Celého díla sei? 20. Cena 16 kr

.í*f*Y

í

/

Celého

díla sei?

20.

Cena

16 kr.

žádejte

práv vydaný nejnovjší

bohat

a nejúplnjší

illustrovaný

Seznam kNih Na 50

Cena 10

kr.

illustrací. o-

Poštou proti zaslání 14

kr.

v pošt. známkách.

Menší, neillustrovaný seznam zdarma.

Nakladatelství Jos. R. Vilímka v Praze.

ESKÁ

POESIE

XIX.

VKU.

Vydává spolek eských

spiso-

vatel belletrist »Máj« Vychází v ses. po 16 kr. Pedplatné na 10 sešit zl. lóO, na 20 sešit zl. 320 pijímá každé knihkupectví jakož

i

Nakladatelství Jos. R. Vilímka v Praze.

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from University of Toronto

M^< http://www.arcliive.org/details/eskpoesiexixvk03spol

V-t-z-.d

ESKÁ Poesie XIX.

VKU AP

Spolek eských spisovatelú-belletristu

díl

III.

o-

519816 l-Z. 3. SI

v Praze

Nakl.\datel

Jos. R.

5PÁLENÁ ULICE

.

l.t.

Vilímek

TISKEM

JOS. R.

VILÍMKA V

['RAZK.

ÚVODEM K

wbdobí,

DÍLU.

vypluje tento tetí svazek

které

výboru eské poesie,

smrem

III.

liší

se od

pedchdce

svého

nejedním.

Spolené má s ním, že vyšlo v celku iako z popudu spoleného sborníku ili alma-

ono

Tam byla to »Lada-Niola« a >Máj<, zde »Ruch« roku 186S. vydaný práv ped ticíti lety na oslavu kladení základního kamene divadla Národního. nahu.

je to

O

publikace

i

tchto almanah k II. svazku této neteba se o tom více zde šíiti.

Jako tam

i

zde vystoupila kohorta mladistvých

zmínili

významu

a

jsme se

dležitosti

již

v

úvod

nadšenc, zanícených pro poesii a kult krásy, jako tam zde jich vtšinu pochoval život praktický v svých peejích, že jen málo z nich zstalo vrných až v léta zralosti prvnímu svému i

ideálu.

Mnohé

zkosila

pedasná

smrt, zarazivši

takka v zárodku nejkrásnjší nadje do budoucnosti.

obou sbor básnických

Rznost »Ruchu«

leží

ideálních

však jinde.

byli

jedno

rovni,

»Ruchu« od pracovník vlastenecký,

hojn

i

»Máje<

ani

byly v jádru jím

nedovolila

a

pispívatele to

Je

za mák,

že

prodchnuty,

sporadicky a teprve v druhé sura

dlí

»Máje«.

»Máje«

v snahách

si

silný,

politicky a sociáln zbarvený

Nepochybujem

zápal.

Nech

ad.

výbuchm cit

i

vrstvy

ale

jen

Písná cen-

v tomto

smru

Za pekot, zvuná hesla stíhají se o závod, palaše iní, osvta, volnost, otroci a otrokáství, záhady sociální se objevují pokusy, jak je luštiti; ze všeho jest patrno, že nastává doba nová, a že nebylo jméno »Ruch« dáno almanahu jako planá vývsní firma, nýbrž že skutený ruch periody nové vel v krvi a mozcích mladých básníkv. A v skutku se zdálo, že v eské ovzduší oné doby po 20 letech šlehlo nco z opojivého ruchu let tyicátých osmých, jak a tlumila

to v

každé volnjší hnutí myšlenkové.

>Ruchu« haraší

to o

i

je

krásn

vylíil Jan

Neruda ve své známé

básni.

Všichni elnjší mén elní básníci této doby jsou bojovníci myšlenky národní a vlastei

necké: Sládek, Cech, Ouis, Krásnohorská, Stašek, a celá

ada jiných, dnes více mén zapadlých. Všady

se ozývala nota svobody, volného vývoje, u

hých

již

i

blém, aspo

V

mov

mno-

ne luštním projich konstatováním a evokací.

nota sociální, když

ohledu

umleckém

jeví se

obsahov

velký pokrok. Obzor poesie rozšíen

i

for-

valn

otevením nových oblastí látek básnických, uvedením nových námt pstováním poesie v duchu literatur cizích a to smrem poesie umlé prostonárodní. Zvláš lze vedle pstování tži

i

ších,

složitých

forem veršových rozeznati hojné eské prostonárodní písn.

piblížení se k duchu

Velké epické skladby echovy mly za praeludia drobné písniky (Kyrysník), Quis zstal vren duchu národnímu, ba pozdji snažil se ve svých »Písnikáchí zasnoubiti jej form umlejší a vyškolenjší, Sládek napsal nkolik sbírek v duchu tom, u Jelínka, Bašeho, Kuchae, Staška, Krásnohorské, Pokorného-Pikulíka atd. všady nalezneme, nejsou-li

již

snahou

tou

docela

prodchnuti,

aspo

studie

jednotlivé

ve

form

písn

ohlasu

prostonárodní.

Velmi málo poet

stojí

docela stranou to-

hoto ruchu. Z výboru našeho Julius Zeyer, který vlastn sem patí jen následkem pijatého dlidla

chronologického

se

(nar.

1841.),

k urité škole neb družin, dále bohužel

básník

jako

brzy

docela

stojí

svou tvorbou a neukazuje

pro sebe veškerou

Jar. Goll,

umlkl

na

který

dlouho,

obrátiv se k bádání historickému, a Boh. Adámek,

jehož vlastní

Vliv

tžišt

cizích

jest

v dramat.

mnoho zde neznamenáme

a vy-

v poátcích innosti kažTu a tam Byron (leckde

skytují-li se, je to jen

dého jednotlivce. u echa), Heine,

ohlas

V

polské

Béranger

lyriky

(Krajník),

trochu

a jsme

hotovi.

(Stašek),

ohledu tomto jeví skupina »Ruchu« v etných

zástupcích svých zvláštní svéráznost domácí v rice

i

nýbrž

epice, i

k nemalé

Rovnž zuje

která

ji

ly-

nejen oste charakterisuje,

cti slouží.

v ohledu formálním doba tato vyka-

potšnou

reakci

vi

pedešlé.

Bylo teba

pevnjšího pitáhnutí kázn básnické, jinak by

se veškerá

poetika

eská

byla záhy scvrkla na

pouhé odpoítání nkolika slabik opatených na konci asto ledabylým, místy již jen více pouhé assonanci se podobajícím rýmem. Zvláš s

jambem bývalo krut nakládáno. Toho všeho

se

steží až na malé výjimky skupina »Ruchu«,

ím

Sládek

a Quis

formou

pracují,

u

dále do

echa

let,

tím vytíbenjší

byla vždy forma ne-

obyejné

ryzosti a istoty, a skladby El.

horské,

ty

i

jinak

rhetoricky

více

poeticky menší váhy,

Krásno-

zbarvené

a

vynikají vždy formou mi-

strovskou a jazykovou dokonalostí. Novou, zvláš

pvabnou

nad jiné vyniká tu záhy zesnulý který v nalézání a efektním spojování rým ml ruku neobyejn šastnou O všech ostatních pak možno íci, že aspo vládli formou, když ne ^šady docela bezvadnou,

Bohdan

aspo

dikcí

Jelínek,

slušnou,

namnoze

i

elegantní.

Odkazujíce k reliéfním portrétm v elo výboru u kcíždého básníka položeným, upouštíme

od

bližší

dotknouti této

deb.

charakteristiky a jen jednoho se ješt

musíme k vysvtlení stanoviska vi Proti období minulému ješt jedno

charakterisuje

periodu »Ruchu«

;

je to

množství

náhle se vyrojivších

s

jedné a rozsáhlost

tvorby jejich^ zvláš v epice,

s

druhé strany.

poetu

Obé

bylo zdrojem nesetných a velkých obtíží výboru

Mnoho tu dobrého a relativn jisté sluša pece musilo býti vynecháno; nechtli ného jsme ustoupiti od norem pi díle prvním pijatých a vytených. Tím, že mnohý nadšený básník této nové doby není tu zastoupen, neláme se snad nad ním ttina soudu, psobil v své dob, ml ohlas v své dob, snad jisté zvunjší jméno, než má dnes, ale dnes již vyrostl z rámce výboru našeho a musil, teba v celém rozvoji eské poesie ml své místeko, zde pece jen ustoupiti, nebo každý jakýkoliv ústupek táhl pak za sebou adu dalších, neodbytných konsekvencí. Pekážky jiného druhu pak se kupily hlavn u tch básníkíi, kteí tvoili širokým proudem epojeje jako Zeyer, Cech, Stašek. Ohledy k nakladatelm samy rozmry tohoto díla nedotohoto.

—

i

i

volily,

abychom

otiskli

v

nm

celé

knihy, jak

by bylo bývalo snad potebí k plnému vystižení významu všech již jmenovaných. Nezbylo, než

spokojiti je

ísly

se

jedním neb

dvma

drobnjších

prací

celky,

uiniti

a

doplniti

výjimku

u echa (u nho jist odpustitelnou) otištním nkolika fragment. Splní-li však anthologie naše úkol, který jí vytýkáme, a povede-li tenáe od

ukázek našich k celé produkci básník ve výboru našem zastoupených, bude v tom korrektiv nejbezpenjší. Z básník mén známých uvádíme ve výboru

svém Bašeho, Pokorného-Pikulíka a Ptaovského. S nimi zachraujeme ped zapomenutím nkolik istých poetických perliek.

To

jest asi vše,

Obtíže rostou více

ím

dílo

dál tím více;

souasníkm,

se blížíme

klidné

co jsme chtli íci k svazku

známe

ale

dodláme

dobe vdouce,

zapoaté,

každá piáce lidská neomylné není, že

vným nespokojencm V Pr/ze, dne

16.

bezna Jar.

Jiromír 'jar.

se nikdy

fiorecký,

že

však

III.

ím.

je,

již

jako i

to,

nezavdíme.

1898.

Vrchlický,

Adolf

Cer7iý,

Ant. Klášterský,

Kvapil, Ladislav Quis, K. V. Rais.

I

S^^2^#^#^^S#^Z^S

Julius Zeyer. (1841.)

Narodil

se 26. dubna 1841 v Praze. Zámožnost rodiny umožnila, že netoliko již od mládí nabyl všech výhod mnohostranného vychování, ale též svobodn o svém povolání pozdji mohl rozhodnouti a vymknuv se jakémukoli zamstnání praktickému, zcela oddal se spisovatelství.

cesty tém po celé Evrop a navštívil Na desátý rok tráví ve Vodanech, kde v ryze umleckém zákoutí jedin svým snm žije.

Konal rozsáhlé

i

Tunis.

Literárn vystoupil až ve zralém vku, roku 1873. povídkou Duhový pták s Lumíru^ jehož básnickélio »kruhuv< záhy pedním stal se lenem. Vydal veršem Vyšehrad (1S80; 2. vyd. 1886); Grhdda (1883); Poesie {\Z'í>^\ Kronika o sv. Brandanu, echv p-íchod (1886); Z letopis lásky ada I. II. (1889), III. (I891), IV. (1892); Raro:

linská epopeja [i?>()6). Prosou: Ondf-ej Cernyše7; {i?>']6; 2. vyd.

18S0;

3.

vyd. 18S6); Novclly sv.

I.

(1879); Báje Šošany, Ko-

vrnéín pátelství Affiise a Atnila (1880); Dobrodružství Madrány, Fantastické povídky (1882); Gompai a Komuraiiiátt

o

Novelly sv. II. (1884;; Rokoko, Sestra Paskalina{i'Š)2>'])\ Plojhar (1891); Stratonika a jiné povídky (1892); Obnovené obrazy ;i894); Ti legendy o krucifixu (1895); Alaeldimova výprava, Afnparo a jiné povídky (dinhá rada s>Obnovených obraz*, 1S96); » (7 tonoucí hvézdy<. saki,

Jan Maria

Dm

(1S97); V soumraku boh (3. . y>0. o.v. 1898). Dramata: Stará historie (1883); Sula/nit (1885); Legenda z Erirm (18S6); Libušin hnv (18871; L)ofia Sajia (1889); Neklán (1S93), Ii komedie {'Bratil, »Z dob ržového jitra.

»Lásky div« (1894), Radúz a Mahuletia {1898). Mnohé práce jsou ješt rozptýleny po asopisech a jiných publikacích (Qssianu návrat Svtozor 1885, Šárka eská Thálie 1S87, Písn na litcvské motivy Kvty 18S9, Ženichv píchod Almanah secesse 1896, Rstem a Sohrab Kvty 1898 a v.)

ESKÁ

10

Zeyer

jest

umlec

POESIE

aristokrat,

veliký

básník

ideálu.

zraky obráceny od všedního svta do minulosti, v jcjímžto šeru spádá, poslední romantik, své velkolepé vidiny nepotísnné krásy a pravdy hlubší, než ona prcha-

Jeho

vého pítomna, všelidské. Pítomnost vybízí ho jenom k úšklebku a rozhorlení satiry. (»Koící se Slavii", mnohá I kde místa v novellách.y Jeho vloha je ist epická. subjektivní city a myšlénky sdluje, iní tak pod maskou osoby tetí, zstávaje pro nás vždy klidný nad svým dílem, fako pravému epikovi nechybí mu ovšem ani na dramaNejradji noí se do tické síle ani na lyrické velosti. myth, vyvolává obrazy vzdálených kultur a cizokrajných své v konin. Dotýká-li se historismu, ponechává obrazotvornosti volný rozlet, piemž obdivuhodn zachycuje patinu doby, jsa bezprostedností svého básnického názoru než kdo ulpí na slupce suchých údaj. bližší pravd, S bohatým detailem pracuje též on, nevnucuje se však jím. Práv detaily, o nž práce své vždy opírá, zpsobují, že fantasie jeho, jakkoli smlá a bujná, nikdy nestává se výstední, neztrácejíc pevné pdy ani tam, kde zabíhá na i

samé rozhraní

nm

spiritismu. Silný jest v básníliovi tah mystický.

žízn ideálu, z neuspokojení všech pednosti cení a poeticky využívá, ale z nichž nezodpovídává mu žádný taje vných záhad. Pro své látky zalétá básník široko daleko. Do svta románhlavn ského, keltického, slovanského a zvlášt eského, Vyšehrad, dosud v celém významu nedocenný kruh bájí, v nichž Zeyer jako epik stojí nejvýše, po bok stav se Smetanovi s jelio hudebním vybásnním eského dávnoPlyne

z

jeho

kulty, jichž

neukojitelné

tém

—

vku

—

svta litevského, germánského, klassického, do semitského i arijského, ale pedevším je to nejzazší východ, stará ína a Japan, v jichž básnické evokaci nikdo se mu nevyrovná, a jež skýtají mu obrazy nejzánjší, plné poetického pelu a divukrásné exotiky. Námty netají se s oblibou erpati z liotovélio, af z tradále do

v orientu

dice,

kronik,

i pímo

z

umlých

již

výtvor

(na

p.

chansons de geste, Bandello, Boccaccio, Alamanni, legendy bretoské, nejnovji Firdúsí), ale oitým seznáním djiš, suggescí nálad, plastikou lícn, komposicí, slovem celou tvrí silou svéiio talentu iní z nich výtvory nové, svérázné. Vynikaje pedevším v epu a románu, básní i jako dramatik díla velké koncepce, mohutných výjev. Zeyer

JULIUS ZEYER

znamenitým

zcela svj, souladu a oponevázanou, jmejivé af básník vyjaduje se »Blaho v zahrad kvetoucích broskví*, malý nuji jen chef-d'oeuvre eské prosy, a širokými, plynnými, svým jambickým spádem zpravidla tak krásn kadencovanými blankversy. Zeyer jen v nkolika drobných kusech rýmuje, ale ihned znáti, jakým poutem nezvyklým a rušivým jest mu rým. Jeho blankvers má naproti tomu barvu a zvuk a nikdy nestává se jednotvárným, ponvadž básník dovednými obraty umí jej v as obmniti. Zkrátka Zeyer je z nejzáivjších hvzd básnické ^naší Plejády, jejíhož

jest

stylistou.

plný jasu, pohybu,

Jeho

vznešenosti,

sloh

je

istoty,

—

eí

vn,

—

vínku trojdrahokam

s

Vrchlickým a Cecliem tvoí. J. B.

ír

Zelený vítz. (Vnuju nezapomenutelné památce

staré své

chvy.)

I.

Juž stmívalo se v síni vysoké, a Tetka pohroužena v dumání

dív nezaslechla krok, jenž blížil po dlažb, svží chvojí pokryté, až Kaša ped ní stála, vztýená; na hrdém jejím ele visel mrak, a Tetka polekan vyjela jak plachá

la pi

hlase myslivce,

když takto sestra promluvila k

»Na I

ty

jenž

se

ní

pec zjevné jest? se cítíš cizí v hrad tom, domovem nám býval spoleným, déle

tajit,

co

když v zlatých jeho síních sedla pi rudém ohni Niva velebná, a moudrý Krok byl hlavou rodiny.

ESKÁ

12

POESIE

Te ale káže v dom a moudros jeho ráda pec nechce

se mi

žíti

chci volna být tak jak

cizí

muž

uznávám,

pod vládou, jsem bývala.

Ó, marn klopíš oi, sestro má, tu pece smutek v nich, a dobe že

téhož zídla

z

»Ty mýlíš a

rumnec

tvá

její

žal

se,«

jí

vím,

tvj temeni.*

na to Tetka

dí,

jak zora veerní

pelet, bílou, spanilou.

>Ctím jako svého bratra Pemysla, a neobmezený jest obdiv mj. Tesk, který slzu v oi láká mi, má jiné zídlo v duše skrytosti, než hrdosti

Tu

domnlou

urážku.*

zasmuší se Kaša ješt

víc.

»0, kéž by Vlasta moje byla zde!

Ta rozumla by

mým

žalobám,

by se mnou pokoru, hrdým zrakem muži hlásají,

ta cítila již

by

ani slova nepronášeli!

mnou na Kazín, by se mnou hloubala o tajemstvích,

Ta

odešla by se

jež kryjou v

sob

vod šumní,

let

a vání

vtr

svaté byliny,

bílých

oblak

v stromech vštících

A

nikdo neví,

ó,

Vlasto moje, duše sesterská,

kam

jsi

.

.

.

odešla,

zavedl t bohatýrský duch tvj mraný, smlý, vezdy hloubavý Nuž, osielá, sama odcházím.

kam

.

.

^3

JULIUS ZEYER

a tebe, Tetko,

když ke

mn

bohm ponechám, nemáš žádné dvry.

Tak koní Kaša, vzdychne z hluboká, k odchodu.

a odvrací se rychle

moje!« Tetka zvolala, »vz, co mé srdce tíží dávno juž, chci k tob mluvit, jak bych mluvila j^Stj, sestro

k své drahé matce, Niv velebné, ty, by stála pede mnou. Tak kladla bych jí hlavu na adra, kdy, jako

tak objala bych bílou a tak

bych oi

její

Na velké keslo

ob

její šíj',

zlíbala!*

.

.

.

usadily se

krbu naproti, a ozáena velkým plamenem, a chvjící se vnitním pohnutím na adrech Kaši, která kloníc se,

ted

ji

sestry,

zastírala vlasy

temnými,

jak mladá bíza zdála Tetka jež

se,

tmavé sosny hledá podporu,

když bujný vítr jara klátí jí pi zái planoucího západu; a hlasem snivým jako ptáete, když šerem lesa volá družku svou, jala se Tetka k seste mluviti: »0, krásné dny, když ješt žili jsme v tvých starých zdech, ó, hrade Budeský!

Tam

v prosted les, plných zázrak,

v jichž šeru bozi zjevovali

kvt jež

A

k

se,

život tiše jako kvtina,

hvzdám

zdvihá

vonnou hlavu rodi.

láska drahých našich

svou.

ESKA

POESIE

ta byla jako vláha nebeská,

moudrost jejich jako slunce svit Ó, ješt vidím devnou tu si, k níž upomínky z dtství vrací se a

jak vlašovky, jež s

novým jarem

po dlouhé pouti hnízda hledají, z nichž poprvé uzely svtla zdroj Strop její zaazen byl do tmavá. Stn ezby vtví mly podobu, s

nichž

houpav

.

.

.

zas

.

.

.

visela jablka,

a ptáci s rozpjatýma

kídloma

tam sedli v lijáku drobných hvzd. Krb z kamene byl hrub vytesán, a nad ním zlat dýmem rdly se

zddných

bžk

a keslo, na

staré obrazy;

nmž

Niva velebná

ohn

sedla jak bohyn, to ozdobeno bylo tkaninou jak zora rudou, jejíž zlatý lem byl stíbrnými hady ozdoben u

.

Sí

.

.

naplnna zástupy, jež picházely z konin dalekých, by naslouchaly slovm vhlasným z úst Kroka plynoucím jak zlatý proud; byla

on uil je, jak zem povstala, on vykládal o silách tajemných, jež v živlech skryty jsou, on uil jak živly podrobit lze

jak prozkoumati vše, co stvoeno

Ty a

stávala

ohe

jsi

též,

lovku, .

v prosted zástupu,

nadšení

ti

v oích

plál,

ty ssála's každé jeho slovo v sluch

jak zpráhlá

zem

rosu kojivou,

a sestra naše, plavá Libuša,

.

.

JULIUS ZEYER

matky zlatou hlavu noila, temné oi sluncem záily pod bledým elem, když se mluvilo o starých' vštbách, temné znjících, V klín a

a'

Niva líbávala

oi

jí,

ruku bíle záící na Libušino srdce tlukoucí tak silné, že jí zmíral v prsou dech Já ale stála vedle otce vždy a kladla

a naslouchala

slovm

jeho

.

též,

však jejich smysl zstával mi já milovala temný jeho hlas,

skrj^t;

pro jeho hudbu, nedbala jsem slov; smla hlavu položiti mu

já

na prsa, v kterých srdce bušilo, tak veliké, tak mužné, nžné tak. a nedovedla na nic mysliti, než na to srdce, jež jsem cítila A v polovin této dímot jsem vše jen jako mlhou vidla: svou matku, tebe, otce, Libušu, a oknem velký msíc nad lesy A matka asto vyítala mi mou nechápavost k slovm otcovým, on ale vždycky se mne zastával, a tak jsem zvykla na srdci mu snít A jednou ležela jsem v zahrad, jež od hradu se táhla do lesa, a oi moje byly zavené, nespala jsem; pemítala jsem, neb vdla jsem juž, že v Vyšehrad .

.

.

.

.

.

.

a

odebeem, zanechajíce Bude temným lesm šumícím kol šedých jeho zdí a samot. se

hrad

.

ESKA

16

Ty

POESIE

že tenkrát nevidly jsme tímto rozhodnutím po ti dni

víš,

ped

ni otce, ani

máte

velebnou,

neb ona, pohroužena v modlitbu ze sín nevyšla, ze zavené, a otec konal velké obti na hradu cimbuí a zakázal,

by

živá duše se

Te procházel a potkal

mu

matku v

snhem kvtu

jež

ku jasné

vod

blížila.

se sadem na

veer

ad jabloní, kryta od brány

vedla pod buky.

pišli ke mn, zastavili se, matka takto tiše mluvila: ,0, Kroku, muži moudrý, vhlasný, ó, rci, co et' jsi v rudých plamenech

Když a

o budoucnosti drahých našich dcer? O, zajisté, Libuša sluncem jest, a

Kaša moudrost

tvoji zddila,

však Tetka byla mi vždy záhadou.' A otec zamyšlen jí na to dl:

velikos podílem Libuši, Kaša šastna bude vdním* ... ,A Tetka?' zase matka táže se. »Sen bude jejím blahem, život snem« Tak otec dl, pak dále kráeli tou dlouhou adou starých jabloní, až ztratili se v dáli pod buky O, Kašo moje, jak ti vysvtlit, co cítila jsem v onen okamžik? i>Jest

a

.

V

.

.

poíná nekonený sen.

té chvíli zdálo se, že

ten

Mn

mého

žití

bylo sladce tak a smutno pec,

a jako

mlhou vidla jsem

vše.

JULIUS ZEYER

1'

onch okamžicích pesladkých, když slyšíc bušit srdce otcovo jsem východ sledovala msíce nad temným lesem, zdímlá na pólo

jak V

.

A oi

moje zdvihaly se v výš na kvty, které jablo hvzdily, a ješt výš k tm širým nebesm, jež otec jednou dubu pirovnal, nad zemí jenž od zaátku

as

svou nekonenou šíí korunu, po jehož vtvích kráí zlatý pták, jejž sluncem zovou ti, kdož ve stínu se dubu tší sladkým životem .

A a

hle,

te

rojily se

výkik pekvapení

hvzdy

.

.

tam,

vydral se

mi z prsou pi pohledu podivném nad hlavou mojí hvzda zelená, tak arná, nikdy díve vídaná se zableskla, pak zase zmizela. Já cítila, že byla znamením, a kloníc hlavu vešla tiše v

dm

.

.

.

Od onch dob jsem stále hledala tu arnou hvzdu okem toužícím, však marn; ale když mne otec ve na ladné behy stíbronosné Mže, kde v prosted les vystavil mi dm, bych zapomnla na hrad Budeský, jejž

bozi opustiti kázali,

tu vidla jsem

v

opt hvzdu

tom okamžiku, když mne

svou, zoufalost

nad náhlou smrtí matky pojala, a když jsem k lžku svému Moranu co spásu velkým hlasem volala. Tpyt zelenavý hvzdy zdál se mi eská

poesie

III.

ESKÁ

18

POESIE

matkou poslaný, moje utišilo se. Po tetí vidla jsem hvzdu pak, když otec zemel, staec velebný. Ty víš, že kázal dechem posledním, by nad mohylou jeho spálil se

jak pozdrav z dáli, a srdce

temnomodrý zlatotkaný pláš, pi obtích údy halíval. ech pinesl jej pes ti eky sem do vlasti, osudem mu urené, krev, a íká se, že lpla na jež pi bratrských svárech tekla prý tam v staré vlasti našich praotc. ten

jímž

nm

A

Niva proto pitkala

mu

lem,

jenž obrazem mél býti svornosti;

pi ohni v starém hrad Budeském svou práci pilnou rukou konala, a lem ten pedstavoval lehkou hru vln stíbrných, v nichž duje

a tpytící se

kvty

vtru

van,

leknínu

po vlnách houpaly se pi vtru, plameny

a bludných svtel bledé

s nimi provázely úmrný. Tak v jeden celek ladn soumrný všech živl rznost Niva spojila

rej

.

.

Já stále ješt vidím krajinu, jež rozvlnna v dlouhé ady hor a tpytícím se

snhem

pokryta

rdla záí onch plamen, jež vysoko šlehaly z hranice, na které ležel mrtvý otec náš. Já stále ješt vidím lesiny, jak temnomode nly ku mrakm, se

z

nichž rudé jiskry na

n

pršely.

.

JULIUS ZEYER

a stále cítím

ješt onen

^^

bol,

bytos mou Když Krokv popel kryla mohyla, tu zpomnlas na rozkaz poslední,

jenž tenkrát k zemi krušil

.

.

•

a chtlas, abych já jej splnila; já

sama tedy v ohe hodila modrý pláš, to staré ddictví, zírala, jak v popel blavý

ten a

po kusech rozpadal se povlovn

A

zatím

se zdály jež s

.

.

.

tmlo se, a lesiny jako erné zástupy,

námi

truchlily a s

Hdem

vším,

temný dým se nesl k nebesm a oko moje sledovalo jej tu tmavou jeho clonou spatilo a

—

hvzdu mihnout se Pak zapadla mi opt na dlouho, však od té doby, co zde Pemysl, od doby té ji vidím každou noc, však ve snu jen, v pomrech podivných. Noc každá pináší mi tentýž sen Vždy zdá se mi, že na Tetín svém ped branou hradu sedím nade Mží, a pokaždé se jinoch zjeví mi na bílém koni v rouše zeleném

tu zelenavou

a v ruce drží a

hvzda

se

houpá

Ó, Kašo

.

.

.

vtev kvetoucí, záe zelené

krásná,

mu

nad zlatou pílbicí

vz, že

.

.

.

já jej miluji,

ten prázdný pelud, stín ten pesladký

ote mj,

pravdu uhodl, že blahem mojím bude pouhý sen!« Tak koní Tetka hlasem hlubokým a kloní níže uzardlou tvá. Ó,

tys

.

ESKÁ

20

by vyhnula se

POESIE

zrakm Kašiným,

a Kaša zvolá s zrakem planoucím:

i^»Pi slunce svaté tvái, Tetko má, bozi milují a sudiky, že za podíl ti dali sladký sen.

t

lovk

velký jenom tušením, klam jest všechno vdní, jest lovk šastaý jenom svými sny, jen jimi moudrým jest a vznešeným Snad dala bych vše svoje vdní za luzný sen, jejž jednou snila jsem o lásce k Bivoji, jenž odešel do krajin neznámých, když zahnala jej pýcha moje z zahrad Budeských Jest

a trpký

.

.

Bu poslušná v,

že v nich

svých sn, slib,

ó,

jenž se

ti

vyplní.

vzhru tam, kam osud volá t, na ladné behy Mže, na Tetín tvj !«

Nuž,

Tak zvolá Kaša hlasem nadšeným, pak vypraví dva posly k Libuši, jež s

tm

Pemyslem káže,

že sestry

ab};^ její,

se odebraly s

zajela v Libušin,

vyídili

.

sestro má,

jí,

každá na svj hrad,

etným prvodem.

Když zora krásnolící kráela po horách, kouících se ranní mhou, tu zela ob sestry na koních, jak louily se velým polibkem na lemu lesa u tekoucích vod. Na Kazín Kaša jela na právo, a v levo Tetka lesem na Tetín .

.

.

,

JULIUS ZEYER

II.

Byl podzim juž, když Tetka vyjela

rychlém koni na svj tichý hrad,-^^^ kde snila v odlouení hlubokém svj sladký sen, jenž zstával jen snem noc každou duši její blažícím, však prchajícím s jitra píchodem. na"

A

každé ráno vyšla z hradu ven v tu modrou, šírou dál,

a zírala

zda neuvidí

hvzdu

zelenou,

nad pílbicí plála jinocha, jejž milovala touhou pemocnou; a každý den se zase vrátila jež

v

sí šerou

s

potlaeným povzdechem

a upírala zraky nyjící

na obraz tajuplné bohyn, již

knžkou

Velký obraz ten

byla.

byl Bivoj zrobil,

Sudivojv

syn,

rek bohorovný, jehož velký um, a jehož síla, rukou dovednost, po šírých vlastech slavn slynula.

Ze

zlata byl ten obraz ukutý,

a roucho tpytné,

údy

vše sesazené bylo

z

ty

halící,

kamen

barev pojících se ve soulad, každý z kam krásn záících svou barvou znail roka promnu: Tpyt temnorudý, velkých veder as, žár žlutý, dobu blahodárných žní, lesk bílý, dlouhou zimy dímotu. a

ESKÁ

a

úsmv

Vesny

Do dlan

POESIE

plápol zelený.

bohyn

žehnající

byl Bivoj vsadil svtlý drahokam,

mu darem

jejž Jizera

podala,

když slyšela jej zpívat ve hvozd na jejím behu hrd rostoucím.

Zpv

jeho

znl o

lásce hluboké,

o sladkém blahu srdce vrného, neb duši jeho touha plnila

po prvorodé dcei Krokov. Pi zvuku jeho hlasu noila kvetoucích leknín,

se Jizera

z

a vidouc

jej,

se láskou zachvla.

Zjev jeho tak byl dojal bohyni, že zaplakala slastí nyjící, slza, která z oka padla jí na bílá adra, promnila se hned v jasnomodrý lesklý drahokam.

a

Ten

Bivoji podala

bohyn

pi tom z hloubi duše na okem blankytným,

a vzdychla a záila

v

nmž

»Jak

slza,

mu

nmu

k

láska

a pravila

s

a padá k srdci

zjevn hoela,

tklivým

láska v

své

oích

úsmvem: rodí se

Takto mluvila a noila se v leknín povlovn, plá tichý mísíc v chladné eky šum

A

!«

Bivoj kráel lesem zamyšlen,

a slyšel dlouho ješt šelestem

na behu rostoucího rákosí vzdech sladce vábící jej Jizery pec ale k behu nevrátil se víc.

—

.

JULIUS ZEYER

Do Budce vple o

vedla dlouhá cesta

jej,

novou píse, kterou zapl tam,

a v

nhyplné

slova

.lásce,

jako v

Jizery

vnec

zlatou

a slova ta se stala píslovím

A

když

a jeho

hrd

Kaša

jej

pou

jej

nit, .

.

.

odmítla,

vedla v cizinu,

tu poslal jednou Tetce na pozdrav

od behu

moe

ten obraz Zlaté

vn šumného Báby umlý.

Sbor cizích muž plavil po ekách jej na Tetín, a mluvou píbuznou vzkaz pátelský silného Bivoje jí

vyídil a vylíil

jí

jak v dáli zpomíná jak blouzní o

pak,

zašlých

si

dn,

zahrad Budeské,

jak

opvuje

Ti

dni je Tetka v hradu hostila,

zlatý Vyšehrad.

pak odmníc je dary vzácnými, do vlasti jejich propustila je, hrst rodné zem druhu sýlajíc

.

Ped

.

.

tento obraz tedy vrátila

se Tetka

denn

v šerou hradu sí, posvátný ped zlatou sochou konala, a noila pak zraky v její dla, kde modrou záí slza Jizery jak plamen hoela, a myšlénka, že slza touhy v oku jejím též snad asem zkamení, ji tížila a rozžehnuvši

ohe

ob

jak

bím

petžké

po celý den a

snila

.

.

.

Tak sedla

o štstí.

ESKA

24

a když se

POESIE

veer spouštl na

lesy,

a jako hejna zlatých labutí

po siném nebi hvzdy piplouly, tu otevela okno vysoké a vypustila v šeící se noc svou pítelkyni, družnou sojku svou, již nauila takto mluviti:

>0n nepichází,

sestro moje, žel!«

Ta slova nesla sojka na Kazín co den, když smrákalo se v lesinách,

\

a slovo fdotifej* pinášela zpt,

hvzdy

když

bledly ranním úsvitem

Tak minul as,

divokých.

Sníh hluboký kryl celou krajinu,

dímaly pod tpytícím se jíní bemenem. Mže zastavila plesavý svj bh, a ada erných strom na behu své dlouhé vtve z mlhy noila a lesy neproniklé

a zdála se jak

a bledé

A

kouzelnic,

lun

lají

v oblacích

.

.

.

osielá Tetka truchlila

v své a

ada

k nebi vznáší ztuhlá ramena

jež

oko

samot její

a bledla víc a víc,

modré

lesklo se

ped

shasnutím plamen kahance. Tu jednou stalo se, že na veer, když otvírala okno vysoké,

jak

.

až zima pilétla

mraných kídlech vichic

na

.

by družnou sojku k seste vyslala, na nebi Tetka zhlédla hvzdu svou!

JULIUS ZEYER

Vzduch

oteplil se náhle

a vlahé

vtry lesem

25

zázrakem,

zatásly,

a zvuky jako záchvj stíbrných a zlatých strun se nocí linuly, a svtlo kouzelné se šíilo z té

hvzdy zelenav

hoící,

a v jejím blesku jinoch zjevil tak krásný, jak

jej

ve snu

se,

vídala.

a

Na bílém koni sedl, odný skvl oželené, v ruce tímal vtev kvetoucí

a

mával

jak vesna v roucho

jí

nad hlavou zdobenou

tou zlatou pílbou, Tetce známou

A

hle,

též.

pi každém vtve manutí

strom probudil se z zimní dímoty, a les se záhy jarem zelenal, a kvty tpytily se v msíci, a ptáci zajásali šveholem, a eka hnala s plesem modravé a stíbrem ovnené vlny v rej A brány hradu otevely se, a šastná Tetka spchala mu vstíc, .

a vítala

jej,

a zvala jej,

.

.

hosta milého,

by vešel v šerou sí,

>Já ekala tak dlouho píchod tvj, kde meškal jsi, mé duše zlatý sne?« Tak dla mu, a slza radosti jí v oku plála záí pejasnou.

A

jinoch skoil s

a vzal

ji

v

kon

náru svou

bílého

a

líbal ji:

»Já zmíral touhou, Tetko, po tob, ty tmavých les dive blostný!

ESKÁ

26

Však

mne

nezvi

POESIE

v svj úzký, temný

bez konce šíí v dál se

hvozd

ráj,

své perut rozevi, labuti, a

pole

A

mnou

ona na

»Pro v

se

to takto odpoví:

zdráháš

dm

reku zázraný, t chce

se, ó,

který pohostit

vejít,

A odkud

v lesy nesmírné!*

picházíš,

rci,

?

který kraj

se chlubit smí, že vlastí tvojí jest?

Kdo

O,

jsi?

rci

mi drahé jméno své!

O, v kterém sladkém zvuku jak

ohe

arný

Tak znla jeho na

to

»Já z kraje picházím, jaro vládnou a

vné

kraj ten byl vlastí

luh

a s jeho ji

neb

nepemže

a zima,

ped

jí

vný

Zelený,

nižádná

me

slouží mi,

mávám rukou

rekovnou,

tma

den

labut

síla

tu ratolest, jež za

dokud

odpov:

kde napoád;

tu žirnou tvoji vlas.

Vítz

Já sluju všude

?«

Nivy velebné,

bílé

sem v

nesly

tají se,

v drahém kamenu

a škodné vichice

tváí mojí mizí mžiknutím,

vloka snhu v žáru slunením, po stop mé kráí podletí

jak a

a nese dary z ráje zlatého a rozdává je

Já chodím tam štstí

rukou peštdrou.

svtem, dlí

a

kam

zavítám,

a kvete blaženost

.

.

Jak práhla duše moje po tob té, co ve snách zjevil se

od doby

.

dm,

JULIUS ZEYER

mi sladký obliej tvj spanilý! O, dávno byl bych pišel k tob však

juz,

mne doposud.

co zdrželo

slyš,

Jest jeden kraj tak smutný jako hrob, kde vná zima panuje a noc, a dávno byl by lid, jenž bydlí tam, jiný hledal, slunci pístupný,

si

však drží ho tam velký, zvláštní div. Hrad z kišálu tam stojí vysoký, les

stíbrný

vroubí kol a kol,

jej

nm.

a panna božské krásy bydlí v

Jak

msíc

a v

prosted ela hvzda hoí

dlouhé vlasy

svítí

jí jí,

tak rudá jako krev a záivá

hvozdy

jak požár staré

Za

as

jistý

hltící.

se panna objeví

na kišálovém hradu cimbuí

hvzdou

a osvtluje

Ta vzplane

krajinu.

v rudém písvitu,

pozná krásy pak,

lid jásající

jež

arn

závistiv jindy skrývá noc,

a vrátí-li se tato znovu

zas',

po arné panny brzkém odchodu, pak sní o horách bílých, pokrytých tím

nekoneným hvozdem

stíbrným,

o vodách modravých a prhledných,

na jejichž na písku

dn

se perel poklady

valí bíle

o slujích plných se jako

oi

záícím,

hlatí,

lítých

jiskících

ještr;

tm, zapomíná lid na sluncem osvtlené krajiny.

tak snící po

ESKA

Nuž mezi

lid

POESIE

ten zabloudil

mj

krok,

píchodem mým vše se zmnilo. Hvozd stíbrný jak jíní roztál se, a

hor bílých rostla tráva zelená, kvty puely, a nebem šlehl modrý, zlatý den. Lid jásal mi jak spáse svojí vstíc,

z

a v slujích vonné

a panna s

mne

J

arnou hvzdou na ele sí

uvedla v svou stíbroskvoucí

a kladla bílé lokte na

mou

šíj'

a vázala mi ruce zlatými,

jak

msíc

svítícími kšticemi

a pravila mi hlasem lahodným:

mn

pišel, za to bu ti ke duhou hraje kišálový dra, a nmý posud vzduch mé krajiny zní stíbrn pod vzmachem perutí ,Že's

dík!

Hle,

tvých bloskvoucích,

Su,

zpvných

labutí.

jak by duše moje zmírala

mj

Vítzi, bez tebe, Zelený když ode mne bys zase odešel.'

Na slova její tak jsem odvtil: ,Mým úkolem jest svtem putovat, tebou

já s

mne Tu

vstala

a rudá

,Já

kraj.'

zimná panna, ubledlá,

hvzda na ele okem záštím planoucím,

bouným

Ti

na vždy nemohu,

její

se zdála a

dlíti

vábí touha v jiný, dálný

vím,

hlasem takto zvolala:

kam touha

tvoje vábí

dcery svtlá Niva zrodila,

t!

JULIUS ZEYER

29

tí bohy srdce puká k vli nim. Trut pohr láskou ladné Sázavy pro prázdný sen o lepé Libuši, rek -Bivoj nevyslyšel Jizeru

úsmv

pro hrdé Kaši

záící,

žalem zahynu pro touhu, jež vede na Tetín!

já osielá

Však bez boje

t t

odsud nepustím!'

Tak koníc tikrát dýchla oknem a tikrát zdvih' se vítr

a ve

ven,

ohromný,

tech adách hory vyrostly

ada pedešlé vždy píkejší a vyšší o mnoho. Tu pozvedl jsem vtev kvetoucí a zamávnul jí tikrát nad hlavou, kol hradu, každá

dut hrom

a tikrát zarachotil

hor ssujících se do svých základ. Pak vyšed z hradu podstoupil jsem boj, všechen kraje lid, jejž proti

mn ve

však jež

pemohl jsem všechny pekážky,

zuiv

mi

kladli

do cesty;

boj dlouhý byl, však pro a

panna

mne

vítzný,

rudou hvzdou na ele

s

šíp poslední

tak zvolala

s

svj za mnou cimbuí vže

sýlajíc

své:

mj dlouhý útchu, že nezstaneš na vždy vítzem! ,Ty jdeš, a marný byl

bol velký

Vz,

žije

mj má

nkde

boj,

ale

lítý

nepítel,

k tvojí zkáze osud zachoval, ty potkáš jej na bludné cest své,

jejž

ty poznáš, co jest v boji podlehnouti'

ESKÁ

POESIE

Tak zvolala a vešla bdujíc do svého domu; noc hned nastala, já vidl ji, jak letla jak pták a

temnou

perutí kraj zastela,

když více jsem

Hned

ji

vtví

neplašil.

vyrostly zas lesy stíbrné,

snhu

a hory zbledly

bledostí,

a nezstalo stopy jediné

po pítomnosti vtve kvetoucí

.

.

.

Já zanechal ten smutný, temný kraj, však dlouho ješt nocí vidl jsem

hrad kišálový

svítit za

jak bledou lunu

sebou,

mrakem zastenou,

neb rudé svtlo hvzdy záící na ele zimné panny proniká stn jeho pyšnou stavbu prhlednou Já spchal k tob,

mnou v

ó, sejdi se

dvo

.

blostná,

slunné samoty!

Pod každým krokem, který uiníš, kvt vonný vypuí, mrak slavík a bílých hrdliek nad hlavou tvou se vznášet bude,

v tvou

dla

hvzdu

zelenou

chci položit jak lípy

list;

kdekoli usedneš na kyprý mech,

tam

spojí

nad tebou se koruny

a

vtve strom

a

jestli

jako nebesa, sen se vloudí v oi tvé,

pak nasnží

ti

lžko

bílý hloh,

t

bude uspávat svou zlatou písní šerem linoucí jak povzdech z duše zdímlé lesiny a plavý drozd

Tak konil

e

.

svou Vítz Zelený,

a Tetka zanechajíc šerý hrad

.

^1

JULIUS ZEYER

ním odešla v ty lesy nesmírné, kolem tichou nocí šeptaly pod nebem kmitajícím hvzdami, v ty lesy zadumané v jarní sen, z nichž pták zpv a vody šumní

s

jež

se

vzhru

vznášely jak modlitba

ku plavé lun, v sláv

plující

.

.

.

III.

Tam

v snivém

svt strom

šumících

Tetkou Vítz Zelený; svt lidí pomalu jim z pamti jak upomínka mizel pradávná, žil

blažen

s

jež uritosti

denn

Zrak jeho byl

hvzd

jí

pozbývá.

vším, v

nm

svaté plápolání, slunce

a hvzdy, slunce byly drahé

hledala svit,

jí

jen proto, že jich obraz leskl se

v

tom jeho

A

jak ty

zraku, bez dna hlubokém.

hvzdy

táhly

po

nebi,

a slunce po blankytu kráelo, tak bez únavy

Vítz Zelený

Tetka spolu chodili po horách, po dolinách od rána do padající noci posvátné.

a snivá

A

našli

sob

kol které bílé

v lesích stinnou skrýš,

bízy chvly

se,

odkud eku modrou vidli, jak z hvozdu spla s písní šumivou, a

jak v pláni zlat v slunci dímala.

ESKÁ

32

POESIE

lesm

jak dále zas' se k

vracela,

touhou hledajíc Tak oni s touhou sladkou hledali vždy zase po svých cestách onu skrýš,

temný

stín jejich

s

.

,

.

kvty vní dýchaly, zpvy pli slavíci.

kol které a slavné

v šeru tichých, vlahých veer krok divé zve ob as zadunl,

A

a hlava zubra, losa, se objevila

pi Tu

nkdy

praskajících

medvda

v kovinách

vtví lomozu.

chvívala se Tetka leknutím

svou strachem zbledlou líc na jeho hru, a Vítz Zelený svou arnou vtví pouze zamávl a mžikem zaplašil jí nebezpe. Pak zazáila vždycky její líc jak slunce tvá, když pelétl ji mrak, a zapomnla brzy na svj strach, a její smích znl jako bublání vod stíbrných, pod mechem tekoucích a tulila

.

.

Tak míjel as jim v sladkém blaženství, však jednou stalo se, že v poledne na pouti své se octli u eky, a Vítz Zelený tak Tetce dl: »Jak

mrazný

vítr

tak vane duší já cítím

jarním vane dnem,

mou

zlé tušení;

nepítele pítomnost.

Po tchto slovech stoupá na píkrý, nad stromy vyvýšený pahrbek a zírá zamyšlen v krajinu, jež

díme

a Tetka

v zlatém žáru poledne,

sama

stojí

u

eky

JULIUS ZEYER

a hledí na nj, jehož obrysy

tak ryze

noí

se ze záplavy

dne hoícího svtlem nádherným, a srdce její, jež se zachvlo

pi

slovech jeho, plných tušení,

pevnou

se nyní plní

nemže

že

Vždy

dímota

pevn

vždy i

jen v

piblížit.

ty lesiny

jímá luzným náruím,

ani listem

mlí

ptáci

jistotou,

mu

plá tak tiše zlaté poledne,

a sladká

tak

se zlo

vánek nehraje,

v hnízdech na stromech,

modré

dáli,

v temných dubinách

družku volaje, a skály opakují ze sna jen to divé lásky divé vábení los íje silný,

.

.

.

A. Tetka upírajíc zraky své na lepou, velkou muže postavu, te s hlavy sejme vnec zelený

a propletený

úsmvem

snhem

kaliny

do eky štstím záíc takto zašeptá: >0, vodo modrá, v dáli spjící, vštkou srdci nhy plnému! Zde vnec mj, ó, eko huící, na vlnách svých jej sladce kolíbej, bych vdla, že takto lásky mé bez konce šastný bude dlouhý bh!« Tak šeptala, a voda seila se náhle jako vírem divokým, a s

jej

pustí

a

bu

a vínek

eská

poesie

Tetin v hloub

III.

se potopil.

34

ESKA

»Ó,

POESIE

bda mn!«

tak Tetka zvolala,

chvje

bledne, srdce

líc její

se,

a dívka klesne slabá do trávy.

V tom zašumla eka a

z jejích

po druhé,

vln se žena noila,

tak bledá jako sama Morana. její temný byl a divoký, erných vlas dštily krpje

Zrak a z

jí jak slzy po tvái na mokré roucho, dlouze plynoucí.

a tekly

3>Kdo jsi?« se Tetka táže vstávajíc, a útrpností jata hlubokou, jí

pomalu

její

otázku:

a žena blížíc se tak odpoví na

»Ty neznáš mne, však ó,

já té

poznávám,

Tetko, sestro svtlé Libuše!

Jsem

Nynva, Chrudošova zajatá

a žena neblahá ... Já sly.sela

o štstí lásky tvé, já slyšela, tchto lesích bloudíš blažená

že v

po boku Zeleného Vítze Však prchni! Nevidíš, že strachem .

A

klesla

unavena do

.

.

mru.>-£

trávy,

erných kštic. Vítz Zelený,

zrak skrývajíc do proudu

Když pistoupil k jenž s pahrbku tu pozvedla své

ní

zas'

oi

v nichž velký bol se

k Tetce

vrátii se,

divoké, tajil

tlumený,

a takto, zasmušena, mluvila:

já

»Na hrad chot svého Chrudoše smutný život trávím v myšlénkách

i

JULIUS ZEYER

O pomst, kterou vykonat mi jest

na vražedníku otce Chobola, na lupii mé dávné svobody, na muži, který matku neblahou

tmavé lesy

v ty

vyštval, v kterých

smr

íhá z ruky lovc ukrutných Tak sedím v koute jako kamenná, o zkamenlé srdce brousím zbra

jí

.

.

.

své nenávisti skryté prahnoucí.

A

mn,

proti

u krbu nad

ohnm

své svadlé ruce heje pramáti, jež

posud

žije

reku Chrudoši.

Jak padlý sníh na samou zem, a

vlasy splývají

jí

oí plameny zpod hustých oboí tak píšern, že pojímá mne mráz,

jí

z

šlehají

kdykoli plny záští zasvítí

na moji tvá, zlou vli touce v nikdy slova nemluví,

ní.

vma

A

jen stále hrozí rukou kostnatou,

když probudí se Já myslila, že

však

ped

z

tžké dímoty.

vma

nmou

jest,

nedávném, když jsem esala

ty dlouhé její vlasy

hebenem

ze záícího zlata zrobenýra, tu náhle promluvila a šerá

jak

z

síií

se hlasem

u ohn, zachvla

hloubi hrobu vycházejícím.

,Co dumáš, Chrudoši, vždy u okna,' tak promluvila

,pro

stále

vma

kaboní se

píšerná,

elo

tvé?

ESKÁ

POESIE

Rci prostou pravdu, co ti srdce rve?' A Chrudoš odvtil jí zasmušen:

já

,Na tážeš se? Nemžeš pomoci! pedu dumy své, a ty své sny, dávné

ty minulosti

mne inuplná

A

vma

náležíš,

vábí budoucnost.'

na to takto zaskuhrá: mi chceš,

,Ó, bloude, který tajiti

co na ele ti ítám svraštném! Ty hyneš nenávistí bezmocnou,

tvou duši

svatý Vyšehrad

tíží

klas velká jezera, jež bohat se vlní po vlastech. Ty Pemyslovo dílo zniil bys, ty Libušu bys zhubil pomstou svou však nemáš síly dost a odvahy, a zlatých

—

to duma,

kterou spádáš na poád!'

Tak mluvila

sí

a chechtot zlovolný

hlav

zvuky, jimiž na

plnil

se vlasy ježily, a Chrudoš vstal a mrštil

ní meem; zabo

po

vm

a

me

se

v

ze

dubovou, a

a kletba

jak z

tžká

mrak

Pak sedla

z

letí

minul

vma

úst

jí

ji

nad hlavou povstala,

letla,

všeniící blesk.

zas a dlouho mlela,

však na veer, když halil hustý stín sí celou v temno, náhle zbudila se

vma

z

dímoty

a

pozvednouc

zrak k stropu, takto duté skuhrala:

JULIUS ZEYER

stve

tak niivé co smrt; by dílo Pemysla! ukována v temnu, v podzemí,

,Vím O

ta zkazila

Jest

doup

a skála

To

její zavírá.

bylo pokolení silnjší,

jež

stvru ve vzení spoutalo

na

behu Mže

v

bezin

Rek doby nynjší

šeptavé.

jen dovede

po staré žen, polomrtvé juž, házet slabou rukou v šílenství.'

me

Tak a

vdma

Chrudoš

a odprosil

polohlasem skuhrala,

blížil ji

se

jí

pokorn

za svou prchlivost,

vma

naznaila místo mu, kde ode dávna kanec divoký ve vlhkém brlohu je uvznn, tvor dsný, pozstatek zašlého juž svta, žijícího v povstích. Po celou noc se spolu radili, a ráno chopil Chrudoš bitký me, se na kon a dal mi tžký štít promluvil: a takto tvrd ke a

mn

,Ty pjdeš se mnou, dcero Vlice, tvé bystré

oko stezky

najít

zná

hvozd temném. Ženy povinnost je sdílet s mužem každou nebezpe. Když zahynu, nech se mnou zemeš též, ve

já nechci, ti

tváí

aby

šleh'

úsmv

jásavý

pi zpráv radostné

o smrti mé. Já nechci na

hrad

bys volna vládla muže vyvolíc, jenž na

mém míst

bohat kázal

by.'

ESKÁ

38

POESIE

Tak pravil muž. já mlky kráela pod tíží jeho štítu shrbená a v mechu stezky lesem hledajíc. Po celý den jsme takto chodili a k veeru jsme pišli v lno skal nad ekou strmících, tam seskoil se svého

kon, chvjícího

se

po celém tle strachem, nebo juž k nám z podzemí se draly divoké a dsoplodné zvuky netvora. našel Chrudoš balvan ohromný, jenž uzavíral doup tlesem svým šedým, hustým mechem porostlým,

T

a jal se odválet

Pot inul se a

oi

jej silou vší

mu

.

.

,

ela potoky,

s

dlk chtly vypadnout, dsn nabhly,

z

a žíly hrdla

a chrapot jeho, vzdechy, sténání

v

les šerý draly se a budily

tam v stínech k smrti smutnou ozvnu.

Te

zaznl dutý hrom, a se strán

se balvan ítil kruše cestou hvozd, a Chrudoš krváceje k zemi

pa

na bledou tvá, a stvra ohromná jak blesk vylítla pouta trhajíc ze sluje, která zela

Strach pojal

mne

ped

námi.

tak velký,

bezmrný,

že v les jsem prchla jako šílená;

tam bloudila jsem dlouho

hledajíc

svou cestu marn, stále v domnnce, že po mé stop kanec divoký se žene

;

nyní ale vrací se

mi chladná rozvaha, vždy pravila

JULIUS ZEYER

pec

vma,

že ten netvor niící

se v pole vrhne zlat záící,

by pokazil, co píle stvoila. Tím lesem najdu cestu k Motolu, kde dále dumat chci o pomst své.«

Tak koní Nynva, kyne rukou jim bíz zeleném soumraku.

a zmizí v

Na ele Zeleného Vítze mrak visí, zvstující tžkou bou. >Ty

slyšelas?« se táže rozilen,

»mne eká

onou stvrou velký boj

s

t

v Tetín, v pevný hrad, Já dovedu a vyjdu v šírý kraj, bych vyhledal

stvru

tu

zlatá

pole niící.*

Než ješt Tetka ruce pozvedla, jež proti les

nmu

zahml

prosíc spínala

krokem krušivým, koví jako bleskonosná bou

a z

náhle

se divý kanec valil zuivý.

Hbet

jeho šttinami

ježil se,

pnou krvavou, mu z nozder oblakem, ohe plamenem

kly blýskaljr se

dým

valil

oí

a z

se

sršel

.

.

.

kolem Tetky se jak vidina, na Zeleného vrh' se Vítze a nastal boj, až zem dunla. Mih'

Na Tetku

mhou vidla a

zem

jak

jen zápas obrovský,

dunní, a

huení

v sluch

padl úžas kamenný,

lesa ston

se zdály velkých vod

její vnikající

z

daleka.

ESKÁ

Však náhle bylo jen bízy lkaly

POESIE

ticho kolkolem,

modrým polednem,

a v jejich stínu, v bled, v krvi ležel

mechu zdupaném, Vítz Zelený,

a rety jeho Tetce šeptaly:

»Juž

Sen Juž

konec naší pouti radostné!

zlatý blíží

zapadá juž v

ernou

noc.

se mi bledá Morana,

ruky pozvedá, te kyne mi Ó, slunce! Tetko! Lásko! Mladosti!*.

te

A

.

.

.

rety více nešeptají juž,

a bloskvoucí motýl vznáší se s nich v modrou výš, a lesy zahuí, a Tetka zvedá ruce zoufale a mísí

plá svj

v temný

eky šum

a takto volá šerem beziny:

»Mj

Vítzi, Zelený Vítzi,

jak krutý

jsi,

že

mne

zde zanecháš

v tom pustém lese, kde jak žežhule bez konce žalovat chci samot! Ó, bozi, spjte s výšin blankytných a vdechnte v ta bílá prsa dech a vrate svtlo zrakm pesladkým!*

Tak

žalovala Tetka v

bezin

a obrátila k nebi vlhký zrak, tu vidla, jak pízrak blostný bíz korunami míhal se jak mha; ml zlatovlasé panny podobu, na jejímž ele hvzda ervená

jak zora plála;

úsmv

ukrutný

JULIUS ZEYER

na rtech

jí

mrazivý

dlel, a vítr

vál z celé její bledé bytosti

A a

.

.

Tetka zimnou pannu poznala

zpomnla na smutné

jež plná záští s

když odcházel

A

.

vže

jí

Vítz Zelený

Tetka rozdlala

.

.

.

veliký,

ohe

jak slunce jasný

proroctví,

volala,

v

bezin

a sedla lkajíc vedle mrtvoly a

pla dumné písn

Noc

vedle ní

pilétla a zlaté

hvzdy

zpvem Tetky

a mnohá,

.

.

.

s ní,

dojmutá,

se z kruhu jasných sester vytrhla

dol v dumající les eku žalostiv šumící

a spadla

neb v a

ozáenou

A

ohnm Tetdným

laky

plaché

z

šera bilých

.

.

.

bíz

na dívku zely slzy roníce, jí do klína, a Tetka uila je smutnou zvs o smrti Zeleného Vítze co píse pti lidským jazykem; a když pak zora krásn záící se zjevila na chlumu modrých hor, a ptáci sedali

se sojky,

špakové

a nesli v šíré kraje

smutnou

tu

A do

rozlítli

žlutá

zvs

všechny luiny byly zvadly za tu noc

všechny

lesy,

.

.

.

.

ESKA

POESIE

IV.

T ou dobou jela Kaša lesinou na voze krytém kozí medvdí, dlouhýma

jejž bílí voli táhli s

krásn zlacenýma rohama. Na Kazín ve vdách hloubajíc a

se dopátrala zvsti veliké

o perle arovné, z

vod svatých

hlav

a skryli v

Ta

perla

tajn ukradli

divé nestvry,

asem

stopu lidé

jíž

bsové

již

byli

mla

ztratili.

divotvornou moc,

když v rukou byla lovka, jenž znal slov arodjných sílu tajemnou, a Kaša slov tch byla vdoma jak nikdo jiný z lidí pod sluncem.

A mocná tu perlu

touha se

bsm

jí

zmocnila,

vyrvat stj co stj,

hvzdách, stvra dsivá

a neustálá ítat ve až

na

dotla

se, že

behu Mže

je skryta v jeskyni,

uzavený balvanem. Hned jela Kaša tam a nalezla sluj prázdnou, od níž stopa široká se táhla v les, tak naznaíc jí smr,

jíž

vchod

jest

jímž divý kanec prchl v šírý kraj.

Te

brala proto se na Vyšehrad, by bohatýry slovem plamenným si získala pro podnik petžký,

jímž zápas

s

nestvrou o

perlu byl.

JULIUS ZEYER

Tak byla ponoena v myšlénky, kdo as in

tak pemítala o tom,

smlý

ten a

silnou rukou vykonal

nestvru

z

doupte

vypustil,

že nevidla, les jak náhle zžlout

smutkem nevýslovné hlubokým nad smrtí Zeleného Vítze.

jat

Když jí

ale

pokik pták zdšených z kovin vnikal v sluch,

neustále

tu podivena hlavu pozvedla

a slyšíc posléz truchlou

onu zvs,

Tetka v noci nauila je, do pláe vypukla a zvolala:

jíž

»Tak krátký, Jak dlouhý

sestro, tedy byl

plá mu bude

tvj

sledovat!

Ó, kdybych onu perlu mla te, po které bažím silou veškerou,

pak poskytla bych rychle pomoci. A perla moje skryta v nestve, jež z tebe uinila žalostnou

a bdující vdovu,

Tetko má!«

Po tchto slovech tvá svou a pustíc zlaté uzdy,

zahalí

volm svým

krok volný ponechá, v hluboký bol se noíc, oslepena slzami.

A

lesem vlekou pomalu tžký, mkkou kozí pokrytý,

voli

vz

až náhle stanou: ohefi veliký

jim šlehá prudce v trplivou tvá,

tžkých kladiv hromné bušení oloviné dímoty. Tu Kaša pekvapen vztyí se

a

je leká z

\

ESKÁ

POESIE

a vidí velkou, v šero stopenou a

rudým plamenem

záící

sluj,

a v hloubi sluje šerem kmitá se, jak

mrakem

duha, kupa

výrobk

kameny všech barev osazených umle, ze zlata ukutých a

a rudou clonou vatry planoucí

u vchodu jeskyn zí Bivoje.

Zrak blankytný jak nebe

smje

se,

a husté proudy dlouhých, zlatých kštic

jsou posypány jako jiskrami a plynou

mu

na nahých prsou sníh,

ramena

a silná, bílá jeho

v kov rozpálený buší kladivem tak tžkým, jako balvan ohromný, a

píse dumná od

a ven se vznáší s

úst plyne

mu

dýmem krouživým

do korun starých sosen

truchlících.

Tu Kasina se vyjasnila tvá, dav blahých upomínek na domov ten tichý, dávný v hrad Budeském jí

a

se, jak

v duši vracel

se k úlu vrací

noíc

z

z

velek

temna roucha bílou tvá

na Bivoje zvolala

s

úsmvem:

»Hoj, kovái, k pomoci

Po tmavomodrém

lo

roj

luh kvtnatých,

plula

pispj mi!

jezee

zlatoskvoucí, rozkotala se,

ruka tvoje dovedná, nuž ukuj stepy zlaté v celek zas!« a

je-li

JULIUS ZEYER

Pi tchto a ukázala k

45

slovech ruku pozvedla

hvzdám,

které v les

se s nebes šeících se dívaly.

Tu. hádanku o lun s hvzdami byl v Budi jednou Krok svým dtem když na veer si hrály pod buky, a Bivoj jediný z

dal,

neuho

jí

všech dtí tenkrát v

a dlouho snášel jejich

hrad pítomných výsmch pak.

Když nyní zaslech' dávný onen žert, když Kasu zahlí clonou plamen, tu vytryskla

mu

slza pohnutí,

a prsa vzedmula se radostí,

a

ruky padlo tžké kladivo.

z

»Bu a

zdráva, Kašo!< pravil s

spchal k

ní, jal

a klopil zrak a

Tu a

sklonila se

úsmv

mlel zmaten. Kaša k nmu víc,

její stal

a hlasem jejím

rumncem

voly za rohy

se tklivjší,

chvl

se tichý vzdech.

s>Ty tedy vrátil jsi se z ciziny?

Bu Pro

vítán v zemi

otc, druhu

meškáš, Bivoji, zde v

mj

samot

zapomínáš dávných pátel svých? v kruhu bohatýr slavených na svatém Vyšehrad není víc

a

Pro

t

vidti,

kam pece náležíš? muže ozdobu,

Pro

odložil jsi

me

kárající

A a

Bivoj

smutn

kivdu, nepravost ?«

pozve zraky s výitkou odpovdl jí:

takto

ESKÁ

*6

»Tak

ty se tážeš,

pec

slabou není!

na milý

žert z

a co se stalo to se

ti

z

POESIE

Pam

Kašo?

tvá

Práv zpomnlas

dob dtství blahého,

mnohem

pozdji,

hlavy vytratilo juž?

Ty

tedy zapomnlas na ten den, kdy ekl jsem ti, jak t railuju?

To

bylo v starém

hrad Budeském,

pod oknem Nivy, drahé matky tvé, v tom starém sad, plném jabloní,

hvzdy na nás dívaly, práv te se lesem kmitají; pod oknem švitoila vlaštovka v svém hnízd s mláaty, a svtluška

jimiž se

jak

v temných vlasech bíle hoela.

ti

ekal

Já

a

s

srdcem rychle tlukoucím dlouho mltclas,

odpov tvou; já svým meem

na

áry

v písek ryl

a bál se promluviti znovu zas,

bys neslyšela slzu v hlase mém. V tom pišel z domu Lapák s ženou svou, zlý její zrak a úsmv mrazivý zdál se

mn

mi tenkrát hadím uštknutím,

úsmchu

zdálo se, že odlesk

ženy zahrál kolem arovných zvstoval tvých úst, že úsmv ten té

mn

sn

sladkých konec, náhlý, osudný,

a v zouíalosti duše

me a

pozve

jsem

silnou rukou proti jabloni

peal rázem temný

její

pen

.

.

.

Jak zašumla k zemi padajíc! Vzdech její pronik' trpce duši mou,

JULIUS ZEYER

hrdým úsmvem:

a tys

mi ekla

»Um

vážím sob, statný

s

a ruky dovednost;

Bivoji,

mne surovým

me

výkon bitkých Po tchto slovech odešla jsi v já vdl pak, jak málo vážíš si se každý

mé

O a

lásky,

sn

mých

a

mé

osoby.

me

skálu rozlámal jsem bitký slíbil

duši vlastní, nikdy víc

meem

že

zdá.«

dm,

v boji

nezamávnu

juž

.

. ,

Já odešel a dlouho bloudil jsem za horami, kde lid nám píbuzný

k moi sinému má sídla svá, pak vrátil jsem se, našel tento les, kde žiju se stromy a s ptáky jen a s myšlénkami, s hvzdami a sny A ruka moje jest te dovedná; až

viz moji sluj!

a vyvol

Bu

sob dar

hostem, Kašo,

.

.

.

mým

tpytících,

jež vymyslil o kráse hloubaje

mj

um, vždy dávných slov tvých pamtliv.

Tak koní a klopí a v

opt

Bivoj s tváí planoucí

zraky s povzdechem,

adrech Kaši srdce chvje

se,

boj dávné lásky mocí tlumené

v tom srdci krutý byl, duše na rty drala se, by vysvtlila mu, že tenkráte a hrdosti

a slova

to

z

Lapák

byl, jenž otravoval

ji

zlou zvstí, lživou ženou smýšlenou,

o lásce jeho k snivé Jizee.

To

byla by

mu

ráda šeptala

ESKÁ

V tom tichém

však hrdost

lese,

její

POESIE

v svit svatých hvzd,

tomu

bránila.

Tak byli dlouho oba beze slov, on truchliv s sklopenýma zrakoma, a ona duši plníc pohledem na milovanou, osmahlou tu tvá, o které snívala v své samot. A náhle k nmu takto mluvila:

»Mj

Bivoji,

že zavedla

O

dkuji náhod,

mne ped

službu velkou chci

tvou jeskyni.

t

požádat.

Tvá ruka vru jest tak dovedná, um tvj tak vymyslivý, bohatý, že nikdo v šírých vlastech vyrovnat

tob nemže! Jak tpytí se všech barev drahokamy v elenkách

se

a v zlatých prstenech a v náramcích,

nakupeny v tvojí sluji jsou! Nuž zhotov pro mne vnec svatební, jenž pestré duze podoben by byl, jež

též pás, jak

mléná dráha svítící, rud hoící.

a snubní prsten

To v

vše za tuto noc, a k ránu jdi

kraj šírý hlásat

bohatýrm všem,

že Kaša toho pojme za muže, jenž nad

divokým kancem

zvítzí,

nad stvrou dsnou, která hubí a která Zeleného Vítze ve hvozd usmrtila tesáky.

Noc

chrání

kraj

stvru temným kídlem svým,

však jasná zora stopu vyzradí

Na Vyšehrad

ekám

hrdinu.

.

.

.

JULIUS ZEYER

jenž ruky

mé

Ty

slíbils

duši vlastní, nikdy víc

že

meem

vydobude tak

si

v boji nezamávneš

.

juž,

to nevadí snad, abys poslem byl

Tak koní Kaša lstiv

.

.

?«

úsmvem

s

a pobádá své voly k pochodu; ti

a

hnou se k pedu krokem loudavým, Kaša ješt dlouho ohlíží

se lesem k planoucímu ohništi,

pi kterém

Bivoj stojí zamyšlen

u vchodu sluje peste záící se všemi druhy drahých

Když a

kamen

vjela posléz v úval

nevidla více ohefi

.

.

.

hluboký

plát,

tu uslyšela kladiv bušení

a zachvla se sladkou myšlénkou, že ruka, která kuje zlato te, by z nho urobila vnec jí a svtlý pás a prsten záící, též rukou bude, která povede ji životem až v náru Morany Tak nocí jedouc Kaša dumala

.

.

.

.

.

.

V.

Když hvzdy

vz a

bledly v mlze úsvitu,

Kasin voli k

ece

pivlekli,

Kaša uvidla nad lesem

zá

velikou a

dýmu erný

jímž ptáci míhali se

sloup,

lkající,

a slyšela své sestry velký hlas,

eská 'poesie

III.

ESKÁ

50

jak žalující v

POESIE

eky temný šum

své truchle zvuky mísil

A

Kaša vedla voly poslušné

na známý brod, a jí

.

pošmurn.

eka

stíkala

plné hrst perel na pozdrav

nad krásná

kola,

stíbrem kovaná

až do klína na roucho plynoucí.

Na behu Kaša

s

vozu skoila

a našla sestru v šeré a s

pláem

bezin

takto oslovila

ji:

»0, snivá Tetko, sestro milená,

nech

žaloba

by ranní ji

s

vítr

má

s tvojí spojí se,

v dáli spjící

žalobou tvou zanes v

mraný

kraj,

kde duše toho dlí, jejž vidím zde, ó, žel, bez dechu ležet u ohn!«

nelkám juž,« jí na to Tetka ješt druhý Vítz Zelený, nímž jist, neodvratn sejdu se.

»Já »yest s

Rov

letní travou kryté

dí.

mohyly

druhý onen Vítz Zelený* Po tomto vzdechu kryje bledou tvá na adra Kaši, tato vzmuží se

jest

a

.

líbajíc

jí

.

.

vlasy odpoví:

duch mj hloubavý snad najde ješt lék pro bídu tvou Poj, položíme tlo na mj vz a zajedeme v svatý Vyšehrad. A nenajdu-li více prostedku,

»Bu

klidná, sestro,

.

bych život opt vdechla jinochu do sladkých rt, jež tebe líbaly.

.

JULIUS ZEYER

51

pak upálíme v háji šumných lip na kvtokryté velké hranici pi zvuku zpvu, v sláv veliké to sladké jeho tlo, plné vnad,

nmž

v

nkdy

bohatýrský bydlel

duch!«

A

Tetka slovm jejím podrobí poslušn a nese tlo s ní

se

na Kasin

vz

a kropí slzami

po cest k vozu hlavu jinocha, jež mrtvá na prsou jí spoívá A sama usedla na Kasin vz

.

.

.

a položila hlavu jeho v klín;

ped

sluncem chránila

svých dlouhých vlas

U a

ji

vlnami

voln

plynoucích.

nohou jeho Kaša sedla pohánla voly haluzí;

a tichým hlasem, truchle

po celou cestu

zpv zpv

s

znjícím

Tetkou stídav

starý, tajuplný zpívala,

plný touhy, tušení a

slz

.

.

.

Tak vjely sestry v svatý Vyšehrad, když slunce k horám hlavu klonilo, a Libuša a moudrý Pemysl ze zlatých síní spchali jim vstíc pesmutné, Kaša hlásala jim o boji a smrti Zeleného Vítze. A bohatýi nesli mrtvolu v sad rostoucí nad ladnou Vltavou, kde Libuša ji hávem zeleným, a naslouchali zvsti

již

v

nmž

a

pilbu

kvty hvzdou

zlaté s

plály,

odla,

zelenou

mu

dal,

ESKA

POESIE

od prachu oištnou, od krve, na krásnou hlavu moudrý Pemysl, a Kaša v ruku haluz kvetoucí

mu

položila, kterou vítzil,

mraný osud mu ji z ruky vzal Tetka promluvila k nmu tak: »Nuž tedy naposled juž pohlednu na tvá, jež sluncem by!a života a zdrojem hlubokým mých radostí. Nuž, stíne, vydej se na dalekou svou cestu k behm neznámým, kde na tebe eká s chmurným veslaem. Zde vezmi da, kterou mu zaplatíš .. .« Tak koníc sala Tetka drahokam, jejž Krok jí kolem šíje povsil co památku na starou otc vlast, než

.

.

A

a pustila

jej

slzou poslední

s

do dlan Zeleného Vítze

V tom

.

.

.

vzkikla Kaša hlasem jásavým:

»0, sestro, seti slzu palivou,

neb spása

blíží

se na Vyšehrad!

píkrou cestou Bivoj kráí sem, na hbet nese stvru zabitou, Hle,

jež v

Tu

hlav

perlu chová zázranou.

perlu v ruce, vzkísím jinocha,

duch jeho

vždy pou

z krajin

ta

mraných vrátí se, duši lovka! tiché ddiny

možná

Což nepitáhnou v co jaro duše dtí zemelých, by v tvaru modrolesklých vlaštovek svým sladkým štbetáním rodie a bratry milující tšily

Mé

lo

?

slovo velké jest jak

pohoí

JULIUS ZEYER

proudy voucích vod

a silnjší než

a

mohutnjší

nežli

Já promluvím, a

Tak

53

bohatýr!

couvne Moranal*

zvolá Kaša

s

okem nadšeným

a zvedá ruce k nebi vysoko,

ohe

a z oka plane prudký

jí.

Xež skonila, byl Bivoj v zahrad, a úžas jevil se na tvái všech,

neb nebyl divý kanec

zabitý,

za uši silný Bivoj držel

tak

pevn vítznýma

jej

rukama,

že všechno jeho hrozné sopténí

hromné vaní marné zstalo; k zemi tlail tlo ohromné tak mohutn, že kosti lámal mu. a

te

Zrak píšery jak zhoubný a

pna

z

tlamy v kusech

a celý hrad se

jenž

z

dsným

ohe

plál,

lítala,

hlasem chvl,

hloubi hrdla kance vycházel.

A Bivoj zvolá hlasem hromovým, by vaní divé stvry pehlušil: »Já slíbil duši vlastní, nikdy víc že meem v boji nezamávnu juž, a proto zvíe živé pináším. A Kaša vnoí obtní svj nž do hrdla divé stvry hluboce a káže kanci hlavu rozpoltit;

a krev, jež

proudem

vyvalila se,

se ukázala ryzím zlatem být,

v to

A v

promnila arná

Kaša vezme perlu

tom rudém

perla

ji

.

.

.

plující

zlat, rychle pistoupí

ESKÁ

5*

POESIE

lípu k Zelenému Vítzi, na bledé elo perlu položí a šeptá ve vzduch slova tajemná

pod

A

.

.

.

všickni stojí tiše kolkolem,

se srdcem tlukoucím a s napnutím

na Kasu hledí, která ubledlá se zrakem planoucím jak osyka se chvje divým vtrem schvácená Však náhle úsmv na rtech zasvítí, a arodjka v dívku spanilou se zmní zas a hlasem pesladkým tak mluví k Tetce: »Hle, on žije zas !« .

V tom

.

.

okamžení Vítz Zelený

zrak oteve, a k Tetce spchaje, jež

omdlévá

mu

pólo v náruí,

tak snivým hlasem tiše promluví: »Já

opt

žiju,

avšak krátkým snem,

jak každé blaho, nový život

jest.

Mne mocné slovo z vné dímoty sem povolalo zpt v ten slunný kraj, se k svtlým behm vrátila vod temných, které kolíbaly ji! Mlh šerých píkrov, jenž mne halil juž, jest roztrhán, tak opt svtlo zím. Však žel, že vtlaila mi Morana

lo má z

na elo polibek co pozdrav svj,

jsem

nyní

její

a neodolatelná

k

ní

poutá

z

syn, a povinnost síla

mne

doby, kde jsem ponoil

své hledy v tajuplný

její

Vždy krátký as jen

s

má Tetko

milená, pak

zrak

tebou

opt

.

.

.

mohu zas

dlít,

JULIUS ZEYER

55

na dlouhou dobu k matce vrátím

k

vky

na

drží dlaní

kamennou!

se,

mé

smutné, která srdce

té velké,

.

.

Já k tob pijdu, Tetko, rok co rok, a se mnou pijdou kvty, vlaštovky

veery milenc smuten, louím

a sladké lásky jasné a

pták zpv

Te

a blaho

ale s tebou,

mne oekávej

brzy v

.

.

.

se;

hrad svém!«

Po tchto slovech Vítz Zelený se skály sešel k tiché Vltav;

tam v ttinách zlatá lo se houpala uprosted hejna bílých labutí.

A

Tetka za ním

tiše

hledla,

svým velkým, vlhkým zrakem a nesnažila se

jej

nyjícím

zdržeti.

jak kruší kvtinu

Bol krušil

ji,

déš

burných oblak, vnadnou hlavu svou

padající

a položila

na

z

adra Libuše

se k

ní,

jak

a tulila

dít k matce

Do loky use Vítz a voda odnášela

lo

tulí

se

.

.

.

Zelený,

povlovn

zlatou v šerou dál, a

labut

se nad ní vznášely a plnily

vzduch dlouhotáhlým

Dokud

zpvem

truchlivým.

vidt bylo, haluzí nad hlavou mával Vítz Zelený, jej

a sladká vesna, rychle mizící

jak spchající vody jasný proud.

ESKÁ

56

na každém

Když v

sí

behu

POESIE

zkvetla zázrakem

zmizel, vešla

Tetka

naplnnou

zlatou,

.

.

.

Libušou

s

vnmi,

tžký sen, matka bdla Libuša

a bledá Tetka klesla v

nad nímž jak

A a

zatím v

hvzdy

sad

.

.

.

lípy šeptaly,

vycházely nad nimi,

a Kaša sama stála s Bivojem pod oknem Libuše, kde vlaštovka si

z jara

hnízdo byla stavla,

a Bivoj pravil hlasem

tlumeným:

»0, Kašo, vru, zde jak v a

opt chvje

tou nejistotou, kterou

když o lásce jsem k

A

Kaša

Budi

jest,

srdce v hrudi se

s slzou

cítil

tob

jsem,

promluvil

.

.

v oku odpoví:

»0, muži podivný a drahý mi,

pro

váháš pipomenout mi

Což vera v

mj

slib

ješt nepoznals, že srdce v prsou touhou melo mi, bych vyznala, že láskou hlubokou t dávno, dávno vele miluju ? Což musím ped tebou se pokoit a prosit t, bj^s za ženu mne vzal?«

Tak Kaša a Bivoj zlatý jí

líc

vnec na

svou odvrátíc, hlavu

sám asách svého roucha

a s jásotem a

zvolá,

rychle vsadí, který uvil

a který v

a

lese

ji

vedl v šerý

kryl,

dm,

druhý den se hody slavily, veer sedla Kaša s Bivojem

?

JULIUS ZEYER

5'

na stíbrem okovaný, krásný vaz, a

bílí voli s

roh}' zlatými

na Kazín, jenž uprosted starých dubin, v kterých krahujci

je vezli stál

a havrani svá hnízda stavli

A mezi

tím, co svatý

.

.

.

Vyšehrad

znl hovorem a zpvem veselým pi Bivojových hodech svatebních, tvá zahalenou v husté závoje, na

kon

svého Tetka usedla

a provázena snivou Libušou

eky

se brala podél

Tam

žila

na Tetín.

osielá v

samot

a nepestala nikdy, nikdy snít

.

.

.

Po celý rok na noní nebesa se dívala po hvzd pátrajíc, jež zeleným svým leskem vstila vždy píchod Zeleného Vítze .

.

.

Pak rozbeskly se lesy v jeden kvt, Tetka vyšla z hradu v šírý kraj, kde bloudila s Vítzem Zeleným, do každé chatky nesouc vzácný dar, a

jenž pocházel

z

niv ráje zlatého

.

.

.

Když odešel pak Vítz Zelený, ona vracela se na Tetín, opt do chatek, a sedala u krb útulných, a lidem zlaté zvsti hlásala o svtech krásnjších a o bozích a

tu zavítala

A ponvadž

zrak

její stále

jen na hvzdách, když

.

.

dlel

chot ekala.

.

ESKÁ

58

a

POESIE

na kvtech, když

oí

stal jejích

každém

že v

s

svit se

chotm svatým

bloudila, tak,

srdci jaro vykouzlil

pouhým nmým, vlhkým pohledem.

jen

A

duše

její

sn

byla plna

o velkých pravdách, které tušit lze jen tenkrát, když se zraky odvrátí

od

zem

kalu k nebes istot,

a proto Tetka uila jak bohy

ctít

svj

lid,

a hádat vli

jich.

(Vyšehrad.)

Zpv

o

pomst

za Igora.

Svatopluku echovi.

I.

Hustá mlha leží nad Kyjevem, krvav zapadá v snhu slunce, pošmurn se dívá zlatý Perun, jehož hlavu obletují vrány,

dol s chlumu na udatné reky, kteí zbran svoje, štíty, skvosty k nohám jeho kladou, písahají bledé Olze poddanost a vrnost. Bílá stojí

labu Olga beze slova podepena o veeje

vysokých vrat knížecího dvorce; ob ruce tiskne siln k srdci, avšak oi nevlhnou jí slzou.

'

JULIUS ZEYER

Nepohnuta jako kámen slyší smutnou zvst o smrti Igorové, jemuž byla milující ženou; slyší, jak jej krut zavraždili Drevané, odvcí nepátelé Kyjeva a jasných jeho knížat, jak

slyší,

jej

nectné zahrabali

beze tryzny, bez obti

bohm

v šíré pláni, na níž bujný vítr burácí a lká, kde metelice z

s

erných les bouí, bludné duše pi msíci

vyjícími vlky

v divém

reji

po bahnech se honí,

výkik hrzy seveným a chvjícím se retem. Vnili ji na to zlatým vncem, slyší

vše a tlumí

halili

ji

podali

v nachový pláš dlouhý, v bílou ruku žezlo,

jí

nazvali

ji

vládkyní a paní.

pak v staré hradu sín, které podobné jsou velkým slujím, v jejichž temnu jako hvzdy hoí chvjné paprsky, když zachytí se v hranolech nesmírných drahokam, zasazených v zaernalé stropy. Vedli

ji

Usadili Olgu, bílou labu,

poblíž

ohn

na dubový prestol,

klekli kolem, klonili se

k zemi.

Tžké dvée te se rozletly, vešly dvy s podšenou tváí, vešly ženy, bledé, uplakané;

jedna nesla Igorovo dít, zlatovlasé, s

blankytnými omi, jej k matce,

Svatoslava, pozvedla

59

ESKÁ

60

ostatní

POESIE

pak tlumenými hlasy

zalkaly a trhaly svá roucha.

Pistoupíce tázaly se

dvy:

»Blolící Olgo, jasnozraká, ústa, povz, knžno, mešká cho tvj v dálné, cizí zemi? Slaví dlouhé hody s bohatýry

otevi svá

daleko za

lesy, za

horami ?«

Olga zaúpla, tžce klesla její v tesoucí se ruce. Zvolaly pak ženy takto s pláem: hlava

»Bda! Mroucí tvoje oko hlásá neblahou nám zvst, že siné hory louí na vky nás od Igora! Avšak mluv,

povz nám,

ó, bílá

naše labu,

jak bledý smrti pízrak

piletl a uinil té vdovou. Pišla neúprosná smrt jak žena žebrající chléb

pro svoje dti?

Nebo pišla jako chrabrý vojín, nebo vzala na se podobu snad kupce, který z dálných konin chodí,

hon

za zlatem se neustále?

Nemohla

jsi

odvrátiti osud?«

Vstane Olga s dubového stolce, vrhne zlatý vnec v popel krbu, vryje bílé prsty v plavé vlasy.

Výkik

bolný zazní temnou

tikrát selže

stáhne

knžn

keovit

posléz ale plyne

síní,

slovo na rtech,

bílé hrdlo;

mocným proudem.

i

JULIUS ZEYER

rozvlní se

vniká sluchem

síní,

hluboce všem v rozechvlé duše: »

Kdyby kruté

temný pízrak

smrti

nenasytný, osudný a kletý

ve dvorec byl vešel v tvaru ženy shrbené a umoené hladem,

hned

byla bych

vystrojila hody,

medem!

celý Kyjev zaplavila

Kdyby kruté

temný pízrak,

smrti

silnjší než všechny eky svta, ve dvorec byl vešel v tvaru reka táhnoucího v dobrodružné boje,

zlatou zbraní,

byla by

Kdyby

jej

peste tkaným rouchem

odla má

kruté smrti

ve dvorec byl vešel který

z

dálí

ruka.

temný pízrak s

tváí kupce,

chodí v dál a hledá

—

chtiv bohatství a drahé zboží bych jej pesytila zlatem, skrušila jej k zemi šedým stíbrem, bjrja

perlami a

tíží

drahokam!

Byla bych snad odvrátila osud,

krom toho, co mi vyrval neb závistivých bs. Ale kruté smrti temný pízrak dadouc

vše,

boh hnv zrádn

skryl se v

lno erných mrak,

letl za Igorem šírou plání

letem ohromného

boue

ptáka,

náhle zatepetal zhoubným kídlem, vyjel bleskem z valících se mraen, zaal spáry s dsuplným skekem,

vytrh' duši z bílé reka hrudi.

Zadunla

zem mocným

pádem.

ESKÁ

kolíbaly lesy

POESIE

šumné

hlavy,

náhle postrašeny divým smíchem jásajících

muž

v Korostnu,

v hrdém

mst

kletých reka vrah.

Bole

mj,

vzhru k

ó, rošti

jako hora, která zemi bole

mj,

jako

ó, sžírej

jehož jícen celá

msta

nebi

tíží,

ohe,

hltí.

Zavi hukem sboueného moe, zavyj stádem neskrocených vlk, jejichž vavou temná noc se leká, zaduj vichrem, který lesy kácí!

zni mne, bídnou,

Zlom

a

Tmi

slovy lkala Olga v

sirou

vdovu !«

síni

veliké a temné, v kterou západ

hasnoucí své rudé svtlo házel.

Tmi

slovy lkala Olga v

zalomila ruce, padla zahalila

tvá

si

síni,

k zemi,

v plavé vlasy.

Pistoupila k Olze žena stará

vysokého vzrstu, nezlomena tíží

rok

bemenem

ni

žití,

pistoupila k Olze, promluvila: »Vzhledni,

knžno, držím Svatoslava,

tvého syna, syna Igorova, v nárui jak držela jsem tebe

nkdy

na rukou tam v rodném

v Pskov, v starém

hrad

kraji,

tvého otce,

který jako ptaí hnízdo trí z ostružin,

v

tch

velkých, vlhkých lesích,

JULIUS ZEYER

63

hnízdo omšené a tulné, kolem jehož vetché stechy celé mraky

holub

a vlaštovek se nesou.

knžno, nejsi osielá, dokud syn tvj Svatoslav ti žije!« Vzhledni,

Svneld

Pistoupil pak k Olze

chrabrý,

jehož sláva celým ruským krajem

jako hukot

»Knžno,«

posa

jej

mocné eky šumí pravil, i-zvedni zlatý

vnec,

na hrdou svoji hlavu,

jsi matkou svého lidu: tam v šíré pusté pláni v snhu, v mlze za smutnými lesy Igor sám, též mnohým ruským mužm zapadla tam síla, štstí, mladost v bainy, kde bludná svtla skáou. Jejich matkám, vdovám, malým dtem

pomni, že Neleží

sluší

tob

horké slzy

stírat.

Posléz pistoup' ku zlomené Olze

bledý muž, jenž vyšel

sniv

zasvitlo

z

mu temné

»01go,€ pravil,

konin eckých, oko

»podrobit se

Bohu

jedinou jest pravou cestou k blahu,

podrobit se tomu Bohu, vdovo, jehož slovo po

msíce

hlásám,

tob, všem vám. Zaporanla's, knžno, srdce tvé jak mnohdy zachvlo se, když o jeho mukách jsem ti mluvil >«

Vzpímila se Olga, odvtila:

ESKA

POESIE

»Nemluvte mi o tom, že jsem matkou, nemluvte mi o tom, že mám vládnout, a ty, bledý muži z eckých konin,

nepipome neznámého

boha,

který smír a odpuštní hlásá.

Pede pede

vším jsem Igorovou vdovou, vším mi tane na pamti, pomsta že mi sluší neslýchaná, pomsta rovná Igorov sláv.

Pede vším mi

tane na pamti,

že mi sluší usmíiti duši

Igorovu, který bez obadu, beze žertvy zahrabán je v zemi. Povinnost tu až jsem vykonala,

pijte

mi dít, pak matkou nžnou, vrnou. Povinnost tu až jsem vykonala, zvednu z popele zas zlatý vnec, vsadím na skrá, chci pak slavn vládnout Pij pak též ty, muži z eckých konin,

budu

zas a pineste

mu

pipome

mi neznámého boha,

který smír a odpuštní káže

—

otevru své srdce tvému hlasu!* Osušila

slzy,

pokynula.

sama temná v šeré

Odešli, a Olga stála

poblíž okna,

síni,

vysoká a hrdá jako sosna. Hvzd nebylo; nad snhem se rdla slední stopa slunce, které

luhm

splo

drevanským, kde Igor ležel. Olga zírala na rudou stopu; snivým hlasem, jako šelest vtví lkala tiše, pak zas vzpímila se, k

I

JULIUS ZEYER

temným hlasem

jako sosna v

65

boui

slibovala Igorovi pomstu.

II.

Pišlo

Kyjev tonul v písních,

jaro,

které drozdi v lesích šveholili, které

mocn šuml

které

kolem hradu

V

stinné

modrý Dnpr, vítr zpíval.

kam ten soulad vnikal, erná vdoví roucha,

síni,

zahalena v

Olga na prestole spoívala hoem, unylá a krásná. Sniv bloudily jí zraky v dálku k siným horám, splývajícím s mlhou. Zpomínala na den onen vlahý plný zpv, paprsk a vn, v který poprvé se stetla v lese s Igorem, jenž nyní byl jí vyrván. bledá

Zpomnla,

jak tenkrát Igor zblednul

divou vášní, velkou, náhlou láskou,

uzel sedt na jelenu, ji nesl k behu v šero stemchy, která naklonna k šumné vod, vtve plné kvt tápíc do vln, stechou byla hnízdu bílých labutí, jež Olgu znaly, když

ji

který jezerem

v ústrety

jí

s

kikem

piletly,

aby tulily se k jejím adrm. Poprvé tak byl ji vidl Igor, lov kolem hradu v modrém hvozd.

Toho dne

si

Olga pipomnla,

sedíc na prestolu v rouše vdovím.

eská

poesie

III.

ESKÁ

POESIE

naslouchajíc snivým jara

V

této chvíli objevil se

udýchán na prahu sín »Drevané

bu

silná

zvstem. Svneld,

zvolal

posýlají posly,

ti

a vyslyš, co

hlásí.

ti

t

Spchal jsem, bych pipravil aby nikdo neuzel Bílá

t

labu Olga sebou

vzpímila

rychle,

slabou.*

trhla,

padla v keslo nazpt,

se,

tásla se jak strom, když blesk ho mine, kývla hlavou, zdála se zas klidná. Vešli posli,

stáli

v šeré

síni,

smlost jejich zmizela, když zeli Olgu sedt bílou v erném rouše, zahalenou jako v zlatý závoj v dlouhé, plavé vlasy, které sply, liják

svtla, na

kamennou

dlažbu.

Byla Olga krásná ve svém bolu,

hrdá jako orel nad oblaky, velebná jak zora na severu. Posli schýlili své bujné hlavy,

dlouho mleli, až jeden posléz pitlumeným hlasem

takto mluvil

»Nekabo uslyšíc,

své hrdé elo,

co drevanská

ústy vyslaných svých Jestli

vhod

odm jestli

ti

nezapome,

knžno,

zem

posl

hlásá.

naše slova budou,

úsmvem

nelibost

ti

ti

nás zlatozáným, zbudí v adrech,

že jsme pouze posly.

4

JULIUS ZEYER

V svatém míru dej

nám

odejíti.

Nuže takto mluví naše zem: »(Jbili jsme proto muže tvého, »

proto, že jak vlk nás

»v porobu nás uvrh',

napa

dravé,

tžké dané

»krut na nás žádal, neúprosn. »Zabili jsme vlka, avšak lásku, »úctu nesmírnou a obdiv velý >chováme,

sKnžno

ó,

paní,

Olgo,

k

tob

v srdci.

ó, labuti bíiá,

»rozevi svá snhotpytná kídla, »dej se unést

»v

kvtné

sKorostn,

modrým proudem Dnpru

luhy drevanského

lidu.

labu Oigo, >ladné naše msto, zlatým hnízdem »bude ti, tam zapomeneš strastí. >Zorala nám zem knížata naše, i-krásn jako vonný sad nám kvete, »sladce se ti bude žíti, paní, ó,

bílá

>v zahradách a zlatých našich polích.

>Nužc promluv, bílá labu Oigo, »jestli Mála pijmeš za manžela, »drevanského knížete a reka.*;

Ukonivše

vzhledli posli k Olze,

mleli a ekali na odvet; jeden

z

nich však, juny bratr Alala,

ku prestolu o krok, blouzniv mu zazáily zraky, sladkým hlasem jal se takto mluvit: piblížil se

»Vru, Olgo, nebude

ti

jestli

pou

s

námi pjdeš,

tvá dlouhá steskem.

Odpoineš na palub

kryté

ESKA

68

kvt

snhem

které bzuíce chránící

POESIE

vely,

lákajících ti

t ped

mrano

tvoí,

úpalem

slunce.

Plachty lodi tkaly kouzelnice, svaté duhy když na nebi plály,

vtkaly

mnící

se jejich svtla

v látku, která jako letní oblak

sluncem ozáený vzduchem vlaje. Stožár lodi tak jak její boky velikým jsou, nevyzpytným divem. Daleko za horami a moem jantarový

leží

neduje tam

ostrov rajský,

vítr,

sníh nepadá

nikdy na záící jeho kvty.

Tamo letí v podjeseni ptáci, aby mhám unikli, burným vichrm, písn, ozáeni mladým sluncem. S jarem vrací se zas v naše luhy, neradi, však bohy pinuceni, aby chmury plašiH nám z duše. Vzpomínka na jantarový ostrov zpívají tam, blazi, svoje

vn

budí v hrdlech jejich sladký klokot, který jako stín je

onch písní, moem.

které pli za dalekým

Jednou padl štíhlý, jarý javor v siné proudy nesmírného moe. Píliš hluboko do tmavé tn, neblahý, byl zahledl se; touha nesmírná po utajených divech schválila jej, vrh' se v klamné vody. Smavé jsou, však kruté; laškujíce házely mu perle, avšak pístup v tajeplnou hloub

mu

zabránily;

JULtUS ZEYER

sladce šumíce

jej

nesly v

mu

jantarový ostrov až

dáli,

zmizel.

Pak se zdmuly jako divé šelmy,

pnou bílé hlavy, dsným smíchem hodily jej vtrm.

potásaly s

Zahnán vichrem vplul do ústí Dnpru. jej tam naši muži, pinesli do Korostna msta, urobili pro knížete Mála lodní boky a strmící stožár Vylovili

z

neblahého,

pelstného stromu. kolem bok, nad stožárem, javor na svj ostrov,

Šplounají-li vlny

vtík

zaduje-li

vzpomene

si

zachvje se nhou, sladkou touhou, z nitra

jeho zazní zlaté zvuky,

které ohlasem jsou rajských písní,

v

korun

jež zpívali

mu

ptáci.

Takto, Olgo, pluješ jako ve snu, srdce se

ti

divnou

nhou

chvje,

tušení o blahu neskonalém

mlhou v

stíbrnou

ti

Jestli ale

unaví

t

duši stoupá.

snní,

ti, sed u kormidla, zahudu ti na veselé housle. Písn znám, jimž nauila bíza v háji mne, kde po celé se léto v slunci smála, shlížejíc se v ece.

zahraju

Pi tch

písních

vynoí se omi,

ryby,

zablýskají perlovými

kolem kormidla se hrnou, skáou, v divém reji smšné žerty tropí. Dlouho, vru, neodoláš smíchu. Odpus, že v té vážné chvíli mluvím

ESKÁ

70

POESIE

O vcech, jež postrádají váhy v

oích mnohých. Ptaím ale zpvem, a arnou mocí pvcíi

šumem bíz

kojena je snivá moje duše

Nuže mluv, má

paní,

.

pjdeš

.

.

s

námi?«

Dlouho neodpoví Olga slovem, sedí tiše jako vytesaná z

tvrdé skály, pouze v modrých

oích

píšern jak bludných svtel plamen skáe divoce jí ohei, hasne,

opt

vzplane, rudou jiskrou hraje. Strachem jak ped blížící se bouí všichni zachvli se v tiché síni;

náhle ale

usmje

se Olga,

poprvé po smrti Igorové, skloní hlavu lehce ke Drevanm, promluví pak takto pevným hlasem:

»Pláem nevzkísím

juž svého muže,

osielá stojím jako vrba,

kterou libovoln

Co mi dlat? Mal

vítr klátí.

a

je

Ctíc vás dokážu, jak jej

mi chotm! si

vážím.

modré vlny Dnpru v arnou lo, jež sladké písn hude,

Vrate

se na

vplete kvty ve vlající vlasy, odjte se zlatotkaným rouchem. Pijdou pro vás vrní moji Rusi, donesou vás v lodi na ramenech v stinné sady kyjevského hradu, dstojn kde pohostí vás Olga. Touha jala mne, když bratr Malv

JULIUS ZEYER

blouznil o korábu, chci

jej

vidt.

Spšte, abych ukojila touhu !«

Divili se

vrní

Drevanm

ruští muži,

nedve

potásali v

hlavou.

však radost v srdci hárá,

knžna. veeru pak pišli ruští muži, vzali arný koráb na ramena, iní, jak jim povelela

K

nesli jej a

drevanské své hosty

v starý sad, jenž kolem hradu kvetl.

Pod hradbami, kam

se sady táhly, hluboká a úzká, temná, désuplná jako hrobka. Ze dna rostla k svtu štíhlá jedle, nevysoko nad propasti krajem zela propast

tásl vrchol

její

bledé jehly;

výška jedle byla jámy hloubkou. Povst hlásala, že kdysi Perun v divém chvatu jel na erném mran velký zástup hon vzpurných bs, mrštil mlatem, který k zemi padl, vykl zárove však tvrí slovo,

vzduchem ponoilo v pdu:

které jako zlaté zrno

zamihlo

se,

rozstoupla se

tíží

mlatu

zem,

tvrím

slovem vyrostla však jedle. S hradeb dívala se nyní Olga stojíc v zaernalém sloupoadí, vytesaném z dubového díví, klonila se dol k bledé jedli, šeptala cos tajeplné stromu, upírajíc

oi

v temno bezdna.

ESKÁ

'2

POESIE

Šerým vzduchem zaznly

te

zvul
bujné, divé, jásající hudby:

sloupoadí

proti silní

stáli reci

jako tui, na ramenou

koráb nesli drevanský, a bratr Mála knížete stál u kormidla, šmytcem kouzlil jásající písn. Vzpímila se Olga vidouc koráb, divý

úsmv

píšern schvátilo

hrál

jí

kolem

hrza

plála

jí

krvelané

ji

retu,

v oku, záští,

lomcovalo celým vnadným tlem, krylo

pnou

blmem

jasné

rty a zježilo

její jí

zraky,

vlasy.

Hlasem znjícím jak štkot vlk,

hromn

zvolá Olga

»V sít

tato slova:

vešli Igorovi vrazi,

v ruce mstící vydali

je bozi.

Mojí vrní, vržte koráb v propast, zasypte

ji

tžkou, ernou hlínou,

vlastní krev

a

zalije

jim hrdla,

bu

jim dusící je hrouda, chlebem moje kletba pi tom kvasu hudbou! Dstojné to hody milým hostm !«

Výkik hrzy

nes' se

šerým sadem,

okamžik, a koráb letl v propast. Zašumla jedle truchlým vzdechem,

koráb když se o

pe

její

lámal,

rázem drt štíhlé její tlo, z hloubí bezdna zaznl ston a náek, úžas vázal ruským mužm ruce, ale Olga dla s chmurným elem: >Zasypte pec temný hrob ten živých!*

JULIUS ZEYER

73

Pak se smála, jak se vichr smje, zbsile když nebem mrana honí, klonila se níž a zavolala:

vám

»Moji hosté, jak se hod

líbí ?«

Dsili se toho smíchu muži, rychle konali svou krutou práci.

Proudy hlíny sypaly se v propast.

Slab jako

tiché vání

vtru

te

vzdechy vzhru k Olze, umlkly pak. Dunly jen hroudy tžkým pádem valící se v jámu. Byla plná, ztráceli se muži mezi stromy, odcházeli tiše. Šero houstlo, usínaly sady. Olga stojí sama, podepírá nesly se

hlavu tžce o sloup, velké slzy

vstupovaly pomalu

jí

v oi.

vzhru k veernímu nebi, bílé hvzdy kvtem kryjou.

Vzhledla které

Noním

tichem line v sluch

hude

lo

»Igore

—

hrob.

to zasypaná v

mj,«

hudba

jí

plna touhy, sladká, dojímavá

šeptá bledá Olga,

»pluješ sinou pouští širých nebes,

bílým proudem hvzd, na arné kterou poslala

ti

vk

Tiše pluj tam k blahým

ptaí Jestli

lodi,

tvoje vdova?

behm,

a kolíbá t sladce! unaví t snivé pní,

zpv

zahude

ti

u kormidla jinoch.

Bujným šmytcem vyláká bezdných nebes bledé

ti

z

mraky peste ozáené lunou,

povtron,

které jiskry

tn

vlasatice,

srší.

ESKA

POF.SIE

Kolem kormidla se budou hemžit mátožné ty stvry temné noci,

t

pobaví

divé jejich reje

Žehnej mi,

t

Pinesla jsem za

vrné

syré zemi, která prach

.

.

choti!

ob,

zemi

naší matce,

nžn

tvj

.

mj

ó, Igore,

klín chová !«

v

III.

Ráno potásalo z

zlaté kštice,

kterých rosa perlami se

vyšla Olga mezi

dla

lije;

I

svj vrný,

lid

úsmvem na tvái Drevanm se rychh' posli,

takto

»Bete k

s

rcete jim, že Olga takto mluví:

S

radostí chci vaší

avšak valný sbor

knžnou býti, pro mne pijde,

a

velkou slávou podstoupila Kyjeva v hrad korostnský. Nové posly poctím jak ty první podle lásky, kterou v srdci chovám k drevanskérau knížeti a lidu. Jsou tak drazí mi ti první posli, pustit že je od sebe mi nelze, dokud neznaví je dlouhé hody. Kníže Mal i milí jeho druzi v ústrety a pijdou nové knžn k místu, kde mj manžel Igor leží.

abych cestu

s

z

Popláu

tam,

ulehím

mu

tryznu,

vystrojím

si

srdce,

rozlouím

památkou na zabitého muže, abych klidn s novým chotm

se

s

žila.«

JULIUS /EYER

'"^

Nedivili se víc ruští muži,

vdli, vdli,

že Olga pikle kuje,

že snuje temné sít záhubné a nenasytné pomsty. inili, jak byla povelela:

modrým proudem Dnpru,

rychle pluli

hustým lesem

káceli

si

cestu,

jako vítr hnali

kvtnou

stepí,

mstu Korostnu, vyídili slovo knžny Olgy. Jásot zatás' mstem Korostnem. pirazili

k

Než se plná luna promnila

modrem výkvt korostnských

v zlatý koráb, který

pluje,

chvátal

mužíj

v Kyjev hrad a nesl skvostné dary

knžn Olga

ruským bohatýrm.

Olze,

klidn u

stála

vrat dvorce,

zahalena v

erná vdoví

vítala je s

záícími zraky,

roucha,

co Mal jí po nich vzkázal, v stepi kvetoucí jak na ni eká s duší plnou radostného chvní. Pravila jim Olga, bílá labu: slyšela,

»Pijmte radost

mj

eká

dik, ó, drazí muži,

na vás pod

mým

krovem,

pohostinnost otevírá náru, její dlan, paprsky se linou,

dary sypou zlaté ze

rt

jejích

vonné kvty pod nohy vám Slyšíte ten

šum ve velké

která stinná jako

sluj se

stele.

síni,

klene

Hodují tam vaši milí brati.

?

ESKÁ

'6

POESIE

posli, které Mal mi poslal kníže. Nuže vzhru! Avšak díve ješt, nežli zasednete za stl k hodm, láze zve vás, by vás oberstvila. Smyjte umdlení své v jasné vod.

Jako stíbro tee

z

tvrdé skály,

bublá, jako rusalka se

smje,

perlami se pní, duhou hraje

krásném vodojemu

tíštící se v

vytesaném

V

z

lesknoucí se žuly.

páru velou pak zas

promní

se

v žhavých bichách z kovu litých zmijí, které z tlam ji chrlí jako v hnvu. Pyšn, hle, se tpytí láze v slunci, stny devné jsou potaženy

pryskyicí borovic a sosen, celá koupel voní vlahým lesem.

Hlete, zástup otroky vás eká lip; až znamení jim dáte, vejdou k vám, by z mocných tuích roh, okovaných stíbrem, olej lily, vonný, tpytný na záící údy.« v stínu

Drevané se mlky poklonili, vysokými dvemi v láze. Poslední když zmizel za veeji, vešli

pikázala Olga závorami

pevn

uzavíti

tžká

vrata,

kolkolem pak narovnati díví v hranice, jež k samé steše strmí.

Tiše konají, co

knžna

káže;

zatím ozývá se smích a hovor

i

JULIUS ZEYER

muž

drevanských,

již

netušíce

blízkou smrt se v jasné

Dokonali rabi rychle

'^

vod

baví.

práci,

kyne Olga sliným otrokyním, které zadumány pod lipami s tuím rohem v bílých rukou stojí. »Lijte vonný olej na hranice,* dí jim Olga písné, hlasem tvrdým, >plameny, ne jemné vaše prsty silných tl se budou dotýkati

muž

drevanských, prokletých

vrah !«

Loudav se dvy piblížily, mlky konaly, co knžna káže, mnohá

ob

z

nich však padá Olze k

nohám

prosb spínající, duši mnohé padl obraz

ruce k

nebo

v

krásných jun, kteí hrdí, silní byli vešli v zrady plnou láze,

aby

sílu

svou a krásu, jarost

v šedý popel zahrabali mrzký.

Olga

nepohnuta stojí, rukou zhoubný ohe

ale

vlastní

vznítí.

erný dým

se sloupem k nebi valil, plamen skákal kolem lázn, obrovskými snopy nesou jiskry vzhru se do poledního modra. Z ohnivého hrobu rozléhá se

žlutý

srdcervoucí, zoufalý

kik muž,

marné hrozby, chrapot tch,

jež dáví

trpká smrt juž, slitovnjší Olgy, která

posmch

krvavý a divý

v praskot mísí padajících beven.

ESKÁ

POESiÉ

Poslední když uhas' žlutý i)lamcn, bílé kosti

když jen

popele a záícího

z

kupy

niy

uhlí,

vzhru ku blankytu, v kterém dým se rozplýval a hynul, zavolala velkým, slavným hlasem: vzhledla Olga

»Nebi, kterým zlaté slunce spje,

msíc

jasný a stíbrné hvzdy,

pinesla jsem

ob

za Igora.

Obad pohební jsem vykonala vrn, jak na jeho vdovu sluší. Nyní vzhru! Ustrojím mu tryznu!*

IV.

V kvtné

stepi, jež se

k

lesm

táhne,

ekal kníže Mal a jeho druzi, ekali, kdy dostaví se Olga. Tetí den, když slunce zlatou hlavu klonilo juž k bízám unaven, zjevila se posléz

na pokraji

modrých hvozd

s družinou svou Olga. Zamihla se družina ta pestrá jako oblak, který v zlat tone zbarven všemi svtly, všemi stíny záícího veerního nebe. Zadul vtík, zeila se tráva,

moem

a modrých zvon labu Olga, jak by nesena tím tichým vtrem.

žlutých

hvzd

plula bHž a blíže

o

Deset bílých táhlo povoz; na chomoutech, které nad hlavami

JULIUS ZEYER

obloukem se vysoce jim klenou, ukované ze zlata a stíbra, sedí po desíti plavých drozd, šveholících bez únavy písn, kterým naslouchají bujní oi, potásají hrd lesklou hívou, sypajíce

z

oí

zlaté jiskry.

ko

štíhlá panna, Každého z tch vysoká a vnadná jako bíza, za zlacenou, volnou uzdu vede, pohání ho prutem plným kvt, hlas svj zvuný mísí v švehol pták. Medvdí se mkká kže vlee

bujnou travou, splývající s vozu tesaného z lipového díví,

kovaného rud tpytnou mdí, stínného ratolestmi dub, perutmi orla, temným nachem. V prosted vozu sedí Olga bílá, zahalena v erném vdovím rouše, plavé vlasy jako zlatý

vnec

kolem ela vinuté a skryté závojem, podobné ranní páe, která zastírat chce mladé slunce. Za vozem jak husté boue mraky zástup vraných, bujných koií hímal hrd nesoucích na silných hbetech

výkvt ruských bohatýr krásných jun, též

i

chrabrých,

moudrých starc. modrých hvozd

Tak se nesl z kraje kvtnou stepí prvod knžny Olgy jako barev proud a ladných zvuk, jako sen, jenž luzný se

ti

zjeví.

Obdiv zmociiil drevanských se

muž,

ESKÁ

80

POESIE

zatás' vzduch se jejich divým rykem. Letí Mal a chrabí jeho druzi

knžn dupot

vstíc jak tlupa pyšných orl,

ko

jejich

snící stepí

zadunl jak rachocení hromu. Vítali se Drevané a Ruští, Olze ale kníže Mal tak pravil >Bílá s

labu

oima

vncem

s

zlatých vlas,

jak blankyt hvzdokrytý,

vítám tebe v

stepi, která

volná

jako nebe bez konce se šíí, oživena pestrobarvým

kvtem.

Netruchli juž dále, bílá labu,

nasypal jsem Igorovi kurhan nící jako ostrov z mkké trávy. Stromy kolem na nj stíny hází, jeho chlum je ptákm milé místo, veerem když slétají se v tlupu. Povedu t, chceš-li, k tomu hrobu.

Vede mlelivou Olgu stepí k mohyle, jež celá ovnená, pozlacená klonícím se sluncem,

jako do sna pohroužená

leží,

do sna krásnjšího všeho bdní. Na vrcholu sedí deset panen holubicích zrak, temných vlas, zpívajících sladkobolné

písn

o smrti a dlouhé pouti duší, deset panen, lepých sester Mála.

ped mohylou, bouil v bílých adrech,

Padla Olga na tvá divý

plá

jí

rozvlnnou by pukalo jí

ryla prsty v

trávu,

stkala, jak

srdce.

I

JULIUS ZEYER

Muži

schýlili,

81

pohnuti, hlavy,

sama.

tiše odcházeli, byla

Lepé panny, útlé sestry Mála, tulily se k sob, holubice, hlasy jejich, mísící se v siré

náek

vdovy, zmíraly jak dozvuk

chvjných

strun, a konejšivá slova

plynula jak

léných

Vstala

bylin

šáva

knžny

v rozervanou duši

Olgy.

tiše, obrátila líci

k pannám lepým,

arn

zpívajícím,

jak by dík jim poskytnouti chtla.

Chtla

mluvit, ale ret se svíral,

vyšieh' blesk jen

z

blankytného zraku,

který nenávist, ne lásku hlásal. Tulily se tsnej' holubice

jedna k druhé, útlé sestry Mala, ustrašeny, udivením

nmé.

Olga ale obrátila kroky k stanu, který strojili jí muži nedaleko Igorova hrobu,

kde

dv

bízy blokoré vtve

v lásce splítaly v krov pohostinný. Zvuným hlasem promluvila Olga

pod nachovou

stojíc

ásnou clonou:

sTíse mého mueného srdce tžkým deštm slz mých pominula jako oblak, jenž se v rosu zmní. vzejde bujná radost Nuže, te

a

jako duha, která

jasn

vzplane,

mrana když dobouí nad krajinou! Hlete k lesu! Drahou, jíž jsem pišla, eská

poe'iie III.

ESKÁ

82

POESIE

proud se vrných služebník,

valí

blízko medovina, sladké víno,

které vezou kupci z Caihradu.

Plte íše!

Reje, chorovody

vete kolem Igorova hrobu, pijte na vénou mu, slavnou pam!* Domluvila. Zatím

z lesa

piblíží se hustá tlupa vezli víno,

íše

7.

Tžké

lemu

rab;

sladkou medovinu, ze stíbra a zlata,

mdi,

vozy boily se v

hlínu,

pomalu

je táhli silní voli.

Hlun

vítali je

Korostnští.

Olga sama naplnila íši sladkým vínem, podala ji Málu. Tikrát Mal ji vylil na mohylu mezi tím, co sestry jeho ply tiše, smutn tak, jak holub brouká, když mu milá uletla družka.

Na

zaly bujné chorovody, bouná vava, výskot rab, smích a teskot štít, jimiž muži v poest bohatýra, to

divý ples a jásot,

v

hrob

spícího,

pi

tanci

hmli,

hluely jak rozpoutaný vichr. Celá step se zdála pohroužena v nesmírného vytržení,

tn

radost jako

rozpnné moe

v šílenost se mníc. Lidé berou na se cizí vzení, vlnila se,

zraky bloudí, hlas se

mní

v chrapot,

JULIUS ZEYER

83

roucha v cáry, rozkrušené íše míhají se temnícím se vzduchem.

V horeném

tom plesu nepohnut jako sloupy

neodvrací zraky

z

stojí

Olga

stanu,

kraje lesa,

jakby koho zdala s oné strany. Dvakrát pišel Mal pod ásnou clonu,

Jednou pravil: »Smutno mi a teskno v tomto víru zbsilého smíchu. Olgo, hle, jak bílé holubice, útlé moje sestry, polekány, leží na mohyle jako kupa ostrým vtrem pivátého snhu.

Dla

Olga: »Raduj se a plesej!

Prázdni iš na své a moje zdraví! Zaplaš chmuru,

tížící

duši.«

ti

Zase pišel Mal a pravil Olze: >Teskno mi a smutno. Povz, Olgo,

kde jsou posh, kteí z Korostnu v Kyjev táhli ? Kde mj mladý bratr Zaplašil by hudbou t-žkou chmuru.*

Dla

na to Olga konejšiv: >Zírám k lesm; muži nejvrnjší, ti, co byli s Igorem, když padl, v zimní noci drevanskými mei, reci, kalení jak ocel v boji, slíbili

mi

s

nocí pijet k místu,

tebou u mohyly. S tmi muži pijdou tvoji posli, smíiti se

s

bratr tvj, jenž sladké

písn hude.

ESKÁ

POESIE

plesej, prázdni iši!

Raduj se a

chvíle blízká, která dá

mne tob*

Nyní po tetí Mal k Olze mluvil

»Dávno uprchlo juž

zlaté slunce,

polekané nesvatou tou vavou. Pišla noc Bratr

mj

juž.

Kde

jsou tvoji

muži.!"

kde mešká? Moji posli?*

Vztáhla Olga ruku k

temným lesm,

zavolala chvjícím se hlasem radostí, jež utajena

dlouho

nyní vyšlehla jak velký plamen: »Male, hle, co od lesa se valí!

Spása moje

blíží se a chvíle

nadešla, jež dá

Pohle Mal

t

v moje ruce!«

a pravil udivené:

»Nechápu, co slova tvoje tají. Nevidím než temné, tžké mraky, které

deštm

hrozí

nám

a bouí.*

Domluvil, a mrak se roztrh' ve dví,

mu

vyjel z temna klínu, siným svtlem, chápal nyní Mal, co Olga dla: vidl Mal pi náhlém osvtlení muže v plném trysku z lesa chvátat, zjevily se žasnoucímu zraku napažená kopí, bitké mee, luky míící a šípy v letu. Zahlí Mal, jak na pokraji lesa žlutý blesk

krajina zaplála

Ruští vraždili a ubíjeli

omámeni sladkým medem, klidn v mkké stepní tráv spali.

ty, již

JULIUS ZEYER

zježily se vlasy hrzou, mžikem vidl nesmírnou tu zradu, která kolem z erné noci zela.

Malu

Plnou silou svého hlasu zvolal:

»Chopte

me

se, ó,

moji vrní!

Vzhru, korostnští bohatýi, steste

z

úd

zhoubné omámení,

vražda pikvaila, ostí spáry,

aby vyrvala

nám

život sladký !«

Ale hlas ten zánik' v dvojí která na nebi a stepi duní; dvojí

Na

boue

nebi

ítila se z

ve hrom

vav,

les.

jak tisíc tur,

stepí bouí ruští bohatýi, vichrem kvaí, blesky s nebes výše

me.

kižují se s blesky jejich

Vražda kasala

rudé roucho.

si

Ohledl se Mal, chtl Olgu prosit,

—

aby strnula se nad tou bídou ale

knžna

zmizela juž v stanu,

clona shrnula se tžce k zemi,

muž s napaženým meem neúprosn píchod k Olze.

dvanáct brání

Zašla Olga za nachovou stnu,

jako slunce za hory se skrývá,

temné noci vládu

zanechajíc.

Zašla Olga, vzešla bledá hrza,

která v

kámen

Dsná

vražda,

dupala

te

lidská srdce

ohromná

vztekle lidské

plným proudem

mní.

a krutá žití,

pájela se krví,

ESKÁ

8^

vala radostí

a

POESIE

hnusným smíchem,

pehlušila rykem hlasy

Vidl

Mal, jak kosila

hrom.

mu

reky,

vidl pi blescích a hromobití, na mohyle jak mu rdousí sestry, bílé holubice,

Vidl svého s

úsmvem

plny

vdk.

pád a zkázu, pak vítal krutý epel, lidu

který v útroby

mu

posléz vnikal,

ernou mrákotou mu Dobouila bílý

jako

zastel zraky

vražda, shasly blesky,

msíc vyplul, stál nad lesem hrzou zsinalá tvá obra.

Matné jeho svtlo jako píkro/ padalo na chvjící se stromy, rozdupanou step a na mohylu.

Rozhrnula Olga tžkou clonu, vyšla tiše, bílá jak ten msíc, zraky bloudily po šírém

Zachvla

kraji.

klidn: jsem za Igora tryznu, pinesla jsem raby, kon v ob, bez ísla jich leží pod mohylou. Poslala jsem Igorovi reky, aby sám nebloudil osielý. Devt panen na chlumu tam leží, se,

pravila však

»Slavila

bílých jako sníh, ty poslala jsem,

aby Igorovi mohly sloužit. Duše jeho je te usmíena. Nyní vzhru! Korostn nás eká!<

^7

JULIUS ZEYER

Zvolala tak Olga, sedla na vz. Kvtnou stepí táhly její voje

k

temným lesm, smrem ku

západu.

Ticho vládlo zase kvtnou stepí, pouze vítr mezi mrtvolami sténal tiše, svištl kovinami.

Kníže Mal však nebyl posud mrtev, slova Olgy zbudila

k

jej

žití.

Vražda letla te k jeho mstu, dechem posledním te bylo nutno zachránit hrad slavný jeho otc.

Nedaleko bloudil

k

po

stepi,

který ušel vítzící sei,

Mal jej za plynoucí hívu, druhou ruku pitisk' siln k rán, která žití vychrlit mu chtla chytil

s

erným proudem

se mu

lijící

se krve;

na hbet, pohánl

jej

hlasem.

Krytou stezkou, vlekoucí se lesem, letl vtrem k hradbám korostnským.

Sbhl

lid se,

hrza

jala srdce.

Sledním dechem iVIal jim vypovdl zradu Olgy, nesmírnou tu vraždu, kterou zahynuli jeho reci. Domluvil, a vyletla duše bílým hrdlem k blednoucím juž hvzdám. Zaznl plá a truchlý, dlouhý náek.

S rykem zavely se msta brány, zbran chopil všechen lid se vrný, písahaje brániti se chrabe.

Písaha

ta létla

hromem k

nebi,

první voj když Olžin objevil se,

ESKÁ temn pi

POESIE

rýsuje se na obloze

zaplání rudé zory ranni.

V.

Celé léto oblehala Olga

msto Korostn,

a její voje

podrobily zatím celou zemi.

poalo juž pršet dumné duby šatily se v hndý odv, který podobal se, zvlhlý mlhou, pi zásvitu slunce Zlaté

s

listí

bíz, a

rozhátému kovu brunátnému. Dlouhou adou táhli ptáci k jihu, veslovali modrem, ztráceli se v šeré mlze, jak se lodi v tumanech,

již

chmurn

tratí

clonou

v sklonku nebes k siným vlnám

K mstu

visí

moe.

odeslala Olga posly,

promluvila takto jejich ústy:

emu chcete dále se mi bránit, emu krev prolévat, hladem hynout.' Celá vaše zem jest juž mojí, platí da a žije opt v míru, »K

k

role svoje

jako díve,

vzdlává

zpv

i

sady

a smích juž zase

v každé chýži ozývá se kolem planoucího krbu bez

Pijte

též a

starosti.

smluvíme se k smíru.^

I

JULIUS ZEYER

89

Vyšli Korostnští k Olze v tábor, bledí byli,

umoení

bídou,

zoufale své zraky upírali

k zemi, pevným »Nechceme

dli hlasem

ale

se v milost tvoji dáti,

vítzn jsme posud

odráželi

vojsko tvé, a bozi spásy pošlou

pomoc nám. My víme, že se pomstit, krut pomstit chceš za svého muže, víme, že máš kámen místo srdce v bílých adrech, víme, že

jsi

vlkem,

který ženy naše, malé dti zdávit chce a napájet se krví.

Vytrváme v

boji

do posledku

!«•

Tichým hlasem odpoví jim Olga, mezi tím co zrakj' jejich bloudí obzorem, kde ada zobci chestajících v dál se nese:

áp

smutn

»Nemám kámen

mocn mne

místo srdce v adrech,

to táhne v hrad

v kterém malý syn

Denn Teskno

vzdychám po

mj

tichý,

mn

touží.

nm, denn

plái!

mj

po

když vidím holubice v slunci kroužit nad stechami msta, mi,

vesele se vracet v tulná hnízda Slzy moje tekly, vlaštovice když jsem uvidla k jihu táhnout,

modrolesklé, sladce šveholíci,

Zpomnla jsem

planoucího krbu,

k nmu. Nemluvte mi o mst! Dokonala zatoužila vrátiti se

ESKA

90

dávno jsem

ji

v

POESIE

Kyjev

a v stepi

obétujíc vaše bohatýry.

Pesycena

krví je

da

Plate

tžkou

má

pomsta.

mi malou, nepatrnou, jak na vás Igor žádal,

ne,

pouze na dkaz, že uznáváte, Kyjev že je vodící vám hvzdou. Dejte dejte

da, da,

a navrátím se a

dom,

nepekroím prahy

Korostnských bran! Chci odejíti. Místo mne tam vkroí bujná radost, pilítne na zlatých kídlech v msto. Spása kyne bohy uštdená, neplašte ji vrtkou od svých prah! Plate

da

a dopejte

si

míru!

Dopejte mi návrat v milý domov, dolétnout chci v Kyjev jak

ti

ptáci,

kteí v slunné

kraje, šastni, táhnou!*

Sniv

Olze oko,

zasvítilo

chvla se na temné ase, tekla pomalu a padla k zemi, slza

Korostnští na to

odtušili

hlasem, který pohnutím se tásl: »Blaze

nám

a blaze, Olgo,

tob!

Slyšíme juž radost zlatokídlou, letící k nám s kvtnou ratolestí. Rádi zaplatíme da, již žádáš.

Silné raby, útlé

otrokyn

rukou dovedných a sladkých hlas, zlatý med a vosk a mkké kže, bujné oe, vše ti pošlém v tábor.

JULIUS ZEYER

pouze as nám dopej k vyhledání všeho toho, co ti slibujeme!*

tmi

Zdržela je Olga

slovy:

>Nelze vám, co slibujete, skytnout,

ouly vaše nemají víc medu, stáda vaše zhynula a raby shltil

boj a

umoila

bída.

pi obležení. Nuže dejte, co vám snadno dáti poskytnte z každého mi domu Vím, že schudli

vrabc

jste

tí, co hnízdí

a

každý dvorec

mezi krovy,

ti holubice

výplatou dá. Zlatými chci nitmi

ptáky všechny spojit v živý oblak, který vesele

v Kyjev se

si

šveholící

mnou potáhne

a v sadu

mého syna na stromy se snese. Zaplesá mé dít pi pohledu. Nezdá se ta da vám mírnou býti ?« Dkovali muži korostnští, odešli, a tábor

knžny Olgy

zdvihl se a hnul se blíže k

lesm.

Piletla radost zlatokídlá, zamávala kvtnou ratolestí, zaplesali muži, ženy, dti,

na hradbách a pozdvihali vzhru k nebi. Otevely s rachotem se brány,

stáli

žehnajíce ruce

útlé

dti nesly v klecích

celá stáda polapených

z

prut

vrabc.

ESKÁ

Dtí smích

pták

a

POESIE

štbetání

pojily se v jásající hudbu.

Za dtmi zas pišly lepé panny,

mly

hlavy

na ramenou

sedly Pišel s

kvítím ozdobené, bílé holubice

jim, tiše broukající.

prvod

úsmvem

v tábor

pijala

da

knžny Olgy, a štde

astovala dti, obdaila šperkem panny nebo ásným rouchem. Kázala pak každé holubici

k noze tenké nit pivázat zlatou, stíbrnou na hndou peru vrabcm; posléz kývla pannám, dtem rukou, s

úsmvem

v stan svj »

Vrate

jim

dla

stojící

odcházejíc

na mírném chlumu:

se; až vzejde

soumrak

šerý,

odejdu do klína modrých les, abych spla k svému synu.

dom

Budte všichni na hradbách a hlete smrem sem, a uvidíte oblak plachých pták vylétnouti k nebi poslexlní mj pozdrav Korostnu!«

—

Vzešel soumrak, a na hradbách stáli

msta

muži, ženy, malé dti,

všichni s bušícími srdci zeli

k lesm, ekali na oblak pták, ml, že Olga

který oznámit jim

v Kyjev vrací se, že volnost kyne, dlouho postrádaná v Korostnu. Náhle zdálo liják

se, že

šedou mlhou

modrých hvzd

se z lesa žene.

JULIUS ZEYER

metelice jisker že se

valí,

ohnivé že se snad vely Pršely to jasné

hvzdy

rojí.

s

nebe?

Ztroskotala se to bílá luna?

Padaly to

její

trosky k zemi?

Blíž a blíže nesl vítr svtla,

spouštla se

níž a níže

zdálo se, že ptaí plnil

mla

k mstu, hlasy,

vzduch se divným štbetáním. zeli Korostnští vzhru

Nm

—

ale náhle zmocnil se jich úžas,

bolný výkik, srdcervoucí,

dsný

zaznl jako z jediného hrdla, jedním vzdechem zaúplo msto, poznali ten slední pozdrav Olgy. Ptáci, které

pro

ni nachytali,

vraceli se nyní v stará hnízda

k vetchým krovm, odkapm a ímsám; s nohou holubic a kídel vrabc

vzatá

síra visela

na nitech

Proto vrátila jim Olga volnost,

Korostnu aby zkázu vnesH! Mžikem vzplanul na sto místech požár. Slepý zmatek zastel mlhou zraky. bystrým pomocníkem stal se plamm.

Ohe

jako vítzící obr

hrnul rudý pláš

msto

svj kolem budov,

leželo jak padlá

ob,

ekající smrt u jeho nohou.

Jako šelma vyítil se náhle, skákal divoce až ku oblakm, huel, bouil, sypal jiskry kolem, zbarvil rudou záí celé nebe jako krví, osvtloval lesy,

ESKA

zastel

POESIE

erným dýmem

jakby rozestít chtl po

šírou stepi, ní

píkrov.

Všechno splo zachránit se v pole, ale v branách s kárajícím hrotem pomsta íhala, tam ruští muži použivše zmatku, byli vnikli. Litovali trpce Korostnští,

Igor že byl padl jejich

mei.

Mroucí zraky obraceli k nebi, hledali tam v prázdnu bohy spásy, avšak to, co zeli na obzoru, bylo jim jak slední rána k srdci: zeli, jak se Olga na povoze,

klidn sedíc, v temném vdovím rouše, z prosted voj hnala ku Kyjevu. Korostn na tmavou dráhu svítil.

VI.

Zlaté slunce stojí

hvzdojasn tpytí vrhá paprsky své

nad Kyjevem, sníh se kolem,

vzhru k

v které Olga na prestolu

síni,

sedí.

jí více temné roucho, nachem hoí vlekoucí se íza, plavé vlasy vinou se kol ela pod závojem perlami se skvoucím.

Nehalí

Vejde zástup hrdých bohatýr, lan vejdou plaché dvy, jedna vede tiše Svatoslava. jako

Vstala Olga, vyhrkly

spchá k

jí

slzy,

dítti a líbajíc je

1.

JULIUS ZEYER

mluví takto

nhyplným

»Svatoslave, chci

vrnou, nžnou! státi

ti

hlasem:

matkou

Nejblíž

budeš vezdy,

mj

lid

býti

mému

srdci

pouze

tebe dražší bude mojí duši!«

Z popele pak zdvihla

opt

sedla

zlatý

vnec,

na prestol a dla:

>Písahám, že slavn budu vládnout, nezapláe nikdo mojí vinou v šírém kraji, jemuž od pradávna Kyjev velí.« slzy stírat chci a

Zamyšlen zstala tak Olga sedt s vncem zlatým

vedle krbu

kolem ela, tisknouc dít k Vyšli muži, vzdálily se

srdci.

dvy,

ticho vládlo v staré," hrdé

síni.

Náhle ale ozval hlas se snivý nedaleko krbu v stínu sloupu: v01go,« pravil, »zapomnla's na mne?«

Vzhledla Olga, vztáhla zavolala hlasem

ob

ruce,

plným touhy:

dálných konin eckých, mluv mi o svém bohu, který smír a odpuštní káže. Celou duši pináším mu v ob,

Bledý muži

ekám

poznat chci

Les

z

tebe,

jej,

celá jeho býti!

uskok budou ode dneška neznámými hostmi pod mým krovem. V mohylu, kde spí zabitý Igor, a

ESKÁ

96

POESIE

moje miriulobt

a

propadne

Pouhým snem

je

velká moje pomsta,

se!

kterou smíila jsem jeho duši!

Pouhým snem

je velká

která vzplanula v

tch

v kterých Igor poprvé

Zbu Dla

moje

láska,

starých lesích,

mne

mne, muži, ze sna k

uzel.

pravd

velice

tak a dodržela sliby,

které složila, kdj^ž vrátila se

dokonavši pomstu za Igora: Nejnžnjší byla synu matkou,

veleslavn vládla nad Kyjevem, svt ji zove posud svatou

šírý (Poesie.)

ír

Legenda o Donatellovi. Po

celé Florencii vzruch a šum, neb skonil Donatello sochu svou:

pod baldachýnem

z

krajek kamenných,

jenž bílý oblouk v blankyt

smle

pne,

svatý Jií se štítem, ten symbol Florentinské volnosti, hle, stojí

ta

socha velebná v své prostot,

jíž

Donatello

jíž

za duši dal vlastní duše vzlet,

jíž

do ela

Po

celý

a plesá

vný

život vdech',

byl vepsal rekovnost

den se tlaí lidu dav záícím mramorem

ped

.

.

!<

^

JULIUS ZEYER

a

jméno Donatella mstem zní píse vítzná;

jak hudba, jako

tak že až

naplnn jest jeho chválou vzduch, výkiky a slova nadšení do píbytku mistra vnikají.

Tam, v

stínu dílny

se halí Donatello v

by

jak Jest

jej

bled a zamyšlen

tmavý pláš,

mrazil planý slávy ryk.

muedníkem každý umlec, srdci jeho tajném

neb v

erv

úkryt

pochybnosti hlodá napoád;

jen tenkráte, když hana závistná

plod jeho ducha jedem potísní, umlkne pochybnost,

jen tenkráte

by ustoupila vzdoru hrdému. Pak vzplane oko, cuká bledá tvá, a tichý

umlec

se vrhá v boj

jak tygice se ítí na vraha,

jenž

mláata

jí

hrozí usmrtit.

O, jeho bol jest krutší jejího,

vždy tygice jen mlékem kojila, umlec krev svého srdce dal!

však

Tak

tráví Donatello

.

.

v myšlénkách

ten celý dlouhý, slunnojasný den, a když na

veer ztichly ulice, hvzdná nádhera

a snivé noci

nad tu

mstem

v plné kráse vzplanula,

dvée svého domu otevel

a zastaviv své kroky na prahu,

tak Donatello mluví v srdci svém:

Ȓm

chvála,

ím

mi hana davu

jest?

Jen vánkem, který vzniká, zaniká Cesk.i poesie

III.

.

ESKA

POESIE

a stopy nezanechá za

Však hlavu

svoji

a duše jeho

vné

sebou

.

.

.

skláním hluboce ped mistra svého soudným výrokem, vždy jeho ret jest svaté pravdy stan,

Nech

spravedlivé

krásy chrám!

vínkem mojím bu,

laur

—

skrá mi ovní

i

ostrý hloh!«

Jde Donatello krokem zrychleným a najde svého mistra bdícího

na steše domu, odkud vidt jest na spíci msto, eku šumivou, na ztmlé stromy zahrad vonících, kde v tráv bloudí žhavé svtlušky, na modrý vnec dálných Apenin, nad jejichž výší plavá luna sní.

»Mj Tu

miste,« zvolá, »drahý miste

mj!«

zraky kmeta, plny paprsk,

jež z kmitajících nebes v duši vssál,

un

bledou tvá: na t ekal, Donatello mj !« A Donatello ruku uchopí, již na pozdrav mu mistr podává, a hlasem, chvjícím se pohnutím, se obrací na »Já

tak z hloubi

»Mj

ote,

ó,

velé duše promluví:

mj

í

pane vznešený,

jenž moje kroky ídirs

nesmlé

po oné dráze plné kamení, co ó,

vzhru vede k výši závratné odpovz pi spáse duše své!

Ty vids

dílo moje,

Já vložil vše, co

cítí

— .

sochu mou?

duše má,

.

.

JULIUS ZEYER

své bolesti,

svj

vzlet,

své hvézdné sny

a sílu veškerou a nadšení a

souhrn myšlének,

Mj

ml

"duch

vše,

velkou,

v dílo to!

smlou

.

.

.

vidinu:

chtl dosáhnout, co nelze dosáhnout snad nikdy smrtelnému lovku chtl dílo dokojialé vytvoit!

—

To hrdé

slovo jest snad rouháním?

Snad ekneš jen z

z

mi, že dílo takové

bezdna záhadného rodí

nhož

jak lotus

vykve

se,

tento svt,

že bez vady jen to, co tvoí

Bh,

že svatou jest to jeho výsadou.

Pro tu

ale vložil pak do ader mých snahu nesmírnou po nejvyšším ?

Ne, nevznítil tu jiskru genia,

by pouze hluše ve

vnou

mn

mukou,

doutnala

on chtl, by vyšlehla jak slunce v plný žár! Išuž vím, že vykonala ruka má to nejvtší, co vykonat mi lze; kam te mne nedones mj ducha let, tam nedoletnu nikdy, nikdy víc! a

byla

ne,

.

.

Mj

miste,

hle, já

nech pronesou Jest dílem

A

není-li,

.

tvá ústa volný soud!

dokonalým výtvor co chybí soše mé?«

mj

?

na ústa mu mistr polibek, pak vnoil zrak svj ve zrak jinocha vtisk'

odpovdl

s

.

.

skláním hlavu svou,

Kd3'ž Donatello takto domluvil,

a

.

jemným úsmvem:

ESKÁ

100

POESIE

j-Mj Donatello, ty's to ek', ne já, sám jen tvoí díla bez vady,

Bh

a soše tvojí jedna chybí

neeknu

však

—

vc

která, hádej sám.

ti,

Až uhodneš, pak opt ke mné pij.* slovo tžce

To

un

ranilo,

však mlky, beze vzdechu odešel, a mistr netušil, že mráz a

tma

do duše Donatella vnikaly.

Od oné doby a tajný

jímá choroba smutek mysl umlce;

úsmvu

po

není stopy víc

již

kolem rt, ni v zracích zapadlých. Po celé dny ped sochou rozjímá a dumá, hloubá v trapném neklidu ni

a hledá vady, najde tolik jich,

mu

až posléz se

být

Tu

s

socha celá zdá

temena do paty omylem!

sítila se lepá budova,

Donatello stavl

již

z

pyšných sn,

rumu trosek

a pochovala v

svých,

co nesmrtného bylo v umlci, a nezbylo z té velké bytosti než pouze to, co prachu náleží, a Donatello kráel smrti vstíc nemá síly pekroiti práh,

.

.

.

Juž

juž sedí mezi

dvemi na slunci pec ješt upíná

jak vetchý kmet,

svj mroucí a ti

ti,

již

zrak na velké dílo své,

kolem nešastného jdou,

kropí ruku jeho slzami,

a dívky kladou

rže

v jeho klín.

JULIUS ZEYER

zemelým

jak

se hází do hrobky

.

.

.

pišel den, kdy kles! na lžko, by z nho nikdy více nepovstal; tu vzkáže Donatello mistrovi,

by k

nmu

pišel

s

ním se rozlouit.

A mistr vejde v tichou komnatu, kam zlat proudí teplý slunce svit, kam z zahrad vniká sladký kos zpv, by potšily ješt naposled to mroucí srdce trpce zklamané. Bol nesmírný tu mistra zachvátí; »Co trápilo t, duše andlská, co tvého

žití

liliový

kvt

já vetchý

kmet

tak zlomilo, že

já,

nad

šedé vlasy rvu

A

tvojí rakví

Donatello takto odpoví:

3>Než

zemru, miste, rychle odpovz!

Ty ekTs

mi, že chybí soše

jen jedna vc,

A

?«

ó,

mé

která jest to

mistr na to: >Mluva chybí

Tu vzkikne

vc?«

jí!«

.

.

Donatello jásav,

oko jeho vzplane blaženstvím. >Pak zemru šasten!* šeptá mistrovi

a

a usíná bez bolu v

jak pták usíná

vný

zpvem

sen,

znavený,

když za horami slunce zapadne. (Poesie.)

—

.

ESKÁ

102

POESlIi

Bílému domu v staré zahrad.

Na

cest své se poutník zastavil podepel o hl,

a unaven se

zrak jeho bloudil šírou krajinou,

povzdechem

a s

zašeptal tiše tak

»Ty bílý dome v staré zahrad, tam daleko za hradbou strmých te vlaštovky se vrací od jihu

hor,

a vyhledají stará hnízda svá

na ímsách tvých, a ty

je pivítáš.

Já ale nikdy víc se nevrátím, já

nepekroím

na kterém

ta,

víc

tvj drahý práh,

která

zrodila,

m

denn zastavila na veer, by k hvzdám vzhlédla vzhru vtvemi. se

Jí,

tam

zá

te hvzdy

zemelé,

za kterým

leží

Boha

plní zraky

prahem

jsou,

tajemství,

tch,

již

odešli,

nevýslovná. Jejich stíny však

tak tžce, ach, na srdce padají

tch, kteí ješt ekají na smrt. Ty bílý dome v staré zahrad, ó, rci, zda duše vcí podobna jest duši naší, která nauit

zapomnní nemže dome v staré zahrad,

se nikdy

Ty

bílý

ó, rci, je

r

teskno

ti,

když

cizích

krok

v tvých stnách zní ? A neekáš, že já se k tob vrátím jak ty vlaštovky,

bych znova

snil

pod starou stechou tvou Bych naslouchal

ty staré, krásné sny.^

JULIUS ZEYER

tém žehnajícím slovm zemelé, utkvla v tvých milých prostorách

jež

a v noci, když

ti

cizí lidé spí,

se mísí sladce v stromu

šumní?*

Tak poutník dl, a slza padla v prach nekonené silnice, která se v dálí táhla. Kam? Ach, kam?

té dlouhé,

(Poesie.)

103

I

v. Josef Pokorný-Pikulik, (1842).

\ /

své sbírce „S troškou Jj mlýna", vydané koncem let osmdesátých v Cholboi, napsal doslovem »Nkolik slov o sob« Narodil jsem se r. 1842.;

jediné

^

:

do školy chodil jsem od

roku a když tak zvanou »II. klasu«, ustanovil otec, že

jsem opustil se vnovati uprázdnné místo po

5 1/2

mám

emeslu ševcovskému a zaujmouti svém bratru, jenž v tu dobu k vojsku Nejpozoruhodnjší

zjev

—

odešel.

mezi našimi básníky samouky.

písn milostné i vlastenecké, verše Mezi písnmi nacházíme dv, poítány k nejzdailejším íslm eské

i humobudou vždy

Tsal

satirické

ristické.

jež

prosté,

toho jeho

ale

pravé

lyriky.

písn, jakých se málo napíše.

charakterisují verše

Jsou

to

Krom

IV. oddíl zajímavé a mnohé velmi dobré. V íslech satirických prozrazuje se tu a tam pilný tená Havlíka, ale i svérázná, pemítavá duše básníka samouka. Nejryzejší a nejoriginálnjší z nich jest »Moje píse« skutená, istá báse. jej

sbírky),

a

písn

satirické

vlastenecké,

(III.

a

vesms

—

A.

Ú

-ti

O Ba

té lásce.

je té lásky

ve

svt

jak blaha v klamných snech, že by

ji

ptáek maliký

unesl na kídlech.

.

ESKÁ

POESIE

S ní moe kdyby peletl na šíku, na délku: ní pérko by si nezlomil v barevném kidélku.

Lidská radost. Hoj,

ta lidská radost,

ptáek neposeda: každou chvilku sobe jinou haluz hledá.

Což pak té haluzce, vzpomínka jí zbyla, o kterou ta radost jednou zavadila.

—

He

ale srdci,

opuštné snti,

kam po

celý život

radost nepiletí.

Moje píse. Což

to není hezká

vc,

hezká vc, že jsem

z

vle

boží švec?

Ušiju já pantoilíck

papežovi na palec.

v.

Od

J.

paty až do špiky,

pkný

bude

dám

rubíny z

POKORNY-PJKULIK

do špiky, celiký;

eské

z

krve,

eských slzí perliky.

Pijdou

páni, hrabata,

hrabata,

pijde

budou

knžna líbat

ta a ta:

pantoflíek

jako bábu vnouata.

Ze Španlska, Francie, Francie, z

Nmecka,

Itálie,

bude zbožných kajicník v

ím,

jak když nabije.

Z kletých ech, kde kázal Hus, kázal Hus, pijde samý vzácný kus; kavalíi modrokrví chválit

ímský

Hoj, nad

ím

syllabus.

se zázrak snes',

zázrak snes',

cizinc ta pestrá sms, krev,

již

kdysi proklínala,

jako svatou líbá dnes.

poestná, poestná, láskou k vlasti povstná, I

ta šlechta

nad ní matka bolestná.

líbá slzy, které

roní

107

ESKÁ

108

Však

POESIE

ty perle, rubíny,

rubíny,

má

náš národ jediný;

vykoupil on za jazyk, slávu,

n

vlast svou,

ddiny.

2^^^#2^#^^^^^^ Antal Stašek. (1843

Antonín Zeman) jest synem podkrkonošského kraje až tam nedaleko Vysokého nad Jizerou; narodil se dne 22. ervence 1843 v Stanov. Gymnasium studoval v Jiín a v Krakov, na universit /

\

-*

ntal Stašek (JUDr.

^

byl v Praze.

na Rusi, od

1874. a 1875. yl soukromým uitelem 1S78. jest advokátem v Semilech.

Roku r.

Stašek mnoho studoval, myslil, vidl a prožil; je duch opravdu básnický a pi tom horsky rázovitý. Již jeho prvá práce »Z horské krmy« (Kvty 1865-6), pedvádjící adu zajímavých postav, hlavn však prvý díl veršovaného románu »Václav« (18S2 vnován je »milému píteli Janu Nerudovi, spolubojovníku v eských Thermopylách«) volbou látky, kresbou postav, znalostí lidového života i formou svou ukázaly básníkovu samorostlost.

—

V Osvt

»Kralovrah*, v Lumíru 1873 akademického spolku (1874) » Vichrové*, v Osvt 1875 »Král Juan«, v Památníku vysockého Krakonoše úryvek »Kochanova vst« (i88ó). I jiné menší práce roztroušeny jsou po asopisech. R. 1876. byly u A. Mareše v Roudnici vydány »Básn Antala Staška« (I.), sbírka menších básní. Hoe nad pokleslou vlastí biblickými tóny zní z cyklu téže sbírky

»Bla«,

v

1872

vyšel

Almanahu

»Jeremia« a ze

zpvu

>Zivý hrob«.

1880. tamtéž vydány byly »Básn IL«, obsahující jen dv vtší skladby »Varo« a »Boek«, r. 1884. báse »Z doby tábor« v Poetických besedách.

R.

Budiž ješt uvedeno, že r. 1880. byla na Národním divadle provedena Staškova veselohra »Smlouva s lichváuveejnil snrdie své em*, dosud nevytištná. V

Osvt

o Slováckém a Turgenvu,

den

odsouzencv*

»Anhelliho«

(Kvty

(Zlatá

1873).

Peložil V. Huga »Poslední Praha 1865) a Slováckého

ESKÁ

Antal Stašek jest

i

POESIE

vynikající spisovatel prosou; jeho

román »Ncdokoncený obraz«

a »Blouznivci našicli hor«, postav z Pojizeí, patí mezi nejlepší práce eské toho druhu. Tu jsou podkrkonošské vesnice s pírodou drsnou, s lidem rázovitým jako málokde, palice tvrdé, rozumáské i horáci liškou podšití; tu mluví i básníkv hloubavý duch. Básník i romanopisec Antal Stašek jest

ada

vždy svj.

K. V.

Na Krkonoších. Stojí hora proti

hoe

ve dvou srázích, jak

dv

stny

mezi nimi bystrý potok slapem huí, hází pny. Celý obzor velké doup, jeho boky žhavá skála;

klenutím s

nhož

Na

mu

jasný blankyt,

slunko

žhav

skále se jedle

pálá.

temná

pne a touží k nebes tajemství ponurých

báni,

bím

nesouc na posupné skráni.

Na jedné

ze strání píkrých v kousku bíly pti dlaní hakovišt žena táhne,

a muž hákem orá za ní. Rozhalena jeho adra, velké kosti, mocné svaly; nahrbená k zemi posta

—

kozí krytý balvan skály.

A'.

ANTAL STASEK

Ona na skále je bízou, byl uat vrchol záhy; smutn dol vsí vtve

již

rozedrána, beze vláhy.

Kudy a

stoupá,

smáí bílu

krpj žhavá, muž pevn drže klae

její

potu

pot ten v brázdu zaorává.

synkv smahlých

Blízko nich dvé krátcí

pd

nadlehují;

koza na skále se pase,

tam kde mech a kapra

>ehy,

ženo,

pospš

bují.

trochu,

dohakovat rychle teba; svatý Urban juž juž tady, bude ovsa na kus chleba. Horko ti, chceš odpoinout?

Nekalá to žena

z

tebe:

t parna, t poád zebe.

v lét sužují v

zim

zas

—

táhni, ehy! skoním brázdu; pjdu škubnout

Táhni jenom

Odponeš, já si

zatím

až

do panského

lesa hrazdu.*

Žena dále táhne ehy, skonili už celou brázdu, a

muž

zatím jde

do panského Pot se ine

.odpoívá v

si

škubnout

lesa hrazdu.

s její

ela,

mkkém

mechu.

Na protjší stráni ptáek zpívá píse milou slechu,

ESKÁ

112

POESIE

zpívá to, co nékdy bába

pádku jí vyprávla, když se pi ní malé v dlouhých nocech hrzou chvla. Zpívá o jablíkách zlatých, zpívá o dalekém kraji, kde jsou lidé syti, šastni, klid a hojnost všeho mají. Zpívá o stíbrných zdrojích, u

dve

zlatých rybkách,

kvtném

ráji,

diamantech, skvlých perlách,

o zemi, kde vše jak v báji. Zpívá sladce, zpívá mile, kolébá

ji,

v spánek snábí,

v mlhotkaný závoj kryje,

svdnými sny ducha

vábí.

Hejno vran se vynoilo, ve sny zakrákalo její; prchnul ptáek, s ním sen luzný,

oba v nebes blankyt spjí.

A muž

s

hrazdou na ramenou

páním

vzpíná zraky vzhru, by kus nebe mohl zorat ženou pro oves si v zru. Ale místo holé bíly vidí vrány na lazuru, jako v jasném, denním svtle zlovštící temnou chmuru. s

j-Krákejte, co chcete, vrány,

neleknem se vašich zvstí; však

si

život zachráníme,

dobudem ho

ze skal pstí.*

ANTAL STAŠEK

A

dál ve skalnatém

113

svahu

na bíle as pti dlaní hakovišt žena táhne,

a muž hákem orá za ní. A pod nima bystrý potok slapem huí, hází pny; hora

stojí proti

hoe

ve dvou srázích, jak

Na

dv

stny.

Nv.

Severu Babel, msto carovo, po znoji krátkým spánkem odpoívá; nad obrem šerá, pólo prhledná na kídlech jarní noc se houpá snivá. Jest jako lidské srdce, lidský duch jasný jsou blízké myšlenky a city, v dálav ale šumí bájí svt šedivým hávem tajupln skrj^tý.

—

Bohat

plníš jej, vše tušíš tam,

snad všechno pravda

jest,

snad všechno klam.

Smyslové obra spí, však srdce bdí; ve spánku bouí, hmí a mocn buší, v divokých proudech v mozek žene sny, jež kypíc' vášní smír

i

poklid ruší.

Do desky erné

barvou plamennou obrazy budoucnosti ryje rudé; postavy na ní hýbou, honí se, v divokou vavu divá hudba hude.

eská

poesie III

8

E3KÁ

POESIE

Chce hasit osud svj a sdmýchnout sen nad zjevem noním hrzou opojen. Vah' se

Nva

tokem mohutným,

proudové v tiché dumé k

moi

spjí;

hluboký, temny jsou jak bytí

báj,

divné zvsti

zejí.

z propasti jejich

Nvy

Na behu

stojí sfingy

dv,

obrovská tla leží na granitu; ponurým zrakem hledí v dálavu v tajemném šerém noním polosvitu. Na dálném jihu pouští egyptských

dímaly klidn tisíc let vky, minulých dob jak nmá pohádka pod žárem slunka vedle Nilu eky. Mrazivá ruka chlad severních z

zbudila je

setela sen

i

zrak,

s

otásla vzpomínkami v útrobách, spoutala k

Od doby

Nv

ureno

kletbou jim

pamti

do plnoních mrak. nemohou,

té víc usnout

šerých

vn

jest

as bím

bdíti,

nést,

pítomnost novou mrazem v duši

rýti-

Zoufalost teskná zeje z tváí jich.

Fara ad když zrakm

jich se snuje;

všechno, co dávno obráceno v prach,

hýbe

se, žije

v nich a skrytou zvstí duje.

Chtly by umít utopit život,

nemohou

—

též, se

pam,

vrhnout v

t,

srdce cit;

vn musí

toužiti

v severní mlhy šerém polosvitu, toužiti tam,

kde slunka nebes car

pívalem žáry v duše vrhá, pálá, kde všechno ohromné, myslí pouš. i

ANTAL STASEK

prázdno sálá. vražedným ohnm kde Plamenné vlasti jediný jen žhavý den snad by je na tisíce let zas uspal v sen. i

a behu druhém na skále

Petr, velký car,

kon msto

s

mohutným zrakem

ped

jako by vele,

—

hlídá svoje;

hledí v prostory,

sebou

Plnoc

jest

carovo

msto zachvlo

vzduchem

ml

voje.

projel divý sten;

se v duši,

tese se v útrobách svých podvalin, v podzemí jakés temné rány buší.

Hnuly se nesíslné zástupy, hnuli se tisícové v pestrém davu,

na jejichž hnátech msto vyrostlo, na jejichž plecích car svou stavl hlavu.

Kostmi na

jich

jejich

svrhnout

vysušeny moály,

bedrech

te

trn

chtjí

i

chrámy

bím

stojí;

se skrání,

vstávají z hrob k zoufalému Duní a huí temné podsvtí,

boji.

všechno se kývá, hýbe, k spádu kloní,

tesou se chrám sloupy obrovské, na vžích kolokoly zeln zvoní; slyšeti

v podvalinách praskot,

tisíc dav se zdvihají se

i

vzhru pne

hmot,

a zdvihá,

sfingy s granitu,

zícenin propast jich se zraku míhá.

Píšern hlavy rostou ze zem, erné se páže v erné rojí — v tom blýskl zrakem s kon velký car,

pd

zachmuil elo, pozved ruku

svoji.

*

ESKÁ

zahrozil

POESIE

mocn vojm

a divý dav

zboueným,

zpt v tmavé rovy

klesá,

v propast se ítí, kácí

omráen,

na hlavách dále píval

hrob

nesa.

Mohutné elo jezdec vyjasnil, se skály klidným zrakem kolem utichlo vše,

hledí;

sfingy padly zpét,

i

bez hnutí na granitu

smutn

sedí,

toužíce tam, kde nebes žhavý car

pívalný v dálné poušt metá

žár.

Jeremia. Mníte, že zpv mj mým jest jen želem, v ader jenž prýští hlubinách?

Pívalem jejž

jestif žhavého uhlí, na vás, ukryt v mrak traách,

eavým deštm do

metati budu,

srdcí chladných vrhati pal,

sypati spoustou v života dráhy, sálavým zvukem aby vás žhal: lid stená v bíd, šlapou mu v šíji, spoutaný národ v prachu se svíjí, rozkotán Sión, boží hrad.

Spánek-li v chládku umdlené

kídlem lepých nh, jeho mlh tajemných bájí

zastíní

a z

i

—

ovane tebe sladký dech nasypu ti ho v dímavá víka,

oi

ANTAL STASEK

vmetám

jej

ohnm

v

kvtných

sn

aby ti z duše zaplašil radost a steskem bolným ti zašuml lid stená v bíd, šlapou mu v šíji, spoutaný národ v prachu se svíjí, rozkotán Sión, boží hrad.

A

když svou milku luzného zjevu, prodchnutou vánkem vní všech, uprosted luh bujaré vesny pivineš k sob na adrech

—

hrzou lanými

políbíš s

eavé

uhlí

na

ústy

její rtech,

kvt

rží rozvitých v tvái zasyí hád, uštkne tvj slech: lid stená v bíd, šlapou mu v šíji, a z

spoutaný národ v prachu se

svíjí,

rozkotán Sión, boží hrad.

sny vám budu i v noci, zastu vám mrakem každý svit, Plašiti

poklid a pokoj vyštvu

vypudím

z

ader nhy

vám

z

duše,

cit,

do vína vsypu rmutu a jedu; na míst perlí víivých v zašumí hoem, zašumí vzdechem,

nm

poháru vzkypí pnivý lem: stená v bíd, šlapou mu v šíji, spoutaný národ v prachu se svíjí, lid

rozkotán Sión, boží hrad.

Není jež se

mj

smutek pouhou mou

mn

slzou,

leskne ve zraku.

Pravím vám, jesti

eavým

uhlím.

pel,

ESKÁ

jež

na vás vmetám

Sprovázet jako

POESIE

s

oblak.

svdomí

zlého

výitka krutá budu vždy vás, a vaše duše, kamkoliv zbloudí, uslyší vždy mj dunivý hlas: lid stená v bíd, šlapou mu v šíji, spoutaný národ v prachu se svíjí, rozkotán Sión, boží hrad.

iínt

^w

&<^^^

Bohuslav Ptaovský. (1844—1867)

1^

arodil se

ervence

17.

1844 v Kutné

Hoe, zemel

ledna 1867. Básn jeho roztroušeny jsou po asopisech; vtší ukázku prací jeho pinesl almaiiah '>Ruch« roku 1868, všecky verše jeho chová v rukopisu Jsou to krátké baUady a písn po vzoru J. V. Sládek. písní lidových, z nichž nkteré svdí o pravém nadání básnickém. Uvádíme z nich báse A(7 hrhitc''e, pravou -^

'

tamtéž

4.

nerliku jemného

citu.

ji.

Na hbitov. (Kvty.)

Na

hbitov

uplakané

si

zašlo

rob

a trhalo kvítí

na zarostlém hrob.

»Nedlej sic

to,

nebožtík

pro kvítí

k

tob

Usmálo

si

dít,

hrobu pijde z

v noní dobu.« se dítko,

odpovídá jemné: >3> Vždy chci, aby pišla matika má ke mné.««

k.

2^^&^>^^^-§H^2s#^^S^2s

Josef V, Sládek. (1845)

Josef

V. Sládek

Dokonav

narodil se 27. íjna 1S45 na Zbirov. filosofická v Praze, odebral se do

studia

Ameriky, kde pobyl dva roky. Od r. 1870. do r. 1875. lenem redakce »Národních list«, od r. 1873. do r. 1874. spoluredaktorem »Lumíra«, jejž poínaje r. 1877. samostatn rediguje a vydává. Mimo to jest professorem pi eské obciiodní akademii a lektorem jazyka anylickéiio na technice a universit eské v Praze. Literární innost Sládkova poíná r. 1868. vydáním almanahu eské omladiny »Ruchu« a trvá od té doby v plném rozvoji až po dnes. Sládek jest milákem všech duší hluboce a opravdov cítících, ale velký jeho význam v poesii eské až posud v širokýcli vrstvách je nedocenn. byl

V

jádru svém elegik, jímž uinil jej život, umí nejjednoduššími prostedky vzbuditi hluboký dojem; poesie jeho je z

tch, které

snivosti

jsou

pedevším

to

jelio

popadají za srdce.

akkordy mužného poesii

Vedle tónu jemné vzdoru a hrdosti, jež

charakterisují,

a za

drsným asto

výrazem, který jí tak sluší, skrývá se nevýslovná nha a láska duše Iiorlící proti vší lži a kivd a lnoucí opravdov k svému národu. Nejšfastnjším je Sládek v prosté písni, ale také v ballad, genrovém obrázku a vtších básnických kresbách daroval poesii eské díla vzácné umlecké ceny. Humor jeho, kdekoliv se ozval, je pirozený a neodolatelný Staroszitské pisnikv a Sméska, v nichž kráí po stopách básníka Ohlas písní eských Celakovského, dobyly si proto velké obliby a popularity. .\le význam Sládkv spoívá spíše v skladbách jeho vážných, které co do citové hloubky nemají v poesii eské soupee. Ve form miluje sevenost a strunost, je mistrem sonetu a pln pekvapujících originálních obraz a mot:v. Jeho knížky Zlatý máj, Skivmtí písn a Zvony a zvonky patí k nejlepším knihám eských básní pro dti a staly se ;

ESKA

POESIE

pro tento obor svou nhou, prostomilým veselím, humorem a vroucností smrodajny. Nemenší zásluhu získal si Sládek o literaturu básnických peklad, již obohatil vedle etných peklad roztroušených po asopisech adou literárních skvost v pevodech vzorných. V poslední dob obral si za úkol peložiti znovu celého Shakespeara.

Velký význam Sládkv v eské poesii vyžadoval by studie úkolem tchto bylo vytknouti toliko jeho obrysy a upozorniti na jeho mistrná díla, jež v dobách, kdy literární brak snadn se rozšiuje, v knihkupeckých skladech práchnivjí. obšírnjší, hlubší

ádk

;

Celkem vydal Sládek tyto knihy pvodní: Básn 1875, Jiskry na moi 1880, Svtlou stopou 1881, Na prahu ráje 1883, Ze života 1884, Sluncem a stínem 1887, Selské písn a eské znlky 1890, Starosvtské písniky a jiné písn 1891, Smska 1891, eské písn 1892, V zimním slunci 1897.

Z peklad jeho v Henry W. Longfellow:

vydaných butež uvedeny: o Hia-.vath 1872, Lord Byron: Hebrejské melodie 1890, Esaias Tegnér: Frithiofs Konrád Wallenrod, Robert .Sága 1891, Adam Mickiewicz Výbor z písní a ballad, Samuel T. Coleridge Burns knize

Píse :

:

.Skládání o starém

námoníku

— Christabel —

William Shakespeare: Zkrocení zlé 1896, Sen noci svatojanské 1896, Kupec Benátský 1897, Jak se vám Kalifornické 1898. Bret Harte Valera: Pepita Ximenes 1897, T. B. tragedie 1898. :

povídky Aldrich

*

ír ír

Pomník Indiánv. Vykopal mu hrob vedle jezera;

jenom dvé divokých oí svítí

do

šera.

Kublaj chán,

1896, Makbeth Julius Caesar 1897. líbí 1898, Král Lear

ženy

1875, :

Juan

Stillwaterská

^.

a'.

JOSEF

SLÁDEK

V.

Do hrobu mu

dal

skrvavený mlat,

aby

vdl, kdo ho

zabil,

že už také pad.

mu

Nade hrobem

ohe

rozdlán:

a

posvítí cestou

v

duch mhlavý

S klády

sob, stan.

ale vrah

do eky, tmou lákejte bludiky ho s cesty na vky. sval se

Na

dám

hrob, brate,

borový ti kmen, aby bloch nezhanobil zítra už

A

tvj

sen.

když dotkne

sekera se

pec

jej,

ruku tu po první

rán

vývra pochovej.

A kdo rozdlá doma ohn si, z uhl žhavých

a mu

rudoch

dti podsí.

A kdo k

v

stže

jej

lodi uchopí,

v tiché noci, vše když dímá,

lo

af potopí.

ESKÁ

POESIE

A kdo urobí mrtvému z nj

a mu

ani v

stan,

hrob

ntdá

pokoj Indián. (Básné 1875.)

Neuml

bych zapomenout.

Táhnou mraky ku

západu,

kývají mi nad horami, a já hlavu v

»Poj

zas,

dlan kladu

hochu,

poj

—

zas s námi,

tam bys mohl zapomenout.* Táhly mraky, a já s nimi pes hory a moe dálné; letem cestu znaily mi

mraky kalné

—

zraky kalné,

neuml jsem zapomenout. Krásno tam za oceánem, srdce volná,

šíje tuhy,

Bh

každý svým, jen všech pánem, krásné jsou ty volné luhy tm, kdo umí zapomenout.

jsem moe na pokraji, jsem se pes vod pláni. »A kdy byl bych zde jak v ráji« pece jsem tam neml stání, neuml jsem zapomenout. Stál

díval

—

JOSEF

Táhnte mraky, všech

si

V.

SLÁDEK

ku západu,

lidé, tažní ptáci,

tch

vašich u poklad,

naši bídu, naši práci

neuml bych zapomenout. (Tam že.)

Je malá ta

Je malá ta

má

má

otina.

otina,

tak maliká, tak rozrytá, div neroznesla už ta

ji

v

svt

nepátelská kopyta.

Vy pyšn na

ni hledíte,

jak ubohá

nevelká,

je,

vámi místeka chudá nemá popelka.

a mezi ta

Jste velcí, slavní, je

úzký svt

pro ty vaše hrdiny,

a ona z koutku hledí jen,

jak vy dláte djiny.

A

jen když pes ni pádíte, dá své vám krve potoky; ach. Bože, vždy vy pány jste, a my jsme jenom otroky.

ESKÁ

126

a

Však my,

POESIE

vámi skupená

sta let nás kryje mohyla,

však

—

my

ta sprahlá

chci fíc

zem

—

už slzu zas

vypila.

(Tamže.) il

Andl Když chvit

s

^

^

smrti.

mroucího se skrádá

žití

poslední

jak s prchající svit,

práv

A lovk

hvzdy

v pededni,

v jiných krajích

již

bloudit poíná,

tu

andl

smrti nad ním

svá kídla rozpíná.

A

vlídnou ruku klade

na elo v mrákot, by snilo ješt jednou, o zašlém život.

A

tíhnou rzní snové

tak zvolna, pozvolí jak

pes

podzimkové mlhy svadlé údolí.

Jak podzimkové mlhy sežloutlé

pes

trávy,

a každý chladnou slzu

na brvách zstaví.

4

JOSEF

A

V.

SLÁDEK

jako matka k

se

andl

»Zda tu

chceš ješt dále

žít

hraku k

Ta

dcku

uklání:

zoufání?*

slova jsou jak šelest,

když djn se utiší, z tch, u lože kdo pláí, jich nikdo neslyší.

Však mroucí ten a dí:

je slyší

—

»To dostaí«,

a smrti

andl zvolna

mu oi

zatlaí.

(Tamže).

Mé

štstí se mi

a já je a lidé

>To už Aj,

podlo

hledám v plái chodí s útchou: se nezjinaí.«

dobí

zjinaí,

lidé,

pec je najdu, vte mi, vždy ono není daleko, vždy na sáh jen jest pod zemí.

já

(Tamže.) -ti

-ír

Pišlo ke

mn

Pišlo ke smavý andl

mn

žití,

s výší.

žití.

ESKÁ

POESIE

podávalo k pití kišfálnou mi íši: »Zde, co kapka, to je žár,

mlád kdo kvapil mj ve pohár* jsem se napil.

blažen,

stopit ret

a já

—

mn

Pišlo ke žití, pízrak s bledou lící, podávalo k pití íš mi pukající: »Zde, co kapka, to je žlu,

mnohé mok

—

chceš-li,

ten trápil,

ty se

trpt

u«

-

a já jsem se napil.

Pišlo ke

mn

žití,

upomínka v letu, podávalo k pití

—

zvadlém kvtu jsem mu v oko hled, já tu ruku chopil, zlíbal jsem ten zvadlý kvt, a co v nm, jsem dopil. slzu v

A

(Jiskry

já

na moi.)

^

ír

Pranic Trochu

si

víc.

zasníme, chvilku jsme šastni,

trochu se milujem, chvilku se

trochu a

si

zboíme

potom na

pranic

víc.

vky

máme,

štstí své vlastní s

Bohem

si

dáme,

4

JOSEF

SLÁDEK

V.

Trvá to okamžik, vk mužem tkat, koho to omrzí, mže zas doufat, ti mrtví pod zemí mají as ekat, mrtví se dokají, až

budem

zoufat,

pranic víc. (Tamže.)

S

Tvé nevyzpytné výše hledíš na naše blaho, naše neštstí,

dol

na naši lopotu, na zmatek v štstí, bolu, na naše boje, ctnost i neesti, na naši pravdu, naše bezcestí

—

a všechr.o je Ti »jak nevražení, jako hraní dtí!«

V

své nevyzpytné touze ku

hledíme

my

Tvé

výši

a jako kyklopi

ve vzdoru vrozeném Tvou dobýváme íši — Ty zpt nás v propast srážíš — pro kdo pochopí ? — vždy pec ta ruka Tvoje uchopí ?

!

se spjatých

dcka

a pivineš je k

dlaní

Sob

v usmívání!

(Tamže.) ír

lir

Stevíky. Vyletí holoubek blostných kídel z bran rajských na chmurný svt,

v rok jednou

zatepá kídloma u lidských sídel, a kdo ho uslyší, oteve hned, eská

poesie III.

9

ESKÁ

130

vpustí

POESIE

do sín, vpustí

jej

jej

dál

tam, kde své nejdražší na srdci hál, a musí už bídný být zcela,

komu on chmuru nesvane »A

ty

má

s

ela.

jediná dceruško sivá,

ve svt tam ? oko klidn tak v moje se dívá, žeC jsi se šastna vrátila k nám!« » Matiko, šastna, kdo jak muž' být,

jak se

ti

líbilo

tvé

j:nž na srdci

vrném

nalezl klid,*

—

najednou rtové dí dvojí »a my jsme oba tak svoji !«

Na stromku vánoním ohnivá záe mile tak, svtle a teple se chví,

—

stín v mladé tváe však kdož to ví? >Což se ti stýská? Do roka ruky, malounká líc budou se tepotat stromeku vstíc,

rozlévá blaženost

i

—

a ona s

úsmvem,

mu

tiskne

—

tklivá,

ruku a v prázdno se

dívá.

»A toho šeptání a už tam dosti, vám dvma hezky je v hnízdku se

—

smát,

ubohé kdo smutku sprostí? se konen také chcem vdát!«

ale nás

a

U

my

stolu dvojí díví zní smích:

—

a »Kde že je stevíek?* po jednom zuly si v mžiku

ob

z

—

nich

a vskoily v dtinném ryku.

Stevíek v pravici se tváí vzatou pes hlavu hodí jej: kéž dobe pad!

JOSEF

V.

SLÁDEK

131

—

»Matiko pro boha! ze dveí patou! smutné to znamení, kdo se chce vdát.«

Stevíek v pravici, ve tvái jas, pes hlavu druhá jej hodila zas: >Ríkejte,

matiko, co chcete tomu, vám nehneme z domu!«

letos už se

>Ty vážná sestiko, vsta pece taky, stevíkem nad hlavou též; však my se vysmjem osudu v zraky, a padne jak padne, bude to lež.« zahoupej

Stevíek v

pravici

—

eho

ze všech tí jediný ven

a

všechnm

je to tak

se bát?

špikou

k smíchu,

jen ona usedla v tichu.

—

—

pad,

— — —

Ty štdrý veere, na každém prahu úsmv ty vyloudíš, neb slzu z as — kolik tch pohádek o lidském blahu, dochovals, pochovals, nežs pišel zas!

Rok pešel, jakoby stín se byl mih', tvá bledá na hrob tiskne se v sníh O, nikdo nevil tomu, že ona tak odtjde z domu! —

A

.

.

holoubku blostných kídel, chmurný svt, a tepáš kídloma u lidských sídel ó, kdož by nevpustil k sob t hned! Pole mi do sín, pole jen dál tam, kde jsem na srdci to nejdražší hál, a svj ty chmury mi s ela: ta pohádka byla tak velá! ty

jsi,

zase dnes piletl na

—

•

.

—

(Tamže.)

ESKÁ

POESIE

Klidn

spi.

Here dwelleth some sadness, but no despair. >David Elginbrodt.

Klidn

spi v té hrstce hlíny, samotinká spi tam tiše, s

veerními jenom

s

msícem, když

stíny,

svítí s výše,

když už nebdí žádný

Myšlenek

a

jiný.

táhnou roje

pes tvj hrob jak mraky a si slzí v lžko tvoje, jako s jara dešt padne, nebutež a jak

A

t

chladné,

ani moje,

moje nejsou žádné!

když pijdu

z

ciza kraje

tžký k tob, jak kvty máje

vyplakat rok

bu

ti

to,

s lípy, jež

a jen z

v tvém kotví

nho

hrob

život ssaje.

Jenom chvilku mám tu stání, nevím ani, pro jsem pišel, ale pod mou horkou skrání jest mi, jak

bych dole

slyšel

to tvé klidné oddycháni.

A

nad tvou hlavou

jestli se

sny njaké ješt vznáší, s upomínkou z žití mhlavou, zdej se

a že (Tamie.)

ti

o lásce naší,

mkce

šel

jsem travou.

JOSEF

V.

SLÁDEK

133

Matka.

mé

>Jsi celé

žití

mj

ty andílku

a celý

jen dívej se, dívej

co svét

— V a

v

ml

tob

—

pro jeden tvj hled, svt ml krásy

ten den se matka na dít kolem se veerem stmívá.

dívá,

—

zlatý vlas

mé rob?«

—

»To tvj matiko!* ruky, ty patí tob, ten jas ti v oku zhas!*

»Má

zlatá

je hlas,

mkké

ty ale

ten den se matka na díté kolem se stmívá a stmívá.

»Mé

zlaté

robátko

—

bez toho pohledu v

vždy

ale

mé

díté!

tebe

—

dívá,

jenom, blíž, tvou zhynu!

blíž

líci

co bylo, je plá, co zbylo, je

V

svt,

štstím naposled!*

to

>Tvá rzná tvá, tvj

V

—

trampoty, co

cos chmurné mi tak,

a

mj

zlatovlasý

chovám dnes v

což

mne

nevidíš

ten den se matka na

dít

—

tíž,

klínu;

—

?«

dívá;

to zrak jen slzou se stmívá.

mé dít? já slyším tvj hlas, nožku tvou jemnou to není už slza z as! M^j bože! kde žes, mé dít, co dje se se mnou? Pro rány boží — což den už zhas?!* >Kde

že

já slyším

jsi

—

—

—

ESKÁ

A

dít bží a

POESIE

rukám a tepá

a objímá matku, a matka je slepá. (Tam že

)

Fará

z

Podhoe.

A

jiný se na suchu, moi, po hrdinách svých otáí, starý fará na Podhoí,

mn

vzdor

kritice a

konsistoi

dnes na hrdinu dostaí.

On svat

žil,

jak být to

a klidn stáhl

mlo,

epiku,

když na veer se spát mu chtlo a poznamenal kížem elo a Ani své dal hubiku.

A

ráno

a

nco

vstal, tak

nkde k

pti,

na zub v kaítanu

každému nesl dobyteti, od velké brny, po híbti, až ku starému hafanu. Pak podíval se do zahrady; to požehnání jablek, sliv se stenilo sic pes noc tady, však myslí a oni

si

si:

»To

z

boží rady,

to vzali dív!«

Ze zahrady

jej

slunce

záe

dál v role vedla v pohodlí,

JOSEF

SLÁDEK

V.

a na ten odlesk božské

tváe

modlit se bez breviáe,

jal

jak

sám

se papež nemodlí.

Pak chléb

šel

mnit

v boží tlo

odbyl to trochu krátce snad, však

jestli

komu

dl vážn: nechcete se

»Ite

co se chtlo,

missa znlo!

mnou

posnídat?*

Též mnoho nedbal na kázání, písma znal, jak písluší, mla as prý nemá na pokání,

a

a staí žitím vytrestáni, a kluky brával za uši.

Když pátek byl, tu se to souká, by sám stál erný u dveí, ký div, že stará Ane brouká; on na žebráka, na ni kouká a dí >Mám nco k veei ?«

— :

v as, le na vikáe vzpomnl jenom o pouti,

Na »bratí« si

pak na krucht to hmlo jae, a dobe ml, kdo pišel k fae, kohouti. ien kachny ne a

—

A uprosted té chásky zlaté, kdo na hodin dbá ruiku ? »Pl dvanáctá* již táhne k páté však za to slyší všechny svaté, když vyspává svou opiku.

135

ESKA

Co do knh,

et

POESIE

—

sotva jednu ze sta

poslední až do stránky;

když do Prahy ho zvedla cesta, pedplatil »Blahovsta« a pekli na bochánky.

ádn

nm

Se sousedy žil v dobré míe, zvláš po svatebním obadu, a kdo-li hles o svaté víe,

kouk' do sklenky a do talíe a

nevstu

štíp za bradu. i;

Le, když ten osud tam se také divn pimrákal,

i

tady

neb v hrob se spouštl život mladý, tu

nu

nevdl

—

vru

si

rady:

on se také vyplakal.

—

A

jiný se na suchu, moi, po hrdinách svých otáí,

mn

starý fará na

vzdor

kritice a

Podhoí

konsistoi

dnes na hrdinu dostaí. (Tamže.^

^

ír

V Z

tiši.

ader dýchá

tvých

pokoj

a mír z tvých stinných

jen blíž

mne

a vím,

pitiskni k

as — sob!

že jsem šasten zas.

JOSEF

V.

SLÁDEK

137

Jen dívej se, dívej tak dlouho, vždy dlouhý byl to žal,

tvj úsmv mrak by

ale

jak v

A

v duši

mé

na

padá,

úsvit dopadal.

je tak jasno,

a teplo a klid a lad,

a v

tch mých oích

jak se to

mohlo

je vlhko,

stát!

—

(Tamže.

Socha u

lesa.

Krajem lesa svtec stojí, na svt ven se dívá z chvojí, v snhu, ledu hledí

v luh na holou bdu.

V brad

mráz a

hrstku suchých vítr

jíní

v skráni,

proutk v

dlani,

hvízdá

do prázdného v loktech hnízda. Ale berla jediná je pravá zmrzlá perla,

tvá smavá spokojen jaro oekává. a jeho

Šel ale

jsem tady kolem nho, každý má dost svého

—

ale, svatý, jist,

jaro

chtl bych prožít na tvém míst!

ESKA

V

stínu chvoje,

POESIE

úsmv

v zraku,

v loktech hnízdo pernatících pták,

v dlani proutek v

u noh petrkh'e.

kvt

ženoucí líe,

—

(Svtlou stopou).

Nedle v podjaí.

V

sluneném

svitu,

v šíi a v dáli dímají pole, lesy a skály;

nad

n

se nebe

sklání tak z ticha,

ptáe perut šíí a na svém hnízd v mechu a pýí

jako když

hledí a dýchá.

—

Modlitbo svatá,

modlitbo

tichá,

v tomto mžiku v prsou mi dýchá, jak také nade mnou, jež

díttem

zniku,

nebesa

z ticha

perut

šií,

—

dímavou napl mi

duši,

hej tam

a bydli;

tiší

JOSEF

nele

(Tatnže.)

V.

SLÁDEK

139

ESKA

POESIE

se zdála býti dvojnásob tak chudá

opuštná, jako žádná v svt, neb krom té srny, hledící skrz snét, nepišel nikdo v hbitov Indián. a

vám

»Jak,

se

líbí

košíek ten malý,

tak malovaný, jako

z jara

louka?

—

Nuž pohlete; zde malá svka houká, zde rudé slunce v kožich vlka zde srdce krvavé, jak

pálí,

tžký kvt

na stéblu trávy shýbá se až k zemi, a zde velkého ptáka uvidt,

jenž

epýí

se v žluto

oblak,

a malou rybu drže v zobáku,

tak

spokojen dívá

svt!

se v ten

zde želva, bobr, celý ten sbor jak vídati a tady,

jej

te

na vodách a v

jen

dobe

—

nmý,

lese,

dívejte se,

drobné Pap. pohlete, jak vkol leží sníh, a ono zrovna že se zimou tese, oi jak vle! ale co je v nich, to chápu, já do dneška to nevím, co chtjí as ty oi vyprávt. je zavinuto malé,

A

—

a

—

Nuž tedy; bude tomu sedm

let,

co poslední tu indiánskou tlupu

mj

vyhnal

byli

prý

a

muž kams do neznámé

živi

od lesního

dáli;

lupu,

on byl tenkrát vrchním úedníkem

a jednal rád, když

vždy

víte,

mírnj

si

to páli;

jak to v republice zvykem,

JOSEF

SLÁDEK

V.

kde Indián se setká jak za

zví

osadníkem,

s

ním

se za

z

pušky

pálí.

Vy vidl

jste ten hbitov zanedbaný erstvý hrob pod šípkovými kei, tam staec, náelník byl pochován;

a

druhé Mississippské strany

loni s

jej

sem pinesli vtvových na márách chtl dímat tam, kde otc jeho prach. Nuž, a si tomu kdo a jak chce ví, já dím, ti lidé pece nejsou zví!

V

rok poslední, co tady doma

mli jsme

zimu,

domy

nás ani vlastní

muky, pak

je-li

Kdys veerem

ji

jak divá.

nesou ženy.

já byla

náš malý Jeník, byl u

nechránily,

zv

a oni byli v lese,

A

byli,

málokdy jak bývá,

práv

doma

sama,

napojený,

kamen pikrytý peinkama; ješt po tom dcku mdlá,

já byla

a slyšíc, jak já lekala

tam zuí boue

zlá,

jsem každého se hlesu;

—

tom dít piplo a já jak mu nesu lahviku s mlékem, otevrou se dvée a pede mnou, jak kus vychrtlé zve,

v

cos držíc v loktech, Indiánka stála.

V le

jsem udlala, dít cítila jsem rázem, matka proti matce stála.

tu chvíli nevím, co

v loktech

as dckem

Nevím, jak dlouho takto proti sob jsme byly, vím, že mihla se mi hlavou

ESKÁ

mé

její rob, zkehlé mrazem, mroucí pod únavou,

myšlenka na

mé mé

POESIE

a to

teplé tak a její syté, její

matky prsy hluboce tak vpadly; a pece, Bože! vždy jsme matky ob! a

—

A

cítila

mi do

jsem, jak se slzy kradly

oí

—

A pak to dcko svoje jsem položila do kolébky zpt a ona stála nemluvíc, jak eká jen nmý tvor, však byl ten její hled, jak oi každého jsou u lovka, když trpí divoce a nevýslovn. I vzala jsem tu teplou láhev mléka.

—

—

Jak hltav

zhladovlý

pil

ret

drobného, zimniního ubožátka!

A te již

se zdálo mi, že

ta

i

matka

není vlice, neb jak tak, schradiá,

dcko

to slabé tu v

dla mi

držela mi v

ped,

horká, horká slza padla.

A potom tedy pišla každý den, a dcko sílilo se vihled, a matky hled byl jako promnn. Tak pešla že uživit

již

zima, a pak jaro v sled,

v lese

moh

A práv když pilétly zpt pod náš krov — to srdce míti mohli dí:

»V

kraji

—

se pták.

vlaštovice já

nevím

mli

ani, jak

však!

Indián být nesmí více!«

JOSEF

A

V.

SLÁDEK

tak jim tedy jejich lesy vzali

a vedli je za Mississippi v dáli.

A veer ta

a

v den, než odsud

s

nimi

táhli,

mn naposled, proti mn se vztáhly

matka pišla ke

dcka ruky

a dávaly mi košíek ten malý, jejž vidíte

a vše, co

by A

zde — samý lesní kvt všem nám dává boží svt,

jedny lidmi, druhé

zví

tady mezi divokými

kvty

se na

svt

jak v

památku

A

zvali!

dívá divoké to Papii,

matka.

je zobrazila

hledím-li v ty

oi nemluvátka

potom na své rob, že nás dlí svty jsme pece jenom matky ob,

a pohlednu-li tu

myslím

—

a vše,

a

si,

a ona vtší všech svou pro útrapu.

Hošíku je

mému bude sedm

zdráv a

»Kde

ržový

je? co

dlá

let,

jak polní kvt.

Indiánské

—

Pap?«

(Tamže.) lir

lír -ti

Po hvzdných

paprscích.

Po

paprscích bledých hvzd, neslyšnými kroejemi

mhlavé sny se snáší k zemi.

ESKA

POESIE

Magnetickou mocí lejí mír pod víka tm, kdo spjí, tm, kdo nespí, beznadji.

Po paprscích bledých hvzd modlitby se, touhy vznáší, bolu vzkfik od zem naší,

K tm, kdo meli mezi námi, k tm, kdo tam jsou bídní sami, k Bohu kdesi za hvzdami.

—

^Tamže.)

Život Jest život milá kniha, kterou

a

ta,

neb

ta,

—

je

teme;

každá nejdražší

tomu, kdo te; ji rádi nezaveme o vli své, a tení unáší nás tak, že vše, co kolem, jenom bývá jak šumný zvuk, jenž v ucho doráží a v duši nevejde: tak duše splývá s tím djem povídky a neváží, jak den a hodiny se zvolna snují.

—

A

zatím venku stíny poletují,

soumrakem; písmo se nám mihá ped zrakem; a setmí se. My víme Veer spje a odkládáme knihu s povzdechem. a svtnice se plní a

:

A

nikdo nedoet se konce dje.

(Tamže.)

—

JOSEF

SLÁDEK

V.

1*5

Žluák.

Mám když

rád ta hluboká a vlhká luka, z

jara

žluák potáhne

potok, jak se

i

vkol všecko dýchá

a

Mám ejku

zlat,

rád, jak

to a puká,

hustou travou šuká,

mát, dívím šat,

i

motýla, jenž piletuje k

i

starou vrbu, zase v

a datla, jak do

je

ine oklikat,

hndé kry

uká.

A

uícený kluk po Božím hod, erveným zde vejcem popovejší, pak dívka, jak se shlíží v isté vod: »Co ekne asi dnes mj nejmilejší?* a odskoí a trhá kytku s chvatem a po sukénky rousá se tím zlatem.

—

jak

—

(Na prahu

ráje.)

-ti

Vraaí hnízdo. Doškový barák nad vymletou

hloubí,

jak vraní hnízdo, když je vítr smete, i

v

ervnu

sotva že tu šípek zkvete,

jen dti rostou tu, jak v lese houby.

vkol pstí je a roubí, souseda už pijde mleté, i prasátko, když cestu sob splete, a husa zrovna do pein a trouby. Kraj celý

sem

eská

žito

poesie

III.

ESKÁ

146

Jen

asem

POESIE

trhne to od

mstské

strany,

a s komisí když

etník vejde v chatU; dí otec vážn: >Dítky, ctte pány!< a máma: >Za píklad si berte tátu!* Pak ve chvilce je vše v poádku starém, a kluci hází trnky za

koárem.

(Tamže.)

Role chudých.

Strá

skalnatá, že šípku úpar hrozí,

a holá jako žebrákovy

dlan;

však živo je tu veerem i rann: z té holé ruky sbírají tak mnozí! Vychrtlá kravka, po ní pijdou kozy,

pak žena Hstí trhající na n, pak dti na trnky neb tvrdé plán, a

kolem plné

Tak po sob

snop

jezdí vozy.

se vystídají hosté,

na tom, co nechal zajíc nebo ptáci. I šel jsem kol: »To máte tžkou práci,

Bh

dej,

a

tady

A žena, dále >To nebylo (Tamže.)

hodn mnoho

roste

!«

žnouc na stráni holé: by dávno chudých pole!«

JOSEF

V.

SLÁDEK

Nesmíeni.

»My

rozhnvali jsme se pro tak málo!

—

Matika u mne celé noci v plái. O, pije, budu t mít stokrát radši, —

mn

po tob se

Tak

bledé, choré, mroucí

—

a

tolik nastýskalo!«

doma nevdli,

dít psalo

co to znaí;

pak mrtvé dcko matka k prsoura tlaí a dít s díttem se neshledalo.

—

A

druhé

žilo dál;

—

muž

a

byl z

nho;

po noci, již probdl, užil všeho, na písmo pišel, které peet' stží.

a

A

z

—

hbitvek; dtský rvek:

rána odjel vesský na

však nenašel ten malý,

Sníh tam tak hluboký,

—

tak istý

leží!

(Tamže.)

Dub. Ped

naším statkem dub

je

kivolaký,

mj

praddek už lezl v jeho snet; on ševelí nám v okna v zim v let, a chrání v chat nás, jak hnízdo s ptáky. Pán míval druhdy vrtoch všelijaký, dd se s vrchním o dub porval klet; a vrchní pravil: Kdyby na tvém hbet byl dub ten vyros, mj jsi! a dub taky! a

—

;

ESKÁ

148

!

POESIE

Pak pod ten dub pivedli ddka z klece však dd ml tvrdou hlavu a chy ho dráb »Mj je pece!* když vstával z lavice, dl: Sto dvacet let už tomu, nebo více; ert dávno už vzal všechnu panskou slávu, as dubu šveholí nám vlaštovice. ;

—

—

—

—

(Tamže.)

Bílá hora.

Boj ztracen

—

>Te Ti

byl, a

jen ti sta

ped

ze

útku ady,

stojí

vzdejte se! jsou

sta jich o

Pluk

na

rek

to vzdory !«

opírá se zády.

nimi, pluk za nimi, pluk všady,

—

jen v dáli modrají se

ty

hndé

—

chaloupky!

a jeden nevzdal se z

Zahmly

u obory.

zbytené

pušky,

—

—

eské

tch u

píky

hory:

ty bílé dvory!

.

.

.

ohrady.

mly

práci,

nad nimi duby tesou se a klátí, ob muže muž se mrtev u zdi kácí, ob muže muž tu mrtev zstal státi! Král útek', chlap jen úpl s hrudou svojí, však ve svých mrtvých stojí vlas ztracena,

—

—

(Tamže.)

JOSEF

V.

Náš Náš rodný

erb.

erb, ten tvrdého je slohu,

marn

první šlechtic

jej

SLÁDEK

klas

v štítu hledá,

ddova dda:

jak na nás pešel od

potem zroseny a vtev hlohu!

Dla ku pluhu a v prs hluboko nohu my tiskli od vk, a králi nedá ni kníže, co mu dala naše bda!

—

a král tak

istou nedá duši Bohu.

Tak nosíme ten

me

však

kde který v a ostruha

— 2-

erb

a ostruhy, štítu,

svj

tisíc

my

též je

dív

byl v

rok; známe:

našem boku!

dív plouhala nám hrudu.

nco dáme: Zde byl jsem vky, a zde také budu!« A

také na své heslo

(Tamže.)

Píse

lidu.

Jak hrdlika, když houkne stela do nebes klenutí,

nám

z

Bh

ví

kraje

píse odletla,

kam!

Hrdliko

s

vra

se k nám, zapomnla, k nám jak jsi, tak smutná bílá,

a jestli smích

pij

—

jsi

tou skrvavenou perutí!

(Ze života.)

—

celá,

ESKÁ

150

POESIE

Vidní svatého

K

Kiéran-Killa.

peklu je cesta široká,

v nebe jich dojde jen málo.

Mnich Kiéran-Kill a zde jest, co se

ml mu

—

divný sen,

zdálo:

na vysokém pedhoí hledl pes moe v dáli,

Stál

a

mu bor

v sluch zaléhal a

ped ním

vlny se

šum,

válí.

Nad ním ve vzduchu orel plul, pod ním velryby pluly, v dáli jak modrou obrubou

behy

ostrova

se pnuly.

A s ostrova se blal chrám, mnich rád by Bohu chtl sloužit, neb chtje nechtj po Bohu byl odsouzen toužit.

vn

A

nikde ruky na pomoc;

jen

a vody — tam neml lo,

zem, nebe

a k ostrovu a

k nebi nebyly schody.

I

zvolal

:

íBože na nebi,

andlské sešli mi duchy, a penesou mne pes moe;« — však Bh jak býval by hluchý.

JOSEF

Dl i

V.

SLÁDEK

mnich: »Já vždy byl sluhou

Tvým

Tvého svatého kíže,

když nechceš poslat andly, k sob jinak mne blíže !«

ve A

nastal ruch a ryk a

temno

pol

zem, moe,

a a

A kam

šum,

stalo se v zái,

jak by rodila, jak kdy se vaí.

jen svtec pohlédnul,

ve vzduch, na

plá

horu,

i

vše hemžilo se životem a plno

nmých

A ryba erným

k ryb, k raku rak

a orel s

orlem ve vzduchu podává letem.

kídla

Vše i

staví se

si

tvor.

hbetem,

mž'

lopotí se, co jen

bhat ba

je

a

lítat

a plouti,

ten malý

jak provaz z

Zí na

pavouk cos

paprsk

kroutí.

svtec udiven, znaí ten Bábel, pokižuje pavouka: to

neví, co i

sMluv,

Dl

iest-li

t

nepose ábel !«

pavouk: »Ty

jsi

svatý muž,

však rozum tuze máš prostý, což, Kiéran-Kille, nevidíš,

že

k Bohu stavíme mosty ?«

ESKÁ

152

Dl

svatý v

a koukol z vy,

že

nmá mosty

POESIE

hnvu: »Vy jste áblova stohu,

tvái,

lovku

stavíte

A mžikem

zb

k Bohu!?«

zniklo vidní,

jen kdosi zasmál se stepí:

>K áblu

se

k Bohu

svatý je slepý.*

i

—

prote každý bloud

(Taraíe.)

Kantor. Kantorem stal se ješt v mládí kvtu; sám nemnoho se lišil od kluík, však rozuml už srdci dost a svtu.

neml

Ze

žádné, napsal gramatiku

tam mnohou dobrou vtu, jak vysnil ji neb etl u básník. a uložil

Sám neml zrovna

kvítím cestu setu,

však: »Miluj, dokud usmívá se mládí! .

.

»svých bližních*

.

Le a

— A jej

v srdci myslil:

vezmeme

— doznívá jen s My

se

máme

rádi,

se o prázdninách spolu

a odpouští dnes

klukm,

— —«

dtských ret.

—

jak tu ádí.

po prázdninách, když se vrátil v školu, sotva poznali, jak hlasem vuly

jim

e:

>Jsme hosty u božího

stolu.*

JOSEF

V.

Tak isté théky nikdy jak a

te

jiní je

e:

Však

—

nevidli,

ten kantor vracel zpátky

»Je bez chj^by

svt

boží celý.«

3>Blaho lidské jako sen je krátký*

a jak tak

tou

1^3

SLÁDEK

te

nho

na

pohledli,

kvt padnou

šeptem: »Na

jinovatky.*

A kantor te: »Bohové rozumli, pro velcí jsou a lidé jsou tak malí;* pak:

»0d

jenom krok nás dli.*

propasti

A

v lavicích

že

nemohou kantoru rozumti,

si

kluci zašeptali,

»Bh

jak te, že

láskou neskonalý!*

je

nm

Pak minul den a po a kantor nepicházel

—

že pohbil ženu,

druhý, tetí,

do tch škamen: prázdno mly dti.

Pak pišel, oi rudé jako plamen, a etl: a

po

»V

žalu

neopus

A pro má elo neznají

dti

»Zstane

A

nás. Pane!*

té škole chodil jako

zmámen.

vráskou rozorané,

jiné na rok druhý:

—

hnízdo,

»Mrak peklene

ptáe

Bh

neziistane.*

obloukem duhy,

jim etl kantor pevným, velkým hlasem.

»A

lidské

Pak zaalo

hroby

mní kvtem

v luhy.«

—

to prokvetávat vlasem,

jak prvního když napadává a >Starý kantor*

—

snhu,

slýchá kantor

asem.

««

ESKA

Le:

a

»Jsi-li

sprchne

strom o jaru

»A

a odlétají ptáci

ve vichice šlehu.

sní

pijdou všelijací, dub starý usedají v sboru, «

»dub nevyklovou!<

bu

>Pravd

i poctiv kluci

—

dckem,

doítají

—

—

žáci.

vzdorem

a neboj se ni krále

!«

proti vzdoru,

—

jedním hlasem po kantoru.

A tak to šlo, až by na poslední

—

—

havrani-li

a na

A

nhu,

zachovej v srdci

stár, list

POESIE

k tomu: již

Žáci jsou stejni,

>

Vždycky

to bylo štaci

—

dále!

—

—

kantor starším

stále.

— odkud se nenavrací jemu odcházel jak v mihu

Po druhu druh už nikdo, i

e:

—

»Sám nikdy

»A svt-li v tob již

—

vidí starou knihu,

nikdo neumí, neb nechce ísti, ti v sob sám, to také vezme tíhu!«

»A kvtt svj a když v

a

ve své práci!*

nejsi

nm

trouchniví,

mlo

také

loské

nohy šlapou,

—

že

cítí!

>A všechny eky v jedno

—

—

listí,

ono

bute

moe

a jeho konce nikdo nevyzpytal.«

—

šustí;

jisti.*

ústí,

—

»Strom hynout musí, jako musí rsti

Tak ze své gramatiky kantor ítal, když shrben už se šoural po té síni, a zvonku hlas jak vykoupení vítal.

—

!«

—

!

JOSEF

V.

SLÁDEK

Pak na kantora už se tlaí

—

však doslouží

tyicátý

a

si

práv

slouží

»A všechno

jest jen

zdá stejnou

se,

vždy jiný

kvt

v tom celém

A

—

žití

jinak býti

njak

jeho dti, ty jsou

mu

dnes

—

dív

i

te

jim

nevdí, že te jim svoje

A vzpomíná

v toku:

pedloského škoda :« mohlo

—

—

jak byly i

eka

jako

sUmj ekat

le:

rok!

nyní.

však jiná vždy je voda, po jejím roste boku.*

>Lonského kvtu,

—

jiní;

svých tyicet

se to podá!« kvítí,

gramatiky,

z

žiti!

—

na všeclmy okamžiky,

jak stál tu, hoch a muž, a všechno a doet':

»Lidem

strast, a

—

Bohu

ztratil,

díky!

«

A doma jak na a

A

k prvnímu se listu vrátil, výslužb den dnes trávil prvý,

mu mkce

západ šediny v knihu,

—

v konec,

zlatil.

—

skrápla slza

(Tamže.)

Ježíšek budoucnosti.

Až

ztichnou naše srdce

a dotlí naše kosti, a

pes

jak

my

nás

pjdou

—

—

jiní,

po minulosti;

s

brvy.

ESKA

POESIE

Až všechny naše bludy

vk

a víry našich

jim budou, jako víra

íma

nám

ek:

jest a

Kde v míst Prométhea mysh'me na

Ježíše,

jaké že nové jméno je

bude zvedat

Kým

—

výše?

budou tšit sebe

a

komu budou

a

kdo

kleti,

se pousmívat

pak bude na ty dti?

—

(Tamže.)

•ír

Šípková rže.

Po

stráních,

kolem

cest a v lesním chladu

snte vsí, na rži rže v bujném vodopádu, a táhne pes pole a lesy. rozkvetlý šípek dlouhé

vn

A

vtví spád se v lehkém vtru kývá,

dol

na trávu

v tráv to

sprchá lístek zticha,

svistí,

pták ve hvozdu zpívá,

sluch naslouchá jak v snu, a ret jen dýchá. Poutnice,

spš;

—

západu slunce rudé

oblévá kmeny, stíny už se dlouží; poutnice,

v

nmž

zsta,

—

kdy

zas

—

veer bude,

tak se sní, tak myslí a tak touží? -

!

JOSEF

Tu rži

si

:

SLÁDEK

V.

bu

utrhnu, a

:

rží

mojí,

šípku utrhnu, jak rdí se tu a tese

ji

s

v

ervánk

a

pipnu

Bu

si ji

sem, kde srdce chví a

srdce mé,

tiše,

krvav

—

záplav, v tom prvním rosy znoji,

jsi

jako v

dme

se.

ervnu rže,

rozkvetlá a opadaná v mžení

že zkvétáš, opadáš,

kdo

za to

mže?

—

tak kvetlo, opadlo jich k nesetení!

A zlehka, noho, jdi po listech svadlých kvt, by kvetly jenom den, — vždy pro život to dosti! kvt kdos pec

ten svadlý až

pjde smuten

kol,

pitiskne k retu, neb tak pln blaženosti.

(Tamže.)

Vzpomínka. mi neseš požehnání, pak vlídn na hlavu mi polož ruku: jest trpké jen to na rtech pousmání; srdce je dtsky klidno v každém tluku.

Jest-li

Jest-li

mi neseš záchvit zvsti,

že lidský život nepodhlodá ta smrt,

— A

jest-li

— A

—

i

jenom štstí:

že znií

pak sejdem

se, a

zde se to už poddá.

byl to záblesk v

sen dodává k

žití

na rozlouení ješt chvíli pak postj pišlas-li

—

(Tamíe.)

snni

síly.

—

ESKA

POESIE

Harun-al-Rašid.

Já,

lovk

Haxun-al-Rašid,

vk

spravedlivý,

od poátku až na soudný den hledím ku lovku a na jeho vavu, jak by hledl bdící na spícího sen. Vidím jeho srdce: nádoba to prázdná, vidím jeho

prázdný

žití:

obléká a svléká potácí se

vn,

je to dech;

vn odv kde

blázna,

je stezka srázná,

—

se, kdy mní, že letí na kídlech po všech strastech, lopot a práci, radosti a stesku, touhách dlouhých let jako zrnko písku do propastí skácí nezbude ni sled. a na behu po

belhá až se

nm

Nádobo

tob praví skutk iní svdkem Bh,

ty prázdná! slyš, co

ten, jehož tvých ten, jenž

vidl Kaina a do

vk

tajná

jak napíná zraky a napíná sluch, stále tebe vidí, jak tvá

dráha kleta

od Cháma as pošel nebo od stále tebe vidí, jak jsi

Kainv

Jafeta,

druh!

Krmí tvou je vina, ctnost ti jenom bájí, jenom útoištm, když je vrahem blud, jazyk tvj je Ihavý, ret tvj usmívavý

—

zkaženého srdce kryje kal a rmut u svých boh žebrák, když se rozhnvají,

sám ku bratí stesku slitováním chd. Byl jsem

pi tvém

vidím tvoje

žití

rodu,

budu pi tvém skonu,

jako vetchý troud,

JOSEF

V.

Život jednotlivý, život jest jen záblesk

žhavý

SLÁDEK

milion,

t

jiskry, jež

stráví,

aby mohla mžikem dále pelétnout; dále, jenom dále vky neskonalé tvoíc, niíc, uvolujíc stále

vn

a do nových zase uvrhajíc pout.

Ve mrákot

zrozen, v

zpupný vítz, v

letíš,

mrákotu se nesa žití

krátký mžik,

zapomnní

za tebou, co bylo, v

jenom dneška opojivý

slyšíš

ale v posléz

klesá,

ryk,

oi upeš na nebesa, dumy rozpadnou

když tvj svt a

posmchem

a jak

Jiný v každou chvíli,

abys

pohle svtlu

se v rumy,

vítzný tvj kik.

je

sob

nemáš v

síly,

v tvá anebo tmám,

mezi tmou a svtlem vrávoráš jak spilý jsi sám,

a když ve svých stvrách šílený

smle

pravíš,

Bh

že Veliký to

Co to kvílíš stále osudu Bohu dej, co boží, bližní

šílí!

se boje?

mj

svj

díl,

však též smle sáhni po tom, co je tvoje, a tvé právo tady dostaí ti v cíl! na tvé oko plaše v budoucnost se dívá?

Klidn

mže

hledt

líce

spravedlivá!

Slyš! Já vím, to slovo že je zvuk jen lichý,

pablesk nebes man vržen na ten svt, však pes vaše bludy a pes vaše híchy setrvá tu stále v moi lidských bd: Ve píboji vášní nepohnutá skála, zbloudilému plavci hvzda skvlá, stálá,

ESKÁ

1«C

POESIE

maják od pístavu vzdorující mhlám; ty vaše kivdy, vášn, zápas divý obraz boží bude lovk spravedlivý! nesmrtelný jako Velký je sám.

pes

Bh

(Tamže.)

^

Žena.

Co

tvoje nevsta, ve vlasech bílou rži, hrdjší královny na tebe, ty mj muži, jsem s tebou k oltái šla v slunce zlatém plání;

tvj

ret se usmíval,

ty's

pevn

šel jak

mé oko

muž,

—

slzou vláhlo,

mn

slabé dívce táhlo

cos jako bolest duší rozechvnou;

le

chvíli jen,

ve slunce zlaté zái

jak ty já poklekla jsem a slíbila

dnes,

Co

ti

vrnou

zítra,

pevn pi

oltái

ženou v dobru, zlu a do skonání. býti

tvoje žena v radosti

já s tebou šla,

—

my

bolu

i

oba

vrn

spolu tou cestou, která sklonila se srázem; nám vítr ve tvá dul, a chleb nám rostl tvrdý,

já

mla

až

pec tvj

pro vše

žert, a ty jsi byl

muž

hrdý,

váhal krok a hasly tvoje zraky.

Já sama plakala, však s tebou na potkání na líci tvé byl mrak, a na mé usmívání

—

nám

vítr

ve tvá

dul, a

však svoji byli jsme

my

pes

Dnes svatební náš den, v tvou utýranou tvá,

se

chvli mrazem,

slunce svit

—

mn

vzpomínám

i

mraky.

rok bhu;

ve vlas navál

snhu

!

JOSEF

dávno

vichr, jenž

Tvá duše

svatební sedral rži.

již

mukou

sterou

—

dcko te,

jako

ty's

SLÁDEK

V.

já

matka

ti,

ne žena,

lidé

nám

—

—

jak churav, sláb tu ležíš k nepoznání. Šla naše cesta v sráz,

—

rozjízvena,

nám nohy sdralo pomoc boží!

hloží,

cizinou, a v dáli

—

Dnes svatební náš den viz slunka zlaté plání: my slíbili si vrnost do skonání usmj se na mne pec, jen ješt dnes, mj muži

—

—

(Tamže.

Bh. vidl Boha.

Já

dali

mi

dv

dítky

vše, co

tom lun

v

nm

mli

v

—

a

hrály

však také

—

dít

lun

Ty

šlo,

minuty, to

ece man,

v tom blesk, a slyšet ránu,

se zaal klonit

—

k stran.

dravím spárem,

pes peeje

Bohu val

chlap k

jak lan.

si

svalilo se v stranu,

divý slap ho chytil

a v dol to

a

varem;

a vír jen kypí, šlohá!

vnost!

—

— Bh

byl

Te v

propast

se nad

ním vzpjala velká ruka Boha

(Tamže.)

eská

poesie

III.

—

nuzném stanu

se objevil na

bílý chlap!

a vzkikl

A

Kdys na Susquehan hostem Indián;

ped ním

V

—

—

byl

já, bílý vlk,

sjel:

nmý.

bílými peejemi !

—

—

ESKÁ

162

POESIE

Ve starém

parku.

Ten

starý park tam pod zámeckou vží ve slunci poledním tak plný dumy leží.

Kol cesty se táhnou

pádu nachýleny,

zarostlé, již k

vydoutnalé kmeny.

alejí lip

—

Habrové špalíry jej vroubí s každé strany od tch dob rokoka, jak jsou tak pocuchány!

Uprosted jednoho

ní Neptun

V

nmu —

se táhne k

lip

sežloutlém lupení na trávníku a v mlází

ad

A

— stín

zvtralý v rozpadlém vodojemu.

guirland

kamenných

a puklé leží vázy.

vtve

v listném zákoutí, kde

rozbitý starý

Faun

se s

Vše tu tak spuštné a vyžilé a slunce zdá se vybledlé i samo

A pec

tu zpívá pták, a v

jak Neptun

mraí

se,

Tak svží, porosen, jak své

jej

—

prosýchají,

Dryadkou svou

tají.

charé, a staré.

prázdném vodojemu

vine se svlaec k

tak jako

z

nmu.

mlhy stkaný,

krásce kdys dal šlechtic pudrovaný.

Své krásné, »chre Doris<,

jíž

ve slaviím pní,

jak plouskal vodojem, dal první políbení.

Své krásné, »chre Doris«, jež tam na zámku s vží puklým srdekem sto let již mrtva leží.

s tím

(Sluncem a stínem.)

:

JOSEF

Ze

ty

Jsme dti vku,

V.

SLÁDEK

163

eských znlek.

jenž svou bídou žije

a nedbá minula, ni budoucnosti

vrtochy blázn jsou a budoucnost?

—a

mu pedkv

ctnosti

bije se, jak bije!

Nám

k smíchu mužnost, vroucnost, poesie

tch

srdcí, jež tu tloukla

u

žití

A

stolu hoj,

žije

mžik!

—

— te

v minulosti;

my

—

jsme hosti!

co v hrob,

a

si

hnije!

O, pvci, myslitelé, bojovníci, kdož pro tu svatou eskou pdu žili my jsme vše a nic, kdo byli! a meli, my jsme pýr a mech a plevel mkký Ne! na balvanech, jež ní tu na vše vky!

—

—

—

(Taraže.)

Láska. (Jaroslavu Vrchlickému.)

Na

svahu strán láska spala,

a nad ní šípek odkvtal,

nad

elem rže máku

a svlaec vlas

jí

U

zvonk

srdce trsek

plála,

proplétal.

mela,

u nohou modré stevíky, k rtm rozeveným sedla vela,

pod víky kvetly slziky.

:

ESKÁ

Kvt

POESIE

Šípku zvolna na ni splýval

dímotným vtru šoumáním, pták na kei

pozazpíval

si

a náhle zmlk' jak

ped

Vše bylo jako ve

zakletí,

spaním.

tak tiché, spící, bez hnutí,

kvtnou

už nehnul vítr ni

I

sntí,

pták složenou perutí.

nebeském se na blankytu oblak unavil,

plující

a stín, jenž padl

motýla v

kvtu

A od zem

až

ku

pažitu,

zastavil.

k nebes báni

jen ševel bylo doslýchat

dímot:

jak v

Spí

Žití paní,

a vše, co jest, s ní musí spát! (Tamže.)

Kde

je

máma?

Dnes

jí

dít

toho radost

z

matku pochovali;

mlo

jaktživo nevidlo tolik svtel, tolik záe, jaktživo neslyšelo

muzikáe, písnikáe, jako dnes tu zazpívali.

Kde

je

máma?

—

JOSEF

Jak

SLÁDEK

V.

165

tou bledou, klidnou

s

lící

mezi kvtinama, vzpomíná jí na svtici, leží

dvanácti

tu, s

hvzdikama.

—

Muzikái, písnikái s

kvtinami, svtel záí

odešli a s nimi táta.

Naped

v rakvi šla ta svatá; ona nešla sama,

ale

musili

ji

vyzvednouti,

jako svatou nesou k pouti s

mládenci a družikama

Naped

v rakvi je

—

je

kde

V dom

máma

—

ta svatá;

?

je tak ticho všady,

dít chodí sem tady, z jizby na dvr, do zahrady. Všude sama! Na dvr jenom holub slétá, i

v sadu ptáe zaštbetá.

Kde

je

máma?

dcku

Pišla k

stará teta,

potší, jak tšit umí;

beztoho

že nerozumí

dcko bhu svta: sTvoji mámu Bh vzal k sob,

také

bude nyní spáti v hrob, nad ní bude rsti tráva;

—

ale lehce se to spává,

když

»Kde

si

je

duši vzal

Bh^

Bh

k sob.«

!

ESKÁ

166

POESIE

»Tam nad hvzdárna.

Andl má s

svatých roje,

nimi bude matka tvoje,

nikdy víc nepijde dol na tu zemi plnou boiu.«

»Kde

je

Bh ?« »Tam nad hvzdama!*

»A kdo, teto, bude s náma mnou, s tátou, u nás, tady?«

se

»Bh »Kde

je

máma

—

—

všady

je

?«

(Tamle.)

Rodné brázdy v ší Rodné

brázdy v ší co mi vás jen pán

v

i

i

v

Bh

dál

.

dál,

pál,

co se já vás naoséval, naoral

Až

té trávy neseté

na

mém hrob

í

pak vy,

mé

rozkvete,

rodné brázdy,

budete?

Kdo

tu

bude u vás

stát,

kdo vás bude míti rád, kdo k vám pijde, rodné zaorat

?

brázdy,

JOSEF

SLÁDEK

V.

167

Rodné brázdy v ší v dál, rád bych potom z hrobu vstal i

íc mu, aby jako

já vás

miloval! písn

(Selské

a

eské znlky.)

Z osudu rukou

Z

.

.

.

osudu rukou vzal jsem svj

los

jak zrno, jež hodil na brázdu kdos. Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas a

k zemi se

mu

když dospl

schýlí,

as.

Vzklíí a roste, dá zrno a dost; ono na zemi jsem jenom host.

jak

Tak a

všichni jsme z

mne

život

tší

a

lidí,

vládce

i

rob;

nedsí hrob.

V zem, jež ho vydala, schýlí se klas; kdes v boží zahrad vyrostu zas. 0"amže.)

^

Zem

a

patí živým.

-r

Tomu

jen,

kdo oe,

kdokoliv, své živné plody dává;

—

v prs to pochovává pro toho, dnes kdo živ na její koe.

co mrtvo, mrtvo!

ESKÁ

niím niím

Jí jí

není

POESIE

vyddncv

hoe,

není jejich zašlá sláva,

jí

jedno,

a

komu

koho den dnes dokonává zejtra svitne ranní

zoe.

hvozd dávnoletém, zpv znl vštcv posvátnými drvy; vlast otcv našich v potomk je krvi,

Vlast není v hroud, v

kde

a

dd

prach a sláva v ní jsou živy:

krev ctte v sob, vlévejte svým a naše (Tamže

dtem,

budou na vždy eské nivy! >

)

lir

-ti

Je tichá noc. Je tichá noc, a ješt ven si vyjdu na zápraží,

a

sebe víc jsem unaven,

to ticho

mne

tak blaží!

Nad polousvtlým dvorem obloha tak hvzdná,

mým

je

tak hluboká, já zahledím se do jejího bezdna.

Z

mé

jizby na

dvr

padá

jak pruha pozlacená, hle,

opena tam

spí s

dckem

o polštá moje žena.

Vše mlí; v sadu jen listy

hrušn

šeptají

zticha,

zá

JOSEF

SLÁDEK

V.

mj

a dobytek

ve

169

stáji

tak spokojeno dýchá.

•ír

Tráva. Za

moe

neodešla,

jsi

nejsi ani za horami,

jen ta hrstka polní trávy roste, roste

mezi námi.

Za ty hory ptáe

pes

to

moe

letí,

vítr táhne,

ale zde tou hrstkou trávy ruka ruky nedosáhne. (Starosvtské písniky a jiné písn.)

Já v snách Já v snách jak

t

rže když

ve vlasech do snžných a

A a

ti

t

vidl,

vidl.

—

hvzda

plála

lilijí.

zrak tvj záný elo jako padlý

sníh,

a na rtech

bylas krásná,

se rozvíjí,

jasná

byl a vlahý,

mlas úsmv

a nebes poklid na

lících.

blahý

:

ESKÁ

17(1

To já

POESIE

nepicházel andl

vdl,

a sen když

mé

nebe,

s

žes to byla ty,

opt

mi

vzal

tebe,

ruce byly sepjaty.

(Tamže.)

if

Starý pípitek.

Na

starém,

tam

starý sedí výr,

šedém

hra<ju

a staré, šedé myši ze starých lezou dir.

A

v staré, šedé vži

ve starém je starý

kout kdes

cep a palcát

a na nich stará rez.

A

starý rok než klade

se v starý, šedý hrob, tu o

plnoci zvedá

se stín ze starých

kob

to smutná, bílá paní

jde tam v tu starou a zpívá starou a

pláe k tomu

vž

píse též.

Však v starém sklep dole se zvedá starý brach

a ze starého sudu

tam

stírá starý prach.

\

JOSEF

A

SLÁDEK

V.

1'1

zvedá starý pohár

a pije v jeden dech

na starý zdar a slávu téch našich starých

ech!

(Tamže.)

Máme Máme

se rádi.

vera

se rádi

i

dnes,

po letech, v stáí, jako kdys v mládí, když kvetly fialky, když kvete ves, v snženkách, ve snhu máme se rádi.

Co

nám

jsoji

co jiný ten svt,

léta,

co jiné zpsoby, vzhled jiných tváí?

—

»První vlas šedivý ?«

na njž tvj

úsmv,

Slunený

z jara

slunený

vn,

—

te, když

vn

Na lukách obilí s

jíní

oí

v života a

zamžen

tvých

boji. je luh,

lechou požato cele,

první tam brázdu

poj,

je sníh,

jak jsme tak svoji,

tvé ruky stisknutí, jas

slunený

Ach, drahá, to kvt,

tak slunený, záí!

já

ti

již

vyoral pluh,

zulíbám tu na tvém ele!

Fialky odkvetly, kvete už ves,

dceruška naše už myrtu kolik že

rok

neítej, neítej, (Tamže.)

svoji

—

si

vsadí

jsme dnes

máme

;

?

se rádi!

—

ESKA

POESIE

Sen. Zdálo se mi o tob, ve snu zdálo se mn,

my

že

spolu letíme

daleko

Zem

byla hluboko,

hvzdy a

my

plály tiše,

spolu letli

výš a výše.

stále

Až

zem.

s té

ta

zem

pod náma

mizeti se zdála,

a ty

hvzdy

a já

jsem se

Kolem

—

bála.

šíje sepjala

ruce jsem

ti

kídla moje tys

hoelj',

mne

ob, klesala,

tisknul

k sob.

Tak jsme pišli v neznámé, nadhvzdnaté kraje, a my náhle vdli, že jsme u bran ráje.

A

o lásce zpívaly

andl já

tam

roje,

však jenom

—

cítila

na svém srdci tvoje. (Smska.)

I

JOSEF

V.

SLÁDEK

1'3

Ráda! O,

ráda, ráda, ráda,

t

jak

ó,

mj

ráda

mám!

tatíek už stádá

na oddavky nám.

i

A roste, roste, roste má myrta, boží div, a

kde jsou

jací hosté,

už družba pamtliv.

mám t

O,

mé a

ráda, ráda, -

družky samý smích,

matika už skládá

mi plátno jako sníh.

Až k lavandule proutku

mn

všecko zaídí

a slzu stírá v koutku,

když nikdo nevidí.

—

(Tamže.;

Dti. Ze

hlubin

vna,

v

svta rmut

vás boží ruka posýlá,

co bílý

kvt

i

ó,

a

hích

dti,

na trnové sntí,

co istou bysten do vod skalených.

My ubláceni jdem po cestách zlých, ped sebou bázefi, vinu ve záptí,

ESKA

POESIE

model do objetí, vždy nový zástup duší ztracených. až klesáme svých

My

jdem, však za nás picházíte zas je v krátké dob

vy v rouchu labutím:

—

prach stísní též; kéž však to, že posýlá vás v tak istý, znakem

mén žití

nežli nás!

luh

jest, že lidstvo

Bh

chce pozvednout a pozvedne kdys k (V zimním

Sob.

slunci.) -íí

-ti

Své matce.

Tak prost jak ty

jsi

jít

šla,

a

zbožn žitím, všem vše,

to ve

a tišinou a vlnobitím

mír hledat, nalézt v duši své.

A

nepemýšlet, jak co bude,

jen

trpliv

brát,

úsmvem

co

jest,

tchou všude pomáhat jiným kíž svj nést.

a s

a

Svou povinnost vždy najít ráno ji celým dnem;

a konati a

veer, vše když dokonáno,

zrak zavít klidným tichým snem. (Tamže.)

JOSEF

SLÁDEK

V.

ervánek

175

shas'.

ervánek shas' a vane chlad, a as je jít a as je spát,

a

kdo nerad, nebo

jde

i

Jdeš rád,

—

nerad?

rád.

což já znám,

vím jen, že jde každý sám a každý jde a neví kam.

já

íá

vidím jen se

hvzdy

mžít

tráv rosy tpyt: tch, kdo musí zbýt.

a vidím v to slzy

A

kéž by každý

z

jdoucích

tch

jen ticho šel jak vánku dech,

by nikdo stesku

nezaslcch'.

Tak, se stromu jak padá kvt, jak padá strom

pod

tíží

let,

neb jedním bleskem sražen hned! Co, hrstko prachu, žehráš tak? o co a

jsi

o co

víc, víc,

než v poli pták, než letní mrak?

Co, hrstko prachu, víc chceš mít,

než po práci a plái klid?

kdo pišel, ten

A

zas

musí

za tebou když smrt

rci,

i

jít.

svt,

zda bys chtl se vrátit zpt?

Co nechceš tomu rozumt? (Tamže.)

—

!

ESKA

POESIE

A nos amours. Václavu hrabti z Kounic.

A

— mj

nos amours!

jak naše sklenky

píteli,

zaznly

dob!

v té zlaté mládí

Když ten pil Frankské svobod, ten velkým mužm v národ,

my

sob:

v koutku ukli

A nos amours!

A

nos amours!

jak

tob

—

Luila

víš,

srdce rozryla

svým bleskným, erným okem? Tys jako stín jí chodil v sled, já sob dýku koupil hned, to na souboj s tvým sokem! — Oh, Táge

amour!

—

Mla t

ráda,

a minul

potom mnohý

než

opt jsme

ji

vzal

sok,

ji

rok,

shlédli;

tak byla smutná, uchadlá,

zrak vyplakán,

tvá

zapadlá,

manželem se vedli Adieu Tamour!

jak s

—

Však láska dv jest jitro jen, dnem záivým jest láska žen, tak milý a tak sladký

my

oba šastni

—

byli tak,

le ped veerem pišel mrak, svit štstí byl tak

krátký

Ah, nos amours

—

:

JOSEF

.Tam po tvých

mn je a nad

V.

SLÁDEK

lesích

kvete ves,

to všechno jako dnes, žitím se stmívá;

však nejkrásnjší

z

vidin všech

nás dosud blaží v našich snech, jak den se pipozdívá

—

Ce songe amour!

To

život nebyl veselý,

však po letech

zas, píteli,

vzpomínáme spolu ten pohár zde pla živolis,

jak

ten našich srdcí tlukotu, a ten ve štstí, bolu

á nos amours! (Tamie.)

Sílen Silen

bu

bu.

a nepovol,

v lese

žití dub; pouze trávy stvol,

jsi-li jsi-li

schyl se, ale neustup.

Dub anebo teslice, drž se pdy, kde jsi vzros: zlomí-li žirs jak

t

vichice,

muž

—

a to je dost.

(Tamže.) lír

Tir

eská

poesie

III.

1"

ESKÁ

173

tyi

POESIE

bohatýi.

Kdys tyi bohatýi jsou vyjeli to v kápi

si

z

ech,

mšák

mnich a

a v zbroji statný lech.

A tvrtý, — odpus, bože, mu bohatýrský los! — byl Honza,

a

pšky

eský Honza

šel a bos.

Vzal režný bochník chleba a uzel na

ruku

máma po ddkovi mu dala hazuku. —

a

Kdys tyi bohatýi jsou a se

z

ech

dom

Mnich

V3'jeli

v rok a den.

obrátil se

a dojel v svatý

tam

k jihu

ím,

dostal zlatou mitru,

a vlast

A

ven

že vrátí

slíbili,

mu

byla dým.

lech kdes na severu

na králiiv pijel hrad a proti vlastní zemi šel za erb voj ovát.

JOSEF

V.

SLÁDEK

A mšák

na západu hezkou ženu vzal,

si

za

její

e

i

vno

téžké

jí

zaprodal.

—

Náš Honza, eský Honza šel rovnou slunci vstíc, tam d\;é ml rodných bratí, však nedali mu nic.

Pak v sever, jih a západ vede bludný krok, tam byli by ho ctili na víc než den a rok.

jej

A

slibovali

kmenty

a zlata na ruku, jen když jim tu

A a

Honza prodá

eskou

hazuku.

slibovali

dvory

ele

v zástupu,

jen když jim

zapomene

na rodnou chalupu.

Však Honza tvrdou krku si vytáh' z uzlu ven a sedl sob na mez a plakal, plakal jen.

Co jsou mu panské dvory a

ele,

zlata lesk,

když utrhne mu srdce ten po domovu stesk!

ESKA

180

A

POESIE

eský Honza

Honza,

jen stále íkal: »Ne!«

A

dom

šel,

—

a zbude

tam do soudného dne. (Tamže.

Májová. Perlík, hasák, šroub a dláto

do komory dnes máj

nám sype

a

leti,

v ruce zlato,

vystrojíme ženy, dti.

Vyjdem

si

jak na nedli,

jarní slunce

dlá

divy,

aby páni uvidli také jednou, že jsme

živi.

•

Stroje ani nedutají,

komín v huti zvolna dýmá, páni v oknech poslouchají, první jarní blesk jak hímá. (Tamže.)

Ano

K

nám

ne.

picházíval, když se

peí

dralo,

nás dtí hejno starocha se bálo a schoulilo se, kde jen skrýška tmavá:

JOSEF

byl

nmý

hrobník,

a hlava

ta, zle

njak

svdila by

]ak

byl, a

use

si

SLÁDEK

umrlí

tak vzpomínala na

Vždy u krbu

V.

hlava

Ijí^sá

—

lebku.

na otépku, neduživá,

»tak!« se stále

kývá

a zas jak »ne!« se vrtí v okamžiku,

jsme chvti na holém oešníku. Jej kmotrem zvali naši, a my dti: jak u dtí to bývá. » Kmoch Ano ne«,

to stále, jako vídali

hndý

se

—

list

—

Se a

—

u krbu a pikládal tam loui, jak vstoupal, kotou po kotoui,

dým

on,

nmota,

jen do

ohn

se díval,

a veselý když hovor hluel kolem,

on, zamyšlen, vždy

jenom tak tu

býval,

jak myšlenky by šly tím jeho polem, a lysou hlavou

A a

od zpvu když došlo na

dsem

v

strašidla,

nám dtem stydla, on co tomu íká:

krev

žilách

tu ptali se ho,

—

vrtl jen a kýval.

—

zdaž vidl jinak ležet nebožtíka

ve shnilé rakvi, než jak ho tam zdaž

samo vrahy,

ze

se dostat chtjíce do svaté a potrhaný rubáš

dali,

—

jak pelézali

ouhat

z

pdy? hrudy

msínu na vžikách, neb mrtvých mši v plnoci o dušikách

a kostlivce v

a jiný strach za padesát

tch rok,

co okopával tak to pole smrti.

A

on jen hlavou kývá

vrtí a kývá,

—

a zas vrtí,

divného cos v oku.

—

ESKÁ

182

A a

náhle vstal,

—

POESIE

všem ruku podal nmý,

mu ekl dd ped

když

j>Až zas

ti

veejemi: bude smutno, brachu stará,

dokáme

tam u hbitova, než

jara,

ženy a dtí, vítán vru zde budeš dlouhých, zimních za

jak's bez

a

veer,

není tebou zrovna veseleji;

ty pijdeš zase,

mj

vi,

on hlavou kýv' a vr a zimný vzduch v sí

brachu stará ?<-

a zmizel v šeru

zavál

od veejí

—

—

—

Tak dávno tomu, Sny dtství prchly,

V

když se rozpomíná! skoro život celý. své pole zašel hrobník osamlý,

—

motyku jeho zakopala

jiná,

—

a na tu jiná už se strojí nyní.

A

krb jak zvolna dohoívá,

žití

a rozhlížím se v stínech prázdnou

síní,

jak vidl bych tu kmotra zas, mi bývá.

Však není

to již on;

—

to Život sedí

—

u krbu a do ohark hledí. A náhle beze slova pozvedá se, a ptám se: »Kmote, pijdete-li tu

nkdy?

dnes,

zítra,

snad

nkde

A

on, jak

a vrtí: ^Tamže.)

—

ráno,

nmý Ano

—

smutném po veeru

jde, jen

—

zase,

a jak zde se stmívá,

ne

—

.^«

hlavou kývá a mizí v šeru.

—

«

^^^#^^#^s#^^^s

Ladislav Ouis. (1846.)

1^ arodil

se 5. února 1846 v áslavi, studoval na rzných gymnasiích, absolvoval práva a oddal se žurnalistice. Byl s poátku zamstnán v Slovanu*, pozdji stal se lenem redakce »Národních list«. Pro chorobu oní byl nucen vzdáti se dráhy žurnalistické a vrátil se zase k právm. Promovován na doktora a odbyv v Praze a v Pardubicích soudní a advokátní praxi, otevel advokátní kancelá v áslavi, odkud pozdji pesídlil do Peloue. Quis poal psáti verše již r. 1863. na reálném gymnasiu táborském; první své básn vytiskl r. 1865. Pispíval od té doby do rzných list belletristických a vystoupil v obou ronících almanahu »Ruchu« i v »Almanahu eského -*-

'

j-

Roku 1873.

studentstva*.

vydal pr\'ní svou sbírku básní

»Z ruchu«. Potom se odmlel. Pihlásil se, povzbuzen Nerudou, až zase r. 1880. cyklem ballad »Hloupý Honza (jež vyšly pozdji s illustracemi Alšovými), naež následovaly r. 1883. »Ballady«, r. 1884. humoristická veršovaná povídka »Tešn« a r. 1887. >Písniky«, vše v Nerudových »Poet. besedách*, konen r. 1897. »Epigramy«. Vrukopise chová delší veršovanou povídku, z níž uveejnil jen ukázky. Krom toho peložil »Ballady Gothovy« (vyšly v »Svtové poesii«), Gozziho »Hlasité tajemství*, Derouldova »Hetmana«, Gothova »Fausta« díl II. (vrukopise), Schillerovu »Marii Stuartku«, adu starých baUad skotských (v Lumíru), Básn Kokova a Góthovu »Ifigenii v Taurid* (ve i>Sborníku literární,

v

svtové poesie*). Psal

poslední

dob

zejména

i

feuilletony a

vnoval

se

lánky studiu

Havlíka; ovocem tch studií jest vzorné, kritické vydání » Básnických spis Karla Havlíka*, první vydání toho druhu u nás. Básnický profil Quisv vyznaují hlavn jeho ballady, písniky a epigramy. Ballady jeho náležejí k nejlepšímu.

ESKÁ

POESIE

CO v tom genru u nás napsáno; od Erbenových liší se podstatn tím, že Quis pojímá balladu po vzoru Gothov jako píse. Vyznamenávají se neobyejnou pádností a struností výrazu a formou naskrze dokonalou. Vedle »Ballad« nejlepší knihou Quisovou jsou »Písniky«. Vytvoil v ní adu figurek z eského života, zachycených vrn postavou i duchem. I sama forma ukazuje podrobné studium národní písn. Form vbec vnoval Quis vždy mnoho pée, což je patrno hned z první jeho knihy, v níž nacházíme i pízvuné liexametry a jiné rozmry, ped tím neužívané. V balladách písnikách probleskuje skvostný, bodrý humor, jímž se vyznauje i rozkošná veršovaná povídka »Tešn«. Ten sbližuje Quisa s Nerudou a Havlíkem, s nimiž má ostatn i jinak nejednu podobnost; s Nerudou ve volb látky i v pádné form a slovním výrazu, s Havlíkem v satie a ironii svých epigram. K epigramu dospl v poslední dob pi studiu Havlíka, a jest již z dívjší jelio innosti nkolik jich známo. Všecky tyto hlavní rysy Quisova i

básnického charakteru (až na epigram) jeví se již v pr\'ní jeho sbírce, zejména v tetím oddílu, nazvaném »Básn výpravné* z nho vyrostl autor »Ballad« a »Písniek«, jež budou vždy náležeti k nejcštjším knihám naší poesie. :

A.

Ze sbírky Z ruchu.

Kdo

Vy

jste

devo Nech

s

dub a

dub,

my

nás vaše

koho.

my jsme z

klín,

ocele.

síla svírá,

vaše rez se do nás vžírá,

naše jádro neumírá.

Boue

zvrací shnilý stxom,

v ocel

marn

bije

hrom.

.

LADISLAV QUiS

Vy

jste

my

dub a

jsme

vrytý ve váš tvrdý

185

klín,

pe.

Bratí, jež jste zadávili,

mrouce

klín

vám

zstavili,

živý klín, jenž nevysílí.

však

Jednou

klín

rozrazí

vám ve

V

V

mech

k snní

udeen

dví kmen.

LESE.

se polož,

zahmu oi

ne k spánku v naslouchej, jak korunami jen,

lese,

temný ohlas žalm tese.

Smutn

nad tebou se vznáší

opuštné ptáe, smutn lká, tak smutn, smutn, jako

až se srdce rozepláe.

Žalná

píse v eských

stísnných jak z ader jak by se jí od našeho

lesích kvílí,

lidu byly nauily.

^ Z

^

ú

Ballad.

Klášter doubravský.

V kláštee

doubravském osaml kr,

refektá naplnn mnichy,

ESKÁ

POESIE

V ambity vážné a v omšený

dvr

popvky, smíchy. Memento moi! — Na to je as: lásku te, zpvy, víno a lívas; íše

zní,

modlení, radost

a

žalm

již dosti,

zdi tyto hostí.

Refektá zatemnn, mniši šli spát, Kristem lampa jen míhá, hlavu on sklání, hled bolestí jat po stnách obrazy stíhá.

ped

Opat

sbor

to, klášter jež

zbožností, slávou

dokud

Mrtví jsou všichni v

as

ml,

se skvl. divý,

jeden jen kráí tu živý.

V

starcov ruce se kahanec chví, na spoustu kmit vrhá bledý;

keslo tu zvrácené, íš tam se skví, opat mdlé odvrací hledy. Vkem on slab, mnich bujný pak jest, híchy on vidí, nezná však trest; modlitbou, prosbami, slzou nezkrotí chasu tu drzou.

Pedchdci písn na shlížejí Vítr-li dvemi to tásl? Okno se rozlétá, klenbou zní kahanec v ruce mu shasl. Ped kížem lampa plane jen opatu v srdci úzkost a žal. Pod kížem zdrcený klesá, ku Kristu rám své nesa,

s

stn.

sten,

dál,

LADISLAV QUIS

•sPromi nám viny a milost nám Slituj se nad nad námi, pane!« Po síni vichice provádí rej, klidn však lampa tu plane. Opati kolem, klášter jež zbožností, slávou

dokud

dej!

ml, se

skvl;

živé je všecky zde zírá

poslední, v prachu jenž zmírá.

Nikoliv

z

obraz,

z

hrobových bran

kráejí opati nyní, první je vede a za

tikráte

prvod

jde

zvuk

hran

síní.

U

kíže stanou, starec kde kles', jich berlu nad mroucím vznes', zvolna jenž zvedá se z prachu

vdce

hrzy

v duši pln

»

Povsta

již,

a strachu.

Jene, a neboj se nás.

Dobrota, slabost tvé híchy; klášter ty's nezhubil, zvrátil jej

as,

bh

bude mnichy. Zavolej konvent bez dlení sem, vidní svoje vypravuj všem,

trestati

rci jim,

mžikem

a

nedlí se káti,

pomsta

sic

je schvátí.«

Opat se potácí ku zvonu blíž. Se zvukem zjevy se tratí. Zbuzení mniši sem tlaí se

>Ote,

pro

nedáš

nám

již:

spáti?*

—

»Kajte se, bratí, želte svých vin! Spasit vás

mže

rychlý jen in.«

ESKA

»Šílíš-li?«

Slab

zní

mnich,

volá sbor

v pustém se

sdílí,

POESIE

sí chvje

smíchem

co vidl, co

smíchu.

opatv

hlas

jen,

slyšel.

»Bláhový starce, nás nedsí sen, pízrak, jenž

íše

z

horeky

vzhru! Mrtvý

již

vyšel.

a

Vichice huí, klenba se »

Necha

—

se vichice vzteká,

kdo stín se

blázen,

Pod kížem lampa, s

spí!«

chví.

leká.«

hle,

vzplanula výš,

vichicí zápolí plamen.

sNechte

ji

plápolat,

vzhru

jen íš!

Rekviem opatm, amen!« Plameny rostou, šlehají v sí, »Kdo chce být spasen, pokání

»Pozd »Pozd

stn

i!«

to zvuí,

již!«

ze

již!«

vichice huí.

Mnichové blednou a umírá smích, poháry ku zemi klesly. Rádi by prchli, však kolkolem nich

plameny dravé se vznesly. Klenba se ítí ve žhoucí hrob, v troskách již pomník zbožnjších dob. Zhynuli opat

dýmy

i

mniši

jen stoupají

k

—

výši.

;

;

189

LADISLAV QUIS

ŠVANDA DUDÁK. Švanda tiskne dudy k boku k ústm zase sklenici, v prsou dech a vid až v oku

mu

se

tratí

sNocí tré

dennicí.

s

dn

jsem hrál, tvrtý konec vzal

te

již

ani

muk

i

chaso mladá,

už,

dohrál jsem a dodudal.
U po

cesty

bou

klátí

stromkem,

Švandou vratká

ní

aj,

jej-li

za

Oknem

zas.

domkem, as?«

mne-li za tím

»Aj,

mnou

nesl

jasné svtlo plá,

uvnit chasa veselá. »Což se asi podivíte, když vám Švanda zadudá.« dudy! »>Švanda, Švanda tu Poj, ty Švando, mezi nás!«« »Pjdu, teba u všech všudy i

neznal

dm

— —

a neznal vás!«

>»0 to ty se nestarej, jenom pij a jez a hej zlatem

my

ti

zaplatíme,

Švandiko, jen zadudej.«« 2»Dbej však, až

nech

si

—

prší zlato,

by klobouk petekl,

abys nikdy, nikdy za to

Zapla pán

bh

neekl.<«

—

«

ESKÁ

190

POESIE

což o ta slova dbám,

•dA],

mám;

jen když chmel a zlato já

vám

za to vaše zlato

—

jako Švanda zadudám.

Cupy, dupy, cvaky, cvoky, na podlahu na pdu: i>Jakt živ jsem také skoky nevidl a nebudu.

Holka

pes

do stropu, hoch zas v pochopu;

lítá

ni

to se toí, to se

boí

—

v chvatu, víru, výhopu.s

»A

to zlato!

kam

ty žluté

Zapla vám

nevím

ani,

ptáky dám.

to,

drazí páni,

zapla vám to pán

bh

Nedomluvil, nedoek'

—

ty tam

zlato,

sám!«

—

—

svtlo, skek.

Hrom

a blesk, pak noc a ticho Švanda v mdlob se náru smek'

Ranní pára

z

eky

stoupá,

do zoe, s ekanu se tlo houpá. Švanda sedí nahoe. Kde jsi se tu. Švando vzal! blízko

Kam

již

jsi,

je

Švando, zlato dal?

Rád bu, Švando, na ekanu že's jen

nocleh vydudal!

LADISLAV QUIS

Ballada o nebohém áblu. K.dykoliv jen vrznou dudy,

v

krmách Káu

pt

a dvacet

kamna

kouty,

vídati,

rok

všudy

hlídati.

Tancovali rejdovaku, vrtáka

i

hulána,

hoch však žádný nevzal od veera do rána.

To

Kaku

se rantí, to se fantí

po lecjakém frtochu

—

i>Solo

Káa

—

sólo, muzikanti!*

—

plna vrtoch.

Jak to

lítá,

jak to skáe,

sukn, copy, fábory, jako by té smutné Káe na truce a na vzdory. 3>Jenom jednou, jednou v kolo duši svoji za to dám,

jenom jedno, jedno sólo, ert by pro mne pišel sám!«

A

ty

dudy a

ty trudy

a ten tanec dál a dál.

—

Z nenadání v tvái rudý myslivec

Upejpav

ped Káou zavdala

zlatník cinkl

—

stál

si,

sólo zní;

-

!

ESKA

POESIE

prázdné kolo, tajné hlasy, tajné smíchy: z

>Kdo

to asi,

které chasy taní s ní?x

A ta Káa, ta si vede do koleka, do kola; tmavší ješt tváe smdé, vtrem

vlasy pološedé

sukn hndé

a

lítají

do koleka, do

kola.

Káa

v nebi do póla! Dechu sotva ústa staí, adra se jí zase dmou; ruku tiskne, v bok se tlaí

— —

kol vše v pustý vír se stáí

hudba

hospodou ? aKam to, švarný mládeneku,* šeptá Káa mysliveku, »kam to spcháš s Káou svou?< kde

je

s

Otvírá se žhavá brána,

smla svítí na cestu — »Hleme bratra Uriana, už

si

nese nevstu. «

—

»Vládce pekel, tuto pannu

»Kde

ji

máš.?«

—

.

Ta však v týle Urianu, vždy to první její muž

A nech nech

Káu

se

hrozí a válí,

stále

svrhnout

nech

prosí,

skáe, rve

—

v týle nosí,

nemž'

.

.

«

»Pus, Káo, už!

bím

své.

—

193

LADISLAV QUIS

Lucifer se

chvje smíchy,

smíchy celé peklo i

ním,

s

híchy

ty duše, jež za

pykají tu trápením.

Bez slov kyne kníže brachu,

mu kyne zas, Káou v smutném

prudeji a už s z

pekel vyhnán

S

Káou

letí

v peklo

as.

strachu

—

zpt nemže,

má jej za rohy. Šastná Káo! ty máš muže, však

ta

ale

ert

je

nebohý!

Pekelný žaltá. »Hoši, hoši, vesele, dnes je boží nedle.

Po chorých se otec shání, matka šla už na kázání; hoši,

jenom

dnes

je boží

»

j>Co to

vesele,

nedle !«

ukrýváš

—

?

Ukaž, brate, jen,

•

povz, co to máš, odkud klíek ten?««

—

»Zstal otci ve stole, když byl volán pes pole, já to zel a šup do kapsy hup'! Dti, jednou jako skokem

mn

eská

poesie

III.

—

ESKÁ

POESIE

mrsknul jsem tam kradmo okem, tam vám toho div a div! nevíš, po hledt dív. Po chorých se otec shání,

em

matka

šla

už na kázání;

hoši, hoši!

pospolu

kouknme

se do stolu. «

»»To tu toho! Pane bože! klíšky, pilky, divné nože.««

»Nehraj

si

s

I

— —

tím zavírákem,

ho

se radš tam za tverákera, lahviku by vrátil zas; kdo ví, jaký jed v ní as «

—

—V

»»Co's to našel?

svinské kži,

v každém rohu zlatou rži,

na

hbet

ten divný znak,

tžké spony

z

pedu

pak;

kniha jako celý svt,

kdo by tak v

té knize

»Což

znám

Aj,

je

aj,

o

to,

— — žaltái. «« —

hoši, to jsou

háky!

Ba, ty nejsou v slabikái

»»Ani v

»VždyC zde to

bibli,

— —

e!«<

to taky.

ve

«

to žaltá. Ano, ano, stojí

zejm

psáno,

každý tah mi zetelný, ti jen: »Žaltá pekelný. « Bych jej zavel? Kam se dje? te mi teprv štstí peje! To jest ona erná kniha, o níž se mi v hlav míhá

—

—

babiino

povídání,

že prý duchy pekel shání.

—

^5

LADISLAV QUIS

opustit jim káže noc,

toucího je dává moc. Po chorých se otec shání, matka šla už na kázání Hoši! to vám bude švanda, až sem pijde pekel banda v

—

a

já,

jako

mocný

vládce

k své je nechám skákat krátce; lavice ze školy brát,

kantorovi metlou dát,

hlídaovi hrušky stásti na hodinách

rafij

zmásti,

hospodyni na fae z hrnc hnát vše u vae! Ale dti, Bojíte se?

—

—

mou mou

jen vlí vše se

nezkiví Hoši,

sletí,

vše vlí zmizí zas,

vám

jenom

ani vlas. vesele,

dnes, ba dnes je

nedle;

po chorých se otec shání, matka šla už na kázání a my sami na cele;

—

vesele jen, vesele !«

Hoch už chtiv chýlí hlavu ku pestrému písmen davu divná slova skládá i

»

ten

z

erv tam v trámu — myš a ptáka

Vidíš?

—

nich;

—

ztich'.

zpola

šedý to pan netopýr jak se motá v divná kola!«

»»Na

bidle-li

zíš

jej

tkvti?

—

-

!

«

CKSKA POESIE

ziš, jak

jemu ve záptí

oknem tiše šumí výr?«< — »»»Pékn vítám, pane sejku, vítám,

kmote

kulichu!

Nebude vám horko, strejku, na peci v tom kožichu? — «.<< »»A ty myšky, ještice, shon!

hoši, hoši, to je

Tu

hmyzu na

zas

ze všech skulin

s>Což je

tisíce

do svtnice! — ««

po tom, já by stál

chci a chci,

chci více,

—

tu on!

Jak to praská pod pekclcem kamna div se nezboí,

—

svtlo tam a nehoí ped vetelcem, za hlavou se pakozelcem erný pes z nich vynoí. Žhavé oi z hlavy svítí, kachel klesá

s

etz

hrdla visí

Venku vše

—

žhavý.

se v slunci tpytí,

zde pak náhlé noci ds.

—

Vypukly v plá usedavý a pak tiše v koutek tmavý schoulily se dti kdes, k jejich

Noc

a

nohám

dsné

uleh' pes.

—

ticho vládne.

Pede dvemi kroky pádné a už stžej zasténá.

——

W

LADISLAV QUIS

—

»Tatínku!«

Dál ticho vládne, v dveích socha kamenná.

—

zde stíny noci, Žaltá tam dti jeho v pekel moci. Ztraceny! tak duše kvílí.

Zachra

je! zní

v srdci hlas.

Spchej, ote, kvapí as! »Moje dti!« Ale tlo beze

síly

—

—

pusto v duši bez myšlenky,

hrozno v srdci bez nadje! Slyš! tu zvuk se s

vže

—

chvje,

v duši bodá cinkot tenký a co blesk to mj^slí

bou

letí

srdcem vje! Dokud mši že svatou svtí ped oltáem božím knz, nemá moci pekel ds; a než dote u oltáe, a co

to

zde-li otec ze žaltáe,

pete zpt, neb se ple,

co tly dti, aniž vázl,

zachránny dti jsou. oudy žití;

Vrátilo se v

skok

—

vždy nesmí

a už schýlen

déle

nad knihou.

Jak se divn písmo rojí, každá árka rarach sám, brzo skáe, brzo

stojí,

dlíti

•

ESKA

198

te

POESIE

zas proti druhé v boji,

tu zas jako

had se

svíjí

vše se plete, smysl vše hned

tu,

mam

pekel

—

míjí,

hned

zase tam,

vše, pekel klam.

»Pomoz, pomoz, pane, nám!
A

—

—

Spchej, spchej, kvapí as! První, druhá, tetí

te

Aj,

—

ádka.

pola teprv

krátká.

Bzukot, hukot se všech stran, sykot, vykot neslýchán.

Bh

to

ko dupotavý,

skok to kozl klopotavý,

lovc a hasot to íen boue a blesky a vichrový Otec te klidn, beze zmatk,

jásot to

a v to

slovo k slovu, k

ádce ádku.

Spchej, spchej, kvapí as! Jaké nové

hrzy

zas?

—

Z koutu skek a výkik náhlý.

K v

duši otci hlasy sáhly,

elo ženou chladný

»Ote, ote!«

—

pot.

tak to volá,

každý výkik v srdce hrot:

bda,

jestli

neodolá!

>Ote, pomoz!* a zvuk zesne, jako

mukou zadušen

—

sten.

LADISLAV QUIS

ješt jeden slabý sten a pak ticho smrti dsné. Dál te otec bez ustání, te a nedbá naíkání, ješt bh mu dti chrání!

—

Spchej, spchej, kvapí as!

Nové hrzy

Temný

strojí

as.

kou

praskot,

a žáry,

rudá záe požáru, dravec laný rozpjal spáry, žhoucí spáry ku zmaru. Se všech stran se plamen ohn žár už tlo pálí

valí,

—

ale srdce neupálí!

Dým ale

—

už v hrdle dechy dusí

vli neudusí, dti otec musí!

—

spasit

Dále, dále!

—

ádku

ješt,

slvko zí tu stát. v tom ze jisker dešt zahmí stn krovu pád

již

jen

Bda!

—

i

.

.

.

Otci noc už zraky kalí

v prach a žár se tlo rty však

valí,

ješt zašeptaly

spásné slovo poslední!

Jasné slunko polední v poklidnou se jizbu

Zvon

zvuk se

s

smje.

vže

kolem otce dítek shon.

chvje.

ESKA

POESIE

Andl pán! Andl pán! klidn

zní to

v

plán;

šíré

spásu hlásá lidem zvon; spásu v stuhlé srdce huí,

v strnulou tak duši zvuí

rt zaznl

a už ze

oi otevírá, náru otec dti

—

ston,

a už

v

svírá,

ve smavé jim tváe a

zírá

—

pak ve žár uhelný

vrhá žaltá- pekelný.

ZlŽKOVO POLE.

Xa vž

pkn

pibyslavská

vysoká.

Kolem plodná

pole,

jedno jenom holé z roku do roka. Sedlák

pi robot

orati je šel; ale

v okamžení

zem

Sedlák zbledl. slepý Žižka

ní

tkvl.

Ped ním

stál.

»Na smrtelném

mém

mní,

se v skálu

zlomen pluh v

loži

zde rst nech hloží

jako dosud

dál.

LADISLAV QUIS

povz lidu: nemž' pamt mou

Jdi a

zniit

pán

zloba,

ani zvrhlost roba

rukou nevolnou.*

Písniek.

Z

ervená

voda.

Pantáta ze mlýna bíle si chodí,

ervené

jak se to

pivo

mu

hodí;

den polyká v mlejnici prach, kterak by z korbele celý

veer

ml

strach

?!

Pantáta ze mlýna

sucha se

vždy

bojí,

bez té vlažiky

všecko to

stojí!

Kolo se netoí, ve

mlýn pouš;

vlažiko, vlažiko,

houš jenom, houš! Stavidla nahoru,

vyrazte

epy.

ESKÁ

202

POESIE

mlýnskému kamenu nestaí cepy. Hospodo, pus ty nádržky své, ervená vodo, te na struhy mé. i

Voda

se valí už,

moí,

lopaty

ve

mlýn

klapy, klap

kolo se toí.

ervená voda mi

svlaží

jak

ret,

zatoí, roztoí se

mnou

se svt.

Pantáto ze mlýna, zle je, ach, zle je,

veliká

kam

voda tu, mlýn dje?

se

Hráze se

trhají,

povolil klín,

ervená voda

ti

odnese mlýn. Odnese, zanese, co bude

z

toho,

ervená voda jich pobrala mnoho. Pobrala, pobere,

a

si

je

má,

jen když

m do

zatoit zná!

kola

'

'

203

LADISLAV QUIS

Strýek

Asisi.

Znáte strýka Asisi?

tom

Ne. Nic na

jemu

A

nevisí,

je to jedno!

nebo

je dobré,

ne,

sklence hledí ve dno;

když v ní rozum utone, nebývá mu bedno. Pipij mu, s ním vejskni

si:

»Asi, asi, asisi!* ,Mráz

tyi

je,

strýku!'

—

zmrzli za Lysí'

»Asisi!«

—

>Co mi po tom, jáku Mrtvý mrtev, živý živ, k emu pro to náku? Zmrznout v zim, to je div leda pro kováku.« '•

—

,A,

což

sám tak

abysi

—

2>Asi, asi, asisi!*

—

Velká voda! >Asisi! snad slavné komisi na mozek se vrhá?* ,

'

i

Seno

—

z

luk

bere,

ti

bž

!

—

»BIoud jen slovy mrhá. Chceš-li dik,

,Však »

i

mé

louku

Louku?

Na mám

Asi, asi, asisi

,

volky tš!*

trhá!'

—

zápisy?

!<

—

Soused hoí!' > Asisi! te sedím u mísy.

Já

—

ESKÁ

POESIE

—

koho pálí.« ,Bda! tvj také chy!' »Tak? Nu, shoí, má-li. Však ty staré zdi a kryt haste,

Dm

pro myši jen

stály.

Nestarám se o krysy, asi shoí, afsisi!« jOkradli t!'

Aspo

—

»Asisi!

vše když vzali

nebude co

hlídat.«

.Kterak ale dále

si,

—

žít?'

—

mnou jídat? budem dobe mít,

»Chceš-li se

Však se bídu

s

nouzí stídat.

Jak? Že

bychom

dali si?

Asi, asi, asisi!< ,

Tžce stnšl' — sAsisi! mne doktor pedpisy

Pro

nemusí se

trudit. «

—

,Ale smrt! O, považ jen!'

—

bude studit; po soudný však za to den >Br! ta

nemusím se budit. Když i ten mne nevzkísí asi, asi, asisi

O Pod

HODINKÁCH.

kostelní kruchtou

staena

—

!«

šat

chudinký.

tají

!

!

LADISLAV QUIS

205

pustým chrámem rozléhají smutné se dnes hodinky.

Na trojhranu pi oltái tináct svící s

temn

žalm dumou

záí,

hlasnou

po jedné vždy hasnou k výši od dola.

A

již

plápolá

ze všech spolu

na vrcholu jediná.

O, vy žalmy! Život dal mi

k vaší temné ei klí, všecko štstí pochoval mi s vámi hrobníkv již rý.

Kol mne co se dítek smálo, co, ach,

drahých

Sotva plá stich',

oí

plálo

mj bdný

kdy stmly jedny,

druhé, tetí zas,

všech až svit mi zhas'!

Zem

je skryla,

já jen zbyla

jediná

Z

Epigram. Pro

Pro zem

se rdí.

se rdívá, rcete,

na

veer

lidi,

a z rána

}

«

ESKÁ

206

Panenka to za

POESIE

díla se stydí,

ve dne v noci vámi vykonaná.

VŽDY

Xak od

STEJNÝ.

jakživa žádá

ten mnohohlavý dav:

Kleonm Sokratm

dej se vláda,

bolehlav.

Co POTOM?

Kiel

soudruh socialista: »Nedbáni o vlast ani o Krista,

to vše hloupost jen a

nejvyšším

mn

pedsudek;

pánem

žaludek.

Dobrá. Však co potom, moji

když

si

drazí,

svého nejvyššího zkazí?

Res judicata.

Kam

že postaviti mistra Husa? rozumu v té hádce kusá' Rozhodnutá vc to, dejte si pec

Je-li

Kostnický sbor dl, že patí na ir

íci:

hianici.

LADISLAV QUIS

207

Jií Podbrad.

Ty

Poslední

po tob

jsi

byl z

nosili jen

ech,

jenž královskou

korunu korunu muednickou.

nosil,

Amos Komenský.

Pro

náno Labyrint nechal!

jsi

Te

bloudíme,

bloudíme

nemžem

nalézti

Tvj

DVOD Na

za

ním se skvjící

ráj.

geografický.

pasu prý panny Evropy

naše Cechy peska drahá.

To pak lovk snadno

pro

že

Nmec

po

pochopí,

ní sahá.

isr

Hospodáský. Zaseta v íjnu, v únoru vzešla, v prosinci uzrála, k duhu nám nešla, málo jen sypala, žádný ji nechce; jaká to pšenice, uhodneš lehce.

stále;

:

;

ESKÁ

208

POESIE

Nepolitický.

Pravdu mli nejít

passivity zastanci

do Vídn; vždy co tam vchází

od nás: holky, úedníci, všecko se tam zkazí.

poslanci,

•ír

Victoria!

eská

duše, co chceš víc

Nyní se

již

Dív nám ale

te

zlatý

vk

Vídn

z

?

nám

vrátí

nechtli dát

nám

už prý to nic

nic,

chtjí

dáti.

Starý, dobrý prostedek.

Máme snm v

amae

i

nm

a poslance v

fracku:

Aby dít nekielo, dá

mu máma

R.

hraku.

1618 A

R.

189

.

.

.

Dokud

ješt málo kultury jsme mli, jsme okny místodržitely osvtou k nám nyní pišla móda nová:

házeli s

Vyhazujem okny snmovny jen

^áo^

slova.

;

'^^#^5^^^

Svatopluk ech. (18+6.;

Svatopluk ech

narodil se 21. února 1S46 v Ostedku u Benešova. Vystudovav práva, byl advokátním koncipientem. R. 1879. založil s bratrem svým \ladimírem illustrovaný

nické.

msíník »Kvty«

Verše

v 1864.

a vzdal se

navždy dráhy práv-

seminái

a první

vytiskl ve »Zlatých klasech« r. (Vánoní sen) a v »Lumíru« 1866 (Otrokyn), ale jméno jeho proniklo teprve básní Kandiotky, r. 1867. v Málkových »Kvtcch« uveejnnou. S úspchem skvlým úastnil se telidejších almanah (»Ruchi 1868, »Almanah eského studentstva« 1869, »Máj« 1872). Dokoniv studia universitní (1869), byl též

skládal již

na cas feuilletonistou »Pokroku«, pak cleném redakce »Svtozoru«, v 1. 1873 76. spoluredaktorem »Lumíru«. R. 1 88 1, vstoupil do »Národních list«, kamž psal a kde pozdji též zárove s nedlní pílohou redigoval feuillcton. Krátce ped svými padesátými narozeninami uchýlil se v rozkošné zátiší podipské, do Obíství. Cesty konal na Balkán a Kavkaz, do Anglie a Dánska, a ješt

—

—

—

r.

že

1895. popularit, které *Písnmi otroka« dobyl, tak za poslance zvolen, vždy skromný a plachý do Itálie

i

uprchl.

Vršcm

fíásjí (Boue, Snové, Adamité, Andl, 1874, 2. vyd. 1896 (vyjma Adatniíy, jež o sob s ill. A. Muchy 1897 vyšly); A'c>'i'á sbírka veršovatiých prací (Evropa, Cerkes, Ve stínu lípy, Zižka, Zimní noc, Handžár, Na hrob Havlasv) 1880, 4. vyd. 1894, jednotlivé kusy též castji zvlášt; Václai z Michalotc s illustracemi A. Liebschera 1882, 4. neill. vydání 1897; Petrklíe 1883, 3. vydání illustrované V. Olivou I893 Lehlínsky ková 1883; Hanuman 1884, 3. vyd. 1896; Sla-it 1884, 3. vydání 1892; Dagmar 1885, 3. vydání

vydal

:

Menší básn)

eská

poesie

III.

14

—

ESKA

—

POESIE

1893; Pravda a drobné básn 1886; Jitní písni 1887, vydání 1895; Nové písn 1888, 2. vydání 1893; Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánovici 1890; Zpvník Jana Buriana 1894, 2. vyd. 1895 Písn otroka 1^95) 27. vyd. 1898; Modlitby k Neznámému 1896, 2. vyd. Prosou: Povídky, arabesky a humoresky I. IV., 1897. 1878—83, 2. vyd. 1885, s ill. V. Maska 1895; Kandidát nesmrtelnosti, Nkolik drobných povídek 1S84, v 2. vydání pospolu 1896; Kresby z cest. Nkolik obrázk moravských 1884; Upomínky z východu 1885; Humoresky, satiry a drobné rty 1887, 2. vyd. 1890; Rzné rty žertovné a vážné 1887 Pravý výlet pana Brouka na msíc 1888, 3. vyd. 1897; Nkolik povídek a rzných rt 1888; Nový epochální výlet p. Brouka tentokrát do XV. stol. i88g, 2. vyd. 189 1 Pestré cesty po Cecliách I. II., 189 1 92; Rozliná prosa 1895Z di dosud samostatn nevydaných stjtež uveejnné ve »Kvtecli< básn Šotek 1886, Václav Zivsa 1889 91, Sníh 1894, román Ikaros 1885 a Druhý Jrot 1893 letos tiskne tamže široce založenou dramat, báse Rohá na Sion, svou první práci toho 3.

;

—

;

;

—

—

— ;

druhu.

Svatopluk Cecil vyšel od slovanského byronismu, ale záhy vyhranil se v individualitu zcela svéráznou. Akoli dal prose, zvlášt drobné, díla ušleclitilého lesku, plná svží vynalézavosti a fantasie, laškovného rozmaru, jemné satiry a zdravého humoru, v rtách z cest pak obrazy znamenité barvy místní, pece tžišt jeho významu leží v básnické tvorb. A tu opt v epice, pes to že lyrické perly, jimiž výpravné básn své prosívá, ba leckdes vypluje dobrou vtšinu povídkovélio rámce, jsou vzácné krásy a neskonalé nhy citové, zvlášt tam, kde dostihuje tónu lidové písn (Lešetínský ková.) Také jimi básník \'ypravuje, charaktery kreslí, dj, teba roztíštný, ku pedu rozvíjí neb zúmyslu ped srázným koncem, v jakých mívá zalíbení, umle zdržuje. V samostatné lyrice spíše než bezprostední .subjektivní cit do popedí vystupují lícen, skvlá rhétorika, síla myšlenky, které vyššího, obecn lidského významu propjují jeho politickým, vzletu ódám, váhy

zpvm

pesvdivosti lyrice reflexivní, jež unáší jmenovit v Modlitbách k Neznámému hloubkou a upímností. Epiku jeho vyznauje pedn mohutná koncepce, a sáhne k látce biblické, a ponoí se do djin eské didaktice a

SVATOPLUK CECH

poblouzení neb utrpení, nech pikroí k problému národnímu neb sociálnímu. Komposice jest prosta, pevná i tam, kde na oko rozstikuje se v adu ncodvislých obraz [Snov), jsouc ovládána jednotou idey i aspo skytajíc rznorodým episodám vhodný jednolitý rámec (n. p. rozkošné venkovské idylly v básni Ve stínu Upy). Povahy nartává básník lapidárními r}-sy, dsledn a s životní plastikou, teba idealisoval. Zevrubný a vnadny slávy,

jsou jelio popisy, nádlierna líení, zachycující nejen kolorit doby, ale i náladu krajin (m. j. v Cerkesii a v Dagmae). Vypravování svému dodává asto dramatické živosti [Zižka) a také v té píin, v ízném dialogu a vzletných promluvách, jeví se ryzím epikem, jemuž neschází ani pozorovací bystrozrak ni klid ni energie. Nejkras-šími jeho výtvory jsou dosud Adamití a Václav z Michaloíc. V onch tryská celé bohatství mladistvé, pekypující ješt tvoivosti, v tomto imponuje jiz úplná zralost", dokonalá vytíbenos a mužná mohutnost". Cech horuje pro ideální statky lovenstva: právo a vzdlanost, vlasf a národnosf, rovnosf a svobodu a to nejen kmenovou a tídní, ale v.šelidskou [Písn otroka). Po Kollárovi opt vysoko tímá myšlenku slovanskou západ už dohrál svou úlohu, budoucnost svta spoívá ve sjednoceném Slovanstvu. [Evropa Slavie.) Veliký jest jeho soucit k trpícím, ale též hnv proti útisku, pokrjtství, lidské špatnosti a hlouposti. Ony vnucují mu do rukou dtky satiry, než útlocitný pvec radji má její rolniky a tvoí díla istého humoru, nžné laŠkovnosti a rozkošné allegorie Petrklíe a zvíecí epos Hamunan. Básnická v první echova je bohatá a ryzí, forma zvlášt v trochejích lahodná. Specialitou jeho jsou vnitní rýmy, jež nedostižn v Andlu spojuje. Zvláštní obratnost své veršové techniky dokázal hexametrem v povídce Václav /ivsa. :

—

—

e

ad

asommým

s domácí pdou srostlý, istého srdce, slovansky mkký ale v lahodném souladu nepostrádající síly, je Svatopluk ech jedním z vrchol eského Parnassu.

Tak

zcela náš,

j^

7. B.

ESKÁ

212

POESIE

Husita na Baltu.

Hromu

rachotem a vichru letem vozy Husit se valí svtem,

vojín v nich tváe opálené, žen

dívek prsy rozhalené;

i

uprosted tam kalich zlatoskvoucí bledý knz, hle! týí ku nebesku uhánjí jako orkán voucí za lomozu zbraní, bubn vesku.

Kmet z

mu blí ohe záí.

je vede. Vlas

obrví však jarý

—

stáí,

Jako dóm, kdy již již v prach se boí, dosud lampa hoí. však v Na ele mu šišák bleskem hraje;

nm

vná

na hrudi se tpytí šupin ada, pleci mu jako prapor vlaje vichrem zdrautá, snhobílá brada.

po

Ha!

vou

již

Baltu

odvké

jim vstíc.

Již

ty vzdory

bohatým zory

šedých skal se nad pnnými valy orli roztkaly. Muž šíje vzpínají se výše ve vítzosláv. Ženám hledy bujnj' planou, iíádra dmou se v pýše,

s

jako moští

slza

kmetm

ve vous splývá šedý.

vdce: »Trup se louí s duší, našed hrobu, jaký reku sluší' to skalní tato stna, Slavný hrob naše jednou, potom odcizena, Aj, tu

—

«

!

SVATOPLUK

te! ha, Tu mj

naše v

!

ECH

213

novém vítzení! dla palcát

složte trup:

svírej,

pílba blýskavá pak na temeni vlasy vichrem rozeváté sbírej

Hlavu opete, bych

hrd ped

zíral,

brati

sebe jak reku pati.

—

lesklý položte mi k noze jak jsem sedal ve váleném voze. V sluch a huí Balt mi rozkyplý jako bubny ku krvavé srážce, I štít

tak tu budu dlíti zkamenlý vkovité slávy eské strážce

—

—

V

krátce skonal kmet a vedle pání na skalní hrob upraven mu skráni. V ruce palcát pílba kryje elo tak tu dímá bohatýrské tlo.

—

—

Ve

sluch Balt

—

mu huí rozkyplý

jako bubny ku krvavé srážce, tak tu sedí, jako

dávnovké

slávy

zkamenlý eské strážce!

Hromu rachotem Husit

vz

Sláva kalicha a

ps

hnije,

Však tam v .sedí

a vichru letem

nebouí již

již

svtem.

zbledla, zhasla,

Evropou co tásla. jeden posud sivý

dáli

Husita a hlásá svtu,

až druhdy eský vítézivý ve velebném zavlál prapor letu.

kam

Štítem rozpuklým

mu

vítr hvízdá,

na pílbu pták mohský staví hnízda.

ESKA

palcát halí skalní s

kvt

mech

po krunýi

své sporé zvonky šíí,

prsou však

jako maják

a

POESIE

mu

kalich záí zlatý

moe

do dálavy, nad hlavou pak jemu rozepjatý vlaje prapor dávné eské slávy.

Boue do pnné kdy hívy Baltu, že až k nebesm se

—

švihá

zdvihá

a koráb v

bezdno vrhá, plachta v dvé se trhá: stže praská asto plavec, stoje na ebíku

rozlicen

—

lanovém, se dsí nenadále hled ve tvá reku nebožtíku v blesk svit, na vysoké skále.

Zdává se mu, jakby život nový probouzel se náhle v hrdinovi,

mrtvé rty jak by se rozsmekaly k písni, ped níž Nmci utíkali, jakby oko dsivého zjevu blesky metalo a sevíral tu palcát starý

tžký ve strašlivém hnvu mrtvý Husita na Baltu.

(Básn).

Umírání. Ve

vném

svtla a temna sporu jizba, hrob to devný, hodin starých pradávného vzoru ozývá se tikot se stny.

mrká

«« «

ECH

SVATOPLUK

215

Modlitby v to stará matka šepce

erný kloko adíc ku klokoi, pod lalochy chatrného epce tisíc vrásek, pláem spuchlé oi

.

.

.

»?»Iatko, dusno, dusno tu až bda! Otevi! Snad navštíví mne dech jara vonný, motýl neposeda,

okídlení

zpvákové

stech.

Tady trám oazených tíse

mne

drtí

—

ach,

pootevi trochu

vlhkých zdí mne obestýlá »»Nemluv, šet se, ubohý

mj

— —

plísefí

hochu !i«

—

život mj již v koncích ven chci, ven! Tam v stínu vrchol umíti chci na modravých zvoncích »Aj, co šetit,

v

šumu

lesním,

ptaím

šveholu.

— —

Podej klec mi! Pustím ze žaláe

ptáe

to,

by souasné

s

mou duší páe —

rozpjalo svá kídla v ranní ij-Ach, jak

pod okny

to

hmotí, buší!««

—

—

>Matko ne! to není vava všední buben volá k útoku dvy volnosti jen popat, vzhledni,

slyš, to

—

jak

jí

Pus

pkn

po boku mne, matko! Tady umít nechci sedí

ven tam, ven; pušek hromy, >»Bože, synu!

»Sem celého

.

.

.

—

bubn rachot v dáli, jásot, kon ehcí — — — smysly se mu kalí!í« slyš

tu korouhev, aC

okane mne

svým zlatým tepením

—

;

ESKA

POESIE

u ped,

orle, perut své temné pod oblaným rozvi sklepením, orle mj, ty myšlénko má svatá! Bratí u ped, bouící co mraky! V ruce palaš, v ele hvzda zlatá

—

j>»Bda, vstává

A

ztrhané

má

.

.

zraky

.«

— ««

divým ped, ocelem jak by chtl máchnout kivým zdvih' jinoch úsilím se

polou

z lože,

vznesl ruku v

zaplápolal zrak

jak by v

dumy

mu

pod kadeí, kdy v

pi praporu ve

hru

naposled,

nejsmlejší žehu

zlaté

pílba trní,

ní

tí sn šlehu

bujnou, kdy

hrom

bitvy duní

.

Zaplál naposled a zhasl náhle,

elo

sklonilo se na pelest

hrd

vypjaté

na

hru

—

rty ztichly zpráhlé

—

ps. matka uchem bdlým

klesla rozhalenou

Schýlila se

ku synu, zda rtové

drazí dýší,

však jen hodin vetchých nad uslyšela tikot v dsné tiši. (Tamže.)

Sumáovo Umel obec

starý

ddí

dít.

šuma,

všecko:

na kolíku housle a v kolébce

dcko.

zemelým

.

!

ECH

SVATOPLUK

pee

Pod obecní

ihned všecko

babu

vzali,

okuláry

s

tomu

za stráž k

dali.

Na kolébce rudkou psána

mí

noha,

avšak bezpenjší

Pána Boha!

štít je

Jemu poruila baba andlíka, okulár

jí

spadl,

uzamkla se víka.

O

plnoci náhle si asy; jizba vystíbena protírá

msíními

A

jasy.

tam nad kolébkou

sotva

oím

ví —

starý,

suchý

šuma

—

jako stín se šeí.

Se skipkami v ruce k dátku se kloní, pod zcuchaným smycem tichá písai zvoní:

»Andílku ty sladký,

Lidunko má

zlatá,

prozi, vypni ruky,

zaštbetej

:

táta

217

ESKÁ

218

POESIE

Pojdiž V lásky náru,

nenechám t tady, umelo by dít jako tatík

by

Štvali

—

je

hlady!

v

boui

za nevlídné prahy,

mrazem

srdcí lidských

uvadlo by záhy.

A kdyby t s hlavy do pat oziatili, tím by jenom duši

tob

zaplatili!

Poj, mé drahé poletíme

díté,

vzhru

nad nivy a lesy, nad pozemskou chmuru. Housle vezmu s sebou, budu ti tam hráti, v oblaku

vn

t

zlatém

kolíbati.

Carokrásní snové

obklopí tvou hlavu

o

hvzdikách

zlatých,

o andílk davu!* Políbil tu

šuma

v ústa spící dcko,

náhle baba

kížem

zažehnala všecko.

SVATOPLUK

Msíc

ECH

219

hledí v okno,

stromy venku šumí, stráž si nov zdímla tak to baby umí!

—

A

když pišel rj^chtá po snídaní krátko, piln kolíbala — mrtvé Jezulátko.

Však

i

housle ty tam

—

obec škodu mla; na stráž vzdor pohádce

krut zanevela. Yšzk

já

vím bab —

dkaz

tyto ádky; vždy by svt si nudou

pohádky.

zoufal bez (Tamže.

Na

vyhoštnc.

lodi

Složiv ruce, svsiv elo,

opev

záda o stožár

zadíval se neveselo

ve vody a vtru svár. »Stupte, pane, v podpalubí! škaredí se

pál mu, v sivé

moský

bílé

líci,

ián,«

jev zuby

kapitán.

;

ESKÁ

220

»»Od

lo

POESIE

mne bujným skokem

vlasti

ta vrhla tisíc mil

dovolte, bych aspofi

okem

chvilku tam se navrátil.

Dovolte, bych páru bílou

mnil v rodné z

oblák

—

drahé dítko

sebe

se s

I

ním!««

s

zaniká.

Lo hle!

naše

bouí potýká !«

»»Však jsem

zažil horší

hmní

slyšel

si

Slza vaše

moi bezdném

Hlete již

hrál

—

»Marné lkáni! v

chaty dým,

tkal žínku milou,

boui,

pušek, dl,

nad námi kdy v ohni, koui prapor volnosti se rdl.

Svobody

se koráb svatý

mi pod nohou. Což te život s bídou spjatý, pod bezdušnou oblohou?! — «« ztroskotal

>asu skí

je

lék

v duši vrátí mír

i

Však

Již

již

pnou

pojte!

plna,

jas.

vroubí vous

nám i

vlna

vlas!«

»»Nech mi slinou tváe líí, do nichž plval celý svt!«« sRáhno skípá lano syí vzpychne bou co nevidt!*

—

—

>>Sykot lan a sykot lidí, posmch se všech stran,

sykot,

SVATOPLUK CECH

s

jevišt se herec klidí

blátem hanby znamenán.

Zteštnec

—

chtl v

ádu

skály

vztýit nové znamení,

ve

štítu

máchal

ml ideály, meem nadšení.

Volnost, lidskost, pravda byla heslem jeho bláznovským

—

Oj, rci bláznu,

dobo

tvým co znakem,

»H]ete sem!«

dí

shnilá,

— heslem patron

tvým?**

lod

trpkým na rtech úsmvem, prstem ukazuje k vod, nad obrovské vlny lem. s

Bílé

ptáe na hebenu

zpnném

se zamihlo,

však

hry lano

oko

již

s

plenu

zlé je postihlo

Zaav pst, schmuiv elo, opev hlavu o stožár, hledí psanec neveselo

ve vody a vtru svár,

mrané výše v erných kídel rozpjetí

jak tam dravec krví v bílou

pnu

divé heslo století. (Tamže.)

píše

ESKÁ

222

POESIE

Ze »Sn«. Hošík sndý, snivých zrak ve pláš zabírá se hrubý,

rudém fraku ramene mu cení zubjr. Pod ním klobouk opestený

opice pak v s

vybledlými fábory, v jehož hloubi groš se stydí za

neštdré siory.

Nahradím

dít

ti,

strastiplné dnes

Hlkou

i

jihu,

vera!

dotkl jsem se v mihu

chlupatého premiéra.

A

v tu chvíli

uhladiv

si

chlapci v

—

divno k víe

pedu trak, salonní manýe v

poklonil se opiák.

A

pál jemn:

>

Vzácný pane!

Ratež shlédnout

se své výše

na ministra požehnané,

rozkošné opií íše. Libo-li

vám

snížiti

se

opiího do plesu, rate usednouti se mnou v tuto dvorní kalesu.«

V

nárožní se zái sloní

vozík titrného

ped ním

díla,

rolnikami zvoní

koza divná, snhobílá.

SVATOPLUK CECH

Vsedli,

jeli,

zastavili.

Po praskavém ebíku naposledy vyšplhali

do jakéhos kurníku.

Uvnit hluí

to a teští,

zvoní, klape, deptá, buší,

kvií, mlaská, že hoch

Hemží

ob

veští,

piští,

zacpal uši.

se tu, kupí, tísní

opiáci, opice,

v rzných barvách, v rzném pepodivná smsice!

V

kroji

apce, áce, turbanu chocholem stužkou, kol do kola hvzdy, stapce, s trupkou, vjíem puškou, v sukni, spodkách, kamizole plné tpytných knoflík i

s portou,

i

i

—

jak by se

sem

se všech tyí,

byli shlukli

ebík,

kruh, bidel, kolovrátk, bubínk, velbloudích hbet, ze všech klecí, budek, sádk,

zvinc

a kabinet,

ze všech trh, veletrh, sbírek, výstav na odiv

také mely neuvidls, neuvidíš jaktživ!

A

to vše se nosí, ídí,

klaní,

krí, brvy klene

—

ESKA

po

lovcku

POESIE

— jakby

lidí

stíny drobné,

znetvoené.

Opiák

smetákem

tu se

v papírové korun na rohožce tvá nadýmá jako mocná na trn.

dvoansku kiví kivá záda všemi smry, druzí po lokajsku civí

Jedni po

na zbytky a na duzéry. Jiný

nakivenou berlou

divné tropí pabuiky,

onen k vážným okulárm

smšné

posuky.

druží

Jeden stropy nosem boe advokátsky mžourá okem, jiný

panikám

kotrlcem

se

je baví,

koe skokem,

opiky pak oblieje rozšklebené v dél

jakby studem

i

ší

nedovedn

schovávají za vjí.

Dívaje se nízkých,

tomu

reji

nerozumných

zvr

s pitvornými oblieji,

myslí hoch:

Však

^To smšné vrulc

tu na ubruse

ásném

zoil náhle ped sebou hrozny, mandle, fíky, datle s

ananas

velebou.

SVATOPLUK CECH

Pomeran

tu zlatohávý

adra

otevírá plná

a v paprscích vonné štávy bílá

objevuje jádra,

slívy modrají se velké

jako vejce slepií

—

a hoch myslí: »Krásný

vru

opií!*

je ten život

A již mnohou na lahdku brouse zuby, byste hledy, mnohou vod do žaludku pozapomnl hošík sndý na hlad, žíze, bláto, zimu, denní

strasti,

úkory,

na groš ve klobouku hloubi i na skoupé siory. (Tamže.)

Ž

Kolem

i

ž

Žižky pi

sebrali se

k

a.

veerním chladu

podhejtmani v radu.

Unaveni denním po zápolu stírají

lou

pot

pak,

odívá je

s lící,

krev

a jich stíny obrovité

na šedivém eská

poesie

III.

i

prach,

vzíc ve štrbin v pelétavý nach

stolu,

matn

kreslí stanu platné. 15

ESKÁ

226

POESIE

Za stolem tu sedí hejtman slepý tžký sen pozabrán; le prsty mocné tepí starodávné bible pergamen. Po levici mladší jeho brat na dla elo kadeavé níží, nad nímž listnatou je zdobou svíží pilbice lem skvoucí obepjat.

bez pohnutí, jakby v

S póla vojín, s póla písa on: zkrvavený mlat na bílé blán ped ním spoívá, brk šeré kán, vlasem proten, z jehož rusých clon k bratru zírá oko mužn skromné v oddanosti vroucí, neoblomné.

Po pravici Roháovy zraky pod oboím hustým, z temných as svítají jak blesky pode mraky: od temene prostý erný vlas smdé tváe hrbolaté rysy oplývá a nad blyštivou adou

šupin železných se dole mísí

ve mrak temný

rozcuchanou bradou.

s

Ped ním leží obnažený me, z nhož tknutím obrnné ruky asem jasné vyluzuje zvuky, — v radé nemluvný, jen Ostatní pak

rzno

tii

zná

e.

v šeru, zái

skupeni jsou stanem; dvojí duch

zástupem

jich vane; v hnutí,

obráží se prudký

vášn

tvái

ruch.

Smíšeni tu vojíni a knéží. Mnozí obé v jedné postav:

pod biretem knžským rouhav

ECH

SVATOPLUK

Prokpkv

vztýený se ježí, erné íze, blyštivou však pilbou na hlav

vedle s

227

obrací

knír

Ambrož v

list

v dlouhé

žalm

svaté knize:

hledává vždy citát, nenajde-li, v pochvu sahává pro dvod skvlý.

Jednch k zápasu

a

druhých k míru

piklání se mysl bohatýr.

Na úmluvu s panstvem obé stranj'' pivsila pee zrádná Praha, s ímem dvorné vymnila blány, na Zikmunda zakývla též vraha, na vše strany lstivou pízi tkala, Iva by slepého v ní zamotala, však lev zaval, zatás' mocnou hivou, v

nevrnou

eskou krev, dýmu rodnou nivou boue jeho hnv. se ztopil

v plamenech a rachotil jak

Hoj, což doposud je uši brní

po

strašlivé tlápy jeho

jížto zdrtil

rán,

jako žernov zrní

lebek v malešovském lan! Dlouho krajem hml. od hor kdesi k Praze samé udeil co blesk náhlým obratem. Ti dny již dsí v poli špitálském ji temný tesk nesíslných zbrani. Však pro stojí khdn tam ? Pro výpady zlý škdce odráží jen v liché drobné ptce? tisíc

Te

i

hlas v jeho

ozývá ze

rt

se,

jako

útrob

vkol

radících se

Jedni volají: Již

též dvojí

v stanu

podhejtmanr

inu

chvíle,

ESKÁ

228

POESIE

než se páni seberou nám v týle, na zrádnou houfnicemi vrkni,

již

berany

zni

ji,

Žižko, v plece trkni,

to zrady hnízdo v sloupech

Co tím

dýmných!

národ, Jenei-

ztratí kalich,

Sto jen vží, Antikristem zdné, a

hrs kupc

zištných,

Druzí radí: Dost

v útrobách

již

neupímných.

vrah zem,

k plesu

ádil rodné

jsi

ušet aspo srdce — nech jí Prahu pro kalich, jejž nad vrtkavé tém stále vznášela

vdc

Taký

—

dost jinde

—

díla.

spor. Jak bystin

dvou

protjších když skal se rovná síla prudkost svou, v pádu stetne,

s

zmí

s

teskotem

se

obou

tíští toky,

rachotem se lámou, bijí, rvou mezi skal tch zpnnými boky, až pak letí hluném pi zápole stemhlav u propas, že poutník dole naslouchá vod vád s úžasem: s

vdci hlun, hlunj v

tak tu

mí

se slov

kole

prudkých zápasem.

Náhle povstal Žižka. Hluk a váda

rázem

tichne.

Onmlých

zor

temné bádá, v jakou stranu rozhodne jich spor.

v jeho

líci

bledé,

Mluví Žižka. Tiše. Hlas však stále hnvem vzrstá, jak hrom blíž se vale: Sšikujte své houfy v útok ranní,

k Praze obrate všech pušek až

Týn

jícen,

vzplane, jitra svitem znien.

229

SVATOPLUK CECH

jak

Bh

hrom ví.

veerní

boží

že mi

te

udeíme na

mocn

ni

I

k srdci sahá

dumných zvon zpv,

jímž mi stará pipomíná Praha

minulých

let

mnohý

blahý zjev

Pán hvzdných stan, jenž nám v Husi seslal pravdy zvst,

Avšak

cítím, že

za kladivo hrozné na obranu

v národa

mne mého

vtiskl

ps,

abych ádil v jeho vrah tlum a je tepal jak cep žito v humn, abj^ch ubránil mu pravdu svatu a náš jazylv milý. Proto k mlatu sahal jsem, ne z ukrutnosti líté, z touhy po cti marné. Všichni víte, co jsem konal boží nástroj slepý vžd3' tam svištly též vaše cepy! Než kdy potepal jsem vlky cizí, domácí mi zmij' své jeví hryzy:

—

—

panstvem Praha, jižto v boji lítém Tábor chráníval svých prsou štítem. Zpíil se jí boží zákon ryzí, po nmž zpraviti chci eský lán, by v brati jen ni rab ni pán s

—

nm

-

v jedinou se shlukli obec svornou a tvrz boží pravdy nerozbornou.

Ješt víry škrabošku si vtiská v neupímnou líc, však ze spod blýská po jhu zašlém oko chtivé zpt, po nevolné zemi s pány, chlapy, po širáku rudém, erné kápi, po bláznovské kukli cizích tret, jež jsem s každou lží a hanbou, strastí vymésti chtl na vždy za mez vlasti

—

ESKÁ

230

Kletba

zlá,

hnv

jíž

nás tíží nebe: nevážnost sebe!

—

žádost cizoty

POESIE

svta všeho zlob na vzdory dla naše k nebi tímá

Kalich ten, jenž

vítzná, chce vyžebrati sobe

íma!

za almužnu z chabých rukou

Korunu

od níž bitev žáry cizáckou jsme odrazili dla, vydavší nám Jana v pop spáry, zvoucí proti nám svt celý v zbra, tu,

na prokleté

vložiti

arcivraha naší víry,

Le

chce

tém

zem!

tak nebude! Již dotkala osnov své tajné nitky,

v šaleb

me mj

rozetne tu pástvu jejž tak

V

zpupn

z

bitký,

pochvy vyzvala.

krvi poklesne a ve plameni

ta, jež se s každým líbá nevstka písma Aholiba, nezstane kámen na kameni,

írejíka jak

a kde stála Praha licomrná,

zbude jen

mé pomsty

Zahímal tak

Žižka.

Hnv mu

krutý

asy

pozdvihly

se,

škubal rtoma;

píšern démona Na me že

dv

stopa erná!

sluje zamihly se

jak pohled

mraný,

dutý.

Rohá

pádnou ruku, kov zaznl, jak by v plesném zvuku, sklonil

mlky, druzí s pochval slovy vdci stanu krovy. Osamotnl slepec. Loue zmírá

jedni

opustili

plápol poslední.

Tma

jako v hrobe

pod stanem se pustým

rozestírá.

-

SVATOPLUK CECH

Pochýlil

skrá

dlan ob.

Žižka v

Naslouchá té známé zvuk smsi, v nížto tábor zvolna pousíná; slyší,

s

jak

etzem

zem duní pod se

lomoz,

slyší zbraní

kolesy.

etz zvun

bi

spíná,

hvizdy,

nesíslné kroky, dusot jízdy, muž, dtí kik, žen pní,

hlasy

svatého blan písma šelestní,

— —

vše to splývá pozvolna a zmírá

—

ješt šepot vedle stanu kdes zvun sponou knz, ten stichl i domodliv se, bibli uzavírá. Dítte kdes ze sna blábolení ozvalo se matky chlácholeni stráže v dáli zvolání kdes táhlé ješt náhle, kdesi na blízku hodiv hlavou, zvoncem pozazvonil ješt bubnu kže hnutím ela spícího kdes temn zabruela — a klid irý na tábor se sklonil. Však on bdí tu, hlava, mysl umná tchto lidských spoust. Na jeho kyn vznesou se tch voj mrana šumná, za ním poletí, jak obra stín.

—

— —

—

k

Kolikerý slavný konal

—

in

nástrojem tím živým ruky svojí!

Však

te

zdá se mu, že zemdlel v boji,

malátná že ruka klesá v

Vítz nezdolný

klín.

že našel soka,

jenž jak titan roste do vysoká, stokrát sražen, znovu

ped nim

nesvornost to lidu jeho

Zachvl

se rek slepý.

V

vzlétá

kletá.

jeho vlasy

—

ESKA

232

POESIE

vichr zadul, zdvihnuv okraj stanu.

Zachvl se jak v bhzké smrti vanu, zachoulil se tsnej' v plášt asy,

a sen divný oblétl

Klesá mrak, jenž vidí

hvzdu

bitevní

vz

Mezi ním a

mu

oi

—

dálnou

k

ni se valí

jeho v branném davu.

hvzdou

jako

spousta hlav se vlní v

však on

hlavu.

jeho halí;

drtí

voz

moe

šumném vzdoe.

svojich koly

zástup tch tlum, jak stébla v poli. Marn drtí, ped ním setba hustá

tch vzdorných v nekoneno vzrstá. Bouí kolesa pes mrtvol valy — však ta hvzda ješt v dáli — v dáli. hlav

Zdá se mu, že zvolna tichne, zmírá voz lomoz za ním. Hledí zpt a hle! z voz trouchnivých tam vzpírá nesetný se k nmu dutý hled mrtevc, již nad lebkami toí

cep

vetchých

rzí

rám

jeho poklesá

prázdnou

hru

ervotoi

a

v rukou kostlivých.

A

—

jako led

hnát bílý

pláš vetchý

—

obletuje,

žeber skoulí mrazný vichr duje; ale

dotud ruka, plna

síly,

kosílivými prsty svírá mlat,

vle dotud a

k

ji

v duté hnízdí lebi

vzpíná, v tužný pudí chvat

bílé

hvzd

Zardla

na dalekém nebi.

se v jitra barvách

—

arných

hrdá Praha vží, štítem, krovem,

ržových

jak stín, lepotvárných,

SVATOPLUK CECH

divná výspa v

Týn

I

moi ervánkovém.

velkolepý, dvojvžatý

v purpurový odívá se háv, až

pak náhle, bleskem slunce vzatý,

zlatem zdobí dvojici svých hlav a

i

již

skvlé

celý v zái tone

—

chce krásou zmámit nepítele?

Nevidí však stanu otvorem Žižka matku

mst,

jak

vnadou skví

se.

Slyší jen, jak tábor probouzí se

krok

zvukem, šumným hovorem. lomoz kol a dusot koní, o voz jak boky etz zvoní, kladivo jak temn na heb tlue, jak se budí buben ze sna, brue, ttiva jak bzuí na luišti, na zkoušku jak palcát vzduchem sviští, slyší modlitby žen, dtí vzlyk, bojovník pomíšený kik, až tu náhle souzpv kdesi hmící: Slyší

i>Kdož jste,« zavznél >boží bojovníci!*

A

jak vichr, v rozsáhlém kdy lese od vrcholku k vrcholku se nese, nkde zahuí, hlas onde ztlumí, až pak mocnou hudbou rozešumí všechny vrcholky po celém boru: tak ta píse hluná, zvoucí k válce, dál a dál se nesla po táboru, až kraj celý v šíroširé dálce

zaburácel jako

»Kdož

jste,

moe

kdož

hmící:

jste boží bojovníci

!«

Zaplanuly vdci tváe bledé pi tom zpvu — tžký schvátil mlat

—

:

ESKA

234

ped

vztáhl ruku a již

k prostému

POESIE

stan v^ede

keslu vrný

jej

brat.

Sedl Žižka. Na klín palcát klade. íNuž, co Praha?* ze

rt

se

mu

krade.

jitra zlatý hav skonem,* dí bratr Jaroslav. »Však co to? te brána otvírá se, padací most na píkop se chýlí, ubírá se, pestrá tlupa po

»Oblekla se v

—

ped

nm

ele prapor bílý. pší. Péra kynou Jízdní jsou s Lech apek, zlato skví se ryzí, povznášejíc v i

vánek hraje s drahou sobolinou, konšel háv uchá, knžské ízy. A hle! ped zástupem v bílém šat

posl máje, polštá dvou nesou na šarlat, s jehož tepením dech jitra hraje, pacholátek dvé, jak

haluz zelenou a visuté

peeti na blán svinuté.*

Piblížil se zástup.

ped

Krok svj

staví

Žižkou, jenž v stanu šerém stín,

s mlatem v zamraen. A mluví praví Kníže Korybut msto Praha k zastavení proud bratské krve, k potírání spoleného vraha

v davu podhejtman,

sedí

i

mír

ti

nabízí, jak býval prve,

aby nad krvavé svár brody sklenula se duha libé shody a nás pojila

vk

vk

píšt

— —

klíne,

ECH

SVATOPLUK

235

ZlŽKA trpVým úsmvem).

(s

Dlouho

jak mír u Konopišt.

as,

KOLDA. Vari s peetí, jež za vás

na Havelské

smlouv

—

zrádce

rdí se

studem

— I

Pražan.

Však tvj znak za

škdce

rdí

se v poli, krví rudém,

zem —

Jixí

Pražané.

Konec hádce! KOLDA. Blesky boží!

NKOLIK TÁBOR (zdržujíce

jej).

V Bartoš

z

pochvu

me!

Valeova.

A brání te

vás Zikmund,

jejichž s

ím

a zrádní páni,

korouhev po tetí práv jste sfiali k nové sláv!

pranýe

Pražan.

Však se bohdá ubráníme sami!

Knz Dosti sloví

Ambrož.

A hmí

te

srubnic

tlamyT

ESKA

236

Kik

Výš

a lomoz.

POESIE

a výše vzplává

váda bratí, Pražan,

—

Žižka vstává

—

Než tu náhle pomíchanou vavou postava se mihla lepá, smrná, kol níž vlála vlnou poletavou

mrak co temný knžská íza erná, I vlas tmavý knžským pod biretem havraní jak kídla vzpjal se letem.

A

v té

chmue

msíc

jako

bílý

mladá, bledá zjevila se tvá,

v níž zrak temný, kouzelné pln

plamennou kol kolem

man

obojí že

A

couvla strana,

mnohý zašep

a ret

jak za

náru

síly,

vrhl zá,

:

Rokycana!

sklonem temná

Praze, s hlavy

štít

rozepjal co kídla

mladý knz, a slova srdcejemná zaznla mu ze rt jasným zvonem: Slepý hrdino, svou vztáhni dla. Hlavy dosáhneš, v níž jarým chvatem plamenná krev bije v mladou skrá

—

Roztíšti to

elo tžkým mlatem,

zni tam všechnu bujnou nadj', snahu, dív než první šíp zasviští v Prahu! Dív, než vyrveš po bratrském srdce

z

ader

boji

vlasti svojí!

jímž od pradávna bije

Srdce

to,

zem

tato,

od

matky,

v jehož ilý tluk náš rodný vije

staletí kraj

každý záchvv ples svých muk, tento sted, jenž všechny snahy, síly, i

všechen lidu tuto

skí,

pojil, živil ruch,

v níž snesl s

umnou

pílí

SVATOPLUK CECK

nejkrasší své šperky

eský

237

duch.

Všechny dje své a slavné kóny v kamenné to moe národ tesal a tch vží nesetnými zvony a vítz plesal.

stokrát k boji

bil

Rozpome

Žižko, na lopotu

pedk

se,

moe

nesíslných,

potu,

tch vží nepehledný ad nad pilí lesy hrd vzletí k nebesm, než v modru libé zkvetl kamenných tch kvt slavný sad! než

Pipome jímž

lid

moe

krve

si

žalné,

eský mnohé vky

valné

pýchy zdroj. jak v tomto práv lan

uhájil ten klenot,

Zpome bojoval

si,

první slavný boj

jsi

Nmc

Prahy ku obran! vojem A te chtl bys ohnivé své stely do vží tch rýt, jež vky zely? Chtl bys vykonati dsný in, ped nímž Zikmund sám se zachvl, Zdrtí-liž své matky hlavu syn ? Kdybys in ten vykonat si troufal, s

hru,

raníš vlasti

již

coufal.''

nezacelí

vk

ada. Kraj by zalkal celý, vzkik' by hrzou, zaúpl by bolem, zalkaly by hory modré kolem, šumavské staré sosny erné a kde jaké eské srdce vrné! Pomni, že tam pravdy boží svaté nad Betlémem vzplanul hvzdný zjev, že dla Prahy jamo svrhla klaté, i

za kalich že první

lila

krev,

že ten kalich vznesla k

hrze vrah

;

ESKÁ

238

POESIE

nad vítznou hlavu v bitev hrom a že vzplesá, pohrobíš-li Prahu,

všemi zvony Antikristv dóm.

Vinni jsme, že kráet ve své mdlob bez tebe jsme chtli cestou jinou však te, vdce, vracíme se k tob.

východ hynou ádí na Morav. Nuž tam ve nás! Tvé se bystré hlav podídíme pevným svorným šikem. Hle,

tam

naši na

a vrah cizák

Ukro hnv

V

—

i

bh

je slitovníkem!

tolikerém velkém, slavném boji

vítzství se smálo tvému

—

mei,

nad vše, nad vše bude vtší, dnes-li zvítzíš nad zlobou svojí! O, bys vidl, jak tam k tob vzpíná

ale

kamenné své

lokty, plna kras,

Praha velebná, jak slunce jas královské jí elo bleskem spíná,

tch

jak

vží,

vkem

erných,

tísei^,

kamennou tu slávy eské píse ervánek rtem purpurovým líbá Však ty nevidíš. Nuž její hlas

rt

mojich

——

O, slyš mne, reku, koleno své shýbá, potud shýbané jen k nebes vdku: Jsi-li Zižka, jak jej v srdci máme, ze

jenž tu k

jsi-li

slyš.

tob

boží hrdina, jenž

zbra

nepátel jen vlasti, víry láme, jemuž nadšení jen týí skrá pro národa a svaté snahy vstup co pítel do plesavé Prahy!

es

—

SVATOPLUK

Mlí knz. A v

ECH

239

pehlubokém

tichu

davy. Všechna tkví

stojí

lidu spousta bádajícím

okem

vdcov. Tou divná chví cit promna. Tu mrané brvy v

líci

škubnutí, jak by chtl

zí duch jeho

dál že

ml

že by zardousit

plém

knzi

íci,

pátrající,

pece v

krvi

zvrácené, jež dále tkáti

bude pízi svou,

až v

eskou

vlast

—

cizák vrah se s Antikristem vrátí

nyní jakby noil ve propast

duše hled klonil

tvá

— te jakby tžkou mdlobou — zas mu plane zlobou líc

te

jakby jasnou po ní zá jarní slunko mihotav stelo a

—

Zachvl rtem. Však nepromluvil. dlaní zastel. Náhle vypjal elo a máv'

tžkým

palcátem kol hlavy:

»Jménem Pán,

dítky

(Nová sbírka veršovaných

chvíli

mlení

—

do Moravy

prací.)

Z básn »Ve Po-

Tvá

stínu lípy.«

te ei

nit

vyzáblý krejík uchopil se hbit:

A pece

dím, že v cizím jenom kraji poznání vzácná jablka nám zrají.

Kdo

za pecí se

dokal šedé

jen poloviním zstal

hlavy,

lovkem;

!<

ESKÁ

240

POESIE

jemnjší mrav a názor lze

ve

svt

žití

pravý

jen získat dalekém.

Kvt mnohý s haluzí

však

doba v novot ostrém vání krejoviny odnesla;

nejvíc, páni, želím cestování

té krásné,

—

vonné rže emesla;

Jak vesele se tovaryš bral z domu s ranekem lehkým, lehkou myslí k tomu! Jak nad ním obláek po nebes báni, putoval voln luhem, doubravou; kam pohledl, svt šírý v usmívání

vstíc rozpínal

Tak putovat

—

mu náru modravou. rty asem sklonit žhavé

na džbánu lem, jejž bílá dla ti skytá, a s díky vzhlednout ve dv hvzdy tmavé,

nad nimiž mák se v ernou kade vplítá, pak ulehnout si v trávu pod jabloní, jež stinnou

vtev

s

vonným pouptem

na víka lehce pivená

ti

kloní,

a ekati, až v písku rozjetém s

plechovou zdobou, pestrým ešetem formanv se pikolébá lín

vz

a pohostí

t

v šíré plachty stín,

na veer posléz branou zernalou v cizího

msta

pestrou,

šumnou vavu

se pohížiti, k tovaryš davu

pée sklonit hlavu ospalou na kupu odstižk, za družných eí nad cesty takové zda rozkoš vtší? bez

Když vzpomínám na mladá svoje

léta

—

co zemí vidl jsem, kus jaký svta! Byl ve Vídni jsem Tam jen život pravý!

—

Kostel mrano, lázn,

divadla,

SVATOPLUK CECH

Že Praha celá v

krpj

co

a deset

do

palác tch davy

moe

chrám

by zapadla,

svatovítských stží

by štpánské jen po

šij'

sáhlo vži.

Mnich uherský mne blíže Tokaje náprstkem vína prastarého hostil — sám svatý Štpán révy k nmu roštil na šírém svt také nezraje!

To

byla

vn jako

z

nebes

—

kvt

a prška perel nádherného vzntu, kypící

ohe, purpurové blesky

krpj

a každá

v

cen

—

granát eský.

Ba, v Benátkách až byl jsem, páni, v díle.

Ó, což bych mohl vyprávti vám o svatém Marku, slavné Campanile! To msto plyne na moi jak prám, jsouc k Itálie

etzy

behm

pipoutáno

tlustšími než lodní lano.

Tak dláždní

si spoí vláda obce; luny, gondolemi zvané, dvoj zube na sáh vypínají zobce jak erné noty, dvakrát árkované. Uprosted msta dávné slávy zjev, ohromný palác dož, k nebi strmí, kde kídlatý svatého Marka lev zbožné obce útraty se krmí. le týdne sotva dosti A vzdech most na vypsání všech msta pamtností.

v

ulicích

a

—

Než jeden

píbh

snad nás pobaví.

Byl tehda hoch jsem švarné postavy,

eská

poesie

III.

16

ESKA

POESIE

brad lehké chmýí, oima, z nichž lásky bže míí nechybným šípem v díví útrobu,

líc

broskve nach, na

a s

nu,

—

slovem

krasavec.

:

(Tu s paty k hlav kruh poslucha jeho podobu pohledem plachým pele ostýchav.)

Když pi okn jsem sedal na stole s tkavou jehlou, kížem štíhlé nohy, tu stíhával mne sladký pohled mnohý z

hedvábných záclon pyšné gondole.

Však pohled mj, nedbaje skvostných lun, dvou jenom záclon hlídal asný bl, jenž v

okn

tvá asem

za lagunou

propouštl

sladkou, jako oblak lunu.

Ba, slunka jarního byl bratem spíš

záe smavé, pod lehkým jen kídlem asy tmavé,

ten svží obliej, pln

v

nmž

sklonným sniv, stinnou mli skrýš a v dlku brady, dlkách smavých lící bžkové lásky, nžné laškující. Za krátko seznal jsem, že oko její na dlívá plno záliby, že drobné prsty astj' odslánjí blostných záclon skoupé záhyby, a brzy mluvou zrak blahou, bolnou jsme vyznali si lásku obapolnou. Však princeznu mou arodje zlého

též

mn

mrané, bdlé pohledy; písný vzrstu obrovského, pochmurný titan, morous škaredý. Jak rozvalená mrana v horském kraji. hlídaly

byl strýc to

SVATOPLUK CECH

V nichž stále

oboí

bouka hrozebná

husté v krabatou

—

posupn

visí;

jizlivýcli

blesk

a z úst

mu

se

tají,

mu tvá

než se zasní komu,

osvítí je

zá

rachot zaburácí hromu.

Než na nejvyšší vrchol všeho pychu to v ocích

mých

že s takou tváí

vru

jej

muž

povzneslo:

—

ten bez ostychu

cukráství tropil sladké emeslo. Blostné apky naškrobené asy

mu

objímaly pusté

erné

vlasy;

nad hlavou asem sbraky se mih' nevinný znak a plátna istý sníh kol úd obrovských se vlnil k pat divoký dravec v nevinnosti šat!

—

—

hrozný strýc Nebylo pochybnosti, uhodl srdcí našich tajnou shodu a všechen zetel soustedil v tom bodu; jak pízrak tkavý se jeho líc kol mého andílka vždy v okn tmla obracela. a hnvné oi po Když pomeran pak mocnou proklál ranou, s úšklebkem hled, jak se nože hranou

mn

krpje a

perlí šávy zardlé, pi tom na mne zrakem pozasvítil,

tu bylo mi, jak ve vlastní

bych

cítil

útrob ostí toho epele. Než lásky zápal neustoupil zlob. O brance zadní, nad lagunou snivou, jsem zvdl posléz', v píhodné kam gondoli možno ídit mlenlivou. Den umluvené schze málo hbit

dob

ESKÁ

244

POESIE

—

práci k veeru se kra každikou chvíli petrhl jsem nit neb knoflík pišil do prostedu zad. Zím oknem však, že škaredému strýci

pi marné

nejapnou dnes dívka pomocnicí. Dort chystají tam ajhle! peveliký, že lovk z nouze usedl by v nm,

též

v

podob

divné jakés basiliky

mnohým, ímsou, obloukem. nad cukrovou, okrouhlou mu stnou tesavá sliné stavitelky dla bojácn lepou umísuje bá,

se sloupem Již

kvtem hojn

figurkou,

Však pod prstem nejeden jenž

ml

bžek

jí

s

ozdobenou.

kvty, poupaty

smavý, kídlatý,

se vznášet nad lahodným sídlem,

poklesá k zemi

Te krov

již

s

porouchaným kídlem.

hrdý nad

a k obdivu zve dílo

ímsou

se klene

—

dokonené.

—

z domu, rychle, rychle k inu! princezn zakleté tichounce plynu, již v cukru, oranž a cibéb íši mne kleícího v náru povznáší,

Strýc vyšel

K

a sladký žár, jímž rtové je

její dýší,

lahdek všech soubor

nejdražší

— ó, bda, pry! Ku dveím a klopýtnutí — stemhlav do tam zadlané v pdu, te se

V tom Pry

klíe chest

odtud,

.

.

strýcv krok! divý skok

kád,

kácím a s omákou se syrobovou vracím jak postní kapr v temné parád. plyne Jak tekutá hle! íza, po

mn

.

SVATOPLUK

mok

cíp krpjí se

na

rtu, líci,

V

všech

vní

ine,

brad, ve vlasech,

má víka nepítelv krok

slzami sladkými a z

245

sladce pítulný a z

kol kolem hustou lpí

ECH

—

klíží

se

blíží.

rozhodný okamžik však díví dla

pozdvihla dortu obrovského

mé tlo do

bá,

prázdného nitra vklouzlo.

—

krov poklopil se s bohem, lásky kouzlo! Ach, uvíte, muírnou že pravou

mi byla sladká, cukrová ta skrýše; na bobku v ní se choulím, sotva dýše, v kolena pitažená sklonn hlavou

maní zkázonosnou dlaní, i ekám teskn chvíle píhodné, kdy narovnám zas tlo svobodné. a chvím se bázní, nezdvihne-li

krov

její

mstitel

Však slyším jen, jak tyran dívku plísní, že plýtvá syrobem by klidila se, velí a do práce se dává s hlunou písní. I slyším, jak nž brousí otuplý a blíž se bere; v duchu zírám již, ;

jak dortu víko lehounce se zdvihá,

zrak slídivý se

noí

v moji skrýš

a tygí zlobou jiskiv se zžíhá, jak na sklonný,

ubohý

mj

vaz

ocele skvoucího se nese ráz.

Však ruka vražedná Dál jak

tiše

mj

žalá

míjí.

naslouchám, a každý zvuk

baka muivá

v

mou skrá

se vpíjí:

do hmoždíe obrovského tluk pedtuchu traplivou mi v duši hostí tu

zdeptaných

úd, rozdrcených

kostí.

;

ESKÁ

246

tu pánev syící

rak

POESIE

mne

tušit

nad

ohnm

uí

kdy bzuí, pod válcem, jenž tsto hladí chut, se v duchu tením, šíím dál a dál cit

živých,

tu

kotou svíjím dut: mou úzkostí si hrál nevdomky, stále kol se šina,

a na posledy v tak bez konce

vrah

s

šukaje vkol, to neb ono kut, stokráte k dortu

hroziv

se vina,

—

rzné

odstíny smrti všaké, tvary

tak maloval mi v bohatosti hrzné.

Kdes etl jsem,

smr

že jakýs patron

sladkou zvolil v

sud

sob

malvazu:

mn

ustýlala v sladším ješt hrob obava trapná, v krasším obrazu. Jak jídáš naten syrobovou mastí v cukrové strachem umíral jsem pasti pod libým vncovím cukrových kvt, motýl, holoubátek, amorett, zadýchán sladkou parou, v nozdry ssaje lahdek nesíslných vonný vánek tak hodiny jsem dlel až v jiné kraje z nenadání unes' pevný spánek.

—

m

Jak dlouho spal jsem, nemohu vám íciProcitnuv s kolenou jsem zdvihl skrá a

promnul oi; syrob na nich

a dotknuvší se lebi dortu

mi

hlásaly, že nebyl

lpící

bá

pouhým snem

žalostný konec lásky cukrování,

že

zdevnlé

údy dosud chrání

klec nevídaná v nitru lahodném.

SVATOPLUK CECH

247

Snad možno vj-klouznout, snad prázdna dílna! bystím sluch. mi elem problesklo Však uprchlá mi nadje ta mylná: kolkolem podivný se hlásí ruch, zmatený hovor, nož, íší znní, mráz nové hrzy po zádech mi jde; snad ani dílna cukráská to není, snad potloukám se s dortem bh ví kde!

—

i

—

—

Ba, jist, jist

hostiny to zvuky:

neznámých vava hlas, sklenic uky. Snad hody svatební, snad krtiny šumné, snad banket veejný neb dvorní kvas, neb rozkoš bujnou pitky nerozumné zpral to as! tu s dortem okrašluj u

—

Již

není pochyby, že mezi spánkem

jsem penesen byl

—

s

kams na

tabuli

místa

—

bh

kam,

s

jež sotva tuší, že v té stolu jich veselosti

ví

cukrovým stánkem ve kruh pán, dam,

co slepý pasažér

zdob

kinu v marné zlob.

Na vrchol svého vzení se v duchu bázliv noím, rozesýlám hled po vlnícím se peste šumném ruchu, v

nmž

strmí žalá

Korunou

bílou,

z

váz drahých

a

plod

jižních

mj

co slavný sted.

purpurnou

pyšn

i

sinou

kytice zde kynou,

mnohobarvý pych

mis usmívá se zlatých, stíbrných; kol tabule pak mezi hrdé muže z

ve slavné erni, rukaviek snhu ženštiny v blesk démantových šlehu

!

:

ESKÁ

POESIE

jsou vpleteny jak pyšné, smavé rže.

Vybrané

žerty,

duchaplné vtipy

kol kmitají se jako lesklé šípy, až náhle ruka k posledu

ní

po dortu sáhne a zjev

mj

— jeho

krov se zboí

vznešené spolenosti pohledu ped ní stane v syrobovém hávu dík za takého pedstavení slávu!

a

Ci chasa

mrav mén

zde žertem rozbije a já z ní

—

vybíravých

mou kehkou

skrýš,

vyskoím, jak bídná myš

do chumle kocour a

koek

Však naslouchejme! Jak kol do kola, co hlad

dravých?!

to mlaská, srká

mne

tuto rmoutí!

Jak bujné židle o židlici trká, a já zde nemohu ni prstem hnouti!

—

Uprosted cukru vzím v samé žlui Kol všechno veselím a smíchem zvuí, ohnivá v lících plane révy krev, a slyš!

Do

te

bujný rozléhá se zpév:

sklepa pišel milý host

irou veselost. Okénko jeví oknu v zái a za ním kvtu šeptá kvt, tvá jasná jasné hlásá tvái, a zbudil

co poroseny výská

ret,

uí se jen sladkým tónm: Vinum bonm Vinum bonm

vše

!

I

—

povynoí

žalostný se

zvony hlaholí to

zvonm

Vinum bonm! Vinum bonm!

SVATOPLUK CECH

Snad student hod bujný, duch mj hádá. Vsak zpv ten hrdla nevýskají mladá.

To

svatba, tuším. Slyším žerty bujné,

jež slýchají se,

k

k hostiny když sklonu

ložnici šilhá ženich za

oponu

a v hostí spánky víno tepe rjné.

Však nejsou hosté

stydliví to zvlášt,

povídace, vtipu, hovoru je valn teba Martinova plášt ba, snm to mistr v tomto oboru. Tu volný šprým smích budí neskonalý, hned za ním jiný s chechtotem se valí, tak v nevázané stíhají se mele jich

—

lehtavé žerty, šašky,

bu

dámy

paboky

—

uprchlý neb rdí se cele

jak nejkrásnjší

svta pivoky.

Te

nohou šelestní, íší znní, obecné tžkých kesel šramocení hlas pronik' z družiny, na chvilku nmé: »Nejprve tob, ote, pipijeme!* Pec tedy krtiny! Na bych meškal dále? Již nesnesu tu hroznou polohu. Ven mezi hosty vínem rozháralé snad zástrou si žertu pomohu.

—

—

Pemítám Však on proraziv

chvíli

te

—

sahám po záklopu.

pipevnn. Tu rázný vzmach

elem

liché

vzdory stropu

v žaláe svého stojím ssutinách, rozbité cukru stny,

mne

zdoby nžné

pokrývají kol jak chumle snžné.

Nic nevidím. Jen slyším, jak se kolem vše bouí, prchá, uinný Babel,

ESKÁ

2S0

POESIE

poháry, vázy kácejí se stolem a

výkik ozývá

Než

já tu

se:

ei

k

zdobné slova strojím:

Promite, dámy,

páni,

bu,

Kcch

plém

ty

ctní hosté,

besed

že nezván, k vaší

Zdráv

ábel! ábel!

se pojím.

šastný ote,

s

dítkem svojím!

tvé jak Isakovo vzroste!

Smích ryný zavznl. Prohledl jsem nyní

—

Nastojte! Spousta kápí, lysých hlav,

mnich rznolících dav kolkolem chumelí se šírou síní. Ten žehná se, ten zraky na mne poulí, ten v kesle smíchem nezbedným se choulí. rozprchlý

A s

otec

domnlý

je starý

mnich

kulatou tváí jako slunce rudé,

když v západ poslední mráky chudé mu blav se chvjí na skráních; o palec palcem nad bichem zde toí, a slzv smíchu splývají mu z oí.

V

Vše vysvtleno.

cukrovém

hle! stanu

mé se octnuly otc františkán,

tak zchromlé údy

zde v refektái slavících

šumn

Porciunkuli.

Na konec, spláchnuv syrobový jsem tamo zapl

V

s

kláštee mešká dobrý host irou veselos.

a budí

Okénko jeví oknu v zái, ním kvtu šeptá kvt,

a za

brod,

nimi o závod:

:

:

SVATOPLUK CECH

a

nestojí to v breviái,

pec i

na chóre to mumlá

k varhan se to druží

ret,

tónm

Vinum bonm! Vinum bonura!

A

zvonm

zvony hlahoh' to

Vinum bonm! Vinum bonm! ^Tamže.)

Han d Žár. Pede mnou

tu handžár, pochvy prost, na stole se blýská z dálky host. Na ozdobné knize eských zpv, sladkodcchých, vyfintných slov, nutících se k slzám, do úsmvu podivn tu svítí drsný kov.

—

—

Hledím k nmu, v dla se hlava elem chmurné vidiny se honí, tajemství a duch stíhá

——

vk

Pede mnou

se handžár klidué skví.

Pemítám, kdy vyschne jejž pil

kloní,

pradd mj,

Pemítám, pro vedl

pít

kalich muk, bude vnuk.

bh

mé plém

pouští jen a nocí bezlunnou,

osud zedrané mu tém vní korunou. KJy se dovrší bd, hanby míra? Zrak mj teskn do budoucna zírá,

a

pro

trnovou jen

a

hru

chabá úzkostí se chví

Pede mnoa

se handžár

——

klidn

skví.

«

ESKÁ

252

POESIE

Jako knz, jenž nad Chebarem v údolí jsem kostí zabloudil. Stál

jsem v

bílé,

snil,

neobhledné tíšti

kostí rozmetaných v

ší

i

dál,

—

ztrouchnivlých sterém na bojišti ve Slovanstva kostnici jsem stál. A jak onen Hebrej v pole hluché, nad kostmi jsem zvolal >Kosti suché, :

zda-li oživnete,

Pede mnou

bh

jen ví

se handžár

——

klidn

skví.

Mrakem dýmu hledím v tichou trám erných doutnající sms.

ves

Mrtvo kol. Jen tamo na prs bílý, zaclonný pustou kadeí, s kvílením se drobná hlava chýlí mroucí dcko k mrtvé matei. Utišil je epel s hry mrané, a zlé oko, rudé, krvelané pod zelenou blýsklo korouhví

—

—

— —

Pede mnou

se handžár

dsn

skví.

Slyším bratr náek, pláe jek, jako kdys kol Babylonských ek.

Dívku vidím,

s

moem

žalu v oku,

holubici krotkou, tichou la,

jak

jí

s útlých,

snhobílých

bok

poslední rve clonu tmavá dla,

—

v porobu ji smýká vilník hrubý; skípám zuby, vidím zloin, zloin

—

a jak

podráždné oko

pede mnou

lví

se handžár náhle skví.

Ha, již do úpní kmet, dv pomsty hímavý se mísí zpv.

ECH

SVATOPLUK

V mee

rezavé

již

perlík buší,

houkla puška hlasn, vesele a již zaslechli

ji,

k

253

náku

—

hluší,

naši píznivci a pátelé.

Jeden žehnáním a druhý zlatem vraha obsypal, by v boji svatém brat mj klesl, s pouty otroctví Pede ranou se handžár klidné skví.

— —

Kulí smrtných pronikavý hvizd ohlásil již skalních orly hnizd.

Jako živý vodopád se ítí s výšin svých již brati junáci, blýskavicí handžáry jich

a jich písei

hromem

svítí,

burácí.

Nic je nepoleká, nezastaví,

v prachu válejí se lysé hlavy, a hor ohlas hímá: vítzství! Pede mnou se handžár jasn

— — skví.

Sem, ty handžáre, sem na mou hru! srdce té vinu, zdráv mi bu! Pry s té knihy verš sladkomivých, zvuných rým! Nehodíš se k nim: jiné básn ve slokách ty kivých sepisuješ písmem krvavým.

Na

Nepoznal

jsi

našich sladkých žal,

slovanských's jen sílu poznal sval, a tvá

epel surová se

skví

(divokým jen leskem hrdinství.

Zde

t

zavsím!

rozptyluj

mé

Tvj

smrtný lesk

hrudi žal a stesk,

zbrani vítzná,

již

ukul k boji

ESKA

POESIE

dalekých mých bratr svatý

Nesty

se, že

na epeli

hnv!

tvojí

bledým rumncem hrá lidská krev. eka ješt do prachu jí stee, nad sledním než vrahem, jehož mee v srdci rodu slovanského tkví, poslední se handžár pozaskví. (Tamže.)

Na hrob Havlasv. (Psáno roku 1878.)

Byrs jedním

tch, jimž

z

jak pouto otroí kruh

jimž teskno v

tísní

prsa

eských

hor,

smlá

otin, kde obestela tžký mor.

vše mdloba mrákotná jak

Chts

žíti.

Ne však po Feák mravu,

jimž úkolem je ni

žití

jako skot, jenž v

sytý bich,

jamu klon

hlavu,

mí

svj život potem sypkých rýh. Chtrs žít, jak slušno pro nadšení syna, chtls pdu deptati jak volný o, tvou hlavou myšlenky jak perly vína šosáctví

Le

všemu

záhy

hrály na

zakusi]'s, že

píko.

místa není

v tom kruhu našem pro tvé bujné chtní, mrákot zde všechno tlí, že v polosnách vše bez inu se klátí, že shaslo nadšení, ba pestal smáti sám nad sebou se ret náš ochablý. I jal t stesk jak volné ptáe boru uzounké klece dusném u prostoru.

že v tupé

SVATOPLUK

ECH

255

—

rozepjars kídla jasný pod blankyt Oj, s

bohem bute, pátelé!

Pec

miiOvars tu zem, svých

Na

cizím lánu

Chci

žít!

otc

chatu.

snívas o návratu,

v toužebném nazpt putoval

jsi

spchu

a hroudu vlasti nadšen zulíbal a strádal

pod

opt, ba

i

v teskném vzdechu

jamem hrubým

šiji

ohýbal.

Než, jarními když kraj se plnil ruchy, pilétlo ptáe, zkvetla

fiala,

vše procitlo, jen hlavy naše hluchý a srdce naše mrtva zstala, tu zableskl tvý-m

okem touhy

kmit,

a znova rozpjars perut: Chci

A

žil

jsi,

píteli!

Dn

než, za rok života byl

žít!

—

málo jen každý den.

zem obsáhl tvj zor: moe bezmrný se pod ním vlnil,

Ves pvab klín

dech jihu slzou rozkoše jej plnil na páté snžných velkolepých hor, noc jižní v lokty kouzelné t jala, a pralesem tvá noha putovala. Tam v božský veer, když se tpytné hrany hor ledovatých odívaly v nach, když zkvetly bílé nesíslné stany

po stráních jasných, v šerých dolinách, když jak les živý s úboí se ítil adami železnými temný šik, a prachu oblakem ve hívách svítil hrot kmitající nachýlených pik,

když písn kozácké kol a

bubny kolem víily

a

oh znly,

hmly —

ESKÁ

256

V ten

veer poznars rodu svého

dotud

jejž

POESIE

zs jen

tam olbíma

jsi

sílu,

v bíd, povržení;

k velkému

jej

dílu

nmém vytržení. nmým nebyl jen

jdoucího spatil v Ba,

divákem

jsi

ve slavný lidu slovanského den. Ach, kolikrát as v jezdc mraku litém vichorem let, hlavu vzpímiPs, výskl, nahý z pochvy blýskl, a kolikrát bys pokochal se slunným jeho tpytem, jak asto na rty palivé jsi tiskl kov studený a zpomnl, skípe zuby, na všechnu hanbu, trýze domácí,

me

jak mrzké jho tam ducha, srdce hubí

a sterým poutem síly podvrací, jak nohou cizota tam deptá

a na vše, co

nám

šíje

sváto, drze plije.

Zde dj zas velký nad tvou vanul hlavou, duch okál bleskem nadšení a slávou, zde spatiTs boui slovanského

oích stotisíc svatý

a v

moe

žár

zaslechl jsi, poklesaje s oe, vítzný hrom, jímž dunl Avliár.

i

dímáš v zemi daleké — ne Pod Kavkaz ustlala ti slávská íš

Te

cizí.

v lem arokrásný knížecí své ízy,

pod

pod cypiš.

olivu a platán,

Tam

iris

lazurná ze stinné hloubi

vavínu kyne nebes modru vstíc, chmel tamo s révou divokou se snoubí a v

Tam

vnc

hrob ti sklání na tisíc. vlnami se plamennými chvjí

granát kvty, rží,

azalejí,

SVATOPLUK

ECH

257

Že .vní klesá opojena skrá. Ves hmyz a plaz tam drahokamem svítí, sám pavouk ten, jenž lehkou protká nití kdys myšlenek tvých bujných prázdnou schrá.

Tam

ze tvých

ržový

ader ohe jarý meruka,

jež v úkrytu jak

Tam

ssaje

hrozen, lesní

svží, jasná

dve

jihu zraje.

kvtu korunka

prosvitne houštím, jakby oko tvoje

vyhlédlo ven

vnosti

ze závoje.

Tam hlomoz kramáský

ni

smutek

lživý

hrob tvj nenavštíví, ni pozdní píze. Sbory slavík kol pti budou. asem hlavu skloní Gruzínka nad m'm, v chzi pozazvoní kovovou zdobou bílých kotník,

ni školská chvála

neb ada velbloud kol stoupat bude s vtrným stanem na abrace rudé, neb starý kozák, open o píku, tam stane chvíli ve vysoké tráv a zadumá se o boji a sláv. Tam tisíc jsi klesl do mohyly, již s nadšením krev za otinu lili, a lip se ti v tom hrob bezejmenném, píteli, dímá v hrdin objetí, než pod laciným veršem, pod kamenem, by ti z chlubných obtí,

jejž snesli

jejž vztýili

by u slavnostním hluku,

a v klín zas chabou položili ruku. (Tamže.)

Cesk4 poesie

III

17

ESKÁ

258

Z

>

Václava

POESIE

Michalovic*

z

Vstup.

Ty

stará kniho, kolik

palc

vtisklo

svou bledou stopu v okraje tvých blan, co

vzdech

ze toucích

budila's, co slz ach! trysklo

oí do

tvých vetchých stran!

Jak unikla jsi pochopovu spáru ? Jak oklamala's mnich bystrý hled?

Ký

t vyrval z Koniášských žár, na osmáhlých deskách tuším sled?

div

jichž

Zda u vyhnanství na

srdci

t

nosil

eský bratr toulavý, zda pláem touhy neplatné t rosil po dálném behu drahé Vltavy ? cizinou

i

tajný kací v rodnou zem t skrýval zamknuv pevn chaty veeje, nad tebou v nocích o dnu pomsty sníval a v nebe skládal marné nadje? a

Pro, kniho dsná,

Pro hrzou Osudné

zabloudila's ke

minulou

mj

lešení se zdvihá

a ve sluch bije vzteklý

—

ran

?

rušíš mír?

temn,

bubn

vír

.

.

.

Pry, obraze! Me katv blýská, blýská Pry, pry! Tvá halí slunce do mraku Na vži tam se lebka k lebi stiská v potupný vnec Vari, pízraku!

—

—

SVATOPLUK

ECH

Nadarmo volám. Vstíc mi

259

ádk

z

plane

jak rudý plamen každá písmena,

mi k duši vane vzdech tisíc a kletba tlumená.

a z list sežloutlých

I

zdá se mi, že kol

mých spánk

vlají

duchové všech, kdož etli v knize k veliké písni že mne vyzývají, jíž vypl bych to hoe staleté.

Bych

spjal jak perly zlatou

tch exulantských jenž k prsti rodné

slzí

šrou

písn

trpký

snhem,

té,

žal,

ledu

krou

kdys pi louení žhav pronikal.

By pozstalých odpor udušený, jemuž nepátel se rouhal smích, a valdnskými bubny pehlušený bol,

hlas

by

muenník, kivd

vše, co

klnoucích;

velo v utýraném

lidu,

ten tajný skípot zub, stud a hnv, než pod jamem se sklonil v tupém kUdu

te

rázem

vyhml

plamenný

mj

—

zpv!

Ó, pedk duchové, já nejsem pvec pravý, bych sestoupil v inferno vašich muk a

hymnou

vaší

muennické

slávy

pekonal všední pítomnosti Již

hluk.

sotva pojme duše moje kleslá

pradd jich

vzdor a sílu nezdolnou, mužná hesla hrdinské

dumy

a víry jejich

i

nhu

plápolnou.

ESKÁ

2á0

POESIE

Jak mnohý pravdy znak, váš idol svatý, jenž v bojišt vás vodil krvavá,

te

vzduchem, pelud bez podstaty,

vlaje

jímž poesie leda zahrává.

Náš

vk

se z vaší zstalosti zouvá

—

rve dechem skeptického rozboru ty vetché

tásn;

ale

mocn

až posud jeden z vašich

Zda klesne

též?

zdouvá

prapor!

Kéž zmizí

dráhy

s lidstva

co prapor bitevní! Kéž zstane co korouhev jen

rzná stejné snahy, svorn zaplane!

v níž lidskosti znak

Zda padne prapor plamenného boje? i bude valiti k nám vky dál cizinský oceán vln šumných roje, jenž, pedd nešastní, vás bioval ?

Vím

jen, že

v dtskou

již

mi duši

své ostny rodu zdeptaného strast a

mnohou

že pocítil

slzou z oka povytryskla, jsem vaší trýzn ást.

tiskla

—

Že krev mi kypí do planoucích skrání nad knihou touto, do níž pradd psal své vlasti muka, hanbu, pošlapání a beznadjné duše hnv i žal.

Vím

jen, že

svírám

že hlava klesá v

ps,

že zrak se kalí,

temné dumy

klín.

SVATOPLUK CECH

a jak bou daleká se ke mn valí zpv pošmourný — — Zde pouhý

jeho

Z »Lešetínského kováe «. dále

Ješt jen k lesu

poj,

mne vyprovo,

pitul se ke

mn

blíž,

Liduško má! Ztratíš

mé

m

zlaté

za krátko,

poupátko,

najdeš až po letech,

když pán

bh

dá.

Ruku svou podej mi, ješt mne obejmi už tebe v náruí nebudu brát. Ješt dnes naposled

—

slaouká

jako

med

ústa dej zulíbat

na tisíckrát!

S bohem, ty údolí, vesniko s topoly, ty stará kovárno

pod

jabloní!

Zvonil tam vesele

do

želez,

ocele

stín:

!

ESKÁ

262

perlík

POESIE

mj —

nikdy už

nezazvoní

Krásný kvt uvadne, jablon opadne, kde jsem t, Liduško, s

míval tak rád.

Až vyjdou hvzdiky jak z oulu veliky, budu kdes v cizin pro tebe

lkát.

Po ece, po stráni soumrak se uklání, do smutku šatí se louka

i

les.

Nikdy mi neznly, Lešetský kosteli, zvony tak truchliv tak jako dnes.

Smutn

šumí vítr do zelené chvoje, že mi s bohem dává potšení moje.

Srdéka dv ryju s pláem na kmen buku a žežulka z dálí volá: kuku, kuku!

Povz,

žežulinko,

zdali v

brzkém ase

ECH

SVATOPLUK

srdce tady k srdci pitulí se zase?

Kdy

opt

tu

blaze

ruka stiskne ruku?

A

žežulka

z

dálí

volá: kuku, kuku!

Dost

již,

Rok

milý ptáku!

dvou

je dosti

v hoi pro miláka, v tžké toužebnosti. Ach, ty jisté neznáš rozlouení muka

—

A

žežulka

kuká jen

z dálí

a kuká.

Léta, dlouhá léta

ítám s tžkým vzdechem dív ta srdce v buku obalí se

mechem.

Usta! Srdce v adrech žalostí

A

mi puká

žežulka

kuká

z

—

dálí

jen, ach! kuká.

Neplate, vy modré oi, však se brzy vrátím k vám!

Kam

jen moje noha vkroí,

tichý lesk váš uhlídám;

mne chrpou v žité, hvzdou na blankyte,

pozdraví jitní

263

ESKA

POESIE

bude sílit ruce mé, by den celý kuly,

pro ty

hmly hvzdy pekrásné.

Zjasnte se, krásné líce, však vás brzy zlíbám zas! At mil pejdu na tisíce všude uvidím jen vás; vzejdete mi rží v sad a ervánkem na západ, posilníte ruce mé, by den celý kuly,

pro ty

hmly rže

rozkošné.

slzu, ruko mkká, však zas brzy stiskneš mou! nás dlí sterá eka,

Seti

A

všude spatím krásu tvou; snhem v zimním vání, konvalinkou v jarním tání, budeš sílit ruce mé, svitneš

by den celý kuly, hmély_ pro to kvítko blostné.

Rozbalím uzlíek v bílém šátku, ti ten prstýnek

dám

na památku!

!

SVATOPLUK

Když

se

srdce

si

ti

ECH

zaleskne,

zasteskne

po dvátku.

Zlatý ten prstýnek,

nm, pipome

perlika v slzu

ti

na líku mém,

smutnou tu perliku,

hokou

ped

tu slziku rozchodem.

Pjdu sem každý den v zelený

les,

usednu pod bukem na hustý ves, vzpomenu, mj milý, jak jsme se louili s žalostí

dnes.

Vyhlédnu z doubravy jak smutná la, povzdechnu: Bože mj, chra mi ho, chra kraj

a

svta

nosí

šírého,

mkce

ho

jak tvoje dla.

Zlatý, ach! prstýnek,

perlika v

vra

nm —

se s ním,

brziko sem

hochu mj,

265

ESKÁ

266"

POESIE

Jasn pak zasvítí, krásn se zatpytí

ped oltáem!

(Daleko za horami.)

Lešetínské zvony slyšet valné hony,

pes

pole a háje zní ten svatý hlas,

hlaholí tak jasn, hlaholí tak krásné

—

Lešetínské zvony rád bych slyšel zas!

sivá, shrbená a kivá pod mechem a slámou, chudým krovem svým, hejno dtí kryla, kuátka jak ilá ukrývá si kvona kídlem šedivým.

Chaloupka tam

veerem na zápraží šerém jsme s matkou, otcem pospolu, ve blaženém snní k sob pituleni pi slavících zvon jasném hlaholu.

Všichni pod sedali

Dtské na v

m.oje

ramen

její

duši bájí

zlatoušk se

Když

elo nejradj

ty

tu dlelo

sestry, nejmilejší všech,

puelo

shlíží

jak v máji

v jasných pramenech.

zvony znly, tu jsme spolu

jeli

v oblakovém voze v divný, krásný svt,

kde jsou zámky zlaté, princezny v nich jaté, k tanci lesním ženkám zvoní zvonk kvét.

ECH

SVATOPLUK

267

Truchlily jste se mnou, zvony,

hudbou temnou, když jsem otci lžko v erné zemi stlal; a když stlali k nmu srdci mateskému, se sirotkem

smutným

hlas váš naíkal.

Milé sestry není, brati rozptýleni, jak podzimní vítr

rozvívá,

listí

kopivy jen husté kryjou místo kde chaloupka naše

pusté,

stála šedivá.

Mn

však jinde štstí poalo zas kvésti, rodná ves mi jiné hnízdo ustlala; vesele jsem koval, v srdci lásku choval, kryla se jak v houští vonná fiala. Kladiv rána ztichla, prsa blahem vzdychla,

m

když

Smutn

k milé volal veerní váš zvuk. však to znní lkalo pi louení,

dv

když jsme srdéka

ryli v

šedý buk.

Lešetínské zvony slyšet valné hony,

pes

pole a háje zní ten svatý hlas.

Srdce touhou hyne,

Kdy

z

prsou vzdech se vine:

vás uslyším, ach! milé zvony,

if

Ze

^

ú

»S

1

av

Kdys >Evropu« jsem bez

cíle

Dnes z

nesoucí

jiný koráb,

mých

sn

a

zas.^!

i

e«.

zoil vratkou vlnou

hru spor olbímem

plnou se

.

noe

cit pohnutého moe.

.

.

:

ESKA

ped okem

duše

POESIE

mé

se

pyšn

houpá,

lan hustou pízi v nachu jitním koupá.

Na hrudi jeho mocn povypjaté, fezbáským dlátem, šttcem vykouzlena, v polibcích vroucích mladé zory

—

postava skví se Pohlížím na ni

—

zlaté

lepotvárná žena. srdce

mocn

bije

—

znám té cudné ízy ásné snhy, znám líci plnou hrdých dum nhy, znám vínek zelený, jenž hebce vije kadeí volnou lípy jemné listy

-Ó,

i

kvtný pel, šperk rosy istý; znám jitenku, jež lib s ela kyne, a zlato strun, jež ruka k adrm vine; a na nich

mn

povdom

též

jenž hrdé zraky,

divný orel

bílý,

démantov skvlé,

k rannímu slunci vypínaje smle, mohutnou peru k její noze chýlí

Bu

pozdravena

hromným syna

Slavie máti! Ret se chví a

Jak lupen,

tese

— —

plesem,

—

pohánný boue dsem,

uchvácen duch mj k nohám tvým se nese. Tím vtší láskou srdce hárá k tob, že tak jsi chudá v list prosté zdob, kde koruna tvým sestrám svítí zlatá, (le v ader úkrytu jsi pebohatá!) že tolikeré hnvu, zášt láni vstíc burácí ti ze všech konc svta, že slinu svou ti plemen pohrdání s potupným jekem v roucho jasné metá jež na tvé nohy nžné jak moská s rachotem stíká chumle pny snžné.

t,

SVATOPLUK

Bu

zdráva mi

!

ECH

Již útlá

duše dítka

pilnula k tob, jak se vroucné

tulí

k mohutným prsm vkovité žuly horského šípku bloržná snítka. Již hochu zrak se jiskil zanícením, když Tatranského vštce zlaté znlky ret otcv zvoníval mi s mocným chvním, a když tvj obraz nadpozemsky velký jak horský titan z rozptýlených mrak prosvítal slavn žasnoucímu zraku,

elenkou

vných led

v severní

s

hry

blýšté

záe divukrásném vzntu

a nohou píboj moí kde máj hrá s

vný

jižních tíšt,

vncem

luzných

kvt.

Sn

mladých aroháje mnohou sntí záivých kvt kol mých spánk hrály, však haluzí tch pestrých vonnou spletí vždy míhal se tvj zjev, tu blíž, tu v dáli. A nyní, když mi s temné ela vrásky oprchly pouvadlé rže lásky, ty milostí svou ponurému synu ohíváš srdce, jasníš obzor šerý, jsouc milenkou mu svatou, jako Peri, s níž celoval se Antar v poušt klínu.

Má bytos

celá

jak réva, když

obepíná tebe,

pe

mocný

v lokty svírá;

když paprsk ti, rosy peje nebe, též duše má své kvty otevírá, když v tebe vichr nepátelský duje, i moje skrá se chvje, pochyluje, a kdyby surového kovu rána

tvj slunný vrchol

ponížila k zemi,

ESKÁ

270

i

moje

hru

POESIE

—

by

poklesla ve prach

—

myslím

rozedrána

tvými haluzemi.

s

o

dnes volám k tob: jenom pono v divukrásnou tni, jež tajemn ti šumí ve útrob — v to valné moe vdk, svit, vní. Slyš, máti drahá,

prst

V

ten oceán, jenž

—

svtu

ztajen

—

dímá

ader tvých a pouze asem temným uraganem hímá,

v úkrytu zdaleka

hluboká zurí rusaliným hlasem, asem o bok Dormitoru šplíchne hrdinskou písní kmet ji pje slepý -a druhdy dumkou vytryskne a vzdychne nad ukrajinskou šíroširou stepí, jenž nkdy jarým vodopádem slétá s taterských štít v duhy pestrém vidu, a také v naši chudou výspu metá z

jenž

—

ržové Prst

perly, sladké

pono

jen jednu

písn

lidu!

jen v to žasné vlnobití,

krpj

z

tn

neobsáhlé

požehnáním uroi v elo zpráhlé, aC svatým ohnm nadšení se vznítí, a nad ním kídlo poesie pravé, jež orlího má velkost, tvary smlé, mi

s

vdky smavé, nádheru svoji hebce rozestele! mi záe Jen matný pablesk z tch oblastí, kde orel Adam krouží, z tch stran, kde Ruslan po Ludmile touží, a Démon v ledu hor sní o Tamae, píse moje ku tvé noze slétne jen alespo jak chudá hvzdka bílá však motýlího pel a

pj

vné

—

a

SVATOPLUK

s lipové

tamo

jež spanilé

V lo

ECH

ratolístky

skrán

ti

271

kvtné,

obestýlá!

toužím tvoji. Sešli orla svého, donese na své šíji vzhru, jak ptáka vynesl kdys dvtipného! Hoj, letí šlehá kídlem do azuru jak snžný val, kdy vichr mocí zvíen ve spoust burné klesá s horských strání, tak letem úžasným se ke sklání

m

a

—

—

mn

pernatý oblak,

divn rozepýen

—

nic nevidím v té bílé metelici,

jen klešt

—

zobák

perutí vichor slyším a palubu

již

—

cítím ve své kštici,

nade hlavou

líbám kolísavou.

Svlacec. Sloup vážn

strmící

do nebes blankytu

vtrném nes' mnicha stylitu. Ten niv mizící ve hloubi kolkolem dal výhost na vky tím hrdým hlaholem: na ele

»Ze rmutných svta vln, nad lichou, bídnou zem v oblaka mj sloup ní pravdy majákem, ruch nízké všednosti jak dálný moe šum

a

sem jedva

zalétej

do hvzdných mojich dum!«

Když do výše muž stoupal svatý, u sloupu man tíhou paty vtisk' malé zrnko do rmuti. Dech dva

sém: lna zem.

jara vzbudil spící

lístky vzneslo z

ESKÁ

272

dvé

Útlých,

POESIE

nžných

perutí.

Le

motýlek ten v zemskou kru je zaklet vazbou vných pout a nikdy vzhru do azuru kidélka nemž' rozepnout.

Rok

po

míjel

roce.

na tvái vrásek

roj,

Muž na Ibi sloupu na hlav stáí bl;

dlel,

než zanícený duch se vznášel výš a výš do týnu vnosti, ve svatých taj skr5'š.

Nech dole vadnul kraj, nech jarní zdobou zjev prchavých netísnil starce vzlet

—

rej

z té

rmuti pozemské,

sem v

jíž

kve

vj^mk' se z objetí,

oblast nebeskou ni prášek nevzletí!

Hle! ostýchav svlaec klade na podnož sloupu lístky mladé a výše vzpíná útlý stvol. Již

pe

na sloup vsí jemnou nitku, žulový mu do závitk

zapádá tká po

hru

lehce kol a kol;

nm

vzhru zdobnou sponku,

jeho v zele zastírá

a s lehkých

stonk úbl zvonk

na všechny strany

otvírá.

Smrt temnou perutí nad starcem zachvla a ret svj ledový mu vtiskla do ela. Na sloupu leže zel jen blankyt nad sebou, pláš vna, protkaný hvzd jasnou velebou; svou duši ztápje v jich nesmrtelný jas,. ve sboru bleskutném svých božských vidin has" jak orel povznesen nad zemskou nicotou, jež pod ním v tupém snu se stela temnotou.

ECH

SVATOPLUK

273

Vzplál východ zoí. Mroucí hledy

v tom upjaly se naposledy na lože, sloupu strmý lem. Aj

!

lístek dvojí

v ranním lesku

tam na hlavice arabesku

se

zelenavým motýlem.

Kdys uhntený nohy tlakem, až k nebi klíek prachu vzle ped kmeta zrakem skonu mrakem svi bílou hvzdou svlace kvt.

—

Vk

Sloup omšen k nebi

a

zašlých dobách

mnohý uplynul. elem zvtralým o

Vše zmnilo

se kol:

i

lid

i

e

i

ní

sní.

kraj,

o víe starcov zní temná pouze báj. Hrs kostí s popelem a dutou holou leb již dávno s hlavice svál vítr v šírou step, zvst o zanikla; ve sloupu toho stín

nm

ku snní ulehá jen bludný beduín. Než dosud k bokm vetché žuly raraénka jemná svlaec tulí a vncem pne se do výšky; až na vrcholek sloupu stoupá a kolkoi istým vzduchem houpá své bloskvoucí kalíšky. Až minulosti hrdou stvru

bou

as

v trosky rozbije

—

vzhru do azuru ssutin vnce uvije.

.on ješt

kol

(Pravda a drobné básn.)

eská

poesie IH.

18

ESKA

274

POESIE

Pohár mladosti. Svit hasnoucí se plaše tepetá na sivé kadei a vpadlé líci, na vráskách muže, jehož pohled v

pvabný veer oknem

snicí

zalétá.

Jak milo hledti v ten zlatý vzduch, ve vlaštovic a mušek ilý ruch a ve kvetoucích

strom snžnou asu!

Skrá

lichotiv líbá teplý van,

smích,

píse díví zvoní

se všech stran,

a duše ssaje divnou jarní krásu

.

.

.

A

muži zjevuje se v luzném lesku as dávno prchlý, srdcem cítí vlát tak

mocné

toužení, tak plné stesku:

»Ach, nazpt! Býti mlád! Být zase mlád!«

A

prudeji to pání srdcem válo, z ader stísnných se

vzdech mnohý a

hoe

»Ach, navrátit se v

Tu

v nachu

tvá

mrák

ráj!

Být zase mlád!«

na blankytném svahu

tah, svtlá podoba, jež uklánla líc divukrásnou v jeho mladý sen, již okem duše vídal roztoužen, le nezahlédl nikdy zrakem tla. zachvívá se v jizb pojednou lehounkou parou, zlat prhlednou a kišálový pohár vznáší k nmu; spanilá se mihla vzdušných

ta

Te

ten kypí vlahou a

kra

trpké oka vlahou tálo:

jasn zperlenou,

vnec rží kolem

utkává svží zdobu

jeho

lem

rumnou.

SVATOPLUK CECH

>»Tvá Žhoucí tužba vyplnna bu! Zde pohár mládí nového ti kyne. Pij Tímto nektarem ve zprahlou hru zas pramen jara životního splyne. !

Zas

hvzdami

se duše naplní,

zas blahostí se

adra

rozvlní,

ptáek

a v srdce vlétne zlatý

ohnm

zrak jarým

temnou kadeí

a

se

zeí

vlas,

ela prchnou vrásky, nudy strese šíj',

rozjasní se, s

líc

tlak starostí a

báse

a duší

—

zavlaje.

Hlas vidiny jak hudba

On

z

ped ním vábiv

íše

a

lásky;

zajiskí se zas,

Ó, pij!««

dálky

zní,

se tpytí.

chvjící se rukou sáhá k ní

a libou

vni

z

poháru

již cítí

tak svží, jako lesa jitní dech, tak líbeznou, jak vánek jara vonný, již

a

kolébá se duše v rajských snech,

— —

v uchu zní to jako zlaté zvony

Le

ucouf náhle, ruka klesla zpt,

stín

zamyšlení na elo

i

tázal se:

>Zda v

krpje

vždy Lethe omývá

»Mám

vinu

krpj zapomnní?*

se perlí také

»»Té tmavé

mu se,

arovném tom

v

mé

íši není,

jen íši stín. ««

tedy tíhu zlou, jež tlo kruší,

setásti mlád,

le

zachovati v duši

památku všeho, co mi život vzal, a vdti, že urve mi to znova? Že peludem dn mladých ideál, a hesla nadšení jen krásná slova?

ESKÁ

2'6

Mám

POESIE

v jaro života se navrátit

tím truchlým poznáním, jak vzácnj-m bývá

s

upímný v

i

druh, jak mlký, plachý cit nejvrnjším pátelství se skrývá,

jak snadno ruce nejvelejší schladnou, jak srdce

a

lovk

zmní

se a

masky spadnou,

náhle samoten se chví,

ovíván zevšad mrazem sobectví?

Mám v

as

s

jarým srdcem

že glorie,

jíž

nazpátky

zajít

tužeb milostných a

mládí lásku

pi tom

znáti,

zlatí,

klamná cetka z íše pohádky, zem se promní, co zval jsem nebem, a manna rajská všedním bude chlebem,

je

že v

že láska svatá, o níž blouzní jun,

kdes v íši nadzemské

Má

trn

má vzdušný

šlehnout zase ctižádosti plam,

kdy poznal jsem, za trýzn nestojí, ta lichá,

Mám

v

že slávy

tpy

tný

mam

sob

chová hluchá zdoba vavínová?

pamti

si

jež

v

zachovat, jak malé,

jak šalebné je vše, co mladý duch

ve svatozái vídá neskonalé, jak nicotný je ves ten zemský ruch,

kde pod praporem ideálních vzlet a za hlaholu krásných,

zvuných

slov

o pravd, cnosti, lásce k lidem, svtu jen

váše vévodí

a

mrzký kov?

Pry, svdná íši! Spokojen s

tím vlasem šedivým.

tíž

staroby, než mladost bez

Z tch jenom a když

nám

pvab

již

Vždy

.

.

.

budu

snáze nést

pelud.

mládí utkán

drsná ruka života

jest,

SVATOPLUK CECH

tu zlatou pízi roztrhá, když se zjeví lidských

oku

vcí prázdnota,

pak marno volat kouzlo mladých rok a marno hledat eden ztracený, když s nho rajské vdky seteny. Min navždy práh mj, lichý útvare snu teskného! Pry, mládí poháre! Již, luzná postavo, se rozlu se mnou na

vný

a klidn

as! Chci stárnout v pokoji vykat bytost jinou, temnou,

mi rety napojí íše achátové, v níž se pni

jež vyprahlé z té

tajemné erné víno zapomnní

!^^

(Tamie.) •ír

Z

»

i(

Jitních písní.*

Dva zvony.

Dva

zvony visí pod Petínem, dva vrní druzi mnohý as, nad mariánským vzlétá týnem

ti

staletí jich

velký hlas,

optují strán kolem, on mocn d«ní šírým dolem a plní Prahu zpvem svým; však nasloucháš-li bystrým sluchem, zvuk proznívá tch zvon ruchem:

jej

Hus, Hus, Jeroným!

Mnich bosák obraz matky boží kdys ped vítzným vojskem nes'.

!

ESKÁ

278

POESIE

a svaté pann za podnoží vzdor lidu kacíského kles',

na popravišti strašným soudem krev odbojník tekla proudem, a znovu v

me

echách

bitký

jež zašili v

prs

ím;

vládl

ohnm

s

naší

vyplel

sém,

zem

Jan Hus, Jeroným

A

ád, jenž

zde vyvolil

zážeh' svaté si

hnvy,

byt a chrám,

nm

spasný obraz rajské dvy nad oltá vztýil k modlitbám

v

a za slavíky štíhlé

vži

ze staré kaple bludných

knží

dva zvony vyrval ssutým zdím, dva zvony, s nichžto vyhlazena zlá dvojí

líc,

dv

kletá jména:

Jan Hus, Jeroným!

Tak sám ten arcikací dvojí, víe zmai", ml nyní slavit v novém kroji

jenž chystal pravé

—

pád bludaství a církve zdar Než poprvé když v byt novém zpv jejich zaznl zvuným kovem, tu mnichy zdsil pekla šprým Jak výsmch vzdorný v jejich cely ty zvony nepodajné hmly: Hus, Hus, Jeroným!

—

Hned sneseny jsou zvony

s

a vytržena srdce z nich, i

pelity jsou v nové stvry,

hry,

ECH

SVATOPLUK

279

jež vykropil a žehnal mnich,

kol vryta do nich zbožná slova,

šperk svatých znak, jména nová zvítzil nad arem zlým: nezaznlo s hry div, umlklo na eské niv: Hus, Hus, Jeroným

kíž Již již

.

Le

nikoli!

pec

vjrtrval

V

.

.

tom kovu starém starý zvuk,

i

pod vnuceným cizím tvarem bil tajn dávný srdce tluk. a

Jej nevytiskla z

moc

vrných zvon

ko,

exorcismu, svatých

on pod útlakem pouze zdím', a duším vrným v jejich znní vždy duníval jak dálné hmní: Hus, Hus, Jeroným!

A te

jej

slyší tisíc uší,

tch družných zvon pravý jenž

jak

z

hlas,

mrtvých srdcí k živým buší

muenník svatých vzkaz: zvonm nám, lide, tob

»Jak

i,

sok vyrval jaré srdce v zlob, znak cizí vtiskna md!ým, byVs pelit v nástroj svého vraha, z úst vyrvána ti jména drahá: Jan Hus, Jeroným.

údm

Však necha tebe petvoili všem zemím v pohrdu a smích,

pec

v

mošn

žebrácké

dva skvosty vzácné

ti

zbyly

pedk

tvých:

ESKÁ

280

A

POESIE

tvj Sión v rumy smlé dumy, tvé bible vmetli v žár a dým: vždy tajn chovars pravdy žíze, s níž podstoupili ohn trýze svalili

a zdeptali tvé

Jan Hus, Jeroným.

A

druhý odkaz, klenot ryzí: rodných slov; nech peléván ve tvary cizí,

to milý hlahol

jím stále zvonil

chra

eský

kov.

zái oka ped uskokem a zlobou soka, vždy rosteš, vadneš, hyneš s ním stj v boji za jak tvrdá skála, O,

dál jak

jej

—

jak dvojice ta velká stála:

Jan Hus, Jeroným !< Je trudno kol.

—

Na nivy naše

stín slaví smutný vjezd, a mraky šeré halí plaše nám dvojici tch jasných hvzd. voj

Te prapor

svtla lichá táse,

a s ostychem jen volí

báse

o ei rodné sešlý rým Pry, péro chabé!

—

— —

hlas dálných

zvon

Náhle ke

donik'

temn:

Hus, Hus, Jeroným! O, nebe, rozhlu uraganem

tch zvon

a

rety kovové,

znovu svatým

ohnm

vzplanem'

v jich staré písn hromové,

a

v ela vrátí hrdé vzdory

mn

SVATOPLUK

ECH

281

a zápal zhaslý v chabé zory,

a a

pažím vdechnou mdlým, k novému se vypne vzletu

sílu

duch eský,

z

nhož

bleskli

svtu

Jan Hus, Jeroným!

PÍZRAK.

Když hluboká se kloní noc v Katalaunskou plái, tu mraen dav se honí pes bledou nebes bá, a v obrysech té mrákavy zíš mihotavé postavy, zíš

me,

kopí matný lesk

a slyšíš hluchý

šum

a tesk.

Ze spousty hrob valné to ješt v pozdní vk jak ohlas

boue

dálné

dávné bitvy jek, to válí v íši vzduchové nesetných hrdin duchové, jež hrozná se tu sklátila, když s ímem stet' se Attila. zní

Mrak zaclouje lunu, a v pízi pochmurné zíš divné zbran Hun a hlavy nestvrné; zde orel kídla rozvíjí

ESKA

POESIE

nad mrtvou ímskou tam bouí vzduchem a

mrano Got

letí

Zbra vzdušnou štít

a

nesou

zuiv

z

legií;

Frank

voj,

v boj.

stíny paží,

oblak,

se sráží

—

mlžných pízrak Tak nad bojištm dávných dob plá z mohyl dosud plamen zlob, a v šírém nebes obvodu roj

ve

národ.

divá bitva

Však podál kruté see ve vzdušném prostranství bez boje, v pochvách mee, dvé zástup se chví. Jich ruce nebes pomstu zvou a

bolem roucha, vlasy rvou, vichicí jim sténá zpv,

z úst

v

nmž

víí

žal

i

stud

i

hnv:

»Nás nepudil v ty lány žár pomsty, slávy chtí,

než jedny a druhé

My

Got

Hun

rány

bi.

nevedli boj hrdinný

—

ve vlastní pi, štít otiny než za vc krutých vrah svých kles' dav tu rab slovanských.

Sem, nástroj nás hnala

cizí

cizí

zloby,

pst

a v bezejmenné hroby

SVATOPLUK

nám

ECH

283

nezní slávy zvst:

jen bol a hanba volá že pro svých

škdc

z nich,

zisk a pych

jsme do neestné mohyly zde brati bratry

sklátili!*

Za noci tmavé, burné nesl teskný duch na kídlech dumy chmurné na Katalaunský luh. Já vidl onen dsný zjev

m

a slyšel

hru a ze

Již,

onen strastný zpv,

pronikl mi

rt tžký

nebe, moje

dost zakusilo ó,

nedej, by

zas obraz

by

lid

duch

žal,

vzdech se dral:

plém

bd — zrak zem

dsný shlé: cizím biem

mj

štván

kráel na krvavý lán své bratry sklátit do hrobu a sebe v tužší porobu! zas

Z Nových

písní.

Stín.

Pro, dotrný, se vsíš na mé paty, vždy za mnou plížíš se jak mraný zvd, ty paobraze lichý, bez podstaty,

ESKÁ

284

jenž

mén

pro

obrys

pro

než na skle dechu sled;

jsi

mj

si vypjuješ smle, mého stih se obláíš,

v šatu

i

POESIE

mj

paroduješ zjev

neumle,

mj

každý pohyb drze opáíš?

Tak

v myšlenkách se tážu,

kde pitvorný

mj

hled

stranou,

na zdi chví, jak na posmch též kade rozcuchanou nad ruku sklánje, v níž péro tkví; le náhle mním, že v obrysu té hlavy

zím rtv

stín se

také slabý odraz

tah

svých,

ironickou hru, zrak pohrdavý,

a

vnímám

I

slova slyším tichounkého hlasu

tof hlasu

tichý,

mého

jedva slyšný smích.

—

vlastního je zvuk,

však tišší nežli v poli šepot klas, než píse muší ze vzdálených luk, ba spíše mluva zetelná jen duchu, jíž bájné zjevy snu k nám hovoí, jen tajn zvoní v básníkov sluchu,

když v

tn

vidin svých se ponoí.

Ó, nepohrdej

mnou

—

zní šepot stínu

—

že podstaty své vlastní postrádám,

jen tvými pohyby své údy šinu, jen

Ven i

z

rys zajdi

do sebe

a živých

tvých svou tvánost upádám. radj' do životní

vno

vavy

zpytující hled

—

stín zoíš valné davy, heben svsí hned.

a tvoje pýcha

Viz onde kavalíra sliné

To

párek silhuet

dámy

je rozmilý,

—

SVATOPLUK CECH

285

vypjil

si obrys lásky známý, milenc, stín nhy unylý. Hru vjíe, ten úsmch, vláhu v ase, vše od jiného párku pjkou vzal, jenž od tetiho nauil se zase, jak lháti milujících slas neb žal.

jenž

kroj

Hle,

muž tam dstojný

jak

na ele povzneseném vážný jak lehkým

kynem

hrd

kráí,

klid,

oblažovat ráí

—

dav podízených, klanící se lid tu posu má od jiných velikán, ten majestát kdes výše vypjen, a možná, vnikna v

dstojnou tu schránu,

že prázdnou nadutost bys našel jen.

Ten radj' obrys uence

si

dluží,

ten zase šlechtice, lva parket.

Ten v Byronov kulhání se tuží, ten v Rembrandtov chodí baretu, tak všichni napodobí v pestrém sboru typ vyvolený v

každém obrate

—

vypj

jen

kontm

Co

živých stín ve fraku a

dobrých vzor, kdož po vnitní se táže podstat! si

rob

hrá lehce po ulicích, v salonech, druh druha vítá, ruce tisknou sob a závodí ve dvorných úklonech,

na tvái výraz pocit a ctností, nechová O, mi, celý život spolenosti

jichž ani jiskru nitro

v

jest velká, jediná hra stínová.

—

ESKÁ

Viz

mnohý

POESIE

národ! Vrchol jeho snahy:

být jiných plemen jich osvojit si

vrným

posuky

odlitkem,

a tahy

a honosit se jejich vodítkem,

kolem sebe trety, slep napodobit každý in

jich rozvsiti jich

bez vlastních jen

taj

a vlastní

vzdlanosti bledý

cizí

A sám v

podnt

poeto, jen

ty,

— mety

—

stín.

pohle

v sebe,

hrudi své, svou dílnu duševní:

Snad hivnu slibnou svilo než kam's

ti

kterak tžil

složil,

ji

nebe, z

ní?

Ty's bytost vlastní nutil do šablony,

zástupm

jež byla

a chvilce

vdk,

a lapal stíny cizích

v cizí tóny myšlenek.

Ty's v bázni chabé,

nedviv

ty's lýru svoji ladil

sob,

mnohý zapel vlastních prsou vznt a brával mnohdy liché ku ozdob tpyt leckde vypjených mask a tret. A když tak z cár rzné krásy cizí tak

šat

sob

sešíváš jak harlekýn

v ten muraraj, kde tvá bytost pravá mizí zda nejsi bdnjší než já, tvj stín?

Divní svatí. Petr, Pavel naši svatí,

vte,

Pl

zlatí.

nás Petra, Pavla

volí

patronem,

ple

SVATOPLUK CECH

vle

Pavla vle, Petra

naším zákonem.

mccní

Petr, Pavel

všude

V

v chrámu krásy,

politice,

ba

v

i

svatí,

platí:

síni

vd

vždy se Petr k slovu

hlásí,

Pavel za ním hned.

Pi kom

nejsou

všechno

Marn bez

buto

tito svatí,

ztratí.

plul bys proti vtru tch svtc dvou —

Pavlu nebo Petru

zapiš duši svou! Petr, Pavel divní svatí,

k sob kati: Když se Petru noha smekne, Pavel ruce mne,

ekne,

a když Pavel »Ano!-<

zahmí

Petr:

>Ne!«

Petr, Pavel, istí svatí,

vše

Když

nám

hatí:

se jeden k

inu

chystá,

druhý sedá v kout, a

my

všichni proto

nemžem

místa

z

se hnout.

Petr, Pavel, trpcí svatí,

butež

klatí!

nech si, ptek žár.

Pro zásady šlehá

brati,

ESKÁ

288

POESIE

k rohatému patí osob svár.

ale

vný

K emu nám moji

ti

hocí

svatí,

zlatí?!

Pete, Pavle, v pochvy šavle!

Dost

vašich jmen.

již

Stranou, Pete! Stranou, Pavle!

Vc

nám

platí jen.

Geronv

Ve

skvoucí

dlel Gero,

síni

dsná

smích. prostorné metla,

na Slovany nesvorné záš osudu si spletla;

již

táž sí to byla proklatá, kam do pátelské rady

kdys vlákal

by

sklál je

Te

Vend meem

pekelná

elo

mu

knížata,

zrady.

došla

lesC,

pée, rve marným vztekem tvrdá kíž krvavého mee: Hnv Lutic ho vyzval v boj a

brázdí

ps

a stásl

jamo

cizí,

zdšen markrabte nadj' v pomoc mizí.

slab,

a

I

voj,

zdá se mu, že strašný zjev

kol po

stnách se mihá,

SVATOPLUK

ECH

Že ticet stín, v prsou krev,

tam hroziv se zdvihá, že knížata, jež zhubit dal,

den pomsty vstí vrahu, Vend bou' již stéká a jeí k jeho prahu.

že

V

val

tom skípla veej. Gero zble

man

s kesla vskoil, neb slovanský ml kroj i vzhled

a

muž, který náhle vkroil; než nízko uklání se host

k srdci vtiská, kde z bílé ízy kíže skvost pod zlatým asnem blýská. a ruku

»Jsem Tugomír, man slovanský, jsem Stodoran kníže, však tajn za blud pohanský jsem pijal pravdu kíže; i

lidu

již

mého lepší ást žrec vlády

sytá

chce surový mrav

Le

Ukrané

otc

stást

ády.

a pijat vaše

a

Ratai

a Bodricové klatí

vše maí, tupí barbai,

stydno bratry zváti: svou hrubou patou zdusili mé požehnané sém a k sob jamem pesily naše spáhli plém.

jež

i

eská

poesie

III.

19

:

290

ESKÁ

A nucen pec

s

mám,

nimi spolek

Kristu sloužím skryt

vren zstávám dobe cít:

a v srdci i

POESIE

Nmcm,

mrav jemnjší, byt

nám

lepší

jen v kázni vaší kyne,

jen vámi v jasný lidstva chrám i

Sláva nohu všine.

O, slyš

mou

prosbu, markrabí

K mým Stodoranm vše

udl

v léno

mi, co v Zálabí

tam Lutic má jméno, a les má, pane, v malý

as

boui vzdoru ztiší, kraj celý pod mým žezlem tu

da

bude

zas

platit íši.

Vždy vrný tvj

Nmc

a

man

a církve sluha stálý,

otevru svtlu

dokoán

niv slavských šírou dáli; chci býti

tamo pevný

štít

a hradba

chci s i

íše svaté, tebou Pomoany

Bodrice

bít

bít klaté !«

An Tugomír

e

veds

tak,

tvá divn Gero mní:

te te

radost, úžas jeví zrak,

odpor, podezení,

až posléz

náru

rozepjal

a ruce stiskl hosti:

»Sám ty

bh

té lidu

tvému

muži vzácných ctností!

dal,

SVATOPLUK CECH

jsem, že lepších snah

Již mínil

je

neschopno tvé plém,

že

teba divé

prach

sdrtit v

a shladit s tváí

zem;

však nyní zdárný, velký Sláv

mn

vrací v rod

bu

zdráv mi,

svj

víru,

acký mane, mám Tugomír!«

kéž sto

zdráv

Pak ve pátelském hovoru Istných pikl pízi tkali, J3k v šíj by šlápli odporu a

Vendy

íší

s

spjali,

vele tiskna jeho dla Sas rozlouil se s hostem a z okna ješt mával na, když klusal hradním mostem. až

Než potom si

otel

ob

spšn

o boky

dlan,

a z hrdla chechtot divoký

mu

výbuch' nevázan,

tak boulivý, že

sín

strop

tím smíchem zaburácel, že ohlas jeho

jak dálný

V tom

adou kob

hrom

se ztrácel.

smíchu zvuel divý

ples,

ryk ukojené zloby,

v

nm

jakby zachechtal se

bs

nad ssutkami a hroby, znly skeky vítzné v a radost pomsty dravá a povržení bezmezné a zášt propast žhavá

nm

.

.

.

ESKA

mizí V Šeru dávných

Již tj'

již

dob

hrozné, smutné dje,

pes Polabc

vk

pozdní

kde Gero

dlel,

po ssutých zdích se vije

však onen krutý,

mém

hrob spje:

širý

mlky

houš betanu v

POESIE

srdci

—

dsný

posud

smích

ryje!

Podzemní hlas.

Za hmotu

kladiv, za sykotu páry,

za hluku tržby, za skipotu per,

v tom všedním shonu zábavy a práce, jenž kolem šumí z rána po veer,

my

pachtíme

se,

hrajeme a sníme,

jde stezkou vyšlapanou

žití

smr

Však asem náhlé zdšení nás

—

jíme,

když pustá vava chvilkou onmí: neb slyšet mníme, že duní cos a reptá pod zemí.

vncem erb

Pod

vlá, šustí

kruh

poernalých

vkem

hedbáv, blýská drahý kov,

vyšoený hodovník

pyšných

své správce haní, chválí dnešní lov,

po sliných tváích žhoucím okem tká, jemným žertem, kvtem dvorných slov; le poduška když panstvu kyne mkká, hrá

a v

temnu zámek

s

parkem onmí:

tu ve snu leká je

dutý ev, jenž táhne pod zemí.

SVATOPLUK

ECH

293

Muž vdy zkoumá pronikavým zrakem svt vodní krpje hvzdnou íš a v labyrintu záhad smlým krokem i

až v nejtajnjší vniká

pravdy skrýš,

tká kídla, jimiž v netušené cíle se ponese duch lidský výš a výš

le náhle

dmyslném

ustal v

—

tváemi

a s bledými naslouchá

—

díle

to z tiché pile jej

vzrušil

temný rachot pod zemí.

Ve chrámu

krásy sochaovo dláto šttcem o náš obdiv zápolí a hudba arná v opojenou duši hmí vodopádem, ptákem šveholí, se

pvce nadšený se hvzdou leskne rtoma boží zvon mu hlaholí Však asem pelétne stín dumy teskné zrak

—

a

tu krásu všechnu, struna a

nám

onmí

temn teskne

v ucho hrom, jenž duní pod zemí.

Kol soptí váda plemen, vládc, íší, se zmítá v rozporu

svt veškeren

asem dvojí lidstva mrak se sbírá pod zpupná hesla divých prapor, by pro pí zem, mrzký zisk a pýchu a

sil

smr

a

hrzu

vír

líchu,

bubn, chropot padlých onmí: tu v

bou Do

—

v šírém prostoru

Xež mír kdy svitne na zdeptanou

mrtvém

jinou slyšíš

tichu

dunt pod

skvostných salon pod klenbu snmoven

a i

zemí.

dusných

krmy

dílen,

vích.

«

ESKA

2:4

do našich modliteb

POESIE

a blasfcmií,

v žen štbetání, dívek jasný smích, do fanfár slavnostních a denních spor, do lehkých vtip, frásí kvtnatých jak pod scénou hnv tragického choru, když vin hrozí Erinnyemi, ve hrozb, vzdoru

—

temný

zní

hlas, jenž reptá

Nadarmo hlasa

pod

zemí.

volá: >Prázdné tlachy,

sen fantastický poteštných hlav!

Rád

lidstva stojí

a stráží

na žulových sloupech

bezpenou mu

starý mrav,

na stolci nerozborném zákon trní a pouty železnými tímá dav kde zmije zasyí z tch kalných tní, hned rozpoltna meem onmí Dál pece duní, ba vte, duní boue pod zemí.

—

——

pd

kolísavé, Jen ucho sklote k jak výš se nese temný hluk a šum, jak rachot v hlubinách se blíže valí

a vyplnní chystá teskným

snm,

kdy spolenosti krok se v bezdno

ád

její

kdy i

slétne jako z karet

anathema knze pvce hrzou onmí,

ortel soudce,

prosba

až prorve ta

dm,

dsná bou,

meze jež duní

pod zemí.

sveze,

SVATOPLUK

ECH

295

Vln y. Jde vlna za vlnou ve stálém vzrstu, sklonu a peej peeji blostnou hívu rve zápasu a nekoneném honu, u a stálé jedin jsou v nestálosti své. Tu záí safírem, tu v noci mrak se halí, tu v bezdno padají, tu k nebesm se pnou, jdou vlny, jdou neznámým se v divném šumu valí. a k

vném

behm

Po vlnách tanících, v

mj

blesk rozbil stožár i

pn

rozprášených koui

život zmítá se jak bez kormidla vrak,

mj, a plachty zdrány boui, a hvzdy kryje mrak.

kompas roztíštn,

Skrá a

chýlím unaven v lan roztepených šlehu zrakem ponurým vln stíhám plachý zjev, jich slyším

a nevím, k

O

zpv

jakému mne unášejí behu.

sn, jak vzplanula jsi krásn! ztáplo tvé svží vanutí, ve sladkém šumu tvém já slýchal rajské básn a vídal v zái tvé kmit zlatých perutí. vlno mladých

Mne

v rozkoš

Však v

zašla, sklesla jsi a

rozprchla se v mlze,

déš šedý rozprášen tvj Co zbylo? Ach!

safír,

blesk

Jen

pna

rmutná kol a trpké v oku

Pak

hrd

ku

nach

ní píštích

a

hmly

vlas travou

se vlna slávy nesla,

klesla,

s

vníc

vlna rozkoše

jen, v ret plijíc

mne

—

slze.

vk hlas jak orkán chvály dul fanfáry — Le brzy chechtem

z

Tu

hvzdám

i

zvala v

tn

trpkou sl. burné.

ESKÁ

296

svdné eeny

až zlákal zpilého v ty

zpv

POESIE

sirény,

však odnesl jsem hnus a nudu v duši chmurné.

Zrak pátrá toužebn, kde pevnina se kmitá,

le nestálá jen zm, kam hled se obrací, svt celý dokola se v nejistot zmítá, bez cíle souvké se lidstvo potácí. Snah, zásad, vidin hon, vše a

marn

mní

se a ítí,

vyhledáš v ten zmatek vratkých vod,

kde pevný bod, kde

beh

je

bezpený v tom skepse

vlnobití.

hvzdy v jejím ln, božských tváí jas, z ní vane opojná posvátné myrrhy vn, a duší zachvívá zvuk varhan, zvon hlas. Až k nebi vlna ní, dóm oslnivé záe, však náhle sítil se v rum pršek hvzdnatých, Viz

Blíž vlna víry vlá.

zá

vné

glorie a

jak pekla smích

cos v

Tu

tni zahýklo,

a

vlna svobody se

všechno mizí v páe.

hrdým šumem

valí,

tu vlna lidskosti se týí vznešen, a steré ideály tu svta sbratení

—

kol

vábn

kmitají ve stálé

Tak vlna záivá se le každá zakmitne

promn.

zdvihá záz a záze, jak pelet blýskavic

a sprchne v nic, jen forma

tpytné

hrá, jen duté

šumí

íráze.

mí této pusté zmti, sporem vratkých vln tvé boky biuje. Kam zmítaný tvj vrak v té nejistot letí? O, toneš, Evropo,

jež

SVATOPLUK

ECH

297

Zda V cestu bezpenou z tch zmatk vypluje? Kde kompas, lodivod, jenž ukáže ti metu ? Ci v kymácení tom lo tvého života se ztroskotá,

znakem výstražným jsouc budoucímu svtu?!

jen

O, v dálku popatte, tam spasný maják hoí, na behu bezpeném tam Pravda hrdé ní a nesmrtelný zrak upírá klidn k moi a mává ohromnou ku hvzdám pochodní.

K

ní

pohled upete nad kolotavou vavu,

a plachty zavlají

vám novou nadjí,

vln peejí zas

pevn zamíí lo

Nech mrana, a

nech

smrš nám její líce halí, pochmurným okrskem, tou nám útesy a skalí —

mlhy,

mdlý jen kmitá hrozí poutí

jen dále s

vaše ku pístavu.

svit

odvahou za spasným paprskem!

Nech mety a nech by

úplné

nám

nelze postihnouti,

uragan

lo

do propasti smet,

pak trosek sled pro plavce budoucí se stane

vdcem

pouti.

Jen touha po pravd, té samé již je dosti, jen vle rozhodná, vždy cestou pravdy jít,

tch kotva stálosti Ty ria tonoucí vrak, v

zas

lo

pitknou kormidlo jí

a

a

—

upímnosti pevný v boui štít.

jen snaha poctivá a láska k

lidstva kolotavou

a stožár, lanoví

obnoví

budou kompasem, jímž najde cestu pravou.

Jen pravdu hledejme, nech teba razit stezku pes trosky útvar, jež svtil mnohý vk,

-

ESKÁ

298

pes

POESIE

duté idoly, jež v lichém skví se lesku,

a fráze zvonivé, jež prázdny myšlenek.

Nech

v rumy padají ty stavby prohledané trópv obydlí, jež proryl v úkrytu

jak

roj

termit,

jen slupku zanechav,

již

první

boue

svane.

Nech ády pominou, jichž duch je mrtev nech slova umlknou, jimž nikdo neví,

dávno,

jenom konejme, co v soudu vnitním správno, lží zbablé neime pímí. A zvykem nelpme na padlých boh jménu a veteš nectme se zbytkem pozlátky,

to

a se

ty ostatky, jež

nimbu

zbavil

as,

schránka jen

jichž

má

cenu.

Ten o svobod ml, kdo chce jí sob páti, však jiným panovat jak tyran zavilý, cit nechval národní, kdo jiným chce jej rváti ten sobectví jen chval a hrubé

Ty jdeš

neslav osvtu, kdož v divém zbraní blysku

morem hích kdes

hndý

bys rozšíil svou

Ty

—

násilí.

láskou

svých,

lstí,

vraždou vyhubit

lid,

moc

a zdroje svého zisku.

kesanskou

se nechlub, soucitem,

kdož svtu na odiv groš hodíš chudin a záíš v odvu démanty pokrytém a z cizích mozol jen hýíš neinné, ty, který v hedbáví za zlatým sedáš stolem, nekalí a jemuž rozkoší hod

vný

ston zoufalý

tch bratí nesetných,

jenž v

bíd hynou

kolem.

ECH

SVATOPLUK

299

Pry

s

zjev,

spolenosti, jen svou vlastní, pravou tvá,

pokrvteckoa

a škraboškami cnosti,

lží

nechC skvrny odhalí klam iré spanilosti,

nech

rozplyne se v nic ta lichá svatozá.

Pak jist lekneš se svých rozrušených tah,

tch

vrásek

t

hích

svých, snad sebe poznání

zachrání

a k dobru pravému

ti

vrátí

<^Krok, jdoucí za pravdou,

istou snahu.

mž'

bloudit

jenom

chvíli,

základem je lež, nech mohutný má vzhled, nech pyšnou krásou mýlí, nech trí velebn až k nebi její vž. Jen pravda, Evropo, jen pravda tob skytne v tom kolotání dum, v tom cit rozporu však stavba ztracena,

jíž

zas oporu,

jen pravdou I ty,

ó.

osvta

ti

pravá, plná svitne.

Slovanstvo, ty národe

jimž nový teprv den rozhání s

jen

pímo, poctivé

ne pletichou a

a

eský, še,

jasem pravdy snub hned jitní svoje lesky,

jen

zvol

mj

vk

lží,

za

svtlem tím

se

be,

jen pravdou kráej k

dávnou devisu, zvol: »Vincit

svým heslem zas, znovu vítzství se na tvj prapor -k

cíli,

veritas*

schýlí.

-ti

Ze »Zpvníku Jana Buriana*. Stesk.

Neveselo v jižbé šeré, v okno vichr zimní pere,

ESKA

POESIE

na ledové kvty metá snhového prachu houš;

venku zaváta jsou pole, stíbrem svítí vtve holé,

mrano

na nich

vran se

slétá,

a kraj šírý bílá pouš.

V

samot

teskné jizb o

zahrabán v té zimní zlot

boue koncertem se bavím, zvuk spor: rota vichr huí v poli, slyším drsných

komín

za píšalu

volí,

krouží s vytím pronikavým

do kola jak

Vnímám Noviny

vlk

sbor.

divoké ty zvuky. z

mé

klesly ruky,

jichžto zvsti neveselé zkalily

mé

mním,

že v

duše

klid;

burném vichr vání

slyším sterohlasé

ono

moe

láni,

záští celé,

jímž je obklopen

mj

lid.

Nepátelských vichr dechy trou se v jizby, rvou

nám

stechy,

však my dlíme v bídné mdlob, zhynul každý vzlet a ruch, všichni hlavu krotce chýlí

bez života,

ohn,

síly,

všude pusto jako v hrob, vše jak venku zimni luh.

,

SVATOPLUK CECH

Na

rtech leda trpké smáni

nebo bledé odíkání, valícím se kolkol

bdám

inu

vstíc;

hledíme bez

šumí sice slova hojná, moudrá, vtipná, vzletná, stroj ná já však jedno slovo hledám, jedno slovo za tisíc.

Slovo jako epel skvlý,

zkad by

sršel

slovo jako

hnv

hromu

náš celý,

ránu,

slovo jako živý blesk,

aby vhouklo do dímoty trochu staré svží noty, vyplašilo z našich

lán

chabý klid a hluchý stesk.

Slovo kouzelné, jež náhle vzpružilo by hrudi zpráhlé, roztavilo ledu krovy, zanítilo svatý žár,

sžehlo

s

duch mdloby

strhlo mrak, jenž a

ela

jíní,

stiní,

máj vykouzlilo nový

na ten zimní suchopár.

Po tom slov pátrám v duši naslouchám v té pusté hluší

Marn! Marn! k

mému

Jenom

nezalehá

sluchu odnikud'!

vichr

venku vyje

divé svoje melodie,

—

ESKÁ

302

POESIE

metelice v okno šlehá,

hru.

a stesk padá v moji

sir

-ír

Z knihy »Pestré cesty po echách*. Kost.

Hrdá

Kosti, tvrdá Kosti,

jak se

mocn

v

ln

plna

zvedá

drsných skal a

síly,

bor

plna vzdoru

tvoje lebka šedá!

Do

vysoká, do široka

v pýše strmíš chmurné,

nepodajn na vše

strany

nastavujíc tvrdé hrany

jako rohy vzpurné.

Co

tvá

síla

stásla

s týla

nepozvaných hostí! Stála's jako skal tvých

vždy

i

duby;

pro Žižkovy zuby

byla's tvrdou kostí.

Hledím

z

duli ustrnulý

na tvé elo

z

kovu,

a jak vichr krajem huí,

každá tvoje stílna zvuí v

mocném, burném

slovu:

;

SVATOPLUK

V

as

ECH

mdlobu volám

z

303

hrobu

starou sílu

sílu,

srdce

kovu, lebky

z

z

žuly,

vzpjaté svornou tvrdou vlí,

zove doba k

dílu.

Vari, hladký

mrave sladký,

citlivosti

Muž

mkká!

teba drsných,

celých,

s

dumou smlou v hrdých

s

pevnou duší reka.

Jenom v

síle

dojdem'

padnout-li však

bume aspo

cizí

cíle;

máme,

hrabivosti

tvrdou, pernou kostí,

o niž zub se zláme!

Z »Písní

otroka-K.

Otrokem jsem

zplozen,

otroky ní zrozen,

kolébavkou býval dcku pouta chest, po mj život celý okov zrezavlý z jitra k noci zníval pustinou

mých

Sotva junou jsem v

ucítil

elích,

cest.

sílu

týlu,

ESKÁ

304

UŽ mi

POESIE

šíje spjata

ocelovým jhem, uil jsem se shýbat nízko vaz a líbat

dtky elem

Ros

svého kata, bíti

zem.

jsem, otrok chabý,

mezi bratry raby, za šperk

okov zvonil

sestrám u bok,, a s

kam zel jsem kolem hnvem, bolem,

hanbou,

do prachu leb klonil národ otrok.

Zlé jsem zvykal

drsné pouta plašící z

mé

sudb,

hudb, chaty

všechen žití vdk; když v bouném citu sáh' jsem po varitu, i

v moji píse klatý zaznl pouta skek.

A pec

oko asem plachým svitlo jasem, napínal jsem ucho za les, za vody; mnil jsem, že tam kdesi jásá letí

pod nebesy, v naše hlucho

píse svobody.

SVATOPLUK

ECH

305

Ale jak se vznesla, hlava zase klesla,

znova v hanb, hoi rok

V

šel za

—

rokem

dosud jamo, a zrak eká darmo vykoupení zori zemru otrokem! šíji

—

Již se

vaz

mj

na skráni vlas

chýlí, bílý,

nadje už v temnou jese nekynou; vím, že ruce spjaté

nestesou jho že

v

Jsme

klaté,

má pouta se mnou hrob spoinou.

otroci.

Jsme

cizí

zvle

loutky,

v nás bez trestu smí bušit každá pst,

máme, híkou ledaí je choutky, každému je naše est. Jsme zástup skotu v jamu biem štvaný pro cizí prospch z jitra do noci — co

a v pospas

Sbor otrok: Jsme bez vle, bez práva, bez ochrany, jsme otroci! dí: Jen plahote se v potu, znoji, hojnou klopotn mi noste z lích, bych mohl zkojit každou choutku svoji

Pán

že

eská

poesie

III.

ÍO

ESKÁ

306

a

štde

plnit ruce

POESIE

milc

svých,

bych mohl poídit vám pouta a nové dtky na vás, otroci!

tužší

Sbor otrok: Smích

vné

potupy nám eže jsme otroci!

duší,

Nic není našeho, vším jiný vládne,

náš pro

nho

pot rosí

pedk

lán,

krom jeho pro nás není vle žádné, nám právem, zákonem jen, co chce pán. Lež pravdou proti nám a kivda ádem, a pro nás nebe samo bez moci —

Sbor otrok. Jsme

lájí

bez práva, jsme bídným stádem

jsme otroci!

^ pnu, déš a kou bou. Jako pták, jenž marn hledá k odpoinku výspy tes, pohled mj se teskn hrouží v mlhy, vln a mrak sms, Stojím v šeru na skalin, o niž v

duníc, jeíc rozbíjí se nesmírného vodstva

která

pede mnou se temné

a sta

smrštmi

v nedohlednou dálku ste

a víry jak var

arodjnic ve.

Stojím tu a hledím nazpt: V otroctví tam úpí zem. Hledím k pedu: Vše tam hrozí živl bsným zápasem, orkán divoký se blíží již mi vzlétá vichrem vlas, boue hlas. i pout mojich inkot vný pehlušuje Le já spoutané ty ruce zdvihám píští spoust vstíc, polibkm jak dvy drahé šlehm vtru vzdávám líc:

—

SVATOPLUK

boue! Vykoupení

Vítej,

ve tvém rachotu a

A te

ECH

307

tvj strašný

slibuje

evu svobody mne

zdraví

zjev,

zpv!

náhle moje zraky jiskivou se plní mhou,

mi náhlým ohnm tepající skrán žhou, na rty chvjné blouznivý se dere šum, a jak duši do budoucna nesou kídla vštích dum. Mžiká cosi, kmitá, svítá za tou spoustou chmur a pn, jakby jimi prozaoval tžce rodící se den, v ervánky se hrzn krásné šatí burný moe hnv, jakby místo vody širo kypla tam krev, jen krev. cítím, jak

kterak

z nitra

Nestvrných vln hbety

táhlé,

rozšlehané vláhy prach,

—

všechno dsný krve nach, a sluch plní tesk a hlomoz, jakby v boji bez mezí srážely se lítých voj oštpy a pavezy

smršt divoké

a strže

mlknou bubny boue, zvolna ztišuje se var, z ržových se klube par. Vítzný den chmury, mlhy ve vlající cáry rve, Však a

štít

již

slunce zlatoskvoucí

jako v

táse

poletavou zdrané bitvou korouhve,

prchá tmy voj rozprášený,

modré

nebe,

ztichl

boue

modré moe, mezi nimi

Beh

Však co vidím ?

tam nový

—

divý ruch

zlatý

vzduch

Smavé

slunce

píštích

ozauje jiný, svží, bouí obrozený svt. Palem rozkošná tam zele, v níž se blýská obhlíží své libé

vdky

— .

let

zlatý plod,

v modré hloubi klidných vod,

smje, kvt a klas a hrozen rév, k pilné práci, vdné sob, veselý se druží zpv, ruce všechny bez okov, jasná pracovník tvá, nikde dozorce tu s biem, otylý ni otroká, nikde neblýská tu kopí sveepého vojína, pokrytecky neblá se ásné roucho bramína, a kraj úrodou se

.

ESKÁ

308

nikde nepsána tu v elo

POESIE

rznou

hlinkou rta kast,

rovných, volných spolubrati svobodná

tu,

šastná vlast.

Svorn

misi se v

tch davech rzná ple

a

rzná

e,

nechoulí se žebrák v hadrech, neplá skvostem zahale, ty tam bidné chaty, všude prostý sic, však ladný dm, a

kde palác lepotvárný

neni sídlem

sobc

hrd

strmi k

nebesm,

zpupných, otvirá své brány všem,

o svých osudech sám

voln

rokuje tam lidu

snm,

vdní ztad šíi blahodárný vkol svit, umním se duch tam kochá, zušlechuje lidský cit Okov mne vzbudil inkot — prchá svtlý, krásný sen záe

v trud a hanbu pítomnosti smutným zvratem

promnn

.

.

.

Avšak ne! To nebyl pouhý pelud roztoužených sn. Vím, že svitne, svitne jist jitenka tch lepších dn, že se vidiny té skvlé aspo velká splní ást. sic nebude již páno jamo staré šíje stást, moje hlava posivlá v otrockou se skloní prs, otrocké mi ruce hodí k poutm v hrob hlíny hrs, ale vy, ó, druzi mladší, než vám skoní vku bh, vystoupíte nohou šastnou na svobody slunný beh.

Mn

Protož necha v temnu vkol biem vládne hrubá pst, každý v srdci vrn chovej budoucnosti blahou zvst, všechny mysli sdružuj pevn jedné velké snahy svaz, všechny síly sbírejte se, až je k inu svolá as, pobrati se lidstvo volné, klesnou pouta otrok, a též prapor náš, ó, brati, zavlá v jasném vysoku.

SVATOPLUK

ECH

^09

Z ^Modliteb k Neznámému «. SXY PALESTÝNSKÉ.

Sny

palest3'nské, divné, cizokrajné,

vy z dtství pedly jste v mj celý svou jitní zá, své šero svatotajné,

hrzu

svých pouští

Tvj

dálný stín

již

a svých

vk

sad vdk.

v dtské snní tkal mi

svou hvzdu kouzelnou, ó, Betléme, tvé, Jordáne, mi nitrem chvly palmy, a chrám tvj záil, Jerusaleme!

Duch tvého svých a

dum

lidu vtíral

mému

a cit zvláštní ráz

duchu i

pel,

hudbou divn mámivou mi v sluchu

slov jeho hlahol k harfy strunám znl.

vní

Jak

mne

cizí,

tžce opojivou pedivem,

ochvíval svých bájí

svou poesií chmurn, žhav snivou, ve mraných snech vzletu ohnivém. i

Kol Jehova se vznášel plný hnvu, hímal velebný hlas prorok, na bedrách levit v trub valných evu skvost archy blýskal z krve potok. a

moe

klas zel, jímž Rut se brala, Já a na Karmelu líbezného sklon

má

fantasie kalich

jenž skvostnjší

kvtný

ml

tkala,

šat než

Salomon.

:

ESKÁ

Ó,

modré

jezero,

POESIE

kde Šimon

lovil,

jak vniklo's v duši mou, ty výsoto,

kde mistr bleskem nebeským se ty, hrz, krve plná Golgoto!

ovil,

i

Jak

cizí

svlaec, k domácímu kei

byv zasazen, kol

nho

pne se

kol,

jím proplétá své kvty, zevšad

mí

stem bujných úponek až po vrchol

Tak duch ten palestýnský z dtství denn svým poutem sterým obejímal nás, znenáhla po svém bytost naši mén, snm našim zvolna vtiskuje svj ráz. Což plém židovské mž' hrd elo nad všechny tupící je rody pnout: neb všechny je svým duchem obestelo, svým prodchlo dechem každý zem kout. Náš

Bh,

náš

ráj

i

náš Spasitel, náš peklo, výhled v

náš každý pomysl, jenž k

má

znaku hebrejského

pvod svta

žití

cíl,

vnu

aspo

vzlétá,

díl.

Tak ros jsem s vámi, snové Palestýny; mnohdy cizí vzhled váš v pi mi šel,

však

pásem píkré záe, stíny dech jinoplemenný, z vás jenž se chvl.

ty jiných

Jak jinou v žilách krev, jsem též jiný

ducha

ráz, pel cit,

cítil

dum.

v

sob

SVATOPLUK

ECH

311

tam v palem zdob pedstavy náš modrý chlum.

a jinak nežli jih

mé

zbarvil

Já leckdy jat byl

cht

všech

tch

domorodým vzdorem, pívsku se zbýt

cizích

a voln po svém, vlastním prost zorem zít na svt, po svém o neznámu snít.

Boha svého spodobit jsem chtíval, ne jak ho Semit v jižních nocích zel,

Já

než jak

mým

a v naše

vlastním tušením se chvíval

soumraky se obláel.

Le

marná snaha, vybavit se zcela s díttem již srostlých tsnu než nadješ se, kolem tvého ela

z

pout,

zas krouží jordánských

Let

tisíce již

a barvíte

i

tak;

tch pták mrak.

Evropou se stete

naše kalné dny

—

zda pijde as, kdy naždy uniknete s as lovenstva, palestýnské sny?

Ranní. S vit

rozletá se v luka, role, háje,

proud vybleskuje prchající mhou, jak v zámku osvtleném lampou báje kdes v dáli okna rudým zlatem žhou, to

slunka odleskem, jež zvolna vstává,

ESKÁ

312

ohe,

jas,

POESIE

krása, blaho, rozkoš, sláva

O, kloním, záivé,

h'c

ped

—

tebou!

Jak tebou všechno plesn vstává k

žití,

jak radostí kraj záí daleký, jíž se kvty tpytí, oi stoupá bezdky;

a rosa slastná, i

v moje

ba usmívat se i

a zdraví:

Bu

>

ve tvém lesku

zdají

mou

vrásky báby, jež

Pochválen!*

—

kíží stezku

—

»Až na vky!«

My

chválíme Jej oba: k chrámku tam, kde jí Ho zjeví oltáová zdoba, kvt zlatem vetkaný a svící plam, pochválen!

ta žena, která belhá

jak ten,

kdo Jeho veleb

se

koí

v luk stedu zelených, kde pouze

hoí

ve kvtu živém rosy drahokam.

Bu v

chválen, veleben! Jak jinak vtlí

e

lidskou duše

jímž proniká

ji

pemocný

a jasný vzduch, jenž

kvt zpv

cit,

vní luin

syt,

blatouchu, jenž zlatem vody pásá.

skivana, jenž ranní pozdrav jásá

vstíc slunci, Jak

ten

obzor jitrem skvlý

vdnost

tekou mize pod jevit

Vli neznámé,

blankyt!

nepojaté Moci,

stehla sen bezbranný a po mátohách noci zas dopála mi spatit jasný den a znovu ssáti do svžího nitra tu všechnu krásu májového jitra

té

jež

mj

a tšiti se

z

pestrých

žití

zmn.

SVATOPLUK CECH

—

Moc? Vle?

Opt

lidská slova hluchá,

staí chudosti jen lidských

jež

jež z nízkých

kruh

mr,

hmotnosti a ducha

v ten nesahají nezbadány

šer,

kde za veškera Kosmu nekonenem, za hmotou, myšlénkou i samým Ty trníš v taji nedostižných sfér.

vnem

vný

Ty

taji

Již

proto

sám, jenž jména nemá!

ústm

kážu mleti.

Jen obdiv, radost,

bu

Neznámému

vdnost moje

jitní

nmá

obtí

pevný úmysl, že Tvému chtní, tuším v lepším svého srdce chvní, den tento moje snaha zasvtí.

a

jež

Jen stéblo aspo zbudit mezi skalím, jen jeden vsadit do úhoru kvt,

aspo pispt zrnkem malým k té setb pro žefi šastnou píštích let, k té setb všech, jichž snah je touha zídlem, by kdysi lidstva šastnjšího sídlem

jen jedním

a lepšího se stal

Tvj

krásný svt.

Vánoní zpv andl.

V

nebeské

glorii

oblakem

lilií

perutí našich se mihotá jas,

v

ohromném jasn

hlaholí

prostoru, bez mezí, obzoru,

náš radostný hlas:

ESKÁ

314

POESIE

bu vná

Sláva

prazdroji všeho,

kome veleb

se,

klame

Jeho,

praduchu svta, kterýž se šatí

hmotou

a

asem,

Jemužto pasem králi

dráha jest mléná, všech bytostí v nebeské výsosti sláva

bu vná!

V

noci té pesvaté s výšiny hvzdnaté k zemi se sklání náš záivý let jako kdys k Betlému, k robátku svtlému, jehož zrak z jeslí se usmíval v svt.

Dátka okem z

chudobné

stáje

zasvitla lidem

jitenka

ráje,

chudým

a prostým

záila vlídn, linula

shry

v pozemské chmury, pokoj a štstí,

pinesla

s

blankytu lásky a soucitu

blažené zvsti.

Stíbrem se jiskíce v paprscích msíce nad krajem odným v záivý sníh

chvjem z

chatrí

se,

vidíme všechno a slyšíme

náky

a z

palác smích.

Vidíme skvosty, slzy a cáry,

!

SVATOPLUK

ECH

315

slyšíme jásot,

repot a sváry,

mrzký zvuk zlata inící zbran,

zíme bi, jamo

—

Pešly ach! darmo tisíce rok, dítku co k oslav pli jsme jásav betlémskou sloku!

V

as

—

Dílo své od

jemuž

vky

však peeji

ped Ním svit

jsou

On kyne nám

vk

:

krpjí

Plesejte dál

dokonám v lovku, Betlém vzplál.

spásy tam v

Plesejte dále s

nadjným

dobré tam

videm,

vle

žehnejte lidem,

kteí svým bratím vnují život soucitem vzatý, v lidstva

cíl

chovají víru Blažte je

svatý

—

písnmi o brzkém na zemi

království míru.

Nuže, tlum labutí, ve

chvjme

hvzdném

klenutí

nad zemí ve svatou noc, lidskému plemeni zvstujme spasení, velebme nebeskou slávu a moc. Pijde as, lidé v ádu kdy novém, se

volní a rovní

v pravd, ne slovem,

!

ESKÁ

POESIE

zákony všechny nahradí láskou, odloží

zbran si dlan

stisknou s

Sláva

pokoj všem lidem (Národní

listy

—

radostným klidem vností Pánu na

bu 18 C.

—

Sníh,

Kvty

1894.)

výsosti,

2^^^<#2^#^#«^^=

Jaroslav Goll (1S46)

j^U

^

arodil se

ii.

ervence 1846

v Chlumci

nad Cidlinou.

Studoval v Hradci Král., v Mladé Boleslavi a v Praze gymnasium, v Praze universitu, kde byl r. 1S70. za doktora filosofie povýšen. Po krátké suplentue v Ml. Boleslavi pobyl za úelem studií v Gotinkách, pak byl v Berlín tajemníkem vyslance Spoj. stát severoamerických. Po návratu do Prahy byl nkolik let professorem na eskosl. akademii obchodní. R. 1880. byl jmenován mimoádným a r. 1885. ádným professorem všeobecných djin pi eské universit, kde dosud psobí. •

Jako básník uveden byl Goll do literatury Hálkem a Nerudou a pispíval peklady (z Bérangera, Mickiewicze, první eská ukázka z Pana Tadeáše atd.) i pvodními skladbami do všech tehdejších asopis. Sebrané básn vydal r. 1874. Následovala malá, ale vkusn vybraná anthologie eské lyriky, první to pokus o výbor u nás, sestavený se stanoviska ryze umleckého. Brzy na to vnoval se Goll výhradn studiím historickým, ob as a zvlášt v dob poslední rád se vracel k poesii, vydávaje hlavn v Lumíru veškeré své básn pseudonymn. S Vrchlickým zla« vydal r. 1896. výbor peklad Baudeleirových ve Sborníku svtové poesie.

a

»Kvt

U

dv periody. V první, kam souborn vydané básn, pevládá nad hlavn romance, v dob uzrálejší pevládá

básníka lze rozeznávati

spadají jeho starší, lyriku

epika,

reflektující a citová elegie místy

vostí svou uchvacujícílio výrazu.

skutené hloubky a tkliVždycky však mají básn

jeho vybroušenou, elegantní formu.

ír

^

~

jr

ESKÁ

POESIE

Robert Guiscard. Stojí klášter na skaliné, nahoru se stezka vine,

prvod

stezkou

mužv

sto

Všickni

s rakví vchází,

doprovází.

ji

smutn

kloní

šíje,

rusé vlasy popel kryje,

v

erný pláš

ohe zrakv

se každý halí, slzy kalí.

Cestou slyšet lkáni

steré,

z kláštera zní »miserere!«

Postavili rakev

na zem,

umlkli hned všichni rázem.

Jeden

pone

slzy

ron,

pokorn se mnichm klon: »Pijmte to drahé tlo, aby

K

v hrobce

tiše

modlitbám on

k rvakám zlato sbíral

tlelo!

neml

asu,

vodil svoji chasu;

na

rozcestí,

pomoh' bím nésti; celý týden shromažoval a v nedli rozhazoval:

kupcm

vína píval, co sud stail,

na

dve

se nezamrail.

Padl v boji bez pokání, ale

bh

má

smilování,

—

on ho jist nezatratí lepší byl než mnozí svatí !« Kostelem zní lkáni steré, mniši pjí >miserere!«

JAROSLAV GOLL

mu

Šedý mnich

319

odpovídá:

»>Ped soudem on poet

vydá.

Vina jeho peveliká:

modleme

se za híšníka!

Jazyk tvj se bohu rouhá:

do nebe je cesta dlouhá, vysoko jsou nebes stany, svatý Petr steží brány.<<

Ze

sta hrdel

smíchy znjí,

»miserere!« mniši pjí.

>Na severu na pobeží slavná Normandie

Dvanáct dvanáct

leží.

synv Tankred zplodil, rekv v boje vodil:

Jedenácti

dohromady

lepší Robert, lvíek mladý!

Vtší

chrabrost, krásu

Itálie

nevidla:

tla

rusé vlasy, jak

lví híva, dlouhá brada prsa skrývá, zraky jako Vésuv žhavé,

hromy vavé,

v hrdle hlas jak

v hlav rozum pevhlasný, v srdci lest a uskok šastný

O! že více neožije! Neapole, Apulie statný rek by

s

námi dobyl,

saracenské psy by pobil, císae by z splašil,

íma

benátské by lostvo

strašil,

Caihrad by vydrancoval, koistí nás podloval; statného by syna zplodil,

—

ESKÁ

320

POESIE

jenž by syny naše vodil !«

Zazní

plá

a lkáni steré,

mniši pjí »miserere!* »Dosti, mniši,

neteba

jich

již

tch skek,

tomu reku!

Klášter stojí na skalin, strmá stezka sem se vine,

mnohé hrady pece Robert Guiscard tady! tvrdší jest než

—

Do nebeské dál je íše, nebe strmí ješt výše:

a

se sebe výše zdvihá:

Petr brány neuhlídá!*

Každý ku rakvi

se dere,

umlkuje »miserere!<

Najednou se víko zvedne,

mnichv

sbor jak stna zbledne:

Robert Guiscard v plné zbroji

ped

stuhlými mnichy

Muži stesou popel odhazují

erné

mžikem

sto se

stojí!

s hlavy,

hávy,

mev

blýská;

Robertova chasa výská. Vesele se

poheb

vrací,

rakev div se nepokácí;

rakev zlatem naplnná,

pod

bemenem

chasa stená.

Cestou slyšet plesy z kláštera zní

ÍBásn.)

steré,

>miserere!«

JAROSLAV GOLL

Morituri te salutant, caesar!

V

odpoívá

cirku Nero sedí;

po noní pitce. Kolem dvoaninstvo jeho po

orgii a

dívajíc se

Psi jak

gladiatorv

zívá,

bitce.

štknou, k smrti štvanou

lesv vyhnanou když pán

z

zv

jich skoU,

caesarovi slávu zahlaholí

prázdné hlavy tyíc hlas když zazní na

líná

zb,

krvavém

poli:

Morituri te salutant, caesar!

íman

—

otrok! Živobytí celé

cviil se, by

umel bezúhonn,

mistrovská jak socha

peumle

nad krvavou ranou hlavu klon. emu žil? By caesar ruku zve k potlesku, až v písek cirku klesne; slavným bude, k pochvale-li hlesne, slávou jeho naplní se svt! Jásá cirkem pozdravení plesné:

Moriturus te

salutat, caesar!

Kesan vstoupil. Jindy vojín slavný me, jenž slávu jeho množil. Prolít krev — mu zloin peohavný! Zas mu pohan do ruky me vložil. zlomil

Hlavu vzhru zvedá, kloní zbra, v pevné víe ví,

vdné

ránu

vítá,

mu v nebi svítá, bh mu ovní ní skráfi —

že koruna

jeho

Odpuštní pozdrav jeho skytá: Moriturus te salutat, caesar! eská

poesie

III.

21

)

!

ESKÁ

volný byl jak

te

severu zrozen

orel, túr jak jarý,

jak jaté zvíe v cirkus hozen. -

Strojíval

V

POESIE

Na

Barbar vstoupil.

:

ím

slavném

k zábav

honbu na barbary

boji s

ímem

má umít

pa —

otec

caesarovi,

vnukové že spálí krovy palácv, v nichž caesar svtu vlád' Hlásá mstu nauenými slovy: ví však,

Moriturus te salutat, caesar!

Smrt si milosrdnou vyžebronil od otroka svta vládce Nero; vztýen kíž, a vky svt se klonil kíži ímskému králv stero; i

s

barbary

ím

plenil Alarich

—

Avšak Neronové dosud trní bohatství a slávy na výsluní. Neslyšíte? z

—

trojí hlas se zdvih',

bojišt když

dla svtem

Morituri te salutant, caesar

duní: 1

(Tamže.

Mé

nitro

Mé

nitro

moe snv

moe snv

a tužeb jímá.

a tužeb jímá:

hromu hímá, huí rozbouených proud šum.

jak ve skalinách ohlas tak

Jak na obloze mrakové se valí, tak vlny bleskem v závody se daly, i

vznáší pyšné

šíje

k

nebesm

—

a bleskem zase boulivý vír mine,

JAROSLAV GOLL

a

boue zmní

v jezera se klid,

kde hladinou jen

seí

a sotva

bílá

labu plyne

hladké vody

—

svit

a zase vichry mír ten rozevjí, že

behy

—

moe

prsa

—

má

se chvjí.

Bych vtrem tkal širošírým svtem, jenž

buán

jenž honí

stepný rozvlní svým letem,

moem

mhly, které

mhly, jak plachet

moské

jenž na oase palem

stín,

fjordy v závoj halí,

kvty

spálí,

nímž v závod letí Farys, poušt syn! Kéž vlahý jih mi loku vlnou houpá, v níž vavínu stín s hrobu Vírgila se s jasnou záí plné luny koupá a vánek s lauru šumem pisílá rapsoda hlas, jenž nad popelem zpívá Tassona zvuným rýmem se ozývá! s

-

—

—

Má

nech

lodice

dále ticho plove,

svobody mne hymny vzbudí nové a ohnivé, kde žhavý Vesuv ní. Mj vtérku! tam v dobrý vítr dospj a vdcem korábu již být mi pospj až

!

Jak tak

—

dmou se, chví. dcko prvým krokm uí máti, z pístavu jej polehouku ve! —

Již plachty,

prsa jeho,

Hle!. rodná Evropa se zraku tratí;

má

lodi šírým

oceánem le!

Jak korsár zrádný vítr

m

vyrval

To nový

moi

proud,

lo

m

—

mi schvátil — svtlu vrátil!

svt, to pralesv jsou báje!

zde lesy les, teplých stín kraje,

ESKÁ

324

zde lesy Jak

moe

kvt,

POESIE

lesy kapradí!

hladina tu veltok plove,

huí briliantové behy deštm rosy omladí!

tu katarakty

a

Tam

v stínu pralesu kdo odpoívá, sen zda být skvlejší: sn

—

však bez

kvt

déš

mž

na, déš drahokam,

splývá,

a katarakt ho stále konej ší.

Zašumí prales: slyšs vtší odu a vtší modlitbu kdy za svobodu?!

Má touha ve snách po korun hoí, ped kterou miliony hlavu koí, po praporu, jenž vede kmenv voj. Sním o zpvu, jenž Kolumbovou lodí v svt netušený lidstvo doprovodí, meem šastný svede boj. nová Nad králv vínek lauru

jímž jako

zá

vn

svítí staletím:

než bude

plát,

než obnoví se íše Homcrova, nás každý velký, komu lupen spad'! dáš-li této sláv Ó! nekl, v

z

ob

i

štstí své

Ó, štstí

—

—

jím povrž pohrdav!

v zlatých mrácích den se

a rolník unaven se

dom

vrací

ztrácí,

—

aj na pahorek ty mu vj^jdeš vstíc, v tvém objetí se mdloba v svžest mní, tvj dech mu líce chladí v uzardní, když tvá mu políbíš se sama rdíc. »Hle! v zlaté íši klasv my jsme pány; !

kam

patíš, žezlem ovládá

mj

pluh,

náš

domek šastnjší

Ty

ruce sepnouc díš: »Kéž zlatý luh

než králv stany !«

: !

JAROSLAV GOLL

nám nikdy

V mé

325

krutá válka nepoklízí!«

náruí však všecka

starost mizí.

—

Ó! štstí pole krvavá se skvjí, kde na staletí po titanském reji v los svtu padnou kostky železné: I padly tlo moje k zemi klesá,

—

kleknu bílý prapor k nebi vznesa; krev má mu dala barvy vítzné. »Mj druhu! prapor odevzdávám tob:

já

Až

vší se vlastí

rozezvuí ples

budu v tichém hrob, ty prapor vzty a na triumfu nes!« O! srdce mé, by dáno jednomu snu vzkvésti, a já

již

složen

moe

zda dovedlo bys také

blaha snésti?!

(Tumít.)

Veer. Umlkly stromy, mlí a v

les,

hnízdech ptáci sdimli

kde pak as budu Ach, vím-li sám

Dobrou

spáti dnes? to, vím-li

pjdu dál! kee domek na mne smál, noc, háji!

kraj lesa, skrze bílý se

však zamkli už v

nm

dvée.

Zamkli už dvée: v stínu rév aj,

okénko mi kývá:

ESKÁ

326

POESIE

do koán okno, oknem zpv tak sladce pozaznívá.

Sladce jak ptaí píse zní, však lidskýma zní rtoma: »Ptáci již po všech hnízdech ty

ješt

spí,

nejsi doraa!«

Runice lesk se v houští pod okénkem v kei

mih',

a

klobouk se myslivecký zdvih' a nad kloboukem peí. Dál jdu;

zpv

umlk',

mlí

les,

a v hnízdech ptáci sdímli:

kde pak

as

ach, v!m-li

budu spáti dnes sám to, vím-Ii!

?

(Tamže.)

^

ír

Teskno stromu nad propastí nikdo v stínu jeho nespoine.

státi,

Teskno rži v skrytu odkvtati,

adrm

nikdo k

si ji ncpivine. Nejtesknji srdci bez lásky je,

k

emu

Lásko!

Každý

stvoeno

mei s

a k

ostrý na

jásotem

t

emu

dv

bije?

strany!

v prsa vrývá,

velá krev se prýští z rány, do poslední do krpje zpívá. a když

—

Písni, písni, jako vonné vání, kterým mroucí rže dech svj

tratí,

;

327

JAROSLAV GOLL

uvadlou když hlavu k zemi sklání kdy mi dáno tebe dozpívati?

—

(Tamže.)

tyi

poustevníci na Monte Casale.

Františkánská legenda. (Jaroši. Vrchlickému.)

Quicunque ad fur vel latro,

amicus vel adversarius,

fratres venerit,

benign

recipiatur.

hehole

sil

Františka z Assis.

Nad Umbrií skivan boží vzletl; srdcem kdo tu sladkou píse slyšel, stal se lepším ped Bohem a k lidem. Fra Angelo nejmladší byl z bratí; Francesco získal sob, Bohu. Mladý byl a podle vzoru jeho bohatství dal výhost, híchu, svta. V poustevn on bydlil, aby zkusil, má-li sílu k cest, kterou zvolil; na poušti byl na Casalské hoe.

jej

Veer

Muž

byl,

a

tré tu

žádajíce v

boue

táhla krajem.

pišlo k jeho prahu,

boui

za písteší,

v hladu chleba, v žízni vody, vína. Neprosili, více

nebyli to nebyli to

poroueli

poutníkové zbožní, žebrákové chudí:

briganti to byli zlopovstní.

sStjte, loti!* fra Angelo zvolal. »Posel boží zastoupí

vám

cestu.

;

ESKÁ

328

POESIE

tento prah-li drze pekroíte,

mého-li se doteknete chleba.< Zalekli se,

pes

—

práh nekroili,

božího se trestu strachujíce; dál šli v boui, a hrom bil jim v cestu.

Pešla noc, a vyšlo slunce ranní. Se sluncem tu Svatý na pouš vyšel, nesa chléb a nesa džbánek vína, Fra Angelo radostné ho vítal, vítal s úctou, vítal s

A

syn jak vítá otce,

láskou jako bratr bratra.

hned

jal

se vypravovat s chloubou,

v jeho byla slovu, jak svou hrozbou tré brigant jaká

síla

Zve

zahnal.

Francesco ruku hroze prstem,

mkkým slovem kárat: laný, nejez toho chleba; vezmi koš a vezmi džbánek s vínem, hledej tch, jež odtud vera's vyhnal, vyhnal v boui, vyhnal v hladu, žízni!*

jal

se bratra

>Jsi-li

Fra Angelo sklonil mlky hlavu a šel hledat tré brigant v poušti.

A

když veer slunce zacházelo, Fra Angelo k poustevn se vracel nešel sám, neb tré šlo muž za ním: v ústrety jim Svatý vyšel v cestu. Od té doby na Monte Casale tveru bratí nosil chléb a víno. Tenkrát Svatý do ehole pipsal: »Každého, kdo pijde, stejn pijmi.

—

€

JAROSLAV GOLL

pítele i

i

nepítele

329

vítej,

když pijde loupežník a zlodj.

(Lumir.)

^

lír

Stará píse.

Mn

stará

píse

z

mládí

vždy ješt v duši zní; jen zaátek mi zstal: co bylo dále v ní? >Pro's mne, bože, na svt stvoil?*

—

Když stará chva zala, mne berouc do klína, »to hích!* a

píse

hned

utíná

—

nkdo

kára,

»Pro's mne, bože, na svt stvoil ?«

Ta

stará

píse

z

mládí

—

její konec zní? Jen otázku jsem slyšel,

jak

—

co bylo dále v ní? >Pro's mne, bože, na svt stvoil

?«

(Tamže.)

Bezesná noc. O,

noci bezesná, tak dlouhá, všeobsáhlá!

ta léta

ubhla

pomalu jež

táhla,

minulá jak v pílivu se

zvlní,

Jež rychle

a tebe nenaplní.

i

ESKÁ

I

POESIE

pijde starý bol, nás

a roste v píboji; z

s

tch

novou

silou chvátí

vln co

zpt

se vrátí,

beh

to jsou jen mrtvoly, co vlna na

hodí,

to jsou jen trosky lodí. I

pijde štstí též a více štstím není. štstí mrtvé jest; ta vlna, jež se pní,

Tvé

jen prázdnou skoápku, kde jindy perla byla, ti

k nohám

uložila.

O, noci bezesná!

Jsi

obraz toho

hrobem? To bím by nemohl sám Bh ? Nám

jež

eká

žal

minulý

za

duše

vn bude

i

(Lumír.)

Tak

žití,

s

štstí

sníti

nésti

?

^

^

V

lét.

parno; slunce v poledni.

Tak dusno; tžce voní les. Tak ticho; bzuí mouchy jen. Tak teskno, že ti do pláe, a nevíš pro. (Tamže.)

^

^ ír

Mezi hroby. I.

Necht

stát ty staré hbitovy prosted živých, jak je kostel hlídá, a, kdo pracuje, své místo vídá, kde si odpoine v hrobe: smrt a život patí k sob.

JAROSLAV GOLL

331

II.

Rok

—

den

a

a všecko jako loni,

dále kostelík své mrtvé

stíní,

pod zemi jen k starým pišli a ti klidn spí tak jako oni.

jiní

(Lumír.)

Zvuky

Tma

a hlasy.

kryje jezero, a

málo

svítí

hvzd:

dech vtru nedýše, a voda odpoívá. Tím tichem a tou tmou, slyš, te se vlny dmou: nic nevidt, však víš, cos

To

vesla náraz jest;

dech v prsou se

pro

úzkost,

tají

ti

pro

kolem behu splývá.

—

ten strach?

Což Osud noní tmou zde plynul po vlnách?

tichu noním, slyš, to peru asu! Dni a léta táhnou pes mou hlavu. Na podzim tak sbírají se v davu

V

tažní ptáci;

žádný

zpt

se neobrací,

všichni dále Alfe

letí

zpátky

letí

Chtl bys (Tamže.;

.

žít

.

.

—

upomínky

.

.

ty se zvednou,

.

ten život ješt jednou?

I

:^^^<#^^^^#^s^^

Kucha.

Josef

(1847.)

Narozen

v Cháborách u Dobanky »Slavie« v Praze. 1869), »Za soumraku« (r. 1872.), idylla 1881.), »Ze zašlých a nových dob« (r. 1885),

dne

14.

brušky, jest

»Básn<

(r.

»Chyžka«

(r.

listopadu 1847.

úedníkem

(r. 189 1.) jsou názvy knížek, v nichž skrovné, jemností cit a tesklivou náladou se

sCe.stou životem« uložil

své

vyznaující verše.

/,.

Pod srpem

luny.

Opustil jsem domov, za štstím nad rozkvetlou zemí luny srpek

šel

v dál;

—

stál.

kraj jsem prošel, mnoho prožil dob; nad vším drahým dávno uzavel se hrob.

Mnohý

Marn

jsem se

jenom sen mi

snažil, kreslil

—

Zem

kol

mne

štstí rosný dech

se stmla, sny

mým mrtvým

Cestou životem.)

—

v luzných obrazech.

Nárui mé, srdci uzamkl se svt, v domov svj jsem neml ke komu

nad

Q.

mé

jít

zpt.

táhly v dál,

žitím luny srpek

stál.

—

ESKÁ

POESIE

Do mládí zpt.

—

Ach, v horách dlívám kde zapadlá

je

v

snhy

lesa bHž,

chýž.

Nad stíškou msíc spádá sen mladý hoch, zím

já,

A

z

—

okna ven.

jizbou vane blahý dech,

mráz

Mj

otec,

jen v duši Jít z

kvty na

kreslí

matka

mé

—

oknech.

všecko

spí,

se touha chví:

úzké jizby v šírý svt,

nm zstat, nepijít zpt. V nm tolik krásy, štstí jest; — v

již

všech pohádek to hlásá zvst.

Což by já

mn

má,

v dál bych na

což otec pál!

n

—

vzpomínal.

Jak rád bych dnes, ten poznav svt, šel k mrtvé matce, otci zpt. Jak pál bych si, by drobný sníh se v prudké chumelici zdvih'.

A

nad stechu až zavál chýž

a já z ní nemoh, nikdy (Tamže.)

již.

—

Sž^2^#5^^#^#^S^

Eliška Krásnohorská. (1S47..1

Krásnohorská, pravým jménem Pechova, narodila dne i8. listopadu 1S47 v Praze, k-de též vychována. letech 1867 1874 žila v Plzni. Po návratu do Prahy redi-

1"^ -*

—^

V

liška

se

—

govala i>Zenské iisty« stojí v ele eského ruchu ženského, psobíc v jeho stediskách Výrobním spolku a Minerv, která založila a vydržuje první ženské gymnasium eské. ;

:

Eliška Krásnohorská vydala dosud tyto básnické spisy r. 1870., i>Ze Šiimazyi. r. 1873., -aK slovan-

:

»Z

Vlaje žiti<

skému Jihu€

r. 1880., »Vlny v proudu« r. 1883., selanku -Vlašovikyií r. 1883., ^L^torostyí r. 1887., veršovanou povídku »Sumaz'ský Rolitson« r. 1887., y>Bajky velkých^. r. 1889., :s>Na iiv strunc<s. r. 1895., -tRozpomínky* r. 1897 dále dramatickou báse »Pvec zHaran-

tova ženat.

(toto

spolen

s

Fr.

Dvorským)

a

7>Dédic

napsala libreta k operám: »Lejla«, >Hubika*, »Tajemsíz'i< , »Certova sténají, -uDité Tábora*. a j. v. uveejnila též o sob i v rzných listech celou adu novel, dtských povídek i básní, jakož i rzné stati literární a literárn historické, lánky o umní, o hudb a o ženské otázce. tomu druží se ješt peklady Jl/ickiezuiczozy básn »Pan Tadeusz«, Byronova -DChilda Haroldai. i Puškinozých menších básní výpravných a nkterých lyrických, téhož dramatu >Boris Godunoz'1. a duchao..

;

Vedle toho

konen

K

konen

Haminerlingova i>Krále Sionskho«.

Obsáhlá a všestranná innost tato staví Elišku Krásnohorskou mezi první ženy spisovatelky, mezi básníkami našimi pak náleží jí bez odporu místo první. Svými básnmi »Ze Sumavy« darovala literatue eské dílo plné pvabu a pvodnosti. Krásy eské pírody, náš život minulý

ESKÁ

i

POESIE

pítomný, útrapy jilioslovanských bratí, záhady,

a boly lidského

pedmty,

to jsou

žití,

radosti

jimiž se její k refle-

xím a k pathetické rhetorinosti tíhnoucí lyrika nejradji zabývá. Duchaplnost a vtip asto až bodlavý, s druhé pak

nha

strany pravá ženská

a soucit karakterisují její poesii.

A

jakož to byla hudba, která Elišku Krásnoliorskou pivedla k veršování, vynikají též hned první její plody co která se tenkráte, na poátku let šedesátých, do formy

—

vru ješt nerozumla sama

—

sebou

vzácnou umleckou

hotovostí a rozmanitostí. Její peklady »Child-Haralda« a »Pana Tadeusze« jsou mistrné a zstanou ozdobou naší

pekladové

literatury.

L. Q.

Co's vykonal. »Co's V3'konal .^« to sebe sama ptej se, kdy poprvé zíš na svj život zpt; kdy poítáš dn zašlých kvty, znej se, zda vypuel

pam

O,

jen rozsudek v ní

Su

sám

žití

inu kvt!

kdy dnové jarní tou, že byli marní!

a hned, než chladný smrti ret

»cos vykonal

By

nich též

z

ti

neblahá,

strom

?«

ti

se zeptá naposled!

dlouho vztýen zstal,

zda zmrhané by mládí nahradil

by inu

plod

i

pozd

štpy

jen záhy spš, bys

Tvé

žely, radosti, tvé

jsou

déš

jest

— (Z máje

a

pdy

žiti.)

zasadil!

i

vtr

vání,

hrom tvj osud v hrst,

—

}

vzrstal,

sny a pání

a slunce svit

bou

tys

zrál a

tvj in

žití

je

tom,

plod

i

strom!

ELIŠKA KRÁSNO HORSKÁ

337

Resignace.

Skoda s

marn s

vy kteí zápasíte

vás,

neúprosným osudem! slabé síly utrácíte

—

nj my nikdy nebudem!

Vný

zákon z dráhy nevyboí, podrobím se osudu! osud mj má sladké temné ói, a s ním válit nebudu. (Tamže.)

Horský pramen.

Co

v roklin pusté tak šepce a hluí?

ni

vánku, ni ptáka

i i

zpívají stíny,

—

zda

šálí

m

sen?

balvany zvuí,

vzbudil se šotek, jenž zaspal tu den?

Zda jak

i

i

z boulivých mraen, jež v dáli zjemnlý ohlas sem dolétá blíž?

se honí,

paprsky slunka tak ve skály zvoní, zlatý v tu zarostlou skrýš

déš sypouce

Neb kídloma

plaše duch samoty šumí

a prchá jak motýl, by vábil

i

buší mi srdce?

—

a tichem zní šelest,

Kam

m

dál?

dech vedro mi tlumí jak v struny by hrál.

žlabinou tažnou to stoupám vždy výše?

jak strmé tu stny, jak

eská

?

poesie

III.

vonný

tu bor! 22

!

ESKÁ

338

POESIE

slyš,

pod skalou v mechu

bu

vítán,

Pj,

zpváku

bu

vítán, ty

vábný,

zpod skrýše prameni hor!

to bublá

hraj,

dcko

snivé ty

v té kolébce kypré, kde stálý jsi host! pohár v kypí tvé bohatství všecko,

mj

p

a

jiskry a perly

v

démant

skvost!

Svlaž ústa mi žhavá! co mysl mi spíná,

a

vše rozvaž,

volno a slastno mi zas

díky! a znova

a

rozleje

Hle,

t

pyšn

nech

I

íš skalního vína v zái svj duhový jas.

ó,

vznáším, ty nektare

lesa,

mnozí tok ohnivých rév! ty nápoji rosný, kdy síla mi klesá, vlij lahodu sladkou mi do žhavých cév. velebí

Jak mladíš, co klíí tu pod skalou tuhou, omla až po srdce sted, tak sladce

m

a

a prozáen duhou mi spanile rozkvete života kvt!

posvcen rosou

Kéž mysl má plyne jak vlna tvá snžná tak jasná, tak zpvná, tak bystra co s

ívst života nesouc

I

tu

ty,

tím neviny tpytem, tak volna a nžná,

ped mrazem nevzdme

t

i

chrání

boue

do samoty.

t ni

zátiší jisté,

nespáhne

znoj;

ty obraze lásky, té silné a isté, ty's

pramen

mj

svatý,

mj

kastalský

z Jroj

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

339

Zde ve chladu sosen, zde u zpvnó vody^ kde oviadl pvab i skalnatou íš, vás, Grcie útlé, zvu na družné hody, ó, posvfte rtoma mou libeznou iš! (Tamže.)

•k

Ze Šumavy. Chodská. Leží n^raky vrané, leží nad erchovy; hu! to v lese vstanu všecky noní sovy' Nad horami chmurno, pod horami mhlivo co to naše slunce, co huž není živo?

Do Nmec nám

zašlo, jinudy

nám

—

vyjde,

Nmec

k nám jen búka, zle ha vojna pijde; pijde jako šelma v krvolaném chvatu, kýž ty erné lesy cestu k nám jí zmat! pijde jako moe v rozkaceném bhu, hale pevné hory najde místo behu. z

Kdyby vám, vy hory ha vy mocné

pánbh buli

nebul kázal, habyste tu

bychom

vstali,

skály,

stály,

pro vás putovali,

ha vás, jak jste tžký, na ramena vzali, nesli vás kraj svta, složili vás tady

ha pak ekli: Stjte, eské

Chra

ji

zem

vaše výška, mocnota

i

hrady! šíka,

pánbh nechal mezi vámi dvíka, nastavme své hlavy, tvrdé jako žula, háby na sto zámk huzavína bula. ha kde

ESKÁ

340

POESIE

Stojí naše hory, stojí jako muži,

mrana sup nad horami krží. vy supi lani? chcete s námi svait? Snzte tuty hory, však vás budu tlait! Po chuti vám nejsú, nás vy byste radši? My jsme teky skály, však my nejsme sladší! Nebo káte, haž nám strachem hlavy zmknu? Nakáte se na to ješt chvilku pknú! Po dobrém ni po zlém nedáme si íci: bát se nehumíme, my jsme Domažlic!. hale

Jste

Nechote vy

z

Nmec

v naše lesy šeré,

rád tam boží posel v stará

deva

Ha kde

se Šumavy,

jen se kulí

kámen

pere!

na potkání volá: Del vaše hlavy! Ha kde jen se ruej po skalisku pní, na oích vám rázem v samu krev se zmní!

Vtík libné písn nehraje tam v listí: vtice tam huká píse nenávisti, jak kdy íii mrštné nepátelské mee, jak

kdy

proti

sob ohe

vodu tee.

s

e

Pokyd vy nám chcete duši bráti, budem jako vojsko proti vám vždy státi; místo hnvy, místo štít vzdory, seadíme muže, seadíme hory: i

me

ha než

to spíš ty si

hory strachem zpátky

stúpí,

vaše hrozby naši vli kupí;

ha to spíš ty hory propadnu se v peklo, než by naše srdce vašich ran se leklo; ha to spíš ty hory v nebes dálku zmizí, nežli svú dáme za tu vaši cizí!

e

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

KÍŽ

341

V LESE.

Lesní cesta houští poloskrytá i tam se kmitá;

jako v skoku tu

slyším kroky, ale nezradí

chodce Stranou

zrakm

stojí

štíhlé kapradí.

muky

obraz boží

na skalisku pod šerými buky; lehce stlaen, vstává pružný mech

kdos tu kleel

Odpus,

a

te

duše, že tak

stydlivou

ti

míjí v

spch.

mimo vli

zbožnost ruším v pli;

odpus, však tu marn neprodlím, modlitbiku tvou se domodlím. Jsi-li

dítko, ježto nepronáší

jména otce le jen v otenáši, domodh'm se z duše vroucností: zdrávas matko plná milosti. Jsi-li

staec, jenžto v boží ruku

ze své vkládá požehnání

dejž

ti

citit

ruky boží k Jsi-li

vnuk:

blahé vnuknutí

smlouv

dotknutí!

matka, ježto za duši:Iky

—

bezútšné šeptá modlitbiky z hlubin strasti vyšlu do nebe, sirá matko! jednu za tebe .

Jsi-lí

bh

.

.

dívka, jížto v duši vzsaté

a láska v modlitbách se mate,

ESKA

jížto

POESIE

kanou

perly v

slze v rumnec, klokoový rženec:

Kdekoliv

jsi

peíkám

tvé modlitbiky slova,

pestala, já znova

znám ji od zaátku do konce, spoteny mám perly ržence.

Pytlák.

Kdes v Šumaviných les poušti sám v hluboké a divé houšti jde lesní

pospchem; ním se potká

tu starý pytlák s a drze jako

se blíží s

šelma krotká

úsmchem.

'Hcj pane lesní a

zhurta

!«

kikne

páže smykne ve svalovitou pst.

pušku hbit

»Pt

s

nás tu jistou srnu hledá,

však ona se

nám

vidét nedá;

zdaž víte vy, kde jest?*

Tu a

lesní

mrané elo

stáhne

po kohoutku mane sáhne, jej zlostn pemiv.

>>Ha, což

svým

já

pánm

srny pro vás hlídám? za

z jichž milosti

n

odpovídám, jsem živ.««

;

;

ELIŠKA KRASXOHORSKA

»Jak! co to za dí pytlák,

pošetilou!*

zem Spurné udeiv.

v

»Vám však z

e

úhlavím vší silou

o panstvu se ani nesní

dobe

í

víte,

milosti

pane

—

lesní,

jste živ!«

Tiché msto.

Msto

šedé, tiše dímajíc,

tmí se pod Libínem, jak by

krylo

schváln svoji vdovskou smutku stínem.

li:

chmurné nesou vku tíž, zvony duní: »Veta! msto mrtvé neomládne již žádným jarem svta!*

Vže

Brána zeje cítím v

tvory

— oi

dusný hrobu chlad váti

živé, tuším,

však jen stíny

Ve

zdi staré kule

dávné

boue

vpouští snad, vrátí.

válené

vstí;

vzduchem vanou báje smutené, báje o neštstí.

Mlky kráím zasmušilých

mezi adami

dom

ESKA

POESIE

pokryty jsou divn malbami, prpovmi k tomu.

Moudrost mluví tu po dávný mnohým pokolením;

as

po stoletích zdaž to naše as zmoudilo jich tením?

—

—

Suchý vnec pocestného

hospodá

v dole

vítá;

msta tvá

jeho tvá jak toho tolik vrásek ítá.

apku

v ruce

— tém

pokryto

šedinami spoe;

mu

hluboko

v

líce

vyryto

mnohé dávné hoe. Vlídn kyne; úsmv podzimní z

bledých

oí

vzhlíží;

promluv, starce! promluv, co

t

Hovoí

bume

upímní:

tíží?

o dobách vzdálených,

o staré

i

píští,

o nynjšku ze rt sevených jenom vzdech se prýští.

>Nudno u nás!« vece;

»pravda-li?

tak tu bývá vždycky!

Víte asi

—

my

o

vk

jsme trochu lidský!

zaspali

—

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

345

Divná jest to o nás kronika:

msto

naše klato,

že vše chápe a vše podniká, až jest

pozdé na

Nikdy nechce jsou-li

pluje, až se

asem

s

vtry

to.

asn

plout,

stálé;

v boui

valí

proud

zrovna proti skále!

Ve he, kde

už

rádo hlavu leží také, z

jak

naped

prohráno,

sází;

má

ustláno:

ran už nevychází!

Že se proti proudu za Zižky postavilo krut,

v hradbách železné ty kobližky svdí o pokut. Že až pozd v boui odboje v proud se vypravilo, za to vítzného Bukvoje

hromy

pocítilo.

Když pak nmectvo nám shýblo v

dob

nad vše tžší,

ped osmdesáti léty as my jsme byli eši!

—

A

konen

když eský duch se vzbudil z

mry

ponmili jsme s

se

tlaku,

zbyten

vlí mlhou v zraku.

vaz,

ESKÁ

S'*"'

Te, kdy

POESIE

národ na ten tuhý spor

zbraní všech se jímá,

u nás mrtvo, jak by vládl mor

msto

—

naše dímá.

Za nových snad osmdesát

let

probudí se znova, ale

pak

.

selhala

.

.«

mu

Tu zachvl slova

— —

se

mu

Nad tvou hlavou dávno uschne v mrtvých bujném hvozd,

v

pec, ó, starce! to, nebude pak pozd.

ale

—

v:

Prales. Zašumla nad mou hlavou velepíse pralesa; o

vnostech

se

Šumavou

rokovala nebesa.

Znly stromy od koruny po koen až v srdce hor, hluboké i jemné struny, všecky napjal zvun bor. Každým dechem

toužebnji,

výše

hrát,

jak

jal

b}''

se vát

víc a

i

výmluvnji

povdít chtl ješt

rád.

ret,

ke

;

ELIŠKA KRÁSNOHOR5KÁ

['ól

tak

mocn, pl

v šerých

vtví

o mladosti této

s

jem

a

zem,

pamtí.

v nižto sahá

O

tak

objetí

pradávném putování neklamnými prvodci,

o budoucnu, o svítáni, o

hvzdách

O

té pouti

i

o noci.

dálném

cíH

plo nebe šumem svým byl to hlahol

vné

sily

zlahozený tajemstvím.

zpvy ony rtoma vtru slavn dál, a mé srdce všemi zvony vpadlo lesm ve chorál. O, jak vály

Znáš samotu? ne

tu, jež

obestírá

tvá prsa jako žaláový vzduch,

t

nech

zdí neb lidí chlad uzavírá, nepronikne slunný žití duch; le samotu, jež náhle v divém lese

jichž

té. slastí volnosti tak ovane,

že pyšnjší se v

tob

srdce vznese,

a staré zkrotlé bíti pestane.

Hle

její vlast!

zde v stínech

vných

tvj píchod šumem vážným veíebic, zde opojí tak slavnou tebe vní,

trní,

ESKA

348

Že zbloudíš-Ii,

POESIE

nenajdeš se víc

již

Zde uvítá t lichotivou zvstí, jíž snadno pravé srdce uchvátit; ty pocítíš, co volnost a co štstí,

a

tžko pak

se v život navrátit.

divn skupeny ty stny skal! duch horní jeskyni zde uchystal, a staiký tu kleí poustevník, jenž nábožn se kloní nad zpvník; list obrací mu vánku dech Jak

dumy

a tiché

zpv

šumí

starce

o všeho

žití

osudech.

Co pravdy dtklivé

on vkem jenž

pl

as napoví!

zkoušený strom habrový,

koenem se pl

visí tak,

drží balvanu,

na stranu,

leží

v mech kolenem se opírá a v listy mlází

ne bez nesnází co vetchý

A ped ním

tená

a

mech ukrytá mdle prokmitá,

bažina v

jak slepé zrcadlo

v

nazírá.

nm dávno svt se pestal vzhlížeti, staeek ho zí jen v pamti, jak býval kdys.

I

zašeptá

mi uvítání a v pemítání svou šumnou eí se mne ptá:

!

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

>Ien povz,

a

svt?

jak stár je

dohlédnu v své mládí zpt; k hrobu již se schyluji, ó, hle!

Já div já

love,

349

již

pec

ten

svt

tak

mladým zdá

kdy hlednu na, to není týž, ni roven sob! vždy v oné dob, kdy já byl mlád, byl starcem Ó, tenkrát, kdy

Rys v

mne

se ítil kol;

jak rozléhal se lesem jeho

kdy pemožen

Tu ve

již.

sklál ten dravci bol

medvdem

boji s

te;

se

ev,

se kácel ve svou krev!

smrtelné trýzni své

nmý

pak zaav

své drápy v zemi, rval

koen}'

mé

mladistvé

Tak hrozné nadj svou a nikdo

nepodá

ti

.

.

.

zít podr3'tu

soucitu

Já poznal jsem, že bou a povtí ni ži-vých ran svou metlou nešetí; jak vichice mi trhala ty bolné údy,

by z mkké pdy již mroucího mne vyrvala!

Až srdce pohnulo se v kamenu; on k mému pivalil se koenu, on tíží svou jej k zemi pivíral vtrm zastíral; a boulivým

m

tak zachován

již

v mladosti

jsem poustevniil a ducha cviil jen v

pokoe

a moudrosti.

—

!

ESKÁ

330

;

POESIE

—

mnoho

véil jsem a v šedinách zím, že bloudím v snech a vidinách já zkoumal jsem, a te ó, béda mi! svt nerovná se s mými vdami Jak práv šel by pozpátku, tak se mi jeví, a moudrost neví, v jak záhadném to poádku. Já

te

—

Vše se mnou v odporu; ten starý svt tu kolkolem tak mlád a samý kvt z tl druh mých již mladý roste les, jen já tu sám a stár a mroucí dnes ba kolem mne as kráí zpt; krok jeden tvoí a druhý boí; kým í;ázrakem by došel v pred-!« .

.

.

vi

Tma

v plnoc tu zraje, les mi stárne, mdlý ohlas mé kroeje sítá, jak s otázkou na rtech to mlení árné kol nepohostinn vítá.

m

Tak hust ty kmeny jak zvdavé kdyby

kol tísní se davem, se shlukly,

míhá kdes v úkrytu tmavém, jak íhavé oko zpod kukly.

svit ostrý se

Chlad nevyhátý sluncem od stvoení svta v líc horkou mi zkoumavé sáhá, a v

doupti divém noc

tisíciletá

se budí a žasne a váhá.

:

ELIŠKA KRASNOHORSKA

Pak" pozvedá hlavu a promluví zpola

>Hle lovk! co hledá as u mner« Les v úžasu slouchá, šum ozvny volá, a na to zas ticho tak dumné. hledáš?! Ty tmavá, ty nehybná noci, snad hledá tvj klid a tvé šero, snad v moi a v boui by v klidném tu kotci chtl bolestí zaspati stero.

Co

»Co bolest je lidská?* noc vná se a tázav hledí mi v duši; ó, spatuje obraz tam pustý a divý to zí-li, co

lovka

smuší.

Však zí to as matn, zrak tmí se )í pak znova se ukládá v stánek. »A stojí-li za to, co trvá tak krátce, by rušilo vný mj spánek?* Již spí, a ty

pnou

tam hustji tkané

le každá tu jak z vnosti

Díš krátce?!

.

.

.

chvíle tak vážná,

kane.

•ír

Tré Je

kíž.

zlá ta cesta s

a

vratce,

stromy jak družina strážná

stíny

že cítím,

diví

srázn v

hle, její

výše skalnaté

dol se níží;

úboi ven

vypjaté

ESKÁ

352

POESIE

nad propast nejdál z dráhy klikaté v dol i vzhru ku výstraze vzhlíží

i

temi

kíži.

To aby vzpomnl, kdo tam

s

výše k

že nízkost

na

její

se ubírá

pat,

svou propast

otvírá,

kdo si zvolil výsost, umírá, an osud kíž mu vztýil ku odplat že

na Golgat.

To aby vzpomnl,

že kde lidský soud svou mstící ruku chystá, ti smrtné pranýe kde zí se pnout, tam provodí snad voucích dav proud na dva z nich lotry, na tetí však zjista vbije Krista. (Letorosty.)

Na

hrotu

mee.

Tisícerou duhou svtlo kmitá v šerých oken olovné síti,

ba v pavuin tam se chytá pod ržicí v ostrém oblouku, dol bžíc po blysknavé niti i

v patách vytylému pavouku. svtlo! Vejdi s vonným vzduchem!

Blíž jen,

—

Okno, oteveno kvapnou rukou, zatáslo se v starých závsách; prška kvt vpadla snžným ruchem s ptaí hudby smsí jasnozvukou,

—

;

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

záe

šlehla

na strop, zdi a práh;

kouzelným svým rejem svží vlétlo zlat, hybn, jásav hradní jizb v zasmušilé nitro, tak až v jeho náhlé záplav

s

stará zbrojnice ta

jenž

i

jitro

stedovká,

mrtv zdímlá pod dechu

353

ctihodnou

plísní,

jara života se leká,

vzbudil vní, jasem, písní!

ji

z dávno vysloužené mdloby rosou kísit neklid zašlé doby ?

chce

Hle, ten

když

kruný

naií

s

rýsovaným kvtem,

slunce zasvitlo jen letem,

se, jak by se byl zvolna hnul živým dechem prsou rytíských jeho kov jak stíbro, rez jak zlato

zdá

v nezvyklých se leskne paprscích.

Ba

i

prapor, jako vichrem zdraný,

setlelý jak rubáš, hle, se vzdul

vybledlým svým erbem trochu vzhru. Vše, co spí tu, v mrtvou vnost klato,

emu

živí

odzvonili hrany,

stásti zas by chtlo

noní mru.

Však jen mžikem prach ten klamn mládne; neúprosn smrt tu sama vládne.

Kam z-

jen bloudíš, bílý motýle,

jarních

—

sad

v železn tu hrobce

?

kvtiny stopce klidn odpoívá na ttiv, Hle, on jako na

vzlétá k pilb zas a tveraiv tykadlem ji zkoumá na týle, pak se v temný otvor její hrouží, by v tím bujnjší se vrátil rej;

eská

poesie

III.

23

ESKÁ

354

POESIE

kolem halaparten, runic krouží, tžká rukavice baví jej nemotorn obrovskými klouby; všechen pístroj vražedlné zhouby obletuje

blostný ten

zvdavý

jak hravá nevinnost.

Nejlepšího

místeka

host,

si

hledá,

v nejkrasším jež plane slunka lesku, až je zvohv, pvabn si sedá na hrot mee. Starý

seká

ten

trí koncem na vzduch, k oknu ven,

položen jsa na kamennou desku kratší než ta jež se

epel jeho dlouhá, co jich v síni kolem

mem,

jako trpaslíkm

pyšn

rouhá.

Motýl na hrotu tam sedí holém, v jehož bleskotu se zrcadlí tverolístkem kídel tepetavých, jako narcisek

na

upadlý;

nepohnut zas v dumách pemítavých tkví tam jako živá otázka; ba již otázky se hejnem rojí, sledujíce k starožitné zbroji svého vdce, letce bláska. >Kolikrát, ó, smrtí, mstou,

že se

jak

mei, ti

drtit

strachem,

bylo podílem,

skvl tvj bodec krve nachem, snhobílým motýlem?

te

Kolikrát

jsi

projel

srdcem vroucím,

proklál v prsou štstí, mladost, lásku,

ostím skvoucím

jak zde vnikáš nyní

v slunnou zái, v zlatou svtla pásku? Z pilbic železných tvrdších hlav i

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

vykesal

jsi

stokrát jisker dav

hojnjší než lesklých mušek

t

jenž

bez

vír,

bázn te obletuje! hubirs moc a mír,

Dsirs

íše,

kács

blaho lidské v bezdné

sluje,

planus v moi slz a v ddin žáru, pod kalicha, pode kíže znakem, pod prapory, z nichž te hrstky cár djepravec chladným zkoumá zrakem! Kolikrát

oštp v

jsi

v naježeném lese

a sudlic, v houšti stel,

dýmu bleskem hýil

kdež

tví druzi

bodc

žíhadla svých

v

statisíce

Zím t

v divém plese,

jako roje

vel

vráželi

nepátelských tl!

v houfu kopí, arkebuz,

v sei, ohni

kus, v šíp

dešti;

trouby, ržání v rudé nebe veští,

zdivo padá, jeí

vava hrz, vkol bsí

v podobách div lidských

mrou

vraždí a

s

kvílem pod kolesy.

A

kde pobyrs, všude zpustlá lada, nahý sirotek a vdova mladá, všude hlad a kletby, plá a trosky!

Všude v

trýzni zoufání a

neskonalá

ob tob

muk

padá,

za niž rdí se, za niž chví se vnuk.

Vše

to

pipomínáš hlasné

nmý

jazyku ty minulosti;

nuže,

mluv jen

dál a

dosti,

neusko

kídlem zavadila jako motýl o tvj bitký hrot! otázce, jež

Dráha tvoje ale

kam

—

krvavý to brod,

se všecka krev ta vlila?

335

ESKÁ

356

POESIE

Tolik boj, ale mluv též:

Dosáhs kdy

—

Jak se

obétí

táži,

svou

ruka

má

pro? cíle

?

té chvíle

opela se o kamennou desku,

me

hle, a

tu zaplál

tpytným kovem

jako v hrozb, uražen

mým

slovem.

Pohnuv, otoiv se mžikem blesku, ní obrácený hrot, proti na mne míí, a ten motýl bílý vyburcován vrazil o pekot

mn

ve tvá

mou

i

prchá v jarní sad.

Tak mi bodec otázku mou vrátil. »Oj, i bez boje tvj vlastní rod božsky mocn dospje kdy k cíli? i ty, erve, sám, svou pýchou snad korunu svých tužeb

již jsi schvátil,

bez obti, nezrannou rukou? Jinak-li než s

neskonalou

mukou

padáš pod kolesy doby svojí

pod praporem svým a ve svém boji? Kdež me váš? i ten se honosí, že ho krev a slzy nerosí ? Nkdy pak, až znak tvé doby zbledne, motýl na zbra vaši vetchou sedne, zamyšlený potomek to zhlédne v zái jara; ó, vy polobozi, o, že si vzdychne: Tolik zápas a pro Ideál však, víra v budoucnost, za niž lovk rád by umel klee,

—

vždy

okídlený s výšin host, blostný na hrotu mee!«

jest

raotýl

Vlny v proudu.)

—

i

^4

Bohumil Adámek. (1848.)

Narodil

ludoval se dne 8. listopadu 184S. v Hlinsku. Slu sofické na akademickém g)'mnasiu pražském, na filosc fakult v Praze a ve Vídni; za dalšími studiemi kulturních djin a umní dlel potom v Mnichov. Cestoval po zeiních zejména v Uhrách, v Nmecku a ve Švýrakouských, carsku; trv-ale usadil se ve svém rodišti.

Prvou tištnou prací Adámkovou byla báseíi »Kytika« v Almanahu eského studentstva (1869.) Jméno Adámkovo veejn nenadále objevilo se r. 1881., kdy ptiaktová *Salomena« pi konkursu o mskou cenu tragedie jeho uznána byla nejzdailejší z 35 dramat zadaných a poctna akcessitem téže ceny. »Salomenou« pi otevení Národního divadla našeho o druhém veeru slavnostním dne 19. listopadu 1883. zahájena byla pedstavení inoherní.

Z obnovených konkurs o cenu ruskou a cenu Grabowopt jedin Adámkova tragedie >^HeraIí.

ského vyšla

Tragedie ty stavla ruka opravdového básníka; bohatý jmenovit kulturním detailem, záivou dikcí a Salomena básnickými krásami. Od té doby Bohumil Adámek uveejnil jen nkolik básní v rozliných píleži-

jsou

—

—

tostných publikacích.

A'.

ií

Poheb na

—

-ír

saních.

Zaváto a stále znova šílí chumel prosincová. Kraj rov obí pod rubášem snhu.

—

I'.

R.

«

ESKÁ

358

«

POESIE

beh

Osiele se silniních

trí mrtvé korun metly, v

nž

veskem

se s

vrány

slétly.

Závj ped lesem

se vží. kaloun saní stží cestu razí si, však v šupot koní rolniek checht skoný nezazvoní, nezaprásknou bie svže, sníh jak skvrí, jen v sluch eže.

Kol

ní

—

Na s

rohoži pedních saní

instrumenty v skehlé dlani

hlouek muzikant v klubko

splývá.

»Dnes,« dí jeden, »trpká naše skýva. Jiný: íMrznout

Tetí: ^Líp

je

—

a nic k pití!

v zemi

Z druhých saní v

dumném

—

—

hniti.

tichu

mžourá, schoulen do kožichu, fará, jehož vous

p

jíní kryje.

Vedle

nho zpvák;

žalm

vichice rve v kusy,

melodie

zanáší a trhle dusí.

Sán

smutení.

V

nich stojí

rakev s ásným vncem z chvojí; na ní v hlavách kalich zasnžený. Tžký píkrov cloní rakve stny,

v jehož erné

mráz

te

tásn

kvtné

z

mísí

vloek

rysy.

Zdrcen za rakví muž mladý vzlyká k sousedce své: »Tady, jsme také sotva rok matko,

—

—

—

jeli

<

«

BOHUJIIL

nevstou

Ženich s a dnes

—

Zaštká

má: sTo

?

«<

ADÁMEK

—

já

359

šasten celý

Jsou-li to tyž

strán ?

—

Pán!

cesty

— —

—

A dv

díví v korby klínu v hrob rozmarýnu, v líkách prokvétá mák vlí mrazem. 3>Sestra má,« zní sten, »tak zemít rázem!* »Kde as my se octnem v roce?< vzdychne družka pehluboce. chystají

V

saních

ddiných

dd

s

ddou

hlubn pein hovor pedou: »Dnv neb dél — vše zlapnou z

Škoda pec; co mohla »Krátký

má

bd

vk

je

krásné

stáí ušeteno.

užit

smrti klešt.

ješt!

—

vno,

—

V

zadu z pízn mrtvé ženy, do plachetek zakukleny, tety dv a strýc. >Zas vdovec mladý,« jedna stýskne. »Jaké s ním te rady — strýc mní. Teta druhá na to: .« sSestra nebožky — to zlato ,

.

—

Z píze smutku — vdavky snovou. Vánice dme slotou novou, krouží vztekle snhem, smýká, švihá. Prvod jen krok za krokem se plíhá, mizí v metel jak ty vrány, jež dál (Lublani.)

táhnou v snžné lány.

?«

Miroslav Krajník. (1850.)

I^U arozen dne i. ledna 1850 v Humpolci. Uveejoval od r. 1866. básn a drobnjší povídky v Hálkových »Kvtech«, »Luniíru«, » Svtozoru*, pispl do almanahu »Ruchu« 1868 a 1870, »Almanahu eského studentstva* -^

•

r. 1869, »Alnianahu akademického tenáského spolku v Praze« r. 1874. na oslavu ajletého trvání. Roku 1870. vydal svazek »Básní«. Téhož roku provozována na eském divadle jeho dramatická drobotina j Zatknut*. R. 1875. vydal v »Poesii svtové« peklad chanson Bérangérových. Jiné peklady básní (Delavigne Memmo) z franciny a jazyk slovanských vyšly v rznýcii asopisecii. R. 1876. vyšlo druhé rozmnožené vydání »Básní«, ar. 1879. vydal tiskem drama »Rohá z Dubé«, jehož provozování po nkolikráte zakázáno, pozdji však samým autorem :

vymoženo.

V roce 1879. stal se Miroslav Krajník advokátem v Praze a pestal se objevovati na literární veejnosti. Básn Krajníkovy mají lehkou, pružnou formu a nesou hlavn tónem drobné písn erotické a ballady. Mezi písnmi nalézáme nejlepší ísla jeho poesie a dv z nich se

klademe do tohoto výboru pro

pknou

jich náladu. A. K.

-ti

V Noc jen jak lesk

temné

irotemná; v

rudým bodem pod temnýma

dálí,

noci.

nékde v

poli

ohefi prokmitá,

dvy pod brvama oka žhoucím žárem prosvitá.

ESKÁ

362

Noc irotemná;

POESIE

—

jenom šumí

lesy

jak šepot lásky stlumený jich šum, a

nkde

v rokli

temn

potok huí

tím teskným tónem ukrajinských dum. Hle! vyšleh' Ni

hvzdy

sám (Básn

ohe

tmu obzor

a ve

zaplápolal

—

sám

—

a státi zdá se as.

vyd.)

Jsou to ta známá místa, kde bloudil jsem a snil, kde jednou miloval jsem a milován jsem byl.

Ta eka, strá

a sady

—

hbitov tam vše, jak to díve bylo: jen jiný jsem já sám a starý

A

jiná milka moje,

ta láska

mrtva

mn se mn starý

A (Básn

I.

vyd

)

zhasnul

nikde! Teskné potok huí,

teskní, II.

—

zahalil se zas.

již.

zdá, že

kyne

hbitov

blíž.

—

2^^^^fe^#^S#^^^

Josef Baše. (1850.)

^arozen

31. bezna 1850 v Jílovici (v okr. opoenském), studoval na gymnasiu v Hradci Králové, kdež byli jeho spolužáky Bohdan Jelínek a Alois Jirásek, na universit pak si zvolil práva. Jest nyní advokátem v Hradci Králové. V letech sedmdesátých psával ver.ie do rzných asopis belletristických a humoristických, pozdji skládal písn duchovní, jež uveejoval v asopisech evangelických pod pseudonymem E. Antonowicz a kteréž pak vydal ve sbírkách »Otenáš« a »Kytice z písní duchovních*. Zajímavou a svéráznou postavou básnickou iní jej drobounká sbíreka >Silhouetty€ (1883), kteráž si vždy uliájí estné místo v eské poesii. Jsou to jaksi drobné ballady a romance ve form neobyejn zhuštné, v nichž básník asto jediným slovem nebo ol)ratem dociluje silného úinku. .4. . '

Na hvzdárn. Po

nebes jasném baldachýnu vynoují shluky hvzd. Potopil oko v záném klínu, myšlenek zárod slaví vjezd se

a roste

duchem výš

a výš

.

.

.

Jak luzn rdí se Krasopaní, ubledlý Vodná síti sklání,

pyšný se Merkur v západ vznáší,

ESKÁ

364

POESIE

Mars hnvu rudým ohnm straší, Orion stoupá v slavnou íš.

podšené

Shlukly se úže

nešastné sestry Plejády, a msíc svtlo utšené do zlaté vlívá zahrady; velebné trní Jupiter. Daleko bílou mlhovinou se myriády sluncí vinou,

n

a prosted, šat v

stíbrné proudy

noíc skvlý,

Labu

dlí,

po vlnách plynouc istých

sfér.

Podivná shodo divná sílo! vnosti asu, prostoru! Kdo chopí vznik tvj? Tvoje dílo záhadou ducha názoru, jenž tebou v tob pvod vzal. Hle, okamžik, a drobná vlna a íše stkví se divuplná! Kolik tch svt vesmír chová? tu sted a vrstva vrstev nová I

—

bez konce,

potu

—

dál a dál!

zemi msíc, slunce zem na pouti družné provází; kol Alkyony sluncí plém um zachází, a dál a pak?

A

—

a neobsáhlý

pone

kruh.

Jest centrum jedno ve všemmíru,

nepodlehnouc zmnám víru, stojí všemohoucí, co moude ídí všecko jdoucí

jež

jedino

a duši jeho

— vný

Bh!?

JOSEF BAŠE

Ó, prachu

z

363

prachu této mrvy,

zemkoulí nazýváš,

již

ty vidti chceš základ prvý!?

erv na den moe pelíváš, nestihlým bloud chaosem. Mníš svtla nabyt v temné noci kouzelnou skel a ísel mocí?

Tch ten

íší zámek ku prostoru neodemkne ruka tvor,

jež

poutá mžik a hruda-zem!

A pece

pružná ducha

.

.

síla

mohutná kídla pozvedá a svét Tvrci v tajná díla

zkoumavým umem nahlédá. Sám lánek vném v etzi, duch tchou živa: zbaven tíže, bytosti, z které pošel, blíže

tajemství svatá, nevýslovná

jasným jednou okem srovná, nad asem, hmotou zvítzí!

že

I

navrací se znaven letem

mlhavých poutí k poátku, kde poesie sladkým kvtem protkanou slýchal pohádku, do dtských sn tch blažených, a slyší, dcko, zníti znovu v msíci harfu Davidovu, a vidí, jak se drahou mlénou

z

v otinu svatou, nekonenou vznášejí duše zvýšených. (Almanah Ruch 1873.)

.

ESKÁ

POESIE

Ze Silhouett. Lovec. Pozvedl k oku runici la; s výitkou oko truchlící a zabil bílou

se obrátilo

Je dávno

na.

—

tomu

svt

šírý

probloudil za ten as,

uvadnul v tvái mládí a

A

erný zblel

v upomínek smsici

te

elo

tiskne v

ze všad to s

kvt

vlas.

výitkou

oko zírá

dla:

truchlící

na.

Pohádka.

Pohádku ddek vypravoval. >Byl muž, ten mnoho znal: tajemných kouzel prozpytoval

hlubinu,

Hvzd

ší

i

dál.

na plamenu

uml

chladném

rozžhavit ducha troud,

pohorských

kvt

v kraji spádném

vod živých našel proud.

Tak

žil,

prolétlo

vždy mlád.

mnoho

dob.

A

v bujném

reji

JOSEF BASE

I

napadlo kdys arodji,

kam vede

—

brána

Pomocné duchy

hrob.

svolal na zem.

»Jen smrt ví«, výrok znél.

— umel rázem ddek nevdl.

Zavolal smrt a

Dál

.

Na ekání.

S

luny

vítr

mrana

shání

—

pytlák stojí na ekání;

na ekání v hustém koví blízko chaty myslivcovy.

Dupe mráz

si

v bujném kole

na skaliny, vtve holé;

na ty stromy, na to mlází operlené

kvty

hází.

Sypkým snhem

šelest

krok

-

vyšla srna. Pušku k oku!

Hoj, co srna! lesník mladý s

pytlákovou ženou tady!

—

Houkla rána prasklo chvojí. Horou zaznl výkik dvojí; zaznl horou, zánik' v doly. pohle na mrtvoly,

Pytlák

ESKÁ

POESIE

na mrtvoly, na runici: »Mám to vrnou spolenici !<

Vzdech. Vyvracel víry dogmata rozumem kaleným. Dopsal. I sedí zadumán se srdcem

zemdleným.

Je noc, je ticho.

záe

Msíce

se rozlila

po stnách, koutech svtnice tam stará postilla;

man man

se ruka vztáhla ji

ní,

otvírá:

tu písmo, rukou

v oi se upírá

Na

k

-

.

matinou, .

.

listy hledí sežloutlé,

vybledlých do

ádk:

jako by slyšel poznovu

sn A

dckých pohádku.

srdcem touha zachvla,

oi

se zrosily:

»0, kéž bych posud na klínu

vám íkal

z

postilly.«

1

^^2^#^S^^>^^#>^^^^

Bohdan

Jelínek.

,'1851—1874.)

Bolidan

Jelínek narodil se v Cholticích dne 22.

ervna

roku 185 1. Po vykonaných studiích gymnasijních v Hradci Králové, odkud již zasýlal básnické píspvky do pražských asopis, jal se studovati medicinu na universit pražské. Ale záhy odvrátila jej prsní clioroba od studií, i obrátil se k po.št. Nemoc rychle pokraovala, a brzy podlehl jí básník v nejkrásnjším vku a v plném rozvoji svého vzácného talentu. Zemel v rodišti svém dne

J.

kvtna

r. 1874. Básnické spisy jeho, verše Vrchlický (Otto 1880.)

19.

i

prosu, vydal a

spoádal

z nejpfivodnji nadaných básnických. Zvláštní jemnost pedevším charakterisuje jeho cítní a smýšlení. V pvodnosti obraz a trefnosti epitet nemá tak hned sob rovna, ba i forma jeho básní jest pi veškeré prostot plna pekvapujících efekt (Pi konvici). Málo kus, které zbyly po nm, patí k nejlepším íslm eské lyriky intimní, dlají v své cudnosti dojem bohaté kytice bílých, svže porosených rží.

Bohdan Jelínek byl jedním

našich

duch

Tytéž pednosti vykazuje jeho prosa.

7. r.

ir

lír

Ddkovi, I.

Venku

je ticho

jako v jizb chudých,

horizont nebi oporou;

nco rudých sluncem nad horou.

oblaka mrtva, jenom se taví

eská

poesie

III.

24

«

;

ESKA

Vzduch nepohne

chuasm

POESIE

se jako

mrazem

do hadr. » Pidej tam, hochu, pidej trochu srdce ztuhlo ve adru.

stuhlý,

leze

uhh',

mn

Venku

je ticho jako

v jizb chudých,

horizont nebi oporou

oblaka mrtva, jenom

nco

rudých

se taví sluncem nad horou.

Mlky se ddek na svém míst krí, jakoby nebyl na živ; závaží hodin asem dol hrí, a tma se loudí teskliv

—

venku

je ticho.

11.

Chodíval smutek jako staec

s holí

a neptal se, zda podsí,

jako ta mlha nad lesem a v poli se z nenadání rozvsí.

»Vidíte, dti, život

nž

má

své stránky,

vzpomenou, jež poznamenal svojí do ítanky ervenou velkou písmenou. na

i

A asem

starci

rádi

pejdem ješt ádky,

než položí nás do zem; dnes nemám asu, nemám na pohádky, dnes, dti, necht, necht m.«

«

BOHDAN JELÍNEK

A ddeek

S!?!

se schoulil na pecince

hun:

a zabalil se do

když zpomínal, byl jako dcko v jak dcko, když se rozstn.

plínce,

III.

Jen v nocích, když vše venku odumírá, zlé myšlenky se rodí z hluboká, chvilku se vkrádá v mladé srdce víra,

pokání chvilku slzou do oka.

Na vlhkém a

msíc

díme

chrastí

stádo

laní,

bloudí holé po hrázi;

pejedem elo, myšlenek

hru

mráz projde

—

dlaní,

žár,

to v stáí pechází.

Je lovk jako ve dímot polou: co pemyslí let v jedné vtein!

A hlad tulil

se

—

tu hlavu skoro holou,

si

ddek mlky

k pein.

IV.

Vra, hochu, jídej po. jednom denn až poslední

otcv

zas

A a

s

tváe

ti

staré

>To dít, synu, v pravé

z

jsem

tuhle,

pod stechu.

ddek

stírá slzy

otci dí:

píliš, píliš brzy

barv

je

oech:

zbude v sáku

vejdeš

vážn k mému

svt

— schoval

uvidí.

v truhle

ESKÁ

372

POESIE

vidl vstíc mi v duchu v ele rodinu. Dolehl zvonek ze vsi k mému uchu,

I

vracel jsem se,

jít

s

ddkem

ddkovi

zvonil hodinu.

Ddek

zhas.

S ním

stichly žalmy.

»Podívej se na to slunce

—

nejkrásnji, « íkával mi, >svítí boží

ve korunce*.

Vyšel msíc; ddek vezdy ruku zvd, již sotva moha. >Vidíš, hochu, tyhle

hvzdy

diadém jsou Pána boha.« Jizba prázdna,

veer nmý,

v zpomínkách nám mysl vázne.

Msíc svítí haluzemi na ddkovo místo prázné. VI.

Malý hošík, hlava plna pkných z bájí obraz,

kadee co bujná vlna, zdravou tvá jak od mrazu Na klínu ddek choval

m

a sníh poletoval.

Branku

máme

snhem

skoro do polou.

zasýpánu

.

.

.

—

BOHDAN JELÍXEK

a a

mj ddek mj ddek

ekli

už je v Pánu,

mrtvolou

——

tenkrát: »Jen se schoval*

a sníh poletoval.

Samoten jsem a

ti

Hdé

já

v cizin

utuhlí,

ddeek jak ve hodin, když ho dali do truhly k hlav zpomínka se snuje,

—

a sníh poletuje.

VIL Upomínky, upomínky, každý

lístek jinaký:

dávno-li to, co

ddek Na s

mi skínky

dlal na ptáky!

lísce spal snížek bílý;

skíka

klapla na dvorku:

ddkem

jsme se ubrodili

pro ubohou sýkorku.

Poskoila za okénkem, do vády: ráno oka v blmu tenkém, a ty nožky bez vlády. pustila se

Ddek shoup a

mn

jako

chmuil divn vrásku, na svém kolenu;

m

—

na svou lásku když zpomenu.

bylo

te

373

-

ESKÁ

374

U Usnula

tiše

když msíce

jako ji

POESIE

lože.

lilije,

slza polije,

a v lesa tiché, snivé zeleni

kol

mlky

ji

tu míjí jeleni.

Usnula tiše jako krása jara, když na luhy se bledá táhne pára, a sychravo si lehá u tok, jako ta bolest k srdce hluboku.

Ubohé, dobré, hezké stvoení, tahové v líku žalem zmoení, v snu hrdost asem skrá jí ozdobí, a

její

rysy jako Nioby.

Ubohé dít! Kolik život z tvých istých ader oboum

vzešlo tu,

a kolik slz jich ješt potísní,

než vychovám je svojích do písní!? Zas jedno dcko, zase píse jedna:

beru

ji

tob, tebe

snící zhledná.

Zimní. Smutné

mlo

to podzimní

být pro

mne

poasí

tou kápí,

která mi bludiky uhasí,

denn

co hlavu

mou

trápí.

BOHDAN JELÍNEK

3^5

Mlhavo vtry už zaženou, ledový z dálky mráz kráí, cítím tu kápí juž staženou,

bludiky skáí

ale ty

A

.

.

—

.

táhnou myšlenky teskné okolo hlavy mi

Venku

kraj

—

mrazem

se leskne,

myšlenky teskné, blízko již do zimy.

a táhnou

Ten pijde na kdo pijde do Jde

msíc

a svítí

Tch

—

tvrdé lze,

zem

.

.

.

snhová rže, dojemn.

mých svte, pochová! Nad námi ve mrazu zkvete

mj

ta

A

plný písní

sen

t

rže snhová.

táhnou myšlenky teskné okolo hiavy mi

Venku

kraj

—

mrazem

se leskne,

a táhnou myšlenky teskné, blízko

již

do zimy.

ESKÁ

376

POESIE

Z »Písní«. píse, její zvuky o sluch zavadí. Roste mi z ader, jak z opuky skalní to mladé kapradí. Píšu

ti

sotva

ti

Rozdechne i

vtík

hlasy v polích,

lesy mluví potiší

Jenom jenom

tu

kapra

—

ze skal holých,

tu nikdo neslyší!

Je srdce jako réva, již

slunce v život kísí,

a jako hrozen zlatý

na srdci píse

A

visí.

jako láska heje,

tak v srdci zrnka sládnou.

Mj že

Bože! trpko

nemám

mn

je,

v srdci žádnou!

Pod okny v kvtnou nedli družina

sn

rai

vzdychá:

»Otevn srdce, píteli, noc venku tichá, tichá.*

—

3^

BOHDAN JELÍNEK

>Oboje okna do koán. Jen pojte, snové moji!*

Co zádumivý pohoan ve mlhách

Déš

padá

bez hnutí

A venku

msíc

stojí.

teple,

drobounko;

visí chvojí.

ticho,

—

tichounko

O, pojte, snové moji!

Slunce šlehlo do Vltavy

prvním

pramínkem, mladé hlav^' sny ržovým ramínkem. a

mn

zlata

bére

z

Slunce boží! tolik krásy v lesku tvém se tepetá!

Se sny mými ráno hrá sejdou se svta!

—

pkn

Tolik

mám

z jara

jak na tešni vel,

srdce

mé

myšlenek náhle,

více je zpráhlé,

než když jsem jedinou

Co

plátno na sta

královna

-

si:

letí-li

v

ml.

vel v les;

mlází,

ESKÁ

V

POESIE

hlav mé královna

schází,

proto tak smutno mi dnes.

V

mlhu se obzor

zahalil,

a z vlhkých luk se

kouí. Což mi se kámen pivalil na srdce tžkou bouí!

To

srdce, srdce, jako zem,

noc

vné

kryje,

nutno.

—

Ty's

skvlým tam kdes nad Vozem.

Mn,

dít, smutno.

Darmo tam ruka tvá mešká, sny své kam zármutek snes; hlava

má

hrozné

je

tžká,

a já jsem opilým dnes.

jsem ped krátkou chvílí umrlých vnad; darmo pohled tvj sílí, Myslil

na

tolik

m

ruka tvá poskytá chlad.

Darmo jsem v úkryt z

mj

utíkal

v boui,

uhodil hrom,

myšlenek mých se

hoí

te

kouí

-

to života strom.

I

BOHDAN JELÍNEK

Na velký Já jež

37?

pátek.

rozpláu se jako vy, ped kíž Pán padáte

—

a pro to svaté trnoví

snad jedna druhé nadáte. O,

pešastné vy babiky,

tu pohrdáte pohodlím.

Vlas já

k

její

vyndám

z krabiky, dnes se pomodlím.

nmu

Chudá

Komrka rozbitým

na

stn

láska.

chudá;

vítr je-li,

oknem zvuky

kísí,

staré housle visí

po nebožtíku

uiteli.

Panenka moje oi v

práci,

v nocech sedí, msíc j^e-li po nebožtíku uiteli dceruška se mi utrmácí.

i

Štdrý

-

den.

—

na vrch zmrzlá tráva Sníh mrazem tupý; sta zkehlých osin vyhání, a ve výši se sedem promodrává šat

pokání

—

ESKÁ

380

Z obruby

zá

pošmourného šatu

zlaté

svítí

POESIE

ledne do poušti.

zem

Studené ruce

bh

sepjala tu

—

odpouští!

lir

r

-tr

Básník kmet.

nkdy mlád a kade jeho nevdomky bujnl v umní

Byl a

jak kvítek, který v poli

Te zašlost

celou v zpomínky

opojného

a hrají

mu

vrací,

do dýmu;

halí

sn

natáhl tiše

svých

skíku

hrací,

mu.

— tmí se; — msíc bledší ped ním

Poslouchá a upírá

povyrstá

rumní.

a

jej

hustá;

na

pohled mnivý,

poslouchá; tmí se;

on

vk jde

krokem všedním

šediví!

ír

r

Hulán. Jel hulán stepí pustou,

apky perem, zmrail brvu hustou myšlenek divných sterem.

hrál vítr i

—

BOHDAN JELÍNEK

A

kur

jako hejna

tou stepí na tak

letí:

S81

jih letí,

>Polska vzhru!*

A

hulán

z jejích

A

hulán

slyší,

dtí.

mlí,

písahal hulán cai, a na té burce

vlí

se slza v slze sváí

.

.

.

Nanetka.

Tam a

—

stála.

adra obnažena

chladn k zemi klopíc hled:

byla to krásná, krásná žena, já

jednou zel

ji

—

naposled

.

.

.

Tam stála za tou velkou branou a dcko hála v plachetce, košilku mla rozedranou — to bylo zle

To

kvil,

Nanetce!

zle

bylo zle! Pít

trpký

ó,

—

dcko chtlo

—

smrt radji,

když malé rtíky matky tlo v marné nadji!

•hledají

To tam

bylo z

zle,

zle!

E, hloupost! Jak a

—

S cigántem

rána našli plachetku si

—

mozek spletem!

podle mrtvou Nanetku.

ESKA

382

Ped Kozák

POESIE

bojem.

tábor rozložil se;

ohn

rozdmuty

po

pláni.

Tak v upomínku mnohý

Te —

krákot

mu

ji

vžil se.

zahání.

Kozáci zvedli k nebi hledy;

nad nimi ada havran. »Nu možná, dnes že naposledy.* A hlavy klesly na stranu.

A

starý

dnes

Te A

vdce

zasmušilý

straší bratry

ve

zítra

kvtu

—

pohledem.

vše.

vše, vše

Doba

pílí.

pod ledem.

Dnes živi. Zítra? K emu dumy] Však jednou se tam dostáném. Duch opustí ty staré rumy a volným bude hetmanera.

Pi

konvici.

Je chvíle s plnoci, kídla jak cherub dechovou beránci po nebi obrubu roztáhli stíbrnou vlnou: i jako lehounké stíbrné závje, jež veer sesbíral; po nebi plav je umdlel zá msíce plnou.

BOHDAN JELÍNEK

Má

383

dobou tou líhává, mi do oken mihavá tajemným svtlem.

hlava dávno juž

dnes ale

svítí

záe ta Když bila

desátá na staré zvonici,

poslal jsem ješté

—

»konvice

si

pro plnou konvici;

bolesti Betlem!*

Bezdky oima zabloudím pes

mám

ach, já

Nkdy Pozd

až je.

zídku

pekrásnou na hbitov

do strachu

— elo — zdá se

si

—

V3'hlídku!

je mi!

v úzkostech ohmatám

mi, moje že bába tam spocené ve vlhké spoívá zemi.

Kolikrát poslala živá

Pece

mne do

pekla!

peju, že nad ní zem odmékla, byly te teplounké dešt. Hej hnul se vrby stín vtrem se klonící, jí

!

hodiny odbíjí na staré zvonici, pijme! dost v konvici ješt!

——

Hleme,

co K

hlav mi dotrn

doráží!

náhodou našli mne pi dobré kuráži Pokoj pec, šerední ptáci! Dávno juž, hlavo má, u skrání zlobí dá-li pak jednou ta hav se odbýti, dal

bych

si

ješt

— ti,

s ní práci!

mn

ztraceným, Ah, pokud istý sen nebyl tepala myšlenka kidélkem zlaceným,

skivánkem o jarním

píští.

Te —

z

poprášen, vylezla, lítá tu,

—

tmavých dr, píst nku cítím svou myšlenku,

jako netopýr

doráží, piští.

!

ESKÁ

POESJE

Nad vlastní slabostí dal jsem se do smíchu. Pozvedám konvici — a msíc po tichu v mou krade se sklenku. »Pokej, ty poouchlý, sinavý zlodji! já ti chu pokazím, na ze tam hod Co?! Prasklo okno mi z venku. pije,

To s

podivn v malé mé

je tu

umrlým

ji!<

svtnici,

jak bych byl poslední sklenici

v hovoru pátelském práznil. A co tam ? Darmo vstas, pízraku, hroze mi Ryje to krtek jen u báby pod zemí,

nebo jsem pitím se

zbláznil

Ba pijdu o rozum ve strašné nesnázi krtek tam báb mé celý hrob rozhází a cd

—

vyhrabal prsti!

již

Pijme! Ach!

—

Pozdvihlo u rakve víko se Bába má! Lebku jak za živa v pokose, sklenice padla mi z hrsti.

—

Sedíme u stolu, tratím strach znenáhla. >Babiko, jak jste sem oknem se protáhla? opravdu tomu se divím! Já byl váš hodný vnuk, s hlavou prý nadanou tu máte, babiko, konvici zavdanou! Napijte se mnou se živým !«

V tom bába z konvice vážn si pichýlí, podívá oste se: » Vnouku, ty's opilý, k

pkné

se dáváš to chásce.*

»2>Prosím vás, ješt noc kázáním

že piju,

jenom vy beztoho vinna

vy

mne uila

jste

lásce !«<

omaste! jste;

BOHDAN JELÍNEK

»I

385

dít bezbožné!* hrobovém po hlase

hnvá se; a bába hnula se: mi rozkošné kvítko! Láska mnou vštpená dcku kdys první po adrech prahnutí pekelné nevznítí, poznal jsem,

»Ty

jsi

ti

nehledá okrouhlé lýtko!

povím

O, chceš-li,

z

hrobu

krásné tvé pednosti.*

ti

»»Jen dále, babiko,

nco

i

z

—

vnosti,

tou odkrejte zemí.««

s

Tu bába odmlí vážn se pojednou — mrtví sic v tajemná vnosti nahlédnou zpomínkou na

ni

však znmí.

i-Nerouhej, vnuku, se, v rakvi

poznáš

t

jak jsem

V

stín

kiel

A

tahala

dub

t

a já

zpome

to,

bav

pak když

sotva že

mechem.

malého brouka, ven, se echem.

ped náma

dubina rozsáhlá,

místa jsem echa

z

kdys pod víkem

radji, s vozíkem

velebných vozík byl postaven,

vytáhla,

jsi,

si

hledati bukvice se

t

odtáhla,

mnou.

A jaro když bylo s teplou svou lahodou, paseka vonla chvojím a jahodou, prochvna Ach, jak

hrneek

jemnou.

silicí

jsi

bhával jahody sbírati, maliká míra ti,

to byla

potísnirs celé

si

šaty.

pak došli jsme dom zas ku brance, šatiky vyprala v lesní jsem studánce.* »3>Bábo, ba ei ty svaty. Nežli

eská

poesie

III.

25

«

ESKÁ

386

POESIE

Nevím

na chut mrtvých tak perzné, bych se strachoval pokrevní píbuzné, všechno vám povím. A jak vám chutná to pozemské vaení? jest, ani jsem nenašel v modlení, Co v

pro

dvrn

nm

blaho to

vám

novým.

je as

si málo mne všímají, má potáhla srdéko — zima jí tu mou konvici — ledem.

Ti dobí lidé milá

pro

Myšlenka na

honím

ji

—

ni!

—

život tak spolu tu

Mn

Ach, bývám-li

—

darmo.

Netopýr

pi

ráži,

doráží,

vdem. vám

se zdá, že jsem

netrefil

na notu,

nu, tak se napijte, pro živou dobrotu;

jak se

Ješt

vám všechno

lip,

nežli

tu líbí?

když v nábožné

v kapli jsme útchu a potom v hledali smrinou hiby. «« Ale

a

kdekoliv moje

podivno, bába

má

e

pije a

pokoe oboe

zauká,

nemuká;

láska ta k pití juž v rodu.

»»Peju vám, bábo má, sladkou tu hodinku, trochu

pec necht

mi,

teba jen na dýnku,

pro hrdlo kousek jen brodu.*

Nadarmo! ni na to nemukla bába má; myšlenka netopýr polétá nad náma! a msíc po stepích sklenky. Líže je dátko šávu jak pamlsku, jakoby po tichém, sinavém paprsku sotva byl vylezl

z

plenky.

«

BOHDAN JELÍNEK

387

»» Mlsoune! Líbá tam dívku mou, kvtinu! Ach, bábo, máte to ze mne te dtinu, skoro sám nad sebou pláu.

Hra má jde ku konci. Ona že pro ni s

áblem, co

jedním jsem ztraceným

»Pro

tob

tedy,

nevdný,

to netuší,

hrávají o duši, z

hrá.*

mne

viníš

nejvíce,

že pirostla k srdci ta konvice,

t uila lásce?! Ano, když s veerem po bílém chodníku la, mlád k malému kráely rybníku, po nízké sestouply hrázce. že jsem

Když svtel smaragdy zbloudili okolí, v tom z boru jelena hlaholí pijí

—

když

—

ev

táhlý

Vyšel. Jak

pestaly

vznešen

píti.

staví se

na hlav houpou se silné pyšn svou korunu cítí.*

mám

»>0h,

to

mu

pedobe sám

na nohy! parohy,

ješt v pamti,

jak kráel po louce k jabloni, plánti,

hrd

svou houpaje šíjí. se, pohlete, zadní jen na nohy

Vzepjal

te

na vtve plánte složil jej jablíka bijí.

parohy,

klepe,

Nedbá, až byla by kolem jich hromada, na pední nohy pak radostn dopadá, a

la

Má,

i

kéž vás vaše

mláátko

bábo, láska

e

má

volá.

má prbh svj

konvice

z

hrobu

hlava jak holá.

jakýsi

—

víc nevzkísí,

ESKÁ

388

Vidíte,

sama

te

POESIE

za letní nálady

první jak lásky jste do srdce základy kladla

Ej

!

mn,

vy

sotva uhnu

jste se,

vším vinna !«« blýsklo mi

ped

okem,

a ješt kižuju po snu se divokém:

Ve jménu Otce

i

Syna

———

*)

Báse zstala

fragmentem: jest jedna z nejposlednjších prací Jak se z ústního sdleni pamatuju, ch)'bí skorém ješt celé dv tetiny, které mly obsahovati filosofické stanovisko básníkovo, rozhovor o vnosti atd. Pes patrné známky chvatu a choroby *)

básníkových.

jest

fragment tento jedním z nejoriginálnjších išel sbírky. y. v.

Obsah. Úvod k

III.

dílu

1

Julius Zeyer

9

V. Josef Pokorný-Pikulík

105

Antal Stašek

109

Bohuslav Ptaovský

119

Josef V. Sládek

121

Ladislav Quis

183

Svatopluk

ech

209

Jaroslav Goll Josef

317

Kucha

333

Eliška Rrásnohorská

335

Bohumil Adámek

357

Miroslav Krajník

361

Josef Baše

363

Bohdan Jelínek

369

Poznámka Pokud v textu,

samých

stalo

díle

se

autorfi.

tomto tak

se

redakce.

uinny zmny souhlasem

pfivodního

nebo k pání

ír

-ír

DOTIŠTNO V KNIHTISKÁRN

V MSÍCI

JOS. R.

KVTNU

VlLÍMKA V PraZE L. P. 1898.

.

.

z

v Praze

nakladatelství Jos. R. Vilímka doporuují se následující

díla

básnická:

Básn. 72 stran 8". Brož. 50 Asnyk A. Poesie. Pel. Fr. Kvapil. Brož. i Arietto. L.

Baumbach

Brož. 50 kr. váz.,

Oscar

z

50

váz.

zem.

AI vy. Povídka. Pel.

Brož. 50 kr., váz.

Peložil

básilí.

erný.

Jar.

Vrchlický.

Brož. 50 kr., váz.

Peložil

Lad.

Arietto

zl.

i

ervenka J. Písn Závišovy. Se skvostnými Cena brož. 2 zl. So kr., v nádherné vazb 5

Na

Heyduk A. br.

—

Písn.

Brož.

Kaminský B.

—

Z

vlnách. Román v

1.50, nádh. váz. 4

zl.

I

zl.

I.

—

zl.

Brož. 60 kr.

Na .,

Živé Strun.

váz.

2.

zl.

Vla.stenecké

—

Mužík A. E. Ballady a legendy. Cena váz.

—

zl.

Hlasy zl.

Cena

písních. 2. vyd.

Verše. Brož. 60 kr.

Krásnohorská El. Brož.

váz. 2

zl.,

illustr. zl.

zl.

MuŽi a Ženy.

Píkop.

Brož.

zl.

i

Z malého svta.

Fr.

Sen. Mystérium. Fr. Krsek.

dr.

zl.

I

Výbor

Cannizzaro 7.

a V.

1.50.

zl.

zl.

i

Byron George Gordon. Nebesa a

Coppée

váz.

Zlatorog. Alpská povst. Pel. Ad. Heyduk.

R.

kr.,

kr. zl.,

brož.

básn.

80

kr.,

1.60.

lovka.

Verše.

Cena

brož.

zl.

i.

—

,

váz.

1.80.

Národní písn polské. Pel. J. Neas. Cena 60 kr. Neas J. Kvty z polských luh. Pel. Jan Neas. Cena

zl.

2.80, váz.

zl.

3.50.

Br-Kochba.

Epos. Cena brož. zl 2.IO, 200 íslovaných výtisk na runím papíe s vlastnoruním podpisem autorovým pro milovníky vzácných knih. Cena brož. zl. 3.

Vrchlický J. váz.

zl.

3.20.

Vydáno

též

—

—

Moderní básníci francouzští. Brož.

—

—

zl.

3 40. váz. 4

S 25 podobiznami

zl.

Poesie italská nové doby. Pel. Jar. Vrchlický. Básn 131 poet ital. Brož. zl. 2. 20, váz. 3.20. Vittoria Colonna. Báse. Brož. 45 kr., váz. zl. 1.30.

Zeyer J. Poesie. Brož.

zl.

1.30, váz.

zl.

2 30.

II

SPOLEK ESKÝCH SPISOVATEL-BELLETRISTO „MÁJ" vydal

r.

ERNÁ

1893 knihu

Hodinka

VZPOMÍNKY

LEN

>MÁJE«.

Herrmann, Edvard Jelínek, Antonín Klášterský, M. A. Šimáek.

Redigovali Ignát

Cena knihy

(o

391 stranách ve dvou svazcích) 2

skvostn vázané 4

zl.

80

kr.,

zl.

o OBSAH: o— Dv malé vzpomínky na dva velké muže. — BiTTNER Jmf: Mfij koUega X. — Cech Svatopluk: Mé první vystoupení v »Ruchu€. — erný Adolf: Moje první návštva Lužice. — r. GuTH Jií: Intimní listy z cestovního denníku. — Havlík Josef: Z pohnuté doby. — Dr. HerbenJan: Co doma o mn íkají. — Herites František: Ti z mých nejcennjších honoráfi. — Herrmann ignát: Zlodjem — Heyduk Ajjolf: Dva eští generáM. Me lové«. — Hladík Václav: První láska. — Hovorka generála erajeva. — Jamot R. E. Nkolik vzpomínek s doslovem. — Jelínek edvard: Stopy sibiského sbha. — Jirásek Alois: Pkný honorá. — Klášterský Antonín: Žalovati — Klose Antonín: Kapitola ze zavené knihy. — Kolár Josef fif: Bramarbáš v djinách dramatické lireratury. — Konrád J. D. Láska k vlasti. — Kucha Josef Nkolik vzpomínek z 1866. — Kvapil František eské soirée v Batignollech. — Kvapil Jaroslav: Vzkíšení. — Dr. PippiCH Karel: Naše sjezdy. — Preissová Gabriela: Nepišel. — V. Jak jsme ktili a bimoRais Kap.el V. V blidle. — Sládek vali. — Sova Antonín: Malá vzpomínka. — Stašek Antal: Vzpomínka mrtvým. — Svtlá Karolina: Úryvek ze »Vzpomínek«. — Šimáek M. A. U mých dtí o mém dtství. — Stech Václav: Nejvelectnjší! — Dr. Štolba Josef: Dv divadelní vzpomínky. —7 Šubert Frant. Ad. Z mých toulek. — Táborský František Andante. — Vávra Jan: Z prvních dojmfi. — Viková-Kunétická Božena: V boji se smrti. — Vrchlický Jaroslav: Vzpomínka na dva

Antoš Jan;

»

I

J.

:

:

:

r.

:

:

J.

:

:

:

:

:

soudruhy.

Každý lánek opaten

jest

i

snímkem autogiafu

spisovatelova.

Doporuujeme

tuto knihu trvalé ceny v naši nebohaté

literatue memoirové všemu eskému tenástvu.

I

\h:--v w-'

•'*.'•