Dětská vánoční hra „Muzikanti jdou do Betléma“ Osoby:
Vypravěč Anděl Houslista Housle Flétnistka Flétna Kytaristka Kytara 1.voják 2.voják 1.buben 2.buben Marie Josef
Prolog Vypravěč:
Vítám Vás, mílí vánoční hosté, ale mobily nám sem nenoste! To byste mi už tak milí nebyli, kdyby vám uprostřed hry zvonily. Radši je vypněte teď hned, aby tu nenastal zájmů střet! Letošní hra bude totiž plná zvuků, nikoli ptáků, nebude tu žádné vrků, letos to bude skoro i bez zvířat, nezazní žádné bé ani haf, haf. S tím béčkem to sice úplně pravda není, ale nepůjde tu o bečení, nýbrž o béčka a křížky, o hloubky a výšky v hudbě i v životě, v duchu i ve hmotě hudebních nástrojů a také jejich hráčů (až na výjimky žádných rváčů). Právě teď jeden z nich s bydlištěm v nebesích vlétne mezi nás a já mu předám hlas.
Anděl: Hle, zvěstuji vám radost velikou, k Betlému přímo, žádnou oklikou, dnes pospíchejte za Pánem a Králem, jenž v jeslích leží, ruchu města vzdálen. V dítěti za vámi přišel Boží Syn, který vás vykoupí ze všech vašich vin. Té zvěsti hlásnou troubou jsem se stal, jak svědčí nástroj, jejž do rukou mi dal. Trumpeta, trubka, trouba andělská nechť ticho prolomí, jako Bůh dneska prolomil nebesa, své milosti dal rosu, v níž vykvet z růže květ vám všem u nosu. Kéž jeho vůně se k srdci dostane a ten, kdo stůně, znovu zdráv povstane!
Pak anděl zatroubí melodii písně č. 223 „Aj, růže rozvila se“ a po sólovém zatroubení bude následovat společný zpěv 1.sloky této písně: Společně i s lidmi ve sboru: Aj, růže rozvila se ze kmene krásného, v ní krása zaskvěla se druhu převzácného. Ten kvítek spanilý uprostřed noci chladné my lidé spatřili. Po dozpívání písně, zahrají její melodii sólově housle. Housle:
Jaký to břeskný zvuk rozechvěl mé struny!?! Takovou radost dát jen Boží posel umí! Mé tělo dřevěné naplnil ozvěnou, jíž osvobodil vzpomínku zazděnou kdesi v paměti, v kořenech stromů, vzpomínku dávnou na cestu domů.
Houslista:
Housličky moje, jak jste se zachvěly?! Z jakého zdroje teď do vás tóny vjely?
Housle:
To radostná zvěst vánoční a zvuk andělské trouby, jenž pronikl čas půlnoční, ten rozezněl mne v hloubi.
Houslista:
Také mé srdce je dnes rozechvělé, to jistě Pán Bůh sám nás chce teď míti bdělé.
Housle:
A zve nás na cestu k prameni svého jasu.
Houslista:
Nuž, pojďme k Betlému a všem k úžasu rozhlašme tu radostnou novinu, že z nás učinil svou vlastní rodinu, když v Kristu člověkem se stal, on pánů Pán i celých nebes Král.
Housle hrají opět sólově melodii písně č.223
Pak společný zpěv 2.sloky písně č.223:
Růžičku tu, již míním a o níž prorok děl, složila nám i jiným Maria v plének běl. Jak Páně slíbil hlas, zrodila dítko to nám v půlnoční téměř čas.
Po dozpívání písně zahraje její meodii sólově flétna. Flétna:
Kdo mne to ovál a naplnil svým dechem? Voňavým jak růže a hebkým jako mechem?
Flétnistka:
I já se ptám, odkud se tu vzal ten vlahý větřík, jenž na mou flétnu hrál.
Houslista:
Toť trubky andělské ozvěna radostná! Teď skrze housle mé ji tvoje flétna zná.
Flétnistka:
Co se to stalo v tuto zvláštní noc?
Houslista:
To Bůh sám v Kristu přišel nám na pomoc. V Betlémě v jeslích na nás dnes čeká. Nuž vzhůru! Před námi cesta daleká!
Flétnistka:
Můžeme s vámi jít tam do Betléma? Kristu se poklonit a k slávě jména toho, jemuž patří svět, i svou písničku zapět?
Housle:
To víte, že ano, vždyť proto jsme tu! Jako jsme zaslechli andělskou trumpetu, tak zase vy slyšíte nás.
Flétna:
Také já ráda přidám svůj hlas. Už nebudu jen flétnou s krysařem spojenou, ale dál budu znít andělskou ozvěnou.
Flétna hraje společně s houslemi melodii písně č. 223 (bude-li to možné, flétna by hrála 2.hlas) Společný zpěv 3.sloky písně č.223: To kvítečko podivné má libé vůně dech a jasem svým předivné nám září v temnostech. V něm přišel spasiti Hospodin zahynulé, hřích i smrt zmařiti. Po dozpívání písně zahraje sólově její melodii kytara. Kytara:
Jaká to zvláštní melodie pronikla až do mých strun?
Kytaristka:
I mé srdce vzrušeně teď bije a radost naplňuje dům.
Flétna:
To nadějná zvěst Vánoc, již anděl vytroubil, má tu podivuhodnou moc najít i ve vás cíl.
Housle:
Ozvěna té písně, jež z nebe přišla k nám, chce vysvobodit z tísně také váš dům i chrám.
Houslista:
Jako struny mých houslí, tak i struny tvé kytary písničku tu vykouzlí, ať nástroj nový je či starý.
Flétnistka:
Stejně tak srdce dotkne se starce i dívky mladé a dál tu radost ponese přes den i v noci vlahé.
Houslista:
My kráčíme teď k Betlému, abychom se poklonili Ježíškovi malému, v němž právě dnes Bůh milý přišel k naší záchraně.
Flétnistka:
A tak jako pozval mě, zveme i vás. Pojďte s námi, ať houslemi a kytarami i téhle flétny zvukem
Houslista:
a také srdce tlukem chválíme ho s radostí! Ta každý smutek vyhostí.
Kytaristka:
Rádi se k vám přidáme, já i moje kytara, na cestu se vydáme, jak trempové zastara.
Kytara:
Tam na betlémské osadě to spolu pěkně rozjedem!
Kytaristka:
Ač zima vyhrožuje ledem, tak jako kdysi v rajském sadě teplo nám bude u ohně lásky, ve které zmizí starostí vrásky.
Všichni:
Tož na cestu se vydejme a vstříc Betlému spěchejme!
Housle, flétna a kytara hrají beze zpěvu melodii písně č.223 a do toho přicházejí vojáci s bubny a přidávají se bubnováním. 1.voják:
Kdo to tady ruší noční klid?
2.voják:
Že by nějaký vzbouřený lid?
1.voják:
Ale ne, to jsou jen muzikanti potulní.
2.voják:
Jen aby neměli úmysly obskurní! Pamatuj, že máme být ve střehu!
1.voják:
Tihle nevypadají na bandu špehů.
2.voják:
Dobře víš, že král Herodes přísný rozkaz vydal dnes. Cítí, že ohrožen je jeho trůn!
1.voják:
Že by z houslí a kytar strun hrozilo vážné nebezpečí? To se mi nezdá, to mě nepřesvědčí.
2.voják:
Já jsem důstojník a já tu velím! Buď budeš poslouchat, nebo střelím! Hezky teď zatkni tyhle obejdy, ať překazíme jejich nekalé rejdy!
1.voják:
Rozkaz je rozkaz. Však už jdu na to. (Postupně svazuje a řadí do zástupu muzikanty i s nástroji a vede je do vězení.)
Houslista:
My ale neukradli žádné zlato!
Flétnistka:
Ani jsme nikomu neublížili!
Kytaristka:
Ba ani alkoholu se nenapili!
Nástroje:
A co teprve my, nástroje hudební? My i naši hráči jsme přece mírumilovní!
2.voják:
Ztlumte struny a ty, flétno, drž zobák! Kdo na takové výmluvy je zvědavý? Jen řekněte: Kdopak?
1.voják:
Náš král má strach ze soka, že se tu někde objeví.
2.voják:
A tak ten, kdo nepadne nám do oka,
1.voják:
i když o tom nic neví,
2.voják:
pro jistotu skončí ve vězení, ať už je dobrý, nebo není.
1.voják:
Říkáme tomu prevence.
Houslista:
Mně se zdá, že je to tence pod hranicí zákona.
1.voják:
Řek jste to jemně, má poklona!
2.voják:
Máme své příkazy a basta fidli. Buďte rádi, že vás nikdo nezmydlí.
1.voják:
V chládečku si chvilku posedíte a třeba si i trochu pospíte.
2.voják:
V base si můžete řvát a hulákat, tam vás nebude nikdo poslouchat.
1.voják:
Až skončí tahle pohotovost, zase vás propustíme ven.
2.voják:
Dneska už toho ale mám dost, zamknout mříže a spát, než bude zase den!
(Vojáci zavírají mříže na zámek, klíče berou s sebou a odcházejí.) Kytaristka:
No, to jsme pěkně dopadli. Místo cesty do Betléma tu sedíme teď povadlí. Jaká to naráz přišla změna!?
Flétnistka:
Však my už něco vymyslíme. Doufám, že s Boží pomocí ještě během této noci se z vězení ven vytratíme.
Houslista:
Máme s sebou i své nástroje! Tak nevzdáme se přece bez boje!?!
Kytaristka:
Co ale s nimi chcete dělat? To přece nejsou meče ani děla? Mou kytaru sice kus dřeva tvoří, ale tyhle silné mříže nerozboří. Tady se od houslí liší jen tím, že v ohni boje o chvilku déle shoří.
Kytara:
Flétničko, odfoukni těch obav dým, a ty, má paní, neházej mne do ohýnku, jako kdybys házela do žita flintu.
Flétna:
Já věřím, že Pán Bůh zná už fintu, jak dostat nás z tohoto vězení.
Housle:
I já věřím, že je k nalezení způsob, jak vyjít na světlo denní!
Houslista:
Vyjděme z toho, že snadnější je asi, než basu do houslí, dostat housle z basy.
Flétnistka:
Zkusme si vzpomenout, jak o tom Bible píše, kdy nástroje hudební zdolaly mocné říše.
Kytaristka:
Napadá mne píseň o Jozuovi. Pojďme ji zazpívat. Kdo ví, zda v ní není ukryt klíč, jak odtud dostanem se pryč?!
Společný zpěv (ba až mocný řev):
Jozue, ten porazil Jericho, Jericho, Jericho. Jozue, ten porazil Jericho, dolů hradby padají. 1.Jen si mluvte, jaký král byl Gedeon, jen si mluvte, jaký muž byl Saul. Kdo z nich byl jako Jozue? Vždyť on porazil Jericho. Tak zrána Jozue, ten porazil … 2.On ke hradbám šel Jericha a v ruce kopí měl. Ať zní trub hlahol, zvolal Jozue, a tak zvítězím v bitvě té. Tak zrána Jozue, ten porazil … 3.A hned každý fouká, na co umí, hlahol trub všude zní, lidu křičeti Jozue rozkaz dal, dolů hradby padají. Tak zrána Jozue, ten porazil …
Houslista:
Velký hluk jsme udělali, větší už nejspíš nesvedem. Zdi ale přesto odolaly.
Flétnistka:
Tak něco jiného provedem. Nevěšte hlavu, když nepomohla síla, dáme se jiným způsobem do díla.
Kytaristka:
Možná by zdi vězení spadly, kdyby tu anděl byl a jeho trubka. Teď naše naděje však zvadly.
Flétnistka:
Kdyby jsou chyby a největší hrubka je ztráta naděje v tento čas. Cožpak jsme nezaslechli z nebe hlas?
Houslista:
Nejde jen o nás, ale o to dítě, v němž Herodes soka vidí. Držme se víry, jak v bludišti nitě, a Bůh jistě včas odklidí vše, co nám brání pochopit, jak mříž žaláře odklopit.
Housle:
Musíme rodiče varovat, aby se mohli včas schovat.
Flétna:
Anebo radši utéct pryč, aby je nezasáhl bič toho krutého krále.
Kytara:
Mají teď všichni namále. Je třeba něco podniknout, aby mu mohli uniknout.
Kytaristka:
Vybavila se mi teď jedna píseň o tom, jak hudba léčí tíseň. Třeba v ní najdeme radu, jak vyjít ven z tohoto hradu.
Všichni zpívají:
1.Na harfu krásný chlapec hrál, jak o tom jistá kniha svědčí, král si jej k sobě zavolal, protože hudba zlobu léčí. Ref.: Davide, nepřestaň nám nikdy hrát, na harfu hrát, abychom se nemuseli bát, satana bát, satana bát. 2.Náhle však zpozoroval král v tom krásném chlapci nebezpečí, žárlil a patrně se bál, že ho ten básník v něčem předčí. Davide, …
3.Král proto bez váhání vzal na chlapce naostřené kopí, ten uhýbal a přesto hrál a to král nikdy nepochopí. Davide, … 4.Leckterý z králů velí:“Pal!“, když v Davidovi soka shledá. David však hraje stejně dál, vždyť písnička se zabít nedá! Davide. … Flétnistka:
Tahle píseň o Davidovi, jako by byla proroctvím.
Kytaristka:
O tom, co zatím málokdo ví.
Houslista:
Kristus je vítěz nad otroctvím strachu, hříchu, zla i smrti. On zlomí pouta, která drtí a svazují nyní i nás.
Flétna:
Tak neváhejme, běží čas.
Housle:
Mám nápad, jak nás dostat ven.
Kytara:
Sem s ním, ať už ho provedem.
Housle:
Všimli jste si, co měli ti vojáci?
Flétna:
To přece každý ví, nedělej si legraci.
Kytara:
Pancíře a helmy, meče a kopí.
Housle:
A bubny s paličkami! Kdo pochopí, kam myšlenka má nyní spěje a chce nás vyvést z beznaděje?
Flétna:
Možná mi svítá... Už přišla jsem na to! Tenhleten nápad je nad všechno zlato! Tak jako píseň andělská nás všechny rozezněla,
Kytara:
s bubny a paličkami jistě to samé udělá!
Houslista:
Zahrejme a zazpívejme její čtvrtou sloku!
Flétnistka:
A potom se jen dívejme, zda nás přijdou z lochu
Kytaristka:
vysvobodit kolegové, nástrojové bicí!
Houslista:
Jenom aby nevzbudili ty vojáky spící!
Všichni hrají a zpívají 4.sloku písně č.223: Ó Jezu, ve své moci rač býti přítomen! A z temné hříchu noci až vyjíti dáš ven, tam otevř ráj mi svůj, kde Tebe budu chválit na věky, Pane můj! Pak zpívají všichni jen brumendo a do toho přicházejí bubny s paličkami, které jemně vyťukávají rytmus a přinášejí klíče od vězení. 1.buben:
Tak už jsme tady, přátelé milí! Jak jsme zaslechli před malou chvílí tu píseň, kterou jste tu hráli o tom nejmocnějším Králi, Té hudbě nešlo odolat.
Kytaristka:
Že tak snadné bude přivolat právě vás, bubny vojenské, jsme netušily, my ženské!
2.buben:
Jen těžko jsme se krotili, abychom víc neuhodili a nevybubnovali do kroku radost propuštěných otroků.
Houslista:
Také my jsme měli strach, aby se vojáci neprobrali. To by byl našich plánů krach a naše sny by za své vzaly.
1.buben:
Tady jsou klíče od vězení. Nesem je na svých paličkách.
Flétnistka:
Sem s nimi, rychle bez prodlení, ať nežli přijde rozednění, můžem po vlastních nožičkách pospíchat směrem na Betlém, než nastane vážný problém.
Flétna:
Kristu Pánu píseň darovat, jeho rodiče však varovat.
Kytara:
Před zlým králem Herodem a jeho krutými vojáky, neboť s Davidovým rodem chtějí rázně skoncovat, vzít děti na bodáky.
2.buben:
Můžeme s vámi na cestu se dát a společně Ježíškovi zabubnovat? Když už jsme vás osvobodili, snad bychom se i jinak hodili?
1.buben:
Vemte do kapely jeho i mě, uděláme vám dobrou rytmiku.
Kytaristka:
Ježíškovi však musíte hrát jemně! Ne zhurta, jak máte ve zvyku!
2.buben:
Poctivě slibujem, že budem.
1.buben:
Přísahám, jako že jsem buben.
Houslista:
Jen abyste své slovo dodrželi a naši kapelu vždy podrželi.
Flétnistka:
Tak už více nemudrujme a hned na cestu se dejme!
Kytaristka:
Zpočátku hezky tlumeně, ať vojáky nevzbudíme, a až budeme v Betlémě, tam to pěkně rozbalíme.
Všichni se vydají na cestu k Betlému průvodem kolem celé modlitebny. Během toho se připraví betlémská scéna. Nejprve zpívají jen potichu a postupně přidávají na hlase: My k Betlému kráčíme za Pánem Ježíšem, vždyť od anděla víme, že on je pastýřem dobrým, tichým, nesmírně laskavým, jenž vede nás po cestě světlem svým. Houslista:
Nad Betlémem hvězda svítí! Pod ní hledejme to kvítí, někde tam jistě být může, ten kvítek, který vykvet z růže.
Kytaristka:
Už ho i s rodiči vidím, tam u té stáje na kraji, a v srdci velké blaho cítím, že spolu s vámi zahraji
Flétnistka:
tu píseň, která naplňuje zem pokojem, radostí a jásotem.
Marie:
Vítejte, milí poutníci!
Flétna:
I já vás za všechny zdravím!
Housle:
Vy jste tu však jak bídníci, jak bezdomovci pravím!
Kytara:
Ten chlívek polorozpadlý a místo peřin sláma!?!
Josef:
Nebuďte z toho tak přepadlí, Marie dobrá je máma.
Marie:
Nikde jinde místo nebylo a sem tak krásně světlo svítilo
Houslista:
té hvězdy, co přivedla i nás v tento posvátný noční čas.
Josef:
Pojďte se mezi nás ohřát, máme tu teplo od zvířat
Marie:
a také trochu od ohýnku, u něhož sušíme teď plínku.
1.buben:
Já ale cítím ještě jiné teplo.
2.buben:
Jen jestli tě paličkou nekleplo!?
1.buben:
I kdepak. To je teplo lásky, které z té betlémské chásky vyzařuje také k nám!
Flétna:
Co jen Kristu za to dám? Alespoň mu zapískám!
Housle a houslistka: Též my se rádi připojíme a písničku mu zahouslíme. Kytara a kytaristka: S radostí určitě i my rozezníme své struny. Oba bubny:
A my té písni dáme rytmus, aby to nebylo smutné blůs.
Flétnistka:
Však ještě před tou naší hrou mám pro Vás zprávu nedobrou.
Kytaristka:
Nemáme vám co darovat, chceme vás ale varovat.
Kytara:
Nebuďte dlouho na tomto místě, neboť zlý Herodes docela jistě
2.buben:
pošle sem své vojáky s odkrytými bodáky.
Housle:
Kdyby to nebyl dětí vrah, bylo by to jenom k smíchu,
1.buben:
jak tehle král má přes svou pýchu z malého dítka velký strach.
Josef:
Děkujem Vám za varování. Stejně bychom museli jít. Teď však se dejte do zpívání! A můžem se k vám připojit?
Houslista:
Samozřejmě, přidejte se, ať se tahle píseň nese navzdory všem obavám!
Marie:
Buď Bohu dík, že nejen nám, dnes narodil se Kristus Pán!
Všichni společně hrají a zpívají píseň č.210: Narodil se Kristus Pán
