VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2008
Lenka Blažejová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů
Obor: Cestovní ruch
Název diplomové práce: Vliv klimatických změn na cestovní ruch
Autor: Lenka Blažejová Vedoucí práce: Ing. Zdenka Petrů
2
Prohlášení:
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Vliv klimatických změn na cestovní ruch“ jsem vypracovala samostatně a že jsem uvedla všechnu literaturu a použité prameny, ze kterých jsem čerpala.
V Praze dne 23.června 2008
…………………………… podpis
3
Obsah: Obsah:......................................................................................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................................... 6 1 Klimatické změny .............................................................................................................. 8 1.1 Základní pojmy .......................................................................................................... 8 1.2 Skleníkový efekt......................................................................................................... 8 1.3 Dosavadní změny klimatu ........................................................................................ 11 1.4 Klimatické modely ................................................................................................... 17 1.5 Prognózy dalšího vývoje .......................................................................................... 19 2 Cestovní ruch.................................................................................................................... 27 2.1 Dělení cestovního ruchu........................................................................................... 27 2.2 Činitele rozvoje a rozmístění cestovního ruchu ....................................................... 29 2.2.1 Selektivní (stimulační) faktory......................................................................... 30 2.2.2 Lokalizační podmínky...................................................................................... 30 2.2.3 Realizační podmínky........................................................................................ 32 3 Cestovní ruch a klimatické změny ................................................................................... 33 3.1 Vzájemný vztah........................................................................................................ 34 3.2 Důsledky změn klimatu pro poptávku turistů .......................................................... 37 3.3 Ohrožené oblasti....................................................................................................... 37 4 Změny klimatu a cestovní ruch v Alpách......................................................................... 42 4.1 Jistota přírodního sněhu ........................................................................................... 42 4.2 Adaptivní strategie ................................................................................................... 44 4.2.1 Využívání technologií ...................................................................................... 45 4.2.2 Změny v chování .............................................................................................. 50 4.2.3 Zásahy vlády .................................................................................................... 54 5 Mezinárodní spolupráce ................................................................................................... 57 5.1 Konference OSN ...................................................................................................... 57 5.2 Konference UNWTO ............................................................................................... 60 5.3 Zmírňování a přizpůsobování se změnám klimatu .................................................. 61 Závěr......................................................................................................................................... 64 Literatura .................................................................................................................................. 66
4
Seznam tabulek v textu: Tabulka č.1: emise skleníkových plynů ................................................................................... 11 Tabulka č.2: předpovědi pro zvyšování mořské hladiny v letech 2090 - 2099........................ 23 Tabulka č.3: nárůst mezinárodního cestovního ruchu podle regionů....................................... 34 Tabulka č.4: lyžařská střediska ve Francii, Rakousku, Švýcarsku a Itálii ............................... 42 Tabulka č.5: posuny hranice jistoty sněhu v důsledku oteplení ............................................... 44 Tabulka č.6: snížení jistoty sněhu v jednotlivých alpských zemích......................................... 44
Seznam grafů v textu: Graf č.1: vývoj průměrných ročních teplot v letech 1880 - 2006 ............................................ 12 Graf č.2: nárůst výskytu přírodních katastrof v letech 1900 - 2005......................................... 16 Graf č.3: nárůst mezinárodního cestovního ruchu do roku 2020 ............................................. 33
5
Úvod V současné době je změna klimatu velmi diskutovaným globálním problémem. Klima na Zemi se sice mění od počátku její existence a vždy měnit bude díky přirozeným procesům, které zde probíhají (změna oběžné dráhy Země, změna sklonu zemské osy, proměnlivost sluneční aktivity, sopečná činnost, rozložení pevnin a oceánů, horotvorné procesy, oceánická cirkulace, stav a vývoj biosféry, a další). Nicméně stále vzrůstající vliv člověka na přírodu klimatický systém Země narušuje a to závažným způsobem. S přibývajícím rozvojem světového hospodářství dochází k nadměrným emisím skleníkových plynů. Ty se hromadí v atmosféře a způsobují oteplování planety. Díky vyšším teplotám tají ledovce, následně dochází k vzestupu hladiny oceánů a k dalším vážným důsledkům, které budou mít vliv na život ekosystémů i na život člověka. Klimatické změny budou mít rovněž dopady na světovou ekonomiku jako celek, i na její jednotlivá odvětví. Výjimkou není ani cestovní ruch. Cílem této diplomové práce je podat charakteristiku klimatických změn a dále pak popsat jakým způsobem ovlivňují
a budou ovlivňovat jedno z nejrychleji se
rozvíjejících odvětví světové ekonomiky – cestovní ruch. Diplomová práce je rozdělena na několik částí. První část je věnována problematice klimatických změn. Nejprve vysvětluje jak vzniká zesílený skleníkový efekt, jež způsobuje zahřívání Země. Dále uvádí doposud pozorované klimatické změny a prognózy dalšího vývoje, včetně způsobů jak se tyto prognózy předpovídají. Druhá kapitola charakterizuje cestovní ruch. Podle jakých hledisek se dělí a na čem závisí jeho rozvoj a rozmístění. Kapitola třetí popisuje vzájemný vztah cestovního ruchu a klimatických změn. Klima je totiž jedním z faktorů, které ovlivňují rozvoj cestovního ruchu. Jeho změny budou mít vliv na všechny subjekty cestovního ruchu. Na poptávku turistů i na jednotlivé turistické oblasti. Čtvrtá část je věnována klimatickým změnám v Alpách. Pro alpské země znamená zimní cestovní ruch obrovské příjmy. S očekávaným oteplením přijdou
6
problémy s nedostatkem sněhu a tedy i problémy s provozem lyžařských středisek. Jak se těmto skutečnostem alpské země budou přizpůsobovat uvádí kapitola čtvrtá. Kapitola pátá popisuje mezinárodní spolupráci při řešení globálního problému klimatických změn.
7
1 Klimatické změny 1.1 Základní pojmy Nejprve je třeba definovat základní pojmy, které jsou dále v diplomové práci používány. Co je to klima, jaký je rozdíl mezi klimatem a počasím, čím jsou klimatické změny způsobeny. Klima1 neboli podnebí je dlouhodobý charakteristický režim počasí v daném místě či oblasti. Popisuje se pomocí různých charakteristických prvků, například průměrné teploty vzduchu, průměrných úhrnů srážek, délky a intenzity slunečního svitu, rychlosti větru, vlhkosti vzduchu, atd. za delší období, obvykle za 30 let. Počasí2 je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem. Počasí je na rozdíl od podnebí jedním jedinečným stavem atmosféry. Může se v daném místě rychle měnit z hodiny na hodinu, ze dne na den, sezónu od sezóny i rok od roku, aniž by se měnilo v daném místě klima. Změnou klimatu3 se označuje dlouhodobý posun klimatického režimu v daném místě, regionu či na celé planetě. Posun je spojen se změnou typického průměrného počasí (teplota, rozložení větru a srážek, apod.). Změnou klimatu jsou ale rovněž chápány změny v jeho variabilitě i tehdy, kdy se průměrné počasí nemění.
1.2 Skleníkový efekt Skleníkový efekt je proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že pohlcuje dopadající sluneční záření a zároveň brání jeho zpětnému odrazu do prostoru.
1
http://cs.wikipedia.org/wiki/klima http://cs.wikipedia.org/wiki/počasí 3 www.chmi.cz/cc/inf/klima.doc 2
8
Tento pojem se v běžné řeči používá k označení dvou rozdílných věcí: přírodního skleníkového efektu, což je skleníkový efekt vyskytující se přirozeně na Zemi, a přídatného (antropogenního) skleníkového efektu, jehož původ tkví v lidské činnosti a který způsobuje globální oteplování.4 Jak skleníkový efekt funguje? K Zemi proniká sluneční energie ve formě krátkovlnného záření. Část této energie je odrážena atmosférou zpět do vesmíru, zbytek, zejména v podobě světla, prochází atmosférou a dopadá na zemský povrch. Přicházející světelná energie ohřívá Zemi, která pak vydává energii ve formě dlouhovlnného infračerveného záření nebo tepla. Část tohoto infračerveného záření se vrátí opět na Zemi, protože ho odráží tzv. skleníkové plyny, které jsou obsažené v atmosféře. Skleníkové plyny, na rozdíl od jiných plynů, obsahují molekuly, které toto záření pohlcují. Po té jej vyzařují zpět do okolí všemi směry. Část energie je vyzařována do vesmíru, část se ale vrací zpět na Zemi, kterou dále zahřívá. Čím více skleníkových plynů v se atmosféře vyskytuje, tím více tepla v ní zůstává. Mezi skleníkové plyny patří zejména vodní pára, oxid uhličitý (CO2), methan (CH4) a oxid dusný (N2O), což jsou látky přírodní, dále pak některé umělé látky, především hydrogenované fluorovodíky (HFC), halogenované uhlovodíky (freony, CFC), polyfluorovodíky (PFC) a fluorid sírový (SF6).5 Vodní pára je součástí koloběhu vody. Vyskytuje se v atmosféře ve formě mraků a zadržuje šedesát pět procent z celkového množství tepla, které je pohlcováno skleníkovými plyny. Oxid uhličitý je hlavním přispívatelem k přídatnému skleníkovému efektu Podílí se na něm celosvětově šedesáti procenty. V průmyslových zemích představuje dokonce oxid uhličitý více jak 80% emisí skleníkových plynů. Koncentrace CO2 se zvyšuje v důsledku spalování uhlí a dalších fosilních paliv, hlavně zemního plynu a ropných produktů – benzínu a nafty. Doprava, energetický a 4 5
http://cs.wikipedia.org/wiki/skleníkový efekt http://klima.ecn.cz/plyny.htm
9
chemický průmysl mají nejvyšší vliv na zvyšování emisí oxidu uhličitého. Tvoří asi 75% z celkových emisí CO2 . Zbylá čtvrtina emisí vzniká kácením a vypalováním lesů. Metan přispívá k přídatnému skleníkovému efektu dvaceti procenty. Od počátku průmyslové revoluce se koncentrace metanu v atmosféře zdvojnásobily. Do ovzduší se dostává díky pěstování rýže a dalším zavlažovacím projektům, intenzivnímu chovu dobytka, těžbě uhlí, a uvolňuje se také při hnilobných procesech na odpadních skládkách a při průmyslovém zpracovávání odpadu. Oxid dusný se přirozeně uvolňuje z oceánů a deštných pralesů. Mezi lidmi ovlivněné zdroje patří dusíkatá hnojiva, spalování fosilních paliv a průmyslová chemická výroba využívající dusík, například zpracování odpadních vod. V průmyslových zemích představuje N2O přibližně 6% emisí skleníkových plynů. Od počátku průmyslové revoluce vzrostla jeho koncentrace v atmosféře o 16% a k zesílenému skleníkovému efektu přispěla
čtyřmi až šesti procenty. Nárůst
koncentrací oxidu dusného způsobuje hlavně sektor zemědělství. Fluorované skleníkové plyny se v atmosféře nevyskytují přirozeně. Byly vyvinuty člověkem pro průmyslové účely. Fluorované uhlovodíky (HFC) se používají v klimatizacích a chladících zařízeních, fluorid sírový (SF6) v elektronickém průmyslu. Jejich podíl na emisích skleníkových plynů je v industrializovaných zemích okolo 1,5 %. Jsou ale schopné účinněji zadržovat teplo (až 22 tisíckrát více než CO2) a v atmosféře mohou zůstat i několik tisíc let. V následující tabulce jsou uvedeny zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého, methanu a oxidu dusného. Za povšimnutí stojí hodnota 80 procentního podílu lidské činnosti na emisích CO2 .
10
Tabulka č.1: emise skleníkových plynů
Skleníkové plyny Oxid Oxid Methan uhličitý dusný (NH4) (CO2) (N2O) Koncentrace v preindustriálním 6 280 ppm období (kolem r. 1750) Koncentrace v r. 365 ppm 1998 Koncentrace v r. 379 ppm 2005 Nárůst v % od r. 35% 1750 do r. 2005 Emise způsobené 80% lidskou činností Emise v důsledku 20% přírodních procesů
700 ppb
7
270 ppb
1745 ppb 314 ppb 1774 ppb 319 ppb 154%
18%
60%
33%
40%
67%
Zdroj: IPCC: http://www.grida.no/climate/ipcc_tar/wg1/016.htm, IPCC: http://www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/syr/ar4_syr_spm.pdf
Přítomnost skleníkových plynů je v atmosféře pro zemské klima a život velmi důležitá. Bez nich by teploty na Zemi byly nižší asi o 30°C a planeta Země by byla pro náš život zcela nepřijatelná. Problémem posledních 150 let je však stále vzrůstající koncentrace těchto plynů v atmosféře díky rozvoji průmyslové výroby a růstu populace. Zemský povrch se tak více zahřívá a právě to způsobuje obavy o další budoucnost planety Země.
1.3 Dosavadní změny klimatu V roce 1988 byl založen Mezivládní panel pro změnu klimatu IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change), který sdružuje mnoho vědců z celého světa a kde se uskutečňuje velká část výzkumů týkajících se klimatických změn. Zkoumá jejich příčiny a odhaduje další vývoj.
6
Jednotka ppm (parts per million), znamená 1 díl v milionu
7
Jednotka ppb (part per bilion) , znamená 1 díl v miliardě
11
Výsledky své činnosti zveřejňuje v pravidelných Zprávách, které vyšly v letech 1990, 1995, 2001 a ta zatím poslední v roce 2007. Rostoucí teploty Ve dvacátém století byla teplota povrchu Země jednoznačně vyšší než v jakémkoli jiném století za uplynulé tisíciletí. Podle čtvrté hodnotící zprávy IPCC se za posledních sto let ovzduší blízko povrchu Země oteplilo o 0,74°C, p řičemž vzduch nad pevninou se oteploval více než nad oceány. Jedenáct let z dvanáctiletého časového úseku 1995 – 2006 se řadí mezi dvanáct nejteplejších let od roku 1850.8 Podle NASA mělo pět nejteplejších let toto pořadí : nejteplejší byl rok 2005, dále pak 2007, 1998, 2002, 2003.9 Následující graf ukazuje vývoj průměrných ročních teplot od roku 1880 do roku 2006, které jsou vztažené k průměrné teplotě v letech 1951-1980. Graf č.1: vývoj průměrných ročních teplot v letech 1880 - 2006
Zdroj: http://www.giss.nasa.gov/research/news/20080116/
8 9
http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPOBFKW197M/$FILE/SYRcz-final.pdf http://data.giss.nasa.gov/gistemp/2007/
12
Tání ledovců V důsledku stále rostoucí teploty jsou zaznamenávány úbytky horských ledovců v Alpách, v Himalájích, na Aljašce, snižuje se průměrná tloušťka ledu v Antarktidě a zkracuje se i průměrná doba, po kterou jsou zamrzlá jezera a řeky na severní polokouli. V současné době je rychlost tání ledovců největší za posledních 150 let. Velmi rychle mizí zalednění Grónska, které má druhou největší ledovou pokrývku na světě. Z celkové rozlohy ostrova 2 175 000 km2 pokrývá pevninský ledovec 1 833 900 km2, který je na některých místech silný tři až čtyři kilometry. Zatímco v roce 1996 Grónsko ztrácelo 100 km3 ledovcové masy za rok, v současné době roční úbytek činí 300 km3. Ledovce se posouvají o 13 kilometrů ročně, kloužou do oceánu a tají. Nejrychleji ze všech ledovců na světě. Každých 40 hodin ubývá v Grónsku jeden kilometr krychlový ledu. To je stejné množství vody, jaké Los Angeles spotřebuje za celý rok. Kdyby všechny grónské ledovce roztály hladina moře by se zvedla o šest metrů.10 Podobná situace je i v Antarktidě.Ta má jeden ledovcový štít stejně velký jako Grónsko a druhý desetkrát větší. Po polárních oblastech jsou druhou největší zásobárnou sněhu a ledu Himaláje.11 Zde ledovcové masívy také ustupují. Světový fond na ochranu přírody upozorňuje, že jejich roztávání nejprve způsobí záplavy v Indii, Nepálu a Číně. Následně pak, za několik desetiletí, budou tyto povodně vystřídány obdobím sucha. Voda z těchto ledovců totiž zásobuje mnoho asijských veletoků a tvoří tak zdroje vody. Tání ledovců zaznamenávají i Alpy. Podle odborníků ze švýcarské univerzity v Zürichu činil úbytek z celkové plochy alpských ledovců od roku 1850 padesát procent. Přičemž v letech 1970 až 2000 byla rychlost tání téměř třikrát větší než v letech 1850 až 1970. Navíc období let 2000 až 2005 bylo ještě teplejší a ledovce
10 11
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007100016 http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/03/050314_himalayan_glaciers_0630.shtml
13
tály ještě rychleji. Předpokládá se, že do poloviny tohoto století ztratí švýcarské Alpy 75% ledovců a do roku 2100 zmizí z celých Alp téměř všechny ledovce.12 Vzestup hladiny oceánů Vzestup úrovně hladiny oceánů je dán jednak táním ledovců, ale i tzv. tepelným rozpínáním oceánů.13 Výpočet přesné velikosti rozpínání je složitý, přestože významně závisí na teplotě vody. Při teplotách vody kolem nuly je rozpínání téměř zanedbatelné. Při teplotě 5 °C (což je b ěžná teplota ve vyšších zeměpisných šířkách) způsobuje růst o 1 °C zv ětšení objemu vody přibližně o 100 ppmv a při 25 °C (což je obvyklá teplota v tropických šířkách) stejný růst teploty zvětší objem asi o 300 ppmv. Když by byla například teplota vody v oceánu v horních 100 metrech 25°C, oteplení na 26 °C by zvýšilo její mocnost p řibližně o 3 centimetry. Dále však ale musíme vzít v úvahu, že v různých částech oceánů probíhají změny teploty různou rychlostí. Ve dvacátém století se růst hladin oceánů pohyboval v rozsahu 1 až 2mm za desetiletí. Celkově jde tedy o vzestup hladiny o 10 až 20cm za celé dvacáté století. Navíc od roku 2003 bylo zaznamenáno zvýšení mořské hladiny o 3,1mm za rok.14 Změny srážkového režimu V období let 1900 – 2005 významně narostlo množství srážek ve východních částech Severní a Jižní Ameriky, v severní Evropě, v severní a střední Asii. Množství srážek naopak pokleslo v oblasti Sahelu, Středozemního moře, v jižní Africe a v jižní Asii.15 Extrémy počasí Procesy v klimatickém systému Země jsou navzájem těsně provázané. Nárůst průměrné teploty tedy vyvolává mnoho reakcí a ovlivňuje spoustu dalších jevů. Kromě již výše uvedeného tání ledovců, je rovněž zaznamenáno čím dál tím větší množství přírodních katastrof, které lidem komplikují život.
12
http://www.zimni-alpy.cz/archiv-clanku/oteplovani-zpusobuje-rapidni-tani-ledovcu/ HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80-200-0636-2 14 http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPOBFKW197M/$FILE/SYRcz-final.pdf 15 http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPOBFKW197M/$FILE/SYRcz-final.pdf 13
14
Když je na Zemi vyšší teplota, znamená to, že v klimatickém systému Země je koncentrováno více energie (pocházející ze slunečního záření), která je ve formě tepla zadržována v atmosféře skleníkovými plyny. Tato energie uvádí do pohybu všechny meteorologické děje, její nárůst tedy všechny tyto děje zesílí. Tlakové výše a níže budou výraznější a budou pomaleji měnit svojí polohu.16 Mezi velkými tlakovými nížemi a výšemi vznikají větrné bouře, vichřice, tornáda, hurikány a tajfuny doprovázené silnými mořskými příboji, jež ohrožují pobřežní oblasti. Dalšími extrémními projevy počasí jsou vydatné deště způsobující stále častější rozsáhlé záplavy, sesuvy půdy, v zimě sněhové kalamity. Nebo v létě naopak období sucha. Následující graf ukazuje nárůst výskytu přírodních katastrof od roku 1900 do roku 2005. Hydrometeorologické katastrofy zahrnují povodně, sesuvy půdy, větrné bouře, sucha, ohně a extrémní teploty. Geologické katastrofy obsahují zemětřesení, vlny tsunami a sopečnou činnost. Mezi biologické katastrofy řadíme epidemie a zamoření oblastí škodlivým hmyzem.17 Z grafu je zřejmý značný nárůst výskytu těchto přírodních katastrof zejména za posledních třicet let.
16 17
http://klima.ecn.cz/katastrofy.htm http://www.unisdr.org/disaster-statistics/occurrence-type-disas.htm
15
Graf č.2: nárůst výskytu přírodních katastrof v letech 1900 - 2005
Každá přírodní katastrofa sebou přináší také velké ekonomické škody, o čemž vypovídají statistiky pojišťoven. I z nich se dá usoudit, že výskyt přírodních katastrof se zvyšuje, neboť výdaje na úhradu škod se v posledních padesáti letech zvýšily až patnáctkrát. El Niño El Niño (v překladu "jezulátko") je klimatický jev, který se objevuje v atmosféře a oceánu v oblasti tropického Pacifiku podél pobřeží Jižní Ameriky. Není to ovšem jev nový, zmínky o něm existují už od 16. století, protože měl negativní vliv na rybářský průmysl. Vyskytuje se poměrně nepravidelně. Většinou se opakuje po třech až sedmi letech a vyznačuje se tím, že v této oblasti vzniká velká oblast teplejší vody, která se zde udržuje po dobu jednoho roku i déle. Povrchová teplota oceánů pak velmi ovlivňuje rozložení dešťových srážek na celém světě.
16
Jev El Niño tedy nepůsobí samostatně, je jen jednou z částí komplexnějšího cirkulačního systému, který se nazývá
ENSO (z anglického "El Niño/Southern
Oscillation"). Jižní oscilace znamená změny atmosférické cirkulace včetně změny intenzity rovníkových pasátů. Tyto jevy pak mají za následek extrémy počasí na některých místech světa, zejména sucha a záplavy. Podle některých modelů mohou vzrůstající emise skleníkových plynů a růst průměrné teploty na Zemi ovlivnit chování celého systému ENSO. Především zesilování jevu El Niño a zkracování jeho periody výskytu na dva až pět let kolem roku 2100. Zatím nejintenzivnější El Niño proběhl v letech 1982 až 1983, kdy byly povrchové vody oceánu o 7°C vyšší než pr ůměr. Podobná situace nastala pak v letech 1997 až 1998 .
1.4 Klimatické modely Klimatický systém je velmi komplikovaný. Probíhají v něm procesy, které jsou vzájemně propojené složitými vazbami. Pro předpovědi klimatu se používají klimatické modely, které jsou založeny na matematickém popisu těchto skutečností, pomocí soustav rovnic a různých pracných výpočtů. Předpovídání počasí Základem všech předpovědí počasí jsou matematické modely, které jsou zpracovávány počítači18. Pro sestavení modelu atmosféry pro předpověď počasí je nutné matematicky popsat procesy spojené s pronikáním slunečního záření do atmosféry. Část tohoto záření je odrážena zemským povrchem nebo oblačností a část je pohlcována. Je třeba také popsat výměnu energie a vodní páry mezi atmosférou a povrchem Země. Kondenzací vodní páry se tvoří oblačnost a vzniká teplo. Tím se mění i hustota atmosféry, což dále ovlivňuje vzdušné proudění a vítr. Tyto pohyby vzduchu opět mění hustotu a složení atmosféry.
18
HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80-200-0636-2
17
Pro předpověď počasí na několik dní dopředu je potřeba globální model pro celou zeměkouli. Model obsahuje síť uzlových bodů v několika vrstvách kolem celé zeměkoule. V těchto uzlech jsou k dispozici parametry (tlak, teplota, vlhkost, rychlost větru, aj.). to jsou výchozí údaje, jež jsou potřebné k popsání dynamiky atmosféry a v ní probíhajících fyzikálních procesů. Na základě současného stavu atmosféry lze získat pomocí mnoha matematických rovnic předpověď počasí na šest i více dní dopředu. Oproti minulosti se přesnost předpovídání počasí velmi zlepšila, nicméně i za předpokladu dokonalých vstupních dat a dokonalých modelů nelze přesně předpovědět počasí na déle než dvacet dní dopředu. Je to dáno tím, že atmosféra je do jisté míry chaotický systém a proto má předpověditelnost jejího stavu své hranice. Sezónní předpovědi jsou možné v některých částech světa díky vlivu teploty povrchu oceánu na stav atmosféry. Týká se to zejména tropických oblastí. Předpověď klimatu Klima se na rozdíl od počasí, posuzuje za delší období. Popisuje se pomocí průměrných hodnot veličin, jež charakterizují počasí. Dále je třeba vzít v úvahu jejich proměnlivost a v neposlední řadě je nutné zohlednit i vliv lidské činnosti. Klimatický systém zahrnuje pět složek, které na sebe vzájemně působí a vzájemně se ovlivňují. Jsou to atmosféra, oceán, pevnina, led a biosféra. Při sestavování klimatických modelů je nutné vzít v úvahu čtyři zpětné vazby, které významně ovlivňují klimatické podmínky.19 Nejdůležitější je zpětná vazba vodní páry. Při vyšší teplotě se vypařuje více vody z oceánů a atmosféra tedy obsahuje více páry. Ta se řadí k skleníkovým plynům a způsobuje další zahřívání Země. Druhá zpětná vazba je spojená s radiačním působením oblačnosti. Její celkový účinek může být pozitivní i negativní. Oblačnost totiž na jedné straně odráží určitou část slunečního záření zpět do prostoru (a zmenšuje tak celkovou energii systému), na druhé straně zadržuje teplo vydávané zemským povrchem. Jeden z těchto procesů převládne. O tom, který to bude rozhoduje především teplota oblaku a dále jeho optické vlastnosti (např. jestli je
19
HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80-200-0636-2
18
oblak tvořen vodními kapkami nebo ledovými částicemi, na obsahu vody, na průměrné velikosti oblačných částic). Další zpětnou vazbou je cirkulace v oceánech. Oceány působí na klimatický systém následovně: jsou hlavním zdrojem vodní páry, která pak zadržuje teplo v atmosféře. Dále mají velkou tepelnou kapacitu, což znamená, že i k malému zvýšení jejich teploty je potřeba velké množství tepla. Díky cirkulaci uvnitř oceánů se přenáší teplo do celého klimatického systému. Čtvrtou zpětnou vazbou je zpětná vazba albeda ledu. Albedo je míra odrazivosti tělesa nebo jeho povrchu. Udává se jako poměr odraženého záření ku množství dopadajícího záření. Při teplotách pod bodem mrazu led a sníh dopadající záření odráží. Pokud se ale teplota zvýší a led začne tát, je sluneční záření pohlcováno, což potom vede k dalšímu oteplení. Aby byly modelové předpovědi úspěšné, musí zahrnovat patřičný popis těchto zpětných vazeb. Po sestavení modelu se porovnávají jeho výstupy se současným klimatem a s podnebím v minulosti. Po té lze model použít pro předpověď klimatu v budoucnosti.
1.5 Prognózy dalšího vývoje Jak již bylo uvedeno, hlavní institucí, která se zabývá problematikou vývoje klimatu a jeho změn je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Závěry svých výzkumů uveřejňuje v hodnotících zprávách. První hodnotící zpráva byla vydána v roce 1990. Druhá hodnotící zpráva, zveřejněná roku 1995, přispěla k jednáním o Kjótském protokolu k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách (UNFCCC). Třetí hodnotící zprávu vydal IPCC v září 2001, je v ní vyjádřen závěr, že „existují nové a silnější důkazy o tom, že většina oteplování pozorovaného za posledních padesát let je důsledkem lidské činnosti.“ V pořadí čtvrtá hodnotící zpráva z listopadu 2007 uvádí, že klimatické změny jsou zcela nezpochybnitelné a prokazatelné nárůstem průměrných globálních teplot
19
ovzduší i vody v oceánech, celosvětovým táním mořských, pevninských i horských ledovců i růstem hladiny oceánů.20 IPCC se skládá ze tří hlavních pracovních skupin, z nichž každá zahrnuje účastníky ze zemí OSN. V hodnotících zprávách pracovní skupina WG 1 referuje o vědeckých poznatcích klimatických změn, WG 2 uvádí dopady klimatických změn a varianty pro přizpůsobení se těmto změnám a WG 3 se zabývá možnostmi zmírnění a zpomalení klimatických změn, včetně možných politických scénářů. Ve světě Klimatický systém Země je velice komplikovaný. Je tedy velmi složité popsat ho různými klimatickými modely a předpovědět budoucí vývoj podnebí na naší planetě. V současné době existuje ve světě asi patnáct velkých modelů globální změny klimatu, o které se opírají vědecké výzkumy Mezivládního panelu změny klimatu IPCC. Všechny tyto modely, ač se v některých výsledcích liší, se shodují v základních poznatcích: celkové oteplení planety bude významnější a větší než kdykoliv v minulosti, kontinenty se budou ohřívat rychleji než oceány, nárůst průměrné teploty bude zřetelnější ve vyšších zeměpisných šířkách než v nižších, stoupnou hladiny moří, sníží se délka trvání a výška sněhové pokrývky, rovněž bude klesat mohutnost zalednění světových moří a oceánů, změní se rozložení srážek ve světě.21 Změna klimatu bude významně ovlivňovat počasí na celém světě a to různou měrou. Emisní scénáře Pro posouzení vlivu lidské činnosti na změny klimatu, je třeba také zohlednit míru nárůstu koncentrací skleníkových plynů v dalších letech. Proto Mezivládní panel pro změnu klimatu vypracoval tzv. emisní scénáře možného vývoje do konce 21. století. Tyto emisní scénáře popisují různé stupně socioekonomického vývoje světa: různou míru ekonomického růstu, způsoby a možnosti využívání fosilních paliv a alternativních energetických zdrojů, regionální rozdíly v hospodářském rozvoji, růst populace, vývoj nových technologií, způsob ochrany životního prostředí, atd. Podle 20 21
http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPOBFKW197M/$FILE/SYRcz-final.pdf ACOT, P.: Historie a změny klimatu. 1.vydání. Praha, Nakladatelství Karolinum 2005, ISBN 80-246-0869-3
20
těchto kritérií byly vytvořeny čtyři hlavní skupiny emisních scénářů, označené jako A1, A2, B1 a B2. Scénář A1 předpokládá velmi rychlý růst ekonomiky, velký rozvoj nových technologií a růst počtu obyvatel na Zemi do roku 2050. Podle převažujících zdrojů energie se dále rozlišují tři podskupiny: A1F1, kde převažuje používání fosilních paliv, A1T bez fosilních paliv a A1B, jež předpovídá rovnováhu ve využívání všech druhů paliv. V emisním scénáři A2 roste ekonomika pomaleji než v předchozím případě. Populace stoupá až do roku 2100 a veškerá opatření jsou přijímána na regionální úrovni. Svět je velmi heterogenní. Scénář B1 uvádí středně rychlý hospodářský růst, velký rozvoj nových technologií, informatiky a služeb a širokou celosvětovou spolupráci. Počet obyvatel bude růst do roku 2050 a následně pak začne klesat. Poslední emisní scénář s označením B2 popisuje pomalejší ekonomický pokrok než v A1 a B1, nárůst počtu obyvatel nižší než v A2. Dále předpovídá trvale udržitelný rozvoj a řešení problémů na úrovni regionů.22 Znalost množství skleníkových plynů v atmosféře je tedy jedním z předpokladů pro předpovídání budoucího vývoje klimatu. Koncentrace oxidu uhličitého se podle různých emisních scénářů mohou na konci tohoto století pohybovat v rozmezí 540 až 970 ppm. Ve srovnání s předindustriálním obdobím v roce 1750, kdy bylo v ovzduší 280 ppm oxidu uhličitého, jde o nárůst o 90 až 250 procent. V současné době je v atmosféře okolo 380 ppm oxidu uhličitého. Oteplení Podle čtvrté hodnotící zprávy průměrná teplota na Zemi vzroste do roku 2100 o 1,8 až 4 °C. Rozp ětí několika stupňů je dáno určitou nepřesností klimatických modelů a různými emisními scénáři. Teplota poroste rychleji nad pevninou než nad oceány. To je důvod proč bude oteplováním více zasažena severní polokoule. Na jižní polokouli zaujímají oceány větší plochu.
22
http://www.geogr.muni.cz/archiv/vyuka/MeteoKlima/
21
Je třeba zdůraznit, že hodnoty 1,8 až 4 °C jsou globální pr ůměrné teploty. V jednotlivých oblastech světa se ale bude oteplovat různou měrou. V některých oblastech se oteplí méně, v některých více a někde se může dokonce i ochladit. I přesto takovýto nárůst globální průměrné teploty v tak krátké době, nemá za posledních deset tisíc let obdoby. Bude mít za následek mnoho problémů ekologického, sociálního a ekonomického charakteru. Ubývání ledovců a sněhové pokrývky Sněhová pokrývka a zaledněné mořské oblasti severní polokoule se podle předpovědi budou dále zmenšovat a ledovce a ledové pokrývky vrcholků hor budou dále ustupovat. Problémem bude také tání permafrostu (věčně zmrzlé půdy) do větších hloubek. Naruší se tak infrastruktura na území za severním polárním kruhem na Sibiři a na Aljašce. Tání ledovců povede nejprve ke zvýšení rizika povodní a pak k výraznému snížení zásob pitné vody, která nakonec ohrozí 1/6 světové populace, především na indickém subkontinentu, v částech Číny a v jihoamerických Andách. Vzestup mořské hladiny Ve třetí hodnotící zprávě IPCC předpokládal zvýšení mořské hladiny do roku 2100 v rozsahu od 9 do 88 centimetrů. Ve čtvrté hodnotící zprávě uvádí, že chápání jednotlivých vlivů, od nichž se odvíjí nárůst hladiny moře, je příliš omezené, a proto není cílem této hodnotící zprávy odhadnout pravděpodobnost ani stanovit nejlepší odhad či horní hranici zvyšování mořské hladiny.23 Tabulka 2 obsahuje modelové projekce průměrného globálního zvyšování mořské hladiny pro období let 2090 – 2099. V těchto předpovědích ale není zahrnuta zpětná vazba uhlíkového cyklu ani úplné důsledky tání ledových štítů. Horní limity tak mohou být ve skutečnosti ještě vyšší.
23
http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPOBFKW197M/$FILE/SYRcz-final.pdf
22
Tabulka č.2: předpovědi pro zvyšování mořské hladiny v letech 2090 - 2099 Změny teplot (°C) v období 2090 – Zvýšení mořské hladiny (m) 2099 v porovnáním s obdobím 1980 v období 2090 – 2099 oproti - 1999 období 1980 - 1999 Scénář B1
1,8
0,18 – 0,38
2,4
0,20 – 0,45
2,4
0,20 – 0,45
2,8
0,21 – 0,48
Scénář A2
3,4
0,23 – 0,51
Scénář A1F1
4,0
0,26 – 0,59
Scénář A1T Scénář B2 Scénář A1B
Zdroj: Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPOBFKW197M/$FILE/SYRcz-final.pdf
Vzestup hladiny oceánů ohrozí nízko položené oblasti v jihovýchodní Asii (Bangladéš, Barma, Vietnam), mnoho ostrovů v Karibském moři, v Tichém oceánu, i rozsáhlé pobřežní městské aglomerace (Tokio, New York, Londýn, Hamburk). Z evropských zemí je nejvíce ohroženo Nizozemí. Větší polovina holandského území se rozkládá na pobřežních nížinách ležících pod úrovní mořské hladiny. V asijském Bangladéši žije níže než jeden metr nad mořem šest miliónů lidí. Zvednutí mořské hladiny by zde způsobilo humanitární katastrofu spojenou s migrací lidí. Změna oceánského proudění Oceánské proudění je způsobováno různou teplotou vody. Významný vliv na oceánskou cirkulaci přitom mají polární oblasti. Když mořská voda zmrzne, ztrácí svoji slanost. Voda pod ledem je tedy slanější a tím i těžší. V důsledku toho klesá ke dnu a vytváří tak hlavní oceánské proudy. Ty mají obrovský vliv na podnebí všude na světě. Pokud ale mořský led taje, horní vrstvy oceánské vody se stávají méně slané, neklesají ke dnu a to způsobí oslabení oceánských proudů. Podle nejhorších scénářů se během několika století mohou tyto proudy zpomalit, změnit směr, nebo se
23
dokonce zastavit. To by mělo zásadní vliv na podnebí v různých regionech světa. Například Evropa vděčí za své mírné klima Golfskému proudu. Jeho narušení by podstatně ochladilo evropské podnebí.24 Srážky a extrémy počasí Očekávají se i změny srážkových režimů. Úhrny atmosférických srážek se budou zvyšovat v letním i zimním období zejména ve vyšších zeměpisných šířkách. V zimním období bude větší množství srážek ve středních zeměpisných šířkách severní polokoule, v rovníkových oblastech Afriky a v Antarktidě, v letním období v jižní a jihovýchodní Asii. Naopak v Austrálii, střední a jižní Americe budou srážkové úhrny hlavně v zimě spíše klesat. Častější bude výskyt extrémních jevů počasí, jako jsou záplavy, sucha, bouře, vichřice a pravděpodobně se zvýší i jejich intenzita.25 Stále častěji se opakující živelné katastrofy se stále větší intenzitou se vyskytují od poloviny dvacátého století. Většina odborníků se přiklání k názoru, že oteplování naší planety, je pravděpodobně příčinou současných extrémů počasí. Zvýšená vlhkost v atmosféře v důsledku většího odpařování vody z oceánů vede k vydatnějším a častějším srážkám nebo k intenzivnějšímu El Niño. Opačným extrémem jsou období sucha. Pevniny ve středních zeměpisných šířkách budou v létě celkově sušší. Nárůst teploty vzduchu totiž způsobí zvýšené vypařování vody a to zde nebude kompenzováno odpovídajícím růstem srážkových úhrnů. To bude mít zásadní vliv na zdroje pitné vody a na zemědělství. V neposlední řadě se budou častěji vyskytovat bouře, vichřice, tornáda a tajfuny. Zdroje pitné vody Globální oteplování přinese změny v přístupu ke sladké pitné vodě. Pravděpodobně se změní zásoby vody na mnoha místech světa. Již nyní mnoho regionů trpí nedostatkem vody. Navíc do budoucna se předpokládá další růst počtu obyvatel na Zemi, takže se zvýší i poptávka po zdrojích pitné vody.
24 25
http://www.unep.org/themes/climatechange/PDF/ipcc_wgii_guide-E.pdf ACOT, P.: Historie a změny klimatu. 1.vydání. Praha, Nakladatelství Karolinum 2005, ISBN 80-246-0869-3
24
V průběhu století se budou snižovat zásoby vody uložené v ledovcích a sněhové pokrývce, čímž se změní dostupnost vody v oblastech zásobovaných vodou z roztátého ledu a sněhu z hlavních horských pásem. Týká se to především indického subkontinentu, části Číny a oblastí v jihoamerických Andách. Celkově zde žije nyní více jak jedna šestina světové populace, která je na těchto vodních zdrojích závislá. Zemědělství a rybolov Měnícímu se podnebí se budou muset přizpůsobovat i zemědělci. Budou muset pěstovat jiné plodiny, bojovat s nepříjemnými suchy a napravovat škody po ničivých záplavách. To povede ke snížení výnosů, k hospodářským a ekonomickým problémům a ke zdražení potravin rostlinného původu. Dá se předpokládat nedostatek potravin daný snižujícími se výnosy v zemědělství a současným nárůstem světové populace. Zvyšování počtu obyvatel se nejvíce týká chudých rozvojových zemí. Podle demografických projekcí OSN se počet obyvatel čtyřiceti osmi nejchudších států rozroste v příštích padesáti letech z dnešních 658 miliónů na 1,8 miliardy lidí. Negativní dopad na ekosystémy Změny podnebí budou mít negativní vliv na mnoho druhů rostlin a živočichů. Některé se těmto změnám budou schopny přizpůsobit, jiné nikoliv. Rychlost očekávaného oteplování během tak krátké doby totiž nemá za posledních deset tisíc let obdoby. Velké množství rostlin a živočichů se proto nebude moci tak rychle adaptovat na změněné životní podmínky. V budoucnosti se pravděpodobně teplomilné rostliny budou stěhovat dále na sever. Rostlinné druhy, které se na severu vyskytují dnes, budou přicházet o svůj životní prostor. Ekosystémy, které nestihnou na změny reagovat, budou náchylnější k nemocem a k napadení škůdci. Vážně by tak mohly být ohroženy například lesy mírného pásu. Oteplování klimatu může ohrozit živočichy žijící v polárních oblastech. Jako příklad lze uvést lední medvědy. Ti většinu roku žijí na zamrzlém moři, kde loví tuleně. V letním období, kdy led roztává se přestěhují na pevninu, kde se živí převážně z nastřádaných tukových zásob. Pokud se letní období bude prodlužovat, 25
budou medvědi nuceni trávit na pevnině s nedostatkem potravy čím dál tím delší dobu. Tající ledové kry rovněž ohrožují jejich doupata s mláďaty. Na Červeném seznamu ohrožených druhů, publikovaným Mezinárodním svazem pro ochranu přírody a přírodních zdrojů IUCN (International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources) je v současné době 16 119 rostlin a živočichů. V roce 2000 jich bylo 11 400. Za tato hrozivě stoupající čísla je zodpovědný především člověk. Ničení životního prostředí, nadměrný lov, zavlékání cizích rostlinných a živočišných druhů, které škodí druhům domácím, kácení pralesů, znečišťování oceánů, změny klimatu. To vše má na svědomí lidská činnost.26 IPCC odhaduje, že riziku vyhynutí bude vystaveno 20 – 30% rostlinných a živočišných druhů, jestliže teplota vzroste v průměru o 1,5 – 2,5 °C.
26
http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=673
26
2 Cestovní ruch Cestovní ruch lze definovat mnoha způsoby. Různí autoři zdůrazňovali různé stránky cestovního ruchu, proto je možné nalézt mnoho definic tohoto složitého jevu. Na Mezinárodní konferenci o statistice cestovního ruchu, která se konala v červnu 1991 v Ottavě, byla vymezena definice cestovního ruchu takto: Cestovní ruch je definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok (u domácího cestovního ruchu po dobu kratší než 6 měsíců), za účelem trávení volného času, obchodu a za jinými účely nevztahující se k činnosti, za kterou jsou z navštíveného místa odměňováni.27 Tato definice je používána pro statistické sledování cestovního ruchu. Cestovní ruch představuje nejvýznamnější odvětví světové ekonomiky. Jeho rozsah i intenzita neustále roste, jak v regionálním tak ve světovém měřítku. Zejména ve vyspělých zemích se cestovní ruch stává masovým jevem, což souvisí s růstem životní úrovně jejich obyvatel. Nicméně rozvojové státy jsou do mezinárodního cestovního ruchu stále více zapojovány jako přijímající země. Pro ně je cestovní ruch významným zdrojem příjmů, tvoří nová pracovní místa a přispívá k rozvoji infrastruktury.
2.1 Dělení cestovního ruchu Cestovní ruch se dělí na domácí (vnitrostátní) a mezinárodní. Zatímco domácí cestovní ruch se statisticky vyhodnocuje obtížně, statistiky mezinárodního cestovního ruchu se přesně evidují. V roce 2006 cestovalo do zahraničí 842 miliónů lidí, jejichž výdaje činily přes 500 miliard amerických dolarů.28 Ve vztahu k platební bilanci státu se rozlišuje zahraniční cestovní ruch aktivní a zahraniční cestovní ruch pasivní.
27 28
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodika_tabulky_satelitniho_uctu_cestovniho_ruchu/$File/metod_tsa.doc www.unwto.org
27
Aktivní část zahrnuje příjezdy zahraničních návštěvníků do země. Ti zde nakupují zboží a služby. Pro daný stát to znamená příliv devizových prostředků, a tedy kladný vliv na platební bilanci. Naopak pasivní zahraniční cestovní ruch zhoršuje platební bilanci státu díky odlivu devizových prostředků. Rezidenti této země cestují do zahraničí, kde utrácejí své devizové prostředky za zboží a služby. Podle převažující motivace účastníka lze rozlišit tyto typy cestovního ruchu:
rekreační cestovní ruch se uskutečňuje ve vhodném rekreačním prostředí, za účelem odpočinku, fyzické i psychické regenerace. Obvykle je spojen s aktivním
pohybem
v přírodě,
s provozováním
zálib,
koníčků
či
nejrůznějších sportovních aktivit.
kulturně poznávací cestovní ruch je zaměřený na poznávání historie, kultury, tradic a zvyků vlastního i jiných národů. Patří sem návštěvy hradů, zámků, skanzenů, muzeí, galerií, i kulturních akcí jako jsou festivaly a folklórní slavnosti.
náboženský cestovní ruch nazývaný též poutní turistika
cestovní ruch se vzdělávacími motivy, jehož hlavním cílem je něco nového se naučit, například cizí jazyk, sportovní disciplínu, umělecké a řemeslné dovednosti, odborné profesní znalosti.
cestovní ruch se společenskými motivy, zde se jedná o návštěvy různých společenských akcí, setkávání s přáteli, s příbuznými.
zdravotně
orientovaný
cestovní
ruch
zahrnuje
zdravotní
prevenci,
rehabilitaci, rekonvalescenci i léčení následků nemocí převážně v lázních
sportovně orientovaný cestovní ruch obsahuje pobyty s nejrůznějším sportovním zaměřením jako je vysokohorská turistika, vodní turistika, cykloturistika, a další. Do této kategorie řadíme rovněž loveckou turistiku a sportovní diváctví.
cestovní ruch orientovaný na poznání přírodního prostředí zahrnuje cesty do přírodních rezervací, národních parků, chráněných krajinných oblastí a
28
dalších přírodních atraktivit. Specifickým typem tohoto cestovního ruchu je ekoturistika, vedoucí k takovému chování v přírodním prostředí, jež ho co nejméně ohrožuje.
cestovní ruch s dobrodružnými motivy je spojen zejména s adrenalinovými sporty
cestovní ruch s profesními motivy se uskutečňuje většinou v pracovním čase účastníků •
obchodní cestovní ruch představuje služební cesty, obchodní jednání, sjednávání obchodních kontraktů apod.
•
kongresový
cestovní ruch obsahuje účast na různých kongresech,
konferencích a seminářích. •
cestovní ruch veletrhů a výstav
•
incentivní cestovní ruch je často hrazen zaměstnavatelem, je využíván jako stimul k pracovnímu výkonu. Patří sem teambuildingy, dovolená pro nejlepší pracovníky, různé školící programy či semináře spojené s rekreačním nebo poznávacím programem.
cestovní ruch specificky orientovaný označuje např. nákupní cestovní ruch, či politický cestovní ruch.
Cestovní ruch je možné členit i podle dalších hledisek. Například podle délky pobytu na krátkodobý a dlouhodobý, podle počtu účastníků na individuální a skupinový, podle způsobu zabezpečení cesty a pobytu na organizovaný a neorganizovaný, atd.29
2.2 Činitele rozvoje a rozmístění cestovního ruchu Rozmístění a následný rozvoj cestovního ruchu závisí na selektivních (stimulačních) faktorech, lokalizačních a realizačních podmínkách.30
29 30
Indrová, J. a kol.: Cestovní ruch I. 1. vydání. Praha, Oeconomica 2004, ISBN 80-245-0799-4 Hrala, V.: Geografie cestovního ruchu. 3. vydání. Praha, Oeconomica 2005, ISBN 80-245-0858-3
29
2.2.1 Selektivní (stimulační) faktory Tyto činitele stimulují vznik cestovního ruchu ve funkci poptávky. Jejich prostřednictvím se mohou využít předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu v dané oblasti. Rozdělují se na objektivní a subjektivní. Objektivní faktory Do této skupiny patří zejména politická situace země, ekonomické předpoklady, demografické skutečnosti (urbanizace, věková struktura obyvatel), znehodnocené životního prostředí v hospodářských oblastech. Je nutné, aby daná země byla bez válečných konfliktů, dále záleží na její vnitropolitické situaci a charakteru politického systému. Demokratické země nebrání rozvoji cestovního ruchu, na rozdíl od totalitních režimů, které se snaží o regulaci cestovního ruchu hlavně tím, že omezují výjezdy svých obyvatel do zahraničí. Růst poptávky po cestovním ruchu také závisí na životní úrovni obyvatel a na fondu volného času. Zvyšování příjmů, zkracování pracovní doby a prodlužování dovolených umožňuje zapojovat do cestovního ruchu stále více lidí. Mnoho lidí cítí potřebu vycestovat, aby alespoň na čas unikli z velkoměsta, kde není kvalitní přírodní prostředí. Subjektivní faktory Účastníci
cestovního
ruchu
se
rozhodují
podle
řady
subjektivních
psychologických pohnutek. Často jsou ovlivněni reklamou, módními trendy. Někdy tyto skutečnosti mohou dočasně vyvolat změny v rozmístění mezinárodního cestovního ruchu.
2.2.2 Lokalizační podmínky Lokalizační podmínky rozhodují o využití dané oblasti pro cestovní ruch. Vytváří tak nabídku daného teritoria, která bude uspokojovat poptávku turistů. Přírodní podmínky Přírodní podmínky jsou jednou z hlavních možností realizace a rozmístění cestovního ruchu. Zahrnují klimatické a hydrologické poměry, reliéf, faunu a flóru.
30
Klimatické poměry mají rozhodující vliv na časové rozmístění cestovního ruchu, tzv. sezónnost. V subtropickém podnebném pásu je hlavní sezónou letní období, i když zde najdeme i oblasti s celoročním využíváním (Kanárské ostrovy, Madeira, Baleárské ostrovy a další). V horských oblastech mírného pásu jsou podmínky pro sezónu letní i zimní. Mírný a subtropický pás jsou z hlediska klimatických podmínek (teplota a vlhkost vzduchu, množství srážek a jejich rozdělení, délka slunečního svitu, atd.) pro cestovní ruch nejpříznivější. Stále
významnější
se
pro
cestovní
ruch
stávají
oblasti
s vhodnými
hydrologickými podmínkami. Mezi historicky nejstarší centra cestovního ruchu patří lázně. Minerální prameny s léčivými účinky umožňují celoroční provoz, i když největší vytíženost vykazují zpravidla v létě. Pro cestovní ruch mají velký význam povrchové vody, zejména moře. Polovina mezinárodního ruchu Evropy se uskutečňuje na pobřeží Středozemního moře. Další oblíbené oblasti jsou na Floridě v USA, v Kalifornii, na Havajských ostrovech, na ostrovech v Indickém oceánu (Mauritius, Seychely), v Thajsku. Ve vnitrozemí jsou pak populární jezera a umělé vodní plochy, které slouží k rekreaci. Důležitou atraktivitou jsou rovněž vodopády. Nejnavštěvovanější jsou Niagarské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku. Velký význam pro cestovní ruch mají hory, které jsou v létě vhodné pro turistiku, v zimě pro lyžování. Rostlinstvo a živočišstvo má na rozmístění cestovního ruchu menší vliv, nicméně národní parky, rezervace či africká safari zaujímají v cestovním ruchu důležité místo. Společenské podmínky a atraktivity Společenské podmínky slouží k uspokojování poptávky po poučení, vzdělávání, sportu i zábavě. Lze je rozdělit do tří skupin: Kulturně historické památky – architektonická díla, historická jádra měst, hrady, zámky, umělecká díla
31
Kulturní zařízení, kulturní a jiné akce – muzea, galerie, hudební, divadelní, folklórní a jiné festivaly, náboženské poutě Sportovní zařízení a akce – olympijské hry, mistrovství světa a jiné závody, do této kategorie můžeme zařadit i zábavné parky (Disneyland, Tivoli, Prater)
2.2.3 Realizační podmínky Tyto podmínky jsou důležité pro vlastní realizaci různých forem cestovního ruchu. Mezi základní podmínky realizace patří doprava. Zajišťuje styk mezi výchozím místem účastníka a navštěvovanou oblastí. Její objem neustále roste, spolu s cestovním ruchem. Velký rozvoj zaznamenala v poslední době zejména letecká přeprava. Díky nízkonákladovým společnostem se letecká doprava stala přístupnější většímu okruhu lidí a přispívá tak k dalšímu rozvoji cestovního ruchu. V následujících letech se objem letecké přepravy bude i nadále zvyšovat. Materiální základnu zabezpečující uskutečňování cestovního ruchu tvoří ubytovací a stravovací zařízení. Jejich rozsah a úroveň ovlivňují zapojení dané oblasti do domácího i mezinárodního cestovního ruchu. Nicméně při plánování výstavby těchto zařízení je nutné brát ohled na životní prostředí. Přílišná koncentrace hotelů a dalších zařízení může ohrozit kvalitu i hodnotu přírodních podmínek v oblasti.
32
3 Cestovní ruch a klimatické změny Cestovní ruch je přímo vázán na přírodní prostředí a na počasí (stejně tak jako např. zemědělství). Pokud se změní klimatické podmínky, lze očekávat i změny v rozmístění cestovního ruchu. Ačkoli se dopady klimatických změn budou lišit v různých regionech světa, všechny národy i ekonomické sektory budou muset klimatickým změnám čelit, pokusit se je zmírnit nebo se jim přizpůsobit. Výjimkou není ani cestovní ruch. V příští dekádě se změny klimatu stanou klíčovým faktorem, který bude ovlivňovat rozvoj a management cestovního ruchu. Regionální projevy klimatických změn se budou týkat turistických destinací, stejně tak i turistů a podnikatelů v cestovním ruchu. Současně však cestovní ruch nezanedbatelně přispívá ke klimatickým změnám. Především díky dopravě a ubytování turistů. Podle studií Světové turistické organizace UNWTO činí podíl světového cestovního ruchu na vzniku emisí CO2 pět procent. Z toho polovina připadá na leteckou dopravu turistů. Druhou polovinu emisí produkuje ostatní turistická doprava a různá rekreační zařízení včetně hotelů. Tato čísla však nejsou konečná. S očekávaným nárůstem cestovního ruchu se zvýší i množství emisí skleníkových plynů. Zatímco v roce 2007 vycestovalo přes hranice 898 milionů turistů, v roce 2010 to bude 1,1 miliardy a v roce 2020 pojede na zahraniční dovolenou 1,6 miliardy lidí. Nárůst cestovního ruchu do roku 2020 podle regionů ukazuje následující graf a tabulka. Graf č.3: nárůst mezinárodního cestovního ruchu do roku 2020
33
Tabulka č.3: nárůst mezinárodního cestovního ruchu podle regionů Region
Základní rok
1995
Předpovědi (v mil.)
2010
2020
Podíl na trhu (v %)
Průměrný roční nárůst (v %)
1995
1995 - 2020
2020
Afrika
20
47
77
3,6
5,0
5,5
S a J Amerika
110
190
282
19,3
18,1
3,8
Východní Asie a Pacifik
81
195
397
14,4
25,4
6,5
Evropa
336
527
717
59,8
45,9
3,1
Střední východ
14
36
69
2,2
4,4
6,7
Jižní Asie
4
11
19
0,7
1,2
6,2
565
1 006
1 561
100
100
4,1
Svět celkem
Zdroj, tabulka i graf: http://www.unwto.org/facts/eng/vision.htm
3.1 Vzájemný vztah Cestovní ruch je citlivý na kolísání klimatu a jeho změny. Klima určuje délku a kvalitu turistické sezóny a hraje hlavní roli ve výběru destinace pro dovolenou. V mnoha destinacích je cestovní ruch úzce spjat s přírodním prostředím. Klima ovlivňuje široké spektrum přírodních zdrojů, které jsou důležitými atraktivitami pro turismus, jako jsou sněhové podmínky pro zimní sporty, biodiverzita, kvalita vody. Klima má také důležitý vliv na přírodní podmínky, které mohou turisty naopak odstrašit – jako např. extrémní projevy počasí (tropické cyklony, záplavy), plošné požáry, zvýšený výskyt řas ve vodě, infekční choroby, atd. Klimatické změny budou mít v sektoru cestovního ruchu dopady jak pozitivní tak negativní. Tyto dopady se budou lišit v jednotlivých tržních segmentech a geografických oblastech. Klimatické změny rozdělí turistické destinace a podnikatele na „vítěze a poražené“. Lze rozlišit čtyři základní kategorie dopadů klimatických změn, které budou ovlivňovat turistické destinace, jejich konkurenceschopnost a udržitelnost.
34
Přímé klimatické dopady Klima určuje vhodnost místa pro široké spektrum turistických aktivit, řídí sezónnost v poptávce turistů, má důležitý vliv na provozní náklady (topení, klimatizace, výroba technického sněhu, zavlažování), na nabídku potravin a vody a na náklady na pojištění. Změny v délce a kvalitě turistické sezóny, která je závislá na klimatu (např. pobyty u moře, zimní sporty) mohou mít značné důsledky na konkurenční vztahy mezi destinacemi a tedy na zisk podnikatelů v cestovním ruchu. Studie vědců naznačují, že je velmi pravděpodobný přesun atraktivních klimatických podmínek pro cestovní ruch do vyšších zeměpisných šířek a nadmořských výšek. Některé dnes oblíbené turistické oblasti zaznamenají odliv návštěvníků (např. oblasti na pobřeží Středozemního moře), zatímco do některých oblastí začne jezdit více a více lidí (např. jižní Anglie, jižní Kanada). Velmi zranitelná budou zimní střediska. Vyšší teploty a pokles sněhových srážek přinesou problémy v Alpách, ve východní a západní Americe, Austrálii a Japonsku, přestože předpovídané důsledky pro destinace v těchto státech se liší ve velikosti a v různých časových horizontech. IPCC došel k závěru, že změny v počtu extrémů počasí jsou pravděpodobně výsledkem předpovídaných klimatických změn. Zvýší se maximální teploty a počet teplejších dní skoro ve všech oblastech, zvětší se intenzita tropických bouří, přívalových srážek, budou častější delší a vážnější sucha v mnoha oblastech středních zeměpisných šířek. Takové změny budou ovlivňovat cestovní ruch tím, že porostou výdaje na pojištění, na opravu zničené infrastruktury, atd. Nepřímé dopady Nepřímé (dlouhodobé vlivy) vznikají ze značné a trvající změny životního prostředí v turistických oblastech, která snižuje jejich atraktivitu. Široké spektrum přírodních změn, vyvolaných změnami klimatu bude mít hlubší vliv na cestovní ruch
35
v destinacích na regionální úrovni. Změny v dostupnosti vody, ztráta biodiverzity, snížení přírodních krás, změny v zemědělské výrobě (vinařský cestovní ruch), pobřežní eroze a záplavy, zničená infrastruktura, zvýšený výskyt nemocí bude mít dopad na cestovní ruch na různých stupních. Hory, ostrovy a pobřežní oblasti jsou obzvláště citlivé na změny přírodního prostředí, protože to jsou segmenty cestovního ruchu založené na přírodě. Vlivy zmírňujících politik na mobilitu turistů Národní a mezinárodní zmírňující politiky, které usilují o snížení emisí skleníkových plynů budou mít pravděpodobně vliv na toky turistů. Povedou k růstu nákladů na dopravu a možná podpoří environmentální postoj, který přivede turisty ke změně jejich dopravních zvyků (např. změna způsobu dopravy nebo výběr destinace). Na toto téma se vede mnoho diskusí především kvůli letecké dopravě. Zmírňovací politiky by mohly negativně ovlivnit sektor cestovního ruchu v národním hospodářství ve vzdálených zámořských destinacích (JV Asie, Austrálie, Nový Zéland, Karibská oblast). Na druhé straně snižování emisí skýtá příležitost pro ekologicky šetrnější způsoby dopravy (železniční doprava). Sociální změny Klimatické změny mohou znamenat riziko pro budoucí ekonomický růst a politickou stabilitu v některých zemích. Sternova zpráva o ekonomii klimatických změn uvádí, že globální oteplení o 1 °C by sice mohlo zlepšit světové HDP, ale větší oteplení by vedlo k výraznému omezení světového ekonomického růstu. Podle extrémního závěru by nezmírněné klimatické změny mohly způsobit pokles spotřeby na hlavu o 20% na konci 21. století nebo na začátku 22. století.31 Takový pokles světového HDP způsobený klimatickými změnami by snížil disponibilní bohatství spotřebitelů a snížily by se tak i jejich výdaje na cestovní ruch.
31
http://www.csvts.cz/cenes/texty/sternova_zprava.pdf
36
Klimatické změny představují riziko hlavně pro regiony, jejichž hospodářství je závislé převážně na cestovním ruchu.
3.2 Důsledky změn klimatu pro poptávku turistů Při výběru destinace hrají roli tři základní faktory: klima, přírodní prostředí a osobní bezpečnost. Klimatické změny budou mít vliv na tyto faktory v jednotlivých regionech. Turisté mají největší schopnost se klimatickým změnám přizpůsobit. Svobodně si vybírají destinaci pro svoji dovolenou a mohou se tedy vyhnout oblastem, ve kterých jsou nepříznivé klimatické podmínky. Reakce turistů budou přetvářet obvyklé zákonitosti poptávky. Očekává se, že od poloviny do konce století dojde ke geografickým i sezónním změnám v poptávce turistů. Populárnější se stanou oblasti ve vyšších zeměpisných šířkách a nadmořských výškách. Turisté ze zemí, kde je nyní chladnější podnebí (např. severní Evropa), kteří nyní převládají v mezinárodní dopravě, budou pravděpodobně trávit dovolenou ve své zemi nebo v jejím okolí. Budou využívat příležitosti, které jim přinesou nové klimatické podmínky v blízkosti jejich domovů. Celkově více turistů bude jezdit do zemí, kde je nyní chladnější podnebí. Poměrně méně lidí bude cestovat do oblastí, kam se nyní jezdí „za teplem“. Přímý vliv klimatických změn může být dost závažný pro některé regiony, protože změní hlavní toky turistů v zemi. Nicméně v celosvětovém měřítku se nepředpokládá, že by došlo k významnému poklesu objemu turistů v důsledku změn v poptávce. Poptávka turistů v regionálním měřítku bude dále ovlivněna i řadou nepřímých environmentálních a sociálních vlivů, či tržních trendů (např. globalizace a ekonomické výkyvy, ceny paliv, stárnutí populace ve vyspělých zemích, pokrok v informačních a dopravních technologiích, bezpečnost při cestování, atd.)
3.3 Ohrožené oblasti Mezi oblasti, které budou klimatickými změnami trpět nejvíce, patří zejména malé ostrovy a pobřežní oblasti, horské oblasti a destinace v rozvojových zemích, 37
které jsou závislé převážně na cestovním ruchu. Problémem bude zejména zásobování pitnou vodou, rozšiřování pouští, ztráta biodiverzity a ústup lesů. Vlivem klimatických změn na světové kulturní dědictví se zabývala i Organizace OSN pro vědu, výchovu a kulturu (UNESCO). Ze seznamu světového dědictví vybrala 26 míst, jež jsou ohroženy změnou klimatu. Malé ostrovy a pobřežní oblasti Očekávaný vzestup hladiny oceánů ohrozí nejvíce pobřežní oblasti a malé ostrovy, jejichž nejvyšší bod je často pouze několik metrů nad mořskou hladinou. Pokud hladina oceánů vzroste, existence těchto ostrovů bude ohrožena. Týká se to např. ostrovů Tonga, Tuvalu nebo Marshallových ostrovů v Tichém oceánu. Mezi hlavní turistické atraktivity těchto oblastí patří mimo jiné korálové útesy, ke kterým se turisté jezdí potápět. V Austrálii Velký Bariérový útes v délce 2100 km, vytváří obchodní obrat 4 mld eur pro odvětví cestovního ruchu. Maledivy se díky cestovnímu ruchu dostaly pryč ze seznamu 49 nejzaostalejších zemí světa, korálové útesy mají velký význam pro cestovní ruch i v Karibské oblasti. Avšak korálové útesy jsou velmi citlivé na teplotu vody. Vyšší teplota vody v oceánech, spolu s dalšími faktory jako je znečištění blízkých břehů či okyselování oceánů (v důsledku nadbytečného oxidu uhličitého ve vodě, který zde tvoří kyselinu uhličitou, jež mění pH mořské vody), způsobují blednutí korálů a jejich následné odumírání. Blednutí korálů je proces, který zdravé barevné korály změní v bílé a šedivé kostry. Je to způsobeno tím, že korál přijde o své symbiotické řasy, které mu dodávají živiny i pestré zbarvení. Smrt útesu má závažné dopady na celý lokální ekosystém, v okolí korálových útesů totiž žije čtvrtina všech lovných ryb. Podle studie Světového fondu na ochranu přírody (WWF) zůstane z Velkého bariérového útesu v Austrálii méně než 5% korálových útesů do roku 2050.32 V celosvětovém měřítku je ohroženo 58% korálových útesů.
32
http://www.wwf.org.au/publications/reef_report_summary/
38
Voda a pouště Velkým problémem bude přístup ke zdrojům pitné vody. Pitná voda bude stále vzácnější. Její spotřeba stoupá dvakrát tak rychle než růst populace. Vědci z IPCC odhadují, že počet lidí, kteří budou postiženy nedostatkem vody a s tím spojenými nemocemi, by mohl vzrůst na 3,2 – 3,4 miliard do konce století, ve srovnání s dnešními 1,2 mld. Již nyní má velké problémy s nedostatkem vody hlavně Afrika. Navzdory své velikosti se na tomto kontinentu nachází pouhá desetina světových zdrojů vody. S rozvojem cestovního ruchu stoupá i spotřeba vody v turistických destinacích. V polopouštních oblastech je denní spotřeba vody návštěvníka mnohokrát vyšší než místního obyvatele. Čí potřeby by měly být uspokojovány jako první? Například v Tunisku je to právě rozvoj cestovního ruchu, který poskytuji lidem finanční zdroje na rozvoj infrastruktury, na vybudování kanalizace, na zpracování odpadních vod. Problémy s dodávkami vody však budou mít i další oblasti. Podle studií IPCC dostupnost vody v jižní Evropě poklesne do konce století o 5 až 35%. To prohloubí regionální rozdíly, vyvolá konflikty, zvýší se četnost požárů. V Asii žije 60% světové populace. Připadá na ně třetina světových zásob vody. Proces industrializace a urbanizace, spolu s rostoucí životní úrovní způsobuje značný růst potřeb a navíc i potřeb mezinárodních turistů, jejichž počet se za posledních deset let zdvojnásobil a dosáhl 167 milionů v roce 2006. V různých oblastech světa dochází k rozšiřování pouští (Subsaharská Afrika, centrální Asie, Austrálie, západní část Severní Ameriky). Desertifikace s sebou přinese zdravotní problémy způsobené prachem, snížení výnosu zemědělství, nedostatek vody a chudobu. OSN vyhlásila rok 2006 jako Mezinárodní rok pouští a rozšiřování pouští.33 Lesy a biodiverzita Biodiverzita, jež láká turisty je na ústupu. Klimatické změny jsou jednou z příčin zrychlování tohoto poklesu . Mezi ohrožené druhy patří např. želva obrovská na Galapágách, v Africe se snižuje počet lvů (dnes jich zůstává méně než 40 000, jejich 33
http://www.osn.cz/zpravodajstvi/kalendar/osn-rok-za-rokem/?event=35
39
počet se snížil o 80%). V Keňi od roku 1963 klesla populace slonů ze 170 000 na 30 000 a populace nosorožců z 20 000 na 500. Pytláci v Kongu způsobili snížení populace hrochů o 95% za posledních deset let. Mnoho rostlinných a živočišných druhů je ohroženo kvůli kácení a vypalování deštných pralesů. Tropické lesy dramaticky ustupují a životní prostor pro mnohé rostliny a
živočichy se zmenšuje. Téměř 80% všech světových pralesů již bylo
zničeno, z toho velká část v posledních třiceti letech. Dokonce i poslední pětina, která ještě zbývá je nyní vážně ohrožena. V současné době každý rok zmizí 130 000 km2 deštných pralesů (což je srovnatelné s rozlohou Řecka). Příležitost pro rozvoj cestovního ruchu je ochraňování a zachovávání biodiverzity a vytváření přírodních parků či rezervací. Příkladem může být Centrum pro výzkum pand v Čcheng-tu v provincii S`-čchuan v Číně. Příjmy, které má ze 400 000 návštěvníků ročně, pokryjí ¾ rozpočtu tohoto zařízení. Nyní se uvažuje o navrácení pand do jejich přirozeného prostředí, s cílem vytvořit zde nový turistický produkt. UNWTO povzbuzuje také instituce přeshraniční spolupráce v západní a rovníkové Africe na poli turistického managementu národních parků a chráněných zón.34 Sníh a ledovce Ledovce a oblasti pokryté sněhem se zmenšují po celém světě. Horské ledovce, které lákají mnoho návštěvníků v Andách, v Himalájích, v Alpách jsou vážně zasaženy pokračujícím roztáváním. Pro horské oblasti má obrovský význam lyžařský cestovní ruch, jež tvoří vysoké příjmy. Dopadům klimatických změn na zimní cestovní ruch v Alpách je věnována následující kapitola 4. Památky UNESCO Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) provedla studii o vlivu klimatických změn na památky, které jsou uvedeny na seznamu světového dědictví. Z celkového počtu 830, jich vybrala 26. Mezi nimi i historická jádra Prahy a Českého 34
http://www.unwto.org/climate/support/en/pdf/docu_tourism_development.pdf
40
Krumlova v souvislosti s povodněmi v roce 2002. Riziko častějších a větších záplav hrozí i v případě historického centra Londýna. Benátky jsou ohroženy vzestupem mořské hladiny. Zatímco v minulosti klesly Benátky v průměru o deset centimetrů za sto let, nyní se předpokládá, že i podle nejmírnějších scénářů klesnou do roku 2100 o 54 cm.35 Z historických sídel se studie dále zabývala Timbuktu v Mali, které ohrožuje postupující poušť, z archeologických nalezišť zmiňuje například Chan Chan a Chagán v Peru. Z přírodních památek je ohrožen australský Velký bariérový útes, Národní park Komodo v Indonésii, a další. Tání ledovců zase ohrožuje přírodu nepálského národního parku Sargamatha, který je domovem sněžného leoparda, ale mohlo by mít katastrofální důsledky i pro lidské životy. Dále národní park Huascarán v Peru, Kilimandžáro v Tanzánii, či Aletschký ledovec ve Švýcarsku.
35
http://whc.unesco.org/documents/publi_climatechange.pdf
41
4 Změny klimatu a cestovní ruch v Alpách Alpy jsou velmi citlivé na změnu klimatu. Současné oteplování je v Alpách zhruba třikrát větší než je světový průměr. Roky 1994, 2000, 2002 a obzvláště 2003, 2005 a 2007 byly nejteplejší za posledních 500 let. Klimatické modely předpovídají ještě větší změny v příštích desetiletích, včetně snižování sněhové pokrývky v nižších nadmořských výškách, ubývání ledovců a tání permafrostu ve vyšších nadmořských výškách, rostoucí teploty a extrémní srážky. Tyto změny budou mít dalekosáhlé důsledky. Proto se Alpské země dohodly, že vyvinou adaptivní strategie pro nejvíce ohrožené sektory. Nejzranitelnější je zimní cestovní ruch, který tvoří významnou část ekonomiky Alpských zemí. Roční obrat cestovního ruchu v Alpách je téměř 50 miliard eur. Podíl pracovních míst v cestovním ruchu je 10 – 12%. Francie, Švýcarsko, Rakousko a Itálie jsou hlavní lyžařské destinace v Evropě. Tyto čtyři země obsahují 85% všech evropských lyžařských areálů. Do jejich rozvoje a do infrastruktury investovaly velké finanční prostředky. Každou zimu alpská lyžařská střediska navštíví kolem 20 miliónů lyžařů. Tabulka č.4: lyžařská střediska ve Francii, Rakousku, Švýcarsku a Itálii Země
Rozloha Podíl na lyžařských evropských oblastí lyžařských (ha) oblastech
Počet ski rezortů
Počet lanovek a vleků
Obrat Obrat přepravních přepravních zařízení zařízení 2003-04 2007-08 v mil. eur v mil. eur
Francie
118 000
30%
308
3865
970
1 000
Rakousko
79 000
19%
255
3016
901
1 026
Švýcarsko
84 000
20%
230
1672
588
510
Itálie
75 000
18%
200
3100
431
450
Zdroj: http://www.sourceoecd.org/environment/9264031685 http://www.sntf.org/files/CP_bilan%20provisoire_saison07_08.pdf, www.seilbahnen.at, http://www.cableways.org/dcs/users/93/Communique_de_presse_bilan_hiver_30_mai08.pdf
4.1 Jistota přírodního sněhu OECD zpracovala studii o vlivu klimatických změn na cestovní ruch v Alpách. Do studie bylo zahrnuto celkem 666 lyžařských areálů z Rakouska, Francie,
42
Německa, Itálie a Švýcarska. Do analýzy byly zahrnuty pouze střední a větší lyžařské areály, které mají alespoň 5 km sjezdovek. Ta střediska, která se rozprostírají ve více údolích a tvoří jeden areál byla započítána odděleně.36 Ve většině alpských lyžařských areálech trvá zimní sezóna více než 120 dní. Většinou začíná v první polovině prosince a končí okolo Velikonoc, nebo v polovině dubna. Nejdůležitějším obdobím zimní sezóny jsou Vánoční svátky, jarní prázdniny v únoru a na začátku března a Velikonoce. Lyžařská střediska v tuto dobu zaznamenávají největší poptávku, která má za následek vysoké příjmy (v relativně krátké době). Finanční životaschopnost horských středisek závisí na příznivých sněhových podmínkách a na sněhové spolehlivosti lyžařského areálu. Určité množství sněhu je potřebné pro úpravu sjezdovek, pro ochranu země, pro bezpečný provoz a pro zajištění dobrých lyžařských zážitků. Minimální výška sněhové pokrývky (z provozního hlediska areálu) závisí na druhu podkladu svahu. Obecně je za uspokojivou výšku považováno 30 - 50 cm. Nicméně skalnaté svahy potřebují nejméně 1 metr, aby se na nich dalo lyžovat. Podle předpovědí se sněhová pokrývka v Alpách bude snižovat v důsledku klimatických změn. Sněhová spolehlivost (neboli jistota přírodního sněhu) lyžařských středisek se změní. Pro úspěšný provoz lyžařského areálu je potřeba, aby se lyžovalo alespoň sto dní v sezóně. Ve Švýcarsku je toto „pravidlo sto dní“ splněno v současných klimatických podmínkách u lyžařských středisek, která se nacházejí v nadmořské výšce 1 200 až 1 300 m n. m. Ve Švýcarsku je tedy hranice sněhové spolehlivosti 1 200 m n. m. Tato hranice se může v jednotlivých alpských regionech lišit. Ve východním Rakousku je to 1 050 m n. m. Podle odhadů se hranice sněhové spolehlivosti posune o 150 m výše, pokud se oteplí o 1 °C. P ři zvýšení teploty o 2°C to bude o 300 m a p ři oteplení o 4 °C o 600 m. Posuny hranice sněhové spolehlivosti jsou uvedeny v tabulce č.5. Jak se změní počet lyžařských areálů se sněhovou spolehlivostí uvádí tabulka č. 6.
36
http://www.sourceoecd.org/environment/9264031685
43
Tabulka č.5: posuny hranice jistoty sněhu v důsledku oteplení Hranice sněhové spolehlivosti nyní
+ 1 °C
1 050 m
+ 2 °C
+4 °C
1 200 m
1 350 m
1 650 m
1 200 m
1 350 m
1 500 m
1 800 m
1 500 m
1 650 m
1 800 m
2 100 m
Zdroj: http://www.sourceoecd.org/environment/9264031685
Tabulka č.6: snížení jistoty sněhu v jednotlivých alpských zemích Země
Počet lyžařských areálů
Sněhově spolehlivé nyní
+ 1 °C
Rakousko
228
199
Švýcarsko
164
Německo
+ 2 °C
+ 4 °C
153
115
47
159
142
129
78
39
27
11
5
1
Francie
148
143
123
96
55
Itálie
87
81
71
59
21
Celkem
666
609
500
404
202
Zdroj: http://www.sourceoecd.org/environment/9264031685
4.2 Adaptivní strategie Investoři v zimním cestovním ruchu a provozovatelé lyžařských areálů jsou již nyní nuceni přizpůsobovat se klimatickým změnám. Musí změnit technologie a způsob chování. Přizpůsobování technologií spočívá zejména v pečlivém upravování terénů, přesunování sjezdovek do vyšších nadmořských výšek a na severní svahy, lyžování na ledovcích a umělé zasněžování. Adaptace v chování zahrnuje provozní postupy, finanční nástroje a nové obchodní modely.
44
4.2.1 Využívání technologií Úprava terénů Tato strategie zahrnuje rolbování sjezdových tratí, vytvoření sjezdovek, které budou ve stínu, zarovnávání neupravených terénů a boulovitých povrchů, odstraňování překážek jako jsou skály a křoví. Cílem je, aby byla postačující menší výška sněhové pokrývky pro provoz střediska. Další opatření, která by měla zajistit, aby sníh na sjezdovkách co nejdéle vydržel jsou: postavení bariér, které zabrání vyfoukání sněhu ze sjezdovky větrem, vysázení nebo zachování stromů, aby alespoň částečně zastínily sjezdové tratě a odvodnění mokřin. Např. používání sjezdovek chráněných od větru, může pomoci získat 15 dní navíc pro lyžování, zastíněné sjezdovky pomohou získat 30 dní a denní úprava svahů pomůže získat 7 dní. Problémem je, že rolbování sjezdovek má závažný dopad na alpskou vegetaci. Rostlinstvo a vrchní vrstvy půdy jsou těžce poškozeny nebo dokonce úplně zničeny. Přesouvání sjezdovek výše a na severní svahy Cílem této strategie je koncentrovat lyžařský provoz do oblastí s výhodnějšími klimatickými podmínkami. Provozovatelé lyžařských areálů mají následující možnosti: •
Vytvořit více sjezdovek na severně orientovaných svazích, kde sníh vydrží déle
•
Přemístit provoz do vyšších částí existujícího areálu (soustředit provoz na nejlepším místě)
•
Rozšířit současný areál do vyšších nadmořských výšek a na ledovce, kde je obecně větší jistota sněhu a možnost delší lyžařské sezóny
•
Vybudování nových lyžařských reálů ve vyšších nadmořských výškách, včetně ledovců.
45
Za posledních 20 let bylo mnoho kotvových vleků nahrazeno sedačkovými lanovkami. Výhodou mimo jiné je, že tyto sedačkové lanovky mohou přepravit lyžaře do vyšší části areálu, i když dole není sníh. Tyto lanovky mají i větší přepravní kapacitu a zajišťují větší pohodlí zejména pro snowboardisty. I tato strategie má svá omezení •
Lyžaři sice žádají jistotu sněhu, ale zároveň dávají přednost sjezdovkám, na které svítí slunce než severně orientovaným svahům ve stínu.
•
Některé lyžařské areály mají omezenou rozlohu a nelze je dále rozšířit.
•
I v případě, kdy je možné areál rozšířit do vyšších nadmořských výšek, mohou vzniknout dodatečné problémy. Scénáře klimatických změn předpovídají
vlhčí zimy, což znamená více sněhu ve vyšších
nadmořských výškách. To by vedlo ke zvýšenému nebezpečí lavin. Navíc je v těchto výškách často silný vítr. Ten spolu s lavinovým nebezpečím může narušit provoz. •
Z ekonomického hlediska je rozšiřování areálů do vyšších nadmořských výšek drahé.
•
Vysokohorské prostředí je obzvláště křehké a jakékoli iniciativy přesouvat areály do takového prostředí pravděpodobně budou muset čelit odporu ekologických aktivistů.
Lyžování na ledovcích Lyžování na ledovcích bylo původně vyvinuto pro lyžování v létě. Avšak série zim s nedostatkem sněhu na konci 80. let ukázala na důležitost ledovců pro zimní lyžování. Zatímco nízko položené areály
trpěly nedostatkem sněhu, ty rezorty
s přístupem na ledovce mohly zajistit dřívější začátek sezóny a přijatelné sněhové podmínky až do konce zimy. Ledovcové rezorty tak měly prospěch z nepříznivých sněhových podmínek v nižších oblastech. Avšak z dlouhodobého hlediska rozšiřování areálů na ledovce nebude udržitelné. Předpokládá se, že do roku 2050 zmizí 75% ledovců ve Švýcarsku a do
46
roku 2100 by Alpy mohly ztratit skoro všechny své ledovce. Tento trend ubývání velikosti a počtu ledovců je patrný již dnes. V roce 1750
přibližně 5 150 ledovců v evropských Alpách pokrývalo plochu
2 909 km2. V roce 1850 alpské ledovce pokrývaly 4 474 km2. Ve srovnání s rokem 1850 alpské ledovce ztratily 35 % této plochy do roku 1970 a skoro 50% do roku 2000., kdy ledovce zaujímaly plochu pouze 2 272 km2.37 Díky ubývajícím ledovcům a rekordně teplém létě 2003 provozovatelé některých lyžařských areálů začali ledovce zakrývat bílými foliemi, aby led ochránili před slunečním zářením a omezili jeho tání v létě. V Tyrolsku se zakrývá 28 hektarů, což představuje 3% ledovcových lyžařských areálů a 1% celkové plochy ledovců. Ve Švýcarsku se zakrývají ohrožené části sjezdovek na ledovci v Saas Fee a Verbier v kantonu Wallis, k ochránění upevnění stožárů vleků v Engelbergu (Centrální Švýcarsko), k zakrytí U rampy v Laax (kanton Grisons) a k ochránění přístupu z horské stanice na ledovec v Andermattu (Centrální Švýcarsko). Z hlediska provozovatelů je aktivní ochrana ledovce užitečná technologie. Folie se snadno umísťují, mohou být použity několikrát , jsou levné (folie používané ve Švýcarsku jsou z polyesteru a stojí 4 CHF za m2), a zdají se být efektivní. Navíc usnadňují přípravu sjezdovek na začátku sezóny a mohou snížit požadavky na technické zasněžování. Aktivní ochrana ledovce je proto považována za strategii, která šetří náklady. Ekologičtí aktivisté mají jiný názor. Greenpeace a Pro Natura vyjadřují znepokojení nad neomezeným používáním folií. Upozorňují na používání sněhových děl, kdy na začátku byla děla používána v omezené míře, pouze jako doplněk pro vysněžení kritických částí areálu. Nyní se používají ve velkém po celých Alpách (některá střediska jsou pokryta pouze technickým sněhem). Aktivisté mají obavy, že totéž by se mohlo stát v případě používání folií. Aktivisté volají po zavedení povolení pro instalování folií a po vytvoření jednotných regulací týkajících se jejich používání. Ochranné bílé folie však ledovce nezachrání. Mohou sice ubývání ledovců zpomalit, ale pokud bude oteplování pokračovat, folie odtávání stejně nezabrání. Navíc není možné zakrýt všechny ledovce. Zimní lyžování na ledovcích tak bude 37
http://www.sourceoecd.org/environment/9264031685
47
ohrožováno
dalším
s nedostatkem
ustupováním
sněhu
na
začátku
ledovců, sezony
což
způsobí
(zvýšené
problémy
požadavky
spojené
na
umělé
zasněžování), nestabilní infrastrukturu (upevnění sloupů vleků) a omezený přístup. Z dlouhodobého hlediska některé ski areály přijdou o své ledovce úplně. Výroba technického sněhu Technické
zasněžování
je
nejrozšířenější
adaptivní
strategií,
kterou
provozovatelé používají. Zatímco na počátku se na výrobu technického sněhu nahlíželo jako na luxus, později jako na podpůrnou strategii, v současné době je to nezbytnost. V Rakousku je v současné době zasněžováno 50% všech lyžařských terénů (přibližně 11 500 hektarů). Náklady na výrobu technického sněhu v sezóně 2006/07 byly 127 milionů eur. Díky tomu bylo po celou zimu v provozu 59% rakouských lyžařských areálů.38 Ve Švýcarsku se zasněžuje 3 960 hektarů (tj.19%) sjezdovek, v Německu 425 hektarů (12%), ve Francii 3 222 hektarů (15,5%), v italských Alpách 9 000 hektarů (40%) tamních sjezdovek. Před deseti lety se však uměle zasněžovala sotva polovina dnešní plochy. Náklady na technické zasněžování jsou značné. Lze je rozdělit na náklady investiční, provozní a na náklady na údržbu. Po celých Alpách byly do zasněžovacích systémů investovány stovky milionů eur. Např. Francie utratila za zavádění technického zasněžování téměř půl miliardy eur mezi lety 1990 až 2004. Rakousko utratilo 800 milionů eur v období 1995 až 2003, Švýcarsko 330 milionů eur.39
38 39
www.seilbahnen.at http://www.cipra.org
48
Výroba jednoho kubického metru sněhu stojí v průměru 3 až 5 euro. Celkově se v Alpách utratí za sezónu na výrobu umělého sněhu 3 miliardy eur, což je v přepočtu 75 miliard korun.40 Fyzikální a ekonomické limity: Výroba technického sněhu klade velké nároky na spotřebu vody a elektrické energie. Náklady na energii představují největší podíl celkových nákladů na technické zasněžování. Nárůst cen elektřiny by tedy výrobu technického sněhu prodražil. V současné době je spotřeba energie na umělé zasněžování v Alpách vyčíslena na 600 gigawatt elektřiny za rok.41 Rostoucí výroba technického sněhu požaduje i zvýšený odběr vody. Spotřeba vody závisí mimo jiné na klimatických podmínkách, účinnosti zasněžovacích systémů a samozřejmě na velikosti zasněžované plochy. Obecně platí pravidlo, že 1 m3 vody = 2 – 2,5 m3 sněhu Na vytvoření sněhové pokrývky vysoké 20 – 35 cm je potřeba 70 – 120 l vody na m2. Rostoucí používání technického zasněžování za posledních 10 let přímo vedlo ke zvýšené spotřebě vody. Ve francouzských Alpách vzrostla
spotřeba vody na
výrobu technického sněhu z 3,7 milionů m3 v sezóně 1994/95 na 10,6 milionů m3 v sezóně 2003/2004.42 Spotřeba vody v celých Alpách za jednu sezónu je v současné době 95 milionů m3. To odpovídá roční spotřebě vody velkoměsta s počtem obyvatel 1,5 milionu. Pokud je voda čerpána z přírodních zdrojů (řeky, jezera), hladina vody může klesnout během roku na kritickou hranici a ohrozit život ve vodě. Voda může být také někdy odebírána ze zásob pitné vody, což může vést k narušení dodávek vody (to už se v některých ski rezortech stalo). V zimně je mnoho vody vázáno ve sněhu a ledu a
40
http://www.lanovkyvleky.cz/index.php?akc=clanky&id=217&nadpis=Zasněžování%20vyčerpává%20alpské%20v odní%20zdroje,%20varuje%20odbornice&km1=11&km=1& 41 http://www.lanovkyvleky.cz/index.php?akc=clanky&id=217&nadpis=Zasněžování%20vyčerpává%20alpské%20v odní%20zdroje,%20varuje%20odbornice&km1=11&km=1& 42 www.tourism.gouv.fr
49
nelze ji tedy použít na výrobu technického sněhu. Někdy musí být voda ochlazována nebo čištěna, což představuje další náklady. Mnoho areálů vybudovalo umělé nádrže. Jednak proto, aby si zajistili dostatek vody pro výrobu technického sněhu a také, aby nemuseli čerpat vodu na velké vzdálenosti, což je dražší. Problémem je, že tyto nádrže nejenom, že vyvolaly další náklady, ale také narušily ráz krajiny, obzvláště když se při jejich výstavbě musí např. vybudovat silnice, aby byl k nádrži zajištěn přístup během výstavby. Dalším negativním dopadem technického zasněžování je hluk (60 dB – 115 dB, což je srovnatelné s rušnou silnicí). Z ekonomického hlediska náklady na technické zasněžování budou růst několikanásobně díky vyšším teplotám, protože bude potřeba vyrobit více sněhu, při vyšších okolních teplotách. Předpokládá se, že v budoucnu se uměle zasněžovaná plocha sjezdovek zvýší až čtyřikrát oproti dnešnímu stavu. Celkem se nyní v Alpách uměle zasněžuje 24 000 hektarů půdy, za rok se spotřebuje 95 milionů m3 vody a 600 gigawatt elektřiny a celkové náklady představují 3 miliardy eur. Používání technického zasněžování v Alpách je nerovnoměrně regulováno. Zatím neexistuje žádná společná legislativa. V některých oblastech musí být používání zařízení na výrobu technického sněhu schváleno příslušnými orgány na ochranu životního prostředí. V Německu je zakázáno používání chemických přísad. Ty urychlují bod zmrznutí vody při výrobě technického sněhu. Většina sněžných děl potřebuje okolní teplotu -2°C nebo nižší a vlhkost vzduchu menší než 80%. Chemické přísady mohou prahovou teplotu zvýšit na 0 °C. Ekologické důsledky těchto aditiv sice ještě nebyly zcela prokázány, nicméně některé studie uvádějí, že by mohly mít vliv na růst rostlin.
4.2.2 Změny v chování Provozní postupy Provozní postupy zahrnují změny ve způsobu řízení lyžařské sezóny. Mnoho lyžařských středisek má málo návštěvníků před Vánocemi. Je možné, že v důsledku
50
oteplování a snižování sněhové spolehlivosti se
začátek sezóny posune.
Provozovatelé by se také mohli snažit o větší využití areálu tím, že zvýší dopravní kapacitu, nebo budou soustředit umělé zasněžování na omezený počet svahů. Nicméně tato opatření budou efektivní (vyšší obrat a nižším provozní náklady) pouze v případě, že se zachová spokojenost lyžařů. Finanční nástroje Provozovatelé lyžařských areálů se mohou pojistit proti nedostatku sněhu. Cílem je ochránit hlavně malá lyžařská střediska od finanční ztráty v případě, že nenapadne sníh. Avšak pokud by se teplé zimy bez sněhu staly pravidlem, pojištění nebude možné. Finanční podpora Je mnoho způsobů jak finančně podporovat lyžařské areály. Místní úřady mohou platit jednorázové nebo roční příspěvky, poskytovat půjčky nebo mít podíl ve společnosti. Někdy dokonce ski areál provozují. Stát může rovněž poskytnout půjčku, většinou za velmi příznivou úrokovou míru. Tyto veřejné fondy dotují provoz, pokrývají deficit. Díky klimatickým změnám se pravděpodobně zvýší poptávka po finanční podpoře. Lyžařské areály budou požadovat další pomoc, aby zajistili provoz. Spolupráce a propojování areálů Existuje několik forem spolupráce. Velmi častá je regionální spolupráce, kdy jeden skipas platí pro více středisek. To je typické po celých Alpách, bez ohledu na národní hranice. Sousedící areály mohou mít společný marketing, mohou sdílet vybavení či personál. Dalším příkladem spolupráce jsou fúze. Jejich cílem je snižování konkurence, snižování nákladů či rostoucí podíl na trhu. Provozovatelé lyžařských areálů se dále mohou spojit s poskytovateli ubytování, s půjčovnami lyžařského vybavení, apod. Dalším krokem by byla společnost zastřešující celý areál nabízející vše od rezervace až po cestu domů.
51
Zajímavý druh spolupráce vznikl v Severní Americe. Některé společnosti získaly lyžařské areály v různých oblastech Severní Ameriky. Takovýto konglomerát má lepší přístup ke kapitálu a marketingovým zdrojům, což zvyšuje jeho přizpůsobovací schopnost, ale také snižuje zranitelnost vůči dopadům klimatických změn díky odlišnostem v jednotlivých regionech. V případě neúspěšné sezóny se finanční dopady mohou rozložit mezi jednotlivé organizace. Ty, které měly lepší, nadprůměrné ekonomické výsledky, mohou snížit ztrátu ostatních. Ačkoli tento model nebyl původně zamýšlený jako adaptace na klimatické změny, může se ukázat, že je to jeden z nejefektivnějších způsobů jak se klimatickým změnám přizpůsobit. V Alpách jsou typické společnosti, které vlastní lyžařské areály v jednom regionu a nebo to jsou jednotlivá nezávislá střediska. V těchto případech je pro ně riziko špatných sněhových podmínek daleko větší než by bylo ve výše uvedeném americkém modelu. Rozmanitost příjmů Zimní sporty, hlavně sjezdové lyžování a snowboarding, ale také běžecké lyžování zůstávají hlavní atrakcí v Alpských rezortech. Avšak je mnoho lidí, kteří navštíví Alpy i když lyžují pouze příležitostně anebo vůbec. Podle prezidenta společnosti Ski France lyžuje průměrný lyžař čtyři hodiny denně a jeden ze čtyř návštěvníků francouzských lyžařských středisek nelyžuje vůbec. V Itálii je to dokonce 48% návštěvníků, kteří nejdou na svah. Mnoho středisek proto investuje značné finanční prostředky, aby se postarali o vzrůstající poptávku nelyžařů. Nejoblíbenější aktivity jsou zimní turistika (pouze ve Švýcarsku je 2 500 km upravovaných stezek.), jízda na tobogánu (přibližně 500 tobogánů je v Rakousku) a výlety na sněžnicích (nespočetné možnosti po celých Alpách). Problémem je, že i tyto aktivity vyžadují sníh. I když ho bude stačit méně než je potřebné pro sjezdové lyžování. Kromě toho mnoho středisek (hlavně těch velkých) nabízí odlišné produkty cestovního ruchu pro lyžaře i nelyžaře jako jsou lázně, welness centra, halové sporty, koncerty, festivaly, výstavy, mnoho barů, restaurací a malých obchodů. Nicméně lidé nenavštěvují lyžařské areály kvůli těmto doplňkovým službám, ale kvůli aktivitám na sněhu.
52
Příležitostí pro další využití rezortů může být kongresová turistika, zdravotně orientovaný cestovní ruch. Avšak tyto možnosti nelze přeceňovat. Výše zmíněné aktivity sice nejsou přímo závislé na sněhu, ale sníh může hrát důležitou roli i při výběru místa pro kongresovou turistiku. Scénáře pro klimatické změny předpovídají deštivější zimy, což může snížit atraktivitu i nesněhových aktivit. Z odlišování produktu budou mít větší prospěch vlastníci hotelů a restaurací než provozovatelé lanovek. Ti jsou existenčně závislí na přepravě lyžařů. Podle odhadů manažerů cestovního ruchu ve švýcarském kantonu Grisons by mohlo nabídku nesněhových aktivit využít 20% současných návštěvníků. Tudíž je velmi nepravděpodobné, že by zimní sporty byly nahrazeny nesněhovými aktivitami. Ty mohou pouze zvýšit možnosti využití střediska a podpořit zimní cestovní ruch. V současné době neexistuje žádná aktivita, která by přinesla zimním střediskům takové příjmy jako tradiční zimní sporty, obzvláště lyžování. Celoroční cestovní ruch Mnoho rezortů je plně závislých pouze na zimní sezóně, což je velmi riskantní s ohledem na současné zimy s nedostatkem sněhu a na očekávané změny klimatu. Aby se snížila závislost oblasti na sněhových podmínkách, je doporučován celoroční cestovní ruch. Ten zahrnuje nejen letní sezónu, ale i cestovní ruch nezávislý na počasí, jako je kongresová a vzdělávací turistika a zdravotně orientovaný cestovní ruch. Letní cestovní ruch v Alpách závisí na „dobrém“ počasí. Na rozdíl od stálých podmínek ve Středomoří, se počasí v Alpách stále mění. Scénáře klimatických změn předpovídají v Evropě teplejší a sušší léta. Ve Středomoří může být až příliš teplo, zatímco teploty ve vyšších nadmořských výškách, zůstanou příjemné. Mnoho lidí nejen z okolí Alp bude pravděpodobně jezdit do hor, aby alespoň na čas unikli horku. Ale oteplení má negativní vliv i na letní cestovní ruch v Alpách. Hlavně na pokračující tání ledovců, které má závažný dopad na atraktivitu horského prostředí.
53
Kromě „estetického vzhledu“ trpí i turistické atraktivity jako ledovcové jeskyně a letní lyžování na ledovcích. Navíc se zvyšuje tání permafrostu, což má za následek sesuvy půdy a narušení stability stanic lanovek či budov postavených na permafrostu a tedy bude potřeba značné množství peněz na jejich obnovu. Turistika a horolezectví bude více nebezpečné kvůli padajícím kamenům. Méně přitažlivý bude i rafting v důsledku nižší hladiny vody v alpských řekách. Větší zisky i z letního cestovního ruchu budou mít opět hoteliéři a majitelé restaurací. Provozovatelé lanovek se snaží vyvolat poptávku u bikerů a paraglidistů. Dále se investuje do gastronomie, tématických stezek, adventure parků a letních tobogánů. Například francouzské středisko Tignes v roce 2007 vytvořilo na břehu jezera písečnou pláž. Mimo to si turisté mohou zahrát golf, zajezdit na koni, na kole či provozovat vysokohorskou turistiku, horolezectví nebo paragliding.43 Ústup lyžařského cestovního ruchu Lyžařské areály v nižších nadmořských výškách, kde je jejich ekonomické přežití ohroženo díky mírným minulým zimám, budou pravděpodobně omezovat nebo dokonce opustí lyžařský cestovní ruch. Takové areály se nemohou spoléhat na příznivé přírodní podmínky, nemají možnost rozšířit areál do vyšší nadmořské výšky nebo nemají finanční prostředky na investování např. do umělého zasněžování. Vzniká otázka, zda by takové areály měly být zachovány. Pokud ano, jak zajistit jejich budoucí provoz a financování. Někteří argumentují, že určité snižování počtu nerentabilních lyžařských středisek je nutné, tudíž areály, které nejsou ziskové by měly být zrušeny. Někteří zastánci naopak cítí povinnost tato lyžařská střediska zachovat zejména z regionálních ekonomických důvodů.
4.2.3 Zásahy vlády Klimatické změny mají již nyní závažný dopad na zimní cestovní ruch v evropských Alpách. Očekává se, že do budoucna se sněhová spolehlivost ještě sníží.
43
http://www.tignes.net/activites.html
54
Opatření, pro přizpůsobování se klimatickým změnám však nemůžeme brát v úvahu izolovaně od ostatních obchodních rozhodování. Navíc jsou ovlivněny řadou dalších faktorů (tržní poptávka, konkurence a environmentální regulace). Přizpůsobování klimatickým změnám bude záležet především na jednotlivých střediscích.
Schopnost
adaptace
se
bude
odlišovat
podle
geografických
charakteristik (např. nadmořská výška, místní klimatické podmínky), ve způsobu vedení
(politika
cestovního
ruchu,
environmentální
regulace,
přístup
ke
zdrojům vody) a v obchodních modelech (např. nezávislí provozovatelé lyžařských areálů versus konglomeráty). Jinými slovy, adaptace bude záležet na konkrétních situacích. Vzhledem k časovému horizontu klimatických změn, zimní cestovní ruch neutrpí náhlou zásadní změnu. Klimatické změny zesílí strukturální změny v zimním turismu tím, že upozorní na příležitosti a rizika, která patří k současnému i budoucímu rozvoji cestovního ruchu. Nakonec je to adaptační schopnost (ne klimatická), která bude určovat budoucnost rezortů v měnícím se klimatu. To vyvolá dvě rozhodující sporné otázky pro vládu. První se týká stupně dohledu a zásahů. Vláda může mít důležitou roli tam, kde díky zavádění určité adaptační strategie vznikají environmentální a společenské externality. Např. technické zasněžování má důsledky na spotřebu vody a energie, upravování sjezdovek může poškodit vegetaci a zhoršit stabilitu svahu, přesunutí lyžařského provozu do vyšších nadmořských výšek může ohrozit křehké prostředí. Současné vládní politiky se v tomto ohledu značně liší v rámci jedné země, i mezi zeměmi. Např. Francie v současné době nemá nějaké zvláštní omezení pro technické zasněžování (pouze je někdy limitováno omezeným odběrem vody). Rakousko má určité regulace, ale ty se liší mezi jednotlivými regiony. Zatímco v Itálii má omezení výroby technického sněhu pouze Jižní Tyrolsko. Ve Švýcarsku jsou daná pravidla, jež stanovují kde sněžná děla mohou být používána.
55
Podobně se regulace liší – nebo chybí úplně – pro upravování sjezdovek a pro přesouvání areálů do vyšších výšek. Další oblastí, kde vláda a veřejné politiky mohou hrát roli je podpora lyžařských středisek, které budou mít s přizpůsobováním problémy. Menší rezorty , které jsou navíc obvykle v nižších výškách jsou více zranitelné změnami klimatu a mají méně možností pro drahou adaptaci. Zatímco velké konglomeráty, které provozují více středisek najednou mají menší riziko (většinou bývají i ve vyšších nadmořských výškách), lepší diversifikaci rizika a přístup k lepším technickým a finančním zdrojům pro adaptaci. Je pravděpodobné, že větší lyžařská střediska, která si uchovají svoji ziskovost a zůstanou v provozu budou mít výhodu v obchodním prostředí změněném klimatickými změnami a získají větší podíl na trhu v důsledku klesající konkurence (protože mnoho rezortů odejde z trhu). Vláda se bude muset rozhodnout, která střediska bude podporovat a která nechá být. Otázkou je, zda by se měla vláda a místní samosprávy snažit o udržení současného stavu tak dlouho jak jen to bude možné, a nebo zda by měla dát přednost opatřením, která usnadní přizpůsobování novým skutečnostem vznikajícím v důsledku změny klimatu. V současné době je kladen důraz spíše na uchování stávající situace a tedy méně na přeměny, jež mohou být ekonomicky i politicky drahé.
56
5 Mezinárodní spolupráce Změna klimatu je závažným celosvětovým problémem. Je tedy třeba vyvinou mezinárodní úsilí, jak takový problém alespoň částečně řešit nebo zmírnit. O první pokusy systematického studování klimatického systému naší planety se postarala Mezinárodní meteorologická organizace (IMO), založená v roce 1873. Ta v roce 1929 ustavila Komisi pro klimatologii. Z IMO později vznikla Světová meteorologická organizace WMO pod záštitou Organizace spojených národů. V roce 1976 vydává první uznávané prohlášení o možnosti vlivu zvyšování koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na budoucí vývoj našeho podnebí. V roce 1979 WMO svolala první světovou konferenci o klimatu v Ženevě, z níž vešel Světový klimatický program (WCP). Světová meteorologická organizace rovněž vyzvala ke spolupráci i další organizace, např. Program pro životní prostředí OSN (UNEP), Mezinárodní radu pro vědu (ICSU), aj. Rostoucí obavy z ovlivňování klimatu člověkem vedly k založení Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC). IPCC vyhodnocuje vědecké informace o klimatických změnách a jejich ekologických a socioekonomických dopadech. Navrhuje i potřebné kroky, které je nutné uskutečnit k řešení těchto problémů. Závěry své práce zveřejňuje ve svých hodnotících zprávách. První hodnotící zpráva IPCC byla vydána v roce 1990. Shrnuje první mezinárodně uznané vědecké výsledky o změnách podnebí. Tato zpráva vedla k tomu, že WMO a UNEP zahájily jednání o Rámcové úmluvě o klimatických změnách, jež byla podepsána v roce 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v Rio de Janeiro.
5.1 Konference OSN Konference o životním prostředí a rozvoji Na této konferenci byla přijata Rámcová úmluva Organizace spojených národů o klimatických změnách, v platnost vstoupila 21. března 1994. Jejím cílem je „stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, na úrovni, která by umožnila předejít nebezpečným důsledkům vzájemným působením lidstva a klimatického
57
systému. Této úrovně by mělo být dosaženo v takovém časovém úseku, který umožní ekosystémům přizpůsobit se přirozenou cestou změně klimatu, přičemž by nebyla ohrožena produkce potravin a ekonomický vývoj by mohl pokračovat trvale udržitelným způsobem.“44 Do 11. dubna 2007 Úmluvu ratifikovalo nebo k ní přistoupilo 191 zemí. Česká republika ji ratifikovala 7. října 1993.45 Podle článku 7 Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu se od roku 1995 každoročně konají konference smluvních stran. Hodnotí způsob plnění tohoto dokumentu, kontrolují a ukládají státům další úkoly. První Konference smluvních stran se uskutečnila na jaře 1995 v Berlíně. Byl přijat tzv. Berlínský mandát, v kterém je uvedeno, že je třeba přijmout další usnesení, kde budou stanoveny přesné limity pro emise skleníkových plynů. Byla vytvořena vyjednávací skupina, jejímž úkolem bylo připravit příslušný dokument a předložit ho na konferenci v japonském Kjótu.46 Další Konference se konala o rok později v Ženevě. Zde byla podepsána Ministerská deklarace o závažnosti problému a nutnosti okamžitého řešení rizikové situace. Kjótský protokol Na třetím zasedání Konference smluvních stran v Kjótu měli signatáři Rámcové úmluvy přesně stanovit o kolik sníží emise. Nejodvážnější návrh podala Asociace malých ostrovních států, jež požadovaly snížení emisí o dvacet procent do roku 2005 ve srovnání s rokem 1990. Následoval návrh Evropské unie snížit emise do roku 2010 o patnáct procent oproti stavu v roce 1990. S tím ale nesouhlasily země OPEC a některé státy OECD. Samotná jednání probíhala 1.-11. prosince 1997. Nakonec došlo k dohodě a Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu byl přijat.47
44
HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80-200-0636-2 http://www.chmi.cz/cc/ramuml.html 46 http://klima.ecn.cz/kjoto.htm 47 JENÍČEK, V. – FOLTÝN J.:Globální problémy a světová ekonomika. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2003, ISBN 80-7179-795-2 45
58
Protokol určuje státům Dodatku I, což jsou průmyslové země, o kolik musí snížit emise skleníkových plynů do období let 2008-2012. Tyto redukce se týkají oxidu uhličitého, methanu, oxidu dusného, hydrogenovaných fluorovodíků, polyfluorovodíků a fluoridu sírového. Všechny se přepočítávají na ekvivalent oxidu uhličitého. Je to dáno tím, že jednotlivé plyny mají různou schopnost vyvolávat skleníkový efekt a různou životnost v atmosféře. Celkové snížení emisí by mělo činit 5,2 procent v porovnání se stavem v roce 1990. Zadané procentuální omezení pro jednotlivé státy se však liší. Pro usnadnění splňování cílů Protokol umožňuje část závazku splnit pomocí tzv. flexibilních mechanismů. Jednotlivé země mohou zajistit snížení emisí rovněž na území jiného státu nebo naopak odkoupit od jiného státu právo vypouštět skleníkové plyny.48 Aby mohl Kjótský protokol vejít v platnost, musely být splněny dvě podmínky. Bylo třeba, aby ho ratifikovalo alespoň 55 států jejichž podíl na emisích oxidu uhličitého všech států Dodatku I v roce 1990 byl nejméně 55%. Právě splnění druhé podmínky, tj. 55-ti procentní podíl států, přineslo problémy. Státy se nemohly dohodnout především na započítávání flexibilních mechanismů. Velkým problémem se stalo odstoupení Spojených států amerických od Kjótského protokolu v březnu 2001. Americký prezident George Bush prohlásil, že by Kjótský protokol poškodil ekonomiku USA. To vyvolalo velké pobouření po celém světě. USA jsou totiž největším producentem oxidu uhličitého na světě. Na celkových emisích se podílí více než třiceti procenty. I přes odmítnutí Protokolu Spojenými státy se nakonec Kjótský protokol podařilo ratifikovat, zejména díky Evropské unii. Po sedmiletém dohadování nakonec Protokol vstoupil v platnost 16. února 2005. K 16.2.2005 to bylo 65 států, které ratifikovaly Protokol z celkových 141 zemí, které ho podepsaly nebo k němu přistoupily a které dohromady vyprodukovaly 61 procent celosvětových emisí. Z původních signatářů se nepřipojily USA a Austrálie. K 10. červenci 2006 celkový počet zemí, jež podepsaly nebo ratifikovaly Kjótský
48
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kj%C3%B3tsk%C3%BD_protokol
59
protokol činil 164. Tyto státy jsou odpovědné za 61,6 procent celkových emisí skleníkových plynů.49 Kjótský protokol znamenal první krok v mezinárodním úsilí v boji proti klimatickým změnám, nicméně snížení emisí v průměru o 5% není dostatečné. V současné době probíhají jednání o přípravách další smlouvy, která by měla vzniknout na konci roku 2009 a nahradit Kjótský protokol po roce 2012. To bylo hlavním tématem Konference OSN o klimatických změnách na indonéském ostrově Bali, v prosinci 2007. V červnu 2008 následovala další konference v německém Bonnu, kde se však delegáti neshodli na konkrétních cílech. Jednání tak budou dále pokračovat v srpnu 2008 v ghanské Akkře. Ta bude předposledním kolem jednání o klimatické smlouvě před plánovaným závěrečným prosincovým kolem v Poznani.50
5.2 Konference UNWTO Klimatickými změnami se začala zabývat i Světová turistická organizace UNWTO. Je si dobře vědoma, že cestovní ruch bude klimatickými změnami ovlivněn, ať už pozitivně či negativně. A zároveň také, že odvětví cestovního ruchu k měnícímu se podnebí přispívá. V dubnu 2003 uspořádala UNWTO na ostrově Djerba v Tunisku první Mezinárodní konferenci o klimatických změnách a turismu. Od té doby probíhá řada výzkumných projektů, které se zabývají vztahy mezi klimatickými změnami a cestovním ruchem. Zkoumá se jaké strategie budou muset vyvinout a přijmout podnikatelé v cestovním ruchu, mezinárodní organizace a vlády jednotlivých zemí, aby dokázali čelit měnícímu se klimatu. Je také nutné zmírnit negativní vliv cestovního ruchu na životní prostředí, kterým turismus ke klimatickým změnám přispívá. Druhá Mezinárodní konference o klimatických změnách a turismu se konala ve švýcarském Davidu v říjnu 2007. UNWTO ji pořádala ve spolupráci s Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a Světovou meteorologickou organizací (WMO). Společně zdůrazňují, že cestovní ruch musí čelit klimatickým změnám v souvislosti se svým trvale udržitelným rozvojem. Je nutné snižovat emise CO2 pocházející 49 50
http://unfccc.int/files/essential_background/kyoto_protocol/application/pdf/kpstats.pdf http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2099308
60
především z dopravy a ubytování turistů, přizpůsobovat chování destinací a podnikatelů v cestovním ruchu měnícím se klimatickým podmínkám, přijímat nové energeticky efektivní technologie a poskytovat finanční zdroje na pomoc chudým zemím a regionům.51
5.3 Zmírňování a přizpůsobování se změnám klimatu Zmírňování klimatických změn souvisí s technologickými, ekonomickými a společensko-kulturními změnami, které mohou vést ke snižování emisí skleníkových plynů. Zmírňování by mělo kombinovat různé strategie, jako jsou dobrovolné, ekonomické a regulační nástroje, jež budou zaměřeny na všechny subjekty, které mají co dočinění s cestovním ruchem (např. investoři, turisté, cestovní kanceláře, poskytovatelé ubytování, dopravci, výrobci automobilů a letadel, budou ovlivňovat i destinační management, atd.). Nástroje mohou být používány s různým důrazem v různých zemích tak, aby neomezovaly rozvoj cestovního ruchu. V mnohých případech může aktivní přístup v boji proti klimatickým změnám nabízet řadu obchodních příležitostí (např. ekoturistika). Lze rozlišit 4 hlavní zmírňovací strategie, zaměřené na emise skleníkových plynů z odvětví cestovního ruchu:52 1) snižování spotřeby energie 2) zdokonalování účinnosti energie 3) používání obnovitelných zdrojů energie 4) ukládání uhlíku, investice do tzv. propadů Snižování spotřeby energie Snižování spotřeby energie má zásadní význam pro omezování emisí skleníkových plynů. Energii lze ušetřit ve všech sférách cestovního ruchu. Cestovní
51 52
http://www.unwto.org/media/news/en/press_det.php?id=1411 http://www.unwto.org/climate/support/en/pdf/summary_davos_e.pdf
61
kanceláře nabízejí balíčky služeb, které mohou náležitě upravit s ohledem na životní prostředí a vytvořit tak ekologicky šetrnější produkty, které uspokojí potřeby a přání turistů. Také může nabízet dlouhodobější pobyty, jež jsou efektivnější pro zmírňování znečištění životního prostředí. Turista by měl zvolit ekologicky šetrnější způsob dopravy. Cestování autem či letadlem vyměnit za autobusovou nebo železniční dopravu. Destinace dosáhne úspory energie změnou marketingu, či svého destinačního managementu. V letecké dopravě by se mělo vytvořit schéma pro obchodování s emisemi. Zdokonalování účinnosti energie Zdokonalování účinnosti energie může být další způsob jak snížit poptávku po energii. Nové technologie podstatně sníží emise skleníkových plynů z letecké dopravy (podle scénáře „tak jako doposud“). Šetří náklady na paliva a zlepší výkon letounu. Snížení emisí v letecké dopravě by mělo být v řádu 32% mezi lety 2005 a 2035. Pokud by se podařilo za stejné období snížit emise v letecké dopravě o padesát procent, přispělo by to ke snížení celkových emisí ze všech druhů dopravy o 14%. Nové technologie v automobilové dopravě by představovaly pokles celkových „dopravních“ emisí o 7%. Problémem je, že zavádění nových technologií zejména v letecké dopravě trvá desetiletí. Pro jejich rychlejší zavádění by bylo potřeba aktivnější rozhodování vládních politik v otázkách životního prostředí. Používání obnovitelných zdrojů energie Pro cestovní ruch jsou významné prakticky všechny druhy obnovitelných zdrojů. Řada studií zkoumala v jaké míře se mohou využívat obnovitelné zdroje v oblasti cestovního ruchu, obzvláště v ostrovních oblastech, kde je nabídka energie založena na fosilních palivech. Tyto studie došly k závěru, že používání obnovitelných zdrojů energie je obecně úsporné a technologicky vhodné. V mnoha tropických oblastech
62
lze využívat solární energie. Investice do solárních zařízeních by se zde vrátila do dvou let. Biopaliva jsou další možností jak přispět k udržitelnosti dopravy, ačkoli musíme poznamenat, že zde zůstává mnoho problémů nevyřešeno, obzvláště co se týče udržitelnosti a efektivnosti výroby biopaliv a vzrůstající konkurence zvláště u orné půdy. Maximální podíl biopaliv pro spotřebu v dopravě je odhadován na méně než 10%. Ukládání uhlíku, investice do tzv. propadů Tento pojem znamená, že množství emisí skleníkových plynů, které je způsobené určitou činností (např. let letadlem), bude sníženo někde jinde (např. vysázením nových stromů). Není to příliš efektivní způsob, protože se odklání od skutečných příčin problémů a obchází strukturální a technologické změny, které musíme udělat, abychom dosáhli dlouhotrvajícího snižování skleníkových plynů v odvětví cestovního ruchu. Nicméně, určitý význam pro zmírňování dopadů klimatických změn má.
63
Závěr Celosvětový
problém
změny
klimatu
bude
v následujících
desetiletích
ovlivňovat život na Zemi. Nárůst průměrné globální teploty, tání ledovců, vzestup mořské hladiny, snižování biodiverzity a další důsledky budou mít vliv i na cestovní ruch. Změní se poptávka turistů, destinační management turistických oblastí i zisky podnikatelů v cestovním ruchu. Vliv klimatických změn na odvětví cestovního ruchu se bude v různých regionech lišit. Pro některé oblasti, kde je v současnosti „drsnější“ podnebí, může změna klimatu znamenat příležitost pro rozvoj cestovního ruchu. Podnebí se zde stane přívětivější a přiláká více turistů. Takovýto vývoj se předpokládá např. ve Skandinávii, Kanadě a Rusku. Na druhé straně pro některé nynější významné turistické oblasti bude změna klimatu znamenat existenční hrozbu. Malé ostrovy a pobřežní oblasti budou trpět zvedáním mořské hladiny. V některých oblastech kam se nyní jezdí „za teplem“ (např. Středomoří) může být v budoucnu až příliš horko. Ubývání ledovců a snižování sněhové pokrývky bude mít negativní vliv na zimní cestovní ruch v horských oblastech. Tyto turistické destinace budou muset vyvinout strategie, jak klimatickým změnám čelit nebo se jim přizpůsobit., aby si uchovaly zájem turistů. Neboť právě cestovní ruch je pro ně významnou součástí jejich příjmů a zajišťuje zaměstnání pro mnoho lidí. Alpské země jsou nuceny přizpůsobovat se klimatickým změnám již nyní. Minulé zimy s nedostatkem sněhu měly za následek významné investice do technického zasněžování. Některá lyžařská střediska začala své ledovce zakrývat ochrannými foliemi. Klade se větší důraz na celoroční cestovní ruch. Do budoucna jsou plánována další opatření, která se budou snažit o zachování lyžařského cestovního ruchu v alpských oblastech. Nicméně některá nerentabilní střediska v nižších nadmořských výškách se pravděpodobně nebudou schopny klimatickým změnám dostatečně přizpůsobit a budou tak odsouzena k zániku.
64
Problematice klimatických změn je věnována velká pozornost i v mezinárodním měřítku, neboť se jedná o závažný celosvětový problém. Jsou pořádány pravidelné konference OSN, které se snaží přijmout opatření na snižování emisí skleníkových plynů. Po komplikovaných jednáních bylo prvním krokem přijmutí Kjótského protokolu. Toto opatření však není dostatečné a je třeba stanovit další přísnější limity pro snižování emisí skleníkových plynů a také do mezinárodních dohod začlenit i největší znečišťovatele ovzduší a to USA, Čínu a Indii. O snižování emisí skleníkových plynů usiluje i odvětví cestovního ruchu. Světová turistická organizace si je dobře vědoma jak závažný je problém klimatických změn. Na svých konferencích věnovaným klimatickým změnám a cestovnímu ruchu zdůrazňuje nutnost přijmout řadu opatření, aby se cestovní ruch mohl vyvíjet trvale udržitelným způsobem. Je třeba vyvinout strategie jak se klimatickým změnám přizpůsobit a zároveň také snižovat emise skleníkových plynů, kterými cestovní ruch ke změnám klimatu přispívá. Tyto aspekty se stanou klíčovými pro budoucí rozvoj a management cestovního ruchu.
65
Literatura o GORE A.: Nepříjemná pravda: naše planeta v ohrožení – globální oteplování a co s ním můžeme udělat. 1. vydání. Praha, Argo 2007, ISBN 978-80-7203-868-8 o http://cs.wikipedia.org/wiki/klima o http://cs.wikipedia.org/wiki/počasí o www.chmi.cz/cc/inf/klima.doc o http://cs.wikipedia.org/wiki/skleníkový efekt o http://klima.ecn.cz/plyny.htm o IPCC: http://www.grida.no/climate/ipcc_tar/wg1/016.htm, o IPCC: http://www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/syr/ar4_syr_spm.pdf o http://www.giss.nasa.gov/research/news/20080116/ o http://data.giss.nasa.gov/gistemp/2007/ o http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007100016 o http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/03/050314_himalayan_glaciers_06 30.shtml o http://www.zimni-alpy.cz/archiv-clanku/oteplovani-zpusobuje-rapidni-tani-ledovcu/ o HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80200-0636-2 o http://klima.ecn.cz/katastrofy.htm o http://www.unisdr.org/disaster-statistics/occurrence-type-disas.htm o EM-DAT: http://www.em-dat.net
66
o ACOT, P.: Historie a změny klimatu. 1.vydání. Praha, Nakladatelství Karolinum 2005, ISBN 80-246-0869-3 o http://www.geogr.muni.cz/archiv/vyuka/MeteoKlima/ o :Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC: http://www.env.cz/AIS/webpub.nsf/$pid/MZPOBFKW197M/$FILE/SYRcz-final.pdf o http://www.unep.org/themes/climatechange/PDF/ipcc_wgii_guide-E.pdf o http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=673 o http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodika_tabulky_satelitniho_uctu_cestovniho_r uchu/$File/metod_tsa.doc o www.unwto.org o Indrová, J. a kol.: Cestovní ruch I. 1. vydání. Praha, Oeconomica 2004, ISBN 80-2450799-4 o Hrala, V.: Geografie cestovního ruchu. 3. vydání. Praha, Oeconomica 2005, ISBN 80245-0858-3 o http://www.csvts.cz/cenes/texty/sternova_zprava.pdf o http://www.wwf.org.au/publications/reef_report_summary/ o http://www.osn.cz/zpravodajstvi/kalendar/osn-rok-za-rokem/?event=35 o http://www.unwto.org/climate/support/en/pdf/docu_tourism_development.pdf o http://whc.unesco.org/documents/publi_climatechange.pdf o http://www.sourceoecd.org/environment/9264031685 o http://www.sntf.org/files/CP_bilan%20provisoire_saison07_08.pdf, o www.seilbahnen.at,
67
o http://www.cableways.org/dcs/users/93/Communique_de_presse_bilan_hiver_30_mai 08.pdf o http://www.cipra.org o http://www.lanovkyvleky.cz/index.php?akc=clanky&id=217&nadpis=Zasněžování%2 0vyčerpává%20alpské%20vodní%20zdroje,%20varuje%20odbornice&km1=11&km= 1& o www.tourism.gouv.fr o http://www.tignes.net/activites.html o http://www.chmi.cz/cc/ramuml.html o http://klima.ecn.cz/kjoto.htm o JENÍČEK, V. – FOLTÝN J.:Globální problémy a světová ekonomika. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2003, ISBN 80-7179-795-2 o http://cs.wikipedia.org/wiki/Kj%C3%B3tsk%C3%BD_protokol o http://unfccc.int/files/essential_background/kyoto_protocol/application/pdf/kpstats.pdf o http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2099308 o http://www.unwto.org/media/news/en/press_det.php?id=1411 o http://www.unwto.org/climate/support/en/pdf/summary_davos_e.pdf o Blažejová, L.: Globální problém ekologický – zaměření na změny klimatu. Bakalářská práce – Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů, 2006
68