VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Problematika ošetřovatelské péče o klienta s Alzheimerovou demencí Bakalářská práce
Autor: Pavlína Vencová Vedoucí práce: Mgr. Martina Zítková Jihlava 2016
trtrtr !ýaokáškola po|pechnická Jihlava
ZADÁNÍnaralÁŘsrÉ pnÁcn Autor práce: Studijníprogram: Obor: Nrázev práce: Cíl práce:
Pavlína Vencová' DiS. Ošetřovatelství Všeobecnásestra Problematika ošetřovatelsképéěe o klienta s Alzheimerovou demencí Zjisti!, zda se nelékďslcý zdravofirický personríl vzÁě|ává v péčio klientyi pacienty.s Alztreimerovou demenci. Zjistit, zda nelékďský zdravofirický personál vyllživá své znďosti o ošetřovatelsképéčiu klientů s Aláeimerovou demencív praxi.
fir-tr- k --/ Mgr. MartinaZítková vedoucíbakalářsképráce
PhDr. Vlasta Dvořáková' PhD. vedoucíkatedry Katedrazdravotnicdýchstudií
Abstrakt Bakalářská
práce
se
zabývá
problematikou
ošetřovatelské
péče
o
klienta
s Alzheimerovou demencí. Práce je členěna do dvou kapitol ̶ teoretické a praktické. Teoretická část obsahuje základní odborné informace o vzniku, příčinách, klinických projevech a terapii Alzheimerovy nemoci. Dále jsou uvedeny postupy psychosociálních terapií v péči o takto postižené osoby. Praktická část obsahuje samotný kvantitativní výzkum, který probíhal formou dotazníkového šetření. Na základě zjištěných dat jsou následně graficky a věcně zpracovány údaje o struktuře a odborné úrovni nelékařského zdravotnického personálu ve vybraných zdravotních a sociálních zařízeních a o jeho informovanosti a znalostech aplikace moderních psychosociálních terapií a stimulace. V závěru práce jsou formulována doporučení pro praxi.
Klíčová slova: Alzheimerova choroba, aktivizace/psychosociální terapie, demence, nelékařský zdravotnický pracovník, ošetřovatelská péče, všeobecná sestra.
Abstract This thesis deals with the problems of nursing care for clients with Alzheimer's dementia. The work is divided into two chapters ̶ theoretical and practical. Theoretical part includes elementary expertise information about the origin, causes, clinical manifestations and treatment of Alzheimer's disease. Further are procedures psychosocial therapies in caring for persons so affected. The practical part contains a quantitative research, which was conducted by questionnaire. Based on the obtained data are then processed graphically and substantively on the structure and level of expertise paramedical staff in selected health and social facilities and about his awareness and knowledge of the application of modern therapies and psychosocial stimulation. In the conclusion are formulated recommendations for practice.
Key words: Alzheimer's disease, activation/psychosocial therapy, dementia, paramedical staff, nursing care, nurse.
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především mé vedoucí bakalářské práce Mgr. Martině Zítkové za její odborné vedení, čas a trpělivost. Dále moc děkuji PhDr. Petře Pavlíkové za velkou podporu a inspirativní rady a Ing. Jarmile Petelíkové za technickou pomoc při zpracování práce. Také velmi děkuji všem respondentům a vedení institucí, jež mi dalo souhlas k provedení výzkumu. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat i mé rodině, která mě podporuje po celou dobu mého studia.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne
......................................................
OBSAH
ÚVOD ........................................................................................................................................... 8 1
SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY ........................................................................ 10
1.1 ALZHEIMEROVA DEMENCE ........................................................................................ 10 1.1.1
Klinický obraz AD..................................................................................................... 11
1.1.2
Rizikové faktory vzniku AD a prevence.................................................................... 12
1.1.3
Neurobiologie AD ..................................................................................................... 13
1.1.4
Diferenciální diagnostika AD .................................................................................... 14
1.1.5
Terapie AD ................................................................................................................ 15
1.2 POSTUPY PSYCHOSOCIÁLNÍCH TERAPIÍ ................................................................. 17 1.2.1
Aktivační terapie........................................................................................................ 17
1.2.2
Reminiscenční terapie ................................................................................................ 18
1.2.3
Terapeutické panenky ................................................................................................ 20
1.2.4
Terapeutické zahrady ................................................................................................. 20
1.2.5
Bazální stimulace ....................................................................................................... 21
1.3 STRATEGIE PÉČE O OSOBY POSTIŽENÉ AD ............................................................ 22
2
1.3.1
Komplexní přístup k problematice onemocnění AD ................................................. 22
1.3.2
Nároky na dovednosti ošetřovatelů pacientů s AD .................................................... 23
1.3.3
Pracoviště NLZP v zařízení sociálních služeb pro seniory ........................................ 26
VÝZKUMNÁ ČÁST ............................................................................................. 27
2.1 FORMULACE VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU ............................................................... 27 2.2 METODIKA VÝZKUMU ................................................................................................. 28 2.3 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ A VÝZKUMNÉHO VZORKU RESPONDENTŮ ............................................................................................................... 29 2.3.1
Výzkumné prostředí................................................................................................... 29
2.3.2
Základní charakteristiky výzkumného souboru ......................................................... 31
2.4 PRŮBĚH VÝZKUMU ....................................................................................................... 34 2.5 ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT ................................................................................. 35 2.6 VÝSLEDKY VÝZKUMU ................................................................................................. 36 2.6.1
Vyhodnocení otázek dotazníku.................................................................................. 36
2.6.2
Výsledky výzkumu – statistický rozbor informací ve vazbě na sledovaná zařízení .. 51
6
2.7 DISKUSE ........................................................................................................................... 57 2.7.1
Výsledky šetření k dílčímu cíli 1 – vzdělávání v ošetřovatelské péči ....................... 57
2.7.2
Výsledky šetření k dílčímu cíli 2 – Zkušenosti respondentů se zajištěním bezpečnosti klientů…………..…………………………………………………………………...59
2.7.3
Výsledky šetření k dílčímu cíli 3 - speciální ošetřovatelská péče ............................. 61
2.8 NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI .......................................................... 62
3
ZÁVĚR .................................................................................................................. 64
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 66 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ................................................................................ 72 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................. 73 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 74
7
ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá problematikou ošetřovatelské péče o klienta s Alzheimerovou demencí. Alzheimerova demence (dále AD) je mozkové onemocnění, při kterém postižený jedinec postupně ztrácí paměť, přestává chápat své okolí a není schopen se sám o sebe postarat. Na nemoc zatím neexistuje účinná léčba, ani příčinou vzniku si vědci nejsou zcela jisti (Jirák, Holmerová, Borzová 2009). Alzheimerovu demenci poprvé popsal německý psychiatr a neuropatolog Alois Alzheimer (1866 – 1915) v roce 1907 (viz příloha 2). V té době to byla nemoc vzácná. Dnes se AD stále více dostává do povědomí lidí a vyvolává obavy. Je to proto, že se jedná především o „nemoc stáří“ a průměrná délka života se ve vyspělém světě zvyšuje. Jak vyplývá z aktuálních statistik, počty nemocných AD skutečně narůstají. Tato realita vedla ke vzniku alzheimerovských společností (Vlja, 2013). Celosvětově se problematice AD věnuje Mezinárodní alzheimerovská společnost (Alzheimer's Disease International – ADI), která v současnosti zastřešuje více než 80 národních alzheimerovských společností, z toho 37 evropských. Důvodem pro vznik těchto společností je odborná i morální podpora osob postižených demencí a členů jejich rodin po celém světě. Jejich posláním je zlepšení kvality života takto postižených jedinců a jejich rodin. ADI byla založena v roce 1984 jako síť pro národní alzheimerovské společnosti, jejímž smyslem je sdílet informace, zdroje a dovednosti v této oblasti. Od roku 1996 ADI oficiálně spolupracuje se Světovou zdravotnickou organizací (Alzheimer's Disease International, 2015; Alzheimer Europe, 2015). Česká alzheimerovská společnost (ČALS) byla zaregistrována v roce 1997 jako občanské sdružení, v roce 2014 se formálně transformovala na obecně prospěšnou společnost (viz příloha 1). ČALS je respektovaným členem dvou mezinárodních organizací Alzheimer Europe a Alzheimer’s Disease International. Od svého vzniku se v ní angažují a spolupracují profesionálové v oboru gerontologie (lékaři, sestry, sociální pracovníci, studenti sociálních oborů, apod.) a postupně se jejími členy stali i ti, jichž se problematika péče o postižené AD týká nejvíce – rodinní příslušníci a pečovatelé. Vedle poradenských a informačních aktivit se ČALS zabývá certifikací kvality zařízení, která poskytují služby pro lidi postižené syndromem demence (Česká alzheimerovská společnost, 2015).
8
Při formulování cílů a výzkumných otázek bakalářské práce jsem vycházela z premisy, že se vzrůstajícím počtem nemocných AD se stále zvyšují nároky na nelékařské zdravotnické pracovníky a to jak na jejich počty, tak i na jejich znalosti a schopnosti. Ve své práci jsem se tedy zaměřila na psychiatrická zařízení, domovy pro seniory – oddělení se zvláštním režimem a specializovaná zařízení pro péči o postižené AD (např. Alzheimer Centra). Vzhledem k tomu, že jsem měla možnost starat se o rodinného příslušníka, mohu v bakalářské práci využít i své osobní zkušenosti. O babičku jsme pečovali v domácím prostředí, a proto bylo pro mě srovnávání s podmínkami v zařízeních, kterým se věnuji v teoretické části bakalářské práce, velice zajímavé. Cílem této bakalářské práce je tedy zjistit, zda se nelékařský zdravotnický personál vzdělává v péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí, a zjistit, zda nelékařský zdravotnický personál využívá své znalosti o ošetřovatelské péči u klientů s touto nemocí v praxi. Práce je dělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je popsána Alzheimerova demence, její příznaky, diagnostika a léčba. Samostatná kapitola je věnována psychosociální terapii a strategii péče o takto postižené osoby. Výzkumná část se pak zabývá metodikou a průběhem vlastního výzkumného šetření. Vzhledem k zaměření byla zvolena kvantitativní forma výzkumu pomocí dotazníkového šetření. Zjištěná data jsou posléze graficky prezentována pomocí tabulek a grafů s příslušným komentářem. V závěru práce jsou na základě zjištěných informací formulována doporučení pro praxi.
9
1 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY Podle dostupných údajů žije v České republice 143 tisíc osob trpících demencí. Podle prognóz bude koncem letošního roku (2014) v ČR žít 154 tisíc lidí trpících demencí. Hranici 200 tisíc lidí s tímto onemocněním dosáhneme v roce 2023 a 300 tisíc v roce 2036. (Mátl, Holmerová, Mátlová, 2014) S tímto vývojem by měla být spojena citlivá geriatrická modifikace a adaptace zdravotních a sociálních služeb a to nejen ve smyslu personálního vybavení týmu (profesí a jejich dovedností), ale také ve smyslu režimu v těchto zařízeních, jakož i kvality a struktury jejich prostředí. Jsou služby připraveny na budoucí zdravotní potřeby uživatelů? Již dnes poptávka na pobytové sociální služby převyšuje nabídku. Odpovídá struktura personálu v pobytových sociálních službách struktuře uživatelů dlouhodobé péče a jejich potřebám? (Vlja, 2013) V této části bakalářské práce jsou shrnuty současné poznatky o onemocnění AD, o jeho příčinách a možnostech terapeutického zlepšení stavu pacientů postižených touto smrtelnou chorobou.
1.1 ALZHEIMEROVA DEMENCE Alzheimerova nemoc (morbus Alzheimer, "Alzheimer", Alzheimer's disease, – dále jen AD)
je
chronické,
progresivní
onemocnění
nervové
soustavy
v
důsledku
degenerativního zániku neuronů s charakteristickými histopatologickými změnami. Alzheimerova nemoc je dnes nejčastější příčinou demence středního a vyššího věku. S postupným prodlužováním lidského života začíná být významným zdravotnickým, ale i socioekonomickým problémem. AD je v současné době nevyléčitelná, vhodnou terapií lze její postup pouze zpomalit (Jirák, 2013). Alzheimerova nemoc způsobuje 65 % případů demence, tudíž je její nejčastější příčinou. Postihuje každého 13. člověka nad 65 let, s přibývajícím věkem se počet postižených zvyšuje a ve věkové skupině nad 85 let trpí touto nemocí téměř polovina osob. Více než 50 % klientů zařízení dlouhodobé péče bylo přijato z důvodu Alzheimerovy nemoci. Po roce 2030 se očekává dvojnásobný počet s demencí. (Mátl, Holmerová, Mátlová. 2014)
10
Alzheimerova choroba se tedy týká především lidí staršího věku. Statistiky různých zemí se shodují v tom, že ve věku 65 let trpí 4 – 5 % populace klinicky vyjádřenou formou demence. Z toho je cca 2 – 3 % pacientů s AD (cca 56 %) a každých 5 let se toto procento zdvojnásobuje. Ve věku 80 let je postižena asi polovina populace (Prevalence v Evropě, 2015; Vlja, 2013). Alarmující výsledky přinesla studie Mezinárodní alzheimerovské organizace (ADI) z roku 2009. AD nebo dalšími formami stařecké demence trpí ve světě přes 35 milionů lidí a jejich počet se má každých 20 let zdvojnásobit. Statistické údaje o výskytu demence jsou uvedeny v příloze 3: prevalence AD v Evropě (viz tabulka 1) a demence v ČR (viz tabulka 2). V roce 2050 by pak nemocí mělo trpět přes 115 milionů lidí (Výskyt demence, 2015).
1.1.1 Klinický obraz AD Podle Jiráka (2013), Rabocha (2012) a dalších autorů se AD podle prvních klinických příznaků dělí: Na formu s časným začátkem – tzv. presenilní forma s nástupem příznaků před 65. rokem života, na formu s pozdním začátkem – nástup příznaků po 65. roce života (včetně). Forma s časným začátkem je podstatně vzácnější, i když ve věku kolem 60 let je již poměrně četná. Podle některých autorů (např. Raboch, 2012; Jirák, 2013) ale nemá toto dělení klinický význam, protože v obou případech je patologie totožná. Někdy se uvádí ještě třetí forma – dědičná (familiární). Jedná se o případy, kdy byla AD diagnostikována u více členů pokrevního příbuzenstva nebo jsou zjistitelné genetické predispozice pacientů (genové mutace). Tato forma je vzácná a vyskytuje se častěji v mladším věku – jako forma s časným začátkem (Raboch, 2012). AD postupuje pomalu a nenápadně. Nemocný si přestává pamatovat, přestává být schopen logicky uvažovat, komunikovat, postupně ztrácí návyky a dovednosti. Může se stát, že si počínajících poruch všimne nejdříve okolí. V posledním stádiu AD dochází k celkové ztrátě kognitivně-behaviorálních funkcí (Jirák, 2013).
11
Podle míry mentálního postižení pacienta (ztráty paměti a soběstačnosti) jsou definována 3 stádia postupu nemoci (Jirák, Holmerová, Borzová, 2009; Současné možnosti diagnostiky a léčby, 2015): Počáteční stádium (doba vývoje 2–4 roky): dochází k poruše učení novým informacím, pacient si obtížně vybavuje recentní informace, hledá odložené předměty a zapomíná dělat běžné úkony, ale zůstává soběstačný. Střední stádium (doba vývoje 2–10let): prohlubuje se deficit paměti, pacient si vybavuje jen hluboce vštípené informace. Je dezorientovaný, neví, kde je, kde bydlí, zapomíná jména blízkých apod. Soběstačnost je vážně narušena. Těžké stádium (7–14 let od počátku onemocnění): ztráta paměti je téměř úplná, pacient si vybaví jen útržky informací a novému se nedokáže naučit vůbec. Nepoznává ani blízké osoby a není soběstačný. Pacienti umírají na interkurentní choroby (bronchopneumonie aj.) nebo po úraze. Vzájemné porovnání stádií AD (viz tabulka 3) a varovné příznaky, které onemocnění signalizují (viz tabulka 4), jsou uvedeny v příloze 3.
1.1.2 Rizikové faktory vzniku AD a prevence Ze všech prostudovaných odborných pramenů (např. Jirák, Holmerová, Borzová, 2009) vyplývá, že etiopatogeneze Alzheimerovy choroby není dosud komplexně objasněna. Obecně se předpokládá, že AD je komplikované onemocnění vyvolané spolupůsobením více faktorů: Základním faktorem je věk a genetické předpoklady (AD je onemocnění vyššího věku a pravděpodobnější v rodinách, kde už byla diagnostikována), nezdravý životní styl (alkohol, kouření), celkové zdraví (sklon k metabolickým a hormonálním poruchám, deprese, úrazy), nedostatky ve výživě a pravděpodobně i sociální postavení (úroveň vzdělání). Podrobnější přehled je uveden v příloze 3 - tabulka 5 (Jirák, Holmerová, Borzová, 2009).
12
Pro prevenci onemocnění je zásadní zdravý životní styl - udržovat se v dobré psychické i fyzické kondici – hodně se pohybovat, věnovat se svým zájmům a koníčkům a vést aktivní společenský život (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007). Pro celkové zdraví člověka je také důležitá správná životospráva. Obecně platí, že máme jíst pravidelně čerstvé ovoce a zeleninu, dostatek vlákniny a rybí maso a vyhýbat se živočišným tukům a cukrům (Navrátilová, 2011). Existují ale také potraviny a potravinové doplňky (viz příloha 3 – tabulka 6), u kterých se předpokládá, že zlepšují nebo podporují mozkovou činnost a fungují jako prevence AD (Navrátilová, 2011; Potraviny jako prevence Alzheimerovy choroby, 2012).
1.1.3 Neurobiologie AD Mechanismus onemocnění AD popisují všichni autoři (např. Mlčoch, 2008; Jirák, 2009) v učebnicích, příručkách i v internetových odborných zdrojích následovně: Pravděpodobně stěžejním neuropatologickým mechanismem je mozkové extracelulární ukládání bílkoviny beta-amyloidu. Tato bílkovina vzniká z bílkoviny tělu vlastní, z amyloidového prekursorového proteinu. Ten je štěpen za normálních podmínek enzymem a-sekretázou na fragmenty, tzv. beta-peptidy, které mají své fyziologické úlohy. U Alzheimerovy choroby se však uplatňují patologické enzymy beta-selektáza a g-sekretáza, které štěpí amyloidový prekursorový protein v jiných místech než a-sekretáza. Takto vzniklé částice beta-peptidu koagulují a následně polymerují. Vzniká beta-amyloid, jehož krystalické drúzy tvoří základy neurodegenerativních útvarů – plaků. V oblasti plaků dochází k celé kaskádě neurodegenerativních projevů (tvorba volných kyslíkových radikálů, sterilní zánětlivá reakce, toxické působení excitačních aminokyselin s nadměrným vstupem vápníku do neuronů a další). Dochází k zániku neuronů (viz příloha 4 – obr. 1). Hlavní intraneuronální změna u Alzheimerovy choroby je degenerace tauproteinu (tau-protein je protein, který zpevňuje vlákna mikrotubulů) vázaného na neuronální mikrotubuly. Tato situace vede ke vzniku neuronálních uzlíků (tangles). Dalším významným dějem v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou je postižení acetylcholinergního systému. Acetylcholin je neurotransmiter, který 13
se významně podílí na procesech paměti a učení. U Alzheimerovy choroby je ho nedostatek. Podle neurologů vedou degenerativní děje v mozku k buněčné smrti (apoptóze) a následné mozkové atrofii (viz příloha 4 – obr. 2). Protože i jiné formy demence vykazují stejné nebo podobné výše uvedené neuropatogenní změny, je jediným stoprocentním způsobem potvrzení existence AD odběr vzorku tkáně mozku při pitvě (Současné možnosti diagnostiky a léčby, 2015).
1.1.4 Diferenciální diagnostika AD Zjišťování etiopatogeneze demence Na klinické úrovni lze stanovit diagnózu AD pouze jako pravděpodobnou. Na základě souboru vyšetření se postupně vylučují jiné formy demencí se symptomy podobnými AD. Prvním krokem je zjištění syndromu demence. Důležité je především rozpoznat potenciálně reverzibilní demence s léčitelnou příčinou: metabolické (např. onemocnění štítné žlázy, deficit vitamínu B12, jaterní selhávání), toxické (vliv alkoholu, léků), infekční (encefalitida, leptomeningitida, borelióza, AIDS), vaskulární (infarkt), nádory, poúrazové stavy (hematomy). Postupy klinického vyšetření pacientů, které směřují k vyloučení jiných demencí než je AD, jsou následující (Topinková, 2006): Kompletní laboratorní vyšetření (biochemické, hematologické, sérologické, endokrinologické), genetické vyšetření (detekce mutací chromozomů), klinické vyšetření srdce a plic (EKG, RTG, EEG), klinické vyšetření mozku zobrazovacími metodami (počítačová tomografie nebo nukleární magnetická resonance). Zjišťování syndromu demence Podle Jiráka (2013), Bartoše (2015) a dalších autorů se jedná o vyšetření kognitivních, behaviorálních a psychologických projevů demence na základě diagnostických kritérií demence (DSM IV): Relevantní rodinná anamnéza – objektivní anamnestické údaje poskytnuté rodinnými příslušníky i jinými pečovateli pacienta. Smyslem je získat co
14
nejvíce objektivních informací o životě pacienta pohovorem s osobami, které jsou s ním v nejbližším osobním styku a dobře ho znají. AD centrum nabízí lékařům české verze anamnestických dotazníků volně ke stažení. (Jirák, 2013; Bartoš, Hasalíková, 2010). Pomocná
vyšetření
stavu
pacienta
s
využitím
neuropsychologických
screeningových testů – tyto testy jsou určeny pro pacienty s projevy demence a nejsou specifické pro Alzheimerovu chorobu, ale jejich opakováním v čase lze zjistit progresi ztráty soběstačnosti, tj. míru ztráty jejich kognitivních funkcí, která AD provází. Postižení se hodnotí mezinárodně používanými škálami. O AD se s největší pravděpodobností jedná tehdy, když se při opakovaném
testování
ve
stanovených
časových
intervalech
projeví
dlouhodobá progrese ztráty paměti a soběstačnosti. Nejčastěji se používají Test hodin CDT (Clock Drawing Test), MMSE (Mini-Mental State Examination) a Addenbrookský
kognitivní
test
ACE-CZ
(Addenbrooke's
Cognitive
Examination) (Bartoš, Hasalíková, 2010; Bartoš, Raisová, 2015).
1.1.5 Terapie AD AD je neléčitelné onemocnění, které neodvratně končí smrtí. Ošetřující lékař ve spolupráci s rodinnými příslušníky může průběh AD pouze zpomalit – nejedná se tedy o léčbu, ale o komplexní terapii, která se skládá z biologických a psychosociálních postupů (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007). Farmakoterapie AD Jedná se o nejdůležitější z biologických postupů. Spočívá v podávání farmak korigujících kognitivní symptomy onemocnění AD a farmak upravujících průběh všech interkurentních chorob pacientů. Farmaka podávaná pacientům s AD oddálí nejzávažnější stadia onemocnění. Mohou zlepšit kvalitu života a soběstačnost nemocných a snížit zátěž pečovatelů. Vedle léčiv korigujících AD je důležitá sanace všech interkurentních chorob pacientů, např. hypertenze, cukrovky, aterosklerózy, atd. (Topinková, 2006; Jirák, Holmerová, Borzová, 2009). Farmakoterapie kognitivních funkcí spočívá v podávání farmak korigujících kognitivní symptomy onemocnění AD, tj. upravující poznávací funkce: paměť, intelekt, motivaci
15
aj. Vzhledem k tomu, že etiologie Alzheimerovy choroby není ještě přesně vysvětlena, nelze tuto poruchu léčit kauzálně. Ovlivňujeme proto známé patogenetické řetězce podáváním
kognitiv
(nejčastěji
Donepezil,
Rivastigmin,
Galantamin,
později
Memantin). Hlavní úlohou těchto látek je nikoliv podstatné zlepšení stavu, ale jeho stabilizace, prodloužení lehkých až středních stadií Alzheimerovy nemoci a oddálení jejích terminálních stadií, kdy je pacient plně závislý na ošetřovatelské péči (Topinková, 2006; Jirák, Holmerová, Borzová, 2009; Současné možnosti diagnostiky a léčby, 2015). Farmakoterapií nekognitivních funkcí se korigují tzv. behaviorální a psychologické symptomy demence (dále jen BPSD). Projevují se depresemi, úzkostí, paranoiou, bludy, halucinacemi, touláním a blouděním, agitovaností, agresivitou. BPSD mohou být vyvolány i pocity fyzického nepohodlí nebo špatné komunikace s pečovatelem. Když se najde a odstraní příčina nepohodlí, symptomy mohou odeznít. Lékař proto hledá primární příčinu BPSD a podle ní volí farmakologickou léčbu, a to antipsychotiky (neuroleptiky), antidepresivy a anxiolytiky/hypnotiky (Topinková, 2006; Jirák, Holmerová, Borzová, 2009). Užívání těchto léků je ale ve starším věku limitováno vyšším rizikem vzniku vedlejších účinků, které mohou vést k pádům, frakturám, zažívacím potížím, dehydrataci apod. Někdy se dají korigovat vhodnými a lékařem doporučenými vitamínovými potravinovými doplňky (Navrátilová, 2011). Psychosociální terapie a stimulace Pod pojmem psychosociální terapie se rozumí souhrn všech nefarmakologických terapií tak, jak jsou uvedeny v dalším textu. Smyslem těchto terapií je cílená a programová stimulace kognitivních a behaviorálních funkcí pacientů s AD, které v důsledku organického onemocnění mozku postupně degradují. Cíleným tréninkem lze tyto procesy částečně korigovat a prodloužit tak pacientovu soběstačnost. Přístup k pacientovi musí být individuální s ohledem na míru jeho postižení (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007). U těžkých stádií onemocnění už nelze předpokládat zvýšení soběstačnosti, ale vhodnou psychosociální stimulací je možné podstatně zlepšit komfort dožití (Kalvach, 2011).
16
1.2 POSTUPY PSYCHOSOCIÁLNÍCH TERAPIÍ 1.2.1
Aktivační terapie
Spočívají v reedukaci základních dovedností pacientů, tj. v systematické podpoře jejich duševních, fyzických a společenských aktivit. Musí nemocného bavit, ne ho stresovat. Vzdělávání terapeutů v dále uvedených oborech zabezpečují profesní terapeutické organizace. Ergoterapie „Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení. Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti“ (Česká asociace ergoterapeutů, 2008). Cílem ergoterapie u pacientů s AD je umožnit jim zachovat si maximální soběstačnost v běžných denních činnostech. Nácvik činností musí probíhat v reálných situacích a pokud možno ve vlastním prostředí. Hlavním terapeutickým prostředkem v ergoterapii je smysluplná činnost či zaměstnávání, která pomáhají k obnově postižených funkcí. U nemocných AD se jedná především o primární ergoterapii, tj. o reedukaci běžných denních činností, jako je péče o domácnost, oblékání, jídlo, osobní hygiena, atd. (Jelínková, Krivošíková, 2008). Kognitivně behaviorální terapie Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je v současné době jedním z nejrozšířenějších psychoterapeutických směrů. KBT je integrací přístupů behaviorální terapie (tj. v psychologickém ovlivňování lidského chování ve společnosti) a kognitivní terapie (tj. v posilování duševních schopností jedince). Vychází z teorie, že příčinou problémů je nevhodné chování a myšlení, které je naučené a udržované vnějšími a vnitřními faktory. Prostřednictvím KBT se pacient učí zvládat nepříjemné situace a získávat jistotu. Tato technika využívá postupného vystavování pacienta stresovým situacím, aby po určité době začaly nepříjemné stavy ustupovat. U pacienta s AD se pomocí KBT
17
korigují BPSD, tj. behaviorální a psychologické symptomy demence (Co je KBT, 2005; Institut kognitivně behaviorální terapie IKBT, 2013). Expresivní terapie Expresivní terapie jsou zaměřeny na požitek z umění. Zlepšují náladu pacienta, vzbuzují kladné emoce a uvolňují úzkost a vnitřní napětí, která doprovází AD. Pacient je veden k tomu, aby formou pasivního nebo aktivního vnímání umění vyjadřoval své vnitřní psychické pocity a dojmy. Expresivní terapie mohou být individuální nebo skupinové (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007). Do této skupiny terapií se řadí dramaterapie, teatroterapie, psychodrama, muzikoterapie, biblioterapie a zejména arteterapie (Česká arteterapeutická asociace, 2012). Zooterapie Zooterapie je léčba pomocí zvířat – péče o ně, dotýkání, hlazení, kontakt s nimi, komunikace "přes zvíře". Metoda ucelené rehabilitace za podpory a přítomnosti zvířat je podpůrná léčebná metoda, která využívá interakce člověka a zvířete k této činnosti speciálně vychovaného (Zooterapie, 2015). Podle druhu zvířat je pro nemocné AD vhodná: Canisterapie – psi, Felinoterapie – kočky, K zooterapii se dále mohou používat drobná domácí zvířata, hospodářská zvířata, exotická zvířata a jejich kombinace (Zooterapie, 2015). Je prokázáno, že pouhá přítomnost zvířat snižuje u klientů napětí, krevní tlak a zmírňuje stres. Vyžaduje týmovou spolupráci pacienta, jeho rodiny, chovatele, lékaře, terapeuta atp. (Zooterapie, 2015)
1.2.2 Reminiscenční terapie Reminiscenční terapie je ve světě uplatňována jako speciální metoda péče o seniory od 80. let minulého století. Představuje progresivní a komplexní psychosociální terapii zaměřenou zejména na seniory v zařízeních dlouhodobé péče. Lidé jsou tu izolováni od života ve společnosti, mají pocit osamělosti a reminiscenční terapií lze tato omezení 18
kontaktu významně ovlivnit. Jde o cílenou intervenci, spočívající v systematickém vyvolávání a využívání vzpomínek na pacientův dosavadní život i na jednotlivé události, které pro něj měly význam. Důležitá je i úprava prostředí pacienta, obklopit ho známými a milými předměty (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007; Janečková, 2007). Reminiscenční techniky napomáhají vyvolat příjemné vzpomínky z minulosti člověka. Pomáhají rozvíjet aktivní přístup k životu, pomáhají posilovat vědomí jeho vlastní hodnoty. Reminiscence nabízí pro ošetřovatelskou péči způsob, jak poznat pacienta s demencí hlubším a smysluplným způsobem. Tento přístup je způsobem komunikace, který má seniory s demencí a jejich pečovatele vzájemně přiblížit a vzájemně se pochopit (Janečková, 2007). Podle Janečkové (2007) je mozek postižený Alzheimerovou chorobou činný i po propuknutí nemoci a nejlépe reaguje na známé podněty, které má uloženy v dlouhodobé paměti. Právě na tomto předpokladu je založena reminiscenční terapie. Terapeut cíleně provází osobu trpící AD zapomenutými vzpomínkami. Při této terapii odborník zkouší navést osobu trpící Alzheimerovou chorobou k vyvolání těchto zapomenutých vzpomínek. Základním terapeutickým prvkem všech reminiscenčních přístupů je navození pohody, dobrého pocitu, sebeuspokojení, radosti a potěšení i kognitivní stimulace. Nelze však podcenit ani potřebu mnoha lidí vyrovnávat se v průběhu reminiscence s traumatickými zkušenostmi ̶ např. z války či osobního života (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007). Terapeut ve spolupráci s rodinou shromáždí osobní předměty, které měl nemocný rád nebo k nimž se váží milé osobní vzpomínky (fotografie, obrázky, drobné osobní předměty, apod.). V klidném a příjemném prostředí s pacientem probírá jednotlivé věci a vhodnými otázkami mu pomáhá vzpomenout si na zážitky a pocity, které se k nim vztahují a někdy i na jeho identitu (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007). Reminscenční terapie může být uplatňována nejen individuálně, ale i ve skupinách. Terapeut vede pacienty k vyprávění a sdílení příběhů ze života, vyvolává vzpomínky na dětství a mládí, na důležitá setkání a krásné zážitky (Siverová, 2014). Jako podpůrnou léčebnou metodu lze při reminiscenční terapii uplatnit aromaterapii, která užívá rostlinné těkavé látky, známé jako éterické oleje, a další vonné složky ke stimulaci nálady a k pocitu štěstím (Asociace českých aromaterapeutů, 2015).
19
1.2.3 Terapeutické panenky Terapeutické panenky jsou přizpůsobené potřebám lidí s těžkým mentálním onemocněním, jejichž emoce a reakce malé dítě připomínají. Panenky mají vyvážené rozměry, dají se dobře objímat, chovat i posadit, jsou měkké a příjemné na dotek. Výraz obličeje mají neutrální, ale milý. Do kapsičky na oblečku se jim dají vložit přídavné moduly (tlukoucí srdíčko, sáček s aromatickou substancí nebo nahrávací jednotku se zvuky někoho blízkého), tak je jejich terapeutický vliv ještě zesílen (Terapeutické panenky: Jak terapeutické panenky fungují, 2013; Terapeutické panenky, 2014). Terapeutické panenky jsou vhodnou terapeutickou pomůckou u pacientů s těžkou demencí. Při individuální reminiscenční terapii a při uplatnění v konceptu bazální stimulace umožňují eliminovat nebo alespoň omezit BPSD a zlepšují komunikaci seniora s okolím (Macháčková, 2015). V ČR je začala poprvé využívat zařízení Alzheimer centra a postupně jsou zaváděny i v dalších specialisovaných zařízeních (viz příloha 5-1).
1.2.4 Terapeutické zahrady Jde o nový trend především v péči o psychicky nemocné pacienty, o tzv. ekoterapii neboli terapii přírodou. Zahradní terapie je proces, při kterém dochází k léčbě, terapii a relaxaci nemocného prostřednictvím kontaktu s živou přírodou, který je mu jinak znemožněn. Při terapii je třeba spolupracovat s kvalifikovaným odborníkem (Zahrady Lipky, 2015; Angebote für Therapiegärten, 2015). Terapeutická zahrada by měla vyhovovat druhu postižení pacientů a měla by splňovat následující parametry (Cvrčková, 2015): Má aktivovat smysly: vhodná je parková úprava, uklidňující vodní plochy, ovocné stromy, zvýšené záhony s výsadbou květin, bylinek i zeleniny, o které se pacienti mohou starat, pokud jim to zdraví dovolí. Má být bezpečná: uzavřená, aby se předešlo útěkům a ohrožení pacientů mimo areál, osvětlená všude tam, kde by mohl hrozit úraz nebo pád; cestičky s protiskluzovým povrchem, bezpečné i v zimě, a dostatečně široké i pro vozíčkáře; pacientům s AD vyhovují cestičky do kruhu, které „nikde nekončí“;
20
schody a vstupy vždy se zábradlím; lavičky z pevné konstrukce bez ostrých hran a s područkami pro pohodlné vstávání a umístěné všude tam, kde je příjemný výhled, a kde bude probíhat pracovní terapie. V příloze 5-2 jsou uvedeny fotografie terapeutické zahrady v Domově Ždírec.
1.2.5 Bazální stimulace Uplatnění bazální stimulace má význam zejména v zařízeních pečujících o seniory trpící demencí. Zlepší se komunikace s nimi a omezí se negativní projevy onemocnění, tj. neklid, podezíravost, agresivita, atp. (Friedlová, 2012). Základní pravidla pro uplatňování bazální stimulace definuje „Desatero bazální stimulace“ v příloze 6. „Bazální stimulace je vědecký pedagogicko-ošetřovatelský koncept podporující vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti člověka. Ošetřovatelská péče je v konceptu strukturovaná tak, aby byly podporovány zachovalé schopnosti (komunikační a pohybové) klienta. Předpokladem je také práce s autobiografií (individualitou) klienta a integrace jeho příbuzných do ošetřovatelského. Bazální stimulace je integrovatelná do klinické péče (intenzivní medicína, neonatologie, následná péče) a také do neklinické praxe (domovy pro seniory, ústavy sociální péče, speciální školy, hospice a domácí péče). Vychází z předpokladu individuální strukturované péče na základě biografické anamnézy klienta. Druhým podstatným faktorem pro tuto péči je integrace klientovy nejbližší osoby do péče. Koncept Bazální stimulace má vypracované rehabilitační techniky pro stimulaci vnímání tělesného schématu (somatická stimulace), vestibulární stimulaci, vibrační, taktilně-haptickou, chuťovou, optickou, auditivní a olfaktorickou stimulaci. Má registrovanou ochrannou známku a autoři konceptu vytvořili strukturu vzdělávání lektorů, kteří zajišťují relevantní vyškolení ošetřujících a integraci konceptu do klinické
praxe. Bazální stimulace patří v současnosti v zemích Evropské unie
k nejpopulárnějším ošetřovatelským konceptům v ošetřovatelství.“ (Institut bazální stimulace, 2004–2015)
21
1.3 STRATEGIE PÉČE O OSOBY POSTIŽENÉ AD 1.3.1 Komplexní přístup k problematice onemocnění AD U tak těžkého a nevratného onemocnění mozku, jako u AD, jsou nároky kladené na pečovatele, ať jde o členy rodiny, nebo o profesionály, enormně složité a stresující. Pacient postupně přestává být komunikativní a ztrácí stále více schopnost se o sebe jakkoliv postarat. Zajistit mu komfortní podmínky k dožití, což je smyslem ošetřovatelské péče, se zdá být téměř nemožné. Jedinou možností, jak toho dosáhnout, je důsledná edukace každého, kdo se o pacienta stará (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007; Mátl, Jabůrková, 2007; Kalvach, 2011). Metodiku komplexní péče pro postižení AD řídí ČALS. Poskytuje konzultace pro lidi, kteří trpí demencí a pro jejich rodinné příslušníky či přátelé a respitní péči (odlehčovací službu) v domácnosti. Vydává instruktážní a informační materiály pro ošetřovatelský personál i pro rodiny nemocných a organizuje kurzy a školení (Česká alzheimerovská společnost, 2015): Poslání a působnost ČALS jsou obsaženy v dokumentu „Strategie ČALS P-PAIA, Péče a podpora lidem postiženým syndromem demence“. (Holmerová, 2013). Standardy péče o nemocné s AD v ČR vycházejí z „Evropské charty pacientů seniorů“, která je v plném znění uvedena v příloze 7. Standardy respitní péče jsou uvedeny v dokumentu ČALS „Podmínky poskytování respitní péče ČALS“ (Podmínky poskytování respitní péče, 2014). Profesionální přístup k pacientům s AD z hlediska péče lékařské, ošetřovatelské a pečovatelské zastřešuje v rámci ČALS Alzheimer nadační fond – ANF. Byl založen v roce 2011 na podporu výzkumu Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních nebo cévních onemocnění mozku, které vedou k poruchám kognitivních funkcí a demenci. Dalším účelem je zlepšení kvality péče o pacienty, rozšiřování rámce poskytované péče a zlepšování podmínek, za kterých je poskytována (Alzheimer nadační fond, 2015).
22
1.3.2 Nároky na dovednosti ošetřovatelů pacientů s AD Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků (dále jen NLZP) zařazených v oboru všeobecná sestra nebo zdravotnický asistent a pečujících o pacienty postižené AD vyplývá z obecně platných předpisů, z interních předpisů pracovišť, na kterých působí a ze standardů ČALS (Vážka, 2015). Pro kvalifikaci NLZP obecně platí, že musí mít řádně ukončené odborné středoškolské vzdělání a v pozicích, kde je to vyžadováno, ukončený první stupeň vysoké školy – bakalář (Zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních). Vlastní ošetřovatelská péče Vedle úkonů ošetřovatelské péče, které je NLZP oprávněn vykonávat bez odborného dohledu (ve smyslu vyhlášky MZČR č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků, § 3, 4), musí ovládat činnosti specifické pro AD, především komunikaci s pacientem, která je ve vyšších stádiích složitá. Její problematice se věnuje řada autorů (např. Kalvach, 2011; Holmerová, 2013). Správný postup při edukaci pacienta s AD by se měl řídit základními postupy, uplatňovanými podle následujících pravidel (Edukace klienta s Alzheimerovou chorobou, 2015): Používání otevřených otázek, poskytování empatického zhodnocení, zjišťování pacientových představ a přesvědčení a reflektujícího naslouchání, podporování soběstačnosti, poskytování zpětné vazby, shrnutí a přehled existujících možných zdrojů nespolupráce a hledání nápravy. NLZP by měl ve svém přístupu vždy vycházet ze základních práv pacienta a respektovat za všech okolností jeho osobnost. Pacient má právo (Evropská charta pacientů seniorů. 2012): Být informován o své chorobě, 23
mít vhodnou a soustavnou lékařskou péči, být užitečný při práci a zábavě tak dlouho, jak jen je to možné, být vnímán při jakémkoli zacházení jako dospělý člověk, ne jako dítě, při vyjádření svých citů být brán vážně, je-li to možné, nebýt léčen psychotropními látkami, žít v bezpečném, srozumitelném a předvídatelném prostředí, mít potěšení z každodenních činností, které dávají životu smysl, mít možnost chodit pravidelně ven, pociťovat tělesný kontakt včetně objetí, pohlazení a podržení ruky, být s lidmi, kteří znají život nemocného, vč. jeho kulturních a náboženských zvyklostí, být ošetřován osobami, které jsou vyškoleny v péči o osoby s demencí (Holmerová, 2013). Kurzy a školení v oboru nabízí více společností, lze ale doporučit především ČALS, která má na jejich pořádání akreditaci (viz příloha 8). Speciální ošetřovatelská péče Pro pacienty s AD je důležité využívat postupy psychosociálních terapií, které jsou uvedeny v bodě 1.2 této práce. NLZP by měli absolvovat příslušné kurzy a školení v tomto oboru. Nabízejí je příslušné akreditované společnosti (jsou uvedeny u konkrétních terapií) a mělo by to být i v zájmu zaměstnavatelů (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007). Péče o bezpečnost pacientů NLZP si musí být stále vědom toho, že projevem onemocnění AD je ztráta paměti, zmatenost, obtížná orientace v čase a prostoru, a že postižený si své problémy uvědomuje v omezené míře nebo vůbec ne. Pacient musí být v bezpečí doma i venku. Z hlediska pacienta je proto důležité (Lukasová, Hradilová, 2014):
24
Bezpečné a pohodlné ubytování: tj. zajistit okna a dveře proti úrazu a úniku, pohodlný nábytek, vhodné osvětlení, omezený přístup k elektrospotřebičům, bezpečnost a komfort v koupelně, přiměřenou teplotu v bytových prostorách a klid. Předcházení ztrát: uklidit dokumenty, peníze, cennosti atp. na bezpečné místo. Odstranění život ohrožujících látek z dosahu: léků, nebezpečných chemikálií a čisticích prostředků. Udržování
optimálního
zdravotního
stavu:
podáváním
léků
podle
harmonogramu a důslednou kontrolou jejich užívání. Udržování fyzické kondice: péčí o pravidelné a správné stravování a dodržování pitného režimu (pod dohledem a s pomocí), sledováním a podporou polykacího reflexu, aby se zamezilo aspiraci. Ochrana před blouděním v areálu zařízení: uzamykáním objektu, vybavením chráněného prostoru fotobuňkami a kamerami; pacienti mohou být vybaveni identifikačními náramky. Ochrana před blouděním mimo areál zařízení: ČALS nabízí institucím i rodinám projekt „Bezpečný návrat“ – vybavení identifikačním náramkem s jedinečným kódem (Bezpečný návrat, 2015). Bezpečnost pacienta je důležitá, ale neměla by být zajišťována nadměrným použitím omezovacích prostředků. Měl by se respektovat dokument „Doporučení Alzheimer Europe k použití omezovacích prostředků v péči o pacienty s demencí“ (Holmerová, 2012). Edukace rodinných příslušníků NLZP musí umět poradit rodinám nemocných, a to nejen jak nemocné ošetřovat, ale také jak s nimi žít a jaká jsou jejich sociální práva. Měl by znát obecné předpisy z této oblasti (především zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách) i příslušné dokumenty ČALS a další, a měl by umět poradit, kde je hledat. Z pohledu této práce doporučuji: Brožury dostupné na stránkách ČALS ̶
Staráte se o pacienta s Alzheimerovou
nemocí? (Serbinová, Benešová, Vaníčková 2004); Na pomoc pečujícím: příručka
25
pro pečující rodinné příslušníky a další blízké lidí s demencí (Na pomoc pečujícím, 2014). Pečujeme doma – Příručka pro laické pečující (Kalvach, 2009). Existuje i srozumitelná populárně naučná literatura, kterou může NLZP rodinám doporučit (např. Když se paměť vytrácí, 2014 a další).
1.3.3 Pracoviště NLZP v zařízení sociálních služeb pro seniory Pracoviště ošetřovatelů, která připadají v úvahu ve smyslu této práce, jsou podle Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách: Lůžková zdravotnická zařízení – psychiatrie. Domovy pro seniory. Denní stacionáře. Specializovaná péče o pacienty s demencí. Standardy a kritéria sociálních služeb pro seniory v těchto zařízeních stanoví Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Certifikace zařízení Certifikát Vážka uděluje ČALS provozovatelům zařízení poskytujících kvalitní služby pro lidi s demencí a jejich rodinám. Certifikát je udělován na základě výsledků auditu v zařízení zájemce o certifikaci. Auditovány jsou všechny oblasti a kritéria, které jsou definovány v dokumentu „Kritéria hodnocení kvality Vážka“, ve znění platném v okamžiku konání auditu (Vážka, 2015). Dokumenty pro certifikaci Vážka připravoval tým expertů ČALS od roku 2006. Od roku 2009 je Vážka registrována jako ochranná známka. O certifikaci Vážka se může požádat jakékoli zařízení, státní, obecní, soukromé i církevní. Podmínkou je, aby se jednalo o zařízení, které péči o lidi s demencí poskytuje jako registrovanou službu (Hájková, 2013).
26
2 VÝZKUMNÁ ČÁST 2.1 FORMULACE VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU Péče o klienty/pacienty postižené Alzheimerovou demencí klade na nelékařský zdravotnický personál (NLZP) velké odborné i psychické nároky. Pacienti postupně ztrácejí své kognitivní funkce a komunikace s nimi je stále těžší. NLZP musí vedle všeobecné ošetřovatelské péče, která je společná pro všechny diagnózy, ovládat dovednosti, které mohou zvýšit komfort života pacientů a zpomalit progresi tohoto smrtelného nemocnění. Důležité jsou i pracovní podmínky NLZP v zařízeních, ve kterých jsou pacienti s AD hospitalizováni (Mátl, Jabůrková, 2007; Vlja,2013). V souladu s výše uvedenými premisami je hlavním cílem této bakalářské práce zjistit úroveň znalostí nelékařského zdravotnického personálu v přístupu ke klientům s Alzheimerovou demencí v praxi V návaznosti na to byly stanoveny následující dílčí cíle a výzkumné otázky: Cíl 1: zjistit,
zda
se
NLZP
dostatečně
vzdělávají
v ošetřovatelské
péči
o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a využívají ji v praxi v podmínkách vybraných zařízení. VO1: Jaká je odborná úroveň respondentů ve vybraných zařízeních? VO2: Jaká je úroveň edukace respondentů v ošetřovatelské péči o klienty s Alzheimerovou demencí? Cíl 2: Zjistit, zda jsou NZLP dostatečně seznámeni s bezpečnostními riziky v ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a ví, jak jim předcházet. VO3: Umí/mají respondenti možnost předcházet bezpečnostním rizikům v péči o klienty s Alzheimerovou demencí? Cíl 3: zjistit, zda se NLZP vzdělává ve speciální ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a zda využívá své vědomosti v praxi. VO4: Znají a používají respondenti metody psychosociálních terapií (s prioritním zaměřením na reminiscenční terapii)? 27
2.2 METODIKA VÝZKUMU V souladu se zaměřením bakalářské práce a ve vazbě na stanovené cíle byla zvolena metoda
kvantitativní
studie
založené
na
anonymním
dotazníkovém
šetření.
Kvantitativní forma výzkumu byla vybrána proto, neumožňuje získat informace od většího počtu respondentů za poměrně krátký časový úsek. Naopak nevýhodou této metody je možné zkreslení informací způsobené nepochopením zadaného dotazu či záměrným uvedením nepravdivých informací. Sběr
dat
byl
tedy
uskutečněn
formou
dotazníkového
šetření
za
použití
nestandardizovaného dotazníku (viz příloha 9), který byl sestaven pro účely této práce. Dotazník byl zaměřen na pracoviště pečující o klienty s AD, vyžadujících hospitalizaci, tj. psychiatrické nemocnice a zařízení pro seniory se zvláštním režimem. Dotazník byl koncipován tak, aby na základě něho bylo možno zodpovědět výzkumné otázky. Dotazy jsou formulovány tak, aby odpovědi na ně byly pokud možno jednoznačné a daly se statisticky vyhodnotit (uzavřené nebo polouzavřené). Otevřený dotaz byl použit v jediném případě. Dotazník obsahuje 20 otázek (dotazů). Prvních pět dotazů se týkalo charakteristik výzkumného souboru a výzkumného prostředí. Za podstatné jsem považovala typ zařízení, kde jednotliví respondenti pracují, jejich věk, pohlaví, délku praxe v zařízení pro klienty/pacienty s AD a jejich nejvyšší dosažené vzdělání. V návaznosti na první dílčí cíl byly další dotazy zaměřeny na vzdělávání respondentů v oboru a na jejich přístup k edukaci pacientů a rodinných příslušníků (dotazy 7-10). Vzhledem k důležitosti důsledného zajištění bezpečnosti se druhý dílčí cíl zabýval touto problematikou. K tomu se vztahují dotazy 6 a 11-14 dotazníku. Poslední zjišťovanou oblastí (jež se vztahuje k dílčímu cíli 3) je znalost a využívání psychosociální terapie (se zaměřením především na reminiscenci) v praxi. K tomu se váží dotazy 15-20.
28
2.3 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ A VÝZKUMNÉHO VZORKU RESPONDENTŮ
V této práci jsem se tedy zaměřila na pracoviště pečující o klienty s AD, vyžadujících hospitalizaci, tj. psychiatrické nemocnice a zařízení pro seniory se zvláštním režimem. Zařízení, ve kterých jsem chtěla realizovat svá šetření, jsem volila tak, abych postihla všechny zdravotnické a sociální instituce pečující klienty/pacienty s AD. Cílovou skupinou respondentů pak byli zaměstnanci těchto zařízení se statutem NLZP. Do výběru respondentů nebyli záměrně zařazeni sociální pracovníci, protože považuji úlohu pracovníků se zdravotnickým vzděláním v péči o nemocné AD za zásadní a jelikož je tato práce vypracovávaná v souvislosti s mým studiem v oboru všeobecná sestra. Celkem se výzkumu zúčastnilo 110 respondentů z řad nelékařského zdravotnického personálu.
2.3.1 Výzkumné prostředí V rámci tohoto projektu jsem si vybrala zařízení v kraji Vysočina a kontaktovala jsem vedení se žádostí o povolení dotazníkového šetření. S výjimkou Alzheimer Centra v Jihlavě jsem všechna povolení získala. Protože jsem chtěla mít ve svém souboru zástupce velkého soukromého poskytovatele sociálních služeb, podala jsem žádost do Alzheimer Centra v Čáslavi, kde jsem uspěla (jediné zařízení mimo kraj Vysočina). Potvrzené žádosti jsou v příloze 11. Podrobnější zastoupení jednotlivých institucí je níže.
29
Tabulka 1 Zkoumané instituce
Vybraná zařízení
Počet respondentů
[A]
PSYCHIATRICKÉ NEMOCNICE 10
Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod, RozkoŠská 2322, 580 23 Havlíčkův Brod
18
Psychiatrická nemocnice Jihlava, Brněnská 455/54 586 24 Jihlava
[B]
ALZHELMERCENTRUM
Alzheimer centrum – Filipov, o.p.s., Zámecká1/25, Čáslav
[C]
DOMOVY PRO SENIORY 10
Sociální služby města Havlíčkova Brodu – Domov se zvláštním režimem Reynkova 3643 580 01 Havlíčkův Brod
12
Domov důchodců Ždírec p.o. Ždírec 43 588 13 Polná Domov pro seniory se zvláštním režimem Břevnice Břevnice 54 580 23 Havlíčkův Brod
12
[D]
JINÁ ZAŘÍZENÍ (typu „LDN“) Domov ve Věži p.o. – Ústav sociální péče pro dospělé čp. 1 582 56 Věž
20
8
10
Vysočinské nemocnice s.r.o. – Nemocnice LedečHáj Háj 675 584 01 Ledeč nad Sázavou
10
Vysočinské nemocnice s.r.o. – Nemocnice Humpolec 5. května 319 396 01 Humpolec
30
2.3.2 Základní charakteristiky výzkumného souboru Základní demografické informace o výzkumném vzorku respondentů jsem získala na základě Dotazníku z odpovědí na dotazy 1 až 5. Dotaz 1: V jakém zařízení pracujete? Jak ukazuje Graf 1, zastoupení respondentů z jednotlivých institucí poskytujících péči o klienty/pacienty s AD, je poměrně vyrovnané.
Graf 1 Působení v typu zařízení
Celkem D. Jiné
28
C. Domov pro seniory
34
B. Alzheimer centrum
20
A. Psychiatr. nemocnice
28 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Dotazovaní respondenti
Dotaz 2: Pohlaví respondentů Jak ukazuje Graf 2, mezi respondenty významně převažují ženy, což je v souladu se zastoupením obou pohlaví v této pomáhající profesi (Mátl, Jabůrková, 2007). Graf 2 Pohlaví respondentů
Celkem Žena
107
Muž
3 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Pohlaví respondentů
31
Dotaz 3: Věková skladba respondentů Statisticky nejčetněji je zastoupena věková kategorie 41-50 let. Statistický výskyt kategorií 21-30 let a 31-41 let je srovnatelný. Nejméně jsou zastoupeni mladí lidé do 20 let (viz Graf 3).
Graf 3 Věková skladba respondentů Celkem 51 a více let
16
41-50 let
Počet respondentů
42
31-40 let
24
21-30 let
26
do 20 let
2 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Věkové složení respondentů
Dotaz 4: Nejvyšší dosažené vzdělání Analýza zjištěných dat prokázala, že středoškolské vzdělání (všeobecná sestra) je nejčetněji zastoupenou skupinou respondentů (viz Graf 4). Vysokoškolské vzdělání je zastoupeno okrajově.
Graf 4 Struktura úrovně vzdělání respondentů Celkem Jiné
1
Magisterské
Počet respondentů
3
Bakalářské
6
Vyšší odborné
11
Zdrav.asistent
11
Všeob.sestra
78 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Vzdělání respondentů
32
Dotaz 5: Složení respondentů podle délky praxe v práci s klienty/pacienty s AD Lze konstatovat, že statisticky nejčetněji je zastoupena délka praxe do 5 let. Délka praxe 16 let a více je pak zastoupena statisticky významně četněji, než délky 11-15 let a 6-10 let (viz Graf 5).
Graf 5 Délka praxe v aktuálním zařízení Celkem 16 let a více
26
11-15 let
Počet respondentů
11
6-10 let
21
do 5 let
52 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Délka praxe respondentů
Pokud tedy mohu shrnout, tak průměrným respondentem je žena, ve věku mezi 40-50 lety, se středoškolským vzděláním (obor všeobecná sestra), jež má délku praxe v práci s klienty/pacienty s AD do 5 let.
33
2.4 PRŮBĚH VÝZKUMU Zpracování návrhu dotazníku jsem zahájila hned po schválení zaměření bakalářské práce na problematiku Alzheimerovy demence. Dotazník byl připraven k distribuci ve vybraných zařízeních 26. 11. 2015. Při formulaci jednotlivých dotazů jsem vycházela z poznatků o průběhu a vývoji onemocnění AD a o specifických projevech a potřebách pacientů s tímto onemocněním i o specifických nárocích na ošetřovatelskou péči. Tyto informace jsou uvedeny v teoretické části této práce. Vlastní výzkumné šetření ve vybraných zařízeních bylo zahájeno 2. 11. 2015 a ukončeno
bylo
13. 2. 2016.
Postupně
jsem
navštívila
všechna
zařízení
a s jejich vedoucími jsem byla v trvalém kontaktu po celou dobu trvání akce. Vzhledem k charakteru pracovní náplně podřízených měli vedoucí zájem zajistit distribuci dotazníků a sběr vyplněných sami. Vzhledem k tomu, že jsem připravila podrobnou instruktáž k dotazníku – seznámila jsem individuálně vedoucí se svými záměry a podala jsem vysvětlení k jednotlivým dotazům, nebylo třeba dotazník osobně administrovat. Vedoucí zaměstnanci zařízení mi umožnili prohlídku všech pracovišť, vše mi vysvětlili a zodpověděli všechny mé dotazy. Z vyplněných dotazníků, které mi byly vedoucími předány, je patrno, že při akci byla vždy dodržena dohodnutá pravidla a šetření bylo skutečně anonymní. Za to jsem všem vedoucím vděčna. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků, z nichž se vrátilo 110 dotazníků. Vrácené dotazníky byly všechny vyplněny správně, tudíž jsem nemusela žádný z nich vyřadit a celková návratnost dotazníků je tedy 92 %. V dalším textu jsou podrobně zpracovány informace získané v dotazníkovém šetření: V bodě 2.6.1 jsou uvedeny odpovědi respondentů (celkem 110) na jednotlivé dotazy tak, jak byly zapsány v dotaznících. Jsou vyjádřeny vždy ve statických hodnotách, a to i tehdy, kdy šlo zvolit si více možností odpovědí, pak je i jejich součet logicky vyšší než 110, tedy počet respondentů. Tato forma lépe vystihuje názory všech respondentů na zkoumanou problematiku. V diskusi jsou pak přepočítány na procenta výskytu odpovědi. V bodě 2.6.2 jsou vybrané odpovědi přepočítány podle jednotlivých typů zařízení. V tomto případě se 100 % rovná počet respondentů těchto zařízení.
34
2.5 ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT Odpovědi jednotlivých respondentů jsou statisticky vyjádřeny v absolutních hodnotách. Informace respondentů, zpracované podle jednotlivých typů zařízení, jsou uvedeny v relativních hodnotách (v % podle počtu respondentů typu zařízení). Výsledky šetření jsou zpracovány do grafů.
Grafické zpracování Skutečnosti, zjištěné z odpovědí na jednotlivé dotazy, jsou zpracovány jednotnou formou modrých sloupcových grafů a jsou vztaženy vždy k celkovému počtu respondentů (110). Pro porovnání odpovědí „ANO“, „NEVÍM“, „NE“ v grafech podle jednotlivých typů zařízení jsou využity tři odstíny modré barvy. Pro grafy podle jednotlivých typů zařízení jsou pro větší vypovídací schopnost tyto typy odlišeny barevně.
35
2.6 VÝSLEDKY VÝZKUMU
2.6.1 Vyhodnocení otázek dotazníku Dotaz 6: Existují ve Vašem zařízení bariéry, které znemožňují poskytování péče o klienty s Alzheimerovou demencí? Respondenti uvedli celkem 175 výskytů různých bariér komplikujících poskytování péče o klienty s Alzheimerovou demencí. Jako nejvíce vnímaná bariéra byl uveden „Nedostatek personálu“. Následovala bariéra „Technické vybavení“. Podrobněji viz Graf 6.
Graf 6 Bariéry v péči o klienty s AD
Nezájem o problém
7
Nevyhovující prostř.
8
Materiál.zabezpečení
8
Respondenti (175 odpovědí)
Jiná
19
Ekonomická situace
19
Techn.vybavení
40
Nedostatek person.
74 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Bariéry v péči o klienty s AD
36
Dotaz 7: Absolvoval/a jste kurz nebo seminář (popřípadě jinou vzdělávací akci) zaměřenou na onemocnění Alzheimerova demence? Většina respondentů (86 ze 110) absolvovala školení, kurz nebo seminář se zaměřením na ošetřovatelskou péči o klienty s Alzheimerovu demencí (viz Graf 7). Tento dotaz spolu s následujícími dotazy 8-10 zjišťuje úroveň vzdělávání NLZP v ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a využívání těchto znalostí v praxi.
Graf 7 Absolutorium školení v péči o klienty s AD
Celkem
Ne
24
Počet respondentů
Ano
86 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Školení v ošetřovatelské péči
37
Dotaz 8: Kde čerpáte informace o AD? Respondenty bylo uvedeno celkem 364 zdrojů (3,3 zdroje/respondenta), z nichž čerpají informace o Alzheimerově demenci. Jako dva nejčastěji uváděné zdroje byly identifikovány „internet“ ̶ 89 opovědí a „školení (semináře)“ ̶ 80 odpovědí. Ostatní zdroje jsou uváděny statisticky výrazně méně často a mají výrazně klesající tendenci – následuje studium odborné literatury (47 odpovědí) a zkušenosti z vlastní praxe (41 odpovědí). Jen 31 respondentů odpovědělo, že informace získalo během studia (viz Graf 8).
Graf 8 Čerpání informací o AD
Jiné
1
Periodika
Respondenti (364 odpovědí)
11
Zaměstnavatel
16
Kurz
22
Kolega
26
Během studia
31
Zkušenost
41
Literatura
47
Školení
80
Internet
89 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Zdroje informací o AD
38
Dotaz 9:
Edukujete
rodinné
příslušníky
o
ošetřovatelské
péči
klientů
s Alzheimerovou demencí? Z Grafu 9 je patrné, že obě skupiny respondentů (edukující i needukující) jsou téměř stejně zastoupeny. V následujícím dotazu jsem v návaznosti na problematiku edukací zjišťovala, zda by nelékařský zdravotnický personál uvítal nějaký edukační materiál.
Graf 9 Edukace rodinných příslušníků respondenty
Celkem
Ne
Počet respondentů
49
Ano
61 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Edukace rodinných příslušníků
39
Dotaz 10:
Uvítal/a
byste
edukační
materiál
zaměřený
na
problematiku
ošetřovatelské péče o nemocné s AD ve Vašem zařízení? Na základě analýzy zjištěných dat lze konstatovat, že naprostá většina respondentů, tj. 67, by edukační materiál uvítala (viz Graf 10).
Graf 10 Zájem o edukační materiál k ošetřovatelské péči o klienty s AD Celkem Nevím
16
Počet respondentů
Ne
27
Ano
67 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Zájem o edukační materiál
Preferovanou formu edukačního materiálu dle názoru respondentů prezentuje Graf 11. Nejvíce respondentů, tj. 45, by uvítalo jako formu edukace „informační leták“, případně „přednášku“ (32 osob). Ostatní edukační formy byly méně zastoupeny.
Graf 11 Výběr vhodného edukačního materiálu Jiná forma
1
Respondenti (109 odpovědí)
Prakt.ukázka
15
Elektr.forma
16
Přednáška
32
Inform.leták
45 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Vhodný edukační materiál
40
Dotaz 11: Máte na Vašem pracovišti k dispozici standard zaměřený na bezpečnost klientů s Alzheimerovou demencí? Další okruh dotazů, včetně tohoto (tj. dotaz 11-14), se zabýval zajištěním bezpečnosti klientů/pacientů s AD. Za významný považuji fakt, že velký počet respondentů, tj. 28 osob, neví, zda tento dokument v jejich zařízení existuje (viz Graf 12).
Graf 12 Je zpracován standard bezpečnosti?
Celkem Nevím
28
Ne
Počet respondentů 39
Ano
43 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Existence standardu bezpečnosti
41
Dotaz 12: Vyhodnocuje Vaše zařízení indikátor kvality pro zajištění bezpečnosti klientů s onemocněním Alzheimerova demence? Analýza prokázala, že odpověď „ano“ je sice zastoupena četněji (uvedlo 48 respondentů), než „nevím“ (uvedlo 26 respondentů) i „ne“ (uvedlo 36 respondentů), ale rozdíly nejsou příliš výrazné (viz Graf 13).
Graf 13 Indikátor kvality na pracovišti
Celkem Nevím
26
Ne
Počet respondentů 36
Ano
48 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Existence indikátoru kvality
42
Dotaz 13: Jaké bezpečnostní zajištění klientů s onemocněním Alzheimerova demence nabízí Vaše zařízení? Respondenti uvedli celkem 340 odpovědí na možnost zajištění bezpečnosti klientů s AD. Mezi čtyři nejvíce uváděné možností patří kamerový systém (uvedlo 58 respondentů), zajištění dveří (uvedlo 57 respondentů), zajištění oken (uvedlo 50 respondentů) a identifikační náramek (uvedlo 41 respondentů). Nejméně zastoupeným bezpečnostním prvkem byl elektronický náramek. Ale, vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům na elektronické náramky, se toto dalo předpokládat. Podrobněji viz Graf 14.
Graf 14 Typy bezpečnostního zajištění klientů s AD Elektr.náramek
2 Respondenti (340 odpovědí)
Jiné
16
Dvoulůž.pokoje
21
Dostat.personál
31
Zahrada terap.
32
Zahrada relax.
32
Ident.náramek
41
Zajištění oken
50
Zajištění dveří
57
Kamera
58 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Bezpečnostní zajištění klientů s AD
43
Dotaz 14: Jaké máte bezpečnostní zajištění u klientů s Alzheimerovou demencí při pobytu venku? Respondenti uvedli celkem 177 odpovědí na možnost zajištění bezpečnosti klientů s AD při pobytu venku. Nejčastěji byl uváděn „uzavřený prostor“ (52 respondentů) a následně i „dostatečný počet ošetřovatelského personálu“ (38 respondentů) viz Graf 15.
Graf 15 Typy bezpečnostního zajištění klientů s AD při pobytu venku
Jiné
15 Respondenti (177 odpovědí)
Kamera
18
Zahrada terap.
26
Zahrada relax.
28
Dostat.personál
38
Uzavřený prostor
52 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Bezpečnostní zajištění klientů - venku
44
Dotaz 15: Jaké terapeutické služby poskytujete Vašim klientům? Dalším okruhem dotazů byla speciální ošetřovatelská péče a její uplatňování v praxi. Tímto dotazem bylo zjišťováno složení poskytovaných psychosociálních terapií. Respondenti uvedli celkem 291 odpovědí na téma terapeutických služeb, které ve svých zařízeních klientům/pacientům s Alzheimerovou demencí nabízejí. Nejčastěji je využívána „Canisterapie“, následují „Ergoterapie“ a „Reminiscenční terapie“, na kterou je tato práce zaměřená. Grafické znázornění jednotlivých odpovědí respondentů je níže v Grafu 16.
Graf 16 Terapeutické služby poskytované klientům s AD
Jiné
23
Respondenti (291 odpovědí)
Terapeut.panenky
44
Reminis.terapie
59
Ergoterapie
76
Canisterapie
89 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Terapeutická služba
45
Dotaz 16: Co je reminiscenční terapie? Většina respondentů (89 ze 110) byla s metodou reminiscenční terapie seznámena a zná její význam (viz Graf 17).
Graf 17 Informovanost o reminiscenční terapii
Celkem
Špatná odpověď
Počet respondentů
21
Správný popis
89 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Co je reministenční terapie ?
V souvislosti s reminiscencí bylo dalšími dotazy zjišťováno její využívání v oslovených institucích (dotaz 17), kdo s našimi respondenty při ní spolupracuje (dotaz 18), zda byli proškoleni (dotaz 19) a jak jsou respondenti spokojeni s využíváním této terapie (dotaz 20).
46
Dotaz 17: Využíváte reminiscenční terapii ve Vašem zařízení? Z Grafu 18 je patrné, že převážná většina respondentů (tj. 63 osob) své praxi využívá při práci s klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí reminiscenční terapii.
Graf 18 Využívání reminiscenční terapie v praxi
Celkem Nevím
19
Ne
Počet respondentů 28
Ano
63 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Využívání reminiscenční terapie
47
Dotaz 18: Kdo s vámi při této metodě spolupracuje? Respondenti uvedli celkem 146 odpovědí na téma spolupracujících subjektů. Možnost „Vzdělávací zařízení“ nebyla uvedena ani jednou, proto v přehledu nefiguruje. Možnost „Sám klient“ je zastoupena nejčastěji a to v 61 případech. Důležitá je i spolupráce ze strany rodiny, kterou uvedlo 41 respondentů (viz Graf 19).
Graf 19 Subjekt spolupracující s respondentem při reminiscenční terapii
Nikdo
19
Jiné
Respondenti (146 odpovědí) 25
Rodina klienta
41
Sám klient
61 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Spolupracující subjekt při reminiscenční terapii
48
Dotaz 19: Byli jste v této oblasti proškoleni? Z Grafu 20 je patrné, že většina respondentů (tj. 79 osob ze 110 respondentů) nebyla v této oblasti proškolena.
Graf 20 Vyškolení v reminiscenční terapii klientů s AD
Celkem
Ne
79
Ano
Počet respondentů
31 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Vyškolení v reminiscenční terapii
49
Dotaz 20: Jste spokojeni s využíváním této terapie ve Vašem zařízení? Posledním dotazem byla zjišťována spokojenost s využitím reminiscence v péči o osoby s AD. Analýza prokázala, že převažuje odpověď „ano“, ale rozdíl v zastoupení odpovědí „ano“ (uvedlo 58 respondentů) a „nevím“ (uvedlo 40 respondentů) není nijak markantní. Odpověď „ne“ je pak zastoupena statisticky nejméně (uvedlo pouze 12 respondentů (viz Graf 21).
Graf 21 Spokojenost s využíváním reminiscenční terapie v praxi
Celkem Nevím
40
Ne
Počet respondentů
12
Ano
58 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
Spokojenost s využitím reminiscenční terapie
50
2.6.2 Výsledky výzkumu – statistický rozbor informací ve vazbě na sledovaná zařízení Absolvování školení ošetřování pacientů s AD u NLZP v jednotlivých typech oslovených institucí Analýza zjištěných dat prokázala, že v domovech pro seniory – oddělení se zvláštním režimem je téměř 100 % NLZP vyškoleno v ošetřovatelské péči. Obdobně tomu tak je v Alzheimer Centrech. Jiná situace je v Psychiatrických nemocnicích a ostatních zařízeních, kde se odpovědi „ANO“ pohybují pouze kolem 60 % (viz Graf 22).
Graf 22 Srovnání úrovně vyškolení personálu podle zařízení
A. Psychiatrická nemocnice
60,7
B. Alzheimer centrum
90,0
C. Domov pro seniory
97,1
D. Jiné
64,3 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Podíl vyškoleného personálu v %
Možností bezpečnostního zajištění klientů s AD v jednotlivých institucích Další posuzovanou oblastí bylo zajištění bezpečnosti klientů/pacientů v jednotlivých institucích. Z analýzy dat vyplývá, že nejlepší povědomí o prevenci bezpečnostních rizik u klientů s AD je opět prokázáno v domovech pro seniory se zvláštním režimem. V 10 zkoumaných položkách se v 5 případech umístily na 1. místě, z toho ve 4 položkách (zahrady, kamera, max. dvoulůžkové pokoje, jiná opatření) vysoko nad úrovní ostatních typů zařízení. Následují psychiatrické nemocnice. Překvapivě problémová se zdá struktura odpovědí respondentů z Alzheimer Centra, kde většina bezpečnostních prvků reálně existuje, v odpovědích respondentů však uvedeny nejsou (viz Graf 23).
51
Graf 23 Typy bezpečnostního zajištění klientů s AD podle zařízení 0
Elektron.náramek
0
3
D Jiné
4 11
Jiné
0
C Domov pro seniory
35
4
B AlzheimerCentrum 7
Max.dvoul.pokoje
0
50
A Nemocnice
7 14 15
Dostatek personálu
45
46
4
Zahrada terapeut.
79
0
14
0
Zahrada relax. 7
39
3
Ident náramek
79
15
10
96
4
24
Zajištění oken
100
75 4
Zajištění dveří
55
59
89
39
Kamera
79
5
0
10
68 20
30
40
50
60
70
80
90
100
Bezpečnostní zajištění klientů s AD v %
Výsledky tohoto šetření korespondují s výsledky analýzy předchozího bodu. Dále bylo posuzováno zajištění bezpečnosti klientů/pacientů ve venkovním prostředí.
52
Jak ukazuje Graf 24, nejvyšší počet bezpečnostních zajištění pro klienty s Alzheimerovou demencí při pobytu venku uvádějí respondenti ze zařízení typu domov pro seniory – oddělení se zvláštním režimem.
Graf 24 Typy bezpečnostního zajištění klientů s AD podle zařízení – venku
Jiné
0 0
Kamera
0
32
18
D Jiné C Domov pro seniory B AlzheimerCentrum
36
21
A Nemocnice
4
0
Zahrada terapeut.
5
68 7 7
Zahrada relax.
71
10
0
18 21
Dostatek personálu
75
39 11
35
Uzavřený prostor
0
10
20
30
40
55
50
60
93
70
80
90
100
Bezpečnostní zajištění klientů s AD - venku v %
Z detailního rozboru využívání bezpečnostních prvků v jednotlivých typech zařízení vyplynula potřeba porovnat i zavedení řízení kvality bezpečnosti (standardy a indikátory kvality) podle jednotlivých typů zařízení. Z níže uvedených grafů (Graf 25, 26) vyplývá, že pravidla pro řízení kvality bezpečnosti jsou zavedena nejvíce v Domovech seniorů se zvláštním režimem.
53
Graf 25 Srovnání zavedení standardů kvality v zařízeních 7
D Jiné
93
0
C Domov pro seniory
0
B AlzheimerCentrum
0
3 97 80 20 32
A Nemocnice
46
21
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Zavedení standardu kvality v % NEVÍM
NE
ANO
Graf 26 Uplatnění indikátoru kvality v zařízeních
11
D Jiné
89
0
C Domov pro seniory
0
B AlzheimerCentrum
0
9 91 75 25 18
A Nemocnice 0
10
20
39 30
40
43
50
60
70
80
90
100
Vyhodnocování indikátoru kvality v % NEVÍM
NE
ANO
Pravidla pro řízení kvality bezpečnosti jsou uplatňována i v Psychiatrických nemocnicích a v Alzheimer centru, ale povědomí NLZP o jejich existenci je překvapivě nízké. Proto lze považovat výsledky šetření za zavádějící.
54
Poskytovaní speciální ošetřovatelské péče podle typu oslovené instituce Z analýzy získaných dat vyplývá, že uplatňování terapeutických služeb odpovídá teoretickým doporučením pro speciální péči o klienty s AD. Nejvyšší úroveň služeb vyplývá z odpovědí respondentů z Alzheimer Centra, pak následují Domovy pro seniory.
Graf 27 Terapeutické služby poskytované klientům s AD podle zařízení 7 3
Jiné
70 21 4 65
Terap.panenky
100 4 4 94 95
Remin.terapie 25 89 47
Ergoterapie
100 54 25 100 100 100
Canisterapie
0
10 D Jiné
20
30
40
C Domov pro seniory
50
60
70
80
B AlzheimerCentrum
90
100
A Nemocnice
Terapeutické služby v %
55
Využívání reminiscenční terapie v jednotlivých typech oslovených institucí Posledním zjišťovaným údajem bylo využívání reminiscenční terapie v jednotlivých typech institucí. Reminiscence je nejčetněji zastoupena v zařízeních Alzheimer centrum a Domov pro seniory – oddělení se zvláštním režimem. V ostatních zařízeních je naopak využívána spíše okrajově (viz Graf 28).
Graf 28 Poskytování reminiscenční terapie podle zařízení
14
D Jiné
86 4 3 3
C Domov pro seniory
94 0 0
B AlzheimerCentrum
100 54
A Nemocnice
11 36
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Využívání reminiscenční terapie v % NEVÍM
NE
ANO
56
2.7 DISKUSE Ve své bakalářské práci jsem se vědomě zaměřila pouze na NLZP. V těchto zařízeních většinou není lékař přítomen trvale, nebo tam působí jen jako externista, a NLZP pak částečně přebírají jeho působnost. Vedle obvyklé ošetřovatelské péče musí ovládat i úkony, specifické pro AD, tedy náročnou komunikaci s takto postiženým pacientem a terapeutické postupy, které ovlivňují vývoj choroby. Je proto v zájmu zařízení, pečujících o nemocné s AD, aby většinu jejich personálu tvořili právě zaměstnanci této odbornosti. Z tohoto pohledu přistupuji i k vyhodnocení výzkumných otázek. Při zpracování jsem vycházela z poznatků, získaných v bodu 1. „Současný stavu problematiky“, tj. z pramenů citovaných v „Seznamu použitých zdrojů“ a zejména pak z dokumentů ČASL, týkajících se péče o pacienty s AD. Své závěry jsem konfrontovala také s několika jinými bakalářskými pracemi; jsou uvedeny v komentářích k jednotlivým výzkumným otázkám. V důsledku odlišné metodiky, jiného vzorku respondentů a jinak položených dotazů jsou tato srovnání však pouze orientační. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda se NLZP vzdělávají v péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a zda využívají tyto své znalosti v praxi. Výzkum
byl
proveden
kvantitativní
formou
pomocí
nestandardizovaného
dotazníkového šetření, což může být jednou ze slabin tohoto výzkumu. V návaznosti na hlavní cíl práce jsem stanovila tři dílčí cíle a čtyři výzkumné otázky.
2.7.1 Výsledky šetření k dílčímu cíli 1 – vzdělávání v ošetřovatelské péči Úkolem mé Bakalářské práce bylo zjistit, zda se NLZP dostatečně vzdělávají v ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a využívají-li své poznatky v praxi. V souvislosti s tím jsem hledala odpovědi na výzkumné otázky 1 a 2. VO1: Jaká je odborná úroveň respondentů ve vybraných zařízeních? Zjistila jsem, že 78 ze 110 respondentů má středoškolské vzdělání - obor všeobecná sestra. Pokud bychom se na základě demografických a profesních charakteristik pokusili sestavit obraz „průměrného NLZP“ ve sledovaných zařízeních, jednalo by se o ženu ve věku 41 až 50 let, všeobecnou sestru se středoškolským vzděláním a s délkou 57
praxe v aktuálním zařízení do 5 let. Z analýzy dále vyplývá, že jen 8 ze 110 respondentů má vysokoškolské vzdělání (bakalářské a magisterské), což se vzhledem k náročnosti práce může jevit jako problémové. V odpovědi na VO1 můžeme konstatovat, že odborná úroveň NLZP ve vybraných zařízeních odpovídá současným potřebám těchto zařízení, protože většina respondentů má odpovídající stupeň vzdělání – tj. úplné středoškolské vzdělání - obor všeobecná sestra. Je ale v zájmu jednotlivých zařízení, aby péče o pacienty s AD byla co nejlepší, proto se nároky na ošetřující personál budou zvyšovat. NLZP s vysokoškolským vzděláním (bakalářským, magisterským) se prozatím objevují jen sporadicky, ale lze předpokládat, že zaměstnavatelé budou v budoucnu bakalářské studium NLZP více vyžadovat. Výsledek mého šetření o struktuře respondentů odpovídá výsledkům bakalářské práce „Specifika péče o klienta s Alzheimerovou demencí“ Terezy Čerchmánkové (2013). Jednalo se o kvantitativní šetření 110 respondentů ve dvou zařízeních na Vysočině (Psychiatrické nemocnici Jihlava a Domov důchodců ve Ždírci). Průzkum byl sice zaměřen na vztah ke klientům, úroveň vzdělání a věková struktura ale odpovídá mým zjištěním: 86 % NLZP má středoškolské vzdělání. VO2: Jaká je úroveň edukace respondentů v ošetřovatelské péči o klienty s Alzheimerovou demencí? Zjistila jsem, že v ošetřovatelské péči o klienty s AD bylo plně vyškoleno 86 ze 110 respondentů, tj. 78,2 % (viz dotaz 7). Tento ukazatel ale zkreslují rozdíly v úrovni vyškolení NLZP v různých typech zařízení. V domovech pro seniory absolvovalo odborné školení téměř 100 % personálu (97,1 %) a následuje Alzheimer Centrum (90 %). Zařízení „Jiná“ mají v ošetřovatelské péči zaměřené na pacienta s AD proškoleno 64,3 % zaměstnanců a psychiatrické nemocnice 60,7 %. Jde ale možná o zdánlivý problém, který vyplývá z charakteru pracovišť (nemocniční péče je více zaměřena na běžné zdravotnické úkony). Všichni respondenti projevili zájem o nějakou formu dalšího vzdělávání: nejvíce o internet – 80,9 % respondentů, následuje školení – 72,7 % respondentů. V další studiu by ale chtělo pokračovat jen 28,2 % respondentů (viz dotaz 8). Nějakou formu
58
edukačního materiálu by přivítalo jen 60,9 % respondentů. Největší zájem respondentů (40,9 %) byl o nejjednodušší formu, tedy o leták (viz dotaz 10). Jistý problém se projevil v komunikaci personálu sledovaných zařízení s rodinnými příslušníky klientů/pacientů s AD. S problémy ošetřovatelské péče specifickými pro toto onemocnění je seznamuje jen 55,4 % respondentů (viz dotaz 9). Ze zjištěných skutečností vyplývá, že na VO2 nelze odpovědět jednoznačně kladně, maximálně lze říci, že je uspokojivá. Jednoznačný je ale 100 % zájem respondentů dále se v oboru vzdělávat. Vysoké procento potřeby školení v oboru zřejmě koresponduje s nabídkou zaměstnavatelů, kteří tuto formu dalšího vzdělávání svým zaměstnancům nabízejí a tím je motivují. Výsledek mého šetření rámcově odpovídá závěrům Bakalářské práce Martiny Krejčířové (2012) na téma „Specifika ošetřovatelské péče u pacientů s Alzheimerovou chorobou v Alzheimer Centru“. Jednalo se kvantitativní šetření v pěti zařízeních Alzheimer Centra z celé republiky.
2.7.2 Výsledky šetření k dílčímu cíli 2 – Zkušenosti respondentů se zajištěním bezpečnosti klientů Mým úkolem bylo zjistit, zda jsou NZLP dostatečně seznámeni s bezpečnostními riziky v ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a zda vědí, jak jim předcházet. V souvislosti s tím jsem měla odpovědět na výzkumnou otázku 3. VO3: Umí/mají respondenti možnost předcházet bezpečnostním rizikům v péči o klienty s Alzheimerovou demencí? Zjišťovala jsem, jaká je úroveň zajištění kvality služeb ve sledovaných zařízeních a jaké je povědomí respondentů o standardu kvality (viz dotaz 11) a indikátoru kvality (viz dotaz 12). Na dotaz k informovanosti o standardu kvality kladně odpovědělo jen 39,1 % respondentů a na dotaz k povědomí o indikátoru kvality kladně odpovědělo jen 43,6 % respondentů. Všichni NLZP ale znají omezovací prostředky a bezpečnostní prvky k ochraně pacientů uplatňované ve svých zařízeních, jak je patrno z odpovědí na dotazy 13 a 14. Nejčastěji jsou respondenty uváděny mechanické bezpečnostní prvky – kamerový systém
59
(52,7 %), zajištění dveří (52,8 %), zajištění oken (45,4 %), identifikační náramky (37,3 %), venku „uzavřený prostor“ (47,3 %). Elektronické náramky nejsou dosud běžné, okrajově se o nich zmiňují jen respondenti z nemocnic a domovů pro seniory. Z analýzy bezpečnosti podle typu zařízení (viz bod 2.5.2) vyplývá, že nejvíce jsou mechanické
bezpečnostní
prvky
vč.
kamerového
systému
uplatňovány
v psychiatrických nemocnicích. Největší komfort pro klienty s AD pak nabízejí domovy pro seniory – 79 % respondentů těchto zařízení potvrdilo existenci terapeutických a relaxačních zahrad a 50 % uvedlo existenci maximálně dvoulůžkových pokojů. Velký počet respondentů (74 ze 110 respondentů) vnímá jako největší problém v předcházení rizik v péči o pacienty s AD nedostatek personálu. Nejmarkantněji jej pociťují respondenti Alzheimer Centra (uvedlo to 45 % respondentů, při pobytu venku dokonce 75 %). Tento problém je častěji uváděn i v psychiatrických nemocnicích (46 % celkově a 39 % venku). Z výše uvedeného vyplývá, že ani na VO3 nelze odpovědět jednoznačně kladně. Všichni respondenti sice znají způsob předcházení rizikům u pacientů s AD na svých pracovištích, jejich povědomí o řízení kvality péče o klienty se ale pohybuje jen kolem 40 %. Přitom z grafů 25 a 26 jednoznačně vyplývá, že všechna zařízení tyto ukazatele zavedeny mají. Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod např. získala v roce 2014 „Certifikát kvality a bezpečí“, který uděluje Česká společnost pro akreditaci ve zdravotnictví, a ve stejném roce se stala vítězem projektu „Kvalitní a bezpečná nemocnice“. Poněkud překvapivé bylo zjištění, že zřejmě jen jediné zařízení - Domov pro seniory se zvláštním režimem Břevnice - získalo v roce 2013 a v roce 2015 znovu obhájilo certifikát ČALS „Vážka“. Ostatní zařízení na dotaz ohledně Vážky neodpověděla. Důležitost zajištění bezpečnosti pacienta s demencí potvrzuje i bakalářská práce „Komplexná ošetrovatelská starostlivosť o geriatrického pacienta s imobilizačným syndrómom“ Novákové (2006). Je sice zaměřena na celkovou ošetřovatelskou péči o vybraného pacienta s projevy demence, ale na jeho bezpečnost je zde kladen velký důraz.
60
2.7.3 Výsledky šetření k dílčímu cíli 3 - speciální ošetřovatelská péče Měla jsem zjistit, zda se NLZP vzdělává ve speciální ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a zda využívá své vědomosti v praxi. V souvislosti s tím jsem položila výzkumnou otázku 4. VO4: Znají a používají respondenti metody psychosociálních terapií (s prioritním zaměřením na reminiscenční terapii)? Lze konstatovat, že všichni NLZP znají metody speciální ošetřovatelské péče uplatňované ve svém zařízení. Ve všech typech zařízení jsou používány všechny druhy sledovaných psychosociálních terapií vč. terapie reminiscenční. Jiná je situace v tom, kolik NLZP na svém pracovišti přímo terapeutickou rehabilitaci klientů/pacientů provádí. Z rozboru je patrno, že v domovech pro seniory a v Alzheimer Centru se jí účastní skoro všichni respondenti (90 až 100 %). Situace v psychiatrických nemocnicích a jiných zařízeních je značně odlišná: NLZP v těchto zařízeních provádějí rehabilitaci pacientů, včetně metod reminiscenční terapie, mnohem méně; vyplývá to opět z charakteru těchto pracovišť, kde jsou vzhledem k postižení pacientů kladeny větší nároky na ošetřovatelskou péči. Přes tyto rozdíly v terapeutických aktivitách jednotlivých zařízení jsou znalosti respondentů o reminiscenční terapii uspokojivé, 80,9 % respondentů na otevřený dotaz 16 odpovědělo správně (uvedlo základní postupy reminiscenční terapie) a 57,3 % potvrdilo, že ji ve svém zařízení využívá. Na základě zjištěných skutečností lze na VO4 odpovědět jednoznačně kladně. Uplatňování metod psychosociálních terapií vč. terapie reminiscenční je ve všech zařízeních na vysoké úrovni, i znalosti respondentů jsou dostačující. Určitá rezerva je v proškolení NLZP: jen 28 % respondentů byla v metodách reminiscenční terapie speciálně vyškolena (dotaz 19). S tím pravděpodobně souvisí i odpovědi na dotaz 18), týkající se spolupráce při reminiscenční terapii. Většina respondentů pracuje jen s klientem (uvedlo 55,6 % respondentů) a jen 37,2 % respondentů si uvědomuje důležitost spolupráce s rodinou. Ještě méně respondentů (25 %) uvedlo „jinou“ spolupráci, tj. komunikaci NLZP s profesionálními terapeuty v oboru. Lze konstatovat, že v této oblasti by se měla situace zlepšit.
61
Úvahy o významu psychosociálních terapií, jak jsem se je snažila postihnout ve své práci, korespondují se závěry bakalářské práce „Aktivizační činnosti u osob s Alzheimerovou chorobou“ Jany Hálové (2013). Jednalo se o kvalitativní výzkum ve dvou domovech pro seniory v Jižních Čechách a dílčím cílem práce bylo zjistit názor pracovníků v sociálních službách na nejvhodnější aktivizační činnosti pro osoby s Alzheimerovou chorobou. Reminiscenční terapie byla využívána na stejně vysoké úrovni, jakou vykázaly domovy v mém výzkumu, i podíl ostatních terapií je srovnatelný.
2.8 NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI Na základě výsledků výzkumného šetření byla formulována následující doporučení pro praxi, jež by měla směřovat především na management jednotlivých institucí poskytující péči nemocným s Alzheimerovou demencí: Pro oblast běžné ošetřovatelské péče o pacienty s AD Navrhuji orientovat se na průběžné zvyšování kvalifikace, zaměřené na diagnózu AD, tj. organizovat pro NZLP odborná školení (kurzy, semináře) zaměřená na specifika ošetřovatelské péče o pacienty s AD. Zaměstnavatelé by měli doporučovat NLZP specializační studium zaměřené na péči o pacienty s demencí v akreditovaných školských zařízeních. Pro oblast péče o bezpečnost pacientů s AD Domovy pro seniory by se měly seznámit se s podmínkami a požadavky pro získání certifikátu kvality Vážka, který uděluje ČALS a zaměřit se na jeho získání, pokud ještě o něj nepožádaly. Podle stávajících informací tento certifikát obhájil pouze Domov pro seniory Břevnice. Psychiatrické nemocnice by se měly zaměřit na akreditaci v oblasti řízení kvality péče o klienty/pacienty tak, jak se na ni zaměřila Psychiatrická nemocnice v Havlíčkově Brodě.
62
Všechna zařízení by měla do řízení kvality péče o klienty/pacienty zapojit své zaměstnance a seznamovat je průběžně se všemi opatřeními, která v této oblasti připravuje a zavádí Pro oblast specializované péče o pacienty s AD Všechna zařízení by se měla zaměřit se zvyšování kvalifikace NLZP v oboru psychosociálních terapií, tj. organizovat pro NLZP školení (kurzy, semináře) v tomto oboru. Měla
by
doporučovat
NLZP
získávat
diplomy
rehabilitačních
specialistů
v akreditovaných školících zařízeních, a to zejména v oboru reminiscenční terapie. Vzhledem k tomu, že NZLP mají podle mého průzkumu zájem o informační leták na téma „Reminiscenční terapie“, výstupem této práce je návrh možného edukačního materiálu, který je uveden v příloze 10.
Na závěr tohoto bodu bych se chtěla obrátit s velkou prosbou na všechny ty, kteří mohou ve své působnosti ovlivnit kvalitu života našich seniorů: na odborné střední a vysoké školy, na různá centra a neziskové organizace, na ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí, aby ve spolupráci s ČALS a třeba formou přednášek seznamovaly naši veřejnost s problémy pacientů s AD a s možnostmi všestranné péče o ně.
63
3 ZÁVĚR V mé bakalářské práci jsem se zabývala problematikou ošetřovatelské péče o klienta/pacienta s Alzheimerovou demencí, a to z hlediska NLZP, protože právě tuto profesi považuji, s ohledem na charakter tohoto nevyléčitelného onemocnění se značnou progresí, za klíčovou a nenahraditelnou sociálními pracovníky. Navíc lze podle prognóz ČALS očekávat, že se zvyšujícím se věkem populace bude nemocných s AD přibývat. Hlavním cílem bakalářské práce bylo tedy zjistit, zda se NLZP vzdělává v péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí, a zjistit, zda NLZP využívají své znalosti ošetřovatelské péče u klientů s touto nemocí v praxi. Práce je dělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je popsána Alzheimerova demence, její příznaky, diagnostika a léčba tak, jak to uvádějí odborné zdroje. Samostatná kapitola je věnována psychosociální terapii a strategii péče o takto postižené osoby. Výzkumná část se pak zabývá metodikou a průběhem vlastního výzkumného šetření. Vzhledem k zaměření byla zvolena kvantitativní forma výzkumu pomocí dotazníkového šetření. Zjištěná data jsou posléze prezentována pomocí grafů s příslušným komentářem. V závěru práce jsem na základě zjištěných informací formulovala doporučení pro praxi. Při stanovení dílčích cílů a výzkumných otázek bakalářské práce jsem vycházela z předpokladu, že se vzrůstajícím počtem nemocných AD se stále zvyšují nároky na NLZP a to jak na jejich počty, tak i na jejich znalosti a schopnosti. Zaměřila jsem se na psychiatrická zařízení (2 nemocnice), domovy pro seniory se zvláštním režimem (3 zařízení), specializované zařízení pro péči o postižené AD (Alzheimer Centrum) a „jiná“ zařízení, pečující o takto postižené pacienty (3 zařízení, mající charakter léčebny dlouhodobě nemocných). Vypracovala jsem dotazník, obsahující 20 dotazů, který vyplnilo 110 respondentů ze zmíněných zařízení. V návaznosti na hlavní cíl mé práce jsem stanovila jako dílčí cíl 1 zjistit, zda se NLZP dostatečně vzdělávají v ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a jak ji využívají v praxi. S tím souvisely VO1 (odborná úroveň respondentů z hlediska zařízení, kde působí) a VO2 (úroveň edukace respondentů v ošetřovatelské péči o klienty s AD).
64
Jako dílčí cíl 2 jsem zjišťovala, zda jsou NZLP dostatečně seznámeni s bezpečnostními riziky v ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a zda ví, jak jim předcházet. S tím souvisela VO3 o povědomí respondentů o této problematice. Posledním dílčím cílem bylo zjistit, zda se NLZP dostatečně vzdělávají ve speciální ošetřovatelské péči o klienty/pacienty s Alzheimerovou demencí a jak své znalosti využívají v praxi. Na základě toho byla formulována VO4. Ta se týkala znalostí metod psychosociálních terapií, zejména terapie reminiscenční. Souhrnně mohu konstatovat, že na všechny výzkumné otázky lze odpovědět v podstatě kladně. Ve všech zařízeních se poskytují služby na vysoké úrovni. Také odborná úroveň NLZP i jejich speciální znalosti péče o klienty/pacienty s AD odpovídají současným potřebám i možnostem zkoumaných zařízení. Jisté rezervy se ale projevují, resp. hlavně v budoucnu se budou projevovat, v oblasti dalšího vzdělávání NLZP v dovednostech ošetřovatelské péče i v psychosociálních terapiích. Zvýšená pozornost by se také měla věnovat seznamování NLZP se záležitostmi řízení kvality v zařízeních.
Na závěr bych ráda řekla, že mám velký respekt k práci vedení navštívených zařízení i k jejich zaměstnancům. Přesvědčila jsem se, že se ve všech případech a ne vždy v ideálních podmínkách snaží o své klienty/pacienty starat s velkým nasazením a s pochopením pro jejich potřeby . O tom svědčí i velký zájem všech respondentů o další vzdělávání v oboru i ve speciálních dovednostech.
65
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Alzheimer Europe [online]. London, ©2013-2015 [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: www.alzheimer-europe.org Alzheimer Nadační fond [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-11-05]. Dostupné z: http://alzheimernf.cz/ Alzheimer's Disease International [online]. London, 2015 [cit. 2015-11-05]. Dostupné z: www.alz.co.uk Angebote für Therapiegärten: ETZ-Projekt Gartentherapie. Natur im Garten [online]. Tulln, Austria, 2015 [cit. 2015-11-05]. Dostupné z: http://www.naturimgarten.at/ Asociace českých aromaterapeutů [online]. Praha: AČA, ©2012-2015 [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: http://www.aromaterapie.cz/ BARTOŠ, Aleš a Martina HASALÍKOVÁ. Poznejte demenci správně a včas: příručka pro klinickou praxi. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. Aeskulap, 192 s. ISBN 978-80204-2282-8. BARTOŠ, Aleš a Miloslava RAISOVÁ. Testy a dotazníky pro vyšetřování kognitivních funkcí, nálady a soběstačnosti. První vydání. Praha: Mladá fronta, 2015. Aeskulap,152 s. ISBN 978-80-204-3491-3. Basale-stimulation [online]. Hochspeyer, Deutschland, 2015 [cit. cit. 2015-11-05]. Dostupné z: www.basale-stimulation.de BRYDEN, Christine. Jaká budu umírat?. Vyd. 1. Překlad Václav Petr. Praha: Triton, 2013. ISBN 978-80-7387-641-8. Co je KTB 2005, [online]. In:. Hradec Králové: kbtvycvik.cz, s. 8 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://kbtvycvik.cz/co_je_kbt.pdf CVRČKOVÁ Dagmar. Zahrada pro seniory. In: Flora na zahradě [online]. Praha: © Časopisy
pro
volný
čas,
2015
[cit.
2015-11-19].
Dostupné
z:
http://www.floranazahrade.cz/zahrada-pro-seniory/
66
Česká alzheimerovská společnost [online]. Praha: ČALS, 2015 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/uvod/ Česká arteterapeutická asociace [online]. Praha: ČAA, 2012 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.arteterapie.cz/ Česká asociace ergoterapeutů- ČAE [online]. Praha: ČAE, 2015 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://ergoterapie.cz/ Česká společnost KBT 2015 [online]. Praha: ČSKBT, [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.cskbt.cz/ Edukace klienta s Alzheimerovou chorobou etapa: Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Ose.zshk.cz: Edukace [online]. Hradec Králové: Zdravotnická škola, 2015 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://ose.zshk.cz/vyuka/edukace.aspx?id=13 Evropská charta pacientů seniorů [online]. In: . Brno: Veřejný ochránce práv, 2012 [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: www.ochrance.cz FRIEDLOVÁ, Karolína. Uplatnění konceptu bazální stimulace v geriatrii. Sestra. Praha:
Mladá
Fronta,
2012,
(9),
58-59.
[cit.
2015-11-19].
Dostupné
z:
http://www.bazalni-stimulace.cz/pdf/cl_BS_geriatrie.pdf HÁJKOVÁ, Lucie a kol. Certifikace Vážka: – zkušenosti a reflexe. Geriatrie a gerontologie. Praha: Česká lékařská společnost J. E. P., 2013, 2(3), 101-104. ISSN 1805-4684 HOLMEROVÁ, Iva, Eva JAROLÍMOVÁ a Jitka SUCHÁ a kol. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Praha: Pro Gerontologické centrum vydalo EV public relations, 2007. Vážka. ISBN 978-80-254-0177-4. HOLMEROVÁ, Iva. Doporučení Alzheimer Europe k použití omezovacích prostředků v péči o pacienty s demencí. In: Madridský plán a jiné strategické dokumenty. Praha: ČALS, 2012. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/res/data/000062.pdf HOLMEROVÁ, Iva. Strategie ČALS P-PA-IA: Péče a podpora lidem postiženým syndromem demence. Geriatrie a gerontologie. Praha: Česká lékařská společnost J. E. P., 2013, 2(3), 158-164. ISSN 1805-4684
67
Institut bazální stimulace IBS® [online]. Praha: IBS, 2004–2015 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.bazalni-stimulace.cz/ Institut kognitivně behaviorální terapie [online]. Hradec Králové: IKTB, 2013 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://kbtvycvik.cz/index.html JANEČKOVÁ, Hana, et al. Studium vlivu reministenční terapie na kvalitu života seniorů. Česká geriatrická revue. Praha: Ambit Media, 2007, 5(3), 149-155. JELÍNKOVÁ, Jana a Mária KRIVOŠÍKOVÁ. Koncepce oboru ergoterapie. In: Česká asociace ergoterapeutů [online]. Praha, 2008 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.ergoterapie.cz/files/koncepce_oboru_ergoterapie.pdf JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ a kol. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 164 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2454-6. JIRÁK, Roman. Gerontopsychiatrie. Praha: Galén, 2013, 350 s. ISBN 978-80-7262873-5. KALVACH, Zdeněk. Křehký pacient a primární péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 399 s. ISBN 978-80-247-4026-3. KALVACH, Zdeněk. Pečujeme doma. 2. vydání. Brno 2009: Moravskoslezský kruh, o. s,
2009.
[cit.
2015-11-19].
Dostupné
z:
http://www.pecujdoma.cz/skola-
pecovani/navody/ Když se paměť vytrácí: život s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence z pohledu pacientů i pečujících. Vyd. 1. Překlad Emílie Harantová, Pavel Danko. Praha: Tarsago Česká republika, 2014, 256 s. Reader's Digest. ISBN 978-80-7406-248-3. Kurzy: Vzdělávací programy a semináře akreditované MPSV. ČALS [online]. Praha, 2015
[cit.
2015-11-19].
[cit.
2015-11-19]
Dostupné
z:
http://www.alzheimer.cz/vzdelavani-cals/kurzy/vzdelavani-cals/kurzy/ LUKASOVÁ, Marie a Adéla HRADILOVÁ a kol. Ochrana práv seniorů v instituci s důrazem na osoby s demencí. 1. vyd. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2014, 128 s. ISBN 978-80-87949-03-0.
68
MACHÁČKOVÁ, Michaela. Terapeutická panenka: v životě klientů s onemocněním demencí. In: Apos Brno [online]. Brno, 2015 [cit. 2016-02-18]. Dostupné z: http://aposbrno.cz/userfiles/file/LISTOPAD_FINAL.pdf MÁTL Ondřej, Iva HOLMEROVÁ a Martina MÁTLOVÁ, Zpráva o stavu demence 2014. Praha: Česká alzheimerovská společnost, o. p. s., 2014, 26 s. ISBN 978-8086541-34-1. MÁTL, Ondřej a Milena JABŮRKOVÁ. Kvalita péče o seniory: řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. 1. vyd. Praha: Galén, 2007, 176 s. ISBN 978-80-7262-499-7. Na pomoc pečujícím: příručka pro pečující rodinné příslušníky a další blízké lidí s demencí. 10. vyd. Praha: Česká alzheimerovská společnost, 2014, 25 s. ISBN 978-8086541-33-4. NAVRÁTILOVÁ, Miroslava. Výživa a Alzheimerova choroba, [online]. Vyd. 1. Praha: Pfizer, 2011 [cit. 2015-11-05]. Dostupné z: https://pfizer.cz/sites/cz/Brochures/vyzivaalz-namoc.pdf Podmínky poskytování respitní péče ČALS [online]. In: Praha: ČALS, 2014, s. 9 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/res/data/001/000142.pdf Potraviny jako prevence Alzheimerovy choroby. Zdravě.cz [online]. 2012 [cit. 2015-1119].
Dostupné
z:
http://alzheimerova-choroba.zdrave.cz/potraviny-jako-prevence-
alzheimerovy-choroby/ Prevalence demence v Evropě. ČALS [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-11-05]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/vyskyt-demence/ RABOCH, Jiří, Pavel PAVLOVSKÝ a Dana JANOTOVÁ. Psychiatrie: minimum pro praxi. 5. vyd. Praha: Triton, 2012, 239 s. ISBN 978-80-7387-582-4. SERBINOVÁ, Iveta, Vanda BENEŠOVÁ a Věra VANÍČKOVÁ. Staráte se o pacienta s Alzheimerovou nemocí?: Potřebujete vědět víc? [online]. Praha: Pfizer, ČALS, 2004 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.gerontologie.cz/files/brozura_pro_pacienty.pdf
69
SIVEROVÁ, Jarmila a Radka BUŽGOVÁ. Vliv reminiscenční terapie na kvalitu života pacientů v léčebně dlouhodobě nemocných. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2014, 5(1), 21-28. [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://periodika.osu.cz/cejnm/dok/201401/4-siverova-buzgova-cz.pdf Současné možnosti diagnostiky a léčby. Alzheimer Nadační fond [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://alzheimernf.cz/pro-pecujici-a-pacienty/soucasnemoznosti-diagnostiky-a-lecby/ Světová zpráva o Alzheimerově chorobě 2013. ČALS [online]. Praha, 2013 [cit. 201511-19].
Dostupné
z:
http://www.alzheimer.cz/tiskove-zpravy/svetova-zprava-o-
alzheimerove-chorobe-2013/ Terapeutické panenky. Alzheimercentrum.cz [online]. Praha: Alzheimer centrum, 2014 [cit.
2015-11-19].
Dostupné
z:
http://www.alzheimercentrum.cz/poskytovana-
pece/terapeuticke-panenky/ Terapeutické panenky: Jak Terapeutické panenky fungují. Zacala.cz [online]. Praha: ZaCaLa, 2013 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://zacala.cz/jak-terapeuticke-panenkyfunguji/ TOPINKOVÁ, Eva. Diagnóza a léčba poruch chování u starších nemocných. Edukafarm
[online].
Praha,
2006
[cit.
2015-11-19].
Dostupné
z:
http://www.edukafarm.cz/c569-diagnoza-a-lecba-poruch-chovani-u-starsich-nemocnych Vážka®: Pravidla pro udělování certifikátu Vážka®. ČALS [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/certifikace-vazka/ Výskyt demence. ČALS [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-11-05]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/vyskyt-demence/ WLJA, Petr. Jaká je kapacita a struktura dlouhodobé péče v České republice? Geriatrie a gerontologie. Praha, 2013, 2(3), 122-127. ISSN 1805-4684 Zahrady Lipky: 2015 Prostor pro zahradní terapii [online]. Brno: Lipka, [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.lipka.cz/soubory/lipka_zahradni_terapie_brozurka_web--f4917.pdf Zooterapie. Duhová cesta z.s. [online]. Veltrusy, 2015 [cit. 2016-04-14]. Dostupné z: http://www.duhovacesta.cz/ZOOTERAPIE.html
70
Zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních ve znění pozdějších předpisů; Vyhláška MZČR č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků; Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů; Vyhláška č. 505/2006 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.
71
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka 1 Zkoumané instituce …………………………………………………………….. 30 Graf 1 Působení v typu zařízení ...................................................................................... 31 Graf 2 Pohlaví respondentů ............................................................................................ 31 Graf 3 Věková skladba respondentů ............................................................................... 32 Graf 4 Struktura úrovně vzdělání respondentů ............................................................... 32 Graf 5 Délka praxe v aktuálním zařízení ........................................................................ 33 Graf 6 Bariéry v péči o klienty s AD .............................................................................. 36 Graf 7 Absolutorium školení v péči o klienty s AD ....................................................... 37 Graf 8 Čerpání informací o AD ...................................................................................... 38 Graf 9 Edukace rodinných příslušníků respondenty ....................................................... 39 Graf 10 Zájem o edukační materiál k ošetřovatelské péči o klienty s AD ..................... 40 Graf 11 Výběr vhodného edukačního materiálu ............................................................. 40 Graf 12 Je zpracován standard bezpečnosti? .................................................................. 41 Graf 13 Indikátor kvality na pracovišti ........................................................................... 42 Graf 14 Typy bezpečnostního zajištění klientů s AD ..................................................... 43 Graf 15 Typy bezpečnostního zajištění klientů s AD při pobytu venku ......................... 44 Graf 16 Terapeutické služby poskytované klientům s AD ............................................. 45 Graf 17 Informovanost o reminiscenční terapii .............................................................. 46 Graf 18 Využívání reminiscenční terapie v praxi ........................................................... 47 Graf 19 Subjekt spolupracující s respondentem při reminiscenční terapii ..................... 48 Graf 20 Vyškolení v reminiscenční terapii klientů s AD................................................ 49 Graf 21 Spokojenost s využíváním reminiscenční terapie v praxi ................................. 50 Graf 22 Srovnání úrovně vyškolení personálu podle zařízení ........................................ 51 Graf 23 Typy bezpečnostního zajištění klientů s AD podle zařízení ............................. 52 Graf 24 Typy bezpečnostního zajištění klientů s AD podle zařízení – venku ................ 53 Graf 25 Srovnání zavedení standardů kvality v zařízeních ............................................ 54 Graf 26 Uplatnění indikátoru kvality v zařízeních ......................................................... 54 Graf 27 Terapeutické služby poskytované klientům s AD podle zařízení ..................... 55 Graf 28 Poskytování reminiscenční terapie podle zařízení ............................................ 56
SEZNAM ZKRATEK ACE ̶ CZ
Addenbrookský kognitivní test ̶ Addenbrooke's Cognitive Examination
AČA
Asociace českých aromaterapeutů
AD
Alzheimer's disease ̶ Alzheimerova nemoc (dále)
ADI
Alzheimer's Disease International společnost
ANF
Alzheimer nadační fond
BPSD
behaviorální a psychologické symptomy demence
CDT
Clock Drawing Test ̶ Test hodin
ČAA
Česká arteterapeutická asociace
ČAE
Česká asociace ergoterapeutů
ČALS
Česká alzheimerovská společnost
ČSKBT
Česká společnost kognitivně behaviorální terapie
DSM IV
Diagnostická kritéria demence
KBT
Kognitivně behaviorální terapie
MMSE
Mini ̶ MentalStat Examination
NLZP
Nelékařský zdravotnický pracovník
EEG
Elektroencefalogram
EKG
Elektrokardiogram
RTG
Radioizotopový termoelektrický generátor ̶ Radioisotope Thermoelectric Generator
̶
Mezinárodní alzheimerovská
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 ČALS – Vedení a motto Příloha 2 Objev Alzheimerovy choroby Příloha 3 Alzheimerova nemoc v tabulkách Tabulka 1 Prevalence AD v Evropě Tabulka 2 Demence v ČR a v regionech Tabulka 3 Porovnání stádií AD Tabulka 4 Desatero varovných příznaků AD podle ČALS Tabulka 5 Rizikové faktory vzniku AD - přehled Tabulka 6 Prevence při stravování Příloha 4 Neurologie AD Obrázek 1 Vznik amyloidních plaků Obrázek 2 Poškození mozku AD Příloha 5 Stimulace seniorů Terapeutické panenky Terapeutické zahrady Příloha 6 Desatero Bazální stimulace® Příloha 7 Evropská charta pacientů seniorů Příloha 8 Některé kurzy a školení ČALS Příloha 9 Dotazník Příloha 10 Leták k reminiscenční terapii Příloha 11 Povolení k výzkumu