Zásady dobré správy společnosti a společnost jako dobrý občan

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí

Zásady „dobré správy společnosti“ a společnost jako „dobrý občan“ Diplomová práce

Autor:

Bc. Milan Karas Finance

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Eduard Mazák, CSc.

Leden 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Kardašově Řečici

11. dubna 2010

Bc. Milan Karas

Poděkování: Děkuji panu doc. Ing. Eduardu Mazákovi, CSc. za jeho podporu, názory a spolupráci při zpracování této diplomové práce.

Anotace práce: J.M. Keynes: „Není daleko den, kdy ekonomické problémy ustoupí do pozadí, kam patří, a naše hlavy i srdce se budou znovu zabývat tím, co má skutečně smyl – otázkami ţivota, lidských vztahů, stvoření, jednání a víry.“1 Těchto několik řádků citace světově uznávaného ekonoma obecně nastiňuje tolik potřebnou přítomnost etiky v podnikání a volání mnoha vědeckých pracovníků po zavedení etických principů do dravého světa ekonomie při respektování morálních aspektů té či oné společnosti. Zvlášť nově se rodivší ekonomika v České republice, více neţ kdo jiný, naléhavě potřebuje uvědomění si principů etiky a pojmů, které jsou pod tímto slovem obsaţeny. V této práci bych po krátké exkursi do historie chtěl nabídnout zamyšlení nad pojmem „dobrý občan“ a pokusit se tento termín definovat do prostředí českých firem, podniků a provozů podnikatelů.

Annotation: J.M. Keynes: "It is not so far the day, when economic problems will recede into the background where they belong to, and our heads and hearts will be concerned with what has been actually signifying - the aspects of life, human relations, creation, negotiation, and faith. .“2 These few lines citing the world-renowned economist generally outline a much needed presence of ethics in business and many researchers call for the establishment of ethical principles to the predatory world of economics, while respecting the moral aspects of this or that company. Especially newly rising economy in the Czech Republic, more than anyone else needs the awareness of ethical principles and concepts that are included under this word.In this work, after a brief excursion into history, I would like to offer a reflection on the concept of "good citizen" and try to define that term in the environment of Czech companies, enterprises and business premises.

1 2

Keynes, J.M.: First Annual Report of the Arts Council (1945 – 1946) Keynes, J.M.: First Annual Report of the Arts Council (1945 – 1946)

5

Obsah: Úvod ....................................................................................................................................... 8 1 Historický vývoj etiky .................................................................................................... 9 1.1 Starověk ................................................................................................................. 9 1.1.1 Sofistika .......................................................................................................... 9 1.1.2 Sókratés ........................................................................................................ 10 1.1.3 Platón ............................................................................................................ 11 1.1.4 Aristotelés ..................................................................................................... 13 1.1.5 Helénistické období ...................................................................................... 15 1.1.6 Judaismus a křesťanství ................................................................................ 17 1.2 Středověk ............................................................................................................. 18 1.2.1 Patristika ....................................................................................................... 19 1.2.2 Scholastika .................................................................................................... 19 1.3 Novověk .............................................................................................................. 19 1.3.1 Raný novověk ............................................................................................... 20 1.3.2 Osvícenství ................................................................................................... 20 1.3.3 19. století ...................................................................................................... 21 1.4 Současnost resp. moderní dějiny ......................................................................... 21 2 Etika jednotlivce a etika v podnikání, firma jako „dobrý občan“ ................................ 22 2.1 Etika jednotlivce .................................................................................................. 23 2.2 Etika v podnikání ................................................................................................. 27 2.2.1 Situace ohledně podnikání v České republice ............................................. 29 2.2.2 Pojetí podnikatelské etiky............................................................................. 32 2.2.3 Společenská odpovědnost v podnikání ......................................................... 33 2.2.4 Důvody pro etické chování podniku či podnikatele ..................................... 39 2.2.5 Firma jako „dobrý občan“ ............................................................................ 41 3 Zásady „dobré správy firmy“ ....................................................................................... 46 3.1 Etický kodex ........................................................................................................ 48 3.1.1 Druhy etických kodexů................................................................................. 56 3.1.2 Činnost OECD, Corporate Governance a etické kodexy ............................. 59 3.2 Vnitřní etika ......................................................................................................... 60 3.3 Vnější etika .......................................................................................................... 61 3.4 Mezinárodní normy jakosti a vztah k etice.......................................................... 62 3.5 Další formy prezentace etického chování podniku.............................................. 64 4 Etický audit firmy ......................................................................................................... 66 4.1 Druhy auditů ........................................................................................................ 66 4.2 Předpoklady pro kvalitní audit ............................................................................ 67 Závěr ..................................................................................................................................... 69 Literatura: ............................................................................................................................. 71 Příloha č. 1 ....................................................................................................................... 74 Příloha č. 2 ....................................................................................................................... 81 Příloha č. 3 ..................................................................................................................... 112 Příloha č. 4 ..................................................................................................................... 134

6

7

Úvod Pro svou práci jsem si zvolil téma Zásady „dobré správy společnosti“ a společnost jako „dobrý občan“. Co se skrývá pod tímto poměrně záhadným názvem? Kdo je dobrým občanem? Jaká správa společnosti je dobrá? Jaké jsou příčiny současného stavu ve společnosti. Jaké přijmout řešení ke stabilizaci stavu a jaké k nápravě tohoto stavu. Dle laických pohledů na tuto problematiku a společnost kolem sebe se zdá, ţe slušné jednání, morálka a etické principy se s uvolněním ekonomického prostředí vytratily a zůstaly jen pohledy na sloupcové grafy výkonnosti podniku či upřené pohledy do výkazů účetnictví. Je smutným faktem, ţe slušnost při podnikání, dodrţování ústních (gentlemanských) dohod se stalo doménou literatury a kinematografie první poloviny dvacátého století. Stejně tak i mladí lidé jsou při svém vzdělávání uzavíráni mezi vzorce, grafy, propočty a poučky, mnohdy bez moţnosti samostatného uvaţování a akceptace morálky při prezentování jejich názorů. Ve společnosti se začínají objevovat diskuse o různých kodexech, které mají vše vyřešit, dále i o auditech a jejich auditorech. Jak je tedy sloţité přijmout etický kodex a jaké postavení ve společnosti má etický audit a kdo je to etický auditor? Rád bych touto prací odpověděl na tyto otázky a v závěru nalezl odpověď na definici společnosti jako „dobrého občana“.

8

1 Historický vývoj etiky Při kaţdém zamýšlení se nad vzniklým problémem je potřeba hledat základní prvky v historii, a to zejména proto, abychom pochopili počínání v současnosti nebo v době nedávno minulé. Pokud si tato práce klade za cíl rozpoznat dobro a zlo v podnikání, potaţmo ve společnosti, musí (aspoň se tak domnívám) být v první její části uveden exkurs do minulosti s naznačením vývoje a směrů, které lidstvo v etické oblasti provázely. Zde je na místě připomenout, ţe v krátkém prolistování minulosti se nebudu zabývat zmíněnou problematikou od prvobytně pospolné společnosti, ale zahájím náčrtem starého Řecka v době 5. a 4. století před naším letopočtem a proniknu postupně aţ do naší současnosti.

1.1 Starověk Pro starověk jako takový je moţné pouţít termín antika či období antické filozofie. Přes známý historický vývoj je pro tuto práci podstatné zmínit počátek existence klasické řecké filozofie. Jako zcela zásadní se jeví učení a závěry tehdejších filozofů Sókrata, Platóna a Aristotela, kdy na jimi stanovených zásadách a principech je postavena evropská a křesťanská etika. Právě křesťanskou etiku je moţné povaţovat jako základní a pevný pilíř pro vývoj etiky jako takové. Pokud jsem při této úvaze veden tím, ţe křesťanství je v současnosti nejrozšířenější vírou, je moţné si dovolit takový závěr učinit. Jakkoliv se několik těchto úvodních vět jeví jako poměrně jasné, je potřeba v následujících bodech uvést základní směry, které dějinný vývoj etiky upravovaly a názorově posouvaly vpřed.

1.1.1 Sofistika Název tohoto období vychází z řeckého „sofistai“, coţ v překladu znamená „učitelé moudrosti“ – proto tedy sofistika. Představitelé sofistiky prezentují tehdejší situaci ve starém Řecku, byli to učitelé, kteří ze odměnu vyučovali rétorice a byli najímáni jako řečníci pro soudní spory. Nahlíţení na jejich vliv je sporné, nicméně ze sdělení sókratových, která zaznamenal Platón, je moţné uvést, ţe sofisté upřednostňovali a hájili moc a bohatství jako největší dobro, spravedlivá vláda je vládou silných nad slabými, ztotoţňovali dobré a příjemné. Je moţné konstatovat, ţe mezi sofisty byli lidé velice vzdělaní - váţení myslitelé, ale i lidé bez jakýchkoliv skrupulí, připraveni obhájit jakýkoliv stav či skutek. Přes toto nepříliš pochvalné hodnocení je potřeba uvést, ţe právě sofisté se zaslouţili o veliký obrat 9

filozofie, kdy byla pozornost přenesena od přírody k člověku samému, předmětem zkoumání se stalo samo myšlení, zkoumání morálky a její začlenění do filozofie pod pojmem etika. V závěru tohoto krátkého pojednání o sofistice je potřeba přiznat, ţe vývoj byl určitě poměrně sloţitější a zde přijaté závěry byly výsledkem mnoha zkoumání a vědeckých závěrů, nicméně pro zachycení historického vývoje se domnívám, ţe postačují.

1.1.2 Sókratés Sókratés je povaţován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filozofie. Jako první svůj zájem soustředil na záleţitosti člověka a společnosti. Pro tento výklad je zajímavé, ţe Sókratés po sobě nezanechal ţádné spisy. Všechny jeho myšlenky a teze byly následně zachyceny jeho ţáky – především Platónem. Sókratés byl přesvědčen o tom, ţe lidé chybují především proto, ţe nedokáţou dostatečně vyuţívat svých myšlenek a jednají hlavně na popud svých domněnek. Svou myslitelskou orientací se Sokrates výrazně odklonil od tradice řecké přírodní filozofie. Výrok delfské věštírny, jímţ byl prohlášen za nejmoudřejšího člověka, interpretoval v tom smyslu, ţe se liší od ostatních lidí pouze tím, ţe si uvědomuje svoji neznalost (“Vím, ţe nic nevím”), zatímco ostatní také nevědí, ale myslí si, ţe vědí. To ho však nevedlo k filozofické skepsi, nýbrţ k přesvědčení, ţe člověk můţe poznat dobro a tím i získat základ pro naučení se ctnosti, která je předpokladem štěstí. Cestou k tomu je především poznání sebe sama a ujasnění si základů etických pojmů. Nejvyšší hodnotou, podstatou Sokratovy etiky je tedy filozofování, poznání. Sokrates byl přesvědčen, ţe zlo spočívá v nevědomosti. Pokud se tato nevědomost odstraní a člověk pozná dobro, není jiţ problém, neboť není rozumné proti poznanému a uznanému dobru konat. Lidé tedy jednají špatně pouze z neznalosti, nikdo není zlý z vlastní vůle. Sám se touto zásadou důsledně řídil a předpokládal, ţe tomu budou věrni i ostatní lidé. Důvod, proč tomu tak u nich dosud není, neviděl Sokrates v problému slabé vůle, ale právě v nedostatku poznání. Člověk jedná v souladu s vnitřním hlasem „Daimonia“, jenţ ho dostatečně varuje vţdy, kdyţ dělá něco nesprávného. Protoţe výše v textu je uvedena všeobecně pouţívaná fráze (“Vím, ţe nic nevím“), povaţuji za vhodné uvést celou část textu z níţ pochází, pro dokreslení myšlení Sókratova, jak je uvedena v Platónově díle Obrana Sókratova a zaznamenána v překladu Františka Novotného3:

3

Platón. Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón. Oikoymenh 2005

10

„Zašel jsem ke kterémusi z muţů podle zdání moudrých, abych buď tam anebo nikde usvědčil věštírnu z nepravdy a ukázal její odpovědi: „Tento muţ je nade mne moudřejší, a ty jsi tvrdila, ţe já jsem moudřejší.“ A tu, kdyţ jsem ho prozkoumával – nepotřebuji ho totiţ uvádět jménem, ale byl to jeden z politiků, u kterého se mi něco takového stalo, občané athénští, kdyţ jsem ho zkoumal a rozmlouval s ním –, nabyl jsem mínění, ţe se tento muţ zdá moudrým, jak mnoha jiným lidem, tak obzvláště sám sobě, ale ţe moudrý není; a potom jsem se pokoušel mu ukazovat, ţe se domnívá, ţe je moudrý, ale ţe není. Tu jsem si tím znepřátelil i jeho i mnohé z přítomných; avšak odcházeje uvaţoval jsem sám u sebe, ţe proti tomuto člověku jsem já opravdu moudřejší; bezpochyby totiţ ani jeden ani druhý z nás neví nic dokonalého, ale tento se při svém nevědění domnívá, ţe něco ví, kdeţto já ani nevím, ani se nedomnívám, ţe vím; podobá se tedy, ţe jsem nad něho moudřejší aspoň o něco málo, právě o to, ţe co nevím, ani se nedomnívám, ţe vím.“ Z textu kolem Sókrata je moţné jím stanovené prvky etiky shrnout do několika bodů: o lidé jednají špatně pouze z neznalosti, o nikdo není zlý z vlastní vůle, o vědění vede ke ctnosti a mravnosti, o svoboda lidského jednání.

1.1.3 Platón Platón byl řecký aristokrat, jeden z nejvýznamnějších západních filozofů. Jeho dílo je moţné charakterizovat jako dialog s jeho učitelem Sókratem. Platón se ve svých dílech zaměřil na otázky člověka a lidské společnosti. Je moţné je specifikovat v několika oblastech: o rozdíl mezi poznáním a míněním, o ctnost a výchova k ní, o spravedlivé a trvalé uspořádání obce, o dobro jako cíl člověka a obce. 11

Ve výše uvedeném výčtu se objevuje termín ctnost. Myslím, ţe je vhodné jej na tomto místě více osvětlit a popsat. Ctnost jako termín se vyskytuje v historii na mnoha místech a je několikrát modifikována, v podstatě se stejným závěrem. Obecně se nechá říci, ţe ctnost je vypěstovaný a navyklý sklon k dobrému jednání. České slovo ctnost souvisí se slovy ctít, čest, úcta.4 Pro Platóna je zásadní otázkou, zda se lze ctnosti naučit. Základní ctností je pro Platóna spravedlnost, která však obsahuje tři další sloţky a to: moudrost, statečnost a uměřenost. Spravedlnost je ve výkladu Platóna trvalá ochota přiznat kaţdému jeho práva bez ohledu na vlastní prospěch. Spravedlnost je minimem lásky, v podstatě jejím základem. Spravedlivý člověk je poctivý, objektivní, nestranný, přímý a názorově pevný. Moudrost (jinde nazývána prozíravost, rozumnost) vede k mravně dobrému cíli. Je moţné říci, ţe se projevuje orientací v ţivotní situaci, ochotou učit se ţivotem, nasloucháním jiných názorů, vyuţíváním zpětné vazby. Naopak nedostatek moudrosti se projevuje unáhleností, zbrklostí, nedbalostí a nestálostí v jednání. Statečnost je schopnost člověka hájit dobro před zlem. Předpoklady statečnosti jsou věrnost, trpělivost, vytrvalost a velkomyslnost. Je zřejmé, ţe obhajoba dobra, pravdy je velice těţká aţ nebezpečná a právě proto je potřebná právě zde zmíněná statečnost. Je však potřeba dbát na úměrnost této vlastnosti, protoţe přehnaná statečnost vede k hazardérství a podceňování nebezpečí. Uměřenost je vlastnost umoţňující nastavit do patřičných mezí jinak morálně správnou věc, která můţe v určitých situacích nabýt nevhodného či nesprávného významu. Příkladem zde můţe být skromnost, u které můţe vzniknout nevhodná forma sebepodceňování. Zde popsané ctnosti dle Platóna se staly základem pro tradici etiky aţ do současnosti.

4

V. Machek, Etymologický slovník, heslo "čest"

12

1.1.4 Aristotelés Aristoteles byl nejvýznamnějším ţákem Platóna. Jak jiţ bylo řečeno, Platón se věnoval především otázkám člověka a společnosti, na rozdíl od Aristotela, který se snaţil uspořádat všechno vědění své doby a doplnit jej o vlastní pozorování. Určitou výhodu oproti předchozím filozofům měl Aristoteles v tom, ţe veškeré poznatky zpracovával do hmatatelné podoby a neponechával je pouze v abstraktní, mnohdy nebývale sloţité podobě. Ve vlastní filozofické tvorbě se zabýval estetikou, etikou, metafyzikou, rétorikou, teologií, výchovou a vzděláváním. Díky jeho působení se v toku dějin dostala spousta spisů do rukou řecky mluvících křesťanů, kteří je postupně zprostředkovali západní středověké kultuře. Není bez zajímavosti, ţe se Aristoteles díky této aktivitě stal učitelem celé scholastiky a na některých evropských vysokých školách se dle jeho podkladů učilo ještě v 18. století. Pro účely této práce povaţuji za nutné zmínit jeho činnost na poli etiky. Mezi zásadní je moţné zařadit tyto jeho spisy: Etika Nikomachova, Etika Eudemova a Politika. Jako zásadní se Aristotelovi jevila věda o obci (politiké), která určovala co se musí kaţdý v obci naučit. V této vědě není hlavním směrem poznání, ale jednání, které musí být spravedlivé a ušlechtilé. Jako nejlepší jednání označuje to, které je cílem, nikoliv prostředkem. Takovým cílem je pro člověka blaţenost, která je na rozdíl od pocitu štěstí trvalá. Cestou k blaţenosti je právě ctnost, kterou je moţné získat návykem, zkušeností a učením. Sloţky ctnosti jsou dle Aristotela stejné jako u Platóna s tím, ţe zásadně je zmiňovaná spravedlnost, která je specifikována jako výkon dokonalé ctnosti vůči druhým. Aristotelés pak rozlišuje mezi spravedlností retributivní, která napravuje nebo vyrovnává, a distributivní, která rozděluje. Hovoří dále o tom, ţe spravedlnost v obci musí být řízena zákonem. V textu se objevuje termín obec, který povaţuji za vhodné v následujících větách vysvětlit. Protoţe celek je podle Aristotela první, není obec sdruţením lidí, nýbrţ naopak člověk částí obce.

13

Lidé se spolčují na dvou úrovních: o rodina nebo lépe hospodářství zajišťuje obţivu a reprodukci, o obec nebo stát (řecky: polis) je soběstačný a je účelem a cílem lidského spoluţití. O obci Aristotelés říká, ţe: „Obec je soběstačné společenství rovných za účelem co nejlepšího ţivota. Obec je společenství dobrého ţivota v domech a rodinách, jehoţ účelem je dokonalý a soběstačný ţivot.“ Aristotelés také uvádí: „Je druh vlády, kde se vládne nad sobě rovnými a svobodnými; nazýváme ji politickou. Nemůţe dobře vládnout, kdo se nenaučil poslouchat.“ Základem ţivota v míru je rozdělení majetku. Aristotelés odmítá Platónův názor, ţe by lidé měli mít všechno společné. Uznává, ţe „peníze mají, takříkajíc, všichni nějak rádi“, varuje však před kaţdou hamiţností, která obec ničí: “Výsady zámoţných ničí ústavu víc neţ výsady lidu.“ 5 Podle toho, kdo vládne, rozlišuje Aristotelés tři právní formy obce (státu): o monarchii, kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů, o aristokracii, kde vládnou ti nejlepší (řecky aristoi), o politeu, kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané. a tři pokleslé formy: o tyranii, vláda samozvaného vládce ve prospěch sebe samého, o oligarchii, vládu bohatých pro svůj vlastní prospěch, o demokracii, vládu davu. Aristotelés dále tvrdí: "Demokracie je tam, kde vládne většina nemajetných a svobodných, oligarchie tam, kde vládne menšina bohatých“

5

Mulgan, Richard. Aristotelova politická teorie. Praha. Oikoymenh 1998. ISBN: 80-86005-69-0

14

Demokracie vznikla z domněnky, ţe lidé, kteří jsou si v něčem rovní (například svobodou), jsou si rovni ve všem, oligarchie naopak z předpokladu, ţe lidé v něčem nerovní (například v majetku), jsou nerovní vůbec. Za nejlepší právní formu státu povaţoval monarchii, tedy vládu spravedlivého panovníka. Za vhodnou dále povaţoval aristokracii (vládu „nejlepších“), a za méně vhodnou, ale stále přijatelnou povaţoval politeu, vládu mnoha. Nejdůleţitější v kaţdé ústavě dle Aristotela je, aby zákony zaručily, ţe se nikdo z úřadu nemůţe obohatit. Za naprosto nepřijatelnou formu vlády povaţoval tyranii, tedy vládu jedince, jemuţ jde jen o vlastní prospěch, dále oligarchii (vládu bohatých), která je přeci jen o něco lepší neţ tyranie, a konečně demokracii, čili vládu lidu, coţ je nejmenší zlo z těchto tří. Jako první odděloval politiku od etiky. Zatímco v soukromém ţivotě má člověk hledat mnoho různých ctností, v politice rozhoduje spravedlnost čili „dobro těch druhých“. Politika se řídí určitými pravidly, která jsou spojena s formou vlády, a která je moţno pouţít v kaţdém politickém zřízení.6

1.1.5 Helénistické období Helénismus je označení pro období starověku přibliţně mezi 4. stoletím př.n.l. do konce 1. století př.n.l.. Typickým znakem tohoto období je expanze řecké kultury do okolních států a současný posun této kultury na východ. Během tohoto procesu docházelo k vzájemnému ovlivňování jednotlivých kultur, coţ mělo za následek prolnutí řeckých a místních tradic a potaţmo vznik nových forem politiky, vědy, umění, náboţenství. Všechny tyto oblasti zasáhly významně do běţného ţivota v celé oblasti a „udávaly tón“ celému Středomoří a Blízkému východu. Působením nejvýznamnějších států v této oblasti a jejich koaliční politikou došlo ke zvýšení vlivu Říma a nakonec k jeho dominanci. Tato skutečnost má za následek úpadek řecké kultury a vládu Římské říše. Pro účely této práce je potřeba zmínit filozofické směry, které jsou typické pro toto období a to stoicismus a epikureismus.

6

R,Tóth, S.Krno, P.Kulašik: Stručný politologický slovník, UNIAPRESS, 1991. ISBN 80-85313-18-9

15

1.1.5.1 Stoicismus Stoicismus byl filozofický směr, který měl své kořeny v učení kynickém (filozofický směr zaloţený ţáky Sokratovými; opovrhuje vymoţenostmi běţného ţivota a upřednostňuje skromnost a jednoduchost; jako hlavní ctnosti jsou povaţovány střídmost, soběstačnost a izolace od společnosti) a působil v době, kdy Řekové ztráceli svou samostatnost a kdy místo drobných městských států vznikaly daleko větší monarchie. Tato skutečnost zapříčinila nemoţnost prosazení jednotlivce ve veřejném ţivotě stejným způsobem jako dosud a ovlivnila tak směr etiky z oblasti sociální na oblast individuální. Je moţné konstatovat, ţe stoicismus byl otevřený filozofický směr, který zapříčinil zrod humanismu. Etika je pro stoicismus těţištěm. Filozofové této doby vykládají jednotlivé části filozofie na příkladu vajíčka. Skořápka je logikou, bílek je fyzikou a morálka je ţloutek, který je nedůleţitější součástí vajíčka. Jako nejdůleţitější ctnost bylo označováno ţití v souladu s rozumem a přírodou. Stoická etika této doby byla velice propracovaná a byl na ní kladen veliký důraz. Jako jediné dobro byl uznáván ctnostný ţivot. V tomto pojmu byly soustředěny tyto prvky: rozumnost, uměřenost, spravedlnost a statečnost. Ctnostný ţivot představoval ţití v souladu s přírodou a rozumem při lhostejnosti k bohatství, postavení, slávě a zdraví. Cílem ţivota člověka je, dle této filozofie, vyrovnání se se skutečnostmi, dosaţení duševního klidu - vzorem stoicismu je mudrc, který stojí na samém vrcholu ţebříčku etiky. Důleţité je zmínit, ţe dokonalý stoik (občan státu této doby) je přísně morální, coţ je skutečnost mající přímý vliv na formování křesťanství. Představiteli této doby z řad filozofů jsou například Zénon z Kitia, Poseidónios, Luccius Annaeus Seneca a Marcus Aurelius.

1.1.5.2 Epikureismus Stejně jako stoicismus tak i epikureismus je filozofický směr helénistického období, který klade hlavní důraz na etiku. Epikurejskou školu můţeme v běhu dějin zařadit do doby cca 300 let př.n.l.. Základní myšlenkou tohoto učení je, ţe největším dobrem je slast, kterou lze chápat hlavně jako nepřítomnost bolesti. Slastí je tedy potom hlavně tělesné zdraví a duševní klid. Stoupenci tohoto učení dělili slasti na přirozené a nepřirozené (bohatství). Ty přirozené ještě na nutné (např. jídlo) a nenutné (např. manţelství). Aby člověk dosáhl blaţenosti, má dle tohoto učení usilovat pouze o přirozené nutné slasti. Upřednostňována je slast duševní . Aby jí bylo moţné dosáhnout, je potřeba se zbavit tzv. strachů – nejzásadnější je strach z bohů a strach ze smrti. 16

Pro zbavení se strachů byl připraven tzv. „čtverý lék“, který byl tvořen čtyřmi myšlenkami: o Bohů není třeba se bát. (Bozi dle tohoto učení obývají mezivět a na náš svět nepůsobí. I pro bohy je nejvyšší slastí klid a zasahováním do našeho světa by o něj přicházeli.) o Smrti není třeba se bát. (Ţivý člověk se se smrtí nemůţe setkat, ta je záleţitostí mrtvých. Po smrti člověk vůbec nevnímá, protoţe duše je smrtelná, není potřeba se toho co bude následovat po smrti nijak obávat.) o Štěstí můţeme snadno získat. (Štěstí spočívá ve slasti a té můţe dosáhnout kaţdý.) o Utrpení se dá snadno vydrţet. (Pokud je utrpení silné, netrvá dlouho. Pokud je dlouhodobé, není zas tak silné. Proto ho v obou případech můţeme vydrţet.) Především první dvě myšlenky tohoto učení byly důvodem pro to, aby bylo odsuzováno v křesťanství.

1.1.6 Judaismus a křesťanství Protoţe tato práce má jako ústřední téma etiku občana, etiku podnikání, je potřeba se v historickém výčtu zmínit nejen o filozofech, jejichţ význam je neodiskutovatelný, ale i o jiných vlivech, které formovaly a formují evropskou západní kulturu. Těmito vlivy je judaismus a křesťanství. Jakkoli se to zdá zvláštní, pokud si uvědomíme téma této práce, je zcela určitě nutné krátce zmínit tuto podstatnou oblast dějin lidstva a jejich vliv na západní kulturu a konečně na etiku. Judaismus je vírou, která má velice staré základy, je moţné říci, ţe zmínky o judaismu lze vystopovat v době 2000 let př.n.l.. Co je pro toto náboţenství zásadní je to, ţe uznává existenci jediného boha tzv. monoteizmus. Právě monoteizmus byl trnem v oku jiným národům a důvodem pro vedení neustálých sporů. Obsah judaismu je takový, ţe Bůh při vytvoření našeho světa stanovil určitý záměr, který bude moţné identifikovat

aţ

v posledním věku, coţ bude věk míru a jednoty. Pro tento okamţik je zde osoba Mesiáše, coţ je lidský jedinec nadaný Bohem pro zajištění obnovy národní a náboţenské autonomie ţidovského národa. Osobu Mesiáše vyuţívá nejrozšířenější náboţenství na této planetě a tím je křesťanství. Jeţíš Nazaretský je pro křesťany tím očekávaným „Boţím pomazaným“ a jednou z nejzásadnějších osob křesťanské víry. Jeţíš ve svých kázáních stanovil základní morální 17

pravidla, která jsou pro tuto víru podstatná a přes vývoj doby jsou stále platná a všeobecně uznávaná. Jeţíš nadřazuje etické principy sounáleţitosti a milosrdenství k bliţním nad náboţenskou, etnickou nebo rodinnou příslušností. Pro křesťany je zásadním podkladem pro etické chování a jednání Desatero. Pokud bude v tuto chvíli opomenuto křesťanství jako základní předpoklad čtení a přijetí desatera, lze říci, ţe čtvrté aţ desáté pravidlo se nechá povaţovat za jakési etické minimum, protoţe těmito pravidly jsou vymezeny základní mezilidské vztahy. Kolébky obou směrů víry leţely na přelomu věků v Římské říši. Není smyslem této práce sloţitě popisovat rozsah tohoto mocenského celku, ale stačí uvést, ţe díky rozloze a umístění (samozřejmě nejenom kvůli nim) se především křesťanství rozšířilo do celé západní kultury a jeho základní teze mají stále co říci současnému světu a vědomě či nevědomě ovlivňují kvalitu současného ţivota.

1.2 Středověk Doba středověku je ohraničitelná pádem Římské říše a na druhé straně běhu času pak objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Pro středověkou civilizaci je zásadním místem Evropa, která se po nadvládě Středomoří stává ekonomickým, politickým a kulturním centrem se zásadním významem. Nově vznikající společnost se opírá o duchovní prameny křesťanství za přispění dědictví antiky. Novým zdrojem pro vývoj myšlení, rozvoj kultury, filozofie je kultura slovanská a germánská. Pro období středověku a jeho výklad je typické rozdělení na tři části a to na raný, rozvinutý a pozdní středověk. Kaţdé období se vyznačuje určitými specifiky. Pro raný středověk je typické šíření křesťanství, prohlubování kulturních rozdílů na území Evropy. V době rozvinutého středověku dochází k dělení společnosti na duchovenstvo, šlechtu a rolníky. Základní stavební jednotkou státu je rodina. V pozdním středověku dochází ke krizi středověké společnosti, byly odstraněny vazby, které zapříčinily izolaci evropské civilizace od okolního světa. Pro účely zpracovávaného tématu jsou v dalším textu zmíněny filozofické směry, které byly zásadní pro toto období.

18

1.2.1 Patristika Patristikou se rozumí studium křesťanství a křesťanské literatury a to v období od 2. do 7. století. Křesťanství se v této době šířilo do celého Středomoří a střetávalo se zde s vyspělou řeckou a latinskou kulturou včetně filozofického myšlení. Křesťanství muselo vyuţívat pro své učení zmíněnou latinskou kulturu a zapracovávat jí do svého učení. Po pádu římské říše se křesťanská literatura stala hlavním nositelem antického dědictví.

1.2.2 Scholastika Scholastiku je moţné povaţovat za hlavní filozofický směr středověku. Záměrem tohoto učení bylo vysvětlit všechny náboţenské teorie na základě rozumu. Cestou k tomuto poznání bylo studium Písma svatého a spisů církevních otců. Hlavním nástrojem scholastiky byla logika a dialektika, které dovolovaly dobrání se rozumových závěrů ohledně Boha a stvoření. Cílem scholastiky byl rozumné podání jednotlivých tezí křesťanství. Scholastika provázela historii po mnoho století, její vrchol je moţné hledat ve 13. století. Představiteli tohoto učení jsou Anselm z Cantebury, Petr Abaelard, Albert Veliký, Bonaventura a Tomáš Akvinský. Jako příklad tohoto učení je moţné zmínit základní myšlenky z díla Tomáše Akvinského. Ve svých pracech vymezil hranice mezi vírou a rozumem, pokusil se nalézt vzájemnou harmonii. Uvádí, ţe pravda je pouze jedna, ale vedou k ní dvě cesty – cesta víry a cesta rozumu. Učení Tomáše Akvinského bylo později církví přijato a stalo se směrem křesťanské filozofie.

1.3 Novověk Jako novověk je označováno období dějin od přibliţně 16.století. Jako symbolický počátek této epochy je povaţováno objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Novověk znamenal pro vývoj dějin zásadní změny ve společenském, ekonomickém a kulturním ţivotě. Znamenal rozvoj svobody, ústavnosti a mnohonázorovosti namířené proti středověkému absolutismu. Je moţné zaznamenávat zárodky občanské společnosti. Na základě uplatňování technologického pokroku docházelo ke zvyšování ţivotní úrovně, obecného vzdělání a kvality kultury. Konec novověku jako historického období je moţné umístit na závěr 19. století. 19

1.3.1 Raný novověk Raný novověk můţe být označen obdobími jako renesance, humanismus, protestantská reformace a konečně i katolická reformace. Pro problematiku této práce je vhodné zmínit nově uznaný církevní směr této doby a to kalvinismus. Vznikl ve Francii v 16. století v průběhu reformace a hlavním šiřitelem byl Jan Kalvín. Ten kázal, ţe kaţdý člověk má Bohem určené poslání, kladl zásadní důraz na lidskou pracovitost, poţadoval zákaz veřejných zábav. Kalvínství se rozšířilo do Maďarska, Německa, později i do USA a Jihoafrické republiky. V angloamerickém prostředí je tato církev označována jako presbyteriánská. Na kalvinismus později navázal další směr a to protestantismus. Tímto směrem se ubírala skupina křesťanských církví po vystoupení Martina Luthera. Příčinou vzniku tohoto nového směru byla reformace, jejíţ důvody lze spatřovat v existenci rozporu mezi obsahem Bible a tehdejší církevní praxí. Historický vývoj zapříčinil nákladnou správu majetku církve, sporná byla ignorance vedení církve proti kritice. Díky práci Martina Luthera se Bible dostává do rukou i veřejnosti, coţ bylo doposud odmítáno. Na tomto místě je vhodné zmínit i existenci reformace v českých zemích, kdy se na poli historie objevuje postava mistra Jana Husa. Právě on ve svých dílech kritizoval mravní úpadek katolické církve. Důsledkem jeho práce byl Kostnický koncil a následně Husovo upálení. Mistra Jana Husa je moţné povaţovat za předchůdce protestantské reformace.

1.3.2 Osvícenství Osvícenství je filozofickým směrem 18. století, který zapříčinil zásadním změnu ve vývoji evropského myšlení. Toto učení vyzdvihuje především moţnosti člověka a to racionalismus, logiku a humanismus. Vytváří vlastní etické a duchovní principy, které daly základ dnešním koncepcím občanské svobody, demokracie a lidským právům. Osvícenství ve svých výkladech znovu odhalila hodnoty antického světa. Zde se znovu a v nebývalé míře objevují pojmy jako etika, humanismus, lidská práva a despotismus. Představiteli filozofie v osvícenství jsou Voltaire a Jean-Jacques Rousseau a Immanuel Kant. Právě posledně zmíněný je zásadní postavou ve vnímání etiky a jeho závěry jsou prezentovány v díle „Kritika praktického rozumu“. Kantova etika je etikou povinností a tedy racionalizovanou verzí křesťanské etiky.

20

1.3.3 19. století Utilitarismus (z latinského utilitas, uţitek) je filosofický a etický směr, který za cíl a měřítko lidského jednání pokládá hledání blaha, prospěchu, uţitku a naopak omezování utrpení a bolesti. Je to tedy směr eudaimonistický či hedonistický a protoţe jednání hodnotí výlučně podle jeho důsledků, charakterizuje se někdy jako konsekvencialismus. Zakladatelem utilitarismu byl britský filosof a právní teoretik Jeremy Bentham, který jej vyloţil v knize Úvod do principů morálky a zákonodárství (1789).

1.4 Současnost resp. moderní dějiny Filozofie současnosti se nechá definovat jako moderní věda, ve které jiţ nemůţeme nacházet osamocené jedince – filozofy, bádající ve svých myšlenkách uzavřeni po dlouhá léta v pracovnách. Naopak moderní trendy filozofie jsou prezentovány na konferencích a stávají se námětem vzrušených debat filozofů, nefilozofů a nakonec i veřejnosti. Z mnoha směrů je zřejmá snaha o prohloubení znalostí problematiky, z některých však návrat k jiţ zaţitým teoriím a standardům. Příkladem takového návratu je právě církev, která cítí v moderní době odklon od svých tradic a snaţí se proniknout zpátky s historickou silou a navázat na křesťanskou filozofii a učení Tomáše Akvinského. Především v moderních dějinách je moţné výrazně zaznamenat odklon od teologické etiky a obrat k hodnotám, které vybudovaly antičtí učenci a které jsou aplikovány a vykládány filozofy několika posledních století. Je nad rámec této práce jmenovat všechny filozofické směry poslední doby a stejně tak podrobně líčit závěry jednotlivých teorií. Jako ukončení tohoto několika stránkového exkursu do historie etiky je vhodné uvést krátké shrnutí. Jiţ od dávné historie si všichni učenci bez vlivu víry či s jejím vlivem uvědomovali nutnost kvality ţivota a nutnost stanovení základních pilířů, o které se má ţivot lidského společenství opírat. Bylo zpočátku jedno k jakým skupinám bylo toto učení mířeno, dnes ovšem je potřeba jednotlivé oblasti pojmenovat, poučit se z historického vývoje a na základě poznání se etikou ve společnosti se vší důrazností zabývat. V dalším kapitolách této práce by se měl objevit současný názor vědy na soudobou společnost, nalézt trendy řešení a stanovit jeho pravidla. 21

2 Etika jednotlivce a etika v podnikání, firma jako „dobrý občan“ V okamţiku stanovení názvu a předpokladu obsahu této kapitoly jsem netušil jak sloţité a obsáhlé téma mne čeká. Díky současnému trendu, především díky překotnému rozvoji etiky v podnikání, různým úrovním hodnocení podniků a vzniku známek naznačujících jak je na tom ta která firma s etikou, je velice sloţité se zorientovat a zpracovat ucelené pojednání v částech, jak je nabízí název kapitoly samotné. Je více neţ zřejmé, ţe etika a její potřebnost se skloňuje ve všech pádech. Nejvíce tato vědní disciplína a morálka jako obsah etiky zasahuje politiku a ekonomiku. Bylo by hloupé se domnívat, ţe etika a její principy jsou učením a vědou pro méně chápavé a pak pro vědce uzavřené do světa knih a sebe sama. Povaţuji za vhodné na úvod této kapitoly uvést, ţe v současných trendech této mladé, nebo chcete-li vzkříšené vědecké disciplíny, je moţné vypátrat nemalý, lépe řečeno zásadní, vliv učenců starého Řecka a pak zásadní vliv křesťanství. Snad bude vhodné v tomto místě zopakovat, ţe antičtí učenci, jmenovitě Aristotelés jako jednu ze základních sloţek osobnosti povaţoval ctnost, jejíţ naplnění bylo bránou k blaţenosti. Právě blaţenost byla cílem ţivotní pouti Aristotela a její výklad, domnívám se, přesahuje podstatu této práce. Snad jen pokud jsem v předchozím odstavci zmínil vedle sebe vliv antiky a křesťanství, tak pro ucelenou představu uvádím následující: Schopnost myslet neznamená jen porozumět, ale také jednat. Etika je rozum uvedený do praxe. To je velmi důleţité mít na paměti, protoţe jsou i jiná pojetí etiky (například křesťanská etika, zejména v podání Martina Luthera), podle nichţ je lidský rozum “mravně pokleslý” a nemůţe být hodnotným základem morálky. Rozum je tedy typicky lidskou vlastností, která zahrnuje porozumění, reakci i rozhodování. A proto má rozum velmi blízko k eudaimonia. Lidská dokonalost spočívá v rozhodování zaloţeném na praktickém rozumu, které směřuje k všeobecnému cíli lidstva, jímţ je eudaimonia – blaţenost.

22

Podle Aristotela je rozum jedinečným rysem lidského ţivota, a činy tedy mají být posuzovány v jeho světle. To rozum vede lidi k tomu, aby usilovali o konečný cíl (svůj telos), a schopnost přemýšlet o činech a sladit je se zvoleným cílem se jmenuje fronésis (rozumnost). Morálka se zabývá těmi činy, které se buď řídí, anebo neřídí rozumovým uplatněním fronésis k dosaţení zvoleného cíle. Ze všech aktivit, které přinášejí člověku potěšení, si Aristoteles nejvíce cení rozumového uvaţování, protoţe se zaměřuje na nadčasové pravdy. Člověk, který takto přemýšlí, je nadřazený těm, kdo jsou ovládáni emocemi nebo jednají s vidinou odměny či vyhnutí se trestu.7 Od tohoto úvodního pojednání kapitoly přecházíme k jednotlivým prvkům, které mají zásadní vliv na současný stav a etiku podnikání jako takovou.

2.1 Etika jednotlivce Etika je normativní vědní disciplínou o lidském jednání. To je neodiskutovatelný fakt a v těchto slovech nalézáme i původ etiky – nikoliv někde mimo lidské bytí, někde odosobněný v určitých sdruţeních osob, ale vţdy v kaţdém jedinci a v jeho jednání. Člověk se ptá, co by měl dělat, aby jeho ţivot byl důstojný a byl tak skutečně lidským ţivotem. Uvaţuje tak o svém původu a cílech, o smyslu ţivota i světa, o Bohu. Přestoţe v tomto uvaţování existuje mnoho různých názorů, existuje zde shoda v chápání lidské důstojnosti, svobody, práv a i mravních hodnot. Víc neţ kdy jindy začínáme tušit, ţe pro další existenci lidstva a pro fungování vztahů mezi lidmi je důleţité, ještě lépe nutné, respektovat a nalézat základní mravní vědomí a hodnoty. Pro zachování a plnění tohoto úkolu je potřeba znát kořeny etiky v historickém myšlení lidstva, ve filozofických závěrech učenců a v náboţenských směrech. Na tomto poli pracuje celosvětová etická diskuse, která si klade za cíl nalézt a pracovat na shodných prvcích této problematiky. Jako shodné prvky vycházející z této diskuse je moţné označit: Důraz na lidskou důstojnost, nedotknutelnost svobody, rovnost, spravedlnost, solidaritu a lidská práva.

7

Pro-Fil – internetový časopis pro filozofii. Text pouţitý v práci je dostupný z WWW: http://profil.muni.cz/anotace/aristoteles.html.

23

Patříme ke stejnému druhu Homo sapiens a máme společné biologické potřeby. Přes tento fakt se lišíme a to především v našich zájmech, přáních a pohnutkách. Náš systém hodnot a morálního chování je vţdy ovlivněn kulturou, potřebami a zájmy a proto není nikdy zcela racionální a logický. Jednotliví lidé se zásadně odlišují ve své inteligenci, znalostech, sympatiích, sklonech a v myšlení o jiných lidech. V rámci etiky posuzujeme jednotlivé lidské bytosti a jejich činy. Etika vychází z předpokladu, ţe jsme rozumné bytosti, které pro zachování morální odpovědnosti jednají svobodně a rozumně. Zásadním problémem současné etiky je to, co je moţné posuzovat za dobré v té které společnosti. Víme, ţe existuje řada morálních, náboţenských a ideologických tradic a tyto tradice mají různou váhu v různých společnostech. Co je vnímáno jako povrchní tradice v západní části Evropy, je naprosto zásadní a nepřekročitelné v Asii. Myšlenka sdělená v předchozím odstavci byla dále rozvedena profesorem Zbigniewem Szawarskim z Ústavu filozofie Varšavské univerzity8 do odlišné terminologie a tou je morální monismus a morální pluralismus. Morální monismus tvrdí, ţe přes mnoho monistických teorií existuje vţdy jen jedna mravní hodnota a tou je ctnost ( antické učení), mravní zákon, systém práv či hierarchie mravních hodnot, která je nejvyšší a tedy dominantní. Tato teorie tedy předpokládá při střetu ţivota s jakoukoliv jinou hodnotou, ţe budeme volit ţivot. Jako příklad autor uvádí eutanazii či interrupci. Pro zvýraznění obsahu myšlenky dále uvádí situaci, kdy můţe být správné souhlasit s popravou či zabitím ve spravedlivé válce. Tato teorie dle Szawarskiho vytváří problém, jak vysvětlit a ospravedlnit zdroj našeho vědění. Idea morálního vědění předpokládá existenci odborníků, kteří dokáţí pojmenovat a přednést objektivní mravní řád a dokáţí vysvětlit co dělat v situaci mravní nejistoty a konfliktu. Morální pluralismus je filozofií pro moderní liberální demokracie, jelikoţ předpokládá, ţe lidé mohou mít různé ideály pro dobrý ţivot a jednotlivé ideály dobrého ţivota nemusí

8

Zbigniew Szawarski, Ústav filozofie Varšavské univerzity, Warszava 64, Polsko, [email protected], Moral uncertainity and teaching ethics – publikováno ve sborníku COMEST – Third Session of the World Commission on the Ethics of Scientific Knowledge and Technology. Dostupný z WWW:.

24

obsahovat ţádnou prvořadou obecnou hodnotu. Lidé se pak mohou svobodně rozhodnout pro jakýkoliv ideál dobrého ţivota a to za předpokladu, ţe respektují některá základní morální pravidla jiných lidí. Společenství lidí se tak neustále pohybuje mezi volně plujícím spektrem hodnot, které se mohou střetávat a vzájemně si odporovat. Taková situace předpokládá morální konflikt a existenci morální nejistoty, která je pak přirozeným rysem společnosti. Všechny hodnoty jsou podmíněné a všechny morální povinnosti a závazky jsou zřejmé pouze na první pohled, je vţdy moţné, ţe v konkrétní situaci bychom si měli, váţit ţivota víc neţ svobody. Je však moţné, ţe nastane situace jiná, kdy svoboda bude důleţitější neţ ţivot. Z tohoto je zřejmé, ţe hodnoty nejsou homogenní a nemáme tak jinou moţnost, neţ vést neustálé debaty a jednat o nejlepších morálních zásadách a řešeních. Pokud tedy zváţíme existenci morálního pluralismu, je nesmírně sloţité uspořádat si svůj ţivot ve společnosti, činit vlastní morální rozhodnutí

a předpokládat určité závěry

morálního učení. S tímto problémem souvisí i systém výuky etiky. Pokud víme, jaké jsou mravní hodnoty a jaké jsou mravní závazky, je moţné etiku předávat prostřednictvím poznatků o morálce a to v podstatě stejným způsobem jako se vyučuje angličtina, matematika či fyzika. Problém však nastává v okamţiku, kdy není zřejmé ţádné obecně platné morální vědění. Potom je tedy zásadní otázka jakým způsobem, studenty – budoucí nositele morálky společnosti, učit. V České republice je typickým uvaţováním o morálce prvně zmíněný morální monismus. Lidé mají sklon k tomu, aby předpokládali, ţe při zaujetí jakéhokoliv mravního postoje, se musím odvolat na nějakou vyšší mravní autoritu. Je otázkou, jaká to autorita vlastně je. Zda je světská či náboţenská. Závěrem řešení určitého mravního konfliktu je dobrat se morální pravdy. Tato potřeba ovšem způsobuje agresivní střet postojů místo racionální a přátelské argumentace. Naším problémem (myšleno jednotlivců naší společnosti) je tedy to, ţe nejsme díky nedávné historii schopni akceptovat morální pluralismus jako podmínku demokratické společnosti. Máme v sobě obsaţen sklon k tomu, abychom netolerovali osoby, které mají nesprávné (z našeho pohledu) morální ideje.

25

Szawarski ve své práci vybízí, ţe je potřeba, aby v morálních otázkách společnost nalezla určitý kompromis a hledala optimální řešení svých problémů. Jako nosnou myšlenku v závěru své práce cituje z práce I.Berlina: „Jen málo věcí napáchalo více škod neţ víra jednotlivců nebo skupin (nebo kmenů, států, národů nebo církví), ţe jsou výhradními vlastníky pravdy, zvláště o tom, jak ţít, čím být a co dělat a ţe ti, kdo se od nich odlišují, se nejen mýlí, ale jsou hříšní či šílení a je třeba je kontrolovat nebo i potlačovat. Věřit, ţe pravdu máte jen vy sami, ţe máte magické oko, které vidí pravdu, a ţe ostatní, pokud nesouhlasí, pravdu mít nemohou, to je hrozná a nebezpečná arogance.“9 Na vývoj více či méně morálně jednajícího jedince má v konkrétní společnosti zásadní vliv, ať uţ v historii či současnosti, především rodina. Kaţdý její člen si jiţ od raného dětství postupně vytváří svůj vlastní ţebříček morálních hodnot, které jsou v budoucnu poměrně přesným obrazem toho prostředí, ve kterém vyrostl a které ho mělo tak moţnost ovlivňovat – rodiče a rodina, škola, zájmová činnost, sportovní klub, parta kamarádů, přítel, přítelkyně. Konkrétní jedinec pak své chování vědomě přizpůsobuje té úrovni, na které se v dané situaci nachází a je ovlivněn zmíněnými vlivy. Pro další text je velice vhodný následující jednoduchý diagram, zobrazující návaznost etiky v jednotlivých částech společnosti:10

Etika jednotlivce Etika rodiny

Etika podniku

Etika podnikání v odvětví

Etika společnosti

Etika státu

Etika celosvětová

9

Zbigniew Szawarski, Ústav filozofie Varšavské univerzity, Warszava 64, Polsko, [email protected], Moral uncertainity and teaching ethics – publikováno ve sborníku COMEST – Third Session of the World Commission on the Ethics of Scientific Knowledge and Technology. Dostupný z WWW: http://abicko.avcr.cz/cs/archiv/2004/7/obsah/mravni-nejistota-a-vyucovani-etice.html 10

Ing. Tomáš Urbánek, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Provozně ekonomická fakulta, Ústav marketingu a obchodu, Zemědělská 1,613 00 Brno, [email protected]

26

2.2 Etika v podnikání Etika v podnikání je dnes jedno z neskloňovanějších témat v ekonomice, její působení ovlivňuje zisky a existenci podniků či podnikatelů. Pro kvalitní vysvětlení této problematiky je určitě důleţité se znovu lehce dotknout historie, aby náhled na zpracovávanou problematiku byl ucelený. Z pohledu morálky lze říci, ţe není moţné za historií a jejími vlivy v české kotlině udělat „tlustou čáru“ a snaţit se aplikovat moderní metody bez ohlédnutí právě k historickým vlivům. Pokud zapátráme v paměti a osvěţíme si znalosti ze školních lavic, zcela určitě si vzpomeneme na historické mezníky, které mají zásadní vliv na kvalitu ţivota na území našeho státu. Snad nejstarší zmínka s tímto vlivem je doba pobělohorská a v moderní historii se na nás významně „podepsalo“ především dvacáté století. Jako první situace, z níţ čišela nespravedlnost, bylo získání majetku po 1. světové válce, rozpad RakouskoUherska, pozemková reforma s konfiskačním charakterem vůči „odnárodněné“ šlechtě. Následoval „Mnichov“ a 15. březen 1939 s etnickou čistkou v pohraničí zaměřenou na vyhlazování Ţidů a konfiskaci jejich majetku. Po druhé světové válce v roce 1945 proběhla konfiskace majetku zrádců a kolaborantů současně s vystěhováním sudetských Němců. V roce 1948 v únoru proběhlo znárodnění soukromého majetku. Neprodleně následovalo násilné zdruţstevňování zemědělského venkova, čímţ bylo dosaţeno téměř dokonalé vyhlazení instituce soukromého vlastnictví výrobních prostředků v Československu. Jako třešnička na tomto nechutném dortu se objevil srpen roku 1968 s budováním komunismu a východně nastaveným pohledem, doplněným depresivním heslem s dovětkem „nikdy jinak“. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byl na denním pořádku soudobé etiky neveřejně šířené heslo „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“. Na tuto dobu a tento názor navázala změna podzimu 1989 a do demokratického zřízení si národ Čechů a Slováků přinesl dědictví uloţené v našich povahách, které bylo specifikováno na několika předchozích řádcích. Část české populace stále ještě vzhlíţí k socialismu, jako k době, kdy byla „stabilita“ a upíná se k jakési sociální jistotě této doby a to i za cenu okleštěné národní suverenity. Tato doba v nás mimo jiné zanechala jak občanskou tak i hospodářskou neodpovědnost a naučila nás stát vnímat jako společenství kde jsou „oni a my“.

27

Díky překotné změně a vývoji práva v nově vznikající státní struktuře, kdy se předpokládala naprosto jiná kvalita právního řádu, dochází k odklonu práva a morálky a to tak významně, ţe se nechá hovořit o propadu společenské morálky, uţ tak oslabené vlivy minulého století.11 Protoţe po dobu čtyřiceti let u nás působilo plánovité řízení, vznikla neprodleně po listopadu 1989 otázka, jak se patřičně chovat a jaké vlastnosti by měl mít novodobý hrdina – podnikatel, manaţer podniku v trţních podmínkách nové ekonomiky, jak by se měl chovat, jaké by mělo být společenské uznání a jak by se v neposlední řadě měly profilovat jeho příjmy. Bohuţel nebyla moţnost se v zahraničí dostatečně seznámit s poţadavky, které jsou kladeny na manaţerskou tvořivost, připravenost k managementu, kulturu řízení, identitu s podnikem a na celkovou odpovědnost za ekonomický a sociální rozvoj firmy. Konec roku 1989 znamenal obrovskou podnikatelskou expanzi na našem území. Protoţe u nás byla zřejmá absence širokého spektra ţádaného západního zboţí, podnikatelé začali provozovat svoji činnost s velkým rizikem a bezohledností. Důvodem byla snaha o maximální urychlení obratu zboţí a rychlost tvorby zisku. Sníţení zisku díky nasycení trhu a zvýšení konkurence vedlo k tomu, ţe někteří podnikatelé přešli k jiným komoditám, kde se dal předpokládat vysoký zisk při vyuţití nedokonalosti právního řádu … Produkty tohoto období jsou zřejmé na kaţdém kroku počátku nového století. Vzájemná nedůvěra mezi dodavateli a odběrateli, nestabilita bankovního sektoru a nezájem o jeho produkty mezi obyvatelstvem, situace na politické scéně vyvolává obecnou nechuť a paradoxně je impulsem pro vývoj moderní vědecké disciplíny s názvem podnikatelská etika.

11

Lubomír Mlčoch.Od institucionalizace neodpovědnosti k institucionalizaci odpovědnosti. Konference "Institucionalizace /ne/odpovědnosti: globální svět, evropská integrace a české zájmy". Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Praha, 30.11.-2.12.2000.Dostupné z WWW: http://veda.fsv.cuni.cz/konf_sem/globalni_svet/GS_prispevky/gs_plenum_mlcoch.htm

28

2.2.1 Situace ohledně podnikání v České republice Samozřejmě, ţe i tato podkapitola se bude věnovat především etice ve vztahu podnikání. Povaţuji ovšem za důleţité „mířit do českých vod“ a věnovat se především problémům, které si s sebou neseme díky naší nepřipravenosti, rozpolcenosti ekonomického systému v uplynulém století a koneckonců i kvůli naší ryze české povaze. Jiţ nyní je moţné konstatovat a v podstatě uvést pravdu opakovanou mnoha vědci, ţe etika nikdy neopustila ekonomiku, ale za rozdílnosti vzájemných vztahů ji doprovázela a doprovází v tomto vzájemném působení do dnešních dnů. Jakkoli se v naší domovině snaţíme o nové, zásadní a kvalitní uchopení morálních principů a implementaci etického jednání do podnikání a obecně do celé společnosti, naráţíme na problém, kdy si musíme uvědomit, ţe etiku a její principy nemůţeme ve společnosti zavést vyhlášením, ale musíme nově působit na všech úrovních společnosti a znovu nalézt historicky ztracenou kvalitu. Je otázkou, zda má tato práce vznášet kritiku na současný stav, nebo zda bude následující pojednání vnímáno jako nástin vlivů, které přispívají k neutěšenému stavu naší společnosti.

2.2.1.1 Korupční prostředí v České republice Jako zásadní prvek, který křehce budovanou morálku sráţí na kolena, je korupce. Nevládní organizace Transparency International Česká republika se kaţdoročně za spolupráce se svými pobočkami na celém světě věnuje průzkumu míry vnímání korupce. Česká republika se pro rok 2009 umístila mezi 180 zeměmi na 52 místě s hodnocením 4,9 na stupnici od 0 do 10, kdy známkou 10 je označena země téměř bez korupce. Na základě tohoto průzkumu se řadíme mezi 2/3 zemí, u nichţ je index niţší neţ hodnota 5. Pro ucelenou představu je v této práci příloha č.4, která přibliţuje celosvětové rozloţení korupce dle indexu CPI (Corruption Perception Index). Dle sdělení Transparency International Česká republika12 přispívá k tomuto „ocenění“ několik zásadních příčin, které je moţné shrnout do těchto odráţek:

12

Transparency International Česká republika. Gfk – Korupční klima v Evropě. 1.6.2009. [Cit. 2010-01-05]. Dostupné z WWW: www.transparency.cz

29

o Kartelizace politického prostoru o Politizace veřejné správy o Stále uţší propojování politiky s byznysem o Politická korupce s neprůhledným financováním předvolební kampaně o Ekonomická kriminalita a neschopnost ji řešit o Neexistence protikorupční strategie vlády Co to přináší, respektive čím takové hodnocení škodí našemu státu, naší ekonomice? Díky přítomnosti korupce můţeme očekávat politickou nestabilitu, nefunkční veřejné instituce, nerovné podmínky podnikání a další negativní jevy.

2.2.1.2 Podmínky státu pro podnikání Proto, aby se občan rozhodl podnikat, musí mít dobrý nápad, musí být neskutečně pilný a konečně i trpělivý. Co očekává od státu, kde se rozhodl podnikat? Minimum situací, kdy mu stát jeho záměr ztěţuje, nutí ho k balíku byrokratických jednání a mnohdy jej od samého začátku jen omezuje a šikanuje. Světová banka provedla průzkum u 175 zemí světa, kdy do svého hodnocení zahrnula několik významných faktorů posuzujících podmínky k podnikání, mezi které zahrnula tyto: o mnoţství administrativních kroků pro zaloţení podniku o funkčnost trhu práce o vymahatelnost práva o úpadkové právo o ochranu majetku o daňové zatíţení o moţnosti získání úvěru o podmínky pro vstup zahraničního kapitálu o hodnocení neformálního obchodního styku o licenční politika a výzkum Po zhodnocení uvedeného počtu států těmito faktory se Česká republika umístila na 52. místě. Z evropských zemí získaly nejlepší hodnocení severské země Norsko, Finsko, 30

Švédsko, Dánsko a Island. Mimo jiţ zmíněné nízké, takřka nulové úrovně korupce byl zjištěna kvalitní ochrana práv duševního vlastnictví, ochrana hospodářské soutěţe a kvalita právního systému. Velkým přínosem severských zemí jsou vzdělaní a tudíţ kvalifikovaní zaměstnanci. Česká republika v tomto hodnocení zcela zásadně propadla v oblasti daní a úpadkového práva, kdy byla hodnocena aţ ve druhé stovce zemí.13

2.2.1.3 Zájem státu na rozvoji podnikání Kaţdý jednotlivec rozhodující se pro obţivu na základě svého podnikatelského záměru, či silný subjekt rozhodující se pro investici v naší zemi, sledují v našem státě podmínky pro podnikání, politickou stabilitu, kvalitu právního systému, někteří se zcela určitě zabývají studiem analýz mezinárodních renomovaných agentur. Proč? Oba dva mají pro svůj záměr připravené finanční prostředky, které s rizikem budou investovat a neradi by o ně byli připraveni a především ne vlastní chybou. V tomto místě se musí úvaha o zájmu státu na rozvoji podnikání rozdělit do dvou směrů – na tuzemské podnikatele, především začínající a na zahraniční investory, mající zájem proniknout na tuzemský trh. V případě tuzemských podnikatelů je moţné dle průzkumů Evropské komise hovořit o skupině tvořenou většinou ţivnostníky a představující tak 99% ekonomiky Evropské unie. Tuzemský podnikatel očekává od státu především zajištění přístupu k financím, podporu při tvorbě pracovních míst, podporu inovací a samozřejmě dobrou vymahatelnost svých práv, obecně řečeno takový soubor předpokládaných vlastností státu, které by se daly shrnout právě jako zájem státu na rozvoji podnikání. V této práci uţ proběhlo několik slov na toto téma a je víc neţ jasně známé, které oblasti dělají podnikatelskému prostředí v České republice zásadní problém. Druhý směr, který je vytýčen úvodním odstavcem jsou zahraniční investoři a jejich postavení v České republice. Kolem roku 1989 si tehdejší Československo začalo uvědomovat důleţitost budování trţního prostředí a tedy i důleţitost přílivu zahraničních investic. Pro atraktivitu našeho trhu bylo nezbytné připravit takové podmínky, které by

13

Petr Gola. Nejlepší podmínky k podnikání: Bez regulací! Měšec.cz – osobní a rodinné finance [online].5.2.2007[cit. 2010-01-10]. Dostupný z WWW: http://www.mesec.cz/clanky/nejlepsi-podminky-kpodnikani-bez-regulaci

31

byly při rozhodování u umístění investice výhodné a dávaly určitou záruku před její ztrátou při absenci určité formy ochrany. Důsledkem bylo vytvoření smluv zajišťujících rovnoprávné a spravedlivé zacházení se všemi investicemi do naší ekonomiky. Bylo uzavřeno ne nepodstatné mnoţství bilaterálních smluv se všemi vyspělými zeměmi a jejich důsledky jsou zřejmé na kaţdém kroku. Neštěstím pro naší ekonomiku je nedostatečná morální vyspělost našeho podnikatelského prostředí, kdy mnohé smlouvy či investiční vztahy byly zneuţity a kaţdého českého daňového poplatníka stály mnoho prostředků soustředěných v rozpočtu státu. Pro osvěţení paměti je moţné uvést známý spor v mediální oblasti a konečně i problematiku obchodu s krevní plazmou, kdy veškeré indicie kolem tohoto sporu, či novinářsky řečeno, kauzy, byly víc neţ podivné a zcela určitě se přes původní záměr státu překonvertovaly ve spor, ve kterém původní morální rámec byl přehlušen masou peněz a zákulisních vlivů. Na těchto nepříjemných příkladech je moţné demonstrovat nízkou úroveň morálky především ve sféře obchodu s dosahem do politiky, kdy kaţdý občan tohoto státu tyto kroky vnímá velmi negativně a značně tak tyto skutečnosti působí na další vývoj etiky a její implementaci do podnikání a ţivota celkově.

2.2.2 Pojetí podnikatelské etiky Podnikatelskou etiku (mnohdy předkládanou také jako etiku v podnikání) je moţné vnímat jednak jako vědeckou disciplínu a jednak jako praktickou záleţitost firmy s přímým dopadem do ekonomického výhledu konkrétního podnikatelského subjektu. Přestoţe obsah této práce má být zaměřen především na české prostředí, je nezbytné uvést některé trendy vyskytující se v pracích současných zahraničních autorů. Podle Amartya Sena14 je moţné rozlišovat dva základní přístupy k ekonomickým aktivitám15: 1. Etický přístup – bere v úvahu etické souvislosti. Při ekonomickém rozhodování bere v úvahu motivaci, sociální problémy, problematiku spravedlivé společnosti.

14

Amartya Kumar Sen ( , Ômorto Kumar Shen, 3. listopadu 1933) je indický bengálský ekonom a filozof. Roku 1998 byl vyznamenán Nobelovou cenou za ekonomii „za příspěvek k ekonomii blahobytu“, tedy za svoje práce o teorii lidského rozvoje, státu blahobytu a mechanismech vznikání chudoby. 15 Putnová, Anna. Sociální vztahy a etika podnikání. Nakl. Z. Novotný. Brno 2003. Str. 9

32

Současně si klade otázku jak máme ţít. Etika je pak chápána jako nedílná součást podnikatelského systému. 2. Inţenýrský přístup – klade důraz na logické, matematické či technické postupy v podnikání. Otázky etiky nejsou pro tento přístup zásadní. Porovnáním obou zmíněných přístupů lze nalézt zásadní prvek, který je od sebe odlišuje. Tímto prvkem je motivace, která v případě etického přístupu je zaměřena na maximalizaci uţitku, kdeţto v případě inţenýrského přístupu je motivace zaměřena na maximalizaci vlastního zájmu. V takto rozloţených přístupech lze nalézt současný trend neoliberální ekonomiky a tím je právě motivace k maximalizaci vlastního zájmu, přičemţ etika podnikání ustupuje do pozadí. Ve výše uvedeném rozlišení lze nalézt prvky, které definují podnikání v České republice a vymezují vliv etiky. Češi v devadesátých letech, vrhavší se na podnikání, čerpali své znalosti a představy o podnikání z dřívějších dob a to mělo za důsledek nastolení podnikatelského prostředí, s kterým se nyní potýkáme. Jednou z oblastí definovanou vědou jako společenská odpovědnost v podnikání se zabývá následující podkapitola. Jako uvození textu je moţné uvést, ţe se jedná o oblast s mimořádným přínosem k úrovni morálky ve společnosti a samozřejmě i k zavedení jejích principů do etiky v podnikání.

2.2.3 Společenská odpovědnost v podnikání Zásadní otázkou, která výrazně modifikuje vnímání a aplikaci etiky do podnikání je otázka společenské odpovědnosti v podnikání. Protoţe se jedná o poměrně zajímavý a netradiční pojem, je zcela určitě vhodné jej vysvětlit, aby následující text měl svůj význam a přinesl kvalitní odpověď na otázky vznikající během této práce. Společenská odpovědnost (CSR – Corporate Social Responsibility) je princip, dle kterého se firmy hlásí k širším dopadům svého podnikání a k závazkům, které jsou nad rámec zákonné povinnosti. Protoţe Česká republika je členem Evropské unie, je potřeba zmínit i definice tohoto pojmu, jak byla stanovena Evropskou komisí: „CSR dobrovolně integruje sociální a ekologické ohledy do podnikatelských činností firmy, a to ve spolupráci se 33

zainteresovanými stranami podniku (tzv. stakeholders, mezi které se řadí jak zákazníci, tak i zaměstnanci, akcionáři, dodavatelé, obchodní partneři apod.)“. Tato nedílná součást podnikatelské aktivity je sledována vědeckou obcí a k uchopení problematiky a jejímu třídění byly zaznamenány některé názorové trendy a myšlenkové proudy, které se odvíjejí od účelu a cíle aktivity v podnikání. Pro společenskou odpovědnost v podnikání a její pevnou úlohu v podnikání existuje celá řada argumentů, které byly např. M.Bohatou shrnuty do těchto třech: 1. Veřejnost stále silněji mění vnímání podnikání 2. Snaha vyhnout se vládním zásahům 3. Potřeba tzv. seberegulace byznysu – příkladem pro tento argument můţe být druhotná platební neschopnost a snaha o její eliminaci zavedením zápočtování.16 Současně lze dle M. Bohaté vysledovat tři hlavní proudy, které modifikují společenskou odpovědnost a jejich obsah a původ lze nalézt v ekonomické teorii: a) Hlavním a jediným cílem podnikání je maximalizace zisku vlastníků (Milton Friedman). Tento proud nijak nezohledňuje etické otázky, motivaci ani sociální problematiku. b) Teorie participujících skupin – tato teorie prosazuje myšlenku nezvýhodňování jedné skupiny (vlastníků)

a podřizování zájmů skupin jiných (manaţerů,

dodavatelů, zákazníků). Problémem tohoto proudu je specifikace práv a povinností kaţdé zúčastněné skupiny. c) Chápání podnikání jako aktivity, která má svou ekonomickou, sociální a environmentální odpovědnost. Dle autorů tohoto směru se firma řídí mimo obecně uznávaných hodnot také vlastní morální motivací a posláním. Současně je nutné, aby byly definovány podmínky odpovědného chování v moderní společnosti se zaměřením na rozdíl a vytvoření rovnováhy mezi funkčně zaloţenými institucemi a morálně zaloţenými institucemi. Tvorba takových podmínek je závislá na zdrojích, které jsou představovány osobními zkušenostmi a dále na zdrojích, které

16

Putnová, Anna. Sociální vztahy a etika podnikání. Nakl. Z. Novotný. Brno 2003. Str. 11

34

vycházejí z orientačního vědění v procesu komunikace, interakce a očekávání sociálních skupin, které umoţňují tvorbu legálních norem. V definici společenské odpovědnosti v podnikání, jak ji stanovila Evropská komise, se objevuje termín „stakeholders“. Právě tato podkapitola je místem, kde se patří tomuto pojmu věnovat poněkud šířeji a vysvětlit určité souvislosti. Obecně lze jako „stakeholdera“ definovat jakoukoliv skupinu či jedince, který můţe ovlivnit a je současně ovlivněn realizací cílů organizace. Pro potřeby této práce vyuţiji definici pojmu, jak ji upravila ve své práci A. Putnová.17 Pojem „stakeholders“ vznikl na začátku šedesátých let minulého století jako slovní hříčka a výkladem sloţeného slova dostaneme tedy skupinu těch, kteří mají zájem na činnosti firmy. Podrobněji můţeme za primární „stakeholders“ označit tyto skupiny: vlastníci, zaměstnanci, zákazníci, manaţeři, dodavatelé a investoři. Pokud byly určeny primární, tak je potřeba uvést i sekundární „stakeholders“: místní společenství, veřejní aktivisté, média, obchodní asociace, zahraniční vlády, stát a místní zastupitelství a konečně i veřejnost. Pokud má tedy podnik zájem na naplnění role společenské odpovědnosti a současně chce znát názory svých „stakeholders“, dá se pak hovořit o dobré cestě k nastolení etických principů v jeho podnikání. Takový dialog otvírá bránu k dlouhodobě dobrým vztahům mezi podnikem a jednotlivými skupinami „stakeholders“ a na takovém základě je moţné dlouhodobě úspěšně pracovat a zaznamenávat nejen etický, ale i ekonomický přínos. V oblasti společenské odpovědnosti a dialogu se „skateholders“ je v posledních letech zřejmá výrazná aktivita i na mezinárodním poli. Vzniká velký počet organizací ubírajících se k propagaci zmíněných principů a v rámci tohoto vývoje je moţné vytušit dva zásadní směry, které jsou propagovány. Část zastánců společenské odpovědnosti firem je přesvědčena, ţe by se vţdy mělo jednat o aktivitu dobrovolnou, kdy si konkrétní podnik uvědomuje obsah takového rozhodnutí a část druhá preferuje povinné zavedení této aktivity. O těchto dvou parametrech se vedou neustálé spory, kde varovným prstem je ta

17

Putnová, Anna; Seknička, Pavel. Etické řízení ve firmě. Grada, 1.vyd., 2007. ISBN: 978-80-247-1621-3. Str.111-112

35

skutečnost, ţe povinné zavedení zapříčiní deformaci základních principů a nasměrování této problematiky do jiné roviny. Povaţuji dále za vhodné uvést několik organizací zabývajících se problematikou společenské odpovědnosti firem včetně jejich aktivit: o Organizace spojených národů – iniciativa Global Compact s cílem prosazení devíti základních principů do podnikání na celém světě, o Evropská komise – Zelená kniha 2001 s podtitulem "Promoting a European Framework for Corporate Social Responsibility",

o World Business Council on Sustainable Development (WBCSD) s cílem prosadit uţší spolupráci mezi firmami, vládou a dalšími relevantními organizacemi na poli udrţitelného rozvoje, o International Business Leaders Forum – mezinárodní nevládní organizace s cílem propagace odpovědného chování firem se zaměřením na nové trţní ekonomiky. Záměrem této práce, jak jiţ bylo v předchozím textu zmíněno, je hledat v českém prostředí důvody a indicie dobrého či špatného chování podniků a nalezení parametrů definujících podnik jako „dobrého občana“. Na tomto místě práce je vhodné udělat stručný exkurs do vztahů podniků na českém území, do vztahů mezi majoritními a minoritními akcionáři, mezi majiteli podniku, představenstvem a dozorčí radou a právě s důrazem k naší mladé trţní ekonomice s přihlédnutím k českým specifikům trţní ekonomiky. Náš stát v rámci zapracování jedné ze směrnic Evropské komise sešel poněkud z cesty minimálně demokratických ideálů. Umoţnil vlastníkům, kteří drţí více neţ 90 % akcií podniku, aby nuceně vykoupili akcie minoritních (drobných) akcionářů. „Nuceně“ zde znamená, ţe drobný akcionář musí prodat, ať chce, či nechce. Jakkoliv je tento způsob jednání omluvitelný z ekonomického pohledu, podotýkám při zachování pravidel správného ocenění, je v české podobě naprosto nepřijatelný s ohledem na morální hlediska. Minoritní akcionář je vydán napospas zájmům finančně silného partnera a při jeho opoře v zákonech je naprosto bez šance své vlastnictví uhájit. Takové vytlačení minoritních akcionářů je poměrně běţným nástrojem, který se ve většině zemí běţně pouţívá, ale má mnohem vypracovanější a podrobnější obsah. Směrnice Evropské unie členským státům nařizuje uzákonění takového procesu, zavádí však zároveň 36

moţnost minoritním vlastníkům své akcie majoritnímu vnutit (sell-out). Je zcela určitě správné, aby minoritní vlastník akcií byl takto zákonem chráněn. V poslední době se začínají objevovat také "profesionální" minoritní akcionáři, kteří tuto ochranu zneuţívají. Zde je tedy moţné vidět další etický problém této oblasti podnikání, ryze český, kdy nedokonalost či strohost přijaté právní normy dává prostor spekulacím a zmíněnému jednání. Pro takové jednání, které je mnohdy pololegální či dokonce nelegální

byl

stanoven pojem známý pod názvem greenmailing. Nejběţnějším nástrojem greenmailerů je svolávání valných hromad, účast na valných hromadách a jejich neustálé protahování a neúměrné zdrţování. Pro tyto obstrukce se pouţívají různé dotazy a formální protesty. Další moţností jsou soudní napadání, kterými se blokují důleţitá rozhodnutí, zejména změna základního jmění, změna stanov, slučování firem nebo vstup investičního partnera. Minoritní akcionáři také mohou pomocí trestních oznámení či zpochybňujících dopisů napadat členy představenstva a současně tak ovlivňovat vnímání firmy a tím také manipulovat s kurzem akcií. Greenmaileři se zaměřují především na kapitálově silné společnosti, u kterých lze očekávat, ţe pro hladké vyřešení vytvořených problémů jim budou vyplaceny mnohonásobně vyšší ceny za odkup minoritních podílů. Riziko greenmailingu má zásadní dopad na silné potencionální investory, kteří zvaţují vstup na český trh a ten třeba v oblasti infrastruktury vyţaduje velké kapitálové zdroje. Typickým příkladem můţe být oblast vodárenství. Většina společností vodovodů a kanalizací je v majoritním vlastnictví měst a obcí příslušného regionu. Jejich primárním zájmem je zajistit zásobování kvalitní pitnou vodou, zabezpečit odvádění a čištění odpadních vod a zachovat přitom co nejniţší ceny vodného a stočného. V těchto letech čekají oblast vodárenství velké investiční úkoly a jejich řešení nebude moţné bez zapojení kapitálového investora. V této situaci se řada vodohospodářských podniků v celé republice setkává s typickými projevy greenmailingu. Projevilo se to např. v Pardubicích, ve Zlíně, v Kladně a Mělníku a také v Hradci Králové. Svérázným způsobem postupuje společnost CCC Frýdek-Místek, která je minoritním vlastníkem akcií téměř ve dvaceti vodohospodářských společnostech v České republice, kde jsou právě obce a města majoritními vlastníky.

37

Další problém v naší republice potvrzující nezralost či lépe absenci morálky je obsazování dozorčích rad akciových společností z řad politiků. Není nevšedním jevem situace, kdy jeden politik je členem v několika dozorčích radách. Pokud není ochoten takové riziko a mediální zájem podstoupit je mnohdy zastoupen někým z vlastní rodiny či blízkých. Opět je zřejmé nebezpečí, kdy společnost vidí takové jednání naprosto neslučitelné ze zákony upravujícími konkurenční jednání a z této situace vyvozuje obsah vlastního jednání a kroků. Podnik, který se staví do role „dobrého občana“ by měl brát ohled mimo výše uvedených principů i na ekologii svého provozu, na zaměstnanost a hledat řešení pokud hrozí propouštění. Pokud jde o výklad ekologie, nemá asi význam zabývat se obsahem tohoto pojmu v této práci. Nicméně i po dvaceti letech od změny centrálně plánované ekonomiky na trţní je ještě moţné zaznamenat praxi mnohých podniků, kdy se snaţí zbavovat se svých vedlejších neekologických produktů na úkor našeho ţivotního prostředí. Mělo by se stát pravidlem společnosti, aby takto či podobně jednající firma byla spontánně vyloučena ze zájmu zákazníků a její další jednání by mělo vést z moci státu k nápravě způsobené škody. Je bohuţel smutným dědictvím minulých let, ţe za peníze se český občan podvolí lecčemus. Z mého profesního ţivota mi je známo mnoho případů, kdy byly do republiky podvodně dovezeny odpadky vydávané za surovinu a vysypány na nejnevhodnějším místě našeho území. Pokud tento odstavec postihuje vnímání ekologie a její souvislost se společenskou odpovědností v podnikání, je určitě dobré uvést lehký příklad, který poukazuje na vývoj myšlení občanů tohoto státu. V raných letech demokracie v Čechách by někoho nenapadlo, ţe pokácení stromů pro účely výstavby bude mít zásadní dopad na vnímání stavitele mezi veřejností. Odstupem několika let je tato situace naprosto rozdílná a většina současníků si vzpomíná na velice negativní reakci veřejnosti, kdy byly při výstavbě nejmenovaného supermarketu pokáceny zdravé vzrostlé stromy. Tato drobná ukázka posunu vnímání této problematiky je určitě výzvou a dobrým světlem do budoucnosti. Pokud se ale jedná o další pojem a tím je zaměstnanost, je závaţný současný trend, kdy se firmy snaţí maskovat svou ekonomickou situaci do poslední chvíle a zaměstnanci udrţováni v nevědomí jsou náhle postaveni před sloţitou ţivotní situaci, pokud ztratí zaměstnání. Bylo by určitě morálním a ekonomicky zvládnutelným řešením, aby stát místo jednoduchého, masivního přerozdělování sociálních dávek vytvořil programy u stávajícího zaměstnavatele k vykonání rekvalifikačních kursů, dle zájmu v konkrétním regionu. 38

Dalším problémem, který významně ovlivňuje společenskou odpovědnost v podnikání na našem území je přítomnost nadnárodních obchodních řetězců a jejich způsob ovlivňování trhu a zemědělství. Díky tomu, ţe byl umoţněn velký rozsah nákupních center tohoto typu, došlo k situaci, ţe drobní prodejci nebyli schopni konkurovat a právě řetězce začaly výrazně působit na dodavatele potravin a ti zas na zemědělské prvovýrobce. Po několika letech výrazného tlaku na ceny zemědělských výrobků došlo k masivnímu úbytku zemědělských podnikatelů a tím i k postupné změně kulturních ploch v nekulturní. I takové důsledky můţe mít odpovědnost v podnikání. Na závěr podkapitoly o společenské odpovědnosti v podnikání je moţné uvést krátké shrnutí, které definuje současní vnímání problematiky: Společenská odpovědnost firem není ukotvena v ţádném zákoně, její naplňování je čistě dobrovolnou činností. Jde o vytvoření harmonického vztahu mezi veřejnou a soukromou sférou a i mezi jednotlivými „stakeholders“ (mezi zákazníky, investory, zaměstnanci apod.). Jedná se i o vytvoření pozitivního vlivu na ţivotní prostředí, kdy mohou vhodně zvolené ekologické postupy často přinést sníţení nákladů.18

2.2.4 Důvody pro etické chování podniku či podnikatele Při zpracování problematiky etiky v podnikání se nutně nabízí otázka, proč se vlastně chovat eticky, co takové jednání přináší z vnitropodnikového hlediska a co je přínosem navenek. Studiem materiálů zabývajících se etickým chováním podniků je moţné stanovit několik zásadních důvodů, které je při splnění moţné označit jako výhody na trhu a ve společnosti v níţ je podnik usazen. Dle Rolného19 uvádím následující důvody: 1. Zavedení etického chování je v zájmu podniku samotného, protoţe vytváří garanci dobrých vnitropodnikových vztahů, zvyšuje výkonnost zaměstnanců a kredit podniku navenek.

18

Tietzová, Kateřina. Společenská odpovědnost se musí dostat firmám pod kůţi. Web Podnikatel.cz Business web [online]. 18.5.2008 [cit. 2010-01-10]. Dostupný z WWW: http://www.podnikatel.cz/clanky/spolecenskaodpovednost-se-musi-dostat-pod-kuzi/ 19

Rolný, Ivo.: Etika a podniková strategie, Nakladatelství Albert Boskovice 1998. ISBN.:80-85834-53-7. Str.:128

39

2. Mravnost je obecným zájmem společnosti. Mimo jiné sniţuje nákladovost na vynucení stanovených principů společnosti. 3. Etické chování je očekáváno podnikatelskými subjekty navzájem a zajišťuje smysluplnost primárního záměru podnikatele. 4. Jako amorální je povaţováno odstoupení od vzájemných dohod při očekávání dodrţování takových dohod od ostatních. 5. Je neúnosné se hlásit k dodrţování etických pravidel a norem a přitom je skrytě porušovat. 6. Jakékoliv porušování morálních pravidel navozuje destrukci podnikatelského prostředí, které je pro primární činnost nezbytné. Podstatným vodítkem pro zavedení etiky do podnikání a důvodem k zamyšlení nad stavem současné podnikatelské obce je dávné pravidlo, které je jakýmsi mottem nejenom pro podnikatelskou sféru, ale i pro celé společenství lidí: Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ani ty jim. Další přehled moţných přínosů etického jednání v byznysu podali Philip Bromley a Larry Cumming z Carlson School na semináři „Byznys a etika“, který pořádala Nadace Patriae 23.6.1995. Přínosy etického jednání vyjádřili takto: Příliv investic – investoři hledají bezpečné, spolehlivé a důvěryhodné prostředí pro svůj kapitál. Etické jednání sniţuje dodatečné výdaje – podezřívání, hlídání, obrana proti pomluvám a intrikám ubírají mnoho energie, která by se v organizaci dala vyuţít ke společnému uţitku. Smutnou skutečností je fakt, kdy v České republice převaţuje nedostatečné vnímání problematiky etického jednání. Podniky při své ekonomické činnosti postupují především tak, aby jejich činnost byla v mezích platných zákonů, aby přijatý způsob podnikání neškodil podniku a pokud se objevují problémy, tak je řeší dobře připravený tiskový mluvčí se svou hradbou připravených odpovědí. Díky výzkumům, jejichţ výsledky jsou součástí této práce, lze sledovat mírně klesající trend těchto názorů a předpokládejme současně, ţe dojde k úbytku firem zaměřených pouze ekonomicky bez etického přístupu a tím i k ozdravění situace v naší společnosti. 40

2.2.5 Firma jako „dobrý občan“ Na první pohled je obsah nadpisu této kapitoly poměrně jasný. Ale po druhém přečtení najednou vytane na mysl otázka: Kdo je to vlastně dobrý občan?

Jak se firma má

vyprofilovat k tomu, abychom o ní mohli hovořit jako o firmě, která se chová a jedná jako „dobrý občan“? Kdo je to tedy dobrý občan? Jaký názor na dobrého občana přijmout? Bohatství národa tkví především v jeho dobrých občanech. Dobrý občan však musí být nezávislý hmotně i duševně. Proto je rozumné získávání majetku v zájmu státu. Cesta k bohatství však nevede tunelováním a dolováním prostřednictvím nepoctivosti, vykořisťováním druhých, ani loupeţí, ale prostřednictvím práce a šetrností. Bohatý člověk, který vyšel z chudých základů a dosáhl svého bohatství vlastním úsilím

je sociálně

spravedlivý a dovede vyuţít svého bohatství ku prospěchu celku.20 Zřejmě není předmětem této práce hluboce zabřednout do definice pojmu „dobrý občan“, spíše povaţuji za vhodné nalézt spojení mezi tímto pojmem a základními pravidly morálky a eticky jednající společnosti a tyto pak následně nalézt v chování podniků či podnikatelů. Člověk jako biologický druh si váţí v zásadě stejných věcí. Z toho se nechá usoudit, ţe pouţívá určitý ţebříček hodnot, z nichţ některé se jeví jako primární a některé jako druhotné. Do tohoto ţebříčku hodnot ovšem vstupuje i vliv prostředí, v kterém se konkrétní jednice pohybuje a bylo by bláhové se domnívat, ţe stejné spektrum hodnot má občan ze středu Evropy a domorodec ve středu Afriky. Po této jednoduché úvaze nezbývá neţ konstatovat, ţe právě zde je stěţejní úkol etiky, která má v rámci dané kultury stanovit určité mravní hodnoty a zajistit spolupráci při jejich vstřebání společností. Předpokládejme tedy, ţe jsou takové hodnoty stanoveny a určitá část občanů našeho státu si je těchto hodnot vědoma, v jejich intencích ţije, pracuje, vychovává děti. Zcela logicky se tyto hodnoty musí promítat do profesního ţivota a jejich aplikace je obrazem v té pozici, kde se konkrétní jedinec nachází.

20

Vacek, Eduard. Kapitoly z občanské mravouky. CS magazín – český a slovenský zahraniční časopis [online]. Květen 2005 [cit. 2010-01-12]. Dostupný z WWW: www.cs-magazin.com

41

Na firmu jako „dobrého občana“ je moţno pohlíţet v tom okamţiku, kdy během své činnosti se snaţí aplikovat dostupné a aplikovatelné hodnoty – chová se eticky. Je také moţné lapidárně říci, ţe „dělá dobře státu“. Také můţeme otázku poloţit jinak. Co dělá dobře státu v oblasti podnikání? Zcela určitě dělá dobře státu stav, kdy má na svém území hodně podnikatelů, kteří jsou ochotni pracovat, platit daně, investovat, zaměstnávat pracovní sílu. Aby o toto měli potencionální podnikatelé zájem, musí mít k této činnosti vytvořeny podmínky. Díky poslední větě se v této úvaze dostávám do kruhu, z kterého lze jen těţko vystoupit. Ale rád jí takto ponechám a odstavec uzavřu konstatováním, ţe firma jako „dobrý občan“ je definována, přestoţe ze strany státu je na potencionálního drţitele tohoto titulu připraveno mnoho úskalí. Podnik i podnikatel se při své činnosti rozhoduje a za tato rozhodnutí nese právní i morální odpovědnost. Jak jiţ bylo řečeno, na morálku můţe kaţdý pohlíţet z trochu jiného úhlu. Být etickým neznamená dogmatické dodrţování platných zákonů, podávat maximální moţný výkon a takový i vyţadovat od svých podřízených. Zákon je ve svém obsahu poměrně strohý a z právní teorie je zřejmé, ţe jiný být ani nemůţe. Nepříjemné ovšem je, pokud je zákon zlobován či jinak ovlivněn například k dvojímu výkladu. Podnikání v jakékoliv formě můţe být etické, protoţe se jedná o výrobu, obchodování, poskytování sluţeb, coţ jsou v podstatě činnosti pro dobro společnosti. Pro pouţití konstatování, ţe firma se chová jako „dobrý občan“ je dále ovšem potřeba, aby byly dodrţovány určité zásady pro naplnění zmíněného pojmu a tyto zásady doplnit dalšími produkty jako je etický kodex, etický audit a v neposlední řadě i zájem podniku či podnikatele o získání moderních institutů, které jsou státem, státy či Společenstvím stanoveny jako jakési „odznaky“ etického podnikání. Tento zájem by ovšem měl být produkován z rozhodnutí majitele podniku současně s jeho managementem, coţ je další kvalitativní předpoklad na rozdíl od situace, kdy by takové prvky nařizoval zákon. Zde je moţné se dostat do role, kdy místo kvalitních etických nástrojů vznikne jakási „kuchařka“ slušného chování postrádající prvky, které tvoří právě jiţ zmíněné nástroje.

42

V závěru pojednání o firmě jako „dobrém občanovi“ povaţuji za vhodné graficky znázornit vlivy působící na podnik při jeho ţivotě jak je zpracoval Ladislav Tyll.21

Rozvoj technologie a techniky

Obyvatelé a demograf. podmínky

Přírodní zdroje

Existence trhu výrobků a sluţeb

Sociální faktory

Podnik

Ţivotní úroveň a ţivotní styl

Finanční okolí podniku

Legislativn í a právní normy

Infrastruktura Ţivotní prostředí, tvorba a ochrana

Politika

21

Tyll, Ladislav. Podnikatel a podnik. Webové stránky společnosti TYLLCO spo. s r.o.[online]. 2008 [cit. 2010-01-13] Dostupný z WWW: http://www.tyllco.cz/vse/download_x/podnikatel_podnik.pdf

43

Podnik a jeho ekonomické okolí

Zákazníci

Konkurence

Dodavatelé

Finanční instituce

Ostatní firmy na trhu

Podnik a jeho institucionální okolí

Vláda a veřejná správa

Sdruţení podnikatelů

Odbory

44

Podnik a jeho obecné okolí

Spotřebitelské svazy

Veřejné mínění

Média

45

3 Zásady „dobré správy firmy“ Zásady dobré správy firmy je moţné hledat a definovat v základních funkcích podnikání a při jejich stanovení přihlédnout k morálním hodnotám přijatým společností. Hlavní etické zásady byly zobecněny v díle Etika podnikání a veřejné správy22 a shrnuty do šesti okruhů: 1. Dobrovolné dodrţování zákonů – součástí je i respektování zákonného úmyslu zákonodárce. 2. Zvyšování důvěry – při podnikání vzniká spousta informací, zkušeností a technologií mající důvěrný charakter. 3. Vyhýbání se střetu zájmů – předcházení sporů mezi osobními zájmy pracovníka a zájmy podniku či podnikatele. 4. Pečlivý výkon práce – veškerá práce vykonávaná podnikatelem či podnikem by měla být zajišťována s dostatečnou odborností a v odpovídajícím čase dodání, očekávaným smluvní stranou. 5. Jednání v dobré víře – vyuţívání poctivých obchodních praktik, plnění sjednaných smluv a dodrţování slibů. 6. Uznání vlastní odpovědnosti – především manaţerů podniku. Zcela specifické, leč nutné jsou odpovědnosti notářů, advokátů apod.. Výše uvedené zásady nalezené autory publikace uvedené v poznámce pod čarou22 by se daly zařadit pod souhrnný termín předpoklady pro přístup k etickému podnikání. Aby bylo v rámci snahy o zavedení etických zásad dosaţeno obsahu těchto předpokladů musí být ze strany podniku či podnikatele přijaty principy etického řízení, které jsou dále podporovány skupinou několika kroků nezbytných pro prosazení principů etického řízení. Implementace těchto principů je tedy zásadním krokem na cestě k nastolení etiky v podnikání konkrétního subjektu. Jejich okruh byl vymezen A. Putnovou a kolektivem23 a prezentován v následujících sedmi bodech:

22

Dytrt, Zdeněk. Etika podnikání a veřejné správy. Praha. VUSTE ENVIN 1997., str. 31

23

Putnová, Anna; Seknička, Pavel. Etické řízení ve firmě. Grada, 1.vyd., 2007. ISBN: 978-80-247-1621-3. Str. 71

46

Principy etického řízení: A. Odpovědnost podnikání B. Ekonomický a sociální vliv na podnikání C. Podnikatelské chování D. Respektování pravidel E. Podpora mezinárodního podnikání F. Ochrana ţivotního prostředí G. Vyvarování se nezákonných operací Autoři výše zmínění23 dále stanovili devět kroků, které se jeví jako nezbytné k tomu, aby mohly být přijaty principy etického řízení, které zabezpečují eticky odpovědné jednání při kaţdodenní činnosti podniku. Jejich výčet navazuje na principy etického řízení:23

Devět kroků pro prosazení principů etického řízení v podniku: 1. Ztotoţnění majitelů, většiny vlastníků a vrcholového managementu se základními principy etického řízení nebo se zásadami obchodní etiky. Jako zásadní pro splnění tohoto kroku se jeví zájem členů vedení podniku a jejich připravenost pro zavedení etického řízení. 2. Podnik či podnikatel musí mít vypracovány principy etického řízení nebo zásady obchodní etiky a k jejich přijetí musí být učiněn krok popsaný v následujícím bodu. 3. Musí být získána jednoznačná podpora od statutárních orgánů v podniku a management firmy musí pečlivě sledovat zavedení etické infrastruktury podniku a vyţadovat od kompetentních pracovníků překládání zpráv v pravidelných časových úsecích o tom, jak probíhá zavádění etiky do praxe podniku. 4. Vyvarovat se pouhého nalezení vzoru – podobné firmy, která jiţ má výše uvedené principy zavedeny do praxe. Jako zásadní je potřeba vidět odstraňování pochybností především u zaměstnanců a odhalování „slabých“ míst. 5. Jako nejlepší cesta se jeví nalezení vhodného teoretického modelu zavedení etiky. Většinou je vyuţívána teorie participujících skupin (tzv. stakeholders), které představují různé zájmové skupiny (vlastníci, zaměstnanci, zákazníci, investoři, dodavatelé, odběratelé, konkurence, místní prostředí). 47

6. Vytvoření vlastního firemního kodexu etiky nebo pravidel etického jednání a chování. Vzhledem k důleţitosti tohoto materiálu bude o něm pojednáno podrobněji dále v textu. 7. Etický kodex musí být ověřen a vyzkoušen v praxi. 8. S kodexem, který byl schválen se musí všichni seznámit a to nejen zaměstnanci, ale i dodavatelé, stálí zákazníci, investoři a věřitelé. Je vhodné jej umístit na webové stránky firmy a zaslat jej případně nejdůleţitějším partnerům. 9. Etický kodex musí být podporován nejvyšším managementem firmy, ale musí se dostat na všechny úrovně řízení. Předpokládá se vyuţívání tréninkových programů za účelem zabezpečení vyuţití praktických znalostí. Téměř polovina kroků výše uvedeného výčtu se týká etického kodexu a jeho implementace do systému řízení podniku či podnikatele. Vliv a existence tohoto dokumentu je zásadní pro zavedení etických principů a proto je vhodné se mu věnovat blíţe.

3.1 Etický kodex Etický kodex je interním dokumentem podniku. Obsahuje soubor etických hodnot, procesů a cílů. Je nezbytné, aby se všechny prvky podniku k jeho plnění přihlásily. Etický kodex bývá zpracováván a přijat ve formě interní směrnice podniku, která by měla být volně přístupná. Jeho obsahem by měly být cíle, které podnik při své činnosti sleduje, dále postupy, které jsou k naplnění cílů pouţívány a také by měly být vymezeny hodnoty, kterých se podnik při plnění stanovených cílů drţí. Při vývoji etického kodexu by měly být zúčastněny všechny prvky podniku a během tvorby by mělo dojít k jejich konsensu. Jednu z hlavních funkcí etického kodexu je moţné spatřovat v kultivaci prostředí podniku. Není moţné jej však nahrazovat pracovním či organizačním řádem podniku a dále se při jeho tvorbě jeví jako nevhodné jej situovat do podoby, kde se převáţně popisují procesy řízení v podniku za pouţití právnického jazyka. Pro obsah a tvorbu etického kodexu jsou

48

zásadní především morální hodnoty uznané ve společnosti, v níţ se podnik, takový kodex tvořící, nachází.24 Kaţdý etický kodex by se měl vyznačovat tím, ţe je srozumitelný, jednoznačně pochopitelný všemi zaměstnanci podniku. Je velice důleţité, aby byl přehledný a jeho rozsah je potřeba zvolit takový, aby nebyl příliš stručný a naopak aby nebyl moc rozsáhlý, coţ by jej činilo nepřehledným. Anna Putnová ve své práci25 specifikuje části kodexu a současně obsahové okruhy, kterými by měl být zpracovávaný etický kodex vybaven: o preambule, o vztahy se zákazníky, o vztahy k akcionářům a ostatním investorům, o vztahy k zaměstnancům, o vztahy k dodavatelům, o vztahy ke konkurenci, o vztahy k vládě a místním orgánům. Díky tradicím, morální vyspělosti managementu a zaměstnanců, velikosti podniku a jeho zaměření se etický kodex liší od jiného a svým obsahem je vţdy jedinečný. Přesto je však moţné jeho obsah zobecnit do několika okruhů, které by se měli objevit k kaţdém etickém kodexu bez rozdílu autorů. Okruhy byly stanoveny Annou Putnovou25: o respektování práva, o čestnost a fér konkurence, o bezpečnost a kvalita produkce, o konflikty zájmů, o jednoznačné odmítnutí diskriminace, o vztahy s dodavateli, o oceňování účetnictví, uzavírání smluv, o zneuţívání a vyuţívání informací v obchodním styku, 24

Transparency International Česká republika. Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Webové stránky o mapování korupce v České republice [online]. 2008. [cit. 2010-01-14]. Poblikace ve formátu *.pdf je dostupná z WWW: www.trasparency.cz 25 Putnová, Anna; Seknička, Pavel. Etické řízení ve firmě. Grada, 1.vyd., 2007. ISBN: 978-80-247-1621-3. Str. 77

49

o korupce, o sociální odpovědnost, o ochrana ţivotního prostředí, o informace o majetku.

O vlivu etického kodexu hovoří počet těchto dokumentů u podniků ve vyspělých ekonomikách tohoto světa. Ve Spojených státech amerických má ve své firemní struktuře tento dokument zavedeno 93 % velkých korporací, ve Velké Británii se počet přibliţuje k 60 %, stejně tak i v některých dalších vyspělých státech Evropské unie.

Podle

posledních dostupných údajů je tento počet v České republice u 20 % podniků.26 O etickém kodexu je moţné říci, ţe je nástrojem, který institucionalizuje etiku do podniku. Českou specialitou lze nazvat situaci, kdy v ţivotě podniku dojde ke krajně neetické situaci, či je zjištěno takové jednání a management takového podniku pak překotně přivede na svět dílo, které by si zaslouţilo při standardní situaci více času a zainteresování většího okruhu zaměstnanců konkrétního podniku. Takový postup přináší navazující problémy s odstraněním nedostatků takto narychlo zpracovaného kodexu a škody napáchané nekvalitním zpracováním se velice těţko napravují především mezi členy skupiny, které je takový kodex určen. Aby navíc výše zmíněná komplikace nebyla samotná, přidávají se k ní některé názory, které hovoří v neprospěch zpracování kodexu a lze je definovat jako zbytečné plýtvání časem nad něčím, co je jiţ zpracováno zákonem a co si zaměstnanci na všech úrovních přinášejí jako hodnoty získané v dětství. Takové argumenty je moţné označit za nepřijatelné a to především proto, ţe zákony jsou ve své konstrukci universální, nepruţné a mohou mít pro konkrétní situaci vedlejší účinky a stejně tak názor, ţe etické chování si kaţdý zaměstnanec přináší s sebou jako odkaz školní a rodinné výchovy. Je prokázané, ţe neexistence závazné normy chování v podniku vede k vlastnímu pojetí etického chování a tím se můţe dostat podnik velice rychle do svízelné situace. Naopak, pokud je podnik vybaven podobným kodexem řešícím veškeré situace, které mohou během podnikání nastat a snaţí se jeho obsahu naučit své zaměstnance, je takový podnik na úspěšné cestě ke 26

Putnová, Anna; Seknička, Pavel. Etické řízení ve firmě. Grada, 1.vyd., 2007. ISBN: 978-80-247-1621-3. Str. 74

50

stále početnější skupině eticky jednajících podniků. Vzorové zpracování připravila Marie Bohatá27 a je uvedeno v příloze č. 1 této práce. Všichni vědci zabývající se problematikou etiky ve společnosti a etikou v podnikání shodně přiznávají resp. upozorňují na to, ţe kodex etiky je nejvýznamnějším a nejpouţívanějším nástrojem etického řízení. Anna Putnová26 uvádí, ţe právě firemní kodexy jsou v současnosti nerozšířenějším nástrojem firemní kultury a etického řízení ve Spojených státech amerických a ve Velké Británii. Pro představu uvádí, ţe etický kodex mělo v USA v roce 1992 zpracováno 93 % velkých korporací. Ve Velké Británii se toto číslo pohybuje mezi 50 – 60 %. Ve svém publikaci Putnová provádí porovnání těchto údajů s výsledky zjištěnými průzkumem v České republice, který hovoří o tom, ţe etický kodex má zpracováno přibliţně 20 % podniků a dalších 40 % uvaţuje o jeho zpracování, přičemţ impulsem pro takový krok je především zásadní rozhodnutí v existenci podniku, změna vrcholového managementu apod. Pro aktuální resp. pro poměrně aktuální představu o náhledu na situaci mezi porovnávanými zeměmi je moţné vyuţít výsledky průzkumu, který je moţné nalézt na internetových stránkách neziskové organizace Transparency International – Česká republika28, kde byly zkoumány prvky etického vnímání u českých podniků českými respondenty a respondenty usazenými ve Velké Británii. Výzkum pro zmíněnou organizaci zpracovala společnost Gfk Czech29. Pro osvětlení současně situace uvádím pod tímto textem některé vybrané výsledky průzkumu, s tím, ţe písemná podoba je obsaţena

27

Doc. Ing. Marie Bohatá CSc. je zastupující generální ředitelkou Eurostatu (Evropského statistického úřadu) v Lucemburku a bývalou předsedkyní Českého statistického úřadu.V roce 1971 absolvovala VŠE se specializací ekonometrie. V letech 1971–83 pracovala ve Výzkumném ústavu strojírenském a doplňovala si studium ekonomie (1975–80), které uzavřela doktorátem na Československé akademii věd. V letech1984– 92 v Národohospodářském ústavu, kde se stala vedoucí oddělení a pak i zástupkyní ředitele. V letech 1993– 99 Marie Bohatá pracovala ve výzkumu na Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR, který tehdy začal úzce spolupracovat s CERGE (v dubnu 2004 se stala předsedkyní dozorčí rady Nadace CERGE-EI). Tam se také dostala do kontaktu s mezinárodními odborníky v oblasti tzv. business ethics a začala se hlouběji zabývat studiem etických problémů transformace, ekonomiky a státní správy. Stala se také ředitelkou Centra pro etiku, které zaloţila. 28

Transparency International Česká republika. Výzkum etiky podnikatelského prostředí v České republice. České firmy. Britské firmy. Webové stránky Transparency International Česká republika sledující stav korupčního prostředí v České republice [online]. září 2005 [cit. 2010-01-15]. Materiály dostupné z WWW: http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=2802 29 Gfk Czech. Informace o firmě jsou dostupné z WWW: http://www.gfk.cz/about_us/index.cz.html

51

v příloze č. 2 a 3 této práce. A konečně kompletní data včetně grafického zpracování jsou volně dostupná z internetových stránek Transparency International – Česká republika28. Průzkum byl činěn mezi přibliţně 250 respondenty, kteří byli z řad zaměstnanců českých podniků či podnikatelů. Byl proveden 1.9. 2005 – 5.10.2005 shodně v České republice a ve Velké Británii. Pro podporu textu této práce uvádím jen vybrané výsledky, avšak takové, které dobře napovídají o trendu v oblasti etického podnikání, především v České republice. První otázka společného průzkumu má za úkol porovnat situaci kolem vnímání problému etiky podnikání v obou zemích. Její zadání zní: „Zaregistroval(a) jste v médiích nebo v jiných zdrojích články, reportáţe a diskuze, zabývající se etikou podnikání?“ Dle výsledků je moţné přemýšlet o tom, proč je výsledek mírně příznivější pro Českou republiku. Lze předpokládat, ţe je zde vliv nově budované ekonomiky a snaha začlenit náš stát mezi země mající v této oblasti dosaţeno určité pozice. Za touto větou je tedy první z mnoha zkoumaných výsledků zmíněného průzkumu.

ne 36,6

Česká republika: ano 59,1

neví neuvedeno 2,4 2,0

a Velká Británie:

ano 66,7

ne 28,2

neví 5,1

52

Další z vybraných otázek pro učinění představy k kontextu této práce je tato: „Ve firmě, kde jste zaměstnán(a) existují nějaké vnitřní etické předpisy případně další opatření přispívající k etičnosti postupů při podávání, přidělování či realizaci zakázek?“ Opět byla vybrána taková, která by byla schopná představit poměr mezi zemí, kde je dle dřívějších výzkumů situace na velmi dobré úrovni a námi, kde v nově se rodící ekonomice je etického jednání v podnikání nedostatek. Přesto však je moţné na základě předloţeného výzkumu konstatovat, ţe situace se oproti výsledkům v dříve zpracovaných vědeckých pracích mírně zlepšila. ano 72,8

Česká republika:

ne 22,0

neuvedeno 2,0

neví 3,1

ano 82,1

Velká Británie:

ne 15,4 neví 2,6

53

Další zajímavá otázka doplňující předchozí výsledky je tato: „Jaké vnitřní předpisy existují u Vás ve firmě?” Česká republika: 50

44,0 37,3

40

% 30

24,7

20 10

4,7

2,7

1,3

0 nepsaný etický kodex psané etické firemní etický kodex jako součást předpisy ombudsman vnitřních směrnic

Velká Británie: %

60

jiné

neví

53,1

50 40

34,4 31,3

30 20 10

3,1

0 nepsaný etický kodex

etický kodex jako součást vnitřních směrnic

psané etické předpisy

jiné

Z těchto dvou porovnání je zřejmé, ţe positivní čísla v České republice byly dosaţena existencí nepsaného etického kodexu, jehoţ vnímání z hlediska kultury v podnikání není na stejné úrovni jako u psaného etického kodexu, který naopak převaţuje v podnicích Velké Británie. Zde opět tedy je vhodné zmínit myšlenku, která se prolíná všemi současnými vědeckým i materiály zpracovanými v České republice, a to ţe je potřeba důrazně ve společnosti prosadit výchovu k etickému jednání a ve vnitropodnikových strukturách prosadit význam existence psaného etického kodexu a jeho vnímání mezi všemi zaměstnanci podniku.

54

Posledním, rovněţ zajímavým porovnáním, jsou odpovědi na tuto otázku: „Měli by podle Vás být nějak sankcionováni zaměstnanci firmy, kteří se dopustili neetického jednání, které firmu zvýhodňuje?“ Z výsledků je zřejmé nakolik zaměstnanci v jednotlivých zemí saturovali obsah etiky a její význam na misce vah při srovnání s případným ziskem či výhodou. Opět zásadní argument pro působení v oblasti etiky v České republice.

Česká republika: neví 28,7

ne 35,8

ano 31,1

Velká Británie:

neuvedeno 4,3 ne 25,6

neví 15,4 ano 56,4 neuvedeno 2,6

Celá tato podkapitola se zabývá tím, jak by měl etický kodex vypadat, co by měl obsahovat a jaká je situace v posledních letech v České republice při porovnání s „eticky vyspělou Velkou Británií“. Je potřeba však uvést i to, ţe po zavedení etického kodexu do infrastruktury podniku musí probíhat hodnocení, zda taková implementace byla úspěšná a obsah kodexu je naplňován při plnění cílů podniku. Zda bylo zavedení etického kodexu přínosem, je moţné hodnotit z několika pohledů:30 Z pohledu managementu podniku by měl etický kodex přinést pomoc při řešení etických problémů a dilemat, mělo by dojít k objasnění podnikové filozofie, mělo by dojít ke

30

ČÍŢEK, M.: Etické aspekty řízení podniku se zaměřením na etické kodexy (diplomová práce), PF UK v Praze 2004

55

zlepšení ve vstřícnosti vůči zákazníkům. Kodex by měl pomoci při odolávání iracionálním poţadavkům, měl by dále pomoci při řešení krize při personálním řízení. Dále v této oblasti je poţadavek na kodex, aby pomohl odhalovat nelegální operace a podvody. Měl by dále zlepšit náhled zaměstnanců na firmu, kdy se očekává předpoklad, ţe na ní nahlíţejí jako na etické prostředí. Dále by měl pomoci managementu při komunikaci etických norem a při podpoře procesu identifikace a harmonizace zájmů a etických hodnot. Z pohledu podniku by měl etický kodex přispívat k eliminaci neţádoucích praktik, které mohou mít za příčinu odliv zákazníků, dále by měl napomoci k zavádění nových postupů, k objasňování politiky podniku ve sféře podnikové kultury, měl by přecházet zneuţívání pravomoci nadřízených. Dále by měl eliminovat kolize mezi skupinami participujícími na konkrétním zájmu podniku, měl by napomáhat při řešení etických přestupků, při řešení strukturálních změn a jeho existence by měla v neposlední řadě vést k úsporám transakčních a informačních nákladů v dlouhém období. Z pohledu hospodářského odvětví by měl etický kodex napomáhat k nastolení liberálního podnikatelského prostředí a k omezení státních zásahů, dále k eliminování korupce, ke zvýšení důvěry a konečně k dodrţování platného práva.

3.1.1 Druhy etických kodexů Celý předchozí text hovořil o etickém kodexu v podniku, ale je potřeba si uvědomit, ţe existují a jsou ţádoucí i kodexy jiné. Není moţné své uvaţování omezit pouze na podnik jako jedinou sloţku ekonomiky a zapomenout na ostatní oblasti, které jsou její nedílnou součástí a současně je potřeba si připomenout, ţe aktuální doba pamatuje na etické kodexy upravující problematiku různých oblastí lidského konání. Bylo by krajně nesprávné implantovat do produkčně orientovaných podniků kvalitní etické kodexy a trénovat jejich zaměstnance k respektu k nim a současně zapomenout na další instituce tvořící stát jako celek. Velmi pěkně je moţné čerpat ze stránky Business Leaders Forum31, které se na svých stránkách věnovaných problematice CSR32 zabývá i existencí

31

Business Leaders Forum. Online databáze praxe CSR v České republice [online]. Listopad 2005 [cit. 201001-13]. Informace dostupné z WWW: http://www.blf.cz/aktivity/databaze.htm

56

etických kodexů a nabízí několik příkladů, které dále uvádím a které tak specifikují oblasti, jichţ se dotýkají: o Etický kodex PR pro zadavatele, o Etický kodex člena Asociace cestovních kanceláří a agentur, o Etický kodex pro dentální hygienistky, o Etický kodex Asociace hotelů a restaurací ČR, o Etický kodex občanských poradců, o Etický kodex členských firem Asociace odborných velkoobchodů, o Etický kodex Asociace pracovních agentur, o Etický kodex realitní makléře – člena Asociace realitních kanceláří ČR, o Kodex etiky v pojišťovnictví – Česká asociace pojišťoven, o Etický kodex finančního trhu – Česká asociace pojišťoven, o Etický kodex České bankovní asociace, o Kodex nediskriminujícího podnikatele – Sdruţení obrany spotřebitelů.

Dále je moţné uvést kodexy či jejich návrhy některých sloţek či odborností státní správy: o Etický kodex Celní správy České republiky, o Etický kodex Policie České republiky, o Evropský etický kodex, o Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě, o Etický kodex poslance ČR, o Etický kodex Společného regionálního operačního programu, o Etické kodexy ve státní správě. Ve výše uvedeném přehledu je několik zajímavých titulů, které povaţuji za vhodné zmínit blíţe a zamyslet se nad nimi. Jako první, který bych rád uvedl je Etický kodex České bankovní asociace. Je zcela určitě dobře, ţe organizace zastřešující banky podnikající na českém území má zájem na tvorbě etického prostředí. Velice těţko se ovšem tato myšlenka vnímá stoprocentně pozitivně, pokud si uvědomím, ţe všechny banky na našem území (i ty

32

Společenská odpovědnost firem – nový faktor firemní konkurenceschopnosti. Etický kodex [online]. [cit. 2010-01-14]. Informace dostupné z WWW: http://www.csr-online.cz/Page.aspx?kodex

57

původně ryze české) jsou nyní ovládány zahraničnímu bankovními domy. Stejně tak mi připadá poměrně zvláštní důsledné prosazování etických principů, kdy mají všechny banky zavedeny bankovní poplatky o jejichţ smyslu a obchodní čistotě se nechá velice úspěšně pochybovat. Dle aktuálního sdělení33 zaplatili Češi bankám na poplatcích za rok 2009 celkem 47 miliard korun. Přes všudypřítomnou ekonomickou krizi došlo v této oblasti k meziročnímu růstu o přibliţně 300 milionů. Výše námi placených bankovních poplatků je v Evropě bezkonkurenčně nejvyšší. Pokud tedy Česká bankovní asociace ve svém etickém kodexu hovoří o dobrých mravech a pravidlech slušného a poctivého obchodního styku, jen velice těţce se dle mého názoru nechá hovořit o dodrţování etických principů a zmíněných pravidel. Dalším mimořádně zajímavým materiálem, o jehoţ vzniku se neúspěšně jedná jiţ několik let, je Etický kodex poslance ČR. Domnívám se, ţe institut poslance zákonodárného sboru státu by měl být tímto kodexem vybaven jiţ od svého začátku a jako takový by měl být důsledně, bez jakýchkoliv kliček pouţíván a bezmezně respektován. V České republice při pokusu o projednání a schválení takového materiálu došlo k mnoha více či méně trapným, nebo ještě lépe smutným vzájemným napadáním mezi představiteli Parlamentu ČR a z neznámých důvodů není tento dokument dosud znám. Bohuţel. Velmi zajímavou aktivitu je moţné zaznamenat na poli státní správy, kdy je zřejmý trend posledních let, kdy podstatná část státních orgánů přijala etické principy a snaţí se pracovat na svých etických kodexech. Velmi podrobně je tato problematika zpracována Martou Pellar v příloze č. 3 této práce.

Pro další upřesnění obsahu pojmu etika a případnou strukturaci etického kodexu povaţuji za vhodné zmínit základní dělení, které je vhodné si uvědomit. Podnik ,podnikatel či jiná organizace funguje ve dvou úrovních a je tedy moţné ve stanovení zásad hovořit o etice vnitřní a vnější. Vnitřní etika se zabývá zvyklostmi a postupy uvnitř konkrétního subjektu a etika vnější postihuje vztahy mezi podnikem či podnikatelem a jeho partnery – dodavateli, zákazníky, obyvateli apod.

33

Šalanda, Radek. Banky z nás za rok vysály 47 miliard korun. Zpravodajský server Lidových novin [online]. 17.2.2010 [cit. 17.2.2010]. Informace jsou dostupné z WWW: http://byznys.lidovky.cz/banky-z-nasza-rok-vysaly-47-miliard-korun-na-poplatcich-p1m-/moje-penize.asp?c=A100216_221429_moje-penize_ani

58

3.1.2 Činnost OECD, Corporate Governance a etické kodexy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) byla zaloţena v roce 1960 a dodnes je jejich členy 30 států mezi něţ patří většina evropských zemí, USA, Japonsko, Kanada a i Nový Zéland. Záměrem takto zaloţeného uskupení bylo a je zvyšování ţivotní úrovně členských zemí, za předpokladu udrţení finanční stability, a tím i rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí a rozvoj světového obchodu na mnohostranné, nediskriminační bázi v souladu s mezinárodními závazky. Česká republika je aktivním členem tohoto uskupení, její členství je datováno od 1995. Mezi povinnosti členských států patří pravidelné podávání zpráv o plnění závazků vyplývajících z členství. Pro tuto práci je zajímavá činnost OECD v oblasti Corporate Governance, tvorby etických kodexů, metodiky jejich obsahu, stanovení základních principů pro členské země, co se týče obsahu kodexů. Jako zcela zásadní se jeví doporučení OECD pro etické kodexy, které je vymezeno ve dvanácti principech34: 1. Etické standardy pro veřejnou sluţbu musejí být jasné, 2. Etické standardy musí být zakotveny v právu, 3. Veřejní úředníci musejí mít k dispozici etické vedení, 4. Veřejní úředníci musejí znát svá práva a povinnosti, jsou-li vystaveni provinění, 5. Politická angaţovanost ve prospěch etiky musí posilovat etické chování veřejných úředníků, 6. Rozhodovací proces musí být transparentní a otevřený kontrole, 7. Musí být jasná pravidla pro interakci mezi veřejným a soukromým sektorem, 8. Manaţeři se musejí chovat eticky a podporovat etické chování, 9. Řídící politika, postupy a praxe musí podporovat etické chování, 10. Podmínky veřejné sluţby a řízení lidských zdrojů musí podporovat etické chování, 11. Veřejná správa musí disponovat adekvátními mechanismy odpovědnosti, 12. Musí existovat vhodné postupy a sankce za nesprávné chování.

34

Ministerstvo financí ČR, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj [online]. 11.4.2010 [cit. 11.4.2010]. Informace jsou dostupné z WWW: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/mezinarodni_organizace_12146.html

59

Materiály OECD obsahují mnoţství informací pro oblasti Corporate Governance, pro etické kodexy včetně mnoha vzorů. Není v moţnostech této práce veškeré části této činnosti zde publikovat. Povaţuji však za vhodné zmínit jeden materiál, který je svým obsahem mimořádně vhodným doplňkem studia zde zpracovávané problematiky a tím je Kodex správy a řízení společností zaloţený na Principech OECD (2004). Tento materiál rozšiřuje původní práci z roku 2001 a díky intenzivnímu vývoji na poli správy společností došlo k impulsu revidovat původně stanovené principy a na jejich tezích postavit tento nový kodex. Tato změna nebo novela proběhla v roce 2004 a z takto revidovaného materiálu, z jeho principů čerpá při svých analýzách Světová banka a konečně i Evropská komise.

3.2 Vnitřní etika Dodrţování etických norem uvnitř podniku je zásadní pro kvalitu prostředí, komunikaci mezi zaměstnanci a vedením podniku, pro vytvoření loajality a v neposlední řadě je podkladem pro pozici vnějších etických principů. Následující výčet je příkladem, které oblasti vnitřní činnosti podniku je moţné vnímat jako prvky vnitřní etiky35: o komunikace – myšlena v horizontální i vertikální úrovni o obsazování volných pracovních míst – je předpoklad dát rovnou příleţitost ţenám, národnostním menšinám a zvolit ty nejlepší z celého spektra o pracovní smlouvy – základní předpoklad je dodrţování právních podmínek o identita – sţití s organizací, spolupodílení se na dobré pověsti podniku o kultura firmy – stanovení a vybudování úrovně vnitřních a vnějších vztahů Ve vztahu k výše uvedenému je moţné konstatovat, ţe vnitřní etika vytváří především positivní pracovní klima v podniku a současně rozvíjí tolik potřebnou společenskou odpovědnost s její implementací do myšlení všech pracovníků.

35

Dytrt, Zdeněk. Etika podnikání a veřejné správy. Praha. VUSTE ENVIN 1997. Str. 32

60

3.3 Vnější etika Vnější etika zahrnuje vnější vztahy ke všem oblastem spojeným s obsahem pracovního místa. Především se jedná o vztahy k dodavatelům, odběratelům, obyvatelstvu , dále také ke konkurenčním podnikům. Orientační výčet je zmíněn k knize Etika podnikání a veřejné správy35: o vztahy k obyvatelům a zákazníkům – v této oblasti se jedná především o kvalitu poskytovaných sluţeb, dodrţování dodacích lhůt, včasné a poctivé vyřizování reklamací, dodrţování norem jakosti, stanovení formy prodeje zboţí, poctivost a čestnost, dobrá reprezentace firmy a etika jednání, o vztahy k dodavatelům – do této oblasti autořiChyba!

Záložka není definována.

zahrnují

především dobrou platební morálku, fair play v jednání a preferenci vzájemně výhodných smluv, která předpokládá neexistenci úplatkářství, o vztahy ke konkurenci – zde je moţné zmínit předpoklady zbavení se přehnané agresivity, snahy nelanařit pracovní síly, tvorba poctivé reklamy a nesníţení se k pomluvám, sabotáţím apod., o vztahy k obyvatelstvu, prostředí – jako zásadní se dnes jeví ekologie, zde míněna ekologie okolí podniku, omezení hlučnosti provozu podniku, hospodaření s odpadem a dále také kvalita reklamy a úroveň marketingu; poměrně citlivě vnímané a sem patřící jsou zásady sponzorování. Výše uvedené prvky vnější etiky se jeví jako poměrně jasné, ale povaţuji za vhodné se zastavit u posledně zmíněné oblasti a tou je sponzorování a s tím spojené zásady sponzorování. Nelze obecně říci, ţe ten kdo sponzoruje jakoukoliv činnost, o které se obecně usuzuje, ţe se jedná o činnost prospěšnou společnosti, je sponzorem nevynuceným a tudíţ jednajícím dle pravidel etiky. Je potřeba ovšem uvést, ţe nevynucený sponzoring je velmi prospěšný a jeho obsah je velice kladně vnímán. Jako příklad takového „čistého sponzoringu“ je provozování Linky bezpečí, na kterou se obracejí děti , které se ocitnou v krizové situaci. Provozovatelem této linky je společnost O2, která tuto linku jako charitativní činnost provozuje snad nejdéle v České republice.

61

Naopak nepříjemným jevem sponzoringu můţe být vynucený sponzoring, který je nepříjemným důsledkem negativních jevů v současné společnosti. Z takového sponzoringu je většinou zřejmá (více či méně) vazba na sponzorovanou společnost a za touto vazbou skrytá nějaká úlitba. Není smyslem této práce uvádět bliţší příklady, předpokládám, ţe osvětlení problému ve výše uvedeném textu je dostačující.

3.4 Mezinárodní normy jakosti a vztah k etice Stále častěji se v diskusi o kvalitě té či oné firmy objevuje argumentace pro získání certifikátu jakosti ISO 9000, ISO 14000, ISO 26000 či SA8000. Norma pro řízení jakosti ISO 9000 je u nás známá jiţ více neţ dvacet let a norma ISO 14000 je důsledkem potřeby zkvalitňovat ţivotní prostředí a zamezit škodám v této oblasti motivací podniků a podnikatelů. V případě normy řady 9000 se jedná o zavedení systému jakosti. Díky tomu, ţe je v normalizované formě, je celosvětově uznáván a doprovází jej moţnost oficiální certifikace. Certifikace slouţí zákazníkům jako mezinárodně platný důkaz o spolehlivosti a důvěryhodnosti dodavatele. Obsah této normy klade důraz na zkvalitnění a zprůhlednění řízení podniku při zachování zákonných podmínek a na kvalitní práci zaměstnanců, kteří jsou díky systému ISO správně motivováni a pracují v prostředí s vlivem zmíněné normy. Norma řady 14000 je zaměřena na řízení jakosti v oblasti ţivotního prostředí. Stejně jako předchozí zmíněná norma se zabývá procesy v podniku, který o certifikaci ţádá. Podnik, který se rozhodl získat Certifikát osvědčující soulad s poţadavky normy ISO 14000, musí vytvořit, dokumentovat, uplatňovat a udrţovat systém environmentálního managementu a neustále zlepšovat jeho efektivnost. K tomu je potřeba učinit následující kroky: o stanovit environmentální politiku podniku a tuto sdělovat zaměstnancům a zpřístupnit veřejnosti, o identifikovat environmentální aspekty činností podniku, které mohou mít významné dopady na ţivotní prostředí,

62

o zajistit sledování existujících a nově vydávaných právních a jiných poţadavků, které se týkají environmentálních aspektů identifikovaných podnikem firmou a promítnutí jejich poţadavků do systému environmentálního managementu, o z environmentální politiky odvodit environmentální cíle a cílové hodnoty pro všechny úrovně a funkce podniku, o

stanovit a realizovat programy environmentálního managementu k dosaţení těchto cílů a cílových hodnot,

o zajistit vzdělávání zaměstnanců a interní i externí komunikaci, o monitorovat a měřit klíčové znaky provozu a činností s moţným dopadem na ţivotní prostředí a přijímat preventivní opatření a nápravná opatření při zjištěných odchylkách a škodách. Je nesporné, ţe zavedení systému řízení jakosti prostřednictvím norem ISO 9000 a ISO 14000 zásadně přispívá ke kvalitě bezpečnosti práce, motivaci zaměstnanců, kvalitnějšímu rozhodování managementu, k větší odpovědnosti při zajišťování kvality ţivotního prostředí. A.Putnová a kolektiv36 uvádí, ţe podnikatelskou etiku a její auditování nelze nahradit ISO normami. Tento názor je podpořen skutečností, kdy světové firmy, které jsou drţiteli zmíněných certifikátů, nijak nezmírnily své aktivity v oblasti podnikatelské etiky. Právě ta skutečnost, ţe zmíněné normy nedostatečně pokrývají tolik potřebnou oblast podnikatelské etiky vedla evropské organizace k aktivitě, která vyústila produktem Evropské nadace pro management jakosti (EFQM), coţ je metodický materiál k rozvoji systému managementu – EFQM Model Excelence, který je v současnosti povaţován za nejnáročnější a nedokonalejší materiál zahrnující v sobě jiţ etické principy37. Model zpracovaný zmíněným materiálem je mimořádně náročný a jeho implementování do podniku je procesem vyţadujícím dlouhodobou snahu a aktivitu. Podnik, který se rozhodne postupovat v intencích tohoto materiálu, můţe kvalitně vyuţít výstupy z etického auditu, jehoţ pravidla a prvky jsou taktéţ součástí této práce. Etický audit představuje součást tzv.

36

Putnová, Anna; Seknička, Pavel. Etické řízení ve firmě. Grada, 1.vyd., 2007. ISBN: 978-80-247-1621-3. Str. 153 37

Nenadál, Jaroslav. Měření v systémech managementu jakosti. Management Press, 2.dopl. vydání. Praha 2001. ISBN 80-7261-110-0.Str. 38-40

63

sociálního auditu a prostřednictvím tohoto produktu je dosaţeno systematické hodnocení etického programu v podniku. SA8000 – Mezinárodní norma SA8000 je celosvětově uznávána jako referenční norma pro zlepšování pracovních podmínek. Norma SA8000 vychází z úmluv a doporučení Mezinárodní organizace práce (ILO) a byla vydána organizací Social Accountability International (SAI). ISO 26000 – Společenská odpovědnost firem – to, ţe oblast společenské odpovědnosti firem je mimořádně aktivní, dosvědčuje probíhající připomínkové řízení nad obsahem nové normy. V době zpracování této práce je dokončen český překlad a je dána moţnost všem členům ISO se ke zpracovávané problematice vyjádřit, před konečným procesem vedoucím k vydání normy.

3.5 Další formy prezentace etického chování podniku Nejenom etický kodex a ve své oblasti ISO normy jsou známkami o snaze etického chování podniků či podnikatelů v České republice.

V několika posledních letech se

objevují další formy a produkty mající ambice zdůrazňovat, ţe drţitel jejich osvědčení či známky je eticky se chovajícím či produkujícím podnikem. Jednou ze společností zabývající se „eticky čistým“ zboţím je Společnost pro Fair Trade.38 Toto občanské sdruţení si klade za cíl podporovat prodej zboţí z jiţních zemí nakoupené „za spravedlivou cenu“ a dodané na české území. Takto označené zboţí si hledá své místo na trhu a dobrou zprávou o etickém smýšlení spotřebitelů je fakt, na který upozornila svým průzkumem agentura Green Marketing, ţe meziroční objem prodeje stoupl o celých 54 %. Další zajímavou aktivitou je ocenění udělované občanským sdruţením Etické fórum České republiky s názvem Podnik Fair Play.39 Do programu se můţe přihlásit kaţdý podnik působící v České republice, který usiluje o prosazování etických principů ve vztahu ke svým obchodním partnerům, zákazníkům i vlastním zaměstnancům. Pokud Etické fórum

38

Společnost pro Fair Trade. Další informace dostupné o aktivitách společnosti dostupné z WWW: http://www.fairtrade.cz/index.php?clanek=14 39 Etické fórum České republiky. Program „Podnik Fair Play“[online]. 2007 [cit. 2010-01-14]. Informace dostupné z WWW: http://www.etickeforumcr.cz/podnikfairplay/index.php

64

ČR, respektive Rada pro cenu Podnik Fair Play dojde k závěru, ţe společnost vyhovuje poţadovaným kritériím, tak se z uchazeče stává řádný účastník programu a následuje etický audit. Úspěšný výsledek garantuje partnerům oceněných společností poctivost, korektnost a etický přístup. Nositelé ocenění pak mohou pouţívat symboly s ním spojené jako výraz nezávislé verifikace etických principů fungování podniku. V tomto druhém odstavci podkapitoly byl zmíněn termín – etický audit. Jeho obsah přesahuje rámec této podkapitoly a je řešen samostatně v kapitole čtvrté této práce.

65

4 Etický audit firmy Před tím, neţ se budu dále věnovat poslání samotného etického auditu, jeho cílům a konečně i způsobu provedení, je potřeba odpovědět, co to vlastně audit obecně vlastně je. Z různých více či méně obecných definic jsem vybral jednu, která se zdá, nejlépe vystihuje tento pojem, ve své práci40 ji uvádí Anna Putnová a zní asi takto: „Audit v obecném slova smyslu je prostředek, jímž jedna osoba ujišťuje druhou o kvalitě, podmínkách či stavu určité skutečnosti, kterou druhá osoba prozkoumala.“ Přestoţe pojem audit (z lat. auditus – slyšení) je známý uţ z dob starého Říma, kdy jej císařové pouţívali pro kontroly ve svých provinciích, do oblasti etiky se dostal aţ v osmdesátých letech minulého století. Etický audit je zařazován mezi nefinanční audity do jejichţ okruhu je pro představu moţné vybrat například personální audit, audit informačních technologií, audit spokojenosti zákazníků.

Základní myšlenkou pro

zpracovávání těchto typů auditů je kvantifikace těch údajů, které nemohou a nejsou podchyceny v zákonem stanoveném finančním auditu, který se zabývá pouze ekonomickou stránkou podniku.

4.1 Druhy auditů Pojem nefinanční audit není jako termín obsaţen v zákonech České republiky. Přesto však vymezuje okruh auditů, které nesledují finanční ukazatele auditovaného podniku či jiného společenství. Mezi takové audity patří: o enviromentální audit, o personální audit, o audit produktivity, o technologický audit, o audit jakosti,

40

Putnová, Anna. Sociální odpovědnost a etika podnikání, studijní text. Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno,2004. ISBN. 8021417841. Str. 47

66

o audit informačních technologií, o audit spokojenosti zákazníků, o etický a sociální audit41. Mezi finančními a nefinančními audity je zásadní jeden rozdíl a tím je povinnost pro zpracování auditu. V případě finančních auditů jejich zpracování předepisuje zákon, v případě nefinančních je jejich zpracování závislé na dobrovolnosti představitelů podniku či jiné společnosti. Přestoţe českým podniků jsou nefinanční audity poměrně známé, v případě etického auditu převáţná část dotázaných (70 %)42 tento pojem neznala. Zajímavým postřehem je nesouhlas finančních auditorů s uţitím pojmu audit právě pro nefinanční typy, kdy argumentem pro toto tvrzení je skutečnost, ţe neexistuje standard, podle kterého by bylo moţné audit zpracovat. Zdá se, ţe tato terminologická výtka bude časem auditorskou obcí vstřebána a nad jejím obsahem je moţné dále uvaţovat z pohledu etiky samotné, kdy etické principy a morální hlediska jsou dány společností, v níţ se auditovaný subjekt pohybuje či je zde usazen.

4.2 Předpoklady pro kvalitní audit Výše uvedená skutečnost, ţe neexistuje standard, který by byl jednoznačně vyuţitelný pro provedení etického auditu, byla nalomena aktivitou států OECD, které určitou směrnici navrhly a následně ji i podepsaly. Přestoţe je určená především pro nadnárodní korporace a je pouze doporučením, je moţné ji povaţovat za základní opěrný bod, z kterého se nechá vycházet. Zároveň je potřeba upozornit, ţe právě etický audit nemůţe být zcela svázán nějakou normou, ale musí pruţně reagovat na poţadavky auditovaného, současně zohlednit specifika prostředí. Současně by měl předpokládat existenci určitých předsudků v českém prostředí, které mají svůj původ v centrálně plánované ekonomice naší země a měl by jim předcházet.

41

Putnová, Anna; Seknička, Pavel. Etické řízení ve firmě. Grada, 1.vyd., 2007. ISBN: 978-80-247-1621-3. Str.145 42 Vomáčková, K. Etický audit – pilotní projekt. Diplomová práce. FP VUT v Brně, 2003

67

Aby byl etický audit silný resp. aby měl prestiţ a váţnost ve společnosti, musí splnit několik předpokladů, mezi které patří osoba auditora a jeho důvěryhodnost, dodrţení kodexu profesionálního auditora a konečně i kvalita a efektivita prováděného auditu. Právě v případě etického auditu je na osobu auditora kladen maximální důraz, protoţe jeho kvality jsou běţným způsobem (testem, pohovorem) neověřitelné. Auditor pro sociální a etickou problematiku by se měl rekrutovat z řad společensky nejvýše hodnocených osob, o nichţ je znám jejich postoj k dění ve společnosti, je známé jejich dostatečně vzdělání pro výkon takové činnosti a konečně se jedná o člověka, který je neovlivnitelný a pevný ve svých názorech a trendech. Jakkoliv se toto vymezení můţe zdát snadné a jednoznačné, můţe být velikým problémem vytvořit okruh takto zdatných lidí, kteří současně svým výsledkům díky osobním kvalitám dodají dostatečnou prestiţ, bez stínu pochybností. Domnívám se, ţe nalezení takového spektra osobností, hodných vykonávat auditorskou praxi pro oblast etiky v podnikání, bude nelehký úkol, který však při svém splnění přinese tolik očekávané plody. Stejně tak bude velice těţké implantovat do myšlení současných manaţerů, vlastníků podniků či samotných ţivnostníků myšlenku, ţe by bylo vhodné mít nezávislou osobou zpracován etický audit a o jeho výsledky se opřít a budovat svou firmu na moderních etických základech, připravenou čelit problémům současné doby a současné společnosti.

68

Závěr Ve své diplomové práci jsem se pokusil zaznamenat historický vývoj etiky ve světě a následně se zaměřit na naší společnost, nalézt prvky morálky kaţdého jednotlivce, pak obraz morálního jednání v podnikání, kdy je mnohdy obraz jedince zastíněn odosobněnou pozicí podniku resp. firmy. V další části jsem se věnoval dnes jiţ nezbytnému nástroji pro úspěšné podnikání a tím je etický kodex stíhaný problematikou etického auditování. Záměrem historického exkursu bylo nalézt prvky lidského myšlení, které mají historický původ a jako takové ovlivňují naše jednání a vnímání morálky a to buď v ţivotě soukromém nebo i v ţivotě profesním. V tomto závěrečném shrnutí je moţné konstatovat, ţe základní podklad dobra si kaţdý jedinec nese zcela určitě v sobě a je ovlivňován prostředím, které jej obklopuje. Pro současnou dobu a naší společnost je krutou daní minulost naší země, kdy centrálně plánovaná ekonomika spolu s vedoucím prvkem politiky značně pokřivila charaktery lidí a dodnes způsobuje nemalé problémy při fungování trţní ekonomiky a pluralitního politického systému. Naše poměrně mladá trţní ekonomika není dostatečně připravená na absorpci etických principů a převaţující spektrum etických problémů ve společnosti má svůj základ ve individuálním výkladu podoby podnikání, bez existence trendů moderního obchodu. Kroky při podnikání jsou jednoúčelově zaměřeny pouze k maximalizaci zisků, mnohdy v nepřiměřeně krátkém období, bez zapracování dlouhodobých trendů zřejmých ve vyspělých ekonomikách okolních států. Vnímání etiky a její implementace do podnikatelského záměru je odsouváno na druhou kolej a podniky snaţící se o etický přínos do své činnosti jsou mnohdy vnímány jako celky slabošské a do současné dravé doby jako neţádoucí. Díky výzkumům posledních pěti aţ deseti let je moţné zaznamenat měnící se trend, kdy se ve společnosti začínají prosazovat různé etické nástroje jako etické kodexy, etické audity, mezinárodní normy jakosti či různá ocenění udělované mezinárodními společnosti podnikům za jejich etický přístup v podnikání. Povaţuji za nutné v tomto závěru zmínit, ţe trend popsaný v předchozím odstavci je do značné míry negativně ovlivňován trvající situací na našem trhu a v naší politické struktuře. Stalo se nepříjemným faktem rozsáhlé prorůstání ekonomických vlivů do 69

politického jednání a to především s prvky osobního prospěchu. Díky lobbingu, který dostal jiné rozměry, neţ je jeho původní určení, dostávají i zákony jiný rozměr, neţ jednoznačnost a stejnou váhu pro všechny zúčastněné prvky společnosti. Vědecká obec přikládá mimořádnou váhu etickým nástrojům, které v tomto případě jsou etický kodex a etický audit. Opět malá znalost problematiky mnohé kodexy staví do jiné roviny – autoři rekrutovaní z řad laiků z nich mnohdy vytvoří spíše organizační normu podniku neţ kodex určený pro řešení sporných etických otázek vznikajících při podnikání samotném. Etické audity se jeví jako nezbytné a pro jejich zpracovávání je potřeba vytvořit dostatečně velké spektrum auditorů pro tyto nefinanční úkoly, kteří by byli dostatečně na výši, byli pro společnost morální autoritou a jejich práce by byly všeobecně uznávané a respektované. Co je tedy moţné očekávat pro příští vývoj v naší ekonomice a v naší společnosti? Jak bylo uvedeno, jednotlivci si dostatečně uvědomují přijatá morální pravidla a etické principy, nejsou však schopni své vnímání dobra dostatečně důrazně a kvalitně přenést do trendů v podnikání a doposud vnímají čistě ekonomický směr své podnikatelské činnosti. Bude a je úkolem kaţdé části společnosti působit na dostatečné vnímání etických principů, a to na úrovni školství, politiky a ekonomiky. Původním záměrem bylo uvést do této práce příklad neetického jednání při podnikání s jeho vlivem na společnost. Díky současné situaci jsem nepovaţoval za vhodné uvést jediný příklad z velkého počtu problémů, které zatěţují naší společnost. Takový poţadavek je hodný vzdělaného literáta a jeho dílo by zřejmě vydalo na několikasetstrannou práci, jejíţ přečtení by i otrlému jedinci přidělo mnoho vrásek na čele a slabším i psychickou újmu. Domnívám se, ţe bez zařazení etiky do stejné roviny vedle ekonomických principů není moţné dostatečně kvalitně podnikat a zařadit se jako partner vedle ostatních světově uznávaných členů podnikatelské obce. Jako optimistický spatřuji běh času, kdy charaktery našich občanů pokřivené minulou dobou budou nahrazeny mladšími generacemi bez tohoto vlivu a poučenými díky výše uvedenému trendu ve vzdělávání a konečně i při výchově v rodině.

70

Literatura: 1.

BOHATÁ, Marie; SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. Praha: CODEX Bohemia 1997.

2.

DYTRT, Zdeněk. Etika podnikání a veřejné správy. Praha: VUSTE ENVIN 1997.

3.

JIRÁSEK, A., Jaroslav. Podnikatelská správa akciových společností. Praha: Professional Publishing, 2001. ISBN 80-86419-14-2

4.

KLÍROVÁ, Jana. Corporate Governance, Správa a řízení obchodních společností. Praha, Management Press 2001. ISBN 80-7261-052-X

5.

KOHÁK, Erazim. Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha: Sociologické nakladatelství 1998.

6.

PLATÓN. Euthyfrón, Obrana Sókrata. Kritón, Filébos. Praha, ISE 1994.

7.

PUTNOVÁ, Anna; SEKNIČKA, Pavel. Etické řízení ve firmě. Praha: Vydavatelství Grada. ISBN 978-80-247-1621-3

8.

PUTNOVÁ, Anna. Sociální vztahy a etika podnikání. Brno: Ing. Zdeněk Novotný CSc., Ondráčkova 105, 628 00 Brno.

9.

PUTNOVÁ, Anna. Sociální odpovědnost a etika podnikání. Brno: Akademické nakladatelství CERM 2004. ISBN 80-214-2784-1

10. SOMR, Miroslav. Úvod do studia filozofie a etiky. České Budějovice, Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity 2004. 11. ŠTIČKA, Michal; FALBR, Robert; KRAMÁR, Tomáš; KRNÁČOVÁ, Adriana; KŘÍŢ, Petr; KUŢÍLEK, Oldřich; ONDRÁČKA, David; PICKOVÁ, Zuzana; POHL, Josef; SVATOŠOVÁ, Helena; ŠMIDMAYER, Jan; VYCHODIL, Ondřej. Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Praha: Transparency International Česká republika, 2008. 12. TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Etika podnikání. Praha, Gfk Praha 2005. 13. TRNKOVÁ, Jana. Společenská odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility). Praha, Business Leaders Forum 2004. 14. Byloková, Kateřina; Čech, Martin; Masaříková, Gabriela; Sedláčková, Alena; Stroupková, Martina. Competitive Intelligence a Portál CI, [online]. 5.1.2009 [cit. 2010-0205]. Dostupný z WWW: 15. Pro-Fil – internetový časopis pro filozofii. Dostupný z WWW: 71

16. Zbigniew Szawarski, Ústav filozofie Varšavské univerzity, Warszava 64, Polsko, [email protected], Moral uncertainity and teaching ethics – publikováno ve sborníku COMEST – Third Session of the World Commission on the Ethics of Scientific Knowledge and Technology. Dostupný z WWW:. 17. Lubomír Mlčoch.Od institucionalizace neodpovědnosti k institucionalizaci odpovědnosti. Konference "Institucionalizace /ne/odpovědnosti: globální svět, evropská integrace a české zájmy". Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Praha, 30.11. - 2.12.2000. Dostupné z WWW: 18. Transparency International Česká republika. Gfk – Korupční klima v Evropě. 1.6.2009. [Cit. 2010-01-05]. Dostupné z WWW: www.transparency.cz 19. Petr Gola. Nejlepší podmínky k podnikání: Bez regulací! Měšec.cz – osobní a rodinné finance [online].5.2.2007[cit. 2010-01-10]. Dostupný z WWW: 20. Tietzová, Kateřina. Společenská odpovědnost se musí dostat firmám pod kůţi. Web Podnikatel.cz Business web [online]. 18.5.2008 [cit. 2010-01-10]. Dostupný z WWW: 21. Vacek, Eduard. Kapitoly z občanské mravouky. CS magazín – český a slovenský zahraniční časopis [online]. Květen 2005 [cit. 2010-01-12]. Dostupný z WWW: <www.cs-magazin.com> 22. Tyll, Ladislav. Podnikatel a podnik. Webové stránky společnosti TYLLCO spo. s r.o.[online]. 2008 [cit. 2010-01-13] Dostupný z WWW: 23. Transparency International Česká republika. Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Webové stránky o mapování korupce v České republice [online]. 2008. [cit. 2010-01-14]. Poblikace ve formátu *.pdf je dostupná z WWW: <www.trasparency.cz> 24. Transparency International Česká republika. Výzkum etiky podnikatelského prostředí v České republice. České firmy. Britské firmy. Webové stránky Transparency International Česká republika sledující stav korupčního prostředí v České republice 72

[online]. září 2005 [cit. 2010-01-15]. Materiály dostupné z WWW: http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=2802 25. Business Leaders Forum. Online databáze praxe CSR v České republice [online]. Listopad 2005 [cit. 2010-01-13]. Informace dostupné z WWW: http://www.blf.cz/aktivity/databaze.htm 26. Etické fórum České republiky. Program „Podnik Fair Play“[online]. 2007 [cit. 201001-14]. Informace dostupné z WWW: http://www.etickeforumcr.cz/podnikfairplay/index.php 27. CG Partners. Corporate governance [online].Informace dostupné z WWW: 28. Business Leaders Forum. Společenská odpovědnost firem [online]. Dostupné z WWW:.

73

Příloha č. 1 Vzorový etický kodex dle Marie Bohaté Preambule Při všech svých operacích musí firma dodrţovat soubor základních hodnot a přístupů k podnikání. Firma si je vědoma svých závazků ke všem subjektům, s nimiţ přichází do styku: k akcionářům,

zaměstnancům,

zákazníkům,

dodavatelům,

konkurentům

i širší

veřejnosti. Pověst firmy, naděje a důvěra všech zainteresovaných patří k nejdůleţitějším zdrojům, kterými disponuje. Jejich ochrana náleţí k nejdůleţitějším úkolům. Při všech svých činnostech firma vyţaduje a dbá nejvyšších etických standardů. Korupční praktiky jakéhokoliv druhu jsou nepřípustné. Dodrţování etických norem je průběţně sledováno. A. Vztahy se zákazníky Firma vychází z toho, ţe čestnost vůči zákazníkům je předpokladem úspěšného a trvalého obchodního vztahu. Tento princip ovládá všechny aspekty vztahu k zákazníkovi. Firma bude dodávat výrobky a sluţby dobré kvality, trvanlivé a bezpečné. Tyto výrobky budou vyhovovat zavedeným národním a mezinárodním normám, nebo pokud tyto neexistují, přísným bezpečnostním zkouškám. Firma nebude záměrně podávat nedostatečný nebo matoucí popis výrobků a sluţeb. Nebude vědomě prodávat výrobky, které by mohly zákazníkům způsobit škodu. Bude se vyhýbat nepravdám, zatajování, přehánění při inzerci a jiných veřejných vystoupeních. Firma poskytuje vysoký stupeň záručních i pozáručních sluţeb ve snaze udrţet plnou spokojenost a spolupráci zákazníků. Ţádný zaměstnanec nesmí dát zákazníkovi peníze ani jiný cenný dárek ani sluţbu, cokoliv, co by mohlo být povaţováno za úplatek. 74

Firma nepouţije při snaze zvýšit prodej ţádné jiné prostředky, neţ jsou legitimně uznané obchodní metody. Informace zákazníků se povaţují za důvěrné. B. Vztahy k akcionářům a ostatním investorům Firma dbá o zájmy svých akcionářů a investorů a nezvýhodňuje ţádným způsobem jednu skupinu investorů na úkor druhé. Účetní zprávy firmy jsou pravdivé, přesné a včasné. Je v zájmu firmy poskytovat investorům dlouhodobě atraktivní výnosy. Firma poctivě a otevřeně informuje investory o své obchodní politice, dosaţených výsledcích a vyhlídkách. C. Vztahy k zaměstnancům Vztahy k zaměstnancům jsou zaloţeny na úctě k důstojnosti kaţdého člověka. Firma přijímá a povyšuje pracovníky na základě jejich způsobilosti pro danou práci bez jakékoliv rasové, náboţenské či národnostní diskriminace, bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, věk, stav, nebo nezpůsobilost, která se nevztahuje k pracovním úkolům. Firma se snaţí poskytovat pracovníkům pro ně přiměřené zaměstnání, provádí proto zodpovědně nábor a informuje zaměstnance, nakolik je to moţné, o jejich profesních vyhlídkách. Podle nejlepších tradic odvětví se snaţí vytvářet hygienicky nezávadné, bezpečné pracovní prostředí. Naproti tomu zaměstnanci jsou povinni dbát veškeré opatrnosti, aby nezranili sebe, kolegy či jiné osoby. Zdravotníci zaměstnávaní firmou fungují jakoţto nestranní poradci v souladu se svou profesionální etikou. Bez souhlasu zaměstnance nesmí být porušen obsah důvěrných informací zdravotnímu personálu svěřených. Ke zdravotním údajům zaměstnance má přístup pouze zdravotní personál.

75

Jako projev uznání podílu jednotlivých pracovníků na vytváření společného úspěchu firma provádí spravedlivou politiku odměn a politiku personálně-organizační. Způsob odměňování má odráţet jak individuální zásluhy, tak výkon příslušného úseku. Firma bude povzbuzovat zaměstnance všech úrovní při rozvíjení jejich dovedností relevantních pro zaměstnání, bude jim při tom pomáhat a bude i sama pečovat o jejich profesionální rozvoj. Firma bude vysvětlovat cíl svých aktivit a význam jednotlivých prací, podporovat efektivní komunikaci a zainteresovávat zaměstnance na zlepšování jejich práce i výkonu firmy jako celku. Informace, které zaměstnanci získají v zaměstnání, nesmějí pouţívat pro osobní zisk ani pro jiný účel, neţ pro který byly určeny. Jakýkoliv osobní prospěch zaměstnance nebo příslušníka rodiny získaný z činnosti firmy musí být zákonným způsobem přiznán. Takový konflikt zájmů se můţe týkat vedení, významných akcionářů a zaměstnávání rodinných příslušníků. Firma nebude tolerovat ţádné sexuální, fyzické nebo psychické obtěţování zaměstnanců. Firma respektuje svůj závazek brát zřetel na zájmy a prospěch dlouholetých zaměstnanců, zejména těch, kteří u ní byli zaměstnáni aţ do důchodu. Pokud existují u firmy penzijní fondy, firma dbá na zachování jejich vlastního účelu. Pro řešení případných pracovních sporů se pouţívají vyjednávací procedury, aby se předešlo stávkám či výlukám. Ačkoliv firma udrţuje co nejuţší komunikaci se zaměstnanci jako jedinci, uznává také potřebu rozvíjet účinnou komunikaci a konzultace s přirozenými pracovními celky. Tyto celky mohou při vyjednáváních s vedením reprezentovat i jednotlivce. Pokud v podniku existují odbory, firma se postará, aby byly vytvořeny vhodné struktury napomáhající konstruktivnímu dialogu. D. Vztahy s dodavateli Firma bude rozvíjet vztahy s dodavateli zaloţené na vzájemné důvěře. Firma se zavazuje platit dodavatelům včas a podle sjednaných podmínek. 76

Nebude nikdy zneuţívat své postavení na trhu. Přijímání peněz nebo různých výhod zaměstnanci můţe vést k choulostivým situacím a můţe být chápáno jako zajišťování recipročních výhod pro dárce. Měly by být dodrţovány následující zásady: o nesmějí se vyţadovat peníze nebo protisluţby, o nikdy nesmějí být přijaty peněţní dary, o malé dary nebo pohoštění mohou být přijaty za předpokladu, ţe nezavazují přijímajícího, nemohou být špatně vykládány a mohou být na stejné úrovni oplaceny. Kaţdý dar nebo úsluha neobvyklého rozsahu nebo s pochybným cílem je třeba neprodleně ohlásit nadřízenému. Veškeré informace o vztazích firmy a jejích dodavatelů jsou pokládány za důvěrné. E. Vztahy k vládě a místním orgánům Firma se snaţí být dobrým "občanem", příslušníkem komunity. Slouţí jí efektivní a prospěšnou výrobou zboţí a sluţeb, jakoţ i poskytováním dobrých pracovních příleţitostí a podmínek. Bere v úvahu také zájmy širšího společenského okolí včetně zájmů národních a regionálních. Zaměstnanci jsou povzbuzováni k aktivní účasti na záleţitostech veřejných a občanských. Firma podporuje komunitu, ve které pracuje; provádí aktivní charitativní politiku, přispívá na školství a kulturu. Na tyto dary dohlíţí představenstvo nebo dozorčí rada nezávislého charitativního fondu firmy. Životní prostředí Firma má zájem na zachování ţivotního prostředí v nejširším smyslu slova. Je si vědoma, ţe určité zdroje jsou omezené a je třeba je uţívat zodpovědně. Proto bude: spolupracovat na vytváření konsensu o standardech ţivotního prostředí, které by byly jak ţádoucí, tak dosaţitelné,

77

respektovat při vlastních výrobních operacích obvyklé normy ohledně odpadů, emisí ap., a tam, kde se to jeví vhodné, bude prosazovat i normy náročnější, v předstihu odhadovat vliv nových výrobních postupů na ţivotní prostředí, pravidelně revidovat ekologické aspekty výrobních postupů, věnovat zvláštní pozornost zachování důleţitých přírodních oblastí, informovat okolní komunitu o svém environmentálním programu. Firma bude pouţívat zvířata jen v případě naprosté nezbytnosti a zajistí při tom dodrţování oficiálních standardů péče o zvířata. Placení daní Firma se vědomě nepokusí o daňový únik. Bude evidovat a zveřejňovat všechny finanční transakce, včetně hotovostních. Všechny vedlejší příjmy zaměstnanců budou evidovány a přiznány ke zdanění. F. Vztahy s konkurencí Firma si počíná v konkurenčním boji rázně, ale čestně. Nepoškozuje reputaci konkurentů ani přímo ani náznaky. Ve styku s konkurencí se zaměstnanci vyhýbají diskusím o patentovaných či jinak důvěrných informacích. Firma se nepokouší nečestnými způsoby /to znamená průmyslovou špionáţí, podplácením konkurentova personálu, vyţadováním důvěrných informací od zákazníků, ani ţádným jiným podloudným způsobem/ získat informace o podnikání konkurentů. Firma nepouţívá restriktivní obchodní praktiky ani nezneuţívá v ţádné formě své dominantní postavení na trhu.

78

G. Otázky týkající se mezinárodního obchodu Firma respektuje tradice a kulturu zemí, ve kterých podniká. Zavazuje se respektovat zákony, přispívat k ekonomickému blahobytu a sociálnímu rozvoji hostitelských zemí a komunit. Firma si počíná zodpovědně v mezinárodním obchodu a investicích. Ceny stanovuje na základě objektivně obhájitelných skutečností (tzn. vyhýbá se dumpingu, cenovým dohodám ap.). Pokud se obchodní praxe v jednotlivých zemích, kde působí, liší, firma se snaţí v jednotlivých pobočkách i přidruţených společnostech o uplatňování jednotného postupu a dosaţení vysokého společného standardu. Firma jedná v souladu se zákony o konkurenci platnými v jednotlivých zemích. Neúčastní se ilegálních kartelových dohod. Pečlivě zvaţuje obchodování a investování v zemích ovládaných reţimy, jeţ jsou povaţovány za represivní, tj. nerespektují Chartu lidských práv OSN.

H. Chování v případě převzetí nebo fúze Firma se řídí principy přijatými v dokumentech …. V případě převzetí se firma řídí těmito pravidly: a) stejné zacházení se všemi akcionáři téţe kategorie, b) stejný přístup k informacím pro všechny zúčastněné, c) pravdivé a jasné informace o nabídce, d) dostatek času a informací, aby akcionáři mohli přijmout uváţené rozhodnutí, e) včasné oznámení postupu zúčastněných, aby byla zajištěna informovanost, f) respektování oprávněných zájmů zaměstnanců. Pro případ, ţe management podá firmě vlastní nabídku, bude akcionářům zajištěna nezávislá odborná porada.

79

I. Etické otázky dotýkající se managementu Jakoţto příslušník britské obchodní komunity firma respektuje hlavní doporučení tzv. "Cadbury Report on the Financial Aspects of Company Governance", tj. zprávy o finančních aspektech řízení společnosti (1992) a "Guidelines for Directors" (1990). Firma dále respektuje také kodex "Conduct and Guides to Professional Management Practice" z listopadu 1992 a etické normy respektované velkými profesionálními organizacemi. J. Dodržování norem a jeho ověřování Podmínkou pro zaměstnání u firmy je přísné dodrţování jejího etického kodexu. Firma vytváří klima, v němţ zaměstnanci mohou vyslovit své mínění o chování společnosti nebo o rozhodnutích, která povaţují za neetická. Určená osoba ve firmě dozírá na přešetření všech stíţností na porušování etického kodexu a v případě potřeby také zajistí přijetí odpovídajících disciplinárních opatření. Od auditorů firmy je moţno ţádat zprávu o jakémkoliv porušení kodexu, které zjistili při své činnosti.

80

Příloha č. 2 Výzkum Transparency International – české prostředí z českého pohledu CÍL A METODA VÝZKUMU Cíl výzkumu Výzkumná studie byla realizována společností GfK Praha na zakázku nevládní neziskové organizace Transparency International Česká republika. Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo zmapovat protikorupční opatření firem, působících na českém trhu, zjistit úroveň aplikace etických principů uvnitř firem a navenek. Dalším cílem bylo zjistit názory manaţerů na aktuální situaci v České republice z hlediska korupce, jejich hodnocení vývoje a případných změn v tomto tématu u nás a postoje ke korupci a etickým postupům v podnikání. Metoda výzkumu Výzkum proběhl jako kvantitativní šetření kombinovanou metodou. Pro sběr dat byly zvoleny metody telefonického dotazování CATI (Computer Assisted Telephone Interviewing) a online dotazování CAWI (Computer Assisted Web Interviewing).

Rozložení kompletních rozhovorů podle metody

METODA KR PODÍL CAWI 120 47,20% CATI 134 52,80% Celkem 254 100,00% CATI dotazování bylo provedeno v CATI studiu GfK Praha prostřednictvím týmu speciálně proškolených tazatelů. CAWI dotazování proběhlo prostřednictvím online dotazníku, který byl zasílán respondentům na základě předchozí telefonické domluvy na jejich e-mailové adresy jako jedinečný link. Šetření probíhalo na základě strukturovaného dotazníku, který byl pro obě metody shodný. Cílovou osobou byly osoby na pozici středního managementu z firem s obratem nad 100 mil. ročně (včetně).

81

Skutečná struktura vzorku

Region sídla firmy

Hlavní odvětví činnosti

Počet zaměstnanců

Roční obrat firmy

Praha Střední Čechy Jiţní Čechy Západní Čechy Severní Čechy Východní Čechy Jiţní Morava Severní Morava neuvedeno Celkem

28 24 18 25 23 39 48 43 6 254

11,0% 9,4% 7,1% 9,8% 9,1% 15,4% 18,9% 16,9% 2,4% 100,0%

Těţba nerostných surovin Potravinářská výroba Ostatní výroba a zpracování Vydavatelství, tisk Energetický a vodárenský průmysl, recyklace Stavebnictví Velkoobchod, maloobchod Doprava a spoje Finanční zprostředkování a nemovitosti Výpočetní technika Jiné neuvedeno Celkem méně neţ 50 50 - 99 100 - 499 500 - 999 1000 - 1999 2000 a více neuvedeno Celkem 100 - 299 mil. Kč 300 - 499 mil. Kč 500 - 999 mil. Kč 1000 - 1999 mil. Kč 2000 a více mil. Kč neví neuvedeno Celkem

1 20 97 4 11 27 29 4 1 7 47 6 254 53 57 118 18 2 1 5 254 132 49 28 14 16 3 12 254

0,4% 7,9% 38,2% 1,6% 4,3% 10,6% 11,4% 1,6% 0,4% 2,8% 18,5% 2,4% 100,0% 20,9% 22,4% 46,5% 7,1% 0,8% 0,4% 2,0% 100,0% 52,0% 19,3% 11,0% 5,5% 6,3% 1,2% 4,7% 100,0%

Celkem bylo dosaţeno 254 kompletních rozhovorů. Terénní fáze výzkumu probíhala od 1. 9. do 5. 10. 2005.

82

VÝSLEDKY VÝZKUMU SHRNUTÍ Podnikatelské prostředí v České republice Prostředí v České republice spíše ztěžuje etické podnikání – myslí si to téměř polovina respondentů. Značná část respondentů – více neţ třetina - je však také přesvědčena o tom, ţe naše podnikatelské prostředí umoţňuje etické podnikání. Manaţery jsou pozitivně hodnoceny mediální diskuze na téma etiky v podnikání. Také obecný apel na etiku podnikání většina respondentů vítá a povaţuje za užitečný. Současnou situaci v oblasti etiky podnikání vnímají zástupci firem velmi rozdílně. Poměrně největší procento manaţerů (39 %) vnímá jisté zlepšení oproti roku 2000. Třetina manaţerů firem, působících na českém trhu, je však přesvědčena, ţe se situace nijak nezměnila a pětina manaţerů dokonce tvrdí, ţe je situace v oblasti etiky podnikání horší neţ před 5 lety. Původní země Evropské unie mají poměrně dobrou image z hlediska etiky podnikání. Velmi dobře byly hodnoceny jednak jako země, ve kterých je úroveň etiky v podnikání lepší než u nás a zároveň jsou firmy z původních zemí EU vnímány jako ty, které se i na našem trhu častěji v obchodním styku chovají eticky. Nové země Evropské unie jsou vnímány hůře. Polovina manaţerů si myslí, ţe situace u nás a v těchto zemích je v oblasti etiky podnikání srovnatelná a čtvrtina je přesvědčena o tom, ţe v naší republice jsme na tom s úrovní etiky v podnikání lépe než v ostatních nových členských zemích EU. Manaţeři jsou také přesvědčeni, ţe firmy z nových členských zemí EU, působící na našem trhu se spíše nechovají eticky. Celkově je tedy Česká republika (a stejně tak i české firmy) někde mezi – v původní Evropské unii je to stále ještě lepší, ale ve srovnání s ostatními zeměmi nové Evropské unie je na tom Česká republika o něco lépe. Prostředí soukromého sektoru je u nás hodnoceno jako etičtější neţ prostředí veřejného sektoru. Soukromé firmy se podle našich manaţerů chovají častěji eticky neţ firmy se státní a veřejnou účastí.

83

Dodržování etických pravidel Jak jiţ bylo uvedeno výše, soukromé firmy jsou častěji vnímány jako ty, které spíše dodržují pravidla etického jednání v obchodním styku. Názory manaţerů se různí ohledně toho, jak je či není výhodné spoléhat se v České republice na neetické postupy v podnikání. Polovina zástupců firem se domnívá, ţe je to z dlouhodobého hlediska nevýhodné, ale více neţ třetina (38,2 %) je přesvědčena, ţe je to naopak výhodné. Pro to, ţe pouţívání neetických postupů je u nás v zemi stále ještě pro podnikání poměrně výhodné hovoří i fakt, ţe většina manaţerů považuje neetické postupy při získávání a realizaci vlastních zakázek za konkurenční výhodu. Třetina manaţerů je dále přesvědčena, ţe porušování etických pravidel podnikání je důležitým předpokladem úspěchu v podnikání v České republice. Nejvýznamnějším předpokladem pro úspěch podnikání v České republice je kvalita produktů a služeb, velmi těsně následovaná portfoliem klientů – osobní sítí kontaktů a známostí. Na třetím místě se umístilo dodržování zákonů. V poměru k tomu, jak vysoce je hodnoceno neetické jednání jako konkurenční výhoda, je užívání neetických postupů pro firmu poměrně rizikové v případě, že bude prokázáno. Ztráta reputace v důsledku prokázaného neetického jednání se mezi riziky pro prosperitu firmy umístila na čtvrtém místě, za hospodářskou destabilizací, drastickým sníţením poptávky a válkou v zemi. Válka byla hodnocena jako nejzávaţnější riziko pro prosperitu firmy. Toto riziko přesto mnoho firem stále podstupuje. Naprostá většina manaţerů ví o firmách, které nepovaţují pravidla etického jednání na důleţitá. Příčiny porušování etického jednání v obchodním styku vidí manaţeři na obou zúčastněných stranách s tím, že častěji se příčina vyskytuje na straně zadavatele zakázky. Vina na straně zadavatele je nejen častější, ale také závažnější. Na zavinění neetického jednání se zadavatelé zakázek podílejí nadpoloviční – dvoupětinovou – většinou. Ke zvýšení etičnosti podnikání v České republice by podle samotných manaţerů nejvíce přispělo zavedení pravidel, norem a zákonů, které by tuto oblast obchodního styku ošetřovaly. Podle pětiny manaţerů by bylo třeba pravidla, normy a zákony řádně dodržovat a skutečně jednat transparentně. Jako třetí významná změna byla uváděna vyšší vymahatelnost práva a trestání korupce. 84

Postoje k neetickému jednání Neetické jednání je vnímáno rozdílně ve vztahu k poškozování či zvýhodňování vlastní firmy. Manaţeři se zcela shodují v tom, ţe neetické jednání, které poškozuje vlastní firmu, by mělo být trestáno. Pokud se však zaměstnanci dopouští neetického jednání, kterým vlastní firmu na trhu zvýhodňují, jsou reakce rozporuplné. Třetina manaţerů si není jista, zda by takové chování mělo či nemělo být sankcionováno, více neţ třetina zástupců firem prohlašuje, ţe by trestáno být nemělo. Pouze poslední třetina manaţerů je přesvědčena, ţe i takové chování má být potrestáno. Pokud se má porušování etických pravidel sankcionovat, pak ve všech případech, ale s přihlédnutím k závažnosti přestupku. Etické předpisy a kodexy Obecně jsou vnitřní etické předpisy a kodexy hodnoceny jako prospěšné a spíše významné. Nejsou však povaţovány za zásadní pro efektivní fungování firmy. Vnitřní etické předpisy nebo kodexy nebo jiná opatření existují ve třech pětinách firem – to je 150 firem z celého vzorku. Psané etické předpisy má jedna čtvrtina z nich, ve dvou pětinách z nich je etický kodex součástí vnitřních směrnic. Dvě třetiny firem, které mají vnitřní etické předpisy tedy pouţívají nějakou formu psaného dokumentu pro zavedení těchto předpisů. Institut firemního ombudsmana je u nás zcela okrajovou záleţitostí. Pokud tedy firmy mají vnitřní předpisy, je s nimi seznámena většina zaměstnanců a většina firem s těmito předpisy seznamuje své nové zaměstnance prostřednictvím standardní procedury. Třetina firem z těch, které mají vnitřní předpisy, je má zavedeny jako součást pracovní smlouvy – pak většinou plošně pro všechny pracovníky. Sami respondenti znají vlastní firemní etické předpisy velmi dobře a tyto dokumenty či nepsaná nařízení jsou velmi srozumitelná. Etické předpisy často uvádějí alespoň rámcově moţná postižení v případě porušení etického nařízení. Pouze polovina firem však počítá se způsobem řešení konkrétních problematických případů prostřednictvím pověřené osoby nebo komise. Pokud jiţ předpisy obsahují takové opatření, odkazují většinou na kompetentní osobu. Komisi zavádí pouze desetina předpisů. Manaţeři jsou většinou přesvědčeni, ţe vnitřní firemní předpisy jsou ve firmě dodrţovány. Firmy, které vnitřní etické předpisy nemají, také většinou neuvažují o

85

jejich zavedení. Většina firem, které nemají určenou osobu nebo komisi, která by měla dohlíţet na dodrţování etiky rovněţ neuvažuje ani o jejich ustanovení. Polovina firem z celkového vzorku má nějaká formálně vyjádřená pravidla, omezující zneužívání pravomocí manažerů. Dvě pětiny firem u nás taková pravidla nemá a to bez ohledu na to, zda tyto firmy mají či nemají vnitřní etické předpisy.

ANALÝZA Podnikatelské prostředí v České republice Polovina dotázaných manaţerů (49,6 %) se domnívá, ţe prostředí v ČR ztěţuje moţnost podnikat eticky. Na druhou stranu, dvě pětiny respondentů (38,6 %) jsou přesvědčeny, ţe prostředí v naší republice umoţňuje eticky podnikat. Pouze 11 manaţerů (4,3 %) si myslí, ţe prostředí nemá na etiku podnikání ţádný vliv. Jaké je v ČR prostředí pro podnikání z hlediska etiky? N = 254

46,1

3,5

38,6

2,8

4,3

2,8

2

0

10

20

30

40

% nevím

neuvedeno

nemá vliv na etiku podnikání

umožňuje podnikat eticky

podporuje etické podnikání

ztěžuje možnost podnikat eticky

znemožňuje možnost podnikat eticky

86

50

Obecné hodnocení apelu na etické podnikání Téměř tři čtvrtiny (72,8 %) respondentů zaregistrovaly v médiích nějakou formu diskuze, zabývající se etikou podnikání. Většina dotázaných takovou diskuzi také hodnotí jako uţitečnou – celkem 83,3 %. Pouze 12,1 % respondentů povaţuje mediální diskuzi o etice podnikání za neuţitečnou. Naprostá většina respondentů - 92,9 % - se shoduje v tom, ţe obecný apel na etiku podnikání je uţitečný. Z toho 62,2 % dotázaných dokonce uvádí, ţe takový apel v podnikání povaţuje za rozhodně uţitečný. Aktuální situace v České republice z hlediska etiky podnikání Úroveň etiky podnikání ve srovnáních Aktuální situace v ČR z hlediska etiky podnikání byla hodnocena prostřednictvím subjektivního porovnávání vývoje v zemi v čase, srovnáním se situací v zahraničí, porovnáním firem českých a zahraničních, působících v prostředí ČR a firem ze soukromého a veřejného sektoru.

Pokud měli dotázaní manaţeři porovnat situaci v ČR z hlediska etiky podnikání se situací, jaká byla před pěti lety (v roce 2000), třetina z nich (35 %) se domnívá, ţe situace zůstala stejná. Největší procento oslovených však vnímá zlepšení v oblasti etiky podnikání celkem 39 % manaţerů. Zhoršení v oblasti etiky podnikání dnes ve porovnání s rokem 2000 vidí jedna pětina (20,8 %) dotázaných.

V porovnání situace v ČR a v zahraničí dopadly nejlépe původní země EU. 70,1 % respondentů je přesvědčeno, ţe v ČR je situace z hlediska etiky podnikání horší neţ v původních zemích EU. Šestina manaţerů (15,7 %) se domnívá, ţe situace u nás a v původních zemích EU je srovnatelná. Jako lepší situaci v ČR vnímá pouze 4,3 % respondentů. Nevyjádřilo se celkem 9,9 % respondentů.

Naopak, ve srovnání s novými členskými zeměmi je na tom ČR lépe. Pro polovinu respondentů (51,2 %) je situace v ČR a nových zemích EU srovnatelná. Čtvrtina dotázaných se dokonce 87

domnívá (24,4 %), ţe situace u nás je lepší neţ v nových členských zemích EU. 18,5 % oslovených manaţerů se však nedokáţe k uvedenému srovnání vyjádřit.

Dále byly porovnávány mezi sebou firmy české, zahraniční původem z původních zemí EU a zahraniční původem z nových zemí EU. Ve srovnání opět dopadly nejlépe firmy z původních zemí EU. Pokud měli manaţeři hodnotit zahraniční firmy z původních zemí EU, 13,4 % z nich je nedokázalo ohodnotit. Dvě třetiny (65,8 %) dotázaných se domnívají, ţe firmy z původních zemí EU se chovají častěji nebo vţdy eticky. Jedna pětina respondentů (20,9 %) si myslí, ţe tyto zahraniční firmy se u nás chovají méně často eticky. České firmy jsou hodnoceny rozporuplně. Podle poloviny (52,8 %) manaţerů se chovají méně často eticky, ale oproti tomu se 40,6 % oslovených domnívá, ţe české firmy se chovají častěji eticky. Zahraniční firmy z nových členských zemí EU nehodnotila téměř třetina (31,9 %) dotázaných. Dvě pětiny - 39 % manaţerů se domnívá, ţe firmy z nových zemí EU se chovají méně často eticky a další necelá třetina (29,1 %) dotázaných si myslí, ţe se chovají častěji eticky.

Jak často se firmy působící v ČR chovají eticky N = 254 100% 90%

2,4 4,3

2,8

1,2

10,6 1,2

80% 70%

2,8

29,1

19,7 2,4

51,6

60% 50%

36,6

40%

58,7

30% 20%

40,2

28,3

10% 0%

7,1 0,8

0,4 ČR vždy eticky

EU častěji eticky

méně často eticky

88

Nové EU vůbec ne eticky

nevím

neuvedeno

Porovnání veřejného a soukromého sektoru dopadlo jednoznačně lépe pro sektor soukromý. Srovnání vychází ze dvou typů otázek. V jedné otázce respondenti na škále hodnotili firmy se státní a veřejnou účastí podle toho, jak často se chovají eticky, v další otázce respondenti vybírali, které z těchto dvou typů firem více dodrţují etická pravidla podnikání. Při hodnocení na škále se celkem polovina respondentů (51,6 %) vyjádřila, ţe firmy se státní a veřejnou účastí se chovají méně často nebo vůbec ne eticky. Jedna třetina dotázaných (34,7 %) se domnívá, ţe tyto firmy se chovají častěji eticky. K hodnocení firem se státní a veřejnou účastí se nevyjádřilo nebo odpovědělo „nevím“ 13,8 % ze všech dotázaných. Polovina respondentů (55,9 %) je přesvědčena, ţe soukromé firmy se naopak chovají častěji eticky. O něco více neţ třetina (35,8 %) manaţerů vnímá chování soukromých firem jako méně často etické. Nehodnotilo 8,3 % oslovených. Neetické jednání jako riziko nebo výhoda Z dlouhodobého hlediska je podle manaţerů pro firmy působící v ČR poměrně nevýhodné spoléhat se na neetické postupy v podnikání. Myslí si to polovina (54,3 %) oslovených. Podle dvou pětin respondentů (38,2 %) je to však spíše výhodné. Názory, přiklánějící se na stranu nevýhodnosti neetických postupů jsou oproti druhé straně více vyhraněny: téměř jedna čtvrtina respondentů (23,6 %) tvrdí, ţe spoléhat se na neetické postupy je z dlouhodobého hlediska pro podnikání rozhodně nevýhodné.

Na druhou stranu, více neţ tři čtvrtiny manaţerů (79,1 %) se domnívají, ţe v naší republice neetické postupy při získávání a realizaci vlastních zakázek představují pro firmu konkurenční výhodu. O tom, ţe takové postupy nejsou u nás konkurenční výhodou, je přesvědčeno pouze 14,5 % respondentů.

89

Neetické postupy jako konkurenční výhoda N = 254 60

50

40

% 30 50 20 29,1 10 10,2 0 rozhodně ano

spíše ano

spíše ne

4,3

4,3

2

rozhodně ne

neví

neuvedeno

Kdyţ měli respondenti hodnotit několik vybraných faktorů, které mohou ovlivnit úspěch v podnikání v ČR, z vybraných faktorů se na prvním místě důleţitosti umístila jednoznačně kvalita produktů a sluţeb – to je faktor, který je důleţitý pro úspěch podle 96,9 % respondentů. Na druhém místě je osobní síť kontaktů a známostí, která je pro úspěch v podnikání v ČR důleţitá podle 89,8 % dotázaných. Třetí důleţitou podmínkou pro úspěch je dodrţování zákonů – důleţité je podle 83,1 % oslovených manaţerů. Úzké kontakty na politiky jsou podle poloviny respondentů (52,4 %) spíše nebo rozhodně nedůleţité. Za spíše nebo rozhodně důleţité je však povaţuje také značná část dotázaných – 42,1 %. Oproti tomu, úzké kontakty na úředníky vnímá polovina respondentů (55,9 %) za poměrně důleţité. Za spíše nebo rozhodně nedůleţité je povaţuje opět srovnatelná část respondentů – 40,5 %.

Překračování zákonných norem povaţuje za důleţité pro úspěch v podnikání v ČR téměř jedna čtvrtina respondentů - 24,8 %. Pro úspěch v podnikání je také poměrně důleţité porušování etických pravidel – myslí si to necelá třetina manaţerů z vybraného vzorku (31,5 %).

90

Předpoklady úspěchu v podnikání v ČR N = 254; údaje v procentech Kvalita produktů a služeb Osobní síť kontaktů a známostí Dodržování zákonů Úzké kontakty na úředníky

-11,4 -20,5

-32,3

-80

-60

-40

rozhodně důležité

14,6

-31,9

spíše důležité

91

Úzké kontakty na politiky

28,7

10,6

Porušování etických pravidel podnikání

20,9 18,1

5,1 10,6

0

36,6 41,3

13,4

6,7

-20

38,2

46,5

-29,1

-31,9

13

51,6

-0,8 -13,4

-36,6

-47,6

83,9

-2-6,3

-32,7

-36,2

-100

-1,2

Překračování zákonných norem

Příslušnost členů managementu k politické straně 20

spíše nedůležité

40

60

rozhodně nedůležité

80

100

Porovnání ztráty reputace v důsledku uţívání neetických postupů jako rizika pro prosperitu firmy Přesto, ţe neetické jednání je povaţováno za konkurenční výhodu, firmy, které jej pouţívají se vystavují značnému riziku v případě, ţe bude jejich jednání odhaleno. Ztráta reputace firmy v důsledku prokázaného uţívání neetických postupů je podle dotázaných manaţerů velkým rizikem pro prosperitu. V otázce byly respondenty posuzovány vybrané faktory ovlivňující prosperitu firmy z hlediska jejich rizikovosti váhou 1 – ţádné riziko aţ 6 – zásadní riziko. Na prvních třech místech se umístila: válka v zemi, drastické sníţení poptávky po zboţí nebo sluţbách v oboru činnosti firmy a hospodářská destabilizace země. Ztráta reputace v důsledku prokázaného uţívání neetických postupů je na čtvrtém místě s váhou 4,42. Rizika ohrožující prosperitu firmy na škále 9

1 6

2

3

3,5

8765 4

3

4

Žádné riziko riziko

2 1

5 Zásadní

Vysvětlivky: 9 Politická destabilizace země 8 Povodeň zasáhne sídlo firmy 7 Epidemie onemocnění mezi zaměstnanci 6 Devalvace měny o 30 % - 50 % 5 Prohra soudního sporu o 20 % obratu 4 Ztráta reputace v důsledku prokázaného užívání neetických postupů 3 Hospodářská destabilizace země 2 Drastické snížení poptávky v kategorii zboží nebo služeb 1 Válka v zemi

92

Pořadí rizik ohrožujících prosperitu firmy

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Riziko Válka v zemi Drastické sníţení poptávky v kategorii zboţí nebo sluţeb Hospodářská destabilizace země Ztráta reputace v důsledku prokázaného užívání neetických postupů Prohra soudního sporu o 20 % obratu Devalvace měny o 30 % - 50 % Epidemie onemocnění mezi zaměstnanci Povodeň zasáhne sídlo firmy Politická destabilizace země

Váha 5,16 5,01 4,63 4,42 4,31 4,17 4,12 4,07 3,73

Dodržování etických pravidel Kdyţ měli manaţeři vybrat, který typ firem více dodrţuje etická pravidla podnikání, čtvrtina respondentů (25,6 %) se odpovědi vyhnula prostřednictvím odpovědi nevím, nebo odmítnutím výpovědi. Polovina (49,6 %) ze všech respondentů však vybrala soukromé firmy jako ty, které více dodrţují etická pravidla podnikání. Jedna čtvrtina (24,8 %) dotázaných vybrala firmy se státní a veřejnou účastí.

Firmy se státní a veřejnou účastí častěji hodnotí jako etické manaţeři firem z oblasti energetického a vodárenského průmyslu a recyklace druhotných surovin, ze stavebnictví a z oblasti dopravy a spojů. Zástupci obchodních firem, výrobních podniků a firem podnikajících v oblasti výpočetní techniky častěji hodnotí jako etické soukromé firmy. Vzhledem k velikostem vzorku odpovídajícím jednotlivým odvětvím však je třeba říci, ţe rozdíly nejsou statisticky významné.

Naprostá většina respondentů uvedla, ţe ví o firmách, které nepovaţují pravidla etického jednání za důleţitá. Tuto většinu tvoří 87,9 % dotázaných manaţerů, kteří uvedli, ţe se doslechli, nebo vědí o minimálně jedné firmě, ve které nepovaţují tato pravidla obchodního styku za důleţitá. Více neţ polovina oslovených (59,1 %) odpověděla, ţe je několik takových firem a asi jedna čtvrtina respondentů (26,3 %) je přesvědčena, ţe je takových firem celá řada. 9,1 % dotázaných vypovědělo, ţe neví o ţádných firmách, ve kterých by nepovaţovali pravidla etického jednání za důleţité.

93

Příčinu porušování etického jednání při zadávání, získávání a realizaci zakázek vidí respondenti většinou na straně zadavatele zakázky. Jsou o tom přesvědčeny dvě třetiny respondentů (63,4 %). Na straně ţadatele o zakázku je však také často příčina porušování etických pravidel obchodního styku – domnívá se to dvě pětiny (43,3 %) respondentů. Dále vstupuje do hry legislativa v zemi, politická situace, všeobecná atmosféra a širší podmínky ve společnosti a osobní charakteristiky a individuální motivace zúčastněných osob – toto jsou však spíše individuální odpovědi dotazovaných osob. 17,3 % respondentů uvedlo, ţe neví, kde můţe být příčina porušování etického jednání v obchodním styku. Otázka bylo konstruována tak, aby bylo moţno uvést více odpovědí.

To, ţe je větší podíl viny za porušování etiky na straně zadavatele se potvrzuje i poměrem váhy viny za neetické jednání mezi zadavatelem a ţadatelem zakázky. Dvě třetiny respondentů, tj. 161 těch, kteří povaţují za hlavního viníka zadavatele, dávají na jeho misku vah nadpoloviční – tří pětinovou většinu viny – 59,28 %. Dvě pětiny respondentů, tj. 110 těch, kteří povaţují za viníka ţadatele, přiznávají ţadateli do jedné poloviny viny – 49,73 %.

Respondenti byli v dotazníku poţádáni, aby se zamysleli nad jednou realizovatelnou změnou, která by nejvíce přispěla ke zvýšení etičnosti jednání v podnikání v ČR. Třetina dotázaných (33,1 %) byla pro zavedení jasných pravidel, norem a zákonů – například zákon o veřejných zakázkách – a zlepšení legislativy. Jedna pětina respondentů (21,3 %) se domnívá, ţe je nutné pravidla, normy a zákony transparentnosti především dodrţovat, řídit se etickými pravidly chování. 15,4 % manaţerů si myslí, ţe by pomohlo především trestání korupce a zvýšení vymahatelnosti práva. Změna myšlení, změna politické kultury a výchova by nejvíce pomohly podle jedné desetiny respondentů (11,8 %).

1. 2. 3. 4.

Zavedení pravidel, norem a zákonů Dodržování pravidel, norem a zákonů, transparentnosti Trestání korupce, vymahatelnost práva Změna myšlení, politické kultury, výchova 94

33,1% 21,3% 15,4% 11,8%

Jako další návrhy se objevily: -

důsledná kontrola (např. při zadávání a realizaci zakázek)

-

zveřejňování informací o korupčním chování, informovanost veřejnosti o korupci

-

minimalizace rozhodování s vlivem státu, omezování vlivu státu

Několik respondentů se rovněţ domnívá, ţe proces zvyšování etičnosti jednání v obchodním styku vyţaduje především čas a postupné změny. Otázku nedokázalo vyřešit 17,3 % respondentů, kteří odpověděli, ţe neví. Etické předpisy uvnitř firem Většina respondentů (77,9 %) obecně hodnotí etické předpisy a kodexy uvnitř firem jako prospěšné. Pouze 12,6 % dotázaných manaţerů hodnotí tyto předpisy obecně jako neprospěšné. Dále byly respondenti dotázáni, do jaké míry povaţují tyto předpisy za významné pro efektivní fungování firmy. Celkově jsou ze strany respondentů etické předpisy povaţovány za mírně významné. Na škále od jedné do desíti, kde 1 znamená „Etické předpisy jsou zásadní pro efektivní fungování firmy“ a 10 znamená „Etické přepisy nemají ţádný význam pro efektivní fungování firmy“, byla průměrná odpověď 3,85 – nejsou tedy povaţovány za zcela zásadní, ale za spíše významné. V pásmu od 1 do 4 – předpisy jsou spíše významné - svou odpověď umístily téměř dvě třetiny (62,5 %) respondentů, v pásmu od 6 do 10 – tedy v hodnocení předpisů jako spíše nevýznamných – umístila svou odpověď necelá pětina (18,9 %) respondentů. Nejčastějším hodnocením na 10 bodové škále bylo 3 – jako významné pro efektivní fungování firmy tak etické předpisy označilo 28,3 % dotázaných manaţerů. Jedna šestina respondentů (15,7 %) hodnotí předpisy jako velmi významné – hodnotou 2. Další šestina (15, 7 %) hodnotilo etické předpisy jako ani významné ani nevýznamné.

95

Význam etických kodexů

N = 254 30,0

28,3

25,0

20,0 15,7

15,7

% 15,0 11,0 10,0

7,5

6,3

5,0

5,1

3,9 2,4

2,8 1,2

neuvedeno

10 Žádný význam

9

8

7

6

5

4

3

2

1 Zásadní význam

0,0

Etické předpisy v nějaké formě nebo jiná opatření přispívající k etičnosti postupů při podávání, přidělování či realizaci zakázek existují v 59,1 % oslovených firem. Takové předpisy či opatření naopak nemají dvě pětiny firem (36,6 %).

150 firem z celkového vzorku tedy má vnitřní etické předpisy. U dvou pětin (44 %) z těchto 150 firem má etický kodex nepsanou podobu a téměř dvě pětiny (37,3 %) ze 150 firem mají etický kodex jako součást vnitřních směrnic. Psané etické předpisy má jedna čtvrtina (24,7 %) z těchto firem. Jiné formy etických předpisů mají ve 4,7 % firem. Pouhé 4 firmy z celkového vzorku mají ve firmě firemního ombudsmana. Zástupci firem, které mají nějaké etické předpisy také ve vyšší míře povaţují tyto předpisy za prospěšné. 88,7 % těchto respondentů se vyjadřuje pozitivně o prospěšnosti takových předpisů a pouze 8 % se domnívá, ţe prospěšné nejsou.

Ze 104 firem, které nemají ţádné vnitřní firemní etické předpisy, uvaţuje o jejich zavedení pouze 9,6 %. 24 % respondentů z těchto firem však neví, zda jejich firma o zavedení

96

takových předpisů uvaţuje či ne. O zavedení etických předpisů neuvaţují necelé dvě třetiny (61,5 %) firem, které předpisy nemají. Fungování etických předpisů ve firmách Následující analýza platí pro firmy, které mají zavedeny vnitřní etické předpisy. Je to 150 firem z celkového vzorku.

Ve firmách, které mají vnitřní etické předpisy, je s nimi seznámena většina zaměstnanců. Třetina (34,7 %) respondentů uvádí, ţe s etickými předpisy jsou určitě seznámeni všichni zaměstnanci; další třetina (30,7 %) je přesvědčena, ţe je znají aţ na výjimky všichni zaměstnanci a 22,7 % tvrdí, ţe je zná většina zaměstnanců. Celkem tedy 88,1 % respondentů uvádí, ţe všichni nebo většina zaměstnanců zná vnitřní etické předpisy firmy. Pouze 6,7 % firem má zavedeny vnitřní etické předpisy, které zná pouze vedení firmy a obdobné procento firem (5,3 %) má etické předpisy jen pro zaměstnance některých oddělení (kromě vedení).

O etických předpisech jsou nově přijímaní pracovníci poučeni standardní procedurou u většiny firem – 86 %. Pouze u necelé jedné třetiny (29,3 %) jsou informace, upravující pravidla etického jednání součástí pracovní smlouvy. Pro těchto 44 firem platí, ţe informace jsou většinou (v 68,2 %) součástí pracovní smlouvy plošně pro všechny pracovníky. U pětiny (20,5 %) firem je to součást smlouvy pouze pro pracovníky, kteří zastupují firmu navenek a u 6,8 % firem mají etická pravidla ve smlouvě pouze pracovníci s rozhodovacími pravomocemi.

Sami respondenti jsou s vnitřními etickými předpisy seznámeni většinou velmi dobře. Polovina dotázaných (52,7 %) uvádí, ţe zná předpis velmi detailně, další třetina (34,7%) jej zná podle vlastního hodnocení poměrně dobře. Pouze desetina manaţerů (10 %) uvádí, ţe má povrchní, obecnou aţ ţádnou znalost tohoto předpisu. Ti z manaţerů, kteří předpis znají, soudí, ţe je formulován srozumitelně – tvrdí to 93,3 % z nich.

97

Pouze v polovině firem (51 %) je pamatováno na řešení sporných případů, týkajících se dodrţování etických postupů prostřednictvím konkrétní osoby či komise. Z této poloviny většina firem – 76,3 % - odkazuje na konkrétní osobu, v jejích kompetenci je řešení nejasných záleţitostí, týkajících se dodrţování etických postupů v obchodním styku. Komisi pro řešení takových záleţitostí stanovuje pouze desetina ze všech firem (12,1 %).

Přitom téměř dvě třetiny (61,8 %) etických předpisů obsahují alespoň rámcově způsoby postiţení, které budou aplikovány v případě jejich prokázaného porušení. 14,1 % předpisů popisuje postihy v tomto případě dokonce velmi přesně. Jedna třetina respondentů (34,2 %) uvedla, ţe vnitřní předpisy v jejich firmě nespecifikují moţné postihy pro zaměstnance, kterým bude prokázáno porušení etiky při obchodním styku.

Většina respondentů (81,9 %) je přesvědčena, ţe etické předpisy jsou u nich ve firmě dodrţovány. Polovina dotázaných manaţerů (56,4 %) tvrdí, ţe vnitřní etické předpisy v jejich firmě jsou většinou dodrţovány, 14,8 % oslovených se dokonce domnívá, ţe jsou vţdy bezpodmínečně dodrţovány. Na otázku do jaké míry jsou ve firmě dodrţovány etické předpisy odmítlo odpovědět 10,1 % respondentů – to je 15 lidí z celkem 149 dotázaných (mají etické předpisy a znají je). Další možná etická opatření ve firmách Zavedení etické komise či ustanovení kompetentní osoby Dvě pětiny (41,3 %) z celkového vzorku respondentů se vyjadřovaly k otázce, zda jejich firma zvaţuje ustanovení komise, či osoby, která by měla na starosti záleţitosti, týkající se dodrţování etických postupů jednání. Z těchto 105 respondentů většina – 72,4 % - uvedla, ţe jejich firma neuvaţuje o takovém kroku. Moţnost takového opatření zvaţuje pouze dvacetina (5,7 %) z těchto 105 firem. Šestina respondentů (16,2 %) neví, zda jejich firma takový krok zvaţuje či ne.

Na tuto otázku odpovídali pouze ti, kteří jiţ dříve vypověděli, ţe v jejich firmě etická komise či kompetentní osoba neexistuje.

98

Zneužívání pravomoci manažerů Formálně vyjádřená pravidla, která by omezovala zneuţívání pravomocí manaţerů existují v necelé polovině firem (46,9 %). Zároveň jsou zde dvě pětiny firem – 40,6 % - kde ţádná taková pravidla neexistují. Desetina dotázaných (9,6 %) uvedla, ţe neví, zda taková pravidla existují. Pokud se v této otázce zaměříme na ty firmy, kde existují etické předpisy, zjistíme, ţe i zde situace vypadá podobně. Formální pravidla pro omezení zneužívání pravomocí manažerů N = 150; existují etické předpisy ve firmě

1%

6%

51%

42%

ano

ne

neví

neuvedeno

Postoje manažerů k neetickému jednání Respondenti byli dotázáni, jak by reagovali v případě, ţe by zjistili, ţe jejich firma postupovala neeticky. Nejvíce dotázaných by takové zjištění vedlo k tomu, ţe by na neetické jednání upozornili své nadřízené – uvedlo to 40,9 % respondentů. Dále by oslovení manaţeři upozornili osoby, které by byly ve firmě pověřené řešením takových situací – to by udělalo 37,8 % dotázaných. Desetinu manaţerů (9,1 %) by takové zjištění vedlo k úvahám o změně pracovního místa. Reálné kroky, směřující ke změně pracovního místa by zahájilo pouze 4,3 % respondentů. Pouze dvacetina (6,3 %) respondentů uvádí, ţe by nepodnikla ţádnou akci v případě, ţe by zjistila, ţe firma, kterou zastupuje, se chová neeticky. Desetina respondentů (10,6 %) uvedla, ţe neví, jak by se v takové situaci zachovala. Otázka byla konstruována tak, ţe bylo moţné vybrat více odpovědí. Zaměstnanci, kteří se dopustí neetického jednání, které poškozuje firmu by měli být sankcionováni – uvádí to 96,1 % dotázaných manaţerů. Většina oslovených se domnívá, ţe pokud by měli být takoví zaměstnanci potrestání, mělo by se tak stát ve všech

99

případech, ale s přihlédnutím k závaţnosti přestupku – uvádí to 86,5 % manaţerů, kteří jsou pro sankcionování neetického jednání zaměstnanců. Avšak v případě, ţe se dopustí zaměstnanec neetického jednání, které firmu nějak zvýhodňuje, nejsou si jiţ manaţeři tak jisti. Téměř třetina respondentů (28,7 %) uvedla, ţe neví, zda by takové chování mělo být potrestáno. Názory na to, zda by trestat či netrestat takové zaměstnance se dále rozdělují na obě strany stejně:

zhruba třetina (31,1 %)

manaţerů by zaměstnance, kteří neetickým jednáním firmu zvýhodňují, sankcionovala, ale více neţ třetina (35,8 %) by ponechala toto jednání bez trestu. Toto rozloţení názorů vypadá obdobně i pokud se zaměříme na to, jak odpovídají ti, kteří se v předchozí otázce vyjádřili pro sankcionování zaměstnanců, kteří svým neetickým jednáním poškozují firmu.

Sankcionování neetického jednání, které zvýhodňuje firmu N = 244; mají být sankcionováni ti, kteří firmu poškodí

2% 32%

29%

37%

ano

ne

nevím

neuvedeno

K potrestání zaměstnanců, kteří prostřednictvím neetického jednání firmu zvýhodňují se o něco více přiklánějí zástupci těch firem, kde existují vnitřní etické předpisy – je to 40,7 % ze 150 firem, které mají vnitřní etické předpisy. Rozdíly však nejsou statisticky významné. Celkem 79 manaţerů chce sankcionovat i ty zaměstnance, kteří neetickým jednání firmu zvýhodňují. Většina z těchto 79 manaţerů (v 86,1 %) poţaduje potrestání ve všech případech, ale s přihlédnutím k závaţnosti přestupku 100

Výzkum Transparency International – české prostředí pohledem Angličanů CÍL A METODA VÝZKUMU Cíl výzkumu Výzkumná studie byla realizována společností GfK Praha na zakázku nevládní neziskové organizace Transparency International Česká republika. Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo zmapovat protikorupční opatření britských firem, působících na českém trhu, zjistit úroveň aplikace etických principů uvnitř firem a navenek. Dalším cílem bylo zjistit názory manaţerů na aktuální situaci v České republice z hlediska korupce, jejich hodnocení vývoje a případných změn v tomto tématu u nás a postoje ke korupci a etickým postupům v podnikání. Metoda výzkumu Výzkum proběhl jako kvantitativní šetření kombinovanou metodou. Pro sběr dat byly zvoleny metody telefonického dotazování CATI (Computer Assisted Telephone Interviewing) a online dotazování CAWI (Computer Assisted Web Interviewing).

Rozložení kompletních rozhovorů podle metody METODA KR PODÍL CAWI 5 12,80% CATI 34 87,20% Celkem 39 100,00% CATI dotazování bylo provedeno v CATI studiu GfK Praha prostřednictvím týmu speciálně proškolených tazatelů. CAWI dotazování proběhlo prostřednictvím online dotazníku, který byl zasílán respondentům na základě předchozí telefonické domluvy na jejich e-mailové adresy jako jedinečný link. Šetření probíhalo na základě strukturovaného dotazníku, který byl pro obě metody shodný. Cílovou osobou byly osoby na pozici středního managementu z firem s obratem nad 100 mil. ročně (včetně).

101

Pro výběr vzorku byla pouţita databáze dodaná zadavatelem výzkumu. U kaţdé poloţky z databáze byly uskutečněny 3 standardní pokusy o kontakt. Celkem bylo dosaţeno 39 kompletních rozhovorů. Terénní fáze výzkumu probíhala od 1. 9. do 5. 10. 2005.

VÝSLEDKY VÝZKUMU Podnikatelské prostředí v České republice Podnikatelské prostředí v ČR hodnotí zástupci britských firem ve shodě z českými manaţery. Polovina dotázaných manaţerů se domnívá, ţe prostředí v ČR ztěžuje moţnost podnikat eticky. Na druhou stranu, dvě pětiny respondentů jsou přesvědčeny, ţe prostředí v naší republice umoţňuje eticky podnikat. Obecné hodnocení apelu na etické podnikání Také obecný apel na etické podnikání vnímají manaţeři shodně. Většina respondentů zaregistrovala v médiích nějakou formu diskuze, zabývající se etikou podnikání. Dotázaní většinově takovou diskuzi také hodnotí jako užitečnou. Naprostá většina respondentů se shoduje v tom, ţe obecný apel na etiku podnikání je užitečný. Aktuální situace v České republice z hlediska etiky podnikání Úroveň etiky podnikání ve srovnáních Aktuální situace v ČR z hlediska etiky podnikání byla hodnocena prostřednictvím subjektivního porovnávání vývoje v zemi v čase, srovnáním se situací v zahraničí, porovnáním firem českých a zahraničních, působících v prostředí ČR a firem ze soukromého a veřejného sektoru. Pokud měli dotázaní manaţeři porovnat situaci v ČR z hlediska etiky podnikání se situací, jaká byla před pěti lety (v roce 2000), jsou manaţeři britských firem v porovnání se zástupci českých o něco optimističtější. Polovina z nich se domnívá, ţe se situace v České republice zlepšila. Rozdíly v odpovědích zástupců českých a britských firem však nejsou statisticky významné.

102

V porovnání situace v ČR a v zahraničí dopadly nejlépe původní země EU. Většina respondentů je shodně přesvědčena, ţe v ČR je situace z hlediska etiky podnikání horší než v původních zemích EU. Naopak, ve srovnání s novými členskými zeměmi je na tom ČR lépe. Pro polovinu respondentů je situace v ČR a nových zemích EU srovnatelná. Manaţeři britských firem jsou opět ještě o něco optimističtější při srovnání ČR a nových členských zemí EU – celá jedna třetina z nich se domnívá, ţe situace je u nás spíše lepší neţ v nových zemích EU. Rozdíly mezi respondenty z českých a britských firem opět nedosáhly hladiny statistické významnosti. Dále byly porovnávány mezi sebou firmy české, zahraniční původem z původních zemí EU a zahraniční původem z nových zemí EU. Ve srovnání opět dopadly nejlépe firmy z původních zemí EU. Manaţeři britských firem je o něco více neţ zástupci českých firem povaţují za etické, ale rozdíly opět nenabyly statistické významnosti. České firmy jsou hodnoceny rozporuplně. Podle poloviny manaţerů britských firem se chovají spíše méně často eticky. Oproti tomu se dvě pětiny oslovených domnívá, ţe české firmy se chovají častěji eticky. Tato zjištění odpovídají také hodnocení zástupců českých firem. Ve vnímání zahraničních firem z nových členských zemí EU se manaţeři z obou vzorků opět víceméně shodují. Třetina manaţerů britských firem se domnívá, ţe firmy z nových zemí EU se chovají méně často eticky a další třetina dotázaných si myslí, ţe se chovají častěji eticky. Nehodnotila téměř třetina dotázaných. Porovnání veřejného a soukromého sektoru shodně dopadlo lépe pro sektor soukromý. Neetické jednání jako riziko nebo výhoda Z dlouhodobého hlediska je podle manaţerů pro firmy působící v ČR poměrně nevýhodné spoléhat se na neetické postupy v podnikání. Zde se objevují významné rozdíly mezi vnímáním manaţerů britských firem a českých firem. Naprostá většina zástupců britských firem (82,1 %) je přesvědčena, ţe uţívání neetických postupů je dlouhodobě nevýhodné. Ve srovnání s tím pouze polovina manaţerů z českých firem zastává tento názor.

103

Je dlouhodobě výhodné spoléhat se na neetické postupy? N = 254 české firmy; N = 39 britské firmy

90

82,1

80 70 54,3

60 50 % 40

38,2

30 20

10,3

10 0 české firmy

britské firmy výhodné

nevýhodné

Na druhou stranu, více neţ dvě třetiny manaţerů (69,2 %) se domnívají, ţe v naší republice neetické postupy při získávání a realizaci vlastních zakázek představují pro firmu konkurenční výhodu. Mezi manaţery britských a českých firem je však významný rozdíl – zástupci britských firem se častěji domnívají, ţe neetické postupy nejsou v ČR konkurenční výhodou – myslí si to třetina britských manaţerů oproti 14,3 % manaţerů českých firem.

104

Představují neetické postupy konkurenční výhodu? N = 254 české firmy; N = 39 britské firmy 79,1 80

69,2 70 60 50 % 40

28,2

30

14,3

20 10 0 české firmy

britské firmy ano

ne

Kdyţ měli respondenti hodnotit několik vybraných faktorů, které mohou ovlivnit úspěch v podnikání v ČR, z vybraných faktorů se na prvním místě důleţitosti umístila jednoznačně kvalita produktů a sluţeb – to je faktor, který je shodně důleţitý podle naprosté většiny respondentů. Oproti zástupcům českých firem umístili na druhé místo manaţeři britských firem dodržování zákonů. Na druhém místě u zástupců českých firem je osobní síť kontaktů a známostí, která je pro úspěch v podnikání v ČR aţ na třetím místě důleţitosti podle britských manaţerů. Porovnání ztráty reputace v důsledku uţívání neetických postupů jako rizika pro prosperitu firmy

Přesto, ţe neetické jednání je povaţováno za konkurenční výhodu, firmy, které jej pouţívají se vystavují značnému riziku v případě, ţe bude jejich jednání odhaleno. Ztráta reputace firmy v důsledku prokázaného uţívání neetických postupů je podle dotázaných manaţerů velkým rizikem pro prosperitu. Toto riziko vnímají jako vyšší manaţeři britských firem. V otázce byly respondenty posuzovány vybrané faktory ovlivňující prosperitu firmy z hlediska jejich rizikovosti váhou 1 – ţádné riziko aţ 6 – zásadní riziko. 105

Na prvních třech místech se u českých firem umístila: válka v zemi, drastické sníţení poptávky po zboţí nebo sluţbách v oboru činnosti firmy a hospodářská destabilizace země. Ztráta reputace v důsledku prokázaného uţívání neetických postupů je na čtvrtém místě s váhou 4,42. Manaţeři britských firem dali ztrátě reputace váhu jen o málo vyšší – 4,61, avšak tím jí umístili hned na druhé místo rizikovosti – za válku v zemi. Pořadí rizik ohrožujících prosperitu firmy Pořadí ČR GB Riziko 1 1 Válka v zemi 2 4 Drastické sníţení poptávky v kategorii zboţí nebo sluţeb 3 3 Hospodářská destabilizace země Ztráta reputace v důsledku prokázaného užívání neetických 4 2 postupů 5 8 Prohra soudního sporu o 20 % obratu 6 9 Devalvace měny o 30 % - 50 % 7 5 Epidemie onemocnění mezi zaměstnanci 8 6 Povodeň zasáhne sídlo firmy 9 7 Politická destabilizace země

Váha ČR GB 5,16 5,13 5,01 4,34 4,63 4,51 4,42 4,31 4,17 4,12 4,07 3,73

Dodržování etických pravidel Kdyţ měli manaţeři vybrat, který typ firem více dodrţuje etická pravidla podnikání, polovina respondentů vybrala soukromé firmy – shodují se v tom manaţeři britských i českých firem. Většina respondentů i z britského vzorku uvedla, ţe ví o firmách, které nepovažují pravidla etického jednání za důležitá. Tuto většinu tvoří 87,1 % dotázaných manaţerů, kteří uvedli, ţe se doslechli, nebo vědí o minimálně jedné firmě, ve které nepovaţují tato pravidla obchodního styku za důleţitá. Téměř dvě třetiny oslovených odpověděly, ţe je několik takových firem. Příčinu porušování etického jednání při zadávání, získávání a realizaci zakázek vidí respondenti většinou na straně zadavatele zakázky. Jsou o tom přesvědčeny dvě třetiny respondentů (63,4 %) z českých firem. Na straně ţadatele o zakázku je však také často příčina porušování etických pravidel obchodního styku – domnívá se to dvě pětiny respondentů z českých firem. Dále podle českých manaţerů vstupuje do hry legislativa 106

4,61 3,47 3,37 4,11 3,77 3,51

v zemi, politická situace, všeobecná atmosféra a širší podmínky ve společnosti a osobní charakteristiky a individuální motivace zúčastněných osob – toto jsou však spíše individuální odpovědi dotazovaných osob. Manaţeři britských firem významně častěji dávají vinu na stranu zadavatele i žadatele o zakázku. Oproti tomu zodpovědnost za neetické jednání nepřisuzují legislativě ani politické situaci v zemi. Respondenti byli v dotazníku poţádáni, aby se zamysleli nad jednou realizovatelnou změnou, která by nejvíce přispěla ke zvýšení etičnosti jednání v podnikání v ČR. Nejvíce dotázaných, a to shodně v českých i britských firmách, bylo pro zavedení jasných pravidel, norem a zákonů – například zákon o veřejných zakázkách – a zlepšení legislativy. Dále je nutné pravidla, normy a zákony transparentnosti především dodrţovat, řídit se etickými pravidly chování. Na třetím místě je trestání korupce a zvýšení vymahatelnosti práva. Změna myšlení, změna politické kultury a výchova by nejvíce pomohly podle jedné desetiny respondentů a to shodně desetiny britských i desetiny českých zástupců.

1. 2. 3. 4.

Zavedení pravidel, norem a zákonů Dodrţování pravidel, norem a zákonů, transparentnosti Trestání korupce, vymahatelnost práva Změna myšlení, politické kultury, výchova

107

43,6% 23,1% 12,8% 10,3%

Etické předpisy uvnitř firem Nejvýznamnější rozdíly mezi vzorky se objevují v otázkách etických předpisů. Většina respondentů z obou vzorků shodně hodnotí obecně etické předpisy a kodexy uvnitř firem jako prospěšné. Významný rozdíl mezi českými a britskými manaţery je v hodnocení významu etických předpisů pro efektivní fungování firmy. Čtvrtina zástupců britských firem je přesvědčena, ţe etické předpisy jsou zcela zásadní pro efektivní fungování firmy. Takto se ovšem vyjádřila pouze jedna desetina manaţerů českých firem. Celkově jsou ze strany respondentů z britských firem etické předpisy povaţovány za více významné neţ ze strany manaţerů českých firem. Na škále od jedné do desíti, kde 1 znamená „Etické předpisy jsou zásadní pro efektivní fungování firmy“ a 10 znamená „Etické přepisy nemají ţádný význam pro efektivní fungování firmy“, byla průměrná odpověď zástupců českých firem 3,85, zatímco průměr za manaţery britských firem činí 3,44.

Význam etických kodexů

české firmy

23,1

11

0% 1- Zásadní význam

17,9

15,7

28,3

20% 2

17,9

7,5

40% 3

4

5

6

7

108

7,7

60% 8

9

12,8

15,7

12,8

5,1

2,4 1,2 2,8

britské firmy

2,6

N = 254 české firmy; N = 39 britské firmy

6,3 5,1 3,9

80%

10 - Žádný význam

100%

neuvedeno

Etické předpisy v nějaké formě nebo jiná opatření přispívající k etičnosti postupů při podávání, přidělování či realizaci zakázek existují ve významně větším rozsahu u britských firem – je to naprostá většina ze vzorku (82,1 %). 32 firem ze vzorku tedy má vnitřní etické předpisy. U britských firem se významně častěji neţ u českých vyskytuje nějaká psaná forma etických předpisů. Etický kodex jako součást vnitřních směrnic nebo psané etické předpisy má 84,4 % britských oproti 62 % českých firem. Ze 7 britských firem, které nemají ţádné vnitřní firemní etické předpisy, uvaţuje o jejich zavedení 14,3 %. Dalších 14,3 % respondentů z těchto firem však neví, zda jejich firma o zavedení takových předpisů uvaţuje či ne. Fungování etických předpisů ve firmách Následující analýza platí pro firmy, které mají zavedeny vnitřní etické předpisy. Je to 32 firem ze vzorku. Ve firmách, které mají vnitřní etické předpisy, je s nimi seznámena naprostá většina zaměstnanců. U britských firem ve vzorku se nevyskytují etické předpisy, které by platily pouze pro vedení firmy. U většiny firem jsou nově přijímaní pracovníci poučeni o etických předpisech standardní procedurou – opět shodně vypovídají zástupci britských i českých firem. U dvou pětin britských firem jsou informace, upravující pravidla etického jednání součástí pracovní smlouvy. Pro těchto 13 firem platí, ţe informace jsou většinou (v 84,6 %) součástí pracovní smlouvy plošně pro všechny pracovníky. V tom se významně liší britské firmy od českých, ve kterých jsou pravidla jakou součást pracovní smlouvy plošně zavedena pro 68,2 % zaměstnanců. Sami respondenti jsou s vnitřními etickými předpisy seznámeni většinou velmi dobře. Ti z manaţerů, kteří předpis znají, soudí, ţe je formulován srozumitelně.

109

Vnitřní etické předpisy britských firem se významně liší od českých v otázce určení kompetentní osoby či komise, která by řešila eticky sporné případy. Pouze v polovině českých firem je pamatováno na takové řešení, zatímco komisi nebo zodpovědnou osobu má 71,9 % britských firem. Je v předpisu určena osoba nebo komise která reší nejasné záležitosti týkající se dodržování etických postupů? N = 254 české firmy; N = 39 britské firmy 80 70 60

25

50

12,1 % 40 30 20

46,9

38,9

10 0 české firmy

britské firmy

ano, konkrétní osoba

ano, komise

Tři čtvrtiny etických předpisů v britských firmách obsahují alespoň rámcově způsoby postižení, které budou aplikovány v případě jejich prokázaného porušení. Jedna pětina respondentů uvedla, ţe vnitřní předpisy v jejich firmě nespecifikují moţné postihy pro zaměstnance, kterým bude prokázáno porušení etiky při obchodním styku. Asi polovina respondentů je přesvědčena, ţe etické předpisy jsou u nich ve firmě dodržovány. Celkem však dvě pětiny dotázaných ze vzorku britských firem na otázku o dodrţování či porušování etických předpisů neopověděly nebo nedokážou situaci posoudit. To je významný rozdíl oproti vzorku českých firem, kde bylo procento odmítnutí nebo „nevím“ pouze 14,1 %.

110

Další moţná etická opatření ve firmách Zavedení etické komise či ustanovení kompetentní osoby Ze sedmi britských firem, které nemají stanovanou osobu či komisi pro dodrţování etických postupů jednání, jiţ také většina ani o zavedení takového opatření neuvažuje. Zneužívání pravomoci manažerů Formálně vyjádřená pravidla, která by omezovala zneuţívání pravomocí manaţerů neexistují v polovině britských firem. České firmy mají o něco častěji zavedeno takovéto opatření – uvádí jej téměř polovina respondentů, ale rozdíly nejsou statisticky významné. Postoje manaţerů k neetickému jednání Respondenti byli dotázáni, jak by reagovali v případě, ţe by zjistili, ţe jejich firma postupovala neeticky. Nejvíce dotázaných by takové zjištění vedlo k tomu, ţe by na neetické jednání upozornili své nadřízené – shodně by postupovali manaţeři britských i českých firem. Dále by opět čeští i britští manaţeři ve shodě upozornili osoby, které by byly ve firmě pověřené řešením takových situací. Reálné kroky, směřující ke změně pracovního místa by zahájilo (statisticky nevýznamně) větší mnoţství

manaţerů

z britských firem – 10,3 % oproti 4,3 % respondentů z firem českých. Otázka byla konstruována tak, ţe bylo moţné vybrat více odpovědí. Zaměstnanci, kteří se dopustí neetického jednání, které poškozuje firmu by měli být sankcionováni – shodně se na tom většina dotázaných manaţerů. Avšak v případě, ţe se dopustí zaměstnanec neetického jednání, které firmu nějak zvýhodňuje, nejsou si jiţ manaţeři tak jisti. Zástupci britských firem jsou však významně striktnější v přístupu k takovým prohřeškům. Zatímco pouze třetina respondentů z českých firem uvedla, ţe by takové chování nemělo být potrestáno, celá polovina zástupců britských firem (56,4 %) je přesvědčena ţe i takové jednání zasluhuje sankce. Většina manaţerů shodně poţaduje potrestání s přihlédnutím k závažnosti přestupku.

111

Příloha č. 3 Výzkum Transparency Int. – kodex etiky ve státní správě

APLIKACE ETICKÝCH KODEXŮ VE STÁTNÍ SPRÁVĚ V ČESKÉ REPUBLICE

MARTA PELLAR Studie „Aplikace etických kodexů ve státní správě“ se zaměřuje na problematiku etických kodexů u zaměstnanců státní správy. Pro potřeby studie byly vybrány ústřední orgány státní správy. Studie tedy zjišťuje aplikaci etických kodexů „pouze“ u ústředních orgánů stání správy (jejich abecední přehled je uveden v tabulce v Příloze č.2). Celkem se jedná o 26 ústředních orgánů státní správy. Cílem studie je zjistit, jak jsou v České republice u orgánů státní správy, v tomto případě u ústředních orgánů státní správy, aplikovány etické kodexy. Dílčí cíle jsou následující: zjistit, v kterých orgánech státní správy jsou etické kodexy zavedeny; v jaké formě jsou etické kodexy zavedeny; kdo je odpovědný za revizi etických kodexů příslušného orgánu státní správy; zda jsou organizována školení k etickým kodexům, pro koho jsou případná školení určena; kdo jsou školitelé a jakou mají kvalifikaci. Studie je celkem rozdělena do šesti částí. Obsahuje: abstrakt/shrnutí, úvod ke studii, stručný popis problému, závěr a doporučení spolu, nezbytné přílohy, bibliografii a poznámky. ÚVOD Téma studie, jak jiţ bylo zmíněno výše, je aplikace etických kodexů ve státní správě. Studie se zaměřila na analýzu týkající se ústředních orgánů státní správy v souvislosti s etickými kodexy. Studie byla koncipována jako praktický screening aplikace etických kodexů ve státní správě v České republice. „V průběhu celé historie je pro státní (veřejnou) správu charakteristické obstarávání ţivotně důleţitých věcí pro společenské organismy uspořádané ve stát“ 9 . Státní správa je výkonnou sloţkou P

P

ve sféře veřejných sluţeb. Za veřejnou sluţbu povaţujeme sluţbu státu a jeho orgánů, sluţbu dalších veřejnoprávních sloţek jako jsou například obce a další státní územní celky. Aparát státní správy, který je nástrojem pro výkon veřejných sluţeb státu a samosprávných orgánů, můţe být

112

hodnocen podle různých kritérií, například z pohledu ekonomické efektivnosti, z pohledu ceny, kterou občan platí, výkonnosti a dalších kritérií. Studie se soustředila na jedno z kritérií hodnocení veřejné sluţby a to na etické chování, které je definováno etickými kodexy. Veřejná sluţba je poskytována nejen úředníky, ale i politiky a politickými subjekty obecně. Orgány státní správy nezajišťují jen chod veřejných sluţeb, které mohou být poměřovány kvalitativně nebo kvantitativně, ale patří sem i úroveň rozhodování o tom, co a jakým způsobem má být provedeno, tzn. management veřejných sluţeb. Na druhou stranu je třeba zmínit, ţe veřejný sektor a soukromý sektor se řídí jinými pravidly a co je „dovoleno“ soukromé firmě, není moţné aplikovat stejnou měrou ve veřejném sektoru. „Etické chování ve veřejném sektoru liberálních demokracií je postaveno na základě drţby (zastávání) úřadu. Veřejné úřady ztělesňují závazky a povinnosti, které odráţejí sloţité předivo ústavních, právních a politických odpovědností v chování veřejné správy“ 8 . V některých vyspělých liberálních demokraciích je prolínání některých prvků P

P

soukromého sektoru (uzavírání smluv, zadávání soutěţních nabídek, důraz na poměr výkonnosti a přiměřené odměny a další) do veřejného přirozeným vývojem ve veřejném sektoru, jeţ ztělesňuje snahu státu zmodernizovat veřejnou správu. S tím je spojena přirozeně řada konfliktů a sporných otázek týkající se státní správy. „Vzájemné propojování veřejného a soukromého sektoru, stejně jako prorůstání politické a administrativní sloţky veřejné sluţby, snadno vedou ke korupci; té lze čelit zejména výchovou ve smyslu etických kodexů a jiných závazných pravidel“ 6 . P

P

Etický kodex je soubor pravidel či zásad, kterými se, v tomto případě orgány státní správy a všichni její zaměstnanci, řídí. Etické kodexy existují nejen v oblasti státní správy a jejích orgánů, ale i v rámci velkých podnikatelských společností a firem, různých zájmových nebo profesních organizací a dalších. Jak jsou etické kodexy stanoveny, zda vůbec a jaká je jim připisována důleţitost, souvisí přirozeně s politickým uspořádáním státu. Diskuze na téma etických kodexů a etického chování orgánů státní správy bude spíše probíhat v demokratických státech neţ-li v zemních, které povaţujeme za nedemokratické. Smyslem etického kodexu je zavést pravidla, která jsou platná po všechny zaměstnance orgánů státní správy. Etické chování je spojeno nejen s objektivními pravidly chování v rámci etických kodexů, ale je spojeno i se subjektivním pocitem jedince, jak by se měl v té které situaci chovat. „Etika ve veřejné sluţbě je o praktické aplikaci morálních standardů ve vládě“ 7 . Aplikace etického P

P

kodexu je poslední, ale ve své podstatě nejdůleţitější fází, kterou projde kaţdý orgán, instituce či organizace, která se rozhodne pro zavedení kodexu. Souslednými fázemi jsou sestavení etického

113

kodexu, připomínkový proces, či proces schvalování, jeho ustanovení, tzn. přidělení určité hodnoty kodexu, aplikace a s tím související kontrola a sankce za nedodrţování pravidel chování stanovených etickým kodexem. Důleţitým předpokladem pro úspěšné následování pravidel etických kodexů je dostatečná podpora nadřízených orgánů ve státní správě, podporující politické klima a silná vůle pro dodrţování těchto pravidel jako motivační prvek. Základním dokumentem týkající se etického kodexu určený pro orgány veřejné správy v ČR, je Usnesení vlády České republiky č. 270 ze dne 21. března 2001, viz Příloha č.1. Etický kodex je přílohou tohoto Usnesení s názvem „Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě“ 1 . Na jeho P

P

přípravě se podíleli členové tehdejší vlády a vedoucí ústředních orgánů státní správy, přednostové okresních úřadů a primátoři vybraných měst. Studie oslovila celkem 26 orgánů ústřední státní správy, seznam je v tabulce v Příloze č.2. Pro zjištění potřebných informací byly kontaktovány ve většině případech personální oddělení ústředních orgánů, případně tiskové oddělení nebo tiskoví mluvčí daných resortů. Byli dotazováni na stanovené dílčí cíle studie, viz Abstrakt výše. Pro stručné a přehledné shrnutí výsledů dotazování byla vytvořena Tabulka, která je v Příloze č.2. Podrobné výsledky dotazování, jeţ korespondují s dílčími cíly a celkovým cílem studie, jsou v části třetí, Popis problému. Zmíněná třetí část obsahuje podrobný popis výsledků dotazování u všech oslovených ústředních orgánů státní správy. Orgány státní správy jsou řazeny podle abecedního pořádku. Shrnutí a celkové zhodnocení výsledků studie jsou v části čtvrté, Závěr a doporučení. POPIS PROBLÉMU Třetí část studie obsahuje následující: informace týkající se Usnesení vlády č. 270 z roku 2001, jehoţ přílohou je Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě, funkci odd. Institutu státní správy pro předsednictví České republiky v Radě EU, metodologii dotazování a podrobný popis výsledků dotazování oslovených ústředních orgánů státní správy v České republice. Odd. Institutu státní správy pro předsednictví České republiky v Radě EU: Oddělení Institut státní správy pro předsednictví České republiky v Radě EU (dále jen Institut státní správy) funguje v této podobě od 1.1.2006. Nadřízeným orgánem Institutu státní správy je Ministerstvo vnitra ČR. Institut státní správy je přímo řízen náměstkem ministra vnitra ČR, dříve patřil do působnosti Úřadu vlády ČR. Institut státní správy má celkem 12 zaměstnanců. V současnosti hlavní činností, kterou se zabývá, je příprava České republiky na předsednictví v Radě EU, současně zajišťuje vzdělávací aktivity pro ústřední orgány státní správy. Vzdělávání můţeme rozdělit na tzv. vstupní vzdělávání, které organizačně můţe zajišťovat kaţdý ústřední orgán státní správy samostatně (většinou úřady

114

vyuţívají své zaměstnance tedy vnitřní zdroje, externí agentury nebo se obracejí na Institut státní správy) a tzv. vstupní vzdělávání následné, které zajišťují ústřední orgány státní správy a Institut státní správy. Vstupní vzdělávání následné má obligatorní charakter a mělo by proběhnout do 12 měsíců od nástupu zaměstnance do pracovního poměru. Institut státní správy řídí metodiku obou typů vzdělávání podle Pravidel vzdělávání ve správních úřadech (Pravidla jsou platná od 30.11.2005), kde je zařazen i vzdělávací blok týkající se etiky s názvem „Obecné zásady etického chování“. Vzdělávací aktivity probíhají v současné době e-learningovou formou a jsou zakončeny testy. Dříve, tedy před přijetím Pravidel vzdělávání ve správních úřadech, probíhaly vzdělávací aktivity prezenční formou. Mezi lektory prezenční formy studia patřili například Doc. Němcová (NKÚ), Dr. Peřich (NKÚ) a další odborníci. Prezenční forma vzdělávacích aktivit byla zakončena testy. Akreditace, případně licence Institut státní správy nemá, jeho akreditace odkazuje na zákon o státní sluţbě č. 218/2002 Sb.. Institut státní správy zajišťuje vzdělávací aktivity sám, nespolupracuje s ţádnou externí agenturou nebo firmou. Vzdělávací aktivity zajišťují pouze zaměstnanci Institutu státní správy. V Příloze č. 3 je Přehled správních úřadů, které vyuţívají vzdělávacích aktivit Institutu státní správy. Usnesení vlády ČR ze dne 21.března 2001 č. 270 ke Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě (dále jen Usnesení): Usnesení je vnitřní předpis, tzn. je to právní forma bez obecné návaznosti, která je závazná pro zaměstnance státní správy a jejích orgánů. Usnesení obsahuje mimo jiné Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě (dále jen Kodex), který se skládá ze 7 Článků týkající se etických zásad a ustanovení. Vyhotovením Kodexu bylo pověřeno Ministerstvo vnitra ČR, které je jeho gestorem. Podle Článku 1 Kodexu je Kodex doporučením pro zaměstnance správních úřadů a pro zaměstnance územních samosprávných celků. Kodex stanovuje pravidla týkající se obecných zásad při výkonu veřejné sluţby (vysoká odborná úroveň, korektní vztahy mezi zaměstnanci úřadu, objektivita při rozhodování apod.), týkající se střetu zájmů, politické nebo veřejné činnosti zaměstnanců státní správy, darů a jiných nabídek, zneuţití předního postavení a oznámení nepřípustné činnosti. Celé znění Kodexu je v Příloze č. 1. Jednotlivé orgány ústřední státní správy mohou vytvořit pro své potřeby vlastní etické kodexy, které by měly vycházet z tohoto „vládního“ Kodexu.

115

Cílem studie je: zjistit jak jsou v České republice u orgánů státní správy, v tomto případě u ústředních orgánů státní správy, aplikovány etické kodexy. Dílčí cíle jsou tyto: o zjistit, v kterých orgánech státní správy jsou etické kodexy zavedeny; o v jaké formě jsou etické kodexy zavedeny; o kdo je odpovědný za revizi etických kodexů příslušného orgánu státní správy; o zda jsou organizována školení k etickým kodexům, pro koho jsou případná školení určena; o kdo jsou školitelé a jakou mají kvalifikaci Celkem bylo osloveno 26 orgánů ústřední státní správy, jejich abecední seznam je v tabulce, která je v Příloze č. 2. Nejprve bylo stanoveno, které orgány státní správy budou do studie zahrnuty. Vzhledem k omezenému rozsahu studie, jeţ se řídil daným zadáním, byly jako předmět zkoumání zvoleny ústřední orgány státní správy. Mezi ústřední orgány státní správy patří klíčové státní úřady včetně ministerstev a Úřadu vlády ČR. Vycházela jsem ze seznamu jeţ je zveřejněn na internetových stránkách portálu veřejné správy 2 . P

P

Pro potřeby šetření jsem nejprve vyhledala příslušné kontakty jednotlivých ústředních orgánů státní správy zveřejněné na jejich webových stránkách. Všechny orgány jsem oslovila prostřednictvím jejich personálních odborů, tiskových odborů, odborů pro komunikaci s veřejností nebo prostřednictvím jejich tiskových mluvčích a on-line formulářů. Oslovováni byli prostřednictvím elektronické pošty. Se zástupci Úřadu vlády ČR a odd. Institutu státní správy pro přípravu předsednictví České republiky v Radě EU jsem se sešla osobně. Dotazy jeţ byly kladeny osloveným úřadům se sestávaly z dílčích cílů studie, viz výše. Zároveň bylo poţádáno o zaslání etického kodexu uţívaným příslušným úřadem v elektronické formě. První část dotazů kladených prostřednictvím elektronické pošty byla odeslána v druhé polovině prosince 2006, konkrétně 16.12.2006. Další část emailových dotazů byla odeslána 22.12.2006. Další dotazování pokračovalo ve zbytku měsíce prosince 2006 a do poloviny ledna 2007. Poslední ţádost o upřesnění či zaslání poţadovaných informací byla zaslána v termínech od 8.1. do 9.1. 2007. Z výsledků zaslaných odpovědí byla sestavena Tabulka v Příloze č.2. Podrobné výsledky dotazování na základě stanovených dílčích cílů jsou obsaţeny v této části. Výsledky dotazování byly zaznamenány co nejpřesněji, tak jak byly poskytnuty osloveným ústředním orgánem státní správy.

116

VÝSLEDKY DOTAZOVÁNÍ: Český báňský úřad (ČBÚ) ČBÚ zpracoval v návaznosti na doporučení vlády ČR vydané jejím usnesením č. 270 z roku 2001 Opatření předsedy ČBÚ ze dne 15. dubna 2001, kterým vydal Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě. Vedle toho řídícího aktu, je po termínu vydání předáván při uzavírání pracovního poměru, formou ozdobné informace Kodex kaţdému novému zaměstnanci. Podle ČBÚ, vzhledem k závaţnosti a obsaţnosti Kodexu a přímé hrozbě konkrétních sankcí za porušení stanovených závazných pravidel chování zaměstnanců, včetně moţnosti posouzení míry porušení těchto pravidel jako naplnění výpovědního důvodu zaměstnanci, není v současné době ţádný objektivní důvod k revizi Kodexu. Konkrétní seznamování s pravidly etického kodexu v podmínkách ČBÚ je součástí přijímacího řízení, jeţ je prováděno s kaţdým nově přijímaným zaměstnancem Personálním oddělením ČBÚ. Český statistický úřad (ČSÚ) ČSÚ má stanoven etický kodex pro své zaměstnance, byla přijat 17. 9. 2001. Kodex je obsaţen v Rozhodnutí předsedy ČSÚ č. 15/2001. Rozhodnutí je k dispozici všem zaměstnancům na intranetu ČSÚ. Etický kodex ČSÚ a jeho zaměstnanců je moţno stáhnout ve formátu PDF z webové stránky ČSÚ – www.czso.cz 3 . Za revizi etického kodexu je odpovědný odbor Kancelář předsedy ČSÚ. HTU

UTHP

P

Zaměstnanci jsou s etickým kodexem seznamováni při nástupu do zaměstnání, kdy jej podpisují v personálním oddělení ČSÚ a záznam je vloţen do jejich osobního spisu. Školení o etickém kodexu je součástí Universálního vzdělávacího bloku pro úředníky státní správy organizovaném Institutem státní správy při úřadu vlády, kde problematiku etického kodexu školí Doc. Ing. Lidmila Němcová, CSc., předsedkyně Společnosti pro etiku v ekonomii. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) ČTÚ má stanoven etický kodex pro své zaměstnance. Etický kodex je ve formě Vnitřního předpisu-Závazný pokyn ČTÚ č. 23/2005-kterým se po potřeby ČTÚ vydal Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě. Text kodexu je zveřejněn na intranetu ČTÚ. Zároveň odkaz na Závazný pokyn ČTÚ č. 23/2005 a usnesení vlády č. 595/1995, o katalogu opatření ke zlepšení výkonu státní správy ve vztahu k občanům, uveden v Pracovním řádu ČTÚ, umístěném rovněţ na intranetu ČTÚ. Za revizi etického kodexu odpovídá personální odbor ČTÚ. Školení týkající se etického kodexu probíhají rámci vstupního vzdělávání nových zaměstnanců ČTÚ a také v rámci porad jednotlivých útvarů ČTÚ. Školitelem je ředitel Personálního odboru a příslušný vedoucí zaměstnanec.

117

Český úřad zeměměřičský a katastrální (ČÚZK) ČÚZK má Kodex etiky zaměstnanců v resortu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Kodex vešel v platnost v roce 2001, byl vydán Opatřením předsedy ČÚZK v souladu s Usnesením vlády ČR č. 270 ze dne 21.3.2001 1 . Kodex má formu vnitřního předpisu, který je zveřejněn v P

P

elektronické podobě na intranetových stránkách ČÚZK, v tištěné podobě je u sekretářek jednotlivých organizačních útvarů. Za revizi kodexu odpovídá personální odbor ČÚZK. Školení, které by se týkalo výhradně etického kodexu úřad neprovádí, kaţdým rokem však plní Protikorupční program ČÚZK. Při přijímání zaměstnanců ČÚZK zajišťuje na vytipované pozice zkoumání rizikových faktorů, které mohou ovlivnit jejich chování v moţném korupčním prostředí. Dále ČÚZK věnuje pozornost problematice moţných ohroţení a výsledná zjištění vyuţívá při personálním plánování. ČÚZK realizuje systém soustavného monitoringu katastrálních úřadů s ohledem na moţná korupční ohroţení formou průzkumů postojů klientů a výsledky monitoringu pak vyuţívá pro hodnocení korupčních rizik a přijímání protikorupčních opatření na jednotlivých katastrálních úřadech. Ve vstupním vzdělávání v rámci adaptačního procesu pro nově přijímané zaměstnance věnuje ČÚZK zvýšenou pozornost Kodexu etiky zaměstnanců v resortu ČÚZK a seznamuje zaměstnance s protikorupční, opatřením na pracovištích. V rámci resortního skupinového odborného vzdělávání zavedl ČÚZK témata zaměřená na problematiku korupce a v dlouhodobě koncipovaných programech vzdělávání vrcholového a středního managementu zařadil bloky věnované problematice korupce ve státní správě včetně právních a etických aspektů a sociálně psychologických hledisek korupčního chování. Školiteli jsou například lektoři Etického fóra ČR, poslední seminář byl organizován ve spolupráci s Transparency International-ČR, o.p.s.. Seminářů se rovněţ účastní management celého resortu (ředitelé odborů ČÚZK, ředitelé katastrálních úřadů, ředitelé katastrálních pracovišť, vedoucí oddělení a ti, které určí ředitelé KÚ). Energetický regulační úřad (ERÚ) ERÚ se řídí Etickým kodexem zaměstnanců státní správy, který byl zhotoven v rámci Usnesení vlády ČR č. 270/2001 1 . Etický kodex vešel v platnost Usnesením č. 270 z roku 2001. Kodex je P

P

zveřejněn na webových stránkách ERÚ, na intranetu ERÚ a je rovněţ součástí vnitřních předpisů , a to: Organizačního řádu a Pracovního řádu. Revize kodexu je v kompetenci Úřadu vlády ČR, revize vnitřních norem ERÚ je v kompetenci předsedy ERÚ. Se všemi výše uvedenými normami jsou zaměstnanci ERÚ seznamováni při nástupu do zaměstnání v rámci vstupního

118

vzdělávání. Dále všichni zaměstnanci po uplynutí zkušební doby jsou povinni absolvovat tzv. vstupní vzdělávání následné, jehoţ součástí je i blok přednášek o etice a etickém kodexu. Toto vzdělávání je organizováno Úřadem vlády ČR-Institutem státní správy, který určuje obsah školení a zajišťuje lektory. Ve zmíněném institutu se vedoucí zaměstnanci zúčastňují speciálních kurzů pro vedoucí zaměstnance, které jsou zaměřeny kromě jiného na speciální problematiku protikorupčního jednání. V tomto kurzu se problematika etiky a etického kodexu objevuje opět ve dvou blocích. Ministerstvo dopravy ČR (MD) Ministerstvo se k otázkám nevyjádřilo. Ministerstvo financí ČR (MF) Ministerstvo financí má etický kodex, který je součástí Pracovního řádu MF. Kodex byl platí od 1.1.1999. Za revizi etického kodexu odpovídá Personální odbor. Školení jsou pořádána v rámci vstupních školení, přednášejícím je PhDr. Kateřina Niklová. Pokud je v rámci MF zájem o prohloubení znalostí, jsou pracovníci vysíláni na školení pořádaná Institutem státní správy. Ministerstvo informatiky ČR (MI) MI má stanoven etický kodex pro své zaměstnance. Kodex nabyl účinnosti 1.2.2003, těsně po vzniku MI a to na základě Rozhodnutí ministra informatiky. Etický kodex je přístupný všem zaměstnancům na intranetu MI. Za revizi kodexu odpovídá Kancelář náměstka (dříve Kancelář ministra MI). Školení k etickému kodexu jsou organizována pro nové zaměstnance MI. Vzhledem k tomu, ţe MI je relativně malý úřad, vyuţívá ke školení Institut státní správy pod Ministerstvem vnitra ČR (dříve Úřadem vlády). Školitele zajišťuje Institut státní správy. Ministerstvo kultury ČR (MK) Etický kodex MK byl vydán v únoru v roce 2006. Kodex je zveřejněn na intranetu MK a je přístupný všem zaměstnancům. Příkazem ministra kultury bylo uloţeno všem vedoucím zaměstnancům MK neprodleně a prokazatelným způsobem seznámit s obsahem Kodexu své podřízené (v době vydání Kodexu) a rovněţ nově přijímané zaměstnance, a to ihned po jejich nástupu. Za případnou revizi odpovídá odbor lidských zdrojů. Speciální školení týkající se etického kodexu se nekonají, seznámení podřízených zaměstnanců s touto normou je v kompetenci vedoucích zaměstnanců (na základě Příkazu ministra). Ministerstvo obrany ČR (MO) Resort MO se řídí Kodexem etiky zaměstnanců ve veřejné správě, Slibem a Kodexem etiky vojáka z povolání a vojáka v aktivní záloze dobrovolné. Kodex etiky ve veřejné správě, který je závazný pro všechny vojáky z povolání a občanské zaměstnance, jenţ v rámci sluţebního poměru nebo

119

pracovního zařazení vykonávají veřejnou správu nebo se na jejím výkonu podílejí, nabyl účinnosti dnem vyhlášení ve Věstníku MO, 21.5.2001. Slib vojáka a Kodex etiky vojáka nabyl účinnosti dnem vyhlášení ve Věstníku MO, 31.12.2002. Za revizi Kodexu odpovídá vláda ČR, za Slib a Kodex etiky vojáka ministr obrany. Kaţdý zaměstnanec je seznámen se zásadami kodexu, vojáci z povolání se zavazují plnit zásady kodexu při vstupu do sluţebního poměru. Oba kodexy jsou zveřejněny na intranetových stránkách MO, které jsou přístupné všem zaměstnancům resortu. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) MPSV přijalo „Kodex etiky zaměstnanců v MPSV“, kodex je účinný od 1.6.2001. Kodex byl vydán formou Příkazu ministra MPSV a je zveřejněn na intranetu MPSV. Je tedy přístupný pro všechny zaměstnance. Za aktualizaci etického kodexu odpovídá Odbor lidských zdrojů a odborných agend MPSV. Školení organizována nejsou. Kaţdý zaměstnanec je s kodexem seznamován při nástupu do pracovního poměru. V současné době probíhá aktualizace zmíněného kodexu MPSV. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) Pro zaměstnance MMR je platný etický kodex, který je vyvěšen na vnitřních stránkách MMR, je volně ke staţení na stránkách Ministerstva vnitra ČR 4 . Jeho gestorem a tvůrcem je Ministerstvo P

P

vnitra ČR. Za revizi je odpovědné Ministerstvo vnitra ČR. Zaměstnanci MMR jsou se zásadami etického kodexu seznamováni v rámci vstupního školení, jehoţ absolvování je povinné pro všechny nově nastupující. Za vstupní školení je v MMR odpovědný Personální odbor. Vstupní školení provádí dlouholetý pracovník Personálního odboru, který je absolventem školení certifikovaného personálního manaţera a drţitelem diplomu na lektorskou činnost. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) MPO má zaveden etický kodex pro své zaměstnance, jedná se o Kodex zaměstnanců státní správy (Usnesení vlády ČR č. 270 z roku 2001 1 ). Etický kodex je součástí pracovního řádu na MPO, který P

P

kaţdý zaměstnanec podepisuje při nástupu do zaměstnání. Podle vyjádření MPO je kodex formulován stručně a srozumitelně, proto školení týkající se etického kodexu nejsou nezbytně nutná. Ministerstvo spravedlnosti ČR (MSp) MSp má stanoven etický kodex a to od 23.8.2001. Kodex je zveřejněn na intranetových stránkách MSp. Jedná se o dokument, který vychází z usnesení vlády ČR č. 270 z roku 2001 1 . Vzhledem k P

P

této skutečnost, ţe se jedná o Usnesení vlády, revize kodexu není v rámci MSp stanovena. Seznámení s kodexem je součástí vstupního vzdělávání zaměstnanců MSp, jedná se o distanční vzdělávání, resp. samovýuku. Úvodní část vstupního vzdělávání probíhá jako samostudium,

120

vstupní vzdělávání následné je realizováno Institutem státní správy a probíhá e-learningovou formou, popřípadě prezenční. Znalosti jednotlivých vnitřních předpisů včetně kodexu etiky jsou prověřovány prostřednictvím sloţení závěrečného testu. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR (MŠMT) MŠMT má stanoven etický kodex pro své zaměstnance. Kodex je zveřejněn na internetových stránkách MŠMT 5 . Kodex vychází z etického kodexu zpracovaného pro veřejnou správu. Kodex P

P

byl vydán jako příloha Příkazu ministryně z července 2001. Za revizi kodexu odpovídá Personální oddělení MŠMT, legislativní skupina MŠMT a rovněţ odbor kontroly a interního auditu MŠMT. Za dodrţování etického kodexu odpovídá kaţdý vedoucí zaměstnanec. Seznámení se s kodexem je součástí vstupního vzdělávání nových zaměstnanců, je to odpovědnost vedoucího pracovníka. Ministerstvo vnitra ČR (MV) MV přijalo Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě, který byl schválen Usnesením vlády č. 270 z roku 2001 1 . Kodex bude od 1.1.2007 součástí pracovního řádu MV. Ten bude distribuován P

P

ve Věstníku MV a dále bude k dispozici na intranetových stránkách Personálního odboru MV. Za zveřejňování textu Kodexu i jeho úpravy odpovídá Personální odbor MV, přičemţ je vázán případnými změnami, který by v kodexu učinila vláda ČR. Seznamování se s interními předpisy obecně je součástí vzdělávacího bloku vstupního vzdělávání pro všechny nově nastupující zaměstnance MV. V rámci tohoto vzdělávání se kaţdý zaměstnanec seznámí i s pracovním řádem MV a tudíţ i s Kodexem etiky. Problematiku pracovního práva a souvisejících obecně závazných i interních předpisů školí v rámci vzdělávacího bloku vstupního vzdělávání odborní zaměstnanci Personálního odboru MV, kteří se specializují na pracovní právo. Samostatně vytvořený etický kodex mají příslušníci veřejných sborů. Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV) MZV uţívá etický kodex od roku 2001, jedná se o „Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě“, který je přílohou Usnesení vlády ČR z 21.3.2001 1 . Znalosti Kodexu etiky byly pro všechny P

P

zaměstnance resortu MZV, tj. MZV a jeho příspěvkových organizací, aktualizováno v květnu 2006 Sdělením Generální inspekce MZV, kterým byla připomenuta potřeba dodrţování pravidel etiky a pravidel boje proti korupci obecně (Aktualizovaný vládní program boje proti

121

korupci, Usnesení vlády ČR z 11.5.2005, č. 560), a rovněţ provádění Úmluvy o boji proti korupci podplácení zahraničních veřejných činitelů v resortu zahraničních věcí ze dne 17.12.1997, k níţ ČR přistoupila a vstoupila pro ni v platnost dnem 21.3.2000 (publikována pod č. 25/2000 Sb.m.s. a do značné míry recipována do vnitrostátního práva ČR, především do předpisů trestněprávních). Kodex etiky je jakou součást Usnesení vlády ČR k dispozici na webových stránkách vlády, Úmluva pak ve Sbírce mezinárodních smluv. Předmětnou agendou je pověřen Personální odbor MZV, z hlediska porušování pravidel pak Generální inspekce MZV. Tyto útvary odpovídají i za případnou revizi etického kodexu, která je připravena k projednání v resortu MZV v prvním čtvrtletí 2007. Dosavadním způsobem školení týkající se etického kodexu bylo Sdělení Generální inspekce, a to v souvislosti s examinací OECD ke zmíněné Úmluvě. MZV (Generální inspekce) jej zaslalo na vědomí a k případným připomínkám a širšímu pouţití také Ministerstvu vnitra ČR, v jehoţ gesci je vládní program boje proti korupci. Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZd) „Etický kodex zaměstnanců MZd“ je stanoven vnitřním předpisem MZd. Tento kodex je přístupný všem zaměstnancům MZd na intranetových stránkách MZd, zároveň si mohu zaměstnanci ministerstva z intranetových stránek vytisknout vlastní kopii kodexu. Jelikoţ se jedná o vnitřní předpis zaměstnavatele ve smyslu ustanovení zákoníku práce, není kodex zveřejňován ani jinak zpřístupněn veřejnosti. Za revizi kodexu odpovídá Personální odbor MZd. S etickým kodexem MZd se seznamují zaměstnanci ministerstva v rámci tzv. vstupního školení, které je povinné pro všechny nastupující zaměstnance. Zaměstnanci jsou při vstupním vzdělávání úvodním školeni příslušnými vedoucími zaměstnanci a dále si doplňují znalosti samostudiem. Následně se mohou zaměstnanci zúčastnit vzdělávacího kurzu „Etika jako nezbytná součást profesionality ve státní správě“ organizovaného Institutem státní správy. Ministerstvo zemědělství ČR (MZE) MZE má schválen etický kodex zaměstnanců MZE, který platí od 1.12.2006. Jedná se o Interní předpis závazný pro všechny zaměstnance MZE. Za revizi etického kodexu odpovídá Personální odbor MZE. Školení k etickému kodexu jsou prováděna pravidelně pro nové zaměstnance. Školení pořádá Ústav zemědělských a potravinářských informací, kde jsou všichni seznámeni s obsahem etického kodexu. Je vysvětlena hlavní idea a cíle, které by měl etický kodex plnit. Všichni účastníci školení, kteří se seznámí s kodexem to potvrzují svým podpisem. Všichni zaměstnanci MZA (včetně Zemědělských agentur a Pozemkových úřadů podřízených MZE) byli seznámeni s novou verzí kodexu a potvrdili to svým podpisem. Další samostatná školení k etickém kodexu prováděna nejsou. Školení provádějí vysokoškolsky vzdělaní pracovníci v různých oborech.

122

Ministerstvo ţivotního prostředí ČR (MŢP) MŢP má stanoven etický kodex pro své zaměstnance. Kodex byl přijat 1.2.2002. Etický kodex je součástí pracovního řádu MŢP. Za přípravu návrhu revize etického kodexu odpovídá Personální a Organizační odbor. Interní předpisy schvaluje ministr resortu svým podpisem. Školení týkající se etického kodexu jsou jedním z témat vstupního školení nových zaměstnanců. Rovněţ pro vedoucí zaměstnance i řadové zaměstnance jsou organizována školení na téma etiky. Školitelem jsou odborné vzdělávací agentury, které prokazují svou kvalifikaci ţivnostenským oprávněním. Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) Úřad se k otázkám nevyjádřil Správa státních hmotných rezerv (SSHR) SSHR nemá stanoven speciální etický kodex pro své zaměstnance. Tyto otázky jsou řešeny v rámci Pracovního řádu. Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) SÚJB zatím konkrétní dokument s názvem „Etický kodex zaměstnance“ nemá; a to proto, ţe vymezení kompetencí úřadu a jeho zaměstnanců je definováno zákony, příp. prováděcími vyhláškami k nim. Jde především o tzv. atomový zákon, dále pak o správní řád, zákon o poskytování informací a některé další. Jak jejich formulace, tak jejich vlastní aplikace poměrně přesně zahrnuje i ty povinnosti zaměstnanců, které lze pod pojem „etický kodex“ zahrnout. Pokud jde o školení v těchto otázkách, probíhají v souvislosti s přípravou k tzv. inspektorské zkoušce, kterou musí kaţdý zaměstnanec přicházející do styku s kontrolní činností úřadu, resp. do styku s veřejností sloţit ve svém pracovním oboru. Platnost titulu inspektora pak musí obnovovat v periodických časových intervalech (zpravidla po uplynutí 4 let). Dále pak úřad organizuje podle potřeby školení vybraných zaměstnanců (zejména vedoucích pracovníků všech úrovní) v oblasti PR (zcela konkrétně pak v oblasti styku s veřejností), které pro úřad pořádají specializované agentury. Pokud jde o otázky ekonomicko-právní či profesní povahy, tam jsou zásady etického chování přímo vyţadovány pracovními smlouvami se zaměstnanci, v nichţ je konkrétními podmínkami eliminován především střet zájmů či výskyt potenciální korupce. Úřad v současnosti zvaţuje, ţe by dokument „Etický kodex zaměstnance SÚJB“ pravděpodobně v průběhu tohoto roku zpracoval a zveřejnil. Nicméně, SÚJB vlastní ve stručné formě tzv. etický kodex poměrně rozsáhlé skupiny pracovníků, jedná se o kontrolní pracovníky, kteří ve své činnosti postupují podle vnitřní dokumentace VDS 037/2001 (rev. 1/2003) „Pravidla pro provádění kontrolní činnosti“. Směrnice platí od roku 2003. Přílohou č.1 této směrnice je i zmíněný etický kodex. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe (ÚOHS)

123

ÚOHS má etický kodex pro své zaměstnance. Etický kodex platný od 1.1.2006. Tento kodex je pro pracovníky úřadu přístupný na intranetu a zároveň v tištěné podobě na kaţdé sekci ÚOHS. Zaměstnanec svým podpisem stvrzuje, ţe je s ním seznámen. Za revizi kodexu odpovídá druhý místopředseda ÚOHS, který je zároveň zpracovatelem tohoto etického kodexu. Při vydání, eventuálně revizi, nadřízený seznámí s ustanovením své podřízené a provede výklad či zodpoví případné dotazy. Za interpretaci a výklad ustanovení odpovídá 2. místopředseda ÚOHS, který kromě jiného zodpovídá i za personální záleţitosti úřadu. Současná druhá místopředsedkyně je vzděláním právnička a má také desetiletou praxi v personalistice. Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) Zaměstnanci ÚPV se při své práci řídí, kromě závazných právních předpisů a vnitřních předpisů, Kodexem etiky zaměstnanců ve veřejné správě, který vydala vláda ČR jako přílohu Usnesení č. 270 z roku 2001 1 . Kodex je zveřejněn na intranetu ÚPV. Za revizi kodexu odpovídá vláda ČR. P

P

Zaměstnanci ÚPV jsou seznamováni s kodexem při vstupním pohovoru a v rámci vstupního vzdělávání. První seznámení s etickým kodexem podává ředitel sekretariátu předsedy ÚPV, ing. Josef Dvornák. Úřad vlády ČR (ÚV) Etický kodex je k dispozici pro všechny zaměstnance ÚV v elektronické podobě (intranet, informační systém, Dokumenty, Směrnice), v tištěné formě je uloţen v sekretariátech odborných útvarů k nahlédnutí pro zaměstnance. Za revizi etického kodexu zodpovídá Personální odbor (ředitel odboru). Zaměstnanci jsou seznamováni s kodexem na tzv. vstupním školení, které organizuje Personální odbor. ZÁVĚR A DOPORUČENÍ Čtvrtá část studie obsahuje závěr ze screeningu týkající se etických kodexů a následná doporučení. Pro doplnění výsledků dotazování je k dispozici tabulka v Příloze č. 2. Z celkového počtu oslovených ústředních orgánů státní správy, tedy počet 26, odpovědělo 24. Informace nebyly zaslány Ministerstvem dopravy ČR a Národním bezpečnostním úřadem ČR. Ve všech ostatní případech byly poţadované informace dodány. Závěr společně s doporučeními v této části studie koresponduje se zadanými cíly studie. Cílem studie bylo: zjistit jak jsou v České republice u orgánů státní správy, v tomto případě u ústředních orgánů státní správy, aplikovány etické kodexy; většina oslovených ústředních orgánů státní správy byla velmi ochotná ke komunikaci a poskytování vyţádaných informací. Na základě zaslaných odpovědí je moţné sdělit, ţe většina ústředních orgánů státní správy má zaveden etický kodex, buď svůj vlastní, který je přizpůsoben specifickým potřebám vyplývajících z činnosti příslušného úřadu

124

nebo odkazují a řídí se vládním Usnesením č. 270 z roku 2001 1 , který obsahuje Kodex etiky P

P

zaměstnanců ve veřejné správě. Dílčí cíle byly tyto: − zjistit, v kterých orgánech státní správy jsou etické kodexy zavedeny; Pouze dva úřady ústředních správních orgánů, Správa státních hmotných rezerv a Státní úřad pro jadernou bezpečnost, odpovědělo v tom smyslu, ţe nemá stanoven speciální etický kodex pro své zaměstnance. Záleţitosti etiky a etických pravidel chování jsou v těchto úřadech zakotveny například v Pracovních řádech platné pro všechny zaměstnance úřadu, v zákonných normách nebo vyhláškách, apod., podrobnosti naleznete v části třetí. − v jaké formě jsou etické kodexy zavedeny; Etické kodexy v rámci jednotlivých ústředních orgánů státní správy jsou zařazeny jako interní předpisy například jako opatření předsedy úřadu, příkaz ministra nebo ministryně, etické kodexy se objevují jako součást pracovních a organizačních řádů úřadů a objevují se i v dalších formách interních předpisů. U většiny dotazovaných ústředních orgánů státní správy jsou etické kodexy pro potřebu zaměstnanců úřadu zveřejněny na intranetových stránkách nebo jsou k dispozici na personálních odborech, u vedoucích zaměstnanců nebo na sekretariátech jednotlivých organizačních sloţek příslušného úřadu. Odlišnosti byly v případě Ministerstva zahraničních věcí ČR, které jako formu etického kodexu pouţilo tzv. Sdělení Generální inspekce ministerstva. V případě Ministerstva obrany a vnitra je etický kodex k dispozici ve Věstníku ministerstva. − kdo je odpovědný za revizi etických kodexů příslušného orgánu státní správy; Podle zaslaných odpovědí, z většiny provádějí revizi etického kodexu samy úřady ústřední státní správy. Pouze v šesti případech byl odpovědným jmenován jiný orgán, tzn. gestor Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě Ministerstvo vnitra ČR nebo vláda ČR. Za revizi etického kodexy jsou z většiny zodpovědné personální odbory úřadů, nicméně můţe být stanoven jiný odbor nebo zaměstnanec úřadu, který má odpovědnost za revizi etického kodexu, jako například v Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe je to 2. místopředseda úřadu. − zda jsou organizována školení k etickým kodexům, pro koho jsou případná školení určena; Z většiny jsou zaměstnanci seznamováni s etickým kodexem v rámci tzv. vstupního vzdělávání. Jak bylo zmíněno výše, tuto roli můţe, a ve většině případech také zastává, samotný úřad. V některých případech najímá externí agenturu či vyuţívá sluţeb Institutu státní správy. Do 12 měsíců od vstupu do pracovního poměru je třeba, aby kaţdý zaměstnanec absolvoval tzv. vstupní vzdělávání následné, které zajišťuje daný úřad ústřední státní správy a Institut státní správy.

125

Menšina oslovených úřadů pověřuje seznámením s etickým kodexem úřadu vedoucí zaměstnance, u Ministerstva zahraničních věcí probíhá seznámení „formou“ Sdělení Generální inspekce ministerstva. − kdo jsou školitelé a jakou mají kvalifikaci; Kvalifikace školitelů je, dle zaslaných odpovědí, většinou nejednotná a málo specifická. Školení provádějí pro daný úřad buď externí agentury a firmy, Institut státní správy nebo je školitelem vedoucí zaměstnanec. Také zde platí, ţe z většinu školení organizačně zajišťuje personální oddělení úřadu. Pokud se školení týká Institutu státní správy, jsou tvůrci vzdělávacích aktivit zaměstnanci Institut státní správy, kteří mají dlouhodobé zkušenosti s podobnými vzdělávacími aktivitami. Pokud jsou školiteli externí agentury, měli by mít potřebné licence a akreditace a pokud jsou školiteli například vedoucí zaměstnanci nebo zaměstnanci personálních oddělení, jejich kvalifikace můţe být různá (právní vzdělání, dlouholetá praxe v personalistice apod.), detaily jsou uvedeny v podrobných výsledních dotazování ve třetí části studie. Tato studie se omezila „pouze“ na ústřední orgány státní správy, tzn. na 26 úřadů. Dle mého názoru by podobným screeningem mohli projít i ostatní úřady státní správy a samosprávy v České republice. Jako pozitivní hodnotím vstřícnost, kterou jednotlivé úřady projevily v rámci této studie. Pozitivně je třeba hodnotit rovněţ fakt, ţe většina úřadů má svůj vlastní etický kodex nebo se řídí vládním Usnesením č. 270 z roku 2001 1 a z většiny jsou informace týkající se etických kodexů P

P

zahrnuty do vzdělávacích aktivit úřadů ústřední státní správy. V některých případech je málo jasný systém odpovědnosti za revizi etických kodexů (ve většině za revizi odpovídají personální odbory, na některých úřadech je odpovědnost přisuzována Ministerstvu vnitra ČR nebo vládě ČR). Otevřenou otázkou pak je kvalifikace školitelů na jednotlivých úřadech. Vhodnější řešení by bylo unifikovat systém vstupního vzdělávání a jasně stanovit kdo a s jakou kvalifikací bude školicí aktivity provádět, pokud tato kompetence nebude patřit Institut státní správy jako u vstupního vzdělávání následném. Jakým způsobem jsou etické kodexy dodrţovány, jaké jsou sankce za jejich porušení, kdo tuto kontrolu provádí, jaká je jeho kompetence, podobné otázky je třeba ještě zodpovědět prostřednictvím jiné a rozsahově širší studie veřejného sektoru. Etické chování zaměstnanců našich správních úřadů včetně politických činitelů by mělo být v zájmu, jak široké laické veřejnosti, tak i v zájmu veřejnosti odborné. Vzhledem k tomu, ţe zaměstnanci státní správy vykonávají veřejnou sluţbu pro občany České republiky, hospodaří s veřejnými zdroji a jsou odpovědni za fungování správních orgánů v rámci řízení státu, důraz na jejich etickou „kvalifikaci“ je na místě.

126

PŘÍLOHY: Příloha č.1: Usnesení vlády ČR č. 270 z roku 2001 1 P

Příloha č. 2 Přehled správních úřadů

127

Příloha č.1

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 21. března 2001 č. 270 + P ke Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě Vazba na záznam z jednání vlády:

Vláda I. s c h v a l u j e Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě uvedený v příloze tohoto usnesení (dále jen „Kodex"); II. u k l á d á 1. členům vlády a vedoucím ústředních orgánů státní správy vydat Kodex pro potřeby jejich úřadů a seznámit s ním jejich zaměstnance, 2. přednostům okresních úřadů a) vydat Kodex pro potřeby okresního úřadu a seznámit s ním jeho zaměstnance, b) seznámit starosty obcí v obvodu své působnosti s tímto usnesením, ministru vnitra vydat Kodex formou informativního materiálu pro veřejnost; III. d o p o r u č u j e hejtmanům, primátorovi hlavního města Prahy, primátorům měst Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava, Havířov a Most a starostům městských částí 1. seznámit zaměstnance jejich úřadů s Kodexem, 2. postupovat podle Kodexu, 3. v případě potřeby vydat pro jejich úřady vlastní etický kodex vycházející z Kodexu. Provedou: členové vlády a vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy, přednostové okresních úřadů, primátoři měst Kladno, České Budějovice, Plzeň, U

128

Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava, Havířov, Most Na vědomí: hejtmani

U

U

Předseda vlády Ing. Miloš Z e m a n , v. r.

129

P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 21. března 2001 č. 270

K o d e x etiky zaměstnanců ve veřejné správě Preambule Základními hodnotami, které má kaţdý zaměstnanec veřejné správy ctít a vytvářet tak základ pro vybudování a udrţení důvěry veřejnosti, jsou zákonnost při rozhodování a rovný přístup ke všem fyzickým i právnickým osobám. Zaměstnanec veřejné správy má zájem na efektivním výkonu veřejné správy, a proto si dalším vzděláváním prohlubuje svoji odbornost. Účelem Kodexu je podporovat ţádoucí standardy chování zaměstnanců ve veřejné správě a informovat veřejnost o chování, jeţ je oprávněna od zaměstnanců ve veřejné správě očekávat. Článek 1 Základní ustanovení 1. Kodex je doporučením pro zaměstnance správních úřadů a pro zaměstnance územních samosprávných celků (dále jen „zaměstnanec"). 2. Zaměstnanec vykonává svou práci ve shodě s Ústavou České republiky, zákony a dalšími právními předpisy a zároveň činí vše nezbytné pro to, aby jednal v souladu s ustanoveními Kodexu. Článek 2 Obecné zásady 1. Výkon veřejné správy je sluţbou veřejnosti, zaměstnanec ji vykonává na vysoké odborné úrovni, kterou si studiem průběţně prohlubuje, s nejvyšší mírou slušnosti, porozumění a ochoty a bez jakýchkoli předsudků. 2. Zaměstnanec jedná korektně s ostatními zaměstnanci úřadu i se zaměstnanci jiných úřadů veřejné správy. 3. Zaměstnanec činí rozhodnutí a řeší záleţitosti objektivně na základě jejich skutkové podstaty, přihlíţeje pouze k právně relevantním skutečnostem, a bez zbytečných průtahů. Nejedná svévolně k újmě jakékoliv osoby, skupiny osob nebo orgánu či sloţky právnické osoby, ale naopak prosazuje práva a oprávněné zájmy občanů. Článek 3 Střet zájmů 1. Zaměstnanec nepřipustí, aby došlo ke střetu jeho soukromého zájmu s jeho postavením jako zaměstnance ve veřejné správě. Soukromý zájem zahrnuje jakoukoliv výhodu pro něj, jeho rodinu, blízké a příbuzné osoby a právnické nebo fyzické osoby, se kterými měl nebo má obchodní nebo politické vztahy. 2. Zaměstnanec se neúčastní ţádné činnosti, která se neslučuje s řádným výkonem jeho pracovních povinností nebo tento výkon omezuje. 3. Pokud si není zaměstnanec jist, zda jde o činnost slučitelnou s jeho podílem na výkonu veřejné správy, projedná záleţitost se svým nadřízeným.

130

Článek 4 Politická nebo veřejná činnost 1. Zaměstnanec jedná při výkonu veřejné správy politicky nestranným způsobem. 2. Zaměstnanec nebude vykonávat takovou politickou nebo veřejnou činnost, která by mohla narušit důvěru občanů v jeho schopnost nestranně vykonávat své sluţební povinnosti. Článek 5 Dary a jiné nabídky 1. Zaměstnanec nevyţaduje ani nepřijímá dary, úsluhy, laskavosti, ani ţádná jiná zvýhodnění, která by mohla ovlivnit nebo zdánlivě ovlivnit rozhodování ve věci, narušit profesionální přístup k věci, nebo která by bylo moţno povaţovat za odměnu za práci, která je jeho povinností. 2. Zaměstnanec nedovolí, aby se v souvislosti se svým zaměstnáním ve veřejné správě dostal do postavení, ve kterém je zavázán oplatit prokázanou laskavost, nebo které jej činí přístupným nepatřičnému vlivu jiných osob. 3. Pokud je zaměstnanci v souvislosti s jeho zaměstnáním ve veřejné správě nabídnuta jakákoli výhoda, odmítne ji a o nabídnuté výhodě informuje svého nadřízeného. 4. Zaměstnanec se v soukromém ţivotě vyhýbá takovým činnostem, chování a jednání, které by mohlo sníţit důvěru ve veřejnou správu v očích veřejnosti, nebo dokonce zavdat příčinu k vydírání zaměstnance v důsledku jeho jednání v rozporu s právními předpisy nebo etickými normami. Článek 6 Zneužití úředního postavení 1. Zaměstnanec nevyuţívá výhody vyplývající z jeho postavení, ani informace získané při výkonu veřejné správy pro svůj soukromý zájem. Je jeho povinností vyhnout se konfliktům zájmů i předcházet takovým situacím, které mohou podezření z konfliktu zájmů vyvolat. 2. Zaměstnanec nenabízí ani neposkytuje ţádnou výhodu jakýmkoliv způsobem spojenou s jeho postavením ve veřejné správě, pokud to zákon neumoţňuje. 3. Zaměstnanec neuvádí vědomě v omyl ani veřejnost ani ostatní zaměstnance v úřadu. 4. S informacemi získanými při výkonu veřejné správy zaměstnanec nakládá s potřebnou důvěrností a poskytuje jim příslušnou ochranu. Přihlíţí přitom náleţitě k právu veřejnosti na přístup k informacím v rozsahu daném příslušnými zákony. Článek 7 Oznámení nepřípustné činnosti 1. Zaměstnanec vynakládá veškeré úsilí, aby zajistil maximálně efektivní a ekonomické spravování a vyuţívání finančních zdrojů, zařízení a sluţeb, které mu byly svěřeny. V případě, ţe zjistí ztrátu nebo újmu na majetku ve státním vlastnictví nebo na majetku ve vlastnictví územních samosprávných celků, podvodné či korupční jednání, oznámí tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci, popřípadě příslušnému orgánu činnému v trestním řízení. 2. V případě, ţe je zaměstnanec poţádán, aby jednal v rozporu s právní úpravou, nebo způsobem, který představuje moţnost zneuţití úřední moci, odmítne takové jednání a oznámí tuto skutečnost svému nadřízenému. 131

Příloha č. 2 Název úřadu

Kodex ano/ne(1)

Datum přijetí (2) 15.4.20 01

Forma kodexu (3)

Revize kodexu (4) ne

Školení (5)

Způsob seznámení s kodexem (6)

ano

Přijímací řízení

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

Univerzální vz. blok pro úředníky st. správy Vstupní vzdělávání V rámci plnění protikorup. progr.

ne

ano

Vstupní vzdělávání

ano

Pracovní řád ministerstva Rozhodnutí ministra informatiky Příkaz ministra

ano

ano

Vstupní školení

ano

ano

ano

Vstupní školení

ano

ano

ne

ano

Věstník MO

ne

ano

Příkaz minstra

ano

ne

21.3.20 01 20.10.2 005

volně ke staţení na webu MMR Pracovní řád MPO

ne

ano

S normou seznamuje vedoucí zam. Jednoroční školení ke kodexu Zam. se s kodexem seznamuje při nástupu Vstupní školení

nespeci fikován o ne

ne

součást Pracovního řádu

ano

ano

Vstupní vzdělávání, samostudium Vstupní vzdělávání Vstupní vzdělávací blok Sdělení Generální inspekce MZV

ano

Český báňský úřad

ano

Český statistický úřad

ano

17.9.20 01

Český telekomunikační úřad

ano

2005

Český úřad zeměměřičský a katastrální

ano

2001

Energetický regulační úřad

ano

nespeci fikován o

Ministerstvo dopravy Ministerstvo financí

ano

Ministerstvo informatiky

ano

1.1.199 9 1.2.200 3

Ministerstvo kultury

ano

únor 06

Ministerstvo obrany

ano

Ministerstvo práce a sociálních věcí

ano

21.5.20 01 1.6.200 1

Ministerstvo pro místní rozvoj

ano

Ministerstvo průmyslu a obchodu

ano

Ministerstvo spravedlnosti

ano

23.8.20 01

nespecifikován o

Ministerstvo školství, ml. a tv

ano

ano

ano

ano

ano

Ministerstvo zahraničních věcí

ano

ano

ano

Ministerstvo zdravotnictví

ano

ano

ano

Vstupní vzdělávání

ne

Ministerstvo zemědělství

ano

ano

ano

ano

ano

ano

Vstupní vzdělávání Vstupní vzdělávání

ano

Ministerstvo ţivotního prostředí

Příkaz ministryně Pracovní řád, Věstník MV Sdělení Generální inspekce MZV vnitřní předpis MZd. blíţe nespec. Interní předpis, blíţe nespec. Pracovní řád MŢP

ano

Ministerstvo vnitra

červene c 01 21.3.20 01 2001

Národní bezpečnostní úřad Správa státních hmotných rezerv

ne

nespecifikován o

nespeci fikován o nespeci fikován o ano

nespeci fikován o nespeci fikován o ne

nespecifikováno

ne

nespecifikováno

ne ne

ne

ano

ano

ano

Seznámení s kodexem nadřízeným Vstupní pohovor a vstupní vzdělávání Vstupní školení

Státní úřad pro jadernou bezpečnost

ne

Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe

ano

Úřad průmyslového vlastnictví

ano

Úřad vlády ČR

ano

nespeci fikován o 1.12.20 06 1.2.200 2 nespeci fikován o nespeci fikován o 1.1.200 6 21.3.20 01 21.3.20 01

Opatření předsedy ČBÚ č. 5 Rozhodnutí předsedy ČSÚ č. 15/2001 Závazný pokyn ČTÚ č. 23/2005 Opatření předsedy ČÚZK Organizační a Pracovní řád

Kodex zaslán (7) ano

nespecifikován o Interní předpis, blíţe nespec. Usnesení č.270 z. r. 2001 Interní předpis, viz Usnesení č.270

132

ne ano

ano ano

ano

ano ano ano

ano

ano ano

BIBLIOGRAFIE Odkazy: 1 Usnesení vlády České republiky č. 270 z roku 2001; http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf ; [16.12. 2006] 2 Portál veřejné správy České republiky; http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/ ; [14.12. 2006] 3 Webové stránky Českého statistického úřadu; http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/klicove_dokumenty ; [3.1. 2007] 4 Webové stránky Ministerstva vnitra ČR; http://www.mvcr.cz/sprava/dokumenty/kodex.html ; [19.12. 2006] 5 Webové stránky Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR; http://www.msmt.cz ; [20.12. 2006] 6 Etika ve veřejné sluţbě pro nové tisíciletí, Richard A. Chapman: SLON, Praha, 2003, 1. vyd., s. 263, ISBN0 7546 1063 2 (aj) ISBN 80-86429-14-8 (čj), str. 16 7 Etika ve veřejné sluţbě pro nové tisíciletí, Richard A. Chapman: SLON, Praha, 2003, 1. vyd., s. 263, ISBN0 7546 1063 2 (aj) ISBN 80-86429-14-8 (čj), str. 248 8 Etika ve veřejné sluţbě pro nové tisíciletí, Richard A. Chapman: SLON, Praha, 2003, 1. vyd., s. 263, ISBN0 7546 1063 2 (aj) ISBN 80-86429-14-8 (čj), str. 191 9 Teorie státní správy, kolektiv autorů: UK Praha, 1990, 1.vyd., s. 112, ISBN neuv., str. 16 Internetové stránky: Portál veřejné správy České republiky; http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/ ; [14.12. 2006] Usnesení vlády České republiky č. 270 z roku 2001; http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf ; [16.12. 2006] Webové stránky Českého statistického úřadu; http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/klicove_dokumenty ; [3.1. 2007] Webové stránky Ministerstva vnitra ČR; http://www.mvcr.cz/sprava/dokumenty/kodex.html ; [19.12. 2006] Pouţitá literatura: Etika ve veřejné sluţbě pro nové tisíciletí, Richard A. Chapman: SLON, Praha, 2003, 1. vyd., s. 263, ISBN0 7546 1063 2 (aj) ISBN 80-86429-14-8 (čj) P

P

U

U

P

P

P

P

HTU

UTH

HTU

UTH

P

P

P

P

HTU

HTU

UTHU

P

P

P

P

P

P

P

P

UTH

U

HTU

UTH

U

U

HTU

UTH

HTU

UTH

Teorie státní správy, kolektiv autorů: UK Praha, 1990, 1.vyd., s. 112, ISBN neuv. Podobnou stručnou analýzu na téma etických kodexů provedlo v roce 2003 Občanské sdruţení Oţivení. Podrobnosti jsou k dispozici na jejich internetových stránkách www.greenways.cz na tomto odkazu: http://www.bezkorupce.cz/eticke_kodexy.php [12.1.2006] HTU

UTH

HTU

133

UTH

Příloha č. 4 Výzkum Transparency International - CPI index – přehled 180 zemí – stav 2009

Standardní odchylka

Nový Zéland Dánsko Singapur Švédsko Švýcarsko Finsko Nizozemí Austrálie Kanada Island Norsko Hongkong Lucembursko Německo Irsko Rakousko Japonsko Velká Británie Spojené státy Barbados Belgie Katar Svatá Lucie Francie Chile Uruguay Kypr Estonsko Slovinsko Spojené arabské emiráty Svatý Vinc. a Grenadiny Izrael

Použité průzkumy

1 2 3 3 5 6 6 8 8 8 11 12 12 14 14 16 17 17 19 20 21 22 22 24 25 25 27 27 27 30 31 32

Země / území

CPI 2009 - hodnocení

Pořadí země

Tato tabulka představuje výsledky indexu CPI 2009 a doplňující podkladové údaje. Další informace týkající se zdrojů dat a metodologie najdete na www.transparency.cz nebo www.transparency.org/cpi

9,4 9,3 9,2 9,2 9,0 8,9 8,9 8,7 8,7 8,7 8,6 8,2 8,2 8,0 8,0 7,9 7,7 7,7 7,5 7,4 7,1 7,0 7,0 6,9 6,7 6,7 6,6 6,6 6,6 6,5 6,4 6,1

6 6 9 6 6 6 6 8 6 4 6 8 6 6 6 6 8 6 8 4 6 6 3 6 7 5 4 8 8 5 3 6

0,3 0,3 0,3 0,2 0,1 0,8 0,2 0,6 0,3 1,3 0,7 0,5 0,9 0,5 0,5 0,7 0,5 0,7 0,9 1,1 0,4 1,8 0,4 0,6 0,4 0,5 0,7 0,7 0,6 1,4 1,3 1,0

134

Nejvyšší nejnižší hodnocení

Min 8,8 8,8 8,6 8,8 8,8 7,5 8,5 7,5 8,3 6,7 7,4 7,5 6,7 7,5 7,5 6,7 7,1 6,7 5,7 6,4 6,7 4,5 6,7 6,0 6,0 6,2 6,0 5,1 5,5 4,9 4,9 4,7

Max 9,7 9,6 9,5 9,5 9,2 9,5 9,2 9,2 9,2 9,6 9,2 8,9 9,1 8,8 8,8 8,6 8,8 8,8 8,8 8,8 7,5 9,1 7,5 7,6 7,1 7,5 7,4 7,1 7,5 7,5 7,5 7,2

90% interval věrohodnosti

Dolní hranice 9,1 9,1 9,0 9,0 8,9 8,4 8,7 8,3 8,5 7,5 8,2 7,9 7,6 7,7 7,8 7,4 7,4 7,3 6,9 6,6 6,9 5,8 6,7 6,5 6,5 6,4 6,1 6,1 6,3 5,5 4,9 5,4

Horní hranice 9,5 9,5 9,4 9,3 9,1 9,4 9,0 9,0 9,0 9,4 9,1 8,5 8,8 8,3 8,4 8,3 8,0 8,2 8,0 8,2 7,3 8,1 7,5 7,3 6,9 7,1 7,1 6,9 6,9 7,5 7,5 6,7

32 34 35 35 37 37 39 39 39 42 43 43 45 46 46 46 49 49 49 52 52 54 55 56 56 56 56 56 61 61 63 63 65 66 66 66 69 69 71 71 71 71 75 75 75 75 79 79 79 79 83 84 84 84

Španělsko Dominika Portugalsko Portoriko Botswana Taiwan Brunej Omán Jižní Korea Mauricius Kostarika Macao Malta Bahrajn Kapverdy Maďarsko Bhútán Jordánsko Polsko Česká republika Litva Seychely Jižní Afrika Lotyšsko Malajsie Namibie Samoa Slovensko Kuba Turecko Itálie Saudská Arábie Tunisko Chorvatsko Gruzie Kuvajt Ghana Černá hora Bulharsko Makedonie Řecko Rumunsko Brazílie Kolumbie Peru Surinam Burkina Faso Čína Svazijsko Trinidad a Tobago Srbsko Salvador Guatemala Indie

6,1 6 5,9 3 5,8 6 5,8 4 5,6 6 5,6 9 5,5 4 5,5 5 5,5 9 5,4 6 5,3 5 5,3 3 5,2 4 5,1 5 5,1 3 5,1 8 5,0 4 5,0 7 5,0 8 4,9 8 4,9 8 4,8 3 4,7 8 4,5 6 4,5 9 4,5 6 4,5 3 4,5 8 4,4 3 4,4 7 4,3 6 4,3 5 4,2 6 4,1 8 4,1 7 4,1 5 3,9 7 3,9 5 3,8 8 3,8 6 3,8 6 3,8 8 3,7 7 3,7 7 3,7 7 3,7 3 3,6 7 3,6 9 3,6 3 3,6 4 3,5 6 3,4 5 3,4 5 3,4 10

0,8 0,9 0,5 0,8 0,7 0,5 1,0 1,6 0,4 0,7 0,9 1,8 1,4 1,2 1,8 0,9 0,9 1,8 0,9 1,2 0,9 1,9 0,5 0,6 1,0 0,9 1,1 0,8 0,9 0,8 0,9 1,5 1,9 0,8 1,0 1,3 1,1 0,6 1,1 0,6 0,8 1,0 0,8 1,0 0,7 0,9 1,3 1,1 1,0 0,8 0,5 0,5 0,7 0,4

135

4,7 4,9 5,3 4,9 4,7 5,1 4,7 3,1 4,8 4,7 4,6 3,3 3,3 3,1 3,3 3,8 3,9 3,1 3,1 3,7 3,7 3,0 3,8 3,6 3,1 3,1 3,3 3,4 3,5 3,1 3,3 2,3 2,3 3,3 2,7 2,7 2,5 3,2 2,5 3,1 2,9 2,4 3,1 2,6 3,1 3,0 1,9 2,3 3,0 2,9 3,1 2,6 2,6 2,6

6,7 6,7 6,7 6,7 6,7 6,7 6,7 7,1 6,0 6,7 6,7 6,9 6,7 6,0 7,0 6,7 6,0 7,5 6,0 7,5 6,7 6,7 5,1 5,1 6,2 5,6 5,3 5,2 5,1 5,4 5,2 5,9 6,6 5,2 5,2 6,0 5,1 4,7 5,2 4,6 5,1 4,9 5,6 5,2 4,8 4,7 5,1 5,5 4,7 4,7 4,5 3,9 4,5 3,9

5,5 4,9 5,5 5,2 5,1 5,4 4,7 4,4 5,3 5,0 4,7 3,3 4,0 4,2 3,3 4,6 4,3 3,9 4,5 4,3 4,4 3,0 4,3 4,1 4,0 3,9 3,3 4,1 3,5 3,9 3,8 3,1 3,0 3,7 3,4 3,2 3,2 3,5 3,2 3,4 3,2 3,2 3,3 3,1 3,4 3,0 2,8 3,0 3,0 3,0 3,3 3,0 3,0 3,2

6,6 6,7 6,2 6,3 6,1 5,9 6,4 6,5 5,7 5,9 5,9 6,9 6,2 5,8 7,0 5,7 5,6 6,1 5,5 5,6 5,4 6,7 4,9 4,9 5,1 5,1 5,3 4,9 5,1 4,9 4,9 5,3 5,5 4,5 4,7 5,1 4,6 4,4 4,5 4,2 4,3 4,3 4,3 4,3 4,1 4,7 4,4 4,2 4,7 4,3 3,9 3,8 3,9 3,6

84 84 89 89 89 89 89 89 95 95 97 97 99 99 99 99 99 99 99 106 106 106 106 106 111 111 111 111 111 111 111 111 111 120 120 120 120 120 120 126 126 126 126 130 130 130 130 130 130 130 130 130 139 139

Panama Thajsko Lesotho Malawi Mexiko Moldavsko Maroko Rwanda Albánie Vanuatu Libérie Srí Lanka Bosna a Hercegovina Dominikánská republika Jamajka Madagaskar Senegal Tonga Zambie Argentina Benin Gabon Gambie Niger Alžírsko Džibutsko Egypt Indonésie Kiribati Mali Svatý Tomáš a Princův os. Šalomounovy ostrovy Togo Arménie Bolívie Etiopie Kazachstán Mongolsko Vietnam Eritrea Guyana Sýrie Tanzánie Honduras Libanon Libye Maledivy Mauritánie Mosambik Nikaragua Nigérie Uganda Bangladéš Bělorusko

3,4 3,4 3,3 3,3 3,3 3,3 3,3 3,3 3,2 3,2 3,1 3,1 3,0 3,0 3,0 3,0 3,0 3,0 3,0 2,9 2,9 2,9 2,9 2,9 2,8 2,8 2,8 2,8 2,8 2,8 2,8 2,8 2,8 2,7 2,7 2,7 2,7 2,7 2,7 2,6 2,6 2,6 2,6 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,4 2,4

5 9 6 7 7 6 6 4 6 3 3 7 7 5 5 7 7 3 7 7 6 3 5 5 6 4 6 9 3 6 3 3 5 7 6 7 7 7 9 4 4 5 7 6 3 6 4 7 7 6 7 7 7 4

0,4 0,8 0,8 1,0 0,3 1,0 0,8 0,5 0,3 1,3 1,0 0,5 0,6 0,2 0,4 0,4 1,0 0,3 0,3 0,4 0,8 0,2 1,7 0,2 0,4 0,6 0,4 0,7 0,5 0,6 0,5 0,5 1,4 0,2 0,5 0,4 1,0 0,5 0,7 1,5 0,1 0,5 0,4 0,4 0,6 0,5 0,8 1,2 0,4 0,4 0,4 0,6 0,6 0,5

136

3,1 2,1 2,4 1,9 3,1 2,2 2,3 2,6 2,8 2,3 1,9 2,3 2,2 2,7 2,6 2,5 1,8 2,6 2,6 2,5 1,8 2,6 1,5 2,6 2,3 2,0 2,4 1,6 2,3 2,0 2,4 2,3 1,6 2,3 2,1 2,0 1,7 2,0 1,8 1,6 2,5 1,7 1,9 1,8 1,9 1,8 1,7 1,8 1,8 1,8 1,9 1,8 1,4 1,8

3,9 4,4 4,7 4,8 3,8 5,2 4,7 3,8 3,6 4,7 3,8 3,8 3,9 3,3 3,4 3,5 5,1 3,3 3,5 3,5 3,8 3,1 4,9 3,1 3,4 3,3 3,5 3,7 3,3 3,3 3,3 3,3 5,1 2,9 3,3 3,1 4,6 3,3 3,9 4,7 2,7 3,1 3,1 3,0 3,1 3,3 3,3 5,1 3,1 2,8 3,1 3,5 3,1 3,1

3,1 3,0 2,8 2,7 3,2 2,7 2,8 2,9 3,0 2,3 1,9 2,8 2,6 2,9 2,8 2,8 2,5 2,6 2,8 2,6 2,3 2,6 1,6 2,7 2,5 2,3 2,6 2,4 2,3 2,4 2,4 2,3 1,9 2,6 2,4 2,4 2,1 2,4 2,4 1,6 2,5 2,2 2,4 2,2 1,9 2,2 1,8 2,0 2,3 2,3 2,2 2,1 2,0 2,0

3,7 3,8 3,8 3,9 3,5 4,0 3,9 3,7 3,3 4,7 3,8 3,4 3,4 3,2 3,3 3,2 3,6 3,3 3,2 3,1 3,4 3,1 4,0 3,0 3,1 3,2 3,1 3,2 3,3 3,2 3,3 3,3 3,9 2,8 3,1 2,9 3,3 3,0 3,1 3,8 2,7 2,9 2,9 2,8 3,1 2,8 3,2 3,3 2,8 2,7 2,7 2,8 2,8 2,8

139 139 143 143 143 146 146 146 146 146 146 146 146 154 154 154 154 158 158 158 158 162 162 162 162 162 162 168 168 168 168 168 168 174 175 176 176 178 179 180

Pákistán Filipíny Ázerbajdžán Komory Nepál Kamerun Ekvádor Keňa Rusko Sierra Leone Timor-Leste Ukrajina Zimbabwe Pobřeží slonoviny Papua Nová Guinea Paraguay Jemen Kambodža Středoafrická republika Laos Tádžikistán Angola Republika Kongo Dem. republika Kongo Guinea-Bissau Kyrgyzstán Venezuela Burundi Rovníková Guinea Guinea Haiti Írán Turkmenistán Uzbekistán Čad Irák Súdán Myanmar Afghánistán Somálsko

2,4 2,4 2,3 2,3 2,3 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,1 2,1 2,1 2,1 2,0 2,0 2,0 2,0 1,9 1,9 1,9 1,9 1,9 1,9 1,8 1,8 1,8 1,8 1,8 1,8 1,7 1,6 1,5 1,5 1,4 1,3 1,1

7 9 7 3 6 7 5 7 8 5 5 8 7 7 5 5 4 8 4 4 8 5 5 5 3 7 7 6 3 5 3 3 4 6 6 3 5 3 4 3

0,5 0,5 0,5 0,9 0,5 0,6 0,4 0,4 0,4 0,4 0,6 0,5 0,9 0,5 0,5 0,5 0,6 0,3 0,2 0,7 0,7 0,1 0,3 0,3 0,1 0,2 0,2 0,3 0,1 0,1 0,5 0,1 0,1 0,2 0,2 0,3 0,2 0,5 0,3 0,3

137

1,7 1,8 1,7 1,6 1,7 1,6 1,8 1,8 1,6 1,8 1,3 1,7 1,3 1,6 1,4 1,7 1,4 1,5 1,9 1,5 1,4 1,8 1,4 1,6 1,8 1,6 1,5 1,4 1,6 1,6 1,4 1,7 1,6 1,3 1,4 1,2 1,2 0,9 0,9 0,9

3,1 3,4 2,9 3,3 2,9 3,1 2,7 2,9 2,6 2,7 2,7 3,1 3,3 3,1 2,7 2,7 2,7 2,5 2,4 2,9 3,3 2,0 2,4 2,4 2,0 2,3 2,1 2,3 1,9 1,9 2,3 1,9 1,9 1,9 1,9 1,8 1,8 1,8 1,6 1,4

2,1 2,1 2,0 1,6 2,0 1,9 2,0 1,9 1,9 1,9 1,8 2,0 1,7 1,8 1,7 1,7 1,6 1,8 1,9 1,6 1,6 1,8 1,6 1,7 1,8 1,8 1,8 1,6 1,6 1,7 1,4 1,7 1,7 1,5 1,5 1,2 1,4 0,9 1,0 0,9

2,7 2,7 2,6 3,3 2,6 2,6 2,5 2,5 2,4 2,4 2,6 2,6 2,8 2,4 2,5 2,5 2,5 2,2 2,2 2,6 2,5 1,9 2,1 2,1 2,0 2,1 2,0 2,0 1,9 1,8 2,3 1,9 1,9 1,8 1,7 1,8 1,7 1,8 1,5 1,4