VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: PODNIKÁNÍ A PRÁVO

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE MAJETKOVÉ TRESTNÉ ČINY – KRÁDEŽ A NEOPRÁVNĚNÉ UŽÍVÁNÍ CIZÍ VĚCI

Autorka: Ivana Dušková Vedoucí práce: JUDr. Ing. Tomáš Moravec

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Majetkové trestné činy - krádež a neoprávněné užívání cizí věci“ vypracovala samostatně a pouze za užití uvedených zdrojů literatury.

V Praze dne 30. 4. 2014

............................ Ivana Dušková

Poděkování: Touto cestou bych ráda poděkovala JUDr. Ing. Tomáši Moravcovi za jeho cenné rady a poznatky z praxe, kterými mi velmi pomohl. Dále bych chtěla poděkovat své rodině, která mě v průběhu psaní práce podporovala a nešetřila svými názory na mou práci. V neposlední řadě mé díky patří také advokátům z advokátní kanceláře CHSpartners, kteří byli i přes jejich pracovní vytíženost více než ochotni zodpovědět mé otázky týkající se advokátní praxe.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 1

Obecně o majetkových trestných činech............................................................................. 7 1.1

1.1.1

Pojem věc ........................................................................................................... 10

1.1.2

Pachatel .............................................................................................................. 11

1.2 2

2.1

Vývojová stadia ......................................................................................................... 15

2.2

Objekt ........................................................................................................................ 17

2.3

Objektivní stránka...................................................................................................... 18

2.3.1

Jednání ................................................................................................................ 18

2.3.2

Následek ............................................................................................................. 22

2.3.3

Příčinný vztah ..................................................................................................... 23

Subjekt a subjektivní stránka ..................................................................................... 23

Neoprávněné užívání cizí věci .......................................................................................... 25 3.1

Vývojová stadia ......................................................................................................... 26

3.2

Objekt ........................................................................................................................ 27

3.3

Objektivní stránka...................................................................................................... 29

3.3.1

Jednání ................................................................................................................ 29

3.3.2

Následek ............................................................................................................. 31

3.3.3

Příčinný vztah ..................................................................................................... 32

3.4 4

Ochrana majetku v ostatních hlavách Trestního zákoníku ........................................ 12

Krádež ............................................................................................................................... 14

2.4 3

Ochrana majetku v hlavě V. Trestního zákoníku ........................................................ 9

Subjekt a subjektivní stránka ..................................................................................... 33

Komparace krádeže a neoprávněného užívání cizí věci ................................................... 35 4.1

Judikát ZM II 37/37 ................................................................................................... 35

4.2

Judikát 3 Tdo 206/2011 ............................................................................................. 36

4.3

Judikát 4 To 97/2000 ................................................................................................. 39

4.4

Judikát 13 To 352/2005 ............................................................................................. 40

4.5

Judikát 7 Tdo 1459/2011 ........................................................................................... 41

4.6

Shrnutí ....................................................................................................................... 42

Závěr ......................................................................................................................................... 45 Seznam použitých zdrojů literatury.......................................................................................... 47 Seznam zkratek......................................................................................................................... 49

Úvod Důvodem proč jsem si vybrala za téma bakalářské práce „Majetkové trestné činy krádež a neoprávněné užívání cizí věci“ je především to, že jsem před rokem psala seminární práci na téma majetkové trestné činy, a už v té době mě překvapila nápadná analogie právě mezi krádeží a neoprávněným užíváním cizí věci. Cílem mé bakalářské práce je proto co nejvíce přiblížit trestný čin krádež a neoprávněné užívání cizí věci, a následně tyto trestné činy porovnat z hlediska jejich skutkových podstat. Mým záměrem je využít analytickou metodu tak, aby byl jejím výsledkem základ pro následnou aplikaci komparativní metody. Ze shora uvedeného vyplývá, že jako výzkumnou otázku jsem si, kromě analýzy těchto trestných činů, položila i odhalení shod a rozdílností mezi neoprávněným užíváním cizí věci a krádeží. V první kapitole se hodlám soustředit na obecné vymezení majetkových trestných činů. V této části rozeberu co je objektem majetkových trestných činů a posléze se zaměřím na další atributy skutkové podstaty, hlavně na škodu jakožto následek. Škodě věnuji zvláštní pozornost vzhledem k tomu, že je velmi zajímavé, jakým způsobem postupují orgány činné v trestním řízení při stanovení její výše. Taktéž se zmíním o tom, že se majetkové trestné činy na základě svých skutkových podstat dělí do čtyř různých skupin. Tyto skupiny uvedu spolu se základními charakteristikami, které jsou pro ně typické. První kapitola se skládá ze dvou podkapitol. První z nich se týká ochrany majetku v hlavě V. Trestního zákoníku. Součástí této podkapitoly bude i vymezení pojmů věc a pachatel. Pojmu věc v právním smyslu zamýšlím věnovat velký prostor, a to převážně proto, že díky zavedení NOZ došlo k některým změnám, které značně ovlivňují pohled na věc v právním smyslu. Pro komplexnost uvedu porovnání tohoto pojmu s předchozí úpravou, přičemž zdůrazním změny oproti původní úpravě a také části, kterých se změny nedotkly. Pojem pachatel vymezím obecně v souvislosti s majetkovými trestnými činy. V druhé podkapitole budu rozebírat, zda je majetek chráněn i v jiných částech Trestního zákoníku. Druhá kapitola již nebude obecná, ale naopak se bude konkrétně zabývat prvním z uvedených trestných činů – krádeží. Tuto kapitolu logicky rozdělím podle atributů skutkové podstaty a připojím i vývojová stadia krádeže. Vzhledem k faktu, že pojem vývojové stadium budu v práci zmiňovat poprvé, detailně ho přiblížím a až posléze aplikuji přímo na trestný čin krádeže. Pak se již podrobně budu zabývat danými prvky skutkové podstaty. V prvé řadě obecně charakterizuji krádež a zmíním také fakt, že je pro krádež typická dvojí skutková podstata. Následně se již budu věnovat jednotlivým prvkům skutkové podstaty.

5

Zatímco ve druhé kapitole využiji hlavně metodu analýzy a syntézy, které se vzájemně prolínají, ve třetí kapitole, která se týká neoprávněného užívání cizí věci, již navíc použiji i metodu komparativní. Stejně jako u krádeže celou kapitolu rozdělím dle prvků skutkových podstat. Budu tedy postupovat obdobně jako v kapitole druhé, ale současně zamýšlím tyto dva trestné činy porovnávat z hlediska jejich skutkových podstat. Komparací se budu snažit poukázat na jejich shody a rozdíly. Poslední, tedy čtvrtou kapitolu mé práce, bych mohla označit jako praktickou. Zde bych ráda na základě pěti pečlivě vybraných judikátů poukázala na shody a rozdíly mezi těmito trestnými činy. Budu tedy schopna tyto jejich znaky demonstrovat na reálných situacích.

Tato kapitola by měla vyústit v odpověď na mou výzkumnou otázku, kterou

zamýšlím formulovat ve shrnutí této celé kapitoly. Z metodického hlediska, jak jsem již zmínila, bude mé práci dominovat především analýza, která mi poskytne vhodný základ pro použití další výzkumné metody, a to komparace. V první části práce navíc využiji metodu popisnou, v dalších částech pak i syntézu. Ve třetí a čtvrté kapitole bude stěžejní metodou zmíněná metoda komparativní, která mi umožní dosáhnout cíle mé práce. Pro napsání této práce využiji především komentáře k Trestnímu zákoníku autora Pavla Šámala vydané pod nakladatelstvím C. H. Beck. Tato kniha pro mne bude základním zdrojem při psaní práce. Pro pochopení obecných záležitostí použiji knihu Trestní právo hmotné od autora Tomáš Gřivny a dále Kurs trestního práva: trestní právo hmotné od Josefa Kuchty. K prohloubení informací využiji právních předpisů a legislativních dokumentů, které budu vyhledávat v právním systému ASPI. V poslední části práce využiji elektronickou databázi Nejvyššího soudu ČR, která obsahuje judikaturu. Samotná judikatura bude pro vypracování mé práce stěžejní. Otázky, které se budou týkat právní praxe, hodlám konzultovat s advokáty zabývajícími se trestním právem. Věřím, že i přes jejich značnou pracovní vytíženost se mi podaří získat potřebné informace.

6

1 Obecně o majetkových trestných činech Pro ucelenost práce je cílem této kapitoly obecně charakterizovat majetkové trestné činy a definovat vybrané pojmy, které mají značný význam pro porozumění následujících kapitol. Majetkové trestné činy jsou dlouhodobě statisticky nejvíce páchanými a postihovanými trestnými činy v České Republice. Dle statistiky Policie České republiky pro rok 2013 dosahoval podíl majetkových trestných činů 64% z celkové kriminality1. Tato skutečnost je pro představu zobrazena v koláčovém grafu uvedeném níže spolu s dalšími skupinami trestných činů, které tvoří celkovou kriminalitu v České Republice. Majetkové trestné činy upravuje hlava V. zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb., dále jen „TZ“ a jejím cílem je ochrana zejména majetkových zájmů. Graf - 1:Celková kriminalita za rok 2013 1% 11%

násilné činy

6% mravnostní činy

9% majetkové činy 9%

hospodářské činy ostatní trestné činy (požáry,výtržnictví,toxikomanie…)

64%

zbývající trestní činy (veškeré úmyslné nehody,dopravní nehody, týrání zvířat…)

Zdroj: Policie ČR

Majetkovými zájmy se rozumí především vlastnictví, které je objektem „většiny trestných činů“2, ale také nerušené držení věci i jiná majetková práva. Rozsah ochrany majetku se v jednotlivých ustanoveních trestního zákoníku liší. V některých je ochrana pojata široce a týká se majetku jako celku, v jiných zahrnuje pouze dílčí části majetku. Právo vlastnit majetek vychází z článku 11 LPS, jakožto i fakt, že „vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“3. V rozporu s tímto právem byl v minulosti tzv. 1

Policie České republiky. Statistické přehledy kriminality za rok 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx. 2 GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo hmotné. 2, aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 311 s. ISBN 978-807-3575-090, str. 155. 3 Listina Základních Práv a Svobod. In: 2/1993. 1993. Čl.11.

7

socialistický majetek, jemuž byla ze zákona poskytnuta daleko vyšší právní ochrana. Trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví byly obsaženy v zákoně č.140/1961 Sb. Tato diskriminační úprava se dočkala zrušení až po pádu totalitního režimu, a to novelou TZ č.175/1990 Sb. Z článku 11 LPS však vznikají vlastníkovi kromě zmíněných práv i určité povinnosti. Vlastníka zavazuje především k tomu, aby svého vlastnictví nezneužíval k újmě na právech druhých nebo v rozporu s ochranou obecných zájmů a nakládal s majetkem tak, aby nedošlo k poškození zdraví druhé osoby, přírody či životního prostředí. Z hlediska způsobu spáchání trestného činu, jednání a následku rozčleňuje hlava V. TZ majetkové trestné činy do čtyř skupin. První z nich se vyznačuje jednáním obohacovacím na úkor cizího majetku.4 Do této skupiny můžeme zařadit krádež, zpronevěru, podvod, lichvu a další, které jsou obsaženy v § 210-213. Cílem pachatelů výše uvedených trestných činů je získat pro sebe sama nebo někoho jiného majetkový prospěch. Tyto předpoklady splňuje také trestný čin loupeže nebo některé formy vydírání, které však do této oblasti nezařazujeme z důvodu jejich násilné povahy. Své místo mají v násilných trestných činech. Do druhé kategorie řadíme trestné činy, jejichž následkem je poškození majetku, ať už cizího nebo vlastního. Příkladem poškozovacího jednání je poškození cizí věci, které je upraveno v § 228 TZ. Pachatel cizí věc poškodí, což má za následek její částečné znehodnocení a tedy i vznik majetkové újmy na straně poškozeného neboli vlastníka věci. Další formou je zničení, čili úplné znehodnocení věci anebo učinění věci neupotřebitelnou. V tomto oddílu trestných činů proti majetku má své místo i tzv. nevěrná správa podle § 220 a § 221, zneužívání vlastnictví podle § 229, anebo tzv. úpadkové trestné činy, které přímo nebo nepřímo zasahují do práv věřitelů nebo věřitele poškozují. Třetí skupina se vyznačuje přechodným užíváním cizí věci. Je-li důvodem zmocnění se věci nikoli její podstata, ale pouze užitek plynoucí z jejího užívání, mluvíme o neoprávněném užívání věci. Setkáme se také s označením „furtum usus“ neboli krádež z užitku. Tuto skupinu trestných činů upravuje § 216 a § 217. Čtvrtou, a tedy i poslední skupinu představují „podílnické trestné činy a trestné činy postihující legalizaci výnosů.“5 Pachatel využije situace, kdy páchá trestný čin jiná osoba s tím, že získá majetkový prospěch. Aby byla naplněna skutková podstata majetkového trestného činu, musí být následkem této kriminality majetková škoda. Škoda je újma na majetku poškozeného, kterou je možné

4

GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo hmotné. 2, aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 311 s. ISBN 978-807-3575-090, str. 158. 5 Ibid, str. 159.

8

vyjádřit v penězích. Peníze jsou všeobecným ekvivalentem a musí být možné jimi škodu napravit v případě, že nedojde k navrácení věci do původního stavu. Škodou se však nerozumí pouze zmenšení majetku poškozeného, ale také ušlý zisk. Při stanovení výše škody se vychází „z ceny věci, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává“.6 Cenou obvyklou se rozumí cena, za kterou je možné danou věc koupit v maloobchodním prodeji v obci nebo v její části, kde došlo k trestnému činu. Je-li předmětem útoku cizí měna, vychází se z kurzu, za který se v době spáchání trestného činu daná měna prodávala, nikoli z kurzu, za jaký nakoupil měnu poškozený. V některých případech je náročné určit výši škody podle obvyklé prodejní ceny, protože se například jedná o zcela individuální věc, která má sběratelskou hodnotu a běžně se neprodává. Orgán činný v trestním řízení může v této situaci výši škody stanovit „z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav“7. Primárně se tedy vychází z obvyklé ceny a až v případě, že toto ustanovení není možné aplikovat z důvodu hospodárnosti nebo účelnosti, může orgán činný v trestním řízení zvolit jednu ze dvou výše uvedených variant. TZ v § 138 kategorizuje škodu podle pevných peněžitých částek, kterých škoda dosáhne. Rozlišuje pět hranic, díky nimž je možné odstupňovat trestnost a stanovit výši trestu. Škoda nikoli nepatrná dosahuje částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda ve výši nejméně 25 000Kč, za větší škodu zákon považuje škodu od 50 000 Kč, značná škoda dosahuje nejméně 500 000 Kč a škodu velkého rozsahu vymezuje částka nejméně 5 000 000 Kč. Tato rozmezí se použijí u konkrétních skutkových podstat.

1.1 Ochrana majetku v hlavě V. Trestního zákoníku Jak již bylo naznačeno výše, za druhový objekt majetkových trestných činů TZ považuje majetek a tato podkapitola nastíní jakým způsobem je chráněn. I přesto, že s Novým občanským zákoníkem dále jen „NOZ“ přišly významné změny, definice majetku jako souhrnu majetkových hodnot zůstala nepozměněna. Majetek v sobě nadále zahrnuje „věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty“ 8. Majetkem rozumíme i veškeré penězi ocenitelné majetkové hodnoty a tzv. obchodní majetek.

6 7 8

Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 137 odst. 1. Ibid, § 137 odst. 2. Zákon č. 40/1964 Sb. § 118 odst. 1.

9

1.1.1 Pojem věc Současná úprava NOZ s účinností od 1. 1. 2014 vymezuje věc jako „vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“9. To je podstatný rozdíl oproti občanskému zákoníku, dále jen „OZ“, platného do 31. 12. 2013, v níž nebyl tento pojem „legálně“ ukotven ani podrobněji vysvětlován. Za věc považoval OZ „ovladatelný hmotný předmět, který je užitečný“10. Dvěma hlavními znaky věci, které byly vymezeny již v předchozí úpravě, jsou ovladatelnost a užitečnost. Věci se dělí na hmotné a nehmotné.

Za hmotnou věc § 496 odst. 1 NOZ

„považuje ovladatelnou část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu“11. Nehmotné věci jsou pak „práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty“12. Konkrétně jsou mezi nehmotné věci řazena práva, zaknihované cenné papíry, obchodní tajemství, goodwill, předměty průmyslového vlastnictví, předměty duševního vlastnictví, patenty, licence a jiné. Nehmotnou věcí však může být jen věc, která má majetkovou podstatu, tedy je ovladatelná a užitečná. V úpravě platné do konce roku 2013 nebyl pojem nehmotná věc zahrnut, přestože se s touto koncepcí pracovalo například u podniku, jehož součástí jsou nehmotné složky a ty byly považovány za věc. Současná úprava díky vymezení pojmu nehmotné věci rozšířila vlastnictví na vše, co někomu patří bez ohledu na to, jestli je to věc hmotná nebo nehmotná. Předmětem ochrany majetku v TZ je i příslušenství věci. Věc je příslušenstvím pokud je jejím účelem „aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení“13. Pokud se právní jednání dotýká věci, dotýká se i jejího příslušenství. Týká-li se například zástavní právo hlavní věci, je nevyhnutelné považovat za předmět zástavy i její příslušenství. Oproti předchozí úpravě je zde potlačena subjektivní stránka, jelikož v předchozí úpravě bylo příslušenství ovlivněno vůlí vlastníka hlavní věci a záleželo na jeho rozhodnutí, zdali věc považuje za příslušenství. NOZ negativně vymezuje, co nelze považovat za věc. Za věc zákon nepovažuje lidské tělo ani jeho části, a to i v případě, že jsou oddělené. Nicméně v případě částí lidského těla, které je možné oddělit „bezbolestně a přirozeně se obnovují, se užijí pravidla o movitých věcech“14 a lze s nimi i obchodovat15. NOZ nepovažuje za věc ani zvíře a bere na něj větší

9

Občanský zákoník. In: 89/2012. 2012, § 489. KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxix, 617 s. ISBN 978-807-4000-478, str. 137. 11 Občanský zákoník. In: 89/2012. 2012, § 496, odst. 1. 12 Ibid, § 496, odst. 2. 13 Ibid, § 510, odst. 1. 14 Občanský zákoník. In: 89/2012. 2012, § 112. 10

10

ohled, protože „zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor16“. Neznamená to však, že se na živé zvíře nikdy nepohlíží jako na věc v právním smyslu. Pokud to povaha smysly nadaného živého tvora umožňuje, lze s nimi zacházet jako s hmotnou věcí. NOZ například stanoví, že je možno zadržet živé zvíře. Tohoto práva však nelze využít, pokud se jedná o psa, který je viditelně citově závislý na svém vlastníkovi. Některá práva, která nemají povahu majetku, nejsou NOZ považována za věc v právním smyslu. Tak je tomu například u vynálezu či autorského díla. Cizí věc je chráněna TZ především v § 205 o krádeži, § 206 o zpronevěře, § 207 o neoprávněném užívání cizí věci. Dále pak například v § 219 o zatajení věci nebo § 228 o poškození cizí věci. Vlastní věc je chráněna v § 229 o zneužívání vlastnictví. Nehmotný majetek, především pohledávky jsou v TZ chráněny tzv. úpadkovými delikty, o nichž byla zmínka v předchozí kapitole. Za úpadkové delikty považujeme poškození věřitele podle § 222, zvýhodnění věřitele podle § 223, způsobení úpadku podle § 224 a dále pak § 225 a 226. TZ dbá také ochrany majetkových a jiných práv. Do těchto práv řadíme například majetkové právo autorů nebo právo na vyplacení dividendy, které ze zákona vzniká akcionáři.

1.1.2 Pachatel Spáchat trestný čin proti majetku může v podstatě kdokoliv avšak u některých skutkových podstat je nutný speciální či konkrétní subjekt. To znamená, že daný pachatel musí být nositelem určité vlastnosti, způsobilosti nebo mít určité postavení. Příkladem může být ustanovení o poškozování věřitele, kde pachatel může být pouze v postavení dlužníka. Nesplňuje-li pachatel tato kriteria, pak podle § 114 odst. 2 TZ postačí, když nositelem těchto vlastností bude právnická osoba, jejímž jménem pachatel jedná. Ve většině případů je třeba k naplnění skutkové podstaty majetkového trestného činu zavinění. Spáchat trestný čin nedbalostně je možné u trestného činu podílnictví z nedbalosti podle § 215 a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 217. Pachatel buď neví, že svým jednáním porušuje nebo ohrožuje chráněný zájem, i když by to vědět měl. Nebo si je vědom ohrožení chráněného zájmu, ale předpokládá, že se tak nenastane. V případě, že pachatel jedná bezohledně k majetkovým zájmům jiných, dopouští se hrubé nedbalosti. Z hrubé nedbalosti lze spáchat trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 221, způsobení úpadku z nedbalosti podle § 224 a dále pak trestné činy obsažené v

15 16

Systém ASPI - stav k 10. 11. 2013 do částky 139/2013 Sb. a 47/2013 Sb.m.s, rekodifikace. Občanský zákoník. In: 89/2012. 2012, § 494.

11

§ 232 tedy poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti. Pachatel není trestně odpovědný, pokud může uplatnit svolení poškozeného upravené v § 30 TZ, podle něhož „trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž může tato osoba bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny.“17 Svolení k tomuto jednání musí být dáno srozumitelně, dobrovolně, určitě a vážně. Osoba, která dává svolení, tak musí učinit před nebo souběžně s jednáním pachatele. Pachatel však může svolení dostat až dodatečně po spáchání trestného činu. V tomto případě se protiprávnost vylučuje jen, mohl-li pachatel důvodně předpokládat, že vzhledem k okolnostem by mu svolení bylo dáno již předtím.

1.2 Ochrana majetku v ostatních hlavách Trestního zákoníku TZ neposkytuje ochranu majetku pouze v hlavě V, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž i v jiných hlavách v něm obsažených. Například v hlavě II. o trestných činech proti svobodě chrání majetek hlavně trestný čin loupeže podle § 173, trestný čin vydírání podle § 175, či trestný čin braní rukojmí podle § 174. Ačkoli hlavním objektem ochrany u loupeže je osobní svoboda, tak za sekundární objekt zákon vymezuje majetek, konkrétně věc cizí. V případě vydírání pachatel pod pohrůžkou násilí donutí poškozeného k vydání věci, čímž dojde k majetkové újmě. V určité specifické situaci chrání majetek i trestný čin braní rukojmí. U toho trestného činu se jeví, že může dojít pouze k omezení osobní svobody, avšak využije-li pachatel rukojmí jako donucovací prostředek k zaplacení výkupného, dojde k újmě na majetku. Dalšími trestnými činy v této hlavě, které chrání majetkové zájmy, jsou trestné činy útisku dle § 177 nebo porušování domovní svobody podle § 178. Nejblíže skutkovou podstatou je k majetkovým trestným činům hlava VI. týkající se hospodářských trestných činů, z toho důvodu je zde majetek jako celek významně chráněn. Značnou část těchto trestných činů tvoří především „trestné činy daňové“18. Jedná se hlavně o trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241. U trestného činu zkrácení povinné platby dochází většinou k snížení příjmů na straně státu, popřípadě zdravotní pojišťovny. Pachatel jedná tak, aby mu ve výsledku byla vyměřena nižší daňová povinnost, popřípadě žádná. Nižší daně, či jiné povinné platby, dosáhne 17

KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxix, 617 s. ISBN 978-807-4000-478, str. 142. 18 Trestní zákoník II EVK5-II - Velké komentáře - CH BECK - Jazyk: CZ. - ISBN: 978-80-7, str. 1783.

12

uplatněním vyšší slevy na dani, popřípadě osvobození od daně na základě smyšlených nebo pozměněných údajů, které podává finančnímu úřadu. Do trestného činu zkrácení povinných plateb se nyní řadí i vylákání výhody, „původně obsažené v § 148 odst. 2 TZ“19. Cílem tohoto trestného činu je získat od státu výhodu v podobě „peněžní výplaty“20 ve formě srážek u daní, cel a poplatků či odpočtů. Pachatel toho dosáhne poskytnutím nepravdivých informací ohledně své platební povinnosti. Rozdílem mezi zkrácením daně a vylákáním výhody, je především to, že v druhém případě je daňová povinnost fiktivní. Pokud tedy pachatel neoprávněně požaduje srážku na skutečně existující dani, jedná se o trestný čin zkrácení daně nikoli o vylákání výhody. U trestného činu neodvedení daně podle § 241 TZ opět dochází k majetkové újmě na straně státu. Dalším hospodářským trestným činem, který poskytuje ochranu majetku, je poškozování spotřebitele podle § 253. Zde pachatel způsobí škodu na cizím majetku, především tím, že poškozeného ošidí na jakosti či množství zboží. Mezi další podobnou kriminalitu patří podle § 255 zneužití informace a postavení v obchodním styku. „Podstatné majetkové dopady mají i trestné činy sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, soutěži a veřejné dražby podle § 256“21a dále pak pletichy při veřejné soutěži či dražbě podle § 257 a § 258. Do majetkové oblasti zasahují také trestné činy obsažené v § 267, § 270 a § 271, které svou povahou zasahují do autorského práva. I v hlavě VII. o trestných činech obecně nebezpečných je ochrana majetku naznačena, a to zejména v § 272, který rozebírá trestný čin obecného ohrožení. Záštitu majetku poskytují také vybrané trestné činy v hlavě VIII. o trestných činech proti životnímu prostředí, v hlavě IX. o trestných činech proti České republice a v následujících dvou hlavách TZ týkající se trestných činů vojenských a kriminality proti lidskosti.

19

KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxix, 617 s. ISBN 978-807-4000-478, str. 273 odst. 3. 20 Ibid., str. 273 odst. 3. 21 ŠÁMAL, P. a kol. Velké komentáře. Trestní zákoník 2. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1789.

13

2 Krádež Záměrem této části práce je charakterizovat trestný čin krádeže z hlediska jeho skutkové podstaty a také přiblížit vývojová stadia tohoto trestného činu. Tento trestný čin bude v následujících podkapitolách detailně rozebrán. Dle statistického přehledu kriminality vypracovaného policií České republiky za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, je krádež nejčastějším protiprávním jednáním. Potvrzuje to i skutečnost, že z celkového počtu 209 351 majetkových trestných činů spáchaných za uvedené období, představuje krádež 187 957 případů. Procentuálně tedy přes 80% z majetkových trestných činů. Škoda způsobená tímto protiprávním jednáním, byla pro rok 2013 vyčíslená na částku 6 130 846 000.22 Uvedené skutečnosti jsou vyobrazeny v následujícím grafu. V grafu jsou krádeže pro lepší představu rozděleny na krádeže vloupáním a krádeže tzv. prosté – tedy veškeré krádeže uskutečněné jinak než vloupáním. Graf -2: Majetková kriminalita za rok 2013 podvod

krádeže vloupáním

krádeže prosté

poškozování cizí věci

ostatní

1% 6% 3%

30%

60%

Zdroj: Policie ČR

Krádež je upravena v § 250 zvláštní části TZ, kde první odstavec uvádí, že krádež spáchá osoba, která „si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a za a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, za b) čin spáchá vloupáním, za c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, za d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo za e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob“23. Podle druhého odstavce se krádeže dopustí i ten, kdo si „přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních 22

Policie České republiky. Statistické přehledy kriminality za rok 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www. policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx. 23 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 205 odst. 1.

14

třech letech odsouzen nebo potrestán“24. Tyto dva odstavce tedy vymezují dvojí skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Každá ze skutkových podstat je považována za samostatný základ, k němuž náleží jeho objektivní i subjektivní znaky. Jejich společným jmenovatelem je skutečnost, že si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a tedy je mu umožněno s věcí trvale disponovat. Ostatní znaky skutkových podstat jsou však odlišné. První odstavec určuje v písmenech a) až e) pět alternativních podmínek, z nichž alespoň jedna musí být splněna. Jedná se o okolnosti, které již byly shora uvedeny, a to tyto: pachatel způsobí na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin je spáchán vloupáním, pachatel se okamžitě po spáchání trestného činu pokusí o uchování věci násilím či pod hrozbou násilí, eventuálně je čin spáchán na věci, kterou má poškozený na sobě nebo při sobě, popřípadě je toto jednání spácháno v oblasti, kde dochází k evakuaci osob. Druhý odstavec tohoto ustanovení se zabývá recidivním jednáním pachatele, které je pro něj přitěžující okolností. K naplnění skutkové podstaty dle druhého odstavce musí dojít k zmocnění se cizí věci za podmínky, že pachatel „byl za čin uvedený v odstavci 1, v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“25.

2.1 Vývojová stadia Každý trestný čin se postupně rozvíjí, než dojde k jeho úplnému dokonání. K tomuto rozvíjení dochází prostřednictvím vývojových stadií, která jsou v podstatě časové fáze jednotlivých trestných činů. Zákon uvádí tři typy, a to: přípravu, pokus a dokonání. Je evidentní, že mezi těmito skupinami existuje vztah gradace. O tom svědčí i fakt, že příprava je nejméně závažnější etapou a naopak dokonání je tou nejzávažnější. Příprava trestného činu je na pomyslném žebříčku tedy nejníže. Jak se trestný čin rozvíjí, dochází k pokusu a posledním stadiem je dokonání. Zatímco první dvě stadia vymezuje TZ ve své obecné části, dokonání je upraveno v části zvláštní. Je tomu tak proto, že za dokonání je u každého trestného činu považováno různé jednání. První fází je tedy příprava. Příprava spočívá především ve vytváření podmínek pro spáchání trestného činu a vykazuje nedostatek následku, což je „nutným důsledkem nerozvinuté příčinné souvislosti mezi jednáním pouze přípravným a následkem dokonaného zvlášť závažného zločinu“26. Příprava trestného činu není obecně považována za trestnou 24

Ibid, § 205 odst. 2, věta první. Ibid, § 205 odst. 2, věta první. 26 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 282. 25

15

činnost, a proto musí být v jednotlivých ustanoveních výslovně uvedeno, jestli zákon u; konkrétní skutkové podstaty přípravu za protiprávní považuje. V § 205 odst. 6 TZ je tento fakt uveden, proto je příprava krádeže trestná.

Trestná je však jen tehdy, pokud „směřuje

k některé zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v odstavci 5“27. Zvlášť přitěžující okolností, uvedenou pod zmíněným odstavcem, je způsobení značné škody nebo spáchání krádeže „v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady, teroristického útoku nebo teroru“28. Příprava je chápána jako úmyslné jednání, které směřuje ke spáchání konkrétního trestného činu. Jedná se především o shromažďování náčiní či prostředků potřebný ke spáchání takové činu, spolčení či srocení, návod nebo pomoc. O přípravu se jedná jedině v případě, kdy nedošlo k pokusu ani k dokonání zvlášť závažného zločinu. Dalším stadiem je pokus, který je bez ohledu na rozdílné skutkové podstaty trestných činů vždy obecně trestný. Opět se jedná o úmyslné jednání a opět je zde nedostatek následku. Od přípravy se odlišuje především svým bezprostředním jednáním. Toto bezprostřední jednání může mít dvě různé alternativy. První z alternativ nastane, pokud pachatel započne s protiprávním jednáním, ale nedokončí ho. Např. pachatel se vloupe do domu s cílem odcizit peněženku, která leží na stole a někdo ho vyruší, takže musí od jednání upustit. Druhá z nich nastane, pokud pachatel s daným jednáním ještě nezapočal, ale odstraňuje-li „poslední rozhodnou překážku“29, která mu brání k dokonání toho trestného činu. Popřípadě tam žádná překážka není a pachatel i přes to nezapočal s protiprávním jednáním: např. zloděj vstoupí do domu za úmyslem krást, ale ještě s tím nezačal. Poslední rozhodnou překážkou se rozumí materiální překážka, která stojí mezi pachatelem a objektem krádeže. Aby byla splněna podmínka bezprostřednost, tak to opravdu musí být poslední zábrana stojící pachateli v cestě před odcizením věci. Dokonání je posledním a zároveň nejzávažnějším stadiem. Dokonání trestného činu svědčí o tom, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty.

27

ŠÁMAL, P. a kol. Velké komentáře. Trestní zákoník 2. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1799. 28 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, §205 odst. 5, písm. b). 29 KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 285.

16

2.2 Objekt Objektem krádeže je nejen vlastnictví věci, ale také její držba. Cílem pachatele je vyloučit vlastníka věci, držitele, uchovatele popřípadě jiné osoby v obdobném vztahu k věci z faktického nakládání s ní. Za krádež se dá tedy považovat pouze situace, kdy poškozenému skutečně není umožněno s věcí volně zacházet. Předmětem krádeže se může stát pouze cizí věc. Pojem věc v právním smyslu byl detailně popsán hned v úvodní kapitole spolu se změnami, které s sebou přinesl NOZ. Nicméně, vzhledem k tomu, že se na krádež vztahují určitá specifika, je tento pojem zmíněn i zde. Věcí cizí je myšlena i věc, která nenáleží pouze pachateli, ale je v podílovém spoluvlastnictví více osob. Speciální je spoluvlastnictví ve svazku manželském, jelikož zde není věc brána jako věc cizí a každý z manželů je považován za skutečného majitele dané věci. NOZ taxativně vymezuje v § 708 odst. 1, co není považováno za společné jmění manželů. Může nastat pouze jediný případ, kdy je majetek v manželství považován za věc cizí, a to u neoprávněného zneužívání vlastnictví podle § 229 TZ. Není nutné, aby věc měla objektivní hodnotu, jelikož trestného činu krádeže se pachatel dopouští i v případě, že poškozenému způsobí škodu nižší než je škoda nikoli nepatrná. Jedinou podmínkou je, aby platila některá z okolností uvedených v písmenech b) až e). Zákonné ochraně navíc podléhá pouze movitá věc. Je to logické, jelikož u nemovitosti nelze reálně zabránit faktickému vlastníkovi popř. pronajímateli, nakládání s touto věcí a ani zabránit jejímu užívání. Části nemovitosti se však mohou stát předmětem krádeže, dojde-li k jejich oddělení od stavby jako takové. Za cizí věc nemůžeme pokládat věc svěřenou. Je-li osobě propůjčena věc k volnému nakládání a daná osoba se jí zmocní, nejedná se o krádež, ale o zpronevěru podle § 206 TZ. Cizí věcí je i hotovost ve vztahu k výherci karetní hry, která mu nebyla ještě vyplacena a naopak vyplacené peníze výherci jsou z pohledu toho, kdo prohrál také cizí věcí. Krádeži mohou podléhat i cenné papíry, a to bez ohledu na podobu vyhotovení. V tomto případě jsou ale velmi důležité okolnosti konkrétního případu. Před rokem 1998 byly za věc považovány cenné papíry pouze v listinné podobě, ve kterých byla jejich skutečná hodnota přímo zanesena. Cenný papír v listinné podobě si pachatel mohl přivlastnit zmocněním, u zaknihovaných cenných papírů to však možné nebylo. Pachatel mohl zaknihovaný papír získat pouze podvodným jednáním, a proto se na tento typ majetkového trestného činu vztahovalo pouze ustanovení pro podvod podle § 209 TZ. Po roce 1998 vyvstalo více způsobů protiprávního jednání v souvislosti se zaknihovaným cenným 17

papírem.„Pro právní kvalifikaci skutku je tedy rozhodující zda se pachatel cenných papírů zmocnil (§ 205 ods.1) nebo je získal tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti (§ 209 odst. 1) anebo si je přisvojil poté, co mu byly svěřeny (§ 206 odst. 1).“30 Cizí věcí míníme i tzv. legitimační papíry a jiné doklady. Legitimační papír se stane objektem krádeže pouze v případě, že jeho odcizením majitel přijde nenávratně o právo s ním nakládat. Příkladem může být odcizením vstupenky na koncert, jehož se poškozený následně nemůže zúčastnit. Jiným dokladem se rozumí doklad, kterým jeho majitel prokazuje svoji pohledávku.

2.3 Objektivní stránka Objektivní stránka trestného činu je vždy velmi důležitým prvkem, který umožňuje vzájemně od sebe odlišit jednotlivé trestné činy. Objektivní stránku tvoří obligatorní a v některých případech i fakultativní prvky. Mezi obligatorní znaky řadíme jednání, následek a příčinný vztah neboli kauzální nexus. Fakultativními znaky, které mohou doplňovat skutkovou podstatu, jsou čas, místo, účinek a způsob jakým byl daný trestný čin proveden.

2.3.1 Jednání Jednání je jedním z obligatorních znaků tvořících objektivní stránku trestného činu a chápeme ho jako „projev vůle pachatele ve vnějším světě jako vědomé činnosti člověka zaměřené na dosažení určitého cíle“31. Konkrétně u krádeže odpovídá jednání pachatele přisvojení si cizí věci zmocněním. Přisvojení znamená, že pachatel svým jednáním vyloučí majitele nebo držitele z možnosti s danou věcí nakládat, ale zároveň se nestane vlastníkem této věci, nedochází tedy ke změně vlastnického práva. Skutečnost, že si cizí věc pachatel přisvojí, mu ale umožňuje trvalé nakládání s předmětem. To jak s ukradenou věcí pachatel naloží, nemá vliv na fakt, že se jedná o přisvojení. Takže kdyby například pachatel ukradenou věc někomu daroval, na faktu, že se dopustil krádeže, to nic nemění. Pokud pachatel jedná v úmyslu ponechat si odcizenou věc pouze po přechodné období a svým následným jednáním umožní vlastníkovi věci opětovné nakládání a disponování s ní, nejedná se o krádež, nýbrž o neoprávněné užití cizí věci.

30

ŠÁMAL, P. a kol. Velké komentáře. Trestní zákoník 2. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1789. 31 GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo hmotné: Objektivní stránka. 2, aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 311 s. ISBN 978-807-3575-090.

18

Zmocněním se rozumí ovládnutí cizí věci. Pachatel tak může činit sám vlastní rukou, popřípadě použít náčiní anebo donutit jinou osobu, tzv. nepřímého pachatele. Nepřímý pachatel většinou jedná z donucení, popřípadě nedbalostně. Krádež lze spáchat i na věci ztracené nebo zapomenuté pokud její vlastník nebo držitel ví, kde má danou věc hledat a je zde určitá naděje, že ji najde. Totéž platí i u věcí odložených či uschovaných, za podmínky, že k nim má jejich vlastník přístup. Za trestný čin krádež se však nepovažuje situace, kdy se jiná osoba zmocní věci ztracené, která již není v moci předchozího držitele. Stejně je to i u věci „ničí (res nullius), nebo věci opuštěné (res derelictae) nebo skryté, jejichž vlastník není znám a ani ho nelze zjistit“32. Výjimka nastává pouze v situaci, kdy věci shora uvedené byly nalezeny a odevzdány příslušné obci, pak je věc ve vlastnictví dané obce. Je tedy zřejmé, že je nutno posuzovat každý případ individuálně. Samotný fakt, že si pachatel přisvojí cizí věci zmocněním, splňuje podmínku trestní odpovědnosti jen v případě, že pachatel jednal recidivně. Recidivu TZ vymezuje takto: „kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta“33. Uvedené znamená, že pachatel za poslední tři roky musel spáchat krádež podle odstavce 1, tedy zmocnit se věci a zároveň způsobit na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchat vloupáním, bezprostředně po činu se pokusit uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, čin spáchat na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo čin spáchat na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob34. Otázka je, co znamená, že za daný čin byl odsouzen, či potrestán. Odsouzení spočívá v tom, že byl vydán pravomocný rozsudek, který pachatele odsuzuje za trestný čin krádeže uvedený v § 205 odstavci 1. Pravomocnost rozsudku je tady důležitá, od ní se totiž počítá lhůta tří let. Podmínkou odsouzení není vykonání trestu, a to ani částečné. Potrestání naopak znamená, že pachatel byl odsouzen a zároveň vykonal alespoň část uloženého trestu, tady začíná běžet lhůta tří let až „od okamžiku výkonu trestu, podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu apod.“35. Oproti recidivnímu jednání, u kterého postačuje k naplnění skutkové podstaty trestného činu zmocnění se věci, musí pachatel nejednající recidivně splnit alespoň jeden 32

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1791. 33 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 205 odst. 2. 34 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 205 odst. 1, písmeno a) až e). 35 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1796.

19

z alternativních znaků uvedených v odst. 1. V rámci této samostatné skutkové podstaty uvedené v odstavci 1 dochází k souběhu neboli konkurenci těchto jednotlivých znaků. Tento jev, jinak označován jako faktická konzumpce, spočívá v tom, že jeden z trestných činů „je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem, nebo je vedlejším produktem základního trestného činu“36. Základním trestným činem je v této situaci přisvojení si věci zmocněním, vedlejším pak může být jeden ze znaků uvedených v písmenech a) až e). Vzhledem k faktu, že se všechny tyto alternativy nacházejí v jedné skutkové podstatě, tak trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) TZ je zcela rovnocenného významu s trestnými činy krádeže vymezenými v následujících písmenech tohoto odstavce. Prvním ze znaků, uvedeným pod písmenem a), je způsobení škody nikoli nepatrné. Z pěti kategorií škod, které vymezuje TZ, je právě tato ta nejnižší. Za škodu nikoli nepatrnou je považována škoda ve výši nejméně 5 000 Kč, do této částky je protiprávní jednání přestupkem. Za určitých okolností i škoda, která nedosáhla hranice 5 000 Kč, je považována za trestný čin nikoli přestupek. Pokud se například pachatel zmocní cizí věci vloupáním, čímž zároveň způsobí škodu na vybavení domu, tak se „podle právní teorie i praxe škody způsobené jednotlivými útoky sčítají“37, jelikož je toto jednání doprovázeno pokračujícím trestným činem. Při stanovení výše škody se bere v úvahu majetková hodnota, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen a vychází se ze skutečné hodnoty odcizené věci. Způsoby, jakými se určuje způsobená škoda a další náležitosti, jsou uvedeny již v první kapitole práce. Dalším atributem je spáchání činu vloupáním. Vloupání se vyznačuje násilným jednáním pachatele. Ten použije vlastní sílu (bez ohledu na její intenzitu) k tomu, aby překonal překážky nebo uzamčení a tím proniknul do soukromých prostor. Účelem překážky, například plotu, je znemožnit cizím osobám přístup a ochránit tím své majetkové zájmy. Rozsudek Nejvyššího soudu dokonce stanovuje výšku plotu, při jejímž překonání se pachatel dopustí vloupání.:„plot o výšce 185 cm uzavírající určitý prostor je jisticí překážkou ve smyslu § 89 odst. 17 TrZ. Pachatel, který takovou jisticí překážku překoná přelezením, tedy s použitím vlastní fyzické síly a vnikne tak do uzavřeného prostoru, se dopouští vloupání ve smyslu uvedeného ustanovení“38. Uzavřeným prostorem se rozumí dům, byt, zahrada, je-li 36

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 1995, sp. zn. 8 To 131/95. In: ASPI [právní informační systém]. ASPI [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: ASPI. 37 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 1990, sp. zn. 2 To 193/90. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 3. 2014]. 38 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 111. 1993, sp. zn. 4 to 65/93. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 3. 2014].

20

obehnána plotem, garáž, ale i přenosná pokladnička. Jednání pachatele nemusí být doprovázeno vynaložením fyzické síly, pokud pachatel pronikne do soukromého objektu lstí, například vydáváním se za elektrikáře kontrolujícího rozvody. Pod písmenem c) TZ uvádí uchování odcizené věci násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí. Násilí nebo pohrůžka násilí musí následovat okamžitě po spáchání trestného činu. Bezprostřednost je vymezena v přímé návaznosti na trestný čin, došlo-li by k násilí až následujícího dne popřípadě v odstupu několika hodin, nemůže být toto násilí považováno za bezprostřední. Pachatel použije fyzické síly nebo pohrozí osobě násilím, a to většinou osobě, která ho ihned po činu pronásleduje s cílem získat odcizenou věc zpět. Touto osobou může být nejen vlastník věci, ale i strážný popřípadě svědek činu. Cílem pachatele je co nejdelší držba odcizené věci. Spáchání činu na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě je typické pro kapesní krádeže. Toto ustanovení je upraveno v § 205 odst. 1 písmeno e). Slovní spojení „při sobě“ znamená, že poškozená osoba měla věc blízko sebe, například odložený kufr popřípadě peněženka na pultu v obchodě. Pod krádež není možné zařadit případ kdy má osoba věc ve svém zorném poli, sleduje ji zrakem, ale není v její bezprostřední blízkosti. Pod slovní pojem „na sobě“ evidentně řadíme oděv, šperky, doplňky a jiné. Poslední alternativou uvedenou v § 205 odst. 1písmeno e) je spáchání trestného činu na evakuovaném území. Tento právní předpis nebyl v minulosti obsahem Trestního zákona č. 140/1961 Sb., objevil se v TZ až v roce 2010 a to převážně proto, aby bylo možné toto jednání postihnout přísnějším trestem. Pachatel tímto činem totiž prokazuje značnou bezohlednost a necitelnost vůči osobám postiženým těmito událostmi. Cílem evakuace je vyklizení určité oblasti, aby nemohlo dojít k újmě na zdraví osob. Evakuace nastává při „živelných a ekologických pohromách, za války, za průmyslových havárií, nehod či jiného nebezpečí“39. Na takovém území je pak ztížena možnost ochrany majetku, proto je velmi snadné se cizí věci zmocnit. V odst. 4 pod písmeny a) a b) § 250 TZ jsou uvedeny fakultativní znaky, doplňující základní objektivní stránku trestného činu, které jsou považovány za přitěžující okolnosti a tedy i postihovány přísnějším trestem. Doslovně § 250 TZ říká, že „odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny nebo b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, 39

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1794.

21

veřejný pořádek nebo majetek“40. Tento odstavec za přitěžující okolnost v písmeně c) uvádí i způsobení značné škody, toto je ale následek trestného činu nikoli způsob, a proto bude rozebrán níže. Spáchání krádeže jako člen organizované skupiny spočívá v součinnosti osob. Organizovaná skupina musí být tvořena nejméně třemi trestně odpovědnými pachateli, kteří si rozdělí úkoly v rámci určitého protiprávního jednání. Tito pachatelé neodpovídají za spáchaný trestný čin kolektivně, nýbrž individuálně, trestní odpovědnost každého z nich je tedy posuzována samostatně. Dalším znakem organizované skupiny by měla být „plánovitost, která naznačuje, že by mělo jít pouze o náhodné sdružení více pachatelů, kteří se spojí až na místě samého trestného činu pod společnou kriminální ideou“41. Z výše uvedeného vyplývá, že pachatelé musí jednat úmyslně. Dopustí-li se pachatel krádeže v době kdy je stát vystaven nebezpečí války nebo živelné pohromy, postačí k naplnění skutkové podstaty pouhá nedbalost pachatele. V následujícím odstavci zákon uvádí i další přitěžující okolnost, a to úmysl umožnit nebo usnadnit vlastizradu, teror nebo teroristický útok. V porovnání s výše uvedenými okolnostmi trestného činu, je právě tato považována za zvlášť závažný zločin, který je potrestán odnětím svobody od 5 do 10 let. V tomto případě je důležitý úmysl pachatele a je bezvýznamné, jestli byl tento trestný čin dokonán či nikoli. Nezáleží ani na tom, jestli chtěl pachatel krádeží usnadnit vlastizradu, teror nebo teroristický útok sobě či jiné osobě.

2.3.2 Následek Následkem krádeže je škoda. Následek jako obligatorní znak objektivní stránky, je třeba odlišovat od právního následku trestného činu, kterým rozumíme trestní sankci. V první kapitole byly vymezeny jednotlivé hranice škody, dle kterých se stanovuje výše trestu. Nejnižší hranicí podle TZ je škoda nikoli nepatrná, za kterou pachateli hrozí odnětí svobody až ve výši dvou let, propadnutí věci anebo zákaz činnosti. Kromě škody nikoli nepatrné může pachatel způsobit poškozenému i škodu větší, značnou nebo velkého rozsahu. Škodu nikoli malou, která je u jiných trestných činů klasifikována od 25 000Kč, TZ u krádeže neuvádí. Z toho vyplývá, že pachatel bude potrestán za škodu spadající do pásma škody nikoli nepatrné, stejně jako za škodu patřící do intervalu škody nikoli malé. Způsobí-li pachatel škodu poškozenému ve výši 50 000 Kč, jedná se o škodu větší. Podle odst. 3 v § 205 bude pachatel za tuto škodu „potrestán odnětím svobody na jeden rok až

40

Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 205 odst. 4, písm. a) a b). KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 324. 41

22

pět let nebo peněžitým trestem“42, a to i přesto že jednal nedbalostně. Nedbalost postačí i u spáchání značné škody, tedy škody ve výši minimálně 500 000 Kč. Za způsobení této škody, však hrozí vyšší sankce než u škody větší, a to odnětí svobody od pěti do deseti let. Nejvyšší hranicí škody je škoda dosahující částky 5 000 000 Kč a více. Proto je tato škoda postihována i nejpřísnější sankcí a to odnětím svobody na pět až deset let.

2.3.3 Příčinný vztah Aby došlo k naplnění skutkové podstaty, musí existovat příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem, tedy škodou, která vznikne poškozenému. Tato souvislost bývá označována jako kauzální nexus. Příčinný vztah se opírá o teorii podmínky, která říká, že jednání je příčinou následku, pokud by bez jednání pachatele tento následek vůbec nenastal, anebo pokud vlivem jednání pachatele následek nastal konkrétním způsobem, tedy jiným způsobem než by nastal bez tohoto jednání. První podmínku splňuje například situace, kdy se pachatel zmocní cizí věci a uteče s ní. Je zde jak jednání, jelikož pachatel věc ukradl a je zde i následek, jelikož pachatel způsobil poškozenému majiteli škodu. Kauzální nexus je v tomto případě evidentní. Příčinná souvislost podle druhé podmínky vznikne například v případě, že se pachatel zmocní cizí věci vloupáním a tím poškodí zámek na dveřích. Kdyby se věci zmocnil jiný pachatel, tak by třeba vniknul do soukromých prostor lstí a následkem by byla nižší škoda než v předchozím případě. Předpokladem příčinného vztahu musí být i zavinění. Kromě samotného jednání pachatele se musí zohledňovat i jiné skutečnosti. Je třeba hodnotit i to, co kromě jednání pachatele pravděpodobně přispělo ke vzniku následku – například jestli pachatel nejednal v opilosti nebo pod vlivem omamných látek. Bez zjevné spojitosti mezi jednáním a následkem není možné dokázat osobě trestní odpovědnost.

2.4 Subjekt a subjektivní stránka Subjektem je pachatel. TZ neuvádí žádná specifika pro vlastnosti pachatele, jak je tomu například u zpronevěry, kdy pachatelem může být pouze osoba, které byl objekt trestného činu svěřen. Pachatel trestného činu krádeže může být tedy kdokoli. „Subjektivní stránka charakterizuje trestný čin ve smyslu zásady trestní odpovědnosti za vinu z hlediska vnitřního, tj. psychiky jeho pachatele.“43 Jednáním pachatele musí být naplněna příslušná skutková podstata, aby bylo možné vůbec uvažovat o jeho trestní 42

Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 205 odst. 3. KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 235. 43

23

odpovědnosti. Obligatorním znakem subjektivní stránky u všech trestných činů je zavinění, a to buď úmyslné anebo nedbalostní. U krádeže je vyžadováno jednání úmyslné. Tento úmysl se musí vztahovat na všechny znaky objektivní stránky trestného činu. Pachatel si úmyslně musí přisvojit cizí věc zmocněním a úmyslně způsobit škodu, tedy následek krádeže. Je nutné, aby cílem pachatele byla dlouhodobá držba cizí věci, tedy jeho úmyslem musí být snaha trvale vyloučit vlastníka věci z nakládání s ní. Není třeba, aby pachatel zamýšlel danou věc trvale užívat, důležité je spíš to, že jejímu vlastníkovi není umožněno s ní nakládat. Trestní odpovědnost není vyloučena ani v případě, kdy pachatelův úmysl není snaha získat majetkový prospěch. Zvláštní část TZ v § 205 nicméně uvádí okolnosti, u kterých postačí nedbalostní zavinění. Tyto okolnosti jsou „zvlášť přitěžujícími“44 a jsou posuzovány i vyšší trestní sazbou. Konkrétně se jedná o způsobení poškozenému větší škodu, značnou škodu nebo škodu velkého rozsahu. Nedbalost postačí i v případě, kdy pachatel odcizí věc za stavu ohrožení státu, za válečného stavu či za živelné pohromy. Pachatel může jednat nedbalostně vědomě anebo nevědomě. Pokud se jedná o vědomou nedbalost, tak si je pachatel sice vědom, že svým počínáním může způsobit škodu větší nebo značnou, ale předpokládá, že se tak nestane. Naopak nedbalost nevědomá spočívá v tom, že pachatel netuší, že svým jednáním může způsobit škodu této výše, i přesto, že by to vědět měl. Příkladem může být situace, kdy pachatel odcizí věc zmocněním, u které však nepředpokládal, že její hodnota dosahuje výše 50 000 Kč a víc. Pachatel si tedy nebyl vědom, že odcizuje věc takové hodnoty, i přesto že by to vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl. Ať už tedy bude pachatele jednat nedbalostně vědomě nebo nevědomě, tak ve shora uvedených případech naplní skutkovou podstatu krádeže.

44

Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 17 písmeno a).

24

3 Neoprávněné užívání cizí věci Druhým trestným činem, který je předmětem této práce, je neoprávněné užívání cizí věci. Neoprávněné užívání cizí věci je oproti krádeži podstatně méně často páchaným trestným činem. Tuto skutečnost potvrzují „statistické výsledky“45 pro rok 2013, které evidují pouze 99 případů této trestné činnosti. Co se týče škody způsobené neoprávněným užíváním cizí věci, tak ta dosáhla v daném roce v souhrnu 4 334 000 Kč46. Níže uvedený graf uvádí, jak se v období mezi lety 2006 a 2013 měnil počet takto spáchaných trestných činů. Z grafu je patrné, že tento trestný čin má ustupující charakter. Zatímco v letech 2006 a 2007 bylo spácháno kolem 360 těchto trestný činů, v následujícím roce jich bylo o téměř čtvrtinu méně, a to 232. Vzhledem k tomu, že pro rok 2013 statistiky Police České republiky uvádějí již zmíněnou necelou stovku případů, je patrné, že trend poklesu posledních let pokračoval i v roce 2013. Graf - 3: Počet tretných činů neoprávněného užívání cizí věci za období 2006-2013 400

369

362

350 300 Neoprávněné užívání cizí věci

232

250 200

155 150

139 84

100

102

99

2012

2013

50 0 2006

2007

2008

2009

2010

2011

Zdroj: Policie ČR

Žádná literatura bohužel neuvádí přesnou příčinu takového poklesu. Avšak dle statistických údajů Policie ČR se tento trend netýká pouze neoprávněného užívání cizí věci, ale i „veškeré kriminality“47. I přes občasný nárůst v kriminalitě, je celkový trend klesajícího 45

Policie České republiky. Statistické přehledy kriminality za rok 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx. 46 Ibid. 47 NOGA, Plk. JUDr. Jan. Vývoj kriminality od roku 2001. Základní údaje o trestné činnosti a jejím vývoji v roce 2010. 2011. Dostupné z: www.policie.cz/.../galerie-soubory-prezentace-kriminalita-2010-ppt.aspx.

25

charakteru. Tuto skutečnost, spolu s údaji zobrazujícími rozdíly mezi hodnotami po sobě následujících let, ukazuje graf číslo 4, který byl vytvořen pro účely prezentace o vývoji trestné činnosti. Graf - 4: Celková kriminalita od roku 2001 390 000

Počet zjištěných činů

375 000 360 000 345 000 330 000 315 000 300 000 rozdíl

2004

2005

2006

-32 892 13 764 -14 601 -6 111

2001

2002

2003

-7 569

-7 614 20 945 -13 592 -10 970 -19 442 -3 790 12 649 -20 838

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

zjištěno 358 577 372 341 357 740 351 629 344 060 336 446 357 391 343 799 332 829 313 387 317 177 304 528 325 366

Zdroj: Policie ČR

Neoprávněné užívání cizí věci je upraveno v § 207 TZ a patří do skupiny trestných činů, která se vyznačuje přechodným užíváním věci. Tyto trestné činy páchá pachatel, ne proto, aby se trvale zmocnil cizí věci jako je tomu u krádeže nebo zpronevěry, ale aby s ní mohl po určitou dobu nakládat a měl z ní užitek. Tento trestný čin je také známý pod latinským názvem „furtum usus“ neboli krádež z užitku. V následujících podkapitolách budou přiblížena vývojová stadia tohoto trestného činu, a také znaky jeho skutkové podstaty.

3.1 Vývojová stadia Jak již bylo řečeno, každý trestný čin prochází třemi stadii, i když pro trestní odpovědnost není vždy nutné projít všemi. Jmenovitě se jedná o přípravu, pokus a dokonání trestného činu. Příprava je považována za společensky nejméně nebezpečnou fázi trestného činu. Z logiky věci je každá následující fáze posuzovaná přísnějšími tresty. Dokonání trestného činu je pak považováno za nejzávažnější. Obecná část TZ upravuje pouze pokus a dokonání. Tyto dvě fáze jsou ex lege považovány za trestné bez ohledu na okolnosti. Pro přípravu je na druhou stranu typické, že pokud jí nedoprovázejí specifické okolnosti dané zákonem, nemůže být považována za trestnou. Přípravou je úmyslné jednání, kterým rozumíme „organizování trestného činu, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, spolčení, srocení, návodu nebo pomoc k takovému trestnému 26

činu“48. Za trestnou je považována zejména u závažných trestných činů, tzv. zločinů. Zločiny jsou pro společnost velmi nebezpečné a proto i pouhou přípravou vzniká trestnost. Má-li být příprava trestná, musí být tento výrok součástí paragrafu, který upravuje příslušný trestný čin. U neoprávněného užívání cizí věci takto uvedeno není, proto lze vyvodit závěr, že příprava trestná není. Naopak pokus o zmocnění se cizí věci podle § 207 TZ trestný je, taktéž dokonání. Dokonání je poslední a nejzávažnější fáze trestného činu. „Spočívá v naplnění všech požadovaných znaků skutkové podstaty trestného činu, k němuž pachatel směřoval.“49 V případě neoprávněného užívání cizí věci jsou těmito požadovanými znaky: zavinění, zmocnění se cizí věci, přechodné užívání cizí věci, způsobení škody na majetku, popřípadě pokud je pachateli věc svěřena, tak její neoprávněné užívání a navíc způsobení škody nikoli malé.

3.2 Objekt Objekt je první typový znak skutkové podstaty, který musí být dodržen, aby došlo k jejímu naplnění. § 207 TZ v odst. 1 říká: „Kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat, nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takové věci, které mu byly svěřeny, přechodně užívá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti“50. Předmětem tohoto trestného činu je tedy opět věc cizí, s tím rozdílem, že ji pachatel hodlá držet pouze po přechodnou dobu. Zmíněný odstavec mluví o věcech nikoli malé hodnoty nebo motorových vozidlech. Věcí nikoli malé hodnoty se rozumí věc, jejímž zmocněním způsobí pachatel majiteli nebo držiteli (ať už oprávněnému nebo faktickému) věci škodu nikoli malou, a ta je určena částkou nejméně 25 000 Kč. Pod pojem cizí věc patří vše, co již bylo uvedeno v odstavci, který se věcí v právním smyslu zabýval. Platí zde však určitá omezení, jelikož ne každá věc splňuje charakter objektu neoprávněného užívání cizí věci. Konkrétně za cizí věc může být považováno pouze to, co lze posléze vrátit jejímu majiteli. Tedy předmětem nemůže být například ovoce, jelikož návrat majiteli zde není možný. Ovoce je totiž vyčerpatelné. Pachatel by sice mohl nakoupit ten samý druh ovoce a vrátit jej majiteli, ale to by se jednalo pouze o substitut dané věci nikoli o věc, které se pachatel reálně zmocnil. Předmětem tohoto trestného činu nemůže být ani hotovost, i když 48

KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxix, 617 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4000-478, str. 280. 49 Ibid, str. 289. 50 Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 207 odst. 1.

27

právní praxe tuto skutečnost za určitých okolností připouští. Například za situace, kdy se vedoucí v obchodě zmocní peněz v pokladně s úmyslem později vrátit stejnou částku. Pachatel však musí důvodně předpokládat, že později bude mít peníze na vrácení, například počítá s tím, že 15. den v měsíci dostane výplatu nebo odměnu. Tedy jednal s úmyslem peníze v nejbližší době vrátit a zároveň počítal s tím, že po finanční stránce bude v jeho silách toto uskutečnit. Za cizí věc nemůžeme tedy považovat to, co může být vyčerpáno či spotřebováno. Pokud pachatel, neoprávněně užívá více věcí zároveň, není možné „hodnotu jednotlivých věcí sčítat“51. Za více věcí nelze považovat věc hromadnou. Věc hromadná je totiž považována za jeden jediný předmět a to i přesto, že je tvořena souborem jednotlivých věcí. Objektem se dále může stát motorové vozidlo, což je „nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus“52. U motorového vozidla na rozdíl od ostatních věcí, které mohou být předmětem tohoto trestného činu, není důležitá jeho hodnota. Pro určení protiprávnosti je tedy bezpředmětné, jestli se pachatel zmocní starého vozidla v hodnotě 20 000 Kč nebo úplně nového v hodnotě 300 000 Kč. V obou případech se bude totiž jednat o neoprávněné užívání, ale budou se lišit následkem, tedy i trestní sazbou. Za motorové vozidlo jsou považovány i zemědělské stroje, jako traktor a jeho přívěs nebo jiné pojízdné stroje včetně motorového vozíku a dalších. Motorová vozidla jsou nejčastějším objektem neoprávněného užívání. TZ v § 207 odst. 1 dále zohledňuje situaci, kdy osoba neoprávněně užívá věci, která jí byla svěřena a způsobí tímto užíváním poškozenému škodu nikoli malou. Není zde dána podmínka, aby osoba, která svěřuje danou věc, byla jejím vlastníkem. Tato osoba svěří pachateli věc, aby s ní mohl určitým předem daným způsobem nakládat. Osoba, které byla věc svěřená, odpovídá za její ztrátu či poškození a musí s věcí nakládat svědomitě. Typickým příkladem je situace, kdy zaměstnanec tajně využívá své služební vozidlo i k soukromým jízdám, i přesto, že toto vozidlo je určeno výhradně pro pracovní pochůzky. Je zde značná podoba s ustanovením, které upravuje zpronevěru, ale s tím rozdílem, že objekt je u tohoto trestného činu rozšířen i na jinou majetkovou podstatu.

51

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1832. 52 Zákon o silničním provozu. In: 361/2000 Sb. 2000. Dostupné z: ASPI, § 2 písm. g).

28

3.3 Objektivní stránka Objektivní stránka neoprávněného užívání cizí věci je i zde tvořena třemi obligatorními komponenty, a to jednáním, následkem a příčinnou souvislostí. Tato část skutkové podstaty trestného činu je velmi důležitá pro odlišení jednotlivých trestných činů, jelikož právě zde jsou jejich rozdíly nejvíce patrné. Objektivní stránka dále rozhoduje o vině nebo nevině pachatele. Aby byl pachatel vinen, musí být naplněny všechny tři obligatorní znaky skutkové podstaty zároveň.

3.3.1 Jednání § 207 TZ uvádí dvě možnosti, jak může být tento trestný čin spáchán. První z nich nastane, pokud se pachatel zmocní cizí věci nebo motorového vozidla s cílem je užívat po přechodnou dobu. Tato situace se také nazývá krádež z užitku. Druhá z nich pak nastane, pokud je pachatelem osoba, které byla daná věc svěřena. Druhá možnost je podmíněna tím, že osoba, která věc neoprávněně užívá, způsobí poškozenému majetková újmu ve výši nikoli malé. Tato situace se nazývá zpronevěra z užitku. V obou případech pachatel jedná s cílem věc užívat po přechodnou dobu. Právě pojem po přechodnou dobu je zde velmi důležitý. Znamená to, že pachatel hodlá věc užívat jen po relativně krátký časový úsek a pouze dočasně. Není přesně stanoveno, co je považováno za relativně krátkou dobu, tento fakt se hodnotí individuálně u každého případu, jelikož z velké části závisí na charakteru věci. Pachatel se nehodlá stát vlastníkem věci, ani s ní nechce trvale nakládat jako v případě krádeže. Jeho motivem je pouze užitek z cizí věci a následné navrácení poškozenému. Způsob jakým pachatel věc navrátí majiteli je podstatný pro odlišení od jiných trestných činů. Pachatel může věc vrátit na místo, kde se jí zmocnil, nebo přímo jejímu majiteli. Popřípadě věc odloží na takové místo, kde je velká pravděpodobnost, že ji majitel či její držitel najde. Objektivní stránka tohoto trestného činu však nebude naplněna, pokud pachatel přechodně užívá věc a následně s ní naloží tak, že „vlastníkovi nebo oprávněnému držiteli bude obnovení moci nad věcí natrvalo nebo na dlouhou dobu odňato či znemožněno, anebo vrácení věci bude značně znesnadněno a závislé jen na náhodě“ 53. Zmocní-li se například pachatel motorového vozidla, sveze se jím a pak ho odstaví v blízkosti bydliště poškozeného, jedná se o neoprávněné užívání cizí věci. Nicméně pokud pachatel vozidlo posléze ukryje do lesa, kde se dá předpokládat, že nebude nalezeno, jedná se o krádež. 53

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1833.

29

Vzhledem k tomu, že k tomuto trestnému činu mají svou skutkovou podstatou velmi blízko trestné činy krádež a zpronevěra, je nutné řádně zvážit okolnosti každého případu. Stejně jako u krádeže se pachatel cizí věci může zmocnit vlastní rukou nebo pomocí nástrojů. Popřípadě i donutit třetí osobu, aby se pro něj dané věci zmocnila, v tomto případě by se jednalo o tzv. nepřímého pachatele. Zmocněním pachatel odejme věc z moci jejího majitele a umožní sám sobě nebo někomu jinému v rámci spolupachatelství s danou věcí nakládat. U osoby, které byla věc svěřena, k trestní odpovědnosti nepostačí pouhé zmocnění se jí. Tato osoba musí současně způsobit poškozenému škodu nikoli malou. V odst. 2 § 207 TZ pojednávajícím o neoprávněném užívání cizí věci jsou uvedeny přitěžující okolnosti tohoto trestného činu. První z nich nastane, pokud je pachatelem osoba, která má „zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného“54. Za takového pachatele je považována osoba, která na základě smlouvy nebo právního předpisu zabezpečuje a hájí zájmy poškozené osoby. Pokud tato povinnost vyplývá z právního předpisu, tak za ni může být považována situace, kdy rodiče ex lege zastupují své nezletilé dítě. Naopak smluvní vztah vzniká třeba mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Příkladem smlouvy může být smlouva o zastoupení na základě plné moci. Ve smlouvě se jasně vymezí, co je předmětem zájmu a jak má pověřená osoba jednat. Smlouva je v pracovně právním vztahu nutností, jelikož dle ustálené judikatury, „pouhé postavení vedoucího pracovníka nezakládá povinnost hájit zájmy jiné osoby“55. Další okolností, která zcela jistě bude mít za následek vyšší trestní sazbu, je pokud pachatel jedná jako člen organizované skupiny nebo svým jednáním způsobí značnou škodu. O organizované skupině již byla zmínka v kapitole, která se zabývala krádeží. Stručně je organizovaná skupina náhodné seskupení minimálně tří trestně odpovědných pachatelů s úmyslem spáchat trestný čin. Tito pachatelé si v rámci skupiny rozdělí úkoly. I když jednají v součinnosti, jejich trestní odpovědnost není kolektivní. Každý je následně souzen za své jednání, nikoli za jednání celé skupiny. Za přitěžující okolnosti zmíněně v odst. 2 pachateli hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až na tři léta nebo zákaz činnosti. Odst. 2 však není jediným odstavcem, který se zabývá okolnostmi podmiňujícími přísnější trestní sazbu. Odst. 3 v § 207 TZ říká, že „odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán za a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo za b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit 54

Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, §207 odst. 2, písm. a). Usnesení Nejvyššího soudu v ČR ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 6 Tdo 110/2010. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 3. 2014]. 55

30

spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312)“56. V písm. b) je uvedeno jednání pachatele, které vede k ulehčení spáchání zvlášť závažných trestných zločinů. I přesto, že by nakonec nedošlo ke spáchání některého z těchto zločinů, bude pachatel, který se svým jednáním snažil napomoci k těmto zločinům, trestně odpovědný. Trestně odpovědný bude i v případě, kdy tyto zločiny zůstanou pouze úmyslem a nepřejdou ani do stadia přípravy. Za podmínky, že by došlo k přípravě nebo dokonce k pokusu spáchat některý z výše uvedených zločinů, dojde ke konzumpci trestného činu neoprávněného užívání a přípravy popřípadě pokusu zvlášť závažného zločinu, který měl pachatel v úmyslu usnadnit nebo umožnit.

3.3.2 Následek Primárním následkem u neoprávněného užívání cizí věci je krátkodobé vyloučení vlastníka věci z možností s ní nakládat. Fakt, že vlastník nemůže po relativně krátký časový úsek danou věc užívat, je tím hlavním následkem tohoto trestného činu. Dalším následkem může být škoda, nicméně není vždy podmínkou pro založení trestnosti. Jak již bylo řečeno, TZ v § 207 odst. 1 zmiňuje dvě alinei tohoto trestného činu, a to krádež z užitku a zpronevěru z užitku. Zatímco v alinee první, která popisuje furtum usus, není škoda podmínkou pro naplnění skutkové podstaty, u zpronevěry z užitku ano. Zpronevěra z užitku obsahuje škodu přímo ve své skutkové postatě. V této alinee je stanoveno, že pachatel musí kromě přechodného neoprávněného užívání svěřené věci způsobit i škodu nikoli malou. Škoda nikoli malá je újma na majetku poškozeného ve výši nejméně 25 000 Kč. Způsobením takové škody na cizí věci hrozí pachateli odnětí svobody v délce až na dvě léta, popřípadě zákaz činnosti. U tzv. zpronevěry z užitku se musí na způsobení škody nikoli malé vztahovat úmysl. A to proto, že „jde o formální znak základní skutkové podstaty tohoto trestného činu“57. Z praktického hlediska je rozdíl mezi těmito alineami velmi zajímavý. Pokud totiž pachatel neoprávněně užívá svěřené motorové vozidlo a nabourá ho, nemůže být zpravidla za tuto škodu trestně odpovědný, jelikož nejednal úmyslně. Avšak pokud za stejné situace způsobí škodu podle první alinei, tak bude za tuto škodu z pohledu trestněprávního odpovědný i přesto, že jednal nedbalostně. U zpronevěry z užitku je tedy třeba dokázat úmysl, aby mohl být pachatel trestně stíhaný, zatímco u furtum usus postačí nedbalost.

56

Trestní zákoník. In: 40/2009. 2009, § 207 odst. 3. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. 3 To 999/97. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 3. 2014]. 57

31

Je však nutné rozlišovat mezi veřejnoprávní a soukromoprávní odpovědností za škodu. V soukromém právu by byly tyto situace zřejmě posuzovány odlišně, vzhledem k tomu, že se v oblasti práva soukromého „uplatňuje odpovědnost předpokládaná (presumovaná) a odpovědný subjekt má možnost se jí zprostit (např. prokáže-li, že vznik škody nezavinil). Naopak v trestním právu a správním právu trestním se musí odpovědnost vždy prokazovat“58. Předmětem této práce je však pohled čistě trestněprávní, a proto zde ten soukromoprávní rozebírán nebude. Škoda je u neoprávněného užívání cizí věci odlišného významu než u krádeže. U krádeže je škodou hodnota odcizené věci, ale u neoprávněného užívání cizí věci je škodou to, o co se snížila vlivem tohoto užívání hodnota majetku poškozeného. Škodou může být tedy i spotřeba benzínu u neoprávněně užívaného motorového vozidla. Dalším příkladem může být situace, kdy se pachatel zmocní vozidla, sveze se jím a posléze z auta odcizí autorádio. Škoda v tomto případě nebude ve výši hodnoty vozidla nýbrž pouze hodnoty odcizeného rádia. Pokud je předmětem neoprávněného užívání motorové vozidlo, tak k určení výše škody nepostačí pouze odhad škody poškozenými. V tomto případě je nutný znalecký posudek popřípadě „odborné vyjádření pracovníka autoservisu“.59 Pokud tedy pachatel svým jednáním škodu způsobí, může kromě škody nikoli malé zapříčinit i značnou škodu a škodu velkého rozsahu. Obě tyto majetkové újmy čelí přísnějším trestům a postačí u nich nedbalostní zavinění. O značné škodě se mluví, pokud dosáhla částky nejméně 500 000 Kč. Pachatel v tomto případě čelí potrestání ve formě zákazu činnosti, anebo odnětí svobody od 6 měsíců do tří let. Nejzávažnějším následkem je pak škoda velkého rozsahu. Za ní může pachatelovi hrozit odnětí svobody až na pět let nebo peněžitý trest. Škoda velkého rozsahu je klasifikována jako újma na majetku poškozeného nejméně ve výši 5 000 000 Kč.

3.3.3 Příčinný vztah Mezi jednáním pachatele a následkem, který svým počínáním způsobí, musí existovat spojitost. Stejně jako u krádeže nebo jakéhokoli jiného trestného činu nesmí být následek bez příčiny a příčina bez následku. K naplnění skutkové podstaty je nutné, aby tyto dva prvky objektivní stránky byly ve vzájemné souvislosti tedy v příčinném vztahu.

58

KNAPP, Viktor. Tvorba práva a její současné problémy. 1. vyd. Praha: Linde Praha, 1998, 462 p. ISBN 80720-1140-5. 59 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1838.

32

Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem musí být prokazatelná a k tomu napomáhají opět dvě podmínky. První zohledňuje tato teze: Kdyby pachatel jednal jiným způsobem, než jednal, nedošlo by k žádnému následku. Druhá zase říká: Tím, jak pachatel postupoval, byl následek specifický a bez tohoto konkrétního postupu by byl jiný. Zřetelná kontinuita mezi příčinou a následkem nastane, pokud se pachatel zmocní motorového vozidla před domem jeho majitele, sveze se jím a vozidlo odstaví na parkovišti v blízkosti místa, kde se ho zmocnil. Majitel v tomto případě pozbude možnost s danou věcí nakládat. Stejný příklad, který byl použit u krádeže k druhé tezi, poslouží i zde: Pachatel se zmocní auta a posléze ho odstaví na parkovišti v blízkosti místa činu. Pokud by se auta zmocnil jiný pachatel, tak by například vozidlo odstavil úplně v jiné části města a hledání by zabralo více času. Toto ukazuje skutečnost, že konkrétní pachatel svým specifickým jednáním vyvolá jedinečný následek. Kromě jednání, následku a příčinné souvislosti je podmínkou pro naplnění skutkové podstaty také zavinění ze strany pachatele.

3.4 Subjekt a subjektivní stránka Subjektem je pachatel. U neoprávněného užívání cizí věci může být pachatel dvojího typu. Podle věty první v § 207 v odstavci 1 TZ, může být pachatelem kdokoli. Naopak věta druhá požaduje určitá specifika. Konkrétně podle věty druhé musí být pachatelem osoba, které byly věc nikoli malé hodnoty nebo motorové vozidlo svěřeny, aby s nimi nakládala určitým, předem stanoveným způsobem. Pachatelem může být „také osoba, které vlastník motorového vozidla svěřil vozidlo k určitému cíli a která neoprávněně odevzdá toto vozidlo další osobě, aby ho přechodně užívala“.60 Tato osoba se trestného činu neoprávněného užívání cizí věci dopouští jako „přímý pachatel“61 nikoli jako pomocník tohoto trestného činu, přesto že vozidlo předala jiné osobě. Subjektivní stránkou je úmysl. Ať už protiprávně jedná pachatel jako osoba, které byla svěřena věc nikoli malé hodnoty či motorové vozidlo, nebo jakákoli jiná osoba, vždy jedná s úmyslem. Úmyslem pachatele je zmocnit se věci a přechodně ji užívat. Jeho záměrem však musí být vrácení věci opět do dispozičního práva jejího vlastníka anebo umožnění vlastníkovi toto dispoziční právo obnovit tím, že věc zanechá na takovém místě, kde je pravděpodobný její nález. Pachatelovým úmyslem tedy není trvale vyloučit jejího vlastníka nebo faktického

60

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285, str. 1835 k odst. Pachatel. 61 Rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 30. 6. 1977, sp. zn. 6 Tz 39/77. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: ASPI.

33

držitele z nakládání s ní, jako tomu je u krádeže. Pachatel jedná s úmyslem danou věc po určitém časovém období navrátit majiteli. U cizí věci podle odst. 1 alinei první musí pachatelův úmysl zahrnovat také hodnotu věci ve výši minimálně 25 000 Kč, tedy takovou, aby jejím zmocněním způsobil škodu nikoli malou. U motorového vozidla toto není nutné, jelikož ustanovení o neoprávněném užívání cizí věci žádnou částku nestanovuje. Pro trestní odpovědnost není úmysl nutný u přitěžujících okolností. Konkrétně u jednání, které způsobí vlastníkovi věci značnou škodu nebo škodu velkého rozsahu. U zmíněných postačí pouhá nedbalost. Pachatel se může dopustit nedbalosti dvojího typu – vědomé a nevědomé

34

4 Komparace krádeže a neoprávněného užívání cizí věci V této již poslední a zároveň nejdůležitější části bakalářské práce bude pozornost věnována rozdílům a shodám mezi neoprávněným užíváním cizí věci a krádeží. Většina z nich již byla vytyčena v předchozí kapitole formou příkladů čerpaných právě z rozhodnutí soudů. Avšak pro ucelenost práce bude v této kapitole uvedeno pět kompletních judikátů, na kterých budou znaky těchto trestných činů demonstrovány. Objektem většiny níže uvedených rozhodnutí je motorové vozidlo, které je, jak již bylo řečeno, nejčastějším objektem těchto dvou trestných činů. Vzhledem k tomu, že hlavním cílem této kapitoly je poukázat na rozdíly a shody mezi těmito trestnými činy, není nutné se zabývat detailně celým judikátem, jako spíš částmi, které se opravdu týkají této problematiky.

4.1 Judikát ZM II 37/37 Důvodem proč je tento judikát postaven na prvním místě, je fakt, že demonstruje hlavní rozdíly mezi krádeží a neoprávněným užíváním cizí věci. Jedná se sice o rozhodnutí z roku 1937, avšak základní podstata těchto dvou trestných činů odpovídá současnému TZ. Konkrétně se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky dále jen „NSČR“ ze dne 23.2.1937 pod sp.zn. ZM II 37/37. Toto rozhodnutí se týká třech pachatelů, kteří se zmocnili kol za účelem dostat se na hranice tehdejší Československé republiky s Německem. Daných kol se zmocnili v domě poškozeného. Využívali je krátkodobě a po přechodnou dobu. Jakmile se dostali na hranice s Německem, kola ukryli do křoví na území Československé republiky a jeden z pachatelů opatřil jedno z kol cedulí se jménem majitele. Pachatelé tvrdili, že v dobré víře doufali v nalezení kol celníky nebo jinou osobou a následné předání jejich majiteli. Soud první instance však odsoudil pachatele za trestný čin krádeže. Právní věta zněla: „O beztrestné furtum usus jde pouze tehdy, odejme-li pachatel movitou věc jejímu držiteli bez jeho přivolení jen na dobu krátkou a přechodnou, po kterou buď sám vykonává nad věcí držbu pro jejího majitele - byť bez jeho vůle a vědomí - nebo může kdykoli obnovit držení věci pro majitele, takže majitel odnětí věci nepociťuje jako zásah do svých dispozičních práv“62. Pachatelé posléze podali stížnost pro zmatečnost, ve které vyjádřili svou pochybnost o tom, že se jedná o krádež, ale soud jejich stížnost zamítl a potvrdil rozhodnutí. V tomto případě se opravdu nemůže jednat o trestný čin neoprávněného užívání cizí 62

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1937, sp. zn. ZM II. 37/37. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 4. 2014].

35

věci. Pachatelé se sice věcí zmocnili a přechodně je užívali, ale neumožnili majiteli, aby obnovil své dispoziční právo. Kola byla totiž mimo okolí bydliště majitele, čímž znemožnili snadné nalezení kol. Tím, že pachatelé kola nakonec ukryli do křoví, dali navíc najevo, že chtějí majitele trvale vyloučit z možnosti nakládat s ukradenými koly. Toto je typickým znakem krádeže, kdy si pachatel přisvojí cizí věc zmocněním s cílem trvale vyloučit věc z moci jejího majitele. To, jak pak pachatel s ukradenou věcí dále nakládá je bezpředmětné. Tedy, i když kola dále neužívali, stále byli odpovědní za trestný čin krádeže. A to především proto, že věc byla uschována, a proto byla vysoká pravděpodobnost, že ani nebude nalezena a tedy majiteli vznikne majetková újma a už nikdy nebude schopen s věcí nakládat. Zatímco při krádeži jedná pachatel s cílem stát se jejím vlastníkem a trvale tak vyloučit jejího majitele z nakládání s ní, u neoprávněného užívání cizí věci pachatel nejedná se záměrem stát se vlastníkem věci, ale pouhým jejím uživatelem na přechodnou dobu.

4.2 Judikát 3 Tdo 206/2011 Mnohokrát se stává, že se pachatel, který je obviněn z trestného činu krádeže odvolá z důvodu pochybení soudu a tvrdí, že se jednalo o neoprávněné užívání cizí věci. Tak tomu je i v následujícím judikátu. Objektem je v tomto případě motorové vozidlo, což jak již bylo mnohokrát řečeno, je nejčastějším objektem neoprávněného užívání cizích věcí. Následující judikát je součástí práce především proto, že srozumitelně vysvětluje, jak se z pohledu odpovědnosti za škodu tyto trestné činy liší. Pachatel byl v tomto případě obviněn Městským soudem v Brně dále jen „MSBR“ z několika trestných činů, které spáchal v období od začátku února 2010 do začátku března stejného roku. V souhrnu se obžaloba týkala pěti trestných činů krádeže a dvou trestných činů, které byly posouzeny jako neoprávněné užívání cizí věci. Pachatel se však proti rozsudku MSBR odvolal ke Krajskému soudu v Brně dále jen „KSBR“ s tím, že za krádež může být považován pouze jeden ze spáchaných trestných činů a zbylých šest je třeba posoudit jako neoprávněné užívání cizí věci. KSBR toto odvolání zamítl jako bezdůvodné a potvrdil rozhodnutí MSBR. Pachatel se posléze dovolal k NSČR, který však svým usnesením ze dne 27. 4. 2011 pod sp.zn.: 3 Tdo 206/2011 – 22 potvrdil rozhodnutí KSBR. Nyní ke konkrétním trestným činům. První pachatelovo jednání spočívalo v tom, že se zmocnil nákladního motorového vozidla vloupáním. Toto vozidlo pak pachatel řídil, dokud mu nedošly pohonné hmoty. Vzhledem k tomu, že bylo vozidlo dále nepoužitelné, pachatel při cestě vyhodil z okénka elektronickou krabičku pro výpočet mýtného, odcizil veškeré hodnotné věci nacházející se ve vozidle a vozidlo odstavil. Soud toto jednání označil jako 36

krádež podle § 205 odst. 1 písm. b) TZ. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo především to, že i přes to, že pachatel nemohl v jízdě pokračovat, neznamená to, že si vozidlo nehodlal ponechat. O tom svědčí i fakt, že se pachatel nakonec zmocnil alespoň toho, co mělo nějakou hodnotu. Pachatel namítal, že se nejednalo o krádež, nýbrž o neoprávněné užívání cizí věci. Tedy, že chtěl vozidlo užívat pouze po přechodnou dobu a dočasně, a měl by být souzen za trestný čin neoprávněného užívání cizí věci. Tomu ale kromě odcizení hodnotných věcí z vozidla odporuje i to, že vozidlo nechal odstavené na místě, kde se dalo důvodně předpokládat, že nebude nalezeno. Pachatelovu úmyslu ponechat si vozidlo odpovídá dále skutečnost, že vyhodil přístroj na měření mýtného, čímž byla znemožněna lokalizace vozidla. Za neoprávněné užívání nemohlo být toto jednání považováno zejména proto, že pachatel očividně neměl v úmyslu ho jen krátkodobě užívat, poté vrátit majiteli nebo mu alespoň umožnit opětovné nakládání s ní. Podle usnesení NSČR je pachatel v tomto případě odpovědný za škodu v hodnotě celého vozidla, nikoli pouze za škodu, která vznikla odcizením věcí, které se nacházely ve vozidle. Právní věta tohoto rozhodnutí totiž říká: „Jestliže pachatel jednal v úmyslu odcizením si přisvojit cizí motorové vozidlo jako celek, a nikoliv se záměrem zmocnit se jen některých jeho částí či cizích věcí nacházejících se v něm, není rozhodné, že poté si z takto odcizeného vozidla ponechal jen některou jeho část (např. korbu nákladního automobilu) nebo nějakou věc, která byla v odcizeném vozidle (např. autorádio), a pak už ztratil zájem o odcizené vozidlo a odstavil ho (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 17/1974 a č. 42/2001 Sb. rozh. tr.). Takové jednání je možno posoudit jako trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, přičemž výši škody představuje hodnota motorového vozidla stanovená podle hledisek obsažených v ustanovení § 137 tr. zákoníku..“63 Odpovědnost za škodu by byla jiná v případě, že by se „pachatel zmocnil cizího motorového vozidla jen za účelem jeho dočasného užívání, a dopustil se tím trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku, a teprve poté z něj odcizil nějakou jeho část či cizí věc nacházející se v něm, to by totiž spáchal trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku pouze ve vztahu k této části vozidla či věci, které si skutečně přisvojil, přičemž výše způsobené škody vychází jen z hodnoty odcizené části motorového vozidla či věci.“64 Zde by tedy byla škoda vyčíslená dle hodnoty odcizené věci nebo části vozidla, nikoli celého vozidla. A to díky tomu, že krádež by zde byla pouze

63

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 3 Tdo 206/2011, uveřejněné pod číslem 3/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [cit. 6. 4. 2014]. 64 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 3 Tdo 206/2011, uveřejněné pod číslem 3/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [cit. 6. 4. 2014].

37

sekundárním produktem předchozího jednání pachatele. Dalším bodem v obžalobě bylo opět odcizení nákladního motorového vozidla. Zde však vozidlo nebylo vůbec nalezeno. Pachatel se vozidla zmocnil vloupání a poté s ním odjel a od té doby vozidlo nikdo neviděl. Pachatel tvrdil, že vozidlo odstavil v blízkosti místa, kde se jej zmocnil a vozidlo muselo být zřejmě odcizeno další osobou. Soud jej v tomto případě opět obvinil z trestného činu krádeže vloupáním na základě předpokladu, že bylo vozidlo pachatelem uschováno popřípadě prodáno. Pachatel dále odcizil nákladní motorové vozidlo, na jehož nákladní plošině se nacházel pracovní stroj. Pachatel toto vozidlo po pár kilometrech odstavil s tím, že se pro něj vrátí. Mezitím však bylo vozidlo nalezeno Policií ČR a zabaveno. Pachatel následně tvrdil, že se vozidlem chtěl opět jen svézt a že jeho cílem nebylo přisvojit si vozidlo nýbrž stroj. Kdyby byl nakonec pachatel odsouzen za neoprávněné užívání cizí věci a za krádež stroje, byl by odpovědný pouze za škodu ve výši hodnoty stroje. Kdyby byl naopak odsouzen za krádež vozidla, i přesto že by si nakonec přisvojil pouze stroj, byl by odpovědný za škodu ve výši celého vozidla. Soud zde rozhodl, že nejde o neoprávněné užívání, pokud bylo „v dalším neoprávněném nakládání s odcizeným vozidlem zabráněno tím, že bylo nalezeno dříve, než je stačil zašantročit nebo s ním naložit jinak jako s věcí vlastní“65. Proto bylo toto jednání opět posouzeno za krádež podle § 205 odst. 1, písm. b) TZ. Čtvrtý bod obžaloby je velmi podobný tomu předchozímu. Pachatel byl obviněn z odcizení nákladního motorového vozidla s úmyslem jej prodat. Pachatel z vozidla odcizil autorádio, korbu vozidla, hydromotor a palubní jednotku, a tyto všechny položky prodal. Pachatel tvrdil, že jeho úmyslem bylo svést se vozidlem a až následně se rozhodl odcizit zmíněné věci. Tvrdil, že nehodlal vozidlo trvale držet a proto mínil, že by měl být odpovědný pouze za škodu ve výši prodaných věcí nikoli za škodu v hodnotě celého vozidla. Podle pachatele se tedy opět jednalo o neoprávněné užívání cizí věci, přesto soud rozhodl, že šlo o zločin krádeže podle § 208 odst. 1, písm. b) TZ. Obžalovaný neměl potřebu se odvolat proti pátému bodu obžaloby, který jej odsoudil za krádež vloupáním podle § 205 odst. 1, písm. b). Odůvodnění totiž říkalo, že pachatel odcizil nákladní vozidlo s cílem jej prodat a za tímto účelem jej odvezl do kovošrotu, kde byl však zadržen hlídkou Policie ČR. Zde byl tedy přistižen přímo při činu, proto se pachatel proti rozsudku neodvolal. Proti posledním dvěma bodům obžaloby se pachatel taktéž neodvolal, jelikož zde byl 65

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 3 Tdo 206/2011-22. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2014].

38

obviněn z trestného činu neoprávněného užívání cizí věci. Podle soudu se v těchto bodech bez pochyby jednalo o neoprávněné užívání cizí věci. Pachatel se v obou případech zmocnil nákladního vozidla a po pár kilometrech je odstavil v blízkosti místa, kde se jich zmocnil. Tedy naplnil skutkovou podstatu neoprávněného užívání cizí věci, kdy se motorového vozidla zmocnil s úmyslem jej přechodně užívat a pak jej vrátit majiteli nebo mu umožnit aby vozidlo opět užíval. NSČR v celém usnesení poukazoval především na rozdíl mezi skutečností, kdy je krádež primárním jednáním pachatele, nebo až sekundárním jednáním vyplývajícím z předchozího. Pokud pachatel odcizí vozidlo, tedy jde o krádež, a posléze prodá například autorádio, je odpovědný za škodu, která odpovídá hodnotně vozidla. Pokud se však vozidlem pouze sveze, tedy jde o neoprávněné užívání cizího motorkového vozidla, a následně odcizí autorádio, je odpovědný pouze za škodu v hodnotě autorádia. Je zřejmé, že je někdy velmi náročné posoudit, jestli se jedná o neoprávněné užívání, či krádež. Proto soud hodnotí, zda bylo vykonáno jednání nad rámec neoprávněného užívání cizí věci, či nikoli.

4.3 Judikát 4 To 97/2000 Odůvodnění tohoto rozhodnutí rozebírá situaci, kdy dochází k opakovanému zmocnění se různých cizích věcí s tím, že byly pouze krátkodobě užívány. V tomto případě jsou součástí judikátu zajímavé okolnosti, které právě napomohly soudu rozhodnout tak, jak rozhodl. Z tohoto důvodu je zde judikát zařazen.

Předmětem je v tomto případě opět motorové

vozidlo. Vrchní soud v Praze dále jen „VSPH“ zamítl odvolání obžalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni dále jen „KSPL“, který ho obžaloval z několika trestných činů krádeže. Pachatel se podle rozhodnutí soudu opakovaně zmocnil motorových vozidel, kterých užíval do té doby, dokud mu nebyla zabavena Policií ČR. Pachatel v odvolání tvrdil, že se v žádném případě nehodlal, ani jednoho z vozidel, zmocnit a nakládat s ním jako s vlastním. Naopak tvrdil, že se jich zmocnil za účelem se jimi svést anebo vyzkoušet jejich jízdní vlastnosti. Tedy, že by mělo být toto protiprávní jednání souzeno jako neoprávněné užívání cizí věci nikoli jako krádež. Jeho tvrzení však odporuje fakt, že vozidla užíval po dobu více dní, s tím že užívání vozidel nebylo ukončeno z jeho vůle, ale z důvodu, že byl zadržen Policií ČR. Lze tedy důvodně předpokládat, že by nadále v užívání pokračoval. Pokud by se jednalo o neoprávněné užívání cizí věci, musel by úmysl spočívat v krátkodobém užívání, tedy u motorových vozidel se pouze svést a vozidlo odstavit. Dále by pachatelův úmysl musel směřovat k navrácení věci jejímu majiteli nebo držiteli popřípadě věc 39

odložit na takovém místě, kde bude snadno majitelem nalezena. I kdyby pachatel cizí věc držel jen krátkodobě, nejednalo by se o neoprávněné užívání této věci, pokud by s ní posléze naložil tak, aby jejímu majiteli bylo znemožněno obnovit své dispoziční právo a to i tak, že její nalezení by záviselo na náhodě. Tvrzení obžalovaného, že chtěl tato vozidla vždy vrátit, jsou lživá, jelikož se vrácení vozidla vždy bránil, a to ujížděním hlídce Policie ČR. Pachatel se v podstatě usvědčil tvrzením, že by první odcizené vozidlo dále užíval, pokud by mu nebylo Policií ČR zabaveno. Dále tvrdil, že pokud by mu nebylo zabaveno první vozidlo, nedošlo by k odcizení dalších, které byly vždy substitutem zabaveného vozidla. Tím dal pachatel najevo, že jeho úmyslem bylo přisvojení si věci a tedy trvalé vyloučení jejího majitele z možnosti s ní nakládat či ji držet. Právní věta usnesení VSPH zněla: „Nejde o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák., nýbrž o trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., jestliže pachatel s cizím motorovým vozidlem, jehož se zmocnil v úmyslu užívat je jen přechodně, naloží tak, že poškozenému natrvalo odejme či znemožní obnovení dispozičního práva, případně toto výrazně ztíží (např. odstaví vozidlo na odlehlém místě, kdy jeho navrácení poškozenému je závislé na náhodě)“66.Pachatelovo odvolání bylo tedy bezdůvodné. Pachatel dle výše uvedených skutečnosti bez pochyby naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže.

4.4 Judikát 13 To 352/2005 Následující nepříliš rozsáhlý judikát popisuje zajímavé okolnosti, za kterých je možno považovat pachatelovo jednání za neoprávněné užívání, i přesto, že by se na první pohled mohlo jednat spíš o krádež. Soud chybně odsoudil pachatele za dva trestné činy i přes to, že pachatel spáchal pouze jeden. Následně musel své rozhodnutí změnit. Z tohoto důvodu krajský soud v Hradci Králové dále jen „KSHK“ na základě odvolání obžalovaného zrušil rozsudek Obvodního soudu v Pardubicích a sám nově rozhodl. Jednalo se o situaci, kdy obžalovaný odcizil vypáčením šatní skříňky poškozeného klíčky od motorového vozidla poškozeného spolu s osvědčením k registraci vozidla. Následně se tohoto vozidla na parkovišti zmocnil s úmyslem jej přechodně užívat. Toto motorové vozidlo obžalovaný užíval po dobu dvou týdnů, dokud svou jízdou nezpůsobil dopravní nehodu. Obvodní soud v Pardubicích ve věci rozhodl tak, že se pachatel dopustil dvou trestných činů. A to krádeže a neoprávněného užívání cizí věci. Dále mu bylo nařízeno uhradit škodu poškozenému, která vznikla na vozidle vlivem dopravní nehody. Soud se domníval, že co se týče klíčků od 66

Usnesení Vrchního soudu ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 4 To 97/2000. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2014].

40

vozidla, tak se jich chtěl pachatel trvale zmocnit, a naopak samotné vozidlo hodlal pouze přechodně užívat. Proto soud rozhodl o dvou trestných činech. Obžalovaný se ihned po vyhlášení tohoto rozsudku proti němu odvolal s tím, že napadl všechny výroky uvedeného soudu. KSHK rozsudek předcházejícího soudu přezkoumal a došel k závěru, že soud první instance opravdu pochybil. KSHK vydal usnesení, ve kterém tvrdil: „Pokud se pachatel zmocnil klíčků a dokladů k motorovému vozidlu, aby si vytvořil možnost toto vozidlo přechodně užívat, což také učiní, lze jeho jednání posoudit jen jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák. a nikoli též jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák“67. KSHK tedy rozhodl, že nelze pachatelovo jednání posuzovat jako dva trestné činy, ale pouze jako jeden. V obou případech totiž šlo o dílčí kroky směřující k jednomu cíli a to k užívání vozidla po přechodnou dobu. Získání klíčů i osvědčení k registraci vozidla byly dílčími kroky k samotnému užívání vozidla. Proto bylo toto jednání pachatele nakonec posouzeno jako jediný skutek, a to neoprávněné užívání cizí věci.

4.5 Judikát 7 Tdo 1459/2011 Výčet judikátů zakončuje právě tento, ve kterém byli pachatelé obžalování Obvodním soudem pro Prahu 6 z pokusu o krádež motorového vozidla. Právě to, že bylo jednání pachatelů ukončeno ve stadiu pokusu, dělá tento příklad judikátu odlišným od ostatních. A proto je zde také uveden. Proti tomuto rozsudku se obžalovaní odvolali, a když i soud druhé instance potvrdil rozhodnutí předchozího soudu, dovolali se k NSČR. Obsahem jejich dovolání bylo mimo jiné i to, že se vozidla chtěli zmocnit pouze za účelem jej přechodně užívat, tedy se jím svést. Ostatní body dovolání byly zamítnuty jako neoprávněné. NSČR nakonec potvrdil rozhodnutí soudů obou instancí. Tedy že se skutečně jedná o krádež nikoli o neoprávněné užívání cizí věci. Soud ve svém usnesení tvrdil, že se pachatelé v časných ranních hodinách pokusili zmocnit se motorového vozidla, která stálo na parkovišti. Než stihli vozidlo uvést do chodu, byli vyrušeni hlídkou. O jejich trestní odpovědnosti nebyl pochyb, jelikož se nacházeli v blízkosti místa činu a byli proto také zadrženi. Toto bylo také potvrzeno řadou očitých svědků. Přesto, že pachatelé tvrdili, že se vozidlem hodlali svést, soud toto tvrzení vyvrátil tím, že se nacházeli v blízkosti svého bydliště a mohli jít pěšky. Z tohoto důvodu by zmocnění se motorového vozidla za účelem jej přechodně užívat postrádalo smysl. Také fakt, že 67

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 13 To 352/2005. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2014].

41

pachatelé poškodili u vozidla spínací skříňku, vypovídá o tom, že ho pachatelé chtěli nastartovat a s vozidlem odjet. Vzhledem k tomu, že se na místě činu nacházelo montážní nářadí, lze důvodně předpokládat, že pachatelé nechtěli toto vozidlo pouze přechodně užívat. Naopak z toho vyplývá, že pachatelé chtěli vozidlo rozebrat na části a prodat. Právní věta usnesení NSČR říká, že „o úmyslu pachatele odcizit vozidlo u pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 tr.zák.. i to, že došlo k poškození spínací skříňky vozidla a že na místě činu bylo zajištěno montážní nářadí. V takovém případě je tedy zpravidla vyloučen závěr, že by pachatel měl v úmyslu vozidlo pouze přechodně užívat, aniž by tím vyčerpal jeho podstatu, a poté obnovit oprávněné osobě její dispoziční právo s vozidlem. Uvedené okolnosti proto neumožňují posoudit skutek jako trestný čin neoprávněné užívání cizí věci podle § 249 tz.zák“68. Aby byl trestný čin kvalifikován jako neoprávněné užívání cizí věci, musela by být naplněna skutková podstata. Ta spočívá ve zmocnění se cizí věci s úmyslem ji přechodně užívat a následně navrátit majiteli. Pachatelé se sice vozidla zmocnili, ale toto je podmínkou i u krádeže. Další dvě podmínky pro naplnění skutkové podstaty neoprávněného užívání cizí věci však naplněny nebyly. Pachatelé se vozidlem totiž nehodlali svést, jelikož jejich místo bydliště bylo v blízkosti místa činu. Naopak si hodlali vozidlo přisvojit a trvale vyloučit jeho vlastníka z možnosti nakládat s ním. Toto vyplynulo z faktu, že se na místě činu nacházelo montážní nářadí. Bylo tedy patrné, že by se pachatelé posléze pokusili vozidlo demontovat a prodat na díly, tedy by jeho vlastník, již nikdy nemohl obnovit svou moc nad vozidlem.

4.6 Shrnutí Na základě výše uvedených judikátů, lze zrekapitulovat rozdíly popřípadě shody mezi neoprávněným užíváním cizí věci a krádeží. Z uvedených judikátů vyplývá, že u těchto trestných činů převažují rozdíly v jednotlivých atributech skutkové podstaty nad jejich shodami. Důležitým společným rysem těchto dvou trestných činů je počáteční jednání pachatele, tedy zmocnění se cizí věci. Předpokladem pro naplnění skutkové podstaty spočívá ve zmocnění se cizí věci úmyslně. Nejenže je tedy spojuje prvotní jednání pachatele spočívající ve zmocnění se cizí věci, ale také úmyslné jednání, tedy subjektivní stránka. Dalším společným atributem je subjekt. Pachatelem, který úmyslně jedná, může být v obou případech kdokoli. Je zde však jedna výjimka, která je formulována v §207 TZ odst. 1 68

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1459/2011. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 31. 3. 2014].

42

alinee druhé zabývající se neoprávněným užíváním cizí věci. Zde se pojednává o zpronevěře z užitku. Pachatel je v tomto případě konkretizován jako osoba, které musela být cizí věc svěřena, aby s ní nakládal přesně stanoveným způsobem. Subjekt je tedy společným znakem pouze krádeže a furtum usus, nikoli zpronevěry z užitku. Přestože se tyto trestné činy shodují v počátečním jednání pachatele, tedy v úmyslném zmocnění se cizí věci, v dalších rysech se již rozcházejí. Jedním z nich je časový interval držby dané věci. Zatímco jednání pachatele u krádeže musí obsahovat úmysl si věci přisvojit, tedy ji trvale držet, pachatel u neoprávněného užívání cizí věci jedná pouze s úmyslem ji užívat po přechodnou dobu. Z toho je patrné, že pachatel krádeže se chce stát vlastníkem věci a znemožnit jejímu faktickému majiteli či držiteli s ní zacházet. U neoprávněného užívání cizí věci pachatel nezachází s věcí jako by mu patřila, ale pouze ji užívá ke svému prospěchu, nehodlá ji tedy vlastnit. Se shora uvedeným také úzce souvisí způsob, jakým pachatel s věcí následně naloží. Jedná-li se o krádež, pachatel samozřejmě nechce, aby daná věc byla nalezena či navrácena jejímu vlastníkovi. Naopak u neoprávněného užívání skutková podstata obsahuje podmínku, že pachatel musí vlastníkovi věci umožnit s ní opět nakládat. A to tím způsobem, že ji buď odloží na místě, kde je vysoce pravděpodobné, že ji majitel nalezne anebo ji přímo navrátí majiteli. Právě způsob, jakým pachatel s věcí dále naloží, je velmi důležitý. Z něho je možné vyčíst úmysl pachatele. Může se totiž stát, že jednání splňuje podmínku zmocnění se cizí věci i krátkodobé užívání. Pak se musí posoudit, jak bylo s danou věcí naloženo. Pokud pachatel věc ukryje nebo zašantročí, značí to, že pachatel nezamýšlí věc navrátit, tedy jde o krádež. Tak tomu bylo i v prvním judikátu uvedeném v této kapitole. Rozdílnost je zakotvena i v následku těchto dvou jednání. Zatímco u krádeže je následkem škoda ve výši odcizené věci, u neoprávněného užívání je následkem pachatelova újma spočívající v nemožnosti danou věc užívat. Škoda u neoprávněného užívání cizí věci může vzniknout pouze vlivem tohoto užívání, nikoli přímo zmocněním se cizí věci jako je tomu u krádeže. Pokud však neoprávněným užíváním věci vznikne škoda na majetku poškozeného, vyčíslí se jinak než u krádeže. U neoprávněného užívání cizí věci je totiž pachatel odpovědný pouze za škodu ve výši, o kterou se sníží majetková hodnota věci. Zatímco u krádeže bude škoda, která byla takto způsobena, připočtena ke škodě ve výši věci, která vznikla jejím odcizením. Tuto problematiku řešil soud v druhém judikátu této kapitoly.

43

U neoprávněného užívání cizí věci druhá alinea odst. 1 § 207 TZ zakládá kromě konkretizace pachatele ještě další odlišnost. Tato odlišnost se týká objektu tohoto trestného činu. Předmětem zpronevěry z užitku může být totiž pouze věc svěřená. Při rozhodování, zdali se jedná o trestný čin krádeže nebo neoprávněné užívání cizí věci jsou vždy velmi důležité okolnosti takového protiprávního jednání. Náročnější je pak rozeznat tyto trestné činy, pokud pachatel dospěl ve svém jednání pouze do stadia pokusu. Soud v této situaci musí zvažovat veškeré indicie, a potom své rozhodnutí podložit předpoklady jak by pachatel pravděpodobně v jednání pokračoval.

44

Závěr Za hlavní cíl bakalářské práce jsem si vymezila analýzu skutkové podstaty krádeže a neoprávněného užívání cizí věci a následnou komparaci těchto dvou trestných činů z hlediska jejich skutkových podstat. Před samotnou analýzou jsem v úvodní kapitole obecně charakterizovala majetkové trestné činy. Vymezila jsem, v jaké části TZ jsou majetkové trestné činy obsaženy a následně jsem je kategorizovala do čtyř skupin na základě pro ně charakteristických následků.

Do této části práce jsem také vložila graf, který zřetelně

zobrazuje, že majetkové trestné činy jsou nejčastější formou trestné činnosti. Ve dvou podkapitolách této první části jsem se zabývala ochranou majetku v hlavách TZ, především pak v hlavě V, která se týká přímo majetkových trestných činů. V rámci jedné z těchto podkapitol jsem se zaměřila na změny v pojetí věci v právním smyslu, které byly zavedeny NOZ. V druhé kapitole jsem se již věnovala samotné analýze trestného činu krádeže. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejčastěji páchaný majetkový trestný čin, jsem taktéž uvedla graf, který tuto skutečnost dokládá. Kapitolu jsem logicky rozdělila podle atributů skutkové podstaty. Zabývala jsem se také vývojovými stadii trestného činu. Vzhledem k tomu, že jsem o vývojových stadiích mluvila poprvé, charakterizovala jsem je nejdříve z obecného hlediska a až posléze jsem každé stadium specifikovala pro krádež. Pak jsem se již zaměřila na samotné prvky skutkové podstaty a to: subjektivní stránku, objektivní stránku, subjekt a objekt. Vzhledem k tomu, že jedním z mých cílů bylo analyzovat krádež, vyobrazila jsem skutkovou podstatu velmi detailně. Ve třetí kapitole, zabývající se neoprávněným užíváním cizí věci, jsem postupovala obdobně. Stejně jako u krádeže jsem zmínila, o jak moc frekventovaný trestný čin se jedná. Tuto informaci jsem opět podpořila grafem, který zobrazoval počet takto spáchaných trestných činů v období osmi let. Z grafu bylo patrné, že tento trestný čin má již léta klesající charakter. Žádný z dostupných zdrojů mi však neposkytl odpověď na otázku, co je příčinou takového poklesu. Při porovnání s grafem, který zobrazoval celkovou kriminalitu v období mezi lety 2001 a 2013, jsem zjistila, že tento trend se týká kriminality celkově, nikoli pouze neoprávněného užívání cizí věci. Na rozdíl od předchozí kapitoly jsem ve třetí kapitole analýzu skutkové podstaty tohoto trestného činu rovnou propojila s metodou komparativní. Tento zvolený postup se mi zdál nejpřehlednější. V této kapitole jsem se také věnovala vývojovým stadiím. Ty jsem však

45

již obecně příliš nerozebírala, vzhledem k tomu, že tak bylo učiněno v kapitole o krádeži. Zaměřila jsem se obzvlášť na specifika pro neoprávněné užívání cizí věci. Ve čtvrté kapitole, která obsahuje pět tematických judikátů, jsem poukázala na znaky jednotlivých trestných činů přímo z praktického hlediska. Jak jsem zmínila výše, znaky skutkových podstat již prošly komparací ve třetí kapitole, v této části jsem se spíše zaměřila na reálné situace, abych si mohla udělat představu o postupech soudů a odůvodněních pro jejich rozhodnutí. Cíleně jsem vybrala takové judikáty, na kterých bylo možné zřetelně demonstrovat rozdíly a shody skutkových podstat těchto dvou trestných činů. V poslední podkapitole této části jsem shrnula veškeré podobnosti a rozdíly těchto dvou činů. Závěrem bych ráda podotkla, že téma závěrečné práce pro mě bylo značně přínosné, jelikož jsem získala rozsáhlou představu o těchto dvou trestných činech. I když by se mohlo zdát, že uvedené rozdíly mezi těmito trestnými činy postačí soudům k jednoduché identifikaci onoho trestného činu, není tomu vždy tak. Soudy se často setkávají s nelehkým úkolem rozlišit krádež a neoprávněné užívání cizí věci a mnohdy musí vydedukovat pachatelův záměr, jelikož není zcela zřejmý.

46

Seznam použitých zdrojů literatury Použitá literatura: GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo hmotné. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 311 s. ISBN 978-807-3575-090. KNAPP, Viktor. Tvorba práva a její současné problémy. 1. vyd. Praha: Linde Praha, 1998, 462 p. ISBN 80-720-1140-5.

KUCHTA, Josef. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, xxxix, 617 s. ISBN 978-807-4000-478. ŠÁMAL, P. a kol. Velké komentáře. Trestní zákoník 2. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. Legislativní dokumenty: Právní informační systém ASPI Usnesení č. 2/1993 Sb. Předsednictva České národní o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník Zákon č. 361/2000 Sb., Zákon o silničním provozu

47

Internetové zdroje: Policie České republiky. Statistické přehledy kriminality za rok 2013 [online]. 2014. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx NOGA, Plk. JUDr. Jan. Vývoj kriminality od roku 2001. Základní údaje o trestné činnosti a jejím vývoji v roce 2010. 2011. Dostupné z: www.policie.cz /.../galerie-soubory-prezentacekriminalita-2010-ppt.aspx

Judikatura: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 1995, sp. zn. 8 To 131/95 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 1990, sp. zn. 2 To 193/90 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 111. 1993, sp. zn. 4 to 65/93 Usnesení Nejvyššího soudu v ČR ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 6 Tdo 110/2010 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. 3 To 999/97 Rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 30. 6. 1977, sp. zn. 6 Tz 39/77 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1937, sp. zn. ZM II. 37/37 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 3 Tdo 206/2011 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 3 Tdo 206/2011-22 Usnesení Vrchního soudu ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 4 To 97/2000 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 13 To 352/2005 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1459/2011 48

Seznam zkratek ČR: Česká republika KS: Krajský soud LPS: Listina Základních Práv a Svobod, Ústavní zákon č. 23/1991 Sb. MSPH: Městský soud v Praze NOZ: Nový občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., NSČR: Nejvyšší soud České republiky ObchZ: Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 OZ: Občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb., Sp.zn.: spisová značka TZ: Trestní zákoník, zákon č.40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů VSPH: Vrchní soud v Praze

49