DĚTSKÁ PÍSEŇ UMĚLÁ A JEJÍ VYUŽITÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY

DĚTSKÁ PÍSEŇ UMĚLÁ A JEJÍ VYUŽITÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

AUTOR PRÁCE: ZDENĚK VĚTROVEC VEDOUCÍ PRÁCE: PHDR. JUDITA KUČEROVÁ, PH. D.

BRNO 2009

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod vedením PhDr. Judity Kučerové a pouţil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelŧm. V Brně 5. září 2009

…………………………………. Zdeněk Větrovec

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád poděkoval paní PhDr. Juditě Kučerové, Ph. D., za její vstřícný a laskavý přístup i cenné rady a informace, které mi poskytla při vedení mé diplomové práce.

OBSAH

ÚVOD…….……………………………………………………………………………6

1 ČESKÁ DĚTSKÁ PÍSEŇ UMĚLÁ…………………………………………………. .7 1.1. Vývoj dětské písně umělé v 19. století…………………………………………...8 1.2. Vývoj dětské písně umělé ve 20. století ………………………………………...11 1.3. Současná dětská píseň umělá ...………………….……………………………...15 2 UPLATNĚNÍ DĚTSKÉ PÍSNĚ NA 1. STUPNI ZŠ………….…………………...…19 2.1. HUDEBNÍ VÝCHOVA NA 1. STUPNI ZŠ V SOULADU S NÁMĚTY RÁMCOVÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU……………..19 2.2. PĚVECKÉ ČINNOSTI NA 1. STUPNI ZŠ…………………………………….21 2.2.1. Specifické zvláštnosti hlasu dětí mladšího školního věku…………………….21 3 VLASTNÍ PÍSŇOVÁ TVORBA A JEJÍ VYUŢITÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ…………………………………28 3.1. PŘEDMLUVA KE ZPRACOVÁNÍ PÍSNÍ…………………………………… 28 3.2. PÍSEŇ PRO1. ROČNÍK……………………………………………………….. 30 3.2.1. Charakteristika hudebně-vzdělávacích předpokladŧ………………………….30 3.2.2. Píseň Abeceda…………………………………………………………………31 3.2.3. Píseň „Abeceda“ – vyuţití ve vyučování……………………………………...33 3.3. PÍSEŇ PRO 2. ROČNÍK……………………………………….……………….38 3.3.1. Charakteristika hudebně-vzdělávacích předpokladŧ………………………….39 3.3.2. Píseň „Ranní rozcvička“ ……………………………………………………...40

3.3.3. Píseň „Ranní rozcvička“ – vyuţití ve vyučování……………………………..43 3.4. PÍSEŇ PRO 3. ROČNÍK………………………………………………………. 51 3.4.1. Charakteristika hudebně-vzdělávacích předpokladŧ……………………..…...51 3.4.2. Píseň „Vyjmenovaná slova po “L““………………………………………..……...52 3.4.3. Píseň „Vyjmenovaná slova po “L““– vyuţití ve vyučování………………….54 3.5. PÍSEŇ PRO 4. ROČNÍK………………………………………………………. 64 3.5.1. Charakteristika hudebně-vzdělávacích předpokladŧ………………………….64 3.5.2. Píseň „O třech notách“…………………………………………………….....65 3.5.3. Píseň „O třech notách“ – vyuţití ve vyučování ……………………………...68 3.6. PÍSEŇ PRO 5. ROČNÍK……………………………………………………..…75 3.6.1. Charakteristika hudebně-vzdělávacích předpokladŧ………………………….75 3.6.2 Píseň „Stromy“……………………………………..………………………….76 3.6.3 Píseň „Stromy“ – vyuţití ve vyučování …………………..…………………...83

ZÁVĚR……………………………………………………………………………….94

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY……………………………………………...95 PŘÍLOHY……………………………………………………………………...……..96

RESUMÉ…………………………………………………………………………... 108

ÚVOD

Ke zvolenému tématu mě přivedlo především odhodlání vyhnout se stereotypŧm ve vyučování a pozitivní zkušenost s vyuţitím dětských písní v rámci mezipředmětových vztahŧ. Také překvapivě nízký počet publikací zabývajících se touto problematikou mě přiměl, abych se podílel na jejím zpracování. Skládání písní a jejich interpretace patří k mému dlouhodobému zájmu. Cílem této diplomové práce je poskytnout učiteli písně, které propojují hudební výchovu s ostatními vyučovacími předměty. Zaměřil jsem se především na to, aby jejich forma byla hravá, ale zároveň neztratily svŧj didaktický účel. Měly by učiteli poslouţit nejen jako výukový materiál, ale také jako motivace a inspirace pro tvorbu písní vlastních. Teoretická část práce obsahuje pojednání o historickém vývoji české dětské písně umělé, jejích současných podobách a autorech. Dále se okrajově zabývá problematikou didaktiky zpěvu. Největší pozornost jsem věnoval praktické části, která obsahuje zpracování vlastních písní v podobě partitur s instrumentálním doprovodem včetně metodických postupŧ a doplňujících činností v podobě instrumentálních doprovodŧ, rytmicko-pohybových aktivit, otázek a úkolŧ ad.

6

1 ČESKÁ DĚTSKÁ PÍSEŇ UMĚLÁ Jako východisko pro zpracování vývoje české dětské umělé písně jsem zvolil knihu Vladimíra Gregora Česká dětská píseň umělá1. Dříve, neţ začneme pojednávat o historickém vývoji dětské umělé písně, je třeba zmínit, ţe v nejobecnějším slova smyslu se tento vývoj spojuje s vývojem písně samotné. Budeme-li vycházet z předpokladu, ţe kaţdá píseň mŧţe dítě nějakým zpŧsobem obohatit (hudební imaginace, rozvoj jazykových dovedností, artikulační schopnosti, estetické cítění, atd.), nelze pak zcela striktně vymezit hranice, kdy je píseň vhodná pro děti a kdy není. Z tohoto hlediska je moţné říci, ţe jako vhodnou pro děti lze označit jakoukoliv píseň, která se výrazně nevymyká interpretačním schopnostem dětského vnímání a zároveň její přednes odpovídá fyziologickým dispozicím dítěte, jakými jsou např. hlasový rozsah, rozvoj mluvidel atp. Vzhledem k pedagogickým cílŧm této práce, budeme však pojednávat jen o historickém vývoji písní, které byly určeny pro děti, jakoţto hlavní cílovou skupinu. První známou umělou dětskou píseň, Ukolébavku, zapsal v Informatoriu školy mateřské Jan Ámos Komenský (1592-1670). Je určena pro děti předškolního věku. Autor při její kompozici dbal na specifika psychiky a fyziologického vývoje dítěte. Soustavná péče o dětskou umělou píseň však začíná aţ ve 2. pol. 18. století, kdy péče o ni souvisela s osvícenskými pedagogickými snahami. Hlavními podněty pro její vznik byla říkadla, rozpočítadla, popěvky, slovní hříčky, taneční písně ke hrám, písně dětí s tematikou zvířecího světa, přírodní zvuky, ukolébavky (zpěvy matek dětem, později i umělé výtvory), písně s výchovnou, poučnou, či káravou funkcí apod., s nimiţ jsme se doposud mohli setkat v dětských lidových písních.

1

GREGOR, Vladimír. Česká dětská píseň umělá. Rozmnoţeno jako rukopis. Kniţnice hudebních rozhledŧ, Praha: 1959. ISSN: A - 06383

7

1.1. ČESKÁ DĚTSKÁ PÍSEŇ UMĚLÁ V 19. STOLETÍ Počátky dětské umělé písně, jako specifického druhu, se začaly formovat koncem 18. století, v době nástupu burţoazie. K jejímu vzniku významně přispěl rozvoj poezie psané v národním jazyce. Významným počinem byly jednohlasé umělé písně skladatele Jana Jakuba Ryby (17651815), které prokázaly, ţe texty psané v českém jazyce je moţné zhudebňovat. Ve školách se začalo rozvíjet vyučování českého jazyka a současně s ním, pro výchovný charakter, rostla poptávka po dětské písni umělé, která navázala na dětskou píseň lidovou. Postupně tak docházelo k vytlačování zpěvu v latinském jazyce, který byl pro děti téměř nesrozumitelný. Jan Jakub Ryba se stal ve své době prvním učitelem zpěvu a zasadil se o výchovné a umělecké poslání české dětské písně umělé. Největší popularity dosáhla Rybova píseň Ukolébavka, vydaná ve sbírce dětských písní Dvanáct nových českých písní ode mne opět do muziky uvedených (1808)2:

Jan Jakub Ryba

Mezi další Rybovy sbírky dětských písní patřily např. Radovánky nevinných dítek o vánocích (1804), roku 1808 napsal a vydal sbírky Průvod dobré Bětulinky a Dar pilné mládeţi. Jedná se o popěvky v jednoduché písňové formě s typickým osminovým rytmem, které se podobají lidové dětské písni. Textový obsah je převáţně mravoučného rázu 2

GREGOR, Vladimír. Česká dětská píseň umělá. Rozmnoţeno jako rukopis. Kniţnice hudebních rozhledŧ, Praha: 1959. ISSN: A – 06383, s.15.

8

(poctivost, láska k Bohu a rodině, pracovitost, nebojácnost atp.), nalezneme v něm však i dětskou radost a hravost. Ke konci první poloviny 19. stol. se mezi básníky začaly rozšiřovat tendence k pozměnění dosavadního příliš mravoučného, káravého, suchého a neveselého charakteru poezie. Jako první se o ně zaslouţili básníci Karel Vinařický a František Doucha vytvořením didaktických básní a říkadel, které byly díky své nesloţitosti a zábavnosti pro děti přístupnější a oblíbenější. Vinařický výrazně vnesl do české literatury pro mládeţ pedagogické hledisko. Ve své tvorbě se inspiroval zejména lidovou písní. Jeho nejznámější básní je Tluče bubeníček, kterou zhudebnil František Michl. Píseň má dvoudílnou formu a dŧsledně vychází z obsahu veršŧ. Vyniká také malým hlasovým rozsahem a pochodovým rytmem, coţ je velmi praktické. Vybízí děti k pochodu a svolává je ke kolektivní hře „na vojáky“, čímţ vyzývá k jejich svobodnému projevu: Michlova píseň Tluče bubeníček na text K. Vinařického:

Vlastenecká ideologie Jungmannovy generace se zasadila o zesvětštění školních písní a jejich naplnění vlasteneckým obsahem. Vznikají školní besídky a vystoupení a nahrazují tak dosavadní zpěv chrámový. Období Bachova absolutismu se projevilo přísnou cenzurou a návratem od světského tónu zpět k tónu církevnímu. Nejvýraznějším dobovým představitelem pro dětskou umělou píseň byl kněz a spisovatel, sběratel moravské lidové slovesnosti Beneš Method Kulda (18201903). Jeho písně jsou typické svým náboţenským mravoučným kázáním v textech. První český zpěvník pro školy obsahoval lidové písně a vydal jej roku 1854 Jan Václav Rozum. V 60. – 80. létech se ve zpěvnících začínají objevovat i dětské umělé písně. 9

Novátorskými prŧkopníky v tvorbě básní pro děti se stali Josef Václav Sládek (1845 – 1912) a Josef Koţíšek (1861 – 1933). Svou čistou poezií, v níţ nechybí ani humor, posilovali dětskou lásku k domovu, venkovu a přírodě, a to bez zdŧrazňování mravoučných tendencí. Koţíšek byl sám učitelem a vyuţíval moţnosti ověřit si pŧsobivost svých veršŧ na dětech. O zhudebnění Sládkových veršŧ se zaslouţil především Jan Malát (1843 – 1915). Ve svých písních dbal na intonační moţnosti dětí nejmladšího věku. Volil rytmické uspořádání nápěvu tak, aby souzněl s dětskou recitací veršŧ. Malátova píseň Vlaštovky táhnou na text J. V. Sládka:

Karel Bendl (1838 – 1897) zhudebňoval kromě Sládkových veršŧ také verše Koţíškovy. Dětskou umělou píseň obohatil zejména přizpŧsobením dětskému hlasovému rozsahu, uţíváním větších melodických krokŧ neţ sekund a tercií, pouţíváním chromatiky a modulací, a to většinou logicky a zpěvně. Bendlova píseň Ráno na text J. Koţíška:

10

1.2. ČESKÁ DĚTSKÁ PÍSEŇ UMĚLÁ VE 20. STOLETÍ Dvacáté století přineslo rozvoj psychologie dítěte jako samostatné vědy, která dŧsledněji charakterizovala zvláštnosti dětské psychiky a přispěla tak ke zřetelnějšímu vymezení písní pro děti předškolního, mladšího a staršího školního věku. Hned na počátku se vyhraňují dva typy dětské umělé písně: prostší píseň určená zpívajícím dětem (forma AB či ABA, menší rozsah) a umělejší dětská píseň s propracovanější formou, dramatickým dějem a poměrně bohatým klavírním či jiným instrumentálním doprovodem. Náročnější typ je reprezentován řadou děl (J. Novotný: Dětské písně, 1913; E. F. Burian: Dětské písně, 1938; K. Slavický: Vonička, 1944-48; J. Pauer: Kaleidoskop, 1964), výraznější je nicméně příklon k prostšímu typu, který má rozvíjet hudebnost předškolní i školní mládeţe. Nejproduktivnějším českým tvŧrcem dětské písně je J. Křička (1882-1969), který vytvořil na 20 cyklŧ (např. Písně a pochody československé mládeţe, Jiříčkovy písničky, Daniny písničky a říkadla pro malé děti, Míšovy písničky, Jdou zvířátka, jdou, Nové písně a pochody, Zvířátka z lesa, O vláčcích a mašinkách). Některé Křičkovy písně hudebně těţí i ze starších a novějších společenských tancŧ. Křička měl díky dokonalé znalosti kompoziční techniky a psychologie dítěte hlubší vztah k dětské řeči a její intonaci. Ve svých písních vítal dětský humor a posiloval národní vědomí české mládeţe.

Jaroslav Křička

Křičkova píseň Velikonoční:

11

Zvláštní typ představovaly od 20. let 20. stol. písně psané podle vzoru sovětských pionýrských písní. Skladby tohoto typu (s ideou kolektivní a pracovní výchovy) psal na verše J. Hostáně, M. Majerové ad. učitel J. Urban (uveřejňoval je v dětských časopisech Kohoutek, Oheň apod.). Po druhé světové válce se tento typ rozvětvil na ţánry rekreační, tábornické a budovatelské dětské písně pro dětské a mládeţnické organizace. Intonačním

základem byla masová

budovatelská píseň, od 60. let do podobných projevŧ pronikají nové taneční prvky. Příklon k moderní populární hudbě reprezentuje zvl. tvorba B. Nikodema, Z. Petra, J. Maláska ad. Od 50. let výrazně vyniká zejména tvorba Ilji Hurníka, Petra Ebena a Viktora Kalabise. Zhudebňovány jsou zvláště verše V. Čtrvrtka, F. Branislava, J. Čarka, F. Hrubína, K. J. Erbena ad. Ilja Hurník (1922) sloţil mnoho sborŧ pro děti (Pastorela pro dětský sbor a komorní soubor; Scény pro dětský sbor ad.), komorní a orchestrální díla pro lidové školy umění aj. S Petrem Ebenem spolupracoval na českém vydání Orffovy školy, kterou upravil pro potřeby českých dětí. Napsal také knihy pro děti, ve kterých projevil inspiraci hudební tematikou (Jak se hraje na dveře; Struny, klapky, paličky aj.). V písni Hledejte notičky autor záměrně ponechal několik prázdných taktŧ, aby děti zkusily samy domyslet chybějící melodii:

Ilja Hurník

12

Petr Eben (1929-2007) spolupracoval na jiţ zmíněném českém vydání Orffovy školy. Jeho píseň Kohout a slepička na text Františka Hrubína zobrazuje v rozsahu d1 – h1 jejich zobání. Zajímavá je také Vrbová píšťalka na slova Jaroslava Seiferta. Kaţdá sloka začíná po mezihře vyšším tónem, takţe učí děti přizpŧsobit se nové tonalitě. Rozsáhlé jsou také Ebenovy sbory pro dětské hlasy a úpravy lidových písní. Ebenova tvorba je velmi rozsáhlá, připomeňme např. Elce pelce kotrmelce - kníţka říkadel, obrázkŧ a písní na texty Václava Fishera, které byly vydány na čtyřech gramofonových deskách; Do růţova – dětský sbor s prŧvodem klavíru na text Milana Ferka; Lidové písně a koledy pro klavír ve snadném slohu; Svět malých:

Petr Eben

20 drobných skladeb pro klavír; ad. Ukázka písně Pochod:

Ukázka písně Ukolébavka pro dcerku na text V. Čtvrtka

13

Viktor redaktorem

Kalabis

(1923–2009)

hudebního

vysílání

byl pro

v letech děti

1953–1972 a

mládeţ

v Československém rozhlasu. Svou písní Bouřka, v rozsahu kvinty f1 – c1, hudebně vyjádřil přírodní úkaz. Zvláště zajímavá je píseň Mamince (na slova J. V. Sládka), kde jemně harmonizovaný klavírní doprovod nepřekračuje pětitónový rozsah:

Viktor Kalabis

14

1. 3. SOUČASNÁ DĚTSKÁ PÍSEŇ UMĚLÁ Dnešní dětská umělá3 píseň je typická především pronikáním nonsensové poetiky do textu. Nonsens přináší větší hrátky se slovy, komickou rýmovanost a celkově hravý a veselý charakter písniček. Svou básnickou tvorbou pro děti výrazně přispívají Jiří Ţáček, Jiří Havel, Jan Vodňanský, Zdeněk Svěrák, ad. Citelné jsou také prvky populární hudby, které se v písních objevují stále častěji. Jedná se zejména o rockové, bluesové a jazzové motivy. Značně rozsáhlé a populární mezi dětmi i dospělými je dílo skladatelské dvojice Zdeněk Svěrák – Jaroslav Uhlíř. Zdeněk Svěrák (1936) je populární český humorista, dramatik, scenárista, textař a herec. K Uhlířovým písním skládá nápadité texty, které se vyznačují přírodní,

společenskou

a

pohádkovou

tématikou.

Mají

především veselý nádech (Trpasličí svatba; Narozeninová; Chválím tě, Země má,…), ale objeví se i písničky smutné a tesklivé (Skálo, skálo, skálo; Holubí dŧm). Z textu často vyzařuje víra ve zlepšení stavu přírody a naplnění lidských tuţeb (láska, zdraví, štěstí). Autor volí témata z kaţdodenního ţivota, která jsou dětem velmi blízká. Od roku 1988 připravuje spolu s Jaroslavem Uhlířem pořad pro děti Hodina zpěvu, který vysílá Česká televize. Jaroslav

Uhlíř

(1945)

Zdeněk Svěrák

je skladatel populární a filmové

hudby, herec, zpěvák, komik, klavírista a moderátor. Kromě výše uvedené spolupráce se Z. Svěrákem také sloţil hudbu k filmŧm Ať ţijí duchové a S Čerty nejsou ţerty, které u dětí dosáhly značné obliby. Jeho hudební tvorba pro děti je melodicky nápaditá a výrazně nevybočuje z moţností hlasového rozsahu. Časté terciové a kvartové postupy v melodii kladou přijatelné intonační nároky. Převaţují durové tóniny s citlivými mollovými přechody. Nechybí ani dvojhlasy a instrumentální (klavírní) předehry.

Jaroslav Uhlíř

3

Mezi dnešní dětskou umělou píseň lze samozřejmě také zařadit tvorbu I. Hurníka, P. Ebena a V. Kalabise, o které pojednává předchozí kapitola.

15

Ukázka z písně Vodoměrka Věrka:

V písni se čtyřikrát za sebou opakuje stejná fráze (5. – 20. takt), coţ je poněkud nevkusné (lépe by bylo 2x), ale vzhledem k přítomným dvojhlasŧm mají alespoň děti větší prostor si je vyzkoušet. Melodický stereotyp je také vykompenzován vtipným a neotřelým textem.

16

Zejména

svou

vytříbenou

poetikou

a

podmanivými

melodiemi přispěl k dětské písňové tvorbě folkový písničkář Jaromír Nohavica (1953). Jeho dílo pro děti není příliš rozsáhlé, ale přesto je v povědomí veřejnosti velmi známé a dětmi zboţňované. Jednak pro svŧj humorný charakter (zvláště v autorově ţivém podání – např. píseň Lachtani; Šnečí blues; Krtek; Kozel) a také pro citlivé vyjádření kaţdodenních radostí a strastí (Kopačák) aţ po hlubší otázky lidského bytí (Hlídač krav; Delfíni). Písně pojednávají převáţně o zvířatech, kterým jsou

Jaromír Nohavica

přisuzovány lidské vlastnosti. Ukázka písně Lachtani:

Všimněme si hlasového rozsahu písně g1 – g2. Zvláště vrchní tóny c2 – g2 budou činit dětem na 1. stupni ZŠ pěvecké potíţe. V takovém případě by bylo vhodné píseň transponovat, např. do G dur. 17

Mezi další současné autory dětských umělých písní patří Pavel Jurkovič, Emil Hradecký, Emil Strašek, Bratři Ebenové ad. Pavel Jurkovič (1933) je hudební pedagog, zpěvák, skladatel a publicista. Spolupracoval s hudební redakcí pro děti a mládeţ Československého rozhlasu. Pro českou televizi vytvořil sérii pořadŧ hudební výchovy. Pořádá semináře pro učitele a je kmenovým autorem chlapeckého sboru Pueri gaudentes. Emil Hradecký (1953) je hudební pedagog, skladatel a publicista. Orientuje se především na vokální skladby pro dětské sbory, jakými jsou např. Radost – Praha, Pueri gaudentes a Gaudium. Bratři Ebenové, tj. Kryštof, Marek a David jsou populární českou hudební skupinou, která se opírá o folkové základy ale nechybí v ní ani jazzové a rockové experimenty. K dětské písňové tvorbě přispěli hlavně svým albem Pohádky bratří Grimmů s písničkami bratří Ebenů (Supraphon Music, 2006).

18

2 UPLATNĚNÍ DĚTSKÉ PÍSNĚ NA 1. STUPNI ZŠ

2.1. HUDEBNÍ VÝCHOVA NA 1. STUPNI ZŠ V SOULADU S NÁMĚTY RÁMCOVÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU

Rámcový vzdělávací program začleňuje obor Hudební výchova do vzdělávací oblasti Umění a kultura. Díky jeho komplexnímu pojetí vzdělávacích oblastí a oborŧ, směřovaných k naplnění základních klíčových kompetencí (tj. kompetence občanské; sociální a personální; k učení; komunikativní; k řešení problémŧ), je moţno účinně vyuţívat propojení jednotlivých vyučovacích předmětŧ v rámci jejich mezipředmětových vazeb a vztahŧ. Výňatek z rámcového vzdělávacího programu:

Hudební výchova vede ţáka prostřednictvím vokálních, instrumentálních, hudebně pohybových a poslechových činností k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a zpěvu a jejich vyuţívání jako svébytného prostředku komunikace. V etapě základního vzdělávání se tyto hudební činnosti stávají v rovině produkce, recepce a reflexe obsahovými doménami hudební výchovy. Hudební činnosti jako činnosti vzájemně se propojující, ovlivňující a doplňující rozvíjejí ve svém komplexu celkovou osobnost ţáka, především však vedou k rozvoji jeho hudebnosti – jeho hudebních schopností, jeţ se následně projevují individuálními hudebními dovednostmi – sluchovými, rytmickými, pěveckými, intonačními, instrumentálními, hudebně pohybovými, hudebně tvořivými a poslechovými. Prostřednictvím těchto činností ţák mŧţe uplatnit svŧj individuální hlasový potenciál při sólovém, skupinovém i sborovém zpěvu, své individuální instrumentální dovednosti při souborové hře a doprovodu zpěvního projevu, své pohybové dovednosti při tanci a pohybovém doprovodu hudby a v neposlední řadě je mu dána příleţitost „interpretovat“ hudbu podle svého individuálního zájmu a zaměření.

19

Obsahem Vokálních činností je práce s hlasem, při níţ dochází ke kultivaci pěveckého i mluvního projevu v souvislosti s uplatňováním a posilováním správných pěveckých návykŧ. Obsahem Instrumentálních činností je hra na hudební nástroje a jejich vyuţití při hudební reprodukci i produkci. Obsahem Hudebně pohybových činností je ztvárňování hudby a reagování na ni pomocí pohybu, tance a gest. Obsahem Poslechových činností je aktivní vnímání (percepce) znějící hudby, při níţ ţák poznává hudbu ve všech jejích ţánrových, stylových i funkčních podobách, učí se hudbu analyzovat a interpretovat.

Vzdělávací obsah oboru Hudební výchova

Očekávané výstupy – 1. období ţák 

zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase



rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem



využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře



reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie



rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby



rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální

Očekávané výstupy – 2. období ţák 

zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase či dvojhlase v durových i mollových tóninách a při zpěvu využívá získané pěvecké dovednosti



realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností (zpěvem, hrou, tancem, doprovodnou hrou) jednoduchou melodii či píseň zapsanou pomocí not



využívá na základě svých hudebních schopností a dovedností jednoduché popřípadě složitější hudební nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motivů skladeb a písní



rozpozná hudební formu jednoduché písně či skladby



vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry a provádí elementární hudební improvizace



rozpozná v proudu znějící hudby některé z užitých hudebních výrazových prostředků, upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny



ztvárňuje hudbu pohybem s využitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a dovedností vytváří pohybové improvizace

20

2.2. PĚVECKÉ ČINNOSTI NA 1. STUPNI ZŠ Protoţe dŧkladné zpracování této kapitoly by vydalo na samostatnou diplomovou práci, vybral jsem několik základních pilířŧ, ze kterých by měl učitel vycházet při přípravě na vyučovací hodinu a její realizaci. Hlavním zdrojem poznatkŧ mi byla kniha Františka Sedláka Didaktika hudební výchovy 1.

2.2.1. SPECIFICKÉ ZVLÁŠTNOSTI HLASU DĚTÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Dětský hlas je v tomto období podroben neustálému vývinu, který je souběţný s psychickým, tělesným a hudebním vývojem dítěte. Při tělesném vývoji dochází k prodluţování a rozšiřování hlasivek, zvětšování rezonančních prostor i kapacity plic a prodluţování výdechového proudu. U některých fyzicky vyzrálejších chlapcŧ se mŧţeme ojediněle setkat s tzv. předmutačním obdobím, ve kterém se jiţ projevují příznaky blíţící se mutace hlasu. Mezi základní vlastnosti dětského hlasu patří: a) Výška hlasu – je vymezena hlasovým rozsahem dítěte. b) Hlasový rozsah – závisí na věku a rozezpívanosti. Ve srovnání s hlasem dospělého je omezený, a to zejména díky nedokončenému vývoji hlasového ústrojí, nevytvořeným pěveckým návykŧm a malou pěveckou zkušeností. „ Pěvecký rozsah dětí vykazuje velké individuální rozdíly. Jiţ v 1. ročníku zpívají někteří ţáci v rozsahu oktávy i větším, u jiných se rozsah pohybuje v rozpětí pouhé tercie i méně; jsou to hlavně děti, které před vstupem do školy málo zpívaly.4“

4

SEDLÁK, František. Didaktika hudební výchovy 1. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1985. ISBN 14-512-85, s. 138.

21

Znázornění prŧměrného hlasového rozsahu ţákŧ 1. stupně základní školy (podle F. Sedláka):

c) Barva hlasu – vyznačuje se především jasností, zvonivostí, nosností a stříbřitým zabarvením d) Síla hlasu – nelze ji od dětí v tomto věku poţadovat, neboť hlasový orgán, dýchací svalstvo a rezonační prostory ještě nejsou zcela rozvinuté a hrozilo by vytvoření nesprávných pěveckých návykŧ. Bývá vykompenzována vyjímečnou barvou dětského hlasu. e) Zvučnost hlasu – je výrazná díky převládající hlavové rezonanci, která vyvolává jasný, ostrý, zvonivý a pronikavý tón. f) Dechová funkce hlasu – není příliš vycvičená a díky poměrně malé kapacitě plic je omezená, coţ se projevuje např. při nezvládnutém nepřerušovaném a prodlouţeném výdechu.

22

Klasifikace pěveckých dovedností na začátku školní docházky Dříve neţ začneme vyučovat samotnému zpěvu, je třeba mít přehled o hudebních dovednostech jednotlivých ţákŧ. Tuto klasifikaci provádíme vţdy, kdyţ zahájíme práci s novým, dosud neznámým kolektivem. To bývá zpravidla při nástupu dětí do 1. ročníku a při přebírání třídy po jiném učiteli. K ověření dovedností si poslechneme zpěv kaţdého dítěte jednotlivě. Bude to samozřejmě nelehký úkol, poněvadţ některé děti se budou ostýchat a jiné zase se zpěvem nebudou mít ţádnou zkušenost, neboť doposud nebyly nikým ke zpěvu vedeny. U ţákŧ s nevytvořenými pěveckými návyky, kteří odmítají zpívat (-vědí o své dispozici), odloţíme samostatný zpěv na později. Nemá smysl vyvolávat v dítěti nechuť ke zpěvu a vytvářet tak bariéru, která by je mohla provázet celý ţivot. Nesmíme zapomínat, ţe zpěv není nezbytný pro ţivot. Zpíváme především pro radost. Nejprve bychom měli děti vhodně motivovat, např. zpěvem nějaké veselé písničky (nejlépe s humorným textem) nebo hrou na hudební nástroj (klavír, kytara, housle…). Mŧţeme vyuţít také poslechu hudební nahrávky. Individuální vlastnosti hlasu kaţdého ţáka pozorujeme nejdříve při kolektivním zpěvu, abychom dospěli alespoň k částečnému odbourání studu u některých dětí. Zvolíme písničku, která odpovídá předpokládanému hlasovému rozsahu ţákŧ, není intonačně náročná a je známá všem dětem. Procházíme okolo lavic a soustředíme se na zpěv kaţdého dítěte. Zaměřujeme se zejména na kvalitu a čistotu zpěvu. Zvýšenou pozornost věnujeme ţákŧm, kteří intonují značně nepřesně a narušují tím intonaci ostatních. Teprve po odbourání zábran vyzveme kaţdého ţáka k samostatnému zpěvu. Dítě si samo vybere píseň, kterou chce zpívat. Podle hlasové polohy, kterou zvolí, poznáme jeho přirozenou hlasovou polohu. Pokud se objeví chybný návyk tvořit hlas příliš vysoko nebo nízko, zazpíváme počátek písně v přijatelnější poloze. Pokud ţák není schopen intonovat naší melodii, hrajeme s ním hru na ozvěnu. Zazpíváme klesající malou tercii (hlas kukačky ku-ku) a dítě po nás opakuje.

23

Na co je třeba se zaměřit při výuce zpěvu: 1) Pěvecký postoj – pokud tomu všechny okolnosti vyhovují, měli bychom při zpěvu vţdy stát. Výjimku mŧţeme udělat u značně unavených nebo neklidných ţákŧ (většinou v niţších ročnících). Při zpěvu stojíme přirozeně, uvolníme všechno svalstvo. Paţe jsou volně spuštěny podél těla. Hlavu neskláníme ani příliš nezvedáme. Nevypínáme hrudník. 2) Pěvecké dýchání – mŧţeme rozdělit do tří fází: a) Vdech – bránice klesá dolŧ a hrudní koš se rozšiřuje dopředu i do stran. Vdechovat mŧţeme nosem, ústy nebo kombinovaně. Při vdechování nosem je však často při kolektivním zpěvu slyšet šelest. Kombinovaný vdech a vdech nosem pouţíváme před začátkem písně, ústy se nadechujeme pro přidechnutí nebo doplnění vdechu v prŧběhu písně. b) Zadrţení dechu – slouţí k uklidnění dechové funkce a ke koncentraci dechu před nasazením prvního tónu. Ţáci nesmí cítit napětí. Měli by mít pocit volnosti. c) Prodlouţený výdech - projeví se opačné pohyby svalŧ oproti vdechu a zmenší se objem hrudního koše. Vzniká při něm pěvecký tón. Musí být zpomalený, stejnoměrný a hospodárný ve spotřebě vzduchu. Po ukončení výdechu by měli mít ţáci ještě zbytek dechu. 3) Pěvecká a intonační cvičení – při intonačních cvičeních nejdříve vytváříme sestupný interval malé tercie (spojujeme 5. – 3. stupeň v dur) . Nejprve jej zpíváme brumendem (na souhlásky hm, hn). Z brumenda přecházíme na pěvecké slabiky mu nebo no. Poté, co s ţáky řádně procvičíme sestupný směr melodie, zvolíme směr vzestupný a nakonec vytváříme jejich kombinace. Dbáme na to, aby děti při vytváření tónu příliš nezvedaly nebo nesniţovaly hrtan. Také nesmí křečovitě napínat krční svaly a nasazovat napjatý výraz v obličeji. odstraňujeme nosový, „huhňavý tón“. 4) Pěvecká artikulace – je přesná, jasná a srozumitelná výslovnost při zpěvu. Dbáme na odstraňování špatné výslovnosti. Soustředíme se zvláště na ţáky s projevem dětské patlavosti. Výslovnost samohlásek musí být zvukově vyrovnaná a spojená v pěveckém

24

legatu („přelévá“ se jedna do druhé). Artikulaci procvičujeme nejprve na textu písně zřetelnou recitací a poté při samotném zpěvu.

Náprava nezpěváků V kaţdé třídě se vyskytuje určité procento nezpěvákŧ. Většina těchto dětí má nedostatek pěveckých zkušeností, avšak jejich předpoklady jsou příznivé. Jak popisuje Alena Tichá ve své knize Učíme děti zpívat5: „Ne kaţdé dítě, které zpívá falešně, je ve skutečnosti nezpěvák. Falešný zpěv sice mŧţe být projevem sníţených pěveckých předpokladŧ, ale častěji bývá výsledkem malých pěveckých zkušeností.“ Kniha Aleny Tiché je hlavním podkladem, ze kterého jsem vycházel při zpracování této podkapitoly. Autorka v ní rozděluje nezpěváky na dvě základní skupiny: 1) Hudebně rozvinuté, avšak nerozezpívané děti – mají hudební vlohy a částečně rozvinuté hudební schopnosti, ale nedovedou čistě zpívat. Příčiny a jejich náprava: a) Malý a nevhodně umístěný hlasový rozsah - děti často podvědomě napodobují něčí hlas (babička, dědeček,…), jehoţ vlastnosti neodpovídají jejich moţnostem. Je tedy zapotřebí nabídnout dítěti nový hlasový vzor. „Zpíváme lehkým, měkkým hlasem v slabší dynamice, ve střední i vyšší hlasové poloze. Dítě pak přijme zpŧsob tvoření hlasu s převahou potřebného hlavového tónu.“ Ten mŧţeme rovněţ navodit hrami s hlasem (viz Učíme děti zpívat, kap. 2). b) Nevytvořená koordinace mezi hudebními představami a činností hlasivek – ţák má potíţe vyjádřit hlasem, co slyší v představě. Abychom sjednotili vnitřní a vnější zpěv, musíme podporovat rozvoj hudebního sluchu. Největšího efektu dosáhneme pomocí smyslového vnímání – pouţitím zraku a sluchu. Ţáci zpívají nebo poslouchají tóny a zároveň rukou ukazují klesající nebo stoupající tendenci melodie. Dŧleţitou úlohu sehrává také hlasový vzor v podobě jiného zpívajícího dítěte nebo vyššího ţenského hlasu.

5

TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1. vyd. Praha: Portál 2005. ISBN 80-7178-916-X, kap.1.

25

c) Nedostatečně upevněné hudební představy – dítě zpívá samo obstojně, ale při kolektivním zpěvu se nechá často „nakazit“ falešnou intonací jiného zpěváka stojícího většinou poblíţ (spoluţák v lavici). Dítě se většinou špatně slyší, a tak neexistuje potřebná zpětná sluchová vazba a omezuje se jeho hudební představivost. Proto usilujeme o sníţení hlasitosti společného zpěvu; necháváme děti zpívat ve dvojicích (kde je alespoň jeden dobrý zpěvák) nebo menších skupinách; poskytneme dítěti pěvecký vzor, který není rušen hudebním doprovodem; vyuţíváme k doprovodu hudební nástroje (housle, kytara, klavír). d) Psychické zábrany – mohou absolutně ochromit hudební potenciál dítěte. Projevují se nejčastěji ostychem ke zpěvu, špatnou sociální adaptabilitou dítěte, nízkým sebevědomím, úzkostí atp. Zde je potřeba věnovat větší pozornost motivaci, nenutit děti ke spolupráci, pokud se jí brání, všímat si oblíbených činností těchto dětí a poskytnout jim příleţitost k úspěchu a obdivu mezi ostatními ţáky. 2) Hudebně nerozvinuté, a proto nerozezpívané děti – „ Tyto děti nejsou schopny čistě zazpívat jednoduchou píseň, a to jak při společném zpěvu, tak ani samy nebo ve dvojici s oporou o dobrého zpěváka. Nepoznají zahranou písničku, kterou se jiţ učily, ani se jim nedaří vyhledat snadnou melodii na klaviatuře, případně na metalofonu. Nezopakují zazpívaný tón ani část melodie. Zpěv nahrazují nejčastěji monotónní mluvou, tzv. mluvozpěvem.“6 Příčiny a jejich náprava: a) Pocit nejistoty a obavy z neúspěchu – nejlépe jej odstraníme pouţitím hudebně pohybových a motivačních her. Nelze úspěšně pokračovat, dokud dítě neztratí zábrany a dŧvěru ke spolupráci s dospělým (učitelem). b) Nízká soustředěnost a sluchová pozornost – odstranění vyţaduje dŧslednější metodický postup. Nejdříve učíme délku a sílu tónu, teprve potom barvu. Výšku tónu učíme aţ nakonec, kdyţ je dítě koncentrované a soustředěné. TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1. vyd. Praha: Portál 2005. ISBN 80-7178-916-X, s. 30.

26

c) Tonálně neuspořádané hudební představy – začneme probuzením sluchové pozornosti, jak je popsáno v bodu b). Pro posílení tonálního cítění pouţíváme her s tóny pro tvořivou intonaci či her na jednoduché hudební nástroje.

27

3 VLASTNÍ PÍSŃOVÁ TVORBA A JEJÍ VYUŢÍTÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ 3.1. PŘEDMLUVA KE ZPRACOVÁNÍ PÍSNÍ Dříve neţ přistoupíme k samotným písním, je třeba vysvětlit, jak se orientovat v jejich metodickém zpracování. Jak jiţ bylo řečeno v úvodu – písně jsou koncipovány tak, aby došlo k propojení hudební výchovy s některým z ostatních vyučovacích předmětŧ. Mohou slouţit k výkladu nového učiva (píseň Vyjmenovaná slova po „L“), k opakování či procvičení látky (Stromy, Abeceda, Vyjmenovaná slova po „L“) nebo jako motivační prvek ve vyučování (O třech notách). Protoţe kaţdá třída je specifickým subjektem, který má své vlastní tempo osvojování učiva (méně hudebně nadaná třída x hudebně talentovaní ţáci atp.), uspořádal jsem metodiku tak, aby práce s písní pokryla dvě po sobě jdoucí vyučovací hodiny. Tím se vyhneme nepříznivé situaci, v případě, ţe nebude nácvik písně dokončen v 1. vyučovací hodině. Pokud by došlo k opačné situaci – ţáci by se naučili píseň snadno a rychle, potom nikdy neuškodí, kdyţ si ji zazpívají vícekrát a vymění si přitom nástroje, kterými ji doprovázeli. Pro tuto situaci rovněţ uvádím doplňující (např. hudebně pohybové) činnosti, které zbytkový čas smysluplně zuţitkují. Celá metodická prŧprava se opírá o několik základních bodŧ: 1. dechová a hlasová cvičení 2. učitelŧv zpěv písně 3. seznámení s textem písně 4. nácvik vokálního projevu 5. zpěv celé písně 6. nácvik instrumentálního doprovodu 7. zpěv písně s instrumentálním doprovodem 8. Doplňující aktivity (didaktické hry, hudebně pohybové aktivity, otázky a úkoly atp.)

28

Učitel doprovází písně hrou na kytaru nebo klavír. U kytary je moţno zvolit klasický akordický doprovod podle značek ve zpěvním partu nebo doprovod určený pro klasickou kytarovou hru. Seznam pouţitých kytarových hmatŧ je součástí přílohy. Klavírní doprovod lze zahrát dle akordových značek nebo výtahem z kytarového partu – basové tóny připadají levé ruce a ty ostatní ruce pravé. Notové záznamy mají formu partitur se všemi hlasy, dále partŧ s doprovodem nástroji Orffova instrumentáře určených pro ţáky a party zpěvu s akordovými značkami, slouţící ke snadnější orientaci při učitelově hře na klavír či kytaru (viz příloha).

29

3.2. PÍSEŇ PRO 1. ROČNÍK 3.2.1. CHARAKTERISTIKA HUDEBNĚ VZDĚLÁVACÍCH PŘEDPOKLADŦ Na počátku školní docházky bývají v hudebním rozvoji dětí propastné rozdíly. Záleţí především hudebních podnětech vyvolaných rodinným prostředím a vrozených hudebních vlohách. V porovnání s ostatními ročníky, je v tomto období diagnostika hudebních předpokladŧ pro učitele nejnáročnější. Prŧměrný hlasový rozsah dítěte v 1. ročníku se pohybuje v rozmezí tónŧ d1 – a1. Volíme tedy písně, které se tomuto rozsahu výrazně nevymykají. Nejvhodnější durové tóniny jsou D dur, Es dur a F dur, z mollových potom D moll a E moll. Děti ještě neznají noty, takţe je nesmíme přetěţovat notovými zápisy a poţadavky na hru z nich. Náhradou mŧţe být snadnější grafický záznam (pomocí obrázkŧ). Klademe dŧraz na praktické procvičení učiva. Většina ţákŧ dovede rozpoznat klesající a stoupající melodii. Pro prověření pěveckých schopností volíme písně, které děti znají. Díky ne zcela rozvinuté motorice a malé zkušenosti mají ţáci problémy s rytmem. Proto volíme jednoduchá rytmická cvičení především v osminových a čtvrťových hodnotách. Také s instrumentální hrou nebude mít většina dětí ţádnou zkušenost. Vyuţíváme nejvíce hry na tělo. Nejvhodnějšími nástroji pro začátek jsou rytmické bicí nástroje Orffova instrumentáře.

30

3.2.2. PÍSEŇ „ABECEDA“

31

32

3.2.3. PÍSEŇ „ABECEDA“ – VYUŢITÍ VE VYUČOVÁNÍ Mezipředmětové uplatnění: Hudební výchova, Český jazyk Cíl vyučovací hodiny: HV – zpěv písně; ČJ – procvičení abecedy Výchovně vzdělávací cíl: HV – ţák správně intonuje vzestupně i sestupně v intervalech velké sekundy; upevňuje si cítění přízvučných a nepřízvučných dob ve 2/4 taktu; při zpěvu zřetelně artikuluje; zejména při odříkávání abecedy; učí se pracovat se zpěvním hlasem; při tleskání a pleskání dodrţuje dané rytmické hodnoty. ČJ – ţák si zapamatuje a zřetelně vyslovuje hlásky abecedy v jejich správném pořadí; vnímá obsah zhudebněného textu.

Metodický postup 1. Dechová a hlasová cvičení a) Základní rozcvičení k uvolnění celého těla: V klidu zhluboka dýcháme. Uvolníme celé tělo. Vzpaţíme, protáhneme se, ospale zívneme. Opět se uvolníme. Volně a líně připaţíme. b) Cvičení bránice: Děti sedí s rozkročenýma nohama, ruce spustí dolŧ, spojí prsty a z dlaní vytvoří misku. Vydechnou na fúúú a pak nechají volně přijít dech jako obláček aţ dolŧ do misky.7 c) Souhra dechu a hlasu (k procvičení měkkého hlasového začátku): Foukáme do bublifuku. „Představ si, ţe máš bublifuk. Foukni bho-bho-bho. Kdo z vás vytvoří nejvíc bublin?“8

7 8

TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1. vyd. Praha: Portál 2005. ISBN 80-7178-916-X, s. 93. TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1. vyd. Praha: Portál 2005. ISBN 80-7178-916-X, s. 110

33

2. Učitel sám zazpívá píseň s doprovodem kytary nebo klavíru 3. Seznámení s textem písně – protoţe většina dětí v 1. ročníku ještě neumí číst, nepředkládá učitel dětem text písně, ale pouze jej celý přečte, a poté čte jednotlivé části (sloky) a děti je po něm opakují.

Abeceda Abeceda je líbezná. Tomu běda, kdo ji nezná. Spousta hlásek s láskou splývá. Zapoj hlásek a pojď zpívat: Ref.: Á, bé, cé, čé, dé, ďé, é, ef, gé, há, chá, i, jé, ká, el, em, en, eň, ó, pé, kvé, er, eř, es, eš, té, ťé, ú, vé, dvojité vé, ks, ypsilon, zet, ţet – jistě jsi to nesplet´. Tajná schovka na písmenka. Je v ní Ţofka, ba i Lenka. Tajemná skrýš na tvé jméno. Vstaň, kdo slyšíš na písmeno: Ref:

34

4. Nácvik zpěvu jednotlivých částí písně – formou nápodoby. Učitel zazpívá frázi a děti ji po něm opakují.

5. Zpěv písně – včetně předehry, kterou tvoří poslední dva takty písně:

35

6. Rytmický doprovod písně – provedeme formou nápodoby:

♫…zpěv dětí

Grafické znázornění doprovodu na tabuli:

A

B

C

Č

D

Ď

E

F

G

H CH

I

J

K

L

M

☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ N

Ň

O

P

Q

R

Ř

S

Š

T

Ť

U

V

W

☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ X

Y

Z

Ţ

Ji - stě

jsi

to

Ne

☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺ ☻ ☺

-

splet´.

☻

☺…tlesknutí ☻…plesknutí

36

7. Zpěv písně s rytmickým doprovodem 8. Didaktická hra „Vstaň, kdo slyšíš na písmeno…“ – v momentě, kdy děti začnou odříkávat abecedu (takt č. 9), soustředí se na písmeno, kterým začíná jejich křestní jméno. Jakmile dítě rozpozná své písmeno, stoupne si. (Pokud děti při zpěvu stojí, tak si naopak sednou nebo provedou jiné gesto, které si domluví s učitelem.) Ten, kdo na konci písničky zŧstane stát (příp. sedět), bude „černým Petrem“. Díky přirozené dětské soutěţivosti se budou všichni lépe soustředit na abecedu, coţ je uţitečné pro její fixaci do paměti. Hru je moţné obměnit rŧznými zpŧsoby, např.: Děti se budou soustředit na počáteční (nebo konečné, druhé v pořadí atp.) písmeno svého příjmení (nebo křestní jméno své maminky, tatínka, babičky, atp.). Další variantou je zdvihání kartičky s písmenem abecedy, které právě v písni zaznělo. Pokud si děti stoupnou do řady tak, aby kartičky, které drţí, byly v pořadí abecedy, dosáhneme tak při zdvihání vlnového efektu. Poněvadţ je písmen 32, je však často nutné některá vypustit. Potom je nejlepší vypustit např. kaţdé druhé (záleţí na počtu dětí ve třídě), aby nenastaly nepravidelné prodlevy.

9. Zpěv písně s doprovodem i didaktickou hrou

37

3.3. PÍSEŇ PRO 2. ROČNÍK 3.3.1. CHARAKTERISTIKA HUDEBNĚ VZDĚLÁVACÍCH PŘEDPOKLADŦ Ve druhém ročníku se jiţ učitel orientuje v hudebních dovednostech jednotlivých ţákŧ. Proto mŧţe zadávat individuální úkoly a rozdělit nástroje dětem podle jejich schopností. Ţáci se seznamují s notami a dle hudební vyzrálosti třídy mŧţeme pracovat s jednoduchými partiturkami a některými melodickými bicími nástroji Orffova instrumentáře. Prŧměrný hlasový rozsah je uţ nepatrně větší ( c1 – b1). Oproti předchozímu ročníku mŧţeme v písních volit tóninu C dur, která je také pro své nulové předznamení nejvhodnější k zavádění nových pojmŧ (stupnice, tónina,…) a také G dur. Samozřejmě neopomíjíme další aktivity, jakými je poslech hudebních skladeb a rytmickopohybové prvky.

38

3.3.2. PÍSEŇ „RANNÍ ROZCVIČKA“

39

40

41

42

3.2.3. PÍSEŇ „RANNÍ ROZCVIČKA“ – VYUŢITÍ VE VYUČOVÁNÍ Mezipředmětové uplatnění: Hudební výchova, Tělesná výchova, (Český jazyk - literatura, Prvouka) Cíl vyučovací hodiny: HV – zpěv písně; hra na rytmické bicí nástroje Orffova instrumentáře. TV – rytmicko-pohybové ztvárnění písně. Výchovně vzdělávací cíl: HV - ţák správně intonuje vzestupně i sestupně v intervalech velké sekundy, kvarty a kvinty; upevňuje si cítění přízvučných a nepřízvučných dob ve 4/4 taktu; při zpěvu zřetelně artikuluje; osvojuje si hru na Orffovy rytmické bicí nástroje; rytmicky a zvládá jednoduchý taneční doprovod písně. TV – ţák doprovází píseň rŧznými cviky v daném rytmu a tempu písně; uvědomuje si souvislosti mezi hudbou a tělesným pohybem

Metodický postup 1. Dechová a hlasová cvičení a) Uvolnění těla, poznávání částí těla, radost: Setřásáme sníh. Všichni stojí a podle pokynŧ dospělého uvolńují jednotlivé části těla pohybem. „Venku sněţí, ale my chceme jít domŧ, do tepla. na zápraţí setřásáme sníh z ramen, ze zad, z hlavy, z bokŧ, z rukávŧ.“ Děti samy vymýšlejí, odkud by mohly ještě sníh setřást. 9 b) Nácvik prohloubeného nádechu a pruţného, měkkého výdechu: Vůně květiny. „Představte si, ţe drţíte květinu a lehounce k ní přivoníte. vychutnávejte její vŧni a pak ji vraťte s výdechem na fúúúú květině zpátky. nyní sfoukněte jeden okvětní lístek po druhém.

9

TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1. vyd. Praha: Portál 2005. ISBN 80-7178-916-X, s. 74.

43

Zpočátku to zkuste na dva, později na tři, nejvíce však na čtyři fouknutí. A teď prudce sfoukněte bílé chmýří odkvetlé pampelišky.“

10

c) Uvědomění si tvrdého a měkkého hlasového začátku: Hach i Mach. Nácvik měkkého hlasového začátku na vokál má tři fáze: - Pro uvědomění tvrdého nasazení necháme děti vyslovit samohlásku s rázem. - potom před vokálem na začátku slova děti vysloví h. - nakonec si před nasazením na vokál h pouze myslí. Jiţ samotná představa h napomáhá měkkému hlasovému začátku.11 2. Učitel sám zazpívá píseň s doprovodem kytary nebo klavíru 3. Seznámení s textem písně – formou nápodoby – učitel předčítá text a děti po něm opakují.

Ranní rozcvička

Ahoj ráno, ahoj hvězdy, co jste ještě nešly spát. Ahoj, ahoj, jenom tehdy, kdyţ se umíš na svět smát.

Ref.: Hlavu vzhŧru! Paţe vzhŧru!

Rucéééé v bok Dopředŧŧŧ krok 10


11


44

Přímóóó hleď Raz, dvááá, tři, teď!

áááá

Jak vojáci běţíme… …jako ptáci letíme… …Teď jsme raci zpátečníci… …a teď hadi… a teď psíci… …teď klokani…a teď vorvani, jak je krásné to sportování…

Ahoj pole, louky, lesy, ahoj řeko pěnivá. Ahoj vy, kdo všimli jste si, krásného dne přeji vám.

Ref.:

Ahoj táto, ahoj mámo ahoj milý člověče! Utíká to dnešní ráno, utíká a uteče.

Ref.:

45

4. Nácvik zpěvu jednotlivých částí písně – formou nápodoby. Učitel zazpívá frázi a děti ji po něm opakují. Větší pozornost věnujeme taktu č. 15, kde se vyskytují kvinty a taktu č. 16, kde je interval sexty:

5. Zpěv písně 6. Nácvik instrumentálního doprovodu – k doprovodu vyuţijeme nástroje Orffova instrumentáře: Bubínek, tamburínu a chřestidlo. Dětem rozdáme partitury (viz str. 46 - 47) s doprovodem Orffovými nástroji. Vysvětlíme jim, jak se mají v partituře orientovat (který řádek patří k jejich nástroji). Na partituře jsou rozepsané všechny nástroje, aby si je mohli ţáci mezi sebou prostřídat a nemuseli si vyměňovat papír. Musíme však předpokládat, ţe většina dětí, i přes naše dŧkladné vysvětlení, se nebude v partituře orientovat, protoţe buď nebudou schopny tak rychle a pohotově číst noty, nebo z nezvyku na takovou činnost. Proto je nezbytné, abychom kaţdému dítěti přesně ukázali, v které chvíli má na nástroj udeřit. Mŧţeme také drţet dítěti ruku a hrát „jeho rukou“. Současně s předváděním doprovodu dítěti zpíváme, aby mělo moţnost zařadit si doprovod k danému úseku písně. 7. Zpěv písně s instrumentálním doprovodem – opět hrajeme pouze první sloku, dokud si ţáci neosvojí zpŧsob doprovodu. Dohlédneme na to, aby si děti nástroje vystřídaly a kaţdé dostalo příleţitost vyzkoušet si doprovod. Ţáci, kteří nemají nástroj, zpívají. 8. Nácvik a provedení rytmicko-pohybového doprovodu písně – viz str. 47 - 48. Provedeme v tělocvičně. Ukazujeme dětem cvičební úkony pro kaţdý takt zvlášť. Nepostupujeme dále, dokud si děti cviky řádně neosvojí. Pokud učitel neovládá hru na kytaru, mŧţeme píseň zahrát na keyboardy. 46

47

48

49

50

3.4. PÍSEŇ PRO 3. ROČNÍK 3.4.1. CHARAKTERISTIKA HUDEBNĚ VZDĚLÁVACÍCH PŘEDPOKLADŦ Ve 3. ročníku uţ by ţáci měli mít větší zkušenost s doprovodem Orffovými rytmickými bicími nástroji. Jejich zpěvní hlas je vytrénovanější a dokáţe (za předpokladu učitelova správného vedení) lépe uţívat hlavové rezonance. Nechybí také zkušenost s rozeznáváním základních not (celá, pŧlová, čtvrťová a osminová) a jejich vyuţitím při hře z listu. Mŧţeme proto efektivněji vyuţívat partitury k doprovodu písní, a snaţíme se uplatňovat dosud neupřednostňované melodické bicí nástroje. Prŧměrný hlasový rozsah dítěte se pohybuje v rozmezí (h) c1- b1 (c2). Do výuky zařazujeme také zpěv dvojhlasu a volíme i písně s náročnějšími taktovými schématy (3/8, 6/8).

51

3.4.2. PÍSEŇ VYJMENOVANÁ SLOVA PO „L“

52

53

54

3.4.3. PÍSEŇ „VYJMENOVANÁ SLOVA PO “L“ – VYUŢITÍ VE VYUČOVÁNÍ Mezipředmětové uplatnění: Hudební výchova, Český jazyk Cíl vyučovací hodiny: HV – zpěv písně; hra na rytmické a melodické bicí nástroje Orffova instrumentáře; ČJ – zapamatování vyjmenovaných slov po “L“. Výchovně vzdělávací cíl: HV - ţák správně intonuje vzestupně i sestupně v intervalech velké a malé sekundy, tercie a oktávy; upevňuje si cítění přízvučných a nepřízvučných dob ve 2/4 taktu; při zpěvu zřetelně artikuluje; osvojuje si hru na Orffovy rytmické bicí nástroje; rytmicky a pohybově zvládá jednoduchý taneční doprovod písně. TV – ţák doprovází píseň rŧznými cviky v daném rytmu a tempu písně; uvědomuje si souvislosti mezi hudbou a tělesným pohybem

Metodický postup 1. Dechová a hlasová cvičení a) Posilování aktivity bránice. Foukáme na spálený prst. „Máš spálený prst a moc tě bolí. Jemně si ho pofoukej. Uţ je to lepší?“ Všímáme si, zda děti při foukání nezvedají ramena.12 b) Zjištění úrovně rozvoje hudební představivosti. Poznáte, co si zpívám? Pohybem ruky naznačujeme prŧběh melodie známé písně (zpíváme si ji v duchu). Děti mají poznat, o jakou písničku jde.

13

12


13


55

2. Učitel sám zazpívá píseň s doprovodem kytary nebo klavíru 3. Seznámení s textem písně – formou nápodoby – učitel předčítá text a děti po něm opakují.

Vyjmenovaná slova po “L“

Moje kamarádka Katka říká: "Ty jsi velký zmatkář. Musíš si pamatovat vyjmenovaná slova!"

Zkouším stále, zas a znova, znát vyjmenovaná slova. Musím je brát na zřetel, právě ta slova po "L":

Slyšet, mlýn, blýskat se; pŧjdu to říci Katce, polykat plynout, plýtvat; řeknu jí to zítra, vzlykat, lysý, lýtko; ať ví, jak jsem chytré dítko, lýko, lyţe, pelyněk, plyš. Kdo to nevíš, ty mě slyš:

56

Slyšet, mlýn, blýskat se; pŧjdu to říci Katce, polykat plynout, plýtvat; řeknu jí to zítra, vzlykat, lysý, lýtko; ať ví, jak jsem chytré dítko, lýko, lyţe, pelyněk, plyš. Za uši si to zapiš!

4. Nácvik zpěvu jednotlivých částí písně – formou nápodoby. Učitel zazpívá frázi a děti ji po něm opakují. Větší pozornost věnujeme taktu č. 20, kde se vyskytuje interval oktávy:

5. Zpěv písně 6. Nácvik instrumentálního doprovodu k doprovodu vyuţijeme nástroje Orffova instrumentáře: Altový xylofon, dřevěný blok a tamburínu. Pokud nejsou ve školním instrumentáři tyto nástroje k dispozici, pokusíme se je nahradit jinými nástroji. Musíme však dbát na to, aby se svou barvou, sílou a délkou zvuku (přeznívání nebo krátký dozvuk) výrazně nevymykaly charakteru písně. Dětem rozdáme partitury (viz str. 59-60) s doprovodem Orffovými nástroji. Vysvětlíme jim, jak se mají v partituře orientovat (který řádek patří k jejich nástroji). Na partituře jsou rozepsané všechny nástroje, aby si je mohli ţáci mezi sebou prostřídat a nemuseli si vyměňovat papír.

57

Musíme však předpokládat, ţe většina dětí, i přes naše dŧkladné vysvětlení, se nebude v partituře orientovat, protoţe buď nebudou schopny tak rychle a pohotově číst noty, nebo z nezvyku na takovou činnost. Proto je nezbytné, abychom kaţdému dítěti přesně ukázali, v které chvíli má na nástroj udeřit nebo zahrát melodii. U melodického bicího nástroje (metalofonu) zahrajeme několikrát ţákovi melodii a zeptáme se ho, zda si pamatuje místa, na která jsme paličkou udeřili a také rytmus, který jsme hráli. Mŧţeme také drţet dítěti ruku a hrát „jeho rukou“. Současně s předváděním doprovodu dítěti zpíváme, aby mělo moţnost zařadit si doprovod k danému úseku písně. Pokud hrajeme doprovod v úseku, kde není zpěv, předvedeme doprovod včetně předcházejícího taktu, kde se vyskytuje. 9. Zpěv písně s instrumentálním doprovodem – opět hrajeme pouze první sloku, dokud si ţáci neosvojí zpŧsob doprovodu. Dohlédneme na to, aby si děti nástroje vystřídaly a kaţdé dostalo příleţitost vyzkoušet si doprovod. Ţáci, kteří nemají nástroj, zpívají. 10. Nácvik a provedení rytmicko-pohybového doprovodu písně – viz str. 61 - 62. Provedeme v tělocvičně. Ukazujeme dětem cvičební úkony pro kaţdý takt zvlášť. Nepostupujeme dále, dokud si děti cviky řádně neosvojí. Pokud učitel neovládá hru na kytaru, mŧţeme píseň zahrát na keyboardy. 11. Doplňující aktivity do hodiny – pouţijeme v případě, ţe děti rychle vstřebají předchozí aktivity. a) Rozdělení do skupin: Lyţaři, Mlynáři, Lýkoţrouti, Plyšáci – Kaţdý si vylosuje z klobouku lísteček s názvem (viz příloha) a poté pantomimou předvádí činnost, která je pro člena této skupiny identická. V prŧběhu činnosti hledá jedince, kteří předvádějí tutéţ činnost, popř. vlastnost. ( Lyţaři začnou lyţovat, mlynáři mlít obilí, lýkoţrouti okusovat, poţírat a plyšáci mohou naznačovat, ţe jsou měkcí, hebcí atp.) b) Kříţovka – viz příloha. Skládá se z vyjmenovaných slov. Do kaţdé skupiny rozdám kříţovku a určím časový limit, po který mohou děti vyplňovat. Poukáţeme na bodování, zejména na strhávání bodŧ za pravopisné chyby. c) Pantomima: Kaţdá skupina si vylosuje název činnosti, kterou bude předvádět pantomimou. Ostatní skupiny hádají předváděnou činnost. Body získá skupina, která uhodne nejdříve. Kaţdá skupina však smí hádat jen jednou. Pokud se některé skupiny přihlásí současně, tak si střihnou o přednost. 58

Po uhodnutí zapíšeme slova na tabuli: Podst. jm., rod m. č.j. mlýn(na kopci stojí větrný MLÝN)

x

mlít(musím MLÍT

kávu) Sloveso, os. 3., č. j. blýská(Při bouřce se BLÝSKÁ. Prsten se BLÝSKÁ)x blízká=nedaleká

(To je

blízká

VESNICE)

Příd. jméno, os.3, č.j.lysá=holá (LYSÁ hlava, hora)

x

lísá=tulí(Kotě

se LÍSÁ) Podst. jm. rod ţ., č.mn.lyţe(mám nové LYŢE)

x

líže (Hana

LÍŢE lízátko) Úkol: Nalezněte k těmto slovŧm slova, která podobně znějí, kdyţ je vyslovujeme a jsou podobná i svým tvarem v písemné podobě. Nalezněte k nim slova souznačná. Např: LYSKA=DRUH KACHNY a LÍSKA=KEŘ, BEDNIČKA Pexeso – viz příloha. Skupiny soutěţí, která dříve poskládá pexeso s vyjmenovanými slovy

59

60

61

62

63

3.5. PÍSEŇ PRO 4. ROČNÍK 3.5.1. CHARAKTERISTIKA HUDEBNĚ VZDĚLÁVACÍCH PŘEDPOKLADŦ Toto období se liší od předchozího opět vyšší pěveckou, rytmickou a intonační vyspělostí. Měli bychom klást dŧraz na vlastní hudební tvořivost dítěte. Ţák je schopen vytvářet vlastní melodické a rytmické nápady, jakými jsou např. doplnění chybějící melodie v písni, vytváření vlastních návrhŧ rytmického doprovodu atp. Dŧleţitou sloţkou je také poslech skladeb významných skladatelŧ. Dítě by mělo být schopno sluchem rozpoznat jednotlivé nástroje orchestru. Pokud se ve třídě vyskytují ţáci, kteří ovládají hru na nějaký hudební nástroj (většinou flétna, klavír, klávesy, kytara), dáme jim moţnost uplatnit své dovednosti např. doprovodem některých písní nebo vlastním přednesem naučených skladeb. Prŧměrný hlasový rozsah se pohybuje v rozmezí h – c2 (c♯ 2).

64

3.5.2. PÍSEŇ „O TŘECH NOTÁCH“

65

66

67

3.5.3. PÍSEŇ „O TŘECH NOTÁCH “ – MOŢNOSTI VYUŢITÍ VE VYUČOVÁNÍ Mezipředmětové uplatnění: Hudební výchova, Český jazyk - literatura Cíl vyučovací hodiny: HV – zpěv písně; hra na rytmické a melodické bicí nástroje Orffova instrumentáře; ČJ – Výchovně vzdělávací cíl:

HV- Ţák si zopakuje znalosti o délce noty celé, pŧlové a čtvrťové; orientuje se v jednoduché partituře; seznámí se s některými nástroji Orffova instrumentáře (altový metalofon, rolničky a triangl) a sám s nimi vytváří doprovod k písni podle záznamu v partituře; vyzkouší si zpěv dvojhlasu. ČJ – lit. – Ţák vlastními slovy interpretuje obsah textu; vypráví jaké pocity a dojmy v něm příběh vyvolal.

Metodický postup 1. Dechová a hlasová cvičení c) Základní rozcvičení k uvolnění celého těla: V klidu zhluboka dýcháme. Uvolníme celé tělo. Vzpaţíme, protáhneme se, ospale zívneme. Opět se uvolníme. Volně a líně připaţíme. d) Hluboké prodýchnutí celého dechového aparátu: Jogínský dech. Vydechujeme a nadechujeme střídavě pravou a levou nosní dírkou. (Jednu vţdy uzavřeme palcem nebo ukazovákem). Klidný, rovnoměrný, hluboký nádech se dostaví jednak na základě dokonalého výdechu, jednak vlivem dýchání pouze jednou nosní dírkou. Zúţená cesta pro nádech vyprovokuje savý pohyb bránice, k níţ se pasivně přidá vnitřní břišní stěna;

68

aktivní zádové svaly zapojí vrchní část hrudníku. Všímáme si, zda děti nezvedají ramena. Po dokonalém výdechu by se měl dostavit prohloubený nádech bez účasti ramen.14 e) Měkký hlasový začátek na vokál (na samohlásku): Přivítáme návštěvu. „Gestem ruky naznačme pozvání návštěvě: posaďte se u nás.“ Děti mohou pracovat ve dvojicích nebo v malých skupinkách. Vláčné gesto ruky provázejí lehce zazpívaným á nebo ó. (případně jó, nó) ve střední hlasové poloze. Gesto je první, hlas do něj měkce vplyne. Všímáme si, zda zazní hlas aţ při uplynutí gesta, nebo se hlasivky chybně dechem rozrazily s počátkem pohybu ruky.15

2. Učitel sám zazpívá píseň s doprovodem kytary nebo klavíru 3. Seznámení s textem písně – Učitel rozdá ţákŧm text písně a sám jej celý přečte. Potom jen jednotlivé významové úseky a děti je formou nápodoby po něm opakují.

O třech notách Jedna nota, nota celá, nemohla v noci usnout. Byla totiţ osamělá a bylo jí smutno. Tahle nota, nota celá, měla čtyři doby. A protoţe jen dvě chtěla, začala se zlobit.

14


15


69

Čím víc dob má, tím je delší prý ten její smutek. Nic jiného nepřeje si, neţ aby hned utek. Jiná nota, ta pŧlová, šťastná, veselá je. Jen dvě doby ale schová ten svŧj kousek ráje. Jednoho dne, v hodné chvíli, spojily slzičky. Po dohodě nastoupily spolu do písničky. Od té doby, co se obě daly dohromady. Hezky přitulí se k sobě a jsou déle rády. Další nota, nota nová, jednu dobu hrála. Jmenovala se čtvrťová, taky se přidala.

70

Ty tři noty a s písničkou, dodnes chodí světem. Otevírají srdíčko dospělým i dětem.

4. Nácvik zpěvu jednotlivých částí písně – formou nápodoby. Učitel zazpívá frázi a děti ji po něm opakují.

V taktu č. 7 se vyskytuje interval horní a spodní sexty, coţ mŧţe některým méně zdatným zpěvákŧm pŧsobit intonační potíţe. Proto navrhuji této části věnovat při nácviku větší pozornost. Pro snadnější nasazení prvního tónu zpíváme v nácviku i takt předchozí.:

71

5. Zpěv písně – jako předehru zahrajeme poslední takt:

S dětmi zpíváme pouze první sloku, dokud nebudou ovládat melodii zpěvu, abychom je příliš nezatěţovali soustředěním na text. 7. Nácvik instrumentálního doprovodu – k doprovodu vyuţijeme nástroje Orffova instrumentáře: Altový metalofon, triangl a rolničky. Pokud nejsou ve školním instrumentáři tyto nástroje k dispozici, pokusíme se je nahradit jinými nástroji. Musíme však dbát na to, aby se svou barvou, sílou a délkou zvuku (přeznívání nebo krátký dozvuk) výrazně nevymykaly charakteru písně. Dětem rozdáme partitury (obr., str. 73) s doprovodem Orffovými nástroji. Vysvětlíme jim, jak se mají v partituře orientovat (který řádek patří k jejich nástroji). Na partituře jsou rozepsané všechny nástroje, aby si je mohli ţáci mezi sebou prostřídat a nemuseli si vyměňovat papír. Musíme však předpokládat, ţe většina dětí, i přes naše dŧkladné vysvětlení, se nebude v partituře orientovat, protoţe buď nebudou schopny tak rychle a pohotově číst noty, nebo z nezvyku na takovou činnost. Proto je nezbytné, abychom kaţdému dítěti přesně ukázali, v které chvíli má na nástroj udeřit nebo zahrát melodii. U melodického bicího nástroje (metalofonu) zahrajeme několikrát ţákovi melodii a zeptáme se ho, zda si pamatuje místa, na která jsme paličkou udeřili a také rytmus, který jsme hráli. Mŧţeme také drţet dítěti ruku a hrát „jeho rukou“. Současně s předváděním doprovodu dítěti zpíváme, aby mělo moţnost zařadit si doprovod k danému úseku písně. Pokud hrajeme doprovod v úseku, kde není zpěv, předvedeme doprovod včetně předcházejícího taktu, kde se vyskytuje.

72

12. Přednes písně s instrumentálním doprovodem – opět hrajeme pouze první sloku, dokud si ţáci neosvojí zpŧsob doprovodu. Dohlédneme na to, aby si děti nástroje vystřídaly a kaţdé dostalo příleţitost vyzkoušet si doprovod. Ţáci, kteří nemají nástroj, zpívají.

73

74

3.6. PÍSEŇ PRO 5. ROČNÍK 3.6.1. CHARAKTERISTIKA HUDEBNĚ VZDĚLÁVACÍCH PŘEDPOKLADŦ V 5. ročníku se u některých chlapcŧ jiţ začínají projevovat náznaky mutace hlasu. Tyto děti bychom neměli nechat zpívat tóny ve vyšších polohách, aby nedošlo k přepínání a nadměrnému namáhání hlasivek. Opět klademe dŧraz na rozvoj vlastní hudební tvořivosti dětí. Mŧţeme zvolit instrumentálně náročnější doprovody písní. Usilujeme o to, aby děti měly zkušenost s co nejširší škálou Orffových nástrojŧ. Do výuky zařazujeme větší mnoţství rytmicko-pohybových aktivit. Zajímáme se o ţáky oblíbené písně a jejich názor na hudbu. Prŧměrný hlasový rozsah se pohybuje v rozmezí a – d2.

75

3.6.2. PÍSEŇ „STROMY“

76

77

78

79

80

81

82

3.6.3. PÍSEŇ „STROMY “ – MOŢNOSTI VYUŢITÍ VE VYUČOVÁNÍ

Mezipředmětové uplatnění: Hudební výchova, Přírodověda Cíl vyučovací hodiny: HV – zpěv písně; hra na rytmické a melodické bicí nástroje Orffova instrumentáře; PŘ – procvičení a zopakování učiva o stromech. Výchovně vzdělávací cíl: HV- ţák správně intonuje vzestupně i sestupně v intervalech sekundy, tercie a kvarty; upevňuje si cítění přízvučných a nepřízvučných dob ve 4/4 a 3/4 taktu; při zpěvu zřetelně artikuluje; osvojuje si hru na Orffovy rytmické bicí a melodické nástroje. PŘ – ţák se orientuje v druzích stromŧ; popíše základní vlastnosti jehličnatých a listnatých stromŧ a určí podmínky pro jejich správný rŧst; uvědomuje si dŧleţitost stromŧ ve vztahu člověku a ţivotnímu prostředí; je schopen ekologicky uvaţovat a sám se podílet na ochraně ţivotního prostředí.

Metodický postup 1. Dechová a hlasová cvičení a) Navozování a vědomé vnímání pocitu napětí a uvolnění: Loutky na provázku. Cvičení mŧţeme provádět jak ve stoje, tak v sedě. Děti se vytahují vzhŧru, pak se naráz uvolní a zhroutí. „Představ si, ţe jsi loutka a na tvém temeni je provázek, který tě zvedá nahoru. Teď náhle lanko povolí. Loutka se sesype.“ Po chvíli se lanko opět napne a vše se opakuje. Všímáme si, aby vytahování hlavy nepřešlo v křeč.16

16


83

b) Pruţnost a posilování dechových svalŧ: Parní mašina. „Postavte se proti sobě a výdechem š předsuňte nejdřív levou a pak pravou pěst. Pak pohyb zrychlete aţ do chvíle, kdy ještě mŧţete zkoordinovat š a pohyby rukou. Sykavku š mŧţete změnit na rytmizované spojení cs, š, ph a zvukem vyjádřit, jak vlak přejíţdí přes praţce.“ Všímáme si, zda děti uvolňují ramena a nepřepínají hlas.17 c) Rytmizace jednoho tónu, udrţení čistoty intonace při opakovaném tónu: Hra s jedním tónem. Vytleskáme rytmus a děti ho zazpívají na zadaný tón. Na zadaný tón děti zazpívají slovo, slovní spojení nebo větu. (mohou si ji samy vymyslet). Pokud děti neudrţí výšku tónu, znázorňují si opakování tónu rukou.18 2. Učitel sám zazpívá píseň s doprovodem kytary nebo klavíru 3. Seznámení s textem písně – Učitel rozdá ţákŧm text písně a sám jej celý přečte. Potom jen jednotlivé významové úseky a děti je formou nápodoby po něm opakují.

Stromy Vy, stromy jehličnaté, jak vlastně vypadáte? Kdo jsi jehličnan, o sobě pověz nám: Já jsem smrk ztepilý. Mám pichlavé jehlice, které na větvičce rostou do všech stran. Protoţe rychle rostu, člověk hojně těţí mé dřevo. Jsem náš nejrozšířenější strom… 19 A vy, co jste listnaté… jak vlastně vypadáte? Kdo jsi listnatý, teď představ se nám ty: 17


18


19

Učitel přidělí kaţdému dítěti kartičku se základním popisem stromu. Ty jej potom střídavě recitují v úseku písně.

84

Já jsem lípa srdčitá, mám listy ve tvaru srdce,… Strome, my tě nedáme, díky tobě dýcháme. Dáváš nám dřevo na příbytek, nábytek i do kamen, chránit tě nepřestanem. Jsi domov pro zvířata. Slunci jsi téměř v patách. Ó strome, jak jsi krásný, kouzelný a jedinečný - my jsme ti tolik vděční.

4. Pokyny k recitaci – rozdělíme mezi děti kartičky s charakteristikou nějakého stromu. Domluvíme pořadí, v jakém budou děti recitovat. 5. Nácvik zpěvu jednotlivých částí písně – formou nápodoby. Učitel zazpívá frázi a děti ji po něm opakují. 6. Zpěv písně 7. Nácvik instrumentálního doprovodu – k doprovodu vyuţijeme nástroje Orffova instrumentáře: Sopránovou zvonkohru, altový xylofon, altový metalofon, triangl a tympány. Pokud nejsou ve školním instrumentáři tyto nástroje k dispozici, pokusíme se je nahradit jinými nástroji. Dětem rozdáme partitury (obr. na str. 86-92) s doprovodem Orffovými nástroji. Vysvětlíme jim, jak se mají v partituře orientovat (který řádek patří k jejich nástroji). Na partituře jsou rozepsané všechny nástroje, aby si je mohli ţáci mezi sebou prostřídat a nemuseli si vyměňovat papír. Musíme však předpokládat, ţe většina dětí, i přes naše dŧkladné vysvětlení, se nebude v partituře orientovat, protoţe buď nebudou schopny tak rychle a pohotově číst noty, nebo z nezvyku na takovou činnost. Proto je nezbytné, abychom kaţdému dítěti přesně ukázali, v které chvíli má na nástroj udeřit nebo zahrát melodii. U melodického bicího nástroje zahrajeme několikrát ţákovi melodii a zeptáme se ho, zda si pamatuje místa, na která jsme 85

paličkou udeřili a také rytmus, který jsme hráli. Mŧţeme také drţet dítěti ruku a hrát „jeho rukou“. Současně s předváděním doprovodu dítěti zpíváme, aby mělo moţnost zařadit si doprovod k danému úseku písně. Pokud hrajeme doprovod v úseku, kde není zpěv, předvedeme doprovod včetně předcházejícího taktu, kde se vyskytuje. 13. Přednes písně s instrumentálním doprovodem – opět hrajeme pouze první sloku, dokud si ţáci neosvojí zpŧsob doprovodu. Dohlédneme na to, aby si děti nástroje vystřídaly a kaţdé dostalo příleţitost vyzkoušet si doprovod. Ţáci, kteří nemají nástroj, zpívají.

86

87

88

89

90

91

92

93

ZÁVĚR

„Těţko bychom hledali dítě obohacené darem sluchu, na nějţ by nezapůsobila píseň. Těţko bychom hledali píseň, obohacenou darem krásy, na níţ by nezapůsobilo dítě. Těţko bychom hledali kantora, obohaceného darem vychovávat a předávat vědomosti s láskou, na nějţ by nezapůsobila potřeba podělit se o tento dar písní.“ Takto jsem se pokusil vyjádřit vztah mezi dítětem, učitelem a písní, která má bezpochyby velký vliv na rozvoj uměleckého cítění u dětí. A to nejen po stránce hudební, ale také po stránce literární. Díky nevyčerpatelnému textovému námětu má všestranné vyuţití i v samotné školní výuce. Je velmi efektivní zejména v situacích, kdy jsou ţáci přesyceni stereotypními vyučovacími metodami. Z vlastní zkušenosti s odučením vyučovací hodiny za pomoci písně vím, jak je pro děti motivující tvořivý přístup učitele, zejména kdyţ pouţije vlastní tvorby Současná česká hudební tvorba je ţánrově velmi rozmanitá, avšak pevná pozice dětské písňové tvorby stále chybí. S výjimkou několika autorŧ (Svěrák-Uhlíř), je málo umělcŧ, kteří by se touto problematikou zabývali komplexněji. Podobná situace panuje i v oblasti publikací, zabývajících se touto tématikou. Věřím tedy, ţe tato diplomová práce přispěla a byla motivací pro další tvořivost v oblasti dětské umělé písně nejen mezi učiteli, ale i širší veřejností.

94

LITERATURA 1. GREGOR, Vladimír. Česká dětská píseň umělá. Rozmnoţeno jako rukopis. Kniţnice hudebních rozhledŧ, Praha: 1959. ISSN: A – 06383 2. KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter 2002. ISBN: 80-86385-14-0 3. KULHÁNKOVÁ, Eva. Písničky a říkadla s tancem.1. vyd. Praha: Portál 1999. ISBN: 80-7178-306-4. 4. NOHAVICA, Jaromír. Písně Jaromíra Nohavici od A aţ do Ţ. 1. vyd. HITBOX-Petr Rímský 1995. ISBN: 80-85648-10-5 5. SEDLÁK, František. Didaktika hudební výchovy 1. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1985. ISBN 14-512-85 6. SVĚRÁK, Zdeněk; UHLÍŘ, Jaroslav. Kdyţ se zamiluje kůň. 1. vyd. Fragment: 2004. ISBN: 80-7200-910-9 7. TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1. vyd. Praha: Portál 2005. ISBN 80-7178-916-X 8. VYSLOUŢIL, Jiří; FUKAČ, Jiří. Slovník české hudební kultury. 1. vyd. Praha : Editio Supraphon, 1997. 1035 s. ISBN 8070584629. 9. VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ V PRAZE: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. Praha: Tauris, 2005. ISBN 80-87000-02-1. 10. www.wikipedia.com 11. ZENKL, Luděk. ABC hudební nauky. 2. vyd. Praha: Editio Bärenreiter 2003.

ISBN: 80-86385-21-3

95

PŘÍLOHY

SEZNAM PŘÍLOH:

1. Píseň „Abeceda“ – part pro zpěv s akordovými značkami 2. Píseň „Ranní rozcvička“ - part pro zpěv s akordovými značkami 3. Píseň „Vyjmenovaná slova po “L““ - part pro zpěv s akordovými značkami 4. Píseň „O třech notách“ - part pro zpěv s akordovými značkami 5. Píseň „Stromy“ - part pro zpěv s akordovými značkami 6. Seznam pouţitých akordŧ a značek 7. Kartičky krozdělení dětí do skupin 8. Kříţovka 9. Pexeso

96

Příloha 1

97

Příloha 2

98

Příloha 3

99

Příloha 4

Pozn.: Tato partitura počítá v sudých taktech s instrumentálním doprovodem

100

Příloha 5

101

102

Příloha 6

Dř. – dřívka; Dř. bl. – dřevěný blok; Bk. – bubínek; Trgl. – triangl; Rol. – rolničky; Chř. – chřestidlo; Tymp. – tympány; Čin – činely; MA – altový metalofon; XA – altový xylofon; ZS – sopránová zvonkohra

103

Příloha 7

LÝKOŢROUT

LÝKOŢROUT

LÝKOŢROUT

LÝKOŢROUT

LYŢAŘ

LYŢAŘ

LYŢAŘ

LYŢAŘ

MLYNÁŘ

MLYNÁŘ

MLYNÁŘ

MLYNÁŘ

PLYŠÁK

PLYŠÁK

PLYŠÁK

PLYŠÁK

MLYNÁŘ

LYŢAŘ

LÝKOŢROUT

PLYŠÁK

MLYNÁŘ

LYŢAŘ

LÝKOŢROUT

PLYŠÁK

104

Příloha 8

1) MATERIÁL NA VÝROBU HRAČEK 2) ČÁST KMENE STROMU 3) PLAKAT 4) ČLOVĚK BEZ VLASŦ JE ……..? 5) SOUČÁST DOLNÍ KONČETINY 6) OPAK SLOVA ŠETŘIT 7) DÍKY UCHU MŦŢEME ………? 105

Příloha 9

106

107

RESUMÉ Tato diplomová práce (Dětská píseń umělá a její vyuţítí ve výuce na 1. stupni ZŠ) charakterizuje vývoj české dětské písně umělé a předkládá moţnosti vyuţití vlastní písňové tvorby v rámci výuky na 1. stupni základní školy. Jejím cílem bylo předloţit metodický materiál, jak pracovat s dětskou umělou písní ve výuce. Práci s písní jsem obohatil o instrumentální doprovod na orffovské nástroje i hru na tělo. K některým písním rovněţ předkládám pohybové prvky, tanec či hru, které ji vhodně doplňují. Vytvořil jsem také partitury s doprovodnými nástroji, kterými zvýrazňuji praktické zaměření mé práce.

This diploma work ( The children song creation and its usage in education in primary school) characterizes the history of the Czech children song creation and deals the possibilities how to use my children songs in primary school teaching. The goal of this work is to present metodical material how to work with children song creation in teaching. My diploma work is enrich with instrumenatl accompaniment of Orff´ s instruments, play on body and also I included some exercise elements dance or game to complete the song. I made the scores with instrumental accompaniment which enabled me to stress practical specialization my work.

108

ANOTACE

VĚTROVEC ZDENĚK učo: 135610

Název diplomové práce:

Dětská píseń umělá a její vyuţití ve výuce na 1. stupni ZŠ.

Pedagogická fakulta Masarykova univerzita Brno

Cílem mé práce je předloţit metodický materiál, jak pracovat s dětskou umělou písní při výuce dětí na prvním stupni. Práci s písní jsem obohatil řadou aktivizujících prvkŧ - orffovského instrumentáře, hry na tělo a pohybové ztvárnění.

Klíčová slova: dětská píseň umělá, Orffŧv instrumentář, pohybové ztvárnění, metodický postup

109

ANNOTATION

VĚTROVEC ZDENĚK učo: 135610

The title of the diploma work:

The children song creation and its usage in education in primary school.

The goal of this diploma work is present the methodical material how to work with children song in primary school teaching. I enriched my work with instrumenatl accompaniment of Orff´ s instruments, play on body and some exercise elements.

The key words:

the children song creation, Orrf´ s instruments, some exercise movement elements, methodical procedure.

110

DĚTSKÁ PÍSEŇ UMĚLÁ A JEJÍ VYUŽITÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ

Recommend Documents