endokrinologie
TESTOSTERON JAKO NEUROAKTIVNÍ STEROID TESTOSTERONE: A NEUROACTIVE STEROID LUBOSLAV STÁRKA, RICHARD HAMPL Endokrinologický ústav, Praha
SOUHRN Testosteron poměrně snadno přestupuje přes hematoencefalickou bariéru a je také částečně produkován lokálně v mozkové tkáni. V mozku působí přes androgenní receptory, které jsou přítomny ve většině mozkových oblastí, nebo negenomovým mechanismem, případně nepřímo přes účinky svých metabolitů, na které je in situ přeměňován. Jako neuroaktivní hormon pak působí již prenatálně na gendrovou diferenciaci mozku, která je pak příčinou některých rozdílů mezi chováním, emocemi a kognitivními schopnostmi mužů a žen. V dospělosti ovlivňuje významně některé rysy lidské sexuality, modifikuje za spoluúčasti dalších hormonů a transmiterů lidskou emotivitu a chování, zejména pak agresivitu. Nedostatečné hladiny testosteronu u mužů mohou vést k depresivnímu ladění. Proto také testosteron významně ovlivňuje sociální vztahy. Klíčová slova: testosteron, CNS, agrese, deprese, kognitivní funkce, hypogonadismus SUMMARY Testosterone crosses easily the brain-blood barrier and in part is also produced locally in the brain tissue. In the brain testosterone exerts its effects via androgen receptors present in the most parts of the human brain, or via non-genomic mechanism, eventually indirectly via the effects of its metabolites formed in situ in the brain. As a neuroactive hormone testosterone affects prenatally the gender brain differentiation, which later on is an important factor for differences between men and women in their behaviour, emotions and cognitive abilities. Testosterone affects significantly some aspects of human sexuality, namely sexual appetence and fantasy, modifies in co-operation with other hormones and transmitters some features of human emotions and behaviour, especially aggression. Testosterone deficiency in male patients can lead to depressive disorders. For these reason testosterone influences significantly social relations. Key words: testosterone, CNS, aggression, depression, cognitive functions, hypogonadism
ÚVOD Testosteron je většinou vnímán jako hormon, který má zásadní slovo v sexualitě a reprodukci a který je odpovědný za somatické rozdíly mezi muži a ženami tím, že se výrazně podílí na vývoji a udržení funkce gonád a sekundárních pohlavních znaků. Patří sem i účast testosteronu na řízení osy hypotalamus-hypofýza-gonády zpětnou vazbou produkce luteinizačního hormonu. Testosteron však působí také v mozkových strukturách na řadu dalších funkcí CNS, zejména pak na náladu, chování a kognitivní funkce, a proto je oprávněně označován jako neuroaktivní steroid. Pokud je tvořen přímo v mozkové tkáni, patří mu označení neurosteroid.
MECHANISMUS
NEUROAKTIVNÍHO
PŮSOBENÍ TESTOSTERONU
Do mozkových tkání se testosteron dostává z krevní cirkulace přestupem přes hematoencefalickou bariéru nebo DMEV • ROČNÍK 17 • 2014 • ČÍSLO 1
jako neurosteroid je v mozku přímo produkován. Intenzita této lokální de novo produkce jako neurosteroidu může být v různých oblastech mozku rozdílná. Mechanismus jeho působení (Zheng, 2010) může být v zásadě trojí. V prvé řadě se jedná o klasické genomové působení prostřednictvím androgenního receptoru směřující k aktivitě řídící transkripci bílkovin. Toto působení je poměrně pomalé. Kromě hladiny testosteronu rozhoduje o výsledné aktivitě také počet a kvalita androgenních receptorů. Účinky testosteronu jsou výraznější u jedinců, kteří mají v exonu 1 nižší počet repetic CAG. Protože androgenní receptory jsou bohatě zastoupeny v endotelu cévního systému, spolupůsobí testosteron touto cestou i na mozkovou perfuzi a na řízení prostupnosti hematoencefalické bariéry. Druhým typem je působení na kalciové kanály prostřednictvím membránových receptorů závislých na G-proteinu. Na rozdíl od mechanismu působení za účasti androgenních receptorů je toto působení rychlé. Třetí možností je přeměna testosteronu na své metabolity, zejména na dihydrotestosteron (DHT) působením steroidní 5alfa-reduktázy nebo na estradiol působením aromatázy.
17
endokrinologie DHT i estradiol mohou zasahovat do funkcí řady neuromodulátorů a tím umožňovat sekundární působení testosteronu. Úroveň tohoto zprostředkovaného působení testosteronu je určována také různou aktivitou obou uvedených enzymů v různých oblastech mozku. Pro některé cesty působení testosteronu je důležitý jeho další metabolismus. Redukované metabolity testosteronu působí jako účinné modulátory dějů na úrovni GABA receptorů.
POHLAVNĚ
ZÁVISLÝ VÝVOJ MOZKU A KOGNITIVNÍ FUNKCE
Literatura o vlivu hormonů a speciálně testosteronu na chování a náladu je velice rozsáhlá. Většina poznatků byla však získána v pokusech na zvířatech. Situace u člověka je poněkud jiná. Lidé jsou ve svých reakcích na hormonech méně závislí vzhledem k psychosociálním faktorům daným výchovou, soužitím ve společnosti, zkušeností, kulturou a tradicí nebo náboženským cítěním. To jsou také důvody, proč klasické rozdíly v chování a kognitivních funkcích mezi chlapci a děvčaty se v posledních 70 letech snižují (Leiber et al., 2010). U lidí se předpokládá, že kritickým obdobím pro organizaci mozku je mezi 8. a 24. týdnem gestace (Collaer and Hines, 1995). Biosyntéza testosteronu začíná u fétů mezi 7. a 8. týdnem těhotenství, exprese androgenních receptorů tvorbu testosteronu dokonce předbíhá. V následujícím období jsou hladiny testosteronu u mužských plodů vysoké – ve fetálním séru mají vrchol mezi 12. a 18. týdnem těhotenství, kdy dosahují hodnot běžných u dospělých mužů. Uvedená vývojová perioda je zásadní pro normální funkci CNS a maskulinizaci mozku mužských plodů (Negri-Cesi et al., 2004). Ta se projeví nejen funkčním rozdílem hypotalamo-hypofyzární-gonadální aktivity, která je pak u mužů kontinuální a u žen cyklická, ale i v dalších aspektech. Bylo prokázáno, že nejzávažnější změny pod vlivem testosteronu probíhají v hypotalamu, hipokampu, v area praeoptica, v septu a v limbickém systému, zejména v amygdale. Rozdílné je chování mužů a žen i některé kognitivní schopnosti (Manson 2008). Ženy mají lepší verbální schopnosti než muži a zapojují v řeči obě mozkové poloviny, zatímco muži jen jednu, jak prokazují vyšetření magnetickou rezonancí. Muži naproti tomu lépe řeší strategické plánování, mají lepší řízení motoriky a prostorové orientace a představivosti, paměť a pozornost, ochotu riskovat a muzikálnost. Prenatální období je kritické pro utváření mozku a jeho funkcí sexuálními hormony, ale také pro kostní vývoj falang ruky (Malas et al., 2006). Zda byl plod in utero vystaven větší androgenní zátěži lze sledovat na poměru délky ukazováku a prsteníku dominantní ruky – delší prsteník je dokladem dostatečné androgenizace in utero. Takovým příkladem jsou např. dívky se syndromem vrozené adrenální hyperplázie. Mají vyšší hladiny androgenů a zpravidla jako děti dávají přednost chlapeckým hrám a hračkám (toy-boys). V řadě schopností naprogramovaných fetální a neonatální androgenizací hraje roli nejen vlastní naprogramování mozku, ale i aktuální hladiny testosteronu, protože bylo opakovaně prokázáno, že muži s hypotestosteronémií při androgenní deprivaci při léčbě karcinomu prostaty mají horší prostorovou představivost. Mladí hypogonádní muži mají
18
nejen zhoršenou životní pohodu, ale i více poruch v emočních a kognitivních funkcích (Lašaité et al., 2013). Kognitivní funkce u chlapců byly však také závislé na kvalitě androgenního receptoru, zejména na počtu opakování alely CAG (Durdiaková et al., 2013). Programování mozku zůstává vnímavé k účinkům sexuálních hormonů až do adolescence a do té doby probíhají i jeho strukturální změny pod hormonálním vlivem. Další období důležité pro vývoj mozku je také puberta. Vzestup testosteronu je spojen s nárůstem bílé hmoty v celém mozku. Maturace oblastí frontálního a temporálního kortexu je spojena s typickým adolescentním chováním, s vývojem socializace, zvýšenou citlivostí na hodnocení a sníženou kognitivní kontrolou (Blakemore, 2008; Olson et al., 2009). O důsledcích působení testosteronu, jeho řízení, jeho neurálních substrátech a časovém sledu v rozmezí od prenatálního období do ukončení puberty však zbývá mnoho nejasností a nezodpovězených otázek.
TESTOSTERON
A STÁRNUTÍ
O úloze testosteronu v procesu stárnutí mužů i žen existuje bohatá literatura, která se však zabývá především vlivem na sexuální funkce a somatické projevy klesajících hladin androgenů ve stáří nebo výsledky substituce testosteronem u mužů s hypogonadismem s pozdním nástupem (LOH, late onset hypogonadism) (Stárka, 2012). U mužů s hypogonadismem bylo ve většině studií konstatováno, že po substituci testosteronem se zlepšuje pocit dobré pohody a že substituce nevede k zvýšení agresivity. Objevují se však studie, které upozorňují na možnost zhoršování kognitivních funkcí pod vlivem vyšších hladin testosteronu u starších mužů (Martin et al., 2007) i žen (Hogervorst, 2012).
TESTOSTERON
A SEXUALITA
Sexuální chování člověka je výsledkem mnoha vlivů sociálních, kulturních, psychických i biologických. K těm patří vlivy hormonální, kde se vedle úlohy noradrenalinu, dopaminu, serotoninu a dvojice neuropeptidů oxytocinu a vasopresinu uplatňují steroidní sexuální hormony a z nich zejména testosteron. V CNS působící testosteron je esenciální pro libido, sexuální fantazie a u mužů pro spontánní ranní erekce a také pro periferní děje vedoucí k sexuálním aktivitám, orgasmu a ejakulaci (Matsuda, 2008). Libido je zvlášť citlivým ukazatelem nízkých hladin testosteronu, ať již jsou dány hypogonadismem, léčebným režimem (např. při terapii karcinomu prostaty) nebo stárnutím. Také u žen je dostatečná hladina testosteronu podmínkou přiměřené sexuální apetence a sexuálního uspokojení. U žen je útlum apetence mnohem zřetelnější po chirurgické kastraci než po přirozené menopauze. Hypoaktivní poruchy sexuální touhy vyvolané nízkými hladinami testosteronu se zlepšují suplementací testosteronem, jak je známo u mužů i u žen (Kingsberg et al., 2008; Bolour a Braunstein, 2005; Schwekhagen a Studd, 2009). Androgeny dokáží také modulovat i méně známé aspekty sexuálního chování, tedy nikoli jen autonomní procesy, ale také emoční, motivační a kognitivní funkce. Změny v zásobení testosteronem ovlivňují mužské hodnocení ženské DMEV • ROČNÍK 17 • 2014 • ČÍSLO 1
endokrinologie atraktivity – fyzická přitažlivost femininních rysů ženské tváře je vyšší, je-li hladina testosteronu vysoká (Welling et al., 2008), a u žen vzestup testosteronu kolem ovulace zvyšuje vnímání mužské atraktivity (Anderson et al., 2010). Zamilovanost je u žen provázena vzestupem hladin testosteronu, u mužů ale vede k jeho poklesu (Marazitti a Canale, 2004). Vyšší šanci/riziko paternity mají muži s vysokou hladinou testosteronu; když se stanou otci a věnují se výchově dětí, testosteron klesá až o 30 %. Čas strávený s dětmi přitom koreloval s poklesem testosteronu, který se stával méně výrazný se zvyšujícím se věkem dítěte (van Anders et al., 2012). Sexuální vzrušení je ovlivněno nejen sexuálními hormony, ale i dalšími vlivy neurálními (senzorickými a kognitivními), genetickými a také vlivy kulturními a sociosexuálními. Kompulzivní závislost na neobvyklých sexuálních stimulech, parafilie, je častější u mužů a testosteron v těchto patologických stavech hraje důležitou roli, takže snížení jeho hladiny, např. podáním antiandrogenů, zvyšuje práh pohlavní aktivity. Při tom se sice zásadně nemění osobní ladění pacienta, ale zvýší se schopnost sebekontroly a sníží se tak pravděpodobnost patologického chování (Gooren, 2011).
TESTOSTERON
A AGRESIVITA
Agrese je nejčastější sociální reakcí mezi samci a je důležitým faktorem vývojovým, protože pomáhá zajistit přežití nejzdatnějších jedinců. Mechanismy zakotvené v této fundamentální biologii jsou zachovány, i když tlumeně a nevhodně, i na stupni vrcholného vývoje společnosti u lidí. Rozeznáváme různé typy agrese a různé její projevy od myšlení, somatické připravenosti k útoku a hněvu přes verbální, dominantní, kompetiční útočné chování až k těžkým projevům tělesného nebo sexuálního násilí. Různé typy agrese (např. emoční nebo racionální predátorský) mají poněkud odlišné anatomické a neurobiologické pozadí. Agresivní chování je dáno ději v mozku v souhře mezi subkortikálními strukturami v amygdale a hypotalamu, kde vznikají emoce, a prefrontálními kognitivními centry, kde jsou emoce přejímány a kontrolovány. Jak prokázaly neurozobrazovací metody, testosteron sice aktivuje amygdalu podpořením její emoční aktivity, ale sám agresi neindukuje. Je však součástí souhry hormonálních a neurotransmiterových účinků. Z těchto faktorů serotonin a kortizol potlačují agresivitu a jejich nedostatek zvyšuje impulzivitu. Kortizol v prefrontálních strukturách podporuje kognitivní kontrolu impulzů přicházejících ze struktur subkortikálních (Bartinos, 2012; Vetulani, 2013). Agresivitu kromě testosteronu zvyšuje noradrenalin a dopamin (Chichinadze, 2011). Testosteron vedle vlivu na emoce umožňuje svým anabolickým působením na pohybový systém realizaci hrozby a útoku. U mužů vysoké hladiny endogenního testosteronu podněcují dominantní chování, které je většinou neagresivní, ale v některých případech se mění na agresivní. Obecně se má za prokázané, že vyšší testosteron je asociován s větší podnikavostí a větší mírou riskování (Eisenegger et al., 2010; Stanton et al., 2011). Někdy na sebe bere podobu antisociálního jednání, bouření se proti autoritě a porušování zákonů. V řadě studií bylo popsáno, že hladiny testosteronu mají vyšší muži s výrazně agresivním chováním, jako jsou vězni odsouzení pro násilné činy. Na druhé straně jsou DMEV • ROČNÍK 17 • 2014 • ČÍSLO 1
známy případy, kdy kastrace u sexuálně deviantních mužů k útlumu sexuální agresivity nevedla (Raboch et al., 1987; Lachman et al., 1991). Ve shodě s poznatky, že agresivita je projevem poruchy rovnováhy jištěné několika hormony a transmitery, je i zkušenost o možnosti předvídat násilné činy, zejména skutky domácího násilí, z poměru hladin testosteronu a kortizolu (Romero-Maritnez et al., 2013). Podobně studie z různých sportovních odvětví (tenis, hokej, judo) ukazují, že testosteron stoupá v agresivních fázích sportovního boje a že jeho hladiny jsou zvýšeny u vítězů, zatímco klesají u poražených. Hladiny testosteronu se mohou měnit i u sportovních fanoušků nebo u voličů při volbách podle stavu děje, klonícím se k vítězství nebo porážce (Bartinos, 2012). Rozdílnou dynamiku změn hladin testosteronu za stavů, jako je anticipace vítězství, uspokojení z vítězství nebo pocit odměny za dobře provedenou akci u dominantních nebo submisivních jedinců, se pokouší vysvětlit teorie, kterou vypracoval Chichinadze (Chichinadze et al., 2012). V posuzování vztahu testosteronu a agresivity byla opakovaně studována krátkodobá fluktuace hladin hormonu, která je při agresivním vzrušení zvýšena. Fluktuacím je některými autory přisuzován dokonce větší vliv na agresivní chování než bazálním hladinám testosteronu. Reakce na změny hladiny je rychlá, a proto jde zřejmě o negenomový účinek androgenu (Michels a Hoppe, 2008). Pro ten svědčí i naše klinická zkušenost s případem dvou bratrů s parciální necitlivostí na androgeny. Své příznaky hypogonadismu překonávali samoléčbou testosteronem v dávkách vysoce překračujících doporučené dávky. Výsledkem byl sice růst řídkého vousu, ale také výbuchy agrese ohrožující okolí. Působení testosteronu probíhalo negenomovým mechanismem, a proto zde nebyla překážkou mutace genu pro androgenní receptor s následnou androgenní necitlivostí (Stárka, 2012). Zkušenosti získané při podávání přiměřených dávek testosteronu mužům se subnormální hladinou nebo i normální hladinou testosteronu však potvrzují, že v těchto případech se agresivita nezvyšuje. Přes uvedené skutečnosti jednoduchý vztah mezi hladinami testosteronu a agresivitou neexistuje, již také proto, že kolující testosteron nemusí být v přímém vztahu ke koncentraci lokální a že androgenní aktivita je dána i dalšími faktory jako je hladina volného testosteronu, kvantita a kvalita androgenního receptoru a produkční i metabolická rychlost.
TESTOSTERON
A DEPRESE
Ženy jsou vystaveny depresivním a úzkostným poruchám více než dvakrát častěji než muži a v této souvislosti se předpokládá mimo jiné jako důležitý faktor ochranný efekt testosteronu (McHenry et al., 2013). O vztahu hladin testosteronu k depresím u mužů existuje sice řada vědeckých prací, ale názor není jednotný. Zatímco některé studie nenacházejí vztah mezi výskytem depresí a hladinou testosteronu, jiná pozorování poukazují na zvýšenou pravděpodobnost depresí u mužů, kteří mají nízkou hladinu volného testosteronu (Barret-Connor et al., 1999; Lee et al., 2010; Shores et al., 2004). Seidman (2002) popsal hladinu testosteronu sníženou proti normálním mužům u dysthymií, ale nikoli u velkých depresí. Také doklady o zlepšení nálady a snížení rizika depresí testosteronovou suplementací
19
endokrinologie u hypogonádních mužů (Pope et al., 2003; Wang et al., 1996) ukazují na skutečnost, že za určitých podmínek testosteron depresivní ladění zlepšuje. Mělo se za to, že nejen hladina testosteronu, ale i kvalita androgenního receptoru, zejména počet CAG motivů v androgenním receptoru, může být faktorem určujícím pravděpodobnost depresivního ladění (Zitzman, 2006). Nejnovější studie však ukazuje na skutečnost, že počet CAG repeticí nesouvisí ani se skóre v testech na depresi ani s mortalitou. Pozitivní asociace však byla zjištěna mezi hladinami SHBG a depresemi starších mužů. Zda jde o nezávislý vztah SHBG k depresím, nebo zda je ve hře i volný testosteron, zatím upřesněno nebylo (Schneider et al., 2013). Kauzální souvislost mezi zásobením testosteronem a depresemi je stále nejasná. Je však prokázanou skutečností, že zastoupení depresivních mužů ve skupinách hypogonádních mužů je vyšší než v běžné populaci a obráceně, že mnoho depresivních pacientů trpí také hypogonadismem. Účinnost androgenní náhradní terapie na deprese u hypogonadiků byla prokazována (Pope et al., 2003; Wang et al., 1996; Aydogan et al., 2012), není však obecnou zkušeností. Zlepšení pocitu životní pohody je však zjišťováno poměrně často, snad i z důvodu úpravy dalších ukazatelů, jako jsou kognitivní funkce, svalová síla nebo sexualita (Amore et al., 2012).
ZÁVĚR Vedle obecně anabolického účinku testosteronu se speciálním důrazem v reprodukční soustavě a pohybovém aparátu se účinky tohoto hormonu projevují v CNS na úrovni kognitivních schopností, emocí i chování. Proto také testosteron významně ovlivňuje sociální vztahy. Přitom není důležitým faktorem jenom aktuální koncentrace testosteronu v cirkulaci, ale i jeho lokální koncentrace v různých oblastech mozku, a to nejen v post- ale i prenatálním životě. Poděkování: Práce vznikla v rámci projektu IGA MZ ČR NT/13890-4.
LITERATURA 1. Amore M, Innamortali M, Costi S, Sher L, Girardi P, Pompili M. Partial androgen deficiency, depression, and testosterone supplementation in aging men. Internat J Endocrinol 2012, ID 280724, doi: 10.1155/2012/280724. 2. van Anders SM. Testosterone and sexual desire in healthy women and men. Arch Sex Behav. 2012; 41(6): 1471-1484. 3. van Anders SM, Tolman RM, Volling BL. Baby cries and nurturance affect testosterone in men. Horm Behav. 2012; 61(1): 31-36. 4. Anderson US, Perea EF, Becker DV, Ackerman JM, Shapiro JR, Neuberg SL, Kenrick DT. I have only eyes for you: Ovulation redirects attention (but not memory) to attractive men. J Exp Soc Psychol 2010; 46: 804-808. 5. Aydogan U, Aydogdu A, Akbulut H, Sonmez A, Yuksel S, Basaran Y, Uzun O, Bolu E, Saglam K. Increased frequency of anxiety, depression, quality of life and sexual life in young hypogonadotropic hypogonadal males and impacts of testosterone re-
20
placement therapy on these conditions. Endocr J 2012; 59 (12): 1099-1105. 6. Batrinos ML. Testosterone and aggressive behavior in man. Int J Endocrinol Metab 2012; 10(3): 563-568. 7. Blakemore SJ. The social brain in adolescence. Nat Rev Neurosci 2008; 9: 267-277. 8. Bolour S, Braunstein GD. Testosterone therapy in women: a review. Int J Impot Res 2005; 17: 399-408. 9. Collaer ML, Hines M. Human behavioral sex differences: a role for gonadal hormones during early development? Psychol Bull 1995; 118: 45-107. 10. Durdiakova J, Ostatnikova D, Celec P. Testosterone and its metabolites – modulators of brain functions. Acta Neurobiol Exp 2011; 71: 434-454. 11. Durdiaková J, Lakatošová S, Kubranská A, Laznibatová J, Ficek A, Ostatníková D, Celec P. Mental rotation in intellectually gifted boys is affected by the androgen receptor CAG repeat polymorphism. Neuropsychologia 2013; 51(9): 1693-1698. 12. Eisenegger C, Naef M, Snozzi R, Heinrichs M, Fehr E. Prejudice and truth about the effect of testosterone on human bargaining behaviour. Nature 2010; 463: 356-359. 13. Gooren LJ. Ethical and medical considerations of androgen deprivation treatment of sex offenders. J Clin Endocr Metab 2011; 96(12): 3628-3637. 14. Hogervorst E. Prevention of dementia with sex hormones: a focus on testosterone and cognition in women. Minerva Med 2012; 103(5): 353-359. 15. Chichinadze K, Chichinadze N, Gachechiladze L, Lazarashvili A. The role of androgens in regulating emotional state and aggressive behavior. Rev Neurosci 2012; 23(2): es 123-133. 16. Chichinadze K, Chichinadze N, Lazarashvili A. Hormonal and neurochemical mechanisms of aggression and a new classification of aggressive behavior. Aggression Violent Behav 2011; 16(6): 461-471. 17. Kingsberg SA, Simon JA, Goldstein I. The current outlook for testosterone in the management of hypoactive sexual desire disorder in postmenopausal women. J Sex Med 2008; 5(Suppl. 4): 182-193. 18. Lachman M, Brzek A, Mellan J, Hampl R, Stárka L, Stejskal D, Motlík K, Vomáčka V. Recidiva sexuálního deliktu u devianta s karyotypem 48, XXXY po testikulární pulpektomii. Prakt Lék 1991; 71(4): 157-159. 19. Lašaitė L, Ceponis J, Preikša RT, Zilaitienė B. Impaired emotional state, quality of life and cognitive functions in young hypogonadal men. Andrologia 2013 Dec 8. 20. Lee AM, Chu LW, Chong CS, Chan SY, Tam S, Lam KS, Lam TP. Relationship between symptoms of androgen deficiency and psychological factors and quality of life among Chinese men. Internat J Andrology 2010; 33(5): 755-763. 21. Leiber C, Wetterauer U, Berner M. Testosteron und Psyche Urologe 2010; 49: 43-46. 22. Malas MA, Dogan S, Evcil EH, Desdicioglu K. Fetal development of the hand, digits and digit ratio (2D:4D). Early Hum Dev 2006; 82: 469-475. 23. Manson JE. Prenatal exposure to sex steroid hormones and behavioral/cognitive outcomes. Metabolism 2008; 57(Suppl 2): S16-21. 24. Marazziti D, Canale D. Hormonal changes when falling in love. Psychoneuroendocrinol 2004; 29: 931-936. 25. Martin DM, Wittert G, Burns NR, Haren MT, Sugarman R. Testosterone and cognitive function in ageing men: data from the
DMEV • ROČNÍK 17 • 2014 • ČÍSLO 1
endokrinologie Florey Adelaide Male Ageing Study (FAMAS). Maturitas. 2007; 57(2): 182-194. 26. Matsuda K, Skamoto H, Kawata M. Androgen action in the brain and spinal cord for the regulation of male sexual behaviors. Curr Opin Pharmacol 2008; 8(6): 747-751. 27. McHenry J, Carrier N, Hull E, Kabbaj M. Sex differences in anxiety and depression: Role of testosterone. Front Neuroendocrinol 2014; 35(1): 42-57. 28. Michels G, Hoppe UC. Rapid actions of androgens. Front Neuroendocrinol 2008; 29(2): 182-198. 29. Negri-Cesi P, Colciago A, Celotti F, Motta M. Sexual differentiiation of the brain: role of testosterone and its active metabolites. J Endocrinol Invest 2004; 27(Suppl 6): 120-127. 30. Olson EA, Collins PF, Hooper CJ, Muetzel R, Lim KO, Luciana M. White matter integrity predicts delay discounting behavior in 9- to 23-year-olds: a diffusion tensor imaging study. J Cogn Neurosci 2009; 21(7): 1406-1421. 31. Pope HG, Cohanev GH, Kanayama G, Siegel AJ, Hudson JI. Testosterone gel supplementation for men with refractory depression: a randomized, placebo-controlled trial. Am J Psychiatry 2003; 160: 105-111. 32. Raboch J, Cerná H, Zemek P. Sexual aggressivity and androgens. Br J Psychiatry 1987; 151: 398-400. 33. Romero-Martínez A, González-Bono E, Lila M, Moya-Albiol L. Testosterone/cortisol ratio in response to acute stress: a possible marker of risk for marital violence. Soc Neurosci 2013; 8(3): 240-247. 34. Seidman SN, Araujo AB, Roose SP, Devanand DP, Xie S, Cooper TB, McKinlay JB. Low testosterone levels in elderly men with dysthymic disorder. Am J Psychiatry 2002; 159(3): 456-459. 35. Shores MM,. Sloan KL, Matsumoto AM, Moceri VM, Felker B, Kivlahan DR. Increased incidence of diagnosed depressive illness in hypogonadal older men. Arch Gen Psychiatry 2004; 61(2): 162-167. 36. Schneider G, Zitzmann M, Gromoll J, Ladwig KH, Berger K. The relation between sex hormone levels, the androgen receptor CAGn-polymorphism and depressionand mortality in older
DMEV • ROČNÍK 17 • 2014 • ČÍSLO 1
men in a community study. Psychoneuroendocrinol 2013; doi: 10.1016/j.psyneuen.2013.03.016. 37. Schwenkhagen A, Studd J. Role of testosterone in the treatment of hypoactive sexual desire disorders. 2009; 632: 152-159. 38. Simon NG, Lu SF. Androgens and aggression. In: Nelson RJ (ed.). Biology of Aggression, Oxford University Press, New York, 2005; 211-230. 39. Stanton SJ, Liening SH, Schultheiss OC. Testosterone is positively associated with risk taking in the Iowa Gambling Task. Horm Behav 2011; 59: 252-256. 40. Stárka L. Novel androgen receptor mutation in two brothers with androgen insensitivity syndrome. Eur Androl Suppl 2012; 21: 26. 41. Stárka L. Stárnutí u mužů a steroidní hormony. 1. díl – andropauza. Medicína po promoci 2012; 14(5): 217-220. 42. Vetulani J. Neurochemistry of impulsiveness and aggression. Psychiatr Pol 2013; 47(1): 103-115. 43. Wang C, Alexander G, Berman N, Salehian B, Davidson T, McDonald V, Steiner B, Hull L, Callegari C, Swerdloff RS. Testosterone replacement therapy improves mood in hypogonadal men: a Clinical Research center study. J Clin Endocrinol Metab 1996; 81: 3578-3583. 44. Welling LL, Jones BC, DeBruine LM, Smith FG, Feinberg DR, Little AC, Al-Dujaili EA. Men report stronger attraction to femininity in women‘s faces when their testosterone levels are high. Horm Behav 2008; 54: 703-708. 45. Zheng P. Neuroactive steroid regulation of neurotransmitter release in the CNS: action, mechanism and possible significance. Prog Neurobiol 2009; 89(2): 134-152. 46. Zitzman M. Testosterone and the brain. Aging Male 2006; 9(4): 195-199.
prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc. Endokrinologický ústav Praha Národní 139/8 113 94 Praha 1 e-mail:
[email protected]
21
