Vědeckopopulární čtvrtletník Orientálního ústavu Akademie věd České republiky, ročník 61
Šéfredaktor: Miloš Mendel • Výkonný redaktor: Bronislav Ostřanský • Grafické zpracování: Břetislav Charwot • Redakční rada: předsedkyně: Stanislava Vavroušková členové: Luboš Bělka Josef Kandert Miriam Löwensteinová Zdeněk Müller Jiří Prosecký Hana Třísková Břetislav Tureček Břetislav Vachala • Redakce: Nový Orient Pod Vodárenskou věží 4 182 08 Praha 8 tel.: 266 053 523 e-mail:
[email protected]
Obsah SVĚT KOLEM NÁS • Sociální struktura čečenské společnosti
Emil Souleimanov .......................................................................................... • Člověk a společnost v Japonsku Lukáš Brůha .................................................................................................... • Tamilské býčí zápasy Pavel Hons ......................................................................................................
LIDÉ A DĚJINY • Dávná historie Bedžů
Jan Záhořík .....................................................................................................
• Japonský Tchaj-wan? Politika asimilace na Tchaj-wanu
2 7 9
11
v letech 1895−1945 Táňa Dluhošová, Radek Pělucha ..................................................................... 15 • Vnitropolitická krize židovské komunity během Palestinské války 1948-1949 Jan Zouplna ..................................................................................................... 18
KULTURA A UMĚNÍ • Mojžíšova synagoga v Dammúhu a židovský poutní rituál
Daniel Boušek .................................................................................................
• Co je to wahhábismus?
22
Pavel Ťupek .................................................................................................... 26
• Oni – rohatý démon v japonské kulturní tradici
Jakub Havlíček ...............................................................................................
30
JAZYK A LITERATURA • Zvuk flétny v horách (Původní obyvatelé Taiwanu
a jejich literatura) Vladimír Liščák .............................................................................................. 38 • Abduchalik – zakladatel moderní ujgurské poezie Ondřej Klimeš ................................................................................................. 42 • Zázraky v islámu Bronislav Ostřanský ........................................................................................ 46
ORIENT A ZÁPAD • Putování za římskými obelisky Rukopisy se přijímají výhradně v elektronické podobě ve formátu Word. Uveřejněné materiály nemusí nutně vyjadřovat postoje vydavatele. Za věcnou správnost zveřejněných materiálů ručí jejich autoři a recenzenti článků. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
Petra Vlčková .................................................................................................. 50
• Pohnuté osudy židovského muzea
Klára Břeňová ................................................................................................. 55
• Kouzelná flétna
Hana Navrátilová ............................................................................................ 58
RECENZE .........................................................................................................
61
Vydává Orientální ústav Akademie věd České republiky, Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8 • Sazba a grafický design: Břetislav Charwot • Výroba: tiskárna a reprostudio VARIUS PRAHA s. r. o., U trati 52, 100 00 Praha 10 • Číslo dáno do tisku 21. 6. 2006 • Distribuce: KOSMAS, www.kosmas.cz • Cena: 49 Kč, pro předplatitele 40 Kč (celoroční předplatné 160 Kč) • Starší čísla Nového Orientu si mohou zájemci objednat na adrese redakce • ISSN 0029-5302 • Fotografie na 1. a 4. straně obálky: Oni – rohatý démon v japonské kulturní tradici (Foto: Jakub Havlíček) •
© Orientální ústav Akademie věd České republiky
JAZYK A LITERATURA
Abduchalik – zakladatel moderní ujgurské poezie Ondřej Klimeš Tento příspěvek se věnuje osobě a dílu básníka Abduchalika, který se významnou měrou zasloužil o vznik moderní ujgurské poezie. Jeho myšlenky výrazně přispěly ke kulturnímu vývoji Ujgurů. Genialita Abduchalikovy tvorby však spočívá zejména v těsném vztahu k současnosti. Jeho verše jakoby byly napsány včera. V nich zobrazovaná realita 20. let minulého století se v mnohém výrazně podobá poměrům v dnešní Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Abduchalik Abdurachman Oghli se narodil pravděpodobně 9. února 1901 v obchodnické rodině v Turfanu. Získal klasické náboženské vzdělání v arabštině a perštině. V roce 1916 poprvé cestoval se svým dědem Abdumidžitem Hadžim do Ruska, kde se naučil rusky. Zde si ke svému jménu přibral literární přízvisko Ujgur. Především však přišel do osobního kontaktu s materiální i kulturní úrovní v carském Rusku, která výrazně převyšovala zaostalý Sin-ťiang pod nadvládou militaristy Jang Zeng-sina (u moci 1911 – 1928).1 Tento střet se skutečností byl rozhodujícím impulsem pro jeho život i tvorbu. Po návratu do Turfanu vstoupil Abduchalik do čínské školy, kde získal vzdělání v čínštině a seznámil se s čínskou kulturou a soudobou politikou, např. s doktrínou Tří lidových principů. Jeho čínské jméno z té doby zní Cha Wen-cchaj (Chalik - literární talent). V roce 1923 společně s předním turfanským mecenášem vzdělání a politickým aktivistou Mächsudem Muhitim odcestoval Abduchalik podruhé do Sovětského svazu a pokračoval ve studiu ruštiny a ruské literatury. V roce 1926 se Abduchalik definitivně vrátil domů a zapojil se do kulturně obrozeneckého hnutí, které v té době začínalo v Turfanu vznikat. Společně s dalšími pokrokovými osobnostmi založil Osvícenský spolek (Aqartix birläxmisi), který organizoval a financoval kulturní aktivity.2 Podobně záslužným činem bylo, že založil několik škol, ve kterých se vyučovalo podle sekulárních osnov, neboť absence moderního školského systému byla palčivým problémem tehdejšího Sin-ťiangu. Pro svou politickou angažovanost v protivládním hnutí, které se začalo po celém Sin-ťiangu masově šířit od počátku 30. let, byl Abduchalik zatčen a veřejně popraven 13. března 1933. Podle očitých svědků do poslední chvíle provolával hesla vyzývající k odporu proti vládnímu útlaku. Abduchalik se rozhodující měrou zasloužil o vznik moderní ujgurské poezie navzdory tomu, že jeho dílo tvoří jen přibližně 60 básní. Lze v nich najít klasický
42
Hrob Abduchalika Ujgura v Turfanu (2003).
básnický arzenál jako např. rubácí, tächällus nebo aruz. Autor však využil mnoha nových postupů. Opustil čagatajštinu jako výrazový prostředek a začal psát v jazyce blízkém hovorové ujgurštině. Díky osobnímu kontaktu se zahraničím poprvé použil ve svých básních slov ruského původu. Etnonymum Ujgur, které si Abduchalik vybral jako svůj pseudonym na přelomu 10. a 20. let a užíval je ve svých básních i k oslovení svého národa, se k označení obyvatel Sin-ťiangu začalo používat oficiálně až roku 1934.3 Často také tvořil na motivy lidových písní a říkadel, avšak jejich poetiku využíval ke kritice soudobých poměrů. Nářky opuštěných milenců v milostných básních vyjadřoval Abduchalik nutnost společenských změn. Právě kritický postoj k realitě Sin-ťiangu 20. let je nejvýraznějším rysem Abduchalikovy poezie. V jeho básních zaznívá přímá a ostrá kritika čínské správy i zneužívání moci ujgurskými nižšími úředníky a náboženskými hodnostáři. Stejnou měrou sarkasticky zesměšňuje Abduchalik obecnou pasivitu zaostalých a nevzdělaných Ujgurů i záporné charakterové vlastnosti
JAZYK A LITERATURA
národa. Volá po násilném svržení systému i po okamžitém národním obrození tváří v tvář ostarkizaci vlastního národa. Symboly odešedšího milence, slavíka v kleci či můry přitahované světlem lampy zobrazují touhu po změně politického systému a po společenských reformách. Časté jsou motivy kontrastu světla a tmy, neboli pokroku a stagnace. Fatálním dojmem působí prvky přicházející zimy, kdy se rozhoduje o přežití deprivovaných Ujgurů. Básník též často dává zaznít strachu z marnosti svého úsilí o probuzení svých bližních. Básně Abduchalika Ujgura jsou v Sin-ťiangu od 80. let legálně vydávány a jejich autor je oficiálně uznáván za zakladatele moderní ujgurské poezie. Patří mezi povinnou četbu a děti se je učí nazpaměť. Mnohé z nich zlidověly. Oficiální propagandou je jejich buřičský a nacionalistický tón vykládán jako nedílná součást celočínského komunistického revolučního hnutí. Prostí čtenáři však jeho básně vnímají jinak. Pro ně jakoby popisovaly Sin-ťiang dnešních dní a vyjadřovaly odpor dnešních Ujgurů proti současnému politickému systému a praktikám státní administrativy. Volání básníka po národním uvědomění v osudovém momentu dějinných událostí dobře koresponduje s rychle se měnící realitou Sin-ťiangu, kdy dochází k rychlému nárůstu počtu Chanů v oblasti a k rychlému nárustu životní úrovně přistěhovalců oproti autochtonnímu obyvatelstvu. V básních neustále opakovaná nevzdělanost Ujgurů obrací pozornost k nedostatečně fungujícímu školskému systému v menšinových jazycích. Ujgurští intelektuálové také připouštějí Abduchalikovu kritiku národní nesvornosti a lenosti.4 Svými plamennými výkřiky nám tak Abduchalik Ujgur odhaluje mnohé z pocitů Ujgurů v dnešním Sin-ťiangu. Probuď se!5 Hej, probuď se, ubohý Ujgure, dost bylo spánku, majetek nemáš, a teď bys mohl přijít i o život. Pokud se sám nezachráníš před smrtí, ach, budeš v koncích, budeš v koncích. Vstaň, říkám! Pozvedni hlavu! Procitni! Nepříteli usekni hlavu a prolij jeho krev! Pokud neotevřeš oči a nerozhlédneš se kolem, zemřeš jednoho dne sám, v hanbě. Tvé tělo vypadá jako by mělo vypustit duši, proto se snad neobáváš smrti? Křičím, ale ty ležíš bez hnutí, chceš snad zemřít ve spánku? Otevři oči doširoka a rozhlédni se kolem, přemýšlej dobře o vlastní budoucnosti, Proklouzne-li ti mezi prsty tato vzácná příležitost, pak to, co přijde, bude pouze svízel, jen a jen svízel. Mé srdce tě tolik lituje, ach Ujgure, můj spolubojovníku, můj bratře, má krvi. Strachuji se o tebe, zkouším tě vzbudit, ale ty vůbec neslyšíš, co je to s tebou?
Přijde den, kdy budeš litovat, až pochopíš, o co se jedná, „Ach!“ vzdychneš, ale bude už pozdě, až tehdy poznáš, že já, Ujgur, jsem měl pravdu. 1920 My Kvůli naší nevědomosti je náš život plný těžkostí, povězte, kdo má užitek z dnešního stavu věcí? Jsme daleko pozadu za duchem doby, někoho zvolíme úředníkem, ale potom ho obviňujeme. Studiu jsme nevěnovali svá srdce, o učení pouze přemýšlíme, přežvykujíce borovou smůlu. Pomáhat ostatním jako bychom měli zakázáno, ale umíme sklízet a brát za toho, kdo se trochu vzmohl. Máme-li společně udělat něco pro vlast, následují těžké hádky, koná-li se však někde svatební oslava, hned tam jdeme a zůstaneme celou noc. Ani za sto let nepochopíme, co je přínosné pro všechny, má-li se však páchat zlo, v tom jsme podivuhodně zruční. Když někdo koná dobro, do paměti se tím nezapíše, a když je vhodná chvíle, bez ostychu jej zesměšníme. Pokud máme věnovat měďák na pomoc národu, nenajdeme jej, a když jej pak ušetříme, tak věříme, že to jsou peníze zadarmo. Bratrství ani jednota nepatří mezi to, oč usilujeme, a i když jsme původně přáteli, stejně máme své vlastní cíle. Pokud se ukáže, že náš přítel v pomýlení udělal chybu, nekryjeme ho, k jednomu omylu mu najdeme ještě dalších deset. Neteskníme ani za mák po slávě ani síle našich předků, nevědomí a nevzdělaní s očima zaslepenýma se chvástáme. Obětujeme své životy nepotřebným a nicotným věcem, pokud se však vybírá daň na hadždž, okamžitě prcháme pryč. Pokud se rozhádáme kvůli žertu nebo hře, kde je pak usmíření? Jenom dál rozdmýcháváme oheň. Pokud jde o pochlebování, není nad nás větších mistrů, uchylujeme se k všemožným lstem a lžím všech barev. Bývalo dřív pořekadlo „Pes zbožňuje toho, kdo jej bije,“ své úředníky, starosty a hejtmany si vykrmujeme, až jsou pěkně vypasení. Za moderním vzděláním někteří spěchají po obloze, někteří plavou ve vodě,
43
JAZYK A LITERATURA
my ale nemáme ani olezlého osla, na němž bychom jeli, a tak jdeme pěšky. Když si to přisupí automobil, „ach Bože, copak to může být?“ divíme se, neumíme používat rozum, zůstáváme v němém úžasu.
Neslyšíte, bratři? Jsou vaše uši v pořádku? Mé hrdlo se od stálého křiku už už roztrhnout.
V řemeslech „nám to takhle stačí,“ říkáme si a tím pro nás věc končí, v rozpadlých chatrčích si pak naléváme rýžovou kaši do hliněných misek.
1929
Není nikoho, kdo z hor a řek udělal by ráj na zemi, natřepeme si polštář a usínáme bezstarostným spánkem.
Vyjde slunce co nevidět, nad celým světem je světlo, ale náš Sin-ťiang vidím jen jako saze černé černo.
Místo hvězdářů, inženýrů a učenců máme nenasytné stařešiny, mulláhy a sultány. Chamtivě a závistivě se rozhlížíme, ale sami nic stvořit nedokážeme, a toho, kdo se rozhodne přiložit ruku k dílu, špiníme tisíci pomluv. Strasti národa a vlasti neleží nám na srdci ani v nejmenším, ale přijde den, kdy si budeme dělat marné výčitky. Ale mlč, Abduchaliku, to už stačí, nelámej si hlavu a nestěžuj si, v tu chvíli bude naše svědomí jistě připraveno snášet utrpení.
Vidím
1930 Hory na dohled nejsou daleko Cíl je v nedohlednu, zvíře pode mnou se potácí, ploužím se po kamenité cestě, klopýtaje, strašlivě vyhublý. Zachce-li se mi po cestě trochu odpočinout, ze všech stran na mě štěkají psi a nedají mi pokoje. Tu a tam se podobám loďce na rozbouřeném moři, hory jsou jako vlny a zmítají mnou, rozervaným.
1921
Potápím se a zas se vynořuji, topě se lapám po dechu, kdy už bude vidět břeh, myslím si a oči se mi zavírají.
Na dosah
Svou duši jsem upsal pravdě, avšak nemluvil jsem o ní dosti, mé radostí oslněné srdce bude však plesat, i kdyby je rozsekali na tisíc kousků.
Ovzduší se změnilo, ach přátelé, víte, jaká je doba? Minulo období dlouhého léta, krutá zima je na dosah. Stále spíš, oči zavřené, ležíš, co je to s tebou? Ó bratře, zima je blízko, už je blízko, na dosah.
Můj život se ocitl v nebezpečí smrti, mé oči planou hněvem, nezemřu-li jako válečník, zemřu jako mučedník.
Během tvého pošetilého spánku dobré příležitosti ti unikly, čas bláhového jednání minul, dny, kdy bude pozdě cokoli udělat, jsou na dosah.
Bílá je bílá a černá je černá, a bílá ať nikdy nestane se černou, ať odděleno od mědi je čisté zlato a ať ohni odolá.
Ve spánku a nevědomosti ležíš jako mrtvola, nic se nepohneš, ležíš strnule, zaslepeně a noci, kdy zapadneš sněhem, jsou na dosah. Když je všechna bavlna odvedena vládě, je pak těžké nějakou sehnat, první a druhé květy jsou pryč jako vždycky, čas třetích už je na dosah. Třetí květy nezahřejí, jako tenká vrstva na těle však stačí. Však vstávejte! Den, kdy už ani jich nebude, není daleko, je na dosah. Vstaňte, bratři! Nebo vám snad nevadí, že zahynete? Nejstudenější dny zimy už jsou na dosah. Vstaň a zbav se svých chmur, času je málo, ale pořád
44
trocha zbývá, pokud ti ale unikne i tato příležitost, pak tě v zimě spálí mráz.
Možná projde skrz strasti a utrpení, možná zhyne Abduchalik, ať však stojí stále na té správné straně a ať k lidem všem dolehne jeho volání. 1930 Nejistota v nitru6 Zavírám oči a nevím, spím či bdím, oči moje nerozeznají černou od bílé. Stojím či sedím, sám sobě nerozumím, bude cesta vpřed pod našima nohama hladká a rovná? Slova přivandrovalých úředníků jsou obhroublá a oči šikmé, copak přišli s hněvem v srdci, aby nás rozsekali na kusy?
JAZYK A LITERATURA
Jsme bez viny, neudělali jsme žádnou chybu, ne jako tihle zloduchové, jsme snad jako rostoucí vředy, které vyraší, uzrají a potom se vyříznou?
Lampa
Naše jméno - Ujgur - je slavné v dějinách světa, a nejsme o nic méně než tito lotři, ani chromí nejsme.
V černočerné noci ze sebe vydává zář, hledáš-li v noci cestu, je jako pochodeň.
Nazývají nás tisíci různých nadávek, nerozumím jejich slovům, má to být snad žert?
Není-li tu, nelze se v noci chopit pera, dokud píšu, dotud žhne, o své radosti pod nánosem chmur.
Z noci dělá den, září jako drahokam, její světlo svítí jako slunce, leskne se jako perla.
Říkají nám hlavy v turbanu7 a mají nás za zvířata, už nemáme ani za mák trpělivosti. Copak tohle je žití?
Abduchaliku, celé dny a noci nespíš, jsi jako můra, nevzdaluj se její záři. Nedatováno, napsáno na básníkově lampě.
Chopili jsme se tedy klacků, holí, seker a ručnic, a začali jsme velkou válku, překonali hory nástrah. Slyšel jsem novinu, že v Komulu8 započal se tenhle boj, radostí jsem vyskočil, přikrývku i polštář odhodil. Pokračovala dál tahle vřava válečná, vystrašila hejtmany, jejichž krutý útlak nedal volnost nevinné zemi. Na sebe nemysle, přidal jsem se k pochodu přátel, jídla je málo na cestě dlouhé, nerovné a bahnité. Nepřítel postoupil vpřed, my se kousek stáhli,9 osvobodit se z otroctví je věru těžké.
Poznámky: 1
2
Poslušní mají mnoho nepřátel, vždyť poslušnost je druh nevědomosti, copak se dá však živořit v temnotách nevědomosti? Rozptýlen je můj rozum a rozprášeny myšlenky, na mysl dolehly chmury, je tahle cesta správná, anebo máme zůstat zticha? Co dělat?
3
Na srdci mám hoře, však kvůli čemu se celý chvěji? Žár mě spaluje, ach, mám snad být ustrašeným otrokem plazícím se po zemi? V dáli na obloze září hvězdy, ach, i měsíc s Venuší. Je den či noc? Nastal teď onen čas těžkostí?
4
Můj jazyk není s to rozpoznat sladké od ostrého. Je tento nápoj kyselý, či slaný, anebo trpký? Vzdychám a soužím se, běduji a zoufám si, povím-li o svém palčivém žalu modré obloze, uleví se tím snad mé duši?
5
6
Černočerná je dlouhá noc, všechno živé odpočívá. Nevím, co se to se mnou děje, ochořel jsem či jsem zdráv?
7
Vstávám a chci udělat krok, ale nemohu. Co se to jen děje? Je snad v nebezpečí, ta země, po které chodíme?
8
A je tu v tuto chvíli někdo, kdo rozuměl by mému osudu? Anebo je ubohý Ujgur osamocen ve svých okovech? 1933
9
O politických dějinách kuomintangského Sin-ťiangu více v: Forbes, Andrew D. W.: Warlords and Muslims in Chinese Central Asia. Cambridge 1986. Podobné spolky začaly v Sin-ťiangu ve větší míře vznikat až po nástupu guvernéra Šeng Š´-cchaje k moci roku 1933. Celoprovinční působnost měla pro-sovětsky orientovaná vládou podporovaná Ujgurská společensko-osvícenská jednota (Uyghur Mädäniy Aqartix Uyuxmisi ). Do 17. století označovalo slovo Ujgur nemuslimské obyvatelstvo Tarimské pánve, poté se v důsledku úplné konverze oblasti k islámu přestalo používat. Ve 20. letech byl tento název z politických důvodů vzkříšen v SSSR, druhotně Šeng Š´-cchajem v Sin-ťiangu. Více o vzniku moderních Ujgurů v: Gladney, Dru C.: The Ethnogenesis of the Uyghur. In: Central Asian Survey. Vol. 9, No. 1. Oxford 1990. Více o odkazu Abduchalika Ujgura v dnešním myšlení Ujgurů v: Rudelson, Justin Jon: Oasis Identities. Uyghur Nationalism Along China’s Silk Road. New York 1997, s. 145-153. Všechny překlady z: Äkbär, Mahmud: Abdukhaliq Uyghur Xä´irliri (Básně Abduchalika Ujgura), Ürümči 2000. Napsáno ve vězení před popravou. Dobové derogativní označení všech Muslimů turkického původu v čínštině čchan-tchou, používalo se do 30. let. Povstání v Komulu (čínsky Cha-mi) vypuklo roku 1931. Komulský chanát, poslední ze svobodných středoasijských chanátů, byl anektován roku 1930 guvernérem Ťin Šu-ženem (u moci 1928-1933). Bezprostředním důvodem k vypuknutí povstání byla milostná aféra čínského úředníka s ujgurskou dívkou. Odkazuje pravděpodobně na ústup povstalců na venkov v dubnu 1931.
45