Vzhůru do hor! Ty jsou už všude kolem Taplejungu! Ale ty porostlé džunglí nám však nestačí. Než zahlédnete první zasněžené kopce masívu Kančendžengy, budete pomalu týden na cestě! A samotná Kančendženga stále nikde. Klasický trek do tábora na dohled severní stěny Kančendžengy s následným přechodem několika sedel z údolí řek Tamor a Ghunsa Khola do údolí řeky Simbuwa Khola s cestou do tábora pod jižní stěnou je bezmála čtyřtýdenní podnik.
Věcně…
Tahle věžička sice není kdovíjaká adršpašská dominanta, ale nabídne ti víc zážitků, než třítýdenní dovolená v Egyptě včetně animačních programů a alláhovy pomsty. Na Šimona vedou všeho všudy čtyři cesty a žádná z nich nemá víc jak 25 metrů. Ale tři z nich svou krásou a jedinečností připomínají umělecká díla.
36
čáku na stole)
Ze severu (se sklenicí bur
ĚŘE
O
N
A
M
N
A
Í
32
N
Tohle je určitě jedno z nejkouzelnějších míst ve Francii… a to znamená i na světě. Kdo tu ještě nebyl, ať už plánuje výlet. O Verdonu se říká, že se tady dá lézt celý rok... Pak se ovšem dodává, že kdykoli během roku může být tak hnusné počasí, že se nedá lézt. To můžu jednoznačně potvrdit!
Z
22
skleničku burčáku, je u a tlačím do sebe třetí píš to ž kdy , Teď . zim Máme tu pod e do rukou tato Montana, o, ale až se vám dostan lét í bab sné am krá to ové ještě tak bude na to zalézt si něk ň v těch našich končinách spo ě, tak ale áln š spí ide ě nej pln to A ú už u. tak bouldrovk řákem nebo se zavřít na a s někým s dobrým sva nou. u či onak, s novou Monta tak se ještě vraťme k tom bsahu aktuálního čísla, k o e em ka fot tan na dos jed se než tam a Ale illertalu. Byl článku Standy Mitáče o Z jsem minulému. Konkrétně ke + v Sundergrundu“. Sám 7B at“ Be ack „Bl na hra – ból haj í a d ěl vidět lézt. No o s popiskou „Menš si, že tohle bych teda cht m jse l íka a ř itř ěl vid imě ten šutr v z l“ leze. Takže někde uvn ka, jak se takový „hajbó fot na jed šla při nám e redakc erpat inspiraci. pomalu stávat stálý této Montany můžete nač y Nováka se nám začíná onz Z H ce. pět í imn odz A teď už k p í české kotliny na Vždycky přinese do té naš it. div co se ení a n ík spolupracovn rát nám v otvíráku čísla o jiného a nového. Tentok něc h kác tikou fot h nýc her nád svých v Turecku, která voní exo rozvíjející sportovní oblast . představí dynamicky se za teplem inspirací na zimní výjezd ře známí a může být pro leckoho dčit, že i u nás velmi dob svě pře e žet mů se nku člá m mi do jící aně edu zbr ásl se v n Hned í nejen v zimě a Benedikt Purner to um d frie Nové cht u. Lei uck ert sbr Alb Inn í rci kol ledobo skalkách v o svých krásných domácích se Elia afa ogr fot o níh siv ledu, ale také v létě na ky mladého progre fot aví dst pře rta lbe a A oblasti Bennyho , Holzknechta. i s naší mladší sestřičkou víjet vzájemnou spoluprác obcké isti nal icio O tom, že se snažíme roz repre v trad ůsobení české juniorské é svědčí fotodvoustrana o p adějných juniorů, ale tak a n h dýc mla ky fot vás ad Sn lii. b Itá we rní to any. Vřele ten lasti Orco v seve navnadí k návštěvě eMont ců bor ých tick inis alp h ostřílenýc světa. doporučuju! k nejúžasnějším lajnám ší higlinerka a její cesta te, čtě pře si tak “, Anče Kanče, naše nejlep … pro rubriky „10 otázek do dla spa lo čís pro le toh má Anička nám pro A držte jí palce, dělá a co už má za sebou. ka dív dá ře. mla le dob e tah o adn co všechn ), tak ať jí to dop se to v poslední době šíří vám blémy s kolenem (nějak pravidelní autoři. Alešák dva i naš tili le se nám vrá ěřila zam rát tok ten se Po pauze v minulém čís vá íko věž v Ádru a Míša Drl u mo zná m don. vše Ver ne du s itě ncii – Gorge představí urč lezeckých destinací ve Fra en nej h, šíc ce něj pře y rás ejk a m z n na jednu rtovním cestám donu věnovala pouze spo st Ale protože se Míša ve Ver vého převisu dají předno čko 8cé ní ová ří místo nacvič a na ra eile kw Fic a rtin nemůžeme ochudit ty, kte Ma li na za 6b, tak jsme se obráti pořádné expozici klidně em pod zadkem. luft ým ávn spr tím at pokoch i od jeho fotkách se můžete čení povídání o Žabím kon kon i do ntaně dočkáte y eng ndž nče Ka u siv Samozřejmě se v této Mo ma seriálu o přechodu ho ílné tříd dílu o héh é ick Grzegorze Folty, dru určitě narazíte i na histor ěkde v druhé půlce čísla od Toma Obtuloviče a n la okénko Pavla Roháčka. na tragédii, která se sta la je smutná vzpomínka že nám to, ším dev pře Takovou zajímavostí čís je článku nem. Zajímavé na tomto S, ale ČH řem uňá baf m v roce 1970 pod Huascara alý býv akým stávajícím či něj o neb m enýrzce inž ole l hor ýva byl zaslán ne odborník zab a celý život se jako vážený eze nel ec vůb rý kte , em člověk skou geologií. míme zapomenout na zimním čísle, ani letos nes Stejně jako v každém pod tují a na Rock Master festival v Teplicích nad Me ový film ký zec ole hor Mezinárodní ělým fotografem Petrem Tomáš Roubal s naším skv byl ích o a poakc u obo Na . v Arcu vědět ledasco zajímavéh tam nebyl, může se doz kdo že tak , zem wic cho Pie i. vně vašeho časopisu. kochat se Pepeho fotkam číslo toho našeho, ale hla é pát ce íost v k o byl by No a to o viste na kampusu a proč bruste zbraně na zimu neb o a, lét něc ího vás d bab x oku ma A p . na Užijte ebe i Montanu Ale nezapomínejte mít u s to nám se e ojt neb rší, tejte lezecké průvodce. čílí a poho inspiruje nebo třeba roz z jejího obsahu zaujme, napsat…
LE ZE
TURECKO
Datça: chuť pravého Je podzimní úplňková noc a já přijíž dím do kempu na tureckém poloostro vě Datça. Unaven z cestování se natáh nu pod širým nebem u kmene košatého stromu a za krátkou chvíli se nechávám ukolébat spánkem a pohltit říší snů. Brzy ráno dopadá na má oční víčka jemný paprsek slunce prostupující listo vím a se vší něhou mě probouzí do no vého dne. Pomalu se vzpamatovávám ze snů a ocitám se pod velkým olivovníkem, obklopen třemi spokojeně předoucími kočkami přitulenými k mé přikrývce. Sla bě zaslechnu zpěv modlitby vycházející z mešity kdesi dole na samém konci údolí. Vidím zvláštní bílé stany podivných tvarů, formou připomínající křížence mezi tý pím a jurtou. Zabere to trochu času, než se pořádně rozkoukám a vzpomenu si, kam a proč jsem to přijel.
6
Posléze, u pravého tureckého čaje, se seznamuji s Olivierem, Valerií a jejich dvě ma šikovnými chlapci. Švýcarská rodinka se zde usadila, když po deseti letech hle dání objevili místo snů, po kterém odjak živa toužili. Olivier je horský vůdce a při svých lezeckých výletech projezdil celou Evropu křížem krážem. Na cestách po kukoval po atraktivním místě, kde by se dalo snadně a kvalitně žít a uživit. Jedno ho dne dojel na poloostrov Datça a neda leko od stejnojmenného městečka našel obrovské impozantní skály. Po hlubším průzkumu oblasti a po odhalení nekoneč ného potenciálu horolezectví se rozhodl ve Švýcarsku vše prodat a s celou svou rodinou se přestěhovat do Turecka. Zde vrtá nové lezecké linie a objevuje nové sektory na lezení. V olivovém háji u své ho domu vybudoval kemp, kde poskytuje
Albert a Benny
DOMA NA SKALÁCH
SONNENDECK Ostrov ticha a klidu v severním hřebeni nad Innsbruckem Už několik let se vždy na začátku letní sezony starám o revizi innsbrucké ferra ty. Jedná se o velmi oblíbený klettersteig vysoko nad městem Innsbruck, jdoucí stá
12
le kolem hlavního hřebene. Pro mnohé je to vstup do alpského světa Karwendelu. Ovšem ne zcela kompaktní vápenec a tvr dé zasněžené zimy dělají své, a tak se musí některé úseky stále znovu a znovu obno vovat. A tak jsem jeden červnový den při pravil pro vrtulník velký transportní vak plný starého materiálu, ale po telefonátu s pilotem bylo jasné, že se vyzvednutí toho železného haraburdí o nějakou dobu zdrží.
Čas, který jsem měl, jsem využil k pro zkoumání okolí – mezi námi, chtěl jsem hlavně zjistit, jak je možné, že i v červnu leží ještě na jižní straně nějaký sníh. Tak jsem opatrně slézal z hřebene dolů a stále jsem se držel směrem ke sněhu. Když jsem došel až k němu, tak jsem nemohl uvěřit vlastním očím. Střed jižního svahu protí ná veliká terasa, na které byl sníh schopný vydržet opravdu dlouho, až do pozdního
Zdroj: Lonely Planet
Nahodilé setkání nad Chirwou 1.190 m
Třetí nejvyšší hora, dva kamarádi, jeden sen…
Branko a „tongba“, to jde k sobě! Tongba je místní lehce alkoholický nápoj.
Přechod masivu Kančendžengy
Neúspěch na šestitisícovce Zub Drohma (část druhá)
Vzhůru do hor! Vzhůru do hor! Ty jsou už všude kolem Taplejungu! Ale ty porostlé džunglí nám nestačí. Než zahlédnete první zasněže né kopce masivu Kančendžengy, budete pomalu týden na cestě! A samotná Kan čendženga stále nikde. Klasický trek do tábora na dohled severní stěny Kančen džengy (průvodci píší pod, ale „pod“ je opravdu ještě hodně daleko) s násled ným přechodem několika sedel z údolí řek Tamor a Ghunsa Khola do údolí řeky Simbuwa Khola s cestou do tábora pod jižní stěnou je bezmála čtyřtýdenní pod nik, který se svou náročností řadí k fy zicky obtížnějším, s opravdu základním 22
zázemím v podobě několika málo lodžií nebo se spaním u místních. S žádnými hody tady nepočítejte. Proto na něm po tkáte většinou turisty, kteří již někde v Himálaji byli. A všichni až na nepatrné výjimky v závěsu průvodce a nosičů. Lez ce prahnoucí po nějakém vrcholku tento dlouhý nepohodlný přístup často odradí a svých snů v této oblasti se předčasně vzdávají. Movitější to řeší dopravou vr tulníkem.
Co si s sebou nepřinesete, to nebudete mít Čeští kamarádi mi popisovali obrovské potíže s nosiči, když je před mnoha lety
Stavení pod Chirwou
do oblasti přitáhl krasavec Talung. Spo lehlivost nosičů hodnotit nemůžu, pro tože jsme žádné neměli. Budiž však za jímavou informací, že těch několik málo trekových expedic a jednu horolezec kou, co jsme tady potkali, si s sebou no siče z KTM dovezly. V oblasti Khumbu můžete za základní tábor prohlásit ně kterou lodžii, ale tady to dost dobře ne bude možné. Těch několik vám nabídne jen opravdu základní servis. Z toho ply
Gorges du Verdon Kaňon tvořící hranici mezi francouz ským departementem Alpes de Haute Provence a regionem Var, který vyhlou bila řeka Verdon, je jedním z nejhlub ších v Evropě. Místy je hluboký až 700 metrů, přičemž 21 kilometrů dlouhý ka ňon má u dna šířku od šesti až do sta metrů a mezi okraji od dvou set metrů až po jeden a půl kilometru. Mimo tato superlativa co do rozměrů je Verdon také jednou z nejznámějších lezeckých oblastí jižní Francie a k návštěvě se hodí obzvlášť na jaře a na podzim, kdy jsou zde teploty velmi příznivé pro lezení. Na úchvatných fotografiích vícedélkové le zení v této oblasti přiblíží známý nizo zemský fotograf, horolezec, světoběžník a dobrodruh Martin Fickweiler.
28
Casper ten Sijthoff a Marlies Quack lezou „Wide is Love“ (6a)
45 LET OD KATASTROFY POD HUASCARANEM Sedím v kině Roma v Limě a pozoruji odvíjející se děj filmu Zemětřesení. Náhle slyším dunění a pružná vlna poprvé rozechvívá sál. Milenci na filmovém plátně nevěnují drnčení oken a řinčení skla pozornost. Zato celým sálem kina proběhla první vlna vzrušení a mnozí, kteří tak důvěrně znají účinky zemětřesení, sklouzávají jako na povel ze židlí a v bezmezném zmatku se plazí po zemi nebo prchají ze sálu. Ale film pokračuje dál. Většina diváků se po chvíli vrací na svá místa a jen s námahou se snaží vstřebat přesvědčivost filmového ztvárnění otřesů. Vzápětí se ve filmu otevírá geologický zlom a v něm mizí dva geologové měřící seizmickou aktivitu. Sál kina a lidé v něm se znovu rozechvívají pružnými vlnami, které umožňuje nová trojrozměrná technika zvuku. Chvějí se stěny, již již se bortí, diváci poskakují na svých židlích, všichni strnulí bezmeznou hrůzou. Dojem je naprosto dokonalý, neboť jsme v zemi, kde lidé neblahé účinky této metly lidstva již vícekrát zažili. Díky těmto zkušeným a impulzivním divákům jsem prožil filmové představení doplněné o autentické ukázky krizového chování. Do Limy jsem přiletěl začátkem prosince roku 1974 a diváci ještě měli v živé paměti hrůzy nedávného zemětřesení, které postihlo hlavně toto město. Dne 31. května roku 1970 postihlo Peru mohutné zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy stupnice. Otřesy způsobily uvolnění laviny ledu a kamení ze severní stěny Huascaranu, která se sesunula o 2.500 m níže a svým pravým okrajem pohřbila základní tábor československé horolezecké expedice. Všech čtrnáct členů výpravy společně s chilským průvodcem zahynulo.
Toto zemětřesení o síle 7 až 9 stupňů Richterovy stupnice patří svou obrov skou intenzitou, ale i počtem mrtvých mezi největší zaznamenaná zemětřese ní nejen v historii Peru, ale na celé zá padní polokouli. Zasažená oblast se roz kládala od pobřeží Pacifiku až do pohoří Kordiller a měla délku 1.000 km a šířku 250 km. Zpustošena byla oblast o rozlo ze 83.500 km2. Zcela nebo téměř zanik lo 250 měst a obcí, zahynulo asi 80.000 lidí, 20.000 zůstalo nezvěstných, dalších 50.000 bylo vážně zraněno, v nemocni cích bylo hospitalizováno 143.331 zra něných, bez přístřeší zůstalo 200.000 lidí, nějak postiženy byly dle odhadů až 3 miliony lidí. Epicentrum zemětřesení se nacháze lo v moři 30 km západně od přístavního města Chimbote. V samotném Chimbote dosahovalo magnitudo zemětřesení M až VIII. stupně, ve starobylém městě Casma dokonce IX. stupně. Síla zemětřesení byla tak mohutná, že vyvolala celou řadu sesu vů v okruhu přesahujícím 100 km kolem města Chimbote a na pobřeží Pacifického oceánu, ale zejména v pohoří ve správní oblasti Ancash a v provinciích Huánuco a La Libertad. Téměř třetina všech obětí katastrofy zahynula v oblasti nejvyšší peru ánské hory, Huascaranu, z něhož se utrhla mocná lavina, která zasáhla hustě obydle né oblasti. Následné svahové pohyby se zde zkombinovaly a způsobily velké ztráty. Katastrofa neblaze postihla naši ho rolezeckou výpravu. Byl vlhký, podzimní 44
den, 31. května 1970, podobný jako ka ždý rok v tuto dobu. V Limě v Peru bylo zataženo, na město padala „garrúa“, jak obyvatelé nazývají husté mžení, typické pro podzimní dny. Správní oblasti Ancash a La Libertad odpočívaly v klidné odpo lední pohodě. Tam někde vysoko pod nejvyšší peruánskou horou Huascaran (6.768 m n. m.) se chystala čtrnáctičlen ná českos lov enská horolezecká expe dice k výstupu. Všichni byli shromáždě ni v základním táboře a domlouvali se na podrobnostech a úkolech pro jednotlivé členy výpravy. A pak se to přihodilo. Bylo právě 15.36. Nikdo to nečekal. Obrovský otřes země o síle VII° intenzity dle stup nice MCS trval 45 vteřin. Těchto 45 vteřin zmařilo tisíce lidských životů. Desetiletí lidského úsilí se rázem proměnilo v tros ky a škody byly nedozírné. Z osmatřice ti měst a vesnic v regionu Ancash bylo patnáct totálně zničeno a zbytek byl po vážlivě poškozen. Více než 70.000 domů bylo klasifikováno jako neobyvatelných, byly zničeny přivaděče vody, kanalizace, byla omezena výroba elektrické ener gie na pouhých 10 % normálního výko nu v hydrocentrále „Caňol del Pato“ na řece Santa v provincii Huallanca a hyd rocentrála byla vážně poškozena. Beze všech pochybností byl nejvíce postižen tento správní region a v něm zejména malebná oblast Callejon de Huaylas pod Huascaranem. Město Huaráz bylo po ze mětřesení pokryto černým kobercem
Severní vrchol Huascaranu, s jasně viditelnou odlučnou hranou, odkud se utrhla lavina skal, ledu a kamení, která zničila město Yungay a obec Ranrahirca. Foto M. Knejzlík, 1978.
Kristus na hřbitově v Yungay, který byl díky umístění na pahorku před totální zkázou ušetřen
MEMORIAL ANDINISTA, Památník andinistům. Pro vzpomínku na bratry horolezce zahynulé v peruánských Andách. Club Andino Peruano, Llanganuco, 31. 5. 1972
Yungay (2.500 m), pohled z vrcholku od místního hřbitova. Označená oblast ukazuje rozsah laviny sněhu, ledu a kamení, které pohřbilo město po zemětřesení. http://commons.wikimedia.org/wiki/File: Yungay_Viejo_location_of_landslide_1970
Příběhy štěstí a smůly Mistrovství světa mládeže v soutěžním lezení – Arco 28. 8. – 6. 9. 2015 Veronika Šimková, obtížnost, 2. kvalifikační cesta
Mekka skalního lezení, vyhlášené sportovní cesty, krásné vícedélky, Rockmaster – to všechno je italské Arco. A letos ještě něco – nejlepší mladí lezci z celé zeměkoule se zde utkali o tituly mistrů světa v kategoriích B (14–15 let), A (16–17 let) a junioři (18–19 let). Kromě lezení na obtížnost a rychlost, v nichž se mládežnické mistrovství světa koná už řadu let, se letos poprvé v historii o světový primát soutěžilo i v boulderingu. Českou republiku zde reprezentovalo 34 mladých lezců a každý má svůj příběh. V životě i v lezení hraje vždy roli štěstí i smůla, jen v závodech se to většinou projeví intenzivněji a rychleji, ale často to není ze suchých čísel ve výsledkových listinách znát. Proto vám přinášíme příběhy našich nejlepších reprezentantů, které z výsledků nevyčtete. Bouldering – Veronika Šimková Veronika Šimková se letos do boulderové reprezentace v kategorii A nedostala a do Arca měla jet pouze na obtížnost. Bouldristka je sice výborná, ale nemohla se zúčastnit jednoho nominačního závodu a tak zůstala jen náhradnicí. Maminka jiné brněnské závodnice Dáša Večeřová ještě pár týdnů před MSJ telefonovala, že by Verča moc ráda jela, ale žádná z nominovaných reprezentantek svůj start nezrušila, a tak to vypadalo, že má Veronika smůlu, protože startovat dle mezinárodních pravidel mohou jen čtyři závodnice z každé země. Jenže tři dny před závodem v boulderingu, tedy dávno po všech termínech
a „dedlajnách“ najednou Kateřina Zachrdlová odvolala svou účast. U všech ostatních mezinárodních závodů by to znamenalo, že už místo ní nelze nikoho přihlásit a Verča má smůlu dvojnásobnou, protože po termínu prostě v rámci IFSC nelze nic změnit, ale zvláštní systém přihlašování na toto MSJ dával tak pětiprocentní šanci. Té se chopila tajemnice ČHS Boženka Valentová a po několika telefonátech a mailech tu byla skvělá zpráva – Veronika Šimková může startovat i v boulderingu. Jenže nebylo vyhráno – Eliška Karešová, která byla v Arcu oficiálním koučem pro bouldering, absolvovala registraci, kde jí potvrdili, že je vše v pořádku a registrují Šimkovou. Při kontrole vydaných materiálů najednou vidí, že ale zapsali opět Zachrdlovou a registrace už skončila… Naštěstí dokázala přesvědčit technického delegáta, že jde o chybu, v ofici-
Matěj Burian, finále
76
álním seznamu přihlášených že je Šimková a že to organizátoři přehlédli, takže se to musí změnit, i když je už registrace uzavřena. Veronika tedy přece jen mohla startovat. Systém kvalifikace byl ale vražedný – 65 závodnic, čtyři bouldery lezené na on sight, 20 nejlepších postupuje do semifinále. Bylo tedy jasné, že problémy budou skutečně těžké a rozhodnou drobnosti i štěstí. Veronika hned první boulder vylezla na první pokus, ale pak už nezapsala ani zónu a čekala, jak to dopadne. Jenže právě jeden top na první pokus stačil na vytoužený postup do semifinále z 16. místa. A po dni odpočinku je tu semifinále. Veronika na prvním problému zapisuje zónu na 3. pokus, ale další dva bouldery jsou s nulou. Zbývá ten poslední, ale ani tam se Veronice nedaří dostat se do zóny a pětiminutový limit se
rychle krátí. Verča má za sebou už 12 pokusů a skoro žádný čas, ale ještě jednou to zkouší a doslova v posledních sekundách se jí daří topovat! Její skóre jeden top na 13 pokusů a dvě zóny na 16 pokusů znamenají vynikající 15. místo a nejlepší český výsledek z boulderingu na tomto šampionátu. V obtížnosti, kam byla Veronika původně nominována, pak končí na 32. místě. Na své cestě za úspěchem měla štěstí hned několikrát, protože bez ohledu na skvělou formu stačilo málo, a na startu své disciplíny se vůbec neobjevila… Lezení na rychlost – Honza Kříž a Matěj Burian Honza Kříž je úřadujícím juniorským mistrem světa v lezení na rychlost. Titul vybojoval loni v Nové Kaledonii, ale letošní sezóna mu nevychází. Ne že by neměl natrénováno, ale po těžké životní