České grassroots organizace jdou do Evropy Případová studie projektu Grassroots Europe for Local Wellbeing
Vojtěch Černý
Agora CE
Obsah
O realizátorovi projektu v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 2. Popis projektu „Grassroots Europe for Local Wellbeing“ . . . . . . . . . . . 6 3. Teoretická východiska projektu aneb třetí sektor v České republice . . . 9 3.1. Historický vývoj v sektoru nevládních organizací . . . . . . . . . . . 9 3.2. Právní rámec neziskového sektoru v České republice . . . . . . . . .12 3.3. Dobrovolnictví v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 3.4. Vztah grassroots organizací k dalším společenským oblastem . . .15 3.6. Vztahy s veřejným sektorem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 3.7. Financování a vztah se soukromým sektorem . . . . . . . . . . . . . 17 4. Přínos grassroots organizací pro místní kvalitu života . . . . . . . . . . .21 4.1. Problémy spojené s aktivitami grassroots organizací . . . . . . . . .21 4.2. Co je možné využít do budoucna? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 4.3. Závěry a doporučení českých grassroots organizací . . . . . . . . . 25 4.4. Doporučení vzešlá z mezinárodních setkání grassroots organizací v Budapešti a v Bruselu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 5. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .31 6. Literatura: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3
O realizátorovi projektu v ČR
1. Úvod
Agora CE, o.p.s
Publikace, kterou máte před s sebou, vznikla v rámci mezinárodního projektu s těžko přeložitelným názvem Grassroots Europe for Local Wellbeing Initiative. Volně bychom to mohli přeložit jako „Iniciativa místních neziskových organizací za lepší kvalitu života“. Publikace si neklade za cíl důkladně popsat fenomén grassroots hnutí a organizací v České republice. Má čtenáři představit projekt, kterým některé české neziskové organizace vstoupily do dialogu s místními úřady, ministerstvy a Evropskou unií.
Agora CE je česká nezisková organizace, která byla založena v roce 1998 jako občanské sdružení později transformované v obecně prospěšnou společnost. Hlavním posláním společnosti Agora CE je podpora demokratických procesů. Obecně se svou činností snažíme přispět ke zvyšování politické kultury, ke zlepšení komunikace mezi místní samosprávou, státní správou a občany. Ukazujeme nové přístupy v řízení obce a možnosti efektivní spolupráce při rozhodování. Své činnosti realizujeme v celé České republice a v zahraničí, kde se orientujeme zejména na východní Evropu (Balkán a post-sovětské republiky). Při realizaci jednotlivých projektů vybíráme ze široké palety činností. Organizujeme debaty a veřejná setkání. V participačních projektech uplatňujeme řadu odborných metod. Vedeme pracovní skupiny, realizujeme sociologická šetření a ankety. V průběhu realizace jednotlivých projektů předáváme svým partnerům (městům či neziskovým organizacím) naše znalosti a zkušenosti, aby v projektech mohli pokračovat bez nás. Pro zájemce pořádáme odborné semináře, školení a konference, kterými se snažíme předávat naše zkušenosti s participací.
Na dalších stránkách nejprve najdete krátký popis vývoje a současného stavu neziskového sektoru, který sloužil jako teoretické východisko k realizaci projektu, jehož výsledky představuje část následující. Vedle této české publikace jsou dostupné také další, které zachycují výsledky projektu a situaci v tzv. třetím sektoru v zemích partnerských organizací. Závěry, které zde publikujeme, vzešly ze série kulatých stolů uspořádaných během roku 2011 v několika městech. Během těchto setkání jsme se zaměřili na prozkoumání potřeb a problémů místních neziskových organizací. Soustředili jsme se jak na samotné problémy, které musí ve své práci řešit, tak na způsob, jakým komunikují s dalšími aktéry veřejného života na místní, národní a nadnárodní úrovni. Obecně je možné říci, že zásadními problémy pro malé neziskové organizace je nestabilita a nejasnost priorit, které prosazují politici a realizují úředníci. V nestabilním prostředí není možné dlouhodobě působit a pracovat alespoň do chvíle, kdy bude daný problém vyřešen nebo služba institucionalizována. Druhou oblastí problémů je obecně nedostatek kapacit malých organizací a s tím související soupeření o omezené množství zdrojů poskytovaných neziskovému sektoru. Zejména se to projevuje v provozních činnostech, které souvisí s aktivním působením v komunitě nepřímo a jejich realizace směřuje organizaci k větší profesionalizaci. Mapování problémů a potřeb grassroots organizací v průběhu projektu nebylo svévolné. Na místní úrovni slouží výstupy kulatých stolů jako zpětná vazba a podklad pro rozhodování radnic. Stejný cíl jsme měli také na národní a nadnárodní úrovni. Dalším krokem proto bylo setkání účastníků kulatých stolů z pěti evropských zemí na konferenci v Budapešti a následně představení jejich požadavků vybranými zástupci těchto organizací na společném setkání se zástupci institucí EU v Bruselu. Společné výsledky a doporučení celého mezinárodního týmu jsou uvedeny v dalších publikacích.
4
5
2. Popis projektu „Grassroots Europe for Local Wellbeing“ Projekt „Grassroots Europe for Local Wellbeing“ se zaměřil na posilování dialogu mezi politiky a občany na úrovni lokální, národní a na úrovni EU. Dal možnost občanům pěti evropských zemí navazovat kontakty, vést dialog o místních problémech, způsobech jejich řešení a roli, kterou při tom zastává nebo by měla zastávat Evropská unie. Na místní úrovni jsme využili participační přístupy založené na účasti veřejnosti. Do projektu se tak zapojilo široké spektrum místních občanských organizací a uskupení, které se zaměřují na rozvoj tzv. měkkých faktorů společenského rozvoje a zvyšování kvality života, tj. činností veřejně prospěšných v oblastech sociálních služeb, kultury i volného času. Zvláště jsme se soustředili na zapojení organizací, jejichž aktivity umožňují účast občanů ohrožených společenským vyloučením nebo se věnují jejich vzdělávání. Prostřednictvím řady setkání těchto organizací jsme se snažili, aby se hlasy běžných občanů staly součástí diskuze o strategickém rozvoji Evropy formulovaném v dokumentu Evropa 2020. Jednotlivé kulaté stoly, workshopy a konference přispěly k interakci mezi těmi, kdo rozhodují, a těmi, kteří jsou přímo jejich politikou ovlivněni. To je také jeden z úkolů, který si stanovily pro sebe všechny státy Evropské unie, která může díky projektu těžit ze srovnávání různých národních úhlů pohledu tím, že dá slovo přímo konkrétním lidem z různých národních prostředí. Do projektu se zapojily organizace z Rakouska, České republiky, Maďarska, Lotyšska a Rumunska. Celý pracovní tým spojovala důvěra, že odbornou znalost a zkušenosti lze v Evropě sdílet s ostatními prostřednictvím vzájemného srovnání úspěšných modelů místních občanských organizací a skupin. Toto srovnání různých znalostí a zkušeností jsme začlenili do řady výstupů a publikací určených pro místní, regionální a národní úroveň a také pro úroveň evropskou. Tyto výstupy je možné nalézt na internetových stránkách projektu. Celý projekt byl realizován v průběhu roku 2011. V jednotlivých zemích proběhla řada akcí, které byly koordinovány jednotlivými partnerskými organizacemi v každé zemi. Základ projektu tvořilo, kromě setkání partnerů, více než dvacet lokálních a národních akcí pro grassroots organizace v pěti zúčastněných zemích, která proběhla v první polovině roku. Na tato místní setkání pro místní NNO navázala mezinárodní konference, která proběhla 7.–9.
6
října 2011 v Budapešti v Maďarsku, a zasedání v Bruselu, které zhodnotilo výsledky projektu a přetlumočilo názory grassroots organizací evropským politikům. V České republice proběhla během dubna a května tři setkání, do kterých se zapojilo více než 70 zástupců různých organizací občanské společnosti. První se konalo v městské části Praha 14 druhé v Mladé Boleslavi a třetí bylo součástí tzv. Veletrhu neziskových organizací v Praze. Cílem kulatých stolů bylo přivést ke společnému jednání místní neziskové organizace spolu s politickými představiteli a zástupci dalších veřejných organizací z místní i národní úrovně. Jednání umožnilo hledat možné cesty spolupráce a identifikovat zdroje, které NNO mohou v daném místě využít pro svou činnost. Chtěli jsme také, aby námi organizovaná setkání znamenala co největší přínos jejím účastníkům a nebyla akademickou diskuzí bez reálných dopadů na komunitu, kde se konala. Náš postup se díky tomu zčásti lišil od přístupu našich zahraničních partnerů. Ti od počátku pracovali se vzorkem grassroots organizací (zaměřujících se na vzdělávání a péči o osoby ohrožené sociálním vyloučením) z celé země a s nimi během několika po sobě následujících setkání diskutovali o cílech strategie Evropa 2020 v oblasti sociálních politik. Naším záměrem bylo tuto „evropskou“ úroveň diskuze odsunout až na jednotlivá mezinárodní setkání. Vzácný čas účastníků jsme využívali spíše k návrhům pro politiky místní. Kulatý stůl měl vždy podobu půldenního setkání pro cca 25 lidí, kteří zastupovali nejrůznější organizace občanské společnosti, tedy nejen ty zaměřené na sociální inkluzi a vzdělávání. Během setkání účastníci definovali, jaké vnímají hlavní problémy ve své práci a jaké jsou jejich potřeby. V návaznosti na to navrhovali možná řešení. Pro tento postup jsme využili metodu nazývanou jako „kavárenský dialog“. Ten určitou odlehčující formou umožňuje účastníkům diskutovat „napříč“ tradičními oborovými bariérami (např. NNO věnující se volnému času mládeže většinou nekomunikují s organizacemi snažícími se o integraci lidí bez domova zpět do společnosti). Zároveň jim umožňuje se soustředit na ta témata, která jsou pro organizace nejdůležitější. Zvláštní pozornost byla věnována vždy tématu komunikace, případně dalšímu tématu, které bylo radnicí identifikováno jako zásadní pro místní komunitu. Například na Praze 14 to bylo téma sociálních služeb, v Mladé Boleslavi to bylo téma péče o rodiny. Informace, které jsme získali na těchto setkáních shrnujeme v kapitole 4. Podrobnosti z jednotlivých setkání, kterých je opravdu mnoho, je možné najít v závěrečných zprávách ze setkání publikovaných na webu projektu.
7
Na místní setkání navázala zmiňovaná mezinárodní konference a mítink v říjnu a listopadu. Hlavním cílem schůzek bylo umožnit setkání různých přístupů různých organizací v zemích zapojených do projektu. Na obou setkáních mohli společně diskutovat a navrhnout opatření důležitá pro zlepšení podmínek práce grassroots organizací. Konference se zaměřila na diskuzi témat, jako je profesionalizace grassroots organizací, jejich kapacity pro získávání zdrojů a schopnost vstupovat do dialogu s veřejnými orgány. Posledním tématem pak bylo to, jakým způsobem obecně přispívají organizace ke kvalitě života v místních komunitách. Závěry bruselského jednání byly adresovány zástupcům ČR v institucích Evropské unie. Stručný souhrn těchto požadavků jsme adresovali poslancům a dalším představitelům reprezentujícím Českou republiku v Evropském parlamentu a dalších institucích EU. Tato doporučení je možné nalézt na konci případové studie. Vedle jednotlivých setkání byla také průběžně vytvářena řada politologických studií a analýz toho, jakou úlohu hrají grassroots organizace pro naplňování principů participativní demokracie a jakým způsobem přispívají ke zvyšování kvality života na místní úrovni. Jako první vznikla rešerše vztahu grassroots organizací a dobrovolnictví v Evropě, dále politologická analýza procesu tvorby strategie Evropa 2020, jednotlivé národní publikace – případové studie na základě místních setkání grassroots organizací, jako je tato. Na závěr byla většina zjištění shrnuta v souborné publikaci „Well-being Reconsidered: Empowering Grassroots Organizations“.
3. Teoretická východiska projektu aneb třetí sektor v České republice Termín Grassroots není ustálený pojem 1. Jisté však je, že tyto organizace, sdružení či hnutí jsou projevem organizované občanské společnosti. Na jednu stranu je možné považovat grassroots organizace za základ tohoto sektoru, na druhou stranu také za jeho nejproměnlivější složku. Na jednu stranu zde máme takové organizace, jako jsou dobrovolní hasiči nebo svaz zahrádkářů, kteří jsou do značné míry skutečným projevem dobrovolných svépomocných aktivit realizovaných v rámci svébytné komunity a při tom jsou příkladem organizací občanské společnosti fungující již desítky let. Na druhou stranu jsou ty grassroots iniciativy a hnutí, které usilují o společenskou změnu charakteristické svou epizodičností, tj. tím, že zanikají po dosažení svého cíle. Ať je to způsobené vyřešením problému, o které se snaží, nebo se etablují a stávají se součástí institucionalizovaných organizací a agend národních úřadů nebo velkých profesionálně fungujících organizací. Každopádně však přestávají být grassroots organizacemi. Třetí sektor je však stále prostorem, ve kterém se grassroots organizace pohybují. Proto na následujících stránkách uvádíme bližší popis vývoje třetího sektoru v České republice. Na jeho základě jsme také stavěli při přípravě tohoto projektu 2 .
3.1. Historický vývoj v sektoru nevládních organizací Neziskový či též třetí sektor v České republice nebyl v roce 1989 vytvořen zcela od základů, ba naopak, byl postaven na bohaté tradici života českých občanů. Po roce 1989 můžeme definovat několik období v rozvoji neziskového sektoru v České republice. Na začátku se revoluční nadšení odráží v liberální státní politice vůči neziskovému sektoru, je založen Nadační investiční fond (NIF), začínají přicházet zahraniční investoři a dochází k masivnímu přílivu mezinárodních finančních prostředků pro rozvoj neziskového sektoru.
1 K diskuzi tohoto pojmu je možné srovnat publikaci Terezy Pospíšilové „Grassroots dobrovolnictví v Evropě, rešerše literatury”, která vznikla v rámci tohoto projektu. 2 Srovnání s kontextem třetího sektoru v dalších zemích zapojených do projektu opět viz publikace „Well-being Reconsidered: Empowering Grassroots Organizations“.
8
9
Další krok přichází zhruba v letech 1993–1996. Tato fáze může být označena jako období rozpaků, jelikož stát zaujímá zdrženlivý postoj k neziskovému sektoru. Na jedné straně tu byla stabilní státní podpora, ale naproti tomu také nechuť k distribuci prostředků NIF. Z části kvůli přípravě na vstup do EU stát během dalšího období věnoval pozornost legislativní úpravám neziskového sektoru (nadace, církevní právnické osoby, přísnější pravidla pro ministerské dotace, distribuce prvních finančních NIF prostředků). Decentralizace státní správy v roce 2002 měla dopad na krajské nevládní organizace, po vstupu do EU se řada zahraničních donorů stáhla (dočasné řešení jim poskytl Trust for Civil Society in Central and Eastern Europe). Vstup do EU vedl k prosazování principu partnerství a využívání strukturálních fondů EU. Závislost některých nevládních organizací na fondech EU na ně měla velmi negativní dopad v roce 2008. Zdroje z EU přicházejí ve vlnách: první vlna přichází v letech 2004–2007 a následná vlna pak 2008–2013. V roce 2008 zažily nevládní organizace desetiměsíční pauzu ve financování ze strany EU, jelikož vláda byla velmi pomalá při distribuci fondů. Dále některé organizace, které obdržely finanční prostředky z první vlny fondů EU, neobdržely finanční podporu z druhé vlny, protože se vláda rozhodla v druhém kole podpořit spíše novější organizace. Mnoho organizací proto omezilo své služby, došlo k propuštění části zaměstnanců či ke krachu. Přesto počet nevládních organizací roste každým rokem. V roce 2009 bylo více než sto tisíc neziskových organizací, které působí v České republice. Od roku 1999 vzrostl počet občanských sdružení z 38 072 na celkových 68 631 v roce 2009. V tomto roce také bylo 429 nadací, v roce 1999 jich bylo pouze 272. V případě veřejně prospěšných organizací je nárůst z pouhých 52 v roce 1999 na 1813 po roce 2009. Nejrozšířenějším typem neziskových organizací jsou občanská sdružení. Řada občanských sdružení ale ukončila svou činnost, aniž by prošly procesem de-registrace, tudíž statistické údaje o českých nevládních organizacích nejsou zcela přesné. Mohli bychom odhadnout, že zhruba 15–20 % občanských organizací není aktivních. Vzhledem k tomu, že termínem ‘grassroots’ označujeme organizace bez vlastních zaměstnanců fungující jako asociace na základě dobrovolné činnosti svých členů, tak přestože nejsou k dispozici dostatečné údaje, můžeme předpokládat, že zejména grassroot organizace jsou případem občanských sdružení s nedostatečnou kapacitou.
Kromě toho existuje určitý stupeň centralizace. V Praze a dalších velkých městech je větší počet občanských sdružení. Více než polovina české populace je členem nějakého občanského sdružení. Avšak nejčastěji se jedná o členství ve sportovních svazech a zájmových sdruženích (rybáři, zahrádkáři, hasiči atd.).
Tab. 1 – Počet nevládních organizací dle hlavního předmětu činnosti (%)3 Rekreace, sport a tělesná výchova Sociální služby Kultura a umění Vzdělání a výzkum Ochrana životního prostředí Zdraví Rozvoj komunit, bydlení Obhajoba, poradenství a ochrana lidských práv Náboženství, církev Mezinárodní aktivity Odborové svazy, profesní a podnikatelská sdružení Charita Ostatní
17 15 14 13 9 8 5 4 3 3 3 2 5
V regionech s nízkou mírou participace (Moravskoslezský kraj) lidé v obtížných situacích spoléhají na stát a na vlastní činnost. Tradiční komunity jsou většinou narušeny a stále více pohlcovány pasivitou. To potvrzují nejen údaje o počtu obyvatel na počet nevládních organizací v těchto regionech, ale také empirické analýzy. V těchto regionech byl rozvoj neziskového sektoru pomalejší. Přesto je stále velmi důležitý, protože poskytuje alternativu k řešení rostoucí pasivity. V regionech s rozvinutější sítí nevládních organizací (např. Jihomoravský kraj), která je navíc v menších obcích doplněna o sociální sítě, a v individualističtější Praze hrají vedle neziskového sektoru důležitou roli individuální aktivity jednotlivců. V těchto regionech, mají lidé také menší tendenci spoléhat se na stát. V individualistickém prostředí jsou neziskové organizace přirozeným obohacením tradičních vztahů. Sociální sítě proto dále posilují a zejména církevní a další náboženské neziskové asociace jsou významnými hráči na poli neziskového sektoru.
3 Frič, P. (2000) Neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky. Praha: AGNES
10
11
3.2. Právní rámec neziskového sektoru v České republice Jednou z hlavních překážek v budoucím vývoji občanského sektoru je právní prostředí (krom financování). Zdá se, že otázka právního prostředí bude vyřešena ve chvíli, kdy bude představen nový občanský zákoník. V roce 2009 proběhla novelizace zákona o obecně prospěšných společnostech a zákona o nadacích a nadačních fondech. Ty se zaměřují na organizační činnost nevládních organizací a zlepšují jak provoz, tak přispívají k větší transparentnosti organizací. Česká legislativa ještě stále jasně nedefinovala pojem „nezisková organizace“, natož aby jasně vymezila pojem blízký grassroots organizacím. To také vytváří problémy při výkladu právních předpisů, což pro nevládní organizace znamená vážný problém pro jejich budoucí rozvoj. V roce 2008 byl oficiální návrh nového občanského zákoníku zveřejněn k připomínkování. Tento zákon měl v budoucnosti změnit strukturu neziskového sektoru, ale v roce 2009 byl návrh zamítnut a vláda pravděpodobně neplánuje připravit nový dříve než v roce 2015. Zákon o sdružování občanů při registraci občanských sdružení využívá ministerstvo vnitra. Proces registrace občanského sdružení je poměrně rychlý a snadný, ale pro jiné právní formy je situace o něco složitější. Což ale není případ grassroots organizací, které jsou typicky občanským sdružením, resp. určitou občanskou iniciativou. Složitější situace nastává zejména pro nadace, nadační fondy a obecně prospěšné společnosti. Stále také chybí centrální veřejný rejstřík neziskových organizací, který by byl pravidelně aktualizován a udržován. Existuje sice rejstřík spravovaný ministerstvem vnitra, který je ovšem postaven na dobrovolné bázi, a tak jsou informace v něm neúplné a zastarávající. Podle zákonů o daních je možné odepsat z daní jak pro jednotlivce, tak společnosti, dotace, granty a dary pro nevládní organizace, ale současný maximální povolený odpočet z daně je stále nedostačující k motivování potenciálních donorů. Navíc je situace v tomto ohledu také komplikována nekonzistentní interpretací daňových zákonů.
Česká republika má příliš malou skupinu specialistů v okruhu legislativy neziskových organizací. Právní poradenské služby jsou k dispozici v Praze a několika krajských městech. Univerzity a školy ale neprodukují dostatečný počet právníků specializovaných v neziskovém sektoru a také zde stále chybí odborníci, kteří by se vyjadřovali k novým právním předpisům. Mnoho nevládních organizací nerozumí dostatečně novým zákonům, což způsobuje problémy při jejich pokusech o lobbing. Političtí zástupci a veřejná správa nepovažují nevládní organizace a odborníky za rovnocenné partnery. Zatímco nevládní organizace zvládají zasazovat se v oblasti drobnějších problémů, nedokáží hájit zájmy týkající se celého neziskového sektoru.
3.3. Dobrovolnictví v České republice V České republice je možné rozlišovat mezi dvěma druhy dobrovolnictví v závislosti na tom, zda dobrovolník je, nebo není členem organizace, pro kterou „pracuje“. První druh je také nazýván „vzájemně prospěšné dobrovolnictví“ na rozdíl od druhého typu, který se nazývá „veřejně prospěšné dobrovolnictví“. Zákon o dobrovolnické službě však platí pouze pro druhý případ. Vezmeme-li v potaz grassroots a ostatní organizace založené na dobrovolnickém základu, budeme často hovořit o organizacích, které působí v oblasti volnočasových aktivit – zejména pak umění, kultury, zájmových činností a sportu. Znamená to, že tyto organizace občanské společnosti se vyznačují zejména tzv. expresivní funkcí (srov. Salamon 2004), tzn. vyjadřují nebo uspokojují zájmy svých členů. Podle průzkumu provedeného v ČR v roce 2004 4 se 32 % české populace dobrovolně zapojilo do činnosti neziskové organizace v období předchozích dvanácti měsíců. To představuje dvojnásobný počet oproti podobnému průzkumu, který byl proveden v roce 2000. Nárůst těchto čísel také dokládají i jiné průzkumy; Český statistický úřad hlásí velký nárůst počtu dobrovolníků z 840 067 v roce 2005 na 1 215 363 v roce 2007. Poslední zveřejněný průzkum uvádí, že 30 % české populace se podílí na činnosti nějaké neziskové organizace. Zpráva Evropské dobrovolnické služby (European Voluntary Service) z roku 2008 udává čísla velmi podobná (29 %). Překvapivě celá třetina respondentů (11 % populace) jsou dobrovolníky v jiné nežli neziskové organizaci.
Daňové právo také neposkytuje výhody neziskovým organizacím, které chtějí mít vlastní příjmy z činnosti. Přestože mohou generovat příjmy z poskytování zboží nebo přímo služeb, takové činnosti nejsou výslovně podporovány a v některých případech jsou dokonce nepřímo omezeny. Z odlišných interpretací ekonomických aktivit neziskových organizací, které nejsou dobře definovány zákonem, tedy vyplývá mnoho problémů. 4 STEM, Civil Society 2004,
12
13
3.4. Vztah grassroots organizací k dalším společenským oblastem
Sportovní organizace
Ostatní
Termínem ‘grassroots’ označuje literatura organizace bez vlastních zaměstnanců fungující na základě dobrovolné činnosti svých členů. K popisu situace v České republice můžeme použít následující rozdělení, ve kterém lze rozdělit organizace občanské společnosti podle dvou kritérií. První rozlišuje tradiční a nové OOS. Novým přisuzuje veřejnou prospěšnost na rozdíl od tzv, „starých“. Druhým kritériem je jejich hlavní funkční zaměření (poskytování služeb a obhajoba specifických zájmů).
Hlavní zaměření Vzájemný prospěch 1. „Stará“ sdružení • Sport • Rekreace • Komunitní rozvoj • Kluby Obhajoba zájmů 3. „Stará“ sdružení • Odborové svazy • Zaměstnanecké odbory • Komory Druh aktivity Služby
Rybářské svazy
Zahrádkářská sdružení
Dobrovolní hasiči Církve a náboženské organizace
Je naprosto běžné, že dobrovolníci pracují pro organizace, jichž jsou zároveň členy. S přihlédnutím k sociodemografickému profilu dobrovolníků lze tvrdit, že většina z nich jsou ženy (39 % žen oproti 29 % mužů odpovědělo, že byli dobrovolníky). Údaje týkající se věku nejsou nijak specifické, pouze odhadem 75 % je mladších 34 let. Nedostatek údajů pak platí i pro geografické rozmístění a úroveň vzdělání dobrovolníků v ČR. Podrobnější informace o druzích organizací, ve kterých jsou dobrovolníci zapojeni, ilustruje graf č. 1.
Graf 1 – dobrovolné aktivity v závislosti na druhu neziskové činnosti5
Veřejný prospěch 2. „Nová“ sdružení • Sociální a zdravotní péče • Vzdělání • Humanitární pomoc a charita 4. „Nová“ sdružení • Ochrana životního prostředí • Lidská práva • Občanská práva (práva spotřebitelů, menšin atd. )
„Staré“ organizace soustředící se na vzájemné poskytování služeb jsou zaměřeny na záležitosti, jakými jsou sport, volný čas, rozvoj společnosti a koníčky či zájmy. Organizace zaměřené na „nové“ služby pak směřují k více veřejně prospěšným aspektům činnosti, jako je sociální a zdravotní péče, vzdělání, charitativní a humanitární pomoc. „Staré“ organizace zaměřené na obhajobu zájmů (tzv. „advocacy“) spojují lidi z odborů, svazů a komor. „Nové“ jsou pak zaměřeny za podporu v oblasti ochrany životního prostředí, lidských a občanských práv, práv menšin atd. V rámci tohoto rozdělení najdeme nejvíce grassroots organizací mezi starými typy organizací OS. V tomto projektu šlo však především o to nalézt ty označované jako „nové“, veřejně prospěšné. Proto jsme často museli při výběru a zvaní OOS slevit z kritéria plné dobrovolnosti fungování organizace.
5 STEM: Civil Society 2004,
14
15
3.5. Vztahy uvnitř občanského sektoru V roce 1989 došlo v České republice k pádu komunistického režimu a k odstranění moci všeobjímající Národní fronty. Nato nastala masivní decentralizace a sdružení získala nezávislost a jejich národní svazy byly zrušeny nebo reformovány. Pro staré i nové organizace občanské společnosti je tedy rok 1989 jakýmsi bodem zlomu. Rozdíl mezi „starými“ a „novými“ OOS je také patrný z různých způsobů komunikace ve struktuře těchto organizací. Staré jsou typicky hierarchické bez přílišné komunikace uvnitř. Oproti tomu struktura nových NNO je charakterizována větší měrou horizontálních vztahů. Začínají se ale pomalu objevovat i nové hierarchizující struktury takzvaných střešních či síťových („umbrella“) organizací, zejména v některých sektorech. Potřeba tvorby vyšších struktur v neziskovém sektoru vyvstala na konci devadesátých let v souvislosti s územním a strategickým plánováním a přípravou na strukturální fondy EU. V té době bylo velmi obtížné sítě jakkoli ustanovit (Vajdová 2001a, 2001b) a nejschopnější sítě byly založeny kolem určité oblasti činnosti – jako je Zelený kruh v rámci životního prostředí, rada dětí a mládeže, národní sportovní svazy, atd. (Pospíšilová 2005). Neochotu nevládních organizací k sjednocení bychom mohli nazvat syndromem „Národní fronty“.
3.6. Vztahy s veřejným sektorem V České republice se nachází informační centra a centra podpory pro neziskové organizace, ale neziskový sektor postrádá síť, která by pokrývala celou zemi. Rozvoji neziskového sektoru se nedostává systematické podpory od ústředních orgánů veřejné správy. Nákup služeb (mluvíme zde specificky o „nových“, veřejně prospěšných OOS) je realizován formou dotací a grantů, které jsou však zbytečně administrativně náročné. Veřejná správa začala vypisovat veřejné soutěže, místo aby zahájila přímou spolupráci s nevládními organizacemi. Taktéž místní veřejná správa pořizuje služby neziskových organizací formou dotací či grantů. Tato metoda hledání poskytovatelů služeb ovlivnila sektor částečně negativně. Zadání těchto veřejných soutěží jsou často málo konkrétní, což znamená, že nevládní organizace nemají snadnou pozici při jejich dodržování. Jak státní, tak místní (krajské, městské) úřady vypisují také veřejné soutěže, na které může reagovat jakákoli nevládní organizace, ale také subjekty soukromého sektoru. Dříve mohly na státní zakázky v oblasti nákupu sociálních služeb reagovat pouze neziskové organizace. Na rozdíl od soukromých podniků jsou však neziskové organizace stále regulovány vládou, což může negativně ovlivnit jejich schopnost konkurovat na otevřeném trhu.
16
Je možné konstatovat, že i vztah mezi veřejnou správou a NNO jako profesionálním subdodavatelem není tak běžný, jelikož nevládní organizace trpí nedostatkem respektu ze strany místní veřejné správy. To se týká obzvláště menších organizací, jimiž jsou také například grassroots působící v oblasti sociálních služeb. Zajímavý je také pohled široké veřejnosti. Ta stále očekává, že její potřeby budou uspokojeny veřejnou správou. Nevládní organizace se snaží o průzkum veřejných potřeb, ale většinou nemají kapacitu pro marketingové průzkumy skutečných potřeb veřejnosti a cílových skupin, a tak často operují s nepřesnými odhady. Jak jsme již zmínili výše, členství nevládních organizací v koalicích (v podobě zapojení do střešních organizací) je omezeno a existující koalice obecně nereprezentují celý obor nebo geografické území. Některé odborné a regionální koalice zastávají svou práci vcelku efektivně, ale veřejná správa vyzývá k integrované reprezentaci celého sektoru. I přes značný vývoj je stále ještě zapotřebí vytvořit efektivní komunikační kanál mezi NNO a státem. Ukazuje se evidentní slabina ve vztazích mezi nevládními organizacemi a omezená míra sdružování v rámci českého neziskového sektoru, což vyplývá z předchozího vývoje. Právě proto zřejmě nebývají nevládní organizace stále uznávány jako klíčoví partneři v oblasti poskytování sociálních služeb a při tvorbě vládních politik. Specifickým rysem takto stále roztříštěného neziskového sektoru je to, že musí čelit relativně vysoké míře centralizace byrokracie. Zároveň se často organizace aktivnější v obhajobě zájmů vlastních cílových skupin tradičně vymezují proti státu, který je ztělesňován politickými stranami. Pochopitelně se tyto vztahy v různých oborech neustále proměňují s tím, jaké priority si stanovuje vládní nomenklatura. Zejména radikální změny v realizaci dlouhodobých programů a koncepcí pak ochuzují NNO (ať už servisní nebo advokační) o cenné zdroje, kterých se často ve třetím sektoru nedostává.
3.7. Financování a vztah se soukromým sektorem Otázka financování je složitá a zahrnuje následující aspekty: centralizaci (státních) fondů, omezenou dostupnost finančních prostředků na pokrytí provozních a administrativních nákladů, zaostalé firemní i soukromé dárcovství, odchod zahraničních donorů po vstupu České republiky do EU a vysoká očekávání od daňové asignace. Nevládní organizace získávají většinu svých financí z domácích zdrojů, včetně strukturálních fondů EU. Většina financí pro neziskový sektor pochází z veřejných rozpočtů, společností, nadací a od soukromých donorů.
17
Nevládní organizace mají obvykle několik finančních zdrojů, ale mají tendenci získávat většinu svých finančních prostředků z jednoho primárního zdroje, což má vliv na jejich stabilitu. Nevládní organizace se tak finančně zabezpečují na dobu několika následujících měsíců, maximálně jednoho roku a drtivá většina organizací neudržuje finanční rezervy. Proto jsou neziskové organizace, které jsou financovány převážně z dotací a grantů, finančně zabezpečené pouze po omezenou dobu.
Mnoho společností, zejména nadnárodních korporací, vytváří firemní nadace, některé firmy pak spojují své úsilí se stávajícími nadacemi či vypisují otevřená výběrová řízení na granty. Podle statistik ministerstva financí objem darů každým rokem roste.
Významným zdrojem financování pro mnoho NNO se staly strukturální fondy EU. Menší nevládní organizace působící v sociální oblasti čerpají prostředky převážně z globálních grantů, které byly vyčleněny v rámci strukturálních fondů. Rozpočet založený na dotacích ze strukturálních fondů EU je typickým cílem pro většinu projektových manažerů NNO. Nicméně grassroots organizace jsou často bez dostatečné způsobilosti, a nejsou proto dobrým partnerem pro veřejnou správu, která je odpovědná za správu grantů EU.
Pro srovnání – v roce 2000 bylo věnováno 714 milionů korun a v roce 2008 to byly 2,4 mld. Globální ekonomická krize v roce 2009 však způsobila pokles jak v počtu firemních dárců (–2500 osob) tak v sumě peněz (–82 mil. Kč).
Vedle možných příjmů z veřejných financí je možné čerpat zdroje z nadací a nadačních fondů. Ty jsou vlastně samy součástí neziskového sektoru a nadace získávají finance od stejných donorů jako jiné NNO. Nadační kapitál je obecně vcelku nízký a největší množství finančních prostředků pochází ze zdrojů získaných od Nadačního investičního fondu vlády. Vztahy mezi organizacemi třetího a soukromého sektoru mohou mít různou formu. Soustředíme se zejména na finanční a jiné podpory podniků a podnikatelů poskytované místní komunitě. Ty jsou známy pod pojmem Corporate Social Responsibility (CSR) a týkají se jak velkých nadnárodních korporací, tak středních a malých podniků6. Jejich součástí bývají dary a dobrovolná spolupráce – firmy neziskovým organizacím darují peníze, jejich produkty a služby nebo čas svých zaměstnanců. Společnosti bývají zaplaveny žádostmi o peníze a často vytvářejí dárcovské strategie, kdy investují buď do určitého společenského tématu, nebo přímo do nevládní organizace, která souvisí s jejich obchodní sférou. Někdy také investují na regionální úrovni do nevládní organizace pracující v geografické oblasti, kde působí také firma. Vylepšuje si tak vztah s komunitou, na kterou má její podnikání často dopad. Neziskové organizace tak představují pro firmy nové nebo další partnery, na jejichž místě dříve stávaly často místní samosprávy.
6 Společensky odpovědné chování přináší firmě řadu výhod a k jeho principům se hlásí stále více společností. CSR je nedílnou součástí dobré reputace firmy, krom odpovědného chování k místní komunitě sem patří odpovědnost k zaměstnancům, akcionářům, dodavatelům, partnerům a životnímu prostředí.
18
V období let 2000–2008 počet společností, které odečetly dotace od základu daně, vzrostl z 9411 dárců v roce 2000 na 19 223 dárců v roce 2008.
Počet poplatníků, kteří dary odečetli Daňové období od základu daně, a celková částka odečtených darů 2007 Jednotlivci
Společnosti
Počet dárců Odečtené dary (v CZK) Počet dárců Odečtené dary (v CZK)
2008
2009
141 093
110 614
107 898
1 469 092 117 18 815
1 425 191 599 19 223
1 197 991 016 16 720
2 508 883 799
2 415 230 148 2 333 931 793
Různé firmy používají různé dárcovské strategie. Některé společnosti preferují spojení svého jména s velkou a dobře známou nevládní organizací s dobrou pověstí. Nicméně mnoho společností se nebojí podporovat malé nevládní organizace, a to poskytováním grantů na základě výběrových řízení pořádaných vlastní firemní dárcovskou nadací. Grantové nadace ČSOB a Era společně s Nadací VIA jsou příkladem nadací, které podporují každoročně desítky regionálních rozvojových projektů malých nevládních organizací v celé České republice. Dalším příkladem je součást nadace T-Mobile s regionálním zaměřením na region Louny, který je spravován Ústeckou komunitní nadací. Výše uvedené nadace poskytují granty ve výši až 4000 EUR a tyto granty jsou přidělovány pro menší projekty v malých organizacích. Dalšími prostředníky mezi společnostmi a regionálními neziskovými organizacemi jsou pak komunitní nadace. Komunitní nadace působí v určité oblasti se zaměřením na místní komunitu. Dostávají peníze od místních dárců jak firemních, tak i jednotlivců a přidělují je jako granty pro nevládní organizace působící v dané oblasti, nebo se zaměřením na místní komunitu.
19
Tento model pocházející ze Spojených států prochází v České republice dynamickým rozvojem. V budoucnu budou komunitní nadace ještě významnějším zdrojem financování malých místních nevládních organizací. Jako příklad přímé firemní podpory nevládních organizací lze zmínit projekt farmaceutické společnosti Walmark pod názvem „Fond pro Třinecko Walmark“. Od roku 2008 tento projekt systematicky podporuje vzdělávací a volnočasové aktivity dětí a mládeže, zdravý životní styl a pomáhá lidem v nouzi. Společnost Holcim Česká republika uděluje ceny s názvem „Regionální ceny Holcim pro život“, které jsou zaměřeny na podporu ekologických projektů, vzdělávání pro mládež a seniory a revitalizaci veřejných prostranství společně s aktivitami zaměřenými na veřejné záležitosti. To obecně znamená, že malé nevládní organizace mají velkou šanci na úspěch, pokud žádají o podporu u regionální společnosti. I když jsme zejména uvedli příklady podpory poskytované nadnárodními společnostmi, malé a střední podniky jak zahraniční, tak i české mají tendenci navyšování investic do místních komunit. Dalším zdrojem financování malých nevládních organizací jsou místní podnikatelé, v tomto případě však tyto strategie velmi závisí na velikosti podniku. Podnikatelé mívají tendence poskytovat věcné dary nebo služby (např. stravování pro akce pořádané nevládními organizacemi, pomoc při revitalizaci veřejných prostor, např. leasingu zařízení, atd.), což lze označit spíše za dobročinnost nežli za strategické CSR. Majitel firmy či podnikatel musí učinit rozhodnutí sám za sebe, na rozdíl od velkých společností, kde je rozhodování často spojeno s firemní strategií a na základě předem definovaných procesů. Částky darované podnikateli se obvykle pohybují kolem 10 000 Kč. Nicméně je zde rostoucí počet místních firem s vyšším obratem, které systematicky podporují určité místní nevládní organizace. Například Hobra Školník s.r.o., výrobce izolací z Broumovska, založil regionální rozvojovou agenturu k poskytnutí cílené podpory regionálnímu růstu. Josef Kvapil a.s., obchodník s elektrospotřebiči, poskytl více než 10 let nepřetržité podpory projektům SOS občanského centra Vzájemné soužití v Olomouci a řadě dalších charitativních organizací v regionu.
4. Přínos grassroots organizací pro místní kvalitu života 4.1. Problémy spojené s aktivitami grassroots organizací V rámci kulatých stolů pořádaných pro NNO v České republice jsou finanční problémy uváděny jako největší překážka pro rozvoj a zvyšování efektivity činností nevládních organizací. Problém není jen v nedostatku finančních prostředků, ale také ve způsobu, jakým systém financování funguje jako takový. Proces přeměny občanského sektoru popsaný výše poukazuje na problém nesystematické státní podpory a na to, že významní donoři opustili Českou republiku a je nutné přizpůsobit se novým zdrojům financování. Bylo zjištěno, že zejména u malých organizací, které postrádají schopnost zvládnout administrační procesy velkých grantů EU, je problém nestabilita priorit a finanční podpory od místní veřejné správy. Místní veřejná správa je často jedním z mála potenciálních dárců pro grassroots organizace a takové organizace nemají, mimo soukromých finančních dárců, mnoho možností jak financovat své aktivity. Vzhledem k jejich zaměření na komunitní rozvoj často nemají kapacity pro přípravu a realizaci komplexního fundraisingu, aby tak získali nezávislost na veřejné podpoře. Nejasná strategie podpory občanské společnosti místními orgány veřejné správy, měnící se priority a podmínky, přináší nevládním organizacím nestabilitu a omezuje jejich pravidelnou činnost. Je třeba zdůraznit, že toto platí jak na místní, tak i celonárodní úrovni. Strategie nebo obvyklé postupy při podpoře nevládních organizací, které jsou přijaty veřejnou správou, jsou často nahrazeny různými prioritami při každé výměně, třeba i místní, vlády. Kromě nestabilní finanční podpory jsme také identifikovali problém vzájemné konkurence mezi organizacemi ať s podobným nebo různým zaměřením. Většina z nich je nucena „soutěžit“ o velmi omezené zdroje. To platí zejména pro ty organizace, které mají základ v místní komunitě a nedostávají podporu od jakékoli centrální organizace, která by zaručila ochranu a stabilní příjem (např. sportovní kluby nebo jiné centrálně podporované organizace) a nemají kapacity nebo schopnosti získat finanční prostředky od subjektů mimo rozsah svých stabilních dárců (krajů, obcí, členů a příznivců). Lobbing organizací na místní úrovni je často motivován snahou o vytvoření dobrých vztahů s místní veřejnou správou a snahou upřednostnit své zájmy prostřednictvím úzkých osobních kontaktů s lidmi s rozhodovací pravomocí.
20
21
Kromě konkurence mezi jednotlivými organizacemi byla také identifikována konkurence mezi nevládními organizacemi a organizacemi veřejnými. Tady opět platí, že do určité míry spolu soutěží o zdroje. Jak jsme již uvedli v úvodu, zejména v oblasti sociálních služeb je řada služeb poskytována organizacemi zřizovanými místními orgány veřejné správy. V tomto případě dochází k soutěžení o „klienty“, tj. cílové skupiny, které jsou osloveny s nabídkou služeb nebo činností (nebo nabídkou partnerství se soukromým sektorem) jak nevládními organizacemi, tak místní veřejnou správou. Dalším tématem, které bylo projednáno u kulatých stolů, byla složitá komunikace na různých úrovních. Potřeba zkvalitnění komunikace je jak na nejnižší místní úrovni, tak na národní a nadnárodní úrovni (komunikace v rámci EU). Při vzájemné komunikaci s veřejnými institucemi na místní úrovni se pak diskutovalo o problému špatného povědomí o činnosti grassroots organizací. Státní úředníci a zástupci úřadů bohužel často vykazují malou motivaci a schopnost pochopit význam činnosti NNO pro společnost. Organizace se zaměřením na poskytování sociálních služeb jsou do značné míry profesionalizované, a přesto čelí problému nepochopení jejich činnosti. Formuláře zpráv vyžadované ze strany donorů se vyznačují řadou kvantitativních ukazatelů (počet klientů, hodiny poskytnutých služeb, počet konzultací, školení apod.), které však nevypovídají o kvalitě odvedené práce. V komunikaci s orgány místní veřejné správy často schází koncepční a systematický přístup. Účastníci debat u kulatých stolů identifikovali problémy, například nejasný model komunikace a nedostatečnou spolupráci s obcí při plánování a absenci vhodných příkladů jejich jednání. Neexistence takového systematického zapojení NNO do oblasti plánování veřejných institucí a nejasné vymezení jejich priorit tak otevírá cestu netransparentním druhům lobbingu, které se podobají spíše „leštění klik“ než systematickému hodnocení potřeb komunity. Pokud bychom se zaměřili na komunikaci grassroots organizací s širokou veřejností, můžeme vidět řadu různých problémů souvisejících s cílovou skupinou nebo činností, na kterou se daná organizace soustředí. Organizace pracující se sociálně vyloučenými skupinami obyvatel pociťují problém stigmatizace své činnosti. Občané mnohdy nejsou ochotni se zapojit do činností souvisejících s poskytováním pomoci takovým skupinám, jako jsou bezdomovci, lidé se sklony k závislosti nebo menšiny. Zejména tyto organizace pak uvádějí takové problémy, jakými jsou nedostatek prostředků pro správné informační a propagační kampaně, které by umožnily informovat širší veřejnost a zvýšit tak jejich spolupráci. Tento problém je však vnímán odlišným způsobem dle toho, zda se jedná o obecní sféru či soukromý sektor. Obec by měla zajistit dostatečnou základnu pro místní nevládní organizace, jakož i pro propagaci jejich činnosti v médiích. Obec je hlavním správcem
22
veřejných služeb a jako taková by je tedy měla koordinovat a informovat o nich občany (veřejnost). Částečnou překážkou je však výše uvedený problém soupeření o zdroje mezi obcemi a nevládními organizacemi. Organizace zaměřené více na volný čas a kulturní aktivity (které tvoří většinu grassroots organizací v České republice) vnímají svůj vztah se soukromým sektorem a obecně soutěž s komerčními službami jako problém. Například požadavek komerčního nájemného je jedním z důvodů, proč některé nevládní organizace ztratily možnost užívání pronajatých prostorů, zejména tam, kde obce trvají na pobírání tržního nájmu. Komunikace grassroots organizací na národní úrovni probíhá prostřednictvím zastřešujících organizací, nebo mezi místními organizacemi a centrální úrovní dokonce zcela chybí. Trochu jiný případ jsou organizace, které se adaptovaly na systém darů a grantů z ústředních orgánů státní správy (ať už národní nebo evropské veřejné podpory). Takové organizace často plní svou činnost skrze jednotlivá místní sdružení, která jsou zakotvena v práci pro místní komunitu a v komunitě jako takové. Některé z těchto organizací dosáhly určité pozice a staly se dost silnými na to, aby jednaly jako plnohodnotní partneři pro ústřední státní správy. Zde jsou ale četné problémy v komunikaci s těmito orgány v závislosti na oblasti činnosti NNO 7. Jasným problémem je nedostatek znalostí praktických aspektů činnosti NNO ze stranmy odpovědných úředníků státní správy. Úředníkům, kteří musí zvýšit efektivitu a kvalitu veřejných služeb, jednoznačně chybí dostatečná praxe, a nejsou tedy schopni posoudit potřeby cílových skupin ohrožených sociálním vyloučením. Komunikace se státními orgány je někdy zhoršena nedostatkem času na konzultace v průběhu modifikace stávajících, nebo přijímání nových právních předpisů. Vedle toho jsou pak nově přijímané právní předpisy často nedostatečně vysvětleny. Obecně platí, že v některých resortech chybí standardní mechanismy komunikace s nevládními organizacemi. Co se týče komunikace, nejsou pravomoci v rámci resortu a mezi ministerstvy jednoznačně rozděleny. Bylo identifikováno několik dalších problémů týkajících se komunikace na národní úrovni, ale hlavně jde o drobné nedostatky technické povahy (např. je těžké najít kontakty na internetových stránkách, státní správě chybí přehledný portál s informacemi pro NNO atd.).
7 V České republice to platí pro tři ministerstva či jiné organizace zřízené těmito institucemi nebo propojené s Úřadem vlády. Jedná se zejména o ministerstvo školství, které je zodpovědné speciálně za inkluzivní vzdělávání a ministerstvo práce a sociálních věcí, které je částečně zodpovědné za sociální začleňování znevýhodněných skupin. Třetí je pak ministerstvo zdravotnictví, které ovlivňuje počet cílových skupin s rizikem sociálního vyloučení v důsledku jejich handicapu. Specificky zaměřeným subjektem je Agentura pro sociální začleňování, zřízena Úřadem vlády České republiky.
23
V diskuzi o překážkách v komunikaci na nadnárodní úrovni bylo zdůrazněno pouze několik problematických oblastí. Během kulatých stolů zástupci grassroots organizací nepřicházeli s mnoha návrhy nebo postřehy stran komunikace směrem na úroveň EU. Tomu byla zejména určena až setkání mezinárodní v Budapešti a Bruselu. Co však sami zdůraznili, bylo, že je zapotřebí mít pro takovou komunikaci správné zástupce. Grassroots organizace pracující na místní úrovni se logicky soustředí na lokální problémy a často nemohou věnovat svoji energii rozvoji aktivit mimo území činnosti jednoduše proto, že se jim už další nedostává. Uváděnou překážkou v komunikaci pro některé je pak také neznalost jazyka. Z pohledu zlepšování komunikace by bylo dobré vytvořit databázi národních a nadnárodních institucí, které by mohly usnadnit komunikaci a pomoci při hledání partnerů zabývajících se podobnou problematikou.
4.2. Co je možné využít do budoucna? Velkou výhodou neziskového sektoru v České republice je skutečnost, že je nyní celkem silný a byl takový i v minulosti. Velký počet lidí je zapojen do činnosti grassroots organizací, a to zejména v oblasti sportu, životního prostředí nebo sociální oblasti a podílí se i velký počet dobrovolníků. Prakticky každá vesnice má dobrovolné hasiče nebo fotbalový tým. Takové organizace pak pomáhají v rozvoji komunity. Další výhodou je skutečnost, že neziskový sektor, na rozdíl od jiných postkomunistických zemí, není financován výhradně z Evropské unie, ale obvykle si již vybudoval propojení s obecními či krajskými rozpočty. Ačkoli je podpora poskytovaná soukromým sektorem nevládním organizacím relativně nízká, dají se vypozorovat určité pozitivní trendy a výše podpory mírně roste. Grassroots organizace jsou velkým zdrojem znalostí a dovedností a nahrazují stát v oblastech, kde stát selhává v poskytování služeb, zatímco ony mají specifické znalosti a dovednosti, které nikdo jiný nemá a které je obtížné získat. Znají dobře sociální prostředí a mohou být užitečné jako think-tanks, ombudsmani, zástupci ovlivňující legislativní postup (lobbisté), atd. Bývají také zdrojem informací o konkrétních oblastech společenského života.
4.3. Závěry a doporučení českých grassroots organizací První prioritou je nutnost vytvořit stabilní prostředí pro grassroots organizace a jejich činnost. Lze toho dosáhnout především dlouhodobým strategickým plánováním na úrovni regionů a obcí – příkladem je způsob komunitního plánování sociálních služeb v České republice8 . Motivace politiků a státních úředníků ke stanovení dlouhodobých cílů a vytvoření odpovídajících finančních nástrojů je nezbytná pro umožnění rozvoje činnosti neziskových organizací v dlouhodobém horizontu. Neustálé změny priorit a následně i financování mají zničující dopad na nedostatečně honorovanou (či dobrovolnickou) práci. Nezbytné je zvýšení povědomí o činnosti jednotlivých grassroots organizací informováním občanů, politiků, obcí a státních úředníků. Politici a státní úředníci by neměli činit rozhodnutí bez znalosti konkrétního prostředí, ve kterém se grassroots organizace pohybují. Bylo by vhodné motivovat místní, regionální a státní správy k vytvoření strategie komunikace s nevládními organizacemi. Místní veřejná správa by měla vytvořit takové prostředí, kde mezi sebou (nebo se státem a obecními jednotkami) jednotlivé nevládní organizace nebudou soupeřit. Měla by motivovat grassroots organizace ke konstruktivní spolupráci a spojení do skupin dle tematiky či vytvoření zastřešujících organizací, které by je reprezentovaly a zastupovaly při vytváření strategií a legislativních procesů. Tyto priority mají společného jmenovatele – nedostatek financí pro neziskový sektor, který má za následek neschopnost grassroots organizací reagovat na měnící se priority obce a hájit své zájmy. Zároveň tento nedostatek zdrojů financí vede k neochotě spolupracovat, jelikož organizace s podobným zaměřením jsou vnímány jako konkurence.
Nabízejí také škálu nových talentů – velká část mladých absolventů středních a vysokých škol se snaží získat zkušenosti přímo zaměstnáním nebo dobrovolnickou prací pro různé grassroots organizace, aby si zvýšili kvalifikaci. Grassroots organizace tak pomáhají mladým lidem při vstupu na trh práce. V neposlední řadě pak grassroots organizace pomáhají vytvářet komunitu a tato role je velmi důležitá a nelze ji nahradit.
24
8 Komunitní plánování sociálních služeb v České republice je prováděno na základě metodiky přijaté Ministerstvem práce a sociálních věcí. Legislativa se liší na různých úrovních v závislosti na tom, kde je komunitního plánování požadováno. Kvalita procesů a výstupů v různých českých regionech a obcích se liší také.
25
4.4. Doporučení vzešlá z mezinárodních setkání grassroots organizací v Budapešti a v Bruselu Vedle závěrů vytvořených v rámci národních setkání uvádíme též doporučení, která formulovali společně zástupci grassroots organizací na konferenci v Budapešti a závěrečném setkání v Bruselu. Tato doporučení jsou již zaměřena také na vyšší než pouze národní úroveň. Jsou zároveň výsledkem společné práce mezinárodních pracovních skupin. Nejedná se tedy ryze o českou perspektivu. Konference umožnila diskuzi grassroots organizací a iniciativ působích na poli inkluze a vzdělávání. Její účastníci pracovali společně na rozpracování doporučení ve čtyřech tematických oblastech: konzultace a komunikace, profesionalizace, finanční mechanismy a vlastní koncept kvality života. Pokud srovnáme definované problémy a doporučení pro jejich řešení, často se blíží těm, které byly diskutovány na českých setkáních.
hodnotícího nástroje, který by mohl být snadno použit organi• Vytvoření zacemi občanské společnosti pro to, aby mohly vyjádřit svou spokojenost s konkrétní konzultací iniciovanou na úrovni EU. Podobně by měl být formálně upraven způsob, jak signalizovat nedostatky při zapojení veřejnosti do konzultací o otázkách zásadně důležitých jak pro místní komunity, tak pro práci grassroots organizací. Finanční mechanismy strategického přístupu ve financování – dotační tituly státního • Používat rozpočtu a finanční prostředky EU by měly odpovídat politikám v oblasti inkluzivního vzdělávání a strategických prioritách. Zavést daňové výhody pro dárcovské firmy a nové daňové kate• gorie prododatečné organizace občanské společnosti, které umožní, aby 1–10 procent daní šlo na podporu OOS.
Konzultace a komunikace:
dlouhodobých finančních programů, které by zohledňovaly • Vytvoření rozdělení finančních zdrojů na místní úrovni.
legislativy, která zavede povinnost zapojovat grassroots orga• Vytvoření nizace do veřejných konzultací tvorby nebo úprav veřejných politik – za-
určitý „styčný bod“ pro grassroots organizace a potenciální dár• Vytvořit ce (např. internetová platforma, která umožňuje první kontakt).
bezpečit v jednotlivých členských státech naplňování myšlenek článku 11.3 Smluv o založení Evropské unie. opatření zvýšujícího viditelnost grassroots organizací, které • Prosazování se efektivně zapojují do veřejných konzultací při podpoře kvality života
• Brát v potaz srovnání kurzu eura s ostatními měnami při plánování rozdělování finančních prostředků ve víceletých finančních plánovacích obdobích.
jejich komunit (např. výroční ceny pro veřejné orgány nebo organizace občanské společnosti, působící na místní nebo národní úrovni).
projektového financování granty, které hradí administrativní • Doplnění náklady. Veřejné orgány a dárci by měli mít za cíl vytvořit vhodné způsoby
a podpora oboustranného dialogu mezi občanskou společ• Povzbuzení ností a všemi zúčastněnými stranami – vytvoření efektivních nástrojů
financování pro grassroots organizace, které by minimalizovaly administrativní požadavky a umožnily jim pokrýt náklady na jejich základní činnosti, včetně režijních nákladů.
podporujících informovanost občanů a umožňujících se aktivněji zapojovat do veřejných konzultací. databáze zájmových grassroots organizací s cílem poskyt• Vytvoření nout tvůrcům politik rozsáhlou databázi grassroots organizací, které mohou být přizvány k veřejným konzultacím. pro úředníky EU, jak připravovat veřejné konzulta• Vytvoření školení ce, které by jim umožnily identifikovat potřeby grassroots organizací v jejich každodenní práci a zapojit se do dialogu s nimi.
podporu grassroots organizacím při orientaci na profesionál• Poskytnout ní získávání finančních prostředků a odměnit úspěšné získávání finančních prostředků. udržitelné řešení vhodné pro grassroots organizace (tj. sociál• Podporovat ní podnikání, prodej vlastních výrobků, atd.). kategorie uchazečů způsobilých pro financování. • Přehodnotit Cílená podpora by měla být poskytnuta malým grassroots organizacím, které mají menší schopnost získávat finanční prostředky od mezinárodních dárců a jednotlivců. I přes jejich cenný příspěvek ke kvalitě života v obci mají nedostatek vlastního zázemí a dalších zdrojů.
26
27
pozornost od procesu poskytování finančních prostředků na • Posunout dopad projektů, věnovat více pozornosti předpokládaným výsledkům a dopadům. transparentní proces financování a zjednodušit postupy s ním • Prosazovat související – včetně jasně stanovených kritérií pro každou fázi procesu financování – změnit postupy, aby dokumenty, které musí být předloženy, byly přiměřené a relevantní pro rozsah a výši grantu. Profesionalizace organizace občanské společnosti jako kompetentní partne• Respektovat ry; uznat, že jsou seriózními a spolehlivými poskytovateli služeb a rovnocennými partnery; umožnit jim, aby odváděly profesionální práci za odměnu, která odborníkům přísluší.
•
Více zviditelnit činnost občanských iniciativ, díky čemuž by se jim v jejich zemi dostalo více pozornosti (např. mediální středisko pro organizace občanské společnosti, televizní vysílací čas vyhrazený pro tyto organizace, specializovaní reportéři, kteří by přinášeli informace o občanských aktivitách, pomoc odborníků na sociální média apod.).
organizovanou celostátní skupinu (panel odborníků), která by • Vytvořit občanská sdružení zastupovala jako profesionální partner při přijímání politických rozhodnutí.
•
Vytvořit mechanismy podporující zapojení podnikatelského sektoru do činnosti profesionálních organizací občanské společnosti.
Kvalita života („well-being“)
• Uznat, že organizace občanské společnosti a občanské iniciativy významně přispívají k prosperitě místních komunit, a vytyčit jasný směr rozvoje občanské společnosti ve strategických dokumentech na základě důkladného plánování a konzultací se všemi zainteresovanými. aby političtí představitelé při navrhování nebo změnách stávají• Zajistit, cích sociálních politik zohledňovali kvalitu života; v potaz by měla být brána také při vytváření systémů financování. podněty od občanských iniciativ při vytváření subjektivních • Zohlednit měřítek kvality života a nadále rozvíjet spolehlivé ukazatele a hodnoticí nástroje. k „ekologické stopě“ zavést „stopu kvality života“, která by • Analogicky byla zohledňována ve všech sektorech.
• Do procesu realizace projektů zavést rozměr pružného přizpůsobení, kterým by se řešila potřeba změn motivovaných kvalitou života, jež by po schválení finančních prostředků bylo nutné učinit, především pokud jde o víceleté projekty; využívat poznatky o kvalitě života z různých komunit k zajištění flexibility při plánování projektů i poté, co se začne s jejich realizací. motivaci k napodobování projektů, které se při podpoře kvality • Zajistit života konkrétní komunity již osvědčily; usilovat o udržitelnost úspěšných řešení.
lepší koordinaci různých struktur na úrovni EU i jednotlivých • Zajistit států.
• Při navrhování politik zaměřených na kvalitu života brát v potaz místní specifika.
• Při vysvětlování strategií EU dobrovolným sdružením používat srozumitelnější jazyk.
soubor kritérií, která by zastřešující organizace na úrovni jed• Navrhnout notlivých komunit mohly využívat k systematickému informování dár-
•
Podporovat vznik celoevropské platformy pro sdílení zkušeností, osvědčených postupů a úspěšných strategií řízení; zřídit databázi občanských iniciativ, což jim usnadní navazování vzájemných kontaktů.
•
Vypracovat s pomocí fondů EU školení pro občanské iniciativy, která budou zaměřena na prosazování jejich zájmů, a podporovat prosazování zájmů („advocacy“) jako činnost posilující legitimitu.
28
covských organizací, (potenciálních) dárců a zainteresovaných stran o tom, jakou přidanou hodnotu představují občanské iniciativy pro prosperitu místní komunity. další motivační prvky v rámci výchovy k dobrovolnictví (zařazení • Vytvořit dobrovolnictví do školních osnov, zavedení systému bonusů pro dobrovolníky, který by spočíval v kreditech ECTS nebo týdnech prázdnin navíc) jako způsob, jak v lidech vzbudit chuť aktivně se podílet na životě místní komunity, a tak i přispívat k její prosperitě.
29
Setkání v Bruselu pak v podstatě už jen „zhustilo” požadavky formulované na konferenci do několika stručných a nejdůležitějších stanovisek přítomných. Ta byla prezentována zástupcům Evropské komise. Ti tento projekt hodnotí jako jeden z nejlepších projektů realizovaných v rámci programu Europe for Citizens a jako takový bude dále představován jako příklad dobré praxe. Na druhou stranu je však nutno podotknout, že z mnoha dalších pozvaných institucí v podstatě nikdo nedorazil. Jednu z mála světlých výjimek představovala reprezentantka českého stáleho zastoupení v EU. Těmto zástupcům Evropské komise byla tedy představena následující doporučení, která byla zároveň všem osloveným dodatečně rozeslána. 1 Veřejní činitelé by měli ve své práci využívat takové nástroje, které jim umožní zapojovat do rozhodování občany a občanskou společnost. 2 Teoretické přístupy a poučky by měly být skutečně naplňovány – vzdělání oceňovat ne pro jeho ekonomickou hodnotu, ale pro jeho význam v demokratické společnosti. 3 Indikátory kvality života by měly být součástí hodnocení výsledků a výkonu evropských politik a politik jednotlivých členských států. 4 Finanční zdroje by měly být rozdělovány s větší transparentností a jednoduchostí na základě kritérií kvality a skutečného naplňování potřeb místních komunit.
5. Závěr
V této studii jsme se snažili přiblížit záměr a aktivity projektu Grassroots Europe for Local Wellbeing Initiative. Na základě informací o českém neziskovém sektoru jsme realizovali takové aktivity, které jsme považovali za daných možností za nejefektivnější vzhledem k cílům projektu. Věříme, že všichni účastníci projektu díky spolupráci získali možnost ovlivnit místní politiky a rozvinout spolupráci nebo alespoň poznat aktéry komunitního života, případně další podobně odborně zaměřené organizace v Evropě. Bylo potěšením vidět, jak se grassroots organizace zapojují do přípravy návrhů pro zlepšení evropských politik. Tento projekt ukázal, že procesy veřejných konzultací mohou být ovlivňovány i z nejnižších („grassroots“) úrovní. Tyto procesy však musí být přizpůsobeny těm, kteří se spíše než pročítáním stohů návrhů politik, opatření a strategií zabývají konkrétní prací se skupinami občanů ohrožených sociálním vyloučením. Jedni totiž často hovoří jiným jazykem než druzí. Je proto třeba zastavit se a pokoušet se porozumět druhému. Jde to, i když třeba s pomocí. Doufáme, že jsme k tomu tímto projektem pomohli.
5 Efektivně naplňovat pravidlo subsidiarity – rozhodování by mělo být realizováno na úrovních, kde problémy vznikají. 6 Hodnoty a zájmy grassroots organizací by měly být lépe prosazovány na národní úrovni. 7 Zjednodušit podmínky přístupu k veřejným financím určeným pro sociální politiku. 8 Zlepšovat příležitosti pro dlouhodobé plánování činnosti grassroots organizací. 9 Veřejné školy by měly více spolupracovat s organizacemi řešícími problémy místních komunit.
30
31
6. Literatura:
Salamon, L. M., Sokolowski, S. W., et al. (2004) Global Civil Society. Dimensions of the Nonprofit Sector. Volume 2. Bloomfield: Kumarian Press. Vajdová, Z. (2001a) „Několik poznámek k anketě EWI a SoÚ v květnu a červnu 2001 na téma „účast NNO v regionálním plánování“. Grantis (série 3 článků). Vajdová, Z. (2001b) NNO v rozhodování o regionálním rozvoji. Nepublikovaná studie. Praha: Sociologický ústav AVČR. Pospíšilová, T. (2005) Oborové zastřešující organizace v občanském sektoru ČR 2005. Zpráva z výzkumu. Praha: NROS a FHS UK.
32
33
Dílo je vytvořeno v licenci Creative comons
Za obsah publikací odpovídá výlučně autor. Publikace nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.
Toto dílo bylo vytvořeno v rámci projektu Grassroots Europe for local Wellbeing podpořeného v programu Evropské komise Europe for citizen a programu na podporu vzdělávání Nadace pro otevřenou společnost (OSF)
