/6 .
/
c
fi^
Díl
I.
-
Se5.
].
Cena
16 kr
/> /^?
//-
C 42.1
2.
ESKÁ Poesie VKU.
XIX.
Vydal Spolek eských spisovatel-belletrist
-°
CTVRTY
díl
JÁJ'
i.
^tíí
519814 v
Nakladatel
Praze
Jos. R.
SPÁLENÁ ULICE
.
13.
Vilímek
TISKEM J03.
R.
\^u'MKA V PRAZE.
VO DEM
U
K
I.
SVAZKU.
d^oteba vtší, obsáhlejší anthologie z od asu probuzení a oživení jazyka
naší,
ratury až na
ována se
a
bhem
poesie a
lite-
dobu nynjší, byla nejednou poci-
mnohé snahy doby
jí
i
tužby jednotlivc snažily
vyhovti. Avšak posud nedošlo
k vtší sbírce takové z píin mnohých, ale celkem na snad ležících. Hlavní kámen úrazu byla posud vždy neuritost stanoviska tch, kdož vybírali. Zájem lite-
rárn
historický, zajisté též velmi dležitý, a
ryze
esthetický,
teba sám sebou
vždy pekážely, že každý pokus
mrech
podniknutý
tíštil se
i
vyšší,
zájem tak
si
v menších roz-
o toto
nebezpené
S jedné strany píkré požadavky zralejší a umletjší tvorby, která v dob nové nabyla neobyejného rozmachu a všestranného rozvt-
úskalí.
vení, s druhé stará, úctyhodná,
a ponkud v pedotcm a vdcm
sudcích utkvlá pieta k prvním
na
eském
obtíže
Parnasse, octly se v boji, jehož všecky
muselo
znova
prodlati
vydavatelstvo
tohoto výboru.
Byly zásluhu
zajisté
ist
doby, kdy
tžko
bylo rozlišovati
národní a vlasteneckou od zásluhy
naprosto umlecké,
kdy oboje
šlo
skoro ruku
v ruce, a kde by byl každý jist propadl kletb
nevdnosti
a kacíství,
rouhavou rukou
chtít
kdo by se
byl odvážil
eské
vylouiti z Parnassu
poesie všecky ty jinak úctyhodné vlastence, kteí
rýmovali
—
z
poteby
Dnes, bohudík,
n
a
diktátu
z
mžeme
doby.
své
jasnji se dívati na
a správnji vše rozlišovati.
Ne snad
z
umí-
nnosti neb drzosti chlapecké, ale po zralém soudu se stanoviska nejen poesie svtové, nýbrž se stanoviska nynjší eské poesie. I my skláníme, plni úcty a vdnosti, hlavu svou ped tmi, kteí nebyvše povoláním básníky, i
z nutnosti
asové chtli
jimi býti a dle
sil
svých
pomáhali na vzdlání ladem ležícího úhoru. Ale
pes
to
abychom
nemže
naše
vdnost
jíti
tak
daleko,
nevysplé pokusy mohli aditi v pantheon poesie eské, jíž chceme ejich nezralé a
budoucnosti a cizin. Každá, sebe vtší a liti píznivjším podmínkám rozvoje svého se tšící literatura
pec
má
takové v
sob
dtských
úctyhodné, ale v celku
má
jen trapné zaátky,
to žvatlání svých
jak to pedpisuje
let,
pirozený vývoj
vci.
Namanula starší
eské
se nejednou otázka,
co zbude ze
poesie pod sítem budoucnosti
?
Co
zbude z ní skuten umleckého a svérázného, aby hodno bylo eliti asu i zmnám vkusu, krátce, co jest v ní ryze
na význam
ist
My chceme
umleckého bez ohledu
národní, vlastenecký neb lokální? rozluštiti
otázku tuto v této knize.
Pistoupili jsme k dílu v
zodpovdnosti,
vci
plném vdomí velké
jsme se námahy, proísti znovu a znovu, uvažovali
neštítili
nejzastaralejší
— jednotlivec — a výsledek
jsme o tom v etných schzích by brzy umdlel nad touto prací práce své se stanoviska toho veejnosti mýlili i
s
pedkládáme eské
myslí klidnou. Snad
i
my
se leckde
v úsudku, ale jist vše, co jsme zamítli
co jsme pijali, prošlo výhní mnohonásobných
úvah,
a
pochybujeme, že by v celku výsledek 3
1*
mohl
takové
práce jiný.
poadatel
u jiných
býti
eknem upímn:
nás vedla u výboru tomto
pedevším snaha podati vci co možná umlecky svérázné, které nikdy nemohou tratiti z pvodní síly a pvabu svého nieho. Chtli jsme osobité,
jednou
z
škerých nelze on, v
potištného od
té spousty
co
zachrániti to,
ohled
má
jiných,
tomto smru,
další
jeho
mže
býti
ctí
národa,
bilanci
jest a potrvá, co
existence se
papíru
uritý význam, pes co
v esthetické
pejíti
let
pro pravou poesii, bez ve-
v
soutži
slyšeno
v
voí
evropské,
koncertu
ím
právo co
poesie
svtové.
Mítko
zajisté
ostré úskalí jeho z
první
Padlo
i
\^'soce položené
a písné, a
jsme pi výboru tomto, zvlášt
doby eské poesie,
pocítili
nejednou.
mezi námi slovo: Zde teba siln oko
zamhouiti.
Budiž, jedno
—
ale
ob
oi jsme
vi
met jednou zamhouit nemohli a nesmli vytknuté. Jen tam, kde eruptivní, takka vulkanická síla pvodce si vyžadovala neústupn tohoto práva (Kalina) a vkusu, jen
pes všecky
ústrky jazyku
tam jsme mohli pimhouiti jedno
již k vli památce tch nadšených, teba ne vždy povolaných apoštol eského verše.
oko, a jist jsme to uinili rádi,
Tak vysvtluje se, že tu není zastoupen mnohý a jiný jen chud, ale s druhé strany že mnohý hlásí se ke slovu, o kterém širší veejnost jen sotva ostatní veteš.
zvdla
a kterého
házela mezi
Stojíce na stanovisku tvorby
vodní^ musili jsme minouti vše, co jinak na
p-
dobu
svou pozoru a úcty hodného podáno bylo v pesám Jungmann a jiní. kladech. Tak vynechán Také jsme nemohli pihlížeti k dialektm, jelikož chcem podati rozvoj poesie eske\ a musil ustoui
piti
Holý, Sládkovi, jinak úctyhodný básník, a
To
jiní.
jsou
vci zásad
a
každá výjimka teba
vlastenecká nebo lokální neb osobní by porušila citeln naše jednou vytknuté stanovisko.
Chceme vci výlun
naše,
eské,
ale
pi tom
výlun takové, které snesou umlecké mítko moderní, které mohou jíti bez pohromy
kusy
v soutž
Tak šovci
i
s
osvícenou a objektivní cizinou.
se stalo,
že padnouti musili mnozí ver-
básníci dobré vle, ale malých schopností
mnohé modly zbylo jen mnohé jméno, které
a malého obzoru, že z
pár tísek,
v
že
tradici naší
platiti
mže.
není
tu
nco znamená, Pipouštíme, že
souzeno po letech, se
a zbude-li jen a
ale
jednou vyhnouti.
skutená
ale i
v celku málo
o nás tak bude
soudu takovému nelze všecky ohledy
Padnou-li
skutená krása, skutená velkost bude že vždy menší — ale
poesie,
za to vydatnjší.
Nebude snad potebí po
vyložení tohoto na-
šeho stanoviska zastavovati se u každého jména, které jsme
pijali
neb
které jsme
opomenuli,
zvláš. Je známo, že celá eská poesie doby první se toí kol pti jmen: Kollár, Celakovský, Mácha, Erben a Havlíek. Pidáme-li k tmto ješt
em
Koubka, Nebeského a Douchu, máme vše, o Ostatní jest lze vážn mluviti v této period. jen garnitura, omezující se na jednotlivý podaený kus, ale celku mnoho nepidá. Rozhodn se s našeho stanoviska scvrkne význam Jablonského, Vocela, Štulce již
z
vci samé
vysvtlovati.
a jiných,
ale
to
a je zbyteno, dále to
vyplývá hájiti
a
o
velké básnické potenci
Koubkov
jest již
tenástvu eském aspo jistá tucha, teba chyblo její celé a plné ocenní. Ale dva pravé
v
básníky a neuznané do dneška, myslíme, že pipojíme výborem svým eskému Parnassu této periody pro vždy: jsou to Nebeský a Doucha. První svým tklivým a hlubokým lyrismem, který
Lenauovi nezadá, a druhý hloubkou vryjí se jist v zapadl
pedasn
ani v písni
rýma
—
—
pro mládež
fický, který prošel
hlásí se
neml
Doucha
—
velký lyrik náladový
svou myšlenkovou
pam tenáe.
Nebeský v život
štstí ani
byl záhy ocejchován jako
obé nesprávn.
První je
a druhý velký lyrik filoso-
školou poesie svtové a jenž
dnes jako humanista a satyrik o pravé
mu
na eském Parnassu, které vykázáno dle zásluhy.
místo své býti
Vedle tchto a
tí,
Koubka, Nebeského
mimo pt jmenovaných
je
bylo sebe populárnjší u nás
Má to snad význam jen ist tradicionelní (Vocel, sotva
se to povznáší
k
musí
a
Douchy,
vše ostatní
— teba
— eíemerní a vratké. formální (Furch) neb
Jablonský, Picek), ale
té úrovni
absolutní, již
jsme Jest
pi poádání tohoto výboru si pochopitelno, možno a dokonce i
vytkli.
že
razíme touto selekcí na odpor a nelibost. nejde to jinak. Jak my, podepsaní, se na poesii
vzhledem k cizin díváme,
na-
Ale
eskou
nemže
náš
soud vypadnouti jinak. Pt velkých sloup drží nebe eské poesie v této první period. J^an Kolldr svým
mohutným zápalem, veškeré
stvo objímajícím, Fr. Lad. Qelakovský
Slovan-
svým ne-
obyejným darem, vystihnouti podstatu eské zpvné duše, tu žertem, tam hlubokou pravdou, Karel Hynek Mácha tmi prvními kovovými údery na brány vtšího, posud neznámého svta, eské hroud posud cizího, a to jak v epice, tak v nkterých lyrických kusech nevystihlé jem-
Karel Jar. Erben tím vystihnutím její báji a v celém pohádkovém ovzduší a Karel Havlíek svou ironií a svým biem na vše shnilé, malicherné a nicotné. K nim pak druží se Jan Prav. Kotibek svou bodrostí plnou humoru a líbezností starých tradic, V. B. Nebeský
nosti a krásy,
eské duše v
svým citem tak jemn tlumeným a nadchnutým, František Doncha svou myšlenkovou hloubkou a
dikcí povznesenou, která jen po pekládání Shake-
speara a stálým stykem
s
veleduchy všech
mohla se dopnouti k výším meditace a
literatur
reflexe
ist
To jsou dle našeho soudu ty základní reliéfy eské poesie první její periody. Pipojujem-li k tmto ješt nkolik jmen, má Ten znárodnl, jiný to své podstatné dvody.
lidské a úchvatné.
formou se
zablýskl, jiný byl v jádru básník, ale
záhy podlomil.
I
do tohoto výboru, pokud aspo
»s
píliš
život jej
možno
okem*
bylo
s jejich
psobením
A
stanovisko souhlas a
Zachováme jist i
vi
píze
Praze, dne
jsme pijali naše
stanovisko
a jejich výsledky.
tak odevzdáváme tuto první
veejnosti.
V
srovnati
ty
pimhoueným
ást
toto velké,
díla
dobám dalším. Kéž jest soudného tenástva! 16.
svého
povznesené s
námi
února 1897.
Jar. Vrchlický.
Jaromír Borecký, Adolf erný, Ant. Klášterský, Jaroslav Kvapil, Ladislav Quis, K.
V. Rais.
Jan Kollár. (1793— 1852.)
Narodil
se 29. en-ence 1793 v Mošovcích na Slovensku, studoval v Betislavi a Jen, oddal se stavu duchov-
stal se roku 18 19. evangelickým kazatelem v Pešti 1849. professorem starožitností slovanských pi universit Vídeské, kde zemel 24. ledna 1852. Básnické dílo Jana Kollára, jehož tžišt leží hlavn v cyklu znlkovém, nazvaném »Slá\y dcera«, má dvojí význam, národní a umlecký, a v každém ohledu tom vykonalo své poslání svrchovan. Vliv »Slá\7^ dccrj'*, zvlášt jejího ohnivého, vášnivého a pi tom pece s klassickým klidem jako v žulu tesaného »Pedzpvu«, byl v Cechách i na Morav hluboký a nesmírný. Umlecká cena a výše poetická jednotlivých kus neztratila nieho ani po letech z pvodní svžesti i pes veškerý zápas s jazykem a formou leckde patrný. Nech i celková skladba »Slávy dccry« jest pochybena, jednotlivé znlky, af erotického, af filosofujícílio, af vlasteneckého neb clegickéiio obsahu, tvoí posud základní kameny nové eské poesie a budou v náležitém výboru vždy Iilásati plamenného, geniálního ducha svého
nímu,
a
r.
pvodce.
y. y. •sir
Pedzpv Aj, zde
nkdy
leží
zem
ta
-ír
k Slávy Dcei.
ped okem mým
kolébka, nyní národa
mého
slzy ronícím,
rakev.
Stj, noho! posvátná místa jsou, kamkoli kráíš; k obloze, Tatry synu, vznes se vyvýše pohled,
ESKÁ
12
POESIE
neb radji k velikému pichyl tomu tam se dubisku, jež vzdoruje zhoubným až dosaváde asm.
Však asu ten horší je lovk, jenž berlu železnou v tchto krajích na tvou, Slavie, šíji chopil. Horší nežli divé války, hromu,
ohn
divjší,
plém kydá. vkol mne ležící,
zaslepenec na své když zlobu
O vkové
noc
dávní, jako
ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz! Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevrné,
od Dunaje k hltavým Baltu celého pnám: Slovan kde se nkdy ozýval, už, byv k úrazu zášti, jazyk. aj, kdo se loupeže té, volající vzhru, dopustil? Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé.-'
krásnohlasý zmužilých
onml
A
Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy,
tvé vin tchto poet spáchaly nkdy ruky. Neb krve nikde tolik nevylil ernidlaže žádný
záhub
nepítel, co vylil k
Sám svobody kdo
Slávy
Nmec.
hoden, svobodu zná
kdo do pout jímá otroky, sám Nech ruky, nech by jazyk v okovy své ten,
vážiti
každou,
je otrok.
vázal otrocké,
jedno to, neb nezná šetiti práva jiných. Ten, kdo trny boil, Hdskou krev darmo vyléval, po svt nešastnou války pochodni nosil, ten porobu slušnou,
ne kdo divé
Kde
bu Goth,
chválil
bud Skýtá, zasloužil píkladem ord pokoj.
jste se octly, milé zde bydlivších
národy, jenž
Pomoí
národy Slávu,
tam, tuto Sálu pily?
Sorb vtve
tiché, obodritské íše potomci, kde kmenové Vilc, kde vnukové jste Ukr? Na právo šíe hledím, na levo zrak byste otáím, než mé darmo oko v Slavii Slávu hledá. Rci, Strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se obtné
dávnovkým
tehdáž pálily žertvy
bohm
JAN KOLLAR
kde jsou národové
jejich
ti,
kde
13
knížata,
prvý v severu zkísili tomto život
již
msta,
?
uíce chudou Evropu plachty vesla k bohatým pes moe vésti behm.
Jedni
i
chystati a
Kov
tu jiní ze hlubin stkvoucí vykopávali rudných,
více
Tam
bohm nežli ku zisku lidem. neúrodné rolníku ukázali rádlem,
ku poct
ti
by klas neslo Lípy
zlatý, brázditi
svcený Sláv
tito,
by
cest sadili, chládek
Muž syny msta uil
lno zem.
strom, vedle pokojných
vkol
stlaly
i
ich.
stavti, v nich vésti kupectví,
a mlád svou uily tkávati plátno ženy. Národe mistrovský, jakové pak máš za to díky ? Roztrhaný hnusné zpotvoenosti vnec. Jak vely med zavoníc kradné se do úle cizího matku dítky bijí: stádn hrnou a v tak tu domu vlastní podroben pán, chyte mu vlezlý
nm
soused
Kde
tžký smutn
hlaholem
zpvná
mramoru
etz. pla písn Slovanka,
o hrdlo
spanilá v zelených hájech
již
Kde
ovil
i
ústa umlkla
nmým.
hromného paláce Peruna, z troskotaných sloup te psota chlévy dlá. Kde k nebi své vzila staroslavná Arkona tým, zlomky drobí zpupná host cizího noha. Rozboené želejí zdi chrám Retry povstné, kde nly, již ryje tam hnízdo si ještr a had. Slávy syna k bratrm pišlého v ty kraje nezná z
stály
brat vlastní, aniže
e
vdn rt
mu
tiskne ruky.
tváe slovanské, zrak mu lže Slovana, sluch klamy boln kazí. Neb tak pehluboko vtlaila znaky Sláva synm svým, ho
cizí zarazí
ze
a
místo že jich vymazat nikdo
dv
eky, spojilo když pedce po drahné cest
Jak
i
i
nemže
jich je
ni as. vody jedno eišt,
barva dlí:
ESKA
POESIE
tyto zmatené násilnou národy vojnou posavad louí dvj oividn život. Odrodilí synové však své sami matce zaasto,
rovn až
bi macechy híšné
pl Tak
oblizujíce,
lají.
Slované životem, nejsou ani Nmci, toho, pl toho jen jak netopýi mají.
Nejsou
ni
peleší v krajinách
osmanské
plém
helenských,
koský na vznešené vstrkna Olympy ocas. Tak porušil zištný Evropan dva svty Ind, za vzdlanost vzav jim ctnost, zemi, barvu Národ
i
est
zmizely, s jazykem
bohové zde
i
e.
zanikli,
sama zstává píroda nezmnna. msta a ves zmniti své jméno slovanské nechtly, než tlo jen v nich, ducha Slávy není. Ó, kdo pijde tyto vzbuditi hroby ze sna živého? Kým piveden slušný k své bude vlasti ddic ? Kdo rce to nám místo, kde cedil svou nkdy za národ sloup mu památky složí ? krev Miliduch, kdo na Kde hnvivý novotám otcovskou prostotu brán, válícím Slovanm Kruk po slovansku velel ? v ptce Bojislav Neb kudy vítzný máchal a v pokoji šastnou zákony ídil obec? Tiž jich více není! S rachotem surového rekovské lánky jejich zhoubný láme oráe lemeš. hnvajíce niemnost, Stíny jejich na dvou se ve mhle sivé tchto zícenin upne vyjí. jen
Les, eky,
nm
me
as
Upne
vyjí,
že
osud posavad se smíiti váhá,
a vnuka krev lecjak tam hnije, tam se mní. Jak muselo v tom by studené být k národu srdce,
jenž by tu slz jako nad kostmi milenky nelil. Avšak umlkni, tichá, na budoucnost pati, žalosti, ©slunným rozptyl mráky myšlének okem. Nejvtší je neest v neštstí láti neestem, ten, kdo kojí skutkem hnv nebe, lépe iní.
JAN KOLLÁR
Ne
Z
mutného
Cesta kivá
vše
zlé státi se
nadje
kvitne,
ješt dobrým.
lovenstvo
jednch asto
mní,
co sto
i
jen,
lidi
a zmatenost
as
oka, z ruky pilné
mže
tak jen
15
svésti
nemže,
celosti hoví.
asy, k vítzství on vede pravdu,
i
vk bludných hodlalo,
zvrtne doba.
11.
Sonety erotické.
Není
to
co se
z
zem tváe
ani
nebe
Její
vyškytá,
zcela,
svatost je to v kráse zavitá,
duše božská v útlé clon tla.
Hned me láskou, hned zas jakby chtla vzhru létnout, city zamítá, do ruk bží,
svty hvzd
v blesk rozlitá
aj
Jí
—
plynou kolem ela.
Ba si tuším všudypítomnosti ode boh samých pjila, an mi vezdy v oích, v obraznosti; O,
rci
jsi-li
ili
pece, družko rozmilá,
trupel,
andl,
a
a se
si
trudu spoím,
tob koím!
ESKÁ
^6
POESIE
II.
Tžko
zíti ovšem, když se v krásy na Tatrách den obléká, se tu v cit, tlo lovka
zlaté
um
v peruf
mní, na
>ach!< jeho hlasy:
Mutno srdci, když mrak slunce hasí, hrom láme deva stovká, strašno, kdy rty Etna rozsmeká, a
lká zem, bledne
Pece
toto všecko snadno snesu,
pohled
ale
toho
nevinný,
Její
le
nelze,
pohled! O,
Její
msíc hvzdovlasý:
se celý tesu;
ml
nj'ní,
vtipe;
srdce, mluv, jak jeden jediný
stely, svty,
bohy do mne sype!
III.
Oi! oi
modré, milostivé!
O, vy perly v
kvtu
rozvitém,
v nichž se zem i nebe s blankytem jako v ece svítí zrcadlivé;
Vyznám,
že jen u vás, školy živé,
vitém, pi tom podkrytem
ctnost jsem spatil v blesku ale
na
vlily
jste
do mne jedy tyto
lstivé
?
JAN KOLLÁR
Na mi zhoubce prvé vaše zení do dna srdce mého vhnízdilo, mj
jenž
život stelou smrti plení?
Avšak hodno výhost
komu pi pohebu
dáti zemi.
svítilo
takovými nebe pochodnmi.
IV.
Na
tyto,
kvty duše Tvé,
vné
skládám sliby milenko má, mjž
»Svt já
slyš
lásky své,
je za
písahu!
poddán asu, všeho vrahu,
je
as
nás i
Tvého prahu,
rtech tchto, srdce
oi
v
asu
tam, kde
v
jsem tvá, to, nebe a
mi,
hvzd
není, zve;
tam
i
zde,
krásný tahu!«
»»K vám se tomto na oblaku vznáším, osud jsem a sám vás lituji: pokoj slibm, než boj svazkm vašim;
rzno
ted obou porozplaším, kdy a kde, to zmluji, jednou a snad slouím k spolkm
na
až vás,
blažším.«<
V. (Jeden duch
s
holým meem:)
»Ode Babigory v tomto rouše stínu mne s heslem k tob posílá,
vlast
ESKÁ
18
POESIE
by sokyní dél nebyla: svou více ili Minu
slyš,
Miluješ-li vlast
(Druhý duch
>A
tam tch
já Z
?«
lukem nataženým:)
s
beh, tob
známých, plynu,
ti dni šíp ten Lada ostila,
mluv, neb chce, by jednou zkusila:
svou více
Miluješ-li vlast
Plnoc stanu
me
bije.
ped
tam
—
Já se z
ne
ili
lžka
Minu?*
tiše
vztáhnu,
rzným svdomím,
tu šíp, vlast
tam
—
tu
má
Mlím, váhám: rázem rukou v adra
pítelkyné.
sáhnu,
srdce vyrvu, na dvé rozlomím: ,isa',
ku,
plku, druhou Mín'.
,jednu vlasti
VI.
Díve
bude na obloze pluhem
rolník jasné
hvzdy
orati,
na kopiv rže vzrstati, ovce vlka jmenovati druhem;
Díve bude
zem
luny sluhem,
vrba sladké hrozny dávati,
ohe
vdn
vodu muška slonem,
líbati,
velrj^b
malým pstruhem;
Díve písn pestanou ústa
si pti všechnch slávských dvátek,
na Tatrách se stromy
rozvíjeti:
19
JAN KOLLAR
Díve
ku pramenu vodu nazpátek: INIíno, zapomenu.
Sála tato
obrátí svou
než já tebe,
VII.
Lásko! lásko! O ty sladký klame, ó ty íše slasti nejvyšší, kde se duše s duší pomíší, v citu jednom zem i nebe máme!
Ó
kýž vnad tvých rychle uzít známe,
svtu v houšti nejtišší, dív než vichr zhoubný pispíší,
skryti
který
Kde
—
jsi,
jak
kde
hosti srdci
mn — lo jsi,
sestro
mému
i
veslo zláme!
boh vných?
nevrný,
bol vdných!
dít kvítk, dárce
Já jsem darmo k portu tvému spchal, anf mi zkvetlou orkán severný
rži
vjTval, trny ostré nechal.
VIII.
Hory, hory,
slyšte,
hory skalné,
vstupte vrstvou hora na horu,
stavjte mi
ebík
v prostoru,
bych uzel ono srdce dálné. Hory, hory, slyšte, hory skalné! z níž
20
eky, eky,
ESKÁ
POESIE
slyšte,
eky
moe
dív, než jdete v
valné,
oboru,
neste úkoru,
slitujte se,
tam tyto slzy kalné. eky, eky, slyšte, eky valné! neste
Pro z
Jí
jste ztichly,
vjte k Ní mé vzdechy
dálky této, vjte, vtrové,
rozdujte své lkaním
Pro
jste ztichly,
mojím spchy.
vjte k
Ní,
mé
vzdechy!
Zchvate mne k Ní, aneb bžte pro Ni bud už sami, tajní duchové, nech bou a tma a strach kroky honí. Zchvate mne k Ní, aneb bžte pro Ni.
IX.
V
tužby chvatu kídla k
letm
beru
tam k Ní po široké prostoe, když se slunce louí na hoe, a hvzd ruky vedou noci dceru. Nehoví však osud
mému
péru,
dálky stokrát více pispoe, nežli
tomu, jenž svou
každonon Jeden
cíl,
pes
moe
navštvoval Heru:
než
rznou máme z Abydu
cestu,
Leande, noc tob dosti, a
mn
týdne málo k Sestu;
Tvému tam jen mkkolomné stály na pekážce vlny poklidu,
mému
tvrdé
Krkonoš
skály.
JAN KOLLAR
O
21
vy drahé zbytky mého pádu,
kade
zlatem ryzím protkaná,
hodná, aby byla zpívána Popem neb tím, co pl Iliadu. Slib
mi za
ni
hvzdy rouna ádu,
dávej palác, berly sultána,
nedal bych t, stokrát zlíbaná památko, ne za pl svta vládu:
Dokud
tlue, drž jen srdce klíem,
ástkou krásy cvi zhrdati a
je
krásami
slibolomným chtíem;
když jednou prach mj vtry schvjí, tam zmizni mezi hvzdami, kde se vlasy Berenice skvjí.
A
ty
XI.
Táhni, Nastup
kde týž
kam
t
mužn
hvzdy
zovou, brate!
cestu života,
t koli osud zamotá, bud Bohu, sob, pýše, cháte;
Miluj vlast a horli
ohnm
spate,
kde by pravdu polkla mrákota, hlasem, který skály ztroskotá, slovanství kaž hluché
vkol Tate.
ESKA
POESIE
Mne nech zatím v hájích, po zpvy kovin sladkými
údoh',
mezi
bloudícího
s
tichým srdce trudem;
mn
nebe osudilo roli bych válku s adry vlastními veda, Dunaj množil oí proudem. I
tu,
XII.
»Znáš-li kraj ten, vlast tu krás a
ony
duch
ráje
vné,
palouky,
kde se ctnost a láska za ruky vedou, kráíc v zái ve slunené?
Tam, kde vtry vjí tichoené, palmy klenou tiché oblouky, tam kde z vonných myrt souzvuky
vdné?
v trudnou duši slavík bije Znáš-li kraj ten,
a
trn
kde tma
s
rže ervená svou jilmu každý betan
bez
horkem
zajde,
se
najde?
Tam, kde mutné vyschnou asu eky, kde cho, sestra jedno znamená, tam jsem tvá a' ty mj po vše vky.«
23
JAN KOLLÁR
m. Sonety vlastenecké a reflexivní.
Život
rovný ece dravé,
jestif
licho
ped lovkem
bda
tomu, kdo
šalb
sví
jí
tekoucí,
v horoucí
nohy nedokavé.
Postj trochu, proti oko tmavé, sedni na beh, pate na jdoucí, bys tak zmudel k cest budoucí, prvé než
ani
shltnou vlny dravé:
losm lunek hebký, Kolumb proploval, kroku nešes od kolébky. slepým
Dáš-li
bys
t
i
Hra
víc než
to
vtru jen a mrtvá nše, darmo svtem stekoval,
s níž jsi
život
Jak
má
t
být dílo vlastní duše.
vítat,
zem,
plná
slzou ili
i
jako matku
cti
slavná pízní
zpvem,
jak macechu, i
posmch, jako hnvem
boh
?
ESKA
POESIE
Hrady tvé se sov a plaz chlévem, kraje pastvou staly lev
Neech,
silný slouží za
ti
vchu,
smrt a mdloba vzí pod
mutné
odvem.
do Vltavy oblak, nesouc heslo toto dítkám Slávy:
Tecte,
jako
déš
slzy,
a blesky s
»Nechte svár, co hrob
již vlasti
vyryl
kik Feak, Nepomuk Cyrill.«
slyšte národ, ne
váš je
Hus
Tebas
i
i
teplé slzy z
oí
leji
po tch hájech tu a rovinách, pece plesám v duše hlubinách víc a více
každém pi kroeji.
Všudy dobe, doma nejlepji, parom po všech všudy cizinách! Ach,
mn
ve slovanských krajinách
sama zem už voní píjemnji: Pro mne nejsou cesty svtobžné, píchod, kde nás nikdo neeká, odchod, pi nmž nelká srdce nžné, lidé,
s
nimiž
e
nás nespojuje,
budoucnost ni dávnost daleká, taková pou vyhnanství mi sluje.
JAN KOLLAR
25
IV.
Jako plavec radostivé tleská vni odtad nesoucím, k kde se Indus rouchem kvetoucím
behm
skvostn
šatí,
co
cho kmentem
hezká;
mým sladce rozkoš mnohobleská srdcem proletla tesoucím, když jsem hlas tvj uchem žádoucím slyšel opt, milá ei eská!
Tak
Tikrát šastných,
té mají,
již
vnuk,
ddictví všech jiných dávnjší, libozvuk! plné síly, krás i
O, že jedno to, že
pece smutn
hrozí,
v této zemi krásnjší
jazyk mají nežli srdce mnozí.
Xože
ona veleslavná Praha,
jest
ty zdi, hrady,
ono msto
vže
ech
obrovské, královské,
krásné jako Slávy Dcera drahá;
Tam
ten jest hrob Otakara, Braha,
Vojtcha
a Vlasty rekovské,
tu most, dílo Karla mistrovské,
na
nmž
pla Múza
z
Budce nahá.
ESKÁ
26
UŽ a
POESIE
tvé berly zlatolesklé zhasly,
me
ped
tupne pi své štrbin, se tásly. nímž Tatry, Balt i
ím
vným
Pece
pknobehá zvítzivši v
Slávy budeš chrámem,
Nmc
sokyn, pemožení samém.
VI.
Nepipisuj svaté jméno vlasti tomu, v kterém bydlíme, pravou vlast jen v srdci nosíme, kraji
tuto nelze bíti ani krásti;
Dnes neb a lid v
zítra
jam
vraha zemi másti
jeho vidíme,
pece, když se duchem spojíme, vlast je celá v každé svazku ásti. citu nevinnému eka, chalupa, kterou pradd nechal vnuku svému;
Vzácný ovšem jest
i
háj ten,
Ale meze
vlasti
nerozborné,
jichž se bojí tknouti potupa,
jsou jen mravy,
e
a mysli svorné.
VII.
Aj, jak pyšn tvj se zlatovžný Kreml, Moskvo svatá, blyskoce! Jak stkví dávno se a vysoce krásou msta celý sever snžný!
27
JAN KOLLÁR
nžný
Než, hle, Sláva nejprv palác
Roztopinv ohnm potom v celém sype
jiskry,
ztxoskoce,
mst
široce
vatí plamen bžný.
Povz medle, matko jasnoelá: píiny t musely
jaké
k takovému skutku pobízeti
?
sSvtlo slepcm rozžati jsem chtla, by už pece jednou vidli, kdo jsem já a co jsou moje dti!<
VIII.
Slavie! ó Slavie! ty jméno
sladkých
zvuk hokých
památek,
stokrát rozervané na zmatek,
aby vždycky více bylo ctno.
Od Ural Tatrám na temeno, v pouštch, kde má rovník poátek, až kde slunka mizí dostatek, království jest tvoje rozloženo!
Mnoho's nesla, avšak kivdy nepátelských všecky pežila, ba
i
špatný
Tak, když ty
na
jsi
nevdk
jiní
století
vlastních
snadno v
trny sob
in syn.
pd
tvrdila
rumích dlouhovké.
mkké,
ESKÁ
28
POESIE
IX.
blávové! vy ducha nesvorného, živí v rozbrojích a hryzote,
jdte všickni spolu jednot od uhlí se uit eavého;
Ve hromad svazku spoleného dokud to jest, hoí v teplot, hasne každý uhel v samot, odervaný ode druha svého.
Uite
tu radost milé matce,
Rusi, Srbi, eši, Poláci, žíte
svorn
jako jedno stádce!
Tak vám vojna
lidožerná vládce,
tak vlast neroztrhnou chytráci, a váš národ první
bude v
krátce.
Bože! Bože! který dobe mínil veždy s r^árody jsi všechnmi, ach, už nikdo není na zemi,
kdo by Slávm spravedlivost inil!
Kde jsem chodil, náek bratr stínil všude veselost mé duše mi, ó ty, soudce nade soudcerai, prosím cože tak mj národ zvinil r :
29
JAN KOLLÁR
Kivda se mu, velká kivda déje, žalobám pak se a zármutu našemu svt rouhá aneb smje;
Aspo
v tom nech moudrost tvá mi
Kdo zde heší? i kdo kivdu dlá ? i kdo tuto kivdu cítí
svítí:
tu ?
XI.
Blaze,
kdo
si
jeden istý,
smlý
úel místo mnohých pedstaví, v nmž by jako v centru pableskové všech žití
dn
A v
nm myslí, — v slzách,
v
cítí,
slasti
až se bji!
i
šastn k pes bou,
maví tleli
žije celý,
v pízni
nmu
—
v bezpráví,
doplaví,
plamen, hrom a stely:
Pevné vli, tužb
ušlechtilé,
nerozdílné srdce žádosti,
rádo dává nebe dojít
A pak
i
mn
cíle.
slova tato lhala,
z vítzství-li není radosti,
mužn
padnout není menší chvála.
XII.
O
vy bratí, ó vy
sestry' sladké,
ješt na zemi, prosím, volných uší pejte mi,
co jste
af
živi
vám pidám nauení
krátké.
ESKA
30
POESIE
Varujte se oné cesty hladké, kterou ábel protkal sítmi,
aby na lapat
ní zrádce s
mohl do své
dušemi pasti vratké:
Pojte sem, hle, píklad sob bráti i k tm dobrým i k tm šibalm, ute se svj národ milovati. Hute, Tatry, hlas ten k horám erným, hute, Krkonoše, k Uralm: >Peklo zrádcm, nebe Slávm vrným!*
IV.
Menší básn. Vlastenec.
Mltcže jenž
z
již
radji, pro Boha! kiklouni daremní,
uených
»vlast! vlast«
Nic tu chabé lkáni, nic
skuhete kradmo
e neprospje
chyžek.
prázdná,
národu jen zmužilé srdce pomže a in. Zda s behu kvílících lenivého množstvo divák lo, již boue žene k rokli, uchrániti mž.^ Píroda arci slzy, však táž dala adra hrdinská, k ozdob tam ty ženám, než tato ke cti mužm. Za vlast, za svobodu kroejem volným sob kráí sám nesa král se bohm v chrám smrti Kodrus
ob. Manlius odmrštil, ne se zdi nohu, chtíi
skek hus Brenna divého lézti
na
íma
hlavu.
JAN KOLLÁR
Skutkem udatný
31
Telí sebe sám, syna svého
i
vlast
svou
zvnil, jímž svobody trýzníce potra dobyl. tedy kik, sem do pravé, do levé mi korouhev
me
Pry
dejte novou, a též umru za národ a vlast. Za mnou nezcizená ícejte se srdce slovanská, a, eho Evropa všímati nechce, ije. Však my ušlým za moe k bídným rudy loupiti Indm nechceme, nic Peru, nic Mexika kletby do nás. Nech se pro východu rvou koení a šperky kramái, hodno-li medle, by dvou krev za to tekla svt? Slušno-li míti tisícm, by své jméno v Egypt na vznešené chvasták psal pyramidy jeden? My dražších pokladv, my vlastní národu práva,
my chceme
vlast a obec: tá-li se žebrati
Žebrati? Ha, pronikej studený pot Lid-li je
O, smutný
svt, že Hlas
komu
mé tla
má? kosti!
vám ili vy, knížata, dána lidu? lovenstva osud! Kéž pedse to uzná
lovk
koup
chatrná leckoho
náš do
nmého
není.
milý darmo znje srdce,
hlas matein! jakž ten svých bude dítek otec? Však budiž i zmailému tomu kleto národu jenž živ své cítí rány a léiti dlí! Hlete, jak od hnízda kídlem jeába dravého vrný družce holub, sám hyna radše, tepe.
vn,
Neb divoký etzem,
slyštež, jak
tam v Ohia zlostné
A
v
eavém
skvostné
lomcuje otrok,
váleje zídlo katy.
moi
Xanthe, kdes vtší ve
jak sídlo plyne caru.
svt ml
sokyni?
Zardte tím skutkem sesterské Moskvy se, brati, tak, hle, drahý svobody sloup si ta z ohn dlá! Ba jdte jen k blízkým otcv svých slávy památkám nezdailých špatné vyznati hanby synv.
ESKÁ
32
Ute
POESIE
se tam, za milou jak
žíti
a míti sluší vlast:
—
klite z lna jejího se prjx; Vlast dary vám, aby jí svobody jste vy dar dali, dává, vy však pod jamem lkáti volíte cizím? Zdaž kovu rovn jiným nenosí, by se rám slovanské Nechcete-li
též cviilo vlastní kouti
si
berlu
i
me?
Zdaž nesupe klenutou, nám též kyna k válce, bojovný hívou vzdor Arabm, na vraha pomstu hebec? JestHže pak co chybí, velikou nahrate to myslí,
smrt samu, hle, pedil z Žižkovy kže buben. Nestete mi šklebiví k tše tu mravohromci poslušnost! Ej co ta? jen
mrzký pláš
Vn-li dcko budem
?
zženilosti vaší.
veliký bez národu národ
?
Vlastenec an co cikán, an co žid obce nemá?
Mj Nmec,
Anglia
mj, Frank, Vlach
mj
své meze
vlasti,
kým Slovanm právem k své žni trháte roli? vlády hledáš? Kde je vtší ve svt národ? Pedky? Labe s Dunajem snad pili díve vašich.
Dvodu
Pedse co ke štvanici vzchovaný lev jen na cizinské mlád nám se spanilá necht bojišt vlee. O, kýž se v storukého celý Briaréa obrátím, z každé psti vynikne mev! bych v prudkém bojuje smle ohni
kýž mi deset
Sám
za
t
mladosti,
otino, roztískal pouta, jež upne nosíš,
msíce tým, Vyšehradu
nestana, až bych jsem lilium zde
vetknul. Slávo, na tvé
i
orly
zed!
jan kollár
33
Zalkání nad smrtí Jungmannovou. (,1847.
dne
13. listopadu.)
Nesmíš ješt, íesohlasá
mlet žaluj
pvce
v pozdních
písni,
šedinách,
po horách a dolinách, vzali osudové písní:
nám
co
sMlado umel. « — I mne bolekísní mé duše hlubinách
citové v
ženou protlait k skryté
Ó
urn
O
kvtinách
ty prachu! hodný, aby mater
Sláva mohylu z
té v
se a v lidstva tísni:
mu
zkopila
Krkonoš, Uralu
a Tater;
ty duchu! jehož ctnostmi
všude
nebes tak se zlidnila, že již jiným sotvy místa zbude. sídla
V.
Z nápísv. Rada matky Slávy. Co
jsi
ty? Rus;
co ty? Srb; co ty?
ech;
co ty?
já Polák jestem: Dítky moje, svornost! necht
to,
mluvte: Slovan.
NÁRODNÍ PÍSN. Že vzdlanosti nemá náš lid, cizozemci, mluvíte? Jakž ? vy musíte lidu zpívati, nám pje lid. s
ESKÁ
34
POESIE
Hexameter a Alexandrin. Ten každý krok svj vážn jda k Parnasu ítá, tento tu rzn vtrem kdes na balon letí. Podobizny.
Epos park veliký, beseda Drama, chrám jeskyn Ballada, strá je Selánka milá, stinné hájk}' Sonet, truchle Elegia
Písn
pahork}',
Román
citu
Oda,
potek.
kvtnice, rýmy echo.
Vdky. vdky
Bez
jsou
vdky,
ty v
náru
co se
bezdky
tisknou;
když
vdka
být
vdnou
chce,
vdky
krýti musí.
Rada. Nikdá se s životem nesmíchej, však ni nerozlu, tak zachováš nejlíp tím sebe, tímto život.
Chrám osvty.
Bu sem jdi,
bu
lustry neseš krásot,
však žádného tvé svtlo
pravdy pochodni,
dýmu nemj.
Slovotepci. Zastaralé ve
novém
kroji jen dáváte-li hadry,
ne slova, dejte vy nám radši myšlénky nové.
tená. Bych rozuml smyslu knih eských dobe nynjších, eštinu pekládat v eštinu dív si musím.
JAN KOLLAR
Vtip se sám.
K
Nemluv >pro vysokou Slované
tak píšete
Ki
nízko stojím
radéji
»pro
já tak
v
ei
nám:-i ?«
Štstí. Štstí! ty
jsi
tvá pknou
msíci podobné: jenžto lidem hned a celou, hned zase ukáže rohy.
Povinnost pítomnosti. Základy jen pevné
my
nyní vzdlanosti položme:
nech stny a stechu sám vnuk
MJ Básnictví daroval byl
než dar ten mi
Lépe nevyrval,
si
na tchto
staví.
LOS.
ApoU
dn
za
mi mladosti,
potom rjTval ukrutn život. ale hromadou obdal je pekážek,
v nichž co nevinný lká v
žaláe
tísni
vze.
NÁVSTÍ POTOMKM. Brati,
nesute o
nás, co a jak
jsme
nýbrž jen, co a jak jsme smli,
9^
psáti
sute
my
o nás.
mohli;
FrajstiSek Ladislav
Celakovský
(1799—1852.)
se dne 7. bezna lyqq v Strakonicích, studoval gymnasium v Budjovicích a v Písku, filosofii v Praze, v Budjovicích a v Linci. Po té vnov;il se >pisovatelství, byl njaký as vycliovatelem a od konce iSjj. redaktorem vládních ^>Pražských Novin^<, jejicliž :;ib:ivní pílohu 9Rozmanitosti^< pemnil v sCeskou Vcluv<, iiniv z ní pední bclletristicky list esky. Od poátku r. 1835. ;:istdval prozatímn professuru a literatury eské pi universit pražské, byl všalc záhy této i redakce ^>Pr. Novin^< zbaven pro neopatrný výrok o caru Mikulášovi I. v tchto uveejnný. K. 1838. stal se bibliotekáem v rodin hrabat Kinských. Oddav se od r. 1840. úpln filologii, byl r. 1841. povolán na nov zízenou stolici jazyka slovanského pi universit ve Vratislavi, kde psobil až do r. 184Q., kdy jmenován professorem jazyk slovanských na vysokém uení pražském. Avšak innosti jeho v Praze bylo na mále zemel tu již dne 5. srpna 1852.
I^U
Lirodil
^
*-
•
ei
:
Z pvodných poetických
prací svých uveejnil Celakov-
r. 1828. -jOhlas pístu' 1S33. ^Smíšené básu«, aských«, r. 1840. vOhlas písm' eskýchv< ^a téhož roku -Rži stolistouv<. K. 1847. vydala Matice eská elakovským poádaíié souborné vydání jeho básní pod názvem: ->Celakovského spisuv básnických knihy šestery-^. Po smrti básníkov vyšly v letech 1871 t^88o u Kobra v Národní
ský
r.
—
i»Sebraué spisy F. L. Celakovského o 4 dílech životopisným nástinem od Fr. Bílého.
bibliotéce s
ESKA
POESIE
do asu svého vystoupení náš nové doby, který narodil se na se Slovákem Kollárem tvoí dvojici nejelnj-
Celakovský jest
co
]>rvní velký a ryzí básník
pd eské. On ších
poet eských
t. zv. doby vlastenecké. Význam Celakovspoívá ve dvou jeho dílech, v »0 hlasu písní
skéiio
ruských« vystihl
lidové.
a
v
»0 hlasu písní eských*, v
nichž
podivuhodn i formou i obsahem podstatu poesie Pemnohé písn a krásná ballada »Toman a lesní
panna«,
které nám v tomto daroval, patí a budou vždy patiti mezi nejvzácnjší klenoty eského básnictW.
dv
knihy karakterisují Celakovského jako studiem písn lidové vniknul nejhloubji v duši lidu, z nhož \ysel, a s duší tou splynul v jedno. Jeví se tu lípln jako národní básník eský. »Rže stolistá«, pi níž cítíme psobení vliv jiných, cizích, nedonejzdailejší její básn nalézají se slihuje již »Ohlasu« v oddílu druhém, reflexivním a filosofujícím, který práv ])roto byl pokládán za .slabší prvéiio, erotického, jenž ale dnes již psobí mdle.
Tyto
básníka,
on
;
Za to vedle »Ohlas« nejvýznanjší pro ráz tvorby Cclakovskéiio jsou jeho etné epigramy vynikající peprnou ^nedosahují bitkosti epigram Havlíkových. satirou, Zvláštností Celakovskélio jsou epigramy a gnomy nazvané ijm »Kvítí« ; ony souvisí s jeho náklonností k botanice. Celakovský jest básník klidu a objektivnosti pímo klassipsobil miláek ckých ; v tom pede^'ším vidti, jak
a
na
jclio,
Gothe.
Celakovský, který poal básniti práv v dob vydání rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, v dob Herderem vzbuzeného zájmu pro písn lidové, jichž sbírání již za nejmladších let se ujal, v dob to, v kterou zárove spadá Palackým a Safaíkem zahájený a na ten as vítzný boj za prosodii asomrnou, pilnul co do formy k obma tmto smrm. Následkem toho zvolil
sob v básních, jež nepsal ist asomírou, jakousi formu kompromisní, uchyluje se na mnoze od pízvuné prosodie Dobrovského. Proto dnes, kdy tato ovládla, jeví se forma jeho na mnoze vadnou. Tam však, lede jako v »Oiilasech« Celakovský sledoval formu písn lidové, jest forma tato odvodnna.
FR. L.
ELAKOVSKÝ
e clakovského
Za to elakovského
dlužno
jest ryzí, krásná a
pede všemi
pokláJati
39
vytíbená; za tvrce
dikce poetické. Výsledek práce této vysvítá z poL. Q. rovnání »Smíšených básní« a »Rže stolisté«.
eské
sir
Z
Rže
stolisté.
Zas vidím vás na dobrku, luk a
háj
okrasy!
Zbaven sad již jarých šperk podzimními neasy.
Po devech jen plápolají barvy žluté, ržové: nkdejších kvtin hrají ve vtvích to duchové ?
i
Dnové
krásní slasti isté,
dnové
krásní, tak
i
vy
jste
zmizli, a jen
v
stkvíte se v
mé pamti!
záletí
S bohem, slunce! noc msíná vábí zpvné na lovy; tajemná a arolícná noc to, jak sny vštcovy! Ticho živné jen perýval slavík toužným nadšením, a k úsvitu se rozlíval hlas
kepelin osením.
ESKÁ
POESIE
Ach! již chleba syn se budí v kalném mst, a se trudí ukojit svých Vítej, slunce!
Kdy
péí
—
hlad:
já jdu spát.
tichá vlažika šustí
mezi
listí
zmlazené;
klasové kdy vedou hustí septy váním zbuzené; vlna za vlnou kdy šplouná
dmoucím
se
po jezeru;
ve stromech kdy vítr šoumá o podzimním veeru
Vhod plesati
milovnému ku taktu tvému,
tu srdci
plná ladu, neshody,
divná hudbo pírody!
Sn
mých sídlo nad prameny pod skalami v oeší, nade mnou kdy duby, kleny tkají stinné
písteší!
Ticho šíe kdy ukládá do vzdušných se vrcholí, bázliv
sám
pes hory
se
den prokrádá
a údolí.
CELAKOVSKY
FR. L.
Slavné ticho!
šumem nad
—
bližším, bližším
hlavou
již
slyším
tvé to, ase, plynutí
v sladkém duše
žasnutí.
Stráviv den ve trýzni stálé
spchám s klidným veerem ku potoku, jenž po skále stkví se luny pod šerem. Zrak ovlhlý tu se híží do vln šumných pobludu,
mysl teskná v tom se zrcadle
mých
zhlíží
osudii.
Divný úkaz! proudy chladné tam metají jiskry ladné, a zde plynou z plamene slzy s touhou smíšené.
ve vísce mezi bory svatveer se odzvonil,
Již
a
pes obržené hory letní
den se peklonil.
Jak zlatý štít bohatýra luna plá ve blankytu: Vlij, ó, duše všehomíra, lad
i
mého do
citu.
ESKA
Ztiš ty vlny
POESIE
v pláni hladkou,
by pítomnost tvou sladkou srdce moje poznalo, v souzvuku tvém plesalo.
dej,
A
si
moe
jak chce
lunek mého
a
zmítá
života,
ho stíhá boue lítá, živl vztek i mrákota;
Smle bohem
uloženou
podnikaje výpravu,
spchám
duší nezhroženou
k blaženému pístavu. Zjasujíce erné noci,
ve tíhvzdí tajné moci
nade mnou se vznášejí víra, láska s
Bujný
o
jest
nadjí.
mluva naše
ušlechtilé úrody,
bezmezím
se toulá plaše,
jak syn drahé svobody.
pyšn na vzduch sází, oí šlehá blesk a blesk, nozder dým a jiskry hází
Hlavu z z
ple po
nm —
hedbávný
lesk.
FR. L.
A s
«
ELAKOVSKÝ
kdy letí, jeho híva proudem vtr hrav splývá; kdy však zvolna harcuje,
eckým
taktem tancuje.
Z Ohlasu
písní ruských.
BOHATÝR MUROMEC. Oj, za horami za vysokými, za
tmi
lesy, za
hustými,
a za lesy, za hustými Lichvinskými
vyletoval jasný, mladý sokol
na rychlých kídlech až pod oblaky, a za tím za sokolem ti jestábi, ti zbojci-jestábi jsou se hnali; oni sokola obletovali, oni k sokolu doletovali, ostré zobce
mu
do tla
zatínali,
až jsou oni sokola k zemi
a strhnuvše tak do smrti Oj, za horami, za
za
tmi
lesy, za
strhli,
ubili.
vysokými,
hustými,
a za lesy hustými Lichvinskými
na koni se ubíral dobrý mládec, on ne kvapem jel, a jen pojíždl
kížem ruce
složiv,
hlavu pikloniv,
jak by po šírém poli i
vzali se
hoe
rozsíval,
odnkud, piskákali
ti jezdci, všickni sobaky tatarské; *)
Sobaky
=
psi,
manitelSm Ruska, dávanv.
epithet v písních Tatartlm,
*)
bývalým pod-
ESKÁ
POESIE
a oni dobrého mládce obskoili,
ze zad,
z
pedu
boku, ze
na
doráželi,
mládence s kon strhli, a strhnuvše tak do smrti ubili. až jsou oni
Poali Tatare mládce z
odvu
tož ze stíbrného a
jali
svlíkati
jeho drahého, stíbrného,
se v jeho
i
zlatého,
odv
dliti,
ubitému jinochu se posmívati. A z pod lesa, lesa hustého vzav se tu
on
—
odnkud kn vyjíždí, on vtrem letí,
nevyjíždí,
tom na koni bohatýr Muromec, Muromec ze slavného msta Muroma. a na
Jedva Tatary zahlídnul, ti sobaky, on z toulu vynímá kalenou stelu, stelu pustí z ttivy hedbávné, stela ta se zaryla v bílá adra,
v
bílá
adra
A Muromec
prvního Tataína.
me
vytasil
meem tím v dv ple
ocelový,
ocelovým rozplil druhého Tataína. vyskoiv A tetí Tataín na utíká maní nemaní v šíré pole; bylo se Muromci emu smáti,
k
i
i
bylo bohatým takto mluviti:
»Hoj,
kdo pede mnou
na toho
já
mee
utíká v šíré pole,
nctasívám,
za tím já stely kalené nepouštívám
k mj —
a pouštívám t,
Tomu
hlasu
koni bujný !« bujný porozuml;
on prvním skokem on druhým skokem
—
do pl pole, do Tataína,
FR.
L.
ELAKOVSKÝ
*5
—
tetím skokem Tataru pes hlavu; padá Tataín k syré zemi, na kusy lebka jeho roztepena, tož rázným kopytem kon bujného. a
i
valí se,
A vrátil se Muromec k dobrému mládci, k mládci tomu dobrému, ubitému; on vykopal hrob v šírém poli, do toho hrobu tlo položil, za duši jeho se pomodlil,
a schytav a svázav
on
s
kon
tatarské
nimi ujíždl ve svatou Rus.
Opuštná.
a luzní snové
pes lesy pusté pes hlavy lidské,
ach, sledu za
sebou nenechávají!
Letí oblaka
—
Jak pod javorem, požloutlým stromem, istá se prýští na dol studánka;
sem mladá pichází, vdra vody nabírá, vody nabírala, pod javorem sedla, a dívina
v kovaná
bílé ruce klesly, hlavu piklonila,
sama ona k svému srdéku toužila: »Samotna neroste v poli kalina, a samotná bydlí v lidech dívina;
není píbuzného, ni bratra, ni sestry, otce a
matiku
zem
zasypala,
a milého druha vojna odjala,
vojna odjala a krajina dálná.
ESKA
46
z
Nestaví
dve
drahých
kaménk
POESIE
na údolíku knížecí zámky;
a ona staví na údoh'ku
drobných myšlének jen dv chaloupky: jedné matika s otcem pebývá, a v druhou ona s milým pibývá, vedle chaloupek pkná zahrádka,
z
V
dosti v ní
kvítk nejedné
barvy,
a ve chaloupce nejedné radosti.
Podzimní vítr po dolin táhne, on milé chaloupky i sad odvívá, v dívino srdce smutek zavívá.
PÍSE DTSKÁ, Zazpívej, co umíš,
milé
Mj
dvátko! moje
ty svte,
drahé poupátko!
>Vyrostá v zahrádce malá malineka,
slunéko
heje,
ji
deštíek
ji
chladí.
Vyrostá vyrostá i hezká Nastinka,
matika tatíek
ji ji
líbá,
hladí.*
Malého dvátka malá písnika, malá, ale milá
jako perlika.
FR. L.
ELAKOVSKÝ
47
Veliký ptaí trh. Lítala sýkorka, malá modinka, po zemích po dalekých cara ruského, od Volhy ona matiky do Bulharska, do Tibetu, Kytaje, do Sibiská, Tobolsk a Irkutsk mimoletem vzala ;
devt moí modinka peletla, Nmecko a Polsko k tomu proletla. a
emuž
ona sýkorka, malá modinka,
daleké krajiny proletovala?
Proto ona sýkorka, malá modinka, daleké krajiny proletovala:
Radostnou zprávu ona zvstovala všemu ptactvu podnebeskému, podnebeskému i pozemskému všechnch ona pták pizývala tož na veliký trh k moi sinému, se vším tovarem, drahým zbožím, i se všemi penzi hotovými. ;
A
bylo divu na siném moi, na jeho teplých na zátokách hejnem se ptáci sletovaH, na bohatých korábech pijíždli, ;
se vším tovarem,
drahým zbožím,
a byli stavu slavného, kupeckého.
Datel v dlouhých
boudy
sbíjel,
adech krámy
stany rozbíjel,
a vše to za jednu za denežku. I
poaU
ptáci vykládati,
svoje tovary, drahé zboží,
a
kupovai
kupovati.
krahujcem kožešiny lišiny, vliny, soboliny,
Sokol
s
—
stavl,
ESKÁ
48
POESIE
dýmem propouštné
ne
prodávali,
a jasné, dobré srsti vydávali,
áp
jeábem sukno
s
prodával,
a sukno všech barev, pevné
on na
odmoval a
;
na svém apím zobanu, dobrá míra.
—
apí zoban
Ml
dobe
neodmoval,
aršínu*)
dedek veliké sklady
tu též
vzácných kozí, tož
safiánu,
juchtoviny a korduánu, proto on dedek kožemi zapáchá.
nho
Vedle
kupcová mladá
se svými sestrami konopkami,
plachty a provazy lodní prodává i se vším lodním píslušenstvím. Dále na kamky, na šat kysejný**) a na pláténko drahé indické
labu z
husami, se služkami,
s
daleka kupce pivolává.
Potom
z
Polska klenotníci,
tož pávi, sojky, žluvy
prsteny zlaté
—
hosté bohatí,
rzného kvtu,
drahé kamení i
jiné klenoty
za nevelký peníz prodávali.
A
chtl-li
všech
by kdo na tom trhu hluném
prodava
ze jména a
a
adem
kupova vypovídati,
z matiky Moskvy, matiky kamenné Moskvy do Smolenska,
nestailo by z
a ze I
Smolenska do Vitebska.
byl trh velký v polovic trhu,
pijela sova ')
*'J
—
bohatá vdova
Arsin =^ loket ruský.
Kamka
=
damašek. Sat kysejný
=
muáelín.
CELAKOVSKY
FR. L.
— všemi kulichy, — všemi výry,
se svými strýci
kmotry
se svými
dvoany
statnými bojary,
—
Ona sovika
hladkými.
pyšná vdovika
mezi boudami se prochází, a za ní milé píbuzenstvo, výrovské a kuliší urozenstvo. Ona do všech krám nakukuje,
vysoké oboí namhuuje, tož
i
výi a
kuliší pikukují,
vysoké panské oboí pimhuují. A ona sova, bohatá vdova,
svým tím milým píbuzenstvem
se
všecky tovary
i
drahé zboží,
pkné
Hšiny, dobrého sukna všelikých barev, soboliny
i
i
juchtoviny
safiánu,
i
bílých plachet i
drahých i
a
i
provaz
lodních,
drahé kamky, šat kysej ný,
kamen rzného
kvtu,
prsten
zlatých nakoupila,
mnoho
jiného pokoupila
bylo všeho všudy
na
hotov pt
Z toho všem
pt
tisíc
;
rubl
—
tisíc vyplatila.
kupcm
radost se stala,
radost se stala, veselí nemalé
poali kupci se
;
veseliti,
soviku vdoviku
velebiti,
poali z trhu se ubírati. zas do svých zemí, dalekých i
krajin.
Ach, ty neštstí, ty nehodo zlá slavný kupec suken dobrých, !
áp —
on jediný na
moi pohromu
vzal
;
4
ESKA
POESIE
dohnala boue koráb jeho, koráb s bohatstvím na píkré skály, u korábu se boky rozbily, peníze jeho se v moe zatopily, jedva že on sám život zachránil.
as
Od tch on áp slavný kupec po behu smuten sem tam pochází, chytaje žabky, plazy vodní,
potásá je a vyklepává, ku penízku penízek shledává. Dejžiž a
mu
zpváku
štstí peníze
písn
té
s
najíti,
ním se
rozdliti.
URILA PLENKOVI.
K
sídelnímu-to
mstu, ke Kyjevu
mlado
na sivém koni, na siváku kosmatáku híva do zem, a byl on bohatýr urila Plenkovi on dobrý mládec navštívil otce, matiku, ne na dlouhý as na ti msíce, navštíviv je vracuje se službu konat u jasného slunéka Vladimíra, u toho-liž hosudar-knze laskavého
pijíždí statný
—
—
po dávnému stolniit*) obyeji. I i
*)
b k
io i
bude on mládec uprosted pole, bude on bohatýr ped Kyjevem Bohatýrm, k
stolováni
knze
každé služb dležité
i
Vladimíra
náležejicim,
ním hodovati, a zvlášt hrdinskému inu na pohotov býti, což
povinnosti pána svého obveselovati,
se btolniiti jmenovalo.
—
s
FR. L.
ELAKOVSKÝ
^l
nad pokrytými snhem horami erný k oblakm havran nevyletuje a nad paláci blokamennými erná korouhev po vtru plyne, erná korouhev, znamení žalostné. :»Snadliž to skonal laskavý
;
Vladimír
knz
r
Hospodine, spas duši jeho, A neskonal-li, dlouho podrž mezi námi skonal-li,
—
snad laskavá knžna Apraksjevna zesnula-li, Hospodine, spas duši její, a živa-li, dlouho na zemi zachovej ili tvá nás, Hospodine, stihla ruka ;
—
dej pro milost silou jen naplniti se, dej svatou
Rus od zkázy
zachrániti.
on urila do bran Kyjevských, i letí po dlouhých po ulicích, po ulicích dlouhých, širokých námstích.
A skáe
Na
—
ulicích
ni vidu, ni sluchu,
na námstích jakby
vymel
—
ni kroku, ni
skoku,
celý slavný Kyjev,
nikoho tu mládec nepotkává: A potkává jen dva rodné bratry, Vašku a ]\Iichajla, kupecké syny. »Hoj, an jste vy dva rodní brati,
Vaška a Michajlo, synové kupetí, postavte vy a
popí
emuž
pede mnou
vše rovná slova,
nestavte ani slovíka.
ve starém slavném
Kyjev
není více radosti, veselosti
po zpsobu dávnému, pedešlému? iliž skonal laskavý Vladimír knz,
i i
laskavá
knžna Apraksjevna,
ruka boží svatou Rus
stihla.!"«
ESKÁ
52
POESIE
Jemu v odpové dva rodní Hoj, an
ty
jsi
brati:
urila Plenkovi!
Ani neskonal laskavý Vladimír knz, knžna Apraksjevna,
ani laskavá
le ruka iliž
Rus
boží svatou
stihla.
tob neznámo, nevdomo,
jaké žaloby a bídy na nás došly, jak piletl-to
odnkud-to
ze stran severních
do našich zemí loupežník pták Velikán a Velikán to pták Velikánovi: Kam usedne, jakby hora na horu, kídlem zatese bory zašumí, a on pták Velikán Velikánovi
—
pit
k moím,
ekám
nechodívá;
udeí zobanem v matku syrou a voda ze zem proudem se valí, proudem se valí, pramen zanechává. tikrát
Stáda
vol
a koní
on
zemi,
požírá,
jakby slepice zrnéka jená, ovesná, jakby hrstku máku. stáda ovcí
—
A
zajde-li
on pták Vehkán Velikánovi
na ruské vesnice, na msteka, on domy, chalupy rozhrabává, a z rumu na potravu tla lidská jakoby mraveneky v3'hrabává: Tož-to padlo veliké hoe na svatou Rus, i na laskavého knze Vladimíra. Vladimír knz poslal, vypravil Bylo ti sta mládc do jediného
—
na zlého toho ptáka Velikána, všech on pozobal do jediného, a jediný se smutnou zprávou se
vrátil,
odtud strach a veliké hoe nastalo. A urila Plenkovi dmyslen byl,
—
ELAKOYSKÝ
FR. L.
chytrostí a
rozumem
63
hlava naplnna,
chytrost ta se rodila v
Novhrad,
a rozum se vyuil v slavném Kyjev,
on dvou bratr, kupeckých syn, ním se vrátiti v paláce Vladimírovy.
zaprosil s
bude on mládec na knížecím dvoe, svého siváka, kosmatáka za uzdu hedvábnou váže k dubovému sloupu sám do svtlého spchá veeadla, modlí se k obrazu Spasitelovu, I
kon
a
ped knzem
pede knžnou
i
elem, k zemi se sklání, i na všecky na tyry strany. Ach, nestálo více svtlého veeadla, bije
podlaha pokryta všecka sobolinou,
ernou bobrovinou; nevidti na stolech blodubových drahé kamky ervené barvy, a vidti sukno erné bar\'y. tož sobolinou,
Sám pak Sudax on nevesel veselé
jasné
sedí
Vladimír, laskavý i
knz,
neradosten,
oi pomraily se, elo potruchlivlo,
erné kudry po šiji se rozhrnuly. Dobrému mládci srdcem se hnulo,
nm
se rozjahla, bohatýrská v nemluví mládec urila Plenkovi ni slova ke knzi Vladimíru, a mluví on ke knížatm, bojarm: >Hoj, an jste vy knížata, bojare! Já mládec vás zvu na rychlé kon, a dozývám vás na ostré mee, proti tomu ptáku Velikánu, síla i
ESKÁ
54
POESIE
tož Velikánu Velikánovii.i
Všickni bojare, knížata odmleli
se,
vtší za menšího schovávali se, a neschovávali se dva rodní brati, Vaška a Michajlo, s3'nové kupetí. Oni za mládcem z veeadla šli, na širokém dvoe kon sedlali, a on sám mládec urila Plenkovi litá ocel, od hlavy k nohoum ostrý, v pasu dva nože; po boku i skoili mládci na r\'chlé kon, v poli prach sloupem. vyskoili z Kyjeva Pihnali se ti mládci k vysoké hoe, na ní pták Velikán hora nad horou, on pták nebdí, a on pták dímá, hlavu pod levým kídlem skrývá. Ne šeí vlci po poli rozskákali se, a ti mládcové po lesu rozhánli se, bujného tura za rohy uchvátili, nožem urila tomu turu prsy proklál, prsy proklál a dva bratí kži stáhli, do tuí kže jej Curilu zašili. Zašili oni urilu se vší zbraní,
—
me
—
—
i
se vší silou jeho bohatýrskou,
a jej
pod horou na pole
položili,
kon
po lesu rozpustili, sami brati na vysoký dub vylezli, a v hustých sebe vtvích ukryli. sami
Leží urila bohatýr v šírém poli, leží z
ranní rosy do poledne,
a v poledne pták Velikán procitnul, v šírém poli zrnéko-to zahlídnul, zrnéko-to urilu v tuí koži.
FR. L.
^5
ELAKOVSKÝ
A
on pták Velikán s hory nesletuje, tyry kroky; s hory na dolinu zezobnul on zrnéko-bohatýra, a po více tch zrnékách se ohlíží.
—
on
Hoj, divu, divu-to velikého!
Všickni vtrové, vichrové rozvtili se, všecky boue, hromové rozbouili se, syrý bor, doubrava travou poléhá; pták Velikán kídloma-to rozmachuje, slunce pomrklo, on k nebi povylétnul
—
on k zemi padá i
a
—
oblaky na zem trhá;
zahmla má zem velikým pádem, od hmotu velikého dva rodní brati,
kupetí synové s dubu upadli, Vaškovi v tle dv žebra ve dvé, Michajlo z pádu toho do smrti kulhal.
A
pták Velikán Velikánovi on podruhé rozjail se, rozlítil
se,
útrob své; on bez pamti skáe, bží pes eky, hory, lesy, dolineky,
tož-to velikou bolestí v
až
on k zemi hlavou dopadává,
i
rozperutiv se krídloma doklepává, a vše neblíže to, nedále pl versty
od slavného sídelního msta Kyjeva. A jasné slunéko Vladimír knz, laskavý Vladimír knz se knžnou Apraksjevnou i
s
bojary všemi
knz
se
knžnou
z
oken se dívá;
divu podivili se,
bojare s knížaty polekali se,
boku toho ptaího ostrým meem urila bohatýr si dvée protíná,
a z
ESKA
POESIE
po sivém peí k zemi skáe, on do Kyjeva do bílých palác pibhne,
knzi a knžn pokloní se, a knížatm a bojarm nekloní
se.
Promluví tu laskavý Vladimír knz: »Hoj, an jsi ty urila Plenkovi!
ím ím
mn mn
tebe mládce podarovati,
tob bohatým odmniti
se
za službu tu velikou, peochotnou,
a za veliký skutek bohatýrský
Jak
mu
knz,
ím mne
mládce podarovati, mn-to bohatýru odmniti se?
a nevíš,
Ty
—
odpovídá Curila Plenkovi:
»Aj, jsi ty laskavý Vladimír
ím
?«
dej nanositi
erné
zem
na tlo ptáka Velikána Velikánovie, a ty kaž mi vystavti na tom vrchu nový palác okna proti tvojím; a sloupy u paláce ne ze díví, ale z brk kídel Velikánových; a prahy u paláce ne rybí kost,
—
ale zoban-to ptáka Velikána;
a stecha-to na paláci ne ale z
I
z cihel
dobrých,
drobného peí tohož ptáka. «
kázal
mu
vystavti Vladimír
—
knz
nový palác po jeho žádosti, po jeho-to vli bohatýrské; i
byl vesel, radosten Vladimír
hosilo se
medové
pití,
nosila se cukrová jídla,
knz,
—
a to staré povsti, tak se to dalo.
ELAKOVSKÝ
FR. L.
Z Ohlasu písní eských. Toman
a Lesní panna.
Veer ped
svatým Janem
mluví sestra
Kam
s
Tomanem
pojedeš, brate milý,
v této pozdní na noc chvíli
na koníku sedlaném,
ist
v3'šperkovaném
?
k myslivci
j>Do Podhájí
musím ke své dvici; z
nenadání
zas
nemám
m ekej
stání,
o svítání.
Dej, sestiko, dej
novou
košiliku kmentovou,
kamizolku ržovou. Jiskra padla
pod koníkem,
bratíkem
sestra volá za Slyš,
Tománku, radu mou,
nedávej se doubravou:
Obje
a
dolem k Svaté Hoe,
nemám po tob hoe,
dej se
radj v
a
srdce nebolí.
m
Nejel
Toman
zápolí,
doubravou,
dal se cestikou pravou;
a v Podhájí u myslivce
nový domek jedna hostí
mnoho
svíce,
pospolu,
jizba plna hovoru.
57
ESKÁ
58
POESIE
Smutkem Toman obklopen patí
s
Dve
kon
do oken:
láskou jen rozplývá,
na ženicha se usmívá; otec jedná námluvy,
matka hledí obsluhy. Jedli, pili,
rozprávli,
dobrou vli spolu mli, žádný na to nic nedbal, že venku zaehtal, a mládenec zavzdychal.
k
Panna jenom snoubená najednou se zardla;
svdomí
ji
pece
tlaí,
šeptá cosi seste mladší.
Sestika od
veee dvée: Tomane,
vyšla rychle za
>Na
vky
se,
milá s tebou rozstane, jinému se dostane. Najezdil jsi se k nám
dosti,
máme bližší hosti, sob jinde štstí.«
dnes tu hledej
Toman konm v
šíré
zatoil,
pole poskoil,
zaal zuby, smrail elo,
kolem všecko neveselo.
Plnoc
byla,
msíc
zašel,
sotva jezdec cestu našel;
prudce hned, pak loudav
k doubrav. »Všecky krásné hvzdiky
ubíral se
ELAKOVSKÝ
FR. L.
59
tmy jsou se prosypaly, vy, moje mladé dni,
ze
pro
ve tmách
jste se zasypaly!*
Jede, jede doubravou,
šumí mu nad hlavou, chladný z noci fouká, nad ouvalem sova houká; koník blýská oima, koník stíhá ušima. les
vtík
Cupy dupy letí
z
houštiny
jelen v mýtiny,
na jelínku podkasaná sob Lesní panna;
sedí
šaty pl má zelené, pl kademi ernné, a ze svatojanských brouk svítí
pásek na kloboaku.
Tikrát kolem jak stela v
bhu kon
objela,
pak Tomanovi po boku vyrovnává v plavném skoku »Švarný hochu, nezoufej,
bujným
vtrm
jedna-li
t
žalost dej,
opustila,
nahradí to stokrát jiná.
Švarný hochu, nezoufej,
bujným
vtrm
žalost dej
!«
To když sladce zpívala, v oi se mu dívala Lesní panna na jelenu,
Toman
cítí
v srdci
zmnu.
ESKÁ
60
POESIE
Jedou, jedou pospolu
mkkým mechem do dolu, panna Tomanu po boku vyrovnává v plavném skoku: >Švarný hochu, sklon se, sklo, jenom dále se mnou ho se
líbí-li
dám
ti
mé
líce,
radostí na
tisíce.
Švarný hochu, sklo
se,
sklo,
jenom dále se mnou ho!« To kdy panna zpívala, za ruku ho ujala; Tomanovi rozkoš proudem prolila se každým oudem. Jedou, jedou dál a dál
podle eky, podle skal, panna Tomanu po boku vyrovnává v plavném skoku:
mj
sŠvarný hochu,
k
mému
bytu se
jsi,
mnou
mj! pluj;
svtla denního v mém dom nezachce se tob. Švarný hochu, mj jsi, mj
vné
k
mému
—
bj^tu se
mnou
pluj
To kdy panna zpívala, v ústa jezdce líbala, v nárui ho objala. Tomanovi
srdce plesá,
uzdu pouští,
s
kon
klesá
pod skalami prosted
lesa.
Slunce vyšlo nad horu, dvoru.
skáe koník do
!«
ELAKOVSKÝ
FR. L.
smutn
61
hrabe podkovou,
ehce zprávu nedobrou. Sestra k oknu piskoila
rukama zalomila: »Brate mj, bratíku mj! kde skonal jsi život svj !« a
Prokop Holý.
Od
moravské strany šíe lukami
rozložil se tábor
a v
eká
mezi horami,
nm
Prokop Velký se svými odnci jisté zprávy o milém sestenci.
když s malou hrstkou s cesty vyboil, pan Sezima zrádn v lese zaskoil; lid branný rozprášiv, Racka ranného odvléci potupn dal do hradu svého.
Jej,
O »
polednách posel pijel v pochvaty: Nechce Kamenický žádné výplaty;
brž tebe nazýval,
ote
náš a vdce,
hanlivými slovy zlotilého škdce.
Chce-H Racka s
A
posmchem
míti,
nech
si
pijde sám! mu ho dám.
tak vece, zdarma
když jsem odjíždl, proti všemu
posla tvého vyštval fenami
mne
z
ádu hradu.*
K té ei na nohy hejtman poskoil, nad hlavou palcátem vztekle zatoil; pod nakupenými po všem ele mraky blesk rozesýlá sto žhavými zraky.
ESKÁ
62
POESIE
jezdci
rozkaz hnvný, a po táboru do rot kvapí, pší do sboru;
zbra
se v slunci leskne, a dle
Zahmel
obyeje
Žižkova korouhev nade vojskem vje.
voz
Jede hradba
bda, na koho Z
pedu
ve dvojí,
jdou cepníci, vzadu pavézníci,
zpívajíce:
Táhnou
ad
se oul ten vyrojí!
>Kdož
jste boží bojovníci!*
roty polem, táhnou roklemi,
tmy veerní stou se po zemi, postihnouti mže pi jasném msíci
a když
oko bojovníka v dálce Kamenici. Blízko u rozcestí leží skalní lom,
nad ním v
pdu
koen
divný strom,
— svadlá
lidská hlava,
ráží
uschlý vrchol jeho
vtve, plody jeho jsou krkavc
strava.
Hmot vozv
ohyzdné hosti zapudil. Prokop pod se promluvil: »Žel mi, ujce, tvých tu rozmetaných oud, s námi že netáhnou ku písnému soudu.* !Mirao jeda
Zaklepala hlava, huhle hubenec: >isejsem proti
tob
pímí
tlo v kolo
ujec,
mne
vpletli,
jsem tvj setenec; Sezimovští
Hejtmanovi v oích mrak se až koni
pod nohy
jali,
hlavu na špic
dali.*
zahustil,
palcát upustil,
pozdvih k nebi ruku, na dva prsty hledí, a co sob myslí, jen zlé moci vdí.
FR. L.
Sali tlo
s kola,
ELAKOVSKÝ
63
hlavu se hebu,
obady slušného djí pohebu; pi pochodních Racka nedaleko lomu Táboi skládají do vného domu. Potom hejtman zatknuv
si
s
kolu špici krvavou
za lebku nepronikavou,
hnal se s lidem dále v rozbouení lítém a
již
ped
hrad obemkli kolem
inn
k místu útok dva
Táborm
se stýská
i
úsvitem.
ti kráty,
tžké od
ztráty;
dobe odrážeti, le je vyležeti.
znají Kamenití není jiné rady,
A
když
stáli
v poli za
dv
nedle,
Prokop toí oi k hradu zmrzele; duch se divn zmítá, msta ho bére a
vn
eské
zem eká
krátce,
jiná práce.
Svolav setníky své a podhejtmaní:
»Tžko«, dí, »ekati nám tu na vzdáni; aneb Kamenici zjitra v moci máme, aneb zde na vky naše moc se zláme. prvním sluncem vozy strhnete, k západu se s lidem rychle uhnete, a tak odstoupíce nco na tvrt míle, k hradu udeíte opt v nové síle !«
Zjitra s
—
Svou radou pak zvlášt když je podaí, chvátá pímo vdce k svému šípai: »Kuj z té špice stelu, brate pravovre, jakous nikdy nekul,
a
nech3'^bí
tere!*
ESKA
64
Po
jitxu se
posmchem
POESIE
houfy v pole hýbají, je hluným s hradeb
i pán Kamenický s náhradbí se že tch sproštn hostí, srdce v
A tlo bojovné podál
stíhají,
dívá,
nm
okívá.
odstalo,
svou však velkou hlavu blízko nechalo. Pode starou hruší Prokop spouští kuši: »Hej pane Sezimo,
Padnul
—
poru Bohu
proudem krve
žití
duši!«
vyvelo,
pestalo již chase býti veselo, ano v sloupech prachu a ve chumlech koue zpt v novém se vzteku pivaluje boue.
Hmí
a trou a
boí dla,
houfnice,
ke hradu se tisknou, kopí, sudlice, a než pl dne pešlo, Táborové jaí v kamenickém zámku krut hospodaí.
Sezimovo tlo ní tam nad lomem, záe z hradu svítí ješt nad borem, kudy roty táhnou dál na Rakusice: >Kdož jste bojovníci boží« zpívajíce.
Stasa arodjnice. Utopte
ji,
upalte
ji,
kantorovic Stasu,
nearuje mladou chasu.
aC nekouzlí,
naši
FR. L.
Bda
ELAKOVSKÝ
komu
tomu, Stasa
áry na krk
hodí,
kuátko po
jak to
schlípen
si
dešti
chodí.
Devt hoch
otrávila
jedem erných oi, a okolo desátého svt se kolem toí.
Devt hoch
popálila
plamenem svých a
tyem
po tle
tváh',
se zima s
horkem
rozráží.
Sám pan
správce od ní chadne,
v týle ho cos píchá,
k srdci ruku poád tiskne, ku msíku vzdychá. Utopte
ji,
upalte
ji,
kantorovic Stasu,
než okouzlí, oaruje všecku naši chasu.
Radost a žalost. Ach,
radost, ach, radost,
hezká to kvtina; jen škoda, peškoda, že
eská
poesie.
koínk
nemá.
65
ESKA
66
Pijde
vítr
POESIE
—
rozfouká
ji,
—
odhoupá ach, škoda, peškoda, že koínk nemá!
pijde voda
žalost, ach, žalost,
Ach,
hoký žádný
z
kvt Kolik než
ji;
to
koínek,
nho nepuí
se
ani lupínek.
vzdech
srdce kruší,
mu hokost
kolik
slzí
povysuší;
uplyne,
nežli v nich se rozplyne.
Slzy a vzdycháni.
Kdyby všecky slziky pohromad byly, co jsou, milý, pro tebe
oi moje
Vru
by se
lily:
loul:y naše
všecky zatopily. Ach, kdyby to vzdychání co
pohromad bylo, mé srdce pro tebe, milá, vypustilo:
Vru
na vži by naší zvony rozzvonilo.
FR. L.
ELAKOVSKÝ
Cikánova píšalka.
Náš
tatíek nebožtiek
ledacos
vdl,
nám ubohým cikáatm nic nepovdl:
Uml
pít, uml hrát, mkce dlat, tvrd spát, za pt prst pkné vci
kupovat.
Náš tatíek nebožtiek o nás málo dbal, ml podivnou píšaliku,
nám ji nenechal Kde ho rádi uctili, dobe mu zaplatili, na své oi div divoucí spatili.
Z kapsy vyndal píšaliku,
ohe
rozdlal,
jak zapískal, všecky šváby z
domu
vyvolal:
Musil šváb ze vrátek
zrovna nebo nazpátek,
potom
dostal
erveouký
kabátek.
Když
zapískal na píšalku
po vsi, po hned za ním
mst, nmecké
byly na cest:
myši
6^
ESKÁ
68
POESIE
Musely vandrovat, podle jeho tancovat, s
hráze
chut do rybníka
hopcovat.
Ach, tatíku nebožtíku,
kam jsi rozum dal! kdybys nám byl píšaliku
aspo odkázal! Máme te nouzi tít, mohli jsme se dobe mít, v echách, také na Morav pansky
eský
Ty eský
žít.
sedlák.
sedláku,
vychytralý ptáku!
Po zpvu, po peí blázen kdo ti ví. Sedlák jde cesta
mu
z
když pijde což je
hospody,
nestaí;
hned
ped
pána,
jinaí.
Škrábe se za uchem, si elo,
potírá
pl dušiky nho vyletlo.
jakby z
FR. L.
ELAKOVSKÝ
69
»Jemnost pan'- tatínku! Letos není loni ^-
jáku ....
vono
toto
.
,
bída nouzi honí.<
Ped pánem
stýská
za vraty výská
si,
si,
—
stril urozenost s
rozumem do
Kalendá Synu
kapsy.
a xe
fará.
milý, bodaj zvážal,
co pan fará dneska kázal! Kázal: pomni,
love,
na smr,
pitee,
nežli
ver ta tvoja mladost
skoro utee.
»Ej,
o
já
dbám na
farára,
tímám kalendára: Naped mámy masopost,
já sa
potom teprv pijde na memento moi
eše asu dos.«
puost,
ESKÁ
70
POESIE
Popvky. Pravá veselost.
Mívali jsme kabáty, ert je až halenu propijeme,
Pipijme sic
si,
vzal,
pjdem
dál.
sedlákové, na zdraví,
nás o tu halenu
ert pipraví.
Kratiká modlitba. Pane
bože, zachovej
naše oseníko; ke žni hojné požehnej zlaté obilíko;
ped zlobou nám ostíhej ped ohnm stechy; i
k dlouhým všecky
vkm
dochovej
vrné echy!
-
ELAKOVSKÝ
FR. L.
'1
Ze Smíšených básní.
Dva pípitky. Vrahy mám!
i
nic jejich
mne
zloba neleká;
duše jsou to tmám propadlé, mysli v sobectví ochladlé, jed jim srdce obtéká!
Vrahy mám! však duch se výše pne a otaví! Je že piji
mám,
sob
tu íši
jimi
hrd
na zdraví!
Druhy mám!
ó,
jak jejich
mn
láska lahodí!
duše jsou to pímé, milé, mysli jasné, k skutku ilé, srdce jich blahost plodí!
Druhy mám!
jimižto vlast
má
zkvítá a se proslaví:
Vás že mám, piji
tu íši
Bu vle Bud vle
tvá!
Ty
tvá.
jenžto pesahuješ
nadhvzdných stan svta koniny, lásky okem po nich obživuješ i valnou ší i tajné hlubiny; s
a
slavn
vsecJmém na zdraví!
ESKÁ
'2
POESIE
jenž pebýváš v moci neskonalé opásav svých se sluncí jasností, ty, jenž tvor všech ady dokonalé
ty,
svatou, nestihlou ídíš moudrostí,
vén
bud
Bu vle
tvá! ta
vle
tvá!
vle,
jíž
se
koí
nebeské dvorstvo svtlem odné, ta vle, nebe která nebem tvoí, a blahem plní duchy zvýšené,
jak
andly
a silami
tam všemi
v žádoucí íši tvé
jest slavena,
ote, zde od dítek tvých na zemi jen poznána a vroucn plnna
tak,
vn vle
bud
Bu vle
tvá!
dar
a tvých
tvá!
kdy záe tvých
milostí
život náš ostkvívá,
v našem kdy srdci ples a mír se hostí a blaženostmi duše oplývá:
Však
kdy boue nad námi se
i
bolest a nouze
kdy
nám
zlý nepítel cesty
sbíhá,
dni podkalí,
naše
stíhá,
a v truchlost mysl naši zahalí,
bud
Bu vle
vn vle
tvá! když
tvá!
nad hrobem
stojíce
útch se zhošujeme nejblažších, kdy seveným želem nám blednou líce nad ztrátou poklad tch nejdražších: O, dej, v té smutné dob, by se sneslo, kdy ped sebou svt pustý spatujem, v duch náš,
Tvj,
jej
sílíc,
ono sladké heslo:
pane, dar zde
bu vn
vle
tob tvá!
vracujem,
Bu
vle
FR. L.
ELAKOVSKÝ
tvá! a
zákon
v srdcích našich se
tvých
sím
rozmáhej od tebe nám mil každé bím, je nésti tvá milost nám pomáhej slabi jsme; Ty ra dáti setrvání, ty v pádu kroky naše podchycuj, stále
Bu
a tak v životu, tak
i ve skonání dj, slitovnice náš, se rozkaz tvj,
bud
vn vle
tvá!
Epigramy, z oddílu prvního. Kvítí.
Slunenice.
Slunce radost má,
je
Jak, rcete, odvrátit
stíhám ode
mž
Pomnnka
s
boha
jitra
na západ:
lovk oi
}
a konvalinka.
Hned
mi padá na rozum, že malikých íše nebeská, konvalium kdykoliv neb nezabudku zoím. Narcisek.
Byl jsem druhdy jinoch sliný; marnou ale vášní mou nenadále osud útrobu rozplamenil; vadnul jsem touhou, bohové sami tak že nade mnou promnili. pohnuti byvše želem v kvítko ron jevím se, Výrok sudby trvá: S vesnou vezdy pede krátký v touze mi projde život.
m
a
ESKÁ
'4
POESIE
Modrý
Lib jak
z blízka
bez.
voniš; ale zápach z dálky milejší
pipomínky mladých
dn
mi zefýi vanou.
Myría.
Vnce
držíc v sepjatých
dva rukou tak k obrazu vroucí
prosbu (poslouchal jsem) vznesla nevsta lepá: »Jasná Panno! na oltá tvj kladu ty s hlavy rže, jara mého milých ozdobu neskalenou.
dn
Žehnati
ra smnný ten vínek z myrty; domácí mé štstí nech v zelenosti trvá!«
jak ona
Nejlepší soustava.
Mužstva a ženstva bylin všem na vzdor pírodopiscm dávno jazyk soudný pravji rozaoval. Ženské k píkladu jsou: ržika, fijalka, meduka mužské: ertkusu kus, šípek, a pep, a tabák.
—
Kakhis.
umem Blboh kdysi rži vymyslil, ernoboh utkal též rostlinu zpupn po nm — kaktus ohyzdn divý, veletvárný, z bodlinatého kvt tla tisknoucí pímo sobecky na den. Nestihlým když
Pomnnka. Jen stálým
pomnnka
se
má k svtu
živena jsouc tu vodou, tamto
slzí
navlažováním,
potokem.
Reseda.
V
rži se láska
tají,
pátelství kvítko
sprchly mi rže, ty jen,
mj
—
reseda:
kvte, dlouho
trvej!
FR. L.
CELAKOVSKY
Dobrá
Cech
sob
jakovou, se ptáš, kvtinu vzal
ddin
ech
dobrou z dávna životem vrtkým provodí, ta v
Myslici
Tu
mysl.
stejné,
a
a
zkvítá,
mu
i
rže
za heslo?
ujal.
míe
chová
jej
prchá.
Astry.
Krása ta tam jarních, již zmizly rozkoše letních kvítkv; již chladné podzimek astry rodí. Tak vzejdou nade náklonkem brzo astry našich dnv, k stálejším onu pou naznaujíce jasm. i
Z »NOVÉHO KVÍTÍ «. Abecednik.
Zlá bylino, kdesi rostoucí za zemí tidevátou, cos po Slovanstvu posud ty psoty natropila!
Lvi tlama Srdce lvího
není,
i
(jinak hledík).
pazour
Lví tlama pustozubá jen po
Vavín
Vzhru
híva
i
peješ
si
se daí.
a lípa.
nyní vznáším od louky
Aj, se kterého
zanikly:
echách
i
záhonu pohled:
stromu, srdce, haluz?
Prahnu po Dafn jenom ecké a po líp slovanské; všecko mi ostatní jak devo tak devo jest.
ESKÁ
POESIE
Z oddílu druhého.
EHO
TU TEBA.
Pouhý nápad k epigrammé nestaí, jemu-li nadání cestu neznaí.
Le
nadání
opt
není dosti,
nenadání k
pak-li
Posléz
i
to žádám,
chuti navinulé
nmu
a
nepihostí.
jest cele
nebo zaostelé.
Lidé. Zvuk prázdný s lidmi lidé
si
lidé
sami jsou a kvítky po rznu: a kytka vonná.
jemný souzvuk
O Miloslavové
Mj
milé úsudek.
chceš znáti o tvé milé soud?
Nuže, Miloslave, nastav ucha:
Podle tla krev a mléko jest, krev a kroupy ale podle ducha.
Zlomek
z rozprávky.
Panika:
K
jiným-li
pirovná se eská
e,
že chudší jest, vyznat musíte sám.
FR. L.
Na
CELAKOVSKY
to já:
S malikým rozdílem. Jak jest jazyk
eský
ho znám
já
hojný, sladký,
ohebný, hladký: Pipouštím, krásná paní, ale jak Vy ho znáte, chudý neskonale.
—
SuDiMÍR K Šavloví. Díš, že jako konipásek zpívám? Dkuju ti za pochvalu. Šavle.
ty jako slavík pješ po svatém Havle.
Aj,
O Ryby,
—
JISTÉM SPISU. pulce, žáby, raky,
jak je dostal ve své saky,
všecky na
rože
napíchal
pro své hosti kmotr Míchal.
Z
NOV
NALEZENÝCH EPIGRAM.
Uedník nad mistra
Abbé uence
slul
svého.
Dobrovský, ty stoje výš,
jeho, sméle
Abecé se
piš!
ESKÁ
'8
POESIE
Ze zoufalství anebo mnich Poslušenství
s
a?iebo voják.
chudobou
jednostejn najdeš u obou: Ale rozhodnouti tžkot, který výtenjší v istot.
Ktící jméno. Jak rozeátku
i—
i
or,
máme
—
dáti?
US?
V
tom vru tžko poraditi, kdyby se pan tatínek dával zval
jej
bych
ktíti,
já Superfiuus.
Nový Próteus. Jest orlí
jeho
let,
jest sokolí
mu
oko,
jak slavn vznáší se a hledí peširoko
Však podivnjší
ve
Hned
jest ten
promní
chce, se zveselí
ti
jemu dar
a zvyk,
tudíž na okamžik:
sluch co lesní žehulika,
hned vábí k soucitu co tesklivá hrdlika, jak labu vesluje po jasných hladinách, s perským se rozhudá slavíkem v kovinách a libo-li mu, máš i žvatlavého špaka, tu z nho panský výr, lokajská onde straka, zas jindy pesti se co rajský ohniváek anebo šviinká pravý jak posmváek. Hle, plém šemetné, jak divný svatý tvj ne svj a zcela svj
—
!
—
Šlechtický kmen.
Chutnjším
se
plodem honosí stromové štpováním,
jen šlechtický
kmen
více a více planí.
FR. L.
ELAKOVSKÝ
'9
Kvítí. Leknín.
Slunným
otvírá leknín rád
pod vodu ihned
adra paprskm;
mrákota tiskne noci. Tak mudec pitajiv se eká, když noc jezuitstva tíží, až svoboda k jitní potrhne zvonem. jej
Koukol.
Krb koukol znamená, žitné klasy selstvo niemné; šastná pda, na níž, koukoli, mocn bujíš! Plamének. Vij se a v ústrety
kve jen dál, hebký ty plaménku slovanský, tob brzo z východu pijde brál!
^^^^#^^#^2#-^s^2
Jan Erazim Vocel. (1802— 1S71)
professorem arclieologie a eské Byluniversit Pražské. Narodil se 23. v Kutné
Me
Hoe, zemel kalich
1843.
r.
srpna
záí 1871 v Praze.
16.
Vydal tyto knihy básnické: a
na 1802
literatury
Pemyslovci
1838,
r.
vtší báse Labyrint jsou veršovanými kronikami, a
(1846). První dv vlastenecká vroucnost a obrazy eské minulosti v ideálním ozáení nemén než historickým a osobám podkládané myšlénky, jež práv víily vzduchem, siln psobily k probuzení idey národnostní a k vlasteneckému vychování nkolika generací. Dnes shledáváme však, že schází jim pedevším básnický jazyk. Touž vadou trpí Labyrint slávy, na dobu svou pozoruhodný pokus i
slávy
jejichž
djm
o eského Fausta, báse dmysln založená, z níž vyjímáme do tohoto výboru dv nejlepší episody, v kterých nedostatek básnické
mluvy
mén
jest
citelný. JTyto jakož
i
n-
uveejnných v asopisu eskélio mohou býti i dnešní generaci prkazem
kolik básní Vocelových,
musea
r.
1849.
jeho básnického posvcení.
Zvsti Nade mnou
a. K.
lesa.
se lesní
modré nebe hledí v kolem mrtvo, jenom
vtík eská
poesie.
šepce
s
vtve stínu
klenou,
íše
nkdy
—
tiše
vtví rozloženou. 6
ESKA
Co
POESIE
to šepce, co to vypravuje
dubec dubu
r
Šumné
lesa vání
ze sna budí teskné vzpomínání,
zvsti dávných
asv
probuzuje.
Zvsti o té zemi, ježto dala lesu šávu, vznik a jaré síly, rozlité do každé lístkv žíly, která do výsosti dubec hnala. Les pak zvsti vzhru k nebi nese o krvi, již zem do se vssála, o kopích, co smrtné rány klála, o mrtvolách pohrobených v lese. krev tekla, echové pro padli nesmí zjevit žádný list nám více; v odpov jen padne na mé líce slzou skropen nyní lupen svadlý.
Pro
-
—
^
ír
Z LabjTintu slávy. Prase. Prostranná ulice na blízku velké kolleje. Kolem krámy, na nichž rozmanité zboží vyloženo se spatuje. Množství lidu prostorem se hemži.
y
Jan. Duchamor.
DUCH.\MOR.
Nekabo tak, pítelíku, elo, vždy jsi uprosted své milé Prahy; srdce by se blažeností chvlo jinému, jenž vida zdroj ten blahý
všechnch ozdob
žití
pozemského.
J.
sml by Hle, jak
83
tebou íci: toho všeho
s
vladaem
ERAZIM VOCEL
pánem
a
já
jsem sám
peste
se to hemží, dere
to
sotva konce bere!
dav a dav,
—
Nahlddniž pak v onen skvostný krám
démanty se skvjí v zlatém tu zas
ady
jasných perel
mému
vítané to oku
svítí:
zboží,
nhož
peklu vzrstá krásné dva, milá perlika to, do lesklého krámu vstupuje,
z
—
loži,
kvítí
Ejhle,
zlatou záponku si kupuje: podívejme se pak zblízka na to
Jan.
Oi já
šálíš
plzkým peludem, ducha zotaviti!
chci srdce,
DUCHAMOR. Zotavíš, jen
bysi
umel
nejskvlejší
pistup k
pohle piln
dílo
sem,
mistrovo
vdn
oceniti;
ní jen blíže
Hle, ted závojík
si
nám pak rumnce
na slovo!
popravuje,
svých milých tváí,
oslonné žhoucích zrak záí libým usmíváním objevuje. Jaká nžnost, pi tom bodrá vnada jakby krásn její krek skvlý ozdobila tchto perlí
—
ada!
Jan.
Plamen zrak
jest
mi podezelý. 6*
ESKÁ
84
POESIE
DUCHAMOR. Tys mi ptáek
jaksi vybíravý;
mj
na tom, když je kvítek zdravý; bez trní pak není žádná rže. Což pak zraky tvoje k oné stran takovýmto kouzlem vábit mže, že jsi výhost dal již krásné pann? Dost
Jan.
Trouba
s
bubnem
te
se ozvala
—
z velké kolleje slyš slavné znní!
DUCHAMOR.
erné
ptactvo láká píšala
k hlunému o plevách šveholení! Snad si vzpomínáš též na vjiku, na níž
jsi
co
Líbí-li se,
by
ti
žáek usednul ? na tu híku,
hleme
den tak snadnj uplynul! Jan.
Rád bych zvdl, jak od onch kdy jsem co sodalis artium
let,
navštvoval tento slavný dm, vdomostí kvt.
rozvinul se
DUCHAMOR Tu
se
vru
nezmínilo mnoho;
honí se to v starodávném kole staré škváry,
nkdy
blud
i
z hypothese holé; nebo kdyby hlasy pravdy znly, bylo by již veta po vší škole!
vybrodí se
—
skvlý
ERAZIM VOCEL
J.
Jan.
By
k pravd škola nedospla, pece pouhé ono snažení i
odolati lži a bludu zlob, po svtle to smlé bažení, jádro pravdy zavírá již v sob,
DUCHAMOR.
Kdo
vz
se o
starý kotel teš,
lží
to jist, že se zamažeš.
pd
Hrabete se v však jen
Znám
poád
pravdy svaté,
hlína hlínu mate!
já zálusky
tch
vašich škol -
tam pemítají, z tsta pekou potom nové bžky, jimž se klaní škola, až pak ržky opt z ela vylézají. Kdyby pak kdo pouhé pravdy zái staré bludy se
bžkm
mudrcm tm
vašim ukázal, zlým by zajisté se potázal; nebo by mu, odloživše stud, lhá spílali a plili v tvái Ano, na moje si vzpomeií slova: vítanjší lidstvu starý blud, nežli
pravda jasná, avšak nová!
Nuže vkrome do bysi nabyl, Jene,
umní chrámu, pesvdení
mudrctví že mlátí prázdnou slámu. (Oba se k velké koUeji pibližují.)
Jene,
uen
v biretu a v
zpsob; já
jen
pitvome
plášti,
se
jak to nese
ty co statný bakalá,
co mistr vlaský Duchamor,
85
ESKÁ
Só
POESIE
jenžto
peta mnohý
biretu
si
slabiká,
dobyl pernou prací,
vtrusme se jen v onen erný sbor, pímo k disputaci.
jenž se žene
si
Velká
etné shromáždni
niisufi,
v
kolleji.
bakaláfi a licenciát,
mezi nimi Jan a
Duchatnor.
DUCHAMOR (vstane
dvorn
se klon).
Doctissimi, ratež mile
páti
cizinci též
mluvení!
K vám
jsem piputoval této chvíle z vlaské zem, kdež jsem v uení slynul na Bononské slavné škole, proslulý jsa od pradávna v sboru mudrcv; snad též i v tomto kole známa povst o Duchamoru.
mn —
První mistr.
Duchamor?
hm
—
neznám toho jména-
Druhý Drzým zpsobem
mistr.
se ohlašuje.
Druhý bakal.4. Pes míru svou
slávu nasazuje.
ERAZIM VOCEL
J.
První mistr.
K mluvení však volnost propjena, zákon hostinství to požaduje. DUCHAMOK Pravirs, pane,
hvzdy pak
že
(k
prvnímu mistru).
zem že kolem
stojí
ní se
pevn, toí;
pravda však se proti tomu boí, nebo mohu dokázati zjevn,
uprosted že slunce stále leží, kolem nho zem pak naše bží!
První mistr.
Co
to žvastá
?
Druhý
mistr.
Ha, ha, ha!
První bakalá. Což by Ptolomeus ekl tomu
TETÍ Dryáník jen
—
mistr.
za blázny nás má.
Druhý bakalá. Pošlete pak darmotlacha
dom!
Duchamor. Avšak zem život svj a moc druhým ješt hnutím ukazuje; za jediný den a jednu noc kolem osy své se pohj-buje,
ESKA
my
pak, když se
pevn
spchem
bystrým
POESIE
tvrtý Pane, kterak v
zachoval
mníme, otáíme.
státi
též se
mistr.
pehrozném tom spchu
v plících tolik dechu?
jsi
DUCHAMOR.
Toení
to
mocn
v
aniž
zem
kolem sebe psobí; obloha a hvzdné nebe její
život ten tak
život
mocn
jako otáení toto jehož
rafije
povzbudí
zem,
magnetes slov.
Zmizelo by teplo, zhasli dnové,
hrzou zhynulo by zemské plém, kdyby se to vlí tvrce stalo, že by otáení zem konec vzalo.
tvrtý
mistr.
Kam to pádí? prolítnout chce nebe, v divém zmatku považuje sebe snad již za Faetonova vozku! Druhý bakalá. Koleko
se pomátlo
mu
v mozku.
DUCHAMOR.
Zem
tato vaší
pak milosti
centrum concentratum svta sluje, jemuž v prospch tamto na výsosti tajná ruka lampy rozsvcuje. Tak se bídný ervíek domnívá,
ERAZIM VOCEL
J.
Že prý stromek, jsa
nho
pro
mu
89
celým svtem,
se toliko odívá
lupenem a blahodechým kvtem
ervíek
též mní, že vyzpytuje
stvoitele všehomíra stopy,
druhm vážn ukazuje, vod topí.
když svým
jak se raci v kalné
Druhý Na oech ted
mistr.
satiry šíp klade.
První bakalá.
My
a ervi!
—
hade!
hoj, ty vlaský
DUCHAMOR. Ratež milostiv prominouti, není
e má
toliko
si
ervíek
v újmu vaší slávy
rate vzpomenouti, že všechny vás zadáví,
ano, že se sami v až
si
ervy promníte,
trochu v zemi poležíte!
Ty pak
—
lampy,
vz
—
to milost vaše,
nesíslná slunce jsou,
kolem nichžto zem, jako naše, obývané pemnohými tvory kolují ohromnou prostorou sluncí tchto s zemmi tmavými
—
ruka mocná v také nesmírnosti po nebeské báni zavsila, že by jejich
summa vaší uenosti poet pochopiti
ani vysloviti s to nebyla.
ESKA
90
POESIE
Druhý
mistr.
miste Duchamore, dosti! Nad míru již moudrosti tvé máme; Dosti,
dokázaVs že
i
nám
zvláštní dvtipností,
sotva poítati známe.
DUCHAMOR. Kdyby pýcha tomu nebránila, dospli by k nebesm i blázni; ruka známá kdesi slova vryla: Blahoslaveni jsou duchaprázdní (Všichni misti
v
hnvu
z hluku
se pozdvihnou;
— zmateného jedno-
tlivá slova vynikají:)
Blázni 8
—
duchaprázdní
Vlachem ven
—
ven
—
okolk
bez
ním
s
—
jen
ven!
DuCHAMOR (hlasu svého pozdvihne).
Jene,
vzpome
vítanjší nežli (V
hluném
svtu
sobe na
pravda jasná celého sboru
má
slova:
starý blud,
—
avšak nová!
poboueni Duchamor
s
Janem
zmizí.)
Jan Pravoslav (ISOó—
Koubek
ISDí).
4. ervna 1805, studoval Koubek gymnasium v Písku a v Praze, filosofii v Plzni. Zanechav právnictví, jemuž se pak byl vnoval, odešel r. 183 1. jako vychovatel do Halie, kde pobyl až do r. 1837. R. 1839. stal se professorem a literatury eské na universit pražské r. 1849. obdržel tam uitelskou stolici jazyka a literatury polské, dosáhnuv zde již r. 1848. doktorátu filosofie. Ochuravv, odebral se Koubek do svého rodi.št Blatné, kde však brzo po té, dne 28. prosince 1854. zemel. Sebrané spisy Koubkovy vydal po jeho smrti s pietou a péí žák básníkv František Lad. Vorlíek vy.šly v tyech dílech z pipojeným životopisem autorovým v Praze u Karla Bellmanna r. 1857 59.
I^J arozen dne
^
'
ei
;
;
—
Koubek patí k básníkm
nedocenným
u nás dosud
neprávem polozapomenutým, pes to, že básnická jeho innost jest obsáhlá, cenná a nevšední. Staí tu z ní a zajisté zajisté
uvésti jen
vtší
básn
»Hroby básník
slo-
vanských* a široce založenou, avšak nedokonenou satiru »Básníkova cesta do pekel«; z menších pak širšímu obecenstvu nejznámjší, nestárnoucí chválu starých
as
»Rokoko«. rj^s poesie Koubkovy jest satira, sbližující vrstevníky Celakovským a Havlíkem, od nichž obou
Základní jej
s
mén mén
zevn formou koncisní, ale vždy jeho jest bitká než Havlíkova a všeobecnjší než u obou jmenovaných nikdy není osobní. Za to pevládá v básních jako reflexe a následkem toho asto i rhetorika a v dalším sledu rozvlánost. Ton elegický a lehký humor se Koubkovi nejlépe daí.
však se správnou.
liší
již
Satira
;
ESKÁ
92
POESIE
e
Díla Koubkova svdí, to byl muž všestranného širokého obzoru, hlubokých myšlének, hlubokého a jemného citu, duchaplný a bystrý pozorovatel. Z cizích vliv, které na Koubkv vývoj psobily, jest nejpatrnjší vliv souasné literatury polské. Koubkovy básn, plny velkých a vznešených myšlének, zstaly souasníkm jeho vtšinou nedostupný a proto cizí a to jednak pro vzdálenost jejich tehdejšímu obecnému oboru zájm a my.šlení, jednak pro zmínnou již rozvlánost; nynjší pak doba, mající jiné tužby a smry, nemže se již pro rozeháti. Pes to vše jest to básník rázovitý a nevšedního zrna, nemající u nás pedclidce ani následovníka; ovšem básník nikoliv širšího davu, nýbrž poeta, jemuž porozumti, jímž pln potšiti se mže jen užší kruh vzdlanc. Pi tom jest Koubek cele svj, nejen originální umlec, ale i v jádru svém, ve svém cítní
vdní,
a
myšlení
úpln Cech
jeho dílo zstane vždy chloubou
;
a okrasou naší básnické literatury.
L. Q.
Z »Hrob básník slovanských*.
HBITOV
O DUŠIKÁCH. Letyt woron z užích storon žalibno kráe ach ne odna maty, ne odin batnko, za synokom pláe!
Cervenoruskd pise. Dalekáf cesta má!
Marné volání
Nezdárné
již
!
dítko listopadu
jasný den se chýlil ku západu;
zbožných poutník se valný dav k mstu ze svatého pole valil; tamto našich
mnohé oi
otc
svatý
slzemi jest
mrav
zkalil,
JAN PRAV. KOUBEK
které vroucím citem podnícené,
jako v dobrou
vykanuly
tiše
pdu
dobré sím,
na hroby,
týme ozdobené krásou nových v nový oblouk napínat se zdály, by nad lžkem smrti zasvcenc, kdežto za duše jich svíce plály,
ježto svoje klesající
vnc
nám
V
klekátko vyšší urovnaly.
této chvíli
oi pozemšan
zemské mázdry na pl zbavené do vyššího vznášely se stanu, jako zraky
vštcv
nadšené;
volný duch hbitjší perutí k nebeskému pnul se klenutí, a ve srdci toho ozvala se jak
svta prostém
zpv
labutí
nadje, co vábí ku výsostem, k nimžto život pozemský je mostem.
V
této dob stál jsem nad hrobkami, uchvácen všecek myšlénkami, kterých žádná nevylíí slova, vrátil jsem se na svt ze hbitova. Moji duši na pl potšenou, na pl ke smrti až zarmoucenou divné obklíily dtazy, a obraznost píštím zanícenou a
rozohnily smrti obrazy.
Jakož tvánost svta neznámého tkvla v duchu plavce odvážného,
v kouzelném prostena kosmorám,
93
RSKÁ
9+
dív než koráb po
POESIE
bhu
nejistém
pistál k jeho dalekému behu,
dív než vítzného kíže rám pod svou vládu zajalo ty zem, kteréž na prostranství
nezmeném
v potu zanímaly nezlíeném nevídaných tvor nové plém: Tak se duch mj v blahé víe topil, když se ve svém nebetyném letu k onomu vj^pínal blahosvtu, jehož žádný Kolomb neodklopil, k nmuž ale každé srdce lidské, když je na korábu živobytí stíhá bou a prudké vlnobití,
roh
hledá
jehly magnetické.
Ty myšlénko o nesmrtelnosti, o život v onom svt vném, hluboko pronikáš do vnitností
dvod
všech, kterékoli hostí
blahá nadje v svém
ln
vdném.
soudné nadje a již duch mj tamo dospje na tu výši, horu na posvátnou, kde se mudrc ope myslí statnou svtu, když se na svt usmje, panice jako na jinocha prodajná se smje svdnice; kde nepadne cnostný na kolena, by se liché sklánl marnosti, byC mu v služb svtské svta cena
Kídlem
této
—
ernobohem udlena obžný peníz nectnosti;
byla za
kde
i
rozkoš, kde
i
sláva svtská,
JAN PRAV. KOUBEK
CO
s hrdostí
asto bezeelnou
chce se zváti slávou nesmrtelnou, vyhlíží jen jako cetka
kterou
chva
Marná
jest ta slávy
dtská,
vruila za hraku svévolnému chovanci a plaku.
smšná
hrdých
laná
erv
píle,
klopota,
když ve hmotném toho svta díle smrti oukap tajn klokotá, zdali dnešní neb zejtejší chvíle
zemské stroskotá; »Mene Mene Thekel« za výstrahu mj tu lhtu pro svou marnou snahu! Kdo v tom svt jalovým chce inem býti nesmrtného jména synem,
to rejdišt
hlouposti je soudruh nerozdlný.
Chtj neb nechtj, milý synu svta,
pece musíš
býti nesmrtelný,
ovšem tamo v onom svte jiném, až po vlád tla bude veta.
——
Jak se hejna plachých ejk a kání kvaíc nad jezerem snášejí,
boue z erných mrak vtrové pak od severních strání vlny k tuhé válce srážejí; i jak po té boui po pestálé
když se
sklání,
lodník z nejistoty ouzkostlivé
ídí vetchý lunek dál a dále, až bezpeen vejde nenadále
ku behm té strán žádostivé, kde cho jeho s dítkem jeho živé: Takto myšlének mých boue divá
ESKÁ
96
POESIE
lunem nadje mé až pak víra s i
mého
zmítala,
srdce živá
nadjí se v portu ve tmách mi
vítala,
svítil bílý
den.
V
tomto rozjímání pohroužen, jako rybolovka ponoená do dna rybnatého jezera, spatil jsem se náhle okroužena podzimního mrakem veera, a již na obloze mlhavé na pl mrakem zahalená hustým nachýlila
tváe zvdavé
bledá luna ku dolinám pustým. Já pak
sám
osielý na
a
sám jsem pozstal
hbitov
host,
kde velebná tichost panovala, hrdá na svou nmou výmluvnost, jižto
jenom vtík perýval,
jenž
z
lehounká
kvty
províval,
které láska vrná, neskonalá z
ruky
vdné
mrtvým
darovala.
Touto samotností blaze zatá moje duše mírem oplývala, jako dva poutem lásky spjatá, když se slib a vrnost rušit jala, po zpovdi svaté pi pokání novým mírem zase oplývá, když ji strážný Slibu andl chrání, a
nevrné
mysli odrývá.
Velikých ty uitelko ctností,
vzývám tebe, svatá samotnosti! Ve tvém zahalen tu závoji.
JAN PRAV. KOUBEK
97.
V hustém závoji a neproniklém vzdoroval bych v tichém odboji, v spolku srdce
s
hrdou hlavou spiklém,
veškerého svta rozbroji, jenžto hrozných nepravostí
hmotem
nad ohlasem ctnosti vyniká, jako havraní kik nad klokotem ukrytého v houšti kovníka.
Tikrát šastný, kdo se vyrval hluku vzdlané a z hloupá zpupné; kdo se v samot skryl nedostupné, kde neslýchá mstských zvon zvuku, vzdálen spolku sobc licomrných, vlastnímu jen zisku stále vrných,
luzy
kdežto není
svdkem
planých
ptek
trubc velou veskou krmených, kde jen srdce platí a kde skutek pevýší dav vtip smyšlených v
mozku zahale rozených.
Blažený,
kdo v
stráni
poustevnické
nehod té rozkolnické, která u svták hluném davu
ušel
hrdou odcizuje
srdci hlavu.
Já jsem všeho toho svta syt, jeho bláznovství i moudrosti,
jeho lakomství
i
štdrosti,
jeho zármutku
i
jeho lanosti
hodovánek;
i
radovánek,
nyní sám a sám chci býti skryt
tam kde stálý mír svj rozpjal stánek, tam kde nezkalený plyne klid eská
poesie.
7
ESKÁ
^^
POESIE
tokem jasným, do nhož se luhu májového roucho svíží,
zhlíží
kdesi v nedostihlém údolí,
kdežto slavík o
svobod
jsoucí
v tiché jarní noci šveholí po venkovsku ze své hrudi vroucí. Šastný, výtžkem kdo svého plouhu kojí skrovnou svého tla touhu. Jak ouastník nádherného kvasu, který za sklenici tokajiny, i
za
šávu
cizí
—
rakoviny
nesmí svého pozdvihnouti hlasu proti kast hrdých hodovníkv, když se zjevné pravd, když se právu smlým hlasem pravdy protivníkv dje kivda dle sobeckých mrav, milerád by od tch skvostných hod rychlým tryskem útek' na svobodu
—
—
pes práh kdežby
nízký pod svou nízkou stechu,
sob
zjednal klid a
tchu:
Jako pivleený ke tabuli strašn hostinného Kaliguly onen otec, jenžto syna svého ztratil
mžikem vraha vševládného,
jak ten otec vínem napojený,
vncem ozdobený, drahocennou nakropený mastí, po komnat toužil uzamené, aby po hostin zloeené dvojí bolest nad svou vylil strastí, hodovnickým
peukrutnou bolest otcovskou, ovšem trpí bolest otrockou.
—
—
JAN PRAV. KOUBEK
kteráž
pod závojem
99
veselosti
rvala srdce žalostnému hosti,
tém
Tantalovy, aby hody aby dary proklel Caesarovy v nedostupné zrádcm ukrytosti:
Tak mé
srdce
mukou
svéta spjaté
hledá skrýše v samotnosti svaté, takto po pítulku tajném
slídí,
jako holubice štvaná supem
nad sebou když svého vraha jemužto
má mrzkým
vidí,
býti lupem.
Epilog. Dokud rady
vyhledávati budeme v mysli své a den ode dne svírati se v srdci svém?
Žalm
Jedna rána po druhé nás stíhá, jedna hvzda za druhou se ztrácí, sotva jedno srdce dokrvácí, již nová stela íhá ukrutného smrti andla, by nám duši jedva pookálou,
na jiné
nenadálou do samého vnitku projela! Tato žalost celé naší vlasti, bolestí a tužbou
jejížto
má
bolest jen je ástí,
dvojí ranou moje srdce stírá!
Velká žalost nad velikou která dlužných slov
nám
strastí,
odepírá,
málomluvná bývá nejradji, kdyžto nadje se za nadjí do hlubokých hrob odebírá.
13. v. 3.
ESKÁ
100
POESIE
Jako onen malí ostýchavý zakryl závojem tváf krále-otce, jemuž bolesti šíp pronikavý srdce outlé prohnal pehluboce, kdyžto hrozným bohm za of-ru musil vydat na smrt svoji dceru: Takto naše Múza ostražitá,
rouškou smutení te polokrytá, v dob zármutku tak podstatného více znakv ducha neposkýtá
k obrazu nám pvce zmileného, teprve jen vera pohbeného; k tomu obrazu je teba mnoha vzácných barev šttky peumlé, teba pízné vtšího je boha, dárce zdravé mysli, v zdravém tle, má-li dika býti básníovi,
jenž by chtl se rouhat malíovi
Tžko, aby pvcova hned cena naším zpvem byla oslavena podle zásluhy a podle práva; skvlých, nesnadno je z cizích
vnc
které
vdná
sbírat listy
ke svým
uvila jest sláva,
laur osielých
vncm
stejné slávy chtivým;
necha domáhá se toho díla mladá, smutkem neslcrušená
síla,
srdcem ozbrojená odvážlivým. Já chci vncem jenom cypišovým kvílící svou lyru ovinouti, pak jej nad hrobem chci básníkovým do mladiké trávy pivinouti; a si zelený ten vnec zhyne
JAN PRAV. KOUBEK
pod nehodou listopadní doby, jméno dobrých pvc nepomine,
by
i
hrob
jich
zstal bez ozdoby!
Ejhle, tato víra svatosvatá, s
láskou k vlasti nerozdvojn spjatá
básníka vždy povznáší a
sílí,
aby k vysokému pnul se cíli, jejžto dobrý mu uložil, aby vštec v rozníceném zpvu, veleb ctnost jako krásnou dvu,
Bh
slávu
To
krásy rozmnožil.
její
hle
!
uenosti
slušného jest
závistivé
hnvu píinou,
ve štpnici zimomivé v oné kráse živé po písitých cestách nekynou, jako v básníkových sadech krásných, kdežto nad každinkou pšinou kvítí Pravdy v šat barev jasných, s družnou spoluje se kvtinou, že
jí
kvty Pravdy
vnadná Odaliska, pod výsluním teplejšího pásu,
kteráž jako
vábí hosti
z
daleka
i
z blízka,
aby chtli Pravd, chtíce Krásu!
A nám
básnická ta svatá víra
kojí srdce
želem trnoucí,
že se slavným
v
dob zavdí
pec
ta
vštcm
naše lyra
snad budoucí,
nová rána srdce
svírá
pod bemenem smutku chadnoucí, že se jazyku slov nedostává,
bychom tob, mladý nebožtíku!
ESKA
aspo ástku
POESIE
zasloužených
dík
mohli zapraviti podle práva.
Ba tentýže laný erv,
jenž tebe
odal pátelm tvým, druhu srdce moje
milý!
krev mi stebe,
zžírá,
pak tuším, že se v brzké chvíli do hrobu má bujná hlava schýlí! -
já
Tir
i!r •ír
Rokoko. 1847.
Jak osmdesátidevítiletý pan polesný Doupnák vypravuje na štdrý veer svým vnukm a pravnukm,
vnukám
a
pravnukám o svých bývalých asech.
i mou takové šediny hlavu pokryly, bych co prapradéd minulé píbhy vypravovat!
Kéžby
A. Tibu Hus.
Vy
m
abych
z
pobízíte, milé dítky,
bání
as
zlatou rudu sbíral
podle zpomínek
a
v té šacht
hasne pamti
duch
mn
vku mé
pece pozdvihnu jako
bývalých
do povídky, ostalých;
minulého
kahanec, rád hlasu svého
strážný vyslanec.
Nalejte mi ješt mlniiny, aby mi se jazyk nezpražil, abych vánoku a lichotiny svatveerní esky zavlažil.
sml
JAN PRAV. KOUBEK
Na krbu
a
jasný
103
hoi plamen,
do kamen pak vložte beziny, starec ženichem jest teplých kamen, jako jinoch
vrnc díviny. oi moje,
Jasné svtlo zosti
jimžto blízká hrozí slepota,
mravy dávné, staré kroje pedešlého poznám života. že snad
—
Jindy bývávaly jiné asy,
dokud dokud
více pátel
mla
ctnost,
mén
platil
u svtácké chasy vtip a zištná uenost.
Mén
písák
papirník
a
zbožím hadrním se
mén
pytlák
a
mravy dobré pérem
mén
papír
též
živilo,
revírník lovilo;
v pokladnicích,
více bývalo v nich žlufák,
mén
slýchalo se o dlužnících,
kteí prchli
s
grošem nuzák.
Nebo poštou jezdilo se starou ti dni z Holomouce do Prahy, vozy koiskou obklopené parou usedlejší byly povahy.
Bez kapslí a bez bavlny stelní šlo se na srnce a zajíce,
dív než oukladníci potutelní Lebedovy znali runice.
ESKÁ
104
POESIE
Te
si každý hulvát zapytlaí, když ho panská choutka napadne, kídlo jelení a paroh ptaí získá brokem pušky oukladné.
Kam
se velkopanské
honby dly
a ty staroslavné štvanice,
kdyžto na koních jsme tryskem spli,
paroháe na smrt
Kde
honíce.
jsou dávní hoši kopinníci,
kteí v kaní tlamu
zpnnou
tesáky své vztekle blýskající
potápli rukou pepevnou.
Amen, amen,
dítky,
pravím
já
vám
smutná hrozí stelcm budoucnost; již již s
írajkunštem se rozžchnávám,
neb se k hrobu
blíží
loví ctnost.
Nuže zpváci a písnikái, rozplate mi lesní ozvnu,
pjte píse lesv hospodái o posledním štvaném jelenu!
A ty staroeské lesy husté hroznou sviti na nás lysinou, doubravy a buiny již pusté snad pod ostím seker zahynou! Protož jsem já radou pro ženichy aby v moudrém snaženství
asn
starali se
dítkám o kožichy,
které v píštím zplodí manželství.
JAN PRAV. KOUBEK
Nebo bez kožich, bez
zub
bude hrozné
manžel
ani láska
ped
paliva
cvakání;
nás tklivá
sibiským mrazem nesebráni.
Rybníky
též byly rybnatjší,
štdrý den jsme hajní jikrnáe nejtunjší na svj deputát si lovili. že když
Kdo chtl
slavili,
lososa mít u hostiny,
podle postních práv a návyk, dostal hojnost slavné lososiny za
nkolik sedmnáník!
Dokud nad Labem nestrhla hráz eské
vru
Po Labi
vlasticc,
ti ásti
lovily víc o
zbhv
se k naší strasti
moských Litomice.
te
hrdá Germanie
lanou velrybou se valí k nám, a jen mlkost za Obistvím kryje štítem svým hru eským ddinám!
Dokud u les
a u
bedlivou stráž
mla
rybník šetrnost,
eských bylo hodovník, kteí eskou ctili hostinnost.
více
Tehdáž bylo dosti
peiva
arci i
na pekái
smaživa,
plamen jasnjší plál pod kolái u hojnosti všeho paliva!
105
ESKA
FOESIE
Pražský ležák místo bavorštiny
hostm
ostil
zvinu chu,
na
a po sklence pravé žíly
mlnidny
probíhala velá rtu.
Vru
bez té
rtuti idriánské,
zasnoubil se kalomel,
s nížto
páni mívali jsou
asy panské
nechodíce v sí a zádrhel!
Ano, bývaly to asy panské, dokud eská réva, chmel a slad více než ty bryndy qua-šampaiské
mly
cti
Mén
mly
chorob bylo na
zdravý a
a více
lovk líkm
vnad.
mou vru, vzdoroval,
kdo ondy stonal na choleru,
jindy na
ervenku choro val.
Koho rheumatismus nyní ten
ml
souží,
jindy suché loupání,
komu aneurysma prduch
ouži,
míval druhdy srdce klepám.
Kdo
se zhojiti chce kalomelem,
a kdo snídá zrnko arniky:
Ten užil
se sladem vyhojil a
esneku
chmelem,
a papriky.
Když pak nepomohla moc tch lík, zavolal se mistr Krákora,
ozdoba všech moudrých lazebník, slouha Excellenci Doktora.
JAN PRAV.
KOUDEK
107
Doktor v zámku u knížete sedl, k štstí našemu nás nehojil, i
jak zlatý bažant z klece hledl,
když se do své gally
ustrojil.
V
panské
se
špahelkou zlatem kovanou,
i
oboe
si
vykraoval
jak Jeremijáš prorokoval,
nám
jaké nemoci
nastanou.
Tehda Krákora hned
pustil žilou,
jarem pišly zimnice, album graecum prodával vší silou, které ku své stádal praktice. a když
s
Polámané napravoval kíže, z
kenu hntinky
lovk jenžto
z
A kdo
klad do týlu.
zdravjší byl nežli kníže,
recept
slýchal o
kterou hyne hus
ml
postillu.
nemoci kuí, slepice,
i
o chorob, která nyní zuí v srdci
Koho
mnohé zemní
tvái poškrábal,
dosti hladké zachoval
jen že
zvlášt
si
hochem ubatým
Láska nedala ctil-li
vybráek odpov-li Na
*)
osypaly neštovice,
jestliže se v
»)
kulice
mu
líce,
se zval.
proto kvinde,
krásu dubatou,
hledal štstí jinde, dostal košatou.
Písecku jméno zemat.
ESKÁ
108
A
POESIE
ta láska byla jiné zboží,
jsem býval ješt mlád, vlí boží, rad. hledla pak starších slov
dokud
já
láska ta se zvala
i
Než se jinoch bez skvrny na rjiiíe lásky pasoval,
a
hany
prvé u otce své ctnostné panny oumysl svj snažné fedroval.
Otec ekal, co
mu ekne
máti,
soudem bratr svých se ohradil, ddouška babky jal se ptáti, s otcem duchovním se poradil. i
Tehdáž ženské
jiné gusto vedly,
hejsek do srdce se nevedral,
ádný
ženich
muž
jenžto na starce
si
byl
již
vážné
usedlý, hrál.
Hlava jeho zasypaná pudrem
poestným
se
copem
hájila,
jakýž div, že u rozsudku
novotám se statn
múdrém
bránila.
Kníry hajducké a brada kozí nehyzdily tváí jinošských, jichžto vážný lovék te se hrozí jako
kommunist
lotrovských.
Nevím, jaké katolická panna užije s tím bláznem rozkoše, který
promnil
se v tatrmana,
ano v houatého hastroše.
JAN PRAV. KOUBEK
Nevím, jaké je to potšení, má-li kožku trochu lehtivou, když jí bradá vytne políbení na její tvá málo stydlivou.
Když
tu eled spatím kozobradskou, na turecké brady zpomenu, jak jsme pevnost vzali btlehradskou tomu vousatému plemenu.
My
jsme ovšem také mli kníry
mítka,
podle vojenského
kdo však nedbal urené hrozila
mu pt
Vru ped
jich míry,
a dvacítka.
tou bonapartskou dobou
lepší byla manipulací,
lískovka hájila
si
pod pevnjší skobou
své subordinací.
Nemalá jsme mli, s
tmi Janiary
Bh
mi svdkem!
práata,
jsem nebyl ddkem, vy pak nebyli jste vnouata. ale tehdáž já
Mladá krev mi v žilách bujn hrála a ta láska k vdci moudrému, která
voják všech
srdce hála,
k vítzství nás vedla jistému. Nikdo nebyl ve svém živobytí
svdkem lomozu
tak hrozného,
jaký zpsobilo hromobití
dlostelc
z
vojska našeho.
109
ESKÁ
POESIE
Když jsme do hradeb tch velikánských ti dni neustále bouchali, až jsme z boží vle do kesanských rukou Blehrádek dostali.
A
smlci, švarní dlostelci,
ti
byli naší vlasti synové,
a
Turek neumlci kdo jsou echové.
velcí z
ti
zkusili to,
Laudon mezi válenými blesky k naší baterii picválal, >Brávo, dti eské!* ekl esky, slovem
eským ohe do
nás vál.
Mn
pak zaklepal tu na ramena, špahelkou mi pokynul, já hned radosti se zapomena byl bych ve slzách se rozplynul. svojí
>Hoši, císa bude míti radost,* zvolal
>že
vdce
jak písluší
A
slovem podstatným,
iníme povinnosti
mužm
zadost,
udatným!*
což v jeskyni té veteranské
slávou písecký se pokryl pluk,
tam hle
proti síle
musulmanské
jedna ruka byla na šest ruk. jiné rej do vaky, na tureckém onom rejdišti, v poli jiné polky pro jonáky na bodnatém hmly strništi!
Tehdáž byly
JAN PRAV. KOUBEK
lU
Já jsem šastn vyšel z toho boje, a jen ti jsem dostal plezury, jichžto nebálo se zdraví moje,
byl jsem
chlapík tuhé nátury.
Na svých prsou obrázek jsem
nosil
svatohorské boží rodiky, její
ochrany jsem v bitvách
byl mi od
vaší
prosil,
dán babiky:
Dokud ješt ve otcovském sadu jako skr)'tá kvetla
fiala,
všem pannám jsouci ku pikladu na manželský satek ekala.
a
Ona každodenn na klekátku se za mne modlila,
rženec
tikrát za týden se od zaátku až
do konce vojny
V
zimní noci u krbu len pedla,
postila.
a když ráno pli kohouti,
ona první z postele se zvedla, by svou práci mohla stihnouti.
Každý týden dvacet pecn chleba
asn
ráno pekla v sobotu,
kde ho bylo teba, chudou nahotu.
dala pokrm, šatila též
Celé okolí a na
ji
milovalo,
nust jména Doroty
dceru pana polesného zvalo
f)ékným názvem panny Dobroty.
ESKÁ
112
Když pak jsme
POESIE
se navrátili
z boje,
jaký to byl v celé vlasti ples, plesalo též potšení moje,
kdyžto jsem
jí
do nárue
kles.
Tehdáž panny byly všecko jiné, mška slenou zvát se nechtla, cizí
eí,
která
svj rod
z
úst
te
plyne,
zapírat se stydla.
Srdce eské bylo srdce vrné, ješt nekypelo cizotou, a ty dnešní kunšty licomrné pcíšovanou byly novotou.
Bez kvapíku, ovšem bez povyku, žily v bázni boží dcerušky, v srdci vrnost, skromnost na jazyku mly Lidušky i Btušky.
Chlubné Berty, plaché Amalie
mody
tatrmanské nectily,
rozum více vlád než fantasie, mravy dobré více platily.
Pece v
mén
srdci více
ale
dýmu,
ohne bylo
mén
par,
ted se všecko parou poplašilo
zapraženou do
vozv
a kar.
Více bylo kázn, více bázn, více proti
híchm
stavidel,
na híšníky více horké lázn, na ctnost bylo
mén
osidel.
JAN PRAV. KOUBEK
Neb
113
ústavové vychovací,
ti
kde se dve uí bilduku, že se ku rodim nazpt vrací plné petválivých posuk, našich
dvat
nezáživným mlékem
ader nenapájeli, hrubé vášn v ženském srdci z cizích
pod
mkkém
nevely.
puklicí tajnou
Holka mstská tehdáž netýrala celinký den klavi-cembalo, ale prací
vno
aby
potebnou
si
hrála,
vzrstalo.
její
Nezpívala ona bez ustání vlaské rulady neb
árie,
v sobotu jen pla za svítání
písn ke
cti
Nkdy píse
panny Marie. »
Osielo dít
pl druhém lét« zpívala, nkdy po práci a to jen skryt o
»0 Griseld* knížku Tehdy nebylo
zle
ítala.
o ženicha,
jako v tomto plachém
kde jak
století,
ped svatbou zasnoubenec z ped supem doupnák odletí.
Vru
tehdáž za
onch dob
ticha
ctnostných
veselejší svatby bývaly,
mužové se kommunist zlostných po veselce neobávali. eská
poesie.
8
ESKÁ
POESIE
Proto já též s myslí spokojenou jsem svou pannu Dorotu,
pojal
jež je
a
pl
století
pramenem
mojí ženou,
vašich život.
V onom
kesovickém kostelíku tam nás nebožtík pan fará spjal, tchán mj po našem nás veselíku na knížecí revír odeslal.
Mli jsme to tenkrát svatbu slavnou, mozek hostm zatoil, ddek vaší báby skonou dávnou
až se
poslednikrát
sob
zaskoil.
Kd5'ž pak otec mojí dobré ženy
na
vnost
se
od nás sthoval,
nebožtík náš kníže osvícený
pelešným mne po
A
nm
jmenoval.
když jsem zde, v tchto stráních horských
již padesáte let, bez rad hospodáských, bez rad dvorských
dosloužil
v lesích dobré hospodáství ved,
mj byl oddán za ddictví synu mému, ddu vašemu, jakby lenním právem polesnictví rodu náleželo našemu. ouad
Po Abramu po
nm
Isák následoval,
nastoupil syn Isákv,
doupti tom uhnizoval po Doupnáku synek Doupnákv.
tak se v
JAN PRAV. KOUBEK
Dobe nám
se déje v
milostivý chléb
115
tomto stánku,
nám dopán
jest,
a když smrt nás zdrtí na hrabanku,
nerozdrtí
pece
naši est.
Až pak já se podle vle Pán na kesovský hbitov umstím,
vám hladší cestu v svatém stane u svatého Petra proklestím. tož
Jen mne, milé dítky, pochovejte hezky blízko vedle kostela,
mému
popelu pak místa pejte
vedle nebožtíka konšela.
Že jsem na selský lid laskav býval, byl jsem lásky lidu ouasten; rád bych mezi ním též odpoíval, až
mne
Ctte
vný
ukonejší sen.
rolníka, jenž
rukou pilnou
o vezdejší váš chléb peuje, jehožto syn v bitv pstí silnou slávu svou
svým
vdcm
vnuje!
Já jsem skonil povídky své látku, a hle! již ta doba plnoní
zvon
hlaholem nás volá k svátku
a k té krásné písni vánoní!
8*
^^^^^^-^s^^^s^^s^^
František Jar. Vacek Kamenický. (1806— 1SÓ9.)
r^
dne 24. lednn 1S06 v Kamenici nad Lipou. R. 1 83 1, byl na knžství posvcen; zemel jako dkan v Blovicícli dne 23. bezna 1869. *-
arodil se
'
R.
vydal
1833.
»Písn
v
národním
eském
duchu«, r. 1846. knihu 150 znlek »Lilie a rže«, jimiž opvoval osoby a události djinné až do smrti BetiI. (Byla to asi polovice díla, jež provésti hodlal, »ceská historie v takovýchto malých znlkových obrázcích«.) Dojímavou láskou dýší jeho asomrné »Elegie nad hrobem matciným«, vytištné v »Musejníku« r. 1839.
slava totiž
Vackových písní v národním eském duchu skuten znárodnly, na p. »U panského dvora«, »Já jsem holka jako lusk«, »Kde muj je kraj, kde
Nkteré
z
a vlasteneckých
má
je vlast«
a
^-.
j.
E
1
e
g
i
[,',
jí.
e.
Darmo vaneš, vtíku tichý, sem z hájiny ke mn, darmo radost šepceš, darmo mi líce chladíš! Ach, truchlost panuje v mém srdci neukrotitelná; oi mé jsou v zdroje promnny; že dnem nocí prýští z nich plá se žalostí,
uplakané tak
i
—
vzdychy místo slov jen moje ústa mají! Tak ten svt se mní, veselost se ve mále obrátí v zasmušilost ernou, žert ke žalosti vodí. a
ESKÁ
POESIE
Rychle radosti minou, od smíchu jedva že srdce splesá,
Ráno
již
do pláe;
je bh'zko
slza zas se roní.
rzný den
se nad horami v šat
piodívá,
slunce se usmívá, hájiny prozpvují;
než brzo vystupují od všech stran ptactvo mlí, trne
les,
mrana
thotná,
slunci se líce kalí.
Den blaha erstv mine,
ním erstv
s
i
rozkoše
zajdou,
nastane noc temná, jež podobá se
Ach, píliš
podobá
rovm!
rovm vkol
tu mlícím, tam kdo ve lžku leží. Dlouho si odpoinou, v takové kdož ložnici usnou; ach, by procítili zas, darmo je slunce budí! Všecko mlí a spí tu kolem, jen já se ozývám, sám tu živý kráím ke hrobu matky milé. z
se
nichžto nepovstane víc,
Zvuk slavný zvonu jest, u veer když zní na klekání; slavný, když ránem lovka ze sna budí; neb když k chrámu volá, a duší zbožných sbory pílí tam, kde si duch pohoví, kde s nho bím padá. Však mé srdce jinak pronikal hlas, když umráek
—
matce znl, v mou žal lil duši ustrašenou. když pak zvonna hrana: což pehrzn doráJíel zvuk s vže ve sluch mj! ty zvony ješt slyším!
A
—
Jak
hvzda
zkalená,
hoela
jest
smutn
u rakve
—
svtlo to ješt vidím! bledým plamenem; A zpvy pohební se ozývaly rzn po dom písn ty ješt slyším! o smrti, soudném dni; Tehda ješt však doma, matko, byla's mezi námi; akoli již mrtvou, tvé dti líbaly t! V erný pak jsi rubáš odná byla, kíž do rukou ti, svíce
—
a
stuhlých, byl dán;
to
tvoje heslo bylo!
F.
Tak
J.
"9
VACEK KAMENICKÝ
sirotci u rakve kleíce by skály se rozplakaly: Když tebe dít ilé hladilo, mníc, matka že jen spí; neb nic o ukrutné o smrti dcko neví však t nemohlo nijak probudit; nžné celování
ležela's
náek
na márách, a
vedli, že
—
—
rty tvoje, již studené, jsou neucítily víc.
Ó, kýž bych já byl
Kýž bych
nevdl
byl myslil,
matka
též
o smrti ješt!
že usnula jen!
Velký bol by minul duši mou byl tímto klamáním, nehrozila mysl mou tak by památka tato.
^"^#^?5^#^^#^^2s
František Doucha. (ISIO— 18S4
Narozen
31. srpna
)
iSiO v Praze, zcmrcl 3. listop. 1SS4. byl 6. dubna 1834, ale jen do
Na knze vysvcen
psobil jako kaplan v Petrovicích u Vysokélio od té doby pro trvalou churavost vzdal se veejného úadu knžského. Byl pak domácím kaplanem rzných dom šlechtických; od r. 1848. býval v zimním ase hostem pražského kláštera minoritského, v nmž také zemel. Vydal adu peklad dramat Shake.spearovýcli, Tliomsonovy »Pocasy« (1S42) a etné sbírky básniek r.
1838.
Chlumce,
pro dti.
Na Douclm
pohlíží se u nás
nesprávn. Pro jeho
roz-
sáhlou innost v dtské literatue zapomnlo se na básníka Douclm, a tím se mu dje kivda. Jelio význam literární dokonce nespoívá v jeho knížkách pro dti, nýbrž práv
naopak
v
oné pehlížené
ásti jeho
nemáme
innosti.
Píinou
výboru jeho básní a peklad, jež jsou pro nynj.ší pokolení ztraceny v starších asopisech. A pece na potebu takového výboru upozornil a vbec na pravý význam Douchv ukázal Vrchlický hned v jeho nekrologu v »Lumíru«. Tžišt pvodní básnické innosti Douchovy spoívá ve filosofickodidaktických básních, psaných vtšinou blankversem a rozptýlených v Lumíru, Hálkovýcli Kvtech, Svtozoru a Blahovstu. Nejvíce jich jest v Blahovstu, a to bylo asi také píinou, že nedošly obecnjšího povšimnutí a náležitého ocenní. Básn ty nesou se .širokým proudem pemítání o životu, jeho cíli a konci, jsou plny hlubokých myšlenek a životní pravdy a povznášejí se na mnohých místech ke znané výši básnické. V nich jest Doucha svj, všecky tak pilehají k jeho ti^pké pouti životem, jako volná, široká forma k nim samým. Nkterým vadí píliš kazatelský tón a vnucující se didaktický závr, ale ani ty nejsou bez zajítolio
jest
okolnost,
že
ani
ESKÁ
POESIE
mavosti a bez ceny. Ve všech vidíme básníka, jehož duch se vzdlal na velkých vzorech. V básni »Za obzorem* pojinak jest ryze znáváme tlumoníka »Božské koraedie«, Douchova, tak že o ní lze íci, že podává co nejuritji jeho básnický charakter; položte vedle ní »Až umeš«, nebo ješt krásnjší »Dv dráhy« a máte zcela jasný básnický profil Douchv. Vedle tchto básní má i dobrá ísla satyrická a adu ballad nevalné ceny. Doucha byl pilným pekladatelem; innost pekladatelská vbec jej uvedla v literaturu k pvodní produkci. Nejprve a pivedla
a
poesie lužických Srb, jicliž upímným pítelem do konce svého života. Pozdji tlumoil Puškina, Mickiewicze, Preširna, Preradovie, Shakespeara, Thomsona, Byrona, SheUeye, Ariosta, Danta (»Kvtný výbor z Božské komedie«, C. C. M. 1853), Petrarku, Huga, Calderona, Camoese, Tégnera atd. Mnoho pozornosti vnoval form a jeden z prvních uvádl do naší poesie cizí formy: tercinu,
pekládal
z
setrval až
šestinu, decimu, sojiet, sicilianu, rondeau, ghazel aj.
První
po Jungmannovi poznal dležitost cizích poesií pro naši literaturu a svými peklady snažil se nám získati do nich prhledy. Jeho smysl pro jazyk a formu charakterisuje také jeho práce sbratelská: rzné slovníky a Erbenova sbírka písní mají hojnost výsledk této jeho innosti. Následujícími ukázkami má býti osvtlen jeho význam v naší poesii a
prokázána
poteba
vydání
soubornélio
aspoíi
reflexivních básní.
jeho
A.
Za obzorem.
Až
poslední den sklesne v
kde louit co íst as
s
zemském bhu,
toho života se bytem,
budem
v
písm nových žeh
?
Ó, kéž bych vdl, k svtlu veden citem, co vkopravné nám as eknou desky, když rozžehná se duše s tla krytem
.
FR.
DOUCHA
123
s mých oí shasnou lesky, dvojím žitím pi svém ublednutí,
Ó, kéž bych, až žil
jsa zde a spolu tam, v ty
noen
Pak svtem, vznášeje se na volného jenž duši
letu, hlásal
eká
blesky!
peruti
bych mír
vný,
v libém pokynutí.
zvstoval by jazyk blahoený útchy, již lovenstva ránám kraj lékem spasným chystá záslunený.
I
slast
pistoupit; k
bránám kráet pedu,
poznalosti ješt
Však nelze k
temnému
kde kroky vedou k
jest
nejistoty stranám.
Ó, blahý chodec, který v pímém hledu nezvratné mysli pevným stoupá krokem
le mnohdy klopýtáme v plachém
Pro
souzeno
jest,
smrtelník že
pozemským v obestený
sledu.
okem
závoj hledí,
—
kde víe kráí pochyba hned bokem? Vsak sejdem' za hrobem se s odpovdí!
•ír
Až umeš. dokonaje obhu zemského, který's mužn zásvitm plamenným pravdy, práva zasvtil.
Až umeš,
—
ESKÁ
124
neschdný vzdav
POESIE
zápasm,
život
však zhusta daen svta úhonou: snad inná Zvstna pak mnivé své do kornoutv listy zatoí, a z tch si zvuných trubek nastrojic, plnou bude tváí
již
Zas
nad novým
zas
ob
zas,
hlásati:
o jedné je ztráté zprávu dát;
hrobem
jest
želeti;
smrti, klesl zmužilec!«
A
k vrchoiku-li vzlétne píznivost, snad tam, kde boln druhdy klíena ti mysl tuhou svorou ústrkv,
jméno erná zave obruba,
tvé
co zjevný píznak blahé útchy,
nmá pam
mluvy nabyla. bodavým žalostné srdce na kíž pibíjeno, že
Ty heby,
kterých ostím
snad stíbrolesklé zdoby nabudou, než jimi zatlue se rakev tvá.
Týž ti
—
kalich
do
nmžto mrou štdenou
v
sytosti až
i
na pokraj
hokého poskytáno
nápoje,
—
na dno vypíjeti veleno aj, na rakev dán bude, vnený peestým kvítím, by se ukryly
jejž
vše skvrny, jak
lpící
Touž knihu,
již
za živa,
aj,
nm
na prokaz,
uznalost.
které píkrý rozsudek
z
pro nadšení tvé ti
na
tob pála svta
z
pesné
ítali
lásky bohaté
zavázanou v rudý aksamit,
zlatými záponami krášlenou, na píkrov povystaví, strojený
snad
z
kloc, které
s
roucha duše tvé
FR.
DOUCHA
strhány, a z jichž hojných okraj
125
v
líen bude smutku praporec. Víc nad to od oharku z hranice, kde pro vzlet volný žíhán pružný duch, as
:
pochodn
vzplanou, svíce, smolnice,
by do hrobu ti skvéle svítily. Pak ruka, která dýkou protknula tvých cit hru až v nejstednjší sted, uchvátí pozún, jehož ryný zvuk
pohebnou píse táž
hlun
provodí;
ruka milosrdná sebere
snad kamení, jež druhdy v ochot na zbrocené tvé tém házeno, a na tvj hrob je ilá donese,
nho pomník byl pízn
by
z
Ba
ani šperk té
ti
upraven.
—
opozdlé
snad nezastkví se nad tvou mrtvolou; peklopotném život
a jako v
pímou hlavou bojem tuženou mrak posupný svých metal blesk roj, takž bicre chmurným kídlem zpuštný
nad
pes hrobu tvého
vršek peletí: snad ta jen útrpnými pokropí
nm
slzami, kdež po plouhavá zapomínka bude dupati, ni prostého tam kvítka nevložíc, by chladné, tvrdé lžko vnila, kde dímá srdce kleslé v zápolech.
jej ti
Aj,
doby nestálé soud tkající
pravítkem nebud skutkv tvých:
tch
nei
chudá
áka odmny
mylného svta, kterýž rozdar dle zvle štdí, chvilkou mené.
ESKA
POESIE
By
pohrdou se hostil poin tvj, šastného srdce krví kojený, ty v šlechetném se nezvra úkolu, všech útržek se nema zástupem ni odstrkáním, kterým snahy tvé jsou za týl nepamti hozeny; le dráhou drsnou rázné postupuj, nesklonný chodec, který v poctivý pláš halen, v lítých boue rozvratech krok pevný klidn ídí k zámru. Tož pomni: srdcím, vzdaným za pro výboj v íši duchv, zdali drsná
ob
svf.žími stlána cesta
ržemi
?
Zda od svta svou dobou uctni pohárem luzným slasti pnivé ? dopíjet jim íše nebylo
i
acké úsilí pdy, v niž by vložilo
své trpké za vše
pro výzisk se rodné
sím
budoucnosti lepší ? též heslem bu!
Jich
odíkáni tvým
Jest
každý zdatný
in
— by
djv
v obrovském kruhu
neznaný
shrnutých
—
co íslo, nevšímáno samo jedno,
všík sborem
je
poet
jiskra, kteráž
a
velký skládajíc; i
nevážena,
pec mohutného svtla snáší ást ke skladm osvty a oživení.
A jako statný vojín adový, by nepovšímán v drobném válení, by lesklým zlata skvostem neozdoben, týž udatnosti díl má, ne-li vtší,
než ten,
jejž
»slavnýmc hlásá náhoda:
tak boje tvého, kterým na výhru jsi
pispl hivnou, podíl
neztracen,
DOUCHA
FR.
in
vždy k celku platnou
a
hluným
»neproslaven<
127
ástici,
rozhlasem.
—
Jen jedna postava když za rakví tvou pjde, istým oka pohledem vše hrobní svtla ztemníc v jasné zái; ta
jedna jen když na tvj tesklivý
nžné
hrob
pd
by v
ta jediná
kvítko tiše zasadí,
zrosené se ujalo;
když na
nm
pokleí
v blankytné íze, na níž hvézdnaté
vetkáno jméno Dobré vdomi*, pak není osamlá rakev tvá, pak není zapomenut náhrobek, i nejsou pochovány skutky tvé, -^
le
Ejhle,
žijí!
ona
zapsala
všecky skvoucím písmem do knihy; tu zachovanou podá na
je
pam
omládlou Zvsti zapomnnlivé, jež,
doby bezpráví
prohlásí:
>
napravíc,
již
Kivda na as
jen:
duchv
co innou vseto rukou v v plod zlatý vzrostlé
nivu,
žije trvale!'^
•ír
Dv Let se
tisíce a tisíce
hrnou kruhem
otáeným již
tou
dráhy. svým spšným
asv
mocnou
míhavých,
Pravicí,
oku skrývá smrtelníkovu
tajemný závoj, hust utkaný.
ESKÁ
128
A
tisícv a tisícv
obrovským
POESIE
tch
let
bhem lovk
pátravý
se dává na výpravu stále, stále,
v postupných staletích, rok od roku, v každou hodinu, den ode dne, by vyzpytoval Božství podstatu. i
I vidt, jako po dvou širokých, soubžných silnicích, dva zástupy, petsné ustaviným pochodem
a
nepehledn kráet dráhou
by
rzn
po
ní
Boha
dvojí,
hledaly.
Po dráze jedné eta pemýšlivých s elem voln zpímeným, v jehožto pdu dvtip radlicí svou ostrou oe vrásek výhony po dráze druhé tlupa schýlených,
uenc
nešastných, jichžto pohled v pachtivé
dob stídavosti boln pne se vzhru, by vyprosil tam darv odlevy.
Uenci ostrovtipní, na zde erné barety, tam
hlavách turbany,
v dílech Jeho jevných zkoumah, na dálných výších, v tajv hlubinách. I šeptalo jim šeré tušení, že odzáilý ástkou paprsek Velkého Svtla kosým písvitem
Jej
na vážné jejich tém dopadá. Však svtla zasteného vzácný odlesk v pozemský
svt
s
tou silou nevpadal,
by hledajících poustevníkv cestu ozáil v úplnosti blyslcnavé.
FR.
A
DOUCHA
kdežto úsiln se hroužili
v myšlénku širou o podstat boží, aj,
shledali, že
zpytem rozumu,
tím vymýšlením jeho jediným Bytnosti
Tlum
hlube
sotva
tušiti
.
.
druhý, nešastníkv, hledal
v bolestném srdci (tížn
od hejna žalv,
strastí,
le neskáceném k i
.
Boha
seveném
úhnétv,
mysli zoufalé)
ve svých slzách, jež
mu prvodem:
tom Jej shledali. Neb zázraného Svtla paprsek a ve zjevení
tak svtle záil v slzách prolitých,
jak slunce jasný odlesk plápolá
démantem istým v rosné krpji a od tch slzí, jakož pramenv, proud oné
záe
tak se vyinul,
že odlesklá z nich jiskra dala srdci
mutnému plnou Božství jasnotu svým blyštným zásvitem. — O,
love!
po života bh jsi zpj^toval a pi svtlušce kmitné rozumu hloubání svého sklady nakopil, le k výši vytknuté jsi nedošel: ívdyž
zrak
obra
hloubající ze shora
k nyjícím trpné hrudi hlubinám, v teskného srdce báni prorvanou.
Tam Boha
shledáš v Jeho podstat;
Svtla paprsek nejmocnji plamená, když hoe s celou žalv družinou
tam
shledáš, kterak
odvný v
eská
nm poesie.
bolestné
si
lože ustlalo.
ESKÁ
130
To
srdce truchle
POESIE
bude
deska
tvá,
kde v pozemského svta temnici prst Boží pevn vtiskne svtlý obraz odlesku Svého jasným výsvitem. A svtlý obraz kolem ovinou kvetoucí
vnce mocné
posily,
kde na lupenech rosa útchy. Takž Boha v utrpení nejdív najdeš!
ír
-ír
Jen jednou v život. Jen jednou tíhne luhem života mladistvá doba
jará,
arovným krokem
osvženým,
ile stoupajíc;
a jako plaché mlhy prchá tvor, a jako dfímatelv prchá sen, ubíhá,
spchem vratkým
puzena,
stop sotva zstavujíc za sebou.
Jen jednou v roce libým zásvitem milostná, v plných vnadách spanilá, královské rže krása vykvetá
—
a záhy stásá
hnvný
vichru dech,
ty uvadlého roucha zbledlé skvosty,
v nichž vládla kvetv služným zástupm. Jen jednou v libých stínech lípy luzné,
v
jejího
zní
chrámku hustém
pvcv
klenutí,
milostných sbor ladný
—
FR.
DOUCHA
a V dob krátké, kvapným odletem svých bydlitelv chrámek milený v pustnoucím prázdnu smuten onmí.
Jen jednou na vztyeném révím kmenu plamenným zraje hrozen zápalem, životné íše srdci skytaje
a za nedlouho,
ke
—
pi sychravém chvní,
truchliv stojí, z roucha
Neváhej tžit
z
vysvleen.
rže výkvtu,
—
než vybledlé se lístky roztratí
podílem vnímej sborný háje zpv, než mlkem písní zpustne osien z plného erpej hroznv pramene
—
tok sladký, dokud prýští v oživu!
Žel, odpudirs-li, bloudiv,
se sklonit k
zasmušen,
vonným rže pvabm,
bys
vncv
žel,
promeškals-li, nevšímav
uvíjel si
v ozdobu; i
váhav,
velebnou kráet háje houštinou, když lásky píse svatou ladí slavík,
svou vznítiv touhu v svatých rozraCrech; žel, štdrý-li ti minul pízn as, kdy nabízel ti hrozen piklonn granátu, zlata ze své schránky šávné, bys pohár strojil slastí bohatých!
Pykání pozdní nad promeškaným skvostem znovu nezbudí
jarosti
tch zvadlých kvt, vichrem ptýlených, ni zpvv háje, hroznv proudní — — i
nezkísí víc mrtveného srdce, 9*
ESKÁ
132
POESIE
chmurno, jasnou dráhu liknalo nžnou mládí pízdobou. Co slastí chystaných ti odmeno, v as nechopíš-li, stojíš na hrobech již zasypaných, pozd lkaje nad tím, navždy pohbeno! co nevrátí se
jež,
okrášlit
—
^^^^^"S'^^*^^^^^^
Karel Hynek Mácha. (1810— 183Ó.)
Narodil
se l o. listopadu iSiO v Praze. Studoval práva, úastnil se tehdejšího eskélio spoleenského života v letech studentských, vstoupil do advokátní kanceláe v Litomicích, kde však nastydnul se, pomáhaje pi hašení požáru, a zemel 5. listopadu 1836. Mácha stojí u nás v ele hnutí, které v)'\olalo vystoupení Byronovo. Jeho první velká romantická báse
»Máj« a ješt více nedokonená báse »^Inich« ukazují, jak stál pod vlivem tohoto tenkrát cizího u nás smru, což mu zpsobilo velké nepochopení a kivé odsouzení Ale již lyrika jeho, plná nžných, v mnohých vrstvách. hlubokých a uchvacujících ton, posud málo ocenná, a též i jednotlivé partie v »Máji« ukazují jasn, že byl Mácha v jádru ryze eský lovk a že by byl bhem nejbližší doby rozhodn setásl jho vlivu cizího, ano že i teba pi jistém jeho zachování mohl se státi zástupcem romantismu domácího, jakým byl Mickiewicz v Polsce a Puškin na Rusi. V »Máji«, který zvláštností svou, práv tím stýkáním se obou živl romantiky cizí a domácí, jest pravé unikum naší literatury a mžeme íci poesie svtové vbec, jsou místa nevystihlých krás poetických prvního ádu, a dnes jest pímo nepochopitelno, jak mohla krátkozrakost a úzkoprsost souasník pehlédnouti pro osobní pessimismus Mácha v privátním život dosti básníkv, k nmuž dvod, tak že nijak nebyl vylhaný, co jest v básni ryzího
ml
a opravdu vysoce
Ovšem doba pozdjší renová generace zvedla Máchu na svj
umleckého.
habilitovala básníka,
módních smr a proud jakkoliv se Mácha na jednom z prvních míst v eské poesii, pate k tm vzácným zjevm, kteí nejen razili nové cesty, nýbrž podali též hned vlastní tvorbou dokonalé vzory svého zpsobu. y. y. štít,
a dnes, af vlny
utvaují, stojí
ESKÁ
134
POESIE
Máj.
—
—
první máj Byl pozdní veer byl lásky as. veerní máj Hrdliin zval ku lásce hlas, kde borový zavánl háj. lásce šeptal tichý mech; kvetoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík rži pl, ržinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v kovích stinných zvuelo temn tajný bol,
—
beh
je objímal kol a kol;
a slunce jasná
svt
jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky. 1
svty
v oblohu skvoucí
jich
co ve chrám až se
—
zmnivše
vné
milostí
lásky vzešly,
k sobe vroucí
se v jiskry hasnoucí
bloudící co milenci sešly.
Ouplné luny krásná tvá tak bledé jasná,
—
jak milence milenka hledá
ve
ržovou
— —
jasn bledá
vzplanula zá;
na vodách obrazy své zela, a sama k sob láskou mela. Dál blyštl bledý dvor stín, jež k sob šlj* vždy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v
soumrak
klín.
—
^^
KAREL HYNEK MÁCHA
Šerem v jedno splynou. k stromm vinou.
až posléz
S nimi Nejzáze
se stromy stíní
šero hor,
tam bíza k boru, k bíze bor se kloní. Vlna za vlnou
as
lásky
—
Ve
potokem spchá. v
plnou láskou každý tvor. -
—
Za ržového veera pod dubem sliná dva
sedí,
behu jezera pes jezero hledí.
se skály v
daleko
Tu
jí modro k nohám zelen zakvítá,
se
dále
vine,
vždy zelenji prosvítá, až v dálce v bledé jasno splyne. Po širošíré hladin umdlelý dívka zrak upírá; po širošíré hladin
mimo promyk hvzd
nic
Dívina
krásná,
andl
nezírá.
padlý,
co amaranth na jae svadlý, v ubledlých lících krásy spjí.
Hodina, jež ta
v
pvabný Tak
jí
všecko vzala,
ústa, zraky, žal
zašel
i
elo
smutek
její
psala.
—
dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráí sen. Poslední požár kvapné hasne, nebe, jež se ržojasné nad modrými horami míhá.
i
i-On nejde!
Svedenou
—
již
se nevrátí!
žal tu zachvátí!*
—
ESKA
POESIE
Hluboký vzdech jí adra zdvihá, bolestný srdcem bije cit, a ve tajemné vod sténání
plá
mísí se dívky
V
slzách se zhlíží
po
jež
Velé
i
lkáni.
hvzdný
svit,
co jiskry plynou.
lících
ty jiskry
tváe chladné
co padající hvézdy hynou
kam zapadnou, tam kvt
uvadne.
Viz. mihla se u skály kraje;
daleko
pes
vtíek
ni
nahnuté
bílým šatem
vlaje,
oko má v dálku napnuté.
Te slzy
rychle utírá,
rukou
zraky zastírá,
si
—
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní, po vlnách jiskra jiskru honí, po vod hvzda s hvzdou hraje. Jak holoubátko snhobílé pod erným mranem pelétá,
vodní zakvétá nad temné modro tak se ile kdy jezero se v hory níží po temných vlnách cosi blíží,
lilie
:
—
rychle se
a
již
co
blíží.
ápa
Malá chvíle,
vážný
let,
holoub i lilie kvt, bílá se plachta vtrem houpá. Štíhlé se veslo v modru koupá ne
již
a dlouhé pruhy kolem tvoí.
Tm
zlaté rže, jež pi doubí tam na horách po nebi hoí,
—
KAREL HYNEK MÁCHA
ržovým
zlatem ela vroubí.
^Rychlý to lunek!
To
137
blíž a blíže!
on, to on! ta péra, kvítí,
klobouk, oko, jež pod ním ten pláš !«
Již
lun pod
svítí,
skalou
vize.
Vzhru po skále lehký krok uzounkou stezkou plavce vede. Dívce se zardí tváe bledé; za dub je skryta. Vstíc mu bží,
—
—
zaplesá již
plavci, již
>Ha! jí
bží
bda
známou
hrzou
dlouhý skok na prsou leží
—
V tom
mi!«
osvítila
se krev
»Kde Vilém
—
—
jí
mj
luny
zá
tvá; v žilách staví.
?*
>Viz,« plavec
k
tichými slovy šepce praví,
itam pi jezeru vížka ní nad strom noc; její bílý
hluboko stopen v
stín
jezera klín;
však hloubji ješt u vodu vryt jen z malá okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se že píští
den
jej
baví,
zbaví.
žití
On hanu svou, on tvoji vinu dovdl; on svdce tvého
se
vražd
zavraždil otce svého.
Msta v patách kráí jeho inu.
Hanebn zeme.
—
až tváe, jež co
rže
mu
kvetou,
kolem obdrží stan, oudy v kolo vpletou.
zbledlé nad až štíhlé
Poklid
— dán,
ní
ESKÁ
138
Tak skoná
POESIE
les pán!
strašný
Za hanu jeho, za vinu svou mj hanu svta, mj kletbu mou Obrátí
se.
po skále
—
Utichl hlas
slezl za
!«
—
krátký as,
pi skále lun svj najde. Ten rychle letí, co ápa let, menší a menší, až co mezi horami po vod
lilie
kvt
zajde.
Tiché jsou vlny, temný vod klín, vše lazurným se pláštm krylo;
nad vodou se bílých skví šat stín, kolem šepce: >Jarmilo!« V hlubinách vody: »Jarmi!o! Jarmilo a krajina
Je pozdní veer, první máj
—
—
veerní máj je lásky as. Zve k lásky hrám hrdliin hlas: »jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!*
II.
Klesla
hvzda
s
nebes výše,
mrtvá hvzda, siný svit; padá v neskonené íše, byt. padá v Její plá zní z hrobu všeho, strašný jekot, hrozný kvil. >Kdy dopadne konce svého ?« nikde Nikdy žádný cíl. Kol bílé vže vtry hrají, pi ní si vlnky šepotají.
vn
vný
—
—
'!«
"9
KAREL HYNEK MÁCHA
Na
bilé zdi
stíbrnou
zá
bledá luny tvá;
rozlila
však hluboko u vži
je temno pouhé; neb jasná msíce svtlá noc uzounkým oknem u sklepem' dlouhé proletši se zmní v pološerou moc. Sloup sloupu kolem rameno si podává temnotou noní. Z venku vtru vání pelétá zavraždných co lkáni,
vz
s
vlasy
vzn
pohrává.
si
Ten na kamenný
složen stl
hlavu o ruce opírá;
sed
polou
klee pl
a
v hloub myšlenek se zabírá.
Po msíce tvái jak mrana jdou,
vze
zahalil
v
n
duši svou;
myšlenka myšlenkou umírá.
»Hluboká noc! ty rouškou svou pikrýváš ddinu mou, a ona truchlí pro mne! Že truchlí? pro mne? pouhý sen! Ta dávno neví o mn. Sotva že zejtra jasný den nad její lesy vstane, já hanebn jsem odpraven, a ona jak v mj první den
te
— —
—
—
—
vesele,
jasn
vzplane.*
Umlknul; po sklepení jen, nad sloupy se zdvíhá,
jež
dál, dál se hlas
až
—
jak by
rozHhá;
hrzou pimražen
na konci sín dlouhé usne v temnot pouhé.
—
ESKÁ
140
Hluboké
zpv a
POESIE
ticho té temnosti
asy pominulé, ve snách dny mladosti
vábí
vze
dávno uplynulé.
zas žije
To zpomnní
mladistvých
let
mladistvé sny vábilo zpt; a
vzn
oko
slzy
lilo,
—
srdce se v citech potopilo;
marná
Kde
to touha v zašlý svt.
za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam
—
zdá se
mu
—
si
v
temném boru
posledn dnes co dítko hraje. Od svého otce v svt vyhnán v loupežnickém tam roste sboru. Pozdji vdcem spolku zván dovede iny neslýchané, všude jest jméno jeho znané,
každému: »Strašný les pán!« Až posléz láska k rži svadlé nejvýš roznítí pomstu jeho, a poznav
svdce dívky
padlé,
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vzení dán;
a kolem
má
již zejtra
strašný
jak první
Te
z
být odpraven
les
pán,
hor vyvstane den.
na kamenný složen stl
hlavu o ruce opírá,
polou
sed
a
klee
pl
v hloub myšlenek se zabírá;
po msíce tvái jak mrana jdou,
KAREL HYNEK MACHA
vze
zahalil
n
v
duši svou,
myšlenka myšlenkou umírá. í-Sok
—
otec
mj!
vrah
on svdce dívky moji
—
Neznámý mn.
!
— —
jeho syn,
mj
Strašný
in
pronesl pomstu dvojí.
Pro
rukou jeho vyvržen jsem se hrzou les? Cí vinu píští pomstí den? vinou kletbu nesu? V života sen Ne vinou svou! byl jsem já snad jen vy váben, stal
í
—
bych
A
ztrestal
jestli
nejednal tak,
asn
asn
i
i
jeho vinu
že jsem
?
vlí svou
pro
smrtí zlou
vn hynu? — vn? — vn — as — vzn
Hrzou
hlas, umírá obražený od temných stn;
hluboké noci
nmý
stín
daleké kobky zajme klín, a
pamt
vzn
nový
sen.
>Ach — ona, ona! Andl mj! Pro klesla dív, než jsem znal? Pro otec mj — Pro svdce tvj Má kletba — < Le hluboký žal umoí slova. Kvapn vstal; nocí iní etz hmot, ji
?
malá okna vzn zrak ven za hluky vod. Ouplný msíc pikryl mrak, než nade temný horní stín
a
z
—
zalétá
vychází
hvzdy
v noci klín;
?
ESKA
i
POESIE
po jezeru hvzdný
svit
co ztracené svtlo se míhá.
vzn
Zrak
tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolný vodí
cit.
krásná noc! Jak krásný svt! stín so stídá Jak svtlo mrtvý hled Ach, zejtra již j>Jak
—
!
mj
nic více neuhlídá!
A
jako venku šedý mrak
dál
—
dál se rozestírá:
Tak —
etz
« Sklesl vze, sklesl iní hmot, a pak
zrak,
u tichu vše umírá. liž od hor k horám mraku stín ohromná ptáka peru dlouhá
—
—
daleké noci pikryl a šírou dálkou
Slyš
tma
klín,
pouhá.
je
za horami sladký hlas
!
pronikl nocí temnou, lesní to trouba
as
v noní
uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk, noní dálka dímá. zapomnl vlastních muk, tak hudba ucho jímá. i
Vze
>Jak milý život sladký hlas
v krajinu
noní vdechne;
než zejtejší
—
ach
—
mine as,
tu ucho mé, ach! nikdy zas
tch zvuk nedoslechne!«
Zpt
sklesne
vze —
kobkou
se rozestírá;
hluboké
ticho.
— V
želez hluk
—
—
hloubi
muk
KAREL HYNEK MÁCHA
se
opt
srdce svírá,
a dálné trouby sladký zvuk
plá
co jemný
Co pes nj
—
snní
jejž
jest
i
em
po
zejtejší
Kdo
?
život ten,
zmní
?
—
zem,
šírá
den mi
ví?
A opt
—
to sen,
tady toužil jsem,
nemla
a co
—
te; a píští den
žiji
jen v jiný sen je
i
-
Zejtejší den?!
pouhý
dál,
spaní jest bez
Snad spaní
—
umírá.
»Budoucí as?!
i
1*3
zjeví
?
Ach žádný
neví.«
—
mlí. Tichá noc
kol kolem vše pikrývá.
msíce svtlá moc
Shasla i
hvzdný
je
a kol a kol
svit,
pouhé temno,
co hrob daleký
Umlkl usnul a u
vítr, i
libý
vzení
šírý dol
zívá.
vody
hluk,
trouby zvuk, dlouhé
síni
mrtvé ticho, temno pouhé. temná je noc! »Hluboká noc
je
—
Temnjší
mn
nastává
—
———
—
Pry, myšlenko !!« A citu moc myšlenku pekonává. Hluboké ticho. — S mokrých stn kapka za kapkou splyne, a jejich pádu dutý hlas dalekou kobkou rozložen jakoby noní mil as, zní hyne zní a hyne zní hyne zní a hyne zas.
—
—
—
—
—
ESKA
—
»Jak dlouhá noc
však
delší
mn
POESIE
—
jak dlouhá noc
———
nastává.
—
A hrzy moc Pry, myšlenko!* myšlenku pekonává. Hluboké ticho. Kapky hlas
—
—
svým pádem opt »Temnjší noc! ba luny zá, ba
mí
as.
—
Zde v noní
hvzdný kmit
— —
se vloudí tam jen pustý stín, tam žádný žádný žádný svit, pouhá jen tma pebývá.
—
Tam
všecko jedno, žádný
—
vše bez konce
—
díl
tam není
chvil,
nemine noc, nevstane den, tam asu neubývá.
—
—
—
—
Tam
žádný žádný cíl žádný bez konce jen bez konce dál se na mne vnost dívá. Tam prázdno pouhé nade mnou,
—
—
mne
a kolem
i
pode mnou
—
pouhé tam prázdno zívá. Bez konce ticho žádný hlas as bez konce místo noc
— —
i
—
———
to smrtelný je mysli sen,
to, co se »nic« nazývá.
A
než se píští skoní den, v to pusté nic jsem uveden. «
Vze A
i
lehounce
si
jezerní dálkou s
nimi
vzn
— — —
hlas omdlívá.
si
vlnky hrají
pode vží,
vlnky šepotají,
uspávati se zdají,
jenž v hlubokých mrákotách
leží.
klín
kAlEL
MÁCHA
IlViNEk
145
Strážného zbudil strašný hmot, jejž
etz
iní padání;
svtlem
se
nezbudil
—
vstoupil.
vzn
Lehký chod
strašných zdání.
z
Od sloupu k sloupu lampy svit dlouhou zalétá síní, vždy bledší bledší její kmit, až vzadu zmizí její moc, a pustopustá temná noc
—
ostatní díl zastíní. '
Le
nepohnutý jej ješt
jak by
zdá
a
se,
tma
On
zrak
mrak
halil
— —
že nic nezírá,
strážce
ubledlou a
vzn
lampy rudá zá
mu
již
polila tvá,
prchla irá.
na kamenný složen stl
hlavu o ruce opírá,
polou
sed
pl
klee
a
znovu v mdlobách umírá; a jeví hlasu šepot mdlý,
že
trapný jeho sen
»Duch
Tak ze
mj —
slova
mu
sevených
duch
i
zlý.
—
mj
a
duše má!«
jednotlivá
úst plynou.
Než však dostihne ucho tu slova strašná
jakž byla vyšla
niím
—
hlas,
zas
—
hynou.
Pistoupí strážce, a lampy
zá
vzn vstoupí tvá. vzn — strašný zjev —
ped samou Obliej
oko spoívá nehnuté, eská
poesie.
XO
ESKA
146
1'0ES1E
neskonenost napnuté,
jak V
—
po tvái slzy
pot a krev;
—
v ústech spí šepot
Tu k ústm
vzn
tichý zpév.
ucho své
piklonil strážce bázlivé;
vtík
a jakby lehký
vál,
vze A
svou povst šepce dál. strážný vždy se níž a níž
ku vezni kloní ten šepce tiše až
zmlkne
Le
—
strážný
— —
blíž a blíž, tiš
jakby
a
tiš,
pevn
nepohnut
spal.
stojí,
po tvái se mu slzy rojí, ve srdci jeho strašný žal. Dlouho tak stojí pimražen,
—
až sebrav sílu
a rychlým
On
sice
—
kvapn
vstal
krokem spchá ven. dokud ješt žil —
co slyšel, nikdy nezjevil,
než na vždy bledá jeho
neusmála se nikdy
líce
více.
Za strážným opt temný stín zahalil dlouhé sín klín
hlubokou nocí kapky hlas svým pádem opt mil as.
A
vze
na kamenný stl
—
—
sedí pl. kleí strašný zjev Obliej jeho
složený
—
—
oko spoívá nehnuté, jak v neskonenost napnuté, po tvái slzy — pot — a krev.
!'
KAREL HYNEK MÁCHA
A ustavin kapky hlas svým pádem dále mtí as. A kapky — vod vtr zpv i
vzovi
blízký hlásá skon,
jenž myšlenkami omdlívá.
Z dálky se sova ozývá, a nad ním plnoc bije zvon.
Intermezzo první.
Plnoc. (Krajina.)
V
rozlehlých rovinách spí bledé luny
svit,
kolem hor temno je, v jezeru hvzdný kmit, nad jezerem pahorek stojí. ISa
nm
se sloup, s tím kolo zdvihá,
nad tím se
bílá lebka míhá,
duch
dav se rojí; hrozných to postav sbor se kol kola
stíhá.
Sbor duchu.
>V plnoních
ticho je dobách; svtýlka bloudí po hrobách, a jejich modrá, mrtvá zá svítí v dnes pohbeného tvá,
jenž na stráži
—
o vlastní kížek poslední
V
z
co druzí spí
—
opený
pohbených zde
dlí.
zenithu stojí šedý mralc,
nm
msíc složený a na v strhaný, mrtvý strážce zrak, i v pootevené huby peskípené
svítí
zuby.j 10*
1«
ESKÁ
POESIE
Jeden
hlas.
—
»Ted' pravý as! pipravte stan neb zejtra strašný les pán mezi nás bude uveden.*
Sbor duchu (snímaje lebku).
»Z mrtvého kraje vystup ven,
nabudiž
bu
—
žití
mezi námi
Dlouho
jsi
pijmi
—
hlas,
vítej
nám-
tady bydlel sám,
jiný tvé místo
zajme
zas.«
Lebka (mezi nimi kolem se toíc).
oud
íjaké to chtí
opt
mj
nový
toužení,
jedno jen. Jaké to strašné hemžení, býti
sen.
— Mj
nový sen
!«
jfeden hlas..
>Pipraven jesti jeho
Až
zejtra
vichr nás
Pak
mu
plnoc
opt
bu
stan.
nastane,
pivane.
slavný
poheb
dán.«
Sbor duch.
>Pipraven jesti jeho stan. Až zejtra plnoc nastane, vichr nás opt pivane. slavný poheb dán.< Pak mu
bu
KAREL HYNEK MÁCHA
Jeden
1*9
hlas.
mj
>Rozlehlým polem le
hlas;
poheb v plnoní bude as! Co k pohbu dá každý, mi zjevl« ekan
budu
»i\Irtvému rakví
Žáby
kolem.
s
já.«
bažiny.
z
»My odbudem pohební zpv.« Vichr po jezem.
»Pohební hudbu
vichr má.«
Mísíc v zenithu. >já bílý
píkrov k tomu dám.« Mlha po
horách.
»Já truchloroušky obstarám.*
Noc. >Já
erná roucha doruím. Hory v
>Roucha
kolo krajiny.
roušky dejte nám.«
i
Padající rosa.
»A
já
vám
slzí
zapjím.*
CFSKA POESIE
Suchopár.
»Pak
vonný
já rozduji
Zapadající
5>Já
dýni.«
mrano.
deštm pokropím
rakev
«
Padající kvU.
yjá
k tomu vnce
uviji. -^
Lehké vtry.
>M3' na rakev je donesem.*
Svatojanské mušky.
»My drobné
svíce poncsem.«
Boue >Já
zvon
hluboká.
z
dutý zbudím hlas.i
Krtek pod zemí. 5>Já
mu
zatím hrob
vyryji.
Cos.
'Náhrobkem Pes msíc
letící
já
ho pikryji.*
hejno
noního
»My na pohební prijdem Jeden
>Slavný
ptactva.
kvas.«
hlas.
mu poheb
pipraven.
Ubledlý mcsíc umírá,
KAREL HYNEK MACHA
jitena brány otvírá, již je
den!
již
je denl<
Sbor duchu. i>Již
je den! již je denl* (Zmizí.)
m. Nad temné hory rzný den vy vstav májový budí do!, nad lesy ješt kol a kol
—
lehká co mlha bloudí sen.
Modravé páry v i
les temných
vstoupají,
nad jezerem barev jemných
modré a v i
z
ržové nebe
se vlny houpají:
behu
jeho
šírým dolem
za lesy
—
— v stínu hory — — dál a dál —
všude
se skvjí, až
—
bílé
co
ohromný jako noci v
dvory
mocný
král,
stín
ržový strm nebes klín vrch nejvyšší stál.
—
nejzáz
Ledvaže však nad modré temno hor brunátné slunce rudé zasvitnulo, tu náhle ze sna všecko procitnulo, a vesel plesá vešken živý tvor. V jezeru zeleném bílý je pták sbor, a lehk\xh
modravé
lunk bh stíny vln
i
rychlé veslování
v rudé pruhy rozhání.
ESKA
152
POESIE
Na behu jezera borový šumí háj, z nhožto drozd slavný žalm i jiných pták zpv dolem bloudících dv;
mísí se ve hlasy
veškeren živý tvor mladistvý A vtru ranního co zpvu
—
slaví máj.
—
libé vání
tam v dolu zeleném roznáší bílý kvt, tam ídí nad lesy divokých husí let, tam zase po horách mladistvé stromky
Le
výjev jediný tu krásu
Kde
v šíré jezero uzounký ostrov sáhá.
nhož msta
malého, bilé vže hlubokof stopený v zelený vody z
náramný kik a
hmot mladým
a valný zástup se z bran malá
Z daleka spchá
—
sklání.
jitra zkah'.
stín klín,
se jitrem vzmáhá,
msta
valí.
—
—
vždy vtší zástup ten vtší jest vždy roste tento pluk; vždy vtší nesmírné množství již vždy vtší jeho hluk. Nešastný zloinec má býti vyveden. lid
—
—
—
Te
z
malá
msta
bran vojenský pluk vychází,
povolným krokem on zloince doprovází, jenž v stedu jeho jde jak jindy ozdoben. Utichl množství hluk
mnohý
—
le znovu pone
zas,
tom vynikne silný hlas: >To on, to on! Ta péra, kvítí, klobouk, oko, jež pod ním svítí! Ten jeho pláš, to on, to on! To strašný les pán!« Tak lidem ode všech voláno bylo stran; a vtší vždy byl hluk — zbouraných jako vod — a
ím
blíže
nho nho —
v hluku
zloince zdlouhavý vedl chod.
—
Kol
zástup jde
z
co blesku svit
nebem erný mrak, v slunci se leskne zbra. upený v zemi zrak.
Voln jde nešastný — msteka zvonku hlas.
Z
co
—
Množství se modlí za.
KAREL HYNEK MÁCHA
Na behu
nm
na
jezera
malý pahorek
se dlouhý
Blíž strmí
kolmý
na
stojí,
klu
kolo zdvíhá.
vrch, na vrchu vrchol dvojí,
na vyšším vrcholu
U
—
kl
153
bílá se
volném prvodu ke
te ustoupí Poledn vyveden
—
všichni
kaple míhá.
kapli pišel sbor;
zloinec
stojí
sám.
v pírody slavný chrám,
by ješt popatil do lna temných hor, kde druhdy veselý dtinství trávil vk; by ješt jedenkrát v ržový nebe klín na horu vyveden, ped bílé kaple stín, nebe i svét všech pánovi svj vzdal vdk. Umlknul vcšken hluk, nehnuty stojí lid, a srdce každého zajímá vážný cit. V soucitu s nešastným v hlubokém smutku slzící Udu zrak obrácen v hory výš, kde nyní zloinec, v pírody pate í.š,
ped Bohem pokoen
modlitb
v
Vyšlého slunce rudá zá zloince bledou barví tvá, a slzy s oka stírá, jež
smutn
v dálku
zírá.
Hluboko pod ním krásný dol, temné jej hory vroubí kol,
les vnec
objímá.
Jasné jezero
dímá
u stedu kvetoucího dolu. Nejblíž se modro k behu vine, dále
zelen
zakvítá,
vždy zelenji prosvítá, až posléz v bledé jasno splyne. Bílé
dvory u velkém kolu
sem tam
jezera vroubí
beh.
tiché stál.
plál,
ESKÁ
154
V
POESIE
pták
jezeru bílých
sbor
malých lunk rychlý bh, až kde jezero v temno hor a
v
modré
se dálce
níží.
Loky bílé v behu dvory — vž — msto — bílých ptákíi rod — i
—
pahorky v kolo vše stopeno ve jak v zrcadle se
Tam
modré
v
beh
kvetoucí
temné
lno
horj'
zhlíží.
dálce skály lom jezera
tíží,
na skále rozlehlý je strom starý to
kde k
dub
lásce
—
vod,
—
—
—
onen as tam zval hrdliin hlas,
nikdy se nepiblíží.
—
—
Nejblíže pahorek se zdvíhá,
na
nm
po
hoe
se
kl
—
mladistvý
a kolo míhá,
na níž
—
huí
stojí
nad šírým dolem slunce a ranní rosa
To
—
—
háj
smutný stesk
—
lesk,
jitní máj.
vše zloinec ješt jednou zel,
to vše, jež nyní opustiti
a hluboký
mu
ml,
srdce žal uchvátí;
hluboce vzdechne
—
—
slza slzu stíhá
—
—
vše probíhá, posledn ješt jednou pak slzavý v nebe svj zrak obrátí. Po modrém blankytu blavé páry hynou, lehounký vtík s nimi hraje; v daleké kraje a vysoko bílé obláky dálným nebem plynou, a smutný vze takto mluví k nim: »Vy, jež dalekosáhlým bhem svým
—
KAREL HYNEK MÁCHA
155
vy
ramenem tajemným zemi objímáte, hvzdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy
truchlivci, jenž
CO
rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte:
vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete v dlouhém, dálném bhu, tam, kde svého naleznete behu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob mj, matku mou, vlast jedinou i v ddictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! i
—
A
bh
až
váš onu skálu uhlídá,
kde v behu jezera umlkl
Te
výše hory
s
—
tam dívku uplakanou
s
vznm
—
«
kráí pluk
širokou stezkou v stedu mlada borku, doleji
—
slza s slzou se stídá.
již,
—
dole
již
jsou na pahorku
—
a znova ztichl šírá množství hluk.
Pichystán
popravce
již
vze
jedenkráte ješt pohlédl spustiv
Obnažil
—
vkolím jej
zas
vze
—
s
meem
stoji,
zdvihl zrak,
povzdechl
—
pak
k blízké se smrti
adro
krk, obnažil
strojí.
bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle
me, kat rychlý stoupne krok, me, zloinci blýskne v týle,
—
pak blýskne v kolo tne
upadla hlava i
tlo
ostatní
—
skok ku zemi
i
—
te
ješt jeden skok
—
se skloní.
Ach, v zemi krásnou, zemi milovanou, v kolébku svcu
v vlast jedinou
i
i
hrob svj, matku svou, v ddictví
mu
danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou, v
matku svou, v matku svou, krev syna tee po
ní.
ESKÁ
'5^
POESIE
Po oudu lámán oud,
aŽ celé
u kolo vpletcno nad
klem
i
hlava nad kolem
svj obdržela
tak skonil života
Na nj
stan;
dny strašný les pán;
mu
na mrtvé tvái
vézn tlo v kole pnlo,
poslední
dímá
sen.
—
se dívajíc
po celý dlouhý den nesmírné množství v kol malá pahorku stálo; teprv až k západu schýlivši slunce béh veselo v mrtvý zrak sfaté hlavy se smálo, utichl jezera šírý
—
veerní beh.
Nad dálkou temných hor poslední požár plál; v hluboké ticho to msíce vzešla zá, stíbící hlavy té ubledlou, mrtvou tvá tichý pahorek, jenž v behu vody stál. Msta jsou vzdálena co bílý v modru mrak. i
Pes
n
v kraj daleký nesl se mrtvý zrak, ó, krásný krásný
v kraj, kde co dít on
Daleko zanesl
—
—
as
vk
onen vztek, daleko jeho sen, umrlý jako stín, obraz co bílých mst u vody stopen klín, tak jako zemelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných boj hluk, dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní, zbortné harfy tón, /trhané struny zvuk, zašlého
vku
zašlé bludice
dj, umelé
hvzdy
svit,
pou, mrtvé milenky
cit,
zapomenutý hrob, vnosti skleslý byt, vyhasla ohn kou, slitého zvonu hlas, to jesti zemelých krásný dtinský as. Je pozdní
veer
—
—
druhý máj
veerní máj je lásky as, hrdliin zve ku lásce hlas: »
Viléme! Viléme!! Viléme!!!*
—
vk!
KAREL HYNEK MÁCHA
Intermezzo druhé. Stojí z
hory proti sob,
jedné k druhé mrak pepnutý
co temný strop klenutý, jednu k druhé pevné vížc. Ouvalem tím v pozdní dob ticho, temno jako v hrob.
je,
Za horami, kde pod mrakem ve vzdáh' se rozstupují — v temné dálce, kolmé skály k
nco níže sob blíže
než hory se sestupují, tak že siným pod oblakem skály úzkou bránu tvoí.
Za tou v dálce pode mrakem temnorudý požár hoí, dlouhý pruh v plamenné zái západní rozvinut stranou,
po jehožto rudé tvái
noní
ptactvo kola vedší,
jakoby plamennou branou nyní v dálku zalátalo.
Hasnul požár
—
bledší
—
až se širošíré nebe
noní rosou
rozplakalo,
rozsmutnivši zem
V
i
sebe.
hlubokém ouvalu klín,
ve stovkých
dub
stín,
sbor u velkém kole sedí. Zahaleni v plášt bílé, jsou to druzi
noní
chvíle.
bledší,
157
ESKÁ
158
Každý
ped
POESIE
se v zemi hledi
beie slova, bez pohnutí, v sochy byli
hrzou jmuti promnni.
Veerních co
krajin
jakby kvapnou
tichý šepot
—
pní,
tiché lkaní
—
nepohnutým kolem plynul tichý šepot bez pestání:
»Vdce
zhynul!
—
vdce
zhynul!*
—
V
kotoui jak vítr skuí, nepohnutým kolem zvuí: »
Vdce
zhynul!
vdce
zhynul!*
—
Jako list šepotání
pode skalou pi ozvn, znlo kolem bez pestání
jednozvun, nepromnn:
»Vdce
zhynul!
Zachvly
vdce
zhynul!*
—
se lesy dálné,
ozvaly se s>
—
náky
valné:
Pán náš zhynul!
—
zhynul!!
—
zhynul!!!*
IV.
Krásný máj uplynul, pohynul jarní kvt, pak letní pešel as, jaro vzešlo zas; podzim i zima též let. až mnohá léta již penesl a léto vzplanulo;
— —
i
as
Byl asi
sedmý
hluboká na
práv
nj
rok, poslední v roce den;
noc.
se poínal.
—
—
S plnocí nový rok
V vkolí pevný
sen.
KAREL HYNEK MÁCHA
jen blíže jezera slyšeti
Mého
to
kon
krok.
—
1^^
kon krok. K méstu jsem
nmž
a pišed k pahorku, na
nocí jel;
byl tichý stan
dávno již obdržel pestrašný les pán, poprvé Viléma bledou jsem lebku zel. Plnoní krajinou, kam oko jen dosáhlo, po dole, po horách, lesy, jezerem, polem, co píkrov daleký
snhu
co píkrov rozstcný
—
se
blmo
táhlo,
nad lebkou
i nad kolem. hlubokých mrákotách bledý se msíc ploužil, asem znl sovy plá, ba vtru smutné chvní, a vtrem na kole kostlivce rachocení,
V
že strach
A tam,
i
kde
adra má
msta
kon
mého
i
stín,
oužil.
v cval zaletl jsem
s
konm;
jsem hned druhý den se tázal; starý mi hospodský ku pahorku ukázal, smutnou dal zprávu o již jsem díve psal a i
po
kostlivci
—
—
nm.
žití bh v šírý mne vedl svt, mnohý bouný vír v hluboký smutek schvátil; le smutná zpráva ta vždy vábila zpt, až s mladým jarem jsem ku pahorku se vrátil.
Pak opt
m
m
S západem slunce jsem tam na pahorku sedl, nade mnou kolo kl kostlivec lebka bledá; smutným jsem okem v dál krajiny jarní hledl, až tam kde po horách mlha plynula šedá.
—
Byl
opt veer
—
—
—
první máj
—
—
veerní máj byl lásky as; hrdliin zval ku lásce hlas, kde borový zavánl háj.
O
lásce šeptal tichý mech,
kvetoucí strom lhal lásky
svou lásku slavík rži pl,
žel,
^^
ESKÁ
ržinu
jevil
POESiP.
vonný vzdech.
Jezero hladké v kovích stinných
zvuelo temné tajný
beh
bol,
je objímal kol a kol,
co sestru brat ve hrách dtinných.
A kolem
lebky pozdní
se vložila, co
vnec
z
kostlivou, bílou barví
pod bradu
zá rží;
tvá
jí kží. dutou lebkou hrál, jakby se mrtvý z hloubi smál. Sem tam polétal dlouhý vlas, jejž bílé lebce nechal as, a rosné kapky spod se rdly, jakoby lebky zraky duté, veerní krásou máje hnuté, se v žaluplných slzách skvly. i
s
Vítr
svislou
si s
Tak sedl jsem, i
a
mou
—
až vzešlá luny
jako píkrovu
—
blost její rozsáhlá, po horách v dál se se zdaleka žežulino volání
—
po dole
asem
zá
lebky té bledší inila tvá,
i
po
lesích
—
ješt v dol rozléhá, asem již sova stn; štkání. z vkolních dvor zní ps vytí V kol suchopárem je koení libá vn, pahorkem panny jsou slziky zkvétající. Tajemné svtlo je v jezera dálném ln; i
a
mušky
svítivé
—
co
kol kola blysknavé u
asem
si
nkterá
hvzdy
he
si
létající
—
kola vedou.
zasedši v lebku bledou,
v brzku zas odletí co slza padající.
v smutném zraku mém dv velé slzy co jiskry v jezeru, po mé si tvái hrály; I
stály,
táhla.
KAREL HY.NEK MÁCHA
neb
mj
^61
krásný vk, dtinství mého vek
též
asu
daleko odnesl divoký
Daleko jeho
vztek.
umrlý jako stín, obraz co bílých mést u vody stopen klín, tak jako zemelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných boj hluk, dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní, sen,
zbortené harfy tón, ztrhané struny zvuk, zašlého
vku
zašlé bludice
dj, umelé
hvzdy
svit,
pou, mrtvé milenky
cit,
zapomenutý hrob, vnosti skicslý byt, vyhasla ohn kou, slitého zvonu hlas, mrtvé labut zpv, ztracený hdstva ráj, to dtinským mj vk.
Nynjší jinošství
—
mého
je,
Veerní jako máj ve
as
ale
co tato báse, máj.
ln
pustých skal; na tvái lehký smích, hluboký v srdci žal. Vidíš-li poutníka,
an dlouhou luinou
ervánky pohynou Tohoto poutníka již zrak neuzí tvj, jak zajde za onou v obzoru skalinou,
spchá ku
nikdy
Kdo
—
než
cíli,
ach, nikdy!
srdci
život
veer
je!
—
—
Zklamána
první máj,
—
láska má!
—
veerní máj je lásky as; hrdliin zve ku lásce hlas. Viléme!! »Hynku! Jarmilo !!!«
—
—
lir
eská
poesie.
mj.
takému útchy jaké dá?
Bez konce láska Je pozdní
To budoucí
?
TÍr
ESKÁ
162
POESIE
Z Písní.
Z
temna
žežulika
lesa
zakukala, zaplakala
pod Karlovým Týnem >Karlv Týne, pevný hrade, památníku reka spustlý, slávy stíne, slávy hrobko, zašlá ó,
hvzdo,
shaslé slunce;
—
jak stojíš pustý, pustý!
Karlv Týne! Karlv Týne!«
Zalká jinoch v erno lesa: Temná noc bez svitu luny, smutné jciro bez všech kvt,
pustý
V
svt
jedna
mj
jedna jenom Zašlo slunce
erná noc
V
— — jedna —
život bez milenky!
šírém
—
—
chce se mi
šírém poli dubec
zelený
se
dobe!
sklesla noc, spáti.
stojí,
pod dubem palouk
žlutým obilím prohlídá.
Pijdou
ženci, žito sežnou,
na palouku odpoinou, ty tamo odpoi si, poshov sob na mém hrob. Vylítne skivánek pozdní, zazpívá v rozmarném pní již ho není!« »Již ho není
i
—
•
KAREL HYNEK MÁCHA
Ani
163
labu, ani luna
oblaky neoe,
le
to bílá kaple stojí
na vysoké hoe.
Na
tu horu za svítání
dívka putovala,
na práh klekla, ruce
smutn
spjala,
zaplakala.
Pro mne, ach, dívina krásná,
mne
pro
se nesouží,
Panno, hvzdo istá, po kom ona touží. dej
jí.
Z
rána na úsvite
od mne nešastného hrdlika do pole šírého.
ulétla
Dívko,
z
tvých
ona se
pramen
napila,
tys rozstela sít,
ty jsi
ji
lapila.
Tvá hrdlika ta i
ji
zvává,
pivolala;
lahdka zrádná v
síti
zamotala.
>Nemám ni ni
já pramen, lahdky zrádné,
hrdliky zvavé, ani sít žádné.* 11*
ESKA
164
POESIE
Tvoje modré oi jsou ty pramenové,
lahdka
ta zrádná
malinoví rtovc.
A hrdlika
zvoucí
stíbrné tvé hlasy, lapající
sítí
tvé jsou zlaté vlasy.
Neroztál sníh ješt ve skalnatém ele? Sníh
le
již
—
dávno splynul;
že to labut,
jsou labut
bílé,
spoívají tamo
na vysoké skále
v zeleném
osení,
lib zavání veerní krajinou. Zkud, labut bílé,
jež
semo
Od
jste pitáhly? východní strany
—
po ržovém nebi zlatoskvoucí branou? tam od západu
i
šly jste proti slunci?
>Ne,
—
my od plnoci
z chladných táhnem táhnem na poledne
v kraj vného máje, jemuž není roven v šírém
svt
žádný;
krajin,
KAREL HYNEK MÁCHA
165
nejkrásnjší kvítí V3'kvétá jen tamo!« -
Vy, labut
bílé,
vy zstate tady; nade všecky kraje
ddina
—
jest naše;
nade všecko kvítí milenka jest moje.
Modínové, mladí modínové,
pro smutn »Huí boue
stojíte?
—
horou, dolem,
hvozd, který nás druhdy chránil,
posekaný; láme vtve naše, vítr s hory je zanáší, píval zemi s koen odrývá.« Chladnou nocí svítí luna, blají se malé dvory; mezi dvory palouk velký, v sted palouku pahoreek, na pahorku planá hruška, pod hruškou dva brati sedí. nyní
leží
boue
dímá
Mladší
bratru v klín,
podle malá harfka Starší
pak
si
—
leží.
prstem pejel struny, vzdechne nocí tichou:
>Tžko
ptactvu v dál od hnízda, smutno žežulce bez matky;
smutnj dtem bez rodi, tížej
vzdáleným od
vlasti.«
ESKÁ
166
POESIE
Noc. Temná
noci! jasná noci!
ob
k žalu mne budíte. Temná noc mne v hloubi tiskne, jasná noc mne zhru vábí; temné hlubiny se hrozím, ach! a k svtlu nelze jíti. Vy hvzdy jasné, vy hvzdy ve výši! k vám já toužím tam svtla ve íši ach, a jen zem je má!
lovkem ve své
jsem; než
m lno
zas
lovk pohync, zem pivine,
promní a v postav jiné vydá! matka má, zem, zas Vy hvzdy jasné, vy hvzdy ve výši! k vám budu toužiti svtla ve íši, ach, a jen zem bude má! Kvtinou-li mne k životu navrátí, kvt mj k svtlu obrátí. list mj uchvátí, Však ach, jen zem zas, tma
zajme,
m
i
m
svtla ve stany
Vy hvzdy
jasné!
jíti
—
nedá!
Vy hvzdy
ve výši!
Sex o Praze.
Duše
nesmrtelná, která bydlíš
v tle
mém, ve schránce
utvoené co
z
hlíny
!
ty, jež
lovka smyslm
smrtelné,
patíš
nelze zíti,
nelze pochopiti smrtelníku, a
poddaným tob tlem
vládneš:
KAREL HYXEK MÁCHA
te
mn
den poslední, pomine, smrti bratr, syn hnusného, v kterém ty
zpívati dej
den, v
híchu odkuds den, v
nmž as
—
nazpt
vyšla,
nmž
Bh
nežli
svty
zajdou,
poátku,
byl stvoil zemi,
bude všecko prázdné, pusté! ty, jenž jsi stvoil ducha mého,
státi
A
též,
se navrátíš,
slunce shasnou,
a tak jako bylo na
díve
167
který patíš minulost
—
nyní,
i
jehož oko hledí do budoucna,
nestvoený
i
neobmezený,
jehož konce není a nebude
podporou
bu
Temná noc
—
silnou ducha
mého.
pokrj^la šírou zemi,
nebylo na ní živého tvoru, v celém kruhu svta smrt jen byla. Na nebesích jasný kíž te vyšel, jako slunce jasný lesk vydával, rozléhal se kol zvuk
smutný trouby,
bud
tch, jenž dímali ve hrobech, rozlehlých po zemi širošíré.
—
Promnné opt
tlo v prach a popel po skoneném soudu,
skleslo
a nebylo více; duše však se navrátily nazpt,
Svt Na
stál
odkud
vyšly.
co v dnu tvrtém po stvoení.
nebesích sedl
Bh
v své sláv,
nesíslní kol kolem duchové. Zpívali
ku sláv jeho písn;
rozléhali hlasové se jejich
v slavném zvuku jako
boue
dálná,
ESKÁ
168
POESIE
neb CO padajících vod huení; souzvuk svt v kruhu kolujících
hrzoslavn písn
ty provázel.
»S]áva Bohu na nebesích, jenž vévodí od
vnosti,
jehož slovem vstaly svty,
jehož slovem nebe
jest.«
>Nezaatý, neskonený, neobmezenou vždy vlí od stvoení ídil nebe, od stvoení ídil svt.« ^Milostivý, dobrotivý
klade
te
cíl
lidské pouti,
jeho slovem klesne nebe, jeho slovem zajde Byla tma nad jako
moe
svtem
svt
!«
rozložená,
kryje šírou zemi,
vyhoelá, tmavá byla slunce, modrojasný Sirius i zhasl, v letu, v kruzích tmavých huí svt.
Duše má, své
ped
te uve
Vymelá
nadsmyslné zraky
vlast
mou
v
ase tomto:
bude Praha, živého až v ní nebude dechu, ani lovk ani zvíe žádné. až státi
Peru svou má duše
rozepíná,
vysokého nebe dol k zemi davem svt kolujících spje;
s
169
KAREL HYNEK MACHA
pede mnou pode mnou
i
i
za
mnou po mých mlhy
tratí.
má te peru
svoji,
až se v dálce jako Složí duše
stranách,
nad mnou svi't množství,
na šedivém oblaku spoívá; pode mnou zem rozložená leží, paprskem jsouc jasným oslunna,
ped mé
zraky vstoupá vlast
te
moje.
Jako druhdy tmavé lesy stojí, v dálce modrají se Krkonoše, kol po polích obilí se vlní,
noví klasové potichmu šepcí, kvtem osypané stojí stromy; kvítí kryje pestré šíré luhy,
vonná rže hlavu v vtru houpá, fialka pelibou vni lije z trávy husté, kde ukryta leží. Hrí potkové hájem hustým, olšiny se zhlížejí v s
Labem
potku,
Vltava vlast obejímá,
nevstu stíbrný jako pásek.
Ve vod však
není ryby žádné,
povtí jakého, v olšin nezní již zpv slavíka, není ptáka v
nelítá na kvítí vela žádná, neskotaí brav na lukách bílý, není lovk, který by ho pásl. V celé vlasti není zvíe žádné, ani lovk v celé vlasti žádný.
Jaké msto ped zrak Praha jest tor Praha?
To
jest
Praha?
O
jak
mj te vlasti
vstoupá?
hlava?
zmnna
jest!
ESKÁ
170
POESIE
Slavný Vyšehrad zde druhdy stával, tamo hrad královský; pes Vltavu
most
jiný
ped asy
vedl cestu,
a obydlí všecka pusta stojí; s
šumotem kde druhdy dav
jest
Ani
se vinul
te ticho, hrzoslavné ticho. — lovk ani zvíe v mst,
pusto kolem, každé místo prázdné. jest otevený, Jeden každý nezavena jest každá svtnice;
dm
náadí jak jindy všecko
práv
jak by obyvatel
lovka
Vže
stojí,
odšel,
však nikde, nikde není.
jako díve k nebi strmí,
ozdobeni všickni oltáové,
jakby
knz
jakby
práv
byl
te dokonal te odešU,
obt,
byli
chrám. msto,
jenž se druhdy modlívali v
Vymelé
však
stojí celé
jako pustá hrobka
leží
Praha,
národu co celého hrob zdá se celá vlast poseta pestrým kvítím, s Labem rychlým Vltava šumotná v souzvuk temný, co rohové lesní, pjí nad hrobem píse pohební.
—
Vzhru nazpt má
se duše nese
vný
pán vévodí k nebesm, kde na vysokém oslunném stolci.
KAREL HYNEK MÁCHA
l'^
Opuštný.
V
dlouhém poli šumí vetru vání. jež tam ržobíle zkvítá,
Jablo,
ped mnou
zlaté klasy, vše se
vše se kloní
—
Po bezovém
háji
v
pedu
mne
vtry
hrají,
dub stovký
háj ten
sklání,
nic neuvítá.
hlídá,
jeho lístky cosi šepotají;
poslouchám
—
nic pro
mne
nepovídá.
Bublá potok stíbrnými hlasy,
kvtný
potok, jenž luh
obepíná,
jakby dávné vypravoval asy;
pejdu
—
slyším
— mn
nic
Modrý blankyt nade mnou po
nm
vtík
s
nezpomíná.
se klene,
oblakami hraje,
dnes je v plnoc, zejtra na jih žene, nikdy v moje kraje.
v západ, východ
—
mj národ, bratr bratím neznámý; pláem si cestu krátím. Dvakrát nic, vše jenom jednou spatím; Rozplašen
vn
dál
—
nikdy se nenavrátím.
Jeruzalém spustla, ni místo neznáno, národ, potupa mu zlá, rozplašen
mj
kam by
hlavu sklonil, místa
mu
nedáno,
daleko prach otc, daleko vlast má.
ESKÁ
172
POESIE
Z nespatené vyhnán. Palmy na Jordánu, kdežto vzchodem slunce hrdliky hlas zní; tam vy pozdravujte ode mne neznánu, rcete
jí,
ješt chovám lásku k
že
Láska má
ní.
mnou — po vysoké hoe, pes kterou jsem šel; jsem kráel — pes hluboké moe,
šla se
vyšší té hory,
pes
moe
hlubší toho
moe
penesl jsem
žel.
Znlka.
V
hloubi
citu,
kde
mám
slova
vzíti,
— bych pronesl prosbu dosti jemnou Temnost za mnou, temnost i pede mnou, bledý den chce v brzku mi zajíti! .-
—
Jak se stádo labutí chce krýti,
plynou oblaky ped noci temnou. >Pane, pane! pane!! zsta se mnou!! zsta se mnou, neb chce veer býti!!!<
Darmo!
—
Jakás ruka
lkáni
ped
mé ho
—
neuprosí.
umdlelý zrak
vždy mi staví zoufalství jen
íši.
—
—
mok ten ústa zrosí, Sáhnu po ní; v duši tma mi sype mrak a mrak! jak chladno v noci pusté íši!! Ó!
—
Hoj, byla noc! zelené svtlo luny promykem v zlaté hvzdiek struny,
padalo
a tichou
hudbu tu
zpívaje vítr vál.
KAREL HYNEK MACHA
I
Stál
jsem zšílenec na osamlé hoe,
podemnou a já jsem
I
bil
rovina, zelené jako
samoten nad tímto
jsem v horu
»Hoj, ote,
tu,
bil
jsem v horu
Ta hora?
»Mj
i
ote mj,
Hoj, já jsem šílenec, I
173
—
stál.
znlo mé volání: matky lkáni?
neslyšíš
pro vchod se neotvírá ?< Plnoní pešel as.
též.
Blaník je
otec neslyší
moe,
moem
—
a
—
a nad ní pláe hlas: matka mi umírá !«
^^^^#E^#«^#«^^
',f^
Karel Jaromír Erben. (1311— 1S70
)
Karel
Jar. Erben narodil se 7. listop. iSii v Miletín. Studoval práva a setrval pi soudu hrdelním a fiskálním až do r. 1842. Podntem a vlivem Palackého zaal se zabývati studiemi archiválnymi a historickými a stal se pozdji jeho pomocníkem pi sbírání a rovnání pramen. Úastnil se bouné doby politické r. 184S., redigoval Pražské no\4ny a r. 1850. ustanoven sekretáem a archiváem eského Musea národního a brzy po roce jmenován pr\"ním archiváem Prahy. Vedle prací liedních vnoval se pracím historickým, prá\Tiickým. literárn historickým a bájeslovným, jichž je dlouhá ada. Sbratelské innosti jeho dkujeme \ydání národních písní a íkadel, národních pohádek eských i slovanských. Zemel 21. listopadu 1870. Básnickým dílem Erbenovým jest sbírka ballad národních, známá »Kytice«. Kniha tato jest úhelnou knihou eské poesie novodobé, \'ýrazu a váhy neocenitelné. erpána z lidu, prosycena duchem poesie národní, jehož vliv sahá i v rhythmickou formu skladeb jeho, jest plna neobyejných finess básnického umní, originální dikcí i stavbou verše stojí zcela osamocená v soudobé produkci eské. Látky »Kytice« j)omohly jednotlivým kusm k neobyejné populárnosti v Cechách, zpsob umlecké práce, který hned ze zaátku ani nebyl ocenn dle^zásluhy, bude jí dále pro asy píští odporuovati studiu tch, kdo hledají pro ryze eské smýšlení a cítní formu umleckou a veskrz moderní. Je tžko íci, které z ballad Erbeno%-ých jsou nejlepší, národ zapsal si je všeckj' do srdce, a »Kyticí«
úad
patí jméno Erbenovo nesmrtelnosti. •k
-k
-k
y. y^
ESKÁ
176
POESIE
Mateídouška. Zemela matka siroty
po
ní
do hrobu dána,
a
zstaly;
a
picházely každikého rána matiku svou hledaly.
I
zželelo se
i
duše
matce milých
dítek,
se vrátila
její
a vtélila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky matiku po dechu, poznaly
ji
a plesaly,
a prostý kvítek, v
nm
majíc útchu,
mateí-douškou nazvaly.
—
Mateí- douško vlasti naší milé, vy prosté naše povsti! natrhal jsem t na dávné mohyle
komu mám
tebe pinésti
?
Ve skrovnou já t kytici ozdobn stužkou ovinu;
zavážu,
do šírých zemí cestu ti ukážu, kde píbuznou máš rodinu.
Snad že jíž
se najde dcera mateina,
mile dech tvj zavoní;
snad že jenž k
i
najdeš
tob
nkterého
srdce nakloní!
syna,
—
KAREL
ERBEN
J.
Štdrý
177
den.
I.
Tma
jako v hrob, mráz v okna duje,
v svtnici teplo u kamen;
v krbu se
podimuje,
stará
svítí,
dvata pedou mkký
»To
se a vr,
adventu
mj
len.
kolovrátku!
na krátku, a blízko, blizouko štdrý den!« ejhle
již
Mílo-t dveti písti, mílo za smutných zimních veer; neb nebude darmo její dílo, tu pevnou chová dvru. I
pijde mládenec za pilnou pannou,
ekne: »Poj za mne, dívko má! budiž ty mi ženkou milovanou, vrným ti mužem budu já.« >Já tob dej ruku,
A
mužem,
dve
dívka, co
svatební
»To
eská
—
šije košile.
se a vr,
mj
kolovrátku!
již
na krátku,
pede dvemi štdrý
poesie.
ženkou,
pedla pízi tenkou,
však jest adventu a
mn
ty
rozmilé!«
den!<
12
ESKÁ
178
POESIE
ir.
Hoj, ty štdrý veere, ty tajemný svátku!
cože
komu dobrého
neseš na památku?
Hospodái štdrovku, kravám po výslužce, kohoutovi esneku, hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví od
veee
kosti,
a zlatoušky na
tomu, kdo se i>Hoj, já
stnu postí.
mladá dívina,
srdce nezadané:
mn
na mysli jiného,
jiného cos tane.
Pod lesem, ach, pod lesem, na tom panském stav, stojí
vrby staeny,
sníh na šedé hlav.
Jedna vrba hrbatá
tajn dol kývá, kde se modré jezero pod ledem ukrývá.
Tu prý dívce v plnoci, pi lun pochodni, souzený se zjeví hoch ve hladin vodní.
KAREL
Hoj,
ERBEN
J.
mne plnoc
ani liché
neleká,
Vdy:
pjdu, vezmu sekeru, prosekám ty ledy. nahlédnu v jezero hluboko hluboko milému se podívám
I
—
pevn okem
v oko.«
lil
dv jména milá, panny jak jarní rže kvt; která by z obou milejší byla, nikdo nemže rozumt. Marie, Hana,
Jest-li
že jedna promluví k hochu,
ohn
do
by
jí
k vli
šel
usmje trochu — by zapomnl —
pakli se druhá
na první zas
!
Nastala plnoc. Po nebi šíe
sbor vysypal se hvzdiek, jako a
oveky okolo pastýe,
pastý jasný msíek.
Nastala plnoc, všech nocí máti,
plnoc po štdrém veeru; na mladém snhu svží stopu ode
vsi
pímo k
Ta jedna ta
druhá
kleí, nad stojí
znáti
jezeru.
vodou líko;
podle ní: 12*
ESKÁ
180
»Hano, Haniko,
POESIE
srdíko!
zlaté
jaké tam vidíš vidní ?«
—
domek
>j>Ach vidím
však
již
se jasní
—
ale jen v
—
jako co Václav ostává
ach, vidím
šee
dvée,
ve dveích mužská postava!
Na tle kabát
zeleni temné, znám jej, znám! klobouk na stranu ta kytka, co dostal ode mne na mj milý Bože! Václav sám!!««
—
nm
Na nohy skoí, srdce
jí
druhá pikleká vedle
ní:
»>Zda bh, má
bije,
milá, zlatá Marie!
jaké ty vidíš vidní ?««
»Ach vidím, vidím
—
je
mlhy mnoho,
všecko je mlhou zatmlé; ervená svtla blýskají z toho
—
zdá se mi býti v kostele.
—
Nco se erná mezi bílými však mi se rozednívá již: jsou to družiky, a mezi nimi pro boha! rakev erný knž!«
—
—
IV.
Vlažný
vtík
laškuje
po osení mladém, pole kvtovým piodny vnadem;
sad
i
KAREL
J.
ERBEN
zavznla hudba od kostela
z
rána,
a za ní hejsa! kvítím osypána
adem.
jede svatba
Švarný ženich jako
kvt
v kole svateban, kabát
tmav
zelený,
klobouk v jednu stranu: tak vidla jej v osudné té dob, tak si ji nyní domíi vede k sob, švarnou ženku Hanu. Zašlo
léto.
Pes
pole
chladné vtry vjí.
Zvoní hrana. Na márách
tlo vynášejí; družiky, planoucí svíce; plá, bdování, trouby hlaholíce
bílé
z
hlubokosti znjí:
Miserere mei!
Koho vnec
zelený,
koho v rakvi kryje? Umela, ach, umela panenská
lilie!
Vykvetla, jakby zalívána rosou, uvadla, jakby
podseena kosou
ubohá Marie!
Nastala zima, mráz v okna duje, v svtnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará polehuje,
dvata
zase
pedou
len.
—
ESKÁ
>To
se a vr,
však a
jest
POESIE
mj
kolovrátku!
adventu zase na krátku,
nedaleko štdrý den!«
»Ach ty štdrý veere noci divoplodné!
když si na t vzpomenu, k srdci mne to bodne !«
»Sedly jsme také tak loni
pohromad:
a než rok se obrátil,
dv nám
chybí v
ad!*
»Jedna, hlavu zavitou,
košiliky
šije;
druhá již ti msíce v chladné zemi hnije,
ubohá Marie !« »
Sedly jsme
také tak,
jako dnes a vera: a než rok se obrátí
kde
z
»To
—
nás bude která ?« se a vr,
všecko ve
mj
svt
kolovrátku!
jen na obrátku,
a život lidský jako sen!<
»Však lépe v mylné nadji ped sebou irou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!*
•ír
sníti,
KAREL
ERBEN
J.
Vrba. Ráno
sedá ke snídani,
táže se své
mladé paní:
»Paní moje, paní milá!
vždycky
upímná
jsi
»vždycky upímná
byla,
jsi
byla -
jednoho's mi nesvila.
»Dv léta jsme spolu nyní jedno nepokoj mi iní. »Paní moje, milá paní! jaké je to tvoje spaní?
»Veer
lehneš zdráva, svží,
v noci tlo mrtvo
leží.
»Ani ruchu, ani sluchu, ani zdání o
tvém duchu.
»Studené jest to tvé tlo, jakby zpráchnivti chtlo. »Aniž to maliké dít, plaíc, probudí t.
hoce
»Paní moje, paní zlatá! zda-li
nemocí
»Jest-li
nech
»V
a
poli
nemoc
jsi
jata?
ta závada,
pijde moudrá rada.
mnoho
bylin stojí,
snad nkterá tebe
zhojí.
ESKA
POESIE
>Pakli V býlí není
mocné slovo
síly,
neoraýlí.
>Mocné slovo mrana v boui
líté
»Mocné slovo ohni skálu
drtí,
»Jasnou slovo
vodí,
chrání lodí. káže,
draka sváže.
hvzdu
mocné
strhne
nebe:
s
—
zhojí tebe.*
»>Ó, pane mj, milý pane! nechtj dbáti ei plané.
»»Co souzeno pi tomu nikdež léku
zrození, není.
»»Co Sudice komu káže, slovo lidské nerozváže!
»»A bezduchá na svém vždy jsem pece v moci
loži,
boží.
>>Vždy jsem pece v boží moci, jenž
»>A
mne
chrání každé noci.
co mrtvé mi je
ráno duch se zase
»5>Ráno zdráva vstáti
protož
spáti,
vrátí.
mohu:
poru pánu bohu!««
Darmo, paní! jsou tvá pán úmysl jiný chová.
—
slova,
KAREL
Sedí babka
mí
vodu
pi z
J.
ERBEN
ohnisku,
misky v misku,
ad.
dvanáct misek v jedné Pán u baby na porad. »Slyšíš, víš,
matko! ty
co potkati
má
víš
mnoho:
koho,
»víš, kde se í nemoc rodí, kudy smrtná žena chodí.
»Povz co se
s
sVeer
ty mi
zjevn
nyní,
mojí paní iní? lehne zdráva, svží,
v noci tlo mrtvo
leží,
»ani ruchu ani sluchu, ni zdání o jejím
duchu;
>studené jest její tlo, jakby zpráchnivti chtlo.*
—
>»Kterak nemá mrtva býti, když má jen pl živobytí? j>»Ve
dne
s
v noci duše »»Jdi
tebou živa v její
dom,
v strom.
k potoku pod oborou,
najdeš vrbu s bílou korou; »> žluté proutí roste s
na
ní:
tou je duše tvojí paní!**
—
ESKÁ
186
POESIE
>Nechtél jsem já paní míti,
aby
vrbou
s
má
»paní a vrba
a
a
mla se
žíti;
mnou
žije.
—
v zemi hnije.*
Vzal sekeru na ramena,
ual vrbu od koena, padla tžce do potoka,
zašumla od hluboká, zašumla, zavzdychala, jakby matka skonávala, jakby matka umírajíc,
po dítku se ohlédajíc. »Jaký shon to k
komu
mému domu
zní hodinka,
»»Umela
—
komu?« —
tvá paní milá,
jakby kosou sata byla; >»zdráva chodíc
pi své
práci,
padla, jako strom se skácí;
»>zavzdychala umírajíc,
po dítku se ohlédajíc.«« s>Ó,
bda
mi,
—
bda, bda! nevda,
pani zabil jsem »a z
dátka
v túž hodinu
uinil jsem sirotinu!
i
KAREL
>Ó
ty vrbo,
což
jsi
ty
mám
»>Dej osekej
s
vrbo
mne
»Vzala's mi
co
ERBEN
J.
187
bílá!
zarmoutila!
pl
živobytí:
tebou uiniti
?«
—
mne z vody vytáhnouti, mé žluté proutí;
»>dej prkének naezati,
kolébku
z
nich udlati;
>»na kolébku vlož
a
dátko,
nepláe ubožátko.
>»Když se bude kolébati, matka bude je chovati. >»Proutí
zasa
podle vody.
by nevzalo žádné škody. »>Až doroste hoch maliký, bude ezat píšíaliky;
—
»»na píšalku bude pti se svou matkou rozprávti !««
^
•ír
Vodník. I.
rSta
topole nad jezerem
sedl vodník pod veerem: j>Svi,
msíku,
a
šije
mi
ni.
svi,
ESKA
»Šiju, šiju si
do sucha Svi,
a
šije
»Dnes
je
a
mi
svi,
ni.
tvrtek, zejtra pátek
šiju, šiju si
Svi,
botiky
do vodiky:
i
msíku,
mi
kabátek:
msíku, šije
POESIE
svi,
ni.
sZelené šaty, botky rudé, zejtra
Svi,
a
mi
moje svatba bude:
msíku, šije
svi,
ni.«
II.
Ráno, raníko panna vstala, prádlo si v uzel zavázala: >Pjdu, matiko, k jezeru,
šáteky
sob
vyperu.
»>Ach, necho,
necho
na jezero,
zsta dnes doma, moje dcero! Já mla zlý té noci sen: necho, dceruško, k vod ven! jsem tob vybírala, jsem tebe oblíkala, v sukniku jako z vodních pn: necho, dceruško, k vod ven! i-sPerly
bíle
»>Bílé šatiky smutek tají, v perlách se slzy ukrývají,
KAREL
ERBEN
J.
nešastný
je
den;
necho, dceruško, k
vod
a pátek
Kemá
nemá
dceruška,
k jezeru vždy k jezeru vždy nic doma, nic
189
ven!««
stání,
ji
cos pohání,
ji
cos nutí,
jí
po
chuti.
První šáteek namoila
-
—
tu se s ní lávka prolomila, a
po mladiké dívin
zavíilo se v hlubin.
VyvaHly se vlny
—
zdola,
roztáhnuly se v šírá kola, a na topole podle skal, zelený mužík zatleskal.
m. Neveselý, truchlivý jsou ty vodní kraje,
kde
si
v tráv pod leknínem
r3'bka s
rybkou
Tu sluníko
vtík
hraje.
nezahfívá,
nezavje;
chladno, ticho
— jako
žel
v srdci bez nadje. Neveselý, truchlivý jsou ty kraje vodní;
v
poloutm
a v polousvtle
mine tu den po
dni.
ESKÁ
190
POESIE
Dvr Vodníkv bohatství v
však
prostranný,
nm
bezdky
dosti
jen se v
nm
zastavují hosti.
A kdo
jednou v kišálovou
bránu jeho vkroí, sotva ho kdy uhlédají
jeho milých oi.
Vodník
—
sedí mezi vraty,
spravuje své sít,
mladá chová malé dít.
a ženuška jeho
»Hajej, dadej,
mé dátko,
mj bezdný
synu!
ty se
na mne usmíváš,
já žalostí hynu.
»Ty radostn vypínáš ke
mn
ruky ob;
vidla tam na zemi v hrob. a já bych se radš
»Tam na zemi
za kostelem,
u erného kíže, aby má matika zlatá blíže. mla ke
mn
synku mj, malý Vodníku! Kterak nemám vzpomínati smutná na matiku ? >
Hajej, dadej,
mj
KAREL
ERBEN
J.
ubohá,
3>StaraIa se
komu vdá mne, komu
r
však ani se nenadálá, vybyla
mne
»Vdala jsem
domu!
z
se,
vdala
již,
ale byly chyby:
starosvati
a
družiky
»A
mj
— erní raci, — ryby!
muž
— bh
polituj
moke chodí v suše, a ve vod pod hrneky stádá lidské duše. » Hajej,
s
dadej,
mj
zelenými vlásky
synáku I
nevdala se tvá matika ve píbytek lásky. -Obluzena, polapena
v ošemetné sít,
nemá žádné zde radosti, le tebe, mé dít!«:
—
»»Co to
zpíváš,
ženo már
Nechci toho zpvu! tvoje
píse
popouzí
proklatá
mne k hnvu.
»»Nic nezpívej, ženo mál v tle žlu mi kyne: sic uim'm rybou tebe,
jako
mnohé
jiné!<<
—
191
ESKÁ
192
sNehnvej Vodníku,
nemj
POESIE
nehnvej,
se,
mj
muži!
za zlé rozdrcené,
zahozené rži.
mé
vMladosti
pelomil a nic
jarý
štp
v pli: mi po tu dobu
jsi
jsi
neuinil k vli. »Stokrát jsem té prosila, pimlouvala sladce, bys mi na as, na kratiký, dovolil k mé matce.
»Stokrát jsem
t
prosila
toku mnohém, bych jí ješt naposledy v
slzí
mohla
dáti s
bohem!
»Stokrát jsem t prosila, na kolena klekla: ale kra srdce tvého
niím neobmkla! ^Nehnvej se, nehnvej. Vodníku, mj pane! anebo se rozhnvej, co
díš,
>A
a
se stane.
chceš-li
abych byla
ui jenž
mne rybou
míti,
nmá:
mne radš kamenem, pamti nemá.
KAREL
>Ui
mne
ERBEN
J.
193
kamenem
radš
bez mysli a citu:
vn
by mi sluneního
žel
svitu
nebylo !«
—
»»Rád bych, ženo! rád bych
vil tvému ale
slovu;
rybka v šírém
kdo
ji
lapí
moi
—
znovu?
» »Nezbraoval bych ti k matce tvojí chze,
ale liché mysli
obávám se
já
já
ženské
tuze.
—
dovolím ti »»Nuže dovolím ti z duly; však porouím, aC mi
já,
vrn
splníš moji vli.
2>»Neobjímej
matky
své,
ani duše jiné:
pozemská tvoje láska nezemskou se mine.
sic s
>>Neobjímej nikoho z
rána do veera;
ped vratiž
klekáním pak se zase
do
jezera.
»»0d klekání do klekání dávám lhtu tob; avšak mi tu na jistotu zstavíš to rob.«« eská
poesie.
13
ESKÁ
194
POESIE
IV.
Jaké, jaké
by to bylo
bez slunéka podletí? jaké bylo by shledání
bez vroucího objetí? A když dcera v dlouhém
matku svou obejme aj, kdo mže za zlé
ase
zase,
míti
laskavému dítti? Celý den se v plái tší s matkou žena z jezera: »S bohem,
má matiko
ach, bojím se veera!*
>>Neboj
se,
má duše
zlatá!
—
drahá!
nic se neboj toho vraha;
nedopustím, by
mla
t
v moci vodní píšera !««
—
Pišel veer.
—
Muž
zelený
chodí venku po dvoe;
dvée klínem
zastreny,
dcerou v komoe. »»Neboj se, má drahá duše! nic ti neuškodí v suše,
matka
s
vrah jezerní
nemá k tob
žádné moci nahoe. ««
Když klekání
—
odzvonili,
buch buch! venku na dvée: »»5>Poj
již
dom,
ženo moje!
nemám ješt veee.* <«
—
KAREL
J.
ERBEN
195
>>Vari, od našeho prahu, vari
pry, ty
a co
dív
vee O
jsi
lstivý vrahu!
veeí val,
zase v jezee !««
—
plnoci buch buch! zase dvée zpukelé:
na ty
dom,
»>»Poj
již
poj
ustlat postele.* ««
mi
ženo moje!
—
od našeho prjihu, vari pry, ty lstivý vrahu! a kdo tob prve stlával, »>Vari,
a
ti
zase ustele I««
A
po tfetí buch buch! zase, když se šeil ranní svit: >j> Poj již dom, ženo moje! dít pláe, dej mu pít!«<< »Ach, matiko! muka, muka pro dátko srdce puká! Matko má, matiko zlatá, nech mne, nech mne zase jít!« !•
— — -
»»Nikam necho, dcero moje! Zradu kuje vodní vrah;
a že péi máš o mn o tebe vtší
dít, strach.
do jezera! nikam nesmí moje dcera;
Vari, vrahu,
dátko, sem na náš práh.«<
a pláe-li tvé
pines
je
—
Na jezee boue huí, v boui dít naíká; 13«
ESKÁ
196
POESIE
náek oste bodá v potom náhle
duši,
zaniká.
»Ach, matiko,
bda, bda!
pláem mi krev
tím
matko má, matiko
usedá: zlatá,
strachuji se
Vodníka!*
Nco
padlo.
mok
se jeví
— —
—
Pode dvemi krvavý,
a když stará otevela,
kdo leknutí vypraví! vci tu v krvi leží mráz po tle hrzou bží: dtská hlava bez tlíka
—
Dv a
tlíko bez
hlavy.
Svatební košile. Již jedenáctá odbila,
a lampa ješt svítila a lampa ješt hoela,
co nad klekadlem
Na
stn
nízké
visela.
svtniky
byl obraz boží rodiky,
rodiky boží tak jako
dátkem,
s
rže
s
poupátkem.
A ped
tou mocnou svticí vidti pannu kleící: kleela,
líce
sklonné,
ruce na prsa složené;
KAREL
slzy
jí
Z
OÍ
J.
ERBEN
^''7
padaly,
želem se adra zdvihaly, a když slzika upadla, v ta
adra
bílá
zapadla.
mj tatíek? roste trávníek! na Žel bohu! kde má matika? Tam leží podle tatíka! >Žel bohu! kde
nm
Již
Sestra do roka nežila, bratra mi koule zabil a.
»Mla život
Do
jsem, smutná, milého,
bych dala pro nho!
ciziny se obrátil,
potud se ješt
nevrátil.*
»Do
ciziny se ubíral,
tšil
m,
j>»Zasej,
slzy utíral:
má
milá, zasej len,
zpomínej na mne každý den; první rok prádla hledívej,
druhý rok plátno poliv ej, tetí košile vyšívej; až ty košile ušiješ,
vneek
z
routy poviješ. ««
jsem košile ušila, jsem je v truhle složila, již moje routa v odkvte a milý ješt ve svt, »Již
již
—
ve
svt
co
kámen v moi hlubokém;
ti
léta o
živ-li
šírém, širokém,
nm
a zdráv
ani sluch,
—
zná milý
bh!«
ESKÁ
198
POESIE
panno pfemocná! pomocná:
»Maria,
ach, budiž ty mi
vra mi milého
kvt mého
z ciziny,
blaha jediný;
—
z ciziny mi vra aneb život mj náhle zkra; u nho život jarý kvt mrzí svt. bez nho však
milého
—
m
matko
Maria,
milosti!
bu pomocnicí
v žalosti!*
Pohnul se obraz na stn i zkikla panna zdšen; lampa, co temn hoela,
—
prskla a zhasla docela.
že vtru
Možná,
možná
A
i
—
na záspí
slyš!
tažení,
zlé že
a na okénko:
znamení!
krok
zvuk,
uk, uk, uk!
má panenko, nebo bdíš má panenko, tu jsem již! má panenko, co dláš
>»Spíš,
Hoj,
Hoj,
?
.^
a zda-li pak
m ješt
znáš
?
aneb jiného v srdci máš?««
mj
»Ach,
milý! ach, pro nebe!
tu
dobu myslím na tebe;
na
t t
za
jsem vždycky myslila, se
práv
modlila !«
»»Ho, nech modlení
sko
a
poj
a
— sko a poj,
mne doprovo;
KAREL
J.
**
ERBEN
msíek já
svítí na cestu: pišel pro svou nevstu.*
>Ach, pro boha! ach, co pravíš? tak pozd již šli
—
Kam bychom
Vítr burácí, pustá noc,
pokej
jen
»»Ho, den ve dne
Dív
—
do dne není
noc
je noc, a
mé oi
moc*
je
den
—
tlaí sen!
než se zbudí kohouti, za svou pojmouti;
musím
t
jen neprodlévej,
sko
poj,
a
dnes ješt budeš moje cho!**
—
Byla noc, byla hluboká, msíek svítil s vysoká, a ticho, pusto v vítr burácel
ddin,
jedin.
—
skok a skok, on tu naped ona za ním, co jí krok. Psi houfem ve vsi zavyli,
A a
když ty pocestné zvtili, a vyli, vyli divnou vc:
že-t na blízku umrlec!
>»Pkná
noc, jasná
—
v tu dobu
vstávají mrtví ze hrob, a nežU zvíš, jsou tob blíž
má
—
milá, nic se nebojíš?**
>Což bych se bála? tys se mnou oko boží nade mnou.
a
—
ESKÁ
200
Povz, živ-li
mj
milý,
a zdráv je
tvj otec a ráda-li
POESIE
ekni pec, tvj otec?
má,
a tvá milá
mn
bude zná
?«
má panenko, moc se ptáš! honem pojd, však uhlídáš; honem poj, as neeká,
»»Moc, jen
jen
a cesta naše daleká.
Co máš, má >Nesu
si
»>Zaho je
v pravici ?<«
knížky modlící.* je pr^^! to
modlení
tžší nežli kamení!
zaho jestli
je pry, a lehce jdeš, mi postaiti chceš. ««
Knížky a byli
A
milá,
—
jí
vzal a zahodil,
skokem deset
mil.
—
byla cesta výšinou,
skalami, lesní pustinou; a v rokytí a v úskalí
divoké íeny štkaly, a kulich hlásal povsti;
že-t na blízku neštstí.
A on
—
vždy naped skok a skok, ona za ním, co jí krok; po šípkoví a po skalí ty bílé nohy šlapaly, a
a na hloží a
kemení
zstalo krve znamení.
KAREL
ERBEN
J.
—
>»Pékná noc, jasná mrtví
živými chodí
s
a nežli zvíš, jsou
má
201
v tento
as
zas,
tob
blíž
—
milá, nic se nebojíš r««
»Což bych se bála ? tys se mnou pán nade mnou. —
a ruka
Povz,
mj
milý,
ekni
jen,
domek upraven istá svtnika ? veselá
jak je tvj
?
r
a zdali blízko kostela?*
»>Moc, má panenko, moc se ptáš však ješt dnes to uhlídáš jen
honem poj, as
utíká,
a dálka ješt veliká.
—
Co máš, má
pasem ?««
»Rženec
s
I
milá, za
sebou vzala jsem.«
»!Ho, ten rženec
klokoí
z
jako had tebe otoí! zúží
t, stáhne
zaho
jej
Rženec a byli
A
tob
pry, neb
dech
máme spch !««
popad, zahodil,
skokem dvacet
mil.
—
byla cesta nížinou,
pes
vody, luka, bažinou,
a po bažin, po sluji
modrá svtélka dv ady, devt jako když s
laškují:
za sebou,
tlem k hrobu
jdou;
ESKÁ
202
hav
a Žabí
POESIE
v potoce
pohební píse skfehoce.
A
on vždy naped, skok a skok, za ním již slábne krok. Ostice dívku ubohou bitvami eže do nohou, a
jí
a to kapradí zelené, krví
je
její
zbarvené.
—
v tu dobu »»Pékná noc, jasná spchají živí ke hrobu, a nežli zvíš, jsi hrobu blíž
—
má
milá, nic se nebojíš ?««
vždy tys se mnou vle pán nade mnou! Jen usta málo v pospchu, >Ach, nebojím,
a
jen popej málo oddechu;
duch slábne, nohy klesají, a k srdci nože bodají !« »»Jen
poj
a
pospš,
dve
mé!
však brzo již tam budeme. Hosté ekají, eká kvas a jako stela
Co
to
letí
máš na
as.
—
té tkanice,
na krku na té tkanice ?««
»To kížek po mé matice.* >»Hoho! to zlato proklaté hrany oste špiaté; nejinak; bodá t a zaho to, budeš jako pták.««
má
—
m
KAREL
Kížek a byli
J.
ERBEN
utrh a zahodil,
skokem ticet
Tu na planin
mil.
203
—
široké
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou, a vž se zvonkem nad stechou.
má panenko, tu jsme má panenko, nevidíš ?««
»»Hoj, Nic,
již!
>Ach, pro boha! ten kostel snad
»»To není
kostel, to
>Ten hbitov
—
a
>»To nejsou kíže,
mj
tch
?«
hrad!««
kíž
ad^«
to míij sad!
má panenko, na mne hle sko vesele pes tu ze.««
Hoj, a
»0, nech mne již! ó, nech mne tak! Divý a hrozný je tviij zrak, tvíij dech otravný jako jed a tvoje srdce tvrdý led!«
>»Nic
se,
má
milá, nic neboj!
veselo u mne, všeho hoj masa dost, ale bez krve; dnes bude jinak poprvé!
Co máš v
uzlíku,
má
—
milár
»Košile, co jsem ušila.*
»»Neteba jich víc nežli dv: jedna tob, druhá mn.««
ta
ESKÁ
204
POESIE
Uz]ík jí vzal a s chechtotem pehodil na hrob za plotem. >»Nic ty se neboj, na mne hle a sko za uzlem pes tu ze.<€
»Však
vždy byl pede mnou
ty
jsi
a já za tebou cestou zlou,
naped po
však
jsi
sko
a ukaž mi cestu zas.«
byl
Skokem peskoil
ten
as:
ohradu,
na zradu skoil do výšky sáh pt jí však již venku nevidút: jenom po bílém obleku zablesklo se jest v útku, nic nepomyslil
a schrána
její
blízko dost její
Stojí
komora:
tu, stojí
zavrzly
dvée
a závora
jí
—
za
—
host!
nenadal se zlý
nizouké dvée
—
závora;
pannou
ochranou.
Stavení skrovné, bez oken,
msíc
lištami šeil jen;
stavení
a v
pevné jako na prkn
nm
klec,
—
umrlec.
Hoj! jak se venku zmáhá hluk, hrobovj-ch oblud
mocný
pluk;
šumí a kolem klapají
píse skuhrají: >»>Tlu do hrobu písluší; bda, kdos nedbal o duši!<(«< a takto
KAREL
A
tu na
burácí
z
205
ERBEN
J.
dvée: buch, buch, buch!
vní
druh:
její
umrle, nahoru, odstr mi tam tu závoru !«« >» Vstávej,
A
mrtvý oi otvírá
a mrtvý
oi
protírá,
sbírá se, hlavu
plkolem
a
>Bože svatý! nedejž
ra
pomoci,
mne áblu do
Ty mrtvý
bh
pán
pozvedá
se ohledá.
moci!
lež a nevstávej,
pokoj
ti
vný
dej!«
A
mrtvý hlavu položiv zamhouil oi jako dív. poznovu: buch, buch, buch! tlue její druh: »» Vstávej, umrle, nahoru, otevi mi svou komoru !««
A
tu
silnji
na ten hmot a na ten hlas mrtvý se zdvihá s prkna zas
A a
rám
stuhlé
namí
tam, kde závora u dveí.
>Spas duši, Kriste smiluj se v
Ty mrtvý pán
A
bh
bíd
Ježíši!
nejvyšší!
—
nevstávej a lež;
té
potš
—
a
mrtvý zas se položiv
natáhnul údy jako dív.
mne
též\<.
ESKÁ
206
POESIE
A
znova venku: buch, buch, buch!
až
pann
mizí zrak
i
sluch.
umrle! holá, hou! podej mi sem tu živou !««
»»Vstávej, a
bda dveti
Ach, bda,
Umrlý vstává po tetí a velké, kalné své
oi
na polomrtvou otoí. »Maria panno!
pi
mn
stj,
u syna svého oroduj Nehodn jsem t prosila, ach, odpus, co jsem zhešila! Maria, z té
matko
moci
zlé
milosti,
m
vyprosti
!«
A slyš! tu práv na blízce kokrhá kohout ve vísce, a za ním, co ta ddina, všecka kohoutí družina.
Tu
mrtvý, jak se postavil,
pádem a
se na
venku
zem
povalil;
ticho, ani ruch:
zmizel dav
Ráno, když
zlý její druh.
i
lidé
na mši jdou,
zstanou: hrob jeden dutý nahoe, panna v umrlí komoe, a na každiké mohyle útržek z nové košile. v úžasu
—
státi
—
KAREL
Dobe
se's,
J.
ERBEN
panno,
radila,
207
ESKÁ
208
»Poj
pro,
si
POESIE
ty Polednice,
poj, vem si ho zlostnika!* hle, tu kdos u svtnice
A
dvée Malá,
—
zlehka odrayká.
hndá, tvái
divé
pod plachetkou osoba, o berlice, hnáty kivé,
—
hlas
vichice podoba!
—
>»Dej sem dít!«<
odpus híchy Div že smrt
Ku
ji
—
tu
ejhle,
>Kriste pane!
híšnici!*
neovane; Polednici!
stolu se plíží tiše
Polednice jako stín;
matka hrzou sotva dýše, dít chopíc na svj klín.
A
vinouc je
bda,
Polednice blíž
zpt
bda
—
se
blíž
a
—
pohlíží
dítti!
již je
plíží,
v záptí.
—
nm
ruku vztahuje po matka tisknouc ramena: »Pro Kristovu drahou muku!«
Již
klesá
Tu
smysl
zbavena.
—
druhá poledne zvon udeí; slyš:
jedna
klika cvakla, táta vchází
dvée
letí
do dveí.
—
—
tetí
—
KAREL
ERBEN
J.
209
Ve mdlobách k
adrm
matku
tu matka leží, dít pimknuté;
zkísil ješt s tží,
avšak dít
—
zalknuté.
ir
lir
Holoubek. Okolo hbitova cesta úvozová; šla tudy, plakala
mladá, hezká vdova. Plakala, želela
pro svého manžela, neb tudy naposled jej
doprovázela.
Od
—
bílého dvora
po zelené louce jede
pkný
panic,
péro na klobouce.
»Nepla, nenaíkej, mladá, hezká vdovci
škoda by tvých oí, slyš
rozumné
slovo.*
>Nepla, nenaíkej, vdovo,
pkná rže!
když muž ti umel, vezmi mne za muže.« a
eská
poesie.
14
ESKÁ
210
POESIE
Jeden den plakala, druhý ticho minul, tetího žel
její
pomalu zahynul.
V z
témdni umrlého mysli vypustila;
než
msíc
uplynul,
k svatb šaty
—
šila.
Okolo hbitova veselejší cesta:
jedou tudy, jedou ženich a nevsta. Bj'la svatba, byla
hluná
a veselá,
nevsta v objetí nového manžela. Byla svatba,
bj^la,
pkn
hrála; hudba on ji k sob vinul, ona jen se smála.
Smj
pkn
se, ti
smj, nevsto! to sluší;
nebožtík pod zemí, ten
má
hluché uši!
Objímej milého,
neteba
se báti:
rakev dosti tsná ten se neobrátí!
—
KAREL
Líbej
J.
ERBEN
je, líbej,
si
ty žádané líce:
komu's namíchala, neobživne více!
—
Bží asy, bží, všecko sebou mní: co nebylo, pijde,
co bývalo, není.
Bží asy,
bží, rok jako hodina; jedno však nemizí:
pevne
Ti
stojí vina.
roky minuly,
co nebožtík
leží;
na jeho pahorku tráva roste svží.
Na pahorku
tráva,
u hlavy mu doubek, na doubku sedává
blouký
holoubek.
Sedává, sedává,
pežalostn vrká; každý, kdož uslyší,
srdce jemu puká.
Nepuká tak jiným, jako jedné s
hlavy
si
žen; rve vlasy,
volá udšené:
211
ESKÁ
212
POESIE
>Nehoukej, nevolej, tak v uši:
nehu mi tvá
píse ukrutná
probodá mi duši!* »Nehoukej, nežaluj, hlava se mi toí:
aneb mi zahoukej, a se mi rozskoí!*
Tee
voda, tee,
vlna vlnu stíhá,
a mezi vlnami bílý šat se míhá.
Tu vyplývá
noha,
tu zas ruka bledá:
žena nešastnice
hrobu
sob
Vytáhli
hledá!
na beh,
ji
zahrabali skryt,
kde cesty pšiny kižují se v žit.
Nižádného hrobu jí
nemlo, kámen veliký
býti
jen tlaí
její
tlo.
Však nelze kamenu tak
jako
tžko
ležeti,
na jménu
jí
spoívá
^
prokletí! ir
KAREL
J.
ERBEN
Záhoovo
213
lože.
Šedivé mlhy nad lesem plynou, jako duchové vlekouce se
jeáb
adem;
ulétá v krajinu jinou,
pusto a nevlídno ladem Vítr
i sadem. od západu studen vje,
a pižloutlé
Známá-t
listí
píse pje. pokaždé v jeseni
tichou
to píse,
na dub šepcí ji znova; málo kdo pochopuje slova, kdo pochopí, do smíchu mu
listové ale
a
není.
Poutnice neznámý v hábite šerém,
kížem v ruce na dlouhé holi ržencem — kdo jsi ty koli, kam se ubíráš nyní pod veerem kam tak pospícháš? Tvá noha bosá, a jese chladná — studená rosa; zsta zde u nás, jsme dobí lidi, dobrého hosta každý rád vidí. s
tím
a s tím
?
Poutnice milý!
—
než tys ješt mladý,
tob nepokrývá brady, líce jako pkné panny — tak bledé a smutn svadlé, oi v dlky zapadlé!
ješt vous a tvoje ale což
a tvoje
je ve tvém srdci žel pochovaný? snad že neštstí tvé tlo svíží lety šedivými dol k zemi níží ?
Snad
ESKÁ
POESIE
Mládene pkný necho za noci možné-li, budem rádi ku pomoci, a pi nejmenším snad potšíme. !
Jen nepomíjej, poj, pohov tlu: není bez léku nižádného želu, a
mocný balzám v
dve
díme.
—
Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,
není ho možné a tam
pán
bh
ze
sn
vytrhnouti!
zachází v chrastin jedné;
již
ho posil na jeho pouti!
n.
Daleké pole, široké pole,
pedlouhá
cesta
pes
to pole bží,
a podle cesty pahorek
a
devo
štíhlé stojí
štíhláf to jedlice
jen malá a na té
píka
píce
—
leží,
na vrchole: však beze sntí,
svrchu pidlána,
pibitý vidti
rozpjatý obraz Krista pána.
Hlavu krvavou v právo naklouje, ruce probité roztahuje v šíi;
v v
dv dv
svta sírany
jimi ukazuje,
strany protivné, jakož cesta míí:
pravou na východ, kdež se svtlo rodí, levou na západ, kdež noc vojevodí. Tam na východ nebeská je brána, ráji bydlí boží svatí; tam u
vném
kdo dobe iní, áka jemu dána, že se tam s nimi též bude radovati. a
Ale na západ jsou pekelná vrata, tam plane moem síra smola, i
KAREL
tam pletou áblové,
zloeené duše
V
J.
ERBEN
zlá rota proklatá,
v ohnivá kola.
právo, Kriste pane! tam dej
však od levice
215
vysvobo
Tu na tom pahorku
leže
nám dospti,
své dti!
na kolenou
náš mladý poutník v ranním svtla kmitu,
okolo kíže ruku otoenou, vroucn objímá devo beze Brzy cos šepce, slzy
ron
brzy zase vzdychá, tžce
z
z
citu.
oka,
hluboká.
Takto se louí od své drahé panny mládenec milý v poslední dob, ubíraje se v cizí
svta
strany,
k sob; ješt poslední vroucí obejmutí, ješt políbení jako plamen žhoucí. Již mj se tu dobe, dívko pežádoucí! chvíle nešastná pry odtud mne nutí! aniž
pak vda,
sejdou-li se
—
Tvá
jako stna, pohlední ledne, v srdci plamen zhoubný, divoký. Náhle se poutník se zem zvedne a k západu rychlé zamí kroky.
ale
Brzy potom zmizel v hustém lesa proutí; ho potš na jeho pouti! pán
bh
III.
Stojí, stojí skála
v hlubokém lese,
podle
habrovém
ní cesta v
houští,
ESKÁ
216
POESIE
a na té skále dub velikán pne se, král
vnou
vkovitý nad
nebesm
k
pouští;
holé vypínaje elo,
zelená ramena drží na vše strany;
odv jeho hromem rozoraný, odvem vyhnilé tlo:
tuhý
pod
a
líté lesní
A
hle!
í
je to postava veliká,
šelmy!
pod tím dubem na mechovém hrozná
i lovk v medvdí koži lovka v tom stvoení
zvíe
loži,
? r
Sotva kdo
Tlo
—
píhodná velmi
dutina prostranná,
pohodlný nocleh
jeho
údy jeho
— skála na skále — svaly dubového
pozná!
ležící,
kmene,
vlasy a vousy v jedno splývající s
ježatým
oboím
tvái zaazené,
pod oboím zrak bodající, zrak jedovatý, podobný práv zraku hadímu v zelené tráv.
a
Kdo
je ten
lovk
?
a to
mrané elo
jakými obmysly se jest obestelo r Kdo je ten lovk ? co chce v této poušti Nic se s
mne
neptej
!
ohlédni se v houští
obé strany cesty; zeptej se tch
kostí,
ježto tu leží práchni vjíce; zeptej se
tch erných nevlídných
hostí,
ježto tu krákají obletujíce: ti
mnoho
vidli
—
ti
vdí
více!
Tu však muž lesní s lože svého skoí, zrak upený v cestu divoce plane; kyjem ohromným nad hlavou toí a
skok za skokem prosted cesty
stane.
?
KAREL
Kdo
pichází cestou
?
ERBEN
J.
—V
217
hábite mládenec,
kíž maje v ruce, za pasem rženec.
mládene! obra
Utec,
—
se zpátky!
tvá cesta v jistou tebe smrt uvádí.
Život-t lidský
bez toho krátký,
i
a škoda tvého panenského mládí!
Obra
se, utíkej
dokud
kyj
co
ti
síla
ohromný na
té
staí,
nepikvaí
hlaviku v kusy!
a neroztíští tvou
—
v želu svém hlubokém pedse povlovným krokem,
Neslyší, nevidí,
jde dále
kde života svého pozbyti musí. »Stj, erve! kdo
jsi.?'
t
kam
—
cesta vede?«
zvedná líce bledé: odpovídá tiše »»Jsem zatracenec«« »»do pekla cesta má, do satanské íše!««
Zastavil se poutník,
—
—
»Hoho! do pekla? tyicáté co
tu sedím,
již
mnoho
písn
—
léto,
mnoho jsem
vidíval, ale
slyšíval,
této
—
potud mi nikdo ješt nezazpíval! Hoho! do pekla.' Neteba ti krok, sám t tam dopravím, nevzdechneš ani!
Však
až se naplní
mj
poet rok,
pijdu snad za tebou také na snídaní.*
—
>>Nic ty se nerouhej milosti boží!
Díve
než jsem vidl den života prvý,
zapsán jsem peklu otce svého krví pro pozemské zboží. klamem ábelským
—
Milost boží velká! a znamení
zláme
i
-
strašlivé pekelné
kíže
míže,
ESKÁ
218
POESIE
porazí Satana se vší jeho mocí! Milost boží velká! ta ráí dáti, že se slabý poutník co vítz navrátí,
dobuda zápisu
z
pekelné noci.««
—
»Co pravíš? Za tch let za tyiceti, potu jsem jich do pekla zklátil^ však se ješt nikdo zpátky nenavrátil! — Slyš, erve! jsi mladé hebouké pleti, byl bys mi dobe, místo tuhé zvi, za malou pochoutku dnes na veei, ale pustím t, nechám tebe jíti; však ješt nikdo, co jich tu šlo koli, bez
neušel mojí sukovité holi! Pustím t, erve! ale to chci míti: písahej, že
potom
co v pekle uvidíš a I
vrn
mi povíš,
eho
se dovíš.
vztyil se poutník a vysoko zdviže
hl
svou poutnikou se znamením kíže: >>Písahám na kíže svatého slávu, že ti z pekla vrnou pinesu zprávu !«<
IV.
Minula zima, sníh na horách
v údolích
jeáb se
povode od snhu
taje,
a
dešt;
vrací z dalekého kraje:
avšak náš poutník nepichází ješt.
V
zele odly
fijala
pode
se v lese ratolesti,
kem
milou
vni
dýše;
slavík vypravuje dlouhé povsti: ale
žádná zpráva
z
pekelné íše.
KAREL
Ušlo jaro
povtí z
—
J.
léto; již se
chladne,
listí
ERBEN
dnové
219
krátí,
opadává:
pekla však žádná, žádná nejde zpráva.
pece ješt
Zdali se poutník
zdali nekleslo cestou jeho zdali
sob
ho peklo v
vrátí?
tlo?
nepozfelo?
—
Lesní muž pod dubem s vysokého stanu škared pohlíží v západní stranu; sedí a bruí: »Co jich tu šlo koli,
mé sukovité hoH! jednoho jsem na slovo vsadil, Jen a ten mne zradil!* jen toho jednoho neušel nikdo
—
»»Ó
nezradil tebe!«« ozval se
týmž
asem
podle muže poutník povýšeným hlasem postava pímá, oko písné, smlé,
studený pokHd na jeho ele, z jeho bledé, ušlechtilé tváe jakoby planula slunení záe.
a
»»Nezradil jsem tebe! písahou ztuha
jsem se ti, híšný boží sluha, písahám ješt tob znova: písahám na kíže svatého slávu, zavázal
a nyní
že
tob vrnou
Zachvl
se
z
muž
pekla nesu zprávu
!««
lesní, slyše tato slova,
vzhru, sáhne po své zbroji; avšak jako bleskem omráený stojí nesnese zrak jeho zraku poutníkova. a vyskoil
—
>»Tuto
se
zvstuji
tob po
a slyš! povsti
hrzy
pekelné chzi;
—
ESKÁ
220
hnvu
O
POESIE
božím slovo moje svdí: božská neskonené vtší !««
ale milost
Vypravuje poutník, co v pekle spatil:
moe na
vné,
Muž
ábl pluky, vnou smrtí sbratil
plamen, bidké
a kterak se život s
lesní
vždy nové zatracenou muky.
pod dubem zamraený
nemluví slova, jen
ped
sedí,
sebe hledí.
Vypravuje poutník, co v pekle slyšel, úpnlivé náky, zloeené klení, však nikoho není, volání pomoci kdo by tu potšil, kdo k pomoci pišel,
—
jen
vná
I\Iuž lesní
kletba,
vné
zatracení!
pod dubem zamraený
nemluví slova, jen
ped
sedí,
sebe hledí.
Vypravuje poutník, jak znamením kíže pinutil Satana, pekelné kníže, rozkázati áblu, strjci klamu zlého, aby zase vrátil krví psanou blánu. Protivil se dábel pekelnému pánu, nevrátil zápisu dle rozkazu jeho.
Satan a v zlosti své velí: »Vykoupejte jeho v pekelné koupeli !« Uinila rota dle jeho rozkazu, pipravila láze z ohn a mrazu: s jedné strany hoí jako uhel zatý, Rozlítil se
s
druhé strany mrzne v kámen ledovatý;
a když vidí rota míru naplnnu,
obrací zmrzlinu opak do
plamen.
KAREL
J.
ERBEN
221
ve ábel, jako had se svíjí, cit pomíjí. ho pak již smysl Tu pokynul Satan, rota odstoupila, a síla zas nová ábla oživila. Ale když propuštn zase dýše lehce, krvi psanou blánu pec vydati nechce. Strašliv
až
i
svém hnvu; obejme pekelnou dvu!*
Rozlítiv se Satan, káže ve
a
>Nuže
A
byla ta
rám
dva
z
železa skuta,
ztažené k toužebné milosti:
pivinula ábla na svá prsa krutá, a zdrceny jsou všecky jeho kosti.
ve dábel, jako had se svíjí, cit pomíjí. ho pak již smysl Tu pokynul Satan, panna povolnila, a síla zas nová ábla oživila. Ale když propuštn opt dýše lehce, krví psanou blánu pec vydati nechce. Strašliv
až
I
i
zaiel Satan poslední své slovo:
sUvrzte jeho v lože Záhoovo!«
»V
lože
Záhoovo
?
v
Záhoovo
— <
lože
udšení muž divý v lese, hrozné tlo jeho osykou se tese, a pot vyráží z tuhé ela koze. »Lože Záhoovo! — Zaho je to jméno, od matky mé nkdy asto vysloveno, volá v
když uívala mne plésti rohože, když mi rohožemi na mechu stlávala a vlí kožinou mne pikrývala. A nyní v pekle Záhoovo lože Však povz mi ty ty sluho boží, co eká Zahoe na pekelném loži ?«
—
—
—
ESKÁ
POESIE
»»Spravedliva jest pomsty boží ruka,
le ukryto vné jeho usouzení: neznáma mi sice tvá pekelná muka, ale tvých zloin nic menší není. Nebo
v,
ona
že ábel, slyše
slova,
zhroziv se pokuty lože Záhoova,
krvavý zápis
vrátil
Stoletá sosna na
bez prodlení. ««
chlumové
—
stráni
vypíná k nebi své tém: pijde sekera, sosna hlavu sklání,
hrd i
a
tžkým pádem zachvje
Divoký z
se
zem.
tur lesní v bujnosti své síly
koene
vyvrací
mocná v
lese
proboden oštpem potácí se
deva;
chvíli,
a padne, v bolesti smrtelné eva.
Takto muž lesní. Poražen tou zvstí, na zemi klesá ve smrtelném strachu;
ve
a svíjí se, bije v hlavu pstí,
nohy poutníkovy objímaje v prachu: »Smiluj se, pomoz! pomoz, muži boží! nedej mi dospti k pekelnému loži!*
—
>»Nemluv takto ke mn! erv jsem, roven tob, vkv: bez milosti boží ztracen k ní ty se obra, od ní prose lékv,
vn
a
i
»Kterak ty
—
pokání v pravé ješt dob.««
mám
se káti? viz tu na
ady vrub,
mé
co jich tu jest koli
spoti je, mžeš-li každý ten vroubek
—
ta
jest
holi
—
známka každá, jedna vražda
!«
—
KAREL
I
223
ERBEN
J.
zvedne poutník, k zemi se naklon,
hl Záhoovu
—
kmen mocné jablon
v tvrdé skály tém, jako tenký proutek do zorané a zarazí
—
ji
zem.
>»Tu kle pede svdkem svých hrozných in, kle ve dne v noci, ukrutný zlosynu!
asu
nepoítej, nedbej žízné, hladu,
jedno poítej, svých zloin adu, lituj a pros boha, aby smazal vinu. Vina tvá jest velká, tžká, bez píkladu: bez píkladu budiž
i
tvoje pokání,
a bez konce jest boží smilování
Tu kle z
ekej
a
—
až se v jedné
milosti boží vrátím zase
Takto
poutník a jde cestou dále.
dí
A Zaho
—
nepije, nejí
vzdychaje božího prosí smilování. dni mine;
ledové mrazy a
Zaho
—
kleí, kleí neustále,
kleí ve dne v noci
Den po
dob
k tob.«:«
jižjiž
již
i
—
sníh se shání,
picházejí,
kleí, prosit nepestává
—
na poutníka darmo oekává, ten nepichází, nevrací se k nmu. budiž milostiv muži kajícnému! ale
Bh
peletlo svtem od té chvíle: kdo onoho asu býval nemluvntem, jest nyní starcem, do hrobu se chýle. Devadesáte
mnoho
let
se zvrátilo zatím
ESKA
224
Avšak málo
POESIE
jich dozrálo
k
té
dob,
ostatní všickni jsou schováni v
hrob.
Jiné pokolení, cizí oblieje,
lovk
vše ve
svt
jen to
slunéko modravého nebe,
jenom
to nižádné
promny
a jako
ped vky
lidi
tak
cizí,
kam
se
dje;
nevzalo,
tšívalo,
nyní ješt vždy blaží tebe.
i
opt jaro. Vlažný vtík duje, na lukách svží kolébá se tráva,
Jest
povsti opt vypravuje, novou zas vni vydává.
slavík své a íijalka
Habrovým stínem hlubokého lesa dvé poutník se cestou ubírá: shrbený staeek, v ruce berlu nesa, berlu biskupskou, a
pkný
vkem
mládenec, ten
již
jej
se tesa,
podepírá.
»Posekej, synu mj! rád bych odpoinul, odpoinutí si má duše žádá! Rád bych se již k otcm zesnulým pivinul, ale milost boží jinak mi ukládá. Milost boží velká! ta sluhu svého mocn provedla skrz pekelnou bránu, v úad svém svatém povýšila jeho, a protož duše
Pevn dejž,
má dobroeí
pánu.
jsem doufal v tebe, hospodine: a tvá sláva na zemi spoine!
—
Synu mj, žízním! ohlédni se vkol: tuším, není-li mdlých smysl mámení, tuším, že mi blízké najdeš oberstvení, aby byl dokonán mj života úkol.«
a
KAREL
ERBEN'
J.
Odešel mládenec, v lesní zašel strany, zda-Ii by kde našel pramen uchovaný. dere se houštím, kráí dál a dále,
I
i se prodere k mechovité skále. Ale tu náhle noha jeho stane,
až
a jako
svtluška veer
divn
vn
neznámá
létající,
pkné
leskne se podiv v
vn
k
jeho
líci:
nmu
vane,
neskonené vnady,
nevýslovná,
jakoby v rajské vstupoval sady. A když pak mládenec skrze husté chvojí vzhru se prodere a na skálu vkroí,
vc
nepodobnou
vidí jeho
oi:
na holé skále strom košatý stojí, strom jabloiový, v ší se rozkládaje, ovoce divné krásy zraje a na
—
nm
jablka zlatá ta rajská I
—
vn
a z nich se nese
vkol po všem
lese.
mládencovu tle,
zplesalo srdce v
a zrak jeho ilý jiskil se vesele: dobrotivý »Ach, jist, jist! staekovi k vli tu své iní divy:
bh
pro posilu jemu, místo chladné vody, pustá v lese skála rajské nese plody.
Ale jak s ocliotou po jablku sáhne, tak s uleknutím ruku zas odtáhne. >!>Ty nech, natrhej
—
však
hlas dutý, hluboký káže
blízký hlas, jakoby ze
jsi
jemu
zem
nesázel !<< ztuha,
vycházel,
neb nikdež vkol nevidti druha. Jen paez vehký stojí vedle nho,
po
nmž
eská
ostružiny s
poesie.
mechem
se vinou,
ESKÁ
226
POESIE
a podál zbytky dubu prastarého,
kmen rozdrcený Obešel jinoch
s šírou vydutinou.
pe,
prohlíží dutinu,
obešel tu celou okolní krajinu,
však ani stopy nalézti nemoha, že by tu kráela kdy lidská noha, všudež jen pouhou vidti pustinu.
>A snad se ucho mé obluzeno šálí? snad zvíe divoké zavalo v dáli? snad od vody v skále zvuk onen pocházel dí
k
sob sám
opt po
jinoch, a nedbaje zvuku,
jablku vztahuje ruku.
i>»Ty nech, netrhej hlas dutý
A
—
hmotnji
však
jsi
nesázel !««
zapovídá zase.
když se mládenec ohlédl po hlase, mezi ostružinou
hle! pziez veliký
hýbati se
dlouhá
pone, a
dv
z
mechu
se šinou
ramena, k jinochu
míce,
nad rameny jako smolné svíce v mlhavé noci, dvé ervených oí z pod šedého mechu k nmu se toí. a
Zdsil se mládenec a znamením kíže znamená se jednou, po druhé a tetí, a jak vyplašené z hnízda ostíže,
nehledaje cesty, nevida obtíže,
pímo
se skály houštím
dol
letí,
od ostrých sntí na zemi padne k staekovi blíže. a zkrvavený
>Ach, pane, pane! zle je v tomto lese: košatá jablo na skále, na pláni,
?<
KAREL
a
jablo na jae
zralé
J.
ERBEN
227
plody nese,
paez veliký trhati je brání. A ten paez mluví, oima toí, a
a chytá ramenem, kdo k jablku kroí; ach, pane,
s^Mýlíš
áblovo
se,
synu
své divy iní
—
tu jest panování!*
mj!
Tuto milost boží
budiž jemu sláva!
pou moje již se dokonává, tlo mé v zemi této složí!
Vidím, že
rádo
—
se
Ješt mi posluž naposled,
dove mne
mj
synu!
nahoru na skalnou planinu. ««
Uinil tak jinoch: naped cestu klestí, a potom staeka po ní musil vésti.
A aj
když !
již
tu se
vztahuje
pišli nahoru k jabloni,
paez ke staeku
rám
kloní,
vstíc a raduje se:
pane
mj!
dlouho's nepicházel: ovoce nese, ach, utrhni, pane! však sám jsi sázel !« 5>Ach, pane,
hle, tvá sazenice již
—
»»Záhoi! Záhoí! pokoj budiž tob! ti pináším v poslední své dob! Bez míry, bez konce jest milost boží, nás oba vytrhla pekelnému loži! pokoj
Propus mne nyní již, jakož já tebe: nech se tu popel náš vedle sebe složí, a ducha nech vezmou andlov z nebe!«c i
Zaho. A v tom okamžení skrovnou prachu hromádku, a jen ostružina na holém kamení zstala státi jemu na památku.
»Amen!«
dí
sesul se ve
15*
ESKÁ
228
POESIE
staec mrtev na zem klesá pou jeho pozemská již dokonána! I zstal mládenec sám uprosted lesa, by ješt vykonal vli svého pána.
Zárove
Le
i
—
nad hlavou jeho
dv
vznášejí se
samé
té
chvíle
holubice bílé;
v radostném plesu vznášejí se vzhru, až
i
se vznesly k
andlskému kru.
Vštkyn. (Úlomky.)
Ivdyž oko vaše slzou se zaleje, když na vás tžký padne as, tehda pináším vtvici nadje, tu se
mj
Nechtjte z
nebe
vští ozve
hlas.
vážiti lehce
ei
mojí,
pichází vští duch;
zákon nezbytný ve všem a vše tu
svj
svt
stojí,
zaplatí dluh.
eka
si hledá konce svého v moi, plamen se k nebi temeni co zem stvoí, sama zase zboí: avšak nic nejde v zmaení.
Jisté a
co
má
pevné jsou osudu kroky, se státi, stane se;
a co den jeden v své pochová toky,
druhý zas na svt vynese.
KAREL
J.
229
ERBEN
Vidla jsem muže na Blin vod, praotce slavných vojvod, an za svým pluhem po ddin chod
zem
vzdlával
Tu
úrodu.
od valného snmu,
pišli poslové
a knížetem jest orá zván, oblekli odv zlatoskvoucí jemu, a nedoorán zstal lán. Položil rádlo a propustil voly:
»Odkud
jste vyšli,
jdte zpt!«
a své bodadlo zarazil tu v poli,
aby puilo v
list
i
kvt.
Pojala voly nedaleká hora,
podnes
ji
znaí vody rmut,
a suchá holi lískovice korá
vydala
A
trojí
bujný prut.
pruty zkvetly a ovoce nesly, jich jeden;
le dospl jenom
druhé dva švadly a se stromu
sklesl}',
nevzkísivše se po ten den. Slyšte a vložte je
vzte — nejsou marné piln na pamC:
hlasy!
nastane doba, pijdou zase asy, kdež obživne i mrtvá sn.
Obé ty vtve v zmohou se šíe,
ušlechtilém široce,
ku podivu svtu pinesou blahé ovoce. a nenadále
kvtu
ESKÁ
230
Tu pijde
POliSlE
kníže ve zlaté a nachu,
aby zaplatil starý dluh, a vyndá na svt ze smetí
Pemyslv
A i
z
duté hory ven povolá voly
zase k pluhu pidéjc,
a zanedbanou doorá tu
zrnem
a zlatým I
prachu
a
zavržený pluh.
vzejde
setí,
roli
zaseje.
jae bude
kvésti,
bujné se zaskví zlatý klas: a s ním
i
vzejde
zem
této štstí,
a stará sláva vstane zas.
Vidla jsem skálu nad ekou
se pnoucí,
na skále Krokv zlatý hrad; okolo hradu kvtnatí palouci
knžny
Libuše
kvtný
—
sad.
Pod hradem dole staveníko knžnina láze na ece;
milé
—
vidla jsem knžnu tvái ušlechtilé, ve stíbroskvoucím oblee.
Na prahu
stála
zmilené své lázn,
mutný íní proud; etla tam slova nadje i bázn: patila v
své milé
zem
tajný soud.
»Vidím požáry a krvavé ostrý
me
boje,
tebe probode,
vidím tvou bídu, pohanní tvoje; však nezoufej, mj národe!*
KAREL
Tu
jí
dv
panny,
J.
231
ERBEN'
stojící
po boku,
zlatou kolébku podaly; políbila ji
ji
a v
bezedném toku
potopila v podskalí.
Slyšte a
vzte
slova Libušina
—
vští >Tuto spoívej, lžko mého syna,
já slyšela její
až
povolám
té
hlas:
nkdy
zas!«
>Z temného lna hlubokého povstane nový mladý svt;
moe
mém otcovském dvoe ponesou zase vonný kvt. široké lípy v
»Smutné osení vzkísí tžký píval, z
noci se zrodí jasný den:
a národ, kterýž prve slavný býval,
ten bude
opt
oslaven.
»Tehda na svtlo ze propasti eky zlatá
a
kolébka vyplyne,
zem
spása, souzená
ped vky,
na ní co dítko spoine.<
Vidla jsem tebe, lžko blahosvatél znám tebe již, má hvzdo, znám! však to mi ješt klidnou mysl mate,
kdy tebe opt uhlídám. Léto za létem bez ustání bží, zima za zimou uhání: dvra má však nepohnut leží, a co rok roste doufání.
ESKÁ
232
Když pak
se
lét
POESIE
hloubi pod skalinou
z
nejeden nenavrátí zpt, a když se zim s veselou družinou prolomí pod
sanmi
led,
vzdychávám: Ejhle, k pluku Libušinu pibylo nových oud zas! Kdy pijde doba, kdež si odpoinu? Ach, ješt není, není as!
Neb takto v knihách osudu je psáno, slyšte a vzte moji zvst: kAž bude svítat v ono blahé ráno, vstanou
i
mrtví v jeho est.
>Tehda Libuše u velikém pluku své vojsko vodní postaví
vzhru zvednouc mateskou svou ruku svj národ eský oslaví!* a
kostel nad Orlicí ekou, jsem jeho zlatý zvon,
Vidla jsem slyšela
prv než upímnost
eskou starovkou
rozerval lítých vášní shon.
Když pak utuchly v echách boží víra
i
ctnosti;
láska s nadjí,
ukryl se kostel v
zem
hlubokosti,
a vody místo ztápjí.
Však nezstane vky odtekou jednou vody i
vk
vstane kostel v bývalé
a zavzní
slavn zvonu
v
hrob:
zas,
ozdob
hlas.
KAREL
ERBEN
J.
233
Slyšte a vzte, takto stojí psáno,
tak uloženo v osudí
as
»Tehdáž uzíte zlatých zvon je probudí.
ráno,
až zlatý
>Až s oné strany nad nový les vítr zaseje, až mlází zroste, až
i
Orlici
svého
eku
vku
boroví toto dospje; »a toho lesa krajní borovice až
sama sebou
uschne a a
již
i
dožije,
padne do Orlice
zetlíc
koen
vyhnije:
svin prhon, rumu v rozvalin
»tehdáž vyryje pijdouc divá
poslední zbytky na
a tu pod nimi
z
zjeví se zase zlatý zvon.
»Neb tak ureno již od první chvíle: by v podzemní se vydal pou, a ve svj as že vyteného cíle za ekou musí dosáhnout.*
—
Vzte, na
pod zeleným borem
stráni
kmen souzený
již
dozrává:
vysoký, mocný, beze vtví skorém jen vršek erstvý zstává. Zdali
zvon také
v as kdo zprávy
zdali
a posíliti
cíle
již je
na své pouti?
dospje?
jisté
nadje?
mže
poskytnouti
ESKA
234
POESIE
vidla jsem, an tu sedlák
Aj!
oe
na poli blíže Bystice,
svou ranní píse zpívaje v pokoe:
»0
bože, svatá Trojice
Tu
divný odpor orání pekazil,
z
!«
brázdy se vymklo ruchadlo:
»Ký dábel Bodejž se
Tak orá
pekla mi tu co pimrazil?
z i
s
ním propadlo!*
zaklel, a
do prohlubení
zapadal pronikavý hlas
—
zlatého zvonu žalostné zavznéní: :í'Ach,
ješt není, není as!<
Ach, ješté není, ješt as tu není! Však pichyl ucho k zemi blíž, a
pod koeny zvonu
zlatého
jedle z dáli
znní
uslyšíš.
Nenaíkejte, neštstí a osud že vás tak
tvrd
potkaly,
však naíkejte, že
rozumnjší se Aj
!
jste jimi
posud
nestali!
vidím horu nad jiné zvýšenou
hora ta
dobe známa vám
—
—
bujnými sady kolem otoenou, a
na
té
hoe
boží chrám.
Avšak do chrámu branou chodí a trojí vycházejí zas; slyšte, a
vzte, toto psáno
a v srdci složte vští hlas:
stojí,
trojí,
KAREL
J.
ERBEN
235
»Darnio nadjí kojíte se planou! nezbudete svých psot a bíd,
dokavad jednou chodívati branou nebude tvrdý eský lid!< Kdo's
pro
aby jima palcem zacpáváš
uši dostal,
si
je
slyšel, ?
komu rozum s vysokosti pišel, pro po nm nohou šlapáváš a
?
Tisíc let ušlo, co své milé
syny
svornosti uil Svatopluk,
však neproniknul dotud, do hodiny,
moudrého slova
zlatý zvuk!
Vy, kdo znajíce
otc
slavné iny,
jimi se rádi chlubíte,
tam na pilíi v Praze pl hrdiny u mostu státi spatíte. Hlava zvtrala i spláchly ji dešt, a prsa rozbil švédský boj než bich a nohy stojí potud ješté, pošetilé pýchy stroj. i
Nemluvte
marn
:
>Starobylých
zpukelé, vetché kamení!* vzte, že toto dnešních vašich
osudné
jesti
vk rek
znamení!
piln važte moje slova: S nadjí nic se nenoste, le nad tím bichem velé srdce znova Slyšte a
a pravá hlava naroste!
—^Jpér—
VÁCLAV Jaromír Pícek. (1812-1869.)
|\J *-
'
arodil se
zemel
i3i2 v Újezd blíže Turnova,
13. listopadu
26. listopadu 1869 jako okresní soudce v
vých Benátkách. Vydal:
Básn,
Písn. Co
básní svazek III., 1S52. svazek IV., 1856; druhé ^'^'d. 1859. inohra ve 3 jednáních, 1840.
eské kladem
s 1
No-
— Písn, 1847. — Písn. Co básní
18^13.
— Vilém Rožmberk. — Krom toho Písn
nápNy rzných 86 1, v pti
skladatel a
s
nmeckým pe-
sešitech.
Lyrický básník lehkých písní, jež mu s nápvy rzhudebních skladatel dobyly svého asu nemalé obliby. Byly na svou dobu psány skuten lehce, bez nemotorností v dikci a rhythmu, ale také vtšinou bez hloubky a poesie. Láska k dívce, vlast a jsou jediné pedmty jeho etných, sentimentáln nasládlých písní, z nichž do našich svou jistou poetickou' cenou petrvalo básníka sotva pt. Šest kus. Ale již pro tch nkolik písní nezasluhuje úplného zapomenutí, jemuž bezmála
ných
Bh
dn
již
propadl.
a.
Život ve skonání. rsa
hbitov
tiše leží
v tráve lebka na pokraji, z
dlk
dvou, kde
dv pomnnky
oi
hy\y,
vykvétají;
C.
ESKÁ
238
POESIE
Vedle nich se na lupínku kídobílý motýl houpá,
kvty
líbá, již
se v
již
Raduj zas
se vznáší,
modru nebes koupá.
se, ty
lebko
bílá,
máš oi modrojasné,
zase lib na
svt
nezel tla smrti
hledíš,
asné;
ona není tak pehrozná, jak to
svt bojácný
ona nový z
prachu nová
A ten motýl? schránku svoji a když
soudí,
život dává,
oi
k nebesm
síla
—
proudí.
aj,
to duše
navštívila,
živé našla,
se navrátila,
O, tak smrti se nebojte, ta jen
a co
nové
kvítí sází,
andl míruplodný
duši k nebi doprovází.
Boleslav Jablonský. (1813— 1S81.)
I—
\')^šehradském.
Pn'é básn své Jablonský uveejnil r. 1833. Jeho nazvaná »Básn«, vyšla poprvé roku 184 1.; od té doby dokala se tolika vydání jako málokterá kniha eská. Jablonského cyklus básní »Moudrost otcovská«, ve druhém vydání pezvaná »Salomon«, obsahující 1 10 ísel didaktických, jeho »Písn milosti« a mnohé »Básn smíšené« kniha,
byly v
eských
luzích
srden
uvítány; zpívány byly a
ped-
nášeny tak hojn, že staly se populárními.
Pi nynjším
rozvoji
eské
poesie
nkteré básn
Ja-
blonského nevyhovují ve všem písným požadavkm umleckým, ale jiné nepozbyly dosud pvabu a v probuzení eského národa \'ykonaly všecky dílo veliké. K. V. R. ír
-k -k
Z Písní Vidím Vidím
milosti.
T opt, zoe T opt, obraze mých sn?
O, rozezvu,
lásky mojí.?
mé
zale, ó, duše, k
srdce, harfu svoji;
vné
oslavte svatou chvíli tu
lásky zdroji,
mých dn:
ESKÁ
240
Ty, jenž ó,
te
Vidím
Ty
—
se
Ji zase!
mne nejdív políbily, jsem prvni ccloval
rtíky, jež
ta líka, jež
ty
se mnou v trudném ase, mnou, drahý hlase
jsi kvílel
zaplesej
POESIE
oinky,
jež pro
ty ruinky, jež pro
prvn
jsem
to srdce, jež
mne slze lily, mne vínek vily,
Ona — Ona — v hvzdy — echo — Vidím Ji zase!
miloval
.
.
.
To
celé svojí kráse!
O,
háje
Než ach!
—
ó,
slyš,
—
luny jase
—
mnou zmna!
jaká to se
mj
Jak promnilo nebe osud Již nadje vše sladká usmrcena Již
slova
ta,
.
jež víží, proslovena
.
.
—
a každý krok, jejž iním, volá: »Stj
Hle! tak
Rže
má, ježs ke
zmnil
se
tak zíš
Jdi,
jdi
Rže
—
pro
—
mne
nevykvetla;
nezhoršuj
muku mou!
jejžto milost pro nás pletla,
vnec neuzí již svtla již slunce za horou! má! má! Tam, vše kde pijde k spáse,
ten krásný Jdi,
Jdi,
Rže Rže
— —
zase!
ty's
opus mne
Ten vnec,
!«
sklonila se
tvj pvec v krátkém ase
mne
má!
mn
.
—
kde Abélard s Helojsou objímá sejdem se zase!
se,
.
.
BOLESLAV JABLONSKÝ
jablo kvtem piodje,
>Až
se
outlá
rže
až se zaervená,
filoméla až se rozepéje,
rozmarína až se zazelená, až
bude
lze
pak,
mj
5>>Již
se
vnek
milý,
z ní
budem
—
navit
svatbu slavit !«
jablo kvtem piodla, již ervená se,
outlá rže, hle! filoméla
již
rozmarína
Tam
se rozepla,
již
nám
zelená se
.
.
.
jde hrobník hroby dva pipravit
poj, má drahá
—
budem svatbu
—
slavit !««
ÉrA.
^^^
eská
poesie.
16
^^5^#2^#^2#^S^
VÁCLAV ŠTULC. (1814—1887.)
se 20. prosince 1814 na Kladn. Roku 1839. vysvcen na knze; v povolání tom dosáhl r. 1871. hodnosti probošta kapituly na Vyšehrad, kdež zemel 9. srpna 1887. Vydal veršem: peklad Mickiewiczova Konráda Wallcnroda (1837.) Padesáte bajek (1844, 1848, 1862, 1868) Pomnnky na cestách života (1845) Perly nebeské (1865), eské dumy (1867) a 2 sv.
Narodil
Sebraných spis básnických (Národ, bibl., d. 23, 52.) nichž první (1874) obsahuje Harfu Siónskou, rozmn. vyd. Pomnnek, Na Tatrách a pod Tatrami (1834
z
eských dum, ml na literární jeho
a pozm. vyd. Mickiewicze, jenž
a 36), z
rozvoj vliv nej-
Štukovým zstávají
odkazem dumy a Harfa Siónská. polský peklad Byronových vtší.
druhý peklady
Básnickým
K
té
nadchl
jej
eské
roku
1833.
»Hebrejských melodií« pozdjší studium bible i vnjší okolnosti dorážející na bávtšina básní povstala 1863 ve sníkovy city národní daly sbírce útvar. Nkolik ísel vzení svatojirském než celkem Štulc, pijímaje obrazy je pímými ,ohlasy', biblické, parafrasuje voln motivy knih starozákonních. Tak následující ukázka tvoí jaksi trcsf všteb Isaiášových, ;
— —
i
ale s
dobe
je
osudy
tepla
pracována.
vlastního
pes
veškeru
eské dumy
jsou
národa
Stálá parallela se
podobu již
vybavující
námt
oteven zpvy
eskému tenái dodává básním
a rhétorickou pósu.
politickými,
asto
prorockého rázu, ze školy romantik polských. S mnohými názory nelze tu souhlasiti, ale též poctivosti citu nelze Mluva Stulcova jest v obou sbírkách básnicky upíti. vzletná, forma na svou dobu vytíbená. y. b.
16*
ESKÁ
244
POESIE
Z eských dum. Dlouho-li
budem
brati, ješt
tu,
na té stráži thermopylské
nekoíce ela
ped
osudem,
chtjícím nás do poroby Dlouho-li
tu,
brati,
státi,
skláti
?
ješt budem
na ddictví posvátném a drahém zápasiti s násilím a bludem, s
lícomrným
Dlouho-li
bojujíce
tu, brati,
ješt budem
hlukm,
elit proti nájezdník a
noíce dráe v
vrahem?
moi
rudém,
vnukm
co vlast máti chová
hájit,
Dlouho-li tu, brati, ješt budem válit za svobodu svou a práva
tady
s
Tevtonem
a
tamo
?
—
udem,
s
Bh a žádá Sláva? Dlouho-li? — Na se tu, brate, ptáti; Taž se vk! — Odpovdí tob:
jak to káže
dj
že tu klátí na úsvit otcm bylo proti vrah zlob.
Nuže,
pokud
plame dluhy dávným rekm,
Bh
dá na boj tuhý
potomkm
šastnjším i uhájíme naše Thermopyly.
a
•ír
-ír
síly;
vkm
VÁCLAV ŠTILC
245
Z Harfy Siónské. Vsta, synu vští, vsta
—
a stana nebi blíž
kaž jasno, co tam v dáli temné jasno zíš!
temné
Aj, v
dáli
jasno vidím, Hospodine,
modrá nad všemírem klenou, nevídané mému oku svtlo kyne
jak nebesa se a
tu na
A
Sion nad
já tu
zím
svatyní otevenou.
ve Tvé zái nové vidím svty,
ostrovy, jež
moí proudem
z dáli plují;
kde poušt dsné práhly, sady zím a kvty, jež nad jezery obnoveným rájem bují;
A
vidím davy plesajících pronárod,
jak spolu v blahém kole bratí se a druží; i
korouhev zím,
jež
dtem,
Sa,
jež
v svt od východu, ku vítzství kyne s muži:
vlající
kmetm
krev lidstva
pila,
vidím, kterak padla,
a jak tu hj-ne ve své krvi jedovaté;
zím
sudHce a
mee
na srpy a rádla
jak ruce kují blahoslavené a svaté.
—
vidím, v njžto zahrabáno nees zím, kterak nová zem nebesm se svtí, lne ku bratrovi bratr, lid se vine k lidu, vše tone v blahém lásky Tvojí ve objetí.
Hrob
Aj, to vše,
mé oko a duch
Hospodine, lásky
vné
vk
jasno vidí v temné srdce koí se Ti
mj
—
bídu,
králi,
dáli,
mé Té
chválí!
-
ESKÁ
Tam
v temné
dáli,
prut vidím krásný,
POESIE
na jasném Tvé pravdy svtle koene an roste Jesse,
z
a dítko vidím z semene Tvé lásky zkvetlé, svatá máti nese. jež na svatou Ti
ob
jak se rodí, Já vidím, nový Jerusalem a lidstvo nové svatý Duch Tvj kterak tvoí; jak slavn vítzný rek z Judy vojevodí,
a
zem ohnm novým
zanícená hoí.
Já vidím oltá
Tvj
chrám
všechnm
širošírý
—
nový otevený:
a stánek vidím
svtm
vné
a neslýchanými
Tvé pravdy
zím posvcené
mládce, kmety, panny, ženy.
slovy
vk,
jasnou, blahou tídu Já vidím dlouhou, a vítzství zím po zápasech s obludami;
svatých matku, roditelku rek, tyran všech poražené vidím klamy.
zím a
si s tygrem hraje, Já vidím, nevinátko jak jak s beránkem se druží vlk i hád:
a obnovené kvetou ped mým zrakem a vše se koí blahoplodné lásky vlád. Já vidím na služb jak hledí všechnm
zím hory a
—
Tvé velmože
ráje,
a krále,
vele bratry být a druhy; doly sjednocené ku Tvé chvále
pokrušené vidím pouta vše a kruhy.
nitru mstí, Já vidím, jak se nebe v lidském a Duch Tvj v posvceném Tebou vládne tle:
zím
všeho lidstva rody volné od neesti T, Boha - svého Spasitele!
a slavící
247
VÁCLAV STULC
Aj, to vše,
mé oko a
duch
Hospodine,
spás}'
jasno vidí v temné
mj
koí
se Ti
—
vné králi,
vk
srdce
dáli,
Tebe
—
chválí.
—
a vstana be se dál, zvstuj lidstvu, já co tob jasno zíti dal, vkovký král. co synm lidským podá Syn mj
Vsta, synu vští, vsta i
—
^^^^^^^#>^s#^^2s
Jos. Jar. Kalina. (1816-1847.)
Kalina
narodil se 8. listopadu iSi6 v
ménckém. Obíral zpytem a v Praze
spis
v kraji Lito-
úadu žádného však nezastával. Zemel ervna 1847. První vydání Básnických
filosofií,
22.
Kalinových
bibliotéce
\')'šlo
roku 1852.,
druhé
v Národní
1874.
Anthologie nové poesie
jméno
scházelo
jí
Hajd
se vedle studií právnickýcli jazyko-
eské nebyla by
Kaliny.
Jar.
ml
Kalina k národní ballad,
Talentem
úplná,
kdyby
svým
tílinul
živý smysl pro lidový tón,
aby lidu co nejvíce se nejednou na scestí prosy a vulgárnosti. Poesie jeho, potem básní neetná, nesnese v celku dnešního mítka, je v ní mnoho nevkusného, a forma básní Kalinových je mnohde až úžasné kostrbatá. Ale jeho
ballad
té
tak
slušící,
ale snaha,
piblížil, zavedla jej také
populární Kšaft (z r. 1842.) má i pres to zase tolik básnické síly a tolik pravého živlu balladického, že kdyby bylo lze formu jeho jen ponkud pihladiti, cena baUady
by se objevila. Takovou báse ovšem nebylo ve ^•ýboru tomto vynechati, podobn jako jinou báse Kalinovu Na matku mou (zr. 1846.), která formáln dokonalejší než Kšaft, nese se tónem opravdu srdeným tepr\'e
té
lze
a
upímným.
A.
« ^ w Kšaft. (Národní balada.)
Co
to V Cerekvi vyzvání?
Hodinku-li
To
i
klekání
?
umíráku mutný hlas, Bože, vící duši spas!
A".
ESKÁ
250
POESIE
V hlunou krmu zvonek hned hasot utichne v ní.
I i
zní
pece !« syn volá, >dobrý kolá vám táta dá!«
i>No, hrajte
Hudba znla, syn >Bohdejž
A
mu
kou
jak dohráno,
>Skonal otec v >
Také -H
otci lál
v hrdle hudec hrál!«
kšaft
synu:
tu hodinu.
dlal
»Dlal.«
r^
za své vzal!
j^Ajta, tatík juž
Hej, hudci! hrajte, hrajte jen!
Nepjdem dom, I
bude den!<
až
pijde den druhý, tetí:
Te otcv
kšaft rozpeetí.
Jonák dom se navrátí a na bratry se rozkatí:
»Kde
podíl
mj
dle otcovy
konené vle? Já co vy syn a poádný ddic jsem, podílu mého dejte sem.< >Tof otcv i->Porou[m
kšaít, ti,
hle
Doss, marnotratný!
mn To
pásmo
slyše
—
rozmrhal,
života strhal. <«
v komoru bží,
kde v rakvi již Z oí mu jiskí zlolajce
odkaz tvj!«
sprav život svj!
tatík leží. lítý
hnv,
tíská na rakev:
JOS. JAR.
KALINA
>Tisfc
hrom t
Vsta
a cos napsal, opraviž!
251
probudiž
Tu, šelmo! za stl se posa a piš a nehni se mi ztad!*
Na
ten pozev praská rakev;
ruka padá
—
noha padá
—
hrzou strne, an mrtvý vzhru povstane! a sjm bledou
V
rubáši sedl na lavici,
vzal péro v švadlou pravici,
vyteští zrak, aniž dýše, a píše, ale což píše?
—
bda! kdož otce klne, oko havran vj-kline! kdo šedin otce neštdí, on království neobddí!<« j'>Bda,
to
To vidt a
pry ho
—
íst
—
a v zoufání
—
Tam
Kde pak podl
se?
ruka
vyhledá!
z rj^bníka
elední jdou a ustrnou! Otec sedí jak
—
otec hledí
pimrazen
jsa
k
Tu bába hned
pivolána,
všelikerá co kouzla zná, i
—
lavici,
a péro drží v pravici.
stíly zažehnávati,
jme
—
zlý host pohání.
se ducha zaklínati.
bledá
ESKA
>Siré
POESIE
oi! pod oboí!
Siné oudy! boží soudy
—
zaklínám vás, po první
ráz,
po tetí
ráz,
zamknte
>Siré oi,
Siné oudy,
Pokoj Jdi a
ti,
boží píkaz!*
se!
pomknte
se!
nebohý duchu!
necho
víc!
Chuchuchu!<
Zažehnáno, zaíkáno, otec sedí, otec hledí, jak
pimrazen rady
ni
s
jsa
k
lavici,
ním, ni spomoci.
Když od báby neprosplo, tu k popovi se bželo,
on pop
kropí, zažehnává,
modlí se žalm, zaíkává.
Zaíkáno, zažehnáno, otec sedí, otec hledí, jak ni
pimrazen rady
s
jsa
k
lavici,
ním, ni spomoci.
Jdou pro vrchního pro popa, by on jim spomohl od trupa: ten zaklíná, skropiv jizbu,
žehná ho, íká modlitbu. Zažehnáno, zaklínáno, otec sedí, otec hledí,
jak ni
pimrazen rady
s
jsa
k
lavici,
ním, ni spomoci.
KALINA
JOS. JAR.
Až
253
dítko se pibatolí,
»Pote
ddeku,*
hlaholí,
A
i-Pote dadatlí
outlinkou
chopí ho mile ruinkou. z lavice
Aj, div divoucí!
otec se zdvihá; pravice požehná vnouka milého, až
vný
A
tak,
sen obejde ho.
co nelze žádnému,
možná robátku malému, co zdila nepravost syna, spravila
dtská
nevina.
lír
•ír •ír
Na matku mou.
O
matko drahá, jež, daleká svízelv pozemských, ve stanu blaženc stkvíš se ozáená, bys
i
—
jako když, dítko plaící," tebe zdál jsem nyní pomocí daila mne i utšeníkem.
sestup
Hle, dítko posavad jsem
—
—
to tvoje dítko,
od prsou neodervané tvých milodyšných; vazbou k tob pipojen povnou, s íší duší mysl svou jsem slouil!
A
sluncí,
a msícv nade mnou se krúžily dráhy, ni asv ni prostorv dálka;
nezmnila mne
a
stídáním sestaila se tla mého clona, mladém. má v srdci
nesestárnula láska
vn
ESKÁ
254
POESIE
Z tvého propuštn vodítka, nezkušenec, putoval jsem po matné spletitém života bludišti:
chorob žebrák
a v
bídnéjší,
k tob ze své pouti
ei
srdené,
neporozumli
jíž
se vracím.
mne
tvá sladká uila
ústa,
nevšímajíce;
lidé, jí
vzájemných ncbylf mi v podíl cit souhlas; na srdci, jako na tvém, dlíti mi nedáno!
Lásky opoj všednchladnou sražen mi stízlivostí; pátelstva duch vystídán osudu rukou; nemá, kde by hlavu sklonil opuštn v sirotství syn tvj
Po domech jsem chodil, po krajích, o skrovný dáreek žebraje lásky neslitovnost od krbu odehnala mne, hosta, jehož nikdo nezval.
Byl
cizinec já
svtu, svt
v rodné, vyhostnec,
mn
otin
cizincem;
trval
nedáno, bych pokoje zvelebil
si
jsem:
stánek;
—
bych oddechl po života bídách, nedáno. Ni balsámu na srdce svého rány
útchy
ni
slzy
neshledal jsem aniž doufání;
mé kde skráply
a nad hlavou
Života slast té
zem
tvé
k
víc
mrak
se
mn
se,
vadlo
kvítí,
mi dme ze vzdech.
v pelynk mní netší mne rozkoš;
se,
jméno v noci mi libozvukem, tvj obraz úsmvem,
tob
jediné
mne
již
i
I
touhy moc ponáší.
JOS. JAR.
255
KALINA
—
Mysl, krásy a ctnosti pojíraavou v irosti zachoval jsem, zddnou po tob
—
ani neporušiv
tváe tvé spanilosti neposkvrniv divým zloby a vášn šklebem.
když, nevidom i kehkostí pekonán lidskou, na pokleskv jsem zavrávoral tasovisko: vždy zase cist povstal jsem od pádu
A
zkroušením obmyv
svdomí svého
skvrny.
S blostným dtské neviny vínkem tob, matko drahá, v ústrety chvátám:
vné
záe sídla sestup, se svého již prsm! k libodechým pitulit mne
evn
Závojem svým
zakrej
mne ochranným,
jenž utkán z
paprskv
a nebeských
kruhv romonem
mne
vzejmi
z té
zem
sluncí jiných;
skolébaného
krajv.
tam, vného dne úsvitem procitna, v náruí tvém nevzpomenu na života snní;
A
pak,
vné
kochati se
spojeni,
budem u
bychom
se nerozešli více,
zdroje blahoslávy!
9á^
—
2^^^^#^#^#^S^ Vincenc Furch. (1817-1864;)
sqina 1S17 v Krasonicích na Morav, ledna 1864 ve Vídni jako úetní rada pi bývalé ústední útárn pro ústavy komunikaní.
Narodil
se
zemel
8.
5.
Vydal dva svazky básní (v Olomouci r. 1843. a 1844.), 1848. ve Vídni knížku novell Barvy a zvuky a roku 1850. v Praze Písn a ballady z války uherské. Sebrané spisy jeho básnické vyšly v Národní bibliotéce Kobrov a obsahují také literární jeho odkaz, dva cykly básní Akkordy a Barvy sepiové, dále Polské dumy
r.
drama Poslední boje baltických Slovan. Furch první ghazel do poesie eské, a nkolik ghazel a krakoviak z jeho Akkord a Barev sepiových zachovalo si až podnes svžest a cenný básnický pvab.
a
uvedl
A. K.
Z
Akkord Skivan
a Maleb sepiových. jako stela,
zdvihaje se, plesá,
dozpívav však, rázem zpátky na zem klesá:
Tak
se básník zdvihá
jeho
neb
jej
zem eská
poesie.
let jest
krátký
výše táhne rázem zpátky'.
s
— —
ESKÁ
258
POESIE
Mlha nad jezerem v msíci se míhá nad duševním šerem pedtucha se zdvihá.
—
K oblakm
se vznáší,
nebem pluje s oblita nám duši
nimi,
kídly tajemnými.
Nechejte
si
—
vavín
vnec sob
pletu
vonného skromného makového kvtu. Jenom sen mi hoví z
svt
m
—
klame, rmutí
pejte básníkovi kvt zapomenutí!
Jsem jak rosná na kvtu
krpj
visící,
zem i nebe v sob zrcadHcí. boue Setese ástkou v zem pak splynu, ástkou povznese slunce na výšinu. šírou
m
—
m
3S9
VINCENC FURCH
Z Ghazel: Shoda v rozlinosti. Hlavní tón jest v akkordovém znní, se hudba perozlin mní, vracejí se k tonu základnímu všechny zvuky v sladkém sjednocení.
a
i v pestrém, kvtu, akkord jeví se i ve hvzd letu, poddané jsou hlasu vševládnému hudba, kvt a kruhy vných svt.
Shoda soumrná
•ír
Zmna.
Vkol
sebe vidím, jak se
mní,
rostouc, hynouc, lidské pokolení
žebrák, kníže, hrozící se hrobu, blahoslaví tebe, svtlo denní!
se ve povtí modrém pnuly hrady v krásném u vidní, všem se boí oblouky sn pyšných, rum a prach a bol jsou naše jmní,
Všem zlaté
všem v mladistvé
ržodob znlo
krátce, ach, rajského ptáka
všem pot
—
rosa trpká
—
kyne trmácení, zápasení; vadne vonná rže, trn jen
pní; elo kryje trvá,
boj jest pravdou, mír jen pouhé snní, šálí láska,
pevné
klame víra, nadj, v zemi, v nebi není.
pdy
17*
Václav Bolemír Nebeský. (1818—1882).
I—^ásník a literární essayista. Narodil se 1 8. srpna i8iS '-—* v Novém Dvoe, samot na rozhraní eské a nmecké národnosti u Kokoína, zemel 17. srpna 18S2. Vychováván byl z poátku po nmeku a teprve roku 1836. získán vci eské. Studoval filosoíii, ei a literatury klassické i moderní, ^po njaký as i medicínu. Od r. 1850. byl redaktorem asopisu eského musea a od r. 185 1. do r. 1876. sekretáem Musea a Matice eské. Jest jedním z nejvýznanjších a nejsympathitjších zjev obrozeného Parnassu eského, duch vj-soce vzdlaný, vzácn jemný a ušlechtilý, jehož práce literární, básnická i vdecká tato vtšinou po asopisech roztroušená podnes ne dosti je ocenna. Básn jeho lyrické, teprs^é po smrti jeho r. 1886. Janem Nerudou v Poetických
—
—
—
Besedách v celek sebrané, psány v letech 1838 1843. Jeví sice patrný vliv básník nmeckých, zejména Gotheho, Lenaua a Heineho, ale jsou plny hloubky citové a mkkého tonu nhy a stesku a svdí o poetovi vysoce nadaném, který ovládal již mistrn básnickou mlmii a po Máchovi a Erbenovi z vrstevník nejlépe rozuml tomu, co jest Básníkem ticha nazvali bychom obechvíti verše náladou. Nebeského, chtíce \")-stihnouti \yznaný tlumený tón jeho praví Neruda byl poetou pravým lyriky. Ze Nebeský a celýTn, tomu nasvduje každý verš básní jeho pvodních, každá jeho kniha naplnná pekladem díla cizího, poeticky v)'znaného, každá z jeho etných, hluboce myšlených i cítných, pekrásných studií literárních. R. 1844. v}- dal Nebeský která jest po Máchov" Máji delší báseíi Protic hudci, prvním zdanlým pokusem velké skladby Ij-ricko-epické a nebyla mla n vrstevník stejný také s Májem osud pochopena. Báse ta (peložena také do polštiny), již ideou pozoruhodná a hluboká, bohatá jest pekrásnými popisy básnickými a meditacemi a zaslouží, aby v tomto výboru
—
—
—
ESKÁ
262
POESIE
celá byla otištna. Založena je na povsti o Morní pann motivem jest jí setkání Ahasvera s rozkošníkem,
a
vdím
Z básnických peklad Nebeského sluší romancí španlských (1862.) a peNovoeckých národních písní (1864). Delší
smrti se bojícím. uvésti
klad
Kytici
z
o Nebeském napsal Censký v Osvt r. 1883. a Hanuš r. 1896. v samostatné publikaci: Život a spisy
studii
Dr.
Václava Bolemíra Nebeského.
A. K.
Protichdci. I.
Z
erné
houšti
skoí
vlk a vyje,
by mu žrát noc dala, neb je laný. Nechce zít to msíek a kryje
bojácn
se za
ernými mrany.
Jak se vražda erné zrady loudí, tak on krvolan v šeru bloudí, hrabe, vtí, vyje, ztekle pláe, v kole skáe, že mu noc žrát nedá
sám
se
stojí,
hon
— žhou
—
co uhlí
oi
hravým ztekem zase skoí,
—
—
sebou již koist ml a zas vtí, jakby slyšet chtl živé srdce tlouci v noci tiché. liché Však ni ruch ni vánek ve nkdy zhluboka jen bor si vzdychne, spav v beh zašplouchne vlna v plese, spadne hvzda, jedno z nebes oí bludné z rákosí svtýlko skoí.
jakby
ped
—
tm
—
Najednou se lekne vše
a ztichne,
NEBESKÝ
v. B.
jakby andl-mír
šel
263
tmavém
v
lese,
zem
mlí, jakby nebe spící ve snu tajemství jí chtélo íci; v teskné pedtuše noc dech svj jak kd3'ž umírajecímu dají
tají,
pomazání poslední. Najednou však v
nco
dáli
dusá,
temný zvuk že šerem skoro stéká. Snad to jelen prchá, jenž se leká to stínu svého ? Ne tak Zaskuí tu vlk s radostí divou,
—
že
mu
—
k
klusá.
noc posýlá krmi živou;
zavolá hned na svá mláata,
malá v koví skrytá vlata.
Hravým dupotem
k
cválá blíže;
zvdav
v
msíku,
z
erných mraen, kov
jenž
Pozdní jezdec to;
již
je
se prýští
se kopí blýští.
u kíže,
zpukelý jenž stojí u rozcestí na znamení, krvavé neštstí že se tuto v šeru dávném stalo. Jaké? není známo; vsti šedé místo však se
kížem
zažehnalo,
aby každý, kdo tu kolem jede, pomodlil se s teskným zpomínáním na tom míst, jež svým požehnáním hrozným zasvtilo neštstí.
—
A s
když jezdec k bujné hlavy
nmu
pijde
apku zbožn
blíže,
smekne,
žehná znamením se svata kíže, šeptem krátkou modlitbiku ekne,
Pánu Bohu odporue všecko, duši, ženu a v kolébce dcko.
ESKÁ
264
POESIE
Jen se žehnej, jezdce! Bude tob požehnání teba v krátké dob.
Zakuklená noc
tžký sen
a
lže sír a šír
palmošumný
mír,
—
do posvátných oí a pec chce se pokrvavit híchem, a pec z ader jejích vlci skoí! Ráno až pak rzná zoe zplane, noc uprchne, radostn zem vstane v zpvu, s perlami a jasným smíchem: jakoby se nebylo nic stalo, lže to nebi
—
nikdo o tom neví, vše kol spalo.
Nco lichá,
vrn
bdlo: tucha úzkostná a jemnosluchá;
ale
ta to koovi a jezdci šepce. — Hrza! Koka divá, ježto líhá
skryta ve
tm
v záloze a íhá,
skoí mžikem na bujného hebce; zvíe šlechetné smrt vtí tesknou, pnou se nozdry, oi se mu lesknou, zachvjí se krásné jeho oudy, led a
ohe
staví se a
pnn
se
mžikem po hívu dsn
mu
valí
a noc s zatajeném jak
mu hrzou
nm
bží,
ježí,
krve proudy,
dechem
slouchá,
srdce k žebrám bouchá.
Jak se zvíe šlechetné te tese, a jak jindy v tanci kráelo,
když kopyto v krvi máelo, v kopích stálo jako v hustém lese! Tenkrát zpínalos se hrdohrav, a tvé velké,
moudré oi žhav
v.
NEBESKÝ
B.
265
jako V pýše hrdinské se leskly,
když se z tisíc
meem
o
štít
kopí se jak hvozdy
tlouklo,
kov
leskly,
zpvy hlun hmly.
trouby znly,
V
zvuný
hrdel »k útoku« zahouklo,
také chvíli srdce tvoje
bije,
hedvábný hbet tvj ije, jaká rozkoš, jaký pych to jesti, reka do mužného boje nésti; tu si vykrauješ v bujném plesu, a
tot pece
slavné bojování,
pyšné rány, sladké umírání. Ale zde, zde
s
vlky v
tmavém
lesu!
Jezdce, tys tak hrdinský a mladý,
hrou je, ne však s vlky tady! nezahynul v mužném boji ? Jizva není šperkem hrudi, ela, boj
ti
Pro
jsi
purpurem ne krev tvá velá, nepijdou sem druzi tvoji ku hrobu t na kopích odnésti, slávy
pro
t
slzami tvé jizvy nevymyjou, praporem tvé rány nepokryj ou,
pod hlavu
oe
ti
nepodstelou
klestí,
nepovedou, jenž svou hlavu klopí, kráí tiše, ve tvá zakrvenou, chladnou, bledou z teplých nozder truchliv ti dýše. za tebou
ti
—
Jezdec chlácholiv hladí hebce, krotí,
dvrn
mu
cosi šepce,
na ženu si zpomene a chopí, mládec hrdý, dobrého se kopí. Neb již v cestu šedý vlk vdce, krví,
vraždou vykojený škdce.
-
ESKA
skoí
—
druzi
nebo ješt
POESIE
lan
neuvykli
podál
stojí,
boji.
»Jenom se mi rány nestrachuj, vínem ti ji zmyju, koni mj! jen pamtliv své staré slávy, jak jsi bleskem v stepi lítával,
Bu
žes se ledva dotek stýbel trávy;
—
vžd\1: jsi v jiných bojích bývával
protož, koni
mj,
jen na
n
rue!<
Tak on k oi; tomu srdce tlue, hrob.
jak o rakev polomrtvý v
Luna, poutnice
tvá
ta bledá, skryla
svou, by ten zloin nespatila.
Snad se nkde sniv v plese koupá, po myrtách a vonných sadech houpá, v temné loubí zvdav se vkrádá, stíbrnou milence spádá,
sítí
tato tichá, snivá, bledá panna.
Zde je arci jiná podívaná: Pírody král v boji se pírodou. Vlci v kole svítí bílé zuby,
Jezdec šavli založí, a
—
svítí
oi
—
divé,
vraždy chtivé.
tasí, ostré
kopí
nohou po-uchopí
kon, ostrohy mu tiskne k boku. Ten se zpíná, couvá vydšen, jezdec však ním trhne za emen, bodne, a hle! pi prvním jak skoku již
se vlk na jeho kopí
s
kípotem kov kouše,
a
ti
svíjí,
až to mrazí,
druzí v ruchu zteklém vyjí.
NEBESKÝ
v. B.
267
Jezdec cukne kopím, mžikem vrazí
do jiného
—
jasn
šavle
bleskne.
Ach, co platná rychlost tvého koné,
vtry hon,
jenž po stepi bleskem
povtí
nesl v
své nohy hravé,
jakby tráva
bj-la uhlí
Neb
již
se vše
žhavé!
choulí v klubko teskné,
v klubko ze tmy,
z
vlk hrzošedé.
Stejn šedé: vlk a noc vraždy chtivý
nkdy
K bije,
tma
ohe
—
jen
z jejich
šavle bleskem ve
skoí
oí,
tmu
vjede.
jak jelen v tenatech se tepe,
kope, vlí lebky tepe; a dupot,
oi
žhavé, rykot,
šedost, vytí, ston a šavle mykot.
—
Najednou však ticho, v hluku divém prchnou v plái úpnlivém; jezdec užasnutý oi zvedne ped sebou olbíma muže zhledne. vlci
—
Stojí
ped
ním, a kyj sukovitý
nad hlavou napahá svalovitý,
muž
ten hrozný,
postava
ta
olbímý
a šedý,
zdá se žula tvrdá,
prací sta let dlouhou vydlabaná,
divou bouí, bleskem ošlehaná,
—
tak je sešlá, vetchá, mocnohrdá; je to
Ahasver, Žid
Je to
muž
vný.
ten, jenžto Krista
Pána
klením od lavice odehnal,
na níž k smrti zmdlený posedal, kdyžto na Golgathu kráeje a své stopy krví máeje,
hích
lidských
tžké
bím
nesl;
ESKA
268
poesie
odehnán ši! Kristus, mdlobou klesl. Anddl Pánó proklel jej v tó dob,
mu z ader mír svtem bloude nemá
vzal
a
oi spánek;
z
klidu slánek,
odpoinek v hrob, nepána mu smrti sladká tcha,
ani libý
ršr umirá v Pánu až vše zhyne
na hrbit ov
—
Je; smrt nechá; hrob na hrobe všude svta velkém bude
—
—
bloudit zoufale od pólu k pólu,
v hadrách nesa žhavé uhli bolu,
smutnou
zem
Vc-n nemž
ped
v
hlid.it
jej
nikdy pozbyt
a tak téká stoktí
kostnici.
nevidná štve ruka, již
žití
muka,
mnohá
plachá, kletbou štvaná jeho noha.
V s s s
soumrak vidt postavu
tu šedou,
tváí vyschlou, zoufa^osti bledou, tvái zvraštnou života záští, tváí umoenou smrti touhou
kráet v šedém klobouku a plášti, v dešti, mlze, v chumelici snhu, s holí
sukovitou, tížkou, dlouhou,
poutník
žíznící
po umírání,
lovec ženoucí se v divém za smrtí co
zví
bhu
zvtelou,
bez oddechu, bez tichého spaní.
A kde ona zuí nejkrutji, tamo pádí noha jeho štvaná; smrt se však mu vyhne polekaná. Jerusalem divým žárem plál — jako salamandr stál; on v plamen kolem oud jeho šlehá, msto Boží v rum a popel lehá,
nm
v. B.
269
NEBESKÝ
pod nímž on, že žije, s hrzou cítí. Nade hlavou jeho v prach se ítí
ím na
ten obrovitý velikán;
nj
pod
spousta ohromná ta klesá,
ní leží,
—
hlavy tesa
s
žije,
prach, dál prchá Boží kletbou hnán.
V mee
bitev zoufale se ítí,
kol smrt zuí opojená,
jeho jen se zrádné ona
štítí.
Se lvem laným o koist se pere, s hyenou se o mláata dere, vrhá v Niagary katarakty,
ohromnými svými takty
ta jej
pes
bezdnou nese,
skaliska v propast
z p>én
vylézá, s hlavy
si
—
je tese.
tam vbéhne, údy jeho líže,
Prales hoí, žíznivé
jazyk
ohn
pravéký
kvt les
v popel lehne,
popel horký, hrozná
jeho
V
adra
poušti
pohrobil
žiti
—
tíže,
smrti chtivá kryje.
Samm jej
na svém divém tahu krovem na sta sáh,
pod ním leží Na pólu, kde
—
srdce
vné
poád
bije.
smrti íše,
v noci vné, kde to teplé žití nikdy nezadýše, v mrazu zamrzlý v balvane ledu tlel:
vném
stejným ohnm touha smrti plane, horká kypí krev, a nepestane nerozdrtné srdce jeho
V
bíti.
Hekly zoufalost jej vrhla, ta jej až ku zem srdci strhla, ale zavavši ve krutém hnvu hromem, bleskem vyplila co plevu. jícen
— —
ESKÁ
2/0
POESIE
»Umít, umít! nasa kopí
své,
vraz je v hrud mou, vraz je v srdce mé,
aneb umi!* Tak on
s
hnvem
hlesnul.
Jezdec kopí ostré nasadil,
mocné vjel, však hrot se rozdrtil, mocnou ranou sám on nazpt klesnul. se pod ním chvje, pod ním boí -
K
nepohnutý stojí poutník šedý, na prsou kíž ohnivý mu hoí. Tu se zchopí, dále prchá v bor. Dozní jeho krok již slyšet s hor jeho vzdech »Ach, umít !« naposledy.
—
*
dom
spje, Jezdec kon bodne, kdežto žena teskliv naft eká,
u
dátka
šustu,
svého sedíc pje,
vesku každého
zmdlený klesá
—
on
k
radostí, že
se
se leká
—
Však již klepe, pod ním chvje, tepe,
to.
jen když dones svého pána.
II.
Aby
teskno, pece rozkoš jesti, na vraníku v tmavém hvozdu jeti, tichý hovor s hvzdikami vésti, píse toužebnou si pozapti. Doubí nad tebou se rozklene,
—
msíc vtvemi
—
své stíbro pláe,
nkdy šustí ptáe, bor cos vzdechem noci ekne, srdce na milenku zpomene,
je tak ticho
nkdy
NEBESKÝ
v. B.
—
roztouží se
ruka uzdu pustí;
vánkm, hvzdikám pozdravení,
k
tisíc
Ve snách plachá laka
tisíc
nkdy
dáš
nkdy
jde,
je
mimo
ve tvé
duši,
vzdech co vanot mír ten
—
zakmitne;
adra
ta jízda
lidská
v pokrm krvavý
Však
jen se lekne,
a tak sváto,
upomínka co hvzdiky Ale
tisíc služeb,
tužeb.
v koví když zašustí.
Jako v noci, tak ticho, šero,
271
to
pece
rozkoš
vlkm — to
ruší,
zlato jesti!
nésti
hrza,
žel!
hra jen pro muže,
me
dobrý a kopí pomže. však padne v ruku také moci, jako jezdec, co v té samé noci na vraníku v tmavém boru jel:
Kdo
ach! toC
hrza
—
Druhý jezdec
nejkrutjší žel!
jel
v té samé noci,
na vraníku borem se ubíral, ba pravý král hrdý zem syn nebo marnotratném ve rozmaru píroda svých nejkrásnjších dar
—
na
nm
—
hrdopyšn promrhala,
jak je bohatá, by ukázala.
Tato krásná shoda mocných tvar zdá se
z
ocele a
ohn
tkaná,
žhoucím vínem celá probíhaná, vše to bujní, kypí, ve co plamen, vše je nádhera a kvtná hrdost, skvlost vše jen, pepych, lesk a tvrdost, že se zdá být ocel jen a kámen.
ESKÁ
272
POESIE
Jaká jest to krása, jaká Hle, to
na
elo klenuté
nmž dme
a to
rám
síla!
a hrdé,
se vášní bujných
jako
mramor
žíla,
tvrdé,
tváe hndé jako víno staré, ty blesky jaré oko erné, v ty když do dívího oka padnou,
—
nm
dvo! rzná Hce zvadnou, musíš nýt a chadnout, neb se vzdáti,
zalkej,
z
tchto kouzel duše se
nm
Ret ten plný, na a septy, pych a
hrom
v retu jaký blahý
nevrátí.
—
vdk a hnvy, sladké zpvy,
hoí plamen, tch ramen,
jaká rozkoš v objetí
na tch adrách silou se klenoucích, v proudech vlas po šíji plynoucích! Je to obraz, jak se zídka jeví ve snách nejbohatších nyvé dvy. stál v kvtu krásy, hrdá pychu, kvtu síly, marnosti a híchu; nebo žil jen této zemi pouze,
Tak v
v páních zemských, ve svtácké touze.
Rozkoš bujná byla jeho snaha, rozkoš opojená, polonahá,
díví ret a kvt a hluný smích, hrdé klení, sladký sept a hích. V tocích vína bujnou duši koupat, na blounkých adrech hlavu houpat, pak dívka volná, polonahá,
a
pi zpvu
a
loutn
tancující
—
korunou mu sloulo všeho blaha; a pak život sem tam harcující, hody skvostné, vava, zpitý ples,
vtronohý
k
a rázný pes.
v
B.
NEBESKÝ
273
kopí ostré, damascenský me, pohár s pátely a s vrahy se;
svtem
bloudit, dobrodružství hledat,
na turnajích soka s kon zvedat, všude proslout vítzem a rekem,
vncem pohrdat medvda a vlka zvukem
a dívek
statn
vdkem;
honit,
pyšn
stíbra, zlata
zvonit,
chodit v oceli a zlatém hávu,
v purpuru a skvostném ve hedbávu, v perlách se a v aksamitu lesknout,
ohnsršným kamenem
se blesknout,
služebník skvlých, pážat pluky kol se mít, by na kynutí ruky tisíc ruk se k jeho služb hnulo
—
pravým životem mu slulo. však vci jsou mu k nevystání:
to jen
Dv
modlení a pak to umírání. Protož také sám a sám zde jede
v noci cestou, která skrytem vede
k poustevn, kde staec bydlí šedý, duch zaklína a uenec. Zde prý zasvcenec erné vdy, vyhnanec a pekla propadlec, nápoj nesmrtnosti tajn vaí.
K tomu ernoknižníku on jel v bujné svtskosti a drzé pýše, netuše, že s
ním
též
nkdo
šel
tajn, nevidomky, hrznotiše.
Bledá to a strašidelná žena,
vehkánská, vínkem eská
poesie.
ovnená, 18
ESKÁ
274
POESIE
od skrání jenž ohniv
jí
plane,
v rouchu bílém, ern opásána; šátek krvavý jí v ruce vlaje. Snad ji znáte — je to morni panna!
Po bainách, stráních, lesích hustých chodí ona, po hbitovech pustých; tam si ráda na kostnice sedá, ohlíží se, obti své hledá.
Dti
ze sna pláou, a psi vyjou,
strašlivé a
úzkostn
vped
se kryjou.
Na
procesích
po
as vojny chodí v táboru, msta tiše obcházívá —
jde praporu,
vsi a
stává a
svým hrozným šátkem kývá;
kolikráte ona pokyne, tolik
drahých
žití
tolik
dom
rumy smutné padne,
v
zahyne,
velých srdcí v jámy chladné. kudy kráí kletba jejích stop tolik
—
skrej se, srdce,
zem
ped hrzou tch
slov
hrobem hrob. Chrapot mroucích, pláe matek, vdov,
roste ze
za
—
knz
smutná hrana, žalmy znjí pak zvony, knží onmjí, slzy. vyschnou ticho, nmo kol, v zamlení kráí bledý bol, drahým kope jámy životm. až
—
Hrozn na lysé tam stojí hoe, dol kráí suchopárnou strání, lesem jde a
dsn
bledou tvá a
vzniká v boe,
vnce
rudé sklání.
v. B.
Blíží se
—
NEBESKÝ
jezdci
již
275
po boku
tato strašidelná žena spje.
On
však marnou, svtáckou svou duší hroznou pítomnost netuší. ji vtí, pod jezdcem se chvje, dsí, zpíná se a ve skoku prchnout chce, však jezdec uzdu chopí, cukne, mocným stehnem žebra stiskne,
K
její
a
k
tiše stupá,
hlavu klopí.
Žena kráí, a on dále jede, taký hrdý hovor k sob vede:
mn
»Má-li
být život milený:
žhoucí, šfavnatý a zelený
musí být
—
vymoený
bledou šedou Arci krásná vc ta touha cesta nudná, dlouhá; ne
ctností, ani vyschlý, zhublý
touhou.
—
modro vné — a ta upomínka pití suché, a ta nadje — zvonní hluché. Co zde práv iju, jím a piju, hmatám, držím: v tom jen skutkem žiju! Ted — ha! to je pece slovo pravé, v
—
ostatní jsou stíny jen a páry,
zhaslý blesk, života smutné máry.
Krásný hbitov pouze je ten svt pro mou sílu, pro mé chtíe žhavé; je sucho, šedo, mdlo a lino, zmrzlým jenom ohnm hoí víno, chudoba je pouhá máje kvt,
vše
vlažný nejvelejší dívky
Když zapáhnu
ret.
sto arabských koní,
pec mé chtíe nikdy nepedhoní. Že nemohu mocným ramenem svt ten celý ve svou náru bráti, 18*
ESKÁ
276
POESIE
a CO jeho, v líbku plamenném
ve žíznivou duši svoji
vsáti!
Co mi do hvzd svt dálných jesti, když je nemohu v svém srdci nésti! Co do palmy stinné, v jejímž chladu unavenou hlavu svou nekladu! Ha, že
svt
nehmí
tímto srdcem,
By
i
tmi
proudy oudy!
pec
jen
všech, všech
hmlo,
je to
žití
—
žití
na hbitov. Ach! to hrozné hnití! Kdyby aspo tla spousta smrtná
démantu a nerozdrtná! Smrt je života ohavný zrádce. Kýž bych ji moh pikout ve Saharu,
byla z
v této
rozkošné zahrádce!
její
Kýž by v palmách, ržích, bujné rév, pi smíchu a pi veselém zpve, samým žitím kolem pemožena, ve svém chtíi nicoty a zmaru sama sebe zniila!* — Umlknul
—
a tiše
strašná krása je na
v tvái
z
kráí žena;
její
tvái,
mramoru co vytesané;
oko erné divným
ohnm
v divé kráse rudý
vnec
záí,
plane.
» Všecko vyme; na hrobech chci Však smrt pece od života stolu, kde ted velké, slavné hody drží, jednou nasycena spadne dol; pak já, nesmrtnosti nápoj v žilách,
žíti.
pisednu, a pi
pírody
277
NEBESKY
v. B.
pravných hody
chci velké
silách
slavit!*
on sám jede. te vede píkrá cesta v úval ouzký, erný. Zde žil poustevník dív Bohu vrný Žena
bílá zmizla,
Skaliskami pustými
—
toho znaky mnohá skála chová, nebo sem tam zbožná jeho ruka vryla z knihy Boží svatá slova,
ctnostn žít a umít uí, tam zas kíž a Krista velká muka,
ježto
jenž
ti
za spasení duše ruí.
Na úlomku
skály poutník sedl;
skála, poutník,
Kdo
oba stejn
to? Dost je v
tvá
šedí.
tu
vymoenou,
vráskovitou, bledou, vysouženou
zít a uhodnout, že Ahasver.
Tak
se tady sešli tito oba.
Jezdec ale bral se cestou svou,
kde se bor a úval otevíral, utšený palouk rozestíral, jímž se vine potok skvlou
nití,
stíbrolesklé jezero se tpytí,
v
nmž
se topí svtla rudý svit.
Staec ernoknižný ješt
bdí.
»Va jen, va životadárné vary, va je, ernoknižníku ty starý! Nebudeš
je pít, a
kdybys
pil,
ekneš
jist, žes jich neužil.
Nechci
pi svém
vkovném
žití
ESKÁ
278
POESIE
nijakého spoludruha míti;
mohutnými témi rameny v propast, v
zem
ledviny
t
a ty skály šedé na
t
vrhnu
strhnu.
Tvého vna žití plameny a tam hárají tam mžeš sedét, v neskonenost myšlenky se vhloubat,
—
a
ji
rozpíst v nitky tenounké,
jako pavuina hebounké,
v zrnkách písek ze Sahary dloubat
vnosti, a co je ona, zvdt. Já však po svt chci harcovat, na trn svta sednout, na svou hlavu sebrat žezel všech a korun slávu,
svt
pro sebe celý
drancovat,
—
mým
otrokem býti sám jsem pánem, sám chci všecko celý musí
Zastaví se;
nebo k
žíti !«
uchu jeho
plá doznívá dcka malikého;
k
se dsí, kope,
ehos
vtí
—
stojí,
v cest bílého se bojí;
jezdec pozi, malé
ve vlasech
mu
je se dívat
na to
kon
dcko
zhlédne,
jiskry hoí, mile
dcko
bílé.
dít zvedne, zas se vyhoupne, ach! bda tob, že jsi zdvih to zlopovstné rob. Vz, že v rukou neseš kletbu Boží. Hle, již roste k výšce velikána, a svit milý v rudý vnec zplane; krvavý šat v jedné ruce vane, druhou kolem tvého boku vloží. Vz, co vezeš morní že to panna.
S
sešvihne
se,
—
—
279
NEBESKÝ
v. B.
hrza ve všech kostech vín a zpvu obejímá celující dvu,
Jezdce
mrazí,
jako když, an pi
nkdo
ze zad
nž mu
ve hrud
Kdybys jemu ve tvá mroucí
vrazí.
blednul,
vidl bys, jak jezdec tuto ženu poznav,
hrzou
zesinavl, zblednul.
—
Jezdce! jindy se to jezdívalo
vroucn, když
jsi
sladce,
unášíval
rozkošn
dve
a mile,
bílé,
které vždy se láskou usmívalo,
kol
t
kladlo
mkké
rameno;
cítíš její
adra
cítíš její
živé srdce tlouci,
horká, dmoucí,
vše je blaho, sladko, plamenno, tiché septy, jak bys slyšel pti,
horké vzdechy, stisky, libky žhoucí, písahy a sliby vroucí.
—
vné
K
—
bude jetí. tu hrzu, zpíná se a prchá vydšen, jakby zem pod ním plála žhavá, sotva pod ním hne se luná tráva tak je ženou div unesen. ani kopyt slyšet tepot, Ticho S touto pannou jak cítí na
jiné
sob
—
—
ba se hrzou tají srdce klepot, že je suchý slyšet lístek spadnout, erva v boru hlodat, stébla vadnout. pes jednu již horu, Z dolu jsou již
—
na rovné zas cest, v tmavém boru. Ahasver tu kráí; jak pozná, že smrt blízko
ji
zoí,
nho
jede,
ESKA
280
na
kon
POESIE
a hroznou ženu skoí,
jako lev se na koist svou vrhne,
obejme
krutý zápas vede,
ji,
nechce smrt
již
pustit ze svých rukou.
vymkne, z lokt mu vytrhne, letí dál, a on zas stojí sám se svou žízní smrti, se svou mukou.
Ta
se
Dále letí borem divý hon; mrtvým tichem doznl plnoc zvon blízka kláštera zde v poušti les. Písná ehol v samot tu žije, roucho z žíní jejich údy kryje, z
býl a olej celá jejich strava, celé
jmní:
kámen, na
lebka,
nmž
bi
a kíž,
šedá spává hlava,
svt jen holá zed a míž. Bdním, zpvem, postem, mukou bie
jejich
ukižujou svtské tla chtíe,
modlením
a tichým rozjímáním
istí duši od poskvrny híchu,
chudou pokorou a posloucháním ponižujou zemskou srdce pýchu. Každou noc, jak dvanáctá odvane, z lžka kamenného každý vstane, vezme kíž a lampu, v chrám se vlee, na studeném mramoru tam klee De profundis hrobním hlasem zpívá. Barevná skla oken již se lesknou svitem ješt slyšet píse tesknou; panna kolem jede, šatem kývá bda ti svatí muži padnou s kížem, lebkou, biem, v jámu chladnou.
—
—
i
v
B.
NEBESKÝ
281
kon
Morní panna kolem jezdce, asovitým rouchem obestela, by ji lidská duše neuzela.
A
tak skryta v strašné ve záclon,
nevidna šátkem bílým kývá — hroby, plá a stenot rozesívá.
V libý nmž
na
kraj již letí z
luny tiché
rozlívá se jako
Nkdy bílý
kíž
dvr
a
nyvé snní.
a kaple pelítne,
potok zasvitne,
klidná víska, palouk,
zámek Štkot
bílý z
ps
boru temna,
záe jemná
kvtné
sady,
vonné ze zahrady.
a vytí, kúru
pní
— —
pozdní krok a pláe malých dtí vše to mžikem, bleskem kolem letí. Všudy, kde ta hrozná žena cítí živé srdce v teplých
adrách
bíti,
krvavého šátku dsné chvní o život okrádá v tichém snní. Svítí dennice, a
—
sbohem dává
k ránu, purpur zory plane, slunce vstává, vítzn již vchází v jitra bránu. Mladé jitro, mladý máj byl tady, luna, již se rozbleskuje
rozlehly se luhem, hájem, lesem,
rozlehly
osnženými
sady,
smíchem, zpvem, vní, kvtným plesem s tisícerým rosných perel bleskem, s tisícerým pestrých
S veských jako
vížek, s
veliek když
barev leskem.
vážné chrámu bán,
roje bzuí,
ESKÁ
282
POESIE
zvony slavn huí, ve Pán, kde se svtit bude dnes Duch svatý. Ze všech stran se hrne lidstvo valné, ustrojené ve svátení šaty zblízka, zdáli
dm
volajíce lidstvo
zbožn pospíchá
Huí s
z
krajiny dálné.
zpvné v kru ranním kadidlem se vinou vzhru. varhany, a hlasy
Tam
dóm
zas
svou hlavu k nebi nese,
ozáený rznou mlhou rána; v povtí se tese okna hoí spousta kamenného velikána. Divý hon se nevidn kol bére, dokoán jsou oteveny dvée. Nejsvtéjší svátost pi oltái
—
knz jež se
ve purpurové jitra zái, barevnými okny leskne,
veškerému lidu ukazuje; híšné srdce v pokornosti teskné, v prachu každé koleno se klaní, svatým tajemstvím se požehnání v každou duši pemilostn leje, když velebné Ta7itum ergo pje; k lovenstvu stoupá svatý duch.
—
Žena kyne! Bda! Tš vás Bh! Za hory se slunéko již sklání, zanou hoet veerní ervánky, pi dudách a sladkém houslí hraní zaínají veské radovánky.
Dudy huí, fábor
sukn
lítá,
a
jasn cinká, podkova binká,
cimbál
vesele se v kole toí,
srdce každé, nohy plesem skáou.
283
NEBESKÝ
v. B.
dmou se adra, planou rty a oi; mnohý párek ze svtnice ven v noní sad je hudbou unesen. Cimbál
volá, housle za
ním pláou,
neslyší on, kvete jen a hoí,
v opojení hloub a hloub se
boí
—
nech rozkoš tuto žhavou, rzné svle a vezmi tváe bledé, fábor sejmi, s popelenou hlavou modli se neb morní panna jede! Poznej všecku hrzu, všecka muka, pi nichž dech se tají, srdce puká. procitni!
—
—
—
nevstou osvtlené sín
Na den svatby
jinoch
s
vykrádá se z v noní loubí májevonné, temné. Zdáli znjí hudby sladké hlasy, leží v roztoužené dvy klín,
—
adra dmou splývají
se,
do sít
chvje ret, a vlasy jemné
zlaté,
dol na adérka obnažená. Jeho duše zmdlená, peblažená, neodolá kouzelné té moci, topí hloub se, jako svtlo v noci, v temno spánku. To se na ním svírá tma nad ním irá. již spí hloub a hloub
—
—
Procitne
—
a leží ve své rakvi.
Dívky plá a slyší slyší
—
knz
žalmy
slyší,
kropení na rakev stíkat, po provaze v hrob ji smýkat,
hroudy již o její víko bíti. Hluk se dálí, vše se nad ním ztiší, a on zrádn zklamán o své žití v hrob leží s tlukoucím svým srdcem.
ESKÁ
284
POESIE
všecku hrzu, všecka muka, tají, srdce puká? Pomysli pak na tu jízdu! Znáš je? Znáš-li
pi
nichž dech se
—
m. Pole, luka šedá jsou a holá,
vtrem vane
sucha
listí
svist;
rok posýlá umrlí svj list, jese k umírání již jej volá. Ješt jednou velké slaví hody, sezve létavc svých zpvné rody; rozkvést, zplanout, zmladnouti chce zase v posledním svém umrlím již ase; ohe svj, svou sílu, drahou krev vlévá v purpurové dary rév;
—
zelený pak svatební šat svléká,
šperk svj pestrý v matky
lno
skládá,
žlutý smrti rubáš poobléká,
a jen na
jenž
mu
pohební vnec stádá, zkvete
z
rží, jesenek.
Ticho sabatu se rozložilo, veera.
ticho jesenního
Slunce ke horám se uchýlilo, a lesk jeho doubím se dera listím
suchým purpurov
sršel
a co tiché požehnání pršel; byl to
*)
Ocún.
práv as
jen k umírání,
*)
v. B.
a to místo
práv
285
NEBESKÝ
také k tomu:
mroucí jese a ervánk plání, baldachýn tch stinných lesních strom, ticho kol co zbožné rozjímání, naproti ta skála politá
rzným veerem,
ní vyrytá
v
muka. v mechu sedt, mroucím okem do ervánk hledt, v nichž se zem koupá ješt jednou; Krista na kíži ukrutná
O
open
tu skálu
všecky otevíti duše ješt svolat celé žití
zdroje, svoje,
jeho tvary, touhy, sny a snahy, rány.
hoké
a pak, an ty zapadají v
slasti,
utrpení,
pomalounku blednou,
jemném odeznní,
vemít, vežít v tam ty
veznít,
Na úlomku skály poutník skála,
On
poutník
též
do
—
oba stejn
ervánk
žízní
po tom,
bol
všech a
vlasti!
sedí, šedí.
tiše zírá,
a pec neumírá; muk otvírá zdroje,
svolá celé trapné
žití
svoje,
pou
svou muednickou, a ty zjevy, které ped jeho kdys stály okem, ty te táhly duchotichým krokem po houpavém most upomínky. Vidí nésti Boží smlouvy truhlu, lidi prchat do všech svta uhl;
—
íši jasnou, bujnou, hravou,
Zevsa, Afroditu sladkosmavou
ESKÁ
286
msto vlkem
vidí
ocelové v
rum
POESIE
vykojené,
a popel klesat,
kíž se vznášet, déti, panny v liliových vncích, muže v
bílé síle
Bohu v ohni zpívat, v mukách vidí kráet z brány šeré
plesat,
as
ve velebném šiku
tisíceré
svtodjstva ozáené pluky, vedené kynutím Boží ruky. Králi v purpuru a silní muži v pílbách lesklých, v tuhé ve oruži, reci v duchu, bojovníci slovem s knihou, s harfou, vnci v olivovém v ele jdou a národy své vedou, ti se po nich hrnou mlhou šedou. Roste ší a šíe, výš a výše tato velebná, posvátná íše,
chtí, z duší, z velkých srdcí tkaná, dechem Božím tajn prochvívaná,
z
dílo z Boží, dílo z lidské ruky, z
plesu, z krve, z radosti a
muky.
—
Vidí tvar, však nerozumí duchu, jenžto tvoí v tomto
vném
pec však mír jakýsi kolem Zave duše brány zotvírané, hledí v
ervánky
ruchu;
vane.
a slouchá tiše,
jak bor vzdychá, jak to doubí šumí; ale
tomu
neb dél
hlasu nerozumí,
vných
svatotajné runy písmo ze zavené íše, pro dech ducha nemá v adrách struny,
jsou
mu
pec však je
mu
tajnou blízkost
Pán
divno v zatvrzelé duši.
tuší,
v. B.
jakby
ml
dom
jít,
An
NEBESKY
zas jednou sabat svtit,
dom,
ach!
a se zdtit.
—
zadumaná
tu jeho duše
ve hlubinách myšlenlíových dlela: na své divé jízd morní panna kolem nho nevidna jela, nebo s jezdcem zdšeného kon kryla v strašidelné ve záclon.
—
Zastaví se, bílý závoj sejme
a tu stojí, v hrozné stojí kráse.
Vnec
hoí, jasné jiskry prší, oka erná rudý ohe srší, tvá je mramor, bílé roucho splývá s oud mocných v tisíceré áse, v ruce krvavý šat pozachvívá; druha jezdce drží v objetí. z
O, té strašné
Jak byl
te
je
tváe
oi
síla,
s
ním se
zmny!
kvt,
obraz smrti bídný, zmdlený:
zbledly, zesinavl ret,
pružný
zhasly, zvadnul
a to
stalé
bujnost, krása,
tlo
vna
žití
bylo nyní umírání
sval,
chtivé
živé.
Žena jezdce na mech mkký pouští, k nohám Ahasvera umdlen klesá, ona jede dále ve tmu lesa zaniká již v erné boru houšti.
—
proti sob mlky sedí, umoené tváe sob hledí:
Oba v
ESKÁ
288
Ti dva muži v kletbu
POESIE
míru stánk hnaní,
z
blud
závrativých daní,
duše na protivách
lovenstva
ve tmách, v pustách vných kráející, an jsou vymknuly se z kolejí
naznaených Bohem veškerenstva;
hrd
bloudíc na propastných drahách
odervanci v híšných klamných snahách
pemoženi
te
se oba vracejí.
ozáený u nich stojí — tváe jeho rznou zoí,
Jinoch rdí se
jako blankyt nebes, oko
na ele
mu
jasná
svítí,
hvzda hoí,
kuer
zlatý sterou vlnou pluje, roucho bílé, tkané z jasu nití, tajným dechem prováté, se duje, s úd jako proudy svtla plyne. V ruce drží palmy ratolest; nad nima ji tiše vznesa kyne, jeho rtové jedno slovo ekli, Ahasver a jezdec zbožn klekli, umírají. padnou v náru si a
—
Jinoch zmizel, a zem pro své syny
hrob otvírá
—
sesuje se skála.
Nad nima ted vzejde život jiný; a kde stará znamení dív stála, nová vyšší nad jich hrobem plála.
v.
B.
NEBESKÝ
Z
písní.
289
Jako jelen v adrech teplých olova smr chladnou nesa, v koví spchá, by tam umel
tmavém
v
srdci chladna lesa:
má láska, kterou bodla tvých rt sladkých hoká stela,
takž z
písn moje,
utekla se v
by tam
Ticho zlaté
slyšet
v jejich myrtí
kol, že
hvzdy
zmela!
bys moh' slyšet
v nebi chodit
msíka
—
hedvábné
lesky v jezeru se brodit!
Ticho
kol, že
bys moh' slyšet
spáe
tajné sny hrobního
—
mrtvé kapky asu, vesmíra oko pláe!
slyšet jež
I
ten vánek hravý dímá,
ani
zvuek,
ani hnutí
—
jakoby se vesmír topil v bezedném zapomenutí. Jen
mé
srdce
poád
bije,
tlukot s tlukotem se honí
—
jak hodiny všehoraíra, jež
eská
poesie.
si
samy hrana
zvoní!
19
ESKÁ
290
POESIE
Pomník. (m.)
Byl to klam a sladké snní nezapomenu ty doby! zpomínka mou mrtvou lásku
bean
ovine co
Zpomínka
ta
tesknost, co
veer o
Láska tvá
hroby.
ozáí mou ervánk plání,
mém
v srdci jako
—
to
bude znti
klekání.
mé
duši
bude
jakoby se byli v opadalém, spustlém písní,
slavíci
dva
háji
opozdili.
Tak
jsem pišel na tu zem, nevím, kdo a odkud jsem, nevím, Jdi jen
kam mám odsud jít. do božího msta!
ekli mi
—
ach, to já vím;
kady jen tam vede cesta?
Však duši
to pec vím, pane mj! mou duch nese tvj,
snem bdím, bludem hledám t; v
tob
a když
mám t
jsa p';c najdu tebe,
mním, že nejdál
jsi,
nejblíž vedle sebe.
v. B.
Trpkýf
NEBESKÝ
291
ale život ten,
v néjž jsem tebou uveden: touha, mozol, pot a krev; trní roste
v srdce moje.
Což mi, pane, za v hrob až složím
to dáš, kosti svoje
?
Co mi dáš? — se já t ptám?! z mého žití tvj je chrám stavn,
nejsi dlužník
Vénou Co ty
ti,
jsi
mj!
planu láskou k tob.
pane, do ní je vše,
?
nech všecko sob!
Mroucí bojovník.
Na
posteli leží umíraje.
mj prapor starý! když nad hlavou mi vlaje,
»Podejte mi ten
Je mi pec,
jak bych slyšel
A
ten
Tisíc
me mj
orl šumot
vrný
jarý.
— ezem
život jsem v iiadrách
žraný!
cítil,
když jak smrti
anjel
rozsápaný
jím co bleskem
muž
hvozd jsem
mýtil.
Pilbu na leb mj mi vsadte šedý, štít mi dejte, jako reku k boji se smrtí se
potkám naposledy
—
rek jsem, proto chci to v celé zbroji.
ESKÁ
292
Ze
POESIE
J5cm nemohl, co ženich opojený,
vztekiy-m jejím políbením zmíti!
volím aspo hrdé ozbrojený k poslednímu zápasu s ní jíti.
Až pak umru,
mé k
vezte
kde svatého Václava
Až rek Boží osedlá a
si
m
neb
mj
se
a
že je
hoe,
oe
pijede v plném k nim
Tam
té
spí muži.
oruží.
zakopejte, tam chci spáti, den byl mozolný a parný, boj a pec se mi chce zdáti, ztracen, že byl vešken marný!
—
Ach, když
já
své nesl palné rány,
byla tma a svétu seraf jasný
nebyl ješt vyšel
umírám
z jitra
brány;
— a te se zane život krásný!* V kout smrt vymoená žena,
Klesá nazpt! vyzáhlá a
ne
ta,
jež z tisíc
me
již
sedí,
hledí,
tisícerým žitím opojená.
Taf
je
panna krásná, hrdá,
divá,
pnou se adra dmoucí, když kráí, mladých srdcí chtivá,
vlasy vlajou, a
rozkoš jest
jí
klesnout v lokte žhoucí.
—
a z kouta vstane, Žena tasí nž k posteli se polehounku šoupá, on sní: >V hrob ležím, východ plane, a ten seraf výš a výše stoupá.
NEBESKÝ
v. B.
Posel Boží!
íza
bílá z
oí
Štít a
oud
z
jasné
z
me
293
se blýští,
mocných vane,
mrtvých vstání
prýští,
vínek, blesky prše, s skráni plane.
meem
Mocným
o
štít
zvuný
tlue,
zhmí, jako když na vzkíšení zvoní. Prasknou hroby svatý Václav rue
—
jede v zbroji bílé na komoni.
Z mrtvých
vstání
hromem z ní
Pes
se ítí
zde
já
i
Huí
eky, bory,
mé oudy
a
me
slyš
svj
!
a zase
elo
—
i
já rek
táhnou
starý,
v boje Boží práhnou
ta žena, ale
pišel, na
Boží pluky.
tmavý hrob, štít
praskni, hrobe
ne
—
boukou
mj tichý, mám
i
Vyskoí
!
hmí
branné písn zvuky, oteve se brána hory,
prapor hrá,
—
jsem jarý!«
nazpt padne! andl Pán jej
líbá chladné,
palmou kryje adra
mu
^^>^'^
a skrán.
2^^^^#^^^^#^^^S^
Karel Havlíek. (1S21— 1856.)
Havlíek narodil se dne 31. íjna 182 1 v Borové, gymnasium v Nmeckém Brod, filosofii v Praze, naež vstoupil tam do semináe, jejž však již po roce opustil. Soukromnými studiemi pipravoval se pak na dráhu spisovatelskou. Od poátku r. 1843. až do polovice
Karel
studoval
r.
v
1,844.
byl vychovatelem v
Moskv. R.
»eské Vele«
proti
t.
1845. \7st0upil
kritikou Tylova sPosledního zv. vlasteneckému smru literárnímu.
Cecha« vítzn Oddav se pak
si slá\-u nejprednjšílio publicisty bojovníka za národnost a svobodu. Od I. ledna 1846 redigoval »Pražské Noviny« s »Ceskou Velou«, po pevratu beznovém založil v dubnu 1848 »Národní Noviny* ar. 1849. satiricko-humor. list »Sotka«.
úpln žurnalistice, získal eského a neohroženého
Když »Národní Noviny« v lednu 1850 potlaeny, jal se v kvtnu téhož roku \-)'dávati v Kutné Hoe » Slovana*, Chtl se jejž, vida nezbytí, v srpnu 185 1 sám zastavil. n\Tií opt obrátiti k práci literární, byl však v noci na 16. prosince bez soudního rozsudku zaten, a do Brixenu odvezen, kde ^zstal internován až do 27. dubna 1855. Vrátiv se do ech, nalezl tu již jen hrob milované choti Julie, již záhy následoval. Zemel v Praze dne 29. ervence 1856, nedosáhnuv z plna ani 35 rok vku svého. básnick3?ch prací svých uveejnil Havlíek za živo»eské Vele* a v »Sotku« jen 57 epigram, v tomto pak parodii »Tys bratr náš* a nkolik politických popvk; vše ostatní zstalo v rukopisu a nemohlo pro Tepr\-e roku tiskové i osobní pomry býti uveejnno.
Z
bytí svého v
1870. otiskl
»Svatobor*
v
I.
dílu
»Sebraných spis K.
HavHka* Václavem Zeleným poádaný výbor jeho básní Z ostatní básnické pozstalosti Havlíkovy a epigram. otisknuta po rznu jen ást^ Konen letos, 40 let po jeho smrti, vy.šla nákladem Fr. Simáka sbírka všech jeho bá-
ESKÁ
296
snických
prací,
pokud
z
POESIE
roztroušených
rukopis
mohly
ješt býti shledány.
Havlíek
užíval (s jedinou výjimkou) vidy pseudonejznámjší z nich jest Karel Borovský. Karel Havlíek náleží k nejrázovitjším postavám eského Parnasu. Jeho obor jest plnokrevná istá satira; vynikl tu daleko nad všecky souasníky a u pozdjších krom Nerudy nenalezl soupee. Epigramem, který jal se pstovati v Rusku ku konci r. 1843 poal svou vlastní básnickou dráhu; co díve napsal, byly pouhé pokusy. Epigram jeho má i formou i obsahem svj zvláštní Havlíkovský a tím i eský ráz. Jest smlý, až k odvážnosti osobní a nemilosrdný, pronikaW a palivý. Nejastji hrot jeho namíen proti nešvarm v církvi, ale i neplechy v život politickém, státním a národním, v literatue a spolenosti nezstávají nikterak ušeteny. Nejlepším dkazem jejich úinnosti jest, že ješt dnes, vzdor všemu dívjšímu jich potlaování, kolují v lidu od úst k ústm. Epigramy ty jsou nejlepší, jimiž se až dosud mže vykázati eská literatura. Ro\Tiž velikou cenu mají ti jeho vtší básn napsané vesms v Brixenu. Jsou to »Tyrolské elegie«, psobící vzácným kontrastem satirj- a ironie s vážným a bolestným djem, vlastním to utrpením bá-
nym;
—
sníka. Jest to dále »Kest sv. Vladimíra* nejtroufalejší a nejostejší satira na stát a církev, jaká kdy aspo v eském jazyku byla napsána. Básnmi tmi stal se ,
—
—
zakladatelem naší politické satiry. Jest to konen usmíhumorem pekj^pující »Král Lávra«, dílo, vzdor cizí látce naskrze eské, tak jako vše, co vyšlo z péra HavKkova. všech tchto básní ^-ypracoval si Formu i Havlíek z hlubokého studia národních písní. jeho jest prostá, i lidu srozumitelná a ne%'yhýbá se ani výrazm vulgárním. Havlíek jest cele poeta realista, on vlastn již zahajuje u nás v básnictvu dobu moderní a jest bezvavý,
e
prostedním
Havlíkv
pedchdcem
e
Nerudovým.
Tento
význam
zstával dlouho nepochopen pes to, neb snad z ásti práv proto, že se stal pro své zásluhy v život politickém a národním milákem všeho eského lidu. Avšak dnes nemže již býti pochybnosti o tom, že básníku »Tyroských elegií« náleží v poetické literatue naší místo mezi nejlepšími jejími jmény. /,. q.
KAREL HAVLÍEK
Má hvzda. Když jsem
býval malinký,
vdl
jsem jen málo, každého jsem míval rád, vše se na mne smálo. Poslouchal jsem
maminku
a tatínka taky, sítali
jsme
s
hvzdy nad
A
sestikou
oblaky.
tu jednu záící
znala máti moje:
sPodívej se, Karlíku!
tamhle ta je tvoje !< Znal jsem svoji hráli
jsme
si
hvzdiku,
spolu:
>Hvzdo, hvzdo, hvzdiko!
poj sem
ke
mn
dol.<
Když jsem školy probhl, byl jsem atheista,
nevil jsem na Boha, na Ježíše Krista.
Zapomnl jsem
na hvzdu,
na maminku taky: nebe mne opustilo, zakryly ho mraky.
297
ESKÁ
298
Schovala se
POESIE
hvzdika
za oblaky husté,
a já bloudil po svt, srdce bylo pusté.
Co jsem poznal
srdce tvé,
Juliánko moje, zase vidím
hvzdiku,
ale ta je tvoje!
Moje hvzda bývalá na s
vky
již
zašla,
mou dvrou hvzda zhasla.
dítcí
také
Život Nic
vcný.
se netrap, duše má,
že je život krátký, nepátrej, co
Bh
ti
dá
za hrobskými vrátky.
Bezkonený svta kruh toí se vždy vele: nesmrtelný jest tvj duch v nesmrtelném tle. Co
lid
smrtí jmenuje,
není ješt konec,
umíráek jenom
je
divadelní zvonec.
KAREL HAVLÍEK
29?
On tu jenom znamená, kde jsou akt meze, kdy vystoupí opona, kdy se dol sveze. Po aktu se vždy naspch herci jen pistrojí, ale
akt
vný bh
nikdy neustojí.
^
lir
ír
Král Lávra.
Bylt jednou
jeden
starý dobr}' král, ale je to dávno,
taky od troje
ech
moe,
dál,
devatery hory
dlí kraj ten od eské komory, kde on panoval.
Byl
král irský Lávra,
pravím zkrátka vám, a já o tom králi
pknou píse Nalej, stará!
znám. erstvého do íše,
a vy kluci, poslouchejte já
ji
zazpívám.
Posud
krále
chválí irský
Lávru lid,
tiše,
ESKÁ
300
POESIE
nebyl ani tyran,
nebyl také
žid,
nenabíjel cizím svoji kasu,
rekrutýrskou nesužoval chasu, nedal chudé dít.
Jenom jednu
slabost
ten král dobrý že jest na
ml,
holie
tuze zanevel:
jenom jednou v roce, dlouhé vlasy po krku široce dal se holit
nosil jak roj vel.
Horší ješt bylo vždy na letnice, jak oistil holi královské
ekala
líce,
podivná odplata, nic na stíbe, ale skrze kata, jej
to šibenice!
Divili se lidé
mrzela
je
dost
na tom dobrém
králi
tato ukrutnost;
však co král chce, zdravot pro poddané; tak po letech zvykli
na tu podivnost.
Jenom holiové zvyknout nemohli, na šibenici je špatné pohodlí;
si
Irané
KAREL HAVLÍEK
než CO dlat? nic jim nezbývalo leda trpt, neb jich bylo málo
na
rebelii.
Každý rok když již
na
táhlo
letnice,
bradýský
sebral se
cech do radnice;
tam chudáci smutn los komu padne holit bradu a
—
metali, králi
šibenice.
Padl
los,
ach! padl:
letos
Kukulín
bude
holit krále,
staré
vdovy
syn.
Jak to stará vdova uslj-šela, omdlívala ustrašená celá:
mj
i>Ach!
Kukulin!<
Již posloužil králi,
ho vede kat ukrutnou odmnu
již
za tu službu brát; tu se
matka skrze zástup
spchá co
za
tlaí,
staré síly staí,
orodovat.
>Králi,
Syn
jí
pane
mj
pro Boha slitování
králi!
jcdinej,
t
prosím,
mj
Co si ponu já ubohá vdova? radj sama umít jsem hotova, jen mi syna dej!*
ESKÁ
302
vKráli, milost
jest to lidský
POESIE
pane! cit,
nevinného hocha
katem
utratit?
mj
Muž
padnul v služb tvého dvoru, mou jedinkou podporu
a ty chceš
hanebné mi
vzít?«
^Jestliže ty, králi,
dobré srdce máš, jist
každoron
jednou blázníváš: pro nic za nic, pro královské vousy kat to
lovka jsi
bez viny zardousí,
otec náš
KJrál se
na ty
?«
ei
velmi zastydl, ale
ješt více
slitování
ml;
nezlobil se, vzdychnul jen hluboko,
dobré srdce
tisklo slzu
v oko,
zastavit velel.
Všem jen
se kázal vzdálit,
sám Kukulín
povolán ku králi, bledý jako stín král tu sedí, na klín korunu >Pistup, synu, blíže sem ke trnu i
pod baldachýn.
>Písahej, že smi íš
na
vné
asy,
KAREL HAVLÍEK
CO
jsi
na
mé hlav
vidl pod vlasy; pak se tob neublíží v niem, a ty budeš mým dvorním holiem po všechny asy.<
Rád písahal mladík a byl propuštn,
zvstovati matce jak jest povýšen;
pak holíval ob den králi líce, a již žádný holi na letnice nebýval všen.
Tšili se
lidé,
že ten dobrý král
jedinkou svou chybu vymluvit
si
dal;
více však než celý národ irský
poestný cech holisko-bradýský si
to liboval.
Stojí mladý holi v dvorském obroku, raduje se matka z toho pokroku; jasné hvzdy na fraku se tpytí, zlaté porty, vyšívané kvítí, bitva po boku.
Než co
platí
hvzdy,
zlaté tepení,
když srdéko trápí ostré hryzení:
303
ESKÁ
304
Nevyjevit nic po
POESIE
vné
asy,
co vidívá na králi pod vlasy
vždy pi holení!
Husy
štbetají,
tichá je
labu;
kdo chce
tajnost smlet,
holiem nebu: Holiovi vdomosti škubou, než je poví, pfenáramn hubou, jazejek
>Ach! co
t
je rtuC!
mj
milý synu.
sužuje
ve dne nemáš stání, v noci pokoje;
te ti líko vadne, mladé tlo den ode dne chadne,
bývals vesel,
povz, co
ti
je?
»»Má milá matiko, ach!
pomoc žádná !««
>Mj
—
milý synáku,
moc zví, kdo se ptá; v erném lese bydlí poustevníek, ten má od všech lidských srdcí klíek, on
ti
radu dá.«
Pravil starý v lese:
>Dobe znám tvj synku, ty
jsi
kíž,
holi
a tajemství víš.
Ty
je
nesmíš povdít žádnému,
KAREL HAVLÍEK
305
neulehíš ale srdci svému, až to vyslovíš.
»Blíže u Viklova
na stoku dvou
ek
dutá vrba
stojí
vk;
tetí lidský
všeptej do ní v tiché
své tajemství, a ulevíš jiný
neznám
lék
noní dob
sob
—
<
Hned tu noc se holi z domu vypravil, zkusit, co mu staec v lese poradil, a našeptal do vrby hltav, co král Lávra skrývá na své hlav;
pak se uzdravil.
Po tom uzdravení prošel krátký as, tu strojil král Lávra
hluný dvorní kvas, z celé zem paniky a páni sjeli jsou se k tomu hodování na králv rozkaz.
A
po hodování
velikánský
sál
hladce voskovaný
ekal již na bál; ješt k tomu na tu dvorní švandu nejslavnjší karlovarskou bandu objednal
eská
poesie.
si
král.
20
ESKA
Po eších
je
POESIE
doma
vždycky malý sled, ale všude jinde naplují svt: Muzikanty, jezdce, harfenice, oufedníky, sirky ze Sušice najdeš všude hned. Táhli hudci k bálu, až
pan
ervíek
silným kvapem
ztratil
basy kolíek, a když pišli k Viklovskému brodu, zpozoroval tu svou velkou škodu z
na stoku dvou ek.
Tam
u duté vrby
basou smutn stál: »Pjdu-li ho hledat,
s
promeškáme
bál!«
Uíz' z vrby vtev na kolíek; co zpsobí, o tom pan ervíek nic se nenadal.
Zpsobil tam s basou králi istou vc; jak na bále pustil
po strunách smyec, ve basa, až všechno pehluší: »Král Lávra má dlouhé oslí uši,
tu
král je ušatec!«
Král dal hned s
ervíka
basou vyhodit,
KAREL HAVLÍEK
bylo však
307
pozd
již
basu obesit, a tajemství, pro
nž
lazebníci
umírali jsou na šibenici,
rozešlo se v
Co nyní
vdl
lid.
celý
svt
od basy,
nebylo nic plátno skrývat pod vlasy; tak král Lávra nosi! po
tom
bálu
svoje dlouhé uši bez futrálu
po všechnj' asy.
A po krátké dob když utich' povyk, líbil
se
pec
lidu
dobrý panovník, zdálo se jim, že ty dlouhé uši
práv dobe ke korun všechno
mže
zvyk!
sluší;
—
Tu
je konec písn. Zdráv bud Lávra král! Kukulín ho vždycky holil a stíhal,
neb to nikdy na jevo nevyš'o, jak tajemství až do basy pišlo a z basy na bál.
Není každá vrba jako Viklovská ani každá basa
jak
ervíkovská; 20'*
ESKA
308
a když
t
POESIE
co na jazyku svrbí,
našeptej to jen do staré vrby,
dceruško drahá.
-ti
Tyrolské
elegie.
Svi, msíku, polehouku skrz ten hustý mrak; jak pak se ti Brixen líbí ?
Neškare
se tak.
Nepospíchej, pozastav
se,
nechod ješt spát, bych s tebou jen chvilinku moh' diškurirovat.
Nejsem
to
zdejší,
mj
msíku,
znáš podle kiku;
nejsem >treu und bieder« jsem zde jen ve cviku.
neutíkej,
n.
Jsem
já z kraje
muzikant,
na pozoun jsem a ten
poád
hrál,
ty vídenské
ze sna burcoval.
pány
KAREL HAVLÍEK
By
se po svých
hodn
309
tžkých praccch
vyspali,
jednou v noci koár policajt pro
mne
poslali.
Dv
hodiny po plnoci, když na tetí šlo, tu mi dával žandarm u postele šfastné dobrytro.
Se žandarmem slavný celý v parád,
pupek kordem
pevn
ouad obvázaný,
zlato na krágle.
pane redaktor,
>Vstávají,
nelekají se,
jdeme v noci, nejsme však jenom komisse.«
>0d všech
z
pan Bach jsou-li
Vidn
zlodji,
pozdravení,
je líbá,
prý zdráv? a tuhle to psaní
po nás
posílá.*
i na laný život vždycky zdvoilý: >Odpusf, slavná císaská komisse, že jsem v košili.
Já jsem
Ale Džok,
mj
erný
buldog,
ten je grobián,
na »habeas corpus* tuze zvj^klý on je Anglian.
—
ESKA
Málem by
POESIE
byl chlap pestoupil
jeden paragraf, již
na slavný
ouad zpod
postele
udal: Vrr! haf, haf!
mu tam pod postel íšský zákonník; dobe, že jsem ml ten moudrý nápad, Hodil jsem
již
ani nekvik.
11.
Oban
zvyklý na
poádek
bylo to v prosinci
pedevším jsem
obul
si
—
—
punochy
v slavné asistenci.
Pak jsem teprv etl psaní však to tuhle rozumíš-li
peti
si
—
mám;
ouední
nmin,
je sám.
Bach mi píše jako doktor, že mi nesvdí v Cechách zdraví, že prý potebuju
zmnu povtí že je v Cechách tuze dusno,
horké výpary,
mnoho smradu po
té oklrojírce,
holé nezdraví.
Ze on tedy schváln pro mne
koár sem
poslal,
KAREL HAVLÍEK
abych se hned na na cestu vydal.
státní o útraty
A žandarmm že naídil, a mne hodn nutí, kdybych nechtl ze skromnosti pijmout jeho nabídnutí.
IV. je dlat r že pak musím hloupý zvyk ten mít,
Což
nemohu žandarmm
že
s flintami
pranic odepít!
Dedera mne také abych
jel
nuti',
jen hned,
že by chtli Brodští, až se zbudí,
teba
s
námi
Pravil mi, že
nemám
zbran žádné neb
jet.
s
sebou
brát,
že oni mají naízení
mne ochraovat.
mám
Že
též,
inkognito
pokud jsem v Cechách, jet,
nám dají dotíraví hrzu komis hned.
sic
lidé
Ješt mi dal pan Dedera více moudrých rad, dle nichž se Bachovi pacienti
mají spravovat.
311
ESKÁ
312
Tak mne
POESIE
vábil jak Siréna,
až jsem obul boty,
pak
oblík' vestu, kabát,
díve však
Kon
a žandarmi
dávno
kožich,
stáli
ped domem: maliké
>Milí braši!
hned
i
kalhoty.
již
strpení,
pojedem!*
V. O,
msíku, však ty dobe znáš a víš,
jaký
s
nimi
lovk
ženské
na tom
svt
asto mívá kíž. Také's mnohého louení
tajným
svdkem
byl,
ty znáš lip než každý novelista
hokost tchto
chvil.
Matka, žena, sestra, dcerka,
malá Zdeninka, stály okolo
hoká
mne
v tichém plái
—
chvilinka.
Já jsem sice starý kozák, v ptkách tužený,
tenkrát jsem
ml
trochu
tsná prsa
a zrak zkalený.
Vtisknul jsem
si
siln do ela.
podbradku
KAREL HAVLÍEK
aby se
tm
policajtm
3l3
slza
nezablyštla,
neb ti všichni blíže dveí posud stáli stráž, aby mla tato smutná scéna císcskou staíáž.
VI.
Trubka beští, kola hrí, jedem' k Jihlavi; vzadu, abychom nic neztratili, klušou žandarmi.
Ten borovský kostelíek stojí
na vršku,
skrze lesy >Jsi to,
smutn na mne
mj
hledí
hošku ?<
»Pode mnou jest tvá kolébka, já t vidl ktít, starému vikái ministrovat, piln se uit.* >Táhnout svtem na zkušenou, pak s pochodní jít, naší chase plamenem veselým na cestu svítit* »Vidíš, jak ty roky plynou,
znám Ale,
t
ticet
let
.
.
.
chlape! jaké to obludy
vidím
s
tebou jet
?<
ESKÁ
POESIE
VII.
Když jsme
jeli
pee
Jihlavu,
ml
jsem Špilberk v mysli, a za Lincem myšlenky na Kufštein z hlavy mi nevyšly.
Teprva když jsme nechali Kufštein v právo stát, zala se mi alpejská krajina píjemnjší zdát.
Hloupá jízda, milý brachu, když se neví, kam: veselé troubení postilion jest jen bídn)' klam.
Všude kolomaz pepahovali:
a všude
Kdybyste radš ve Vídni pepáhli a namazali!
Telegraf je
—
pece jenom
hezký vynález, ten ped námi všude, než jsme ohlášení nes,
by nám mohla
policie,
starostlivá máti,
díve než tam dojedeme, kamna rozeháti.
všude,
Nesmím
ale zapomenout Budjovice,
pišli,
KAREL HAVLÍEK
^'5
tam Dedera koupil mlnického
tyi
lahvice.
nm
i-H
vlastenecké se v hnuly myšlénky ?
pro
i-li doufal, že to
Lcthe na
echy
mne budt
?
Mlnické jsem dávno
dopil,
piju vlaské zas; ale zdá se, že je v
obou
stejný,
nepokojný kvas.
VIII.
Te, msíku, nechme elegie a pejdme v heroický tón, nebo, co to byl
Cesta ty
z
ji
ta se
ti
chci
ertv
te
vypravovat,
shon.
Reichenhallu do Weidringu
musíš také
dobe
znát
—
nedá žádnou ordonancí
peoktrojovat.
Hory, skály ohromnjší ješt než jest hloupost mezi národy, vedle cesty propast bezedná jak držka armády.
Temná a
my
noc, jak naše svatá církev,
jedem'
s
kopce jako mžik;
darmo kií Dedera: »Drž kon!« prázdný je kozlík.
316
ESKA
Koár
kon
praští, a
ve vtru,
ábel horem pádem nese, postilion nkde tam za kopcem do dýmky si keše. je
již
a
POESIE
Dol jako vz jak
s
vže
cesta plytká,
šipka klouže hý a hat,
nkde
snad nás hodlá
do propasti
internírovat.
mne chutná nebo neznám žádnou vtší
Ach, to byla pro nežli
vidt slavnou
chvilka! slast,
policii
ouzkostí se tást.
Napadnul mi
—
jsem
o Jonáši smutný jak jej
k
utišení
tená
já
píbh
boue
z
bible
ten,
loky
vyhodili ven.
»Metejme los,« pravím, »mezi námi musí nkdo velký híšník být, a ten k usmíení nebe musí z vozu vyskoit.* Jen to vyknu, ejhle! policajti ani
svdomí
nezpytovalí
a kajícn vyrazivše dvíka, z
vozu vyskákali.
Ach, ty svte, obrácený svte! vzhru nohama ve škarp leží ale s
stráž,
panem delinkventem samým
kluše ekvipáž.
KAREL HAVLÍEK
Ach, ty vládo, pevrácená vládo!
šrce vodit chceš, tymi komi bez opratí
národy na ale
nemžeš!
vládnout
Bez koího, bez
oprati,
po tm,
u silnice propast místo škarpy tak jsem cválal sám a sám v koáe jako vítr
s
Alpy.
Sviti svj osud také jednou
kom oban
splašeným se já mám bát rakouský? což se mi mže
horšího
již
?
stát?
s chladnou resignací v hlav, v hub ale velou cigáru, erstvj' než car ruský pijel k pošt
Tak jsem
v dobrém rozmaru.
Tam
jsem zatím
—
mustr delinkvent
poveeel hezky, mnou stráž s odenými nosy
bez ochrany než za
pikulhala pšky.
dobe, ale policajti noc ve Weidringu
Já spal
mli
tu
mazali
si
zlou
špiritusem záda,
nosy arnikou.
Tu
je
konec této epopeje,
k níž jsem nepibásnil ani chlup,
podnes
ti
to poví
ve Weidringu
poštmistr Dahlrupp.
-
ESKA
318
POESIE
IX.
jsme do Brixenu
Pijeli
bez vší turbací; krajská vláda dala Dederovi
mne
na
mne
Místo
vrátili
mne
zde
kvitanci.
ten kus papíru
do ech,
erný dvouhlavatý
orel
drží v klepetech.
Krajskou vládu, podkrajského, žandarmerii, ty
mi v té
andly
dali za
strážce
Siberii.
ír
Kest
r
sv. Vladimíra. (úryvky.)
Zpiv druhý.
HOSPOD. VRSTVÍ. Jedna hora vysoká je a druhá je nízká,
kdo nemá své muzikanty, na hubu si píská.
Když
hýili, stolovali
u carského dvoru, ten celý den byl bh Perun v mrzutém humoru.
KAREL HAVLÍEK
>Kdo jaktživ bohem zkusil
nebyl,
ješt málo,
není to tak lehký život, jako by se zdálo. vstane: do snídané musí rosou kropit, msíek zavít do chlívka, potom v slunci topit.
Ráno
Díve
erty,
noní duchy
strit do pytlíka,
a
hvzdiky pu-u-u-u svolat
do kurníka.
Každý ptáek, každý brouek, slon až do komára,
má hned z
A
ráno nasypáno
božiho špejchara.
když potom
lidé vstanou,
to je teprv správa!
nkdy nevím samým kikem, kde
mn
stojí hlava.
Ten, kdo nikdy neml v uchu vosy a brabence, neví, co je
Perunova
ranní audience.
To
je
až
kiku
mn
a modlení,
uši brní:
ten zpívá, ten šepce, vzdychá, ten zas žalmy
frní.
ESKÁ
320
A
POESIE
CO všechno na
mn
chtjí,
nelze vyjmenovat,
bych se, kdybych chtl jen pamatovat.
zbláznil
Ten chce zdraví, ta chce ten nemá co jísti, ti
zas,
si
to
dti,
abych nedovolil
ve fabrikách písti. prosí, bych mu hlídal louky a osení, ten zas chce, abych pomáhal
Ten mne
kráv pi
telení.
Jeden sedlák prosí za déš, zasel kousek lenu, druhý prosí hezké asy, by ml sucho k senu.
Ten chce ten zas
zimu, ten chce teplo,
asy
jiné,
jeden chce mít žito drahé a druhý laciné.
Že jsem stvoil to
mne
staré baby,
nejvíc mrzí,
nepestanou-li
mne
soužit
zahladím je brzy.
Hrom
a
do nich! abych nemohu, když jí koza málo dojí, bží k pánu bohu. zdržet se
neklel,
KAREL HAVLÍEK
Sám
se nechce žádný starat,
za všechno se modlí,
jakoby ml každý boha jen pro své pohodlí.
Tomu
sušit, tomu moit, tomu pole hnojit; dív si, prase, zdraví zkazil, potom ho mám zhojit!
Ta mne moí
ve dne v noci,
ráda by se vdala,
Moena
ten se modlí, by
jeho ženu vzala.
Ten chce výhru
z
loterie,
špendáže mi nosí, a co jsou assekurace, též za ohefí prosí.
Ó, vy šelmy
I
Kdybych nebyl
píliš dobrotivý,
zmakal bych vás na jako shnilé slívy!*
Šup'
si zlostí
povidla
— —
haliského,
moždíe kýchnul: To zahmlo, zablejsklo se, déšC na zem vyšplíchnul. jak
z
Vru, Vašku! bohem to
Brixen
ten je proti tomu
ješté vyražení!
eská
poesie.
býti,
žádný špás není:
321
ESKA
Pozd
POESIE
V noci, když
utich'
svt
a lid pestal bouit,
chtl
Perun usouzený
si
dýmiku Když
v5'kouit.
Siraš
si
túmbekia
cpal do nargiiie,
mu
tu
zala Perunice
držet litanie:
j-Však jsem já za
co
dvemi
jsi
dobe
slyšela
skrz škvíru,
vzkázal po drábovi
caru Vladimíru.
Nezaínej to já
si
jen s carem,
poád íkám,
že to se svou oposicí
nepivedeš nikam.
Každému do oí ekneš, co máš na jazyku, a
dláš si nepátele, nemáš politiku.*
A
když žena po celý den bruí jen a štká, ach! to musí z kže vyhnat boha lovka! i
Ach! Perune, Peruneku! lituj u
t
tuze:
na t eká teprv pežalostná chze.
zejtra
KAREL HAVLÍEK
32á
Perune penešfastný,
Oj,
kam jsi myslil, brachu hant cara, svého pána,
?
a to beze strachu?
kam
Oj, Perune,
jsi myslil,
penešastné bže ? utec, utec! jak té chytnou,
nic
nepomže!
ti
Zpv
tetí:
Vojenský soud. Bože! Kýž jsem policajtem! to je Tyražení!
Koho a
chce, toho si chytne dá do vzení.
Každý kdo
si
ho musí
na
vážit:
zaškaredí,
pro urážku policajta ve štokhauze sedí.
Ctte,
hoši, policajty!
ouvej
!
jak to bolí
stát vyplácí
ale
krejm
ševcm
metlou,
holí.
Slyšte, lidé, pro výstrahu
mé smutné
zpívání,
že se proti policajtm
sám
bh
neubrání. 21«
ESKÁ
324
POESIE
Už ho vedou svázaného,
mn
hrká! všechno ve dva ho táhnou za ramena, jeden vzadu strká.
mne po humnech vete,
i>Jenom
však já s vámi pudu, nedlejte mi ve veejnou ostudu !«
mst
Ale na humnech u strouhy paní Perunice zapírala
Peruátku
nco
na suknice.
Jak poznala svého pána,
hned se s hrozným kikem na pochopy oboila mokrým laviníkem. Ale Perun dobrotisko
sám
ji
napomíná:
>Schovej, ženo,
pišla
má
me
do pochvy,
hodina !«
Policajti s Perunicí
na humnech se vadí, u dvora se zákonníci o Peruna
A
již
radí.
Perun upoutaný
v šatlav nocuje: Juristm se z paragraf
žádný nešikujc.
325
KAREL HAVLÍEK
Nebo ten, kdo zákony ál, neml ani zdáni, že car vezme nkdy boha do vyšetování.
Ráno pišla appelace k caru celá bledá, že se proti Perunovi
zákon Ccír se
ek'
najít nedá.
na
n
zle osopil,
jim, že jsou osli,
hned pro vojenský soud do kasáren posly.
poslal
Vojenský soud
to je samec!
soudí jen se práší: on má všechny paragrafy v jedné patrontaši.
Vojenský soud na dívá se
s
civilní
vysoká,
nesoudí podle zákon,
všechno jen od oka.
Vojenský soud
má
žaludek
zdravý jako štika:
nevinného na komando stráví jak vinníka.
Vojenský soud z nieho jako áký tvrce, nález
ml
práv potvrzený jako na
šrce:
nic.
^^^
ESKÁ
POESIE
>Že dle vyšlé proklamace
komandujícího
zákon
a dle ostatních
soudu hrdelního, pro urážku první tídy Jeho Velienství, pro vzpouru, nemravné ei, pro neposlušenství, Perun je odsouzený
bh
k provazu dle práva, že však k utopení v Dnpru milost se
bude
mu
dává;
ale pro výstrahu
neposlušné chase
vleen k ece po na
Práv
koském
ulicích
ocase.*
—
jeden žurnalista
sedl také v díe, protože se bohu rouhal a psal proti víe.
Soud
jej
odsoudil, použiv
té píležitosti,
k stejnému trestu s Perunem k vli nestrannosti.
Zpév sedmý:
Ministerská rada.
Veír ministi sedli v tajném kabinet, tenkráte
bh
proti
první na tapet.
zvyku
KAREL HAVLÍEK
V
hlavní
vci byli všichni mínní:
stejného
bez boha se sprostým lidem není k vydržení.
Ale v dalších podrobnostech tu mezi dvoany byly, jako skoro všude, dv rozliné strany.
Nová
škola chce jen vždycky
licitace s
pachtem,
stará škola zase chválí
služby
s
deputátem.
Pan ministr vnitních vci pravil: >Páni bratí!
ohlasme konkurs v novinách tak, jak se to patí.
A
se náležitou cestou
hlásí kandidáti,
pak
si
mže
dle kvalifikace car vybrati.*
Zahraniní ministr pál, že by dobe bylo, kdyby se to v cizích listech taky ohlásilo.
Nebot bez toho
pi tom
že není
obsazení
na žádného domácího ani pomyšlení.
327
ESKA
POESIE
>Jencm žádného nováka!
vždy
jest starších dosti,
dobe
renomírovaných zvlášt v praktickosti.
Též se nesmí pro
es zem
na pár rubl hledt,
když už jednou o tom budou cizozemci védt.« Ale finanní ministi špinavá jsou nace, ten chtl, aby se veejná
svedla
A
licitace,
kdo bude ze všech nejmíi za svou práci žádat,
tomu
se
má
bez ohledu
tato služba zadat.
Vymínil si však, že z chrám všechno stíbro, zlato
bude vždy v pádu poteby do mincovny vzato.
Pak a drží kurs papír vždy aspo al pari, to je hlavní a ostatek
všechno láry Staveb ministr
by
si
a zatím
fáry.
pipomnl,
pispíšili
nco
klášter
v kasárny zmnili.
KAREL HAVLÍEK
fiež
se místo zas obsadí,
aby takto caru
aspo nco
zas pirostlo
v tom interkalaru.
Pan ministr práv
doložil
výminka, by se veejn v novinách o tom stala zmínka,
»Moje
je
nový
že se
bh
kontraktn
zavazuje k tomu,
každou falešnou písahu trestat porcí hromu; neb se
te jíž
každý všivák
ídit chce dle cara, lhát,
ze
písahat a dlat
soud
si
kašpara!*
Ministr osvty divný plán
ml
pohotové,
aby se ta božská živnost ponechala vdov.
Že si mže na svou ruku pibrat tovaryše, šikovného jezovitu anebo derviše. Že to bude lacinjší a v
dobrém poádku,
neb on sám že jim pispje radou na poátku.
—
3^9
ESKÁ
Pi tom však
POESIE
byl potutelné
církevní plemeno,
sám povede na vdovino jméno.
myslil, že to
Ministr vojenský pravil »Co dovede bže, každý starý generál to
mže.
taky zastat
Zvyklý na subordinaci
bude cara aeráru se
ctíti,
mže
pi tom
pense ušetiti.
Ze všech
nejlíp
by to
trefil
maršál Komispetr,
pouštt hrzu na sedláky, na to on je metr. Pro jistotu se
áký
mu mže
literátus,
chlapík v
pée vycviený,
pidati ad
latus.
Tak pivedem' knžstvo k jednomu komandu,
s
zorganisujeme písnj' tu církevní bandu.
Pan ministr policejní beze všeho kiku
písemn své votum zaveném paklíku.
podal
v
vojskem
KAREL HAVLÍEK
Policie jako
ráda po
koky
tm
chodí,
v jasném svtle veejnosti
nerada se brodí.
A své votum pece bych že uhodnu, co
tajn caru
zapeetil, se vsadil,
on
asi
radil
Jist zpovd, jezovity, oistec, latinu,
pokoru a trplivost
pi chleb
a vínu;
kousek nebe, na
udici
pár volavých svatých;
moc
všechna pluk
ert
pochází
s
hry,
rohatých.
Z epigram. ECCLESIA MILITANS. Proti církve protivníkm,
bezbožným akatolíkm,
Rože podle zvyku na sto arších ostrou polemiku, v tuhé vazb s kovanými rohy: vydal páter
všem
kacím mže
petlouc'
—
nohy!
ESKÁ
332
POESIE
Geografický. Nechlubte
se, vlastenci,
vc
ádná, netee odjinud do ech voda žádná. Toíme-li ze sudu není to
že
nedolévajíce,
zstanou nám na spodu brzy jen kvasnice.
Nechlubte
se,
nechlubte,
špatná je to sláva, že vytéká do
Nmec
všechna eská šáva.
Ethnografický.
Hanák
velké panák,
ztžka vekraoje, jedno noho drohó k pedo postrkoje.
Z HISTORIE LITERATURY ESKÉ.
eských
knížek hubitelé
plesnivina, moli, Jezoviti.
lítí:
KAREL HAVLÍEK
333
Kasuistický. Ptáš
Jezovitou Jonáš,
se, byl-li
ninivetský missioná?
Nemoh
tom
býti! v
—
je chyba,
že »Jonáše spolkla ryba.*
—
Jezovita
pravím vám
sám neb ho
—
byl by polkl rybu
Nebyl Jezovita,
—
ti dni v biše
mla
a nezcepenla!!
Talenty. Pavlu
h
ticho,
závist, ticho!
kacím
a Petru
dal
lip;
Pánbh
vtip,
bicho. Jiný varians:
Kaplanm
dal
Pánbh
vtip,
faráovi bicho.
Sympathetické léení. Bodne-li
t
žíhadélkem vela,
vlož na ránu hned její vlastní
bodne-li
t
med! epigramská stela,
vlož na ránu
—
chumá vlas
z
prostedek máš epigramatisty.
jistý
ESKÁ
POESIE
Svornost.
Takto
svornosti té vaší tajný smysl zní:
»Dlej
U mne
co chceme my.«
ty,
tedy zase svornost znamená:
>Dlejte vy, co chci
já.«
TOAST. Sláva slavným! Od všech budiž ctín fará v tín nemá nad nj milejšího Hospodin .
ani
.
.
.
hospodyn.
Etymologický.
Odkud
vzalo
—
zkouším 'žáky
—
jméno Rakous poátek? >0d rak, neb oni taky chodí
poád
nazpátek.
ÚINKY BLOHORSKÉ Pokavad
se s
ech
BITVY.
kacíství nesmeklo,
mli v echách nebe
a po smrti peklo. dal tebe, Tetko blohorská! co nám nebe. smrti po peklo a v echách máme
Bh
KAREL HAVLÍEK
MlSANTHROPICKÝ. erta vás pro ten božský hnv koupil Ježíš za všechnu svou krev;
Od
já však
mním, když na mne pijde
spleen,
že bych za vás nedal trochu slin.
Obrácený
eské censura
svét.
slovesnosti osud pouta kuje: tiskne, tiskcí censuruje.
ji
Modlitba eská. Svatý Jene z Nepomuku! drž nad námi svoji ruku,
Bh
a
dá co dal Tob: nám by náš jazyk neshnil v hrob.
Demokratický.
Necho,
Vašku,
s
pány na
led:
mnohý píklad máme, že
pán sklouzne,
za
nj nohu
a sedlák
si
zláme.
NÁPIS NA PRAŽSKÉM NÁDRAŽÍ VYSTAVENÉM
Co
se divíš, brate
echu,
R. 1845.
jak enthusiasta
Pipojili Prahu k Vídni železem
—
i
}
bašta.
ESKÁ
336
Zle,
POESIE
matiko, zle.
Poctivému hrozí jenom hlad, zlodji zas jenom šibenice;
eský jemu
literát
má
hrozí hlad
trampot
více,
šibenice.
i
Bajka politick.4.
Ve
Švýcaích v demokratském
kde
si
na republikány
sed
si
vedle orla vrabík
zaimaiv
kraji,
hrají,
smlý
dosti,
cosi o rovnosti.
Orel polknul vrabce místo nauem', že
pec
nikdy vrabec orlu roven není.
Purkmistru slavné obce x-ské. Chlubíváš že
jsi
Jenom
ty to
se,
a to podle práva,
tisíc si
mšan
pimysliti
hlava.
sluší,
jaké musí mít tvá hlava
uši.
Ruská konstituce. Odjakživa dovoluje ruský car velmožm, míti teba tisíc duší, jenom žádný rozum.
—
KAREL HAVLÍEK
337
Rada hloupému Janku. >Po
obd,
Janku,
nesmíš,* pála máti, >oblizovat pysky,
nýbrž
utírati.
Ale po hubice,
mj
Janeku milej, teba se oblízni, jen se neutírej.*
Patriotický. Krleš! Krleš! Krleš! Pojte, vlastenci, jež srdce bolí, nenadlil echy solí, že pojme, modleme se, by dobrota
Bh
boží v
echách
ráila zavést
zase na všetenost ženskou trest
takový, jak byl za
Tak dá
echm
více soli než
asu
Lota:
spravedlnost
Pán
vliské bán!
Krleš! Krleš Krleš!
eská
poesie.
22
Obsah. Úvod k
1.
svazku
1
11
Jan KollAr Fr. Lad.
37
elakovský
Jan Erazim Vocel
81
Jan Pravoslav Koubek Fr.
91
117
Vacek Kamenický
Frant. Doucha
121
Karel Hynek Mácha
133
Karel Jaromír Erben
175
Václav Jaromír Pícek
237
Boleslav Jablonský
239
Václav Štulc
243
Jos. Jar.
249
Kalina
Vincenc Furch
257
Václav Bolemír Nebeíký
261
Karel Havlíek
295
Opravy. Na
str.
81.
Vocel narodil se
r.
1803. nikoli 1802.
Nastr. 122. v reliéfu ti CamoSnte místo Camoese.
Na Na
str. str.
124. v 130.
1
.
ve
verši 4.
ti vydav misto vzdav.
verši
v život* ti tvar misto tvor.
básn
»Jen jednou
ír
DOTIŠTNO V KNIHTISKÁRN
JOS. R.
V MSÍCI ÍJNU
ír
VlLÍMKA V PrAZE L.
P.
1897.
SPOLEK ESKÝCH SPISOVATELU-BELLtTHlSTU JAJ" vydal
1893 knihu
r.
ERNÁ Hodinka LENU
VZPOMÍNKY Redigovali Ignát
»MÁJE«.
Herrmann, Edvard Jelínek, M. A. Šimáek.
Antonín Klášterský, Cena knihy
391 stranách ve dvou
(o
skvostn vázané 4
svazcícli)
2
zl.
80
kr.
zl.
OBSAH: Antoš Jan Dv malé vzpomínky na dva velké muže. — BiTTNER Jií Mj kollega X. Cech Svatopluk Mé první vyerný Adolf: Moje první návštva Lužice. stoupeni v »Ruchu«. Havlík Dr. Gi'TH Jií: Intimní listy z cestovního denníku. Dr. Herben Jan: Co doma o íkají. Josef: Z pohnuté doby. Herites František: Ti z mých nejcennjších honorá. Zlodjem! Heyduk Dva HsatRMANN ignát: Adolf: »eští generálové*. Hladík Václav: První láska. Hovorka J. M.: Me generála erajeva. Jamot R. E. Nkolik vzpomínek s doslovem. — Jelínek edvard: Stopy sibiského sbha. Jirásek Alois: Pkný Klášterský Antonín: Žalovat: honorá. Klosí: Antonín: Kapitola ze zavené knihy. Kolár Josef Jií: Bramarbáš v djinách dramatické lireratury. — Konrád J. D. Láska k vlasti. — Kvapil František: Kucha Josef: Nkolik vzpomínek z r. 1866. :
:
—
—
— —
:
— mn
—
—
—
—
—
— —
:
—
—
— •
:
eské
soirée v Batignollech.
— — Kvapil Jaroslav: Vzkíšení. — Dr. — Preissová Gabriela: Nepišel. —
PippiCH K.\rel: Naše sjezdy. Rais Karel V. V blidle.
—
Sládek J. V. Jak jsme ktili a bimoSova Antonín: Malá vzpomínka. — Stašek Antal: VzpoSvtlá Karolina: Úryvek ze »Vzpomínek«. — rnínka mrtvým. Stech Václav: Šimáek M. A.: U mých dtí o mém dtství. Dr. Štolba Josef: Dv divadelní vzpomínky. Nejvelectnjší! — toulek. Frant. Ad.: Z mých Táborský František: Šubert AnVávra Jan: Z prvních dojm. Viková-Kunétická dante. Bože^na: V boji se smrti. — Vrchlický Jaroslav; Vzpomínka na dva vali.
:
—
:
— —
—
—
—
—
soudruhy.
Každý lánek opaten
jest
i
snímkem autografu
spisovatelova.
Doporuujeme
tuto knihu trvalé ceny v naši nebohaté
literatue mevioirové všemu eskému te7iástvu.
Doporuujeme
následující
Díla básnigRá
^
vydaná nákladem
Vilímka v Praze.
Jos. R.
Arietto ASNYK 1
Básné 50
l.,
kr.
S pod. básníka.
Poesie. Pel. Fr. Kvapil.
A.,
zL, váz.
1-50.
zl.
Baumbach
R., Zlatorog. Alpská povst. Heyduk. S pod. básníka. 50 kr.
Byrox
G.
Oskar
G.,
básníka. 50
Cannizzaro
a V.
Pel.
kr.,
T.,
S podob, a
COPPÉE
Nebesa a zemé.
z Alvy.
váz. 1
Sen. Mystérium.
—
Krsek. S pod. a život,
zl.
Výbor básni.
život, básníka.
Pel.
J.
Vrchlický.
50 kr.
z malého
Fr.,
erný.
váz. 1
dr. Fr.
Pel. Ad.
svta. Básné. Pel. L. Arietto S podob, a autogr. básníka. 50 kr.,
zl.
ervenka
Zdvisovy. Se skvostnými obrazy J., Pisné svtlotiskovými dle originál L. Marolda a s pe-
krásnými
vazb
v nádherné
Heyduk
A.,
vydání.
—
Na
4".
5
zl.
J.
Krajíek.
Román
1'50,
B.,
Muži
zl.
2-80,
a zeny. 60
Druhé
v písních.
nádhern
Pisné. S podobiznou básníka. 1
Kaminský
dekorativní
Brož.
zl.
vlnách.
Brož.
ást
Fr. Slabého.
illustr.
provedli M. Aleš a D.
kr.
zl.,
váz.
zl.
váz. 2
4-
zl.
—
Kaminský
z píkop.
B.,
V. Olivy. 60
S
Verše.
titulní illustrací
kr.
KráSNOHORSKÁ
E..
Na
živé strun. 1
váz. 2
zl.,
zl.
Mašek K. (Fa Presto), Utíkej, Káo! ili: Jak by nkteí ze souvkých veršovc eských zpracovali theraa nár. písn Káo,
Utíkej,
t
honí
Cena 60
Mužík zl.
—
Káa
utíkej,
kocour divokej.
utíká co maže, ji chytit nemže.
kocour
kr.
A.
Ballady
E.,
a
Hlasy lovka.
Neas
1
zl.,
váz.
váz.
kr.,
veršovaných povstí
polských. S pod. autor,
ŠKAMPA
1.80.
zl.
Výbor
Kvity z polských luh.
J.,
básní a
A.,
Mladý svt.
1
zl.
zl.
Uden
H.
(dr. Jar.
nejlepších
vynikajících
2.80, váz.
váz.
zl.
Theuriett a.. Lesní stezka. Pel. erný. S podob, básníka. 50 kr.,
— —
80
legendy.
1-60.
zl.
poet
3.50.
1-80.
L. Arietto a V. váz. i
zl.
Hruška), Sestupem. Znlky. 60 kr.
San
Rento.
Sad
zarstající.
Znlky. 60
kr.
Básn. 60
kr.
Vrchlický J., Moderní básníci francouzští. S literárním úvodem a poznámkami životopisnými a bibliografickými a s 25 podob. 548 váz. 4
—
Poesie italská nove' doby.
ských. 304
—
str.
zl.
340,
Básn
poet
ital-
131
2.20.
Vittoria Colo7ina. 45
Zeyer
str. 8". zl.
zl.
kr., váz.
Jul., Poesie. Brož.
zl.
zl.
1.30.
1-30, váz.
zl.
230.
University of Toronto
Llbrary
to vrv
DO NOT REMOVE
I
THE
CARD •
•H
to r-1
.
O
rH
O,
O
FROM THIS
0)
POCKET
Acme • ta
H o^
Library Card Pocket
LOWE-MARTIN CO^ UMITFD
