VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2008
Simona Hrodějová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod
Sociálně tržní hospodářství Spolkové republiky Německo: zhodnocení, aktuální stav a perspektivy
Bakalářská práce Vypracovala: Simona Hrodějová Vedoucí bakalářské práce: Ing. Zuzana Stuchlíková, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sociálně tržní hospodářství Spolkové republiky Německo: zhodnocení, aktuální stav a perpektivy vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne ………..…..
…………...……………….. Podpis
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své bakalářské práce paní Ing. Zuzaně Stuchlíkové, Ph.D. za odborné vedení práce a užitečné rady, které mi při zpracovávání bakalářské práce poskytla.
Obsah SEZNAM ZKRATEK.............................................................................................................. 6 ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 1
TEORETICKÉ HLEDISKO SOCIÁLNĚ TRŽNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ................. 9 1.1 1.2
2
ZAVEDENÍ SOCIÁLNĚ TRŽNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ DO PRAXE...................... 15 2.1 2.2 2.3
3
ZÁKLADNÍ MYŠLENKY SOCIÁLNĚ TRŽNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ........................................... 9 PILÍŘE SOCIÁLNĚ TRŽNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ .................................................................. 11 SITUACE PŘED REFORMAMI: 1945-1948 ...................................................................... 15 MĚNOVÁ A HOSPODÁŘSKÁ REFORMA 1948 ................................................................. 17 NĚMECKÝ HOSPODÁŘSKÝ ZÁZRAK............................................................................... 20
SOUČASNÁ PODOBA SOCIÁLNĚ TRŽNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ........................ 28 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5
KRÁTKÝ EXKURZ DO STAGNUJÍCÍHO NĚMECKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ............................... 28 MODERNÍ „TŘETÍ CESTA“ ............................................................................................. 31 REFORMNÍ KROKY NOVÉHO TISÍCILETÍ ......................................................................... 33 NYNĚJŠÍ VLÁDA ANGELY MERKEL SE ZAMĚŘENÍM NA ROK 2008 ................................ 38 TENDENCE ZMĚN SOCIÁLNĚ TRŽNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ.................................................. 45
ZÁVĚR .................................................................................................................................... 49 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 51 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 55
Seznam zkratek STH
Sociálně tržní hospodářství
SRN
Spolková republika Německo
NDR
Německá demokratická republika
EU
Evropská Unie
NSDAP
Nationalsozialistische Deutsche Arbeitspartei Národně socialistická německá dělnická strana
BDI
Bundesverband der Deutschen Industrie Spolkový svazu německého průmyslu
ZN
Západní Německo
VN
Východní Německo
PSA
Personal-Service-Agenturen Personální servisní agentury
ALG II.
Arbeitslosengeld II. dávka v nezaměstnanosti
Úvod Německá hospodářská politika mě zaujala hlavně ze dvou důvodů. Jednak tím, že Německo bezpochyby patří k nejvýkonnějším ekonomikám světa a největším hráčům na poli mezinárodního obchodu. Jeho příznivý vývoj pozitivně ovlivňuje rovněž vzájemný obchod mezi Německem a Českou republikou. Zaujalo mě ale také to, s jakou vervou se po druhé světové válce Spolková republika Německo (nikoliv Německá demokratická republika, která podléhala Sovětskému svazu) přes nevlídné historické okolnosti pustila do své hospodářskopolitické obnovy. SRN prošla od konce druhé světové války výrazným ekonomickým rozvojem a vyvinula se v zemi s velkým inovačním potenciálem a stabilní cenovou hladinou. Ve své práci se zaměřím na koncepci sociálně tržního hospodářství, které pomohlo zajistit tzv. „německý hospodářský zázrak“ a dovedlo SRN k účinné a rychlé obnově po druhé světové válce. Z jejich základních rysů vychází německá hospodářská politika dodnes. Díky svému pozitivnímu hospodářskému dopadu, zejména v 50. a 60. letech, se systém sociálně tržního hospodářství stal později nepřímo vzorem hospodářské politiky dalších zemí Evropských společenství. Postupně se ukázalo, že německé sociálně tržní hospodářství má určité nedostatky a nedokáže se vyrovnat s některými závažnými problémy. V současné době se tak tento hospodářský systém stal předmětem kritiky a pochybností, zda je schopen se přizpůsobit současným novým výzvám – především spojeným s globalizací a demografickými změnami. Cílem práce není chronologický popis jednotlivých etap hospodářsko-politického vývoje SRN od druhé světové války po současnost, který stavěl na rysech sociálně tržního hospodářství nebo se od nich naopak odkláněl. Naopak proti sobě stavím a analyzuji původní, velice úspěšnou podobu sociálně tržního hospodářství, čerpající z ordoliberalismu a myšlenek nejvýraznější osobnosti té doby, Ludwiga Erharda, a současnou podobu sociálně tržního hospodářství na počátku 21. století. Ta je ovlivněna rovněž výraznými osobnostmi, především Gerhardem Schröderem a Angelou Merkel – oba se snažili navázat na základní principy fungujícího sociálně tržního hospodářství z období po druhé světové válce. Cílem této bakalářské práce je proto odhadnout, zda provedené nejnovější reformy a změny v modelu sociálně tržního hospodářství mohou po dlouhém období stagnace Německo opět ekonomicky posílit. Bakalářská práce je rozdělena do tří kapitol. V první části jsou vysvětleny základní rysy a principy sociálně tržního hospodářství z teoretického hlediska, dále základní cíle a řídící
-7-
prvky nově vznikajícího směru německé hospodářské politiky, jako např. svoboda jednotlivce, sociální smír nebo jednotlivé elementy regulační politiky. Druhá část se věnuje praktickému formování a vzniku sociálně tržního hospodářství. Pro lepší pochopení nutnosti změny ekonomické struktury v poválečném SRN je zde nastíněna výchozí situace země před provedením reforem, samotná měnová a hospodářská reforma, která připravila půdu pro „zázračný“, téměř dvě desetiletí trvající hospodářský vývoj. Kapitola se rovněž zaměřuje na důležité hospodářské a sociální aspekty hospodářského zázraku a na tzv. keynesiánský obrat. Třetí část je uvedena vývojem hospodářské politiky, která se odkláněla od klasických principů sociálně tržního hospodářství a směřovala ke státu blahobytu, k rozšíření sociální oblasti. Tento směr hospodářské politiky se neslučoval s názory Ludwiga Erharda a vyznačoval se zvýšenými zásahy státu do ekonomiky a nárůstem schodků veřejných financí. Poněkud nepříznivý vývoj pokračoval i přes reformní pokusy Helmutha Kohla a dále se neočekávaně prohloubil po německém znovusjednocení. V další části jsou popsány dílčí cíle a části reformního úsilí poslední doby pro zvýšení růstu a zaměstnanosti, kdy se hospodářská politika obrátila znovu k nabídkové straně. Jedná se o programy Agenda 2010 a Hartzovy zákony.
-8-
1 Teoretické hledisko sociálně tržního hospodářství 1.1 Základní myšlenky sociálně tržního hospodářství Sociálně tržní hospodářství představuje německý model „zkroceného kapitalismu“. STH odpovídá hospodářskému tržnímu řádu s vlivem regulační politiky státu, která je omezena na prosazování práva, záruku hospodářské soutěže a vytvoření sítě sociální jistoty. Nejvyšší cíl STH představuje zajištění svobody. STH je založeno na představě o svobodných a morálně smýšlejících lidí v demokratickém právním státě. Bez pevných norem a rozhodnutí založených na hodnotových měřítcích, bez smyslu pro společnost a principů právního státu nemůže ani nejvýkonnější hospodářská a společenská politika vést k „svobodné, šťastné, blahobytné, spravedlivé a spořádané společnosti“ (Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: s. 36). Kvalitní morální hodnoty, etika a pozitivní charakter lidí sehrál pro vznik STH velice důležitou roli. Uvedená koncepce je nadčasová, bez ohledu na aktuální formu STH. Středem STH je obraz člověka jako jednotlivce, nikoliv celý, anonymní kolektiv. V první řadě jde o angažovanost a zodpovědnost každého jednotlivce, který tímto sám ovlivňuje vlastní hospodářskou politiku. Základním principem STH je tedy princip subsidiarity, tj. „Starej se o sebe sám, dokud můžeš“. Úloha státu má pouze doplňující charakter, což však neznamená, že je zcela odsunuta. Člověk není ponechán jen svému osudu a v případě potřeby stát nastupuje. Tím je splněn princip solidarity ze strany státu. Ale stát nemůže být prapůvodcem ekonomického myšlení, protože v něm bují byrokracie a tvoří se zákony, které mohou trh ohrozit. Podle hlavních představitelů STH je stát v ekonomické oblasti povinen:
regulovat velikosti podniků, aby se zabránilo koncentraci hospodářské moci,
přerozdělovávat důchod prostřednictvím daňového systému ke zmírnění nepřijatelné nebo společensky destabilizující majetkové nerovnosti,
nabízet programy sociálního pojištění ke splnění určitých minimálních požadavků některých společenských skupin,
zaštiťovat centralizované měnové řízení k dosažení a uchování stabilního tržního prostředí,
profesně školit a vzdělávat občany pro zdokonalení fungování trhu práce
ovlivňovat míru průmyslové a živnostenské zaměstnanosti pomocí využívání daňových pobídek,
chránit životní prostředí a kontrolovat přírodní zdroje,
-9-
plánovat městský a vesnický rozvoj v souladu s požadavky na vyvážené životní prostředí (Talábová, Z., 2003: s. 37).
Německé STH vychází ze dvou zkušeností minulé doby: 1.
z liberálního, čistě tržního hospodářství, které však vedlo v 30.letech minulého století ke světové hospodářské krizi s katastrofálními následky1
2.
z centrálně plánovaného hospodářství, které se opíralo v Německu o národní socialismus a vládu diktatur.
Ani jeden z těchto protipólů nepřinesl dlouhodobější prosperitu, a proto Německo volalo po alternativě, kterou se stalo STH. „Třetí cesta“, jak ho zakladatelé již dříve nazývali, sestává z elementů obou systémů. STH se snaží o rozumný poměr mezi svobodným trhem a sociální spravedlností, zájmy celého národa. „Otcem“ tohoto systému byl významný vědec a neoliberální ekonom Ludwig Erhard, o jehož reformách v Německu po druhé světové válce bude řeč v dalších kapitolách této práce. Jeho reformy vedly k vnitřnímu sociálnímu smíru, potažmo téměř k plné zaměstnanosti a s tím spojenému „blahobytu pro všechny“ v SRN téměř po dvě desetiletí od ukončení války. K samotnému vzniku STH však přispěli i další myslitelé. Nejvýznamnější byl blízký spolupracovník Erharda, národohospodář a kulturní sociolog Alfred Müller-Armack, který byl samotným autorem pojmu STH. Pro Armacka nepředstavovalo ekonomické jednání pouze izolovanou snahu se obohatit, ale byl to výraz celkového vnitřního postoje jak jednotlivce tak celé společnosti, který byl ovlivňován rozmanitými vlivy - historií, náboženstvím, kulturou a určitými sociálními přesvědčeními (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 115). Tito odborníci se na rozdíl od Ludwiga Erharda zabývali STH jen teoreticky. STH tedy nebylo vymyšleno politiky, nýbrž vzniklo v hlavách vědců a učenců. Nutno podotknout, že základem systému sociálně tržního hospodářství v Německu se stal nový myšlenkový směr zvaný ordoliberalismus (pochází od slova ordo=Ordnung=pořádek), který vznikal v hitlerovském Německu během 30. let. Vědci vymýšleli novou neoliberální politickou kulturu „třetí cesty“ na univerzitě ve Freiburgu, kde se vytvořila tzv. Freiburská škola okolo roku 1940. Dalšími duchovními centry se stal Berlín a Mnichov (Schlecht, O. / Stoltenberg, G., 2001: s. 11). Za zakladatele ordoliberalismu je považován ekonom Walter Eucken. Eucken zavedl pojem „Ordnungspolitik“, tedy politika řádu. Další představitelé tohoto směru, např. právník Franz Böhm, pozdější důležitý Erhardův poradce
Fritz W. Meyer nebo
1 Čistě tržní hospodářství, jehož základem je přenechat hospodářské vlivy plně trhu bez vměšování státních institucí, vedlo na sklonku 20.let k agrární krizi a kolapsu finančního trhu na Wall Street. Vyvinula se světová hospodářská krize, která vedla ke krachu bank, poklesu výroby a poptávky, stoupající nezaměstnanosti
- 10 -
Alexander Rüstow a Wilhelm Röpke, byli toho názoru, že důležitým faktorem je svoboda, kterou je ale třeba řídit. Ordoliberálové, bojující proti diktatuře národních socialistů, kladli přitom důraz na liberální hospodářský přístup, křesťanské sociální učení a také na vědeckotechnické inovace a zlepšení životní úrovně občanů. Zásadně odmítali rozsáhlé zásahy státu a byli pouze pro omezené státní intervence za účelem korigování působení trhu a podpory sociální spravedlnosti. Ale teprve L. Erhard zmíněné hospodářsko-politické teorie doplnil o vlastní závěry a své myšlenky přenesl do praxe. Úkol to jednoduchý nebyl, ale Erhardovi se nový návrh hospodářského řádu i přes počáteční odpor a nedůvěru mnohých, především z řad německých sociálních demokratů ( Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: s. 14.), podařilo prosadit.
1.2 Pilíře sociálně tržního hospodářství Bez fungujícího tržního hospodářství s cenami kontrolovanými trhem, zcela svobodné hospodářské soutěže, soukromého vlastnictví a svobody podnikání, které obstojí v konkurenčním boji bez státních dotací, je sociálně tržní hospodářství nemyslitelné. Zapomínat se nesmí ani na sociální zabezpečení hospodářsky slabých jedinců. STH je ale striktně odděleno od klasického liberálního tržního hospodářství (laissez-faire), kde stát do situace na trhu vůbec nezasahuje, všichni účastníci trhu si tudíž dělají, co chtějí, což může vést až k vzniku monopolů. Základem klasického liberalismu je jednotlivec jednající pouze sám za sebe. Základem STH je jednotlivec jednající v souladu se společenským vědomím. Vzájemná závislost a společná snaha o zlepšení životní úrovně celku (tj.=celého národa) jsou patrné (Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 44). Ráda bych věnovala pár řádků hospodářské soutěži, která je považována za nejdůležitější pilíř systému STH a za nejúčinnější prostředek pro kontrolu hospodářské moci. Proto získává státní politika hospodářské soutěže v oblasti politiky řádu prioritní postavení (Hasse, R.H., Schneider, H., Weigelt, K., 2008: s. 167). Politika hospodářské soutěže dbá o to, aby byl trh pro každého a v každé době přístupný. Neměla by být proto omezována či zničena právními předpisy. Zárukou volné hospodářské soutěže je omezení monopolů a kartelů. Je nezbytně nutné nad nimi provádět přísný dohled. Díky svobodné hospodářské soutěži může vzniknout blahobyt pro všechny (Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 36.). Blahobyt pro všechny chtěl Erhard zakotvit do základních ústavních práv občana, zákaz kartelů zase do hospodářského ústavního zákona.
- 11 -
Také sociální zabezpečení má v Německu velmi silnou tradici. Moderní zákony sociálního pojištění založil v 80. letech 19. století německý říšský kancléř Otto von Bismarck. Prvotním předpokladem bylo pojištění pracovníků (Arbeiterversichernug), protože se Bismarck obával rostoucího politického tlaku a dělnického hnutí. Pojištění je mohlo osvobodit od těžké bídy. Německo bylo prvním státem, kde se stát angažoval za sociální jistoty obyvatelstva, když zavedl v roce 1883 nejprve veřejné zdravotní pojištění, o rok později úrazové pojištění a v roce 1889 důchodové pojištění. Tento systém hraje dodnes velkou roli pro německou sociální
politiku.
Světová
hospodářská
krize,
která
přinesla
s sebou
obrovskou
nezaměstnanost, systém sociálního zabezpečení v zemi silně omezila a nadvláda Hitlera sociální politiku zneužila pouze ve prospěch německé rasy (Prof. Hermann von Lear, 2006). Ve své knize „Blahobyt pro všechny“ (1957) Erhard v kapitole věnující se sociální politice od sebe odděluje veřejné sociální pojištění, quasi donucovací prostředek státu pro sociální zabezpečení lidí, a sociální jistoty vzniklé vlastním přičiněním. Vlastní úsilí každého jedince je alfa a omega úspěchu. Pokud člověk alespoň trochu může, neměl by se spolehnout jen na stát, ale měl by se zaopatřit sám s vlastní iniciativy, např. díky privátnímu pojištění (Talábová, Z., 2003: s. 15). Základními předpoklady pro fungující STH jsou stabilní konjunktura, plná zaměstnanost, cenová stabilita a rovnováha vnějších ekonomických vztahů. Můžeme je pojmenovat jako hospodářské cíle STH a zároveň tedy cíle Ludwiga Erharda. Kombinace stabilního hospodářského růstu, plné zaměstnanosti a stabilních cen může dát vznik „blahobytu pro všechny“, tedy razantnímu zlepšení příjmové situace celého obyvatelstva. Rozdělení obyvatel na chudé a bohaté mizí, ale při zachování soukromého vlastnictví výrobních i ostatních faktorů. Výsledkem toho je všeobecně dobrá nálada v zemi, lidé si nekonkurují, nýbrž kooperují a vzájemně spolupracují, i když mají rozdílné zájmy. V Německu se tak stalo během tzv. “hospodářského zázraku“, kterému se budu detailně věnovat v další kapitole mé práce (Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 144). První cíl je stabilní hospodářský růst, ne za každou cenu vysoký hospodářský růst. Erhard ve své podstatě žádnou samoúčelnou hospodářskou politiku růstu nezaváděl. Je nutné se vyvarovat konjunkturních cyklů, které způsobují hospodářské a s tím spojené politické krize ve svobodném světě (Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 32). Příkladem byla velká inflace a
- 12 -
nezaměstnanost ve Výmarské republice ve fázi hluboké deprese ve 20.letech, která připravila ornou půdu pro nacismus. Jako druhý cíl platí plná zaměstnanost podporovaná především „dobře organizovanou střední podnikatelskou třídou“. Tito úspěšní podnikatelé ale neměli v Německu žádnou silnou tradici, nýbrž vzešli během let 1945-48 hlavně z obchodníků černého trhu (Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 48). Střední podnikatelská třída je jako motor svobodného ekonomického řádu sto zajistit jistá pracovní místa s vysokým platovým ohodnocením, se zvýšenými sociálními příplatky, podíly na zisku či dodatečnými nepeněžními odměnami. Toto napovídá, že kooperace mezi různými vrstvami společnosti a fér jednání se zaměstnanci přináší užitek celé společnosti. Lidé se s prací ztotožní. Na každý typ práce, i na stereotypní, může být díky tomu nahlíženo jako na společenské poslání člověka. V době fašismu byla vysoká míra zaměstnanosti spojena s chudobou. V poválečném Německu naopak docílila vysoká míra zaměstnanosti odstranění chudoby obyvatelstva. Opravdu to fungovalo navzdory teoriím klasických liberálů o tom, že nelze dosáhnout najednou i plné zaměstnanosti i blahobytu (více Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 63). Za úspěchem dosažení plné zaměstnanosti a blahobytu najednou v systému STH stojí spojení produkčních hodnot kapitálu a práce (Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 61-63 a 66). Základem blahobytu společnosti je zvyšování bohatství každého člověka. V prosperujícím poválečném SRN se mohly permanentně navyšovat jak mzdy a příjmy, tak i úspory obyvatelstva. Dalším důležitým cílem STH zůstává boj proti inflaci a udržování stabilní cenové hladiny (restriktivní monetární politika), protože inflace znemožňuje blahobyt ve společnosti a nárůst příjmů. A konečně čtvrtý hospodářský cíl, rovnováha vnějších ekonomických vztahů, se stala po skončení druhé světové války v Německu nepřehlédnutelným elementem nového směru jeho hospodářské politiky. Stabilní hospodářský růst a odmítání protekcionismu navrátily Německo světovému obchodu a postupné odstraňování cel a volný pohyb osob přispěly k tomu, že se Německo stalo v roce 1958 zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství2 (Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: s. 19).
2
dalšími důvody, proč SRN vstoupilo do Evropských společenství, bylo zavedení společného celního sazebníku pro dovoz zboží a společná vývozní politika vzhledem k 3.zemím, postupné rozšiřování z oblasti volného pohybu zboží do služeb a kapitálu, společná ochrana hospodářské soutěže proti zneužívání monopolního postavení firem nebo zavedení společné obchodní, zemědělské a dopravní politiky. Německá zruinovaná ekonomika se mohla po válce vzpamatovat jen na základě zapojení do mezinárodních vztahů, liberalizovaného obchodu, obnovy měn a techniky
- 13 -
V případě, že by se jeden ze zmíněných pilířů začal hroutit, neměl by systém STH ve smyslu Ludwiga Erharda šanci na přežití. Vše je propojené a závisí na sobě.
- 14 -
2 Zavedení sociálně tržního hospodářství do praxe „Tvůrčí energie německého lidu v poválečné době přišla k dobru v první řadě při znovuvybudování národního hospodářství. Díky naší svobodomyslné politice je všem vrstvám naší společnosti k dispozici široké pole působnosti pro vlastní seberealizaci. Hospodářská soutěž vyvolala konkurenci a zesílila odhodlání prosadit se. Tím se stala Spolková republika jednou z největších hospodářských mocností současného světa.“ Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 115: citát Ludwiga Erharda z jeho knihy „Blahobyt pro všechny“
Po letech nadvlády nacistické diktatury nebylo žádných pochyb, že se Německo musí vydat novým směrem. Minimálně v západním Německu se beze sporu přistoupilo ke svobodné hospodářské politice, doprovázené okupační správou poraženého Německa. Německo bylo po odtržení oblastí východně od Odry a Nisy a oblasti Sárska rozděleno do čtyř okupačních pásem – americké, britské, francouzské a sovětské. Okupační mocnosti začaly s programem 4D (demokratizace, demilitarizace, denacifikace a dekartelizace) a s politikou odplaty a potrestání v podobě reparačních povinností. Kvůli špatným zkušenostem po první světové válce se mocnosti rozhodly pro materiální provedení reparací, takže byly demontovány průmyslová zařízení, omezena nebo zakázána výroba určitého zboží, byla využita německá práce (Šauer, J., 2005: s. 7-13). K obnově válkou zničeného Německa přispěly nemalou měrou USA. Mezi lety 1948 a 1952 přiteklo do Západního Německa v rámci Marshallova plánu okolo 1,4 miliardy amerických dolarů (Schlecht, O. / Stoltenberg G., 2001: s. 65). Ukázalo se však, že pouze americké peníze k rozkvětu stačit nebudou a že je zapotřebí také nové tváře německé hospodářské politiky.
2.1 Situace před reformami: 1945-1948 Vytvořit nový hospodářský řád ve válkou zcela zničeném Německu nebyl jednoduchý úkol. Ekonomická pozice země byla po dvanácti letech (1933-1945) tyranie nacionálněsocialistického režimu katastrofální. Německá ekonomika byla od počátku 30.let v područí centrálního plánování lidských a materiálních zdrojů a mohutných státních intervencí. Ekonomika byla kartelizována a bylo nahromaděno obrovské množství ekonomických zdrojů. Výrobní podniky byly zdevastovány kobercovými nálety západních spojenců a průmysl byl vysoce neproduktivní. Krátce před měnovou reformou produkoval průmysl Západního - 15 -
Německa pouze polovinu toho, vyrobilo celé Německo v roce 1936 (Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 94). Nefungovala doprava, panovala alarmující nezaměstnanost. Místní obyvatelé, velice často bývalí vojáci hitlerovského vojska, nemohli najít práci a mimoto situaci ztěžovali miliony německých uprchlíků, kteří byli po skončení války vyhnáni z východních oblastí Německé Říše, Sudet, Střední a Východní Evropy. Národ byl nejednotný, protože byl stát násilně rozdělen na státy dva. Vládla rezignace a beznaděj, protože v letech 1946-1947 došlo k potravinové krizi. Zásobení bramborami bylo dokonce v těchto letech dáno zákonem a musely zasahovat také policejní složky. Všeobecný nedostatek potravy a surovin způsoboval infekční nemoci. Okupační správa zavedla stejně jako NSDAP do praxe zmrazování peněz a mezd nebo přídělový, lístkový systém. Politika okupačních mocností ztrácela na jednotnosti a hospodářská efektivita byla pod jejich vedením nedostačující. Lidem bylo dovoleno utrácet peníze za spotřební zboží jen ve velmi malé míře, stejně jako za války. V roce 1948 nemělo 156 miliard říšských marek v americké a britské zóně žádnou kupní sílu. Říšská marka nebyla téměř vůbec akceptována jako platidlo v platebním styku. Bujel výměnný obchod a „černý trh“. Jako náhradní platidlo se používaly např. americké cigarety (Schlecht, O./Stoltenberg, G., 2001: s. 77-78). Důsledkem nevlídné hospodářské situace dovolily mocnosti ustavit nové demokratické politické strany. Ve všech částech Německa se tak formovaly nové politické strany, které vypracovávaly různorodé politické programy a vedly se debaty o budoucnosti země. Všechny měly jedno společné. Vystupovaly proti trhu orientovaným výkonem, tedy proti klasickému liberalismu. Sociálně demokratická strana Německa (SPD) cítila jakousi averzi vůči soukromému vlastnictví a představila v roce 1946 své hlavní hospodářsko-politické zásady pod pojmem svobodomyslný socialismus (freiheitlicher Sozialismus) (Schlecht, O./Stoltenberg, G., 2001: s. 68). SPD požadovala mimo jiné socializaci velkopodniků, které by mohly zachránit ohrožený průmysl. Programovým základem Křesťanskodemokratická unie (CDU) se stal v roce 1947 vydaný tzv. Ahlenův program, který požadoval plánování a řízení hospodářství. Navrhoval konkrétně kolektivizaci uhelných dolů a hutního průmyslu, rozpuštění koncernů, zavedení spolurozhodování zaměstnanců nebo posílení pozice odborů. S programem strany CDU souhlasily částečně i mocnosti, jen chyběl konkrétní konsensus na provedení těchto opatření (Schlecht, O./Stoltenberg, G., 2001: s. 71). Mezi další politické strany, které v této
- 16 -
době vznikaly, bych jmenovala bratrskou stranu CDU Křesťanskou sociální unii (CSU) působící v Bavorsku a menší Svobodnou demokratickou stranu (FDP), která ale navrhla právě Ludwiga Erharda na nového ředitele „Správy pro hospodářství sjednocených oblastí“. Ačkoliv se politické diskuze více či méně blížily realitě, teprve až měnová a hospodářská reforma v červnu 1948 znamenala zlom a většinu Němců naprosto překvapila. Novému politickému a sociálnímu řádu nahrávaly dále dva faktory. Zaprvé byly západní mocnosti toho názoru, že se Evropa nemůže vyvíjet bez hospodářsky zotaveného Německa a zadruhé v roce 1946 propukl konflikt mezi Východem a Západem, tzv. Studená válka. Následně začaly západní mocnosti v Německu úzce kooperovat a došlo dokonce k uvolnění produkce a přerušení demontáží na pár měsíců. Západní Německo bylo též zahrnuto do již zmíněného Marshallova plánu (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 50).
2.2 Měnová a hospodářská reforma 1948 Hospodářská reforma, kterou provedl Ludwig Erhard v létě roku 1948, proběhla téměř paralelně se západoněmeckou měnovou reformou. Rozhodnutí o měnové reformě byl první důležitý krok ke zlepšení situace v západních zónách. Byla organizována bizonií, tedy americkou a britskou okupační zónou. Pro Bizonii zasedala od roku 1947 ve Frankfurtu nad Mohanem „Wirtschaftsrat“ (Hospodářská rada ), prakticky plnící úkol parlamentu. Měnová reforma byla provedená ale ve všech třech západních okupačních zónách včetně třech západních sektorech berlína, tedy i ve francouzské zóně, která se ke spojené hospodářské oblasti Bizonii ještě organizačně nepřipojila, ale reformou bylo učiněno první opatření k semknutí všech tří západních zón (Šauer, J., 2005: s. 29). Rozhodnutí všech tří západních mocností o provedení měnové reformy separátně od sovětské zóny padlo ve chvíli, kdy Sověti 20. března 1948 odstoupili z Kontrolní rady spojenců. První debaty ohledně nového finančního systému vedly už ke konci 1945 ještě všechny 4 spojenci. Výsledkem bylo vypracování prvotního „CGD plánu“, pojmenovaného podle jeho autorů – Colm, Dodge a Goldsmith. Oficiálním německým plánem se stal tzv. „Homburgerský plán“, vypracovaným experty ze Zvláštního úřadu pro peníze a půjčky (Sonderstelle für Geld und Kredite). Velmi hodnotným krokem byl ucelený materiál 22 zákonů a nařízení k provedení měnové reformy. Erhard platil hned po skončení války v důležitých otázkách měnové reformy za prvotřídního experta. Ve své funkci ministra hospodářství Bavorska vypracoval plány pro měnovou
- 17 -
reformu a dodal je západním spojencům. Jako ředitel „Správy pro hospodářství sjednocených oblastí“, přistupoval k přípravám své hospodářské reformy též zodpovědně. Jeho reformní opatření byly nejprve veřejně publikovány v tisku a poté schváleny Hospodářskou radou před měnovou reformou jako „Zákon o hlavních zásadách hospodaření a cenové politiky po měnové reformě“ (Gesetz über Leitsätze für die Bewirtschaftung und die Preispolitik nach der Geldeform). Pro Erharda byl tento zákon klíčovým dílem jeho reformních kroků. Erhard se ale musel před mocnostmi dosti ospravedlňovat, protože byl jeho plán podle nich příliš rizikový. Mocnosti také daly najevo, že budou provádět pečlivou kontrolu. I přesto, že jeho zákon nebyl v den MR ještě vojenskými mocnostmi schválen, se Erhard neostýchal a do praxe ho uvedl. Základ zákona tvořila liberalizace, tedy uvolnění cen zboží a služeb, zrušení předpisů pro hospodaření a odběrných poukázek. Zákon nabyl platnosti 7. července 1948. Měnové reformě předcházel a zároveň pomohl vznik německé centrální banky (Deutsche Bundesbank), která byla téměř nezávislá na státu. V době vzniku se nazývala Banka německých zemí (Bank deutscher Länder) a zaštiťovala tzv. Zemské ústřední banky (Landeszentralbanken) (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 121). Tato dvoustupňová bankovní soustava byla od počátku příkladným vzorem pro mnohé jiné centrální banky. V roce 2000 se stala součástí Evropského systému centrálních bank. Jeden den po provedení samotné měnové reformy, 21.června 1948, přestala platit stará měna, říšská marka (RM), která způsobovala v zemi do té doby jen obrovskou inflaci. Byla zavedena nová a dlouho očekávaná německá marka (DM). Každý člověk si mohl vyměnit už 20.června za 60 RM 40 DM v poměru 1:1 a o čtyři týdny později ještě zbývajících 20 DM. Veškerá hotovost lidí a vklady v bankách v RM byly negativně poznamenané, protože z každých 100 RM zbylo pouhých 6,5 DM a tudíž bylo 93,5 % hodnoty RM ztraceno. Erhardem ale byly prosazeno, aby byly trvalé platby (mzdy, důchody, daně nebo nájmy) převedeny v poměru 1:1, ostatní závazky 10:1 (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 122). Příznivý směnný poměr u platů měl zajistit zaměstnancům motivaci k práci a zaměstnavatelům jednoduchou kalkulací platů. Cenou za tuto příznivou podmínku bylo zachování platových stropů do 3. listopadu 1948. Poměr ostatních finančních závazků 10:1 zvýhodňoval dlužníky. Z úroků jim stačilo zaplatit pouhou jednu desetinu. Teprve v roce 1952 se věřitelům jejich ztráty vrátily v rámci Zákona o
- 18 -
vyrovnání břemen (Gesetz über den Lastenausgleich). Nutno podotknout, že se tento zákon týkal také občanů jakkoliv postižených válkou. Na počátku 50. let to bylo bezmála 20 procent západoněmeckého obyvatelstva (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 141). Finanční podpora pocházela z majetkových výnosů západních Němců, kteří nabyli válkou materielně vůbec nebo jen málo postiženi. Veřejným rozpočtům byla zabavena všechna aktiva a zůstatky v říšských markách. Kompenzací jím bylo připsání německých marek ve výši jednoho průměrného měsíčního příjmu. Narostlé závazky bank na straně aktiv a potřebná likvidita v počáteční fázi nového hospodářského řádu byly zohledněny také. Pro vyrovnání bilančních sum obdržely banky tzv. vyrovnávací pohledávky, což byly neobchodovatelné úvěry s nízkou úrokovou sazbou. Byly odbourávány pravidelně do roku 1995 díky zisku Bundesbank a ze státního rozpočtu (Die Goldseiten, 2008). Jak už jsem zmiňovala, prosadil Erhard téměř okamžitě po měnové reformě uvolnění cen na trhu, které diktovala nabídka a poptávka. Výrobci i spotřebitelé rychle pochopili, že záleží na jejich tržních rozhodnutích i výkonech. Nové peníze se díky hospodářské a měnové reformě staly stabilní měnou jednoduše v důsledku toho, že se ze začátku mnoho penězi nedisponovalo. Podniky chtěly svou likviditu za každou cenu nevýšit, a tak začali ve velkém nabízet své zboží. To způsobilo tzv. „Efekt naplněných výkladních skříní“ (Bundesbank a. , 2008) a firemní sklady se začaly stejně tak plnit spoustou nově vyrobeného zboží. Přechod k novému hospodářskému řádu způsobil na počátku určité problémy. Poté, co došlo k uvolnění cen, překročila poptávka nabídku běžné výroby a skladových zásob, což mělo za následek značný vzestup cen3. Toho využili Erhardovi političtí odpůrci k mobilizaci proti němu i tržnímu hospodářství (Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: s 15). Pracujícímu obyvatelstvu se sice opět vyplatilo pracovat, ale velkému množství lidí postižených válkou (bývalí vojáci, utečenci) se do pracovního procesu zařadit nemohli, protože chyběly kapacity. V prvních týdnech a měsících po reformě vládly mezi lidmi rozporuplné názory. Veřejné mínění ukázalo, že lidé smýšlí o Erhardově politice nadějně, zároveň ale zůstávali pesimističtí. Na konci července bylo 49 % obyvatel přesvědčeno, že měla měnová reforma ze 3
do konce prosince 1948 stouply ceny průmyslového zboží o 14 procent, ceny potravin o 18 procent a ceny šatstva se zvýšily o 35 procent (Schlecht, O./Stoltenberg G., 2001: s. 84-85)
- 19 -
sociálního hlediska brát více ohledy na uprchlíky, lidi postižené nálety, důchodce a všeobecně na všechny ty, kteří disponovali malým množstvím úspor (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 127). Erhard ale zdůrazňoval, že projekt sociálně tržního hospodářství je schopen úspěchu dlouhodobě a prosil obyvatele o výhled do budoucnosti, důslednost a výdrž. Ne všechny problémy zanedbaného hospodářství bylo možné vyřešit „během chvíle“. Měnová a hospodářská reforma ovlivnila v konečném důsledku očekávání obyvatel v západních zónách pozitivně, urychlila proces hospodářského rozmachu a přispěla významně k vytvoření samostatné Spolkové republiky Německo (SRN) o rok později v roce 1949 a také k prvním volbám do spolkového sněmu a k vytvoření první vlády SRN Konrada Adenauera.
2.3 Německý hospodářský zázrak Tento nový koncept svobody a prosperity znamenal pro SRN doslova „zázrak“, o kterém záhy věděl celý svět. Obyvatelé Německa během krátké doby už neznali chudobu ani masovou nezaměstnanost. Období hospodářského zázraku trvalo téměř dvě dekády. Začalo 20. června 1948, tedy dnem měnové reformy, a skončilo 8. června 1967, kdy odstoupila Erhardova strana CDU a kdy byl německým parlamentem (Deutscher Bundestag) odhlasován „Zákon k zajištění stability a hospodářského růstu“(Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 143). Naplno se hospodářský rozkvět projevil v roce 1950 po počáteční přechodné krizi mezi měnovou reformou a válkou v Koreji. Do konce 50. let se SRN vyvinula hned po USA ve druhou hospodářskou velmoc světa a v Evropě se SRN dostala před Velkou Británii a Francii a stala se vedoucí evropskou hospodářskou mocností. Politicky sehrál důležitou roli pro toto období Ludwig Erhard. První spolkový kancléř nově vzniklé SRN Konrad Adenauer ho určil v roce 1949 ministrem hospodářství. Ve funkci Erhard setrval do roku 1963. Až do tohoto roku byl bezpartijním politikem. V roce 1963 se Erhard stal členem strany CDU a na tři roky zastával funkci kancléře SRN. Zpočátku se vize Erharda a Adenauera doplňovaly, ale záhy se oba politikové v názorech bohužel rozcházeli, hlavně co se týče evropské politiky. Erhard měl blízko k VB, potažmo tedy k USA, a přál si zónu volného obchodu spíše než evropská společenství. Varoval před rozkolem západoevropského kontinentu, před možným dirigismem a před vlivem centrálně plánovaného hospodářství francie. Naproti tomu Adenauer se klonil ke stylu francouzské politiky De Gaulla. Erhard se sveřepě držel své koncepce STH a zajištění volné soutěže,
- 20 -
zatímco Adenauer prosazoval evropskou integraci a nebránil by se zvýšení výdajů státu na sociální účely. Adenauer postupoval takticky, disponoval množstvím lobbistů a zájmových skupin. Chtěl si vždy udržet voliče na své straně za každou cenu (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 111-113). Předpokladem pro „německý hospodářský zázrak“ byla vnitřní stabilizace politického a ekonomického systému. S hospodářskou konjunkturou za doby Adenauera a Erharda úzce souvisí systém parlamentní demokracie. Podle mého názoru přispěly k vybudování prosperující éry také následující faktory: 1.
budovatelský potenciál celého německého národa a pozitivní vlastnosti Němců jako pracovitost nebo pořádkumilovnost,
2.
americké peníze v podobě Marshallova plánu,
3.
vybudování nových, moderních výrobních středisek4,
4.
silná německá marka,
5.
válka v Koreji, která vyústila v poptávkový boom a oživila německé hospodářství a průmysl.
V padesátých letech došlo k nadprůměrně pozitivnímu vývoji hospodářských ukazatelů. Roční průměrné přírůstky hrubého národního produktu dosahovaly 7,9 %, reálné příjmy pracujících stouply ročně v průměru o 5,3 % (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 56). Období hospodářského zázraku bylo po počátečním navýšení cen neinflační, trend udržení inflace pod 2 % vydržel po celou dobu. Banka německých zemí zvládala tuto svoji úlohu výborně. Investice se zvýšily od 1950 do 1960 o 220 % v důsledku účinné daňové reformy, která několikrát snížila daně z příjmu zaměstnancům i podnikům5. Do popředí podnikatelských investic se dostalo rozšiřování stávajících kapacit, které byly po válce přímo žalostné. Průmyslová výroba narostla o 150 % (Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: s. 18). Vůbec hospodářsky nejúspěšnějším rokem se stal rok 1955 a nejúspěšnější průmyslovou branží byl automobilový průmysl.
4
např. v Bavorsku nebo Hesensku patřící Bizonii. Francouzská okupační zóna zdaleka tak úspěšná v romto ohledu nebyla. v čase před daňovou reformou určovali daň z příjmu spojenci a byla ve výši až 95 % pro výdělek 60 000 RM (více Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 147). Negativem je přetrvávající nepřehlednost a komplikovanost daňového práva až do dneška, kdy stojí jeho roční realizace 25 mld. Euro 5
- 21 -
Jako další bod bych ráda zmínila rekordní výstavbu bytů, která předčila všechna očekávání. Ročně dosáhla až 590 000 nových bytů. Pobídkou bylo uvolňování regulované výše nájemného a podpora individuální bytové výstavby (Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: s. 16). Západoněmecký export prudce vzrostl a stal se konkurenceschopným. Bylo to způsobeno dobrým poměrem cena-kvalita. Německým výrobcům se brzy podařilo osvojit si moderní technologie a moderní způsoby výroby a německé výrobky si získaly velmi dobrou pověst ve světě. Označení „Made in Germany“ se ustálilo jako měřítko kvality pro vývozní zboží. Dařilo se především ve strojírenství, elektrotechnickém průmyslu a ve výrobě vozidel. Symbolem německého hospodářského zázraku se stal „Volkswagen Brouk“. Příjemným důsledkem nárůstu vývozu byly přebytky na běžném účtu platební bilance a nárůst devizových rezerv a zásob zlata v Bance německých zemí. Dalším průvodním znakem hospodářského boomu a zároveň velkým přáním Erharda bylo udržení národního důchodu bez finančního deficitu. Dařilo se. Státní zadlužení v Erhardově době neexistovalo a tudíž nedocházelo k úrokovému zatížení, které by musely zaplatit příští generace. Spolkový státní rozpočet byl od 1949 do 1967 téměř vyrovnaný. Problémovou oblastí demokratizačního procesu byla politika vzdělávání. Přes všeobecnou modernizaci a boom zůstala konzervativní. Zanedbávalo se také životní prostředí, přestože potřebnými technologiemi Západní Německo disponovalo. Následně se hlouběji zaměřím na vybrané aspekty hospodářského zázraku v hospodářské a sociální sféře, které považuji za důležité.
2.3.1 Grundgesetz 8. května 1949 byla Parlamentní radou zvolenou zemskými sněmy 11 západoněmeckých spolkových zemí v Bonnu (Deutscher Bundestag, 2008) schválena nová Ústava SRN, německy „Grundgesetz“. Stála u zrodu SRN. Grundgesetz je považován za kvalitní, střídmý a hospodářsky i politicky neutrální zákon. Konkrétní principy STH zde tedy nejsou přímo písmeně vymezeny, ale systém STH se fakticky etabloval díky tomuto ústavnímu zákonu. Mimo základních a lidských práv je součástí i množství základních hospodářských svobod svoboda pohybu, svobodná volba povoláni, svoboda spolčování, svoboda obchodování nebo záruka majetku.(Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 71-72).
- 22 -
2.3.2 Trh práce Na začátku 50. let byla nezaměstnanost ještě stále vysoká, i přes nízké sazby dávek v nezaměstnanosti. Od poloviny 50. let se ale natolik snížila, že na každého nezaměstnaného připadlo 5 neobsazených míst. Rok 1957 se dá považovat za rok dosažení plné zaměstnanosti. Následující graf názorně ukazuje nastalou situaci na trhu práce v 50. letech.
Graf č. 1: Vývoj nezaměstnanosti, 1951-1961 (v %)
Vývoj nezaměstnanosti (%) 12 10 8 6 4 2 0
1951
1952 1953
1954
1955
1956 1957
1958
1959 1960
1961
Zdroj: Bundeszentrale für politische Bildung, 1990: s. 69
Práci bez problémů sehnali také vyhnanci z německého Východu, kteří byli do roku 1948 dosti bezprizorní. Německé podniky, hlavně z automobilového a báňského průmyslu, začaly rády najímat také zahraniční dělníky, tzv. „Gastarbeiter“, kteří přicházeli ve velkém z jižní Evropy a od Středozemního moře – Italové, Španělé, Řekové nebo Turci, ale také ze vzdálených koutů světa jako např. z Japonska nebo Jižní Korey (Berwid-Buquoy, 2006: s.61). Současně odcházeli za prací do SRN uprchlíci ze socialistické DDR, často vzdělaní lidé. Zároveň s plnou zaměstnaností došlo k vysoké imigraci do SRN. Zlepšily se také vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Německý odborový svaz v čele tehdy s Hansem Böcklerem byl úspěšný na začátku 50. let nejprve v klíčové oblastiv báňském
průmyslu,
kde
prosadil
s požehnáním - 23 -
Konrada
Adenauera
„paritní
spolurozhodování“ zaměstnanců na rozhodovacích procesech. Zaměstnavatelé spokojeni nebyli, vliv zaměstnanců i odborů zde dosahoval vždy vysokého stupně. Vedoucí představitelé báňského průmyslu si po obtížných rozhovorech zachovali dosavadní formy rozhodování a kompromis se postaral o relativní klid bez stávek. Pro Ludwiga Erharda toto nepředstavovalo nástroj tržního hospodářství a nebyl spokojen (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 161). V ostatních oblastech hospodářství zajistil spoluúčast zaměstnanců na řízení podniků shluklých do závodních rad zákon o organizaci vztahů v podniku přijatý v roce 1952 (Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: s. 17). Pracujíci se díky Erhardovi mohli spolehnout na jistý plat o určité výši. Erhard se snažil s odbory udržovat dobrý vztah domluvil se s nimi na nejnižších tarifních mzdách. Byla to hranice, pod kterou nesměly mzdy klesnout.
2.3.3 Kartelový zákon „Každý podnikatel může a smí volně vyrábět a prodávat vše, po čem je na trhu poptávka. Nehledě na to, co se týká zařízení jeho podniku, racionalizace výroby, a jeho úmyslů investovat, je naprosto svobodným pánem, jak to odpovídá pravidlům soutěže a podnikatelské etiky na volném trhu…Někteří politikové měli sklony k tomu o správnosti těchto zásad pochybovat. Jiní považovali jejich uskutečňování v poválečném Německu se zničenými továrnami a miliony přistěhovalců za nemožné“
Berwid-Buquoy, J., 2006: s. 81: citát Ludwiga Erharda z jeho knihy „Blahobyt pro všechny“
Hospodářská soutěž byla ústředním elementem koncepce STH. Ale schválení Zákona na ochranu
hospodářské
soutěže
(Gesetz
gegen
Wettbewerbsbeschränkungen)
neboli
Kartelového zákona v roce 1957 předcházely dlouhé, sedmileté průtahy a spory. S Erhardovým návhrem zákona, tak jako s většinou Erhardových myšlenek, nesouhlasil kancléř Adenauer. Ten byl navíc ovlivňován špičkami Spolkového svazu německého průmyslu (Bundesverband der Deutschen Industrie –BDI). Průmysl se stavěl tvrdě proti kartelovému zákonu. Adenauer BDI také slíbil mírnou verzi kartelového zákona, protože dostal souhlas průmyslu k daňové reformě, o které bude řeč v dalším odstavci. Původně vznikly dokonce tři rozdílné návrhy. Erhardův, nejspravedlivější a nejpečlivěji připravený společně s jeho kolegou ze Správy po hospodářství Dr.Güntherem, vládní, jdoucí střední cestou, a třetí tendenční, jdoucí na ruku kartelům. Třetí návrh byl podobný praxi ještě z dob císařství, kdy byly průmyslové kartely zvýhodňovány. Erhard si za svým návrhem stál.
- 24 -
Byl toho názoru, že svobodné podnikání nesmí být omezováno „podnikatelským řízeným hospodářstvím“. Verze ministra hospodářství byla po dlouhých debatách schválena v červenci 1957 většinou hlasů. Pro byla CDU a FDP, proti SPD (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s.137-138). Erhard chtěl původně prosadit zákaz kartelů a monopolů pouze s několika málo výjimkami, dohled nad zneužíváním kartelů, kontrolu fúzí a zřízení Spolkového kartelového úřadu. Erhard však musel v konečné verzi ustoupit od kontroly fúzí a muset povolit více výjimek.
2.3.4 Důchodová reforma Centrálním bodem Ústavy SRN je to, že Západní Německo je „demokratický a sociální spolkový stát“. Co sociální stát opravdu znamená, dokázala velká důchodová reforma z roku 1957. Zvýšila lidem důchod v průměru o 60 % (Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: s. 142). Předznamenala výrazné zvýšení životní úrovně a konec bídy starých a nemocných lidí. Propast mezi stoupajícími platy v 50.letech a do roku 1957 stagnujícími penzemi zmizela. Tato populární reforma koneckonců také zařídila Konradovi Adenauerovi úspěch ve volbách do Spolkového sněmu, které se konaly ve stejném roce. V první řadě bylo dynamizováno důchodové pojištění. Důchod se přestal počítat jednoduše podle výše příspěvků na důchod, ale přizpůsobil se vývoji zaměstnancova příjmu, tedy výši měsíčních hrubých mezd a délce výdělečné činnosti. Vlivem platů na výši penze připívali důchodci i k hospodářskému vývoji. Důchodová reforma se však odklonila od osobních, tradičně rodinných vztahů. Důchodový systém odpovídá v Německu doteď principu ekvivalence, tedy kdo více platí, obdrží také více. Kdo ale výdělečně činný není6 je odkázán na nízké sociální dávky. Tak vznikala chudoba nejčastěji u osamělých starších vdov. Byl zaveden tzv. příspěvkový, průběžný princip (Umlageprinzip), podle kterého přispívají do důchodové pokladny rovným dílem jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci. Pakliže zdroje z příspěvků plně nekryjí výplatu důchodů, musí schodek dorovnat stát skrze státní subvenci (viz příloha 1). Nově vytvořená „generační smlouva“ zajistila to, aby stávající pracující generace finančně ručila za současné důchodce s tím, že se bude moct spolehnout na podporu budoucí generace, až půjdou sami současníci do penze.
6
např. ženy, které zůstávaly v domácnosti, protože to odpovídalo zvykům té doby - jen 31 procent žen bylo zaměstnaných; a ženy na mateřské dovolené
- 25 -
A jaké bylo Erhardovo stanovisko k této a dalším sociálním reformám prováděné vládou Adenauera v 50. a začátkem 60. let? Erhard se zaopatřovacím státem nesouhlasil. Varoval před tím, že se dynamický důchod natrvalo nedá profinancovat. Obával se, že podpoří inflaci a že se díky ní zbrzdí investiční činnost. Sociální jistoty pro všechny byly pro Erharda mimo akutní případy tabu, aby si stát nemusel brát úvěry na profinancování státních podpor, což by zákonitě vedlo ke zvýšení daní. Konečným důsledkem je ochromení tržního procesu. Jeho nesouhlas ho málem stál post ministra hospodářství. Od začátku 60.let se skutečně začal chýlit investiční boom ke konci. Kapacity uspokojovaly poptávku a technický skluz z konce války byl dohnán. Začala se řešit otázka o dalším vývoji Západního Německa. Dynamický hospodářský růst se udržel až do roku 19737, přerušila ho jen recese v roce 1967. Konkrétní vývoj HDP v tomto období uvádím v grafu č. 2. Graf č. 2: Vývoj HDP v SRN (v %)
Hospodářský růst v SRN (v %) 8 7 6 5
%
4 3 2 1 0 -1
1964
1965
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
-2 Rok
Zdroj: Deutsche Bundesbank b., 2008
V roce 1966 ale proběhla změna vlády. Vyčerpaný Ludwig Erhard opustil kancléřský úřad už po třech letech vládnutí, spolu s ním skončila vláda CDU/CSU. S vládou velké koalice a poté sociálně-liberálního kabinetu Williho Brandta od roku 1969 došlo k přeměně STH na ekonomiku státu blahobytu, která s sebou přinesla expanzivní politiku a zvýšenou úlohu státu 7
v roce 1972 došlo k inflaci 5%, avšak lidé byli uchlácholeni větou: “Lepší 5% inflace než 5% nezaměstnanosti“ (Schlecht, O./Stoltenberg, G., 2001: s. 109). V roce 1973 se inflace dále navýšila na 7% a nezaměstnanost na sebe nenechala dlouho čekat.
- 26 -
v ekonomice. Toto kráčelo ruku v ruce se zvýšenými výdaji státu a se zadlužením spolkového rozpočtu. V kurzu byl v té době politický směr keynesiánství, který se prosadil i v SRN. Základ novému politickému řádu položil „Zákon k zajištění stability a hospodářského růstu“ z roku 1967, pod kterým byl podepsán ministr velké koalice Karl Schiller. Tento zákon se orientoval na hospodářskou politiku rychlého růstu.
- 27 -
3 Současná podoba sociálně tržního hospodářství 3.1 Krátký exkurz do stagnujícího německého hospodářství Německé hospodářství prošlo od dob Erhardova hospodářského modelu inovacemi a experimenty. Šlo o různé koncepty řízení hospodářství shora, čili státem. Sociální výdaje státu v SRN při tom rostly prakticky nepřetržitě od roku 1967. Zatěžovaly v nemalé míře státní rozpočet deficitem. Bundesbank musela přistoupit na finanční politiku „levných peněz“, aby se daly vysoké státní výdaje financovat. V roce 1982 dosahoval schodek 53 miliard DM, jen 44 miliard DM z veřejného rozpočtu padlo na úrokové zatížení (Schlecht, O./Stoltenberg, G., 2001: s. 115). Důsledky této politiky, kdy došlo k velkému nárůstu státního dluhu, jsou patrné z následující tabulky. Zadlužení vedlo k vysoké úrokové sazbě na kapitálovém trhu, která brzdila ochotu investovat. Tab. č. 1: Nárůst státního dluhu SRN, 1969-1991 (v mld. DM)
1969/74: 25,82 1974/82: 231,535 1982/89: 181,477
NÁRŮST DLUHU V ROČNÍM PRŮMĚRU 1969/74: 19,6 1974/82: 28,94 1982/89: 25,92
490,541
-
-
1990
542,189
-
-
1991(červen)
571,219
-
-
ROK
VÝŠE DLUHU
1969
54,244
1974
77,5294
1982
309,06
1989
NÁRŮST DLUHU
Zdroj: Sachverständnigenrat, 1991/92: s. 343, Měsíčni zpráva Deutsche Bundesbank, Listopad 1991: s. 66
V době před znovusjednocením Německa v 80.letech se pod taktovkou kancléře Helmuta Kohla a koaliční vlády CDU/CSU a FDP se země pokoušela o regeneraci STH a ekonomika SRN lehce ožila, i když výchozí situace byla po 2 ropných šocích v 70. letech více než neuspokojivá. Vláda se přiklonila k politice orientované na nabídku bez všemožných státních intervencí. Státní podíl na výdajích klesl z více než 50 % z roku 1983 na 45,3 % v roce
- 28 -
1989(Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: s. 21). Snížilo se zdanění pro zaměstnance a podniky. Opět byly podpořeny soukromé investice i spotřeba. Jen sociální politika zaznamenala během 80. let pomalejší změny k lepšímu. Podíl státních výdajů v této oblasti důsledkem reforem v roce 1989 byl mírně redukován v důchodovém a zdravotním pojištění, ale naopak se zvýšil na poli rodinné politiky. Přídavky na děti vláda zvýšila až o 45 DM měsíčně8. I přes nárůst nových pracovních míst9 se nedařilo snižovat nezaměstnanost, která dosahovala v průběhu 80. let až k 9 %. Prioritně německé znovusjednocení a také vývoj v evropském a celosvětovém kontextu v 90. letech s sebou přinesly řadu nových úkolů pro STH Německa. NDR prodělala po pádu komunismu otevřením trhů velkou strukturální změnu. K tomu se přičetla prohlubující se ekonomická integrace a rostoucí vliv propojování světového trhu, čili globalizace. Export německých výrobků dosahoval na začátku 90. let maxima, ale západoevropské ekonomiky, v čele s Německem, trpěly tzv. “eurosklerózou“ – tedy nízkým hospodářským růstem a vyšší nezaměstnaností. EU se tak posunula ekonomicky za USA a Japonsko. „Euroskleróza“ pramení v rigidním trhu práce, přeregulovanosti podnikání a vysokém zdanění. Evropská ekonomika trpí rigidní legislativou, která neumožňuje lidem pružně měnit pracovní místa a která zatěžuje podnikatele miliony předpisů a neúnosnými daněmi.(Evropská ústava, Mach Petr, 2004: s. 3). Z euforie a nadějí po demokratickém sjednocení SRN a NDR 3.října 1990 zbylo zklamání. Kohlova vláda i ekonomičtí experti nadhodnotili své prognózy o nové hospodářskopolitické situaci. Kohlova vize 5 nových spolkových zemí (Braniborsko, Sasko, Sasko – Anhaltsko, Meklenbursko – Přední Pomořansko a Durynsko) jako „kvetoucího kraje“ se ukázala být nerealistická, protože snížení obrovské, až 20% nezaměstnanosti, zavedení právních institucí, přizpůsobení důchodů a platů úrovni západního Německa, zavedení západoněmecké marky nebo modernizace infrastruktury a bytové výstavby předpokládala maximální flexibilitu Východního Německa. Ale východoněmecké hospodářství zdaleka tolik produktivní, výkonné a přizpůsobivé nebylo. V rámci hospodářské, měnové a sociální unie mezi SRN a NDR bylo pro obnovu NDR prostřednictvím Paktu solidarity či v rámci finančního vyrovnání zemí (ze starých do nových spolkových zemí) použito enormních fiskálních transferů. Během deseti let do roku 2000 to bylo hodně přes bilion DM (Schlecht, O./Stoltenberg, G., 2001: s. 151). 8
Narostly nezdanitelné položky na děti z 432 DM na 2 484 DM, na manželské páry z 8 424 DM na 9 072 DM (Schlecht, O./Stoltenberg, G., 2001: s. 122)
- 29 -
V nově sjednoceném Německu nemohly být v důsledku quasi sociální pomoci dostatečně využity tržní síly a podněty pro vlastní iniciativu, a proto byl efektivní rozvoj STH pozastaven. Masová nezaměstnanost se ani v 90.letech nesnížila. Produktivita nových spolkových zemí byla a stále je nižší než produktivita starých spolkových zemí. Horší životní úroveň ve VN zůstala i nadále. Hlavním důvodem jsou nižší platy ve VN při stejném pracovním vytížení a delší pracovní době, z čehož vyplývá, že především mladší a vzdělaní lidé odchází za prací do ZN. HDP/obyv. dosahovalo v roce 2006, 15 let od sjednocení, v ZN 28 000 Euro, zatímco ve VN o 10 000 Euro méně (Pollack, D., 30-31/2006: s. 7). V roce 2007 se staré spolkové země se podílely na německém HDP, které dosáhlo 2 423 mld. euro, 6krát více než nové spolkové země (viz příloha č.2). Situaci nezlepšuje ani fakt, že vedoucím pozicím v hospodářství, justici, ve státní správě nebo v armádě dominují Západní Němci (Eckert, R., 40/2005: s. 17). Problémem číslo 1 se v Německu stejně jako v celé Evropě stává přirozený úbytek obyvatel. Rozložení jednotlivých věkových skupin v EU demonstruje následující graf. Graf č. 3.: Obyvatelstvo dle věkových skupin v EU 27, 1996-2006 (1996=100) 120
110
100
90
80 1996
1997
0-14 Jahre
1998
1999
15-24 Jahre
2000
2001
25-49 Jahre
2002 50-64 Jahre
2003
2004 65-79 Jahre
2005
2006 80 Jahre und älter
Zdroj: Eurostat, k 18. 11. 2008
„Generační smlouva“ selhává, protože Německo stárne a je čím dál méně pracujících, kteří by vydělávali na současné důchodce. V roce 2000 připadalo na 1 důchodce 4,14 pracujících plátců starobních důchodů, přičemž prognóza na rok 2020 mluví jen o 2,86 plátcích a na rok 9
Od 1983 do 1989 vzniklo 1,2 milionu nových pracovních míst. 27,3 milionů výdělečně činných osob byl do té doby nepřekonaný rekord (Schlecht, O./Stoltenberg, G., 2001: s. 133).
- 30 -
2040 jen o 1,88 plátci ( Die Bundesregierung, 2003, s. 41). Důchodové zabezpečení bylo nastaveno tak, že se závazky z něj přesunují na budoucí generace bez toho, že by si závažnost věci současníci uvědomovali. Takový systém způsobuje např. to, že lidé nechtějí mít děti nebo se snižuje věk odchodu do důchodu. Helmut Kohl a jeho vláda i přes prosazení důležitých reformních kroků důchodového a nemocenského pojištění a přes zavedení nového povinného opatrovnického pojištění, které má význam především pro zvyšující se počet starých lidí, jednočlenných domácností a svobodných matek, ztratil v roce 1998 při volbách do Spolkového sněmu důvěru obyvatelstva a nastoupila červeno-zelená koalice SPD a Strany zelených a nový sociálně-demokratický kancléř Gerhard Schröder. V té době vládla v 13 různých evropských státech sociálně-demokratická strana (Funk L., B16-17/2001: s. .24).
3.2 Moderní „třetí cesta“ Globalizace, s ní související rostoucí tlak mezinárodní hospodářské soutěže a demografické změny se staly v novém tisíciletí pro německé STH nejdůležitější výzvou. Poněkud dlouhé období německé stagnace bylo nadále neudržitelné. Německá a britská sociálně-demokratická vláda se vydala podobným směrem. Po vzoru koncepce New Economy, která se projevila v 2. polovině 90. let např. v USA a jejichž hlavní idey se pokusila převzít také Velká Británie za vlády Tonyho Blaira, získala v Německu hlavní prioritu Schröderova „politika nového středu“ (Politik der neuen Mitte) (zápisky z kurzu Das Wirtschaftssystem der BRD). Hnací silou New Economy se stává rychlejší, levnější a racionálnější tvorba přidané hodnoty s použitím nejnovějších informačních a komunikačních technologií10. Největší význam má bez pochyby stále transparentnější a cenově výhodnější internet. Centrálními ukazateli New Economy je zesílený hospodářský růst a růst produktivity práce při nízké míře nezaměstnanosti vedoucí ke zvýšení mezd, ale zároveň se udrží nízká míra inflace, protože technologický pokrok drží mimo jiné výrobní náklady při zemi (Stierle M.H., B9/2001 str.17). Např. v USA se tedy neobvyklý vývoj udržení vysokých temp HDP, nízké nezaměstnanosti i nízké inflace projevil, a proto se USA stávají určitým vzorem pro New Economy. Německo procházelo v letech 2001-2003 nejdelší stagnací od založení SRN, viz. tabulka č. 2.
10
Západní Evropa dohání USA nejdříve v mobilní komunikaci. V roce 1999 vlastní mobilní telefon v USA 30 obyvtel ze 100, v Západní Evropě 29 obyvatel ze 100 (Stierle, M.H., B9/2001: s. 19)
- 31 -
Tab. č.2.: Hospodářský růst v Německu, 1998-2007 (změny oproti předešlému roku v %) ROK 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 hospodářský 2 2 3,2 1,2 0 -0,2 1,2 0,8 3 2,5 růst Zdroj: Statistisches Bundesamt, k 19. 11. 2008
S vědomím, že růst HDP je velice slabý a že systém sociálního zabezpečení v Německu finančně selhává, se G. Schröder11 rozhodl navracet se k nástrojům neoliberalismu, modernizovat hospodářsko- a sociálně-politické nástroje v souladu se sociální spravedlností. Své požadavky shrnul do programového materiálu tzv. „Schröder-Blairovy listiny“ z roku 1999. V praxi se začaly nově stanovené principy Moderní „třetí cesty“ v Německu realizovat pomocí aktuálních sociálních reforem, které nemají ohrožovat dynamiku trhu. Chystané reformy se musely koncentrovat na 4 různé roviny (Eichhorst, W., Zimmermann, K.F., 43/2005: s. 11): 1.
vytvoření atraktivních podmínek pro umístění podniků, daňové úlevy pro soukromé rozpočty a tvrdá konsolidace veřejných rozpočtů;
2.
reforma důchodového a zdravotního pojištění kvůli omezování výdajů, snížení vedlejších nákladů práce (v mezinárodním srovnání byly vedlejší náklady práce velice vysoké) a zdolání demografických změn;
3.
reforma aktivní politiky trhu práce a systému transferů, aby se mohla zkrátit délka doby nezaměstnanosti a aby se mohl zlepšit vztah plátců pojistného a příjemců dávek;
4.
důsledná deregulace trhu práce a mzdové politiky.
Podle mého názoru nepředstavuje New Economy pro německé STH žádnou hrozbu. Nová strukturální změna hospodářství by jej mohla dokonce posílit, když se bude vždy umět dynamicky přizpůsobovat současným výzvám, přikloní se místo ke kolektivním předpisům v první řadě k osobní odpovědnosti jedince. Je to směr, který udával také Ludwig Erhard. Cíle původního STH nový směr hospodářství modernizoval a doplnil o novou dimenzi – více trhu také na poli trhu práce a sociálních jistot (Funk, L., B16-17/2001: s. 31). 11
G. Schröder působil na postu německého kancléře od roku 1998 do 2005
- 32 -
3.3 Reformní kroky nového tisíciletí V první fázi byla inovována fiskální politika provedením ekologické daňové reformy. Byla zavedena nová ekologická daň (Ökosteuer). Uvalena byla na spotřebu energie, dále pak na nerostné oleje a elektrický proud. Příjmy z ekologické daně mohly být primárně využity k financování sociálního pojištění, aby se sekundárně mohly snížit vedlejší náklady práce a tím i nezaměstnanost. Tehdejší ministr životního prostředí Jürgen Trittin řekl: „Chceme zdražit spotřebu energie, abychom mohli zlevnit výrobní faktor práci.“ (Schlecht, O./Stoltenberg G., 2001: s. 183) V rámci daňové reformy z roku 2000 došlo k výraznému snížení daňové sazby daně z příjmů. Nejnižší daňová sazba klesla z 26 % na 15% a nejvyšší z 53 % na 42 %. Snížené zdanění pro kapitálové společnosti zvýšilo atraktivitu Německa pro nové i stávající zahraniční investory. Živnostníci profitují od roku 2001 také díky možnosti si svou živnostenskou daň paušálně připočíst k dani z příjmů fyzických osob (Eichhorst, W., Zimmermann, K.F., 43/2005: s. 13).
3.3.1 Agenda 2010 Nejobsáhlejším a velice radikálním reformním počinem se stala Agenda 2010, kterou ve svém vládním prohlášení představila vláda na jaře 2003 (jako reformu sociálního zabezpečení, trhu práce a veřejných financí). Potřebné reformy proběhly od roku 2003 do roku 2005. Název odkazuje na evropskou Lisabonskou smlouvu (Lisabonskou agendu) představenou v roce 2000, která by do roku 2010 ráda z EU vytvořila nejvíce konkurenceschopnou a nejdynamičtější hospodářskou oblast světa. Agenda 2010 se setkala také s odmítavými reakcemi, zejména levicově orientovaných členů SPD, odborů i nejednoho občana. Agenda 2010 sestává dohromady z 20 jednotlivých bodů dotýkající se oblastí daňové, důchodové, vzdělávání a výzkumu, dále pak oblasti zdravotnictví, podpory rodin a trhu práce. Vybraným tématům se budu věnovat v dalším textu. Je důležité uvést, že Agenda 2010 je agendou orientovanou na stranu nabídky. Znamená to, že stát se snaží maximálně podporovat stranu nabídky, tedy výrobce, kteří vytváří hospodářské bohatství a tím umožňují hospodářský růst a zaměstnanost (zápisky z kurzu Das Wirtschaftssystem der BRD). Konkrétním příkladem, jak vytvořit nový impulz pro trh práce a zároveň podpořit osoby samostatně výdělečně činné, bylo zrušení předkládání živnostenského osvědčení při zakládání firem u 53 z 94 řemeslných živností (Eichhorst, W., Zimmermann, K.F., 43/2005: s 16).
- 33 -
Proběhla poměrně velké změny v rámci zdravotní péče. Protože státní výdaje na zdravotnictví dosahovaly horentních sum (v roce 2003 to bylo asi 34 % všech státních sociálních výdajů), muselo se nově uspořádat zákonné zdravotní pojištění. Cílem bylo snížení příspěvků z hrubého platu zaměstnanců na zdravotní pojištění, respektive snížení vedlejších mzdových nákladů. Zrušila se parita (rovnoprávnost) zaměstnanců a zaměstnavatelů při placení příspěvků na pojistné plnění na nemocenskou a zubní náhrady v neprospěch pojištěných zaměstnavatelů, kteří musí platit zvláštní příspěvek nebo se musí nechat za tímto účelem privátně pojistit. Řada lékařských výkonů jako např. pohřebné, porodné nebo výlohy na umělé oplodnění
byla škrtnuta z katalogu
výkonů,
které ze zákona hradí
zdravotní
pojišťovna(Hüther M., Scharnagel B., 32-33/2005: s. 28), což také vedlo k určitým úsporám12.. Reforma zdravotnictví naopak nezaznamenala žádné strukturální změny pro posílení hospodářské soutěže na straně nabízejících zdravotnických služeb. Experti jsou toho názoru, že reforma v této podobě není sto dlouhodobě zlepšit financování zákonného zdravotního pojištění.Z V rámci důchodové reformy byl zaveden tzv.“faktor udržitelnosti“ (Nachhaltigkeitsfaktor) pro výplatu důchodů, který by měl i přes negativně se vyvíjející demografický vývoj ulehčit do budoucna současným plátcům příspěvků na starobní důchody a minimálně zbrzdit zvyšování příspěvků na důchodové pojištění. K roku 2005 bylo rozhodnuto, že věková hranice odchodu do důchodu se prodlouží mezi 2006 až 2009 z 60 na 63 let (Hüther M., Scharnagel B., 32-33/2005: s. 28). Dnes leží tato hranice už u 65 let a do roku 2029 se počítá se zvýšením na 67 let. Pozitivem druhé a třetí fáze daňové reformy z roku 2000 je udržení nízkých daňových sazeb u daně z příjmů občanů i firem a novinkově zdanění příjmů v důchodovém věku, které se vykompenzovalo osvobozením od daní u příspěvků na důchodové připojištění. Negativní aspekty této reformy ale převážily a finanční podmínky pro růst a zaměstnanost se do konce vlády Schröderova kabinetu spíše zhoršily. Ztroskotala také reforma financování obcí. Mimoto bylo zavedeno určité minimální zdanění pro podniky. Německý daňový systém v mezinárodním srovnání představoval brzdu pro zahraniční investory a ukázal se jako nedostatečně konkurenceschopný a netransparentní.
12
Navíc je od 1. 1. 2004 od pacientů za návštěvu lékařské praxe jednou čtvrtletně vybírán poplatek 10 euro, platí se za pobyt v nemocnici a byly zvýšeny doplatky za léky.
- 34 -
Snahu odbourávat státní subvence správním orgánům zabrzdil spolkový sněm a spolková rada na konci roku 2003, protože měly subvence sloužit jako kompenzace za snížení podpory na stavbu prvního vlastního bydlení o 30 % a omezení paušálu na 30 centů za kilometr pro zaměstnance dojíždějící za prací(Hüther M., Scharnagel, B, 32-33/2005: s. 29). Konsolidace státního rozpočtu se omezila pouze na privatizaci některých státních podniků a krácení státních investic. Státní rozpočet tedy nadále více vydával, než přijímal.
3.3.2 Reforma trhu práce Největšího pokroku však dosáhla pracovní politika. Vznikl samostatný reformní soubor Hartzovy zákony I-IV k odbourání překážek zaměstnanosti na trhu práce. V Německu je s dílčími změnami dodnes aktuální. Nezaměstnaní, v první řadě lidé s nízkou kvalifikací a starší občané, byli do té doby bez práce v průměru déle než v jiných zemích, a to z dvou důvodů: německý trh práce nebyl dost dynamický a zprostředkování volných míst pro osoby hledající práci bylo příliš komplikované a zdlouhavé (Die Bundesregierung, 2003: s. 30). Klíčovým poselstvím balíku 4 zákonů je zaktivovat německý sociální stát díky zvýšené vlastní zodpovědnosti občanů shánějící zaměstnání. První dva Hartzovy zákony (Hartz I. a II.) z roku 2003 zavádějí tzv. Ich-AG (Já a.s.) podporující podnikatelskou činnost13 a Mini- a Midijobs, které mají redukovat práci načerno14. Byly zřízeny personální agentury (PSA) spolupracující s úřady práce, které nezaměstnaným nabízí přechodně zaměstnání u smluvních podniků s cílem je integrovat do normálního pracovního procesu nastálo. Třetí Hartzův zákon (Hartz III.) se věnoval v roce 2004 přestavbě vnitřní struktury spolkového pracovního úřadu na samosprávní moderní pracovní agenturu (Bundesagentur für Arbeit) s centrálou v Norimberku a nově se 178 lokálními pracovními úřady. Stal se z něj efektivní úřad podpory pracovních příležitostí-zprostředkovává zaměstnání a vzdělávací místa, ale také pravidelně pozoruje situaci na trhu práce a vypracovává o ní měsíční zprávy. Mimo jiné také vyplácí dávky nezaměstnaným (od 2005 Arbeitslosengeld I.) v rámci pojištění v nezaměstnanosti a poskytuje přídavky na děti (Bundesagentur für Arbeit, 2008). Nově vytvořená centra práce (Job-Zentren) slouží k poradenství pro dlouhodobě nezaměstnané 13
Dříve nezaměstnaní podnikatelé zakládající novou firmu obdrží během prvních 3 let působení na trhu nezdanitelnou degresivní státní dotaci, pokud jejich roční příjem nepřesáhne 25 000 euro (Seifert, H., 16/2005: s. 19 14 Minijobs, čili vedlejší pracovní činnost do výdělku 400 euro hrubého/měsíc, neplatí zaměstnanec daně ani dávky na sociální pojištění a zaměstnavatel platí paušál 23% na zdravotní a sociální pojištění a 2% daně ze mzdy. U Midijobů, čili vedlejší pracovní činnosti od 400 do 800 euro, jsou odvody pro zaměstnance odstupňované - u 800€ platí plnou sazbu 21%, přičemž zaměstnavatel platí zbytek pojistného (Seifert, H., 16/2005: s. 19)
- 35 -
(zvláštní péče je věnována nezaměstnaným lidem nad 50 let). Centra práce jsou prvním kontaktním místem pro čerstvě nezaměstnané, protože tito jsou povinni zde své propuštění co nejdříve nahlásit, jinak následují sankce. Čtvrtý Hartzův zákon (Hartz IV.), platný od 1. 1. 2005, určitě nejvíce pohnul německým národem. Největší změnou na trhu práce od té doby je sloučení dávky pomoci v nezaměstnanosti a sociální dávky v jednu dávku v nezaměstnanosti II. (ALG II.) v rámci „základního
zabezpečení
pro
nezaměstnané
schopné
výdělku“.
Toto
se
skládá
mimo paušálního ALG II. i z příspěvku na bydlení. Jeho potřebnost je posuzována přísněji než dříve zvláště proto, že bere na zřetel stav majetku nebo příjem partnerů a příbuzných. Příjemců ALG II. proto následně ubylo. K 1. 8. 2008 činí základní částka ALG II. 351 euro měsíčně pro svobodné ve starých i nových spolkových zemích (Der deutsche Gewerkschaftsbund, 2008). Dosavadní zákonná dávka nezaměstnaným se jmenuje ALG I. a její pobírání je sníženo ze dvou na 1 rok (pro občany starší 55 let na 18 měsíců) ( Seifert H., 16/2005: s. 18). Poté se přechází na ALG II. Podle hesla „I špatná práce je lepší než žádná práce“ jsou příjemci ALG II. po roce v nezaměstnanosti podle zákona povinni přijmout jakoukoli únosnou práci, bez ohledu na to, zda je placená hůře než dle mzdového sazebníku. Spadají sem také mini-joby a činnosti, které neodpovídají úrovni vzdělání nebo úrovni dřívějšího zaměstnání toho kterého dlouhodobě nezaměstnaného. Musí akceptovat i veřejně prospěšné práce a brigády zadané obcí, i když jsou placeny jen od 1 do 2 euro za hodinu (tzv. Ein-Euro-Jobs). Odmítnou-li nabízenou práci, je jim strhnuta část dávek v nezaměstnanosti. Reakce na reformy pracovního trhu, zejména na Hartz IV., se různí. Na jedné straně jsou Hartzovy zákony chválené jako průlom reformní blokády, na straně druhé je v nich spatřován začátek konce německého sociálního státu. Pravdou ale zůstává, že komplikované pracovní reformy na pracovním trhu potřebují čas, než se pozitivně odrazí na zaměstnanosti. Nezaměstnanost dosáhla v Německu v roce 2005 svého historického maxima 10,6 %15 (viz příloha 3) a ani rok 2006 nepřinesl nijak pozitivní výsledky na trhu práce. Mnozí jsou toho názoru, že na vině bylo spojení dávky pomoci v nezaměstnanosti a sociální dávky v jednu. Nutno však říci, že Německo, zvyklé dlouhou dobu na štědré sociální podpory, reformní
15
V lednu 2005 míra nezaměstnanosti překročila 5 milionů osob a tento trend se udržel do dubna 2005 (Německý statistický úřad a., 2008)
- 36 -
změnu nutně potřebovalo. Ke snížení nezaměstnanosti došlo až v roce 2007, kdy se roční průměr míry nezaměstnanosti snížil o 1,8 procentního bodu na 9 %.
- 37 -
3.4 Nynější vláda Angely Merkel se zaměřením na rok 2008 V září 2005 byla v předčasných volbách do Spolkového sněmu zvolena do čela vlády první žena coby německá kancléřka, Angela Merkel. Vytvořila vládu velké koalice CDU/CSU a SPD. Ve svém politickém smýšlení se kloní A. Merkel k systému sociálně tržního hospodářství. Stály před ní tyto hlavní úkoly – překonat masovou nezaměstnanost, dále se obrnit proti demografickým změnám a snížit deficit státního rozpočtu, potažmo státní dluh. Není obtížné odhadnout, že STH v Německu v poslední době prochází nemalou krizí, protože samotná vysoká míra nezaměstnanosti
a cyklický vývoj ekonomiky byly pro Erharda
nemyslitelné. Velká koalice se vydala méně radikálnější cestou než její předchůdce G. Schröder a upřednostňuje tzv. „politiku krátkých kroků“ (Politik der kleinen Schritte) (iwd, 37/ 13.září 2007: s. 5). V letech 2006 a 2007 profitovalo německé hospodářství díky celosvětovému hospodářskému boomu a také díky reformám v rámci Agendy 2010, které se se zpožděním začaly pozitivně odrážet. V roce 2006 zaznamenal německý HDP nárůst o 3 %, v roce 2007 pak nárůst o 2,5 %. Po hospodářské konjunktuře v prvním čtvrtletí roku 2008 výrazně poklesl cenově a sezónně očištěný HDP ve Spolkové republice ve druhém, resp. třetím čtvrtletí 2008 z 1,4 % na -0,4 %, resp. -0,5 % (Německý statistický úřad b., 2008) a Německo je v recesi. Je to výsledek celosvětové recese zapříčiněné hypoteční krizí v USA, zvýšením cen energie a surovin, snížením průmyslové výroby v Německu a poklesu německého vývozu (např. do USA). V roce 2008 se vláda velké koalice odklání od disciplinovaného snižování vládních výdajů a orientuje se na místo toho na podporování penzistů, osob s nízkým příjmem nebo rodin, čímž se oslabuje základna pro zajištění zaměstnanosti a růstu. Jedním z důvodů je blížící se volba do spolkového sněmu, která se uskuteční v roce 2009.
3.4.1 Daňová a finanční politika Skrze mezinárodní konkurenci, snahy dále posílit zaměstnanost a vytvořit nová pracovní místa přišla nutnost stimulovat investice německých i zahraničních podnikatelských subjektů. Ač prošel daňový systém Německa několika reformními a modernizačními fázemi od roku
- 38 -
2000 do 2005, zůstává stále jedním z nejkomplikovanějších na světě. A navíc je daňový systém velice nákladný. Také sazby daní jsou v mezinárodním srovnání stále vyšší. Jistým pozitivem na poli daní pro zvýšení atraktivity Německa jako lokality pro umístění firem se podle mého názoru stala reforma zdanění podniků, která vstoupila v platnost 1. 1. 2008. Téměř zrovnoprávňuje z daňového hlediska podniky jednotlivce a osobní či kapitálové obchodní společnosti a ulehčuje malým a středním podnikům. Pro kapitálové společnosti se sazba daně z příjmů snížila z 38,6 % na 29,8 %, přičemž se může lehce lišit podle rozhodnutí té které obce. Osobní obchodní společnosti a podniky jednotlivce se ziskem nad 10 000 euro získali motivaci pro navyšování vlastního kapitálu, protože se zisky ponechané ve společnosti zdaňují pevnou sazbou 28,25 % namísto dosavadní praxe nejvyšší daňové sazby až 45 % (42 % + 3 % tzv. daně pro bohaté (Peters, Schönberger & Partner - advokáti, daňoví poradci a hospodářští auditoři, 2008). Budou-li však zisky později ze společnosti odebrány, čeká podnikatele jejich dodatečné zdanění sazbou 25 %. Je také patrná progrese ve zdanění, protože méně výnosným podnikům se tarifní snížení sazby vyplatí méně. Připlatit na živnostenské dani si musí speciálně maloobchodníci podnikající v dražších městech, kteří musí platit vysoké nájemné či leasingové splátky. Po debatách ohledně úpravy dědické daně je nový zákon, přinášející určitý kompromis pro všechny generace obyvatel žijících v Německu, krátce před schválením ve Spolkové radě. Ti, co zdědí velké obnosy peněz a majetek velké hodnoty včetně podniků, budou muset i nadále přispívat pro obecné blaho do státní kasy. Navíc budou platit dvě zlehčující varianty, kterých bude třeba se striktně držet (Bundesministerium der Finanzen – dědická daň, 2008): a)
dědici firem, kteří povedou firmu alespoň dalších 7 let, budou ušetřeni dědické daně z 85 % hodnoty zděděného majetku za předpokladu, že celkový objem mzdových prostředků po 7 letech činí alespoň 650 % objemu mzdových prostředků v době zdědění;
b)
dědici firem, kteří povedou firmu alespoň dalších 10 let, budou zcela ušetřeni dědické daně za předpokladu, že celkový objem mzdových prostředků po 10 letech činí alespoň 1000 % objemu mzdových prostředků v době zdědění.
V rámci tohoto zákona je od dědické daně zcela osvobozen člen přímé rodiny (manžel či choť, popř. děti nebo vnuci), který bydlí ve zděděné nemovitosti 10 let. Pro děti či vnuky platí
- 39 -
navíc podmínka velikosti obytné plochy do 200 metrů čtverečních (Bundesministerium der Finanzen – dědická daň, 2008). Reformní bilanci finanční politiky vylepšuje nový, flexibilnější zákon o vlastním bydlení v rámci důchodové reformy, platný od 1. 1. 2008, kterým se spolkové vládě podařilo nemovitosti lidí lépe zahrnout do státem podporovaného soukromého zaopatření na stáří – tzv. Riesterovy renty (pojmenovaná po prvním spolkovém ministru práce Schröderova kabinetu, Walteru Riesterovi), která vešla v platnost za vlády minulé, v roce 2002. Nyní je možné v rámci Riesterovy renty lépe investovat svůj našetřený kapitál do svého vlastního bydlení. Hlavním přínosem nové reformy je to, že přestalo platit omezení týkající se výběru maximálně 50 000 euro z Riesterova konta s nutností tyto peníze splatit nejpozději do odchodu do důchodu. Stát navíc plně podporuje budoucí majitele vlastního bydlení, kteří splácí půjčku na nákup či stavbu vlastní nemovitosti přes Riesterovu smlouvu (Bundesministerium für Verkehr, Bau und Stadtentwicklung, 2008). Nevýhodou jsou složité, až byrokratické předpisy. Následující tabulka nastiňuje vývoj veřejných financí v Německu v posledních letech. Z vysokých deficitů na počátku nového tisíciletí lze odhadnout, že Spolková republika měla problémy s dodržováním fiskálního konvergenčního kritéria – udržovat deficit veřejných financí maximálně do 3 % HDP. Tab. č. 3: Saldo státního rozpočtu v letech 2000-2007 (v mld. Euro)
ROK 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000
VÝDAJE PŘÍJMY 1 014,8 1 025,1 1 002,4 986,3 1 002,7 947,4 990,4 926,7 999,3 925,2 992,2 927,7 971,5 923,3 958,2 974,6
SALDO -10,3 -16,1 -55,3 -63,7 -74,1 -64,5 -48,2 16,4
Zdroj: Bundesbank c. , 2008
Po relativně pozitivním vývoji veřejných financí v letech 2006 a 2007, díky němuž se také snížil podíl veřejného dluhu na circa 1 502,2 mld. euro ( v roce 2007 odpovídal 65 % HDP:
- 40 -
Bundesministerium der Finanzen b., 2008), se přiblížil veřejný dluh k hranici důležité pro dodržení maastrichtského kritéria – 60 % HDP, převýší předběžně celkové výdaje spolku, jednotlivých spolkových zemí a obcí tomto roce 2008 příjmy o 7 mld. euro a v příštím roce 2009 se počítá se schodkem 5 mld. euro (iwd, 19/ 8.května 2008: s. 1). Deficitní čísla jsou způsobena zvýšením starobních důchodů či sjednáním tarifů v platech veřejné správy. V rámci požadované konsolidace veřejných rozpočtů předložil současný spolkový ministr hospodářství Peer Steinbrück z SPD v polovině tohoto roku návrh státního rozpočtu pro rok 2009, ve kterém plánuje i přes současnou nepříznivou situaci na světových trzích a přes německou oslabenou konjunkturu vytvořit „pouze“ 10,5 mld. euro nových dluhů a nejpozději v roce 2011 dosáhnout vyrovnaného státního rozpočtu (iwd, 28/ 10.července 2008: s. 1). Zatím se jedná o návrh, který se bude možná přes politický populismus těžko prosazovat – příští rok se koná volba do Spolkového sněmu. Steinbrückovy plány nepřesvědčují pokud se týká státního financování oblastí v budoucnu
prosperujících, jako např. financování
infrastruktury. Podíl státní investiční podpory klesne do roku 2012 ze současných 8,7 % na 8,4 % (iwd, 28/ 10. července 2008: s. 1).
3.4.2 Politika pracovního trhu Úroveň zaměstnanosti a míra nezaměstnanosti reagují na současnou recesi v Německu a turbulence na finančních trzích s malým zpožděním a proto zatím dosahují kladných výsledků. Ve třetím kvartálu roku 2008 je počet nezaměstnaných circa 3 160 000, což je hluboko pod alarmující hranicí 4 milionů. Pro přehlednost uvádím graf vývoje míry nezaměstnanosti od roku 2002 do současnosti, ze kterého je patrné kontinuální snižování nezaměstnanosti od roku 2006 až na současných 7,1% v listopadu 2008 (Německý statistický úřad c., 2008).
- 41 -
Graf č. 4: Míra nezaměstnanosti v SRN od 2002 do 2008 (v %)
Zdroj: Statistisches Bundesamt d., 2008
V roce 2007 utratil stát za ALG II. a další výdaje s tímto související, jako např. sociální dávky, správu ALG II., nemocenské pojištění pro příjemce ALG II nebo náklady na EinEuro-Jobs v rámci aktivní politiky pracovního trhu, circa 44 mld. euro (iwd, 31/ 31. července 2008: s. 3). Z toho přímo plynuly příjemcům ALG II. pouhé dvě třetiny. Nejnovější rozhodnutí vlády omezují sílu Hartzových zákonů a poněkud ulehčují pozici nezaměstnaných občanů. Příkladem toho jsou dlouhodobě nezaměstnaní nad 58 let věku, kteří nejsou nuceni k hledání zaměstnání a mohou dál pobírat ALG II. Tyto věkové skupiny již nejsou v pracovní agentuře registrovaní jako lidé hledající práci. Ve statistikách tudíž snižují oficiální míru nezaměstnanosti. Spolková pracovní agentura dále rozhodla snížit k 1. 1. 2009 již poněkolikáté příspěvek zaměstnanců na pojištění v nezaměstnanosti ze současných 3,3 % z hrubé mzdy na 2,8 % s omezením na rok a půl (Bundesagentur für Arbeit b., z 6. 12. 2008). K tomuto snížení přispělo hospodaření spolkové pracovní agentury s přebytkovým rozpočtem v letech 2006 a 2007. Zaměstnanci v Německu, tedy lidé, kteří samostatně nepodnikají, jsou doposud placeni na základě všeobecně platných mzdových tarifů. Nyní je však předmětem častých diskuzí zavedení zákonné minimální mzdy ve výši 7,5 euro/hodina, kterou vyžadují německé odbory. 12,9 % zaměstnanců a pracovníků vydělalo v roce 2007 méně než by byla úroveň minimální
- 42 -
mzdy (iwd, 36/ 4. září 2008: s. 7). V zemích EU jako Francie, Velká Británie, Irsko, Nizozemí, Španělsko a další je minimální mzda zavedena.
3.4.3 Rodinná politika Přídavky na děti, které v Německu vyplácí spolková pracovní agentura, se odvíjí od počtu dětí v rodině a jejich věku. Přídavek na děti obdrží každé dítě do dovršeného 18. roku věku. V případě, že dítě studuje nebo se jinak připravuje na své budoucí zaměstnání, má nárok na přídavek na děti po splnění dalších podmínek do dovršeného 25. roku. Následující tabulka ukazuje navýšení přídavku na děti oproti roku 2002 (jedná se o zvýšení o 10 euro pro první a druhé dítě, pro každé další dítě o 16 euro), který se začne vyplácet k 1. 1. 2009. Tab. č. 4: Změna výše přídavku na dítě od 1.1.2009
2002
KAŽDÉ DALŠÍ DÍTĚ 154 EUR 154 EUR 154 EUR 179 EUR
2009
164 EUR 164 EUR 170 EUR 195 EUR
ROK
1.DÍTĚ
2.DÍTĚ
3.DÍTĚ
Zdroj: webové stránky o přídavkách na dítě, 2008
Na přídavky na děti bude pohlíženo zčásti jako na sociální dávku a zčásti jako na daňové zvýhodnění. Vypočítává se z daně z příjmu rodiče a může sloužit i jako nezdanitelná položka. Finanční úřad přezkoumá při určování přídavku na dítě z daně z příjmu, zda tímto zůstane nezdanitelné existenční minimum dítěte. V konečném důsledku se srovnává, zda se pro rodinu více vyplatí obdržet přídavek na dítě jako takový anebo ho odečíst z daně z příjmu jako nezdanitelnou položku. Druhá varianta připadá v úvahu pro rodiny s vyšším příjmem. V případě nižšího příjmu rodiny slouží vyplacené přídavky na děti jako kompenzace za zdanění životního minima dítěte nebo dětí. Nad rámec běžného přídavku na děti obdrží každá pracující rodina s nedostatečným celkovým příjmem zvláštní přídavek na svobodné děti do 25 let žijící u rodičů16.
3.4.4 Zdravotnictví Do popředí oblasti německého zdravotnictví se dostala reforma zdravotnictví z roku 2007, která zavedla především povinné zdravotní pojištění pro všechny občany. Tito takto musí učinit nejpozději 1. 1. 2009. Občané, kteří se nepojistí ani u zákonné ani u privátní zdravotní
- 43 -
pojišťovny, nebudou mít téměř žádný nárok na uhrazení lékařských výkonů zdravotní pojišťovnou. Výjimku tvoří jen nejakutnější případy. Tato nová povinnost je absolutně jedinečná v historii zdravotního pojištění v SRN. Nad rámec zákonného zdravotního pojištění se občané mohou připojistit u soukromých pojišťoven, které hradí nadstandardní lékařské výkony. Často se ale mluví o tom, že lidé pojištěni u soukromých pojišťoven jsou u lékařů upřednostňováni. V roce 2004 dosahovaly průměrné příspěvky na zákonné zdravotní pojištění 14,2 % hrubé mzdy, v roce 2008 klesly na průměrných 13,3 % (od 11,8 % do 16,5% ), tudíž pomohly snížit vedlejší mzdové náklady pracovníků. Novinkově už nemohou zdravotní pojišťovny samy určovat sazbu pojistného, protože od 1. 1. 2009 platí jednotná sazba, a to 14,6% (Die Bundesregierung b., 2008).
16
Od října 2008 činí tento zvláštní přídavek měsíčně až 140 euro/dítě. (Bundesagentur für Arbeit c., 2008)
- 44 -
3.5 Tendence změn sociálně tržního hospodářství Stále aktuálním úkolem STH je schopnost se přizpůsobovat výzvám současnosti, které určují budoucí vývoj hospodářské politiky. Německo se v posledních letech stalo reformami unavenou zemí s nízkou mírou růstu v mezinárodním měřítku. O roku 2001 do roku 2005 německý reálný růst HDP výrazně zaostával za růstem HDP v EU i v USA. Domácí poptávka a zaměstnanost v Německu dosahovala ve stejném období negativních výsledků oproti EU a USA. Pouze míra inflace na německém trhu se nacházela pod evropským průměrem. Celkovou německou hospodářskou bilanci vylepšovala jeho exportní činnost, která by se ale do budoucna měla více orientovat také na mimoevropské trhy. Konkrétní čísla vybraných hospodářských ukazatelů Německa, EU a USA uvádím v tabulce č. 5.
Tab. č. 5: Srovnání vybraných hospodářských ukazatelů Německa, EU a USA v letech 2001-2005 (průměr v %)
NĚMECKO
EVROPSKÝ PROSTOR
USA
Reálný HDP, roční míra růstu Poptávka na vnitřním trhu Soukromá spotřeba
0,7
1,4
2,6
-0,2
1,3
3
0,2
0,8
2,2
Veřejná spotřeba
0
0,3
0,5
-0,4
0,2
0,5
0,9
0,1
-0,5
-0,2
0,8
0,7
8,7
8,5
5,4
1,6
2,2
2,5
Kapitálové investice Mezinárodní přínos Zaměstnanost, roční nárůst Míra nezaměstnanosti Míra inflace
Zdroj: Hein E., Truger A., 13/2007: s. 18 Po hospodářském rozkvětu v letech 2006 a 2007 nastal v roce 2008 opět velký, již zmíněný pokles německé ekonomiky. Podle prognózy německé centrální banky se očekává v roce 2008 reálný nárůst HDP pouze o 1,6 % a v roce 2009 pokles o 0,8 %. Oživení ekonomiky o 1,2 %
- 45 -
se by mělo nastoupit až v roce 2010 (Deutsche Bundesbank d.- perpektivy německého hospodářství, 2008: s. 21). Řada německých ekonomů vysvětluje současné problémy STH a navrhuje pro vyřešení problému nedostatečné zaměstnanosti a růstu nejrůznější modely. Výchozí pro ně byla právě německá stagnace mezi lety 2001 až 2005, z které je třeba se poučit. Následně uvedu některé z tendencí změn.
3.5.1 Jednoduchý neoklasický model a institucionální skleróza Stagnace a pokles ekonomiky je způsoben ztuhlým, přeregulovaným pracovním trhem a sociálním systémem zabezpečení, který je nastaven tak, že odrazuje občany od práce. Nezaměstnanost je zapříčiněna poruchami na trhu práce – centralizovanými plošnými mzdovými tarify, složitým systémem přijímání a propouštění zaměstnanců, ale také minimální mzdou, čí náhradami mzdy. Důsledkem dlouhodobé nezaměstnanosti je pak pokles hospodářského růstu. Jediným řešením těchto problémů je další redukce rigidity trhu práce a zvýšení flexibility na trhu práce. Je třeba výrazně navázat na Hartzovy zákony, především na dílčí Hartz IV (Hein E., Truger A.:, 13/2007: s. 18-19). Tyto kroky jsou však těžko implementovatelné a též obecně nepopulární.
3.5.2 Špatný makroekonomický management Na vině slabého hospodářského růstu a nezaměstnanosti je poněkud nekoordinované a nedostačující zavádění makroekonomických nástrojů fiskální, měnové a mzdové politiky. Evropská měnová unie a pakt stability a růstu německé hospodářství poněkud zkomplikovaly. Německé krátkodobé i dlouhodobé reálné úrokové sazby převyšují průměrné reálné úrokové sazby EU díky nízké německé míře inflace. Nezávislá Evropská centrální banka sjednocuje nominální úrokovou sazbu států evropské měnové unie a prováděla od začátku svého působení v roce 1998 spíše opatrnou restriktivní měnovou politiku, která přispěla ke sníženému hospodářskému růstu v Německu. Tlak na dodržování deficitu státního rozpočtu na hranici 3 % HDP hnal německé národohospodáře ke konsolidaci veřejných rozpočtů, tedy ke snižování vládních výdajů. Nasazená restriktivní fiskální politika bez ohledu na právě probíhající fázi hospodářského cyklu vedla k prohloubení krize.
- 46 -
Stejně tak mzdová politika zaznamenala stagnující vývoj. Od roku 2004 mají mzdové náklady klesající trend, který způsobuje riziko deflace, tedy riziko klesajících cen zboží a riziko rostoucího zadlužování firem, které by mohlo vést k oslabení investiční činnosti firem. Ceny zboží neklesly jen proto, že se zvýšily ceny importované energie a základní sazby DPH z 16 % na 19 %. Klesající mzdy naopak zaznamenaly zvýšení cenové konkurenceschopnosti německých firem v zahraničí. Řešením je zastavení reformní politiky, která způsobuje znejistění občanů a snížení vnitřní poptávky, a naopak přeorientování se na expanzivní měnovou a fiskální politiku (snížit reálnou úrokovou míru, omezit konsolidaci veřejný rozpočtů či zvýšit státní investice např. do infrastruktury, které podpoří následně investování firem) a stabilizovat mzdovou politiku (Hein, E., Truger, A., 13/2007: s. 20-23)
3.5.3 Budoucnost kontinentálního modelu státu blahobytu Pohled na jednotlivé státy EU ukazuje rozdílnost sociální politiky v Evropě, která východním rozšířením ještě vzrostla. Sociální politika je primárně úkolem národních politik jednotlivých členských států. Není těžké odhadnout, že sociální politika v silně agrárně orientovaném Španělsku, které ovládal dlouhou dobu nedemokratický režim, je jinak orientovaná než např. sociální politika ve Velké Británii, v industrializovaném státu s dlouhou tradicí parlamentních vlád. V Evropě existují 4 formy státu blahobytu (zápisky z kurzu Wirtschaftssystem der BRD): 1.
konzervativní, kontinentální stát blahobytu, objevující se právě v Německu, Francii, čí zemích Beneluxu. Sociální dávky náleží osobám, které jsou nebo byly výdělečně činné a financují se přes příspěvky na sociální zabezpečení, čímž by si člověk měl zajistit určitý životní standart. Kdo není výdělečně činný, je odkázán na nižší sociální výhody. Tento systém způsobuje rozdílnou životní úroveň různých vrstev obyvatelstva.
2.
liberální, anglosaský stát blahobytu, typický pro Velkou Británii a Irsko, kde je běžnou praxí poskytovat sociální dávky pouze sociálně nejslabším občanům. Každý je povinen se o sebe postarat sám, pojistit se, přičemž výše poplatků se odvíjí od příjmu jedince. Trh zde hraje centrální roli, přebírá úkol regulace a bojuje proti sociálním rizikům a nerovnosti. Stát se naopak drží v pozadí a
- 47 -
poskytuje jen životní minimum. Veřejné sociální dávky jsou omezeny a podrobeny přísné kontrole. Cílem je posílit nezaměstnanost a růst. Tento systém často nutí občany přijmout více zaměstnání, což jim ale nezajití jisté živobytí a zůstávají chudí, či chudší. 3.
sociálnědemokratický, skandinávský stát blahobytu, vyskytující se ve Skandinávských zemích, zajišťuje základní sociální zajištění pro všechny, bez ohledu na rodinné nebo profesní pozadí. Jedná se o univerzální systém se silným nasazením státu a lokálních spolků. Sociální transfery jsou sice velkorysejší, zároveň však podléhají daňovému financování. Daně zajišťují životní minimum. U skandinávského modelu existuje nebezpečí nárůstu daní v případě např. zvýšených zdravotních nákladů. Výjimku tvoří sociální jistoty proti nemoci a nezaměstnanosti, které jsou zčásti financovány příspěvkovým systémem odvíjejícím se od dřívějšího zaměstnání. Takto nastavený stát blahobytu se může udržet pouze v případě souhry hospodářství, politického systému a zaměstnanců.
4.
katolický, jihoevropský stát blahobytu, typický pro Řecko, Španělsko či Itálii, kde se sociální povinnost přenáší na rodinu. Stát nastupuje v případě, že rodina nemůže pro jedince zajistit sociální zabezpečení. Uplatňuje tedy princip subsidiarity. Je to nejzaostalejší model s nedostatky např. v minimálním sociálním zabezpečení, ale zároveň model nejmladší, vyvinutý ve Španělsku po pádu Francova režimu v roce 1975.
V souvislosti se změnou politických a ekonomických podmínek se v EU objevují tendence k nadnárodní regulaci sociální politiky v rámci EU a k postupnému překonávání nerovnováhy mezi členskými státy. Strukturální změny ve financování sociální oblasti jsou jedním z budoucích trendů německého sociálního státu. Největším dílem k tomu přispěly demografické změny a tlak globalizace. Na financování se stále více podílí občané svou daňovou účastí a naopak existuje snaha o co nejmarkantnější snížení vedlejších mzdových nákladů, kterou popisuji výše. V penzijním systému se přechází postupně od průběžného k fondovému důchodovému systému. Do budoucna má německý kontinentální model sociálního státu tendence přebírat stále více prvků anglosaského a skandinávského modelu (zápisky z kurzu Wirtschaftssystem der BRD).
- 48 -
Závěr Co lze říci na závěr? Erhardova představa o hospodářském pořádku z 50. let, vycházející ze svobody a solidarity, v Německu funguje, i když prošlo STH řadou změn a inovací. Všeobecně je tedy hodnoceno pozitivně. Stanoviska občanů k STH se však různí a jen jedna třetina lidí si dnes myslí, že se zachovalo zdravé jádro STH, které bylo patrné v období „hospodářského zázraku“. STH dosáhlo v Německu ekonomických i sociálních úspěchů. Od 50. let se zvýšila životní úroveň téměř pětkrát. Za tím stojí bez pochyby také úspěch Německa jako světové jedničky v exportovaných výrobcích. Jisté ale zároveň je, že nebude dlouho trvat a Německu vezme v této oblasti prvenství Čína. Německo paří k západoevropským zemím s nejnižším rizikem chudoby a to i přes trvající rozdíly mezi jednotlivými spolkovými zeměmi a přes krizi na samém počátku 21. století. Letos oslavilo sociálně tržní hospodářství přesně 60 let od svého vzniku. Datuje se od 20. června 1948, tedy dnem provedení měnové reformy v Západním Německu. Angela Merkel k této události promluvila v tom smyslu, že nahradila důležitost sloganu Erharda „blahobytu pro všechny“ v současném Německu sloganem „vzdělání pro všechny“.Tím je zdůrazněno, že budoucností německého národa musí být právě vzdělávání. K tomu je zapotřebí peněz, které lze vytvořit hospodářským růstem a další modernizací německého hospodářského systému, což zajistí firmy a podniky působící na trhu. Dnes se sociálně tržní hospodářství blíží tedy spíše tržnímu hospodářství. Efektivnost tržního hospodářství však jde ruku v ruce také s rozšířením umělých kartelů, z čehož by zakladatelé STH radost neměli. Přijaté reformní opatření, kterými byla především Agenda 2010 a Hartzovy zákony, přinesly skutečně Německu ekonomické oživení. V roce 2006 a 2007 došlo k růstu HDP, snížení schodku veřejných financí. Zdá se, že se daří řešit i vleklý problém nezaměstnanosti, jelikož má od roku 2006 míra nezaměstnanosti klesající charakter. Konkurenceschopnost Německa se v posledních letech zlepšila, což ho řadí k těm zemím, které jednoznačně profitují z globalizace. Tento vývoj by Německu měl dopomoci k tomu, aby se bylo schopno vyrovnat s důsledky současné světové krize na finančních trzích. Problémem zůstává především stárnutí obyvatel, a proto je zapotřebí dále reformovat sociální systém.
- 49 -
Nynější vláda nepřikládá proreformní politice pro nejbližší budoucnost ale takový význam jako dosud. Je to dáno podle mého názoru tím, že se současní politikové chtějí raději obrnit proti neagtivním důsledkům globalizace a mají zájem na zajištění sociálních jistot namísto hospodářsko-politických reforem pro zajištění hospodářského růstu. Globalizace a zvyšující se mezinárodní konkurence nepřináší jen pozitiva, ale ohrožuje také místní podnikatele a tudíž může odbourávat dosavadní pracovní místa, především lidí s nižší kvalifikací. Z výhod srůstání trhů tedy nikdy neprofitují všichni obyvatelé v zemi stejně, a proto transfery jako např. příspěvky na bydlení nebo zvýšené dávky na děti jsou spravedlivým opatřením, které přispívají k blahobytu pro všechny. Nejsem si ale jistá, zda je tento postup správný z hlediska dodržování stability veřejných financí při narůstajícím nebezpečí dopadů současné nevlídné ekonomické situace na světových trzích.
- 50 -
Seznam použité literatury Knižní zdroje: Berwid-Buquoy, J., 2006: Otec německého hospodářského zázraku - Ludwig Erhard, České Budějovice, Herbia spol. s r. o., ISBN 80-86946-13-4 Bundeszentrale für politische Bildung, 1987: Soziale Marktwirtschaft. Bilanz und Perspektive, Bonn, Bundeszentrale für politische Bildung, bez ISBN Bundeszentrale für politische Bildung, 1990: Wirtschaftspolitik. Schriftenreihe, Band 292, Bonn, Bundeszentrale für politische Bildung, ISBN 3-89331-080-0 Hasse, R. H., Schneider, H., Weigelt, K., 2008: Lexikon sociálně-tržního hospodářství, Praha, Konrad-Adenaer-Stiftung, ISBN 978-80-254-2146-8 Konrad-Adenauer-Stiftung, 2000: Koncepce sociálního tržního hospodářství. Zásady, zkušenosti, nové úkoly, Praha, Konrad-Adenauer-Stiftung, bez ISBN Schlecht O., Stoltenberg, O., 2001: Marktwirtschaft. Grundlagen, Entwicklungslinien, Perspektiven, Freiburg: Herder Verlag, ISBN 3-451-20260-3 Šauer, J., 2005: Německá otázka v evropské politice, Praha, Oeconomica, ISBN 80-245-09407 Talábová, Z., 2003: Reforma a transformace. Berthold – Gerken – Klaus – Lambsdorff – Schwarz – Šefčík, Praha, Liberální institut, ISBN 80-86389-28-6
Ostatní zdroje: Dr. Pierre Jadin, Friedrich – Alexande r - Universität Erlangen - Nürnberg, 2008: Wirtschaftssystem der BRD – zápisky z kurzu Dr. Thomas Grimm, Friedrich – Alexander - Universität Erlangen – Nürnberg, 2008: Deutschland: Kultur und Landeskunde – zápisky z kurzu Prof. Hermann von Lear – Universität Vechta, 2006: Historie, struktura a ekonomické důsledky sociálních systémů v EU – zápisky z kurzu
Periodika z internetu: Bundeszentrale für politische Bildung - Aus Politik und Zeitgeschichte: Hein, E., Truger, A, 13/2007: Soziale Marktwirtschaft. Die Deutsche Wirtschaftspolitik am Scheidenweg, http://www.bpb.de/files/7BPP2D.pdf
- 51 -
Pollack, D, 30-31/2006: Deutschland in Europa. Wie ist es um die innere Einheit Deutschland bestellt?, http://www.bpb.de/files/HYHZ7V.pdf Eckert, R., 40/2005: 15 Jahre Deutsche Einheit. Das hisporische Jahr 1990. http://www.bpb.de/files/HTGILM.pdf Funk, L., B16-17/2001: New Economy und die Politk des Modernen Dritten Weges, http://www.bpb.de/files/4UTULD.pdf Stierle, M.H., B9/2001: Neue Ökonomie: Charakteristika, Existenz und Herausforderungen für die Wirtschaftspolitik, http://www.bpb.de/files/2PG0XV.pdf Eichhorst, W., Zimmermann, K.F., 43/2005: Wirtschaftspolitik. Eine wirtschaftspolitische Bilanz der rot – grünen Bundesregierung, http://www.bpb.de/files/UF192C.pdf Hüther, M., Scharnagel, B., 32-33/2005: Bundestagswahl 2005. Agenda 2010:Eine wirtschaftspolitische Bilanz, http://www.bpb.de/files/BN2YMD.pdf Seifert, H., 16/2005: Arbeitsmarktreformen. Was bringen die Hartz-Gesetze?, http://www.bpb.de/files/R74OJH.pdf Hein, E., Truger, A.: 13/2007: Soziale Marktwirtschaft. Die deutsche Wirtschaftspolitk am Scheidenweg, http://www.bpb.de/files/7BPP2D.pdf Institut der deutschen Wirtschaft Köln - publikace IWD: Iwd, 37/ 13. září 2007: Wirtschaftswachstum. Reformen tragen erste Früchte, http://www.iwkoeln.de/Portals/0/PDF/iwd37_07.pdf Iwd, 19/ 8. května 2008: Der Staat sieht rot, http://www.iwkoeln.de/Portals/0/PDF/iwd19_08.pdf Iwd, 28/ 10.července 2008: Investitionsquote sinkt, http://www.iwkoeln.de/Portals/0/PDF/iwd28_08.pdf Iwd, 31/ 31. července 2008: Arbeitslosengeld II. Nicht alles sinnvoll, http://www.iwkoeln.de/Portals/0/PDF/iwd31_08.pdf Iwd, 36/ 4. září 2008: Mindestlohn. Falsches Mittel für ein kleines Problem, http://www.iwkoeln.de/Portals/0/PDF/iwd36_08.pdf
Internet: Die Goldseiten, 2008: http://www.goldseiten.de/content/kolumnen/artikel.php?storyid=1131, k 30. 10. 2008 Deutsche Bundesbank a., 2008: http://www.bundesbank.de/aufgaben/aufgaben_60jahrewaehrung_reform.php#schritte) k 31. 10. 2008
- 52 -
Deutsche Bundesbank b., 2008: http://www.bundesbank.de/statistik/statistik_zeitreihen.php?lang=de&open=&func=row&tr=J J5000, k 8. 12. 2008 Deutsche Bundesbank c., 2008: http://www.bundesbank.de/statistik/statistik_zeitreihen.php?lang=de&open=wirtschaftsdaten &func=row&tr=BJ2190, http://www.bundesbank.de/statistik/statistik_zeitreihen.php?lang=de&open=wirtschaftsdaten &func=row&tr=BJ2180, k 6. 12. 2008 Deutsche Bundesbank d. (perspektivy německého hospodářství), 2008: http://www.bundesbank.de/download/volkswirtschaft/mba/2008/200812mba_p, k 7. 12. 2008 Deutscher Bundestag, 2008: http://www.bundestag.de/geschichte/parlhist/wahlhist/wg1948.html, k 3. 11. 2008 Die Bundesregierung, 2003: Agenda 2010, Berlin, Presse und Informationsrat http://archiv.bundesregierung.de/artikel/81/557981/attachment/557980_0.pdf k 17. 11. 2008 Die Bundesregierung b., 2008: http://www.bundesregierung.de/Content/DE/Artikel/2008/10/2008-10-07-krankenkassenbeitrag.html, k 6. 12. 2008 Evropská ústava, Mach Petr, 2004: s. 3, http://www.euroustava.sk/downloads/konferencia/Mach_Euroskleroza.pdf), k 18. 11. 2008 Bundesagentur für Arbeit, 2008: http://www.arbeitsagentur.de/nn_27298/Navigation/zentral/Servicebereich/Ueber-Uns/UeberUns-Nav.html k 17. 11. 2008 Bundesagentur für Arbeit b., 2008: http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Statistiken/Zeitr eihen/WirtschaftAktuell/Schluesselindikatoren/Arbeitslosenquote/liste__alqinsg,templateId=r enderPrint.psml, k 6.12.2008 Bundesagentur für Arbeit c., 2008: http://www.arbeitsagentur.de/nn_26532/zentralerContent/A09-Kindergeld/A091-steuerrechtliche-Leistungen/Allgemein/Kinderzuschlag.html, k 5. 12. 2008 Hartz I. – IV., 2005: http://www.hartz-iv-iii-ii-i.de/hartz-iv.html k 17. 11. 2008 Der deutsche Gewerkschaftsbund – Hartzovy zákony, 2008: http://www.dgb.de/themen/hartz/umsetzung/hartz4/index_html k 17. 11. 2008 Německý statistický úřad a., 2008: http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Statistiken/Zeitr eihen/WirtschaftAktuell/Arbeitsmarkt/Content75/arb110a,templateId=renderPrint.psml k 18. 11. 2008
- 53 -
Německý statistický úřad b., 2008: http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Navigation/Statistiken/V olkswirtschaftlicheGesamtrechnungen/VolkswirtschaftlicheGesamtrechungen.psml;jsessionid =42B313CA865CF9F69D23C40A41FEC0B8.internet2), k 3.12. 2008 Německý statistický úřad c.,2008: http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Statistiken/Zeitr eihen/WirtschaftAktuell/Arbeitsmarkt/Content75/arb210a,templateId=renderPrint.psml, k 2. 12. 2008 Německý statistický úřad d., 2008: http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Statistiken/Zeit reihen/WirtschaftAktuell/Schluesselindikatoren/Arbeitslosenquote/liste__alqinsg,templateId =renderPrint.psml, k 6. 12. 2008 Peters, Schönberger & Partner (advokáti, daňoví poradci a hospodářští auditoři), 2008: http://www.pspmuc.de/unternehmensteuerreform2008/thesaurierungsbeguenstigung/index.ht ml, k 4. 12. 2008 Bundesministerium der Finanzen – dědická daň, 2008: http://www.bundesfinanzministerium.de/DE/Wirtschaft__und__Verwaltung/Steuern/Veroeffe ntlichungen__zu__Steuerarten/Erbschaft__Schenkungssteuerrecht/080__Erbschaftsteuer.html , k 4. 12. 2008 Bundesministerium der Finanzen b., 2008: http://www.bundesfinanzministerium.de/DE/Wirtschaft__und__Verwaltung/Finanz__und__ Wirtschaftspolitik/Oeffentlicher__Gesamthaushalt/0509011a4020__Schuldenquote.html), k 4. 12. 2008 Bundesministerium für Verkehr, Bau und Stadtentwicklung, http://www.bmvbs.de/Stadtentwicklung_-Wohnen-,1500.1034933/EigenheimrentengesetzWohn-Rie.htm, k 6. 12. 2008 Webové stránky o přídavkách na dítě, 2008: http://www.kindergeld-informationen.de/start.php, k 6. 12. 2008
- 54 -
Seznam příloh Příloha 1 Příspěvkový princip důchodového systému Příloha 2 Hrubý domácí produkt 2007 podle německých spolkových zemí Příloha 3 Vývoj zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti, 1991-2007
- 55 -
Příloha 1 Průběžný princip důchodového systému
Zdroj: http://www.investmentpartner.de/Das-gesetzliche-Rentensystem.70.0.html, k 25. 10. 2008
Překlad: Beitragszahler=plátce příspěvku, pojistného Leistungsempfänger=příjemce penze Staatszuschuss=státní subvence Rentenkasse=důchodová pokladna Beiträge=příspěvky Renten=důchody
- 56 -
Příloha 2 Hrubý domácí produkt 2007 podle německých spolkových zemí
Zdroj: http://www.statistik.bayern.de/pressemitteilungen/archiv/2008/LfStaD/11_2008.php k 12. 11. 2008
Překlad: Alte Bundesländer=staré spolkové země Neue Bundesländer=nové spolkové země Ohne Berlin=bez Berlína Einschl. Berlin=včetně Berlína In jeweiligen preisen=právě platné ceny Preisbereinigt=cenově očištěno
- 57 -
Příloha 3 Vývoj zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti, 1991-2007 (v milionech)
Zdroj:http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Grafiken/Arbeitsmarkt/Diagramme/ ErwerbErwerbslos,templateId=renderPrint.psml, k 15 11. 2008
Překlad: Erwerbspersonen=osoby schopné práce Erwerbstätige=osoby výdělečně činné, pracující Erwerbslose=nezaměstnané osoby
- 58 -