Dr. jíarel
SladkovsK
a Karel jJavlieK Borovsiíý
O HUSOVI Cena
lo
kr.,
loo výtisk 8
V JILEMNICÍ. Tlakem
a
nákladem
AI.
Neubepta
zl.
TJ IJ
f
I
taw
I
Presented to the
LffiRARIES ofthe
UNIVERSITY OF TORONTO by
PETER J. POTICHNYJ
DR.
KAREL S1>ADK0VSKÝ
O HUSOVI. \
Knihkupectví
o
AL.
NEUBERT
o
Knihtiskárna
!
^
p ^
£^u\
tisíce let
!
Národe eský,
cítíš
váhu tchto
tí slov ? Vrchol to slávy, prohlube sníženosti a zásvit nové, nadjné tvé budoucnosti Hluboko, tak hluboko byl ped pti sty lety klesl kesanský svt v západní Evrop, že jako mrzké zboží jedni prodávali a druzí kupovali samo milosrdenství Boží. Jako nyní jest obyejem všech kupc, tak za oné doby v sestavili si zvláštní cenník, cenník odpustk za všeliké híchy a poklesky lidské, vyslali do veškerého svta šantroníky své, kteí táhnouce od msta k mstu i ode vsi ke vsi, na veejném trhu všude za bídný peníz nabízeU každému úplné prominutí v tom i onom život všech jeho blbé stádo zaslepehíchv minulých i budoucích. ného lidu hrnulo se k bezedným pokladnám svatoprodava a naplovalo je penízem svým od krvavého halée chudé vdovy poínajíc, až k stíbrákm a zlatakm bohatého prostopášníka, a domnívali se, že takto bezpený zakoupily si vs»"up do nebeského krá-
vné
ím
i
A
lovství.
V
neblahé této zatemnlosti rozumu
i
mravocitu
lidského nad nepatrným tímto mstekem zaskvla se dennice v nejjasnjším lesku a v tomtéž okamžení
«
malé jizb skromného domku tohoto nový zasvitl paprsek života, o nmž ovšem nikdo tenkráte netušil, že národu našemu i veškerému lovenstvu prvním jest svítáním nového, svtlejšího dne. V tiaticíti letech na to však ozývalo se již mocn po veškeré vlasti eské i za hranicemi rozléhalo se mj modlitby jest, kárající slovo Kristovo: vy jste jej však uinili peleší lotrovskou. Byl to hlas mravokárce, vyslaného z rolnické této chýše, zde v Husinci, jenž v tiaticátém roce vku svého v Betlémské kapli v Praze nastoupil úad uitele lidu. Byl to hlas Mistra Jana Husi. Veškeren lid také uvil slovm nadšeného hlasatele neporušené pravdy vné, odvrátil se od onch, kdož k neistému vedli jej kupení s milostí Boží a horliv následoval vznešený píklad bezúhonné mravnosti uitele Betlémského. Ti však, jichž hnusné vydl káství uením jeho trpli újmu, nezkrotným proti nmu zahoeli záštím a neustali štváti proti nmu veškerou moc duchovní i svtskou, až uzeli plamen hranice kostnické vyšlehnouti nad jeho hlavou i nad hyzdící jej korunou papírovou, na niž shromáždní v Kostnici svatí otcové vepsati dali nález svj tenkráte nejosudnjším slovem: aArcikacín. Když pak za Mistrem Janem Husem upálili také šlechetného pítele jeho Jeronýma, byla zuivá váše obou jich nepátel ochlazena, i bylo vyhovno spravedlnosti sv. otc v Kostnici. Avšak nyní teprve sprana soudní zasedla stolici, a následující vedlnost soud její byl hrzný, tak hrzný,, že veškeré lovenstvo náek mezi svatými žasnouc trnulo, i nastal postrach otci v Kostnici a v Vírem zatoila se nad plameny kostnickými i nejpronikavjším hvizdem zafiela divoká vichice, a jakoby v
dm
wDm
vná
i
ím.
«
na vždy chtla zniiti
rovnováhu more vz^luchového. poala projíždti se nad veškerou svatou íší ímsko-némeckou, rozmetávajíc ohnivé oharky z hranice kostnické po vší vlasti eskomoravské. Tu pak v plamenné zái povšechného požáru všechen lid sbíhal se v tábory válené, vozy svážely se v nedobytné hradby, boily se svatoprodava chrámy a kláštery, hrady a msta lehaly v prach a popel, a celý národ eskoslovanský ve zbrani s nepemožitelobma Prokopy nými reky svými, Janem Žižkou v ele, dsnou nepátelm jal se zpívati píse ))Kdož v nejlítjší rozkacenosti
i
:
jste boží bojovníci.
Z ponoeného v
Rýn
popelu upáleného arcikacíe tásli a s^. otcové v se i zdvihali kíž proti nmu, avšak kíž nejevil nižádné moci v rukou jejich, nejevil moci proti bojov-
povstal celý národ
kací,
ím
níkm
božím. Pozdvihli
kíž poprvé, avšak^ zaražena ruka památného od té doby Žižkova, kde na lOOOOO bojovník ze všech národ stední Evropy vítznému podlehlo palcátu hrdiny našeho Zižky, vítzohrzn zaznívala jim píse: »Kdož jste boží
jejich
a
z
bojovníci !« Pozdvihli kiž po druié, i klesla ruka jejich, a od Chebu,
po druhé malomocn kde ohromné vojsko kižácké v hanebném poteno útku, i od Hor Kutných a od Nmeckého Brodu, kde celé vojsko císae Sigmunda na hlavu poraženo od Žižky, ješté hrznéji než díve zaznívalo: »Kdož jste boží bojovnici !« zoufaleji I pozdvihu kíž po tetí a po tvrté, a samým se kižák 200.000 neb jejich, ruka klesala vždy kardinálem v ele pi pouhém již pohledu na tábor od Stíbra i od Tachova dvakrát jen 20.000 pobito jest a rozehnáno, za útk, se dalo v zdšený vítzného zpvu: »Kdož jste boží bojovníci I«
ech
i
A po páté ješté pozdvižen kíž, vypadl zcela ochromených rukou sv. otc, a od Domažlic^ kde opt 150.000 kižák s kardinálem v ele jako pleva rozprášeno a poteno, jako konený a neodolatelný soud boží vítzoslavné rozléhalo se až do íma: "Kdož i
z
jste boží bojovníci
!«
otcové, kteí o 16 let díve Mistra Jana Husa v Kostnici co arcikacíe dali upáliti, titíž svatí otcové nyní v Basileji shromáždní uznali následovníky jeho slavn ped celým svtem za vrné syny prvotné církve Kristovy. Zvítzili bojovníci boží, zvítzil národ eskost let v sláv a ve velké slovanský a po celých vážnosti u všech národ evropských požíval vítzství svého. Celý svt obdivoval se chrabrosti a neoblomnosti národa eského, celý svt obdivoval se veierekm a znamenitým jeho. Vskutku tak slavné, tak zázrané, a od oné doby, ubránil se proti celému milionu, co malý národ hord asijských bezpíkladné bylo, aby národ, sotva milion, jako tenkráte národ eský, odolával po celých 16 let veškeré takka Evrop, a statisíce vojska jejího opt a opt sporážel a v šílený vehnal útk, ^sud nebylo. Nejvyšší ale význam vítzství eského byl ten, že podlehl mu svtovládný tenkráte ješt ím. Král Titíž svatí
dv
mužm Rek
ty
Jindich VIII. odlouil se s národem anglickým zúplna od íma, a pozdji vtší ást knížat nmeckých vybojovala vyznání luteránskému a protestantskému vbec plnou svobodu a neodvislost od papeže. V obojím tomto pípade Rím utrpl velkou ztrátu, ale zásada, že Rím v niem nesmí povoliti, zásada ta pi tom vždy zstala neporušena.^ AngUané a protestanti Nmci
ím
meem
stali se kacíi, jež vyhladiti, nemohl sice jimž ale také ani v nejmenším se nepoddal.
!
Vítzní pak praotcové
naši,
vítzní
echové
do-
kázali toho, že svatí otcové musili naslouchati jejich podmínkám míru, že tajíce vnitní zlobu musili chlácholiti a prositi je o mír, a podrobiti se vý-
konen
minkám od kacíských
ech
Cechové pokoili zpupný
ím,
samých položeným. Tak až on sám ped celým
svtem vbec
musil pipustit, že libovle jeho a hierarchie není lánkem víry Kristovy, až svatí otcové v Basileji sami musili pronásledované díve kacíe prohlásiti slavn za pravé syny prvotní církve Kristovy. Takovýmto vítzstvím nad samými základy nehonositi se nižádný jiný národ v Evrop; a to vítzství, národe eský, to vrchol slávy tvé Avšak co znamená smlouva s ímem, co znamená
íma
mže
celým sborem svatých otc, pokud jest uením neteba dostáti slovu kacíi danému, neteba držeti písahy, složené ve prospch kací Když Mistr Jan Hus ped smrtí svou v Kostnici veejn pipomenul císai Sigmundovi, že on slovem prvodním listem svým císaským zaruil mu úplnou bezpenost osoby a života, císa v hlubokém zardl se studu. Rychle však shromáždní v Kostnici svatí otcové pispli na pomoc slabé mysli císae, a zvláštním
smlouva
s
jejich, že
!
i
zápisem ubezpeili jej, že není vázán dostáti slovu kacíi danému. Od oné doby pak, co shromáždní v Basileji svatí otcové sami toužebn echy prosili o mír, a co mír ten s nimi uzaveli, na základ tak zvaných kompaktát, sotva více než tvit století minulo tou smlouvou vázána, již necítil se slavnou a a papež neostýchal se veejn ji prohlásiti za neplatnou. Kompaktáta basilejská nesvdila prý než tm, kdož tehda, když obapolná stala se o nich smlouva, byli na živ. Tak mezi jinými dokazoval svatý otec a zrušil
ím
je za
takovýmto
vŠí
pravd
v
oi
bijícím
dvodem.
Neohrožen však rekovný
král náš Jií
Podbradský
ímu
dobrého práva národa eského a by si od papeže za hlavu všech proklatých prohlášen, slavn odolal všelikým pohromám, jež následkem klatby celému království eskému. papežovy hrozily jemu Pranic neprosplo jednostranné zrušení kompaktát, pranic neprosplo, že prohlášen byl veškeren národ eský za rotu proklatých kací, pranic neprosplo všeliké usilování, aby národ ten kací vyhlazen byl hájil proti
i
meem
ohnm.
a
Národ eský neústupn hájil si lóletým bojem vydobytého práva svobody svdomí, ba rok od roku sieji rozevíral
jí
brány
pesvdení
svého, až
konen
také vystoupením Martina Luthera celý takka národ nmecký pozdvihl se proti drzému kramaení s odcelá stední Evropa pustky a takto za píkladem vztyila prapor svobody myšlénky, svobody ducha. Dva vky byly minuly, co Mistr Jan Hus a pítel jeho Jeroným za pesvdení své podstoupili smrt v plamenech kostnických, národ eský památku jejich ervenými literami zaznamenal v kalendái svém, nejšlechetnjší snažení jejich po obnovení církve kesanské v prvotní její ryzosti v jednot eskomoravských bratí vznešeného došlo výrazu, a na míst jednostranné zrušených kompaktát basilejských národ náš jako novou hradbu svobody svdomí od krále svého císae Rudolfa 11. vymohl si císaský majestát, jímž pro veškeré
ech
zem
koruny
eské slavn zaruena
jest
svoboda ná-
boženská.
Ze
Morav
ty
asi
nebylo
milion
již ani
lidu
pl
eského v echách a na
milion onch, kdož zúplna
výminky pidržovali se ješt íma, a majestát císae Rudolfa II. byl tudíž nade všechnu pochybnost výsledkem vle veškerého takka národa. Kdož takto
a bez
mohl
si
celého jeho?
osobovati právo zvrhnout zjevnou tuto vli stvrzenou i písahami samých král
národa
Avšak
jak šeredný jeví se nám tu obraz zvrácenosti lidských o závaznosti slavných slib a písah posvátných Král Matiáš, aby domohl se koruny eské, písahou potvrdil veškerá práva i svobody království eského, písahou potvrdil i majestát zaruující svobodu náboženskou, však nedlouho na to dal se pesvditi od rádc jezovitských, že zrušením písahou stvrzeného majestátu pispje jen k vtší^ oslav boží. Ješt pak za živobytí jeho Ferdinand ze Štýrska usilovn domáhal se koruny eské a když nemohl to srovnati s náboženským pesvdením svým, aby písahal na majestát, obrátil se na radu k sv. otcm jezovitské koleje pražské, kteíž mravné mu dali nauení, aby jen písahal, není-li mu lze jinak dostati se k vlád, nebo písahu kacím složenou neteba prý zachovati. Nešeteno tedy majestátu, a když národ eský opel se proti tomu, naprosto zrušen majestát, a na novo vyšlehl plamen strašné války náboženské. Slzou žhoucí zaros se oko genia lovenstva, Osudné a srdce lidské horoucím zaplápolej bolem po více než dvstletém již blíží se okamžení, v zápase hrdinném pravda musí podlehnouti, a vycházející slunce svobody ztrácí se jako na vždy v hustém mranu
pojm
!
!
nmž
stedovké
temnoty.
bojem krutým
klesl
Na smrt zemdlen dvstletým na Bílé Hoe mohutný náš lev
eský a jako na úpln mrtvého již slétlo se na hejno bídných dravc, i jalo se r\ráti mocnou hívu jeho, jejíž pouhýn; otesením kdysi vydšeno rozprášilo se do všech úhl svta. * Nyní svatí otcové ádu jezovitského plnýma rukama chopili se díla
!
Kacíi
jímáni, trýznni, páleni
i
ze
zem
10
vyhánni, veškeré spisy eské v ohe vrhány, a v nkolika desítiletích v echách i na Morav dle zevního zdání aspo nebylo již stopy zloeeného kacístva. Aby však vyhlazena byla na vky všeliká památka národa eského vbec, uvržena jest hrstka zbývajícího lidu v nejtužší nevolnictví, uzavena mu škola nárpdni, dohnáno zpotvoení jeho tak daleko, že on sám i stydl se za pirozený jazyk svj, a jazykem cizím uil se zloeiti a láti památce nejslavnjších muž, vlastních otc svých. Tak hluboko byl jsi pokoen, i
národe eský, tak hluboko klesl jsi prodlením dvou to prohlube tvého ponížení. Kam ale, tžce zkoušený národe, kam zmizela nkdejší všech ostatních národ evropských úcta k tob, a je obé snad na asy nenávratn pro tebe ztraceno ? Hle, temnou tuto roušku zde: nevíš, co znamená, netušíš v srdci svém, co skrývá se jí po dlouhé již vky oblouzenému zraku tvému? Projdémež sín, v nichž mnohé rodiny od dávných najdeme let sestavují podobizny všech pedk svých, tam také po rznu obraz, hustým zastený závojem. Znamení to, že len rodiny, jehož podoba takto zahalena jest, velkého pro celou rodinu byl pvodcem neštstí, neb že dokonce považován jest za skvrnu rodiny, a že tato s pocitem hanby tvá jeho zakrývá svtu. Má snad tato rouška zde podobný význam? nebylo nám po Ano, týž neblahý jest význam její. více než dv st let dokazováno a násiln vštpováno, že všichni pedkové naši z nejslavnjší doby djin eských od Jana Husa poínaje až k Janu Komenskému jako kacíi byli vesms jen samí proklatci, palii, loupežníci a krvelaní vrahové, od nichž všichni poestní lidé a tak vlastní synové a potomci jejich s ošklivostí set let,
vné
i
i
i
11
a
hrzou musí
odvrátiti se, jež vlastní národ jejich na prokUnati má jako hlavní píinu a pvodce všeho neštstí svého a jichž jména nikdo ani vysloviti nemá bez znamení svatého kíže? Ano, ano, ti poctivci, tak oni nám i celému svtu líili pedky naše, i abychom nemohli jim pohlédnouti v tvá a neshledali v ní snad pece cosi lidského neb dokonce vznešeného, zahalili je všecky v tuto roušku nejvtší ohavnosti, jíž lze jen domysliti se. A my, potomci tchto obtí nejhanebnjšího utrhaství, chceme neustále nechat przniti památku praotc svých ? Chceme
vky
po všecky asy
bychom
slouti
nebyli tak
syny proklatc? dospli,
dalece
My
bychom
podnes onu
strhli
od padlých sobík a podvodník upletenou roušku a pohlédli v tvá otcm svým, abychom sami o nich utvoili si úsudek svj a mužn ho na píšt hájili proti veškerému svtu, i zatoili oštpem obrany nad hlavami tch, kdož by dále ješt chtli kydati hanu na hlavy rodu našeho?
im
provinil se náš
mistr Jan
pedstupiž ty, Michale
Hus? Pedstuptež
Jene Železný, biskupe z Nmeckého Brodu s poLitomyšlský, i vstným píjmím »de Gausis«, i ty, miste Stpáne Palce; pedstuptež všickni, vy politování hodní náhoní kata ^ kostnického, kteí tak dalece zapomnli j-ste se, že Cechové jsouce proti rodnému bratru svému echu a na potupu slavného království eského vystoupili jste jako žalobníci ped soudem cizím! obžalobci jeho,
otc
Bylo vám
arci
v Kostnici,
o
každý
z nich se
ty,
snadno žalovati nichž
bude
ped soudem
sv.
naped již vdli, že osobn uražena Husovým
jste
cítiti
horlením proti pepychu v prostopášnictví jejich, a že pak všickni vespolek budou nestranným, ku podivu nestranným soudem ve strannické záležitosti své vlastní.
12
Nyní však, po pl tisíci let pedstupujete sem všeobecný a strannických vášní vašich prostý soud potomstva, ped vznešený soud djin lidských, jemuž jedin náleží veškeré soudní výroky minulosti a tudíž i nález na plamennou smrt v Kostnici revidovati s konenou pravoplatností pro tento svt, sem pistupte a optujte: jakou vinu shledali jste na Mistru Janu Husovi?
ped
Nelze vám nijak popírati, že Mistr Jan Hus vedl ve všem všudy bezúhonný, vzorný život jako pravý následovník Kristv, a to zajisté samo o sob již velice
svdí
proti
onm,
kdož
jej
obžalovali,
soudili
a utratili, nebo nejvtší jich ást v nejhnusnjším libovala si smilství a prostopášnictví všeho druhu. V^šickni tito mrzcí rnzkošníci však jen proto, že Mistr Jan Hus káral neplechy a neesti jejich, volali zuiv: »Upalte jej, upalte jej !« Avšak slyšíme vás, vy zuivci samozvané pravovrnosti, slyšíme vás brojiti a divoce kieti. »Byl kací Jan Hus, proklatý arcikací, a musí na vky býti zatracen !« Utište se, hned pohlédneme kacíství tomu
pímo
v tvá.
Horlil Mistr Jan Hus proti hanebnému obchodu, jenž z nekonené boží milosti tržiti chtl jako z prodej-
ného,
sprostého
tvrditi,
Propadli
soudem
že
jest
jste,
zboží.
Chce
dnešního
dne
kacíem? Nikdo neopováží
žalobníci, s
první
se
nkdo toho!
ped
obžalobou svou
déjin lidských.
Hlásal Mistr Jan Hus, že íše Kristova není íše tohoto svta, a že tudíž následovníci jeho, biskupové vesms nemají oddávati se nezízené dychtivosti i knží, po marných statcích a rozkoších svtských. Je tu kdo, enž shledává v tom kacíství ? Nikdo se nehlásí Podruhé, žalobníci odmítá vás soud djin lidských. !
13
Mistr Jan Hus byl toho píinou, že utvoila se církev eská, že zekla se nesrozumitelné vícím a zohyzdéné mluvy latinské a ve všem všudy konala služby boží v srozumitelném lidu a pirozeném jazyku jeho. Zdaž v tom chtl by kdo nyní vidti
národní
kacíství ? Slavné
ticho, velevýznamné to ticho pro vás. po tetí zavržena jest žaloba vaše ped soudem djin lidských. Avšak Hus, volají rozsápan žalobci jeho, Hus dotýkal se také lánk vrouky samé bludn zejména rozšioval uení o veei Pán! Nuže vy horlivci Pán! Nuže vy horlivci víry, rcete, co jest víra ? Nevíte, že víra poíná tam, kde pestává všeliké vdní lidské, má kdo právo kaceovati a upáliti jiného proto, eho i on sám neví? Kdož rozumný staral neb dokonce hádal by se dnes ješt o to, je-li i není-li nutno pijímati pod obojí, anebo zmizel i nezmizel-li chléb ve veei Pán? i chtli byste dnes ješt kaceovati nkoho, protože v nkteré z tchto a podobných jiných vcí nemá stejnou s vámi víru? Možno vám ovšem podnes kaceovati a zatracovati dle libosti. Avšak i kaceovaný dle libosti mže s chladnou myslí odvrátiti se od kaceující spolenosti vaší, a mžete pak ješt, jako bývalo, odevzdati jej na hranici k upálení? Tu, Bohu díky, stavena je moc vaše, na dobro stavena jest mocí ducha asu, na vky stavena neodvolatelnou mocí ducha osvty, jenž jako nejvyšší pikázání úplnou hlásá svobodu svdomí, jenž nezná
žalobníci, a
i
nižádných
kací
Husa, neb
v pítomnosti, ani v minulosti. a ustate viniti Mistra Jana a neodvolateln rozhodl již soud
ani
Ustatež tedy
konen
již
djin, i zní nezrušitelný jeho nález: )>Není Mistr Jan Hus, alebrž jest muedníkem a sice
kacíem nejvíce
«
14
muedníkem pravdy, ve všem všudy ale muedníkem pesvdení svého, jest osvoboditelem národa svého z okov nevolnictví duševního, jest jedním z nejpeda nejvznešenjších bojovník za všeobecnou svobodu lidskou. Rozhledntež se, echové, a pozorujte, kterak jméno Mistra Jana Husa ctno a váženo jest u všech národ osvícených! a kterak pední synové jejich z dalekých dostavili se krajin, aby spolené s vámi oslavili dnes památft.u velikého buditele ducha lidského; i po-
njších
kmen
slohieduétež, kterak rodní bratí naši všech Vfinských hrdé hlásí se k Mistru Janu Husovi jako Chtli bychom snad my samo\^eleduchu slovanskému !
zneuzná váti jednoho z nejvtších svých muž, chtli bychom snad i vlastním svým nepátelm k vli
jediní
odeknouti
se ho,
i
odeknouti
se slávy, kteréž
jménem
jeho nabyl kdysi národ náš, a kteréž napoád tšiti se mže ve veškerém svt \ zdlaném? zdali nyní, zdali národ eský vbec ješt náležel by mezi národy živé, kdyby nebylo bývalo Mistra Jana Husi? Díky cizorodým králm jeho mli cizinci
A
jen
píliš
asto
rozhodující
vliv
pi dvoe,
cizinci
na vysokých školách pražských, cizinci mli také již obecní správu královského hlavního msta Prahy tak dobe jako zúplna v rukou a mocným nátlakem se všech tchto stran den ke dni víc a více živel eský ve veškerém život veejném ustupovati musil živlu vládli
cizinskému. V nanejvýše nebezpeném okamžení tomto byl to Mistr Jan Hus, který zmalátnlého ducha eského k novému povzbudil životu a mocnou roznítil v snahu sebe zachování. Jeho piinním opanovali Cechové vysoké školy pražské, jeho zásluhou zveleben jazyk eský co do slova i písma, a bojem ducha i me;'e.
nm
!
15 z muednické smrti jeho, ech opt stal pánem ve veškeré vlasti své. Svobodou duševní Mistr Jan Hus povzbudil a posílil národ svj také
jenž vzplanul se
k
zachování a slavnému zabezpeení národní jsoucjeho pro celé dva veky; a národ ten neml by s hrdostí, neml by s vdností pohlížeti k nmu po všecken as svého trvání r Roztržena budiž neblahá ta rouška, kterouž závistná ruka cizí po dv st let zakrývala nejvtší slávu naši, roztržena budiž na vždy, aby celý národ náš pro všecku budoucnost zíti mohl opt ve vznešenou tvá osvoboditele a oslavitele svého Veejné, Miste Jene Huse, ped celým svtem hrd nazýváme svým, a chceme památku tvou ctíti a slaviti, pokud trvati bude jméno eské. Nedbáme toho, zdali jiní t kaceují, aniž více teba nám stavti v adu svatých. Víme, že jsi nejvtší chloubou naší, ozdobou veškerého Slovanstva i svtlou hvzdou celého lovenstva. Vejdiž v chrám oslavencv našich zaujmi místo a v jich pední S tebou zárove pak voláme nyní v sted našich nejslavnjších též šlechetné pátele tvé, ]Mistra Jeronýma Pražského a Mikuláše z Husince, voláme všecky, jichž jména zaskvla se v zahájené tebou nejskvlejší dobé nosti
!
t
t
ad
!
i
déjin eských. A hle, jeví se již velerek a nepemožený vítz náš Jan Žižka, tvrce nového umní váleného, obhájce vlasti a postrach našich nepátel, a za ním oba Prokopové, proslavení vojevdcové vítzoslavných bojovník božích. Vstupuje moudrostí a rekovnosti proslulý král náš, velký Jiík Podbradský s pítelem a dvrníkem svým Mistrem Janem Rokycanou. Pichází pak Jan Chelický, v dálce vzdálenou budoucnost zavírá zírající vštec nového zízení spolenosti lidské, adu slavných velký náš Jan Amos Komenský, hvzda veerní vyhaslého lesku slávy národa našeho i
!
16
V
jak svtlem kruhu jasných
paprsk
slávy nej-
tu pojednou jméno tvé, národe eský! pozoruješ nyní, kam dívjší byla zmizela sláva tvá, kam úcta ostatních národ k tob? svých, sám Národ, jenž nectí zasloužilých cti hoden není! svých, sám Národ, jenž neslaví velkých vlastní maí slávu svou. Národ, jenž zapomíná svých velduch a bohatýr, sám v temné vrhá se zapomenutí u ostatních národ. st let Neestné takové zapomenutí po více než
záí
vyšší
muž
muž
dv
neblahým byly osudem naším. Minula však ona doba a nevrátí se více Dnešního dne, národe eský, oslavením památky jednoho velikána svého, oslavením 50oleté památky narození nesmrtelného Mistra Jana Husi, sám navracuješ slavných, sám navracuješ dlouhou adu slavnou minulost svou, sám navracuješ sob vážnost a úctu všech národ osvícených. proudí ve všech Znova krev slavných žilách tvých, znova po píkladu jejich mužn a neústupn hájíš nepromlitelného svatého práva svého vlasti své, znova obracejí se k tob uznání plné i
muž
sob sob
pedk
zraky veškeré vzdlané Evropy. V tom znamení, národe eskoslovanský, v znamení vítzství otc tvých, již svítá ti nová nadjné budoucty slavn nosti zora, v znamení vítzství otc svých i
zajisté zvítzíš!
edom
promluvena byla pi odhalení Mistra Jana Husí v Husinci dne
tato
rodném
pamtní desky na 6.
záí
1869.
:
KAREL HAVLÍEK BOROVSKÝ
O
HUSOVI ^^(§^^^
Vyato
z
Kutnohorských
Epištol.
,
Ve svém vlastním národu máme ostatn znamedkaz, že hierarchie kešansko-katolická velice byla podobná hierarchii židovské za asu pána Ježíše. Známo jest, že až posud strana jezovitská v církvi všelikým spsobem hledla pokaliti u našeho lidu jméno a památku mistra Jana Husa, a podailo se jí skutené tak dalece, že muž ten, jenž umel pro svíjj národ a pro svobodu, a kterého ctí vzdlaní mužové všech národ, práv u svého vlastního lidu, pro který tak mnoho uinil a petrpl, v nevážnosti byl, že se jméno nitý
od nevdomé sprostoty jen s jakousi ošklivostí co jméno njakého zlosyua, kacíe a nepítele Božího vyslovovalo. Tak daleko byl zakoenn onen chyte roz-
šíený pedsudek, že si až posud málo kdo troufal s^ úctou píslušící zásluhám a obtem tohoto muedníka mluviti, boje se staré nepítelkyn jeho, až posud o
nm
panující hiearchie. Nechceme ani tvrditi, že by se Hus v niem nebyl uchýlil od tehdejší církve katoUcké to však jest jisto, že v hlavních vcech, na kterých Husovi a jeho stran práv nejvíce záleželo, docela dobe a ist katolicky uil, a že jeho tehdejší protivníci, kteí tenkráte za písné a pravé katolíky považováni byli, prá:
v
byli kacíi podle nynjšího uení všech moudrých katolík. Tu ku p. definici církve katolické, kterou
tenkrát Husovi protivníci postavili, totiž ^církev katolická jejížto hlava jest papež a teto sho kardindlii" nebude nyní žádný moudrý katolík za pravou uznávati. Musíme ku p. vdt, že dlouhý as panovalo mezi nejvtší ástí katolík to hrubé kacíství, že papež neomylný jest, což si nyní jenom ješt nkteí ultrahierarchové a ultramontáni a to jen s obalem uiti troufají;
20
V onéch asech ale by byl
papežovu za kacíe
Rovnž
mnohý nevící v neomylnost
platil.
asi jest to s neomylností církve kavlastn pranic neznamená, proto že není nikdy na jisto a zcela srozumitelné ureno, co jest církev a kdo jest církev. Zvlášt když se tato neomylnost církve má do njaké souhlasnosti uvésti s hierarchickou autoritou. Jest ku p. jisto, že tehdejší papež Jan XXIII. byl v každém ohledu špatnjší katolík než Jan Hus. Od té doby, co církev katolická ve správním ohledu despoticko- monarchického ízení se drží, jest patrn možná, že na poruení hierarchie práv a že kacíství za pravovrnost držáno býti musí nejpravovrnjší katoHk, kdyby tomu pedstavení církve chtli, za kacíe se vyhlásí. Všechno to vidíme nejjasnji na mistru Janu Husovi. Hlavní vc, která zavdala píinu k všeUkým tm událostem smutným, byly odpustky vydané toho asu od papeže na vojnu proti králi neapolitánskému. Zkažení zneužívali vbec moci círpapežové tehdejších kevní k vcem svtským a jmenovit vymýšleli všelikých prostedk na sehnání penz, k emu zvlášt jim dobe sloužilo tehdejší prodávání odpustk za peníze. Tehdejší papež tedy, jsa s králem Neapolitánským, s jehož zemmi papežské hranií, ve sporu, exkomunikaci (kletbu) na prohlásil, vyzval proti nmu kižácké tažení, dal každému odpustky, kdo by proti neapolitánskému králi táhl neb penzi na tu vojnu pispl. To jest tedy asi tak, jako kdyby nyní njaký fará, maje hádku se svým sousedem o zahradu, tohoto souseda nechtl do kostela pustiti, jemu svátostmi posluhovati, kdyby kázal, aby se ostatní jeho oviky na onoho souseda sbhli, jemu vybili, ímž hích odpuštní dojdou. Jestli pak by který katolík (ani
tak
tolické, která
as
31
as
ligiiriány nevyjímám) nyní za našich jednání takové nkterého faráe schvalovati se opovážil? To samé ale uinil tehdejší papež (byl to však tehda všeobecný spsob celé hierarchie, zneužívati moci církevní ke svým privátním neb vbec svtským úelm), náš mistr Hus se ale proti tomu co nejráznji opel, a uil zejmé, že vící nejsou povinni poslouchati rozkaz papežských, pokud se nesrovnávají s uením Kristovým. Hlavní vci, které mistr Jan Hus namítal, proti této bulle papeže Jana proti králi neapolitánskému a proti papežovi ehoovi, jsou následující: »Pedné že jmenuje papež Ladislava a ehoe kacíe, spravedlivým soudem božím zatracené; kde že jest dkaz, že je zatratil Bh? Za druhé, že je zatracuje papež i s potomky až do tvrtého kolena, tedy i lidi ješt nenarozené. Dále že povzbouzí papež k boji proti kesanm, což nesrovnává se s mírným evangeliem Kristovým. Ze udluje bulla odpuštní hích, neiníc rozdílu, jsou-li toho hodni, kteí se odpustkv iní úastni. Že žádné modlitby, žádné milosrdné skutky, ani kázání slova božího, ani tení mší místa v této bulle nenalézají, než jediné peníze za odpustky. Že kdo nic nedá, by by jakkoliv dobrý byl, neobdrží tch odpustk; avšak prý to velmi dobe; neb že pravým vnuknutím božím spravedliví se vyjímají z tchto lživých odmn. Mimo to, že všichni, kdož co dají, stejnou mají odmnu, totiž úplné zbavení pokuty a viny. Že bulla plat vysazuje za odpuštní hích, proti rozkazu Kristovu darmo jste vzaH, darmo dávejte. Že není žádná zmínka, aby se Ud vystíhali hích aneb živi byli dobe, nýbrž že znjí odpustky pouze: všem, kteí híchy své vyznají a litují, což k odpuštní hích není dostatené. Také že touto bullou ruší papež všecky pedešlé odpustky, mezi které patí ku p. odpustky od papeže Alexandra V., teprv nedávno na :
!
:
22
pt let, posud neprošlých, udlené; což jaký nesmysl, aby jedno odpuštní híchu mlo druhému pekážeti na tom samém lovku. Konen ani obyejná závrka papežských biill neušla posmšnému vtipu Husovu tento náš list » Pražádnému lovku nebud dovoleno, rušiti, aneb skutkem opovážlivým jemu na odpor se postaviti. Kdožby pak zkusiti toho se opovážil, ve spravedlivý hnv Boha všemohoucího a sv. Petra a Pavla, apoštol, vz, že upadne !« Což kdyby Kristus, pravý lovk, aneb nkterý svatý s nebe sstoupil, a tchto takových vcí v bulle obsažených všech neschválil, zda-li též upadne ve spravedlivý hnv boží a svatých dvou apoštol? Naproti tomu bulla pedešlého papeže Alexandra o odpustcích že rovnž zavírala se onmi slovy, a tento lovk, papež, listem že se neostýchal
zrušiti
ji
novým svým
v kázáních asto lid, Hus ostatn napomínal aby za tyto odpustky peníze nedávali. Který katolík nedal ve všem tom za pravdu by za našich Husovi proti papeži, pece však byl práv za to do strašlivé klatby dán a co kací z církve vylouen. i
as
O
smýšlení
sprostnosti tehdejšího
mezi
katolíky
knží samými dává nám dostatenou svtlost to, že Hus opíti se musel proti knžím, vychloubajícím se, že oni každodenn dlají Boha, krom toho vytýkal jim Hus ve svém spisu o šesti bludech, že chtí v pannu Marii neb jiné svaté v papeže tak viti jako v Boha, že mysH jako by mli starších svých biskup, pán svtských ve všem poa jiných vlada duchovních i
i
bu
dobré nebo zlé, si to Boží nesrovnává, kterou musíme a máme více poslouchati než všechny lidi z celého svta, dále že híchy neodpouští knz, nýbrž Bh, a knz že jest jen toho ohlašovatel.
slouchati, cožkoU což se ale s
pikáží
vU
23
,
Pi každé
píležitosti snažil se též Hus papeže jen pedstaviti, nebo skuten toho asu se papeži njaká skoro božská úcta prokazovala. Vbec má celé snažení Husovo ten ráz, že chtl zniiti slepé poslušenství k hierarchii, kterého tato jen ku svému svtskému zisku, k otupení lidu zneužívala, nepovažujíc toho asu náboženství za nic jiného než za svou dojnou krávu. Proto také byl Hus u celé hierarchie v takové nenávisti a to jest jediná píina jeho ohavného usmrcení a muednictví. Pravé proto ale musí mistr Jan Hus v oích každého liberálního a poctivého lovka tím vtší úcty nabýti, jakožto zastavatel liberálního smyšlení a osvty lidu. Despotie jest jen jedna na celém svt, si má roucho náboženské neb vojenské, neb byrokratické neb aristokratické úel její jest vždy jeden a ten samý, totiž zneužívati lidstvo jen za nástroj své libovle a svého špinavého prospchu. Despotie ale v rouchu náboženském jest ze všech nejhorší, a nejnebezpenjší, nebo zneužívajíc rouhavým spsobem jména Božího, ukrývá lidomorný jed svj do svatyn a zaslepuje nevzdlaný Hd. Proto vidíme, že despotie svtská vždy považuje despotii náboženskou za nejprospšnjšího spojence svého, vidíme, že vždy, když pone se v lidu ujímati njaké liberálnjší smýšlení, hned despotie svtská vyšle jezovity a ligurány na honbu proti takovým svtlejším zásadám, aby zase poznenáhla zasteli všechno svým erným rocuhem. Považme jen pozorným okem asy naše, tyto na všech stranách se vyskytující misionáe, tyto nové zázraky; vrame se nco nazpt v naší eské historii, kterak po porážce pišli hned jezovité, sbírali knihy, drželi misionáská kázání a hledli všelikou upomínku na pedešlou svobodu utopit svým kejkhstvím ejhle všechno jest poád stejné, všude ten samý úmysl a všude ty samé prostedky. Despotie církevní jest vždy
co
lovka
a
:
ech
:
!
S4 sestra despotie svtské, jedna bez druhé neobstojí a jedna také klesá s druhou. Proto také opét tyto despotie tak velice nenávidí Husa a snažily se jméno jeho u našeho nevzdlaného a v historii nesetlého lidu co njakého zlosyna zohyzditi, myslíce, že s osobou jeho porazí také i blahonosné myšlénky od nho do národu vštípené. Nám ale, kteí se snažíme o spravedlivost a svobodu jak duchovní tak i svtskou, kteí chceme pravé a isté lovka ušlechující náboženství a poctivou dle vle lidu a k blahu lidu zaízenou vládu, nám velice na tom záležeti musí, aby se lidem strany tohoto velikého muže, kterého nám všichni vzdlaní a již svobodní národové závidjí, oi otevely, aby náš celý národ v mistru Janu Husovi poznal zase svého nejvrnjšího pítele a otce, jenž lásku svou k národu eskému a k pravd nejvtší lidskou cenou svým životem zaplatil. Jako takového ctili jej naši pedkové pes 200 let, a jen zase dvoustoletá duchovní a svtská despotie mohla tuto zakoenlou a zaslouženou úctu zniiti. S asem svobody navrátiž se zase stará úcta Obraz mistra Jana neml by v žádném obydlí pravého echa chybti, a každý pedstaviž jej mládeži co píklad hodnjší k následování, co pravého ctitele Boha a pítele lidu. Nehledte mnoho na zlostné zaslepených a zaslepenou, kteí vám snad budou Husa dle obyeje z absolutních malovati co kacíe: jest svdek, že by to jinak stálo s katolickou vírou, kdyby byl každý tak hodný katolík, jako byl Jan Hus On sice uil, že má knžstvo odíci se zbytených statk, kázal proti jejich hrdosti, ctižádosti, lakomství, urputnosti, obžerství atd., uil že máme
—
!
ei
as
Bh
!
pené uení tuším
ale,
Boha než
—
a zaplatil to své nebezproto tupiti chce, budiž tak, že nás bude více, kteí jej budeme za to ctíti.
poslouchati více
smrtí.
Kdo
jej
lidí
>
