1. Mikulášská jízda Duchovním otcem Mikulášských jízd, určených tehdy pro děti členů pořádajících organizací i pro širokou veřejnost, byl v roce 1994 sokolovský strojvedoucí Milan Hrudka (v této funkci slouží při Mikulášské jízdě až do současnosti). Jeho myšlenka vyslovená někdy během podzimních měsíců tohoto roku se setkala s kladným ohlasem u vedení spolku a tak již v neděli 4. prosince téhož roku vyjel na trať mezi Sokolovem a Rotavou zvláštní vlak tvořený historickým motorovým vozem M 131.1266 a přípojným vagonem řady RClm. Na jeho „palubě“ byli Mikuláš a několik čertů, nechyběly samozřejmě děti se svými rodiči. O hudební doprovod se se svou harmonikou postaral strojvedoucí Zbyněk Kaplan z Kraslic. Stejný hudební nástroj ovládal i „palubní“ čert. Depeší oblastního ředitelství Českých drah v Plzni ze dne 29. listopadu byl odjezd vlaku, který měl označení MOs 87304 zpožděný, stanoven na 15.08 h. Do Rotavy přijel po zastaveních ve Svatavě a v Oloví v 15.45 h. Zajímavostí bylo, že maximální rychlost vlaku byla stanovena 60 km/h, ač na trati byla nejvyšší rychlost o deset kilometrů za hodinu menší. V Rotavě čekal malé i velké účastníky pěší pochod lesním údolím Mezního potoka. Na konci asi kilometrové trasy se nacházelo stanoviště s čerty, které ztvárnili olovská výpravčí Olga Marečková a její synové Tomáš a Karel. Po návratu do historického vlaku se v přípojném bufetovém voze uskutečnila vlastní mikulášská nadílka. Z Rotavy vlak odjíždí v 17.50 h, aby do Sokolova přivezl spokojené účastníky první Mikulášské jízdy (která tehdy ještě neměla číselné označení) krátce před půl sedmou. K dobré předvánoční atmosféře našeho prvního Mikuláše přispělo i počasí. Svatý Petr tehdy nadělil přírodě na samé hranici Krušných hor čerstvou sněhovou peřinu. Nikdo z pořadatelů tehdy netušil, že touto relativně malou akcí byl položen základ tradice, která přetrvává již dvacet let a která se postupem času rozroste do takových rozměrů, že se stane největší akcí svého druhu v celé České republice. Spolupořadatelem první Mikulášské jízdy byla aktivní místní skupina Českého červeného kříže v Oloví.
2. Mikulášská jízda V pořadí druhá Mikulášská jízda, která se uskutečnila 2. prosince 1995, měla mezinárodní charakter. To proto, že její čeští pořadatelé, občanské sdružení Klub M 131.1 Sokolov a místní skupina Českého červeného kříže Oloví, spolupracovali s dnes již neexistujícím spolkem Eisenbahnfreunde Klingenthal e.V. Kromě českých účastníků jsme přivítali malé i velké cestující z Německa. Zvláštní mikulášský vlak v sestavě motorový vůz M 131.1266 a přívěsný vůz vyjel ze Sokolova v závěsu pravidelného osobního vlaku č. 17014 ve 14.30 h. Z Kraslic pokračoval na zastávku Hraničná, kde do vlaku nastoupili účastnící z Německa. Po pětiminutovém pobytu v Kraslicích se souprava vrátila do dopravny Rotava, odkud pokračovala na vlečku firmy Rotas. Zastavila u polesí v dolní části Rotavy. Zde cestující vystoupili. Čekal je totiž pěší pochod k místní vodní nádrži nazývané „Jezírko“. Zde, asi po půlkilometrové cestě lesem, byli očekáváni trojici čertů, se kterými jsme se setkali již při 1. Mikulášské jízdě – s Olgou Marečkovou a jejími syny Kájou a Tomášem. Mikulášská nadílka se uskutečnila po návratu do historického vlaku. Krátce po 18. hodině, při návratu z vlečky na rotavské nádraží, vlak postihla menší nehoda, která mírně zpozdila návrat účastníků do svých domovů. Druhý prosincový den roku 1995 se vyznačoval hezkým zimním počasím s množstvím sněhu. Poprvé o akci psal také regionální tisk. V Sokolovském deníku byly zveřejněny dvě fotografie pořízené před odjezdem mikulášského vlaku ze Sokolova. Nejen díky těmto snímkům víme, že „vlakovým“ Mikulášem byl František Fadrný a jeho pekelným asistentem David Cervan. Zvláště druhý ze jmenovaných se ve své roli doslova vyřádil. Kdo se tenkrát postaral o spokojenost účastníků akce? Kromě již zmíněných to byli Ing. Karel Mareček a Robert Koutný, Petr Šrámek z Plzně, strojvedoucí Václav Vosmík a někteří další členové i nečlenové zúčastněných organizací. K úspěchu akce přispělo i pochopení vedení firmy Rotas Rotava, spol. s r.o., v čele s ředitelem Ing. Jiřím Hrůzou, které dalo souhlas k jízdě na závodovou vlečku.
3. Mikulášská jízda měla jediného pořadatele, železniční spolek Klub M 131.1 Sokolov. Dle propagačních materiálů byla určena pro děti ve věku do deseti let a jejich rodiče. V kalendáři jsme si mohli přečíst datum 7. prosince 1996, když ze sokolovského nádraží vyjel historický vlak v čele s motorovým vozem M 131.1266. V soupravě byl řazen také restaurační vagon řady RClm, jenž vznikl přestavbou přívěsného osobního vozu k řadě M 131.1. Mikulášský vlak však ze Sokolova nejel samostatně, byl v závěsu pravidelného vlaku Českých drah č. 17016. Historická souprava byla odpojena v dopravně Rotava a odtud pokračovala na vlečku firmy Rotas, spol. s r.o. Vlak zajel až ke vjezdu do závodu (k benzínové pumpě NDS), aby zde mohli nastoupit rotavští účastníci. Poté se vrátila k tzv. staré silnici (původní silnici č. II/210), která vedla těsně kolem vlečky. Právě po této komunikaci vedla pěší trasa, „obohacená“ několika čerty. Cestující vystoupili z vlaku v km 1,9 a dále pokračovali pěšky po této silnici. Trasa měřila asi 900 metrů (motorový vůz čekal na malé i velké účastníky v kilometru 1,0). Po absolvování pochodu pak ve vlaku proběhla tradiční mikulášská nadílka. Obohacením programu byla ukázka třaskavek. Odjezd z Rotavy do Sokolova byl naplánován na 7. hodinu večerní. Ceny byly oproti dnešní době „lidové“ – dětská jízdenka stála 60,- Kč, dospělý doprovod pak zaplatil 10,- Kč. Jízdenky se prodávaly na třech místech – v místenkové pokladně ŽST Sokolov (ARES), v osobní pokladně na nádraží v Oloví a v Rotavě u Koutných. Za všechny pořadatele uvádíme strojvedoucího sokolovského depa Pavla Svatoše (jezdil s osobními vlaky na Kraslické dráze), Mikuláše Františka Fadrného ze Sokolova či čerta Ing. Davida Cervana, Ph.D., z Nového Sedla. Významnou měrou nám tehdy pomohl i Jiří Humler ze Stříbrné, který je znám jako amatérský badatel v odvětví železniční historie. K vjezdu na vlečku firmy Rotas Rotava byl nutný i souhlas jejího ředitele. V tomto roce jsme zde byli s Mikulášskou jízdou již podruhé; naše zvláštní historické vlaky sem zavítaly i při jiných námi pořádaných akcích.
4. Mikulášská jízda se uskutečnila přímo na svátek svatého Mikuláše, tj. 6. prosince 1997. Jednalo se tehdy o poslední jízdu na Kraslické dráze, při které jsme spolupracovali s Českými drahami jako dopravcem. Současně byla na dlouhou dobu porušena tradice, která praví, že Mikulášská jízda se koná poslední sobotu před dnem tohoto světce. Cílovou stanicí soupravy, sestavené z motorového vozu M 131.1, přívěsného vagonu ř. Clm a bufetového vozu ř. RClm byly Kraslice. Do Kraslic však nejela samostatně, byla připojena k pravidelnému osobnímu vlaku č. 17016, který ze Sokolova odjížděl minutu po šestnácté hodině. V Kraslicích byl pro malé i velké účastníky akce připraven asi jeden a půl kilometr dlouhý pochod po okolních kopcích. Po návratu na nádraží se v historické železniční soupravě uskutečnila mikulášská nadílka. Další občerstvení bylo možné zakoupit v již zmíněném bufetovém voze, který vznikl přestavbou přívěsného vozu k „motoráku“ řady M 131.1. I zpět do Sokolova odjel mikulášský vlak v závěsu pravidelného vlaku – jednalo se o vlak č. 17021. K romantické předvánoční atmosféře přispělo i hezké zimní počasí – čerstvá sněhová pokrývka a teplota mírně pod bodem mrazu. Za dětskou zpáteční jízdenku (s balíčkem) byla požadována částka 70,- Kč, dospěly účastník zaplatil 30,- Kč. Tyto jízdenky byly k dostání na dvou místech – na nádražích v Sokolově a v Oloví. Jakýmsi logem akce byla (stejně jako v předchozím roce) kresba pohádkové bytosti (jakéhosi Dědy Mráze) s medvídkem v rukách a vánočním stromečkem na zádech. Tato postavička ser objevila jak na plakátech, tak i na jízdenkách (resp. místenkách). Jako Mikuláš se představila paní Eva Maříková z Karlových Varů, pracovnice tehdejší Správy dopravní cesty Českých drah. Jízdu vlaku zpestřilo několik čertů; další se pak nacházeli podél trasy pěšího pochodu. Jedinou pořádající organizací akce byl železniční spolek Klub M 131.1 Sokolov.
5. Mikulášská jízda v roce 1998 připadla na 5. prosince. Jednalo se o jedinou Mikulášskou jízdu, která směřovala mimo Kraslickou dráhu. Cílem jízdy byl starobylý Loket na Slavkovské dráze. Trasa pěšího pochodu byla vedena podhradím a přes historické centrum města. Děti tak mohly spatřit nejen „naše“ čerty, Mikuláše a anděla, ale také řadu jejich místních kolegů, účastníků akce na místním hradě. Kouzelná scenérie osvětleného hradu, vánočně vyzdobené městské památkové rezervace a čerstvá sněhová pokrývka byly pro všechny zúčastněné neopakovatelným zážitkem. Při tomto ročníku bylo poprvé použito logo akce, jehož autorem je známý kraslický výtvarník a také turista Karel Vedral, který tehdy s Klubem M 131.1 spolupracoval již více než pět let. Poprvé se tak stalo při oslavách století olovské sklárny v roce 1993. Zvláštní osobní vlak sestávající z motorového vozu M 131.1 a z vozu přívěsného Clm vyjel ze Sokolova v 15.50 h (jako osobní vlak č. 7049 násled). V Novém Sedle u Lokte byl motorový vůz přepřažen na opačnou stranu vlaku. Do Lokte dojel v 16.35 h už pod novým číslem 27103 násled, aby se na zpáteční cestu vydal přesně po dvou hodinách. Po objetí soupravy na loketském nádraží zajela souprava do tunelu pod historickým centrem města (tunel má oficiální název Loketský II.). Toto bylo v této době ještě možné – až do roku 2006, kdy byl obnoven úsek z Lokte do Lokte předměstí, byla dlouhodobě vyloučena celá trať z Krásného Jezu až do Lokte. Zde pak malé účastníky očekávala „Mikuláška“ Eva Maříkovou, aby po jejich návratu provedla nadílku. S obětavou Evou Maříkovou, později Kupcovou, jsme se setkávali i při dalších ročnících našich Mikulášských jízd. Po navázání spolupráce s přáteli na Hřebenech sloužívala většinou jako „hlavní“, tedy nadělující Mikuláš na Cikánském dvoře. Pro historickou úplnost ještě dodejme, že strojvedoucím vlaku byl člen Klubu M 131.1 Sokolov Václav Vosmík, který měl (a samozřejmě stále má) s řízením „hurvínka“ dlouholeté zkušenosti. Do Sokolova dopravil všechny malé i velké účastníky akce přesně v 19.00 h. 5. Mikulášská jízda měla jedinou pořádající organizaci, a to sokolovský železniční spolek.
6. Mikulášská jízda V roce 1999 přichází nový partner – provozovatel Kraslické dráhy, kterým je akciová společnost Viamont Ústí nad Labem. V čele jejího kraslického střediska stál tehdy pan Petr Šimral, který měl pro akce tohoto druhu velké pochopení. Mikulášský vlak, který ze Sokolova vyjel v 145.40 h, měl v čele modro – žlutou lokomotivu řady 740 z vlečky zdejších chemických závodů. Jak pravil dobový tisk, stalo se tak proto, že historická mašinka, se kterou bylo uvažováno původně, měla poruchu. Souprava pak byla tvořena přívěsnými vozy řady 020 (ex Balm, ex Bix), které v té době na Kraslické dráze běžně jezdily. Po dojezdu do Kraslic se účastníci akce vydali na asi kilometr dlouhý pochod přes zdejší kopce do nedávno zřízené zastávky Kraslice Pod vlekem. Jak je při našich Mikulášských jízdách obvyklé, i na této trase se nacházela stanoviště s čerty. Sladkostí byly odměněny děti, které pekelníkům přednesli básničku či zazpívaly písničku. Po návratu do vlaku, který mezitím dojel do zastávky Pod vlekem, se pak uskutečnila klasická mikulášská nadílka. Akce se zúčastnilo kolem třiceti dětí zejména ze Sokolova a jeho okolí. Dětská jízdenka tehdy stála 70,- Kč, dospělý doprovod zaplatil o dvacet korun méně. Kromě pokladny na nádraží v Kraslicích se jízdenky prodály i v prodejně Zapomněnka na Nádražní ulici v Sokolově. Velkým mínusem 6. ročníku Mikulášské jízdy bylo počasí, protože v Kraslicích tehdy neležel ani milimetr sněhu. Role Mikuláše se zhostil František Fadrný ze Sokolova, se kterým jsme se mohli setkat i při řadě dalších ročníků. Dalším tradičním „sloužícím“ je skoro od počátku akce Ing. Petr Mirčev, který zde vystupuje jako vlakový čert. Nikdy mu nechybí zápisník, ve kterém má zapsány hřích malých cestujících, ani pytel na nehodné děti. Dlužno ovšem podotknout, že tento pytel není nikdy naplněn. Nikdo z pořadatelů si už nevzpomíná, proč se akce uskutečnila několik dní po vlastním svátku svatého Mikuláše, v sobotu 11. prosince.
7. Mikulášská jízda, která se uskutečnila v sobotu 1. prosince 2001, měla čtyři pořádající organizace – Klub M 131.1 Sokolov, a.s. Viamont, přátele hradu Hartenberg a Obecní úřad Josefov. Pro účastníky jízdy byly určeny dva poslední vagony (jednalo se o vozy tehdejší řady Baafx, později 010, resp. Btax) pravidelného osobního vlaku č. 17020, který ze Sokolova odjížděl v 15.45 h. Zpět z Hřeben pak mohli účastníci cestovat opět pravidelnými vlaky odjíždějícími v 18.11 nebo 19.08 h. Jízdné pro dospělé tehdy činilo 30,- Kč, pro děti (i s mikulášským balíčkem) 60,- Kč. Již na sokolovském nádraží očekával malé i dospělé cestující Mikuláš v tradičním podání divadelního ochotníka, člena uměleckého souboru „Divadla bez zákulisí“ František Fadrný. Jemu sekundovali „tradiční čert“ Ing. Petr Mirčev z Kynšperka nad Ohří (se svým nezbytným zápisníkem a pytlem na nehodné děti) a čertice Věra Kozánková. Nebesko – pekelnou družinu doplňovali dva malí čertíci (jedním z nich byl Lukáš Koutný z Rotavy). Po příjezdu na zastávku Hřebeny se účastnící jízdy odebrali do nádražní budovy. Odtud pak vyrazili, dle pokynů pořadatelů, na jeden a půl kilometru dlouhý pochod k hradu Hartenberg, kde je čekala některá překvapení. Nechyběl zde ani Mikuláš, který provedl nadílku. Jak prohlásil pro tisk předseda Klubu M 131.1 Ing. Karel Mareček, akce se zúčastnila stovka malých i velkých účastníků. Partnerem 7. ročníku Mikulášské jízdy byl Sokolovský deník. Výtisky tohoto periodika rozdávaly pohádkové bytosti běhenm jízdy vlaku. Stejně jako při dalších ročnících jízdy měli cestující k dispozici tiskovinu, jež obsahovala, kromě praktických pokynů, i články k historii Mikulášských jízd, Kraslické dráhy, nádraží na Hřebenech i hradu Hartenberg. Sedmá Mikulášská jízda se uskutečnila po dvouleté přestávce; vůbec poprvé směřovala do lokality Hřebeny. Hřebeny se staly cílem i všech dalších Mikulášských jízd. Mikulášské jízda tak dostává zcela nový charakter, už není akcí jen ryze železniční. Navazuje plodnou spolupráci s takovými pořadateli, jako jsou Bedřich Loos, Ladislav Čížek či ochránci přírody z Chodova.
8. Mikulášská jízda přivítala své účastníky poslední listopadový den roku 2002. Jako pořádající organizace jsou uváděny železniční spolek Klub M 131.1 Sokolov (hlavní pořadatel), akciová společnost Viamont, přátelé hradu Hartenberg a Obecní úřad Josefov. Dalšími spolupořádající složkami byly Odborové sdružení železničářů (základní organizace z železniční stanice Sokolov), Česká strana sociálně demokratická, základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Chodově a státní organizace České dráhy. Oproti předchozímu ročníku byla rozšířena nabídka vlaků. Pro účastníky Mikulášské jízdy byly určeny poslední dva vagony pravidelných osobních vlaků dopravce Viamont, a.s., které ze Sokolova odjížděly v 15.45 a 16.45 h. Krasličtí účastníci pak mohli na Hřebeny cestovat vlaky s odjezdy v 15.50 a 16.50 h (jak vidno, na Kraslické dráze už v této době existoval taktový grafikon; osobní vlaky křižovaly v Oloví). Vyhrazené vagony byly označeny; označena byla rovněž i jednotlivá místa k sezení. Jednalo se opět o přívěsné vozy k „motorákům“ řady 810. Domů se pak malí i velcí účastníci mohli vrátit opět pravidelnými vlaky, ve kterých mohli obsadit jakékoliv místo. Po příjezdu na vlakovou zastávku Hřebeny se účastníci odebrali ke staniční budově, kde se zúčastnili programu připraveného péčí členů ZO ČSOP Chodov. Dle pořadových čísel uvedených na startovních lístcích, které byly rozdávány během jízdy vlaku a dle pokynů pořadatelů postupně vyráželi účastnicí na trasu směrem k hradu. Cílem tohoto opatření bylo, aby u jednotlivých stanovišť s pohádkovými bytostmi se netvořily fronty. Vše se konalo již za tmy – cesta lesem byla proto označena světýlky. Po nadílce, kterou provedl Mikuláš se svými pomocníky, se děti a jejich dospělý doprovod vraceli po široké místní komunikaci kolem bývalého hartenberského pivovaru. Na nádraží se pak mohli účastníci opět setkat s obětavými pořadateli z organizace ochránců přírody z Chodova, kteří poté již nechyběli při žádné z dalších Mikulášských jízd. Za všechny jmenujme Stáňu Volkovou, Mgr. Miloše Volka, Jana Svobodu či Věru Nývltovou. Neocenitelnými pomocníky v jejich činnosti byli také jejich mladí následovníci.
9. Mikulášská jízda se uskutečnila ve svátek svatého Mikuláše, tj. v sobotu 6. prosince 2003. Kromě železničního spolku byly jejími pořadateli akciová společnost Viamont, základní organizace Odborového sdružení železničářů železniční stanice Sokolov, místní organizace České strany sociálně demokratické v Sokolově, obec Josefov, ochránci přírody z Chodova, nadace Renesance 21 a také České dráhy, a.s. Tentokrát nebyly vypraveny zvláštní mikulášské vlaky, ale vyhrazené vozy byly zařazeny v pravidelných osobních vlacích a.s. Viamont. Střediskem akce byly opět Hřebeny. Ve směru ze Sokolova a zpět bylo možno cestovat čtyřmi páry vlaků, stejný počet vlaků bylo možné využít i z nebo do Kraslic (některé vlaky sloužily cestujícím pro oba směry, např. vlak, který přivezl účastníky akce ze Sokolova, současně odvážel i účastníky ve směru Kraslice). Z Kraslic i ze Sokolova odjely první vlaky shodně v 15.01 h. Nyní by tento způsob dopravy účastníků nebyl, vzhledem k financování základní dopravní obslužnosti krajskými úřady, možný. Nastoupit (a samozřejmě i vystoupit) bylo možné ve všech stanicích a zastávkách. Na většině pravidelných vlaků, které křižovaly v dopravně Oloví, byly nasazeny dieselové lokomotivy řady 720 a 742; soupravy byly tvořeny přívěsnými vozy řady 010. Účastenský poplatek pro děti činil 60,- Kč, pro dospělé 30,- Kč. V této částce bylo zahrnuto jízdné, občerstvení, dárkový balíček a další služby. Redaktor Jiří Drozdík o 9. ročníku Mikulášské jízdy v Sokolovském deníku napsal: „Málokterý obyvatel země ví, co ho čeká po smrti, pokud bude hřešit. Více než šest stovek dětí, které se se svými rodiči vydaly mikulášským vlakem do Hřeben, už to ví. Právě tam na ně čekalo opravdové peklo s čerty. Železničáři ho připravili v suterénu nádražní budovy. Před ní se už od dopoledne shromažďovaly stovky dětí a netrpělivě čekaly, až na ně dojde řada. Z hrůzostrašně vypadajících pekelníků se ale nakonec vyklubali hodní čerti, kteří děti za dovednost při stavění kostek, házení kroužků do holínek a sfoukávání řady svíček odměnili. Poté děti vyslali na stezku vedoucí ke zřícenině hradu Hartenberg…“ Pro přesnost dodejme, že se nejednalo o železničáře, ale o členy ZO ČSOP Chodov.
10. Mikulášská jízda „Když se jedná o jubilejní jízdu, musíme ji něčím ozvláštnit“, řekli si pořadatelé na podzim v roce 2004. Tou zvláštností měla být parní lokomotiva, se kterou se mohli účastníci jízdy setkávat i při všech dalších ročnících akce. Rozhodování o tom, kterou parní lokomotivu pozvat, bylo jednoduché. Již několikrát na Kraslickou dráhu zavítala parní lokomotiva 475.111 zvaná „šlechtična“, která patří ZO Českého svazu ochránců památek Iron Monument Club Plzeň. Stalo se tak v roce 1999, kdy jsme pro německé kolegy uspořádali vlakový výlet do Chomutova, a také v roce 2003, kdy společnost Viamont slavila pět let svého působení na trati č. 145. Přátelské vztahy jsme už tehdy měli s předsedou klubu (a zároveň strojvedoucím) Miroslavem Kalivodou. A tak se v sobotu 4. prosince 2004 (shodou okolností na den přesně deset let po první Mikulášské jízdě) objevila na Kraslické dráze v čele soupravy dvounápravových vagonů typu „Rybák“ mohutná rychlíková lokomotiva. Byly zavedeny dva páry parních vlaků v relaci Sokolov – Kraslice a zpět. Parní vlaky (a stejně tak i ostatní mikulášské vlaky vedené německými motorovými jednotkami RegioSprinter) jezdily v hodinovém taktu – ze Sokolova od 14.55 do 18.55 h, z Kraslic od 15.33 do 19.33 h. Mezi pořádajícími organizacemi se poprvé objevil také okresní výbor KSČM v Sokolově. Vrchním pekelníkem na vlakové zastávce Hřebeny, kde peklo se nacházelo ve sklepích zdejší výpravní budovy, byl místopředseda ZO Českého svazu ochránců v přírodě Miloš Volek, kterému asistovalo dalších třicet členů. „Děti soutěžily v házení míčků do chřtánu čerta, sfoukávaly svíčky a stavěly věž“, uvedl v tisku čert, který je civilním povoláním učitel na základní škole. U druhého pekla ve sklepě bývalého hřebenského pivovaru byli nečekaně dva hastrmani. Děti si zde vstup musely zasloužit písničkou. V jeskynních prostorách hořel oheň, válel se dým a strašili čerti. Na statku zvaném Cikánský dvůr, kde probíhala i mikulášská nadílka, sloužil starosta obce Josefov Ladislav Čížek. „Mám tu celé obecní zastupitelstvo“, prohlásil tento obětavý pořadatel.
11. Mikulášská jízda V kalendáři byl 3. prosinec 2005, když se na trati v údolí Svatavy opět rozlehly zvuky parní lokomotivy 475.111. Po úspěchu při jubilejním 10. ročníku Mikulášské jízdy bylo jasné, že bez parní lokomotivy si již tuto akci nelze představit. Postupně se rozšiřují řady pořadatelských složek. Kromě již tradičních pořadatelů to jsou např. města Rotava a Kraslice, obce Svatava a Josefov nebo sokolovský okresní výbor Komunistické strany Čech a Moravy. Záštitu nad akcí převzal poslanec Parlamentu České republiky a předseda dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury Ing. Pavel Hojda. Až do roku 2013 obětavě přijížděl z Chebu do Sokolova, aby pozdravil účastníky Mikulášské jízdy při jejím slavnostním zahájení. Důležití jsou také sponzoři. V roce 2005 to byly sokolovská chemička RSM Chemacryl, Svatavské strojírny a dopravní společnost Sokotrans. Přeprava účastníků akce do Hřeben byla zajišťována jak zvláštním historickým vlakem (byly v něm řazeny dvounápravové osobní vagony tzv. „Rybáky“) a také posílenými pravidelnými vlaky dopravce Viamont, a.s. Ještě před vlastní Mikulášskou jízdou, v dopoledních hodinách, se v úseku Sokolov – Kraslice předměstí uskutečnila jízda nákladního fotovlaku. „Pro děti jsme připravili trasu kolem zříceniny hradu Hartenberg, kde je čekala tři pekla. Každý účastník dostal balíček se sladkostmi, nechyběly stánky s vánoční tématikou a živá hudba“, uvedl v rozhovoru pro Sokolovský deník josefovský starosta Ladislav Čížek. Pekla byla na pěší trase tehdy skutečně tři. To první funguje až do současné doby ve sklepích výpravní budovy na hřebenné železniční zastávce. Je připravováno péčí ochránců přírody a slouží zde zejména mladí čerti a čertice. Hluboký dojem pak v účastnících zanechalo jistě peklo připravené v rozsáhlých ležáckých sklepích , jež jsou vytesány ve skále v sousedství bývalého hartenberského pivovaru. Třetím peklem bylo to obecní nedaleko Cikánského dvora. Zdejší čerti byli zcela neškodní a jejich jedinou starostí byla hra v karty. Na akci se podílela asi stovka obětavých dobrovolných pořadatelů.
12. Mikulášská jízda se uskutečnila v sobotu 2. prosince 2006. Již potřetí za sebou jsme v čele zvláštních mikulášských vlaků přivítali plzeňskou parní lokomotivu 475.111 slangově zvanou „šlechtična“. Tento stroj, který v době svého aktivního života jezdil na podkrušnohorské magistrále mezi Chomutovem a Chebem, je navíc pokřtěn jako „Plzeň“. Kmotrem mu byl tehdy plzeňský římskokatolický biskup Mons. František Radkovský. Lokomotiva je v majetku Iron Monument Clubu Plzeň, který je jednou ze základních organizací Českého svazu ochránců památek. Během 12. Mikulášské jízdě jezdila lokomotiva v čele soupravy tvořené pěti červeno – krémovými čtyřnápravovými vagony řady Bam z přelomu 40. a 50. let minulého století. Souprava přijela z Plzně do Sokolova již v pátek v podvečer; zpět domů se vracela ihned po příjezdu posledního mikulášského vlaku z Hřeben. Na trať vyjely dva páry parních vlaků. První ze Sokolova odjíždějící v 15.40 h jel až do Kraslic. O dvě hodiny později pak vyjel z počáteční stanice Kraslické dráhy parní vlak, jehož cílovou zastávkou byly Hřebeny. Další vlaky jely v motorové trakci. Na zvláštní lepenkové jízdenky, zhotovené tiskárnou Jindřichohradeckých místních drah, bylo možné cestovat zpět z Hřeben až do půlnoci všemi pravidelnými vlaky společnosti Viamont. Pro rotavské účastníky byla zavedena zvláštní autobusová linkav trase Rotava sídliště – Rotava autobusové stanoviště – Rotava nádraží, která přivezla zájemce k parnímu vlaku jedoucímu z Kraslic. Obdobným způsobem byla zajištěna i doprava zpět. Mikulášská jízda je každoročně jednou z možností seznámit se se stavem obnovy hradu Hartenberg. Právě na jeho nádvoří se pravidelně koná kulturní program se zaměřením na historickou hudbu a historické tradice. Návštěvníky vítají i stánky se vhodným sortimentem, s keramikou, medovinou a dalším zbožím, konají se zde ukázky historických řemesel. Hlavním iniciátorem obnovy hradu je Bedřich Loos. Pravidelně se zde konají mezinárodní workshopy, při kterých mladí lidé z celého světa pomáhají s obnovou této významné památky. Účastníci těchto setkání se zapojili i do některých Mikulášských jízd. Mohli jsme tak už zde potkat bytosti z Polska, Mexika, Maďarska a dalších států.
13. Mikulášská jízda se uskutečnila v sobotu 1. prosince 2007. Jejími pořadateli byly kromě obce Josefov také města Oloví, Rotava a nově také Loket. A samozřejmě i další – železniční spolek, nadace Renesance 21, chodovští ochránci přírody… Ten proto, že z Lokte byl na Hřebeny (a také zpět) vypraven zvláštní vlak. Tvořil jej sólo motorový vůz řady 810 dopravce Viamont, který z nádraží v Lokti odjížděl ve 13.57 a po zastávce v Novém Sedle u Lokte se v Sokolově připojil na konec mikulášského vlaku č. 3. Stejný motorový vůz zajistil přepravu loketských účastníků zpět. Mezi Sokolovem a Kraslicemi byly zavedeny dva páry parních vlaků v čele s lokomotivou 475.111. První vlak odjížděl ze Sokolova již v 10.30 h, z Hřeben do Kraslic byl veden jako fotovlak se zastávkami na některých zajímavých a fotogenických místech. Podruhé vyjela parní souprava ze Sokolova v 15.00 h (jednalo se o již zmíněny vlak č. 3). K parnímu vlaku č. 4, jenž vyjížděl z Kraslic v 16.25 h, byl na rotavském nádraží autobusový přípoj z tamějšího sídliště. Další pár mikulášských vlaků (opět v celé trati) byl veden tzv. soudobými náležitostmi. V historické vlakové soupravě byly zařazeny čtyřnápravové červeno – krémové vozy řady Bam z počátku 50. let. Na Cikánském dvoře i na hradním nádvoří byl připraven v době od 11.30 do 19.30 h bohatý program. Vystoupil zde kouzelník, dětský pěvecký sbor, pěvecký sbor dospělých, šermíři, na hradě pak zejména soubory věnující se historické hudbě. V krčmě vystoupila kraslická swingová kapela „Černej nebožtík“. Jako hlavní Mikuláš „účinkoval“ na Cikánském dvoře František Fadrný. Přímý vlak z Lokte zorganizovali manželé Ludmila a Ing. Jiří Čihákovi. S dalšími desítkami postav jsme se mohli setkat ve vlacích i na celé trase pěšího pochodu od hřebenského nádraží až po Cikánský dvůr. Přímý přenos z akce přineslo karlovarské studio Českého rozhlasu, o jízdě referoval i zejména regionální tisk. Záštitu nad akcí měl poslanec Parlamentu České republiky Ing. Pavel Hojda z Chebu. 13. ročník Mikulášské jízdy lze charakterizovat jako blátivý…
14. Mikulášská jízda 14. ročník mikulášské akce na Kraslické dráze se uskutečnil v sobotu 29. listopadu 2008. Zvláštní vlak v čele s děčínskou „šlechtičnou“ 475.179 (v majetku Českých drah, a.s.) vyjížděl ze Sokolova již v 10.30 h. Do zastávky Hřebeny dopravil první nedočkavé účastníky; dále do Kraslic souprava pokračovala jako fotovlak se zastávkami na několika pro fotografování a filmování příhodných místech. Při zpáteční cestě (z Kraslic vlak odjížděl po dvaceti minutách pobytu ve 12.25 h) již nabíral první účastníky z tohoto a dalších míst podél Kraslické dráhy. Do Kraslic se parní souprava vrátila ještě jednou, krátce před šestnáctou hodinou. Další mikulášské vlaky (sedm spojů ve směru ze Sokolova do Kraslic a pět spojů ve směru opačném) zajišťovala pestrá paleta hnacích vozidel – německé RegioSprintery, motorové vozy řady 810 a dieselový „hektor“ řady 720. Nutno však podotknout, že z těchto vlaků byl mimořádným jen jediný. Jednalo se o vlak, který ze Sokolova vyjížděl ve 20.40 h a z Hřebenů odvážel účastníky do Oloví, Rotavy a Kraslic. Všechny ostatní motorové vlaky byly pravidelné, i když (samozřejmě) patřičně posílené (RegioSprinter dvojmo nebo klasická souprava s lokomotivou). Na trase Habartov – Krajková – Hřebeny a zpět jezdil historický autobus Škoda 706 RTO Lux akciové společnosti Autobusy Karlovy Vary, za jehož volantem seděl jeho stálý řidič a opatrovatel pan Rostislav Štěpnička. Předprodej jízdenek na 14. Mikulášskou jízdu se uskutečnil v době od 21. do 27. listopadu na pěti místech – v pokladnách na nádražích Sokolov a Kraslice, na Obecním úřadě Josefov, na Městském úřadu Oloví a v otavském Kulturním a informačním centru. Distribuce jízdenek (místenek) do mikulášských vlaků je jednou ze záležitostí, kterou dlouhodobě zajišťuje předseda Železničního spolku Klub M 131.1 Ing. Karel Mareček. A je to práce velice náročná, která vyžaduje přesnost a důslednost. Současně je nutné průběžně a operativně řešit všechny problémy, které mohou během prodeje vznikat. O tom, že o jízdenky je vždy obrovský zájem, svědčí skutečnost, že v Sokolově jsou vyprodány vždy doslova během několika hodin. Poděkování patří i všem, kteří (které) jízdenky v jednotlivých místech prodávají.
15. Mikulášská jízda nesla ve svém záhlaví datum 5. prosince 2009. Znamenalo to tedy, že děti, které se v podvečer vrátily z Hřebenů, se mohly ve svých domovech ještě jednou setkat s Mikulášem, anděly a čerty. Jízdní řád zvláštních vlaků obsahoval tři vlakové spoje s parní lokomotivou 475.111 v úseku Sokolov – Hřebeny. V pořadí druhý vlak pak pokračoval jako souprava až do Kraslic, odkud vyjížděl krátce po druhé hodině odpolední. Další vlak pak odjížděl z Hřeben do Sokolova po 17. hodině. Čtyři spoje (jeden ze Sokolova na Hřebeny a tři v opačném směru) zajišťovaly motorové vlaky. Kromě toho byl ještě do mimořádného jízdního řádu zařazen podvečerní motorový vlak, který odvezl cestující do Oloví, Rotavy a Kraslic. Město Rotava zajistilo mimořádnou autobusovou linku mezi zdejším sídlištěm a nádražím. Pro zájemce z řad účastníků Mikulášské jízdy bylo zpřístupněno nedávno otevřené Muzeum Kraslické dráhy, které se nachází v budově bývalé nádražní restaurace v Kraslicích. Na Hřebenech probíhal po celé odpoledne, konkrétně od od 12.00 do 19.30 h, probíhal na dvou místech kulturní program – na bývalém statku Cikánský dvůr, který byl pro tento jediný den v roce přejmenován na Pohádkový dvůr, a na hradním nádvoří. Na Pohádkovém dvoře jsme mohli zhlédnout vystoupení loutkového divadla Kahánek z Habartova, maňáskového divadla Pimrple z Karlových Varů, Divadlo z bedny pana Pohody, taneční školičku, hrátky s ohněm nebo pěvecká vystoupení pěveckého souboru Střípky z Kraslic či žáků ZUŠ z Habartova. Nechyběla zde ani soutěž o ceny. V místní krčmě hrál po celý den tradiční vystupující na našich akcích Swing Party Band Ing. Milana Pánka z Lokte. Členkou pořadatelského týmu, která měla po několik let na starosti kulturní program na Cikánském/Pohádkové dvoře, byla po několik let Marcela Sýkorová z Habartova, m.j. i členka výše zmíněného loutkového divadla Kahánek. Jednalo se o činnost velice náročnou. Časově skloubit doby vystoupení jednotlivých umělců či kolektivů tak, aby byly splněny jejich nároky a současně aby v programu nebyla žádná místa, aby program byl náležitě pestrý.
16. Mikulášská jízda Attila Kiss z Maďarska, Dorota Miazgowska z Polska, Ercan Ozkan z Turecka, Hua Ling Liu z Tchajwanu, Manuel Bedoya ze Španělska… To jsou jména jen některých z 16 zahraničních dobrovolníků, kteří se na svátek sv. Barborky zúčastnili 16. ročníku Mikulášské jízdy. Dalšími jejich domovskými státy byly Čína, Hongkong a Litva. Jednalo se o účastníky workshopu, který se každoročně koná na hradě Hartenberg. Pomoc našich mladých zahraničních přátel se odehrávala ve dvou rovinách – při přípravě akce na Cikánském dvoře i na hradě a služba při vlastní akci, kdy se představili v kostýmech především andělů a čertů. Zahraniční účast tak přispěla k obohacení Mikulášské jízdy… S dalšími mladými nadšenci jsme se mohli setkat ve vlacích. Jednalo se o žáky prvního a druhého ročníku stavebního oboru Integrované střední školy technické a ekonomické ze Sokolova, kteří pod velením třídního učitele Ing. Bc. Jiřího Čiháka a učitelky Ing. Marcely Slavíkové zde působili opět v rolích nebeských i pekelných bytostí. Nutno podotknout, že kostýmy si oblékli i pedagogové… V čele zvláštních vlaků, které jezdily v úseku Sokolov – Hřebeny a zpět (a jeden pár pokračoval až do Kraslic) jsme mohli vidět lokomotivu 475.111; historický autobus bývalé ČSAD přivezl na Hřebeny malé i dospělé účastníky z Krajkové a z Habartova. Cena zpáteční jízdenky (a vstupenky) činila u dětí 130,- Kč; jejich dospělý doprovod zaplatil částku 80,- Kč. Ke spokojenosti a dobré náladě všech přispělo nejen hezké zimní počasí, ale i bohatý kulturní program, který byl připraven na obou jevištích. O tento se zasloužily obě „odpovědné osoby“ – na Cikánském dvoře Marcela Sýkorová a na hradě Dalimil Dolejší zvaný Lomax. Mezi sponzory se objevila i firma DOSTA, spol. s r.o., z Chebu v čele s jednatelem Ing. Lubošem Potužákem, která postupem doby finančně podpořila i další železniční akce určené pro veřejnost, jež pořádal Klub M 131.1. Z dalších sponzorů možno jmenovat sokolovskou chemičku Momentive, Svatavské strojírny, železniční firmy Viamont a Viamont servis a také autodopravu Jiřího Anselma ze Sokolova. Jeho auto každoročně zajišťuje přepravu mikulášských balíčků a dalšího na Hřebeny.
17. Mikulášská jízda Hlavní atrakcí 17. ročníku Mikulášské jízdy, který se uskutečnil 3. prosince 2011, byla bezesporu „všudybylka“ – parní lokomotiva 354.195. Vyrobena byla v roce 1925 v továrně Českomoravská – Kolben s určením pro vozbu osobních vlaků a lehkých rychlíků. Jejím současným domovem je Muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka. I když se na Kraslické dráze objevila poprvé, není ten stroj v našem regionu neznámý. „Účinkoval“ při oslavách výročí některých tratí v Karlovarském kraji – Krušnohorského Semmeringu, Halštrovské dráhy, Slavkovské dráhy či později trati Plzeň – Cheb. Důvodem „neúčasti“ obvyklé plzeňské lokomotivy 475.111 byl nutnost provedení zákonné dílenské revize. Mikulášská souprava byla tvořena čtyřosými červeno – krémovými vagony řady Bam, jež byly vyrobeny počátkem 50. let minulého století, a jedním zeleným vagonem ř. Bai (tzv. „osmidveřákem“) ze stejného období. Byly vypraveny celkem tři páry parních vlaků ze Sokolova na Hřebeny a zpět a jeden pár, který pokračoval až do Kraslic. Zde měli účastníci jízdy mimořádnou možnost navštívit expozici Muzea Kraslické dráhy, které je umístěno v budově bývalé restaurace na zdejším nádraží. Mezi pořádajícími složkami se podruhé prezentovala Demokratická Unie Odborářů. Nepřítomného předsedu Zdeňka Fojtíka při slavnostním zahájení v ŽST Sokolov zastoupilo jeho dvojče František. Pro svou podobnost s bratrem vzbudil František Fojtík u některých přítomných, včetně poslance Ing. Pavla Hojdy, určité rozpaky… Odboráři z centrály, která sdružuje a zastupuje především zaměstnance železnice, měli na starosti službu jak ve vlacích, tak i na nádražích. Část účastníků přijela i vlastními automobily. K tomuto účelu byla zřízena zvláštní parkoviště. V historické soupravě sloužili (kromě dalších) také středoškolští studenti pod vedením učitele Ing. Bc. Jiřího Čiháka a jeho manželky Ludmily, která „v civilu“ pracuje jako výpravčí. Nadšení mladých Mikulášů, andělů a čertů přispělo k neopakovatelné atmosféře ve vlaku. Počasí Mikuláši a jeho souputníkům, jakož i všem účastníků akce tentokrát nepřálo. I když občas drobně zapršelo, dobrou náladu všech to nezkazilo.
18. Mikulášská jízda 464.102. Takové řadové označení nesla parní lokomotiva, která v první prosincový den roku 2012 stanula v čele mikulášských vlaků. Lokomotiva byla vyrobena v pražské továrně Českomoravská – Kolben – Daněk v prosinci 1940. Protektorátní dráhy za ní tehdy zaplatily 1 321 805,05 tehdejších korun. V pravidelném provozu byla až do roku 1980, kdy se stává majetkem pražského Národního technického muzea. Důvodem jejího nasazení byla, stejně jako při 17. ročníku Mikulášské jízdy, probíhající nutná oprava „kmenové“ lokomotivy 475.111. „Ušatá“ nebo „bulík“, jak se této lokomotivní řadě mezi železničáři přezdívá, byla objektem pozornosti četných filmařů a fotografů, kteří se každoročně „vyrojí“ podél trasy mikulášských vlaků. Byly vypraveny celkem tři páry mimořádných vlaků mezi Sokolovem a zastávkou Hřebeny a také jeden vlak, který do centra akce dovezl účastníky z Kraslic a dalších míst na Kraslické dráze. Část účastníků přicestovala na Hartenberg také zvláštními motorovými vlaky (souprava vozů řady 810 a RegioSprinter německého dopravce Vogtlandbahn GmbH). Pestrý byl výběr účinkujících na obou „scénách“. Za všechny jmenujme klauna Bambulíka, loutkové divadlo Kahánek z Habartova, Levorukého Edu s Pekelným bandem, Divadlo z bedny pana Pohody nebo pěvecký sbor Cubitus. Nechyběli ani šermíři nebo ohňová show. Na Cikánském dvoře byl přítomen i nebeský pošťák. Akce se vyznačovala pravým zimním počasím, které jí dodalo neopakovatelnou pohádkovou atmosféru. Celkový počet účastníků byl vyšší než tři tisícovky. Malí i velcí účastnící se dopravují na Hřebeny nejen vlaky, ale i vlastními motorovými vozidly. Vzniká tak problém s jejich parkováním v oblasti Josefova. Tuto záležitost řeší zdejší Obecní úřad ve spolupráci s obvodním oddělením Policie České republiky v Habartově a také s dobrovolnými hasiči nejen z tohoto města, ale také z Krajkové či z Oloví. Zástupci státní policie se pravidelně zúčastňují i jednání přípravného výboru, který se tradičně schází na josefovské radnici. První schůze tohoto orgánů se uskutečňuje v dubnu či květnu; od září se interval mezi těmito jednáními postupně zkracuje.
19. Mikulášská jízda Při plánování termínů Mikulášské jízdy platí nepsané (a ne vždy striktně dodržované) pravidlo, že se akce koná vždy poslední sobotu před vlastním svátkem našeho „patronátního“ světce. Proto se 19. ročník jízdy uskutečnil v sobotu 30. listopadu 2013. Po dvojí absenci jsme na Kraslické dráze přivítali lokomotivu 475.111, která zajistila vozbu tří párů historických vlaků mezi Sokolovem a Hřebeny a jednoho páru, který do hlavního střediska akce dovezl malé i dospělé účastníky z Kraslic a dalších míst v horní části Kraslické dráhy. Stejného majitele, tedy občanské sdružení Iron Monument Club Plzeň, měly i dvounápravové osobní vagony včetně jednoho vagonu původně služebního, upraveného pro přepravu cestujících. V den konání jízdy bylo pěkné slunečné počasí. K předvánoční pohodě a romantice přispěl i slabý sněhový poprašek. Na obou pódiích, tedy na Cikánském dvoře i na nádvoří hradu Hartenberg, vystoupila řada souborů i jednotlivých umělců. Jejich vystoupení se nesla, jak je při Mikulášských jízdách obvyklé, jak v předvánočním duchu, tak i v duchu historickém. Právě historická (středověká) hudba je nedílnou součástí programu na hradním nádvoří, kterou má již řadu let na starosti Dalimil Dolejší, zvaný Lomax, a jeho umělecká agentura Cukulet. Součástí hradního programu bývají i ukázky historických řemesel, ohňová show a další zajímavá vystoupení. Prostor zde dostávají i děti, jež se zde mohou pochlubit svým pěveckým uměním či přednesem básniček. Účastníci Mikulášských jízd současně mají možnost seznámit se s postupem prací na obnově hradu. Při každém ročníku zde nacházíme něco nového, další jeho opravené či zvelebené části. Toto vše je zásluhou zejména „hradního pána“ Bedřicha Loose. Ale samozřejmě nejen jeho, ale i dalších členů občanského sdružení Hartenberg, jeho spolupracovníků i sponzorů. 19. ročník Mikulášské jízdy se nesl i ve znamení vzpomínky na dva dlouholeté pořadatele. Krátce před akcí zemřel „Mikuláš“ František Fadrný; na začátku roku jsme se rozloučili se studentem Lukášem Folaufem, který se svým kolegou Adamem Doudou sloužíval jako průvodčí historických vlaků.
20. Mikulášská jízda V kalendáři byl svátek svatého Mikuláše, když Kraslická dráha přivítala jubilejní 20. ročník jízdy pořádané na počest tohoto světce. Pozvání pořadatelů přijaly více než tři tisícovky účastníků, které na Hřebeny přicestovaly zvláštními i pravidelnými vlaky, historickým autobusem z karlovarského Dopravního podniku či vlastními automobily. V čele historických vlaků opět stanula „šlechtična“ 475.111; souprava byla tvořena dvounápravovými vagony typu „Rybák“ a jedním modrým čtyřnápravovým vozem řady Bm původně německých železnic. Na postrku (a při zpáteční jízdě do Sokolova v čele vlaku) bylo „lego“ 704.701 – 2 ze sokolovské chemičky. „Pilotem“, tedy místně znalým strojvedoucím s předepsanými zkouškami, byl Jiří Rubín, na lokomotivě na konci vlaku mu sekundoval Milan Hrudka. Zajímavostí bylo, že historická souprava přijela z Plzně vlastní silou, tedy v čele s činnou parní lokomotivou. Na točně v Chebu byla lokomotiva otočena tak, aby do Hřeben přijížděla vždy čelem dopředu. Motorová souprava pak byla tvořena dvěma vozy řady 810 (jeden z nich v nátěru Železniční společnosti Slovensko) a trojicí vložených vozů Batx. Porucha na mostě přes Svatava nad Hřebeny (jednalo se o prasklé ložisko) znemožnila obvyklou jízdu parní soupravy až do Kraslic. Jako náhradní řešení bylo zvoleno vypravení přímého autobusu z Rotavy do Sokolova a umožnění kraslickým, olovským a dalším účastníkům přicestovat do Sokolova motorovou soupravou a odtud za nezměněnou cenu do Hřeben parním vlakem. Poprvé se akce zúčastnil nový „zaštiťovatel“, kterým je poslanec Parlamentu České republiky Mgr. Jaroslav Borka; premiérová byla i účast starostů Sokolova a Kraslic Bc. Jana Picky a Romana Kotilínka. Sokolovský starosta navíc, vybaven červenou čepicí a výpravkou, dal osobně pokyn k odjezdu prvního vlaku. Ve výpravní budově železniční zastávky Hřebeny, které byly u příležitosti Mikulášské jízdy nově opraveny, byla připravena malá výstavka dokumentů a fotografií ke dvacetiletí akce. Nakonec počasí: Teplota nad nulou, (relativně) sucho.
