Dvě významné lokality pleistocénních slínů při severovýchodním okraji Prahy

Bohemia centralis, Praha, 29: 5–28, 2009

Dvě významné lokality pleistocénních slínů při severovýchodním okraji Prahy Two important Pleistocene marl localities at north-eastern margin of Prague Jiří Kovanda1 a Michal Horsák2 (za spolupráce Radky Symonové3, Ivana Horáčka3 a Lenky Hradecké4) 1

Dobropolská 26, CZ – 102 00 Praha 10 - Hostivař; [email protected]

2

Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, CZ – 611 37 Brno; [email protected]

3

Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7, CZ – 128 44 Praha 2 - Nové Město

4

Česká geologická služba, Klárov 3, CZ – 128 43 Praha 1 - Malá Strana

▒ Abstract. Abstract: This paper deals with the fossil mollusc faunas from samples of four sections in a wall near Čakovice village and samples of two sections from a pit excavated near Miškovice village. The samples comprise lacustrine calcareous deposits (marl) situated at an altitude of appr. 250 m a.s.l. and containing rich molluscan faunas comparable with the already clasic locality of Přezletice. Paleoenvironmental analysis of the faunas and lithology of the lacustrine sediments have proved than in the vicinity of the 250 m contour level these fauna-rich deposits indicate nature conditions in the final phase of the Labe river activity. Without exerting any substantial erosion over a relativedly longer time space, the river was only transferring its channel course on an almost level ground. Then an ensuing sudden powerful erosional activity formed a prominent river valley leaving remnants of individual erosion and accumulation phases in the form of sand and gravel terrace deposits as potentially important sources of paleoenvironmental evidence. This is a breakthrough phase in Pleistocene history proved recently on several other localities. We suggest for this clearly defined section of time situated between the Lower and Middle Pleistocene (like in the case of older geologic systems) the term "Pleistocene event". ▒ Key words: Pleistocene molluscs, marl, paleogeography 5

BOHEMIA CENTRALIS 29

Úvod Dnes již klasická lokalita pleistocénních slínů a pěnovců v nadloží písků vysoké labské terasy od Přezletic patří k jednomu z opěrných pilířů při hodnocení morfologického vývoje povodí Labe (Šibrava et al. 1979). Při sledování výkopů rýh jednak pro přivaděč tepla a jednak pitné vody od severu do Prahy byly v roce 1989 dokumentovány dva další profily v pleistocénních slínech a hlinitých slínech (makroskopicky shodných s bažinnými sprašemi) v obdobné nadmořské výšce jako jsou Přezletice (tj. okolo 250 m). Jsou to lokality u Čakovic a Miškovic. Jelikož různé druhy slínů a vápnitých bažinných spraší obsahovaly v uvedených profilech výkopů bohaté malakofauny, zpracovali jsme je s úmyslem porovnat je s měkkýši z Přezletic a získat tak další podklady pro úvahy o situaci na relativně velmi plochém (až zarovnaném) povrchu terénu (viz obr. 1) v době před počátkem postupného zahlubování Labe (obdobně i Vltavy) do skalního podloží. Jelikož jde o zlomové období, kdy se v pleistocénu měnily i floristické, faunistické, pedologické a další poměry, jde o lokality studijně velmi zajímavé.

Obr. 1. Mapka terénu zájmové oblasti s vyznačením vrstevnic (250 m n. m. je silnější čarou). Čárkovaně je označena linie profilu A–A´, s vyznačením situace lokalit: 1 – Čakovice, 2 – Miškovice a 3 – Přezletice (viz i obr. 6). Fig. 1. Sketch contour map of the study area, the 250 m a. s. l. ontour is a bold line. Dash line indicates the A–A´ section and situation of localities: 1 – Čakovice, 2 – Miškovice, and 3 – Přezletice (see also Fig. 6).

6

Jiří Kovanda a Michal Horsák: Dvě významné lokality pleistocénních slínů při severovýchodním okraji Prahy

Čakovice Při hloubení něco přes 3 m hluboké rýhy pro přivaděč páry z mělnické elektrárny bylo při západním okraji Čakovic odkryto 300 m dlouhé defilé, na jehož existenci upozornil Pavel Havlíček (Kovanda 1991a – viz obr. 2). Ve výkopu, nad místy vystupujícím zvětralým a navětraným proterozoickým podložím, byly uloženy vápnité pleistocenní sedimenty s poměrně hojnými schránkami fosilních měkkýšů. Uloženiny samotné byly na místě determinovány jako většinou pseudooglejené hlinité slíny (litologicky typu bažinných spraší) a pravé (pleistocénní sladkovodní) slíny. Jelikož nečekaná existence subakvatických uloženin na prakticky zcela plochém terénu ve výšce ca 255 m n. m. (tj. zhruba 88 m nad nivou Labe u Brandýsa n. L. – Staré Boleslavi) připomínala (i co do jisté míry obdobných sedimentů) známou lokalitu Přezletice (Šibrava et al. 1979), rozhodli jsme se věnovat výzkumu defilé podrobněji. Ukázalo se, že šlo o novou významnou lokalitu, která mohla podat další důkazy o vývoji krajiny ve středním Polabí z období těsně po úrovni akumulace Balatkovy a Sládkovy (1962) terasy II (tj. z období, kladeného konvenčně do günzu). Ta na Vltavě výškově odpovídá Zárubově terase IB – terase suchdolské (Záruba, Bucha, Ložek 1977), na jejíž povrchy jsou vázány i další známé výskyty sladkovodních slínů v Suchdole (Ložek 1960) a písčitých pěnovců v Úněticích pod Holým vrchem (např. Ložek in Záruba, Bucha, Ložek 1977, Ložek 2000). Obr. 2. Situační plánek lokality Čakovice. Kapitálkami A–D je označena poloha profilů na trase výkopu tepelného přivaděče. Fig. 2. Sketch of the Čakovice locality. Capital letters A–D indicate location of sections on the transect heat pipe excavations.

7

Defilé Čakovice Studovaná část výkopu (jdoucího západně souběžně podél Tupolevovy ulice) v délce 300 m se nacházela v úseku od jeho pravoúhlého lomu (mezi ulicemi Kosteleckou a Tupolevovou) k jihojihozápadu tj. směrem k Letňanům. Toto defilé jsme s P. Havlíčkem zaměřili 21. listopadu 1989 (obr. 3). V úseku od bodu 0 m (tj. v lomu výkopu od západu k jihu) do 80 m v něm bylo možno pod povrchovou humózní půdou na spraši sledovat čtyři od severu k jihu ploše doškovitě nad 8

Fig. 3. Čakovice locality – an exaggerated schematic section in a heat pipe excavation with marked sites of described sections A–D. Measurements made by the first author and P. Havlíček.

V tomtéž roce byla také hloubena západně od Miškovic rýha pro přivaděč pitné vody z Káraného do Prahy, a to severovýchodně od buližníkového návrší Aronka severozápadně od Přezletic (viz dále). V ní byly také ve stejné nadmořské výšce jako v Přezleticích a Čakovicích zjištěny obdobné slínité sedimenty opět s hojnou malakofaunou (Kovanda 1991a). Tím se obraz vývoje krajiny ve studovaném území ve stejném časovém období dále upřesňuje. Sociologické a ekologické hodnocení jednotlivých druhů a celých společenstev měkkýšů obou lokalit v závislosti na jejich výskytu na klimaticko-sedimentačních cyklech a tudíž i na litologii uloženin vycházejí z klasického díla Ložka (1964), v němž je podána již běžně užívaná metodika využívání malakofaun (MF) pro poznání vývoje přírody na lokalitách, použitelná dále i k závěrům stratigrafickým. V této Ložkově práci viz také další informace o termínech používaných v tomto článku.

Obr. 3. Lokalita Čakovice – převýšený schematický profil ve výkopu pro přivaděč tepla s vyznačením míst zpracovaných profilů A–D. Zaměření provedl první autor a P. Havlíček. Popis viz v textu.



sebou uložené, nepříliš výrazné horizonty fosilních půd, oddělujících od sebe jednak při povrchu uložené spraše a pak v profilech přítomné různé druhy převážně pseudooglejených slínitých uloženin, spočívajících nad navětralými a zvětralými proterozoickými horninami. Uvedené fosilní půdy upadaly pozvolna směrem k jihu. Podle L. Smolíkové šlo o jen slabě vyzrálé a navíc hydromorfně pozměněné horizonty, tudíž bez možnosti jejich eventuelního využití pro rámcové stratigrafické závěry. Ve spodní půdě (α) byl zjištěn jeden pravděpodobně mrazový klín. Druhá půda zdola (β) byla ve 30–38 m směrem dolů palzovitě vyvlečena spolu se zvětralinami proterozoika. Zdola třetí (γ), nejslaběji vyvinutá půda, upadala v 50–55 m dosti příkře dolů, kde na ni dole (na opačné straně výkopu) navazovala konvolutně vytlačená poloha písčitých štěrků. Nejmladší fosilní půda (δ) upadala celkem plynule k jihu a posléze vyklínila. Mezi 60–80 m byla ještě v nadloží povrchové půdy (δ) 20 m široká čočkovitá výplň drobné deprese, tvořená nahoře černou anmoorovitou hlínou, na bázi s 20–30 cm mocným, narezavěle světle hnědým horizontem. Čočka byla ve svém středu až 80 cm mocná. Od 80 m pokračovalo defilé dále k jihu, ale již bez přítomnosti fosilních půdních horizontů, a to až k 213 m, kde podložní navětralé proterozoikum vystupovalo ve výkopu až na den. Pleistocénní pokryvy se opět objevily od 270 m a jejich přítomnost skončila při hloubení rýhy uměle sníženým povrchem v 295 m (obr. 3). V této části defilé byly pod 1 m světle okrově hnědé spraše (při bázi s roztroušenými valounky křemene) s čočkou kryoturbačně prohnětených štěrkovitých písků (naspodu opět s valouny) nalezeny artefakty z nejstaršího paleolitu (Fridrich 1997). Vedle uvedené štěrkovité čočky se v 50-ti cm poloze nacházely zprohýbaně uložené šedé, žlutě šmouhované fluviální písky, opět s roztroušenými valounky křemene ale i černých rohovců, na j. konci výkopu v nadloží ještě s reliktem provířeného B-horizontu rezavě hnědé fosilní půdy, a to spolu s při její bázi výrazným Ca-horizontem. Jak čočka štěrků s paleolitem, tak i fluviální písky spočívají diskordantně na 1,2 m mocné poloze sytě rezavě žlutých, křížově zvrstvených navětralých jemnozrnných cenomanských pískovců, uložených opět na proterozoiku. V defilé ve výkopu byly zpracovány čtyři reprezentativní profily s fosilními malakofaunami, zachovanými v naprosté většině pouze v drobných úlomcích. Profil A byl 22 m, B 57 m, profil C 170 m a konečně D 205 m od bodu 0 m na severním okraji výkopu (obr. 3). Profil A

Bylo odebráno celkem 6 vzorků (s MF A1–A6): 0,00–0,20 m – černá kostkovitě rozpadavá, silně humózní půda, 0,20–0,30 – šedá hlína – bez MF, 0,30–0,90 – světle hnědě okrová porézní spraš s nečetnými Ca-vysraženinami a s ojedinělými dírkonožci – MF A1, 0,90–1,50 – okrově světle šedý porézní hlinitý slín s ojedinělými dírkonožci – MF A2,

9

BOHEMIA CENTRALIS 29 1,50–1,65 – světle okrově a hnědě šedý, nevýrazně žlutě a rezavě skvrnitý, porézní hlinitý slín bez druhotných Ca-vysraženin, ale při bázi s drobnými cicvárky – MF A3, 1,65–2,00 – tmavě hnědá fosilní půda či půdní sediment, 2,00–2,20 – světle šedě béžový hlinitý slín s četnými Ca-vysraženinami a cicváry (MF A4) a s krotovinami, vyplněnými materiálemz nadložní polohy, 2,20–2,70 – světle hnědě a okrově šedý hlinitý slín s velmi četnými, světle šedě bílými Cavysraženinami a s velkým podílem malých i velkých cicvárků – MF A5, 2,70–3,20 – světle šedě béžový hlinito-jílovitý slín s četnými drobnými cicvárky s podílem drobných úlomků navětralých proterozoických hornin a s ojedinělými dírkonožci – MF A6.

Z uvedených vzorků bylo plavením na sítu získáno celkem 17 druhů měkkýšů. Z toho 10 bylo terestrických: 4 z nich ze stepních ploch, další 4 z otevřených (zatravnatělých) stanovišť a jeden druh charakterizuje močály či břehy vod. Úlomky a juvenilní stadia blíže neurčitelných plžů čeledi Clausiliidae nebylo možno ekologicky charakterizovat. Všechny terestrické druhy lze hodnotit jako zástupce sprašových společenstev převážně teplejšího charakteru. Ve třetím vzorku však byl přítomný také studenomilný druh Vallonia tenuilabris (A. Br.). Sprašové druhy ve všech vzorcích dokládají, že jde primárně o uloženiny eolické, naváté do vodního prostředí, což dokládá zbývajících 7 druhů měkkýšů, náležejících vodním biotopům. Ty dokazují, že sedimentačním prostředím celého souvrství profilu A (s výjimkou polohy s MF A1) byly stojaté mělké vody a močály či bažiny, z větší části periodického charakteru. Vzorek s MF A1 dokládá již eolickou sedimentaci čistě terestrického původu, charakterizující na lokalitě změnu prostředí. Tři druhy měkkýšů v ní jsou typické již pro tzv. fauny přechodní, tj. v našem případě z ústupu glaciálu a nástupu teplého interstadiálního (či ? interglaciálního) období. Z litologického hlediska představuje tedy převážná část profilu A doklad o navívání prachového materiálu z blízkého okolí do na nerovnostech skalního podkladu existujících, postupně se zaplňujících, velmi plochých vodních prostředí, výše popsaného charakteru. Profil B

Bylo z něj odebráno opět 6 vzorků (s MF B1– B6): 0,00–0,25 m – černá, silně humózní půda, 0,25–0,95 – okrová a světle hnědá spraš – bez MF, 0,95–1,55 – světle hnědý až okrově světle šedý, žlutě nezřetelně skvrnitý hlinitý slín, ve spodní poloze s četnými cicváry a žlutě rezavými vysraženinami železa – MF B1, 1,55–1,70 – světle hnědá jílovitá hlína hlinitý slín s četnými Fe-bročky a s lasturnatkami – MF B3, 1,70–2,00 – šedý a světle hnědě skvrnitý hlinitý slín s četnými Fe-bročky a s lasturnatkami, 2,00–2,30 – světle šedý, rezavě skvrnitý tuhý slín bez Fe-bročků a s lasturnatkami – MF B4, 2,30–2,45 – šedá, rezavě skvrnitá tuhá (písčitá) slínitá hlína se záteky a drobnými Ca-vysraženinami a s roztroušenými dírkonožci – MF B5, 2,45–2,75 – dtto s četnými cicváry a roztroušenými oblázky křemene a s drobnými korodovanými úlomky proterozoických hornin a s vzácnými lasturnatkami a dírkonožci – MF B6, 2,75–2,95 – tmavě šedý, rezavě skvrnitý, vápnitý hlinitý silt – bez MF, 2,95–3,00 – světle okrový jemnozrnný písek a silt – bez MF, 3,00–3,25 – hnědý světle okrově hnědý, nepravidelně zvrstvený fluviální hlinitý písek s roztroušenými úlomky proterozoických hornin – bez MF.

10


Tab. 1. Malakofauny (MF) z profilu Čakovice A (viz obr. 2 a 3). Table 1. Molluscan faunas (MF) from the Čakovice A section (see Fig. 2 and 3).

Ekologie

Malakofauny (MF)

Seznam druhů

A1 A2 A3 A4 A5 A6 4

S

X

+ Pupilla sterrii (Voith)

X X

(+) Pupilla triplicata (Stud.)

5

(+) Chondrula tridens (Müll.)

X

X

X

+ Helicopsis striata (Müll.)

X

X

X

O

+ Pupilla muscorum (L.)

X

X

X

O(S)

(+) Vallonia costata (Müll.)

O 9 10

Vallonia sp. juv.

B

(+) Succinea putris (L.)

X

X

X

X

X

X

X

X X

X (X) X

X

?

Clausiliidae sp. frgm.

S (T)

Radix peregra (Müll.)

X

Stagnicola cf. occultus (Jack.)

X

S (T)/T (S)

X

X

++ Vallonia tenuilabris (A. Br.)

O

(X)

B

(+) Planorbis planorbis (L.)

X

SP, Bp

(+) Galba truncatula (Müll.)

X

X

X

X (X)

X

Bp

Pisidium obtusale (Lam.)

X

Bp

Pisidium casertanum (Poli)

X

Bp

Pisidium subtruncatum Malm

X

Pozn.: Pro všechny tabulky platí: levá kolonka udává číslicemi ekologické skupiny, k nimž jednotlivé druhy patří: 1 – lesní (L), 4 – stepní (S), 5 – otevřených (zatravnatělých) ploch (O), 7 – ekologicky nevyhraněné mezofilní druhy (M), 8 – vlhkomilné (V), 9 – bažinné a 10 – druhy vodní s. l.: T – tekoucích vod, S – stojatých vod, P – pramenů, B – stálých bažin a Bp – bažin periodických. U některých druhů jsou ještě před jejich jmény připsány symboly: (+) – jen místy ve spraších, + – taxony časté ve spraších a ++ – významný sprašový druh (podle Ložka 1964). Note for all tables: left-hand column indicates ecologic groups for individual species: 1 – forest species (L), 4 – steppe species (S), 5 – open (grass-covered) area species (O), 7 – ubiquitous species (M), 8 – hydrophilic species (V), 9 – swampy species, and 10 – aquatic species s. l.: T – running waters, S – stagnat waters, P – springs, B – perennial swamps and Bp – periodic swamps. Symbols are added before names of species: (+) taxa occurring locally in loess, + taxa frequent in loess, and ++ an index loess species (according to Ložek 1964).

11


Tab. 2. Malakofauny (MF) z profilu Čakovice B (viz obr. 2 a 3). Table 2. Molluscan faunas (MF) from the Čakovice B section (see Fig. 2 and 3).

Ekologie

Malakofauny (MF)

Seznam druhů

B1 B2 B3 B4 B5 B6 4

S

+ Helicopsis striata (Müll.)

X

5

O

++ Pupilla loessica Ložek

X

++ Vertigo cf. parcedentata (A.Br.) frgm.

X

X X X

Vallonia sp. juv. Pupilla sp. juv. 8

V

X

X X

+ Succinella oblonga (Drap.)

X

Succinella oblonga elongata Sandb. 9

B

10

S(T)

Radix peregra (Müll.)

S(T)

Radix ovata (Drap.)

X

X

X X

X

Pisidium nitidum Jenyns

X

X

X

X

T(S)/S(T)

Pisidium milium Held

X

X

X

X

T(S)/S(T)

Pisidium subtruncatum Malm

X

X

X

X

X

X

X

S

Valvata piscinalis alpestris (Küst.)

S

Gyraulus laevis (Alder)

X

X

X

S

Gyraulus crista (L.)

X

X

X

S

cf. Lymnaea stagnalis (L.) frgm.

S

Physa fontinalis (L.)

S

Pisidium stewarti Preston (+) Stagnicola sp. juv.

B

(+) Planorbis planorbis (L.)

B

Musculium lacustre (Müll.)

Bp

Anisus leucostoma (Millet)

Bp

X X X (X)

(+) Galba truncatula (Müll.)

B

(X)

X (X)

T(S)/S(T)

SP, Bp

12

X

(+) Succinea putris (L.)

X

X

X

X X X

X

X

X X

(+) Valvata macrostoma Mörch

Bp

Pisidium obtusale (Lam.)

X

Bp

Pisidium casertanum (Poli)

X

X

X

X


Ze šesti terestrických druhů je jeden stepní, tři obývají otevřená (zatravnatělá) stanoviště, jeden druh se svým poddruhem je řazen do vlhkomilných společenstev; poslední taxon pak do skupiny plžů, žijících buď v bažinách či na březích vod. S ohledem na typ sedimentu a druhy Pupilla loessica Ložek a Vertigo parcedentata (A. Br.) jde o společenstva tzv. „studených“ spraší. Na rozdíl od profilu A mají v profilu B naprostou převahu druhy vodní. Jde opět o měkkýše stojatých a periodických močálů a bažin. Velmi pozoruhodný je nález druhu Pisidium stewarti Preston, obývající v současné době přední a střední Asii. U nás je znám jen jako vymřelý. Dosud byl zjištěn pouze jeden kus pravé misky ze slínů na bázi středopleistocenních travertinů v Tučíně (Ložek, Tyráček 1958) – tehdy ještě jmenovaný jako P. vincentianum Woodw., a to spolu s P. hibernicum West. a s Vertigo genesii (Gredler) – viz i Ložek (1964). Dále je to rovněž jen jeden kus „z bažinné spraše nad reliktem půdního komplexu PK III + II na vltavské terase VI“ ve Vraňanech (Záruba, Bucha et Ložek 1977) a Ložek (2001). Třetí lokalitou je malá čočka slínů na povrchu PK I v Dolních Chabrech spolu s Pupilla alpicola (Charp.) a Vertigo genesii (Gredler) – Ložek (2000). V práci Ložek, Tyráček (1958) se o P. stewarti píše: „Byl zjištěn v pozdním glaciálu a vzácněji i v těsném podloží některých interglaciálů v západní Evropě.“ Proto je považován (i s ohledem na další měkkýší druhy) za zástupce relativně chladnomilných faun pozdně glaciálního rázu (Ložek 1964 a 2007). Jde tedy i v případě profilu B o subakvatický sediment, zastoupený jednak bažinnými sprašemi, ale zvláště slíny. Profil C

Bylo z něho paleomalakozoologicky zpracováno celkem 8 vzorků (s MF C1–C8): 0,00–0,30 m – černá, silně humózní, ostrohranně hrudkovitě rozpadavá jílovitá půda, 0,30–1,00 – nahoře žlutě okrová, níže světle (okrově) hnědá spraš – MF C1, 1,00–1,55 – okrově světle hnědý, lístkovitě nezřetelně rozpadavý porézní hlinitý slín s cicváry, dírkonožci a lasturnatkami – MF C2, 1,55–1,90 – světle šedý a světle hnědý, nezřetelně šedě a žlutorezavě skvrnitý hlinitý slín, při bázi s ojedinělými cicvárky – MF C3, 1,90–2,05 – světle šedý a světle hnědý, žlutě skvrnitý hlinitý slín, při bázi opět s polohou cicvárků – MF C4, 2,05–2,25 – béžový a světle šedý, rezavě skvrnitý hlinitý slín s velmi četnými úlomky proterozoických hornin – MF C5, 2,25–2,65 – nahoře světle hnědě šedý, šedě skvrnitý slín a hlinitý slín s roztroušenými úlomky navětralých proterozoických hornin, při bázi šedé, rezavě skvrnité vápnité jíly – MF C6, 2,65–2,95 – zprohýbaně zvrstvené střídající se polohy porézních, žlutě rezavě skvrnitých hlinitých slínů a slínů s četnými drobnými úlomky proterozoických hornin a valounků křemene s ojedinělými dírkonožci – MF C7, 2,95–3,20 – hnědý, rezavě žlutě skvrnitý vápnitý jíl a písčitá hlína s bíle okrovými Ca-vysraženinami v podobě vložek, plochých čoček a vrstviček s úlomky velmi zvětralých opuk, s ojedinělými dírkonožci – ?půdní sediment – MF C8.

13


Tab. 3. Malakofauny (MF) z profilu Čakovice C (viz obr. 2 a 3). Table 3. Molluscan faunas (MF) from the Čakovice C section (see Fig. 2 and 3). Ekologie 4

S

+

5

O O O (S) O M V B ?

+

7 8 9

10

(+) (+) + (+)

ST S(T) S(T) TS/ST TS/ST TS/ST S S S S S SP, Bp Bp Bp Bp B B B ?

Malakofauny (MF) C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 C8 Helicopsis striata (Müll.) X X X X X Truncatellina cylindrica (Fér.) X Pupilla muscorum (L.) X X X X Pupilla sp. juv. X X Vallonia costata (Müll.) X (X) Vallonia sp. juv. X X Cochlicopa lubrica (Müll.) X Succinella oblonga (Drap.) X Succinea putris (L.) (X) (X) (X) X (X) (X) Helicidae sp. frgm. X Vertigo sp. juv. X Valvata piscinalis piscinalis X (Müll.) Radix peregra (Müll.) X X X X X Radix ovata (Drap.) X Pisidium milium Held X X X X Pisidium nitidum Jenyns X X X X X Pisidium subtruncatum Malm X X X X X Valvata piscinalis alpestris X X X X (Küst.) Gyraulus laevis (Alder) X X X X X X Gyraulus crista (L.) X X X Lymanea stagnalis (L.) X X X Pisidium stewarti Preston X X Galba truncatula (Müll.) (X) Seznam druhů

(+)

Anisus leucostoma (Millet) Pisidium obtusale (Lam.) Pisidium casertanum (Poli) (+) Stagnicola sp. juv. (+) cf. Planorbis planorbis (L.) frgm. Musculium lacustre (Müll.) Pisidium sp. frgm.

X

X

X

X

X

X X

X X X

X

X X X X

X X

X

Celkem 9 terestrických druhů lze opět označit jako společenstvo bažinných spraší a slínů, nejspíše z vyznívajícího glaciálu. 19 druhů vodních je opět obdobného charakteru jako v profilu B. To platí i o přítomném vzácném druhu Pisidium stewarti Preston. Jde tedy opět o paleoekologickou obdobu profilu B, ovšem s tím rozdílem, že zatímco terestrická složka v profilu B byla rázu výrazně chladného, tj. typicky glaciálního, v profilu C šlo o tzv. „přechodní“

14


společenstvo z časového úseku mezi glaciálem a následujícím teplým (? interstadiálním) obdobím. Profil D

Obsahoval čtyři malakofauny v superpozici (MF D1 – D4): 0,00–0,20 m – černá, silně humózní, kostkovitě rozpadavá půda, 0,20–0,50 – okrově šedá spraš s krotovinami – bez MF, 0,50–1,30 – světle hnědá spraš, při bázi s četnými cicváry – bez MF, 1,30–1,60 – světle šedý a okrový, nezřetelně žlutě skvrnitý hlinitý slín s dírkonožci a lasturnatkami – MF D1, 1,60–2,00 – dtto s velmi četnými drobnými úlomky proterozoických hornin, s lasturnatkami a oogoniemi parožnatek – MF D2, 2,00–2,50 – šedý, rezavě skvrnitý slín s černými Fe-bročky a lasturnatkami – MF D3, 2,50–2,80 – bělošedé, zvláště ve svrchní poloze rezavě skvrnité tuhé slíny s lasturnatkami a oogoniemi parožnatek – MF D4, 2,80–2,90 – světle šedé, rezavě skvrnité zahliněné fluviální písky – bez MF, 2,90–3,00 – šedé a žluté, rezavě skvrnité jíly s drobnými úlomky preoterozoických hornin – bez MF.

Tab. 4. Malakofauny (MF) z profilu Čakovice D (viz obr. 2 a 3). Table 4. Molluscan faunas (MF) from the Čakovice D section (see Fig. 2 and 3). Ekologie 4 5 8 9

10

S O O V B

Seznam druhů

+

+ (+)

ST T(S) S(T) TS/ST TS/ST TS/ST S S S S S S B (+) B (+) Bp (+) Bp

Malakofauny (MF) D1 D2 D3 D4 Helicopsis striata (Müll.) X Pupilla sp. juv. X X Vallonia sp. juv. X Succinella oblonga (Drap.) X X X Succinea putris (L.) X X X Vertigo genesii (Gredler) X Pupilla cf. alpicola (Charp.) X Valvata piscinalis piscinalis (Müll.) X X X Radix peregra (Müll.) X X X Radix peregra lagotis (Schrank) X X X Pisidium nitidum Jenyns X X Pisidium milium Held X X Pisidium subtruncatum Malm X X Valvata piscinalis alpestris (Küst.) X Gyraulus laevis (Alder) X X X Gyraulus crista (L.) X X X Gyraulus albus (Müll.) X Lymnaea stagnalis (L.) X Pisidium stewarti Preston X Planorbis planorbis (L.) X (X) (X) Stagnicola sp. juv. X X X Valvata macrostoma Mörch X X Pisidium obtusale (Lam.) X X X X 15


Z profilu bylo získáno celkem 22 druhů měkkýšů. Sedm terestrických je zastoupeno jedním stepním, dvěma otevřených stanovišť, jedním vlhkomilným a třemi druhy bažin či močálů. Jde o nevýrazná společenstva, vyskytující se např. v bažinných spraších, i v jiných, tzv. přechodních faunách (sensu Ložek 1964), tj. již z období mezi stadiály a interstadiály (či glaciály a interglaciály). Významná je v této souvislosti také přítomnost bažinných druhů Vertigo genesii (Gredler) a Pupilla cf. alpicola Charp., které jsou rovněž typické pro ještě relativně chladné časové úseky konců studených a nástupu teplejších období (např. také pro nejstarší holocén). 15 vodních druhů je opět totožných s faunami z profilů B a C, a to jak co do druhů, tak i jejich ekologických požadavků. Opětovně byl získán jinak vzácný druh Pisidium stewarti Preston. S ohledem na přítomnost ojedinělých větších schránek dírkonožců (Foraminifera), které laskavě určila L. Hradecká, je třeba považovat v celém defilé přítomné slíny a hlinité slíny z větší části za převážně přeplavený či eolicky přemístěný zvětralý svrchnokřídový materiál, než za pravé sladkovodní slíny, vzniklé přímým vysrážením jemné hmoty CaCO3 z vápnem bohatých roztoků (Kovanda 1971). Z profilu A byly určeny druhy Ataxophragmium depressum (Perner) a Lenticulina comptoni (Sow.), z profilu B pak Palmula lozoi L. a T., L. comptoni,, z profilu C opět L. comptoni a konečně z profilu D úlomek Frondicularia sp. Stratigraficky jde o druhy ponejvíce ze spodního, ale i středního a dokonce svrchního turonu. Určení získaných větších exemplářů lasturnatek (Ostracoda) provedla R. Symonová. Z profilu B (MF B2, B3, B4 a B6), z profilu C (MF C2) a z profilu D (MF D1, D2, D3 i D4) to byl druh Trajancypris clavata (Baird), z profilu D navíc ještě Herpetocypris reptans (Baird) a Psychodromus olivaceus (Brady et Norman). „T. clavata preferuje malé mělké periodické vody, H. reptans obývá převážně permanentní vody, litorál řek, rybníky bohaté na vegetaci s bahnitým dnem a P. olivaceus se vyskytuje jak v pramenech, tak ve vodách, vytékajících z pramenů, stejně jako v průtočných rybnících. Materiál lasturnatek byl velmi fragmentární, špatně zachovaný a výrazně velikostně vytříděný, což bylo způsobeno zřejmě metodou zpracování vzorků pro malakoanalýzy (na sítech s velikostí ok 0,5 mm – pozn. J. K.), tudíž taxonomická analýza nebyla možná. Vzorek z profilu D představuje z ekologického hlediska pravděpodobně materiál dvou až tří různých biotopů (je-li vůbec možno z tak malého množství exemplářů typ biotopu odvodit), který mohl vzniknout naplavením říčního materiálu společně s přilehlými tůněmí z okolí řeky, potažmo z tůní, napájených prameny. Špatné zachování lasturek nasvědčuje delšímu transportu. Z tohoto důvodu není možné říci, zda vzorek pochází z místa, odkud byl odebrán“. Tolik R. Symonová.

16


Shrnutí Ze zpracování litologie a společentev měkkýšů čtyř profilů A – D ve výkopu parovodu západně od Čakovic lze konstatovat: 1. Podložím pleistocenních sedimentů je eluvium proterozoických hornin. 2. Studované 300 m dlouhé defilé odkrylo v m 0–213 pod polohou běžné spraše průběžně sledovatelnou sedimentaci místy druhotně pseudooglejených vápnitých limnických uloženin (hlinitých slínů makroskopicky identických s bažinnými sprašemi a slínů pravých), obsahujících ve čtyřech profilech (A – D) druhově velmi podobná společenstva fosilních měkkýšů. Přesto, že šlo o velmi jemné uloženiny, byly schránky měkkýšů přítomné převážně jen jako velmi drobné úlomky, což svědčí (v souhlasu s výsledky studia lasturnatek), že slínité sedimenty nevznikaly na místě, ale že byly dosti drasticky přemísťované. 3. V severní části defilé, tj. od m 0 po m 80 v něm byly přítomné k jihu upadající čtyři slabě vyvinuté a ještě hydromorfně pozměněné horizonty fosilních půd prakticky bez možnosti jejich využití pro paleoklimatické závěry. 4. Mezi 57–68 m byla v nadloží skalního výchozu ještě zastižena rozvlečená poloha křemenných valounů neznámé provenience. 5. V jižní části defilé (mezi 270–300 m), oddělené (mezi 213–270 m) od části severní k povrchu terénu vystupujícím skalním podložím, se vyskytly rovněž obdobné, kryoturbované valouny, obsahující však staropaleolitickou industrii (Fridrich 1997), spočívající nad 1 m mocným reliktem zvětralých cenomanských pískovců, spočívajících opět na proterozoiku. 6. V úseku 287–294 m byl pod povrchovou spraší odkryt také horizont kryoturbovaného reliktu silně zvětralého B-horizontu fosilní půdy, a to i s jeho podložním Ca-horizontem. 7. Profil A zastihl pod čistou spraší pouze horizont zdola druhé fosilní půdy (β). 8. Rovněž ve svrchní části profilu B byl také pouze jeden horizont (velmi slabě vyvinuté) nejmladší fosilní půdy (δ). Podložím hlinitých slínů a slínů zde byly fluviální písky a silty bez malakofaun. 9. Profily C a D byly litologicky velmi podobně vyvinuté. Pod typickou spraší v obou případech spočívaly opět hlinité slíny a slíny, v případě profilu C v nadloží zahliněných písků – opět bez malakofauny. 10. Ze seznamu (ze čtyř profilů A – D) z defilé získaných celkem 16 terestrických druhů plžů lze konstatovat, že jde buď o společenstva typických, ale i bažinných spraší, a to jak chladného, tak i teplejšího rázu. Zároveň lze říci, že tato společenstva bývají také součástí faun konců glaciálů (?stadiálů) a nástupů interglaciálů (?interstadiálů). Tak je tomu např. i u limnických faun z uloženin pozdního glaciálu a nástupu holocénu. 17


11. Vodních druhů bylo ze všech čtyř profilů vyplaveno celkem 22. Z toho 7 byli obyvatelé stojatých (event. mírně tekoucích) vod, 7 vod stojatých a 8 periodických bažin. Ve všech případech šlo tedy o vodní vegetací bohatých, mělkých pánviček, louží a periodických bažin. Druhy Pisidium stewarti Preston, Pisidium obtusale (Lam.), Gyraulus laevis (Alder) a Valvata piscinalis alpestris (Küst.) charakterizují opět časová období, klimaticko-sedimentačně podobná např. pozdnímu glaciálu či nejstaršímu holocénu. 12. Čakovicím druhově velmi podobné společenstvo měkkýšů bylo také zjištěno ve slínech od Dolních Chaber (Ložek 2000). 13. Z limnických sedimentů byly rovněž vyplaveny velké lasturnatky, přinášející další doklady o mikroekologických poměrech na lokalitě. 14. Z těchže uloženin byly také získány vzácně přítomné velké svrchnokřídové druhy dírkonožců, svědčící, že hlinité slíny a slíny jsou převážně mechanického původu, tedy buď přeplavené či naváté zvětraliny svrchnokřídových uloženin. 15. Jelikož jsou, jak výše uvedeno, limnická společenstva měkkýšů z hlinitých slínů a slínů všech čtyř profilů nápadně shodná, lze konstatovat, že jsou v celém defilé prakticky ze stejného časového období. 16. S ohledem na skutečnost, že se studované defilé nachází při výšce 255 m n. m., což je také v povodí Labe úroveň lokality Přezletice (Šibrava et al. 1979) i další lokality Miškovice (viz dále), a v povodí Vltavy Suchdol (Ložek 1960) a jen o něco výše Únětice – pod Holým vrchem (Záruba, Bucha, Ložek 1977), lze se domnívat, že byl na Labi po ukončení Balatkovy a Sládkovy terasové akumulace II (Balatka, Sládek 1964), nebo vltavské terasy suchdolské (Záruba, Bucha, Ložek 1977), povrch terénu (před zahloubením obou řek v počátku tvorby jejich kaňonů) velmi plochý, v nerovnostech s mělkými limnickými pánvičkami, zaplňujícími se různými typy vápnitých uloženin – u Čakovic hlinitými slíny a slíny, u Miškovic jemně písčitými slíny, v Přezleticích pěnovci a slíny, v Úněticích také pěnovci a v Suchdole opět slíny. 17. Obdobným případem, jako je defilé v Čakovicích, je i následující lokalita na samých severovýchodních hranicích Velké Prahy mezi obcemi Miškovice a Veleň – viz dále. Miškovice Rovněž v roce 1989 byla hloubena rýha pro přivaděč vody z Káraného do Prahy. Její směr byl od východu na západojihozápad, severně od návrší Aronka a Korunka, východoseverovýchodně od obce Miškovice, tj. těsně nad severovýchodním okrajem Velké Prahy (obr. 4). Lokalita byla původně pracovně označena jako Přezletice II. Ve stoupavém úseku výkopu rýhy 18


západně od silnice Veleň – Přezletice byl v ní odkryt významný profil v kvartérních uloženinách, v mnohém podobný lokalitám Přezletice (Šibrava et al. 1979) a výše popsanému výkopu Čakovice, neboť v něm šlo opět o různé typy pleistocenních slínů a slínitých písků, obsahujících fosilní, především bažinnou a vodní malakofaunu, a to v obdobné nadmořské výšce. V rýze byly zaměřeny a detailně litologicky a paleomalakozoologicky studovány dva profily: Miškovice I byl zhruba 420 m západně od silnice Veleň – Přezletice a Miškovice II byl od prvního vzdálen o 60 m dále k západu, oba s povrchy 246–248 m n. m. Na tuto lokalitu upozornil Kovanda (1991a); fotografie části profilu (foto) ve výkopu s výraznými kryoturbovanými a rozvlečenými polohami nadložních pestře vyvinutých svahovin dokonce spolu s povrchem uloženin jemně písčitých limnických slínů byla zveřejněna v práci Kovanda a spoluautoři (2001) – obr. č. 18/6. Lokalitu jsme terénně dokumentovali společně s J. Tyráčkem. Oba profily vykazovaly celkem obdobnou situaci. Pod polohou spraše (na povrchu s humózním půdním horizontem) spočívalo barevně a litologicky nesmírně pestré, výrazně zprohýbané a kryoturbované deluviální souvrství, v němž dominovaly ostrohranné úlomky a kameny buližníků v sytě rezavě červenohnědých půdních sedimentech s provířenými a nepravidelnými čočkami a s různými výplněmi siltů a písků, místy s bělošedými druhotnými vysraženinami vápna. Toto „nadložní souvrství“ spočívalo diskordantně nad námi studovanými paleomalakozoologicky bohatými různými typy slínů.

Obr. 4. Situační plánek lokality Miškovice. Římskými číslicemi I a II jsou vyznačeny oba dva zkoumané profily na trase výkopu přivaděče vody. Fig. 4. Sketch of the Miškovice locality. Roman numerals I and II indicate the two described sections on the water pipe excavation transect. 19

Foto. Ukázka kryoturbací prohnětené a rozvlečené části limnických vápnitých sedimentů spolu s nadložními svahovinami, skládajícími se z vysoce zvětralých, za vlhka výrazně rezavě hnědě zbarvených residuí B-horizontů půdních sedimentů rotlehmovitého typu. Záběr je z výkopu přivaděče vody asi 35 m v. od profilu Miškovice I. Foto J. Kovanda. Foto. Example of cryoturbated and burrowed lacustrine calcareous sediments along with the overlying slope deposits consisting of highly weathered residua of B-horizons of rotlehm-type soil sediments, rusty-brown coloured when wet. The picture shows a water pipe excavation c. 35 m east of the Miškovice I section. Photo by J. Kovanda.


20


Popis profilu Miškovice I (viz obr. 5): 0,00–0,20 m – za sucha šedá humózní půda, 0,20–0,85 – okrově šedá, silně vápnitá spraš s hustou sítí pseudomycelií, 0,85–1,10 – nepravidelná poloha buližníkových kamenů ve sprašové mezihmotě. Až do hloubky 1,90 m následují intenzívně provířené, kryoturbované a v čočkách a výplních tyto typy deluviálních sedimentů (viz obr. 5): a – buližníkový angulární „štěrk“ 5–10 cm v průměru s výplní sytě rezavě hnědého jílovitého půdního sedimentu, b – sytě rezavě hnědý, v útržcích přítomný B-horizont půdního sedimentu bez úlomků a kamenů buližníků, c – dtto s nádechem do žlutava, d – plochá čočka šedavé humózní vápnité hlíny s hojnými pseudomyceliemi (? relikt humózního A-horizontu?), e – ve výplni dtto jako ad b, se sekundárně provápněnými bílými až 2 cm silnými šmouhami, f – v hluboké a úzké výplni dtto jako ad a, ale sekundárně provápněno, g – šikmá čočka zelenavě okrového, silně vápnitého siltu s bílými vysraženinami „měkkého“ vápna, h – opět šikmá čočka rezavého jemnozrnného zahliněného písku, i – bělavě žlutě šedý skvrnitý solifluovaný silt s roztroušenými kameny buližníků až 20 cm v průměru. Profil pokračoval směrem dolů: 1,90–2,15 m – sytě rezavě hnědý rozvlečený B-horizont půdního sedimentu s četnými úlomky buližníků 2,15–2,25 – světle šedá, jemně písčitá hlína, 2,25–2,40– rozvlečená čočka rezavě hnědého půdního sedimentu, 2,40–3,00 – detailně tence zvrstvené a zprohýbané střídající se šedé, rezavé a žluté vápnité hlíny a slínité silty s četnými cicváry a Ca-vysraženinami. Ve svrchní části polohy je malakofauna MF I/1, níže MF I/2, dále oogonie parožnatek, lasturnatky, rybí kůstky a zoubky hlodavců, 3,00–3,20 – světle šedobílé, žlutě smouhované slínité písčité hlíny až silty s MF I/3, oogonie parožnatek, lasturnatky, rybí kůstky, dírkonožci, 3,20–3,40 – světle šedobílé, téměř sypké, slídnatě slínité a zahliněné jemně zrnité Obr. 5. Schematický profil lokality písky a silty s MF I/4, oogonie parožnatek, Miškovice I. Zaměření provedl první zoubky hlodavců,dírkonožci, autor a J. Tyráček. Popis viz v textu. 3,40–3,65– šedé a světle šedé, žlutě a rezavě skvrnité slínité silty a jemnozrnné slídnaté Fig 5. Schematic section of the písky s ojedinělými cicváry – bez MF. Miškovice I locality. Measurements

made by the first author and J. Tyráček. 21


Tab. 5. Malakofauny (MF) z profilu Miškovice I (viz obr. 4 a 5). Table 5. Molluscan faunas (MF) from the Miškovice I (see Fig. 4 and 5). Ekologie 4

S

(+) +

5 O

+ ++

OS 7 8 9

M V B

Malakofauny (MF) I/1 I/2 I/3 I/4 Chondrula tridens (Müll.) X X X Helicopsis striata (Müll.) X X X X Vertigo pygmaea (Drap.) X Truncatellina cylindrica (Fér.) X X Pupilla muscorum (L.) X X X X Vallonia pulchella (Müll.) X X Vallonia tenuilabris (A. Br.) (X) X Vallonia sp. juv. X Vallonia costata (Müll.) X X Cochlicopa lubrica (Müll.) X X Succinella oblonga (Drap.) X Succinea putris (L.) X Oxyloma elegans (Risso) X Vertigo angustior Jeffr. X Vallonia enniensis (Gredler) X Limacidae sp. X Radix peregra (Müll.) X X Radix ovata (Drap.) X Radix sp. juv. X X Bithynia tentaculata (L.) X X Pisidium subtruncatum Malm X X X X Valvata piscinalis piscinalis (Müll.) X Lymnaea stagnalis (L.) X Radix auricularia (L.) X Gyraulus laevis (Alder) X X X Gyraulus albus (Müll.) X X X Gyraulus crista (L.) X X X X Valvata piscinalis alpestris (Küst.) X X Galba truncatula (Müll.) X X X Planorbis planorbis (L.) X X X Stagnicola sp. juv. X X X X Anisus leucostoma (Millet) X X X Seznam druhů

(+) (+) + (+)

? 10 TS/ST TS/ST TS/ST TS/ST TS/ST TS/ST S S S S S S SB, Bp (+) B B Bp

Z lokality Miškovice I byly získány malakofauny ze čtyř poloh (MF I/1–I/4) a to z hloubek 2,40–3,40 m. Celá polovina všech, tj. 15-ti terestrických druhů jsou zástupci bezlesých stanovišť, z čehož Vallonia tenuilabris (A. Br.) náleží mezi typické druhy chladných sprašových společenstev. Rovněž dalších 8 druhů bývá ve spraších přítomno. Lze proto malakofauny všech čtyř fosiliferních poloh považovat za produkt chladného období, s ohledem na další přítomné druhy pravděpodobně z pozdně glaciální fáze. To dosvědčují také některé vodní 22


druhy, jako Gyraulus laevis (Ald.) nebo Valvata piscinalis alpestris (Küst.). Sedimentačním prostředím všech čtyř poloh s měkkýši tvořily převážně mělké stojaté vody a bažiny, z části periodické. Součástí nejbližšího okolí však byla mimo trvale vlhkých ploch také suchá, zatravnatělá stanoviště dokonce stepního rázu, což je rovněž typické pro obdobné typy lokalit z vyznívání (ústupů) glaciálních období. Zbývá dodat, že co do počtu druhů v jednotlivých fosiliferních polohách je nejchudší svrchní MF I/1. Vedle totožných taxonů jsou v ní však nově přítomné druhy Vertigo pygmaea (Drap.), Succinella oblonga (Drap.) a Valvata piscinalis piscinalis (Müll.) – viz tab. 5. Popis profilu Miškovice II:

Byl popsán a odebrán až pod cca 2,2 m nadložních sedimentů, tvořených opět mohutně prohnětenými a kryoturbovanými svahovinami nejrůznějších typů, včetně opět barevně velmi výrazných (sytě rezavě hnědých) rozvlečených B-horizontů půdních sedimentů s úlomky a kameny buližníků na bázi: 2,20–2,30 m – světle šedé kryoturbované slínité písčité hlíny – bez MF, 2,30–2,60 – okrově bělošedé, žlutě skvrnité, tuhé, za sucha drobně střípkovitě se rozpadající písčité slíny na bázi s průběžně sledovatelnou tenkou polohou buližníkových úlomků, MF II/1, oogonie parožnatek, zoubek hlodavce, dírkonožci, 2,60–2,85– světle šedé, nezřetelně žlutavě skvrnité slínité písky s roztroušenými úlomky buližníků a křemenů s MF II/2, lasturnatky, 2,85–3,05 – buližníkový „štěrk“ v šedých hlinitých píscích – bez MF.

Malakofauny MF II/1 a MF II/2 byly vyplaveny z hloubky 2,30–2,85 m. Vedle nich byl odebrán další velký vzorek (25 kg) s oběma faunami společně, tj. s MF II/1 a MF II/2, z něhož bylo získáno pět dalších druhů měkkýšů (viz tab. 6). A právě z tohoto velkého vzorku byl vyplaven také jediný exemplář typického lesního druhu Vertigo pusilla Müll., který bývá přítomen mj. také v uloženinách teplejších výkyvů ve vyznívání pozdního glaciálu (Ložek 2007), i když ve společenstvu druhů, které náležejí výlučně druhům stepním, otevřených ploch a bažinným biotopům. Za zmínku stojí (v souvislosti s větším počtem druhů MF II/2) obohacení o Pisidium milium Held, P. obtusale (Lam.) a M. lacustre (Müll.), ale zvláště pak o drobné fragmenty lastur blíže neurčitelného druhu buď rodu Anodonta či Unio, dokládající spolu se zjištěným druhem Ancylus fluviatilis Müll. a jemně písčitým materiálem slínů zřejmě přímou souvislost ukládání slínitých sedimentů na lokalitě s někdejší říční aktivitou Labe. Pozoruhodná je také přítomnost, v pleistocenních sedimentech dosti vzácného okružáka Planorbarius corneus (L.), obývajícího často stojaté vody opuštěných (mrtvých) ramen řek. Nálezy téhož druhu pocházejí z obdobných uloženin jako v Miškovicích II také v Přezleticích (Šibrava et al. 1979) a na lokalitě Pátek u Loun (Kovanda, Horáček, Symonová 2005). Co do paleoekologie je jinak skladba profilu 23


s MF II/2 velmi podobná MF II/1. Celkem 23 vodních druhů charakterizuje nejrůznější biotopy (zčásti) tekoucích, ale převážně stojatých, bažinných až periodických stanovišť. Zbylé terestrické druhy (kromě uvedeného V. pusilla) jsou opět obyvateli bezlesých stanovišť. Staropleistocénní charakter faun může charakterizovat v MF II/12 přítomný terestrický druh Quickella arenaria (Potiez et Michaud). Ze slínitých poloh obou profilů byly také vyplaveny velké schránky bohužel dosud neurčených lasturnatek, stejně jako oogonie parožnatek. Zjištěny byly dále velké druhy dírkonožců. L. Hradecká určila následující taxony: z profilu Miškovice I to byly Palmula cordata (Reus), Frondicularia fritschi Perner a Lenticulina comptoni (Sow.), z profilu Miškovice II pak L. comptoni, P. cordata a Frondicularia sp., všechny ze spodního až středního turonu. Z obou profilů byly také získány vzácné drobné osteologické materiály. I. Horáček píše: „Osteologický inventář zahrnuje ca 30 velmi drobných vesměs korodovaných úlomků kostí drobných savců a ryb. Rámcově určitelné položky zahrnují 4 fragmenty požerákových zubů 2 až 3 jedinců shodného druhu kaprovité ryby, pravděpodobně cejna (Abramis sp.), úlomek M2 a M3 Microtus sp. se simplexním posteroconidovým komplexem a M1 myšice s výrazně diferencovaným anteroconidovým komplexem, bez cingulárních hrbolků, odpovídajících rovněž metrickými charakteristikami (L=1,5 mm, W=0,6 mm) poměrům u generelizovaného recentního druhu Apodemus uralensis, z našeho území doloženého rovněž z řady pleistocenních lokalit“. Shrnutí 1. Na rozdíl od defilé v Čakovicích jsou díky morfologii terénu slínité polohy profilů v Miškovicích kryté vedle mladých spraší ještě výraznými souvrstvími deluvií, tvořenými sytě rezavě červenými kryoturbovanými a rozvlečenými B-horizonty staropleistocénních půdních sedimentů s bohatou ostrohrannou sutí buližníkových úlomků a kamenů. 2. Stejně jako v Čakovicích byla vyplavená malakofauna zachovaná také převážně ve drobných úlomcích, což svědčí o jejím transportu vodou do míst se studovanými profily. 3. Malakofauny ze slínitých poloh od Miškovic charakterizují obdobné biotopické požadavky jako MF z defilé od Čakovic. Výjimkou jsou druhy: převážně tekoucích vod (Ancylus fluviatilis) a vod tekoucích či stojatých (Unio aut Anodonta sp.). Stejně je tomu také na lokalitě Přezletice (Kovanda in Šibrava et al. 1979). 4. Přítomnost oogonií parožnatek jen dokládá, že mělké vodní biotopy byly v době tvorby slínitých sedimentů zarostlé hustou vodní vegetací.

24


Tab. 6. Malakofauny (MF) z profilu Miškovice II (viz obr. 4 a 5). Table 6. Molluscan faunas (MF) from Miškovice II (see Fig. 4 and 5). Ekologie 1 4

L S

5

O

7 9

SO M B

? 10

T(S) T(P) TS/ST TS/ST TS/ST TS/ST TS/ST TS/ST S S S S S SB SB SB, Bp S Bp S Bp B B B B Bp

Malakofauny (MF) II/1 II/2 II/1+ II/2 Vertigo pusilla Müll. X + Pupilla sterrii (Voith) X (+) Chondrula tridens (Müll.) X + Helicopsis striata (Müll.) X X Truncatellina cylindrica (Fér.) X X Pupilla muscorum (L.) X X Vallonia pulchella (Müll.) X X (+) Quickella arenaria (Potiez et Michaud) X (+) Vallonia costata (Müll.) X X Cochlicopa lubrica (Müll.) X X (+) Succinea putris (L.) X X Oxyloma elegans (Risso) X Vertigo antivertigo (Drap.) X Vertigo angustior Jeffr. X Carychium minimum Müll. X Clausiliidae sp. frgm. X Limacidae sp. X Unio aut Anodonta frgm. X Ancylus fluviatilis Müll. X cf. Radix peregra (Müll.) frgm. X Radix sp. juv. X Bithynia tentaculata (L.) X Valvata piscinalis piscinalis (Müll.) X Pisidium subtruncatum Malm X X Pisidium milium Held X Lymnaea stagnalis (L.) X Planorbarius corneus (L.) X Gyraulus albus (Müll.) X Gyraulus laevis (Alder) X Gyraulus crista (L.) X X Anisus spirorbis (L.) X Bathyomphalus contortus (L.) X (+) Galba truncatula (Müll.) X (+) Pisidium obtusale (Müll.) X Anisus vortex (L.) X Planorbis planorbis (L.) X Valvata cristata Müll. X X Stagnicola sp. juv. X X Musculium lacustre (Müll.) X Anisus leucostoma (Millet) X Seznam druhů

Poznámka: V kolonce II/1 + II/2 jsou uvedeny pouze druhy, které nebyly vyplaveny ani v MF II/1 ani v MF II/2.

25


5. Zjištěné druhy dírkonožců opět dokládají, že slínité sedimenty jsou do drobných pánviček a nerovností povrchu terénu z větší části mechanicky přemístěné zvětraliny turonských slínovců. Závěr Srovnáme-li malakofauny z lokalit různých typů slínů od Čakovic a Miškovic s klasickou lokalitou Přezletice (Šibrava et al. 1979) nalézáme nápadné shody ale i drobné rozdíly. Je to v první řadě téměř stejná nadmořská výška všech tří lokalit ca 250 m (podobně jako u lokality Suchdol z povodí Vltavy – Ložek 1960) a to v rámci velmi plochého povrchu terénu (viz obr. 1 a vrstevnici 250 m na něm). Také skladba měkkýších druhů je v mnohém obdobná. Početně, ale i co do druhů převládají druhy vodní s. l. nad terestrickými, které jsou ve faunách v menšině, protože byly (s výjimkou druhů bažinných a vlhkomilných) do sedimentačních prostorů slínů přineseny ze břehů a blízkého okolí jen jako příměs. Jak malakofauny, tak lasturnatky se vyskytují v Čakovicích a Miškovicích prakticky pouze v drobných úlomcích, což je doklad jejich transportu do míst zkoumaných profilů. To dokládají i nálezy dírkonožců. V Přezleticích se však ulity a lasturky vyskytují převážně buď jako úplné, nebo málo poškozené, protože se ukládaly do sedimentu přímo na místě. Co do paleoekologických poměrů lokalit Čakovice, Miškovice a Přezletice lze odvodit, že jsou co do geneze shodné – jsou svědectvím přírodních poměrů po ukončení dlouhého období sedimentace fluviálních písčitých štěrků Labe v době bez významné eroze převážně jen překládáním koryta řeky po víceméně shodné úrovni, tedy z období těsně před počátkem mohutných erozí, kdy si řeky počaly vytvářet svá vlastní údolí, na svazích s terasovitě vyvinutými uloženinami písčitých štěrků, a to buď v důsledku počátku postupného výzdvihu Českého masívu nebo díky změnám erozní báze řek v souvislosti se změnami pohybu mořské hladiny nebo třeba z jiných, zatím nepoznaných důvodů. Na dolních tocích řek vznikaly v téže době v pevných horninách skalního podloží až kaňony. Tomuto hraničnímu období v morfologickém vývoji terénu navrhujeme název „pleistocenní event“. Lze ho demonstrovat i na dalších lokalitách, jako je např. Beroun – dálnice D5 (Kovanda 1991b) nebo Páteku Loun (Kovanda, Horáček, Symonová 2005). V této době byl mírně nerovný povrch v našem studovaném území kolem vrstevnice 250 m n. m. v okolí Čakovic, Miškovic a Přezletic (stejně jako Suchdola na Vltavě) postupně zaplňován různými typy slínitých uloženin a to ve vegetací oživených drobných pánvičkách, místy i periodických bažinách, z nichž pochází bohatě rozvinutá měkkýší společenstva. Díky příměsi druhů terestrických bylo blízké i vzdálenější okolí budováno pouze biotopy bezlesými, díky přítomnosti některých druhů blíže definované jako obraz konce glaciálu a časného nástupu některého, blíže bohužel nespecifikovaného teplého období. V případě lokality Přezletice s deseti druhy lesních měkkýšů (Kovanda in Šibrava et al. 1979) šlo dokonce 26


o klimaticky ještě mnohem výraznější období. Co do stratigrafie slínovcových lokalit se lze (s ohledem na analogie) důvodně domnívat, že jde o období mezi spodním a středním pleistocénem. Ještě poznamenáváme, že bohaté malakofauny z obou lokalit, doplněné o měkkýše z Přezletic poskytují spolu s nálezy lasturnatek pěkný materiál k dalším detailním mikrobiotopickým i jiným specielním výzkumům.

Obr. 6. Podélný profil povrchem terénu zájmové oblasti (viz obr. 1) s vyznačením lokalit: (1) Čakovice, (2) Miškovice a (3) Přezletice. Fig. 6. Longitudinal section through the ground level of the study area (see Fig. 1) with location of study sites: (1) Čakovice, (2) Miškovice and (3) Přezletice.

Oba výkopy jak u Čakovic, tak i u Miškovic byly situovány pro praktické potřeby, tedy zcela nahodile. Lze předpokládat, že obdobné lokality slínů se mohou vyskytovat i na dalších plochách kolem vrstevnice 250 m n. m., tj. v prostoru mezi obcemi Březiněves, Ďáblice, Čakovice, Miškovice, Mírovice, Přezletice, Ctěnice a Vinoř (viz obr. 1 a 6). Poděkování Tato práce vznikla také díky podpoře výzkumného záměru Masarykovy univerzity (MSM 00216224116). Literatura Balatka B, Sládek J. (1962): Říční terasy v českých zemích. – 578 s., Geofond a Nakl. ČSAV. Praha. Fridrich J. (1997): Staropaleolitické osídlení Čech. – Památ. archeol., Supplementum, 10, 235 s. Praha. Kovanda J. (1971): Kvartérní vápence Československa. – Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 7, 236 s. Praha.

27

BOHEMIA CENTRALIS 29 Kovanda J. (1991a): Nové biostratigrafické výzkumy v některých kvartérních sedimentech Československa a Spolkové republiky Německa. – Zpr. geol. Výzk. v Roce 1989, 116–118. Praha. Kovanda J. (1991b): The significance of the Lower Pleistocene sedimentary complex of the Beroun highway. – Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 20, 129–142. Praha. Kovanda J. a spoluautoři (2001): Neživá příroda Prahy a jejího okolí. – 215 s., Academia a Český geologický ústav Praha. Kovanda J., Horáček I., Symonová R. (2005): Pátek, Levousy a Chlumčany – významné fosiliferní středopleistocenní lokality na pravém břehu Ohře mezi Louny a Libochovicemi. – Malacologica Bohemoslovaca, 3, 149–172. Praha. Ložek V. (1960): Výzkum pleistocenních měkkýšů ČSR. – Zpr. geol. Výzk. v Roce 1958, 88–89. Praha. Ložek V. (1964): Quartärmollusken der Tschechoslowakei. – Rozpr. Ústř. Úst. geol., 31, 374 s. Praha. Ložek V. (2000): Palaeoecology of Quaternary Mollusca. – Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 24, 35–59. Praha. Ložek V. (2001): Molluscan fauna from the loess series of Bohemia and Moravia. – Quaternary Internat., 76/77, 141–156. Elsevier Sc. Ltd. and INQUA. Ložek V. (2007): Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. – Dokořán, 198 s. Praha. Ložek V., Tyráček J. (1958): Stratigrafický výzkum travertinu v Tučíně u Přerova. – Anthropozoikum, 7 (1957): 261–286. Praha. Šibrava V., Fejfar O., Kovanda J., Fridrich J., Králík F., Růžičková E., Smolíková L., KneblováVodičková V., Absolon A., Obrhelová N., Němec J., Jánossy D., Horáček I., Vlček E., Kysela B., Bucha V., Horáček J. (1979): Erforschung der Pleistozänablagerungen auf dem Hügel Zlatý kopec bei Přezletice (NO-Rand von Prag), I. Teil. – Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 12, 57–146. Praha. Záruba Q., Bucha V., Ložek V. (1977): Significance of the Vltava terrace systém for Quaternary chronostratigraphy. – Rozpr. ČSAV, Ř. matemat. a přírod. Věd, 87, 4, 89 s. Praha.

Recenzoval RNDr. Vojen Ložek, DrSc.

28

Dvě významné lokality pleistocénních slínů při severovýchodním okraji Prahy

Recommend Documents