EB. BPISY J. NERUDY YII

®EB. BPISY

J.

YII

NERUDY

i^a^^-^-tiy^.

mcm^' *y

1^hi^'/fJS^

'.'

AZ:x

í?*-

^ueMiT'

^l^^'^!

5

o05S

oííl 7

MAR25 &5/ry

OF

196J

TO^^

SEBRANÉ SPISY

JANA

NBRUDY PO RADA

IGNÁT HERRMANN.

DIL

STUDIE,

VII.

KRÁTKÉ A

KRATŠÍ.

I.

TETÍ

VYDANÍ.

V PRAZE.

NAKLADATEL

F.

TOPI 1894.

KNIHKUPEC

STUDIE,

KRÁTKÉ

A KRATSI.

JANA NERUDY.

TRETI vydaní.

V PRAZE.

NAKL-ADATEL

F.

TOPI 1894.

KNIHKUPE(

TiBk a papír Aloisa Wieenera y Traze.

trhaní.

Trháni. Studie dle znalc. 1872.

I.

Zimnice se rozechvla krajinkou. Divé lu bylo tak dumno! Veejná silnice je až tamhle za modravými horami, po bídné polní cest ploužily se jen povozy domácích, celá ddina byla ist svoje a strán lesy porostlé chránily ji pede vším cizím. Kupující ezník, prodávající židovka, bludný flašinetá byli jediní, kteí sem z ciziny zavítali. A když byla jednou do roka pout a posvícení, tu ovšem sestupovaly se strání celé houfy pespolního lidu, ale všichni píchozí byli dobí známí, pátelé, píbuzní. JNajednou se však dly vci divné Pijel njaký pán, prošel si celé vkolí a odjel zase; nikdo se nedovdl, co vlastn chce, a zapomnli zas na nho. Po njakém ase pišli dva, ti páni. Mli s sebou etzy, žluté kovové nástroje, tyky s ervenobílými tabulkami, a usadili se i se sluhou svým v hospod. „Pane inžmýr!" íkal každému z nich sluha. Páni chodili po polích a stráních a mili, sluha jim penášel etzy, zarážel kolíky a držel tyky. „Jsem zkušený Když byl ve služb, nebylo s ním ei ticho, tak

!

—

lovk," íkával, „moji páni inžinýi jsou ješt mladí a musím dát sám pozor." Když pak na nho páni kývali, aby popošel jinam, a nkdo tu byl na blízku, bruel nahlas: ,Vždyt jsem si to hned myslil, že dlají zas chybu!" Ale v hospod se svil, že: vymují železnici. Slovo se rozlítlo. Rolníci dostali strach, aby nepišli o svá pole. Pak zas, když slyšeH, že se jim dobe zaplatí, práh sob, aby šla dráha pes pole nejhorší, aby se dobré, nerozplovala pozemek, vzala navyhnula

pd

nejvýš cípek, zaplatila za ten cíp jako za celé pole atd. Inžinýi odešli a po ddin zstaly nastrkané tyky. Zas bylo ticho po pl roku. Pak pišli noví inžinýi, zas pl roku prohlídli tyky a pendavali je jinam. nic. Ale ted už pišla zpráva, že železnice byla ve Vídni

A

a brzy na to pibyl „ve jménu spolenosti" njaký pan doktor a zaal vyvažovat pozemky. Tu bylo nu záplat hádek, proseb, hrozeb, nemilých okamžik pánbh, že jsou ty doby už pry Ted už je tady inžinýr, dovolena,

—

!

který má dráhu krajinkou nadobro provést a tvrt hodinky staví pro nho tak daleko bude tra od vesnice

—

devný

—

domek, jednoduchý,

„tesaský chlup"

pi

nm

neumlý

—

na

njaký

také nepijde. V hospod je ted stále plno jako o posvícení. Jsou tu ale samí cizí mužští, vousatí, osmahlí, silní. Jejich spsoby jsou smlé, vždy hlasitá a drsná, oko chytré a odvážné, šat prostý. Sedláek zvdav naslouchající trne podivením, jaké že to má chlapíky ped sebou. Rakousko prošmejdili všichni už od konce ku konci, pár set mil železnic postavit je pro pouhou hrakou. Jeden z nich vedl práce, „když se vrtalo Švýcarsko

e

n

Francouz do Netalie", druhý vydlal na rumunských drahách „njakých dvacet tisíc", tetí, až bude zde „s tím ždíbkem" hotov, pjde do Turecka a bude stavt drálui z

!

Belgradu do Jeruzaléma". Jsou to tak zvaní „pantafíi" kteí pebírají „kousky kusu" trati, aby je najatými dlníky provedli. Kdo vidl v život jen jediného pantafíra, pozná dle zevnjšku každého na sto krok a dle hlasu skrz paterou zed. Ženušky jejich také jsou s sebou, pantafír bez ženy není žádný pantafír. Práce se mezi rozdlila a nyní zaíná se k ddin valit lid sám ví, jakou to má na svt rozmanitou eládku. Zedníci a tesai pijdou u vtším potu teprv pozdji, ted se hrnou skoro samí nádenníci. Dlníci na kopání, pevážení a rovnání hlíny a zem, dlníci na trhání skal „ajznbaáci", „trháni", ale neekni z nich žádnému „trhane", ruka jeho je tvrdá jako kámen a zasadí ti jednu „plastickou" hp kamenem být udeen než tou rukou Trháni jsou zcela novým zjevem v krajích eských. Není to žádný dívjší pražský „flamendr", jací byli do roku 1848, není nmecký „laeufer" nebo norvežský „stavkarle" nebo uherský cikán, je lovk pracovny podívej se na nho a na pestrost jeho Tady se drkotá malý vozík. Pes, kost a kže a samá prašivina, je zapražen, muž vypadající, jako by práv byl od nkud útek', pomáhá táhnout, žena, ošklivá ažaž, pomáhá tlait. Celá tlupa otrhaných a ubeených dtí „z

(„parthiefuehrer"),

— bh

n

—

—

!

—

bží za nimi. Na vozíku, poduchaném a skípajícun, je hlinné nádobí, náadíko z prken sbité a nkolik starých houní.

Po chvilce pichází cestou silný muž krokem volným svou ženu. Minulé namáhavým. Na zádech nese zimy byly jí nohy umrzly, nemže se ani postavit, ale a

vrný muž

—

neopustil a nese si ji do nového kraje za jí novou prací. Ted ji posadil na mez a utírá si pot: „Už jsme tu nkde doma, stará!"

!

:

6

Hlasitý hovor, chechtot a zpv. Celá tlupa mladých Na ramenech mají motyky a lopaty, v ruce

muž a ženštin.

lehký raneek. Samí Italiáni. Zase muž a žena. Oba nesou poádné žoky, jsou patrn „zámožnjší". Muž má kabát až na paty. Bruí, a bruí nmecky. pane bože, že nejsem kresliem Dva A ted no! Druh druhu položil ruku kolem krku dva

—

pátelé

—

!

—

—

jdou do života spoleným krokem, ale ne

píliš jistým.

My jsme

mládenci

marnotratní,

nám

nejsou peníze

pranic platný

pl dáme šenkýi a pl pann, a nám nic mládencm nezstane

vou

—

hlasy pekrásn škopkovými. „Jichuchu!" zaskípí mládenec, chce máchnout rukou a shodí pi tom pravému mládenci špinavou papírovou epici s hlavy. „Pokej, brate, si to zdvihnu!" mruí tento a shýbá se k zemi. Mužem si je prohlídnout. Oba jsou dosti mladí, ale vypadají Levý pítel má skutených pár kalhot, záplatovaných vojenských, a skutený kabát. Kolikrát už byl ten kabát obrácen, nevidí se, ale to se vidí, že jeho majitel oblíbil si jej nosit bez knoflík. U klop je zajímavé rouctio to zcela svázáno špagátem, což ale nevadí bichu, aby svítilo a hlásalo, ze jeho pán je skuteným „mlá(;Jencem" a nemá v širém svt pranikoho, kdo by mu k nalezenému nkde knoflíku pišil njakou tu levý

a

pkn

!

košili.

starjmi,

Za co

to

!

má

není

hlavu

ani

zase

ádn

pokrytou

epice ani klobouk,

ale

ním

„z látky"

je to.

„Dva pátelé a jeden kabát," pravý pítel zase se „aby ho nemusel pucovat", a nosí plátnou plantu. Hezkou, hezky a všelijak špinav pruhovanou a konce skoro jako samé jemné krajky. Kolem pasu má otoeno nkolik slamných povisel — „cholea-

totiž bojí nosit kabát,

leibbinde" ?

Zdvihl svou papírovou epici a vrávorají bosi svorn Co se ti Ameriané hloupí namysHli, než vynašli klobouky z papíru a vesty ze slámy, a tady -r- bez rámusu a zcela hrav vynalezeno Ve vesnici dívají se na proud nových svých soused, hospodyn stahují klíe a poítají úzkostliv svá kuata na dvoe. Zbytená starost! Trhan nekrade. Ostatn pec bych nechtl takovému mládenci co peené kue dál.

—

bžet pes cestu

II.

Vesnice byla brzy plna jako oul. Stáje, stodoly a ani domká nevidl více nestaily, mimo to svých nových nájemník píliš rád, na se tedy dívat mít zbyteného pána, vždy mže do nevlídných oí, být lovk vlastním pánem svým a neptat se nikoho, mají trháni zdali pekáží Ven z vesnice, za nkolik vlastní vesnici! Ulebedí ji mezi domkem inžinýrovým a barákem prvního pantafíra. už „kantina", restaurace Barák pantafírv stojí. Má dva oddíly, v menším spí „pán s paní", ve vtším je nkolik stol a lavic na rychlo z prken sbitých a „obchod". Zde vládne pantafírka, tuná žena velmi

—

pdy

na

dn

!

—

—

!

—

rozhodných tvar, trochu strhaných oí, trochu siln zaekl bych koalen, kdyby se nejednalo o dámu rudlých tváfí. Na jednoho se usmje, na drahého spustí, že to zní jako bou. Vedle stn stojí soudky onoho moku, bez nhož by nebylo posud ani jedné železnice ve svt a jemuž se íká „ode zdi ke zdi". Dále soudky slanek, bedniky se sýrem, po stnách nad tím visí sáhové bohové dali trhanm tolik ržence rozliných uzenek dobrých vcí na svt, o bože, jen kdyby se nemusilo za

—

—

n

pracovat!

a prken, co kdo chtl. Nkteí a opletli to roštím byt letní. Nkteí myslejí také již na zimu, vyhrabali z velikosti dvou tvercových sáh jamku na úpatí strán, upravili si stechu z prken a hlíny, srobili také njak okénko a dvée. Nízký domek, arci, ale který pak vysoký s nkolika patry a tak rozmanitými obyvateli, nepipo-

Pan

inžinýr dal

latí

nkolik

latí

postavili jen

—

dm,

míná nám v té díe

zas

až blázinec!

Ghce-li,

mže

spokojenost

Ostatn, v nkterých tch domcích není tak zle. „Ihned poznáš na dom, bydlí-li tam žena s sebou" prkna jsou uvnit obílená, co se drhnout mže, je vydrhnuto, sláma a houn musí se skromn obmezit na urité místo své, zem je upchována, hrnky zrcadýlko a misky jsou cisty, ano na stn bývá ada na zavšení šatstva. Ta malá svtnika dá hospodyni dosti práce, nema mnoho asu se s ní párat. Obyejn pomáhá muži v práci venku. Když se sestoupí nkolik muž ku spolené práci jen ne víc než šest, sice se perou zstane jedna z jich žen po doma i

bydlet.

—

i

i

heb

!

—

—

ad

a vaí pro všechny. Té a Andlí strážci penechá se také starost o všechny dti, jichž je v každém domku jako melík. Co s nimi, s tou vískavou drobolinou, plnou nezbednosti

!

Najednou tu stojí osada. Budky, baráky, loubíka, ovšem v nejmalebnjším nepoádku, ale pece osada a lovk si mže myslit, jak to asi vypadá v osadách pes noc vyrostlých, kde hledají démanty nebo hrabou zlatý Obecním starostou je pan inžinýr, to se rozumí. písek. Také jméno má již osada ta jmenuje se „Austrálie", Nehledej jí na map, zvdave! Vystoupla náhle z moe a zapadne zase do moe, jako ty bsn si hrající ostrovy v Tichém moi. A kdo dal jméno Austrálie? Na všechen zpsob nkdo, kdo ml k tomu právo, lovk geniální má ale ku všemu právo, „Heimathslos macht gott-

—

poádný trhan má vždycky myšlenku, z nieho utvoí celý myšlenkový svt. Poádných trhan má naše Austrálie ovšem dost, ale my mli štstí, my jsme ty dva nejpoádnjší potkali již, když sem picházeli. Ten s tou plátnou plantou jmenoval se František Komárek a ten v kabát Jan Schneider, a pro bychom hned zde nepipojili, že to byl Komárek, který první ekl, že „to tu vypadá jako v Austrálii". On sice Komárek aehnlich", nic

v Austrálii nikdy nebyl, ale vždyt se ví. co je ta poetická divinace. Schiller ji prý také. A když Komárek jméno, pispl Schneider také poezií. Hned prvního téhodne se nadchnul a jeho ústa zapla:

ml

Austrálie,

ním —

Austrálie,

štace to nejlepší:

tyry

vši

tam káru táhnou,

pátá vzadu tlaí.

Ostatních slok z dobrých píin nesdlíme, již dle první si tená utvoit úsudek. Jak se tu sluují zempisné známosti s pírodopisnými, cizina s domácí íaunou, jaký tu styk s pi'írodou a pak, jak proudí jak zvoní rým

mže

e,

Neruda, Sebrané spisy Vil.

Q

10

škoda jen, že ani Schneidra, ani Komárka po tak dlouho nenapadlo, aby si také pro sebe postavili zde njakou budovu a geniem svým pispli k rozmnožení architektonické pestrosti! Arci bydleli skvostn! Barák magnetem pantafírv se svými poklady je stále pro nejvtším, tam putují hned z práce. Dají si ,plík" (pl žejdlíka) koalky, pak druhý a pak ješt nkolik, a když ekne pantafírka, že je už dost, že už chce jít Možno, že se spát. vyjdou ven a natáhnou se na zem. modlí k msíci.

n

Ped tymi dny také se natáhli. Schneider na bicho o njaký plík víc. Komárek na a spal hned. snad záda a také by již byl usnul, kdyby nu zkrátka, náhle zaal déš plácat. Komárek se pozvedl, podíval se pohnván na nebe a pak se obrátil také na bicho, jako to musíš by chtl nebi citovat Mefistovo: „Tikrát íci.^' A nebe to íkalo druhý a tetí den a dnes po práci

ml

—

mn

vypjili

si

oba mládenci dohromady tyry lat,

vyhlídli

místo naproti barákm Talián a vzdychajíce nanášeli roští. Stavli skoro pl hodiny. Budova nerozumla jich intencím a vypadla jako neforemná velká rakev, ale byla to konen pec jen vlastní stecha „Smekni ped svým domem, neb chrání hlavu tvou!" Veer pak šli si

—

klidn do domácnosti

své.

A

natáhli

se.

Sotva zaali chrápat, vyšel z protjších barák muž. Šel pímo k nové budov, naslouchal chvilku a zavsil pak na svrchní laf tabulku. Byl na ní nápis: „Ospitale degli incurabili," jak se druhého rána ukázalo. Pokej, Taliáne!

11

UI.

ml

v skutku! Následujícího rána, dosti záhy, Itaiián už svou „flašku" ili facku, jak fackující lid Když oba eští íká. Byl-li ten pravý? Nu snad! Diogenové ráno ze své rakve vylezli, ihned se ptali, co to? A pak dávali pozor. Za prvním Italiánem, který se po nich nápadn ušklíbnul, šel Schneider do roští. On

—

totiž byl

deset

—

pan inžinýr ekl: „Af

sáh

od

trati

mžete

mén

mi na trati neperete, teba pobit!" Itaiián nevymnil", také ho nese

se

silnjšímu Schneidrovi „flašku nožem, a že zde není v obyeji onen krásný druh souboje, pi kterém se soupei pipnou emeny vzájemn k pasm a pak dostanou do šatem obalené ruky po noži, dávala firma Komárek & Schneider pozor, co se stane. „Mn se zdá, že se napijem." pravila divinace Komárkova. Také se nesklamala. Sotva že nastal polední odpoinek, sebral se Itaiián a šel sprovázen soudruhy k „rycht". Firma a nkolik její kamarád šli mlky za ním.

ho

Rychta je u trhaná Zoubka. Stal se rychtáem prost proto, že v jeho baráku je nejvíc místa. Je ženat,

má pracovitou ženu a dorostlou dceru, které se ale nechce do trhanské práce. Ano Baruška se trhanm i vyhýbá, kde jen mže; vydlává si šitím a správkami, a posmívají se jí. že eká „na njakého pána z bahnhofu". Jak spatil Zoubek picházející, poslal ženu pro plík koalky a pak postavil „berany v levo", a v právo druhé berany. Baruška si ihned sedla zády k pítomným. Všichni mleli, nebo soud pec nemže zaít, dokud rychtá se nenapil! „Jediná sklenika udlá ze soudce jiného lovka," zdálo se, že je napsáno v klidn vykávající tvá vousatého, podseklého Zoubka a šedivé jeho

—

2*

12

oko jaksi spokojen pebíhalo „strany", které už svým píchodem byly odsouzeny zaplatit mu alespo jeden plík. Zrovna tak jako dív ve Francii dávaly strany soudcm škatulky s bonbony. Ale mrav se mi líbí je ;

v

lom ovšem jakés takés podplacení, avšak

lip,

když

má

spravedlnost zavázané ruce než oi. Plík je zde, Zoubek pije a pošupuje svj cilindr z ucha na ucho. Co je rychtáem, nosi totiž cilindr, že ale doslal jeden bílý a jeden erný a oba velmi, velmi dravé, vrazil bílý do erného a má ted nco zvláštní

—

je to

na všechen spsob. „No co!" spouští hluboce

nepíjemným

basem,

„ukradli jste si? natloukh jste si?" Vypravuje firma a kamarádi její zabruí sbor.

Vypravuje Italián a kamarádi jeho zabruí sbor. Sbor a zase sbor a už je rámus. ,Huby držte!" vekikne do toho Zoubek, „jste stejná holota, Schneider zaplatí ti plíky, protože pánbh nechce, aby tento, a ten plešatý Netahán zaplatí tyry, protože tohleto je už tuze moc Kdyby nebylo teprv poledne a desátý den po vejplat, platili byste víc, dkujte pánu bohu! A taky to hned vypijeme a pak si podáte ruce, nebo kdo myslí na rozbroje, miluje sváry! Kite amen!" Sbory kií amen, Italián se hrabe v kapse a Schneider se škrabe v hlav, nebo neví, zdali paní pantafírka na !

—

dluh

—

Za tvrt hodiny je v baráku nový rámus Kohosi vyhodili ven, ale Zoubek letí za ním, chytne ho a hodí ho zas dovnit. Vždy by nemohl být nový soud adié,

—

práce, pro dnešek!

vte

Zázran mi. On

jednoduché

dluje práce, která

se

soudnictví,

co?

Dobrý

lid,

nkdy zabruí, když se mu pimu po trhanském výrazu zdá být

.sob sice

!

13

„hrobem", on si asto pi výplat zakleje, ale veliký njaký hluk nezane nikdy sám, na p. naproti svým

pedstaveným, a kdo má absolutní pravdu, zkrotí ho vždy. „Rychtu" mají, aby druh druha krotil a „zákonník" jejich? Co smí a mže, cítí trhan tak sám, a neví-li neho, na p. že se nkterá studánka nesmí zneistit, ekne se nm to následovn vedle studánky se zarazí la, na tu se uváže nahoru vch slámy a s vchu visí dol hl, do níž naezáno vrub. Kolik vrub, tohk ran nebo pohlavk, a tomu rozumí trháni celého svta. Osada, pednosta, rychta, zákonník divíte se!? Ano, mimo školu a kostel je zde skoro všechno Ba na školu se skoro myslilo. Myslil na ni pan ižinýr, když mu denn veštilo dv kopy dtí ped domkem jeho, kde pro

—

;

—

i

!

je práv nejlepší prostranství. Myslil si vystavíš barák, najmeš uitele, strhneš každému dlníku ze zlatky dva krejcary, jako_ se už dje na léky a lékae, udláš ale neudlal, má mnoho starostí zkrátka dobrý skutek Ani inžinýrovy Belinky, velké to, a dti veští dál. bály se jí novofundlandské ubky se více nebojí beztoho jen první dny, ted se s ní v písku válejí. Na Je prý ve svt kostel nemyslil ovšem už pranikdo. 12^ j^ i lidských, 72 V2 náboženství a 72^2

hru

:

—

—

eí

—

kmen

tou plkou ale jsou a plku tu mají cikáni a na trhaná nezbylo nic. Trháni si sice vypravují zbožnou povst, že také mli kdes v Rumunsku vystavný svj kostel, ze špeku, ale myši prý jim ho pes noc sndly. Skoda, že nejsou kmenem a nemají tedy také vlastní mluvu svou Mluvit jen nkterou tou dcerkou starozvuné sanskrtyvay a trochu šiji ošperkují a obohacuji novými trefnými výrazy, ale posud nedospli na celou hantýrku svou, jíž by pak snad také dali njaké skvoucí, lichotivé jméno, jako mají švédští Cikáni svou „praeve liquant (krásnou

!

14

e)

nebo

nmetí

Židé

svou

„chochemer lošen"

mudrc). Ostatn je zde, jak již praveno, osad. Obchod kvete, ..domy" se kupují hrav. Spoleenských stran

je

tu

(e

vše jako ve velké a prodávají zrovna

práv

tolik jako jinde,

zábavy dost, skoro až na zábavné kluby se povznesli. Tamhle je tlupa Italián, vou a hrajou „móru", zde zas mužem poslouchat vypravovae zázran podivné historie, ped pl hodinou by jim byl sám nevil a o kousek dál nový kruh a uprosted pouuje jeden, jak mže v šest a dvacítce po každé vyhrát, vyndal špinavé karty a demonstruje. A co se lásky práce dost,

—

!

týe

—

Manželství zná trhan ti druhy. Vlastn prvního druhu skoro ani nezná, „k vli ržovému kei koupit celý statek", to ho ani nenapadne, a uvázat se pro vždy, ,to jo!" Druhý druh je „divoký", ale stálý a pevný, k vli dtem a zvyku. Tetí druh je ješt divoejší, proti ptiminutové výpovdi. Vlastn se žení trhan velmi rád, teba každý msíc nebo alespo na každé štaci potebujet nkoho, kdo by trochu na nho dbal a trochu mu pivydlával. On se nezení, aby miloval, avšak také ne. aby od milování si odpoinul. Ostatn je láska jeho jako ;

rozkouskovaný polyp, každý kus celek. O trhanu neplatí, že „kdo se poprvé žení, tomu lze odpustit, kdo po druhé, toho lze co hrdinu obdivovat, kdo po tetí, ten aby dostal žen

za

trest

teba tedy

—

sto"

trhan

Námluvy jeho jsou staré:

„Já

má svj

„tetí druh", nuž,

sto

se

ti

šidit

rychlé.

nedám

Pedním

—

radši

Krásy nehledí. Obliej nemusí být ,jako jasný",

oi nemusí

být „snivé

iako

pravidlem je mu t ošidím sám."

msíc

lilie",

v

vlas

ouplku „erný

15

jak roj vel", prsa a boky ,jako elo slona", fialka"; jen když to njak vypadá to:

e

„jako

ervené tváiky, tlo,

bílé

jako by

z

komína

vyletlo!

žena by mu nadlala beztoho nepokoje. neptá mnoho po duševních vlastnostech, ona je konen každá žena dobrá a jen v nejvyšších šuplatech lidské spolenosti jsou prý ty krajn „fajnové" v dobrém i ve zlém. Žena se také konen ani podle nieho jiného nepozná než podle dobrého jídla a je-li to, zavaila do nho žena zajisté pání, aby muži chutnalo a je tedy žena dobrá Hubatá bude ovšem, nu ale, navlikni lano do jehly, zastav proud! Bude-li nejh, vezme se hl a „on uvidí úinek, ona ucítí píinu." Zkrátka: „Chceš ke mn?" „Nu teba, když jsi ale takový ožrala!" a je to a nemusí ani jako cikánský párek tikrát kolem jalovcového kee bžet. A pak ta trhanata malá, drobná, pisklavá Do hrobu jednou pijdou, najisto, ale do kolébky ne, tam ne! A kde bude ten hrob? Což musí být kolébka hrob vždy na jednom luhu ? Dnes se trhane narodilo, za msíc je snad o sta mil dál, jeho vlast je šu'ý svt, zlatem poseté nebe je stechou jeho rodného domu. Roste a nezamiluje si žádný ke, žádný vrch, žádný luh, žádný ani koutek obydlí, jak mile to zaíná oplítat dtskými, zlatými svými sny, jak mile zapouští nkam srdéko své koeny, již zas jsou násilné vytrženy a vlajou vtrem. Ale pece má trhane mnoho matku! Kráká ho sice astji, mluví s nim hlasem drsnjším, ale její

Krásná

Také

se

—

—

!

— —

—

!

—

i

—

dít

je

jí

pec

jen vším, co

má

!

Ona nepatí

víc

sob,

16

patí dítti. Stará se, pracuje pro n, ošetuje je, bdí nad ním, a když i sama ulehne, iní to jen, aby nových nabrala sil zas pro své dít. Z místa na místo s ním putuje, mrzne, snáší urážky, jen když si dít uchová. Trhane povyroste a pak se vzdálí. Matka své dít ješt slýchá, pak nedochází již nkdy vídá, pak nkdy o

nm

ani zvsti víc.

Sama

se plíží životem

— nkde

ji

najdou,

zmrzlou žebraku na hromádce kamení.

IV.

Je den osadníkm Austrálie co možná nejdležitjší, den výplaty. Je to den vždy teprv trnáctý. Houkli si jako by z jediného chraplavého komína své: „Padla!" a padli, totiž bud do kantiny nebo poblíž na zem a ekají. Kantina má již svj trhanský odznak Vedle vchodu stojí v zemi la, na lati nahoe poi nápis. znamená hostinec „u slunce". lámané koleko z trakae Nad vchodem houpá se tabulka s nápisem: „Bosí bez

—

antré".

Nkolik krok od kantiny veští flašinet. Babika flašinetáka stojí vedle a nutí se do zkysalého úsmvu, bojí se o svj nástroj, jehož klikou lomcuje chlap avšak vždy jsme tohoto chlapíka ješt ani nevidli. „Tunelák" Ševík, máme tu est! Šest stop vysoký, stopy v ramenech široký, ruce jako Gorilla až ke kolenoum, levé oko vyražené, na tle nahoe ervený frak, dole úzké uherské spodky modré, mezi obma nahé tlo. Tunelák ano vy nevíte, co je tanelák Tunelák je nejpyšnjší kvt trhanství! Práci jeho naznauje jméno jeho. Každý vidl ádný kus svta, má znané topograíické a osobní známosti, pamatuje si chudé poátky všech podnikatel železniních staveb. Že se sám nestal

—

dv

—

!

! ;

:

17 také podnikatelem, piítá náhod, copak je ale na tom Jména stavebních inžinýr poví v alfabetickém poádku roztiduje je na nováky a , sekáe" prvním bez obalu ;

ekne,

jiným, které už vyvedl, je samý hadr. Je úsený, rozhodný, samý klín. že

jejich

„štreka"

proti

e

Ševík pracuje na sousedním kusu

trati.

Tam ovíem

není také žádného tunellu, ale za to poádný most pes eku. Ševík sem dnes pišel s njakým vzkazem pro inžinýra a eká, až bude inžinýr hotov s výpotem. Flašinet zasýpl, držadlo kliky zstalo tret ve výši už to Ševíka omrzelo, ale babice hodil šesták na víko. skleniku," volá do kantiny, „Hej, paní pantafírko „piju jen na košt a bude-li švinda jen o grád slabší, než ukazuje sakrmetr (saccharometr), všechny kunty jim odvedu. My máme švindu, brati tovaryši, no, heje jako lokomotiva!' a staví se s nkolika do kruhu. „Jaký tam život, co?" zaíná rychtá Zoubek. „Eh v Translanii (Uhrách) to jinak „hrálo" tam pi bramborech a jsem stavl pi vín, zde se ty lovk vypabrovat. Ostatn, to víte, jen když si musí je lovk chvála bohu živ. Odtud se pec dostanu leheji než z Budjovic, odtamtud šlo Potkám vám zrovna pi V}' vandru svého chumáníka (stravo va tele) a on mne zastaví! ,.No spolu nemžeme být, pantáto, dál tím maj' se hezky jak pak nemá lovk plakat!" „Moh' ti vzít tvou uniformu vypadáš!" míní kdosi. „Eh co

—

—

mj

—

—

;

du

i

h.

h —vn

—

—

—

ajzanbónská uniforma ta je

dobe známa

kalhoty na cimpr campr.

košilika žádná.

ím

18

A napak

boty trhat,

tu

trhejme radš skály

vždy nás

—

a ostatn košili

svou

—

„1

to

pány studí v botech,

bosý páh'

to

—

—

Schováváš

pak vypadáš ty?

jak

si

snad

nkde na rubáš?" já ml pknou košiliku, pknou," smje

se

napadený tovaryš, „když ale lovku v tch tžkých asech nezbývá ani na mast! Spálil jsem ji na paezu, bylo by jich abych nemusel tch „drobných" utrácet

—

až nehtu líto!"

— ~ tady

„Já

prádla

já,"

hlásil se jiný, „já pišel však špatn perou!"

s

plným kufrem

Smích. „Ale, Ševíku," pokouší zas soused, „tam na ece mi, už nám tady leze zima za budete mít zle, nehty dej se „pelejt" nebo alespo „zaletovat''!

v

—

„Bydhm

jako

kníže pán, žádný

z

vás tak nebydlí,

oblouk pod mostem, udlal tee voda pod jsem si ze starého lešení podlahu ní a na kamna také zbylo cihel Eh chalupa jako skála, stojí na jehlách „nalechtali" jsme jich tam! Hm kdyby to byli ti švábi jsme my to syáci mohli tloukli piloty, „einmal auf zweimal drauf" jsme do nebe na šmolku, ale jak já spustil komando: „V Prachatííí cích na kopééé ku! lítal beran do nebe, jak by mu dal patronu. Aspo máme doup a káata (dli) stechu! Máma musí na „planýrku" aspo ti tvrt šichty (dne), kdo pak by mohl tolik krk živit! Ale hrome už mám po motání (pití) vy holoto !

!

ZalDednil jsem

—

—

— umt

—a !

—

—

* !

—

—

—

—

inžinýr je fraj

si

—

19

pantafír od inžinýra a kráí pímo Pantafír, bývalý nádennik, jen tak odlupek

Práv k

pichází

trhanm.

trhan, zastril tetinu obdržených penz zvlášE, a jeho obliej pokryl se mrzutostí. „Už aby ert byl živ," spouští nacpav sob dýmku a otoiv šátek na krku uzlem až k uchu, „ten náš Jste kriminál do toho inžinýr je taky pkný zlodj hlupci, myslíte-li si, že dal všechno, co náleželo; to jsem pohoel Já já tu nezstanu. Anebo si to udlejte jak chcete, at vás vyplácí inžinýr sám!'

—

!

—

!

mn

Trháni mruí. „No, jaké bruení, dejte sem sáhovku a zmíme si to sami ješt jednou!'' A za všeobecné nevole klade sáhovku a obrací ji, poítá a poítá, ale jen divn pletenými slovy, víc vlastn kikem než slovy. Jeho štstí je, že nezná cifer. Konen nabyl odvahy a zvstuje: „Celou tetinu strhli!" „Mnoho-li je to," táže se rychtá Zoubek zamraen. „Ty dostaneš místo tyradvacíti jen osmnáct a ostatní

mn

podle toho

!"

—

„Ne, to nešupu, „No no, to by to hrálo!" ne!" „Himmel mordio, to radši všechno rozbiju!'

—

to

—

„Inu Marjánce do rance, jestli nkomu nezakroutím krk!" rozhluí se to kolem. vy jste taky Pantafíru není pi tom dobe. „Vy líní chlapi, vždy nic nedláte, vám aby taky kráva na-

—

dojila

hned

sejra!"

— —

nepracujem, my že se nedem, my že inu kletby se sypou. „Víte, co, já chci mít pokoj abyste vdli tob pidám dva zlaté tob zlatý padesát a tob taky zlatý tak a nezbyde nic, to jsem osel!" Nkteí se odmleli, nkteí hluí dál. „Co,

— "a

—

my

že

—

mn

—

20 „Jak, vy já,

z

nu

mé mé

—

mne

pivádíte k nejhoršímu?

— Darebáci, — je to mn

tob dám ješt zlatku a tob taky já vlastní kapsy, pijdu zde na mizinu, ale

—

je

však já inžinýrovi povím do duše! chlapcm ti mázy koalky tyry A ty, ženo, dej jim dej A kdo ješt ted jen breptne, dám mu jednu do týlu, že mu hlava dojede do Brna!" A ted zaíná vyplácení. Mnohý dostal už zálohu, mnohý je dlužen za koalku, bda Konen je srovnáno a vyplaceno, každý potžkává peníze v ruce, koná rozpoty, na prádlo, kus šatu, nco si také hodlá uložit pro pípad. Italiáni dlouho nehodlají, nýbrž hned zítra pjdou na nejbližší poštu a pošlou nkolik zlatých Jsou skromn a s ostatkem vyjdou, to vdí. nkolik se jich vždy spojí dle svého dosti dobe živi k spolené menáži tikrát za den teplou polentu a dost. Nmec si donese nkolik zlatek k inžinýrovi „na uschovanou". Také on žije obyejn dobe, teple musí alespo jednou pojíst, teba musil zajít si pl hodiny do nejo

dobré jméno

—

tm

!

!

dom —

;

:

h— bližší

vesnice.

Smutno

íci,

že Geši

žijí

prmrn vný

nej-

„knakwuršt", chléb, koalka, tof jídelní lístek. Také ukládání groš jim nejde, mají sice po každé k líbání ohnivé pedsevzetí, ale jsou práv dnes zase na poátcích, a ono to pes ty ertovy poátky Rozsedli se v pantafírov kantin, aby alespo trochu popili. Pantafír je tak asi pedním regulátorem jich pitek. Zavázal-li se, že za jistou cenu vykoná vtší práci, pospíchá s tím a nesvádí mnoho k pití, jeli ale placen jen jak se íká „od kusu", každých trnáct dní za to, co práv vykonáno, svádí co mže. A ono to

—

svádni není tžké! Dnes tu „na chvilku", i

svobodní.

Ženatého

zasedli

všichni,

„ženatí"

snad žena dostane v noci

dom,

:

:

21

snad ho pemluví, také možno, že na

To

je

tuze

Potrefený

ví,

aby už zas zítra pracoval dál. Ale pijde práv ted jeho „kvartál".

nho

tžká nemoc a neoddolatelná, ten kvartál. že nemže pranic proti tomu dlat; s po-

átku ješt prošlehává mezi vyndává žena

s

vzhru

pitím pedsevzetí když se ješt se ped vnitním okem kmitne ale pak, rána pstí do stolu, sklenika ;

další zlatka,

dtmi

—

a inu já

dj

se

vle

boží,

už nic nedbám

!

prodám ženu, prodám dli, peníze

inu já

dj

dám na se vle

liž

nic

propili boží,

nedbám

—

nebohá

Jeho sirota, trhan neženatý nikdo ho nebolí. Jeho týden má trnáct dní, pro by z nedle a pondlka neml ten týden zas dv nedle po sob, v úterý asu dost do práce! A jeden ten sirotek jako druhý, jako vejce od erné slepice a od bílé. Mají se tu nesmírn rádi, kantina má smiující kouzlo, hubiky mlaskají, „pipij si, brate!" volá jeden pes druhého a žádný neekne nadarmo: „dej nacpat!" S poátku je samý humor, samá píse bez-

Což teprv

nikdo nevolá

ta

I

dom.

nm

starostná

—

pominem, nebudem, svta nepebudem

—

—

pak se stává veselost divokou, zoufalou. Jako by náhle každého se zmocnila touha, ne opit upit se! Ale je to tžké, trhanv žaludek je také jako boty svatého Benedikta, a ty byly bez podšv, A drahé je to. Ovšem, také nelze peníze, když je kapsa roztrhaná upít, že nejde nad otcovské nauení: pak

—

na

;

:

„propij

všecko,

co

mžeš,

nebude soudu, až umeš" ale

jen

—

jich bylo pec o nco víc, tch šajn! brzy je sirota trhan všecek vysypán

kdyby

Pekvapn

—

svatí,

svatí,

svatí,

píajte

mi ti zlaty budu svatým,

až já já

vám

je

oplatím.

Jak pak by také nevešel jednou do nebeského království, za své vezdejší utrpení!

Nastal pondlek, ráno. Pi práci jsou již i Komárek a Schneider, mli jen jednu nedli. Inžinýr se prochází po trati a stále hul3uje. Je mrzut, byl zaslechl o njakých nepoádcích pi sobotní výplat, a již zvstoval, že bu-

doucn bude

vypláceti sám. Schneider se dívá na pecházejícího sem tam jako koka na kyvadlo u hodin. Konen pistoupne a smekne: „Kdyby mn, milostpane, ráili dát zálohu zlatku!" „Co zálohu! Teprv od zítra mžete dle pravidla dostat zálohu!' Schneider mlí. „A vždyt byla teprv pedevírem výplata!" Schneider mlí. „Propil jste zas všechno, co?" Schneider mlí. „No nemžete odevít hubu?" co je to snad Schneider tedy odvírá hubu: „Já nevím

—

—

jsem

—

—

koupil prádlo." Inžinýr se náhle odvrátil. Mrzutost byla pojednou zaplašena a zuby se mu zahryzly do rtu. Po chvilce si

23

vyndal

vám

je!

tobolku z kapsy. „Zde dva šestáky Vy, Komárku, pojcTte za mnou!"

—

—

pjím

ervené oi Schneidrovy hledí mrtv za vzdalujícími pak sklapnou jako ku spánku a ústa bleptnou: „Jen kdyby nebylo tak nanic!" se,

mn

Snad eknete Víte

—

jak se

nehádejme, neskonale a kdyby

snad

!

On

nim pro

„nu co trhan! dareba je!" na to dívá! Trhan je, o tom se

dle všeho:

lovk

lehkomyslný,

outrata

rozhodný,

—

ml mnoho jich

nho

penz, byl by dán do kurately ale neml nikdy toiik, aby mli lidé k vli alespo trochu úcty, proto také nemá on

trochu úcty k penzm. On také ví, že jich nikdy mnoho mít nebude, vždy stojí psáno v písm, že „dlník opilec nesbohatne", a trhan se pec nkdy opít musí, ne? Nikoli, zlým, špatným lovkem trhan není. Není Byronovým Kainem, aby musil zvolat k bohu: „Pro jsi dal zlou tu vlí, pane!" Je jen lovkem vle pohnutliv slabé, nic víc! Za rok musíš ovšem i nejlepšího z nich z práce vyhnat, jet koovníkem, dostává roupy, ale pl roku konen i s nejhorším dobe vyjdeš. Ozve-li se, iní tak za „bratry tovaryše". Sobeckým není, rozdlí se o to, co má, jako kvona. Slíbí-li nco, spoléhej na slovo, a teba neuml se ani podepsat jinak než „frakturou lopatovou", temi kížky ani

mn

—

tm kížkm!

v

Jednu má dále vlastnost pevzácnou: on je pravý íilosof, on sebe zná na vlas a nepeceuje se. Dostane-li peníze a musí-li k domovu pes pívoz tvrt hodinky od kantiny vzdálený, jde nejdíve k pívozníku, uloží si u nho dva krejcary, a pak se teprv vrátí k pitce. Slíbíš-li mu pár bot, poprosí, abys mu je dal, „až na-

24

padne první sníh," pak že je už neprodá. Je to upímnost šibeniná! Zkrátka: on je spíše lidská než lidská zb. Zvina ale vždy trochu zavání nebo pom3'slete si sluku, že by vzala ped zastelením lip pilulky, co by pak bylo po ní Tedy chceme-li se pobavit originálností, snesme atd. InžinjTa trhaníci bavili. Již dávno sob byl umínil, že podrobí nkterého zkoušce. Tedy chytl ted Komárka. Sedí v bytu svém za stolkem a dívá se na svou obf velká, až

—

zv

:

!

ní

mlky. Komárek

je trochu v rozpacích, neví, co to. „Z toho Schneidra už nebude nic," zaíná konen

Komárku,

—

neztrácím nadje! Jste vy nahlídnete. že takhle jen zahynete, a bídn! Copak musíte každ)'^ groš propit, musíte se dít dv nedle, o hladu a v nepohodách, abyste pak vše a zdraví k tomu propil za jedinou noc Vidíte, Komárku, já nemám lidi rád, kteí si nepejí, lovk nemá být lakotný, nemá mít peníze v duši, jen v kapse, ale v kapse jich musí mít nco, aby nebyl poád otrokem lidí cizích. My musíme mít peníze, ne ony nás. Koukejte, Komárku, už jste vidl svt a umíte se dívat. Vám není teba teprv rozkládat, že za peníze koupíte si všechno, zdraví sám ert má úctu ped penzi, bez nich by nedostal ani jediné duše! Potebuju poádného lovka, vyhlídnul jsem si Vás, a budete- li jen tyry nedle dlat poádek, udlám z Vás dohlížitele na kus práce chtl byste být dohlížitelem ?" „To bych chtl," vyhrknul Komárek, a oi jeho, posud sklopené, se vznesly a zajiskily. „Budete jím ale dlat dobrotu! Pedevším —jak pak to pro pána boha vypadáte, takhle byste byl pkným inžinýr,

„ale z Vás,

pec rozumný lovk,

!

na

i

—

—

—

dohlížitelem! Hned se seberete a pjdete do lam koupíte kus poádného šatu. Ani tam v tch hadrech ,

si

!

!

25

nemžete, dám Vám starou pláš zde mám, vezmte

si

a kalhoty, a vojensky

košili to.

Zde

je dvacet

— pokejte,

Vy

vidíte, že

Vám

ticet zlatých Vám dám zálohy, Do poledni mžete být zpátky

—

vím

!

tedy jdte a pamatujte

na dohlížitele!"

Komárek a

již

ani nepromluvil, sebral šaty, sebral peníze

venku.

je

Nohy

se

zmna

mu

zrovna

tesou

radostí.

V poledne už tu bude a tak náhlá v novém rouchu, za tyry nedle bude dohlížitelem ne Schneidrovi neekne zatím nic, ale Schneider promluví no, vždy ono i z pítele Schneidra být ješt nco poádného, jen chtít, jako on. Komárek chce Taková

—

!

—

—

mže

Brzy byl doobleen a již je na cest do msteka. V msteku je mnoho koalen, pravda, ale ty jsou nebezpeny jen slabochu: Komárek má talisman, každou chvilku

A

si

íká: „Jak pak bych nechtl být dohlížitelem!"

v skutku

— ješt

zase zde. Šaty nové

není poledne a

— vydal za n celých

Komárek

je již

—

ticet zlatých nese si v uzlíku. Mohl sice dívjší nechat u téhož vetešníka a objevit se hned v novém skvostu, ale on má srdce dobré, vzpomínal na Schneidra, zatím nech si Schneider vypomže odloženou garderobou, než se sám také polepší, Komárek nedá pokoje a poád mu bude mluvit do duše.

Starý

Komárek

zmizel

ve

za tvrt hodiny vyšel

svém

„Ospitale

Komárek nový.

degli

Jako cukru Na hlav pkný ješt klobouk, jist za zlatku Na tle modrou košili koupil si dv takové, ted má tedy s tou od inžinýra košile ti! Na krku skví se pekrásný ervený šátek, na tle svtle zelená kazajka a svtle žluté spodky s erným pasem Krokem elastickým incurabili",

z

!

—

!

Neruda, Sehrané spisy VIL

a

?(?

ubírá se do bytu inžinýrova.

Ten

zajisté že

na

nm

oi

nechá!

u oboda. Prohlíží si Komárka ze „Dobrá zatím," praví, „pokejte, má hospodyn Vám dá kus obda, chci, abyste zvykal v poádku jíst. A pak si jdte po práci!" Inžinýr sedí

již

všech stran a usmívá

se.

Najeden, rozehát, spokojen a šfasten jde

Komárek

ku svému dílu. Kolem nho všem klesly ruce, tovaryši ne, tohleto je pec jen jsou u vidní. Tohleto copak je to?! Ptají se, pistupují, ohmatávají klobouk, „Pan inžinýr!" je jediná odpovd Kohladí kazajku. márkova, o dohlížitelství ani muk. Po oku se dívá na

—

—

—

Schneidra, Schneider tu stojí open o lopatu, vyvalené jeho rudé oi isou plny pehrozného udivení. Pokej, ty se budeš koukat teprv! Jak je dnes ten vzduch skoro jarní Ve všech žilách to hraje, tepny jdou jako úprkem, zrovna je jako do tance, nepokojn, ale pece slastn. Ty nové šaty jaksi ješt práci nenavykly, pohodlný jsou dost, ale tak — tak svátení! Vbec jako by byl !

dnes velký, zvláštní svátek v celém odletl ne, dnes si

—

Rý

prázdniny, kdypak jindy dál.

Všude ho

povd

stálá.

!

zastavují.

Konen

svt! dá

Komárek

pec

a kráí po trati „Pan inžinýr!" je jeho od-

Již se sebral

—

zaboí od trat do

háje,

lovk

je

samot, když se stane velká s ním zmna. Kdopak by byl vera tušil Ale ani v háji Komárek dlouho nevydrží, vždyE je tak šasten a štstí žádá zas spoleník, svdk, teba ješt závistivých. Již se vrací a jde pímo ku kantin

tak rád o

—

—

ho nevidla pantafírka! „Pro pána krále Komárku, jako bohatý selský synek!"

—

vždy Vy vypadáte

27

Komárek se spokojené usmívá. „A ten krásný šátek — ten by

mn

slušel.

(!o jste

nj

dal?" „Jen dva zlaté," zní nedbale pyšná odpovd. „To stojí, to stoji Ale kde, eknte mn, jste dostal na to peníze? Mám nalejt hulána, samožitné?" „Pan inženýr dal! Ne, nic, já už nepiju!" a odvrací se nerad, jako od lechtavého pokušení. „Tedy mn, prosím Vás, vypravujte a kampak jste zahodil své staré hadry?" „Nezahodil, ledacos nebylo na nich tak špatné na p. zcela dobrý vojanský plást ba ani jsem to neprodal, nechal jsem si to, dám to nkomu!" za

!

—

—

—

„No

to je

pece

—

lež!"

„Lež?" a led byl Komárek už dopálen. „Hned Vám dokážu, jestli že lžu!" A za chvíli zde byl Komárek s uzlem a hodil jej na udupanou zem. „Tady je to vynadejte mn, schází-li

—

jen nit!" „Ale copak se inžinýr zbláznil P-' „Co, zbláznil! Ženská hloupá! Chce, abych byl poádný a udlá ze mne dohlížitele! To je to!" Ted to bylo venku. Dohlížitele! Za pt minut je kantina plna. „A ty nám nezaplatíš ani skleniku švindy?" hluí hlasy pátel ze všech stran. Komárkovi je úzko. Tak rád by tovaryšm se ukázal ale nemá groše v kapse. Pošilhává po uzlu

—

—

starým šatem

—

už není jeho, zaslíbil to pítel o tom zamýšleném daru ješt nieho neví, ale Náhle, myšlenka Ruka Komárkova jede ke krká „Zde máte ten šátek se

chudému

píteli

—

ne,

on

to

sice

— —

.

:

dejte

hochm

za

dv

zlatky

koalky!"

— I

—

:

28

A

zasedne a ostatní kolem nho. „Sem pojd, brate," zmklý na pítele Schneidra, „tebe neopustím, však já ml, ty uvidíš, jak se o tebe postarám Ale eknu, co musíš dlat!" ti volá všecek

—

!

Rozhluelo a rozveselilo se vše na nebi na zemi. Komárek chválí inžinýra a pije na jeho zdraví. Všichni chválí Komárkova dobrá pedsevzetí a pijí na jeho i

—

zdraví

—

Hodina ubíhá po hodin, je veseleji a veseleji A když „plnoc duchy zvala", nebyl už Komárek jako z cukru, byl už zase ve své uniform od verejška, dal si se Schneidrem alespo už sto hubiek a odzpívali spolu alespo už padesátkrát sloku jsme kabáty,

Mívali

ert

je

vzal.

až halenu propije m,

pjdem

dál

již nkolik msíc. Mrazíky se dostavily ztvrdla jako kesadlo. Ba již byl den Dušiek uplynul a s ním již odešH „rybnikái" najednou všichni do své vlasti, k rozlehlým

Uplynulo

a i

zem

rybníkm kolem Budjovic. Nedá

jim

to.

Oni musí vidt,

mlhy se šourají po vodách i jak rákosí se výovšuje jíním. Go dti nauili se tam dlat a stavt co mužové opevují a krášlejí výtvarným umním

jak zimní

ron hráze,

tím boky železnic. Jsou velice váženi, trhan je klade vysoko, tak na plemeslníky. Oni to také vdí, daleko

poznáš dle bouku, jehož

je

dstojn velké

líného chodu,

stínidlo

dle

pohybuje

se

širokého klojako kídla

!

!

29

tuné

modré zástry,

jejíž pravý dolejší cíp volný a pl hodiny zas nahoru v levo za pás zastren. O Dušikách opouštjí svou práci a o velkonocích zas již se z domova rozlítli po celé Evrop. Jsou to mužové charakterití jako dráteníci

je

z

vrány,

pl

vždy

i

dle

hodiny

Trenínska.

ím veseleji

pochmurnji a smutnji ale v pírod, tím Zima nedovoluje lenosti ani ruce

v trhanství

!

ani vtipu

Práv hlížel se,

domku. Rozmrazem vynucené slzy. Vyfouknul kotou dechu

vyšel za rána inžinýr ze svého

mnul

si

ruce a

stíral

Na jeho tvái sídlila veselost. ." a zabruel si: „To jsem žádostiv Dále nebruel, mráz kázal sklapnout ústa a to, eho „byl žádostiv', musíme .sami doíci. Tedy: „co se nám dnes asi zas prazvláštního pihodí!" Ono totiž se tenlo týden zdálo, že se zrovna pytel nad Austrálií roztrhl, den co den nco nového, zvláštního, zrovna k popukání A dnes je sobota bude se muset namáhat ta sobota, aby pekonala dny pedešlé V pondlí bylo „nco, co se v post nejí", jak trhan íká. Byla totiž svatba, opravdovská svatba! Manželé Markovi po desítiletém šfastném „manželství" vstupovali v stav svatého manželství. Pestupovali zkrátka, jakož bedlivý tená už sám rozumí, z „druhé" do „první' tídy. Sláva byla nesmírná. Ne jen že hrál na trati ílašinet po celý den, ale veškeré australské trhanstvo doprovázelo ženicha a nevstu až k vesnice, sám pan inžinýr a pak Adam, nejoblíbenjší dohlížitel, byli svdky, Ženich nový modrý kabát, nevsta zcela novou šedivou sukni s falblemi a šedivou kazajku s vysoko

—

!

—

ml

nabobenými rukávy šatu,

jsou

poádní,

—

mají

mohou

si

popát kus nového

pár zlatých.

Mládencem

byl

!

30 devítiletý jich synáek Tonda, družikou sedmiletá jich vesele si vedli k oltái vlastní rodie dceruška Baruška své. Jen že by byla Tondu brzy veselost pešla. Nkdo ho navedl, že musí zpívat svatební píse a nauili ho jedné; sotva ale vyšli a Tonda poprvé odzpíval svou:

—

hiko vám dkuju za vaši dcerušku,

vám dkuju

incko

za vaši dceru

.

:

že jste

mn

mn

vodchovali.

ji

incko já

pkn

ji

dali,

vám za dkuju

ni

— —

už tu byl pohlavek ze štdré ruky otce ženicha. Ale jeden pohlavek! Adama. V úterý byl zde z msteka dráb pro Již musil dvakrát do msta k soudu, Nebohý Adam má sedt tyryadvaceW hodin a „neví pro". Byl ped msícem ve vesnici pi muzice, tam se trochu sepral. jednoho vyhodil, druhého srazil pod stl, tetímu rozbil Piznal se k tomu u soudu, že mu hlavu, ale proto .,hlavu vyluftoval" a myslil, že je tím už všechno odbyto mezi ním a soudním panem adjunktem, jakožto „tyryadvacet kláp" mezi poádnými lidmi, ale zatím A že se hned v uritý den, vera, nedostavil, je lu dnes Nejdív se ptá po inžinýru inžinýr je nkde, už dráb nikdo neví kde. Pak se ptá po Adamu, nikdo Adama nezná. Ješt by ho nejspíš znal Komárek, ale musel by se jmenovat „Franta Šnophoun", ten Adam. „Jak pak vypadá?" ptá se jeden. „Což já ho znám!" zapomene se dráb. „Nu, zrovna takovej tady bžel, zrovna ta-

—

—

!

!

—

;

!

—

—

!

31

—

poletéjí-li za až tu kuí oka potratil ho chytit!" Ale už byh všickni kolem draba, jeden hvízdal, druhý veštl, tetí kukal, tvrtý tlouk' motykou do „koleka" jako do tureckého bubnu, pátý házel stepy „regmencbanda, trauf!" zavznlo hrnku na kámen v tom tu stál inžinýr. komando a už by ho byli mleli Vzal drába za ruku a odve ho k sob. Chlácholil uraženou osobu úadní, napájel ji, pak slíbil, že Adam se pozejtí dojista dostaví a vyprovodil sám drába kus cesty.

kovej! ním,

Utíkal,

mžou

—

Zamraen

—

se vrátil a plísnil všechny, že

mu

chtjí

sp-

úady. „Adame, Vy tam pozejtí musíte, rozumíte, sic se nepohodnem!" Adam kývnul, že ano. Když ale inžinýr se vzdálil, máchnul Adam rukou a minii k ostatním: „To by byl ert vtom, abych já tentokráte sobit nesnáze s

ty

pány nenapálil,

já,

Adam!"

—

Steda

si odzpívala svou balladu hned za ranního nadávek snad v ústech lovka ješt nebylo, vysypal ped slunce východem trhan Martinka

šera. Tolik

co jich

na trhaná Baštu. A Bašta, jindy huba jako ježek, dnes skoro ani neodpovídal. Jen tak nkdy muk', nkdy slvko ale prohodil, nebo pokril jen rameny a ekl „inu!" naslouchající Australové smíchy div se nesvalili.

—

Martinka a Bašta jsou ale

vera

se

již

pec pohnvali

od

let

nerozluní pátelé,

v doupti svém.

Bašta je

nájemníkem Martinkovým. Že inže neplatí, pranic by nevadilo, ale chlap líná nechce rukou pohnout, nechce do lesa na mech, nechce ani pomáhat pi ucpávání skulin Martinka se rozzlobil a vyhodil ho. Za zimní noci bez písteší, bez penz na koalku

totiž

—

Bašta obcházel doup jako koka, zastavoval se, nanáhle se sehnul, zmizel, již se zase objevil

slouchal

—

!

32

a nesl v ruce Martinkovu kazajku, kalhoty a boly.

Za-

staví to ve vesnici, atd.

asn

z rána je už Bašta zase na svém míst a ceká, co as drahý pítel. A nejdív vyhrnula se z doupte spousta strašné kletby a nadávek, pak vyuhla ježatá hlava Martinkova a kroutila se, až spatila klidné vykávajícího Baštu. Ted to šlo. Jako když skály lítají,

nadávky. Bašta poadnic, konen si povzdechne: kesanské to nebylo od Tebe, pítele vyhodit do zimy bez krejcaru!" — „A Ty's to zastavil!" „Ve vesnici." „A kde?" Bašta smutn pikývnul. „Jó, kdo by to „A jak se tam ted dostanu!?" Zase nadávky. Konen pijde rychtá Zoubek. vdl !" Bašta má polonahého Martinka vzít na záda a donést ho do sousední vesnice. Pak .se mají smíit. Bašta se Konen ale, Martinka slíbil už odpuštni a zpuje. ti plíky, naložil si ho tedy Bašta na záda. Do Martinky vjede humor, do ostatních trhan také, jeden vyskoí na druhého, už je celá škadrona a s nesmírným vískotem žene se to k vesnici. tvrtek. Dnes Adam dokázal, napálí-li on pány, nebo páni jeiio. O, on je chytrák! Vybral si mladého, lítaly

„Inu,

—

—

—

—

—

—

—

—

dosti

slušn obleeného trhaná,

zaplatil

mu

Drbek

ptku,

dal

odsedí ten den za Adama Trhan Drbek je vlastn hoch k pomilování. Byl kaprálem na vojn, vysloužil a šel zas k rodim. Ale smlu, nebo jeho otec byl kolomazník. Jednou poslal starý Drbek mladého Drbka se soudkem kolomazi do msteka. Bylo trochu parno. Mladík, zpocen a unaven, zastavil cestou u trhanské kantiny. Hráli tam velusa a mladý Drbek si zahrál s sebou. Ale když pisedl, nevdl ovšem, že k veeru téhož památného dne budou trhaná Mrkoše, který obtovn dával své pedvolání a trhan

dom

ml

33

banku po celou dobu,

ostatní trhaní hledat na všech a ve všech stájích vesniky, aby ho zabili. Prozradí lot se pro Drbka píliš pozd, že Mrkoš pinášel z msteka kantiákovi zcela nové karty, které ale byly a zcela harmonicky dle nastíkaných barev na hbetu jíž znamenány. A tak se stalo, žs soudek s kolomazí nešel do msteka a Drbek už nešel k otci zpt. Co na tom, a ted se jedná o nco jiného. Dráb a žaláník neznají Adama osobn, vc se povede a pak to

pdách

nkým vrn

snad jednou Adam soudnímu panu adjunktovi ekne, to švanda Po trati je z toho už dnes velký smích, Adam je zrovna vymnn, až rozpustilý Vru, Je již odpldne. Kdo to tam pichází? Drbek ním, hrome, etník Vc se byla vyvinula zcela pirozen. Lehkým, svižným krokem pikroil v msteku Drbek k žaláníkovi a podal „své" pedvolání. Chlapík se žaláníkovi líbil. „Vy jste jist na vojn!" „Už jsem vysloužil," chlubí se Drbek, „co kaprál, zde máin obšíd!" a podal žaláníkovi svj v kapse pechovaný „obšíd". A bylo to! Když odcházel pak Adam s etníkem z Austrálie, vypadali oba jako medvdi. Pátek je den penešfastný. jak známo. Mlynáík íkali mu obyejn „Fajfka" pracoval u válce na pchování zem, a ert nebo pánbh ví co dlal, najednou si utrh' malík u levé ruky! Na štstí tu byl práv

bude

!

!

!

— As

!

—

—

—

—

—

—

—

léka tralí pejíždjící a obvázal mu ruku. Mlynáík pracoval dál jako by nic. za to nkolik jiných nepracovalo. Nkolik jich u háje kopalo hrob, šest stop hluboký, šest stop dlouhý. Jeden sbíjel z prken truhlu a žena jeho šila z bílých cár polštá do rakve a rubáš. Jiný stloukal z latí máry a ješt jiný pletl obrovský vnec ze smrkových vtví. A po práci k veeru byl funus, velkolepý,

!

"

34

pohnutlivý. Umyli utržený malíek, oblékli jej do rubáše, do rakve a za všeobecného, hokého pláe rakev

dali

zatloukli.

Na to mél Schneider velmi pohnutlivou e, kladl milovaného zesnulého všem pítomným za vzor a hlavn nikdy neopil. eník chválil, že „se nikdy na

—

nm

Komárek vykropil máry a rakev mokrým hadrem. Vzali máry na ramena, dva „mládenci" a dv „panny", a šli. Byli seadni v dlouhý prvod, všichni

ustoupil

a

a vedouce se za ruce. Naped šly ženské a jak už ty ženské jednou jsou Za nimi po dvou otužilejší mužští a zpívali pohební píse. Pec ani jednou nepišli pes slova: v párcích

stále

bdovaly

—

!

Uskrovnte svého pláe truchlivého, o rodiové milí, kteí

iste

m

zplodili

—

pak vždy všeobecný náek, larnento srdce prorývající! A hned za rakví šel Mlynáík, co nejbližší píbuzný. Co as tedy dá sobota Inžinýr se rozkroil a šel mezi dlníky. Dlnici pozdravovali, jeden z nich pistoupil. „Prosím ponížen, milostivý pane inžinýre, mám žádost." „A jakou?" „Neráejí to odepít, milostivý pane Dnes

—

v noci

mn

mn

slehla žena

—

!

„A já mám jít za kmotra, to se rozumí! Vy tu ani nikoho jiného nemáte, chcete íct No, když to musí být až budete mít as ujednaný, pijdte, nkdo pjde do kostela za mne!" !

—

Trochu „To

je ten

mu msíc

to

humor

už tvrtý

—

pokazilo,

— zas

panu

inžinýrovi.

abych poslal pro dva

"

"

35

—

zlatníky radši už abych si jich dal pinést hned soudek!" bruel, jda dál. „Jako králíci se to množí; pjde-li to tak dlouho, bude se každý druhý trhan podle mne jmenovat Pepík nebo Pepika. Co dlat!" stíibiné

^

—

Dopolední hodiny ubhly rychle. Do lepšího humoru již se inžinýr nedostal. Práce šla nyní pomaleji, ztuhlá zem je vzdorná. „Tenhle kousek nato je hrob! íkali trháni a zkušenjší íkali vzhledem k pekonání nastávajících ješt pekážek: „Ne nebude to hrát!" Ovšem tomu vzdor své zkušenosti nerozumli, ale inžinýr pec nebyl sám valn spokojen. Byl rád, když pišel as k obdu a šel rychlým kro-

— —

kem dom.

Ped domkem stojí lovk a inžinýr ho má

trhan Vašíek.

V

celku

poádný

rád.

mn

„Nesete nco, Vašíku?" Trhan žmolí epici, njak v rozpacích.

jeho

tvá

je ubledlá,

oko divn

plá, jako

Vysniahlá

by v ouzkosti,

mu

chvjí. je, mluvte!" „Ráili už beztoho slyšet," koktá trhan. „Co jsem slyšet já nic nevím, mluvte, je mi

rly se

„Nu co

—

ml

zima

!"

„Že nic neslyšeli?" „No nic, když povídám." „To s tím krumpáem

—

„S jakým

„Ono jsem

krumpáem?"

to není

pravda

se nedopustil!"

„Ale co to má ne, náin ne,

„Ne

u Chebu

—

„Mn

—

já

ho neukra

— jaktživ

a z oka se mu vyinula slza. být! Ztratil se nám krumpá ?* ale

prý

ped dvma

se zdá, že jste se zbláznil,

Vašíku!"

lety

—

"

"

"

36

mne udáno u soudu." ek'?" „Tovaryši, v nedli v hospod." „Udlali si z Vás blázna. Pro krumpá, nenechte vysmát! Jdte dom a najezte se s bohem!" už prý je to na

„Bože, ne!

„A kdo Vám

se

to

—

Inžinýr vešel do své chaty. Naobdval se, zakouil vyspal se. Když zas pak, as po dvou hodinách, vyšel ven, spatil spchajícího, usýpaného Zoubka. „Milost pane neštstí!" si,

—

—

—

„No no „Vašíek se obsil!" ,To není možná vždy jsem s ním pec „Musí už alespo dv hodiny viset."

—

—

„A kde?" „V

roští

u štreky."

—

„K smíchu na roští, a stromku tam není!" „Pec — jen se ráejí pesvdit!" Pospíšili k naznaenému místu. Na trati nikdo nepracoval, hlavy trhan ouhaly stranou nad roštím. Zde

—

nebohý V^ašíek „deset sáh od trati," zcela dle Vlastn nevisel, nebožák byl vtší než ten zkivlý strmek byl si uvázal nahoru svou zástru a visel

pedpisu.

;

vrhl

se

kUky

do

Pólo kleel, pólo

z její visel,

—

kožených tkanic uškrtil zsinalá, oko vyboulené.

se.

tvá

Inžinýr pistoupil. „Ano, zde není už lidské pomoci tlo je dávno už vystydlé Necht ho tak, až pijde komise a jdte po své práci. V noci bude tu u nho musit být nkdo na stráži. Rozhodnte se mezi sebou, kdo

—

!

!

Bylo

Trhanv

—

—

—

nepkné odpoledne cit je sice

v

efemérka, ale

„Austrálii",

— —

neladné.

"

"

37

„Pokej, dnes inžinýra udobíš!" pomyslil si k veeru Komárek. A šel po práci k inžinýrovi. Tento sedl mrzut u svých plán. Mrzut pohlédl na vstupujícího Komárka, ani mu nepodkoval za pozdravení. Ode dne nezdaeného pokusu nebyl se na Ko-

márka ani podíval. „Budu v noci u Vašíka na

vynutil ze sebe

stráži,"

Komárek. Inžinýr nic,

„Dobrovoln, milost pane," Inžinýr nic.

Komárek už pestupuje. „Vy tam zmrznete ve svých hadrech škoda," podotknul

konen

— nebude

arci

inžinýr.

„Vypjím si houni. Kdybych jen tak na zatopení „Opil byste se a zmrz' teprv!" Komárek je hotov.

—

ml

trochu koalky,

Vám dám pece nkolik krejcar na koalku skoníte máte Ale mjte se na pozoru než Vašíek copak není ve Vás už ani krpj hodnoty!? Což není pražádný prostedek už, abvste se po-

—

„Zde

tu

!

h

—

—

lepšil?"

Komárek „

—

se škrabe rozpait na nose. „Ráejí být tuze dobrý pán a moudrý," vyhrkne pak,

když to ale nejde!

—

houn a usedl nkolik krok od mrtvoly. Napil se a zabruel. Napadla ho zase slova inžinýrova. „Nevídáno," bruí pro sebe, než Vašíek copak je komu po tom! Mám sílu jsem dost mladý je pravda až nebude síly nu krást neZabalil se do

„h

—

—

—

—

—

"

38

—

— —

—

—

kdybych uml emeslo co ? nebo pedlávat nebo aspo nunváství zuby na mladší co, budu sbírat hadry bude to sakra! hodím do nše nejdív sebe divné to bude Obrátil se k mrtvole. Msíc svítil jasn na zsinalou tvá a do vyboulených oí.

budu emeslo !

kom

—

Ale

—

—

Komárek

se

— —

—

—

zachvl.

VII.

Sedl dlouho, dlouho „Skoníte

h!" —

už, abyste se polepšil?"

—

zrak zaboený do zem. „Což není pražádný prostedek

—

Komárkovi nejdou inžinýrova slova njak s mysle. Ale je mu tak prapodivn pi tom Ani ne jako by inžinýr íkal mu trpká ta slova, nýbrž jako by on je íkal sám, Komárek sám sob! Jako by stál ped sebou, položil si ruce na ramena, zahledl se sám sob do oí, chladn, k smrti opravdov. Jako se ale naposled již v tomto život by sama sebe tázal: „Což není pražádný prostedek?" Náhle rozrazilo ho bolestné horko. pro, ne! Jen Pro pak by nebyl prostedek kdyby nemusil pi tom myslit na sebe. ne se lepšit, ne pracovat pro sebe Což pak záleží na osob jeho, ted už Našli ho jednoho rána co pohozené nemluvn !

—

—

—

—

!

—

!

v povytažené kocábce

ho mrtvého za

to

stálo

koho pak

vedle

lužeckého pívozu, mohou koho, aby to beztoho, pro

— Mít jen pro — pak — pak by — vždy se trhanem — pro sebe?! najít kdekoli!

stal

Ruka jeho

jela

do kapsy pro

láhev

s

koalkou,

!

30

—

ale zrovna u úst jako by nadlidská zátka vyletla sila zadržela mu ruce. dnes ne — už jsem dost asto zapíjel „Ne a horko je mn, horko!" A hlava mu sklesla v dlan. Bylo kdysi tak teplé, krásné polední slunce ervencové Sedl s ní, s plavovlasou, ržolící Annou na poh, v stínu nakupených snop, a obliej jeho záil. „Ne, nebudeš ani Bartošovou, ani hajnou, už je postaráno S nedle zde zanou se stavbou železné dráhy, pihlásil jsem se k práci. To by bylo pkné, kde vyhazujou denn millióny, aby chudas pracovny a spoivý nedovedl si zachovat groš! Také jsem se na to zeptal: každý nádennik, když se piiní, mít svj dm. Desítka týdn domek se zahrádkou máme za rok a jsme svoji!" Šel na tra a vystavl si tam prostrannou boudu vedle ostatních. Netrvalo dlouho, jen nkolik týdn, a Anna byla sirotkem. Musila pak z bytu matina. Nechala se pemluvit a po nedlním kázání pisthovala se do trhanského bytu svého milence ženicha. Bylf pan fará kázal o slovech knihy Ruth: „Kde ty umeš, chci umít já a chci tam pohbena být" a odpor Annin byl pe-

—

—

!

mže

—

—

—

—

konán. Pracovali

Náhle

—

nedle a msíce

na

spolu,

vzorn,

spoiv.

vzpomínat, je to tak historie, jakých na sta tisíce vždy ani není vrnosti ženské Náhle vidl on, jak vrchní dohlížitel jeho Annu kdes v sklad objímá, a za hodinu zmizel Komárek z trhanské osady. Kde bloudil, po dnes dobe neví. Šel z místa na ale

toho

obšírnji

—

!

místo,

utrácel

tím více,

ím

z

penz nahospodaených,

pil

prvotní dojem ztrácel stále víc

—

.síly

a

pil

popu-

"

40

zaala se probouzet myšlénka, že Anna snad ani není tak vinna, jak on myslí. Že teba jí i sob ublížil, bera rozpustilý žert za pravdu nebo neztrestav násil-

dlivé a

nictví.

—

Ješt jednou

Anna

se vzchopil. Pátral

byla zmizela také

nevdl kam. A nad Komárkem

——

pro vždy.

—

zavely

po

Ann,

„pro hanbu"

psal

—

dom

a nikdo

se kalné vlny trhanstva

Vyskoil ted ze zem. Divoce, pátrav díval se kolem po kovinách, pak se zabodnul jeho zrak do mrtvoly obšencovy. Vpíjel se do ní a táhlo ho to blíž a blíž,

mžu

—

vždy je pravda," pesvdit, jaká byla!

„Ano se

šeptal polohlasit,

Ješt nikdo

„vždy

mu oí

ne-

ho zeptám, byla-li vinna a zatlaím mu oko levé a on ho více neodeve Komárek již stojí ped obšencem. Vyboulené oi mrtvoly lesknou se ve stínu msíce mdle jako voda po-

zatlail, když se

tažená

——

mastným škraloupem.

Komárek

vztáhl

pravici,

opel tyry prsty o elo nešastného Vašíka a palcem stlail mu víko levého oka. Celá mrtvola se pohnula. „Mrlvý, na pravd jsi boží, nemáš lásky k nám a zlosti, mluv a pak spi do vnosti !

Ruka

se vzdálila

zas a

—

vyteštný zrak Komárkv

ulpl na obšencovu oku. Houn mu sklesla k zemi, rty odevených úst se chvly, ob ruce byly vyzdviženy do výše.

Okamžik zstalo oko zaveno, pak jako by se pravíko pohnulo — povstala štrbinka a pomalu, pomalu vytáhlo se zase do výše. „Nevinna!" zaúpl Komárek a sklesl na zem.

lehýnce

!

41

—

Stkal jako dít.

Hodnou chvíli tak ležel, pak se ho náhle dotknula teplá ruka. Komárek vyskoil ped ním stál inžinýr.

—

„Vy pláete, Komárku, opil Komárek zavrtl hlavou. „Co

je

Vám

jste se?"

tedy?"

„Ona byla nevinna." vyhrknul Komárek, chytil inžinvra za ruku a zaal mu ji líbat. „Kdo?" Komárkovi sklesla hlava na prsa. „Pojdte ke do bytu sem pošlém jiného," zaal zas inžinýr po chvilce, v niž Komárek stále stkal.

—

mn

A

dodal pak pro sebe: „Sic najde komise zítra

dva.''

VIII.

—

únor toho roku vyznameDo dvacátého února nával se neobyejnou teplotou staly se v Austrálii divné vci. Ne snad že by byli nkoho z trhan pochovali,

to

vbec

nejde,

aby v

dob

—

té

nkdo

se nepracuje v hlín". Ale staly se

vci

umíral,

„v

zim

nepomrn

podivnjší. Nastala nuda, zmizelo pl veselosti, a také se zdálo, že mráz potrhal v osad všechno pátelství už nebyl nájemníkem Martinkovým. nebyla sice známa, ale „Vdova Fajka". jak Mlynáíkovi po ztrát malíku íkali, tvrdil na jisto, že prý jednou, krátce po Štdrém veeru, vyvolal si Martinka Baštu z plné kantiny a venku že se rozpredl následující hovor: „Bašto tys pantafírce ukrad housku!"

Bašta na

Vlastní

p.

píina

— ml —

„Ukra." Nemda,

Seiirané spisy \1!.

4

!

42

mn

neml udlal," „Vidíš, Josefe, tn hanbu jsi vzdychnul si Martinka bolestn a dal Baštoví dv facky. nehlásíš!" „AE se víc ke Bašta se ani nebránil a rozešli se. Ba ani Schneider a Komárek už nebydleli spolu Nehnvali se na sebe, toho snad by byli ani nedovedli, Sedli vedle sebe v kantin, ale bylo to njak divné. ale skoro spolu ani nemluvili; na spolenou njakou trhanskou písniku už docela ani pomyšlení! Komárek se Schneidrovi skoro ani do oí nepodíval, jako by se za njakou nemužnost stydl; Schneider zas hledl na pátelským bolem, jak nho skoro neustále, s se díváme na muže nám drahého, klerý vysoko stoupá, aby najisto tím hloub zase klesl. Pi veejných rozmluvách v kantin Schneider ted ani se nesdílíval, a Komárek, když nco ekl, byla to skoro mravní njaká

mn

—

nmým

sentence, to pak Schneidrem trhlo, sklenice

k

ruce

a

s

O Komárkovi

odevenou hubou zahledl bylo známo, že

bhem

se

mu

pimrzla na pítele.

posledních tí

m-

tyikrát opilý; o Schneidrovi se tvrdilo, že byl každý den opilejší než kdy dív. Komárek chodil byl ted dohližitelem na náadí a zárove brzo spát

síc

byl jen as

—

—

Schneider nešel sluhou inžinýrovým, u nhož bydlel nikdy, jak se íká. A když vidl pítele Komárka odcházel, zahledl se bud krvavýma svýma oima po a zavrtl hlavou, nebo vyšel za ním ven a vypjil si od nho ješt na jeden plik. Dnes, zmínného dvacátého února, stalo se ale nco, z eho ješt nikdo nevdl, co by udlal. Inžinýrova Belinka už dávno postonávala. Byl to ádný pes, to je pravda, pravý ajznbánský, na olrhance ani nezaštkal. Ale co s ní inžinýr vyvádl, bylo pec jen mnoho. Až z Prahy pijel njaký léka, a rychtá

dom

nm

43 tvrdil, že slyšel pana inžinýra, jak piál k tomu lékai, že „celou noc nespal pro tu nemoc". Bela za pomoci lékaské šastn seípla a tecT to vlastn teprv zalo. Ti dny ležela na parádní posteli

Zoubek

dopoledne dali ji do žluté rakve a byl funus. Na dvou koárech pijeli známí inžinýrovi a doprovázeli Belinku k hrobu, kamž ji neslo osm kluk, jimž dal inžinýr po nové bund a po dlouhém erném floru na rameno. Hrob byl vykopán uprosted spádné železniní hráze. a dnes

A

když byla Belinka pochována, musily veškeré trhanky vozejky nahoru, navážet hlínu a ujet hráz zas do rovnosti. K nebezpeným jízdám posílal inžinýr vždy ženy. Mužští jsou rozpustilí, sedli by si pi jízd s vrchu do vozu, ídili voj jen provazem, a už se asto stalo, že rozbili a sami vyletli z nho dva sáhy do výše a spadli na skálu, roztaženi jako žába. Za to bylo mužských veer v kantin plno. Sešli se všichni, ani jediný dnes nešel do vesnice. Bylo jim, jako by si musili a musili porozprávt. Ale, jak už bývá, když se nco mu?í Pili, pi{)íjeli si. sedli, stáli, nkdy i nkterá pst bouchla do stolu, ale pec jen bylo celkem ticho, a leda že ten se trochu hlasitji zasmál, kdo sám byl práv do stolu udeil. Každý vdl, o by nejradji s jinými si porozprávl, ale žádný nevdl, za který konec to chytit. „Komárku," zala najednou paní pantafírka, dnes už ervená jako pivoka, „je to pravda, že stála truhla na ubku pt zlatých?" s

vz

!

em

Po kantin

rozložilo se

„Pt

zlatých padesát," chvilce a jaksi nerad.

„A

že

prý

mla

mrtvé

ticho.

odpovdl Komárek

na truhle erb?"

teprv po

pokraovala

žena. 4*

zas

"

"

44

Komárek neodpovídal. „Inu mord set sakra

—

," zahuel do panujícího kísnul kotníky o stl, ale neticha rychtá Zoubek, mluvil dál. Opel se o pravici a díval se do své sklenice.

„Pro pák by mínil

rád,"

rád

mínila

paní

mže

„psa

když

funus,

nevystrojil

Fajfka,

mít

lovk

ji

ml

vždycky

!"

„Ba," milejší než

pantafírka,

„asto

je

milejší než ženská,"

jako by byl z

boudy

pes

kousnul náhle Schnei-

vyjel.

Zoubek jen zavrtl hlavou a pohyboval psti, jako by poád nco íci chtl. „Což

mn

lovk."

„A ubka der,

jí

Vdova

sem tam

nauí se všemu zrovna jako lovk," Adam, „ten má áký rozum, pes se

pes,

vmísil se dohlížitel

nauí koalku „A já vidl i

„jak tahal

pít."

psa," jal se trhan Martinka vypravovat, z Berounky. I vždyf jste nkdo znal

lovka

dlouhého Roubala! Jen že byl Roubal ožraly, obejmul psa v pli tla a pak jsme je pochovali oba tak do jednoho hrobu." „Když je lovk dobrý, má taky nmou tvá tento. Není náš pan inžinýr dobrý lovk?" houknul zas Adam.

— je," dosvdovah „ekne lovku všechno,

„Je

„A

dbá,

se všech stran. i

jak otoit vozík." koalku v kantin I

aby nebylo šidby.

prohlíží."

„A nedá zaali, víte

a

nám

—

„Že

hnval

ti

?

se napálit, nedá! Jak

Chtli ho

ošidit,

dali

jsme tu v Austrálii na košt dobrou,

mu

hrom nestoí tvj jazyk do kornoutu,"

se pantafír.

„Já že

—

roz-

:

45

ped Vámi

„Víte,

der,

„ale Vaše žena je

zablabonil Schnei-

všecka úcta,"

neád!"

Pantafír se kousnul do pysku. OFilídnul se po uražené polovici, ale vida, že žena byla odstoupla nkam do zadu do ložnice, že tedy nezaslechla, mlel radj. „A já, mord set sakra to tak nehraje!''

— mn

zahuel zas rychtá Zoubek. „A co chceš?" „Já já," zaal Zoubek s hlavou pozdviženou, nedívaje se ale nikomu do oí, „inu já myslím, že je v tom nco Co uba, co ti dni irý áry co

—

truhla inžinýr

—

—

!

a

napak

—

tak vysoko do hráze. Povídám, svoje peníze nebo svoje stíbro

zakopal nebo copak já vím, ale já nejsem dnešní a už jsem ve

si

že

—

nco

svt

tento!" Hluboké nastalo ticho. A ticho trvalo. Patrn

Zoubkv romantický výklad psobil. Chvilkami nkterý trhan zamruel jako medvd. V tom se Komárek vzdvihl. „Dva plíky platím, pantafíre." Podal ruku Schneidrovi a šel. Ale u stolu, kde rychtá Zoubek sedl, opel se pstí o stl a zaal, nehled také nikomu do oí, hlasem co možná klidným „Co má kdo rád, to má rád! A jestli se nkdo opováží hrabat se v hrázi, dnešní noci, nebo kdykoli, toho zastelím.

Mn

je

to

jedno."

IX.

Austrálie propadala neúprosnému osudu všeho, co ve svt je krásné. Když vyrstá nkde nová železniní tra, je trhanstvo její mladý, kyprý kvt. A to je známo, když ovoce pod kvtem již se poalo, když se tlaí

46

k slunci, outlé lístky kvtu že pak opadávají. Tra inžinýrova pokraovala k svému dohotovení, trháni odpadávah. Šli do dálky za prací zas novou, do kraj vzdálených, do osad nových. Darmo bys se již tázal po Italiánech a Nmcích, po dohlížiteli Adamovi a trhanu Drbkovi, po Martinkovi a Baštoví, po manželech Marjednou kových a „vdov Fajfce", ano i po Schneidrovi po výplat zmizel a nerozlouil se ani s Komárkem. Jen rychtáe Zoubka podržel a zamstnával inžinýr posud a

—

pak Komárka. byl prapodivn zmnn. Snad ho bolel tajný odchod Schneidríiv, snad mu bylo pítele líto. Ale neptal se po a nevyslovil jeho jména. Chodil stále njak zamyšlen. Inžinýr ale z nho potšení. Komárek byl bedliv každého jeho rozkazu, inil Propadávající se, skoro již s povrchu se, jak se íká.

Komárek

významn

nm

ml

zem

zmizelá Austrálie ho arci jaksi netšila více, když byla nedle nebo svátek, vždy si vyšel na odpldne do msteka. Navrátil se pokaždé stízliv, ješt ale pak zamyšlenjší. Místo trhan zde pracovali nyní emeslníci a k vli udržoval pantafír kantinu svou ješt po njaký as. Také, aby se pravda ekla, nevdl práv ted hned kam, a žena jeho stála na tom, aby kantina se udržela, pokud jen možno „kde pak bych se opila, když to na mne pijde?" Tesai kladli prahy, zedníci zdili již hlídaské domky. Inžinýr zvstoval všem, že kdož by chtli se ucházet o takové místo hlídaské. mohou složit zkoušku a on že jim za další ruí. Ale uchazei že musí být ženatí. Zoubek se s velkou radostí hlásil ihned a také Komárka k hlídaství i ženitb. Nabízel mu za ženu svou Barušku „Vem si ji, je líná, bude ti vrná." Komárek zavrtl jen hlavou.

tm

— —

ml

:

47

Pišla a pešla zase nedle. Na veer sedl inžinýr a rovnal si úty. Tu pojednou slyšel kroky vracejícího se Komárka a rozmlouvající jeho hlas. v

domku svém

Komárek zaklepav

vešel.

„Nepotebuju nieho,

už jsem po veei," mínil nevzhlédnuv ani od svých út. Komárek stál nepohnut u dveí a žmolil klobouk. Tvá jeho byla trochu vyjevena, oko hledlo na inžinýra jako by v strachu. Po chvilce všimnul sob inžinýr pec jeho píinžinýr,

tomnosti.

^Chcete

nco?"

Komárek ješt

Pak náhle pokroil rychle ku

nic.

pedu

až k samému inžinýrovi, zechvn ruku.

„Já

„A

—

a

líbal

mu

ro-

já našel svou Annu!" vypravil ze sebe. tak! chcete být hlídaem a vzít si ji?"

—A

mn

„Ano, pomžete-li „Pomohu. Vstate, •

ji

kleknul

—

ješt jste

—

pane!"

jako malé dít! Jak jste

našel? Kde je?"

a dech se mu zatajil. „Zde je," jsem ji, aby taky prosila. Pes noc bude u pantafírky, ráno vrátí se zas do msteka, zaopatil jsem jí tam byt spoádanjší ale já ji pivedu," dodal rychle, jako by pes nco nemilého rychle peklouznouti chtl. A za chvilku vevedl svou Annu, Rychle šla ku pedu a chtla inžinýrovi taktéž ruku políbit. Když ale inžinýr ustoupil, zstala stát a hlava jí trochu sklesla a oko se sklopilo. Udiven pohlížel inžinýr v tu tvá ješt mladou, ale patrn bouí kalného života rozrytou, na tu plet pedasn, pod líidlem povadlou, na postavu silnou, ale zde ped ním jako by zlomenou.

Komárek

vykoktal pak,

sklopil

oi

—

„pive

—

—

—

"

48

Komárek hledl na jeho myšlénku, se

mu chvly

oko

—

konen

—

jeho, objal jeho kolena „Ona za to nemže!"

až slzy z

oí

by sledoval každou smrtelnou ouzkostí, rty vrhnul se znofu k nohoum

inžinýra, jak

se tetelilo

zaúpl bolestn,

že inžinýrovi

vyhrkly. X.

Minula

dv

léta

—

snad ti,

lovk

si

to

nepa-

matuje.

jsem za noci drahou z Nmecka do Cech, a náse sešel na jisté štaci venku s inžinýrem. Sesedli jsme si do téhož kupé k otevenému oknu bavili se a hledli ven do hornaté bylat letní noc krajiny, krásné vzdor šedé roušce noní. Již zaalo šero ponenáhlu se blit, slunce bylo sice ješt daleko za horami, ale lehýnký svtlý záchvv po pírod a náhlé ochlazení vzduchu zvstovaly již den nový. Ted jsme pejeli eskými hranicemi. „Pamatujete se ješt na Komárka?" ptal se tu Jel

hodou jsem

—

—

inžinýr.

„Trhaná?

—

Ano." „Uvidíme ted jeho nebo jeho ženu. Poítejte ješt tyry domky, v pátém hlídá on." tetí — „Jeden," a vystril jsem hlavu. „Druhý tvrtý ho vidím už Stál, salutoval, vypadal v ranním šeru jako mrtvý.

—

—

!

Okno domku bylo dokoán,

v svtnici

u malé rakve, na rakvice

ležela žena,

hoela lampika políbila

práv

mrtvolu. Jen to kolem nás kmitlo. Zahalili jsme se do svých plaid, ranní vzduch byl tak chladný.

PRAŽSKÉ OBRÁZKY.

Obrázky

policejní/')

I.

Malá obchzka.

Nad zadní, do BarLolomjské ulice vybíhající ásti pražské „policejní direkce", nad ástí tou její chudobn vypadající, zašlou a zasmušilou, rozesteno již temno veerní. V ulici není plynového svtla, rozsvítí je snad teprv po nejdkladnjším pesvdení se, že dnes msíc skuteno nechce

a nechce

svítit.

rozeznáš na temném stavení velká, ješt temnjší vrala. Ulice je ticha, zdá se ti, jako bys chvilkou za vraty tmi slyšel vzdechy, jež ti obrazotvornost zvtší hned na sténání njakých žaláovaných obtí. Nezabídej do o „stechách olovných" a „mostu vzdech!" Je to jen trochu táhlý a všelijak modulovaný vzdech na židli tam sedícího strážníka zíváním nazývají v oby-

Pece však

sn

—

ejném život vzdechy

ty.

Náhle se otevrou malá dvíka ve vratech a vyjdou ti postavy mužské. Všichni ti jsou v obleku civilním. Strážník za nimi zase dvíka zavírá a praví polohlasit: „Dobrou noc, pane komisare!"

z

nich

*)

Psáno za doby samosprávné obecní

policie.

52

„Dobrou noc," odpovídá pan komisar taktéž polohlasit, vztyuje límec svrchniku a balí se peliv v šálu, nebo je pronikavo, sníh poletuje spoe a je roz-

zem

vlhlá. ulicí

Pan komisar kráí volným krokem Bartolomjskou dál, za ním se loudají taktéž voln assistenti jeho dva

dnešní,

Ústední

ti

strážníci

civilní.

Nemají na spch dnes.

úad

pražské policie obecní nepoložil jim zvláštního úkolu, vyšli si jen dle codenního pedpisu, jako vycházejí denn hlídky také z jednotlivých komisaství, k vli vyištní pražského vzduchu, a aby pražské vagabundstvo nezapomnlo, že nad ním bdí oko písné stále. Pan komisar ví, že dlouho ped plnocí bude hotov, tak že možno pak navštívit ješt solidní hostinec za píinou vlastní restaurace, ví také, že nebude dnes velkých dojm, vždy nemusí dnes ani do tch nesnesitelným puchem naplnných stáj a nejsprostších hospodských jizeb, kde bud na poloshnilé slám, bud na holých stolech za poplatek nových vyspává se opilé pražské žebráctvo a tuláctvo. Je mu to zajisté píjemno, že nemusí dýchat v puchu tom, že nemusí dívat se do omrzelých tváí hrubých podomk a v sychravém poasí tlouci dlouho do vrat, která se osobám nepolicejním na skoupou píd otevrou teprv pak, když osoby ty byly ped blikavou podomkovou lucernou vykázaly se tím tyrkrejcarovým majetkem. Pan komisar za dne také ani na to nepomyslil, aby sob uinil plán njaký, a je také nyní s celým plánem díve hotov, než byl došel jen konce Bartolomjské uhce. Zde ho assistence jeho pedešla. „Pane komisare, pjdem zrovna do židovského ?" ptá se menší a starší strážník civilní. Zná již své pány a ví, kdy a kam který. „Zastavíme se v nákladním ", praví u Š pan komisar. „Snad se tam leccos potlouká."

ty

dom

53

Nyní již jdou strážníci na nékoliií krok ped panem komisarem, jako by pední stráž výpravy. Jeden k druhému prohodí vždy teprv po chvilce njaké jednotlivé sloAo,

za

každého

to

sob,

a

nenápadn, tím pilnji prohlížejí zvlášt osamotnlé ženské.

je potkávajícího,

—

Tak to jde „pravé oko v právo v levo levé oko v levo v právo" chvilku dál, až dojdou naznaeného jim nákladního domu. Z viiitka zaznívá hlomoz, teskavý zvuk trub a klarinet. Obchzka vejde bez otálení do vnit. Hluk trvá ješt okamžik, pak slyšíme jej, stojíce zvení, znenáhla usínat. Také hudba se náhle perývá, ješt si zamouk' klarinet a je ticho. Avšak ticho se drží jen as minutu, znenáhla se hluk znovu rozvinuje a roste. Již zase zaínají trubky a klarinety a v prvodu prvních takt jejich vynikne obchzka zas ven na ulici. Místo tí osob vyšlo pt. Obchzka tam byla sebrala dv osoby. Menší z nich je njaký venkovský hoch as osmnáctiletý a jde pokorn a tiše. Vtší z nich, vytáhlý a hubený, pipadá ti jako známá již noní staíáže pražská. Šat jeho je jen lehký letní, z krátkých rukáv až píliš krátkého kabátku ouhají kostnaté ruce, ostrý obliej je zarostlý nepravidelným vousem, zpod placaté epice visí rozcuchaný vlas, oko jeho svítí divoce. Jakmile se octne na ulici, jme se živ rozkládat. „Herr kommissaer ich das darf mir nicht mehr gemuss recht sehr bitten scheh'n, abyste mne každý týden jednou sebrali, das bin ich nicht gewohnt!"

—

—

„Jen jdte pijete

celé

dny

tiše!

v

Jste

penz!? Jdte!" „Já bojoval v Mexiku

mne

—

já

lenoch,

hospodách

—

—

nepracujete

a

pece

odkud berete k tomu

zeptejte se kde chcete

jsem pražský synek!" rozkikuje

na

se vytáhlec.

"

6i

„Bohužel

—

zbavih! Ted ale nho, A.!"

bychom se vás už byh dávno šupein nekite a jdte tiše! Vy jdte vedle

sic

Prvod

se hnul ku pedu, naped A. a oba zatknutí, pan komisar s druhým strážníkem. Berou se smrem k staromstskému námstí. ješt poád nelíbí," podotýká pan ko„A. se

vzadu

mn

misar k svému sousedu. „Stydí se za svj úad, a sotva Mli jsme už toho hocha nkdy, že se ode dveí hne co íká, že je z Dobíše?" ješt jsem ho nevidl." „Ne „Možno, že nelže, a že mu opravdu nkterý darebák ukrad výkaz; ale jaká pomoc, vyspí se alespo !

—

—

v teple!"

V tomtéž okamžiku Mexikán divoce výkik" a praštil sebou na zem. Rukama nohama tlue kolem sebe, hu„Nebijte mne pro pak mnou strkáte je lákaje: Necht mne, vždy jdu poto zacházení s lidmi? slušn a nebráním se vám!" Nkolik kolemjdoucích lidí Komisar ovšem se zastavuje, Mexikán kií tím více. vidl, že to lehkomyslná hra. Piskoí s druhým strážníkem a jme se sám zdvihat Mexikána, jenž se tváí, jako by ani hnout se nemohl. Také zatknutý venkovan

— —

—

pomáhá. „Chovejte se slušn, to vám íkám, nebo se vám nepovede dobe! Taková ostuda vám neprospje, já vidl dobe, že strážník jde klidn vedle vás!" „Ne, milostpane, on mne „Mlte!" Prvod jde opt dál, jen že nyní pan komisar drží

—

druhým strážníkem tsn za zatknutými. Popošli as padesát krok, v tom se svalí Mexikán opt k zemi. „Fuj, hanba," ve a mlátí kolem sebe, „to je zacházení

se s

55

Strkat lovkem, až padne? To je ta obecní Hanba!" „Ticho a hned vzhru!" velí komisar. „Do oí jim to eknu, že je to hanebné jednání já jsem pražský synek!" ve Mexikán vida, že se etn s

lidmi?

policie?

—

lidí

zastavuje. se k nmu. „Dám vás do „trojky" nevyjdete z ní ven!"

Komisar sehnul a po ti dny

mn

Slovo „trojka" mlo divotvorný úinek. Mexikán se sám a sám a kráel nyní krokem tak rychlým

vzdvihl

ku pedu, že

mu

sotva staili.

do strážnice na staromstské radnici. „Toho zde dejte hned za lat," velel komisar; ale Mexikán, v místnostech dobe obeznalý, kráel již sám k „latím". Vešli

mn

Pan komisar zasedl k psacímu stolku a vyndal z kapsy tištný formulá „zprávy o zadržení a zatknutí", in bianco jn)enem jeho již podepsaný. Vyptával se zatknutého hocha a zapisoval do „zprávy" jméno, zamstnání, píslušenství, popis osoby i vcí, které u nho jsou nalezeny. Na penzích ml hoch jen nkolik krejcar u sebe, ostatek, nkolik zlatých, byly mu prý též uzmuty krádeží. Jeho odpovdi byly tak prostoduchý, že pan komisar brzy byl upevnn v pesvdení, že nemá darebáka ped sebou. spát zde na lavici nebo na pryn, má ale arci že musíte dát pece pozor šeptal pan komisar a odcházel zas, sprovázen

„Necht ho isté prádlo na

na nho," svými dvma

sob;

strážníky.

se dnes brzy dostali ke kamnm," podotknul menší. „Však zaíná to hlun mne len chlap dopálil snad ale tak neskoníme, jak jsme zaali," odvtil mrzut pan komisar. „Pojdme ted do židovského!"

„To jsme

—

—

56

Pokraováni

v

„malé obchzce"'.

Nepravidelné, co nejužšími jen ulikami prorývané židovské msto naše pevzalo pi obrovsky rostoucí Praze úkol, býti stinnou stránkou vekého toho msta, stinnou stránkou v zlém i dobrém smyslu, pavkem i fialkou. Posud se pne ,ermv", tenký ten drát od ulice k ulici, vyznaujíc hranice nekesanské tvrti je zvykem a pedsudkem požehnán a dosti silný, aby udržel v mezech bylo po vky samosvých posud skoro vše, co v statn rozkvétalo, ale ne dosti silný, aby zabránil svtu zevnjšímu mocný vplyv a styk. Síla klikatých uliek etné prchodní domy s prchody i za bílého dne temnými, domy vysoké s potem malých byt k neuven velkým, vše peje skrytosti všestranné. Máme zde sve pedmstí Manzanares, v vykvétají nejkrásnjší nejpvabnjší typy ženské, ohnivé jak orientálský granát svou rue Mouffetard plnou nejbídnjších krámk hadráských. své pobeží temžské, v poloslepé okno pusté sprosté koalny stídá se místy ob s ervenými drnkot harf dusícími záclonami ješt sprostjší kavárny Kdyby njaký Hausmann tuto ást msta „sreguloval" snad by naše Manzanares rozlrousilo kvty své po ostatních ástech msta, snad by naše pobeží a naše Mouf;

nm

nmž

nmž

dm

poslednjších by muselo již nerozlun ke každému vtšímu mstu a japonské Yeddo má je práv tak jako ruská Moskva a americký New- York. fetard se roztrhlo,

ale každé

povstat jinde znovu,

Sem sem

vysílá

zacházejí

svého.

si

Také naše

z

nebo patí

oko policie

nej pátrá vjší

paprsky své,

obchzky co do nejbohatšího revíru malá obchzka vnikla již do moderního

57

toho

jednou z jednoduché a valil se jako zstal hned u

nkolika ulikami a zstali

Prošli

labyrintu.

ped

etných

misarem ku pedu. Místnost je malá, jen G jící,

pec

stát

Oteveli do ulice jdoucí, na pólo zasklené dvée. Oblak dýmu vyhrozivý sloup. Vstoupli; jeden strážník dveí stát na stráži, druhý tlaí se s kokoralen.

tu ale

na tyicet

—8 lidi

tverených sáh ítapohromad, nad nimi

dýmu, dostaujícího pro dvoje kasárny, tak že mocná, starobylá olejová svítilna visutá žluté své svtlo postupn na šedé a mrákotné mní. Postavy pítomných vypadají v šedém tom svtle až ovšem, nevypadaly by krásn pi svtle nejkrásnjším, a skoro lze íci, že jim ten svtlový popelec sluší jako mlha spustlé roklin. Jsou to lidé obojího pohlaví, nejrozmanitjšího stáí, ale obliej stejn vyžilých a chorobných, šatu jen o nezvetšelého, lidé od hlavy k pat patrnost více

dsn —

mén

onoho páchnoucího rázu. jakéhož dodává opilost neuprositelným návykem se stavší. .Je to nový druh lidí, jejž vytvoila teprv kultura. Avšak jakož píroda skoupá je u tvoení nových druh, takž sob zas bohat zahrává pak pi tvoení rozmanitých individuí. Všichni jsou zde stejni

a

pec každý

pro sebe zcela jiný,

pedmt

pro

Ne pro ono studium hloupé, které míní na oblieji íst povahu a na lebce nalézat orgány zlodjství, opilství atd. jako by píroda pak netvoila tch vyvýšenin lebkových víc, kdyby náhle pestal majetek a pojem jeho, koalka a zoufalá svdnost její zvláštní studium.

—

!

—

nýbrž pro studium, které poznavši runy v oblieji, pátrá po píinách osudné gravury té a z individua uzavírá, jak by se celému druhu pomoci mohlo. Kdyby komisar chtl, mohl by mnoho o tch lidech vypravovat, znát je všechny. Tamhle mezi vojáky, sem Nerada, Sebrané epit; VIL

K

!

58

náhodou zabloudilými, za jediným stolem zde se nalézajícím sedí medik, jenž v Itálii promovoval, Anglii prov Praze stal se „cynikem cestoval, ve Francii žil a z pesvdení". Na jeho tvái, druhdy znak geniálnosti

—

nesoucí, zapadla již každá stopa myšlénky v žluté opuchlosti; pece se však zrak klopí ješt stoudn k zemi. V houfu stojících piják, držíc prázdnou sklenku v ruce,

vyniká vysoká postava bývalého dstojníka postavu tu nahnula lehkomyslnost, stížilo s nejvtší pohanou spojené vylouení z dstojnosti, zlomilo klesání vždy hlubší a hlubší, setkávající se se soudy. Vedle nho propijí bývalý bohatý pražský vzpomínky své a kolem tohoto tlaí a tisknou se ostatní koaleníci. Došli cynismu cestami nejrozmanitjšími, jedni bez viny a osudem, druzí osudem i vinou vlastní, tetí chudobou již do kolébky vloženou, která požitek excessivní zjevila jim co myšlenku nejvtší. Jsou to také hrdinové, ale z tch, kteí životem opovrhují proto, že jim život nieho neposkytuje; avšak i kdyby samovoln byli odhodili požitky vyšší, a v nejhrubším cynismu vidli to, co jim jedin zadost iní, neuškodí-li jinému, nelze jimi opovrhovat: jeden slávou, druhý ostrým nápojem nech každý probijí a propijí svj život, jak chce Kletá reflexe, do všeho se plete! Ale pospíšíme si nyní, pan komisar beztoho nám nebude zde povídky vypravovat, jemu je také hlavn jen na druhu záleženo, k vli kterému je úadníkem, individuum má platnost jen dle svého balíku v „policejní registratue", dle nových pírstk k balíku tomu. Pan komisar protlail se tsným houfcem sem a tam, prohlídl si všechny tváe, z nichž nkteré ho pozdravovaly co známého již ochránce, a seznal, že vše to dávno :

mšan

—

nkomu

již

dobe

zná.

—

!

59

„Jak pak „Už zase

—

poád

jste

se

opilý

ješt nechce do práce?" sotva že jste pišel ze špi-

a

tálu!"

„Kam

ten kabát, který jsme vám pedeuž zase prodal!?" Všelijak zní jeho oslovení, ale odpovdi jsou jen vyhýbavé, jednoslabiné. Za to sprovázejí zraky pítomných tím živji

vírem

jste

dali;

dal

že jste jej

a výmluvnji

každý pohyb a každý pohled jeho. Také stojící za malým pultem v kout a stežící malý soudek a nkolik špinavých lahví, z nichž jen za hotové hostm nalívá, dívá se a pozoruje nezvané své hosty mlky a lhostejn, jen mžikem pelítne rudou jeho tváí úsmv pralehýnký. ,Aj, zde je nkdo, koho neznám!" dí komisar a klepe na zemi sedícímu mladíku na rameno. „Vstate držitel

místnosti,

trochu!" Mladík vstává. Je to hoch as patnáctiletý. zapadají mdlobou, tvá jeví úplnou zmoženost.

Oi

jeho

„Odkud jste?" „Od Písku." „Ukažte svj výkaz." Mladík se nehýbá. „A., vezmte ho tam k sob!" V tomtéž okamžiku zatáhne starší civilní strážník pana komisara za loket a ukazuje na otvor ve zdi, velký jak dvée. „Terezka!" zašeptá pi tom. „Je tam nkdo?" táže se pan komisar hospodského. Hospodský hodí lhostejn hlavou, jako by chtl íci Po:

dívejte se, chcete-li

Pan komisar vejde se strážníkem tam. Naproti otvoru starý píštipká a spravuje pi praslabém, zvení sem ješt vnikajícím svtle ženský stevíc. Hadrovitá obuv sedí

té

chudiny musí zde starce toho

živit;

mnoho

as nevy5*

60

dlá,

ale

mimo

kus prastaré

nieho nepidá. Ani nezdvihne

kže a kus špagátu také hlavu, když komise vchází,

a klepe klidn dál. Strážník vnikne do tmavého kouta v právo a hned kik a proklínání nkolika mužských. Strážník pitáhne njakou ženskou do svtla. Za

na

to ozve se ženský

ženskou vyhrne se nkolik voják.

máte

jaké

„Nevíte,

nám?" napomíná

ureny,

tresty

komisar.

„Mám

zprotivíte-li

se

poslat pro vojenskou

stráž?" Vojáci se zarazili.

„Pjdete

s

dvacítileté, bosé,

námi, Terezko!"

Terezka jest

dve

as

chudého obleku, rozcuchaných, žlutým

šátkem jen napolo pokrytých vlas avšak hezká je vzdor tomu a vzdorovit pohlížející její tmavé, jiskrné oko lze nazvat i krásným. ;

—

ševe, sem moje ste„Ale obout se pec musím Vklouzla do stevíc a dává starci nkolik krejpodotýká zas, k výprav hotova; náhle car. „Tak" však se zarazí, hodí hlavou a praví vzdorovit: „Ale když musím já, jde Hofmanka taky! Pane komisar, Hofmanka je tamhle pod prynou schována." více!"

—

a

—

„honem „Hofmanko lezte, lezte," volá strážník, není nic plátno!" Uvnit výklenku nastává lehký šramot, vojáci se rozstupují a mezi nimi vychází ženská skoro tyicetiletá, nepkná a neistá. Kolem suchého jejího tla flandá se sukn jediná.

—

„A

ted

pojdme

—

ku pedu!"

velí

komisa.

„Ale bože, to je zima!' bduje Hofmanka, když byli vyšli na ulici. „A tam uvnit bylo tak teplo musela's mne prozradit!" „Bodej," hnvá se Terezka. „Když jdu já však

—

—

"

61

nezmrzneš za ten kousek cesty. Chceš-li, dám ti chleba, milostpán dovolí „Ticho ted na ulici! Jdte! A vy, Terezko, vám jsme ekli, že kdykoliv vás tady najdem, budete vždycky zavena!" „Chtla jsem si dát jen stevíce spravit."

—

„Známe to !" Hofmanka drkotá

zuby. Náhle se obrátí k panu ko„Milostpaní poslali Rakovnickou teprv pedevírem na šup a dnes je už zase v Praze!" „A kde je?„Kde by byla vždy to vdí!" Ale kam „Dobrá, však my si pro ni dojdem se nám podl ten písecký hoch? A., kde je?" A. neví odpovdi, pi odvádní obou ženských byli misarovi.

—

!

všichni na

—

hocha zapomnli.

„Vždy

ale vyšel s námi," rozpomíná se „Ovšem," kývá komisar hlavou, „a pak

uklouz' Fi

—

!

ti

Prohnaný njaký chlapi nejsou v

A.

nám njak

opilost jeho byla líena.

šibal,

niem

konen

poctiví!"

íll.

Ješt

dalši

Zavedli

pokraováni

v

„malé obchzce''.

je.

vnoili do úzkých uliek a kráeli smrem k tak zvanému „Brabínu" (výbžek k Milosrdným), kde to vypadá jako v úzkých ulikách kolem Palais Royal, tch ulikách, kde potkani za bílého dne lidem pes nohy skáou a v domech bydlí onen rmut loretství, který nesmí ve volné Paíži ani do boulevardních kaváren více.

Zase se

již

62 je jedním z neetných obor, penechány jsou samospráv obecní avšak obor

Dohled na prostituci které

;

stokrát dležitjší než mnohý a ovšem billionkrát dležitjší, než to

pomr mže

i

znalý

tuší,

tušit nevinnost.

Energicky spoutala obecní policie nezbytné to zlo a kdeozvaly se hlasy kompetentní, stavna v ohledu tom nyní Praha na místo již nejpednjší. Železnou „amazonkám veselosti", jichž rukou vládne se zde poátek klíí bud v lehkomyslnosti, marnotratnosti, samolibosti a lenivosti, bud v opravdovém, nkdy dojemném neštstí, a jichž konec bude as vtšinou bída taková, jaké i vzení bývá pak dobrodiním. Policie pražská zná as padesát „veejných" míst a as pl druhého sta obyvatelek jich, z nichž jedny jsou „služebními knihami" vázány k udáni každé zmny místností, jiné pak, bydlíce v soukromí, jsou alespo nejpísnjšímu dohledu zdravotnímu podrobeny. K jich úplné náprav nestaí policii pomcky hmotné, dle uznání nejbystejších pozorovatel, jako na p. Parent Duchateleta, snadno možná náprava, možno opravdu vrátit stud, s ním pojem hanby, s pojmem touhu po vybavení se. Snad je tu síla povah v jiném ohledu každého nžného, ba i šlechetného citu schopných, ale práv v tom ohledu jistém usnul pojem onen, a nebohé ty, dobrovolné nebo nevolné obti spoleenských jsou již v také bezprostednosti co do zamstnání svého jako Hindusky, jako obyvatelky japonského Niponu nebo ostrov australských, jichž pirozená bezprostednost samého Gamoensa nadchla až k poetickým veršm. Policie nemá pomcek k nápravám a nemá asu nadchnout se na stopy veršovnické ona má jen pomcky na dohled lékaský, patrolujíc po Píkopech, Baštách atd. zamezuje, aby stopy tajného života veejnosti se nevtiskly a hledí dopídit se stop tch, které koliv

tm

a

pomr

;

.

63

oku policie zstat tajný, aby také tyto podrobila chtjí dohledu svému. Co do posledních pozoruje se periodický, výroní píboj a odboj, v masopust, na jae, kdy as bohatých neb nových šat nastává, bývá jich nejvíce, i

rodit

práv

se

z

marnivosti.

Messalin je

zde

i

jinde

málo.

Zamstnání to nemže být lovku píjemné a nedivíme se panu komisaru, že krok jeho volný ponkud o nezbytnosti svdí. Jeho assistenti loudají se za nim, nevdouce, kam to vlastn jde. Konen se odváží starší z nich na otázku. Pan komisar hodí jen mlky hlavou, zstalf práv stát ped jakýmis dvíky, pímo z uliky do bytu vedoucími. Zaklepal a dvíka již se otevela. „Pan komisar," vydechla žena nemladá a velmi po domácku obleená k sedícímu zde muži. „To je mj muž, pane komisar!" vždyf vím," dí tento. „Jdu sem jen proto, že je praví, že má u vás svou služební knihu

„I

.

.

u nás a schovanou."

ted

nemá u mne

nkolik kousk prádla, praví žena a vystupuje na sedadlo, aby dosáhla na vršek almary. Malá a nepravidelná svtnika, skoro v trojhranu se klikatící, je petažena provazy, na nichž se klátí prádlo, dotýkané strážníky sem tam pecházejícími a do každého kouta hledícími. „

tamhle

.

.

.

.

„Ne,

nemá

tu nic,"

knížku do ruky a zas

„Ukažte

do

ní.

nic než

ty její klenoty visí,"

„To

mn

ji

dotvrzuje žena. berouc

njakou

odkládajíc.

veh pan komisar. Nahlédl Bendovy? A jak pichází k vám?"

tu knížku,"

je knížka

mn

„Hledá službu a dala si ke knížku schovat." „Neškodí, vezmu knížku s sebou a at si pijde Bendova pro ni k nám. Podíváme se, co to vlastn je," a

"

64

pan komisar vstril již knížku do kapsy. „A nepecho!" vávejte nikdy žádných revertantek „Prosím ponížen, to já ani nevím, co to je." „Vždyt

je

dobe!

do Prahy dobrou noc!"

vracejí

zas

Jsou to, které bez dovolení se neznáte jich? Tedy pozor

—

—

„Ponížen ruce Hbám.'' Vynikli zase na ulici a kráejí mlky ku pedu jako díve. Nezašli daleko, když náhle nco kroky pana komisara zaráží. Z vnitka pízemního bytu klepe se na okno a ženská hlava kývá jako v pozdravení. Strážníci pitiskli se ke zdi. Hlava zmizela od okna, slyšno vrznutí dveí, cvaknutí kliky domovní a dvee do ulice se otevely. Pan komisar vstoupí na práh. „Mýlíte se ... zavedte nás do bytu „Ah to je náš milostpán," koktá pekvapená, „prosím, tady jsou dvée nízký, se nikdo neuhodí!" Nízké dvée se otevrou, komise vstoupí do spoe osvt;

!

—

—

a

lené jizby. že nemáte nikoho volat ani lákat, budete Ukažte knížku, máte-li ji zde," velí komisar k ženské, s jejíhož oblieje nepíjemné pekvapeni ješt nezmizelo, a rozhlíží se jizbou. Jizba tvoí malý, pravidelný tverhran. Stny nebyly as dlouhá léta již bíleny, a vypadají pi kmitavém svtle kahanu na stole stojícího ješt snad ernjší, než jsou. Mimo místo pod stolem je „Víte,

trestána.

ty

málo prosté podlahy, nebo v každém ze na zemi mocný, široký a do sievíce zvýše vycpaný slamník, obklopený dvma prkny k stranám volným. Jsou to jako by tyry byty v malé té jizb, skuten také pro tvero nájemník zízené. Na dvou slamnících povaluje se po nkolika malých dtech, matky jejich sedí na pokraji, otc zde není snad jsou dti sirotky tu velmi

kout

je

;

65

matky vdovami.

Na tetím

ženská postava komise, s pod šátku jí ale svítí dvé koiích oí, jedovat na píchozí upjatých. Na tvrtém loži sedí jakýs mladík as dvacetiVedle nho, držíc ho letý, dle zevnjšku emeslníek. kolem krku, stojí dvátko as desítileté. Dívá se na pišlé pány okem velkým, bázlivým, jí podobné návštvy cizí nejsou nic nového. Dvátko to není hezké, tváika jeho je bledá, hubena, ano chorobná, ale mluví k nám oním výrazem, „jenž nemluví aniž pláe a pece pohne'", výrazem nejistší nevinnosti. V tom výrazu je tváika tak krásna, až on zmizí, není síly v širé pírod, aby vkouzlila podobnou zas krásu ve tvá tu. Za mladíkem sedí mladice o nco jen starší, erných vlas, jiskrného zraku, tmavého, vesele se na svt usmívajícího oblieje. „Knížku má paní," odpovídá první ženská, blondýnka to as ticetiletá, oblieje ne práv píjemného. „Nu stará, hejhejte se pec a ukažte knížku." Na loži to zahuhlá a leniv hýbe se úd za údem, až konen vzpímí se postava celá. Je to žena stará, kostnatá, oblieje tah co nejostejších, krku a ader k neuvení hubených. Vzala hlubokou lepenkovou škatuli ze zem, postavila ji na stl a když pošinuvši šátek do zadu, zaala se pi zái kmitavého kahánku probírat v rozmanitém obsahu škatule, vypadala danteskn. Pan komisar rozhlížel se po pítomných i mluvil pi tom se starším strážníkem potají Patrno, že zde nebylo pro nho mnoho neznámého. Ted padl zrak jeho na mladíka. „Kdo pak jste vy?" sdlovala rychle brunetta „I to je milý" „tenhle pán ho dobe zná," dodala, ukazujíc na strážníka a

schoulena

;

ani se nepohnula

loži

leží

pi vstupu

a

,

mj

staršího.

—

—

66

otce jeho," svdil tento, „jsou oba pražští nieho na n," dodal tajn. Pan komisar byl patrn spokojen, že tu nemá ped sebou nikoho z tch, jimž se íká v Berlín „Louis", ve Vídni „Strizzi"

—

„Znám

i

a nevím

a v Praze „Josef".

Ano,

i

prázdnotu, celou.

A

nosti své

lovk pedpokládal úplnou srdce píroda a žádá lásku opravdovou,

tam, kde by netrpí

láska ta

—

jí

má

zde

rovnž všechny odvké

vlast-

slepost.

i

„A í je to dvátko?" táže se zas pan komisar, klada ruku na hlavu dítte. Dvátko se pod rukou jeho zachvlo a pikrylo si oi loktem.

—

„Týninko nala blondýna, s

opice

—

bud pece hodná!" napomí-

pivinula dít k

nevýslovnou láskou.

„To

je

sob

mj

a pohlížela na

diamant,

—

z

té

n

musí

být nco, a kdybych mla žebrat, nco " náhle zarazila matka, jako by se lekla njaké propasti, a znovu pivinula pevn dít k sob, jako by tu propast chtla láskou vyplniti. Aby jen rozpor mezi nauením a píkladem nerozevel znovu propast tu Snad že se ta myšlenka matky zmocnila, trhla sebou náhle, rozhlédla se rozpait a vidouc „paní" stále ješt v krabici se hrabající, spustila píke a oste. !

„Nu, copak tak dlouho dlají, babo,

nemžou

pro

samé snáe k tomu?" „Už to mám," sýpe babice a podává panu komisaru knížku. Pan komisar ji vstrí do kapsy. „Pijdete si zejtra pro ni! Dobrou noc!" „I pijdu prosím, pozor na dvée!"

—

—

„Pjdem

ješt

„Potloukají

tam k lázním."

nkam?"

se prý zas

—

táže se starší strážník.

po

J.

ulici

—

podíváme

se

67

Strážníci jdou naped, krokem chvatnjším, jako by jím chtli pana komisara donutit, aby také njak zrychhl konec obchzky. Pan komisar má toho v dnešním sychru také už dost a poddává se voln jejich spchu.

Za nkolik minut

došli

J.

ulice,

strážníci

zbystili

krok ješt více a vnikli hned samovoln do známého jim již nádvoí jednoho z tamjších dom. Než pan komisar

krok popošel, byli strážníci už zase zde a mladé, dosti elegantn obleené holky. „Je to Waltrova a jedna cizá," raportuje mladší strážník, dívaje se vtší holce pátrav do oblieje. „Smlou-

o nkolik vedli

dv

s njakým pánem." V tomtéž okamžiku vyšel pán

valy se tam

z nádvoí, vtisknul si klobouk do ela a ubíral se kosou na druhou stranu ulice. „Vás, Waltrova, máme ale každý okamžik," praví komisar kárav k menšímu a hezímu z dvat. „Co mám dlat!" pokrí tato lehce rameny. „Tedy na strážnici! A., vedte je!" Vtší zaíná odmlouvat. „Prosím t, dlej rámusy," míní Waltrova pohrdli v. „Po Píkopech bys dovedla chodit, vid? Jen když budeš jednou v base, budeš tam taky víckrát!" Brzy vešli do strážnice novomstské v ulici „u za-

stavárny." Je tu milé teplo, jasné svtlo, a idyllická

ených zemat napluje vzduch

;

vn

va-

uniformovaní strážníci

za istým, dlouhým stolem a loupají si spolenou svou veei. „Skoro mám chuf taky na kousek," míní zas Waltrova. „Mlte a odpovídejte jen k otázkám!" Pedbžná zatykai zpráva je brzy napsána. se vyspíme," nutí Waltrova „Nu tak pojdme zdráhavou svou spolenici. sedí

— a

!

68

Odevroii jim dvée na chodbu, studenou a slab osvtlenou. Zde jsou dvoje od sebe oddlené pryny v laových, pevn zámkem uzavených klecích. V oddlení pro mužské leží nepohnut osamlý vze; polotemnem vypadá jako lité zvíe, v kleci hmoždné. Když zavírali dvata, pohnul sebou a živnul mrazem. dobrou noc A zimní noc je tak dlouhá

—

IV.

Ve

fortné.

Dosti velká a prostranná sí, ale nízce peklenuta. to spouští se s klenby uprosted sín mocný zdný Od sloupu ke zdi sloup dol a dlí sí i svtlo její. nevysokými okny táhne se vysoké zábradlí mezi

Mimo

obma

dlící také ješt ást pední na dví. V pozadí sín jsou mohutná kamna, u každého okna stojí prázný,

devné,

jen prostým

kalamáem obmyšlený

psací

stolek,

takto

dv

malé olejové svítilny adí siln na zdi a vyprskávají nepravidelné, smutné svtlo. Pímo naproti vchodu jsou dvée do jizby druhé, taktéž nízko klenuté, ale menší. Dvée jsou oteveny a

je tu

prázno a pusto. Jen

Hned

za nimi stojí svícen s lojovou stojanu a u tohoto pozivuje muž nemladý ale statný, vlas zcela krátce pistižených, oblieje plného, erveného a hladince oholeného, oboí vysoko vypnutého. Je to „pan profous" obecní naší policie, fortný její vzení; slušel by zevnjškem svým nejen policii, nýbrž teba i klášteru, co fortný nebo co pater kvardián. Musíme již íci, kde se nalézáme. Sí práv popsaná je „pijímací sí" naší policie, jak tato nade dvée napsala, i „fortna", jak iká lid. Nalézá se ve spojovací

vyniká jimi svtlo. svíkou na psacím

b

!

69

budov

mezi

policií

obecní a státní a

má

proto

také

dv

malá nepatrná okénka do dvoru budovy státní chodbiky spojovací, pepažené pevnými dvemi, jež se na zaklepání emenem zvnit fortny otevírají. Jde k šesté hodin zimního rána, venku je ješt irá tma. Pece však slyšíme, že ve dvoe budovy je již živo. Kohout tam kokrhá poslední své noní pipomínky, spchavé kroky dvou tí osob najednou svdí, že se práv koná ranní istní vzeských místností, vzdychavé vrznutí hlavních vrat naznauje, jak strážník umdlený nutí své zlenivlé již nohy, aby se hnuly po chvilkách ješt a do

—

vždy ven nepichází-li již ráno a s ním vystídání. Chvilkami vrznou také dvée naší fortny a vchází do ní topi. Pikládá uhlí do mohutných kamen. Brzy to tam praská vesele, zá z nich šlehá a krouží se po podlaze, píjemné teplo rozbíhá se síní a po vnitních oknech ine se pot. Zase se otevrou dvée a vejde klíník. Mrští zlostn svazkem klí na stl, mne si ruce a obchází kolem sloupu ke druhé jizby. „Dobré jitro," peje panu profousovi. „Dobré jitro," dkuje se pan profous a pokrauje v kanceláské práci své. Aby se pozdji nezdržel, píše sob hned naped do „hlavního journálu", linkovaného, ísla píštích Dospl od 1. ledna již do druhého tisíce — pan profous musí umt dál poítat sem pichází do roka pes 2o.0UU než do sta, nebof „To jsem ml dnes noc!' zlobí se klíník.

dvem

ádn

vz.

vz

„Nu?" „Víte

ta,

co

v noci tlouct na

nám ji pivedli vera od soudu, zaala dvée jako bláznivá a naíkala, že je jí

—

Bžel jsem hned to jsem pochodil Jedna babika ekla, že je už na pensi, a druhá, že

zle.

potí a

nemže

ven.

Bžím

!

tedy zas zpátky a

okresní tuze

se

dám

ji

na

"

!

70

aby pivolali pana doktora a vzali truhlu, K ránu jim tam zaala znova zpívat, kdyby bylo tecT pišel pan doktor a ek', že jí není nic, ale pranic. strážnici,

h.

To

jsou

—

„Jsou, jsou,"

klidn

svdil pan

profous, maluje své cifry

dál.

Klíník, potšen souhlasem, ubírá se zase ven. Nastává ticho v síni, takka ticho snu a dímoty. Jen ta kamna popraskávají sob veselou. Nyní teprv pozorujem, že v stínu sloupu stojí tu,

devným

multiplikaním znamením obanmý. Ovšem v dímá luzné bohatství italských aríí, vídeských valík a pražjako nasolení saští skiských odrhovaek, ale jsou nabodány na devný válec a není vánci na šru tu jejich pán a kouzelník, jenž má talent železnou kliku k tomu. Však dí píse: povznesen nad lený plátnem

flašinet.

nm

Je

—

—

i

Aj píse v dálku, v dálku spje, a když se již

hudec

píse k její

dáli

rozletí,

musí, musí za ní

A

také tento hudec bude musit sem za písnmi svými a dostane tyiadvacet hodin pro „nepovolené blažení lidstva" a „pílišnou upímnost výrazu" v rozmluv s uniformovaným strážníkem. Náhle se zas z venkova blíží kroky. Dvée se otevrou, chudobn vejde klíník druhý, za ním muž obstarožný obleený, za tímto úadní sluha s knihou a ouhajícími z ní spisy. Je to ouadní sluha z trestnice u sv. Václava.

Pivádí muže, jenž byl k nkolika msícm odsouzen pro nešastnou rvaku, práv trest svj pestál a policií naši má být do rodišt svého dodán.

;

71

Sluha odevzdává klíníkovi spisy, vyndal z kapsy papír a zaíná z nho vypoítávat peníze. „15 zl. 3'J kr. a zde kabát, vesta a dv košile," dodává klada malý uzlík na stl. Peníze byl sob trestanec vydlal drobnými pracemi ve vzení.

—

Klíník kvituje peníze, muže a svršky, a sluha jde. Svršky se zanesou do zadní jizby, pan proíbus velí „do šestnáctky!" klíe zazvoní a již je v jizb zase ticho a pusto.

Však ne na dlouho. Venku zazní síla krok a rozmaDvée se rozlítnou, oba klíníci vejdou, za nimi mstští strážníci, za tmi houf mužských a ženských nitých hlas.

a zase strážníci. Sotva že se dvée za nimi zavely, odvírají se znovu a vcházejí noví strážníci s novými lidmi. Pivádjí ted z jednotlivých komisaství, co tam bylo od veera do rána se sešlo a odevzdalo. Nejsilnjší dodávku má vždy Staré msto, jehož komisaství pijímá v žizatknuté. dovském i

mst

Strážníci odevzdávají okresními sekretái podepsané zatykai zprávy oba klíníci mají s panem pro fousem co dlat, aby rychle pijali zprávy ty, v nichž je i každá spáchaná nadávka svdomit zanesena a do zpráv vnesli íslo vzení. Takto není mnoho práce spisovní s tím skoro žádné srovnávání popisu osobního s osobami skutenými, nebo u daleké vtšiny nyní pivedených je místo podrobného popisu jen lakonické „známá" neb „známý" zaneseno. Nejvíce ale femininum „známá". Velký poet tchto ženštin pivádjí sem každého rána nejsou-li práv bytosti ty vbec zaveny. Starost o svj byt penechávají slavné policii zcela a beze všeho obmezování slavné policie, proto také je v zatykaích zprávách ada pražných rubrik a obyejn jen udáno ;

—a

i

72

„pro tuláctví," „pro veejnou nemravnost," „pro povalování se na ulici," pro opilství," atp., o bytu ani ei. Mužští se chovají tiše, za to poínají ženštiny ihned nezbednt. Známo je o ženštinách takových, že teba by jednotliv chovaly se asto pokorn, ba nkdy i stydliv, jedna ped druhou se z každé nžnosti stydí, jedna druhou pak frivolním vtipem a drzostí pekonává, berouc pustý smích ostatních v lechtivou odplatu. Ženštiny pecházejí jizbou sem a tam jako doma, toí se na opatku, chroupají housky a jablka, z nichž sob sdlují co nejpátelštji, povídají si, vtipkují, smjí se hlasit. Tak hlasit, že pan profous musí asto stentorní „ticho!" zahmít, aby jen na chvíli ztišily se vlny zábavy. „Jste íst?" táže se jeden z prozatímních inkvisitorv muže chorobn vypadajícího. Otázka elí k onomu druhu lidských parasit, jehož vražd vnuje Hotentotka zuby, Evropan jen nehet. „Nejsem," odpovídá tázaný a inkvisitor zapisuje co íslo vzení „trojku".

upímn

„A vy?" „Co já?" táže

„Nu

jste-li

se druhý, rozervaný

muž

zarputile zpt.

cist?"

„Jsem."

„To

Kde

se rozumí, v

tchto hadrech,

je to

na vás vidt!

spíte?" ,.Na

Vápenici."

Inkvisitor se dále neptá a píše „trojku".

Pan profous pijímá od strážník vše, co bylo zatknutým odato, pak vezme zatykai zprávy, v nž již ísla ekajících vzení jsou zaznamenána. te jména ženštin pro

„Zde!

„šestnáctku" zapsaných. Tady!" zní v odpovd.

—

73

nZde jsem .1

!"

tady!"

—

„Jak já? „Ne, nejsem

vdi

ty.

I

to se rozumí, že

tu,

jsem zde!"

toto!" a pustý smích sprovází

—

„Ticho ku pedu do šestnáctky!" Khe khníkem vyhrnou se ženštiny vesele ven

za

odpo-

zazvoní,

a jejich

smích a štbetání slyšíš sem ješt ze dvora a chodeb. Houfec po houfci odchází do urených jim ísel, výjev trval jen as pt minut a již je fortna zas pusta a ticha. Pan profous zanáší si své svence do hlavního journalu. Však to ticho opt netrvá dlouho. celý

Dalši život íortny.

Ráno se pošinulo až k hodin sedmé a den se rozbesknul. Vidíme okny na prázný nyní dvr a na protjší jednopatrovou budovu, jejíž žlutými truhlíky zabednná okna mluví o vzeních; jsout tu vtšinou ješt „separace" policie státní. Opt vidíme dvorem picházet houf mstských strážkráejí po ník; picházejí samotni, totiž bez dvou za sebou a jsou vedeni šikovatelem. Vešli do fortny, salut ují a staví se v adu. Klíníci vybhli ven a volají jednotlivá jména do rozdílných vzení. Volaní vycházejí na dvr. Z protjší budovy vybírá se ženská slušn odná, se šátkem na hlav, pipravená patrn na cestu. Drží ist vypraný snhobílý šátek v ruce a postoupivši do prosted dvoru ohlíží se zpt do prvního patra opuštné budovy, posílá tam rukou políbení a kývá tam šátkem

vz,

Neruda, debrané soisy VIL

g

;

74

„s

bohem" posuky takka divadelními; v zamížovaném tam nahoe pohybuje se nékoHk hlav ženských,

okn

kývajících zpt. Za ženskou vyšel muž. Sotva že se vlee. V rozedraném šatu svém chvje se mrazem, oko jeho je

tvá bledá, sínavá mluví o chorob, ruce kladou kížem pes prsa, jako by chtly bolest udusit. Za ním

vyhaslé, se

vychází ješt nkolik otrhanc. Sešli se ve fortn. Pan profous prohlíží papíry v nkolika houfcích na stolku rozložené. Bere jeden houfec do ruky. „Kdo jde do nemocnice?" táže se strážmistra. Tento podívá se do své tobolky a provolává jméno jednoho strážníka. Strážník pedstoupí. Pan profous dá mu papíry a volá jméno chorobného onoho muže. Posílají ho zpt do nemocnice, odkud teprv vera byl pišel ukázalo se, že není úpln vyléen. Strážník s nemocným pomalu odchází. Pedstoupí jiný strážník, obdrží ..Na Fišpánku!" papíry a nkolik otrhanc, aby je dovedl do mstské vznice, pod Slovanským vrchem se nalézající a lidem vbec jen „Fišpánka" nazývané, by tam byli „vyištni a obleeni". ,.Smíchov!" Pedstupují strážníci dva Pidluje se jim nkolik lidí, jež mají „postrkem" dodat nejprv smíchovskému okresu; mezi pidlenými je také ženština, která se tak dojemn byla ze dvora od družek svých louila. Klíník pináší z vedlejší jizby rozliné uzlíky, pan profous vypoítává krejcary náhodou jdou všichni dnešní šupai v smíchovském okresu stejn daleko a na každého z nich pijde 1 1 V? krejcaru cestovného. Expedice je rychle vypravena a ubírá se již dvorem pry. Vychází na ulici. Naproti vratm stojí ženština mladá: kdyby ani nebylo tlust nalíených tváí, dostail by pohled na sílu škrobených bílých sukní, na svtlé :

šaty zvláštního stihu na kiklav svtlý hedbávný šátek na hlav její k niení jejího stavu. Kývá rukou na bezdnou cestovatelku, vdla dobe, kdy že družka její nastoupí nepíjemnou pouf svou. Okna sousedních dom jsou otevena a osazena ženštinami v nej-

svrchní

i

rannjší toilett;

zvdavé

ženštiny.

ped domovskými vraty stojí K vli šupam mají byty u policej-

taktéž

ního

editelstva skoro tutéž pikantní cenu jako byty u bran, kterými vycházejí pohby. Za první expedici vyjde druhá a ubírá se ulici smrem opaným, ku Karlínu. Pak vyjde strážnu'str s nkolika zbylýuii strážníky; dnts nebyl nikdo poslán ani k zemskému soudu ani na komisaství vyšehradské nebo jiné, strážníci mohou sob tedy odpoinout. Odpldne o tetí hodin bude druhé rozesílání, pak snad se scházející puntíky programu doplní.

—

Pan profous

píše zase

klidn

dál,

jet

scénám

tm

uvyklý a oddán osudu, že bude po celý den vytrhován i znovu zamstnáván. Každou chvilku pivádjí nkoho do fortny a odvádjí zase z ní. Je to samý obyejný lid, nic nápadného, lid chudý, všelijak, obyejn ale velmi neurit se živící, všelijak proti vedle zákona píliš

žijící

—

„budou

i

práv jde. A až to dobe jako jiní lepší;

potud, pokud to

jámy

plnit

tak

víc

nepjde,

inu, brachu,

smrtelní lidé," ekl by sir John, a po nich bud dobrovolníci, bud takoví, které lidstvo zdupe, a ti budou zase žít v škarp podle silnice zákonní. Vzdlanost se sice šíí, ale pomalu, a poád je s ní zle, pokud mimo lidské slabosti stojí také ješt smrtelní

lidé,

pijdou zas

jiní,

lidská nouze proti ní.

—

Práv pivedl

sluha zemského soudu ženštinu mladou, jen as dvacítiletou. Odevzdal obšírný psaný životopis její a pi „akt" stran kousku dalšího jejího životního

nm

6*

bhu,

totiž stran dodání jejího k okresnímu komisaství. Odevzdal a odešel. Když se dvée za ním zavely, uinilo rozmarnou poklonu a otoilo se jako v bálové síni. ty moje dobré nebe že jsem „To jsem ráda zase tady!" a pichlav živé její oí se zasvítily a buclaté

dve tváe

—

—

se rozesmály.

kdybys se byla piznala hned zde, nebyla bys tam tak dlouho posedla. Ale vzít milému deset zl. zrovna, když slibuje svatbu!" nechtl dát na šaty nebudu chodit „Pro otrhaná, to bych byla blázen!" odpovídá lehkomysln. Práv nkdo klepe z dvoru státní policie na okno. úslužn sob pospíší zatáhnout emenem. „Vidíš,

mn

—

Dve

„Dejte ji do šestnáctky," velí pan profous. „Nechají mne tady," lichotí se dve, „i musím ješt Nu tak mne dovedou nahoru." Žertujíc ke komisí? a v smíchu odchází s klíníkem. Mezi tím byli již ouadníci dostavili se do hoejších místností kanceláských. Po celém nastal hluk a šramot, civilní strážníci htají do registratury a snášejí životopisy, zde prost „akta" nazývané. Dvée vzení se odvírají a zazní do nich komando „ke komisí!" Dvorem putují celá procesí k výslechm. Po chvilkách picházejí již jednotlivá, „vyízená akta dol k panu proíbusovi, aby sob z nich vypsal, co se innosti jeho týe. Zapisuje z nich, koho pro pouhé opilství neb jinou malikost, za niž je již noc na strážnici trestem dostateným, neodsoudili a on ho tedy pustit má, koho má podržet, na jak dlouho a zda mu uren njaký pst, koho má odevzdat do nemocnice, k soudu, atd. Po chvilkách také již vydává „marky prkazní", aby strážník u vrat stojící nebránil odchodu. Každý propuštný spchá co nejrychlejším krokem pes dvr

—

dom

77

slušn sir;, nyní ale již trochu pansky panu profousovi porouev. Jen služebné dve jedno, náhle o službu

se

pišedší a proto sebrané, že nemlo noclehu, dkuje s oima slzami naplnnýma a chce panu profousovi násiln ruku políbit. Pan profous se jí brání, podívá se do její bezvinných oí a praví dobromysln: „S pánem

bohem

mate ješt matku?"

„Mám."

„Zstate hodná!" a dívá se za ní, odcházející se sklopenou hlavou, jako by pál upímn jí štstí a sob více takových zjev. Desátá hodina odbila. Do fortny vejde úadník s balíkem spis pod ramenem. Položí je na stolek u druhého okna a velí klíníkovi: ,Pivedte trojkáe!" Klíník jde do protjší budovy a pan komisar se dívá. jak z pízemního tamního vzení vychází jeden Jeden kráí pes dvr takka „trojká-* po druhém. v šlépjích druhého, je jich ada dlouhá, bylyt za noci konány vydatné obchzky všech komisaství. Divný, komicky smutný je pohled na Ani jediný z nich Všichni jsou není rovný, nebo nejde alespo rovn. schouleni a klepou se zimou, jeden je naklonn ve stranu tu a druhý v onu, jeden kulhá v právo, druhý v levo, zdá se, že by dostailo zavanuti vtru a celá ada by se povalila. Falstafovo vojsko mimovoln tane ti na mysli, slyšíš špekového sir Johna, který „mrtvá tla na vojnu sebral," jak upímn se piznává: „^lestydim-li se za své vojáky, tedy at jsem naložená kani-

mn

n

I

bala!" Vbelhali se do fortny, vidíme je zblízka. Divný, až protivný pohled Vše, co Falstaff kreslí, se zde porovnat, a ješt není dokresleno. „V celé mé setnin stává toliko pl druhé košile, a ta plka jsou to !

mže

—

v pli sešité a pehozené pes ramena, kabát bez rukávv, a ta druhá košile, ta celá, abjxh se piznal, je ukradena. Ale to nic nedlá, prádla najdou dost na každém plotu." Na tchto našich pražských chlapících ale vzdor astým krádežím po pdách pražských nespoítal by dohromady ani košili jedinou, neiku-li pl druhé, a také si ani nevezmou práci, aby natáhli ruku až na plot; prádelnou a krejovskou zásobárnou je jim milosrdí naší obce. Jsou „desetkrát ostudnji otrhaní nežli stará, rozedraná korouhev," ba „bídákv tak otrhaných jak Lazar" ani lovk jinde nevidí. Zdá se, že je na zvláštní objednání vyndali z kloak a jiných, noní temnotou pokrytých míst; nikde nevidíme sic v Praze takou špínu a takou nahotu. Šat i hadr zdají se mít jen, aby nahota byla ješt více nahá. Z kabát jsou jen nepatrné útržky, nkterému visí z hmce jen nkolik nití špagát je kolem prsou, beder a nohou šatem hlavním. Tchto „trojká" neodváží se ouadníci povolat k výslechu nahoru do kanceláí; jediný z nich by dostail

dva ubrousky,

jako

lilasatelský

—

—

;

na zneištní celé místnosti. Klínik poukázal je k ouadníkovi. „Zpátky", velí tento ku pedstupujícun, a „zpátky" zní po každé, když nkterý pi výslechu opt se do nebezpeného blízka Výslechy jsou krátký, daleká vtšina „trojká" tlaí. má místo popisu osobního opt pouze slvko „známý". Staec chtl prý práv do nemocnice, když ho hlídka sebrala, a chce co nejochotnji ukázat bolavou svou nohu, což se mu ale zakáže bude dodán do nemocnice a

—

ošacen.

„Bývalý hospodský" má na sob šat njakým ostrým nástrojem a s patrnou schválností do pravidelných úhl vyíznutý. Prosí „slavný magistrát" za „úplné prádlo,

79

spodky, vestu, kabát, šátek na krk, boty, ale dobré, pjde na „Fišpánku," obdrží klobouk, ale slušný" šat a k tomu pak osmatyicet hodin.

—

Vysloužilý „Mexikán" stále se smje. „Vy jste tento „To bylo minulý msíc, už tikrát obdržel šat." „A vždy to hned prodáte tenhle msíc teprv dvakrát." .Do toho, prosím, nikomu nic není, když a propijete." 4 8 hodin sice, ale šaty také, mi to slavná obec dá." obec si nemže s nahotou tou pomoci!

—

msíc

—

—

—

Jmý vysloužilec. Dívá se velmi drze a odpovídá pevn. „Už se tu potloukáte po Praze dv léta a poade íkáte, že hledáte práci." „Když žádná nejde!" „A kdyby pišla?" „Odkud pak vlastn „Já bych ji hnal!" „Nemáte jste, eknte pec?" „Když to nevím." ani píbuzných?" „Bratry a sestry." „A ty jsou?" „Jsou." „Ale kde?" „Ve Vídni a žijou tam

—

—

—

pansky."

—

—

—

—

—

—

„eknete

mn

jejich

„Páchne z vás koalka mnoho koalky." „To piju." úadník píše 46 hodin a pst; pance" pec.

ji."

A

—

t.

d.

A

t.

—

—

— —

adresu."

sem

—

—

„Nevím

vy pijete Zlostí se již tesoucí ale šaty dají na „Fišaž

—

d.

celou kumpanií je za tvrt hodiny u konce a Falátaffova chasa jde zas v prvotním svém malebném

Výslech

s

poádku zpt do

„trojky".

Pan profous ale sestavuje již seznam tch, kteí zde zstanou u obda. Každý z nich dostane pl bochnika chutného chleba a žejdlík polívky; polívce íkají „rumfordská" a povídají, že je dobrá,

„ale že neporazí."

.

80

VI.

Úvod do

o u

adn ho quod i

1

i

li

e

t

u

U tri oken podlouhlé sín sedí za psacími stolky svými mladi ouradníci jeden po druhém vytahuje hodinky, jsou již netrpliví: rádi by zaali výslechy, jdef siln na ;

desátou ranní.

Vzové

do svých separac od lévze podroben. Civilní strážníci, užívaní ke službám kanceláským, lítají ze dveí do dveí, z kanceláe do registratury. Poádají zatykai zprávy, na nichž je zaznamenán již i úsudek lékav, dodán byl do nemocnice, nkdy rozkaz jeho, aby a k zatýkacím zprávám novým pidávají z bohatých již životopisných zásob policejní registratury všechny zprávy o dívjších stycích s policií a soudy, staré „konstituty" (struné výslechy), „noty" (pípisy k soudu) a „deposice" byli se již vrátili

kaské prohlídky,

jíž je

každý

vze

(protokoly výslech obšírnjších, vzatých nkdy již také „maršruty," atd., jak vbec se svdky), „rozsudky," všechna ta „priora" nazývají. Vše to kladou v poádku na dlouhý stojan podél zadní stny sín se táhnoucí. Lehké zaklepáni na dvée vyrušuje náhle z pedbžných tch prací. Vejde slušn obleená žena prostá.

Bázliv

se rozhlíží

oima

do ervena uplakanýma kolem

a chce skromn pedpustit nkolik venkovan, mužských a ženských, kteí bylí v patách za ní vešli. Ouadník kyne, aby pistoupila blíž, a táže se jí po její žádosti. Muž její nepišel jí na noc a když se ustrašena po ráno pídila, slyšela, že byl vera pro rvaku z hospody policií odveden. Ubezpeuje, že je muž její velmi hodný, a pastí se pi tom znovu do pláe; ouadník

dom

nm

ubezpeuje zase

ji,

žu nebylo-li

vera

zle,

muže

jí

pustí,

81

aby ho oekávala venku na síni. Stále ješt plaíc a dkujíc se vychází žena ze dveí. Venkované pišli si také pro nkoho, „pro svého musí taktéž zatím ze dveí. strýce" ;

Opt

lehké zaklepání a vejde jakýs pán. Je mšfan pražský a tkadlec. O/.namuje krádež, která byla z rána spáchána u nho v krám. Zlodje sice nechytil, ale pamatoval si ho tak dobe, že nakreslil obHej jeho neumí pranic kreslit, je pede pesvden, na papír. že dle kresby jeho každý zlodje poznat musí. Ouadníci se sestupují, civilní agenti se svolávají, nikdo nemže dle „kresby" pronést soud. Mšfan udal vše podrobn a odešel. Po odchodu jeho ukládá se hned jednomu z agent, muži to oblieje zarostlého, oí až nápadn

asn

A

skoumavých,

aby

zašel

do

obraného

krámu

a

hledl

krádež vypátrat. Nové zaklepání a dvemi všustí hedvábí, hedvábí a opt hedvábí, panika vkroí s dvma slenami, co nejelegantnji obleenými. Panika rozhlíží se a pozdravuje s líenou skromností, sleny hledí vyzývav, ale luzný jich úsmv tuhne pi pohledu na ty chladn odmítavé oblieje zde. „Prosím, je tu pan ....?" táže se panika osobností již znalá. „Mám tu slenu Fiancouzku ." Ouadník ukáže mlky na proa slenu Madarku tjší dvée a sleny odšustí, aby si došly pro pro nu pro „služebné knihy". A opt pichází nová návštva, ošumlá, otrhaná, vypadající žlut a chorobn a vlekoucí se o berle. Nebožák naíká si, že v jistém krejcarovém listu pražském vypravovali o nm, že je zatknut pro podezení stran „poslední vraždy pražské," a že je líen tak, aby ho poznalo co veleznámou osobnost každé dít zdejší. Je na vidt, že ho kivda ta opravdov bolí, naíká jako

—

nm

—

—

"

"

82

mnou bhají

pokikují „zabilbaba", „Ale vždyf pece každj' vidi, že zaven nejste," chlácholí ouadník. Nebožák však bduje dál: .Chtjí ublížit, abych neprodal hraek," a haraší nkolika z papíru nastíhanými hrakami. „Už vypravovali, že prodávám místo veverek jednou o nmecké myši, zašité v kži, a nebyla to pravda." „Víte co? Dojdte si tam do redakce a poproste, aby to odvolali; udlají vám to jist," chlácholí ouadník dále. Hraká slibuje, že poslechne rady „slavné komise" a belhá se s tisícerým dkováním pry. Z venkova znjí etné kroky, ozývá se hlasité mluvení a smích. Z jednotlivých separac scházejí se vzové ,.ke komisi" do temné sín, vedle naší sín ouadní se dít.

„Kluci

„mn je

to

za

hanba," stžaje

si.

a

—

mn

mn

nalézající

Dvée

a

s

—

touto

dvma schdky

a

dvemi

spojené.

odevrou a vejde ošumlý žid. „Dobré jitro, pánové, dobré jitro," usmívá se a kloní na všechny strany. „Tady jsem a rád bych vdl, pro jsem byl zatknut já, poestný obchodník — „To se dozvíte, až pijde na vás ada; jdte zpátky do ekárny!" „Já tím tratím na obchodu, nemám asu, a být mezi ty se

—

tím lidem „Zpátky!" zní to rozhodn.

A

žid strká se s poklo-

nami zase za dvee. Z vedlejších ouadních místností pichází ouadník ješt jeden, aby pomohl ouadnikm zde se již nalézajícím

pi

výslechu.

„Jsou už všechna akta v poádku?" „Jsou," odpovídají civilní strážn ci a sedají k prostednímu stolu, aby do „knihy zanášeli výsledky výslech, jméno, íslo vzení, pro kdo zatknut, má-li být propuštn, jinam dodán neb ihned a na jak dlouho

vz"

;

83

vznén, a aby každému ihned

modrou dosedli,

stampilií zvýšil se

,,vpálili''

v

vznnému

siovo

na „akt" jeho Než však

„arestanl".

„ekárn" šumot na kik

a strašný

hlomoz.

„Jdte se tam podívat a pohrozte jim postem a trojkou!" Strážník tam zašel, hlomoz se trochu utišil. „Našly se tam dv," referuje vracející se, „a tvrdí, že ta druhá jí ukradla sukni. Musel jsem je roztrhnout,

ob

držely se."

„Zanm

tedy

!"

— VII.

Ou

a

(]

ní q u o d

1 i

be

t.

Zrní je nasypáno, ouadní mlýn spustil a v okamžiku je v síni živo a hluno jako v mlejnici. Akt po aktu berou oufadníci se stojanu a volají jména do ekárny. Zde šelestí stydlivý šepot, tam slyšíš naíkání a ubezpeování, onde zaskípe drzost a písné okikování jedná se o peinech vtších, menších a nejmenších. A mezi jednotlivými skupeními procházejí se civilní strážníci a konají svá obliejová studia. Venkovan ped njakým asem teprv z trestnice, kdež vznn pro spáchanou krádež, propuštný a z Prahy do rodišt svého odšupovaný, s uritým píkazem, aby se sem nevracel, byl vera na trhu zdejším pistižen a zatknut. „Máte Prahu zapo vzenu." r Švagr sem jel s jablky a chudák se tady nezná, lid je špatný, mohh by ho okrást a slitoval jsem se tedy nad ním. Venku na mne eká švagr a sestra." Venkované ped dvemi ekající se pivoiají. Bdují o zlých asech, o své ne-

—

84 prosí, aby švagr sml s nimi, sic že jsou Musí být nkolikrát okiknuti, tak hlasit sob poínají. Konen se jim slíbí, že švagr pjde s nimi; se švagrem ale pjde civilní strážník, nic nezachrání

msta,

znalosti

ztraceni.

—

ped novým

postrkem. oblieje stojí ped hým. „Byl jste vera už zase opilý." mnoho, vypil jsem jen škrejpek piva."

švagra

Muž

mdného

ouadníkem

—

dru-

^Byl, ale ne

~ „Ne mnoho! uprosted ulice." „To jen na chvilku. Chtl jsem zvednout kousek báká (oharek z doutníku) „Kde jste byl dív?" a pi tom jsem se zamotal." „Myslím, že „u Šálk" nebo „u Bachor," nevím dobe, ale je mn, jako bych byl hrál nkde s kamarády štónky to zdálo." „A pral (= baštóny, karty), nebo se „Prosím, to už je od jste se, máte elo rozbité." Vždy

—

jste ležel

—

—

—

mn

pedpedevírka."

Dve

—

—

as dvacítileté, zavalité, sprostého a

zamrae-

ného oblieje dává urputné odpovdi. „Vera jste se proti zapovdí vrátila do Prahy a dnes pjdete znovu. Pro se nechováte po njaký as slušn a nedržíte se doma, snad by se vám Praha pak zase dovolila. Pro nesloužíte doma?" „Kdopak by mne vzal do služby, když nemám ani košili!" Zaíná si rozepínat šaty, aby zjevila pravdu; zjevení to se siušn zapovídá. _Kam jste dala „Pjila tu pknou košili, kterou jsme vám dah?" jsem ji Bárce a ta „Nelžete?" ji prodala." „Ne, pro bych neudlala kamarádce nco k vli." Drožká, udaný, že pi veerní jízd neml rozsvícenu svítilnu, dostavuje se krokem širokým, hmotným, „Už jste tu po tvrté proto; pro neposlechnete, tší vás sedni?" Drožká rozhrne pláš, položí divadeln ruku na srdce a spustí povýšeným hlasem: „Byl-li jsem to ." tentokráte, tak a jsem prachsetsa „Tady se ne-

—

—

mn

—

— —

—

— —

— 85

kleje,

ticho!

Kdo by

to byl

—

když ne vy?"

býval,

—

„Snad fiakr s tím íslem." „Copak nerozezná strážník dvojspež od jednoho kon?" „Jakpak moh' rozeznat, když nebylo na voze svtlo!" —

—

V šepotu chýlí se ist ufrisirovaný a siln pomádou páchnoucí mladík, jehož poošumlý šat nesouhlasí s uhlazeností

pkné, chytré

nad psací

hlavy,

stolek

ouadníkv

kde as vci z jisté krádeže, po které ouíadník pátrá, pi které mladík ten ale se nesúastnil. býti by mohly. Mladík obdržel slušné vychování, v bohatých již aktech jeho je zaznamenán co „opisova not," policii je znám co nebezpený „kapsá," soudu co asto vídaný „zlodj," soud nemá trop. Nyní je sám také z njakého uzmutí obžalován a když se vymluvil z ostatního, došla ada na jeho vlastní záležitosti. „Takový lovk jako vy, z kterého by mohlo ješt nco ádného být což na to nikdy nepomýšlíte?" Mladík si projel rukou a soudí

i

povídá,

hust nakadeené

své vlasy a usmál

—

se.

„A na?"

— —

„Budete zase odevzdán soudu." „O, u soudu si to spravím " Vysoký, trochu nahrblý staec, krásná tvá vousatá, hlava vdný pedmt malíské studie. Na rukou staré glaceované rukaviky, z nichž vykukují skoro všechny prsty, kabát ošumlý svdí o pilném kartáování, puklé boty lesknou se ernidlem. ,,Už zase pro žebrotu! Vaši píbuzní mají pknou radost!" ,,0 prosím, já nežebral!" ,,Nu?'„Žádal jsem jen o podporu."' „To je jedno." „Není. Mám malheur. Pedevírem jsem obdval u hrabte to bylo pedevírem ., velmi dobrá kuchy a vera jsem ml obdvat u knížete .... velmi dobrá kuchy v pátek ale nebyl doma; musil jsem mít nkolik šesták, obrátil jsem se na jednoho dobrého známého, je hospodáský rada, ale tu pišel !

—

—

—

—

—

—

.

.

—

.

—

"

b-6

strážník

mne

— až jsem zastydl — „To dobe — se

tak

."

—

ped panem radou, který nebyl žádný rada, to byl

—

„Vy chytáte „Kupec? A tak podoben!" zapádáte s každým hovor a tváíte se, jako byste ho znal." ,0 já znám mnoho lidí, já! kupec." lidi

na

Jiný

ulici,

pošpinného

—

—

žebrák, šatu.

mladý,

ušlechtilého

Pamatujem

se,

že se

strašn už nkolik-

oblieje,

nám

krát pedstavil co „diurnista mimo službu" a vyloudil na nás vždy nkolik šesták. Zatykai zpráva mluví o „opilství a ležení na ulici." Je brzy hotov a mezi výpichází Po slechem tváí se, jako by se stydl. k témuž ouadníku drátní k, zatykai zpráva mluví v týž „poprvé," praví vesele, smysl. Dráteník se usmívá, „ani nevmi, jak se stalo. Vypil jsem trochu jalovcové a když jsem vyšel, bylo skluzko." V tom pichází malý bratru ta„Co, ty drotárek. pramaliký. Žebral. kovou hanbu?" volá onen starší a žene se za chlapcem, aby mu vykrákal. Kluík ubíhá, starší zahodí plást a širák a nastává v síni honba. Civilní strážník staršího zachytne." „Chovejte se slušn." zlobí se oui'adník. „však A zase jiný opilec, tak zvaný nese tomu rozumí!" „Chodil jsem napravitelný. „Co jste to vera tropil? „Mám kališe dole v uzlíku." s kalíšema." „Co je to?" Uzlík se pine.-e, rozváže i vyndá z nho oblek maškarní. „Lidé mají rádi špás a zaplatí za nj." A ješt jiný opilec. Muž to obrovský; natlouk' vera sklepníkovi, tady je ale velmi sklíen. Je tu poprvé a ouadník domlouvá mu laskav, což na nebohého psobí tak, že až zaslzí. Nyní pivolají z venku jeho ženu, která si byla pro nho konen je pišla. Žena pláe a káže, muž slzí a mlí propuštn a odcházeje objímá ženu již mezi dvemi. Malý, shrbený kluk, umounný uhlím, žmolicí stra-

—

nm

—

mn

—

—

—

—

—

;

chem epici

v ruce.

„Jemnostpane,

pjdu

zas na

—

šup?"

87

táže

se s

chvjícím hlasem a uslzený zrak jeho hledí

—

bojácn na ouadníka." „Není pomoci, nemáš zase žádného výkazu. Když jedeš do Piahy s uhlím, pro si nco ouadniho neopatíš?" „Najednou mne pošlou vysmjou." „Pro a když prosím o nco, ješt se nehledáš si službu doma?" „Moh' bych leda pást, ale ted v zim!" V ouzkostech svých zapomnl se a posadil si epici na hlavu. „Smekni, hochu. Co otec?"

— mn

—

—

—

—

—

„Tatínek všechno propije." „Jak jsi stár? „Nevím." „Nu vždy jsi už pec nkdy slyšel od otce, jak stár „Tatínek íká tináct a kluci íkají, že jsi?" jsem osmnáct, tak nevím." Matka s dvma dcerkami. Starší, vesele se kolem rozhlížející, vypadá jako trnáctiletá, je ale o dv léta starší, mladší ítá as deset let. Byly o plnoci pistiženy v podezelém hostinci, nestalo se to poprvé. „Já jsem myka," omlouvá se matka, ekaly jsme s drhnutím, až „Nemáte své dcery tak zavádt!" hosté odejdou." Mladá venkovanka. Ruce se jí chvjí, oko hledí prosebn, nevinn. Byla vera poslána do Prahy. Musila tu zstat pes noc, hlídka prohlížela hospodské noclehy neví, odkud je, nebo kam a sebrala bezvýkaznou. vlastn písluší. V strachu nad tím jmenuje svou kmotru i kmotra, vypravuje co možná nejvíc a s patrnou ochotou, vypravovala by ješt víc nu odbude si to strachem. Židák, jenž se byl díve již vtíral, je nyní pivolán. vydatné podezení, že pekupuje vci eráru Lpí na náležející. Stále se kloní, stále se dušuje, stále odpovídá

—

—

^

mn

—

—

Dve

—

—

nm

jen:

„leh bín unschuldig."

—

opt nová jména do ekárny. Jedno zas jméno odpovd z ekárny zní, že volaná „pomáhá dole

Volají

ženské; v kuchyni." Za to pijdou jiní. Elegantní lovíek, pistižený v kavárn pi krádeži svrchník, pt kluk, „ne-

88

umytých andl," chycených, ani vespolnou pomocí vybíraU ouhoe a sardely ped kupeckými krámy, pak lovk na pohled nádennik, kterého byl strážník ped nkolika dny soudu dodal a nyní náhle již zas na ulici spatil. ek', že budu vyšetován na frajusu," „Pan rada

mn

praví

nov

V tom

zalknutý.

dvée ekárny

sín vklouzne matky myky. Je njak cele zmnna; nyní pichází bosá a v pouhé spodnice, dív byla obuta a dosti slušn odna. Jde k úadníku, který je dív byl vyslýchal, líbá mu ruku a prosí o njaké šaty a botky pro tu zimu. Ostatní, zdejších vcí již znalé, byly jí v ekárn ekly, že pjde zas

ono

se otevrou

dve

šestnáctileté,

starší

a do

dcera

postrkem a poradily, jak by ješt neho tu získati mohla. V pti minutách byly tam venku daly smr celému jejímu

budoucímu

životu.

Vlil.

V nedlním

klidu.

Je nedlní odpldne, venku v Bartolomjské ulici ticho a také zde uvnit, na dvoe policejní budovy ticho svátení. Stráž u vchodu dlouhou chvíh pozivuje a choulí

nkdy zazní njaký domácí krok dvorem, pohodlný, skoro lenivý, nebo zakrákoe jako by v polosnu nkterá ze slepic, které tu piln klubají po zdech mezi kameny. Kuí ta osada je zde hlavním konsumentem „brouk." jak jim íkají všelikých lidských parasit se v Klubko. Jen

i

—

nevolní držitelé jich.

Znjdm nejdív zdržují

tam, kde kuí osadníci nejrudji se klubou. Je to stavení již zmínné, pate nalézají se separace policie státní,

a nejpilnji

kde v prvním

i

;

89

v pízemí pak dv separace obecní, povstná „trojka" a naproti „mužskému" tomu „kvtu" naší spolenosti hned kvt ženský, rovnž povstná „tverka". závora spadne a dvée oblak dýmu a puchu vyrazí ven a zaráží nám dech, uvnit je irá tma, hledíme tam jako do nejtemnjšího sklepení. Pemáháme svou ošklivost, podychujem jen krkav a napolo, ale vejdem pece dovnit. Popojdem as dva kroky. „Nerate dál, udeíte se sic o prynu!" zní to za námi a zastavuje nás.

Klí

„trojky"

nkolikkráte otoí,

se

se odevrou. Hustý, žlutý

Rozhlížíme se kolem a hledíme trochu proniknout šero. Okno je skoro celé zabednno, jen uzounkým proužkem vniká sem nad prkennou bednou svtlo paprslek jeho co tverhranná tenká plocha zabíhá do pozadí, nad ním i pod ním tma, síla jeho zde nevystauje k boji jen trochu vydatnému. Chvíli to trvá, než oko pivyká a blízkost alespo tušit poíná. Nejprv vynikne z tmy bod lesklý, živý, hned vedle nho bod druhý, poznáváme v bodech oi, dle oí se ídíce napolo kontury rozeznáváme, napolo jen tušíme kontury hlavy celého tla však již nelze stopovat. A o krok dál zas dva body, jedny výš druhé níž, poznáváme, že zde v té lidomorné tni jsme obklopeni houfem pozorujících lidí. to

umlé

pedmt

—

od dveí komando. Jsme tomu komandu, opatit pohodlnjší pohled na zdejší obypovdni, zdá se nám již, jako by zadržovaným

„Vyjdte ven," které

zní

nám má

vatele,

dechem krev se nám zarážela, oi se chvly a v uších zvonilo. Za námi vykulhá a vytese se houfec otrhaných, polonahých, bledých a zmrzaených „trojká," nepatrná jen variace, „nové" vydání oné Falstaffovy chasy, kterou jsme byli již pi výslechu „ve fortn" poznah.

Jeden

z

nich je

Neruda, Sebrané spisy

VU,

pede v

šatu lepším, celém.

Oulisn rr

"

90

k sprovázejícímu nás ouadníku a prosí: „Už to mne dát jinam." .Není to poprvé, co jste byl tak nestoudn hrubý svj trest si musíte odbyt!" k strážníkovi Malá postava belhavá tlaí se kolem zdi do pozadí chodby. se blíží

tu nevydržím, milost pane, ráejí

—

„Kampak

—

kam?"

mn

„Prosím ponížen, dali kazajku k vypálení do pece, mám v ní dva krejcary." „Chcete snad hrát „ode zdi"? Však vám ty dva krejcary nikdo nevezme." „Ale já tam mám taky chlebovou krku." „Necht ji tam taky, svj chléb jste dnes už dostali.

A

!

ted zas všichni zpátky Chvjící se tla tlaí se mezi veeji, dvée se zase zarážejí, klí zaharaší a trojkáijsou ponecháni zas a samot. Divné myšlénky kolují nám hlavou. Je toho práv

hmotn

tm

teba, aby více

mén

teba

lidé.

nebo bídou zmoení,

Možno

i,

že

je

pece obyejn zárove vlastním nepoádkem strkáni do takových psinc?

neistí,

nebo alespo

churaví,

byli

psobivým

v místnosti tmavé;

trestem,

ano teba tmavé,

ponechati

nkoho

jen ale pro

bh

tam alespo hrst zdravého vzduchu vniknouti mohla, vždy právo na vzduch nemže se pec rušit nikdy! Možno také, že daleká vtšina „trojku" plnících zvyklá je i v pobytu svém mimo vzení neistot nejvyšší, nedostatku vzduchu i svtla má být ale vzení práv obrazem nejbídnjších peleší ? Tyto stedovké vazby pevzala policie naše tak, jak je zstavila policie státní, je již nejvyšší as, aby se policie naše emancipovala z místností tch zddných, v nichž je beztoho sama takové, aby

—

jako by ve

vazb

!

—

91

Mezi tím se otevely dvée protjší „tverky". Okno není zde tak dkladn zabednno jako ve vzení dívjším, devné holé pryny prostoru proniká oko voln. Mimo nelze tu ovšem nieho pozorovati, co by vypadalo jako náadí, avšak i vzduch je zde volnjší, istší. „tverka" je práv velmi chud obydlena, na každé leží po jedné ženské, schoulené v klubko, peliv v šaty obalené. Pohnuly se a vztýují na svém loži. Jedna

dv

pryn

z nich,

ten

starší,

z její

tváe

pozdravuje

s

ani nezmizí.

pitomým úsmvem,

úsmv

najdou tady alespo na okamžik

„Sotva

ji

pustíme,

strážníci opilou ležet na ulici; pichází k sob," sdluje se nám, a staena pikyvuje hlavou a usmívá se. „A vy co vy? Musíte se po každé nahoe v sepa-

ji

—

raci prát?"

„Já se neperu, já neublížím žádnému," pláe mladá ženská píjemné tváe a urovnává si šaty. „Sesypou se vždycky na mne jako vosy." „Vždycky jsou všichni svdci proti vám a íkají, že se perete!"

„Když ony mne perou, musím se bránit! Mám hlavu jako podebranou, jak mne tahaly za vlasy," a ohmatává si hlavu. „Seberte se a pjdete zas nahoru." Dívice se loudav sbírá. „Ale prosím, milost pane, jen ne zas k tm, tloukly by mne zas!" „Vždy je dobe." Dvée se zavrou a uvnit zstává opilstvím zpitomlá staena úpln samotná. Je jí to as lhostejno.

„Jdte naped nahoru a pokejte tam na chodb," Tato se ubírá k toitým schodm, v protjším kout dvora se nalézajícím. My zaboujem hned v levo k schodm hlavním, u jejichž paty jsou okované velí se dívici.

7*

92

dvée dvou vzení pro mužské urených.

jednm

Blížíme

se

Vzdor jich síle proniiiá jimi pec hlasitý hovor a smích. Jakmile klí zarachotil v zámku, utichl hluk uvnit. Dvée se otevely, vcházíme do prostranné, temné sín vysoko klenuté. Podlaha je ski úzká, blátivá, stny pošmurné vypadají ješt ernji než podlaha ta; vypadá to zde jako v chlév, a také vzduch je dle toho. Zde by asté bílení ovšem málo pomohlo, obyejní obyvatelé místností tch, z nichž mnohý z dvanácti msíc roních pravideln devt zde stráví, nevytrpli by as urážející blost a postarali by se za den o takové ztemnní Sí je naplnna vzni, jí, v jakém je jim jedin volno. máme svátky a opatrná policie sebrala známé jí zlodje, aby na pln}'^ch trzích neurychlovali obh penz spsobem svým. Zde stojí v skupení pohromad, tam vstávají z dlouhých, podél tí stn se táhnoucích pryen, všichni jsou se šatu svrchního svleeni a jen tak v obleku „domácím". Jeden spá se neprobudil, soudruh jeho upozoruje ho pátelsky vydatným kopnutím, že obdrželi návštvu. Dívají se na nás s drzou zvdavostí, v oích jejich je divoká, nebezpená pívtivost a na tváích, z nichž se nám zdají mnohé z ulic pražských známy, hraje polotajený úsmv, svdící, že byli se práv dobe bavili. Zde nemají nikdy dlouhé chvíle, zde je stálé škádlení a stálý žert, stálé vypravování a povídání, vymování zkušeností a píhod, lží a výmysl. Každý se snaží, aby pispl ním, a když vypravuje, aby vzbudil všeobecný smích. Rázu tch eí mže se každý domyslit, divoký, pedivoký humor. Nech to nikoho nemýlí! Jako v místech takových neukane žádná slza, aby v ní nebylo trpkého vzteku, takž tu nezazní také žádný smích, aby se v tajn nechvla uvdomlá i neuvdomlá zoufalost. Ta kobka humoru, v níž se divokou honbou baví a v jejímž z nich.

nm

!

;

93

prismatickém sloupem' divoká obrazotvornost skokem se láme, ta je velmi špatné ovržena, pi mocnjší rán spadá malta s celých stn a zašklebí se na tebe zoufalost života nebo zoufalost uvdomlé vlastní spusLlosti Zstavme je zábav jich a podívejme se pes dvr do spoleenského vzení ženského. Toitými schdky vycházíme na prostrannou chodbu. Z chodby té vychází se také do visitaní sín domácího lékae a k vli kteí zde denn na prohlídku ekati musí, jsou tu podél stn postaveny lavice. Na jedné z nich usedlo si ped chvílí z „tverky" propuštné. Jakmile bylo spatilo pedcliázející nám klíníky, zakrývá si tvá a dává se znovu do pláe. „Pojdte zas do šestnáctky, ale a£ je ticho!"

vzm,

dve

„Já nechci

—

budou mne

zas tlouct!"

„Však nebudou, jen nezaínejte vy!" Závory spadnou a vcházíme dovnit. „Jdou pec honem a zavou, vždy sem táhne zima !• skuhrá starý hlas ženské z kteréhos koutu jizby. Úadník uvádí plaící dve a má dtklivou ke všem, propletenou napomínáním pipomínkami na možné „posty". Mezi tím mužem se rozhlédnout po pítomných. Je tu rozloženo po dvou dlouhých a širokých prynách as ticet ženských, vtšinou mladých nkteré z nich jsou pouhými ješt dtmi. Všechny skvjí se oblekem taktéž jen poloviatým, domácím, jenž u ženštin vypadá ovšem vždy ješt poloviatji. Žádná nevstala snad „na pivítanou" nkteré leží klidn dál, nkteré sedí schouleny as dv neb ti pikrývají si stydliv obliej, jiné zas, vdomy jisker svých oí, usmívají se co nejkoketnji

e

i

;

;

—

ženská koketnost nevybírá ani asu ani místa. U kamen z chodby topených, vyhívají se ti statné postavy, jimž nejspíš ostatní slabší ustoupiti musely. Na zemi v kout

"

94

choulí se dv staré cigánky, na prynách jich vedle sebe nevytrply. „Nkolik dek, milost páni, je strašná zima, až mi kosti láme," prosí jedna. „Vždyf jste byly nalezeny za noci v to jste u vrat a na holé zemi nechtly dek?" táže se ouadník zpt cigánek, nalezených pi slídéní v jednom dom. „Mlte, pošlu vám njaké pikrývky."

—

—

dom

Na samém krajíku pryen sedí stará žena a suché ruce drží rženec. Vlasy její jsou již snhobílé, obliej je pln dobroty, modré oi její dívají se bázliv po píchozích. „Pro je ta staena zde?" „Je práv po nemoci. Byla ve všeobecné nemocnici a k vli tomu, aby se vdlo, kdo za ni tam platit má, dali nám ji sem, musíme sjistit její píslušenství."

její

„

A

to

musí ona do vzení

máme my

„Co pošlou !?"

—

zde

s

ní

?

dlat,

když

nám

ji

sem

ale, pánové, pojdme již!" staenou nevinnou do vzení! Ba kam také s tou chudobou Vždyf státní humánní ústav, nemocnice všeobecná, nemže chudé staen vit na slovo, odkud zeje. Bohatého by posadiU kvli „sjištní" do fiakru, chudou rekonvalescentku pošlou do vzení Uinili jsme nkohk kvapných krok, jsme na rohu pyšné Ferdinandovy tídy. Je nedlní odpidne, drahé ekypáže hrí kolem nás a ped námi šusti smjící se

..Ano

prosím

Po nemoci

—

se

!

dámy

v

tžkém hedvábu.

95

IX.

Na Fišpánce. Zrovna pod Slovanským vrchem stojí v úzké ulice dvoupatrový, bílý a istý dm. Ulika je ticha, dum ješt tišší. Okna se lesknou istotou, jsou ale zavena a uvnit pemížována, u domovnícii dveí je silné, zarudlé zvonítko, od domu táhne se na kus cesty vysoká, slepá zed, pes niž jen málokdy penikrie hlasnjší zvuk. Díve zde byl ruch továrny na úpravu kostice a lid posud íká budov „fišpánka" místo ruchu továrního ale již dávno rozesten zde klid klášterský, ba kdyby nebylo na zdi rudého nápisu „mstská vznice," myslil bys skuten, že tu klášter. Ale zazvo jen beze všech pehnaných vzeských myšlének, naše mstská vznice ;

je

ústavem ist, opravdov humanitním.

jsme a vidíme malý, o sob uzavený svt, ovšem zvláštním druhem obyvatel svých se zevnjším životem pražským, s temnými stránkami jeho, Vešli

souvisící

jeho bídou a chudobou, zpustlostí i neštstím až píliš odvírá se fortna, aby pijala novou dávku z ústedního policejního editelstva a zárove aby vypouštla tch, kteí rádi neádi opouštjí zas místo to. A kolikkrátkoii zavrznou za dne ješt veeje její, d(^'e s

tsn. Dvakráte denn

se to vždy,

aby vpustila návštvu njakou dobroinnou,

knze

uitele, humánního mstského dozorce, skromné nkteré dve, které se stará o vychování nalézajících se zde opuštných dtí, bohatou nkterou šlechtinu, která pichází vyhledat almužny potebných a poznávat, jak sama je šastna. Fišpánka je vlastn útulkem bídy „do Prahy pí-

lékae,

96

slušné", avšak

dlit

samy

kdož

Sem pichází

!

mže

vždy bídu dle „píslušnosti"

ta rozedraná nahota, za kterou se

aby byla obalena v milokabát a prádlo, sukni a stevíc. Mnohý odchází vden, mnohý dnes propuštn je tu pozejtí zas, prodal a probil darovaný mu šat a je zas nazší než nahota sama. Nepístupen domluv drze odmítá každé napomenutí. musíte dát, kdy„Nepotebuju Vašeho kázání, šaty bych je desetkrát prodal," slyšíš zde v ustrnutí. Nezbývá konen, než „prozatímn ho zde pechovat," než rozhodne se o pijetí jeho do káznice. Sem picházejí osoby k prozatímnímu pechování, Sem picházejí policejní než se zjistí píslušnost jich. hnanci, aby tla jejich byla v zdejších lázních, šaty jejich ve zdejších pecích, „roztopených uritou váhou uhlí," vyištny, aby byli ve zdejší nemocnici léeni a hojeni, jsou-li nemocni, ve zdejší kuchyni posilnni, jsou-li hladem ulice pražské stydti musí,

srdný

mn

seslabeni.

Sem musí

se umístit,

kdo

neml penz na

za-

pravení nájemného a domácím pánem jedním na ulici vyhozen, ostatními domácími na ulici nechán byl. Nkdy je ta výpomoc biahodatna, nkdy je vyhozena, pec ale ve velkém nutná. Mnohému se to válí zcela píjemn na prynách vznice, ani ho nenapadne, aby sám konen vyhledali se staral o byt nový pro rodinu svou mu byt jiní, dali mu znaný píspvek na nájemné

mst

;

pl

—

Sem pichází roku spí zase pod šírým nebem. nešastná, prací zchromlá matka, již pijali i s dtmi jejími, etnými a malými jako kuželky, aby bolest vyschlých její prsou, pronikavý náek hladových její robátek nezahnal ji na zábradlí mostecké. Muž je snad mrtev, snad leží zoufale dlouho již v nemocnici, snad pyká v nkteré celí káznické zloinu, jehož se dopustil teba k vli chlebu pro ženu svou, a žena jeho pomáhá zde za

!

97

práci domácí, má pro sebe i pro své zatím svtlý a istý byt, dost chleba, vaiva, ano i masa. Ovšem malé dti potebují stravy jiné, ale mléka, krupice atd. dodají dobroinní lidé; dnes pijde dobroditelka, aby nejmladšímu pinesla úplné šatiky, jež byla sama ušila, zejtra pijde druhá, aby vtšího taktéž oblékla a pak ho s dovolením správcovým odvedla do opatrovny nebo jiné nkteré školky, kdež se dít pobaví, kdež si pohraje s jipiuí. Odtud neodnesou nými dtmi a hrav se

pi

lehké

teplý,

nemu

sob dti cit

a nepoznají, že jsou ve „vznici". Poslechnte je u dveí jich jizby, jak pod dohledem matiným si vypravují, jak se rozesmjí z\'onkovými svými hlásky; zajdte za nimi a za knzem jejich do zdejší malé školky, stojí tu ješt od vánoc velký smrk, na je plno cukrovinek pro ty, které dobe odpovídají a jsou hodný, a zde, pi stromku tom, je každé dít hodné. Po njakém ase pece se zas matka odtud vybaví, šastn pežila zde dobu nejnebezpenjší, našla dobrodince, kteí ídí kroky její dál, odnáší s sebou vdomí, že nebyla opuštna. Takové vdomí dodává zdraví i lásky. Kéž by obec naše mohla v pomoc svou zahrnout bídu veškerou Sem picházejí také dti po rznu na ulicích nalezené, aby se taktéž zjistilo píslušenství jich. U velmi mnohých se to nezdaí, patí pak již jen „pánu bohu." Menší z nich dají se k soukromníkm nebo do dobroinných ústav na vychování, vtší hledí se dostat nkam do uení. Jedno i druhé mívá velkou svou obtíž, „Fišpánka nezní našemu lidu lákav, pedsudek ubijí i nebohé dti; mnohá matka bojí se o dít své, zví-li jen, že na školské škamn sedlo vedle nho dít z „Fišpánky", mnohý mistr také v skutku nepochodil s uedníkem odtud vzatým, nebo opuštné mládeže ujímá se nkdy dozralá zpustlost

trpkých, neznají

nm

'

98

dív než kdos lenosti,

ješt

v

dít nauilo se snad již nestálosti, Avšak rovnž asto pišla pomoc a zachránila spoleenstvu mnohý platný jiný,

nespolehlivosti.

as

život.

S humánní tendencí obezetným a pilným mužem ízeného ústavu souhlasí celá tvánost ústavu. Nevaln rozsáhlé místnosti budovy, skládající se z dvoupatrového domu prelního a dvou nazad v pravém úhlu vybíhajících kídel, jsou vzorem istoty. Na dláždném dvoe jako v síni, chodby, schodoví a pavlány skvjí se bProjdeš zdejším ohnivým i lázeským „oistcem", prostrannou, z dvou jizeb se skládající nemocnicí pro mužské a v druhém pate rovnž velkou nemocnicí pro ženské, aniž bys spozoroval vzeského nedostatku svtla a vzduchu, aniž by zarazil puch neb njaký jiný nepíjemný dojem. Ba totéž lze íci i o zdejším velkém „prádle", kdež „bydlící zde zdravé ženské obstarávají nejen prádlo pro domácí, nýbrž i pro vojsko, pro Vzení sama pražskou obecní stráž a pro naše hasie. jsou zcela bytelná. Dvée se odevrou bez rachocení klí a padajících spon, zcela jako v bytech jiných, podlaha je istá, na kamnech lesknoucí se náadí v poádku složeno, na prynách slamníky a pokrývky vysoko v kout nastlány, obyvatelé zanášejí se bud pimenou njakou

je

lostí.

t

prací nebo se

klidn

baví.

Jen jedna malá jizba je v pízemí, která iní jakous výminku. Jizb té íkají v místním podeí zdejším „štokhauz" a vkroíme-li tam poodevenými dvemi ze dvora, nálezném tu spolenost nkolika pán, s kterými nebylo

práv

lze

jinde

neb

vbec

vydržet.

Nevypadá

to zde

skvle, pece ale znan lip co do istoty, vzduchu svtla než v separacích policejní budovy ústední. Nkterý z tch i

pán

postí se zde, jiný

má

za trest na tvrdé

pryn

„jen

99

—

totiž svou vlastní kži ale bavili naším píchodem dosti hlasit a dívají se mrzuté na nás, že jsme je vytrhli. A sotva pivíráme zas dvée, slyšíme za sebou hlas pobízející „Nu, povídej dál!"

jednu se

pokrývku,"

ped

—

:

Strážnic

e.

Jde sice k veerním hodinám, uvnit strážnice je ješt dosti svtlo. Kdož nebyl v Arkadii — chci íci, kdož neví, jak taková „okresní strážnice vypadá! Popis by byl opis toho. co tisíce znají. Psací stl se židh', dlouhý stl s lavicemi, pryna, kamna, tyry holé stny, nkolik pozivujících obliej, tof vše náadí, jsme s popisem ale

hotovi.

za dlouhým stolem novou, vyšlou „instrukci". Pevrací listy sem a tam, pemýšlí, který §. vypadá jako kudrlinka, který jako vojenský cop z doby erných bankocetlí a který jako rozumná odpovd na rozumnou otázku. A když ho studování chvilkou omrzí, dívá se na vazbu a pesvduje se, zdali zadní stranou knihy bubnuje se práv tak dobe na stl jako pední. Druhý strážník kouí a s hlubokou opravdovostí divá se do každého vybafnutého chumáe nkdy je s ním patrn spokojen a popává mu klidného rozvoje, nkdy, když se chumá nehýbe, foukne pohrdliv hledej si ve vesmíru místo do nho Tetí kleí u kamen a pee si brambory; dívá se na s nadšením poetickým, lyrické myšlénky o libé jich vni pohrávají si v jeho vousaté tvái kdyby uml verše psát, napsal by na brambory ódu. tvrtý a pátý leží na pryn a filosofují, ale Nejspíš rozebírají otázku: „Co je

Jeden strážník studuje

práv

;

—

!

n

—

nm.

!

100

strážník?" Odpovd bude: „Strážník je lovk, který za osm dní jen tyry noci spí totiž když nikde nehoí, nebo když nedávají v nmeckém kasinu veei nkterému ministrovi." Pak si blažen zdímnou. Je ticho a nadstrážník u svého psacího stolku

—

mže

klidn pracovat;

rubrikuje knihu, totiž linkuje ji. V oblieji jeho je vidt, že není pranic pyšen na svou hodnost, kterou ve sboru sdílí ješt s patnácti soudruhy, a ješt že ho povznáší vdomí, že má o celých pt novák denn víc než strážník jiný. Za to musí každý druhý den na stráž, musí zapisovat djiny dne a jména policejn historických osobností, kdy, kde, která, kým a pro byla dána za lat, jednu zprávu musí dát dotynému komisaství, druhou musí dát svému šikovateli, aby ji tento dal veliteli, aby ji tento dal do ústedního úadu, aby ji tento prohlíd', posoudil, atd. a pece není pranic pyšný, a líší-li ho nco od ostatních, je to jen vždyf ani nesmí ven, pro pohodlná domácí kazajka by nebyl trochu tak po domácku Dvée se odevrou, pistrká se chlap otrhaný, opilý. Za nim vejde strážník. „Salutuje a raportnje", že chlap tentoky pro toulání, bezvýkaznost a neslušnou opici. Nadstrážník chlapa prohlídne, aby zapsal, co tento u sebe. Po nejdkladnjší prohlídce nenašlo se nic než nkolik kousk provázk. Provázky letí do kouta a chlap se kutálí ven za lat. „To je divno, ješt jsem u žádného z nich nenašel jiného zboží než provázky co pak s nimi dlají!" podotýká nadstrážník. Ale neeká odpovdi, zanáší jméno tulákovo z pamti do knihy, nepotebovalf se ho ani více na jméno zeptat. Také otázka jeho olympický zde panující klid ani na okamžik neperušila. Jeden z filosof na hodil rukou za hlavu, druhý se pevalil, zcela

mén

—

—

ml

—

pryn

101

kuák pítel

bafnul

dvakrát

po sob,

student

opeené pírody podává pibylému

loupnutý brambor.

„Mouák,"

obrátil list a strážníku roz-

chválí pibylý, spolkne

braml)or. salutuje a jde zas.

Za chvíli se odevrou dvée znovu. Jiný strážník pivádí as šestileté dvátko. Její široká mošna je nabita .školskými knihami, její široké tváiky jsou polity slzami. Toulá se už od rána a nemže trefit dom. Ptají se jí si kousá prstíek, ptají se jí na jiné na jmeno, jim sdlí, že má hlad. Strážníci sávci, Kuák vzal hají do kapsy a skládají se po krejcaru. apku a jde pro polívku a jablka. Jeden z filosof ro-

dve

dve

konen

zestel pláš, posadí holiku na nj a domlouvá jí, aby neplakala, maminka že pijde hned. Pecná olupuje jí a V strážnici ofukuje zemata, dvátko se nají a usne. chovají se ješt tišej než dív. Pijde tetí strážník a oznamuje, že v ... ulici je kanál trochu poboen. Jeden z filosof musí do obecního dvoru, aby dali na kanál nkolik sbitých prken, kterémuž instrumentu íkají v pražské úední eštin „fusstáff". Pijde tvrtý, pátý a šestý a každý oznamuje nco jiného. Vozka pana N. „jel proti poádku", fiakr . má dravý žlab, vezl hosty a kouil, . pop. .

.

dm

.

.

.

,

.

voda tee na obecenstvo a obecenstvo ,.pes to bruí" Mezi tím byl veer valn pokroil, strážnice se byla již dlouho plynem ozáila. Tu, již k desáté hodin, pibhne matka ztracené holiky, celá ubhaná a uplakaná. Spatí své spící dít a bží k nmu. Holika se probudila dotknutím matiným. Matka chce jí vyhubovat, ale nejde to. Odchází s díttem, ani se neporouela. Znenáhla byli se strážníci venku sešli k hlídkám a když sem picházejí nyní, picházejí po dvou. Jedna hlídka pivádí otrhance, který si byl vybral nkterý kout

102 ulice k stkvostnému noclehu, „af to stojí co chce". Druhá oznamuje nkolik hostinc, kde po dvanácté ješt dali žíznivým pít, což se poád ješt dovolit nemže. Tetí pivádí tulaku ženu. „Už jsem tu," hlásí se tulaka hned u dveí. „Vy ... ová jste Nadstrážník podívá se na ni. .

tu zas?"

„Nedlají žádné ei,"

míní tulaka,

„dají

katr a ráno jdu do derendy (direkce), když to

mn

za

jina mít

nechtjí ..." Pání jejímu se vyhoví. Je

znovu

své vítzství.

ticho.

Pryny

se

hezky

plní, filosofie slaví

Ze zastavárny.

V odlehlejším kraji nového msta pražského, mezi budovami soukromými, vypíná se budova zvlášt mohutná, rakousk3'm orlem vyznaená. Sto mdlých, neodstranitelným prachem pokrytých oken adí se ve dvou frontách v patru nad patrem, až obrovsky vysoko vzhru nad stlaené okolí. Zastavárna to, pražský náš „lomokamžité pomoci pro bard", „amt", jak lid íká. ty, kteí by z náhlé i naléhavé nouze museli se jinak ústav humánní s vcí jim drahou rozlouiti na vždy, chránící chudinu, aby pro halé nemusela židovským rukoum za groš prodat hned vc potebnou. Tisíce lidí den co den sem pikvapí, v chvatu tam A jako v chvatu zpt. spch a život jako ped oulem když se blížíš paížskému hbitovu a vždy etnjší „marbriers", krám.y se smutenými vnci a krámy s rakvemi, již bezprostední sousedství hbitova ti naznaují, tak zde krámy hokynáské jsou pokryty všelikými škatulkami, rakvikami to, v nichž menší zástavy dímat budou až do svého z mrtvých vstání o licitaci. A když vejdeš

Dm

i

!

—

do vnit, oblak nejjemnjší práchniviny zalehne ti plíce a ich naplní se ihned pavým zápachem zpoceného

104

vn

z toho, co chudé vely prádla. Tof nemedová nanesly. Nejvíc toho nanášejí v dobách inžovních, ped svátky, v as masopustní; vše, co není píliš objemné, se zde pijímá, af to již pináší bída i lehkomyslnost by se zde práv ta lehkomyslnost jen zrcadla ne, vždyt ta budova pak v nich shlížeti mohla. Avšak

—

a

—

obrovským zrcadlem Prapodivných, zrovna kantorských híek užívá osud Když jsem vstoupil kdys do filiální zastavárny v Quartier latin, díve kasárna grisetek, usmál jsem se; když jsem navštívil „Monte zastavárnu benátskou, druhdy stkvostný di Pieta", palác hrdé Kateiny Gornary, jižto krása povznesla až a máme toho na trn cyperský, zadumal jsem se pousmání; díve zatím také v Praze dost k zadumání

sama

již je

!

!

—

i

pražská zastavárna v bývalé „redout", nyní sídlí eském v bývalém divadle Pražská zastavárna pochází z roku 1745. V Praze ovšem nebyl humánní taký ústav vymyšlen, vymyslil jej kýs mnich minorita, „Barnabas" klášterským jménem svým, a to v „italském Norymberku", jakž malou Perugiu nazývají. Pak se rozšíil po Loinbardsku a co „lombard" vy vandroval pak za boj Guelf a Ghibellin ven do svta, první štaci zaraziv zas v Norymberku pravém. Ale byt ne vymyšlen, sdokonalen, pi nehrubých prostedcích až na uznání hodnou výši piveden byl pece jen u nás. Kdo vidl podobné ústavy ve Díve nestech jiných, smekne klobouk ped Prahou. zdravý, temný a plesnivý chlév, nebezpený v každém ohledu, sín bezpené žitništ pro zlodje, stropy hrozící sesutím nyní palác svtlý, sín prostranné, obnovené, isté, všude bezpeí. Díve manipulace tžká, copatá, nehybná nyní výprava hravá, poádek vzorný, telegraf sídlila

—

m-

—

—

105

do všech pater, mluvní roury do všech oddíl, doprava do sklad a z nich pomocí stroj a prlom. Díve práce nkdy až do hodiny s plnoci, ekající lid musí kupovat a pálit svíky, policie sbírá lidi pak nyní nejdelší, nejs „podezelými" balíky se vracející namáhavjší práce do zimního soumraku. Díve spch až k penáhlené licitaci nouze o peníze, nyní vydupaný kapitál, peníze obecenstva v souinnosti, malé pjky i výš než cena zástavy, náhrada do jisté míry za vci zkažené, humánní pipomenutí na úroky, na propadnutí a t. d. Pražský editel jednal co muž, jakých bychom sob páli jinde v úadech, jeho innost není „úad", je inná humannost k obecenstvu. Za to se mu pihodilo nco, co rakouským úadnÍKm nehrozívá: lidé ho upímn jmenují „otcem chudých". Pihlížel jsem práv co nezvaný host na manipulaci „se šatstvem", když editel rozhlídl jsem se rychle po obecenstvu vešel, vtšina ho znala, po tváích rozhostil se úsmv, oi hrály pozdravem píjemné teplo! A ml také ihned dost píležitosti, aby zasahoval mocí svou: staence povolil dát na bavlnný šáteek zlatku, chudé žen dal vyplatit za zástavu moly sežranou náhradu dvou zlatých, jiné žen vyrval propadlé již cejchy z pod paliky licitátorovy, atd. zástav

—

dom

vná

—

vný

i

i

:

—

Ovšem — bez pekážek to pi reorganisaci nešlo, speený bureaukratický cop potebuje ostrých nžek. Tak na p. nelíbilo se, že editel dovolil, aby zastavující mohli podržet klobouky a epice na hlav; lip prý, aby ten,

kdož má plné ruce zástav, hmoždil se ješt také držením epice, by zlodj mezi tím pohodlnji mohl mu kapsy jen když vážnost ped perem za uchem prohledat netrpí Avšak editel pitisk' nžky, cop odletl, zbyly jen odstávající šttiny jako jsou: ouadník eštinu drmo-

—

!

Neruda, Sebrané spisy VU.

g

106

lící,

mu

Že

jen

tžko rozumt, vtšinou nmecky psané

a

„strany" jsou skoro vesms eské, abbreviatury na lístku takovém, že jich písa za minutu už sám nepete, atd. lístky

zástavní,

Co už ten staiký, kašlavý vrátný vidl mezi dvemi svými a protjší markytánkou prolítnout lidi! Kolem sloup prjezdu po hlavním schodišti vystupuje a sejen že ne stupuje to etn jako po žebíku Jakobovu samí andlé: Leda andlé pochybné existence, jichž oi jsou smlostí svou podezelé, kdybychom se nebyly do nich již na Píkopech za soumraku koukli, jichž frisura zrovna rozpustilá, šátek se šíje do týlu spadlý irá lehko-

—

i

myslnost, šat

ádné

ženy,

patrn jen

toilleta

pak tepetající

se

prozatímní. Pak chudé,

staenky, sotva že lezoucí,

pak sluhové dstojnití. atd. atd. Zde u sloupu obléká muž vyplacený práv kabát; kabát má od dlouhého povalování samý záhyb, žena mužova záhyby ty rukou po zádech žehlí, netahuje šosy a bruí. Dv dvátka vedle tou poznámky, na zadní stran zástavního lístku obsažené, a tou je s takovou naivní opravdovostí, jako by njaký kus ze školské své ítanky.

Mladá, hezká švadlenka rozestírá

zimní pláš,

na jehož výplatu dlouho šetila; drží jej proti svtlu, zda moli jejímu pokladu, na njž zajisté po celé léto myslila, neublížili, pak skoumá jeho formu, o mnoho-li vyšla z módy, a obliej její zstává zakabonný. S veselým chechtem sbíhají dv dívice pes schody: Nesou uzlíek zpt, nedostaly na nieho, pec jsou veselý. „Podívej se, ted mi hrozí!" poškubává jedna druhou, ob se ohJídnou po nahoe stojícím praktikantovi, jehož

107

byly pvaby jich vylákaly za nimi, zasmjí se ješt jednou a pak vybhnou. Služka prohlíží na schodech erný, zlatem vyšívaný slenin „bašlyk", jenž v loni zahájiv módu ihned se pak odebral na zasloužený odpoodvrací obliinek. Kolem nás kráí njaká ženština ej kde jen jsme ten obliej už vidli patrn prostý

—

—

ten šat je jen toiletta zastavární žem ale obraz doplnit

—

—

I

pemýšlíme,

nem-

Vejdem do „velkých" síní. V první síni je as sto, ve dva houfce rozdlených lidí. Tisknou se železným toitým zábradlím, jež udržuje písné „queue", k prkenné žluté pažb, v níž okna a nad nimi nápisy. Jedni tisknou se ke kase, kde se úroky platí a za staré zástavní lístky nové obdržují, druzí ke kase, kde se šatstvo vyplácí. Zde dostanou marku a s tou jdou do sín hned vedlejší, kde stojí dlouhé lavice pro n, aby vykali, než vyvose lané jméno pivolá je ke dlouhému stolu, na balíek jejich oteve, obsah se zástavní cedulkou kus po kusu srovná, cedulka na jehlu napíchne a zástava proTo netrvá dlouho. Vyplacené lístky vandrovaly pustí. v kovovém košíku po drátech mžikem vzhru nkam do tetího patra, tam vyndal magaciná z dlouhých devných katakomb zástavy a mžikem již sletly v pytlech širokou devnou dutí dol. Pytel se prázní za pytlem v tom náhlá pestávka, vydávání vázne na tvrt hopijeK „omnibus" malostranské filiálky; tam na dinu Malé Stran pokají si lidé ješt dýl, musí se tedy nejdív vypravit zástavy jejich. Arci by za to, co „omnistojí, mohlo se najmout skladišt hned tam bus" za Vltavou, ano mli k tomu také již místnost pohonmeckým turdlnou, ale musili ji popustit zdarma nérm. Ti jsou dle náhledu c. kr. instancí nco zcela jiného než obecenstvo a my s tím konen souhlasíme.

nmž

—

—

ron

—

—

8*

108

A zase se vysypává „rob raagacínské plnosti", pytel jde za pytlem, pak zase pekážka. Žena tvrdí, že v balíku jejím byl také ješt hedvábný jeden šátek. „Snad jste tenkrát zastavovala více vcí najednou?" táže se „Ano." »Tedy snad je šátek v jiném úedník.

—

—

—

„Není, ó já balíku a vy se mýlíte." Byly to samé vaše vci?" mýlím!" „A máte snad náhodou lístky s sebou?"

—

se

— —

nikdy ne„Byly."

—

„Nemám!'

Telegraf si zahraje, balíky nejbližších ísel slítnou, hned v druhém je šátek, žena se mýlila a musí prozatím bez nechco-li dobhnout pro lístek druhý a šálku odejít, spsovyplatit také ten. Trochu pozdji zase pekážka která byla mnoho zástav najednou bila ji „fantáka pinesla a jména spletla. „Bude-li njaká škoda z toho,' hrd. „dejte to jen na praví „fantáka ouet!"' Ano, dobrá ta paní, za níž vnášejí služky do zastavárny nši za nší s novými zástavami, má právo být hrdá! Ani byste to o ní neekli, nenosí se nádhern a není tak pyšná jako žid fantá P., který už jen služku svou posílá ona sem chodí sama se svenými jí vcmi, ale má už dva domy, akoli ped desíti lety nemla nic než nco tch hadr. Ale piinila se a nalezla, že falešný stud není tak hloupá vc, aby se z nho nemohlo vybírat deset percent. Ano, deset percent, vždy už Boildieu pravil: „Nic mne nestálo v život tolik penz jako falešný stud!" A pravideln jí ten stud dodá denn nejmén osmdesát zástav, a byly dny, kdy jich mla paní domácí až ti sta! Tch paniek, „fantáek", jak lid íká, ili ,komisionáek", jak úadní sloh ale ne z falešného studu mluví, je zde šest hlavních a nkolik vedlejších, které se ale také stanou hlavními, bude-li se svt jen ješt trochu stydt dál. Deset percent zastáváme a deset percent fantáce

a

!

,

mj

;

!

—

—

109

—

dlá

již dvacet ze sta jásej, chudobo a rozpaku Užpomýšlelo na opravu, ale nemohlo se uinit nic jiného, než že k vli ostatnímu obecenstvu pístup dovoluje se fantákám teprv k jedné hodin odpolední, ímž percenta ovšem se nezmenšují. Pomýšlelo se na zavedení „úadních komisioná" s dvma již percenty ale pak by fantáky nosily klenoty snad do zastavárny soukromé a veejná zastavárna potebuje tch deset percent klenotních, sic nežije Tak to jde, když stát nemá na huma!

se

—

!

nitu

km

penz

—

obrame se již k nkterým jednotlivým obrázživým a plastickým, jichž má také zastavárna dost!

Avšak

III.

V právo od schod: „Zástava a výplata klenot". Uvnit zaízení jako jinde, žlut natená prkenná pažba, nkolik pohybných oken v

kolem železné zábradlí. ní, zde obecenstvo nemá, co by podpisovalo, žádný praprimitivní psací stolek, žádný vyschlý kalamá, žádné na dívko zezané péro „k vtšímu pohodlí obecenstva" jako v jiném jednom oddílu. V železném zábradlí „queue", jeden vedle druhého, ale ne mnoho vedle sebe, žádná tlaenice. Tch, kteí „klenoty" zastavují, je málo, mezi „klenoty" patí také obrazy, úadnické kordy, bambitky a leíaucherky, hodiny nástnní a nástolní a t. d. Vsednm na pažbu a nechme do okénka odhadaova vstupovat obliej za obliejem jako by do rámce. Odhada odebírá a cení, váží stíbro na vážkách, zkouší zlato na prbískéu) Takto,

ponvadž

—

pomrn

a

kamen, zkoumá briliant zvtšujícím sklem a diktuje. Vedle vyplní se hned lístek, který se k základu pidá, a vyplní lístek druhý, naež se tento s penzi vydá i

110

hned u druhého okna , stran". Magaciná reviduje ješt jednou obsah škatulek, na nichž obyejn nápis „pihilky dle pedpisu" ukazuje, tikrát denn" nebo „prášky pou do zastavárny nastala, pak vandruje sbírka do pytlíku a do šuplátka a tamhle tou úzkou dutí v kout dol do skladu. Odtamtud též se vytahuje, co vyplaceno a v síni vedlejší pak se vydává. Pak tu ješt stolek cenitele druhého, který reviduje základy starší, o co v cen snad klesly, a nic víc. Práv pišel pipiš poHcejní, že minulé noci ukradeno vyznankde pl tuctu stíbrných Ižic, tžkých

—

—

pro

— —

menaných písmenami Práce jde

Všichni

.

si

to

tou

,

a vštpují.

dál.

Úsmv íešný, bezstarostný, ani jinak nelze Zcela pirozeno V ruce život ješt dlouhý a dost asu na filištínství drží zlatý medaillon — kadet vždycky zastavuje medaillon Zapomnl vyndat z nho vlasy, honem je ted vymkne. , Zlatý medaillon dva zlaté jméno? „XYZ." A chytne dv zlatky, zabalí do nich vlasy a zmizí. Objeví se žena. V škatulce má koraly a prstýnek. koral a malý zlatý prstýnek dva zlaté!" „Prosím s poníženým srdcem, já dostávám na to ti V okn

se objeví kadet.

jako by chtl íci

:

—

—

!

—

— XYZ

—

—

„Šra

vždycky

!

„Ti? No ti mužem

taky ješt

dát

—

ti zlaté!

Jméno." Zjeví se sleinka. Stáí as tak ticet, poátek slaropanenskosli, ale ješt nepiznané. Frizura skromná, šat istý. Na tvái trochu rozpak a onen podivn smíšený úsmv, který chce být lehkým, který ubezpeuje, že to jen tak a jen nemilou náhodou, pece ale zárove prosí za šetrnost a za taxaturu co možná nejvyšší a rychle,

—

111

nesmírn

—

hlasit rychle kyše Zastavila kávové lžiky oddechla, odstupujíc od kasíra. Jméno její bylo „Mary". mužové jsou zde vždy s obliejem Zamraený muž zlostným, opravdovým. zkažené s puklým sklem „Stíbrné cilindrovky jeden zlatý!" !

si

—

—

—

—

etízkem? „etízek je falešný." '

„I s

„Ale já

koupil

jej

„Nemohu

za to

—

pec

za pravý!" jeden zlatý jméno?"

—

„Za zlatku je zde nenechám." „Zde jsou. Co že?" obrací se cenitel k pistupujícímu magacinái. „Tyhlety pevzaté hodinky nástnní nemají koleek!" „Hrome opravdu! Ošidil nás! Nechal tam jen strunu a tu nechal ouhat krajem ven, myslil jsem, že v tom spchu Ostatn dvo zlatky je všechno v poádku zlatku dostáném v licitaci pec jaká pomoc!

—

—

—

—

!

—

—

Kdo dál?" Stará, neobratná žena, patrn zde neobeznalá. Pedkrásný šperk ženský. „Zlatý etízek šest dukát, dámské hodinky kotvové ze zlata, jehlice s opálem, dva prsteny s dobrými kameny loží

—

— zlatých —

tyicet jméno?" Staena sáhne po lístku a chce „Peníze jste si nevzala!" „Peníze taky tady? No, jen už

odejít.

mne neráejí

ošidit!"

Dívice s kapesními hodinkami. „Tombašky! Nic!" Dívice se „taky-spokojen" usmje a vyhne zábradlí, nemáC u druhého okna pohledávky.

—

Služka se

povrchn

s

se

—

pod

velkou škatulí. Cenitel se usmje a podívav bez další otázky ihned: „Cáká se

diktuje

112

— N. N. —

zlatou portou, zlaté epauletty, zlaté port-épé Vera byla totiž paráda deset zlatých."

—

—

pchoty.

mstské

Žid s celou mošnou stíbrného náadí. Dlouhé vážení, dlouhé specielní diktování, v tom pikvapí mladý úadník a kývá na cenitele. „Je zde

ta jistá

žena,

„Ta

falešným

s

najít?"

„Ano

—

„Cože

—

Genitel

vám

co

do základu!

jménem

—

co

dala falešný dukát ji

policie

nemohla

vyplácí!"

vyplácí!? Pokejte trochu!" zave okno a spchá za úadníkem

do

tetí sín.

U enka,

jednoho

desatery

oi

z

tamjších oken

chumá

držící

ji

venkovská staAni nepozoruje, že

stojí

zlatek v hrsti.

zkoumají.

—

ona vyplácí!" šepce cenitel. „Opravdu „Zdá se tedy pece poctiva!" Staenka zaplatila pjku s úroky, ted jí poukazují do sín druhé, že tam dostane svou zástavu. Staenka tu eká, cenitel jako by nic stojí vedle ni. Po nkolika minutách pinese magaciná vyplacené zástavy, mezi nimi škatulku staeninu. Nechá ji naposled. Pak oteve škai

tulku a praví: „Koraly

—

velký zlatý peníz

— dobe?"

!" „Ano, prosím ponížen, to bude mit dcera zas radost „Vy snad ani nevíte, babiko, že to není velký rakouský dukát," podotýká cenitel, „že je to jen pozlacený stíbriák !

Staenka

se ulekla.

„Ale to není ani snad možná!

moje dcera koupila v Jílovém!" „OšidiU ji, babiko, je falešný!"

Vždyt

jej

i

113

„Opravdu ?" povzdychla si staenka. „No to ponížen ruku líbám, to bych byla mohla snadno nkoho ošidit!" a odchází zarmoucena a potásajíc šedivou hlavou nad !

ošemetností tohoto svta.

TV

A

zasednem na chvilku za pažbu nejvtší sín, kde „šatstvo". K šatstvu patí také šicí stroje, cihliky, mosazné hmoždíe, mdnce a železné hrnky, klarinety a trubky a t. d. Zde jsou dva cenitelé a mají po celý den práci. Venku za pažbou tlaí se sta lidí mezi železnými bradly, zde má také po celém dom, ze sín do sín jako stín se plížící policejní strážník nejspíš co rovnat. Ten strážník se nestídá, je zde den co den, pesvdilif se, že dovede rovnat slušn a bez hulákání se zastavuje

—

a to je ídká vlastnost u c. kr. policejních stráží Zastavování jde rychle. Každý cenitel má dva stoly

do tverhranu sestavené,

dvma

okny

s

obecenstvem

korespondující. Cenitel rozeste, prohlédne, odhadne vc, diktuje obsah základu i obnos praktikantm, ti vydají hned u sousedního okna (náhrada jeden krejcar)

pjky dvma :

dva kroky dál vydá kasír peníze. Na pl hodinky zasednem, pl hodinky to snad vydržíme vzdor tomu, že pi rozvinutí leckterého balíku celý oblak puchu rozletí se nkolik sáh kolem. Za pl hodinky zjeví se mnoho obliej v rámci cenitelova okna Práv dotlaila se njaká služka. V istém bílém šatu pinesla letní hedvábný plášf ženský. Cenitel jej obrátil, rozestel proti svtlu a diktuje: „Hedvábný ženský plášf dva zlaté jméno?" „Ale prosím dva zlaté zcela nový plášf lístek,

na

—

stojí

lístek ten o

— —

za patnáct zlatých!"

—

—

114

„Pro máte

tu

—

módu, samý

chcete dva zase zpátky. látky

—

zlaté?"

žádný kus poádné podává plášf již

cvikel,

a

cenitel

pražnýma!" míní dveka. uzUek. „Letní dv jméno?" Pedstoupí stará slena. Klobouk ped ticeti lety moderní, hedvábné kudrlinky se sklennými perlikami do ela, vyzáblé ruce do polovice „elegantn" nahé. Rozestírá staré hedvábné šaty, oné mnivé šedivé a do zelena hrající barvy, jaká nyní co „Eau de Nil" zas as tak po ticeti letech pichází v novou oblibu. Dle celého

„No

abych nepišla

s

Následující žena rozbalila již svj vesty kalhoty a jeden zlatý

—

chování

je patrno, že šaty staré

pomohly.

—

Chudá

„Dv

„Teba

až nkolikrát zde

žena.

—

ti!"

deset,

kdybych mohl

„Ale za ti to stoji!"

nedostáném zde nenechám

licitaci jich

já jim to já to vyplatím

jej

slen

grádlové cejchy a tyry lokte grádlové látky

dva zlaté!" „Prosím

„V „O

—

—

—

—

—

nemohu!'

— — já mám

est

v tle

—

— —

„No chcete dva?" Mladík. Vyndá z kapsy hedvábný lehký šátek a podává ceniteli. „Nic!" rozhoduje tento a šátek jde zas do kapsy.

Hezounká sleinka, ervená až po uši. Cenitel oteve obrovskou škatuli a vyndá malikou hedvábnou mantylku. „Jeden zlatý!" Praktikant by rád ješt jednou ten obliejek spatil, ale tvá je už za pažbou, jen malá, ržová ruka podává krejcar. Lehýnké stisknutí rychlé škubnutí

— —

—

115

—

Opt služka. „Šest šátk, jedna sukn jeden zlatý! Zde ten ubrus mžete si vzít zpátky, nestaí k doplnní druhé zlatky!" Zešlý ženský, dávno nám již známý obliej. Roku 1848 maitressa jistého plukovníka, pozdji maitressa kupce, pak zas „hospodyn starého pána". Tenkrát hedvábí, pak orlean, ted už prostovlasa, s bídným šátkem na tle. Podává sluneník. „Píliš špinavý nic!" —

—

Flašinetá i flašinetá'ka. Pinesli nástroj svj i s dehráli, vným podstavcem. Snad ješt ve vedlejším až jej vyplatí, zanou snad zase hned tam. „Deset zlatých!" Dívice s „mašinou" na šití rukaviek. „.Jeden zlatý!" — .Jiné dv dívice, plny humoru. Poád se pošuchují a škubou, oi jim jen hrají. V balíku mají njaký starý

dom na

„Nic!" Dívice

šátek.

odbhnou

se

smíchem.

—

Babika s velkou tažnou harmonikou. Zkoušejí ji cenitel pomaha, pibhne pomaha druhého cenitele a také zkouší. Rozsudek: „Nic je hluchá!' Ale babika je také hluchá a nemže pochopit. Když pak pece poi

—

chopí a tesoucí ruku po harmonice vztahuje, je v jejím oku tolik malomocného smutku a se rt jí splyne vzdech slabý, ale tak hluboký, že Mladý žid, zaínající fantá. Má as tyry balíky a divn to plete a dopluje do zlatek. Gejcha nestaí on pidá mužské spodní kalhoty, k erným spodkm pidá fialovou vestu, k pikové vest ženskou koženou

——

—

„Jméno?" Poád „Mller". druhého cenitele byl zatím nával popustil a pod bradly pišoupla si fantáka nkolik nší. Její práce potrvá pes hodinu. Fantáka vyndává klidn a pokojn

tašku.

U

balík za balíkem

nával

poád

pomaha

zase

jablka. První cenitel ale má Pijímá, rozbaluje, cení, pak on neb

a kouše

stojný.

zahalují

s

jistou

zruností,

která je

pi

116

všech balíkách stejná až na ten poslední, zrovna charakteristický cíp, jenž se i s cedulkou píslušnou ušpendlí. Mezi tím za námi kasírovo jednotvárné vyvolávání jmen a obnos, jednotvárné harašení a vrzání velkého kola, vytahujícího tam na konci sín do pytl nasypané základy vzhru do sklad, a náš cenitel poád: jméno?" dva zlaté „Ti páry ženských botek jméno?" tyry zlaté „Klarynet s pouzdrem jeden zlatý „Sukn, kazajka, devt šátk, paleto

—

—

jméno?"

—

—

—

—

—

je jen licitaní sál, ale živý jako mraveništ jako Tandlmarkt. tverhranný, podlouhlý, na dvou stranách jaksi anifiteatráln upravený, pódiem pro licitátory a na konci pódia do onch dvou stran nízkou

Malý

a

hluný

pažbou opatený. As 6000 základ propadne každý a ty se zde po celý msíc draží. I nepropadlý základ, ležel-li ti msíce, mžeš sám urit do licitace mnoho nevyzískáš výdlku, ti zde, kteí kupují, chtjí také mít výdlek a velký výdlek, to se rozumí. Zde humanita pestává, odklepává se jí licilarovou palikou. Kupující i licitující olDecenstvo je zde msíc co msíc, le nkdy den co den stejné. Znají se a neublíží sob když dva píhš patrn sob popouštjí, tetí to spozovjede a v jakémsi nápadu schválnosti ruje, mezi za okamžik všechny nitky pátelství perve, aby je zase navázal. Arcif, bývalému „chabrusu", jak se židovským jargonem licitantskému spiknutí íká, uinn pedce konec a nejhorší chabrusáci byli až místodržitelskými dekrety odstranni; ale znají setu pec, znají i vzájemné to, jo?" obyejn poteby, jednoduché: „Nechají

stolní

msíc

—

—

n

—

mn

—

117

dostaí, a koupí-li i nkdo mimo svj obor, vždy se sejdou pak v zadním pokojíku uritého hostince a odbudou si

druhou, tu pravou

hcitaci.

Znají se tak dobe, že vdí vzájemn i soukromé své pomry. Mají zde v zástoh' uritá již místa, jež vzájemn respektují, zaínajíc od toho malého, zavalitého

obciiodníka s tím pronikav hmotným hlasem, který vždy na konci stolu, nahoe na jako skítek sedí a nohama pohoupává, pes adu a žen, mezi nimiž „madam", která kupuje jen, co se hodí pro „dámy od divadla", až na druhý konec stolu k obstarožnému veselému židu, s bulikou na lysém ele, dvaceti mosaznými velkými prsteny na rukou a ohnivým citera v srdci k „Filippo". jejíž chansony ve Pštrosce ani jednou ne-

nm

muž

peslechnul. Jsou zde jako doma, pletou punochy, obdrží v uritou hodinu „svou" polívku od markytánky, v jinou hodinu vitle a pivo, a baví se také jako doma a asto tak upímn, že palika musí hodnou chvíli pracovat po stole, než je zase „svoje slovo" slyšet. Bda „cizí vele", která se sem odváží! Jak vejde, už ji zraky zpytují, jak oteve ústa, už pravá jízda o závod, a „vela" mže být ráda, nenechá-! zde všechen svj med. Sluha rozbaluje uzlík po uzlíku, praktikant vyvolává. Práv vyndali pkné hedvábné šaty. „Bude vojna, bude," volá zavalitý, mne ruce a rozkyvuje nohy jako zvon ped svátkem. „Ctyry zlaté!" volá praktikant a rozeste šaty u nho co prvního. „Ctyry zlaté tyry zlaté deset a deset a deset a i

—

ješt deset!" kií zavalitý v závratném spchu, prohlížeje šaty v krajním štpu, pod pážím a t. d. „A pt!" volá madame. „Ukázat!" „A ješt pt a zase pt!" zní to pronikav.

118

zahuí mosazný bas

,,A deset!"

„Sem

tím

s

„Ctyry ..Ješt

—

co tak dlouho

—

z

druhého konce.

ukázat!"

zlaté, 6ó kr.," oznamuje praktikant. jednou podívati' kií zavalitý. Madame vy-

zdvihne prst, emuž už praktikant rozumí. „Gtyry zlaté, 70!' „Pt zlatých a deset a deset a ješt deset," zas zavalitý.

„A pt!"

zas

bas.

,A pt!"

— „A

pt!"

zní to ze

všech stran a po notnou chvíli. Naposled ted vyzdvihla Žádný madam mlky prst, praktikant zvstuje: ..7 zl. palika klepne víc?" Madam praví urit: „Ne!" úadník se ptá: „Kdo platí?" Madam rozpíná velkou petam ten nžní tašku a bruí: „Stojí za to, když je chtl! Pjdu do bálu!"

—

—

—

i

—

Jiný balíek se rozeve. Malý žen.ský pláštík siln moly prožraný, provolaná cena proto jen 50 kr. Pláštík !

jde tuze

od ruky k ruce,

rychle

šmejkne

každý jím pohrdliv

dál.

„No tedy 50!" zabruí konen bas. „A pt!" prohodí s úšklebkem zavalitý. „A pt!" „A pt!" zní to tam zde jako by žertem. „A pt!" „A pt!" najednou jsou na zlatce.

—

Zavalitý

a míní

i

—

byl vyslovil zcela

to

opravdov:

—

osudné „zlatý!", prohlíží plášf nepustím!" „Stojí za víc

—

„Jeden zlatý! Nikdo víc?" Basista nepohne ani svalem v oblieji, zavalitý dívá se k u velkém napnutí palika klepne.

—

nmu

— mj

míní basista jako by dobrosrden. to „Už jsem tam!" vzdychá zavalitý. „Josua vytáh', koupil jsem si za zlatku moly!" a mrští pláštíkem o zem. Leniv vyndává tobolku z vnitní kapsy u vesty.

„No

si

to

!''

mn

119

Mužský župan, šest ženských košil, hned vše o dva zlaté výš odbyto. Jiná ísla. Nkolik deštník a sluneník. Je pozdní podzim, deštníkm se piráží, sluneníky jdou jen tak v odhadní cen, s pirážkou úrok a licitaních útrat. Celý svazek kovového náadí, mdénce, mosazné svícny, francouzská žehlika. Vše se leskne istotou. „To musila být dobrá hospodvn!" zní všeobecný úsudek. Opt náadí cínové, lžíce, velká klistýrní stíkaka, kropenky, krucifix. Do roku lí^4>^ nesml zde žid žádný Jiný

balíek.

tyry cejchy

—

—

— —

krucifix koupit, ted jej prohlížejí a ohýbají a kupují jako

—

znamenitý pokrok! Také tento základ cínový on krucifixem propadá zde židu. „Necht mu ho ho potebuje!" míní zavalitý. „A s tím klistýrein do Dalmácie, tam ho dobe prodá!" zase jiný. Nové íslo. Sluha podává opatrn a jaksi s oškli-

jiní i

—

s

mže

—

balíek praktikantovi, ten ho nerozbaliv drží do výše.

vostí

„Aha

—

a ani

který dusí!" volá jeden. koukejte, on kejvá!" kií druhý.

je,

—

mám

—

trochu moly nikdo?" jíst dva párky vitl?

„Bavlnná pokrývka deset krejcar!

—

rovnž opatrn

fant,

„Je živý,

„No

jej

—

prožraná Já

—

dám tch

deset!"

„Nikdo víc?" ^Kdo pak by! Ale honem za dvée, aby nás odneslo

to ne-

!"

„Dá

si

z

toho udlat drobeky!-'

„Ne, prodá na ervy ptákm!" Všeobecný chechtot, plácání rukama, kik a výskot licitant palika pracuje již je živý fant za dvemi, opt se vrátil, ješt jedna salva smíchu na uvítanou

—

—

ticho.

—

—

Na

zadusí.

I.

Kudy tam chcete? Prahy,

pkný

starobou

Je to zajímavý kout naší staré jako svatojirská ást Hradan,

Zlatá ulika hradanská, ulika Karmelitánská na Malé Stran, staromstská radnice a bývalý hbitov židovský.

Kout velmi zajímavý a mžete k nmu pti paprsky „vtrné rže." Bud kolem „Štupart" nebo kolem svatojakubského kostela „menších bratí", kteí kdys eské krále hostili a ted nemají sami co jíst, také úzkou týnskou ulikou od masných krám nebo ditto úzkou ulikou ze staromstského námstí v levo kolem domu „u modrého jelínka", kde se Sketa narodil, a v právo kolem slavného gothického portálu, jehož nejnovjší opravy by se už honem znovu opraviti mly. Anebo se tam konen zatote z „celetné" ulice pes bývalý hbitov. Ticho tu posud jako na hbitov, až se krok rozléhá jen spoleenstvo pražských vozejká má tu jednu ze stanic svých zde jsou také tiši, jako okouzleni. Jedni leží a podimují na vozíku, druzí tou „Denníek". Snad pemítají, jak by as psal, kdyby slavná vláda dala ted vykopat a spálit kosti njakého Havlíka nebo Smetany nebo jiného politického kacíe, jakož zde, práv na tomto ;

;

121

míst uinil roku 1626 Ferdinand s kacískými kostmi Rokycany a Augustina Luciana. „Oposiní journaly zajisté zas budou bruet!" napsal by. Každý ekne, že vchod do Týna je jako by do staro-

jakýclis prokletých Jana

slavného hradu, ale nikdo neekne, že by byl píliš istý. Jen kus domu naten protivné žlutou barvou, ostatek je erný, jak jej uinil déšf, vtry, ptactvo, mouchy a jiní lakýrnici. Žlutost náleží soukromníku, špína slavnému záduší, které si jí nedá vzít. A dle barvy také tedy poznáš, že pízemí patí nkomu a patra nad ním také poádek jako v nmecké íši nkomu, ale zcela jinému

—

za minulého

vku.

Nebudu popisovat vnitek Týnu a rovnž se šastn vyhnu všem nehezkým narážkám na ten graíittový obraz v levo nad galerií, na nmž už z asu Rudolfa je vyobrazeno, jak , dobrá dcera" církev šikovn živí svého otce biskupa. Také nebudu sdlovat, že Týn byl kdys práv tolik, ím je posud v ruských mstech „g-ostinoj místo pevné dvo", po Orientu pak každý „khan" tržišt, a vládou chránné, kde mli cizí kupci byt

—

i

kde se vybíralo od nich clo a jiné poplatky, a kde prodávali

slaneky a vyzy, sl a med. hedváb a

cílem je zde

dm

z

smle

levé strany

nm

prosted nádvoí. A v sob každý ádný mrtvý

ta

víno.

Mým

vystupující až do

„kancelá mrtvých", kde

mže

koupit za svj peníz poslední píležitost, zvonní a hrob. Již tam zajisté byl mých, ale pro vc lhostejnou sob tam mnohý z oko omžené a vidl málo. nezašel, a když vešel, v uších hukot a hrdlo jako by stažené, neslyšel nic

tená

ml

a mluvil jen ze sna. Píchod není práv pohodlný. Schody jako Jakobv vystupují a sestupují místo žebík, po chud odné ženy a tesoucí se babiky, aby ve spolku

nmž

Neruda, Sebrané spisy VlI.

andl

g

122

Ludmily nabraly zdarma krupek a mouky. Nesou si vesele, zasedají po schodech a štbetají jako ptactvo s jara. Ztrápen shlíží na Kristus s kíže. Vypadá nesmírn bídn, rád by vypadal lip a také se už jistý umlec pražský nabídl, že by pánbíka pedlal na hezího, ale on by ho pak nkdo nejspíše ukra. Pak vstoupíme do tmavé pedsín, kde mžeme

sv.

svj uzlíek

n

—

sob

voHt bud vykat njakou hodinku, až nauí vidt po tm, nebo hmatat po zdi, nalézt dvée a zaklepat. :

i

Odpovd

žádná,

což

se

se

zrak

konen

rozumí u všech kanceláí

samo sebou. My vstoupíme. Nevelký pokoj. Do tetiny je pepažen nízkým žlutým plotem, aby mrtví nemohli píliš blízko. Hned v právo je umývadlo se špinavou vodou od verejška. Nad nim visí denní kalendá v nepkném devném rámci starožitnost z Joseíinských dob. Dále kamna, která možno že byla nkdy bílá, pak jarmara, s níž se šklebí lev. Sekretáoval svatému Marku v nkterém kostele pražském, nyní zde tráví dny své spokojen a klidn, a baví se

—

devným

svatým Lazarem, taktéž na odpoinku. Psací pulpity jsou tu as ti, v levo jeden malý, kde „strany" vyperou se „z první vody", pak u obou oken pulpity velké. Na zdi mezi okny visí dosti dobrá olejová

s

podobizna císae Josefa IL, jenž zrušiv hbitovy u jednotlivých kostel pražských, byl zakladatelem spojeného úadu zádušního a hbitov volšanských. V právo jdou dvée do druhé, dvakrát tak velké jizby. Je to také kancelá, ale není ji pro samé dlouhé pulpity a velké knihy ani vidt. Nad šifonérem u okna visí zarámovaná poslední vle císae Františka L, v níž odkazuje národm svoji lásku. Hned pod tím liche gebuehrenscala vom Jahre 1811".

visí

„gesetz-

123

Je devátá ranní. Úadníci už si byli povdli, jak který spal, kterému že je dnes njak divn a že to tak už vzí v poasí, byli urovnali knihy a papír, pozdvihli nkolikkrát péro a položili zas nenamoené na stl, a

ted zaínají úadovat. Vejde muž v tírohém

klobouku, takto vypadající, jako bys panského koího vstril do smuteního erného pouzdra. Je to naklada mrtvých. „Dobrého jitra, vzácní pánové." „Není to pan Lalošek?" ozve se hlas z druhého pokoje a pan správce vyjde rychle ven. vzácný pane!" „Jako jedna fijala Musejí mi dojít „Už si tu hloupost taky navykli? do kostela sanctus crucius*) na Volšany a spoítají tam Co pak tu není zas floky na hroby, abychom vdli žádná voda, abych si zalil svj fíkus?" a zmizí. „Daí se, Lalošku, daí ?" ptá se jeden z úadník. ale copak je „Ješt by tak kapalo, když neprší

—

—

!

—

to

spsob od kolleg? Zrovna

hádají se o každé zpropitné

vdl

—

je to

se

lovku

— vera

do dlan dívají, jsem jim teprv po-

spsob?"

Klepe se na dvée a vejde nkolik lidí najednou. Nic zvláštního na nich. Objednávají pohby s takou lhostejností, že je vidt, že objednávají jen za plat nebo z ochoty, za píbuzné. Také úadníci odbývají vše co ísla pouhá kde by také nabrali zvdavosti nebo

—

soucitu

—

ne? tedy do kaple!" „Má být poheb a hrob? Andlovy, krytý, nebo lakovaný?" Rozumj

—

—

„Vz

„Ne, ku

„sanclae crucis".

9*

121

krytému nedáváme pár koní, musí být alespo dva páry. „Zvláštní hrob tedy? Máte na hbitov již tak!" nkoho? Jinak máme erstvých hrob do zásoby."

—

,Zde

—

—

pro

cedulka

hrobníka, musíte si hodiny, celou?" zní to u malého ale

— pl

„Zvonní?

—

dojít ven."

•

pulpitku hned v levo.

24 krejcary a pl!"

—

„G zl. 75 krejcar a krátce pan akcesista u druhého stolu. Leda že na další dotaz dodá ješt úsen: „Na faru." „Do kanceláe v nemocnici."

,4

zl.

pl!" komanduje

—

—

zde!" vyizuje „Dávám zpátky 4 zl. 7G krejcaru rovnž krátce pan kasír, jehož kulatý obliej svítí vesele jako slunce po bouce, a je-li ješt na nco tázán, ekne

pana akcesistu. Vejde muž v ošumlém kabát. Hlava se s navyklou ponížeností kloní trochu ku pedu, šedivé oko vyzrazuje zásobu chytrosti. Je to kostelník farského chrámu sva„Prosím!-' a ukáže rukou zas na

—

ani už nevím, jakého svatého. Harašivý tého jeho hlasu vylákal pana správce již zase ven. byl

—

zvuk

„Bartoši dobe že jste tu Já jsem tam vera prohlížel jsem všechno kde pak je ten ert?"

—

—

!

—

„Gert? milostpane, jaký pak ert?" „Jaký ert, jaký ert!" Však vy dobe o víte! No ten, co ležel u archandla, u nohou!" „Ten spad', ponížen prosím." „Spa - kam spad"?" „Dali jsme ho do kaple Porciunkule." „Není tam taky musíte mi ho ukázat!" „Je tuze chatrný, milost pane!" „Chci ho vidt, povídám!" Bartoš si škrábe lebku a koktá: „Byla tak tuhá zima prosím my jsme jím zatopili v sakrystyji

nm

—

—

—

—

—

125

„Tak, zatopili!" zlobí se správce. „A vy nevíte, že ho mli odevzdat do kirchamtu! Vy nevíte, že všichni erti patí do kirchamtu!"

jste

Vchází chudá žena, s loktuškou na hlav, kanafasovou zástrou pes modrou sukni a bílým šátkem v ruce. Oi má do krve uplakány. „eho si pejete?' Žena místo odpovdi dá se do hlasitého stkáni.

Po úadovn je ticho. Nechávají ji se vyplakat. „Muž umel," zaíná konené vzlykajíc. „Vera ho zabili v tunellu spadlo to Když musel

mn — nádeniit! — Donesli ho ješt nemoh' mluvit — jen se tak mn

Ráda bych

mu

—

!

——

funus vystrojila!"

„Ale matinko

„Prosím

!

za živa do špitálu, ale už na mne podíval

jich,

—

—

taxa je vysoká k sedmi zlatým!" miíostpane ráeji nco s toho

—

mn

slevit!"

„To nemohu, malinko, musil bych sám

doplatit

!

—

Dejte nebožtíka odvézt do kaple a ranní frou zdarma na Volšany. Snad máte sirotky?" Žena kývá hlavou, ale nemže mluvit. „Nu vidíte, zstane jim to, když dáte nebožtíka do šachty „Ne, ne! do šachty ne! To on si ode mne neza!" sloužil Vždyf je ten funus to poslední, co mu dát

—

—

!

mžu

Sahá do kapsy a vyndává sbalený papír. Kládo šesláek po šestáku nad zábradlí, snad šetila léta na nich. Dlouho to trvá, než je s poítáním hotova, a tesoucí ruka dotýká se vždy zas každého znova. Zbyl jí jeden.

126

íil.

„To ženy,

je statistické

„že jen cliudina

úadu, dlal jsem

si

iníní kasír po odchodu Když jsem pišel sem do

faktum,"

má

cit.

árky."

Ostatní se hlasit zasmjí. „Nu co!" horlí kasír a filosofuje dál: „Nouze a bída tsnej vážou než pohodlí, co? Je to arci láska vadivá. mezi chudákem a chudakou, ert by zstal také pi ale když peiny humoru, je-li žaludek poád prázný jsou sfantovány, stny vlhky, když není paliva, tu pak cítí mráz druh s druhem, pitulí se k sob ;

—

„Nejponíženji ruiku líbám," zaskuhrá ve dveích pronikavý jako skonávajícího velblouda. Kostelník to od svatého už zase nevím od kterého Mužík všelijak stoený a k tomu lysohlavý. hlas, protivný a

„Geho

si

—

pejete?" ptá se zase správce mezi druhými

dvemi.

ruiku líbám Máme tu už po nparamentek ve správ, ted ho už potebujem."

„Nejponíženji jaký

as

!

mám as

myslet jen na vaše vornátky ? lovk má plné ruce práce, jindy nevím, kde mi hlava stojí!" „Myslíte, že

Necht toho na

—

Správce zmizí, nejponíženjší hladí si vlasy. „Miloslpánové naši taky nechávají prosit

—

„O?" „Inu už prý to jednou vyložili. Pijdou nám asto dva velké funusy na jednu hodinu a nemžem dát pak velký kondukt, to je škoda „Není pomoci." „Kdyby se daly takhle chudé pohby na dopoledne !

—

127

—

,Ano

protože má chudý dopoledne být chudý i zde postrkován,

A na má

asu!

nejmén myslíte,

že to necítí?"

„Inu -« „Nic inu!

V kolátue

krtin, svateb,

/ržké

má tri

dom

vzdychá nejponíženjší. Chudák Za doby svých „studií" chodil skoro celá za školu ministrovat, pak mu zas emeslo

—

I-*

nevonlo a pisluhoval pak byl zvoníkem,

i

co dorstající klacek v kostele, kostelníkem, umí responsorie rozsvcovat a má za to jen tak

stal se

hloup odíkávat, svíky ti

a práva musí všechno jít! jako hub, je dost

nových

funus!"

živobytí

pravdu. léta

poádku

Dle

vaší roste

roních dchod. Vrazil i se svým smutkem mezi dvemi do postavy

tisíce

pímé

a

tuné,

šat slušný.

buclaté.

Tvá kulatá, Nov pišlý

oko svítivé, lalošek, formy pistupuje k zábradlí.

„o5 krejcar denn, tedy 2 zl. 45 kr.," poítá úadník nebohý hrobník z takového a dodává žertovn: „Jak bagatelu ješt nkolik eledín vyplácet po sedmi zlatých

mže

týdn!"

„Tžké asy," usmívá se hrobník a zastrkuje peníze lhostejn do kapsy. „Kdyby nebylo polívání a obkládání hrob jste

hodný,

slyšel jsem, že jste nevzal

za obstarání

hrob

našich

Ale ješt nikdy krejcaru !

výteník!"

by bylo pkné, abych bral, to bych se pec musel stydt!" a hrobník dodává s chytráckým úsmvem: „Za to udlám hrob pro Nmce o stevíc hlubší, aby nemoh' ven!" guten morgen, meine herren!" Elegantní „Ach panáek, zrovna tak plnoletý. Kravata vzor, košile sníh,

„Nu

to

—

128

knoflíky briliantové svtlo, rukaviky zrovna z krámu, binokl perle a zlato. Jedná se s ním nmecky. „Smutná povinnost! Zemel mi otec, velkokupec X. Radš to sám vyjednám, trochu se aspo ze svého smutku který pán, prosím?" povyrážím. Tak „Zde, prosím!" „Co nejelegantnjší tedy, to se rozumí! Af to stojí.

—

co chce!"

vz tedy s temi páry." „Dávají se vždy jen ti?" „Je jich snad dost. Zvonní jen v poslední den?" „Mže se také zvonit dny ped pohbem?' Každý den a kolik hodin chcete." „Tedy dv ne. ti denn!" Napoítají mu již zde na padesát zlatých. Panák drží tobolku už od poátku ochotn v ruce a metá ted desítky na pult. Pak hodi hlavou, jako do veselé budoucnosti, ukloní se lehce a elegantn a obrátí ke dvem. Rty jeho se sešpulují a trhají sebou, jako by jen s namáháním se uhranovaly hvizdotu. „Pkný panák, co?" míní jeden. „I toho já znám", míní švitorivá mladá a hezká ženuška, která byla mezi tím do úadovny vstoupla. „Ml v loni ve Vršovicích njakou milou na bytu, zrovna vedle mé kmotry na trakaích jí tam vozil kytky!" „Ale na trakaich?" „Inu a£ nedojdu nebeského království, to jich bylo!" Ženuška jeví v pohybech i slovech nenucenost onch paniek, které dle osudn blahodárnélio svého povolání mluví s „lidmi", s kterými takto znáš ješt nikdo nemluvívá je zkrátka pomocnicí ku porodu. „Mám tu cedulku na potraccný plod, pane," pokrauje živ, „kdyby se z kaple vyvezl zejtejší ranní íurou." „Andlský

,.

^

—

—

i

—

129

,Zde je poukázka !" „Nechtjí se podívat na to? Mám to zde v škatulce," a už otevela devnou škatulku a praesentuje foetus.

„A co to máte zde v sklenici?" „Ach to je špás!" a s zvonivým smíchem spráskla ruce nad hlavou. ,To jsem obsloužila paní, která taky potratila. Dali si to do spiritusu podívají se, chlapeek

—

A

má

velkého syna, je už jurista, trochu lehký. Snad poteboval na billiár, pedevu^em pines' bratra, abych ho prodala njakému doktorovi. Dala jsem mu padesát krejcar za nj." „Tedy prodán jako Josef egyptský!" ,Ano, ano, jako ten Josef egyptský!" a smíchy jí až slzy vyhrkly. „Kam ho nesete ted?" ,.Zas k matce, poslala si pro nj. Vydlala jsem na paní

Josífkovi

pldruhé

m

zlatky!"

Rzné

postavy.

Žebráctvo. 1S68.

(Jsme

již

tam!

—

Bida opravdová.

—

Pátka

i

a jich

škdcové.) Za krátko už nikdo neekne k žebráku, jehož chce odbyt: , Dejte pokoj — já už pjdu brzy sám žebrat!" nebof jako se v híšném pepychu nyní ješt vyzýváme nkdy k spoleným zábavám, na p. na spolenou holbu piva, výzvem se za krátko s tímtéž líbezným úsmvem „Jakpak nepjdem si spolu trochu zažebrat?" Žebroty je ted k neuvení, k nepopsání mnoho v Praze Každý druhý lovk vypadá nám jako „prosím ponížen chudý otec," každou ruku, která se teba mimovoln na ulici zaklátí, máme v podezení, že nám chce za krejcar vydat milionovou (á la Rembrandtova povstná „stovka" mysticky namalovanou) poukázku na nebeský bank. Kde je tak mnoho tch, kteí jsou žebráky, je snaha nebýt žebrákem pouhé nadsazování se, smšné a nevasné; Cráse „Já už pjdu sám brzy žebrat" zmní se proto již brzy na praesens. Kam to pjde? Na tom nezáleží

—

—

!

—

—

vždyf žádný žebrák nedí tak co bude pak

—

co bude pak?

131

Konen

musí se toho vláda ujmout, musí soustavn žebrat a kdo se nechat ožebrávat, a pi našem odvném maléru bych se vsadil, že nám Cechm bude pidlena práce a nejpknjší nároží. Ovšem, v tom množství, které Prahu zaplavuje, je urit,

má

kdo

Nmcm

mnoho

žebroty

,

odvodnné", mnoho

vzdechy žhavým

mry,

bídy nevinné,

jejíž

uhlem padají na naše spoleenské po-

bídy, jež jest sice

obyejn nmou, pec

ale zoufale

výmluvnou obžalobou všech, kdož pomry ty spsobili kdož jich udržují bud neteností bud zlovlí. Zachvješ se nkdy, pohledneš-li do takového zmoeného oka, v nmž i

jako by vepsána byla historie veškerého utrpení lidského, zachvješ se pohledem do takového oka plného zoufalství, násiln vyrvané energie, bídné, otrocké oddanosti. Setkáš se s postavami, kteié jako by osud sám byl ti postavil v cestu co vyzvání, abys se stal soudcem neuprositelným a polovici lidstva pikoval doživotn v káznice za to, že výhodami osobními šlapou blaho jiných, že nedovedou spoleenských zachovat alespo ped bídou

ob

pomr

nejkrutjší,

jíž

pec nikdo

snadno odpomoci. staneš,

k

oprav

zakusiti

Zachvješ nehledíš,

jsi

se

—

rád,

nemá ale

a

jíž

soudcem

lze

tak

se ne-

když se „ošklivého"

dojmu brzy zase sprostíš, když v nynjší dob cit prostedních zapomeneš na výstednost smutku, ba snad ve spchu tom práv nepodáš onomu zoufale skromnému žebráku ani krejcaru, jehož bys žebravé drzosti neodepel. K vli tmto nebohým by ovšem mlo a nezmnno platit pravidlo Gastelliho: „Nejprv bud dobroinným a pak teprv pemýšlej, chceš li, zdaž si jednal moude." Zvlášt dojemné postavy vídáme po pražských ulicích v pátek. Ten den sob urila Praha, že bude mít srdce, aby se neeklo, že lidský cit docela uložen k otcm na Volšany, aby se nezdálo, že lovk sám nieho nemá,

vn

132

a aby byla jakás asekurace, kdyby snad pece na sklonku dní, v píštím život, atd. Takhle ticet krejcar, rozmnných na plkrejcary každý pátek, dlá do roka pec nkolik zlatých a za celou adu let už skoro kapitálek, na njž nebe už musí vzít slušný ohled, rozumí-li jen dost málo „úrokm z úrok". A v ten den plíží se ulicemi pražskými síla postav jindy nevídaných od dvei ke dvém, od krámu ke krámu, postav to, jež divoký humor bídy uinil malebnými, svázaných takka v uzlíku, v jedné vetché sukýnce a v plátné halen, se záplato-

vanou mošnou a ohmatanou žebráckou holí. Na mnohém tom žebráku netžko poznat, že stáí a choroba obchzku tu mu velmi obtížnou iní, že na lidském dobrodiní nežádá víc, než aby vydržel týden stonat dále. Vru že bych nechtl obchzky ty mait niím, pranicím nepíjemným pokud nemžem se vydatnji o ty ;

nebohaté postarat, je dobré, že naši strážníci jich nevidí, se kolem nich hemží, že se jim i vyhnou, aby je vidt nemuseli. Je to arci smutná humanita, jíž tu dokazujem, nevyplnila by ani jediný verš Salletova „evangelia pro laiky Avšak i tm nebohým „pátkám", jak hoovický lokální výraz zní, usadil se erv do chudého jich klasu. Velkou ást asekuraních plkrejcarových poukázek na nebeskou odplatu odeberou jim nepátkáfi, drzí a neodstranitelní, jak jen takový moderní žebrák pražský, vyrostlý z okupace nebo Mexika, býti mže. Ml jsem jednoho takového pátkáe, muže as padesátiletého, jehož dotaci uril jsem, nevím už pro, na dva krejcary týdn. Chodil vždy shrben, ml hustý a hust prošedlý vous, jenž se líbil, tesoucí se hlas, jenž mne dojímal, vychrtlé, neisté ruce, jimž jsem rád pispl k mydhnkové možnosti. Picházel si pro svou dotaci vždy až do pokoje. Jednoho pátku zas pišel, a poznav

a

!

mn

133

ho podle hlasu, dal jsem mu ani se neohlédna. Odešel. za hodinu ozval se jeho hlas u dveí znovu. 01)rátím se udiven opovážím se podotknout: Ale, píteli, vždy jste tu byl ped hodinou!" „Já?" odpovídá hlasem dojemné se tesoucím. „To

As

i

se

njak

pletou!''

nepletu se, píteli,"- opovažuju se zas, „a dal jsem vám už!" „Píteli!" zahouknul tu hlasem zcela vydatným. „Voni jsou blázen!" A šel, zstaviv mne bolnému skoumání, jsem-li skuten blázen. Když jsem se dopídil opaného pesvdení, oddechl jsem si, a když jsem si vzpomnl, že více pítel nepijde, oddechl jsem si podruhé. Ano, ano, pravil jsem sám k sob, pátelm nemá se nikdy prokazovat dobrodiní! Ale následující l)átek pišel zas, až do pokoje, to se rozumí. Jsem trochu horkokrevný a proto jsem se osmlil naho spustit tónem nedostalíbezným: „Minule jste byl hrubiánem nete nikdy nic víc!" „I

mj

—

mén

Pítel se vzpímil, posadil si epící na hlavu, pohlédl nejopovržlivjším, ekl: „Inu co si mám s nimi zaít, když jsou spletenej !" a praštil dvemi. Vyskoil jsem zlostn a spatil jsem ho již na ulici, neshrbeného a vítzného, an si obvazoval uši, aby mu do nich nenafoukalo.

na

mne pohledem

—

Potkal jsem ho pozdji na ulici zas, mimovoln chtl jsem se mu vyhnout, on si mne ale milostiv nevšimnul a neudlili pranic. Od té doby dávám jen takovým /.('l)rákrii. n.i jejichž pátelství nic nezáleží.

mn

mn

134

—

(Širý revír. v

Od

Ohaíci. — Pánové usedli. domech. — Alt na zapenou.) co dle vládního

doby,

té

nepatí Praze,

rozumu

—

Koiiyllcy

ulice pražské

vzali je žebráci v držení své a nakládají

se Mají je v majetku svém a musí se jim piznat, že honbu provádjí dle nejosvdenjších pravidel mysliveckých. Jen na svítání i ranní ekání nechodí, musih by sob pivstat a to není nóbl.

jimi jako vší

zví

svým revírem. v nich

Nkdy z

se

i

hojn pehánjící,

zatáhnou celý

lán,

na p. Píkopy, nejvyšší

nich postaví se jako L'Empereur

honbách do mýt,

pi fontainebleauských

mu

nadhánjí, a nic neprojde zdrávo, co píliš rychle neletí. Místo množství úslužných nabíje má on jen malého kluíka vedle sebe, který za nho vybírá, on pak sám, aby nedvivou takto oklamal, tváívá se slepým. Zvlášt vzácnou, vysokou zv, jejíž honba už za to stojí, znají velmi dobe a vdí na minulu, kdy kde pepo bíhá. Nkteí milují jen parforce a štvou svou ostatní

zv

zv

Francouzsku; v tom si libují hlavn malí ohaíci, jež k nám pivádjí až ze Slovenska. Takový usmolený kluík vybere sob' kus „své" zve a zavsí se na ni, aspo krejcarem „se nebarví". i neustane dív, pokud Pak spustí kluk zcela myslivecké „halah", a hned je tu kluk druhý, aby štval znovu, a kdyby nemla i nejdelší ulice konec svj a kdyby nebylo strážník, jež Mlado-

zv

zv

by se konen vykrvácela. nitan ani vidt nemže, dámská, ta podlehne nejdív stydíf Nejmilejší je jim se za toho podle ní bžícího kluka a za zevnjšek jeho. jenž bývá až píliš nesdrátovaný. Takový kluk užívá v dob Pamanzastavil mnohých spsob, aby

zv

;

zv

;

135

nova

dailo

šestiletí

se

já jsem taky Slovan!"

mu

provoláním: „Jemnostpanko,

nyní, v

dob

cislajtánského blaha,

mám hlad!" Ale s humorem Nkdy stojí kluk pt minut si to vedou, ti nesdrátovanci uprosted ulice, nevšímá sob zve bázliv kolem nho kií: „Jemnostpanko,

já

!

ubíhající,

zapádá

se

do svých

sn

a zahrabává

pi tom

prsty do strmých Karpat svého malebného oblieje. Náhle se vzpamatuje, trhne sebou, poskoí si, rozhlédne se, a již

pitoil k njakému Jemnost-pankovi. „Ale, kluku, ty hlad, piznej se a dostaneš krejcar!" „O, jemnost-panko mne nenapálí, však já to neeknu odpovídá oním podtatránským náeím, které se mluví ve Vršose

—

nemáš

!

'

vicích.

Nkteí

újm

svátení nieho, posadí sob epici tak lehkomysln na hlavu, jako by chtl íci: ,Nech si to!" Na jiném je zas vidt, že je v myslivecké své náruživosti všeho schopen. Místo „nmé prosby, k níž pro citlivé srdce ústa nieho více pidati nemusí", mluví z jeho oí samé sukovité klacky, zabijáky s lákavým nápisem: „La bourse ou la vie", ili „dají mn, nebo jich ". Ješt jiný zamutuje si celou nkterou ulici odlehlou. Zde sob vyhlídne njaké místo, kde eká na neopatrný hmyz jako mravení lev v pískovém doupti svém. nebloudí", volí sob ulici , žebrák nikdy pec vždy opatrn, nejspíš dle toho, kde sob chce jednou koupit. To není pouhý žert. Znal jsem jednoho, o vlastní

myslivci, jimž jde

hlavn

pracující zdají se být

o zábavu

;

nedáš-li

mu

—

A

dm

dom

který v prchodním žebral klee vedle flašinetu s klikou sice zevnit, uvnit ale bez válce, aby nebyl tak tžký pi penášení, ten flašinet totiž; muž ten sám

páil denní svj píjem na ptku. A ped nedávném teprv vyprávlo se v Praze o jisté žebrace, která vybídnutí fotografa, aby šla nechat se u nho fotografovat,

136

dá za to padesát krejcar, nevrle odmítla slovy: si tady za hodinu vydlám víc!" Takový „usedlý" žebrák zná celé své vkolí, zná každého lovíka a dary pijímá s kývnutím hlavy, jakoby íci chtl: ,Je dobe I" On není také po celý snad den na míst svém, nemá toho potebí; on má jako niístodržitelský rada jen nkohk málo ouedních hodin, kdy myslí, že mu že

jí

„To

—

já

„práce" práv neškodí. V jisté, naší redakci blízké ulici je žebrák usedlý, kterého se jen zídka kdy poštsfuje nalézt „doma", a jenž, nevadí-li mu to v ostatním zamstnání, vehce by sob svj okršlek zavdil, kdyby si dal napsat tabulku: hodin." „Ordinuje od do

mn a

—

lovk konen nemže

tam

celý

den na

—

nho

ekat,

a íst v jeho oích: „Co pak je to za špinavost, už tak dlouho nic!?" je citlivému lovku pak také nemilo. Ale mnohá vychází si jen zídka a v nepi ležitou hodinu, za tou se musí do doupat její. Praha je však veliká a armáda tch podomovních honc tedy takka nesíslná. Jako nevstky Albových voj roztído-

zv

valy se na „sprosté", „kaprálské", a „oíícírské", mohli by se také tito honci roztídit. Ne každému devu dáno býti íládrem a jsou nkteí, kteí se do panskj^ch ani neodváží, kdežto zase ta aristokracie jejich obyejným mšfanským domem takka opovrhuje. Tak zvaná prostední, obanská tída je ale také v obanstvu žebráckém nejetn^"ší a její spsob sbírat krejcarový med vyznamenává se mnohými, rozhodn nesnesitelnými pednostmi. Nejdív kvií za dvemi, že bys z kže vyletl. Pak

dom

odevrou dvée a nechají je odeveny, ponvadž dobe vdí, že to bývá v zim nepíjemno. Pak vstoupí dál, ba jdou teba až do nejzadnjšího pokoje, abys jen

návštvu nepišel, V bývalé redakci „Hlasu", v Železných dveích.

o jejich

137

obdržovali jsme dvakráte za týden návštvu jisté babizny, ped níž se tásl i nejsrdnatjší, kterému ani Schmerlingv kriminál strachu nenahnal. V/.dor špiatému nosu nebyla sice tvá její tak ohyzdná, aby nebyla mohla být ješt ohyzdnjší, ale hlas mola, hlas tak vysoký a pronikavý, že jakmile zaknikla, projelo nám to mozkem jak žhavý drát a my vyskoili od psacích stolk jak uštknuti. Té pednosti své byla sob dobe vdoma, proto také nemaila nikdy asu pede dvemi, vstoupila hned do vnit a neklidila se, dokud nedostala tolik dar, kolik hlav. Každý rychle pospíchal s haraem svým, nkdy se i stalo, že nkterý honem jí dal sám krejcar za všechny ostatní ona mu tu radost sice nekazila, vzala všechno, ale knikala dál, knikala, pokud vidla jediného ješt nedadoucího, a chtl-li se nkdo zatvrdit, belhala se až k a knikala mu zrovna do uši. Chtli jsme navykat hlasu tomu, ale nešlo to; chtli jsme ji i s hlasem vyhodit, ale jakž sáhnout na tu zuboženou postavu jednou redakní sluha okamžik zoufalé bezohlednosti, chytil babu a baba vyletla. Divili jsme se sluhovi, divili jeho bezohlednosti, ale ješt více divili jsme se bab pímo a mocn jako granátník sestupovala krokem rozhodným se schod, pak se zastavila a nadávala jako špaek ale hlasem altovým, znjícím hluboko „jako

—

nmu

!

Konen

ml

:

—

ze

škopku",

hudebník. Nkolik

abychom let

jsem

ji

užili

oblíbeného názvu pražských

nevidl a

neslyšel, až tuto

jednou

pi obd v hostinci. Byla sob posud vdoma, jaký úinek má na nervy její alt, když pracuje se sebezapením.

Neruda, Sebriinó spisy Vil,

im

138

III.

hostincích jsou také.

(V

zorných obrázk.

— --

Krátký pírodopis bez princip.)

ná-

Žebíek

„Kdo má dv sukn, dej jednu nemajícímu: a kdo Což sv. Lukáši pokrmy, tolikéž ui." Luk. 3, 11. bylo hej, on nechodil do pražské hospody na veei! Kdyby ale do té hospody nkteré pišla plzeská dveka v ncjposvícenštjší obálce své, když má sukní na sob jako slolistá rže, a chtla se jen po njakou hodinku ídit slovy sv. Lukáše, musila by dom nahá a to by byla hnnba. A kdybychom tam chtli tolikéž uinit, kdož máme pokrmy, stála by nás veee zrovna tak gáži celého msíce a propracovali bychom se na konec i nejbohatšího jídelního lístku, aniž by vlastní náš žaludek neho

—

má

o

tom zvdl. Amerika

má

„své" tažní mravence, kteí každou krajinu zstavuji za sebou co ohryzlou kost, Afrika, Asie a jižní Evropa má „své" kobylky pražské dle Dantena „opancéovaná armáda dáblova"

proputovanou

—

—

—

šEastná Amerika, hospody mají své houfy žebrák šastná Asie! Vyjma hostince nejvtší, kde jsou portýrové, hole, množství sklepník a jiné hrubosti, ostatní hostince jsou jejich vandru dány v plen libovolný. Zanou se jimi proudit v poledne a koní pout svou o plnoci; plamen je nezastaví, tekutina neunioí, ba uiní ješt nesnesitelnjšími. Vcházejí do hostinc dvemi, protože je to pohodlnjší; kdyby ale nebylo dveí, vlezli by tam oknem nebo jinudy. Zkusí-li je hospodský vyhodit, brání se protivným skuhrotem, nkdy nadávkou, ba i pstí; vyhodí-li je pec, pejdou domácí chodbou a vniknou druhými dvemi, není-li ale tchto druhých dveí, nuže i

139

vejdou prvními

dvemi

zas,

nechají

se

vyhodil zas,

až

hospodského omrzí a on sob pomyslí „To za to stálo, abych se k vli hostm tahal s taby kovým chlapem!" A chrání sebe i hodí jim své hosty co lahodnou kstku. Mezi hospodskými žebráky jsou tu zastoupeny všechny stavy a všechna emesla žebrácká. V pti minutách pijdou to

konen

:

mn

as následující tvorové:

Representant duševního proletariátu. „Ehemaliger beider landessprachen maechtig in wort und schrift, huebsche handschrift, aber viel malheur, ungeheur viel malheur!" Spirálový cilindr, kabát elegantn ošumlý, chování velmi pátelské a dvrné. 2. Otec sedmi dtí (nkdy jen pti), sirotk, nebot žena mu umela, je tomu trnáct dní. Miloval ji tuze a naložil si ji nejspíš práv do spiritusu, smrdít jím 1.

diurnist,

strašn. 3.

vodná

mladší sestrou. Kdykoli starší provede okamžitou exekuci pítomného váženého obecenstva.

Slepá sestra,

sestra „vidí", že mladší

na zábavu

p.

t.

ji šidí,

Dobrovolník z Mexika. Vrátil se teprv dnes a na dkaz, že byl opravdu v Mexiku, mluví poád nmecky. Nebezpený zevnjšek, tak zvaný kriminální. Velká ochota u vypravování píhod a u vyhrnování prostelené ruky nebo nohy. 5. lovk potebující zrovna ješt tyry krejcary na nocleh. Už by tuze rád ležel a jakmile zavadí o stl neb 4.

skuten hned

kamna,

si

lehne.

Exempláry druhu naprosto neuritého. Oi, unavené díváním se na prismalickou hru se svtlem, pi nejobyejnjší štamprli provozovati lze, jižjiž kterou 7.

6.

a

8.

i

se klíží, ústa íkají sice

nco

—

ale co!? 10*

140

Bývalý dobrovolník papežský. Je posud pesvden, V Itálii poznal rozkoše „del tabaco nero" a tabáku žvejkaného a posud je horlivým sbratelem odhozených kousk cigár, za nimiž se honí pode všemi lavicemi. 10. Nebohý emeslník, který by tuze rád jinak si vydlával nemá ale dost asu k tomu. 11. Nebohý pracovník. Ukazuje ruce, na nichž je špíny, že by skuten ml pilný nádenník celodenní práci D.

„chránil církev".

že

;

istním

s

jich.

Chlapík písn stylisovaný v genru Viktora Huga. Tlo má zkroucené dle „notredamského zvoníka", boláky a šaty na upraveny podlé „krále žebrák'. 13. lovk píliš studem moený. Neprosí, nýbrž „žádá jen a šeptá ti to do ucha. Vera jedl u hrabte hrab má prý tuze dobrou kuchy, vybranou a dnes, inu to je práv ta hra osudu Nechává pozdravovat tvou ženu, kterou si nikdy neml, a pivede t poptáváním po tvém tíletém kluíkovi s tma modrýma oima do \'J.

nm

—

,

—

.

.

!

píjemných rozpak. 14. až 20., chvílí

nebo

pohybovali. Všichni

lidé,

ti,

po pípadu až oO. Lidé moení dlouhou kterým léka pikázal, aby se mnoho

nech

již

vyvinuté individuality, nebo tak rázu, mají nco spoleného

chamrad bez zvláštního svou neústupnost. Vdí, žo

ta

lovk

jde do hostince, aby bylo píjemno, že tedy vše rychle odstranit se snaží, co ho v píjemném požitku ruší. I snaží se tedy všichni, aby dovedli být co nejnepíjemnjší. Že ho nevyhodíš, to ví, chrání ho ped tvým dotknutím neistota jeho že mu musíš nco dát, i když nechceš, o to se postará. Skuhrá, až se ti uši podbírají, ukazuje ti s líbezným úsmvem své hadry i své boláky.

je

a pil a

vbec aby mu

;

141

vypravuje tebe,

—

ti

svj

životopis, dívá se

na

ti

dýchá na

talí,

kru se, mžeš-li Hospoda je místem zábavy nho, on si s tebou hraje, asu má dost, A se!

také pro bereš-H se k útku, zní jeho: „Zapla pánbh tisíckrát za všechna dobrodiní' za tebou tak ironicky, že jsirozk vli krejcaru. mrzelý již pro celý veer

—

Není nic plátno, imjíce do kostela aby se sebrali v

i

jsme obtí doma

sedíce

nehod

i

na

ulici,

Mužm

v hostinci.

vstu-

ale sluší,

mli pevná svá žebíek princip:

každé a vždy

pravidla. Protož navrhuju následující

se rozhodni, chceš-li patit k žebravým I. Rychle nebo ožebrávaným. Prvjší je v naší dob lákavjší, avšak, vydržíš-li to ješt njaký as, má také to druhé svou lákavost: život je dlouhý a dobré je, mít jistou zmnu

teprv v záloze.

Zacházej

II.

kamarádem,

žil {.svými a to není

s

každým žebrákem co bys pozdji

v

s

budoucím svým

nesvornosti

s

bližními

pkné.

III. Neboj se o svou budoucnost, kteráž jest zabezpeena, a dávej, ale s rozumem. „Dobrým okem podle nalezení rukou svých." Sir. '6b, 12. Dávej

—

ui

rychle,

mžeš

takto dát

mí.

—

—

IV. Mj, jsi-li už žebrákem, vždycky dost drobných pi sob, abys se nemusit stydt za neobratnou výmluvu

svého bližního, který íká, že V.

pvodní

A

jsi-li

individualitou.

i-;tdnému muži.

má

jen zlatky.

žebrákem, hled, abys byl

Obyejnost a

významnou,

tuctovitost nesluší

142

Po nárožích. 1864.

Je již hezky tma. Od koské brány dol vyskakuje svtlo za svtlem a za krátko skvjí se na pyšném Svatováclavském námstí dv dlouhé ady svtel. Bohatá Praha oblékla jeden ze skvost svých, ohnivé obruí z dvou ad hvzdiek a nkolika vtších hvzd u prosted. Podél lesknoucích ad hemží se lidská strakatina, bohatá i chudá, panská služebná, a jedna ást má dosti asu i lenosti, aby druhé ásti byla v cest. Po hrbolaté dlažb mimo chodník pachtí se babika rychlou chzí, na chodníku by jí pekáželi, snad ji porazili, možná také, že by jí vyrazili ty vci, které ve frtošku ped sebou nese. Šat její je záplatovaný, chudý, štstí ješt, že není velká zima a že velká bída není ješt vtší, tak že alespo jedna sukýnka zbývá. Chze ji patrn namáhá, oddychuje tžce, a pedce musí, musí spchat Jak je shrbena Vedle všeobecné nemocnice pražské je museum pytevních a chorobných zvláštností, tahle stáím, prací, bídou zkivená a ztoená páte tam ješt schází! Na starém rameni nese ješt dlouhé, devné bidlo, opatené na konci nožem. Nyní zaboila k rohu Jindišské ulice. Dívá se zpytav po nároží. Ušpinná škrobem zed, za dne oznámeními pokryta, je nyní již nahá, jen tu a tam lpí ješt ržek bílého i barvitého papíru. Babika mrzut zabruí a spchá dál. Jako by lehký veerní vtík klikatou cestou svadlý list ped sebou popohánl Pišla až ke Píkopm, aj, zde je ješt nároží nedotknuto, oznámení vedle oznámení. Peliv pone babika papír odlupovat, dobyté kusy a a pruhy strká do frtošku. i

vn

!

!

!

—

k

143

vnuku malou, veer, když pišla práce dom, není více dohlídky její teba a pošlou sbírat papírové hadry, aby také nco vydlala, beztoho Za dne musí hlídat

dcera ji

z

po celý den s díttem „jen lenoší". Babiku by sice již den sám unavil, tím více unavuje malé dít, ale co plátno Musí být velmi, velmi pilná, neb dlouho to trvá, než se sebere papírk na libru a za libru se dostanou jen ti V tom krejcary a za ti krejcary je tak málo chleba pikvapí k nároží muž; ouhající z plachty papírové koneky svdí, že spchá za touže prací. Podívá se na shrbenou staenku, na její hubený frtoušek a kvapí dál. Staenka se již chvla, že ji odstrí; , zapla pánbh!" ulehují sob stísnná prsa. Kam mohla dosáhnout, vše již oloupala. Nyní oškrabuje bidlem zed již vyšší a shrbená záda musí se mocí !

narovnávat. Kdož mže za to, že staí lidé dostávají závra, i když do výše hledí babice se náhle zatoí hlava a ona padá malomocn zpt. „Verdammtes volk!" zakleje pán. na nhož se potácela a jenž jí snad jen ze strachu o vlastní osobu nedal dopadnouti. Pi tom byl do ní však tak siln stril, že zase do zdi vrazila, frtošek se rozvázal, a hadry se vysypaly. Mlky, bez vzdechu, bez bdování zane staenka sbírat bída, ano bída je nejneomrzelejší Sisyfus! „Babiko," zazní hlas podlé ní, „tu máte!" a mladík jakýs podává jí dva šestáky. Rád by jí sice pomohl sbírat, nestydl by se také za to, cítí ale, že by ho lítost pemáhala a pospíchal dál. Staenka dívá se za jeho amarkou, pohlédne na šestáky v ruce a vzdychne „lnu, kdyby chudý nedal!" Zaobalí peníze do papírku a schová

—

—

:

peliv

za

adra.

Byla svj chudiký poklad již zase sebrala a pracovala bidlem opt ve výši. Mezi tím však duje vtík již

144

silnji,

odnáší úpln odhonit se za vtrem, vzdává se práce a odchází jinam, kde snad možno

zahrává

babika

nco

bude ješt

odklípl)'mi

s

Tžko

loupnuté.

papíry,

nohoum

starým

urvati.

a když se pec dojde zbývá jen o roh se opít a trochu si odpoinout K obrání nároží patí také zvláštní pehled: musí se znáti, která jsou nejbohatší a která nejpozdji obírána. Stará hlava sob na všechno nevzpomene a staenka stojí konen a neví již kam. Frtošek nevykazuje se ovšem ani nyní ješt objemem

Ty

jsou

ulice

k nároží,

je

nejspíš

tak

již

dlouhý,

obráno

;

!

znanjším. Systém musí být ve všem, v tom bhání po rozích, není te daleko domova. Spchu není více teba, krok se stal již plíživý a práv bije desátá, když unavena vchází do domu posud oteveného. Vyškrábala se již po toitých schodech, pešla pavlaí a odevela klikou dvée. Malá jizba. Pi kmitavém svtle malé lampiky lze pozorovati, že tu pramálo náadí jediný stolek, jediná postel, rozestená otep slámy, v kout hromada papíru. Staenka sype že svou na hromadu. „To jste toho málo nabrala!'' zní silný ženský hlas i

a staenka

:

„Shaste!"

z postele.

Staenka chleba k

shasla.

veei?

„Však

jste

—

„Bylo toho málo!

mám

—

Kde

je

mj

hlad."

ho za celý týden nevydlala ani do huby!

sama sndla!" „A já mám dnes takový hlad!" vzdychá staenka pro sebe a klade se na kupu papíru v kout. Mohla sob sice z daru mladíkova chléb koupit, ale opatrn sáhá pod kupu a vyndává z kouta sbalený papír. Zde má již nkolik šesták, s dnešními je to pravé bohatství. Já ho

—

I

.

145

ale také potebuje bude tomu o sv. Vácslav ticet iet, co její matka zemela, a staenka neopominula ani jediného úmrtního dne, aby nedala íst mši svatou. Z postele poíná se chrapot ozývat. V slám to zašelestí a lohýnkým krokem pibližuje se as šestileté dvátko k babice své. „Babiko," šeptá a ruka její hladí slaeniím tvá, „já dnes prodala moc mejdla a v jedné hospod dal nui pán housky. Schovala jsem je pro vás a pro Ferdu, Ferda ale zstal v obecním

Staenka ho

:

práv

dv

dvoe. Tu máte!" Srdéko malé buší

radostí, jako

by

se

rozskoit chtlo.

Postní postavy. 187-'.

I.

Je pst, jsou pašije, myslil jsem si. Nejlíp dostaneš do postního lozmaru, podíváš-li se na nco hodn smutného, na njaké zíceniny, njaký starý hrob. Šel jsem tedy do P^erdinandské tídy a postavil se vedle nejsešlejšího drožkáského šimla a díval jsem se na nho. On nevdl o niem. Ani netušil, .stoje tu s hlavou schlípenou, že vedle nho na chodníku zrstá soucit vysoko a krásn jako palma v poušti, že na hluboké rány jeho, jež jemu život byl zasadil, tisknu pohbení nejvelejší, že mkkými myšlenkami hladím jeho vystouplá žebra a do chorobné duše jeho kapu balzám útrpnosti. Jsem samovrahem ze cviku i z plaisiru. Proto také lád iním z bolesti cizí bolest svou a ob den si sednu do drožky, která kalupujíc mže se pec se mnou rozse

146

mj

sypat každou chvíli a bídn zakonit inný a jen k dobru elící život. Doufámf, že nebohému drožkátskému koni objednaným kalupem dodám, že to bude jeho poslední „ritt" a duše jeho že se hned pak rozlouí s tlem, naplnna vdností ke mn. Miluju drožkáské kon a pro bych jich nemiloval Nežádali nikdy ode mne ani krejcaru pes taxu, nežebrali ode mne na veer extrapídavek na lojovou svíku, nikdy nedokazovali, že v loni rozbitou lampu rozbil jsem dnes já pi vlézání, a když jsem jel veer s dámou, neobrátili nikdy zrádn sklo svítilny dovnit vozu. Stalo-li se tak, uinil to jejich pán, len „Hory míru". Drožkáští kon náležejí k pražským typm, jako i jinde k typm velkých mst, kde „zimnin pracují tisíceré mozky, ruce a nohy, Drožkáští kon zobrazují

—

!

mn

jaksi

spch velkomstského

že ten

života.

Nemohou pec

„spch" zobrazují jako bezruký

invalida

za to,

válenou

posmchu jist nezasluhují ani jeden ani druhý. posmchu se jim dostává hojn. Jsou prý stvoeni, íká se, dle obrazu sluneních, Apollových, práv bujnost,

Ale

o

Kuranda prý stvoen podle oljrazu božího. Ovšem, kdo žádá na každém koni, aby „krk jeho tak,

jako je na p.

vysoko jako maják, aby prsa jeho široká vzdojako skála boui, oi svítily jako dvouhvzdí Kastora a Polluxe, zlatá híva pyšn splývala jako bohaté vlasy krásné královny Bereniké, nozdry aby chrlily páru jako dvé kráterv na Vesuvu" mýlí se tuze, ale pro toho žádá? mohl by také žádat, aby Kurandové vypadali jako poádní lidé nechci urazit milé drožkáské kon své, ale bylo by to stejn hloupé! Nemohu cítit tak zvaný „vtip". Vtipem se mže uinit všechno na svt smšné. A kdybych chtl, dokážu také vtipem zas, že pražský drožká>ký je nejen oem se klenul

rovala

—

—

k

147

ohnivým, nýbrž oem pímo divokým. Nesklesne každý okamžik nkterý k zemi? a nepraví Goethe: „Nur das feurige ross, das muthige stuerzt auf der rennbahn" Neuí nás pírodopis, že jedin praví zdivoilí kon nei

—

mn

mže

nkdo troufat, že si mají stojatých uší, a nalezne v celé Praze jediného drožkáského kon, který by uši neml schlíplé ažaž ? pochází, neurí ani Odkud pražský drožkáský nejvtší pírodozpytec, práv tak jako nám nepoví, odkud pišla tmavá francouzská rže. Nevíme, byl-li praotcem asiatských stepí, nebo mongolský tarpan, jeho šedivý nebo arabský nedždi, nebo nubický dangola, my mužem jen tak všeobecn, dle vzácného jeho klidu a jeho krotkosti soudit, že už je tomu hezky dávno, co byl kultue získán. V postav své má cosi starobylého, co do velikosti znázoruje velmi šastn sted a pechod od obrovských koní londýnských sládk a uhlí k titrným osbkám šetlendských pony nebo drobných korsikán. Co do stáí vymyká se také všemu domyslu, lze ale soudit, že asi není víc v tak zvaných nejlepších koských letech, mezi 7. a 14. Duševní jeho vlastnosti jsou zcela zvláštní, aby se nkdy pánu on není tak hloupý jako jiný snad zpouzel a výprask si spsobil, ani tak šastný jako lovk, jemuž „práce vždy nové dodává zas síly." I jeho !

k

k

k.

chod a

bh

je individuelní.

Když ho drožká zane biem

nm

jako v starých hodia opratí natahovat, zahrí to v nách, pak vyhodí hlavu násiln do výše a již to jde jako severní bou pes vrchy a doliny pražského dláždní, a jeho je jako by samá dysticha dojemné elegie, trochu kulhává. A když ho drožká zas zastaví, pokaždé obrátí dobrý hlavu stranou zpt, jako by se díval na cestu vykonanou a divil se, že ubh" takový kus. Zrovna tak jako hravé dti.

bh

k

148

V

Praze

máme

teba

drožkárské

kon

znamenité, jedno-

Také ale vykonají kus práce bez ohledu na odmnu, bez nadje v pochvalu. Nikdo nebohému neaplauduje jako pyšným jeho kollegum v služb tlivý stojí

až desítku.

Renz

a Ciniselli. Nikdo nenapíše jeho životopis, a jeho se vedle historického jména královského kon „Quadrageanta", jenž „32 léta stár nieho nezapomnl", vedle jména velkého mantovánského bhouna „Gonzagy" nebo vedle .pana kmotra" prince z Guisu, o ctem ,a velmi stár, nebylo pec kon nad nho." také nkdy njaké pyšné jméno už je nemá. Snad Je zapomenut za živa. Ach, pražský drožkáský je poetický. Ne ve

jméno nezaskví

nmž ml

:

—

k

na stanovišti svém, duchem pohroužen v myšlenkách a nohami ve výkal až po kotníky. Jako by staletí již byla pelítla pes tu starou hlavu obraz svtového bolu a velké resignace, zapražený ehol-

bhu,

ale

když

stojí

—

ník, láskou

zmoený

starý jinoch.

Nohy

jsou roztaženy,

hlava klesá k zemi. jako v dímot. Ale on nedímá, on pemýšlí. Uvaž mu pytlík vonného sena k hlav, on se nehne a pemýšlí. Stojí tiše, jako jazyk vážek mezi životem a smrtí. Náhle se zachvje, vlnky mrazu pebhnou starou jeho kží, jako by chtl setást bolest nesmírnou, jako by smrt byla na nho sáhla. Pak zafuní lehce a zní to co vzdech z jiného svta, jak by truchle šeptnul

„love,

já ješt žiju!"

—

u kašny. Názvem ho teba jen „polineodepeni. Je-li pravda (a slabý lovk neskoumej vcí božských), že náboženstvím nynjší doby je policie, je on náboženství toho knzem.

Tamhle

stojí,

cajtem", úcty své

mu

149

„Pamatuj si, kesfane, že posvátný je úad knžský; kdo knze nectí, nectí také oltáe, ba nectí ani bolia oltáe toho." A je-li pravda, že náš život je jako divoký, liíšný rej masopustní, je on, „policajt", skvící se na ele našich ulic „popelec". Memento niori, love reskriptový; ani se nenadáš, už t má smrt za límec a vlee t k policejní direkci, stejn pístupné bohatému i

chudému

—

jako samo nebe.

Dív stál tam, u kašny, po šest hodin strážník jiný. ani spolu nepromluvili, jen se druh Pišel tento nový druhu podíval do oí, hluboko, pehluboko, jen tak na sebe lehce kývli, jako dva vní andlé, když se potkávají na pouti vesmírem. A zstal tu tento nový sám. v skromném taláru hndém na znamení svého knžského úadu. Rozhlídl se po domech, oknech, stechách a zívnul si, vydatn jako ped spaním, upímn jako dít, krásn jako milenka poslouchající básn milence svého. Pak

—

majestátn pravou nohu ku pedu, pak pesunul pravou a již kráí sem tam, pravzor umní,

položil

levou jak se

ped s

dstojností

co

možná

nejvyšší

nedlá

pranic.

Zrovna tak jako filosofický áp. jenž syt jsa lapání žab a jiných potvrek, provádí vykasané nohy své chladnou travou.

Ted

stojí.. Založil

nebi, jako

si

lod v pístave.

ruce a stojí liše jako msíc na Ach jak vznešený obraz klidu,

vllený „Velký pátek"! Kolem nho bouí život, on vidi vše, on slyší vše, ale na tvái mu trní nejhlubší mír. Vlny života jdou mu takka jen po pás, on je jako obrovilý vrch. po jehož boku honí se oblaky a mrana ást pod vzneoblaky cítí dešt a krupobití a bou, ást nad „was ueber den wolken, das ruhet in frieden, šená li se hen her zen ist ruhe beschieden." Ale nur h :

— i

mm

n

150

jeho klid není klidem mrtvoly Leží snad pánbh v a není pánbh skoro ješt vtším vzorem klidu? !

Jen jeden

pravý

jesti

hrob?

klid,

však líný hrobu klid to není! Klid jesti tichou silou ducha,

ve

jenž vše a

svt, však pece nad svtem v míst pevn ureném,

vznáší

se

nií

jen dobro zná, ne

zlé,

zlo,

jenom isté lásce panství dává.

Proto také policejní strážník leda tenkrát sebou škubne, když jde ke kašn njaká dveka extra pkná. Nehezkých sob ani nevšimne opt vzor, vzor kraso-

—

Vzdor božskému klidu svému zalaškuje si pak nedivme se mu, že si svého tou dvekou pknou

chuti s

!

—

pípadu

tom mnoho

nehájí, láska a klid jsou dti, které se každý okamžik spolu seperou. Vždy i policejní strážník je konen také jen lovkem jako my ostatní lidé, také jemu položil do prsou harfu se zvonivými strunami, také on má bušící, toužné srdce. A vždy je pi tom laškování tak ctnostný kdo je klidný, je vždy také ctnostný Dej nám pánbh všem poklidu vydatného anebo radj ne ? A zase stojí a pemýšlí. Pemýšlí jist, ano filosofuje, tvrdil bych. Jsou sice nkteí, kteí praví, že ani nepemýšlí. Že prý jen tak dímá a sní, že prý není jinak ani možno domoci se pravého poklidu, než když

klidu v

dv

hrající

si

bh

;

!

—

lovk úpln zapomene na Herder rozum,

—

!

svou bídu. Ale

jiní zas

— na p.

v poklidu zraje myšlenka, filosofie. Držím se Herdera, už proto, že zas Schiller praví: „aber die philosophie, hoff' ich, soli ewig bestehn," a že jsou slova ta milou zárukou, že s filosofií bude také policie žít a kvést. O náš strážník lilotvrdí,

mn

vn

že

zas jen

em

151

ovšem již tíž je rozhodnout. Snad o tom, k emu vlastn zde na ulici stojí a chodí. Hodina ubíhá po hodin, on chodí sem tam, jako kyvadlo rakouských hodin dvacetkrát už mohl být na svatovítské vži nahoe a zase dole! Nkdy ho pozlobí kolem jedoucí drožkár. jako muška mohutného obra, a on mu pohrozí pstí. Nkdy pistupuje k nmu buclatá, v Praze neznámá venkovanka, on jí ukáže cestu a pohladí buclaté tváe. Nkdy zastaví nkoho „podezelého" a ptá se ho po jeho rodin „léka a policajt mají právo na otázky indiskretní." Nkdy sebere a odvede chlapíka, jenž má jen jednu nohavici nebo kabát bez rukávu a bez života, vždy u nás poi-ouí klima i policie, aby byl lovk sofuje,

—

ním

—

i

odn

líbezn.

Mezi venkovankami, filosofií a dvekami uplyne taklak prcce as. Nastane veer a ted jde policajt do parku, naež se mu íká ..patrola". Vezme co taková runici na ramena, chodí mstem a studoval-li za dne zemi a její obyvatele, studuje nyní noní nebe a jeho tvory: velkého a malého medvda, raka. lva, býka, kozorožce. Pi tom pstuje humanitu dál, chrání lovka dobrého, který z opilosti náhodou u patníku usnul, a lovka zlého, vlupuje-li se tento z ulice do krámu a není s tím ješt hotov, napomíná již z daleka pádným krokem

mu

svým, aby

A nic!

se v

as

polepšil.

co za to všechno knžské psobení má? obecenstva jenom protivenství, vzdor

Od

— skoro tomu

že

„Budte národem knží," a v „Presse-*, že tím „národem knží" vlastn už dávno jsme. A od svého pedstavenstva? Sotva že suchý komisárek! Arci, on koná povinnosti své, a pak chutná komisárek jako nebeská kejta s omákou z ervánk. stojí

psáno v

biblí:

i

152

Služky. 1875.

Vidíte, chtl jsem dnes napsat studii. Studi o lidsiiéni pokroku. Ale nechce se njak do toho, pi tom parnu! Pokrok je nesmírný, to se nedá upít. Vidl nkdo ped desíti, ped pti lety po Praze vodit se tolik dvat s vojáky jako dnes? nevidl Tenkráte šla ve všední

mn

cknm

!

veejn po

„dáma" zavšena s dstojníkem, jeho manželka, nevsta nebo sestra; ta pak salutování den

ulici leda

prostých voják a nižších šarší pijímala co hold jí naprosto patící, a kráela, když už se jednou tedy „na vojnu" dala, zcela dle pedpisu: hlavu vzhru, ramena na zad, prsa ven dál už nechci ani popisovat. A jen v nedli vidKs vtší pec poet „vojenských párk", kuchaky, panské a jiné služky s oberkanoniery, unterjágry a jinou pýchou. Dnes ale, dnes už vidíš ve všední den mnoho a mnoho modern, ba draze obleených

—

i

i

dam, které

a

se

zcela

veejn vedou

s

mladými

vojíny,

dv

sotva bavlnné hvzdiky na límci a sami poád salutovat musí. A nikdo se tomu ani nediví, vždyt možno, že ten desát nicek je kandidátem profesury a za rok si sleinku vezme. Nebo že má už medicinská rigorosa odbytá a svatba že bude co nejdív. Úžasný pokrok! íkáme mu „všeobecná branná povinnost", a je vru ku podivu, jak rychle se mu podrobila nejen všechna tvá mužská, nýbrž i to slabounké, zbrani nezvyklé pohlaví ženské. nedlá z toho Což tedy ted! Ted už si žádné nic, vytkne-li se jí náklonnost „k dvojímu suknu". Vždyt je proto zde na svt, aby milovala, aby milovala muže, a co je zdravým mužem, to je dnešního dne všechno tito

mají

dve

I

153

—

do dvojího sukna zašito až do tyiceti let které pak rozumné dvátko zamiluje sob ale muže, který je pes tyicet? Ted už to není pražádným hrdinstvím milovat hrdinu,

byl o. Spravedlnost toho žádá, abychom že byly hrdinky. ,A s demokratickou dodávám, že byly práv mezi nejnižšími, praale

konstatovali,

hrdostí

covnými tídami. Také v tom tedy ohledu ídil z

se

pokrok

dola nahoru.

Pražské služky byly tmi skvlými hrdinkami! Pražské služky pochopily dležitost všeobecné branné povinnosti o mnoho let díve, než kterýkoli rakouský jenerál. Mužský, mohl-li se vyhnout vojenské služb, uinil tak poádná služka, ouadem k tomu nijak nevázána, nevyhnula se vojanin nikdy a odvádla svou z krve co nejpilnji. Zbablý muž, aby se vojanin uhnul, asto se násiln zmrzail; ádná služka nebyla by k babskému tomu prostedku sáhla nikdy, ona se naopak inila, aby byla hodn hezká a hodn zdráva, aby hodn na sebe pilákala oi verbi. Pražská služka byla ve všem všudy práv tak vojenská jako její amant, ona jako by sama byla složila svatou tu písahu, že bude sloužit „na zemi i na moi, ve dne i v noci".

a

;

da

i

A

sloužila!

—

Pražská služka ba již není tím, ím bývala. Nednes snad naprosto mysl hrdinnou, ale již jí

upírám

inných kruzích tch pede jen jakás ochablost, rázná naše mysl pozoruje zde nyní s bolestí jakousi rozhodnou náchylnost k civilu. Dív byl plný opak, dív si civihsta asto zabdoval. „Pyšná holka", íkalo se v Praze, „emeslníek je jí tuze sprostý, ona chce jen kaprála." A že nebylo kaprál dost, pustily se služky srdnat i do prostých a rozebraly si hrav bataillon po bataillonu. Jen tambor, pamatuju se na to dobe, neml jaksi odnastala v

Neruda, Sebrané spisy VII.

ii

154

pedce až na tambora, musil být alespo kudrnatý. Dobrý kurs mli granátnici, ale jen na Starém a Novém mst, kde „leželi" na Malé stran vítzil kanonýr. Zvlášt drobné, malé služky byly velké milovnice granátník. asto byl ahoun do nebe a vedl si holku, že nebyla k rozeznání od dláždní. Granátníka mít byla ostatn vc jakž estná takž nebezpená. Byla-li služka v služb u poádné, rozumné paniky, stalo se asto, že radj opustila službu, protože „chtla mít svého milého jen pro sebe." Když se vždy ve tech letech jednou stídaly garnize a pluk vytáhl z Prahy, aby pesídlil do nkteré z pevností nmeckých, Raštatu, Ulmu nebo Mohue, tu mohla v den exodu ráno každá panika pražská vzít si šáteek na hlavu a dojít si jen sama k mlíkace pro mlíko a k ezníku pro maso. Již z rána o páté hodin byl dvr kasáren naplnn služkami a vojáci vytáhli s tureckou muzikou a za hlasitého ženského pláe. Vrné milenky šly se svými milenci až do Dušníku, nkteré tam zstaly pes noc a šly druhého dne s sebou až do Berouna, vtšina se ale vrátila ješt téhož dne do Prahy, aby vidla, jak vypadá ta nová garnize. Na veer pak bylo u kašen jako podlé Herodota kdys v Nmecku, kam prý nikdo nemohl pro množství vel. Kolem kašny dvat jako kytek a kolem tch kytek samý voják a ssál sladký med lásky. Hrdinné mysli pražské dveky by se bylo dlouhé, neúrodné vzlykání jen protivilo. Pražská dveka byla skrz naskrz voják. Z jedné branže do druhé pecházela zrovna hrav. Dnes byla u iníanterie, zítra u dlostelectva, pak za nkolik msíc teba u tžké kavalerie. Ona vdla, že slouží, ku kterému je transferována pluku, na tom jí nezáleželo. Také jazykové rznosti Rakouska dovedla vyhovt co nejsprabytu. Snížila- li se služka

—

asn

I5 „od Zanini", zítra „od Vasa",

vedlivji; dnes byli v Praze Italiáni Poláci „od Jablonowských", pozejtí ona konala svou povinnost. Pražská

Madai

dveka byla kamarádem vzorným. Nkdy ji penechal á\e úmluvy kamarád kamarádovi a v tom pípadu šli všichni ti kamarádi v nedli do hospody a tam se vedla s tím starým a zpátky už s tím novým. Ovšem musilo vše to mít na vojsko vliv velmi dobrý. Voják se u své milé dobe najedl, nepoteboval aerariálního pídavku dvou lotu masa jako ted, a byl spokojen. Voják našel soucitnou, milující duši a nezastesknul si po domov. Voják k vli pann dbal svého zevnjšku a pak ml z nho radost i sám pan hejtman. Nemalé byly z toho vojenství výhody také pro všeJešt dnes Irávíme z nich. Vzpomeme sob voláme v Praze nyní po sadech, teba byly jen jak dla velké, a vzpomeme sob, že práv dnes asopisy pinesly radostnou zprávu, že i nádvoí nové porodnice budou promnna v sady Bylo by v Praze bývalo potebí velkých porodnic? a byli bychom bez porodnic mli v porodnicích sady? Ano, krásné, velice zajímavé bylo to hrdinství pražských dveek! Jak praveno, chtl jsem dnes o psát zvláštní lánek, ale to parno Kdosi pesn vypoítal, že Nmci od roku 1872 do nynjška tch pt milliard, které byli obdrželi od Francouz, propili už dvakráte v piv. Patrn se Nmci ídí dle své filosofie a pehvají milliardy z „ich-u" do „selbstich-u". Já se jim pi tom parnu nedivím. obecnost.

jen, jak

!

—

nm

!

U"

156

Domácí páni a nájemníci.

O ase. 1870.

—

nkdy?

—

Totiž odpuste já myslím jako, byla-li doba, kdy jste nebyli domácími pány ? Nebyli-li jste, nu vždyt to není tak velká hanba, akoli „domácím pánem" být je samo o sob už est i naproti takto dosti rozumným lidem. Ale nebyli-li jste, musili jste se zajisté také sthovat. Dali jste výpovd na tvrt roku naped a domácí pán vzal hned nového nájemníka Bydleli jste už

•

na tvrt roku naped. To by bylo všechno pkné

lovk

se

umyl,

uesal,

sedí

pi káv

a drží íslo

nkterých dnes konfiskovaných novin v rukou. V kamnech to praská úpalem a venku na ulici praská to mrazem. lovk je rád, že nevisí tam ped domovskými dvemi na míst té cedule, na níž „byt k pronajmutí". V tom se lehýnce zaklepe na dvée. „Dále!"

—

Vstupuje dvátko, poup. Je sotva šestnáct let, oika mhourají ješt jen polooteven, ruika je ješt tak malá, že by nedovedla ani obemknout srdíko, kdyby je chtla nkomu darovat. lovk vyskoí, galantnost se vzbudí. Dvátko, ervené už od pírody, ješt ervenjší mrazem, zapálí se ted do fialová a vypadá jako

modrá madonka. „Ráíte, sleno?"

Slena nco ostýchav drmolí. Pi tom si potahuje rozpait pláštík, ást toiletty na pl novo-, na pl staromódní, na

šanské ".

pl dost drahé,

lovk

na

porozuml,

pl že

dost laciné, zkrátka

slena peje

si

vidt

„

mbyt.

f

157

„Nechám

rád

si

když pijde taková komise

líbit,

k prohledávání bytn, sleinko."

„Já myslila, že se chcete sthovat," odpovídá naivn. „Ani mne nenapadne, pakli Vy se chcete sthovat

sem."

Z modré madonky stane

se

purpurová, „noní

purpur phoenický".

„To

je

první

tedy

pokoj,

zde je

druhý,

rate

se

podívat."

Sleinka j.Jen

se

nehýbe od dveí.

rate,

vžclyt

je

už uklízeno," vyklouzne ne-

opatrné ubezpeení.

„Pijdu zas

s

maminkou," zašeptne madonka v

vtších rozpacích a už

nej-

dveí. Ani se neporouela; žádné vychování nemají ted ty dti. Viržinka vyhasla ty viržinky aby lovk poád zapaloval. Ale kde pak jsem zstal pi tení? Zdá se, že dnes ty noviny nemají pranic zvláštního. Aspo nic, co by myšlenky jen trochu poutalo na jisté ádky. V tom se otevrou dvée vejde vysoký hranatý mužský. Klobouk nechal na hlav a dvée do koán. „Guten morgen!" bruí žebinovým basem. Nechtl byste smeknout klobouk „Dobré jitro! a trochu zavít dvée?" „Na ich will mir halt das quartier da ansehn!" „Den hut herunter und die thúre zugemacht!" „Ah so!" ápe sem a tápe tam, bruí a bruí, ohmatává zed a zkouší dvíka u kamen, pak jde. Dvée nechal zase do koán. To se to s chutí bouchne Až Proklaté viržinky Kdyby nebyly tak chutný. budou dlat kuáci oposiní strike, viržinka musí být vyje ze

—

—

—

—

—

!

—

jmuta: „frajkoza". jak jsme co kluci íkali pi míi. Když odfukuju její kou modrý jako nebe v ervnu a svižný

158

—

mn

vždy Vysoká píse „jak jako díví krok, napadá proutek dýmu z myrhy, nesoucí se po poušti." nebo jak to zní. Ale — pro jen dávají do novin tyhle ty „hovorny" o tom, kde byl njaký Cech vyhozen, kde se njakému Cechu vynadalo, kde sob njací darebáci dovolili mluvit o „eských psech" lovk by takovému Cechu, který teprv bží do „hovorny," už z vlastenectví dal sám nkolik fa „Dále!"

—

!

—

šat, na kterém si dal krejí záležet. Mladý pán se trochu toí, probhl byt, vyprosil si sirku na cigáro, pak se usmje: „Ah, Vy neráíte být ženat a nemáte rodinu?" „Chtl jste si snad najmout ženatého?" Mladý pán je trochu v rozpacích. „Dovolte, abych se laskav zeptal — neráí být tento velký vycpaný pták

Cvikr,

cilindr,

volavka, reiher, ein fischreiher?"

„Ano

— víte,

pane,

abychom

já také co student dlával,

byli

Budete chtít nejspíš ješt vidt mnoho Vás zdržovat. porouím se Ne, ne je klika!"

—

—

dív hotovi! To

když nebylo nic zábavnjšího.

—

—

byt, nechci

Vám

— v právo

—

je

Komický chlap! Arci, taky jsem dív — ale to jiného, dlat jiným a necíiat dlat sobe Je zcela

nco

pirozeno, že „Dále!"

!

lovk

se stane znenáhla moralistou a

Dv dámy. Karton,

vykartáovaný

starší plást,

—

klobouk

slušnjší módy, sáhající do týlu a pod uši, vlnné „štucle". Jsou si podobny sice jen suchostí, ale patrn sestry, staré panny. Stará panna nemusí mít ani glorii starší

kolem

sebe.

Pebíhají bytem, kroky a pohyby svdí, že vidly, jak kráí a pohybuje se mládí, „zaprášená nžnost".

159

Nic jim neujde, i troubu v kuchyni oklepaly, není-li propálena, „Prosíme, pee?" „Kaštany dojista jiného jsem v ní ješt nepekl!"

—

„Ten pán mluví krásn esky. My to pletera, no my jsme se nemohly nauit, náš tatínek Patrn hrozí biografie úadnických sirotk „Prosím," pravím honem, „je také sklípek pi bytu, chcete-li, domovnice „Koukni se, Matyldo, my máme zrovna takový

—

—

—

kopertdeky

I"

„Tak prosím, „Ale to je

budete-li chtít,

to,

Kdyby tadyhle bylo se pi tom na mne

že k

nám

pan domácí

—

chodí sleinky se uit

šít.

takhle ješt jedno okno," a Matylda podívá, jako bych co nejúslužve zdi prolomit. Krím rameny, ne-

ml

nji to okno hned odpovídám konen se porouejí. Lip vzít svrchník, chlupatici a ke všem „Dále!" Pán a paní, manžel a manželka. Hedváb a aksamit. Jsou zavšeni, nepouštjí se a nemohou dobe do dveí.

— —

Konen

—

vejdou.

„Trochu malý je ten první pokoj, vid, má drahá," praví dlouhé všadlo k zavšené a táhne ji k druhému pokoji. Zase obtíž mezi dvemi. „Taky malý, vid, má drahá?" Zavšený hedváb neodpovídá, aksamit také ne. „A kuchyka je už docela malá!"

„Roztáhnte to ani vtip,

šiji," chci

—

íci, ale

neeknu, nebyl by

íkáš? ale jsi unavena, vid? lovk po tch poschodích utento sedni si tu trochu na pohovku, drahoušku, pán už dovolí ale pokej, pokej! aby se"s nezaprášila, je isto?" „V kuchyni je hadr," pravím dobromysln. ,.No tak co

se tak

k

—

—

160 „I ne, je tu všude isto," míní milostivá. „Jak pak tu dlouho bydlíte?" „Ti tvrt roku." „Ale pro jste si to nedal znovu vymalovat?" „To Vám vím, já nechtl." „To je taky škoda. Kdo pak jste, pane?" „Nájemník a Vy?" nu neškodí! Inu trochu vtši kdyby to tu „Tak bylo. Co íkáš, drahoušku?" „Alespo ješt jeden pokoj k oblíkání." „Nebo zahrádka já v let tuze trpím horkem. co íkáš? pak se beztoho Ale na tu krátkou dobu posthujem do svého." Rozumím. „Jak chceš, manrle!" kdo pak ji pi„No tak zde dáme hned zálohu

—

—

—

jímá? Ale mnoho-li

—

—

—

máme

dát

—

dáme

—

—

ptku?

ptka

je

radš desítku, je to jedno." ne, vru, to je Pán se rozepíná. „Tu to máme dával jsem si njaké peníze z kasy tuze dobrý špás nejspíš že tobolka zstala na stolku. do tobolky a ted dost

no,

—

—

—

—

vrná

—

—

—

nebo ne, to by nebo jsem ji takhle zavel do kasy hehehe Ale nic nedlá, ten pán bude tak dobrý a do " Lizi hned po odpldne nám tu desítku Lizi

je

arci

bylo tuze dobré,

jest-li

!

—

Prosím Vás

—

bydleli jste už

—

obd

nkdy?

Bydlíme? Ib72.

Je

Každý

nám

dm

jako v Portici nebo Rcssin, zcela vulkanicky. už dobrou je novým kráterem a „vyhodil"

161

polovici svých obyvatel na ulici. A po ulicích je více náadí než uvnit dom, jako by se obyvatelstvo bálo zemtesení. Máme dobu sthování, dobu hrzy, smutku, zoufalství.

Vrchovit naložené fry pohybují se ulicemi pomalu jako njaký poheb, po dláždní leží kosti rozbitých štoudví a nepohbené nohy bývalých seslí, u vchodu domu sedí matka rodiny na slamniku, bledá a truchlivá jako židovka pod vrbami bábelskými, a teba jindy vypadala „jako z cukru", dnes vypravuje plet její, že umývadlo bylo k sthování složeno od verejška, a nejsolidnjší sthující se dáma vypadá pi tom vždy tak trochu jako vandrující harfenistka. Otec se mraí, dti pláou, nejstarší kluk kráká na rozlouenou ješt kluka posavadního souseda. Jiného louení není. Chladn se dívají zbylí na odcházející a picházející. Chladnost panuje ledová, jako mezi obyvateli

msta

propadlého moru, a na každém ele stojí psáno „Dnes ty, zítra já musíme tam všichni!" Ano, všichni! Obyvatelstva v Praze pibývá víc než dom, je již strašná nouze o byty. Praha úpí v okovech 3.548 tyran, jimž se íká „domácí páni-'. Jako všichni oligarchové hledí vyssát své poddané, ukládají tyránkové pražští „lidu svému" co nejvtší da inžovní. A iní to spsobem ukrutným, ješt posmšným Zrovna pl hodiny ped uplynutím zákonní lhty, když nebohý, štvaný nájemník již sob oddychl a mysli, že bude klidn bydlet dál, bez nového zas „štajgrování", pijde domovnice a zvstuje, že „pan domácí piráží dv st zlatých !" Hlav rodiny sklesne hlava na prsa a z prsou se vyvine vzdech: „Ted už nedostanu kvartýr nikde!' Ach, už dávno zmizela ta stará poctivost domácích pán Ticet let mívali nájemníky v jednom stále bytu, nikdy nepi-

—

!

!

162 ráželi. S nájemníky svými byli v pomru co nejpátelštjším, milovali jich ženy, byli kmotry jich dtem, navštvovali je v pípadu nemoce, šli jim za truhlou, když umeli. Ted s nimi ani nemluví. A nájemník je bezbranný, kroutí se nebohý jako erv, Z prvního patra sthoval se do druhého, pak do tetího, pak hned na pdu nic plátno, štajgrování vyhnalo ho i odtud a je-li zamstnán na Starém mst, bydlí ted na p. v Motole. Bydlí? On už ted vlastn nikdo nebydlí, jen tak nkolik nedl noclehuje. Jako už také nechodí víc nikdo ani na procházku, nýbrž jen tak bloudí ulicemi a te bílé cedulky po vratech. Nájemníci jsou jako Židé na skoku z Egypta a jedí brambory své suché (ornastek má domácí pán) „pospšn, s pepásanými bedry, s obuví na nohách a držíce hole v rukou". Obrazy se v bytu již ani nerozvšuji, „k vli nkolika dnm" to ani za to nestojí. Náadí se nekupuje ani pro b ydlení, nýbrž jen hodn lehké pro a je k vli tomu vesms z toeného toho lehkého deva, jako skládací sedadlo vandrujícího malíe, sedadlo a hl zárove. A brzy pestane i vše to a nebylo by nám pranic plátno, kdyby se splnilo pání Jindicha IV. a každý z nás ml do hrnku po slepici, nebot: kam ten hrnek

—

tm

sthování

postavit že umní stavitelské v Praze nerozkvétá, nedostalo nad tak zvaný sloh „inžovní", bezvýznamný, co do charakteru tak hluchý? eka si ovšem vytvoí charakteristické eišt své, i ten plž vytvoí si domek zcela zvláštní, jak se ale dle štvaného nájemnictva pražského vyvinout njaký sloh! N-omadisujem; když nás spásl jeden domácí pán, sthujem se dál, aby se na nás popásl jiný jsme koovníky uvnit pražských zdí stan je pak jako stan, chci íci: proto

Divíte se,

že

se

mže

—

;

1G3

dm

jako dm. Však má to koovnictví ješt jiné následky: pedlává charakter náš vbec. Nejsme nikde doma, nikde se necítíme svoji, nepilnem láskou k nikomu a niemu. Naši domácí páni jsou samí agenti strany ústavovrné, chtjí z nás vytlouci cit historický a co pípravu nám vytloukají všechnu lásku k njakému domovu. Otec nepozná žádného ze svých sousedu dobe, nemže si také žádného z nich poádn vážit, není za je ale nevážený to také nikým poádn vážen otec rodin? Matka nemá ani asu, aby provrtala do zdi k sousedm observatorní dírku, nemže sousedku poádn pomluvit, nemá tedy pražádné radosti na svt ím je ale své rodin matka mrzutá a neštastná ? Dít nenavykne žádným koutkm v dom, nikde si nerozpede kus poezie, nemá žádné historie svého mládí, žádné dumné, sladké zpomínky pro život. Jsme uvnit velkého msta pravými koovníky, vagabundy, cikány a máme už také svou „Romana ib", svou mluvu cikánskou. Prozatím obsahuje ta nová sice jen nadávky domácím pánm, ale konen není více ani zapotebí. nemáme každý Ale dobe se nám daí je

i

—

ím

—

e

dm!

svj

—

:

Tím jsem

pro

vyslovil

již

„vlastní defekt té

vci", a když jsme si jednou vdomi své chyby, je také náprava snadno možná. Bystrá jistá hlava právnická sdlila mi již prostedek a pro bych ho nesdlil dál Tedy Ti lidé nebo teba tyi a pt udlají spolek. První jde Peníze nemusí mít; mají-li, si je podrží. k licitaci njakého slušného domu a druzí dva pijdou jako za nim. Pihazují na sebe, že srdce v prsou poctivého majitele radostí až skáe, konen zstane „prvnímu". Vyjedná si s potšeným majitelem dívjším, že zaplatí všechno najednou, ovšem ale po tyech

—

:

a

dm m-

164

což není na žádný spsob nápadná snad lhta. Ihned se vypoví ti partaje a naši ti kumpáni vestéhují se sami. Gtyry msíce uplynou a „první" neplatí, to se rozumí. Žaloba. Advokát. Šikovný advokát. A byl by ert v tom, aby proces netrval ti léta! Pak arci pijde do licitace znovu, ale nyní! nyní jej zas koupí ten „druhý" a devt let pírozumíte již? 3 ^ j^ ^ jemného bydlení zdarma! Domu to zajisté neuškodí, naopak, on tou procedurou vystoupí znan v cen, a domácí vlastn také nepijde. Jen že musí devt rok ekat, což není tak mnoho, povážíme-li, že jiní lidé ekají celé živobytí na a ani se nedokají. A pak že se ti „ti" musí dobe vybrat, že to musí být samí „poctiví zlodji", aby snad neošidil jeden druhého sicích,

dm

—

—

—

X

o

dm

III.

Dobrý

n áj e m u

í

k.

1866.

Nkdy mívám tuze dobré srdce a tu si sednu a napíšu nco ve prospch lidstva, jako na p. dnes. Tentokráte ale rozumím „lidstvem" jen domácí pány, vždyt bez toho je-li nkdo v živobytí jen nájmem, není písn vzato ani celým lovkem, to se rozumí. Ponvadž ale historka má vpadá do doby inže i sthování, my ale nyní stejn vzdáleni jsme od doby inže zaplacené i na placení teprv ekající, nahlížím, že píšu trochu v neas. V tom ohledu ale chci se ídit zcela dle starého, mladého Kalidasy, a prosbu, kterou on klade vždy na konec svých rozkošn3^ch dramat, kladu já zde hned na poátek své rozkošné historky. Bohové ratež dílo mé, :

vn

165 v pravém sthování

duchu zapoaté, zachovat až do budoucího na vky. Domácí pán X Y Z (domácí páni mají i v neuritosti dlouhé tituly) ml v tetím poschodí pkný byt. Tuze pkný byt: vyhlídku na Prahu, pt pokoj, svtlou kuchy, suchý sklep, prostrannou pdu, hudbu alespo za msíc jednou v blízké zahrad, parní lodi blízko, a co hlavního, že okna šla na eský jih, odkudž by mohlo nepátelské bombardement pijít jen tenkráte, kdyby nám knížectví Lichtenštejnské vypovdlo válku, V dobách válkou hrovci nemožné za možné mají, váží zících, kdy bázlivci také taková okolnost mnoho. Tuze pkný byt nalezl brzy i

i

nájemníka, o kterém nevím, byl-li pkný, který ale dal

závdavkem ptku. Ptka je dost. Je poslední den sthování, odpldne. skoro K domácímu pánu vchází domovník pán. „Jsou ti ve tetím už pisthováni?"

již

veer.

„Jsou, prosím."

„Já ale nic nevidl." „Já skoro také ne, prosím." „Jdi nahoru, prohlídni si to a popros pána, aby si neobtžoval poslat inži." Domovník pán šel. Trvalo netrvalo, a byl zase zde.

mn

„Nu?"

„Hm!" , Náadí?" „Skoro

komodu, s

nic.

stolek

Tak njaký a tuze málo

kufr, seslí.

zdá se že prázdný, Postele jen železné,

jednou pokrývkou."

„A

v ostatních pokojích nic lepšího?"

ano! Z druhého pokoje jsem vidl vykukovat mladou, hezkou paniku." „Ml se svými nápady. Dej sem peníze!" „I

—

1G6

„Nedal!" „Jak to nedal." „Inu nedal! ek", že nemá."

Domácí pán

zaklel.

Domovník pán

neklel sice na

neobyejn

rychlého mrkání vidt, že kleje uvnit. Domácí pán sebou škubnul. hlas, bylo ale dle

„Kabát!" „Zde." „Dej pozor, aby nikdo nevešel!" Domácí pán vystupoval z prvního pomalu do tetího. Než vystoupil, sosnovánu. Jsou ale velmi, velmi dobe sosnované, které se konen pece nemluví. Skoro že ani nezaklepal. „Ah náš domácí pán! Ženuško náš pan domácí!" „Není poteba pedstavovat! Že prý nemžete platit,

ml

e

ei

—

i

—

snad domovník dobe nerozuml?" „Je pravda, pro okamžik nemohu! Jakmile ale „To já znám: Okamžit se vysthujete!" „Není možná, vru není. Na ulici pec nebudu spát,

—

a pak,

vždy

mn

byt líbí!" se myslím. Pt pokoj a nic do nich!"" ,.Já mám rád byt volný!" „Tak?! Již vidím, s kým jednám. Dám Vás vysthovat, nepjdete-li!" ..Kam iDych šel? Já ubezpeuju, že platit chci!' Domácí pán již neslyšel. Svezl se po schodech skoro jako mladík. Ml nepíjemný veer. Do rána ale se mu pece zas

„To

si

vyjasnila situace,

mozek

byl klidný.

Sebral se a šel zas nahoru, „Víte co, nechci se právn s Vámi tahat. Zstate si to tvrtletí zde a hledte zaplatit. Dávám Vám ale výpovd a budete tedy jen ty ti msíce zde!"

167

„Nejrozkošnjší domácí pane, jakpak bych mohl tecT výpovéd pijmout, když už zákonní lhta prošla!?" „Jak? Vy se nechcete sthovat ani píštím tvrtletím?" i

„Pro bych konen nechtl — a se mn byt dm Váš, panuje v nm skuten sohdnost

celý

to já

—

líbí,

—

a

„Prosím Vás, netlachejte! Vy se tedy nebudete ani od tvrtletí sthovat?" „Kampak? To bych musil mít pedevším byt. Na ulici nezstanu, nejsem zvyklý „Netlachejte, už jsem Vám to ekl! Byt pece najdete, dejte ptku závdavkem a máte jej ..Který pan domácí vezme závdavkem než de-

—

mí

sítku

!

„Tedy dejte desítku!" „Tu já nemám !' „Snad Vám ji nemám pjit?' „To by bylo skuten píliš dobrotivé od Vás!" Domácí pán sklouzl ješt mladitj než vera s tetího

do prvního.

Nový nepíjemný veer, nové ráno a nov vyjasnná situace. Mozek je opt zcela klidný. Domácí pán pechází po pokoji a drží njaký spis v ruce. Domovník pán stojí u dveí a eká. dej ten spis nahoru k tomu," rozhodnul se domácí pán, „aby podepsal, že mám po tvrtletí právo ho vyhodit. A zde že mu posílám jeho zavdanou ptku, aby moh' dát desítkový závdavek, kde chce." Domovník pán odešel.

„Zde

konen

Domácí sob oddechl. Cpal si dýmku a ekal. Za chvilku vrátil se posel. Spis i ptku držel v ruce. „Což nechce?"

168

„Chce, ale povídá, že tu první, tu svou ptku nemá a že inu tedy ta druhá, ta Vaše, není nic platná!" Kdož by se divil, že domácí pán opt zaklel a jadrn zaklel Pecházel pokojem, házel rukama. se zastavil u psacího stolku, zlostn dupnul a otevel šuple. „Zde je ješt tedy ta ptka," rozkikl se, „bž, bž, Ani nedoa nebude-li chtít ješt podepsat, tedy ho " ekl to strašné, „co ho." Za chvilinku se zase posel vrátil.

Konen

!

—

„Podepsal?" „Podepsal !"

Domácí pán

spisem na stl. Pak škrtnul a vpadl do lenošky. Z poátku dýmal strašn. Husté a tmavé kotoue dýmu naznaovaly, jak mu v duši víí. Po njaké chvilce stalo se bafání odmenjší a v líbezných i mírných kruzích vinul se modravý kou do výše, táhna se k zlaté slunení zái. sirkou, zapálil

mrštil

dýmku

IV.

Dobrý domácí pán. Studie dle jistého pana journalistického kollegy. 1873.

— vypravoval mn mj studovali — ano, studovali Ono

Vera jsem sedl po

my

obd

se ženou

dva jsme

pítel

—

klidn doma. Mé tyry dti spaly a !

se to sice

obd

nestuduje píliš dobe, ale v pondlí se sthujem a nový náš pan domácí vtisknul mn, když jsem

po

závdavek byl stránek, o

jsem dát

zaplatil,

dv za

svj zákon nik do

má

ruky.

Osmnáct

zákonník erné Hory, a musil tyicet krejcar! Pak jsem podepsal, že více než

169

podrobuju se veškerým naízením, sic že se samo sebou rozumí, že musím /.domu ven zas o nejbližším terminu, bez výpovdi, inži ale že musím za nás'edující První na to tvrtletí zaplatit pec. Krásný zákonník oddíl: práva domácího pána; druhý oddíl: povinnosti nájemníkovy. tedy pozor" „Smlouva je smlouva, ženuško, dej povídám „aby dti, když jdou po schodech, ne!

—

mn

—

!" kiely! g „To bude tžké." vzdychla si má híbata. Jak vyrazí ze dveí, ií!' ;-il

žena,

„jsou jako

pána boha, poád

se sthovat a poád do Katynko, než odeveš, dáš jim vždycky kousek cukru do úst. Jako pašeráci dávají pevádným telatui do tlamy po kousku mýdla. § 18. ?

Pro

dražších

byt

Víš

!

co.

—

—

Katynko?" „No

—

že nesmíme jako žádný kus ze svého náadí domu. Co bychom také odnášeli !„Radji bud pec tak dobrá a ekni paní domácí

odnášet

—

z

—

musíš íi beztoho navštívit ihned, kolikkrát denn vychází služka s nší a kolikkrát s putnou. Pak, nesmím zapomenout, musím dnes ješt dát udlat dv španlské stny k postelím. Dle § lU. má pan domácí právo, „vemohl by pijít v let nkdy ve jít do bytu kdykoli" tyry hodiny ráno." „Já bych mu Katynko, ty mne ješt rozzlobíš! „Nic bys mu V tob žije stálý odpor, nech toho už jednou, ženuško, zákon je zákon. Ukázalas již naší Btce, jak má prádlo

—

— —

ždímat? § G2. „Na pikázanou nájemníkm pdu smjí tito rozvšovat jen prádlo vyždímané; domovnice dohlíží a má právo prádlo, s kterého bv kapalo, ihned odstranit." Co Btka?" :

dobe

Neruda,, áebvané spisy VII.

J2

170

„Nu Btka — bude ždímat!" „Dobe tak, dtátko A prosím t, dej ten týden dobe veškeré náadí vypait. Pi vší istot lovk !

ješt v tak starém

dom

pece

nezabrání,

aby

se neobjevila

nkdy njaká stínka, a § 120. praví výslovn, že nájemník nesmí sob držet žádná domácí zvírala." Žena chtla nco podotknout, v tom ale nkdo zaklepal na dvée.

Bože nás zachra — nastávající náš domácí pán Mráz mnou zalomcoval snad nám nenese již zase vy po vd? „Bože, bože, to jsou k nám hosté," vyskoím, „ženuško, náš nový pan domácí, pan Foualík!" „Foufahk," opravil mne drsným hlasem a šedivé jeho oko zabodlo se až do stedu mého ledví. „Foufalík" — šeptám polomrlev. „Rate usednout."

—

mn

^

Nvy trhu ju?"

„I toto!

t.ynko,

dej

Práv jsme

sem keslo

z

se bavili se ženuškou druhého pokoje, tak!

—

—

Katli

jsme Vašnosti zákonníek. Milé tení, milé, a jak dmyslné! Na p. ten paragráfek 64., stran stídání se velmi dmyslné partají v mytí záchoda „Cítil jsem, když jsem šel kuchyní, vepovou máte asto vepovou?" „Teba dvakrát týdn," vyhrkla neprozetelná má

—

—

—

žena.

Já

pové

trnul.

Kdo

ví,

jak pan

Foufalík

smýšlí o ve-

!

A

vskutku, kulatá,

ervená tvá jeho trochu

se za-

chmuila, ídkým obrvím jeho to lehýnce škublo. „To prosím, aby se okna kuchyn pak neotvírala. Pára je hned po celém dom, a má žena necítí ráda páry z ve-

pové

!

.,Stane se, stane

—

takto ráíte být zdráv a vesel?"

171

„Se zdravím by ješt ušlo, co dlat!- a rozhrnul lehký svj kožich, snad aby bylo vidt tlusté bíško, okrášlené tlustým etzem, „když ale aby se lovk poád zlobil! Považte si," a prsty jeho zaly po lesklém „moje domovnice práv ted picilindru bubnovat, stihla setníkova hocha z tetího patra, jak se vypliv' na si

schoiy

!"

„To

je

hrza."

volám.

Katynce

se

oi

otevely

jako kola.

„Ano, ale tak jsou ti rodie. Já pec nemohu trpt, v mém dom na schody?"

aby

se plivalo

—

Ráil jste mít zde ve vkolí njaké „Nikdy! ízení?" „I ne mám zvyk, navštívit každého svého pana nájemníka ješt v starém jeho bytu. Jak pak neštovice, byly zde v ulici?"

—

—

—

Vera „Toto, nebyly zdrávo jako v Meránu." už jedenáctého, který v naší ulici neštovicemi

vyvezli

—

umel, ale na bych mu máte „Nu to mne tší. A slyším, že Vaše dti tyry kluky, vidte? že jsou tichy. Poptával jsem se zde u soused v dom Vy odpustíte, ale to víte, domácí — "

—

—

—

Práv

se zaal, buzen naším hovorem, nejmladší šestimsíák, víš? vrtt ve své postýlce. Trnul jsem již zase; když ten kluk se probudí a nevidí hned nkoho u sebe, zane vát. „Katynko, prosím T," a ukazuju na dít.

—

ten

„Dva za byt

—

—

tisíce že máte píjm, povídal jste? moh' jsem dostat den na to o stovku

—

zbude vám patnáct není mnoho assekurován na život, pane nájemníku?" ale

!

!

Pt

set

víc,

nu

Jste

li*

pec

172

-Tikrát, tikrát, pane Foufalíku. U „Prahy", u „Slaa u u živou mocí jsem si nemoh' vzpo" menout na tu tetí, u které také nejsem _To je dobe, nebo není nic smutnjšího, než když vdova nemže platit inži. Dovolte cucky? žín?" vstal a ohmatával pohovku. .Žín,- povídá má žínka hospodyka, .libra po devadesáti krejcaích, nejlepší druh I" „A jaký pak zde máte druhý pokoj?" Vstali jsme a šli do druhého, nejmenšího, a pak do tetího, do „salónu". Zdálo se. že je pan Foufalík spokojen

—

—

vie"

—

—

—

s

vcmi,

které

by po

pípad mohl

do zástavy. míšeský porculán?'' ptá se, ukazuje na vzít

„Tohle je kávové nádobí, stojící v sklenné skíni. „Ano. je. Po mé nebožce matce," chlubí se žena. „Zrovna takové nádobíko má také má stará. V loni jí ho dala k svátku kupcová, naše nájemnice z prvního patra. Moje žena jmenuje se totiž Valburga práv ted. 25. února, bude její svátek. Ta mla radosti Ješt jedno kdybych mla takové nádobíko, íká vždycky. No vždyC se uvidí, íkám zas já. jsou ale zlé asy. — Prosím, pane nájemníku. Vy jste pec pojistil své náadí proti ohni?" ,Ne." pravím již všecek spleten. .To musíte, pane nájemníku, to musíte. To je u mne obyej, nedal jsem to sice do pravidel, ale musí se tak stát. A ted už pospíchám dívám se rád. jak nakládají u eky led. Tak tedy na shledanou!"

—

^Dkujem

za tu

—

— est —

— —^ —

-Prosím rate se zachovat" Zstali jsme jako by zdrceni. Ale dobe, že šel o dv minuty pozdji vali dva nejmladší, jako by je na nože bral, a oba nejstarší se rvali o kon.

—

173

„Nebohá nádobíko

pravím, vlepiv Karlovi pohlavek, tak ráda!" „Nic nedostanou hned dáš výpovd a kdybychom se mli sthovat do Vršovic I" Jindj bývá tak ticha nu, posthujem se do ,to

ženo.^

mla

jsi

—

—

—

Vršovic

Kuchyn na

trhu.

l")7ó.

Požívej jako lovk stídmý tch vci, které se ti pedkládají : abys nebyl v nenávisti, kdybys mnoho jedl. Sirach, SI. kap., 19. nerS.

Pani Fogetka je dnes njak v dobré míe. „Voní zejtra ráno nebudou mít drštkovou polívku V" ptala se jí vera paní sousedka v právo. „Nebudu. Mrzí mne je prát," odpovdla paní Fogetka.

„Což drštky se musí naped hezky oškrabat, k vli a pak teprv dvakrát prát. aby ztratily zápach." „To tak, dvakrát S vni ztratí sílu. A pak pt ho-

pisku,

I

din

teba

je vait,

asn

vstát

—

já

mám

nejki-ásnjši

sny teprv k ránu," rozhodla paní Fogetka. Dnes pak v skutku nemla tedy ráno žádnou drštkovou polívku. Pišla trochu pozdji než jindy na trh. landala se sem a tam. bavila se. Vyslechla všechny sny a vyložila je jako nikdo jiný. Co se lutryje týe. sama Sibylla nemohla mit zajištnjšího jména, bývala-li také v starém lutryje. Mli by kopat na Monte Gitorio, kde se djí tahy ted, snad by tam našli njaké

ím

a

staroímské trhaky. si upravila paní Fogetka svj „stánek'' a popekla a vaila. „Vaiti a péci umí ze všech ži-

Pak

hodln

174

voich jedin lovk," íkáváme ve své pýše, to umní nerozdáno všem lidem stejn a jsou

ale také lidé

vy-

Nikdo by se neodvážil íci paní Fogetce, že není vyvolená. Samo nebe by muselo rozhodnout ve prospch na umní její již asi po padesáte let její, nebof shlíží voln a bez pekážky dol. Paní Fogetka je už vru skoro tak dlouho na trhu „traklérkou". Provozuje kuchtbu svou práv tak jako makarónká v neapolské Port, jako vai skopového pilafu v caihradských ulicích, nebo jako ševcovský píštipká paížský v Rue Mouffetard, který pi špinavé práci své na špinavém nádobí prodává špinavé beefsteaky. Paní Fogetka nesedí s krámem svým pod podloubím, kam picházejí hosté stydlivjší, aby volení.

s

obdrženým hrníkem

zmizeli

ihned v hloabi prjezdu

temném koutku, drze nevysmáni, ale také drze Usedla ven pod širé nelitováni, shltali svj ,obd". nebe, tam, kde pi šplouchání kašny tak pkn se brambory škrabou a tak píjemn se to hubou mele. Prostý, a zde v

Dv

nše jako vše na paní Fogetce, je také stánek její. a njaká vošatka, stojící na dláždní, to je celý krám. Denn rozžehne jiskru Prométheovu v devném uhlí, uhh doutná bud v železném, kulatém plechái nebo teba také jen v hhnné míse, plechá a mísa jsou umístny v tch nších a na jich uhlí leží podlouhlé pekáe plny škvaícího se obsahu. Nízká stolika za krámem pro paní traktérku, stolika nebo stará sesle ped krámem pro hosty, a jsme hotovi. Leda že se zmíníme ješt o roztaženém, na stojanu pipevnném deštníku, jenž tu není k vli jídlm, nýbrž na ochranu paní traktérky proti slunenímu úpalu. Šedivý deštník, šedivá jídla, šedivá paní traktérka, všechno šedivé. Totiž já se neosmlím íci, že je paní Fogetka snad již šedivých vlas! Barevná plachetka jí je kryje, ale roucho je vtšinou šedivé, pi-

—

175

chlavé

oi

jsou šedivý,

suchá,

scvrklá plet v oblieji a

na rukou je šedivá. Ted znáte pani Fogetku. Dnes uspoádala paní Fogetka svtu njaké hody Není tu ovšem 15(J jídel jako v Paíži u Verryho, ale je jich dost. Na jednom pekái vepová s dobe vypeenou krikou a žlutými brambory. Na druhém tvrtky husy, ekající jen na roztrhání paní Fogetka nekupuje hus špatných, kupuje jen laciné, které se na p. pi dovozu košatinou odely. Na tetím sjímaná vepová kže, dušená s kmínem a solí; prodává se po kusu na chleba. Na tvrtém hrách a kroupy; vlípne se vaekou do natažené ruky, za dva krejcary. Pak nkolik talík s upraveným okurkovým salátem. Ano, když se tak rozhlídnem, musíme íci, že dnes má paní Fogetka výbor nejlepší. Srovnávejme! Její sousedka v právo má smažené telecí nožiky, I

—

—

jáhly a dolky; jáhly se prodávají práv tak jako hrách a kroupy. Sousedka v levo má opeený svítek, nakrájený do podlouhlých tverhran jako malé buchtiky. Pak kucmoch s mákem. A pak vaenou slezinu s hrachem. Gourmand ovšem nemiluje té porésní, houbovité sleziny, ale zde na trhu je oblíbena, za 5 kr. hrnek. U dalšího stánku dostaneš smažené hovzí vemeno, vypadající jako karbonáda. Ale pak husí

pkn

drbky

brambory

— —

—

Myslím, paní Fogetka že by nebyla podobné disharmonie ani schopna jemný kaldoun a brambory Jako v pírod patí k slavíku vždy jen rže, tak patí k peenému kzleti mladý salát chmelový, k seleti hoice, k rýže nebo nudle to cítí pec každý A ješt dále vidíme pekoucí se jitrnice, smažené rybiky, komisárek s venkovským sýrem, co delikatessu s

I

!

drbkm

—

176

ervené hromádky vaených rak to se

by

mže jíst jen

se

i

ían

A

atd.

pak

—

ne tuhle

zavenýma oima Takového ragout zhrozil! Uvaené ervy, rozsekaná bota, se

!

—

nastrouhané ucho od štandhku nebo co ? Však netvame se nevdomými. Jsou to phky, okruží strašn ale sesekané a zmordované.

Brambory jsou ovšem všude. Jsou jídlem celoroním, hlavním. Brambor je co Italm makarón. Máme pro i humoristický pochlebný název „koroptev". Ve Vídni užívají také podobného výrazu, ale když nkdo tam ekne „uherskou koroptev", dostane alespo hovzí tlápu, u nás na slovo „koroptev" dostane vždy jen brambor. Hloupne prý, kdo jí brambory. Za to prý káva zas rozum bystí. Proto také babika, spolknuvši za ti krejcary brambor, koupí si za tyry krejcary hned vedle hrnek kávy, a babika zstává moudra.

echm

Ale

již

nadešla doha paní Fogetky. Trh ídne, hoky-

náky se chtjí ped odchodem ješt posilnit, nosiky sob už nco vydlaly, také jiní lidé mají už hlad, ano žebráci už si vyžebrali nco. Stánky jsou obklopeny. Host pijde, usedne nebo zstane stát, obdrží hrnek, lžíci a jí. Podívání jako na Olymp, samí bohové etí, kteí také neznali vidliek a serviet! Vidliku zastávají prsty, pi emž mže malíek co nejkoketnji do výše odstávat, servietu zastává ruka jak zbyten mluvil ten, který uil: „Nesmrkat do serviety!' Tady nejsou nikdy v rozpacích, jak které jídlo jíst, jakož bývá nkdy u velkých tabulí. Vlastn už i ty lžíce pjuje paní Fogetka jen neáda. Nejsou sice ze stíbra, jedovatost hub na p. by se dle zernání tch Ižic nepoznala, ale pede se každý okamžik njaká ztratí, „zrovna jako by je jedli", a denn je rámus. Paní Fogetka kupuje proto jen „ausšus", lžíci i

—

177

za Ii krejcary, až ouzko.

samý

ostrý

zub a výlomek,

že

je

hub

Pichází babika s nší. Nši prázdnou podržuje na a žádá ze hrnek brambor. Jí stojíc. Když oteve po obou ústa, zdá se, že koutky zapadají až kuším dásních není ani jediného zubu a pedce je zrovna mžikem s hrnkem hotova! Virtuóska jedhce bez zub. Ano. Lessing ml pravdu, Rafael byl by býval velkým malíem, i kdyby se byl narodil bez rukou! Pichází muž, vypadající jako piošumlý knz erný kabát je zapjat, bílý šátek je otoen tsn kolem krku. Mlsn prohlíží pekáe, pak si koupí zadní tvrtku husy. Hned se do ní spouští, srká kžiku, okousává stehno a poád pi tom vypravuje paní Fogetce hlasem smutným, že je vdovcem, jaké že je to neštstí ztratit ženu, „poSmutn zaplatil a vídám jim, tak dobrou ženu!" s povzdechem odešel. „Snad svou ženu snd', že si tak vzdychá," míní paní Fogetka k sousedce. „I copak jim napadá, je zdráva a živa, já to slyšela; ale je to taková mlsná huba, ten starý, a chodí po peínkách,"

sob

—

—

—

zlobí se sousedka.

Muž otrhaný. Zažil as lepších as, celé chování jeho o tom svdí. Ale nahý loket svítí ted kabátem a šedivá hlava kloboukem. Jí hrách s kroupami, pomalu, jako by se mu protivilo. Práv dojedl, když tu k pibhl kluk uedník. Kluk nese obnošený sice, ale ješt dobrý klobouk v ruce. podává ho starci a praví: „Tamhle pán z podloubí posílá jim to" a již odbhl. Staec se pomalu rozhlídl po podloubí. Tedy ho ješt lidé poznávají snad soudruhové lepších dob Posadil darovaný klobouk na hlavu, dal svj starý pod kabát a rychle odchází k protjší ulici. Sotva odešel, pistoupil k stánku tajný policejní agent. „Znají ho, paní

nmu

—

mj

—

——

178

Fogetko?"

—

„Koho?"

—

„Co

ted zrovna odešel." pošty. Zpronevil za 5U zlatých co tomu íkají?" Paní Fogetka neíká nic a je už k zády obrácena. Abych ekl upímn, paní Fogetka nemá policii ráda. Jednou mla s ní mrzutost zkrátka, kdo teba jen jednou má s policií co dlat, už jí nemá rád. „Dají hlad." potalí okurkového salátu, dotýká drsný hlas. Salát z „flegmaticko-lymfatických" okurek, píjemn' jemný, šavnat chladný, je zde totiž jídlem pro sebe, ji se bez pidaných peených holub. Paní Fogetka se obrátila a ped stánkem stojí chlap, hotový rošák. elo paní Fogetino se zakabonilo. Co dlat? Jaksi s nechutí bere pravice talí a levice se natahuje pro peníze. „Pt krejcar." „Dobe," praví rošák a sahá po talíi. „Ne, naped peníze," brání

„Ne."

—

ouadníkem u poštovních známek

Býval

—

nmu

—

mn

mám

—

—

—

paní Fogetka svj talí. copak „Ale matko, matko jsem jaktživ nkomu útek? Myslejí, že uteu jim? To by za to stály!" Mimovoln paní Fogetka popustila a rošák zahloubil své prsty honem do salátu. vypil ocet, vrací talí a nastrkuje dla. — „Copak?" „Zpátky aby mi daly." „A na pak. zlodji?" „Voní jsou istá, copak jsem jim nedal šesták?" Strašný kik! Pl trhu je pohromad, -pani Fogetka kií, rošák kií rošák kií víc, rošák nadává víc, nadává s kriminální vybraností již se chvju, že podlehne jazyk paní Fogetin, ten bystrý jazyk v tom pijde uniformovaný strážce bezpenosti a vede smjícího se chlapa pry. Pibelhal se staeek a usedl na uprázdnnou stoliku. Klobouk dal si na levé koleno, z kapsy vytáhl !

mn

Sn,

— —

—

—

—

—

—

i

—

kus chleba a žádá za ti krejcary vepové kže. Jak se staeek tese na každé sousto Kdybych mu vyprávl, !

—

179

že jinde

k

jedí ješté

suchému chlebu

lezlých z

Snad bídu.

Ba

moe

jídal

—

ten

jí

skromnji,

benátský gondoliér že

sesbirá hrst syrových

na kameny,

ani

by

staeek druhdy skvle.

Myslíte,

že ten zde

jen, že jíst

musí

—

!

si

hlemýžd, vy-

—

mn

nerozuml. Snad ml vždycky

také „se tší na obd" ? proto, že je poledne, ale

Ne

—

vtip! ale napadá od každého gourmandství práv tak vzdálen jako ten, koho dal sultán zanzibarský postavit na rozpálené plotny, aby se „tancem" jeho pobavil, je vzdálen od umní taneního. Paní Fogetka bere ted od nho peníze a pipadá v tom okamžiku jako „polomrtvý pavouk, jenž se polomrtvými mouchami

že

by

mn,

hlady upadl.

že ten

Protivný

chudák zde

je

mn

živí".

—

—

Avšak nebe se zakabonilo. Zaínají padat velké, tžké kapky. Traktérky obracejí nše, dávají pod pekáe a svírají pak deštníky, aby jim nezmokly.

n

Pani Fogetka má skoro všechno vyprodáno. Zbytek hned pod nší, pak rozestavuje paní Fogetka nádobí na dno druhé nše a kolem po dláždní. Náhle jako by se bylo nebe otevelo, strašný proud plesknul do kamení a co nejrychleji ubíhá vše do blízkého podloubí. Paní Fogetka stojí tu za sloupem; zdá se mn, že se lehýnce usmívá. Hledí ven, jak tam liják její nádobí myje. Sama se s tím paní Fogetka jen nerada zanáší, vždy radj eká osm, trnáct dní, až pijde liják.

je ted

Nco

z

pražské eštiny. 1874.

To

Smjete se Berlíáku, že míchá „mír" a „mích" ? už máte tak ve velkých mstech, že zavládnou jazy-

180

kové nesprávnosti a že se jim nepikládá ani hrubé váhy.

mnivý život velkomstský vyluzuje zvláštní své výrazy a mluvní spsoby Vídenský jargon je naprosto rozdílný od berlínského, Paížan rozhodn jinak mluví než Francouz po venkov, a umj dosti dobe anglicky, rybáem se nesmluvíš. V Cechách platí s londýnským pravidlo, že v Praze se mluví vbec nesprávn. Na nás žáky Pražáky dívali se spolužáci venkované v tom ohledu s vysoká a posmívali se nám. Valn se to již zmnilo. Praha, která ped padesáti lety byla ješt slavena proto, že se zde mluví „nejpknjší z celého svta", a kde ped dvaceti lety, kdo esky u veejnosti mluvil, ješt jen ostýchav šeptal, je dnes mstem rozhodn eským. Intelligence netušené se rozvinula a mluví zcela správn, stední tídy valn se zmnily pomocí spolkového a spoleenského života, asopis a divadla. Divadlo má u nás nesmírný vliv a kdyby herci naši veskrz byli jako divadelní umlci jinde, mli úctu k jazyku, jímž pednášejí, mli pedn sami dležitou znalost jeho, vliv divadla na jazyk by byl ješt „o celého obra" vtší. Pede ovšem má Pražan posud své zvláštnosti a bude je mít dál. On práv tak jako Berlían nedovede nikdy rozeznat „ti" a „t", on má samé „t", on „t Pražan na zimu si nakoupí to dá", on „t to poví". „uhlí ho" a „díví ho", má radost, když na ovocném trhu vidí moc jjablkáh" (jihoslovanský genitiv „jelenah"), a když sob neho peje, ekne: „takhle abych jsem Zvláštní,

nmina

—

ml!"

má v poslednjším i svou neúprosnou která ho vede až k pímo strašidelnému

Ano, on

konsekvenci,

„abysmemychom"

a

„kdybysmemychom"

!

Ale

staré,

díve oblíbené užívání nmeckých slov s eskými koncovkami skoro na dobro již vyhynulo, „eština lajntuplatí jak ji Rubeš nazval chová a hantuchová"

—

—

181 již za známku myšlenkové nedbalosti, také zídka kde zaslechne. — Pouhé zkráceniny mluvní mají u pravého pražského uedníka ovšem práv tak nevyhnutelnou a vnou svou platnost jako u gamina paížského, „en'š Kristus" musí stait za celé „pochválen bud pan Ježíš Kristus", a když njaké to drobné, ale

dnes všude

se již

jen

„vykutálené" pražské kvítko, takové, které samo o sob „ó, já jsem áká prašivinka!" chce nám íci: „šastný dobrý veer vinšuju", zní to divoce, vyjde to prapodivn, a kdybychom se snažili zázrané ty zvuky po napsat, bude to vypadat „šerrerenirrinuju", nejinak! Chlubíme se, že eština má jen jediné náeí slovenské. Ale podeí, nebo teba jen „pipodeí" odpuste tonm slovu! má dost. Sama Praha má dv. Názvem je františkovské a podskalské, podle míst, kde líbezné jich zvuky hlavn jsou domovem. Jazyk františkovský, to je tak nco jako by pražská frantina, jazyk podskalský je jazyk plavecký, tedy, že je zas tak nco jako by pražská hollandština nebo angliina nebo tak nco. V peplnných domcích poblíž Františku a v sousedních ulikách židovského msta, v etných tam hospdkách a kavárnikách sídlí mladobujný národ tch, o kterých se íká: „Ten je povedený, ten je z Františku!" Ten z „Františku" je rodilý Pražan a je sob velkomstského svého pvodu úpln vdom. S rozhodnou praeponderací, se zrakem pezrálým a tváí jako by unavenou pohlíží na svt — pha, co je ten svt!? Jediné, co jím pohne, je „turecká muzika" ráil ji prost nazvat „džin". Tu sprovází veselým houfem, najde ji všude a ví o každém hnutí jejím. On zná úplný repertoir všech vojenských cviení a parád, všech funus

pochvaln ekne:

nm

—

—

eknm —

eknm

—

182

veteránských a mstských sbor. „Francku, pudeš na ..Bude velkej a nialej !" „Jakej bude?" funus?"

—

—

velkým tureckým bubnem a s druhým bubnem malým). Soucitn jdou s pohbem až k brán, pak, když hudba na zpátení cest hraje kousky veselé, jdou v houfu vesele naped, lehkým vojenským krokem, s cigárem v ústech. Podívejte se na n, jsou to hrdí potomci onch „flamendr", kteí do roku 184S povalovali se kolem (s

pomník

pražských, zvláštní kasta jako lazzaroni rok i.S48 je rozprášil. Ti zde nejsou kastou, ale jsou co do zevlování a zahálky dstojní jich ddicové.

kašen a

neapolští

—

n

psobí, jak Podívejte se na n, jak hudba na svižn kráejí, ani slvka nepromluví jen nkdy, když náhodou pijde „bola na botu", nebo když neznámý posud soused trkne ramenem píliš citliv, zazní njaké zdrcující: „Ty cvikýi:" *) anebo: „Ty štnice na šlachtat „Šnupeš popel, bydlíš z volské krve narozená!" nebo: za branou, máš rozpraskané paty a v tom štnice!" nebo cos podobného homero-shakespearovského. Pak vystíkne rozhnvaný sliny skrz zuby, nasliní si dla, pihladí lesklou „šajtli", trnící mu nad pravým spánkem jako do pedu zatoený beranní roh, a jde dál. Ale slyšeli jste, jak to promluvil? V každém vokálu jako by bylo zaobaleno „e", každý zvuk stlaený a ve všem jako by byl rhinesmus. Jemu to nestojí za to, aby mluvil jako jiní lidé, na celá ústa, on ekne toho dost plkou! Hoejší elist skoro se ani nepohne, jen dolejší se skiví v levo, jazyk naráží leniv, hlas jako by se odPi nehybnosti rážel v hloubce chtánu, ne v podlebí. hoejší ásti také jako by nade vším byl rozesten zvuk ;

*)

Nemanželské

dité z

nemanželského

charta", jak Shakespeare praví.

ditéte,

„panchail

z

pan-

18J

—

nosový je v tom cos aristokraticky nonchalantniho nebo nuceného nebo jak to chceme íci. Jak povídám, pražská frantina Jazyk podskalský vyvinul lahodu svou zas za podzcela jiných. Ti, kteí jej mluví, jsou zvyklí mluvit z jjiehu široké reky na beh druhý, pi boui z voru na daleký druhý vor. Zvuk podskalštiny je dutý, táhlý, pohodlný a pi tom zpvavý. Také se v konin té musí pracovat, mnoho a namáhav, v ohradách s tžkým dívím, na vod s tžkými vory, v let na pívoze, v zim na led. Mluvící ví, že ho nco jiného živí než pouhá rozmluva, on vydává sílu svou na nco jiného než na povídání, on je si vdom, že rána jeho pstí zasazená udlá víc než nejpádnjší slovo. Proto mluví jen málo co, rozmluvy jeho jsou krátké, pi víceslabiném slov zavrou se ústa už v polovici, jaký by náhle padacím mostem zakryta. Jeho je biblicky prosta. „To mne neznáš!" je jeho obyejná, nejmilejší pru povídka, krátkou svou rozpravu tuze rád zaíná významuplným, táhlým „kúš!" „To víš!" a koní vždy výrazem všeobsáhlým

mínek

e

:

blá!"*)

..Kúš, ty

„JÓ!"

„A co?" „Bú!"**) ..

Ty

že

„Kup

A

si

bú v

?

Dej mi k o u

Ble!***) To

zní to jako

pohodlný

!

víš!"

recitativ z

njaké

líné opery.

vždy totiž se znan povznese, podaný pikladek vypadal by asi takto

Na konci

*)

hlas

blafáš,

** Buchta. již

zbouraná.

hudebn

jiš.

— ***) „Blehrad",

hospoda u Podskalí, nyni

(r.

1881)

184

to

lovk

se

musí

m

ne

znáš

-

nkdy

!

namáhat,

Dlník na p, ustane na okamžik v

nnou

to viš

aby porozuml. vyndá ušpi-

práci a

tobolku.

bu a za dva ban." pijde a referuje: „Ban už nemají, mun!" Ne každý uhodne, že se tu

„Francku, kup mi jednoho

Francek koupil jsem

jde, ti

—

jednalo o tak dležité vci jako jsou

but, ban dur

a

munzeml. Ovšem, když

nkdy

není práce, jde to také vesele jdeš?" „Jdu na zá!" (zámek, Hradany). Ta píchylnost k turecké hudb je v Praze typická. Za pruské okupace nikdo sob Prušák nevšímal, jakmile ale šli s hudbou, hned tu byl prvod. Prušáci vidli houfy mladých silných lidí, a mysleli vzhledem k své vlastní všeobecné hotovosti branné, že jsou to vojáci do civilu pevleení. Nejpohodlnjší a nejpíjemnjší je výdlek v zim na kluzištích íních. Jeden z našich hoch pipevuje

na

„džin".

—

„Vašku,

—

kam

mladému pánu, Nmci, želízka. Mladý pán mu dá za to njaký peníz. Ihned se rozvine rozprava s kluzištm vedlejším

:

„Co

jsi

to

do?"

„Šé!" (šesták). „No kúš!"

„To víš, já se budu zadar nama mlu nmé!" darmo namáhat mluvit nmecky). Zadar-nama-mlu-nme!

(za-

—

Facky rozdávat zdá

se že poítají naši hoši k nej-

píjemnjšímu zamstnání svému.

Lze to soudit

aspo

185

dle lásky, s jakou pro cvik ten vynalezli rozmanité výrazy.

„Tak

ti

jednu vyplavajzuju!"

srozumitelné, ale „já

ti

ješt trochu nebo „tak ti dobe, když se

to je

vyleju majznerku!''

—

k tomu už je pidá vysvtlující posunk. Rozumí se samo sebou, že rovnž výten

uplivnu jeden lupen!"

Dva vory plujou kolem slojí

plavec

open

o veslo a

než bolestn „Francku!" zní to z Francek nic. „Francku, ty jsi dnes Francek stikne skrz klí od všifonéru!" nic,

pranic,

Neruda, Sebrunó spisy VII.

užívají

Píklad:

slov cizích, francouzských atd.

sebe.

chudák

Na jednom z nich nemá na sob

sirota

rozervané modré podvlíkaky.

druhého voru.

njak vypu!" zuby:

„1

když

(vypucovanej). zrezovatl

mn

-ta

Pohádky pražských mst. 1865.

I.

O pražském lusiku.

Když Perun stvoil Prahu, stvoil k ní také msíc mu, aby vycházel nad Žižkovem a zacházel za

a kázal

ehož

mají oba vrchové posud své místo. Praha ješt mlada a hloupá, nevdla skoro ani, co má zaít, aby se stala velkým mstem a ponvadž byl msíc mlád a hlup, nevdl také, co init a svítil jako blázen. Praha byla tenkráte ješt pralesem

Petín,

od

Ponvadž

ale byla

;

a že msíc tak bláznovsky svítil, bylo v pralese tom za noci skoro zrovna tolik svtla, mnoholi za dne, akoli I ekl stvoitel ho bylo za dne až k smíchu málo „Takhle to nejde, msíku! Proto jsem stvoil den, aby bylo ve dne svtlo, a proto jsem stvoil noc, aby bylo v noci

tma a

ty

mn

to

nepedláš.

Praha

je

posud

ponvadž v každém pralese je dle hodnovrných popis za dne svtla málo a v noci žádné, chci, pralesem

a

aby byla v Praze v noci tma,

i

když ani nebude víc

Abys ale ml pece njakou radost, dám ti kalendá a v tom se doteš, kdy smíš si zasvítit

pralesem. sestavit

podle chuti."

A stvoitel kázal hvzdikám, aby sestavily kalendá msíek musil se mu uit tak dlouho, až ho uml nazpam. A od té doby bylo v Praze v noci tma jako v pralese, a jen tenkráte ponkud svtleji, když msíek a

187 Šel-li nkdo v noci Prahou, musel hmatat sob dát posvítit pochodní, byl-li na p. rytíem. Lidé sob rozráželi nosy a polámali nohy, proto se ale mnohá pece vný poádek ani za mák nezmnil. zlámaná noha opt srostla, dovedl Zloboh, nepítel Perunv, pece rozsít mezi lidem sím nespokojenosti a

sml,

svítit

anebo

A

v Praze v noci tma jako v pralese. po mnohá a mnohá století. Zloboh poád pemýšlel, jak by vný poádek zvrátil, a vymyslil sob konen lampy s devným olejem. Šel pestrojen za mastného lampáe k pražskému magistrátu, mluvil dlouho do nho jako do dubu a pesvdil ho konen, že veejná bezpenost žádá sob sklenných lamp s devným olejem. I dali nadlal skla baatá, na ervené klobouky plechové, do nich bílá pouzdra s knotem a olejem a v Praze byl jásot a veselost, že bude svtlo a bezpeno. V radostném rozechvní chodili se lidé dívat na nová svá svtla, musili ale jít daleko, nebo lamp bylo jen málo a byly jen tam, kudy chodili velcí páni. K tomu také ranil Perun slavný magistrát jeho lampy slepotou. Poslednjším dal takové lampáe, kteí rádi prodávali olej, a lampy tedy mžouraly jen tak, aby se neeklo prvjšímu pak, slavnému magistrátu totiž, namluvil, že musí se dát lampy hodn vysoko, aby se Z toho pošlo, že bylo jen k nim mohlo po žebíku. nahoe na zdi svtlo, dole v ulici pranic, a ponvadž l^ražané jen zídka kdy po zdech chodí, nemli z lamp žádného fortele a v Praze bylo poád v noci tma jako lidé se zlobili,

Tak

to

že je

trvalo

n

i

;

v pralese a jen tenkráte

sml,

svítit

anebo byl-li

sob

ponkud

svtleji, když

msíek

nkdo

v noci Prahou, musil hmatat dát posvítit lojovou svíkou v sprosté lucern, Šel-li

na p. majitelem dveky.

Zlodji kradli a vrahové

vraždili,

proto se ale 13*

pece

188

vný

poádek

ani za

mák nezmnil.

A

nkdy nkterý

zlodj, probiv uzmuté peníze, sám se pihlásil, dovedl Zloboh, nepítel Perunv, pece rozsít mezi lidem sím nespokojenosti a lidé se zlobili, že je v Praze v noci tma jako v pralese. Tak to trvalo po mnohá zase a mnohá léta a Zloboh poádek zvrátil. Ve svévoli poád pemýšlel, jak by své oddal se všelikým híšným umním a zkoumáním, páchal lubu, polykal smlu a pálil síru, až konen odvážil se na vci zcela již nepirozené a z kamení dlal I nauil dlání tomu dva vzduch, jejž nazval plynem. muže, jmenující se dle otcv svých Steffek a Friedland. a poslal je s kusem plynu ke slavnému maLiistrátu, nebof sám tam více nechtl, protože ho slavný magistrát dobe znal už od dívjška. Ti dva mluvili dlouho do slavného magistrátu jako do dubu, až jim slavný magistrát dovolil vypalovat po dvacet let z kamenného uhlí plyn, miliony

hloupý

vný

a ekypáže, s tím písným závazkem, že musí oba jmenovaní také po uplynutí onch dvaceti let podržet vypálené miliony a ekypáže, aniž by z toho se odvolati neb n-

jaké ulehení žádati smli.

zem

Steífek a Friedland vevrtali

roury na plyn mohli vést plyn co vzduch zase skrze vzduch, uinili ale jinak k vli mámení lidu. Pak vynalezli tverhranné lucerny a všelijaké kandelábry a v Praze byl jásot a veselost, že bude svtlo a bezpeno.

se do sice

a složili

do

ní železné

;

mnohem pirozenjším zpsobem

V radostném rozechvní

chodili

se lidé dívat

na nová

svá svtla, musili ale jít daleko, nebo luceren bylo jen málo a byly jen tam, kudy chodili velcí páni. Pece však mli radost a íkali, že by se mohly pod kandelábrem špendlíky hledat v noci i ve dne. Perun rozhnván ale ranil pražský lid slepotou, tak že se tomuto znenáhla zdálo, že jsou plynové plameny

189

poád menší a menší. Za krátko nehledal už nikdo špendlík, v Praze bylo zase v noci tma jako v pralese a jen tenkrát svtleji, když msíek svítit sml. Zlodjové pokradli a nohy se lámaly, proto se ale pece nkdy o illuminaci bylo ádek ani za mák nezmnil. v Praze dosti svtla, dovedl Zloboh, nepítel Perunv, pece rozsit mezi lidem sím nespokojenosti a lidé se zlobili, že je v Praze tma jako v pralese. I pemýšlel Zloboh zase dál a vštípil konen slavnému magistrátu myšlenku, že posavadní plyn není skuten zcela dobrý a že by mohl slavný magistrát sám vtší plameny vyrábt. Jen o to rozcházelo se nkterým rozvážnjším, že bude muset snad obec také podržet vypálené miliony a ekypáže a že snad k vli užívání ekypáží tch povstane roztržka mezi otci msta. Konen se ale slavný magistrát pece vevrtal do zem a klade ted do ní své magistrátní roury. V Praze je jásot a veselost, že bude svtlo a bezpeno.

A

vný

Uvidíte ale, že se pece vný poádek ani za mák nezmní, Perun že poraní msto opt njakou slepotou, v Praze že bude i na dál v noci tma jako v pralese a jen tenkráte svtleji, když bude msíek smt nám posvítit

sám. II.

O

té parolodi.

Kdyby bylo nebe chtlo, aby ptáci lítali ve vod, bylo by je dalo do vody; ponvadž ale chtlo mít ve vod jen ryby, dalo do vody kapry, slaneky, krokodily a j. p. A kdyby bylo chtlo mít ve vod parolod, bylo by stvoilo parolod a je pouhým pepychem, opováží-li se lovk takové vystavt. Proto také nkdy páro-

190

a pak teme o neštstích. lodích stalo se sice také lecjaké neštstí, to je ale neštstí jinší. Akoli pražské jezy dostaten každého pouují, že

lodníkm pomatou se smysly Na veslových a plachtových

Vltav

vcí nepirozenou, pece pán 1850 a 1860, že zaínaje od kriminálu, nazvaného špinhaus, jezditi budou parou až po msto Budjovice smrem do vrchu. Poparoplavba

umínili

po

celé

sob nkteí

je

mezi letem

nvadž

ale neumli sami dobe parou plavat, ohlíželi se po lodi, která by byla už vyprubována a také dosti stará, aby netropila žádných hloupostí. I našli ji nkde v nmecké íši, koupili ji za drahý peníz, rozložili na drobné kousky a pivezli poštou do Prahy. Žde ji zase sesadili tak, aby kousek ke kousku se hodil a zadek aby nebyl pedkem, jakož také ne naopak. Pak ji pustili do vody, drželi ji ale na provaze, protože nevdli, není-li lechtivá a nebude-li se plašit, až ji bude lakýrník šttcem lechtat. Že ale byla Nmkyn, poktili ji „Mecséry", aby došla obliby také u ultravlastenc. Lod se nesplašila ani nátrem ani kestem, mli tedy v ni dvru a urili den, kdy se s ní poprvé vyjede a pojede až do Štchovic smrem do vrchu. Pekrásné bylo ráno, když ji pustili s provazu. Lid-

bylo

stva

mnoho na lodi, byli tu lodníci a devai, novovkého vynálezu, pivo a uzenky,

žurnalisté a jiný lid

ano

harfenice a kytarista s rolnikami, což poslednjší bylo zvlášt píjemné, a všichni ekali, jak to as vypadne. Nejdíve se otoila lod tikráte jako amrda kolem své osy, což se jí odpustilo, to nebylo podle pedpisu. Pak se opela, rozkroila, že až žebra praskala, odstrila a již letla jako šíp k protjšímu behu Netrvalo to ani pl hodiny a lod byla protjšímu i

a

behu

již dosti blízko.

V

uvážení, že pívozník tutéž cestu

191

dv minuty vykoná, byl výsledek parou docílený ovšem pekvapující. Na lodi nastal všeobecný jásot, hubikování a pití a usneseno, že se vysadí pšák na beh, který dokáže, kolikrát by z Prahy až do Stchovic pšky došel, než se tam dojede jedinkrát parou. Pšák šel, lod si trochu odpoinula, kapitán a kormidelník se napili a již letla zas lod proti vod. Voda se sice tuze pod koly nepnila, proto že vyprubovaná kola mla namáhání už od dívjška dost, behy sice také neubíhaly v zad s ryas za

chlostí závratnou, proto že nejsou behy k tonui stvoeny, aby ubíhaly; netrvalo to ale pece déle než asi šest hodin a lod nesla se již pyšn kolem Zbraslavi dv hodinky od Prahy vzdálené. Nkolik pražských uliníkv, kteí lod sprovázeli, po cest k vli ukrácení chvíle špaka tloukli nebo se zde onde pohodln vykoupali, oekávali zde páru a uvítali ji s nesmírným jásotem. Gesty ubývalo a piva také, toho ale víc a nadšení cestovník vzrostlo až k neuvení. Cestovníkm poaly se mysle mást a ani nepozorovali, s jakým hrdinným sebezapením vdce lodi tam nahoe na pavláce s rovnováhou zápasí, jak mu kolena klesají, hlava se toí, jak

rukama ukazuje sem a ukazuje tam a jak se sílí pivními doušky, aby alespo tak dlouho vydržel, pokud pivo vydrží.

A

se jako

tam.

poslušná

vdcova

Konen

lod ídila se zcela podle nho, toila hlava a potácela se hned sem a hned

nemohlo

dívat, jaký tropí lid se

docela.

I

se

nebe

svým

zdálo se cestujícím,

že jízdou píliš rychlou dojeli

již

na ten pepych a pomátlo smysly

déle

umním

když pijeli nad Vranou,

pedasn

veera a

že je

as, aby se vrátili do Prahy, kamž po vod pojedou ješt rychleji než proti vod jeli. A rozkázali vdci, aby lod obrátil, což prý je nejtžší pi paroplavb. A bylo to také nejtžší Není všude radno obracet a tam, kde !

192

byla eka tak nešikovná, že zstala lod sedt koncem zrovna na jednom behu a druhým koncem zrovna na druhém behu. Když pak vidla lod, obraceli,

jedním

že se to takhle dobe sedl, oddala se lenosti zcela a usedla také prostedkem pevn na skalinu. Skalina tomu ale nerozumla a prorazila jí bicho skrz na skrz, tak že voda hrnula se až nestydat do vnit. Nemohlo se s „Mecsérym" ani o krok dále. To se zdálo již nebi potrestáním dosti velkým a smysly se zase rychle napravily. Pišly k poznáni hích svých, uinily pokání a cestující lid ubíral se v prostých a rozumných kocábkách až na Zbraslav, odkudž pak dostal se do Prahy bud poštou bud jinak, podle penz. Odekli se ale všeho dalšího zacházení s parou a když byla lod po velkém namáhání zase do Prahy pivezena, dali ji do potoku nazvaného Boti, kdežto polovic jí shnilo; druhá polovice (ta mladší) nadlala tolik dluh, že ji museli prodat na licitaci veejné. A tak vzalo híšné to podniknutí bídn za své. Ti, kdož jsou rozumní a zbožni a proti všemu pokroku, mli již radost, že Pražané nabudou vesms dobrého rozumu a pesvdení. Také to trvalo skuten nkolik let, než se vzpamatovali od první pádné rány; mli jsme hodiny tiché a pokoj pede vším novotástvím. Nyní ale sloupnul se již strup se staré rány, lidé zapomínají minulosti a chtjí parou plavat na novo. Již vystavli sob novou lod, mladou, ervenolící a obratnou, již také urili prbni den a pozvou k první jízd honoraci, lodníky a devae, žurnalisty a jiný lid novovkého vynálezu, pivo a uzenky, ano harfenici a kytaristu i

s

rolnikami. Uvidíte ale, že jim nebe zase

njak smysly pomate!

Pražské ulice v zái

umní.

1875.

Jsou, kteí poád hubují. Pražané nestaví jim dost krásn, po námstích a ulicích nemáme prý dost pkných dl plastických, ba vbec prý se k výtvarnému umní nehledí tu nijak. Ano i sám nebožtík Hálek posmíval odpust mu pánbh sám tžký ten hích! se v jednom z feuilletonních lánk svých všem námstím pražským a hlavn kašnám na nich stojí prý uprosted námstí a vypadají jako beky. Copak mají viset na zdi a vypadat jako hodinky? Dkuju nebi, že nepatím mezi hubující. V Praze je toho dost a dost, povídám, co svdí o milé snaze po umlecké okrase. Jen oko a mysl a srdce naše vlastní musí být vnímavé. Rád se procházím mstem a studuju umlecká díla, po ulicích roztroušená. Nejradji Smíchovem a Karlínem, kde lidé jsou pírod bližší a mají nejvíce ješt smyslu pro ozdobnost. Nejneradji mstem židovským, nebo židé nemli pro výtvarné umní smyslu ani, když byli ješt celým národem, a kletba ta je tíží podnes. nohy, nic než

—

—

:

mí

Mí

nohy.

Míním pedn obchodní štíty a jiné výtvarné ozdoby Obchodník hledí pipomenout obecenstvu své zboží a pipomíná je slovem obrazem. Tmi etnými

krámské.

i

194

obrazy pak nabývají ulice pražské rázu veselého, polychromatického, eknu pompejanského, K dkladnému poznání tohoto s lidem srostlého, tedy již národního umní patí dobré studium, vte mi. Dlouho jsem chodil Karlínem, vidl tu pytle s knoflíky a nevdl, oknoflíkovaný pytel že je vlastn kabát. Dlouho jsem hledl na obrazy u kožešník a myslil, že pedstavují kus majetku obezelé obce vídeské, totiž kus prasklé vodní roury, a ony jsou to zatím ženské štucle. Jistý obraz v Mariánské ulici a jiný v ulici Ovocné jsem po léta za dvojata; denn jsem šel kolem a vždy jsem na každý mrknul, jako na pozdravení od toho druhého a pak se dozvím, že jeden je armara a druhý smeták ih „bortviš". Nkdy jsou zrovna laškovným rébusem Takž v Biskupské ulici; je tam namalována panna a pod ní stojí: „pravá samožitná". V bouném život velkomstském zvláš psobí pelíbezn obrazy ze zátiší. Šunka, vnec vut, ada uzenek na špejlu, naíznutý špekový bachor, talí s klobásy idylla! A tch milých obraz je po Praze jako naseto. Neíkám, že jsou všechny malovány zrovna reálním umním Heimerdingrovým, zvlášt ty klobásy bývají rád, tvarem a barvou asto velmi dvojsmyslné, a že uvnit, v krám, vypadá vše mnohem chutnji, ale výmluvnou okrasou jsou všechny. Když s Prahy nekape mléko a med, špek s ní kape pece. Nkdy podávají jedlé ty pedmty píinu k celým rozkošným, významuplným genrm. Podívejte se na Smíchov na obraz toho uzenáe, který sedí za bílým pudlem; nad ním je nebe místo plno dud plno šunek, spojených bohatými guirlandami vut; pohlednte mu do tch lesklých oí pod zelenou epikou, na ty tuné, mastné tváe, a zvoláte radostn: „Ano, ješt sídlí spokojenost mezi lidmi!"

ml

;

!

—

vím

195

jdte do Karlina a za„u Slovana". Na ramen nese Slovan šunku jako zvon, v ruce nese salám jako kládu, dobrých pt cent, a tak obtížen, kráí širým polem. Kam? Cesty Slovanstva jsou nevyzpytatelný. Po uzenái uvádím ezníka. Usídlil se také již všude a vyznail každé to sídlo své obrazem sice jednoduchým, ale obrazem 1 v a. a lvík je po Praze nesmírná síla, orl je sice také dost a dala by se jimi naplnit poádná voliéra, ale lv je nepomrn víc, není také divu v hlavním lví zem. Kam pohlédneš, všude se pyšní ten král poušt, všude ta mrakovitá majestátnost, ten obr slitých sval jako by z kovu. Nebo,

jste-li

stavte

se

zažraní politikové,

ped obrazem

Lv

mst

Jak plášE královský, tak hustá, krásná liíva kolem prsou lva se ásná,

královská jak koruna se vží, tak se chlupy

nad elem

mu

ježí.

Kdo by chtl psáti monografii o lvech, ji psát nemže. Ovšem zavrhne brzy

v Praze

jinde než ten málo

opodstatnný, skoro až hloupý rozdíl mezi lvem asijským a africkým, libickým žlutým a kapským erným a roztídí právem lvy dle toho, jací jsou, na ti druhy: eznické, mydláské a bednáské. U všech tí se jeví pozoruhodná záliba chodit po dvou nohou, totiž po tch zadních, takto je ale velký rozdíl mezi nimi. eznický jde pyšn v ped, vždycky po zeleném trávníku, a nese v pedních tlapách široinu. Tlama je odevena, jazyk,

nezapomnl-li malí na, šlehá ven jako hád, ohon se po esku dlí ve dví. Nkdy je heraldicky kosmatý a vyschlý, nkdy zas tlustý jako probošt a nese sekeru jako by monstranci. Na hlav má korunu s temi pupenci lev eznický (leo laniarius, N.) je vždycky

—

196

korunován, kdežto mydláský

(leo saponicus,

náský

vedlejší

(leo

cupalis,

N.),

co

vtve

N.) a bedlví

rodiny,

okrasy té postrádají. A tak kráí pyšn po trávníku zeleném, patrn ode vsi ke vsi, aby pohubil, co kde dobytího. Zcela zejm mluví o úmyslu svém jistý lev v menší ulici Karmelitánské, vyobrazený vypoukle na pkném medaillonu: opírat široinu o špalek.

obyejn

Lev mydláský

—

je

mi

líto,

že to

musím

íci

—

není zcela tioden královského svého píbuzenstva. Koná lidem služby dlnické. Jde po mýdle nakupeném pod

nkdy jako devné špalíky pod japanským akrobatem, a nese libru lojových svíek. Pi tom mu híva lín už piplaskla, chlap je jako válec, s hlavou kulatou a oním bezmyšlenkovým výrazem, jaký mívají moští ssavcm „seekaelber" íká Nmec velmi ssavci tm. Sám pán jeho hrub si ho proto ani neváží. Na Poíí dal mydlá místo lva ven na obraz onoho tuného moského ptáka, skrz kterého prý teba protáhnout jen knot, aby hoel a svítil. A jinde si svlíkne mydlá kabát viz nkteré pkné a vezme svíky radj do ruky sám obrazy v galerii, chci íci v hlavní tíd karlínské. Také bednáští lvi jsou njak divní. Jsou vždycky po dvou, stojí u sudu každý po jedné stran, a drží nožky velkého kružítka, aby neupadlo! Degenerace jeví se již v tom, že ohon bývá asto jen o jediném prutu a srst sežloutlá místo bílá. Ješt nalézáme v Praze lvy jiné. Ale objevují se jen jednotliv a pipadli v tom samotáství svém na nejpodivínštjší myšlénky. „Modrý lev" v Podskalí baví se napoád tím, že leží uprosted poušt a dívá se na obraz ním

—

pkn

—

panenky Marie, ovroubený listím. Jiný, drobný a tmavozelený lvíek ve Spálené ulici leží nad vraty a trhá tam zlatý klobouk hm Zcela zvláštní nápad má lev

—

!

197

„11

leží

eské koruny" na Smíchov; s pramrzutým obliejem v tráv, balancuje na hlav ervený polštá a na korunu. A v bazaru na Píkopech je na veejích

nm

zlat-žlulý

lev,

který tahá z plotu

kl

Ješt jiné jsou vci než maso a uzeniny, které slouží „jedoucímu lidstvu" (kdosi takto peložil zajisté duchapln nmeckou „essende menschheit"), a všechny vyvolávají innost malíských šttc. Peka jako by byl vysypal celou nši rozmanitého zboží ven na svj štít, zrovna po zemi válí se boží ten dar. Chválím v tom ohledu jistého pekae v ulici Mostecké, dal peivo své vmalovat do velmi slušného košíku. Pak teba si všimnout etných krupa. „Malba pytlíka" mohl by se nazvat krupaský ten oddíl malíského umní. Samý pytel, bud zavený a ješt s dopraviu'm plombem, nebo odevený to, co nea lákav živný svj obsah na odiv stavící vypadá nijak a je sebráno nahoe do špiky, jako by do pupku, to je mouka; drobné bílé nebo žlut:avé rohlíky, to jsou fazule; žluté kuliky, to je hrách nemže být mýlky. U nohou tch pytl válí se dva neb ti bochníky chleba, patrn as tak chutného, jaký se pekl roku 1866 pro vojsko. :

—

Kdo se dobe obrazn obrazn napit. Skoro ob

najedl,

dm

mže

ervená

se v

Praze také

na plechu holba piva, šumí epiat do pny a pna petéká dol jako široká porta po jenerálských kalhotech. Nebo záí se pivo kížovnické. Nebo kývá kamenný džbánek, láhev milá upomínka na lepší pivní asy pivo roudnické. Jistý kupec na Václavském námstí oznamuje „kížovníka" zcela duchapln: láhev je erná jako by v kutn a na ní se ervená kíž rytíských špitálník. Ale pivo, zdá se, nedovede tak napnout a rozohnit mysl umlcv jako koalka. Na koalnách ano, to jsou obrazy

—

se

—

—

198

druh

Sklená by napoetl

tisíc

bedná

takové,

vyobrazených zde hihvi, do šišatá nebo jsou na jedné stran oteklé, architekt mže ve vyobrazených sklepech studovat sloupy sloh posud naprosto nevynalezených. Malba koalní je také eminentn figurální. etné markytánky, bohužel trochu staré a vyšeptalé, jak se íká. Voják myslivec, šilhající, nevidí-li ho pan oficír, že pije na stráži z polní láhve naproti bodromyslný Madar infanterista, jenž už se napil. Zase myslivec opravdový, pijící v stínu stoletých buk. Arab letící divoce ku pedu, aby nezmeškal a pijel ješt v as na sklenku k panu Vondrákovi, než se zave krám. Kantnýe v širém poli, na nich nkolik mohutných sud „kmínka", „slivovice", atd., u nich Slováek s nápisy patrn mrcha madaron, kortešuje pro se sklenicí deákovce a eká tu, až pojedou Slováci kolem k volb. Jinde zas „u potoka hoch sj sedl", k nmu si sedla holka, a už nic víc snad to znamená destilovanost citu, opojný líh lásky. Pak zas panna trhající kvítí, netušící nieho v pozadí myslivec, dodává si kuráže z lahve nco se tu pipravuje, snad nco pro „soudní sí". Že koalka zpsobila už mnoho zlého, ví každý. V Karlíne se pipojila k vznešenému umní výtvarnému také božská poezie, k šttci verš, a pod hrdým nápisem „Kmínka" ctem sloku: steré sudy,

i

které jdou

nmu

;

—

;

—

;

Nepijte,

mládenci, koalku,

mnohý

povstal z ní pijte

Jedna

je

jejich jasnost. *)

radš

kmínku a

už mord, tupíte,*)

máme

jí

velká

pednost pražských maleb

Mnohé

Domnívám se,

že

na dvacet

z

sort.

nich zrovna mluví.

úsené

„tupíte je

štítových

Když

vidíš

nmecké „doppelkuemmel".

199

na obraze dvanáct rzných pilník, ekneš si pilniká. Když lampu, „mašinu" na kafe, vanu a klec: klempí. Když kalamá, peetní vosk, bílou blánu s nápisem „diktando" a modrý balík s nápisem „doppelt geleimt" papírník. Když dv homole cukru, dva hrozn vína, tyry cukrlata a nkolik kroužk salámu, na nmž je plno :

bod (moli ?) kupec. Nkdy je na obrazech šEastná hravost dítte, na p. u soustružník, kteí staví na kuželku kouli a patnáct kuleníkových koulí do pyramidy vzhru, k emuž je zajisté potebí nemalé trplivosti. Nkdy zavládne ostrá satyra. Na p. na klobounickém krám ve Vodikové ulici „u jenerálského klobouku" malovaný tu klobouk je pro tak velkého jenerála, jakého Rakousko jaktživo nemlo. A nkdy hluboký, pekvapující dmysl. Takž na Smíchov, na štítu „svorných a samostatných ševc". Ti si dali namalovat ervené srdce a z toho srdce vyrstají ti celé nohy, od stehna až po ostruhu. Srdce znamená patrn svornost a do všech konc svta kopající nohy znamenají samostatnost. Nkdy konen spozoruješ tak jemný cit, že t polijou slzy. Myslíš, že tu na firm jsou namalovány dva velké piškoty, a teprv když pistoupíš zcela bhzko, vidíš, že jsou to dv bílých

:

;

dtské umrlí

truhly.

Pozorujícímu aesthetikovi nemohou ujít dv významné zvláštnosti pražské národní malby. Pedn rozhodná náchylnost k veselé ervené barv. ervená vana, ervené kanape, ervená rukavice, ervené piano, ervená citera, jako o posvícení, ervené housle, ervená trumpeta že lovku se až srdce smje. Pak nápadná chu po páení, pi emž nepopirateln poukazuje se zárove k výhodám, jaké plynou z kižování plemen. Voská má venku dv fakule kížem, tkadlec dva rznobarvé štky, instrumentista flautu a pikolu, paraplá deštník ervený a erný,

—

200

rozesten zas malý sluneník, aby nezmokly. které se houpávají nad krámy, a jsou slepeny ze dvou sluneník roztažených a jako by naditý, patí práv tak jako plechové rukavice rukaa plechové knihy kniha do oboru polychromní skulptury, která kvetla kdysi v starém ecku, nyní se zase oživuje, ale je ješt ponkud v plenkách. Jediné, co v nedotknutém tom posud oboru u nás vyniká, jsou ruky a ruiky. Pražský obchodník kupce nejen láká slovem a obrazem do svého krámu, nýbrž také ho tam pímo komanduje malovanou nebo z plechu vyvedenou rukou. Ty ruiky vykonávají úad svj tak písn, že mnohá z nich vypadá, jako by už dávno mla nejnovji vynalezenou „ke telegrafist". Nedá se upít, že je cos opravdového, rozhodného v nich, a mnohá ulice pražská vypadá vskutku velebn jako facková alej. Zvlášt jedna z ruk tch zasluhuje všeobecného povšimnutí. Bydlí u prjezdu na Píkopech, trí manšetou svého rukávu do ulice, ukazuje do domu a je neobyejné velikosti, rukaviká by ekl 48 a i/.,. Z povzdálí myslíš, že na ní sedí napitá blecha, ale z blízka je to bota a ruka ukazuje k ševci. Vracím se ale k malbám a musím zde již s bolestí podotknout, že je jeden odbor veledležitý, který klesá. Míním figurální malbu vbec. Kde jsou ti obrovští Aeskulapové na lékárnách, deštm tak omytí, že z Aeskulapa jak volné zbylo jen jedno oko a z jeho hada jen ocas tu bylo pole pro fantasii a doplování Kde jsou ty štíty ,u krásné Pražanky", „u krásné Plzeaky" atd., jichž krása byla tak dojemná jako sladkost zaprášeného marcipodíval, vrzaly zuby pánu; když jsem se na pískem. Ten svatý Jan Ktitel, který na Karlov námstí Krista pána ktí, a tak vesele pi tom levou nohu vy-

nad nimiž

je

Ty plechové sluneníky,

viká

:

—

!

n

mn

201

osamoluje

s nkolika Floriány a Neponení zbožné výtvarné mysle a drobné panenky Marie pražských pomocnic ku porodu mnoho v tom nemní. Nein' také ilého vlasteneckého ubývá, bratr ernoducha víc, malovaných Slovan horec umírá na Oujczd dlouhou chvílí, Pemyál Otakar 11. vysthoval se až k sv. Haštalu a praotec ech obzírá jen krajinu kolem kašny na Dlouhé stíd. Petíkova , Nevsta" ve Ferdinandov stíd eká již po decennie na „ženicha" a vypadá strašn unylá. Piznám se, že se jí bojím, snad má ted zálusky už na staré mládence. Ta vypadá! Kdyby se najednou zdálo, že jedu jakouž po oddavkách z kostela a ona sedí v koáe vedle mne, .smrt bych z toho ml. Nov pibývající obrazy figurální sahají daleko (lasto se vyskytuje na nich Mouenín. Svítí oima, cení zuby, natahuje luk; kolem nho bují rostlinstvo jižní, palmy mu sáhají skoro až po kolena, všechno jako v pírod. Naproti Šlikovu paláci je štít ,,U plavce k severní ton" „plavec" kráí po ledovj^ch krách, za ním trí ledové vrchy, snadno možno, že za ledovými vrchy je mrcha ledový medvd. Tolik ale nelze upít, že nov pibývající obrazy fig-urální v ist umleckém ohledu jeví potšitelný pokrok. V nkterých jeví se pímo shakespearovská snaha: pivádjí k nám Cechm moe. Na Smíchov je „Merkur" pelítl zrovna pes moe a odpoívá na behu vedle

zdvihaje, také

muky vždy

víc a vic

—

dsn

mn

;

V Karlin jest vrn vyobrazená „moská panna", ohonem v zadu a merkurovskou špacírkou v ruce. Zrovna vedle pjovny se usídlil „námoník". Nejneetnji ale jeví se vyobrazené celé scény. Kravika skály.

s

v širém poli, vedle kraviky na bobeku dojika, vedle dojiky krajá. Nebo na krámech uhelných je na obraze vchod do šachty, hromada uhlí a horník uhlí s hoící Neruda, Sebrané spisy VH.

]^^

202

kovkopskou svítilnou v ruce. Uhlíské ty obrazy jsou stylisovány vesms krásn, uhlí erné, chlap erný, plamen erný, nelDe erné, všechno, tuze krásné! Dojemný uhlíský genre je v Soukenické ulici; budí zbožnou náladu v duši pozorovatelov. Uhlí tu stojí se smeknutou epicí, ruce má sepjaty a modlí se, aby pirazilo kamen-

—

nému uhlí. Nesmím opominout,

že pibyly na pražské štíty figury nové: šiky pracující u šicích stroj; jsou vesms odny jednoduše a chovají se slušn. A musím ovšem také zmíniti se o etných Turcích, vyobrazených natabánických krámech. Také tuze krásné obrazy. A jak vrné! Na mnohém z nich není Turek už ani „nemocným mužem", je už hotovou mrtvolou, ale ješt neumytou. Roucho jejich jest rozhodn orientální a turban má národní tureckou barvu; národní turecká barva je dle toho bílá, erná, ervená, modrá, žlutá, zelená a co mezi tím. Co stafáže jsou palmy, aloe, pouš, moe, „dreikoenig' a „galizier",

sorty to u

Turk

nejspíš

oblíbené.

Nkterý

pražských Turk už sedí na sesli zrovna jako my. Chudší ješt než figurální je zvromalba. Kravika „koení pro krávy"; „prášek pro s telátkem chípcí". se vzpíná (alespo ten v Celetné ulici), má patrn strach ped hrozícím uzdravením, aby nemusit zas táhnout. V celku pkné obrazy, nemaloval je sice ani Constant Troyon ani Rosa Ronheur, ale kon rozeznáš na nich od krávy vždy. Mžem-li tedy s pravým potšením íci, že národní malba v Praze jest, že se pstuje v celku zdárn a na velkou okrasu msta, mužem pak již také upímn, teba že s politováním vyslovit, sochaství že se ješt zanedbává velmi. Nkolik vycpaných hranostaj a tcho u klobouník, vycpaného tygra u Procházky v Platejse, z

— K

k—

203

má

epici na hlav a na každém uchu také po a vycpaného ostíže u kupce vedle „Klí" na Malé stran, který vítzn v zobáku unáší anglický suchar, velký jako krejcar ty snad ani nesmím poítat do vlastního umní sochaského. Ve výlohách pražských krám jest nco soch sádrových, ale málo Guarneriv breící kluk („Vynucená modlitba") až do omrzení: v krámech kupeckých figurky s ,rohy hojnosti" u máselník a uzená Amorek s lasturou na hlav u uzenáfi nese Amorek v lastue huspeninu, u máselnik syreky. V módních nkterých skladech ženských vidíme vycpané dámy jsou velmi nepíjemného chování, dívají se na svt pes rameno a ukazují nám nejradji záda. A také u frizér bývalo díve nepomrn víc palic než je ted. Nemohl jsem je beztoho vystát. Nevím, byli-li tak zvaní „krásní mužové" vždycky proto tak protivní, že se podobali frizérským palicím nebo naopak. Díve užívali frizéí rádi poprsí slavných za palice. Nejastji Schillera a Goethe co pendanty, dokud byla Praha jako nmecká; ted se nalézají poetové ti, myslím již jen u frizéra vedle Prašné brány. Jistý pražský vlásenká ve Spálené ulici mínil, že by se také poprsí doktora Riegra dobe hodilo pod paruku. Doktor Rieger stojí tam u nho za oknem vskutku podnes, ale je už popraskaný a siln opotebovaný. který epici,

—

:

;

—

—

mn

tm

muž

14*

Pravdivé slovo

o

Praze.

1873.

Sludie dle pražských obyvatel a dle ,.Fliegende Blaeller".

n

tenástvo „Národních List" ví, co všechno pro dlám. Zajedu až do africké poušt, abych mu mohl popsat pouš, zajedu popsal uherské volby

mezi uherské rváe,

—

abych

mu

„zajed taky jednou," povídám

tuhle sám sob, „ted ped volbami mezi ty echy a zrovna do Prahy Vždy se tolik píše o eších a o Praze, že tenástvo „Národních List" zajisté Ti bude povdno, když mu vylííš msto i obyvatele jeho pede jednou a podrobn. Ovšem, dle všech našich vídeských ale voják je voják!" zpráv bude to výprava nebezpená A již jsem se sebral a šel jsem do knihkupectví „dr. Grégr a F. Dattel" (Ferdinandova tída, prodávají !

vrn

—

abych se vypjil šematismus odhodlané a se známou svdomitostí svou, zde podávám resultát. Doufám, že die prostého vypravování mého, dle poctiv uvedených ísel tenástvo naše konen nabude jasného a pravého názoru o té Praze. Je tam prapodivný svt, asto pe-

se

tam moje

Prahy.

spisy),

Proetl jsem

jej

vrácený zcela!

Je

vbec známo,

naší závisí

od slunce.

jak že všechen život na zemkouli Kdyby slunce nebylo, nebylo by

205 Života, kdyby nesvítilo a nehálo tak a tuk, nerostlo by pranic tak a tak, V Praze naše slunce nesvítí, „msto" Jak to je naprosto vyjmuto ze slunení naší soustavy 8 Sluníka! jsem se podivil, když jsem tam našel A tím je již i pirozený výklad podán, pro sob tam Cechové vbec poínají tak šílen: majíf ovšem spá!

—

lený mozek. Msíc tam

Tch

tí

Mrák —

ti

je nezastíní!

není žádný, hvzdy také ne, 1 Kometa. Jmenuje se Karel a je ve dne laborantem v luebním ústav na Ovocném trhu. Dle toho mají Pražané ovšem jiný kalendá než my. Našeho roku neznají, mají tam dva Rocky, ale oba najednou. Máj je tam 4krát, Listopad 1, ostatní msíce scházejí. Týden jejich se skládá Pro celý z 5 Pátk, 1 Sobotky a 1 rok mají ó svátk. Nyní k ásti zempisné! Praha má 4 Svty, vyznaené 1 Mezníkem, a je tam 1 Chlum, 5 Hor, 5 Skal, 2 Kopce, I Kopka, 4 Hromady, o Hromádek, 1 Kámen, 1 Kamínek, 2 Hroudy, a 1 Hrudka. Skal svých sob velice váží, což vysvítá již z toho, že je tam zvláštní I Skalský. Snad k vli které tam mají. Také mají 2 Rudy, 3 k nimž jsou 3 Horníkové, a 2 Horníkové. Co se týe vodstva, je štstí, že jsem se tam podíval. Posud panoval všeobecn pedsudek, že je tam Vltava ani pomyšlení! Nalezl jsem tam Votavu a sice se () Brody a Mostkem. Mimo to jsou tu 4 10 Studniek a 9 (se zvláštním 1 Vodiek. Vodstvo to je oživeno 10 Kapry, 5 Karasy, 12 Karásky, 6 V okouny, 2 Rybami, a 2 Rybikami, item 3 Vydrami. Po jeho vlnách houpe se 5

Pondlíka.

tm

Lomm,

—

Potkové

1

Potníkem),

Labutk, a

15

nad vlnami

Koráb (s 1 Plavcem) Komárkové vezdejšímu svému

Pelikán,

se tší

4

1

206 Životu. Je-li rákos podél pražských vod, nevím, ale

kosníka tam Krajina

je

1

Rá-

mají. sice zvláštní,

ale

dosti

ješt zajímavá.

Procházek má

Praha 40 a mezi nimi jsou nkteré Není divu pi stromnatosti tamjší pdy!

vtlmi hezké. Jet v Praze 11 Doubrav, 17 Boroviky, 15 Jedliek, S

Hájku, 1 Hájeek. o Habrové, tíJavrk,

1 Kalinka, 3 Smrky, Vrb, 1 Vo1tí Kalin, sy k a a pak uvádím co zvláštnost 2 Dob roh rusky. i.)

Stromnatost ta nám vysvtluje, pro je v Praze Chládek dvakrát! Do suku stromy ty nezenou, aniž valn do ovoce, našel jsem, že je pi nich všeho všudy Suk a 7 a vzdor etným Doubravám našel jsem jen 6 Lesy se šetí, vidím jen 1 Paseku a jen jediného Pilae. Mají pravdu, že šetí, co již narostlo, ti sluníka a pda nejsou víc pro vznik pkné V celé Praze je totiž jen 1 lesy flóry. nemají podrstu, vidím jen 2 Kotre, 4 Chvojky, 1 Jahodu, 1 a 1 Houbu. Kvtena je chudá, 1

Souk,

tm

Žalud!

Trávníek,

Borvku

Ržiku

nalézám Fialu 1 tíkrát. Konvalinku 5krát, I3krát, ale všechny dohromady jen s jediným Kvtem. Nepodivíme se, když víme, že je tu pro pro všechny jen 9 Ba ani bej li se nedaí 5 Kopiv,

n

Koínk!

:

Bodlákové,

co je to! Rozumí se samo sebou, že entomolog by pak zde pochodil špatn. Všeho všudy je tu I Brouek, o Zlato hlávkové, dále pak 1 Cvrek, 5 Brabenc, 1 Medák, 1 Motej lek, 11 Much, 2 Mušky a 2 Stromy nám pipomínají ptactvo, o mohu podat data podrobná. V haluzích Prahy a pod jejími kmeny žije 1 Bažant, 1 (^ti se píšou z pedu s „B" a 7 na konci s ,,tz"), 5 1 ejka, 29 II ervenek, 9 o Datlové, 1 Drozd, 1tí 8

Veliky.

nmž

>

Vrabc

áp,

ižk,

ermáku,

207

Havránk, 18

8

Jeábk,

Kvíaly, Pávek a

1

ub

,

Pávice k,

žulka, 2 Ptáci a

Hnízdo,

1

hák,

Giháek

1

1 i

1

6.

i,

22 Pštrosové,

Slaviku a Slavík, Stehlík, 8 Strnad, je jen

e k, o ubk, H Hrd Kos, 9 Skivan, 2 5 Papoušk, 1 Páv, 1

5 11 o

Kavek, 5

Man dlíc

'ó

1

Ho 1(5

7 1

Sojek,

Vrána,

Pták.

ale za to

a

9

na

1

7

Žežula,

Pro všechno

n

Sýkor,

Špak, to

1

Že-

ptactvo

Ptáník,

1

4Gihaové!

19 11

7

í-

Z dravého ptactva

,

13 K r akrouží nad Prahou 1 J e s t á b e k, 7 K a o u s hu li kove, 6 Sokol, 1 Vejík, 2 Ve j rove, 10 a tí Vorlík a Vor íku. Kde není trávy a není podrstu, nemže být zve. poítám, jak chci, víc nenapotu než 1 Zajíce a 8 kteí se ješt k tomu opt píšou všelijak, 6 a 2 Dan íky, 3 Srnce a 2 Srnky, -A Jeleny a 27 Jelínk, 6 Veverek a 14 Toliko 2 a jediný V ocásek zdobí veškerou tu zv, na niž ihá 1 Myslivec, 2 Myslivekové, 2 Voborníci a 1 Doubravský s Chrtkem a 2 Mimo to je zde nco dravc 7 Jednorožc, 3 Lvi, 7 Lišek, 2 Nedvdi, 1 Nedvídek, 1 Rys, 4 Vlkové, 20 3 Blechy a 1 Hnidka. Ješt se neví, co se z té hnidky vylíhne. Horší než dravci jsou lidé. Tam, kde je na celé hlavní msto jen 1 Kantor, nebudem se divit, když najdem 7 Hajduk. 3 a 1 Petrovského. Že vzdor tomu nalézám v šematismu zaznamenány jen 2 Vraždy, je as zásluhou vojska. ítáf vojsko 7 K o1

Vorl

1

A

Zajík,

Dak

Zvin.

Paržkové

ubami.

:

Vlk,

Janeky

Vojáka

a 4 Hejtmánky, pro nž je zvláštní Praze by ovšem nemohli být garnisonou. Praha není vlastn ani žádným mstem. Není tam více než 1 Hrádek, 1 Barák, 4 Chaloupky, 2Cha-

zák, 1

1

Tábor. V

208

1

upy (Ghalupník se jmenuje Augustina a je pomocnicí Salae, 3 Hrky, G Kuchy ek a 1

ku porodu), 4

Šalanda. 1

Strop Je to

A

pro všechny ty budovy dohromady je jen

a jen

1

Komín!

áké msto

—

co?!

II.

Vylíiv astronomické zvláštnosti, podnebí, polohu, faunu, flóru a budovy Prahy, picházím nyní k obyvatelm, k pražskému národu. Snad navždy by zstal pvod národa toho obesten rouškou tajuplnou, jen písná vda ji mou pomocí odhalí. Mám Pražany za nejsmíšenjší národ toho svta, dokážu to také dle pvodu mne nepochybného, dle pleti, vzrstu a t. d. ást je sob ješt vdoma, odkud pochází. Jedni pocházejí ze Žid a píší se dle praotc svých podnes (5), (1) a duchovní (7) a jich poteby obstarává 1 Levita. Jiní pocházejí z Helenska, jakož naznauje 1 Venus a 1 Venuš; o ty se starají dva pohanští Knížkové. Nemyl se ale nikdo, nemysli, že Venus je podnes ženská, nikoli dnešního dne je Venus praktikantem nebo úadníkem u k. k. militaer verpflegsverwaltungu a jmenuje se Adolf. Jakož také udivený tená zajisté pozoroval, že na tolik a není ani jediná Eva, akoli 1 Hadinec v Praze se nalézá zcela dle pedpisu rajského. A ony zatím Evy podpisují se ted také Adam, snad aby sklamaly strážného 1 Andla, jenž je ovšem ženská, uitelka Františka na Smíchov. Vlastních je, abych šel blíž na kloub, jen osm! jen 17, k tomu 2 ešky. Za to tam máme 11 ímž zárove roza 9

Adam

Adamík

Adámek

:

Adam

Adámk

Pražan

ech N^mc

Nmek,

209

padá se pertidní tvrzení Cech, že jsou v Praze u daleké vtšin,- v nivec. Ostatní mozaika obyvatelská je dosti przraná; jen když slyšíme jména jich, víme již, z kterého národa pošli. Podpisují se podnes: Horák, Smíchovský,

Bavorský, áslavský, Chrudimský, Domažlický, Hanák, Kouimský, Kolínský, Novopacký, ernohorský, Charvát, Slezák, Cikánek, Elsas, Frank, Jerusalem, Srb, Vlach, Moravec, Polák, Rakušan, Slovák, Uher, Uherka, Turek a t. d. Jen Turk je devt! Co se týe náboženství, zdá se, že jsou mezi Pražany také kesané. Alespo je tam 1 Kanejspíš bohoslovec plan, 1 Kolátor, 1 Svcený 3. roku a jakýs Tšitel, knžská to hodnost jinde neznámá. a

—

—

7.

Pt

Zvoník

Zvona

1

dodává

Kdyby nebylo pírstu

as

udává snad

tm Zvoníkm stálého

k modlitbám

asi materiál.

odjinud,

nevím jak

Praze vypadalo. Ale pírst ten je znaný, poítám jen v nynjším okamžiku 9 a 57 a Rodilý Pražan rád z Prahy utíká, jen zas jeden je tam Navrátil, tyi mají význané píjmí

by

to v

Pibyl

Novák

Novák.

Prchal

—

zejm

snad

je zas chytli

a

osm

jich vím, z nichž

tam Nerad. Nezdravota krajiny jich asi nevypuzuje. Málo tam lidí posud pomelo, máf Praha posud všeho všudy jen 2 Bej valy a ted jediného Špitálského. Také má celá obec jen 3 Rubáše. (li každý

je

—

strašná myšlénka — mrtvé své snad Posud neuinili ani nejvtší jich nepátelé Cechm výitky kanibalismu, nechtl bych za žádnou cenu na svl celému národu vrhnout tak hroznou obžalobu v tvá — ale co má spravedlivý lovk na p.

snad Ihou?

i

docela jedí?

Peený

když te, že v Praze je práv ted 1 a 2 Syroví!! A což ti 4 Studení, 2 Pšeniní, 2 Mastní, 2 Sladcí? A jak to pijde, že jsou tam

íci,

ješt

210 -i Starci a jen 10 Starých, což tam nikdo neumírá, nikdo ani nezestárne

jen

—

odvrame, lovk se mže mýlit že kdyby nebylo pírstu, Praha by pede vymela. Ted jsou tam na p. v celku jen 2 Dti, 1 Kluina, 1 Kluák, 2 Pacholíci a 5 Vejrostk! Také do budoucnosti není žádné nadje pi jediném Voženílku a jen 5 Ženíšcích. Ci se dje plození mimo manželství? Co znamená tch 7 Samc? A kde jsou samice? Je to snad tch osm, které se píšou Po-

Odvrame

Tolik je ale

pelka?

pec

to je

pak

že

!

echách

Jsou v

by píbuzenských nezdá,

se,

jisto,

se

—

1

Strejek,

jen trochu

1

Vskutku

Ddeek,

málo na takové msto

nediví, že v Praze

Rozumí

ženy popelkami?

se

alespo v Praze dbalo pílišn svazk

panuje

samo sebou,

1

1 !

Ddek, lovk se

Nevole!

rzností vyvinul se v Praze ráz obyvatelstva co nejpestejší. Chci jim vit, že jsou tam vskutku 2 Krásní, nebudu se s nimi hádat, tvrdí-li, že mají obyvatelé v Praze docela sedmero Krás, ale co dál ? Vždy nemožno tam mluvit ani o njaké pleti, nebo pod temi sluníky pražského nebe sloupla se všem Pražanm na dobro kže dnešního dne je tam jen 1 Kožený a pak 1 Režný, ale tohoto nedovedu si pedstavit. Takto jsou tam 3 B 1 í, B 1 o u š e k. 5 a 1 bek, 25 erných, a 4 ernoši, 5 ervených, G Ryšavých a 1 docela Strakatý. Bradái jsou jen dva, Vlasáci jen 3, Chlupatí 4, zcela Holý ale také jen jeden, zdá se tedy. že ostatní mají šttiny. Co se týe vzrstu, je tam 1 Goliát, 1 Vysoký a? Dlouhých, pak 5 Krátkých, 16 Malých a 1 Maliký, ostatní podobá se tedy, že jsou všichni stejn velcí, jakož skuten tu v šematismu, zeje tam 1 Výt var. Chyb tlesných není vlastn mnoho, se

že cizí

—

—

:

í

Blohlávk

Blobou

1

211

8

Hlavá,

13

K oktane k,

Hlavák,

1

Kolenatý,

8

Hluchý,

2

Hrbkové,

Kulhánk,

Kula. 2 haví, ale nkteí se chudáci povedli! Tak na p. je 1 B e z n o ž k a, 1 je jen Hlavou, jiný docela jen Bradou, ješt jiný již jen Bradkou, pak 2 jsou pouze Leví rád bych vdl, jak to! Že by musil být každý Žižka jednooký, je pouhý pedsudek, ale také to je mýlka v historii, že mají echové jen jednoho Žižku. Sám jich znám sedm: Antonína, Františka, Gabriela, Agnes, a 1. d. Žijou život mizerný. Vím najisto, že je v Praze Chudoba, a Hlad že je tam docela dvakrát najednou, vzdor tomu, že je tam Lacina také dvakrát. To je to, že tam nikdo nepamatuje na sousedy 3 Píhody. Pražané mají ovšem jen 3 Chyby, ale mezi tmi je chyba jedna, že jsou tam vbec jen 2 Hospodái. Nechf. si píšou, že v celé Praze jen jediný lovk musí být Nájemníkem, zaznamenaných je tam já vím, že 11, že 2 se píšou veejn Nuzní a 2 Nouzetí; nech íkají, že je tam jen 11 S u ch ý ch, já zas vím, že o jednom jediném lovku smí se tam íci, zeje Bucek; nechf vypoítají, že mají 27 Stas tných, 3 Možné, 1 Boháka, 3 Bohatý, 2 Bohaté, 1 Boháe, 4 Nádherné, já jim eknu do oí, že v celé Praze jsou jen 3 Peiny, jen 2 Šperky a na penzích nic více než 1 Halí, tré S h i ng 1 S e d m í k a 3 Šestákové. Že G staí pro celé jich velké msto, item 2 Mlynái, 4 Mlynáíkové, 4 Stárkové a 1 Prášek! Že se tam nezamstnává víc než 1 a 1 Kuchta, že v celé Praze není víc než 10 Šálk, I Talí a 1 Nuže, mluvte vy, mezi nimiž je stále Chlouba! Lituju vás, nedivím se, že v Praze sídlí rovnž stále Hrza, a divím se vru ješt, že nemáte víc než 2 Šílené! 1

1

—

—

úadn

1

1

i

Vtrník

Holek

,

Kucha

Vaeka!

212

Ale

— vzdor

nouzi, vzdor kruté bíd, 4 Masomít! Zázran lehká mysl, Kratobýt 20krát najednou Pes 40 V e s eúadn! Jediné, v cem se mírní, je jsou v Praze vskutku jen

vší

pusty pedce musí cb víle tam

lých

je

mže

zapsáno

užívání tabáku,

!

Kuákové

ti ale takto 17 Fant, 4 Fukové, 3 Fuíkové, 3 Prášilové, 3 Šaškové, hopsá hejsa, toto jde! Najednou dvakrát Láska, dvakrát Pitka! V celé Praze jen jediný lovk Neužil, jen jediný Nezavdal Ostatní užívají, zavdávají si, mají sice jen 1 ale k tomu ;

:

—

!

Krmu,

7

Sládk

a

Krmá,

Sládek,6

a 8 Michálky! Co se navaí, proto staí pak také celé Praze 1

1

Míchalíka

—

najednou se vypije 1 Pleskot! Zátka

a—

111.

Soudný tená již došel úsudku, že musí být v Praze co do duševního rozvoje, co do spoleenských a mrav velmi zle. V skutku má také pravdu soudný tená. Talent by Pražanm nescházel, majíf l(i Filip a 2 Filípky, a v pravd je tain 1 Chytrý, 3 a 1 Výborný, dále pak I ipera, 2 Gtveráci,

pomr

Moudí

5 2

ackých, 2Dobrohlavové, 3Duchoslavové, Kubíkové, 1 Kubíek, 7 muž R o z k o š n ý ch a

Podail. Jet práv 1 S koumal, ale ze všech se jen mezi nimi strašný indiferentism naproti všenm vyššímu. ekl jsem již, že je tam jen jeden kantor a nyní kon1

statuju, že

na

nho

a na zvláštního

1

Školníka pijde

Žák.

Bohoslovectví smutn repraesentuje 1 Bóprávnictví 2 V i n k á i, obchod 1 Pošta, 1 Krám a 1 Kramá. Také není pravda, že by se tam, jak Liszt a Wagner tvrdí, pstovala snad zálibn a zvlášt šastn hudba. Vbec jsou tam jen ;i M u z k y a 2 Z p jen 10 ro v ý,

1

i

-

213

vákové, ovšem s 2 Hlásky. Zrovna se leknem, poznáme-li, že na ty ti muziky je tam jen 1 Muzikant, 7 Bubeník, Hudekové a pro ty

Basai,

pak 4

Iludák

a 3

ješt k tomu

žádné

housle,

žádná

—

Bubeníkové,

'I

I

všechny dohromady basa,

žádný fagot

—

—

ani smutno íci jeden jediný Buben! Ba Za to tlesné istoty nedbají, všeho všudy 1 víc než dost a vzdor Mokrých, Kop tik a S molí šttinatému zevnjšku obyvatel pro celé obrovské msto jen 1 Holi! Sociální pomry jsou komicky slátány, jako v mouenínských republikách, kde je každý druhý lovk generál, samý pán a žádný sluha. V celé Praze nalézáme 16 jen 2 za to ale 3 Papeže, 7 Král, 1 Králická, 1 Vejvodu, 2 Vládyky, dále 4 Šlechty, 2 Hrabata, 3 Barony, 14 7 Pánk, 1 Rytíe, a 3 Kavalíry, konen 5 1 a 2Plpány. Také uvádím z hodnostá a j o r y (viz na ješt 3 B s k u p y, 2 M a r š á 1 k y a 3 konci I. lánku výkaz armády). Pro všechno to panstvo Dvorských je však jen 10 Lokaj, 41 pak jeden Dvoreles, nejspíš dvorský žid. a

jen

esaný!

k

Císa,

Mšany,

Zeman,

Pán,

Panáka

M

i

Dvoák,

Dvoák, emesla

„aby se neeklo." na p. 1 Došká, a 5 Šindelá, ale v Praze jen 1 ŠinKoDošek; je 7 21 2 Formani, 5 Formánk, rnají

také,

ale

jen tak,

emeslník tam nepracuje skoro 1

Kovák

delka a

váík 8

Koí,

10 a 5

je

1

a

Kováík,

ale jen

Krejí,

Ševík,

Kára

nic, jest

Kolá,

Ková,

Biištm

a 11 Kozlíky; jsou 2 Ševci ale v celé Praze mají jen 1 Botu a 2 I

s 1

ale mají jen 2

Jehliky;

Holinky. Již

v Praze.

jsem se všeobecn zmínil, jaká chudoba panuje Pro zasmání tenástva dotýkám se chudoby

214

ješt jednou. Šematism je, jak známo, sepiš úadní. Podívejme se dle nho tedy na ty vci a pedmty, které

té ale

jmní Pražan

eská myúadní zaznamenání! Jsou to ve vší opravdivosti 2 Bakory, 'ó Balounové, 1 apka, epika, 1 Kabát, 5 Kožich a 1 Kožíšek (to staí

se v

slela,

nalézají a o nichž hrdost

že stojí za zvláštní :

I

konen

kde

tam,

Vlásek

je jen

Snížek),

a jediný

1

tvero

Chlup

al Šttina

(^!)

Mraz, dvé Mrazík 3Fouskové Kesadlo a 5 Vo(!),

(!),

(!)

I

1

Kíž a 8 Kížk, tvero Kropá a 2 Mandel (eho?), (jak Nejtk, Želízek, dvé Hák a Hák, Hebík,

celek, 12

Otenáškové 9

to?),

tré

1

tré

II Klik,

Šroubek,

1

tí

Šípk

tré

(celé ozbrojení ar-

Pazourkové (!), 1 Hrneek, Ser vit a2Zázvorky, 5Knota tvero Knotk, 1 Kostka, 1 Pinka, Pinta, tvero Pytlík, dvé Poklop, 4 Popele 1 Schránka, 9 Roubík, tré Škopk, 1 Skoepa (!), 1 Sláma a 4 Stýbla (!), 2 Šmolky, mády!),

2

1

1

(!!),

tré 1

Sochor

a dvé

Uzel (eho?),

1

Sochrk, Špalek, 5 Šttek, Víšk a dvé Votýpek!! I

Veslo, 9

Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará

praví nejoblíbenjší

se,

kam

píse

co schová,

pražská.

IV.

Rozumí se samo sebou, že jsem ml jistý mravní úel pi sepisování výtené této své stati o Praze. Byl lo úel politický. Už chcem mít v Rakousku jednou pokoj a klid, ta vná oposice eská musí se již zdrtit, to by

Zem eská sob musí oddychnout, dobe musí se dostat k vlád Vždy došlo v Praze

bylo hezké! smýšlející

!

215

lovk

tak daleko, že jen jediný

podpisuje se tam

zejm

Rakušan! Bouí to tam den 1 Hvízdálek,

moi.

šalové

co den a stále jako v Egejském Kejhal, 1 Kejha a 2 koiinu a 5 má

Ve-

1

Sklená echm vbec

vnou dlat. lovk

udržují

by pál a zvláš zajisté njaký ten pokrok, pro pak si mají své 2 Budily a 1 Svítila, ale pi ne! faktických 49 Svobodách mít poád ješt inné 53 Novotné, to je moc, píliš moc! A prosím, podívejte se mezi ostatní obyvatele, jaké zde naleznete elementy nebezpené! Jsou to 2 Bouchalo v é, 2 Bouilo vé, ] B u i n s k ý, 2 Hanli, 2 H o r c í, 3 H m a 1 í, 2

tam

co

stále

Pražanm

A

í

Hrubých aSHrubšové, 1 Hubácius, 2HubatkovéalHubálek, Huák, 6Kalivod, Kazil, 2 Klepalové, K o s t o m a s k ý, 5 K ikav, 8 Maík, 1 Prskavec — kam pak na n pak s 1 Kára lem, 2 Napravily a 1 Krotí lem! Hrozní,

7

1

1

J

Ovšem jsou 1

Klíma

lové a

1

Dobí,

17

ale co

nkteí dobe

v Praze také

Klímané k,

t

smýšlející,

na p.

Ne hasil, 3 Nekvas iNevšímal, 1 muž Povolný a 3 mužové Tichých, 26 Pokorných a 19 Nebeských,

a

1

1

i

pak zmohou dobré

revoltanské

1

ty

duše naproti známé,

posmšné

zlob

Zlomit

musí revoluní odpor Prahy, zlomit! se spustí jen do toho povím nepátelm eské Prahy, ím zlomí odpor ten najisto Najisto: hladem. Tím, ím už tak mnohý bouil zkro! Prozradím krátce veškeré potravní zásoby Prahy.

A je

se

to snadné,

nech

;

se neudrží obyvatelé, musí se vzdát, bude-li obležení jen trochu tuhé! Je tam na mase jen: 1 Beran, 13 a 1 Beroušek, 1 Bulíek, 6 Haering,

Týden

Beránk,

2

Husy,

12

Kohout,

1

Morák,

2

Skopcové,

1

216

Vepe k, Volek, Vole 3 Ledviny, 5 Ledvinek Drbek (z eho?). Na jídle již upraveném: 1 Doleek, 20 Getl, 1 Haluška, 5 Homolek, a 2 1

1

a

c,

1

Homole (eho?), 1 Kaše, Krajíc, 1 Krajíek, 1 Krka, 1 Mazanec, 1 Oplatek, 5 Polívek, 1 Roslek, 3 Svain y, 4Topinky, 1 Zelní k, 2 Žemly, I

a 4

Žemliky. Na

zeleninách,

ovoci,

obilí a

jiných

surových potravinách 1 Bluma, 6 Cibulek, 2 Hlávky (eho?), 1 Hnilika, 1 Hrách, 5 Hrušek, 1 Klas a 1 Klásek, 1 Kmínek, 3 Kroupy, 2 Krupky a :

2

Krupiky,

4

Petržilky,

4

Šafránky,

Vocet, tany.

K

Košál

1

(z

Pšenic ky,

4 6

eho?), 2 2 Sádla,

Kvasniky, Šafrán

1

a

Švestek, 6 Trnek, 1 Voíšek. 1 Vokrky, 3 Bílky, 2 Mlíka, a 3 Sme-

3

pití

jsou

již

jen 3

Doušky,

3

Kapiky

(ale

eho?) a na materiálu 1 Jemen, 4krát po Chmelu, 2kráte po Ch m e k u, a 2krát po Ch m e k u, pak 1 í

1 i

1

Pelunk. Pro nejvyšší nouzi byl by tu ješt

1

Šiml

a 2

Hebci, pak 9 Kocourk, 2 Koátka, 3 Mackové, 2 Macourkové a Mourkové, 1 Páv, Pávek a 1 Páveek, konen 2 Pohanky a 4 V otru by. .í

Týden

se neudrží, jak

Já ale

koním

1

povídám!

zradí v Prahu, s

konaného dobrého skutku.

—

milým vdomím

vy-

STUDIE MASOPTJSTNÍ.

Neruda, Sebrané spisy Vil.

|^g

o tanci. 1869.

Rozjímáni dle velmi

uených

lidi.

T.

„Cím více se horší život veejný v nkterém státu, tím totiž hloupj i zpustlej, taní jeho obané," napsal alespo Rudolph Vosz, jenž je v Berlín profesorem tance. Tolik asi je jisto, že mže-li se z veejného taneního plesu soudit na politickou situaci, se z tance jednotlivého taneníka velmi soudit o jeho povaze i vzdlanosti, je-li onano ohnivá i lenivá, tato souladna i stranná. Avšak národní píse eská je ješt ostrovtipnjší a tvrdí: „Pokterý je mládenec: ten se v kole toí jako znám z rží vnec která je panenka ta se v kole toí jako rozmarinka která je ženuška ta se v kole toí který je ženatý: ten se v kole toí jako holubika; jako pán bohatý," Ta dobrá národní píse eská! Zrodila se nkde v Prachensku, než se stalo obyejem, že „ženatému" toí se starostmi hlava, než „holubika" ztloustla na nehybnou gardedámu, než „rže" a „rozmarinka" vzrostly na mohutný ke, který se nyní toí jako „sochor v pytli" rate odpustit!

h,

—

ponkud

mže

mnoho

—

;

— — —

:

:

;

—

15*

220

Berlínský

Pokud

profesor

má pece

ím

pravdu,

historie sou-

nco, byly

i tance jeho Jinak v dob jeho úpadku. Za Konstance vypovdli jednou, prý k vli drahot potravin, z všechny filosofy, k nimž také ítali taneníky; z poslednjších smli tam zstat pouze ti tisíce lepších ale „žádný z nich nestál už za nic/ praví historie. Známo pak, jak vypadal tanec ve Francii, když tam „tanili na vulkánu," známo, že ted, když tam všechno rozežráno, pivezM si z Alžíru a t. d. místo tance pi kadryle A náš tanec? Pouhá a Besed, šoupavý krok místo taneného pi polce pi kvapíku, které se rozeznávají již jen tempem, a i o dobrých tanenících nemožno více ani mluvit, leda o rychlých, kteí mají dobré plíce nebo si z tuberkulí nieho nedlají. Protheus, praotec, vlastn pravzor všech taneník, jim to odpust, jakož Empusa a Tymelo, prababiky druhého skákajícího pohlaví, budtež zas tomuto

hlasí.

stál starý

za

krásny.

íma

—

—

kankán

chze

milosrdný

Tanec už není „nejpknjším výjevem radosti lidské," se vbec už netaní, taní se jen trochu ze zvyku po otcích zddného a velmi mnoho ze spekulace. Tch, kteí pijdou do plesu, aby se uili na život se dívat a vedle toho aby sužitkovali tch dvanáct hodin u taneního uitele strávených, jejichž ostýchavost má alespo drobet poezie, nikdo sob vlastn nevšimne. Ti, kteí jdou na ples jako eknm teba na kvtinový trh, jsou však vlastním jádrem asových našich taneních zábav. „Casovost" je u nás ale výdlkáství a blaseovanost. Tato je pláštíkem onomu. Hlavní vcí pro toho, kdo jde na ples, jest seznat dvata z rodin zámožných, a pak z

radosti

z

tch

:

rodin, které jsou ješt zámožnjší. Není u nás jako

na nmecké

vsi,

kde se tanenice

licitují,

nýbrž holý

221

eské vesnické

pisni „Hezká je, hodná je, pijde do hospody, pece tam stojí; a mnohá ze statku, by mela vole, pijde do hospody, toí

opak, jako v

ist

:

se strojí,

se v kole!" Našim taneníkm nemže se íci: „O blázne! Jda k tanci jdeš mezi bitké mee" (jisty mudrc), nebo potá není , blázen" a kde není zlaté pochvy, není mei ani nejkrásnjší bitkost nic platná.

—

—

Jindy na p. u starých Hebre dovedlo se také každé pohlaví pro sebe tancem bavit. Ale kdyby nebyl Theseus vynašel tanec párkový, dnes by tanily již jen dti. Kdo pak by stál o ples, kdyby tam nehledal nevsty! Kdo pak by v líné dob naší pohnul nohou,

kdyby nemyslil na odplatu!

Ale „za peníze i ert ti praví nmecké písloví. Trochu tedy musí se i nejspekulati vnjší nauit tanci. Ale, jen málo Všechny „pas ouverts", „pas tortillés" a ostatních dvanáct hlavních „pas" jsou vcí zbytenou. Trochu rovnosti tla, trochu dbáni o rythmiku, jeden jediný líný, tak zvaný „elegantní" krok, a už je dost. Alespo se neekne, že vnoval píliš mnoho asu „hloupostem", alespo si neprotaní nevstu jako kdys Atheník Hippokleides. Ale ten Atheník dlal také píliš mnoho, tanil na stole po hlav a nohama rozkládal jako by rukama To by neuinil, také nedove žádný z našich taní všichni slušn, zcela stejn slušn a stejn špatn. Pražádná snaha po vyznamenání se, také pražádná pronikající individuálnost. S tím souvisí arci výhoda, že se nikdo nestane smšným, nebo v tanci dovede být mnohá individuálnost, když se hledí tancem podat, strašn komická. taní,"

!

!

;

Nemoha

být

galantním.

Tanenice,

—

jichž je

„všude dosti jako zrnek na jalovci"

—

222

netaní

Leda

lip.

že

nkterá taní

lehce,

ponvadž vbec

není tžká. Jiná národní píse praví

„Ta malá a

ta

ona až

jí

velká

eká

se

sama toí

nemže na chasnika

chasník

pomže."

se a umní je u dam zrovna takové jako Ani jedna by nepivedla tancem svým Jana Ktitele více o hlavu, jakž se podailo mladé Herodii. žídti. Nkdy je až strašná podívaná na to naše umní tanení! lovk by zvolal s Narcisem: „Fis, sleinko, vezmte nožkou fis! Kdyby nebylo vyhlídky pes rameno Ale ješt že je ta vyhlídka Asi v šestnáctém století nesmh mužští tanit ani bez plášt (pomyslem si pes amaru ješt plášf a potom kvapík !) nyní už kdyby se na plesech našich tanil „Vrták", bylo by pravým nesmyslem zpívat: „Hop. holka, svlíkej kabát!" Však je proud takový, že myslím, že vyídím svým kázáním proti špatnému tanení zrovna tolik jako kazatelé

Uení

u pán.

—

!

—

i

stedovku. Jen

mne ra

že tito kázali proti tanci

vbec, ehož

milostivé nebe chránit

pkn

tancuje'', Arci že „nezáleží na vorái, kterej tanci není orá oráem, krejí krejím, astronom astronomem, nýbrž všichni jsou taneníky, a mají být dobrý i taneníky. Kdo taní myslejí mudrci má dostát podmmkám tanení, nebo nechat tak; nevyhovuje-li základním pravidlm, neiní tanec smšným, nýbrž sama sebe. Tanit s výrazem tší nejen taneníka.

ale

pi

m

—

—

223

nýbrž

nebo

i diváka. Tomu se musí ale uit jako každé vci, k tanci je „více teba než ervenýcli stevíc."

^Orchestika", jak tomu Rekové íkali, ili tanení bylo tak dležitou „prací" ode vždy, že mu dávali vždy velké nebo slavné pány za „vynálezce". Jmenovali šlech-

Fidamona delfského, Kuretá Korybantského, Tubaia, Oriea, Erata, múzy, Komula, Hierona Sikulika, ílautistu Androna, Rheu talmudisté praví, že tanec vynašli andlé v ráji, theologové nmetí zas, že sám jeden dábel. jehož jméno „Schick-den-Tanz" i jen tak po pátelsku „Schick". Ale Humboldt napsal: „Pohyb tles svtových mezi sebou je rythmickýra tanením. Tanení v míe a taktu zakládá se na vném, neodstranitelném zákonu pírody." A tak to také je, tanec je založen „v lidské nátue", jak eský sedlák íká. Také tomu zcela tak rozumí eská národní píse, veršnje-li:

tice

;

Pro

by koza netrkala, ona rohy má pro by panna neskákala, oaa nohy má.

Galantní

sice ta

Ba nkolik

píse

není.

umitelná než pouhá

definice

chze

rýmuje

se zcela

ist.

nm

svdí to, že o už dáno Ryze nmecká, tedy naprosto nesrozzní: „Každý pohyb tla, který je víc

o dležitosti tance set definic.

ale

a

mí

i

než surový

zjev fysických

sil,

tanením." Prosím, nelamte si hlavu! Sokrates, jehož, starého chlapa, jakýs Gharmidas asn z rána našel cviícího se v tanci, povídá mnohem rozumnji, že tanec je „výhodným cvikem pro tlo, milé okáni pro ducha, psobivý lék, který zabrauje vzniku mysli chorobné." Dle Adelunga má „tanení„ a „tiindeln" (zahrávati si}

je

224 stejný koen, slovanské „ples" znamená zas radost, v koenu našeho slova „kepení" skrývá se pak pojem

síly a hbitosti; dle toho si mže uinit každý deíinici svou a sice velmi dobrou, dovede-li to. Nejspíš že daleká vtšina ekne „Inu tanec je holt tanec!'' Bravo, Figaro Jak dobe eeno lovk mže dobe nebo špatn tanit, ale tanení špatné bez taktu, rythmu a výrazu, by se mu i íkalo „trdlování", zstává pec jen tanením. Tím jsme se zase vrátili k pirozenosti tance. lovk mže také dobe i špatn zpívat, zpí-

—

:

!

!

váním

to

stojíme,

aby

zstane pec a jen

nkdo špatn

„to je to,"

že o to ne-

zpíval!

„V pirozenosti se tanec skládá,

zpv pece se tanení uíme, ponvadž teprv umní vyvinují se dary pirozené". Tak Gahusae

se skládá

pomocí

lidské dímají všechny pohyby, z nichž jako v ní jsou všechny zvuky, z nichž

;

;

na to Doba naše však je bohužel taková, že podobné umní nazývá „hloupostí", mnohem hloupjších vcí tropí až umlecky; naši taneníci nechtjí slyšet o delším uení se, jsou pouze markéi ils ne font que marquer ledanse! Vím, že je politický, veejný život náš zlý, kde pak život takový je, že každá radost ve veejnosti vypadá jako líidlo na tvái totiž sama o sob už neestheticky. Vím také, že nemožno proud náhle obrátit, ale rád bych byl, kdyby se alespo neztratilo uvdomní toho, že by se slepšit mohlo, co není dobré, aby se zkrátka neztratil cit pro krásu. Švýcarská vláda protžuje sizování zpváckých spolk po obcích všech. Praví-li se ale vším právem, že zpv a tanec jsou lovku slejn pirozený, pro se celá jedna schopnost lovka umouje pouhým naturalismem? lovk má pak tak své m}'šlenky. Když takové množství lidstva, když skoro každý lovk taní, pro má tanit práv

já ale

:

a

—

—

225

špatn? Když

pravíte, zeje dobré vycviit se v sklouzání v jízd na koni, v šermu a plavání, pro má být práv tanec „hloupost" ? Když se uíte v tlocvin silnému pohybu, pro ne v tanírn pohybu krásnému? Nezískalo by lidstvo, kdyby bylo o jednu schopnost vyvinutou, o ušlechtilý pohyb, o ušlechtilý výraz své „to nic nenese." radosti bohatší? Odpovd zní asi, že

na

bruslích,

—

—

Také vru nenapadne mn, abych žádal, by každý taneník tanil jako Noverre, který tanil .Rochefoucauld," nebo by každá tanenice tanila jako Fanynka Elszlerovic, která tanila „Goethe". Vždyt z našeho Sokolu také nevycházejí Blondinové, pro by z tanírny každá

mla

holika

Pepita! Chci jen, aby tanení bylo „disciplinou", jako jsou jiné disciplinae graves, a jsem tak skromný, že ani nenavrhuju, aby se vedle jiných spolk sídily po vlastech také spolky tanení. To bych dostal od p. t. vážených a vážených paní a paní maminek co

vyjit

Do tance by ale nemly maminky vlastn ani mluvit! Jak už nynjší svt je, nedává jistému vku ani práva mluvit do veselek a „hoši z Berounska" zpívají zcela nezdvoilou „Ty mladý panenky tancujou, ty starý stojí k tomu vzkažte

aby

je,

šly

mládenci, pozdravit, radši

dom."

Však kdyby je Také pravda, pro stojí k tomu „vzal" a kdyby nebylo dle spletených pojm !

nkdo

mnohá by

našich „neslušno",

A

pro to vše

ostrými hochy:

i

si

skoila, a jak ráda!

pres to prese všechno volám

s

tmiže

226

„Ute se, dvátka, ute se rejdovat budou vás mládenci, budou vás milovat."

Vždy který je z

je

—

známo, že jen ten hoch myslí

to

upímn,

Berouna! lil.

Ješt žilky hrají, když sob vzpomenu na zvuky tak mnohých taneních „kus". To nebyly pouhé valikové melodie, pouhé mazurové rylhmy! Nalezli iste v tom

Herderem vše, „sladký bol, bledou touhu, tesknost, napnutost, zoufalost," skladatel se v tanec vcítil a vmyslil, a vy jste pak také nco cítili a myslili. A když „tón v omámenosti zemel" a díví jazýky, které mezi tancem mívají práv tak vítané vagace jako jazyky diplomatv mezi hrou v karty, zase se rozpoutaly, trvalo tvé rozechvní dál a v prostém, „to je horko ach!" slyšes celý ohnivý ritornel italský. Klam byl úplný, lovk žil. s

—

nesnadno zcela Jisto je, že pi dobré hudb je špatn, totiž zcela bez výrazu tanit. A pece podivno, že dobrý tanec a dobrá hudba nebyly vždy souastníky. S poátku tanilo se již dobe, když hudba ješt dlouho se ovšem pi tom nestála za nic, nepomr ten trval, stále menšil, až do tohoto století; pak nastala konen dobrá hudba i dobré tanení, až nyní tanení, horšíc se samo, zase hudbu svou do nicoty strhuje. Hned sob porozumíme lip. Rate si pomyslit rozdíl mezi dvacítinástrojovým orchestrem nynjším, který nám z galerie žofínské hraje, a orchestrem divoch, kteí nemají jiného nástroje než bubínek, neb holemi do zem perou, nebo i

a

227

rukama plácají a k tomu as dva tóny bruí. Divochy jsme ale byli jednou ped vky sami. Jaký to pokrok od rákosové píštaly a taneního, velmi ješt surového jen

zpvu, k Lannerovým valíkm, ermákovým ardašm Svobodovým polkami Nejprv mli taneníci nástroj hudebních co nejmí, jakož bylo hudebních nástroj vbec málo. Když se tyto množily, musily znenáhla tanci sloužit. Ani varhanm nedarováno, a jakož v stea

i

nápvm

dovku

tanili obyejn k církevním, jakož tanili i v kostelích samých, musili také varhany kostelní k tancm zahrát. Nejprv mli, jak již z toho kostelního plyne, také melodií co nejmí (hudba vbec

tm

pozd

znenáhla ale tvoeny jsou, jako také z ušlechtilých, krásných operních árií tanení kusy a skladatelé sami pomýšleli piln a šastn na komponování zvláštních skladeb taneních. Ba nejprv byli i v rythmech chudi, každý národ obmezoval se na své pvodní, znenáhla ale seznával jeden rythmy nyní druhého, penášel a míchal je známo pes tisíc rozdílných tanc, jaké to bohatství v rythmech Jen že a ted už jsme zase ve své staré písni naše generace toho všeho více nedbá. Rythmy se obmezují na dva extremní, kadrylový a kvapíkový, tch aby se taneník nemusit mnoho uit, a melodií nerodí víc, leda „moderních", tak zvaných „nekonených", trhaných (proto, aby se nepoznalo, že jsou ukradeny, velmi

dív

se vyvinula),

ze svatých

písniek,

—

!

—

—

—

—

mén

že vbec nejsou), pi nichž lze mnohem než když Meluzina na komín si hvízdá. Tanení hudba má svou pikantní historii a škoda že zde není místa pro ni. Když se v Cechách vyvinul mstský život, vyvinul se také u nás jako jinde ústav „mstských truba". Velcí páni moli hudebníky své, kteí nesmli „sprostým" zahrát, mšané mli

nebo cítit

mštanm

228

kteí nesmli zahrát „sprostým" sedlákm. zákon uril, že „sprostí" smjí mít o svatbách jen „ti" muzikanty, nkdy zas „tyry", jednou smli mít „sprostí" buben me/i hudebními nástroji, jindy zas jej mít nesmli. Když nyní náš dlník uspoádá si ples, divn by se díval na toho, kdo by mu pedpisoval poet hudebník nebo pedpisoval nástroje, a my bychom mu pomohli divn se dívat. V 16. století musila opatrná rada msta Esslingenu nkolikkrát své trubae napomenout, aby se cviili a pede „strefovali", na zaátku ješt 18. století tvrdilo se, že „tanení hudba ani hudbou není", nyní se poítá Strauss mezi virtuosy a dostává ády a brilanty. Náš národ pispl znan k tomu pokroku a práv v dnech posledních jistý nmecký estetik, chvále velm.i nmeckou nynjší hudbu tanení, praví: „Mám jen jedno pání držte se pednesu uherského a zase

své,

Nkdy

!

eského." a

Když knží, kteí svého asu vlastním až neslušným necudným tanením to tak daleko pivedli, že pak

proti

tanci

vbec

kázati

musili,

v skutku proti

nmu

ovšem také zárove proti tanení hudb a jejím exekutorm. Kronika stendalská vypravuje o jednom knzi, který se opovážil hrát svým osadníkm k tanci hrom mu urazil ruku a smyec, pak se ale vzpamatoval a k vli slušné protiváze zabil ostatních tyrmecítma osob na isto. Hudebníci musili po smrti vždy hned do pekla, to se rozumí. Když je tam pak horliv

kázali,

horlili

:

„Filander ze Sittemvaldu" našel na pouti své, jeden šelma z nich krutá muka vysvtloval: „Pišli jsme sem s harfami a houslemi, ale páni erti pro to se tuze rozertili a pravili zde je místo pláe a bdování, ne smíchu a veselí " V tom však jeden z ert piskoil, vyal mu facku a kul mu sladce: „Pse a darebáku! Pro nemluvíš :

229

pravdu, že jste misto k pobožným písním na oslavu nebes hráli jen k tancm híšným?" Jak se ten dobrý ert ertil pro nedostatenou oslavu nebes Proti divadlm divadelní zpvaka je kazatelny také horlily a nyní zaprošena na kruchty kostelní a vedle ní hude zas primarius, který do rána hudl k tanci. eská národní píse mla vždy rozumný náhled. !

—

Zcela

up-ímn

pesvdena,

je

že

dudy nima k tanci hrát, toho vru, toho vru

Kdo

ml

našel první

si

a šel

s

sám pánbh

Dudy! Škoda,

tuze rád

ba že

je

jen Slovanm, anglický Valesan i Kelt

výhradn

že nenáležejí

že je také znal Skot,

i

vedle své harfy ml. Každý národ udlal si k tanci hudební nástroj svj. Roku 1565 uspoádala francouzská králová slavnost a pi té tanili obané z Poitu pi dudách, Provensalové pi tamburin, burgundští a šampaští pi tamburin a malé oboi, Bretaci pi houslích, Biskajci pi bubnu baskickém, atd.

v Irsku

Nástroje ty se pak sdokonalovaly, rozmnožovaly, penášely jinam. Zpomeme si, jak jen jednoduché kastagnely daleko pišly! Na poátku našeho vku uilo se jim i v nejvznešenjších tanírnách londýnských. U našich venkovan hudba, zpv a tanec srostly. Hudebními nástroji pro tanec, kteréž zárove naše národní píse zná, jsou harfa, cimbál, dudy, basa a housle. :

Housle

íká jim „housliky" „holiky". Ale „basa" mže

lid miluje,

rozveselily

a prosí je, víc,

pi

aby

té roz-

„všecka chasa". A docela „dudy", ty už rozDudy a basa jsou jako by „všechny všudy" král a králová a Klatovan zná duetto veselí se

veselují

!

230

Král,

král

na dudy

hrál,

králová za vrzala

asu

na basu

—

král a král

na dudy

hrál.

IV.

Jak as je

Díve

pi tom klesání

krasocitu

tanenímu

„uiteli"

?

„mistrem", ted se ale už za mistrovství stydí, také mívá málo práva na název ten. Mistrovství pestalo velmi rychle být ním, o co nkdo stojí. Pišli uitelé, kteí již jen novinami oznamovali, že vyuování „udlují". Hlavní zásluhou takových bylo, že se nezanášeli se „sprostým lidem", nýbrž jen s tmi, kteí platili víc. Pi tom nosili elegantní fraky, proti jichž modernosti ani krejí nesml nieho namítat, mluvili prázdné fráze s onou nadvládou, která svdí nieho, ale o zralosti slámy, nežádali od svých pranieho, a tím ovšem musili dojít štstí. Nyní jsou již jen držeteli salonu a piana, pronajímají obé na hodiny lidem ku spoleným schzím, nazvaným „taneními", a používají nkdy svého práva, dívat se na tu melu ze svých dveí. Což byl ješt ten náš starý mistr za divn svdomitého lovka! „Sleinko," íkával, „dejte si pozor na svou punochu, ona taní místo Vás!"* Nebo zdvih prst a ekl: „Co je to za písmo, ve kterém není árek stínových vlasko vých rozumíme?" Kdo nezaal od základních pti posic, kdo se nenauil alespo obstojn krokm a pechodm menuetovým, neml ani nadje, že smí se uit tourám kadrilovým. A když nkterá tanila Nijak!

se nazýval

muž

u

i

—

231

krokem píliš obyejným, hned podotknul: „Prosím než jakým se jde k hokynáce pro petržel!" nebo když nkdo tanil tak jistým spsobem mazur, ptal se ho hned: „Hrajete snad v špaka, že kulháte pro palestru?" Ale kdo chtl, nauil se alespo pravé eleganci, a kdo chtl ješt víc, toho vedl dobrý bamistr všemožnými salonními, spoleenskými, ba kadrilu

—

to je jiný krok,

i

letními tanci až na závratnou výš obdivované „tyrolieny".

A

když se pak na nás díval, nám se okrouhlé kroky gavotty nebo veselé skoky pericordynu daily, když pi anglaise nohy šoupaly a cvakaly po podlaze jako na njakém hudebním nástroji, když jsme mazur v pravém slova smyslu plesali a ohnivého rejdováka takka no-

hama

vyvejskali, tu se

mu tvá

až k šedivým

oím

roze-

smála, ruce jeho se zdvihly a v taktu, ale skoro neslyšiteln, „tanily" potlesk. Už ze všeho na svt lidé udlali vdu, jen z tance ješt ne. A pak lidé zas „vdu" každou zkazili, což se nazývá tanec se nyní „spopulari„popularisováním" jejím

—

—

díve na vdu dostoupil. „Umním" ale už se stal, velkých mistr vždy ítal mnoho, ba i tch, kteí se o jakous vdeckost alespo snažili. Nemluvím o bájené Rhee, která prý byla tanení uitelkou knžek kretských. Ale na p. Pylades sicilský nebo Batilus z Alexandrie jsou osobnostmi historickými. Pišli za Augusta

soval", aniž by

íma

a uchvátili celý ímský svt. Umní jejich bylo tak veliké, že my máme nanejvýš njaké malé tušení se nezvtší. „Italský o nm, kteréž našimi „Fenellami" tanec" i „pantomima" pedvádla celá dramata a dle mistrných a krok rozumlo obecenstvo práv tak dobe všemu jako v dramatu deklamovaném. Což bylo tím tžší, že se dlo bez pomoci sval lícnícli, pokrytých škraboškami Umní to udrželo se v

do

—

posuk

!

ím

232 dosti dlouho. Král pontský pišel k Neronu na návštvu a spativ taneníka, pedstavujícího díla Herkulova, prosil císae, aby mu taneníka toho daroval, „Nediv se", pravil. „Mám sousedy barbarské, jichž jazyku nikdo nerozumí a kteí nikdy mému jazyku neporozumjí. Tancem tohoto muže sdlím jim svou!" A však my mluvíme o taneních mistrech, a Pylades i Batilus vyuovali velmi mnoho žák. Jeden ze žákv Pyladových nazýval se Hylas a ten byl tak dokonalý, že až zpupnl a uitele svého k veejnému zápasu vyzval. Celý byl pobouen. Oba zápasníci tanili „Agamemnona", Pylades vyhrál. „Krále dvacíti král," pravil pak uitel k žáku, „pedstavoval ty's dlouhého,*) já velkého." Pozdj byli v Cai hrad i ustanovováni státní tanení misti. Bdli ne jen nad tanci, nýbrž i nad medvdy. Mohl bych vypravovat, jak taneníci za Nerona udlali si také svou zvláštní revoluci, nebo uvést ješt jiné historické, avšak nco tedy z toho „vdeckého!"' První tanení vdátor byl kanovník. Thoinet Arbeau to z kapitoly langresské. Aby vyznail tanení kroky, vymyslil pro zvláštní noty, kteréž kladl pod tanení hudbu. Vydal celý spis takový, „orchesografii As osmdesát let po tom, za Ludvíka XIV., založena zvláštní akademie tanení, kteráž mla 13 len, a jeden z nich, Beauchamp, ujal se zas oné myšlenky kanovnické a byl co „docteur de Tacademie de Tart de la danse" parla-

—

vU

ím

—

ím

—

—

n

.

*) Pomocí prst u nohou a kothurnu na nohou. Kothurn, užívaný k vli zvýšeni dojmu v truchlohrach, byl pvodn stevícem ženským. Mužové etí chtli jednou ženským svým zabránit, aby tolik po ulicích nebhaly. Obmyslili tedy stevíce jich vysokými, tžkými podešvy, „aby prý také tlesní výškou svou rovnaly se mužm." Avšak ženštiny byly chyfry, šly do lesa a vybraly si na podešvy lehké devo korkové. A bhaly dál.

2.S3

choreografie. A zase teprv vystoupil Feuillet s choreografií sdokonalenou a obdržel slavný královský privilej, chránící

mentem uznán

as

o

ho

ped

sto

let

za vynálezce

pozdji

patiskcm Ani ve Francii nepostoupla .vda" už

„uenci" vidl jsem ped nkolika lety v sále konviktském, nevím už ani, jaká tam práv byla tanení zábava. Spatím u jedné z arkád liistorického toho šálku houfec lidi. posmívajících se posuky blízkému taneníku. Nejsem zvdav, ale „kde je skandál, tam musím být" a proto jsem pistoupil. Njaký to cizí tanení mistr, který vysvtloval své tanenici kousala se do pysku a nevdla, co má dlat „To není pravá francaise hudba hraje, jak nemožno jinak pi tom tanit než práv v taktu chce anglickém. Sleinko, vždyC je 33 kadril a každá se musí jinak tanit! Máte starou a novou, frankfurtskou a kužel." Práv byl as u dvacáté, kovou, Mignon a petitovou když hudba zaala zas další touru zcela jiný zas rythmus. „Nu tak to máme!" zvolal, ale pracoval dle toho a diváci se smáli. Bylo to opravdu komické zde. jsou ídci,

—

—

vymírají.

Snad

dál,

že už posledního

—

—

:

—

—

—

—

„Pravíte-li, že tanec je

snad

vynálezem dáblovým, pravíte

mnoho ,

napsal Spangenberg r. 1547. Tenkrát se tedy mluvilo už o áblu, ale pec bylo ješt dosti církevnich otc, kteí tak dáblovsky nesoudili. Naopak! Žide tanili velmi mnoho pravili otcové ti tanili tedy i o svatbách, tedy i o svatb kanejské, pi níž byl píliš

—

—

hostem sám Kristus pán; ale nedotli jsme se, že by byl Kristus pán tam tanec zapovdl, ba je docela možná, že byla hudba neodolateln vábiva Svatý Basilius tvrdí. !

Neruda, Sebráno spisy VII.

-to

234 že

hlavním zaméstnáním

plastický popis takového

andl

— srovnej

v nebi je tanec v naší

práv zamstnání

popvce

Všichni svatí tancovali,

mezi nimi svatý

pámb'

Petr vyskakoval,

až se chytal

a týž svatý vyzývá vící, aby se srovnává

trámu

andl

— následovali.

S ním

eská národní píse Kdo hodn

muzice

tancuje,

platí,

pijmou ho do nebe andlé svatí

—

teba by spíš od nkterého žíznivého njakého eského svatého pocházela.

klarinetisty než

A

od

pro tancomilý,

zbožný náhled ten také pochopujem, že svatí muenníci levhartm pedhozeni, a sám sv. Jan Zlatoústý že jednou velmi litoval, že pro nemoc nemže tentokráte k tanci," vesele ješt tanili, než byli

,

snad velmi mnohým známo, že v kesanských dlouho a dlouho se tanilo také pi službách božích. „Svatý Marciále, ty pros za nás, my budem za tebe tanit," zpíval lid limožský místo „gloria pati" a tanil pi žalmech. Kanovníci besancjonští tanili o velkonocích ped kostelem, když pršelo, tedy v kostele, a dostali za to víno a jablka. Ješt na konci vku 17. vypravuje jezovita Menetrier, že o svátcích tch v nkterých kostelích se toí herou se kanovníci a hoši zpváci za ruce, a zpívají. Po SOleté válce vyslovil se souastník o knzích tehdejších, že jsou „lepšími taneníky než knžími." Ba v Indii (východní) ješt v témž vku sami jezovité zavádli

To

je

kostelích

pkn

235

tance pantomimické se zpvy, jichž

obsahem byla oslava

sob o církev. v kostelích našich odbývaly se i tance satirické, zavedené k tomu, aby pohanské obady ímské byly jimi v posmch dány. íkali jim slavnosti „blázn" nebo „osl", den „neviátek" býval dnem jejich. Vzpomínky pohanské bledly a vymizely, lid penesl travestii na kult kesfanský. Ve vku 15. dlo se dle Alfreda Waldaua („Geschichte des boemischen nationaltanzes"*) nejh. Pi slavnosti „blázn" zvolen zvláštní „biskup blázn", „diákonové blázn", ba i „papež blázn". „Diákonové" pojídali u oltá klobás, „biskup" etl mši, pi níž ho nakuovali starými stevíci. Ku konci volal „biskup" do shromáždní „iá", mužové i ženy zaali tanit, zpívat a chlastat dly se pak i jiné ješt vci. Pi slavnosti „osl" byl docela u prvodu knžském osel, odný v roucho kostelní, pi zvuku varhan a zvon, kadidlem a žalmy sprovázen uveden až k oltái, a t. d. Již Inocenc III. r. 1210 zapovdl nestoudnost tu, v 15. vku musil ale ješt basilejský koncil zakroit, ba kolínská synoda r. 1651 opt v tom promluvila slovo vážné. A v Praze vyšel teprv roku 1672 spis: „Bi Kristv na bezbožné v chrámu Pán a rozpustilé pi službách božích." Pi tom všem protivném a hnusném úastnili se knží horzásluh, jakýchž prý pátei jezovité vydobyli

Ano

—

—

liv. O biskupu dvínském, míšeském markrabti Ludvíku zaznamenala kronika, že se utanil, rovnž o jiných ješt biskupích. Hájek z Liboan vypravuje totéž o Petru Herboni, farái pelhimovském. Zakopali ho na rozkaz arcibiskupv jako samovraha na kižovatkách a týž pražský arcibiskup r. 136H písný a dstojný dal rozkaz, aby se žádný knz neodvážil víc sdíleti se pi tancích spsobem *)

V

Praze, 1861.

Str.

145.

16*

236

rozpustilým (chodili víc než jiní po hospodách se svými kubnami). Zákazy byly u nás tak málo platný jako jinde, rány „bie Kristova" cítili zhýralci teprv tenkrát, když pokraující vzdlanost pemohla duševní tmu.

Nkdy

dlo zákazm svt nemá

divn. Známo, že arokrásných pohyb pi svých tancích jako španlský taní-li je umlec, se

žádný národ na

dosti

tak

;

spatí divák pravzor smlosti, nžnosti, vznešenosti i milostnosti. K tancm španlským náleží též ohnivý fandango a ten chtla ímská kurie jednou co bezbožný zapovdít. Proces zaal a tu navrhl jeden ze soudc, aby byl obžalovaný také slyšán. Souhlasili a zavolali nkolik španlských taneník. Ti tanili s takým pvabem, že soudcové „to nevydrželi". Opravdová tvá se rozjasnila, tlo se zdvihlo ze sedadla, staré oudy se mladistv vzpružily, každý soudce se pohybuje v taktu, žádný nemže více odsuzovat. Když se z balet divadelních vyvinuly „plesy ceremonijní", úastnili se v nich církevní hodnostái velmi piln, jako se úastní podnes a to zcela rozumn. Ludvík XII. naídil v Milán veejný bál a dva kardinálové tanili tu s jinou šlechtou. Než Filip II. pibyl 1502 k tridentskému koncilu, sezval mantovsky karr. dinál Herkoles svaté otce, aby se smluvili o spsob, jak oslavit píchod syna Karla V. Jednohlasn usneseno se na veejném plesu, jejž týž kardinál mantovsky co pedtaneník zahájil. Všichni otcové slavného koncilu tanili s sebou, „dstojn a krásn", jak kardinál Pallavicini vypravuje. Nejspíš že se tanily tance beze skok, tak zvané „danses basses", které mly ráz opravdový, slavnostní

obyejn dle církevních písní se tanily. kardinál Ximenes obnovil v samé toledské dávný zvyk, že se tam v chóru a v pední a

Ano známý katedráli

237

ábli cliiámu pi inšicli Mozarab (kesan pod niaurskou vládou žijících) tanilo. Že svtští velcí páni vždy zrovna tak rádi tanili jako „lid", neteba dokládat. Císa Zikmund tak byl znám co náruživý taneník, že r. 1414 odvážilo se v Štrasburku pl druhého sta žen vytáhnout ho ráno z postele, polooblceného se smíchem a jásotem vyvést na ulici a zde musili mu teprv u blízkého ševe koupit stevíce, nebof nebyl ml asu na obutí se s ním sob zatanit. ímský císa Caligula jednal jinak. Jednou v noci dal svolat senát jako by k dležité úad. A když se senátoi sešli, musili tanit.

—

—

YI.

Ve velkých a malých rysech njaký kus historie! Neníf národa, u nhož by tanec nebyl djinný jakýs

ml

úkol.

Staí Egypfané avádli v praxi Humboldtv námi uvedený výrok, že pohyb nebeských tles je vlastn jen tancem. Mezi jejich náboženskými tanci, jichž mli jako každý starý národ, na p. indický, hojn, byl jeden již

velmi duchaplný, astronomický. Skvostn odní knží tanili pi písních vznešeného obsahu kolem oltáe, kterýž pedstavoval slunce. Figury tanení znázorovaly

pohyb nebeských znamení kolem slunce, V písném, opravdovém náboženství Hebre ml tanec význam velmi vznešený. Známa je Jeftovna, tanící svému otci vstíc, známa Herodia, známo už ze statí našich, že u žid jedno pohlaví netanilo s druhým, znám jest každému David tanící s harfou v ruce slova Davidova: „Vrchy taní jako jehátka." Avšak o tom nedovede i

sob

obrazotvornost naše uinit

již

ani slabého pontí.

238

„pod zelenou"

když o slavnosti

celý

národ

za

temn

ozáené noci odzpvuje vznešené žalmy, ke dni tomu Davidem Šalomounovi básnné, pi zvuku sterých harf, pozoun a cimbál, veden knžími a levity kepe pokryl horu a stupn chrámu Do ecka pivedeny jsou náboženské i svaté tance prý Orfeem z Egypta. Rozumí se samo sebou, že ekové, ve všem tak umletí, také tance povznesli na krásnou výši. Jakož samo náboženství uvedli co okrasu do života svého, takž také svaté tance pešly v život a zdokonahly se eckým jasným duchem. Tanec ecký nebyl jen ob-

adem

nebo zábavou, byl hlavn prostedkem vzdlávacím. Pední mužové národa, jako Aristides, Eschylos, Sokrates, Sofokles,

Plato,

Epaminondas o nejvtších slavnostech

co chorovodci i pedtaneníci. dáno vojvdcm estné názvisko „pedtaneník", Pyrrhus dobyl msta „svým umním tanením", Elationu postaven pomník, ponvadž „bitvu byl výborn tanil" (vedl), Pindar ctí Apollona jménem „taneník", ano samému Zevsovi nedovedli dát básníci vtší pocty, než že vypravovali o nm: „A uprosted tanil otec lidí

národních vystupovali

V

i

Thesalii

boh." Hymen, jinoch mladý,

strojen

(z

lásky

k athénské

který v ženský šat

krasavici)

sdílel

s

pe-

dvaty

loupežníky zárove s dvaty unesen vadn mezi bohy. pipisován vynález jednotlivých tanc, takž Pallad Athénské tanec memfický, z nhož vyvinul se tanec pyrrhický a jiné tance vojenské. Od Etiop nauil se Lykurg tancm váleným a naídil, aby každý Spartáník od sedmého roku svého v nich byl cvien. Starožitníci sdlují, že tyto tance spartánské inily velký dojem mravní: divák byl ponuknut k dobrému, ušlechtilému a krásnému. tanec a

jest,

moskými

tyto

pak

ale osvobodil,

Bohm

239

Pythický orakul zvstoval, že taneník pomocí mimiky stát práv tak srozumitelným jako herec mluvou, pvec zpvem. Brzy tedy dovedli flekové celá dramata práv tak tanit jako pozdji ímané, kteí také byli vyšli od tanc svatých, „salických".*) A jako pozdji ímané mli slavného taneníka Pylada a tanenici Tymelu, mli ekové slavnou svou Empusu a Prothea, z nhož uinili pak až osobu mythickou, pravíce, že do všeho, co tancem pedstavoval, vlastn se promnil.

musí se

Je

nám posud známo pes

tanc eckých. A nkteré

i

sto

názv

rozliných

tu se rozumí, že mezi nimi pecházely

do výstedností. Sženštilé byly tance sybaritske, byly

a jonické. taneníci skuten jako šílení. „Alrodité" byl tanec necudný, v nmž taneník pedstavoval hned Herakla, hned Aroditu (Venuši). Taktéž necudný byl ..Apokinos", jejž tanilo vždy rozpustilé

V

tanci

satyrické

tance

thesálské

nazvaném „Ajax" poínali prý

si

mnoho žen, rovnž nemravná byla „Igdis", dále „Lambrotera" (zárove závod necudností mluvených). Žertovná byla „Bridalicha", tanec lakonský, k nmuž se vybíraly smšné, ošklivé a staré ženy, „Hypogypones" ili tanec kmet, „Krona Teknofagia" znázorující, jak Kronos svých dtí požírá, „Mimetike", pi níž chytali a chytli zlodje. Kdož by sob nevzpomnl pi poslednjších tancích na naše národní, na „Žida", .Kapustu", „Traka", a t. d. Ba ješt více, ecké „Poiphygma" není nic jiného než náš „Strašák", jinak „Husika", po „Osnabruck". Je-li „Osnabrck" kvítkem nmeckým, nebo na-

—

hnal-li

*)

nmeku

Prokop Velký svého asu naumburským dtem. Známo,

že

Aimané

pijali

mezi bohy své, byli politikové. chrám, knéze a tance.

A

boby všecb podrobenýcb národ každý ten nový obdržel svj

bh

240

když deputaci jich hostil a hudbou kdož to jakého eského strašáka

—

i

tancem

bavil,

n-

ví!

Slované svtu pispli mnoho k zábavám tanením. Jihoslovanské „kolo" pešlo ke všem sousedním národm, slovenský tanec národní stal se co „csardas" prvním „národním" tancem madarským, polský ^mazur"* a „podobyla všude lonaisa" prošly svtem, eská „polka" vítzství. Jsou sice, kteí tvrdí, že „polka" není niím než jakous „ecossaisou" i „schottischem" již známým, avšak k tomu dodáváme, že také my nevíme v dveku labsko-tejnickou co pvodkyni polky aniž v Hilmara co prvního skladatele polkové hudby, že nmohem díve než „v letech dvacátých" lodai pinesli do Berlína ecossaisu, v Cechách již znly ty staré, ba prastaré národní písn tanení s rythmem polkovým, že ten rythmus už v celém svt se zase pokazil i zkvapíkovatl, v Cechách ale že se na vsi udržuje poád v pvodní lahodnosti své práv pomocí národních tch písní. Studujte jen salonní „Besedu" naši a najdete v ní tanení rythmy, jakých nikde jinde není, a probeete-li jen polovic naší „stovky" tanc národních, najdete tch rythm ješt víc. v oboru tanením erpal svt u Slovan dokazuje jasn, že slovo „plinsjan", gothický název pro tanec, odvozuje se od staroslovanského „plesati", gothické tance válené že byly pvodu slovanského, nebot jméno bez vci tehdy se nepebíralo. Válené ty tance pozdji dvorským, životem vyzrály v echách na známé tance pochodové, odkudž se rozšíily Evropou. Když Lev z Rožmitálu vybral se s družinou na cesty, vyniknul, jak Šašek z Mezihoí vypravuje, v Rýnu, Kolínu, v Bruselu a všude jinde eským tím tancem pochodovým. Rovnž se na dvorských plesech všude líbily

Ostatn

i

ode dávna. Miklosi

241

tehdejší

eské tance válené, pi nichž taneníci nesU

cepy a sadlice.

eho

—

svého asu piplíjsme do eských tanc do nich též tance vlašské a francouzské*) vzali z nmeckého, toho jsme mohli velmi snadno pozbyt, aniž by nám ztráty bylo líto.**) Hlavn k nám pešly s jinou cechovní a privilejní zhoubou slaveného nmeckého taly

—

se

„stádtewesen" ***) povstné ty tance cechovní, vyluující i z tanení sín všechno rovné právo. A s tmi tanci pešel i nesmírný chlast nmecký, jejž nazývají nmetí historikové alespo „reckenhaft", když už odelhat ho nemohou. Nemírný chlast, provázející každý „geschlechter-" (mšfansko-aristokratický) nebo „zunft-tanz" (cechovní, emeslnický), byl takým pravidlem, že jednotliví umírající bohatci nmetí i závtn odkazovali peníze na „vné

nadace pijacké", by pi jistých taneních zábavách nikdy hrdla nevysychala.

dm

FugDobrý Hans von Schweinichen vypisuje gerv, v nmž byl císa nmecký roku 1575 hostem. Podlaha sín hodovní byla tak hladká, že Schweinichen sebou praštil. „Ale když jsem se pak opil, stál jsem pevn a mohl jsem dobe tancovat."

—

Vk

—

*) 16. Cti Vácslava Bežana „Život Viléma z Rožemberku", zvláš popis krumlovského masopostu r. 1555. **) Ani nmeckého (!) prý valciku ne, jejž nazývají „einen der liebenswúrdigslen schwabenstreiclie" a jenž jen pknou „sousedskou''

naši zkazil. ***) Známo,

že Nmci, u nichž se v stedovku lidé prosti piln musili za zdi skrývat ped rytískými svými zlodji, máji se podivným spsobem za „vynálezce mst" — pišli se svým vynálezem ,ien o nkolik tisicileti pozd! V eských asopisech právem bylo již k tomu poukázáno, že co z nmeckého ..stádtewesen" do Cech se dostalo, pišlo nutn zárove s nmeckým „raubrittervvesen". Také u nás nebyli pak lidé tak jisti jako dív. arci

242 VII.

—

„Umrlí tance" kdož by byl o nich neslyšel, ale jasný pojem o nich má jen málo kdo, pro to, že tance ty byly práv tak rozmanitý v základní myšlénce své jako poesie a bláznovství, soucitná útcha a strach šílený. Nevíme, kdy zaaly, víme ale, jak se rozvinuly a že trvají posud.

Do kruhu „umrlích tanc" musíme velmi mnoho i spoleenského zabrat. Zprávy nás o národech posud zcela nevzdlaných, primitivních docházející zvstují, že u mnohého z nich umrlí tance náleží k obpohebním nad zasypaným hrobem, zvlášt nad hroby hrdin, oslavují se zásluhy zemelého tancem slavnostním. Zvyk ten byl také u všech skoro národ evropských, nyni vzdlaných, ba na velmi mnohých místech trvá posud. Staí Slované, kteí byli se zpvem i tancem ihned po ruce a kteí mh, jak již sdleno, také své tance válené, tanili nejen nad hrobem práv zasypaným, nýbrž mli na hbitovech i sumární tance výroní, „tryzny, ano pojili je s celým bájeslovím svým. Posud u nás na vsích odlehlejších jdou družiky a mládenci, umel-li „svobodník" nebo „svobodnice", ze hbitova hned k hostin a pak k tanci úel toho je zapudit veselkou první bol píbuzných. Hrdinných tanc pohebních ovšem více nemáme, dost dlouho ale trvaly a slavnými byly na Ukrajin, na Síci mezi kozáky. Výroní „tryzny" staroeské, pokud výslovná svdectví starých kroniká staí, vyznamenávaly se jistou rozpu-

historického

adm

:

:

;

svou,

stilostí

fanos", sebe.

Kosmas naznauje

mly mu

asi píliš

je

pímo

co »jocos pro-

mnoho ješt pohanského do

Jak souvisely se slovanským bájeslovím a slovan-

ským ctním pírody, vidíme ješt na

vesnicích eských,

243

když dvata o Smrtnou nedli vynášejí „smrt nesem ze „smrt" (zimu) ze vsi do vsi" a pi tom taníce zpívají:

—

—

„Moenu" i vsi,

novy

líto

Sválej Jií vstává,

zem odemykává, aby tráva rostla, travika zelená, ržika ervená, fijala modrá.

Svatý Jií, u jiných Slovan „Ivánek", je jim mládvanáctiletým, jenž zabíjí draka a vysvobozuje jestif to, jak Erben popannu královskou od smrti rovnává, slunce jarní, jež po dvanácti msících výroní pouti své ubíjejíc draka ili bsa zimního, vysvobozuje panenskou pírodu. Naše mstské jarní návštvy na hbitovech nejsou než zbytkem tch jarních tryzen, umrlí tanec, chozená polonaisa „v plái a sirob". Umrlí tance rozdíln sloužily rozdílným národm. U starých EgypEan, kde život byl neštstím a nalezené „umrlí knihy" o tom svdí, jakému se tšila smrt uznání, byly umrlí tance pi pohbech velmi slavný. Nejslavnjší arci, když býk „apis" byl po božském svolení svém zabit a balsamován veškeré knžstvo tanilo a tanec jeho symbolický vyjadoval neštstí celé zem. ímané povznesli tanec vbec na pantomimu a té užívali také pi pohbech. Najatý taneník kráel ped rakví. Vzel v šatech nebožtíkových, na oblieji ml škrabošku, která byla podobiznou tváe nebožtíkovy. Pi smutené hudb, prvod sprovázející, znázoroval „archimima" ten tedy tancem svým všechny dležitjší iny obana zesnulého. Byl v kritice své neuprositeln písný, nic se mu ne-

denekem

—

:

smlo

stát,

nešetil

vad,

nech

ml

nebožtík

v státu

244

hodnost nejvyšší nebo ddice sebe mocnjší. .De mortuis nisi bene" bylo pro nho „de moiiuis nil bene, ." ni si Smrt samu co inného a velmi ilého, hrzného taneníka uvedl teprv pozdní, na všeliké „dantesky" tak bohatý stedovk. Evropa byla nešastna, mor za morem hubil kraje. Hrza a zoufalství zmocnily se obyvatel, místo veselí nastala šílenost a ta nazvala divoký ten rej, pi nmž smrt denn objala sta kvetoucích odkvetlých, chudých vznešených, opt ^umrlím tancem". Smrt hrající tanícímu párku na flétnu, smrt sama vesele s mladým dvetem poskakující, smrt do tanení sín vkroující kdož by byl nevidl alespo jedno z tch 40 ísel Holbeinova „todtentanzu", nebo nkterou jinou podobnou kresbu tehdejších malí! Pochopitelno, že také u nás v echách, kde od roku 961 do 1790 zuilo sto a deset rozliných mor, musil evropský ten názor nil

—

i

i

—

o umrlím tanci smutnou si proklestit dráhu. Kostlivec také v eských povstech objevuje se co taneník (dudák v nich hrává kostlivcm obšencm a nalezne se pi svitám sedícího nahoe na šibenici), a kde ne smrt, vystupuje „dábel" co taneník a zakrucuje lehkomyslným která s ním šla do kola, s dábelskou

vd-

dvatm, ností krk.

nalézáme výrstky lidské fantasie mezi Na ostrov Korsice rozpadá se umrlí tanec ve dv šílené „toury". Ženy se sbhnou a vybijí nejdív vdov v rythmu hanlivých písní tím chtjí se ponuknout k „dobrému", totiž k tomu, aby každá žena dobe stežila zdraví mužova. Pak pozdravují umrlce a když nedkuje, stáhnou jej s lože, hodí na pokrývku a tou jej vyhazují teba pl hodiny do výše. Mnohému, ne umrlému, nýbrž jen ztrnulému, prý to pomohlo. Divoucí

„umrlími

tanci".

—

245

nmetí

Ale nejstrašnjší umrlí tanec vynašli šlechtici ve vku šestnáctém vzpurní sedláci jej musili tanit. Chycený byl dán na etz, etz s volným kruhem dán na devný sloup, kolem do kola udlán njaký kruh z díví a jiných holavých látek; Kruh byl zapálen, hudba hrála, zoufalec dlouho bhal v kruhu, klesal a val na velkou zábavu pánu rytí, až konen umlknul a sklesnul co neforemná už podoba „fein langsam :

—

srebraten".

První dodatek:

Dv

slova o baletu.

Operní orchestr pechází do jiné tóniny, kapelník dává v právo v levo znamení, pánové v parketu hýbají se ku pedu, pánové v sedadlech toí skla, mladší dámy chystají se odvracejí se lhostejn od jevišt, starší k ostrému úsudku, zda není nkde píliš mnoho zbytených kostí nebo píliš málo žádoucího flóru za deset minut zane balet! Balet je vždy „ním" v divadelním veeru, teba by nestál za nic. Balet je nerozdílný od divadla, leda by se na tomto samá písná inohra dávala.

—

asto vystupuje rozvoj

balet

zcela

zvláštní divadla svá

i

;

samostatn a má pro svj operu bez baletu nemožno

skoro více myslit, jako ne vtší msto bez babez tch baletnic, které mají zrovna tolik stup, rozdíl a co balet sám. Jedna z nich povznáší své jméno na týž stupe slávy, na jakém je nejslavnjší tragoedka nebo zpvaka, a bere sob za muže njakého

sob

letnic

—

smr

vévodu

—

sob desítizlatovou svou gáži má poád .fiakra ped domem a hed-

druhá dovede

„rozdlit" tak, že

246

vábný slep za sebou, nebere vlastn bere muže všechny

sob

—

ale

muže žádného, i

tetí náleží k dojemným existencím, ztrápená nevinnost v oku, ist vypraný kartoun na tle snad zane také najednou šustt v hedvábí, snad se vdá poctiva za poctivce, snad hlady. Baletnice mívají práv tak pikantní životopisy, jak má balet pikantní djiny. tenástvu známo již z pedešlých, že balet starých týž vznešený úkol jako u a drama pak se zhoršil, znemravnl v každém ohledu, pak pestal docela, až po mnohých vcech, teprv na sklonku století patnáctého, znovu se zrodil v Tortoe. Gtilf tam

—

ume

íman

ek

lánk

ml

;

šlechtic

Bergonza Botla svatbu vévody milánského Galea

sisabellou aragonskou velkým baletem, jenž vzbudil takový obdiv, že o vycházely celé knihy. Ze slavnosti té

nm

i balet zárove, italská láska k hudb k brzkému rozkvtu. Karusely a stroje divadelní pipojily se a brzy mohl balet i bez opery avšak arci ne bez hudby sloužit za zábavu celou. Nemálo prospl opee samé: nov pibírané tance dle rozmanitého svého rázu vyžadovaly také zvláštních svých nástroj hudebních, kteréž pak již pro vždy v evropských orkestrech zstaly. Již tenkráte se roztídil balet na tré, na historický, mythologický a poetický rozdlení to, které se udrželo po dnes, jen že s novjšími dodatky baletu gymnastického (úel žádný), hloupého (úel: stejná ve všech tídách vzdlanost) a nahého (úel známý). Poslednjší druh ješt ani v Paíži zcela se nevyvinul, majíf tam tanenice posud alespo kídla na lopatkách. V Portugalsku vynašli zcela zvláštní druh, tak zvaný , balet ambulatorní", dle starých vzor, tyrrhenských „pompu". Nejvtší takový byl proveden za píležitosti kanonisace kardinála Karla Boromejského.

zrodily se opera

pomohla

obma

—

—

—

:

—

247

Balet ten zaal na moi ti míle od pístavu lisbonskélio a rozšíil se pak celým mstem. Když zapadl balet na francouzskou pdu, „ml se teprv dobe", jak eská pohádka praví. Za Jindicha IV. a Ludvíka XIII. byl královský dvr samý balet, tanili jej princové a princezny, zvlášt ale rád kardinál Ricliei

Ludvík XIV.

uil

se u slavného Béauchampse a vystoupil v baletech mnohých — v baletu ,Cassandra" dne 26. února 1651 poprvé a v baletu „Flora" dne 18. února 1669 naposled, zajímá-li to nkoho. Když král tanil, museli ovšem pední umlci pomáhat tance a tanení skupení vymýšlet. Florentinský kavaliere Servandoni, architekt a malí zárove, byl iieu.

dvacet balet tanit

editelem artistickým. Lully, komponista oper. skládal hudbu, libretista Quinault a slavný Moliére básnili slova. Tenkrát byl balet ješt smíšeninou dialogu, zpvu, tance a pantomimy. Teprv Beauchamps, „tanení akademií" první uznaný „doktor tance% skládal samostatné

nm

baletky. Po se stal balet zas jen „kytikou na klobouku" opery až po Noverra (polovice minulého vku),

jenž utvoil z nho umlecký kus samostatný. Nmci pipisují slávu tu vídeskému divadelnímu principálovi Hilverdingovi. Zcela rozumný to muž dle Sulíra. ten principál Hilverding, ale zásluha jeho obmezuje se na to, že získal Noverra a balety jeho, které i v Londýn byly slaveny, také pro Víde. -^) Douberval a Gardel mladší

pokraovali

v Noverrových

stopách od poslednjšího „La Dansomanie", od prvnjšílio „Nedostaten stežené dve", které prý by bylo již pro základní myšlénku svou posud asové. Pak se vyznameudržel

•^)

;

se

balet

Pi

té píležitosti 'dostal se také italský

Vidn, odtud k nám.

mrav potlesku do

248

návali skladatelé Ital Vigano, Francouzi Coindé, Didelot,

oba Blanchové, Leon, Henry

atd.

V Nmecku nebyl zaBeauchampsových

as

divadelní tanec zvlášt oblíben. Principálové žádající za divadelní povolení slibovali alespo výslovn, že „komedie a tragedie své provozovati budou bez tanc". Na poátku 17. vku pivedli Angliané balet do Norimberka, „wo sie cin gross geld aufgehoben und mit ihnen aus der stadt gebracht". Ale až do vku nynjšího nestál nmecký balet za nic. Jednotlivé zjevy jeho byly dosti zvláštní, tak napsal Wieland balet „Idris a Zenida", vc to zcela nechutnou, a jakýsi Schmalógger v Linci docela „das neue grosstragische balet in b aufzúgen genannt: der junge Werther". Pomocí Francouz a Ital dostali se konen na evropskou výšku. Z nejznámjších novjších balet jsou: „Sylfida" od Filipa Taglioniho, „Robert a Bertram" a , Vojín Švýcar" od Hogueta, „Námoští loupežnici", „Morgano", „Sardanapal" a „Flik a Flok" od Pavla Taglioniho. Poslední balet dáván od r. 1H58 do polovice roku minulého, tedy za deset let, jen v Berlín 250krát! Do ech se dostal francouzský balet dle „Mémoires

du marechal Bassompire"

znan

na poátku

vku

17.,

balet

díve. Nyní je balet na divadle eském chudobkou, již malá místnost mu bere dech. Plovem s tou špetikou svou beze vší samostatnosti v evropském proudu, k nmuž náleží rozhodn vše, co u nás posud provozováno. Je toho arci málo: „Honba na medvda", „Diable á quatre" s Friedbergovou a málo Poláci mají prý nkteré baletky své, jichž my ale víc. neznáme, Rusové pebírají z Nmecka a Francie. Až bude volné oddechnutí na velkém divadle národním, bude muset také balet co eský vzrstat; z národních italský byl tu již

249

tanc našich a pomocí národních našich báchorek. Bude to ve prospchu všeobecném. Sám estetik Nmec Vischer praví, že balet nynjší, neuvádí-li španlské neb slovanské tance národní, stává se bezvýznamným, protivným „kouskem" umleckým. krásných

II.

této stati sdlil na jiném míst („Kvty" jak dlouho trvalo, než ženské vbec smly na jevišt jen co hereky, jak dlouho byly s nich shánny lzou, pedsudky a policií, jak jednou šlo francouzským herekám v Londýn až o život, atd. Nu a co tanenice ješt déle nesmly k produkcím divadelním. Ve smlé Francii, Beauchamps již v polovici 17. vku skládal samostatné balety, musil týž pece nechat ženské party veskrz tanit mužskými. Skoro sto let trval ten spsob staroeckých divadel, ti taneníci v ženských šatech a škraboškách, a když vystoupily první „Tymely" pohlaví skuten ženského (tenkrát sob tanenice skoro všechny pikládaly divadelní jméno „Tymele". jméno to slavné ímského Domitiana v prvním vku tanenice z po Kr.), musily se zjevovat v salonním obleku své doby: paruce, dlouhém šatu, škrobené sukni. Proti délce a škrobu vystoupila dle Noverra teprv tanenice Glaironova. Mademoiselle Glairon byla tanenice „schopností až k víe nepodobných", smlá a k tomu ne sice krásna, ale po ertech pikantní. Ta jednoduše zahodila vleku i škrob, navlikla pilehající trikot a ohebný flor a francouzský svt tuze rád se podrobil tomu „dokonanému inu". Pozdji se leckde (v Petrohrad a j.) opt pracovalo proti trikotu znám je komický píkaz stran „širokých, po kotníky sáhajících spodk zelené barvy"

Pisatel

18G8),

a

as

—

—

—

Neruda, Sebrané spisy VII,

ím,

-JY

250

pro tanenice — dnešní den uí.

„Skokem"

ale

pracováno a

dostávali

bez

dostávaly

prospchu, jakž se

pak k sláv.

Roku 1722 vyhoupla se „hvzda", taneník Dupré. Ješt co šedesátník nesmírn se líbil pro nepekonatelnou Mužský tanec hlavn se tenkrát skládal grácii svou.

pohyb

nesených, akademických, a trval vždy jen as minuty. Za to lítaly ženské jako fúrie a co nejuriésnjší byla zárove s Duprém slavena Camargot, taktéž z

pl

již šedesátnice. V sláv následovali jmenovaný již Noverre, jehož Garrick sám nazýval „Shakespearem tance", pak Vestris, docela už „pámbíek tance" (le dieu de la danse), pak Gardel starší. V Nmecku byl v minulém století krásný a pro divadelní kasu píjemný ten obyej, že každá spolenost herecká mla taneníky tanenice své, že ale tito a tyto byli zárove herci a herekami a co takoví a takové zas zárove zpváky a zpvakami. Pomyslem si tu krásu, kdyby takhle po „Learu" oba naši Kolárové ješt provedli njaké ,pas de deux", nebo paní Malá, když co „bledá Louisa" ume, aby pak hned vstala a k dovršení dojmu provedla rejdováka Ale v Nmecku tak bylo Velký Schroeder sám byl v mladších letech svých baletním

pak

i

!

!

mistrem pi spolenosti pstouna svého Ackermanna, složil 70 balet a tanil v nich. Hrál na p. Shylocka a hned po tom tanil „kominíka" v baletu „Mšáci na

venkov".

O

dn

neteba se zvlášt slavnjších práv nyní není a také déle již nebylo, za to dost slavných tanenic, jakož vbec divadelní dámy na burse našeho života nepomrn v cen vystupují. „Nejdražší" jsou známy: Fanny Elslerova, výtená tanenice a pantomimka, která zvlášt tanci baletních veliinách našich

zmiovat.

Taneník

251

„Cachucha" nazvanému v Berlín (pi baletu „le diable „kulhavý šotek") pomohla k „nesmrtelnosti"; Pepita, tanenice nejernjší srsti, nejblejších kousadel, nejjiskrnatjších oí, jež jméno své spojila s tancem „El Maria Taglioni, na jejíž „Seguidillu" Berlín dle Ole" Lauba zapomenout ani nikdy nemže Thompsonova,

—

boiteux"

;

;

následovnice Pepity, ale jen bledovlasá a jen modrooká Albína di Bhona, eška Hronova to z Králové Hradce, na kterou se kdys vídeská „Presse" nesmírn zlobila, že vzdor pvodu svému nmeckému v Anglii vystupuje Srbka. A jiných více. co Na konec kladu jen ješt slova, která pronesl Budolf Voss o baletu: „Balet je scénické provedení njakého dje pantomimou a tancem u prvodu hudebním. I dramatický komický být balet, prvjší hodí se však lip, pro

—

mže

i

dojemnjší motivy

své."

„Pochopitelno, že provedena-li hudba k

hlavn

staven-li

zvolen-li

obsah baletu rozumn,

nnui vhodn

v úlohách

a umlecky, pedpedních výmluvn a duchamusí co drama a opera."

pln, balet tutéž cenu míti „Naopak ale nepsobí žádné

umní

jiné tak

zhoubn

na krasochuf obecenstva jako balet u provedení pouze prostedním. Prostedních zpvák litujem, prostedním hercm se vysmjem, nedostatky obou zstávají asto bez trvalého škodlivého úinku na obecenstvo. Tanec

teba dost lecjaký (v úprav i provedení) pec vzbuzuje ješt souinnost v obecenstvu. Avšak špatný lanec nedodává podntu k pemýšlení, dojem nabytý zstává tedy bez kritického rozsudku a krasochuf trpí ale

iiesoudností tou."

My

v Praze

nepravím

já,

—

máme

také balet lávo

nýbrž Voss

—

— co jsem práv citoval, manus meas. 17*

252

Druhý dodatek:

Nco

Masopostni

Noc co noc

piští

dalšího o

listy

hudebního

tanení hudb. laika.

klarinet veselost a

pláou housle

radost, zní polka, tverylka, valík, polkamazur. panují ti

tyry rythiny a poád to jde v stejném taktu -j^, ^/^, "^i^. se nespotebuje tolik taktu co o masopost, nikdy se také tak snadno z nho nevypadne jako v dob té a píšíce o nm, musíme sob dát tuze pozor, abychom také z nho nevypadli. A proto neeknem, že klarinet piští vlastn bolestí nad tím, že už není veselosti v tanci, Nikdy

pláou neeknem

že

za nic."

housle žalem, že už není melodie pi nm, my krátce a urit „Nynjší hudba tanení nestojí

my

:

to

eknem

jinak.

Když vidím manžely, kteí k vli pikantnosti vezdejdenn se perou, vzpomenu si mimovoln na hudbu. Ne snad že by disharmonie pipomínala harmonii, také ne, že bych slovo kontrapunkt bral kiv, ale vzpomenu sob vždy na výrok, že „theorie a praxis v hudb jsou piáv takováto spež manželská, která sob vzájemn život co nejvydatnji ztrpuje". Theorie dramatické hudby naprosto zatracuje Verdiho a naše praktické ucho ho naprosto rádo poslouchá; zákonodárný Mojžíš hudební, nazvaný R. Schumann, napsal do svého desatera šího života

mn

pikázání první: nejsi-li donucen,

dáváme

„Nesehraješ špatné skladby, aniž ji, vyslechneš!" a my sob pec hrát co nejšpatnjší kusy tanení a platíme ješt

kdy

vstupné. Ba kdyby sám hudební papež njaký namíil jcdenmecítma kánon, my neohrožen budem dále poslouchat polky špatné. Zabedli jsme do moál duchovní

253 nicoty, myšlenkové prázdnoty, mravního šlendryánu a žádná theoretická lat nás z noho nevytáhne. Celá doba je tím vinna, nikoH „nahodilý okamžité nedostatek hudebních skladatel", a dobe sob masí takových píin všímat, kdo chce slout historikem vzdlanosti lidské. Již jsme dokázali, že „umní" tanení klesá, tanec

nynjška

že je triviální,

jsme

uinit rozhodn,

pro

to

pedmt

pouhopouhá sprostnost. Musili aniž bychom se byli nadchli svj jako njaký de Bray a rozkikli se jako

„Pedmtem umní lovk a proto je umní on:

je

krása,

tanení

pravzorem krásy je prvním, ne-li

umním

nejvznešenjším!" Nebudem nieho ze svých výrok opakovat. Podívejme se jen na svou polku. Moderní spolenost, jako ze všech národních tanc, „pirozenost její vyhodila a romantiku její zanedbala". Moderní tanec je vypoten jen pro tanící, tanec starší a národní také pro diváky. Jak daleko od našeho žvanní pi tverylce k balladám *) starým, ke krásným písním národním, k líbeznému „io son si vaga della mia bellezza", jež krásná Emilia ostatní spolenosti Boccacciova Decamerona k tanci pedzpvuje! Tanec moderní místo líbeznosti a nžnosti vyvolává jen sbližování se obou pohlaví, a to ani ne vždy v lásce a k lásce „non pour Tepouser, mais pour transpirer'", jak ekl v Paíži Anglian tanící

—

nápadn mnoho

s neobyejn tlustou dámou. V tanení „bérem" parní láze, hudba zastává úad frotteura, njaká tverylka mezi tmi kvapíky je jen tak lavice, na níž trochu dechu popadnem. Sama k vli sob není tanení hudba zde, „selbstzwekk" nemá žádný. Jejím úelem je, abychom uené mluvili, by pohyblivý ruch mnohých upravila rythmickou

síni

")

Bal hulil a balet

mly

v jisté

dob

stejný

význam.

254

mrou

Hudební sbor na kruclilé tanerní sín v jistém, ba v mnohém ohledu zcela totéž co varhany v kostele nebo co vojenský sbor v ele celého pluku. Rozechvný pobožný zpv je tanec k nebi se stejnou.

zastává

nesoucí duše, nadšení vojínovo pi hudb je tanec heroický, tanec sám je modlitbou mysli veselé. Rythmus a smr je arci jiný, pirozený proud je ale tentýž. Pobožná duše, zpívající vznešený hymnus, sama se stává vznešenou, majestátnou v tom rythmu majestátním, aniž by stávala se neskromnou splynef s hymnem. Podobn stává se mysl vojínova pi heroických zvucích také heroickou. A zcela tak psobí také zas rythmus tanení. Vidíme v jako by v zrcadle vlastní svou podobu, mimovoln a vzdáleni vší samolibosti cítíme v zvucích taneních samy sebe, stotožfiujeme se s nimi, stáváme se ohniv, teba divoce rychlými, dstojnými, veselými jako ony. My obtujem svou osobnost, my rozplýváme v ruchu a pohybu celé naší bytosti se zmocujícím Bez hudby by neml tanec ideálního onoho pocitu, rny bychom nepocítili naladní rozmanitého. Z rythmu, pohybu a pomíjejícnosti obou vysvtluje se také elegický pocit, jaký nás nkdy pi tanci jímá, zvlášC jsme-li jen mezi vzdálenými, neužívajícími diváky: je nám líto, že zvuky dozvuí, anebo, že marn okamžiky plynout necháváme. K tomu arci pipojuje se ješt melodie, která „jednotvárnost rythmu závojem n(>jpijemnjší zmny obetkává". Arci nkdy místo píjemnosti nastupuje jen pikantnost, jako na p. v Chopinových, mimo tanec kouzeln dojemných mazurech. „V melodiích tch obul sob nejhlubší bol ervené, zašnrované botky a zpívá: O umdíené mé nohy, musíte skákat v pestré obuvi a radji byste s[)0ívaly hluboko v zemi", slyší v nich Ehlert bizarn sice, a\o pravdiv.

—

nm

mrn

nžn

—

255

všechno je tanení hudba hudbou vznešenou, Nejvtší misti k ní sáhli. Mozartova známá menuetta rovná se vnitní hodnotou svou zcela a všem ostatním plodm téhož genia, ta je pravou hudbou tanení. Cítíme snad každý, jak daleko naše hudba tanení je od toho ideálu a že také Wcbrovo arokrásné „Vyzvání k tanci" zcela marn naši generaci k hudení a kepení ve smru svém vyzývá. Tanení rythniy dostaly se do kostel, operu opanovaly skoro zcela. Beethoven nevyhnul se jim, zvlášt v jeho „dactylique" kypí vše skokem, také Haydn, chtl-li vyjádit veselost, sáhnul k nim.

Pro

to

nikoli popelkou.

vným

i

My melodií více nedbáme, rythmy se nám scvrkly skoro na dva extremní. Ba my bychom už brzy hudby ani nepotebovali a dostail by nám jako pruským plukm buben apíšfala! Tanec náš stal se bezdušn mechanickým a proto stali se také naši hudební skladatelé pouhými mechaniky. emeslník pracuje ale podle svých kunt pro bychom se nepiznali, jací jsme kunti!

—

Tuze málo

je lidí,

kteí dovedou kreslif matematické

co nepítel hradby stéká, nebo jako Goethe z celé francouzské revoluce a následujících boj nevdí nic, než že je ponechává dosti klidn pracovat a že jim je nepíjemná. Musy odmlují se mezi teskem je již boj jakýkoli. Umlec trpí dobou, nebo zbraní, je jí nesen do výše. Celé ecké umní je obrazem celého eckého národa, Voltaire je ptákem boulivákem pípravné doby, Heine je representantem národa z metafyzických utopií zase k pirozenosti se vracejícího, atd. Tuze pkný je výrok, že je jen jedno umní vbec, žádné figury

mezi tím,

a

256

pouze národní umní, avšak vzdor pknosti své je nepravdivý umlec je plodem své doby, tím více svého národa. Vru že není vinen u nás „nedostatek talent," ..nedostatek produktivnosti" a jak jinak ty laciné fráse ješt znjí, že je nyní mrtvo na p. v literatue, A nedostatek nové dobré tanení hudby plyne z tchže pramen. Schubert ekl kdysi „Hudba neáda dlí u národa stíženého porobou, nedostatkem, bídou a hanbou". Mnohý by mohl arci íci, že v dob nejvtší stíženosti rodily se ale: do roku u nás alespo arokrásné národní melodie )84H byla poroba tak úplná, že jsme nemli ani žádných duševních snah vbec, že jsme žili život zvíecí, a ptáe, sedíc na vtvi, háno sluncem nebo trápeno láskou, také hvízdá melodie. Dlí-li hudba u národa stíženého „neáda", nedlí pi boji už vbec. A my jsme práv v boji. Boj za politickou existenci vzrušuje nás zcela, jen mechanicky odbýváme vše ostatní. Vše, a proto také tanec a hudební skladby jeho. Jako má každé jaro nové ptactvo své, má také každá doba .své tance a své tanení skladby. Když se stal nkterý proud v lidstvu všeobecným, kosmopolitickým, stal se kosmopolitickým také tanení výkvt jeho. Na p. menuetta. Ta povstala za Ludvíka XIV., kdy král ten leskem svého dvora kavalíry nutil k zapomenutí, že zniil slávu feudálnosti, a kdy kavalíi ti myslili jen na požitek a lásku, pi všem i pi tanci, a pi tomto kavalírskými „tracer svými hnáty po parketácli kreslili runy lásky dle skladeb sladkého Lullyho. des chiííres amour" Nastalo v svt opiení se po Francouzích, ve všem, tedy také v tanci. Menuetta sob dobyla svta, Haydn uinil ji nmeckou (znám je píležitostný „ochsenmenuett" a jiné). Boccherini italskou, ano nastala až menuettní zimnice, hodiny na vžích, jako by moderní sochy Memnonovy, ale

:

:

—

—

i

—

257

„toužnou flétnovou menuettou". vítaly východ slunce Menuetta nezstala jediným tancem kosmopolitickým, pišel valík, polka atd Valík je pro nás zajímavý zjev. když lito zaali se emancipovat Zakoenil se u z opiení po Francouzích, když také duševn zaali se pohybovat krokem rychlejším. Velký Korsikán ale pišel v tžkých botách svých a valíkové texty vzdychaly resignovan: „'s ist mir alles eins" nebo „ach du lieber Augustin". Nastal pak politický spánek a nmecký „Michl" upadl pímo v mánii valíkovou, aby pece nco dlal. Ano, ve Vídni byli tak naivní, že sob složili i „Austerlitzwalzer" Estetik O. Unngewitter podal velmi pknou fysiologii a historii toho valíku.

Nmc,

!

K vli

pikantnosti

sdlíme

krátce,

co o

tom všem

M. Oettinger ve svém románu

„Král Jerome Napoleon a jeho dvr." Pi tom je každému volno sob pomyslet, že konen všechno obrazné porovnání pokulhává. Oettinger píše: napsal

C.

„Tanec je v našich oích „politika nohou", dle Heinovy blasímie docela „modlitba nohou". Nic není nestálejšího než tanec a politika. Každá nová doba má svou politiku a každá nová politika nové tance. Tyto jsou obraznými vysvtlivkami k oné a zase naopak.

Za Richelieua a Mazarina tanila celá Francie sarabandu, za samostatného pak Ludvíka XÍV. menuettu. Za Ludvíka XV., kdy panovaly ženy, opanoval kotillon, po esku „spodnika". Na poátku francouzské revoluce zaala quadrille. rythmický to výraz oné doby: král a ti stavové byli quadrigou, tverospeží rozdlené moci státní. Když z konventu vyšla rovnoprávná madame la Sainte Guillotine, tanil zimnin rozechvný, krví opojený lid karmagnolu.

258

Pozdji, když Napoleon anarchii zašlápnul, opanovala contre-revoluce a skoro zárove s ní contredanse se svými „chaines anglaises" a „grandes promenades" uzavení kontinentu naproti Anglii a promenáda ze Španl až k Moskv! Po úpadku Napoleonov musili Francouzi tanit dle nmecké sousedské, jak ji spojenci zahráli. Za vídeského kongresu rozšíil nmecký valík vládu svou od Dunaje až na Sekvanu, a Francie, vzdor diplomatickému tanenímu mistru Talleyrandovi. ztratila svou politickou samostatnost i souverenitu národních svých tanc. V restauraci koketovala Francie s cizinou, pijala anglaisu a niazur. Když Karel X. ordonance Polignacovy jako blesky sršeti nechával, vyhnal lid ve tech dnech .) dynastie v kalupu. Za osmnáctiletého justemilieu panování „obanského krále" Ludvíka Filipa držela se Francie uprosted mezi bonapartistickýni contredansem a orleanistickým kvapíkem z prvnjšího se vyvinul ctihodný kankán. Tanec byl shnilý a politika byla shnilá, z té hniloby vyskoila komunistická polka, pevná, Imavooká, hndá cikánka eských les, a brzy po ní pišla socialistická revoluce únorová, rok 184s.

—

—

;

Nové císaství našlo svj výraz v Quadrille a

— a Evropa

nov

citována do Francie

„ii la

Cour

la

Cour".

—

"

III.

Málo kdy petrvají kulturní,

jistou

dobu.

skladby

Ambros

—

je

hudební

jistý

pirovnává k

stupe

ron

odumírajícím kvtinám z vtší ásti má pravdu. Myslím ale, že hudební skladba mže mít jako kterákoli skladba jiná také vcný, krásný a umlecký obsah, tedy také trvání. Mozartova menuetta zstane pro vždy krásna.

259

Zcela

podobn mohl by se Ainbrosv výrok vztahovat opt zcela tak mohli bychom se

na národní písn, a

ohrazovat proti nmu. Vtšina našich národních písní na p. povstala zárove s tím oním národním tancem tanec už teba dávno jest zapomenut, hudební skladba jeho: píse, melodie posud nás unáší. Posud pochodí jen ten polkový skladatel u nás, jehož melodiemi prohlídá ráz národní. Kvty mohou zimn opršet, s jara vyrazí ke zcela zas podobné kvty. Ke, ráz, zstane. Opovrhovat tanení hudbou, už co takou o sob, stalo se módou. Což pak tím popírám vznešenou krásu Bethovenova „Fidelia", když s rozkoši naslouchám lichotivým,

a líbezným valíkovým zvukm Straussova „An der schoenen, blauen Donau" ? My eši po svých kostelních mli jsme „národních" skladatel tuze málo. Nejmén ale v posledních decenniích v hudb tanení. Nkteí, od Labického karlovarských qnodlibet poínaje až po Hellerovu „Besedu" (poslední Mohykán !), obmezili se na reprodukci národních nezmnných motiv, arci že šfastn. Nkolik jiných s pomrným štstím zkusilo sob razit cestu svou zvláštní, jako Procházka, Svoboda, Konizák scházela ale geniální jiskí). Ješt starší, ti všichni Štikové, Pixisové, erní, Voíškové (Worzischek), Jirovcové (Gyrowetz) atd. nemli pranieho eského ani svého, byli garniturou kolem tehdejších skladatel vídeských, jejich jména byla ihned zapomenuta, jakmile se objevila jména Strauss a Lanner. Oba tito landlerští a valíkoví dioskurové psobili a plodili zárove, Lanner zstavil 207 skladeb, Strauss 24U. Lanner je nepomrn cituplnjší než Strauss, tento byl ale podnikavjší, vyšel sob t;iké do svta a peníze a vtší sláva byly jeho. Motto Straussovo bylo: Vesele

nžným

—

260

v dobách

nejsmutnjších a ráz jeho odpovídal zcela napsal na jeden valík svj: „Das leben ein tanz." Straussova oblíbenost pišla a vzrostla jako nyní Offenbachova oba našli dobu unavenou reflexí, olDa dovedli vykouzlit úsmv a veselost, oba inili nejširší koncesse obecenstvu a choutkám jeho, a oba byli i

!

titulu, jejž byl

:

geniální.

Straussova doba byla zárove dobou Nestroyových bujných a veselých fraškových plagiát, italiánsk opery Baeuerlova vší hloubce šastn se vys Tendolinim, hýbajícího „Thealerzeitungu", Saphirova opatrn židovského vtipu. Tehdejší dobu líí nám souasníci as následovn: Písemnictví bylo fádní a mizerné, asopisectvo lichotilo jen špatným vlastnostem obecenstva, spolenost se sžírala v bureaukracii a v sobeckém individualismu, ve vyšších kruzích byl špatný rozmar, promrzelost, chorobnost mysli i srdce, v nižších nevzdlanost, servilnost a touha jen po dobrém život; mnozí již cítili pouta svá, avšak absolutism byl v plném rozkvtu, jiní cítili již blížící se dobu volnosti, úph ale v pocitu slabosti Té spolenosti vídeské byly uspávající, opíjející zvuky Straussovy pravým spasením, dadoucím veselé zapomenutí. Vídeská „veselost" stávala se sybaritským opilstvím, pi Straussových houslích mohla snít bez myšlenek, „život sen". mohla se potácet v požitku Straussv valík nazývají synem Webrova. Nuž tedy proslulým synem slavného otce. A rychle proslulým Nazývali Straussa „Orfeem vídeským" jako Rossiniho „labuti pesarskou". Všechna možná jmtna lichotivá mu dávali, byl jim „pfeiferkoenigeni" starých „roi de violons" Francouzv, „king of music" Anglian. Pirovnávali ho k Ludvíku XIV., mohoucího íci: -la valše c'est moi", ano pirovnávali Straussa k Na.

—

Nmc,

—

261

poleonu: tento prý svt preválil, onen jej pevalil („weltumwaelzer" „wollumwalzer"). A kdo nepipadl na srovnání vtipné, nazval Slraussa alespo aby to jen lip i jinak znlo po latinsku „struthiocamelum",

—

—

—

:

,cursoreni maximum" a t. p. To není všechno nic ale to je nco, že když Strauss umel, celá celá Víde súastnila se truchlíc pi jeho pohbu, tatáž Víde, která ani o tom nezvdla, když Beethoven skonal Pohebnímu prvodu valíkového hudce otevel se velký portál svatého Štpána, mrtvolu Mozartovu hodili Vídeáci do obecní šachty

—

—

!

— — —

chudých O Offenbachu!

Písn oddlit se dá hudba od hudby skoro jen v theorii, ne v praxi. Opakujem-li po hudebnících výrok, že „hudba je moem", je tanení hudba jeho nejlehí vlnkou, skoným hebínkem, vesele se tpytící pnou. Nemžem ale sob myslit ten tpyt a skok naprosto odlouený od sousedního dojmu vln mohutn vzedmutých ani by malá vlnka nemla pro nás pojmu lehkosti a veselosti, kdyby vedle ní nebyl zas dojem opravdové té mohutnosti. Proto také to splítání a promíchávání se: na kostelní krucht zahrál si už tak asto tanení rythmus jako na veletoku hudby dramatické. Poukazujem k tomu, co jsme ekli o rozdílném druhu modliteb" už v prvním láneku.

ím

samostatn

i i

by

se

každý druh dle

smru

svého

vyvinoval, tím pknjší by byl z nho kišfál, tím slavnjší pak zase pípadné spojení druh všech. Nejsme pro to, aby na krucht kostelní zpíval se valík, také

262

aby v tanení síni církevní chorál napomínal nás k licomrné cudnosti. Ba i dramatická hudba, pokud líí pouhý dj, pokud nepedvádí ani modlitbu ani spolenou veselost, necht si jde cestou zcela svou. Ale theoretikové a praktikové nebyli téhož náhledu již od a nejsou posud. Ba nejsou ani v hudb církevní, nevšímají sob pi skladbách kostelních, že v nich ovšem má býti árie, ale ne „italská" (operní), rythmus, ale ne polkový. A v dobách dívjších provádla tanení hudba hned vedle kostelních varhan ješt divnjší skoky ale ne pro to,

vk

než nyní.

Slovutný svého asu theoretik Mattheson, od nhož pochází klasický výrok: „Litanie jsou modlitby en rondeau, ale rondeau naopak není litaniemi", chtl co nejrozhodnji, aby veselé tanení rythmy byly uvádny do kostel. Že to jde velmi pkn, dokazoval tím, že z jednoho chorálu uinil menuettu, z druhého gavottii, z tetího sarabandu a bourrée, za to ale zas z anglaisy chorál. Podobn sob poínal plodný Telemann, který, jak se chlubí, schváln k tomu cíli studoval hanáckou a polskou hudbu národní" a rythmy její uvádl „v celé jich barbarské kráse'. Nyní se neberou pímo skladby tanení, nýbrž skladby operní, jež co do rythmu jsou ale už také dávno, zvláš znovu od Rossiniho, taneními. Ale pomstilo se to na Rossinim: že vše a vše vyjadoval rythmem tanením, když jednou chtl být pec jiným a odvážil se na kostelní „Stahat mater", ihned vydal nkdo dle skladby té „stabat-mater-quadrille". V opee panují rythmy tanení dávno. Již z dob „duchovních zpvoher". K rozhodnému vítzství jim pomohl ale svého asu teprve kardinál Mazarin. Opery byly tehdy hlavní dvorskou zábavou a Mazarin naídil skladateli Lullymu, aby pstoval výhradn árie tanení. Od ,.

—

k

26^^

té

doby podailo

se jen Gluckovi,

aby v Paíži provedl

ml

njakou operu bez leehlavých taneních rythm;

„bh

tance", tak dotíral na G lucka, že nepolérovaný ten velikán konen vyhrkl: „Jste-li pánbíkem tance, tedy tante nkde ke všem v Olympu, v mé opere ale ne!" s

tím tulie boje. Baletní mistr Vestris,

ertm

Reakce Gluckem spsobená nebyla dlouhá ani

Po velkých syto

velká.

napoleonovských, když lidstvo bylo krvi a chestu branného, nastala touha po tanci, bojích

veselí a zase tanci. Doba vojevdc pestala, nastala doba diplomat a Rossini byl pravým hudebním diplomatem.

„Hluboký

bol, srdcervoucí

smutek, rozkypující se pomstu,

vše dovedl vyjádit rythmem tanením, i ortel smrti pronášel '^/_^ taktem valíku. Auber, Halevy, Herold, Balte a ostatní hudli toutéž notou a celá Evropa, celý svt rozplýval a rozplývá se v jich

nejzuivjší

zoufalství",

rythmech.

Když jsou lidé pro zábavu pohrojako v divadle, chtjí veselí. Je tomu snad u našeho obecenstva jinak? Líbí se snad obrovsky vznešené finále druhého aktu z „Dalibora", jemuž v celé dramatické literatue není žádné íinale rovno ? Líbí se snad smycové preludium druhého aktu „Lejly" ? Gi díví Líbí konen, ale ne tak tercetto v „Hraniborech" ? zvlášt. Co se zvlášt líbí z eských operních skladeb, Je to pirozeno.

mad,

je

na p. „V studni" sbor „Janku

—

Janku

— Janku",

z

nhož

z

nhož

by byla krásná polka, nebo tamtéž sólo „To-o-o-o bude švanda", by byla perozkošná sousedská, z

nebo Smetanv sbor „Pro bychom nhož by byl rozhodný kvapík,

se

netšili",

264

nebo 2/^ sbor ped mohutným „Udeila naše hodina" („Braniboi"), jenž by se zvláš hodil na poátek šesté toury pi kadrille. Skladby ty jsou ovšem zcela na svém míst, práv tam jsou charakteristické. Avšak obecenstvu líbí se nejen proto, nýbrž hlavn že jdou „do noh". Obecenstvo zpívá my nejradj to, co se tanit mže, je rádo veselo všichni jsme obecenstvo.

pkn

—

Bálové titrky. 1S74 a 1475.

I.

Rukavice. Šestkrát prasknul knoflíek, pl hodiny uplynulo nejpodivnjšími uskoky, vesms smujícími na dopnutí,

konen

rukavika ..jako by ulita". Totiž, je ruce živému oblieji v sádrové masce, jako prsoum v železné šnrovace, jako nohoum odsouzence v devných kládách, zkrátka slavnostn, bálov. Tak, a ted mže sleinka dol do íiakru. sedí

v ní jako

—

:

ml

„Blázni!" bruí za nimi tatínek, jenž dnešních bálových píprav zrovna už tak dost. Dívá se na svou mohutnou, nepokrytou dla, obrací ruku, snaží se narovnat prsty, pak bruí zas: „To je ta moje pirozená rukavice pede stokrát milejší, kže se podá! Rukavikái jsou ješt piplalové! Arci," pokrauje, „copak chce lovk za 1 zl. 20 kr. Kousek kozliny nebo jehniny, kus koky nebo psa. nanejvýš njaký cviklík z nmecké myši!" Ted se tatínek mimovoin usmál, vzpomnl si, jak vypadala dcerušina ruka v té malé rukavice pede jen tak komicky, tak totiž. „Vyhraju-li ze saské," dodává, „koupím jí na „kupecký" bál rukavice celé z nmeckých myší!"

mn

pkn

—

!

nžn

—

Neruda, Sebrané spisy VII.

10

266 Je to lesku

na žofínském

sále!

Také není

divu, skví

pes dva tisíce jen bílých glaceovaných rukaviek! My moudré bílé plemeno kavkazské musíme mít ovšem rukavice bílé, kdybychom byli mouenínského nebo jiného plemene „se zachmueným rozumem", mli bychom jiné. Také proto musíme mít rukavice bílé, že „bílá ruka se tu

znamená

duši beze skvrny" a bez rukaviek že by to neznamenalo. Dva tisíce bílých, nevinností se lesknoucích rukaviek! Jen gardedámy, sedící pod galeriemi, mají rukavice staré, vyprané. Zcela v poádku „Lesklost kže trvá u lovka jen do prostedních let, pak lovk flekovatí!" Když byl pírodozpytec Charles Bell vyzván, aby za bO.OOO zlatých! njak z pírody velkou sumu penz oslavil „moc, moudrost a dobrotivost boží", napsal pojednání o lidské ruce. Dokázal, že ruka je nejvtším divem svta. My ten div strkáme do pouzdra. Ostatn je pouzdro to vynálezem prastarým. Už Homér vypravuje, že Laertes pracoval v zahrad vždy v rukavikách, aby se ped trním chránil. A naplnný bálový sál je pec také zahrada, plná rží, plná trní, a ono je v bále nepisvdí každá smírné opatrnosti zapotebí, v tom dáma. Pijde taneník. Sklopí hlavu, jako by k boji vyzýval. Dáma mu vrhne ob rukaviky své do rukou, jak na znamení, že duel pijímá. Bojovný rej zane pak dlouho to mže trvat a nebohý slabý muž je elektrickým proudem pekonán. Vzdává se, tiskne na znamení lehýnce dámskou ruku. Ale stisknul ji v rukavice. Rukavika ovšem to sdlí hned ruce, nervy runí ovšem zanou pekelný rámus a telegrafují to hned srdci, ale srdce ekne „ne", ruka se v rukavice ani nepohne a Inneník nesmí být ani uražen, vždyt snad to ani neZa to když srdce dovolí cítila ruka v pouzde svém.

nkdy

se

—

—

mn

—

2G7

protillak je zpod rukaviky tím silnjší. Palný žár malé ruky jako by vypravoval: „Tak daleko od srdce a pec ješt tolik žáru pro Tebe!" Ostatn, kdyby nemla dámská rukavika bálová pražádnou jinou zásluhu, než že taneník musí se také do rukaviek obout, už to by byla zásluha velká. Nevím, cestoval-li už každý tená po ín, ale ínské cestovní pasy alespo zná snad každý. Popisu osoby v nich není, úedník nate cestovateli jen pravou ruku olejem, otiskne ji na mkounký, navlhlý papír pasportu a už je mýlka nemožná. Podívejme se na tanenici v bálech, kam rukavika ješt nepronikla! Taní-li piln, je do rána bílý její živtek samá mužská dla. Jako je pas neposedného

Jemný

cestovatele

samá stampigiie a samé z jiných píin dobe,

viso.

že je rukavika na Po ertech chytí a vzdlaní jsou ted mužští, neslušní jsou odjaktživa. Každý prst na ruce pivedli v spojení s nkterou planetou. Aby tak nkterý spustil:

Ale je

i

ruce.

„Sleinko, já si Vás vezmu, zde na Vaší ruce ta ára od Venuše (palce) dol znamená štstí v manželství!" nebo „Ajaj, koukejme se, co je tu rýh pod Merkurem (malíkem)! Vy byste se jist už ráda vdala !^ Nebo aby se pi tverylce docela rozpedl rozhovor, jak nám jej již pan Shakespeare v jedné historii své vrn vylíil:

—

OLhello: Jak

D

e s

de

Podej mi svou ruku. jest tvá ruka

mkká

mona ni

vku

Othello: To

:

Nepoznalaf ješt ani starosti. plodnosl

horká a plná

znamená a štdré srdce;

——————

18-

26S

Štdrá se

to

ruka! jindy pijímaly

ruce od srdcí,

jen ruce dávají

Ruka

v

se,

nynjších dnech žádná srdce.

—

skoro tak výmluvriíi jako ústa. Ruka tlunaše myšlénky, „prosí, porouí, hrozí" Ruka vykonává vše, co jí srdce a hlava porouí, díváme-h se na ruku, jako bychom hledli na rejdišt všech dobrých zlých duch v lovku. Proto také rozeznáváme mnoho druhu ruk a sice: „elementární, lopatovou, umleckou, prospšnou, filosofickou, fysickou a smíšenou" nebo: „elementární, podnikavou, cituplnou a du-

moí

je

všechny

i

;

ševní"

:

nebo: „nevyvinutou (ili dtskou, tlustou s krátkými prsty), širokou, úzkou a ušlechtilou". Tuto ušlechtilou ruku má vysoká aristokracie, diplomacie a salonní dámy, ano jeden filosof zmohl se již na ni, Aristoteles, jak i

se povídá.

Ruka je zrádkyn, do bálové rukaviky s ní V rukavice je ruka jako ruka, všechny mají

„cha-

rakter bezcharakternosli".

n.

Tanení poádky.

Ženská musí být poádná

A

—

zákon první!

hned u vchodu do bálového sálu tanení „poádek" do ruky, aby vdla co, kdy a s kým. Musilo-li zvyknout poádku pi reji svém to zlaté slunéko na nebi, pro by se mu nepodrobilo sebe ržovjší dvátko na zemi! Pedn už se netaní jen polka proto se

jí

vtiskne

269

jak se kdy kapelníku líbí, nýbrž také tasáky, polkamazury, mazury, besedy, tverylky, a t. d., a lovk musí pec vdt, co kdy. Za a valík a sousedská,

máme

druhé už si nevyprošuje taneník tanenici hned „na první a na poslední taneek, a na všechny, co jsou mezi tím'^', také nejde zas jiná tanenice mezi jedním kouskem nemohla by si tanenice ani z ruky do ruky. Za tetí víc pamatovat všechny pihlašující se kandidáty a kdo z nich se pihlásil v as, nebo jsme-li „my dvata" pkný a máme-li jen trochu penz, tlaí se ti mužští strašn k nám. A protož je za tvrté velmi dobré, že hned u vchodu stojí páni výborové v amarách a ruka-

seznamy dnešních tanc ili „poto naezané tužky. Oasy se mní. Takhle v letech tyicátých stávali také ern odní mladíci u vchodu do eských bál Ale místo balletn nuceného úsmvu sídlil jim na tvái úsmv srdený, ped erbem nebo ped penzi ani je nenapadlo, aby šij sklonili až k zemi, a místo pouhých lístk rozdávali celé drobné, v glaceovaném papíru zavázané knížeky. „Pomnnky nazývaly se knížeky ty tenkrát a byly plny básniek na naše „vlastenky" jsme mli totiž ješt vlastenky. Teba dvacet mladých veršovc pisplo po dvanáctiádkových básnikách. Jeden

vikách

ádky"

a podávají ty

a

pánm mimo

—

nazval vlastenky „Vlastami, které vítzí bez zbroje a paupti ge a kruný", druhý je ubezpeil, že „rže tetí byl samá krásná, krásngšj wšak w rozkwétánj ' perla, hvzda, purpur a lilje, tvrtý slyšel z eského jich lilaholu „pní slavíkovo", pátý byl pesvden, že srdce eské panny je „oltá, kolem nho andlé," a t. d. Dvata básn ty hned si tla a když šel veršovec hrdým krokem kolem, šeptaly si: , Básník!", když s nimi tanil, vzdvihala se dobré manúnce pýchou adra, a pi veei

w

,

270

pl

noci fuknul si pan otec a ten otec byl

básníkem, že až skleas desíti spoleeských po Praze a jmenoval se v jedné „Žižka", v druhé „Prokop", v desáté „Horymír". Bhem let vlastenky povadly, nadšeuí ochladlo O

nice ností

inely

—

s

lenem

——

Ted máme tanení poádky. S poátku byly jednoduchý: prostý glaceovaný lístek, pro pány i dámy stejný. Pak se také jich zmocnila chu po „nem zvláštním" a formy jich jsou již velmi rzný, nkdy zcela pkný. List

lipový

— rže

rozvitá

—

medaillon

—

— vjíek,

—

na jehož žebérkách jsou napsány tance náramek knížka, do níž se zapisují dluhy a knihovní závazky sleny tanenice torbika, do níž uložen osud as šestnácti

lidí

—

—

bonbonierka,

z

níž

rozdává

dáma

svým ctitelm sladké plhodinky, a všechny titrky

ty

slonovinou, aksamitem, etízky, že až mílo. Nkteré ty hraky jsou, byt i ne zrovna dmyslný, pec ješt dobe vybrány, avšak, co se má íci, když tanení poádek (na p. na plesu „nmeckých student" v Praze) má podobu nože, jiný podobu deštníku, a t. d. To snad dle pravidla, že „ženský poádek" musí doma i jinde vždycky vypadat trochu „strojený" ? V dob „autonomie", „dlení práce", „spolkového ruchu" nestaí víc „eský ples" nebo „národní beseda", máme také ples „polních hospodá", „kupc", „Sokol", „medik", „právník", „sladovnických", „svorných cihlá" a ješt njaké sto jiných. Tu pak ovšem nkdy chce se tanením poádkem vyznait také ráz tanícího mužstva. Pro ne, když se to dje vtipn! Prváník mže vždy podat liktorské „fasces" na znamení písného i'ádu, nebo „zákonníek, platný pro tuto noc". Medik vždy napsat:

lesknou se zlatými cetkami,

—

—

mže

271

Recipe:

Gam

grano amoris.

1.

Polkám.

2.

QuadriHarum doses duas. Strašákm. Unc. quindecim.

3.

Et celera. Misce exacUssime. fiat pul vis. Divide in 16 doses aequales. D. S. Má se brát od 8. hod. z veera do 5. hod. z

rána.

—

Ale když na plese „hospodáském" znázoruje tanení poádek — pluh! Na pes rok snad snop, ne? Nebo prý výtené .spojení tance s polním hospodá-stvím

—

humno

na vyšlapání obilí?

Tot by

se

pro ples

mohlo „vtipn"

kominíkv

radit dál:

komín,

:

hezky starý,

obrostlý

beEanem pro pro pro pro pro

ples

krejv:

ples

cihlika;

ples

uzená: šunka; kupc beka soli

ples

truhlá:

ples

klempí

:

rakev; :

sedací láze.

pan „výbor" mohl by se hrd sehnout ke své tanenici a pošeptat jí: „Ta myšlénka je ode mne!" O, dobrá myšlénka je dar zrovna z nebes!

A

III.

F

r

i

z u r i.

Kdyby vešlo tisíc dam do bálového sálu, u vchodu mají oblieje všech duševní výraz naprosto stejný, totiž žádný. Rty jsou nehybn seveny, oko chladné, tvá bez pohnutí, iiladké elo vtlený výraz dlouhé chvíle. Umlý

272

ásten má ásten je to

tom být chladná pýcha zástrka strachu. Vtšinou píprava na vše, co pijít mže, a je to dobré i zlé, bílá blána, na niž teprv napíše dnešní zábava zvláštní charakter svj. Ale nejvtší uniformnost v tom ohledu spsobuje frizura". Na tom záleží pramálo, sluší-li nebo , moderní nesluší- li, móda se po tom neptá. Rozumí se samo sebou, že njaká frizura musí být. „Ghcem-li mít myšlenky v hlav v poádku, chcem také mít v poádku vlasy na hlav" a o tom nebude pec nikdo pochybovat, že myšlenky i v hlav nejkrásnjší tanenice jsou v poádku co nejlepším. Jen že jsou, nebo mají být vlasy kolem hlavy jako rámec kolem obrazu, stylisovány podle tvaru hlavy a oblieje. Ale vypadá to v bálech jako v umleckých výstavách na obraze úsmvná broskev nebo prsvitný hrozen plný pelu a vdechnuté mlhy, a kolem tžký rámec, k udušení. Bál je slavnost, frizura musí být slavnostní, tu pedpisuje móda. Ješt mód nenapadlo, aby se starala, slušíli kroj botky, stih šat, forma klobouku, nebude se také ptát, sluší-li frizura. Nynjší moderní frizura je tak zvaná „vyzývavá" ili „vysoká". Také ji nazývají „dvorskou", „krámskou". Vše se vrcholí do temene a na temeni sedí koš cop nebo ovinutých kadeí ped koš se posadí nkdy kvtinový diadém. Kolem ela a spánk nechají se po pípad vybhnout nebo zakroužit krátce pistižené vlásky; to se dje, jsou-li žilky zde píliš viditeln nashromáždny, neboC „etné žíly kolem ela a oí znamenají neštstí výraz, ovšem.

„královny".

v

—

:

;

v manželství" a znamenat cos podobného ped svatbou, to nejde. Ostatn není frizura ta slavnostní píliš drahá,

a

nepibee-li

obstará

esání,

se

za

eený dva

diadém.

zlaté

Frizér

pjí cop

za dva zlaté nebo kadeí a

k

273

mžeš

se zamilovat do kadeí sleny A. a chci íci, pemýšlel, nejsou-li kadee není-li slena B. zrovna tak krásna. Vysokou frizuru milují prý dámy živé a sanguinické, znamená, že nositelka „by rychle a ráda nasbírala zkušeností". Na konci vku nosily vznešené mladé Neapolitánky tVizuru na tí. celý loket vysokou, je vidt, že míra touhy po „zkušenostech" je u našich sleinek pece ješt skrovnjší. Frizary ty zaly u evropských dam teprv v druhé polovici l:\ vku u nkterých divoch byly o tisíciletí dív. Pak mizely, zas se objevily, zas mizely. Ped \'elkou revolucí francouzskou byly nejzvláštnjší. Jmenují se nám ješt pyšná jich jména „á la Daunienne, a la Gleopatre, rCuridice, Bonne au Fichu, Bonnet a THedouble Barrire". risson" a „chien Couchant orné

Dnes

je to. zítra

—

mžeš

1

—

une

Nkteré

nich jsou tak zvláštní, že jich ani ,,Fliegende blaetter" svými frizurami „á la Heuschober", nebo „á la Dragonerpferd" posud nepekonaly. Pi staré frizue z

„aux Tuileries" na p. mla dáma celý koráb se sedmi nataženými plachtami na hlav. Z tch dávnjších odpovídá moderní bálové frizue nynjší nejspíš ješt ta „TEuridice". Teba ale podotknout, že nynjší pec je, posud alespo, prostší. Vysoké postav, oblému elu a pyšnému profdu sluší. Ale když je „vyzývavá" frizura na malé dámice, je pak postavika samá hlava a jako by poád mla figurka pepadnout na zad. Kolona dam vypadá jako kolona nešastnic, kterým se vlasy vzhru ježí nad njakým bezprávím, které se jim zde dje. A každá jednotlivá hlava ženská je vži tou satyrou na ty mužské kolem, kteí „se už ženit mohou". Nebof u tch oby-

ejn

je již dávno vykonán bohem pedepsaný kolobh myšlenek a vlas. „Málo pinesem s sebou na svt vlas,

274

tak jako pojm. Pak pibývá hlav myšlenek a vlas zárove. Až konen, když už myšlenkám ochrany

práv

neteba, když pijde doba, že myšlenky jsou usazeny, jasný

a

isly,

nepotebné

již

spadající, nevracející se s jarem."

vlasy

oprrhají

—

lisly

Úctyhodný pohled, nebo

na

Esau, když Sokrates Co Esau, Vlas je zvláštní vc. Mikroskop nás uí, že je to nkolik rourek v sob a uvnit duše jako v brku. Luba nás uí, že se skládá z proteinu, tuk, barviva, železilého kysliníku, v ervených že je mnoho síry a v erných mnoho uhlíku. Ale co je do hloupého mikroskopu a do niniravé luby, eknte, že „vlas vzí cibulkou svou hluboko pod kží" a poeta vám ekne: „ano, ale koncem pleš je duchaplnost.

do všehomíru."

vlaje

Co pak

je lo plátno, vlasy jsou

vc pece

jen

pkná.

iní hezí, nehezkosl stává se jimi pikantní. Dobe máte, milé dámy, že si je pstujete, zvláš tedy pro bál. Když se knz [)Osvcuje olejem, aby obsloužil boha lásky, pro vy ne pomádou. Když váleník si upraví válen vous, pro bálenice byste si neuprajak hloupá je má vily bálen vlas! Prosil bych jen prosil bych všemohoucí mód bezmocná prosba

Krásu

zvyšují, hezkost

—

vi

!

—

Pkn

oblá lebka nech jen o trochu slohu. ozdobí se frizurou eckou, pec vždy nejkrásnjší ve svt. Naivní obliejek nech vykukuje z kadeí jako šotek Jenom zas nevolte pro b á 1 zcela tu z kee ržového. jednoduchou, hlav ovšem jedin pirozen odpovídající Ty, které na íVizuru, jakou dal Rafael své Madonn plesech vypadají zcela prostouky, nevinny, prajednoduchy jako Rafaelova Madonna, ty jsou z druhu „neale ne! nebudu viátek nejnebezpenjších", ty také ty propadnou svému osudu, budou je' pomlouvat, mít svatbu a tu je lidé pomluví beztoho dost. Já pak ale

pece

!

——

—

275

mn

ml

vskutku, jako bych tak jak tak ano, zdá se Uchopil jsem dámy za vlasy! Je prosit za odpuštní.

mn

omluvou, že jsem

svou

:

to

uinil

jemn,

totiž s

jemností

medvdí ?

ješt dobrou radu vám, mužští soutrpitelé. na pozoru! Za jediný vlásek svj pitáhne vás dívka k sob, spoutá vás a kdybyste byli samý Simson. A takových viásk m;i dívka na své hlav 100.000, nepoítaje ani tch falešných Jen

Mjte

se

IV

Vjíe. Nic píjemnjšího není lze sob v bálovém sále s vjíem v ruce a myslet než hezounké, živé u rozprav s veselým hochem. Bez vjíe nevdla by chudinka kam s rukama, s vjíem je svží a graciosní pi každém svém pohybu jako koka. A tch pohyb je tolik! Co je významu vtom, když dvátko rychle, jako by v zlosti, vjí rozeste, nebo když jej pomalu, jako by tázav i v rozpacích, zavírá, když se mezi rozpravou sniv na jeho okrasy zadívá, když se krajem jeho dotkne ?", když bílých svých ader a zazlobí se: „Cože, já chladí jím sebe a z velké milosti také taneníka, když zaveným vjíem zahrozí, když si jím opírá tvá nebo bradu, když jím kryje bílé zoubky, aby nevypukla v „neslušn" hlasitý smích, když si jím zakryje oi, aby vidla lip, když si kryje ústka a náhlým zíváním naskakující bílé puntíky dole na nosíku, atd., atd.! Jenom žárlivým nešastníkem nesmí lovk pi tom pohledu být! Jakž by nebyl vjí zavládl v síni bálové, vždyE zavládl již všude! Tžký kožený sprovázi dánui na cestách

dve

—

—

27fi

jako kufry, škatule, chladí

ped dotrnými tvá; nebo

zraky.

ji

asto

v jí

horkém vagónu a chrání slouží,

aby

—

„si

zakryla

vjí má

hezejší tvánost". Lehký zelený a kulatý sprovází zas dámu s jara na procházkách a slouží jí zárove co stínidio. Ješt lehí slamný, palmový nebo papírový vezme se na krátký skok do domácí zahrady. A bez dstojného ebenového nebo cedrového vjíe nejde žádná slušná panika na návštvu v kruh svých pítelky, a když se tu jazýky rozejdou pes osudy a povahy bližních, tu zaharaší a zaklepou vjíe truchlý pohební marš. Odkud k nám vjíe pišly? Ze svLa bližší adresa neznáma. Divoši na ostrovech je také již mají, z listí a z peí. K nám pišly z Yancie, do Francie snad ze Španl, kde vjí náleží k pedepsaným dvorskou etiketou. Jsou zem, kde je nosí ženské i mužští, z poteby. Takž v Japanu, ín, Východní Indii, tam pak ovšem jsou vjíe nejchudší a nejprostší až do nejnádhernjších, dle majetku a dle dosahu kultury. Na svtové výstav vídeské vidli jsme vjíe z jediného palmového listu, velmi laciné, velmi také tedy u nás, již z módy, hledané. Podobn také laciný jsou v Orientu vbec oblíbené vjíe z rýžové slámy krátké devné bidélko a na slamná vlajka, celek jako praporeek. Když vstupuješ v Egypt do sluncem rozpáleného vagónu, rozumí se samo sebou, že si koupíš od konduktora lakový praporeek za ti piastry. V ínském oddlení vidli jsme také vjíe z prostých devných tíštk, hezky velké, vypadající jako lopatky, jiné pak dražší z velkých ptaích per, ješt jiné a ješt dražší z lakovaných dev a hedbáví, a nejdražší pak celé z krásného filigránoveho stf-ibra. Takovéto stíbrné ílligránové vjíe jsou ovšem víc krásny než prakticky. Spozoroval jsem je také v oddlení indickém. její

—

pedmtm,

vjí

:

nm

277

egyptském, tureckém (zde ale s rukojetí jinou, ne stíbrnou), z evropských jen v oddlení portugalském. Nejkrásnjší jsou ale ínské, na nkterých z nich byl také v Evrop ped staletími známý, nyní nám zcela záhadný „email á jour". Totiž eniajlové plášt, prhledné neb neprhledné, jichž podklad je leptáním i snad rytbou odstrann a jež jen na kraji jsou zabrány do kovu. V Orientu jsou arci také lidé, kteí toho nemají chvála bohu zapotebí, aby se sami vjíem namáhali. vjí!" a Komandují jako Juliina kojná: „Pete Petr, když je íanem, zane pracovat dlouhým bidlem, na jehož konci je pernatý kruh, nebo když je Bombajcem, vezme rovnž dlouhé bidlo a toí vjíem uvázaným na jeho konci jako prapor na bidlech našich cech. Nejrozmanitjší jsou as ty vjíe bombajské a indické vbec. Vidli jsme na výstav ižké a velké vjíe ze zlatého brokátu, které složeny vypadaly jako velké, rozepýené košt, jiné z prostého lnu, vypadající zrovna zas tak, ješt jiný z antilopní nožky a kruhu pestrých per, zase jiný, kde pernatá kže celého ptáka natažena na lehký rám a hlava ptáka sloužila co rukojeC, atd. Zde byly z paviho peí, celé klobouky ženské jen také štucle z pávího peí, atd. Nejkrásnjší ostatn píležitost, ozdobit se „cizím peím", mly dámy v odddu brazilském. Vedle ještrek pes loket dlouhých, vedle vycpaných žab, velikých jako epice, vedle smrdutých kozí z armadil, aligátor a chestýš byly tu celé haldy erveno-erných, hndo-zlatých, zeleno-modrýcli pták, jakéž naše dámy na kloboucích nosí. Vyschlá oka, svázaná kídla, stlaené smutná podívaná na tu vesele pestrou pod bich nožky kumpanii! Jistý obchodník z Rio de Janeiro, Francouz, napodobení brazilské prodával zde kvtiny z per flóry coUiery z kolibích hlaviek a zlata, z brazilských

— mj

—

—

—

—

278

— není

brouk zlatohlávk a zlata, pak vjíe z peí sob nco elegantnjšího, pvabnjšího

myslet

lze

než tyto lesklým

vypouklé jako sluneníek, s z peí snhobílého nebo k nepopsání jemn ržového. Ach, co zde vzalo svornosti manželské za své, u tch brazilských vjí! Mnohý zamilovanjší manžel pec se odvážil pozeptat se, ale „na stovku my nehledíme," mínil Francouz z Rio de Janeiro. U nás rozkvétají vjíe teprv od njakého desítiletí. Byly ovšem již dív, ale nevšímáno si jich valn. Také nyní ješt nejsou pedmtem píliš luxuriosním. vjí za dvacet zlatých poád ješt budí obdiv. Ale již to zaíná, vídeské fabrikáty ženou cenu do výše. Mnohá již dáma, když vezme bohat zlatem a kaménky vykládanou rukoje svého vjíe, drží náhle v ruce celoroní existenci tak as pl tetího rakouského diurnisty. Ostatek je ješt samý papír, hedváb, devo, kousek slonoviny nebo želvoviny a špetka labutího peí. Vždy koná lacinjší vjí pvabné své služby pec. Již barva jeho je významná. Bílý znamená dobrý rozmar, ervený radost, žlutý odmítnutí, modrý vrnost, fialový neústupnost, osypaný zlatými penízky bohatství, stíbrnými spokojenost s málem, atd. Každý pohyb vjíem,

kruhové vjíe,

kolibrim uprosted,

—

zaveným,

odeveným,

polozaveným,

znamená

nco

uritého, jazyk vjíe je výmluvnjší než mluva kvtin. Pravice ukáže za§ 1. „ZískaFs mou lásku." veným vjíem k srdci. Dáma se dotkne za§ 2. -Kdy t spatím?" veným vjíem svého pravého oka.

—

—

§ 3.

O

Ale to takhle, budu uit

vedou

mn

i

bez paragraf

už nepizná dle

!

A §.

dvata nemu,

nedovedly kdyby žádná nezeptá 1., i

!

co do-

Žádná dle

§.

se 2.,

279

mn

vjíem na svou nožku: leda že nkterá dotkne k nohouml" se vjíem špiky mého nosu a to znamená dle §. 39.: „Pane, Vaše povst je mizerná!" Žádná dle „Vrhni se

§.

4U. neukáže

mn

Dlané

—

kviky.

Falešné copy, falešné kadee, lalešné kytky, falešné dobe ješt, že dekoletování dje se dost hluboko, aby se vidlo, že alespo nco není na zde praktický lovk ví, že bále falešné! Akoli Ale zstame u tch kytek! Bez padlaných kytek ve vlasech nebo v ruce nebo na šatech již se dvátko ani neodváží do bálového sálu! Co tím chce? Snad napec snad ne dlanou nžznait svou nžnost? nost? Není spokojena se svou krásou pirozenou, a když nemže být krásnou nadpirozen, chce být falešn? Nemohu je vystát, ty plátné kopie kvtnaté pírody tak protivný jako ve skutené šaty obleená Jsou

ervánky na tváích

— i

—

mn

nebo vosková pupa lidská s modrýma oima, korálovýma rtoma a ržovou lící, ale bez života. Jak vábn hledí na nás z trávy kvtina skutená, jak nevinn, a jaký zrak má zde zrovna jako by oima dtskýma ta kvtina dlaná, mrtvý, vyteštný, sklenný! Mžeš tmto dlaným kvtinám, když z veera píroda zadimžeš si je myslet, muje, zašeptnout: „Dobrou noc!" jak ráno se probuzují a v poroseni svém nevdí, mají-li plakat nebo smát se k slunci? Mžeš si myslit, jak zde do rosy té dlané lilie padá lesklý paprsek msíce

devná

—

—

—

mžeš zde k tomu dlanému bezu si pimyslit tlukot slavíka? Hledala bys, dvátko, u potoka dlané po-

280

mnnky?

by Ti tvj ctitel v beznu „první' obzvláštní pozornosti? na znamení Vydržela by holika na svém stolku sebe krásnji dlané kytky z porculánu, hedvábu nebo „papier de Ghine", které se nanejvýš ulámou, nanejvýš zapráší a nevyhodila by je za týden a nevymnila za erstvé, teba že druhý den vadnoucí ? Vezmi zde tu dlanou rži a mysli si na krásnou povst, že nejkrásnjší žena

dlané

Poslal

—

fialky

—

indického boha,

luzná Pagoda-Siri

narodila se

z

rže

kvtiny dlané a vzpomínej si na steré, krásné písn našich poet o kvtinách! Cti „Babiku" Dívej se na ty

Anastasia Gruena, jak má starou knihu a v té staré knize kvítko dávno zvadlé a uschlé, a když se na to kvítko podívá, vždycky že se jí oi slzami zalijou a ted si schovej také kvítko ze svého dlaného bouquetu! Až budeš babikou, zvadlou se vzpomínkami povadlými ta dlaná kvtina bude rudá jak dnes, nežila, nevadla pobodá. s Tebou, necitelná její svžest Krásná je živá kvtina na živých adrech, v bujných vlasech. K ní taneník pipnout své sny a své slovo, mže závidt. Co má mluvit o kvtinách dlaných? jí Jsou-li z Paíže od madame Florentine nebo z vídeské továrny hrabnky Haudissinové? Co maminka asi za dala? „Patnáct? Dvacet zlatých? Aj aj ticet! To bych byl nikdy neek"!" Dáš- li taneníku živou rži, je šasten dej mu „kus" kytky dlané! A on je již šfasten, mže-Ii se jen dotknout té rže živé, která t zdobí af se dotkne tch kytek dlaných, slamn harašivých! Aby takhle harašit háj a luh! A ta Fermež, barva, lak íi donc! Pak se divme, že

—

—

T

mže

—

n

—

—

—

—

ml

vn!

—

tanenice oblakem parfum, že hledají njaké „bou(|uet des bouciuets". Kolik bál, tolik nových šat a tolik nových parfum, jednou „eau Romaine", po se obalují

281

druhé „balsam of spring flowers", po tetí „eau Athénienne", po tvrté „Madeirabouquet" peínka tatáž, jen omáka pokaždé jiná. „Panna voní jako fialka," praví národní poekadlo, ale ert vr národním poekadlm, myslí si panna. A nepanna? „Márinko dojdeš k Procházkovi pro Extrakt of Violets!"

—

tm

— —

mn Ním

zcela novým ovšem dlané kvtiny nejsou. Z barevného papíru a barevných cár dlaly ženštiny as vždy kvtiny, jako je dnes dlají vesnianky na slovanském jihu. Vejdi do kostelíka na dalmatském pobeží. Plno tu zavšeno vnc z plátných kytek plátná

—

šastný návrat plavce manžela. Vnec z živých kvtin by snad vadnutím budil pedtuchy a nepokoj. A venku na hbitvku zas plno z erplechový smutek ného plechu Z plechu, mdného drátu, hedvábu a zlatých cetek dlaly se kytky také u nás hojn skoro až do našich dn, vidíme je po dnes ve venkovských kostelících, zadlané do cihlov natených devných špalík co do koená. íkali jim „kytky leonské". Pak jsme znali ješt kytky „vlašské", di bozzolo". sestavené z hedvábných kokón, „fiori Vídali jsme je dlouho co ozdoby na ženských kloboucích. Také nyní ješt objevuje se asto jednotlivý kokón hezký obraz, zapedená houna dlané kytce bálové senka — Dámy eské samy dosti dlouho zamstknávaly modlitba

za

vnc

—

!

—

!

se rzným dláním kytek. Sestavovaly je z vlas svých milých, z všelijakého vonného koení, z barveného vosku, z lesklých hlemýžd a skoepinek, z kže, z cibulových slupek, motejlích kídel, brouk, slamných immortálek a t. d. Byly to kvtiny forem nejvíc jen imaginárních.

Nyní vykouzlují naše dámy kvtiny leda jen na vyšívacích

rámcích,

z

Neruda, Sebriiné spisy VII.

diletantské

práce

stala se fabriní. jC)

282

zábavy výdlek. A výdlek výnosný, živící tisíce a Z voskového a jiného papíru, z hadík hedvábných, z papírové kaše, z duše ínského bezu (papier de Chin), krepu, aksamitu, drátu a trošku nití shotovuje se kvtin ron za milhony. Vrch mají tovary francouzské. Luebník Seguin vynalezl co možná pírod nejpodobnjší barviva, botanikové pedložiU rozebranou kvtinu sochafni, nejpednjší sochai ryli matice na lisování jednotlivých iístkv. Moderní centifolie a každá

ze

tisíce ženštin.

kvtina jiná

je

složena

ze

kousk, kapradiny,

sterých

je jiné, jako v pírod, tolik si vyrábjí rzných Hstk, rzného maRouette Heloise, njaká vnuka slavné kdys teriálu. milánské kytkáky Rouette Julie, pak madam Florentine, mim. Bidaut, m. Broger, slavná jména kytkáská a lionáská. Francouzm zstane nadál vrch. Jef paížské zahradnictví na stupni nejvyšším, a co zahradník dovedl nového vypstovat a upravit v bouquet, kytkáka to

eriky

a

t.

z

d.

tisícerých,

každé

kvítko

—

zvní svým nevadnoucím

tovarem a rozšíí po svt. dokázaly, co umjí. Otrocky písn napodobují pírodu napodobují! Proto také kytkástvi to není jakž je rádi nazývají. Co umní by muselo mít svj sloh. ono ale má jen písnou

Na svtové výstav

—

umním,

kopii

pírody.

„falešná", ne

Dobe íká

Cech

—

kvtina

„dlaná",

„umlá."

Nemohu je vystát, ty falešné kytky I když jsou co nejpirozenji dlány, peju jim nanejvýš, co peju falešnému píteli: aby do nho vjela poctivost. Jen naivní lži se odpouštjí, ne umle strojené. Pravda, že malíi Pausiových, ale ten obraz malují kvtiny už od jejich nám nelže, že jest kvtinou. Kytkáky nutí svou „a lživou rži, aby byla lživá jako žena Putifarova !

as

—

hubu má v

nenávisti hospodin."

283

Napodobení pírody Ted dlají falešné kytky, pak snad budou také dlat falešná dvata. V tom ale as pírodu nedostihnou. !

VI.

Za noci. Plesy

naše

ztemnla a msíc

zem

zaínají, když den již prchnul, byl se svými hvzdami již po njakou

hodinu vedl svou celodenní polonézu „pi hudb sfér". Odpuste tomu nabubelému poátku! Ale když mže jeden vidt ve hvzdách „stíbrné lilie", druhý ..hoící svíce", tetí „zlaté písmeny milostné písn", tvrtý dokonce „zbožná jehata, kteráž žene pasaka noc", pro nemohly být hvzdy tanenicemi a msíc k nim by njaký papá Fajjzr? Je v tom skuten nco zvláštního, že práv když si máme odpoinout od bdní, pouštíme se do tance. Je to zcela proti nauce, že ,noc je božská, zázraná, ale nejkrásnj.ší že je ta, kterou prospíme". Národové, kteí taní jen za dne sotvy ale žijí dole na úpatí kultury, pošinuli se na njaký stupínek, sotvy že mají ten onen prostedek na pemožení noci, na zaplašení temnoty, již protahují tance do noci, až je tam odkážou zcela. Ale je to pochopitelno, pi tanci je žena hlavním faktorem, ne muž, a žen patí noc. Žena je jako msíc, pítelkyn temna a promny. Den je muž a noc je žena. žena je „iiezí polovice mužova" a noc je nám , hezí polovice života". Kladem do ní nejbujnjší rozkvt spoleenského svého života, plesy. Nkdy se pihodí ješt taneek za dne, pi výletu na luin, pi improvisované spolenosti doma. Ale vel'

mn

;

ly*

284

kých ples za dne ceti

lety,

víc není. Byly ješt tak asi píed titenkráte byly zcela zvláštním. tenkrát ješt Praha vypravovala si v maso-

ale

Nmourská

ním

již

již na nkolik nedl naped, že bude na Zofín „blumenball" «ples kvtinový". Dekorace sálu byla samá kvtina. Palmy a jiné exotické kvtiny z panských sklenník krášlily kouty a výklenky, místo lustr visely ve výši koše s kvetoucími orchideami, zelený befan pokrýval zdi místo hedvábných aloun.

postních dnech

—

Beztoho neprostorný sál Žofínský byl umlými záhony, na nichž samý ohnivý kvt, ješt více zúžen, ale nebylo potebí vtšího místa, spolenost se skládala jen z nejaristokracie. Knížata, hrabata, výminkou njaký baron, o jehož rodu ale nebylo pochybnosti, že již ped nkolika vky plazil se v dvorském prachu. Bylo velkou milostí a velkým vyznamenáním, kdo z ostatních vynikavyšší

jících

Pražan sml zadními dvíky nahoru na

galerii

a plazilové ti rvali se o ponižující to vyznamenání. Ples zaínal o desáté hodin ranní a konil se soumrakem. umících divák bylo pi píjezdu i odjezdu všude plno a „blumeballlaendler" a „blumenballpolka" kviely pak

pl

roku Prahou. Ples noní žádá ovšem dekorace zcela jiné, na místnosti i na lidech. V zái plynových svtel zái pak zcela jinak hedváb na stn a šperk ve vlasech, leskne se také zcela jinak blost odkrytého ramene. To se musí studovat. lovk by arci myslil, že dámy pekonají takové .studium hrav pec málo kdy se objeví bálovnice

—

obleená skuten

vytíbenou krasochutí.

Jak asto „na bále se zcela ztratila". Byl to její „první ples". V obyejném život dovede se ješt dost slušn šatit, dle tvaru hlavy a oblieje dosti luzn si vlasy upravit, pro ples toho nedovedla Falešné slyšíš o

s

dveti krásném,

že

285

vlasy do výšky á la Babylon nebo vlastní umle a hadovit rozcuchány á la Erinnye, nebo jako placka svisly jakoby ohon bobra barva šat zcela neharmonická s pletí tla a barvou vlas; šaty samy dle nejnevkusnjšího, jen když „moderního" stihu, v zadu nkam pišita velká pentle, kam jakživa nepatí, a pod zády houf pentlí a nabobtných íz, že to vypadá jako zadní ;

—

ást u pštrosa „policie by se mla za to chytit, ped soud by se mla taková dáma postavit a soudu by musela pedložit a vysvtlit všechny jednotlivé ástky té

A

své

toiletty",

volá

modern

k tomu to

Amerianka Schv^artenbachova. oblíbené držení tla, ta tak zvaná

Svrchní ást tla protivn naklonna ku „ecká ára" pedu, ostatek zatažen jako pi bolestech v život nebo pi strženém kíži, ruce svislé ku pedu, jako by se každou chvilku chtly opít proti pádu as tím pak I

—

má

být každý pohylD krásný vždy jsem chtl mluvit o noci, „prováté Pardon dechem touhy" O noci, která vždy klade ohnivjší pocit lásky do našeho srdce než den. Ve dne je mnohý pocit nžný jen jako by šedým kouivým fosforem v srdci zapsán, v noci pak ten fosfor svítí a záí. Ve dne je mnohý milovník bázlivý a nedvivý jako baba, noc už udlala z nmohého hodného lovka vraha a z mnohého bázlivého milence hrdinu, noc budí sílu a odvahu. nesmí ani nikdy jindy muž se ucházet o ruku U vždy modvete než v noci ale nelezme k derní naše plesy noní nejsou samy pec pranicím jiným než preliminái manželskými! Jen že se tu pánové a dámy víc nesbližují, aby „skoumali pitažlivý nebo odpudlivý vliv svých iv," a že Amor nemá pi tom už pranic jiného co dlat, než aby ze sádry ulit stál nkde co symbol v koutku. Ješt se miluje dost, to je pravda.

do plesu, kde

—

!

ud

—

udm,

286 ale z lásky už se neberou le na divadle. Muž dostane peníze, k nim pak ženu, nco pkných šat ted a drahými krajkami obšitých spodniek, nco román a nkolik její bývalých milovník. Jeho úkolem je nadál,

pedn

aby rozmnožil

ty peníze, a

si

úkolem

jejím,

aby

si

roz-

množila milovníky.

Na

Dramatití spisovatelé naši již smrem svým zastárli. má dve posud vždycky pravdu. Zázraným

jevišti

svým pozná, který že muž ze všech muž jedin se pro ni hodí, dostane ho a je z toho veselohra. Když ho ale nedostane, je z toho truchlohra, rodie sob zoufají a dve mlo tedy teprv notn pravdu. To se musí ted dle požadavk nové doby dkladn zmnit. Na p. ostro vtipem

na

svt

O jedné dobré dcei. lira

vbec.

Osoby: Otec. Matka. Dcera. (Matka by tu vlastn, mnohý soudný tená z následujícího sám pozná, ani nemusila být ale jen tak aby bylo více osob.) Otec: Tadyhle ran píše Antonín Plískavec, doktorand práv, že ty ho miluješ a já abych svolil. Dcera: Ano, drahý, drahý ote! Miluju ho nade všechno na svt Bez nho nemžu být živa, ne a ne Radj skoím do vody Otec: Co t to napadá, pouhý doktorand!

jakož

;

!

Dcera: Ale — Otec: A ím pak

druhý jepic

lovk

je ted

na podzim.

Dcera: Ale

bude, když bude doktorem! Každý doktorem a paniek doktorek je jako

—

287

si

Otec: Potebuješ se s ním tahat nkolik let! Mžeš vybrat jiného, je jich dost, a užiješ mladého vku.

Dcera: Ale — Otec: Pan Novák

je už advokát a bere na tebe. po tob leckde poptává, vím to, a on má tuze dobiý obchod. Nech toho doktoranda Dcera: Nu tak víš co, tatuiku, tak já ho tedy nechám.

Taky pan Vondra

se

Zcela rozházené myšlénky o svatbonosném konci

masopustu.

ledne,

voz

mstském dláždní! Veer, bál a z nicb, ráno, v poodpldne ježdní do kostel a z nich. V bálech

Je to ted

v noci,

brení

po

k ránu ježdní do

nejprvnjší pípravy, zárodky k svatbám, v kostelich svatba sama, konec , nejkrásnjší doby v život". Není divu, že práv nyní ádí svatby epidemicky jako neštovice, je zima, a již Aristoteles naznail zimu co nejvhodnjší dobu k satkm Ale pec má lovk tak rozliné myšlénky své, když hrí kolem nho ta ada koár, v prvním „mládenec" a njaká plka lovka (ženského pohlaví), v druhém „družika" a zas njaká „žena a muž iní plka lovka (mužského pohlaví) teprv dohromady lovka celého." A u vdomí vlastní své poloviatosti kývá lovk za nimi hlavou: „Jdete si, jdte, vy ddiným híchem svedení, a vyproste si boží milosti, jíž budete tak potebovat!" !

—

Ne

snad,

nás zachra

žových nehýtk

sama a plných

emu lidí,

byli nepátely svateb millióny neprovdaných ješt

Také známe dobe,

!

historie, co stojí

ano

— bh

bychom

že

ped tmi

i

v

emu uí

r-

píroda

psáno v knihách duchasvatém. Nepovídá již

samém písm

289

hinduský zákonník „Jen tenkráte je muž dokonalý, složen z osob tí, své ženy, sebe sama a syna svého" :

Nebyla posvátnost nejstarších

zákon

manželství v staré

je-li

—

jedním z nejpednjších, Nepsal Goethe: „Na

ín?

zákonitém rozmnožování se lidstva spoívají hlavn

d-

Komenský: „Chceš-Ii si osladit život, ože se "? Nevyknul se Luther: „Manželství je nejvtší zázrak svta" ? Nestojí psáno v epištole k Efesským ,.Muži, milujte manželky své, jakož Kristus miloval církev' a ke Korintským ,Nebo jak žena z muže, tak muž skrze ženu" ? Nebyl Kristus pán sám na jedné svatb? A neekl pánbfih: „Jdte a rozmnožujte se" ? Nu tak! On ovšem pánbh ekl to proto, že tenkrát bylo lidí málo a že jich chtl mít víc. Arci se mohlo také rozmnožování lidstva stát konen spsobem dstojnjším a cnostnjším nežli je práv manželství, když ale pánbh tenkrát tomu ješt jinak nerozuml On neznal ješt celibátu, jenž jest „napodobením andl", nevdl, že svatý Jeroným napíše: .Blažená je panna, v jejíž prsou nežije jiné lásky než ke Kristu- a ..Bh žádá mít andly v nebi i na zemi." A neml chudák ani tušení o tom. co budou psát Glemens Alexandrinus. jiny

lidstva",

—

a

—

i

:

:

—

i

—

I

Lactantius, Tertullian a jiní církevní otcové, nebo co gnostikové hodlají uinit! Musíme ho omluvit. Je také na pováženou pánbh se nesmí blamovat jen tak zda-li by byli lidé vbec poslechli Kardinální chyba totiž byla, když už stvoil ženské, že je stvoil tak krásné, milé, vábné. Staí ekové prý jen tolik proto svt nazývali xófjuog, „krása", že je v krásného pohlaví. A sám ert by pak tolikerému pokušení nepodlehl! Je mimo to také známo, že lovk podléhá tak, ale tak rád, a že i tak zvaná „platonická láska" je pouhé slohové nedorozumní, o Plato

—

—

:

nm

nmž

290

sám neml

ani zdání. Ženy jsou tak krásné, že jich „není vynachválit dokonale, a jen kdo by dovedl íci, kde se koní svit slunce, dovedl by vyslovit také konec jich chvály." Co již zšílilo tím, když chtli se vymanit z nadvlády ženské krásy, celý stedovk byl hotovým blázincem, hledl emancipovat „ducha od pírody, híšné té pírody, a pece zas toužebn se mysl jeho obracela k žen, „die nun eine teufehn geworden*'. Jsou arci takoví, kteí se nezení, kteí nedbají pokynu božího, že „není dobe, aby byl lovk samoten". Ale takovíto lidé, vlastn pololidé, byli za všech a u všech národ v zaslouženém opovržení. V Athénách jim ženy jednou za rok vy mrskaly. Ve Spart nesmli tací lidé nikdy býlí „staí mládenci" se jim íká pítomni gymnastickým cviením dvat, v zim musili k rozkazu obecních starších nazí taniti kolem námstí a sami na sebe zpívat posmšné písn. V Persii uil Zoroastrv zákon, že kdož „zeme bez syna, nepejde pes most Ginevad", totiž do ráje. V našich obcích pomýšlí se na to, zavést na stae mládence da. Dobe tak Já bych je nechal nahé tanit také ješt ve prospch národního divadla po Staromstském námstí a zpívat písniky nejchraptivjším barytonem! Nevte jim, že jsou nepátelé žen, jak íkají. Jen hodn oškUví a k tomu tváí se, jako by chudí, jichž tedy žádná nechce, byli. Ti pak íkají, že žena jako žena hledí si nadvlády, muž že je naproti ni bezbranný ctihodný prý to lovk, ten náš Rubeš, za to, že napsal: „Kdo chceš míru a klidu, nedbej žen!" Ano, všechny možné chyby vidí a vyítají ženám což lze kritisovat krásnou veernici? Smíme jí vytknout, že není „hodná, poslušná, mírná?" Nesmysl! Za to mají to své živobytí smutné, jedin tím „bohaté", že nemají „nieho k ztracení"! Veer sedí lze

muž

vk

—

—

!

;

—

291

v hospodách,

dom,

kouí,

uvítá je

pijí,

zívají,

a když pijdou

nkdo dobe promyšlenou ei

v noci

?

Nejsou snad k napravení. Mudici starých dob (Hesiod, muže nejlepší as k ženitb je takhle od ticítky do tyicítky se staršími už neobstojiš. Nehled jich ani napravit, ženo mkká! Lip si vzít vdovu, než starého mládence, volá Jean Paul. Starý mládenec, je-li skromný, žádá, aby všechny dívjší jeho lásky pekonány byly láskou tou poslední, je-li neskromný, žádá mnohem víc. A pak ješt zvolá: „Hrome, tedy jsem mohl pec ješt pokat!" Vdl bych na Vedle monogamie zavedme polyandrii, jen trest ádný pro staré panny, a dejme každé tch starých mládenc, co jich chce. Ustav mnohomužství je posud u etných národ v Asii a Africe, a je známo, že tam všude žena zachází se svými muži tvrd a nemilosrdn jako s otroky. Snad by zmkli. Pozoruju, že mluvím a povídám, co j-em vlastn mluvit a povídat nechtl. Ale to nic neškodí. V tom práv jeví se pravé umní spisovatelovo, že dovede napsat lánek tak, aby ani nejostrovtipnjší tená neuhodnul, co vlastn v tom lánku je. Plato, Aristoteles) vykli, že pro

—

n

!

II.

Nýbrž o tom jsem chtl psát, jaký že všeobecný pokrok lidstva jeví se dnešního dne v manželství. Nejvyšším úelem lidstva, k nmuž má pracovat filosof i ševcovský uedník, je „emancipace žen" stojí to vytištno v každém ísle kteréhokoliv asopisu pro ženské. Každý to také nahlídne, že v dob, kdy „mužové jsou babami" (kteráž fráse ostatn naskytuje se v dob každé), musí žena uchopit se trochu otží a kuírovat"

—

292

Krásná doba ta

je již vskutku zde, nastalo „babí jaký div, že nejprv musí se znait v ženitb a manželství A znaí se hlavn tím, že manželské zvyky všech a národ obrážejí se v manželstvích našich dn, v obdob, spojení a sdokonalení. Staí Hinduové

svt.

jaro",

!

vk

osm druh manželských svazk, my

znali

jich

známe

osmdesát, staí-li to, a adíme-li je jenom v troje skuz lásky (výminka), z poteby (malér) a ze pení hlavní spekulace (pravidlo), dje se tak pouze za úelem vdeckým. Dív, abychom již zali s trefnými a pounými píklady, platil v rodin otrok za pl ženy, žena za pl muže: nyní už žena platí za celého, také za dva, chce- li. pochybovalo se, má-li Dív u mohamedán podnes žena vbec duši a smí-li po smrti s mužem do nebe: nyní muž popírá již také sob duši a o nebe nestará se ani muž ani žena. Dív mohl Sokrates svého syna Lamprokla uit: „Ze ženštin vybíráme jen ty, z nichž doufáme obdržet krásné dti, a takové jen beem si za ženy", dív se tedy hledlo hlavn k ženské kráse: nyní na kráse nezáleží, co je do dtí krásných, co je do dtí vbec, peníze jsou tím, co se hledá a vodí k oltái. Dív nevsta a ženich se ani neznali volili rodie za dti, ped svatbou otec volil za syna, starší bratr za mladšího, silný Simeon musil se takto oženit, pravidlo bylo železné nyní není pravidlo pražádné, na tom nezáleží, zná-li ženich, jak nevsta vypadá, nýbrž na tom, zná-li, mnoho-li má. Dív si musil ženich nevstu koupit, u Žid dle úmluvy, mla cenu poádného eledína, u pak ale byla jeho nyní, když si nkdo ženu kupuje, nekupuje ji od rodi (alespo pravidlem) nebo od muže, nýbrž od ní samé, a není také jeho, nebo koupí-li si svobodnou, zstane ta samé sob, koupí-li vdanou, zstane panu manželi. Dív bylo u jednoho národa pravidlem, :

—

—

;

i

:

Nmc

:

293

aby se ucházel muž o ženu dlouho, u druhého zas, aby si jí dobyl zrovna kalupem ted je to podlé Kotzebua a jiných uenc poád jedno, píprava mže trvat dlouze nebo krátce, Hymenovo ovoce mže vyzrát i v parném sklenníku lásky í v chladném stínu chladného rozumu, jen když je výsledek, když ona se dostane k epci a on k penzm. Peníze jsou znakem naší doby, našeho pokroku, naší ženitby. Muž potebuje mnoho, tuze mnoho. Jíž nejsou ty staré, hloupé asy. kdy musíli (jako v Athénách) dát zvláštní zákon, že ženština jdoucí na ulici má být „vyšperkována a ozdobena Ony jsou bez toho ažaž a to stojí peníze. Duše našich žen je pravidlem komornou :

!

tl, a není-li nkdy, jeví-li se americko-genialní nedbalost, páli bychom jim sami njakou komornou. A jsou-ii „on a ona" svoji, sídí sob teprv vše, jak se jim líbí. Jindy mli polygamii, mnohoženství, nebo polyandrii, mnohomužství, u nás je monogamie, jednoženství, ale gummielasticum, teba s polygamií a polyandrii, jak kdo chce. Pedevším není žena pouhou „vcí" mužovou, jižto stlouci nebo i usmrtit; na vraždu je kriminál, a co se týe bití, natlue nkdy žena muži sama. Pokrok! „Manželé jsou jako karty, ve dne je hra, píchají a pebíjejí se, v noci leží klidn vedle sebe." Je-li mezi manžely láska, dobrá, není-li, také dobrá, pedpis nemáme. Kesanství lásku z manželství už dávno vyhnalo. Kesanství hledí si jen nebe: v nebi ]e ovšem velmi mnoho lásky, ale manželství tam není ani jedno. „Stát ustanovil manželství proto, aby manžely rozvedl," pravil filosof. „Chci vás rozsoudit a svými slovy chci stvrdit, že ani nemže být pravé lásky mezi manjich

mže

rozhodla jednou hrabnka de Champagne. co se týe vrnosti: je-li, dobrá, není-li, opt dobrá. Má-li mohamedán k „pravé ruce" své adu otroky,

žely,"

A

294 hledí také manželka moderní, aby kuchaka a kuchyská byly hezky. Jen že dti otroky pati tam rovnoprávn k rodin, u nás ale vandrují do svta „af se živí" Pokrok! Za to také není moderní manžel v daných pípadech americkým indiánem a ani ho nenapadne, aby ukousnul manželce nos. Povídá se, že jsou nkteí národové, jako na p. Gronové, kteí své ženy pjují jiným, ano že i Sokrates píjjil Alkibiadovi svou Xantippu; Sokrates ženy dv, u nás pjují nkdy kdož má jen jednu opt pokrok! Monogamie, polygamie, polyandrie v rozkošném slouení Ghce-li ale žena zstat vrná, ani v tom se jí nebrání copak chcem ješt víc! Afsi vidí v muži svém ideál všeho svta, af truchlí, když on je mimo dm, af si vypláe oi, když jí ume, není-li hezká, žádný se po ní ani neohlídne. V Hindostanu je to ovšem všechno pedepsáno, zstalif tam práv v samých poátcích kultury již vzet. Ale my! My jsme všichni pro tu svobodu, pro ten pokrok i ne všichni? Ani pro ten koneek masopustu ne?

—

ml

—

!

i

—

—

Masopustní

o vary.

1874.

1.

A

vzešel

v

echách kik

vehký, jako kdys v Egypt,

Všechny veeje jsou poznamenány krví, není domu, v nmž by neležel mrtvý. Ale kik ten veliký není kikem smutku, naopak: , Smutný to dm, v nmž se nikdy nezabijí prase," pravil již Pvíman „Na Cechách v kraji skro každý baráník Ca to. když seslána rána desátá.

—

masopust si prase zabije, jitrnice a polívky s ástkou masa pátelm a svým kmotrm rozesílá, zvlášt duchovnímu správci dle dávného obyeje nejpknjší ástky podá," napsal Krolmus. A takž se dje v Cechách ješt dnes, jen že „duchovní správce" pi tom už nepochodí. nejpknjší ástky nechá si dnes baráník nebaráník

o

—

hezky pro sebe.

Po mnoho nedl pipravují nebohé zvíe prav.

již

k po-

Nepouštjí je více do zahrad a do polí, kde se dle eského názoru živilo „sedmdesáti dvma druhy koínk," nesmí více do les, kde louskalo nejpknjší žaludy, musí být doma, poád doma, pít erstvou vodu a trávit pomyje a otruby, slupky a brambory, hrách, oves a zadinu. trnáct dní je nutí hospodá k té, trnáct

29r,

dní zas k jiné strav, aby stídav nasazovalo tuk a maso a bylo „prorostlé". Jíst musí, protože musí rst „a disznónak száján megy be az esztendeje" (prase roste hubou), jakž praví obyvatel zemí svatoštpánských, jež židé nazývají pro pevelkou úrodu vepí nejinak než „zemí prasat". A rst zas musí proto, že hospodá musí mít na sklonku masopustu práv tak krmníka dorostlého, jako o Nový rok musí mít peené sele. Když musí, tedy jí, a jí všechno, jen ne ryby, které mu nedají proto, že po nich je maso nejhorší, a ne fíky, které mu u nás také nedají, už Plinius ve své „Hist. nat.

—

pkn

mšák

a

VIII.

77."

tvrdí, že

maso pak

je nejlepší.

Dostává skoro,

eho

hrdlo ráí, jen ne zlaté svobody. Tak s ním zkrátka lidé zacházejí jako s talentem, o už Boerne kvílí „Talent je chorobou. Zavrou nás do tsné maštale (školy) a nesmíme se ani hnout, abychom stunli; krmí nás mravní kukuicí a uenými šiškami a pak jižjiž se dusíme mravem a ueností. nás ohmatají, zabijou a využitkují našich krásných talent." Ach jak krásné talenty má vykrmený vep a neklamou nikdy! Je to v slávy, když „se zabijí". Ješt je šero a již celá rodina na nohou. Dti obcházejí chlívek a naslouchají temnému mruení krmní kovu. Také krm nik je njak rozechvn, nespokojen: po nkolik nedl ho cpali, vera mu náhle nedali nic jiného než nkolik konví

nmž

Konen

—

—

dom

Konen

se dostaví emeslný ezník nebo co výtený „jitrniká" po kraji známý diletant. Svlékne kabát, vykasá rukávy a blíží se chlívku. Krmníku se nkdy nechce ven a musí být vytažen, nkdy vybhne prudce a porazí ezníka co plátno, již leží na zemi, mu vzí v krku a mocným proudem stíká skvostná jeho krev do pipravené nádoby. Opálí jej slámou, omyjou. Pak se nechá blostné tlo zcela vy-

erstvé vody

!

njaký

—

nž

297

nm

srazily a ztuhly všecky bílkochladnout, aby se v vité ástky, a nyní je vyvrhují, sekají, krájejí a t. d. Za do celého sousedstva krátko se rozšíí píjemná na stole kouí ovar s kenem, uši s kenem, vaené

—

vn

jitrnice

——

Mám

popisovat dál ? Snad ekne beztoho mnohý, že takové šttinaté vci nepatí ani do feuilleton. O tch lidských pedsudk Ovšem je pravda, že posud sob literatura nevšímala zasloužilého kmenu vep, jediný snad Eugen von Rodiczky napsal o posud jakous studii, ale když se píší velké knihy o holomcích lid jen moících, jako o Neronu, neb o hetaerách jako Lukrecia Borgia Zeptejte se jen eského venkovana, zvlášt chudšího. „Vepík je dobytkem chudého muže," je spokojen se vším, za málo krmiva dá nejvíc masa. Až do Velkonoc pojídají pak venkované svého masopustního krmníka, a kolem sv. ehoe, když je slavnost „jarních voraek" ili jarní setby, vandruje mladá chasa od domu k domu a peje hospodám co jednu z hlavních vcí „Aby svin hojnost selátek vysypala, byste dosti škvark na hrachu a masa uzeného a vabuchty se zelím mli!" Ano, dobrého Slováka dovede zabíjení až k poezii !

nm

—

!

nadchnouti „PocTme

dom, podme dom,

zabijeme kanca

tob rohy a

a

diovencom

mn

nohy

serdca."

„A diovencom serdca!" jak

—

poetické.

„Prase už dlalo tolik pro lovka, lovk pro prase ješt pranic!" volá Rodiczky. Má pravdu. Mluví se o chovu jeho a nedláme nic jiného, než že z tch dvaceti let života, jež mu dobrotivá píroda vymila.

—

Neruda, Sebrané spisy VJI.

oQ

298

posledních mu vezmem a v prvních pti je kopem. Samo jméno jeho slouží nám k nadávkám alespo pochybuju, ekne-H se nkomu: „Ty jsi p.," že se mu tim zrovna lichotí nebo že když se napíše: „Perly házet prasatm," že se tím chce tmto nco

patnáct

—

íci. Sotvy že nkdo udlá na papír kaku, už nazývá „kancem", a t. d. A Abraham a Santa Clara ml karban za nco ošklivého docela jen pro známé

pkného ji

—

žaludské eso „Do jeho

kže vážem nejuenjší

samo považujem

díla

—

prase ale

domácích zvíat." „Jeho tuk slouží k vyrábní mýdla a podlé spoteby toho mýdla míme vzdlanost národ je samo ale považujem za pravzor vší neistoty." „Z jeho šttin dláme kartáe na vlasy a pemzlíky pro holie je samo neholíme a neešem nikdy." Neistota! Nu ano, nikdo snad neekne, že v jeho za nejhloupjší ze všech

—

—

panuje zrovna istota holandská. Také není zrovna potebí, aby se mu koupilo trochu vtší zrcadlo a držela komorná. Ale tolik je známo, že ím istji se astji drhne a myje, tím že lip tyje. drží, ím Hloupost! Už Aristofanes mluví o té jeho hlouposti, Plinius míní, že „jemnjší vzduch" špekem jen zneištn vchází mu do tla, stoik Chrysippos praví ostatn dost vtipn, že „praseti slouží duše jen co sl, aby se maso udrželo." Ale jen pozorujte, jak dobe rozumjí svému pasáku, jak již dlouho naped „vidi vítr" a rozhazuji kupky sena, jak drobná selátka bhají za šafákou, a nevidli jste na jarmarcích nikdy cigány s vycvieným seletem? Brehm vypravuje o jednom, které umlo íst a dovedlo udat, kolik že je hodin. Pelivé vychování Ošklivost! Nu to je vc náhledu. schází, to je to! chlívku

—

—

My íkáme,

že je ošklivé,

ale

na p.

íanu

se

libí

a

h

299

on imi hledí tlouštkou svou být podoben. Za Herodota Arabové netrpli jich v zemi, ne pro neistotu, jen pro oškhvost ale dnešního dne je egyptský fellah jí vzdor koránu. Selátka že nejsou hezká? Pro pak se jimi bavil císa Severus nebo Ludvík IX. ? Pro pak je nosí v Mangatawhiri elegantní dámy místo pejsk, hubikují je, ano kojí je? Staí ekové mli snad pece nepopirateln krasochuE, ne? A vidíte, pro drobná dvátka pro

^

i

i

mli jen slovo jediné: %oii)Ldiov. Co nám prokazují dobrodiní! Jen ješt že na nich nejezdíme, že je nezapaháme do svých koár. Ostatn

selátka

by bylo možno. Gotové vili, že vep, kon bystejší, vz se sluncem. Rychter vypravuje, že na Minorce vidl speženého vepe s oslem. Brehm zas vypravuje o vepí tverospeží v St. Albanu, a o jednom sedláku, který tyry míle na vepi jel a tím sázku vyhrál. Ale nebohá zvíata tak ješt dít Vždy máme kon k tomu, Beztoho si to zasloužil. Jednou a£ se de za vepíka vypravuje povst pišel k lovku a prosil ho za pomoc proti kanci. lovk se vyšvihl na kon, pemohli kance, ale už zstal osedlán a opanován. „Sus scrofa domestica" dává nám nesmírn mnoho. Z jeho kže dláme vazby na knihy, sedla a také pergamen na šlechtické diplomy. Jeho šttiny jdou do dílen ševe, kartáníka anatoma. Jemnjší jeho vlas plní polštáe. Z krve se dlá paížská a berlínská mod. Z jeho dlají se sáky na tabák. Zub se užívá

i

to

táhne

!

k—

!

—

k i

mchý

k hlazení. Játra jeho hojí hemeralopii ili noní slepotu. Sádlo jeho sílí nastávající matky a v lékárnách se ho užívá podnes hojn co „sádla moských panen". A maso a špek! Osmdesát rozliných chutí prý má vepové maso a už Plinius znal z nho padesát rzných jídel. U anglického námoníka platí po celý rok „pork and peases, 20"

300

peases and pork" (špek a hrách, hrách a špek), u madarskóho sedláka v Alfoldu po celý rok paprikovaný špek s chlebem. Kdo by dále neznal šunky z Cech, KoBerkshiru, Pomoanska. Westšice, Bayonnu, Yorku, fálska, nebo „Superior cured hams" z Chicaga! Kdo by nevelebil eské jitrnice, jelita, klobásy a bachory, frankfurtské, ezenské a norimberské uzenky, paížský cervelát, bolognské mortadelli, brunšvické vuty, vuty lanýžové

a

t.

d.,

a

t.

d.

Dobré to zvíe ani nedovolí, abychom umeli kdys hlady. Baumeister vypoítal, že dv prasata, každé jednoroní, která by mla dohromady na dvakráte za rok 10 selat, z polovice samc a z polovice samiek, za deset let pi stejn dál pokraujících pomrech mla by již 39,072.500 vnuk. Ano, zvíe to neuznané má devisu našeho devatenáctého století: „produkci ve velkém" ono je hodno velkého století toho!

—

Máte pravdu, že tuný ten feuilleton pipadne zrovna ale což pak to nco vadí? Apoštol na poátek postu kdy že poktní Bonifác, se tázal až v jeho Frisové, Hesové a Sasíci smjí bez híchu požívat špeku a šunek. „Až je," odpovdl papež Zachariaš, Sluhové církve, „budou mít dost uzeny nebo vaeny."

—

Nmc,

ím,

—

k lidem asto netolerantní, brali milé vepíky vždy rádi v ochranu svou. Pijímali ochotn darem doubravy, v nichž je mohli krmit žaludy, vybírali s chvalitebnou horlivostí uzené desátky a byli vzhledem k tomu stejn inni v klášteích mužských jak ženských. „Dv šunky, kus peínky od žeber, kus peinky od ledviny a ti klo-

301

basy,

každý ti

dlouhý-'

lokte

—

byl

deputát každé

Ondeje. V Uhrách, kde dle slovenského poekadla celé ploty jsou jen z klobás, platí podnes šunka za postní jídlo i v klášteích. Jen v Evrop žije nyní pes 50 milion vep a „co se iní pro n?' Po svt jsou známy podnes šedesát ti druhy jich, a všechny jsou dležitý, teba by naše prase domácí mezi nimi bylo jako ,rže stolistá" jak Eugen v. Rodiczky pekrásn dí. Ono pochází od kance divokého, a pedkové toho žili už v dobách pedpotopních ve spolenosti ostatních vznešených píbuzných svých, jež známe s úctou co tapíry, hrochy a nosorožce. O. byl to slavný, velký kmen, k nmuž se hlásili pyšní rodové Palaeotherium, Anaploterium, Anthracotherium, Sophiodon. Coryphodon. Adapis, Entolodon. Chaeropotamus. Hyopotamus. Hyotherium. Palaechoeros, Hyra-

jeptišky od sv.

—

—

cothurium naprosto

a

jiní

mlí

„nejstarších"

ješt,

nyní

rod

o

nichž

vydávané

z malicherné závisti gynealogické seznamy

šlechtických.

Nevdnost, netenost, ošklivá nevšímavost a nespravedlivost nedovolují lovku, aby sob nebohých všimnul jinak než oima své kapsy a svého žaludku. Je v tom njaká záš tajná, neuvdomlá? Prostý lid náš alespo tvrdí najisto, že anatomický sklad vepového a lidského tla je totožný. Uený Plinius tvrdí totéž. Hippokrates vyknul již 460 let ped Kr. a Galenos 131 rok po Kr., že maso lidské a vepové mají chut stejnou. Snad proto, z kanibalské jen choutky, pojídáme vepovinu tak rádi, A pece se opovážíme mít to njakému vepíku nesmírn za zlé, když z téže antropophagní choutky dá se do njakého nesteženého dítte Na mnohých ostrovech a jiných místech bylo lidožroutství po tak dlouho, pokud nezaveden tam na ukojení

šttiná

302

hladu dostatek

vep.

vbec uvedeno

vehni

vep

žili

zárove

s

Vzájemných vcí mohlo by být mnoho Pedpotopní pedkové pedpotopními pedky lovka, jak:

mile najde pak geolog první stopy lidí, nalézá také ihned stopy domácího našeho šttináe, a dnešního dne je vep kosmopolitou jako lovk, je u vzdlaného Angliana u nevzdlaného, po stromech bydlícího Sumatrana. Vep si pochutnává na žaludech a lovk na „žaludové káv", Velmi asto se podlé mythologie už stalo, že byl lovk zrovna hrav v kance, jakož promnila Kirke soudruhy Odysseovy v kance devítileté, kteí se pak zcela správn pásli v doubrav. Slavní rodové lidští jmenovali se dle a byli hrdi na jméno své: Porciové, Verrové, eští Vepíci a t. d. Pomr mládat mužského k potu ženského pohlaví je jako u lidí, také úmrtnost mládat. Naše tasemnice žije dle Kuechenmeistrova bezpeného skoumání ve svalu vepím co „uher" zde tedy jako by pondrava, onde již vyvinutý motýl. Kanci je nkdy volno zrovna jako lovku, Goethovým studentm ve „Faustu" je zas hned volno jako „pti stm sviní", a t. d. Charakteristické je ale následující. Protože lovk je nepítelem vepe, je jím také pes, lichometný soudruh. Mezi psem a vepem je nepátelství co nejrozhodnjší. Avšak jaký rozdíl co do povahy! Když pes roztrhá vepe, pochutná si ihned na jeho mase, když vep psa, nechá hrd psí mrtvolu ležet nedotknutu. Není to noblessa? Mám promluvit ješt podrobnji o tom, jak historie vepe souvisela vždy s historií lovka ? Snad je známo, že tetí promna boha Višnu stala se v kance? Pak byl mezi kanci a lidmi tuhý boj. Ovšem mezi zlými lidmi a kanci. Svatý František ekl jen: „Píteli kance, jdi mi z cesty," a pítel kanec šel. Ale na kance, který s vrchu

—

i

—

pemnn

—

vep

—

;

—

lovkv

—

303

Erymanthos hubil Elis, Achaju a Arkadii, musil pijít už Herkules, aby ho zmohl. Zrovna tak jako náš Bivoj na Kai hoe divokou svini za uši ujal, na hbet svj vložil, na hrad Libin donesl a zde složil k nohoum milované své Kasy místo fialek, které práv tenkrát nejspíš nekvetly. Jiní nebyli v boji tak šastni. Krásný Adonis byl porann kancem a umel, kanec kaledonský zabil Ankaea, uherský básníka Zrinyiho, a t, d. Z , istoty" nepožívali nkteí národové vepoviny dnešního dne nepožívají ji již jen ti, kteí jsou práv ze všech národ nejneistší. Židm byla zvlášt protivná proto, že prase „neožuvá" a že z nho prý rodila se jich „malomocnost". „Tedy Eleazar, " vypravuje nám 2. kniha Machabejská u kapitole 6., verši 18. a l'J., „jeden z pedních zákonník. muž sešlého vku a oblieje pkného, nucen byl, aby odevra ústa jedl svinské

ek

dvod —

maso.

Ale on slavnou smrt

radji

nežli

opovržen livý

dobrovoln naped na popravu." O císai vypravuje, že dal nad jednu z bran jeruza-

život vyvoliv, šel

Hadrianu se lémských vytesat obraz svin, naež ihned vysthovali se všichni židé z

msta.

Jemnocitní ekové byli už zcela jiní. Kdož by nevdl, jak nesmrtelný Homér v Iliad a Odyssei mluví o „sybosiích" ili stádech svi! Paleida Achilles pozval sob ped Trójou hosty a pekl jim vlastnorun vepovou. Alkinoos dával na poest Odysseovi hostinu a zabil k ní „osm prasat blozubých". Eumaeos, z krve knížecí, zase s chovem vep. Bohm je obtovali a nad vepí obtí pisahali. Také Latiníci vážili si vep. „Nepocházím sice z Eumaea, Homérova bohorovného pasce svi," praví Marcus Terrentius Varro, ,ale vážím si svi a musím se zanášet s chovem jich." Ped ímskými legiemi nosili

nášel

304

až do Mariových dob obraz kance. Za dob císa mela úkol politický a byla rozdávána mezi proletáe. i ímané znali šunky, vepové kotletky (lumbi), falerské bachory (venter faliscus), koenné klobásy jako „farcimina lucanica", špek (lardum), nad jiné ale stálo , prase selata

—

vyvržené prase, do jehož trojánské" (porcus trojanus) se dala rozliná malá zvíata a pekla s ním. Dle nordické mythologie požívali hrdinové ve Walhalle vepoviny denné. Kucha Andrhimmer jim v kotli elderhimmer vail kance Saerhimmera, oni ho sndli a druhého dne jim ho vail znovu. To je ovšem nejvíc mythologie, ale také písn historického je tolik, že ne-

bicha

—

možno zde se toho ani dotknout. Vezmm na p. tabákový náš monopol v Rakousku, také k tomu dala podnt jen honba na divoké kance. Leopold I. neml penz na vydržování honby v Rakousku nad Enží, Kevenhueller opatil všechny poteby honební, dostal za to monopol tabákový na 12 let a hned jej pronajal židu Aquilarovi jakž Rodiczky pipomíná. Slované vynikali taktéž vždy „humannjšími" náhledy. Miloš Obrenovi byl srbským „Eumaeem". Uinil Zakázal totiž vývoz z obchodu ve vepovém monopol. naprosto, dovolil jej jen sob, kupoval od poddaných lacino, prodával do ciziny draho a staral se takto otcovsky,

—

aby kapsy milovaných poddaných nepukly blahobytem. Ale již ped ním slynuli Srbové obchodem tím. Ostatn lze jít ješt dál. Již v staroslovanských bájích nalézáme Višnuov, v povídkách o vezmínku o dotknuté povi z jezer na beh vystupujícím a úrodu zvstujícím.

pemn

Prasinec" svým jménem také znamená mnoho. v štítu svém Radislav, syn Bivoje a Kasy, první „sviní hlavu-, pozdji pijali znak ten i poboní rodové jiní a povstali proto mezi nimi tuhé spory. Král Pemysl

Msíc

.

ml

305

snem a uinil mezi tmi „Vepíky" porovnání: „Košaíovští, Klapští Vlastislavští aby nosili svinskou hlavu v zlatém štítu a pi tom zaj ce bžícího v modrém poli: Temšínští, Drštkovští a Lopatští aby položil proto zvláštní

i

pi samotné hlav zstali; Vranovští pak, Hrkovští a Truslovští aby pi hlav svinské hlavu lvicí na jednom štítu nosili, a takto je upokojiv, každé zvláš vyznamenal, všichni z jednoho kmene Bivojova pochodili." O pohbech bylo vždycky zabíjení a hody. ,,Na všech žaro-

a

pohebištích eských," píše Krolmus, „nalézám mezi jinými pozstatky také svinské pálené kosti a kaní háky. Není zajisté teba, abychom pipomenuli hru eské mládeže vesnické, ženoucí „svini do Prahy", slovenskou ,.na zlaté prase" (totéž co naše ..na prstýnek") a t.d. Koním ale již líbezný lánek svj a vnuju jej všem, kteí také letos pochutnali si na „masopustních ovarech". vištích a

•

ROZJÍMANÍ POSTNÍ.

Osel. 1872.

De

touš les

(lili

le

animaux qui

marlient

(ie Pai-is

:\

plus sot auiuial,

;i

dans

s'(;levent

(erro

siir la

Perou, de

oii

l'air.

iiaR-Piit daiis

.Ja]ioii .iusq"

ii

la infir,

Rnine.

uioii avis, c'est riioiiiine.

Dex//reoHX.

mn

Povedlo se získat od sebe následující uené pojednání pro naše obecenstvo, a podávám je tedy lidským svým k trochu zábavy a vydatnému pouení. Necht si nikdo nemyslí, že tu píšu njakou satyru, jíž nejsem ani schopen. Píšu o oslu. Darwinistická naše doba již co nejnaléhavji od nás žádá, abychom s nevtší pílí než posud všímali sob tch, z nichž pocházíme, abychom studovali zvíata, na lepší poznání samých sebe. A nechf nikdo z nerozumné pýchy nezvolá „Což psali již oslové o nás, že máme my ted psát o nich?" Ach ano, milý hrdopýšku, zvláš o nás Ceších psalo a píše co den nesmírn mnoho osl, a mají nesmírn mnoho tenástva, jakého by lidský a z ist lidského stanoviska pišící spisovatel nikdy neml! Pilnul jsem k pedmtu svému s onou láskou, s jakouž skoumavý lovk pilne ku každé vci hloupé,

tenám

pomrn

:

310

a bude-li

sob

nkdo

vdn

lovka,

obdivovat mou odbornou uenost, necht vzpomene na tvrce, jenž tak bohat nadal

mže daleko pivést. pedmt láskyplných svých

Že jsem

v oslovství to obral za

studií

stalo

žef tento

i

sob ale práv osla,

pro jeho blízké, ekl bych námi lidmi. Poslouchejte lovk lovku „osle" za den, a že tím hádka ukonena vždy ihned, se

indogermanské píbuzenství jen, kolikráte je

ekne

krátkým slvkem

s

jakož práv mezi milujícími se píbuznými bývají hádky A nenazýval serafmský sv. František Assisi co nejkratší tlo své „bratrem oslem"? Není v každé statistice udán poet osl práv tak jako poet dtí ? Jet zajisté rod oslí po svt co nejrozšíenjší. Zcela souhlasím s jistým znalcem, jenž tvrdí, že byly na poátku dva svty zvláštní, jeden lidský, druhý oslí. Oslové ale rozhnvali velkého Manitó nkolikkrát po sob, a když tento vidl, že jich nepolepšuje ani vyhnání z ráje ani všeobecná potopa, umínil si, že je potrestá spsobem strašným. „Od nynjška," výkik' hlasem hromovým, „budete vy oslové žit mezi lidmi!" Vzal oba svty, promíchal, dal sejmout, rozdal po zemi a od té doby žijí oslové mezi námi. Nebozí oslové !

nkde

Lip je s

divou

nežli se

teba praví

mudec

dlíti,

hloupými lidmi

v ráji

žíti

—

Bhartrihari.

Piznám se, rove také voly, potest

v pustých horách

zví

že vedle ale

sil

Thetidem simul

osl chtl jsem studovat zá„nemo

lidských je jen potud et

—

Galatheam amare!" Pak jsem

sob také vzpomnl, co napsal Jeremiáš Drexelius, len ctihodného tovaryšstva Ježíšova a dvorský v Bavoích

311

kazatel:

,

žádného

z

pánm

Obyejn nich

sloužili

dje,

kdo

dva zajíce štve, žádný dvma nemže, bohu a báloví. Též zase

nedostane.

že

Rovn

jako

bh

povdl

dvojím semenem jediné pole ošiti, z vlny a koudele jedny šaty dlati, vola a osla do jednoho plouhu zapahnouti." A dle toho jsem se ídil. Pro vše, co nyní sludujem, máme co hlavní podklad vdu pírodní. A co nám povídá pírodopis o oslu ? Povídá nám pedn, že je ho nkolik druh asinus hemionus ili džigetaj, a. onager ili kulan, a. africanus Fitzinger ili hamár, jak ho Arabové nazývají, konen a. taeniopus Heuglin. Asinus vulgaris ili osel krotký pochází dle Maximiliana Pertyho od dvou posledních druh, a íká se mu „vulgaris" ili „jako by lidský" práv proto, že je krotký a nechává sob od svých pán všechno líbit. Dále nám povídá pírodopis, že je osel otcem kon, že je ale nco lepšího než osel. Krásný to výrok, že je syn nco lepšího než otec A jaký pak uvádí ten pírodopis vlastn rozdíl mezi nimi? Že má „osel rohovou bradavici jen na pedních nohou, nemá hívy dlouhé a má teprv na konci ocasu žín" tedy dv bradavice, trochu chlup a j m e n o, to je vše, fuj, pírodopise! Posmívají se nebohému otci, že si hraje na kon jako si hraje bodlák na rži zrovna jako by bylo hanbou pro kteroukoli kvtinu, chová-li se podlé královny rže Ale výitku tu mže vru také uinit jen osel, který nevidl nikdy pyšný stromový bodlák na jihu, s kvtem jako pivoka, a nevidl osla ve vlasti jeho o emž ale pozdji. A dále nám povídá pírodopis, že manželstvím mezi konm a oslicí nebo oslem a klisnou vyvinují se mulové a mezkové, ímž zárove vysvtluje se i vývoj mezk mezi lidmi. A konen nám popisuje pírodopis také tlesné zvláštnosti jeho barvu, :

k

—

!

—

—

!

—

:

312

známo

není u osla hlavni vcí, jeho aksakrásné dámy tak rády hladí, a jeho hlas, jejž ale nikdo dobe popsat nedovede. iká se významnému zvuku tomu „hýkání", ale pál bych si v slov „hýkání" nkolik ,ch", nkolik strašn bdujících samohlásek a trochu zoufalství skreného lovka. Na všechen spsob jsou oslí zvukové zcela originální. Zdá se také vskutku, že osel to cítí, hýká s nesmírnou rozkoší a po celé teba hodiny. V národní uchonské „run'' (popvku) praví osel ke koni také s pohrdáním: „Jdi, vždyt neumíš ani hýkat!" A další výhodou osla je, že hlas jeho se která ale jak

mitové

uši, jež

nikdy , neláme", že zstává zcela stejný jaký byl u osla dítte. llir

sagt,

man

doch werdet

soli

ilir

als

praví znalec Sallet.

das eines jungen

Kdo

starce,

das alter elireu

nimmer mich

beleliren,

dass eines alten esels geschrei

schoener

u osla

ví,

sei

jaký by byl

— konen

hlas

kdyby ho njaký František Orfeus Pivoda znenáhla Výborný náš Bohuše, malí miniatur, navzdlával maloval do ,,bible jaromské" už roku 1'2Ó8 osla v mnišské kutn, jakž co nejpobožnji žalmy zpívá. Také oslí,

!

mezi miniaturami polského žaltáe, nalézajícího se v kláštee sv. Floriána u Lince, vidíme osla zpívajícího z mo-

Na jednom z Kaulbachových obraz dlitební knihy. v berlínském museu podává osel malému Orfeovi co dkaz svého uznání i vnec z bodláí! Ale to vše, jak ted vidím, nepatí vlastn do pírodopisu. Ano, posuzují ho a neznají ho! Znali ho jen dle tch exemplár, které žijí mezi námi. Vyrvali ho z vlasti jeho, nešel dobrovoln do emigrace, byl tam zahnán, je snad práv u osla divu, že v emigraci nestojí za nic?

313

Kommt er

ein ochs in vremdin lant wird doch als ein rind erkannt

—

což pak je ale osel volem ? Vznešený jeho patriotism, velká láska k vlasti, bolná touha po ni ho spletly, spletly a zvrhly všechny krásné vlastnosti jeho, „srdnatost se zvrhla na vzdorovitost. rychlost v šouravost, živost v lenivost, chytrost v hloupost, láska k volnosti v trplivé

snášení výprask." O milý vlastene eský, jenž už doma tak šouravý a lenivý ve vcech národních i tak trplivý v snášení výprask všelikých, pomysli si, jaký bys byl teprv vyrván z té drahé pdy otcovské, ó Byla doba, kdy v stední Evrop ani nevdli, co je osel. Sic by nebylo ani mohlo povstat krásné to epos „Die eselsjagd, dichtung von D. Fritz Hofmann." Povím vám krátký obsah té homérské básn. Jistý obchodník v krátkém zboží pišel do Nmec. osla s sebou. Sal s nho u jakéhos místa, kde bylo práv posvícení, náklad a dovolil mu (oslu), aby se popásl. On (osel) ale cít volnost prchnul. Darmo ho hledal pán, darmo se poptával u všech jsi

Ml

úad —

er

frug nach allen

wie

viel

aucli

namen

liaescher

der strengen policei,

kamen, sein

esel

war

nicht dabei.

—

Konen ho ovšem našel, ale sndeného. Bylt se oslík zabhl do msteka Brgel. Tam dle D. Fritze Hofmanna posud nežije žádný osel, tenkrát ani nevdli, co to je. „hasenMli pibhlíka za „prazajíce" i „prazajeici" mutter," „urhas" po dlouhém hrdinném útku ped ním ho utloukli a sndli. Jen kži z nho podrželi a pomocí pergamenu z ní zídili si nkolik šlechtických rodin, nebo! šlechty po tu dobu v Brglu nemli také.

—

Neruda, Sebrané spisy VII.

—

21

314

Byl to dobrý osel a dobrá tedy z nho šlechta, lepší než ta celá nynjší bursovní vídenská, které by ani nejlepší osel nepomohl k úct. Ovšem nyní už osel v Evrop zdomácnl a vyvinulo se tu

nkolik druh, které patí

zcela

nám. Španlský

trochu pyšný, který si republiku již zkazil, francouzský trochu lehkomyslný, který šiji nejspíš brzy zkazí, anglický, který poád jen žere, nmecký, který se právem má ted za nejvtšího, eský, který má tu zvláštnost, že také platí

dan

V

atd.

Indii,

pravlasti své, je osel

posud

„in

patria propheta," nazývajíf ho tam posud „otcem moudrosti", u nás zvrhlo se i to a v každé zemi si myslí, že v druhé zemi jsou oslové lepší. Na dvorském divadle

vídeském potebovali ondy k myslíte, že vzali

Ale Vídeák

je

—

balletu ^Fantasca" osla

—

toto. až do Anglie poslali domácího ? lehkomyslný a urážku tu ani necítí,

11.

Njakého nemá. Ale

to

vlastního

djepisu svého rod

znamená jen

tolik,

že také

svtodjných klam, žádného zápasu

oslí

neml

ovšem

žádných

nižších s vyššími,

žádných darebák, dobyvatel, privilegovaných zabije a pustošitel mezi sebou. Arci známe nkteré knihy, které se tváí, jako by byly opravdovými historiemi osl „Píhody modrého osla", „Historie nkolika osl". Historie avšak knihy osl od Gonfucia až po dnes", a t. d. ty jednají vlastn o lidech a jsou psány lidmi. Oslové ekají posud na svého Macaulaye. Kniha Genesis naznauje dosti jasn, že dje osl zaly ped dji lidí. Jak že tenkráte, než lidé do všeho se zaali plést, oslové sob pomr svj k ostatnímu tvorstvu sídili, není známo. Ví se jen, že zvíata zvolila

—

—

315

sob

svého krále, ale ví se, že tím králem byl lev, ne pro ne osel, o tom i Mojžíš pomlel a lovk se toho více nedomyslí.

osel

;

A pece že

svou bych na to vsadil paruku,

kdyby

osla místo lva

si

byli

snad vyvolili, by byli stejnou mli zdaru záruku my bychom velebili stejným chvatem za krále tenkráte

i

oslíka,

jenž

stal

se

majestátem

—

zpívá Gasti, pvec italský. Že by byl osel nedovedl vládnout, neuví dle tak mnohých dob v historii lidské Vládnout, být státníkem, ministrem, již ani dít více. k smíchu! „An nescis, mi fili, quantilla prudentia regatur orbis?" „zda nevíš, synáku, jakým že drobekem rozumu se vládne ve svt," pravil zkušený Oxenstjerna k svému synu, zpouzejícímu se stát hlavou švédského vyslanectva. Ostatn byl prý osel ku králi zvíat, k lvovi, v styku velmi blízkém. Také Blumauer vypravuje o jistém oslu, kterému se podailo prokázat kráh lvu službu. Lev byl a dal mu ouad. Osel se neosvdil. Lev mu dal jiný. Osel zase nic, ani za ponocného se nehodil. mu dali jakýs úad beze vší práce, sinekuru, a tu se osvdil osel výborn. Od té doby prý je v státech síla hodností pro lidi, kteí nedovedou pranieho. S by arci nesouhlasil D. G. Morhof, který napsal

—

vden

Konen

ím

Der aemter

drum

Morhof

pflegl

last ist gross,

man

schwer sind

die

hohen wuerden,

beide gern den eseln auzubuerden.

má patrn

v

úadnický

Osel patil tedy v šedých opanovaným, k poddanstvu.

talent osla

dobách

pece dvru.

onch

Vypravuje-li

k

tvorm

pak 21*

bible!

316

„Saul, syn Gisv, království,"

zdá

se,

vyšed oslice svého otce hledati našel že poddanství dlouho ješt pak po-

jistý ráz oslovský. Také tomu nasvduje ješt Šalomounova kniha písloví, kap. 26., verš 3., kouc: „Na kon bi, na osla uzdu a bláznovi metlu na záda." Pozdji ale zdá se zase, že znenáhla ta vnitní souvislost pece ponkud se vytratila, ano že zde onde nastal opak, mže-li se vit pvci, jenž dí

drželo

a

i

Vor manchem grossen

thiere erziltern jud

uud

christ,

bloss weil

si

halt

nicht wissen,

dass es ein esel

ist.

On

to asi takový osel také hezky skrýval, jako král Midas své uši. Pro oslí historii mužem v dobách mythických již jasných jen tak pabrkovat. Ctem, že jako nyní básníci obtují se celí bohu Apollinu, staí Hyperboreové obtovali témuž bohu z osla jenom uši ctem, že egyptský Tyíbn, všech zlých sil pírodních, ml uši oslí že osel mu byl vnován; ctem, že Lamie, zvláštní to i druh vstných bytostí, mly oslí nohy ale nevíme, co se vším tím materiálem zaít. Pabrkujme dále! Že otec Noe vzal s sebou do archy také pár osl, nemže býti as pochybnosti hlouposti, které se dly hned po potop zas na svt, jsou dostateným dokladem. Desatero božích pikázání, o nmž pec víme, kdy bylo dáno, jasn nám pak vyznauje dobu, kdy že osel vstoupil do krásného rodinného svazku s lidmi. Egyptské hroby apis (svatých vol) obsahují ale památku oslí ješt starší. Je to hieroglyfický nápis na náhrobku, zárove nejstarší nám známý vtip a jedná práv o oslu. Osel tu vyobrazen, jak pod tžkým bemenem klesá a napsáno vedle: i

;

bh

bh

—

;

317

„Jen kdybys vidl všechnu tu vykonanou práci zde kolem, však ty bys se zastydl!"*) Mimochodem eeno spáchal v zemi hieroglyf ped temi lety také hrab Beust vtip. „U nás" mínil nad hroby apis vzhledem k Vídni „nestojí to tolik práce, aby se našlo tyicet šest vol na jednom hbitov," a jel pak zas zpátky do Vídn. Myslil zajisté, že tu bude panovat až do skonání. Z historie starovké je nám známo, že Iberové nosili obraz osla v prstenech, na drahých gemách, a že ímané obtovali velké summy na sušlechCování osl, práv tak jako nynjší Peršané a Arabové. Dále teni v ímských spisovatelích pozoruhodné faktum, že v Athénách žil osel, vlastn mezek, který se dožil ctihodného stáí 80 let.

—

—

Znám

je

jednalo o

jemníku dar

vbec

proces, odbývaný v Megae, patí-li oslí stín pronajímateli

to,

A známa

osla.

ei. „Ah, mon áne

i

nmž

mme,

il

se

snad ná-

Bileamova, jež

oslice

je

parle, et

pi

mla

parle bien!"

dle jistého francouzského spisovatele Bileam. Že byla skuten artikulovaná, zcela dobe srozumitelná, správná, tedy i germanisace schopná dokázal teprv ped nedávném zvláštním traktátem theologicko-kritickým bohoslovec pan Ghristlieb, professor na vysokých školách v Bonnu. Jen že pojednání to pkné neznal ješt nebožtík Gleim. Napsal co jakýs zákon vbec platný své:

zvolal to

e,

„Was das

ein esel

ach

von

niir

—

ich nicht"

spricht,

a blamoval se. Jaký to druh osl mínil Filip makedonský, když pravil: „Zlatým oslem dobudu každé pevnosti," *)

Podobný

„vtip" nalezen také ve

ímském. „Labora

aselle

(pracuj, osliku, jako já

quomodo ego

divé, a bude

sproštný na oslíka mlýn

toícllio.

ti

vykopané jizb na Palatinu laboravi

et

proderit

tibi"

užiteno) volá otrok práce

318

rozumí snad jen Corvin, jenž mluví o „zlatých oslech mnich žebravých," nebo Saphir podotýkající, že „nkolik zlatých osl spatil na burse." Pak už známe nebo znám ze staré doby jen ješt nkolik oslík biblických. Pedn toho, o kterém se

zmiuje

eská píse národní:

také naše

Betlém, tam leží na sen to pekrásné pacholátko,

Slyšela jsem v že

ušlechtilé Jezulátko

Josef s

matkou ho

vl

s e

a o

1

hlídá,

zahívá.

O tom zvíeti není pozdj již ani zmínky. Šastnjším byl oslík druhý, na kterém o kvtnou nedli vjel Kristus „branou milosrdenství" do Jeruzaléma. Když zaal pak v kesanském kultus ostatk, mínil turinský biskup Kristus Glaudius: „Vzývá-li se devný kíž, na

svt

zemel, dlužno také vzývati tyry léta na to už

—

z

osla,

na

nmž nmž jel." A vskutku

prodávali

v

ím

kostiky

toho osla!

III.

a v dob nové máme ovšem histohrza, ba až nebezpeno o nich mluvit úadm. Nejvíc krystalisovali se kolem

V stedovku rických

vi

osl

až

slavným

íma, nebo

ím ml

co hlavní sídlo

duchovních pa-

neobmezenou dvru vší nmé tváe. Není ovšem divu, že pod tím krásným nebem italským také oslovství bujn rozkvétalo a se zúrodovalo.

stý Tak jíce

zvaní

„stylit"

ili „sloupoví svatí", kteí stále sto-

na vysokých sloupech

prožili

takto

mnoho

let,

za-

319

nauili se jen od osl spáti stoje. Až do nejnovjší doby bylo také papežství asto v dobrém spojení s našimi milými zvíaty. Kdykoli papež parádn si vy-

jisté že

jechal ped ním lovk na oslu s dlouhým kížem v ruce, a když Pius VII. pišel do Paíže, aby pomazal Napoleona, pokikovali Paížané: „Hlele papežského

jel,

Ano, bezbožný Lulher dovolil sob o samém papeži to o Hadrianu VI. se pronésti: „Der papst ist ein magister noster aus Loewen, da kroent man solche kavaleristu, hlele apoštolského osla, svatého osla."

esel!"

vždyt spílali

Udlejme hrzou papeži

„osl

z

kíž,

ale

nedivme

jeho marky (ankonské)" a

Sixtovi

—

i

—

V.

se

mu

tuze,

spolukardinálové

vlastní

pi volb

volali:

„Osel z marky má býti papežem!" Je arci jinak smutná zas pravda, co dí historik o mnohých papežích: „Považovali sebe za Krista, kesanské pak vladae za oslici, na niž Kristus jel, a lid za oslátko", a jiný historik dodal: „Oslice jim už utekla; ale oslátko stalo se od té doby starým oslem, jenž trpliv na sob jezditi nechává." Z té také doby nejspíše pochází písloví: „Chra se osla od zadu a knžoura ze všech stran!" Strašné !

Stedovk byl asem, kdy lidstvo poalo sob mnout a prohlídat, v novém vku pak postouplo a vyvíjelo se další poznávání sebe sama. Jsme nyní již velmi uvdomlí a dosti mnoho lidí dochází již jakéhos alespo povšechného vdomí o zmínné promíchanosti svta oslího se svtem lidským. Arci jde všechen pokrok jen pomalu, dost pitom potácíme se ješt sem tam, nkdy eknem oi

sob

„osle!",

nkdy nkomu jinému „O

já osel,

tele

když se jednou

dí,

medvdí"

—

—

zcela dle:

320

„Osel a kritikár' bývá hercm totéž. My íkáme pokejme, píklad! a zpáteníci Osmdesátiletý kapucín Winter ve Wuerzburgu konil své ržencové kázání kdysi otázkou: „A co jsou za, všichni

a

t.

d.

—

zpáteníkm „osl'

novotái? a po dlouhém odmlení („kunstpause") odslavn: „Oslové jsou, až na vky vkv, amen!" Tvrdí se, že lidská stránka v lidstvu pokrauje vítzn, oslovství že podléhá a mizí. Vítzství Pyrrhovo! S ošklivostí bych se odvrátil od lidskosti, totiž od takového vítze, který tak hanebn zachází s podlehlým! Vítzící lidský svt kope a de podléhající svt oslí, nepipomíná

ti

povdl

sob moudré

voln

bájky o koni,

a bez nákladu klusajícím

pod bemenem klesajícího: osel poád prosil, se jen ošemetn smál, mu pomohl nésti, aby jak už to koové umjí — v tom osel pa, scíp', a na kon ted naložili všechno, kži z mrtvého osla. lovk, který tak asto nestojí za nic, posmívá se oslu, jehož, když je pravý, prodávají v Egypt za 400 lovk, jenž již v devíti msících se zrodí, až 500 tolar shlíží na osla, jehož nosí matka jedenácte msíc pod srdcem, co na nco nižšího Samo jméno „osel" je lovku

k

k

vedle osla

i

;

!

už nadávkou, nyní práv tak, jako už Scipio Emilianus v Numancii, rozzlobiv se na Metella, ekl tomuto o jeho

matce Kdyby syna pátého

splodila,

osla by jist porodila

—

humana, hanlivý jazyku lidský lidem na potupu, mnohem potupnjší je „osel" než „mezek", jehož stedovké nmtcké právo nazývalo alespo „plkonm". Posmch ten teš v píslovích skoro všech národu, nejimpertinentnjší seadní nalézáme ale v písloví italském: „Ghi aseni cazza, puttani o convitians lingua

Vše

„osli" je

!

321

mna, pna"

per l'arena, non esce mai afano e di (kdo žene osla, nevstku s sebou vede, a po písinácii cestuje, neujde rznicím a tžkostem). V Itálii vbec mají o oslu pontí co nejmizernjší, zacházejí než s každým zvíetem jiným. Zvláš v Neapoli s ním „Napoli il cielo delle donne; il purgatorio dei maiti; lin terno degli asi ni" (Neapol je pro ženy nebe; pro manžely pedpeklí; pro osly peklo). Tlukou je jen tak pro rozkoš svou, utrhávají jim uši, vyškubnou ocasy, vyrážejí oi cristiano", není kesfanem, ne„non dostane se do nebe, aby tam mohl žalovat svatému Antonínu, patronu všech tvernožc e corre

h

—

Ghce-li spisovatel k

jeho Rosinant

pidat

smšnému Don Quixotu a smšné nco smšnjšího, pidá Sancho

Pansu na oslu. Ghtly-li jeptišky potrestat nkterou milovanou svou sestru, pivázaly ji k jeslím a musila žrát vonné seno. Za sultána Nassira nesmli kesfané a židé e^íyptští jezdit komo, smli jen na oslech a to sedíce vždy stranou, což bylo velkou potupou. A kesfané? Zavedli v Evrop sedni na oslu co trest, k tomu ješt musil trestaný sednout si zpáten a vzít ohon osla do ruky.*) Ano. pi tortuí-e mli zvláštní nástroj, upravený na jich ostí sbitých prken z povznesených, do úhlu sedl trýznný, dali mu tžká závaží na nohy, a íkali také tomuto strašnému nástroji „osel". Ani na štítech dom nedají pokoje „u osla v kolíbce", „u modrého což pak je osel modrý osla", „u erveného osla" neb ervený? O ervenej se, lidstvo, chtjící pemalovávat pírodu! ervenej se, že tam jsi falešné, kde si hraješ na milé, poctivé! :

—

i

i

*) Stalo se

uši a

—

noR uezati,

i

eho

V. dal papeži Janu XVÍ. „Protipapež" vyloupali a pak posaditi ho na osla.

oi

mu

322

páro vz. a srovnej s ním osly, Ti se musí pod tebou zlomit, jsou to bídné tvory a ty jsi silný muž! Ale mj, tomu je malikostí utéci s tebou jako gazella!" volá jeden „Viz, pane, osla jako

jež

ti

odporuují

oslák kahý'rský

jiní

chlapci.

—

„To je osel kahýrský, jeho dd byl kozel gazellí a prababika divoký Aj, Kahýane, bž a potvrd páNei svým rodim hanby, zani ve novi má slova jménu božím, moje gazello, moje vlaštovko!" volá oslák druhý, ale oba mažou a píchají bodlavými kyji do nebohých osl, až mají tito zadek samé nahé. živé maso. A v Palestýn tropí se nco ješt horšího. Tam pstují na polích kukuici: vejde-li do ní, dokud je mlada, velbloud, neudlají mu nic, dá-li se píkladem tím svést ale nebohý, dvivý osel, chytnou ho a uežou mu uši Oslové jsou nyní utlaeni. Ujmout se potlaených ujmu se jich. Uiním to ale je rytískou povinností

k.

!

;

rázn

a jasn, nebot: verbluemte reden

siiid

bei unsíeschliffnen

verloren

eselsohren.

IV.

Byl jsem

tak

šfasten,

že

jsem vidl osly na jich

Kahýe, a jen kdo je vidl zde, nauí se sob výtených tch zvíat, je ctít a milovat."

universit, v „vážit

Tam

jim

platí

i

zvláštní

frizéry

i

lazebníky,

jižto

je

ešou, perou, stíhají, ostíhané od hlavy k pat hlínou polepují a pak zase umývají. Každý cestovatel také chválí pak osly kahýrské. „A pak malí oslíkové jsou," praví Harant z Polžic, „však velmi pohodlní pro dobrý mimochod a lehké bhání." Také jsem je vidl v Palestýn,

323

V stádech po nkolika stech, a

možno pokládat

nemohu

ani pochopit, že

Kdo spatil vyso-

osla za zvíe ošklivé.

kého, snhobílého osla z Jemenu (zaslíbené to zem osl), nebo tlupu oslích hríbátek, štíhlejších než híb koské a zábavnjších než hravé kzle, souhlasí se mnou. Mnohý prý z nich voní docela jako pižmo ale nespozoroval jsem to. Ovšem, „starý osel" není nikdy krásný, zeptejte se našich dvat, vždyt „krása umírá vždy mlada" Také možno, že kdyby osel sám se nyní petvooval, udlal by se trochu jinak; snad by si na p. pidlal rohy, jako vypravuje Dmitrijev:

—

!

Co

div,

oslíka že

pehrozný smutek

jal,

zaryel, zahýkal,

bohm

strarinost tu

vytýkaje,

pro býkm rohy dali, laje, pro on bez nich zrozen a bez nich K bláznovství ledacos pohnutku dá on nejspíš vidl v lidském rod rohy u velké mód.

sjíli

má?

Ale eknte mn, který pak lovk by se rovnž tak trochu nepedlal, kdyby moh' Vše je lovku u osla ošklivé a smšné. Zaínajíc od nohou. Již krásnou královnu Sabu, milenku Šalamounovu. pomlouvali, že prý má nohy chlupaté jako oslice. Aby se král pesvdil, dal vodu proudící se palácovou podlahou pokryt sklem. Když královna k tomu pišla, skla neznajíc myslila, že se probroditi musí nadzdvihla

pece

sukn rád.

a

—

:

historie vypravuje, že

Povídají,

že tajtrlický, bláznivý

že oslí srst

lovk

je

ji

ml Šalamoun

nepkná

—

proto

ani nerozumí eleganci stejno-

barvého, trochu melírovaného hávu Tvrdí, že jeho dlouhé o lingua susurrans et suspenuši jsou pímo ošklivý

—

!

324 dens, pouhá žárlivost zde mluví! Ví se, že „lovk má sám skoro ze všech živoich nepohnutelné uši, naproti

pak

osel mezi

všemi hovady ušima

mže

A

nejvíc hejhati,"

má hýt všechno praošklivý hlas a není proto pece „krásným pávem A vzdor té vší oškhvosti zase mu vytýkají samolihost! Ano, samolibost mu vytýká lovk, týž lovk, jenž sám o sob napsal: „Sejmte samolibost se všech lidských dl zbude ješt nco, co by stálo za e?" Nebylo by vru divu, kdyby osel po tak dlouhém sousedství s lovkem byl se od tohoto nauil, ale nenauil se, zachoval se, a lež dí epigramm výne to je to

!

také hlas že je ošklivý na oslu krásné? Nemá páv

!

Což pak

!

—

nemu

—

chodní, jenž praví: Šperky na

žen

ošklivé

zcela totéž jsou,

co že na sedlo

ákém

oslíku

šoené.

Díváš-li

se

na

n,

myslí osel, on že

zraky Ivoje vábí.

Je pravda, známe jistou událost, tu starou o oslu ve lví kži: ale celá svtová literatura nezná k tomu událost ješt druhou, jakkoli je literatura ta velká.

Konen

musím se dotknout vci nejhorší. lovk, tlo osla, drzou rukou sáhl i na ducha jeho. S ídkou, ba nevídanou vru jednomyslností jde po celém takm lidském svt hlas, že osel je pravzorem hlouposti. Hloupost nehoiáznou, vrchovitou, zrovna olympickou pisuzují oslovi. Nech se nikdo dobromysln neklame, spatí-!i obrazy „osla co kantora", „osla toucího"

zepsuv

:

atd.,

JSOU

to jen

bídné satyry,

kreslir

jich mínil

nco

325

Už fresky ve vykopaném PonipejM jsou perNa jednom z nich je vyobrazen kus niiskélio l)rehu vody vyuhuje krokodýl osel, nesoucí koše na zádech,

zcela jiného! lidní.

z

:

;

nedbaje „ve své hlouposti" krokodýla, chce se napíti, ale privilegovan „chytrý" oslák ho drží za ocas a nepouští dál Že dle toho morálka prostého, nevzdlaného lidu se ídí, že na píklad o lidech darmotlaších praví: „jich obydlí (huba) dveí nemá, kdokoli chce do marštale vejda osla osedlá a vyvede" kdož by se divil prostému, nevzdlanému lidu! Ale i tak zvaní „geniové" lidstva jsou zcela stejní. Nenaplní nás spravedlivým hnvem, teme-li ve „Svtové legend" Victora Huga: !

—

nkdy na svém mezku svém oslu jezdil neb také mudrc mívá stídav dny tvrdošíjné a dny mén moudré Mohamed

pi'orok

a jindy zase na

—

nebo v epigramech (ioethových: Nur das

feurige ross,

das muthige, stuerzt der rennljahn

aul'

;

mit bedaechtigem pass schreitet der esel daher.

—

? Jedmý Jean Paul trochu se vzpamatoval a vyknul „Hloupým nemlo by se spílat osl, nýbrž mezk, proAle co je to! tože toliko jich rozum není lidský."

Jak snadná, hravá

je

obrana Kdekoliv se ve svt všude ji dle zásluhy od!

objeví hloupost

skutená,

mují

dje

Již

a

ctí

—

na tom jediném

se cos podobného oslovi? bychom mohli pestat! Ale pro

bychom nepodali dkazy

vt

decké,

literární,

historické!

Goethe: „Šedivá jest všecka theorie," a nepipisuje tím všechnu theorii, všechnu myšlenkovou abstrakci výhradn oslm? Nekomandoval Napoleon:

Nepovídá

týž

326

posmšný doprosted!"? Neuvádí mudrce? Vypravuje o nm, že když jednou pišel návštvou vlk a tázal se ho, kde že ho a uenci

„Oslové

Ezop

i

osla co

stonal,

mne dotkneš," odpovdl Osel je skromný, to je, ekl bych, jediná, ale kardinální jeho chyba; skromné hdi máme obyejn za osly. Vždy teme v „Nové rad" Smila Flašky, A jak mluvil skromný že došlo v rad také na osla. vlastn

bolí.

pacient

„Všude, kdekoli se

vhlasn.

osel ?

Osel se

práva bráníše,

z

vždy neclitieše.

králi

radili

ka

Vief každý,

:

žef já,

ktož zde

stojí,

ani tudiež strýci moji,

nikdy jsme k tomu nezváni,

kdež se piln radí páni.

Pak ovšem mohl smle za Na

oslaf

toto

žef nikdež

to zas íci o

sob:

vdie všady,

nejde tady,

kdež vidí, ano klesají jiné, ihned se s tej cesty vyvine.

Ano, osel chodí na led, ale jen v zim! Je osel tedy hloupý? Není! Už pírodopisec Scheutlin praví, že není! Kdyby byl, vypravovalo by se škodolib více historek o nm, ale vypravuje se jen jednou, že když kdysi rozpustil se mu náklad soli ve vod, po druhé si s nákladem mouky do ní lehl. A sám in ten, jako Newtonovo padající jablko, byl

Vypravuje-li jistý

pvodem velkého vynálezu posmváek o oslu filosofa :

knedlíku l^uridana,

dvma otýpkami hlady zemel, je to ..filosofický nesmysl" pravý osel pustil by se spíš do obou otýpek najednou než do žádné! A žaluje-li básník Buerger, že že mezi

;

327

„osel

chce,

vka, ne

aby slavík také

nosil pytle", mínil osla

lo-

osla osla.

Ach,

Harant

osel

dovede být

Polžic

z

i

uený! Ve všem

vypravuje:

spolehlivý

„Toho dne vidli jsme

Kahýe)

všelijaké kratochvíle od kejklírv a zvíat provozovati. Však mezi jinými vcmi mli vdce osla, kterýž divné vci provozoval; když k jeho promluvil ka, že slyšel, kterak se má veliké stastavti, a že voláno jest, aby všickni oslové vení v shledáni byli pro nošení vápna, kamení a co potebí to jakž ten osel uslyšel, hned jako by ho šlak porazil, (v

rozliných

nmu

mst

na zem padl, a zdvihší nohy nahoru, oima zavenýma ležel, jako by mrtvý byl. Co ten vdce jeho naíkal, že co ním hýbal, za nohy by svého milého osla ztratil táhl, však nechtl prohlédnouti; až jej také kyjem bil až namluviv se ten dosti hrub, pec nehýbaje se ležel Turek do vle, dal se slyšeti tmi slovy: „Páni milí! vzte, že zítra bohdá proti žoldánovi všecko množství vstíc slavn vyjeti má, a co nejpknjší paní na pkných oslích pojedou, a tm oslm dají jemene dobrého a tch slov ješt dobe nedomluvil, vody z Nilu erstvé" schopil se ten jeho osel a jako by se také jedním pro fraucimer hodil, divné skoky radosti velkou prokazoval. Však když opt jeho pán ekl, že jest žádán od svého souseda, aby svého osla pro jeho ženu starou a šerednou pjil, kteráž také vyjeti se strojí, tu ten osel hned jednu nohu zkivil, jako by na ni chromý byl a kulhal. Na „Pro kulháš maje starou to když se zeptal pán jeho: nésti? musíš ty na mladé laskav býti?" kýval hlavou, jako by toho posvdoval; proež vece k nmu: „Ukažiž, On chodil kolem, až která je mlada v tom houfu?" ;

;

—

k jedné dosti dotýkal, z

pkn

ehož

pistrojené pistoupil a hubou se

veliký smích pošel."

jí

A Maximilian

328

Per ty,

spisovatel

„O duševním

knihy

život

zvírat",

nauí se skákat skrz obrue jako paáca, tlamou že odvírá dvée jako dveka, taní dle hudby jako sleinka, vysteluje dla jako kanonýr, a t, d. Co tomu íkáte? tvrdí, že osel

„Ogn' uno á suo módo, dle svého, oslové dle

et

spsobu

aseni al anticha" (každý starého) praví písloví, a

li

dokazuje tím, že osel je konservativcem, že je hotovou vyzrálou individualitou, od poátku již oslem. Známo beztoho, že osel není pístupen závrati, tedy úpln vzdálen každého moderního ^švindlu". Známo, že pije vždy jen istou vodu, nikdy zkalenou, tím mén zneištnou chmelem, lihem, a t. d., že tedy duševní svou sílu má vždycky pohromad. Rennie vypravuje, že jeden osel z rozkotaného na moi korábu dostal se až do Gibral-

Kirby

taru.

zas o oslu

jména

Valiante, který z dale-

kých konin trefil sám až do své maštale zpt („Introduction to Entomology" IV., 496, pozn. a). MaximíHan Perty vypravuje také ješt o jisté oslici, kteráž asto' do krve bita trnovou holí, za nepítomnosti své paní hl tu schovávala do smetišt nebo zanesla daleko na silnici. A velmi pknou historku nám vypravuje o Ludvíku XI. Ten si vyjel na honbu, proto že jeden z astrolog jeho byl mu pedpovdl píznivé poasí. U lesa potkal ho uhlí, ženoucí osla, a ekl mu, že v nkolika již hodinách pijde notná bou. Král se vrátil a bou vskutku pišla. Druhého dne tázal se uhlíe, odkud že má své známosti meteorologické. „Od svého osla", dl uhlí; „ped každou boukou svsí hlavu a uši, jde leniv a te se o zdi." Hloupý uhlí ovšem nerozuml, že se te, aby vzbudil v srsti své elektinu, tím pilákal blesk a bez híšné samovraždy takto zakonil vezdejší své útrapy

A

—

ah

stálo práce,

!

pi

Konen

snad

té zažranosti

je

dkaz

pedsudk!

dost

!

To

to

329

V.

mn

Dovolte jen ješt nkolik slov, jen nkolik ješt barev a svtel na dokonání mistrovského obrazu. Jef portrét ten první v literatue svtové, a kdo ví, najde-li se ješt jeden kresli rovnž spravedlivý! Z defensivy pecházím nyní v ofensivu. Pedevším pravím, že osel má nejen tedy rozum, nýbrž i cit, hluboký, bohatý, pravý cit. Nesmj se, rlovce! Myslíš, že ruka prací zmozolovatlá spojena je

srdcem taktéž proti

se

bolm

již

otuplým?

Myslíš, že

pod hrubou šnrovakou je kamennjší srdce než pod prhlednými krajkami „vzdlané- sleinky? Kolik lidí, kolik soused, tolik vidíš kolem sebe nepátel — osel ale

cítí

nepátelskou

zášt jen proti tvoru jedinému, jen

canabina", a to proto, že neZášt je již odvká, má již historické své právo, již Aristoteles mluví o ní De animalibus L. IX., c. 2. V lásce pohlavní je osel ohnivý a cituplný, není divu neubrání se citu tomu ani žid ani pohan, ani Makedonec ani Portugýz, ba ni ti, kteí bydlejí až daproti jiici polní,

„fringilla

posedný tvor ten také rád bodlák.

:

leko za

moem Vren !

je

pak nade vše pontí

—

da man schon zur zeit der alten reine treu fuer grau gehalten.

Ovšem, vzlykotu á la Werther nezná, žádné oslici nenapadne, aby šla ke karmelitánkárn jako La Vallire, a žádného osla, aby se dal k trappistm jako pán z Rance, když byl spatil skonat milovanou vévodkyni z Montbazonu. Milostné pudy osla jsou ostatn pec tak mocny, na vkolí; z Itálie je známo, že tam že se penášejí i

Nerndii, Sebniné SDiey Vil.

OO

330

oslái a žebraví mniši vtší Don-Juani.

(jezdí stále

na oslech) jsou nej-

Rovnž skvlý je jeho cit k živoichm ostatním. Osel nejde ani kolem jedné zdi hbitovní, aby nenatáh' krk, nepovznesl hlavu a bolestn nezahýkal. Jak ale bídný lovk citu jeho rozumí, o tom nám vypravuje truchlou historku Konrat von Wuerzburg, „fahrender pkného saenger" z 13. století. Byl jistý pán, ten osla. Osel byl asto bit, pes pak, psíka a také skákající na svého pána, vždy popleskáván a hlazen. „Pokej," pomyslil si jemnocitný osel, „také si skoíš a pohladí!" Uinil tak a co na pána, popleská „von slegen wart by tomu neuvil se stalo? im sin ruegge wunt" Zkrvácen odbelhal. Mám snad teprv obšírnji mluvit, jak užiteným Již mrtev je nám ješt na je tvorem pro svt lidský? prospch co nejvtší, z jeho masa dláme salám, z jeho kže šlechtu, z jeho srsti bakory, z jeho kosti klih.

ml

ml

t

—

lovk

—

!

A za živa? Mlékem svým uzdravil již tisíce lidských souchotiná a jakás mimo volná vdnost jeví se v tom, nazývá-li

tuberkulosní

lovk

i

léivý

tuk rybí „oleum

„Mlynáský osel" je povšechný výraz pro hodn vydatného pomocníka pi lidské práci, jakož vbec co nosi tší se osel povsti nad míru chvalné. Na tak

jecoris aselli".

veltého jako šestinedlní tele vrhne se dvoucentový chlap, „to zdá se mi pes pírodu sáhat až do samých již

—

mystérií oslích," praví Bogumil Goltz. V Kahýe živí osel celý cech oslák, cech to pro Kahýru etností svou

rovnž

tak významný jako jsou tamjší minarety nebo pispíval osel díve vydatn k buzení palmy. U právního vdomí, bez valného arci výsledku. Mezi Šváby musily být lesní cesty alespo tak široký, aby prošel „osel s pytlem na každé stran", u Frank byl domácí

Nmc

331

pán

trestán,

byla-li v steše jeho

domu

díra tak velká,

mohla prohodit „dvouspež osl".

Že starovcí a myslitelé nejkrásnjší i nejvznešenjší plody své svovali oslí kži, ano že jen pomocí této zachovala — a my? se nám celá literatura klasická, je známo Jak málo je lidí, kteí osla oceují dle pravé jeho zásluhy Je pravda, každá velká myšlénka potebuje vky a vky, než zvítzí. Objeví se tam a zaniká zase. Vdné musíme sledovat stopy ty. V Hábeši ctí kesané Bileaže se

ji

básníci

—

!

movu

oslici

co svtici.

V

galantní Francii

již

v 9. století

zvanými „oslími slavnostmi". Na památku útku panenky Marie do Egypta vybrali nejhezí pannu chlapeka do rukou z msta, vystrojili ji, dali pkného a posadili na vyšoeného osla. Tak je vedli u prvodu veškerého knžstva do hlavního chrámu a zde postavili zali

s

tak

vedle hlavního oltáe.

osla zrovna

tla

se slavná mše,

po každé hlavní ásti všichni pítomní hýkali.

Ku

konci

ješt, místo „Ite, missa est", knz tikrát zahýkal k lidu jako osel, a lid, místo „Deo gratias", tikrát zahýkal v

odpovd

jako

osel.

Pak

osla" (Sire Asnes) zvláštní

zpívali ješt na poctu „pana zpv, nebot vyvolenec byl jim

asinus egregJLis,

asinorum dominus.

Po

více stoletích zase to pestalo.

Ve starých

fran-

couzských fraškách („farces") nalézáme pak také jednu upomínku pknou. Když maršál Gie pronásledován princeznou Annou bretaskou u Ludvíka XII. v nemilost padl, strašn ho v takové frašce sebrali. Vypravovali „Anna" a zas na titul tu narážejíce na jméno „maršál" že jakýs ková (marechal) chtl okovat osla (a ne), ten že ale vyhodil a udeil kováe tak, že tento slítnul s vysoké zdi. Jak nžné!

—

—

22*

332

má

Ale jak skrovné místo

pec

osel

jen v poeziji,

málo bylo posud pvc nadšených, kteí by byli opvali osla co oslavence. Byl snad jeden jediný, a vrozený

jak

nám

cit

pro spravedlnost nedovoluje, alaychom zamleli se jmenoval. Ten

pvod jeho: byl to Nmec! Blumauer sáhl mocn do strun a pl: O

zvíe dobré, písem na Tvé kži, tahoun hned, hned nosi našich tl, ne „darebák" vynadal bych muži, jenž chválu Tvou by ješt zmlet chtl jsi

Hle,

—

smjí

máš

že

se,

a každý hlupec však utiš ty

A

se

se,

Tob

hned

ty

smšný

byly

nezlob že

se,

jen,

mj

vykládalo

Vždyt každý

že

ml

je

král.

milý saframente,

si,

lenivost,

že vždy:

mudrcm

posmch

Ty na žádný se Ty mžeš íct:

z

„Festina lete!"

co cnost.

mizerných jde zídel,

neohlížej

klep,

andla jsem když prorok Bileam byl hloup

Svt

,Já

chválí skromnost,

že není lepší píklad

Ty

nosíš náklad,

a držíš,

maže-li

—

tím hrál

jak se sluší,

uši,

vytýkají

zpome

tak dlouhé uši,

posmchem

s

slep!"

písahal bych na

to,

Tvj dán to hnj i zlato,

nad

neciif

T

vidl,

:

kyjem pán.

Ba Tob, vzornému co poddanému již spchám chválu veršem vyknout rád vždyt nosíš bílou mouku pánu svému a sám jsi rád, že smíš si bodlák žrát.

—

333

Též nemá nikdo tolik dobrých známých a pátel, bratr jako asinus, ne, nemá, teba u tch pálel chámých co do stravy

A teba pede

pede

jiný

nezpíváš jak slavíkové,

Tvj

velmi hlasný, slyšný je

a proto

—

tón

—

pravda, páni kritikové?

Ty's k sláv první, hlavní

—

Však pi tom všem

Tvj Tvé

vkus.

vládl

:

postilj(3n.

T,

ach, jak

osle,

zlalí

milomilý, prostý, krásný mrav!

výtenictví

skromouce

se šatí

ve jednoduchý, šedivý jen hav.

Ty nepeješ jíš

a

bodlák,

si

žádné panské kaše,

prací

jejž jsi

mnohý, ach! zde

jenž sotva bodláí

sob velé

si

vytžil,

jídá ananase, zasloužil.

že jsem vznešenou mateštiny peložil. A koním. Prosím, jen neaplaudujte Sic bych se leknul jako eník Phokion a postrašen tázal bych se: „Což pak jsem napsal nco hloupého?"

Vyslovuj LI

tu

báse

tak

díky za

krásn do milé

to,

naší

!

Nový svta

pán.

1874.

I.

Teprv ped temi stoletími vyslal leny rodu svého do širého svta, a nyní již poslouchá ho svt celý. Nový tyran, vládnoucí neúprosn lidstvu a to lidstvo lne k novému svému tyranu s láskou nikde posud nevídanou,

pro nho až se opojuje, a kdo ješt není jeho poddaným, prodlá ochotn nemoc a tlesnou torturu, jen aby se jím stal, a když se stal, trvá pi až do skonání Pod rozmanitj^m jménem zajal národ po národu. V severní Americe byl znám co Cohoba, co Gioja, co Yppovak, v jižní dlouho co Pituma, u Azték co Pycietl a Yeti, Francouzm vládl co Herbe sainte, Herbe de 1' Ambassadeur, Herbe Nicotiane, Herbe de la Reine, Herbe du grand Prieur, Herbe Catharine, Herbe Medicée, Italm co Erba santa Croce, posud vládne Turkm co Tutum, Arabm co Dakhan, co Duvan, ale již všude, kde ji ml, shazuje škrabošku svou, a všude, všude ídí osudy lidstva co vítzný král Tabák, kmene Viržinského. Rzní jsou po zemi lenové rodu tabákového, koleno Viržinské ale vévodí zas všem ostatním první to lilie panovniího rodu.

samým nadšením

nm vrn

!

Srbm

—

Kolem naší zemkoule vznášejí se oblaky tabákového dýmu, kdyby dnes ml socha vytvoit obraz Cybeli,

335

zem

místo staromythického klíe dal by pann té A svtové panství tabáku má již také uené jméno své, íká se mu „kapnokracie". Rozšíení tabáku má do sebe cos rozhodn zázraného. Dobe má pastor J. V. Strebel, že ve spisku svém*) poukazuje k zázranosti té. Proti králi Tabáku jsou Alexandrové, Gaesarové a Napoleonové pouhými dtmi. naší,

do ruky cigaretu

Tabák opanoval vzmáhnjící

lané,

!

—

již

se

národy všechny vzdlané i nevzdi klesající, a opanoval je trvale.

Zubící se mouenín kouí práv tak z krátké dýmky své jako nejvybranjší ílaneur v Paíži; lidožrout sumatránský, spolknuv usmažený kus lidského lýtka, zapálí si doutník s toutéž chutí, s jakou my jej zapalujeme po erné káv když jde eský hoch na námluvy, musí mít doma svou výživu a v ústech své cigáro „bez cigára žádný dojem" a když jde na námluvy hoch borneanský, musí mít doma, v obecní budov,, zásobu useknutých a usušených nepátelských hlav, kolem prsou nepátelm vylámaných zub a v ústech také cigáro když vejdeš do domu brasilského, zapálí domácí panika cigaretu a podá ti ji, abys ji dokouil, a když vejdeš do kožené jurty chudého Kalmuka, zapálí jurtácký pán špinavou svou dýmku a podá ti ji také do Cíny nemohlo se dostat z ciziny pranic, tabák se tam dostal, z Japanu jsme nedostávali pranic zase my, jen tabáku jsme odtamtud dostávali dost. V nejpalnjším jihu a na nejvzdálenjším severu — všude má tabák cenu. Ba mnohdy vtší, než sám lovk. Hotentot ti penechá za tabák ochotn svou

—

—

šry

;

;

ženu, obyvatel

ostrov

filipínských

své vlastní dít,

za

tabák nechá sob Australan znenáhla vylámat všechny své krásné zuby, za tabák odvezli otrokái od afrických ")

Die lauchhexe.

336

pobeží miliony otrok a ten obchod schválil

—

Není stavu, není stáí, v tabáku,

jen

tvrdohlaví

papež Lev X. svéiio

nmž

rozkolníci

by

lovk

ruští

asu

nepodléhal

drží

se

ješt

v opposici. „Králové a žebráci, uenci a neuenci, staí všichni a mladí, chytí a hlupci, zbožní a bezbožní" kouí nebo šnupou nebo cucají tabák, x4.no i knží,

—

knží

kouí a šnupou! Mže-li pak si nkdo myslet zárove? Nebo že sob na p. knz nacpe dýmku, nakeše ohn a pak udlí poslední pomazání? A pede tabák — Balzámový ke mekánský, rže paestská, zlatá jablka Hesperidek, vše je irou cigáro a modlitbu

—

!

nullou proti kei tabákovému. Lidstvo oddalo se užívání tabáku co .osmému", nejvyššímu umní a uvyklo mu tak, že kdyby dnes vyhynul v Evrop všechen tabák a vyhynulo také všechno umní lodaské, svázali bychom si my Evropané nkolik prostých vor a jeli pes Okeán chut do Viržinie. A prosím, upozoruju ješt jednou, za jak krátký as zvítzil tabák? Jak pak dávno je tomu, co sluha sira Walthera Ralejgha polil kouícího pána svého konví piva, mysle že hoí? Do Cech nám mimo jiné dobré vci pinesli anglití vojínové hrabte Greye tabák teprv na poátku ticetileté války, a nenáležíme již dávno mezi nejoddanjší jeho province?

Dále tmi zázraky Již se asto stalo, že národ surový pepadl národ vzdlaný, avšak již vyšeptalý, a že mimo drobty vzdlanosti odnesl sob národ ten dív surový ale svží a silný s sebou pak také všechnu zmalátnlost. Ale jak se dlo zde? My vzdlaní jsme pestali se padli divoké kmeny indiánské a uiteli vzdlanc! My jim pinesli zhoubu koalkou, oni nám stonásob zaplatili jedem nikotinem. My tam !

barbai

337

pivedli zhouby na milliony, oni se mstí zhoubou na milhardách. A ješt dále! Poteboval tabák hranic, násilí? Králové se proti postavili a trestali pívržence jeho i smrtí pívrženc pibývalo. Papežové vysílali na nj nejmastnjší kletby své on je odfouk' proužkem dýmu. Vtip palivý a nejostejší satyra oboila se na nj on je umlel. Tiše kráel nesen vnitní silou svou, jist vítzství svého, a zabral „mocné a silné, bídné a slabé *. „Diabolus simia Dei" „ert se opií po pánu bohu," zvolal Bao z Verulámu. A vskutku šíení se tabáku má mnoho podobnosti s klidným šíením se nkterého náboženství. Jen že které pak náboženství smí se s ispchy takovými ? Tabák pemohl veškeré kesan-

me,

nmu

—

—

—

—

—

mit

!

stvo,

on pekonal nehybnost osmanskou, jemu se klaní

sluha Dalajlámy, jeho poslouchá šaman na poušti Gobi, on je pán celého svta vezdejšího. A snad nejen svta

nýbrž i „onoho"! Indiáni dávají svým mrtvým tabák a dýmku do hrobu, ujme-li se zvyk ten také u nás, zkusí-li sv. Petr jen jednou restlíku dobré viržinky, kdo ví s portýrstvím bývá také již ve vezdejších našich humanitních ústavech spojena trafika! A konen ješt nco zázraného Nedovedl se oulisný tabák vžít zcela do proudu moderního, co se života politického a spoleenského týe? Už mnohé požitky pivážely se k nám a zavedly zde trvale, káva, cukr, aj na p., ale jak se to dlo ? Cestou stedovkou, od hora dol! Knížata zaala, jejích lokaji vedli to dál cesta aristokratická. Tabák to chytl naopak, po demokraticku. Od prostého Indiána nauil se tabáku prostý námoník, od námoníka voják, od vojáka rolník, od Tabák je revolušlo to zdola nahoru. rolníka pán cioná od koene. Postavil se proti všem hrozbám a toho,

— —

,

!

—

—

338

mravm

trestm,

mly

dávat na

polem

!

—

nj

a

zákonm, ne

pozor,

a

—

mu

Vlády by ješt mono-

zvítzil.

lichotit

Jen že je to malér, že zázrakm nevím. Dívám se na to zázrané šíení se tabáku a vidím v tom jen pirozený, zákon jasný, vítzství nauky Darwinovy. Není v tom nic jiného, než: se opií po velmi rád a velmi lehce. Nauili jsme se tomu od svýcli praotc, jichž legitimní nástupci posud skáou

bh

lovk

lovku nkde po

stromech stední Afriky.

Sáhne-li král Tabák také k tm?! Možno je to. Friedrich Tiedemann *) alespo vypravuje, že vidl ve van Akensov zvinci paviána, který z hoící dýmky velmi piln kouil, flekl-li to takhle ten pavián ostatním paviánm Aby takhle africký opiák kolem jdoucímu vandrovníku podával dýmku míru, mezi tím, co by opinahoe na strom kojila mládata a kouila pi !

aka

tom

cigarettu z

palmového

listi.

lí.

A

stalo

se

následovn,

že Indiáni

amerití seznali

úinky tabáku. Velký jich Duch, Gii Manito, maje na druhé stran zemkoule dosti asu a místa k tomu, stvoil sob tam eládku prapodivnou. Bohy, polobohy, duchy, obry, lidi, zvíata, a to vše, jak mile stvoeno, zaalo se mezi sebou bít a kousat, moil a niit. „Že vás pobiju všechny !" zlobil se Gii Manito. Vzal bohy ledu, krup, snhu, mrazu a plnoního vtru a kázal jim, aby prali do svta. Za krátko byla zem jako roh. Málo již jen zbývalo lidí a nad tmi se Velký Duch pece slitoval. Kázal naší

*)

„Geschichte des tabaks".

339 slunci, aby hálo, a jakmile slunce poalo hát, rozmnožoval se lid zas k nepopsání. Lid pleti rudé, „synové slunce" podnes se tak nazývají a jich pohlavái nosí na svých pláštích z kže buvolí podnes obraz slunce. Ale nepovedli se ti lidé zas Velkému Duchu ó, je velmi tžko, stvoit lidi poádn, a skoro každému bohu s poátku se nepovedli „Povodní ted na n!" myslil si Gii Manito. Strašným hlasem svolal vody a mraky celého svla, tak že celé nebe bylo irá noc. Dešf padal v kapkách jako wigwam velkých, za krátko byla zem po temena vrch pokryta. Všechny rudé kmeny pohynuly a stalo se z nich „pohoí rudého kamenu dýmkového, nalézající se podnes v zemi kmen Siu a Dakota.

—

—

I

Jak se

stalo,

že

žijí

„synové slunce"

tedy podnes,

urit. Kmen Winnebag míní, že na povídce o povodni není za mák pravdy.*) Gii Manito byl by musil prý být velkým oslem, aby zemi, která ho stála tolik práce, se vším, co na ní rostlo a žilo, zniil tak lehkomysln. Komanové v Texasu zas míní, že oni ze všech jediní byli zachováni a sice v podob bílých pták. neví se zcela

Karaibové zas vypravují, že zachován jediný párek z milosrdí Velkého Ducha a ti že házeli kameny za sebe a z tch kamen že povstávali ihned lidé (Deukalion a Pyrrha !) Zkrátka, za nedlouho pak nestálo lidstvo již zase za Rvali a pobíjeli se, že až bedno. „Tresty jich nenic. polepším," uznal nyní Manito, „zkusím to rozumem a chlácholením vášnivých smysl." Když byli synové slunce hlasem svým práv zabráni v boj nejtužší, zavolal na šumem strom, tvarem oblak a letem a posly svými

—

n

-

*) Knortz

dianer."

„Maerchen und sagen der nordamerikaniscben

In-

3áO

dravc

—

a shromáždil je všechny nad „rudou ekou mramorovou", v zemi kmen Siu a Dakota, tam kde stojí to „pohoí rudého kamenu dýmkového"*). Sám stál až na temeni hor, ulomil si kus skály a utvoil z nho velkou dýmku, z níž kouil. Kou rozfoukl po všech shromáždných a do všech úhl svta. Pak pro-

„Kámen

mluvil:

masem vaším

a patí míru a kute z nich, chcete-h mne udobit a plnit vli mou. Na této nesmí se více povznést kyj válený, ani tomahawk, ani nž skalpovní." A když mu dýmka dohoela, promnil se Velký Duch v oblak, kterýž dlouho se vznášel nad

vám

tento je rudý, je

všem. Dlejte

si

nho dýmky

z

pd

shromáždnými. Od té doby považují pohoí dýmkové za místo míru a za místo svaté. Putují tam z daleka široka, aby dobyli kamenu na dýmky své. Do skalních stn je tu vryto mnoho tisíc nápis hieroglyfických a vyobrazených totem, indiánských to andl strážc. Posud považují pohoí za dar Velkého Ducha. Zde usne každé nepátelství,

když

z

zde se Indiáni neperou, dávají se do sebe teprv, „kraje míru" vycházejí.

Ano, tak to bylo. kteí

lanti,

vého

listu,

Nebo když

A

ne, jak chtjí

tvrdí, že Indiáni poznali

když jej

jej

zapalovali,

zapalovali

co

aby

nkteí mudr-

opojné

vn tabáko-

se ubránili

moskytm.

plamennou obt Velkému

Duchu.

Tak

to bylo a

od

té

ností a z celé duše své.

tabákový dým „duši úst" Karaib má každý oud duši svou

ukonejšuje dle

doby Indiáni kouí se vší zbožKdyž dostávají se do náruživostí,

*)

Nynjší Coteau de

—

a „duši nosu" a mírní váše.

—

Prairies, dle Catlina.

341

kalymé ili dýmka míru

je náadí posvátné. Kdo nedotknutelný. Kdo z nho s kým kouil a pede pak „nenechal tomahawk zakopaný", je tvor bídný. Indiáni slaví vše tancem a modlí se tancem, oni mají víc rozmanitých tanc než kterékoli jiné pokolení na svt, mají jich „víc než vlas v skalpu svém", ale ze všech je nejslavnjší tanec kalynié-ový. Taní jej pi uzavíráni míru, ale také ped poátkem boj. Tu pak

Jejich

je nese, je

kalymé na povýšeném míst a rej pohybuje se kolem nho. Na konec jej pohlavár zapálí a foukne kou na vojíny své: „Pijmtež ducha síly, abyste pekonali nepátely své.' *) Nejchudší Indián má tabákový mšec a kesadlo vždy a všude s sebou. Mrtvému dává se do hrobu zbra a nacpaná dýmka. Dtem se dává svinutý tabák kolem krku co amulet. Dýmkou sob pipíjejí na vné bratrství. Leckde musí žena, když mužové kouí, z wi^wamu ven. Ano na Panam nekouí ani mužové sami, musí to init „hoch nevinný" a foukat jim vyssátý dým pod nos. Prorokuje-li Indián, prorokuje z koue své dýmky. Na behy ek a k patám hor klade tabák, aby získal duchy tam sídlící. Když v noci ozve se sova, pták svatý, vstane Indián a natrousí mu tabák na ohništ. A když ráno východ slunce se blíží, jde mu pohlavár vstíc s celou osadou, a když sluníko nad obzor vyskoí, vrhají se na zem, jásají a matky pozdvihují dti své k vné té zái. Pak vezme pohlavár kalymé, bafne k slunci, bafne do úhl svta, bafne na národ. Tak jsou vdní Velzarazí se

ty

kému Duchu

nkomu,

za jeho dar! Napadne z nás „vzdlanc" když jsme vykouili njaké znamenité havanské,

abychom

se za to

*) Lery.

podkovali pánu bohu? To

je

to,

že

342

my

máme

bloši

vdnosti

sice

mnoho dar

vzácných,

ale

daru

nemáme. Také blochy stvoil totiž Gii Manito. Ale byli to na poátku takoví blázniví nezvedenci, že se za stydl a že sob pál, aby jich byl ani nestvoil. Avšak byli již jednou zde a pobit je nepipouštla jeho dobrota, Pemýšlel, vzal pak z tch zvíat, která bhala po zemi, zvíata nejmoudejší, vyal jim srdce a dal je tm nezvedencm, aby se zjinaili. Opt se zmýlil, bílí dvouže

n

nožci zstali blbí a blázniví jako dív, pevzali od zvíat ale také ješt ukrutnost a krvežíznivost. Nezbývalo tvrci, než aby sáhl do prsou vlastních a každému dal po kuse srdce svého. Tím se stali rozumnjší, lepší, ale daru

vdnosti pede víc nenabyli, nebo Gii Manito nemá pro být komu vdným a neml tedy daru toho v srdci svém.

Pi tabáku osvdili jsme nevdnost svou znovu. Indiána jsme se mu nauili, ale už od asu anglické královny Alžbty malujem na štíty tabáního krámu kouícího niemu mouenína a pozdji i báchora Turka. Od

III.

Rozumí se samo sebou, že nový svta pán, jako celému spolenému životu, své stopy také vtisknul literatue. Než došel všeobecné vlády své, své „kapnokracie", král Anglie, Jakub 1., péra, a napsal proti chopil se nmu roku 1603 povstný, zuivý, jizlivý svj spis „Misocapnos" (nepítel koue). Ale sotva že král se svým spisem vystoupil, již mu sedli v týlu jezovité. i

—

Vydali v Polsce spis „Anti-misocapnos", vidlif, že poet úžasn se množí a z lovili pívržence pro sebe. To by bylo tuze podezelé pro tabák, kdyby jezo-

kuák

kuák

—

343 vité nebyli tak chytí, že jen jedni píšou vždycky „pro", druzí ale ihned „contra". Ihned se tedy zas vyítil z jezovitských Jacobus Bald a napsal proti tabáku satyru

ad

obrovskou jazykem latinským. Neznám

toho latinského jen starý nmecký peklad z nho satyra vtipná, obratná, to je pravda, ale sprostá k nepopsání.*! Úinky tabáku popisuje strašliv, hned vigneta spisku je strašná. Ve spustlé domácnosti, ve spolenosti

mám

originálu,

nkolika stojí

—

kuák,

smrt.

jimž valí se kou z úst, nosu a oí, Levou rukou vyklepává dýmku, pravou strká

Oními dídky vypouští smrt dlky provinuje se dlouhý had. Cigáro její má chutnou podobu lidské kosti. V pozadí spolenosti je njakému zaáleniku „strašn zle." obrovské

kou

a

cigáro

lícními

do

úst.

jejnni

—

—

Z dob války ticetileté udržel se v germánském museu norimberském exemplár nmecké satyry: ,Taba-

—

cologia."

Osm

je

tu devorytin, pod nimi vždy nápis.

Léka tabák odvažující praví asi: „Svt sob peje podvodu a k tomu se hodí tabák mj. Prodávám smrad, napájím kouem a mám se dobe pi tom." Student s meem a chocholatým kloboukem: „Nenauil jsem se niemu než tabák popíjet. Budte klidná, matko, nevím sice, pro to iním, ale bez nho nebyl bych „allo-modostutzer". ženy: „Sám ert sob tabák vymyslil. nco dobrého, mj muž by ho jist Kdyby bylo na nechtl. Kéž by byl ve vlnách pošel, kdož jej první piV Anglii psal proti tabáku nejen vezl z Indie" a t. d. duchaplný pítel Shakespearv, satyrik král, nýbrž Ben Jonson. Pustil se do nho zvláš ve své veselohe „Every Man in his humor". Tam vypravuje kapitán Bobadil: „Pane, vte mi na mou est: co ted eknu

Dv

nm

—

i

^)

„Die truckene trunckenheit." Nurnberg, 1658.

3M Vám, celý svt nevyvrátí! Byl jsem v Indii, tam, kde tabák roste, a já sám a ješt jiných ticet pán, vtších než já, nedostah jsme za celých jeden a dvacet nedl na jazyk ani drobtu potravy krom dýmu tohoto prostého koení. A protož nemže být tabák pvodu jiného než Jonsonova slova vztahují se k tomu, že božského." tabák prý „hlad zahání", o kteréž vlastnosti také Kingsleyv „Indián" nadšen vykládá: , Nejím a nepiju již ti dny a ti noci, kou mne napájí i sytí. *) Nkdy vyvolala satyru okolnost njaká zcela vedlejší. Královna Kateina z Medici na p. mla zvláštní ten nápad, **) že tabáku, tenkrát novému koení léebnému, dala své jméno. Lid také v skutku po njaký as jmenoval bylinu novou „Herbe Catharine'', ,Herbe Medicée" a .,Herbe de la Reine". Avšak angUcký básník Bachanan „De Nicotiana falso napsal proti tomu kousavý epigram nomine Medicea appellata". Kladu jej zde ne veršem ale

—

:

vrným pekladem

Uený

Nicotius, vraceje se od Hesperských kraj,

—

„Nico-

sebou vzal provru blahodárnou proti všem neduhm rostlinu spti chtje vlasti. Však Medicejská Kateina, výhrhel a mor svých, Médea tianu"

vku žárlivostí

s

—

svého,

hoíc, falešné jméno „Medicea" bylin Nicotianu

pevzdí a jako o statky

obany dív

oloupila, oloupiti chce o

est

rostliny Nicotia.

Však

vy,

kteíž pomoci

údm

chorým

jména *) "*)

Kingsleyv

spis:

,.Na západ!"

Cti citovaný již spis

Tiedemannv,

hledáte, prožluklého

346

od byliny zdržte rukou svých, ústa zavete a uši ped nákazou hnusnou zacpte! Nebo nektar otravou stane se, Panacea*) jedem, „Mediceou" bude-li nazvána.

Patrn Buchanan v léebnost tabáku vil. Dle mnohých byla až zázraná. Jan Posth, profesor mediciny v Heidlberku, volá pímo: „Nic ve svt nevyrovná se zdravodatnému tabáku! Jeho síly jsou nad síly koení všech!" A ímský léka Gastor Durante vypsal v celé latinské básni**) úinky jeho krásné. „Bylina, jež se jménem Svatého Kíže nazývá, oím pomáhá i hojí úrazy rány sceluje " nebudu ale citovat dál, pijdou pak samé krtice, strupy, a jiné hezké vci. Avšak lid klidn bafil dál, nechC se psaly teba satyry. lid sob tabák zamiloval a zpíval si zas své chvalozpvy. Prastarý již je zpv „Erskine-Sang", jejž zpívají sedláci v severní Anglii. Zde nkolik slok z nho:

—

i

na

Ten suchý indiánský list tvj káže tob osud jist hned zelená se hned rozpadá se; to

vz

a tabák

ku!

Tvé dýmky tenká rourka jak

s

prá.

tebou osud pozahrá:

pesnadno zláme smrt tebe, cháme to

vz

a tabák

ku!

Panacea ^z Všehojivka. nuovo" Venet. 1636. Podotknuto nazýván tabák „Erba santa Croce". *)

**) „Herbario

Neruda, Sebrnnó spisy VII.

již,

že v

23

Itálii

346

A

kou

se

vznáší-Ii

na

—

jak snadno všechno

výš,

ihned zvíš

—

se rozetese

zem

nese

a tabák

ku

co to

vz

A

je-li

v dýmce samý moud, híšná duše tvá, a soud

toE

proto boží

ji

do žáru to

vz

A

popel-li

svj

to

;

vloží

a tabák

ku!

pak vyhodíš, konec takto aj s bratry všemi se vrátíš k zemi

vlastní

vz

a tabák

ku

!

—

zvíš

A

1.

d.

Jako zde prostý sedlák, pl tam o tabáku nadšené mnohý básník umlec. Takž na p. Charles Lamb. Byl náruživým kuákem, nešlo mu k duhu, musil kouení nechat. Sedl a napsal srdcelomnou báse: „Na roztaké

chodu

s

tabákem"

O

vn — !

Ba žádný

v

Ach, jsem labužník luebník

svt

svou pecí a retortou svojí nedove vni dát nad Tvoji

vn

Ba žádná vezdejší tak mozek náš nezkonejší. Vy nevíte? jdte, jdte!

—

—

kde máte lepšího cos v

svt

!

'?

347

—

Fialky?

vn

tof

—

Rže?

Díle cos?

jen pro díví nos

muže

k níž touhou srdce

Pede život

—

dýmku

odkládá

svj a

dále niold pot

!

svt vn,

Ty's jediná ve

sln

ale jen proto,

chvalozpvy

aby

udržt-l

tabúr.ní.

tabák v krásné literatue anglické 1650 smla ve vynikajícím spise „Wis Recreation" (ovlaha ducha) vyjít nikotinová báse nadpisu: „Triumf tabáku nad sektem a pivem":

Rychle dobýval

val

za valem.

Již

Již

oba

r.

se

styte

hanb se vidte: te tabák je váš mocný

a k

Na jednoho dva však

nehlaste,

se

již

pán.

jste,

on vítz, vám za pána dán Je

pravda,

že

mnohý,

duchem pranebohý, si

chválí piva.

tch dýmkou se

vína džbán,

však více

lidí,

již

ídí.

a jimž on je milostiv pán.

Ba praváecky stavy tabáek slaví a žena práv tak

již

a staí si

i

jak

muž

mladí

dýmiku a tabák

hladí

svtem

pelít'

už 23*

348

v nkolika

Pak vypisuje básník tabáku, mini na p.

slokách hojivé

úinky

zimy heje,

Oii za

chlad za léta vje a petloustlému shání bich; on hlad náš zahání

a

zas shání,

síly

nám odal hích

všeliký

jež

—

a na konec rozhoduje, že nezbývá, než aby sekt a pivo tanily dle píšEaly tabákové.

Ano, sto jen let pozdji mohla již v Anglii, k lomu asopise „Gentlemen's Magazíne" vyjít báse: „Žena má se zvolit dle tabákové dýmky"! Dám ji sem v

celou,

památnou báse

t

svj

Jak život

až ženu zvolím

má s

ní

vzrst

jako

hladká,

býti

—

tebou

s

pro ni vzor

ty's

má

bud jako

její

:

kochám, rouro sladká,

si,

žínka jako ty

—

tu

ta

nikdy nebud spor;

šlíhlost tvoje,

dech její balzámový jako tvj když obejmu ji, budiž žínka moje jak prsa tvoje,

samý

žár a

znj

jak ty tak ona pikryj moje chyby

vždy oponou

mlhav modravou

když myšlénkám

mj

jako

ty

mým

pastýskou

rozbíhat se píli

svou

zlíbí,

;

když v tžká studia se pracn noím, jak ty

mj

ona soudílnosti cnost;

a když se zase dlouhou chvílí

nechf v ní

mám

moím,

vábivou vždy spolenost

349

bud

mn

život její

jen k tše bodré,

rtm

vždy srdci milý, vábný mojim

zeme,

až kdysi

nes

její

;

jak kadidlo modré,

život se

pak k

nebesm

I

Nechávám prozatím všechny novjší Anghany, TliaHamera atd. stranou,

ckeraye, Byrona, Goopra, Bulwera,

psaU

kteí

tabáku chválu a hanu, veršem a prózou. již okruhu myšlének nevyšel vlastn nikdo nevyšel ale také žádný z básník mimoangii-

Z naznaeného nich ckých. z

—

rimage de divno, jejich

—

Dumáni

ma

básníci

dolce far niente

vie

—

dýmka

sob pede

tak

napomáhá

myšlénky,

svt dovedou tabáku! Vezmm na

o všem ve

—

kou

žena

—

chválí,

že

a

vzletu,

a život

nic

rozbujuje

psát geniáln

pi

víc

tabák

!

—

Po-

bystí

fantasii,

tabáku, jen Mohl básnit „zdálo se,

píklad Lenaua. když kouil, byl jako ten jeho farmá ale že z oharku cigára svého souká povídky své' nedovedl to dál než do trojspeže v známé s tabákem cigánské romanci své. Mezi Nmci, chudými na tabákovou poezii, až do nejnovjší doby nacházejí se lidé, kteí píšou na tabák švábský epigramatista Haug. Posatyry. Takž na smívá se kuákm, že život svj prokuují. Šest díl má prý život kuákv ne o

—

jen,

—

p

má, by dýmku sob ohn nakesal, spotebuje ku bafání

Díl jeden díl

ti díly

a dílu šestého

by

cpal,

druhý, aby

—

dýmku svou

si

než lehne k spaní

—

zase vyklepal.

Jakýs Triller napsal také celou adu verš proti tabáku strašn prozaických! Ti, kteí jej zas chválí, jsou

—

•

350

rovnž suchopární. Slyšme

Pfeffla

!

Hymnus

jeho zaíná

sloliou

Když

mn

dýmka pln hoí

a modravý list duch kol lu

a

nosu mne polechtává, myslím, že jsem

koni pramizern

A

—

bh

si

slokou druhou

jíž

když

kou

:

ve výši mizí,

zas se budí jasný smích,

myslím

si

:

lak všechen hyne,

love, tvj

—

—

božský pych

zpívá jakýms dialektem JakGruebel A jiný mile ráno se vzbudím, již hledám dýmku svou, a když si veer zase lehám, mám ji ješt v ústech (sloka první). Nejsem tak samolibý, abych chtl mít dýmku vzácnou, copak bych dlal s dýmkou drahou? (sloka druhá). Ale istá musí být dýmka má, copak bych dlal s neistou ? (sloka tetí). A tu píse citují ve všech anthologiích Jediný J. Christ. Guenther dovedl se povznést trochu výš, jen že s lítostí musím podotknout, že jeho nadšení zdá se skoro být trochu satyrou. Napsal o sláv knastru :

žalm jedenmecítmaveršový. Na p. „Kdo tebe neužívá hodiny každé, není hoden té drštky, kterou mu udlila píroda!" „Vavín korunuje poety; avšak kolem ílétny mé má kvést jen ke tabákový. Bratí, budme komíny!" „Miníš-li to dobe s vlastí svou, rad, aby zaorali všechna osení, posekali lesy a ze všeho uinili pole tabákové!" ..A kdo nám pekáží v kouení, tomu nechf n)ísto nerv a šlach naroste samý tabákový koštál!"

A

t.

d.

351

Na balladní látku zmohl se z tabáku národní nmecký duch také jen na jedinou, a té se chytli hned spracovatelé dva, Kopisch a Koepert. Obsah ballad „Der stai'ke

se

tabák" Gert se setká v lese na pušku. „Co to máš?" :

mu

—

erte!" pušku do

s

myslivcem.

—

Dívá

„Dýmku, pane

„Nech mne okusit." A myslivec mu vypálí ert se otese: „Pede jen tabák trochu

úst, a

silný!"

Nebohý tabák Pro jiné dovede nadchnout až Ani fantasie Orientál nevyk poezii, pro sebe ne! myslila o nic zvláštního. Arabská povst dí: „Takž modlil se prorok k Alláhu tam u vody pod palmami. Pak odpoinul a plivnul do písku. Na témž míst vyrostl ze sliny ke tabákový, jehož dým jest lahodný jako prorokv dech, a jenž svatými jeho slovy obdržel moc, aby rozjaoval i konejšil. Aliah je AUah a t. d." !

nm

—

Co

tím?

s

My

Cechové

movánek

máme

— kou

—

a život

toho také málo. Nkolik dekladýmka pyksla a tšitelka

—

—

Pokud se okamžit pamatuju, starý to rej a žena má jen Matj Havelka zvláštní báse „Dýmka". Je v ní recept na urovnáni vnitních spor v osmé sloce eských. Zní:

—

!

—

A když svt

se

jak by chtl

pone již

z

bouit.

outor,

Budu kouit, si nepolezu do spor.

pomyslím

:

Tedy „to

véz a tabák

ku!"

—

352 IV.

V spoleenském život našem spsobil tabák ovšem

zmny

nesmírné. Filosofové proti

nmu

proti

vody

píšou,

to tím závažnjší", že

šenosti,

nebo

nmu

mluví, socialisté

dvody co nejpádnjší, derpané pímo ze životní zku-

uvádjí

oba, filosof

i

socialista,

píší

—

s

dýmkou

„Víno básníkv komo, tabák uencv osel." Nkdo ovšem se pece nechá dvody onmi pesvdit do opravdy. Na p. Goethe, který tvrdil na urito „Není možno, aby lovk opravdu geniální kdy kouil. Vsázím se, že na p. Lessing nekouil." Šli a ptali se hospodyn po Lessingovi zbylé. „Ano, ano," kývala stav ústech.

ena,

„kouit

a psát

uml

nebožtík pan Lessing, takto

—

praniemu rozumnému na svt." Af se chce, pívrženc tabáku pibývá, kesan a žid,

ale nebyl k

káže jak budhista a fetišovec. Cech a Ind, král a žebrák, venkovan a mšák, nádenník a umlec, hlupák a uenec, obvšichni jsou mu poddáni, on pachodník a básník pravdu, když nakreslil váhy, nuje všem, malí Rethel na jednu vážku položil korunu královskou, na druhou dýmku, a jazýek nechal v rovnováze. Kouení a šnupání bude konen pravý „usus catholicus" a zabere svt celý. Lidstvo bude tabákem veskrz prosáklé, ponvadž ale tabák, jakž pozorovatelé praví, stále a znan

—

ml

bude zárove s ním horšící se lidstvo konen myšlénka je píliš strašná! Moralisté uvádjí tvero veliké zlo. které za nynjší doby na lidstvo padlo; brambory, které lidstvo zese horší,

—

ne,

slabují,

konskripci,

která

lidstvu

ubírá

nejzdravjší

leny, tak že míra vojenská musí se stále snižovat, židy, kteí sami nieho nepracujíce tyjí z lidstva jen co pasoitci,

a

tabák,

který lidstvo vysušuje a pitomí.

První

353 zlo má prý úadní povolení a podporu vysokých vlád pro sebe, ale tabák vtlail se revolucionásky, zcela proti vli slavných úadu, a už proto je prý zlem nejhorším. Jsou lidé, kteí sotva že ráno vstanou, již k dýmce sahají spalují prý svj drahý as, nejlepší své hodiny. Náruživý kuák vydá prý za dobrá cigára více než za pokrmy, ano mnohý nejí pranieho a chadne. „Jen když jim pošle Holandsko tabák svj Vestfálsko troje

;

— —

mže

pak vždycky nechat své šunky!" „Šnupák sáhne radj do své piksly než do nejlepší paštiky I" „Dej kuákovi lososy, pstruhy a vlašské ústice, on sáhne vždy spíše k sáhodlouhému ouhoi spletenému z tabáku!" Tak bduje jezovita Bald. Kuáci sami na to pisahají, že kou je sytí. Pipomínají nám bájený lid, o kterém Plinius vypravuje, že bydlí na Gangesu, že je bezhubý

si

—

a živí se jen vní kvtin. Nebo Theofrastovy Skythy, kteí cucali jen sladké devo a tím se uživili teba po trnácte dní. Upozoruju naše pány kazatele, kteí by snad s kazatelny proti kouení hímat chtli, zcela zdarma na vhodný text z Isaiáše; „A jako se lanému ve snách zdá, že jí, ale když procítí, prázdná jest duše jeho" atd. (29. 8). pipouštjí moralisté že má To je pravda tabák cos demokratického pro sebe, že vyrovnává rozdíl stav, že je jakýms novým pojítkem mezi lidstvem celým. jaké iní roztržky nové v život našem Ale pede zas pospolitém Chce nkterý slušný lovk být s kuáky pohromad? Nemusil by pak ihned do lázní, aby šeredn nezapáchal po trnáct dní? Je kouící léka píjemný? Je snad píjemný šnupající zpovdník? Sláva Anglianm, že posud vypovídají kou ze všech místností veejných Sláva také ješt trochu Prancouzm. u nichž se v hostinských pokojích pede ješt nkdy najde nápis: „lei on

—

—

—

—

!

•

—

35 i

ne fume pas!" Sláva našim správám železniním, že zvláštními nápisy: „Pro nekuáky" slušnému lovku slušné místo vykazují! Sláva tém posledním dvma neb

tem vinárníkm pražským, kteí mají v místnosti své ješt tabulku, zapovídající kouení Až nám ješt ti dva nebo ti umrou Nerozbijí kuák naíká dále moralista násiln každý kruh rodinný ? Kouící otec musí k vli zdraví svých dtí a ženy své, také k vli tomu. aby nepokazil byt celý, do zvláštního pokoje a odcizuje se tedy již doma rodin své. Pi tom ani nepipomínám, že k vli zvláštní té kuácké jizb své musí mít byt tedy vtší a dražší. Na veer pak spchá muž zakouit sob teprv nkde v hospod. Vychování dtí penechá tedy žen zcela, ale také ženu ta samota omrzí, jde si poklepat do spolenosti, pak zakoketnout do divadla, pak sejít se nkde s novým svýin milým dti nechá dvece. Není posmívá se moralista takové „stálé smyslné požívání" již samo o sob hnusné? Vdl by takový kuák, kdyby mu náhle nkdo tabák vzal, co si s rukama zaít? „Ach", volá Belott*), „první cigáro nebo první dýmka je druhá dtinská, velká hloupá radost lovka v život! První velká hloupá je z prvních kalhot, druhá z prvního cigára, tetí z prvního ádu!" A co kuák na ty dvody, výroky, pravdy a posmchy? Kuák, když nkdo mluví proti válkám, proti holení brady, proti silným nápojm, proti masité strav, on mu dá ve všem za pravdu. „Co ale mám uinit a odpovdít, když njaký píliš delikátní bližní ekne: „Adame Hornbooku, zdrž se kouení!?" Neeknu na to

— —

!

—

—

ádn

—

—

—

mn

*)

„So

sollst

du rauchen.

3Ó5

pranieho a

—

kouím

dál!*)

A pro

se

s

ním ne-

liádám? Proto že si myslím: ten muž mluví, aniž by pemýšlel, s takovými lidmi se ale nehádám nikdy. Pro pak bych se ml vzdát své nevinné dýmiky, když jí nepášu obžerství ni opilství, lupiství ni vraždy, podvodu ni lži. neznabožslví ni krádeže, zrady ni pozdvižení ? Ne-

mžete

dokázat, ani že z desatera. „Ale pomínající bližní,

že

kouení

híchem,

je

aniž že je zlo-

inem, ba

snad jen zavazuje o nkteré pikázání je to zvláštní takový zvyk! zvolá nakdyž už neví, co by zvolal. Pro pak to neekl hned? Byl bych mu potásl obma rukama ..Výborn, v tom se zakládá práv výtenost a ekl: jeho!" Které pak jsou vlastní tresty a hlízy doby naší? Bozdechý její spch a zimniné rozechvní, strkání a popouzení, bezhlavé penahlování se, nadceování sebe sama, bezuzdnost a bezúelnost. Nuže, dýmka lovka ukonejšujc. Mírní jeho tepnu, konejší jeho nepokoj, uspává jeho nedokavost, spsobuje. že píjemno mu v kesle Pravý a ukolébává ho ve filosofickou bezstarostnost. kuák, totiž ten, který dýmku svou v ústech podržuje je vzorem ímž práv se liší od kuáka nepravého solidnosti. Se vším sob dá na as. Ptáš se ho po jeho mínní; on pemyslí sob odpovd dvakrát, nebo on má dýmku v ústech. Navrhuješ mu obchod njaký, on

—

—

sob to dobe rozmyslí, nebo on má dýmku v ústech. On nikoho nesouží planým žvanním, nebo on má dýmku v ústech a promluví-li konen, ekne jen ásteku toho. ;

co ví, a pro budoucí nedli mu toho zbude ješt dost a dost. A pak, co asi vykouzlovalo Flaxmanovi jeho

Obrysy danteskní-', když ne Raleigh nejvtší své myšlénky ,.

*) T.

jeho dýmky? Neml práv pi dýmce? A emu

kou

Cooperv „Family Feud'.

356

nauil

od dýmky své?

Geho vyssál Newton své dýmce zavázán? Byl by mohl Campbell státi se tak velkým lyrikem bez dýmky ? Nekouil také Tennyson a Garlyle ? z

se as

dýmky

Shakespeare

slepý Milton?

A ím

asi je

Ano, všichni se stali velkými, nebof mli v ústech svou dýmku. Q. E. D."

—

Ted ale

si

mže

prodlal

tabák

kruté

již

asy!

na svém trnu oddechnout, Mnoho, velmi mnoho ml

nepátel, za to má ted velmi mnoho cti. Zkusil, jako zkouší každá nová, velká idea, jeho pívrženci musili kultu svému sloužit práv tak v skrytých katakombách jako první kestané. S poátku ovšem se mu lichotilo. Mlif jej náhle za pímo arodjné lékaské koení, doporuo-

ho proti všem možným neduhm, poínaje od hmyzu všelikou nervosu a psychosu až k „Mal de las Buvas", kterýžto španlský výraz neznamená pranic jiného než posavadni, z každodenních insert po všech asopisech ve svt „chvaln" známé „tajné nemoce". Ale rovnž náhle obrátily se proti co nejkrutji brzy na to všechny mocnosti tohoto svta ted se svíjí svt u jeho vali

pes

nmu

—

nohou Nežádejte, abych

tabání!

Vám

tuto vypsal celé martyrologium

Nemáte ani dost ern, abyste

—

vše to utrpení

kdož spoítal všechny slzy tajn pro všechny vzdechy v úkrytu vydechnuté! Církevní moc a svtská moc, ob stejn opely se svtové vlád tabáku. Zvlášt církve všechny, nejen katolická V naší církvi, rozumí oboovaly se až hrza. se to ostatn samo sebou, vyšlo pronásledování z vlasti

pak tabák ronné, vytiskli a

—

inkvisice, ze

—

na

Španl. Dstojná kapitola

seviljská žalovala

357

papeži Urbanovi VIII., že mnozí knží šnupou mezi službami božími, a nejen že šnupou, nýbrž že i kýchají, ímž ruší se pobožnost. Papež se rozzlobil a vyslovil r. 1624 kletbu na každého, kdo by si v kostele šnupnul. Mnoho to arci nebylo plátno, roku 1698 musil Inocenc XII, vyslovit docela kletbu na ty, kdož by tabák prodávali v kostele sv. Petra! A r. 1724 neomylný papež Benedikt, sám šnupák náruživý, odvolal již bullu neomylného Urbana na dobro. Knží v Nmecku pracovali také co nejusilovnji, aby šnupání v kostele se nezahnízdilo. Mnohé se udržely o tom anekdoty. Originální kazatel Jakob Sackmann, v Limmeru u Hanovru, spatil jednou mezi kázáním jistého hanoverského advokáta, který ob as tabákem se posiloval. Tikráte zarazil Sackmann v proudu a zahromoval na advokáta: „Schnuefíler, Když advokát giff gottes v^ort die ehre und hebe Di!" „poád nic a zase zas", zavolal konen Sackmann na kostelníky: „Honzo a Kunci, vyhodte ho!" Ale advokát

—

ei

nedodržel. opírali se knží ovšem nemén, nebot „Co vychází z úst, híchem jest." Zvláš byli proti kouení ped pijímáním. Ústa kuákova pirovnávali velmi plasticky ke „komínu pekelnému". Ve Špa-

Proti

kouení

bible praví:

nelích, v to,

San Jago

že v noci mezi

zazdno.

di

Gompostella, bylo

pt mnich

modlitbou kouili na chóru,

za docela

*

Svtská moc pomáhala. O „Misocapnu" Jakoba jsme

se již zmínili. Jiný král anglický, Karel

kuákm

dovolovací cedulky jen za velkou

I.,

da.

I.

vydával I

svo-

bodné Švýcarsko úastnilo se v pronásledování. V Appenzellu bhali uliníci s kvikotem za prvními kuáky, slavná rada je dala sebrat, kuáky totiž, a potrestala je. V Bernu

358

vydala rada r. 1661 zvláštní zákonník po spsoba desatera; kde v desateru stojí „nesesniilníš", stálo v bernském zákonníku „nezakouíš !" Tamtéž byl sestaven zvláštní soudní „chambre du tabac" nad kui'áky. A tamtéž dvr teprv ted ped nkolika msíci vyslovila rada zákon, že nikdo nesmí kouit ped ukonením dvacátého roku. Je to neohrabanost, jak? Ale vžila se do lidu. Noviny vypravovaly odtamtud anekdotu. Jakýs mladý muž, vlastn vlastn ješt aby se neeklo, že Ihu jinoch, nebo hoch, protože od železniního kasíra byl obdržel „dtský billet", vlezl do kupé a kouil. Konduktor billety kuponujíci, pravý neohraba, roztrhl mužíkovi lístek a osopil se na: „Když mžeš jako muž kouit, pla také jako

—

—

—

—

—

muž!" Ve Švédsku zapovdl kouení sám Gustav Adolf.

V Uhrách, myslit,

konce

jež

sob pede

bez tabáku

nemžem

ani po-

znané penžité tresty až do vku. V Rusku, kde po mstech devné budovy

byly na kouení 17.

asto popelem lehly, což piítáno neopatrnosti kuák, dovedli toho knží na Michalu Feodorovii, že kouení

zapovdl Knží se

a co trest uril knutu, uíznutí nosu a Sibi. rozhnvali na kuáky proto, že zvláštní

byli

zápach jich kazil kadidlový vzduch ped ikony. Také v Turecku nejprv ozvali se proti kouení muftiové, nesrovnává prý se s koraném. Po velkém jednom caihradském požáru, jenž velkou nespokojenost vzbudil, byly všechny kavárny co shromaždišt nespokojenc zaveny a zbourány, zárove pak zapovzeno kouení.

Murad IV. sám obcházel za noci Stambulem a vraždil pekvapené kuáky. Mrtvoly na ulici vyhozené oznamovaly z rána, kudy sultán byl kráel. Zákaz svj stežil válce s Perském. Vojáky, kteí byli pi kouení pii ve stiženi,

dal

stínat,

všet,

tvrtit nebo jim ruce a

nohy

359

petlouci a

pak

ped

stan

vyhodit.

—

Turci

nynjší?

Je to ironie!

Na

pipomínat až Turky! Zstame doma. Ne mnozí pamatujem se pedobe, že do r. 1848 bylo kouení po ulicích pražských naprosto zapovzeno. Policajt sebral každého, koho vidl ale

všichni, ale zajisté ješt velmi

s

se

dýmkou i

své.

v ústech.

Nkdy

nastala rozkošná honba, v níž asto na velké poškození

policejní dstojníci sdíleli,

Obyejn

byl

totiž

takový

smlý kuák njakým

ízným devoštpem nebo kurážným sladovnickým chasníkem, a takový svou dýmku bez ádného a pravidelného boje nevydal. I tenkráte ješt velmi ídcí cigaristé byli pronásledováni, nech mli sebe lepší kabát na sob. To as se vdlo, „že dláždní nechytí", ale kouení bylo práv ješt považováno za cosi nemravného, hanebného. Posud je ovšem zákaz dost a dost. Dokud nedostal za vyuenou, nesmí sob mladík zakouit. Dokud nevyšel z gymnasia, zapovzeno jinochu každé cigáro. Mladík a jinoch ovšem kouí pede. Vyhledávají „katakomby". A jednou z nich vyjdou smle a hrd, noví nadšenci,

noví apoštolé!

VI.

Ješt nebyl ani se všemi mužskými hotov a nový svta pán poal podrobovat také ženské.

mu opt zpsobem zázraným

již

sob

A

daí

Nejen že kouí již dávno paní Mouenínky a Hotentotky, Kaferky a Kalmuky, také vzdlanjší dámy kouí „v zemích stední a jižní Ameriky, v Turecku a Sýrii, Egyptu a Persii, Gín a bafí Japanu" vesms. Hollandanka a „severní" s nmžem o pítrž z dýmky, v Španlsku a Portugalsku kouí baby, ženy i dívky cigarety. se

!

Nmkyn

360 Sennorilto,

sennoritto,

vy kouíte cigarrito

—

pekrásný zaátek španlské romance, jejíž další verše pipsat komukoli. A jako „ernooká" kráska v Madridu, tak dovede také „útloboká" Paížanka zazní

dovoluji

blýsknout V stední

se,

zakoketnout

Evrop

si

s

lehkou

cigaretou

svou.

ekl jsou ženy od tabáku Reclam „ Vbec emancipovány, jenom emancipované jsou mu podrobeny." Ale nebude as také v stední Evrop na dlouho jen spisovatelka a doktorka si pokuovat, zvyk se rozšíí. Vždyf v Anglii sám Thackeray, miláek dám z anglické gentry, nejrozhodnjších to nepítelky koue tabákového, opo„Cím pak je vlastn kouení, že vážil se**) již napsat: má být za zloin považováno? Jsem pesvden v srdci svém, že dámy, krátce eeno, s ním žárlí, jakoby s njakou sokyní. Pravdou je nevývratnou, že cigáro je nejen rivalkou dám, nýbrž že nad nimi vítzí. Myslíte, drahé dámy, že opanujete Vy? Nmecko kouí od šedesáti let Myslíte, že dovedete celé; Francouzsko je samý tabák. ve spise

svém

platí

*)

posud ješt v celku

to,

co

:

i

Podívejte se pede nepítele od Anglie odehnat ? Hm na jeho pokroky. Poptejte se v klubech. Co se mne týe, já nepochybuju, že spatím ješt z Athenaea vycházejícího biskupa s cigárem v ústech, nebo alespo s dýmkou za šrou širokého klobouku." Posud platí pedsudek, že kouení, patí-li vbec dámám, patí jen tm, které nemají takto nic rozumnjšího co dlat. Jako kapitán Otto z Kotzebue o ženách krále sandwichského vypravuje,***) že celé jejich zamst!

*) *)

*)

„Lehrhuch det" vernuenftigen lebensweise' „Fritz-Boodle-Papers." „Entdeckungsreisen in der Suedsee."

361

kouení tabáku, esání vlas,

nání je:

vjíem

zahánni much

Ale tabák má jiný ješt pro ženy význam. Kouení je pro pokrokem. Divoch americký, když kouil, vyhnal ženu z wigwaiuu ven, nebylat hodná hledt na dj tak posvátný. Zvláštním vyznamenáním pro ni bylo, smla-li dýmku nacpat. Evropana ale také a jídlo.

n

mžeš asto

slyšet, že je

mu „dýmka

milejší než žena."

jednou ržový prstíek vedle nho sedící dámy a vstril jej do své dýmky místo šEourátka. Všemu takovému rivalisování žena pedejde, když sama laké zane rivála pálit. Beztoho nejsou dámy tak ukrutnými nepítelkynmi tabáku, jak by rády líily. By ne celý nebo naezaný tabákový list, tabákový prášek pec je jim píjemný, teba by ho užívaly jen tajn. Ale byly doby, kdy ho Evropanky užívaly také již veejn a okázale. Za Ludvíka XIV. užívaly ho, v kousky tsta „bonbons de tabac". A povstná markýzka shnteného Pompadourka vynalezla sama jakous tabákovou trest „Essence du tabac de Pompadour pour corriger la mémoire" které dvoeníné velmi mnoho užívali. Že prý kouící žena ani nemže být ctnostná, praví Bald. „Jakž mže istou a neposkvrnnou duši mít, „Syn její snad bude když tlo adem zneisuje!" erný jako mouenín nebo rudý jako divoch," atd. Také prý škodí kouení kráse. „Chcete být slunci a samy si spsobujete zatmm'." Belott zas ženám pímo kouení radí, k vli zdraví. Žena je snadno podrobena nervose a tabák Roztržitý

filosoif

Kant

chytil

—

—

—

—

Proto také spisovatelky, mírní každé rozilení nerv. uitelky, které vesms duševn pracují, tajn rády sahají po cigaret. Kouení prý, praví dále Belott, škodí nanejvýš hlasu, a to jen tenorm nebo sopranistkám když se ve spolenosti nekouí, necht se tak tedy dje leda k vli njaké zpvace sopranistce. Takto mly by, k vli ;

Neruda, áebrané spisy VII.

2-1

362

kuák —

ivm

svým, dámy rády být ve spolenosti jim ušetují práce. Ale že prý je kouení ve spoleV Newyorku prý platí docela za tak nenosti neslušné slušné, že ulicemi chodí kuáci po chodníku jednom, dámy a nekuáci po druhém. Co všechno není ve svt Vejít do salónu bez rukaviek, zapínat a , neslušné" rozepínat tam kabát atd. K smíchu Milý prostoeký tenái, jen se neblamuj zde pipomenutím, že díve jsem vyslovil rozhodnou svou radost nad tím, že kuáci bývají od nekuák oddleni v hostincích, na drahách, atd. Co se týká tabáku, neuznává lovenstvo pražádné konsev této kapitolce také po tom, Co pak je kvence! co jsem napsal v nkteré kapitolce minulé Že prý kouení škodí ženské kráse Tak Tedy se Španlky od tch dvou století, co kouí. Španlm už Podívejte se na mladou Španlku, když si nelíbí, jak? zapálí své „cigarro en paja", když kou odfoukne a pi tom se na vás ernou jiskrou zasmje a odepte jí hubiku Mexikánka by myslila, že už není s polovice tak krásna, kdyby nekouila. Kouí v divadle, kouí mezi tancem; dovolí-li milovníkovi, aby z hoící její cigarety trošku zakouil, je to vyznamenání nejvtší. Naše krásky by cigaretou také získaly nesmírn. Rame jen povážit, jaké to rozmanité nové píležitosti na ukazování zoubk! Jaký pvab v oble držené ruce Jak je ta ruka, do výše chvíli držená, pak bledouká a nžná! Jaký pvab v sešpoulených zdravých rtech! Jak oko z koue vykoketnout tak tajupln, lip než zpod vjíe! Co se dá za modrým oblákem rychle milému pošeplnout! Jak je nebezpena krásná díví tvá, když je pi zapalování cigára od cigára tak blízka! Jak se dá zcela nevinn pi zapalování tom nastrit malíek tak, aby jej kuák sil lehýnce stisknout! S jak pvabným hnvem lze tito

!

!

!

mn

!

!

!

!

mže

mu

!

363

pípad teba

pak po

na toho muže podívat

Co znádovoluje nových a významuplných pohyb, co jich dovoluje k vli bílým rukavikám užívané k ní držálko stíbrné nebo zlaté ó Jen si považme, co se provdalo hezkých tabánic jen proto, že umly kupcm pvabn cigára podávat! Jak pak by zstalo starou pannou, když mostí

—

se

zapalováním

lze

si

uinit

!

Co

!

cigareta

!

dve

umt

bude

kouit!

zde na krásný zvyk kuaek cumanských, vypravuje Humboldt.*) Když je v Guman krásná, msícem postíbená noc, postaví sob mužští i ženské do eky Manzanares židlice, usednou si tam, kouí a baví se po nkolik hodin. Jak výten hodí se naše neregulovaná, mlkounká Vltava k podobné krásné zábav Již je vidím ty proudy Pražan, jak za jasných letní veer k Vltav táhnou! Ona nese balík cigár, on má na levém ramen místo plaidii dv nebo ti židle, a jdou co v tom a pitiskují si lokte. Pak se zují, vykasají zase pvabu již a postaví židle do vody nkam poblíž huícího jezu nebo rozesnných ostrov. Usednou v hovoru slastném modré vlnky pod nimi se tepetají a modrý kou se krouží k modrému nebi.

Upozoruju

o

nmž

!

—

!

—

—

První dodatek:

—

Dýmka

a doutník.

1.

V spolenosti lidské bojuje se ted boj krutý, smutný. dovolíte-li totiž, a v dob Boj to dvou rodných bratí emancipace ženské má to být dovoleno, abych dýmku, !

*)

—

„Reise in die aequinoctial-gegenden des neuen conlinents.'

24*

3G4

vlastn tedy

považoval také za pohlaví mužv nejrozmanitjších podobách svých

sestru, zde

Doutník

ského.

vrhnul se na svtovou íš, jakou

si

zbudovala

dýmka,

zabírá kraj po kraji, bére vždy širší kruhy spoleenské v plen, není žádné pochybnosti, on sahá již i na sám život dýmky Zmocuje se mne elegický pocit jako kdys vlastence Alfréda Meissnera, nechci vdít, jaký že konec bude mít ten žárný, palivý boj, nebo se vítzství skloní kamkoli, „brati zde a brati tam !" Tolik arci musím piznat, že to boj politický a tajn že má láska se kloní pede jen ku stran jedné. Dýmka !

a

je

zosobnným principem nehybnosti

tismu. ba absolutismu, doutník

je

a

konserva-

representantem

pokroku, svobodomyslnosti, rovnosti. Dýmka je stará, doutník je mladý. Ne snad, že by byl narozen teprv nedávno Zajisté že je doutník ješt starší než dýmka sama, jist že Indiáni obalovali tabák díve prost listem, než dovedli sob na nj dýmku dlabat. První hoící tabák, jejž Golornbo spatil na ostrov Guanahaní, byl obalen listem kukuicovým, byl tedy doutníkem a nazývali jej „tabako". Ale mlo se s ním jako se všemi krásnými a velkými myšlenkami, které v lidstv žijí všechny od poátku a pede vítzí teprv asem svým. Jako se samou tou volností lidskou: lovk stvoen volný a pede bojuje již po mnohá tisíciletí, ba podnes pro tu volnost svou. Rozhodný pívrženec a stranník bude pro to prvorozenství doutníku arci snad mu chtít také piknout ihned vládu nechci se s ním hádat, nechci ho také podporovat abych zcela upímn ekl, já nevím, co chci. Je pede jen, jakoby kus srdce a štstí mlo se s dýmkou do hrobu sklátit. Znáte pede toho staeka, !

— — mn

který

již

po

léta

Prahou

žebe?

Šourá

celý den, stíbrná, nepokrytá hlava jeho

se ulicemi po tese se na ra-

36ó

mnou,

stará

sebe

klestí si

ruka drží prodraný klobouk vždy ped jím dráhu bídným živutem. Ale když udeí dvanáctá, staeek usadí se nkde na patníku nebo na kamennou lávku a klobouk posadí si na hlavu, jakoby chlél Pražanm íci: „Od dvanácti do jedné almužny nepijímám". Pak si vyndá kratikou dýmku, nacpe a kouí. Svt šumí kolem nho, on si ho nevšímá, millionái chodí kolem, on se jich o nic neprosí on je šfasten a spokojen, on s tou dýmkou sed na patníku vypadá, jako by tu ml bytelnou domácnost, vlastn svj teplý krb. Ano ano, s dýmkou zas jako by ubylo kus domácího života, kus pohodlného, vnitnílio zadumání u rodinného krbu Dýmka má svou podstatu, má v sob samé jakous úelnost, dýmka je o sob ním, a dodává lovku a jeho povaze hloubky a významu, doutník je pouhou životní potebou. Když zastril kuák vyklepanou dýmku peliv do kapsy, naznail tím jakýs oddíl dnešního svého konání když ted kuák odhodí doutník sotva že napálený lehkomysln do prosted ulice, nenaznail Rolník, když vrátil se k veeru z polí tím pranieho. dom, teprv když si dýmku zapálil a usedl, vdl, že je dnešní práce dokonána a cítil se v plné dstojnosti co pantáta. Mšák na veer sed v obvyklé hospdce, v obvyklém kout a na obvykle židli, teprv když si zapálil tžkou kovanou dýmku svou, zaskvl se v phié zái své obanské dležitosti. Prosím, jaké to vyznamenání, když vám kuák dal zakouit z oblíbené dýmky své, a jaká to všední zdvoilost, když Vy nkomu podáte cigáro Jaký to rozdíl mezi balíkem doutník, jenž v kapse pána svého vykoná „cestu kolem svta za osmdesát dní", a vodní dýmkou Peršanovou, džbánovitým „nargiléh", nebo rovnž džbánovitou „hukou" pohlavára hindostanského, která pohodln spoívajíc na koberci jako cnostná

—

—

!

;

366

Žena eká, až její pán pijde zrovna až k ní Nejmocnjší pohlavár nesmí ani z místa, chce-li užít vonného koue drahocenné huky své. „Za slasti mnou ti vrchovit udlované budiž otrokem mjhn" ale to je to, že lovk otroctví již nesnese. Nesedíme klidn, nežijeme klidn. dýmka je nám obtížná, není víc asová. Jak praveno, ist politický je ten boj mezi dýmkou a doutníkem. Stalf se tabák ovšem „njvým svta pánem", jakž jsem !

—

již

vyložil, ale

a nynjší

lidé,

moderní proud je již proti všemu panství nemohou-li pány naprosto odstranit, hledí,

aby jim tito byli alespo co možná málo nepohodlní. Ovšem, boj není dobojován. Také není tomu ani tak dávno, co se vlastn rozzuil. Ped padesáti lety nevdl u nás o doutnících ješt pranikdo. Ped r. 1848 byly jen privilejem ne tak zámožných jako spíš „vyšších" tíd. Ale ten r. 1848! Rovnoprávnost", „pocit lidské dstojnosti" S poátku hájil lovk rovnoprávnost svou doutníkem jen v nedli, pak kojil jím také již o všedních dnech pocit své lidské dstojnosti. Opt tedy smr !

ist

politický.

Ješt dnes

má dýmka

sdlají

víc

vrch.

tabáku

Rakouské továrny na p. podýmkového než doutníkového.

z dýmky kouí pede skoro Ostatní tídy jsou jejími odprci.

Avšak

jen tídy dlnické. Výtvarný umlec nena nymfu Syring, kteráž již

sob pi dýmce víc útku ped vilným Panem promnna byla v rákosí, a nedomnívá se, že snad troubel jeho dýmky je ze sladkého rákosu toho. On ekne ted: Když Pallas Athéné vzpomíná

na

a v zrcadelné vod spatila, jak nafouklé tváe její, mrštila píšfalou o zem zahodte dýmky, kuáci, tváe vaše jsou pi kouení jako mchy a oi k tomu kivíte jako zapíchnuly kozel!" Básníci ješt nkdy dýmku velebí, ale jsou shotovila

si

ošklivý jsou

— —

píšfalu

pi he

367

mezi nimi také duchové revoluní jako na p. Byron, a ten již o tabáku pl Víc obdivuje, co doutník,

kdo

t

v

pravd

v nahé kráse,

miluje,

tebe

—

A lidé „praktití", ti praví: „Dýmka jen pekáží, nepomáhá nám prakticky v niem !" Ovšem, ona není nám holi a dýmkou zárove, jako na p, Oíankám. Ona nám také prý není zas jako Indiánm zárove dýmkou a toniaha^rkem, tedy také zbraní, nebo zárove „znamením míru" a také zas „znamením vypovzené války. To jsou plané a podobný mluvka nevidl nikdy poádnou dýmku u poádného kuáka v poádné hospod.

ei

Když

ti

pjí, kuák

mchý

ten,

svj

s

tabákem, abys

nacpal, je to pede práv tolik jako bílý prapor nebo kísne dopálen dýmkou do jako dýmka míru. A když pedních zub, je to pede práv tak významná dýmka si

t

A po takové rán nemusíš ani prostedku mnohých mouenín, kteí sob pední zuby své schváln vypilují, aby pak mohli lip dýmku války jako kterákoli jiná. víc užít

v ústech držet.

Dýmka, zdá

se,

ví,

co

nemá, iní chudák koncese.

ji

oekává.

Kuráže patrn je tou

Cigárová dýmka

která mla vše zadržet, vyrovnat, ale již i ta vychází zase z módy. Nmecký básník Hermann Koppert vypravuje docela o hotovém již spiknutí dýmek proti doutníkm, jen že se posud prý neusnesly, která má být vdcem, íilisterská pnovka, dlouhá buršácká dýmka, nebo krátká, zaoudlá „barikádka". zprávy své, hledím Nevím, odkud má ten na krutý boj mezi starou a mladou stranou kuáckou „brati zde a brati tam", bolem s opravdovým o Alfréde, Alfréde! koncesí,

Nmeek

—

368

II

Dýmka

je prastará

dáma. Našli

ji

v

Amerických mo-

stromy. Avšak byla svt dávno, o dlouho dív než kouilo jednotliv tu a tam již ped objevením Ameriky. Ovšem že nekouili tabáku. Vzpomeme sob na nynjší kouení opia v ín, nu a takových opiát, narkotických požitk bylo skoro vždy. „Když ert vynašel nápoj, ovšem že vynašel také nádobu na." Nkdy to šlo bez nádob. Takž vypravuje Herodot o Skythech na Borysthenu sídlících (na Dnpru), že u nich roste konopí podobné lnu, jehož semeno vrhají v stanech svých na rozžhavené kameny a tím že povstává dým jako v parní lázni. Pi tom prý „rvali rozkoší". Skoro tímtéž primitivním spsobem kouí naše dámy v budoirech svých dodávané jim z lékáren „potpury", dušiky sterých kvt. Umlecký pravzor evropské a americké dýmky je dlouhý nebo baatý, prostý nebo hrníek. Více ozdobný, a z nejrznjších látek. Protože nemžem si Radeckého na myslet ani Apolla v Belvederu ani malostranském námstí s dýmkou v ústech, zdá se, že výtvarní umlci nedbali vynalézavosti své. To byii amerití sám ví, jaké že rzné formy rudoši jiní umlci mly dýmky jejich Chlapa, kterému se cpal tabák nahoe do zad a dýmalo z pravé paty, žábu, které se cpal tabák do huby a kouilo z prodloužených zadních noh, koky, medvda, bobra, vydry, sokol, sov, vlaštovek, volavek. hus, ropuch ještrek. Pilný tená Cooperových román snad se pamatuje na kmen ^Onejd", jméno to neznahylách, na nichž stály známa také ve Starém tabák, nebo lidstvo

již

tisícileté

—

—

i

—

mén

—

!

Bh

!

i

mená

ale

nieho než

,.shotovitele

dýmek", vynikaliE pr-

369

myslem

tím.

poríyru

atd.,

ezali

je

z

r/.ných

kamen,

serpentinu,

také ze deva.

Evropské dýmky

— už

jich dost. ale nestojí za

jich skoro ani není. Totiž je

e.

Mezi ,zuavkou"

paížskou,

„sauzahnem" nebo ,nasenwaermrem" nmeckým a „devnkou" slovenskou je pramalý rozdíl co do umlecké hodnoty. Kdo pak kouí ješt z dýmky? Dlník pi tžké práci, lesník na cest lesem, rolník za pluhem a voják v kasárnách. Drožká na kozlíku, posluha u nároží, sluha každou chvíli pipravený vstrit dýmku uctiv do kapsy, když pán nau promluví. Jakmile nadejde chvíle, kdy dlník a voják a sluha mohou si také zahrát na pána, už je tu cigáro. Gím bývala vesnickému hochu kdysi dýmka Když pišel mezi hochy ostatní s novou porculánkou, na niž namalována ideáln krásná ženská hlava, s ervenými tváemi do modra, s ernými vlasy do zelena, šla dýmka z ruky do ruky. Jeden se obdivoval malb, druhý vonl k roue, je-li to pravá višovka, tetí byla prohlížel násadku, je-li to „kost od jádra". ijohat vyezávaná „tyrolka" s tžkým stíbrným kováním mšCákovi, který si pamatoval až do smrti, kdo že mu o ní ekl co chvalného; nebo „pnovka", kterou si byl koupil o své svadb a nakuoval ji pak po dvacet let, až byla erná jako bota, zrovna k hubikování! A ím byla velká, tžká pnovka šlechtici, jenž ml na ní vyezanou celou bitvu a k tomu svj erb a nad ním korunu, tak že jsi vidl na padesát krok, že tu pichází „syn lepších otc". Šemnika, tyrolka, porculánka, pprázdné již zvuky jen, novka, lmovka, debrecínka lhostejná, hluchá ozvna minulých dob! Jednou kýs hospodský vídeský zavsil ke stropu hospody své obrovskou dýmku; vešlo se do ni deset liber tabáku a kdo pišel, dostal troubel a mohl s ostatními spolen kouit; !

ím

—

370

hospodský sob pomohl; kdyby sob chtl pomoci ted, musil by postavit viržinku jako smrk a dole na konec jeho zadlat celý snop slámy, rozestené lidé se hrnuli a

jako páví ocas!

A

naši

„Onejdové"

?

Dýmku ežou

aby ji postavili do výkladu, takto ežou samé dýmiky na cigára. Ovšem nkdy

jen,

pny již jen dýmiky loket z

dlouhé, deset liber tžké, plné figur, arabesk, koni a lidí, z pny a jantaru, hned za plnou tisícovku. Ba i falešné pny užívají, aby dýmky pipravili již o všechen kredit, a ihned jim vpalují také hndou barvu, jako by byly již nakoueny frivolní hra! Ani vás nechci urazit otázkou, znáte-li bibli. A proto také zajisté znáte proroctví Isaiášovo, který dcerám siónským za ten ukrutný hích, že „chodily nohama svýma", zvstoval, že jim „pán v ten den odejme okrasu stevíc, a msíky a etízky, a záponky a náramky a epce", zkrátka jedenmecítma vcí pro siónskou krásu naprosto dležitých. Vidíte, zrovna tolik vcí ubral hospodin kuáten stojan, km, jakmile pestali kouit z dýmky!

—

Pedn

skvly hospodáovy dýmky favoritky. A ty pyšné, hedvábné kvastle, visící na troubeli. A ty vyšívané mšce na tabák, visící z kapsy kuákovy, patící nutn k celému obleku, jako patí podnes k obleku každé elegantní Cianky, A ty item vyšívané krabiky na zápalky. A ty skínky na tabák, dar to k jmeninám. plochý, teba zlatý to tácek pod Tureckých „tapsi" ovšem u nás neužíváno, ale za to utrplo dýmku leckteré jiné dležité náadí. Na p. plivátko. To chudák stojí v svtnicích našich ted postreno nkde v kout, jindy bylo hledáno jen v okamžik nepíjemné poteby v kruhu rodinném u hlavního stolu, zrovna u domácího pána, nebo u váženého hosta, a jemná ruka paniina sama je tam kladla. V Japanu podnes pinášejí hostu na

nmž

se

—

—

—

371

ihned vaené ovoce, tabák, dýmku a plivátko. V jižní Americe, kde krásky kouí denn až padesát cigaret, nosí si také nžná, malá zlatá plivátka s sebou. Doufejme, že

ta

móda

objeví

se

zárove

s

dámskými

cigarety

také u nás.

—

Ano jinde jinde dýmka ješt kvte. Zvláš v „nejstarším svt", v Africe a v Asii. V Indii je velká jako džbán, „vedle" v je drobounká, v Japanu taktéž

ín

drobounká a

md.

z Vyrábjí ji leckde z ledaeho, pálené hlíny, z kamene, deva, rohu, kosti, oechu, skla a kovu. Rovnž rozdílný jsou troubele k ní, prostý rákos, nebo višovka, babyka, jasmín, zas ohebná roura posetá drahokamy, A všelijak jsou ozdobeny. U divocha sokolím perem, ženskými vlasy, teba také lidskou krví. Tam podle dýmky ješt poznáš kuáka. Urozený „radja" na Sumate kouí z nkolikaliberní dýmky mosazné, prostý „batta" smí jen z hlinnky.

zcela

z

Bohatý Peršan má nargilé ze zlata a stíbra, posázené drahokamy, dlouhá, ohebná roura jeho je ovinuta hedvábem, aksamitem a brokátem a posázena perlami, násadka je z jantaru nebo z ambry, tabák je pokropen ržovou vodou a promíchán drahými voavkami chudý Peršan uiní si „vodní dýmku" z dutého kokoso-

—

vého oechu. Urozený Ašanti kouí z dýmky zlaté, prostý z hlinné. Vznešený Hindu kouí z „huky", jejíž cena teba za millión, prostý si pozve nkolik jiných prostých, vyhrabou si ve vlké zemi díru, naplní ji tabákem, vstrí po stran kusy dutého rákosu a kouí spolen.

Tam starý

všude

panuje ješt starý

ád, „musí mezi

ád

lidmi být rozdíl."

a kde

panuje

372

líl.

Doeh wer im rauchen

ist

liocherfahren,

der rauchet nur liabannacigarren. .Wsitiinifi poetu.

—

—

„Havanna jako rezeda!" slova „pravé havanské", mimo voln ruka sahá po kýženém

ústa,

již

Když

se

špoulí se

vysloví

kuákm

pedmtu.

A

jak jsou již ta jména havanských cigár poetická, na p. „Leisure Hour" (hodinka klidu a pteniýšlení), „Haif Hour" (pl hodinky) a p. Ano, jsi-li unaven klopotem a starostí, za pl hodinky zapomnFs pi pravém havanském únavy své a starost je odfouknuta do modravé dálky! Potebuješ-li myšlénky své sebrat v pevný šik, fantasii rozehát až na poetický var, synu, pro boha prosím, jen pravý doutník havanský! !

t

ku

Leda

ku

jiný,

že bys neml dosti penz na nj, synu. Pak jako iním já s odvnou viržinkou svojí, bud

že ti pánbh popál alespo té, miluj ji, ale pece nikdy nezapome, havanský doutník že musíš ctít.

rád,

Poctou tou se na doutníku, s nímž t pánbh pro život neprohešíš. On ti doutník tvj horování odpustí, jako odpouští rozumná manželka svému muži, horuje-li tento pro Venuši milošskou, je tato ze skvostného kamene. Je mnoho, mnoho druh doutnických ve svt od té velebené královny havanské, až po ty mizerné „saské pašované", jejichž jméno budiž proklato! Nebof jsou tyto mnohem ješt horší než italské „Gavourky" a „Veveyky" kteréž jsou zas ješt horší než o sob již zlopovstné francouzské „cigarres Algerie". Tmto jednou, saským pašovaným trojnásob „fuj" Opt doklad, že „nechvalno nám v Nmcích iskat pravdu". spojil,

a

—

!

373

zují

Jak pouná je sbírka doutník myšlenek, co sdlují názor.

rzných Co vzbuPi erné rakouské !

viržince musíme sob vzpomenout na vojanského sluhu rakouských dstojník, který nemá ucho své k praniemu jinému, než aby za strkal slámu z viržinky té; a pi ješt ernjším doutrn'ku z Hindostánu rovnž musíme sob zas vzpomenout na snivého Hindu, který proízne sob lalek ucha svého, aby do nho uschovával si toeném brasilském „chaz doutníku oharek. Pi rutos" myslíme si na jásavé spolenosti v stínu les tropických, když doutník ten jde ode rtu ke rtu co „doutník míru" a pi drobných belgických „inantes", tak drobných jako by pro nemluvata, budí se v nás smlá nadje, že není doba tak daleká, kdy ta nemluvata naše budou mít brzo své cigáro, svou emancipaci v ústech. Pi sevillské „regalii" vzpomenem sob na Ferdinanda VIL, od nhož má své jméno, na ostatní španlské "'erdinandy a Filipy, na djiny inkvisice, na Isabellu a don Carla; a pi toledské „papelitos" vidíme v duchu, jak pistupuje

n

pkn

;

i

tam k urozenému pánu prostý nosi se slovy „Hagame laskav ohn) a spael favor de sa candela" (dejte :

mn

tujem

opt

pokrok a rovnoprávnost. provaluje myšlenek mravných Mnoho-li již vyvstalo filosof, kteí nalézali celou adu Hned nápadných podob mezi doutníkem a lovkem pi narození prý se oba zavinují, a sice sorta hrubšího již

Co

se

tu

v

doutníku

takka

!

pvodu

do hrubších, jemnjšího do jemnjších peinek

Pokud jsou prý ale „vlhky za ušima", neprý oba za nic. Na obálku nesmíš prý pozdji mnoho hledt, koupíš k vli ní leccos za pravé a pak se ukáže jen neád a faleš. Na obou prý mžeš studovat pomíjejicnost všeho pozemského, oba se zvracejí v pouhý kdo rychlej hoel, shoí dív. popel a povijan. stojí

—

374

Doutníkem prý, praví zas hrubiáni, možno se práv tak napálit jako ženou. Obálka na doutníku, íkají, má vždy tikrát až šestkrát vtši cenu než vnitek, nkdy prý má njakou cenu jen ta obálka. Doutník prý pro nás hoí sotva dýl než pl hodinky, pak již vychladl.

vni

svou nemá prý doutník pro nás, nýbrž vedle nás. A co že ješt íkaií Ted mezi doutníky vítzí vlastní „cigarro". Slovo to španlské znamená papírovou rourku naditou tabákem. Že se užívá jen malých, pro krátký požitek urených, zdrobnlé slovo „cigarreta". Jsou, abych máme pro pouoval, dvojího druhu: válené a cpané. Pi tchto je rourka naped hotova a tabák se do ní cpe; mívají také krátkou dutou násadku papírovou. s rourkou spojenu Tak pi cigarretách rakouského monopolu. Nebo se vezme nestoený papírový lístek, nakrájené tenounké proužky tabákové položí se po délce do nho, sválí se v cylindík, piklížena škrobem, kolem nhož je pak papír co rourka když jde cigarreta do obchodu, nebo jen vlastnmii slinami, když má sloužit požitku okamžitému. Pro obchod se konce

Nejjemnjší pro

pítele, který stojí

n

—

válené cigarrety obtoí

nití.

po

svt

celém. Již ji pijali v salónech evropských. Také dámy sob podrobuje houfem. Jsouf také ty nžné prstíky ženské zvlášt k tomu stvoeny, aby stoily považme si, obdržet takhle cigarretu vábnou. A pak Cigarreta rozšíila se již

i

Indiáni amerití a

rovnž panuje

—

k polednímu ržovou stužkou otoený balíek cigarret, „tohoto rána ulízaných z upímné lásky!" Hotovení cigarret se stalo „mezinárodním umním". lovk „vždy radji masa erstvého než naloženého." Ale jak rzný jsou typy umlc! Cestující obchodník nasypal si nco tabáku do kapsy. Ted vyndá cigarretovou knížeku, vytrhne lístek, vstrí jej do kapsy té,

375

—

zadrmolí, vyndá k vyplíznutémii již jazyku již cigarhoí a již je zase zahozena. Jinak umlec sedící v hostinci, na úadník. Vyndá pomalu stíbrnou svou

—

reta

p

skínku

tabákem. Pomalu nakládá tabák, pomalu a a dstojn válí, nebof ví, že oi všech pítomných pipnuly se k jeho prstm, on cítí, že nco dlá. Pak rovnž rozmysln rourku sesliní, zapálí oi jeho se lesknou, prsa se zdvihají a klidn, spokojenost se mu usídlila na tvái Nyrvána! s

mrn —

z

—

V Starém Mexiku mli pro cpaný tabák rourky Ty rourky hoely s tabákem zárove, a mezi

rákosí.

tím co hoely, objevovaly se na nich rozliné malované figurky dív neviditelné. Upozoruju na ten nápad evropské továrníky cigarret. Mohli by zhotovovat cigarreta s naskakujícími figurkami rznými, jednu sortu s oblíbeným

nápisem „jen pro

mužské".

Druhý dodatek:

Šnupáci.

Pánové a dámy, prosím, je nco horšího ve svt než nos šnupákv? eknte to upímn, nebojte se nikdy, když máte promluvit pravdu! Nebot: mžete si Má njaké slovo s ním pomyslit lovka istotného? totiž „uchání ? ošklivjší synonym než slovo „šnupání" Mžete vedle nosu eckého, ímského, orientálního, pikantního, ržového, jinak než s hrzou pipomenout sob

—

nos šnupákv? Smíte sob na nj vzpomenout, když tete poetický Šalomounv popis, pirovnávající nos krásný ku „vži libánské, patící k Damašku?" Aby jej takhle spatil pvec Horác, tentýž, který zvolal: „Nechtl

376

bych

žíti

oi erné Ne, že kníry

nosem ohavným a byt bych pi nm ml kadee havrani!" nebudu jej popisovat. Ani se o tom nezmíním, snu pákový vypadají vždy jakoby nateny balzás

a

mem

kapucínským. Že ostatní vlasy a vousy jsou jako chundelaté koví kolem otravného jezera Averna. Protože by mne bylo také nehodno, když pánbh uinil ze mne nco vznešenjšího, kuáka, alDych to nechal cítit lidi nešastné. Ovšem copak dbá šnupák vbec njakého boha? Ach, mám ho v bolestném podezeni, že zaprodal se mocnostem posupným a arodjným. Jen pozorujte zcela zvláštní a nevysvtlitelný zjev pi nosu tom, že, akoli je tolik otírán a soužen, pedce ho po celé živobytí stále jen pibývá. Nebo pozorujte šnupáka, když spí a tedy se nesteží, ten dsný chrapot u každého Patrn to žalostný boj vnitní. Jak praveno, nechci pravým popisem stžovat osud lidí, kteí již v tomto život odsouzeni jsou k tomu, aby si stále sami dávali snpky, samy sebe tedy stále uráželi, a na nž v píštím, lepším

—

!

bh

život eká pán ví co. Ba ani o té zvláštní barv šnupákova nosu se nezmíním, není to vru ta poutavá jasnost nosu pijákova, není to žádná „ervená jahoda štpná", je to jen nos Shakespearova Bardolfa, jenž „mohl sloužiti ve místo svtla nebo v pádu poteby k rozdláni ohn." Zamlím to všechno. Ale nemohu zamlet hluboký žal mravní. Když si lovk pomyslí, že Shakespeare, že Herder. že Gelakovský

tm

byli šnupáci, a to „silní"

!

Je-li

jím Moltke, dobrá, u tako-

vého lidobijce nás nepekvapí pražádná vlastnost ošklivá, ale poetové! Kvty poetické mají být hnojeny guanem jako lecjaký tulipán, tabák šnupavý má být prachem z Olympu! U starých Žid ten, který ml nos nepkný, nesml být ani brán k službám chrámovým, a u nás

377

pedními knžími že nám, upímn eeno, pipadá to konen dosti pirozené. Kdyby nám nkdo vyobrazil Apollina s poádnou dýmkou, bude nám ti,

v

kteí mají nosy nejošklivjší,

clirám Muz

bfih

!

jsou

Je to tím bolestnjší,

zpvu smšný; kdyby nám

ale

nkdo

eknul, že

si

Sokrates šnupnul, než ku kalichu sáhnul, nebožellomér tmiže prsty, kterými sahal do pyksly, skandoval své hexametry, nu, možná Taková oulisná pravd podobnost, strojená pirozenost je práv nejlepším odznakem všeho nepirozeného, dábelského Shakespeare se tomu zapsal, dostal od toho ticet nesmrtelných shakespearovských dramat, jemu bylo pak hej být Shakespearem Kdyby ale ne, at zachovají dušiku naši dramatikové chtli svou v istot, beztoho zní nejnovjší eské heslo, že „literatury a umní národu neteba!" Pozorujte ostatn sami trochu a hned se pesvdíte, že šnupání naprosto musí být v spojení s ímsi tajným. Pozorujte jen, jak šnupáci „dlají mezi sebou známosti zrovna jako pinlíci nosem'' Tak jakoby z pouhé zdvoilosti všude podávají pyksly své, jen aby získali pívrženc nových, nejspíš na rozkaz. Jak je u každého z nich spsob pi braní šnupce naprosto jiný, patrn celá ceremonie u jednoho rychlý a titrný, u druhého chyte špiatý, u tetího „postavení imposantní, v tvái výraz svrchované slávy pedmt byl by to a velebnosti." Typy šnupák pro asopis humoristický, pestejší než sbírat typy z kuželníku nebo kuleníku. Pozorujte ale dále! Vejdte do parlamentu na levici sedí šnupáci, nespokojená oposice. Skoumejte diplomaty, co diplomat, to šnupe, „diplomat nemá nikdy kouit". Nu a je diplomacie snad živnost poctivá ? Co ale eknete faktu, že staí divochové amerití, kdykoli zaala burácet bou, hodili Velkému duchu jen šnupec tabáku do povtí, naež každá bou dív i !

!

!

—

;

—

vdný

:

Neruda, Sebrané spisy VIL

26

378

skuten se utišila. Musili bychom být zrovna zabednni Šnupání je zlozvyk velmi starý, nalézáme jej již u Azték. Evropou se rozšíilo z Francie, „jako tak mnohá smšnost." Krále Františka II. bolela asto hlava, šnupal na radu své matky Kateiny spaniol a to mu prý pomohlo. Pod záštitou dvoru Ludvíka XIV. a Pompadourky stalo šnupání všeobecnou módou a v Seville nese pak stailo pracovat osmdesát mezky otáených mlýn na spaniolu. Nyní je všude po svt rozšíeno. U nás šnupe skoro každá babika žebrácká, teba jen z papírového pozdji

práv tak má v Brasilii každý otrok pykslu svou, teba to byl jen uíznutý roh kravský. Mouenín v severní Africe suší si tabákové listy na ohni a roztlue v hmoždíi, a v „africké" nedávné výstav si je pak pražské vidli jsme celé vyduté tykve, pyksly to jižních Kafr. ínský copatý mandarin podává ze zdvoilosti kornoutu, a

práv

tak pestrou tabákovou lahviku svou nebo dutou oku, jako svou tabatrku sosák eský. Pyksly nyní nejsou už tak rozmanitý, jak byly ješt ped dvma desítiletími. Nyní jsou kulaté sandavky nebo nízké rohové kufíky nebo kufíky stíbrné. Dív to byly cele kufry z achátu, mramoru, lisované kže, slonové

sklennou

kosti,

plášt

—

želví,

celé

balvany

z

lastur,

celé

almary

do desek cedrových kladli tabák šnupavý cedry jako „spisy poet, jako knihy krále Numy, hodný, aby se zachovaly pro vky." Formy tch „duševních zbrojnic" byly rzný: soudek, pesýpací hodiny, roh prachovní, roh poštovní, kalamá, vejce, artyšoka, hruška, hlemýžd, tykev, lastura, pantofel, bota, velryba, sova, opice (nejastji „fabián" ili pavián), mouenín, siréna a t. d. Zlaté bývaly velmi umly, vykládány drahokamy, s krásným emajlem, mistrnými miniaturními malbami. Takové, z

37!)

naplnny dukáty, bývaly dary, jaké dávala knížata. Nyní to odbývají lacineji, ádem, kížkem. Z .politických píin" rozdávány pyksly hojn. „Anglická vláda ješt roku 181S dolejší snmovn 22.500 lib. št. jen za darované labatrky." Tenkrát také zakládali sob milovníci zvláštní sbírky pyksel. Po vídeském básníku Gastellirn zbyla

outovala

sbírka 800

kus.

Kzny

jsou spsoby a pomcky šnupák po svt. Náš užívá dvou prst. Obyvatel pohraniních západních hor eských vysype tabák ze sklenné lahviky nejprv na hbet ruky a pak teprv ruku vzdvihnc k nosu. Mouenín šnupe pomocí drobounké železné, jako by ušní lžiky, nebo šttikou. Ženy Tambuki (na pedhoí Dobré Nadje) užívají lžiky ze deva Bochapinové (tamtéž) nasypou si prášku do dlan. Betjuani (tamtéž) šnupou brkem nebo rákosem, divoši v jižní Americe ptaími kostmi. Kafi nasypou si tabáku na svrchní pysk a vymršfují jej pak do výše. U lahviky ínské je zátka

zárove lžikou. jej

Ostjaci nacpavše

si

nos tabákem, zacpou

pak lýím.

Rozetený tabák musí si nechat mnohé divné man„k vli chuti". Do slavného spaniolu dává jemná hlína, ochr. Ašanti míchají tabák šnupavý se

želství líbit,

se

salmiakem. Betjuani popeli

s

devným popelem. Ostjaci s ostrými

hub bezových nebo osykových. V

jižní

Americe

leckde nešnupají ani „slabého" tabáku, nýbrž „parice", kterou si vetrou také do uší a do oí. Šáleky na roztení paie nosí všude s sebou. Ješt jen schází, aby všeobecn šnupaly dámy. Snad budou. Až jen bude zavedeno spalování mrtvol. Královna Artemisia sypala si popel z svého muže do nápoje a pochovala manžela tak v sob. Snad se u nás stane, že

—

mladá vdovika

si

manžela vyšnupe. 25*

Jména. 1875.

Mutto:

P

e d

111 1

Nenižem

u v

soli

i>iijit

na Jnieno.

a.

S pýchou povznášíme zase elo, oko se silou jiskí, zas jednou cítíme, že jsme nco voln dmou zvláštnílio. Go jsme se naloužili, jakž dojemn jsem sám asto naiíkal „Již také my jsme byli lidstva vojvodové na dráze pokroku, kéž opt v nkterém mravním a myšlenkovém smru udáváme celému svtu tón, kéž A stalo se! opt jednou kráíme v ele lidstva!" Dnes již jde jediný svtem hlas: „Tak nadávat jak (loch neumí nikdo!" Francouz zkazil lidstvo zmalátující svou galantností,

—

prsa

:

—

my lidstvu vrátili zas pvodní sílu sprosfáctví. Rozehnali jsme mrak temných pedsudk, že záleží nco na „dobrém jmenu", že „jméno" je „jmní". Dali jsme píklad vzorný, dobré jméno škubem se sebe, s jednotlivc, s celého národa jako hrachovinu s medvda. At se jednotlivec a AE, chce-li, pamatuje na zadní národ brání, chce-li kola jako dobrý hospodá, aC se opatí poádnou zásobou, celou adou poctivých jmen, aby, když mu jich eská veejnost nkolik ukradne, zbylo mu tedy alespo jedno. !

381

Zkušenost denní ukázala, že dvou jmen, píjmí a kestního, je na nás trochu málo. Spoteba dobrých jmen je

u nás potšiteln velká a mužem smle douíat, že ješt znan vzroste. Sotva že nkdo dostane se njak do eské veejnosti, již za okamžik vypadá jako motýl v rukou dítte, pocuchaný, užmolený, umounný. Jinde, u raéno pokroilých národ, vydrží lovk s jediným dobrým jménem svým teba až do smrti, u nás je s nim hotov, jen to kmitne. Arci je možno, že lidstvo,

a

nám zásluhy již upíti následovat až zcela tam, kam my jsme dospli v šlechetném ohni svém. Pak bychom musili k vli rovnosti pec jenom zas hledt udržet si alespo kousek poctivosti na svém jmenu. Také jsou snad mezi dorostlým již není pomoci. námi lidé povahy slabší. to iní pseudoChtjí-li neb musí-li do veejnosti, pseudonym je sice lež, ale co pak nám v Cechách nym Ale rodiové nechf k vli už záleží na trochu více lží zabezpeení budoucnosti dávají ode dneška milým dítkám píšu svým hned tedy radji celou adu jmen. Pro ádky následující, pro rodie eské, po píkladu pastora F. O. S tich ar ta, jenž rodim nmeckým vydal celý spis: „Wie soli unser kind heissen" ili „jak se má nazývati dít naše?" O, vy rodiové dtí posud nenarozených, nedkujte tte jen a uvažujte, míním to nic se upímn, jako bych byl sám otcem tch dtí vašich. nemže, nebude nás

i

Tm

a

n—

!

n

mn

lánek

!

prvni,

v

jnieno

Ono pokud

to

se

to

niuž

nemá rodí

nemá jméno,

co že vlastn mají.

se dokazuje, že ani n ej hluupéj.ši se

dítti dát bez rozumu.

a rodie mají je

rodim

Honem

to

z

toho radost.

Ale

poád, jakoby nevdli, pošlou ke ktu, dají lomu

382 otce, podle kmotra, podle módy, podle lahodného zvuku, o význam se nestarají. A také to díté vyume teba, aniž by zvdlo, ím dle jména roste, ano jak pak se vlastn bylo na tom božím svt Nebot mže rodilý Pražák jmenovat G y p r a n, totiž „na ostrov Cypru narozený", jak chudý diurnista Oldich ili „na statcích bohatý", jakž dve s krásnýma, zdravýma oima Gecilie,(„slepá' ), nebo holka ernovlasá Albina. Kdo má být diurnistou, toho bych nazval pec ihned pi ktu Kašparem, což znamená písae, a každého rodilého Pražana Thaumasiem, t. j. „obdivuhodným" bych

jméno podle i

—

!

i

taktéž poktil já, rodilý Pražan.

„Slavné jméno ukládá velkou povinnost," praví mudrc, a pak dodává: „Jsou mnozí lidé se slavnými totiž: nevyjmény, kteí proto pec nestojí za nic" plnili povinnosti jménem jim uložené. Ano, udílení vhodného jména je vskutku dležitjší, než sob lehkovážní VždyC leží na lovku po celý život rodiové myslí

—

!

oženilo se jen proto dobe, že mli nóbl Ale nechodme tak daleko, jméno ukazuje svou dležitost ihned, jak mile hoch vstoupí do školy. Ta bude pokikovat „Kubo milá, posmvavá mládež! „Prokop, dokop!" hubou!" „Matji, s mastnou Matji, kozí bobky platjí!" a každý Honza jí bude , hloupý", každý Mojžíš „prkenný", Tomáš vždy „nevMartin je kritické mysli její vždycky hlup, ící". Ano ale Martin znamená hrdinu a pak je z toho praka a

jeho. Tisíce

lidí

jméno.

—

Vn

—

i

to je

dobe.

„Nomen

—

omen", íká latiník, který tím ale velmi asto nemívá pravdu. Málo kdy se „jméno" a „muž" hodí dohromady. Málo kdy alespo tak dobe jak u našeho upáleného Jeronýma, což znamená „muže se svatým jménem", nebo u makcdonskilio Alexandra

383

(,miiž zbrojný"), nebo u francouzského spisovatele

Huga

Náš pronásledovaný Smetana na p.

(„duchaplný").

se

jmenuje Bedich a je to satyra, nebof Bedich znamená muže, který „následkem mírnosti své povahy zbohatnul". V" echách kopán, ve Švédsku vysoce ctn, niél by se Smetana jmenovat Norbert („na severu slavný"). Je známo, že v zempisu jsou mnohá jména prakomická. Skládají se ze dvou i tí jmen, ale každé z nich

íká

zcela

Marmora i

Takž

totéž.

Bílé

moe: mae

morja, a když Nmec ekne docela své „Marmorameer", je v tom tikráte moe. Práv tak

je

zrovna

se ale ktí.

co

tolik

Statká pan

Holub

jmenuje

se

Jonáš, po

holub". Inženýr p. Sluníko nazývá se Simson a „simson" je zase jen „sluníko". Bedaktor panŠfastný jmenuje se Alfons, to jest zase „šastný", a tak by se mohl jmenovat ješt Benjamin aMakarius a Beatus a byl by ptkrát šastný. Ale to je tuze moc na jediného lovka. Pan fará zcela klidn nkoho pokti na dv jména, na Karel a Ondej, teba znamenala totéž („udatný"). liebrejsku zase

_

Nebo na Albinu a Blanku. Nebo na Jana („bohem

Bohdana. A Jan je totéž co Bohdan, a totéž Theodosius, co Matj, co Adeodatus, co Theodor, co Dorotheus, co Fedor, co Jonathan, samí „božídárkové". Arci, nkdy vypadají taková z rozdaný") a co

liných jazyk vzatá, velmi

zcela stejn

nevinn vzdálená od („muž

chválený") a

ze

—

ale

jako

významná jména

Bohumil

—

a

—

(„požehnaný") a Baruch, Ajax, Antonín („muž zem'') a Jidáš, ale k emu pak je uenost na

Hamilkar, Benedikt

Adam

sebe,

—

svt ? Ctem a vyslovujem jména a nemyslíme sob pranieho pi tom. Nevíme v tom okamžiku jich významu

384

—

snad bychom se nkdy,

ani víc jimi nepodepsali.

z

vrozené

nám

Nkolik píklad

skromnosti,

:

Adolf znamená Alojs

—

,

„ušlechtilého pomocníka", znamenitého hrdinu", „muže chvály hodného",

Antonín — Bernard — „muže jak medvd silného", Erazim — ,muže milovaného", Ferdinand — podnikavého cestovatele", ,

— —

Josef „muže dodateného", „pidaného", Julius „muže mladého", Kajetán ,v mst Gaet narozeného", atd.;

—

tedy:

Chvály hodný Puchmýr, Bohem daný, milovaný Vocel, Jak medvd silný Guldener, Ušlechtilý pomocník Heyduk, Znamenitý hrdina Vojtch Šembcra, Dodatený, v Gaet narozený Tyl, konen knhkupecká íirma: „Mladý Grégr a podnikavý cestovatel Datel", u kteréžto firmy ale vždyf se to beztoho ví, kde vycházejí jen dobré vci!

—

lánek

ilruliý, v

nmž

starý mládenec hubuje na nedtem dávají jména lak divná.

zkušené rodie, že svým

Knzi jsou u nás pi ktech nepotebn na závadu. Jak jim nezní jméno dosti kesansky, ihned je zcela zamítnou, nebo je strí alespo do druhé ady, a na první Ovšem nejsou místo poruí sob njaké „bohumilejší". stejní, nejsou všichni jako onen velebníek, který rozhodn žádal, aby se každé dít ktilo jménem Kristián („kesían"). Nikdo nepochopí, co lze namítati proti jméteba fantastickým, jen když rozumného, mravného

nm

385

významu,

tím

mén

pak co

lze

vbec

namítati proti

jménm

skuteným, tím neb oním píkladným velikánem proslaveným. Beem nyní svá jména ze všech konc svta, z historie slovanské nmecké, ze staré Hellady z Persie, z íma, Gallie, ze Španl, Skotska, odevšud. bývala Jen jména biblická vyšla velmi již z módy, mže-li pak být pro lovka oblíbena. Škoda jich jména píhodnjšího než na p. Ábel („pomíjejícnost") Nkterá z nich, významem velmi krásna, k vli hii

i

a

—

a

storii

biblické

(„otec míru"),

nevešla

nikdy v praxi,

Ahasver („mocný

jako

vdce"),

Absalom Herodes

(„muž výtený"), Jidáš („muž chválený"), Kain (,od boha vyzískaný"), atd. Když již volí se jméno, radj hezí, významnjší a Dost nepknosti máme hlubší než nepkné a hluché! již na svých novoeských píjmeních, Kulhavých a Šilhavých, Tlustých, Suchých a podobných. Nepkným pílenové národ jiných a jmením arci se tšili a tší do našeho kalendáe. nkterá z nich doslala se až Píliš pkná pec nejsou na p. jména ecká jako Xantippa (, hndá kobyla"), nebo Pachomias („tlustý"), nebo Sabas („muž, který mnoho pije"). Aniž hebrejské Jakob („muž držící se za patu"). Aniž celá ada jmen latinských jako Agrippa („narozený nohama naped", Brutus (» hloupý"). Gaesar („z matina tla vyízi

i

(„kulhavý"), Grassus („tlustý"), a p. Pastor Stichart zdržuje se nejen nad tím, že kesanským dtem dávají se jména ist pohanská, jako Heliodor '„dar slunce", jméno prý tedy jen pro Peršana, klanícího se slunci co bohu), nebo Isidora („dar bo-

Glaudius Lentulus („líný")

nutý"),

hyn

Isis"

—

prý se dávají

proti tomu, že ale horlí jména, která nesouhlasí „se

staroegyptské),

nemluvatm

i

386

mže

spoleenským

jich stavem". Jak pak prý se nazvat prostého mšana A 1 c i b a d e s ( „samo vládce " vlastn „násilím vládnoucí", „tyran"), nebo jak pichází k tomu dcerka vznešených rodi, aby se nazývala Kamillou (^služkou"), nebo Georginou („pole vzdlávající")! To by bylo pravidlo velmi pkné! Pak by jen syn perského šacha sml se nazývati Pankrác („všem vládnoucí"), syn mocnáv Gustav („majestátní"), syn neobmezeného vládce Balthasar („kníže Bálv [vrchního babylonského boha], tedy as snad tolik co „z boží milosti"), syn králv Blažej (Blasius, Basilius „královský"), syn aristokratv Bóro („ze slavného rodu"), syn šlechticv Evžen („urozený"), syn pánv Kyrill („mladý pán"), syn bohatcv Richard („bohatstvím silný"), syn sedlákv Dimitrij, nebo Jií, nebo O ar (vesms „rolník"), syn dlníkv, když je hmotný, Demosthenes („síla lidu") a p.

syn

i

—

mj

m

Ovšem, chce -li jménem synka svého, pojmenuje synka

svj mermomocí zvnit pánem bohem Advokát nechE

otec stav s

!

Eduardem

(„právním

zástupcem"),

Kašparem, muzikant Pipinem („flautistou''), námoník Pelagiem („moe znalým"), pívozník Reniigiem („veslaem"), rybá Mojžíšem („z vody vytaženým"), mostecký mýtný Pontiem („mosteckým"), stelec Ger vazem („dobrým stelcem"), lesník Sylvestrem („mužem z lesa"), hajný Lukášem (v háji narozeným"), zahradník Hortensiem (zas „zahradníkem"), portýr Januariem „hlídaem dveí"), fiakrista Hyppolitem („kon odvazujícím"). Krásn se arci bude písa

(

vyjímat „právní zástupce" v plenkách. Ale ten Eduai'dek nebude mnohem smšnjší než v plenkách: B o 11 íá c „dobrodinec", Ca to „mudrc". i

—

—

387

Cleniens

Ho nor

i

— „milostivý", — „ctný", — „udatný jako

US

Leopold

Rajmund

Robert — Sebastian

Vavinec

—

lev",

„radou svou ochrany poskytující",

„slávou ozáený", „ctihodný", nebo

—

—

„vavínem korunovaným

Co pak má myslivý lovk íci, když vidí v kolébce dlouhého Fa br cia, „muže pracujícího u kováe" ? Nebo trnáctidenního Kiliána („starouška") a tídenního Arnolda, „starého orla"? Nemusí lovk

pl k

lokte

otci,

i

jenž

„Bacchovi

synka

dal

nazvat

Divišem

vnovaným") promluvit kárav:

(Dionysem, „Ale muži,

na

pak ubíráš dítti všechno sebeurení, vždy on se stane pijákem beztoho sám!" A když X. Y. nazve své dít Fabiánem, to jest „náležejícím nkde kterému koliv milovníku íizoT, není to krvavá urážka pro „vrnou" ženu?

('.

nmž starý mládenec dává nezkušeným rodim nkteré tuze dobré rady.

liinek teti, v

Nejlíp by bylo udlat si naped plán, kolik že bude manželství dtí, kolik z nich dvat a kolik kluk a pak dle toho plánu na svt picházející ktít, aby ze jmen jich byl krásný rodinný vnec. Pak bych také radil, vždy dvojkdyž sob nkdo umíní mít dvojata, aby ata kluky z dcerky je jen malá radost a ani deset malých radostí nedlají dohromady jednu radost velkou; z kluka je ale hned velká radost a pak se tedy zdvojnásobí. Že ale není lze oekávat, aby každý dovedl uinit z

ml

:

388

sob ádný rozpoet

ihned v noc po svatb, radím, jak

pi rozumu.

následuje a zstane vše

Míme

svj a

život celého lidstva podle asu. by se prvorozenec nejmenoval Primus („první") a následující pak Sekundus („druhý")? Pro osmý ne Octavus a pišel-li tento co dvoje na svt, pro by se bratr jeho nejmenoval Octavianus („k Octavovi patící")? Pro dvoje vbec nejlíp arci se hodí Tomáš („dvoje") a bratíek jeho mže se tedy nazvat Tomasius („k Tomáši patící"); že by ale v roživot

Pro

Ejhle pokyn!

din pi

volání individuí tch mohly pro podobu jmen pak povstat omyly, jmenujž se bratr eského Tomáše protože spojuje jména ta eská píslovná píse

eho, kouc: i

„Bezen Tomáše

sob ka: musím

vzal k

míti

ehoe." Když

manželství dlouho bylo bezdtné a kose do nho nco malikého nadrobí, jmenujž

nen

pede

se

Bonaventura

to

byla vzešla

již

dosplo

k

až

Když

(„vítaný").

tedy tedy

fadessa,

hádkám,

Zeno

z

bezdtnosti když (což nezna-

(„oživující"),

Kazimír

mená muže,

který mír kazí, nébrž „který jej káže ). Je-li dtí už chvála bohu a neoekává se už pražádné a ono pijde pede, je jediné jméno pro Josef („dodatený"). Pijde-li pak ale ješt jedno, budiž název jeho

n

Emanuel Nkdy hlavou

nevdl, synka

ili

„pánbh

s

námi!"

prý se také dje, že otec pi porodu kroutí a prohlíží své poznámky v kalendái, jako by odkud najednou atd. Nazvi pak otec kesan

Do nátem

(„darovaným") nebo

Kyriákem („pánu

bohu náležejícím")! V nejpochybnjším pípadu niel,

totiž

„bh

jest

soudce!"

—

A nkdy

ale

Da-

bývají pii

porodu pípady zvláštní, jež arci dovoleno vyznait jménem. Klukovi se teba najednou zlíbí narodit se za ranních ervánk dobrá, jmenujž se tedy Luc an („ráno

—

i

389

narozený") stane živ;

!

Nebo matka pi porodu zeme, synek

pak

pro

je

nho

z-

nejkrásnjší a nejpoetitjší

jméno Achilles (, truchlící"). Také zcela rozumno je pojmenovati kluka dle tla a tlesných vlastností jeho. Tedy na pi'. Max (n nejvtší"), Pavel („malý"), Longinus („dlouhý"), Petr skála pevný" nadlaného [naváleného] masa, jak se íká), Valentin „silný"), Ber tram („silou svou slavný"), Tadeáš („silná prsa mající"), Alba

—

(„jak

(„bílý"),

Albinus

—

(„blavý"),

Bruno („hndý"), Rutus

Adam

také I;-'nác t. j. ,.ohnivý'), („ervenavý" z ervené hlíny udlaný), Krišpín („kudrna"), Xaver („lesknoucí se") atd. A velmi rozumno je nebžet s hloupým klukem hned Když ke ktu, nýbrž trochu posekat, až jaký bude. roste, dej se mu jméno Grescens („rostoucí") (,.zrzavý"

—

pkn

nebo Prokop (..pokraující"), když pestál dobe nKdyž jakou nemoc, tedy Anastasius („opt vstalý" je hodný, tedy Urban (,.spsobilý"), Emil („zdvoilý"), Agathon ('„dobrý"); když je v potebách svých mírný, i.

tedy

Modestus

(„žádostivý"). Je-li

(„skromný"),

když

je

žrout.

Oskar

úsmvný, jmenuje seHilarius

nebo Izák („ono se

(„ve-

smje"); když se škaredí, zas Arnošt („opravdový") nebo Severus („písný") a Severin US. Když je poádný voun, tak že pi jeho kiku až vodní kadeka venku na chodb doptává píchání uši, jmenuj se Edmund („ušlechtilý eník-'j nebo Adonis („zpvák") nebo Apollonius („vnující se Apollovi, bohu zpvu") nebo Chrysostomus („zlatoústý"). Navyká-li sob dobýti a vynutiti všeho tím kikem, hodí ,dessen se pro nj krásné jméno Vilém (Wilhelm wille sein helm ist-'). Nkteré dít oblibuje sob kiklavé výrazy svého žalu okrašlovati tak zvanými otevhubskými

selý")

to

=

390

Nasadí totiž, narazí, ústa zstanou dokoán otevena napoítáš klidn dvacet a ted vší silou nabraného dechu kniko-vzkikne jednou, dvakrát, desetkrát, že no že Pro takové vynikající dít hodí se jméno

pauzami.

—

—

!

Agamemnon Takto

(„vytrvalostí svou obdivuhodný").

zvlášt matce, aby synka („milovaným") nebo Amaranthem („vn se skvoucím, pekrásným") nebo Bertholdem („skvostn ozáeným") nebo jakkoli. Ale af mu dá jméno ješt jiné, aby pozdji užíval tohoto, když prvjši se snad neosvdí. Ted se na eském venkov ktí nejvíc Antonín a Josef, Jan a František, Václav a Prokop. Z msta znenáhla tam se sthují Gustav, Adolf. Otakar („bohatství žádostivý") a p. Ovšem, jak krásné by bylo, kdyby eští rodiové sahali nejastji k dobe seštným nebo zcela eským jmenum, jichž významu rozumí každý ihned, jakmile byla vyslovena! Mužem ovšem bráti také od ostatních Slovan jména významná, jako Olga („šastná"), Bodo („hrdina") nebo poslovanštlé Ilija, což by snad arci je

svého nalezla býti

dovoleno

Davidem

pvodní Eliáš („bohabojný"). Jak prost, srozumiteln a krásn zní ale naše Ludmila nebo Bohumil, Bohumír, Jaromír, Jaroslav, spíše obliby došlo než

Vítzslav, Vladivoj, Voj tch, Vesna, Lada, Milada, Jarmila ap. A co máme starých krásných jmen jako Radim (otec sv. Vojtcha), Záboj, Slavoj

—

viz

Kralodvorský rukopis!

Podotýkám zde ihned, že neoekávám, že eská maminka dá dcerku svou poktít na p. Meluzinou, ju to jméno významem krásné („zpvu milovná"), a že také nebudu ani pespíliš pekvapen, když ješt za deset

a

let

v

Cechách

dve se nepojmenuje nebo Ježibaba.

žádné

Báb a -Sudika

Morana,

391

Dodatek, po uplynutí téhodne vytištný. Obdrželi jsme pipiš

„Slavná redakce! Feuilleton „Národních List" pinesl nkteré

lánky

o jménech. Byly to lánky ti a v žádném z nich skoro ani muku o jménech ženských! Patrná v tom schválnost.

dávno a vbec

se pozoruje, že redaktor pohlaví slabšímu, a má-li píležitost dost malou, že žádného vtipu nezamlí. To zde ale, že najednou chtl celé etné pohlaví ženské jaksi umlet, to je již irou urážkou. Nehodlám mlet, hodlám to napravit. Zasílám tedy nkolik ádek o významu jmen ženských, žádaje za laskavé uveejnní. Ale, prosím, rate to otisknout, aniž byste pana redaktora íeuilletonu svého o tom díve zpravili. Kdo ví, zda-li by nepipsal njaké poznámky, jakých sob nepeju."

Vašeho

Již

feuilletonu

ubližuje

vyhovli jsme spravedlivému pání pana Odevzdali jsme láneek redaktoru svého feuilletonu s výslovným podotknutím, že o láneku tom nemá on jako nieho vdít. A také vskutku otiskuje jej zde beze všech poznámek, jakož každý pozorlivý tená spatuje sám. Milerádi

zasílatele.

:

—

Jména ženská. Piznávám se, že jsem rozhodný ctitel žen. Piznávám se k uení tch, kteí tvrdí, že život stojí jen k vli ženám za to, abychom jej žili. Vím básníkovi tvrdícímu, že když pánbh stvoil ženu, trnul sám obdivem. Zpívám plného srdce s básníkem druhým, že „žena je krásnjší než nebe, istší než slunce, ušlechtilejší a vznešenjší než z

všechna poesie."

Nejsem i

žena

mže

ovšem

v obdivu

být podrobena

svém slep, pipouštím, že njaké malé, zcela malinké

392

chybice,

ale

spravedlivosti

hvzdy na

zlaté

nebi

jasná! což pak žádáme od

njakou copatou morálku? Ano

—

—

dokázal bezmeznou nestrannost svou já pipouštím i, že v skutku žije nyní jistá žena zlá, ale ta je již provdána, zeptejte se kteréhokoli manžela. je každá, každá žena Markétou („perlou") a mužští jsou jen drsnou skoepinou kolem ní. sází ženy na cestu našeho života jako hvzdy na oblohu od nho mají svj lesk, svou krásu, ba luzná svá jména. Proto pisahám na to, že nechf jméno ženy je sebe pyšnjší, je vždy opodstatnné, pravdivé. Jména brosia („božská"), Augusta a As ta („vznešená"), Bertha („skvostná"), Ida („výtená"), Serafina („andlská") nejsou prázdným jen zvukem, zajisté ne! Vsázím své hrdlo, že každá Anna je „líbezná", každá Amarantha že je „stokrásou", Eu thalia a 1'^lora že jsou jako kvt. Rosa, Ržena, Rosálie, Rosám unda samé rže a Zuzana že je v skutku „lihe". Práv tak jako Albína a Bianka a Helena musí být blondýnami, jako zas „erná" je Mel ani a, nebo T hekl a. A tlaí-li se na plesu kolem díviny hodn mnoho ctitel, to je jist Brigita, totiž „mající mnoho uchaze", nebo T her esa, „lovkyn". Zákon je zákon. Žena emancipovaná je Františkou („volnou"), uená Scholastikou („pítelkyní vd"), spisovatelka Klárou („slavnou"), nebo Hubertinou

abych

Mn

mn

Bh

:

i

Am

„duchaplnou"), básníka Apollonií, nebo Laurou, nebo Athanasií („nesmrtelnou" \ Zákon je zákon opakuju to. Sic by nebylo zde tolik

Marií

rozumj nehodností, zradou a neroztrpených. O to, jaké jméno mají rodie a kmoti dát dívce pi ktu, neteba se mnoho starat, vnuknutí pijde s hora. Musíme na ženská jména hledt

vdkem

ili

„trpkých",

muž

393

neobmezenou dvrou; jméno je kiklavým jaksi upozornním, kdo chce být liluch, nech piítá následky samu sob. Vzal-li si nkdo Martu („paní v dom"), nechtj pak panovat sám; má-h Marce li nu („kladívkovou"), nediv se teprv, že klepá. Má-li ženu nevrnou, s

pro si nevzal Petronku („jak skálu pevnou"), PoznáKonstantinu stálou") že už ped svatbou — mu byla nevrna, dobe lak, pro si nevzal jinou, njakou Aretinu („ctnostnou"), nebo Anežku dobrá,

nebo

li,

(.,

= jehátko),

(Agnes

Kateinu

Arnobii

(,.jak

jehn

žijící"),

nebo

istou", mravnou).*) Je-li od ženy své dozajisté má ženu An sel mu (,, vojenskou"), nebo

cela bit,

(,,

Bernhardinu

(,,jak

medvd

silnou"),

Karlu

(,,

muž-

Kornelii („ozbrojenou"), Firmianu (,, silnou"), Ger trud („vládnoucí kopím"), Hedviku („vznešenou bojovnici"), nebo Kunigundu (,, smlou bojovnici"). nou"),

Vina

je vždy jen na muži. Jsem veskrz proniknut pravdou svých

slov.

Hodlám

mládenecký, vymnit jej za nezkalenou slast manželskou. Volím cestu, ,, která není více zcela neobyejná", a dávám se do novin.

zmnit doasný svj

stav

Ctné svobodné dámy eské: se

Hledám Adolfinu (,, pomocnici ušlechtilou"), aby stala života mého Adou („okrasou"). Požadavky mé

jsou skromný.

Co je-li

se

EUa

mn

to jedno,

Pavla i Zorajda

(,,malá"),

týe tlesních („velká") nebo

vlastností,

je

pál bych si ale, aby byla Kolmá (,,krasovlasá") a Kom ala („krásnobrvá"). Co do krásy nežádám si práv *)

Den

svtí vála se

ných toliko slovném".

„Dnem tim 25. listopadu. jakási slavnost panenská, jejiž stopy u nás v hojhálech najdeš," dí Hanuš ve svéni „Kalendái bájesv.

Kateiny pipadá na

nkdy

Neruda, SebriiLÓ spisy Vil.

26

394

Žádné Narcissy (,,omamující"), nebo Xaverie i Agavy („lesknoucí se") pál bych si, aby její krása byla ..z tch tichých", aby byla Selenou (..jako msíc"), nebo aby byla aspo rozhodn líbezná a píjemná, tedy Alma, nebo Amanda, Amata, Amoena, Arabella, Garitas nebo Dagmar, Ovšem Eustathia (., zdráva") nmsí být. V celku si peju, aby má žena byla G 1 y c e r a ("„sladká"), dále chci, aby byla Kordulou (, srdenou"). ;

i

Konstantinou („stálou"), Petronkou („vrnou") a Gratianou („vdnou" za to, že dostane takového muže). Rozumí se samo sebou, že má žena musí být také Klementina („jemná"), Irena („mírná"), Paciána („trplivá") a Agatha („dobrá"). Co do letory, do rozumu a d. nemusí být práv Tranquillou t.

nebo docela Zefirinou, ale také nemá být píliš Emilií nebo Eu láli („výmluvnou"); nemusí být také ani Ernestinou („opravdovou"), ani zas zrovna („tichou"),

í

Eustachií a Finettou („vtipnou"\ a má ze všeho nco a je vbec žena Žofie (,, moudrá") a Efrozina nebo Leticia nebo Serena (,, veselá"). V domácnosti musí být Emou (,,velou") a Amalií Ponvadž bych tuze rád nkolikanásob(,, pracovitou"). ným otcem byl, vezmu si jen Zen ob ii (,, plnou života")

Benediktu (,, požehnanou"). Penz nemám, mou ženou mže se tedy stát jen Jindiška nesoucí velké vno") a Oldiška („boa

(,,

hatá na statky"). Abych pak také já neho z její penz užil, musí být žena zárove Polydora (,.štdrá"). Nalezá-li se nkde njaká dívka podobná a chce-li být Eleonorou (,, milosrdnou"), ruím jí za to, že bude Beata („šastna"). Prosím o bližší adresu.

mn

OBSAH. strana

Trháni

3

Pražské obrázky:

Obrázky policejní Ze zaslavárny

Na

51 103 120

záduši postavy:

Rzné

130 142 145 152 15G 173 179 1H6 193 204

2ehráctvo Po nárožích Postní postavv . Služky . Domáci páni a nájemníci .

Kuchyn na

trhu pražské eštiny Pohádky pražských mést Pražské ulice v zái umní Pravdivé slovo o Praze

Nco

z

Studie masopustni

O

tanci

Dv

slova o baletu První dodatek: Druhý dodatek: Nco dalšího o tanení hudb Bálové titérky Zcela rozházené myšlénky o svatbonosném konci masopustu Masopustni ovary

.

219 245 252 265 288 -95

Rozjímání postní: Osel

Nový svta pán První dodatek:

Dýmka

a doutník

Druhý dodatek: Šnupáci Jména Dodatek, po uplynuti téhodne vytištný

309 334 3G3 375 ^^0 391

^.

^:

?G 5038

Neruda, Jan Sebrané spisy

N.^5

1892 dil 7

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY