Zpravodaj SOVDS ÚNOR Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Zpravodaj SOVDS 15 ÚNOR 2015

Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. [email protected]

Zpravodaj SOVDS 15 (2015): 1

Obsah

Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech 2009-2014 v Beskydech a na Moravě …...........................................................................................................................

3

Měřme základní míry kroužkovaných mláďat! ….....................................................................

7

Monitoring lesních druhů sov – výzva k rozšíření spolupráce …................................................

13

Mapování rozšíření a populační hustoty sýčka obecného (Athene noctua) v České republice v letech 2015-2016 …..................................................................................................................

14

Monitoring sýčka obecného (Athene noctua) na severní Moravě …...........................................

15

Jaký vedlejší efekt může přinést plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek? …......................................................................................................................................

16

Celoplošný monitoring dravců a sov Orel mořský (Haliaeetus albicilla) …........................................................................................

19

Orel královský (Aquila heliaca) …............................................................................................

20

Luňák červený (Milvus milvus) ….............................................................................................

23

Luňák hnědý (Milvus migrans) ….............................................................................................

24

Moták lužní (Circus pygargus) ….............................................................................................

25

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) .........................................................................................

30

Raroh velký (Falco cherrug) ….................................................................................................

33

Sova pálená (Tyto alba) ….........................................................................................................

34

Sýček obecný (Athene noctua) …..............................................................................................

39

Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Káně lesní (Buteo buteo) ….......................................................................................................

40

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) …............................................................................................

42

Výr velký (Bubo bubo) ….........................................................................................................

44

Sýc rousný (Aegolius funereus) ….............................................................................................

45

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) ….........................................................................

52

Druhová bibliografie dravců a sov od roku 2009 …....................................................................

54

Recenze: Mikkola H., Lamminmaki J. 2014: Moult, Ageing and Sexing of Finnish Owls …..

60

1


Úvodem Právě jste otevřeli patnácté číslo Zpravodaje SOVDS, již šesté, vydané po obnovení činnosti SOVDS v roce 2009. Obsahuje tradiční zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů v roce 2014. Zpravodaj opět obsahuje několik odborných příspěvků s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov. Tím prvním v pořadí je článek kolegů D. Křenka a J. Pavelky z Beskyd, shrnující aktuální stav poznání rozšíření a početnosti puštíka bělavého na Moravě. Následuje metodická poznámka k užitečnosti sběru biometrickývh dat u mláďat dravců a sov (L. Peške). Dále je zařazena výzva k rozšíření spolupráce na monitoringu lesních druhů sov (I. Hertl). Aktuální je také výzva M. Šálka k monitoringu sýčků obecných, jehož čtvrtý program bude v letech 2015 a 2016 na území celé ČR probíhat. Další projekt k monitoringu sýčka s územní působností na severní Moravě představuje příspěvek P. Orla. V pořadí posledním příspěvkem je zamyšlení K. Zvářala nad vhodností plošné instalace budek pro běžné ptačí predátory a jeho možném vlivu na menší, často vzácnější, konkurenty. Novinkou tohoto čísla je zařazení druhové bibliografie dravců a sov. Shromažďovány jsou odborné články, především ty publikované v pobočkových a regionálních ornitologických časopisech. Zatím je zpracováno období od roku 2009 a počítáme s pravidelným doplňováním bibliografie. Zpravodaj uzavírá recenze knihy zaměřené na určování stáří a pohlaví sov, kterou zpracoval T. Bělka. Ivo Hertl

Výzva autorům Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 16. číslo Zpravodaje SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na začátek roku 2016 a bude obsahovat zprávy jednotlivých pracovních týmů za rok 2015. Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit úvodním příspěvkům tohoto čísla. Striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování Zpravodaje jeho redakcí. Ivo Hertl

2


Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech 2009-2014 v Beskydech a na Moravě Daniel KŘENEK, Jiří PAVELKA [email protected]

Puštík bělavý patří mezi naše nejvzácnější druhy sov. V současné době se v ČR vyskytují dvě hnízdící populace a to na Šumavě a v severovýchodní části moravských Karpat. V Ptačí oblasti Beskydy, jako jediné u nás, je puštík bělavý také předmětem ochrany. Ojedinělé výskyty se objevují i mimo výše jmenované oblasti, s velkou pravděpodobností se však jedná o nehnízdící jedince. V oblasti východních Karpat probíhá pravidelný monitoring druhu v obou zde vyhlášených Ptačích oblastech (Beskydy a Horní Vsacko), v menší míře i na zbývající ploše CHKO a IBA Beskydy a také v oblasti Slezských Beskyd, ležících již mimo území CHKO. Tento příspěvek se zabývá vyhodnocením monitoringu puštíka bělavého v uvedené oblasti a shrnuje také několik poznatků z dalších oblastí Moravy. foto: R. Špilák

Metodika

Monitoring puštíka bělavého probíhá v jarních měsících, přibližně mezi polovinou února a koncem března s tím, že se toto období může měnit dle klimatických podmínek v daném roce. Každoročně je kontrolováno celkem 12 lokalit v Ptačí oblasti Beskydy, 3 lokality v Ptačí oblasti Horní Vsacko a 2 lokality ve Slezských Beskydech. Toto je tzv. základní monitoring, který byl od roku 2009 prováděn ve stejném rozsahu. Mimo tento monitoring jsou dle možností jednotlivých pozorovatelů a klimatických podmínek kontrolovány další potencionálně vhodné nebo i známé lokality na území CHKO a to i mimo ptačí oblasti. Na každé lokalitě probíhá každý rok min. jedna monitorovací kontrola v jarním období. Kontrola je prováděna na různě dlouhých transektech v závislosti na členitosti terénu dané lokality a přítomnosti vhodných biotopů. Délka transektu se nejčastěji pohybuje od 4 km do 10 km. Na vhodných místech je proveden nejprve poslech a v případě negativního výsledku je použita provokace nahrávkou nebo ústy. Doba poslechu na jednom bodě se odvíjí od konkrétní situace na lokalitě a pohybuje se od 10 min až po jednu hodinu. Až hodinový poslech je prováděn na místech s největší pravděpodobností výskytu (dlouhodobě obsazované lokality) v případě, že ani v okolních biotopech nebyla přítomnost druhu zaznamenána. Od roku 2012 se pro účely monitoringu začaly používat také akustické záznamníky Olympus DM 650 a postupně dochází k nahrazování přímého monitoringu mapovatelem akustickým monitoringem pomocí těchto záznamníků. Záznamníky jsou instalovány do míst s nejvyšší pravděpodobností výskytu druhu a s dalekým doslechem a nahrávají zpravidla 2 noci. Každou noc je nahráváno tak, aby byl zachycen celý soumrak, ráno je nahrávání ukončeno vždy v 7 hod bez ohledu na délku dne. Data jsou analyzovaná pomocí speciálního programu (Savický 2006). Zjištěné výsledky jsou zadávány do nálezové databáze ochrany přírody (NDOP). Informace o výskytech puštíka bělavého z dalších oblastí mimo CHKO Beskydy a Slezské Beskydy byly získávány od různých pozorovatelů.

3


Výsledky V letech 2009 – 2014 docházelo v Beskydech ke kolísání počtu zjištěných párů. Změny početnosti však nemusí odrážet skutečnou početnost populace. Jak ukazuje dlouhodobý monitoring jednotlivých lokalit, nemusí být kontrola území pozitivní a přitom se na místě druh vyskytuje, což v některých případech prokázala pozdější pozorování prováděná mimo základní monitoring. Poměrně časté jsou případy, kdy na určité stabilní lokalitě nebyla přítomnost páru prokázána jeden nebo i dva roky, třetí rok však bylo stanoviště opět obsazeno. Z výsledků monitoringu je zřejmé, že některé lokality bývají obsazovány dlouhodobě a tyto je možné považovat za pravidelná hnízdiště, na dalších se jednalo o přechodný výskyt, zaznamenaný v jednom nebo dvou po sobě následujících letech. V těchto případech není jasné, zda na lokalitách dochází k zahnízdění, neboť často je zde zjištěn pouze výskyt teritoriálního samce. Nejvíce stabilně obsazovaných lokalit je v Ptačí oblasti Beskydy, kterou je možno považovat za základ populace pro celou oblast moravských Karpat. Je to dáno jednak vhodným charakterem terénu, především však větším zastoupením starých nebo pralesovitých bukových a jedlobukových porostů, které tento druh v Beskydech preferuje. Za pravidelná hnízdiště v Ptačí oblasti Beskydy je možno považovat masívy Radhoště, Čertova mlýna, Smrku a Lysé hory, kde v současné době hnízdí 3 - 4 páry, dále vrchy Travný, Ropice, Javorový, Ostrý, Kozubová, Slavíč a Menší vrch. V Ptačí oblasti Beskydy je současný stav populace odhadován na 15-20 párů. V ptačí oblasti Horní Vsacko je výskyt nejdéle zaznamenáván v okolí NPR Razula v horském celku Javorníky a dále pak v údolí Kobylská ve Vsetínských Beskydech, kde druh pravděpodobně od roku 2012 hnízdí ve vyvěšené budce. Hnízdění bylo prokázáno v roce 2014, kdy byla u budky pozorována 3 čerstvě vyvedená mláďata. Výskyty byly na Horním foto: R. Špilák Vsacku v minulých letech zaznamenány také v údolí Brodská, v okolí Vsackého Cábu a v údolích Břežitá a Provazný. V roce 2014 byl puštík bělavý zjištěn také nad Malými Karlovicemi pod javornickým hřebenem mezi vrchy Stratenec a Velký Javorník. Ve všech těchto jmenovaných případech však není zřejmé, zda došlo také k hnízdění, alespoň na některých lokalitách to však je možné předpokládat. V Ptačí oblasti Horní Vsacko nejsou jednotlivé lokality obsazovány tak pravidelně jako v Beskydech, početnost je zde nyní odhadována na 3-5 párů. Nejvyšší denzity v přepočtu na mapovací kvadrát druh dosahuje v centrální části Beskyd zahrnující i Ptačí oblast Beskydy. V kvadrátu 6477 bylo zjištěno 8 párů, v kvadrátu 6476 celkem 6 párů, v kvadrátu 6576 jsou to již jen 2 páry. V ostatních kvadrátech je početnost mezi 0 a 2 páry. Mimo Ptačí oblasti dochází na území CHKO Beskydy k většímu kolísání početnosti. V těchto částech CHKO téměř chybí rozsáhlejší pralesovité porosty, které představují nejstabilnější biotopy druhu a teritoria jsou obsazována většinou krátkodobě a značně nepravidelně. Typický byl právě rok 2014, kdy bylo na území CHKO Beskydy mimo Ptačí oblasti zaznamenáno celkem 5 teritorií, z toho 4 byly zcela nově objevené lokality. Populace v celé CHKO Beskydy je v současné době odhadována na 20-30 párů. Ve Slezských Beskydech jsou i přes průzkumy v celém území obsazovány pouze 2 lokality v masívech Čantoryje a Velkého Sošova. Zatímco na polské straně pohoří jsou zjištěny 4 páry, na české straně je nyní početnost odhadována na 2-3 páry. Přehled počtu párů zjištěných v letech 2009-2014 je uveden v následující tabulce.

4


počet zjištěných párů PO Horní Vsacko

PO Beskydy

CHKO Beskydy mimo PO

Slezské Beskydy

Beskydy celkem

2009

1

6

0

1

8

2010

2

13

1

2

18

2011

2

8

0

1

11

2012

2

12

0

1

15

2013

2

8

0

1

11

2014

3

19

3

2

27

I přes kolísání početnosti mezi jednotlivými roky lze u puštíka bělavého celkově pozorovat pozvolný nárůst početnosti a také šíření směrem na západ. Do roku 2006 byl druh znám pouze z centrální a východní části Moravskoslezských Beskyd a z nejvýchodnější části Horního Vsacka. V roce 2006 byl prokázán v té době nejzápadnější výskyt na vrchu Hradisko u Rožnova pod Radhoštěm. V roce 2009 se objevily nepotvrzené informace o výskytu v Pulčínských skalách, nedaleko jihozápadního cípu CHKO. Teprve v roce 2010 byl výskyt z oblasti Pulčínských skal potvrzen a tato lokalita byla obsazena i v roce 2014. V roce 2012 byl pár prokázán v masívu Cábu a od roku 2011 je přítomnost potvrzována v údolí Břežitá a Provazný, což jsou vše lokality ležící v západní části Horního Vsacka. Výskyty v Javornících přímo navazují na populaci slovenské části tohoto pohoří v CHKO Kysuce. Protože ze slovenské strany Javorníků nebyly žádné údaje o rozšíření a početnosti tohoto druhu, byl v březnu roku 2014 proveden orientační průzkum části tohoto území a početnost byla na základě zjištěných dat odhadnuta na 10 – 15 párů. Lze tak důvodně předpokládat, že populace na Horním Vsacku a pravděpodobně v celé CHKO Beskydy je dotována také jedinci z příhraničních oblastí Slovenska. Na jaře 2014 potvrdil Petr Pavelčík výskyt puštíka bělavého v Chřibech, což je v rámci Moravy dosud nejzápadněji prokázaný výskyt v hnízdní době. Zajímavá je absence druhu v Jeseníkách, kde i přes intenzivní mapování sov v letech 2009-2014 nebyl puštík bělavý prokázán (Petr Šaj in. verb.). V roce 2014 bylo v CHKO Beskydy prokázáno dosud nejvíce hnízdění. V jednom případě bylo zaznamenáno hnízdění v budce (J. Pavelka - Kobylská, kv. 6675), dále byla nalezena 2 přírodní hnízda z toho jedno bylo umístěno na starém dravčím hnízdě na smrku u obce Staré Hamry v kv. 6576 (V. Tomášek, M. Janovská) a druhé na stromovém torzu (D. a L. Boucní) a to u stejné obce a ve stejném kvadrátu. Ve třech případech pak byla pozorována vyvedena mláďata (1x R. Špilák - Morávka, kv. 6476, 1x D. Křenek Košařiska, kv. 6477 a 1x T. Kašpar u obce Bílá, kv. 6576.). Zajímavostí byl nález Ing. Františka Šulgana, který našel na podzim 2014 zesláblého mladého jedince v porostu křídlatky u řeky Bečvy západně od Rožnova pod Radhoštěm, kv. 6574. Nález byl učiněn pod vrchem Hradisko, na kterém byl v roce 2006 prokázán výskyt páru v hnízdní době. V roce 2014 však lokalita nebyla kontrolována, je proto možné, že zde letos došlo k zahnízdění a vyvedení mláďat. foto: R. Špilák

5


Jako velmi efektivní metoda se ukázal akustický monitoring pomocí zvukových záznamníků. Bylo zaznamenáno více případů, kdy se puštík jednu ze dvou nahrávaných nocí vůbec neozval, nebo byly nevhodné povětrností podmínky, např. vítr. Rovněž je vhodné záznamníky nechat nahrávat celou noc, nikoliv jen cca 2 hod. po západu a 2 hod. před východem slunce. I když bývá, zejména v ranních hodinách, aktivita zpravidla nejvyšší, nebývá to tak vždy a naopak někdy proběhne aktivita v nočních hodinách a nad ránem se již puštík neozve. Optimální metoda monitoringu je přímá kontrola pozorovatelem s použitím imitace hlasu, a pokud druh není zaznamenán, pak je vhodné ihned umístit na lokalitu záznamník. Nevýhodou tohoto postupu je, že kontrola lokality musí být naplánována tak, aby v dalších dnech bylo počasí vhodné pro nahrávání, což bývá v jarním období často problematické a je nutné lokalitu znovu navštívit z důvodu sběru záznamníků. Metoda s použitím záznamníků při monitoringu známých i vyhledávání nových lokalit se ukázala jako velmi efektivní a bude i nadále využívána. Poděkování Zmapování takto rozsáhlého území a získání velkého množství poznatků by nebylo možné bez spolupracovníků, kterým patří velký dík za vynaložené úsilí. Jedná se o V. Tomáška, M. Janovskou, K. Ševčíkovou, R. Špiláka, J. Šerka, M. Šerka, M. Cicvárka, D. Halabicu, P. Bílka, D. a L. Boucné a další.

Záznamy o hnízdním rozšíření puštíka bělavého v letech 2009-2014 na Moravě. © Nálezová databáze AOPK ČR

6


Měřme základní míry kroužkovaných mláďat! Lubomír PEŠKE [email protected]

Diskuze s kolegy ve skupině, ale i ostatními ornitology a také úvahy o budoucím zaměření Zpravodaje SOVDS při letošní schůzi v Přerově, mne vedly k sepsání tohoto textu, který si klade za cíl povzbudit sběr biometrických dat, včetně těch méně běžných, jejichž význam nemusí být zprvu zřejmý, ale ve svém výsledku přinášejí nejen cenné podklady pro další studie, ale i významné praktické výhody při vlastní terénní práci. Při opakovaných kontrolách hnízd dravců mají kroužkovatelé unikátní šanci získat důležité údaje, které, vedle obecného přínosu k poznání, mohou být velmi užitečné i pro jejich vlastní práci např. při kroužkování, ale i při ochraně hnízd. Takovým důležitým údajem je přesnější znalost stáří mláďat a tam kde to jde, co nejčasnější určení pohlaví. Tento údaj nám pomůže nejenom přesně načasovat další návštěvy nebo lépe pochopit dění na hnízdě, ale v obecnější rovině i porovnat roky, páry, lokality či přispět ke sledování dalších vlivů (např. změny urbánních populací nebo globální trendy). Specialisté na jednotlivé druhy se většinou spoléhají na vizuální posouzení velikosti a stavu výměny prachového peří, často za pomoci "klíče" s fotkami mláďat známého stáří. Za stávajícího stavu je to výborná pomůcka. Jako příklad jmenujme důkladnou práci Kunstmüllera (2012) na výrech. V současnosti však existuje i mnoho prací, které vyhodnocují růst různých druhů pomocí tzv. růstových křivek. Většinou se bohužel soustředí na přírůstek váhy, který podléhá značným odchylkám. Pro terénní praxi jsou důležitější míry, které lépe a přesněji reflektují stáří. Růstové křivky mají specifický průběh s pozvolným startem, téměř lineární fází a závěrečným zpomalováním do výsledné velikosti, která se blíží mírám v dospělosti. Obecně se takové křivky nazývají sigmoidea nebo logistická křivka. Zatímco dlouhé kosti skeletu narůstají a délkový růst i končí v první fázi hnízdního vývoje (např. délka „nohy“ uváděná jako „tarsus“, přesněji tarsometatarsus), tak např. dlouhá pera začínají růst později, ale pokračují i po vylétnutí. Zcela specifický průběh má u dravců nárůst váhy. Mláďata před vylétnutím mají obvykle větší hmotnost než záhy po vylétnutí a někdy i než plně dospělí ptáci. Změny váhy se proto blíží tzv. dvojité Richardsově křivce. K určení věku nejlépe slouží sledování růstu nejdelších per. Tato pera, po tom co prorazí kůží, postupně zrychlují růst a velmi záhy začínají přirůstat prakticky konstantní rychlostí, což vytváří velmi přesnou časovou základnu na dlouhou dobu i po vylétnutí. Podle jejich délky nebo i délky křídla, kde tvoří podstatnou část, lze za použití známých růstových křivek odvodit věk s vysokou přesností a velmi přesně odhadnout stav vývoje dopředu (např. dobu vylétnutí), ale i rekonstruovat načasování hnízdění zpětně. Jako u všech biologických objektů je vývoj ovlivňován v určité míře genetickými i vnějšími faktory a vykazuje tedy jistou míru variability. Proto spíše hovoříme o biologickém věku jednotlivých mláďat, který má však (až na výjimky) velmi těsný vztah s jejich skutečným stářím. Růstem mláďat se zabývalo mnoho ornitologů, ať již šlo o jeho primární podchycení, nebo o změny či odchylky související s vlivem vnějších faktorů. Jako příklad mohu zmínit i svůj příspěvek (Buteo 1987) s daty o růstu nohy, váhy a nejdelší letky u krahujců z Prahy. Konstantního tempa růstu nejdelší tj. 5. ruční letky jako časové osy jsem pak využíval nejen k objektivnímu rozlišení obou pohlaví u velmi mladých krahujců, stanovení pravděpodobného data opuštění hnízda a posledního data bezpečného kroužkování nebo měření, ale i k rekonstrukci dalších hnízdních dat. Porovnáním biologického věku u všech mláďat ve hnízdě lze stanovit pořadí líhnutí a pak za použití průměrných hodnot odvodit s přiměřenou přesností i přibližné datum snesení prvního vajíčka. Čím delší je zpětný propočet a větší zapojení dalších odhadnutých faktorů (délka inkubace, interval snášení, fáze usednutí k inkubaci, chybějící sourozenci), tím do odhadu zanášíme větší možnou 7


chybu. Na průměrných hnízdech s normální kondicí bez zvláštních ztrát můžeme chybu odhadnout jen na několik málo dnů. Druhou možností je pracovat pouze s biologickým věkem tj. porovnávat, kdy jednotlivá mláďata dosáhla určité konkrétní velikosti (pro jednoduchost jsem u krahujců považoval za standardní srovnávací velikost datum, kdy 5. ruční letka měla délku 100 mm). To umožní např. vzájemné porovnání načasování různých hnízdění podle velikosti nejstarších mláďat ve hnízdě. K podchycení rychlosti růstu (letka, křídlo, váha) a jejích odchylek často stačí jen několik opakovaných měření stejných mláďat s jistým časovým odstupem. To platí především pro rozměry s delší lineární fází (letky, křídlo). V literatuře se běžně setkáváme s růstovými křivkami vztaženými k přesnému věku. V praxi je zpravidla obtížné zachytit datum líhnutí u velkého počtu snůšek, a proto se často v těchto případech zahrnují i údaje částečně „rekonstruované“. Běžným postupem je kombinace obou typů dat. Dobrým podkladem mohou být přesná a často opakovaná měření na dobře přístupných hnízdech, případně průběžné řady měr z odchovů (např. sokolníci, Zoo, případně záchranné stanice). Naneštěstí se tato data často důsledně nezaznamenávají a většinou se sledování soustřeďuje na váhu, která je sice ve vývoji důležitá, ale ze všech biometrických dat je nejméně stabilní mírou s největším rozptylem. Velmi pěknou publikací je v tomto směru práce o pochopech od I. Kunstmüllera (2014). Další růstové křivky lze nalézt porůznu v literatuře (např. Moss 1979), některé z nich jsou například opublikovány ve třetím vydání klíče pro monitoring dravců od Hardeye a spol. (2013). Při práci s těmito daty musíme přihlédnout k následujícím faktům: • Veškeré míry je nutné jednoznačně definovat. Z metrických jsou vhodné jen ty, jejichž krajní body lze jednoznačně opakovaně identifikovat. Nevhodné jsou obtížně vyhledatelné nebo na živém objektu v terénních podmínkách (často na stromě) obtížně měřitelné (např. šířka zobáku, míry od koutku oka, délka prstu/drápu - který nelze narovnat). • Nejzákladnějším údajem je běžná ornitologická míra tj. délku křídla (prakticky: carpometacarpus + délka nejdelší primární letky). U starších mláďat a dospělců je nutné vyklenutí křídla srovnat na plocho - nehodí se vnější pásková míra. U nejmladších jedinců změny délky reprezentují růst příslušných kostí, u starších pak dorůstání kostí i růst pera a v druhé polovině vývoje na hnízdě přírůstky výhradně reprezentují růst nejdelší primární letky (zpravidla podle druhu 3. až 5. od špičky). • Přímé měření délky konkrétního pera je asi nejpřesnějším údajem. Výhodné je měřit nejdelší pero křídla, protože má největší denní přírůstky a navíc jeho růstové období je dlouhé. Přírůstky jsou konstantní, nebo téměř konstantní nejen na hnízdě, ale i po vylétnutí. "Hladové pruhy" dokládají, že růst ostnu je souvislý, i když při hladovění nedostatek "stavebních kamenů" (bílkovin) nestačí pro kvalitní tvorbu souvislého praporu (vexillum) a proto zde chybí jemnější struktury - paprsky (radii). Tyto nekvalitní „průhledné“ pruhy můžeme využít ke zpřesnění (nebo výpočtu) velikosti denního přírůstku. Ocasní pera se na první pohled zdají nejvhodnější (dobrý přístup, všechna mají stejnou délku), ale není tomu tak. Začínají růst později, jsou těsně vedle sebe a na místo u kůže je obtížné přiložit měřítko. Je nutné zdůraznit, že pera neměříme až od toulce ("pysku") - tj. jen délku praporu, neboť jeho délka kolísá podle aktivity s jakou se mláďata čistí (ráno x večer; v odstraňování rohovitého obalu jsou individuální rozdíly). • Velikost a tedy stáří se u nejmladších stádií nejlépe hodnotí podle dobře měřitelné délky "nohy“. U mladších ptáků je možné míru brát mezi ohnutými klouby. U velkých mláďat a dospělých jedinců se však zatnuté prsty obtížně srovnávají, a proto je jednodušší měřit délku od středu "chodidla". U této míry existují i další varianty měření. • Některé míry je obtížné konstantně opakovat vzhledem ke změněným podmínkám při růstu. Např. pahýlky základů křídla velmi malých mláďat nejdou narovnat do pozice, která odpovídá pozdějším mírám; nohy velmi mladých dravců bývají hydratované a výsledek měření značně záleží na použitém tlaku; spodní krovky vzrostlých sokolů se např. později dají jen obtížně rozhrnout při měření délky pera od kůže. 8


•

•

•

•

•

Velmi často upřednostňované sledování přírůstku váhy je hodně poplatné době měření, což v terénní praxi nelze ovlivnit. Velmi záleží na obsahu trávicí soustavy (vole, defekace), ale i na celkové hydrataci. Přísun potravy nemusí být pravidelný (deštivé dny, extrapárová aktivita samce), což přírůstky váhy silně ovlivňuje stejně jako momentální "nálada" (drobná parazitická onemocnění, reakce na různé příměsi jako je třeba přirozená chemická ochrana některých druhů hmyzu aj.). Růstová křivka individua proto může být v detailech nerovnoměrná, avšak zpoždění jsou téměř vždy vyrovnána rychlejšími přírůstky váhy v dalších dnech. Součet přirozené variability a výše popsaných vlivů způsobuje, že data o váze mají značně velký rozptyl i při stejném stáří. Pozorování vyhodnocujeme v časové škále s přesností na dny (s přiřazením k datu). Touto kategorizací (s 24 hodinovým krokem) automaticky vnášíme do údajů téměř jednodenní chybu. Extrémní příklad: Pokud je jednodenní přírůstek pera 1 cm, tak pro stejného jedince naměříme těsně před půlnocí a těsně po půlnoci přibližně stejnou délku, ale oba údaje spadají k jinému datu. Podobně bude pero změřené ráno o 0,5 cm kratší než večer. Příklad zároveň ukazuje akceptovatelnou nepřesnost měření (tj. že milimetry nehrají roli). Nejednotný pohled na den vyklubání vnáší další nepřesnost. Pozorování z inkubátorů naznačují, že doba proražení skořápky je u většiny vajíček velmi podobná, ale další pokračování klubání až po vlastní vykulení ze skořápky bývá různé a může se lišit o 1-2 dny! U některých druhů je běžnou praxí, že samice pomáhá v rychlejším vykulení (např. video internetového přenosu z hnízda sokola v Praze na Týnském chrámu 2001), jinde tomu tak být nemusí. Vedle individuální variability se na odchylkách podílí i další faktory. Příkladem jsou výsledky porovnání růstové rychlosti na hnízdech krahujců s různým počtem mláďat, které jsme sledovali v Praze a vyhodnotil je M. Hynek ve své diplomové práci (2006). I když jde o statisticky významné odchylky, z hlediska zde doporučované metody se jedná pouze o rozšíření „šumu“, který lze navíc se znalostí situace (počtu mláďat) korigovat. Absolutní (skutečný) věk (ve dnech) je při přepočtu podle kvalitní růstové křivky v průměru shodný s věkem vypočítaným na základě rozměrů (biologický věk). Opravdu větší rozdíly mohou nastat ve zvláštních spíše výjimečných případech. Vyloučíme-li patologické odchylky končící úhynem, za nejzajímavější považuji tzv. efekt Paťanka (což je náš název pro jev zjištěný na této hnízdní lokalitě krahujců). Mládě (sameček) vylíhlé ve zjištěném pořadí nerostlo zhruba 5 dnů a očekávali jsme, že uhyne. Po této době však nasadilo normální růstové tempo a úspěšně vylétlo. Bez znalosti situace by při jediné pozdější kontrole bylo podle velikosti považováno za podstatně mladší. Biologický věk se značně lišil od skutečného.

Konstrukce růstových křivek Růstová křivka se v případě neznámého data líhnutí (vyklubání, vykulení) vynáší jako bodový XY graf závislosti hmotnosti (svislá osa y) na délce křídla, ruční letky či metatarsu (vodorovná osa x). K tomu lze využít jednotlivá i opakovaná měření. Spojnice dvojic či vícenásobných měření, která získáme při opakovaných návštěvách hnízd a identifikaci stejných jedinců nám svým sklonem ukazují jejich individuální růstová tempa. S nárůstem počtu měření dostávají bodové grafy logický smysl, vidíme jejich rozptyl a začínají se i odlišovat pohlaví. Z hodnot získaných s odstupem pro stejné jedince (měření téhož hnízda třeba postupně při 2-4 kontrolách) lze lehce vyčíslit průměrné denní přírůstky, což je v případě křídla či zvolené letky základním údajem pro výpočet biologického věku. Graf může obsahovat orientační údaj skutečného věku mláďat (pokud je k dispozici), jak uvádí následující příklad.

9


Růstová křivka dřemlíka tundrového. Převzato z: HARDEY J. a kol (2013). Velmi důležité jsou míry z hnízd, kde jsme buď náhodou nebo cíleně (např. kamerou) zjistili přesné datum líhnutí. Pak můžeme porovnat zjištěný biologický věk s věkem skutečným a případně zhruba doplnit ke hmotnosti, délce křídla nebo ruční letky přesná stáří.

10


Růstová křivka hmotnosti jestřába lesního. Převzato z: HARDEY J. A kol. (2013). Zcela unikátní a potřebné jsou podrobné série (každý den, nebo i ráno a večer) dat naměřené v zajetí na odchovaných nebo zachráněných či rehabilitovaných mláďatech. Přes možnost mírně odchylného růstu díky stresu nebo jinému způsobu krmení, je dobré je porovnat v superpozici s grafy z přírody. Ke grafům je výhodné připojit i velikost dospělých jedinců. Na pravé straně může být variabilita finální velikosti (tj. kam míří růstová asymptota). Na začátek osy můžeme připojit velikosti zjištěné na právě vylíhlých mláďatech, z odumřelých zárodků ve vajíčku těsně před vyklubáním nebo třeba i seschlých zárodků uhynulých při klubání (v podstatě jde o jedinou hodnotu, protože drobné odchylky ve velikosti při líhnutí jsou nepodstatné vzhledem k pozdějšímu rychlému růstu). Pracovně nám tyto grafy pomohou pochopit růstové alometrie a také rozsah variability. Finálním výsledkem může pak být ručně vytvořená křivka, která kopíruje průměrné hodnoty. Nelze použít automatické proložení trendu (regrese), protože ani aproximace běžnou křivkou nejvyššího řádu nevyhovuje. Příklady využití růstových dat •

U druhů s výrazným pohlavním dimorfizmem můžeme zjistit při jaké velikosti křídla (věku) je již možné úspěšně rozlišit pohlaví. Objektivní míry odstraňují pochybnosti, pokud je např. jen jediného mláděte ve hnízdě bez možnosti srovnání, nebo když je ve hnízdě nejmladší značně menší mládě, které se opticky jeví jako samce (krahujec, jestřáb, sokol).

11


•

•

•

Po časné kontrole můžeme objektivně vypočítat, kdy je vhodná doba ke kroužkování, kdy ještě nehrozí předčasné opuštění hnízda nebo kdy jednotlivá mláďata potenciálně vylétají. Skutečné opuštění hnízda letuschopnými mláďaty je závislé na klidu lokality, predačním tlaku okolí, umístění hnízda i na dostatku krmení. Tento rozdíl mezi biologickou schopností a skutečným rozletem přispívá k rozptylu publikovaných délek vyvedení/vylétnutí, při tom je tento stav biologicky poměrně jednoznačně dán únosností - tedy vztahem plochy křídla a váhy. Při přírůstku letek okolo 0,5 až 1 cm denně se schopnost letu rychle mění i během jediného dne. Biologický věk vypočtený touto metodou je v tomto případě údajem přesnějším než věk absolutní. Znalost konkrétní velikosti dovolí porovnat načasování ("timing") jednotlivých hnízd v roce, což umožní posoudit stabilitu páru (při změně je většinou načasování odlišné), stáří rodičů (mladý samec zpravidla hnízdí výrazně později) nebo vliv počasí, biotopu (urychlení ve městech) či posoudit i dlouhodobé klimatické změny. Jako nejjednodušší se jeví vyhodnotit tzv. referenční věk tj. stav "ve které kalendářním dni dosáhne nejstarší mládě konkrétní velikosti" - u krahujců například "kdy při lineárním přírůstku 6,5 mm denně dosáhne/dosáhla 5. ruční letky délky 100 mm"). Míry získané při kroužkování se podle denního přírůstku snadno přepočítají pouze o několik dní dozadu nebo dopředu. Známe-li rychlost růstu, pak jediná návštěva stačí k poměrně přesnému zjištění jeho načasování. Poměrná velikost v hnízdě s více mláďaty se udržuje zpravidla po celou dobu růstu a to i bez zvláštního ohledu na pohlaví (pera menších samců nerostou výrazně pomaleji, proto dosahují vzletnosti dříve). U krahujců se často setkáváme s 2-3 nejstaršími mláďaty, která se v délce sledované ruční letky liší jen o milimetry a mladší sourozenci jsou pak odstupňováni po 12-15 milimetrech. Toto pořadí se při kontrolách nemění. Svědčí to o nasednutí až na druhé či třetí vajíčko. Tento postup můžeme využít například při úvahách o přežívání nejmladších mláďat ve vztahu k jejich pohlaví, posuzování patologických růstových odchylek atd.

Závěrem chci všem vřele doporučit sběr biometrických dat, i když se to zdá být prací navíc a zprvu nemusí dávat smysl. Znalost velikosti mláďat a po přepočtu i načasování jednotlivých hnízdění je nejen přínosem pro přesnější plánování dalších kontrol, ale tato data mohou přispět v dlouhodobém pohledu i ke sledování posunů včetně možných klimatických změn. Pro běžnou praxi lze doporučit měření hmotnosti v kombinaci s délkou nohy (u malých mláďat) a délkou křídla (u těch větších). Upřesnění konkrétní metodiky je na zvážení a rozhodnutí v rámci jednotlivých pracovních týmů. Literatura Hardey J., Humphrey C., Wernham Ch., Riley H., Etheridge B., Thompson D., 2013: Raptors: a Field Guide for Surveys and Monitoring. TSO Edinburgh, 2013. Hynek M., 2006: Vývoj mláďat krahujce obecného v urbánním prostředí. Diplomová práce, ČZU FLE, katedra ekologie a životního prostředí Kunstmüller I., 2012: Výr velký (Bubo bubo). Určování věku a pohlaví mláďat na základě morfometrických a morfologických hodnot. Zprávy MOS 70: 4–23. Kunstmüller I., 2014: Růst a vývoj mláďat motáka lužního (Circus pygargus) a hnízdech a využitelnost vybraných biometrických dat k určení jejich věku a pohlaví. Crex 33: 115-130. Moss D., 1979: Growth of nestling sparrowhawks (Accipiter nisus). Journal of zoology 184: 465- 487. Peške L., 1987: Určování věku mláďat dravců k účelům kroužkování a k rekonstrukci nidobiologických dat. Buteo 2, 67-72.

12


Monitoring lesních druhů sov – výzva k rozšíření spolupráce Ivo HERTL, Miroslav DUSÍK [email protected] , [email protected]

Vážení kolegové. Na pravidelné schůzi SOVDS jsme se dohodli, že se pokusíme využít toho co spojuje lesní druhy sov a sloučit organizaci jejich monitoringu. Cílem je zvýšit efektivitu monitoringu tohoto ptačího společenstva. Připomínáme, že zapojení do plného monitoringu všech uvedených druhů je dobrovolné a dosavadní metodika monitoringu jednotlivých druhů zůstává zachována. Je vysoce pravděpodobné, že pokud se nyní účastníte například monitoringu kulíška nejmenšího, máte ze svého sledovaného území informace k ostatním sovám, které dosud občas zapadaly. To se ve velké míře týká i informací o mezidruhových vazbách. V následujících odstavcích shrnujeme přehled aktivit, kterým bychom se chtěli dlouhodobě věnovat. Kulíšek nejmenší – základním prostředkem monitoringu je registrace hlasových projevů na sledovaném území. Cílem je sledovat trendy početnosti a změny rozšíření. Důkladný monitoring vede k nalezení hnízdních dutin a sledování hnízdní úspěšnosti. Sýc rousný – základním prostředkem monitoringu je kontrola budek a registrace hlasových projevů na sledovaném území. Cílem je sledovat hnízdní úspěšnost, trendy početnosti a změny rozšíření. Důkladný monitoring vede ke kontrole hnízdních budek v době hnízdění (včetně kroužkování mláďat) a k dohledání hnízd v přirozených dutinách (včetně sledování hnízdní úspěšnosti). Výr velký – základním prostředkem monitoringu je kontrola známých hnízdišť a registrace hlasových projevů na sledovaném území (objevení dosud neznámých a nových hnízdišť). Cílem je sledovat hnízdní úspěšnost a zajistit ochranu hnízdišť. Důkladný monitoring vede k bezpečnému dohledání hnízd a zjišťování hnízdní úspěšnosti. Puštík bělavý – základním prostředkem monitoringu je registrace hlasových projevů (kontrola obsazenosti hnízdišť). Cílem je sledovat trendy početnosti a změny rozšíření. Puštík obecný – základním prostředkem monitoringu je registrace hlasových projevů na sledovaném území a kontrola hnízdních budek. Cílem je sledovat trendy početnosti a hnízdní úspěšnost. Důkladný monitoring vede ke kontrole hnízdních budek v době hnízdění (včetně kroužkování) a k dohledání hnízd v přirozených dutinách (včetně sledování hnízdní úspěšnosti). Kalous ušatý – přestože nejde o lesní druh, pravidelný monitoring sov v lesních porostech dává alespoň základní informace o dlouhodobých změnách početnosti. U tohoto druhu bude žádoucí spolupráce s kolegy zabývajícími se monitoringem sýčka, díky nimž potom získáme představu o vývoji populace hnízdící v kulturní krajině mimo les. Základním prostředkem monitoringu je registrace hlasových projevů na sledovaném území. Cílem je sledovat trendy početnosti. Lesní druhy sov (obecně) – napříč společenstvem lesních druhů sov bude sledována potravní nabídka (vyhodnocení na základě výsledků odchytů hlavní kořisti – drobných lesních savců), mezidruhové vazby apod. Monitoring lesních druhů sov bude v roce 2015 koordinován ve dvojici Ivo Hertl + Miroslav Dusík. Další pokyny budou spolupracovníkům zaslány v průběhu hnízdní sezóny.

13


Mapování rozšíření a populační hustoty sýčka obecného (Athene noctua) v České republice v letech 2015-2016 Martin ŠÁLEK - Ústav biologie obratlovců, Akademie věd České Republiky [email protected]

Sýček obecný (Athene noctua) patří mezi nejrychleji ubývající druhy ptáků z naší krajiny a pro jeho efektivní ochranu je potřeba detailně zmapovat jeho současné rozšíření a početnost. Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd České republiky organizuje v průběhu let 2015-16 již čtvrtý program celorepublikového sčítání sýčka obecného, který naváže na sčítání realizované v letech 1993-95, 1998-99, 2005-06. Výběr oblasti Sledování sýčků bude probíhat po celé republice a bude velice důležité pokrýt co největší území. Zvlášť cenná budou data z oblastí, kde mapování již dříve probíhalo, ale velice vítáme zájemce i z jiných oblastí! Kromě systematického mapování sbíráme i data o jednotlivých záznamech výskytu sýčka. Před začátkem terénních prací prosím kontaktujte koordinátora a dohodněte si výběr mapovaného území. Metodika mapování Rozšíření a populační hustota sýčka v zájmovém území bude primárně stanovena na základě reakce sýčků na hlasovou provokaci teritoriálním hlasem, což představuje nejefektivnější a nejrozšířenější metodu zjišťování výskytu této sovy v Evropě. Monitoring bude probíhat za příznivých meteorologických a povětrnostních podmínek (beze srážek a silného větru) v době nejvyšší cirkanuální hlasové aktivity (březen-polovina dubna). Většina lokalit bude zkontrolována 2x během jarních měsíců. Hlasový záznam bude přehráván od zhruba 20:00 do 01:00 hodin SEČ v místech nejpravděpodobnějšího výskytu druhu. Ve střední Evropě se v současné době jedná především o zemědělské usedlosti, statky, staré budovy, okraje vesnic, ale budou kontrolovány i ostatní potenciálně vhodné biotopy. Na každém monitorovacím bodě bude nahrávka přehrána 3x, vždy po dobu 2 minut, s oddělením tichou pauzou trvající jednu až dvě minuty. Tato metoda může být doplněna na některých lokalitách o celonoční akustický monitoring za pomocí digitálních záznamníků, prohledávání vhodných míst během denních hodin (lokalizace pobytových stop) a komunikaci s místními občany. Sběr peří na genetické analýzy Výrazný pokles početnosti populace a její fragmentace (tj. omezení toku genů mezi jednotlivými subpopulacemi) se může odrazit ve ztrátě genetické variability v důsledku genetického driftu. Snížená genetická variabilita znamená také snížení evolučního adaptivního potenciálu, tedy schopnosti populace přizpůsobovat se změnám prostředí. V malých populacích s redukovanou genetickou variabilitou navíc s větší pravděpodobností dochází k příbuzenskému páření, které může vyústit až v inbrední depresi, tedy snížené přežívání a reprodukci. Proto budeme pomocí populačněgenetických analýz zjišťovat efektivní velikost populace (případně subpopulací) a míru inbreedingu. Budeme tedy velice rádi za zaslání nalezeného peří, které bude použito pro genetické analýzy (jednotlivá pérka dávejte separátně do zipovacích plastových pytlíků). Více informací o projektu je možné najít na internetových stránkách www.birdlife.cz/sycek 14


Monitoring sýčka obecného (Athene noctua) na severní Moravě Petr OREL [email protected]

Předmětný projekt je prioritně zaměřen na detailní monitoring sýčka obecného (Athene noctua) v Moravskoslezském, Zlínském a Olomouckém kraji a je časově vymezen od ledna 2015 do dubna 2016. Řešené území je přesně specifikováno dle správního území obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP). Monitoring bude spočívat v pořizování zvukových záznamů na vybraných lokalitách a v jejich následné počítačové analýze, v monitoringu pomocí provokace hlasovými nahrávkami teritoriálních hlasů samců sýčků. V místech, kde bude hlasově sýček potvrzen se také počítá s instalací fotopastí a následných analýz pořízených záběrů. K monitoringu hodláme také využít veřejnost a to prostřednictvím obecních úřadů, umístěním informačního letáku na obecním úřadě, případně zveřejněním v místních zpravodajích, se žádostí o sdělení informací o možném výskytu tohoto druhu sovy. Řešené území je v rozsahu 6294 km2. V Moravskoslezském kraji projekt řeší území těchto ORP (celkem 3941 km 2): Nový Jičín, Kopřivnice, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Český Těšín, Karviná, Havířov, Vítkov, Opava, Orlová, Ostrava, Bohumín, Třinec, Hlučín, Kravaře, Bílovec, Krnov. Zbylá území ORP se rozkládají v nadmořské výšce nad 350 m n.m. a nejsou tedy pro tento druh tak atraktivní. Ve Zlínském kraji jde o tyto ORP (1909 km 2): Valašské Meziříčí, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Zlín, Otrokovice, Kroměříž a Luhačovice (příp. Uherské Hradiště, Uherský Brod a Kroměříž). V Olomouckém kraji se jedná o následující ORP (444 km 2): Hranice, Lipník nad Bečvou (příp. Přerov). Součástí monitoringu sýčka obecného v zájmovém území je vytipování vhodných lokalit k hnízdění, jde především o vhodné zemědělské areály, rozsáhlejší stavení, okrajové části sídlišť apod., s vhodným okolním biotopem. V těchto lokalitách budou následně vyvěšeny vhodné, bezpečné hnízdní budky, současně musí být projednán záměr s majitelem - uživatelem nemovitosti a dohodnuta další opatření v prospěch zájmového druhu, včetně eliminace možných rizikových faktorů, případně návrh managementových opatření ve vztahu k lučním porostům, zahradám a sadům. Součástí projektu je tedy také výroba a vyvěšení hnízdních budek pro tento druh a to v podzimním období 2015 a jejich kontrola na jaře 2016. Projekt také vytipuje nejvhodnější lokality pro repatriaci mláďat sýčka obecného odchované v lidské péči. S odchovem v lidské péči a repatriací tohoto druhu máme dlouholeté zkušenosti a také pozitivní výsledky. Projekt je zaměřen na shromáždění odborných údajů a praktickou ochranu daného druhu a jeho výsledky budou sloužit jako jeden z podkladů pro vypracování záchranného programu, který si tento druh bezesporu zaslouží. Projekt je financován z prostředků EHP a Norských fondů 2009-2014 a Ministerstva životního prostředí v rámci Malého grantového schématu Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy II.

15


Jaký vedlejší efekt může přinést plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek? Karel ZVÁŘAL [email protected]

Vyvěšování ptačích budek je veřejností vnímáno jako prospěšná činnost. Jsou ale lidé, kteří považují tyto aktivity za zbytečné, dokonce i škodlivé. Dle jejich názoru si pták musí najít přirozené hnízdiště sám. Pokud to nedokáže, bude jeho početnost limitována nedostatkem hnízdních příležitostí a stane se vzácným – což je potom důvodem k jeho zvýšené ochraně. Úředníci popíší stohy papíru a nechají umístit desítky informačních tabulí. Ty však vzácným druhům nijak nepomohou, pouze na tento fakt upozorňují. Na druhou stranu je určitá skupina ochranářů, kteří vyvěšují budky a instalují podložky i pro hojné druhy ptáků (mimochodem, také mezi ně patřím). Mají radost, když jsou jejich budky obsazovány a zdárně v nich vyváděna mláďata. Absence přirozených dutin v mladých lesních porostech, či jejich obecný nedostatek v hospodářských lesích zapříčiní, že lejsci bělokrcí, sýkory a brhlíci obsadí každou vhodně umístěnou budku. Kdo z nich nový domov uhájí, záleží především na velikosti a agresivitě. Menší ptáci a ti, kteří se ze svých zimovišť vrací později, tak musí vzít zavděk starou dutinou po strakapoudovi velkém, kde jsou daleko více vystaveni riziku jeho predačního chování. Souboje pěvců u budek jsou většinou hlasové, jen málokdy dochází k fyzickému kontaktu, který zcela výjimečně končí fatálně. Potravou pěvců v době krmení mláďat je především hmyz a drobní členovci. Rozmnožovací potenciál hmyzu je díky jeho vysoké plodnosti obrovský, a je tudíž schopen se čas od času přemnožovat, což se projevuje holožírem a následně prosycháním porostů, tj. ekonomicky vyčíslitelnými škodami. Proto jsou hmyzožraví ptáci považováni za užitečné a jejich podpora budkami je zcela namístě. Pěvci jsou schopni zabránit silným gradacím hmyzu, mají-li dostatek hnízdních příležitostí. U hojných myšilovných ptáků obsazujících budky, mezi které patří poštolka obecná a puštík obecný, se rovněž počítalo s podobným efektem. V rámci biologické ochrany byly vyvěšeny desítky a stovky budek. Místy tak došlo k několikanásobnému navýšení přirozené nabídky hnízdních příležitostí a početnost ptačích predátorů zde citelně vzrostla. Na kýžené zmírnění gradace hraboší populace to jistě mělo vliv. Ale zajímal se někdo o to, co navýšení stavů těchto predátorů provede s početností pěvců a menších (a vzácnějších) myšilovných ptáků? Za ta léta debat na toto téma jsem již uvykl ujištění, že v tomto případě predační tlak nemá vliv. Vysvětlení bývá prosté: ptáci tvoří zanedbatelné procento potravy myšilovných ptáků, s menšími druhy dravců a sov si nekonkurují. Asi bych šel za podivína, kdybych hlásal, že čím více puštíků, tím více menších lesních druhů sov; čím více poštolek, tím více sýčků a sov pálených. Protože takhle to v přírodě dozajista nefunguje. Úspěšnější druhy se množí a přežívají na úkor těch subtilnějších, resp. méně adaptabilních, s nižší ekologickou valencí (stenovalentních). Početnost, resp. vzácnost druhu, se odvíjí jednak od schopnosti ulovit dostatek kořisti pro sebe a své potomstvo, jednak od schopnosti odolávat predačnímu, konkurenčnímu a civilizačnímu tlaku, a extrémním (zimním) klimatickým podmínkám. Zatímco civilizačnímu tlaku (devastace zemědělské krajiny, doprava, vertikální pasti, nádrže, pesticidy, zástřely) je věnována náležitá pozornost, o mezidruhovém predačním tlaku a potravní konkurenci se to říci nedá. Například chocholouš nebyl, na rozdíl od skřivana, u nás výlučně ptákem zemědělské krajiny a pohyboval se vždy v blízkosti lidských sídel. Jeho drastický úbytek až vymizení za poslední dekády nedávám do spojitosti se změnami krajiny, protože spásaných či pravidelně sečených ploch ve městech nijak významně neubylo. Zajímavé je, že jedny z posledních hnízd chocholouše jsou nacházeny na ostrůvcích kruhových objezdů (Praus in verb.), tedy na těch nejrušnějších místech, jaká si lze vůbec představit. Před čím chocholouš uniká takřka pod kola aut? Poštolky, kočky 16


a kuny na takových místech mají ztížený lov, protože neustálý ruch predátory vystavuje příliš velkému riziku zranění. Je to typický příklad antipredátorské strategie. Z podobných důvodů je dnes jinak plachý hřivnáč ve městech v době hnízdění stále více doma, než ve volné přírodě. Příběh sýčka obecného je o tom, jak se nejhojnější sova zemědělské krajiny a venkova stala během krátké doby druhem nejvzácnějším. U něj především platí obligátní důvody úbytku: drastické změny v krajině, zvýšená doprava, architektonické pasti, predace samic kunou a mláďat kočkami, rodenticidy. Ale je ta mozaika příčin úplná, nechybí v ní něco? Co takhle vliv hnízdních konkurentů a predátorů z řádu ptáků (Martiško a kol. 1995)? Sýček je teritoriální vůči jedincům svého druhu, leč lovící poštolku či káni odehnat nedokáže, před puštíkem se musí velmi rychle vytratit, eventuálně silně omezit hlasové projevy a přejít zčásti na denní aktivitu, chce-li přežít. Jsem přesvědčen, že poštolce obecné se svou početností 9-13 tisíc párů (Šťastný a kol. 2006), ani puštíkovi obecnému (10-18 tisíc párů), plošná hnízdní podpora v oblastech výskytu posledních sýčků a pálenek nepřísluší. V dobré víře propagovaná biologická ochrana je dvousečnou zbraní, která může kromě hraboše, minimálně nepřímo srážet méně početné druhy sov, tj. sýčka obecného a sovu pálenou. Puštík dokáže tyto druhy ulovit. Ve volné krajině i v zástavbě je poštolka pro sýčka a sovu pálenou nepochybně významný potravní konkurent. Početnost sýčka a sovy pálené se dnes v České republice pohybuje někde mezi pouhými 50-80 páry. Budek pro ně je přitom vyvěšeno několik set až tisíc na vhodných místech, takže nedostatek hnízdních příležitostí nemůže být hlavní příčinou úbytku. Podíl budkové populace na celkové se u sovy pálené blíží absolutní hodnotě, nebýt bezpečných umělých hnízdišť, bylo by pálenek dozajista ještě méně. Sýček stávající typ budek nijak nepreferuje, zřejmě nachází v lidských staveních dostatek úkrytů. Otázkou je, nakolik jsou bezpečné před kunou a kočkami. Je známo, že jednou z reálných příčin, která spolupůsobí na výskyt či absenci druhu, je dostatek vhodné kořisti. Samotný pojem „dostatek“ je velmi relativní, neboť co jednomu stačí bohatě, druhý nedokáže využít ani z poloviny (neovládá třepotání, lov ve vysoké trávě…). Početnost potravy není totiž totéž, co její dostupnost. Sleduji výskyt fauny (včetně drobných hlodavců – zejména hraboše) od dětských let. V šedesátých a sedmdesátých letech bylo zastoupení ptačích a savčích predátorů zcela jiné, počínajíc všežravými prasaty, kterých přibylo až padesátinásobně. Také stavy lišek a kun vzrostly od těch dob mnohonásobně, což se následně projevilo mj. prudkým úbytkem menších lasicovitých šelem (tchoř, hranostaj, kolčava) a jiné drobné zvěře. Dravé ptáky, např. i převážně myšilovnou káni lesní a poštolku obecnou, tehdy bylo povoleno regulovat na výrovce. Po jejím zákazu stavy těchto dravců vzrostly. Na druhou stranu došlo k poklesu početnosti kalouse ušatého a zejména sýčka obecného. V této souvislosti vidím dynamiku populací. Pokud jeden (konkurenční, větší, šikovnější, přizpůsobivější) druh predátora je na vzestupu – při zhoršujících se potravních podmínkách musí slabší zákonitě ustoupit. V přírodě není jeden hraboš určený pro káni či poštolku, druhý pro prase, lišku, kunu či kočku a třetí pro sýčka. Kdo je uloví, ten se nakrmí. A že populace hraboše není nekonečně velká, je jasné. Proto jsou predátoři teritoriální, aby dokázali uživit sebe a své potomstvo. Proto vyhání jedince svého druhu a útočně dotírají na jiné větší predátory. Menšího se pokusí ulovit, pokud zavčas neustoupí. V minulých třiceti letech jsem se intenzivně zabýval puštíkem obecným a problematiku sýčka sledoval více méně okrajově. Dozrál čas věnovat se kriticky ohroženému druhu, kterého znám z dětství jako naprosto všudypřítomnou, při přiblížení komicky poklonkující sovičku. Jen mě mrzí, že jsem se k tomuto kroku nerozhoupal dříve. Skoro všechny budky pro puštíka jsem zrušil a vyvěsil necelou stovku budek pro sýčka. Jestli to k něčemu bude, to se teprve ukáže. Podnětem mi bylo opakované pozorování lovícího puštíka v místech výskytu sýčka. Po dobu výzkumu budkové populace puštíka jsem zaznamenal 5 případů ulovení dospělého puštíka puštíkem (teritorialita – kanibalismus) a 13 případů ulovení dospělého krahujce puštíkem (a to se v noci nepohybuje, ani neozývá). Mám zato, že pokud má příležitost, puštík sýčka uloví. Známý elegantní všudypřítomný dravčík, poštolka obecná, se také svým dílem zapříčinila o vyhraný boj nad kontrolou hraboše. Vedle ní se více zranitelný sýček nedokáže prosadit.

17


Cílem tohoto příspěvku není postavit mezidruhovou potravní konkurenci (a predaci) na první místo, pokud se týká příčin úbytku sýčka. Jen to mohou být ony důležité chybějící kamínky v mozaice příčin, jejichž efekt se sčítá. Po všech zkušenostech jsem došel k závěru, že bychom měli podporovat budkami jen ohrožené druhy. Ti početní si relativně snadno najdou náhradní hnízdiště. Pro poštolku to může být stračí hnízdo či květináč na římse, pro puštíka staré hnízdo káně či vykotlaný pařez. Ochrana a podpora ptačích druhů by se měla provádět s rozmyslem. Plošnému umístění (i průběžné obnově) budek by vždy mělo předcházet zhodnocení historického a současného výskytu ohrožených druhů na daném území. Známá moudrost říká, že mýlit se, je lidské. Ne vždy člověk dohlédne důsledky svých dobře zamýšlených činů. Důležité je si chybu přiznat a poučit se z ní. Tedy, podporujme budkami ptáky kriticky ohrožené! Ti ochranu člověka nejvíc potřebují. Mimo jiné před mnohem hojnější, silnější a agresivnější konkurencí.

Predační vazby mezi evropskými druhy sov. převzato z: MIKKOLA H. 1983: Owls of Europe. Použitá literatura: Martiško J. a kol. 1995: Ochrana ptáků I. (sova pálená, sýček obecný). Brno. Šťastný K. a kol. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha.

18


Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Tomáš BĚLKA Na monitoringu se podíleli a údaje dodali: Pavel BENDA, Václav BERAN, Dušan BOUCNÝ, Gašpar ČAMLÍK, František EIDELPES, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, František GAZDA, Václav HLAVÁČ, David HORAL, Filip HRUŠKA, Josef CHYTIL, Filip JETMAR, Lukáš KADAVA, Michal KAVKA, Tomáš KNĚŽÍČEK, Vojtěch KODET, Pavel KURKA, Bedřich LANDSFELD, Petr LUMPE, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Luboš MRÁZ, Zdeněk MRKÁČEK, Vojtěch MRLÍK, Roman MULÁČEK, Jiří NEUDERT, Petr OREL, Petr PAVLÍK, Michal PEŠATA, František POJER, Karel POPRACH, Tomáš POSPÍŠIL, Martin PUDIL, Jiří PYKAL, Dušan RAK, Pavel ŘEPA, Libor SCHRÖPFER, František STRÁNSKÝ, Václav ŠENA, Jiří ŠÍREK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír ŠOLTYS, Vladimír TEPLÝ, Radovan TOMICKÝ, Lubor URBÁNEK, Zdeněk VERMOUZEK, Josef VESELÝ, Ota ZÁVALSKÝ [email protected]

Monitoring hnízdního rozšíření a početnosti populace orla mořského probíhal v roce 2014 na území celé České republiky a podílelo se na něm 51 ornitologů. Sledováno bylo rekordních 111 hnízdišť. Nalezeno bylo 87 hnízd, dalších 24 hnízdišť bylo předpokládáno na základě výskytu páru, ale hnízda nebyla z různých příčin dohledána. Výsledek hnízdění byl zjištěn u 67 hnízd. Na 26 hnízdech nebylo hnízdění úspěšné, nebylo vyvedeno žádné mládě (39 %), v 16 případech (24 %) bylo vyvedeno 1 mládě, ve 23 případech (34 %) 2 mláďata a ve 2 případech (3 %) 3 mláďata. Vyvedeno bylo celkem 62 mláďat na sledovaných hnízdech. Na každé zahájené hnízdění bylo v roce 2014 průměrně úspěšně vyvedeno 0,71 ml. (okrajové hodnoty z let 2005 – 2014 jsou 0,86 – 1,33 ml.), na každé úspěšné hnízdění to bylo 0,93 ml. (okrajové hodnoty z let 2005 – 2014 jsou 1,25 – 1,84 ml.). Úspěšnost hnízdění byla v obou parametrech nejnižší za sledované období 10 let. Hnízdění nebo předpokládané hnízdění bylo zjištěno v 97 kvadrátech, přičemž ve 12 případech byly v kvadrátu 2 páry a v jednom případě dokonce 3 páry orla mořského.

19


Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL, Hynek MATUŠÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

V roce 2014 bylo sledováno hnízdění 3 párů, všechny v prostředí lužního lesa na okrese Břeclav (z toho 2 v ptačí oblasti Soutok - Tvrdonicko, hnízda od sebe byla vzdálena asi 1800 m). Pouze jeden pár na Soutoku vyhnízdil úspěšně a vyvedl 3 mláďata. Ve druhém hnízdě na Soutoku uhynula všechna 3 mláďata, na třetím hnízdě bylo nalezeno hluché vejce a pod hnízdem mrtvé mládě (předpoklad predace jestřábem, H. Matušík). Hnízdním stromem byl ve dvou případech dub a u neúspěšného páru ze Soutoku topol. Pár, který v roce 2010 neúspěšně hnízdil na Znojemsku, vyhnízdil již čtvrtým rokem úspěšně na rakouské straně, kde vyvedl t.r. 1 mládě (J. Laber a V. Škorpíková in litt.). Na česko-rakouském pomezí (okres Znojmo / oblast Laaer Becken) se na přelomu let 2013 a 2014 zdržoval další immaturní pár s náznaky hnízdního chování (J. Laber in litt.). Pozorování ptáků mimo hnízdiště pocházejí tradičně především z okresů BV, ZN, HO, dále BO a UH. V této souvislosti je zajímavé především dubnové pozorování dvojice ptáků (páru?; podle dokladových fotografií byl jeden z ptáků subadultní) v podhůří Bílých Karpat na Hodonínsku, zveřejněné ve faunistické databázi ČSO. Z této oblasti pocházejí i další publikovaná i nepublikovaná pozorování jednotlivých ptáků z období duben – listopad 2014. Další zajímavé údaje pocházejí z okolí Pálavy a Novomlýnských nádrží, zde stojí za zmínku především zastižení adultního páru dne 31.10.2014 (T. Koutný, P. Skřivan).

20


Luňák červený (Milvus milvus) Dušan RAK [email protected]

Monitoring hnízdící populace v roce 2014 realizovali: Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Lukáš KADAVA, Michal KAVKA, Martin KODERA, Petr KOLKA, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Václav PINTA Jan PROCHÁZKA, Dušan RAK, Libor SCHRÖPFER, Karel ŠIMEČEK, Václav ŠENA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír TEPLÝ, Milan TICHAI, Josef VESELÝ, Josef VRÁNA. Další data poskytli: Václav BERAN, Jakub ČEJKA, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, Michal KAVKA, Ivan KUNSTMULLER, Ivan LITERÁK, Petr LUMPE, Jiří MACH, Karel MACHAČ, Martin MIMRA, Roman MULÁČEK, Josef NOVÁK, Karel POPRACH, Pavel RŮŽEK, Jan ŠEVČÍK, Luboš VANĚK. Rozsah působnosti a metodika Zpráva shrnuje výsledky monitoringu hnízdní populace luňáka červeného (Milvus milvus). Sumarizována jsou prokázaná (případně jen předpokládaná) hnízdění. Níže uvedené dílčí odhady počtů párů (pokud byly poskytnuty) slouží pro dokreslení stavu znalostí o jednotlivých intenzivněji sledovaných oblastech. Vedle hnízdních dat zpráva shrnuje také další podstatná zjištění týkající se biologie, migrace a zejména pak ochrany druhu. Výsledky Zjištěná hnízdní data jsou shrnuta v tabulce níže. Výsledky ze systematicky sledovaných oblastí naznačují, že celková populace nadále narůstá a dochází jak k zahuštění tradičních hnízdních oblastí tak i k obsazování oblastí nových. Celkový počet prokázaných započatých hnízdění byl letos 55 oproti 44 v roce 2013. V roce 2014 bylo dále identifikováno 49 dalších předpokládaných hnízdění oproti 27 v roce 2013. Vedle pozitivního trendu nárůstu populace je podstatným faktorem majícím vliv na navýšení celkového počtu prokázaných a předpokládaných párů také intenzivnější a kvalitnější monitoring v řadě oblastí. Z počtu 55 prokázaných párů bylo úspěšných 46, pro 2 hnízda se nepodařilo úspěšnost zjistit a zbylých 7 bylo neúspěšných. Příčiny neúspěchu se nepodařilo ve většině případů zjistit. Celkem bylo v roce 2014 pozorováno na hnízdištích minimálně 116 odrostlých mláďat (70 Čechy + 46 JM) oproti celkovým 45 (13 Č + 32 JM) v roce 2013. Nejčastěji byla v roce 2014 na hnízdech zaznamenána 2 nebo 3 mláďata (cca 90 % úspěšných hnízdění). V jednom případě bylo kontrolováno hnízdo se 4 mláďaty (D. Rak, okr. ME). Migrace V podzimním období (VIII-IX) byla pozorována hromadná shromaždiště a společná nocoviště LČ (během VIII často společně s luňákem hnědým). Letos byla zaznamenána v okresech TC, KL, LT, MB, KV, JI a TU. Stabilita a velikost shromaždišť je dána pravděpodobně potravní bohatosti oblastí a luňáci se na těchto místech zdržovali od jednoho dne až po období několika měsíců (VII-IX).

21


Na jižní Moravě bylo v zimách 2013/2014 i 2014/15 znovu monitorováno zimování-nocování LČ. Ptáci se zdržovali na dvou různých lokalitách na Soutoku a poblíž Lednice. Dosažená maxima v zimě 2013/2014 byla 50 ex. respektive 27 ex. (D. Horal, P. Štěpánek, P. Štěpánková, G. Čamlík, P. Berka). V zimě 2014/15 se pak počty luňáků v průměru pohybovaly v rozsahu 40-70 ex na Soutoku a 20-40 ex. u Lednice (D. Horal). celkový prokázaná úspěšná odhad hnízdění hnízdění

počet mláďat

JM: okr. BV, BO

19

16

12x3, 1x2+, 3x2

JM: okr. HO

3

1

1x2

1

0

JM: okr. ZN

1

předp. autor hnízdění HM, DH, IL HM, GČ, KŠ, IL V. Škorpíková

kraj Vysočina

1

IK

SČ: okr. ME

5-6

2

2

1x4, 1x2+

2

JP, DR, PL, MK, KP

SČ: okr. NY

6

4

4

3x3, 1x2

1

DR, LV, JP

4

JP, DR, MT

SČ: okr. KL, RA SČ: okr. KH

3

1

1

SČ: okr. MB

5-6

1

0

1x2

DR, PK, JN

SČ: okr. BN, PB

4

UL: Šluknovsko

7

7

4x3, 2x2, 1x1

UL: okr. UL, MO, CV

1

1

1x1+

UL: okr. LT, LN KV: okr. CH, SO, KV

1

1

1x2

LB: okr. CL

4

3

2x3, 1x2

PL: okr. TC

8

7

4x3, 1x2+, 2x2

PL: okr. DO, PJ, PS JČ: Třeboňsko

DR, MK

3-4

1

1

1x3

JČ: okr. PI, ST, TA HK: okr. HK, TU, NA

2

celkem

55

2

1x2+, 1x?

J. Veselý, RM V. Šena

2

VB

5

DR, MT

16

VT, MM, DR JP

2

VP, KM, KM

5

LS, DM, PR

2

J. Mráz, JŠ

4

MF, RM

1

J. Vrána, LK

49

Ptačí kriminalita a zranění na elektrickém vedení V roce 2014 byl poblíž obce Krasíkov (TC) zaznamenán zastřel luňáka červeného (s německou křídelní značkou) a dále orlovce říčního. RTG vyšetření prokázalo usmrcení brokovou zbraní (K. Makoň in verb.). Neselektivní pronásledování dravých ptáků v oblasti na předělu okresů Kladno a Litoměřice pokračovalo i v tomto roce. Systematické preventivní aktivity (pravidelný monitoring shromaždišť, medializace, dokumentace případů, komunikace s Policií a také s myslivci) se letos projevily v menším počtu dohledaných kadaverů a doufejme tedy i v menším počtu zabitých dravců (mj. letos nebyl v oblasti zaznamenán žádný usmrcený luňák a podobně tak nebylo letos zaznamenáno trávení). Poblíž obce Velký Rapotín (TC) pod elektrickým vedením byl nalezen mrtvý luňák (s německou křídelní značkou). 22


Kroužkování a značení ptáci Na našem území se objevili letos minimálně tři luňáci červení opatření křídelními značkami německého původu. Jeden z těchto ptáků (oranžová křídelní značka A57, původem Weimar) se zdržoval na podzimním shromaždišti na Roudnicku kde ve stejné skupině byl též pravidelně kontrolován luňák hnědý (bílá křídelní značka A66, původem Sasko) (D. Rak) Zastřelený luňák nalezený u Krasíkova (TC) měl zelené křídelní značky 601 (původem SaskoAnhaltsko). Jedinec usmrcený na elektrickém sloupu poblíž obce Velký Rapotín (TC) byl opatřen oranžovými značkami (A21 původem Weimar). Počínaje sezónou 2014 členové SOVDS realizují na území ČR projekt barevného značení luňáků odečítacími kroužky. Pro Českou republiku byla registrována černožlutá kombinace odečítacích kroužků. Aktuálně budou požívány pro oba druhy luňáků (a jejich případné hybridy) černé kroužky se žlutým dvoumístným alfanumerickým kódem (viz obrázek). Celkem bylo v roce 2014 takto označeno 99 jedinců luňáka červeného a 44 luňáka hnědého.

23


Luňák hnědý (Milvus migrans) Vladimír GAHURA Spolupracovali: Tomáš BĚLKA, Gašpar ČAMLÍK, Lukáš KADAVA, Bedřich LANDSFELD, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Dušan RAK, Libor SCHRÖPFER, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

V roce 2014 byl luňák hnědý (Milvus migrans) zjištěn v celkem 12 okresech ČR, v celkovém počtu 35 párů (29 prokázaných a 6 předpokládaných hnízdění). Jde o další výrazný pokles počtu zjištěných párů oproti minulým letům (2012 - 51 párů, 2013 - 43 párů) Hnízdní výskyt luňáků hnědých nebyl vůbec zaznamenán na Českomoravské vysočině, severní Moravě a v severních Čechách (respektive odtud nepřišlo žádné hlášení). Z 29 prokázaných hnízd bylo 7 hnízdění neúspěšných a na zbylých 22 hnízdech bylo zjištěno celkem 48 odrostlých mláďat (tj. 2,18 ml. na úspěšné hnízdění, nebo 1,66 ml. na započaté hnízdění). Několikrát byla zjištěna predace mláďat i hnízdících starých ptáků patrně jestřábem lesním (H. Matušík). Celkem 42 mláďat bylo okroužkováno jak hliníkovými tak odečítacími kroužky (H. Matušík, J. Mráz, I. Literák, K. Makoň). V jednom případě bylo mláděti nainstalováno zařízení GPS GSM (L. Peške). Nehnízdící ptáci se objevovali sporadicky prakticky po celém území ČR. Na Znojemsku byla pozorována 17. června skupina 12 ex. (10. července ještě min. 5 ex.) na polích s přemnoženým hrabošem polním. (V. Škorpíková). Na Roudnicku fungovalo tradiční podzimní shromaždiště a nocoviště, kde spolu s luňákem červeným (Milvus milvus) v období od počátku srpna do poloviny září nocovalo 10-20 luňáků hnědých (D. Rak). Sporadicky se objevovali 1-2 luňáci hnědí v hejnech nocujících luňáků červených na Soutoku. prokázaná hnízdění

odrostlá mláďata

Břeclav

17

22

17

… z toho Soutok

13

13

13

Hodonín

1

0

Brno-venkov

5

13

5

Kroměříž

1

2

1

Hradec Králové Mělník

pravděpodobná hnízdění.

1

1 1

1

celkem

2

1 1

Nymburk

1

1

Kladno

1

1

Domažlice

1

1

Tachov

1

2

Jindřichův Hradec

2

5

Ústí nad Orlicí

1

2

celkem

29

47

24

1 1

3 1

6

35


Moták lužní (Circus pygargus) Karel POPRACH Realizovali: Miroslav DUSÍK, Vladimír GAHURA, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Vojtěch KODET, Ivan KUNSTMÜLLER, David MELICHAR, Martin MIŠKOVSKÝ, Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH, Dušan RAK, Tomáš SKŘÍČEK, Petr ŠIMČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Josef VESELÝ [email protected]

Metodika Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) a ochrana jeho hnízd probíhaly v roce 2014 na území 11 krajů, z toho v Pardubickém kraji okrajově. Monitoring nebyl realizován na území Hlavního města Prahy, Karlovarského a Libereckého kraje. Kontrolovány byly všechny vhodné hnízdní oblasti (pole, mokřady, ruderály), včetně známých tradičních hnízdních lokalit. U nalezených hnízd, zejména v případě jejich ohrožení vysečením zemědělskou technikou nebo predací, byly realizovány záchranné aktivity (označení hnízda před vysečením, oplocení hnízda oplůtkem, aplikace pachové bariéry, transfer mláďat na bezpečnějšího místo, pozdržení žňových prací). Současně při ochraně hnízd probíhala aktivní spolupráce s hospodařícími zemědělci. V grafických přílohách jsou zahrnuta prokázaná hnízdění, avšak již nikoli předpokládané páry. Výsledky V roce 2014 bylo v ČR prokázáno hnízdění 165 párů motáka lužního (obr. 1, 2) a dalších 8 párů bylo předpokládáno. V polních biotopech bylo situováno 142 (86 %) hnízd (obr. 3). Pro umístění hnízda motáci lužní nejčastěji využívali ozimou pšenici (obr. 4). Ve 132 hnízdech bylo sneseno celkem 538 vajec, v průměru 4,08 vajec na hnízdo (9x 2, 29x 3, 48x 4, 38x 5, 7x 6, 1x 9, 33x ?). Ze 158 hnízd bylo vyvedeno 392 mláďat, v průměru 2,48 mláďata na započaté a 3,56 mláďata na úspěšné hnízdění (48x 0, 4x 1, 17x 2, 30x 3, 35x 4, 20x 5, 4x 6). U 7 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (3,56) lze předpokládat, že z těchto hnízd bylo vyvedeno dalších 24 mláďat. Celkem pak bylo v roce 2014 vyvedeno 417 mláďat. Tab. 1 – Praktická ochrana motáka lužního v ČR. počet případů [n]

podíl hnízd [%]

umístění pachového odpuzovače

27

16

označení kolíky

41

25

zhotovení ohrádky

63

38

odstranění ohrádky

63

38

transfer mláďat

7

4

pozdržení žní

16

10

25


Ze 165 hnízdících párů bylo 117 párů (70,91 %) úspěšných (vyvedeno min. 1 mládě) a 48 párů (29,09 %) neúspěšných. Při vyhodnocení hnízdní úspěšnosti se zřetelem na hnízdní biotop bylo v polích úspěšných 104 párů (73,24 %) a 38 párů (26,76) neúspěšných, zatímco v mokřadech a ruderálech bylo úspěšných 12 párů (60 %) a neúspěšných 8 párů (40 %). Ze 165 párů hnízdilo jednotlivě 50 párů (30 %), ostatní páry hnízdily semikoloniálně v počtu 2–9 párů na semikolonii (obr. 5, 6). Realizované aktivity na ochranu hnízd jsou rozvedeny v tabulce 1, úspěšnost záchranných prací v tabulce 2. Populační trend motáka lužního v ČR v období let 2009–2014 je znázorněn na obrázku 7. Tab. 2 – Úspěšnost hnízdění motáka lužního vzhledem k realizaci ochranných opatření v ČR. úspěšná hnízda

neúspěšná hnízda

celkem

[n]

[%]

[n]

[%]

[n]

chráněná hnízda

81

91

8

9

89

nechráněná hnízda

36

47

40

53

76

Obr. 1 – Počet hnízdících párů motáka lužního v jednotlivých krajích ČR v roce 2014.

26


Obr. 2 – Prokázaná hnízdění motáka lužního v ČR v roce 2014.

Obr. 3 – Zastoupení hnízdních biotopů motáka lužního v ČR v roce 2014.

27


Obr. 4 – Umístění hnízd motáka lužního v jednotlivých typech vegetace v ČR v roce 2014.

Obr. 5 – Zastoupení jednotlivě a semikoloniálně hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce 2014.

28


Obr. 6 – Jednotlivě a semikoloniálně hnízdící páry motáka lužního v ČR v roce 2014.

Obr. 7 – Vývoj hnízdní populace motáka lužního v ČR v období let 2009-2014.

29


Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Josef VRÁNA & Václav BERAN a kolektiv 30 spolupracovníků - zoologů, ornitologů, lesníků a sokolníků [email protected], [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring populace sokola stěhovavého (Falco peregrinus) již tradičně probíhal na všech v současnosti známých novodobých hnízdištích a postupně jsou v rámci časových možností řešitelů prověřována i historická hnízdiště, která nejsou doposud obsazena. Zvláštní pozornost byla věnována dvěma oblastem, kde je druh předmětem ochrany ptačích oblastí - Labským pískovcům a Broumovsku, a dále pak oblasti Jeseníků, Kokořínska a Krkonoš. Metodika Monitoring sokola je prováděn v období obsazování lokalit, toku a hnízdění tj. od poloviny února do konce června. Při práci v terénu je sledováno umístění hnízd, značení a šat ptáků, průběh hnízdění a jeho výsledek. Souběžně jsou na většině lokalit zjišťovány a případně eliminovány případné rušivé vlivy. Tyto práce jsou prováděny v součinnosti s orgány OP a v souladu s legislativou. Nálezy jsou fotograficky dokumentovány a data jsou evidována v interní neveřejné databázi hnízdních lokalit. Výsledky Vzhledem k tomu, že sokol je z hlediska ochrany velmi citlivý druh, tak jsou v této veřejně přístupné zprávě uvedena jen souhrnná data za celou Českou republiku, bez členění na jednotlivé orografické celky. V roce 2014 byl v rámci monitoringu prokázán výskyt 77 párů sokolů, z toho na 60 lokalitách bylo hnízdění doloženo nálezem hnízda, na 10 lokalitách bylo hnízdění předpokládáno, ale nebylo doloženo nálezem snůšky nebo mláďat, a ve 2 případech bylo vyhodnoceno jako možné. Zbylých 5 párů se na lokalitách zdržovalo, ale nehnízdilo, tyto páry byly hodnoceny jako teritoriální. Dalších několik lokalit bylo obsazeno jednotlivými ptáky (např. Mladá Boleslav, České Budějovice a další města). Těžištěm hnízdního výskytu druhu, mimo několika párů na Šumavě a ve středních Čechách, je severní část republiky v pásu od Slavkovského lesa na západě až po Jeseníky na východě. Naopak v jižní části území sokol na hnízdištích zatím chybí a tradiční hnízdiště na Českomoravské vrchovině a na jižní Moravě nejsou zatím obsazena. Je ale možné, že některé páry mohou unikat pozornosti nebo o nich nemáme dostatečné informace (např. Podyjí). Z pohledu prostředí se 68 párů vyskytovalo na přírodních stanovištích a 9 párů na průmyslových stavbách. Z 60 hnízdících párů hnízdilo 50 párů na skalách. Umístění hnízd je závislé na typu horniny hnízdní skály. Na pískovcích ptáci používají převážně skalní polodutiny, na rulách a žule pak skalní římsy zpravidla kryté převisy. Velmi časté je hnízdění ve starých hnízdech krkavců nebo na jejich základech. Další 2 páry hnízdily v lomových stěnách a 1 pár zahnízdil na zdi málo navštěvované zříceniny. V urbánních biotopech sokoli obsazují vysoké stavby, zpravidla to jsou komíny 30


energetických zařízení. Na těchto místech jsme umístili více jak 20 hnízdních budek, v kterých zahnízdilo celkem 6 párů sokolů (4 páry v severních Čechách a 2 páry v Praze). Další 1 pár úspěšně vyhnízdil v teplárně na travnaté římse kotelny. Stromové hnízdo nebylo na našem území zjištěno. 40 párů (67 %) sokolů bylo při hnízdění úspěšných a odchovalo minimálně 95 mláďat. Z tohoto počtu jsou přesná data z 33 hnízd, na kterých bylo odchováno celkem 83 mláďat (4x 1, 12x 2, 13x 3 a 4x 4). Průměrný počet odchovaných mláďat na úspěšné hnízdění (n=33) byl 2,52 ml. / hnízdo. 1 pár první snůšku ztratil, ale při náhradním hnízdění na jiném místě odchoval 2 mláďata. Další 2 mláďata byla po jednom přidána jiným párům potom, co na původním hnízdě dospělou samici ulovil výr. Na ostatních 7 úspěšných hnízdech nebyl přesný počet mláďat zjištěn, ale víme, že na nich bylo odchováno dalších min. 10 mláďat. 20 párů (33 %) bylo při hnízdění neproduktivních, a to 19 párů v přírodním prostředí a 1 pár v urbánním prostředí. Ztráty hnízdění v přírodním prostředí činily vysokých 36%, zatímco na stavbách pouhých 14%. V 9 případech se příčinu přerušení hnízdění nepodařilo zjistit. V 5 případech ztrátu způsobila predace (4x obsahu hnízda a 1 ulovení F), ve 4 případech rušení člověkem (2x lezci, 1x vykradení a 1x nerozlišeno) a ve 2 případech přirozené ztráty (1x neoplozené vejce a 1x povětrnostní vlivy). Průměrný počet odchovaných mláďat na započaté hnízdění (n=61) byl 1,36 ml. / hnízdo. Z 10 pravděpodobně hnízdících párů se všechny páry zdržovaly na místech tradičních hnízdišť. Je téměř jisté, že hnízdění těchto párů začalo, ale v 8 případech skončilo v průběhu inkubace. U těchto nálezů však chybí doklad o nálezu skořápek. Podle chování dospělých ptáků dvě hnízdění patrně proběhla úspěšně, ale podrobnější data nebyla pro zaneprázdněnost pozorovatele zjištěna. Značení mláďat Na vybraných hnízdech bylo nejméně 53 mláďat označeno ornitologickými kroužky v kombinaci se žlutými odečítacími kroužky s alfanumerickým kódem. Tyto kroužky umožňují determinaci jedinců na dálku. Odečty V roce 2014 se podařilo zjistit původ 10 dospělých sokolů v rodičovských párech v České republice a 1 našeho sokola na hnízdišti v Německu. Nejzajímavější je první odečet starého samce s kódem 0DP na hnízdišti na Českolipsku, který je původem ze Saska (2004). Tento pták úspěšně vyhnízdil se samicí 8GV původem taktéž ze Saska (2010). Dalším zajímavým nálezem je odečet samice 5FE na hnízdišti na Českolipsku, která pochází ze Saského Švýcarska (2005). Na Broumovsku opět hnízdila samice 5AW, která je původem z polského projektu a byla vypuštěna u města Milicz (2005). Mimo starších ptáků byla získána data i o šíření mladých sokolů. Dvě mladé samice CW (2012) a CB (2012) z Jeseníků se usadily na Broumovsku a jedna samice B0 (2011) také z Jeseníků zahnízdila až na Českolipsku. Opačným směrem z Českolipska do Jeseníků se vydala samice 7X (2011), která zde úspěšně vyhnízdila. V Praze opakovaně hnízdil samec 7CT, který byl vypuštěn v Brandenburgsku (2010) v rámci projektu obnovy stromové populace. Tento pták byl pozorován v páru na dvou lokalitách, ale nakonec vyhnízdil s novou samicí AB z Českolipska (2012). Náš samec s kódem 3H z Labských pískovců (2007) byl zjištěn hnízdící v roce 2014 v sousedním Saském Švýcarsku v Německu.

31


Úhyny a zástřely V červnu 2014 byl nalezen kadaver uhynulé neznačené samice u obce Stvolínky (CL). Důvod úhynu se nepodařilo zjistit. V srpnu 2014 byl v obci Horní Libchava (CL) střelen juvenilní sokol s kroužkem stanice Radolfzell a odečítacím kroužkem AB156. Pták byl veterinárně ošetřen, ale po několika dnech uhynul. Původem byl z hnízdiště v Baden-Württembersku, kde byl označen jako mládě na hnízdě v květnu téhož roku. Závěr V roce 2014 bylo na území České republiky zjištěno 77 párů sokolů stěhovavých, z nichž 60 párů prokazatelně zahnízdilo a u dalších 10 párů bylo hnízdění předpokládáno. Tento stav je počtem minimálním a ve skutečnosti bude mírně vyšší. Tendence vývoje populace vykazuje pomalý, ale stálý nárůst početnosti. Novým trendem posledních let je hnízdění sokolů na stavbách. Poznámka Výše uvedená data nejsou konečná a v průběhu dalšího období může dojít k jejich korekci na základě nově získaných informací od pozorovatelů a kroužkovatelů. Hlavním koordinátorem projektu byl v roce 2014 Václav Beran (Ústí nad Labem), zástupcem koordinátora Josef Vrána (Česká Čermná). Všem řešitelům monitoringu patří velké poděkování za jejich časově náročnou práci v terénu.

foto: Josef Vrána

32


Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Tomáš BĚLKA, Petr BERKA, Gašpar ČAMLÍK, Pavel FOREJTEK, David HORAL, Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Jaromír ŠIFTA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Pavel ŠTĚPÁNEK, Zdeněk TUNKA, Josef VRÁNA [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 2013 a 2014 probíhal v celém známém areálu jeho rozšíření v České republice, tedy v Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském, Pardubickém a Středočeském kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování či pozorování ostatních ornitologů jsou kontrolovány i nové oblasti. Výsledky V roce 2013 bylo v rámci monitoringu prokázáno 14 obsazených teritorií, další pár s vyvedenými mláďaty byl nalezen v srpnu mimo známou oblast hnízdění (není možné vyloučit přesun celé rodiny na velkou vzdálenost, byť pravděpodobnost takového přesunu je malá). V ČR bylo evidováno sedm hnízdících párů, čtyři hnízdění byla úspěšná. Vyvedeno bylo osm mláďat. Jeden z párů zahnízdil těsně za hranicí v Rakousku a vyvedl dvě mláďata. Podobně jako v okolních zemích bylo hnízdění rarohů v roce 2013 silně negativně ovlivněno deštivým a chladným počasím v měsících květnu a červnu. Z 15 registrovaných párů (pokud započítáme i nalezenou rodinu s mláďaty a pár hnízdící za hranicí v Rakousku) hnízdily 3 páry v Čechách. Je pravděpodobné, že (nejen) v Čechách unikají pozornosti další páry. V roce 2014 bylo v rámci monitoringu prokázáno 10 obsazených teritorií. Na území České republiky bylo celkem nalezeno 5 obsazených hnízd, jen dva páry byly úspěšné a vyvedli pouhá 2 mláďata. Další dva páry zahnízdili nedaleko za hranicemi v Rakousku, jeden z těchto párů byl úspěšný a vyvedl čtyři mláďata. V Čechách nebyl v roce 2014 potvrzen ani jeden hnízdící pár! I přes intenzivní snahu pokrýt celý areál hnízdního rozšíření raroha v ČR je zřejmé, že některé páry unikají pozornosti. Raroh je naším největším sokolovitým dravcem, ale i tak uniká velmi snadno pozornosti. Věnujte prosím zvýšenou pozornost dravcům v zemědělské krajině, v případě nálezu raroha budeme vděční za informace o jeho výskytu.

33


Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH Realizovali: Petr BERKA, Jan BUCHTA, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK, František KRAUSE, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Aleš POPRACH, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Petr STARÝ & Jaroslav VANĚK. [email protected]

Metodika Monitoring sovy pálené (Tyto alba) spočíval v kontrole instalovaných hnízdních budek a známých přirozených hnízdišť pro sovu pálenou, situovaných zejména v areálech zemědělských farem a jednotlivě v sakrálních objektech. Aktuálně je v ČR známo 3345 hnízdních nabídek pro sovu pálenou, z čehož 3215 (96 %) tvoří hnízdní budky a 130 (4 %) přirozená hnízdiště (obr. 1, 2). Současně dalších 569 instalovaných hnízdních budek pro sovu pálenou bylo během posledních asi 15 let zničeno (obr. 3). Výsledky V roce 2014 bylo prokázáno hnízdění 71 párů sovy pálené, z nichž 70 párů (98,5 %) hnízdilo v hnízdních budkách a 1 pár v přirozeném hnízdišti. Celkem 34 párů (48 %) zahnízdilo podruhé v roce. Distribuce hnízdících párů v rámci jednotlivých krajů je zřejmá z obr. 4 a v rámci ČR z obr. 5 a 6. První hnízdění: v 49 hnízdech bylo sneseno 293 vajec, v průměru 5,98 vajec na hnízdo (3x 3, 7x 4, 10x 5, 15x 6, 4x 7, 4x 8, 4x 9, 2x 10, 22x ?). Vyvedeno bylo 195 mláďat (n=47), v průměru 4,15 mláďata na započaté a 5,27 mláďat na úspěšné hnízdění (10x 0, 1x 1, 3x 3, 8x 4, 10x 5, 9x 6, 2x 7, 2x 8, 1x 9, 1x 10, 24x ?). U 24 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (5,27) je předpoklad, že z těchto hnízd bylo vyvedeno 126 mláďat. Z prvního hnízdění pak bylo vyvedeno celkem 321 mláďat. Z celkového počtu 71 párů bylo 61 (85,9 %) párů úspěšných (vyvedeno min. 1 mládě). Druhé hnízdění: v 19 hnízdech bylo sneseno 125 vajec, v průměru 6,58 vajec na hnízdo (1x 2, 1x 3, 7x 5, 1x 6, 2x 7, 2x 8, 2x 9, 2x 10, 1x 11, 15x ?). Vyvedeno bylo 162 mláďat (n=16), v průměru 4,44 mláďata na započaté a 5,07 mláďat na úspěšné hnízdění (2x 0, 1x 1, 2x 2, 1x 4, 4x 5, 2x 6, 2x 7, 2x 8, 18x ?). U 18 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (5,07) je předpoklad, že z těchto hnízd bylo vyvedeno 91 mláďat. Z druhého hnízdění pak bylo vyvedeno celkem 162 mláďat. Z celkového počtu 34 párů bylo 32 (94 %) párů úspěšných (vyvedeno min. 1 mládě). V roce 2014 bylo z prvního a druhého hnízdění současně vyvedeno 483 mláďat. Populační trend sovy pálené v ČR v období let 1990-2014 je znázorněn na obr. 7. Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Brno-venkov - 1, Břeclav - 2, Chrudim - 1, Hodonín - 4, Hradec Králové - 1, Jindřichův Hradec - 2, Karlovy Vary - 1, Kladno - 7, Klatovy - 1, Kolín - 5, Kroměříž - 1, Litoměřice - 1, Louny - 3, Mělník - 1, Most - 1, Nový Jičín - 3, Nymburk - 4, Olomouc - 7, Opava - 1, Pardubice - 1, Praha-východ - 1, Prostějov - 8, Přerov - 1, Šumperk - 1, Vyškov - 2, Znojmo - 10.

34


Obr. 1 – Přehled instalovaných budek pro sovu pálenou v ČR od roku 1982.

Obr. 2 – Přehled známých funkčních přirozených hnízdišť sovy pálené v ČR.

35


Obr. 3 – Přehled zničených budek instalovaných pro sovu pálenou v ČR.

Obr. 4 – Hnízdění sovy pálené v rámci krajů v ČR v roce 2014.

36


Obr. 5 – Hnízdící páry sovy pálené v ČR v roce 2014 – první hnízdění.

Obr. 6 – Hnízdící páry sovy pálené v ČR v roce 2014 – druhé hnízdění.

37


Obr. 7 – Populační trend sovy pálené v ČR v letech 1990-2014.

38


Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL Spolupracovali: Pavel BENDA, Petr BERKA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Oldřich FORMAN, Ivo HERTL, Lukáš KADAVA, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, David MELICHAR, Petr OREL, Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH, Jindra SEDLÁČEK, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ [email protected]

Rozsah působnosti Uvedení členové pracovní skupiny se věnovali monitoringu sýčků obecných (Athene noctua) na tradičních lokalitách a průzkumu nových lokalit s pomocí akustického monitoringu a hlasových provokací. Byly instalovány nové typy hnízdních budek a vedle kontrol připravených budek byla dohledávána také hnízdiště umístěná v zemědělských objektech. Výsledky V roce 2014 se většina členů skupiny zaměřovala především na sledování populace sýčka obecného v lokalitách, kde byl jejich výskyt potvrzen v předchozích letech. Plošný monitoring byl s ohledem na omezené časové možnosti prováděn jen některými členy – a to zejména v krajích Ústeckém, Středočeském, Plzeňském a Jihomoravském. Bylo zjištěno celkem 51 obsazených lokalit, přičemž více než polovina z nich (28) leží v Ústeckém kraji a Středočeském kraji, 9 lokalit leží v Jihomoravském kraji, 7 ve Zlínském kraji, 4 lokality v Plzeňském kraji a 3 v Královéhradeckém kraji. Ve všech případech se sýčci vyskytovali v lidských sídlech (v zemědělských objektech, zástavbě), výskyt sýčků ve volné krajině nebyl potvrzen. Hnízdění sýčků obecných bylo v ČR v roce 2014 prokázáno v 17 případech, z toho bylo jedno neúspěšné (samice opustila snůšku z důvodu úhynu samce). Předpokládají se další 4 hnízdění – v těchto případech bylo zaznamenáno teritoriální chování adultních ptáků, ovšem hnízda ani mláďata nebyla nalezena. Sýčci zahnízdili v 5 případech v připraveném sýčkovníku a v ostatních případech se jednalo o hnízdiště v otvorech ve zdech určených k chovu holubů (Plzeňsko) a v různých dutinách objektů (kravíny, ocelokolny, stodoly atd.). V rámci sledovaných hnízdění vyvedli sýčci obecní minimálně 19 mláďat (v počtu 1-4 mláďata na hnízdo), k dispozici je velmi málo údajů z hnízdní úspěšnosti. Také v roce 2014 zaznamenali pracovníci Záchranné stanice pro handicapované živočichy v Bartošovicích na Moravě hnízdění dříve vypuštěných sýčků ve volně dostupných budkách. Během dubna však došlo při hnízdění ke ztrátě samce a k opuštění snůšky samicí, ovšem v červnu se na lokalitě objevil nový samec a pár byl od této doby opět kompletní. V roce 2014 probíhal v CHKO Poodří projekt zaměřený na telemetrické sledování 6 vypouštěných sýčků, který přispěl k poznávání schopností vypouštěných mláďat přizpůsobit se podmínkám prostředí. Na území ČR je v lidské zástavbě i ve volné krajině pro sýčky instalováno přibližně 600 budek různých typů. Velká část budek je opatřena speciální vnitřní přepážkou proti kunám po vzoru úspěšných budek kolegů z Německa a Rakouska. Tento typ budky bohužel v ČR není obsazován sýčky, ale především vrabci polními a špačky obecnými (zvláště když je budka umístěna na stromě). Větší úspěch mají u tuzemských sýčků budky, které tuto přepážku nemají a jsou zabezpečeny proti kunám např. vhodným umístěním za plechovými stěnami nebo mají ochranné plechové manžety kolem vletového otvoru. Tyto budky se nacházejí v lidské zástavbě, většinou v areálech zemědělských podniků. 39


Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Jan BUCHTA, Petr KOLKA [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 2013 probíhal na šesti dlouhodobě sledovaných studijních plochách. Umístnění ploch v rámci republiky ukazuje mapka. Metodika Stejně jako v předchozím roce se do projektu zapojili zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí 10 km2. Výstupem je pak informace o počtu prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. Výsledky V roce 2014 bylo sledováno 6 ploch, na kterých bylo zjištěno 68 párů káně lesní. Nadmořská výška lokalit se pohybovala v rozmezí od 190 do 925 m. Celková kontrolovaná plocha obsáhla 280 km 2. Průměrná hustota zjištěných párů káně lesní byla 24,3 párů na 100 km 2. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. stud. plocha

autor rozloha nadmořská [km2] výška [m]

Biotopy [%] les

agro

intra

vody

počet párů

počet hnízd

hustota [párů/100km2]

1

BL

30

200-375

50

30

20

0

15

11

50,0

7

MH

10

250

0

90

10

0

5

5

50,0

8

MH

25

263

0

90

10

0

6

6

24,3

11

VG

124

563-925

34

59

7

0

16

13

12,9

13

JB

33

240-510

60

27

13

0

13

10

39,0

15

PK

58

190-250

20

69

10

1

13

8

22,4

68

53

součet

280

průměr

24,3

Z přehledu za posledních 5 let vyplývá dlouhodobě prakticky setrvalý stav hustoty hnízdění. Přechodné snížení hnízdní hustoty v roce 2013, které bylo patrně zapříčiněno nedostatkem potravní základny a nepříznivými klimatickými podmínkami (viz zpráva za rok 2013), nezpůsobilo pokles populace káně lesní v následujícím roce.

40


hnízdní hustota [párů/100 km2]

roky

41


Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Jan BUCHTA, Petr DVOŘAN, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ, Tomáš KNĚŽÍČEK, Petr KOLKA, Jaroslav KŘIŽKA, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, [email protected]

Rozsah monitoringu Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 2014 probíhal na deseti studijních plochách vybraných území České republiky, jejich rozmístění je patrné z mapky. Metodika Monitoring probíhal podle metodiky použité v předešlých letech. Jde tedy o nalezení všech hnízdících párů na sledované ploše o velikosti minimálně 25km2 (nejlépe čtverec o rozměrech 5x5 km). V poměru zastoupení lesa a zemědělské krajiny by plocha měla odpovídat situaci v širším okolí. Na této ploše je nutné zjistit všechny hnízdící páry, dostačuje však prokázat přítomnost páru, k prokázání není nutný nález hnízda. Jako vhodná metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, zejména v době těsně před rozedněním, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. Pro následující období je vhodné ověřit možnost využití metody akustického monitoringu. Výsledky Deset spolupracovníků zjistilo v roce 2014 na deseti monitorovacích plochách o celkové ploše 1081 km2 celkem 10 hnízdních teritorií jestřába (z toho pouze 7 prokázaných nálezem hnízda). V průběhu pěti let monitoringu byl zaznamenán trvalý pokles početnosti druhu. Vývoj hnízdní hustoty (v párech na 100 km2) za celé období monitoringu: 4,60 (2010), 3,98 (2011), 3,75 (2012) 3,10 (2013) a 1,27 (2014). Výrazný pokles v posledních dvou letech potvrzují i údaje ze Znojemska (V. Škorpíková), které jsou pořizovány mírně odlišnou metodikou - jde o specifické území jižní Moravy s nízkou lesnatostí, sledovaná plocha zahrnuje 610km2. Vývoj hnízdní hustoty při započítání této oblasti v posledních dvou letech (v párech na 100 km2): 1,90 (2013) a 0,92 (2014). Výsledky monitoringu signalizují pokles početnosti jestřába lesního na většině monitorovacích ploch. Je zřejmé, že druh vyžaduje do budoucna výrazně zvýšenou pozornost! Jednou z příčin ohrožení jestřába je nepochybně i dnes nezákonné pronásledování ze strany chovatelů drůbeže a holubů. Příspěvkem k řešení tohoto konfliktu je článek „Draví ptáci a chov holubů“ který vyšel v čísle 3/2014 časopisu „Svět holubů“. Článek se snaží problém objektivně popsat a ukázat možná řešení, mezi čtenáři měl značný ohlas (kopii na požádání poskytne autor příspěvku). 42


rozloha nadm. v. [km2] [m]

les [%]

agro [%]

intra [%]

voda [%]

počet hustota párů [p/100km2]

Malenovice (B. Landsfeld)

30

200-375

50

35

15

0

0

0

Úhořilka (V. Hlaváč)

25

380-620

40

50

10

0

0

0

Hrubý Jeseník (V. Gahura)

124

563-925

33

60

7

0

0

0

Mokrá (J. Buchta)

28

430-530

90

5

5

0

1 (1)

3,5

Bohuslavice u Zlína (J. Křižka)

42

420-542

35

58

7

0

1 (1)

2,4

Jihlava (T. Kněžíček)

54

550-660

35

35

20

10

1 (1)

1,85

Hrabyně (M. Miškovský&M. Holáň)

82

250-396

35

55

7

3

0

0

Dolní Břežany (J. Sedláček)

94

280-385

20

49

30

1

-

-

Benátky n. J. (P. Kolka)

58

200-241

30

60

10

0

1 (1)

1,7

Znojemsko (V. Škorpíková)

610

175-262

20

70

5

5

4 (1)

0,6

Buchlovice (P. Dvořan)

28

350-548

65

30

4

1

2 (2)

7,1

10 (7)

0,92

celkem

1081

43


Výr velký (Bubo bubo) Bedřich LANDSFELD, Ondřej BIELIK, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Ivan KUNSTMÜLLER, Miroslav MIŠKOVSKÝ, Karel POPRACH [email protected]

Metodika Monitoring výra velkého (Bubo Bubo) probíhal formou fyzické kontroly známých lokalit. V některých případech kontrole předcházel plošný akustický monitoring. Tento přehled si neklade za cíl zmapovat populaci druhu na území republiky, nýbrž poukázat na obsazenost vytypovaných či známých lokalit a především doložit nízkou produktivitu mláďat u prokázaných hnízd. Výsledky

foto: Ivo Hertl

V roce 2014 bylo kontrolováno devíti mapovateli celkem 101 lokalit, na kterých bylo prokázáno hnízdění celkem 26 párů, dalších 24 párů bylo předpokládáno. Celkem tedy bylo zjištěno 50 párů výra velkého. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. č.

autor

počet lokalit

prokázané hnízdění

předpokládané hnízdění

celkem

vyvedená mláďata

1

V. Gahura

9

2

7

9

0

2

B. Landsfeld

2

1

1

1

3

L. Dvořák

5

1

1

1

4

I. Hertl

10

2

4

6

3

5

J. Buchta

7

2

5

7

1

6

M. Miškovský

3

1

1

0

7

O. Bielik

6

2

4

6

3

8

I. Kunstmüller

43

12

4

16

3

9

K. Poprach

16

3

3

2

101

26

50

14

celkem

24

Celkový průměrný počet vyvedených mláďat vztažený na prokázané hnízdění dosáhl hodnoty pouze 0,54 mláděte na jedno hnízdo.

44


Sýc sousný (Aegolius funereus) Miroslav DUSÍK, Jan BUCHTA, Jaromír ČEJKA, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Filip HRUŠKA, Vojtěch KODET, Dana KOŘÍNKOVÁ, David MELICHAR, Karel POPRACH, skupina CZU pod vedením prof. RNDr. Karla ŠŤASTNÉHO, Libor SCHRÖPFER, Václav TOMÁŠEK, Jiří ZAJÍC [email protected]

Rozsah působnosti Monitoring sýce rousného (Aegolius funereus) v roce 2014 probíhal na tradičních lokalitách v Krušných horách (okolí v. n. Fláje,) v oblasti Ralska, na Ještědském hřebenu, v Jizerských horách, Krkonoších, Javořích horách, Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech, Moravském krasu (PP Říčky, Punkva – Drahanská vrch.), na Bítešsku a Holýšovsku. Nově byly zaslány výsledky z Jihlavských vrchů (Javořice) i data z dlouhodobého sledování hnízdící a nehnízdící části populace ve Žďárských vrších. Dále začíná být monitorována oblast PP Manětínská v Plzeňském kraji. Inventarizace hnízd, obsazených teritorií podle pobytových stop v budkách nebo hlasové aktivity sýců byla uskutečněna v 17 lokalitách a geografických celcích na celkové ploše 2661,5 km 2. Do této plochy není zahrnuta oblast Ralska. Metodika Kontrola hnízdních budek a přirozených dutin s ročním vyhodnocováním výsledků probíhá v jednotlivých regionech samostatně. Vedle hnízdících párů a zjištěných dat o průběhu hnízdění jsou také podchyceny pobytové stopy po návštěvách dutin (hnízdní kotlinky, peří, zbytky potravy, vývržky atp.), které jsou doplňující informací o obsazovaných teritoriích a navíc dokládají míru konkurence ze strany ostatních dutinových živočichů (brhlíci, blanokřídlý hmyz, kuny atd.). Přirozené dutiny, nalézající se často na těžko přístupných místech v rozdílných výškách, jsou nejsnadněji kontrolovány za pomoci kamery upevněné na výsuvné tyči, současně je zajištěno minimální rušení hnízdících ptáků. Ačkoli jsou výsledky kontrol budek i dutin jednotlivých pozorovatelů do značné míry ovlivněny časovými možnostmi, daří se podchytit jeden ze základních údajů - počet hnízdících párů. Pro účel hodnocení v rámci SOVDS jsou použita základní data o sýci rousném. Akustický monitoring zjišťuje poznatky o ptácích za pomoci bezobslužného dlouhodobého záznamu a efektivně jej vyhodnocuje za využití výpočetní techniky. Touto metodou je možné spolehlivě podchytit krátkodobé hlasové projevy ptáků, které při běžném, časově omezeném hlasovém monitoringu ucházejí pozornosti. Kontrolní odchyty a kroužkování v jarním i podzimním období jsou doplňkovou, ale neméně důležitou součástí sledování struktury přežívající populace. Hodnota dat bude narůstat s realizací v dlouhodobém horizontu. Průnik výstupů uvedených metod může za předpokladu realizace po řadu let podstatně přiblížit skutečnou početnost místních populací sýců, míru jejich přežívání i migračních schopností. K objektivnímu posouzení příčin fluktuace hnízdících párů nesporně patří i vyhodnocení stavu hlavní kořisti, která podstatně usměrňuje hnízdní i hlasovou aktivitu těchto ptáků. Toto hodnocení je provedeno na základě výsledků jarních i podzimních odchytů především v horských oblastech.

45


Výsledky Do konečného výsledku počtu hnízdících párů se v každé sezoně promítá zejména aktuální vývoj potravní nabídky a dosažené stavy sledovaného druhu v předchozích sezonách. Dynamika populací kořisti a samotný průběh jejího rozmnožování zásadním způsobem usměrňuje reprodukční aktivitu sýce rousného, její úspěšnost, přežívání jedinců a následně i hustoty populací. Prosperita populací drobných zemních hlodavců, jako hlavní kořisti nejen této sovičky, je dána především stavem nadzemních i podzemních částí rostlin, zejména bylinného patra ovlivňovaného především klimatickými podmínkami i lidskou činností. Lesní prostředí je z tohoto hlediska daleko stabilnější. V porovnání se zemědělsky využívanou krajinou se mění pozvolna v návaznosti na probíhající odtěžování porostů, následné zalesňování ploch a odrůstání kultur. Věkové stupně lesa vytvářejí bohatou mozaiku často stejnověkých maloplošných monokultur s diametrálně odlišnými podmínkami pro rozvoj společenstev drobných zemních savců. Dlouhodobé sledování oscilací v populacích drobných zemních hlodavců naznačuje význam průběhu klimatických podmínek, které zásadně usměrňují vývoj vegetace (v našem případě především bylinného patra) a následně prosperitu populací drobných savců. Také rok 2014 tento předpoklad opět posílil. V územních celcích s dostatečnými a zejména rovnoměrně rozloženými srážkami v první polovině vegetačního období (Krušné hory, Broumovsko, Orlické hory, Bítešsko, Jihlavské vrchy, Žďárské vrchy) se hustota obsazení dutin hnízdícími páry pohybovala od 8,00 do 37,50 páru / km2. Stejně tak hustota obsazených teritorií hnízdícími páry i nehnízdícími jedinci dosahovala 16,00 – 100,00 teritorií / km2. Naopak v oblastech s hlubokým srážkovým deficitem počínajícím už v zimním období (Ještědský hřeben, Jizerské hory, střední a západní Krkonoše) se hustota hnízdících párů pohybovala mezi 1,54 – 4,41 páru / km 2 a doložená obsazená teritoria dosahovala hustoty 6,15 – 19,70 teritorií / km2. Nehnízdící část populace, identifikovaná nejčastěji podle pobytových stop v budkách a hlasových projevů samců v jarním období, však nemusí představovat skutečnou početnost populace. K jejímu přesnějšímu odhadu chybí informace o početnosti sýců hnízdících v přirozených dutinách, nehledě k tomu, že zejména v letech s nedostatkem hlavní kořisti jsou podstatným způsobem omezeny hlasové projevy a pravděpodobně nedochází ani k pravidelnému vyhledávání dutin. Počty obsazených teritorií podle nalezených pobytových stop v budkách i dutinách tak mohou být do značné míry podhodnoceny. Méně už se na průběhu klimatických podmínek odráží počty odchovávaných mláďat sýce rousného v úspěšných hnízdech. V níže položených lokalitách do 800 m n. m (Broumovsko, Bítešsko, Jihlavské vrchy, Žďárské vrchy, Holýšovsko) připadal počátek snášky vajec od druhé dekády března do konce dubna. V jednotlivých územních celcích tu bylo v jediné vlně hnízdění průměrně odchováváno 1,00 – 5,00 ml. / úsp. hn. při celkovém průměrů všech lokalit 3,00 ml. / úsp. hn. (n=17) a úspěšnosti hnízdění 49 %. Odlišný byl průběh hnízdní aktivity v jednotlivých geografických celcích severního pohraničí (Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory), kde z květnových snůšek v první reprodukční vlně zahnízdilo 66 % celkově hnízdících párů a sýci vyváděli průměrně 1,60 – 2,83 mláděte / úsp. hn. s celkovým průměrem 2,25 ml. / úsp. hn. (n=12) při průměrné úspěšnosti hnízdění 52 %. Zvýšení populačních hustot myšic a dalších hrabošovitých v těchto regionech na konci jarního období umožnilo založení pozdních a náhradních snůšek 12 párům (tj. 34 % hnízdících párů), které dosáhly 83 % úspěšnosti hnízdění a odchovu 3,7 ml. / úsp. hnízdo (n=10). Z těchto snůšek bylo v porovnání s první vlnou hnízdění vyvedeno o 16 % mláďat více. Zajímavý byl nález 5 vyspělých mláďat při kontrole budky v Krkonoších (830 m n. m.) ještě 15. září 2014. Výhodnější potravní nabídka v letním období také omezila predaci hnízd kunami. Stav vývoje hlavních skupin drobných zemních savců v lesním prostředí lze dokumentovat na základě výsledku jejich odchytů na stálých lokalitách v Jizerských i Orlických horách (grafy 1-3).

46


Graf 1 - Vývoj početnosti hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v lesním prostředí Jizerských hor (830 – 970 m n. m.). Úlovek ks / 100 pastí za 3 noci.

Graf 2 - Vývoj početnosti hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v lesním prostředí Orlických hor (800 – 1000 m n. m.). Úlovek ks / 100 pastí za 3 noci.

Graf 3 - Schema dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov na loukách a pastvinách Orlických hor (600 – 800 m n. m.). Počet jedinců/ha.

47


Celkové výsledky inventarizace a úspěšnosti hnízdění v rámci SVODS i přes hluboké propady potravní nabídky ukazují na dobrou stabilitu populací sýce rousného na našem území (tabulka 1). Tab. 1 - Souhrnný výsledek úspěšnosti hnízdění a osídlení sledovaných oblastí převážně budkovou populací sýce rousného (budky – 2938 ks, přirozené dutiny – 756 ks). 2008 Jizerky

2009 SOVDS

2010 SOVDS

2011 SOVDS

2012 SOVDS

2013 SOVDS

2014 SOVDS

území [km2]

269

1466

1549

1574

1572

1586

1812

hnízdící páry

89

60

148

95

203

83

106

52

19

96

40

115

32

70

teritoria

167

144

284

299

352

301

262

úspěšnost hnízdění [%]

58

32

65

42

57

39

66

4,06

1,84

3,95

1,92

3,95

2,94

3,29

hnízdící páry [p / 100 km ]

33,08

4,09

9,55

6,04

12,91

5,23

5,85

teritoria [t / 100 km2]

62,08

9,82

28,54

29,3

34,62

20,53

15,69

… úspěšné hnízdění

počet ml./úspěšné hnízdění 2

Podíl zastoupení hnízdící a nehnízdící části populace a zejména porovnávání jednotlivých územních celků může být poznamenáno chybou spočívající především v rozdílném způsobu kontroly dutiny. Často nenápadné pobytové stopy (prachové peří na stěnách nebo v hnízdním substrátu, ulovená kořist v rohu dutiny atd.) se dají při přímé vizuální kontrole v budkách lépe identifikovat než při prohlídkách kamerou. Tato chyba je u přirozených dutin do určité míry kompenzována hlasovým monitoringem v jarním období. Uvedené výsledky naznačují pravděpodobnou velikost podchycené hnízdící a nehnízdící části místní populace (grafy 4 a 5). Graf 4 - Vývoj hnízdící a nehnízdící části populace sýce rousného na celkovém území v rámci SOVDS.

48


Graf 5 - Struktura místních populací sýce rousného ve sledovaných geografických celcích v roce 2014.

Snížené ztráty v průběhu hnízdění byly v tomto roce dány zahnízděním velké části párů v regionech s vyšší potravní nabídkou a také velmi úspěšným pozdním hnízděním v horském prostředí severního pohraničí. Na založení snůšek silně omezeným počtem párů sýce rousného v horských oblastech počátkem jarního období měly pravděpodobně rozhodující dopad nízké stavy drobných lesních hlodavců, kteří se navíc nacházeli dlouho do jarního období zcela mimo reprodukci. Také zřejmý pokles početnosti kun omezil predaci i celkovou návštěvnost dutin touto šelmou (graf 6). Nevýznamné byly také ztráty způsobené lidskou činností (tabulka 2). Graf 6 - Osídlování hnízdních budek pro sýce rousné kunami v Jizerských horách (sloupce: počet případů, číselný údaj: podíl celkového množství).

Tab. 2 - Příčiny ztrát na hnízdech sýce rousného. 2009

2010

2011

2012

2013

2014

podíl neúspěšných snůšek [%]

66

35

58

35

61

34

- opuštění hnízda z neznámých důvodů [%]

53

16

35

15

34

20

- predace kunou [%]

13

12

18

14

26

12

- vyrušování člověkem [%]

0

4

1

5

0

2

- ostatní ztráty [%]

0

3

4

1

1

0

49


Akustický monitoring, je-li prováděn systematicky na určité ploše, může v jarním období vytvořit reálný obrázek o přítomnosti dospělců a případném obsazení hnízdních teritorií. Skutečně hnízdící páry je nutné dodatečně dohledat v dutinách. Výsledky akustického, případně hlasového monitoringu byly v roce 2014 velmi dobře zpracovány v oblasti Bítešska, Jihlavských vrchů, Žďárských vrchů a v PP Manětínská. Na těchto lokalitách lze osídlení prostoru sýcem rousným velmi dobře porovnat (tabulka 4). Akustické mapování ptáků bylo také plošně uplatněno v letech 2013-2014 na území KRNAP, kde na 543 lokalitách s průměrnou délkou záznamu 18,61 hodin / lok. byl sýc rousný zaznamenán na 24 bodech nacházejících se na území ČR (V. Kodet, D. Kořínková). Hlasového i akustického monitoringu bylo využito při velkoplošném mapování sýce rousného v Beskydech na území o rozloze 800 km2 (V. Tomášek) i na dalších plochách. Plošné odchyty sov za využití hlasové provokace na Bítešsku přinesly zajímavé informace o věkové struktuře populace v podzimním období a přežívání vyvedených mláďat (I. Hertl). V roce 2013 s velmi nízkými hustotami drobných zemních savců tvořil podíl mladých ptáků mezi odchycenými jedinci v podzimním období pouhých 7,7 %. Spolu se zkušeností také z jiných regionů bylo možné odhadnout, že v tomto roce přežívalo do 5 % vyváděných mláďat. Sezona 2014 byla od letního období na hustoty základní kořisti daleko příznivější a umožnila daleko úspěšnější přežívání mladých soviček, které byly při podzimních odchytech v populaci zastoupeny 45,4 % . Výsledek odchytu v roce 2014 současně potvrzuje špatné přežívání mláďat v předchozím roce. Tab. 3 - Skladba populace sýců podchycená podzimním odchytem na Bítešsku. 2013

2014

7,7 %

45,4 %

2K – loňské mládě

30,8 %

9,1 %

3K – předloňské mládě

38,4 %

18,2 %

+3K – starší pták

23,1 %

27,3 %

1K – tohoroční mládě

foto: Ivo Hertl

50

Tab. 4 – Souhrn výsledků získaných při monitoringu sýce rousného v ČR v roce 2014. hn. páry

úsp. hn.

úsp.h.

hustota / 100 km2 obs. teritorií hn. p. teritorií

2,2

10

8

2,1

14,3

70

1,1

1

0

350-1110

550

2,0

7

4

363

550-1380

490

1,4

16

CHKO Broumovsko

24

440-820

86

3,6

budky

CHKO Orlické hory

150

540-1100

262

Poprach K.

budky

Jeseníky a okolí

490

344-1174

845

Poprach K.

budky

Beskydy a okolí

512-1037

291

Poprach K.

budky

Jizerská tab., Ralsko

274-534

52

Dvořák L.

budky

CHKO Morav. kras

22

350-630

25

1,1

AM/dut.

Bítešsko

95

250-540

560

5,9

13

Kodet V.

AM

Krkonoše

Buchta J.

dutiny/b.

PP Říčky

25

400-530

50

2,0

0

Čejka J.

dutiny

CHKO Žďárské vrchy

50

650-830

28

0,6

4

2

49

570-837

138

2,9

8

50

390-480

60

1,3

1

32

0,4

n.m.v. [m]

Krušné hory - Fláje

70

735-956

155

budky

Ještědský hřeben

65

440-940

Dusík M.

budky

CHKO Jizerské hory

269

Dusík M.

budky

Krkonoše

Dusík M.

budky

Dusík, Zajíc J.

metoda

skupina ČZU

budky

Dusík M.

Hertl I.

Hruška F. Schröpfer L.

Lokalita (oblast)

budky/dut.

les [km2]

pozorovatel

dutiny/hl. Jihlavské vrchy bud./hl.

Holýšovsko

Melichar D.

budky/AM PP Manětínská

90

500-677

Tomášek V. a kol.

budky/AM Beskydy, H. Vsacko

850

400-1323

ks ks/km2

ml./

4

1,5

6,2

3,3

53

2,6

19,7

10

2,6

62

4,4

17,1

9

5

2,8

24

37,5

100,0

1,8

12

9

3,0

44

8,0

29,3

1,7

25

22

4,5

42

5,1

8,6

3

4 3 6

3,3

13,6

16

13,7

16,8

2

0,0

8,0

1,0

8

8,0

16,0

3+

3,3

11

16,5

22,7

1

5,0

1,7 10

11,1

47

5,5


Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Ivo HERTL, Ondřej BIELIK, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Milan FRENCL, Vojtěch KODET, Daniel KŘENEK, Bedřich LANDSFELD, Roman MULÁČEK, Tomáš NAJER, Petr PAVELČÍK, Jiří PAVELKA, Tomáš SKŘIČEK, Jan STŘÍTESKÝ, Václav TOMÁŠEK, Jiří ZAJÍC spolupracovali: Miroslav DUSÍK, Filip HRUŠKA, Mirek GLACNER, Gedeon KAŠPAR, David MELICHAR, Karel POPRACH, Martin VYMAZAL, Ivan ZÍDEK [email protected]

Rozsah působnosti V roce 2014 pokračoval systematický monitoring kulíšků nejmenších (Glaucidium passerinum) podle navržené metodiky SOVDS. Systematické mapování proběhlo v 17 oblastech České republiky, z dalších území byly získány dílčí informace. Výsledky Výsledky monitoringu kulíška nejmenšího jsou souhrnně uvedeny v tabulce. Sledovány byly oblasti s rozlohou od 10 do zhruba 600 km2 lesa v nadmořských výškách od 250 do 1323 metrů. Na desíti územích byl využit především akustický monitoring, jinde jsou výsledky založeny zejména na terénních odposleších s občasnou provokací. Kromě opakovaně sledovaných území se v letech 2013 a 2014 podařilo zmapovat výskyt sov v Krkonoších (V. Kodet) - kvantitativní vyhodnocení bude součástí výsledné publikace. Terénní průzkum na Královéhradecku (J. Zajíc, 50 km2) v PP Říčky (J. Buchta, 25 km2), u Dalešické přehrady (T. Skřiček, 20 km2) a v oblasti Vizovické pahorkatiny (P. Pavelčík, 46 km2) nepřinesl pozitivní registrace. Nadm. v. [m]

Les [km2]

Metoda

Kontroly

Okrsky

Hustota [okr/100km2]

Březnicko [PB] – R. Muláček

450-753

24

P

7

5

21

Písecko – M. Frencl

380-600

112

P

18

6

5

Mladovožicko [TA] – O. Bielik

420-673

32

P

14L

5

16

Liberecko – V. Tomášek

400-850

52

AM+O

8x1 + 4L

5

10

Východní Bítešsko [BO] – I. Hertl

260-520

62

AM

16x2+30x1

3-5

5-8

Drahanská vrchovina – L. Dvořák

350-630

18

O+P

20

1

6

VÚ Březina, jih [PV] – J. Stříteský

280-546

68

AM

75x2

3-4

4-6

Prostějovsko – T. Najer

250-500

30

O+P

9L

2

7

Chřiby – P. Pavelčík

400-550

38

AM

36x2

4

11

Vizovické vrchy [ZL] – B. Landsfeld

250-450

16

AM+O

15

1

6

B. Karpaty, V. Javořina – P. Pavelčík

550-930

10

AM

18x2

1

10

Beskydy – D. Křenek, J. Pavelka a kol. 400-1323

608

AM+O+P

32+50L

25

4

Zkratky: AM – akustický monitoring, O – odposlechy, P – odposlechy s využitím provokace, L – linie.

52


Srovnání početnosti kulíšků na dlouhodobě sledovaných lokalitách přináší velmi rozdílné výsledky. Příčinou může být i metodický problém, kdy v sezóně bez typicky zimního počasí došlo u mnoha samců k brzkému ukončení toku. Tito ptáci se potom v březnu neozývali a nemuseli být při monitoringu zaznamenáni. To je zřejmě i případ důkladně prováděného monitoringu ve VÚ Březina, kde byl přesto zjištěn výrazný propad početnosti vzhledem k minulému roku. Mapování probíhalo především v březnu a dubnu. V roce 2014 byl potvrzen výskyt kulíška v Podyjí, poblíž Bítova (Exkurze Jihomoravské pobočky ČSO). Dohledáno bylo celkem 6 hnízd, u tří z nich se podařilo změřit vybrané rozměry dutiny vedoucí k návrhu optimální budky. V prvním případě byl vletový otvor kruhový s průměrem cca 47 mm a tloušťkou stěny 52 mm. Dutina byla v javoru ve výšce 5 metrů orientována do prudkého svahu I. Hertl). Ve druhém případě byla dutina v mohutném modřínu, ve výšce 5-6 metrů, orientována do mírného svahu. Průměr vletového otvoru byl opět 47 mm a délku vstupního tunýlku 74 mm (I. Hertl). Třetí nalezená dutina byla ve smrku ve výšce necelých 6 metrů. Byla oválná s výškou 52 mm a šířkou 44 mm. Tloušťka stěny v místě vletového otvoru byla 65 mm (O. Bielik). Pokud byly samice mimo dutinu, většinu doby trávily v úkrytu na větvi ve výšce dutiny a vzdálenosti několika metrů od ní. V souladu s těmito zjištěními bylo na Vysočině vyvěšeno zhruba sto budek s tlustou přední stěnou (cca 40-60 mm) a průměrem vletového otvoru 49 mm podle vzoru používaného v severských zemích. Jejich obsazenost bude sledována.

Zajímavé informace přineslo okroužkování páru kulíšků v době hnízdění. Samec měl v tu dobu hmotnost 60 g a samice 75 g. Při kontrolním odchytu na podzim měli stejní ptáci hmotnost 66 g resp. 70 g. Tyto výsledky potvrzují známé informace o pohlavním dimorfismu kulíšků a naznačují, že mimo dobu hnízdění nebude snadné odlišit pohlaví podle hmotnosti jedince Oba ptáci byli na podzim mimo vlastní hnízdiště, ve vzdálenosti cca 650 m od něj, každý jiným směrem (I. Hertl).

53


Druhová bibliografie dravců a sov od roku 2009 Sestavil: Ivo HERTL [email protected]

Zveřejňujeme českou druhovou bibliografii dravců a sov. Obsahuje články z vybraných českých ornitologických periodik. Každá druhová kapitola je doplněna o přímý odkaz na české přírodovědné bibliotéky. Zpracováno je období od roku 2009 (obnovení činnosti SOVDS). Bibliografie bude postupně doplňována - prosím o informace o dalších zdrojích české odborné literatury o dravcích a sovách a volně přístupných databázích literatury s problematikou dravců a sov. Aktuálně zpracováno: Acrocephalus 25-28, Cinclus 19-20, Crex 29-33, Kominíček 8-20, Panurus 18-22, Sluka 6-9, Sylvia 45-50, Zpravodaj SOVDS 10-14 (mimo zprávy jednotlivých pracovních skupin), Zprávy MOS 67-71. včelojed lesní (Pernis apivorus) Pikešová A. 2012: Hnízdění včelojeda lesního v nice těžební výsypky. Kominíček 15: 12-13. Schröpfer L. 2013: Podzimní průtah včelojeda lesního (Pernis apivorus) územím jihozápadních Čech v letech 1999 až 2012. Sylvia 49: 135-144. luňák červený (Milvus milvus) Česák J. 2011: Nové hnízdiště luňáka červeného (Milvus milvus) v Pardubickém kraji. Panurus 20: 101-104. Horák P. † 2013: Srovnání složení potravy luňáka hnědého (Milvus migrans) a luňáka červeného (Milvus milvus) na jižní Moravě v době výchovy mláďat. Crex 32: 54-62. Kadava L. & Vosáhlová S. 2009: Výskyt a hnízdění luňáka hnědého (Milvus migrans) a luňáka červeného (Milvus milvus) na Novobydžovsku v roce 2008. Panurus 18: 29-34. Kunstmüller I. 2009: Výskyt a hnízdění luňáka červeného (Milvus milvus) v kraji Vysočina. Crex 29: 99-110. Matušík H. 2014: Poznámka ke hnízdění smíšeného páru luňáka hnědého a luňáka červeného v roce 2013. Zpravodaj SOVDS 14: 2. Růžek P. 2009: Výskyt a hnízdění luňáka červeného (Milvus milvus) a luňáka hnědého (Milvus migrans) na Domažlicku. Sluka 6: 85-95. luňák hnědý (Milvus migrans) Horák P. † 2013: Srovnání složení potravy luňáka hnědého (Milvus migrans) a luňáka červeného (Milvus milvus) na jižní Moravě v době výchovy mláďat. Crex 32: 54-62. Kadava L. & Vosáhlová S. 2009: Výskyt a hnízdění luňáka hnědého (Milvus migrans) a luňáka červeného (Milvus milvus) na Novobydžovsku v roce 2008. Panurus 18: 29-34. Matušík H. 2014: Poznámka ke hnízdění smíšeného páru luňáka hnědého a luňáka červeného v roce 2013. Zpravodaj SOVDS 14: 2. Růžek P. 2009: Výskyt a hnízdění luňáka červeného (Milvus milvus) a luňáka hnědého (Milvus migrans) na Domažlicku. Sluka 6: 85-95.

54


orel mořský (Haliaeetus albicilla) Benda P. 2014: První prokázané hnízdění orla mořského (Haliaeetus albicilla) v Labských pískovcích v roce 2014. Kominíček 20: 4-5. Honců M. 2010: Zpráva o zimním sčítání orlů mořských v ptačí oblasti Českolipsko. Kominíček 11: 19. Horal D. 2009: Hnízdění orla mořského (Haliaeetus albicilla) na jižní Moravě v letech 2006-2008. Crex 29: 70-75. Kunstmüller I. 2009: Rozšíření a hnízdní výskyt orla mořského (Haliaeetus albicilla) v kraji Vysočina. Crex 29: 76-93. Kunstmüller I. 2009: První prokázané hnízdění orla mořského (Haliaeetus albicilla) v kraji Vysočina. Crex 29: 94-98. Mrlík V. 2010: Zimování orlů mořských v regionech jižní Moravy a na Vysočině v letech 2006/072009/10. Crex 30: 66-75. Škorpíková V. & Tunka Z. 2013: Úspěšné hnízdění tříleté samice orla mořského (Haliaeetus albicilla). Crex 32: 65-70. orel křiklavý (Aquila pomarina) Bušek O. 2012: Hnízdní výskyt orla křiklavého (Aquila pomarina) ve Slavkovském lese a další pozorování v hnízdní době v jihozápadních Čechách. Sluka 8: 99-104. orel královský (Aquila heliaca) Procházka J. 2013: Orel královský (Aquila heliaca) na Mělnicku. Kominíček 17: 9-10. moták pochop (Circus aeruginosus) Kunstmüller I. 2010: Moták pochop (Circus aeruginosus) - úspěšnost hnízdění a zastoupení poměru pohlaví mláďat v závislosti na výskytu a početnosti hraboše polního (Microtus arvalis). Zprávy MOS 68: 4-20. Kunstmüller I. 2010: Rodičovská péče a chování mláďat u motáka pochopa (Circus aeruginosus) v průběhu hnízdního období. Sluka 7: 75-93. Kunstmüller I. 2012: Poměr pohlaví mláďat na hnízdech motáka pochopa (Circus aeruginosus) v závislosti na velikosti snůšek a pořadí líhnutí. Crex 31: 115-132. moták pilich (Circus cyaneus) Rak D. 2013: Hnízdění motáka pilicha (Circus cyaneus) v roce 2012 na Litoměřicku. Zpravodaj SOVDS 13: 31-32. strana

55


moták lužní (Circus pygargus) Chvapil S. 2011: Hnízdění motáka lužního (Circus pygargus) na Podřipsku v roce 2010. Kominíček 13: 10-11. Kadava L., Bartoníček J. & Vosáhlová S. 2010: Hnízdění motáka lužního (Circus pygargus) na Novobydžovsku a Hořicku. Panurus 19: 93-96. Kunstmüller I. 2013: Hnízdní biotopy motáka lužního (Circus pygargus) na Českomoravské vrchovině. Sluka 9: 7-36. Kunstmüller I. 2013: Růst a vývoj mláďat motáka lužního (Circus pygargus) na hnízdech a využitelnost vybraných biometrických dat k určení jejich věku a pohlaví. Crex 33: 115-130. Molitor P. 2009: Hnízdění motáka lužního (Circus pygargus) na Opavsku v roce 2009. Acrocephalus 25: 70-72. Poprach K. 2009: Poznámky k určování stáří a pohlaví motáka lužního (Circus pygargus). Crex 29: 111-121. Poprach K. 2013: Neobvyklý nález na hnízdě motáka lužního (Circus pygargus). Crex 33: 143-147. Poprach K., Machar I. & Vrbková J. 2013: Populační trend, rozšíření a hnízdní nároky motáka lužního (Circus pygargus) na střední Moravě. Sylvia 49: 111-134. Skříček T. 2010: Hnízdní výskyt motáka lužního (Circus pygargus) na Třebíčsku v roce 2010. Cinclus 20: 29-37. jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Hanel J., Tomášek V., Procházka J., Menclová P., Kunca T. & Šťastný K. 2013: Hnízdní biologie jestřába lesního (Accipiter gentilis) na Liberecku. Sylvia 49: 39-47. Molitor P. 2009: Příspěvek k hnízdní bionomii jestřába lesního (Accipiter gentilis). Acrocephalus 25: 101. krahujec obecný (Accipiter nisus) Klejdus J. 2012: Neobvyklá volba místa hnízdění krahujce obecného (Accipiter nisus). Crex 31: 163-164. káně lesní (Buteo buteo) Bartl J. 2012: Hnízdění káně lesní (Buteo buteo) na zemi. Crex 31: 165. káně rousná (Buteo lagopus) Pikešová A. 2012: Káně rousná u Mariánských Radčic. Kominíček 15: 21-22. káně bělochvostá (Buteo rufinus) Šírek J. 2012: Výskyt káně bělochvosté (Buteo rufinus) v České republice. Sylvia 48: 146-151.

56


orlovec říční (Pandion haliaetus) Horal D. 2013: Redakční poznámka k článku Orlovec říční (Pandion haliaetus) - pokus o hnízdění na rybnících u Hodonína (jižní Morava) na jaře 2010. Crex 32: 77-81. Šimeček K. 2013: Orlovec říční (Pandion haliaetus) - pokus o hnízdění na rybnících u Hodonína (jižní Morava) na jaře 2010. Crex 32: 71-77 sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Honců M. 2014: Zástřel sokola stěhovavého na Českolipsku. Kominíček 20: 14- 15. Horal D. (ed.) 2013: K hnízdním pokusům sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v oblasti Novomlýnských nádrží a Pálavý na přelomu 20. a 21. století. Crex 32: 82-94. Horal D. & Bělka T. 2013: Poznámky k údajným hnízděním sokola stéhovavého (Falco peregrinus) na stromech na území České republiky. Crex 32: 95-104. Šuhaj J. 2011: Popis neúspěšných útoků sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v přírodní památce Hraniční meandry Odry. Acrocephalus 26: 109-110. raroh velký (Falco cherrug) Beran V., Horák P., Horal D. & Škorpíková V. 2010: Vývoj hnízdní populace raroha velkého (Falco cherrug) v České republice v letech 1999-2010. Crex 30: 76-94. Horal D., Gahura V., Beran V. & Čamlík G. 2012: Zajímavosti z hnízdění raroha velkého (Falco cherrug) v hnízdní sezóně 2012. Crex 31: 166-168. Škorpíková V. 2013: Vytváření potravních zásob u páru rarohů velkých (Falco cherrug) na Znojemsku v roce 2013. Crex 33: 131-137. Valášek M. 2012: Řaroh velký (Falco cherrug) v Národním parku Podyjí / Thayatal. Crex 31: 133- 145. poštolka obecná (Falco tinnunculus) Dusík M. 2011: Hnízdní podpora poštolek obecných (Falco tinnunculus) v severních a východních Čechách. Zpravodaj SOVDS 11: 8-9. Mikeš V. & Kout J. 2009: Případ mrchožravosti u poštolky obecné (Falco tinnunculus). Sluka 6: 103-106. Mikula P. 2012: Zloženie potravy sokola myšiara (Falco tinnunculus) počas letného obdobia v Bardejove na severovýchodnom Slovensku. Sylvia 48: 109-114. poštolka rudonohá (Falco vespertinus) Landsfeld B. & Šírek J. 2010: Výskyt poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v ČR v letech 19992009. Zpravodaj SOVDS 10: 4-6.

57


dravci (Falconiformes) Hertl I. 2010: MEDRAPTORS – monitoring migrace dravců ve Středozemí. Zpravodaj SOVDS 10: 26. Schröpfer L. 2009: Vizuální sledování podzimního tahu dravců v jihozápadních Čechách v letech 1996 až 2008. Sylvia 45: 73-84. Škorpíková V., Kraus Z., Gahura V. & Berg H.-M. 2009: Když se predátoři stávají obětí své kořisti – několik případů na téma „dravci versus hadi“. Crex 29: 158-163. Řepa P. 2010: Dravci (Falconiformes) okresu Tachov, jihozápadní Čechy. Sluka 7: 5-72. výr velký (Bubo bubo) Koleček J. 2012: První prokázané hnízdění výra velkého (Bubo bubo) v údolí Rožnovské Bečvy. Zprávy MOS 70: 28-27. Krupa M. 2009: Výskyt výra velkého (Bubo bubo) v údolí Rožnovské Bečvy. Acrocephalus 25: 102-103. Kunstmüller I. 2012: Určování věku a pohlaví mláďat výra velkého (Bubo bubo) na základě morfometrických a morfologických hodnot. Zprávy MOS 70: 4-23. Kunstmüller I. 2013: Rozšíření, početnost, hnízdní prostředí a úspěšnost výra velkého (Bubo bubo) v kraji Vysočina v letech 1989 až 2012. Zpravodaj SOVDS 13: 13-30. Rejl J., Kohoutek J., Kohoutek M. & Novotný M. 2009: Další nález hnízda výra velkého (Bubo bubo) v přeloučských Železných horách. Panurus 18: 57-58. Štěrba O. 2010: Hnízdní rozšíření výra velkého (Bubo hubo) v okrese Pelhřimov a jeho hnízdní úspěšnost. Cinclus 20: 17-27. puštík obecný (Strix aluco) Dusík M. & Dvořák L. 2011: Hnízdní podpora puštíků obecných (Strix aluco). Zpravodaj SOVDS 11: 10-12. Zvářal K. 2011: Lovecká strategie puštíka obecného (Strix aluco) ve dvou různých prostředích ve Vizovických vrchách. Zprávy MOS 69: 18-29. Zvářal K. 2013: Dědičnost zbarvení, filopatrie a početnost puštíka obecného (Strix aluco) na Zlínsku. Zprávy MOS 71: 31-37. kalous pustovka (Asio flammeus) Škorpíková V & Křivan V 2013: Kalousi pustovky (Asio flammeus) na lesním shromaždišti kalousů ušatých (Asio otus). Crex 32: 145-148. sýc rousný (Aegolius funereus) Hertl I. 2014: Dřevokazná houba jako neobvyklá příčina neúspěšného hnízdění syče rousného (Aegolius funereus). Sylvia 50: 99-103. Hruška F. 2010: Hnízdní rozšíření syče rousného (Aegolius funereus) v Jihlavských vrších. Cinclus 20: 3-15. Kouba M. & Šťastný K. 2012: Domovské okrsky mláďat sýce rousného (Aegolius funereus) během dospívání v imisních oblastech Krušných hor. Sylvia 48: 115-125.

58


Pudil M. 2012: Monitoring sýce rousného v Jizerských horách 2012. Kominíček 16: 4. Pudil M. 2014: Sýc rousný a tetřívek obecný v Jizerských horách v roce 2013. Kominíček 19: 23. Slámová P. 2010: Monitoring sýců v roce 2010. Kominíček 12: 4. sýček obecný (Athene noctua) Krause F. & Opluštil L. 2010: Ochrana sýčků obecných (Athene noctua) v BádenskuWürttembersku. Crex 30: 153-158. Šálek M. 2014: Dlouhodobý pokles početnosti sýčka obecného (Athene noctua) v jádrové oblasti jeho rozšíření v Čechách. Sylvia 50: 2-11. Zvářal K. 2012: Budka pro sýčka a její umístění. Zpravodaj SOVDS 12: 6-7. kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Hertl I. 2010: Známe aktuální rozšíření kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum)? Kominíček 12: 10-11. Hertl I., Kodet V. & Savický J. 2011: Výsledky podzimního mapování kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum). Zpravodaj SOVDS 11: 3-7. Kondělka D. & Petro R. 2012: Prokázané hnízdění kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) v okrese Karviná. Acrocephalus 27: 97-98. výreček malý (Otus scops) Schröpfer L., Růžek P. & Hais O. 2013: Výreček malý (Otus scops) na jaře 2012 na Plzeňsku. Sluka 9: 76-78. sovy (Strigiformes) Dusík M. 2009: Výsledky hnízdní podpory sov v geografickém celku Chřiby v letech 1995–2008. Crex 29: 138-148. Hertl I. 2013: Zkušenosti s využitím Akustického monitoringu pro sledování druhového zastoupení a početnosti lesních druhů sov. Zpravodaj SOVDS 13: 3-12. Krause F. 2012: Vetřelci v budkách pro sovy na Břeclavsku. Crex 31: 187-188. Řepa P. 2012: Sovy (Strigiformes) Tachovska. Sluka 8: 47-72. dravci & sovy (Falconiformes et Strigiformes) Hlaváč V., Škorpíková V. & Vermouzek Z. 2012: Co dělat, setkáme-li se s nelegálním pronásledováním dravců. Zpravodaj SOVDS 12: 3-5. Krause F. & Opluštil L. 2009: Podpora hnízdění dravců a sov na jižní Moravě. Výsledky z roku 2008 a některé zajímavé poznatky a zkušenosti. Crex 29: 128-137. Landsfeld B. a koordinátoři 2013: Odhad počtu párů dravců a vybraných druhů sov v ČR. Zpravodaj SOVDS 13: 3. Tunka Z. 2010: Zimní chování dravců. Zajímavé lovecké taktiky dravců v zimě 2009/10 na Znojemsku. Crex 30: 145-150. Další zdroj informací: volně přístupná databáze odborné literatury

59


Recenze: Mikkola H., Lamminmaki J. 2014: Moult, Ageing and Sexing of Finnish Owls Tomáš BĚLKA [email protected]

Nevím, kdo je Nova Mackentley, ale zcela se ztotožňuji s jeho myšlenkou, která je vepsána na úvod knihy jako motto: Pelichání tě může dohnat k šílenství. A dodávám, že u sov obzvláště. Na knižním ornitologickém trhu se před pár měsíci objevila útlá dvojjazyčná finsko-anglická publikace zabývající se pelicháním a určováním pohlaví a věku finských sov. Zárukou kvality jsou již jména autorů. Zvláště první z nich – Heimo Mikkola, jehož monografie Sovy Evropy se stala Biblí mnoha „sovařů“- je většině českých ornitologů znám. To že se jedná o finské sovy není žádným hendikepem, protože ze středoevropských druhů neschází ani jeden. Na 98 stranách nalezneme 13 druhů. Publikace je určena zkušeným ornitologům, proto chybí popis jednotlivých druhů. Autoři zřejmě přepokládají, že čtenáři nemají s určováním sov problém. Úvodní kapitoly knihy jsou věnovány nejprve terminologii a způsobu měření, součástí je i přehledná tabulka udávající počet loketních letek u jednotlivých druhů. Není překvapivé, že malé druhy jich mají méně (15), oba druhy rodu Bubo naopak o čtvrtinu více (20). Zjištěné počty se však u jednotlivých autorů liší. Další kapitoly jsou věnovány pelichání. Po úvodní, všeobecné, následují kapitoly o sledování pelichání, stanovení věkových kategorií na základě pelichání a stavu opeření, užití ultra-fialového světla při determinaci stáří a pohlaví sov. Poté následují již druhové kapitoly. První část je vždy věnována podrobnému popisu postupu pelichání u každého druhu. Následující odstavce popisují jednotlivé věkové kategorie zpravidla ve formátu: 1K podzim & 2K jaro; 2K podzim & 3K jaro; 3K podzim & 4K jaro atd. U velkých druhů sov je takto rozlišován šat ještě v období +4K podzim & +5K jaro s teoretickou možností přesného určení věku ještě o rok později. Při určování pohlaví sov je upřednostňováno určování na základě rozdílů v opeření, až na druhém místě je používáno biometrických údajů. Autoři si jsou plně vědomi biometrických rozdílů jednotlivých populací, hlavně nestěhovavých druhů, a je na ně, zpravidla tabulkovou formou, upozorněno. Tak například samice výra velkého z Iberského poloostrova mají křídlo dlouhé jako samci skandinávského původu. Druhové kapitoly jsou hojně doplněny barevnými fotografiemi křídel jednotlivých věkových kategorií a černobílými kresbami per znázorňujícími rozdíly v pohlaví či stáří. Celou knihu doplňuje soupis literatury k dané problematice, jedná se o 74 titulů. Tato útlá publikace nepatří mezi nejlevnější. V NHBS ji nabízejí za 23 GBP + 5 GBP poštovné. O něco levněji (26 EUR vč. poštovného) ji lze objednat například na webové adrese http://www.academia.edu/6660367. V PDF ji získáte zde: http://uef.academia.edu/HeimoMikkola. Domnívám se, že publikace by mohla výrazně pomoci zvláště kroužkovatelům, kteří se věnují odchytu sov. Stejně tak výzkumníkům, kteří studují hnízdní biologii sov a potřebují přesně určit jejich pohlaví nebo stáří či kustodům v muzeích při studiu balků.

60

Zpravodaj SOVDS ÚNOR Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Recommend Documents