Ekonomika zdraví v pojetí reformy zdravotnictví v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Ekonomika zdraví v pojetí reformy zdravotnictví v ČR Diplomová práce

Autor:

Bc. Lucie Karásková Finance a hospodaření územní samosprávy

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Michaela Fleischmannová

Duben, 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

……………………………………. Bc. Lucie Karásková Karlovy Vary dne 24. 04. 2011

Poděkování Chtěla bych poděkovat Ing. Michaele Fleischmannové za čas, který mi věnovala při tvorbě na mé diplomové práci. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům za trpělivost, kterou se mnou v době mých studií měli.

Anotace Problematika ekonomiky zdraví v pojetí reformy zdravotnictví v ČR je velmi rozsáhlé a proměnlivé téma, které se s kaţdou změnou politického vedení země více či méně mění. Uţ samo téma ekonomiky zdraví je široké a často i špatně uchopitelné, avšak podstatné pro kaţdého v lidské společnosti. Kaţdého jedince i subjektu se nějakým způsobem dotýká. Má snaha byla uchopit práci v celé její šířce, a proto se nejprve v úvodu čtenář dozví základní teorii problematiky a následně rozbor připravovaných součastných vládních reforem. Na závěr jsem pak pro čtenáře připravila krátký průzkum spokojenosti lékařů s výší příjmů, pro dokreslení představy o situaci českého zdravotnictví. V celkovém kontextu mé práce bylo dosaţeno posouzení připravovaných reforem a vyzdviţeny problémy v nich hodné zřetele. Klíčové pojmy: zdravotnictví, reformy zdravotnictví, ekonomika zdraví, problémy zdravotnictví

Annotation The issue of health economics within the concept of the health care reform in the Czech Republic is an extensive and variable topic, which changes more or less with all changes of the political leadership in the country. The topic of health economics itself is quite broad and often difficult to deal with, but still it is essential to everybody in a human society. It implicates each individual or each subject in a certain way. My aim was to deal with the work within its whole extensity and therefore the reader will first learn about the basic theory related to the issue in an introduction, which is followed by an analysis of the current planned government reforms. At the close, I will present the readers with the outcomes of a survey, which I prepared to answers the question, how satisfied are the doctors with their earnings, as I aimed to illustrate the current perceptions of the Czech health system. In an overall context, my work has achieved its goal to review the current reforms and point out problems that deserve attention.

Key words health, reform of health, economics of health, problems of health

OBSAH

ÚVOD ......................................................................................................................... 7 1. Ekonomika zdraví v teoretickém pojetí .................................................................. 9 1.1. Zdraví .................................................................................................................. 9 1.2. Choroba ............................................................................................................. 11 1.3. Péče o zdraví ..................................................................................................... 11 1.4. Aplikace péče o zdraví ...................................................................................... 12 1.5. Determinanty zdraví ......................................................................................... 13 1.6. Nezdravotnické faktory..................................................................................... 14 1.7. Politika zdraví ................................................................................................... 14 1.8. Ekonomika zdraví ............................................................................................. 15 1.9. Sestavení národního účtu zdraví (satelitního účtu) ........................................... 15 1.10. Zdravotní péče .................................................................................................. 16 1.11. Zdravotnické sluţby .......................................................................................... 22 1.12. Zdravotní politika – její problematika a cíle..................................................... 25 1.12.1.Definice zdravotní politiky ............................................................................ 27 1.12.2.Subjekty zdravotní politiky ............................................................................ 28 1.12.3.Předpoklady zdravotní politiky ...................................................................... 28 1.12.4.Cíle zdravotní politiky ................................................................................... 29 1.12.5.Základy sociálně – ekonomického pojetí zdraví ............................................ 32 1.13. Zdravotní péče jako soukromý i veřejný zájem ................................................ 33 2. Reformy zdravotnictví .......................................................................................... 37 2.1. Programové prohlášení vlády České republiky pro roky 2010 – 2014 ............ 37 2.1.1. Jaké jsou tedy úmysly vlády na poli reforem zdravotnictví České republiky? .................................................................................................................. 38 2.2. Rozbor konkrétních bodů reformy.................................................................... 43 2.2.1. Dlouhodobá finanční udrţitelnost .................................................................. 45 2.2.2. Veřejné zdravotní pojištění ............................................................................ 45 2.2.3. Práva pacientů a regulace jejich chování ....................................................... 47 2.2.4. Prevence ......................................................................................................... 48 2.2.5. Regulační poplatky ........................................................................................ 49 2.2.6. Dostupnost plně hrazené zdravotní péče........................................................ 51 2.2.7. Poskytovatelé zdravotní péče ......................................................................... 52 2.2.8. Elektronické zdravotnictví a transparentnost systému ................................... 52 2.2.9. Vzdělávání zdravotnických pracovníků ......................................................... 53 2.2.10.Změny v systému odměňování zdravotníků .................................................. 54 2.2.11.Uzavírání smluv zdravotních pojišťoven se zdravotnickými zařízeními ...... 54 2.2.12.Kontrola kvality a posílení kompetencí ve zdravotnictví .............................. 56 2.2.13.Změny týkající se zdravotních pojišťoven ..................................................... 57 2.2.14.Bodový systém a reálná cena ......................................................................... 58 2.2.15.Kategorizace zdravotních prostředků – za stejný efekt stejná úhrada ........... 59 2.2.16.Domácí zdravotní péče................................................................................... 59 3. Legislativa – změny v právní úpravě .................................................................... 61 3.1. Zákon o zdravotních sluţbách .......................................................................... 62

3.1.1. Identifikace problémů a cílů, kterých má být dosaţeno, rizik spojených s nečinností ................................................................................................................ 62 3.2. Lékařské a nelékařské specializace................................................................... 66 3.3. Vyhláška o poţadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení ...................................................................................................................... 66 4. Průzkum – příjmové podmínky lékařů a jejich spokojenost ................................. 70 Závěr.......................................................................................................................... 75 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................... 77 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ............................................................................ 79 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 80

ÚVOD Téma mojí práce „Ekonomika zdraví v pojetí reformy zdravotnictví České republiky“ je velmi širokým pojmem teorie prolnutým konkrétní situací v oblasti reforem zdravotnictví České republiky. Ve své práci bych nejprve ráda nastínila teoretickou problematiku tématu a dále pak součastné chystané reformy zdravotnictví, které následně zhodnotím v kontextu ekonomiky zdraví. Nastíním také terminologii a základní úskalí oblasti, aby pak bylo moţné lépe pochopit kontext celé mé práce. Problematika ekonomiky zdraví v pojetí reformy zdravotnictví v České republice je velmi rozsáhlé a proměnlivé téma, které se s kaţdou změnou politického vedení země více či méně mění. Uţ samo téma ekonomiky zdraví je široké a často i špatně uchopitelné, avšak podstatné pro kaţdého občana v České republice. A to z toho důvodu, ţe nepostihuje a nejedná se v ní pouze o zdravotnické subjekty, ale o celou společnost vůbec. Kaţdého jedince i subjektu se nějakým způsobem dotýká. Proto se v první části své práce budu zabývat právě problémem ekonomiky zdraví a v druhé polovině práce plynule naváţu na tuto problematiku v kontextu reformy zdravotnictví v České republice a vznikne tak ucelená práce, která bude mít snahu postihnout problematiku v celé její šíři. Z důvodu, ţe se momentálně nacházíme v období právě probíhajících vládních reforem, nebude moţné, abych v práci zhodnotila konkrétní výsledek nastavených reformních kroků, jak se odrazí do praxe. Cílem mé práce tedy je shrnout připravované změny v oblasti zdravotnictví, rozkrýt teoretické důsledky dopadu připravovaných reforem na ekonomiku zdraví a upozornit na moţné problémy, které v souvislosti s konkrétními změnami mohou nastat. V kontextu probíhající ekonomické krize je mou hypotézou předpoklad, ţe se bude jednat o reformní kroky veskrze úsporné a očekávám snahu vlády o vytvoření uceleného konceptu legislativních změn tak, aby v rámci hospodaření vlády došlo k vyrovnání příjmů s náklady a zamezilo se tak navyšování veřejného dluhu, a tím i zadluţování státu.

7

V závěru práce se zaměřím na problém nespokojenosti lékařů působících na území České republiky se současným stavem financování zdravotnictví, a to v rámci svého průzkumu k této práci, jako sondu do jedné části společnosti, které se oblast zdravotnictví přímo dotýká tak, aby poznatky z analýzy provedeného průzkumu dokreslily celkový stav zdravotnictví České republiky.

8

1. Ekonomika zdraví v teoretickém pojetí Oblast zdravotnictví je hned za sociálními výdaji a jinými rozsáhlými poloţkami povaţována za jednu z nejnákladnějších kapitol vládních výdajů. V případě, ţe dochází k nehospodárnému přerozdělování finančních prostředků plynoucích do „vládní kasy“ a nastává situace, ţe výdaje převýší příjmy, dostává se systém do situace reálné hrozby kolapsu zdravotnictví. Toto je v současné době i reálná hrozba pro zdravotnictví v České republice. Zdravotnictví se tak stává jednou z nejproblémovějších oblastí ekonomiky v České republice. To je důvod, proč je v součastné situaci nezbytné, aby byly provedeny konkrétní reformní kroky ve směru sníţení nákladovosti českého zdravotnictví a zároveň navýšení příjmů plynoucích do této kapitoly, bude však potřeba velmi důrazně dbát na fakt, ţe je nutné zachovat stávající kvalitu a dostupnost poskytované péče. Tím se dostávám k prvním pojmům tématu a je nutné nastínit jejich význam a souvislosti. Proto v první části své práce nejprve rozkryji důleţité pojmy, aby bylo moţné lépe pochopit, veškeré provázanosti oblasti ekonomiky zdraví.

1.1.

Zdraví

Co to je vlastně zdraví? To je zásadní otázka, na kterou v odborných kruzích lze najít velké mnoţství rozličných odpovědí a kategorizací. Lze však říci, ţe zdraví je hodnota, která nemá hmotnou podstatu a tedy nemůţe být předmětem prodeje ani koupě, obecně s ním tedy nelze obchodovat. Ovšem dochází k nákupu zdravotní péče a to v podstatě lze také chápat jako koupi zdraví, musíme mít ovšem na paměti, ţe „zdraví“ se dá na základě zdravotní péče „nakoupit“ pouze do jisté míry, teda omezeně. Je tomu tak z důvodu, ţe existují škody na zdraví, které nejsou návratné, ať z důvodu stáří, úrazu či prostě jen ještě nebyl objeven postup, jak tato nenávratná poškození odstranit. Pokud bychom měli najít konkrétní definici pro pojem zdraví, jsou dva způsoby jak ji stanovit, a to buď jako vymezení negativní nebo jako vymezení pozitivní.

9

Negativní vymezení: Jednou z prvních definic pojmu zdraví je označení zdraví jako stavu organismu bez choroby. Zdraví je podle této definice staticky posuzovaný stav organismu, který není vystavený účinkům choroby. 1 Pozitivní vymezení: Pozitivní vymezení usiluje o to, označit pozitivní znaky zdraví. Existují dva koncepty vymezení zdraví: Starší koncept chápe zdraví jako stav – mluvíme o statickém pojetí zdraví – organismu, který je schopen snášet zvýšené tělesné a duševní zatíţení. V tomto smyslu definuje zdraví i Světová zdravotnická organizace (na základě ústavy WHO z roku 1948). Zdraví člověka charakterizuje jako stav dokonalého tělesného, duševního a sociálního uspokojení a nejen nepřítomnosti nemoci nebo nějaké fyzické nebo duševní vady či poruchy.

Této definici je některými teoretiky současnosti vytýkáno, ţe: 1.

vychází ze subjektivního vnímání zdraví, které nemusí odpovídat objektivní

realitě, 2.

vychází z uţšího pojetí zdraví, tj. zdraví jako individuální hodnoty.

Novější koncept chápe zdraví jako proces – mluvíme o dynamickém pojetí, které chápe zdraví v širokých souvislostech. Kritizuje definice, které vycházejí ze statického, konečného, dokonalého stavu organismu, kterého se reálně nedá dosáhnout. Tyto definice nezohledňují procesy, které v momentě posuzování v organismu probíhají a dosud se neprojevily ani subjektivními ani objektivními příznaky. Nezohledňují ani dynamiku vztahu lidského organismu k vnějšímu prostředí. Nezohledňují ani vliv faktorů vnitřního prostředí, které se projevují v 1

KUVÍKOVÁ, Helena; MURGAŠ, Milan; NEMEC, Juraj. Ekonómia zdravotníctva. prvé vydanie. Banská Bystrica : PHOENIX, 1995. 110s. ISBN 80-900563-1-8.

10

dědičnosti a genetické výbavě organismu. S nástupem genetického inţenýrství se tak prosazuje snaha o dynamické pojetí zdraví. Moderní definice zdraví by měla odpovídat celostnímu chápání jednoty organismu a prostředí, zdraví a choroby jako dynamického procesu. Zdraví jako ţivotní proces se neustále mění, a to v závislosti na změně a reakci obou prvků systému, tj. organismu i vnějšího prostředí. Jde o sloţitý vzájemný vztah interakce mezi organismem a prostředím, ve kterém se uplatňují zpětné vazby a multifaktoriální charakter prvků přírodního a sociálního prostředí. 2

1.2.

Choroba

Kaţdá choroba ovlivňuje stav zdraví. Je to vlastně souhrn vlastností organismu, které ovlivňují (v negativním slova smyslu) moţnost a schopnost organismu vyrovnat se během ţivota s vnějšími a vnitřními vlivy prostředí tak, aby nedošlo k narušení ţivotních funkcí. Těmto faktorům se pak říká determinanty zdraví, které jsou v ekonomické teorii dále vymezovány v soustavě negativních externalit. Z výše uvedeného vyplývá, ţe zdraví, tak jak jsem ho vymezila, je do značné míry velmi důleţitým determinantem schopností populace a tedy i kvality lidského kapitálu. Nemůţeme téţ opomenout, ţe je na základě toho zároveň důleţitým faktorem globální produkční funkce a stává se tak z objektivní stánky nejen výhradně soukromým zájmem, ale i velmi důleţitým zájmem veřejným.

1.3.

Péče o zdraví

Péče o zdraví je bod, kterým se dostávám k prolnutí zdraví a zdravotnictví do ekonomického (ale i ostatních) sektoru. Péče o zdraví je totiţ definována jako „soubor všech opatření ekonomických, kulturních, sociálních a zdravotnických v rámci hospodářské, kulturní a sociální činnosti společnosti, pokud tato opatření ovlivňují zdraví obyvatelstva.“ 3

2

DURDISOVÁ, Jaroslava. Ekonomika zdraví. první vydání. Praha : Oeconomica, 2005. 228 s. ISBN 80245-0998. 3 KUVÍKOVÁ, Helena; MURGAŠ, Milan; NEMEC, Juraj. Ekonómia zdravotníctva. prvé vydanie. Banská Bystrica : PHOENIX, 1995. 110s. ISBN 80-900563-1-8.

11

Z výše citovaného vyplývá, ţe péče o zdraví je vlastně v nejobsáhlejším smyslu slova soubor všech aktivit a činností, které se podílejí na determinaci a ovlivňují vývoj zdraví populace. Ve zmíněném rozsahu bývá nazývána „ochrana, obnova a podpora zdraví“. Péče o zdraví a tedy i zdraví samotné je chápáno jako pozitivní externalita a podmínka k existenci lidské populace. Z hlediska ekonomické efektivity je v tomto směru důleţitá skutečnost, ţe podpora a ochrana zdraví je mnohonásobně efektivnější a také ze společenského hlediska výhodnější, neţ obnova zdraví narušeného. Z toho vychází celosvětově pojmutý koncept zdraví, který je dynamický a odklání se od konceptu medicínsky úzce chápané prevence chorob k široké, ze všech různých stran problému chápané, podpoře a ochraně zdraví. Zdraví je dále značně ovlivňováno i nezdravotnickými faktory, ty jsou pak také prokazatelně preventabilní. Přenášení základny zdravotní politiky do nezdravotnického sektoru je značně obtíţné. Dochází zde totiţ například k tomu, ţe investor investuje poměrně velké náklady do ekologie, aniţ by vydané finance adresně směřovaly k pro něj ekonomicky hodnotnému cíli, jedná se o relativně anonymní subjekt, kterým je v tomto případě veřejnost. Z toho plyne, ţe zde dochází k poměrně zásadnímu střetu soukromých a společenských zájmů a v takovém případě pak přichází ke slovu zásahy vlády do této oblasti a jejich funkce je opodstatněná a zřejmá.

1.4.

Aplikace péče o zdraví

Při aplikaci péče o zdraví se objevují aktivity různého druhu, které jsou v podstatě dělitelné do dvou kategorií, a to: 1. na aktivity, které jsou vykonávány „před vznikem poškození zdraví“, z hlediska zdraví ex-ante, a mají mu zamezit. Je to tedy uţ výše zmiňovaná ochrana, podpora a rozvoj zdraví, kterými se usiluje o zabránění vzniku nemoci a posílení zdraví jako celku. Toho se dá docílit pouze dlouhodobou a aktivní snahou, která je jasně administrativně regulovaná a má ucelenou koncepci. V podstatě jde z ekonomického hlediska o snahu odstranit nebo minimalizovat externality. 4

4

SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. Ekonomie. Praha : Svoboda, 1992. 1012 s.

12

2. a na aktivity, které jsou konány z hlediska zdraví de facto ex-post, jejich realizace je tedy následná. Jde tedy o kroky směřující k léčení a odstraňování následků a změn na celkovém zdravotním stavu člověka a pokus o obnovu nebo dokonce kompletní navrácení zdraví, ovšem je zřejmé, ţe v tomto ohledu jsou lidské schopnosti značně omezené. Co se týká ekonomické stránky těchto aktivit, jsou aktivity svěřující k obnově jiţ poškozeného zdraví, tedy aktivity ex-post, mnohonásobně finančně náročnější, a tudíţ se dá konstatovat, ţe je nadmíru neekonomické zanedbávat aktivity ex-ante, tedy aktivity preventivního rázu se snahou vůbec zabránit vzniku choroby a poškození zdraví.

1.5.

Determinanty zdraví

Determinanty zdraví jsou faktory, které determinují vývoj zdravotního stavu obyvatelstva, a to ať uţ duševního či fyzického. Zdraví je z větší části ovlivňováno řadou faktorů sociálního a přírodního prostředí, jeţ označujeme jako nezdravotnické (exogenní). Důleţitým faktorem je pak dostupnost a kvalita zdravotní péče, tedy faktor zdravotnický (endogenní). Všechny zmíněné faktory pak působí ve vzájemné interakci, přičemţ zdravotnictví (ve smyslu léčení chorob) můţe ovlivnit zdravotní stav obyvatelstva zhruba z 15 – 20 %, z čehoţ vyplývá, ţe rozhodující podíl na zdravotním stavu populace mají nezdravotnické faktory. Uvedený poměr zdravotnických a nezdravotnických faktorů, schopný poznamenat zdravotní stav populace, se postupem civilizovanosti a rozvojem vědy neustále pohybuje, je však důleţité poznamenat, ţe velký podíl na něm v současném světě mají civilizační choroby (a jejich značný nárůst), které jsou většinou způsobovány výhradně působením nezdravotnických vlivů jako je stres, špatná ţivotospráva

apod.

Naopak

zase

lze

podotknou,

ţe

v důsledku

zanedbání

nezdravotnických faktorů v ochraně zdraví dochází k dalšímu zhoršování a nárůstu civilizačních chorob a tedy i k dynamizaci výdajů na zdravotní péči. V současnosti s rozvojem genetického inţenýrství a dalších oborů se ovšem doposud jasné hranice mezi zdravotnickými a nezdravotnickými determinanty stírají.

13

1.6.

Nezdravotnické faktory

Nezdravotnické faktory se utvářejí pod působením různých ekonomických a sociálních vlivů, které v případě nedocenění nebo dokonce podcenění hodnoty národního zdraví jako výrazné sloţky národního bohatství se projeví v dlouhodobém zhoršování zdravotního stavu s celospolečensky negativním efektem. Navíc nezdravotnické faktory působí a projevují se kumulativně. U většiny nezdravotnických faktorů se setkáváme s časovým posunem v odezvách ve zdravotním stavu jedince a populace. Dlouhodobá latence se můţe projevit jak ve směru vzniku nemoci, tak ve směru zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva. Zvyšovat se mohou stejně dobře negativní jako pozitivní externality. Záleţí na formulaci cílových kritérií. Nezdravotnické faktory mají, co se týče vlivu na zdraví, různou váhu. 5

1.7.

Politika zdraví

Potřeba kaţdého jedince je být zdravý a z toho také vychází zdravotní politika. Jak známo, u kaţdého jedince a obecně v lidském chování převaţují soukromé individuální zájmy, které vedou k soukromému uţitku, nad zájmy společenskými, které mají veřejný uţitek. Z toho plyne, ţe nelze očekávat, ţe jedinec bude jednat ve prospěch většiny, aniţ by k tomu byl nějakým způsobem naveden. Obecně tedy platí, ţe k synchronizaci a rovnováze veřejných a soukromých zájmů (a to nejen ve zdravotnictví) je třeba existence subjektu, který je nadán určitou mocí → STÁT. Ten se jednak stará o potřeby společnosti jako celku, ale zároveň umoţní jedinci realizovat své sebezáchovné potřeby na co nejvyšší úrovni. Zde je opět nutné uvést, ţe se jedná především o intersektorální aktivity, protoţe jak jiţ bylo řečeno, ochrana, podpora a rozvoj zdraví leţí v cca 80-ti % mimo zdravotnictví (př. vzdělávání, kultura, zemědělství, doprava…). Toto rozdělení se liší stát od státu. Z toho vyplývá, ţe je potřeba hledat rezervy v prevenci zdraví a v potírání negativního působení v oblasti nezdravotnických faktorů, neboť právě tyto faktory mají rozhodující podíl na celkovém zdravotním stavu populace a jeho vývoji.

5

DURDISOVÁ, Jaroslava. Ekonomika zdraví. první vydání. Praha : Oeconomica, 2005. 228 s. ISBN 80245-0998.

14

1.8.

Ekonomika zdraví

Ochrana, podpora a obnova zdraví nabývá globální charakter a vyznívá jako apel na úpravu podmínek ţivota, které determinují kaţdodenní chování člověka a jeho zdraví. Touto problematikou se zabývá specifický sektor hospodářství a součastně významný obor veřejné ekonomie „ EKONOMIKA ZDRAVÍ“. Ekonomika zdraví řeší problémy produkce a alokace statků zvláštního druhu, tzv. veřejných statků. Veřejné statky, jak známo, jsou financovány z veřejných rozpočtů. Ekonomika zdraví se formuje jako vědní disciplína, která hledá metody, jak dosáhnout kvalitativně vyšší úrovně zdraví obyvatelstva, jak minimalizovat budoucí náklady zdravotnického systému. S ohledem na dvě sloţky aktivit zahrnuje tato neoklasická vědní disciplína optimalizační procesy vztahu nákladovosti systému a zdravotního stavu obyvatelstva. Makroekonomický přístup v oblasti ekonomiky zdraví umoţňuje posoudit další potřebné dimenze vztahů mezi četnými produkčními funkcemi ve zdravotnictví a jejich vztah k dalším ekonomickým procesům. Umoţňuje tak formulovat velice potřebná efektivnostní kritéria. Makroekonomická analýza zdravotnictví se stává středem zájmu a pozornosti odborníků různých disciplín, politiků a občanů. Umoţňuje hodnotit přímé i nepřímé důsledky podmínek financování zdravotní péče na ekonomickou rovnováhu, na ekonomický růst, zaměstnanost, inflaci, na zahraniční obchod a především na samostatný systém zdravotnictví a systém sociálních dávek. Sestavení národního účtu zdraví (satelitního účtu) jako významné součásti sociálních účtů se stalo nutnou normou ve většině vyspělých zemí a jedním ze základních dokumentů, který přispívá k hodnocení makroekonomické situace zdravotnictví a zdravotní politiky.

1.9.

Sestavení národního účtu zdraví (satelitního účtu)

Vyjádření souhrnných nákladů musí zahrnout: ztráty, které pocítí postiţené osoby, případně osoby na jejich výdělku závislé, dále musí zahrnout náklady a ztráty vyvolané u zaměstnavatelů a konečně vyjadřuje jaké náklady a ztráty vzniknou z těchto událostí celé společnosti (výdaje na zdravotní péči, výdaje na dávky sociálního systému, ztráty v příjmech sociálního a zdravotního pojištění apod.) Vyjadřování úplných nákladů a ztrát vyplývajících z úrazů a nemocí se zatím nemůţe opřít o jednoznačnou metodiku výpočtu. Chápány jsou buď ve smyslu reálných peněţních výdajů a nebo téţ v budoucnu nerealizovaných nákladů příleţitosti, případně

15

ve smyslu peněţně vyčíslených nákladů způsobených škod, které nejsou v současných systémech hrazeny. Z toho důvodu se do nákladů a ztrát zahrnuje i nevytvořený HDP jako nerealizovaný náklad příleţitosti v důsledku absence nemocných, v důsledku invalidity, případně smrti postiţených. Náklady a ztráty představují tedy nejen výdaje a ztráty vyvolané těmito událostmi v roce jejich vzniku, ale i výdaje a náklady nebo ztráty, které v jejich důsledku budou vznikat i v dalších letech (náhrady škod po skončení pracovní neschopnosti, výplaty invalidních, částečně invalidních, vdoveckých, vdovských, sirotčích důchodů, výplaty příspěvků státní sociální podpory – sociální příspěvek, přídavky na děti, další dávky, ale i úhrady zdravotní péče, včetně výdajů na léky, ztráty na výdělku postiţených, v budoucnu nerealizovaný HDP apod.). 6 Obecně lze říci, ţe systematický a globální přístup ekonomiky zdraví prolíná ostatní disciplíny, mezi které patří např. biologie, sociologie, medicína, demografie, ekonomie atd. Ekonomika zdraví také přispívá k překonání moţného rozporu mezi ekonomií a etikou a díky tomu, ţe v moderní době je etika stále častěji chápána ve smyslu teleologické koncepce (především USA a Severní Evropa), tzn. jsou upřednostňovány veřejné zájmy a je potírána neontologická koncepce a tedy nejsou jiţ v popředí zájmy individuální (především Jiţní Evropa a Francie). Popsaný proces umocňuje veřejný charakter ekonomiky zdraví a zpřístupňuje tak lepší moţnost analýzy efektivnosti systému zdravotnictví na makro- a mikroúrovni.

1.10.

Zdravotní péče

Pojem obsahově uţší neţ péče o zdraví je zdravotní péče. Zdravotní péče má ve svém obsahu převáţně aktivity zaměřené k léčení, a tedy aktivity „ex post“. Avšak její součástí jsou i činnosti a aktivity směřující k prevenci chorob, ovšem pouze ty, které jsou nebo mohou být zabezpečovány zdravotnickou soustavou.7 Zdravotní péče má různá dělení, v prvé řadě se dělí na základní a specializovanou. Podle tohoto kritéria ji třídíme podle jiţ uţ notoricky známého členění na: 6

DURDISOVÁ, Jaroslava. Ekonomika zdraví. první vydání. Praha : Oeconomica, 2005. 228 s. ISBN 80245-0998. 7 K tomu blíţe viz Českomoravská konfederace odborových svazů. Pokračující české reformy a nastupující světová ekonomická krize. Praha : SONDY, s. r. o., 2008. 162 s.

16

1. Primární zdravotní péči 2. Sekundární zdravotní péči – specializovanou 3. Terciární zdravotní péči – superspecializovanou Primární zdravotní péče je péče všeobecná, tedy základní. Je to zdravotní péče plošně dostupná pro kaţdého, bývá preventivního rázu a provádí se při ní primární diagnostika. Tato péče se poskytuje z pravidla ambulantně, někdy dokonce v domácím prostředí. Prvotní, tedy primární zdravotní péče na základě výše sděleného tedy vytváří širokoobsáhlou základnu péče o pacienta, na níţ navazují další patra stále více specializované péče, přičemţ toto základní patro péče, by se mělo vyznačovat největší frekvencí podstoupených vyšetření a ošetření, jak jiţ bylo zmíněno z důvodů preventivních. Jelikoţ tato péče bývá z pravidla ve svých úkonech mnohonásobně levnější neţ další specializovanější úkony z vyšších pater dělení zdravotní péče, bývá pravidlem a ţádoucí, aby pacienti do vyšších pater péče, tedy specializovaných a superspecializovaných, vstupovali právě skrz primární péči, coţ zajistí, aby sekundární a terciární péče byla poskytována co nejvíce hospodárně, ne nadbytečně a indikovaně. Mezi primární základní péči je v České republice řazena péče všeobecných praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, gynekologická a stomatologická péče. Přičemţ preventivní prohlídky v rozmezí stanovených časových intervalů jsou hrazeny z povinného zdravotního pojištění, neboť jak jiţ bylo řečeno několikrát výše, je nadmíru ţádoucí investovat plošně do preventivní péče, čímţ se do značné míry předchází nutnosti následného vyuţívání drahé sekundární a velmi drahé terciární zdravotní péče. Pod sekundární zdravotní péčí se rozumí běţné, avšak specializované ambulantní, ale i lůţkové

sluţby

zdravotnických

zařízení,

které

jsou

poskytované

odborníky

v nemocnicích, poliklinikách, sanatoriích a dalších léčebnách a jiných zařízeních. Takto specializovaná sekundární péče se sestává z mnoha oborů (př. psychiatrie, dermatovenerologie, otorhinolaryngologie, chirurgie, urologie, sexuologie, neurologie, radiologie a zobrazovací metody a další). Nejvyšší stupeň zdravotní péče v našem ţebříčku je péče superspecializovaná, a tedy terciární. Jedná se o vysoce specializovanou, extrémně komplexní a technologicky velmi náročnou diagnosticko – léčebnou sluţbu, která je poskytována obzvláště ve

17

velkých nemocnicích (v České republice především nemocnice fakultní) týmy vysoce erudovaných odborníků. Pro utvoření lepší představy o rozloţení nákladů na zdravotní péči podle jejího typu připojuji tabulku: Tabulka č. 1 Náklady na zdravotní péči podle jejího typu v %

Zdroj: DURDISOVÁ, Jaroslava. Ekonomika zdraví. první vydání. Praha : Oeconomica, 2005. 228 s. ISBN 80-245-0998.

Pro lepší představení procentuálního rozloţení v praxi pouţiji také přiloţený graf: Graf č. 1 Potřeba a rozložení zdravotní péče podle jejího typu

Zdroj: KŘÍŢOVÁ, Eva. Zdravotnické systémy v mezinárodním srovnání. Praha : 3. lékařská fakulta UK, 1998. 133 s.

Vezmeme-li si k číslům a grafickému znázornění ještě medicínskou a celospolečenskou účinnost jednotlivých stupňů zdravotní péče, především s důrazem na vliv prevence, 18

náklady a zisky, jednoznačně nám vychází neporovnatelně vyšší ekonomická i zdravotní efektivita primární péče před ostatními stupni zdravotní péče. Znamená to, ţe nejvíce občanů (80-95%) nejčastěji vyhledává a potřebuje péči prvního kontaktu, tj. péči primární, jejímţ základem jsou praktičtí lékaři, stomatologové, optici, lékárníci, gynekologové, pediatři a další zdravotničtí pracovníci různých zaměření (rehabilitační sestry, geriatrické sestry, fyzioterapeuti, apod.). Opakem situace v primární sféře je superspecializovaná terciární péče, jeţ je poskytována ve zdravotnických zařízeních neregionálních pro velkou spádovou oblast populace. Přestoţe reálná potřeba této zdravotní péče, jako je např. transplantace orgánů, kostní dřeně, dialýza, umělé oplodnění, apod., se týká relativně malé části populace (cca 10%), spotřebovává neúměrně více finančních prostředků. Tento vztah je velkým problémem ekonomiky zdravotnictví a odráţí změnu proporcí ve spotřebě společenských zdrojů. Tato situace pokládá před zdravotnické politiky otázku, jak napravit poměr mezi objemem finančních zdrojů a společenskou potřebou určitého typu zdravotní péče, zda je moţno tento vývoj zmírnit aktivitami v ochraně zdraví a v prevenci. 8 Další členění zdravotní péče se určuje podle typu zdravotnického zařízení, kde je péče poskytována. V tomto smyslu se jedná buď o péči ambulantní nebo o péči lůţkovou (tedy ústavní). Ambulantní péče, která je poskytovaná ve zdravotnických zařízeních (zpravidla nestátních) praktickými a odbornými lékaři, je základním článkem léčebné preventivní péče. Tato péče je poskytována v ambulancích a ordinacích těchto lékařů. Oproti tomu ústavní (lůţková) péče se poskytuje, pokud je to nutností vůči zdravotnímu stavu pacienta. K tomuto účelu hovoříme o péči v nemocnicích či jiných léčebných ústavech, kde je pacient hospitalizován. Nevylučuje se ovšem, aby byla v lůţkovém zařízení taktéţ poskytována ambulantní péče. Pro léčbu v ústavních zařízeních je nutný provoz sloţitých léčebných zařízení, mnoho zaměstnanců, ať jiţ zdravotnických či nezdravotnických, budova atd. a z toho vyplývá, ţe je ambulantní péče podstatně méně nákladová neţ péče v lůţkovém zařízení. Avšak se změnami legislativy a s postupným přenášením základny zdravotní péče do ambulantních zařízení toto pravidlo pozbývá na významu. Tuto skutečnost podrobněji rozeberu a vysvětlím v druhé polovině své práce, 8

DURDISOVÁ, Jaroslava; LANGHAMEROVÁ, Jitka. Úvod do teorie zdravotní politiky. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 126 s.

19

aţ jiţ bude nastíněna základní problematika a budu se moci zabývat problematikou reforem a zdravotnictví, jak je uvedeno v tématu mé práce. Další členění, které zde uvedu, je důleţité z hlediska systému úhradových mechanismů. Jedná se o dělení zdravotní péče na standardní a nadstandardní. Pod pojmem standardní péče chápeme takovou péči, tj. postupy a metody, které jsou v určité době a na určitém teritoriu obvyklé, relativně ustálené a odborníky uznávané, protoţe splňují kritéria lege artis i současného obecně dostupného a pouţitelného poznání. Standardní péči lze definovat jako souhrn výkonů a sluţeb, odpovídajících indikaci a provedení v odborně i ekonomicky nezbytném rozsahu, které musí odpovídat nárokům postupů lege artis a musí směřovat k návratu nebo uchování zdraví. Všeobecná a specializovaná péče je poskytována především jako péče standardní, ale s odlišným obsahem podle míry specializace, tzn., ţe standardní péče je tedy péče s určitou dohodnutou mírou kvality. Avšak stanovení standardu je velice obtíţné a různí se v jednotlivých zemích i v čase. V poslední době se obsah i rozsah pojmu standardní péče značně rozšiřoval, a to zejména v závislosti na ekonomickém rozvoji a rozvoji zdravotnických technologií. Nadstandardní péče představuje takovou péči, při které se pacientovi na jeho přání poskytují výhody a sluţby, které nejsou z hlediska aktuálního zdravotního stavu nezbytné. Těmito vlastnostmi se liší od standardní péče. Nadstandardní péče je charakterizována alternativními postupy (obdobně účinné, ale finančně nákladnější metody, léky, materiály, doplňkové výkony) či komfortními prvky, jejichţ aplikace by měly být výsledkem svobodného rozhodnutí informovaného pacienta. Z hlediska finančního jde o sluţby, které nejsou ani částečně hrazené ze zdravotního pojištění, pacient tyto sluţby hradí přímo nebo zvlášť sjednaným pojištěním. V poslední době dochází v tomto směru k přehodnocování postupů posuzování péče. S příchodem nových technologií, metod i materiálů a s posouváním lidského poznání, dochází rovněţ k přesouvání konkrétních činností z péče nadstandardní a nově jsou chápány jako péče standardní (např. laparoskopické operace). Při poskytování nadstandardní péče je cílem jednak větší komfort pacienta a jednak provedení výkonů jinými technologiemi neţ jsou standardní, avšak nesmí se při tom

20

v ţádném případě dojít do bodu, ţe by existence péče nadstandardní měla jakýmkoli způsobem omezit dostupnost účinné a kvalitní péče standardní. V souvislosti s výše uvedeným a s prolnutím do ekonomie je potřeba uvést ještě poslední dělení zdravotní péče, a to na péči potřebnou a péči garantovanou. Potřebná péče je taková, která obsahuje jasnou lékařskou indikaci k výkonu, v níţ jsou zakalkulovány účelnost výkonu, věk pacienta, jeho celkový stav, přidruţené choroby, naděje na zlepšení či udrţení tzv. účelného přeţití. Potřebná zdravotní péče pak obsahuje jakékoliv vyšetřovací postupy nebo léčebné postupy, u nichţ jsou splněny následující kritéria: Včasnost a rychlost Optimalita Prevence vedlejších účinků a komplikací Dosaţení co nejlepšího dostupného výsledku Za ideálních podmínek by se pojmy potřebná a standardní péče měly překrývat. Potřebnost péče je důleţitým kritériem zařazení určitého lékařského výkonu do souboru garantované péče. Péče garantovaná představuje tu část potřebné zdravotní péče, která je v dané společnosti a v daném čase povaţována za tak závaţnou, ţe se stává předmětem plné něco částečné úhrady z veřejných zdrojů. Obsah garantované péče u nás je dnes velmi podrobně definován v seznamu zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami. Dále jsou vyhláškami Ministerstva zdravotnictví ČR vyjmenovány výkony, u nichţ se provádí částečná úhrada s detailním vymezením této úhrady a stejně detailně je vyjmenována péče, která není ze zdravotního pojištění hrazena. Garantovaná zdravotní péče je hrazena v rámci povinného všeobecného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu s případnou finanční spoluúčastí pacienta. Systémové definování garantované a nadstandardní péče zpravidla obsahuje úvahu o přínosech i moţných negativních dopadech včetně sociální únosnosti. Základem 21

definice garantované zdravotní péče musí být prosazení principu rovnosti. Rovnost znamená právo všech občanů a rovné moţnosti rozvíjet a udrţovat své zdraví. V sociálně laděných schématech je vyjadřována rovným přístupem k léčbě a aplikaci potřebných, na daném stupni rozvoje známých, medicínských postupů pro pacienty všech sociálních skupin bez ohledu na jejich platební schopnost či sociální postavení. Rovnost vyjadřuje uplatnění zásad stejné klinické péče při stejných potíţích. Rozlišujeme rovnost: Horizontální – předpokládá poskytování stejné péče osobám se stejnými zdravotními problémy Vertikální

–

předpokládá

poskytování

diferencované

péče

s různými

zdravotními potíţemi. Princip rovnosti musí být zdůrazňován zejména ve fázích reforem garantovaných zdravotnických systémů, aby tyto reformy nebyly vnímány jako sociálně neúnosné a nespravedlivé, např. reformy zdravotnických systémů v Evropě jsou únosné pouze tehdy, jestliţe se péče o pacienta liší pouze doplňkovými sluţbami, alternativními léky, alternativními postupy, větším luxusem při hospitalizaci, apod. Rozdíly nejsou akceptovány, pokud jde o rozdíly v základní léčbě. 9

1.11.

Zdravotnické služby

Zdravotnické sluţby jsou dalším důleţitým pojmem sledovaným ve zdravotnictví a v oblasti ekonomiky zdraví, proto je nutné si je také definovat a uvést k nim pro začátek pár slov. Zdravotnické sluţby mají charakter nemateriálních činností vykonávaných výhradně zdravotnickými pracovníky převáţně ve zdravotnických zařízeních, a to pouze v rozsahu své odborné způsobilosti. 10

9

DURDISOVÁ, Jaroslava. Ekonomika zdraví. první vydání. Praha : Oeconomica, 2005. 228 s. ISBN 80245-0998. 10 Důleţitou problematikou vztahující se ke zdravotnickým sluţbám je zdravotní pojištění - k tomu blíţe viz BUZEK, Roman; TRNKOVÁ, Ludmila. Zdravotní péče a zdravotní pojištění. Praha : PROSPEKTRUM, 1992. 104 s.

22

V některých zemích jsou zdravotnické sluţby zákonem vymezeny jako sluţby veřejné, poskytované za veřejné peníze, a proto musejí být pod veřejnou kontrolou a to i přes to, ţe v nich působí subjekty s privatizovanou činností a s privátním majetkem. V souvislosti s tím vznikají otázky, zda zdravotní péči lze nebo nelze provozovat jako neregulovanou obchodní činnost? Zda zdravotnická zařízení poskytující zdravotní sluţby trţně, jako obchodní činnost, mohou působit pouze mimo veřejnou síť anebo uvnitř této sítě? Sluţby je moţné v nejobecnější rovině charakterizovat jako soubor lidských činností, jejichţ efekt uţitečnosti spočívá v práci a má nehmotnou povahu. Zdravotnické sluţby však mají: omezenou

moţnost

kvantifikace

výkonů

(především

prostřednictvím

hodnotových ukazatelů), omezenou moţnost konstrukce agregovaných ukazatelů efektivnosti, problémy

kvantifikace

na

úrovni

parciálních

ukazatelů

souvisejících

s hodnocením efektivnosti, omezenou moţnost kvantifikace a hodnocení kvality, dostupnosti a přiměřenosti poskytování zdravotnických sluţeb. Z odborného hlediska zdravotnické sluţby představují: 1. lékařskou péči o organismus člověka (léčebně-preventivní část zdravotní péče) 2. lékařskou kontrolu zdravotní nezávadnosti prostředí (hygienická a protiepidemiologická sluţba) 3. ovlivňování zdravotního vědomí občanů (zdravotní výchova a osvěta). Ad 1) Léčebně-preventivní lékařská péče je definována jako komplex profesionálních činností, který se sestává z řady výkonů zaměřených na jedince nebo celé kolektivy.

23

Obsah léčebně-preventivní lékařské péče tvoří komplex pojmů „prevence – diagnostika – terapie – péče“, v němţ kaţdá z jeho čtyř sloţek je stejně důleţitá a má svůj přesný význam. V praxi sice dominuje terapie, která ale vyţaduje preventivní myšlení a preventivní zaměření. 11 Ad 2) Hygienická a protiepidemiologická sluţba je soubor profesionálních činností, které se zaměřují na tvorbu, úpravu a ochranu prostředí za tím účelem, aby nedocházelo k narušování lidského zdraví. Jejich vědní základnu tvoří hygienické obory a epidemiologie infekčních chorob. Zdraví lidí můţe být ohroţeno, dojde-li kdykoliv ke znečištění jednotlivých komponent prostředí, tj. vzduchu, vody, půdy, potravin, v širším a přeneseném slova smyslu také ke „znečištění“ mezilidských vztahů, pracovních podmínek, chování a způsobu ţivota. Prudký vědecko – technický rozvoj provázený urbanizací, industrializací, chemizací, intenzifikací a automatizací představuje další potencionální nebezpečí pro zdraví populace. Jejich podstatu tvoří faktory nejen fyzikální a chemické, ale i psychické a behaviorální. Pro hygienickou sluţbu to znamená novou orientaci a nové úkoly. Ad 3) Zdravotní výchova. Jedním z efektivních opatření je zdravotní uvědomění člověka, které se vytváří v rámci obecného vzdělání, kultury, tradice, zvyků, světového názoru i hodnotového přesvědčení. Spočívá v osvojení si základních vědomostí o zdravém způsobu ţivota, ve znalostech rizik a nebezpečí, které ohroţují zdraví člověka, v pochopení pro oprávněnost zdravotnických opatření, ve vědomí odpovědnosti za zachování osobního i společenského zdraví, zejména na straně nikoli spotřebitelů, ale výrobců negativních externalit.

11


24

Zdravotnické sluţby svou povahou, svými zvláštnostmi mají tendenci inklinovat spíše k sociální sluţbě neţ ke sluţbě trţní. Toto tvrzení snadno dokáţeme trţním selháním v této oblasti. 12

1.12.

Zdravotní politika – její problematika a cíle

Dalším důleţitým bodem, který je potřeba zmínit, je zdravotní politika. Je to oblast, která je úzce spojená s vývojem ekonomiky zdraví v tom kterém státu, případných reforem a toho, jakým směrem se budou vyvíjet a jak budou nastaveny. V tomto bloku je potřeba rozebrat problematiku práva na zdraví jako sociálního práva z historického pohledu. Z tohoto ohledu je potřeba k tématu nastolit celou řadu otázek Do jaké míry má jedinec právo na ochranu a podporu zdraví na základě základního zákona státu? Jedná se u tohoto práva o veřejný zájem nebo je to pouze právo individuální? – další problém následně nastává v samotné definici veřejného zájmu, který se v odborné literatuře často liší a s vývojem také často mění. Ekonomická teorie zatím nezná univerzální definici zdravotní politiky. Její obsah se mění v čase i prostoru stejně tak, jako se mění názory na podstatu a funkce státu ve společnosti od teologických teorií přes patriarchální aţ po teorii sociálního státu, který je často spojován s ideou právního státu. O zdravotní politice můţeme tvrdit, ţe je výrazem zájmu států na zdravotním stavu obyvatelstva. Východiskem pro zdravotní politiku je vţdy existence určitým způsobem uspořádané konkrétní společnosti a její hospodářské a sociální politiky, kterou aplikuje v oblasti péče o zdraví. Zdravotní politika vychází vţdy z konkrétních hodnot a priorit. Hodnoty a morální teorie jsou tak jedním z východisek zdravotní politiky. Hodnota je něco, čeho si vysoce váţíme, čemu dáváme přednost před něčím jiným. Hodnoty prostupují celou společností, všemi jejími částmi, organizacemi a systémy, včetně zdravotnictví. Intimita vztahu mezi pacientem a lékařem je činí poněkud skrytými, avšak jejich vliv na rozhodování obou subjektů je veliký a rozhodující. 13

12

DURDISOVÁ, Jaroslava; LANGHAMEROVÁ, Jitka. Úvod do teorie zdravotní politiky. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 126 s. 13 DURDISOVÁ, Jaroslava; LANGHAMEROVÁ, Jitka. Úvod do teorie zdravotní politiky. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 126 s.

25

Z povahy uznávané hodnotové hierarchie vyplývá i přístup k pojetí práva na zdraví. Je východiskem zdravotní politiky státu. V závislosti na pojetí práva na zdraví krystalizovaly znaky, které dnes pouţíváme v typologii zdravotnických systémů. Třídící znaky sledujeme v určitém pořadí, přičemţ jako základní povaţujeme: garance státu a s tím související dostupnost zdravotní péče, zdroj financování, kritéria rozdělování (distribuce) zdravotní péče - kaţdému podle potřeb x kaţdému podle zásluh x kaţdý podle moţností. 14 Nauka o hodnotách rozeznává různé druhy, například hodnoty ekonomické, sociální, biologicko-psychologické, logické, institucionální. Ve většině z nich má velkou váhu etický aspekt, proto můţeme obecněji hovořit o hodnotách morálních. Morální hodnoty velké části Evropy jsou tvořeny směsicí národních, náboţenských a sociálních tradic, které přispívají k obecnému povědomí historické sounáleţitosti. Protoţe sociální morality jsou v různých společenstvích různé, je moţné vystopovat a vyzvednout ty společné hodnoty, které tvoří určitý model, na němţ je moţné se shodnout jako na zjednodušeném morálním archetypu (tj. změní původního významu). Historickou roli v lékařství hrála zejména dobročinnost, dobrodiní (bene-ficium), zatímco spravedlnost a utilita jsou vyzvedávány aţ v poslední době. Autonomie člověka, schopnost myslet, rozlišovat a jednat svobodně a relativně nezávisle je primární hodnota, která je předpokladem pro všechny ostatní. Dále je potřeba zmínit, ţe právo na zdraví je sociálním právem a tedy i součástí sociálního státu. Sociální stát, jehoţ pojetí nelze ztotoţnit s právním státem, je tak spoluodpovědný za sociální a hospodářské procesy, jeţ by podle přísně liberálního pojetí měly být ponechány výlučně v působnosti občanské společnosti a jejího trţního mechanismu.

14


26

Soudobá teorie i praxe sociálního státu uplatňována v průmyslově rozvinutých zemích má četné odpůrce, kteří poukazují na přílišnou ingerenci státu a veřejného práva do práv soukromých. K hlubšímu studiu této problematiky nutno rozlišit a pochopit specifika sociálního státu, právního státu, občanské společnosti, pochopit pojem rovnosti, rovnostářství apod. Z hlediska výkladu zdravotní politiky nutno dodat, ţe určitou výjimku, definovanou vymahatelností práva, tvoří „právo na ţivot“, které bývá v praxi realizováno pomocí sociálních práv. V případě ohroţení práva na ţivot lze vymáhat toto právo i nad rámec platné právní úpravy. Důleţitým předpokladem existence zdravotní politiky je vedle uznání zdraví jako společenské veřejné hodnoty i vytvoření materiální základny, sítě zdravotnických zařízení a vybudování institucionální struktury.

1.12.1.

Definice zdravotní politiky

Jsou-li splněny tyto předpoklady, pak můţeme zdravotní politiku v dnešním jejím pojetí definovat jako cílevědomou činnost státu, ale i ostatních subjektů hospodářské a sociální politiky (v prostoru státem vymezeném), zaměřenou na ochranu, podporu a obnovu zdraví obyvatelstva. Takto definovaná zdravotní politika je vědeckoekonomickou disciplínou zkoumající jednak specifičnost vývoje hospodářských činností v odvětví zdravotnictví, ale současně se zabývá důsledky činností, které prolínají celé národní hospodářství a odráţejí se ve zdravotním stavu obyvatelstva. Výsledkem takto široce pojaté zdravotní politiky je nepřetrţitá činnost (formulace cílů, mechanismů a institucí, atd.), která sleduje vliv zdravotnických a nezdravotnických faktorů v procesu podpory, ochrany a obnovy zdraví. Takto široké pojetí zdravotní politiky bylo vyvoláno keynesovskou ekonomickou teorií; intervencionistické pojetí hospodářské politiky. Po 2. světové válce však nastupují nové fenomény. V 70. - 80. letech 20. století pak nová klasická makroekonomie a friedmanovský monetarismus. Zastává názor minimalizace veřejného sektoru, ale vede k vypracování různých metod hodnocení veřejných výdajových programů, např. čistou společenskou rentabilitu. Rozpracování metodologie

27

a metodiky hodnocení, které berou v úvahu externality, umoţňují volbu veřejného programu s maximálním efektem. 15

1.12.2.

Subjekty zdravotní politiky

Z toho lze odvodit, ţe dalším důleţitým předpokladem zdravotní politiky je existence subjektů, které mají zájem a schopnost eliminovat a realizovat veřejné programy s maximálním efektem pro společnost. Hlavním subjektem realizace takto pojaté zdravotní politiky je rovněţ stát. Stát vymezuje pojetí, obsah, cíle zdravotní politiky a legislativně ji zabezpečuje. Dále se na zdravotní politice podílejí ostatní (státní a nestátní) subjekty. Jsou to subjekty, které vyvíjejí své aktivity v rámci odvětví zdravotnictví (zdravotní pojišťovny, komory, asociace, zdravotnická zařízení, nadace, apod.), ale i takové subjekty, jejichţ hlavní

činnost

leţí

mimo

rámec

odvětví

zdravotnictví

(obce,

podnikatelé,

zaměstnavatelé, občanské iniciativy, občané, rodiny, apod.). Do tvorby zdravotní politiky vstupují i politické strany, různé zájmové a lobbyistické skupiny z domácí i zahraniční podnikatelské sféry. Jednotlivé subjekty prosazují často diferencované lokální zájmy, které mohou v nestabilizovaném právním a ekonomickém prostředí působit neţádoucím směrem, pokud jde o veřejný zájem (např. působení lékárenských lobbyistických skupin v procesu transformace českého zdravotnictví a jejich dopad na výdaje ve zdravotnictví). Míra skutečného efektu státní zdravotní politiky závisí na účinnosti mechanismů slaďování zájmů zúčastněných subjektů zdravotní politiky. Je dána nejen politickými zájmy a zájmy samotných občanů, ale i schopností společenského systému tyto zájmy vyvolávat. Asi 50% obyvatelstva planety se narodí a zemře, aniţ by kdy navštívilo lékaře.

1.12.3.

Předpoklady zdravotní politiky

Lze shrnout, ţe k základním předpokladům dosaţení určité úrovně zdravotní politiky patří: 1. politická vůle, která vychází z určitých hodnot a priorit,

15

DURDISOVÁ, Jaroslava; LANGHAMEROVÁ, Jitka. Úvod do teorie zdravotní politiky. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 126 s.

28

2. reálnost stanovených cílů z hlediska moţností, které jsou dány dosaţeným stupněm ekonomického rozvoje společnosti země, 3. státní hospodářská a sociální politika, státem stanovené cíle a strategie jejich naplnění, 4. odpovídající mechanismus realizace těchto politik, 5. existence sociálně-ekonomického prostředí, které akceptuje takovou zdravotní politiku, která je v dimenzích státem stanovené strategie.

1.12.4.

Cíle zdravotní politiky

Není snadné správně definovat cíle. Chybou často bývá záměna cíle za prostředek – volba kritérií. Například mnozí manaţeři ve zdravotnictví vidí cíl své práce ve zlepšování ekonomické situace své nemocnice, aniţ přihlíţejí ke zdravotním výsledkům ve veřejném zájmu. Zdravotní péče je pouze prostředkem k uchování a zlepšení zdraví pacientů; sniţování nákladů musí být sekundární cíl, třebaţe společensky důleţitý. Pragmatický způsob uvaţování spolu s ultraliberálním myšlením zastánců trţního hospodářství vede někdy k tendencím, ţe hlavním cílem lékařů není zdraví, ale zisk. Je to ovšem extrémní názor, který odporuje etickým principům medicíny. Jakýkoliv zisk by měl být pouţit jen jako vstupní zdroj k dalšímu zvýšení kvality zdravotní péče. To platí zejména tam, kde je zdravotnictví financováno z veřejných (solidárních)zdrojů. S cílem – ve veřejném zájmu – „zlepšovat zdraví obyvatelstva“ všichni patrně souhlasí. Ale je obtíţná odpověď na otázku, jaké úkoly z tohoto cíle vyplývají pro zdravotní politiku. Někdo vidí cíl ve zvyšování kvality nebo kvantity zdravotní péče, v prodluţování lidského věku, jiný zase v kvalitě zdraví jako předpokladu kvality ţivota. Někdo dává přednost prevenci poruch zdraví před léčbou nemoci. Definování problémů, pyramidy cílů, priorit a koncepcí zdravotní politiky je vstupem zdravotnického systému a součastně spojovacím článkem mezi zdroji a zdravotnickými aktivitami. Definice cílů zdravotní politiky rovněţ vyţaduje analýzu zdravotního stavu obyvatelstva, jeho věkové a sociální struktury a postavení sociálních skupin (chudí, staří, děti, mládeţ, a nebo jako v USA, skupiny, které chceme zvýhodnit – váleční veteráni, apod.). Zdravotní stav obyvatelstva, případně rizikových sociálních skupin, je 29

nejen základním východiskem, ale i konečným a rozhodujícím kritériem pro definování, zhodnocování a plnění cílů zdravotní politiky. Současný stupeň zdraví populace je předpokladem určité kvalitativní i kvantitativní úrovně zdravotní politiky. Zdraví, v souladu s hierarchií hodnot Evropy, je nutno chápat jako národní bohatství. Z toho vyplývá, nebo lépe vyplynula, i úloha státu jako subjektu zdravotní politiky, která by měla spočívat ve vytváření takového prostředí, ve kterém se kriteriální funkce zdraví prosazuje do kaţdé lidské činnosti. Docílit tohoto ideálního stavu v současném kontroverzním světě znamená prosadit do soustavy kritérií hospodářské efektivnosti i kriteriální funkci zdraví. Proto zdravotní politiku chápeme také jako nepřetrţitý proces ovlivňování fyzikálně – biologických a sociálních příčin chorob, zvyšování kvality ţivota a prosazování čisté společenské rentability zaloţené na poměřování společenských (nikoliv soukromých) uţitků a nákladů. Péče o zdraví je v posledních dvou desetiletích v Evropě i jinde ve světě spojena s rostoucími náklady na zdravotní péči. Příčiny lze hledat zejména: 1. ve stárnutí populace spolu s vyšším výskytem invalidity, 2. ve vyšším výskytu civilizačních chorob, některých onemocnění v důsledku ţivotního stylu, ţivotního prostředí a paradoxně i v důsledku zdravotní péče, 3. ve zvyšující se dostupnosti nových, stále nákladnějších léků, léčebných postupů a zvyšujících se nárocích a očekávání veřejnosti, 4. v humanizaci a solidaritě vyplývající z úrovně myšlení ve vyspělých zemích, 5. v ekonomických vlivech, které se nepříznivě promítají do růstu nákladů jako např. inflace, 6. komercionalizace zdravotnictví Jmenované faktory zvyšují tlak na zdravotní i sociální výdaje, ať uţ jsou financovány ze státního rozpočtu nebo z ostatních veřejných fondů či soukromých zdrojů.

30

Ukazuje se však, ţe: 1. zvyšování standardu, dostupnosti špičkových výkonů je neufinancovatelné a současně, ţe 2. neustálý nárůst výdajů v primární sféře naráţí na objektivní bariéry, dané jejími moţnostmi a není doprovázen úměrným efektem ve zlepšování zdravotního stavu obyvatel (nadbytečné výkony mobilizované individuálními zájmy, kaţdá další koruna vloţená do primární sféry uţ nepřináší adekvátní efekt)). Problémy součastné etapy zdravotní politiky se odráţejí v úvahách teoretiků, kde jedni podtrhují význam potlačení veřejného sektoru a druzí naopak. Základním kritériem kvality zdravotní politiky v evropském kontextu je zdravotní stav obyvatelstva. V péči o zdraví všeobecně platí, ţe účelem kaţdého zdravotnického systému je uspokojovat zdravotní potřeby lidí, zlepšovat zdravotní stav obyvatelstva a udrţovat ho na optimální úrovni. Je to úkol společenský, tak závaţný, sloţitý a obtíţný, ţe nositelem a garantem péče o zdraví národa můţe být jen stát a jeho orgány. Zdravotní politika se soustřeďuje nejen na zabezpečení zdravotní péče a na zvyšování její kvality, ale také, a to především, musí hledat a nalézat potřebné finanční zdroje a zajistit jejich efektivní alokaci. To z hlediska výše uvedených problémů financování (příčin růstu nákladů) je velmi obtíţné zejména v systémech solidárních, kde při existenci financování soukromých zdravotnických zařízení z veřejných zdrojů působí protichůdná kritéria: 1. u soukromých zdravotnických zařízení maximalizace zisku, která se za určitých podmínek projevuje v deformaci kritéria efektivnosti a v deformaci nákladů, 2. na straně veřejných zdrojů potřeba minimalizace nákladů při maximálním efektu ve zdravotním stavu obyvatelstva. V liberálních systémech se pak projevuje nerovností v přístupu ke zdravotní péči (omezeným přístupem sociálně slabých) a enormním zájmem o pacienty z vyšších příjmových skupin. Vede to aţ k rozvoji heroické medicíny, která je výsadou bohatých. To znamená, ţe zdravotní politika musí zahrnovat mechanismy ve smyslu ekonomie zdravotnictví – v hledání a nalézání efektivního systému zdravotní péče a jejího

31

financování. Sloţitost obsahu zdravotní politiky pochopíme lépe z logiky jejího historického vývoje. 16

1.12.5.

Základy sociálně – ekonomického pojetí zdraví

Se zdravotní politikou, která zaznamenala předzvěst jejího současného chápání, tj. opatření veřejného charakteru, organizovaná ve veřejném zájmu a zaměřená na ochranu, podporu a obnovu zdraví nikoliv jedince, ale obyvatelstva jako celku, se v Evropě setkáváme aţ v 1. polovině 19. století s nástupem průmyslové revoluce. Ta podnítila rozvoj vědeckého bádání, konstrukci nových zařízení, změny technologií i vzniku nových oborů a výrobků. Velmi rychle se rozvíjely obory jako matematika, fyzika, mechanika, astronomie a další přírodní vědy, jiné disciplíny se ve vědecké podobě teprve dotvářely – např. chemie, nauka o elektřině a magnetismu, biologie, a v neposlední řadě lékařství. Pro toto období je typické vyčlenění jednotlivých oborů medicíny – specializace. Jako samostatné odvětví se vyvinula toxikologie, která objasňuje vliv škodlivých látek na tělesnou činnost, ale i vyuţívání těchto látek jako léků při podávání v menším či zředěném mnoţství, a farmakologie (nauka o léčivech). Velké pokroky zaznamenala anatomie a patologie zdokonalením mikroskopu. Medicína 19. století přinášela nové poznatky o vzniku, průběhu a šíření infekčních chorob a současně odhalovala moţnosti jejich prevence cestou hygienického reţimu jedinců, ale i společnosti. Z toho důvodu v tomto období posiluje význam státních zásahů, a to ve dvou rovinách: 1. v první rovině jde o ochranu a podporu zdraví celé společnosti 2. a v druhé rovině jde o rozvoj zdravotní péče o jednotlivce a jeho podíl na povinnostech ve veřejném zájmu se podrobit některým zdravotnickým výkonům (např. očkování, preventivní prohlídky).

16

DURDISOVÁ, Jaroslava; LANGHAMEROVÁ, Jitka. Úvod do teorie zdravotní politiky. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 126 s.9

32

Moderní medicína je jednotou preventivní a represivní medicíny. První se snaţí chorobám a úrazům předejít (tzv. profylaxe), druhá léčí choroby jiţ vzniklé. Tzv. choroby sociální jsou potlačeny nebo aspoň potlačovány, avšak společnost v tomto souboji není vítězem. Nastupují choroby „civilizační“, jejich příčinu nutno hledat opět v ţivotním stylu a v ţivotním prostředí, které v konečném důsledku mohou narušovat genetický kód. Proto současná zdravotní politika musí rozvíjet nejenom zdravotní politiku ex post (zdravotnictví), ale i zdravotní politiku ex-ante (v oblastech, které determinují zdraví).

1.13.

Zdravotní péče jako soukromý i veřejný zájem

Jako poslední kapitolou teoretické části mé práce bych se ráda zabývala zdravotní péčí v kontextu soukromého a veřejného zájmu a jejich problematiky. Z dosavadního výkladu lze vyvodit, ţe zdraví je jednou ze základních existenčních hodnot člověka, a proto je i potřeba péče o zdraví pociťována intenzivněji, neţ je tomu u jiných hodnot či statků. Péče o zdraví se prosazuje jako soukromí a současně veřejný zájem. Teorie veřejné ekonomie prokázala, ţe zdraví a zdravotní péče nejsou výlučně soukromým uţitkem. Solidární zdravotnictví je financováno z veřejných zdrojů, které pojištěnec (případně daňový poplatník) alokuje formou parafiskálu veřejnoprávním pojišťovnám, (ostatním pojišťovnám), případně státu (kdy alokuje formou fiskálu). Trţní systém je financován převáţně soukromými zdroji – solidarita v komerčním pojištění se týká menšího okruhu pojištěnců s neuniverzálním pojištěním. Systém zdravotní péče spadá do veřejnoprávního sektoru. Veřejný sektor se podílí na celkové spotřebě zdravotní péče mezi 80 – 95 % a celkové výdaje na zdravotnictví činí 7 – 11 % HDP. V zemích, kde převládá komerční zdravotnictví, je váha veřejného sektoru výrazně niţší – 40 % a výdaje činí 15 – 22 % HDP. Z ekonomického hlediska je pak definován veřejný a soukromý sektor a důvody státních zásahů a vládních výdajů. Interpretace těchto pojmů a vztahů jsou komplikované a vyvolávají neshody mezi ekonomy o podstatě, odpovědnosti a důsledcích veřejného sektoru. Zastavme se nejdříve u rozdílů práva veřejného a soukromého. 33

Rozdíly práva veřejného a soukromého jsou zpravidla vyjadřovány v těchto bodech: 1. veřejnoprávní a soukromoprávní úprava se rozlišuje mírou integrace státu do občanské společnosti a vztahem subjektů práva; 2. pro veřejnoprávní úpravu jsou charakteristické kategorické (kogentní) právní normy, kdeţto pro soukromoprávní úpravu právní normy dispozitivní; 3. veřejnoprávní vztahy jsou zakládány právními akty s presumpcí jejich správnosti, kdeţto pro oblast soukromého práva jsou typické právní úkony; 4. rozdílný obsah veřejnoprávní a soukromoprávní odpovědnosti (pro oblast veřejného práva jde zejména o odpovědnost ústavní, politickou, trestní, disciplinární a správní). Základem práva veřejného je právo ústavní a dále se k němu zpravidla řadí právo správní, právo finanční, právo sociálního zabezpečení, právo trestní a právo procesní. Právo na zdraví jsme definovali jako sociální právo, ale současně jako právo základní. Naplňování práva na zdraví – jako základní lidské potřeby – má sebezáchovný, ale i rozvojový význam nejen pro jedince, nýbrţ i pro společnost, neboť je ochranou před zhoršením biosociálního, existenčního a rozvojového základu společnosti. Reálná míra zájmu společnosti o zdravotní stav populace se mění v závislosti na stupni rozvoje konkrétních sociálně – ekonomických podmínek. Hodnota zdraví je odvozována: ze subjektivního vnímání stavu zdraví, ze společenské reflexe tohoto vědomí, tj. ze schopnosti určité sociální realizace podmíněné daným stavem zdraví. Toto vědomí odráţí určitý objektivní stupeň potenciálu psychického a somatického zdraví člověka i určité objektivní podmínky, potřeby a nároky pro jeho realizaci ve společenském reprodukčním procesu. Je zdrojem jeho zájmů a postojů k vlastnímu zdraví. Udrţování určité úrovně zdraví populace je chápáno jako prostá reprodukce, zvyšování této úrovně je pak rozšířenou reprodukcí zdravotního stavu obyvatelstva. Rozšířená

34

reprodukce (ve smyslu zdravé populace, zvyšování kvality ţivota, zkracování pracovní neschopnosti, sniţování nemocnosti a invalidity, prodluţování věku, sniţování úmrtnosti dětí a středních věkových kategorií, likvidace epidemií, relativní sniţování nákladů na zdravotní péči apod.) je pak důleţitým faktorem úspor, ekonomické stability, sociálního smíru a ekonomického růstu = pozitivní externalita. V současné době jiţ nikdo nepochybuje o vzájemné podmíněnosti zdravotního stavu populace a sociálně – ekonomického rozvoje. Zdraví je předpokladem plnění všech úloh v ţivotě člověka – v rodině, ve výrobním procesu, ve společnosti. Je významným faktorem rozvoje společnosti i cílem řady politických a ekonomických aktivit. Je i měřítkem sociálně – ekonomické vyspělosti kaţdé společnosti a jako takové je více či méně veřejným zájmem. Tato skutečnost se odráţí ve vnímání práva na zdraví, ve vnímání práva na zdravotní péči, a to i v tradičně trţních ekonomikách, jako např. v USA. V liberálně či libertariánsky orientovaných textech je tradičně prosazován názor, ţe zdraví člověka je pouze anebo alespoň především individuální hodnotou kaţdého člověka. Tento soud vychází z klasických liberálních schémat, která mají dlouhou tradici a prezentují nepochybně radikální a alternativní řešení v mnoha oblastech. Avšak ve zdravotnictví tato schémata není moţno aplikovat jako výlučná. Všechny klasické elementy trhu jsou ve zdravotnictví natolik modifikovány, ţe nemohou sami o sobě zajistit trţně efektivní řešení, natoţ řešení, které by vyhovovalo z dalších společensky potřebných hledisek (zdravotního, etického, sociálního atd.). Proto praxe všech zemí vnáší do zdravotnictví nejrůznější zásahy státu. V liberálních ekonomikách zaloţených na samoregulační schopnosti trhu zasahuje stát ve prospěch sociálně ohroţených skupin obyvatelstva. Zásahy na straně poptávky (státní programy pro ohroţené skupiny obyvatelstva), financované jako vládní výdaje současně vytváří příznivé podmínky pro zvyšování prosperity zdravotnických zařízení. V tradičně trţních ekonomikách pak působí samoregulační mechanismy, které obnovují rovnováhu a růst. V sociálně – trţních ekonomikách se silnými veřejnými výdaji, se silnou alokační funkcí vlády je úloha samoregulačních mechanismů státními intervencemi a veřejnými výdaji silně potlačována – je nahrazována jinými (administrativními) mechanismy veřejného práva. S presumpcí jejich správnosti (pokud „správnost není naplněna“) vzniká ve zdravotnickém systému napětí mezi disponibilními zdroji a potřebami a dostavuje se

35

morální hazard i na straně ziskově motivovaných zdravotnických zařízení. Napětí je výrazem nerovnováhy mezi dynamikou (meziročními přírůstky) výdajů na zdravotnictví a dynamikou HDP. 17

17


36

2. Reformy zdravotnictví Tímto bych ukončila teoretickou část své práce a přešla k hlavním bodům práce, neboť se domnívám, ţe základní stavba tématu byla dostatečně nastíněna. Důleţité pojmy, se kterými budu nadále pracovat, jsou jiţ vysvětleny, rovněţ je zdůrazněna základní problematika zpracovávané oblasti, tudíţ je moţné dále téma ekonomiky zdraví napojit, ať uţ na chystané či jiţ provedené reformy zdravotnictví ČR i s jejich případným dopadem na zdravotnictví, společnost jako takovou, ale i jedince.

Nejprve nastíním chystané reformy ve zdravotnictví a následně jejich dopady na ekonomiku zdraví a společnost jako takovou, dále se budu věnovat také reformám právního systému v kontextu zdravotnictví, který má taktéţ nemalý dopad na ekonomiku zdraví, jak vyplývá z nastíněné teoretické části mé práce viz výše. A nakonec shrnu poznatky, které jsem získala z provedení průzkumu (spokojenost s příjmy ve zdravotnictví) mezi lékařským i nelékařským personálem a zdravotníky podnikajícími „na vlastní účet“ v nestátních zdravotnických zařízeních. Domnívám se, ţe tímto bych komplexně obsáhla základní problematiku chystaných reformních kroků vlády a stav zdravotnictví České republiky, tak jak je to moţné v rozsahu diplomové práce a jak jsem zmínila v úvodu své práce.

2.1. Programové prohlášení vlády České republiky pro roky 2010 – 2014 Prvním krokem mého rozboru tedy bude naznačit chystané reformy zdravotnictví, respektive úmysly vlády České republiky na poli zdravotnictví. Obecně lze nynější vládu pokládat za vládu, která bude mít snahu zreformovat za dobu svého působení velkou část veřejných financí i jiné zastaralé právní a ekonomické struktury v zemi (a to napříč veškerými kapitolami veřejných výdajů – ať jiţ zmiňované zdravotnictví, tak také důchody a sociální pojištění, školství a další důleţité oblasti řízené státem). Potřeba těchto reforem je v České republice zmiňována jiţ dlouhá léta a rovněţ tak i dlouhodobá neudrţitelnost stávajícího systému (ve všech zmíněných kapitolách veřejných výdajů), avšak doposud nebyla nalezena dostatečně silná politická vůle a rovněţ převaha, aby bylo moţné potřebné reformy prosadit. Domnívám se, ţe nynější reformní období bylo moţné nastolit díky kontextu probíhající ekonomické krize a tím i 37

strachu obyvatelstva o budoucnost, avšak téma posledních výsledků voleb a preferencí obyvatelstva by bylo samo o sobě samostatným tématem na další práci, tudíţ ve své práci nebudu v tomto směru zabíhat do detailů. Je velkou otázkou, do jaké míry jsou chystané reformy správně nastaveny, aby ekonomiku České republiky oţivily a naplnily cíle zamýšlené vládou. Toliko obecně k probíhajícím reformám a nyní se zaměřím na oblast zdravotnictví. Nynější úřadující vláda (2010 – 2014) vydala dne 4. srpna 2010 Programové prohlášení vlády České republiky, ze kterého vyplývají úmysly a další kroky vlády v kontextu reforem a rovněţ také jaké budou snahy na poli reforem zdravotnictví. (viz PŘÍLOHA Č. 1) Základní úmysly vlády jsou shrnuty v preambuli a podrobněji je pak rozpracováno 7 tématických oblastí. Oblast číslo 2. Zdravotnictví je část, která nás bude zajímat – zmiňme si tedy body, které jsou pro tuto práci důleţité.

2.1.1. Jaké jsou tedy úmysly vlády na poli reforem zdravotnictví České republiky? 1. Vláda povaţuje zdravotnictví za jednu ze svých hlavních programových priorit, proto nedopustí zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče a efektivní prevence pro občany České republiky. Změny, které povedou k modernizaci a dalšímu rozvoji systému zdravotnictví budou prosazovány na základě jejich dlouhodobé finanční udrţitelnosti. Cílem vlády je zajistit občanům zdravotní péči na principu skutečné solidarity prostřednictvím moderního a udrţitelného zdravotnictví. 18 → Vláda v úmyslu nastavit standardy ve zdravotní péči z důvodu dlouhodobé finanční udrţitelnosti tohoto odvětví, avšak je podstatné, aby nedošlo k výraznému omezení zdravotní péče, či jejímu zhoršení. Zároveň je také jasné, ţe je nutné provést kroky k zajištění zmíněné dlouhodobé finanční udrţitelnosti, neboť jak jiţ bylo zmíněno výše, stále častěji se ozývají hlasy odborníků volající po reformách z důvodu strachu ze zhroucení neudrţitelného financování zdravotnického systému.

18

Vláda České republiky. Programové prohlášení vlády České republiky. In Programové prohlášení vlády České republiky [online]. Praha : Vláda České republiky, 4.8.2010 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: .

38

2. Veřejné zdravotní pojištění bude zachováno a modernizováno. Budou navýšeny prostředky přísunem soukromých zdrojů, zprůhledněno právní prostředí a podporována rovná soutěţ poskytovatelů i plátců. Vláda definuje rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění na základě medicínských kritérií, stupně zdravotního postiţení a v rozsahu moţností veřejného zdravotního pojištění. Definuje taktéţ časovou a místní dostupnost zdravotní péče a uloţí plátci tuto dostupnost pro pojištěnce zajistit. Nezbytné změny v systému zdravotnictví budou mít dlouhodobý charakter, proto vláda povede celospolečenskou diskuzi o jeho reformě za účasti všech parlamentních politických stran. 19 → Zde vláda nastiňuje postup při reformních krocích a snahu o to, aby byl vyuţit jako základ stávající systém zdravotního pojištění, coţ vnímám jako pozitivum z důvodu, ţe se tím přejde zbytečným astronomickým nákladům, které by následovaly v případě změny systému od základů. Zmiňuje se zde také důleţitost rovné soutěţe a to jak mezi zdravotnickými zařízeními, tak mezi pacienty. Z dalšího vyplývá, ţe budou nastaveny standardy péče a rovněţ ceny výkonů tak, aby bylo definováno, co je povaţováno za standardní péči a co je jiţ péče nadstandardní. Nadstandardní péče pak bude za spoluúčasti pacientů, čímţ jsou v programovém prohlášení myšleny soukromé zdroje. Důleţitým bodem je také vyšší spoluúčast pacientů. 3. Vláda bude prosazovat posílení práv pacientů. Zajistí rovný přístup k péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění, skutečnou solidaritu zdravých s nemocnými a jasně definuje roli státu. Vláda bude podporovat prevenci formou pozitivní motivace pojištěnců zdravotními pojišťovnami a prevenci závislostí včetně kouření a ochrany nekuřáků. Vláda prosadí zákon komplexně řešící ochranu zdraví před hlukem.

19


39

Vláda prosadí změnu systému regulačních poplatků. Poplatek za poloţku na receptu bude zrušen a nahrazen poplatkem za recept a vyřazením tzv. levných léků z úhrad veřejného zdravotního pojištění. Regulační poplatek za hospitalizaci se přiblíţí reálným nákladům za tzv. hotelové sluţby. V návaznosti na jejich kvalitu bude tvořit minimálně 100,- Kč za ošetřovací den. Bude zvýšena regulace za návštěvu ambulantního specialisty bez doporučení. Vláda bude průběţně vyhodnocovat sociální rizika a dopady na jednotlivé skupiny obyvatelstva. Kaţdé zdravotnické zařízení, které má uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou, bude povinno vţdy nabízet „nárok“, tedy variantu zdravotní péče plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Vláda bude dbát na důsledné naplňování jednotlivých článků Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením.20 → V tomto bodě se vláda slibuje zabývat rovným postavením pacientů a přístupem k pacientům ve zdravotnictví vůbec, včetně zlepšení jejich postavení. I toto podle mého názoru ovlivňuje ekonomiku zdraví, jak vyplývá z kontextu výkladu ekonomiky zdraví – přístup „pacient = klient“ zvýší ochotu pacientů investovat do zdraví. Další důleţitou informací je podpora prevence, coţ ve svém důsledku nese velké úspory v oblasti následného léčení a obnovy zdraví jako takové. Zmiňována je také reforma regulačních poplatků. K tomuto bodu více viz text níţe. 4. Vláda vytvoří takové právní prostředí, aby bylo moţno fakultní nemocnice transformovat na nemocnice univerzitní a aby všechna zdravotnická zařízení ve vlastnictví státu byla efektivními a vyrovnaně hospodařícími zařízeními. Vláda bude rozšiřovat elektronizaci zdravotnictví, ve které spatřuje nástroj ke zvýšení transparentnosti a efektivity zdravotního systému k omezování korupčního prostředí a ke zlepšení zdraví a informovanosti občanů o čerpání a 20


40

kvalitě péče. Zavede transparentní čekací seznamy pro jednotlivé druhy zdravotní péče. Bude zavedena centrálně koordinovaná Zdravotnická záchranná sluţba definovaná samostatným zákonem. Vláda dokončí reformu ve vzdělávání zdravotnických pracovníků. Prostředky k financování pregraduálního vzdělávání zajistí resort školství, a nebude čerpat náklady z veřejného zdravotního pojištění. Postgraduální výuka bude svěřena vysokým školám se zdravotnickým zaměřením. Celoţivotní vzdělávání budou organizovat komory, odborné společnosti a vysoké školy. K postgraduálnímu a celoţivotnímu

vzdělávání

budou

udělovány

akreditace

Ministerstva

zdravotnictví. Vláda prosadí takové změny v systému odměňování ve zdravotnictví, aby bylo mj. moţno lépe motivovat pracovníky po dokončení postgraduálního vzdělávání. Dojde k úpravě nebo zrušení platových tarifů. Vláda posílí kompetence nelékařských pracovníků. Vláda nastaví jasné, transparentní a efektivní podmínky, za kterých budou uzavírány smlouvy zdravotních pojišťoven s poskytovateli zdravotní péče. Budou posíleny kompetence a odpovědnosti primární péče a kompetence nelékařských zdravotnických profesí. Taktéţ bude posílena kontrola kvality a bezpečí zdravotní péče a zdravotnických zařízení. Vláda dokončí transformaci orgánů ochrany veřejného zdraví. 21 → V této části programového prohlášení je důleţitým bodem rozšíření elektronizace zdravotnictví. Je to důleţitý krok ke zprůhlednění financování zdravotní péče na všech frontách. Důleţitým nástrojem v tomto směru shledávám tzv. „Elektronickou zdravotní kníţku“ či „Kartu ţivota“ (název je různý u různých zdravotních pojišťoven), ve kterých lze kontrolovat výše úhrad, které si za pacienta lékař inkasuje a tím i regulovat a kontrolovat případné zneuţívání úhrad zdravotních pojišťoven lékařům.

21


41

Změní se i způsob vzdělávání zdravotnických pracovníků a to z ekonomického hlediska tak, ţe financování převezme Ministerstvo školství, a nebudou nadále čerpány finance z veřejného zdravotního pojištění. Má dojít ke změně platových tarifů pro lepší motivaci zdravotnických pracovníků k dalšímu vzdělávání a zabránění jejich odchodu do zahraničí. Této problematice se budu dále věnovat v rámci rozboru výsledků výše zmiňované ankety mezi zdravotnickými pracovníky. Důleţitým bodem je i příslib posílení kontroly kvality a bezpečnosti zdravotní péče. 5. Vláda bude prosazovat větší roli a odpovědnost zdravotních pojišťoven při rozhodování o úhradách léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Bude iniciovat fúzování rezortních pojišťoven Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany a také zavede transparentní pravidla pro fúzování ostatních zdravotních pojišťoven. Posílí dozor a kontrolu zdravotních pojišťoven, jejich hospodaření a zajišťování nároku pro pojištěnce. Vláda zajistí spravedlivější, vícekriteriální přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dodrţování principů transparentní veřejné obchodní soutěţe při nákupu péče (sluţeb) ze strany zdravotních pojišťoven. Vláda změní podmínky současného systému tak, aby bylo moţné co nejrychleji zavést institut reálné ceny, který nahradí současný netransparentní bodový systém. Vláda prosadí kategorizaci zdravotnických prostředků tak, ţe budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění na principu referencí a na principu „za stejný efekt stejná úhrada“. Vláda zavede generickou preskripci a substituci u léků hrazených plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění. V kaţdé skupině se bude nacházet jeden lék bez doplatku. Systém nemocenského pojištění bude převeden na zdravotní pojišťovny. Společně s odborníky vláda vymezí dlouhodobou zdravotně-sociální péči a navrhne zavedení uceleného systému zdravotnických a sociálních sluţeb, včetně způsobu financování. Bude podporovat dlouhodobou péči v domácnostech pacientů, terénní a ambulantní sluţby přizpůsobené potřebám pacienta jako 42

alternativu ústavní dlouhodobé péče. Podpoří rozvoj paliativní a hospicové péče.22 → Zde je vyzdviţen důleţitý fakt a to podpora slučování zdravotních pojišťoven. V prvé řadě iniciování fúzování rezortních zdravotních pojišťoven (Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra). Tento krok povede k značnému sníţení nákladů na administrativu, prostory a jiné náklady související s provozem. Rovněţ tento krok dále pomůţe ke zprůhledňování financování a nakládání s veřejnými finančními prostředky. Ušetřené finance bude moţné pouţít na podporu rozvoje lékařské péče, prevenci či jiné důleţité body v tématu zdravotnictví. Dále se zde hovoří o institutu tzv. „reálné ceny“, která má nahradit stávající bodový systém, který je povaţován za nadmíru sloţitý a netransparentní. Současný systém v podstatě laikovi nic neřekne a proto je pro běţného občana obtíţné se zorientovat, pokud by měl zájem na kontrole financování. Dojde také k zásadní přestavbě úhrad za léky a nastavení principu, ţe v kaţdé skupině se bude nacházet minimálně jeden lék bez doplatku, coţ je důleţitým prvkem sociální podpory nízko - příjmových skupin. Zásadním bodem reformy bude také kompletní změna zdravotnické legislativy (na tuto problematiku se zaměřím v závěru své práce), včetně zaměření se na podporu rozvoje domácí zdravotní péče. Jak vyplývá z koaliční smlouvy, hodlá koalice prosazovat, aby všechny nové zákony týkající se zdravotnické reformy vešly v platnost k 1. 1. 2012. 23

2.2.

Rozbor konkrétních bodů reformy

Po nastolení základních bodů připravované reformy zdravotnictví České republiky se nyní pustím do hlubšího rozboru dopadu reforem v kontextu ekonomiky zdraví. Chtěla bych zde nyní zmínit, ţe se jedná pouze o připravované reformy, ne o reformy v tuto 22

Vláda České republiky. Programové prohlášení vlády České republiky. In Programové prohlášení vlády České republiky [online]. Praha : Vláda České republiky, 4.8.2010 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: . 23 blíţe k tomuto viz : Věci veřejné [online]. 2010 [cit. 2011-04-15]. Koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti,vlády práva a boje proti korupci. Dostupné z WWW: . – Koaliční smlouva uzavřená mezi ODS, Věcmi veřejnými a TOP 09

43

chvíli aplikované, a tudíţ se lze pouze domnívat, jak přesně ovlivní, aţ do posledního důsledku, ekonomiku zdraví potaţmo celou státní ekonomiku či společnost. Proto se k nastavenému problému stavím tak, ţe uchopím teoretické znalosti problematiky včetně praktických zkušeností z minulosti a pokusím se domyslet negativní i pozitivní důsledky, jeţ lze očekávat po nastolení reformních kroků tak, jak je vláda představila. Uvědomme si, ţe reforma zdravotnictví jako taková nemůţe nikdy probíhat samostatně bez kontextu dalších reforem v systému sociálním a daňovém, neboť tyto témata veřejných příjmů a výdajů jsou spolu velmi úzce propojena a provázána. Je téměř jisté, ţe jakákoliv změna v jedné z těchto oblastí bude mít další důsledky nejen pro tuto oblast, ale i spoustu dalších, které se objeví v dalších ze zmíněných oblastí. Státní ekonomika a společnost jako taková je velmi citlivý mechanismus, ve kterém kaţdá změna spouští řetězec dalších změn na sebe navazujících v ostatních oblastech. Proto je velmi důleţité synchronizovat zároveň s reformními kroky ve zdravotnictví také kroky minimálně ještě v oblasti sociálního pojištění a daňového systému a navést tím tyto odvětví správným směrem a ne pouze očekávat, jaký dopad reformy zdravotnictví na tyto sektory budou mít. Další otázkou ovšem pak je, jaké reformní kroky je schopna ekonomika a společnost (potaţmo občané jako konečný článek ekonomiky) unést a jak citlivě budou reformy nastoleny tak, aby došlo k co nejmenšímu propadu ţivotní úrovně obyvatel a zároveň k co největšímu oţivení ekonomiky a nastolení dlouhodobě udrţitelné úrovně státních výdajů. Ovšem v případě zásahů do různých oblastí ekonomiky se nejedná pouze o dopad reformy zdravotnictví na ostatní oblasti, ale i dopad reforem ostatních oblastí ekonomiky na zdravotnictví. Jako příklad uveďme navrhované dorovnání sazby DPH u poloţek, které se doposud nalézaly ve sníţené sazbě. V kontextu zdravotnictví se zde jedná například o zdravotnické pomůcky, přičemţ zvýšení sazby DPH u těchto poloţek by v důsledku mohlo znamenat zvýšení nákladů zdravotnictví v jednotkách miliard. Toto je samozřejmě, v součastném stavu zdravotnictví a jeho ekonomiky (volající po reformě), nutné své pozornosti a je potřeba v rámci výpočtu výdajů s tímto do budoucna počítat a najít způsob jak zmíněné navýšení nákladů kompenzovat.

44

Toliko jeden příklad za všechny. Povaţovala jsem za nutné toto propojení komentovat a upozornit na něj, avšak dále se tímto v obsahu své práce zabývat nebudu, neboť by tyto spojitosti sami o sobě byly výrazně obsáhlé. A proto další svou práci zaměřím výhradně na připravované reformy zdravotnictví České republiky a jejich dopad na ekonomiku zdraví bez kontextu dalších oblastí veřejných výdajů státu.

2.2.1. Dlouhodobá finanční udržitelnost Dlouhodobá finanční udrţitelnost je vládou v jejím programovém prohlášení stanovena jako hlavní priorita chystaných reforem zdravotnictví. Tato zásada by měla být základem kaţdé reformy, protoţe není efektivní prosazovat krátkodobá řešení. A to nejen z hlediska brzké nutnosti dalších změn, ale vyvstává tu také problém nejistoty, kdy se společnost dostává do permanentní nevědomosti co v budoucnu očekávat a podle toho je pak také problematické rozhodnout, jak se ekonomicky efektivně chovat. Problémem při krátkodobých řešeních a následných dalších nutných změnách je také skutečnost, ţe vznikají několikanásobně větší náklady na realizaci opakovaných změn, coţ představuje další finanční zátěţ státu na straně výdajů. Obzvláště v kontextu probíhající ekonomické krize a neustále se zvyšujících nákladů ve všech oblastech finančních výdajů státu je tento efekt více neţ neţádoucí. Bohuţel v uplynulých letech se k takovýmto neúplným kvazi-reformám často přistupovalo (například zavedení regulačních poplatků bez nástupu dalších potřebných reforem) a to z různých důvodů, jako např. nedostatečná převaha vládnoucí koalice v poslanecké sněmovně, obava před nevolí obyvatelstva a následného nezvolení v příštích volbách (tento důvod povaţuji za důvod zaloţený čistě na osobním prospěchu) atd. Proto povaţuji za pozitivní přesvědčivou převahu v poslanecké sněmovně, kterou oplývá součastná vládní koalice a rovněţ její odhodlání k reformním krokům jako celku, které často prezentuje v médiích.

2.2.2. Veřejné zdravotní pojištění Veřejné zdravotní pojištění má zůstat zachováno a modernizováno. Vláda však nově definuje rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění na základě medicínských kritérií, stupně zdravotního pojištění a v rozsahu moţností veřejného zdravotního pojištění. Tím, ţe se vláda chce zdrţet zásadních zásahů do stávajícího systému veřejného zdravotního pojištění, se předejde astronomickým nákladům souvisejícím s zásadnější přestavbou stávajícího systému. Přichází však novum v tom, ţe bude nastaven rozsah péče, který bude hrazen ze zdravotního pojištění a vše nad rámec stanoveného bude za příplatek. Rovněţ budou vymezeny stupně zdravotního

45

pojištění, dle kterých bude účastníkovi systému proplácena různá zdravotní péče. Z toho vyplývá, ţe bude nastavena u určitých zákroků spoluúčast pacienta. Je nutné odpovědně si rozmýšlet, co ještě bude hrazeno z veřejného pojištění a které úkony budou přeneseny na pacienta. Je důleţité vzít v potaz i sociální solidaritu vůči nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva a nastavit hranici garantované péče na takovou úroveň, aby vţdy byla poskytnuta všem pojištěncům potřebná péče a připlácená péče byla pouze na úrovni alternativních či nadstandardních metod, případně „luxusnější“ péče o pacienta a jeho prostředí. Nemělo by být přípustné, aby nastala situace, kdy pacientovi nebude poskytnuta náleţitá péče odpovídající jeho zdravotnímu stavu. Pokud dojde k odpovědnému nastavení výše zmíněné hranice, pak dojde ke značnému sníţení výdajů za zdravotní péči plynoucích z veřejného zdravotního pojištění. Avšak na straně druhé dojde k přenesení těchto výdajů na pacienta a je potřeba velmi důkladně posoudit, jak velkou finanční zátěţ na něj je moţné přenést. Při přenesení příliš velké částky z úhrady zdravotní péče na pacienta by mohlo v kontextu dalších reforem jiných oblastí vládních výdajů (sníţení nebo odebrání sociálních dávek, sníţení důchodů, zvýšení DPH a jiných daní atd.) dojít k situaci, ţe pojištěnec, ač náleţitě odvádí pojištění do balíků financí veřejného zdravotního pojištění, nebude mít prostředky na doplacení částky odpovídající spoluúčasti pacienta za ten který zdravotnický úkon a bude mu náleţitá zdravotní péče odmítnuta. Zde bych tedy podotkla, ţe je důleţité vymezit garantovanou péči (viz teorie) tak, aby bylo moţné ji jako řádný pojištěnec čerpat bez dalších doplatků a finanční spoluúčasti. V řadách odborné zdravotnické veřejnosti se objevují i názory

24

, ţe místo zvyšování

plateb pacientům a zavádění poplatků či spoluúčasti pacienta, by měl více peněz odvádět stát do pokladny veřejného zdravotního pojištění za pojištěnce, kteří si pojištění nehradí sami (děti, nezaměstnaní atd.). To však nepovaţuji za řešení hodící se do současné situace probíhajících vládních reforem, jelikoţ by to znamenalo další velké zatíţení pro státní pokladnu. Ovšem je potřeba dávat velký zřetel na to, aby ani pro pojištěnce nebyly zvyšovány náklady příliš, neboť jiţ v kontextu ostatních reforem se jejich důchod výrazně sníţil, ať jiţ v důsledku sniţování platů či sociálních dávek, tak v důsledku zdraţování (energie, odstraňování regulace nájemného, atd.). Je potřeba zajistit, aby v důsledku všech těchto zásahů do finanční situace obyvatel nedošlo ke 24

k tomuto blíţe viz: ČLK: Místo zatíţení pacientů vyšším poplatkem má více platit stát. Zdravotnické noviny. 2010, roč. 59, 31-32/2010, s. 2. ISSN 0044-1996.

46

sníţení jejich ţivotní úrovně a tím i sníţení jejich kupní síly a v konečném důsledku toho samozřejmě k poklesu růstu národní ekonomiky jako celku.

2.2.3. Práva pacientů a regulace jejich chování Vláda bude prosazovat posílení práv pacientů. Zajistí rovný přístup k péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění, skutečnou solidaritu zdravých s nemocnými a jasně definuje roli státu. 25 U tohoto bodu je dopad na ekonomiku zdraví lehce skrytý, při hlubší úvaze však ne nepodstatný. V případě, ţe budou správně nastolena větší práva pacientů a začne se k pacientovi přihlíţet jako k platícímu klientovi (tak jako kdekoliv jinde v oblasti sluţeb; jak budu zmiňovat níţe - v nové legislativě jiţ bude poskytování zdravotní péče nazýváno poskytováním zdravotních sluţeb), dojde úplně k otočení pohledu na české zdravotnictví a tím i pohledu pacientů na platby do zdravotnictví „ze své peněţenky“. Na to úzce navazuje vládní prohlášení, ţe kaţdé zdravotnické zařízení, které má uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou, bude povinno vţdy nabízet „nárok“, tedy variantu zdravotní péče plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. 26 Toto je velmi důleţité opatření v případech, ţe dochází k častým privatizacím nemocnic. Je to způsob jak zajistit, ţe i přes „zkapitalizovávání“ zdravotnictví bude zajištěno, ţe pojištěncům účastnícím se veřejného zdravotního pojištění bude zajištěno, ţe i bez příplatku jim bude poskytnuta náleţitá a garantovaná péče a pouze pro zájemce o „luxusnější“ péči, neţ je péče standardní, bude existovat moţnost připlacení si této „lepší péče – jak jiţ bylo řečeno, musí jít pouze o připlacení luxusu (např. televize a internet na pokoji, alternativní metody zdravotnických úkonů či nadstandardní pokoj atd.), nikoliv o ořezání péče, která musí být garantována pro kaţdého (na základě solidarity) - garantované péče. Je zásadní rozsah této péče důkladně konzultovat napříč

25

Vláda České republiky. Programové prohlášení vlády České republiky. In Programové prohlášení vlády České republiky [online]. Praha : Vláda České republiky, 4.8.2010 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: . 26 Vláda České republiky. Programové prohlášení vlády České republiky. In Programové prohlášení vlády České republiky [online]. Praha : Vláda České republiky, 4.8.2010 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: .

47

odbornou společností, aby nedocházelo k tomu, ţe rozsah této péče budou definovat úředníci od stolu a nikoliv lékaři toho kterého konkrétního oboru. Kdyţ se spojí dvě předchozí informace do sebe a dojde-li k jejich naplnění, získáme velmi zajímavý a funkční obrat v českém zdravotnictví. Došlo by ke zkvalitnění zdravotní péče (tedy ke vzniku konkurenčního prostředí a tudíţ ke zvýšení snahy zdravotnických zařízení zkvalitnit péči za cenu, která je nastavená, aby si pacient vybral právě jejich zařízení) a zároveň bude v systému obsaţena i skutečná solidarita mezi zdravými a nemocnými a bude tak kaţdý účastník veřejného zdravotního pojištění (bez ohledu na jeho movitost a schopnost připlácet si na zdravotní péči) disponovat jistotou, ţe mu bude poskytnuta náleţitá zdravotní péče potřebná k zachování jeho zdraví. Je však otázka nakolik se podaří takovýto systém utvořit a zároveň jak bude v současném stavu českého zdravotnictví aplikovatelný. Závěry, jakým způsobem se systém ujal, bude moţné posoudit aţ po dlouhodobějším sledování, neboť k jeho naplnění je potřeba, aby se velmi výrazně pozměnilo chování pacientů i zdravotníků k čemuţ můţe dojít pouze dlouhodobém časovém horizontu jako reakce na provedené změny systému.

2.2.4. Prevence Vláda bude podporovat prevenci formou pozitivní motivace pojištěnců zdravotními pojišťovnami a prevenci závislostí včetně kouření a ochrany nekuřáků. Vláda prosadí zákon komplexně řešící ochranu zdraví před hlukem. 27 Prevence v oblasti zdravotnictví a ekonomiky zdraví je kapitola sama o sobě. Povaţuji za velmi pozitivní, ţe i vládní koalice si uvědomuje důleţitost této kapitoly a má v úmyslu ji podporovat. Jak jsem jiţ zdůraznila v teoretické části mé práce, kde byla prevenci také věnována pozornost, toto téma je stěţejní v optimalizaci a sníţení nákladů ve zdravotnictví. V momentě, kdy nebude na prevenci kladen dostatečný důraz, by se zdravotnictví ocitlo v situaci, kdy bude vydávat astronomické částky na nápravu škod způsobených na zdraví občanů. Je potřeba si uvědomit, ţe pokud chce stát odpovědně pracovat na prevenci ve zdravotnictví, jsou s tím úzce spojené zásahy státu do ostatních

27


48

oblastí ekonomiky a sfér působení státu, ať jiţ mluvíme o podpoře zlepšení kvality ţivotního prostředí či např. zvýšení kvality kontroly dodrţování bezpečnosti práce. Je navíc jasné, ţe pokud by nedocházelo k preventivním opatřením v dalších oblastech, nejen ţe by došlo k enormnímu navýšení nákladů na obnovu zdraví, ale zároveň by byly postiţeny i ostatní oblasti ekonomiky. Jeden příklad za všechny: pokud se nebudou při nebezpečné práci jako prevence důsledně pouţívat ochranné pomůcky, můţe dojít k úrazu, který jednak bude znamenat výrazné finanční výdaje na léčbu, ale zároveň zraněný jednak nemůţe po dobu své pracovní neschopnosti přinášet výnos svému zaměstnavateli, pro kterého i přesto, ţe zaměstnanec nepracuje, představuje pravidelné výdaje, a na druhou stranu i zaměstnanec přichází o výdělek, coţ by v případě širšího zanedbávání této prevence a rapidnímu navýšení pracovních úrazů znamenalo i výrazný pokles kupní síly a tedy i zásadně zpomalilo růst ekonomiky. Samozřejmě jsem zde uchopila nejhorší moţnou variantu nastíněné situace, ale to proto, aby bylo jasně viditelné, jak silný dopad můţe mít zanedbání prevence na ekonomiku země.

2.2.5. Regulační poplatky Vláda prosadí změnu systému regulačních poplatků. Poplatek za poloţku na receptu bude zrušen a nahrazen poplatkem za recept a vyřazením tzv. levných léků z úhrad veřejného zdravotního pojištění. Regulační poplatek za hospitalizaci se přiblíţí reálným nákladům za tzv. hotelové sluţby. V návaznosti na jejich kvalitu bude tvořit minimálně 100,- Kč za ošetřovací den. Bude zvýšena regulace za návštěvu ambulantního specialisty bez doporučení. Vláda bude průběţně vyhodnocovat sociální rizika a dopady na jednotlivé skupiny obyvatelstva. 28 Regulační poplatky jsou kapitola sama o sobě. Jsou zavedeny převáţně z důvodu regulace chování pacientů, výsledek je však diskutabilní. Pro toto téma mezi odborníky hojně diskutované i přesto, ţe je jiţ nějakou dobu aplikované, není jasný závěr, zda splnilo svou zamýšlenou funkci. Regulační poplatky jsou několikerého druhu. Základní poplatek za ošetření u lékaře je v součastné době 30,- Kč (vypouštím skutečnost, ţe existují skupiny obyvatel, které jsou vyjmuty z povinnosti placení regulačních poplatků – pro zjednodušení), následuje 90,- Kč za ošetření na pohotovosti, dále poplatek za 28


49

poloţku na lékařském receptu a poslední druh bych zmínila regulační poplatek za hospitalizaci v součastné době 60,- Kč. Co se týká mého názoru na tyto regulační poplatky, ke kaţdému mám trochu jiný postoj. Pokud vezmu například v úvahu poplatek za poloţku na lékařském předpisu, postrádá podle mého názoru naprostý smysl z hlediska jakékoliv regulace. Pokud uváţím, ţe recept vypisuje lékař podle svého uváţení a pacient v podstatě jako laik nemůţe kvalifikovaně posoudit potřebnost předepsaných léků, musí prostě spoléhat na informace, které mu lékař o lécích poskytne, i na mnoţství léků, které mu předepíše, postrádá regulační funkce tohoto poplatku veškerý smysl. Regulace v mnoţství předepsaných léků a jejich potřebnosti musí být směřována na lékaře a tak jedině bude mít smysl. Pacient tuto skutečnost naprosto neovlivní a tak tento poplatek de facto povaţuji spíše za sankci pro pacienta neţ jakýkoliv regulační nástroj. Proto v tomto ohledu povaţuji za pozitivní, ţe součastná vláda ve světle zkušeností (za dobu aplikace regulačních poplatků předešlou vládou) volí změnu u tohoto konkrétního poplatku. Nově má být podle programového prohlášení vlády zrušen regulační poplatek za poloţku na receptu a zaveden poplatek jeden, a to za celý recept. Toto hodnotím jako kladný krok. Další poloţkou je poplatek za vyšetření lékařem (30,- Kč) a poplatek za vyuţití lékařské sluţby první pomoci (90,- Kč). Tyto poplatky z ohledu jejich smysluplnosti a tím i přínosnosti pro systém zdravotnictví a ekonomiku zdraví hodnotím výrazně smysluplněji neţ regulační poplatek za poloţku na receptu. Zde uţ lze jistou regulační funkci pozorovat, neboť záleţí na pacientovi, kdy a jestli lékaře navštíví. S výší těchto poplatků se musí nakládat velmi opatrně, aby nedocházelo k situaci, ţe pro pacienta bude částka regulačního poplatku natolik vysoká, ţe zanedbá onemocnění či úraz, který bude znamenat následky, které by byly výrazně finančně nákladnější neţ ošetření v prvopočátcích toho kterého konkrétního problému na úrovni všeobecného praktického lékaře a vznikla by případně nutnost navštívit specializované pracoviště kde, jak jiţ bylo řešeno v teoretické části mé práce, by vznikly nesrovnatelně vysoké náklady na léčbu. Podle propagátorů regulačních poplatků se prý výrazně sníţila neopodstatněná 50

návštěvnost lékařů po zavedení regulačních poplatků a tudíţ i výdaje zatěţující kasu veřejného zdravotního pojištění. Ovšem zaznívají i hlasy odpůrců, kteří naopak prohlašují, ţe regulační poplatky absolutně ţádnou funkci regulace neplní. Posledním výše zmíněným poplatkem je regulační poplatek za hospitalizaci. Zde bych opět uvedla to, co jiţ bylo řečeno u regulačního poplatku za poloţku na receptu. Naprosto nesmyslně se tento poplatek uvádí jako regulační, přitom pobyt v nemocnici je podstupován na základě indikace lékaře, není to ţádný svévolný akt pacienta, který se rozhodne „strávit pár nocí v nemocnici“. A přitom tento poplatek padá právě na bedra pacienta. Tento paradox tudíţ vylučuje regulační funkci poplatku za hospitalizaci. Ovšem tím netvrdím, ţe tento poplatek je úplně beze smyslu. Ač jeho regulační funkce je značně diskutabilní, plní regulační poplatek za hospitalizaci i jiné funkce. Jak je uvedeno v programovém prohlášení vlády, zavádí se nově pojem tzv. „hotelové sluţby“. Proto vláda nově počítá s nastolením částky 100,- Kč za noc (z předchozích 60,- Kč), aby došlo k přiblíţení se reálným nákladům za nocleh. Nejedná se tedy o platbu regulační, nýbrţ o úhradu nákladů spojených s prostým pobytem pacienta a ošetřovatelskou péčí o něj. Tento poplatek by podle mého názoru měl přispívat také k posunutí vnímání pacienta jako klienta, jak bylo zmiňováno výše v textu (k tomu viz blíţe PŘÍLOHA Č. 2) Nově pak má být zaveden poplatek 200,- Kč za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře, coţ má opět za důvod sníţení počtu provedení nákladných vyšetření. Zde se podle mého názoru ze všech regulačních poplatků projevuje největší regulační funkce. Tato skutečnost značí, ţe se vláda nově snaţí naplnit princip regulačních poplatků jako prostředku regulace nadbytečného vyuţívání zdravotní péče a tím i neefektivního prodraţování výdajů v systému zdravotnictví.

2.2.6. Dostupnost plně hrazené zdravotní péče Kaţdé zdravotnické zařízení, které má uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou, bude povinno vţdy nabízet „nárok“, tedy variantu zdravotní péče plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. 29

29


51

Toto ustanovení programového prohlášení vlády obsahuje zajímavou myšlenku, a pokud bude v rámci reforem prosazeno, povaţuji ho za dotvářející prvek celého systému. Tak, jak je na jednu stranu důleţité nastolit moţnost připlatit si nadstandardní sluţby a péči, tak je zároveň nezbytné, aby existovala varianta zdravotní péče plně hrazené ze zdravotního pojištění. Toto je základní princip sociální solidarity a přispívá zároveň k ekonomické rovnováze, neboť přispívá ke spokojenosti společnosti a nepřímo tím upevňuje stabilitu země. Úroveň takto stanovené péče plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění by měla být výsledkem diskuze mezi odbornou zdravotnickou společností a ekonomickými experty a měla by být podloţena jak teoretickými znalostmi odborníků, tak ekonomickou praxí. Přičemţ musí být nalezena „zlatá střední cesta“ mezi úrovní náročnosti zdravotní péče a finanční nákladností té které konkrétní léčby.

2.2.7. Poskytovatelé zdravotní péče Vláda vytvoří takové právní prostředí, aby bylo moţno fakultní nemocnice transformovat na nemocnice univerzitní a aby všechna zdravotnická zařízení ve vlastnictví státu byla efektivními a vyrovnaně hospodařícími zařízeními. 30 K tomuto vládnímu prohlášení bych podotkla jen toliko, ţe efektivní a vyrovnaně hospodařící zdravotnická zařízení, by měla být tato státní zdravotnická zařízení jiţ doposud. To, jakým způsobem se jim tento slib povede aplikovat, bude moţné zhodnotit aţ v delším časovém horizontu. K problematice nestátních zdravotnických zařízení se však dostanu ještě níţe v textu, včetně zhodnocení ekonomického dopadu, po provedení chystaných legislativních změn ve zdravotnickém právu.

2.2.8. Elektronické zdravotnictví a transparentnost systému Vláda bude rozšiřovat elektronizaci zdravotnictví, ve které spatřuje nástroj ke zvýšení transparentnosti a efektivity zdravotního systému k omezování korupčního prostředí a ke zlepšení zdraví a informovanosti občanů o čerpání a kvalitě péče. Zavede transparentní čekací seznamy pro jednotlivé druhy zdravotní péče. Bude zavedena 30


52

centrálně koordinovaná Zdravotnická záchranná sluţba definovaná samostatným zákonem. 31 Elektronizace zdravotnictví je důleţitým krokem ke zprůhlednění čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Kaţdý pojištěnec si sám můţe zkontrolovat, jaké ošetření si na něj lékař vykázal a zda odpovídá skutečnosti. Tato kontrola pomocí elektronického zdravotnictví je de facto prováděná přímo pojištěnci, pokud bude plošně rozšířena, můţe znamenat razantní úbytek neoprávněného čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Vzhledem k tomu, ţe pouze zanedbatelný počet zdravotnických zařízení je státních a převáţná většina nestátních a tedy v soukromých rukou a vzhledem k tomu, ţe tato zařízení mají na základě smluv se zdravotními pojišťovnami nárok čerpat úhrady z veřejného zdravotního pojištění, je zásadní nastavit účinnou regulaci a kontrolu při vykazování provedených ošetření. Kaţdý pacient nejlépe ví, jaké úkony mu byly provedeny, a můţe tedy posoudit, zda se zdravotnický pracovník nedopustil podvodného jednání a nevykázal úkon, kterému neodpovídá skutečnost, a následně má moţnost informovat pojišťovnu, ţe k takovémuto čerpání finančních prostředků z veřejného zdravotního pojištění došlo neoprávněně. V současné době, kdy není rozšířeno elektronické zdravotnictví celoplošně, k takovéto kontrole nedochází vůbec, a proto dochází k takovýmto neoprávněným jednáním ve velké míře, coţ samozřejmě představuje značnou zátěţ pro pokladnu veřejného zdravotního pojištění.

2.2.9. Vzdělávání zdravotnických pracovníků Vláda dokončí reformu ve vzdělávání zdravotnických pracovníků. Prostředky k financování pregraduálního vzdělávání zajistí resort školství a nebude čerpat náklady z veřejného zdravotního pojištění. Postgraduální výuka bude svěřena vysokým školám se zdravotnickým zaměřením. Celoţivotní vzdělávání budou organizovat komory, odborné společnosti a vysoké školy. K postgraduálnímu a celoţivotnímu vzdělávání budou udělovány akreditace Ministerstva zdravotnictví. 32

31


53

Dalším zásadním krokem v reformách zdravotnictví, který ovlivní ekonomickou situaci tohoto resortu, je změna financování vzdělávání zdravotnických pracovníků. Nově jiţ nepoplynou na postgraduální vzdělávání prostředky z veřejného zdravotního pojištění, nýbrţ bude úkolem ministerstva školství zajistit prostředky na realizaci tohoto vzdělávání. Obecně pak v oblasti zdravotnického vzdělávání nastane celá řada změn, které se však podle mého názoru hlouběji nedotknou ekonomiky zdraví, zmíním se o nich pro úplnost také v rozboru nově chystané legislativy v oblasti zdravotnictví.

2.2.10.

Změny v systému odměňování zdravotníků

Vláda prosadí takové změny v systému odměňování ve zdravotnictví, aby bylo mj. moţno lépe motivovat pracovníky po dokončení postgraduálního vzdělávání. Dojde k úpravě nebo zrušení platových tarifů. Vláda posílí kompetence nelékařských pracovníků. 33 V této souvislosti by bylo jistě dobré zmínit akci zdravotnických odborů gradující na začátku roku 2011 s názvem „Děkujeme, odcházíme“. Tato akce byla vyburcována lékařskými odbory na základě nespokojenosti zdravotníků se svými platy a bylo poţadováno razantní zvýšení platových tarifů. K této věci se dostanu v závěru své práce v rámci vyhodnocení dotazníku distribuovaného mezi zdravotnické pracovníky, který je zaměřen na spokojenost právě těchto pracovníků ve zdravotnictví se svým finančním ohodnocením.

2.2.11. Uzavírání smluv zdravotních pojišťoven se zdravotnickými zařízeními Vláda nastaví jasné, transparentní a efektivní podmínky, za kterých budou uzavírány smlouvy zdravotních pojišťoven s poskytovateli zdravotní péče.

33


54

Vláda zajistí spravedlivější, vícekriteriální přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dodrţování principů transparentní veřejné obchodní soutěţe při nákupu péče (sluţeb) ze strany zdravotních pojišťoven. 34 U tohoto tématu bych se maličko pozastavila. Jako pracovník Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru zdravotnictví, jsem měla moţnost účastnit se výběrového řízení na uzavření smluv se zdravotními pojišťovnami pro poskytování zdravotní péče. V tuto chvíli je systém nastaven v podstatě tak, ţe je naprosto na vůli zdravotní pojišťovny s kým smlouvu uzavře a s kým ne, a to na základě pouze nepatrného povědomí o účastníku výběrového řízení, o jeho kvalitě a schopnostech. Ţádný zdravotník, který projde náročným procesem registrace nestátního zdravotnického zařízení nemá aţ do doby podpisu smlouvy s pojišťovnou jisté, zda s ním smlouva bude uzavřena, či zda ne. Musím zde zmínit, ţe jsou obory, u kterých je velmi nákladné vybavit ambulanci povinným zařízením (vyhláška č. 221/2010 Sb. – vybavení zdravotnických zařízení) a kde se částka za tohoto vybavení šplhá k miliónům korun. Provozovatel však v tu dobu vůbec neví, zda bude moci poskytovat zdravotní péči za úhradu zdravotní pojišťovny či zda zůstane beze smluv a bude provozovat za přímou úhradu či bude muset svou registraci zdravotnického zařízení zrušit. A v další řadě, pokud dostane při výběrovém řízení na zdravotní péči kladné hlasy od pojišťoven, stále to neznamená, ţe s ním smlouvy budou uzavřeny, v takovém případě i nadále zůstává pouze na vůli pojišťoven, zda smlouvy s poskytovatelem uzavřou či nikoliv. Takto nastavenou legislativu povaţuji za velmi neefektivní, jednak je neefektivní vynaloţený čas a mnohdy vysoké náklady, jak ze strany provozovatele nestátního zdravotnického zařízení, který následně nedostane smlouvy a musí své zařízení rušit, a jednak je zároveň plýtváno státními zdroji, kdyţ krajský úřad v rámci přenesené působnosti toto nestátní zdravotnické zařízení registroval, coţ obnáší spoustu administrativních úkonů a času, včetně provedení místního šetření (kde dochází ke kontrole vybavení ambulance – zda je vybaveno podle vyhlášky č. 221/2010 Sb.). V další fázi také povaţuji za krajně neefektivní povinnost provádět výběrové řízení na poskytování zdravotní péče, kdyţ výsledek výběrového řízení postrádá jakoukoliv váhu a rozhodnutí, zda smlouvy budou uzavřeny, opět zůstává na zdravotních pojišťovnách. Vyvstávají tu naprosto zbytečné 34


55

náklady jak provozovateli, neboť musí být podán návrh na vyhlášení výběrového řízení a v zápětí přihláška a následně se musí dostavit před komisi výběrového řízení, coţ znovu znamená další náklady. Ale zároveň tím vznikají i zbytečné náklady státu, který musí toto výběrové řízení (v přenesené působnosti krajský úřad) uspořádat na vlastní náklady, sezvat účastníka, zástupce pojišťoven a odborné společnosti, poskytnou místnost, dále se musí sepsat záznam a následuje spousta dalších administrativních úkonů. A z toho všeho vzejde pouze jen to, ţe provozovatel účastnící se výběrového řízení v případě, ţe bude hlasováno v jeho prospěch, stejně nemá jistotu, ţe smlouvy budou uzavřeny. Stejný postup také nastává v momentě, kdy provozovatel mění formu podnikání z fyzické osoby na právnickou, nastupuje opět podle zákona a výkladu Ministerstva zdravotnictví povinnost absolvovat výběrové řízení. Z tohoto důvodu velmi vítám záměr vlády zdeformovat tento postup, neboť v podobě, jak je nastaven v tuto chvíli, je nepřiměřeně nákladný, byrokratický a odčerpává zbytečně finance ze státní kasy, a tudíţ ho povaţuji za krajně neefektivní.

2.2.12. Kontrola kvality a posílení kompetencí ve zdravotnictví Budou posíleny kompetence a odpovědnosti primární péče a kompetence nelékařských zdravotnických profesí. Taktéţ bude posílena kontrola kvality a bezpečí zdravotní péče a zdravotnických zařízení. 35 K tomuto bodu chystaných reforem bych v rámci ekonomiky zmínila toliko, ţe snaha přenést část odpovědnosti a činností na nelékařské zdravotnické pracovníky by ve výsledku mohla přinést další úspory. Tyto úspory spatřuji v tom, ţe práce lékařských pracovníků je řádově draţší neţ práce odvedená nelékařskými pracovníky. Tudíţ dojdeli k přesunu odpracované práce na „nelékaře“, zlevní se také hodnota této práce. Dalším pozitivem v tomto ohledu bude, ţe se tímto krokem můţe sníţit přetěţování lékařských pracovníků, ke kterému v součastné době dochází. Zvláště v době, kdy nedávno odešla celá řada lékařů z nemocnic v rámci akce „Děkujeme, odcházíme“. I 35


56

přesto, ţe došlo ve velké většině případů k návratu lékařů na svá pracoviště, existuje celá řada lékařů, kteří výpovědi opravdu dodrţeli a odešli. Tím vznikla na některých odděleních situace, kdy je akutní nedostatek lékařů, neboť se ještě zhoršil stav před zmiňovanou akcí, který jiţ předtím nesplňoval minimální přípustné kapacity zdravotnického personálu v zařízeních. Co se týká bodu posílení kontroly kvality a bezpečí zdravotní péče a zdravotnických zařízení, povaţuji ho za zásadní bod k pozvednutí kreditu českého zdravotnictví.

2.2.13.

Změny týkající se zdravotních pojišťoven

Vláda bude prosazovat větší roli a odpovědnost zdravotních pojišťoven při rozhodování o úhradách léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Bude iniciovat fúzování rezortních pojišťoven Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany a také zavede transparentní pravidla pro fúzování ostatních zdravotních pojišťoven. Posílí dozor a kontrolu zdravotních pojišťoven, jejich hospodaření a zajišťování nároku pro pojištěnce.36 V kapitole změn týkajících se zdravotních pojišťoven bych se nejvíce pozastavila u kapitoly fúzování rezortních pojišťoven a následně také u oblasti kontroly hospodaření a zajišťování nároků pojištěnce. Vláda ve svém programovém prohlášení zmiňuje, ţe bude usilovat o fúzi pojišťoven Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra (Vojenská zdravotní pojišťovna a Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra). Pokud by tohoto kroku bylo docíleno, došlo by k velmi výrazným úsporám na několika frontách výdajů. Došlo by k razantnímu sníţení počtu administrativních pracovníků, ke sníţení počtu nemovitostí nutných jako zázemí pracovníků (provozní náklady), ke sníţení nákladů a zjednodušení kontroly hospodaření atd. Rovněţ by odpadla konkurence mezi těmito rezortními pojišťovnami. V součtu všech zmíněných i případných dalších úspor nákladů by tento krok znamenal výrazné ušetření na poli výdajů plynoucích z veřejných zdrojů. V současné době, kdy existuje poměrně velké mnoţství zdravotních pojišťoven (někdy povaţované aţ za nadbytečné mnoţství) je bez účelu, aby tyto rezortní pojišťovny zůstaly odděleny. 36


57

Je také ţádoucí, při součastném stavu (na trhu je 9 zdravotních pojišťoven), aby docházelo k fúzování zdravotních pojišťoven, neboť úspora z tohoto kroku by byla velmi významná. Je pozitivní, ţe si vláda tento stav uvědomuje. Fúzováním zdravotních pojišťoven dojde také k výraznému usnadnění kontrolních mechanismů

a

zlevnění

kontrolního

procesu

(počet

pracovníků,

mnoţství

kontrolovaných subjektů). Dojde i k umoţnění lepšího potírání korupce a zprůhlednění finančních toků jako následek zjednodušení kontrolního procesu. Tímto volně navazuji na další bod a to posílení dozoru a kontroly zdravotních pojišťoven, jejich hospodaření a zajišťování nároku pro pojištěnce. Téma korupce je velmi obsáhlé, zásadně poškozuje fungování ekonomiky a zvyšuje zadluţování země. Snaha o potírání korupce ve zdravotnictví nemá být vytrţena z kontextu, nýbrţ má být aplikována jako součást proti-korupčního balíčku, který má vláda v úmyslu sestavit jako celek pro všechny odvětví vládní politiky. Otázkou zůstává, do jaké míry kvalitně vláda legislativní návrh sestaví a dále pak, jak důsledně bude moţno korupci předcházet.

2.2.14.

Bodový systém a reálná cena

Vláda změní podmínky současného systému tak, aby bylo moţné co nejrychleji zavést institut reálné ceny, který nahradí současný netransparentní bodový systém. 37 V současné době je nastaven pro úhrady zdravotní péče zdravotní pojišťovnou z veřejného zdravotního pojištění tzv. bodový systém. Tento systém je velmi netransparentní a pro laika téměř „nerozkódovatelný“. Zdravotní péče se vykazuje na základě kódů, které jsou vypsány v „Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami“. Tento systém značně sniţuje moţnost kontroly a je tedy zvýšena moţnost neoprávněného úniku finančních prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Institut reálné trţní ceny by mohl pomoci tento problém vyřešit, zprůhlednit a udělat transparentním celý systém a usnadnit kontrolu nakládání s financemi veřejného zdravotního pojištění. Ovšem je zásadní, jak přesně bude systém nastaven, zda opravdu splní svou zamýšlenou funkci.

37


58

2.2.15. Kategorizace zdravotních prostředků – za stejný efekt stejná úhrada Vláda prosadí kategorizaci zdravotnických prostředků tak, ţe budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění na principu referencí a na principu „za stejný efekt stejná úhrada“. Vláda zavede generickou preskripci a substituci u léků hrazených plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění. V kaţdé skupině se bude nacházet jeden lék bez doplatku. 38 Jak jiţ bylo řečeno, v rámci rozboru úhrady zdravotní péče i v oblasti léků má v plánu vláda v rámci chystaných reforem zdravotnictví zavést novou kategorizaci léků a nový způsob úhrady. Úmysl je nastolit situaci, kdy v kaţdé skupině léků (nejlépe na kaţdou jednu léčbu jedna skupina) bude jeden lék vydávaný na lékařský předpis bez doplatku pojištěncem. Opět se zde projevuje snaha vlády umoţnit účastníkům zdravotního pojištění čerpat kvalitní péči v rámci svého pojistného bez dalšího doplatku a ucelit tak systém sluţeb ve zdravotnictví od nadstandardních aţ po garantované bez další úhrady.

2.2.16.

Domácí zdravotní péče

Společně s odborníky vláda vymezí dlouhodobou zdravotně-sociální péči a navrhne zavedení uceleného systému zdravotnických a sociálních sluţeb, včetně způsobu financování. Bude podporovat dlouhodobou péči v domácnostech pacientů, terénní a ambulantní sluţby přizpůsobené potřebám pacienta jako alternativu ústavní dlouhodobé péče. Podpoří rozvoj paliativní a hospicové péče. 39 Podpora domácí zdravotní péče, jak ošetřovatelské, tak poskytování zdravotnických úkonů (paliativní péče apod.), je co do výše nákladů výrazně niţší neţ péče poskytovaná v lůţkových zařízeních. Toto povaţuji za hlavní důvod, proč vláda hodlá podporovat rozvoj této oblasti zdravotnictví. Kromě sníţení výdajů přináší tento způsob péče také optimálnější prostředí pro pacienta. Dlouhodobá péče o pacienta v domácím prostředí v podstatě naprosto smazává výdaje za pacienta z ohledu pobytu v nemocnici. Pacient si na vlastní náklady obstarává stravu, 38


59

ubytování, čisté ošacení apod. V případě pobytu v lůţkovém zařízení je mu toto hrazeno z části z veřejného zdravotního pojištění. Pakliţe by se podařilo zásadně rozšířit síť domácí zdravotní péče, znamenalo by to pro veřejné zdravotní pojištění opět značnou úsporu finančních prostředků. To v kombinaci s příslibem posílení pravomocí a odpovědnosti nelékařských zdravotnických pracovníků, viz výše, slibuje velké sníţení výdajů z veřejného zdravotního pojištění. Musí být však zajištěno, aby nedošlo ke sníţení standartu kvality péče.

60

3. Legislativa – změny v právní úpravě V rámci chystaných reforem je samozřejmě nutná úprava stávající legislativy. Tento úkol jiţ zákonodárci začali částečně naplňovat, a to ať jiţ na úrovni norem niţší právní síly např. nařízení omezující hluk, vyhláška č. 221/2010 Sb., vyhláška o poţadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení atd., tak i norem vyšší právní síly ve formě zákonů. Nejprve bych nastínila chystané legislativní změny a pak poukázala na jejich provázanost s ekonomikou zdraví a pravděpodobné důsledky v této oblasti. Vzhledem k tomu, ţe má práce je zaměřena na téma reforem z hlediska ekonomického, nebudu příliš v problematice nové legislativy zabíhat do hloubky a zmínila bych jen několik nejvýznamnějších chystaných změn. A to: 1. Zákon o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) – jako odborný referent odboru zdravotnictví Krajského úřadu Středočeského kraje jsem dostala k připomínkování tento zákon včetně důvodové zprávy, chci však upozornit, že jde pouze o variantu rozesílanou pro připomínkování odbornou společností a že se v žádném případě nejedná o konečnou variantu, která bude předložena k přijetí. 2. Zákon, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. - probíhá meziresortní připomínkové řízení.40 3. Vyhláška č. 221/2010 Sb., o poţadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení a o změně vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 51/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 40

Ministerstvo zdravotnictví [online]. 2010 [cit. 2011-04-15]. Oddělení legislativy zdravotních sluţeb a přímo řízených organizací. Dostupné z WWW: http://www.mzcr.cz/Legislativa/obsah/oddelenilegislativy-zdravotnich-sluzeb-a-primo-rizenych-organizaci_1799_11.html>.

61

49/1993 Sb., o technických a věcných poţadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, a mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě (vyhláška o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení) – účinnost od 1. 9. 2010

3.1.

Zákon o zdravotních službách

Zákon o zdravotních sluţbách bude jedním ze souboru nových právních předpisů, které nahrazují stávající překonanou úpravu prováděnou zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a zákonem č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních a řadou předpisů tyto zákony provádějících. Bude se jednat o zákon kodexového typu obsahující obecnou právní úpravu; bude vymezovat novou terminologii, základní podmínky poskytování zdravotních sluţeb, postavení státu, poskytovatele zdravotních sluţeb a pacienta a jejich vzájemné vztahy. Na zákon o zdravotních sluţbách navazuje zákon o specifických zdravotních sluţbách a zákon o zdravotnické záchranné sluţbě. 41 V rámci změny této právní úpravy bude naplněna velká část reforem, které vláda zmiňovala ve svém programovém prohlášení týkajícím se zdravotnictví. Nebudu zabíhat do konkrétního paragrafového znění, protoţe toto není k tématu mé práce ţádoucí, nastíním cíle připravované změny a závěrem bych uvedla dopady na ekonomickou stránku zdravotnictví.

3.1.1. Identifikace problémů a cílů, kterých má být dosaženo, rizik spojených s nečinností Problematika zdravotní péče je v současné době obsaţena v celé řadě právních předpisů různé právní síly. Ve svém souhrnu se jedná o předpisy obsahově neprovázané, po odborné stránce překonané a neodpovídající poţadavkům zdravotnických dokumentů evropské úrovně. Pacient je pouze pasivním účastníkem s velmi omezenými právy rozhodovat o tom, která péče mu má být poskytnuta. Odlišná terminologie druhů zdravotní péče v zákoně o péči o zdraví lidu a zákoně, který upravuje úhradu péče ze zdravotního pojištění, ohroţuje vymahatelnost nároku pacienta a pojištěnce na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. 41

Důvodová zpráva k návrhu zákona o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování : Zákon o zdravotních sluţbách. In Důvodová zpráva k návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Praha : MZČR, 2010. s. 1.

62

Nevyhovující je úprava správních deliktů v zákoně č. 160/1992 Sb., jenţ nevymezuje jednotlivé správní delikty a nestanoví výši pokut; tuto úpravu správního trestání nelze pro její nedostatky v praxi aplikovat, vymahatelnost povinností je prakticky nemoţná. Do zákona č. 160/1992 Sb. rovněţ nebyly dostatečně promítnuty některé změny souvisejících zákonů.

Navíc zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, úpravu

správních deliktů vůbec neobsahuje. Platná právní úprava nezaručuje rovnost podmínek provozování zdravotnických zařízení pro všechny subjekty, neumoţňuje efektivní postih v případě porušení právních povinností při provozování zdravotnických zařízení, je neúplná a věcně i právně překonaná. Stávající právní normy zcela opomíjejí kvalitu a bezpečnost poskytované zdravotní péče jako základní poţadavek státu kladený na provozovatele zdravotnických zařízení. Problémem je také fakt, ţe dnešní právní předpisy neobsahují přesnou definici zdravotní péče, a proto orgány veřejné správy na úseku zdravotnictví neustále řeší otázky, zda činnost některého subjektu je nebo není zdravotní péčí, a tedy zda daný subjekt má nebo nemá mít oprávnění k poskytování zdravotní péče. Rozsah potřebných změn právní úpravy podmínek poskytování zdravotní péče a provozování zdravotnických zařízení přesahuje moţnosti novelizace stávající právní úpravy a je proto nezbytné přijmout zákonnou úpravu zcela novou. Při vymezení nové zdravotnické terminologie zákon rozliší zdravotní péči a zdravotní sluţby. Upraví také podmínky pro jejich poskytování, práva a povinnosti subjektů poskytujících zdravotní sluţby, práva a povinnosti pacientů, práva a povinnosti zdravotnických pracovníků. Zákon klade důraz na kvalitu poskytovaných zdravotních sluţeb a bezpečí pacienta. Zásadní rozdíl mezi zákonem o zdravotních sluţbách a zákonem o péči o zdraví lidu spočívá v úpravě postavení pacienta. Pacient se stává hlavním účastníkem procesu poskytování zdravotních sluţeb, důraz je kladen na jeho práva a individuální potřeby. Právo lidu je nahrazeno právem pacienta. Poskytovatelem zdravotních sluţeb je podle návrhu zákona fyzická nebo právnická osoba, která splní podmínky pro poskytování zdravotních sluţeb a získá oprávnění 63

k jejich poskytování. Tato osoba poskytuje zdravotní sluţby vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Mezi podmínky, které musí ţadatel o oprávnění splnit, patří například splnění poţadavků na věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení, zajištění odborně způsobilého zdravotnického personálu, hygienických poţadavků, a to podle druhu a formy zdravotních sluţeb a oboru zdravotní péče, které budou poskytovány. Zákon člení zdravotní sluţby do druhů a forem a všechny další nově připravované právní předpisy jiţ toto členění respektují. Odstraňuje se tím zcela nahodilé pojmenovávání jednotlivých druhů zdravotní péče obsaţené dnes v různých právních předpisech. Podmínky poskytování zdravotních sluţeb budou zákonem stanoveny jednotně pro všechny poskytovatele zdravotních sluţeb. Tím budou vytvořeny předpoklady pro rovný přístup fyzických a právnických osob k poskytování zdravotních sluţeb, např. bez ohledu na právní formu právnické osoby anebo na jejího zřizovatele nebo zakladatele. 42 Jako člověk, který s výše uvedenými zákony v kaţdodenní praxi pracuje, povaţuji za velmi zásadně pozitivní skutečnost, ţe nově bude moţné pokutovat zdravotnická zařízení a také ţe bude velmi významně rozšířeno pole postihnutelných deliktů. Neboť fakt, ţe doposud nebylo prakticky moţné a pokud ano tak velmi náročné jakkoliv sankcionovat či vynutit zákonné jednání v souladu se zmiňovanými zákony, byl velmi znepokojující. Dojde tím ke značnému posunu v kontrolování a dohledu nad kvalitou poskytované zdravotní péče. Toto by tedy bylo podstatou zcela nové právní úpravy a nyní se zaměřím na dopady výše zmíněných změn. V podstatě se o ekonomických dopadech dá hovořit ze dvou hledisek, jednak z hlediska krátkodobých nákladů a jednak o dlouhodobějším působení. Co se týká okamţitých nákladů, jsou přímo zmiňovány v Důvodové zprávě k návrhu zákona o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování:

42


64

Náklady: Náklady spočívají především ve zpracování zcela nové právní úpravy a jejím zavedení do praxe. Provoz stávajících Národních zdravotních registrů je bez dopadu na státní rozpočet. Nově zaváděné registry si vyţádají investiční náklady v celkové výši 80 mil. Kč ze státního rozpočtu. Navrhovaná právní úprava se promítne do rozpočtů krajských samosprávných celků novou povinností krajských úřadů předávat údaje o všech poskytovatelích zdravotních sluţeb na území kraje do Národního registru poskytovatelů zdravotních sluţeb. Nová povinnost poskytovatelů zdravotních sluţeb předávat údaje o zdravotnických pracovnících do registru zdravotnických pracovníků pouze nahrazuje dosavadní povinnost o předávání údajů do registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Ač náklady nejsou v důvodové zprávě dopodrobna vyčísleny, je zřejmé z nastíněného, ţe tak jako v jiném odvětví při kompletní obnově legislativy budou změnu provázet velmi výrazné investice. Z dlouhodobého hlediska je potřeba si uvědomit, ţe uţ nepůjde pouze o náklady spojené se zdravotnictvím tak, jak bylo nastíněno, ale dojde k prolnutí s ostatními odvětvími tak, jak jiţ o tom bylo hovořeno výše. Ovšem je jasné, ţe změna legislativy vţdy bude potřeba, pokud bude usilováno o realizaci reformních kroků a spolu s ní ruku v ruce samozřejmě budou následovat zvýšené náklady. A v tuto chvíli při stavu českého zdravotnictví je reforma více neţ nezbytná. Co se týká zamýšlených přínosů specifikovaných v Důvodové zprávě k návrhu zákona o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování, jsou to tyto: Přínosy: Jednoznačnost a větší přehlednost právní úpravy prostřednictvím vytvoření jednotných pravidel. Sjednocení podmínek pro státní i nestátní poskytovatele zdravotních sluţeb. Zefektivnění procesu udělování oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb. 65

Stanovení jasných práv pacientů, která budou vymahatelná, nastavení jednotných pravidel pro šetření stíţností na úroveň a kvalitu poskytovaných zdravotních sluţeb. 43

Takto jsou jen velmi hrubě a obecně nastíněny přínosy zmiňovaných reforem. Co se týká mého názoru, jelikoţ pracuji velmi úzce se zmiňovanou legislativou a tedy hodnotím toto z praxe, posuzuji (aţ na drobné výjimky) chystaný zákon velmi pozitivně. Co do ekonomických důsledků, myslím, ţe zákon dobře pojímá významnou část avizovaných reforem a kroků, které je potřeba učinit, aby došlo k naplnění chystaných reformních kroků. Otázkou však nadále zůstává, do jaké míry zákon v této podobě setrvá a zda nesehrají přílišnou roli lobby té které odborné organizace nebo zdravotnického zařízení či dokonce výrobců zdravotnických prostředků atd.

3.2.

Lékařské a nelékařské specializace

Formou novelizace dojde ke změnám v podmínkách vzdělávání lékařských i nelékařských pracovníků.

3.3. Vyhláška o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení O této nové vyhlášce se chci zmínit v rámci toho, ţe bych ráda poukázala, ţe reformy zdravotnictví nezasáhnou pouze veřejné finance, ale také finance soukromých osob, respektive provozovatelů nestátních zdravotnických zařízení. Rozsah poţadavků této nové vyhlášky značně přesahuje rozsah původní vyhlášky, která vybavení zdravotnických zařízení původně určovala (vyhláška č. 49/1993 Sb.). Vyhláška č. 221/2010 Sb. reflektuje rozšíření druhu a rozsahu poskytované péče tak, jak si ho vynutil vývoj společnosti a vědy, proto povaţuji za pozitivní, ţe byla původní vyhláška novou nahrazena.

43


66

Zůstává však nesporným faktem, co se týká nákladů na vybavení ordinací, lůţkových zdravotnických zařízení i sanitních vozidel spojených nově s povinností toto vybavení mít, je zřejmé, ţe se částky posunuly v řádech výrazně výš. Jeden příklad za všechny – obor angiologie – v době, kdy se posuzovalo věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení podle vyhlášky č. 49/1993 Sb. obor angiologie v tomto předpisu ani stanoven nebyl. Platil tedy úzus, ţe se vybavení posuzuje podle nejbliţšího příbuzného oboru, za coţ se dalo povaţovat vnitřní lékařství. Pro představu rozdíl vybavení: Angiologie dnes: → obecné poţadavky na místo provozování všech oborů včetně nelékařských: vyšetřovací lehátko, umyvadlo, dřez na mytí pomůcek, pokud je prováděno mytí a čištění pomůcek pouţitých k manipulaci s biologickým materiálem, nábytek pro práci zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ţidle nebo křeslo pro pacienta, skříň na léčivé přípravky, stolky na přístroje a nástroje, nepřenosná uzamykatelná schránka z kovu, pokud se skladují omamné nebo psychotropní látky nebo přípravky je obsahující, skříň na nástroje a pomůcky, kartotéční skříň, pokud není zdravotnická dokumentace vedena výhradně v elektronické formě, chladnička na léčivé přípravky vybavená teploměrem, pokud se uchovávají léčivé přípravky nebo pomůcky, které pro své uchování vyţadují niţší teplotu neţ pokojovou, a chladnička na biologický materiál vybavená teploměrem, pokud je uchováván biologický materiál, tonometr, fonendoskop, teploměr lékařský, osobní váha, výškoměr, přebalovací stůl, pokud je poskytována péče novorozencům a kojencům, pomůcky a léčivé přípravky pro poskytnutí první pomoci včetně kardiopulmonální resuscitace, tj. resuscitační rouška nebo samo-rozpínací vak včetně masky, vzduchovody, rukavice, výbava pro stavění krvácení a prostředky k zajištění ţilního vstupu; pracoviště pracovníků nelékařských zdravotnických povolání nemusí být vybaveno léčivými přípravky pro poskytnutí první pomoci a prostředky k zajištění ţilního vstupu, sterilizátor, pokud se pouţívají nástroje a pomůcky vyţadující sterilitu a není zajištěna sluţba centrální sterilizace nebo dodávka veškerého materiálu na jednorázové pouţití anebo pokud není dodáván veškerý

67

materiál sterilizovaný. Pokud je pouţívána sterilizace formaldehydem, musí být sterilizátor umístěn mimo místnost pro provádění výkonů, lokální svítidlo vyšetřovací, prostor pro svlékání pacienta a odloţení oděvu. → speciální pro obor angiologie ultrazvukový průtokoměr - Doppler, fotopletysmograf nebo pletysmograf, duplexní sonograf, pokud není sonografické vyšetření zajištěno na jiném pracovišti zdravotnického zařízení nebo v jiném zdravotnickém zařízení, EKG přístroj, pokud není elektrokardiografické vyšetření zajištěno v rámci zdravotnického zařízení nebo v jiném zdravotnickém zařízení, dávkovač stříkačkový, infúzní stojan.

→ Vnitřní lékařství podle vyhlášky č. 49/1993 Sb. stůl pro lékaře se dvěma místy pro lékaře a pacienta, lehátko nebo stůl vyšetřovací, EKG (nemusí být u podoborů, kde EKG vyšetření není součástí kvalifikované standardní péče), stolek pro administrativní práce sestry, skříň a chladnička na léčiva a zdravotnický materiál, skříň na nástroje, stolek na nástroje pojízdný, svítidlo,

68

sterilizátor, pokud není moţnost smluvních dodávek z centrální sterilizace nebo dodávek materiálu na jedno pouţití, dřez, umývadlo, svlékací kout se sedačkou a věšákem. Z toho vzniká jasná představa, jak zásadně se některým oborům navýšila povinnost investovat finance do vybavení provozovny. Samozřejmě takto zásadní rozšíření není naprosto u kaţdého oboru, ale povaţovala jsem za nutné zmínit i tuto skutečnost. Myslím, ţe tato poslední zmínka ke změnám v legislativě mi plynule umoţní přejít na v úvodu avizovaný průzkum, který jsem provedla v rámci své diplomové práce.

69

4. Průzkum – příjmové podmínky lékařů a jejich spokojenost Nyní jsem se propracovala k poslednímu bodu mé práce, průzkumu provedenému mezi lékaři. Cílem ankety bylo zjistit, jak si stojí české zdravotnictví co do spokojenosti lékařských pracovníků, a jak je míra spokojenosti závislá na věku či způsobu výkonu povolání (OSVČ x zaměstnanec). Celkem bylo osloveno 150 lékařů. Dotazníky průzkumu jsem situovala jak mezi lékaře zaměstnané (75 lékařů), tak mezi ty pracující jako OSVČ (75 lékařů), napříč věkovými skupinami, a to z důvodu, aby se ukázalo, jak které podmínky ovlivňují spokojenost těchto pracovníků. Dotazník je k nahlédnutí viz PŘÍLOHA Č. 3. Mým předpokladem bylo, ţe lékaři pracující jako OSVČ budou výrazně spokojenější, neţ lékaři zaměstnaní. Zároveň je má hypotéze, ţe s věkem lékařů bude spokojenost přímo úměrně stoupat. Nyní se tedy podívejme na tabulky, které číselně ukazují, jak bylo odpovídáno: Tabulka č. 2 Výsledky průzkumu – spokojenost lékařů pracujících jako OSVČ v závislosti na věku OSVČ 26-35 let 36-45 let 46 a více

velmi špatné 0 0 0

špatné 1 3 1

Dobré 20 18 24

Velmi dobré 2 2 1

Vynikající 1 1 1

Zdroj: osobní zpracování na základě vyhodnocení dotazníků průzkumu

Tabulka č. 3 Výsledky průzkumu – spokojenost lékařů pracujících jako Zaměstnanci v závislosti na věku Zaměstnanci velmi špatné 26-35 let 15 36-45 let 8 46 a více 0

špatné 10 9 1

Dobré 3 10 12

Velmi dobré 0 1 5


70

Vynikající 0 0 1

Z rozloţení odpovědí je jiţ na první pohled patrné, ţe hypotéza, kterou jsem chtěla ověřovat je z větší části shodná s realitou, ale vyskytli se i výjimky, které mé předpoklady narušily.

Podle věku: Jako zajímavost bych se zde zmínila, ţe ač můj předpoklad byl, ţe s věkem lékaře by postupně mohla narůstat i spokojenost s platovým ohodnocením, zjistila jsem, ţe toto není tak úplně pravda. Zmíněné vyplynulo pouze u lékařů pracujících jako zaměstnanci v nemocnici, kdeţto u lékařů pracujících jako OSVČ vyplynula téměř konstantní spokojenost s příjmem napříč všemi věkovými skupinami. Graf č. 2 Spokojenost lékařů pracujících jako OSVČ napříč věkovými skupinami

OSVČ 30

Počet dotázaných

25 20 26-35 let 36-45 let

15

46 a více 10 5 0 velmi špatné

špatné

Dobré

Velmi dobré

Vynikající

Ohodnocení


Toto přisuzuji skutečnosti, ţe ač jsou zaměstnaní lékaři platově ohodnocování podle stanovených tabulek a tedy s rostoucí tendencí, tak lékaři pracující jako OSVČ mají 71

příjem podle odvedené práce vyplácen z veřejného zdravotního pojištění de facto za úkon. Z toho vyplývá, ţe příjem doktora pracujícího jako OSVČ ve věku 30 let bude více méně totoţný s příjmem lékaře pracujícího jako OSVČ ve věku 50 let. Drobné nuance v počtu příslušných odpovědí je potřeba pominout, neboť v tomto počtu dotazovaných se dá předpokládat, ţe k nim bude docházet. A to zároveň i z důvodu, ţe jde o zjišťování subjektivního pohledu na věc a ten se můţe u jednotlivých dotazovaných velmi lišit.

Jak jsem jiţ zmínila, v případě zaměstnanců se rozloţení spokojenosti s příjmy v závislosti na věku razantně liší. (Viz graf č. 3) Graf č. 3 Spokojenost lékařů pracujících jako zaměstnanci napříč věkovými skupinami

Zaměstnanci 16 14

Počet dotázaných

12 10

26-35 let

8

36-45 let 46 a více

6 4 2 0 velmi špatné

špatné

Dobré

Velmi dobré

Vynikající

Spokojenost


Je zřejmé, ţe velký počet mladých lékařů je velmi výrazně nespokojen s platovými příjmy za svou práci. V návaznosti na to opět zmíním jiţ proběhlou akci „Děkujeme,

72

odcházíme“, kdy právě na tuto skutečnost reagovaly lékařské odbory. Z toho plyne, ţe nejen z důvodu neudrţitelné finanční situace českého zdravotnictví, ale také z důvodu posouzení situace těchto lékařů, je potřeba přistoupit k reformním krokům, které by situaci řešily. Pakliţe by došlo k odchodu značnější části lékařů do zahraničí, přišlo by nejen zdravotnictví o pracovníky, za které by nemělo náhradu, ale zároveň by stát přišel také o peníze nainvestované do vzdělání těchto lidí v rámci bezplatného školního systému v ČR.

OSVČ X Zaměstnanci: Pokud přihlédnu k průzkumu z hlediska toho, zda je lékař OSVČ či zaměstnanec, dalo by se předpokládat (a jaké je moje hypotéza), ţe co do spokojenosti bude na tom lépe dotazovaná skupina OSVČ, ne však výrazně. Po sečtení všech věkových skupin jsem však došla k závěru, ţe mezi spokojeností lékařů pracujících jako OSVČ a lékařů zaměstnaných je poměrně značný rozdíl. (Viz tabulka č. 4 a graf č. 4)

Tabulka č. 4 Rozdíl spokojenosti lékařů (OSVČ X zaměstnanci)

OSVČ zaměstnanci

VELMI ŠPATNÉ 0 23

ŠPATNÉ

DOBRÉ

5 20

62 25

VELMI DOBRÉ 5 6

VYNIKAJÍCÍ 3 1


Jiţ na první pohled je patrné, ţe lékaři pracující jako zaměstnanci jsou výrazně nespokojenější se svými příjmy neţ lékaři pracující jako OSVČ. Je však potřeba přihlédnou i k faktu, ţe spokojenost ovlivňuje větší mnoţství skutečností, neţ jen finanční spokojenost, navíc spokojenost je subjektivní pojem. Chtěla bych však zmínit, ţe jsem se snaţila o to, aby lékaři při svých odpovědích ostatní faktory ovlivňující jejich spokojenost v co největším mnoţství eliminovali. Je jasné, ţe toto není moţné stoprocentně, nicméně budeme odpovědi uchopovat tak, ţe vyjadřují čistě spokojenost s finančním ohodnocením.

73

Pro lepší představu přikládám také graf. Graf č. 4 Rozdíl spokojenosti lékařů (OSVČ X zaměstnanci)

Rozdíl spokojenosti

OSVČ Zaměstnanci

80 60 40 20

Počet lékařů

0 Velmi špatné

Zaměstnanci OSVČ Špatné

Dobré

Velmi dobré

Vynikající

Spokojenost


Tento závěr je podle mého názoru překvapující a myslím, ţe pouze zdůrazňuje problematičnost systému zdravotnictví tak, jak je nastaven v součastné době. Vznikají velké disproporce mezi lékaři procujícími jako zaměstnanci a lékaři, kteří pracují tzv.“na sebe“. Hodnocení průzkumu: Provedením průzkumu na téma spokojenosti lékařských pracovníků, jsem naplnila svá očekávání v této oblasti. V podstatě lze říci, ţe lékaři, kteří pracují jako OSVČ jsou se svým finančním ohodnocením výrazně spokojenější neţ lékaři pracující jako zaměstnanci. Dalším zjištěním bylo potvrzení předpokladu, ţe s rostoucím věkem lékaře lze očekávat i nárůst spokojenosti lékařů se svým platovým ohodnocením.

74

Závěr Z programového prohlášení vlády, tak jak jej sestavila, vyplývají snahy provést ucelenou a efektivní reformu zdravotnictví v České republice. Tento záměr shledávám velmi hospodárný a chvályhodný, je ovšem nutné upozornit na celou řadu úskalí a problémů. V první řade je základ úspěchu v tom, jak budou reformy legislativně sestaveny a nastaveny. Správně propracované a zformované zákony jsou základem k ekonomicky fungujícím reformám. Dalším bodem, přímo navazujícím na předchozí, je provedení těchto zákonů a jejich uvedení v praxi. Zde bych chtěla velmi důrazně upozornit na problematiku korupce a jako základní poţadavek k moţnému správnému provedení reformních kroků je její potírání a nastavení přísných trestů v této oblasti. Proto velmi schvaluji avizovanou snahu vlády bojovat s korupcí. Opět zde podotýkám, ţe důleţité je však naplnění a nikoliv pouhá snaha. V práci bylo zmíněno mnoho kroků, které jsou připraveny k realizaci a jako celek by měly představovat účinnou změnu v systému zdravotnictví. Pokud budou dodrţeny úmysly s jakými byly reformy avizovány, domnívám se, ţe by mohlo ve zdravotnictví dojít k ozdravení finanční situace a k pozvednutí celého systému na lepší úroveň. Ve výsledku tedy mohu říci, ţe reforma zdravotnictví tak, jak je nachystána stávající vládou, můţe znamenat velký přínos pro ekonomiku zdraví i ekonomiku státní kasy jako celku. Ovšem zatím k zásadní realizaci nedošlo a tudíţ se prozatím pohybujeme na bázi záměru a „honosných záměrů“ bylo jiţ v historii zdravotnictví mnoho. Ač je tedy reforma nastavena pozitivním směrem, je potřeba se mít velmi na pozoru, jakým směrem se ve výsledku bude ubírat a bedlivě sledovat všechny následky, které přinese, a to i následky ovlivňující ostatní odvětví veřejných výdajů. Nepopiratelným faktem zůstává, ţe pro další fungování zdravotnictví České republiky je nezbytné, aby došlo ke změnám, a to změnám razantním. Proto se domnívám, ţe připravované reformy jsou dobrým začátkem k ozdravenému českému zdravotnictví.

75

Faktem zůstává, ţe byť finanční situace ve zdravotnictví není příznivá, existují obory, ve kterých jsou čeští lékaři vyhlášenými a renomovanými odborníky po celém světě. Byla by velká škoda a ztráta, kdyby kvůli zanedbání finanční situace tohoto systému nastal stav, ţe by začaly upadat tyto odbornosti. Nezbývá tedy neţ čekat, co reformy zdravotnictví v České republice ve svém důsledku přinesou, jaké bude jejich promítnutí do praxe a zda naplní očekávání.

76

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BUZEK, Roman; TRNKOVÁ, Ludmila. Zdravotní péče a zdravotní pojištění. Praha : PROSPEKTRUM, 1992. 104 s. DURDISOVÁ, Jaroslava. Ekonomika zdraví. první vydání. Praha : Oeconomica, 2005. 228 s. ISBN 80-245-0998. DURDISOVÁ, Jaroslava; LANGHAMEROVÁ, Jitka. Úvod do teorie zdravotní politiky. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 126 s. KŘÍŢOVÁ, Eva. Zdravotnické systémy v mezinárodním srovnání. Praha : 3. lékařská fakulta UK, 1998. 133 s. KŘÍŢOVÁ, Eva. Rovnost ve zdraví (ekvita) v transformovaném zdravotnictví České republiky. Praha : ČVUT, 1998. KUVÍKOVÁ, Helena; MURGAŠ, Milan; NEMEC, Juraj. Ekonómia zdravotníctva. Banská Bystrica : PHOENIX, 1995. 110 s. KUVÍKOVÁ, Helena; MURGAŠ, Milan; NEMEC, Juraj. Manažment zdravotníctva. Banská Bystrica : TRIAN, s. r. o., 1998. 128 s. ISBN 80-967730-2-X. SAMUELSON, Paul.A.; NORDHAUS, William.D. Ekonomie. Praha : Svoboda, 1992. 1012 s. VANČUROVÁ, Alena; LÁCHOVÁ, Lenka; VÍTKOVÁ, Jana. Zdravotnictví a daně. Praha : ASPI, a. s., 2005. 224 s. ZLÁMAL, Jaroslav; ULRICH, Miloš. Základy ekonomie pro management zdravotnictví. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 199 s. Českomoravská konfederace odborových svazů. Pokračující české reformy a nastupující světová ekonomická krize. Praha : SONDY, s. r. o., 2008. 162 s. Národní centrum podpory zdraví. Podpora zdraví ve městě. Praha : Národní centrum podpory zdraví, 1992. 51 s.

77

ČLK: Místo zatíţení pacientů vyšším poplatkem má více platit stát. Zdravotnické noviny. 2010, roč. 59, 31-32/2010, s. 2. ISSN 0044-1996. Důvodová zpráva k návrhu zákona o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování : Zákon o zdravotních sluţbách. In Důvodová zpráva k návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Praha : MZČR, 2010. s. 1. Ministerstvo zdravotnictví [online]. 2010 [cit. 2011-04-15]. Oddělení legislativy zdravotních sluţeb a přímo řízených organizací. Dostupné z WWW: . Vláda České republiky. Programové prohlášení vlády České republiky. In Programové prohlášení vlády České republiky [online]. Praha : Vláda České republiky, 4.8.2010 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: . Věci veřejné [online]. 2010 [cit. 2011-04-15]. Koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti,vlády práva a boje proti korupci. Dostupné z WWW: . ÚZIS [online]. 2011 [cit. 2011-04-18]. ÚZIS. Dostupné z WWW:. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2011 [cit. 2011-04-18]. Dostupné z WWW: . Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. 2011 [cit. 2011-04-18]. Dostupné z WWW: . Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy [online]. 2011 [cit. 2011-04-18]. Dostupné z WWW: .

78

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek TABULKA Č. 1 Náklady na zdravotní péči podle jejího typu v % ………….

18

TABULKA Č. 2 Výsledky průzkumu – spokojenost lékařů pracujících jako OSVČ v závislosti na věku …………………………………………………………… 70 TABULKA Č. 3 Výsledky průzkumu – spokojenost lékařů pracujících jako zaměstnanci v závislosti na věku ………………………………………………

70

TABULKA Č. 4 Rozdíl spokojenosti lékařů (OSVČ X zaměstnanci)…………

73

Seznam grafů GRAF Č. 1 Potřeba a rozloţení zdravotní péče podle jejího typu …………….

18

GRAF Č. 2 Spokojenost lékařů pracujících jako OSVČ napříč věkovými skupinami ………………………………………………………………………………… 71 GRAF Č. 3 Spokojenost lékařů pracujících jako zaměstnanci napříč věkovými skupinami………………………………………………………………………

72

GRAF Č. 4 Rozdíl spokojenosti lékařů (OSVČ X zaměstnanci) ……………..

74

79

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1– PROGRAMOVÉ PROHLÁŠENÍ VLÁDY – ZDRAVOTNICTVÍ ……………………... 81 Příloha 2 – ZÁKON O VEŘEJNÉM ZDRAVOTNÍM POJIŠTĚNÍ – REGULAČNÍ POPLATKY… 85 Příloha 3 – DOTAZNÍK K PROVEDENÉMU PRŮZKUMU ………………………………………. 88

80

Příloha č. 1 List č. 1

Programové prohlášení vlády České republiky Oddíl zdravotnictví II. Zdravotnictví Vláda povaţuje zdravotnictví za jednu ze svých hlavních programových priorit, proto nedopustí zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče a efektivní prevence pro občany České republiky. Změny, které povedou k modernizaci a dalšímu rozvoji systému zdravotnictví budou prosazovány na základě jejich dlouhodobé finanční udrţitelnosti. Cílem vlády je zajistit občanům zdravotní péči na principu skutečné solidarity prostřednictvím moderního a udrţitelného zdravotnictví. Všeobecné změny Veřejné zdravotní pojištění bude zachováno a modernizováno. Budou navýšeny prostředky přísunem soukromých zdrojů, zprůhledněno právní prostředí a podporována rovná soutěţ poskytovatelů i plátců. Vláda definuje rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění na základě medicínských kritérií, stupně zdravotního postiţení a v rozsahu moţností veřejného zdravotního pojištění. Definuje taktéţ časovou a místní dostupnost zdravotní péče a uloţí plátci tuto dostupnost pro pojištěnce zajistit. Nezbytné změny v systému zdravotnictví budou mít dlouhodobý charakter, proto vláda povede celospolečenskou diskuzi o jeho reformě za účasti všech parlamentních politických stran. Práva pacienta a regulace jeho chování Vláda bude prosazovat posílení práv pacientů. Zajistí rovný přístup k péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění, skutečnou solidaritu zdravých s nemocnými a jasně definuje roli státu. Vláda bude podporovat prevenci formou pozitivní motivace pojištěnců zdravotními pojišťovnami a prevenci závislostí včetně kouření a ochrany nekuřáků. Vláda prosadí zákon komplexně řešící ochranu zdraví před hlukem.


Vláda prosadí změnu systému regulačních poplatků. Poplatek za poloţku na receptu bude zrušen a nahrazen poplatkem za recept a vyřazením tzv. levných léků z úhrad veřejného zdravotního pojištění. Regulační poplatek za hospitalizaci se přiblíţí reálným nákladům za tzv. hotelové sluţby. V návaznosti na jejich kvalitu bude tvořit minimálně 100,- Kč za ošetřovací den. Bude zvýšena regulace za návštěvu ambulantního specialisty bez doporučení. Vláda bude průběţně vyhodnocovat sociální rizika a dopady na jednotlivé skupiny obyvatelstva. Kaţdé zdravotnické zařízení, které má uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou, bude povinno vţdy nabízet „nárok“, tedy variantu zdravotní péče plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Vláda bude dbát na důsledné naplňování jednotlivých článků Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. Poskytovatelé zdravotní péče, vzdělávání a odměňování pracovníků Vláda vytvoří takové právní prostředí, aby bylo moţno fakultní nemocnice transformovat na nemocnice univerzitní a aby všechna zdravotnická zařízení ve vlastnictví státu byla efektivními a vyrovnaně hospodařícími zařízeními. Vláda bude rozšiřovat elektronizaci zdravotnictví, ve které spatřuje nástroj ke zvýšení transparentnosti a efektivity zdravotního systému k omezování korupčního prostředí a ke zlepšení zdraví a informovanosti občanů o čerpání a kvalitě péče. Zavede transparentní čekací seznamy pro jednotlivé druhy zdravotní péče. Bude zavedena centrálně koordinovaná Zdravotnická záchranná sluţba definovaná samostatným zákonem.


Vláda

dokončí

reformu

ve

vzdělávání

zdravotnických

pracovníků.

Prostředky

k financování pregraduálního vzdělávání zajistí resort školství, a nebude čerpat náklady z veřejného zdravotního pojištění. Postgraduální výuka bude svěřena vysokým školám se zdravotnickým zaměřením. Celoţivotní vzdělávání budou organizovat komory, odborné společnosti a vysoké školy. K postgraduálnímu a celoţivotnímu vzdělávání budou udělovány akreditace Ministerstva zdravotnictví. Vláda prosadí takové změny v systému odměňování ve zdravotnictví, aby bylo mj. moţno lépe motivovat pracovníky po dokončení postgraduálního vzdělávání. Dojde k úpravě nebo zrušení platových tarifů. Vláda posílí kompetence nelékařských pracovníků. Vláda nastaví jasné, transparentní a efektivní podmínky, za kterých budou uzavírány smlouvy zdravotních pojišťoven s poskytovateli zdravotní péče. Budou posíleny kompetence a odpovědnosti primární péče a kompetence nelékařských zdravotnických profesí. Taktéţ bude posílena kontrola kvality a bezpečí zdravotní péče a zdravotnických zařízení. Vláda dokončí transformaci orgánů ochrany veřejného zdraví. Plátci zdravotní péče, zdravotní pojišťovny Vláda bude prosazovat větší roli a odpovědnost zdravotních pojišťoven při rozhodování o úhradách léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Bude iniciovat fúzování rezortních pojišťoven Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany a také zavede transparentní pravidla pro fúzování ostatních zdravotních pojišťoven. Posílí dozor a kontrolu zdravotních pojišťoven, jejich hospodaření a zajišťování nároku pro pojištěnce. Vláda zajistí spravedlivější, vícekriteriální přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dodrţování principů transparentní veřejné obchodní soutěţe při nákupu péče (sluţeb) ze strany zdravotních pojišťoven.


Vláda změní podmínky současného systému tak, aby bylo moţné co nejrychleji zavést institut reálné ceny, který nahradí současný netransparentní bodový systém. Vláda prosadí kategorizaci zdravotnických prostředků tak, ţe budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění na principu referencí a na principu „za stejný efekt stejná úhrada“. Vláda zavede generickou preskripci a substituci u léků hrazených plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění. V kaţdé skupině se bude nacházet jeden lék bez doplatku. Systém nemocenského pojištění bude převeden na zdravotní pojišťovny. Společně s odborníky vláda vymezí dlouhodobou zdravotně-sociální péči a navrhne zavedení uceleného systému zdravotnických a sociálních sluţeb, včetně způsobu financování. Bude podporovat dlouhodobou péči v domácnostech pacientů, terénní a ambulantní sluţby přizpůsobené potřebám pacienta jako alternativu ústavní dlouhodobé péče. Podpoří rozvoj paliativní a hospicové péče.


Zákon o veřejném zdravotním pojištění – regulační poplatky Systém ASPI - stav k 11.4.2011 do částky 34/2011 Sb. a 18/2011 Sb.m.s. - 116 Vyhledání a text 48/1997 Sb. - poslední stav textu § 16a Regulační poplatky (1) Pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen v souvislosti s poskytováním hrazené péče hradit zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči uvedenou v písmenech a) až f) poskytlo, regulační poplatek ve výši a) 30 Kč za 1. návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření27a) (dále jen "návštěva") u praktického lékaře, praktického lékaře pro děti a dorost, ženského lékaře, nebo za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního lékaře, 2. návštěvu u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči, 3. návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem pro děti a dorost (§ 20 odst. 3), b) 30 Kč za návštěvu u klinického psychologa, c) 30 Kč za návštěvu u klinického logopeda, d) 30 Kč za vydání27b) každého, ze zdravotního pojištění plně nebo částečně hrazeného, léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, předepsaného na receptu, bez ohledu na počet předepsaných balení. Pokud pojištěnec za vydání léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely předepsaného na receptu platí doplatek, je součet doplatků za všechna balení léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely jednoho druhu snížen o zaplacený regulační poplatek nebo jeho příslušnou část, a to tak, aby částka zaplacená pojištěncem za doplatek a regulační poplatek činila nejméně 30 Kč, e) 90 Kč za pohotovostní službu poskytnutou zdravotnickým zařízením poskytujícím 1. lékařskou službu první pomoci včetně lékařské služby první pomoci poskytované zubními lékaři, 2. ústavní pohotovostní službu v sobotu, neděli nebo ve svátek27c) a v pracovních dnech v době od 17.00 hod. do 7.00 hod., pokud nedojde k následnému přijetí pojištěnce do ústavní péče, f) 60 Kč za každý den, ve kterém je poskytována ústavní péče (§ 23), komplexní lázeňská péče (§ 33 odst. 4) nebo ústavní péče v dětských odborných léčebnách a ozdravovnách (§ 34), přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den; to platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li podle § 25 hrazen ze zdravotního pojištění. Povinnosti vyplývající z jiných zákonů tím nejsou dotčeny. (2) Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. a) až f) se neplatí a) jde-li o pojištěnce umístěné v dětských domovech27d), ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy27e) nebo umístěné k výkonu ústavní výchovy v domovech pro osoby se zdravotním postižením27h) nebo jde-li o pojištěnce umístěné na základě rozhodnutí soudu v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc27i) nebo pojištěnce svěřené rozhodnutím soudu do pěstounské péče podle zákona o rodině, b) při ochranném léčení nařízeném soudem nebo při umístění pojištěnce z důvodů stanovených zvláštním zákonem27j) bez jeho souhlasu do ústavní péče, vysloví-li s přípustností převzetí a dalšího držení pojištěnce v ústavní péči souhlas soud27k) nebo při výkonu zabezpečovací detence, c) při léčení infekčního onemocnění, kterému je pojištěnec povinen se podrobit, při nařízené izolaci ve zdravotnickém zařízení nebo při nařízených karanténních opatřeních k zajištění ochrany veřejného zdraví podle zvláštního právního předpisu27f),

Příloha č. 2 List č. 2 d) jde-li o pojištěnce, který se prokáže rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je mu poskytována podle zvláštního právního předpisu27g), ne starším 30 dnů, e) při posuzování zdravotní způsobilosti pojištěnce k odběru tkání a orgánů, při odběru tkání a orgánů a při dispenzární péči o pojištěnce po odběru tkání a orgánů podle transplantačního zákona27l), f) jde-li o pojištěnce, kterému jsou podle jiného právního předpisu27m) poskytovány pobytové sociální služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem nebo ve zdravotnických zařízeních ústavní péče, pokud u tohoto pojištěnce po úhradě za ubytování a stravu činí stanovený zůstatek ve výši alespoň 15 % jeho příjmu27n) méně než 800 Kč nebo pokud nemá žádný příjem; tuto skutečnost prokazuje pojištěnec potvrzením ne starším než 30 dnů, které je na jeho žádost povinen vydat poskytovatel sociálních služeb. (3) Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. a) se neplatí, jde-li o a) preventivní prohlídku (§ 29, 30 a 35), b) dispenzární péči poskytovanou osobám uvedeným v § 31 odst. 1 písm. b) a d), c) hemodialýzu, d) laboratorní nebo diagnostické vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem, pokud není zároveň provedeno klinické vyšetření27a), e) vyšetření lékařem transfúzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně, f) děti do dovršení 18 let věku včetně tohoto dne. (4) Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. f) se neplatí při ústavní péči o narozené dítě, a to ode dne porodu do dne propuštění ze zdravotnického zařízení ústavní péče, ve kterém k porodu došlo, nebo do dne propuštění z jiného zdravotnického zařízení ústavní péče, do kterého bylo dítě ze zdravotních důvodů bezprostředně po porodu převezeno. (5) Regulační poplatek je příjmem zdravotnického zařízení, které regulační poplatek vybralo. Zdravotnické zařízení je povinno použít vybrané regulační poplatky na úhradu nákladů spojených s provozem zdravotnického zařízení a jeho modernizací. (6) Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. a) až e) se platí zdravotnickému zařízení v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Regulační poplatek podle odstavce 1 písm. f) se platí zdravotnickému zařízení nejdéle do 8 kalendářních dnů po propuštění z ústavní péče, s výjimkou případů, kdy je pojištěnec umístěn ve zdravotnickém zařízení po dobu delší než 30 dní; v takovém případě se regulační poplatek hradí vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Zdravotnické zařízení je povinno vystavit pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci na jeho žádost doklad o zaplacení poplatku s uvedením čísla pojištěnce (§ 40 odst. 3), výše regulačního poplatku, dne jeho zaplacení, otiskem razítka zdravotnického zařízení a podpisem osoby, která regulační poplatek přijala, a jde-li o zařízení lékárenské péče, též s uvedením názvu léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výše doplatku, který se započítává do limitu podle § 16b odst. 1. (7) Zdravotnické zařízení je povinno sdělovat zdravotním pojišťovnám v rámci vyúčtování poskytnuté zdravotní péče za příslušný kalendářní měsíc, nebo za příslušné kalendářní čtvrtletí, informace o regulačních poplatcích vybraných podle odstavce 1, s uvedením čísla pojištěnce, ke kterému se regulační poplatek váže, výše zaplaceného regulačního poplatku a dne, ke kterému se regulační poplatek váže. (8) Zařízení lékárenské péče je povinno sdělovat zdravotním pojišťovnám současně s vyúčtováním za příslušné období informace o regulačních poplatcích vybraných podle odstavce 1 písm. d), s uvedením čísla pojištěnce, ke kterému se regulační poplatek popřípadě doplatek váže, výše zaplaceného regulačního poplatku, dne vydání plně nebo částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výše doplatku, který se započítává do limitu podle odstavce 1.

Příloha č. 2 List č. 3 (9) Zdravotnické zařízení je povinno regulační poplatek uvedený v odstavci 1 od pojištěnce nebo jeho zákonného zástupce vybrat, pokud nejde o výjimku z placení regulačního poplatku podle odstavce 2 nebo 3. Při zjištění opakovaného a soustavného porušování této povinnosti je zdravotní pojišťovna oprávněna tomuto zdravotnickému zařízení uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Pokutu je možno uložit i opakovaně. Při ukládání pokuty zdravotní pojišťovna přihlíží k závažnosti porušení, k míře zavinění a k okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy zdravotní pojišťovna zjistila porušení nebo nesplnění povinnosti, nejdéle však do 3 let ode dne, kdy k porušení nebo nesplnění povinnosti došlo. Pokuta je příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila. (10) Zdravotnické zařízení nesmí vybírat regulační poplatky v souvislosti s poskytováním hrazené péče, která podle tohoto zákona regulačním poplatkům nepodléhá. Při zjištění opakovaného porušování tohoto zákona je zdravotní pojišťovna oprávněna tomuto zdravotnickému zařízení uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. (11) Opakované udělení pokuty zdravotnickému zařízení podle odstavců 9 a 10 je důvodem pro ukončení smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče bez výpovědní lhůty podle § 17 odst. 3.


Dotazník k průzkumu

1. Patřím do kategorie:

OSVČ X zaměstnanec

2. Patřím do věkové skupiny:

a) 18-25 b) 26-35 c) 36-45 d) 46-a výše

3. Svůj finanční příjem v rámci činnosti lékaře hodnotím: a. b. c. d. e.

Velmi špatné Špatné Dobré Velmi dobré Vynikající

4. Poznámky: (Zde prosím uveďte poznatky, které by jste chtěl/la uvést jako poznámku k tématu)

Ekonomika zdraví v pojetí reformy zdravotnictví v ČR

Recommend Documents