Tvoříme základy Mandantenbrief

Tvoříme základy Mandantenbrief

Informace o právu, daních a ekonomice v České republice Vydání: Listopad 2014 · www.roedl.cz

Obsah:

> Komanditní suma upravuje ručení komanditisty

Rekodifikace soukromého práva

Vojtěch Hrdlička, Rödl & Partner Praha

> Komanditní suma upravuje ručení komanditisty Úvodem > Koho lze označit za podnikatele? Právo aktuálně > Je nová úprava kvitance rizikem pro věřitele? Daně aktuálně

> K omanditní společnost je společností, v níž alespoň jeden společník ručí za její dluhy omezeně (komanditista) a alespoň jeden společník neomezeně (komplementář). Komanditista ručí za dluhy společnosti do výše svého nesplaceného vkladu. Toto pojetí modifikuje institut takzvané komanditní sumy.

> Přísnější sankční systém – efektivnější nástroj v boji s daňovými úniky? Ekonomika aktuálně > Účtování výnosů s novým IFRS standardem Podnikové poradenství aktuálně > Kolik má pojišťovna plnit při poškození ojetého vozidla?

Zákonodárce komanditní sumu popisuje tak, že se jedná o konkrétní částku, která se stala zjevnou třetím osobám prostřednictvím obchodního rejstříku a do jejíž výše komanditista ručí za dluhy společnosti. Kromě zápisu do obchodního rejstříku se výše komanditní sumy uvádí také ve společenské smlouvě. Pokud se společníci dohodnou a institut komanditní sumy ve společenské smlouvě využijí, pak se výše ručení komanditistů za dluhy společnosti nebude odvíjet pouze od výše nesplaceného vkladu, ale i od výše komanditní sumy (podle stavu zápisu v obchodním rejstříku).

Rödl & Partner Intern > Transfer pricing: téma listopadové konference odborníků Rödl & Partner z celého světa > Akce/Připravujeme pro Vás: listopad–prosinec 2014

Ručení komanditisty za dluhy společnosti se obecně snižuje v tom rozsahu, ve kterém splnil svou vkladovou povinnost. To znamená, že se i komanditní suma zmenšuje o tu částku, kterou komanditista splatil na svůj vklad. Komanditní sumu proto nelze sjednat nižší, než kolik činí vklad komanditisty. Pokud komanditista splatí svůj vklad, který je roven komanditní sumě, jeho ručení za dluhy společnosti zaniká. Je-li však komanditní suma vyšší než vklad, ručí komanditista i po jeho splacení za dluhy společnosti ve výši rozdílu mezi komanditní sumou a vkladem. Konkrétně se může jednat o situaci, kdy komanditista splatí 500 tisíc korun z vkladu, který činí 800 tisíc korun. Komanditní suma však činí částku ve výši 1 milion korun českých. Výše uvedeným splacením části vkladu se komanditní suma a tedy i ručení komanditisty snižuje na 500 tisíc. 1

Rekodifikace soukromého práva / Právo aktuálně Využití institutu komanditní sumy s sebou přináší i další úpravu vnitřního chodu komanditní společnosti. Jedná se zejména o to, že se mezi komanditisty rozdělí zisk v poměru jejich podílů a komanditních sum. Jinými slovy, čím vyšší bude komanditní suma konkrétního komanditisty, tím vyšší zisk mu bude náležet. Ztrátu společnosti hradí komanditista s ostatními společníky podle svého podílu, avšak jen do výše své komanditní sumy.

Praktický význam rozlišení podnikatel/nepodnikatel tkví v tom, že podnikatel má oproti ostatním (nepodnikajícím) mnohem více povinností. Jmenovat lze například zákaz zneužití kvality odborníka a hospodářského postavení k vytváření nebo využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

S ohledem na výše uvedené je otázkou, zda a jak často bude komanditní suma v praxi využívána. Pro některé společnosti může být pomocí například pro snadnější získání úvěru u banky, protože se jedná o deklaraci o zvýšeném ručení komanditisty za dluhy společnosti.

Kontakt pro další informace:

> Koho lze označit za podnikatele?

Mgr. Monika Štýsová Advokátka/Senior Associate Tel.: +420 236 163 760 E-mail: [email protected]

Úvodem > Lze označit za podnikatele jen toho, kdo skutečně podniká? Anebo postačí, když je dotyčný zapsaný ve veřejném rejstříku či má příslušné oprávnění?

Zrušený obchodní zákoník stanovil, že podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Přímo za podnikatele se pak považovala osoba zapsaná v obchodním rejstříku: osoba, která podnikala na základě živnostenského oprávnění nebo na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, a osoba, která provozovala zemědělskou výrobu a byla zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Odborníci však měli nejasnosti v tom, zda mohou za podnikatele označovat jen toho, kdo skutečně provozuje činnost, nebo kohokoliv, kdo má oprávnění k provozování určité činnosti, aniž by ji vykonával. Nový občanský zákoník uvádí, že ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Nová právní úprava se tedy bez jakýchkoliv pochybností přiklání primárně k faktickému pojetí podnikatele. Zároveň ale za podnikatele považuje vždy osobu zapsanou v obchodním rejstříku. Proto bude mít povahu podnikatele například akciová společnost či družstvo i tehdy, pokud budou založeny za jiným účelem, než je podnikání. Nový občanský zákoník předpokládá, že podnikatelem je i osoba s živnostenským nebo jiným oprávněním. Pokud se však daná osoba nebude jako podnikatel chovat (vykonávat podnikatelskou činnost), pak za podnikatele považována nebude. 2

> Je nová úprava kvitance rizikem pro věřitele? Pavel Koukal, Aneta Vondráčková Rödl & Partner Praha

Úvodem > P ředchozí dualistická úprava závazkového práva, rozdělená na úpravu v dřívějším občanském zákoníku a samostatnou úpravu v také již zrušeném zákoníku obchodním, byla s účinností od 1. ledna 2014 v plném rozsahu nahrazena jednotnou komplexní úpravou, obsaženou v části čtvrté nového občanského zákoníku, č. 89/2012 Sb. V oblasti úpravy zániku závazků přitom nový občanský zákoník absorboval i řadu norem, které byly dříve vlastní spíše úpravě závazků obchodních. Nový kodex v tomto směru kromě jiného významně rozšířil i právní úpravu takzvané kvitance, neboli potvrzení věřitele o splnění dluhu.

Splnění dluhu Zdánlivě jasná problematika splnění dluhu je v novém občanském zákoníku upravena poměrně obsáhle a složitě. Je to dáno zejména tím, že v podnikatelské i nepodnikatelské praxi často vzniká řada problémů a nejasností, a to jak ohledně otázky řádného plnění či plnění s vadami, tak i ve vazbě na řadu dalších souvisejících otázek, například spojených s možností několika způsobů plnění nebo prokazování toho, že ke splnění dluhu skutečně došlo. Starý i nový občanský

Právo aktuálně / Daně aktuálně zákoník jsou přitom zajedno v tom, že je povinností věřitele vydat dlužníkovi potvrzení o splnění dluhu (kvitanci), pokud o ně požádá. Nový občanský zákoník však nově výslovně stanoví náležitosti, které musí taková kvitance obsahovat. Mezi tyto náležitosti patří jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn.

Vydání: Listopad 2014

pozornost při jejím vystavování. Lze proto jednoznačně doporučit, aby věřitelé uváděli na kvitancích co nejvíce konkrétních údajů týkajících se jejich pohledávky, a to ať již těch splněných, tak i těch zatím nesplněných. Je vhodné taktéž zaznamenat, v jakém rozsahu dlužník plnil, datum plnění a skutečnost, zda a v jaké míře vyrovnal i příslušenství pohledávky.

Nová úprava kvitance Předchozí stručná úprava potvrzení o splnění dluhu byla nyní podstatně rozšířena. Nový občanský zákoník kvitanci upravuje ve třech svých paragrafech, a to konkrétně v ustanoveních paragrafů 1949 až 1951. V tomto směru nový občanský zákoník stanoví, že věřitel je povinen, přijímá-li plnění, vydat na dlužníkovu žádost potvrzení o splnění dluhu, takzvanou kvitanci. Odepře-li věřitel dlužníkovi kvitanci vydat, může dlužník odepřít věřiteli dluh splnit. Zajímavé je, že zákon výslovně neukládá povinnost žádat o kvitanci písemně, nicméně pro případ možného sporu mezi věřitelem a dlužníkem to samozřejmě lze jen doporučit. Nezřídka totiž může dojít k rozepři mezi smluvními stranami, protože dlužník sice o kvitanci ústně požádá, ale věřitel mu ji odepře vydat. Dlužník tedy ze zákona může odmítnout plnit, ale pokud neprokáže, že neplní z důvodu odepření vydání kvitance věřitelem, dostává se do prodlení a je vystaven s tím spojeným důsledkům. Obsah kvitance a související rizika Ačkoliv může být kvitance chápána jako „obyčejné“ potvrzení o splnění dluhu, věřitelé musí být ve smyslu nové právní úpravy velmi obezřetní při jejím vystavování, a to zejména pokud jde o její obsah. Nově totiž platí, že pokud je kvitance vydaná na jistinu dluhu, rozumí se tím, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky. Příslušenstvím pohledávky v této souvislosti rozumíme úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Smluvní pokuta mezi příslušenství pohledávky nepatří, a z toho důvodu nemusí být před vystavením kvitance vyrovnána. Při opakovaných plněních z téhož právního důvodu je situace chápána tak, že ten, kdo předloží kvitanci na plnění splatné později, splnil také to, co bylo splatné již dříve. Představme si situaci, kdy věřitel opakovaně dodává dlužníkovi zboží nebo mu poskytuje opakující se služby, a to po dobu několika měsíců v kalendářním roce. Dlužník zboží či služby odebírá, ale za jeden měsíc kupní cenu, respektive cenu služby neuhradí. Další měsíc ale již zaplatí a požádá věřitele o vydání potvrzení o splnění dluhu, které mu věřitel vystaví. Pokud věřitel do potvrzení neuvede, že jedno z dílčích plnění dosud uhrazeno nebylo, má se za to, že dlužník uhradil všechny dosud splatné závazky. Bohužel věřitel bude nakonec tím, kdo bude muset vyvrátit domněnku, že dlužník řádně splnil celý dluh. Na základě výše uvedeného tak lze považovat novou právní úpravu kvitance, v porovnání s úpravou předchozí, za úpravu pro věřitele potenciálně rizikovou, jež vyžaduje zvýšenou


JUDr. Pavel Koukal Advokát/Associate Partner Tel.: +420 236 163 760 E-mail: [email protected]

> Přísnější sankční systém – efektivnější nástroj v boji s daňovými úniky? Lukáš Pflug, Rödl & Partner Praha

Úvodem > P řipravovaná novela daňových zákonů na rok 2015 přináší nejen úpravu zákona o daních z příjmů, ale také daňového řádu. Vedle řady technických změn znamená novela v zájmu účinnějšího boje s daňovými úniky také úpravu systému sankcí.

Podle současné právní úpravy má správce daně k zajištění řádného průběhu správy daní k dispozici institut pořádkové pokuty, která se může pohybovat ve výši až 50 tisíc korun. Té může využít v situacích, kdy daňový subjekt závažně ztěžuje zajištění správy daní. Tímto je myšleno například rušení pořádku, neuposlechnutí pokynu úřední osoby či urážlivé chování. Může se také jednat o nesplnění procesní povinnosti nepeněžité povahy uložené daňovému subjektu prostřednictvím výzvy. Právě v případě posledně uvedené situace je z pohledu zákonodárce současná podoba donucovacích prostředků k součinnosti ze strany daňového subjektu nedostatečná. Pokuta má v porovnání s případnou výší daňového úniku zanedbatelnou výši a v praxi se často míjí účinkem. V rámci zefektivnění boje proti daňovým únikům je proto navrhováno zvýšení horní hranice pořádkové pokuty a rozšíření portfolia sankcí, přičemž stávající sankce, jako jsou úroky 3

Daně aktuálně / Ekonomika aktuálně nerezidentů) a stejná situace by mohla být sankcionována duplicitně z důvodu paralelního uložení úroků z prodlení a někdy i penále. Pokuta za podání učiněné jinak než elektronicky

Zdroj: archiv Rödl & Partner

z prodlení a penále, zůstávají zachovány. Na druhou stranu se dá v této souvislosti pozitivně kvitovat znovuzavedení možnosti prominutí příslušenství daně.

V rámci elektronizace daňové správy zavádí novela rovněž pokutu za podání, které bylo učiněno jinak než elektronicky, ačkoliv jej byl poplatník povinen elektronicky učinit. Tato nová sankce se týká například přihlášky k registraci, oznámení o změně registračních údajů a také všech podání, která se dle zákona o dani z přidané hodnoty od 1. ledna 2014 činí pouze v elektronické podobě. Výše sankce v tomto případě činí 2 tisíce korun. V případě, kdy poplatník závažně ztíží správu daně, může pokuta dosáhnout až 50 tisíc. Znovuzavedení možnosti prominutí příslušenství daně

Zvýšení hranice pořádkové pokuty Novela zvyšuje maximální výši pořádkové pokuty z 50 na 500 tisíc korun (§ 147 odst. 2 daňového řádu). Tuto pokutu může správce daně uložit jakékoliv osobě, která při jednání vedeném správcem daně bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy. To se týká subjektů, které správce daně vyzve například k poskytnutí údajů nebo podkladů o nich samotných nebo o jiných daňových subjektech. Pokuta může být uložena i opakovaně, jestliže nedošlo k nápravě a protiprávní stav trvá.

Ke zjemnění účinků výše popsaného rozšířeného portfolia sankcí se zákonodárce rozhodl navrhnout znovuzavedení možnosti individuálního promíjení sankcí za porušení povinností při správě daní, které bylo zrušeno s nástupem daňového řádu k 1. lednu 2011. Tato možnost prominutí příslušenství daně by se měla vztahovat na penále, úroky z prodlení a úroky z posečkané částky, nikoliv však na pokutu za opožděné podání daňového přiznání. Rozhodovací pravomoc na moderaci výše sankce bude mít správce daně.

Kontakt pro další informace: Správci daně se zde dává k dispozici velmi silný donucovací prostředek. Maximální výše pokuty by v praxi sice neměla být udělována v méně závažných situacích nebo u subjektů, pro něž by takováto suma představovala enormní zátěž, přesto bude ale posouzení přiměřené výše zcela v kompetenci správce daně. Zavedení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy Za účelem zajištění informovanosti správce daně o daňových subjektech a jejich povinnostech zavádí novela také nový institut pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy ve výši až 500 tisíc korun (§ 147a daňového řádu). Pokutu bude moci správce daně uložit tomu, kdo nesplní registrační, záznamní, ohlašovací nebo jiné oznamovací povinnosti, a to buď vůbec, nebo je splní opožděně nebo či jen částečně. V této souvislosti je nutné upozornit na skutečnost, že tuto sankci může správce daně uložit ex officio při zjištění pochybení ze strany daňového subjektu, a to bez nutnosti předchozího vydání výzvy. I v tomto případě se jeví praktická implementace této sankce jako problematická, jelikož například v případě registrační povinnosti může být oprávněnost jejího vzniku nejasná (u některých typů službových stálých provozoven daňových 4

Ing. Lukáš Pflug, LL.M. Daňový poradce/Associate Partner Tel.: +420 236 163 750 E-mail: [email protected]

> Účtování výnosů s novým IFRS standardem Radim Botek, Jindřich Vilim, Rödl & Partner Praha

Úvodem > N ový standard „IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky“ (Revenue from Contracts with Customers) z dílny Rady pro mezinárodní účetní standardy

Ekonomika aktuálně

(IASB) a Rady pro standardy finančního účetnictví (FASB) je na světě. Upravuje účtování výnosů pro účetní jednotky aplikující standardy IFRS nebo US GAAP a jedná se o vůbec první účetní standard platný současně pro IFRS i pro US GAAP. Závazný by měl být od účetního období začínajícího 1. ledna 2017, umožněna je však i jeho dřívější aplikace. Nyní se očekává legislativní schvalovací proces v rámci Evropské unie.


se zákazníky je standardem definován pětistupňový model, který stanoví následující fáze uznání, vyčíslení a vykázání výnosů: > identifikace smlouvy se zákazníkem > identifikace povinnosti poskytnout plnění podle smlouvy > stanovení transakční ceny > alokování transakční ceny na jednotlivé povinnosti plnění ve smlouvě > vykázání výnosů v okamžiku splnění povinnosti plnění Identifikace smlouvy se zákazníkem

Standard IFRS 15 by měl být aplikován na všechny výnosy, výjimkou jsou nájmy, pojistné smlouvy a finanční instrumenty. IFRS 15 nahrazuje následující standardy a související interpretace: > IAS 11 – Construction Contracts (Smlouvy o zhotovení) > IAS 18 – Revenue (Výnosy) > IFRIC 13 – Customer Loyalty Programmes (Zákaznické věrnostní programy) > IFRIC 15 – Agreements for the Construction of Real Estate (Smlouvy o zhotovení nemovitostí) > IFRIC 18 – Transfers of Assets from Customers (Převody aktiv od zákazníků) > SIC-31 – Revenue – Barter Transaction Involving Advertisting Services (Výnosy – barterové transakce zahrnující reklamní služby) Ve srovnání se stávajícími standardy a interpretacemi přichází IFRS 15 s jasnějšími principy vykazování výnosů. Některé účetní jednotky používající mezinárodní standardy účetního výkaznictví čerpají inspiraci z důvodu nedostatečné metodiky IAS/IFRS v podrobnějších standardech US GAAP. Pro uživatele účetních závěrek by nový standard měl přinést lepší srovnatelnost vykazovaných výnosů včetně zveřejnění více informací týkajících se této oblasti v rámci účetní závěrky. Zatímco v některých branžích by standard neměl výrazně ovlivnit stávající účetní metody v oblasti výnosů (například maloobchod), u jiných se očekávají změny významné (například ve stavebnictví, softwarových či telekomunikačních firmách). Konkrétně účtování o výnosech ze stavební zakázky jednorázově či v průběhu období, jednorázový prodej zboží se současným poskytováním služeb na delší časové období, garantovaný servis nabízený jako pobídka prodeje při prodeji zboží, výnosy z licencí, zohlednění časové hodnoty peněz v případě, kdy se časově výrazně liší platby od doby uskutečnění plnění. Standard uvádí základní princip, na základě kterého by účetní jednotka měla účtovat o výnosech v okamžiku přechodu kontroly nad dodaným zbožím či službami na zákazníka v částce předpokládané odměny, kterou by měla obdržet za dodané zboží či služby. Za účelem identifikace určení hodnoty, času a způsobu vykázání výnosů ze smluv

Standard se použije v následujících případech: > je pravděpodobné, že účetní jednotka obdrží odměnu > smlouva má komerční základ > je možné identifikovat práva týkající se zboží a služeb a platební podmínky > obě strany kontraktu smlouvu schválily a jsou povinny splnit své povinnosti V případě splnění podmínek standard umožňuje spojit více smluv do jedné a takto o nich i účtovat. Identifikace povinnosti poskytnout plnění podle smlouvy Ve druhém stupni standard upravuje zejména ty situace, kdy v případě slibu dodání více odlišných položek zboží či služby je nutné tyto identifikovat a následně rozhodnout, zda o nich účtovat jako o samostatných povinnostech nebo jako o celku (takzvané vícesložkové smlouvy). Stanovení transakční ceny Transakční cenou je částka odměny, kterou společnost očekává od zákazníka za poskytnutí slíbeného zboží nebo služby. Při jejím stanovení by účetní jednotka měla vzít v potaz například odhad variabilní části odměny (bonusy, slevy apod.), nepeněžní plnění, vliv časové hodnoty peněz či hodnotu hrazenou zákazníkovi. Alokování transakční ceny na jednotlivé povinnosti plnění ve smlouvě U více plnění by měla společnost stanovit transakční cenu jednotlivých položek alokací na základě poměru jednotlivých prodejních cen odlišných zboží nebo služeb. Pokud nejsou údaje o prodejních cenách uvedených položek k dispozici, je účetní jednotka nucena provést kvalifikovaný odhad. Lze využít metody upravené tržní ceny nebo metody náklady plus marže. Standardem jsou též upraveny situace, v nichž jsou slevy či variabilní částky odměn přiřazovány jen k části smluvního plnění.

5

Ekonomika aktuálně Podnikové poradenství aktuálně > Kolik má pojišťovna plnit při poškození ojetého vozidla? David Priatka, Václav Vlk, Rödl & Partner Praha

Úvodem


Vykázání výnosů v okamžiku splnění povinnosti plnění Účetní jednotka vykáže výnos, když splní svou povinnost a převede slíbené zboží nebo služby na kupujícího (k určitému časovému okamžiku nebo v průběhu času). V případě plnění poskytovaného v průběhu času společnost stanoví, jakým způsobem budou rozvrženy výnosy – zda podle rozsahu vynaložených nákladů či na základě metody výstupů (například vyrobené množství). Kromě oblasti výnosů přináší standard také úpravu nákladů na získání kontraktu a nákladů přímo souvisejících s plněním smlouvy. Může se jednat například o přímé personální náklady, přímý materiál, alokované náklady vztahující se přímo ke smlouvě, náklady, které jsou explicitně fakturovatelné zákazníkovi podle smlouvy, a ostatní náklady, jež byly vynaloženy pouze za účelem uzavření smlouvy. Tyto náklady lze aktivovat jako dlouhodobý majetek pouze za podmínky, že se očekává jejich návratnost. Závěrem Ačkoliv by se mohlo zdát, že uvedená problematika je relevantní pouze pro společnosti vykazující v rámci IFRS, opak může být pravdou. České účetní předpisy se totiž oblasti výnosů věnují pouze sporadicky, a proto i firmy, jež účtují podle lokálních předpisů, se tak v případě složitých účetních operací stále častěji obracejí k mezinárodním účetním standardům. Nový standard IFRS 15 se tak může stát velmi vítaným pomocníkem.


Ing. Radim Botek Auditor/Associate Partner Tel.: +420 236 163 305 E-mail: [email protected] 6

> M ožná jste se i Vy setkali s tím, že pojišťovna Vám neuhradila celou částku, kterou jste za opravu svého vozidla museli zaplatit v servisu, a odůvodňovala svůj postup tím, že opravou bylo Vaše ojeté vozidlo vlastně zhodnoceno. Je takový přístup správný? Co na to soudy?

V praxi pojišťovacího makléře se setkáváme s případy problematické likvidace některých pojistných událostí v rámci pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidel a v rámci pojištění odpovědnosti zaměstnanců za škody způsobené zaměstnavateli při výkonu povolání. Jedná se zejména o škody na vozidlech, kdy problém nastává tehdy, je-li při nehodě poškozeno starší ojeté vozidlo. Často pojišťovny argumentují tím, že po opravě vozidla novými náhradními díly došlo k jeho zhodnocení a z tohoto důvodu odečítají od pojistného plnění korekci nákladů na materiál (zohlednění takzvané amortizace). Ve výsledku tak nakonec poškozený neobdrží náhradu celé výše vzniklé škody, ale jen poměrnou část stanovenou podle stáří vozidla a podle výše tabulkové korekce nákladů na materiál. V této souvislosti lze uvést příklad, kdy u klienta došlo k poškození vozidla značky Renault zaměstnancem společnosti, který dostal na vozovce smyk a vjel s vozem do příkopu. Jednalo se o vozidlo s rokem výroby 2007 se stavem najetých kilometrů přibližně 120 000 km. Skutečné náklady na opravu, doložené fakturami vystavenými servisem k tíži mandanta, činily 50 845 Kč bez DPH. Pojišťovna však při výpočtu konečné výše pojistného plnění odečetla zmíněnou korekci nákladů na materiál v částce 12 805 Kč, což představuje snížení plnění za použité náhradní díly ve výši 30 %. Pojišťovna argumentovala – stejně jako v mnoha obdobných případech – odkazem na Znalecký standard č. I/2005. V konečné fázi likvidace škod z pojištění odpovědnosti zaměstnanců je ještě odečítána spoluúčast zaměstnance, která v tomto případě činí 1/3 z vypočtené částky pojistného plnění. V tomto konkrétním příkladě by tak poškozená společnost obdržela pojistné plnění 25 360 Kč ve formě plnění od pojišťovny a náhradu odpovídající spoluúčasti přímo od zaměstnance ve výši 12 680 Kč. Celkově by tedy poškozený obdržel náhradu škody ve výši 38 040 Kč namísto částky 50 845 Kč, kterou musel mandant za opravu zaplatit. Obdobně pojišťovny postupují i u škod likvidovaných z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tedy z povinného ručení), zejména v těch případech, kdy poškozený nemůže u parciálních (nikoli tedy totálních) škod využít havarijního pojištění, protože je pro dané vozidlo nemá sjednáno. Aby se zame-

Podnikové poradenství aktuálně Rödl & Partner Intern zilo tomuto snižování pojistného plnění a odpočtům pojišťoven, byla dosavadní praxe taková, že při opravě starších vozidel bylo dojednáno, že pro opravu vozidla bude využito buďto starších nebo neoriginálních náhradních dílů, které jsou levnější. Ne vždy je však možné, účelné a vhodné tohoto způsobu opravy využít. Popsaná praxe pojišťoven nalézala oporu v některých starších soudních rozhodnutích. Nejvyšší soud například ve svém rozsudku ze dne 28.11.2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, dovodil, že „od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu“. Zásadní obrat však v této otázce přinesl nález Ústavního soudu ze dne 11.06.2014, sp. zn. I. ÚS 1902/2013, v němž je vyjádřen následující názor: „Uhrazení celé ceny účelně provedené opravy motorového vozidla (směřující jen k odstranění následků škodné události) [...] by mělo být pravidlem; poškozenému bylo tzv. zhodnocení vozidla protiprávním jednáním vnuceno, opravou se sleduje pouze jeho uvedení do stavu před nehodou. Pokud opravu nelze provést úsporněji a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nejeví se spravedlivým, aby poškození pravidlem byli nuceni doplácet na zprovoznění vozu mnohdy značné částky.“. Ústavní soud sice nevyloučil, že „poškozený může být i v důsledku účelně provedené opravy jednoznačně a nepochybně obohacen oproti stavu před nehodou“, ovšem vyhodnotil takovou situaci jako „spíše výjimečnou“. Pravidlem by mělo být, jak citováno, uhrazení plné výše opravy. Pojišťovny však i po vydání výše citovaného nálezu nadále trvají na své dosavadní praxi takzvané amortizace a částky určené k výplatě pojištěným snižují. S nerespektováním závěrů obsažených v nedávném nálezu Ústavního soudu se však nelze smířit. Pokud by se klient ve věci svých neuspokojených nároků obrátil se žalobou na soud, měly by být jeho šance na úspěch vcelku vysoké. Sám Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 01.02.2013, sp. zn. IV. ÚS 33465/12, uvedl – třebaže v souvislosti s jinou problematikou – ,že „nerespektování nosných důvodů nálezů Ústavního soudu bez předložení dostatečně odůvodněné (konkurenční) argumentace způsobilé vyložit odchýlení od existující nálezové judikatury představuje ze strany obecného soudu porušení [...] Listiny základních práv a svobod a [...] Ústavy“ (pozn.: zvýraznění tučným písmem bylo v obou citacích doplněno autory).



Pokud pojišťovna vůči našim klientům bude při likvidaci pojistných událostí vztahujících se k ojetým vozidlům nadále uplatňovat zmíněnou amortizaci a bude přehlížet citovaný nález Ústavního soudu z června 2014, budeme samozřejmě vůči pojišťovně důrazně argumentovat, a to případně – rozhodne-li se klient pro takový postup – i v soudním řízení.


Alena Spilková Podniková poradkyně/Associate Partner Tel.: +420 236 163 770 E-mail: [email protected]

Mgr. Václav Vlk Advokát/Associate Partner Tel.: +420 236 163 720 E-mail: [email protected]

> Transfer pricing: téma listopadové konference odborníků Rödl & Partner z celého světa Jana Švédová, Rödl & Partner Praha Konference, jež bude věnována problematice transfer pricingu, se v letošním roce uskuteční ve dnech 20. až 22. listopadu v Praze. Pražská pobočka Rödl & Partner bude hostit odborníky na tuto oblast z celého světa, mezi účastníky budou nejen zástupci států střední a východní Evropy, ale i Velké Británie, Brazílie, Jihoafrické republiky, Číny, Indie, Finska a dalších zemí. Během třech dnů odborného programu bude pozornost věnována tématům jako je akviziční činnost v oblasti transfer pricingu či cross-sellingu. Účastníci se také zaměří na možnosti propagace produktu, vzdělávání a sdílení informací. Zajímavá bude jistě i výměna zkušeností z daňových kontrol v oblasti transfer pricingu, zástupci jednotlivých zemí také poreferují o změnách v národních legislativách právě v oblasti transfer pricingu. Stranou diskuse jistě nezůstane téma informačních zdrojů pro atypické transakce. 7

Rödl & Partner Intern Mandantenbrief > Akce/Připravujeme pro Vás: listopad–prosinec 2014 Jana Švédová, Rödl & Partner Praha Listopad Aktuální změny v účetnictví pro podnikatele 5. listopadu 2014, konferenční sál Rödl & Partner Praha Přednáší: Jaroslav Dubský, Jan Čadílek Daně a nový občanský zákoník 5. listopadu 2014, Vydavatelství Economia Praha Přednáší: Monika Novotná, Tomáš Zatloukal, Miroslav Skopec, Miroslav Kocman, Petr Tomeš, Roman Burnus Právo ve veřejné správě 2014 5.–6. listopadu 2014, hotel Černigov, Hradec Králové Přednáší: Václav Vlk k tématu soukromoprávní odpovědnost představitelů samosprávných celků

Prosinec Metodika sestavování roční účetní závěrky 3. prosince 2014, konferenční sál Rödl & Partner Praha Přednáší: Martin Růžička Mikulášský seminář (nejnovější vývoj v oblasti daní a účetnictví) 3. prosince 2014, Slovanský dům Praha Přednáší: Monika Novotná, Tomáš Zatloukal, Miroslav Skopec, Miroslav Kocman, Petr Tomeš, Roman Burnus, Jaroslav Dubský Rezervy 10. prosince 2014, konferenční sál Rödl & Partner Praha Přednáší: David Trytko, Michal Bobek Více o programu a online přihlášky http://www.roedl.com/cz/cz/akce/aktualni_akce.html Změna programu vyhrazena.

-jsd-

Daně a nový občanský zákoník 25. listopadu 2014, Hospodářská komora České republiky Přednáší: Monika Novotná, Tomáš Zatloukal, Miroslav Skopec, Miroslav Kocman, Petr Tomeš, Roman Burnus Koncernové vztahy – nová rizika a odpovědnost pro dceřiné společnosti v ČR. Pohled právní, daňový a auditorský 26. listopadu 2014, konferenční sál Rödl & Partner Praha Přednáší: Pavel Koukal, Miroslav Kocman, Petr Tomeš, Jaroslav Dubský

Tvoříme základy „Naše znalosti tvoří základ našeho poradenství. Na nich stavíme, společně s našimi klienty.“ Rödl & Partner

„Jedinečné lidské věže mohou vyrůst pouze tehdy, mají-li pevný základ.“

„Celek se skládá z jednotlivců“ – u Castellers, i v naší společnosti. Lidské věže symbolizují jedinečným způsobem firemní kulturu společnosti Rödl & Partner. Ztělesňují naši filozofii soudržnosti, rovnováhy, odvahy a týmového ducha. Jsou paralelou růstu vlastní silou, který Rödl & Partner promítl do dnešní podoby. Heslem všech Castellers, jež je i vyjádřením jejich základních životních hodnot, je „Força, Equilibri, Valor i Seny“ (síla, stabilita, odvaha a rozum). Toto heslo charakterizuje i nás. To bylo i jedním z důvodů, proč společnost Rödl & Partner v květnu 2011 navázala spolupráci s Castellers de Barcelona, reprezentanty dlouholeté tradice stavby lidských věží.

Castellers de Barcelona

Mandantenbrief Listopad 2014, MK ČR E 16542 Vydavatel:

Rödl & Partner Consulting, s.r.o. Platnéřská 2, 110 00 Praha 1 Tel.: + 420 236 163 111 | www.roedl.cz

Redakce:

Ing. Jana Švédová – [email protected]

Layout/Sazba: Rödl & Partner – [email protected]

Tento newsletter je nezávaznou informační brožurou a slouží obecným informačním účelům. Nepředstavuje právní, daňové ani podnikové poradenství, jeho cílem není ani nahrazení individuálního poradenství. Při zpracování newsletteru se společnost Rödl & Partner snaží o maximální pečlivost, nemůže ale převzít odpovědnost za správnost, aktuálnost a úplnost informací. Protože se zde obsažené informace nezabývají konkrétními tématy jednotlivých fyzických nebo právnických osob, měl by si klient požadované informace vždy ověřit poradenskou zakázkou. Rödl & Partner nepřejímá odpovědnost za rozhodnutí, která čtenáři na základě článků newsletteru učiní. Naši poradci jsou Vám rádi k dispozici.

Tvoříme základy Mandantenbrief

Recommend Documents