EKONOMIKA V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky

EKONOMIKA V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ DISERTAČNÍ PRÁCE Mgr. Ing. Barbora Lišková

Doktorský studijní program: Ekonomika a management Obor: Ekonomika a management obnovitelných přírodních zdrojů Školitel: doc. Ing. Václav Kupčák, CSc.

BRNO 2013

Mendelova univerzita v Brně Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky

Lesnická a dřevařská fakulta 2010/2011

ZADÁNÍ DISERTAČNÍ PRÁCE

Autorka práce:

Ing. Barbora Lišková

Studijní program:

Ekonomika a management

Obor:

Ekonomika a management obnovitelných přírodních zdrojů

Název tématu:

Ekonomika v lesním hospodářství územních samosprávných celků

Rozsah práce:

cca 100 stran

Zásady pro vypracování: 1. Analýza ekonomických a sociálních aspektů hospodaření v lesích územních samosprávných celků v ČR. 2. Analýza ekonomických vlivů mimoprodukčních funkcí lesa – zejména funkcí rekreačních. 3. Komparace ekonomické situace lesních majetků územních samosprávných celků v ČR a okolních zemích a vyvození možností využití těchto poznatků v českých podmínkách.

Datum zadání disertační práce:

únor 2008

Termín odevzdání disertační práce:

září 2010

Ing. Barbora Lišková Autorka práce

doc. Ing. Václav Kupčák, CSc. Vedoucí práce

Ing. Roman Dudík, Ph.D. Vedoucí ústavu

doc. Dr. Ing. Petr Horáček Děkan LDF MENDELU

Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma: Ekonomika v lesním hospodářství územně samosprávných celků zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje disertační práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autorka kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:

............................................. Mgr. Ing. Barbora Lišková

Ráda bych poděkovala svému školiteli doc. Ing. Kupčákovi, CSc. za cenné připomínky a rady v průběhu řešení disertační práce.

Ekonomika v lesním hospodářství územních samosprávných celků Economy in the forestry of the regional self-governing units Mgr. Ing. Barbora Lišková

Abstrakt Lesy územních samosprávných celků představují významnou kategorii vlastníků lesů. Disertační práce se zabývá vymezením této vlastnické kategorie, popisem historie a současné situace při obhospodařování lesů této vlastnické kategorie a také zhodnocením ekonomické stránky hospodaření v těchto lesích. Při hodnocení hospodaření je snaha maximálně zohledňovat všechny okolnosti mající vliv na ekonomické výsledky, mezi něž jednoznačně patří například nájemné předepisované vlastníky lesů či podpora nebo jen sanace škod způsobených zvýšenou návštěvností těchto lesů. Zároveň je také nastíněna situace lesů územních samosprávných celků v dalších evropských zemích, včetně podrobnějšího srovnání ekonomických ukazatelů hospodaření lesů základních územních samosprávných celků v České republice, Spolkové republice Německo a Samostatném státu Bavorsko. Klíčová slova: územní samosprávné celky, obecní lesy, hospodaření v lesích, ekonomika.

Abstract Regional self-governing unit forests represent a significant category of the forest owners. This PhD thesis focuses on defining this ownership category, description of its history and current situation in forest management of this ownership category as well as evaluation of economic points of management in these forests. While evaluating the management, there has been an effort to take all circumstances influencing the economic results into account, among these circumstances are ranked for example a rent required by the forest owners, aids or just remediation of damages caused by increased visit rate in these forests. Simultaneously, a situation of regional self-governing forests in other European countries is also adumbrated, including a detail comparison of economic indicators of forest management in self-governing units in the Czech Republic, Germany and in independent state of Bavaria.

Key words: regional self-governing units, communal forests, forest management, economy

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................. 1 1.1 Vymezení pojmů................................................................................................. 2 2 Cíl práce a hypotézy ................................................................................................... 5 3 Stav řešené problematiky .......................................................................................... 7 4 Metodika ................................................................................................................... 16 4.1 Zjištění současné ekonomické situace lesů územních samosprávných celků .. 16 4.1.1 Definování a dispozice podkladů .............................................................. 16 4.1.2 Vlastní ekonomická analýza ...................................................................... 17 4.2 Posouzení ekonomických vlivů mimoprodukčních funkcí lesa – převážně funkce rekreační ............................................................................................... 21 4.3 Analýza stavu lesů územních samosprávných celků v evropských zemích ..... 22 4.4 Srovnání ekonomické situace lesních majetků územních samosprávných celků v ČR a okolních zemích .......................................................................... 23 5 Výsledky .................................................................................................................... 26 5.1 Popis historie a současného stavu lesů územních samosprávných celků ......... 26 5.1.1 Územní samosprávné celky a jejich lesní majetek .................................... 26 5.1.2 Aktuální stav hospodaření v lesích územních samosprávných celků ........ 37 5.1.3 Sdružování ................................................................................................. 41 5.1.4 Současné právní formy obhospodařování lesů ÚSC ................................. 44 5.2 Zjištění současné ekonomické situace lesů územních samosprávných celků .. 47 5.2.1 Základní veličiny ....................................................................................... 47 5.2.2 Odvozené ukazatele ................................................................................... 51 5.2.3 Doplňkové ukazatele ................................................................................. 56 5.2.4 Souhrn........................................................................................................ 59 5.3 Posouzení ekonomických vlivů mimoprodukčních funkcí lesa – převážně funkce rekreační ............................................................................................... 59 5.3.1 Ekonomické aspekty podpory rekreační funkce lesů ................................ 60 5.3.2 Vyjádření nákladovosti podpory rekreační funkce lesů ............................ 63 5.3.3 Souhrn........................................................................................................ 66 5.4 Analýza stavu lesů územních samosprávných celků v evropských zemích ..... 67 5.4.1 Souhrn........................................................................................................ 77

5.5 Srovnání ekonomické situace lesů územních samosprávných celků v České republice, Německu a Bavorsku ....................................................................... 78 5.5.1 Odvozené ukazatele ................................................................................... 78 5.5.2 Doplňkové ukazatele ................................................................................. 82 5.5.3 Souhrn........................................................................................................ 85 5.6 Závěrečná doporučení ....................................................................................... 85 5.6.1 Společné obhospodařování obecních lesních majetků .............................. 85 5.6.2 Zjišťování a evidování ekonomických souvislostí obhospodařování lesů se zvýšenou rekreační funkcí ........................................................... 90 5.6.3 Podpora,

propagace

a

práce

s veřejností

u

lesů

územních

samosprávných celků .............................................................................. 97 6 Diskuze .................................................................................................................... 102 7 Závěr........................................................................................................................ 106 8 Summary ................................................................................................................. 109 9 Literatura: .............................................................................................................. 112 Seznam použitých zkratek ......................................................................................... 139 Seznam obrázků .......................................................................................................... 140 Seznam tabulek ........................................................................................................... 141 Seznam příloh .............................................................................................................. 142

1 Úvod Územní samosprávné celky představují základní pilíře územního i správního členění států. Zároveň jsou nepochybně také jedním z významných vlastníků lesů, a to nejen v České republice (dále ČR), ale také v mnoha dalších zemích Evropy i světa. Lesy představují převážně historické majetky územních samosprávných celků a počátky tohoto vlastnictví sahají hluboko do historie, místy až do období osidlování území. V ČR konkrétně do období 13. století (Nožička, 1957) a například v Německu až do 7. století (Ruppert, 2006). V současnosti zaujímají lesy ve vlastnictví územních samosprávných celků 17 % z celkové výměry lesů ČR. Ovšem více než dvě třetiny majetků se nachází pod hranicí 50 ha lesa. Poslání lesů této vlastnické kategorie je velmi různorodé a je mimo jiné ovlivňováno specifickým fenoménem daným systémem místní správy. Tento fenomén představuje čtyřleté volební období osob rozhodujících o poslání těchto lesů, tedy členů zastupitelstva a rady obce, potažmo starosty obce. V určitých případech je možná periodická změna v poslání zmiňovaných lesů, na druhou stranu je samozřejmě možný i dlouhodobý vyrovnaný průběh nakládání s těmito lesy. Poslání a velikost lesních majetků územních samosprávných celků je jedním z významných faktorů ovlivňujících hospodaření na těchto majetcích, a tím následně také ekonomické výsledky. Lesy mohou být pro obce mnohdy významným zdrojem příjmů, zároveň se také mohou stát zdrojem určitých komplikací či nesnází, zejména u obcí vlastnících malé výměry lesů. A to i komplikací v oblasti ekonomické. A právě hospodaření na lesních majetcích územních samosprávných celků a ekonomické výsledky tohoto hospodaření představují dlouhodobě diskutované téma. Ať již z pohledu představitelů konkrétních obcí, tak také lesnické veřejnosti. Podrobnější a ucelenější ekonomické informace o hospodaření v lesích územních samosprávných celků představují žádané a důležité podklady při rozhodování mnoha zainteresovaných. Potřebují je například správci těchto majetků při jednáních s představiteli obcí o výši nájemného předepisovaného těmto lesním majetkům. Nájemné a stanovení jeho výše je také jedno z aktuálně řešených témat nejen v lesnické praxi, ale i v lesnickém výzkumu. Lesy územních samosprávních celků se mnohdy nachází v blízkosti těchto celků, tedy v příměstských oblastech, v nichž jsou zvýšené požadavky na plnění rekreační funkce lesů. Tento fakt je nezanedbatelný i z pohledu ekonomiky hospodaření v těchto 1

lesích. Nicméně kvantifikace dopadu této skutečnosti v ČR v podstatě chybí, vyskytují se jen sporadické informace konkrétních vlastníků, bez uceleného pohledu. Na rozdíl od některých okolních zemí, v nichž je nejen tato funkce lesů sledována i z ekonomického pohledu. S významnějším zatížením lesů návštěvností veřejnosti je spojen i další lesnický fenomén dnešní doby, a tím je komunikace lesnického sektoru s veřejností. Ta je zejména v oblastech s vysokou návštěvností lesů ještě naléhavější. Z čehož vyplývá, že lesní majetky územních samosprávných celků by měly s návštěvníky lesů nejen komunikovat, ale i pracovat na vytváření dobrých vztahů mezi veřejností a lesnickým sektorem obecně. Hospodaření v lesích územních samosprávných celků zaujímá velmi širokou oblast témat. Pro tuto práci byla vybrána ta, jež jsou autorkou považována za aktuální a důležitá, zejména ve vztahu k ekonomické stránce tohoto hospodaření. Zároveň se předkládaná disertační práce snaží o maximálně ucelený pohled na ekonomiku hospodaření v těchto lesích (v rámci možného rozsahu práce) a to včetně návrhu případných řešení zjištěných faktů či paradigmat týkajících se obhospodařování lesů územních samosprávných celků.

1.1

Vymezení pojmů

V rámci zpracovávaného tématu je nutno vymezit následující pojmy: Lesem se podle § 2, písm. a) zákona č. 289/1995 Sb., zákona o lesích (dále lesní zákon) rozumí lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Věcně lze les definovat jako jev přírodní, ekonomický a společenský. Jako jev přírodní vystupuje lesní ekosystém tvořený rostlinou a živočišnou složkou a biotopem. Jevem ekonomickým je tehdy, když se stane objektem přivlastňování. Jevem společenským se les stává, jestliže lidská společnost vytváří na les společenskou poptávku (Kupčák, 2006). Lesní hospodářství (LH) je organizované uspořádání základních výrobních faktorů, výrobních procesů a obchodní činnosti. Je odvětvím materiální i nemateriální produkce v rámci národního hospodářství. Tento pojem zahrnuje nejen lesní výrobu, ale i další specifické činnosti např.: hospodářskou úpravu lesů, stavební činnost, správu vodních toků (Kupčák, 2006). Hospodaření v lesích charakterizují zákonem definované činnosti. Patří k nim zejména činnost při uznávání lesních porostů a výběrových stromů, získávání semen a produkce sazenic lesních dřevin k umělé obnově lesa a k zalesňování pozemků 2

prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa, obnova a výchova lesních porostů, ochrana lesa, těžba dříví, lesní doprava, meliorace a hrazení bystřin. V praxi se většinou člení na pěstební činnosti, těžební činnosti a činnosti ostatní (Kupčák, 2006). Lesní podnik je právně a ekonomicky samostatná podnikatelská jednotka, založená za účelem podnikání v oblasti lesního hospodářství (Kupčák, 2006). Územní samosprávný celek (dále ÚSC) je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem sám rozhodovat o svých záležitostech. Ústava České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, má v článku 99 zakotveno, že „Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu“. Dle zákona č. 128/2000 Sb. zákona o obcích (dále jen zákon o obcích) je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů. Tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce, je veřejnoprávní korporací a má vlastní majetek. Vyšší územní samosprávné celky byly zřízeny ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. s účinností od 1. ledna 2001. Tímto zákonem bylo ustaveno 14 vyšších územních samosprávných celků. Lesy územních samosprávných celků – v současné době je nejednotná terminologie týkající se lesů ve vlastnictví ÚSC a to jak v českém jazyce, tak i v cizích jazycích. Lesy základních ÚSC se v ČR i v zahraničí označují jako komunální lesy, lesy municipalit a obecní lesy. Tyto pojmy se považují za synonyma. Někdy je možné setkat se i s označením městské lesy, ale jelikož město je obcí s určitými specifiky, jsou městské lesy subkategorií lesů obecních. Lesy ve vlastnictví vyšších ÚSC jsou v ČR lesy ve vlastnictví krajů. Do angličtiny se tento termín překládá různě a všechny zmíněné termíny jsou místy používány i v jiné souvislosti. Nejčastěji je možné setkat se s termínem „communal forest“. Ovšem tento termín v některých případech označuje nejen lesy ÚSC, ale také lesy ve vlastnictví určité komunity. Stejně nejednoznačný je i výraz „community forest“.

I tento zahrnuje oba možné významy. Dalším používaným označením je

„municipal forest“. Tento termín je ovšem vysvětlován i jako lesy rostoucí v městských zástavbách a jejich aglomeracích nebo také v jejich těsné blízkosti. Pro popis lesů 3

v městských aglomeracích je nejčastěji užíváno „urban forest“. Ale i tento termín je někdy, i když velmi zřídka, používán pro označení lesů ve vlastnictví ÚSC. V německy mluvících zemích jsou lesy ve vlastnictví základních ÚSC nazývány nejčastěji jako „Kommunalwald“, případně také „Gemeindewald“ a pouze ve výjimečných případech je možné setkat se také s označením „Stadtwald“. Obecnějším označením,

v němž

bývají

často

lesy

základních

ÚSC

zahrnovány,

je

„Körperschaftswald“ tedy v překladu společenstevní lesy. Do této kategorie ovšem spadají i církevní lesy. Nicméně toto označení je užíváno ve většině statistických výkazu, tudíž je třeba i s touto kategorii pracovat (různé internetové zdroje). Pro německy mluvící země je také typické vlastnictví lesů vyššími ÚSC, tedy jednotlivými zeměmi nebo kantony ve Švýcarsku. Pro tyto lesy je používáno označení „Staatswald (Land)“ nebo je možné setkat se i s označením „Landeswald“, což je přeložitelné jako „zemský les“. V některých anglických zdrojích je pro tyto lesy používán název „Provencial Forest“. Toto označení je definováno jako lesy ve vlastnictví lokálních vlád nebo organizací zřízených lokálními vládami (různé internetové zdroje). Jelikož v ČR je zastoupení lesů vyšších ÚSC minimální a v resortním statistickém šetření i Zprávě o stavu lesa a lesním hospodářství v ČR (dále je ZZ) je pro lesy základních ÚSC užíváno označení obecní lesy, bude toto označení zachováno i pro účely této práce. Půjde-li tedy výhradně o lesy základních ÚSC, bude použito označení obecní lesy, v dalších případech bude užíváno termínu lesy ÚSC. Obecní lesy – lesy ve vlastnictví základních ÚSC, tedy obcí, případně měst. Funkce lesů jsou v lesním zákoně určeny jako přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční. Mimoprodukční funkce lesů mají povahu kladných externalit. Jedná se o bezplatné a volně přístupné zdroje (veřejné statky) s efekty (užitky nebo službami), které les poskytuje společnosti, aniž by za to museli jednotlivci či společnost platit (Matějíček, 2003). V této práci budou kvůli nejednotnému vymezování a označování funkcí lesů jednotlivými autory převzaty charakteristiky kategorií lesů z lesního zákona, které jsou definovány na základě převažujících funkcí lesů. Problematiky hospodaření v lesích ÚSC se týká zejména vymezení lesů zvláštního určení, konkrétně lesů lázeňských, příměstských a dalších lesů se zvýšenou rekreační funkcí (tedy § 8 odst. 2 b) a c) lesního zákona). Pro tyto kategorie bude dále používáno označení lesy se zvýšenou rekreační funkcí. 4

2 Cíl práce a hypotézy Lesy ÚSC tvoří v podstatě mezičlánek mezi státním a soukromým vlastnictvím lesů a zahrnují kombinaci charakteristik obou těchto kategorií vlastnictví lesů. Z tohoto důvodu je třeba tuto kategorii vlastnictví vylišovat, charakterizovat, popsat, zhodnotit její hospodaření, ekonomickou situaci a srovnat v rámci geograficky, historicky, politicky a ekonomicky podobných oblastí. Hlavním cílem této práce je zhodnotit ekonomiku hospodaření lesů ve vlastnictví ÚSC a zároveň navrhnout určitá východiska současné situace. Cíl této práce je možné rozdělit do několika relativně samostatných dílčích cílů: 1. Zachycení a popis historie a aktuální situace stejně jako ekonomických, politických a hospodářských podmínek obhospodařování lesů ÚSC v ČR, včetně komplexního zhodnocení současné ekonomické situace a ekonomických aspektů hospodaření v lesích ÚSC. Historie a podmínky, v nichž lesnické subjekty hospodaří, mají nepochybný vliv na jejich ekonomiku, proto je nezbytné se těmito skutečnostmi zabývat. Vzhledem k současné situaci budou hodnoceny převážně lesní majetky základních ÚSC. Ekonomické aspekty hospodaření je třeba hodnotit také s ohledem na vnitřní podmínky lesního podniku. A to nejen podmínky přírodní a produkční, ale také stav majetku a právní forma podniku, který daný majetek spravuje. 2. Posouzení ekonomických vlivů mimoprodukčních funkcí lesa – převážně funkce rekreační. Lesy ÚSC se velmi často nacházejí v oblastech bezprostředně sousedících s městskou aglomerací a stále rostoucí požadavky občanů na příměstské lesy do značné míry ovlivňují jejich hospodaření. V některých případech natolik, že je celé hospodaření podřízeno maximalizaci rekreační funkce lesů (například Lesy hlavního města Prahy, zařazené do kategorie lesů zvláštního určení jako lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí). Z tohoto pohledu je třeba tento vliv kvantifikovat a zohlednit při celkovém hodnocení hospodaření lesů ÚSC. 3. Analýza řešené problematiky v evropských zemích. Srovnání ekonomické situace lesních majetků ÚSC v ČR a okolních zemích a následně posouzení možností využití těchto poznatků v českých podmínkách. Tyto země prošly velmi podobným historickým vývojem včetně lesního hospodářství, přírodní podmínky jsou také 5

relativně podobné a díky členství v Evropské unii by měly být podobné i vnější ekonomické podmínky lesního hospodaření. V rámci

analytické

části

této

práce

jsou

stanovené

cíle

konkretizovány

v následujících nulových hypotézách: H0 1: Lesy ÚSC nedosahují srovnatelných ekonomických výsledků s dalšími vlastnickými kategoriemi lesů. H0 2: Podpora rekreační funkce lesů nemá rozdílnou míru vlivu na ekonomické výsledky u jednotlivých kategorií vlastníků lesů. H0 3: Procentický podíl výměry lesů ÚSC není v zemích Evropy shodný. H0 4: Lesy ÚSC v České republice nedosahují srovnatelných ekonomických výsledků jako lesy ÚSC ve Svobodném státu Bavorsko a Spolkové republice Německo.

6

3 Stav řešené problematiky Problematika ekonomiky hospodaření lesů ÚSC je poměrně často řešena ovšem většinou pouze dílčími způsoby s různou šíří obsahového záběru. Historie obecních lesů je popisována v publikacích více méně sporadicky. Komplexní nástin historie obhospodařování lesů uvádí NOŽIČKA (1957). Konkrétní zaměření na historii obhospodařování obecních lesních majetků je možné nalézt v publikaci LIŠKOVÁ (2008), kde je již zdokumentován vývoj vlastnictví obecních lesů i po roce 1989. Částečně se tomuto tématu věnuje také OLIVA (1999), který kritizuje malé rozlohy obecních lesů. Vývoji navracení lesů obcím po roce 1989 popisuje taktéž FLORA (2002). Problematiku krajů jako ÚSC a jejich potenciální vlastnictví lesů rozebírají ve svých příspěvcích FLORA (2002) a KREČMER (2002). Tomuto tématu se věnují i některé studie o lesním hospodářství v rámci jednotlivých krajů. Konkrétně se tomuto tématu věnuje STUDIE

O LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ

PROGRAM

LIBERECKÉHO

KRAJE.

ZLÍNSKÉHO

KRAJE,

částečně také KRAJSKÝ

LESNICKÝ

V těchto publikacích je především popisován právní

pohled na možnosti jakéhokoli převodu lesů do vlastnictví krajů a zároveň, jaké by byly právní podmínky hospodaření v těchto lesích bez změny právní úpravy. Nakládání obcí se svým majetkem a právní úpravě tohoto hospodaření se věnuje relativně velké množství publikací. SOBOTKA (2009) ve své disertační práci vyhodnocuje postavení územní samosprávy, rozvoj obcí a majetek obcí jako prostředek jejich rozvoje společně s dalšími aspekty rozvoje obce a analýzou využívání majetku obcí. ANONYMUS (2011) rozebírá hospodaření obcí a dobrovolných svazků obcí. Detailně rozpracovává příjmy a výdaje obcí v podrobném členění včetně uvedení současného zadlužení obcí v ČR. BŘEŇ (2010) vymezuje pravidla hospodaření obcí podle obecního zřízení a hospodárné využívání obecního majetku, to vše v kontextu zájmů obcí. Zároveň je definována povinnost zachování a rozvoje obecního majetku a další povinnosti při jeho správě. BINEK (2008) klasifikuje a systematizuje majetkovou oblast obcí a navrhuje nástroje ke zvýšení účelnosti a účinnosti majetkového hospodaření zejména v podobě možných způsobu hodnocení majetkového hospodaření obce. Jedna z nejkomplexnějších publikací týkající se majetku obcí je Příručka pro člena zastupitelstva obce po volbách 2010, kde v kapitole Hospodaření s majetkem obce KERNER (2010) velmi přístupně kategorizuje a popisuje majetek obce, způsoby a postupy jeho nabytí i pozbytí, 7

pronájmu, evidence a správy tohoto majetku prostřednictvím jednotlivých právních forem. U každé právní formy a způsobu obhospodařování obecního majetku jsou uvedeny výhody a nevýhody jednotlivých způsobů. Všechny tyto práce (a také mnohé další) se zabývají majetkem obce jako takovým bez konkrétního zaměření na lesní majetek obce. Dále je toto téma řešeno v jednotlivých článcích periodik MODERNÍ OBEC, OBEC A FINANCE a dalších. Problematice lesů ÚSC a hospodaření v těchto lesích bylo věnováno několik seminářů a konferencí. Sborníky z těchto konferencí a seminářů jsou důležitým zdrojem aktuálních informací o zkoumané problematice. Mezi nejaktuálnější sborníky s touto problematikou lze zařadit KUČERA (2010) Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku, který nabízí široký výběr témat týkajících se nejen právních forem institucí obhospodařujících obecní lesní majetky, ale zabývá se také stanovením výše nájmu u obecních lesů, dotačními tituly, které je možné čerpat při hospodaření v lesích, zkušenostmi ze zahraničí týkajícími se hospodaření v obecních lesích a sdružování vlastníků malých výměr. Ve sborníku NOVÁK, SLODIČÁK, DUŠEK (2011) Hospodaření na obecním majetku s vysokou rekreační funkcí, využívání přírodních procesů v borových a smrkových porostech je popisováno hospodaření na konkrétním obecním lesním majetku, ale také legislativa související s obhospodařováním tohoto majetku a především ČACKÁ (2011b) určitým způsobem vymezuje škody způsobené na lesním majetku rekreací a sportovními aktivitami. V další části sborníku je pozornost věnována pěstování lesů ve specifických podmínkách panujících na konkrétním lesním majetku. Hospodaření v lesích ÚSC bylo věnováno i několik zasedání Ekonomické komise Odboru lesního hospodářství, z nichž byly vydány následující sborníky. DUDÍK, KUPČÁK (2007) Ekonomické aspekty integrovaného lesního hospodářství (se zaměřením na hospodaření v lesích ÚSC), který zachycuje konkrétní příklady hospodaření v obecních lesích a další související informace například týkající se vhodné formy správy nebo certifikace obecních lesů. DUDÍK A KOL. (2008) Lesnictví a vyšší ÚSC se zabývá zejména regionálními lesnickými programy zpracovávanými pro jednotlivé kraje. SLOUP, ŠIŠÁK (2011) Stav lesa a plnění funkcí lesa v Národním parku Šumava a lesní hospodářství v podmínkách ÚSC, v němž jsou řešeny otázky stanovení nájmu obecních lesů, právní formy vhodné pro obhospodařování lesních majetků nebo například zahraniční zkušenosti s obhospodařováním lesů ÚSC. 8

Vymezením právních forem podniků obhospodařujících lesní majetky obcí se dlouhodobě zabývá NOVÁK (2002, 2003, 2006, 2007), který nejprve vymezil všechny právní formy podniků použitelné k obhospodařování obecních lesních majetků. Jednotlivé formy poté rozebíral z hlediska jejich hlavních výhod a nevýhod. Tato analýza posloužila jako podklad pro provedení výběru vhodných forem hospodaření metodou subjektivního zhodnocení a následně objektivní metodou rozhodovací analýzy. Pozornost věnoval také podrobnější komparaci určitých právních forem. Institucionální a smluvní formy správy majetku z hlediska obce jako vlastníka lesa rozebírá FLORA, JELÍNEK (2010). Včetně postupu procesu navracení lesů obcím. KUPČÁK, SLOUP (2011b) se věnují právním formám hospodaření na lesním majetku ÚSC. Především se zaměřením na příspěvkovou organizaci, společnost s ručením omezeným, akciovou společnost a družstvo. Dlouhodobě se hospodařením v obecních lesích zabývá KUPČÁK. V roce 2001 nastiňuje možné metodiky ekonomických analýz hospodaření na lesních majetcích o rozlohách 150-1 500 ha, tedy kategorie výměr, jež jsou v menším poli obecného zájmu, než ekonomický výzkum u větších lesních majetků či naopak u lesů drobných vlastníků do 50 ha. Vzhledem k výměře se jedná většinou o majetky, s předpokladem hospodářské samostatnosti. KUPČÁK (2007) se rovněž zabývá lesním hospodařením v podmínkách ÚSC ve věci doporučení přijetí koncepce hospodaření v lesích – aplikace Národního lesnického programu, na příslušné regionální úrovni. Potřeba této koncepce vyplývá jednak z charakteru vlastnictví těchto lesních majetků a zejména žádoucího souladu hospodářské činnosti s funkcemi lesa. V roce 2008 informuje o auditingu lesního hospodářství ÚSC. V příspěvku uvádí možnou metodiku tohoto typu auditu, se zaměřením na stav i prognózy lesního majetku a lesnického hospodaření, zejména však na příslušné ekonomické analýzy. VLKANOVA (2007) představuje ekonomické aspekty hospodaření v obecních lesích se zaměřením na srovnání hospodaření obecních lesů ve vztahu ke státním lesům z pohledu statistických hodnot, a to na konkrétních příkladech tří obecních lesních majetků. JELÍNEK (2011) představuje ekonomický průzkum Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (dále SVOL) a výsledky hospodaření obecních lesů zjištěných na základě tohoto šetření. Problematická se v tomto případě jeví hranice velikosti lesního majetku, od níž je majetek zahrnován do ekonomického průzkumu. SVOL tuto 9

hranici zvolil od rozlohy 300 ha lesní půdy, což není totožné s resortním statistickým šetřením Ministerstva zemědělství (dále MZe) a následná komparace výsledků obou šetření musí být interpretována se zřetelem na tuto skutečnost. Stanovení výše nájmů obecních lesů je v současnosti aktuálním tématem. Zabývá se jím KUPČÁK, ŠAFAŘÍK (2010), kteří vymezují základní ekonomické charakteristiky nezbytné pro stanovení nájmu. Mezi ně patří kalkulace zpeněžení dříví a proti tomu hodnotové vstupy odpovídající pěstební činnosti. V neposlední řadě zde patří faktor času, volba úrokové míry, aspekty pozemkové renty, poznatky z oceňování lesa, ale i účetní a daňové aspekty. KUPČÁK, SLOUP (2011a) se zabývají problematikou nájemného u obecních lesů, konkrétně výší nájemného a jeho vlivem na hospodářský výsledek obecních lesů a následnou interpretací těchto ukazatelů. Další významnou oblastí týkající se obhospodařování těchto lesů je velikost obecních lesních majetků. Proto se tomuto tématu věnuje pozornost již od počátku devadesátých let minulého století. BLUĎOVSKÝ (2001) se ve svých článcích zabývá převážně důsledky malé rozlohy obecních lesů, která podle něj zapříčiňuje řadu komplikací při obhospodařování takového majetku. Problém drobných vlastníků podle něj spočívá především v tom, že na takovém majetku nelze hospodařit podle principu trvalosti a vyrovnanosti všech činností a funkcí lesa, zejména pak v nemožnosti dosáhnout trvalých a vyrovnaných výnosů z lesa. ZÁRUBA (1995) uvádí, že vlastníci nejsou o možnosti sdružování většinou dostatečně informování nebo mohou mít ke sdružování určité předsudky způsobené čtyřicetiletou socialistickou érou. MATĚJÍČEK

A

SKOBLÍK (1997) rozebírají v úvahu připadající formy sdružování

drobných vlastníků lesa z hlediska aspektů leso-politických, ekonomických i právních. Autoři si jako cíl jejich publikace vytýčili, poskytnout informace a metodický návod sdružování za účelem efektivnějšího hospodaření v lesích. Rozebírány jsou způsoby financování, možnosti vstupu a ukončení členství, způsoby rozdělování zisku, úhrady nákladů, vzájemného vypořádání účastníků a náležitosti zakladatelských dokumentů. Obsažen je i přehled stavu sdružování vlastníků lesů v lesnicky vyspělých zemích v polovině devadesátých let minulého století, zejména Německu, Rakousku, Švédsku a Finsku. Problematikou sdružování vlastníků lesů se zabývali také MATĚJÍČEK, LIŠKOVÁ (2010, 2011), kteří uvádí komplexní pohled na sdružování vlastníků lesů v Německu 10

a Rakousku. Včetně praktického popisu realizace jednotlivých forem sdružení a ekonomické stránky sdružování. Sdružování drobných vlastníků lesů je jednou z klíčových akcí NÁRODNÍHO LESNICKÉHO PROGRAMU II (dále NLP II). V příloze klíčové akce 05 jsou podrobně popsána východiska této problematiky včetně současné situace týkající se sdružování vlastníků lesů a právních forem, v rámci nichž je možné sdružování realizovat. Publikovány jsou také praktické zkušenosti se sdružováním obecních majetků. Například ŠTĚPÁNEK (2010) představuje zkušenosti s družstevnictvím jako jednou z forem obhospodařování obecního lesního majetku, zkušenosti s prosazením této myšlenky a postupem při zakládání a chodu lesních družstev obcí. ZÍKA (2010) popisuje přípravu, založení a chod občanského sdružení, sdružujícího soukromé a obecní vlastníky za účelem efektivnějšího hospodaření. Problematikou praktické stránky obhospodařování obecních lesů se zabývá například DVOŘÁČKOVÁ (2011). Spolupráci obcí v obecné rovině detailně a celistvě popisuje ve své publikaci GALVASOVÁ (2007). Komplexně vymezuje možnosti a potenciály spolupráce obcí a eventuality, jak tuto spolupráci prakticky realizovat, i s popisem dosavadních zkušeností z již existujících způsobů spolupráce. Majetkem svazků obcí a nakládáním s ním včetně právních povinností s tím souvisejících, účetního a daňového pohledu na danou problematiku se zabývá SABOVÁ (2002). Dílčí poznatky o hospodaření v obecních lesích byly čerpány i z odborných lesnických periodik. Zejména v časopisu LESNICKÁ

PRÁCE

se lze nepravidelně setkat

s poznatky a názory autorů příspěvků z řad zaměstnanců obcí a společností obecní lesy spravující, kteří reagují na aktuální problémy praxe. Rovněž na webových stránkách a ve ZPRAVODAJI SVOL je možné čerpat mnohé aktuální informace a postřehy z oblasti obhospodařování obecních lesů. Oblasti ekonomiky mimoprodukčních funkcí lesa a jejich oceňováním se dlouhodobě věnuje ŠIŠÁK

ET AL.

(2010), kteří tuto problematiku řeší diferencovaně podle

jednotlivých základních komplexních funkcí lesa se zřetelem k jejich vztahu k trhu. Postupy oceňování vycházejí jednak z tržních vazeb, jednak z přístupů nákladů prevence a nákladů kompenzace, dále pak z expertních postupů v případě funkcí netržních. VYSKOT

ET AL.

(2003) vyjadřuje hodnotu mimoprodukčních funkcí pomocí

finančního vyjádření aktuálních společenských efektů, kde úroveň naplňování 11

aktuálních požadavků společnosti na lesy vyjadřuje společenský efekt lesů, který se stanoví pomocí faktoru aktuálního společenského zájmu. ŠIŠÁK (2010) se zabývá polyfunkčností a dlouhodobostí lesního majetku ve vztahu k metodám rozhodování o formě hospodaření na obecním lesním majetku. MATĚJEK (2010) rozpracovává téma přínosu nestátních lesů pro rozvoj venkova konkrétně pro udržení života na venkově, tvorbu krajiny a zaměstnanost. Představuje zde les jako prostředí zajišťující pro region rozmach turismu, na nějž se následně váží pozitivní dopady zvýšením zaměstnanosti atd. Podobně jako CHARVÁT (2010), který posuzuje význam lesních podniků obcí pro region. A to zejména z pohledu příspěvků do obecního rozpočtu stejně jako podílu na realizaci záměrů územního plánování a zaměstnanosti v regionu. Podle MANTAU (2005) teprve přeměnou služeb lesa na produkty, to znamená přeměnou služeb na užitek, který pro spotřebitele vytváří hodnoty, se dosáhne ceny. Jestliže se cena za to pohybuje na hranici nákladů, je to dobré; ale podniky nepracují proto, aby vyměňovaly peníze. Teprve naděje na zisky uvádí do chodu dynamiku, která je tak rozhodující pro úspěšné dosažení cíle. Ten, kdo se ale na druhé straně setká s rostoucí

potřebou ekologických a rekreačních služeb poskytovaných nebo

přidělovaných zadarmo, ztrácí ekonomická dispoziční práva a práva k jednání. Ekonomické stránce podpory mimoprodukčních funkcí a zejména funkce rekreační se věnují ve svém příspěvku FRANTÍK (2008) a ZERZÁN (2008). Oba ovšem představují ekonomickou stránku konkrétního obecního majetku se svým vlastním přístupem, tudíž není možné jakékoli srovnání či dedukce obecnějších závěrů. Obecně se tomuto tématu věnuje JELÍNEK (2008) ovšem bez konkrétních hodnot, s nimiž by bylo možné dále pracovat. Stav dané problematiky v okolních zemích je v češtině publikován pouze sporadicky. Například poznámkou, upozorňující na konkrétní fakt, který je v Německu či Rakousku, řešen lépe než v ČR. Komplexně je řešena problematika sdružování lesních majetků v Německu a Rakousku jak již bylo zmíněno výše. Určité informace jsou dostupné i například z příspěvku DOLŇANA, VANKA (2010), kteří představují zkušenosti a problémy při obhospodařování obecních lesních majetků na Slovensku, týkající se zejména prodeje či pronájmu obecních lesů. Jako hlavní východisko a v podstatě nutnost současné doby uvádí prezentaci lesnictví a práci s veřejností pro stabilizaci lesnického sektoru. Dále pak HOLÉCY (2011) se zabývá principy a metodami odhadu 12

hodnoty obecních lesů v podmínkách Slovenska a to zejména těmi metodami, jež byly v rámci podmínek tržního hospodářství Slovenské republiky úspěšně použity. Analýza lesů ÚSC v okolních evropských zemích nebyla v ČR, podle dostupných informací, ještě publikována. Ze zahraničních zdrojů zabývajících se touto problematikou byly vybrány zejména významné či zajímavé publikace, protože není reálné představit celou šíři publikací zmiňujících toto téma. Problematice lesů ÚSC v Evropě se okrajově věnuje SCHMITHÜSEN (1997), který popisuje význam těchto lesů pro společnost, právní normy a způsoby financování této vlastnické kategorie v jednotlivých zemích Evropy. Nepřímo se vymezení rozlohy těchto lesů věnují i SCHMITHÜSEN, HIRSCH (2008, 2010), kteří uvádí ve vybraných evropských zemích rozlohu lesů soukromých, obecních a státních. Obhospodařování lesů ve vlastnictví komunit, tedy v některých zemích i lesů ÚSC, a jejich specifikům ve vybraných zemích Evropy a světa je věnován sborník, který v anglické verzi editoval CARTER (2010). Dále je možné vymezení lesů ÚSC najít v příspěvcích některých zemí na konferenci EUROPE

FOREST

(2011), kde se ovšem jedná spíše o ojedinělé zmínky u států, jejichž

představitelé považovali tuto oblast za významnou a ve svém příspěvku jí věnovali více pozornosti. Rozlohy lesů ÚSC v jednotlivých zemích lze v určitých případech nalézt ve zprávách pro FAO (Country Report, 2010) a dále pak ve zprávách o lesích či lesnictví konkrétních zemí (obdobách české Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství). Například AASTARAAMAT

METS

(2009) v Estonsku, STAREA PĂDURILOR (2010)

v Rumunsku, WALDBERICHT (2008) v Rakousku, SPRÁVA (2009) na Slovensku či SKOGSSTATISTISK

ÅRSBOK

(Statistik, 2011) ve Švédsku. Ucelený přehled lesního

hospodaření ve vybraných zemích, včetně například průběhu restitučního procesu lesních majetků nejen obcí, uvádí ve svých publikacích ROERING (1999-2000). Podrobný, ale bohužel starší přehled o jednotlivých vlastnických kategoriích v zemích Evropy udává například i UNECE (2005). Informace je také možné čerpat na webových stránkách a dokumentech regionálních zástupců certifikačního systému PEFC, kteří ve svých přehledech uvádí mimo jiné rozlohu vlastnických kategorií, například PEFC Luxembourg (2005). V jednotlivých zemích se o oblasti lesů ÚSC publikuje v anglickém a německém jazyce rozdílné množství a kvalita publikací. V současné době převažují publikace ze zemí východní části Evropy. Zejména pak ze zemí, v nichž jsou lesy ÚSC součástí 13

určité formy mezinárodní spolupráce (například Albánie, Ukrajina). V zemích, v nichž zaujímají lesy ÚSC jen zanedbatelnou výměru, je značný nedostatek informací o těchto lesních majetcích. Dále pak v zemích jižní a jihozápadní Evropy je taktéž velmi komplikované nalézt publikace v němčině či angličtině informující o hospodaření v lesích ÚSC. Ucelený literární přehled publikací týkajících se této oblasti včetně podrobnějších informací o situaci v jednotlivých zemích je možné nalézt v příloze č. 4. Velmi intenzivně se lesům ÚSC věnují ve Spolkové republice Německo, kde jsou o této problematice publikovány články v lesnických periodikách (například ALLGEMEINE FORST ZEITSCHRIFT

FÜR

WALDWIRTSCHAFT

UND

UMWELTVERSORGE, LWF

AKTUELL),

také jsou organizovány konference a semináře, z nichž jsou vydávány sborníky věnující se výhradně tomuto tématu například HERAUSFORDERUNG KOMMUNALWALD (2007) a KOMMUNALWALD

IN

BRANDENBURG (2004). Zde se jednotliví autoři zabývají situací

(nejen ekonomickou) v těchto lesích a to buď z komplexního pohledu, nebo na příkladech jednotlivých podniků. Za zmínku stojí také disertační práce RUPPERT (2006), v níž se podrobně a obsáhle věnuje problematice právní formy a organizační struktury vhodné pro obhospodařování obecního lesního majetku, zejména z ekonomického pohledu. Autorka nastiňuje aktuální situaci německých obecních lesů a rámcové podmínky jejich hospodaření. Zároveň zpracovává základní koncept závazku obecného blaha jako základ úvahy o volbě organizační struktury lesního podniku. Ekonomika hospodaření v lesích ÚSC je v Německu zveřejňována ve zprávách ministerstva a tyto informace jsou následně využívány v publikacích a studiích zpracovávaných lesnickými fakultami univerzit. Například na Institut für Forstökonomie, Universität Freiburg. Také nebyly nalezeny žádné informace o publikování komparace hospodaření v lesích ÚSC v ČR a jiných zemích, včetně ekonomické stránky tohoto hospodaření. Srovnávání ekonomických údajů mezi skupinami lesních podniků v různých zemích se zabývá tzv. DACH iniciativa, která srovnává ekonomiku hospodaření mezi Německem (konkrétně spolkovou zemí Baden-Württemberg, kde jsou údaje ještě rozčleněny na soukromé a obecní vlastníky), Švýcarskem a Rakouskem (SEKOT, FILLBRANDT, ZESIGER, 2011). Z výše uvedeného je patrné, že hospodaření v lesích ÚSC je sice věnováno poměrně dosti pozornosti nicméně ve velmi širokém spektru včetně informací o certifikaci obecních lesních majetků, které nejsou do přehledu zahrnovány. Ovšem je také patrné, že tématům, na která je zaměřena tato práce, se již příliš pozornosti nevěnuje. Pouze 14

zhodnocení ekonomické situace a ekonomické stránky hospodaření v obecních lesích je věnována pozornost ovšem vycházející převážně z informací uváděných ve Zprávě o stavu lesa a lesního hospodářství ČR (dále ZZ) a bez použití podrobnější ekonomické analýzy. Posouzení vlivu rekreační funkce lesů na ekonomické výsledky obecního lesního podniku jsou taktéž řešeny jen na jednotlivých dílčích majetcích bez celkového komplexního zhodnocení tohoto vlivu a případného vyvození závěrů při interpretaci hospodářských výsledků jednotlivých kategorií vlastníků lesů.

15

4 Metodika Metodika je členěna do několika samostatných kapitol podle jednotlivých cílů práce, jelikož každý z cílů vyžaduje relativně odlišný postup. Obecně lze konstatovat, že metodika práce bude spočívat v analýze dostupných zdrojů, následně budou výstupy z analýzy zpracovány metodou syntézy. Na základě výsledků budou potvrzeny či vyvráceny hypotézy a případně navržena doporučení. Zjištěné výsledky a závěry budou diskutovány vzhledem k závěrům jiných autorů, výchozím předpokladům a použitým metodám.

4.1 Zjištění současné ekonomické situace lesů územních samosprávných celků Analýza a popis současného stavu lesů ÚSC vychází ze studia dostupných informačních zdrojů. Prioritně budou použity zdroje primární, v určitých případech bude ovšem nutné využít taktéž zdrojů sekundárních. Na základě analýzy pramenů bude možné realizovat metodu konspektu, komparace a následně i interpretaci zjištěných faktů. Ekonomická situace obecních lesů bude hodnocena na základě ekonomické analýzy, na niž bude navazovat komparační analýza vybraných ekonomických charakteristik mezi jednotlivými vlastnickými kategoriemi. Komparace na jedné straně vyplývá z předchozí analýzy (je jí vymezena), na druhé straně tvoří východisko pro následnou syntézu poznatků a vyslovení závěrů včetně možnosti nabídnutí doporučení či návrhu opatření respektive metody (Kupčák, 2006). Vlastní metodika ekonomické analýzy bude sestávat ze tří základních kroků: - definování a dispozice podkladů (vstupní databáze), - vlastní metodika ekonomické analýzy - postupy při vyhodnocení předmětu analýzy, - definice a interpretace výstupů (Kupčák, 2006).

4.1.1 Definování a dispozice podkladů Současná situace lesního hospodářství je ve většině případů odvozena nebo minimálně ovlivněna historickým vývojem. Obzvláště v případě obecních lesních majetků, které v současné době navazují na hospodaření na svých historických lesních majetcích. Z tohoto důvodu bude uveden přehled historického vývoje těchto lesních majetků až do současnosti, jelikož některé informace z historie (ať již vzdálené nebo relativně nedávné) vedou následně k osvětlení situací a stavů v současnosti. 16

Kromě historického vývoje budou pro potřeby analýzy a interpretace současné situace obecních lesů zkoumány oblasti systému místní správy a samosprávy stejně tak jako podmínky, za jakých mohou obce vlastnit a obhospodařovat lesní majetek včetně právních forem podniků hospodařících v obecních lesích; zastoupení této vlastnické kategorie vzhledem k rozloze lesů v ČR; velikostní struktura obecních lesních majetků a také četnost obcí vlastnících les. Analýza těchto oblastí bude vycházet zejména ze studia dostupných pramenů, na což bude navazovat jejich vyhodnocení a syntéza poznatků do uceleného výstupního posouzení. Na základě znalosti a interpretace těchto skutečností bude možné přistoupit k vlastní analýze ekonomické situace obecních lesů. Ta předpokládá formální shodnost vstupních informací, tedy v tomto případě jednotlivých ekonomických veličin, ukazatelů a jejich výpočtů (např. při srovnávání vlastních nákladů je nutno zabezpečit výpočet vlastních nákladů za použití stejných metodických principů). Proto budou data pro výpočet jednotlivých veličin a ukazatelů čerpána z resortního statistického šetření Ministerstva zemědělství (MZe) statistickým výkazem Les (MZe) 1-01 (Roční výkaz o hospodaření v lesích) a výkazem Les (MZe) 2-01 (Roční výkaz o nákladech a výnosech v lesním hospodářství). Tímto postupem bude dosaženo formální jednotnosti dat u všech vlastnických kategorií. Aby bylo možné jakékoli srovnání údajů různých vlastnických kategorií, budou použita data od roku 2003, jelikož do tohoto roku není možné údaje žádným způsobem vyhodnocovat nebo srovnávat. Protože u dat do roku 2003, tedy za roky 2000 a 2001, nejsou uvedeny rozsahy měrných jednotek, ke kterým se daná data vztahují. Tudíž není možné je přepočítat na jednu jednotku a následně srovnat. Mimo to, hodnoty za rok 2002 a 2004 nejsou dostupné, tzn., nejsou zveřejněny na webových stránkách MZe tak jako výsledky za ostatní roky. Díky těmto komplikacím budou časové řady uváděny od roku 2003 s vynecháním roku 2004.

4.1.2 Vlastní ekonomická analýza Vybrané veličiny, z nichž bude odvozována současná ekonomická situace obecních lesů a které budou srovnávány mezi jednotlivými vlastnickými kategoriemi, představují: výsledek hospodaření a výsledek hospodaření lesnické činnosti (obě tyto veličiny budou ještě upravovány o předepisované nájemné); nájemné předepisované vlastníkem lesního majetku; náklady a výnosy lesnické činnosti. Data jednotlivých vlastnických kategorií lesů budou následně dále hodnoceny prostřednictvím odvozených ukazatelů efektivnosti 17

a rentability. Tyto ukazatele jsou vybrány převážně dle dostupnosti vstupních dat z resortního statistického šetření a představují je: koeficient nákladovosti, rentabilita nákladů, rentabilita výnosů, podíl příspěvků na hospodaření na výnosech lesnické činnosti a podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti. Mimo to budou uvedeny další doplňkové ukazatele pro širší srovnání jednotlivých vlastnických kategorií a lepší interpretaci výsledků. Přičemž všechny ukazatele budou přepočítány na 1 ha lesního majetku, kvůli realizovatelnosti srovnání. Pro lepší identifikaci způsobu stanovení nájemného bude provedena jeho korelace s ostatními relevantními veličinami. Vybrané veličiny jsou přebrány z resortního statistického šetření (RSŠ) MZe výkazu Les 1-01, tudíž charakteristiky jednotlivých veličin jsou používány dle tohoto statistického

šetření.

V metodických

vysvětlivkách

k výkazu

jsou

veličiny

charakterizovány následovně: „Hospodářský výsledek - zachycuje rozdíl výnosů a nákladů na veškerou činnost před zdaněním. Hospodářský výsledek má souhlasit s výsledovkou k 31. 12. za vykazované období před odpočtem daně z příjmu. Zisk lesnických činností – rozdíl nákladů a výnosů lesnické činnosti před zdaněním. Dotace - zahrnují finanční částky čerpaných dotací ze všech zdrojů v daném roce. Nájemné předepsané vlastníkem - patří sem nájemné předepsané vlastníkem lesů (u nájemců) a výnosy za pronájem lesních pozemků (u pronajímatelů). Náklady lesnické činnosti - zahrnují všechny náklady včetně vnitropodnikových uvedené v účetnictví kromě režie po odečtení nákladů z tzv. jiných činností tedy veškerých podnikatelských aktivit mimo lesnickou činnost (např. zemědělská výroba, dřevařská výroba, ozeleňování a péče o zeleň, správa drobných vodních toků, provoz zámků apod.). Průměrné náklady pěstební činnosti – zahrnuje náklady u obnovy lesa, péče o lesní kultury, prořezávek, ochrany lesa, meliorací lesních pozemků, hnojení a vápnění lesních porostů, odstraňování a likvidace klestu, očišťování porostu apod. Nezahrnuje náklady u semenářství a školkařství. Nezapočítávají se sem ani zákonné reservy na pěstební činnost. Investice do LH celkem - zahrnuje pořízení hmotného i nehmotného investičního majetku v běžném roce (tzn. včetně nákupu lesních pozemků a příp. pořízení LHP). Výnosy z lesnických činností – jsou odvozeny z celkových výnosů podniku po odečtení výnosů z tzv. jiných činností tedy veškerých podnikatelských aktivit mimo lesnickou činnost (např. zemědělská výroba, dřevařská výroba, příjmy z pronájmů honiteb, ozeleňování a péče o zeleň, správa drobných vodních toků, provoz zámků apod.). Realizace dříví - zahrnuje prodej dříví pro tuzemské a zahraniční odběratele včetně samovýroby a vlastní spotřeby. Vyplňují se i výnosy včetně aktivace vlastní spotřeby surového dříví.“

18

Je zde uvedena i položka realizace dříví, která sice není zahrnuta mezi hodnocené veličiny, bude z ní ovšem vypočítáván ukazatel podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti, proto je způsob zjišťování této veličiny přiřazen. Odvozené ukazatele jsou definovány pouze pro lesnické činnosti. Vzorce těchto ukazatelů vychází ze Synka (2002), jsou ovšem upraveny a přizpůsobeny konkrétní potřebě: Koeficient nákladovosti (nebo také ukazatel haléřové nákladovosti) informuje, jaký podíl nákladů připadá na jednu peněžní jednotku (tedy 1 Kč) výnosů.

á

á

éč

ý

éč

[1]

Rentabilita nákladů představuje poměr výsledku hospodaření a nákladů. Ukazatel vyjadřuje, jaký podíl výsledku hospodaření připadá na jednu peněžní jednotku nákladů. [2] Rentabilita výnosů představuje poměr výsledku hospodaření a výnosů. Ukazatel vyjadřuje, jaký podíl výsledku hospodaření připadá na jednu peněžní jednotku výnosů. [3] Podíl příspěvků na hospodaření na výnosech lesnické činnosti vyjadřuje, do jaké míry zástupci vlastnické kategorie využívají příspěvky na hospodaření. [4] Podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti udává, do jaké míry naplňují tržby za dříví výnosy lesnické činnosti. [5] Pro zachycení dynamiky vývoje budou hodnoty ukazatelů sestaveny do časových řad podle vlastnických kategorií. Kvůli srovnání dynamiky vývoje ukazatelů mezi vlastnickými kategoriemi bude každou časovou řadou proložena trendová funkce. Zvolena je lineární spojnice trendu, která sice nemusí mít nejlepší vypovídací hodnotu, ale je nejvhodnější a nejnázornější pro srovnání trendu mezi jednotlivými kategoriemi. 19

Lineární typ spojnice trendu používá pro výpočet nejnižších druhých mocnin odpovídajících přímce následující lineární rovnice: [6] kde m je směrnice a b je průsečík s osou Y. Spojnice trendu bude kromě grafického vyjádření uvedena i v podobě rovnice a doplněna o hodnotu koeficientu determinace R2. Tento indikátor porovnává skutečné hodnoty y a jejich odhady, nabývá hodnot od 0 do 1. Pokud je roven 1, existuje v tomto vzorku dokonalá korelace, tj. mezi odhadem a skutečnými hodnotami y není žádný rozdíl. Pokud je koeficient determinace roven 0, znamená to, že regresní rovnice nedokáže předpovídat hodnoty y. Tato hodnota je odvozována z následující rovnice:

[7] kde Yi představuje skutečnou (pozorovanou) hodnotou, Ŷi hodnotu na přímce získané metodou nejmenších čtverců, Ῡi průměr hodnot Y. Mezi doplňkové ukazatele patří podíl lesů jednotlivých vlastnických kategorií certifikovaný systémem PEFC nebo FSC a výše těžeb přepočtená na 1 ha lesa, je zahrnuto i průměrné zpeněžení dříví podle jednotlivých vlastnických kategorií převzaté od roku 2006 ze ZZ. Do roku 2006 bude dopočítáváno z údajů resortního statistického šetření. Aby bylo možné posoudit, zda se ekonomické ukazatele jednotlivých vlastnických kategorií objektivně liší, bude použito statistických metod pro zjištění, zda existuje statisticky významný rozdíl mezi hodnotami odvozených ukazatelů jednotlivých časových řad vlastnických kategorií. Jelikož se jedná o velmi malý počet vstupních dat, protože delší časový úsek není možné získat, bude použito neparametrické statistiky. Tu lze použít jak v případě, kdy hodnoty vykazují normální rozdělení, tak i v případě, kdy normálního rozdělení není dosaženo, a není citlivá na malý počet proměnných. Přesto bude nejprve proveden test normálního rozdělení dat všech vlastnických kategorií u jednotlivých odvozených ukazatelů pomocí Shapiro-Wilkova testu. Následně bude proveden t-test pro závislé výběry pro zjištění, zda je mezi daty vlastnických kategorií statisticky významný rozdíl. Všechny tyto statistické testy budou provedeny v software STATISTICA 10. Vstupní hodnoty budou upraveny do maximálně srovnatelné podoby, 20

proto budou používána data v podobě se zohledněním nájemného, tedy průměrné nájemné bude odečteno od celkových nákladů. Aby výchozí údaje všech vlastnických kategorií byly metodologicky odpovídající.

4.2 Posouzení ekonomických vlivů mimoprodukčních funkcí lesa – převážně funkce rekreační Pro posouzení vlivu rekreační funkce na ekonomickou situaci subjektů hospodařících na lesních majetcích je třeba nejprve tuto funkci vymezit. Především rozlohu lesů, v nichž je podpoře této funkce podřízeno i hospodaření. V tomto případě to bude vymezení rozlohy lesů lázeňských, lesů příměstských a dalších lesů se zvýšenou rekreační funkcí. V těchto lesích je možné předpokládat zvýšené nároky na plnění rekreační funkce lesů a tedy i zvýšené náklady na uspokojení těchto potřeb případně sanaci škod vzniklých rekreačním zatížením. Jelikož v ČR nejsou dostupná data o nákladovosti podpory rekreační funkce lesů stejně tak jako náklady na sanaci škod způsobených návštěvníky lesa, bude ekonomický vliv zajišťování a podpory této funkce lesa vyjádřen alespoň přibližně. Tato přibližná hodnota nákladů na zajištění a podporu rekreační funkce lesů bude vyjádřena pomocí metody analogie. Z dat evidovaných v německém resortním statistickém šetření nazvaném Testbetriebsnetz. Z informací o hospodaření v německých obecních lesích uvedených v kapitole 5.4 a příloze č. 4 vyplývá, že je rekreační funkce lesů podporována v obdobné míře jako v ČR. Z toho důvodu je tedy možné použít metodu analogie a pomocí přepočtu německých dat na české podmínky s určitou mírou nepřesnosti usuzovat na možný stav v ČR. Přepočet spočívá ve vyjádření poměru nákladů na podporu rekreační funkce lesů vzhledem k celkovým nákladům lesnické činnosti podniků. Následně se vychází z předpokladu, že tento poměr je možné aplikovat i na české podmínky, a na základě tohoto poměru budou z celkových nákladů lesních podniků vyjádřeny přibližné průměrné náklady na podporu rekreační funkce lesů na 1 ha lesní půdy, viz vzorec 8.

[8]

21

4.3 Analýza stavu lesů územních samosprávných celků v evropských zemích Tato analýza bude zpracována na základě výběru relevantních informačních zdrojů podle odpovídajících klíčových slov. Přednostně budou využívány primární zdroje informací, pouze výjimečně zdroje sekundární. Při řešení tématu budou použity metody analýzy dostupných literárních pramenů, konspektu, srovnání a interpretace. Informace pro zpracování této kapitoly budou vyhledávány v recenzovaných a impaktovaných publikacích v databázích Web of Science, EBSCO a Scopus. Dále také s použitím veřejně dostupných informací získaných pomocí webových vyhledávačů typu Google, jelikož tato oblast je velmi často publikována v souhrnných studiích o lese a lesním hospodářství jednotlivých států. Za relevantní zdroje budou považovány výzkumné studie, disertační práce, monografie, sborníky z konferencí, souhrnné zprávy ministerstev, pod něž spadá lesní hospodářství v konkrétních zemích, přehledové a souhrnné studie institucí, které shromažďují informace o lesnictví v jednotlivých zemích Evropy. Za klíčová slova budou použity adekvátní výrazy (v daných jazycích) odpovídající termínu „lesy územních samosprávných celků“. Tedy obecní lesy, městské lesy, komunální lesy, lesy municipalit, zemské lesy a regionální lesy. S vymezením této vlastnické kategorie ovšem souvisí i terminologická nejednotnost, takže v rámci vymezených termínů bude nutné kontrolovat, zda bylo v textech použito těchto termínu v požadovaných významech. Lesy ÚSC jsou mnohdy sdružovány do nejrůznějších vlastnických skupin spolu s dalšími vlastnickými kategoriemi. Nejčastěji to bývá sloučení s lesy ve vlastnictví církví, klášterů případně jiných společenstev osob (například v Německu). Budou tedy zohledňovány i termíny odpovídající tzv. společenstevním lesům. Zdroje budou prioritně vyhledávány v anglickém a německém jazyce. Pokud ovšem nebude možné data relevantně ověřit, či by chyběla úplně, budou doplňkově používány i informace v dalších jazycích. Samozřejmě při vyhledávání informací o lesích ÚSC na Slovensku bude využívána slovenština. Současně bude snaha o maximální aktuálnost informací, ovšem v případě popisu vývoje určité situace budou používány i starší publikace. Obecně lze říci, že budou použity zdroje, které byly publikovány během posledních 15 let. U informací o podílu

22

lesů ÚSC v jednotlivých zemích bude usilováno o uvedení nejnovějších informací, nejčastěji z roku 2010. Komplikace s řazením lesů ÚSC do rozdílných vlastnických kategorií musí být řešena vyhledáváním konkrétních a odpovídajících informací v dalších dostupných zdrojích. Budou použity zkrácené (geografické) názvy jednotlivých zemí v češtině podle pravidel pro jednotnou úpravu dokumentů Evropské unie.

4.4 Srovnání

ekonomické

situace

lesních

majetků

územních

samosprávných celků v ČR a okolních zemích Toto srovnání bude realizováno s obecními lesními majetky ve Spolkové republice Německo (dále jen Německo) a jedné z jejich spolkových zemí konkrétně Samostatným státem Bavorsko (dále jen Bavorsko). Důvodem pro tento výběr je skutečnost, že v Rakousku a Polsku je podíl obecních lesů velmi nízký a této vlastnické kategorii není věnována pozornost. Na Slovensku je již podíl obecních lesů významný, ovšem ekonomické informace zveřejňované za oblast lesního hospodářství jsou kategorizované pouze do dvou skupin – na lesy státní a nestátní. Z tohoto důvodu není možné použití těchto dat. Bavorsko je do tohoto srovnání zařazeno z důvodů komparace, do jaké míry se liší výsledky mezi celým Německem a jednou z jejich spolkových zemí (Bavorsko) ve srovnání s odlišností výsledků mezi ČR a Německem (Bavorskem). Bavorsko je vybráno záměrně, jelikož je velmi často uváděno jako spolková země s přírodními podmínkami, rozlohou a skladbou lesů nejpodobnějšími těm v ČR. Aby bylo možné porovnat celou oblast obecního vlastnictví lesů, je třeba vycházet ze sumárních hodnot za celou oblast. Není v možnostech této disertační práce zjistit tyto data přímo od jednotlivých subjektů. Což by nebylo možná ani pro fyzickou osobu reálné. Proto metodika práce spočívá v metaanalýze údajů zjištěných v rámci resortních šetření ekonomických dat. Tím je tato analýza do určité míry omezená, nicméně díky těmto šetřením realizovatelná. Údaje za Německo i Bavorsko jsou čerpány z celostátní sítě testovacích podniků tzv. Testbetriebsnetz (TBN). Bohužel podrobné informace za celou spolkovou republiku nebylo možné získat za rok 2006, v tomto roce se změnil způsob zveřejňování výsledků TBN a podrobné údaje nebyly nalezeny v žádném z možných zdrojů. Zároveň nejsou dosud dostupné údaje o státních lesích v Německu z roku 2010. Data z výsledků TBN z jednotlivých let budou upraveny do podoby, která co nejvíce odpovídá podobě 23

českých dat z resortního statistického šetření. Například výsledek hospodaření musí být upraven do podoby rozdílu celkových výnosů a nákladů všech produkčních oblastí. V německých datech jsou uváděny dva různé hospodářské výsledky. Přičemž v tzv. Reinertrag

II,

jsou

od

celkových

výnosů

odpočítány

„nicht

abgedeckten

kalkulatorischen Betreuungsleistungen“ tedy něco jako „nedobytné pohledávky“. Metaanalytická metoda umožňuje prostřednictvím aplikace statistických postupů shrnout výsledky dvou nebo více studií, které se zabývají stejným nebo podobným problémem, tedy v tomto případě hospodařením v obecních lesích. Tato metoda spočívá ve shromáždění skupiny studií, které používají zhruba stejné metody ke zkoumání stejné nebo velmi podobné otázky. V tomto případě představují skupinu studií resortní statistická šetření v jednotlivých zemích, která zkoumají stejné otázky relativně stejnými metodami. Aplikací statistických metod na výsledky shromážděných studií je možné vyvodit, zda existují nějaké prokazatelné konfigurace a seskupení výsledků v celé množině studií (Hendl, 2004). Nejprve je definována výzkumná otázka, tedy zda existují souvislosti mezi ekonomickou situací obecních lesů v ČR, Německu a Bavorsku. Následuje vyhledání a shromáždění primárních dokumentů, tedy výkazů resortních statistických šetření v jednotlivých letech, analýza šetřených proměnných a způsobu zjišťování těchto proměnných. Z analýzy proměnných ve všech statistických šetření vyplývají možné srovnatelné ukazatele. Podklady pro tyto ukazatele jsou extrahovány ze všech studií, upraveny do stejné podoby a je vytvořena matice dat ke statistické analýze. Záměrně jsou pro statistickou analýzu vybrány ukazatele odvozené, nikoli veličiny, jelikož se jedná o ukazatele poměrové, bezrozměrné. Tudíž není třeba přepočet jednotlivých hodnot v rámci měnového kurzu, který by mohl způsobit chybu ve výsledcích. Jedná se o stejné odvozené ukazatele, které jsou použity u prvního dílčího cíle. Způsob jejich výpočtu je uveden výše, proto zde již nebude opakován. Vypočtené hodnoty ukazatelů v jednotlivých letech budou taktéž sestaveny do časových řad pro posouzení dynamiky vývoje. Agregované údaje budou následně podle jednotlivých ukazatelů srovnávány mezi státy. Pro zjištění, zda mezi časovými řadami ukazatelů jednotlivých zemí existuje určitá souvislost a zda z vývoje jedné řady lze vyvodit přibližný vývoj jiné řady, respektive, zda lze pozorovat závislost ve vzájemném vývoji dvou časových řad, bude použita 24

korelace časových řad. V tomto případě se nepředpokládá, že vývoj jedné časové řady určuje vývoj jiné časové řady, jedná se společný průběh vývoje, u nějž se předpokládá, že je ovlivněn vnější proměnnou, pravděpodobně cenou dříví. Časové řady, u nichž není jednoznačně zřejmá souvislost a korelací se měří jen síla vztahu, ovšem velmi často vykazují tzv. zdánlivou korelaci, proto není možné použít standardní postup použitý u korelací nájemného. Zdánlivá korelace je dána autokorelací mezi složkami jednotlivých časových řad. Tuto autokorelaci je nutné eliminovat, což se provádí vyrovnáním časových řad určitým trendem a následným výpočtem reziduí, které představují rozdíl mezi hodnotou skutečnou a namodelovanou trendem. Pokud časové řady skutečně vykazují určitou souvislost, bude tato souvislost potvrzena korelací reziduí jednotlivých časových řad. Pro názornost bude vytvořen graf průběhu časových řad jednotlivých ukazatelů, stanovena rovnice trendu a následně rezidua u všech časových řad. U reziduí bude ještě ověřena autokorelace Durbin-Watsonovým testem dle vzorce:

[9] kde e představují jednotlivé případy (Artl, Artlová, Rublíková, 2002). Pokud tento test prokáže autokorelaci reziduí, bude zvolen jiný průběh trendové funkce a testování se bude opakovat do doby, než budou hodnoty bez autokorelace. Následně bude vypočítán korelační koeficient, a to jak pro původní hodnoty, tak také pro rezidua bez autokorelace. Kvůli malému počtu pozorování a pravděpodobnosti absence normálního rozdělení dat bude použit Spearmanův korelační koeficient. V případě, že korelace reziduí bude vykazovat statisticky významný vztah mezi jednotlivými časovými řadami, je možné přijmout alternativní hypotézu, že mezi časovými řadami existuje určitá souvislost. Pro doplnění bude následně ještě proveden t-test pro závislé výběry, který odhalí, zda se jednotlivé časové řady statisticky významně liší či nikoli. Pro všechny testy bude opět použit software STATISTICA 10.

25

5 Výsledky Výsledky jsou taktéž členěny podle jednotlivých dílčích cílů a hypotéz do samostatných kapitol. V závěru každé kapitoly je možné nalézt krátké shrnutí.

5.1 Popis historie a současného stavu lesů územních samosprávných celků 5.1.1 Územní samosprávné celky a jejich lesní majetek Pro posouzení stavu lesů ÚSC a jejich hospodaření je třeba analyzovat a definovat podmínky tohoto stavu a hospodaření. Vymezení těchto podmínek je členěno do několika samostatných oblastí počínaje definováním systému územní samosprávy a povinností při správě jejich majetku. Následuje popis historického vývoje hospodaření v lesích vlastněných obcemi včetně restitučního procesu až do současnosti. Nedílnou součástí podmínek hospodaření je také velikost lesních majetků a právní formy organizací, zřízených k obhospodařování lesů ÚSC. 5.1.1.1 Systém místní správy a samosprávy Územní samospráva je v ČR dvoustupňová, nejedná se ovšem o hierarchickou strukturu, resp. o nadřízenost a podřízenost, neboť každý ÚSC má své samostatné kompetence, do kterých jiný ÚSC nemůže zasahovat (Marek, 2005). Funguje zde tzv. spojený model veřejné správy, to znamená, že obce a kraje vykonávají vedle samostatných působností také státní správu v přenesené působnosti. Státní správa je vykonávána pro celý územní obvod, který je vymezen zákonem (kraje, obce s rozšířenou působností, obce s pověřeným obecním úřadem a obce), samospráva je naproti tomu vykonávána pouze pro zákonem vymezený územní celek (Marek, 2005). Obhospodařování lesů spadá do samostatné působnosti těchto korporací. Pro obce je hospodaření s obecním majetkem, do něhož samozřejmě lesní majetek patří, regulováno zákonem o obcích, který v § 38 uvádí: „(1) Majetek obcí musí byt využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku.

26

(2) Majetek obce musí byt chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím. S nepotřebným majetkem obec naloží způsoby a za podmínek stanovených zvláštními předpisy. (6) Obec je povinna chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení.“ Možnosti obcí nakládat se svým majetkem věcně vymezuje Provazníková (2007) jako „právo majetek pronajímat, prodávat, darovat nebo zapůjčit; vkládat do právnických osob; svěřovat zřizovaným organizacím, vkládat do svazků obcí; ručit s majetkem; pojišťovat; získávat bezúplatným převodem; zdědit nebo získat darováním a vytvářet majetek výstavbou či nákupem“. To se týká i obecních lesních majetků. Dnešní obecní lesní majetky jsou v převážné většině součástí tzv. historického majetku obce (tedy majetku, který obec vlastnila ke dni 31. 12. 1949 a který přešel po roce 1949 do vlastnictví Československé socialistické republiky). Proto je v následující kapitole uveden historický vývoj držby a hospodaření v obecních lesích. 5.1.1.2

Historie lesů územních samosprávných celků

V počátcích osidlování, do 13. a 14. století, kdy byl dostatek lesní půdy, byla tato půda velmi často přeměňována v zemědělskou. Vzhledem k tomu, že přeměna byla náročná, byli osídlenci na několik let osvobozeni od placení úroků z této půdy a kromě toho dostávali hospodáři a mnohdy i celé obce kus lesa, z něhož si brali potřebné užitkové i palivové dříví, nebo kde pásli dobytek. Po husitských válkách, kdy bylo mnoho obcí vypáleno a výrazně vzrostla potřeba dřeva, začalo velké ničení městských a obecních lesů (i lesů poddanských). Toto vyklučování a pustošení obecních i poddanských lesů vyvolalo již v poddanském řádu pro panství milotínské a hostinské roku 1568 ustanovení, podle kterého bez povolení vrchnosti nesměli poddaní kácet ani ve svých lesích ani v obecních. Již v té době rostly stížnosti na malé střežení obecních lesů, na časté krádeže a nehospodárné nakládání se dřevem a tím i malé výnosy pro obec. Zároveň v této době některé obce lesní majetek kupovaly, např. Pelhřimov v roce 1512. Během třicetileté války 1620-1648 bylo vydáno mnoho instrukcí a řádů, které měly zabezpečit ochranu lesa před jeho dalším ničením. V poddanských řádech bylo zakázáno

bez

vrchnostenského

povolení

kácet

dříví

v panských,

obecních

i poddanských lesích. Rovněž byla snaha o zakázání pastvy dobytka v lese nebo alespoň o jeho zmírnění a ušetření vykácených míst, aby se zde mohl les zase obnovit. Po třicetileté válce převažovaly u obecních a poddanských lesů spíše porostliny, neboť 27

kvalitnější dřevo z nich bylo za třicetileté války a po ní vykáceno na opravu budov a k opětovné výstavbě spálených domů a hospodářství. V této době také mnoho lesních porostů ve vlastnictví obcí úplně zaniká. Teprve za císaře Karla VI. došlo k prvnímu soupisu všech panských, městských, obecních, zádušních i poddanských lesů v Čechách, a to ve formě přiznání (fassí) k tak zvanému tereziánskému katastru, jenž měla být podána do 1. listopadu 1713. Od konce 17. stol. se ve větší míře zvětšovaly majetky obcí, zejména měst a městeček, a příslušníků městského stavu (Nožička, 1957; Lišková, 2007). Dne 5. května 1754 byl vydán Císařský královský patent lesů a dříví, ustanovení v království českém se týkající. Tento patent byl vydán, aby zlepšeným hospodařením a lepší pěstební péčí zamezil dalšímu pustošení lesů. Proto bylo přísně zakázáno jakékoli svévolné ničení lesů, a to jak panských a městských, tak poddanských a obecních. Protože hlavní příčiny nedostatku dříví byly spatřovány ve špatném hospodaření v městských, obecních a poddanských lesích, obsahoval lesní řád pro tyto lesy zvláštní ustanovení, v nichž se odsuzují měšťané za to, že již nejkrásnější lesy vykáceli. Poddaným se vytýká, že ačkoli proředili své i obecní lesy, přece jen se ještě dopouštěli krádeží dříví v lesích ostatních. I když se vůbec nemělo ani obcím ani poddaným zabraňovat v normálním užitku z jejich lesů, z něhož byli povinni platit státu daně, přece jen se v lesním řádě nařizovalo, aby zvlášť horní i jiná města co nejvíce šetřila dříví, jehož potřeba neustále vzrůstala. Proto byl jakýkoli prodej dříví z městských lesů bez předchozího povolení nadřízených instancí přísně zakázán. Tam, kde to výměra městských lesů dovolovala, měli být k jejich správě ustanoveni lesní úředníci, kteří měli vrchnostem, jimž příslušelo právo dozoru nad těmito lesy, ručit za dodržování řádu. Těžbu v lesích poddanských měst, městeček a obcí měli vykazovat vrchnostenští lesníci. V městských a obecních lesích ukládal řád hlavně šetřit stavební dříví, které se nesmělo pod žádnou záminkou zpracovat na sáhové. K palivu a na prodej se měli brát jen přestárlé a vadné stromy. Jen tam, kde byl nadbytek dříví, mohl být povolen městům a obcím jeho prodej. V polovině 18. století se znovu objevili stížnosti na stav obecních a městských lesů, který byl považován přímo za zoufalý, přesto lze najít i zprávy pochvalné. V roce 1785 došlo u nás k první známé hospodářské úpravě městských lesů v Čechách, a to zásluhou polesného J. Schvanderlika, který na příkaz podkomořského úřadu popsal a odhadl královehradecký les zvaný „Obec“ (Nožička, 1957; Lišková, 2007).

28

Způsob obhospodařování obecních lesů a jejich stav vzbuzoval i koncem devatenáctého století obavy. Docházelo totiž ke střetu názorů a potřeb obcí, zastupovaných ve volebním období (většinou čtyřletém) voleným zastupitelstvem, s potřebami dlouhodobé produkce lesa. V lesním zákoně vydaném 3. prosince 1852 byl mimo jiné zakotven zákaz dělení obecních lesů. Na Moravě byly zákonem z roku 1873 provedeny § 22 a § 52 lesního zákona, podle nichž každý majetek přesahující 575 ha musel mít zkušeného lesního hospodáře. V Čechách vyřešili otázku lesních hospodářů u lesů obecních roku 1893 zákonem č. 11 (Nožička, 1957; Lišková, 2007). Tento zákon určil obcím povinnost svěřit hospodaření v jejich lesích jen odborně způsobilým lesním hospodářům a hospodařit v těchto lesích podle hospodářského plánu. Obce, jejichž lesní majetek dosáhl 700 ha, musely mít vlastního odborného lesního hospodáře, ostatní mohly mít hospodáře společného pro několik obcí, nebo lesního hospodáře sloužícího u jiného vlastníka lesů (Oliva, 1999). Ve Slezsku se tak stalo roku 1907 vyhláškou zemského prezidenta u majetků nad 500 ha. Špatný stav městských a poddanských lesů zapříčiňovala skutečnost, že pro mnohé poddané v obcích a městečkách byl prodej dříví z vlastních i obecních lesů hlavním zdrojem příjmů, který jim umožnil dostát velmi tíživým kontribučním povinnostem (Nožička, 1957; Lišková, 2007). V letech 1918–1945 měly podle zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (tzv. záborový zákon), doplněného zákonem č. 387/1919 Sb., podléhat záboru majetky o výměře nad 250 ha, mimo objektů právně a hospodářsky samostatných, které nesloužily hospodaření na zabraných nemovitostech, a dále mimo majetku zemského, okresního a obecního. Ostatní majetky podléhající záborovému zákonu byly v průběhu let 1920–1938 postupně přebírány za úplatu ve smyslu náhradového zákona. Realizace těchto zákonů probíhala velmi pomalu až do roku 1938, kdy po Mnichovské dohodě a zejména během německé okupace v letech 1939–1945 definitivně ustala. V této době kupovaly často obce a města lesní pozemky (Nožička, 1957; Lišková, 2007). V roce 1945 byl prvním zákonným opatřením, týkajícím se držby lesů, dekret prezidenta republiky o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Maďarů a nepřátel republiky. Na jeho základě bylo vyvlastněno 1 080 tis. ha lesů, které pak byly přiděleny většinou státu, ale i jednotkám územní samosprávy a lesním družstvům. V roce 1948 byl vydán zákon o nové pozemkové reformě. Vyvlastněné lesy, pokud nebyly přiděleny přímo státu, se mohly přidělovat svazkům územní samosprávy, nebo lesním družstvům (100 ha výjimečně až 250 ha). Na základě zákona o finančním 29

hospodaření národních výborů a navazujícího vládního nařízení o správě národního majetku národními výbory, týkající se zestátnění lesů národních výborů, převzal stát většinu obecních a městských lesů, s výjimkou několika měst, jako Praha, Brno, Tábor, Písek, Kutná Hora, Přerov apod. Zbývající města předala své majetky státu v letech 1954–1963, zejména však roku 1958. Potom zůstaly nezestátněny pouze lesy hlavního města Prahy a brněnské lesy, jakož i lázeňské lesy Karlovy Vary a Mariánské Lázně o celkové výměře asi 9 tis. ha (ZZ, 1994; Lišková, 2007). Po roce 1989 nastala postupná privatizace a restituce zestátněného majetku i na úseku vlastnických vztahů k půdě. Byl vydán zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Po jeho čtyřnásobné novelizaci vyšla pod č. 195/1993 Sb. jeho republikace. Zákonem České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, se upravovalo i navrácení obecních lesů (Flora, 2002). Podle tohoto zákona do vlastnictví obcí nepřecházejí:  pozemky, k nimž bylo zřízeno právo osobního užívání, a pozemky, které byly k tomuto účelu přiděleny,  nemovité věci, které byly v trvalém užívání Komunistické strany Československa a ke dni 1. 6. 1990 jí byly odňaty,  nemovité věci s příslušenstvím, které byly ke dni účinnosti tohoto zákona v trvalém užívání jiné než státní organizace,  pozemky lesního fondu v národních parcích,  věci z vlastnictví ČR, u nichž se předpokládalo uplatnění restitučního nároku. V letech 1992–1994 požádalo o vrácení 3 880 obcí a jednalo se o majetky s celkovou výměrou 300 tis. ha. K 31. 12. 1994 bylo skutečně vráceno 92 % této výměry. Po krátkém období váhání a prvních pozitivních zkušenostech s obecními lesy požádaly i zbývající obce o vydání svých lesních majetků. Proces dohledávání dokladů, identifikace dalších bývalých majetků a jejich vracení poté pokračoval i v následujících letech a spolu s dalšími zákonnými úpravami (Flora, Jelínek, 2010). Na základě novely zákona o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí č. 114/2000 Sb. obce získaly k 1. 7. 2000 stavby účelových komunikací, drobné stavby sloužící k plnění funkcí lesa, k výkonu práva myslivosti nebo k ochraně trvalých travních porostů, drobné stavby melioračních zařízení a drobné stavby lesotechnických 30

meliorací, pokud byly mezi roky 1950 až 1991 vybudovány na pozemcích vlastněných obcemi ke konci roku 1949 a (zároveň) přidělených obcím po roce 1945 přídělovou listinou či listem1 a byly k 1. 7. 2000 ve vlastnictví státu. To způsobilo, že podle tohoto zákona přešly do vlastnictví obcí pouze ty nemovitosti, které byly obcím jako přídělcům přiděleny rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu nebo schváleny příslušným státním orgánem přídělovým plánem2 (Binek, 2008). Na základě zákona č. 277/2002 Sb. kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., na obce přešly i nezastavěné pozemky, pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, které byly ve vlastnictví ČR a které ke dni 31. 12. 1949 byly ve vlastnictví lesních družstev, jejichž podílníky ke dni jejich likvidace byly výlučně obce, nebo které jim byly po roce 1945 přiděleny dekretem. Uvedený majetek přešel do spoluvlastnictví obcí v podílech, které měly na majetku lesního družstva ke dni jeho likvidace (Binek, 2008). I když podle MZe je restituční proces až na určité výjimky ukončen, existují ještě nevypořádané požadavky obcí na navrácení jejich historického majetku. Část nevypořádaného obecního lesního majetku se pokoušely vyřešit návrhy a novely zákonů. Všechny za účasti Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL). První pokus o novelizaci předmětného zákona inicioval SVOL v roce 2005. Tímto návrhem zákona měly přejít do vlastnictví obcí nezastavěné pozemky, které obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949, a které ke dni 24. května 1991 vlastnila Česká a Slovenská Federativní Republika, pokud by byly ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví ČR a nepřešly do vlastnictví obcí ke dni 1. července 2000 podle zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb. (Senátní tisk č. 149). Spolu s nezastavěnými pozemky měly přejít do vlastnictví obcí stavby účelových komunikací, drobné stavby sloužící k plnění funkcí lesa, k výkonu práva myslivosti nebo k ochraně trvalých porostů, drobné stavby melioračních zařízení a drobné stavby

1 2

§ 2a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb. - Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. II., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. - Dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. II., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. - Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. II., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. - Zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. - Zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.

31

lesotechnických meliorací, pokud byly v období od 1. ledna 1950 do doby, kdy měl zákon nabýt účinnosti vybudovány na pozemcích, které měly přejít do vlastnictví obcí, pokud byly ve vlastnictví ČR. Tento návrh byl neúspěšný, jelikož se nepodařilo získat pro podporu návrhu zákonodárce z vládních i opozičních stran (Senátní tisk č. 149). Další iniciativa na vyřešení tohoto stavu začala v roce 2006, kdy podala skupina senátorů senátní návrh na vydání zákona o přechodu některých dalších věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Účelem navrženého zákona mělo být převést zpět do vlastnictví obcí zbylou část jejich tzv. historického majetku, vyvlastněného jim v době nesvobody, která jim do té doby z níže uvedených důvodů převedena nebyla a nacházela se mimo území vojenských újezdů a nadto ustavit mechanismus pro případné budoucí převody historického majetku obcí v případě, že dojde ke zmenšení území či ke zrušení vojenského újezdu3 (SVOL, 2011). Tento návrh zákona měl umožnit navrácení i majetku, který podle dosavadní legislativy nebylo možné obcím převést a který obce nabyly v období od historického vzniku samosprávy do 2. světové války z běžných právních důvodů, například prostou koupí – vůbec tedy nepřešlo vlastnictví k nemovitostem, které obce historicky získaly a užívaly právě proto, že se o jejich nabytí historicky samy plně zasloužily a hospodařily na nich, a které tvořily ekonomickou páteř fungování místní samosprávy. Smyslem navrženého zákona mělo být odstranění nespravedlnosti, dané shodou nešťastných časových okolností a neobratnou formulací zákona č. 114/2000 Sb., a definitivní naplnění původního záměru zákona č. 172/1991 Sb., tj. restituovat předmětné majetkové podstaty ve prospěch samosprávy. Senátní návrh byl během třetího čtení dne 19. 6. 2007 neschválen (Sněmovní tisk 14).

3

Podle tohoto návrhu měly být do vlastnictví obcí převedeny nezastavěné pozemky, pozemky určené k plnění funkcí lesa podle zvláštního právního předpisu zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, nebo pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví obcí, které obce a nebo lesní družstva obcí, jejichž podílníky ke dni jejich likvidace byly výlučně obce, vlastnily nebo držely a užívaly ke dni 31. prosince 1949 a které byly ke dni 24. 5. 1991 ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, byly obcím nebo lesním družstvům obcí přiděleny jako přídělcům rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu (SVOL, 2011). Spolu s těmito pozemky měly do vlastnictví obcí a lesních družstev obcí, jejichž podílníky ke dni jejich likvidace byly výlučně obce, přejít i tzv. drobné stavby, pokud byly vybudovány na pozemcích, které přecházejí do vlastnictví obcí nebo lesních družstev obcí a pokud by byly ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví České republiky (SVOL, 2011). Tyto nemovitosti by do vlastnictví obcí nepřecházely, jestliže by se nacházely na území vojenského újezdu, šlo by o zastavěné pozemky a stavby na nich nutné k výkonu činností organizačních složek nebo příspěvkových organizací státu podle zvláštního právního předpisu, nebo je stát nabyl na základě právního úkonu (SVOL, 2011).

32

Další pokus o navrácení lesního majetku obcím proběhl v roce 2009, kdy byl podán vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a některé další zákony, jehož součástí je i zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku4. Po navrácení dokumentu do Poslanecké sněmovny s připomínkami senátu byl návrh zákona Poslaneckou sněmovnou nepřijat (Sněmovní tisk 761). Další vlnu úsilí o novelizaci zákona č. 172/1991 Sb. vyvíjel SVOL od počátku roku 2011. Tato snaha vyústila v podání návrhu zákona, ovšem vláda k tomuto návrhu vyjádřila nesouhlasné stanovisko. Proto byl vypracován komplexní pozměňovací návrh, který Poslanecká sněmovna i Senát schválily a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 61 pod číslem 173/2012 Sb. (Sněmovní tisk 479). V tomto zákoně je uvedeno, že: „dnem 1. ledna 2014 přecházejí za splnění níže uvedených podmínek do vlastnictví obcí nemovité věci, které  obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949,  byly ke dni 24. května 1991 ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky,  jsou ve vlastnictví České republiky ke dni podání žádosti obce o zařazení nemovitosti do seznamu,  se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nenachází na území vojenských újezdů,  se nenachází alespoň zčásti v pásmu do 50 metrů od státních hranic České republiky a jejichž seznam schválila svým usnesením vláda České republiky. Pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b zákona č. 172/1991 Sb., není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát.“

4

Dle MZe bylo cílem předkládaného návrhu mimo jiné:  urychlit proces vypořádávání restitučních nároků za nevydané pozemky,  zajistit vyšší míru možnosti uplatnění přednosti oprávněných osob disponujících nároky původem z dané lokality,  stanovit způsob výpočtu výše peněžité náhrady za nevydané nemovitosti z přídělů v případech, kdy není možno zjistit zaplacenou přídělovou cenu, ačkoliv je nepochybné, že restituční nárok existuje,  uzákonit možnost ukončení procesu poskytování peněžitých náhrad za nevydané pozemky u žádostí o náhradu uplatněných před nabytím účinnosti této novely,  umožnit další bezúplatný převod pozemků do vlastnictví obcí.

33

V současné době je jakýkoli jiný převod majetku značně omezen. Obec může, v případě zájmu, písemně požádat o bezúplatný převod lesních pozemků do vlastnictví obce v těchto případech (§ 18, zákona č. 95/1999 Sb.): a) jedná se o odloučené lesní pozemky určené schváleným územním plánem k zastavění stavbou ve veřejném zájmu nebo pro bydlení; b) obec je spoluvlastníkem. Spoluvlastnický podíl státu (§ 17, odst. 2, zákona č. 95/1999 Sb.) je menší než jedna polovina celkové výměry tohoto lesního pozemku, přičemž vlastnický podíl státu je menší než 10 ha. Žádost obce vyřizuje pověřena osoba (správce lesa) pokud jsou splněny podmínky tohoto zákona a nejsou dotčena práva třetích osob (Binek, 2008; Vodička, 2006). Tab. 1: Přehled vývoje vlastnictví obecních lesů v % výměry z celkové rozlohy lesů ČR

Rok % výměry lesů

1850

1880

1900

1920

1930

1945

1947

1950

1960

9,1

10,2

9,3

10,0 11,3 14,9 17,4 16,6 14,2

1970

-

1995

2000

2005

2010

11,0 13,6 15,5 16,6

Zdroj: ZZ 1995-2010 Pozn.: V roce 1945 jsou uváděny 2 různé údaje v %. Druhým údajem je 23,0 % výměry obecních lesů.

5.1.1.3 Kraj jako územní samosprávný celek a vlastnictví lesa Od počátku roku 2001 začaly v ČR fungovat nové územní samosprávné celky – kraje. Vznik krajů byl spjat i s nabytím a používáním vlastního majetku. Počáteční majetek krajů nebylo možno vytvořit jinak, než převodem z majetku státu. V té době začaly úvahy některých politiků a tlaky některých z krajů na převod5 lesů ve vlastnictví státu do vlastnictví krajů (Flora, 2002). Tyto úvahy a studie na toto téma byly zveřejňovány zejména v roce 2002. Například Krečmer (2002), který vychází z článku Flory (2002) uvádí, že většinu státních lesů obhospodařují Lesy České republiky, s. p. (dále LČR), což je spojeno s řadou veřejně prospěšných, významných výhod, mezi něž patří zejména výnosová vyrovnanost, bezproblémový přesun zisků a ztrát mezi regiony s odlišnými růstovými podmínkami nebo regiony zasaženými imisemi či neočekávanými událostmi, zajištění mimoprodukčních funkcí lesů v žádoucí diferenciaci na území ČR jako celku s nižšími nároky na státní rozpočet. Výnosy LČR z produkce tržních statků by měly být podle zákona o státním podniku prioritně použity k úhradě úkolů, které stanoví zákon. Jsou to úkoly plynoucí z veřejných zájmů na poskytování mimotržních služeb lesních 5

pro zjednodušení bude v této kapitole používán termín „převod“ pro všechny případy změny vlastnických práv k lesům ze státu na kraje.

34

ekosystémů a lesního hospodářství. Tyto výhody by převodem státního lesa na kraje vzaly za své se současným jednoznačným zvýšením požadavků na státní rozpočet v řádu stamiliónů Kč ročně (Krečmer, 2002). Převod lesů na kraje podle tohoto autora dále narážel na řadu obtížně odstranitelných právních překážek. Součástí právního řádu v ČR nebyl a doposud není žádný obecný právní předpis, na jehož základě by bylo možno les do vlastnictví krajů reálně převést. „Navíc nelze přehlédnout, že na rozdíl od ostatního státního majetku, který byl krajům dosud převeden, převod některých částí státního lesa platné předpisy výslovně zakazují.“ Jde např. o lesy na území vojenských újezdů, lesy na území národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek. Jakákoli změna těchto předpisů by přitom byla závažným zpochybněním smyslu a účelu, který v našem právním řádu mají. Převod státního lesa na kraje by dal vzniknout významným vlastníkům lesa s veřejnoprávním postavením, jejichž existenci platný lesní zákon na rozdíl od obcí a státu nepředpokládá. V krajských lesích by tak ztratilo závaznost jedno ze závazných ustanovení lesních hospodářských plánů a na zaměstnance hospodařící s lesy ve vlastnictví krajů by se tak přestalo vztahovat ustanovení o povinnostech odborných lesních hospodářů (Krečmer, 2002). Což by ovšem v dnešní době, kdy se již delší dobu hovoří o novele lesního zákona, případně o vytvoření nového zákona upravujícího hospodaření v lesích, mohlo být vyřešeno v rámci novely tohoto zákona. „Převod by nepochybně poznamenal nezávislost krajů při rozhodování ve věcech státní správy, neboť kraje by v nemalém počtu případů v přenesené působnosti rozhodovaly o vlastních právech a povinnostech“ (Krečmer, 2002). Nicméně obdobný systém již dnes funguje u obecních lesů, kdy obce v přenesené působnosti rozhodují o záležitostech obecních lesů. Stejný argument by bylo možné použít v případě státních lesů, kdy MZe jako nejvyšší orgán státní správy lesů rozhoduje o právech a povinnostech hospodaření ve státních lesích. Naproti tomu kraje, které jevily zájem o lesní majetek, měly opačný názor. Ten se často opírá o studie, které si kraje nechaly vypracovat. Toto téma je zmíněno ve studii zpracované pro Zlínsky kraj a Krajském lesnickém programu Libereckého kraje. Ve studii Zlínského kraje jsou ohledně nabývání majetku krajem uvedeny odkazy na Ústavu a další legislativu, v níž je zakotveno, který majetek smí být výlučně ve vlastnictví státu. Jde o nerostné suroviny, přírodní léčivé zdroje, zdroje přírodních minerálních vod stolních a majetek na území vojenských újezdů, což je i majetek lesní. V případě národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních 35

památek zákon o ochraně přírody a krajiny, podle jednoho výkladu pouze zakazuje převody státního majetku na jiné osoby, neobsahují však výslovnou deklaraci o výlučném vlastnictví státu. Ostatní lesní majetek v současném vlastnictví státu tedy je z legislativního hlediska možné převést do vlastnictví krajů (Studie, 2002). Zde se nabízí použití například švýcarského modelu, kdy federativní stát vlastní jen malou část lesů, především lesy s určitou formou ochrany (např. národní parky, případně chráněné krajinné oblasti), zbývající lesy jsou ve vlastnictví ÚSC a soukromého sektoru. Studie dále uvádí možnosti převodu vlastnictví lesního majetku ze státu na kraje. Převod je možný provést pouze na základě právního úkonu a to buď jako „převod mimo privatizaci nebo způsobem označovaným jako privatizace. Při převodu mimo privatizaci by bylo možné převod uskutečnit v případě, že by les představoval věc trvale nepotřebnou, o níž by neprojevila zájem jiná organizační složka státu, neuvede-li vláda, ze zvláštních důvodů a na zdůvodněnou a doloženou žádost státního podniku provázenou vyjádřením MZe, výjimku“. Pokud by ještě navíc měl být bezplatný, muselo by se jednat o převod ve veřejném zájmu nebo o hospodárnější naložení s majetkem ve vlastnictví státu. Pří variantě privatizace by vláda musela rozhodnout, že les ve vlastnictví státu je vhodný pro privatizaci, poté by bylo nutné vypracovat privatizační projekt a na jeho základě by opět vláda rozhodla o privatizaci (Studie, 2002). Za popsaných podmínek by ale na kraje nemohl přejít majetek, který přešel na stát po 25. 2. 1948 z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností (dále jen církví) nebo majetek, který má být vrácen právnickým osobám podle zvláštního předpisu. Muselo by buďto dojít k dokončení restitucí nebo k jejich definitivnímu zamítnutí nebo by musela nadále existovat osoba, která by se zbylým majetkem státu hospodařila do konečného rozhodnutí (Studie, 2002). Tento problém se v současnosti jeví jako vyřešený, jelikož „církevní lesy“ by měly být do několika let definitivně vyřešeny. Ve studii je rovněž uvedeno, že převodem lesa ze státu na kraje dojde k liberalizaci pravidel hospodařením, neboť jejich právní režim v systému lesního práva bude stejný jako u soukromých vlastníků na rozdíl od státu a obcí, vznikne organizační podjatost, o níž je zmínka již dříve. Navíc by bylo velmi obtížné zamezit přechodu vlastnických práv k lesu z krajů na další subjekty (Studie, 2002). Tento problém je opět jen otázkou právní úpravy, tedy úpravy lesního zákona, kde může být ustanoveno postavení krajů, jako vlastníků lesů na stejnou úroveň jako je stát či obce, kam podle vymezení územní samosprávy patří. 36

Mezi převodem lesů do vlastnictví krajů, církví a navrácení obecních lesů, nacházejících se ve vojenských újezdech, je možné vidět určitou paralelu (pomineme-li historický nárok církví na jejich mimo jiné i lesní majetek, který ovšem bývá zpochybňován a nezpochybňovaný nárok obcí). Ve všech případech nejsou tyto subjekty podchyceny v současné legislativě týkající se lesního hospodářství stejně tak jako není nebo nebyl legislativní podklad pro převod lesního majetku na tyto subjekty. Ovšem v případě politické vůle a samozřejmě i vůle subjektů potenciálně nabývajících lesní majetek, jsou tyto překážky řešitelné. Pokud politická vůle není, jedná se většinou o neřešitelný a mnohdy i neřešený problém. Dnes již není eventualita převodu státních lesů na kraje dále diskutována.

5.1.2 Aktuální stav hospodaření v lesích územních samosprávných celků 5.1.2.1 Rozloha lesů ÚSC Dle sdělení MZe spěje restituční proces k závěru a většina restitučních nároků byla uspokojena. V současné době jsou řešeny právně složité případy, které jsou projednávány soudně. Nicméně nedořešená situace v určitých oblastech restituce obecních lesů je uvedena v kapitole o historii obecních lesních majetků. K 31. 12. 2010 činila rozloha obecních lesů 429 337 ha (ZZ 2010). Přičemž v jednotlivých krajích je situace poměrně vyrovnaná. Jen v Plzeňském kraji je zastoupení obecních lesů až dvojnásobné než v ostatních krajích, jak je patrné z obrázku 1.

Obr. 1: Rozloha a procentické zastoupení obecních lesů v krajích v roce 2010

Zdroj: data Postlová, 2012; vlastní zpracování

37

V rámci převodů některých kompetencí ze státu na kraje v roce 2001 bylo do krajské působnosti převedeno i střední odborné školství, včetně škol lesnických. Školní polesí lesnických odborných škol byla v rámci těchto delimitací převedena z majetku státu do majetku krajů. Z tohoto důvodu vlastní kraje od roku 2001 lesy. Jejich výměra se od té doby do současnosti téměř nezměnila. Kraje tedy vlastní 0,15 % rozlohy lesů ČR, což představuje 3 794 ha (ZZ 2010). V této souvislosti je zajímavé, že krajské lesy byly do roku 2008 uváděny v ZZ jako samostatná kategorie vlastnictví, ovšem v letech 2009 a 2010 byly přiřazeny mezi lesy státní. To je v přímém rozporu k tomu, co uvádí Krečmer (2002) a Studie (2002) s tím, že převodem lesů na kraje by pozbyla účinnosti závazná ustanovení vyplývající z lesního zákona a na lesní majetky ve vlastnictví krajů by bylo pohlíženo jako na majetky soukromé, tudíž by nastala liberalizace hospodaření v těchto lesích. Pokud je les vlastněný kraji považován MZe za les státní, přímo se nabízí řešení současného neutěšeného stavu kolem hospodaření ve státních lesích prostřednictvím LČR, a to převedením ať již vlastnických práv nebo pouze práv k užívání lesů na jednotlivé kraje. Samozřejmě mimo lesy, u kterých není převod možný, jako například lesy ve vojenských újezdech. Z právního hlediska jsou kraje ÚSC, tudíž mají blíže k lesům obecním. Proto pro určení rozlohy lesů ÚSC je třeba sečíst rozlohu lesů ve vlastnictví obcí i krajů. Zároveň je třeba zahrnout do kategorie lesů ÚSC lesní majetky lesních družstev obcí. Jejich navracení bylo zahájeno v roce 1995. Usnesením vlády České republiky č. 168 ze dne 15. března 1995 byl schválen postup při převodech nemovitého majetku bývalých lesních družstev obcí do vlastnictví obcí, pokud byly obce ke dni likvidace jejich výlučnými podílníky. LČR vydaly do roku 2003 lesním družstvům obcí celkem 29 tis. hektarů lesních pozemků v 347 případech (ZZ, 1996, 1997, 2003). Tab. 2: Postup restituce majetků lesních družstev obcí

podán návrh zahájena předloženy uzavřena na vklad do úvodní úplné smlouva o katastru jednání doklady převodu nemovitostí

počet lesních družstev obcí počet obcí členů ha lesa

pravomocné rozhodnutí o vkladu

fyzické předání

42

23

22

22

20

17

424 30 769

365 24 480

360 24 005

333 24 005

279 23 008

269 21 369

Zdroj: ZZ 1998

38

U této skupiny vlastníků je situace poněkud nejasná. V ZZ 2010 je uvedena vlastnická kategorie „lesní družstva a společnosti“ což ovšem není blíže vysvětleno, stejně tak jako není uvedeno, zda lesní družstva obcí jsou zahrnuta do kategorie „obecní a městské lesy“ či do kategorie „lesní družstva a společnosti“. Jelikož v ZZ z roku 2003 je uvedeno, že lesním družstvům obcí je navráceno 29 tisíc ha lesů, lze předpokládat, že kategorie „lesní družstva a společností“ tvoří z velké části lesní družstva obcí a tudíž je možné tuto skupinu zahrnout pod označení lesů ÚSC a přiřadit tak k této kategorii vlastnictví většinu z 1,18 % rozlohy lesů ČR, která je udávána ve vlastnictví lesních družstev a společností. Změna v evidenci uváděné ZZ pravděpodobně nastala mezi roky 2006 a 2007, kdy v roce 2006 vlastní lesní družstva pouhé 1 % celkové výměry a v roce 2007 již lesní družstva a společnosti 1,2 % celkové výměry a zároveň je místo kategorie soukromých vlastníků lesů uváděna kategorie lesy ve vlastnictví fyzických osob. Z toho lze vyvodit, že v tomto období došlo ke změně v evidenci lesů ve vlastnictví právnických osob z kategorie soukromé vlastnictví do kategorie lesy družstev a společností. Proto budeme předpokládat, že lesy ve vlastnictví lesních družstev obcí představují 1 % celkové výměry lesů (29 tis. ha). Celkový přehled lesů ÚSC je tedy uveden v tabulce 3. Tab. 3: Výměra lesů ÚSC podle typů vlastnictví v roce 2010

Vlastnictví Lesy ve vlastnictví obcí Lesy ve vlastnictví krajů Lesy ve vlastnictví lesních družstev obcí Celkem

procento výměry 16,55 0,15

rozloha (ha) 429 337 3 794

1,09 17,79

29 000 462 131

Zdroj: ZZ 1995-2010

5.1.2.2 Počty majetků a velikostní struktura Dle Kučery (2010) činila v roce 2010 průměrná rozloha obecních lesních majetků 78 ha (ve srovnání k průměrné rozloze soukromých lesů, která je 3 ha) a dle odhadů se jedná o 4 700–4 800 obcí vlastnících les. Oliva (1999) uvádí, že les byl do tehdejší doby navrácen 4 884 obcím. Pokud bychom vydělili celkovou rozlohu obecních lesů jejich průměrnou rozlohou, dostaneme se mírně přes 5 500 obcí. Podle Českého statistického úřadu (dále ČSÚ) bylo v roce 2011 v ČR 6 251 obcí (z toho 594 měst a 207 městysů). Pokud budeme uvažovat, že počet obcí vlastnících les je „jen“ 4 700, pak je to 75 % (v případě maximalistického pojetí to může být až 88 %) všech obcí ČR. Tedy nejméně tři čtvrtiny obcí vlastní nějaký lesní majetek. 39

Jedním z charakteristických znaků obecních lesních majetků je jejich malá rozloha, která je dána historicky. Obdobná situace je ovšem patrná i ve většině ostatních evropských zemí. Data o velikostní struktuře obecních lesů jsou dostupné pouze do roku 1998, kdy je uváděno, že „většina restitučních nároků byla již vyřízena“ a tudíž je možné předpokládat, že obdobná struktura je i v současné době. Z obrázku 2 je patrné, že velikostní struktura z roku 1937 je více přikloněna k větším rozlohám obecních lesních majetků, respektive je výrazně menší zastoupení lesních majetků v nejmenší velikostní kategorii do 10 ha rozlohy majetku. Z obrázku je taktéž patrné, že pouhé necelé dvě procenta (1,7 %, což by odpovídalo přibližně 80 obcím) obcí vlastnících les, hospodaří na majetku větším než 500 ha.

Výměra majetku obcí 70

% případů

60 50 1937

40

1995

30

1998

20 10 0

0-10

11-50

51-100

101-500

501-1000

1000 +

1937

37.3

34.6

13.1

12.9

1.3

0.8

1995

62.2

24.1

6.7

5.4

0.7

0.9

1998

52.4

26.4

10.2

9.3

0.8

0.9

vým ěra v ha

Obr. 2: Velikostní struktura obecních lesních majetků

Zdroj: ZZ 1994, 1995, 1998 *procenta jsou vztažena k počtu případů (vlastníků)

Tato malá rozloha lesů zapříčiňuje řadu komplikací při obhospodařování takového majetku. Problém drobných vlastníků spočívá především v tom, že na takovémto majetku nelze hospodařit podle principu trvalosti a vyrovnanosti všech činností a funkcí lesa, zejména pak v nemožnosti dosáhnout trvalých a vyrovnaných výnosů z lesa, ekonomické efektivnosti a rentability. Také nelze trvale zaměstnávat odborně kvalifikovaný lesnický personál, čímž se snižuje i úroveň hospodaření (Bluďovský, 2001). Vlastníci mnohdy neznají své povinnosti a práva vyplývající z lesního zákona, což rovněž vede ke snížení výnosů z lesa. V tomto ohledu by právě vlastníkům malých 40

výměr měli pomoci odborní lesní hospodáři (OLH). „Tato pomoc je podporována i státem, který vlastníkům lesa o výměře do 50 hektarů plně hradí výkon funkce odborného lesního hospodáře“ (Bluďovský, 2001). Ovšem odborný lesní hospodář, kterého si vybrali, nebo jim byl přidělen, a který provádí většinou svou funkci jako vedlejší činnost při svém zaměstnání, jim nemůže z finančních, časových a mnoha jiných důvodů provádět veškeré činnosti spojené se správou lesního majetku (Záruba, 1995).

5.1.3 Sdružování Řešení situace s velikostní strukturou obecních lesů se nabízí ve sdružování drobných vlastníků lesů. Výhody, které sdružování lesních majetků obcím stejně jako soukromým

vlastníkům

přináší,

spočívají

především

v

možnosti

zaměstnat

kvalifikovaný lesnický personál, a tím zajistit odborné obhospodařování vlastního majetku osobou, jejíž volbu a činnost mohou vlastníci ovlivňovat; možnosti dosažení lepších ekonomických výsledků využíváním výkonné lesní techniky, chemických prostředků, širší nabídky služeb na práce většího objemu apod.; možnosti dosažení lepšího zpeněžení dřevní hmoty, a to jak odborně provedenou sortimentací, tak nabídkou většího množství dříví, zajištění vyrovnanosti produkce, tj. trvalého výnosu z lesa, který je podmíněn větší výměrou hospodářské jednotky (Záruba, 1995). Přehled právních forem, v rámci nichž je možné realizovat sdružování lesních majetků a to nejen obecních ale i soukromých lesů, je uveden ve zkrácené podobě podle přílohy realizačního projektu, zprávy expertní skupiny o řešení klíčové akce 05 NLP II. Sdružení bez právní subjektivity je zakládáno smlouvou mezi dvěma a více osobami podle občanského zákoníku. Tyto osoby se snaží o dosažení sjednaného účelu, ale sdružení nemůže být vlastníkem majetku. Veřejná obchodní společnost se pro účely sdružování vlastníků lesů jeví jako spíše nevhodná. Může být využita výjimečně zejména v případech, kdy má být sdružení založeno jako sdružení hospodářského typu mezi vlastníky, kteří na svých lesních pozemcích sami a vlastními silami běžně hospodaří, jejichž celkový majetek je přibližně stejně velký, se srovnatelnou mírou likvidity a mezi nimiž existuje vztah plné důvěry. Komanditní společnost se pro účely sdružování vlastníků lesů jeví rovněž jako spíše nevhodná. Společnost s ručením omezeným nepatří rovněž mezi obecně vhodné formy sdružování vlastníků lesů. Lze ji využít především v případech, kdy má být založeno 41

sdružení hospodářského typu mezi osobami, které se navzájem znají (např. mezi rodinnými příslušníky) a jejichž záměrem je zajistit hospodaření nejen ve vlastních lesích, nýbrž i pro subjekty, které nejsou společníky. Akciová společnost jako forma sdružování vlastníků lesů je využitelná ve všech případech, kdy má být založeno sdružení hospodářského typu mezi větším počtem osob, z nichž žádná není majetkově dominantní, a tyto osoby jsou ochotny podílet se na vytvoření základního kapitálu společnosti. Zpravidla půjde o osoby, jejichž záměrem je zajistit hospodaření nejen ve vlastních lesích, nýbrž i pro subjekty, které nejsou akcionáři. U družstva může být, s ohledem na historicky tradiční účast obcí při vzniku družstev hospodařících v lesích různých vlastníků, iniciátorem vzniku družstva obec jako vlastník lesa. Obec současně plní funkci garanta serióznosti záměru. Občanské sdružení je při sdružování vlastníků lesů jednou z nejoblíbenějších právních forem pro rychlost a malou formalizovanost vzniku a pro vysoký stupeň volnosti poskytnutý zakladatelům a později členům sdružení. V roce 2009 došlo k prolomení absolutního zákazu účasti obcí v občanských sdruženích – účast obcí je možná za předpokladu, že členy občanského sdružení jsou i jiné osoby, než obce. U zájmových sdružení právnických osob omezuje využitelnost této právní formy skutečnost, že členem zájmového sdružení právnických osob nemohou být fyzické osoby, a to jak v hospodářské, tak i vlastnické podobě. Jeví se však jako velmi vhodná jako rámec spolupráce mezi již existujícími sdruženími, kdy může velmi úspěšně plnit funkci sdružení zájmového či sdružení odbytového. Obecně prospěšná společnost je forma, jejíž použití pro potřeby sdružování vlastníků lesů se jeví jako vhodné tam, kde má být založeno sdružení hospodářského typu s nízkým počtem účastníků - zakladatelů (max. 10), které bude v lesích sdružených vlastníků hospodařit na základě nájemní smlouvy s vysokým nájemným tak, aby hospodářský výsledek společnosti byl pokud možno nulový. V současnosti je asi nejčastější formou společného obhospodařování obecního lesního majetku tzv. lesní družstvo obcí. Například lesní družstvo Přídolí (obhospodařuje 766 ha lesů v majetku 3 obcí a vykonává služby pro další soukromé vlastníky lesů) nebo největší a jedno z nejstarších Lesní družstvo obcí Přibyslav (obhospodařuje 5 700 ha lesů 44 obcí).

42

Dále pak obce zřizují ke společné správě lesního majetku kapitálovou společnost – s. r. o – konkrétně Lesní družstvo svazu obcí s. r. o. (společnost založilo 7 obcí, které tvoří společníky společnosti) nebo Lesní společenství obcí s. r. o. Dalším uskupením sloužícím ke společnému obhospodařování lesního majetku je dobrovolný svazek obcí. Například Dobrovolný svazek obcí Lesy Policka, v němž je sdruženo pět obcí a kromě správy obecních lesů svazek nabízí i služby soukromým vlastníkům lesů. Někdy je vytvořeno také občanské sdružení. Příkladem je Občanské sdružení vlastníků lesa – při obci Bernartice, které sdružuje drobné a střední vlastníky lesů v prostoru, v němž má své lesy obec Bernatice, tedy ve správním území obce. Nyní má sdružení 23 členů a spravuje lesy o celkové výměře 531 ha, každý člen sdružení i nadále rozhoduje o výkonu svých vlastnických práv a nese odpovědnost za hospodaření a stav lesů ve svém vlastnictví (Zíka, 2010). Pro dokreslení pohledu na sdružování nejen obecních vlastníků lesů si autorka dovoluje vložit citát z webových stránek Lesního družstva obcí Přibyslav o podpoře sdružování vlastníků lesů ze strany státu respektive jemu podřízených orgánů. „ Kraj Vysočina ukončilo vzhledem k nedostatku prostředků podporu sdružování vlastníků lesů malých výměr. Tím se dostalo do zásadních problémů financování odborné správy lesů (OSL). Po celý rok 2011 jsme pro Vás zajišťovali výkon OSL za víceméně symbolické prostředky, které zbyly z roku 2010. V současné době jsou však všechny rezervy vyčerpány a výkon OSL pro více než 650 vlastníků na výměře 2 200 ha nelze provádět bezplatně. Jsme nuceni Vám oznámit, že „Sdružení vlastníků lesů Přibyslav“ po více než 14 letech ukončí svoji činnost a tím i Lesní družstvo obcí přestane zajišťovat výkon OSL pro Vás, členy sdružení. Tato služba bude Lesním družstvem obcí ukončena k 31. 12. 2011. Státní správě lesů jsme tuto skutečnost oznámili a státní správa lesů (MěÚ) rozhodne o přidělení odborného lesního hospodáře, pokud si tuto službu nezajistíte jinde“ (Lesní družstvo obcí Přibyslav). Další negativní ohlas na nedostatečnou podporu sdružování vlastníků lesů uvádí Zíka (2010), který vidí „nedostatek této prospěšné činnosti (myšleno sdružování vlastníků lesů za účelem společného obhospodařování – pozn. autorky) v nedostatečné podpoře ze strany státní správy. Základním nedostatkem je diskriminační formulace v „Lesním zákoně“ ve stati o výkonu odborných lesních hospodářů, která finančně podporuje výkon OLH (odborného lesního hospodáře – pozn. autorky) pouze za výkon v podstatě ze strany LČR – jak to známe z praxe. Stát vlastně platí státu. Odborní lesní hospodáři, kteří tuto činnost vykonávají pro občanská sdružení vlastníků lesů, jsou v podstatě nuceni tuto činnost vykonávat zdarma, aby vůbec mohli získat členy a mohli

43

začít fungovat. To však nelze praktikovat do nekonečna. Má-li stát zájem na vznikání těchto prospěšných sdružení – musí změnit ustanovení zákona o odborných lesních hospodářích tak, aby motivovalo ke vzniku sdružení, jako je tomu ve většině států evropské unie.“

Toto ustanovení6 je (nejen v předešlém příspěvku) kritizováno jako nepodporující sdružování drobných vlastníků lesů, protože v případě sdružení se a následného vybrání si odborného hospodáře, by jej vlastníci museli platit. Zatímco pokud zůstanou nesdružení, vykonává funkci odborného lesního hospodáře LČR a pro vlastníka je tato služba zdarma.

5.1.4 Současné právní formy obhospodařování lesů ÚSC Obec může spravovat svůj majetek přímo, může k jeho správě zakládat organizace různého typu, organizacím založeným k plněním specifických úkolů může poskytovat svůj majetek či majetek může využívat k podnikatelským aktivitám pomocí majetkových vkladů. Základní rámec pro organizace zakládané obcemi tvoří zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Dle § 23 může obec ve své pravomoci „k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívaní svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činnosti: a) zřizovat vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity, b) zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk, c) zakládat obchodní společnosti, a to akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, d) zakládat obecně prospěšné společnosti podle zvláštního zákona, e) zřizovat školské právnické osoby podle zvláštního právního předpisu.“ Pro obhospodařování lesů ve vlastnictví obcí existuje relativně široká nabídka variant. Některé jsou ovšem pouze teoretické, ty proto nebudou zmiňovány. Tato

6

Lesní zákon v § 37 uvádí informace o činnosti odborného lesního hospodáře a podmínek, za nichž hradí výkon této funkce stát. (6) Pokud si vlastník lesa nevybere odborného lesního hospodáře sám, vykonává v lesích, pro které jsou zpracovány osnovy (§ 25 odst. 1), funkci odborného lesního hospodáře právnická osoba, která v určeném území vykonává právo hospodaření ve státních lesích, pokud orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření jiné právnické nebo fyzické osoby. (7) Náklady na činnost odborného lesního hospodáře hradí vlastník lesa; náklady na činnost odborného lesního hospodáře vykonávanou právnickou nebo fyzickou osobou podle odstavce 6 hradí stát.

44

problematika byla již mnohokrát publikována, bude tedy uveden jen velmi stručný přehled zaměřený zejména na praxi. Obce mohou své lesy obhospodařovat následujícími způsoby: -

prostřednictvím zaměstnanců obce. Obce vlastnící menší výměry lesa většinou

nemají k obhospodařování zřízeny žádné zvláštní složky ani organizace. Správu provádějí ve spolupráci s odborným lesním hospodářem, který svou činnost vykonává na základě mandatorní smlouvy uzavřené s obcí. Ta upravuje rozsah a obsah činností, jejichž zajištění se od smluvního partnera očekává, jakož i výši odměny, která mu bude obcí za výkon jeho činnosti hrazena (Flora, Jelínek, 2010). Služby jsou zajišťovány buď dodavatelsky, nebo vlastními pracovníky příležitostně pracujícími i v lese. Tímto způsobem obhospodařuje svůj lesní majetek například obec Kopřivnice (169 ha), obec Jindřichovice (114 ha), obec Božice (74 ha). U rozlehlejších majetků (přibližně od 300-500 ha výše) je již hospodaření většinou zajišťováno organizovaně. Základními a nejčastějšími způsoby správy majetku je buď přímé obhospodařování obcí (a to buď příspěvkovou organizací nebo v rámci organizační složky obce) nebo obhospodařování pomocí samostatné právnické osoby (nejčastěji je zřizována společnost s ručením omezeným). -

prostřednictvím organizační složky obce. Organizační složka obce je zařízení

bez právní subjektivity, které může obec zřídit k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností. Hospodaří jménem svého zřizovatele a není účetní jednotkou. Organizační složkou může být odbor městského (obecního) úřadu, případně magistrátu (Flora, Jelínek, 2010). V rámci odboru (obecního) městského úřadu jsou taktéž spravovány některé obecní lesy. Například u Města Litomyšl je zřízen odbor Městské lesy (obhospodařuje přibližně 2 000 ha) nebo Nové město nad Metují má vytvořen Odbor správy městských lesů (196 ha). Další možností je začlenění správy obecních lesů do jiných odborů. Například v Tachově vznikl úsek městských lesů (626 ha) nebo v Mělníku, kde je správa obecního lesa začleněna do Odboru životního prostředí a zemědělství (225 ha lesů). -

prostřednictvím příspěvkové organizace zřízené obcí. Příspěvková organizace je

právnická osoba, kterou může obec zřídit k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností. Tato právní forma je poměrně častá. Využívá jí například město Opava, které 45

tímto způsobem obhospodařuje 2 227 ha svých lesů, stejně jako město Chomutov (3 000 ha), ale i menší majetky například město Choceň spravující touto formou svých 283 ha lesů. Dále je tato právní forma využívána v případě sdružení správy obecních lesů spolu s dalšími činnostmi, které obec zajišťuje. Zde je možné uvést příklad rozlehlého obecního lesního majetku města Plzeň, který se rozkládá na 4 120 ha a je spravován Správou veřejného statku města Plzně, příspěvkovou organizací. Dále tuto právní formu využívají například příspěvková organizace Správa lesů a technické služby města Budišov nad Budišovkou (obhospodařující 741 ha lesů) nebo Lázeňské lesy Karlovy Vary, p. o. spravující 2 281 ha lesního majetku. -

prostřednictvím kapitálové společnosti založené obcí. Nejčastější forma správy

je u obecních lesů společnost s ručením omezeným, což je dáno zejména nižší administrativní náročností a nižší hodnotou minimálního základního kapitálu. Ve Zlínském kraji jsou to například Lesy Komňa s. r. o. (642 ha), Městské lesy Rožnov s. r. o. (940 ha). Tuto právní formu využívají i jedny z největších obecních lesů Lesy města Písku, s. r. o. (6 500 ha) a Kašperské městské lesy s. r. o. (6 075 ha lesů), ale je využívána i ke správě relativně malých lesních majetků například 452 ha lesa spravovaného Městskými lesy Chrudim s. r. o. Stejně tak tuto formu využívají organizace zajišťující více služeb pro obec a pod níž správa lesů spadá. Například Sušické lesy a služby s. r. o. (1 227 ha), Technické služby města Přerova s. r. o. (791 ha). Akciová společnost je využívána jen zřídka, zejména u velkých obecních majetků. Příkladem je největší obecní vlastník lesů Lesy města Brna a. s. s rozlohou obhospodařovaných lesů 8 200 ha. Dále pak tuto formu reprezentují například Lesy města Olomouce (4 000 ha) a Lesy města Hradec Králové (3 817 ha). Výjimku tvoří akciová společnost Ekolest Hranice spravující 250 ha obecního lesa, ale realizující i další činnosti pro město. -

prostřednictvím nájmu třetí osobě. Pronájem lesa jiné než vlastní organizaci je

považován za nejvíce problematický a nanejvýš rizikový (Flora, Jelínek, 2010). Při pronájmu nemovitosti soukromé firmě (případně koncesní smlouva) ztrácí obec přímý vliv na řízení společnosti. Jedinou pákou je zde smlouva a ta může být slabá nebo silná podle toho, jak byla sepsána a jak se její dodržování hlídá (Kerner, 2010). K výhodám patří dlouhodobě finančně méně náročné uspořádání. Přínosem může být vysoká odbornost a lepší vybavení speciální technikou, jde-li o firmu, která vykonává podobnou činnost na více místech. Zde je možné jako fungující příklad tohoto způsobu 46

obhospodařování lesů uvést obec Zvole, která dlouhodobě pronajímá své lesy (123 ha) soukromé osobě.

5.2 Zjištění současné ekonomické situace lesů územních samosprávných celků Současná situace lesů ÚSC bude hodnocena na základě srovnání údajů této vlastnické kategorie s údaji dalších dvou vlastnických kategorií. Cílem tohoto srovnání je zhodnotit hospodaření obecních lesních majetků, proto bude hlavní důraz kladen na interpretaci výsledů této vlastnické kategorie. U ostatních vlastnických kategorií bude uvedena interpretace jen vzhledem k obecním lesům. Pro zjednodušení jsou v textu uváděny pouze hodnoty se započítanými příspěvky na hospodaření.

5.2.1 Základní veličiny V této kapitole jsou stručně nastíněny základní ekonomické veličiny. Jejich podrobnější popis včetně všech hodnot a grafů je možné nalézt v příloze č. 1. Nejčastěji uváděnou ekonomickou veličinou hospodaření v lesích je výsledek hospodaření (v resortním statistickém šetření uváděn jako Hospodářský výsledek). Na obrázku 3 jsou uvedeny výsledky hospodaření za sledované období a to jak v základní podobě tak také se zohledněným nájemným, které je rozebráno dále.

2500

Výsledek hospodaření se zohledněným nájemným

Výsledek hospodaření 3000

2000 Kč/ha

Kč/ha

2500 1500 1000 500

2000 1500 1000 500 0

0

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Roky

Roky Obecní lesy

Státní lesy

Obecní lesy

Soukromé lesy

Státní lesy

Soukromé lesy

Obr. 3: Výsledek hospodaření na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Z obrázku 3 je patrné, že výsledky hospodaření u obecních lesů vykazují v průměru nejnižší hodnotu. Průměrná hodnota výsledku hospodaření za sledované období je u obecních lesů 750 Kč.ha-1, zatímco u státních lesů průměr vystoupil na 884 Kč.ha-1 a u soukromých lesů na 1 312 Kč.ha-1. Faktorem ovlivňujícím výsledek hospodaření je

47

nájemné předepisované vlastníkem lesů subjektu obhospodařujícímu obecní lesní majetek. Přepočtené hodnoty nájemného u obecních lesů jsou uvedeny v tabulce 4. Výsledky hospodaření jsou (u lesů obecních a soukromých) po zohlednění nájemného v průběhu let velmi obdobné. Tab. 4: Přepočtené průměrné nájemné předepisované obecním lesům v Kč.ha-1

Roky nájemné přepočtené na výměru celé vlastnické kategorie v Kč

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

719

751

304

1 476

1 175

843

1 432

Zdroj: ZZ 2004-2010, vlastní dopočet

Obtížně vysvětlitelná je nečekaně a výrazně nízká průměrná hodnota nájemného u obecních lesů v roce 2006 (viz příloha č. 1). Jako nejpravděpodobnější se jeví, že v tomto roce došlo k tiskové chybě a místo 1 543 Kč.ha-1 bylo vytištěno 543 Kč.ha-1. Jelikož se jedná pouze o domněnku, ač velmi pravděpodobnou, je s uváděnou hodnotou dále pracováno. Ovšem s vědomím, že tato hodnota pravděpodobně neodpovídá skutečnosti. Pokud jde o hodnoty nájemného přepočtené na jeden hektar celkové výměry obecních a soukromých lesů, je nájemné u obecních lesů vyšší než u lesů soukromých. U obecních lesů je tedy průměrný nájem přepočtený na jeden hektar kolem 1 000 Kč.ha-1. Do jaké míry ovlivňuje výše nájemného veškeré ekonomické veličiny a ukazatele hospodaření u obecních a soukromých lesů je patrné dále. Pro konkrétnější identifikaci z jakých hodnot je předepisované nájemné stanovované byl vypočítán korelační koeficient mezi výší nájemného a výší dalších potenciálně souvisejících veličin. Nejvyšší korelaci vykazuje nájemné s celkovými výnosy organizace obhospodařující obecní lesy a to 0,85 (respektive 0,91) což již představuje velmi těsný vztah (více opět v příloze č. 1). Další veličina, která má již objektivnější vypovídací hodnotu, jelikož jsou data použitá k jejímu výpočtu kompaktnější, je jak ve výsledcích resortního statistického šetření, tak v ZZ nazývána jako „Zisk lesnické činnosti“. Toto označení je kvůli identifikaci této veličiny se zdrojovými daty ponecháno i přesto, že není terminologicky správné, vyjadřuje totiž rozdíl celkových výnosů a nákladů lesnické činnosti a tudíž by měla být veličina nazývána jako „výsledek hospodaření lesnické činnosti“ nikoli pouze zisk.

48

Zisk lesnické činnosti se zohledněným nájemným 5000 4000 Kč/ha

Kč/ha

Zisk lesnické činnosti 4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0

3000 2000 1000 0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Roky

Roky Obecní lesy

Státní lesy

Obecní lesy

Soukromé lesy

Státní lesy

Soukromé lesy

Obr. 4: Zisk lesnické činnosti na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Pokud by tyto výsledky byly interpretovány z pohledu ekonomické efektivnosti hospodaření u jednotlivých vlastnických kategorií, tak jak je to na veřejnosti často realizováno u veličiny „výsledek hospodaření“, bylo by z tohoto pohledu možné konstatovat, že obecní a soukromé lesy hospodaří s relativně obdobným ziskem lesnické činnosti, který je v nejmarkantnějším rozdílu při zohlednění nájemného až o zhruba 3 500 Kč.ha-1 vyšší, než je tomu u státních lesů. Aby mohly být tyto údaje jednoznačně interpretovány, je třeba doplnit mnoho dalších informací, z nichž mnohé jsou součástí této práce a následují v této kapitole. Mezi jedny z důležitých indikátorů ekonomické stránky hospodaření patří náklady a výnosy. V tomto případě již jen za lesnické činnosti. Náklady lesnické činnosti se zohledněným nájemným

Náklady lesnické činnosti 8 000

8000

7 000

7000

6 000

Kč/ha

Kč/ha

9 000

5 000

6000 5000

4 000 3 000 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Obecní lesy

Roky Státní lesy

Soukromé lesy

4000 2005 Obecní lesy

2006

2007 2008 Roky Státní lesy

2009

2010

Soukromé lesy

Obr. 5: Náklady lesnické činnosti na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

U obecních lesů má průběh nákladů lesnické činnosti obdobnou podobu jako u lesů soukromých a státních. Ovšem od roku 2007 jsou u obecních lesů náklady o 1 000 až 2 000 Kč.ha-1 vyšší než u soukromých lesů. Z obrázku 5 je patrné, že zvýšené náklady lesnické činnosti po roce 2007 nejsou způsobeny pouze nájemným předepisovaným 49

vlastníky lesů. Nájemné snižuje tento nárůst nákladů, přesto je v roce 2010 rozdíl mezi náklady obecních a soukromých lesů zhruba stejný jako při nezohledněném nájemném. Proto jsou připojeny následující přehledy dalších možných důvodů zvýšených nákladů. Tab. 5: Náklady pěstební činnosti v Kč.ha-1podle vlastnických kategorií

Vlastnictví/rok Obecní lesy Státní lesy Soukromé lesy

Náklady pěstební činnosti v Kč.ha-1 2003 2004 2005 2006 2007 2008 1 622 1 655 1 606 1 787 1 824 1 727 1 556 1 563 1 728 1 806 1 421 1 359 1 463 1 492 1 539

2009 1 824 1 806 1 539

2010 1 883 1 967 1 478

2008 460 1 069 369

2009 419 818 652

2010 513 893 526

2008 6,5 6,0 6,2

2009 5,9 5,8 6,0

2010 6,9 6,0 6,6

2008 62,4 64,4 51,0

2009 39,4 41,2 41,0

2010 46,0 37,1 31,7

Zdroj: RSŠ 2003-2010 Tab. 6: Investice celkem v Kč.ha-1podle vlastnických kategorií

Vlastnictví/rok Obecní lesy Státní lesy Soukromé lesy

2003 240 587 392

Investice celkem v Kč.ha-1 2004 2005 2006 2007 492 350 367 561 551 809 749 248 668

Zdroj: RSŠ 2003-2010 Tab. 7: Výše těžeb v m3.ha-1 podle vlastnických kategorií

Vlastnictví/rok Obecní lesy Státní lesy Soukromé lesy

2003 6,1 5,5 6,1

Těžba dřeva v m3.ha-1 2004 2005 2006 2007 5,9 6,7 7,7 5,7 6,8 7,1 6,2 6,3 6,3

Zdroj: ZZ 2003-2010 Tab. 8: Podíl nahodilých těžeb podle vlastnických kategorií

Vlastnictví/rok Obecní lesy Státní lesy Soukromé lesy

Podíl nahodilé těžby 2003 2004 2005 2006 2007 55,5 33,8 41,5 75,7 55,8 28,2 45,1 83,2 53,8 29,7 41,0 67,7

Zdroj: RSŠ 2003-2010

Z výše uvedených tabulek vyplývá, že zvýšené náklady z posledních dvou let šetření nebyly způsobeny předepisovaným nájemným. Mírné zvýšení mohla způsobit vyšší těžba a s tím související vyšší podíl nahodilé těžby, další mírné zvýšení může pramenit z mírně vyšších nákladů na pěstební činnost a zvýšenou investiční činností. Možnost, že by tyto vyšší náklady mohly být způsobeny vyšším podílem lesů zvláštního určení, bude řešena v následující kapitole. Poslední možností je neobjektivní vyplnění dotazníků resortního statistického šetření. Otázkou v tomto případě je, zda by neobjektivní vyplnění některých subjektů mohlo způsobit tak výrazný výkyv.

50

Neméně důležitý indikátor představují vedle nákladů lesnické činnosti také výnosy lesnické činnosti a příspěvky na hospodaření (dotace). Příspěvky na hospodaření v lesích

Kč/ha

Kč/ha

Výnosy z lesnické činnosti 13 000 12 000 11 000 10 000 9 000 8 000 7 000 6 000 5 000

800 700 600 500 400 300 200 100 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Roky Obecní lesy

Státní lesy

Obecní lesy

Soukromé lesy

Roky Státní lesy

Soukromé lesy

Obr. 6: Výnosy lesnické činnosti a příspěvky na hospodaření v lesích

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Výnosy lesnické činnosti vykazují u všech vlastnických kategorií stejný průběh v čase, rozdílná je jejich výše. Obecní lesní majetky dosahují podle obrázku 6 nejvyšších výnosů, ve srovnání se zbývajícími vlastnickými kategoriemi. Obecní lesy dosahují také nejvyšší míry příspěvků na hospodaření. Státní lesy čerpají oproti ostatním vlastnickým kategoriím výrazně nižší příspěvky, což je logické, jelikož nečerpají příspěvky od státu.

5.2.2 Odvozené ukazatele V následující části jsou uvedeny ukazatele efektivnosti, hospodárnosti a rentability, které jsou seřazeny do časových řad a následně je každá časová řada proložena přímkou lineárního trendu. Tento trend není v tomto případě nejreprezentativnější, nicméně byl zvolen z důvodů nejsnazší srovnatelnosti mezi daty jednotlivých vlastnických kategorii. Pro každou přímku lineárního trendu je pod legendou uvedena rovnice této přímky a hodnota spolehlivosti R. Aby nebyl trend ovlivněn hodnotami v roce 2003, u nichž není možné vyčíslit nájemné, jsou všechny ukazatele uvedeny od roku 2005. Pro lepší srovnatelnost byla použita v celé této kapitole data pouze za lesnické činnosti, tedy náklady lesnické činnosti, výnosy lesnické činnosti, zisk lesnické činnosti to vše včetně příspěvků na hospodaření. Grafy bez spojnice trendu jsou uvedeny v příloze č. 2.

51

Koeficient nákladovosti Z obrázku 7 je patrné, že nejhospodárněji hospodaří soukromí vlastníci lesů následovaní obecními lesy. Přičemž trend je u obecních a státních lesů v tomto ohledu velmi mírně rostoucí a míra růstu je velmi obdobná. 1,00 0,95 0,90 0,85 0,80 0,75 0,70 0,65 0,60

Koeficient nákladovosti Lineární (Obecní lesy) Lineární (Státní lesy) Lineární (Soukromé lesy)

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

0,78

0,77

0,71

0,79

0,83

0,74

Státní lesy

0,86

0,79

0,91

0,96

0,95

0,76

Soukromé lesy

0,72

0,68

0,65

0,71

0,73

0,64

Roky

y = 0,001x + 0,765 R² = 0,004 y = 0,002x + 0,861 R² = 0,003 y = -0,006x + 0,711 R² = 0,104

Obr. 7: Koeficient nákladovosti

Zdroj: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

Pokud by bylo zohledněno, že obecní a soukromé lesy na rozdíl od lesů státních odvádí ze svého zisku nájemné, které je účtováno jako nákladová položka, a tím pádem zvyšuje hodnotu koeficientu nákladovosti, byl by rozdíl mezi vlastnickými kategoriemi ještě výraznější. 1,00

Koeficient nákladovosti se zohledněním nájemného Lineární (Obecní lesy)

0,90

Lineární (Státní lesy)

0,80 0,70

Lineární (Soukromé lesy)

0,60 0,50

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

0,68

0,73

0,58

0,67

0,75

0,62

Státní lesy

0,86

0,79

0,91

0,96

0,95

0,76

Soukromé lesy

0,67

0,63

0,57

0,65

0,68

0,55

y = -0,004x + 0,686 R² = 0,017 y = 0,002x + 0,861 R² = 0,003 y = -0,010x + 0,660 R² = 0,140

Roky Obr. 8: Koeficient nákladovosti se zohledněním nájemného

Zdroj: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

Zároveň je možné na obrázku 8 pozorovat změnu trendu. V případě, že je zohledněno nájemné, je trend koeficientu nákladovosti u obecních lesů velmi mírně klesající, na rozdíl od předešlého případu, kdy nebylo zohledněno nájemné. Tento jev je 52

možné vysvětlit rostoucí výší nájemného v průběhu sledovaného období. Na obrázku je taktéž možno vidět až překvapivě obdobné výsledky u soukromých a obecních lesů (mimo rok 2006), stejně jako vyšší hodnotu koeficientu nákladovosti během posledních dvou zobrazených let. To odpovídá nárůstu nákladů v těchto letech, který byl zmiňován výše. Pokud bychom upravili hodnotu nájemného v roce 2006 na částku 1 543 Kč.ha-1, vycházel by koeficient nákladovosti v tomto roce 0,66 a přesněji by kopíroval hodnoty tohoto koeficientu u lesů soukromých.

Rentabilita nákladů Rentabilita nákladů

0,60

Lineární (Obecní lesy)

0,50 0,40

Lineární (Státní lesy)

0,30

Lineární (Soukromé lesy)

0,20 0,10 0,00

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

0,28

0,30

0,41

0,26

0,20

0,35

Státní lesy

0,17

0,27

0,10

0,04

0,05

0,31

Soukromé lesy

0,38

0,46

0,53

0,41

0,38

0,56

Roky

y = -0,001x + 0,306 R² = 0,002 y = -0,000x + 0,160 R² = 0,000 y = 0,013x + 0,403 R² = 0,113

Obr. 9: Rentabilita nákladů

Zdroj: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

Výsledky jsou obdobné jako u předešlého ukazatele, jak je patrné z obrázku 9. Nejlepší výsledky jsou dosahovány u soukromých vlastníků lesů, následují je lesy ve vlastnictví obcí a nejnižší výsledky jsou dosahovány u lesů v majetku státu. Přičemž z rovnic trendů je zřejmé, že u obecních a státních lesů je trend v podstatě konstantní, na rozdíl od lesů soukromých, u nichž je trend rostoucí. To znamená, že soukromé lesy se stávají v průběhu času rentabilnějšími. Jelikož je i tento ukazatel ovlivněn náklady lesních podniků je i zde vhodné zohlednit nájemné předepisované vlastníky u obecních a soukromých lesů. Po zohlednění nájemného jsou výsledky uvedeny na obrázku 10.

53

1,00

Rentabilita nákladů se zohledněním nájemného Lineární (Obecní lesy) Lineární (Státní lesy) Lineární (Soukromé lesy)

0,80 0,60 0,40 0,20 0,00

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

0,47

0,36

0,73

0,50

0,34

0,61

Státní lesy

0,17

0,27

0,10

0,04

0,05

0,31

Soukromé lesy

0,49

0,59

0,75

0,54

0,48

0,81

Roky

y = 0,010x + 0,465 R² = 0,018 y = -0,000x + 0,160 R² = 0,000 y = 0,029x + 0,508 R² = 0,158

Obr. 10: Rentabilita nákladů se zohledněním nájemného

Zdroj: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

V případě zohlednění nájemného se zvýší rozdíl mezi soukromými a obecními lesy na jedné straně a státními lesy na straně druhé. Zároveň se také u obecních lesů změnil sklon přímky trendu, na mírně rostoucí, což znamená, že obecní lesy jsou po zohlednění nájemného v průběhu sledovaného období rentabilnějšími, ačkoli nárůst je nižší než u lesů soukromých. Rentabilita výnosů 0,40 0,35 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0,00

Rentabilita výnosů

Lineární (Obecní lesy) Lineární (Státní lesy) Lineární (Soukromé lesy)

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

0,22

0,23

0,29

0,21

0,17

0,26

Státní lesy

0,14

0,21

0,09

0,04

0,05

0,24

Soukromé lesy

0,28

0,32

0,35

0,29

0,27

0,36

Roky

y = -0,001x + 0,234 R² = 0,004 y = -0,002x + 0,138 R² = 0,003 y = 0,006x + 0,288 R² = 0,104

Obr. 11: Rentabilita výnosů

Zdroj: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

U rentability výnosů je možné na obrázku 11 pozorovat v podstatě stejný průběh jaký je u rentability nákladů. A to v podstatě i v průběhu trendu u všech vlastnických kategorií.

54

Rentabilita výnosů se zohledněním nájemného 0,50

Lineární (Obecní lesy) Lineární (Státní lesy)

0,40 0,30 0,20

Lineární (Soukromé lesy)

0,10 0,00

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

0,32

0,27

0,42

0,33

0,25

0,38

Státní lesy

0,14

0,21

0,09

0,04

0,05

0,24

Soukromé lesy

0,33

0,37

0,43

0,35

0,32

0,45

Roky

y = 0,0046x + 0,3136 R² = 0,0174 y = -0,0027x + 0,1388 R² = 0,0036 y = 0,0103x + 0,3395 R² = 0,1408

Obr. 12: Rentabilita výnosů se zohledněním nájemného

Zdroj: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

I v případě zohlednění nájemného je možné na obrázku 12 pozorovat v podstatě stejný efekt jeho vlivu jako v případě rentability nákladů. I z tohoto pohledu je možné konstatovat, že obecní lesy jsou v průběhu sledovaného období rentabilnějšími. Podíl příspěvku na hospodaření na výnosech lesnické činnosti 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01

Podíl příspěvků na hospodaření na výnosech Lineární (Obecní lesy) Lineární (Státní lesy) Lineární (Soukromé lesy)

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Obecní lesy

0,07

0,08

0,07

0,05

0,08

0,07

0,05

Státní lesy

0,03

0,01

0,01

0,01

0,01

0,01

0,02

Soukromé lesy 0,05

0,08

0,07 0,05 Roky

0,07

0,07

0,05

y = -0,002x + 0,0767 R² = 0,136 y = -0,0015x + 0,0234 R² = 0,2244 y = -0,0006x + 0,0652 R² = 0,0118

Obr. 13: Podíl příspěvků na hospodaření na výnosech lesnické činnosti

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Příspěvky na hospodaření jsou kalkulovány mezi výnosy. Jejich výše a skladba je různorodá. U obecních lesů je podíl příspěvků na hospodaření průměrně 7 %, u soukromých lesů 6 %. Příspěvky na hospodaření u státních lesů se dlouhodobě pohybují v okolí jednoho procenta z již výše zmiňovaného důvodu. V roce 2007 je patrný výraznější pokles podílu příspěvků na hospodaření a naopak v letech 2008 a 2009 nárůst. To koresponduje s vývojem výsledků hospodaření lesnické činnosti 55

a vývojem výnosů, ale také s průběhem průměrných hodnot výše příspěvků na 1 ha lesa. Zároveň je patrný klesající trend tohoto ukazatele u všech vlastnických kategorií, způsobený poklesem výše příspěvků na hospodaření. Podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti 0,90 0,85 0,80 0,75 0,70 0,65 0,60

Podíl tržeb za dříví na výnosech z lesnické činnosti Obecní lesy Státní lesy Soukromé lesy

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

2003 0,70

2004

0,82

0,83

0,87

0,76

0,71

0,76

Státní lesy

0,64

0,69

0,77

0,78

0,76

0,73

0,77

Soukromé lesy

0,60

0,86

0,80

0,89

0,84

0,81

0,84

Roky

y = -0,001x + 0,7822 R² = 0,0013 y = 0,0156x + 0,6576 R² = 0,5277 y = 0,0247x + 0,6872 R² = 0,3749

Obr. 14: Podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Podíl tržeb za dříví na výnosech z lesnické činnosti je poměrně nevyrovnaný, jak je patrné z obrázku 14. Pohybuje se u všech vlastnických kategorií v rozmezí 70-90 %. U obecních lesů je patrnější pokles podílu tržeb za dříví na výnosech v letech 2008–2010, což je možné interpretovat jako snahu o vyrovnání úbytků příjmů z prodeje dříví, získáváním jiných zdrojů příjmů. Tento pokles je ve srovnání s ostatními vlastnickými kategoriemi nejvýraznější.

5.2.3 Doplňkové ukazatele 5.2.3.1 Podíl lesů certifikovaný systémem PEFC Kvalitu hospodaření z pohledu trvalé udržitelnosti a ekonomické vyrovnanosti není z výše uvedených dat možné hodnotit a komplexní data, z nichž by bylo možné tyto informace zjistit ve srovnatelné podobě, se nepodařilo nalézt. Jednou z možností je srovnání podílu obecních lesů certifikovaných systémem PEFC. Tento systém certifikace lesů vychází při hodnocení z rámců trvale udržitelného hospodaření v lesích a zohledňuje tedy i ekonomickou vyrovnanost produkce. Jelikož se jedná o mezinárodní certifikační systém, jsou rámce trvale udržitelného hospodaření v lesích jednotlivými členy (tedy státy) Rady PEFC zapracovávány do národních systémů certifikace lesů. Tyto národní dokumenty procházejí mezinárodním auditem zadaným PEFC 56

International. Tímto postupem je umožněno vzájemné uznávání jak certifikačních systémů, tak v konečném důsledku také certifikátů dokládajících původ těženého, zpracovávaného a prodávaného dříví. Díky tomu je také možné srovnávat plochy certifikovaných lesů v jednotlivých zemích, respektive u jednotlivých členů Rady PEFC (PEFC Česká republika). Certifikace lesů systémem FSC nemá v ČR širší zastoupení a většina majetků je certifikována i systémem PEFC, tudíž není zohledněno. Určitou míru zkreslení představuje skutečnost, že existují lesní majetky, hospodařící dle kritérií trvale udržitelného hospodaření, které nemají zájem o certifikaci lesů. Tato situace nastává zejména u menších lesních majetků, kterým certifikace nepřináší žádné finanční zvýhodnění. Nicméně není možné plošně zhodnotit kvalitu hospodaření v lesích jiným způsobem, natož srovnávat tuto situaci v rámci různých zemí. Tab. 9: Rozloha a procentické vyjádření lesů certifikovaných systémem PEFC

Česká republika Státní lesy Obecní lesy Fyzické osoby Jiné právnické subjekty Celkem

výměra certifikovaných lesů v ha 1 530 584 191 393 76 558 57 847 1 856 382

% certifikovaných lesů 98 45 15 58 72

Zdroj: ZZ 2010

Tabulka 9 zobrazuje výměru certifikovaných lesů v ČR. Obecní lesy jsou tedy certifikovány na 45 % své rozlohy, tento údaj je ovšem poměrně obtížně interpretovatelný. Z tohoto důvodu je snaha tento údaj poněkud blíže specifikovat. V resortním statistickém šetření jsou zachyceny lesní majetky s rozlohou vyšší než 200 ha a ty představují přibližně 40 % výměry obecních lesů. Pomocí tohoto srovnání je možné usuzovat, že systémem PEFC je certifikována výměra odpovídající v podstatě všem majetkům s rozlohou vyšší než 200 ha a i některé menší. Nepředpokládá se, že by tento příměr byl přesně odpovídající skutečnosti, slouží především pro představu o tom, jak by tato skutečnost mohla vypadat. Z toho je možné usoudit, že naprostá většina majetků poskytující data do resortního statistického šetření hospodaří podle pravidel trvale udržitelného lesního hospodářství. 5.2.3.2 Výše těžeb přepočtená na 1 ha lesní půdy Výše těžeb přepočtená na 1 ha lesní půdy je i s podílem nahodilé těžby uvedena výše v tab. 7 a 8, tudíž zde již nebude opakována.

57

Kč/m3

5.2.3.3 Průměrné zpeněžení dříví 1 400 1 300 1 200 1 100 1 000 900 800 700 600 500

Průměrné zpeněžení dříví

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

1 111

1 102

1 220

1 223

1 107

1 146

1 340

Státní lesy

581

729

917

956

953

918

1 130

1 129

1 142

1 316

1 191

1 126

1 308

Soukromé lesy 1 156

Roky -3

Obr. 15: Průměrné zpeněžení dříví v Kč.m

Zdroj: ZZ 2006-2010, RSŠ 2003-2006, vlastní zpracování

U průměrného zpeněžení jsou na obrázku 15 zobrazeny v podstatě očekávatelné výsledky. Obecní a soukromé lesy vykazují relativně obdobné hodnoty lišící se maximálně o 100 Kč.m-3. Ovšem u soukromých lesů je možné pozorovat v naprosté většině případu vyšší hodnoty než u lesů obecních. Srovnání hodnot jednotlivých odvozených ukazatelů Testy normálního rozdělení hodnot odvozených ukazatelů se zohledněným nájemným dle jednotlivých vlastnických kategorií ukázaly, že p-hodnoty pro všechny ukazatele jsou větší než hladina významnosti (v tomto případě zvolena 5 %, α = 0,05). Tudíž na této hladině významnosti nelze zamítnout předpoklad, že data pochází z normálního rozložení. Přesto jsou realizovány neparametrické testy. U koeficientu nákladovosti, rentability nákladů i rentability výnosů (vše se zohledněním nájemného) je možné zamítnout hypotézu o shodnosti dat jednotlivých časových řad. T-testy pro závislé výběry prokázaly, že časové řady jednotlivých vlastnických kategorií se statisticky významně liší na 5% hladině významnosti a to u všech zmiňovaných ukazatelů. Posledním srovnávaným ukazatelem je podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti. V tomto případě je možné konstatovat, že hodnoty se u srovnávaných dvojic obecní lesy-státní lesy a obecní lesy-soukromé lesy statisticky významně neliší. Statisticky významně se liší pouze časové řady dvojice státní lesy-soukromé lesy. V případě nájemného v pravděpodobné výši (1 543 Kč.ha-1 v roce 2006) je dosaženo shodných výsledků, tedy všechny vlastnické kategorie u všech dotčených odvozených 58

ukazatelů vykazují statisticky významně rozdílné hodnoty. Všechny výsledky testů jsou uvedeny v příloze č. 3.

5.2.4 Souhrn Obecní lesy vykazují spíše nižší hodnoty vybraných ekonomických veličin ve srovnání s ostatními vlastnickými kategoriemi. Pokud se vyčíslí výše předepisovaného nájemného, která je u obecních lesů téměř dvojnásobná oproti soukromým lesům (při přepočtu na celkovou rozlohu lesů vlastnických kategorií), dosahují obecní lesy srovnatelných výsledků se soukromými lesy. U odvozených ukazatelů je možné pozorovat obdobné výsledky, jaké jsou patrné z ekonomických veličin, tedy obecní lesy dosahují hodnot blížících se hodnotám soukromých lesů. Tyto závěry potvrzují i výsledy t-testu pro závislé výběry, kde bylo prokázáno, že u všech tří vlastnických kategorií se odvozené ukazatele statisticky významně liší, za podmínek zohledněného nájemného. Z grafů je ovšem patrné, že obecní lesy se výrazně blíží lesům soukromým, i když nedosahují jejich hodnot. Mimo ukazatel podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti, kde se hodnoty obecních lesů statisticky neliší od hodnot soukromých i státních lesů. H0 1: Lesy ÚSC nedosahují srovnatelných ekonomických výsledků s dalšími vlastnickými kategoriemi lesů. H0 nepotvrzena, hodnoty lesů ÚSC se statisticky významně liší od hodnot obou zbývajících vlastnických kategorií, ovšem nachází se mezi hodnotami lesů státních a soukromých. Přičemž je patrná blízkost s hodnotami soukromých lesů. Je přijata alternativní hypotéza: H11: Lesy ÚSC dosahují srovnatelných ekonomických výsledků s dalšími vlastnickými kategoriemi.

5.3 Posouzení ekonomických vlivů mimoprodukčních funkcí lesa – převážně funkce rekreační V současné době již více než polovina všech obyvatel Země žije ve městech a jen města s dobře přístupnými svěžími lesy poskytují dostatečnou kvalitu života jejich obyvatelům. Pobyt a aktivity v přírodním, zvláště lesním prostředí jsou všeobecně hodnoceny jako nejvhodnější a nejúčinnější formy rekreace a optimalizace obnovy fyzických i psychických sil člověka. Příměstské lesy, které tvoří neoddělitelnou součást okolí lidských sídel, jsou, jak již z názvu plyne, lesy „při městech“, tzn. v jejich 59

bezprostředním okolí a stále více se ukazují jako důležité součásti krajiny, v okolí těchto lidských sídel, a výjimečně cenné přírodní lokality. Často jsou tyto lesy také ve vlastnictví přilehlých měst. Velmi názorným příkladem jsou Lesy hlavního města Prahy, města Hradec Králové nebo Olomouc (Kupka, 2006).

5.3.1 Ekonomické aspekty podpory rekreační funkce lesů Při postupující urbanizaci obyvatelstva Evropy lze předpokládat stále rostoucí význam příměstských lesů pro udržení kvality života a stále rostoucí potřebu jejich zajištění, zejména v okolí velkých měst. Hospodaření v příměstských lesích není limitováno jen přírodními a klimatickými podmínkami, ale i zvláštním cílem hospodaření, který je odlišný od cílů dosahovaných v lesích hospodářských. V příměstských lesích, díky jejich poloze, je návštěvnost samozřejmě daleko intenzívnější, obzvláště v okolí velkých měst. Návštěvnost lesa je výrazně místně diferencována, souvisí nejen s dostupností z velkých sídel, rekreační přitažlivostí a vybaveností, lesnatostí, ale i výskytem lesních plodin. Ovšem se vstupem veřejnosti je spojen celý komplex problémů (Kupka, 2006). Výrazným fenoménem posledních let je podle Frantíka (2008) také silný odpor laické veřejnosti k jakýmkoliv obnovním zásahům. Jestliže bylo v roce 1997 možné v pražských lesích bez většího zájmu veřejnosti vykácet 0,70 ha silně proředěného smrko-březového porostu, tak v roce 2001 obnovní těžba 90 m3 v obdobném porostu na poloviční

výměře

vyvolala

lavinu

odporu,

rozsáhlou

negativní

medializaci

a opakovanou kontrolu ze strany České inspekce životního prostředí a Ministerstva životního prostředí. Obnova v těchto lesích probíhá přísně maloplošně – průměrná velikost obnovované plochy činila v roce 2007 pouhých 0,09 ha. Specifik hospodaření v příměstských pražských lesích je ovšem celá řada, mezi zajímavosti patří například zalesňování holin ještě v roce jejich vzniku (pro vyloučení podezření veřejnosti, že se „kácí les, aby se tam mohlo stavět“; Frantík, 2008). Dalším aspektem hospodaření se zvyšujícím se počtem návštěvníků lesů je otázka bezpečnosti. Je třeba dělat maximum pro to, aby nedocházelo na cestách k úrazům, tj. přednostně a pravidelně vyvětvovat porosty okolo turistických tras a cyklostezek. (Zerzán, 2008). S rekreačním pobytem lidí je téměř vždy spojena produkce odpadů, které je nutné odvážet. I s černými skládkami se v našich lesích stále ještě setkáváme, obzvláště v okolí chatových oblastí. Odstranění černé skládky je nákladnější než odvoz a zpracování komunálního odpadu (Gregar, 2006). 60

Velmi cenným prvkem vybavenosti příměstských lesů jsou výchovně vzdělávací tabule, ochranné přístřešky, lesní studánky a prameniště vody, dětské kouty, vyhlídková místa, rozhledny, sportoviště, přírodní tělocvičny, cyklostezky, hippostezky atd. Náklady na vybudování těchto rekreačních prvků se značně liší a pohybují se v řádech stovek až desetitisíců korun. Další náklady představují údržba a opravy těchto prvků, které jsou z důvodů rostoucího vandalismu rovněž nezanedbatelné. Vybudování parkovišť je také jedním ze základních požadavků na vybavenost příměstských lesů. Kromě jejich výstavby je nutné ještě počítat s jejich údržbou, především vyžínáním trávy (Gregar, 2006). Kromě nákladů spojených s pobytem veřejnosti v lesích vznikají ještě škody na lesním majetku, které bývají obtížně vyčíslitelné a zůstávají na bedrech vlastníka. Jedním z primárních důsledků rekreace v lesích je sešlapování půdního povrchu a jeho následné zhutnění. Dalším důsledkem je mechanické poškozování rostlinstva pobytem i neukázněným chováním rekreantů. Významné jsou také škody způsobené požáry, které založí neukáznění kuřáci a rekreanti, kteří rozdělávají v lese oheň. Další ztráty vznikají v důsledku prodlouženého obmýtí, uměle sníženého zakmenění, krádeží zpracovaného dřeva, krádeží sazenic, poškozování oplocenek a jiných lesnických a mysliveckých zařízení (Kupka, 2006). Podle Frantíka (2008) lze samozřejmě tvrdit, že rekreační funkci plní každý les i bez přidané hodnoty v podobě mobiliáře, kvalitních cest, úklidu odpadků atd. Ovšem tato skutečnost podle jeho názoru platí jen do určité míry návštěvnosti, pokud má les i nad touto teoretickou hranicí plnit své rekreační poslání neobejde se to bez dalších finančních prostředků, které se musí do lesa vložit. Otázkou zůstává, kdo má tyto prostředky vložit, protože vstup do lesa nelze samozřejmě zpoplatnit. Oceňování rekreačních funkcí lesa Nelze nezmínit taktéž metody oceňování této funkce, ale jelikož nemají vliv na ekonomické stránky hospodaření v lesích, jsou zmíněny jen velmi krátce. Šišák (2008) uvádí, že při daném poměru významnosti zdravotně hygienické funkce lesa a dřevoprodukční funkce lesa a příslušné ceně dřevoprodukční funkce lesa, byla roční základní cena zdravotně hygienických funkcí lesa v ČR kalkulována na úrovni 2 573 Kč.ha-1, celková jednorázová cena při trvalém působení daných funkcí lesa byla kalkulována kapitalizací 2% úrokové míry na 128 650 Kč.ha-1.

61

Pokud by se tyto funkce lesů posuzovaly metodikou Vyskota (2003), pomocí finančního vyjádření aktuálních společenských efektů, kde úroveň naplňování aktuálních požadavků společnosti na lesy vyjadřuje společenský efekt lesů, který se stanoví pomocí faktoru aktuálního společenského zájmu, byla by sociálně rekreační funkce oceněna přibližně v rozmezí 9 800–6 800 000 Kč.ha-1 a zdravotně hygienická funkce v rozmezí 4 000–7 250 000 Kč.ha-1 (rozmezí je dáno minimální a maximální možnou hodnotou dané funkce). Obě výše zmiňované funkce jsou sice oceňovány velmi vysoko, to ovšem nemá vliv na podporu těchto funkcí ze strany hospodařícího subjektu a kromě vyčíslení výše škod v případě poškození či zničení porostu nemá pro lesní podnik praktický význam. Finanční příspěvky na podporu mimoprodukčních funkcí lesů Do roku 2005 vyplácelo MZe v rámci finančních příspěvků na hospodaření v lesích příspěvky na zajištění mimoprodukčních funkcí. Od roku 2005 bylo převedeno vyplácení těchto příspěvků na kraje, kde již nejsou účelově vázány a je na krajích na jaké účely a v jaké výši příspěvky vyplatí (Jelínek, 2008). Program rozvoje venkova České republiky pro období 2007-2013 podporuje mimoprodukční funkce lesů v rámci podopatření II. 2. 4. 2 - neproduktivní investice v lesích. Předmětem podpory jsou činnosti vedoucí ke zvyšování společenské hodnoty lesní a zalesněné půdy. Podle informací MZe, které se týkají žádostí za období let 2008-2010, byl přepočítán příspěvek na 1 ha celkové rozlohy jednotlivých vlastnických kategorií (celková výše příspěvků jednotlivých vlastnických kategorií vydělená celkovou výměrou vlastnické kategorie). Po přepočtu bylo zjištěno, že na základě žádostí podaných v tomto období byly obecním lesům vyplaceny příspěvky ve výši 42 Kč.ha-1 celkové rozlohy lesů, státním lesům 13 Kč.ha-1 a soukromým lesům 15 Kč.ha-1. V případě, že by byly tyto částky ještě přepočítány na jeden rok, byla by skutečná výše podpory na jeden ha opravdu zanedbatelná. Podle Franíka (2008) se v případě obce placením těchto vstupů uzavírá kruh, protože náklady spojené s veřejností požadovanými mimoprodukčními funkcemi lesa hradí sama obec, jíž se vrací část finančních prostředků od návštěvníků formou daní. Zde je patrné, že není počítáno s možností uvedení environmentálních služeb a produktů lesa na trh, a tím uhrazení nákladů s tím spojených. Právě obce vlastnící příměstské lesy mají jedinečnou možnost poskytování doplňkových služeb a produktů přírodního

62

prostředí podpořit pořádáním obecních kulturních, naučných, propagačních či jiných akcí. Řešení negativních externalit vyplývajících ze zvýšeného rekreačního zatížení lesů navrhuje Čacká (2011b) v ujasnění si práv a povinností vlastníků lesů a účinném domáhání se svých práv a disponováním k tomu vhodným legislativním nástrojem. Konkrétní řešení by podle citované autorky mělo mít tři kroky: 1) Zlepšit komunikaci mezi vlastníky lesa, obcemi a vlastníky lesů, ale především směrem k veřejnosti. Autorka zde zdůrazňuje pozitivní vliv lesní pedagogiky na výchovu širší veřejnosti, který se ovšem nemusí projevit okamžitě. 2) Měly by být provedeny „legislativní změny na úrovni finančních a nefinančních kompenzací, regulace hromadných akcí, rozšíření možností restrikce až po komplexní změnu v přístupu k obecnému užívání lesa po vzoru jiných států EU“. 3) Poslední krok spočívá v nastavení jasné podoby spolupráce mezi vlastníkem lesa a obcí, krajem (až státem) a složkami policie.

5.3.2 Vyjádření nákladovosti podpory rekreační funkce lesů Pro vymezení vlivu rekreační funkce lesů je třeba nejprve jednoznačně stanovit rozlohu lesů, v nichž je zvýšený požadavek na tuto funkci. V tabulce 10 je uvedena rozloha lesů lázeňských a lesů příměstských, u majetků jejichž rozloha přesahuje 200 ha. Již z uvedených hodnot rozlohy lesů lázeňských a příměstských u jednotlivých vlastnických kategorií je patrné, že obecní lesy zaujímají největší podíl lesů lázeňských i příměstských. Tento údaj je ovšem méně vypovídající při srovnání s ostatními vlastnickými kategoriemi, je pouze jasné, že zaujímají největší podíl z lesů se zvýšenou rekreační funkcí. Tento podíl představuje téměř 55 %, tedy více než polovina lesů lázeňských a příměstských je ve vlastnictví obcí. Obce a města vlastní dokonce 85 % lesů lázeňských. Tab. 10: Rozloha lesů příměstských a lázeňských u jednotlivých vlastnických kategorií

Kategorie lesů zvláštního určení / kategorie vlastnictví Lesy lázeňské Lesy příměstské a se zvýšenou rekreační funkcí Celkem Procento lesů příměstských (lázeňských) z lesů hospodářských

Obecní lesy 2 018

Státní lesy Soukromé lesy 371 0

13 690 15 709

10 550 10 921

2 261 2 261

7,6297

0,7959

1,3233

Zdroj: NLP, ÚHÚL 2012

63

Aby bylo možné vyjádřit rozlohu lesů se zvýšenou rekreační funkcí srovnatelnou mezi jednotlivými vlastnickými kategoriemi, byl zvolen ukazatel poměru lesů s převažující rekreační funkcí k lesům hospodářským dané vlastnické kategorie, samozřejmě oba údaje jsou u majetků s rozlohou nad 200 ha. Jelikož hospodářské lesy produkují výnosy, z nichž jsou saturovány náklady v těchto lesích. Tento poměr je v tabulce 10 uveden v procentech. Při této úpravě se ukázalo, že u obecních lesů odpovídají lesy se zvýšenou rekreační funkcí téměř 8 % rozlohy lesů hospodářských. Tento poměr je u obecních lesů desetkrát větší než u lesů státních a sedmkrát vyšší než u lesů soukromých. Jak bylo uvedeno výše, zatížení lesů zvýšenou rekreací s sebou nese určité zvýšené náklady. Vyjádření nákladů, na všechny omezení a vlivy zvýšené návštěvnosti lesů, se nepodařilo v ucelené podobě pro ČR či podle jednotlivých vlastnických kategorií dohledat. Podařilo se nalézt údaje jednotlivých lesních správ či například jednotlivých obecních majetků. Dostupné jsou informace o tom, jaká vznikne újma, pokud budou lesy zničeny, a to i pro lesy se zvýšenou rekreační funkcí. Dále bylo možné nalézt kvantifikaci nákladů na sanaci škod způsobených návštěvníky lesů. Tyto údaje uvádí Šišák (2009) pro LČR v období let 2005-2007 ve výši 7,50 Kč.ha-1 pozemků určených k plnění funkcí lesů (dále PUPFL). Dále je uvedeno, že největší podíl těchto nákladů představují škody ze zničení lesního porostu a že pouze 0,2 % škod bylo řešeno blokovou pokutou. Kromě toho se uvádí náklady Lesů hlavního města Prahy na podporu a saturaci rekreačního využívání lesů. V těchto lesích, zařazených do lesů zvláštního určení (příměstské lesy), je vynakládáno více než 2 500 Kč.ha-1 na úklid odpadu a údržbu rekreačních zařízení. K tomu jsou ještě zvýšené náklady na údržbu lesních cest (Frantík, 2008). Je ovšem třeba zmínit, že rekreační tlak je v pražských lesích možná nejvyšší v ČR. Z výše uvedeného vyplývá jednoznačný nedostatek informací o ekonomické stránce rekreačního využívání lesů. Na rozdíl od ČR jsou tyto informace v Německu i Švýcarsku zjišťovány a evidovány. V Německu je v lesnickém statistickém šetření rekreace v lesích vyčleněna jako jedna z pěti tzv. produkčních oblastí. V rámci této oblasti jsou uvedeny náklady, výnosy a příspěvky týkající se zajištění rekreační funkce lesů, práce lesních podniků s veřejností a lesní pedagogiky. Konkrétněji se jedná například o výstavbu lesních turistických cest, odstraňování odpadků, přednášky, provádění návštěvníků nebo zřízení a provozování lesních školních zařízení. 64

Tab. 11: Náklady produkční oblasti rekreace v €.ha-1 v letech 2003–2010 v Německu

Kategorie lesů/Roky Společenstevní lesy7 Státní lesy Soukromé lesy

2003 2004 2005 11 30 1

13 30 1

2006 2007

2008

2009

2010

průměr

10 21 1

11 25 1

12 25 1

13

12 23 1

14 33 1

1

Zdroj: Testbetriebsnetz Forst 2003-2010

V tabulce 11 jsou uvedeny náklady produkční oblasti rekreace přepočtené na hektar produkční plochy lesů jednotlivých vlastnických kategorií. Z těchto dat je patrné, že soukromí vlastníci vydávají na rekreační funkci lesů v porovnání s dalšími vlastnickými kategoriemi nejméně finančních prostředků. Obecní vlastníci lesů vynakládají přibližně o polovinu méně prostředků, než lesy ve vlastnictví státu. Výnosy z této oblasti nejsou buď žádné, nebo v poměru k nákladům několikanásobně nižší. Pro lepší použití metody analogie je vhodnější data převést na bezrozměrnou veličinu, která je dále aplikovatelná. To je možné vyjádřením nákladů na rekreační oblast jako podíl z celkových nákladů u jednotlivých vlastnických kategorií. Tento podíl je uveden v tabulce 12. Tab. 12: Procento nákladů na rekreační oblast z celkových nákladů v Německu

Kategorie lesů/Roky 2003 2004

Společenstevní lesy Státní lesy Soukromé lesy

3,6 7,2 0,4

2005 2006 2007 4,0 4,5 2,9 6,9 6,1 3,8 0,4 0,4 0,3

2008 3,3 4,9 0,3

2009 3,7 5,1 0,4

2010 3,9 0,4

průměr 3,7 4,9 0,4

Zdroj: Testbetriebsnetz Forst 2003-2010, vlastní zpracování

Využití těchto informací a jejich teoretická aplikace na české podmínky je možná jen s určitou mírou zobecnění a závěry této aplikace je nutné brát jen jako teoretickou konstrukci, nikoli jako přesná vypovídající data. Pomocí průměrného procenta nákladů na rekreační oblast za období let 2003 až 2010 v Německu se vyjádří částka, která představuje toto procento z celkových průměrných nákladů za stejné období u odpovídající vlastnické kategorie českých vlastníků lesů. Pokud by se tedy v případě obecních lesů vyjádřilo 3,7 % z průměrných nákladů lesnické činnosti obecních podniků v ČR, vyšla by hodnota 265 Kč.ha-1. Jinak řečeno, obecní lesní majetky nad 200 ha by vydávali na podporu rekreační funkce lesů a na sanaci škod způsobených návštěvníky lesa průměrně 265 Kč.ha-1.rok-1. Při této teoretické konstrukci by náklady 7

V německém statistickém šetření jsou lesy ve vlastnictví obcí zařazovány do kategorie lesů společenstevních. Vedle obecních lesů spadají do této kategorie ještě lesy ve vlastnictví církví a klášterů. Podrobnější vysvětlení je možné nalézt v následující kapitole.

65

na rekreační oblast lesů byly přibližně stejné jako celkové investice u této vlastnické kategorie. U státních lesů podpora rekreační funkce při této teoretické konstrukci představuje náklady ve výši 320 Kč.ha-1.rok-1. U soukromých lesů by to bylo pouhých 22 Kč.ha-1.rok-1. Pokud by tato teoretická konstrukce odpovídala realitě, představovaly by náklady na podporu rekreační funkce velmi významnou část rozpočtu obecních lesních majetků. V případě, že tyto náklady nebudou, v rámci tohoto konstruktu, saturovány žádnými nebo jen nepoměrně nízkými příjmy z této oblasti, bylo by třeba tyto náklady zohledňovat při prezentaci výsledků hospodaření jednotlivých vlastnických kategorií lesů. Zároveň relevantní informace o ekonomické situaci hospodaření v lesích se zvýšeným rekreačním zatížením by se mohly stát podkladem pro rozhodování představitelů obcí o cílovém využívání jejich lesního majetku. Toto rozhodnutí samozřejmě nemusí spočívat pouze na představitelích obce, ale pokud budou prezentovány jednoznačné informace, je možné přenést rozhodování i na občany dané lokality například formou referenda.

5.3.3 Souhrn Většina autorů se shoduje, že intenzívní rekreační využívání lesů s sebou přináší zvýšené náklady pro vlastníky či správce lesů. Obecní lesy vykazují největší rozlohu lesů lázeňských, příměstských a se zvýšenou rekreační funkcí vylišených podle lesního zákona. Zároveň je tato rozloha vztažená k rozloze lesů hospodářských desetinásobná oproti státním lesům a sedminásobná oproti soukromým lesům. Metodou analogie bylo zjištěno, že nálady na podporu rekreační funkce by u obecních lesů činily přibližně 265 Kč.ha-1.rok-1. Příspěvky na podporu rekreační funkce je možné čerpat z Programu rozvoje venkova. Z tohoto zdroje bylo obecním lesům poskytnuto v letech 2008-2010 45 Kč.ha-1 celkové rozlohy obecních lesů. Tato výše příspěvků byla až trojnásobně vyšší než u zbývajících vlastnických kategorií. Z výše uvedených hodnot jednoznačně vyplývá, že podpora rekreační funkce má nesporný vliv na ekonomické výsledky jednotlivých vlastnických kategorií. Přesná míra vlivu ovšem není v současnosti vyčíslitelná. Z tohoto důvodu není možné potvrdit nulovou hypotézu, H0 2: Podpora rekreační funkce lesů nemá rozdílnou míru vlivu na ekonomické výsledky u jednotlivých 66

kategorií vlastníků lesů. Na základě analogie byla vyvozena H1 2: Podpora rekreační funkce lesů má rozdílnou míru vlivu na ekonomické výsledky u jednotlivých kategorií vlastníků lesů. Z těchto výsledků jednoznačně vyplývá potřeba zjišťovat a evidovat vliv podpory rekreační funkce na ekonomické výsledky vlastníků lesů u všech vlastnických kategorií. Bez evidence a zohledňování nákladů (popřípadě výnosů) na podporu nejen rekreační funkce lesů je vyhodnocování ekonomických výsledků hospodaření sporné.

5.4 Analýza stavu lesů územních samosprávných celků v evropských zemích V následující kapitole je uveden přehled lesů ve vlastnictví ÚSC ve vybraných zemích Evropy. ÚSC jsou celosvětově jedním z významných vlastníků lesů. Ačkoli míra jejich zastoupení v jednotlivých zemích je značně různorodá, patří mezi tři nejvýznamnější skupiny vlastníků lesů v Evropě. Tato vlastnická kategorie je v současné době také živě diskutována i na jiných kontinentech, například v jihoamerických zemích či v některých asijských zemích. Těmto zemím ovšem nebude věnována pozornost, jelikož se jedná o již velmi odlišné přírodní, hospodářské, politické i ekonomické prostředí a srovnávání s těmito zeměmi by nemělo relevantní význam. Obce, jako vlastníci lesa, umožňují moderní formu regulace přístupu k lesním zdrojům, a to jak na venkově, tak v městských oblastech. Lesy jako multifunkční prvek přináší pro místní komunity širokou škálou benefitů. Splňují požadavky venkovského obyvatelstva, kterému lesy poskytují dřevo, energii, dostupnost potravinových zdrojů (v originále food security), přístřeší a další širokou škálu produktů potřebných v každodenním životě. Zároveň jsou ve venkovských oblastech přínosem pro turistický rozvoj, v městských a příměstských oblastech mají dnes vysokou hodnotu v rekreačním využití. Stejně tak se důležitým cílem lesního hospodářství stala komerční produkce dříví a během posledních dvou století přinesly lesy obcím významné příjmy do společného rozpočtu (Schmithüsen, 1997). Při srovnávání podílu lesů ÚSC v jednotlivých evropských zemích je problémem nejednotné zařazení těchto lesů. V některých případech jsou řazeny mezi lesy veřejného vlastnictví společně se státními lesy a v jiných případech jsou zase řazeny mezi lesy soukromé. Lesy ÚSC jsou v podstatě mezičlánkem mezi státním a soukromým vlastnictvím lesů a zahrnují kombinaci charakteristik obou těchto kategorií vlastnictví 67

lesů. Z tohoto důvodu je třeba tuto kategorii vlastnictví vylišovat, charakterizovat, popsat a srovnat v rámci geograficky, historicky, politicky a ekonomicky podobných oblastí. Tab. 13: Podíl a rozloha lesů ÚSC ve vybraných zemích Evropy

Výměra lesů ZÚSC % tis. ha

Země Česká republika 17 Albánie 38 Belgie 32 Bělorusko 0 Bosna a Herceg. 0 Bulharsko 12 Černá hora 0 Dánsko 5 Estonsko 0,1 Finsko 2,3 Francie 14 Chorvatsko 0 Itálie 22 Kypr 0 Litva <1 Lotyšsko 2,3 Lucembursko 33 Maďarsko 1 Makedonie 0 Moldavsko 12,2 Německo 20 Nizozemsko 16 Norsko 2,3 Polsko 0,9 Portugalsko 6 Rakousko 1,9 Rumunsko 16 Řecko 12 Skotsko 2 Slovensko 10 Slovinsko 2 Spojené království 0 Srbsko 0 Španělsko 1,7 Švédsko 2 Švýcarsko 29 Turecko 0 Ukrajina 0 Evropa 4,9 Zdroj: vlastní zpracování

celková v zemi 1000 ha

VÚSC % tis ha

429 356 223 0

0,2 0 0

4 0 0

2 594 776 694 8 600

0 471 0 29 2 529 2 393 0 2 0 19 66 29 20 0 46 2 160 58 281 82 352 69 1 024 468 25 188 24

0 0 0 0,0 0 0 0 0 30 0,2 0 0 1,4 1 0 0

0 0 0 234 0 0 0 0 3 277 1 0 0 50 66 0 0

2 720 3 927 770 534 1 726 23 311 17 165 2 487 8 759 174 1 921 2 884 90 2 039 997 375 11 076 365 12 000 9 121 5 860 3 887 6 573 3 903 1 341 1 938 1 217

0 0 317 610 361 0 0 10 636

2,8 0 23 4,5 0 0 3,7

80 0 4 226 56 0 0 7 993

2 881 2 200 18 373 30 516 1 240 10 729 9 705 215 468

68

Zdroje Zpráva, 2010 Male, Anton, 2010; Stojanovska, 2009 Schmithüsen, 2010; Kommunal.in B., 2004 C.Report, 2010b Stojanovska a kol., 2009 Voloshyna, Dürr, 2010; C.Report, 2010c Stojanovska a kol., 2009 C.Report, 2010e Aastaraamat, 2010 Schmithüsen, 2010; UNECE, 2005 Schmithüsen, 2010; UNECE, 2005 Stojanovska a kol., 2009 Table, 2010 UNECE, 2005; C.Report, 2010d Schmithüsen a kol., 2000 Vilkriste, 2011 PEFC Luxembourg, 2005; Snapshot, 2008 Schmithüsen, 2010; UNECE, 2005 Stojanovska a kol., 2009 Botnari a kol., 2011 Forstwirtschaft, 2006 Dirkse, 2004; Oldenburger, 2005; Pelkonen, 2000 Schmithüsen,2010;UNECE,2005;Pelkonen, 2000 Schmithüsen, 2010; Paschalis-Jakubowicz, 2006 Mendes, 2006; Torres, 2011 C.Report, 2010a; O.Waldbericht, 2008 Starea Pădurilor, 2010; Schmithüsen, 2010 Snapshot, 2008; Pelkonen, 2000; Christopoulou, 2011 Voysey, Hollingdale, 2010 Správa, 2009 Resolution, 2008 Schmithüsen, 2010; Wightman, 2012 Nonić a kol.,2009; UNECE, 2005 Anuario de Estadística Forestal, 2010 Snapshot, 2008; Statistik, 2011 Jahrbuch, 2010 Giraud, 2011; Report, 2010f Carter, Voloshyna, 2010

V tabulce 13 jsou uvedeny podíly zastoupení obecních lesů (označených zkratkou ZÚSC) v procentech ve vztahu k celkové rozloze lesů ve vybraných zemích Evropy. Vedle procentického zastoupení jsou uvedeny i celkové rozlohy lesů ve vlastnictví obcí. Dále je uvedeno procentické zastoupení a celková rozloha lesů vyšších ÚSC (VÚSC, krajů apod.). Zároveň je uvedena průměrná hodnota za všechny uvedené země označená jako „Evropa“ pro obě výše zmíněné kategorie. V následujícím textu jsou blíže popsány situace v některých vybraných zemích. Tento stručný popis doplňuje informace uvedené v tabulce 13. Vývoj držby lesů územními samosprávnými celky v Albánii Poprvé byly obecní lesy v Albánii definovány zákonem vydaným v roce 1923. Zde bylo uvedeno, že lesy a pastviny Albánie vlastní subjekty státní, soukromé a obecní. V roce 1945 zaujímaly obecní lesy 16 000 ha, což představovalo přibližně 1,42 % z celkové rozlohy lesů v této zemi. Za komunistického režimu byly všechny lesy i pastviny zestátněny a původní formy vlastnictví lesa byly opětovně uznány dle zákonů z let 1992 a 2005 (Muharremaja kol., 2009). Nicméně skutečný převod lesních pozemků byl zahájen až v roce 1996, kdy se albánská vláda a Světová banka dohodly na realizaci projektu, jehož hlavní součástí byla správa lesů realizovaná venkovskými obcemi. Respektive šlo o převod státních lesů do správy ÚSC a příprava společných lesních hospodářských plánů podle Natural Resource Development Project (Lako, 2008). Cílem pomoci bylo: 1) zmírnění chudoby a rozvoj venkovské společnosti, 2) udržitelný růst soukromého sektoru v kopcovitých a horských oblastech, 3) zlepšení správy veřejných statků a budování institucí s důrazem na kapacity ÚSC a sdružení uživatelů, kteří budou řídit zdroje trvale udržitelným způsobem a zároveň transparentně (Male, Anton, 2010). Transformace se týkala: 138 měst (což je přibližně polovina z celkového počtu) a 1 290 vesnic, 356 000 ha lesů, tzn. 38 % celkové rozlohy lesů (Lako, 2008), 36 oblastních lesních správ (District forest service), Ministerstva životního prostředí, lesního a vodního hospodářství (Male, Anton, 2010). Zároveň během transformace vzniklo: 138 sdružení uživatelů lesů a pastvin na úrovni měst (Forest Users Associations), 10 regionálních svazů (Regional Communal Forest Federation), 1 Národní asociace obecních lesů a pastvin Albánie (National Association of Communal Forest and Pastures of Albania; Male, Anton, 2010). 69

Aby bylo možné provádět správu obecních lesů, byla vytvořena sdružení uživatelů lesů a pastvin - nevládní organizace, později označené za neziskové organizace, v nichž jsou dle místní příslušnosti sdruženi všichni uživatelé obecních lesů. Tyto organizace fungují na místních úrovních. V roce 2005 vznikla Národní asociace obecních lesů a pastvin Albánie, která byla zřízena za pomoci Netherlands’ Development Agency. Tato organizace zastupuje regionální svazy na národní úrovni a svazy dále působí na regionální úrovni (Lako, 2008). Převod lesů do užívání obcí vedl ke zlepšení hospodaření v degradovaných lesích, zvýšení zájmu a účasti obcí i místních státních správ v oblasti lesního hospodaření (Lako, 2008). Nicméně je uváděno, že obecní lesy a pastviny v Albánii mají nízkou produktivitu a jsou to lesy degradované, tudíž se nedá očekávat, že budou generovat nějaké příjmy do obecních rozpočtů (Muharremaj a kol., 2009). Obdobný projekt byl zahájen v roce 2009 v Kosovu. V současné době probíhá pilotní projekt s 36 obcemi a tvoří se nové právní rámce umožňující decentralizaci vlastnictví a užívání lesů. Obce od pádu komunistického režimu žádný les nevlastnily, ani jej neměly v užívání. Stát vlastní a spravuje 60 % rozlohy lesů v Kosovu, zbývající část je v soukromém vlastnictví. Cíle projektu jsou obdobné jako v Albánii (Kampen, 2010). V oblasti bývalé Jugoslávie vlastnily obce před druhou světovou válkou své lesy, nicméně po roce 1990 vykazují nulové hodnoty rozlohy vlastněných lesů. Například v Srbsku bylo, podle oficiálních čísel udávaných ministerstvem, v roce 1926 ve vlastnictví obcí 11 % lesů. Bohužel se nepodařilo dohledat důvod tohoto stavu. Ovšem i další publikace uvádí, že v oblasti balkánského poloostrova jsou obecní lesy evidovány pouze v Albánii (Nonić a kol., 2009). Vývoj vlastnictví lesů územních samosprávných celků v Bulharsku Po roce 1990 se při procesu navracení zestátněného lesního majetku původním majitelům stal relevantním stav v roce 1947. Před druhou světovou válkou spravovaly obce dle Stoyanov a Stoyanov (2009) i lesy ve vlastnictví státu, za účelem uspokojování potřeb obcí a jejich občanů. Takto nakládalo více než 6 000 obcí s téměř 2 miliony ha lesů. Navrácení lesních majetků se uskutečňovalo na základě zákona z roku 1997, teprve v roce 2001 se ale začalo realizovat. Již v roce 2009 byl tento proces podle dostupných 70

informací oficiálně ukončen (Stoyanov a Stoyanov, 2009). V současné době je dle Voloshyn a Dürr (2011) ve vlastnictví obcí 530 tis. ha, což představuje přibližně 13 % rozlohy lesů (autoři ovšem vychází z dat FAO z roku 2005). Velikostní struktura lesů ÚSC směřuje spíše k majetkům menší rozlohy. Více než polovina majetků je menší než 500 ha (Cenov, 2010). Voloshyn a Dürr (2011) také uvádí, že tyto lesy jsou obhospodařovány pomocí speciálního oddělení v rámci struktury obce nebo podnikem s vlastní právní subjektivitou, podřízeným obci. Správa může být také delegována na státní lesní podnik. Ovšem regulace využívání nedřevních produktů a lov zvěře v lesích obcí je stále v kompetenci státní správy lesů. Dohled nad lesy obcí je povinností podniku státních lesů. Lesy územních samosprávných celků v Německu Lesy základních ÚSC v Německu patří do kategorie tzv. společenstevních lesů (Körperschaftswald), která je s 19 % lesní plochy, nejmenší ze tří kategorií vlastnictví lesa (vedle státního a soukromého vlastnictví lesů). Celkově zaujímá tato kategorie 2 160 189 ha lesů (Forstwirtschaft, 2006). Přibližně 12 500 obcí v Německu vlastní zhruba 8 000 lesních majetků ve velmi odlišném velikostním spektru. Mezi jednotlivými spolkovými zeměmi existují významné rozdíly v distribuci velikostních kategorií obecních lesů, všeobecně je ovšem vysoký podíl obecních lesů malé rozlohy (Ruppert, 2006). Nejmenší obecní lesní majetek v Německu je výrazně menší než 1 ha, v RheinlandPfalz například vlastní 7 obcí lesní plochu o výměře 0,1 ha a obec Rauenstein v Thüringen vlastní 0,0162 ha lesa. Naopak jeden z největších lesních majetků ÚSC v Německu vlastní okres Waldeck-Frankenberg s 18 500 ha lesa, z dalších měst stojí samozřejmě za zmínku Berlín s přibližně 28 000 ha lesů nebo Brilon s 7 750 ha lesa. Celoněmecká průměrná velikost společenstevního lesního majetku (tzn. lesní majetky obcí a církví) je cca 260 ha (Ruppert, 2006). Komplikujícím faktorem hospodaření obcí s jejich majetkem, včetně toho lesního, je finanční situace obcí. Tváří v tvář rekordnímu zadlužení německých obcí, klesajícím daňovým příjmům a zvýšeným výdajům mohou mít v budoucnosti obecní lesy značné finanční problémy. Trvale deficitní obecní rozpočty si vynucují diskuzi o privatizaci obecního lesa, tedy prodej lesů do soukromých rukou (Mans, 2010).

71

Kromě toho je lesní hospodářství během posledních let stále méně rentabilní a hospodářské výsledky lesních podniků klesají do záporných hodnot. Následkem toho dochází i ke změnám u obecních lesů. Zavádí se například vhodné účetní a kontrolní systémy, snižují se počty zaměstnanců a diskutuje se o změnách v organizaci správy obecních lesů, např. vytvoření akciových společností nebo společností s ručením omezeným pro hospodaření v lesích. V Saarland, Bayern a Sachsen-Anhalt bylo provedeno oddělení státní správy lesů od zemského lesního podniku obhospodařujícího lesy (Anonymus, 2005). Zároveň sílí tlaky na zvýšení odpovědnosti vlastníků lesů a reorganizaci správy lesních majetků. K tomu se přidávají úvahy o prodeji obecního lesa, které mnohdy naráží na odpor občanů. S čímž souvisí i rostoucí tlak na rekreační využívání lesů bez adekvátního finančního plnění. Všechny tyto okolnosti vedly k revizi federálního lesního zákona a na základě toho také zemských lesních zákonů, a to i v oblasti společenského využívání lesů (Ruppert, 2006). Vývoj vlastnictví lesů územních samosprávných celků v Rumunsku Před druhou světovou válkou vlastnily obce v Rumunsku největší podíl lesů v zemi, ten tvořil přibližně 40 % z celkové rozlohy lesů a po roce 1948 byly, stejně jako lesy ostatních nestátních vlastníků, znárodněny. Nicméně v letech 1954-1986 dostaly obce k užívání okolo 500 000 ha (Roering, 2000a). Po pádu komunistického režimu v prosinci 1989 začala vláda vytvářet opatření k navrácení lesních pozemků. To bylo realizováno třemi restitučními zákony během poměrně dlouhého časového období. První část restitucí probíhala v letech 1991–1999, na základě prvního restitučního zákona, podle nějž byly navráceny lesy pouze soukromým vlastníkům (fyzické osoby) v maximální výměře 1 ha (Abrudan a kol., 2009). Les nebyl navracen v místech, kde se nacházelo původní vlastnictví, ale většinou někde na okraji lesního komplexu (Vasile, 2009). Podle druhého restitučního zákona z roku 2000 měly být navráceny veškeré historické obecní a městské lesní majetky, vlastněné před rokem 1948. Tento zákon již ctil historické hranice lesních majetků. Třetí restituční zákon z roku 2005 umožňuje navrácení všech lesů původním majitelům bez ohledu na jejich velikost, umístění a druh vlastnictví (Abrudan a kol., 2009). V roce 2010 vzrostl podíl obecních lesů na 16 %, což představuje 1 024 000 ha lesa a průměrná rozloha jednoho obecního lesního majetku (508,26 ha v roce 2005; Bouriaud, 2005) je ve srovnání s ostatními zeměmi východní Evropy neobvykle vysoká.

72

Vývoj lesů územních samosprávných celků na Slovensku V současné době vlastní obecní lesy 187 955 ha, což představuje 9,7 % z celkové výměry slovenských lesů. Proces navracení lesních majetků po roce 1989 nebyl v roce 2009 ještě ukončen, nedořešený majetek měst a obcí představoval 2 035 ha. Zvyšuje se ovšem rozloha lesů, kterou obce samostatně obhospodařují. Podle posledních údajů obce hospodaří na 175 645 ha lesních pozemků (9,1 %), zbývající část lesů vlastněných obcemi obhospodařují například školní podniky či státní podnik Lesy SR (Lesné hospodárstvo, 2010). Údaje o velikostní struktuře jsou velmi rozporuplné. Ve Správe o lesnom hospodárstve (2009) je uvedeno, že bylo kladně vyřízeno 439 žádostí o navrácení obecních lesních majetků, což představuje 200 210 ha. Tento údaj ovšem nekoresponduje s údajem o rozloze lesů vlastněných obcemi, ze stejného zdroje. Na druhou stranu v rámci sítě zpravodajských jednotek zaujímá 91 obecních vlastníků 90 % rozlohy všech obecních lesů (Správa, 2009, Sieť, 2008). Stejně tak jako v ČR vznikla organizace SVOL (Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR), bylo i na Slovensku založeno v roce 1994 Združenie obecných lesov Slovenskej republiky (ZOL SR), které v současné době sdružuje nejen vlastníky obecních lesů, ale i vlastníky nestátních lesů a právnické osoby obhospodařující lesy. Členové tohoto sdružení vlastní 73 % výměry obecních lesů na Slovensku (Združenie, 2012). Je možné zjistit, že obce obhospodařují své lesy v naprosté většině případů buď v rámci oddělení (odboru) obecního úřadu (u menších lesních majetků) nebo pomocí právnické osoby, společnosti s ručením omezeným, jejímž majoritním či výhradním vlastníkem je obec. Ve spíše výjimečných případech je k obhospodařování obecního lesního majetku zřízena akciová společnost či příspěvková organizace (Združenie, 2012). Zároveň je také patrné, že je větší množství obecních lesních majetků s rozlohou nad 500 ha. Například lesní majetek města Košice byl největším městským majetkem v Uhersku a dnes je s výměrou 19 432 ha druhým největším obecním lesním majetkem ve střední Evropě (Košice, 2012). Lesy územních samosprávných celků ve Švýcarsku Tři čtvrtiny švýcarských lesů jsou ve veřejném vlastnictví8 (71 %, tzn. 894 743 ha). Nicméně regionálně se tento poměr liší (Waldbericht, 2005). Lesy ve vlastnictví tzv.

8

mezi veřejné vlastníky patří Švýcarská federace, kantony, politické obce, skupinou zděděné lesy, korporace, družstva, církve a kláštery. Zbývajících 28 % lesů vlastní soukromí vlastníci.

73

politických obcí (Politische Gemeinden)9 představují cca 29 % celkové rozlohy lesů. Mimo to existuje ještě poměrně specifický způsob vlastnictví nazvaný “skupinou zděděné lesy”, kdy lesy společně vlastní skupina rodin (Bürgergemeinden)10, jejichž předci pocházeli ze stejné lokality (obce). Tato forma vlastnictví hospodaří na přibližně 30 % celkové rozlohy lesů. Lesy vlastní i VÚSC, v tomto případně 26 kantonů. Rozloha jimi obhospodařovaných lesů tvoří necelých 5 % celkové rozlohy. Švýcarský stát (federace) vlastní méně než 1 % rozlohy lesů - jedná se o chráněné oblasti celostátního významu (Schwitter, Oberholze, 2011, Jahrbuch, 2010). V minulosti sloužily obecní lesy především jako zdroj příjmů pro obec či jiných benefitů pro občany, jako například možnost koupě palivového dříví za zvýhodněnou cenu, možnost pastvy dobytka v obecních lesích či vánoční stromky pro obyvatele zdarma. V některých případech dostávaly domácnosti určitou platbu pocházející z výnosů z obecního lesního hospodaření. V dnešní době se stává hospodaření v obecních lesích stále více spíše povinností než zdrojem příjmů, kvůli nízké výkupní ceně dříví. Z tohoto stavu dokonce někdy plynou nevhodné pěstební postupy nebo přetěžování, kvůli zachování ekonomické efektivnosti těchto lesních majetků. Proto je nutný dohled tzv. lesní služby (Forest service) na úrovni kantonů. Obecní lesy jsou stále ještě zdrojem palivového dříví, ovšem stale více se rozmáhá produkce lesní štěpky, kterou jsou vytápěné obecní budovy (Schwitter, Oberholze, 2011). Lesy územních samosprávných celků na Ukrajině V současné době jsou veškeré lesy na Ukrajině ve správě různých státních institucí (hlavně ministerstev a státního lesního podniku). Nicméně existuje právní předpis, podle nějž mají obce vlastnické právo na lesy. Tento předpis uvádí, že lesní pozemky mohou být předány ze státu do obecní správy (územním společenstvím) nebo samosprávným organizacím zřízeným obcemi. To nebylo doposud realizováno, pouze v některých oblastech byly založeny obecní podniky zabývající se zpracováním lesních produktů (Carter, Voloshyna, 2011).

9

Politische Gemeinde (politická obec) je analogie obcí v ČR provádějící tzv. všeobecné kompetence v komunálních záležitostech. V některých kantonech jsou tyto obce také označovány jako Einwohner-, Orts- nebo Munizipalgemeinden, v kantonu Appenzell také jako Bezirk. I města jsou politickými obcemi. K 1. 1. 2012 existovalo ve Švýcarsku 2 495 politických obcí (Politische Gemeinde). 10 Bürgergemeinde je veřejnoprávní společnost osob, které bez ohledu na aktuální místo pobytu mají status občana (obyvatele města) a domovské právo v dané obci. V některých kantonech jsou tyto obce také označovány jako Bürger-, Ortsbürger- nebo Ortsgemeinde a v některých kantonech neexistují vůbec (Bürgergemeinde).

74

Během posledních let byl ovšem vytvořen projekt, který by měl podpořit zájem podílet se na rozhodování o místních lesích na úrovni ÚSC, a to jak vyšších (možné přirovnat k okresům v ČR) tak i základních, tedy obcí. Zapojení by se mělo uskutečňovat prostřednictvím možnosti ovlivnit tvorbu a obsahovou náplň obdoby lesních hospodářských plánů, v nichž by měla být uvedena mimo jiné i rozhodnutí týkající se zájmů obce a občanů daného regionu. Jedním z těchto cílů by mělo být například i zajištění palivového dříví pro místní komunity či zachování lesů v okolí turistických oblastí a rozvoj venkovské turistiky jako zdroje obživy občanů regionu (Carter, Voloshyna, 2011). Lesy ÚSC v dalších zemích Evropy V dalších evropských zemích, které nebyly zmíněny, je zastoupení lesů ÚSC nulové (například v Bělorusku, Rusku, kde veškeré lesy vlastní stát či jeho instituce); natolik nízké, že o nich nejsou dostupné žádné podrobnější informace (například v Polsku, pobaltských a severských zemích, Slovinsku) nebo se tyto informace nepodařilo v německém či anglickém jazyce dohledat (například ve Francii, Belgii, Lucembursku, Portugalsku). Země jižní Evropy, jsou do tabulky 13 přidány převážně z důvodů komplexnosti. Jelikož historický vývoj, způsoby hospodaření i přírodní podmínky jsou značně odlišné, komplikovalo by se případné srovnání se stavem v ČR. Zajímavá je situace například v Rakousku, v němž se předpokládá významné zastoupení lesů ÚSC, což ovšem není reálné a většina publikací včetně těch, které se týkají ekonomiky hospodaření v lesích, je věnována nejrozsáhlejší vlastnické kategorii, tedy lesům soukromým. Přesné aktuální a relevantní informace o těchto lesích je poměrně těžké získat. Najít srovnatelná ekonomická data těchto lesních podniků je ještě komplikovanější. Údaje byly zjišťovány z velmi široké škály publikací, ale bohužel se nepodařilo zajistit jejich úplnou jednotnost v čase. Zároveň byla snaha o maximální aktuálnost dat. V zemích, kde jsou lesy ÚSC zastoupeny v malé míře, je zjišťování informací problematické. Obdobná je ovšem situace v západních zemích jako je například Francie či Belgie, kde se nepodařilo nashromáždit relevantní informace, přestože podíl lesů ÚSC je poměrně vysoký. V tomto případě se pravděpodobně jedná o komplikaci způsobenou jazykovou nekompatibilitou, jelikož informace byly zjišťovány v německém a anglickém jazyce. Ve východní Evropě je patrný vyšší počet obecních lesů, které vykazují malou rozlohu. Specifické postavení v tomto srovnání má Rumunsko a Bulharsko, v nichž 75

obecní lesní majetky vykazují větší průměrné rozlohy. V případě srovnání vývoje a situace lesů ÚSC ve východní Evropě je možné konstatovat, že ve většině zemí proběhl proces navracení obecních lesních majetků. Pokud byl restituční proces započat, je buď definitivně dokončen, či zbývá dokončit jen ojedinělé specifické případy, které jsou předmětem například soudních sporů. Průběh restitucí se ovšem v jednotlivých zemích liší. ČR v tomto pohledu zajistila poměrně kvalitní proces navracení obecních majetku, i přes to, že doposud není plně dokončen. Lze to konstatovat na základě srovnání například s Rumunskem, kde byl proces navracení lesů značně komplikovaný, či Bulharskem, kde probíhají zdlouhavé soudní pře, nebo Albánií, kde zahájení reálného převodu financovala Světová banka. Zajímavý je případ Srbska a dalších zemí bývalé Jugoslávie, kde k restituci obecního majetku vůbec nedošlo. Zároveň jsou ovšem zkušenosti, ze kterých by bylo možné se poučit a využít je. Například v Albánii jsou všichni obecní vlastníci sdruženi v regionálních sdruženích, jejichž nadstavbou je národní sdružení, prosazující zájmy obecních lesů. V zemích západní Evropy nebyla narušena kontinuita hospodaření obcí s jejich lesními majetky převedením tohoto majetku pod správu státu tak, jak se stalo v zemích bývalého východního bloku, které byly několik desetiletí pod vlivem bývalého Sovětského svazu. Přesto se obce potýkají s podobnými problémy při obhospodařování svých lesních majetků, jaké mají české ÚSC. Jde zejména o ekonomickou stránku hospodaření, kdy díky poklesu cen dříví, je velmi komplikované zajistit vyrovnané či výnosové hospodaření. Zároveň sílí tlak na poskytování mimoprodukčních funkcí lesů, zejména pak funkce rekreační, které ovšem nejsou nikterak kompenzovány. Dalším aspektem je hospodářská situace v Evropě, která ovlivňuje i finanční hospodaření obcí. Ty se potýkají s rostoucím zadlužením a požadují po svých lesních majetcích příspěvky do obecního rozpočtu, nebo alespoň vyrovnané hospodaření. Díky této situaci dostávají reálnější podobu myšlenky o prodeji lesů ÚSC, a to i přes odmítavý postoj veřejnosti, která je například v Německu velmi hrdá na obecní vlastnictví lesů (Mans, 2010). Rozdíl mezi informacemi o lesích ÚSC v západní a východní části Evropy jsou výrazné. Tyto rozdíly jsou zejména v dostupnosti, množství a vypovídací schopnosti dat o hospodaření lesních majetků ÚSC. Zatímco v zemích východní Evropy jsou tato data, obzvláště pak data ekonomická, dohledatelná zčásti a velmi komplikovaně, v Německu a Švýcarsku jsou velmi bohatá, názorná a poměrně snadno dostupná. A dokonce v rámci spolupráce mezi Německem, Švýcarskem a Rakouskem i mezistátně srovnatelná, díky jednotnému postupu při sběru těchto dat. 76

5.4.1 Souhrn Podíl lesních majetků ÚSC na celkové výměře lesů je v jednotlivých státech Evropy velmi různorodý, v rozsahu od nepřítomnosti této kategorie vlastnictví lesů až po 38% zastoupení obecních lesů v Albánii a 30% podíl lesů ve vlastnictví spolkových zemí v Německu. Většina lesních majetků ÚSC spadá do kategorie majetků malé rozlohy, mimo obecní lesní majetky v Rumunsku, kde průměrná velikost jednoho majetku přesahuje 500 ha. V rámci Evropy představuje rozloha obecních lesů 4,9 % všech lesů a lesy ve vlastnictví vyšších ÚSC zaujímají jen necelé 4 % lesů. Informace o rozloze lesů VÚSC ovšem nebyla dostupná ve všech zemích, tudíž skutečná rozloha se může mírně lišit.

Obr. 16: Přehled zastoupení obecních lesů v Evropě

Zdroj: vlastní zpracování

Různorodé jsou i informace publikované o lesích ÚSC. V zemích východní Evropy jsou to údaje převážně o restitučním procesu, v zemích západní Evropy spíše o hospodaření a výsledcích hospodaření lesních majetků ÚSC. Ve srovnání s lesy ÚSC v ostatních zemích východní Evropy lze konstatovat, že proces navracení lesů původním vlastníkům probíhal v ČR relativně rychle, komplexně a úspěšně. Na druhou 77

stranu ve srovnání se zeměmi západní části Evropy jsou patrné rezervy v oblasti informací o ekonomice hospodaření v těchto lesích. H0 3: Procentický podíl výměry lesů ÚSC není v zemích Evropy shodný. Z tabulky i mapy s procentickým zastoupením výměry lesů ÚSC je patrné, že tuto hypotézu lze potvrdit. Lesy ÚSC mají rozdílný procentický podíl výměry v jednotlivých evropských zemích.

5.5 Srovnání ekonomické situace lesů územních samosprávných celků v České republice, Německu a Bavorsku V této části jsou již uváděna pouze data obecních lesů. Další vlastnické kategorie uváděny nejsou. Srovnáním všech vlastnických kategorií by došlo k rozmělnění celé práce a značnému nárůstu jejího obsahu. Zároveň je třeba zmínit, že toto srovnání nemá optimální vypovídací hodnotu a autorka si je vědoma možných nepřesností způsobených odlišným účetním systémem v daných zemích. Na druhou stranu je třeba zmínit, že rozdílnost jednotlivých vlastnických kategorií a jejich právních forem v rámci ČR představuje také určité nepřesnosti, přesto je hospodaření v těchto lesích srovnáváno a to dokonce i bez zohlednění natolik zásadních informací jako je například výše nájemného. I z tohoto důvodu si autorka dovolí provést toto srovnání, ovšem s vědomím a uvedením dané nepřesnosti.

5.5.1 Odvozené ukazatele Srovnání ekonomických výsledků českých, německých a bavorských obecních lesních majetků bude realizováno na základě stejných odvozených ukazatelů, které byly použity ke srovnání hospodaření vlastnických kategorií lesů v ČR. Opět jsou všechny údaje pouze za lesnické činnosti. Koeficient nákladovosti V tomto případě jsou uvedeny časové řady koeficientu nákladovosti pro obecní lesní majetky v ČR, Německu a Bavorsku.

78

Koeficient nákladovosti 1,10 1,00 0,90 0,80 0,70 0,60

2003

Obecní lesy CR

0,65

Obecní lesy N

1,01

Obecní lesy B

0,94

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

0,78

0,77

0,71

0,79

0,83

0,74

1,04

0,99

0,83

0,74

0,76

0,89

0,83

0,94

0,95

0,83

0,76

0,88

0,99

0,83

Roky Obr. 17: Srovnání koeficientu nákladovosti v ČR, Německu a Bavorsku

Zdroj: RSŠ 2003-2010, Testbetriebsnetz Forst 2003-2010, TBN Forstwirtschaft 2003-2010, vlastní zpracování

U tohoto ukazatele je patrný podobný průběh u všech tří srovnávaných zemí. U německých obecních lesů přesahuje tento koeficient v roce 2003 a 2004 hodnotu 1, jelikož v daných letech dosahovaly obecní lesní majetky v Německu záporných hodnot výsledku hospodaření. Je možné konstatovat, že hodnoty tohoto koeficientu vykazují podobu ve svém průběhu a již menší podobnost v hodnotách v jednotlivých letech. U obecních lesů v ČR jsou patrné menší výkyvy v tomto ukazateli a nejnižší hodnoty koeficientu nákladovosti, tzn., že na jednu jednotku výnosů připadá nejmenší podíl nákladů. To lze obecně zdůvodnit vyššími cenami služeb a lidské práce v Německu. Rentabilita nákladů 0,60 0,50 0,40 0,30 0,20 0,10 0,00 -0,10

Rentabilita nákladů

2003

Obecní lesy CR

0,55

Obecní lesy N

-0,01

Obecní lesy B

0,07

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

0,28

0,30

0,41

0,26

0,20

0,35

-0,03

0,01

0,21

0,35

0,31

0,13

0,21

0,06

0,05

0,21

0,32

0,13

0,01

0,20

Roky Obr. 18: Srovnání rentability nákladů v ČR, Německu a Bavorsku

Zdroj: RSŠ 2003-2010, Testbetriebsnetz Forst 2003-2010, TBN Forstwirtschaft 2003-2010, vlastní zpracování

79

Ze srovnání rentability nákladů lesnické činnosti je opět patrný podobný vývoj tohoto ukazatele v čase u všech srovnávaných zemí. Přičemž rozdíly mezi hodnotami jsou zejména na počátku časové řady, tedy roce 2003, kdy jsou výsledky hospodaření obecních lesů v Německu záporné a v Bavorsku velmi nízké. Opět je možné z grafu vyčíst, že rentabilita nákladů obecních lesů v ČR dosahuje nejvyšší hodnoty ve srovnání se zbývajícími dvěma zeměmi. Rentabilita výnosů 0,35 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0,00 -0,05

Rentabilita výnosů

2003

2004

Obecní lesy CR

0,35

Obecní lesy N

-0,01

-0,04

Obecní lesy B

0,06

0,06

2005

2006

2007

2008

2009

2010

0,22

0,23

0,29

0,21

0,17

0,26

0,01

0,17

0,26

0,24

0,11

0,17

0,05

0,17

0,24

0,12

0,01

0,17

Roky Obr. 19: Srovnání rentability výnosů v ČR, Německu a Bavorsku

Zdroj: RSŠ 2003-2010, Testbetriebsnetz Forst 2003-2010, TBN Forstwirtschaft 2003-2010, vlastní zpracování

Rentabilita výnosů je velmi obdobná rentabilitě nákladů, celkově vykazuje ovšem nižší hodnoty. Stejně tak jako u předešlého ukazatele obecní lesy v ČR vykazují mírně vyšší hodnoty. Podíl příspěvků na hospodaření na výnosech lesnické činnosti Jedním z důvodů pro obtížné srovnání ekonomických ukazatelů může být i rozdílnost v dotačních titulech a výši příspěvků na hospodaření v lesích ve srovnávaných zemích. Tuto komplikaci je možné odstranit srovnáním výše příspěvků, ovšem ne v absolutních hodnotách, ale v poměrném ukazateli vyjadřujícím podíl příspěvků na hospodaření na celkových výnosech lesnické činnosti.

80

Podíl příspěvků na výnosech lesnické činnosti 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01

2003

Obecní lesy CR

0,07

Obecní lesy N

0,05

Obecní lesy B

0,04

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

0,08

0,07

0,05

0,08

0,07

0,05

0,04

0,03

0,03

0,02

0,06

0,05

0,02

0,04

0,04

0,04

0,02

0,06

0,06

0,04

Roky Obr. 20: Srovnání podílu příspěvků na výnosech lesnické činnosti v ČR, Německu a Bavorsku

Zdroj: RSŠ 2003-2010, Testbetriebsnetz Forst 2003-2010, TBN Forstwirtschaft 2003-2010, vlastní zpracování

Tento ukazatel opět vykazuje podobnost v průběhu časových řad. Obecně se ve všech sledovaných zemích pohybuje podíl příspěvků na výnosech v řádu dvou až osmi procent. Je možné pozorovat, že obecní lesy v ČR vykazují nepatrně vyšší podíl příspěvků na hospodaření ve srovnání s dalšími zeměmi a to zejména v počátečních letech časové řady. Nicméně podíl příspěvků na výnosech lesnické činnosti u všech tří srovnávaných zemí nevykazuje výrazné rozdíly. Podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti Tento ukazatel vykazuje, do jaké míry závisí výnosy lesnické činnosti na prodeji dřevní suroviny respektive, do jaké míry si organizace zajišťují příjmy i z jiných zdrojů. Podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti 0,90 0,85 0,80 0,75 0,70 0,65

2003

2004

Obecní lesy CR 0,70

2005

2006

2007

2008

2009

2010

0,82

0,83

0,87

0,76

0,71

0,76

0,88

0,80

0,81

0,83

0,85

0,84

0,80

0,84

Obecní lesy N

0,82

0,80

0,82

Obecní lesy B

0,84

0,80

0,81

0,84 Roky

Obr. 21: Srovnání podílu tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti v ČR, Německu a Bavorsku

Zdroj: RSŠ 2003-2010, Testbetriebsnetz Forst 2003-2010, TBN Forstwirtschaft 2003-2010, vlastní zpracování

81

Průběh tohoto ukazatele je opět velmi obdobný, zejména v počátečních letech časových řad, kde je možné pozorovat téměř totožný průběh. Od roku 2007 nastává mírná diference a to zejména u obecních lesů v ČR, u nichž dochází k poklesu podílu tržeb za dříví na výnosech. To je možné interpretovat jako přizpůsobení se situaci na trhu se dřívím a nalezení dalších možných zdrojů příjmů. Z předešlého grafu je poté zřejmé, že tyto další příjmy nepochází z dotačních zdrojů.

5.5.2 Doplňkové ukazatele Stejně jako při srovnání hospodaření českých kategorií vlastníků lesů jsou i v tomto případě uváděny pro dokreslení výše uvedených informací doplňkové ukazatele. 5.5.2.1 Podíl certifikovaných lesů Jak již bylo zmíněno výše, odvozené ukazatele hodnotí pouze ekonomickou stránku hospodaření. Stránka trvalé udržitelnosti hospodaření v lesích je v této práci vyjadřována prostřednictvím podílu certifikovaných lesů. V této části je již vyjádřen podíl certifikovaných lesů nejen systémem PEFC, ale taktéž systémem FSC. FSC v Německu představuje finančně i z hlediska hospodaření náročnější certifikační systém. Z tohoto důvodu je certifikováno méně lesních majetků a bylo možné zkontrolovat u každého majetku certifikovaného systémem FSC, zda není zároveň certifikován i systémem PEFC. Na základě toho bylo možné vymezit rozlohu lesů certifikovaných pouze systémem FSC, přičíst ji k lesům certifikovaným systémem PEFC a vyjádřit celkové procento certifikovaných lesů. Sumární hodnoty za Bavorsko a Německo jsou uvedeny v následující tabulce. Procentické vyjádření podílu certifikovaných obecních lesů v jednotlivých spolkových zemích je uvedeno v příloze č. 5. Tab. 14: Rozloha a podíl certifikovaných obecních lesů

Země Česká republika Bavorsko Německo

certifikováno jen FSC v ha

PEFC v ha 191 393 72 325 1 234 757

5 305 111 048

celkem v % 45 23 62

Zdroj: Regionaler Waldbericht Bayern, 2010; PEFC Deutschland, 2012; FSC, 2012; ZZ 2010

Z tabulky 14 vyplývá, že v Bavorsku je podíl certifikovaných lesů relativně nízký, pouhých 23 % z obecních lesů má oficiálně garantováno, že hospodaří podle pravidel trvalé udržitelnosti či přírodě blízkým způsobem. V případě, že tento stav

82

zkonfrontujeme s velikostním rozložením společenstevních lesů11, je možné vyjádřit tento podíl jako většinu lesních majetků s výměrou nad 1 000 ha. V rámci Německa je certifikováno 62 % obecních lesů. Ovšem díky odlišné velikostní struktuře této vlastnické kategorie není toto procentické vyjádření příliš srovnatelné a vypovídající. Pokud bude zohledněna velikostní struktura majetků, je možné vyjádřit rozlohu certifikovaných lesů jako všechny lesní majetky přesahující 1 000 ha a část majetků o rozloze 500-1 000 ha. 5.5.2.2 Průměrná výše těžeb v jednotlivých sledovaných zemích Průměrná výše těžeb přepočtena na jeden hektar výměry vlastnické kategorie vykazuje rozdíly mezi hodnotami jednotlivých zemí. Z tabulky 15 je patrné, že obecní lesy v ČR těží v průměru nejméně, naproti tomu obecní lesy v Bavorsku těží v rámci srovnávaných zemí nejvíce, přičemž rozdíl je v některých letech i poměrně významný. Tyto rozdíly v jednotlivých dílčích letech mohou být způsobeny kalamitami (například větrnými polomy). Tab. 15: Výše těžeb v m3.ha-1 u obecních lesů vybraných zemí

Česká republika Bavorsko Německo

2003 5,7 8,3 6,9

2004 9 7,2

Průměrná výše těžeb v m3.ha-1 2005 2006 2007 2008 5,3 5,7 7,9 6,5 6,3 9,5 8,8 8 7,1 7,6 9,1 8,6

2009 5,9 6,4 6,6

2010 6,9 7,5 7

Zdroj: RSŠ 2003-2010, Testbetriebsnetz Forst 2003-2010, TBN Forstwirtschaft 2003-2010, vlastní zpracování

5.5.2.3 Průměrné zpeněžení dříví Průměrné zpeněžení dříví bylo pro obecní lesy v Německu a Bavorsku dopočítáno podle ročního středového kurzu eura vůči koruně, zveřejněného Českou národní bankou a Ministerstvem financí České republiky. Z obrázku 22 je patrné, že nejnižší zpeněžení dosahují obecní lesy v ČR. Určité zkreslení je možné z důvodu převodu měnové jednotky.

11

Velikostní struktura společenstevních lesů v Bavorsku je uvedena v příloze č. 5

83

Kč/m3

Průměrné zpeněžení dříví 1 800 1 700 1 600 1 500 1 400 1 300 1 200 1 100

Obecní lesy ČR

2003

2004

1 111

2005

2006

2007

2008

2009

2010

1 102

1 220

1 223

1 107

1 146

1 340

1 559

1 805

1 672

1 640

1 694

1 707

1 472

1 402

1 457

Obecní lesy Bavorsko 1 656

1 531

1 400

Obecní lesy Německo 1 430

1 439

1 325

Roky Obr. 22: Průměrné zpeněžení dříví obecních lesů v Kč.m-3 v ČR Německu a Bavorsku

Zdroj: vlastní zpracování

Srovnání hodnot jednotlivých ukazatelů mezi vybranými zeměmi Data byla otestována Shapiro-Wilkovým testem na normalitu rozdělení. Zde bylo zjištěno, že ukazatel podíl příspěvků na výnosech lesnické činnosti nevykazuje normální rozdělení dat. Výsledky Spearmanovy korelace prokazují vztah mezi hodnotami ukazatelů obecních lesů Německa a Bavorska. Pro kontrolu, zda se nejedná o korelaci zdánlivou, byl daty proložen polynomický trend třetího řádu, u nějž rezidua nevykazovala autokorelaci (ideálně by datům odpovídal polynomický trend čtvrtého řádu, u něj ovšem vykazovaly rezidua autokorelaci, tudíž jej nebylo možné použít). Spearmanův korelační koeficient vykázal u reziduí shodnost hodnot všech zemí u téměř všech ukazatelů. Proto byl i u reziduí proveden test normality dat, který potvrdil normalitu, a následně parametrický korelační koeficient, který v podstatě potvrdil výsledky Spearmanovy korelace. Je tedy potvrzena korelace dat odvozených ukazatelů mezi Německem a Bavorskem (což by ovšem bylo možné potvrdit i bez korelace reziduí, jelikož je zřejmé, že jednotlivé časové řady spolu souvisí). Kromě korelace byly provedeny t-testy pro závislé výběry, které u koeficientu nákladovosti, rentability nákladů i výnosů prokázaly statisticky významný rozdíl pouze mezi řadami českých a bavorských obecních lesů. U podílu příspěvků a tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti se řady statisticky významně neliší jen mezi německými a bavorskými obecními lesy. Podrobné výsledky statistických testů jsou uvedeny v příloze č. 6.

84

5.5.3 Souhrn Z grafů odvozených ukazatelů je patrné, že průběh časových řad obecních lesů v ČR, Německu a Bavorsku je obdobný. Nicméně obecní lesy ČR vykazují poněkud lepších výsledků, téměř u všech ukazatelů. Zároveň ale dosahují nejvyššího podílu příspěvků na hospodaření ve vztahu k celkovým výnosům. Korelace časových řad vykázala vztah časových řad Německa a Bavorska. T-testy doplnily, mimo již uvedený vztah, statisticky významně nerozdílná data u ukazatelů finanční analýzy mezi řadami ČR a Německa. Z doplňkových ukazatelů je ovšem zřejmé, že české obecní lesy dosahují nejnižšího průměrného zpeněžení (což může být do určité míry způsobeno přepočtem dat z Německa a Bavorska na české koruny). Stejně tak české obecní lesy vykazují nejnižší výši těžeb na jeden ha lesních porostů. Naproti tomu dosahují české obecní lesy největší záběr lesních podniků certifikovaných dle pravidel trvalé udržitelného lesního hospodářství a přírodě blízkého hospodaření v lesích (nejedná se o procentické vyjádření certifikované plochy, ale velikostní složení pravděpodobně certifikovaných lesů). Z výše uvedeného je možné potvrdit nulovou hypotézu H0 4: Lesy ÚSC v České republice nedosahují srovnatelných ekonomických výsledků jako lesy ÚSC ve Svobodném státu Bavorsko a Spolkové republice Německo. Vhodné by však bylo doplnit, že české obecní lesy dosahují lepších ekonomických výsledků, případně obdobných výsledků jako obecní lesy Německa.

5.6 Závěrečná doporučení Na základě zjištěných výsledků jsou navržena následující doporučení.

5.6.1 Společné obhospodařování obecních lesních majetků Jako jeden z hlavních důvodů komplikovaného hospodaření v lesích ÚSC je uváděna malá rozloha těchto majetků. Jak již bylo uvedeno výše, 89 % obcí vlastní majetek menší než 100 ha. Jedním z řešení této situace je sdružování obecních vlastníků lesů do větších celků či společné obhospodařování lesních majetků. Výhody a přínosy společného obhospodařování nejen lesních majetků byly publikovány mnohokrát a proto zde nebudou opakovány. Výše bylo již mimo jiné zmiňováno, že v této oblasti bylo publikováno mnoho informací o stavu a možnostech sdružování vlastníků lesů (nejen obecních vlastníků 85

lesů). Nicméně stále nejsou možnosti a příležitosti sdružování vlastníky lesů využívány. V této kapitole by měly být naznačeny další možnosti společného obhospodařování lesů, které doposud nejsou příliš známy odborné lesnické veřejnosti, stejně tak jako zástupcům obcí. Z přílohy realizačního projektu zprávy expertní skupiny o řešení klíčové akce 05 NLP II vyplývá, že „sdružování vlastníků drobných lesů, až na několik výjimek, u nás prakticky nefunguje“. Podle expertní skupiny z důvodu neexistence vhodné právní formy, která by umožňovala sdružovat různé právnické a fyzické osoby vlastnící les, a absence účinné finanční motivace, která by sdružování podporovala, včetně zvýhodnění sdružených vlastníků jinou formou. Dále je v této příloze uváděno, že podle informací MZe (bez udání datace) je v ČR sdruženo 6 042 ha a příspěvek na sdružování poskytuje pouze kraj Vysočina (což již také není pravda). Odborná skupina se shodla, že cílem sdružování by měl být stav, kdy by bylo sdruženo více než polovina majetků, respektive podíl sdružených malých majetků pod společnou odbornou správou by převyšoval podíl nesdružených. V souvislosti s obecním vlastnictvím lesů se nabízí specifické formy spolupráce, které vychází především z možností kooperace jednotlivých obcí. Právo na spolupráci obcí je zakotvené i v mezinárodních dokumentech, především v článku 10 Evropské charty místní samosprávy, který zakotvuje právo místních společenství vzájemně spolupracovat a sdružovat se, a to jak na úrovni vnitrostátní, tak i mezinárodní (Frumarová, 2002). Spolupráce obcí je také doporučena v zákoně o obcích, který ve výčtu hlavních oblastí činnosti svazků obcí uvádí i „správu majetku obcí, zejména místních komunikaci, lesů, domovního a bytového fondu, sportovních, kulturních zařízení a dalších zařízení spravovaných obcemi“. Spolupráce jednotlivých obcí je již realizována a mnohde velmi dobře funguje, i když ve spojitosti s obhospodařováním obecních lesních majetků tato praxe není příliš obvyklá. Vznik některých těchto obecních uskupení byl iniciován čerpáním prostředků z dotačních titulů. Jelikož toto čerpání bylo podmíněno účastí žadatele ve svazku obcí, či žádost muselo podávat sdružení obcí. „Tato okolnost vyvolala prudký nárůst počtu dobrovolných svazků obcí, nejčastěji označovaných jako mikroregiony. Následkem této situace se řada obcí stala členem více než jednoho mikroregionu a rozvinula se také řady aktivit ve spolupráci i s jinými subjekty“ (Galvasová, 2007). 86

Možností spolupráce obcí mezi sebou i se soukromým sektorem je poměrně hodně. V rámci výkonu samostatné působnosti obce, do níž spadá hospodaření s obecním lesním majetkem, mohou obce podle zákona o obcích vzájemně spolupracovat zejména: a) na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu, b) zakládáním právnických osob podle zvláštního zákona dvěma nebo více obcemi, c) na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí. 5.6.1.1 Smlouva ke splnění konkrétního úkolu Tuto smlouvu mohou uzavírat pouze obce (dvě nebo více), a to na dobu určitou nebo neurčitou. Předmětem smlouvy je vždy zajištění konkrétního úkolu, který spadá do samostatné působnosti zúčastněných obcí. Zpravidla se jedná o úkol, jehož plnění přesahuje hranice obce a jehož společné splnění může mít význam i pro další obec či obce (Galvasová, 2007). Z toho vyplývá, že společné obhospodařování lesů jednotlivých obcí by bylo možné realizovat i smlouvou o splnění konkrétního úkolu. Ta by mohla být uzavřena na dobu platnosti lesního hospodářského plánu (respektive lesní hospodářské osnovy). Jelikož předmětem této smlouvy nemůže být vznik právnické osoby, je společné hospodaření v lesích omezeno na „najímání“ si třetích osob zajišťujících hospodaření či hospodaření ve vlastní režii. Nicméně v rámci této spolupráce není možné zapojit občany daných obcí vlastnících les do společného obhospodařování lesů. Ovšem podle Galvasové (2007) jsou takto vytvořené svazky relativně nestabilní a po splnění úkolu, pro který byly zřízeny, se často rozpadají. Přesto tuto formu využívá téměř 50 % obcí. Tendence vytvářet svazky tohoto druhu má však klesající úroveň, protože dobrovolný svazek obcí či jiné formy meziobecní spolupráce se považují za vhodnější. 5.6.1.2 Společná právnická osoba V případě, že společný úkol obcí vyžaduje jejich stabilnější spolupráci, mohou obce společně založit novou právnickou osobu, kapitálovou společnost (akciovou společnost, společnost s ručením omezeným). V praxi se této formy využívá např. u dopravních podniků, tepláren, správy bytových domů, lesů a rybníků atd. (Galvasová, 2007). Obce mohou tyto obchodní společnosti nejen zakládat, ale mohou do již existujících také vstupovat. Zakládání obchodních společností nebo vstupovaní do nich má význam především tehdy, jestliže obce plánují v dané oblasti trvalou spolupráci podnikatelského charakteru. 87

Společným založením právnické osoby si jednotlivé obce rozdělí podíl na částce minimálního základního kapitálu, i přesto jsou náklady na založení společné právnické osoby poměrně vysoké. Obzvláště pro menší obce. I z tohoto důvodu jsou častěji zakládány společnosti s ručením omezeným. Výhody a nevýhody této právní formy společného obhospodařování lesního majetku jsou totožné s případem, kdy obec sama založí právnickou osobu, a jsou uvedeny v kapitole 5.4.1, proto zde již nebudou opakovány. Na vzniku této společnosti se samozřejmě mohou podílet i fyzické osoby a do společného obhospodařování se tak zapojit. To je ovšem při výši nákladů málo pravděpodobné. Jednoduší a schůdnější se v tomto případě jeví možnost, kdy obce založí právnickou osobu, která soukromým vlastníkům nabídne služby. Jednak výkon funkce odborného lesního hospodáře, ale také zajištění činností v lese a společný prodej dříví realizovaný odborným lesnickým personálem. 5.6.1.3 Dobrovolný svazek obcí Mezi nejznámější a velmi častou formu meziobecní spolupráce na regionální úrovni patří dobrovolné svazky obcí. Zákon o obcích uvádí, že obce mají právo být členy svazku obcí za účelem ochrany a prosazování svých společných zájmů. Obce mohou vytvářet svazky obcí, jakož i vstupovat do svazků obcí již vytvořených. Členy svazku obcí mohou být jen obce. Svazek obcí je právnickou osobou. Dobrovolné svazky obcí obvykle vznikají pro územně ucelenou oblast, vymezenou přirozenými přírodními, technickými nebo historickými hranicemi a dalšími důležitými pojícími prvky. Vyskytují se však i svazky sdružené bez principu územní celistvosti a zaměřující se např. na rozvoj určitých společných záměrů (Galvasová, 2007). Podle účelu lze svazky rozlišit na monotematické svazky a na „mikroregiony“12. Jako

mikroregiony

bývají

často

nepřesně

nazývány

veškeré

svazky

obcí.

Monotematické svazky vznikají za účelem realizace úzce vymezeného okruhu činností a bývají většinou časově omezeny na dobu realizace daného projektu. Svazky

12

Označení „mikroregion“ má svůj specifický význam v případě vymezování hierarchických stupňů různě velkých, funkčně vymezených územních celků. V souvislosti s identifikací vytvářených svazků obcí je označení „mikroregion“ nejvíce vhodné pro takový svazek obcí, který zastřešuje poměrně kompaktní území s výraznými znaky socioekonomické a geografické sounáležitosti. Současné metodické přístupy považují za mikroregiony takové svazky obcí, které využívají principu soudržnosti, kdy více obcí propojuje a provazuje své zájmy a záměry při realizaci jednotlivých akcí a aktivit s cílem vymezení a realizování žádoucích změn ve všech obcích nebo části obcí takto vymezeného území. V ideálním případě hranice mikroregionu kopírují přirozenou historickou spádovost a dojížďku do zdravotnických a správních center (Galvasová, 2007).

88

„komplexní“ jsou relativně trvalé, usilují o celkový rozvoj území koncepčním způsobem (Galvasová, 2007). Dnes jsou považovány za nejčastější formu spolupráce obcí, ale jsou využívány převážně pro rozvoj turistického ruchu a regionu jako takového. Výhodu, která vyplývá z této podoby společně obhospodařovaného lesního majetku, je možné spatřovat v tom, že tyto svazky jsou již vytvořeny a jen by se doplnila spolupráce o oblast společného obhospodařování lesního majetku. Přirozeně je možné založit i nové dobrovolné svazky obcí, obce mohou být zapojeny i ve více svazcích. Ovšem v případě, že více než dvě třetiny obcí vlastní určitý lesní majetek, je reálné alespoň v určitých regionech využít svaky již existující. Další výhodou této formy spolupráce je, že majetek vložený do dobrovolného svazku obcí, zůstává majetkem jednotlivých obcí a svazek s ním pouze nakládá, což upravuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, kde je uvedeno, že „majetek vložený obcí do hospodaření svazku obcí zůstává ve vlastnictví obce. Svazek hospodaří s majetkem, který ze svého vlastního majetku vložily do svazku obcí jeho členské obce, a dále s majetkem, který získal svou vlastní činností.“ Vložený majetek musí být uveden v příloze smlouvy o vytvoření svazku, stejně jako způsob rozdělování zisku, podíl členů na úhradě ztráty a podmínky majetkového vypořádání pro případ vystoupení ze svazku (Galvasová, 2007). Svazek obcí by zaměstnával odborného lesního hospodáře případně další odborný či dělnický personál, který by zajišťoval průběh hospodaření v lesích. Zároveň díky tomu, že svazek může vlastnit majetek, je možné například realizovat společný nákup traktoru či jiného zařízení. Dalším pozitivem pro společné obhospodařování lesů je možnost vytvořit právnickou osobu svazkem obcí. Dle názoru odborníků může také svazek obcí ke společnému vykonávání předmětných úkolů zakládat právnické osoby, a to i když to zákon výslovně nestanoví13. Obdobně se může svazek obcí zřejmě podílet svou majetkovou účastí i na činnosti jiných právnických osob (Frumarová, 2002). Tímto postupem (i bez něj) je možné společně obhospodařovat spojený lesní majetek a zároveň zapojit do společné správy i lesní majetky soukromých osob vlastnících les. Toto společné hospodaření by spočívalo v tom, že by svazek obcí, či jím vytvořená právnická osoba, zajišťovala pro soukromé vlastníky lesů v daném regionu, tedy občany sdružených obcí, výkon

13

Jednotná shoda panuje u obchodních společností. U jiných právních forem se již názory rozcházejí.

89

odborného lesního hospodáře a zároveň by nabízela provádění veškerých činností v rámci lesního hospodaření včetně společného prodeje dříví. V ideálním případě by centrem takového dobrovolného svazku obcí byla obec s rozšířenou působností a tento svazek by sdružoval všechny spádové obce. Tento scénář je ovšem pouze teoretickým doporučením, nikoli podmínkou. Pokud by se uskutečnil, bylo by možné propagovat tuto formu spolupráce právě prostřednictvím orgánu státní správy lesů na příslušné obci s rozšířenou působností. Stejně tak by obec s rozšířenou působností byla iniciátorem a realizátorem této formy společného obhospodařování lesních majetků. Stát (respektive příslušné ministerstvo) může právě díky státní správě tuto formu společného hospodaření v lesích ovlivňovat, metodicky regulovat a samozřejmě také kontrolovat. Obec respektive svazek obcí by poté sloužil jako správní centrum, v němž by byly vyúčtovávány a rozdělovány finanční prostředky. Svazek obcí vyžaduje jistě určitou náročnost jak administrativní, tak také ekonomickou. To je u již vytvořeného svazku vyřešeno. Nicméně i přes tyto určité komplikace je společné obhospodařování obecních lesů jednoznačně přínosné. Jednak je možné zaměstnávat místní obyvatele a tím podporovat zaměstnanost (i když samozřejmě ne příliš výrazně), nicméně v oblastech, kde není mnoho pracovních příležitostí, je i pár pracovních míst přínosem. Samozřejmě společné obhospodařování lesů přináší úspory z rozsahu, lepší zpeněžení dříví díky vyšším a vyrovnaným dodávkám odběratelům a možnosti odborné sortimentace dříví. Zároveň je tímto způsobem možné podporovat mimoprodukční funkce lesů a poskytovat obyvatelům obcí kvalitní přírodní prostředí.

5.6.2 Zjišťování a evidování ekonomických souvislostí obhospodařování lesů se zvýšenou rekreační funkcí V příloze realizačního projektu klíčové akce 01 NLP II je uvedeno, že „vzhledem k nejednotné evidenci zpravodajských subjektů je celá řada dat ve statistických výkazech uváděna na základě kvalifikovaných odhadů. Přes všechny tyto problémy jsou současná statistická zjišťování na slušné úrovni. Snahou MZe bylo zvýšit především kvalitu získávaných dat od zpravodajských subjektů. V posledních letech proběhla s ČSÚ celá řada jednání o rozšíření a precizaci statistického šetření v lesním

90

hospodářství. ČSÚ však nemá potřebu rozšiřování dat o lesním hospodářství a doporučil MZe zajistit své případné další potřeby formou ankety.“ Expertní skupina konstatuje, že stát v současné době není schopen získat kvalitnější data o ekonomické stránce hospodaření v lesích, nemá nástroje na prosazení jednotných evidencí u zpravodajských jednotek. Proto by měly být tyto cíle realizovány soukromoprávními subjekty, případně anketou spolufinancovanou (plně financovanou) subjektem, který data potřebuje. Cílem této práce není navržení konkrétní podoby nového statistického šetření v oblasti

lesního

hospodářství.

Nicméně

výsledky

statistického

šetření

jsou

významnými podklady pro zpracování analytické části této práce a z toho důvodu je tato oblast zmiňována. Zároveň navržení alespoň základního rámce statistického šetření v oblasti lesního hospodářství jednoznačně vyplývá ze závěrů všech cílů této práce. Analýzu současného stavu hospodaření lesů územních samosprávných celků je možné realizovat právě díky statistickému šetření u všech vlastnických kategorií a jejich výsledkům. Stejně tak srovnání hospodaření lesů územních samosprávných celků v ČR a v zahraničí je možné jen na základě srovnání výsledků statistických šetření v daných zemích a jejich kompatibilitě. Cílem této práce sice není navržení podrobné struktury sběru dat z oblasti lesního hospodářství, ovšem v oblasti mimoprodukčních funkcí lesa je situace poněkud odlišná. Závěr analytické části u tohoto cíle v podstatě informuje o naprosté nedostupnosti dat v této oblasti. Na základě zjištěných informací doporučuji jako řešení situace v oblasti sběru informací, týkajících se ekonomiky hospodaření vlastníků lesa a subjektů podnikajících v lesním hospodářství, následující opatření: Zachování státu (MZe) jako garanta zodpovědného za sběr statistických informací v oblasti lesního hospodářství. V lesnicky vyspělých zemích, v nichž jsou statistická šetření realizována již více než 30 let, je toto šetření realizováno státními subjekty14. Z tohoto pohledu, stejně tak jako z důvodů bezpečnosti dat a jejich dostatečně kvalitnímu statistickému zpracování, by 14

V Německu je to Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz (BMELV) in Bonn, které má za úkol sestavování, vyhodnocení a další využívání dat. Vyšetřováním dat, tedy jejich získáváním jsou pověřeny spolkové země (Testbetriebsnetz Forst des Bundes). Ve Švýcarsku tuto agendu zajišťuje Bundesamt für Statistik (BFS) tedy spolkový úřad pro statistiku. V Rakousku – Statistik Austria, ve spolupráci s Bundesministerium für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft (Sekot, 2004).

91

bylo vhodné, aby dané statistické šetření prováděl ČSÚ ve spolupráci s MZe. V případě, že ČSÚ nemá potřebu rozšiřovat sběr dat o lesním hospodářství, je třeba hledat další možné subjekty. V tomto případě je relevantní, aby zjišťování bylo provedeno organizací veřejného sektoru, která má zkušenosti se zpracováním statistických dat, přímou vazbu na MZe, zkušenosti se sběrem dat a po odborné i personální stránce bude schopna zajistit sběr, zpracování a interpretaci zjištěných dat. Na základě těchto požadavků se jeví jako optimální Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (dále ÚHÚL), který v současné době zpracovává výkaz MZe (Les) 2-01. Má tedy zkušenosti se zpracováním ekonomických dat, v rámci zpracování dat Národní inventarizace lesů je dostupné i špičkové statistické pracoviště. Zároveň u zaměstnanců ÚHÚL proběhlo v roce 2012 školení o sběru a zpracování ekonomických dat. V případě sběru ekonomických dat z oblasti lesního hospodářství by bylo pravděpodobně nutné posílit počet zaměstnanců, což by přineslo zvýšené náklady MZe. Tyto náklady by byly jistě nižší než suma, kterou by bylo třeba vynaložit k dosažení stejného výsledku prostřednictvím soukromého subjektu. Výsledky dosavadního šetření jsou využívány přímo MZe při rozhodování o dotačních titulech do lesního hospodářství a mnoha dalších koncepčních rozhodnutí týkajících se lesního hospodářství a státní lesnické politiky. Pokud by tato data sbíral a vyhodnocoval soukromý subjekt pro své účely, je pravděpodobné, že by tato data nebyla volně dostupná a za jejich poskytnutí by příjemce musel zaplatit. Zároveň jsou tato data využívána jednotlivými nájemci či vlastníky lesů i dalšími subjekty v lesním hospodářství, dále pak při zpracovávání vědeckých, výzkumných a studentských prací. Všechny tyto strany by převedením agendy do soukromého sektoru ztratily přístup k těmto informacím. Jako příklad lze uvést interní ekonomické šetření SVOLu. Toto šetření je možné považovat za šetření realizované soukromým subjektem pro vlastní potřeby. Výsledky ovšem nejsou veřejně a komplexně dostupné. Je to samozřejmě pochopitelné, z důvodů vynaložených nákladů, specifičnosti zjišťovaných dat a možnému ohrožení při jejich komplexním absolutním zveřejnění. Pokud se ještě vezme v úvahu důvod zavedení interního statistického šetření SVOLu, je možné vyvodit, že informace ze statistického šetření provedeného soukromým subjektem by bylo velmi nákladné získat. Mimo to by data byla jistě zaměřena na oblasti potřebné pro konkrétní soukromý subjekt. Z tohoto pohledu by se převedením agendy pod soukromý subjekt mohlo dospět k rozporu s cílem daným NLP II, tedy „Připravit a zavést jednotný ekonomický 92

informační systém LH, který zajistí přehled o ekonomické náročnosti dílčích činností v LH tak, aby jeho výstupy sloužily jednak vlastníkům lesa, jednak byly podkladem pro tvorbu analýz a koncepcí v LH (mj. v oblasti finančních podpor)“. Dále by bylo problematické naplnit cíl současného výkazu MZe (Les) 1-01, tedy „Získání informací pro objektivní rozhodování v dotační politice resortu a pro naplňování cílů státní lesnické politiky.“ A výkazu MZe (Les) 2-01, tedy „Získání podkladů o nákladech a výnosech dle hlavních výkonů v lesním hospodářství; údaje budou využity pro objektivní rozhodování v dotační politice na úseku lesního hospodářství.“ Zachování výkazu jako prostředku pro získávání informací. V již zmiňovaných zemích probíhá šetření ekonomických dat z oblasti lesního hospodaření pomocí výkazů, v některých případech dokonce v rámci elektronického výkazu, což jednoznačně zjednodušuje vyhodnocení těchto dat15. Výkaz by ovšem měl být realizován formou webové aplikace či počítačového programu, jako je tomu například ve Švýcarsku. V rámci tohoto programu by bylo možné, aby na základě přihlašovacích

informací

byl

vygenerován

formulář

výkazu

dle

zaměření

zpravodajského subjektu. Tzn. odlišný pro vlastníka lesa a odlišný pro subjekt podnikající v lesním hospodářství. Včetně případné diferenciace v rámci právní formy a formy účtování. Zachování zpravodajské povinnosti pro zpravodajské subjekty. V současné době je vyplňování statistických výkazů pro vybrané subjekty v lesním hospodářství závazné. Jsou tedy dostupná data od většiny subjektů se zpravodajskou povinností, i když s nejasnou správností dat. Pokud by statistické šetření mělo být realizované formou ankety, lze předpokládat, že zpravodajská základna by se výrazně zmenšila. Avšak správnost poskytovaných dat by mohla zůstat na současné úrovni. Z tohoto pohledu je možné zpravodajskou povinnost považovat za pozitivní stav. Je samozřejmě třeba administrativní zátěž způsobenou vyplněním statistických výkazů určitým způsobem kompenzovat. Rozhodně by však nebylo účelné ji rušit. Tato zpravodajská povinnost by ovšem byla pouze na omezenou šíři poskytovaných informací. Současný rozsah zjišťovaných informací by byl přestrukturován do dvou částí. Na základní informace, u nichž by zůstala zpravodajská povinnost pro všechny stávající zpravodajské jednotky a nově by byla rozšířena i na vlastníky (nájemce) lesů

15

Například se švýcarským šetřením je možné se blíže seznámit na stránkách http://www.forstbar.ch/

93

s více než 50 ha lesů. A to z důvodů komplexnějšího přehledu o situaci v lesním hospodářství. Rozšířené informace by poté byly zjišťovány od respondentů ve stejném rozsahu, jako je tomu doposud, či v rozšířené podobě. Zavedení motivačního faktoru pro odpovídající vyplňování výkazu šetření. V současnosti není reálně možné, aby respondenti dostávali za vyplnění výkazu (či jakékoli jiné podoby zjišťování těchto dat) finanční obnos. Tím by se šetření mimo jiné prodražilo natolik, že by bylo pravděpodobně velmi rychle zrušeno nebo by nebylo ani spuštěno. Ovšem určitá forma motivace pro vyplnění výkazu je vhodná, ne-li dokonce nezbytná. V této oblasti je možné opět čerpat inspiraci v zemích s delší tradicí zjišťování ekonomických dat v lesnictví. Například v Německu je organizacím, které se zúčastňují statistického ekonomického šetření nabízena možnost, získat za poskytnutí ekonomických dat finanční analýzu respektive vyhodnocení ekonomické stránky hospodaření. Pokud by byl tento model převzat, je pravděpodobné, že například obce by takové vyhodnocení ekonomické stránky hospodaření uvítaly. Motivace pro poskytování rozšířené struktury informací by spočívala např. v tom, že zpravodajskému subjektu by vznikal nárok na „zvýhodnění“, respektive body navíc v žádostech o dotační tituly. V tomto případě se nejedná např. o náhrady podle lesního zákona, jde o prostředky poskytované na podporu hospodaření v lesích, tedy o veškeré příspěvky alokované kraji, státem i z evropských zdrojů. K žádosti o dotaci by bylo přiloženo potvrzení vydané subjektem zajišťujícím sběr statistických dat v lesním hospodářství o poskytování rozšířené struktury dat. Z pohledu finanční nákladnosti by tato forma motivace představovala více méně personální náklady osob zpracovávajících tato data. V případě, že by byl realizován tento model, bylo by jednoznačně třeba zohlednit budoucí finanční analýzu již při formulování objemu a struktury zjišťovaných údajů. Zároveň pokud by vlastník měl zájem o finanční analýzu, je pravděpodobné, že by údaje o svém hospodaření v lesích poskytoval v adekvátní a co nejpřesnější podobě. Toto přesvědčení vychází i ze zkušeností při pilotním projektu sběru ekonomických dat realizovaného ÚHÚLem v roce 2006, kdy mnoho organizací bylo ochotno dobrovolně poskytnout ekonomická data, za příslib jejich vyhodnocení (ústní sdělení osob realizujících šetření). Přestrukturovat a doplnit položky v rámci statistického šetření ekonomických ukazatelů v lesním hospodářství. Základní struktura dat by zahrnovala oblasti identifikace vlastníka (název subjektu, právní forma, plocha lesním pozemků), dále pak 94

těžba dříví; počty zaměstnanců; náklady a výnosy na těžební činnost, pěstební činnost, ostatní lesnické činnosti; dotace; nájemné; režie a výsledek hospodaření, to vše pouze za lesnické činnosti. Podrobnější šetření by bylo rozšířeno o podrobnější členění lesních pozemků a jednotlivých kategorií lesa; dále zastoupení dřevin a hospodářských souborů; investice a stav majetku; náklady a výnosy v oblasti práce pro druhé, nelesnických činností, lesů ochranných a zvláštního určení. Položky sběru statistických dat v oblasti lesního hospodářství volit kompatibilní s daty v současné době zjišťovanými, kvůli udržení celistvosti časové řady těchto dat. Zároveň by bylo vhodné nové položky koncipovat tak, aby bylo umožněno srovnání se zahraničím, tedy kompatibilně s položkami zjišťovanými v rámci projektu DACH. Rovněž se nabízí řešení, propojit nově vytvářenou strukturu dat statistického šetření s vytvořením struktury dat evidovaných v rámci lesní hospodářské evidence. U které není v současné době jednoznačně vymezeno, jaké ukazatele se mají evidovat. Doplnit strukturu šetřených dat o informace z oblasti mimoprodukčních funkcí lesa. Absence jednoznačné evidence nákladů a výnosů v oblasti mimoprodukčních funkcí lesů logicky neumožňuje zacílení subvencí veřejných zdrojů na podporu těchto funkcí lesů, ani na kompenzaci zvýšených nákladů způsobených rozvojem těchto funkcí, které většinou plně hradí vlastník či nájemce lesa. Zároveň by bylo touto evidencí možné objektivněji zhodnotit ekonomickou stránku hospodaření jednotlivých subjektů v lesním hospodářství, jelikož jak je patrné z výsledků kapitoly 5.3, obecní lesy vlastní největší podíl lesů se zvýšenou rekreační funkcí, u nichž se dá předpokládat odlišná výše nákladů i výnosů při správě těchto lesů. Obdobná je situace i v případě lesů ochranných. Z těchto důvodů je v práci navržena konkrétní podoba zjišťování ukazatelů v oblasti mimoprodukčních funkcí lesů, u nichž je navrhováno zahrnutí do nové podoby statistického šetření. V rámci tohoto šetření by se zjišťovaly následující konkrétní ukazatele:  Rozloha lesů zvláštního určení v ha - z toho lesů v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně; v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod (§ 8 odst. 1 a) a b) lesního zákona - LZ), lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochranou, klimatickou nebo krajinotvornou (§ 8 odst. 2 e) LZ), 95

- z toho lesy národních parků a národních přírodních rezervací (§ 8 odst. 1 c) LZ); lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách; lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti (§ 8 odst. 2 a) a f) LZ), - z toho lesy lázeňské, lesy příměstské a se zvýšenou rekreační funkcí (§ 8 odst. 2 b) a c) LZ), - z toho lesy sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce (§ 8 odst. 2 d) LZ), - z toho lesy v uznaných oborách a v samostatných bažantnicích (§ 8 odst. 2 g) LZ).  Rozloha lesů ochranných v ha Oblast rekreačního využívání lesů  Náklady na podporu rekreačního využívání lesů a sanaci škod způsobených návštěvníky v tis. Kč  Výnosy z rekreačního využívání lesů v tis. Kč - z toho dotace v tis. Kč  Výsledek hospodaření v oblasti rekreačního využívání lesů v tis. Kč Oblast ochrany lesů  Náklady na ochranu lesů v tis. Kč  Výnosy z ochrany lesa v tis. Kč - z toho dotace v tis. Kč  Výsledek hospodaření z ochrany lesů v tis. Kč Do kategorie rekreačního využívání lesů spadá například: budování zařízení pro rekreační využívání lesů (například lesní stezky, cesty, altány atd.), úklid odpadků vzniklých v souvislosti s rekreačním využíváním lesů, včetně oprav škod způsobených návštěvníky lesů, práce s veřejností, přednášky, prohlídky lesa, lesní pedagogika, školy v přírodě apod. Do kategorie ochrany lesů spadají provozní náklady a výnosy z podnikových činností, které jsou na lesním majetku prováděny v zájmu veřejného blaha. Patří sem například ochrana přírody, péče o krajinu, ochrana půdy, vápnění lesních porostů, obzvláště poškozených imisemi, ochrana druhů a stanovišť, protilavinová opatření, meliorace a hrazení bystřin, odstraňování odpadů, opatření pro zabezpečení bezpečnosti silničního provozu apod. (Methodische Erläuterungen und Definitionen, 2008). 96

Hospodářské ukazatele, které by byly pro lesnický subjekt vyhodnocovány z dobrovolné části statistického šetření, se jednoznačně odvíjí od struktury zjišťovaných dat. Za reálně vyhodnocované hospodářské ukazatele by bylo možné považovat například: přepočtený počet zaměstnanců na jednotku PUPFL, investice do nemovitého majetku na jednotku PUPFL, investice do movitého majetku (zejména lesní techniky) na jednotku PUPFL, vybavenost lesní technikou na jednotku PUPFL, nákladovost jednotlivých lesnických činností, podíl dotací na celkových výnosech, výše těžby na jednotku PUPFL, průměrné zpeněžení dříví, nákladovost mimoprodukčních funkcí lesů, podíl nákladů a výnosů jiných lesnických činností a nelesnických činností, podíl tržeb za dříví na celkových výnosech, podíl režií na celkových nákladech, výsledek hospodaření lesnické činnosti, výše nájemného na jednotku PUPFL. Dále pak je možné použít například ukazatel haléřové nákladovosti, rentability nákladů a výnosů, případně vlastního a cizího kapitálu, zlaté pravidlo financování, případně ukazatele likvidity.

5.6.3 Podpora

propagace

a

práce

s veřejností

u

lesů

územních

samosprávných celků V současné době je hospodaření v lesích přijímáno laickou veřejností velmi rozporuplně, jak vyplývá nejen ze studie Nadace dřevo pro život. Jedná se o názor týkající se všech lesů a veřejnost často nerozlišuje různé druhy vlastnictví. Bohužel hospodaření v obecních lesích není pozitivně viděno i v řadách odborné veřejnosti (např. Oliva, 1999). Jedním z důvodů tohoto názoru jsou i ekonomické veličiny uváděné v ZZ. U obecních lesů je mimo to snad ze všech vlastnických kategorií nejdůležitější dobrý vztah s veřejností a dostatečná informovanost obyvatel obce o hospodaření na společném majetku. Jelikož je zde velmi bezprostřední odpovědnost konkrétním občanům. Tato informovanost by měla ovšem jít dvousměrnou cestou. Jednak k občanům daného regionu, ale také k občanům rozhodujícím o nakládání s obecním majetkem (tedy zastupitelům, radním a jiným odpovědným osobám). Druhá cesta by měla být podrobnější, nicméně postupy by mohly být více méně stejné, respektive jen s určitou úpravou. Informovanost je nutná i například kvůli vyšší návštěvnosti obecních lesů. Tato návštěvnost je daná příměstskou polohou obecních lesů a způsobuje velmi detailní a někdy kritické sledování hospodaření v lesích. Soustavná a otevřená práce s veřejností snižuje například množství stížností a zvyšuje důvěryhodnost podniku a obce. 97

Komunikace s veřejností a aktivity public relation16 jsou obzvláště v lesnictví velmi aktuálním tématem. Ekologické hnutí a organizace, jako největší oponenti lesnických organizací, někdy používají k dosažení svých ideových cílů prostředky, které zakládají a vyvolávají konflikty nebo dokonce eskalují až do krizí. Pro existenci takovýchto organizací je principiální strategií organizovat nebo vyvolávat akce, které následně dobře medializují. Tato strategie vede evidentně k úspěchu, alespoň v takových případech, pokud jde o zveřejnění té či oné problematiky a o aktivizaci veřejného mínění (Svoboda, 2006). Zde je možné vidět sílu a efektivitu komunikace s veřejností a PR aktivit v oblasti životního prostředí. Zároveň je u těchto aktivit možné sledovat fungování základního principu, který by měl být při komunikaci s veřejností uplatňován. Komunikace by neměla mít nahodilý charakter. Informace by měly být předávány kontinuálně a komplexně. Rozhodně by práce s veřejností neměla spočívat pouze v ex-post reakcích na negativní vyjádření na adresu obecních lesů. Hlavní charakteristikou obecních lesů, která naprosto zásadně ovlivňuje jejich hospodaření a veškeré další aktivity, je jejich malá rozloha. Pouze 11 % vlastníků hospodaří na majetku o rozloze větší než 100 ha. Tato skutečnost ovlivňuje rovněž komunikaci a vztahy těchto podniků s veřejností spolu s faktem, že je třeba komunikovat především s občany dané obce. Obec by měla hledat nejrůznější způsoby komunikace s občany, aby jim vysvětlila svou činnost (zejména daňovým poplatníkům efektivní hospodaření s veřejným majetkem), aby dokázala objasnit svá rozhodnutí a najít společná řešení případných sporů. Na této úrovni není nutné ani efektivní používat celorepubliková media, ani media působící v rámci celého kraje (to by bylo reálné pouze u opravdu velkých majetků – např. Lesy města Brna, Správa lesů města Olomouce). Ale je například možné předávání informací v rámci místních televizních kanálů, které v některých obcích existují, nebo místního rozhlasu. Velmi efektivní i ekonomické jsou v malých obcích články v místním zpravodaji nebo předávání informací na obecních vývěskách. Foret, Foretová (1996) uvádí, že podle jejich zjištění spokojenost či nespokojenost s činností městských institucí je do značné míry spjata s tím, jak jsou o těchto orgánech a jejich činnostech občané informováni. Při zjišťování jakými prostředky občany v obci informovat, bylo shledáno, že pro většinu občanů je nejpřijatelnější místní

16

Public relations (dále jen PR) je průběžné vytváření a budování dobrých vztahů mezi organizací a veřejností, které jsou založeny na důvěře, porozumění a sladění zájmů obou stran (Škarabelová, 2005).

98

tiskovina. Navíc informace v novinách jsou relativně nejlacinější. Právě proto, že lze nabízený produkt nebo poskytovaná informace šířeji komentovat, popř. nakreslit nebo otisknout fotografii. Nepochybnou výhodou tisku je tzv. tezaurační efekt. Zatím co vyslovené slovo odezní a může zákazníka minout, článek v novinách zůstává zachován včetně kontaktu na firmu (Kohout, 1999). Do oblasti PR lesnických organizací patří také lesní pedagogika, která je efektivním způsobem, jak ovlivňovat veřejné mínění. Jak je již z reklamní oblasti dobře známé, děti mají podstatný vliv na názor svých rodičů a pokud budou mít děti povědomí o fungování lesnické organizace a vytvoří si k této organizaci pozitivní vztah, mohou svým názorem ovlivnit rodiče. Většinu z požadavků na komunikaci obcí, případně u větších majetků komunikaci podniků obecních lesů, s veřejností lesní pedagogika splňuje. Zde je nutné, aby programy lesní pedagogiky prováděli lidé s lesnickým vzděláním. To může být pro drobné vlastníky lesů problematické, ovšem i tento problém je možné řešit určitou spoluprací několika obcí. Ekonomická stránka zajištění lesní pedagogiky není také nikterak náročná. Není sice pravděpodobně možné, aby žáci plně hradili najatého lesního pedagoga, pokud by již nebyl zaměstnancem konkrétní obce či svazku obcí. Nicméně pro školy může být tato akce v podstatě stejně finančně náročná jako návštěva ekocentra, ve kterém se také platí za program. Navíc, tím že obecní lesy jsou většinou lesy v okolí obce, není třeba zajišťovat a také platit dopravu. Pro obec může být lesní pedagogika přínosná nejen z pohledu dobré pověsti obce či obecního podniku. Odpovídající a na konkrétní místo zaměřený program lesní pedagogiky může také podporovat vazbu na místo pobytu. Pro některé děti je to jedna z mála příležitostí k návštěvě lesa, kde mohou zjistit, že les je příjemné a zajímavé místo. Dalším přínosem pro obec může být realizování programu zaměřeného na ukázání správného hospodaření v obecních lesích. Žákům, případně i dospělým (jelikož akce lesní pedagogiky mohou být organizovány v podstatě pro všechny věkové kategorie) může být vysvětleno a také reálně ukázáno, jak je o lesy dobře postaráno. A co může být pro obec a její představitele lepší vizitkou než ukázání kvalitní odpovědné práce při správě obecního majetku. Obzvláště toho lesního, jelikož lesy a hospodaření v nich je vnímáno s velkou citlivostí. Tedy pokud je v těchto lesích dobře hospodařeno. A pokud si najdou místní obyvatelé svůj vztah k obecnímu lesnímu 99

majetku, je například teoreticky možné postavit na zachování lesního majetku a odpovědnému trvale udržitelnému hospodaření v těchto lesích volební kampaň. Obce jsou většinou zároveň zřizovateli základních škol, tudíž se velmi nabízí spojení obou obecních organizací. V současné době existuje několik norem vztahujících se k výchově a vzdělávání dětí, v nichž jsou uvedeny povinnosti jak škol, tak také jejich zřizovatelů, tedy nejčastěji obcí. Ve spojení s obecními lesy se tyto dokumenty týkají především environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (dále EVVO), do níž spadá i lesní pedagogika. Státní program EVVO v ČR stanovuje úkoly mimo jiné i pro veřejnou správu. Konkrétně zaměstnanci obcí a jimi řízených organizací a členové volených zastupitelstev mají například tyto úkoly:  zabezpečit aktivní spolupráci mezi státní správou, samosprávou, nestátními organizacemi a institucemi včetně podnikatelských subjektů při řešení problému životního prostředí obce,  spolupracovat se školami v obci, poskytovat informace, podporovat školní projekty a zapojovat školy do řešení obecních projektu na zlepšení životního prostředí,  podporovat zapojování veřejnosti do řešení problému životního prostředí. Další dokument (Metodický pokyn MŠMT k zajištění EVVO) udává vedení škol a jejich zřizovatelům povinnost:  vytváření podmínek pro plánování EVVO a pro realizaci konkrétních aktivit v rámci chodu školy a její spolupráci s okolím,  zajištění vhodných prostorových, materiálních a časových podmínek tj. např. přírodní učebny, biotopové zahrady, speciální učebny, koutky živé přírody, vybavování školy učebními pomůckami potřebnými pro EVVO. Jedním z důležitých okruhů vzdělávání ve školách je jeho propojenost s praxí a důraz na interdisciplinaritu. Což mimo jiné výukový program zaměřený na hospodaření v lesích jednoznačně zajišťuje. Na celorepublikové úrovni jsou již úkoly a způsoby prezentace obecních lesů odlišné. Zde lze používat masmédia, tiskové prohlášení případně pravidelné či nepravidelné tiskoviny. V naší republice se této oblasti věnuje SVOL. Ten vydává „Zpravodaj SVOL“ o práci sdružení a problémech či úspěších jejich členů. Sdružení dále vydává tiskové zprávy vyjadřující se k dění v lesnické oblasti, zviditelňuje sociální, ekonomický a ekologický přínos obecních a soukromých lesních majetků pro stabilitu 100

a rozvoj venkova, snaží se o zdokonalování odborné úrovně správy lesních majetků, propaguje trvale udržitelný způsob hospodaření v lesích a podporuje certifikaci lesů systémem PEFC, zasazuje se o zvýšení prestiže lesnického stavu a zlepšení komunikace nestátních vlastníků lesů s veřejností. S tím souvisí také organizování seminářů, setkání a exkurzí s odbornou tématikou. Svým členům nabízí také řešení odbytových problémů zapojením do společného prodeje dřeva. A pokud mohu soudit ze studia dostupných zdrojů o obecních lesích v rámci ČR i zahraničí, je to organizace s velmi otevřeným přístupem a její činnost, včetně nabídky služeb pro členy, je opravdu široká a efektivní.

101

6 Diskuze V této kapitole budou diskutovány okolnosti, za nichž se dospělo k výsledkům práce s poukazem na problémová místa, které by bylo vhodné v dalších výzkumech řešit, stejně tak srovnání zjištěných výsledků s jinými autory zabývajícími se touto problematikou. Bude také zmíněna použitelnost výsledků práce v praxi a výzkumu. Srovnání výsledků práce s jinými autory je reálné opět dle jednotlivých cílů této práce. Posouzení ekonomických veličin hospodaření jednotlivých vlastnických kategorií je relativně časté, ovšem jak již bylo zmíněno, bývá odvozováno z údajů uvedených v ZZ. Tyto údaje nejsou následně upravovány a sjednocovány do kompatibilní podoby, tudíž jsou výsledky většinou poněkud odlišné. Pokud je autorce známo, nebyly v ČR hodnoceny ekonomické veličiny či ukazatele pomocí statistických metod, z tohoto důvodu není možné v této oblasti realizovat srovnání dosažených výsledků s výsledky jiných autorů. Naproti tomu srovnávání ekonomických veličin a odvozených ukazatelů se běžně realizuje v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Od roku 2004 tyto země realizují již zmiňovaný projekt „DACH“. Tento název je vytvořen z mezinárodních zkratek jednotlivých zemí Německo (D), Rakousko (A), Švýcarsko (CH)17. V rámci tohoto projektu je snaha o vytvoření srovnatelných datových souborů a dodatečných informací umožňujících interpretaci jakýchkoli existujících rozdílů mezi lesními podniky v daných zemích. Počáteční soubor dat zahrnuje 120 položek, z nichž je možné odvodit 200 poměrových veličin (Sekot, Fillbrandt, Zesiger, 2011). Jedná se zde pouze o ekonomické či jiné veličiny, nejsou odvozovány žádné ukazatele a srovnání je realizováno přímo dle jednotlivých veličin. Ovšem ve srovnání s dalšími zeměmi Evropy lze konstatovat, že v oblasti zjišťování a publikování ekonomických dat o hospodaření v lesích je ČR na vyšší úrovni než ostatní země východní Evropy. Nicméně by bylo jistě přínosné mít možnost srovnávat hospodaření například v obecních lesích nejen v rámci republiky a ostatních vlastnických kategorií, ale i s obecními lesy v dalších zemích. Právě kvůli jejich specifickému postavení na pomezí mezi státním a soukromým vlastnictvím, které předurčuje řadu požadavků ze strany obcí a veřejnosti na obecní lesy v oblasti environmentální, ekonomické i sociální. Velmi obdobná situace panuje i v oblasti evidování ekonomické stránky podpory nejen rekreační funkce lesů. Jak již bylo zmíněno výše, v české literatuře je možné 17

mezinárodní zkratka pro Švýcarsko je CH z latinského Confederatio Helvetica

102

nalézt jen zprávy konkrétních vlastníků či správců lesů o nákladovosti této podpory. Ucelené informace o finanční náročnosti nebyly autorkou nalezeny. Jiná situace ovšem panuje v již zmiňovaných sousedních zemích, v nichž je tato situace sledována již delší období. Na základě informací z okolních států bylo také navrženo doporučení, jakým způsobem tyto informace evidovat. Samozřejmě také s ohledem na možné budoucí srovnání výsledků těchto šetření. Pro naplnění cílů práce a zodpovězení nastolených hypotéz byla použita data z resortního statistického šetření v letech 2003–2010. Použitelnost těchto dat by mohla být za určitých okolností zpochybňována, z důvodů jejich nízké vypovídací hodnoty či nesprávnosti získávání a zpracování těchto údajů ještě před jejich zveřejněním. Těchto možných nepřesností si je autorka vědoma. Jde ovšem o jediný zdroj použitelný pro zhodnocení ekonomické situace celé vlastnické kategorie. Není reálně možné individuálně získávat a ověřovat ekonomická data od jednotlivých vlastníků lesů. Dosažení dostatečného množství dat, která by měla jednoznačnou vypovídací hodnotu o celé vlastnické kategorii, není v silách jediné osoby. Mimo to by data tohoto rozsahu pravděpodobně byla opět zjišťována dotazníkovou metodou, tudíž by chybné vyplnění dotazníků nebylo eliminováno. Další komplikací by se stala nedostupnost dat od vlastníků, kteří svá data odmítají sdělovat, navíc jedná-li se o citlivá ekonomická data, z nichž jsou vyvozovány závěry. Názorným příkladem dostupnosti a pravděpodobného častého scénáře při poskytování dat, je žádost autorky o data z resortního statistického šetření za rok 2004, která nejsou zveřejněna. Na prosbu, zda by bylo možné tyto data zveřejnit, či jinak poskytnout, nebyla vůbec žádná reakce ani odpověď ze strany MZe. Stejná reakce následovala i na prosbu o ověření údaje o výši nájemného v roce 2006. Nesnází s tím spojenou je otázka správnosti zveřejňovaných dat. Tato problematika je názorně pozorovatelná například na výši stanoveného nájemného, kdy v roce 2006 jsou uváděny pravděpodobně nesprávná data. Tato problematika je ovšem téměř neřešitelná. V případě viditelně špatných údajů je možné se dotázat kompetentních osob na správnost výsledků. Pokud není nesprávnost dat viditelně zřejmá je obtížné tento problém odhalit. Další komplikaci, která byla již částečně zmíněna, způsobuje nesprávné vyplnění dotazníků od respondentů. A to jak záměrně chybné uvádění údajů, tak také neúmyslně chybné vyplnění z důvodů nízkého ekonomického povědomí. Všechna tato úskalí jsou ovšem spojená s jakýmkoli dotazníkovým šetřením. Tedy ať již by byla data získávána kýmkoli, je zde vysoká pravděpodobnost podobného zkreslení. 103

Počet použitých ukazatelů finanční analýzy se může jevit relativně omezený. Množství těchto ukazatelů je limitováno dostupností dat. Jelikož většina ukazatelů finanční analýzy určitým způsobem pracuje s informacemi z účetních výkazů (tedy rozvahy, výkazu zisku a ztrát, případně cash-flow). U obecních lesů je zjištění objektivních dat z těchto výkazů téměř nereálné, jelikož jak již bylo zmíněno v kapitole 5.1, jsou tyto lesy obhospodařovány společnostmi značně různorodými, které navíc mimo péči o lesní majetek vykonávají mnoho dalších činností. Například péči o městskou zeleň, správu majetku atd. Údaje v účetních výkazech jsou samozřejmě uváděny komplexně za všechny činnosti podniků, tudíž jsou pro srovnání nepoužitelné. Z tohoto důvodu byly použity ukazatele, k nimž jsou dostupná data pouze za lesnické činnosti, tudíž srovnatelná nejen v rámci této vlastnické kategorie, ale také s jinými vlastnickými kategoriemi. Další otázkou může být vyjádření rozlohy lesů se zvýšenou rekreační funkcí prostřednictvím zákonného vymezení lesů plnících tuto funkci ve zvýšené míře. Je samozřejmě jasné, že toto vymezení nemusí vždy odpovídat skutečnosti. Jistě existuje mnoho hektarů lesů, které jsou intenzivně rekreačně využívány, a nejsou zařazeny mezi lesy zvláštního určení. Ovšem jiná kvantifikace rekreačního zatížení lesů, která je v rámci celé republiky jednotná, vymapovaná a evidovaná, členěná podle vlastnické kategorie, při zohlednění 200 hektarové minimální výměry, pro možnost dále pracovat s daty zjištěnými resortním statistickým šetřením, nebyla autorkou dosažena. Proto je dále pracováno s těmito údaji i přes jejich případně možnou nižší vypovídací schopnost. Posouzení vlivu zvýšené rekreační zátěže na ekonomické výsledky hospodaření bylo do práce zařazeno záměrně, přestože si autorka byla vědoma nedostatku ekonomických dat v této oblasti. Zařazení tohoto cíle bylo zejména z důvodu této absence dat, kterou autorka považuje v dnešní době již za poměrně problematickou, zejména z důvodů neustále rostoucí poptávky po většině funkcí a užitků lesů s tím, že dřevoprodukční funkce má z pohledu veřejnosti stále menší význam. Nicméně dřevoprodukční funkce je trvale hlavním zdrojem příjmů vlastníků lesů, kteří z těchto příjmů musí saturovat náklady na zajištění ostatních funkcí lesů. Tedy i funkce rekreační, u níž, stejně jako u všech ostatních, by měly být vyčísleny ekonomické přínosy a požadavky nejen na úrovni konkrétních jednotlivých vlastníků, ale taktéž na národní úrovni. Toto vyčíslení souvisí i s další zmiňovanou oblastí a tou je propagace lesnictví. Pokud budou vyjádřeny ekonomické dopady podpory ostatních funkcí lesů, je možné veřejnost o těchto skutečnostech informovat. 104

Mimo navrhovaná konkrétních doporučení pro praxi, která vyvstala na základě zjištěných výsledků analytické části práce, je v praxi tato práce využitelná zejména pro správce obecních lesních majetků, jako podklad pro ekonomické srovnání konkrétních dosahovaných veličin, ve srovnání s průměry celostátními či zahraničními. V oblasti vědy a výzkumu je možné použít a navázat na tuto práci například v oblasti analýzy zastoupení dalších vlastnických kategorií v evropských zemích. V současné době se přímo nabízí analýza zastoupení a způsobů obhospodařování církevních lesů v ostatních zemích se zaměřením na požadavky, které církevní vlastníci na své lesní majetky kladou. Případně také s ekonomickými ukazateli hospodaření. Stejně tak je možné použít tento nastíněný způsob analýzy při srovnání hospodaření státních lesů v okolních zemích. Rovněž je vytvořen prostor pro podrobnější evidenci ekonomických veličin, znázorňujících ekonomický dopad podpory dalších funkcí lesů. Případně v návrhu komplexní podoby statistického šetření ekonomických dat.

105

7 Závěr Územní samosprávné celky tedy v tomto případě konkrétně obce (případně města) vlastní 429 337 ha lesů. Hospodaření v těchto lesích je dlouhodobě diskutované téma, ať již na úrovni jednotlivých obcí vlastnících les či na úrovni národní. Cílem této práce bylo hospodaření obcí v jejich lesích analyzovat a zhodnotit zejména z ekonomického pohledu. To bylo realizováno v rámci tří relativně samostatných dílčích cílů, od nichž se odvíjí konkrétní hypotézy, metodika i dílčí výsledky. Tyto dílčí cíle se zjednodušeně týkají 1) zachycení a popisu historie a aktuálního stavu při správě těchto lesů, stejně jako komplexního zhodnocení současné ekonomické situace, ekonomických aspektů hospodaření v lesích územních samosprávných celků, 2) posouzení ekonomických vlivů mimoprodukčních funkcí lesa – převážně funkce rekreační, 3) analýza řešené problematiky v evropských zemích a srovnání ekonomické situace lesních majetků územních samosprávných celků v ČR, Německu a Bavorsku. Metodika v globálním pohledu spočívala v metodě analýzy dostupných pramenů, daných faktů a informací, následované metodou syntézy a vyvození závěrů. Konkrétní metody spočívaly v konstrukci a následné analýze časových řad vybraných ekonomických veličin vyvozených z resortního statistického šetření Ministerstva zemědělství. Z těchto veličin byly následně sestaveny odvozené ukazatele seřazené taktéž do časových řad, které byly rovněž analyzovány. Pro objektivizaci výsledků byly doplněny t-testy pro závislé výběry, které prokazují, zda se data jednotlivých časových řad statisticky významně liší. U druhého cíle byla použita zejména metoda analogie a u třetího cíle byla použita ještě metoda metaanalýzy a následná komparace časových řad. V rámci prvního cíle byly zjištěny podmínky a práva obcí při správě jejich majetku, historický vývoj vlastnictví lesů obcemi až do současnosti, kdy je stále ještě řešena otázka navracení historického lesního majetku obcím. Dále byla rozebrána eventualita týkající se vlastnictví lesů kraji jako vyššími územními samosprávnými celky, které je v současné době téměř zanedbatelné, ovšem po zřízení krajů v roce 2001 byla možnost převodu státních lesů na kraje živě diskutována. Podrobně analyzována byla i rozloha lesů územních samosprávných celků, počty těchto vlastníků lesů a s tím související velikostní struktura těchto lesních majetků. S velikostní strukturou úzce souvisí i sdružování vlastníků lesů a právní formy podniků, jejichž prostřednictvím jsou lesní majetky územních samosprávných celků obhospodařovány. 106

Na základě analýzy časových řad ekonomických veličin bylo možné konstatovat, že hospodaření v lesích územních samosprávných celků se v celkovém pohledu blíží výsledkům hospodaření v lesích soukromých vlastníků a obě tyto vlastnické kategorie vykazují lepší výsledky než lesy ve vlastnictví státu. Toto konstatovaní je ovšem platné pouze v případě, že jsou zohledněny náklady na nájemné předepisované vlastníkem lesů, se kterým je možné se setkat u lesů soukromých a obecních. Obdobné závěry je možné vyvodit i z analýzy časových řad odvozených ukazatelů. Provedený t-test ukázal, že hodnoty všech odvozených ukazatelů se u všech vlastnických kategorií statisticky významně liší, to v podstatě odpovídá vizuálnímu hodnocení časových řad. Zároveň lze konstatovat, že naprostá většina obecních lesních majetků nad 200 ha je certifikována systémem PEFC, který garantuje dodržování principů trvale udržitelného lesního hospodářství na lesních majetcích s certifikátem. Výsledky druhého cíle poukazují na to, že obecní lesy vykazují největší rozlohu lesů lázeňských, příměstských a se zvýšenou rekreační funkcí vylišených podle lesního zákona. Zároveň je tato rozloha vztažená k rozloze lesů hospodářských desetinásobná oproti státním lesům a sedminásobná oproti soukromým lesům. Metodou analogie bylo zjištěno, že nálady na podporu rekreační funkce by u obecních lesů činily přibližně 265 Kč.ha-1.rok-1. Z výše uvedených hodnot jednoznačně vyplývá, že podpora rekreační funkce má nesporný vliv na ekonomické výsledky jednotlivých vlastnických kategorií. Přesná míra vlivu ovšem není v současnosti vyčíslitelná. Z toho plyne nezbytná potřeba zjišťovat a evidovat vliv podpory rekreační funkce na ekonomické výsledky vlastníků lesů u všech vlastnických kategorií. V třetí

části

výsledků

byl

prezentován

podíl

lesních

majetků

územních

samosprávných celků na celkové výměře lesů v jednotlivých státech Evropy. Ten je velmi různorodý, v rozsahu od nepřítomnosti této kategorie vlastnictví lesů až po 38% zastoupení obecních lesů v Albánii a 30% podíl lesů ve vlastnictví spolkových zemí v Německu. V rámci Evropy představuje rozloha obecních lesů 4,9 % všech lesů a lesy ve vlastnictví vyšších územních samosprávných celků zaujímají jen necelé 4 % lesů. Tato informace ovšem nebyla dostupná ve všech zemích, tudíž skutečná rozloha se může mírně lišit. Z časových řad odvozených ukazatelů je patrné, že jejich průběh je u obecních lesů v ČR, Německu a Bavorsku obdobný. Nicméně obecní lesy ČR vykazují poněkud lepších výsledků, téměř u všech ukazatelů. Zároveň ale vykazují nejvyšší podíl příspěvků na hospodaření ve vztahu k celkovým výnosům. Z doplňkových ukazatelů je 107

také zřejmé, že české obecní lesy dosahují nejnižšího průměrného zpeněžení dříví (což může být do určité míry způsobeno přepočtem dat z Německa a Bavorska na české koruny). Naproti tomu dosahují české obecní lesy největší záběr lesních podniků certifikovaných v rámci systému certifikace lesů (nejedná se o procentické vyjádření certifikované plochy, ale velikostní složení pravděpodobně certifikovaných lesů). Komparace časových řad prokázala korelaci mezi daty Německa a Bavorska. T-testy tyto výsledky potvrdily a doplnily ještě shodu dat mezi Německem a ČR u ukazatelů finanční analýzy. Na základě těchto výsledků byla navržena praktická doporučení týkající se hospodaření v lesích územních samosprávných celků a evidenci ekonomických veličin tohoto hospodaření. Konkrétně se jedná o zatím nepříliš využívanou možnost společného obhospodařování lesů v rámci dobrovolného svazku obcí, návrh možné podoby zjišťování a evidování ekonomických souvislostí obhospodařování lesů se zvýšenou rekreační funkcí a možnosti propagace a práce s veřejností u lesů územních samosprávných celků, kvůli jejich vysoké potřebě dobrých vztahů s veřejností.

108

8 Summary Regional self-governing units, particularly in this case villages (or towns), own 429 337 ha of forests. Management in these forests is a long-debated issue either on the level of individual municipalities owning the forests or on the national level. The aim of this work is to analyse the management of municipalities in their forests and evaluate it from the economic point of view. This was implemented within the bounds of three relatively individual sub-targets, developing particular hypotheses, methodology and partial results. These sub-targets simply concerns 1) recording and description of the history and current state in administration of these forests as well as the complex evaluation of current economic situation, economic points of management in the forests of the regional self-governing units, 2) consideration of economic impacts of extra-production functions of the forest – mainly recreational functions, 3) analysis of the discussing issue in European countries and comparison of economic situation of forest property in the regional self-governing units in the Czech Republic, Germany and Bavaria. Methodology in global point of view was based on the method of analysis of available sources, given facts and information, followed by the method of synthesis and on drawing conclusions. The particular methods were based on formation and follow-up analysis of time lines of selected economic quantities derived from a departmental statistical survey of the Ministry of Agriculture. These quantities were subsequently formed into derived indicators which were also arranged into time lines, which were also analysed. For objectification of the results, they were completed by t-tests for dependent selections which prove if data of the individual time lines significantly differ from the statistic point of view. For the second target the method of analogy was mainly used and for the third target the method of meta-analysis and follow-up comparison of time lines was used in addition. Within the bounds of the first target, conditions and rights of the municipalities while administering their property were found out; also the historical development of forests in the ownership of municipalities up to the present, when the issue of a restitution of the historical forest property to municipalities is still under discussion, was analysed. Another issue, which was also analysed, was the possibility concerning forests in the ownership of regions as the higher self-governing units, which is currently almost negligible, however when the regions were established in 2001, the possibility of 109

transferring the state forests to regions was under heated debate. Also a forest area of the regional self-governing units was analysed in detail as well as a number of these forest owners and a size structure of these forest properties. The size structure is closely related to forest owners associations and legal forms of enterprises which manage the forest property of regional self-governing units. On the basis of the analysis of the economic quantities time lines it was possible to state that the management in the forests of the regional self-governing units, from the overall point of view, is close to the results of the management in the forests of the private owners and both these ownership categories have better results than the management in the state forests. This statement applies only if all rental costs required by forest owners are taken into account; this case can be found in both private and state forests. Similar conclusions can be also extrapolated from the analysis of the derived indicators time lines. A performed t-test showed that values of all derived indicators significantly differ in all ownership categories in the statistic point of view, which basically corresponds with visual evaluation of the time lines. Simultaneously, it is possible to state that the overwhelming majority of the communal forest property larger than 200 ha is certified by the PEFC system which guarantees an observance of the principles of the sustainable growth in the forest management on the certified forest property. The results of the second target point out, that communal forests cover the largest area of spa forests, suburban forests and forests with increased recreational function defined by the law about forests. Simultaneously, this area in the relation to agricultural forests is ten times larger in comparison with the state forests and it is seven times larger in comparison with the private forests. By the method of analogy it was also found out, that expenses supporting the recreational function in the communal forests would be about 265 CZK per hectare and year. It results from the above mentioned values that support of the recreational function has an unquestionable impact on the economic results of each ownership category. However, the accurate extent of this impact is not possible to quantify at the present time. It follows from this fact that it is necessary to find and record the impact of the support of the recreational function on economic results of the forest owners concerning all ownership categories. The third partial part of the results presents the share of the forest property of the regional self-governing units on the total forest area in individual European countries. The share varies ranging from zero share in the forest ownership to thirty-eight per cent 110

share of communal forests in Albany and thirty per cent share of forests in the ownership of federated states in Germany. Within the bounds of Europe, the communal forest area covers 4,8 % of all forests and the forests in the ownership of the higher regional self-governing units cover just less than 4 % of the forests. This information was not available in all countries therefore the real forest area can slightly differ. From the time lines of the derived indicators it is obvious that their course concerning communal forests is similar in the Czech Republic, Germany and Bavaria. Nevertheless, the communal forests in the Czech Republic have a bit better results concerning almost all indicators. Simultaneously, they have the largest share of contribution to the management in the relation to the total yields. From the complementary indicators it is obvious that Czech communal forests have the lowest average realization of wood (to a certain extend this can be caused by a conversion of the data from Germany and Bavaria to Czech crowns). On the other hand, Czech communal forests have the largest engagement of forest enterprises certified within the forest certification system (It does not concern a percentage expression of the certified area but the size composition of probably certified forests). On the basis of these results, practical recommendations were suggested concerning the management in the forests of the regional self-governing units and a record of the economic quantities of this management. In concrete terms, it concerns as yet a not very frequently used option of the communal forest management within the bounds of a voluntary association of municipalities. This work provides a suggestion of possible form of finding and recording economic relations of the forest management with the increased recreational function and possibilities of promotion and work with the public concerning the forests of the regional self-governing units, because of their high need of good relations with the public.

111

9 Literatura: AASTARAAMAT keskus.

METS,

[cit.

2010. Yearbook forest 2010. [online]. Tartu: Keskkonnateabe

20.

dubna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.keskkonnainfo.ee/failid/aastaraamat_2010a_parandatud.pdf ABRUDAN, V. I., 2002. Cross-sectoral linkages in Romanian forestry [online]. Brasov: Transylvania University of Brasov, Faculty of Silviculture and Forest Engineering. [cit.

15.

března

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.fao.org/forestry/4496-0c2374742e8b1f6323d40fba8640a3d23.pdf ABRUDAN, V.; MARINESCU, V.; IONESCU, O.; IORAS, F.; HORODNIC, S. A.; SESTRAS, R., 2009. Developments in the Romanian Forestry and its Linkages with other Sectors.Notulae Botanicae Horti Agrobotanici Cluj-Napoca [online]. 37, č. 2, s. 1421, ISSN 1842-4309. [cit. 15. března 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://notulaebotanicae.ro/nbha/article/viewFile/3468/3146 ANONYMUS, 2005. Sachsen-Anhalt will Einheitsforstverwaltung aufgeben. HolzZentralblatt, 1096, s. 82. ANONYMUS, 2007. Private forests in Bulgaria [online]. Background information about small forest owners in Bulgaria and their forest management practices. Yale School of Forestry & Environmental Studies. [cit. 25. března 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://environment.yale.edu/tfd/uploads/2007_03_Small_forest_owners_ Bulgaria_1.pdf ANONYMUS, 2011. Blíže k hospodaření obcí a dobrovolných svazků obcí v roce 2010. Obec a finance [online]. 2011, č. 3. [cit. 20. března 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6502930 ANUARIO DE ESTADÍSTICA FORESTAL,

2010. [online]. Madrid: Ministerio de Agricultura,

Alimentación y Medio Ambiente de España. [cit. 28. července 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.magrama.gob.es/es/biodiversidad/temas/montes-ypolitica-forestal/aef_2010_estructura_forestal_tcm7-226977.pdf ARTL, J.; ARTLOVÁ, M.; RUBLÍKOVÁ, E., 2002. Analýza ekonomických časových řad s příklady. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. 146 s. 112

BADER, L., 2008. Fit für die Zukunft!? Info Bürgergemeinden und Waldeigentümer Verband Kanton Solothurn BWSo. 2008, č. 3, s. 4-7. Banská Štiavnica, 2011. Mestské lesy, spol. s r.o., Banská Štiavnica. [online]. Mestské lesy, spol. s r.o., Banská Štiavnica. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mlbs.sk/ BINEK, J., 2008. Hospodaření s majetkem obcí. Brno. Disertační práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko–správní fakulta. BLUĎOVSKÝ, Z., 2001. Obhospodařování malých lesních majetků – V. Lesnická práce. 80 (2001), č. 1, s. 36-37, ISSN 0322-9254. BOTNARI, F.; GALUPA, D.; PLATON, I. ET AL., 2011. State of the forestry of the republic of Moldova 2006-2010. [online]. Chisinau: Agency Moldsilva. 60 s. ISBN 9789975-4298-4-9. [cit. 11. srpna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://moldsilva.gov.md/public/files/State_of_the_forestry_of_the_Republic_of_Mol dova_2006-2010_eng.pdf BOURIAUD, L.; NICHIFOREL, L.; NASTASE, C.; DRAGOI, S.; PADUREANU, L.; BORNEA, G. F., 2005. Romania. [online]. Acta Silvatica & Lignaria Hungarica. Special Edition 2005. s. 643-694.

[cit.

21.

ledna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.joensuu.fi/coste30/docs/Publication/Romania.pdf BŘEŇ, J., 2010. Základní principy hospodaření obce. Obec a finance. 2010, č. 1., 2., 3., 4. Bürgergemeinde. [online]. Wikipedia. Die freie Enzyklopädie. Poslední změna 25. října 2012, 12:10

[cit. 29. června 2012]. Dostupné na

World

Wide Web:

http://de.wikipedia.org/wiki/B%C3%BCrgergemeinde CARTER, J., ed., 2011. How communities manage forests: selected examples from around the world [online]. L’viv: Galyc’ka vydavnycha spilka, 63 s. ISBN 978-9661633-21-5.

[cit.

5.

prosince

2011].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.intercooperation.ch/offers/news/CommunityForestry_EngWeb.pdf CARTER, J.; VOLOSHYNA, N., 2010. What future for community forestry in Ukraine? In How communities manage forests: selected examples from around the world

113

[online]. L’viv: Galyc’ka vydavnycha spilka, 63 s. ISBN 978-966-1633-21-5. [cit. 5. prosince

2011].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.intercooperation.ch/offers/news/CommunityForestry_EngWeb.pdf CAYWOOD, C. L., 2003. Public relations řízená komunikace podniku s veřejností. Brno: Computer Press. 600 s. ISBN 80-7226-886-4 CENOV, C., 2010. Non-state forestry in the Republic of Bulgaria. “Best practice examples of non-state forestry in CEEC” [online]. Hissarja. [cit. 11. února 2012]. Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://georgikostov-

forester.eu/pdf/nedarjavno_gorsko%20 stopanstvo_ENG1.pdf Country Report, 2010a. Austria. Global forest resources .Assessment 2010 [online]. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 66 s. [cit. 11. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.fao.org/docrep/013/al449E/al449E.pdf Country Report, 2010b. Belarus. Global forest resources. Assessment 2010 [online]. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 50 s. [cit. 11. května 2012]. Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.fao.org/forestry/20279-

0a62f0bab028fe4b16efaa7a664aadc69.pdf Country Report, 2010c. Bulgaria. Global forest resources. Assessment 2010 [online]. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations. [cit. 9. prosince 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://www.fao.org/docrep/013/al467E/al467E.pdf Country Report, 2010d. Cyprus. Global forest resources. Assessment 2010 [online]. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 57 s. [cit. 11. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.fao.org/docrep/013/al487E/al487E.pdf Country Report, 2010e. Denmark. Global forest resources. Assessment 2010 [online]. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 65 s. [cit. 11. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.fao.org/docrep/013/al491E/al491E.pdf Country Report, 2010f. Turkey. Global forest resources. Assessment 2010 [online]. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 62 s. [cit. 11. května 2012]. Dostupné

na

World

Wide

http://web.ogm.gov.tr/diger/iklim/Dokumanlar/RAPORLAR/FRA_2010.pdf 114

Web:

ČACKÁ, J., 2011a. Lesnická legislativa a hospodaření na obecním majetku. In Hospodaření na obecním majetku s vysokou rekreační funkcí, využívání přírodních procesů v borových a smrkových porostech. Sborník přednášek odborného semináře. Opočno: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Výzkumná stanice Opočno. ISBN 978-80-7417-042-3. ČACKÁ, J., 2011b. Škody rekreací a sportovními aktivitami v lesích. In Hospodaření na obecním majetku s vysokou rekreační funkcí, využívání přírodních procesů v borových a smrkových porostech. Sborník přednášek odborného semináře. Opočno: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Výzkumná stanice Opočno. ISBN 978-80-7417-042-3. Česká národní banka. Kurzy devizového trhu – měsíční průměry. [online]. Česká národní banka, © 2003-2012 [cit. 15. září 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/prumerne_ mena.jsp?mena=EUR ČSÚ, 2012a. Velikostní skupiny obcí podle krajů, okresů - počet obcí [online]. Praha: Český statistický úřad. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/5F004059B2/$File/130211003.xls ČSÚ, 2012b. Číselník zemí [online]. © Český statistický úřad, 2012. Aktualizováno dne: 2. července 2012. [cit. 9. srpna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/ciselnik_zemi/$File/ciselnik_zemi.xls DIRKSE, G. M.; DAAMEN, W. P., 2004. Dutch forest monitoring network, design and results. [online]. ICP Forest: 10 s. [cit. 11. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.icp-forests.org/pdf/DutchNFI.pdf DOLŇAN, M.; VANKO, J., 2010. Skúsenosti a problémy pri obhospodarovaní obecných a súkromných lesov v SR. In Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku. Sborník referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s. DUDÍK, R., ed. 2008. Lesnictví a vyšší územně samosprávné celky. Sborník referátů ze semináře. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně. ISBN 978-807375-225-5. 115

DUDÍK, R.; KUPČÁK, V., ed. 2007. Ekonomické aspekty integrovaného lesního hospodářství (se zaměřením na hospodaření v lesích územních samosprávných celků). Sborník referátů ze semináře. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně. ISBN 978-80-7375-102-9. DVOŘÁČKOVÁ, S., 2011. Co pálí obce při správě lesů. Moderní obec. [online]. [cit. 21. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://moderniobec.ihned.cz/c153099210-co-pali-obce-pri-sprave-lesu FLORA, M., 2001. Několik poznámek k pojmu „les“ podle § 2, písm. a) lesního zákona. Lesnická práce. 80 (2001), č. 3, s. 128-130. ISSN 0322-9254 FLORA, M., 2002. Některé právní aspekty přechodu vlastnického práva k lesům ze státu na kraje. Lesnická práce. 81 (2002), č. 2, s. 52-54. ISSN 0322-9254 FLORA, M., 2003. Možnosti právního řešení při sdružování vlastníků lesa malých výměr. In Lesy a jejich příspěvek k rozvoji regionů České republiky. Sborník referátů ze semináře doplněný o vybrané zkušenosti ze zahraničí. Praha: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti. s. 42-46, ISBN 80-86461-32-7, FLORA, M., 2003b. K lesu jako předmětu vlastnictví. Lesnická práce. 82 (2003), č. 4, s. 33-35. ISSN 0322-9254 FLORA, M.; JELÍNEK, P., 2010. Zhodnocení institucionálních a smluvních forem správy lesního majetku z hlediska obce jako vlastníka lesa – výhody, rizika. In Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku. Sborník referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s. Forest Europe, 2011. Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe. [online]. Oslo: Conference Proceedings. [cit. 15. června 2012]. Dostupné na World Wide

Web:

http://www.foresteurope.org/documentos/Proceedings_FOREST_

EUROPE_Ministerial_Conference_Oslo_2011.pdf FORETOVÁ, V., FORET M., 1996. Komunikující město. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 107 s. ISBN 80-210-1287-0

116

Forstwirtschaft, 2006. Land- und Forstwirtschaft Deutschland Daten und Fakten. [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz (BMELV): 17 s. [cit. 30. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bmelv-statistik.de/fileadmin/sites/100_W_daten/Land-_und_ Forstwirtschaft_Daten_und_Fakten FRANTÍK, D., 2008. Příměstské lesy Hlavního města Prahy. Lesnická práce. 87 (2008), č. 8. ISSN 0322-9254. FRUMAROVÁ, K., 2002. Formy spolupráce obci podle zákona o obcích I. Veřejná správa [online]. 2002, č. 38. [cit. 1. března 2008]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2002/0038/konzult.html FSC 2012. FSC – zertifizierte Waldfläche in Deutschland. Forest stewardship Council. [online]. [cit. 19. září 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.fscproducts.org/forest/FSC-Forstbetriebe_in_Deutschland.pdf GALVASOVÁ, I. a kol., 2007. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. 1. vydání, Brno: Georgetown, 140 s. ISBN 80-251-20-9 GIRAUD, B., 2011. Property rights in turkisch forest. [online]. [cit. 30. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://turkeyforest.com/files/forest_report_18.02.2011_ with_font_14_&_navigation_-_property_rights_in_turkish_forests_-_final_version.pdf GREGAR, M., 2006. Městské a příměstské lesy v hlavním městě Praze. In Hospodaření v městských a příměstských lesích. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. ISBN 80-02-01787-0 HÄFNER, R., 2003. Die Forstbetriebe im Kanton Aargau; von traditionellen Besitzstrukturen und dynamischen Forstbetrieben. Schweizerische Zeitschrift für Forstwesen. 154 (2003), č. 7, s. 249–253. HANČLOVÁ, J., TVRDÝ, L., 2003. Úvod do analýzy časových řad. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta. 34 s. HATT, S., 2007. BAR-Thurgau 1987–2006, 20 Jahre Forstliche Betriebsabrechnung im Kanton Thurgau. [online]. Thurgau: Forstamt Thurgau. 16 s. [cit. 20. ledna 2012].

117

Dostupné na World Wide Web: http://www.forstamt.tg.ch/documents/BARThurgau_1987-2006.pdf HENDL, J., 2004. Přehled statistických metod zpracování dat. Vyd. 1. Praha: Portál. 584 s. ISBN 80-7178-820-1 Herausforderung Kommunalwald [online]. 2007. Dokumentation der Redebeiträge der Kommunalwaldkonferenz des kommunalpolitischen Forums Land Brandenburg“ e.V. und des Wald-Solar-Heimsvom. Eberswalde: Kommunalpolitisches Forum Land Brandenburg e.V.. [cit. 30. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.kf-land-brandenburg.de/kommunalpolitik/kom_aktuell0407.pdf HOLÉCY, J., 2011. Princípy a metódy odhadu hodnoty mestských a obecných lesných podnikov v podmienkach Slovenska. In Stav lesa a plnění funkcí lesa v Národním parku Šumava a lesní hospodářství v podmínkách územních samosprávných celků. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita. 90 s. ISBN 978-80-213-2241-7 CHARVÁT, R., 2010. Význam lesnických firem obcí pro region. In Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku. Sborník referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s. CHRISTOPOULOU, O. G., 2011. Deforestation/Reforestation in Mediterranean Europe: The Case of Greece. [online]. Thessaly: University of Thessaly, 18 s. [cit. 15. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://cdn.intechopen.com/pdfs/23110/InTechDeforestation_reforestation_in_mediterranean_europe_the_case_of_greece.pdf Jahrbuch, 2010. Jahrbuch Wald und Holz 2010 [online]. Bern: Bundesamt für Umwelt, 192 s. Umwelt-Zustand Nr. 1025. [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bafu.admin.ch/publikationen/publikation/01074/index.html?lang=de JELÍNEK, P., 2008. Rekreační funkce lesů v soukromých a obecních lesích. Lesnická práce. 87 (2008), č. 12. ISSN 0322-9254. JELÍNEK, P., 2011. Ekonomický průzkum SVOL a výsledky hospodaření nestátních vlastníků lesů. In Stav lesa a plnění funkcí lesa v Národním parku Šumava a lesní

118

hospodářství v podmínkách územních samosprávných celků. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita. 90 s. ISBN 978-80-213-2241-7 KAMPEN, P., 2010. Growing decentralised forest in Kosovo. Case studies Balkans. [online]. Snv Netherlands Development Organisation. 60 s. [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.snvworld.org/sites/www.snvworld.org/files/publications/ growing_decentralised_forest_in_kosovo.pdf KERNER, J., 2010. Hospodaření s majetkem obce. In Příručka pro člena zastupitelstva obce po volbách 2010 [online]. Praha: Svaz měst a obcí České republiky, 184 s. ISBN 978-80-254-8660-3. [cit. 19. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://ilex.kin.tul.cz/~iveta.lukasova/multiedu/Studijni_materialy/Prirucka_pro_zastu pitele.pdf KOHOUT, J., 2008. Veřejné mínění, image a metody public relations. Praha: Management press, 122 s. ISBN 80-7261-006-6. Kommunalwald in Brandenburg, 2004. Kommunalwald in Brandenburg, Entwicklung, Rahmenbedingungen und aktuelle Situation. [online]. Eberswald: Ministerium für Landwirtschaft, Umweltschutz und Raumordnung des Landes Brandenburg, 103 s. ISBN 3-933352-57-6 [cit. 30. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://forst.brandenburg.de/cms/media.php/lbm1.a.4595.de/kommwald.pdf Košice, 2012. Mestské lesy Košice a.s., História, [online]. Mestské lesy Košice a.s. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.meleskosice.sk/historia Krajský lesnický program, 2005. Krajský lesnický program Libereckého kraje. Praha: Katedra ekonomiky a řízení lesního hospodářství, Česká zemědělská univerzita v Praze. KREČMER, V., 2002. NLK k převodu lesů ve vlastnictví státu do vlastnictví krajů. Lesnická práce. 81 (2002), č. 6, s. 272-273, ISSN 0322-9254. KUČERA, F., ed. 2010. Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku. Sborník referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s. 119

KUPČÁK, V., 2001. Ekonomika soukromých lesních majetků. In Zborník z konferencie s medzinárodnou účasťou “Tvorba a meranie hodnoty lesa 2001”. Zvolen: TU Zvolen, s. 113–125, ISBN 80-228-1038-X KUPČÁK, V., 2002. Předpoklady pro účinné uplatnění ekonomických nástrojů řízení u soukromých lesních majetků. In Ekonomické a právní poměry lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ČR. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, ISBN 80-7157-572-0 KUPČÁK, V., 2006. Ekonomika lesního hospodářství. 2. Vydání, Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 257 s. ISBN 80-7157-998-X. KUPČÁK, V., 2007. Koncepce lesního hospodaření v lesích územních samosprávných celků. In Ekonomické aspekty integrovaného lesního hospodářství (se zaměřením na hospodaření v lesích územních samosprávných celků). Sborník referátů ze semináře. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně. ISBN 978-80-7375-102-9. KUPČÁK, V., 2008. Auditing v prostředí lesního hospodářství územně samosprávných celků. In Lesnictví a vyšší územně samosprávné celky. Sborník referátů ze semináře. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně. ISBN 978-80-7375-225-5. KUPČÁK, V.; SLOUP, R., 2011a. Nájem lesa územních samosprávných celků. In Stav lesa a plnění funkcí lesa v Národním parku Šumava a lesní hospodářství v podmínkách územních samosprávných celků. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita. 90 s. ISBN 978-80-213-2241-7 KUPČÁK, V.; SLOUP, R., 2011b. Několik poznámek k právním formám hospodaření na lesním majetku územních samosprávných celků. In Stav lesa a plnění funkcí lesa v Národním parku Šumava a lesní hospodářství v podmínkách územních samosprávných celků. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita. 90 s. ISBN 97880-213-2241-7 KUPČÁK, V.; ŠAFAŘÍK, D., 2010. Stanovení výše nájmu z obecního lesa. In Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku.

Sborník

referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s.

120

KUPKA, I., 2006. Rámcové směrnice hospodaření v městských a příměstských lesích. In Hospodaření v městských a příměstských lesích. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. ISBN 80-02-01787-0 LAKO, T., 2008. Status quo analysis - Analyses of communal and private forestry in Albania and their role in the National Forest Strategy process [online]. Sopron: World Bank - Profor, Confederation of European Forest Owners, Lover print. 81 s. [cit. 15. března 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.profor.info/sites/ profor.info/files/Annex%208%20-%20SQA%20Albania_E.pdf Lesné hospodárstvo, 2010. Lesné hospodárstvo v Slovenskej republike za roky 2005-2009 [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 53 s. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://portal.statistics.sk/files/Sekcie/sek_500/

polnohospodarstvo/publikacie-stiahnutie/lesne-hospodarstvo/publikacia_lesnictvo_20052009.pdf Lesní družstvo obcí Přibyslav. Sdružení vlastníků lesů. [online]. Lesní družstvo obcí Přibyslav. Poslední změna 26. dubna 2012, 06:13. [cit. 11. srpna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.ldopribyslav.cz/ Levoča. 2011. Lesy mesta Levoča, spol. s r. o. História spoločnosti. [online]. Lesy mesta Levoča, spol. s r.o., Webdesign SystemHouse. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.lml.sk/index.php?option=com_content&view= article&id=49:hisotira&catid=34:catmain&Itemid=60 LIŠKOVÁ, B. 2007. Metodické aspekty ekonomického hodnocení hospodaření v lesích územně samosprávných celků. Brno. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Lesnická a dřevařská fakulta. LIŠKOVÁ, B., 2008. Lesní majetky územně samosprávných celků v minulosti a dnes. In Lesnictví a vyšší územně samosprávné celky. Sborník referátů ze semináře. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně. ISBN 978-80-7375-225-5. LITSCHMANNOVÁ, M., 2011. Úvod do statistiky. Ostrava: VŠB-TU Ostrava. Fakulta elektrotechniky a informatiky. 380 s.

121

MALE, J., ANTON, A., 2010. Promoting local decision making, improving management of forest and pasture areas – Albania. Case studies Balkans [online]. SNV Netherlands Development Organization, Case Studies. [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na World

Wide

Web:

http://www.snvworld.org/sites/www.snvworld.org/files/

publications/promoting_local_decision_making_improving_management_of_forest_ and_pasture_areas_-_albania.pdf MANS, W., 2010. Der Zukunftswald aus der Sicht des Kommunalwaldes. [online]. Symposium Waldstrategie 2020. [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.fnr-server.de/cms35/index.php?id=3265 MANTAU, U., 2005a. Mezera v lesních produktech. Učinit infrastrukturní služby lesa schopnými konkurence. In Lesy a jejich příspěvek k rozvoji regionů – Jak využít existující potenciál? Jíloviště Strnady: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v.v.i. 230 s. ISBN 80-86461-60-2 MANTAU, U., 2005b. Od nauky o funkcích lesa k nauce o produktech lesa. In Lesy a jejich příspěvek k rozvoji regionů – Jak využít existující potenciál? Jíloviště Strnady: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v.v.i. 230 s. ISBN 8086461-60-2 MAREK, J. a kol., 2005. Veřejná správa v České republice. 2. rozšířené vyd. Praha: Ministerstvo vnitra ČR. 125 s. MATĚJEK, J., 2010. Přínos nestátních lesů pro udržení života na venkově, tvorbu krajiny a zaměstnanost. In Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku. Sborník referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s. MATĚJÍČEK, J., 2003. Vymezení základních pojmů a vztahů z oblasti mimoprodukčních funkcí lesa [online]. Jíloviště-Strnady: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti. [cit. 23. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.vulhm. cz/sites/File/lesnicka_politika/ocenovani_lesa/Terminologie_funkci_lesa.pdf MATĚJÍČEK, J., LIŠKOVÁ, B., 2010. Ekonomicko-právní a sociální aspekty současné situace malých lesních podniků v Německu a předpokládané vývojové trendy při jejich

122

sdružování. Zprávy lesnického výzkumu. 2010, sv. 55, č. 4, s. 336-346. ISSN 03229688. MATĚJÍČEK, J., LIŠKOVÁ, B., 2011. Ekonomicko-právní a sociální aspekty současné situace malých lesních podniků v Rakousku a předpokládané vývojové trendy při jejich sdružování. Zprávy lesnického výzkumu. 2011, sv. 56, č. 1, s. 43-48. ISSN 0322-9688. MATĚJÍČEK, J., SKOBLÍK, J., 1997. Sdružování vlastníků lesů: Proč a jak? 1. Vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. 140 s. MENDES, A. M. S. C., 2006. Forest Owners’ Organizations in Portugal: Are the infant going to survive? [online]. In Small-scale Forestry and Rural Development: The intersection of ecosystems, economics and society. Galway: Galway-Mayo Institute of Technology and IUFRO. [cit. 28. června 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.coford.ie/media/coford/content/publications/projectreports/smallscaleforestryconference/Mendes.pdf Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty [online]. 2008. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. [cit. 8. června 2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.msmt.cz/uploads/soubory/zakladni/VN_MP_EVVO_2008.pdf Ministerstvo financí ČR, Makroekonomický scénář. [online] Ministerstvo financí ČR, © 2005

[cit.

15.

září

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/konvergen_programy_43977.html MUHARREMAJ, V.; MALE, J.; KOLA, H.; ÇOLLAKU, N., 2009. Legal provisions regulating communal forests and pastures in Albania. [online]. In Legal Aspects of European Forest Sustainable Development, Proceedings of the 10th International Symposium. Sarajevo: Faculty of Forestry University of Sarajevo, 220 s. ISBN 978-9958-616-11-2 [cit.

17.

ledna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://e-

collection.library.ethz.ch/eserv/eth:1237/eth-1237-01.pdf NONIĆ, D.; MILIJIĆ, V.; RADOSAVLJEVIĆ, A.; MARKOVI, J., 2009. The private forest sector in Serbia - Legal and political aspects [online]. In Legal Aspects of European Forest Sustainable Development, Proceedings of the 10th International Symposium. 123

Sarajevo: Faculty of Forestry University of Sarajevo, 220 s. ISBN 978-9958-616-11-2 [cit.

17.

ledna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://e-

collection.library.ethz.ch/eserv/eth:1237/eth-1237-01.pdf NOVÁK, D., 2002. Organizační složka obce a společnost s ručením omezeným jako dvě možné právní formy existence obecních lesů. In MENDEL NET 2002. Konference doktorandů LDF MZLU v Brně. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. 167-172. ISBN 80-7157-267-5 NOVÁK, D., 2003. Výhody a rizika pronájmu obecních lesů. In MENDEL NET 2003. Konference doktorandů LDF MZLU v Brně. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. 99-104. ISBN 80-7157-690-5 NOVÁK, D., 2006a. Systémová analýza hospodaření obecních lesů. Brno: Disertační práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Fakulta lesnická a dřevařská. 147 s. NOVÁK, D., 2006b. Výběr nejvhodnější formy hospodaření v obecních lesích pomocí metody rozhodovací analýzy. Zprávy lesnického výzkumu. 2006, č. 2, s. 145-149. ISSN 0322-9688. NOVÁK, D., 2007. Legislativní a organizační aspekty výběru vhodné formy správy obecních lesních majetků. In Ekonomické aspekty integrovaného lesního hospodářství (se zaměřením na hospodaření v lesích územních samosprávných celků). Sborník referátů ze semináře. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně. ISBN 978-80-7375-102-9. NOVÁK, J.; SLODIČÁK, M.; DUŠEK, D. ed. 2011. Hospodaření na obecním majetku s vysokou rekreační funkcí, využívání přírodních procesů v borových a smrkových porostech. Sborník přednášek odborného semináře. Opočno: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Výzkumná stanice Opočno. ISBN 978-807417-042-3. Novák, P., 2005. Kritické hodnoty pro Durbin-Watsonův test. [online]. [cit. 20. října 2012].

Dostupné

na

World

http://www.nb.vse.cz/~arltova/vyuka/DW_krithod.xls

124

Wide

Web:

NOŽIČKA, J., 1957. Přehled vývoje našich lesů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. OLDENBURGER, J.; KUIPER, L., 2005. How to get more wood from the Dutch forests? [online]. Biomass – upstream – stuurgroep. 7 s. [cit. 21. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.probos.net/biomassa-upstream/pdf/followup04.pdf OLIVA, J., 1999. Jak je to ve skutečnosti s majetky obcí a měst. Lesnická práce. 78 (1999), č. 4. ISSN 0322-9254. Österreichischer Waldbericht 2008. Nachhaltige Waldwirtschaft in Österreich [online]. Wien:

Bundesministerium

für

Land-

und

Forstwirtschaft,

Umwelt

und

Wasserwirtschaft, 139 s. [cit. 30. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.lebensministerium.at/publikationen/forst/waldbericht/nachhaltige_waldw irtschaft_in_oesterreich-oesterreichischer_waldbericht_2008.html PASCHALIS-JAKUBOWICZ, P., 2006. Forest Certification in Poland. [online]. Yale school of forestry & environmental studies. 26 s. [cit. 15. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.yale.edu/forestcertification/symposium/pdfs/poland_symposium.pdf PEFC Česká republika. PEFC certifikace. [online]. PEFC Česká republika [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.pefc.cz/cs/pefccertifikace.html PEFC Deutschland. Die PEFC-Regionen, [online]. PEFC Deutschland, © 2011 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: https://pefc.de/karte-pefc-national.html PEFC Luxembourg, 2005. Luxembourg certification scheme for sustainable forest management. [online]. Luxembourg: PEFC Luxembourg a.s.b.l.: 18 s. [cit. 30. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://pefc.org/images/stories/ documents/NGB_Documentation/Luxembourg/Luxembourg_Standard.pdf PELKONEN, P.; PITKÄNEN, A.; SCHMIDT, P.; OESTEN, G.; PIUSSI, P.; ROJAS, E., 2000. Forestry in Changing Societies in Europe, Part II: Forestry in Changing Societies in Europe. Country reports, [online]. Joensuu: University of Joensuu, Faculty of Forestry. 487 s. ISBN 951-98298-1-4. [cit. 21. února 2012]. Dostupné na World Wide

Web:

http://www.wzw.tum.de/silva-network/pdf/publications/Silva_

Publications_2000_FCSE_PartII_Country-Reports.pdf 125

Politische Gemeinde [online]. Wikipedia. Die freie Enzyklopädie. Poslední změna 18. prosince 2011 16:41 [cit. 29. června 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://de.wikipedia.org/wiki/Politische_Gemeinde POSTLOVÁ, S., 2012. Finanční příspěvky na hospodaření v lesích poskytované jednotlivými kraji v roce 2012. [online]. [cit. 19. října 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.uhul.cz/poradenstvi/doc/FPNHVLPJKVR2012.pdf PROVAZNÍKOVA, R., 2007. Financovaní měst, obci a regionů – teorie a praxe. Praha: Grada Publishing, 208 s. Regionaler Waldbericht Bayern 2010, 2010. [online]. München: PEFC Bayern, 14 s. [cit.

19.

srpna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

https://pefc.de/tl_files/dokumente/fuer_waldbesitzer/Dokumente%20RAG%20%C2 %B4en/Bayern/RWB%202010_PEFC%20Bayern.pdf Resolution. 2008. Resolutin on national foerst programme. [online]. Ljublana: Zveza gozdarskih družstev Slovenje, Gozdarska založba. Ministerstvo za kmetijsktvo, gazdovstvo in prehrano. ISBN 978-961-6142-20-5. [cit. 30. května 2012]. Dostupné na

World

Wide

Web:

http://www.arhiv.mkgp.gov.si/fileadmin/mkgp.gov.si/

pageuploads/GOZD/NFP_RS.pdf ROERING, H.-W., 1999a. Die Forstwirtschaft Estlands [online]. Hamburg: Instituts für Ökonomie, Bundesforschungsanstalt für Forst- und Holzwirtschaft Hamburg, 36 s. [cit. 2. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bfafh.de/bibl/pdf/estland.pdf ROERING, H.-W., 1999b. Die Forstwirtschaft Lettlands [online]. Hamburg: Instituts für Ökonomie, Bundesforschungsanstalt für Forst- und Holzwirtschaft Hamburg, 35 s. [cit. 2. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bfafh.de/bibl/pdf/lettland.pdf ROERING, H.-W., 1999c. Die Forstwirtschaft Litauens [online]. Hamburg: Instituts für Ökonomie, Bundesforschungsanstalt für Forst- und Holzwirtschaft Hamburg, 37 s. [cit. 2. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bfafh.de/bibl/pdf/litauen.pdf ROERING, H.-W., 1999d. Die Forstwirtschaft Ungarns [online]. Hamburg: Instituts für Ökonomie, Bundesforschungsanstalt für Forst- und Holzwirtschaft Hamburg, 40 s. [cit. 2. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bfafh.de/bibl/pdf/ungarn.pdf 126

ROERING, H.-W., 1999e. Die Forstwirtschaft Sloweniens [online]. Hamburg: Instituts für Ökonomie, Bundesforschungsanstalt für Forst- und Holzwirtschaft Hamburg, 40 s. [cit. 2. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bfafh.de/bibl/pdf/slowen.pdf ROERING, H.-W., 2000a. Die Forstwirtschaft Rumäniens [online]. Hamburg: Instituts für Ökonomie, Bundesforschungsanstalt für Forst- und Holzwirtschaft Hamburg, 41 s. [cit. 2. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bfafh.de/bibl/pdf/rumaen.pdf ROERING, H.-W., 2000b. Die Forstwirtschaft Bulgariens [online]. Hamburg: Instituts für Ökonomie, Bundesforschungsanstalt für Forst- und Holzwirtschaft Hamburg, 42 s. [cit. 2. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.bfafh.de/bibl/pdf/bulgar.pdf RUPPERT,

Ch.,

2006.

Der

kommunale

Forstbetrieb

im

Spannungsfeld

von

Gemeinwohlorientierung und Erwerbswirtschaft. Eine institutionell ökonomische Analyse, empirische Studien und Handlungsempfehlungen. Freiburg. Dissertation. Instituts für Forstökonomie der Universität Freiburg. ISBN 3-9806736-9-3 SABOVÁ, H., 2002. Svazky obcí a jejich majetek. Majetkové problémy hospodaření svazků obcí. Obec a Finance [online]. 2002, č. 1. [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=259761 SEKOT, 2004. Forstliche Betriebswirtschaftslehre I. [online]. Studienunterlagen. Wien: BOKU. 182 s. [cit. 20. června 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.boku.ac.at/sfh/Documents/FBWL2003.pdf SEKOT, W.; FILLBRANDT, T.; ZESIGER, A., 2011. Improving the International Compatibility of Accountancy Data: The 'DACH-Initiative'. Small-Scale Forestry. 10 (2011), č. 2, s. 255-269. ISSN 1873-7854. SCHMITHÜSEN, F., 1997. Forest Legislation Developments in European Countries, Communal Forests - A Modern Form of Public Land Management. In I Forum de Política Forestal 1996 [online]. Solsona: Centre Tecnologic Forestal del Solsones, s. 125-137. [cit. 24. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://ecollection.library.ethz.ch/eserv/eth:24489/eth-24489-01.pdf SCHMITHÜSEN, F.; HERBST, P.; LE MASTER, D. C., 2000. Foreging a New Framework for Sustainable Forestry: Recent Developments in European Forest Law. [online]. 127

Zurich: IUFRO World series. 374 s. ISSN 1016-3263. [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://e-collection.library.ethz.ch/eserv/eth:2559/eth2559-01.pdf SCHMITHÜSEN, F.; HIRSCH, F., 2008. Private forest ownership in Europe. Advance Draft March 2008 [online]. Geneve: United nations. ISSN 1020 7228. [cit. 20. dubna 2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.unece.org/fileadmin/DAM/timber/publications/SP-26.pdf SCHMITHÜSEN, F.; HIRSCH, F., 2010. Private forest ownership in Europe. [online]. Geneva: United Nations Economic Commission for Europe/Food and Agriculture Organization of the United Nations. 120 s. ISSN 1020 2269 [cit. 30. května 2012]. Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.unece.org/fileadmin/DAM/timber/publications/SP-26.pdf SCHWITTER, R.; OBERHOLZE, E., 2011. Switzerland: A long history of community forests In How communities manage forests: selected examples from around the world [online]. L’viv: Galyc’ka vydavnycha spilka, 63 s. ISBN 978-966-1633-21-5. [cit.

5.

prosince

2011].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.intercooperation.ch/offers/news/CommunityForestry_EngWeb.pdf Siet, 2008. Sieť spravodajských jednotiek v LH. [online]. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.forestportal.sk/forestportal/lesne_ hospodarstvo/doc/Siet_spravodajskych_jednotiek_v_LH.pdf SLOUP, R.; ŠIŠÁK, L., ed., 2011. Stav lesa a plnění funkcí lesa v Národním parku Šumava a lesní hospodářství v podmínkách územních samosprávných celků. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita. 90 s. ISBN 978-80-213-2241-7 Snapshot, 2008. Snapshot of European Private Forestry. [online]. CEPF: 11 s. [cit. 11. května

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://environment.yale.edu/tfd/uploads/snapshot_of_european_private_forestry.pdf SOBOTKA, M., 2009. Majetek obcí a jeho vliv na rozvoj obce. Pardubice. Disertační práce. Univerzita Pardubice, Fakulta Ekonomicko-Správní.

128

SOUČEK, E., 2001. Základ statistiky. Vyd. 2. Pardubice: Univerzita Pardubice. 167 s. ISBN 80-7194-388-6 Správa, 2009. Správa o lesnom hospodárstve v Slovenskej republike za rok 2009 [online]. Bratislava: Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka Slovenskej republiky. Národné lesnícke centrum – Lesnícky výskumný ústav Zvolen. 104 s. ISBN 978-80-8093-122-3. [cit. 12. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.nlcsk.sk/files/1443.pdf Starea Pădurilor, 2010. [online] The Ministry of Environment and Forests [cit. 4. ledna. 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mmediu.ro/paduri/management_ forestier/2011-11-18_management_forestier_stareapadurilor2010.pdf Statistik, 2011. Skogsstatistisk årsbok, Swedish Statistical Yearbook of Forestry 2011 [online]. Skogsstyrelsen: 384 s. ISBN 978-91-88462-95-4 [cit. 13. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.skogsstyrelsen.se/en/AUTHORITY/ Statistics/Statistical-Yearbook-/Statistical-Yearbooks-of-Forestry/ Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. [online]. Ministerstvo životního prostředí. [cit. 13. 5. 2012]. Dostupné na World Wide

Web:

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategicke_dokumenty_

evvo_cr/$FILE/OEV-OVO_SP%20EVVO-20081105.pdf STOJANOVSKA, M.; PETROVIC, N.; LENGYEL, A., 2009. Investment in Locally Controlled Forestry in the South East European Sub-Region [online]. Yale: Yale University. 24 s. [cit.

17.

dubna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://environment.yale.edu/tfd/uploads/tfd_ilcf_Macedonia_Background_Paper.pdf STOYANOV, N.; STOYANOVA, M., 2009. Non state forests in Bulgaria – Status and problems. [online]. In Legal Aspects of European Forest Sustainable Development, Proceedings of the 10th International Symposium. Sarajevo: Faculty of Forestry University of Sarajevo, 220 s. ISBN 978-9958-616-11-2 [cit. 17. ledna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://e-collection.library.ethz.ch/eserv/eth:1237/eth1237-01.pdf

129

Studie, 2002. Studie o lesním hospodářství na území Zlínského kraje. Brno: Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. SVOBODA, V., 2006. Public relations moderně a účinně. Praha: Grada Publishing. 240 s. ISBN 80-247-0564-8. SVOL 2011. SVOL – z naší činnosti. Vlastnické vztahy. [online]. SVOL ©2012 [cit. 19. září 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.svol.cz/z-nasicinnosti/vlastnicke-vztahy/ SYNEK, M. a kol., 2002. Podniková ekonomika. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck. 479 s. ISBN 80-7179-736-7. SYNEK, M.; SEDLÁČKOVÁ, H.; VÁVROVÁ, H., 2007. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. 2. přepracované vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. 66 s. ISBN 976-80-245-1212-9 ŠIŠÁK, L., 2008. Možnosti oceňování zdravotně hygienických funkcí lesa v ČR. Lesnická práce. 87 (2008), č. 8, ISSN 0322-9254. ŠIŠÁK, L., 2009. Hodnocení společenské sociálně-ekonomické významnosti rekreačních funkcí lesa na vybraných územích LČR [online]. Praha. Závěrečná zpráva. Česká zemědělská univerzita v Praze. [cit. 20. března 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.lesycr.cz/odborne-rady/granty-a-dotace/Documents/navstevnost_lesaweb.pdf ŠIŠÁK, L., 2010. Polyfunkčnost a dlouhodobost lesního majetku, metody rozhodování o formě hospodaření na obecním lesním majetku. In Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku. Sborník referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s. ŠIŠÁK, L.; ŠACH, F.; ŠVIHLA, V.; PULKRAB, K.; ČERNOHOUS, V., 2010. Metodika hodnocení společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 38 s. ISBN 978-80-213-2093-2

130

ŠKARABELOVÁ, S., 2005. Komunikace a public relations. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 82 s. ISBN 80-210-3745-8. ŠTĚPÁNEK, J., 2010. Družstevnictví jako moderní způsob obhospodařování menších obecních lesních majetků – praktické zkušenosti a poznatky. In Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku. Sborník referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s. Table, 2010. Table 3.4 - Forest area by ownership (part 2 of 2 - public ownership). [online]. Ministero delle Politiche Agricole Alimentari e Forestali - Corpo Forestale dello Stato Consiglio per la Ricerca e la Sperimentazione in Agricoltura (CRA-MPF). L’Inventario Nazionale delle foreste e dei serbatoi forestali di Carbonio. [cit. 19. května 2012]. Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.sian.it/inventarioforestale/caricaDocumento?idAlle=693 Testbetriebsnetz Forst des Bundes [online]. Landesbetrieb Wald und Holz NordrheinWestfalen. [cit. 20. června 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.waldund-holz.nrw.de/fileadmin/media/Dokumente/IMPORT/Testbetriebsnetz_Forst_des_ Bundes.pdf TORRES, A., 2011. O sector florestal [online]. Guarda: EcoEscolas - Seminário Nacional. 4 de Fevereiro. [cit. 30. května 2012]. Dostupné na World Wide Web:http://www.afn. min-agricultura.pt/portal/outros/noticias/resolveuid/2ba44502a814758e361bbe83168d3b0b TUTKA, J., 1998. Súčasný stav a perspektívy hospodárenia v neštátnych lesoch na Slovensku, Zprávy lesnického výzkumu, 1998, č. 01. ÚHÚL. Národní lesnický program, Klíčová akce 05 - Podpořit spolupráci vlastníků lesů. Příloha 1 – východiska. [online]. phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 [cit. 19. dubna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.uhul.cz/forum/download/file.php?id=729 ÚHÚL. Národní lesnický program. Klíčová akce 01 - Zvýšit ekonomickou životaschopnost a konkurenceschopnost TUH. Výsledné doporučení KR pro ministerstva. Příloha - východiska. [online]. phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007. [cit.

131

19.

dubna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.uhul.cz/forum/download/file.php?id=675. UNECE, 2005. Table 1: Private ownership categories by area and management status (1000 ha). [online]. UNECE. [cit. 21. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.unece.org/fileadmin/DAM/timber/country-info/PFO/PFOdatabaseF1F7new.xls VASILE, M., 2009. Privatization of forests from a sociological perspective. The extended case study of obstea vrânceana [online]. Sectiunea Silvicultura, Serie noua. 2009, č. 1.

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://silvic.usv.ro/anale/as_2009_1/as_vasile_2009_1.pdf VILKRISTE, L., 2011. Necessity and feasibility to increase supply of timber from the private forest sector in Latvia. In IUFRO small-scale forestry conference synergies and conflicts in social, ecological and economic interactions. Special workshop sessions on Figures for Forests II [online]. Freiburg: Fakultät für Forst- und Umweltwissenschaften der Universität Freiburg. [cit. 23. května 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.iufro.org/download/file/7420/5065/30800-freiburg11-proceedings_pdf VLKANOVA,

D.,

2007.

Ekonomické

aspekty

hospodaření

v lesích

územně

samosprávných celků. In Ekonomické aspekty integrovaného lesního hospodářství (se zaměřením na hospodaření v lesích územních samosprávných celků). Sborník referátů ze semináře. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně. ISBN 978-80-7375-102-9. VODIČKA, K., 2006. Veřejné zakázky – svět sám pro sebe i pod sebe. Veřejná správa. 2006, č. 4, s. 36. VOLOSHYNA, N.; DÜRR, CH., 2010. Bulgaria: Municipalities take action in forest management. In How communities manage forests: selected examples from around the world [online]. L’viv: Galyc’ka vydavnycha spilka, 63 s. ISBN 978-966-1633-21-5. [cit.

5.

prosince

2011].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.intercooperation.ch/offers/news/CommunityForestry_EngWeb.pdf VOYSEY , P.; HOLLINGDALE , J., 2010. Mobilising rural communities through forest ownership [online]. In How communities manage forests: selected examples from around the world. [online]. L’viv: Galyc’ka vydavnycha spilka, 63 s. 132

ISBN 978-966-1633-21-5. [cit. 5. prosince 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://www.intercooperation.ch/offers/news/CommunityForestry_EngWeb.pdf VRŠKA, T., HORT, L., 2002. Zásady názvosloví při hodnocení „přirozenosti“ lesních porostů. Sebrané spisy projektu Vav 610/6/02 – svazek 2. Brno: AOPK ČR. 8 s. VYSKOT, I. ET AL., 2003. Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí. Waldbericht, 2005. Waldbericht 2005 - Zahlen und Fakten zum Zustand des Schweizer Waldes. [online]. Bern: Bundesamt für Umwelt, Wald und Landschaft; Birmensdorf, Eidg. Forschungsanstalt für Wald, Schnee und Landschaft. 152 s. [cit. 15. prosince 2011].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.bafu.admin.ch/publikationen/publikation/00767/index.html?lang=de WIGHTMAN, A., 2012. Forest Ownership in Scotland. A Scoping Study [online]. Forest Policy Group. [cit. 21. května. 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.andywightman.com/docs/forestownershipscotland_2012.pdf ZÁRUBA, C., 1995. Současná vlastnická struktura a význam sdružování malolesů. In Sborník referátů ze semináře „Problematika hospodaření v obecních a soukromých lesích, současný stav a perspektiva vývoje“. Pelhřimov: Sdružení obecních vlastníků lesů, s. 9-11. Združenie. 2012. Združenie obecných lesov Slovenskej republiky. Seznam členů. [online]. Združenie obecných lesov Slovenskej republiky. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.zolsr.sk/index.php?id=3 ZERZÁN, M., 2008. Usměrňování požadavků návštěvníků v městských lesích. Lesnická práce. 87 (2008), č. 8. ISSN 0322-9254. ZÍKA, V., 2010. Správa obecních a soukromých malolesů praktické zkušenosti. In Optimalizace právní formy hospodaření na obecním lesním majetku. Sborník referátů z odborné konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Pelhřimov: Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesů. 64 s.

133

Resortní statistiky a zprávy Methodische Erläuterungen und Definitionen - Forstwirtschaft. Erläuterungen und Definitionen der Kennzahlen für die Testbetriebe der Forstwirtschaft [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://berichte.bmelv-statistik.de/BFB0113001-2008.pdf Metodické pokyny, 2012. Metodické pokyny pro vyplňování „Ročního výkazu o hospodaření v lesích Les (MZe) 1-01 za rok 2012. [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství.

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://eagri.cz/public/web/file/142404/Les_MZe_1_01_2012.doc Resortní statistické šetření, 2003. Výkaz Les 1- 01 za rok 2003 [online]. Ministerstvo zemědělství.

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://eagri.cz/public/web/file/35072/Vykaz_Les__MZe__1_01_za_rok_2003_1_.pdf Resortní statistické šetření, 2005. Výkaz Les 1- 01 za rok 2005 [online]. Ministerstvo zemědělství

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://eagri.cz/public/web/file/3877/StatistikaLH_1_01_CR2005_1_.pdf Resortní statistické šetření, 2006. Výkaz Les 1- 01 za rok 2006 [online]. Ministerstvo zemědělství

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://eagri.cz/public/web/file/3861/VykazLesMZe_1_01_2006_1_.pdf Resortní statistické šetření, 2007. Výkaz Les 1- 01 za rok 2007 [online]. Ministerstvo zemědělství

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://eagri.cz/public/web/file/3872/Statistika_LH_R_za_rok_2007.xls Resortní statistické šetření, 2008. Výkaz Les 1- 01 za rok 2008 [online]. Ministerstvo zemědělství

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://eagri.cz/public/web/file/3870/Statistika_LH_R_za_rok_2008.xls Resortní statistické šetření, 2009. Výkaz Les 1- 01 za rok 2009 [online]. Ministerstvo zemědělství

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

http://eagri.cz/public/web/file/62678/Statistika_LH_CR_za_rok_2009.xls

134

Web:

Resortní statistické šetření, 2010. Výkaz Les 1- 01 za rok 2010 [online]. Ministerstvo zemědělství

[cit.

19.

února

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://eagri.cz/public/web/file/121731/Statistika_LH_CR_za_rok_2010.xls TBN Forstwirtschaft. Zeitreihe Körperschaftswald [online]. Bayerische Landesanstalt für Wald und Forstwirtschaft. Bayerisches Staatsministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Forsten [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.lwf.bayern.de/wald-und-gesellschaft/forstpolitik-wildtiermanagementjagd/34484/linkurl_3.pdf TBN Forstwirtschaft. Zeitreihe Körperschaftswald [online]. Bayerische Landesanstalt für Wald und Forstwirtschaft. Bayerisches Staatsministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Forsten. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.lwf.bayern.de/wald-und-gesellschaft/forstpolitik-wildtiermanagementjagd/downloads/testbetriebsnetz-kommunalwald-1982-2002.pdf Testbetriebsnetz Forst. Buchführungsergebnisse Forstwirtschaft. 2010. [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://berichte.bmelv-statistik.de/BFT3110100-2010.pdf Testbetriebsnetz Forst. Buchführungsergebnisse Forstwirtschaft. 2009. [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://berichte.bmelv-statistik.de/BFT3110100-2009.pdf Testbetriebsnetz Forst. Buchführungsergebnisse Forstwirtschaft. 2007. [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://berichte.bmelv-statistik.de/BFT3110100-2007.xls Testbetriebsnetz Forst. Buchführungsergebnisse Forstwirtschaft. 2008. [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://berichte.bmelv-statistik.de/BFT3110100-2008.xls

135

Testbetriebsnetz Forst. Buchführungsergebnisse Forstwirtschaft. 2005. [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 19. dubna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.bmelv-

statistik.de//fileadmin/sites/033_Buchf/WJ2005_06/forstwald.xls Testbetriebsnetz Forst. Buchführungsergebnisse Forstwirtschaft. 2004. [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 19. dubna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.bmelv-

statistik.de//fileadmin/sites/033_Buchf/WJ2004_05/AB06_BuchfForst.xls Testbetriebsnetz Forst. Buchführungsergebnisse Forstwirtschaft. 2003. [online]. Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz. [cit. 19. dubna

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.bmelv-

statistik.de//fileadmin/sites/033_Buchf/WJ2003_04/AB05_BuchfForst.xls Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 1994 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 1995 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 1996 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 1997 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 1998 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 1999 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2000 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2001 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2002 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2003 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2004 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2005 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2006 136

Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2007 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2009 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2010

Zákony, návrhy zákonů a normy Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 114/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecním zřízení) Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí Zákon č. 173/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů Zákon č. 277/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) Senátní tisk č. 149. Senátní návrh zákona o přechodu věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. [online]. [cit. 6. června 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=14&CT1=0 Sněmovní tisk 14. Senátní návrh na vydání zákona o přechodu některých dalších věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. [online]. [cit. 6. června 2012]. Dostupné

na

World

Wide

http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=34533

137

Web:

Sněmovní tisk 479. Novela zákona o přechodu věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. [online].

[cit.

7.

června

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=479 Sněmovní tisk 761. Novela zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků – EU, Návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., [online].

[cit.

6.

června

2012].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=761&ct1=4 ČSN ISO 690, 2011. Informace a dokumentace – pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, ČSN ISO 690-2, 2000. Informace a dokumentace – Bibliografické citace. Část 2. Elektronické dokumenty nebo jejich části. Praha: Český normalizační institut. Směrnice děkana č. 2/2007 O úpravě písemných prací a o citaci dokumentů užívaných v kvalifikačních pracích podávaných na LDF. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta.

138

Seznam použitých zkratek a. s.

Akciová společnost

BAFU

Das Bundesamt für Umwelt (od roku 2006)

BMELV

Bundesministerium

für

Ernährung,

Landwirtschaft

Verbraucherschutz BUWAL

Bundesamt für Umwelt, Wald und Landschaft (od roku 2006 BAFU)

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

DSO

Dobrovolné svazky obcí

EVVO

Environmentální výchova vzdělávání a osvěta

ha

Hektar

LH

Lesní hospodářství

LHP

Lesní hospodářský plán

LZ

Lesní zákon

MŠMT

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy

MZe

Ministerstvo zemědělství

NLP

Národní lesnický program

OLH

Odborný lesní hospodář

p. o.

Příspěvková organizace

PEFC

Programme for the Endorsement of Forest Certification schemes

PUPFL

Pozemky určené k plnění funkcí lesa

RSŠ

Resortní statistické šetření

s. p.

Státní podnik

s. r. o.

Společnost s ručením omezeným

Sb.

Sbírky

SVOL

Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR

TBN

Das Testbetriebsnetz

ÚHÚL

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem

ÚSC

Územní samosprávný celek

VÚSC

Vyšší územní samosprávný celek

ZÚSC

Základní územní samosprávný celek

ZZ

Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky

139

und

Seznam obrázků Obr. 1: Rozloha a procentické zastoupení obecních lesů v krajích v roce 2010 ............ 37 Obr. 2: Velikostní struktura obecních lesních majetků................................................... 40 Obr. 3: Výsledek hospodaření na 1 ha ............................................................................ 47 Obr. 4: Zisk lesnické činnosti na 1 ha ............................................................................. 49 Obr. 5: Náklady lesnické činnosti na 1 ha ...................................................................... 49 Obr. 6: Výnosy lesnické činnosti a Příspěvky na hospodaření v lesích ......................... 51 Obr. 7: Koeficient nákladovosti ...................................................................................... 52 Obr. 8: Koeficient nákladovosti se zohledněním nájemného ......................................... 52 Obr. 9: Rentabilita nákladů ............................................................................................. 53 Obr. 10: Rentabilita nákladů se zohledněním nájemného .............................................. 54 Obr. 11: Rentabilita výnosů ............................................................................................ 54 Obr. 12: Rentabilita výnosů se zohledněním nájemného ............................................... 55 Obr. 13: Podíl příspěvků na hospodaření na výnosech lesnické činnosti ....................... 55 Obr. 14: Podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti ........................................... 56 Obr. 15: Průměrné zpeněžení dříví v Kč.m-3 .................................................................. 58 Obr. 16: Přehled zastoupení obecních lesů v Evropě ..................................................... 77 Obr. 17: Srovnání koeficientu nákladovosti v ČR, Německu, Bavorsku ....................... 79 Obr. 18: Srovnání rentability nákladů v ČR, Německu a Bavorsku ............................... 79 Obr. 19: Srovnání rentability výnosů v ČR, Německu a Bavorsku ................................ 80 Obr. 20: Srovnání podílu příspěvků na výnosech lesnické činnosti v ČR, Německu a Bavorsku........................................................................................................... 81 Obr. 21: Srovnání podílu tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti v ČR, Německu a Bavorsku .......................................................................................... 81 Obr. 22: Průměrné zpeněžení dříví obecních lesů v Kč.m-3 v ČR, Německu a Bavorsku........................................................................................................... 84

140

Seznam tabulek Tab. 1: Přehled vývoje vlastnictví obecních lesů v % výměry z celkové rozlohy lesů ČR .......................................................................................................................... 34 Tab. 2: Postup restituce majetků lesních družstev obcí .................................................. 38 Tab. 3: Výměra lesů ÚSC podle typů vlastnictví v roce 2010 ....................................... 39 Tab. 4: Přepočtené průměrné nájemné předepisované obecním lesům v Kč.ha-1 .......... 48 Tab. 5: Náklady pěstební činnosti v Kč.ha-1podle vlastnických kategorií ...................... 50 Tab. 6: Investice celkem v Kč.ha-1podle vlastnických kategorií .................................... 50 Tab. 7: Výše těžeb v m3.ha-1 podle vlastnických kategorií ............................................. 50 Tab. 8: Podíl nahodilých těžeb podle vlastnických kategorií ......................................... 50 Tab. 9: Rozloha a procentické vyjádření lesů certifikovaných systémem PEFC ........... 57 Tab. 10: Rozloha lesů příměstských a lázeňských u jednotlivých vlastnických kategorií ................................................................................................................. 63 Tab. 11: Náklady produkční oblasti rekreace v €.ha-1 v letech 2003–2010 v Německu 65 Tab. 12: Procento nákladů na rekreační oblast z celkových nákladů v Německu .......... 65 Tab. 13: Podíl a rozloha lesů ÚSC ve vybraných zemích Evropy .................................. 68 Tab. 14: Rozloha a podíl certifikovaných obecních lesů ................................................ 82 Tab. 15: Výše těžeb v m3.ha-1 u obecních lesů vybraných zemí .................................... 83

141

Seznam příloh Příloha č. 1: Podrobnější informace o ekonomické situaci lesů územních samosprávných celků v ČR Příloha č. 2: Grafy časových řad odvozených ukazatelů bez spojnice trendu. Příloha č. 3: Podrobné výsledky statistického srovnání kategorií vlastníků lesů v ČR. Příloha č. 4: Podrobnější informace o stavu lesů ÚSC ve vybraných evropských zemích Příloha č. 5: Podíl certifikovaných lesů v jednotlivých spolkových zemích Německa a velikostní struktura společenstevních lesů v Bavorsku. Příloha č. 6: Podrobné výsledky statistického srovnání kategorií vlastníků lesů v ČR.

142

Příloha č. 1: Podrobnější informace o ekonomické situaci lesů územních samosprávných celků v ČR Základní veličiny Na obrázku 1 jsou uvedeny výsledky hospodaření za sledované období seřazené do časových řad dle jednotlivých vlastnických kategorií. Výsledek hospodaření s příspěvky 2 500

Kč/ha

2 000 1 500 1 000 500 0

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

749

674

615

707

1 114

612

480

1 051

Státní lesy

205

356

750

1 723

646

520

561

2 311

678

847

1 522 1 746 1 077 1 395 1 974

Soukromé lesy 1 254

Roky

Obr. 1: Výsledek hospodaření na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Tato veličina je poměrně obtížně srovnatelná, jelikož v ní jsou zahrnuty všechny činnosti, kterým se lesní podniky věnují. U obecních lesů je lesní hospodaření často spojeno s péčí o městskou zeleň či dalšími činnostmi pro obec, které ve většině případů nejsou ziskové. Výsledek hospodaření ovlivňuje i mnoho dalších vlivů, z nichž některé jsou uvedeny dále. Nájemné předepisované vlastníkem Nájemné je předepisováno pouze lesům soukromým a obecním nikoli však lesům státním. Je zveřejňováno v textové části ZZ od roku 2004, kde je uvedeno procento výměry lesních majetků, na níž je nájemné předepisováno a jeho průměrná výše. Tyto hodnoty jsou za jednotlivé roky sumarizovány do tabulky 1 a doplněny o hodnotu nájemného přepočteného na 1 ha výměry celé vlastnické kategorie. Jelikož je nájemné předepisované jen části vlastníků lesů, nebylo by možné s těmito hodnotami dále pracovat, proto byl zvolen přepočet na celkovou plochu vlastnické kategorie. Procento výměry, na níž je předepisováno nájemné, vykazuje rostoucí tendenci u obou vlastnických kategorií. U obecních lesů se pohybuje v rozmezí 50–65 % výměry vlastněných lesů (ovšem pouze z majetků s výměrou nad 200 ha) a je přibližně o třetinu vyšší než u soukromých lesů. Výraznější nárůst výměry zatížené nájemným u obecních i soukromých lesů je patrný v roce 2007, naopak v roce 2009 je patrný stejně výrazný pokles. Výše předepisováno nájemného je u obecních lesů mírně vyšší než u lesů soukromých. Průměrná hodnota za sledované období činní u obecních lesů 1 672 Kč.ha-1 a u soukromých lesů 1 620 Kč.ha-1. Průběh obou časových řad přibližně kopíruje průběh výše výnosů obecních i soukromých lesů.

1

Tab. 1: Nájemné předepisované vlastníkem lesa

Obecní lesy

Roky % výměry zatížené nájemným nájemné v Kč nájemné přepočtené na výměru celé vlastnické kategorie v Kč Soukromé lesy % výměry zatížené nájemným nájemné v Kč nájemné přepočtené na výměru celé vlastnické kategorie v Kč

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

52

54

56

63,6

57,1

52,6

59,5

1 383

1 390

543

2 321

2 057

1 603

2 406

719

751

304

1 476

1 175

843

1 432

30

29

34

50,7

30,7

28,8

38,3

1 350

1 329

1 495

1 615

1 683

1 512

2 356

405

385

508

819

517

435

902

Zdroj: ZZ 2004-2010, vlastní dopočet

Způsob výpočtu nájemného je individuální pro každý obecní lesní majetek, proto je obtížné stanovit konkrétní pravidlo pro výpočet. Pro konkrétnější identifikaci toho, z jakých hodnot je předepisované nájemné stanovované, byl vypočítán korelační koeficient mezi výší nájemného a výší dalších potenciálně souvisejících veličin. Kvůli již zmíněné pravděpodobné tiskové chybě jsou uvedeny dva korelační koeficienty. Jeden vypočítaný s hodnotou uvedenou v ZZ a druhý, u nějž bylo použito pravděpodobně správné hodnoty (tedy nájemné 1 543 Kč.ha-1 v roce 2006). Tab. 2: Korelace výše nájemného u obecních lesů s ostatními veličinami Veličiny Korelace (nájemné 543 Kč.ha-1)

Výsledek hospodaření Zisk lesnických č. Zisk les.činností bez přísp. Výnosy Výnosy les.činností Tržby za dříví Průměrné zpeněžení

0,66 0,78 0,72 0,87 0,82 0,75 0,36

Korelace (nájemné 1 543 Kč.ha-1) 0,86 0,95 0,90 0,91 0,89 0,93 0,63

Zdroj: ZZ 2004-2010, RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování Pozn.: červeně jsou zvýrazněny statisticky významné hodnoty

Z korelací uvedených v tabulce 2 je patrné, že výše nájemného u obecních lesů vysoce a statisticky významně koreluje s ostatními veličinami mimo průměrné zpeněžení dříví. Nejvyšší korelaci ovšem vykazuje nájemné s celkovými výnosy organizace obhospodařující obecní lesy a to 0,87, což již představuje velmi těsný vztah. V případě pravděpodobně správné výše nájemného je patrná vyšší míra korelace všech veličin a také více statisticky významných korelací. Nejtěsnější korelace vyšla u zisku lesnické činnosti (0,95). Je tedy vysoce pravděpodobné, že je výše nájemného ve většině případů stanovována na základě celkových výnosů (případně zisku lesnické činnosti) těchto podniků. Pro přehlednější znázornění jsou hodnoty přepočtené na celkovou výměru vlastnické kategorie zobrazeny v časových řadách na následujícím obrázku.

2

Nájemné 1600 Obecní lesy

1400

Kč/ha

1200

Soukromé lesy

1000 800 600 400 200 0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Roky Obr. 2: Výše nájemného předepisovaného vlastníkem lesů přepočtené na celou vlastnickou kategorii

Zdroj: ZZ 2004-2010, vlastní zpracování

U obecních lesů je průměrný nájem přepočtený na jeden hektar rozlohy celé vlastnické kategorie kolem 1 000 Kč.ha-1. Což je poměrně vysoká hodnota, pokud ji vztáhneme k výši výsledku hospodaření u všech vlastnických kategorií. Z tohoto důvodu jsou uváděny údaje zjištěné bez zohlednění výše nájemného a následně se zohledněním nákladů na nájemné u obecních a soukromých lesů. Tak aby srovnávané údaje byly z metodologického hlediska v maximální míře srovnatelné. V případě upravení nákladové položky právě o výši nájemného se hodnoty většiny veličin a ukazatelů u obecních a soukromých lesů velmi přiblíží a poměrně těsně kopírují svůj průběh v čase.

Kč/ha

Výsledek hospodaření se zohledněným nájemným 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

1 393

1 366

1 011

2 590

1 787

1 323

2 483

Státní lesy

356

750

1 723

646

520

561

2 311

1 232

2 030

2 565

1 594

1 830

2 876

Soukromé lesy 1 083

Roky Obr. 3:Výsledek hospodaření se zohledněním nájemného na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2004-2010, vlastní zpracování

Vrátíme-li se ještě krátce k výsledku hospodaření, při zohlednění průměrného nájemného na jeden hektar lesního majetku, jsou výsledky poněkud odlišné, jak je patrné z obrázků 3. Ten zobrazuje data až od roku 2004, jelikož před tímto rokem nebyly informace o výši nájemného dostupné. Výsledky hospodaření jsou v tomto případě u lesů soukromých a obecních v průběhu let velmi obdobné. Jedním ze

3

specifických případů je rok 2006, v němž je výrazně vyšší hodnota výsledku hospodaření u lesů státních s následným výrazným poklesem v dalších letech. Zisk lesnické činnosti Vývoj této veličiny již se zohledněným nájemným je zobrazen na obrázku 4. Zobrazená data začínají až v roce 2005, jelikož v roce 2004 nejsou dostupná data této veličiny a v roce 2003 nejsou dostupná data o výši nájemného. I z tohoto obrázku je patrný velmi podobný průběh vývoje této veličiny u lesů soukromých a obecních (opět mimo rok 2006, což bylo zmíněno výše), který je do značné míry podobný vývoji výsledku hospodaření. Státní lesy ovšem vykazují odlišný průběh vývoje, což je nejmarkantnější v roce 2007. Zisk lesnické činnosti se zohledněným nájemným 5 000

Kč/ha

4 000 3 000 2 000 1 000 0

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

2 315

2 196

4 694

3 145

2 437

4 602

Státní lesy

870

1 810

784

333

349

2 113

2 320

3 434

4 297

2 946

2 784

4 482

Soukromé lesy

Roky Obr. 4: Zisk lesnické činnosti se zohledněným nájemným na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

Pro dokreslení obrazu o ekonomické stránce hospodaření v lesích jsou uvedeny přehledy o nákladech a výnosech lesnické činnosti a jejich podrobnější analýza. Náklady lesnické činnosti Náklady patří mezi jedny z důležitých indikátorů ekonomické stránky hospodaření.

Kč/ha

Náklady lesnické činnosti 9 000 8 000 7 000 6 000 5 000 4 000 3 000

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

5 819

5 626

6 365

7 879

7 467

7 981

8 981

Státní lesy

3 794

5 149

6 632

7 751

7 467

6 980

6 848

Soukromé lesy 5 992

5 076

6 306

6 550

5 973

6 239

6 438

Roky Obr. 5: Náklady lesnické činnosti na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

4

Od roku 2007 jsou u obecních lesů náklady o 1 000 až 2 000 Kč.ha-1 vyšší než u soukromých lesů. Interpretace této situace je možná z několika úhlů pohledu. Tyto zvýšené náklady mohou být způsobené výší předepisovaného nájemného, nehospodárností správců obecních lesů, zvýšenou investiční činností, vyšší těžbou či podílem nahodilé těžby nebo vyššími náklady na podporu rekreační funkce lesů, respektive sanaci škod způsobenou návštěvníky lesů. Z tohoto důvodu jsou tyto možné vlivy dále rozebrány.

Kč/ha

Náklady lesnické činnosti se zohledněným nájemným 8 000 7 500 7 000 6 500 6 000 5 500 5 000 4 500

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

4 875

6 061

6 402

6 293

7 138

7 549

Státní lesy

5 149

6 632

7 751

7 467

6 980

6 848

Soukromé lesy

4 691

5 797

5 731

5 456

5 804

5 535

Roky Obr. 6: Náklady lesnické činnosti se zohledněním nájemného na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

Kč/ha

Z obrázku 6 je patrné, že zvýšené náklady lesnické činnosti po roce 2007 nejsou způsobeny pouze nájemným předepisovaným vlastníky lesů. Nájemné snižuje tento nárůst nákladů, přesto je v roce 2010 rozdíl mezi náklady obecních a soukromých lesů zhruba 2 000 Kč.ha-1. Ve srovnání se státními lesy nejsou náklady obecních lesů nikterak vysoké, v tomto srovnání vybočují jen roky 2009 a 2010. Podle ostatních veličin se obecní lesní majetky v ekonomických údajích nachází ve většině případů mezi hodnotami lesů státních a soukromých, proto je možné považovat náklady v letech 2007 a 2008 za očekávatelné a akceptovatelné jako nevybočující. Nicméně v dalších dvou letech je již situace jiná, v těchto letech jsou náklady již mimo očekávatelné hodnoty. 2 000 1 900 1 800 1 700 1 600 1 500 1 400 1 300

Průměrné náklady na pěstební činnost

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

1 622

1 655 1 606 1 787 1 824 1 824 1 883

Státní lesy

1 727

1 556 1 563 1 728 1 806 1 806 1 967

Soukromé lesy 1 421

1 359 1 463 1 492 1 539 1 539 1 478 Roky

Obr. 7: Průměrné náklady pěstební činnosti na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

5

Nejvýznamnější složku nákladů představují náklady na pěstební činnost, z tohoto důvodu jsou zde krátce zmíněny. Na obrázku 7 je vidět, že průměrné náklady na jeden hektar pěstební činnosti jsou od roku 2007 téměř konstantní, jen v roce 2010 mírně vzrostly, tento nárůst je ovšem jen o 60 Kč.ha-1, což nemůže způsobit výkyv patrný v obrázku 6.

Kč/ha

Další možností zvýšení nákladů představuje zvýšení investiční činnosti lesních podniků. 1 100 1 000 900 800 700 600 500 400 300 200

Investice celkem

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

240

492

350

367

460

419

513

Státní lesy

587

561

551

809

1 069

818

893

Soukromé lesy

392

749

248

668

369

652

526

Roky Obr. 8: Investice celkem přepočtené na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Obrázek 8 ukazuje výši celkových investičních nákladů přepočtených na 1 ha lesního majetku. U obecních lesů je z dlouhodobého hlediska investováno nejméně (průměr za sledované období činní 406 Kč.ha-1), rozdíl mezi obecními a soukromými lesy (průměr za sledované období činní 515 Kč.ha-1) ovšem není nikterak výrazný, na rozdíl od investic do lesů státních (průměr za sledované období činní 755 Kč.ha-1). Ovšem v posledních dvou letech šetření není patrné výrazné zvýšení investičních nákladů. Další možnou příčinou může být vyšší těžba a tím následně vyšší náklady na obnovu lesa v rámci lesního majetku, případně vyšší podíl nahodilé těžby, která je nákladnější oproti těžbě mýtní úmyslné. Obě tabulky jsou uvedeny v práci, proto zde nebudou uvedeny znovu. Z tabulek je zřejmé, že v roce 2010 je jak vyšší těžba přepočtená na jeden hektar lesního majetku tak také vyšší podíl nahodilé těžby. Obě tyto hodnoty ovšem nedosahují hodnot uváděných v roce 2007 (období po orkánu Kyril). Z těchto údajů je možné odvodit jisté zvýšení nákladů lesnické činnosti, ovšem v porovnání s ostatními vlastnickými kategoriemi je jasné, že ani výše těžeb a ani podíl nahodilých těžeb nezpůsobuje o tolik zvýšené náklady lesnické činnosti. Z tabulek je dále patrné, že během posledních sedmi let těžba v obecních lesních mírně převyšuje ostatní kategorie vlastnictví. Pokud se vytvoří průměr za toto období, těží obecní lesy 6,5 m3.ha-1, státní lesy 6,1 m3.ha-1 a soukromé lesy 6,2 m3.ha-1. Podíl nahodilé těžby je u všech vlastnických kategorií relativně obdobný (u soukromých lesů jsou patrné dlouhodobě nižší hodnoty) a vykazuje shodný vývoj v čase mimo roku 2010, kdy nahodilé těžby u obecních lesů vzrostly na rozdíl od zbývajících vlastnických kategorií.

6

Výnosy lesnické činnosti Neméně důležitý indikátor představují vedle nákladů lesnické činnosti také výnosy lesnické činnosti.

Kč/ha

Výnosy z lesnické činnosti 13 000 12 000 11 000 10 000 9 000 8 000 7 000 6 000 5 000

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

9 015

7 190

8 257 11 097 9 438

9 575 12 151

Státní lesy

5 016

6 018

8 442

7 329

Soukromé lesy 10 638

7 011

9 231 10 028 8 402

8 536

7 800

8 961

8 588 10 017

Roky Obr. 9: Výnosy lesnické činnosti na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Zajímavý je rok 2006, ve kterém se u obecních lesů vymyká průběh této veličiny. U tohoto roku byla již diskutována hodnota nájemného. Teoreticky by bylo možné tyto údaje interpretovat tak, že v době nižších výnosů sníží vlastník výši nájemného, ovšem v tomto případě je pravděpodobnější, že tato souvislost je čistě náhodná. Součástí výnosů jsou také příspěvky na hospodaření v lesích, které jsou evidovány komplexně ze všech zdrojů.

Kč/ha

Příspěvky na hospodaření v lesích 800 700 600 500 400 300 200 100 0

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

668

548

542

534

764

708

601

Státní lesy

158

81

97

106

108

80

184

Soukromé lesy

532

552

684

475

559

623

453

Roky Obr. 10: Příspěvky na hospodaření v lesích na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Z průběhu časových řad na předešlých dvou obrázcích je patné, že výše výnosů je nepatrně ovlivňována výší příspěvků na hospodaření (korelace mezi těmito dvěma časovými řadami dosahuje pouze 0,04). Naproti tomu korelační koeficient výnosů lesnické činnosti a tržeb za dříví je velmi vysoká, dosahuje hodnoty 0,9. Ovšem průměrné zpeněžení vykazuje s touto veličinou korelaci pouze 0,64. Z čehož je patrné, že tržby za dříví jsou nejvýznamnějším prediktorem výnosů lesnické činnosti.

7

Pro dokreslení představy o hospodaření v obecních lesích jsou dále uvedeny průměrné náklady vlastnických kategorií na činnosti v lesích již bez podrobného komentáře. Průměrné náklady na obnovu lesa 75 000

Kč/ha

70 000 65 000 60 000 55 000

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

66 634

70 252 69 405 70 131 70 303 70 303 71 491

Státní lesy

58 547

62 238 66 284 74 701 73 513 73 513 72 773

Soukromé lesy 60 001

62 628 62 487 60 187 68 657 68 657 57 294 Roky

Obr. 11: Průměrné náklady na obnovu lesa na 1 ha

Kč/ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

9 000 8 500 8 000 7 500 7 000 6 500 6 000 5 500

Průměrné náklady na prožezávky

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

6 637

6 485 6 136 7 023 6 407 6 407 6 477

Státní lesy

8 359

5 929 7 288 8 076 8 178 8 178 8 612

Soukromé lesy 6 213

6 962 5 744 5 926 6 655 6 655 6 626 Roky

Obr. 12: Průměrné náklady na prořezávky na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

8

Kč/ha

Průměrné náklady na péči o lesní kultury 10 000 9 500 9 000 8 500 8 000 7 500 7 000 6 500 6 000

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

6 640

7 285 7 121 7 833 7 728 7 728 7 677

Státní lesy

8 663

8 602 8 547 9 116 9 181 9 181 9 755

Soukromé lesy 6 525

6 519 6 739 7 123 7 932 7 932 8 125 Roky

Obr. 13: Průměrné náklady na péči o lesní kultury na 1 ha

Kč/ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Průměrné náklady na ochranu lesa

210 190 170 150 130 110 90 70

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

133

137

126

171

153

153

201

Státní lesy

136

76

94

179

167

167

124

Soukromé lesy

105

103

92

145

102

102

102

Roky Obr. 14: Průměrné náklady na ochranu lesa na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Průměrné náklady na těžební činnost 350 300 Kč/m3

250 200 150 100

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

153

169

179

188

187

193

199

Státní lesy

133

160

192

230

308

316

315

Soukromé lesy

159

157

172

177

178

191

191

Roky Obr. 15: Průměrné náklady na těžební činnost na 1 m

3

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

9

Kč/m3

270 260 250 240 230 220 210 200 190 180

Průměrné náklady na přibližování

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

191

202

211

209

215

226

224

Státní lesy

206

214

185

253

229

265

239

Soukromé lesy

188

199

214

210

223

221

220

Roky Obr. 16: Průměrné náklady na přibližování na 1 m3

Kč/m3

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

220 210 200 190 180 170 160 150 140

Obecní lesy Státní lesy Soukromé lesy

Průměrné náklady na odvoz dřeva

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

145

168

164

155

159

165

146

172

154

150

211

157

181

152

146

175

144

154

144

165

144

Roky 3

Obr. 17: Průměrné náklady na odvoz dřeva na 1 m

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

Kč/ha

Průměrné náklady na úpravu a údržbu lesních cest 840 740 640 540 440 340 240 140

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obecní lesy

232

209

281

465

507

329

354

Státní lesy

550

495

654

757

813

623

672

Soukromé lesy

238

251

436

414

349

429

479

Roky Obr. 18: Průměrné náklady na úpravu a údržbu lesních cest na 1 ha

Zdroj: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

10

Z výše uvedených grafů je možné vyčíst vyšší náklady obecních lesů na obnovu lesa a ochranu lesa, přičemž náklady na obnovu lesa vykazují na rozdíl od zbývajících vlastnických kategorií velmi vyrovnaný průběh v čase. V ostatních veličinách vykazují obecní a soukromé lesy obdobné hodnoty. Státní lesy se od zbývajících vlastnických kategorií více či méně liší. Pro doplnění komplexního pohledu na podmínky ekonomiky v obecních lesích, respektive lesích ÚSC obecně, je uveden přehled průměrných cen dříví v letech 2005-2012. Na obrázku 19 lze pozorovat pokles cen dříví v roce 2008, ovšem v roce 2010 není patrný jejich vzestup, jak by bylo možné očekávat podle výsledků ekonomických veličin u všech vlastnických kategorií. Na obrázku 19 jsou ovšem uvedeny jen některé sortimenty dříví.

Obr. 19: Průměrné ceny surového dříví v roce 2005-2012 Zdroj: ČSÚ18

18

Průměrné ceny surového dříví za ČR v letech 2005 až 2012 [online]. [cit. 5. Ledna 2013]. Dostupné na World Wide Web: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/tab/AD0026CD47

11

Příloha č. 2: Grafy časových řad odvozených ukazatelů bez spojnice trendu.

Koeficient nákladovosti 1,00 0,95 0,90 0,85 0,80 0,75 0,70 0,65 0,60 2005

2006 Obecní lesy

2007

2008

Roky Státní lesy

2009

2010

Soukromé lesy

Koeficient nákladovosti se zohledněním nájemného 1,00 0,95 0,90 0,85 0,80 0,75 0,70 0,65 0,60 0,55 0,50 2005

2006 Obecní lesy

2007 Roky Státní lesy

2008

2009

2010

Soukromé lesy

Koeficient nákladovosti se zohled. nájemného 1 543 Kč.ha-1 v roce 2006 1,00 0,95 0,90 0,85 0,80 0,75 0,70 0,65 0,60 0,55 0,50 2005

2006

2007

2008

Roky Zdroj všech grafů: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

12

2009

2010

Rentabilita nákladů 0,60 0,50 0,40 0,30 0,20 0,10 0,00 2005

2006 Obecní lesy

2007

2008

Roky Státní lesy

2009

2010

Soukromé lesy

Rentabilita nákladů se zohledněním nájemného 0,90 0,80 0,70 0,60 0,50 0,40 0,30 0,20 0,10 0,00 2005

2006 Obecní lesy

2007

2008

Roky Státní lesy

2009

2010

Soukromé lesy

Rentabilita nákladů se zohled. nájemného 1 543 Kč.ha-1 v roce 2006 0,90 0,80 0,70 0,60 0,50 0,40 0,30 0,20 0,10 0,00 2005

2006

2007

2008 Roky

Zdroj všech grafů: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

13

2009

2010

Rentabilita výnosů 0,40 0,35 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0,00 2005

2006

2007

2008

Roky Státní lesy

Obecní lesy

2009

2010

Soukromé lesy

Rentabilita výnosů se zohledněním nájemného

0,50 0,45 0,40 0,35 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0,00 2005

2006 Obecní lesy

0,50

2007 2008 2009 Roky Státní lesy Soukromé lesy

2010

Rentabilita výnosů se zohled. nájemného 1 543 Kč.ha-1 v roce 2006

0,45 0,40 0,35 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0,00 2005

2006

2007

2008 Roky

Zdroj všech grafů: RSŠ 2005-2010, vlastní zpracování

14

2009

2010

Podíl příspěvků na hospodaření na výnosech 0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0,00 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Roky Obecní lesy

Státní lesy

Soukromé lesy

Podíl tržeb za dřevo na výnosech z lesnické činnosti 0,95 0,90 0,85 0,80 0,75 0,70 0,65 0,60 0,55 2003

2004

2005

Obecní lesy

2006 2007 Roky Státní lesy

Zdroj obou grafů: RSŠ 2003-2010, vlastní zpracování

15

2008

2009

Soukromé lesy

2010

Příloha č. 3: Podrobné výsledky statistického srovnání kategorií vlastníků lesů v ČR. Výsledky testů normality Proměnná KN-obec KN-stat KN-souk RN-obec RN-stat RN-souk RV-obec RV-stat RV-souk Tr/Vy-obec Tr/Vy-stat Tr/Vy-souk

Testy normality N W p 6 0,9512010,750000 6 0,8968270,355512 6 0,8899660,318007 6 0,9581180,805122 6 0,8905420,321035 6 0,8847260,291470 6 0,9512010,750000 6 0,8968270,355512 6 0,8899660,318007 6 0,9523670,759399 6 0,8525070,164904 6 0,9510380,748682

Výsledky t-testů podle jednotlivých odvozených ukazatelů t-test pro závislé vzorky (zdrojová tabulka2) Označ . rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. Proměnná rozdílu -95,000% +95,000% KN-obec 0,670417 0,064654 KN-stat 0,870530 0,082909 6 -0,200113 0,101214 -4,84296 5 0,004703 -0,306331 -0,093896 KN-obec 0,670417 0,064654 KN-souk 0,624394 0,051440 6 0,046023 0,041237 2,73373 5 0,041097 0,002747 0,089299 KN-stat 0,870530 0,082909 KN-souk 0,624394 0,051440 6 0,246136 0,071444 8,43883 5 0,000383 0,171160 0,321112

t-test pro závislé vzorky (zdrojová tabulka2) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná RN-obec 0,431899 0,107195 RN-stat 0,157671 0,112877 6 0,274228 0,145722 4,60959 5 0,005790 0,121302 0,427154 RN-obec 0,431899 0,107195 RN-souk 0,548883 0,105129 6 -0,116984 0,066576 -4,30414 5 0,007685 -0,186851 -0,047117 RN-stat 0,157671 0,112877 RN-souk 0,548883 0,105129 6 -0,391212 0,104904 -9,13477 5 0,000263 -0,501302 -0,281123 t-test pro závislé vzorky (zdrojová tabulka2) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná RV-obec 0,329583 0,064654 RV-stat 0,129470 0,082909 6 0,200113 0,101214 4,84296 5 0,004703 0,093896 0,306331 RV-obec 0,329583 0,064654 RV-souk 0,375606 0,051440 6 -0,046023 0,041237 -2,73373 5 0,041097 -0,089299 -0,002747 RV-stat 0,129470 0,082909 RV-souk 0,375606 0,051440 6 -0,246136 0,071444 -8,43883 5 0,000383 -0,321112 -0,171160

16

Proměnná Tr/Vy-obec Tr/Vy-stat Tr/Vy-obec Tr/Vy-souk Tr/Vy-stat Tr/Vy-souk

t-test pro závislé vzorky (zdrojová tabulka2) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% 0,790619 0,058117 0,749354 0,032356 6 0,041265 0,059385 1,70209 5 0,149474 -0,021056 0,103585 0,790619 0,058117 0,841360 0,036412 6 -0,050741 0,050021 -2,48474 5 0,055518 -0,103235 0,001753 0,749354 0,032356 0,841360 0,036412 6 -0,092006 0,049793 -4,52611 5 0,006248 -0,144260 -0,039752

Výsledky t-testů při nájemném 1 543 Kč.ha-1 tzn. v pravděpodobné výši t-test pro závislé vzorky (zdrojová data CR najem teor) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná KN-obec 0,659115 0,056760 KN-stat 0,870530 0,082909 6 -0,211415 0,083562 -6,19731 5 0,001597 -0,299108 -0,123722 KN-obec 0,659115 0,056760 KN-souk 0,624394 0,051440 6 0,034721 0,028989 2,93376 5 0,032491 0,004298 0,065143 KN-stat 0,870530 0,082909 KN-souk 0,624394 0,051440 6 0,246136 0,071444 8,43883 5 0,000383 0,171160 0,321112 t-test pro závislé vzorky (zdrojová data CR najem teor) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná RN-obec 0,457898 0,100642 RN-stat 0,157671 0,112877 6 0,300227 0,112624 6,52972 5 0,001260 0,182035 0,418418 RN-obec 0,457898 0,100642 RN-souk 0,548883 0,105129 6 -0,090986 0,057790 -3,85654 5 0,011922 -0,151632 -0,030339 RN-stat 0,157671 0,112877 RN-souk 0,548883 0,105129 6 -0,391212 0,104904 -9,13477 5 0,000263 -0,501302 -0,281123 t-test pro závislé vzorky (zdrojová data CR najem teor) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná RV-obec 0,340885 0,056760 RV-stat 0,129470 0,082909 6 0,211415 0,083562 6,19731 5 0,001597 0,123722 0,299108 RV-obec 0,340885 0,056760 RV-souk 0,375606 0,051440 6 -0,034721 0,028989 -2,93376 5 0,032491 -0,065143 -0,004298 RV-stat 0,129470 0,082909 RV-souk 0,375606 0,051440 6 -0,246136 0,071444 -8,43883 5 0,000383 -0,321112 -0,171160

17

Příloha č. 4: Podrobnější informace o stavu lesů ÚSC ve vybraných evropských zemích Vývoj držby lesů územními samosprávnými celky v Albánii Proces převodu práv k užívání lesů na obce byl přerušen v roce 2004, kdy byl ukončen první projekt se Světovou bankou. Nicméně na základě pozitivních výsledků prvního projektu se albánská vláda a Světová banka dohodly na druhém projektu zaměřeném na obecní lesy, který trval v letech 2005-2010. Tento druhý projekt měl za cíl posílit správu lesů, kde byl proces převodu dokončen a dokončit převod lesů u zbývajících obcí (Lako, 2008). O tom, zda je již proces převodu práv k užívání lesů ukončen, jsou publikovány rozdílné informace. Lako (2008) uvádí, že převod byl v roce 2008 ukončen, ovšem Muharremaj a kol. (2009) informuje, že tento proces nebyl dokončen ještě v roce 2009. Převod lesů je uskutečňován mezi „District Forest Service“ a obcemi za technické a finanční podpory některých mezinárodních organizací (např. Světové banky a Dutch Organization for Development). District Forest Service, státní organizace spravující lesy ve vlastnictví státu, je však stále ještě zodpovědná za řízení a správu lesů na svém území. Z toho vyplývá, že právní rámec není ještě dokončen (Lako, 2008). Vývoj vlastnictví lesů územních samosprávných celků v Bulharsku Do roku 1947 spravovaly obce dle Stoyanov a Stoyanov (2009) lesy ve vlastnictví státu, za účelem uspokojování potřeb obcí a jejich občanů. Takto nakládalo více než 6 000 obcí s téměř 2 miliony ha lesů. Tato rozloha představovala více než polovinu rozlohy všech lesů v Bulharsku. Podrobný přehled je uveden v tabulce 1. Po roce 1947 přešly všechny lesy do vlastnictví státu. Vyjasnění těchto historicky daných práv je do současnosti předmětem právních sporů. Kromě toho navracení lesů komplikuje nepřítomnost katastrálního měření, takže není možné určit hranice soukromých lesních majetků. Tab. 1: Vlastnická struktura lesů v Bulharsku v roce 1947

Typ vlastnictví

počet vlastníků

Státní lesy Státní lesy ve správě obcí Školy Církve Společenství Fyzické osoby

rozloha (ha)

rozloha (%)

1

961 700

26,6

6 059 563 500 71 472 653

1 978 200 28 200 36 300 26 700 590 900

54,7 0,7 1 0,7 16,3

průměrná velikost majetku (ha)

328 45 73 376 1,3

Zdroj: Stoyanov, Stoyanov, 2009

Průběh navracení lesního majetku obcím a současná rozloha lesů jednotlivých vlastnických kategorií je uvedena v tabulce 2. Autoři ovšem vychází z dat FAO z roku 2005, novější data se nepodařilo získat. Dle Cenova (2010) z celkového počtu 237 obecních lesních podniků, 142 podniků vlastní majetky do 500 ha lesa, od 500 do 1 500 ha lesů vlastní 29 obcí a 66 obcí obhospodařuje více než 1 500 ha lesních ploch. Stoyanov a Stoyanov (2009) informují, že přestože jsou obce největším nestátním vlastníkem lesů, bylo zřízeno pouze 10-15 podniků k jejich obhospodařování. Hospodaření musí být podle desetiletého plánu, který musí být schválen Státní

18

lesnickou agenturou. zastupitelstvem.

Roční

plán

hospodaření

musí

být

schválen

obecním

Tab. 2: Vývoj struktury vlastnictví lesů v Bulharsku (rozloha v ha)

Typ vlastnictví/Rok Stát a státní instituce Obce Vzdělávací a výzkumné instituce Soukromé fyzické osoby Soukromé právnické osoby Církevní instituce Celkem

1990 3 327 027

2000 2 871 850 205 843

2005 2 812 074 427 750

% 77,0 11,7

14 148 264 272 3 168 15 836 3 375 117

10 602 374 441 8 865 17 511 3 651 243

0,3 10,3 0,2 0,5 100

Zdroj: Country Report, 2010c

Některé obce již mají dokonce vybudovánu infrastrukturu pro zpracování dříví a tím zvyšují přidanou hodnotu dříví. Dohled nad obecními lesy je povinností podniku státních lesů (Voloshyn, Dürr, 2011). Hlavní problémy týkající se obhospodařování obecních lesů v Bulharsku tvoří následující body: - právní zásady hospodaření v soukromých i obecních lesích nejsou stále ještě plně vyvinuty a není plně vyvinuto poradenství soukromým vlastníkům lesů, - hospodaření v obecních lesích je velmi závislé na osobnosti v čele města či na zástupcích města, - jsou nejasná práva a povinnosti při lesnickém plánování jako např. mechanismus schvalování a realizace plánu hospodaření v lesích (Voloshyn, Dürr, 2011), - jelikož se obecní lesy často nachází v nejchudších regionech země, panuje obava, že bude kladen velký důraz na získání ekonomických příjmů z lesního majetku (Anonymus, 2007). Naopak za hlavní přínosy znovuobnovení obecních lesních majetků je považováno: decentralizace rozhodovacích procesů, řádná správa veřejného majetku a zároveň přímá odpovědnost za tuto správu přírodních zdrojů, přístup k lesním zdrojům a benefitům lesa pro občany obce, místní úroveň řízení poskytuje dobrý základ pro efektivní sledování trvale udržitelného hospodaření (Voloshyn, Dürr, 2011). Lesy územních samosprávných celků v Maďarsku. V Maďarsku stejně tak jako v ostatních postkomunistických zemích došlo v devadesátých letech k transformaci vlastnické struktury lesů. Autoři uvádí, že v roce 1990 byl započat restituční proces, v němž byly navraceny lesy původním vlastníkům. Přestože v roce 1938 vlastnil stát pouhých 5 % lesů, předpokládá se, že po transformaci zůstane státu 55 % lesů, obce by měly dle předpokladů vlastnit 1 % lesů. V roce 1997 to bylo pouze 0,5 %, nicméně ukončení procesu transformace se předpokládalo na rok 2000 (Roering, 1999c). V dnešní době maďarské oficiální statistiky uvádí, že obecní lesy odpovídají 1 % rozlohy maďarských lesů. Vývoj vlastnictví lesů územních samosprávných celků v Rumunsku Kolektivní vlastnictví bylo v Rumunsku obecně velmi rozšířené. Tento stav vznikl v důsledku zrušení vojenské hranice Rakousko-Uherské monarchie v roce 1872. Obce, které ustavily pohraničních jednotky, získaly vlastnická práva k lesním pozemkům značného rozsahu. A to i přes odpor státu, který chtěl získat tyto lesy. Obce také získaly

19

velké rozlohy lesů a pastvin v rámci bývalé Rakousko-Uherské monarchie vyvlastněné například pravoslavné církvi (Vasile, 2009). První část restitucí probíhala v letech 1991–1999, na základě prvního restitučního zákona 18/1991, podle nějž byly navráceny lesy původním nestátním vlastníkům v maximální výměře 1 ha. Jednalo se ovšem pouze o fyzické osoby (celkem asi 400 000 vlastníků), kterým byl navrácen lesní majetek, v celkovém rozsahu 353 000 ha (Abrudan a kol., 2009). Abrudan (2002) uvádí, že většina vlastníků, kterým byl v této vlně restituce navrácen lesní majetek, měla prioritní zájem o peněžní příjmy plynoucí z prodeje dříví. A vzhledem k nedostatečnému právnímu ošetření této eventuality došlo k značným negativním dopadům na životní prostředí. Vedle toho Vasile (2009) uvádí, že byly v této době udělovány vysoké pokuty za odlesňování, což způsobilo masivní zalesňování. V druhém restitučním zákoně z roku 2000 (1/2000) byla dle Abrudan (2002) hranice rozlohy navracených lesů zvýšena. Ovšem u fyzických osob byla rozloha navrácených lesů omezena maximálně na 10 ha a 30 ha pro farnosti nebo sdružení, a to i v případě, že velikost jejich vlastnictví před znárodněním byla větší, než jsou tyto limity. Za zmínku také stojí, že chráněná území byla vyňata z restitucí (Abrudan a kol., 2009). Tento zákon již ctil historické hranice lesních majetků, nicméně lesní pozemky vydané dle zákona 18/1991 nesměly být odejmuty nebo nahrazeny. Navíc z důvodů velmi zdlouhavého procesu navracení lesů podle prvního restitučního zákona se stávalo, že pozemky, které již byly schváleny vlastníkovy dle zákona 18/1991, ale ještě nebyly na tohoto vlastníka převedeny, byly znovu schváleny k navrácení jinému vlastníkovy dle zákona 1/2000 (Vasile, 2009). Podle Bouriaud a kol. (2005) byla do roku 2005 restituce lesů z 97 % dokončena (bez ohledu na dále uvedené). Třetí restituční zákon byl vydán v roce 2005. Tento zákon měl navrátit vše, co bylo v dřívějších zákonech od restituce osvobozeno, například veřejné budovy nebo cesty (Vasile, 2009). Tab. 3: Vývoj vlastnické struktury lesů v Rumunsku (rozloha v tis. ha)

Celková rozloha lesů Státní lesy Soukromé lesy (jednotlivci) Lesy různých institucí Lesy společenství Lesy obcí

1947

1990

1998

2000

2003

6 487 1 879

6 372 6 372

6 367 6 028

6 367 5 999

6 367 4 444

6 515 3 339

100% 51%

339

344

500

2 079

32%

-

-

-

-

-

-

73 523 828

73 * 1 024

1% 8% 16%

1 514 567 1 330 1 413

-

2010 % 2010

Zdroj: Bouriaud a kol., 2005; Starea pădurilor, 2010

V roce 2009, kdy ještě nebyla restituce lesů dokončena, představoval podíl nestátních lesů 45 % a předpokládalo se, že po dokončení procesu navracení lesů (dle všech tří zákonů) budou nestátní lesy zaujímat přibližně 60 % rozlohy (Abrudan a kol., 2009). V roce 2010 se podíl státních lesů snížil na 50 %, z čehož je patrné, že restituční proces ještě není zdaleka dokončen. Z tabulky 3 je zřejmé, že podíl obecních lesů vzrostl v roce 2010 na 16 %. V tomto roce jsou uváděny rozlohy soukromých vlastníků společně pro fyzické i právnické osoby, tudíž procentický podíl lesů společenství je uváděn k datům z roku 2003 (*). Nejsou-li uvažovány lesy ve vlastnictví státu, patří obecní lesy mezi subjekty s největší průměrnou rozlohou, jak je patrné z tabulky 4.

20

Tab. 4: Průměrná rozloha vybraných lesních majetků a počet lesních podniků v roce 2005

Soukromé lesy (jednotlivci) dle zákona 18/1991 Soukromé lesy (jednotlivci) dle zákona 1/2000 Lesy různých institucí Lesy společenství Obecní lesy

celková rozloha (ha)

počet vlastníků

průměrná rozloha (ha)

344 277

503 654

0,68

359 007 72 999 522 808 827 963

229 696 4 158 1 506 1 629

1,56 17,55 347,15 508,26

Zdroj: Bouriaud a kol., 2005

Vývoj lesů územních samosprávných celků na Slovensku Obecní lesy byly na území dnešní Slovenské republiky po druhé světové válce zestátněny na základě zákona č. 279/1949 Zb. a následně vládními nařízeními č. 90/1950 Zb. a 114/1950 Zb. (Levoča, 2011). Po roce 1989 byly lesy stejně tak jako v ČR navraceny původním vlastníkům dle zákona 138/1991 Zb. o majetku obcí v znění novely 306/1992 Zb. (Banská Štiavnica, 2011). Vývoj lesů územních samosprávných celků ve Švýcarsku Ve Švýcarsku je celkem téměř 3 000 veřejných vlastníků lesů, kteří vlastní průměrně 300 ha a přibližně polovina poté méně než 100 ha. U soukromých vlastníků je držba lesa ještě roztříštěnější, průměrná velikost lesního majetku je jen 1,3 ha. Většina vlastníků je ovšem na rozdíl od ČR sdružena do větších jednotek kvůli efektivnějšímu obhospodařování, a počet těchto jednotek se z ekonomických důvodů neustále snižuje (Waldbericht, 2005). Lesy vlastní i vyšší územní samosprávné celky v tomto případně 26 kantonů. Nejvíce lesů vlastní kantony Bern a Vaud. Kantony vypracovávají pokyny pro zpracování dvou druhů lesních hospodářských plánů. Jedny se zpracovávají na úrovni regionů a druhé jsou pro konkrétní lesní majetky a stanoví konkrétní realizační opatření (Schwitter, Oberholze, 2011, Jahrbuch, 2010). Tab. 5: Vlastnická struktura lesů ve Švýcarsku v roce 2010

Forma vlastnictví Veřejné vlastnictví Švýcarská federace Kantony Politische Gemeinde Bürgergemeinde Korporace, družstva Církve, kláštery Soukromé vlastnictví Celkem

rozloha (ha) 894 229 9 136 55 809 361 229 380 099 61 624 26 332 360 947 1 255 176

rozloha (%) 71,2 0,7 4,5 28,8 30,3 4,9 2,1 28,8 100,0

Zdroj: Jahrbuch, 2010

Ve Švýcarsku je povinnost hospodařit na lesním majetku nebo toto hospodaření určitým způsobem zajistit, pokud velikost lesního majetku přesáhne 20 ha (Häfner, 2003). Obecní lesy mají většinou najatého lesního správce s adekvátním vzděláním, který ovšem ve většině případů spravuje více lesních majetků o celkové rozloze zhruba

21

1 000 ha. Tento správce slouží také jako poradce pro soukromé vlastníky lesů spolu s “lesní službou” (Schwitter, Oberholze, 2011). Dle Bandera (2008) se Švýcarské lesní hospodářství od poloviny osmdesátých let potýká a vážnými ekonomickými problémy. Ty způsobují neustále rostoucí náklady na hospodaření v lesních a zároveň dramaticky klesající příjmy za prodej dříví. A i přes rostoucí produktivitu zůstávají náklady podniku vyšší než příjmy z prodeje dříví. Kromě toho klesají i příspěvky na hospodaření v lesích (Waldbericht, 2005). Konkrétně lze uvést, že celková ztráta lesnických podniků byla v roce 2009 32 mil. CHF a oproti předešlému roku se navýšila téměř o 50 %. Největší část příjmů přichází z prodeje dřevní suroviny, nicméně tento podíl představoval v roce 2009 přibližně 48 % všech příjmů, dotace a jiné příspěvky dosáhly v témže roce 23 % příjmů a 29 % pocházelo z vedlejší činnosti (dalo by se říci přidružené výroby). Nicméně je zároveň uváděno, že lesy a lesní majetky obecně poskytují i služby, které nejsou finančně kompenzovány a mnohdy ani vykazovány. To se týká zejména plnění svrchovaných služeb pro společnost a služeb lesní pedagogiky (Jahrbuch, 2010). Vlastníci lesů mají stále větší problém udržet pozitivní nebo alespoň vyrovnaný výsledek hospodaření. Ovšem i přes tyto obtíže je ve švýcarských lesích zachována podpora ochranné a rekreační funkce lesů (Bander, 2008). Statistické zjišťování ekonomických dat má ve Švýcarsku stejně jako v Německu a Rakousku čtyřicetiletou tradici. V roce 2005 byl zaveden nový speciálně vyvinutý software ForstBar04 (Forstliche Betriebsabrechnung), který navázal na doposud prováděné šetření u 200 lesních podniků. Pro srovnatelnost výsledků je pro všechny podniky zapojené do tohoto zjišťování předepsána jednotná účetní osnova. V tomto novém programu jsou náklady i výnosy účtovány dle funkcí lesa a to do 4 kategorií – hospodářské, ochranné, rekreační lesy a přírodní les19 (Jahrbuch, 2010). Dále pak poskytování služeb, produkce hmotného majetku (např. vánoční stromky) a investice. Klíčové ukazatele je možné posuzovat z hlediska rozlohy lesa a výše těžby (Hatt, 2007). Vývoj lesů ÚSC v pobaltských zemích a Polsku V Pobaltských zemích a Polsku přešly lesy v druhé polovině minulého století pod správu státu a v devadesátých letech došlo k restitučnímu procesu. V Estonsku patřilo v roce 1940 obcím přibližně 2 % rozlohy lesů, což představovalo 18 626 ha. Reforma vlastnictví lesů byla započata v roce 1993 vydáním nového lesního zákona, který měl navrátit soukromé i obecní lesy. Ovšem v roce 1996 nevlastnily obce ještě žádný lesní majetek (Roering, 1999a). Údaje v tabulce 13 v práci se vztahují k vlastníkům, kteří jsou registrovaní v tzv. lesním registru (Forest registry). Protože není možné zjistit ucelená data za celou republiku, byly použity tyto údaje. V tabulce je zachyceno více než ¾ rozlohy lesů Estonska. Lotyšské obecní lesy měly podobný osud jako lesy v Estonsku. Struktura lesů, po navrácení lesů v devadesátých letech minulého století, měla odpovídat stavu v roce 1940. Což mělo u obecních lesů být 2 % lesů Lotyšska. Proces transformace měl být ukončen v roce 2000 (Roering, 1999b).

19

Les přírodní (syn. přirozený) - les vzniklý přírodními procesy, avšak člověkem v minulosti ovlivňovaný (zejména toulavou těžbou a pastvou, nikoliv sadbou nebo síjí). Jeho dřevinná skladba i prostorová a věková struktura převážně odpovídají stanovištním poměrům, pomístně se mohou odchylovat, např. vlivem samovolného vývoje, který proběhl v pozměněných podmínkách (např. po vyklučení části lesů ve středověku a jejich dlouhodobém ponechání samovolnému vývoji, dlouhodobým vlivem vyšších stavů zvěře apod.; Vrška, Hort, 2002).

22

Lesní majetky územních samosprávných celků ve Spolkové republice Německo Historie obecního vlastnictví lesů První vymezení obecního vlastnictví lesů bylo uvedeno již v 7. století v tzv. ripuárském zákoně (der ripuarische Recht)20. Tento zákon rozlišoval lesy královské, soukromé a obecní. Obecní lesy nazývané též „silva communis“, byly společně využívány sedláky, což způsobovalo masivní těžení lesů a následně nedostatek dříví k těžbě (převážně určeného k otopu), tento stav vyústil v období raného a vrcholného středověku ve vytvoření organizací nazývaných Markgenossenschaft21. Toto společenství tvořilo většinou několik vesnic, jejichž sedláci společně využívali příslušné lesy. Po založení zemských panství (přibližně ve 14. století) byli zemští páni jmenováni do čela společenství a Markwald22 byl poté sdružen a přešel do majetku zemských pánů (Ruppert, 2006). V 17. a 18. století se množily stížnosti na špatný stav Markwälder, jelikož řády zemských pánů nebyly dodržovány, lesy byly drancovány a lidé mající na starosti správu lesa byli bezmocní. Zároveň nebyl dodržován zákaz prodeje dříví do jiných obcí a vznikaly spory mezi obcemi. Důsledkem této situace bylo rozdělení Markwälder (od 13. století, zejména pak v 18. a 19. století) na tři typy vlastnictví: 1) rozdělením mezi jednotlivé sedláky Markgenossenschaft vznikly soukromé lesy, 2) lesy byly přiznány korporacím, dnes jsou nazývány jako Gemeinschaftswald (společenstevní les) a 3) byly lesy rozděleny mezi zúčastněné obce, čímž vznikly obecní lesy. Obce využívaly své lesy převážně ke krytí svých finančních potřeb prodejem vytěženého dříví (Ruppert, 2006). Městské lesy23 vznikaly některým z následujících způsobů:  obec vlastnící les byla povýšena na město,  město bylo členem bývalého Markgenossenschaft a po jeho rozdělení připadl městu podíl lesa nebo mělo město v Markgenossenschaft vedoucí úlohu, takže veškerý les přešel do jeho vlastnictví a ostatní členové měli pouze práva k užívání,  významným městům byla změněna práva k užívání lesního majetku na vlastnické právo,  městské lesy vznikly převedením královského nebo panského lesního majetku,  koupí (od krále nebo klášterů) či svěřením lesů do zástavy císařem, kdy dluh nebyl následně splacen a les přešel do vlastnictví města,  sloučením sousedních obcí – čímž vzniklo město a obecní les se změnil na les městský (Ruppert, 2006). V první polovině 19. století lesníci spravující státní lesy kritizovali stav obecních lesů. Čímž vznikl požadavek na přísný dohled nad obecními lesy. Nicméně v této době byla projednávána otázka prodeje státního lesa, ke krytí dluhu z válečných let a uvolnění podmínek hospodaření v obecních a soukromých lesích. Mimo to bylo ze 20

Ripuarien je oblast osídlená tzv. ripuarskými Franky (Ripuarier, Ufrefranken nebo také rýnští frankové), kteří přišli v období 5. století do oblasti středního Rýna, dnes oblast kolem Kolína nad Rýnem. Zdroj: Wikipedie. http://de.wikipedia.org/wiki/Rheinfranken 21 Mark znamená hraniční přechod. Gemarkung (území obce, katastr) je souvislé pozemkové vlastnictví. To zahrnuje společnou občinu (obecní pozemek) jako společně využívané obecní plochy s lesy, pastvinami a vodou (Hesel,1985; Ruppert, 2006). Markt bylo původně označení pro obec, která měla právo pořádat trhy. Tyto obce měly poté práva podobná městským právům. Dnes již výraz „Markt“ nemá zvláštní význam. Zdroj: Wikipedia. http://de.wikipedia.org/wiki/Gemeinde_(Deutschland) 22 Les ve správě Markgenossenschaft 23 Uvedeno z důvodů rozlišování obcí a měst (města jsou obvykle dána historicky na základě určitých práv případně na základě více než 10 000 obyvatel a „městských znaků“). Zdroj: Wikipedia, http://de.wikipedia.org/wiki/Gemeinde_(Deutschland)

23

strany státu požadováno zabezpečení udržitelného rozvoje obecních lesů a nikoli pouze uspokojení krátkodobých potřeb občanů což znamenalo "zachování a zvýšení produkce dřeva pro budoucí generace a nutné omezení jednotlivé svévolné těžby (užívání)". Na rozdíl od jiných odvětví moderní samosprávy došlo u obecních lesů k silné státní regulaci, obdobné jako v období ripuarského zákona. To se týkalo oblasti dnešního Lucemburska a levého břehu oblasti Porýní. Ve falcké oblasti získaly obce právo nakládat se svým lesním majetkem teprve v roce 1885. Přesto bylo toto hospodaření přísně regulováno, proti čemuž občané protestovali (Grewe, 2001; Ruppert, 2006). Po první světové válce měl pro všechny typy vlastnictví platit jeden říšský zákon. To však jednotlivé země odmítly. Znovu byla myšlenka říšského lesního zákona řešena v období nacionalismu a kvůli začátku druhé světové války opět nebyla uskutečněna. Teprve v roce 1975 byl vydán jednotný federální lesní zákon (Grewe, 2001; Ruppert, 2006). Po druhé světové válce byl kladen důraz na pravomoci samosprávy ovšem s výjimkou hospodaření v obecních lesích, zvláště pak v jižním Německu. Jako důvody pro omezení hospodaření v obecních lesích byly například v Baden-Württemberg uváděny: význam lesů pro zemskou kulturu, jeho estetické a hygienické účinky a zvláštní povaha lesnictví spolu s nedostatkem odborných lesnických znalosti obcí vlastnících lesy (Mantel, 1960; Ruppert, 2006). Od roku 1945 byl odlišný vývoj v západní a východní části země. V tzv. západním Německu, tedy Spolkové republice Německo pokračoval vývoj v demokratickém systému. V zemském lesním zákoně Rheinland-Pfalz z roku 1950 byla zavedena možnost sdružování malých lesních majetků a dohled lesního úřadu nad správou obecních lesů. Přičemž obce měly povinnost až do roku 1971 platit příspěvky na náklady spojené s tímto dohledem (Hachenberg, 1981; Ruppert, 2006). V Hessen následovala v roce 1970 novela zákona, která ukládala, že lesy budou spravovány prostřednictvím státního lesního úřadu (Henne, 1993; Ruppert, 2006). Proti tomuto usnesení se vzbouřilo několik obcí, ovšem teprve v roce 2000 byl zákon novelizován a podmínky byly zmírněny. Omezení dispozičního práva obcí k jejich lesním majetkům jsou odlišná dle jednotlivých spolkových zemí. Přičemž v jižní části země byly a jsou tato omezení větší. Nicméně je patrná tendence k uvolnění přísné právní regulace, zejména po roce 2000. Ve východoněmeckých spolkových zemích byl 29. 10. 1945 vydán lesnický řád sovětské okupační zóny, podle něhož byly veškeré lesy převedeny pod správu státu a byly vytvořeny jednotné lesnické úřady. Obecním lesům byla ovšem do roku 1948, povolena vlastní správa lesů, poté byly taktéž připojeny k tzv. lidovému vlastnictví. V roce 1952 byl založen státní lesní podnik, který převzal jak aktiva tak také správu obecních majetků (Manig, Verch, 2004; Ruppert, 2006). Obecní lesy byly spravovány dle právních předpisů k lidovým lesům a teprve po sjednocení Německa vznikl federální zákon, který se opíral o západoněmecké právo. V roce 1991 začal úřad pro správu veřejného majetku s navracením historického lesního majetku obcím. Tento proces byl v roce 2006 již téměř dokončen (Manig, Verch, 2004; Ruppert, 2006). Důsledkem přenechání hospodaření s obecním lesním majetkem státnímu lesnímu úřadu (mnohdy především z důvodů poklesu finanční zátěže obecního rozpočtu kvůli klesajícímu výnosu z lesního majetku a stoupajícímu výnosu z daní a efektivnějšímu hospodaření) nebylo hospodaření v obecních lesích považováno za odpovědnost samosprávy a klesl zájem obce o využívání potenciálu vlastněných lesů (Schaefer, 2002; Ruppert, 2006). V roce 2001 ovšem vláda „Samostatného státu Bayern “uvádí, že podnikatelská činnost obecních lesů není primární odpovědností státu, přesto stojí 24

zemi 4 mil. Eur ročně. Tehdejší praxí bylo, že lesní správní úřad převzal na žádost obce hospodaření v obecních lesích. Státní vláda, přijala v roce 2004 reformu, podle níž by měla být aktivita státu omezena na nezbytně nutnou míru, a také by mělo dojít k výraznému zvýšení poplatku na pokrytí nákladů státu na správu obecních lesů. Obce by si měly převzít řízení svých lesních podniků, jelikož bude docházet ke snížení státních úředníků zajišťujících tuto činnost. V lesnické oblasti se plánoval úbytek zaměstnanců ve výši 20 % v průběhu 15 let. Do roku 2010 je přechodné období a poté dojde ke zvýšení poplatků za služby pro obecní lesy. Lesní správní úřad by měly dále fungovat už jen jako poradenské organizace (Anonymus, 2001).

Republika Spolkové země Vládní kraje Zemské okresy a okresní města Obce a města

Základní územní společnosti (i obecní lesy)

Obr. 1: Systém územní správy a samosprávy v Německu

Zdroj: Ruppert, 2006

Aktuální stav lesního hospodářství obecních lesů v Německu Systém územní správy a samosprávy24 je uveden na obrázku 1. Jako obecní lesy jsou označovány lesy ve vlastnictví tří nejnižších úrovní správy, jak je ukázáno na obrázku. 24

Veřejná správa se v Německu organizuje do 3 základních úrovní. Spolkové, zemské a obecní. Nejvyšší úrovní je samozřejmě rovina spolková (Bund), další úrovní je úroveň jednotlivých spolkových zemí, tj. úroveň zemská (Land). Země v německém systému disponují řadou pravomocí. Země mají např. právo vlastního zákonodárného procesu. Mezi další výlučné pravomoci patří například obrana obyvatelstva, měnový systém, pošta a telekomunikace. Ale například veškeré státní školství je pod dozorem státu (Pitrová, 2008). V Německu je uplatňován tzv. kooperativní federalismus. Je to princip vzájemné závislosti a spolupráce mezi spolkovými zeměmi (i navzájem) a Spolkem. Z výše zmíněného by na první pohled mohlo vyplynout, že země disponují výraznými legislativními pravomocemi, ale přesto je to Spolek, který má v rukách hlavní díl zákonodárných aktivit. Majoritní vliv mají země zejména v oblasti vzdělávání a kultury. V poslední době se neustále zvyšuje zainteresovanost a pravomoci zemí v oblasti ekologické politiky, sociální problematiky a zdravotnictví (Pitrová, 2008). Každá spolková země je členěna do třístupňového systému. Mezistupněm mezi nejnižší a nejvyšší úrovní správy (ze zemského hlediska), stojí okresy (Landkreis). Okresy jsou územní administrativní jednotkou stojící ve správní hierarchii mezi obcemi a zemí. Výjimku zde tvoří města, která díky své velikosti získala zvláštní status okresu, tzv. Stadtkreis (Pitrová, 2008). Nejnižší úrovní je úroveň obecní. Obce jsou nejnižší jednotkou územní samosprávy. Neboť je německý systém veřejné správy vzorovým modelem systému tzv. smíšeného, realizují obce kromě úkolů v oblasti samostatné (samosprávné) působnosti i úkoly v oblasti působnosti přenesené (tj. záležitosti státní správy). Základní práva a povinností obcí jsou v Německu stanovena v Základním zákoně: „Obcím musí být zaručeno právo upravovat všechny záležitosti místního společenství v rámci zákonů a s vlastní odpovědností. Také svazy obcí mají v rámci svého zákonného okruhu působnosti podle ustanovení zákona právo na samosprávu“. Toto ústavní zakotvení práv obcí v Základním zákoně jim přiznává značné pravomoci (Pitrová, 2008).

25

Mezi lesy územních samosprávných celků patří také lesy jednotlivých spolkových zemí, i když v některých českých publikacích je ČR srovnávána s jednotlivými spolkovými zeměmi. Pro obecnou klasifikaci obecního lesa se zdají důležité následující tři charakteristiky: 1. Obecní les je nezávislý způsob vlastnictví lesa s různými podobami. Obecní les patří do kategorie tzv. společenstevních lesů, která je s 19 % lesní plochy v Německu, nejmenší ze tří kategorií vlastnictví lesa (vedle státního a soukromého vlastnictví lesů). Celkově zaujímá tato kategorie 2 160 189 ha lesů. Vyšší územní samosprávné celky v tomto případě jednotlivé spolkové země vlastní 30 % rozlohy německých lesů tedy 3,33 mil. ha (Mans, 2010). Na regionální úrovni jsou ovšem značné rozdíly. Ve spolkových zemích RheinlandFalc, Baden-Württemberg a Hessen je společenstevním lesům přikládán plošně i lesopoliticky značný význam. V jiných spolkových zemích, jako např. v Sachsen-Anhalt nebo Brandenburg jsou podmínky úplně jiné. Podrobný přehled zastoupení společenstevních lesů v jednotlivých spolkových zemích je uveden v tabulce 6 společně s rozpisem podílu obecních lesů na lesích společenstevních a přibližnou skutečnou rozlohou lesů obecních podle jednotlivých spolkových zemí. Mimo obecní lesy patří do společenstevních lesů převážně lesy církví a klášterů (Mans, 2010). Tab. 6: Rozloha společ. a obecních lesů a jejich podíl na celkové ploše lesů dle spolkových zemí

Spolková země

Rozloha společ. lesů (ha)

Baden-Württemberg (BW) 541 031 Bayern (BY) 345 686 Brandenburg (BB)+ Berlin 73 840 Hessen (HE) 318 601 Mecklenburg-Vorpommern (MV) 56 286 Niedersachsen (NI) + Bremen + Hamburg 85 706 Nordrhein-Westfalen (NW) 135 841 Rheinland-Pfalz (RP) 390 146 Saarland (SL) 21 748 Sachsen-Anhalt (ST) 33 101 Sachsen (SN) 57 839 Schleswig-Holstein (SH) 24 290 Thüringen (TH) 76 074 Celkem 2 160 189

Rozloha společ. lesů (%)

39,7 13,5 6,9 36,2 10,5 7,4 15,3 46,7 22,1 6,7 11,3 15,0 14,7 19,5

přibližný podíl obec.lesů na společ. lesích (%)

91 95 95 89 53

přibližná rozloha obec. lesů po přepočtu (ha)

492 338 328 402 70 148 283 555 29 832

43 36 854 100 135 841 99 386 245 98 21 313 informace není dostupná 100 57 839 100 24 290 96 73 031 1 939 687

Zdroj: Bundeswaldinventur 2, Ruppert, 2006

2. Obecní lesy představují most mezi druhy vlastnictví lesů Zemské lesní zákony stanoví odstupňované závazky veřejné služby (obecného blaha) u jednotlivých kategorií vlastnictví lesa. Státní lesy slouží veřejné službě v konkrétní míře, obecní lesy se taktéž zavazují k veřejné službě. V tomto ohledu je obecní les blízký státnímu lesu. Ovšem srovnatelně se soukromými vlastníky lesů musí obhospodařování lesů u jednotlivých obcí vést k ekonomicky únosným výsledkům. To platí zejména pro menší města a venkovské obce, u nichž rozpočet obecních lesů často tvoří významnou část celkového rozpočtu (Mans, 2010). 26

Každoročně je v obecních lesích vytěženo asi 10 až 11 mil. m3 dřeva. Toto množství, představuje přibližně ¼ celkové těžby v Německu, může zajistit příjem asi půl miliardy Eur a zajistit asi 10 000 pracovních míst (Borchers, 2001; Ruppert, 2006). Obecně ale hrubé příjmy z obecních lesů představují méně než 0,5 % z celkových příjmů všech obcí (Becker, Lückge, 1991; Ruppert, 2006). Skutečnost, že mnoho obcí v posledních letech také musí strpět finanční deficit z jejich lesnických činností je vidět z tabulky 7 (Ruppert, 2006): Tab. 7: Výsledek hospodaření bez dotací v €.ha-1 pro společenstevní lesy25

Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Výsledek hospodaření 3 16 -2 -47 -40 -5 -7 6 50 124 95 41 76 Zdroj: Testbetriebsnetz Forst 2003-2010, Ruppert, 2006

3. U obecního lesa se ukazuje samospráva a vlastní zodpovědnost obce jako základní princip

U obecních lesů je patrná velmi úzká vazba místního obyvatelstva na jejich les. Obhospodařování obecních lesů je aktivně vnímáno jako úloha místní samosprávy. Rozhodovací pravomoci týkající se obhospodařování nese příslušné zastupitelstvo obce, které v konečném důsledku na základě vlastnictví a místní samosprávy nese právní a politickou odpovědnost (Mans, 2010). Jinými slovy, tisíce členů obecní rady stanovuje vlastnické cíle pro příslušný obecní lesní majetek, rozhoduje o opatřeních při hospodaření a tím přebírá odpovědnost za les (Mans, 2010). Tab. 8: Podíl německých obcí vlastnících lesní majetek

Spolková země

Baden-Württemberg Bayern Brandenburg Hessen Mecklenburg-Vorpommern Niedersachsen Nordrhein-Westfalen Rheinland-Pfalz Saarland Sachsen-Anhalt Sachsen Schleswig-Holstein Thüringen Německo

počet obcí

počet okresů

1 111 2 056 420 441 851 1 023 396 2 305 52 1 049 511 1 127 998 12 340

35 71 14 21 12 38 31 24 6 21 22 11 17 323

přepočtený počet obecních lesů

přibližný podíl obcí vlastnících les (%)

1 105 1 986 128 380 33 576 487 1 793 44 není informace 168 92 422 7 214

96 93 30 82 4 54 114 77 76 32 8 42 57

Zdroj: Ruppert, 2006, vlastní dopočet

Uvádí se, že přibližně 12 500 obcí v Německu vlastní zhruba 8 000 obecních lesních majetků. Na úrovni spolkových zemí jsou však značné rozdíly. Například v Bayern vlastní les téměř dva tisíce obcí což představuje 93 % všech obcí v této spolkové zemi, naproti tomu v Mecklenburg-Vorpommern vlastní les pouhých 33 obcí tedy jen 4 % 25

Pro produkční oblasti 1-3 tzn. dřevoprodukční, rekreační a ochrannou oblast hospodaření.

27

všech obcí spolkové země. Podrobnější informace o přibližném počtu obcí vlastnících lesní majetek je možné nalézt v tabulce 8. Tyto informace jsou ovšem pouze orientační, což je vidět v případě spolkové země Nordrhein-Westfalen, kde podíl obcí vlastnících lesní majetek přesáhl 100 %. To způsobil přepočet mezi lesy společenstevními a obecními. Mezi jednotlivými spolkovými zeměmi existují také významné rozdíly v distribuci velikostního spektra obecních lesů, všeobecně je ovšem vysoký podíl obecních lesů malé rozlohy. Celoněmecká průměrná velikost obecního lesního majetku je podle Rupperta (2006) cca 260 ha podle dat z roku 2010 je to již 312 ha (Agrarstrukturerhebung, 2010). Největší průměrnou rozlohu společenstevních lesů (580 ha) mají překvapivě ve spolkové zemi Mecklenburg-Vorpommern a adekvátně tomu, téměř nejmenší průměrnou rozlohu vykazují společenstevní lesní majetky v Bayern (144 ha). V tabulce 9 je uvedeno rozložení velikostní struktury německých společenstevních lesů. Tab. 9: Velikostní rozložení společenstevních lesů Německa v roce 2010

Společenstevní lesy

počet podniků celková rozloha (1 000 ha) průměrná rozloha na podnik (ha) procento podniků (%)

0-50 ha

50-200 200-500 ha ha

500- více než 1000 ha 1000 ha

celkem

2 788 18

2 565 277

1 283 407

601 426

490 1 240

7 727 2 411

6 36

108 33

317 17

709 8

2 531 6

312 100

Zdroj: Agrarstrukturerhebung 2010

Z této tabulky je patrné, že ačkoli je v německé literatuře uváděno, že velikostní struktura obecních lesů se přiklání spíše k majetkům menší rozlohy, je tato velikostní struktura více nakloněna směrem k lesním majetkům středních výměr. Tab. 10: Průměrná velikost společenstevního lesního majetku

Spolková země

Baden-Württemberg Bayern Brandenburg Hessen MecklenburgVorpommern Niedersachsen Nordrhein-Westfalen Rheinland-Pfalz Saarland Sachsen-Anhalt Sachsen Schleswig-Holstein Thüringen Německo

plocha společenstevních lesů (ha)

počet průměrná společenstevních velikost majetku lesních majetků

532 667 294 281 66 308 298 568

1 164 1 753 125 426

458 168 530 701

191 220 309 338 193 578 379 272 27 894 23 822 51 253 62 622 74 877 2 505 700

131 1 133 440 1 792 53 52 180 75 403 7 727

1 460 273 440 212 526 458 285 835 186 324

Zdroj: Agrarstrukturerhebung 2010, vlastní dopočet

28

V ČR vlastní majetky nad 500 ha lesa jen 1,7 % obcí, v Německu je to 14 % obcí. V Bavorsku se situace týkající se velikostní struktury více blíží českým podmínkám, nad 500 ha lesů vlastní 6,2 % společenstevních lesních podniků. Průměrné velikosti obecních lesních majetků v jednotlivých spolkových zemích jsou zobrazeny v tabulce 10. Konkrétnější údaje o velikostním rozložení obecních lesů v jednotlivých spolkových zemích je možné nalézt v tabulce 11. Tab. 11: Počet vlastníků společenstevních lesů dle velikosti lesního majetků

Spolková země

počet 0-50 50-200 200-500 500- více než vlastníků ha ha ha 1000 ha 1000 ha celkem

Baden-Württemberg Bayern Brandenburg Hessen Mecklenburg-Vorpommern Niedersachsen Nordrhein-Westfalen Rheinland-Pfalz Saarland Sachsen-Anhalt Sachsen Schleswig-Holstein Thüringen Německo

259 893 41 61 61 616 194 243 12 10 66 46 168 2 670

288 531 32 77 35 374 119 864 6 16 64 16 143 2 565

273 204 16 104 10 95 52 414 17 9 24 6 59 1 283

198 83 8 86 8 20 32 113 10 10 14 3 16 601

146 42 28 98 17 28 43 38 8 7 12 4 17 488

1 164 1 753 125 426 131 1 133 440 1 792 53 52 180 75 403 7 727

Zdroj: Agrarstrukturerhebung 2010

Správa obecních lesních majetků Vedení podniků se uskutečňuje ve většině obcí prostřednictvím státního podniku, ale také vlastních obecních zaměstnanců a občas i soukromých podnikatelů nabízejících služby. Největší podíl obecních lesních majetků v Německu je spravován jako tzv. režijní podnik. Tedy správa je začleněna přímo v rámci obecního úřadu a rozpočtu obce. Samotné řízení správy je realizováno státními úředníky, kteří jsou zaměstnanci státního zemského lesního podniku26. Stejně tak jako řízení honitby (Revier) je většinou zajišťováno zaměstnanci státního lesního úřadu (Ruppert, 2006). Celá řada měst a obcí zřídila zvláštní lesní/lesnické výbory, které se intenzivně zabývají tímto tématem. Z hlediska "velké politiky" je toto téma často nevýznamné, ale těžba palivového dříví a jeho poskytování představuje pro místní obyvatele důležité spojení s jejich lesy (Mans, 2010). Zda obec zaměstnává vlastní lesní pracovníky a má své vlastní stroje, závisí mimo jiné na velikosti vlastněného lesního majetku. Podle zprávy regionálního presidia Thüringen, jsou často od 500-1 000 ha lesa zaměstnáváni vlastní zaměstnanci a od 2 000-3 000 ha lesa kupovány vlastní stroje. V Rheinland-Pfalz bylo zaměstnáno například v roce 2006 u 1 992 obecních lesních majetků 296 lesních pracovníků. Okolnosti se vyvíjí tak, že obce méně zaměstnávají své vlastní zaměstnance a vlastní 26

Obdobný systém jako u drobných lesních vlastníků, kterým odbornou správu vykonává Odborný lesní hospodář – zaměstnanec Lesů České republiky s.p.

29

méně strojů, aby snížili fixní náklady jejich lesních podniků. Zapojení podnikatelů a živnostníků se trvale zvyšuje. V Baden-Württemberg byl v roce 2005 podíl podnikatelů pracujících v obecním lese 28% a živnostníků 14% (Ruppert, 2006). V Německu je lesní hospodářství pokládáno za jedno z nejvíce regulovaných odvětví. Na nejvyšší úrovni je řízeno federálním lesním zákonem, dále pak zemskými lesními zákony příslušné země. Mezi hlavní právní nařízení pro obecní lesní majetky patří: stanovení cílů, stanovení řízení honitby a jejich kvalifikace, lesní hospodářské plánování, sdružování, lesnický dohled. Obecně lze také uvést: lesní hospodaření musí zaštiťovat osoba s určitou kvalifikací27 a při převodu pod správu státních lesů jsou poskytována určitá zvýhodnění28 (Ruppert, 2006). Ve většině obcí je zaměstnanec, který je zodpovědný za obecní lesy. Často je to vedoucí pozemkového úřadu nebo finančního řízení, ale i jiných oddělení. Ve větších obcích je odpovídající úřad obvykle spojen s vyšší úrovní správy (státní i samosprávy). V mnoha obcích jsou kromě odborného lesního výboru další odborné komise jako např. výbor pro životní prostředí a výbor pro zemědělství. Výměna informací se provádí v rámci:  diskuze o hospodaření v lesích každých deset let29,  výročního zasedání o hospodářském plánu a výroční hospodářské zprávy (roční plánování),  a prostřednictvím účasti jednotlivých lesníků na zasedání komise pro lesní hospodářství nebo obecního zastupitelstva (Ruppert, 2006). Periodické plány (LHP) vypracovávají osoby s příslušnou kvalifikací (v některých zemích v rámci lesního úřadu). Tento plán odsouhlasuje rada obce po předchozím projednání odborné komise. Legalitu tohoto plánu ověřuje následně dozorový orgán. Kontrola naplňování plánu je prováděna po pěti letech ze strany odpovědného lesního úřadu přímo v lese. Roční provozní plán je vypracováván správcem lesního majetku (tedy lesním úřadem tzn. OLH) a obsahuje odhad příjmů a výdajů. Plán je předkládán obci ke schválení (Ruppert, 2006). Pro prodej nebo koupi obecního lesa platí příslušná ustanovení o obecním majetku. V Thüringenském lesním zákoně je navíc prodej obecního lesa řešen a je výslovně stanoveno, že prodej podléhá schválení dozorčího orgánu, který se rozhodne po dohodě s vyšším popřípadě nižším lesním úřadem a prodej může být schválena pouze tehdy, pokud to slouží pro účely společenského blaha (Ruppert, 2006). Pro doplnění jsou v tabulce 12 uvedeny české názvy spolkových zemí, jelikož v textu jsou používány v německé podobě. 27

Mimo Brandenburg, kde podle novely zákona z roku 2004 k řízení lesního hospodářství není informace o nutné kvalifikaci. V Baden-Württemberg, Rheinland-Pfalz, Sachsen a Thüringen je kromě toho tato činnost dozorována úředníky zemského úřadu (Ruppert, 2006). 28 Převážně v nepožadování nákladů spojených se správou lesů po obcích. Kompletní samostatné spravování obecních lesů potažmo využívání soukromé osoby pro správu je z důvodu nižších nákladů a z právních důvodů možná pouze v Brandenburg, Hessen, Niedersachsen, Nordrhein-Westfalen, Schleswig-Holstein a Saarland, kde funkci vedoucího lesního hospodářství a revíru může vykonávat jedna osoba. Pověření soukromé osoby vedením podniku není možné v Baden-Württemberg, Rheinland-Pfalz, Sachsen a Thüringen. Vedení honitby přímo obcí je možné vždy. Využívání soukromé osoby pro řízení revíru není možné v Baden-Württemberg, Rheinland-Pfalz, Sachsen a Thüringen (Ruppert, 2006). 29 V rámci lesního hospodářského plánování a obdoby lesních hospodářských plánů.

30

Tab. 12: Český překlad názvů spolkových zemí Německa

Spolková země Baden-Württemberg Bayern Brandenburg + Berlin Hessen Mecklenburg-Vorpommern Niedersachsen + Bremen + Hamburg Nordrhein-Westfalen Rheinland-Pfalz Saarland Sachsen-Anhalt Sachsen Schleswig-Holstein Thüringen

Zkratka BW BY BB HE MV NI NW RP SL ST SN SH TH

Zdroj: vlastní zpracování

31

Český překlad Bádensko-Württembersko Bavorsko Braniborsko + Berlín Hesensko Meklenbursko-Přední Pomořansko Dolní Sasko + Brémy + Hamburg Severní Porýní-Vestfálsko Porýní-Falc Sársko Sasko-Anhaltsko Sasko Šlesvicko-Holštýnsko Durynsko

Literatura: Agrarstrukturerhebung, 2010. [online]. Land- und Forstwirtschaft, Fischerei. Statistisches BundesamtBetriebsgrößenstruktur. [cit. 20. února 2012]. Dostupné na Word Wide Web: https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/LandForstwirtschaft/Betriebe/BetriebeWaldfla echen2030211109005.xls?__blob=publicationFile Anonymus, 2001. Einsatz staatlicher Beamter im Kommunalwald (TNr. 28). [online]. [cit. dne 26. unora]. Dostupné na Word Wide Web: http://www.orh.bayern.de/jahresberichte/jahresbericht2010/wirtschaftlichkeit/566-tnr-28-einsatz-staatlicher-beamter-im-kommunalwald.html BECKER, M.; LÜCKGE, F. J., 1991. Gemeinden als Waldeigentümer - forstpolitische Aspekte. Forstarchiv, 1991. 62 s. 67-70 BORCHERS, J., 2001. Deregulierung – eine Perspektive in der kommunalen Forstwirtschaft? Im Vortragsheft zum 6. Briloner Waldsymposium (21.06.2001): Kommunalwald auf neuen Wegen? - der Spagat zwischen Traditionen, Gesellschaft und leeren Kassen. s. 5-8 Bundeswaldinventur 2: [online]. BAFU: [cit. 20. února 2012]. Dostupné na Word Wide Web: http://www.bundeswaldinventur.de/enid/88f5117f17105532ce02ca3fl32c6628,0/52.html GREWE, B. S., 2001. Zur Frage der kommunalen Autonomie im 19. Jahrhundert. Die staatliche Einflußnahme auf die Gemeindewaldwirtschaft in Frankreich, Luxemburg und dem linken Rheinland. In: Lokale Gesellschaften im historischen Vergleich. Europäische Erfahrungen im 19. Jahrhundert, Trier: Kliomedia HACHENBERG, F. von, 1981. Hoheitliche Einwirkungen auf die Bewirtschaftung der Gemeindewälder im Bereich des heutigen Landes Rheinland-Pfalz. Mitteilungen der Landesforstverwaltung RheinlandPfalz Band 4. Mainz 382 s. HASEL, K,., 1985. Forstgeschichte: ein Grundriß für Studium und Praxis.Hamburg ; Berlin: Parey 258 s. HENNE, A., 1993. Der Gemeindewald in Hessen. Köln: Deutsche Gemeindeverlag. 516 s. MANIG, J.; VERCH, C., 2004. Die Entwicklung des Kommunalwaldes seit 1945 und als Bestandteil des Volkswaldes: vom Bodenfonds bis zur Restitution. Kommunalwald in Brandenburg. Ministerium für Landwirtschaft. Berlin: hendrik bäßler verlag, s. 15-24 MANTEL, K., 1960. Beitrag in: HASEL, K.: Studien zur Forstgesetzgebung in den ehemaligen Ländern Baden und Württemberg. Stuttgart: Selbstverlag der Landesforstverwaltung Baden-Württemberg PITROVÁ, M., 2008. Obce ve Spolkové republice Německo - vývoj a současný stav. [online]. E-polis.cz. ISSN 1801-1438. [cit. 27. února 2012]. Dostupné na Word Wide Web: http://www.epolis.cz/komparace/278-obce-ve-spolkove-republice-nemecko-vyvoj-a-soucasny-stav.html SCHAEFER, S., 2002. Kommunale Forstwirtschaft im globalen Umfeld. Gemeinde und Stadt 2/2002. s. 38-42

Seznam tabulek: Tab. 1: Vlastnická struktura lesů v Bulharsku v roce Tab. 2: Vývoj struktury vlastnictví lesů v Bulharsku (rozloha v ha) Tab. 3: Vývoj vlastnické struktury lesů v Rumunsku (rozloha v ha) Tab. 4: Průměrná rozloha vybraných lesních majetků a počet lesních podniků v roce 2005 Tab. 5: Vlastnická struktura lesů ve Švýcarsku v roce 2010 Tab. 6: Rozloha společ. a obecních lesů a jejich podíl na celkové ploše lesů dle spolkových zemí Tab. 7: Výsledek hospodaření bez dotací v €.ha-1 pro společenstevní lesy Tab. 8: Podíl německých obcí vlastnících lesní majetek Tab. 9: Velikostní rozložení společenstevních lesů Německa v roce 2007 Tab. 10: Počet vlastníků společenstevních lesů dle velikosti lesního majetků Tab. 11: Průměrná velikost společenstevního lesního majetku dle TBN Tab. 12: Český překlad názvů spolkových zemí Německa

32

Příloha č. 5: Podíl certifikovaných lesů v jednotlivých spolkových zemích Německa a velikostní struktura společenstevních lesů v Bavorsku. Tab. 1: Podíl obecních lesů certifikovaných systémem PEFC ve spolkových zemích Německa

Spolková země Baden-Württemberg Bayern Brandenburg + Berlin Hessen Mecklenburg-Vorpommern Niedersachsen Nordrhein-Westfalen Rheinland-Pfalz Saarland Sachsen Sachsen-Anhalt Schleswig-Holstein + Hamburg Thüringen Deutschland

certifikováno PEFC v ha Jen FSC v ha Celkem % 430 760 14 277 82 72 325 5 305 23 1 098 34 199 48 222 522 5 311 72 3 207 7 146 18 51 619 2 475 63 112 854 14 949 94 252 896 2 963 66 22 649 1 948 100 4 416 1 348 17 7 492 0 13 0 19 845 82 52 919 1 282 71 1 234 757 111 048 62

Zdroj: Waldbericht 2009; PEFC Deutschland, 2012; Ruppert, 2006; FSC, 2012

Zastoupení certifikovaných lesů se v jednotlivých spolkových zemích značně liší. A to v rozsahu od 13 % certifikovaných obecních lesů v Sachsen-Anhalt až po 100 % podíl certifikovaných obecních lesů v Saarland. Tab. 2: Velikostní struktura společenstevních lesů v Bavorsku

velikostní třídy ha do 2 2 - 20 20 - 100 100 - 500 500 - 1000 nad 1000 celkem

rozloha vlastníci ha 350 7 000 32 000 99 000 62 000 72 000 272 000

počet 450 850 650 450 100 50 2 550

% % výměry vlastníků 0,13 2,57 11,76 36,40 22,79 26,47 100

Zdroj: Regionaler Waldbericht Bayern, 2010

33

17,65 33,33 25,49 17,65 3,92 1,96 100

Příloha č. 6: Podrobné výsledky statistického srovnání kategorií vlastníků lesů v ČR. Výsledku testů normality Testy normality (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) W p Proměnná N KN-CR 7 0,962290 0,838123 KN-B 8 0,933807 0,551349 KN-N 8 0,908778 0,345536 RN_CR 7 0,930225 0,552811 RN-B 8 0,918941 0,421331 RN-N 8 0,916082 0,398888 RV-CR 7 0,962290 0,838123 RV-B 8 0,937214 0,583889 RV-N 8 0,908778 0,345536 Tr/Vy-CR 7 0,935987 0,602886 Tr/Vy-B 8 0,878301 0,181402 Tr/Vy-N 7 0,814219 0,056464 D/Vy-CR 7 0,848161 0,118222 D/Vy-B 8 0,465713 0,000004 D/Vy-N 8 0,949195 0,703116

Spearmanova korelace hodnot jednotlivých časových řad podle jednotlivých odvozených ukazatelů. Spearmanovy korelace ChD vynechány párově Označ . korelace jsou významné na hl. p <,05000 Proměnná KN-CR KN-B KN-N KN-CR 1,000000 0,690476 0,309524 KN-B 0,690476 1,000000 0,809524 KN-N 0,309524 0,809524 1,000000

Spearmanovy korelace (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 RN-B RN-N Proměnná RN_CR RN_CR 1,000000 0,690476 0,142857 RN-B 0,690476 1,000000 0,738095 RN-N 0,142857 0,738095 1,000000 Spearmanovy korelace (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 RV-B RV-N Proměnná RV-CR RV-CR 1,000000 0,690476 0,142857 RV-B 0,690476 1,000000 0,738095 RV-N 0,142857 0,738095 1,000000

34

Spearmanovy korelace (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 Proměnná Tr/Vy-CR Tr/Vy-B Tr/Vy-N Tr/Vy-CR 1,000000 0,595238 0,678571 Tr/Vy-B 0,595238 1,000000 0,892857 Tr/Vy-N 0,678571 0,892857 1,000000 Spearmanovy korelace (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 Proměnná D/Vy-CR D/Vy-B D/Vy-N D/Vy-CR 1,000000 0,000000 0,904762 D/Vy-B 0,000000 1,000000 0,238095 D/Vy-N 0,904762 0,238095 1,000000

Hodnoty zjištěných dat, modelových dat polynomického trendu třetího řádu a reziduí podle jednotlivých ukazatelů a zemí včetně koeficientu determinace pro jednotlivé trendy a parametrů jejich rovnic. Pozorované, předpovězené a reziduální hodnoty (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace (Analyzovaný vzorek) KN-B KN-B KN-B KN-N KN-N KN-N KN-CR KN-CR KN-CR Číslo případu Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. 1 0,938575 0,960130 -0,021555 1,006601 1,069366 -0,062765 0,645459 0,654416 -0,008957 2 0,940191 0,917997 0,022195 1,035370 0,976876 0,058494 3 0,951531 0,886763 0,064767 0,990536 0,904225 0,086311 0,782434 0,745095 0,037338 4 0,825397 0,866429 -0,041033 0,827684 0,851413 -0,023729 0,770833 0,768342 0,002491 5 0,755357 0,856995 -0,101638 0,739696 0,818440 -0,078743 0,709985 0,779850 -0,069865 6 0,881633 0,858460 0,023172 0,761468 0,805305 -0,043837 0,791215 0,781860 0,009355 7 0,987406 0,870825 0,116580 0,887671 0,812009 0,075662 0,833539 0,776613 0,056925 8 0,831601 0,894090 -0,062489 0,827160 0,838552 -0,011392 0,739063 0,766352 -0,027288

Pozorované, předpovězené a reziduální hodnoty (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace (Analyzovaný vzorek) RN-N RN-N RN-N RN-B RN-B RN-B RN-CR RN-CR RN-CR Číslo případu Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. 1 0,065445 0,035385 0,030060-0,006557-0,087234 0,080676 0,549284 0,533695 0,015589 2 0,063613 0,093771 -0,030157-0,034161 0,033554-0,067715 3 0,050938 0,136879 -0,085941 0,009554 0,127439-0,117885 0,278064 0,343354-0,065291 4 0,211538 0,164711 0,046828 0,208191 0,194423 0,013768 0,297297 0,301440-0,004143 5 0,323877 0,177266 0,146611 0,351906 0,234506 0,117400 0,408481 0,284617 0,123864 6 0,134259 0,174545 -0,040286 0,313253 0,247687 0,065566 0,263878 0,285074-0,021196 7 0,010204 0,156547 -0,146343 0,126543 0,233966-0,107423 0,199704 0,295002-0,095298 8 0,202500 0,123272 0,079228 0,208955 0,193343 0,015612 0,353064 0,306590 0,046474

35

Pozorované, předpovězené a reziduální hodnoty (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace (Analyzovaný vzorek) RV -B RV -B RV -B RV -N RV -N RV -N RV -CR RV -CR RV -CR Číslo případu Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. 1 0,061425 0,039975 0,021450 -0,006601 -0,069366 0,062765 0,354541 0,345584 0,008957 2 0,059809 0,082048 -0,022240 -0,035370 0,023124 -0,058494 3 0,048469 0,113192 -0,064722 0,009464 0,095775 -0,086311 0,217566 0,254905-0,037338 4 0,174603 0,133406 0,041197 0,172316 0,148587 0,023729 0,229167 0,231658-0,002491 5 0,244643 0,142690 0,101953 0,260304 0,181560 0,078743 0,290015 0,220150 0,069865 6 0,118367 0,141045 -0,022678 0,238532 0,194695 0,043837 0,208785 0,218140-0,009355 7 0,010076 0,128470 -0,118394 0,112329 0,187991 -0,075662 0,166461 0,223387-0,056925 8 0,168399 0,104966 0,063434 0,172840 0,161448 0,011392 0,260937 0,233648 0,027288 Pozorované, předpovězené a reziduální hodnoty (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace (Analyzovaný vzorek) Tr/V y-B Tr/V y-B Tr/V y-B Tr/V y-N Tr/V y-N Tr/V y-N Tr/V y-CR Tr/V y-CR Tr/V y-CR Číslo případu Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. 1 0,840295 0,822530 0,017765 0,818482 0,807357 0,011125 0,698749 0,692728 0,006021 2 0,799043 0,824521 -0,025478 0,803859 0,820502-0,016643 3 0,813776 0,826330 -0,012554 0,817035 0,827767-0,010733 0,817083 0,841653-0,024570 4 0,837302 0,827957 0,009345 0,834722 0,839774-0,005052 5 0,853571 0,829402 0,024169 0,880694 0,829864 0,050830 0,866031 0,810869 0,055162 6 0,836735 0,830666 0,006068 0,798165 0,827297-0,029132 0,756919 0,772840-0,015920 7 0,801008 0,831749 -0,030741 0,805479 0,824055-0,018576 0,710851 0,743586-0,032736 8 0,844075 0,832649 0,011426 0,834568 0,821439 0,013129 0,758106 0,741011 0,017095

Pozorované, předpovězené a reziduální hodnoty (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace (Analyzovaný vzorek) D/Vy-B D/Vy-B D/Vy-B D/Vy-N D/Vy-N D/Vy-N D/Vy-CR D/Vy-CR D/Vy-CR Číslo případu Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid. Pozorov. Předpov. Rezid 1 0,041769 0,037754 0,004015 0,046205 0,040513 0,005691 0,074101 0,076494-0,002393 2 0,035885 0,037652 -0,001767 0,035370 0,038387 -0,003017 3 0,035714 0,038283 -0,002568 0,034700 0,036644 -0,001944 0,076217 0,065278 0,010939 4 0,041667 0,039644 0,002022 0,031073 0,035286 -0,004212 0,065642 0,066767-0,001125 5 0,021429 0,041738 -0,020309 0,017354 0,034312 -0,016958 0,048122 0,069254-0,021132 6 0,061224 0,044563 0,016661 0,055046 0,033722 0,021324 0,080951 0,069937 0,011014 7 0,062972 0,048120 0,014853 0,046575 0,033517 0,013059 0,073943 0,066015 0,007927 8 0,039501 0,052408 -0,012907 0,019753 0,033695 -0,013942 0,049460 0,054689-0,005229

Test SČ celého modelu vs. SČ reziduí (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Vícenás. Vícenás. Upravené Závislá R R2 R2 Proměnná KN-CR 0,730867 0,534166 -0,16458 KN-B 0,365089 0,133290 -1,16677 KN-N 0,835585 0,698202 0,24551 RN_CR 0,771694 0,595512 -0,01122 RN-B 0,375823 0,141243 -1,14689 RN-N 0,809068 0,654590 0,13648 RV-CR 0,730867 0,534166 -0,16458 RV-B 0,360739 0,130132 -1,17467 RV-N 0,835585 0,698202 0,24551 Tr/Vy-CR 0,860035 0,739660 0,34915 Tr/Vy-B 0,128132 0,016418 -1,45896 Tr/Vy-N 0,305806 0,093518 -1,26621 D/Vy-CR 0,498945 0,248946 -0,87763 D/Vy-B 0,631543 0,398846 -0,50288 D/Vy-N 0,637674 0,406628 -0,48343

36

Odhady parametrů (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace KN-CR KN-CR KN-CR KN-CR KN-B KN-B Efekt Param. Sm.Ch. t p Param. Sm.Ch. Abs.č len 0,582501 0,145708 3,997737 0,028050 1,055152 0,261748 cas 0,081894 0,137456 0,595781 0,593278 -0,119312 0,246925 cas^2 -0,010353 0,035190 -0,294196 0,787789 0,022441 0,063215 cas^3 0,000374 0,002597 0,143879 0,894718 -0,001278 0,004664

KN-B KN-B t p 4,031170 0,027445 -0,483189 0,662032 0,354993 0,746085 -0,274002 0,801866

KN-N KN-N Param. Sm.Ch. 1,020483 0,205302 0,025025 0,193675 -0,027439 0,049582 0,002744 0,003658

KN-N KN-N t p 4,970648 0,015643 0,129213 0,905366 -0,553402 0,618559 0,750060 0,507683

Odhady parametrů (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace RN_CR RN_CR RN_CR RN_CR RN-B RN-B Efekt Param. Sm.Ch. t p Param. Sm.Ch. Abs.č len 0,697741 0,253390 2,753627 0,070528 -0,084759 0,348762 cas -0,190910 0,239040 -0,798653 0,482872 0,151993 0,329012 cas^2 0,028165 0,061196 0,460249 0,676646 -0,027531 0,084229 cas^3 -0,001302 0,004515 -0,288275 0,791906 0,001499 0,006215

RN-B RN-B t p -0,243028 0,823653 0,461969 0,675544 -0,326862 0,765250 0,241178 0,824961

RN-N RN-N Param. Sm.Ch. -0,010881 0,286533 -0,051682 0,270307 0,041101 0,069201 -0,004018 0,005106

RN-N RN-N t p -0,037973 0,972095 -0,191197 0,860579 0,593942 0,594359 -0,786890 0,488783

Odhady parametrů (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace RV -CR RV -CR RV -CR RV -CR RV -B RV -B Efekt Param. Sm.Ch. t p Param. Sm.Ch. Abs.č len 0,417499 0,145708 2,865313 0,064296 -0,056656 0,263834 cas -0,081894 0,137456 -0,595781 0,593278 0,121178 0,248893 cas^2 0,010353 0,035190 0,294196 0,787789 -0,022960 0,063719 cas^3 -0,000374 0,002597 -0,143879 0,894718 0,001316 0,004702

RV -B RV -B t p -0,214740 0,843739 0,486867 0,659707 -0,360329 0,742477 0,279818 0,797802

RV -N RV -N Param. Sm.Ch. -0,020483 0,205302 -0,025025 0,193675 0,027439 0,049582 -0,002744 0,003658

RV -N RV -N t p -0,099769 0,926821 -0,129213 0,905366 0,553402 0,618559 -0,750060 0,507683

Odhady parametrů (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace Tr/Vy-CR Tr/Vy-CR Tr/Vy-CR Tr/Vy-CR Tr/Vy-B Tr/Vy-B Tr/Vy-B Tr/Vy-B Tr/Vy-N Tr/Vy-N Tr/Vy-N Tr/Vy-N Param. Sm.Ch. t p Param. Sm.Ch. t p Param. Sm.Ch. t p Efekt Abs.č len 0,500662 0,134482 3,72289 0,065176 0,845097 0,081920 10,31614 0,009266 0,778004 0,116788 6,661695 0,021799 cas 0,239339 0,130542 1,83342 0,208188 -0,010660 0,079520 -0,13405 0,905634 0,044768 0,113366 0,394902 0,731051 cas^2 -0,050750 0,032800 -1,54727 0,261869 0,002220 0,019980 0,11113 0,921661 -0,009991 0,028484 -0,350762 0,759268 cas^3 0,003073 0,002377 1,29292 0,325253 -0,000139 0,001448 -0,09585 0,932378 0,000639 0,002064 0,309396 0,786279

Odhady parametrů (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Sigma-omezená parametrizace D/V y-CR D/V y-CR D/V y-CR D/V y-CR D/V y-B D/V y-B Efekt Param. Sm.Ch. t p Param. Sm.Ch. Abs.č len 0,0948010,039958 2,3725080,098281 0,072993 0,040722 cas -0,0239400,037695 -0,6350960,570494 -0,039064 0,038416 cas^2 0,0061000,009650 0,6321180,572197 0,010418 0,009835 cas^3 -0,0004670,000712 -0,6555590,558895 -0,000747 0,000726

D/V y-B D/V y-B t p 1,79246 0,170966 -1,01687 0,384084 1,05929 0,367207 -1,02932 0,379056

D/V y-N D/V y-N Param. Sm.Ch. 0,086622 0,037922 -0,050217 0,035774 0,012779 0,009158 -0,000935 0,000676

Hodnoty Durbin-Watsonova koeficientu u jednotlivých ukazatelů. ukazatel D-W ukazatel D-W KN_CR KN_N KN_B RN_CR RN_N RN_B RV_CR RV_N RN_B

2,322 2,207 2,095 2,323 2,248 2,084 2,322 2,207 2,098

Tr/Vy_CR Tr/Vy_N Tr/Vy_B D/Vy_CR D/Vy_N D/Vy_B

2,396 2,711 2,224 2,472 2,473 2,613

37

D/V y-N D/V y-N t p 2,28424 0,106519 -1,40373 0,255007 1,39529 0,257278 -1,38330 0,260542

Vykreslení polynomického trendu třetího řádu podle jednotlivých ukazatelů Tyto výsledky poskytl program STATISTICA 10 po zadání proložení hodnot odvozených ukazatelů regresní funkcí polynomického trendu třetího řádu, tak jak jsou tabelárně zobrazeny výše. V programu Excel byly tyto hodnoty jen zobrazeny. Koeficient nákladovosti 1,10 1,05 1,00 0,95 0,90 0,85 0,80 0,75 0,70 0,65 0,60

Obecní lesy CR Obecní lesy N Obecní lesy B trend ČR trend B trend N

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Roky

Rentabilita nákladů 0,60

Obecní lesy CR

0,50

Obecní lesy N

0,40

Obecní lesy B

0,30

trend ČR trend N

0,20

trend B

0,10 0,00 -0,10 -0,20 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Roky

Rentabilita výnosů 0,40 0,35 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0,00 -0,05 -0,10

Obecní lesy CR Obecní lesy N Obecní lesy B trend CR trend N trend B

2003

2004

2005

2006

2007 Roky

38

2008

2009

2010

Podíl tržeb za dříví na výnosech lesnické činnosti 0,90

Obecní lesy CR Obecní lesy N

0,85

Obecní lesy B trend ČR

0,80

trend N trend B

0,75 0,70 0,65 2003

2004

2005

2006

2007 Roky

2008

2009

2010

Podíl příspěvků na výnosech 0,09

Obecní lesy CR

0,08

Obecní lesy N

0,07

Obecní lesy B

0,06

trend ČR trend N

0,05

trend B

0,04 0,03 0,02 0,01 2003

2004

2005

2006

2007 Roky

2008

2009

2010

Spearmanovy korelační koeficienty reziduí podle odvozených ukazatelů a zemí. Spearmanovy korelace (Zdrojova data rezidua) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 RN-N Rezid RN-B Rezid RN-CR Rezid Proměnná RN-N Rezid 1,000000 1,000000 0,964286 RN-B Rezid 1,000000 1,000000 0,964286 RN-CR Rezid 0,964286 0,964286 1,000000 Spearmanovy korelace (Zdrojova data rezidua) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 RV-N Rezid RV-B Rezid RV-CR Rezid Proměnná RV-N Rezid 1,000000 1,000000 0,964286 RV-B Rezid 1,000000 1,000000 0,964286 RV-CR Rezid 0,964286 0,964286 1,000000

39

Spearmanovy korelace (Zdrojova data rezidua) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 D/Vy-N Rezid D/Vy-B Rezid D/Vy-CR Rezid Proměnná D/Vy-N Rezid 1,000000 0,821429 1,000000 D/Vy-B Rezid 0,821429 1,000000 0,821429 D/Vy-CR Rezid 1,000000 0,821429 1,000000 Spearmanovy korelace (Zdrojova data rezidua) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 KN-N Rezid KN-B Rezid KN-CR Rezid Proměnná KN-N Rezid 1,000000 1,000000 0,964286 KN-B Rezid 1,000000 1,000000 0,964286 KN-CR Rezid 0,964286 0,964286 1,000000 Spearmanovy korelace (Zdrojova data rezidua) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p <,05000 Tr/Vy-N Rezid Tr/Vy-B Rezid Tr/Vy-CR Rezid Proměnná Tr/Vy-N Rezid 1,000000 0,828571 -0,371429 Tr/Vy-B Rezid 0,828571 1,000000 0,028571 Tr/Vy-CR Rezid -0,371429 0,028571 1,000000

Tesy normality reziduí a parametrický korelační koeficient reziduí podle odvozených ukazatelů a zemí Testy normality (Zdrojova data rezidua) N max D K-S p Proměnná KN-N Rezid 7 0,236696 p > .20 KN-B Rezid 7 0,202398 p > .20 KN-CR Rezid 7 0,129256 p > .20 RN-N Rezid 7 0,271145 p > .20 RN-B Rezid 7 0,200501 p > .20 RN-CR Rezid 7 0,129186 p > .20 RV-N Rezid 7 0,236696 p > .20 RV-B Rezid 7 0,202335 p > .20 RV-CR Rezid 7 0,129256 p > .20 Tr/Vy-N Rezid 6 0,192849 p > .20 Tr/Vy-B Rezid 7 0,240589 p > .20 Tr/Vy-CR Rezid 7 0,140197 p > .20 D/Vy-N Rezid 7 0,201436 p > .20 D/Vy-B Rezid 7 0,238374 p > .20 D/Vy-CR Rezid 7 0,184473 p > .20

Korelace (Zdrojova data rezidua) Označ. korelace jsou významné na hlad. p < ,05000 N=7 (Celé případy vynechány u ChD) KN-N Rezid KN-B Rezid KN-CR Rezid Proměnná KN-N Rezid 1,000000 0,973745 0,903111 KN-B Rezid 0,973745 1,000000 0,964322 KN-CR Rezid 0,903111 0,964322 1,000000

40

Korelace (Zdrojova data rezidua) Označ. korelace jsou významné na hlad. p < ,05000 N=7 (Celé případy vynechány u ChD) RN-N Rezid RN-B Rezid RN-CR Rezid Proměnná RN-N Rezid 1,000000 0,958231 0,919617 RN-B Rezid 0,958231 1,000000 0,974358 RN-CR Rezid 0,919617 0,974358 1,000000 Korelace (Zdrojova data rezidua) Označ. korelace jsou významné na hlad. p < ,05000 N=7 (Celé případy vynechány u ChD) RV-N Rezid RV-B Rezid RV-CR Rezid Proměnná RV-N Rezid 1,000000 0,975046 0,903111 RV-B Rezid 0,975046 1,000000 0,964225 RV-CR Rezid 0,903111 0,964225 1,000000 Korelace (Zdrojova data rezidua) Označ. korelace jsou významné na hlad. p < ,05000 N=6 (Celé případy vynechány u ChD) Tr/Vy-N Rezid Tr/Vy-B Rezid Tr/Vy-CR Rezid Proměnná Tr/Vy-N Rezid 1,000000 0,718172 0,943000 Tr/Vy-B Rezid 0,718172 1,000000 0,848753 Tr/Vy-CR Rezid 0,943000 0,848753 1,000000 Korelace (Zdrojova data rezidua) Označ. korelace jsou významné na hlad. p < ,05000 N=7 (Celé případy vynechány u ChD) D/Vy-N Rezid D/Vy-B Rezid D/Vy-CR Rezid Proměnná D/Vy-N Rezid 1,000000 0,962888 0,989177 D/Vy-B Rezid 0,962888 1,000000 0,944842 D/Vy-CR Rezid 0,989177 0,944842 1,000000

Výsledky t-testů podle jednotlivých odvozených ukazatelů a zemí t-test pro závislé vzorky (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná KN-CR 0,753218 0,061564 KN-B 0,881643 0,082591 7 -0,128424 0,086130 -3,94495 6 0,007581 -0,208081 -0,048767 KN-CR 0,753218 0,061564 KN-N 0,862974 0,104514 7 -0,109755 0,132349 -2,19409 6 0,070675 -0,232158 0,012647 KN-B 0,888961 0,079216 KN-N 0,884523 0,114358 8 0,004438 0,075316 0,16666 7 0,872346 -0,058527 0,067403 t-test pro závislé vzorky (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná RN_CR 0,335682 0,115229 RN-B 0,142680 0,110420 7 0,193001 0,138343 3,69107 6 0,010196 0,065056 0,320947 RN_CR 0,335682 0,115229 RN-N 0,173121 0,138638 7 0,162561 0,198231 2,16967 6 0,073095 -0,020772 0,345894 RN-B 0,132797 0,105982 RN-N 0,147211 0,147802 8 -0,014414 0,093509 -0,43598 7 0,675981 -0,092589 0,063762

41

t-test pro závislé vzorky (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná RV-CR 0,246782 0,061564 RV-B 0,117998 0,083132 7 0,128784 0,086259 3,95008 6 0,007537 0,049008 0,208560 RV-CR 0,246782 0,061564 RV-N 0,137026 0,104514 7 0,109755 0,132349 2,19409 6 0,070675 -0,012647 0,232158 RV-B 0,110724 0,079667 RV-N 0,115477 0,114358 8 -0,004753 0,075775 -0,17741 7 0,864213 -0,068102 0,058596 t-test pro závislé vzorky (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná Tr/Vy-CR 0,777495 0,063407 Tr/Vy-B 0,832394 0,018358 7 -0,054900 0,059160 -2,45523 6 0,049439 -0,109614 -0,000186 Tr/Vy-CR 0,767957 0,063721 Tr/Vy-N 0,825737 0,029655 6 -0,057781 0,046950 -3,01455 5 0,029601 -0,107052 -0,008510 Tr/Vy-B 0,826929 0,021989 Tr/Vy-N 0,822612 0,028306 7 0,004317 0,021263 0,53718 6 0,610472 -0,015348 0,023983 t-test pro závislé vzorky (zdrojova_data_N_B_CR vedle_sebe) Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000 Průměr Sm.odch. N Rozdíl Sm.odch. t sv p Int. spolehl. Int. spolehl. rozdílu -95,000% +95,000% Proměnná D/Vy-CR 0,066919 0,013191 D/Vy-B 0,043468 0,014511 7 0,023451 0,011046 5,6170 6 0,001359 0,013235 0,033667 D/Vy-CR 0,066919 0,013191 D/Vy-N 0,035815 0,014237 7 0,031104 0,005382 15,2919 6 0,000005 0,026127 0,036081 D/Vy-B 0,042520 0,013700 D/Vy-N 0,035760 0,013181 8 0,006761 0,008291 2,3065 7 0,054471 -0,000171 0,013692

42