v České republice a na Slovensku

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Komparační analýza správy daní v České republice a na Slovensku Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Veronika Solilová, Ph. D.

Martina Ťoková

Brno 2011

2

Ráda bych poděkovala paní Ing. Veronice Solilové za vedení, připomínky, odborné rady a pomoc při zpracování bakalářské práce.

4

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 27. května 2011

....................................................

6

7

Abstract ŤOKOVÁ, Martina.Comparative Analysis of Tax Administration of the Czech Republic and the Slovak Republic. Brno, 2011. 71 p. Bachelor thesis. Mendel University, Faculty of Business and Economics. This Bachelor thesis deals with comparative analysis of tax administration in the Czech republic and the Slovak republic. The thesis describes differences between basic terms, sanctions applied in tax administration, appeals, registration procedures and terms. Key words: Tax administration, basic terms of tax administration, sanctions, appeals, registration procedures, terms.

Abstrakt ŤOKOVÁ, Martina. Komparační analýza správy daní v České republice a na Slovensku. Brno, 2011. 71 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita, Provozně ekonomická fakulta. Bakalářská práce se zabývá komparační analýzou správy daní v České republice a na Slovensku. Práce popisuje rozdíly mezi základními pojmy, sankcemi uplatňovanými ve správě daní, opravnými prostředky, registračním řízením a lhůtami. Klíčová slova: Správa daní, základní pojmy správy daní, sankce, opravné prostředky, registrační řízení, lhůty.

8

9

OBSAH

Obsah 1 Úvod

15

2 Cíl a metodika práce

16

3 Literární rešerše 3.1 Legislativa . . . . . . . . . . . . 3.2 Subjekty vystupující v daňovém 3.3 Řízení přípravné a daňové . . . 3.4 Současná legislativa . . . . . . .

18 20 21 23 25

. . . . řízení . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

4 Vlastní práce 4.1 Základní pojmy českého zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1 Správa daní – § 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Správce daně – § 10–12 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.3 Atrakce – § 19 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.4 Daň – § 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.5 Daňové tvrzení řádné a dodatečné – § 135–140 . . . . . . . . . 4.1.6 Osoba zúčastněná na správě daní – § 20–31 . . . . . . . . . . . 4.1.7 Třetí osoby – § 22, 30 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.8 Zásady – § 5–9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.9 Zastupování – § 25–30 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.10 Spis – § 64–68 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Základní pojmy slovenského zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Správa daní – § 1a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.2 Správce daně – § 1a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3 Daň – § 1a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.4 Daňové přiznání a hlášení – § 38, 39 . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.5 Účastníci daňového řízení – § 5 6 . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.6 Třetí osoby – § 6, 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.7 Zastupování – § 9, 10 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.8 Zásady – § 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.9 Spis – § 12, 22 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Sankce v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Sankce za ztěžování součinnosti při správě daní . . . . . . . . 4.3.2 Sankce za opožděné tvrzení daně – § 250 . . . . . . . . . . . . 4.3.3 Sankce za nesplnění povinností týkajících se registrační pokladny 4.3.4 Penále – § 251 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.5 Úrok z prodlení – § 252 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.6 Úrok z neoprávněného jednání správce daně – § 254 . . . . . . 4.4 Sankce na Slovensku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1 Pokuty za delikty peněžní povahy – § 35 . . . . . . . . . . . .

28 28 28 28 28 29 29 29 29 29 30 30 30 30 30 31 31 31 31 31 32 32 32 32 32 33 33 34 34 35 35

10

OBSAH

4.4.2

4.5

4.6

4.7 4.8 4.9

Pokuty za nesplnění povinností týkajících se registrační pokladny – § 35 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.3 Sankce za porušení povinnosti nepeněžní povahy – § 35 . . . 4.4.4 Úrok z prodlení na Slovensku – § 35b . . . . . . . . . . . . . 4.4.5 Úrok z prodlení správce daně – § 35b . . . . . . . . . . . . . Opravné prostředky českého zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1 Řádné opravné prostředky českého zákona . . . . . . . . . . 4.5.2 Odvolání – § 109–116 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.3 Rozklad – § 108 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.4 Mimořádné opravné prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.5 Návrh na povolení obnovy řízení – § 117, 118 . . . . . . . . 4.5.6 Dozorčí prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.7 Nařízení obnovy řízení – § 117–120 . . . . . . . . . . . . . . 4.5.8 Nařízení přezkoumání rozhodnutí – § 121–123 . . . . . . . . 4.5.9 Další prostředky ochrany českého zákona . . . . . . . . . . . 4.5.10 Prominutí daně – § 259, 260 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.11 Stížnost proti nevhodnému chování správce daně – § 261 . . 4.5.12 Stížnost na postup správce daně – § 261 . . . . . . . . . . . 4.5.13 Stížnost na postup plátce daně – § 237 . . . . . . . . . . . . 4.5.14 Námitka – § 159 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.15 Námitka na podjatost úřední osoby – § 77 . . . . . . . . . . 4.5.16 Žádost o prodloužení lhůty – § 36 . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.17 Žádost o navrácení lhůty v předešlý stav – § 37 . . . . . . . 4.5.18 Ochrana před nečinností správce daně – § 38 . . . . . . . . . 4.5.19 Opravy zřejmých nesprávností a omylů – § 104 . . . . . . . . 4.5.20 Nicotnost rozhodnutí – § 105 . . . . . . . . . . . . . . . . . . Opravné prostředky slovenského řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.1 Řádné odvolací prostředky slovenského zákona . . . . . . . . 4.6.2 Odvolání – § 46 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.3 Stížnost – § 49 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.4 Námitka a reklamace – § 50 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.5 Mimořádné opravné prostředky slovenského zákona . . . . . 4.6.6 Obnova řízení – § 51 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.7 Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení – § 53 . . . . 4.6.8 Opravy zřejmých omylů a nesprávností – § 54 . . . . . . . . Registrační řízení v České republice – § 125–131 . . . . . . . . . . . Registrační řízení na Slovensku – § 31 . . . . . . . . . . . . . . . . . Lhůty českého zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.1 Počítání času – § 32, 34 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.2 Zachování lhůty – § 35 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.3 Obecná lhůta – § 38 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.4 Nečinnost správce daně – § 168 . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.5 Prodloužení lhůty – § 36 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

38 39 39 40 40 41 41 42 42 42 42 42 43 43 43 44 44 44 45 45 45 45 46 46 46 46 47 47 47 48 48 48 49 49 49 50 51 51 52 52 52 53

11

OBSAH

4.9.6 Lhůty pro vyměření – § 148 . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.7 Navrácení lhůty v předešlý stav – § 37 . . . . . . . . . 4.10 Lhůty slovenského zákona o správě daní a poplatků . . . . . . 4.10.1 Lhůty – § 13 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.10.2 Zachování lhůty – § 13 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.10.3 Prodloužení lhůty – § 13a . . . . . . . . . . . . . . . . 4.10.4 Zmeškání lhůty – § 13b . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.10.5 Lhůty na rozhodnutí a opatření proti nečinnosti – § 30a 4.11 Komparace českého a slovenského zákona . . . . . . . . . . . . 4.11.1 Komparace základních pojmů . . . . . . . . . . . . . . 4.11.2 Komparace sankcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.11.3 Komparace opravných prostředků . . . . . . . . . . . . 4.11.4 Komparace registračního řízení . . . . . . . . . . . . . 4.11.5 Komparace lhůt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.11.6 Příklad komparace vybraných sankcí . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

53 54 54 54 55 55 55 56 56 56 57 58 59 59 61

5 Diskuze

63

6 Závěr

66

7 Použitá literatura

68

8 Přílohy

70

12

OBSAH

13

SEZNAM OBRÁZKŮ

Seznam obrázků 1 2 3 4

Účastníci řízení. (Zdroj: vlastní konstrukce podle Kobíka (2009)) Proces přípravného a daňového řízení. (Zdroj: vlastní práce) . . Schéma správy daní na Slovensku. (Zdroj: vlastní práce) . . . . Schéma správy daní v České republice. (Zdroj: vlastní práce) . .

. . . .

. . . .

. . . .

21 24 70 71

14

SEZNAM TABULEK

Seznam tabulek Tab. 1: Výdaj správce daně v České republice na 100 Kč příjmů

24

Tab. 2: Evidenční počet zaměstnanců ve správě daní

25

Tab. 3: Pokuty za nesplnění povinností týkajících se registrační pokladny 38 Tab. 4: Opravné prostředky českého zákona

41

Tab. 5: Opravné prostředky slovenského zákona

47

Tab. 6: Komparace základních pojmů českého a slovenského zákona

57

Tab. 7: Komparace sankcí

58

Tab. 8: Komparace opravných prostředků

59

Tab. 9: Komparace registračního řízení

60

Tab. 10: Komparace lhůt v českém a slovenském zákoně

60

Tab. 11: Informace k příkladu

61

Tab. 12: Komparace sankcí – výsledky příkladu

62

1

1

ÚVOD

15

Úvod

Daně a hlavně jejich správa hrají v našem životě důležitou roli. Téměř každý den se setkáváme s pravidly stanovenými zákony, které upravují správu daní a poplatků. Každý daňový subjekt, poplatník či plátce, má povinnost se jimi řídit. To, jakou částku daně a jakým způsobem a za jaký časový úsek, zda jednorázově či opakovaně, ji zaplatí, určuje správa daní. Správa daní v České republice je upravena jak v samostatném zákoně, tak v rozličných zákonech upravujících daňovou tématiku, např. zákon o daních z příjmu, zákon o dani z přidané hodnoty, aj. Ve Slovenské republice správu daní také upravuje samostatný zákon doplněný speciálními zákony upravujícími daně. Česká a slovenská správa daní vychází ze společných kořenů. Ještě před rokem 1993, kdy se rozdělilo Československo, byla správa upravována jednotnou legislativou. V rámci dělení Československa byly schváleny nové zákony upravující správu daní. Obě správy daní se nacházejí ve stádiu přeměny. V České republice správu daní a poplatků ještě do minulého roku upravoval zákon 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Od 1. ledna 2011 vstoupil v platnost zákon nový, zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Jedná se o snahu dosavadní legislativu zjednodušit, zpřehlednit a zaktualizovat. Slovenskou správu upravuje zákon č. 511/1992 Sb., o správe daní a poplatkov. Oba zákony prošly za posledních devatenáct let velkým počtem novelizací. Je samozřejmé, že takový počet novelizací zanechal své stopy. Zákony byly nepřehledné, podnikatelé i samotní úředníci se v nich nepříliš dobře orientovali, což vedlo k chybám a zbytečným prodlevám. To potvrzuje i výzkum společnosti PricewaterhouseCoopers LLP, která sleduje náročnost administrativy daní ve světě. Česká republika se nachází na 128. místě žebříčku. Placení daní u nás zabere v průměru asi 167 hodin. Na Slovensku, které se umístilo na 122. místě zabere daňová agenda 103 hodin. Pro srovnání: Německo je na 88. místě, Polsko na 121., Rakousko na 104. a Švýcarsko na 16. Ze zemí střední Evropy se Česká republika umístila nejhůře. Ve srovnání se sousedy nijak nepropadá. (PWC, 2011) Zatímco však Česká republika uvedla reformu do života již tento rok, přičemž původně měla vstoupit v platnost již pro rok 2010, Slovenská republika reformu připravuje až na rok příští.

16

2

2

CÍL A METODIKA PRÁCE

Cíl a metodika práce

Cílem mé bakalářské práce je komparační analýza správy daní v České republice a na Slovensku. Práce se zaměřuje na to, jaké se vytvořily rozdíly mezi správou daní a poplatků v obou zemích po osmnácti letech oddělené legislativy. Jmenovitě se práce zabývá základními pojmy, sankcemi, opravnými prostředky, registračním řízením a lhůtami. Jedná se o základní části daňového a přípravného řízení. Pro splnění cíle je nutné splnit cíle dílčí. Dílčím cílem je kvantifikace rozdílů mezi českou a slovenskou úpravou vybraných sankcí. Dalším cílem je porovnání úpravy správy daní s aktuální situací na Slovensku a vyvození důsledků pro podnikatele: jednak zhodnocení, zda česká reforma podnikatelům prospěla, jednak zhodnocení, zda jsou z hlediska správy daní slovenští podnikatelé v lepším postavení. Dalším dílčím cílem práce je představení obecných cílů správy daní, způsoby stanovení pokut a metodiky jejich výpočtu. Obecně se komparační analýza zabývá srovnáváním dvou a více aleternativ, procesů, produktů, atd. Objektem komparační analýzy je v případě této práce správa daní v České republice a na Slovensku. V práci je kromě metody komparační analýzy využito metod deskripce, analýzy, systézy a matematických metod. Práce se skládá z kapitol Literární přehled, Vlastní práce, Diskuze a Závěr. V části Literární rešerše jsou uvedena teoretická východiska pro práci. Jsou zde uvedeny názory na správu daní, její funkci a začlenění ve veřejných výdajích. Dále je uvedena stručná historii zdanění a přehled nejfrekventovanějších zákonů a nařízení, které se používají ve správě daní a poplatků. V kapitole Literární rešerše jsou popsány základní pojmy správy daní. Jsou zde představeny základní procesní zásady, které správce daně musí dodržovat při svém konání. Dále je zde nastiňen vývoj legislativy v České republice a ve Slovenské republice. V kapitole jsou také uvedeny názory některých politiků a odborníků na současnou českou právní úpravu. Vlastní práce se skládá z částí, které představují komponenty správy daní: základní pojmy, sankce, opravné prostředky, registrační řízení a lhůty. Pokaždé se jedna kapitola věnuje problematice podle českého zákona a následující je zpracována podle slovenského zákona. V této kapitole jsou použity metody deskripce, analýzy a matematické metody. Matematické metody jsou užity v případě výpočtu sankcí, tedy úroků z prodlení a pokut. Metody analýzy, syntézy a deskripce jsou použity v sekcích, které se zabývají možnostmi použití opravných prostředků. Na několika příkladech je nastíněno, kdy se který opravný prostředek použije. V části věnované registračnímu řízení jsou představeny příklady registrace tuzemské a zahraniční osoby. Jsou zde použity metody analýzy, systézy a deskripce. V části věnované lhůtám je uvedena právní úprava lhůt v českém a slovenském zákoně a příklady jejich použití. Lhůty časově jsou vymezeny daty počátku a konce lhůty. V této části jsou použity metody deskripce, analýzy, syntézy a matematických metod.

2

CÍL A METODIKA PRÁCE

17

Dále je provedena kvantifikace rozdílu mezi českými sankcemi a slovenskými sankcemi uvalenými na daňový subjekt v případě některých deliktů. Příklady v části nazvané Vlastní práce jsou vyznačeny vyznačovacím řezem kvůli odlišení od okolního textu. V závěrečném příkladu, ve kterém je provedena kvantifikace vybraných sankcí, je použita především metoda komparace, dále pak matematické metody a analýza. V kapitole Diskuze jsou pomocí komparační metody porovnány skutečnosti zjištěné na základě provedené analýzy. Dále jsou v této kapitole použity metody syntézy a analýzy. Práce je zpracována pomocí odborné literatury, zákonů a článků v odborných internetových periodikách. Ke zpracování Literární rešerše jsou použity knihy autorů zabývajících se problematikou daní obecně, jejich správy a veřejných financí. Především se jedná o komentovaná vydání příslušných zákonů od Kobíka a Kohoutkové a Lichnovského, Daňové právo od Babčáka. Informace o teorii daní a veřejných financí jsou čerpány z knih autorek a autorů Hamerníkové, Kubátové, Smithe a Klikové a Kotlána. Ve Vlastní práci jsou zpracovávány informace získané především ze zákonů. V případě české legislativy jsou použity Daňové zákony od Markové. V případě slovenské úpravy jsou použity Daňové zákony 2011 od společnosti Donaumedia. V práci jsou využity jednak zákony týkající se správy daní, jednak zákony, které upravují jednotlivé části práva, např. zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, který od 1. 1. 2011 nahradil zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, dále zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákona č. 357/1992 Sb. V případě slovenských zákonů, jedná se především o zákon č. 511/1992 Sb., o správe daní a poplatkov, zákon č. 595/2003 Sb., o dani z príjmov, Zákon č. 222/2004 Sb. o dani z pridanej hodnoty, zákona 595/2003 Sb., o dani z príjmov zákona č. 554/2003 Sb. Práce je zpracovaná pomocí systému LaTeX.

18

3

3

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Literární rešerše

Daně a poplatky jsou nejvýznamnějšími příjmy veřejných rozpočtů, ať už se jedná o státní rozpočet, rozpočty krajů, měst anebo obcí. Je nezpochybnitelné, že stát potřebuje peníze pro financování jeho chodu. Cílem správy daní je stanovit daň správně a v zákonné výši. V některých případech ovšem nemusí být daň stanovena přesně v takové výši, jak tomu nařizuje zákon. V případech, kdy správce daně musí použít pomůcek ke stanovení daně, daň není stanovena přesně. Ne vždy se ale správa tomuto cíli přiklání. Lhůta stanovená k vyjádření subjektu, který se odvolává, ke skutečnostem zjištěným během dokazování, je velice krátká. Daň tedy nemůže být stanovena správně (Kobík, Kohoutková, 2010) Jejich výše ovlivňuje ekonomiku státu, poptávku spotřebitelů i nabídku firem. Vysoké daně snižují disponibilní důchod spotřebitelů a snižují zisky firem. Nízké daně naopak zvyšují spotřebu a tím i zisky nabízejících firem. Také se ovšem snižuje příjem státu z vybrané daně. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu „veřejný zájem na výběru daní nelze v obecné rovině spatřovat pouze v zájmu státu, ale rovněž v potřebě spravedlivě vymezit práva a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá. Zákonné vymezení rozsahu a obsahu podmínek pro stanovení daní je možno definovat jen zákonem, přitom je třeba zachovat požadavek přesnosti právní normy, právní jistoty a předvídatelnosti aktů veřejné moci.ÿ (Nejvyšší správní soud, 2005) Nejlepší správou daní nemusí být ta nejvýnosnější. Richard Bird a Casenegra de Jantscher uvádí ve své knize,„ že to, jakým způsobem se zisk získává – efekt z vygenerovaného zisku závisí na vlastním kapitálu, politickém štěstí vlád a na úrovni ekonomických podmínek – může být stejně důležité. Nekvalitní daňová správa může vybrat velké množství peněz ze snadno zdanitelných sektorů, jako jsou zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné. Výše vybrané daně proto není příliš dobrým měřítkem efektivnosti správy daně. Přesnějším měřítkem je rozdíl mezi skutečnými a potenciálními daňovými zisky a jeho změny u různých sektorů daňových poplatníků.ÿ (Bird, Casenegra de Janster) Příjmy z daní jsou významným elementem fiskální politiky. Ta pak plní v ekonomice státu důležitou funkci. Správa daní ovlivňuje množství vybraných daní a tím i velikost prostředků, které může stát utratit na veřejné výdaje. Fiskální politika plní tři základní funkce. Funkce redistribuční zajišťuje přerozdělování důchodů od daňových poplatníků k příjemcům dávek. Alokační funkce znamená, že stát vytváří a financuje veřejné statky. Pokud se stát snaží snížit působení hospodářského cyklu na ekonomiku, vykonává stabilizační funkci. (Kliková, Kotlán, 2003) Již ve starověku daně tvořily zdroj pro financování chodu státu. Původně však pouze doplňovaly příjem panovníka z jeho vlastních pozemků a majetku. Daně se vybíraly podle stavu úrody, většinou jako důkaz podřízenosti obyvatel dobytého území. Daně většinou nebyly pravidelné. Platilo se při vstupu do města, za průchod určitým územím.

3

LITERÁRNÍ REŠERŠE

19

Ve středověku byli zdaňováni pouze někteří obyvatelé státu, osvobozeni bývali především šlechtici a zástupci církve. Daně poddaní platili vrchnosti i církvi. Existovalo mnoho typů daní, například daň z hlavy, daň z oken a komínů nebo tzv. desátek, který platili poddaní církvi. Tyto daně se ve své podstatě udržely ještě mnoho století. Po nástupu 17. století se změnil pohled na daně. Do popředí se dostaly směry merkantilismus a fysiokratismus. Merkantilismus přizpůsoboval správu daní kumulaci zisku. Fysiokratismus zase zdaňoval především zisky ze zemědělství. S příchodem liberalismu a ekonomických teorií Adama Smithe se mění pohled na daň. Církev a šlechta již není osvobozena od placení daní. V devatenáctém století se dostává do popředí státního zájmu daň důchodová, uvalená na výdělky jak podniků, tak osob. Ve dvacátém století rostlo zdanění obyvatel. Hlavním důvodem byly dvě světové války a nutnost zajištění financování státu ve válečném období. (Kubátová, 2009) Hamerníková uvádí, že v daňovém právu existují mnohé principy – efektivnosti, spravedlnosti, daňová výtěžnost, pružnost, jednoduchost výběru, stabilita daňového práva, harmonizace s Evropskou unií, aj. Známé jsou také principy, které zavedl jeden ze zakladatelů moderní ekonomie Adam Smith. (Hamerníková, 2004) Jedná se o Čtyři daňové kánony. První kánon říká, že by poddaní měli přispívat na správu státu podle svých možností. Druhý určuje, aby byla daň stanovena stejným způsobem každému poplatníkovi. Ve třetím Smith tvrdí, že daň by se měla vybírat ve stanoveném čase, kdy se poplatníkovi nejvíce hodí. Čtvrtý kánon hovoří o tom, že by daň měla být určena tak, aby se minimalizovaly náklady zdanění. (Smith,1776) Právě s principy, které Adam Smith ve svém díle představil, zachází stát při tvorbě zákonů, které upravují správu daní, i v dnešní moderní době. Jednotná legislativa určuje, jak má daný úřad daň vybírat, kde a kdo ji může vyměřit, případně, jak se může poplatník odvolat proti rozhodnutí správce daně. Stát má prostřednictvím správce daně právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností. Správce daně může činit pouze to, co mu zákon umožňuje v případech a mezích, které stanoví zákon. Mezi práva, jež má správce daně, patří například právo daňové subjekty vyhledávat, daně vyměřit, vyúčtovat, vymáhat apod. (Kobík, 2009, upraveno) Daňové právo nabylo na důležitosti až po tzv. Sametové revoluci v roce 1989. Do té doby stát pouze vytvářel právní podmínky a předpoklady pro výběr daní. V žádném jiném právním odvětví se neuplatnilo tolik změn oproti stavu před rokem 1990 jako právě v daňovém právu. Změny se týkaly především oblasti tvorby norem, soustavy daní, daňově-právních institutů, zařazení v právním pořádku a přístupu společnosti. (Babčák, 2010) Zákon o správě daní a poplatků vznikal v naprosto jiné ekonomické i politické situaci. Po rozpadu východního bloku došlo k mnoha změnám. Jednou z hlavních, které ovlivnily správu daní a poplatků, byla změna způsobu řízení ekonomiky z centrálně řízené ekonomiky na tržní. S tím souviselo uvolnění trhu, změna státní správy, rozvoj podnikání a samozřejmě také potřeba upravit správu daní a poplatků. Jelikož byl v té době zákon vytvořen na základě vyhlášky ministerstva financí č. 16/1962 Sb.,

20

3

LITERÁRNÍ REŠERŠE

která upravovala správu daní od roku 1962 do roku 1992, bylo nutné zákony v obou republikách novelizovat. (Ministerstvo financí ČR, 2008)

3.1

Legislativa

Správou daní se zabývá daňové právo hmotné a procesní. Objektem práva je nejen vybraná daň nebo poplatek, ale také vztahy mezi subjekty daňového práva. Subjektem pak poplatník, plátce, správce daně a třetí osoby. Daňové právo se řadí mezi právo veřejné. Je to určeno především charakterem správy daní, jejímž účelem je efektivní a regulérní výběr daní v souladu se zákonem. Správu daní jak v České republice, tak na Slovensku upravuje hned několik zákonů. Obecný zákon, který upravuje správu daní obecně, a dále celou řadu speciálních zákonů, které upravují jednotlivé daně. V české republice funkci lex generalis zastává zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, který od 1. 1. 2011 nahradil zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Na Slovensku se jedná o zákon č. 511/1992 Sb., o správe daní a poplatkov, jenž bude od 1. 1. 2012 vystřídán zákonem č. 563/2009 Sb., daňovým poriadkom. Do kategorie zákonů speciálních, tedy lex specialis, patří v České republice zejména zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, atd. Na Slovensku se jedná zejména o Zákon č. 595/2003 Sb., o dani z príjmov, Zákon č. 222/2004 Sb. o dani z pridanej hodnoty, zákona 595/2003 Sb., o dani z príjmov zákona č. 554/2003 Sb., o dani z prevodu a prechodu nehnuteľností, zákon č. 98/2004 Sb., o spotrebnej dani z minerálneho oleja, zákon č. 104/2004 Sb., o spotrebnej dani z vína, Zákon č. 105/2004 Sb., o spotrebnej dani z liehu, atd. V důsledku členství České a Slovenské republiky v Evropské unii jsou dalším důležitým pramenem daňového práva směrnice Evropské unie. Každá členská země má povinnost implementovat směrnice do své legislativy. Ty jsou pak nadřazeny zákonům té které země. Spolupráci členských států v oblasti správy daní upravuje například Směrnice Rady č. 77/799/EHS o vzájemné pomoci příslušných úřadů členských států v oblasti přímých daní, Třetí směrnice Rady č. 69/463/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, Zavedení daně z přidané hodnoty v členských státech, Směrnice Rady 2008/55/ES o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, atd. Správa daní se řídí politickým vedením státu. Může být ovlivněna i tím, že je stát členem nadnárodní organizace. Dobrý příkladem je právě výše zmíněné členství České republiky v Evropské unii. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie musela česká legislativa implementovat evropské směrnice a nařízení. Evropská legislativa nařizuje, aby v případě, že poplatník daně z přidané hodnoty poskytuje službu nebo dodal zboží jinému poplatníkovi, aj., musí vyplnit Souhrnné hlášení, ve kterém uvede hodnotu plnění.

3.2

3.2

Subjekty vystupující v daňovém řízení

21

Subjekty vystupující v daňovém řízení

Zákon rozlišuje v zásadě tři typy subjektů vystupujících v daňovém řízení. Jedná se o správce daně, daňový subjekt a třetí osoby. Schéma na obrázku 1 ukazuje jejich přehled daňového řízení.

Obr. 1: Účastníci řízení. (Zdroj: vlastní konstrukce podle Kobíka (2009)) Daňový subjekt je osoba, jejíž práva a povinnosti jsou upraveny daňovými zákony. Daňový subjekt může vystupovat jako poplatník nebo plátce daně. Poplatník je osoba, jejíž příjmy dani podléhají, plátce pak osoba, která daň odvádí. V některých případech může poplatník a plátce splynout v jednu osobu. Daňovým subjektem může být i nástupce daňového subjektu, což je osoba, která nabyla práv a povinností po daňovém subjektu. Může se jednat o dědice v případě fyzické osoby nebo v případě právnické osoby o firmu, na kterou přešlo obchodní jmění zaniklé společnosti. Daňový subjekt má břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Povinností plátce je vést evidenci týkající se daňové povinnosti, například v případě daně z příjmů je povinen evidovat příjmy a výdaje nebo výnosy a náklady, aby bylo možno z těchto údajů věrohodně vypočítat daň. Nejdůležitější povinností je povinnost zaplatit vyměřenou daň, pokud zákon nestanoví, že je plátce osvobozen. Další povinností je podání přiznání k dani, pokud zákon neuloží jinak. Další povinnosti se liší podle druhu daně. Plátce daně z přidané hodnoty má povinnost vystavit daňový doklad.

22

3

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Správcem daně je jen ten úřad, kterého k tomu zplnomocnil zákon, nebo případně pověřilo Ministerstvo financí. Správcem daně tak může být finanční úřad, celní úřad, obecní úřad, ale i samotné ministerstvo financí. Správce vede daňová a jiná řízení podle daňového zákona, vyhledává osoby, které jsou povinné k dani, ale samy se k daňové povinnosti nepřihlásily, kontroluje osoby zúčastněné na správě daní, především způsob, jakým plní své povinnosti uložené zákonem, vyzývá ke splnění daných povinností, zabezpečuje placení daní. Správce daně také vede registry a eviduje poplatníky daní a jejich daňové povinnosti. (Marková, 2010, Daňový řád, § 12) Správce daně musí jednat ve prospěch státu, jehož je zástupcem. Samozřejmě ale musí učinit všechno pro to, aby neomezil práva daňového subjektu. Správce daně musí při své činnosti zachovávat určité právní zásady. Jedná se o zásady, které se obecně dodržují v procesním právu. Mezi tyto zásady patří zásady zákonnosti, přiměřenosti, procesní rovnosti, součinnosti a spolupráce, volného hodnocení důkazů, materiální pravdy, neveřejnosti, zachování mlčenlivosti, oficiality, zákazu libovůle, poučovací, vstřícnosti a slušnosti, rychlosti řízení, legitimního očekávání, vyhledávací, hospodárnosti. Zásada zákonnosti znamená, že oba, tedy jak správce daně, tak daňový subjekt, smí postupovat pouze podle platných zákonů. Musí se řídit právní úpravou správy daní, zákony, které upravují daňové právo, zákony upravující trestní právo i Listinou základních práv a svobod a Ústavou. Zásada přiměřenosti říká, že správce daně musí volit takové prostředky, které se pro daný případ hodí a nezatěžují příliš daňový subjekt. Tato zásada se nejlépe uplatní v případech, kdy závisí na správci daně, jak rozhodne v kterém případě. Například na Slovensku je velká část pokut vymezena určením spodní a horní hranice pokuty. Správce daně musí rozhodnout, jaká pokuta nejlépe náleží za daný delikt danému daňovému subjektu. Zásadou procesní rovnosti se myslí, že všechny subjekty si jsou v postavení před správcem daně rovny. Tato zásada vyplývá z Listiny základních práv a svobod. Zásada součinnosti a spolupráce ukládá správci daně povinnost spolupracovat s daňovým subjektem. Na druhou stranu ale neukládá povinnost daňového subjektu přiznat se k nezákonnému jednání. Zásada volného hodnocení důkazů zaručuje správci daně právo hodnotit důkazy podle své úvahy, jejich souvislosti a význam. Zásada materiální pravdy nařizuje, aby správce daně při svých rozhodnutích vycházel ze skutečného zjištěného stavu věci. Správce daně by měl vždy zjistit, zda jsou důkazy pravdivé, zda svědek úmyslně nevypovídá pravdu. Zásada neveřejnosti znamená, že jednání probíhá pouze mezi zúčastněnými stranami a veřejnost je z něj vyloučena. S touto zásadou se pojí povinnost zachování mlčenlivosti správce daně, jejíž porušení se trestá. Zásadou oficiality se myslí, že správce daně má povinnost zahájit řízení z moci úřední, pokud se dozví o porušení povinností daňového subjektu.

3.3

Řízení přípravné a daňové

23

Zásada zákazu libovůle umožňuje správci daně dělat jenom taková rozhodnutí, k nimž má oprávnění. Může je také vykonávat pouze v rozsahu, jaký mu umožňuje zákon. Podle zásady poučovací musí správce daně náležitě poučit osoby zúčastněné na správě daně o jejich právech a povinnostech. Zásada vstřícnosti a slušnosti souvisí s klientským přístupem, který se nyní prosazuje ve správě daní. Správce daně by měl vyjít zúčastněným osobám vstříc v jejich žádostech. Úředníci správce daně by k nim měli být zdvořilí. Zásada rychlosti řízení ukládá správce postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům v řízení. Správce daně musí daný případ vyřídit do lhůty dané zákonem. Tuto zásadu podporuje rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1611/07 ze dne 02. 12. 2008, kde Ústavní soud rozhodl, že účelem zavedení prekluzivních lhůt pro vyměření bylo stimulovat správce daně k včasnému výkonu jeho práv a povinností a z hlediska právní jistoty daňových subjektů pak nastolit situaci, kdy po jejich uplynutí zanikají i jejich povinnosti, které, zejména pokud jde o povinnost prokazovat, jsou po uplynutí delší doby vždy spjaty s určitými problémy. (Ústavní soud, 2007) Zásada legitimního očekávání zaručuje daňovému subjektu, že jeho případ bude posuzován stejně, jako jiný podobný nebo stejný případ. Tato zásada zaručuje subjektu právo na spravedlivé posouzení jeho povinností a práv. Zásada vyhledávací souvisí s právem správce shromažďovat informace o daňových subjektech, jejich osobní údaje a údaje o jejich daňových povinnostech v rozsahu potřebném pro správu daní. Objektem správy daně je daň. Za daň se v případě správy daní považuje i poplatek, některé legislativy používají legislativní zkratku daň, pod kterou sdružují daň i příslušenství daně, tj. různé úroky a pokuty, které pramení například z nesplnění povinností poplatníka nebo správce. Správce daně při vyměřování daní používá tzv. pomůcky. Může se jednat o porovnání s podobným daňovým subjektem, znalecké posudky, výpovědi svědků, záznamy státních orgánů, vlastní zkušenosti s daným daňovým subjektem, atd. Podle Kobíka (2009) však není daň stanovená pomocí pomůcek správně. Není totiž stanovená na základě důkazů, ale pouze na základě odhadu správce daně. Kobík proto nabádá k tomu, aby byla vždy dána přednost zjištění daně dokazováním a nikoliv pomocí pomůcek.

3.3

Řízení přípravné a daňové

Základní části daňového řízení jsou řízení vyměřovací, placení daní a řízení vymáhací. Daňovému řízení předchází řízení přípravné. Přípravné řízení upravuje registraci daňového subjektu a vyhledávací činnost správce daně. Pokud tedy daňový subjekt nepodá žádost o registraci sám, udělá to za něj z moci úřední správce daně. Řízení daňové se dále rozpadá na řízení vyměřovací, placení daní a řízení vymáhací. Obsahem vyměřovacího řízení je vyměření daně daňovému subjektu, ať z moci úřední či podle daňového přiznání podaného subjektem. Do vyměřovacího řízení

24

3

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Obr. 2: Proces přípravného a daňového řízení. (Zdroj: vlastní práce) patří i pozdní či opravné daňové tvrzení. Proti rozhodnutí správce daně je možné použít opravné prostředky. Poté daňový subjekt zaplatí daň na základě platebního výměru vydaného správcem daně. Daň může být zaplacena v hotovosti, převodem z bankovního účtu nebo evidovaným přeplatkem daně. V případě daní, které se srážejí u zdroje, se platební výměr poplatníkovi neposílá. V případě, že daňový subjekt nesplní svou povinnost a nezaplatí daň, správce daně ji na něm vymůže ve vymáhacím řízení. Správce nejprve vyzve subjekt k zaplacení daně, a pokud ten neposlechne, vydá exekuční příkaz. Za nesplnění povinností musí daňový subjekt uhradit sankci. Všechny úkony v daňovém řízení musí být splněny v daných lhůtách. Vymezují časový úsek, ve kterém musí být určitý úkon proveden. Mohou být buď určeny zákonem, nebo je může určit správce daně svým rozhodnutím. (Lichnovský, 2010) Ve správě daní existuje několik druhů nákladů. Jedná se především o administrativní a daňové náklady. Hamerníková rozděluje administrativní náklady do dvou hlavních skupin: přímé a nepřímé náklady. Zatímco přímé náklady nese veřejný sektor, nepřímé soukromý. (Hamerníková, 2004) Náklady územních finančních orgánů jsou podle Výroční zprávy české daňové správy poměrně nízké, nicméně v posledních třech letech se zvýšily. Jak uvádí tabulka 1, v roce 2009 činily výdaje územních orgánů 1,53 Kč na 100 Kč příjmů. Tab. 1: Výdaj správce daně v České republice na 100 Kč příjmů

Rok Výdaj na 100 Kč příjmů

2007 1,29

2008 1,31

2009 1,53

Zdroj: Výroční zpráva české daňové správy, 2009 Správa daní si vyžaduje množství odpovědných osob, úředníků, kteří ji vykonávají. Podle údajů zveřejněných ve Výroční zprávě České daňové správy z roku 2009 správa zaměstnává 15 391 zaměstnanců. Jak je zřejmé z tabulky 2, jejich počet se snižuje.

3.4

25

Současná legislativa

Tab. 2: Evidenční počet zaměstnanců ve správě daní

Rok Evidenční počet zaměstnanců

2007 15 575

2008 15 408

2009 15 391

Zdroj: Výroční zpráva české daňové správy, 2009

3.4

Současná legislativa

V současné době v České republice platí zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, který 1. ledna 2011 nahradil zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Ministerstvo financí uvádí v dokumentu Reforma daňového systému 2010, teze pro veřejnou diskuzi, že cíli daňové reformy, jejíž součástí je reforma správy daní a poplatků, jsou přehlednější uspořádání textu zákona, stanovení jednoznačné terminologie pro celou oblast daňového práva, vytvoření jednotného procesu pro výběr všech příjmů veřejných rozpočtů, posunutí splatnosti daně ve výši, která byla stanovena nad rámec daňového přiznání, až za právní moc rozhodnutí. (Ministerstvo financí ČR, 2008) Zákon o správě daní a poplatků byl tedy nahrazen Daňovým řádem. Tento nový zákon si klade za cíl zjednodušit složitou úpravu, sjednotit některé právní pojmy, přizpůsobit novým podmínkám, které nastaly po vstupu České republiky do Evropské unie, zjednodušit a zrychlit proces výběru daní a poplatků, zvýšit odpovědnost jednotlivých dotčených úřadů. Dalším důležitým krokem reformy je změna použití opravných prostředků, změna ve výši a výpočtu sankcí. Důležitou změnou je změna v běhu lhůt. Názory některých politiků na reformu uvedl deník Hospodářské noviny. Senátorka Soňa Paukrtová zákon kritizovala. Podle ní zhoršuje postavení daňových poplatníků. „Jsou dvě možnosti. Zákon přijmout s celou řadou nedostatků, na které upozorňují i daňoví poradci, nebo zákon rovnou zamítnout. Výbor (ústavně-právní) byl pro zamítnutí,ÿ řekla. Stejný názor měl i Petr Pakosta z ODS, který prohlásil, že: „Zákon si napsala státní správa a všechno co šlo posunout v její prospěch, to posunuli. Proto se postavení občana, poplatníka zhoršuje,ÿ řekl senátor ČTK. Senátor dále uvedl, že nový daňový řád není třeba a stačí pouze novelizovat zákon o správě daní a poplatků. (Ihned.cz, 2009) Naopak Eduard Janota, tehdejší ministr financí, reformu bránil. „Představuje novou komplexní úpravu, která má nahradit nyní již nevyhovující systém. Jedním z hlavních cílů je větší přehlednost a lepší uspořádání. Běžný poplatník, který chce řádně plnit daňové povinnosti, je nucen najímat daňové poradce, a tím zvyšovat daňovou povinnost nebo studovat judikaturu, která se někdy o 180 stupňů liší od textu zákona, nebo se stát obětním beránkem daňových úřadů,ÿ uvedl. (Ihned.cz, 2009) Za problematický považuje Daňový řád i Zdeněk Zralý z Cígler software, protože není upravena situace, kdy daňový subjekt opravuje daň na nižší. „Vzhledem k tomu, že při podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší nevzniká po-

26

3

LITERÁRNÍ REŠERŠE

vinnost jej podat, ale toliko možnost učinit podání, domnívám se, že zde pokuta nepřipadá v úvahu. Jsem si však vědom toho, že existuje i názor opačný,ÿ píše. Za problematickou považuje i sankci za pozdní podání souhrnného hlášení, jelikož se v něm neuvádí daň. (Zralý, 2011) Daňový řád je prvním pilířem reformy daňové soustavy České republiky. Druhým bude zřízení Jednotného inkasního místa, které usnadní jednak daňovou administrativu pro daňové poplatníky i pro samotné orgány státní správy. Hospodářská komora považuje za hlavní přínos reformy odkladný účinek odvolání a to v případě, kdy je poplatník přiznal daň a správce daně mu poté doměřil vyšší daň. Nebude totiž daň platit dříve, než správce daně rozhodne o odvolání, a ani nemůže být z tohoto titulu exekuován. (Hospodářská komora ČR, 2011) Daňový řád doznal změn už v prvních měsících své účinnosti. Od 1. března 2011 je účinná Technická novela Daňového řádu, která byla publikována jako zákon č. 30/2011 Sb. Mění lhůty pro stanovení daně, počítání lhůt pro podání daňového přiznání, v případě plné moci nemusí být doloženo přijetí, atd. Technická novela ale neupravuje pouze daňový řád. Mění také některé zákony dotýkající se správy daní, majetkových daní, atd. Podle měsíčníku firmy Klynveld Peat Marwick Goerdeler, zkráceně KPMG, je technická novela vcelku pozitivní. Novela nově zahrnuje prokuristu mezi osoby, které mohou jednat jménem obchodní společnosti, pokud mu to dovoluje prokura. Podle KPMG to vyřeší problém s doručováním písemností. (KPMG, 2011) Daňový řád mění zejména počítání lhůt, oblast sankcí, opravné prostředky, registrační řízení a pojmy a zásady. Sankce, které může finanční úřad vyměřit daňovému subjektu za nesplnění nepeněžitých povinností, jsou v současné právní úpravě tři – pokuta, zvýšení daně a penále. (Zemanová, 2008) Nově se také bude tzv. prekluzivní lhůta pro stanovení daně počítat ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání řádného přiznání a ne od konce zdaňovacího období, ve kterém daňová povinnost vznikla. (Klimánková, 2011) V České republice se s novým zákonem změnila i organizační struktura správy daní. V čele nyní nově stojí Generální ředitelství. Jeho podřízenými orgány jsou Finanční ředitelství v osmi největších městech. Finanční ředitelství jsou nadřízenými orgány pro finanční úřady. Schéma členění správy daní je v příloze na obrázku 4. V současnosti je na Slovensku účinný zákon č. 511/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Slovenská správa daní nezůstávala pozadu v počtu novelizací, dokonce tu českou předčila. Zatímco byl český zákon novelizován asi padesátkrát, změny ve slovenském překročily šedesátku. Jen v loňském roce byl novelizován celkem třikrát. Změnil se způsob evidence tržeb. Povinnost použít elektronickou pokladnu má i podnikatel, který má sídlo nebo trvalý pobyt mimo Slovenskou republiku a zároveň prodává výrobky nebo poskytuje služby na jejím území. Jedna z posledních důležitých změn ve správě daní proběhla kvůli přijetí Eura v roce 2009, kdy musely být všechny částky přepočítány podle platného kurzu. Změnily se také základní sazby, které se používají k výpočtu sankčních úroků. V reakci na hospodářskou krizi a snižování úrokových sazeb bylo schváleno, že pokud troj-

3.4

Současná legislativa

27

násobek základní úrokové sazby Evropské centrální banky nepřesáhne při výpočtu sankce 10 % částky, použije se sazba 10 % nebo 5 %. Nicméně, stejně jako je tomu v případě České republiky, i Slovenská republika chystá změnu. Od 1. 1. 2012 nabude účinnosti zákon č. 563/2009 Sb., daňový poriadok. Zákon zatím není plně účinný, nicméně některé části upravující jiné dotčené zákony již účinné jsou. Nový zákon mění úpravu sankcí, lhůt, opravných prostředků, atd. Měl by zjednodušit proces správy daní, zrychlit komunikaci a snížit náklady. OECD, která sdružuje vyspělé státy světa, ve své zprávě za rok 2008 zveřejnila stručný obsah změn, které přinese nový slovenský zákon. Za největší změnu považuje optimalizaci počtu úřadů, optimalizaci administrativy a snaha přesunout aktivity správy daní na regionální úroveň. Od ledna 2013 má začít fungovat jediná instituce, která má sdružovat Finanční ředitelství Slovenské republiky, Finanční kriminální a justiční úřad, Finanční úřad pro vybrané subjekty s celoslovenským působením a osm finančních úřadů. Tato struktura nahradí nynější organizaci, kde je nejvyšším orgánem Daňové ředitelství Slovenské republiky, které má osm poboček v slovenských krajích. Tyto pobočky mají podřízené orgány, finanční úřady. Schéma členění správy daní podle stavu k 1. 1. 2011 je v příloze na obrázku 3.

28

4

4

VLASTNÍ PRÁCE

Vlastní práce

V následující kapitole jsou uvedeny základní rozdíly mezi českou a slovenskou správou daní. Jednotlivé kapitoly se věnují základním prvkům správy daní. Jsou zde rozebrány základní pojmy obou řádů, sankce uplatňované v daňovém řízení, opravné prostředky obou zákonů, registrační řízení a problematika lhůt. V závěru uvedu nejdůležitější rozdíly mezi českou a slovenskou legislativou v přehledných tabulkách. V textu budou dále uvedeny příklady použití jednotlivých prvků.

4.1

Základní pojmy českého zákona

Daňový řád zavádí některé změny pojmů zažitých v Zákoně o správě daní a poplatků. Zavádí také zcela nové instituty. 4.1.1

Správa daní – § 1

Správa daní je postup správce daně, jehož cílem správy daní je zjištění a stanovení daně, zabezpečení její úhrady. Veřejný rozpočet, jehož je daň příjmem, je rozpočet státní, státní finanční aktiva rezervní fondy organizační složky státu, rozpočet územních samospráv, státního fondu, Národní fond, rozpočet Evropské unie, nebo jiný zákonem stanovený rozpočet. Úřední osobou je zaměstnanec správce daně. Tento zaměstnanec se podílí na výkonu správy daně. Úřední osobou může být i osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně. Oprávnění nabývá buď přímo ze zákona, nebo zplnomocněním na jeho základě. Česká správa je organizována tak, že Ministerstvo financí je nadřízeným orgánem pro osm Finančních ředitelství umístěných v některých krajských městech. Každé finanční ředitelství má několik podřízených finančních úřadů. 4.1.2

Správce daně – § 10–12

Správcem daně je myšlen správní orgán oprávněný ke správě daně. Dřívější úprava vymezovala, kdo všechno může být správcem daně: územní finanční, jiný správní nebo státní orgán i orgány územních samosprávných celků. 4.1.3

Atrakce – § 19

Atrakcí se rozumí možnost nadřízeného orgánu vyřídit věc za správce daně nižšího stupně. Jedná se o případy, kdy orgán musí zjednat nápravu při nečinnosti podřízeného správce daně, dále vyžaduje-li správa daní zvláštní odborné znalosti nebo rozhoduje-li ve věci, která má dopad do řízení s větším množstvím daňových subjektů.

4.1

Základní pojmy českého zákona

29

Příklad: Pan Husina s místem podnikání v Praze 1 podal 1. prosince 2010 odvolání proti platebnímu výměru kvůli špatně vyměřené dani ke svému správci daně. Správce daně byl zaneprázdněn, takže neodpověděl do 30 dnů, jak mu nařizoval zákon. Pan Husina tedy podal podnět k nadřízenému orgánu. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu uznalo, že podnět je oprávněný, takže převzalo případ pana Husiny. 4.1.4

Daň – § 2

Daňový řád ji vymezuje jako peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona, peněžité plnění v rámci dělené správy, daňový odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně. Za příslušenství daně se považují náklady řízení vzniklé podle daňového zákona, úroky, penále a pokuty vyjma pokuty za porušení mlčenlivosti. 4.1.5

Daňové tvrzení řádné a dodatečné – § 135–140

Daňovým tvrzením řádným se myslí daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování podané v příslušné lhůtě. Dodatečným tvrzením je dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování. 4.1.6

Osoba zúčastněná na správě daní – § 20–31

Osobou zúčastněnou na správě daní je daňový subjekt a třetí osoba. Do této kategorie nespadá správce daně a jeho zaměstnanci účastní řízení. 4.1.7

Třetí osoby – § 22, 30

Zákon neuvádí třetí osoby taxativně, třetími osobami jsou odborný konzultant a zúčastněná osoba. Tou mohou být svědci a osoby přezvědné, osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení, znalci, auditoři a tlumočníci, ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení, státní orgány a orgány obcí, případně další osoby, které mají povinnost součinnosti v daňovém řízení v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem. Třetí osoby mají práva a povinnosti na správě daní, ale nejsou daňovým subjektem. Daňový subjekt si může k jednání přizvat odborného konzultanta. Ten má pomoci subjektu s jednáním vůči správci daně a v pochopení právních a jiných odborných otázek. Legislativní zkratka „poradceÿ, kterou zákon používá, zahrnuje „daňového poradceÿ a „advokátaÿ. 4.1.8

Zásady – § 5–9

Daňový řád definuje zásady zákonnosti, přiměřenosti, procesní rovnosti, součinnosti a spolupráce, volného hodnocení důkazů, materiální pravdy, neveřejnosti, zachování

30

4

VLASTNÍ PRÁCE

mlčenlivosti, oficiality, libovůle, poučovací, vstřícnosti a slušnosti, rychlosti řízení, legitimního očekávání, vyhledávací a hospodárnosti. 4.1.9

Zastupování – § 25–30

Daňový řád zastupování z titulu plné moci podrobně upravuje, určuje případy, kdy a jakým způsobem se může plná moc uplatnit. Do 1. března, kdy začala platit Technická novela daňového řádu, muselo být předloženo přijetí plné moci, což novela zrušila. Příklad: Paní Přikrylová vlastnila malý obchod s potravinami. Po úraze nohy jí lékař doporučil pobyt v lázních. Paní Přikrylová tedy podepsala plnou moc svému synovi. Já níže podepsaná Marie Přikrylová narozená 8. května 1952, bytem Šmejkalova ulice 108, 616 00 Brno, číslo OP 123 456 7890 tímto zmocňuji pana Josefa Přikryla narozeného 1. května 1976 bytem Slezská 69, 616 00 Brno, číslo OP 987 654 3210, k právním úkonům spojeným s provozem obchodu Jablíčko. Tato plná moc platí do 31. července 2010. V Brně dne 1. února 2010 Marie Přikrylová Syn paní Přikrylové by musel podpisem ztvrdit, že plnou moc přijal, protože plná moc pochází z doby před 1. březnem 2011. 4.1.10

Spis – § 64–68

V Daňovém řádu je uvedeno, jak má být veden spis, jeho členění, vymezení evidence spisu, nahlížení do něj a zapůjčování.

4.2

Základní pojmy slovenského zákona

Slovenská legislativa také vymezuje stejné základní pojmy jako česká. 4.2.1

Správa daní – § 1a

Pod pojmem správa daní se skrývá evidence a registrace daňových subjektů, jejich vyhledávání, ověřování podkladů potřebných ke správě, zajištění daně, daňové řízení a kontrola, evidence daní a záloh na daně, vypořádání daňových přeplatků, daňové exekuční řízení a další činnosti správců daně a jiných orgánů. Zákon nevymezuje možnost atrakce. Přesto může nadřízený správce daně převzít daňové řízení v případě, že je odpovědný orgán nečinný. 4.2.2

Správce daně – § 1a

Správcem daně na Slovensku může být daňový úřad, obec nebo také celní úřad. Jak uvádí Babčák na straně 339, „jinými příslušnými orgány, které také zasahují

4.2

Základní pojmy slovenského zákona

31

do správy daní, jsou Daňové raditeľstvo Slovenskej republiky, Colné raditeľstvo Slovenskej republiky a Ministerstvo financií Slovenskej republikyÿ. Daňové riaditeľstvo Slovenskej republiky se sídlem v Banskej Bystrici je rozpočtová organizace napojená na Ministerstvo financí. Daňové ředitelství má pracoviště umístěná v krajských městech. Tato pracoviště fungují jako nadřízený orgán finančních úřadů. Ve slovenské legislativě pojem atrakce zahrnut není. Správce daně má ovšem možnost delegovat místní příslušnost na jiného správce daně. (Ministerstvo financií SR, 2010) 4.2.3

Daň – § 1a

Daní se rozumí daň určená zákonem, včetně sankčních a jiných úroků, pokuty a poplatky. V daňovém řízení se rozhoduje o právech a povinnostech daňových subjektů. 4.2.4

Daňové přiznání a hlášení – § 38, 39

Na Slovensku je každý daňový subjekt povinný podat daňové přiznání nebo hlášení, pokud mu tak ukládá zákon. Přiznání nebo hlášení podané po termínu pro podání se nazývá dodatečné. Opravným daňovým přiznáním (hlášením) opravuje špatně uvedenou daň před uplynutím lhůty pro podání. 4.2.5

Účastníci daňového řízení – § 5 6

Účastníky daňového řízení jsou daňový subjekt a třetí osoby. 4.2.6

Třetí osoby – § 6, 7

Třetí osoby jsou ve slovenském zákoně vymezeny taxativně. Mohou jimi být svědkové, osoby vlastnící dokumenty a jiné věci potřebné v daňovém řízení, znalci, auditoři, tlumočníci, ručitelé, poddlužníci, plátci působící v rámci daňového řízení, správcové konkurzní podstaty a další správcové a jejich zástupci, státní orgány a obce a další osoby, které mají povinnost součinnosti v rámci řízení. 4.2.7

Zastupování – § 9, 10

Zákon vyžaduje, aby byla plná moc udělena písemně s úředně ověřeným podpisem nebo ústně do zápisu u správce daně. V případě nevymezení rozsahu plné moci, platí, že je plná moc všeobecná. Příklad: Pan Homolka chce zmocnit svého syna, aby jej mohl zastupovat před Finančním úřadem Bratislava III. Napíše tedy plnou moc: Ja, Ján Homolka bytom Vlčkova 100, Bratislava, týmto splnomocňujem Mateja Homolku, bytom Vlčkova 100, Bratislava, k zastupovaniu mojej osoby voči Daňovému úradu Bratislava I vo veciach týkajúcich sa vedení môjho obchodu na adrese Bratislava, Staré mesto, Radlinského 4. Ján Homolka Přijetí plné moci nemusí být doloženo.

32 4.2.8

4

VLASTNÍ PRÁCE

Zásady – § 2

Zásady daňového řízení na Slovensku jsou víceméně stejné jako u nás. I zde platí: zásada zákonnosti, zásada součinnosti a spolupráce, zásada volného hodnocení důkazů, zásada neveřejnosti, zásada procesní rovnosti, zásada materiální pravdy a zásada oficiality. 4.2.9

Spis – § 12, 22

Zákon upravuje povinný a volitelný obsah spisu, skutečnosti zjištěné správcem daně a vztahující se k daňové povinnosti, nahlížení do spisu, jeho vyhotovení.

4.3

Sankce v České republice

Sankce mohou být uloženy za porušení povinností a to jak v platební rovině, tak v rovině tvrzení. Správci daně může být uložena pokuta za porušení povinnosti, např. úrok z neoprávněného jednání správce daně či za ztěžování součinnosti při správě daní. 4.3.1

Sankce za ztěžování součinnosti při správě daní

Pokud účastník řízení ruší pořádek přesto, že byl napomenut, neuposlechne pokynu úřední osoby, navzdory předchozímu napomenutí chová se k úřední osobě, která vede řízení, urážlivě nebo bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně, nestanoví-li zákon jiný důsledek nebo k osobě zúčastněné na správě daní urážlivě, může mu být uložena pořádková pokuta do 50 tisíc Kč. Pokud výše pokuty nepřesahuje 5 tisíc Kč, dále pokud ten, komu je pokuta ukládána, uzná důvody a pokutu uhradí na místě a pokud správce daně uvede výši a důvody pokuty do protokolu, může být uložena bloková pokuta. Příklad: Pan Machalík obdržel od finančního úřadu, u kterého je veden, výzvu k doplnění údajů. Pan Machalík byl přesvědčen, že dodal všechny údaje včas a v pořádku. Sepsal tedy stížnost. Donesl ji osobně na úřad, kde slovně napadl úřednici. Údaje nedodal. Na opakované výzvy k doplnění údajů nereagoval. Finanční úřad panu Machalíkovi vyměřil pokutu 50 tisíc Kč, což je horní hranice pokuty, kterou mu mohl za ztěžování součinnosti při správě daně udělit. Na uhrazení pokuty měl 15 dní. Pan Machalík nakonec údaje doplnil a pokutu uhradil. 4.3.2

Sankce za opožděné tvrzení daně – § 250

Daňový řád ukládá za pozdní tvrzení daně pokutu, a to: 0,05 % stanovené daně nebo daňového odpočtu, maximálně však 5 % daně nebo odpočtu nebo 0,01 % stanovené daňové ztráty, nejvýše 5 % ztráty. Pokuta se počítá od šestého dne po dni, do kdy měl poplatník přiznání podat. Minimální částka pokuty je 500 Kč, maximální pak

4.3

Sankce v České republice

33

300 000 Kč. Správce daně pošle poplatníkovi platební výměr, který musí uhradit do 30 dnů ode dne oznámení. Příklad: Soukromá podnikatelka paní Elmerová měla podat přiznání k dani z příjmů do 31. března 2011 a podala jej až 15. dubna. Daň byla stanovena na částku 5 386 Kč. Správce daně vyměří úrok za opožděné tvrzení daně. Pokuta se počítá za období od 9. do 15. dubna. Pokuta = 7 × 0,005 × 5 386 = 1 886 Kč. Pokuta se vypočítá jako 5 % vyměřené daně: 5 386 × 0,05 = 270 Kč. Tato částka je však nižší než 500 Kč, paní Elmerová musí zaplatit 500 Kč. Správce daně pošle paní Elmerové platební výměr. Pokuta byla splatná do třiceti dnů ode dne oznámení platebního výměru. Platební výměr paní Elmerové došel 15. února. Pokuta byla splatná do 15. března. 4.3.3

Sankce za nesplnění povinností týkajících se registrační pokladny

Vzhledem k tomu, že slovenský zákon o správě daní a poplatků zahrnuje také úpravu týkající se registračních pokladen, je v práci zahrnuta taktéž česká úprava. Registrační pokladny upravuje samostatný zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách. V České republice nejsou podnikatelé od 1. ledna 2008 povinni používat registrační pokladnu. Sankce se týkají pouze servisních středisek, která pokladny kontrolují, opravují a udržují. Mezi postihované delikty patří např. nevedení servisní knihy nebo nesplnění povinností vyplývající z jeho činnosti. V prvním stupni delikty zkoumá ministerstvo, které posléze může udělit pořádkovou pokutu opakovaně až do výše 500 tisíc Kč. Příklad: Pan Bednář vedl malou restauraci v Uherském Hradišti. Jeden zákazník si stěžoval, že mu nebyl vydán paragon a to ani na požádání. Panu Bednářovi byla po prošetření Českou obchodní inspekcí vyměřena pokuta 50 000 Kč podle § 62, odst. 1, písm. r živnostenského zákona. 4.3.4

Penále – § 251

Daňový subjekt má povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši: a) 20 %, je-li daň zvyšována, b) 20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo c) 1 %, je-li snižována daňová ztráta. Příklad: Paní Tichá vykázala daňovou povinnost ve výši 5 000 Kč. Správce daně jí doměřil daň ve výši 10 000 Kč. Celková výše doměrku tedy byla 15 000 Kč. Penále se tedy vypočítá jako 20 % z daňové povinnosti a 20 % z doměřené daně. Penále = 5 000 × 0,2 + 10 000 × 0,2 = 3 000 Kč

34

4

VLASTNÍ PRÁCE

Paní Tichá zaplatí 3 000 Kč penále. Když správce daně vyměří daňovému subjektu nižší daňovou ztrátu a ten si ji uplatnil coby položku snižující základ daně v následujících zdaňovacích obdobích, je 20% penále sníženo o penále 1%. Podmínkou pro snížení je, že bylo uhrazeno 1% penále. Příklad: Paní Krumpholzová uvedla v daňovém tvrzení ztrátu 50 000 Kč. Správce daně jí doměřil daňovou povinnost ve výši 20 000. Výše doměrku tedy byla celkem 20 000 Kč. Penále = 50 000 × 0,01 + 20 000 × 0,2 = 4 500 Kč. Paní Krumpholzová zaplatí 4 500 Kč penále. 4.3.5

Úrok z prodlení – § 252

Prodlení dlužníkovi vzniká, nezaplatí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Úrok se uplatňuje nejdéle za pět let prodlení. Subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení počínaje po pátém pracovním dnu následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Pro výpočet úroku se použije Repo sazba České národní banky zvýšená o 14 procentních bodů. V případě, že je daň splatná v náhradním termínu, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. Úrok z prodlení se u záloh uplatňuje do dne splatnosti zálohované daně. Příklad: Dlužník zaplatil dlužnou daň 100 000 Kč 13. 1. 2011, což bylo 10 dní po lhůtě splatnosti. Repo sazba platná pro první den kalendářního čtvrtletí je 0,75 %. Úrok se tedy vypočte jako součin sazby zvýšené o 14 procentních bodů, tj. 14,75 %, dlužné částky 100 000 a počtu dní. Úrok se počítá až od šestého dne. Dlužná částka = 14,75/100 × 100 000 × (5/365) = 202 Kč Jelikož dlužná částka přesahuje v úhrnu u jedné daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období částku 200 Kč, úrok z prodlení se předepíše a dlužníkovi vznikne povinnost jej zaplatit. 4.3.6

Úrok z neoprávněného jednání správce daně – § 254

Úrok z neoprávněného jednání správce daně je úrok, který musí zaplatit daňovému subjektu správce daně, pokud dojde ke zrušení, změně nebo pokud je rozhodnutí o stanovení daně prohlášeno za nicotné a to z důvodu nesprávného úředního postupu správce nebo nezákonnosti jeho jednání. Vypočítává se z částky, již daňový subjekt zaplatil kvůli tomuto rozhodnutí, ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně nebo ode dne její úhrady v případě, že daň byla uhrazena později. Tato částka se vynásobí sazbou, která ročně odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 14 procentních bodů. Jedná se o sazbu, která platila první den příslušného kalendářního pololetí. Příklad: Po panu Vondráčkovi byla neoprávněně vymáhána dlužná daň ve výši 10 000 Kč. Nesprávně stanovená daň byla splatná 30. května 2011. Pan Vondráček

4.4

Sankce na Slovensku

35

daň odmítl zaplatit. Podal odvolání proti rozhodnutí správce daně do deseti dnů od obdržení rozhodnutí, tj. 9. června. Mezitím byla na pana Vondráčka vydána exekuce. Správce daně uznal pochybení a zrušil své předchozí rozhodnutí o stanovení daně. Za dalších patnáct dnů, tedy v nejzazší lhůtě, poukázal správce daně vybranou daň a úrok. Exekuce trvala celkem 20 dnů. Repo sazba České národní banky platná pro dané kalendářní čtvrtletí byla 1 %. Sazba použitá při výpočtu úroku odpovídá repo sazbě zvýšené o 14 procentních bodů, tedy 15 %. Jelikož byla daň vymáhána neoprávněně, náleží panu Vondráčkovi za dobu neoprávněného exekučního řízení úrok v dvojnásobné výši. Úrok = (0,15/365) × 10 000 × 5 + (0,15/365) × 10 000 × 20 = 287,70 Kč. Přiznaný úrok správce daně poukáže na osobní daňový účet do 15 dní ode dne zrušení rozhodnutí o stanovení daně. Panu Vondráčkovi správce daně poukáže úrok 288 Kč 9. července 2011. Kdyby v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení o nicotnosti rozhodnutí o stanovení vznikl vratitelný přeplatek, vrátil by jej správce do stejné lhůty, jako poukázal úrok.

4.4

Sankce na Slovensku

Slovenský zákon rozlišuje dva způsoby stanovení pokuty. Buďto pevně daným rozmezím částek, které mohou být uloženy, nebo výpočtem pomocí základní sazby ECB. Zákon sankce sdružuje v § 35. 4.4.1

Pokuty za delikty peněžní povahy – § 35

Správce daně uloží daňovému subjektu pokutu za správní delikt. Pokuta se vypočítá jako součin trojnásobku základní úrokové sazby Evropské centrální banky a: a) kladného rozdílu mezi daní uvedenou v řádném nebo dodatečném přiznání nebo hlášení a zjištěnou správcem daně, b) daně nebo rozdílu daně dohodnuté mezi daňovým subjektem a správcem daně, c) daně nebo rozdílu daně určené správcem daně, d) kladného rozdílu mezi vlastní daňovou povinností zjištěnou správcem daně a tou uvedenou v daňovém přiznání dodatečném či řádném, e) kladného rozdílu mezi nadměrný odpočtem uvedeným v přiznání a nadměrným odpočtem zjištěným správcem daně, f) součtu vlastní daňové povinnosti zjištěné správcem daně a nadměrného odpočtu uvedeného v daňovém přiznání, g) kladného rozdílu mezi uplatněným nárokem na vrácení daně a nižší daní zjištěnou správcem daně podle samostatného zákona,

36

4

VLASTNÍ PRÁCE

h) kladného rozdílu mezi daní zjištěnou správcem daně, přičemž daň měla být zaplacena bez podání daňového přiznání, a daní, která byla zaplacená, i) daně zjištěné správcem daně, která měla být zaplacená bez podání daňového přiznání nebo hlášení. Pokud trojnásobek sazby Evropské centrální banky nedosáhne 10 %, pokuta se uloží ve výši 10 % sumy, v případě 1,5násobku jen 5 %. Příklad: Správce daně zjistil, že rozdíl mezi nárokem, který si daňový subjekt uplatnil, a nárokem, který měl právo si uplatnit je 10 000 EUR. K výpočtu pokuty použije trojnásobek základní úrokové sazby. Příslušná úroková sazba činí v příslušném období 1 %. Protože trojnásobek sazby je nižší než 10 %, použije se sazba 10%. Pokuta = 10 000 × 0,1 = 1 000 EUR Vypočtená částka pokuty je 1 000 EUR. Jelikož tato přesahuje minimální hranici pro uložení daně, bude daňovému poplatníkovi uložena. Pokuta v poloviční výši se uloží v případech, kdy daňový subjekt: a) podá dodatečné daňové přiznání nebo hlášení, pokuta se vypočítá z rozdílu mezi daní uvedenou v přiznání nebo hlášení a vyšší daní uvedenou daňovým subjektem v dodatečném přiznání (hlášení), b) zvýší vlastní daňovou povinnost, sníží nadměrný odpočet, c) podá daňové přiznání, kterým sníží uplatněné vrácení daně, d) opraví nadměrný odpočet v dodatečném daňovém přiznání uvedený v daňovém přiznání, přičemž pokutu zaplatí ze součtu vlastní daňové povinnosti a nadměrným odpočtem, e) podá dodatečné daňové přiznání před vrácením nadměrného odpočtu nebo před započítáním nadměrného odpočtu, pokuta se tady uloží z vlastní daňové povinnosti uvedené v dodatečném daňovém přiznání. Příklad: Paní Beňačková podala dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů. Původní daň byla 5 000 EUR, správce daně daňovou povinnost zvýšil o 2 000 EUR. Úroková sazba ECB byla 1 %. 1,5násobek úrokové sazby je 1,5 %, proto se použije sazba 5 %. Pokuta = 2 000 × 0,05 = 100 EUR Paní Beňačková dostala pokutu ve výši 100 EUR. Pokud si daňový subjekt snížil nadměrný dopočet dodatečným daňovým přiznáním před vrácením nadměrného odpočtu nebo před jeho započítáním, pokuta se neuloží. Dalším způsobem, kterým slovenský zákon vymezuje pokuty, je částka pokuty za správní delikt přesně daná. Daňový subjekt podá přiznání po stanovené lhůtě, pokuta činí až 16 596,95 EUR, přičemž aspoň 33,19 EUR v případě fyzické osoby a 66,38 EUR v případě osoby

4.4

Sankce na Slovensku

37

právnické. Pokud je správcem daně obec, fyzická osoba zaplatí nejméně 6,63 EUR, právnická 66,38 EUR. Příklad: Paní Huzsárová přiznala daň ve výši 5 000 EUR ve svém daňovém přiznání až 10 dní po řádném termínu. Správce daně ji za pozdní tvrzení daně předepsal pokutu. Pokuta za pozdní podání daňového přiznání může být podle slovenské legislativy pro fyzickou osobu v rozmezí 33,19–16 596,95 EUR. Protože jinak vždy podávala přiznání včas, plnila povinnosti dané zákonem včas a příslušné míře a její příjmy nebyly nijak vysoké, správce daně uvalil pokutu na dolní hranici, tedy 33,19 EUR. Daňový subjekt nepodá přiznání v lhůtě určené správcem daně na jeho výzvu, pokuta činí až 49790,87, přičemž nejméně 331,93 EUR u fyzické osoby a 1659,69 EUR v případě právnické osoby. Pokud je správcem daně obec, fyzická osoba zaplatí nejméně 6,63 EUR, právnická 66,38 EUR. Daňový subjekt nepředloží ve stanovené lhůtě hlášení nebo přehled, musí zaplatit pokutu 66,38 EUR. Pokud hlášení nebo přehled nepředloží ani v lhůtě stanovené správcem daně, musí zaplatit pokutu 132,77 EUR. Pokud ve stanovené lhůtě nepředloží souhrnný výkaz, správce daně mu uloží pokutu 331,93 EUR, v případě, že výkaz nepředloží ani na výzvu, platí pokutu 663,87 EUR. Daňový subjekt nesplní ve lhůtě a) registrační nebo oznamovací povinnost podle § 31 nebo samostatného zákona, dostane pokutu ve výši 66,38–3 319,39 EUR, u daní podle zvláštního zákona zaplatí fyzická osoba minimálně 6,63 EUR, b) registrační povinnost a musí jej zaregistrovat správce daně z úřední moci, správce daně mu uloží pokutu 100–20 000 EUR, c) oznamovací povinnost podle samostatného zákona, zaplatí pokutu do výše 33 190 EUR. Příklad: V únoru 2011 se paní Lebedová, která provozovala butik v Bratislavě, vdala a změnila si jméno. Tuto skutečnost měla oznámit příslušnému daňovému úřadu do 15 dnů. Paní Lebedová, nyní Masariková, odjela hned po svatbě na měsíční líbánky. Teprve když se 17. srpna vrátila, zjistila, že zapomněla ohlásit změnu jména na finančním úřadě. Finanční úřad paní Masarikové vyměřil pokutu 70 EUR za nesplnění oznamovací povinnosti ve lhůtě 15 dnů. Příklad: Pan Ján Remunda začal vykonávat samostatnou výdělečnou činnost 25. ledna 2011. Vznikla mu tedy povinnost registrovat se k dani do 30 dnů od uplynutí měsíce, ve kterém začal činnost vykonávat. Pan Remunda se tedy měl registrovat do 2. března 2011. Správce daně jej zaregistroval až 2. dubna. Finanční úřad mu vyměřil pokutu 300 EUR.

38

4

4.4.2

VLASTNÍ PRÁCE

Pokuty za nesplnění povinností týkajících se registrační pokladny – § 35

Další oblastí, v rámci které slovenský zákon ukládá pokuty, je oblast související s provozem a používáním registračních pokladen. V tabulce 3 jsou uvedeny delikty a pokuty, které za ně může správce daně uložit. Tab. 3: Pokuty za nesplnění povinností týkajících se registrační pokladny

Delikt Fyzická nebo právnická osoba m povinnost používat registrační pokladnu a nepoužívá ji, vyřádí pokladnu z provozu, používá pokladnu, která nesplňuje požadavky, nevydá paragon Zaeviduje tržbu v pokladně, ale nevydá doklad nebo vydaný doklad nebo paragon nesplňuje náležitosti Neeviduje hotovost v pokladně, nepoužívá pokladnu na všech prodejních místech, nevyhotoví denní uzávěrku v příslušné lhůtě, nezaznamenává do knihy elektronické registrační pokladny podle skutečnosti, apod. Servisní organizace, která má zajišťovat provoz elektronických registračních prostředků, nesplní své povinnosti, např. nezabezpečí opravu pokladny ve stanovené lhůtě, nevede evidenci plomb, neoznačí pokladnu plombou, neoznámí daňovému úřadu zjištění poškození plomby, apod. Pokud není osoba uvádějící do provozu pokladnu nebo osoba, která pokladnu opravuje, v registru servisních organizací

Pokuta (v EUR) při prvním dalším zjištění zjištění 330–3 300

660–6 600

30–330

160–1 600

30–3 300

60–6 600

30–3 300

60–6 600

160–1 600

330–3 300

Zdroj: Vlastní konstrukce podle slovenského zákona Příklad: Pan Komárik vedl malou restauraci v Trenčianských Teplicích. Přestože splňoval podmínky pro povinnost používání registrační pokladny a dokonce si i jednu pro svůj podnik pořídil, nedbal příliš svých povinností a netrval na tom, aby jeho zaměstnanci vždy vydávali zákazníkům pokladní bloky z registrační pokladny. Na jeho konání upozornil jeden ze zákazníků, který nebyl spokojen se službami a nevydáním paragonu. Kontrola příslušného úřadu zjistila, že stížnost podaná na restauraci pana Komárika byla oprávněná. Kontrola zjistila, že zaměstnanci pana Komárika, kteří obsluhovali pokladnu, nejen opakovaně nevydali doklad, ale jeho pokladna nesplňuje požadavky podle zákona.

4.4

Sankce na Slovensku

39

Daňová kontrola vyměřila pokutu 1 000 EUR. Pokud by se provinění opakovalo, mohl by pan Komárik dostat pokutu až 6 600 EUR. 4.4.3

Sankce za porušení povinnosti nepeněžní povahy – § 35

Za nesplnění povinností nepeněžní povahy může správce daně uložit pokut do výše 33 190 EUR. Pokutu lze uložit opakovaně ve výši jejího dvojnásobku, ale maximální výše pokuty musí být zachována. Za uvedení daně z přidané hodnoty neplátcem daně na faktuře, správce uloží pokutu 10 % ze součtu sum uvedených na fakturách v příslušném kalendářním měsíci, nejméně však 66,38 EUR. 4.4.4

Úrok z prodlení na Slovensku – § 35b

Úrok vyměří správce daně daňovému subjektu, pokud v lhůtě nebo ve výši nezaplatí daň nebo vlastní daňovou povinnost přiznanou v daňovém přiznání, dodatečném daňovém přiznání, hlášení anebo dodatečném daňovém hlášení podle samostatného zákona, neodvede vybranou zálohu na daň, vybranou daň nebo sraženou daň, nezaplatí daň nebo rozdíl daně vyměřený správcem, daň určenou dohodou mezi daňovým subjektem a správcem nebo daň určenou správcem v jeho rozhodnutí podle pomůcek, nezaplatí zálohu na daň, daň anebo její splátku není zaplacená, neodvede sumu na zajištění daně podle samostatného zákona. Pokud plátce daně z přidané hodnoty, nesplní podmínky na vrácení nadměrného odpočtu do 30 dní od uplynutí lhůty na podání daňového přiznání za zdaňovací období, v kterém nadměrný odpočet vznikl, a za období 30 dní ode dne vrácení nadměrného odpočtu včetně. Při prodlení s placením záloh na daň příjmů ze závislé činnosti se sankční úrok vyměří do dne platby včetně, nejpozději do dne vykonání ročního zúčtování záloh na daň, avšak nejpozději do 31. března roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období, do kterého příslušely zálohy na daň. Pro vyměření sankčního úroku platí pětiletá lhůta, po jejímž skončení jej již není možné vyměřit. Správce daně vypočítá sankční úrok z dlužné částky podle sazby ve výši čtyřnásobku základní úrokové sazby Evropské centrální banky platné v den vzniku daňového nedoplatku nebo v den následující po dni, ve kterém měla bát zaplacená záloha na daň nebo odvedená nebo zaplacena splátka daně nebo v den vrácení nadměrného odpočtu, který správce daně vrátil daňovému subjektu. Pokud čtyřnásobek nedosáhne 15 %, použije se místo něj sazba 15 %. Úrok se počítá za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti daně nebo rozdílu daně až do dne platby včetně. Podá-li subjekt dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné hlášení, sankční úrok se vyměří do dne podání příslušného přiznání z dlužné částky uvedené v přiznání, hlášení nebo dodatečném hlášení.

40

4

VLASTNÍ PRÁCE

Sankční úrok se počítá nejdéle za 4 roky prodlení. Sankční úrok se nevyměřuje ze sankčního úroku, úroku a pokuty. Daňový subjekt se proti vyměření sankčního úroku může odvolat. Příklad: Dlužník zaplatil nedoplatek 1 000 EUR 13. 10. 2010, což bylo 6 dní po lhůtě splatnosti. Základní sazba Evropské centrální banky platná v den vzniku daňového nedoplatku 1 %. Správcem daně je obec. Protože je čtyřnásobek sazby nižší než 15 %, použije se sazba 15 %. Dlužná částka = 15/100 × 1 000 × 6/365 = 2,46 EUR Dlužná částka se ovšem nevyměří, protože nepřekračuje výši 3,32 EUR, tedy minimální hranici pro vybrání daně, v případě, že je správcem daně obec. Subjekt dlužnou částku uhradí nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí, které vydal správce daně. 4.4.5

Úrok z prodlení správce daně – § 35b

V případě, že správce daně neoprávněně zadržuje peněžní prostředky daňového subjektu, zaplatí mu sankční úrok. Postup pro výpočet je stejný jako v předchozím případě. Úrok se počítá za období, které začíná zaplacením daně daňovým subjektem, nejpozději však ode dne, kdy se rozhodnutí o vyměření daně stane pravomocným a končí dnem, kdy správce daně neoprávněně zadržované prostředky poukáže subjektu (tento den se do doby nezapočítává). Sankční úrok musí správce poukázat do 15 dní od poukázání prostředků. Příklad: Pan Cmorik zaplatil 15. dubna daň 4 000 EUR podle platebního výměru. Proti výměru podal odvolání. Správce odvolání vyhověl. Panu Cmoríkovi náleží úrok z prodlení správce daně za období od 15. do 29. dubna. Čtyřnásobek sazby je nižší než 15 %, použije se tedy sazba 15%. Úrok = 0,15 × 4 000 × 14/365 = 23 EUR. Panu Cmoríkovi náleží úrok 23 EUR.

4.5

Opravné prostředky českého zákona

Daňový řád mění opravné prostředky. Daňový řád rozlišuje opravné prostředky řádné, opravné prostředky mimořádné a dozorčí prostředky. Stížnost a námitka používají jako stížnost na postup plátce daně a námitka proti úkonu správce daně při placení daní. Také se rozlišuje mezi mimořádným opravným prostředkem, který uplatní příjemce rozhodnutí, a mezi dozorčím prostředkem, který uplatňuje správce daně z úřední povinnosti. Řádnými a mimořádnými opravnými prostředky se může daňový subjekt bránit proti rozhodnutí správce daně. Naproti tomu dozorčí prostředek je nástrojem správce daně. Správce daně může obnovit řízení nebo přezkoumat rozhodnutí.

4.5

41

Opravné prostředky českého zákona

Tab. 4: Opravné prostředky českého zákona

Řádné opravné prostředky Mimořádné opravné prostředky Dozorčí prostředky Další prostředky ochrany

Odvolání Rozklad Návrh na povolení obnovy řízení Nařízení obnovy řízení Nařízení přezkoumání rozhodnutí Stížnost Námitka Ochrana před nečinností Prominutí daně Žádost Opravy omylů a nesprávností Nicotnost rozhodnutí

Zdroj: vlastní konstrukce podle zákona č. 280/2009 Sb.

4.5.1

Řádné opravné prostředky českého zákona

Řádné opravné prostředky se použijí v případě, že v řízení, proti kterému se subjekt odvolává nebo podává rozklad, stále ještě nebylo vydáno rozhodnutí. 4.5.2

Odvolání – § 109–116

Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti rozhodnutí správce daně. Pro podání odvolání je stanovena lhůta 30 dní ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání má odkladný účinek. Příklad: Pan Lánička vlastnil autoopravnu. Nebyl plátcem DPH. V únoru roku 2011 vykonal opravu pro plátce daně ze Slovenska. Pan Lánička byl drobný podnikatel, měl obrat nižší než 1 000 000 Kč. Odpovědný finanční úřad, který u něj v květnu prováděl namátkovou kontrolu, zjistil, že se pan Lánička měl zaregistrovat k dani z přidané hodnoty před dvěma měsíci z důvodu provedení služby . Finanční úřad pana Láničku zaregistroval a poslal platební výměr na částku 10 % zdanitelných plnění jako pokutu podle zákona o DPH. Pan Lánička byl přesvědčen, že se finanční úřad dopustil protiprávního jednání a napsal odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu. Odvolání pana Láničky bylo samozřejmě zamítnuto, protože podle příslušného paragrafu zákona o DPH poskytnutí služby zahraničnímu plátci daně zakládá povinnost registrace. Protože odvolání má odkladný účinek, stanovené lhůty se přerušují do doby, než se o odvolání rozhodne. Lánička má 15 dnů od doručení rozhodnutí na to, aby uhradil pokutu.

42 4.5.3

4

VLASTNÍ PRÁCE

Rozklad – § 108

Tímto opravným prostředkem se může daňový subjekt ohradit proti rozhodnutí vydaným ústředním správním orgánem nebo osobou stojící v jeho čele. Tímto správním orgánem může být například Ministerstvo financí České republiky. O podaném rozkladu v tomto rozhoduje ministr financí, který se rozhodne na základě návrhu komise, kterou pro tento případ ustanoví. Příklad: Pan Koumák založil firmu na prodej registračních pokladen. Chtěl sortiment služeb rozšířit i na certifikační služby, takže 1. května 2010 podal žádost na ministerstvo financí. Ministerstvo financí jeho žádost zamítlo kvůli nesplnění podmínek. Jako důvod uvedlo, že výpis z rejstříku trestů, kterým dokazoval bezúhonnost jednoho z techniků, byl starší tří měsíců, tj. pocházel z 1. února 2010. Pan Koumák podal proti rozhodnutí ministerstva rozklad. Rozkladu bylo vyhověno. 4.5.4

Mimořádné opravné prostředky

Mimořádným opravným prostředkem je návrh na povolení obnovy řízení. Mimořádné opravné prostředky se používají v situaci, kdy po vydání konečného rozhodnutí v řízení vyjdou najevo nové skutečnosti. 4.5.5

Návrh na povolení obnovy řízení – § 117, 118

Pokud se příjemce rozhodnutí domnívá, že rozhodnutí bylo nesprávné, může podat návrh na obnovu řízení. Návrh může podat i správce daně. Jde o situace, kdy vyšly najevo nové skutečnosti nebo nové důkazy, ukáže se, že důkazy použité v řízení byly padělány nebo pozměněny, svědek vypovídal křivě, znalecký posudek nebyl pravdivý, rozhodnutí bylo protiprávní nebo v případě, že rozhodnutí záviselo na rozhodnutí jiného orgánu, který dodatečně rozhodl jinak a tím rozhodnutí ovlivnil. V návrhu musí být uveden důvod pro obnovení řízení. Návrh navrhovatel podá u toho správce daně, který ve věci rozhoduje v prvním stupni. Podává se nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozví o důvodech, pro které se dá obnovit řízení. 4.5.6

Dozorčí prostředky

Mezi dozorčí prostředky náleží nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí. Jedná se o prostředky, které má k dispozici správce daně při správě daní. 4.5.7

Nařízení obnovy řízení – § 117–120

Dozorčí prostředek obnovu řízení povoluje nebo nařizuje správce daně na základě návrhu na obnovení řízení (viz výše). Provádí jej ten stejný správce, který rozhodnul v prvním stupni. Pokud je řízení obnoveno, má vůči původnímu rozhodnutí odkladný účinek a to až do vydání nového rozhodnutí.

4.5

Opravné prostředky českého zákona

43

Příklad: Paní Marie Nováková, která pracovala jako účetní na živnostenský list, dostala dodatečný platební výměr od svého správce daně. S platebním výměrem nesouhlasila, ale správce daně odvolání zamítl. Paní Nováková po dvou měsících podala návrh na povolení obnovy řízení, protože zjistila, že ve stejném domě podnikala jiná paní Nováková. Marie Nováková byla přesvědčena, že došlo k omylu. Správce daně nařídil obnovu řízení. V obnoveném řízení dal paní Novákové za pravdu. Paní Novákové náleží sankční úrok za neoprávněné jednání správce daně. 4.5.8

Nařízení přezkoumání rozhodnutí – § 121–123

V případě, že správce daně předběžně posoudil rozhodnutí a došel k závěru, že bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, může nařídit přezkoumání rozhodnutí. Podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí podává správce daně nebo osoba zúčastněná na správě daní, v okamžiku, kdy zjistí, že by se rozhodnutí mělo přezkoumat. Rozhodnutí lze přezkoumat nejvýše tři roky po dni, kdy nabylo přezkoumávané rozhodnutí právní moci. Pokud se jedná o řízení o stanovení daně, lze přezkoumání nařídit, dokud neuplynula lhůta pro stanovení daně. V případě nařízení při placení daně, platí, že lze nařídit přezkoumání, pokud neuplynula lhůta pro placení daně. Nařízení přezkoumání rozhodnutí odkládá účinnost rozhodnutí až na dobu, kdy správce daně o věci rozhodne. Za tuto dobu se nepočítají úroky. Příklad: Správce daně vyměřil panu Kubelíkovi podle pomůcek daň, která byla vyšší než daň přiznaná panem Kubelíkem. Pan Kubelík zažádal o předběžné posouzení. Protože ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně a protože důvody pro přezkoumání rozhodnutí shledal opodstatněnými, nařídil přezkoumání. Daň pana Kubelíka byla ve skutečnosti opravdu nižší, než daň vyměřená podle pomůcek. 4.5.9

Další prostředky ochrany českého zákona

Daňový řád definuje některé další prostředky, které slouží na ochranu zúčastněných osob. Tyto prostředky se nezahrnují ani do opravných ani do dozorčích prostředků. 4.5.10

Prominutí daně – § 259, 260

Daně, které spravují správní orgány řízené ministerstvem financí, může ministerstvo prominout z důvodu nesrovnalosti vyplývající ze zákona anebo při mimořádných událostech. Daň nebo příslušenství daně mohou být prominuty částečně nebo úplně a to na základě žádosti daňového subjektu či z úřední moci. Žádost může daňový subjekt podat až do konce splatnosti daně, i když daň uhradil. Pokud správce daně žádost zamítne, může daňový subjekt po uplynutí šedesáti dnů od obdržení rozhodnutí podat další žádost. V tom případě ale musí uvést jiné důvody pro prominutí daně. Proti rozhodnutí správce daně nelze uplatnit opravné prostředky. Příklad: Firma Beta Stavby, a. s. požádala o prominutí daně z důvodů vysokých investic do infrastruktury v obci, kde si mimo jiné postavila sklad. Poté, co vybudovala silnici a inženýrské sítě, přišla povodeň a poškodila vybudované sítě a silnici.

44

4

VLASTNÍ PRÁCE

Ministerstvo uznalo, že existuje oprávněný nárok pro prominutí daně a daň prominulo. 4.5.11

Stížnost proti nevhodnému chování správce daně – § 261

Tato stížnost se podává proti nevhodnému chování úředních osob, které vystupují jménem správce daně. Zákon o správě daní a poplatků definoval jenom stížnost na postup plátce daně. Stížnost musí být vyřízena do šedesáti dnů ode dne doručení příslušnému správci daně. Pokud se nevhodně choval úředník při daňové kontrole, musí se stížnost vyřídit nejpozději do jejího ukončení. Příklad: Při daňové kontrole, která probíhala od 15. dubna do 20. dubna, se úředník provádějící kontrolu choval nevhodně k daňovému subjektu. Měl nevhodné poznámky a několikrát slovně urazil paní Květoslavovou. Ta podala stížnost 17. dubna. Správce daně musel stížnost vyřídit do 20. dubna. 4.5.12

Stížnost na postup správce daně – § 261

Osoba zúčastněná na správě daní, která dojde k názoru, že správce nepostupoval správně, může na jeho postup podat stížnost. Stejně jako v předchozím případě musí být stížnost vyřízena do 60 dnů ode dne doručení příslušnému správci daně. Příklad: Správce daně registroval z moci úřední pana Krtičku k dani z přidané hodnoty. Jako důvod uvedl poskytnutí služby zahraničnímu plátci daně. Pan Krtička ale vlastnil restauraci a žádné služby neposkytoval. Podal stížnost na postup správce daně. Správce odpověděl ve lhůtě a uznal pochybení. 4.5.13

Stížnost na postup plátce daně – § 237

Poplatník může podat stížnost správci daně, pokud se domnívá, že plátce za něj nesprávně odvedl daň. Nejdříve ovšem musí požádat plátce o vyjádření, a to do 60 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o výši sražené nebo vybrané daně. Plátce mu musí písemně vysvětlit svůj postup, opravit případnou chybu a podat hlášení nebo dodatečné vyúčtování správci daně do 30 dnů po tom, co žádost obdržel. Správce daně může stížnosti vyhovět částečně nebo plně, nebo ji úplně zavrhnout. Rozhodnutí o stížnosti se oznamuje poplatníkovi i plátci daně. Příklad: Paní Kliková podniká a zároveň je zaměstnaná u firmy pana Fouska jako IT specialistka. Podala stížnost na svého zaměstnavatele, pana Radoslava Fouska, protože jí odmítl sdělit výši a postup výpočtu záloh na daň, které za mě odvádí. Pana Fouska o informaci žádala ve lhůtě 60 dnů od provedení srážky. Výši záloh na daň potřebuje vědět kvůli vyplnění přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Správce daně, který byl místně příslušný panu Fouskovi, odpověděl do 30 dnů po obdržení žádosti.

4.5

Opravné prostředky českého zákona

4.5.14

45

Námitka – § 159

Námitku může podat daňový subjekt proti úkonu, který správce daně provedl v souvislosti s vymáhacím a zjišťovacím řízením. Jedná se například o případy zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně. Příklad: Na pana Kráčmeru byla uvalena exekuce kvůli nezaplacení daně. Pan Kráčmera podal námitku proti exekučnímu příkazu 15. den po doručení příkazu. Správce vydal zamítavé rozhodnutí o námitce. Pan Kráčmera musí zaplatit dlužnou částku. 4.5.15

Námitka na podjatost úřední osoby – § 77

Námitku na podjatost úřední osoby podává daňový subjekt, úřední osoba nebo jiná osoba zúčastněná na správě daní. Na základě námitky může být úřední osoba vyloučena z řízení při správě daní. Týká se to případů, kdy je předmětem řízení daňová povinnost blízké osoby nebo jí samotné, podílela se na řízení věci v jiném stupni či je se zúčastněnou osobou nebo předmětem daně ve vztahu, který ukazuje na podjatost. Nově se námitka podává i na podjatost znalce nebo tlumočníka. Příklad: Pan Výr trpí od narození hluchotou, podle § 8, odst. 1, 2 zákona č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob má tedy nárok na tlumočníka do znakové řeči. Vlastní hluchota ho ovšem neodradila od podnikání – vyrábí svíce a další výrobky z vosku. Pan Výr řešil problém s pozdně podaným daňovým přiznáním. Protože měl nárok na tlumočníka, byl mu přidělen pan Vaverka. Pan Vaverka je bývalým manželem sestry pana Výra. Pan Výr měl obavy, aby pan Vaverka nevyužil příležitosti a nepoškodil ho. Soud námitku uznal. 4.5.16

Žádost o prodloužení lhůty – § 36

Osoba zúčastněná na správě daní může podat žádost o prodloužení lhůty stanovené zákonem či správcem daně až do konce trvání lhůty. Viz Lhůty. Příklad: Pan Chmelníček měl dle rozhodnutí správce daně předložit knihu jízd, kterou podle svého prohlášení vedl, kvůli nesrovnalostem ve vykázané dani z příjmů za rok 2009. Podal žádost o prodloužení lhůty. Na základě žádosti mu byla prodloužena lhůta o 15 dnů. 4.5.17

Žádost o navrácení lhůty v předešlý stav – § 37

Daňový subjekt může požádat o to, aby správce daně běh lhůty obnovil. Této žádosti se ovšem vyhovuje jen ve zcela výjimečných případech, jako je vážné onemocnění nebo postižení živelnou pohromou. Příklad: Pan Karpíšek vlastnil obchod se smíšeným zbožím ve Valašském Meziříčí. Při jarní povodni 8. května byl jeho obchod vyplaven řekou Bečvou. Těsně před povodní byl pan Karpíšek vyzván k předložení knihy jízd ve lhůtě osmi dnů, tj. do 10.

46

4

VLASTNÍ PRÁCE

května. Pan Karpíšek zažádal o navrácení lhůty v předešlý stav 17. května. Protože splnil podmínku vážného důvodu a žádost podal do 30 dnů od skončení nepříznivé povodňové situace, bylo mu vyhověno. Nová lhůta začala běžet podle rozhodnutí správce daně 20. května a skončila 28. května. 4.5.18

Ochrana před nečinností správce daně – § 38

Pokud správce daně dělá v řízení průtahy, neprovedl úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě obvyklé nebo odkládal vydání rozhodnutí, může osoba zúčastněná na správě daní dát podnět nejbližšímu nadřízenému správci daně. Tento nadřízený správce daně podnět prověří a shledá-li ho odůvodněným, nařídí správci daně, aby věc napravil. Pokud správce nezjedná nápravu do 30 dnů, zjedná ji nadřízený správce. Jak v případě, že nadřízený správce uzná oprávněnost podnětu, tak v případě, že ji neuzná, uvědomí toho, kdo podnět podal. Příklad: Pan Vítězslav podal podnět nadřízenému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích z důvodu nečinnosti Finančního úřadu v Táboře, kam pan Vítězslav místně náležel. Finanční ředitelství uznalo, že správce daně s rozhodnutím otálel. O svém rozhodnutí informoval pana Vítězslava. 4.5.19

Opravy zřejmých nesprávností a omylů – § 104

Opravy zřejmých nesprávností a omylů se použijí v situacích, kdy správce daně udělal nějakou chybu v počtech, psaní nebo jinou podobnou chybu. V závislosti na opravě daně se opravuje i příslušenství daně. Příklad: Panu Horáčkovi zapsali při registraci daňového subjektu z moci úřední špatně jméno. Správce daně jeho jméno opravil, čímž využil tento institut. 4.5.20

Nicotnost rozhodnutí – § 105

Rozhodnutí se prohlásí za nicotné, pokud ho vydal správce daně, který nebyl oprávněný k tomuto rozhodnutí, rozhodnutí si vnitřně odporuje, má právní či faktické chyby nebo je vydáno na základě jiného nicotného rozhodnutí. Proti prohlášení o nicotnosti rozhodnutí se nelze odvolat. Příklad: Paní Květoslavová dostala platební výměr k dani od Finančního úřadu pro Brno I. Paní Květoslavová ale místně náležela pod Finanční úřad Brno IV. Paní Květoslavová neváhala a napsala odvolání. V roce 2011 by obdržela od nadřízeného správce daně, tj. Finanční ředitelství v Brně, rozhodnutí o nicotnosti rozhodnutí.

4.6

Opravné prostředky slovenského řádu

Opravné prostředky slovenského zákona se velice podobají opravným prostředkům českého zákona. Tabulka 5 udává přehled opravných prostředků slovenského zákona.

4.6

47

Opravné prostředky slovenského řádu

Tab. 5: Opravné prostředky slovenského zákona

Řádné prostředky

Mimořádné prostředky

Odvolání Stížnost Námitka Reklamace Obnova řízení Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací konání Opravy zřejmých omylů a nesrovnalostí

Zdroj: vlastní konstrukce podle slovenského zákona č. 511/1992 Sb.

4.6.1

Řádné odvolací prostředky slovenského zákona

Mezi řádné odvolací prostředky patří odvolání, stížnost, námitka a reklamace. 4.6.2

Odvolání – § 46

Odvolání podá slovenský daňový subjekt proti vyměření daně nebo jiným rozhodnutím správce daně. Lze jej podat písemně anebo ústně do zápisu u správce daně nebo orgánu, proti jehož rozhodnutí se subjekt odvolává. Zákon stanoví, že odvolání musí obsahovat přesnou identifikaci orgánu prvního stupně, identifikaci toho, kdo podává odvolání, označení rozhodnutí, proti kterému se subjekt odvolává, pak uvedení důvodu, proč se subjekt odvolává, např. rozpor se zákonem nebo jiné důvody, které ukazují na nezákonnost rozhodnutí, dále důkazy ke svým tvrzením a navrhovaný výsledek odvolání. Odvolání má odkladný účinek na rozhodnutí, proti kterému se odvolává. Podává se do 15 dnů po doručení rozhodnutí. Subjekt může své odvolání doplnit nebo pozměnit do 15 dnů od jeho podání. Příklad: Soukromé podnikatelce paní Bednárikové správce daně vyměřil daň 1 000 EUR splatnou do 31. března. Paní Bernáriková proti rozhodnutí podala odvolání 20. března, což bylo 15 dnů po doručení rozhodnutí. V odvolání uvedla všechny potřebné náležitosti. Správce odvolání zamítl dne 14. dubna. Protože má odvolání odkladný účinek, musí paní Bednáriková daň zaplatit do 25. dubna. 4.6.3

Stížnost – § 49

V případě, že má poplatník pochybnost o tom, zda je sražená daň nebo záloha na daň správná, může svého plátce daně požádat o vysvětlení a to do šedesáti dnů od data, kdy byla daň nebo záloha na daň sražena. Do třiceti dnů musí plátce odpovědět, vysvětlit a opravit případnou chybu. Pokud ani tehdy není poplatník spokojen, může

48

4

VLASTNÍ PRÁCE

si stěžovat u příslušného správce daně. Ten o stížnosti rozhodne, přičemž musí uvést důvody pro své rozhodnutí. Příklad: V restauraci Dunajka byla zaměstnaná slečna Krtinová. Protože nabyla dojmu, že za ni zaměstnavatel špatně odvedl zálohu na daň z příjmu za měsíc leden, požádala svého zaměstnavatele, plátce daně, 20. února o vysvětlení. Její zaměstnavatel do 30 dnů neodpověděl. Slečna Krtinová podala stížnost na plátce daně u zaměstnavatelova správce daně. Správce stížnosti vyhověl a jako důvod uvedl oprávněnost stížnosti. 4.6.4

Námitka a reklamace – § 50

Námitku může subjekt podat v určitých případech vyjmenovaných v zákoně. Jedná se o námitku proti postupu zaměstnance správce daně při výkonu daňové kontroly, námitka zaujatosti vedoucího pracovníka správce daně, námitka proti výzvě k zaplacení daně, námitka proti rozhodnutí příklepu, která se uplatňuje v dražbě majetku. Proti postupu správce daně ve věci placení a evidenci daně podává daňový subjekt reklamaci. Námitku i reklamaci podává subjekt písemně nebo ústně do osmi dnů ode dne, kdy se o skutečnostech dozvěděl. Správce daně poté vydá rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat. Příklad: Paní Hollarová obdržela od svého správce daně výzvu k zaplacení daně. Podala proti ní námitku, protože daň, kterou měla zaplatit, už zaplatila. Správce daně námitce vyhověl. Kdyby paní Hollarová daň uhradila podle výzvy, musela by podat reklamaci. 4.6.5

Mimořádné opravné prostředky slovenského zákona

Mezi mimořádné opravné prostředky náleží obnova řízení, přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení apravy zřejmých omylů a nesprávností. 4.6.6

Obnova řízení – § 51

Stejně jako v příslušných zákonech platných v České republice, i ve slovenském zákoně o správě daní a poplatků platí, že pokud vyjdou najevo nové skutečnosti či důkazy, které by mohly ovlivnit rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny, důkazy se ukázaly jako nepravdivé, rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem nebo záviselo na posouzení předběžné otázky, ve které ovšem příslušný orgán rozhodl jinak. Žádost o obnovu řízení se podává do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel dozvěděl o důvodech pro obnovu řízení a musí obsahovat důvod, proč by se mělo řízení obnovovat, a důkazy. Příklad: Paní Kalábová požádala o obnovu řízení, protože zjistila, že předložené důkazy jsou nepravdivé. Přeložila také důkazy pro své tvrzení. Správce daně vyhověl žádosti o obnovu řízení. V obnoveném řízení znovu posoudil věc paní Kalábové a vydal nové rozhodnutí.

4.7

Registrační řízení v České republice – § 125–131

4.6.7

49

Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení – § 53

Přezkoumávat se může rozhodnutí, které je právoplatné a nejedná se o daňovou exekuční výzvu nebo odvolání proti němu. Platí, že rozhodnutí přezkoumává orgán nejblíže nadřízený orgánu, který jej vydal. Podnět na přezkoumání se podává nejpozději do tří let ode dne platnosti rozhodnutí, a to orgánu, který jej vydal. Příslušný orgán může zjistit, že rozhodnutí není v rozporu se zákonem, a v tom případě pouze o tom uvědomí toho, kdo podání podal. Pokud zjistí, že rozhodnutí v rozporu se zákonem je, může jej buď změnit, nebo zrušit. Příklad: Pan Žilinský podal podnět na přezkoumání rozhodnutí. Správce daně jej registroval z moci úřední k DPH, přičemž předchozí námitka pana Žilinského byla zamítnuta. Pan Žilinský podal žádost o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Správce daně žádosti vyhověl a přezkoumal rozhodnutí. Při tom zjistil, že rozhodnutí není v rozporu se zákonem, o čemž žadatele uvědomil. 4.6.8

Opravy zřejmých omylů a nesprávností – § 54

Opravy zřejmých omylů se používají stejně jako u nás v případě, že dojde k tomu, že správce daně omylem vyměří daň někomu, kdo ji podle zákona nemá platit, nebo pokud při určení daňové povinnosti špatně spočítá daň, udělá písemnou nebo jinou chybu. Proti opravě je možné se odvolat. V případě, že byla v důsledku opravy změněna nebo zrušena daň, upraví se podle toho také pokuta a sankční úrok. Příklad: Paní Nivnické byla vyměřena daň dvakrát. Podnikatelka odmítla druhou daň zaplatit. Správce daně jí za tento delikt uložil pokutu. Na základě námitky a následného přezkoumání opravil nesprávně stanovenou daň a prominul pokutu.

4.7

Registrační řízení v České republice – § 125–131

Daňový subjekt, který je oprávněn vykonávat činnost, ze které má zdanitelné příjmy, musí podat přihlášku k registraci u místně příslušného správce daně. Místní příslušnost se řídí podle místa pobytu u fyzické osoby anebo sídla v případě osoby právnické. Daňový subjekt je povinen podat přihlášku k dani do 30 dnů ode dne, který následuje po dni, kdy se povolení nebo oprávnění k podnikání stalo účinným. Právnická osoba musí také nově v přihlášce k registraci uvést, které osoby jsou oprávněny jednat jejím jménem. Správce daně pak do 30 dnů ode dne, kdy daňový subjekt podal přihlášku, rozhodne o registraci. Tuto lhůtu může prodloužit nejbližší nadřízený správce daně, pokud se jedná o zvlášť problematické případy. Správce daně vydává rozhodnutí o registraci. Tímto rozhodnutím může jak registraci potvrdit, tak ji i zamítnout. V případě zamítnutí musí uvést své důvody. Stejně tak musí uvést důvody, když vydává rozhodnutí o registraci z moci úřední. Pokud se daňový subjekt rozhodne své podnikání přerušit, zrušit nebo pokud mu je povolení k podnikání odebráno, musí o tom informovat příslušného správce daně. Je povinen předložit svému správci daně, tedy toho, u kterého se registroval,

50

4

VLASTNÍ PRÁCE

listinu prokazující zrušení, listinu, podle které dojde k rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, rozhodnutí orgánu veřejné moci o jeho zrušení, rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části, tuto povinnost plní všechny daňové subjekty, které uzavřely smlouvu o prodeji podniku či jeho části. Všechny tyto dokumenty musí daňový subjekt předložit do 15 dnů od doručení listiny nebo od podepsání smlouvy. Příklad: Firma Alfa, s. r. o. získala oprávnění k podnikání. Účinnosti nabylo 23. 7. 2011. Firma sídlí v Brně, spadá pod Finanční úřad Brno I. Firma musí podat přihlášku k dani do 23. 7. V přihlášce uvede identifikační údaje místo podnikání, obecný identifikátor pro vytvoření daňového identifikačního čísla, údaje o oprávnění k činnosti, čísla všech svých účtů, daně, ke kterým má být registrován, údaje o osobách, které budou vystupovat jménem společnosti, údaje o povolení nebo oprávnění k činnosti, čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb v ČR i v zahraničí, daně, ke kterým má být registrován, organizační jednotky, které jsou plátcovou pokladnou, statutární orgán, jednatel, zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu oprávněnou jednat jménem subjektu, historické registrace. Finanční úřad má 30 dní na to, aby zkontroloval údaje, které firma poskytla a na jejich základě rozhodne, zda vydá rozhodnutí o registraci, nebo vyzve firmu k doplnění údajů. Může také registraci zamítnout. Příklad: Pan Jones se rozhodl, že bude podnikat v České republice. Bydliště má v zahraničí. Pro své podnikání si zvolil adresu, která spadá pod pravomoc Finančního úřadu Brno II. V přihlášce musí uvést jméno a příjmení, DIČ přidělené v zahraničí, čísla všech svých bankovních účtů, které bude při svém podnikání používat, daně, ke kterým se má registrovat, místo pobytu a podnikání, datum narození. Musí také uvést místo podnikání a místo pro doručování písemností, rodné číslo, IČO, údaje potřebné pro určení správce daně, přihlašované druhy daní, předmět podnikání, oprávnění k podnikání, pokud mu bylo předtím uděleno. Dále čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb v ČR i v zahraničí a organizační jednotky, které jsou plátcovou pokladnou. Nově také musí uvést, za byl již někdy registrován k dani.

4.8

Registrační řízení na Slovensku – § 31

Na Slovensku se musí registrovat k dani všechny subjekty, které mají příjmy, které lze zdaňovat. Subjekt má povinnost předložit správci daně žádost o registraci. V žádosti musí fyzická osoba uvádět i místo, kde vykonává podnikatelskou činnost, pokud se liší od místa podnikání, a musí vyznačit, kam se mají doručovat písemnosti a údaje potřebné ke stanovení místně příslušného správce daně. Zahraniční subjekt je povinen uvést i zástupce, který bude vystupovat jménem podnikatele v úředních věcech.

4.9

Lhůty českého zákona

51

Příklad: Pan Heribán se rozhodl podnikat. Musí se zaregistrovat do 30 dnů ode dne, kdy získal oprávnění k podnikání. V přihlášce uvede jméno, příjmení, trvalý pobyt, místo podnikání a místo pro doručování písemností, rodné číslo, IČO, čísla účtů, údaje potřebné pro určení správce daně, přihlašované druhy daní, předmět podnikání, oprávnění k podnikání. Správce daně zaregistruje pana Heribána do 30 dní od podání žádosti o registraci. Správce vydá osvědčení o registraci, o čemž vyhotoví úřední záznam. Změny ve skutečnostech, které daňový subjekt uvedl při registraci, je povinen hlásit do 30 dnů ode dne, kdy nastaly. Pokud se změny musí zaznamenat do osvědčení o registraci, musí jej subjekt předložit. Kdyby se subjekt rozhodl ukončit podnikání, musí do 15 dnů vrátit správci osvědčení o registraci. Správce daně do 30 dnů rozhodne o registraci a vydá Osvědčení o registraci. Příklad: Firma Beta, s. r. o. získala oprávnění k podnikání 1. ledna 2011. Zaregistrovat se musí do 1. února. V přihlášce k registraci uvede svůj název, sídlo, IČO, čísla účtů, předmět činnosti, údaje k určení místní příslušnosti, druhy daní, statutární orgán a osoby oprávněné jednat, povolení nebo oprávnění, organizační jednotky. Správce daně vydal Osvědčení o registraci do 30 dnů.

4.9

Lhůty českého zákona

Lhůty jsou v českém zákoně upraveny v části II, konkrétně v Hlavě 2. Jsou zde především upraveny podmínky počítání času, zvláštní lhůty, prodloužení lhůty, její zachování či navrácení v předchozí stav. 4.9.1

Počítání času – § 32, 34

Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let běží ode dne, co následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti zapříčiňující počátek lhůty. Končí pak dnem, který odpovídá dni počátku lhůty. Pokud poslední den lhůty připadá na sobotu, neděli nebo svátek, posouvá se na nejbližší pracovní den i pro úkony, které učinil správce daně. Toto samozřejmě neplatí, jedná-li se o lhůtu kratší než jeden den. Daňový řád definuje lhůtu kratší než jeden den, která se udává v hodinách. Tuto lhůtu ovšem může správce daně předepsat pouze tehdy, když s ní bude daňový subjekt nebo jiná zúčastněná osoba souhlasit. Příklad: Paní Berousková je osoba samostatně výdělečně činná. Při daňové kontrole nepředložila Evidenci zaměstnanců. Správce daně vyměřil osmidenní lhůtu pro její předložení. V souladu s Daňovým řádem by jí mohl vyměřit i lhůtu jednodenní. Ovšem jenom v případě, kdyby paní Berousková souhlasila. Správce daně vyhotovil zprávu o kontrole a stanovil, že paní Berousková má 30 dní na vyjádření k jejímu obsahu. Lhůta pro vyjádření začala běžet 1. dubna 2011, což byl pátek, konec lhůty připadl na víkend, ale protože se jedná o sobotu, konec lhůty se přesouvá na pondělí 2. května.

52 4.9.2

4

VLASTNÍ PRÁCE

Zachování lhůty – § 35

Zachování lhůty je nyní upraveno tak, že je lhůta zachována je-li nejpozději v poslední den lhůty učiněn úkon u věcně a místně příslušného správce daně, pokud daňový subjekt podá poštovní zásilku obsahující podání adresovaná příslušnému správci, učiní-li úkon nejpozději v poslední den lhůty nadřízený správce daně nebo jiný věcně příslušný správce daně, je-li podána datová zpráva, která je opatřena uznávaný elektronický podpisem na technické zařízení správce daně nebo na technické zařízení společné pro několik správců daně nebo je zpráva podána do datové schránky věcně a místně příslušného správce daně. Naproti tomu se daňovému subjektu lhůta nezachová, pokud neučiní úkon aspoň u věcně příslušného správce daně. Příklad: Paní Koprová poslala odvolání proti rozhodnutí správce daně v poslední den lhůty, kterou pro tento případ stanovuje zákon. Jelikož se jednalo o pátek, odvolání bylo správci doručeno až v úterý. Lhůta byla zachována. 4.9.3

Obecná lhůta – § 38

V případě, že není zákonem stanovena lhůta pro určitý výkon, neexistuje obvyklá lhůta pro provedení nějakého úkonu nebo správce daně nevydal rozhodnutí bezodkladně po tom, co získá všechny potřebné podklady, použije se obecná lhůta. Daňový řád určuje lhůtu pro rozhodnutí správce daně na tři měsíce. Příklad: Paní Špačková podala odvolání proti rozhodnutí správce daně. Správce daně čtyři měsíce nereagoval. Podle Podle Daňového řádu může podat stížnost na nečinnost správce daně. 4.9.4

Nečinnost správce daně – § 168

Domnívá-li se daňový subjekt, že správce daně nepostupuje dostatečně rychle a bez zbytečných průtahů, může si na správce stěžovat u nejbližšího nadřízeného podáním podnětu. Pokud se podnět ukáže jako pravdivý, správce musí svoje chování napravit v případě, že měl správce daně rozhodnout o odvolání proti zajišťovacímu příkazu a do 30 dní tak neučinil, příkaz se stane neúčinným, dále pokud měl správce vydat rozhodnutí v žádosti o výmaz z obchodního rejstříku a do dvou měsíců ode dne podání žádosti rozhodnutí nevydal, automaticky se předpokládá, že bylo žádosti vyhověno nebo v případě, že správce daně nepoukáže daňovému subjektu vratitelný přeplatek, o který si daňový subjekt požádal a na který má právo, do 30 dnů, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku. Příklad: Pan Matásek byl v oblasti placení daní nespolehlivý. Správce daně zjistil, že pan Matásek má ze svého podnikání dluhy a daň z příjmů za loňský rok nemusí být vymahatelná. Správce tedy vydal zajišťovací příkaz. Pan Matásek se proti příkazu odvolal. Správce daně do 30 dnů o odvolání nerozhodl. Zajišťovací příkaz tedy pozbyl účinnosti.

4.9

Lhůty českého zákona

53

Příklad: Soukromý podnikatel pan Greguška zaplatil v loňském roce zálohy na daň z příjmu v celkové výši 150 000 Kč. Jeho daňová povinnost byla ale pouze 130 000 Kč. Pan Greguška zažádal o vrácení vratitelného přeplatku. Správce daně na žádost nereagoval a do třiceti dnů vratitelný přeplatek nepoukázal. Správce daně musí panu Greguškovi zaplatit sankční úrok. 4.9.5

Prodloužení lhůty – § 36

Správce daně může z úřední moci nebo na žádost daňového subjektu prodloužit lhůtu pro podání řádného daňového přiznání až o tři měsíce. V případě, že část příjmů daňového subjektu podléhá dani v zahraničí, může správce daně prodloužit lhůtu až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jedná-li se o lhůtu determinující zánik práva, nelze ji prodloužit. Pokud správce daně nevydá rozhodnutí o prodloužení lhůty do určité doby od obdržení žádosti, předpokládá se, že žádosti vyhověl. Pokud vyhoví, prodlouží lhůtu alespoň o tu dobu, která ještě zbývá z prodlužované lhůty v den podání žádosti. Příklad: Paní Novotná měla podat přiznání k dani z příjmů za rok 2010. Jako každá fyzická osoba měla zdaňovací období kalendářní rok. O rok později měla paní Novotná opět příjmy ze zahraničí. Když žádala o prodloužení lhůty tentokrát, správce daně jí prodloužil lhůtu v souladu se zákonem na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, tedy na 31. října 2011. 4.9.6

Lhůty pro vyměření – § 148

Obecně nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet tři roky po tom, co skončí zdaňovací období, ve kterém vznikla daňová povinnost. Lhůta běží od konce lhůty, kdy měl daňový subjekt podat řádné daňové přiznání nebo kdy byla daň splatná. Lhůta pro stanovení daně se nyní prodlužuje pouze o rok a to v případě, že v posledních 12 měsících před uplynutím lhůty: a) daňový subjekt podal dodatečné daňové tvrzení, b) správce daně vyzval k podání dodatečného daňového tvrzení k doměření daně, c) správce daně oznámil rozhodnutí o stanovení daně, d) bylo zahájeno řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku, e) bylo oznámeno rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, f) rozhodnutí o stanovení daně bylo prohlášeno za nicotné. Pokud byla během běhu lhůty provedena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo byl subjekt vyzván, aby řádné daňové tvrzení podal, běží lhůta pro stanovení daně znovu od tohoto dne. Okolnosti, během kterých lhůta neběží, jsou ustanoveny v jednom místě: např. doba od marného uplynutí úložní doby, a to až do dne doručení rozhodnutí, od

54

4

VLASTNÍ PRÁCE

zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení, apod. Příklad: Pan Štěpánek podal daňové přiznání 10. dubna 2011. Podle Daňového řádu je nejzazší lhůta pro podání daňového přiznání 1. duben. Vzhledem k tomu, že se ale za prvních pět pracovních dní nepočítá sankce za pozdní podání daňového přiznání, de facto se lhůta prodlužuje. Letos mohl pan Štěpánek podat přiznání do 8. dubna bez toho, aby mu správce daně předepsal pokutu. 4.9.7

Navrácení lhůty v předešlý stav – § 37

Osoba zúčastněná na správě daní může požádat o navrácení lhůty v předešlý stav. Pokud se jedná o závažné důvody, a pokud od uplynutí lhůty neuplynul jeden rok, správce daně povolí navrácení lhůty v předešlý stav. Daňový řád ustanovuje další případy, ve kterých nelze povolit navrácení lhůty. Jedná se o lhůtu pro stanovení daně, lhůtu pro placení daně, nebo lhůtu pro podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení. Osoba zúčastněná na řízení musí podat žádost do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod pro zmeškání lhůty. Příklad: Paní Čechová si při lyžování v zahraničí přivodila těžký úraz. Zatímco se léčila, uplynula lhůta pro podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty. Zažádala o navrácení v předešlý stav 17. března. Protože splnil podmínku vážného důvodu a žádost podal do 30 dnů od skončení důvodu pro zmeškání lhůty, bylo jí vyhověno. Nová lhůta začala běžet podle rozhodnutí správce daně 20. dubna a skončila 28. dubna.

4.10

Lhůty slovenského zákona o správě daní a poplatků

Lhůty jsou ve slovenském zákoně popsány v § 13, 13a, 13b, 30a. 4.10.1

Lhůty – § 13

Na Slovensku může lhůtu určit buď zákon, nebo správce daně. Pokud určuje lhůtu správce daně, musí upozornit na důsledky nedodržení lhůty. Ve slovenském zákoně existuje osmidenní lhůta, tu však může správce daně uložit pouze ve výjimečných případech pro jednoduché anebo naléhavé úkony. Lhůta pro vyměření daně trvá pět let po skončení roku, kdy vznikla povinnost podat přiznání. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí ve dni, který odpovídá ve svém označení dni, kdy došlo ke skutečnosti, která zapříčinila vznik lhůty. V případě, konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo státní svátek, poslední den lhůty se přesouvá na nejbližší pracovní den. Slovenský zákon do lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti, která určuje začátek lhůty. Příklad: Pan Beňačka je osoba samostatně výdělečně činná. Při daňové kontrole nepředložil Evidenci dlouhodobého majetku. Správce daně vyměřil osmidenní lhůtu

4.10

Lhůty slovenského zákona o správě daní a poplatků

55

pro její předložení. Správce daně vyhotovil zprávu o kontrole a stanovil, že daňový subjekt má 30 dní na vyjádření k jejímu obsahu. Lhůta pro vyjádření začala běžet 1. dubna 2011, což byl pátek, měla by tedy skončit 1. května, ale protože se jedná o sobotu, konec lhůty se přesouvá na pondělí 2. května. 4.10.2

Zachování lhůty – § 13

Lhůta zůstane zachována v případě, že do posledního dne lhůty správce daně vykoná úkon nebo je podání přijato na poště nebo přijato na elektronické podatelně příslušného správce daně pomocí elektronických prostředků a podepsané ověřeným elektronickým podpisem. V případě, že daňový subjekt nemá možnost připojit elektronický podpis, musí uzavřít dohodu se správcem daně a dodat údaje pro doručení. Lhůta zůstane zachována také, pokud daňový subjekt podá podání telefonicky, dálnopisem anebo faxem a doručí jej písemně správci nejpozději v pátý pracovní den. V tomto případě se nepožaduje elektronický podpis, ani dohoda mezi správcem a subjektem jako v předchozím případě. Pokud do posledního dne lhůty subjekt převezme rozhodnutí u správce daně nebo pokud správce odešle rozhodnutí prostřednictvím pošty či elektronickými prostředky, zůstává lhůta pro rozhodnutí zachována. Příklad: Pan Grečinský podal v poslední den lhůty podání prostřednictvím telefonu. o tři dny později jej dodal i v písemné formě. Lhůta je tedy zachována. 4.10.3

Prodloužení lhůty – § 13a

Správce daně může prodloužit subjektu lhůtu z důležitých důvodů, pokud to správci dovoluje zákon. Daňový subjekt musí o prodloužení požádat, přičemž správce nemůže lhůtu prodloužit o delší dobu, než o jakou žádal, nebo o jakou mu to povoluje zákon. Další prodloužení není přípustné. Lhůtu pro podání přiznání lze prodloužit o tři měsíce. V případě příjmů ze zahraničí zákon o dani z příjmů umožňuje prodloužit lhůtu pro podání přiznání o 6 měsíců po lhůtě pro řádné podání. Příklad: Společnost Alfa, s. r. o. měla podat daňové přiznání k dani z příjmů do 31. března 2011. Protože došlo k bleskové povodni způsobené jarním táním, společnost požádala o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty o tři měsíce a u přiznání k dani z příjmů o 5 měsíců. Žádostem bylo vyhověno v plném rozsahu. 4.10.4

Zmeškání lhůty – § 13b

Správce daně může odpustit zmeškání lhůty na základě žádosti a to na základě důležitých důvodů. Účastník řízení požádá o prominutí zmeškání lhůty nejpozději do 30 dní po pominutí důvodů pro zmeškání lhůty a v té stejné době musí učinit zmeškaný úkon. Pokud zmešká lhůtu podruhé, nedá se již znova podávat žádost

56

4

VLASTNÍ PRÁCE

o prominutí zameškání lhůty. Po jednom roce se již nemůže prominout zmeškání lhůty. Příklad: Podnikatelka paní Bebarová si zlomila na dovolené v Egyptě žebra a zmeškala lhůtu pro zaplacení daně z příjmů. Po návratu do Slovenské republiky zažádala o prominutí zmeškání lhůty a daň ihned zaplatila. Finanční úřad odpustil zmeškání lhůty. 4.10.5

Lhůty na rozhodnutí a opatření proti nečinnosti – § 30a

Správce daně má uloženo, že musí v jednoduchých věcech v daňovém řízení jednat a vydávat rozhodnutí bezodkladně. V ostatních případech musí rozhodnout do 30 dní ode dne začátku řízení. Odvolací orgán musí rozhodnout do 30 dní od doručení podání tomuto orgánu. Pokud se jedná o složitý případ, může správce daně nebo odvolací orgán rozhodnout až do 60 dní. V případě mimořádné záležitosti, kdy nelze rozhodnout ani ve lhůtě 60 dní, lhůtu může prodloužit nadřízený orgán. V případě nečinnosti správce daně, kdy správce nerozhodne ve lhůtách stanovených pro rozhodnutí, rozhodne ve věci nejbližší nadřízený správce daně. V případě řízení o řádných a mimořádných opravných prostředcích, kromě přezkoumání rozhodnutí a odvolacího řízení, musí správce daně rozhodnout do 30 nebo do 60 dní podle náročnosti případu. Příklad: Správce daně rozhodl o stanovení daně z příjmu pomocí pomůcek do 60 dnů, jelikož se jednalo o složitější případ. Společnost Veveruška, a. s., která se zabývá výrobou hraček pro děti, se proti rozhodnutí odvolala. Správce měl 60 dní na rozhodnutí o odvolání. V poslední den lhůty odvolání zamítl s odůvodněním, že stanovení daně bylo správné.

4.11

Komparace českého a slovenského zákona

Následující kapitola obsahuje komparaci českého a slovenského zákona upravujícího správu daní. 4.11.1

Komparace základních pojmů

Mezi pojmy zakotvenými ve slovenské a české legislativě není kromě jiných zavedených legislativních zkratek větší rozdíl. Český zákon definuje více zásad správy daní. Používá také některé legislativní zkratky, které slovenský zákon nezná. Jednou z těchto zkratek je daňové tvrzení, které v sobě zahrnuje daňové přiznání, daňové hlášení nebo vyúčtování. V tabulce 6 jsou uvedeny základní rozdíly mezi oběma zákony.

4.11

57

Komparace českého a slovenského zákona

Tab. 6: Komparace základních pojmů českého a slovenského zákona

Pojem Správa daně

Český zákon Zjišťování a stanovení daně, zabezpečení její úhrady.

Správce daně

Obecní, finanční, celní nebo jiný pověřený úřad Daňový subjekt a třetí osoba

Osoba zúčastněná Třetí osoba Daňové přiznání

Daň

Odborný konzultant, svědek, tlumočník, atd. Řádné tvrzení daně, dodatečné tvrzení daně Daň, clo, poplatek, jiné peněžité plnění a příslušenství daně

Slovenský zákon Evidence, vyhledávání a registrace daňových subjektů, daňové řízení a kontrola a další činnosti správců daně a jiných orgánů. Daňový úřad, obec nebo také celní úřad Daňový subjekt a třetí osoba Taxativní vymezení třetích osob Daňové přiznání nebo hlášení, dodatečné daňové přiznání nebo hlášení Daň určená zákonem, včetně sankčních a jiných úroků, pokuty a poplatky

Zdroj: vlastní konstrukce

4.11.2

Komparace sankcí

Tabulka 7 ukazuje, že výraznějšími rozdíly se vyznačují způsoby ve výpočtu sankcí. Slovenský zákon stanovuje sazby pokut a úroků většinou podle sazby Evropské centrální banky. Dalším rozdílem je rozdělení výšky podle pokuty podle toho, zda je daňový subjekt fyzickou nebo právnickou osobou. Dalším rozdílem je stanovený den, od kterého se počítá úrok. Zatímco na Slovensku úrok běží od prvního dne, v České republice až po pěti pracovních dnech. V České republice jsou tedy v tomto ohledu příznivější podmínky, protože pokud podnikatel zapomene například podat daňové přiznání, dostane dalších pět pracovních dní, během kterých může podat přiznání bez obavy ze sankce. Při snižování daňové ztráty oproti vykázané povinnosti se opět na Slovensku uplatňuje pokuta vypočtená podle sazby Evropské centrální banky, zatímco v České republice se použije 1 % z vyměřené částky. V České republice nemá podnikatel povinnost používat registrační pokladnu. Na Slovensku tato povinnost existuje a její úprava dokonce zabírá značnou část zákona o správě daní a poplatků. Zákon velice podrobně vymezuje delikty a sankce, které za ně náleží. V České republice jsou sankce vymezeny pouze pro servisní středisko, které zodpovídá za stav registračních pokladen.

58

4

VLASTNÍ PRÁCE

Tab. 7: Komparace sankcí

Skutečnost Nesoučinnost při správě daní

Český zákon

Slovenský zákon

Pokuta až 50 000 Kč

Není

Opožděné tvrzení daně

Sanční úrok ve výši 500 až 300 000 Kč

Doměření daně

Penále

Snižování daňové ztráty

Penále 1 %

Pokuta ve výši 33,91 až 16 596,95 EUR Pokuta určená podle trojnásobku repo sazby ECB Pokuta součin 1,5násobek repo sazby a částky

Počítání úroku Pokuta za neplnění povinností týkajících se registrační pokladny Sazba úroku

Po prvních 5 pracovních dnech Pokuta opakovaně do výše 500 000 Kč pro servisní středisko Pevná sazba podle zákona

Pokuta

Pevně stanovená částka

Sazba penále

Pevná sazba podle zákona

První den Pokuta podle provinění pro povinný subjekt i servisní středisko Pohyblivá sazba podle ECB Částka určená spodní a horní hranicí Sazba podle ECB

Zdroj: vlastní konstrukce

4.11.3

Komparace opravných prostředků

Český a slovenský zákon se liší také v opravných prostředcích. Prostředky se používají v jiných souvislostech a jinak se také dělí. Český řád rozeznává tři hlavní typy opravných prostředků: řádné, mimořádné a dozorčí. Přehled opravných prostředků je uveden v tabulce 8. Řádné opravné prostředky používá v případech, kdy řízení stále probíhá. Řádným prostředkem je odvolání nebo rozklad. Mimořádným opravným prostředkem je návrh na povolení obnovy řízení, který směřuje proti rozhodnutí ve skončeném řízení. Český zákon definuje navíc i dozorčí prostředky, které používá správce daně z úřední povinnosti, a další prostředky ochrany, které se používají ve vyjmenovaných případech. Slovenský zákon rozlišuje pouze řádné a mimořádné prostředky ochrany. Mezi řádné prostředky náleží odvolání, stížnost, námitka a reklamace. Mimořádnými prostředky jsou obnova řízení, přezkoumání rozhodnutí a mimo odvolací řízení a opravy zřejmých omylů a nesprávností.

4.11

59

Komparace českého a slovenského zákona

Okruh právních skutečností, proti kterým lze podat stížnost, je v České republice početnější. Lze podat stížnost na postup správce daně, plátce daně, podjatost úřední osoby, atd. Slovenský zákon zná pouze stížnost na správce daně a na plátce daně. Tab. 8: Komparace opravných prostředků

Druh Řádné

Český zákon Odvolání Rozklad

Mimořádné

Návrh na povolení Obnova řízení

Dozorčí

Nařízení obnovy řízení Nařízení přezkoumání rozhodnutí Prominutí daně Stížnost Námitka Žádost Ochrana před nečinností Opravy zřejmých omylů Má odkladný účinek

Další prostředky

Odvolání

Slovenský zákon Odvolání Stížnost Námitka Reklamace Obnova řízení Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení Opravy zřejmých omylů Nejsou

Nejsou

Má odkladný účinek

Zdroj: vlastní konstrukce

4.11.4

Komparace registračního řízení

V čem se naopak obě úpravy podobají, je část věnovaná registraci daňového subjektu, jak je znatelné z tabulky 9. Daňový subjekt se musí registrovat do 30 dnů ode dne, kdy obdržel oprávnění k podnikání. Skutečnosti, které musí uvést v přihlášce k registraci, jsou stanoveny stejně. Český zákon navíc vyžaduje uvedení předchozích, historických, registrací. 4.11.5

Komparace lhůt

Další oblast, ve které se oba zákony liší, je oblast lhůt. V případě podání daňového přiznání k dani z příjmů na Slovensku, musí podnikatel přiznání podat do 31. března. V České republice lhůta pro podání přiznání vyprší až 1. dubna. Přehled vybraných

60

4

VLASTNÍ PRÁCE

Tab. 9: Komparace registračního řízení

Osoba Fyzická osoba

Právnická osoba

Listina Podání přihlášky

Český zákon Identifikační údaje, místo podnikání, oprávnění k činnosti, bankovní účty, daně, ke kterým se registruje, historické registrace, atd. Identifikační údaje, místo podnikání, oprávnění k činnosti, bankovní účty, daně, ke kterým se registruje, osobu oprávněnou jednat jménem subjektu, historické registrace Rozhodnutí o registraci do 30 dní

Slovenský zákon Identifikační údaje, místo podnikání, identifikátory, oprávnění k činnosti, bankovní účty, daně, ke kterým se registruje Identifikační údaje, místo podnikání, oprávnění k činnosti, bankovní účty, daně, ke kterým se registruje, statutární orgány, osoby oprávněné jednat Osvědčení o registraci do 30 dní

Zdroj: vlastní konstrukce

rozdílů v délce lhůt je uveden v tabulce 10. Zatímco v českém zákoně je počátkem lhůty den, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, ve slovenském se nezapočítává den, kdy došlo k události. S obecnou lhůtou pro vyměření daně souvisí nutnost uchovávat dokumentaci dokazující správnost odvedené daně. Tab. 10: Komparace lhůt v českém a slovenském zákoně

Lhůta Obecná lhůta pro vyměření daně Prodloužení lhůty u příjmů ze zahraničí Obecné prodloužení lhůty Zdroj: vlastní konstrukce

Český zákon 3 roky

Slovenský zákon 5 let

10 měsíců

6 měsíců

3 měsíce

3 měsíce

4.11

61

Komparace českého a slovenského zákona

4.11.6

Příklad komparace vybraných sankcí

V následujícím příkladu bude provedena kvantifikace rozdílů mezi sankcemi v České republice a na Slovensku. Daňový subjekt podal daňové přiznání k dani z příjmů 20. 5. 2011, přičemž daň zaplatil ve stejný den. K daňovému subjektu vyslal správce daně kontrolu a ta následně zjistila, že subjekt ve svém daňovém přiznání k dani z příjmů neoprávněně snížil zdanitelné příjmy a doměřil mu daň. Přesná data jsou uvedena v tabulce 11. V příkladě bude v případě Slovenska uvedena částka v Eurech i přepočet na Koruny české (ke 2. květnu 2011), kdy 1 Euru odpovídalo 24,180 Kč. Tab. 11: Informace k příkladu

Skutečnost Přiznaná daň Daň doměřená správcem daně Počet dní, za které se úrok počítá Repo sazba příslušné banky

Český zákon 19 000 Kč 10 000 Kč 42 (8.–50. den)

Slovenský zákon 785,80 EUR 413,56 EUR 50 (1.–50. den)

0,75 %

1%

Zdroj: vlastní konstrukce V České republice by daňovému subjektu správce daně za to, že daňové tvrzení podal pozdě, uložil sankční úrok. Úrok = 0,005 × 19 000 × = 3 990 Kč. Částka úroku ale nesmí překročit 5 % daně: 0,05 × 19 000 = 950. Úrok tedy činí 950 Kč. Za to, že daň pozdě zaplatil, by mu byl předepsán úrok z prodlení. Úrok = (14 + 0,75)/100 × 42/365 × 19 000 = 322 Kč. Úrok z prodlení činí 322 Kč. V případě doměřené daně zaplatí penále vypočtené z doměřené daně a přiznané daně. Penále = 19 000 × 0,2 + 10 000 × 0,2 = 5 800 Kč. Penále činí 5 800 Kč. Celková částka, kterou daňový subjekt zaplatí, je 7 072 Kč. Na Slovensku by správce daně uložil pokutu s dolní hranicí 33,19 EUR a horní hranicí 16 596,95 EUR. Pro účely příkladu se počítá s dolní hranicí 33,19 EUR. Kvůli nezaplacení daně by mu byl předepsán úrok z prodlení. Protože trojnásobek Repo sazby je nižší než 15 %, použije se sazba 15 %. Úrok = 15/100 × 785,8 × (50/365) = 16,15 EUR Úrok činí 16,15 EUR. Byla mu doměřena daň ve výši 413,56 EUR. Protože trojnásobek repo sazby je nižší než 10 %, použije se sazba 10 %.

62

4

VLASTNÍ PRÁCE

Pokuta = 413,56 × 10/100 = 41,36 EUR. Pokuta činí 41,36 EUR. Celková výše sankcí je 90,70 EUR. Tab. 12: Komparace sankcí – výsledky příkladu

Skutečnost Nepodal přiznání včas Pozdní platba daně Penále za doměřenou daň Celkem

Český zákon 950 Kč 322 Kč 5 800 Kč 7 072 Kč

Slovenský zákon 33,19 EUR (802 Kč) 16,15 EUR (390 Kč) 41,36 EUR (1 000 Kč) 90,70 EUR (2 193 Kč)

Zdroj: vlastní konstrukce Jak je vidět z jednoduchého výpočtu 7 072/2 193 = 3,22, sankce v českém zákoně v tomto případě dosáhly více než trojnásobku výše slovenských sankcí. V absolutní výši se jedná o rozdíl 4 879 Kč. V daném případě by daňový subjekt zaplatil méně peněz na Slovensku. Rozdíl je poměrně vysoký. Podle české legislativy by v daném příkladě zaplatil více než třikrát více než podle slovenské.

5

5

DISKUZE

63

Diskuze

Z práce vyplývá, že správa daní se v obou republikách příliš neliší. Obě správy, jak česká, tak slovenská, vycházejí ze stejných právních kořenů. Obě správy se také nacházejí ve fázi přeměny. V obou státech probíhá reforma daňového systému, jehož je správa daní součástí. V České republice začal letos platit nový zákon, Daňový řád. S jeho zavedením souvisí nejmarkantnější změna – změna organizace správy daní. Změní se počet a umístění finančních úřadů, sníží se nákladovost správy daní a zvýší přehlednost systému. Česká republika v posledním roce prodělala z hlediska správy daní důležitou změnu – nejvyšším orgánem správy je nyní Generální finanční ředitelství. Přibyl tedy další odvolací orgán. Generální ředitelství je nadřízeným orgánem finančních ředitelství, může tedy využít prostředku atrakce a rozhodnout za něj v případě, kdyby finanční ředitelství nebylo schopno rozhodnout ve stanovené lhůtě. Podnikatelům přinese jednodušší dovolání v případech, kdy finanční ředitelství nerozhodnou včas. Zřízením Generálního finančního ředitelství se také zjednoduší správa daní, protože vznikl úřad, který řídí činnost podřízených finančních ředitelství a dohlíží na ně. Nahradí tak v tomto ohledu Ministerstvo financí, které tuto agendu vykonávalo dříve. To přispěje k přehlednosti správy. Slovensko připravuje nový zákon na příští rok. Zákon se bude nazývat Daňový poriadok. S jeho přijetím souvisí podobná změna organizační struktury správy daní. Nová organizace se snaží spojit více úřadů do jednoho. Tato změna jistě bude ku prospěchu všech: sníží se náklady na platy úředníků. Slovensko si od změny slibuje pružnější a efektivnější správu. Bylo by efektivní zavést stejnou organizaci správy, tedy sloučit více úřadů do jednoho, i u nás. Současná vláda připravuje koncepci Jednotného inkasního místa, nicméně ani tímto řešením nedojde k minimalizaci nákladů. Při vzniku Jednotného inkasního místa úřady nebudou sloučeny, ale vytvoří se další úřad. Větší správní aparát logicky potřebuje více úředníků. Sankce se v obou úpravách poměrně liší. Zatímco česká úprava dává jednoznačně přednost úroku, slovenská úprava upřednostňuje určení pokuty vymezením její dolní a horní hranice. Pokuty na Slovensku se dále liší podle daňového subjektu nebo správce daně. Fyzická osoba zaplatí nižší daň než právnická. Slovenský systém je poměrně dobrý systém sankcí zajišťující spravedlivější ukládání pokut, protože procentuálně stanovená pokuta, která je stejná pro všechny daňové subjekty, není podle mého názoru spravedlivá. Určité procento jako pokuta je pro daňový subjekt, který nemá mnoho finančních prostředků, horším trestem než pro daňový subjekt, který má prostředků naopak mnoho. Velká firma je tak zvýhodněna před malým podnikatelem. Na druhou stranu se v případě slovenského zákona nabízí otázka, do jaké míry je úředník správce daně, který o pokutě rozhoduje nestranný. V konečném důsledku záleží právě na jeho rozhodnutí, jak vysokou pokutu udělí.

64

5

DISKUZE

Otázkou je, zda správce daně může vyměřit daň pomocí pomůcek a přitom stále naplňovat cíl správy daní, tj. vyměřit daň správně a podle zákona. Daň jistě není stanovena zcela přesně, jak uvádí i Jaroslav Kobík (2010). Otázkou ovšem zůstává, zda může daňový subjekt očekávat, že v případě, že přizná řádově nižší daň, než by měl, čekat shovívavost správce daně. Pokud přiznal nižší daň o své vlastní vůli a rozhodl se nesplnit daňovou povinnost, je spravedlivé, aby dlužnou daň doplatil. Samozřejmě v případě omylu může daňový subjekt podat odvolání a dokázat, že se správce daně při použití pomůcek zmýlil. Ano, v tomto případě se správce daně odklání od cíle správy daní, nelze však jednoznačně říci, že je to špatné. Stanovení daně pomůckami má motivační charakter. Vyměření podle pomůcek může motivovat daňový subjekt k větší zodpovědnosti při přiznávání daně. Stejně jako v České republice, i na Slovensku se existuje klientský přístup v oblasti prodlení správce daně. Projevuje se v definici zásad zákazu libovůle, vstřícnosti a slušnosti i v sankcích správce daně za porušení jeho povinností, kdy náleží daňovému subjektu satisfakce ve formě peněžní náhrady. Snaha o klientský přístup se dá vnímat v obou zemích jako pozitivní. Zdá se mi ovšem přehnané, v případě českého zákona, zakotvovat zásadu vstřícnosti a slušnosti přímo do zákona. Tyto vlastnosti by měly být u zaměstnanců správce daně samozřejmostí a měly by být řešeny v interních předpisech, jak tomu bývá u většiny firem. Český správce daně má ze zákona nařízeno, že musí poučit daňový subjekt o jeho povinnostech a právech v řízení. I toto je projev klientského přístupu. Klient, v tomto případě daňový subjekt, nemá většinou potřebné znalosti, což ho znevýhodňuje. I v tomto případě platí, že by bylo lepší řešit problém poučování prostřednictvím vnitřní směrnice. Za důležitý moment považuji převzetí odpovědnosti úřadů za pochybení formou úroků z prodlení správce daně. V důsledku tohoto kroku budou správci daně motivováni dodržovat stanovené lhůty. S klientským přístupem souvisí i pojem atrakce. Je výrazným pomocníkem při řešení problémů s přetížeností správce daně. Atrakce bohužel není ukotvena ve slovenském zákoně. Možnost delegování místní příslušnosti funguje na podobném principu. Správa daní v České i Slovenské republice se tím stává flexibilnější a efektivnější. Pro podnikatele je jednoznačně přínosná. Daňový řád, který platí od 1. ledna v České republice, je neúplný. Některé části nemají ucelenou úpravu. Zákon neupravuje případy, kdy se podává opravné přiznání na nižší daň. Zde musím souhlasit se Zdeňkem Zralým, který se podle svého článku domnívá, že sankce v tomto případě není na místě. Proč by měl daňový subjekt platit pokutu, v situaci, kdy zaplatil daň vyšší, než měl, a žádá o vrácení přeplatku. Nemohu souhlasit s Petrem Pakostou a jeho výrokem, že nový zákon česká správa daní nepotřebuje a že pouze stačí novelizovat zákon, který byl v té době platný. Zákon o správě daní a poplatků nebyl přehledný. Muselo by proto dojít

5

DISKUZE

65

k celkové změně zákona, což je obtížnější a náročnější na . Je proto rozumnějším řešením přijetí zákona nového, který starý nahrazuje. V českém zákoně je po reformě viditelná snaha o zjednodušení legislativy. Sankce jsou upraveny v jedné části, lhůty se nacházejí v Hlavě 2 druhé části, tedy již nejsou postupně představovány v jednotlivých částech zákona. Je ovšem pravda, že ve slovenském zákoně jsou lhůty a sankce uspořádány v paragrafech, kde jsou umístěny dohromady. Jedná se o lepší způsob úpravy zákona, protože jednotlivé části obsahují jedno téma. Díky tomu je zákon přehlednější a lépe se v něm orientuje. Ze souhrnného příkladu, ve kterém jsou srovnány vybrané sankce českého a slovenského zákona, vyplývá, že v tomto konkrétním případě zaplatí více český daňový subjekt. Celková výše jeho závazku vůči správci daně bude více než dvakrát větší, než výše závazku českého subjektu. Slovenský daňový subjekt by za stejná provinění v konečném důsledku potrestán méně. Podnikatel, který se rozhodne podnikat, musí počítat také s náklady porušení jeho povinností. Vyšší náklady ho můžou motivovat k větší kázni při plnění povinností. Česká republika vykročila správným směrem, když zjednodušila správu daní a zavedla klientský přístup. Na druhou stranu si nemyslím, že použila účelnou metodu, jak klientského přístupu dosáhnout. Jednotné inkasní místo přinese zjednodušení daňové agendy daňovým subjektům. Slovenská legislativa má výhodu v tom, že vláda průběžně zaváděla reformy takovým způsobem, že zákon je nyní vcelku přehledný a poměrně snadno se v něm orientuje. Připravované změny mohou vést k elastičtější organizační struktuře a k nižším nákladům.

66

6

6

ZÁVĚR

Závěr

Hlavním cílem mé bakalářské práce byla komparace správy daní a poplatků v České republice a na Slovensku. V práci jsem provedla komparaci správy daní mezi zákony České a Slovenské republiky, jak ji upravují zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád a zákon č. 511/1992 Sb., o správe daní a poplatkov. Dalším cílem byla kvantifikace těchto dopadů na podnikatele. Kvantifikaci jsem provedla na praktických příkladech uvedených v textu a v příkladu, ve kterém jsem srovnala náklady vzniklé podnikateli ze sankcí, které zaplatí správci daně. Dále jsem nastínila způsoby stanovení pokut a metodiky jejich výpočtu. V práci jsem představila obecné cíle správy daní, principy stanovení daně a daňové zásady, uplatňované sankce, opravné prostředky, postup registračního řízení a lhůty. Z teoretické části vyplývá, že daň a příjem z ní je důležitý pro státní rozpočet a pro správnou funkci státu. Výběr daní upravuje daňové právo, které vymezuje objekty a subjekty správy daní, jejich práva a povinnosti. V základních obrysech je správa daní v České republice a na Slovensku upravena stejně. Je to dáno pravděpodobně společným historickým vývojem. Jejich podobnost vyplývá z nutnosti definovat práva a povinnosti každého účastníka daňového i přípravného řízení. Pojetí sankcí v obou daňových legislativách nabádá k větší pozornosti a pečlivosti jak správce daní, tak i samotné podnikatele. Jako příklad může sloužit pokuta za pozdní podání daňového přiznání. Minimální pokuta za pozdní tvrzení daně v České republice je ve výši 500 Kč. Za pozdní podání je v důsledku trestán i ten, kdo daňovou povinnost původně neměl a měl pouze povinnost podat přiznání. Slovenský podnikatel zaplatí pokutu 33,91 až 33 190 EUR za pozdní podání přiznání vždy. I minimální pokuta, tj. 33,91 EUR, v přepočtu na české koruny 802 Kč, je poměrně vysoká, pokud vezmeme v úvahu, jak malou ekonomikou Slovensko je. Použití opravných prostředků je jednodušší v České republice, protože odvolání je de facto jediným opravným prostředkem, který daňový subjekt může použít jako řádný opravný prostředek. Rozklad má omezenou množinu použití, jak vyplývá už z jeho definice opravného prostředku proti rozhodnutí ministerstva. Pro podnikatele podnikajícího v České republice je tedy jednodušší vybrat vhodný opravný prostředek. Slovenskému podnikateli v případě špatně vybraného opravného prostředku vzniknou nekvantifikovatelné náklady vzniklé prodlevami z důvodů překlasifikování opravného prostředku. Oproti tomu v registračním řízení v České a Slovenské republice nejsou velké rozdíly. Podle obou zákonů se musí daňový subjekt zaregistrovat do 30 dnů od získání oprávnění k podnikání. Komfort daňových subjektů je v tomto případě stejný. Lhůty v obou zákonech mají velice podobnou úpravu. Určení běhu lhůty je stejné v obou republikách. Liší se v některých konkrétních lhůtách. V českém i slovenském zákoně existuje zvláštní lhůta, která se používá ve výjmečných případech.

6

ZÁVĚR

67

Tato lhůta je v českém zákoně buď osmidenní, nebo jednodenní. Ve slovenském zákoně je definována zvláštní lhůta pouze osmidenní. Lhůta pro vyměření daně je v České republice tříletá, na Slovensku pětiletá. Slovenský podnikatel je tedy v horším postavení. Jeho komfort je nižší, protože musí o dva roky déle uchovávat doklady tak, aby byly k dispozici případné daňové kontrole. V daňovém řádu České republiky je znatelná snaha o zjednodušení legislativy takovým způsobem, aby vedla ke snazšímu pochopení podnikateli i úředníky. Zákon je přehlednější, lépe se v něm orientuje, je uspořádanější než zákon o správě daní a poplatků, který nahrazuje. Reforma správy daní a poplatků v České republice z větší části splnila očekávání. Jednotlivé paragrafy byly sloučeny, lhůty jsou nyní upraveny mnohem přehledněji, opravné prostředky jsou snáze použitelné. Téma správy daní je velmi rozsáhlé. Správa daní v České republice a na Slovensku je velice podobná. Shoduje se v základních pojmech a registračním řízení, naopak se liší v pojetí sankcí a metodice jejich výpočtu, dále se liší v oblasti opravných prostředků.

68

7

7

POUŽITÁ LITERATURA

Použitá literatura

Babčák, V. Daňové pravo Slovenskej republiky. Bratislava: Epos Slovensko, 2010. 640s. ISBN 978-80-8057-851-0. Bird, Richard M., Casanegra de Jantscher, Milka. Improving Tax Administration in Developing Countries. Washington, D.C., USA : International Monetary Fund, 1992. 403 s. ISBN 155-77-5317-2. Hamerníková, B., Kubátová, K. Veřejné finance : učebnice. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 355 s. ISBN 80-86432-88-2. Hospodářská komora České republiky [online]. 19. 11. 2008 [cit. 2011-05-06].Vláda schválila nový daňový řád. Dostupné z WWW: . Ihned.cz [online]. 22. 7. 2009 [cit. 2011-05-06]. Senátoři schválili nový řád pro výběr daní. Bude platit od roku 2011. Dostupné z WWW: . Kliková, C., Kotlán, I.. Hospodářská politika. 1. vyd. Ostrava: Institut vzdělávání Sokrates, 2003. 275 s. ISBN 80-86572-04-8. Klimánková, G. Mesec.cz [online]. 10. 1. 2011 [cit. 2011-03-31]. Nový daňový řád přináší bič na nepořádníky. V čem ovlivní vás?. Dostupné z WWW: . Kobík, J., Kohoutková, A. a kol. Daňový řád s komentářem. 1. vyd. Olomouc: Anag, 2010. 959 s. ISBN 978-80-7263-616-7. Kobík, J. Správa daní a poplatků s komentářem 2009. 7. vyd. Olomouc: ANAG, 2009. 880 s. ISBN 978-80-7263-528-3. KPMG. Březen 2011 : Technická novela daňového řádu nabyla účinnosti.. Finanční aktuality [online]. 2011, 3, [cit. 2011-05-06]. Dostupný z WWW: . Kubátová, K. Daňová teorie – úvod do problematiky. 2. vyd. Praha : ASPI, a. s., 2009, s. 120. Lichnovský, O. a kol. Daňový řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. 640s. ISBN 978-80-7400-331-8. Marková, Hana. Daňové zákony úplná znění k 1. 1. 2010. Praha: Grada Publishing, 2010. 279 s. ISBN 978-80-247-3206-0.

7

POUŽITÁ LITERATURA

69

Ministerstvo financí . Mfcr.cz [online]. duben 2008 [cit. 2011-04-02]. Reforma daňového systému 2010 – Teze pro veřejnou diskusi (kompletní materiál). Dostupné z WWW: . Ministerstvo financií Slovenskej republiky [online]. 30. 9. 2010 [cit. 2011-05-06]. Daňové riaditeľstvo SR, Banská Bystrica. Dostupné z WWW: . OECD .Tax Administration in OECD and Selected Non-OECD Countries: Comparative Information Series (2008). [s.l.] : [s.n.], 2008. 215 s. Dostupné z WWW: . Pwc.com [online]. 2011 [cit. 2011-03-31]. Paying Taxes 2011: Survey rankings: PWC. Dostupné z WWW: . Nejvyšší správní soud. Rozsudek nejvyššího správního soudu, čj. 5 Afs 151/2004– 73 ze dne 28. července 2005. In Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. 2005, 701. Smith, Adam. An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations. London : W. Strahan and T. Cadell, 1776. DonauMedia. Daňové zákony 2011. 1. vyd., Bratislava . 2011, s. 168 ISBN 97880-89364-16-9. Ústřední finanční a daňové ředitelství. Výroční zpráva české daňové správy 2009. [s.l.] : [s.n.], 2009. 86 s. Dostupné z WWW: . ISBN 9788085045376. . Ústavní soud. Nález ÚS 1611/07 ze dne 2. prosince 2008. In Sbírka nálezů ústavního soudu. 2007, 639. Zemanová, H. Finance.cz : Poznejte hodnotu informace. [online]. 2008-08-11 [cit. 2011-03-31]. Sankce v daňovém řízení – pokuty, penále a úrok z prodlení. Dostupné z WWW: . Zralý, Z. Cígler Software [online]. 31. 1. 2011 [cit. 2011-03-31].Sankce za opožděné tvrzení daně podle nového daňového řádu. Dostupné z WWW: .

70

8

8

Přílohy

Obr. 3: Schéma správy daní na Slovensku. (Zdroj: vlastní práce)

PŘÍLOHY

8

PŘÍLOHY

Obr. 4: Schéma správy daní v České republice. (Zdroj: vlastní práce)

71