Společná obchodní politika EU v kontextu rozvojového kola z Dauhá

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy

Společná obchodní politika EU v kontextu rozvojového kola z Dauhá Diplomová práce

Ing. Bc. Jana Hnátková

UČO: 174727 Imatrikulační ročník: 2010 Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D. Brno, 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Společná obchodní politika EU v kontextu rozvojového kola z Dauhá vypracovala samostatně za pouţití uvedených zdrojů.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. et Mgr. Oldřichu Krpcovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce. Rovněţ děkuji rodičům za podporu během celého mého studia.

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1 ROZVOJOVÉ KOLO Z DAUHÁ ....................................................................................... 9 1.1 ZAHÁJENÍ KOLA ................................................................................................................. 9 1.2 PROJEDNÁVANÉ OBLASTI ................................................................................................ 10 1.3 HLAVNÍ AKTÉŘI ............................................................................................................... 16 1.4 PRŮBĚH KOLA.................................................................................................................. 22 2 EVROPSKÁ UNIE A SVĚTOVÝ OBCHOD ................................................................... 25 2.1 POZICE EU V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ......................................................................... 25 2.2 SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA EU ................................................................................ 29 2.2.1 Obsah a provádění politiky ..................................................................................... 29 2.2.2 Nástroje společné obchodní politiky ....................................................................... 31 2.3 KONKURENCESCHOPNOST EU ......................................................................................... 34 2.3.1 Nejdůleţitější sektory EU........................................................................................ 34 2.3.2 Konkurenceschopnost hlavních ekonomik.............................................................. 37 3 EVROPSKÁ UNIE A AGENDA Z DAUHÁ .................................................................... 41 3.1 DŮVODY EU PRO ZAHÁJENÍ KOLA ................................................................................... 41 3.2 OBCHODNÍ STRATEGIE EU NA ZAČÁTKU KOLA ................................................................ 43 3.2.1 Strategie Evropské komise ...................................................................................... 43 3.2.2 Zájmy členských států v obchodní politice ............................................................. 46 3.3 OBCHODNÍ STRATEGIE EU PO ROCE 2005........................................................................ 55 4 ANALÝZA OBCHODNÍCH PRIORIT EU ..................................................................... 59 4.1 MEZINÁRODNÍ OBCHOD A VÝHODY JEHO LIBERALIZACE ................................................. 59 4.2 OBCHODNÍ PRIORITY EU V ROZVOJOVÉ AGENDĚ Z DAUHÁ............................................. 61 4.3. NESTÁTNÍ AKTÉŘI A OBCHODNÍ POLITIKA EU ................................................................ 70 5 BUDOUCNOST ROZVOJOVÉHO KOLA ..................................................................... 72 5.1 DŮVODY POMALÉHO POKROKU ....................................................................................... 72 5.2 AKTUÁLNÍ NÁVRHY ........................................................................................................ 73 5.3 SCÉNÁŘE BUDOUCÍHO VÝVOJE KOLA ............................................................................... 75 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 80 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................................................................... 85 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................ 93 SEZNAM GRAFŮ.................................................................................................................. 93

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ACEA ACP AD AS ASEAN CAP CEA CLEPA DDA DFID DTI EC EBA EFPIA EUROFER GATS GATT GSP LDCs MERCOSUR NAMA NGOs OECD TRIPS WTO

European Automobile Manufacturers’ Association African, Caribbean and Pacific Group of States Anti-dumping measure Anti-subsidy measure Association of Southeast Asian Nations Common Agricultural Policy European insurance and reinsurance federation European Association of Automotive Suppliers Doha Development Agenda Department for International Development Department of Trade and Industry European Commission Everything But Arms European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations European Steel Association General Agreement on Trade in Services General Agreement on Tarrifs and Trade Generalized System of Preferences Least Developed Countries Common Market of the South Non-agriculture market access Non-governmental Organizations Organization for Economic Co-operation and Development Trade related aspects of intellectual property rights World Trade Organization

ÚVOD V listopadu 2001 se v katarském Dauhá uskutečnila čtvrtá ministerská konference WTO, na níţ bylo oficiálně zahájeno nové kolo multilaterálních jednání o liberalizaci mezinárodního obchodu. Do pracovního programu bylo zařazeno 21 témat, z nichţ lze za nejdůleţitější označit zemědělství, přístup na trhy pro nezemědělské výrobky, sluţby, pravidla WTO a některé aspekty práv duševního vlastnictví. Součástí byly původně i čtyři Singapurské otázky. Tři z nich byly ale v průběhu kola vypuštěny kvůli odmítavému postoji rozvojových zemí. Během jednání měl být kladen důraz především na potřeby a zájmy rozvojových zemí, přičemţ deklarovaným cílem kola se stalo jejich větší zapojení do světového obchodu. Z tohoto důvodu bývá pracovní program kola označován jako Rozvojová agenda z Dauhá. Původní plán stanovil, ţe kolo bude ukončeno nejpozději do začátku roku 2005. Tento záměr se však nepodařilo naplnit. Jednání stále probíhají a s ohledem na současnou patovou situaci nelze v nejbliţší době jejich ukončení očekávat. Otevření nového kola iniciovala Evropská unie, která do jednání vstupovala s rozsáhlou a poměrně ambiciózní agendou. Na začátku kola si vytyčila čtyři priority - zlepšit přístup na trhy pro nezemědělské výrobky a sluţby; zahrnout do jednání nová témata jako jsou veřejné zakázky, hospodářská soutěţ, usnadňování obchodu a investice; zajistit, aby rozvojovým zemím byla poskytnuta větší pomoc při jejich integraci do světové ekonomiky; získat více pozornosti pro témata, která jsou spojena s veřejným zájmem jako např. ochrana ţivotního prostředí. Jednání se ovšem nevyvíjela tak, jak by si EU přála, proto musela od svých vysokých cílů postupně ustoupit. Charakteristickým rysem aktuálního kola je zvýšená participace rozvojových zemí na jednáních a nárůst jejich vlivu. V předchozích kolech byla agenda obvykle formována zájmy vyspělých států, zejména pak USA a EU. Předmětem jednání tak byla tradičně liberalizace obchodu s průmyslovými výrobky, jiným tématům nebylo věnováno příliš pozornosti. Světová ekonomika se však v posledních dekádách výrazně proměnila, coţ se projevilo i změnou v rozloţení sil mezi jednotlivými aktéry. Země označované jako rychle se rozvíjející ekonomiky dnes patří mezi nejdůleţitějších hráče ve světovém obchodě, a je proto pochopitelné, ţe se chtějí na tvorbě pravidel pro mezinárodní obchod podílet. Snaha rozvojových zemí ovlivnit program jednání byla patrná jiţ v Uruguayském kole, větší úspěch ale zaznamenala aţ nyní. Velký podíl na tom má lepší organizovanost těchto zemí. Aby se staly rovnocenným partnerem pro vyspělé země, začaly vytvářet různé koalice, v jejichţ čele často stojí právě úspěšné rozvíjející se ekonomiky jako je Indie či Brazílie. Tuto taktiku rozvojových zemí lze hodnotit jako efektivní, v právě probíhajícím kole díky tomu patří mezi klíčové aktéry.

6

Předkládaná diplomová práce se zabývá postojem EU k současnému kolu multilaterálních obchodních jednání. Cílem práce je provést analýzu obchodní politiky EU a definovat priority, které chce v rámci probíhajícího kola prosadit. Jedná se o aktuální téma, které nebylo dosud systematicky zpracováno. Vedle aktuálnosti mě k výběru tématu vedl i zájem dozvědět se, proč se i po více neţ deseti letech jednání nedaří kolo zdárně ukončit. K naplnění cíle jsem si stanovila několik dílčích úkolů. Nejprve představit hlavní témata projednávaná v současném kole, identifikovat klíčové aktéry a popsat dosavadní průběh. Dále charakterizovat pozici EU ve světové ekonomice a mezinárodním obchodě, aby bylo zřejmé, jak významným aktérem je. Na závěr analyzovat obchodní strategii uplatňovanou EU v tomto kole, určit její cíle a provést rozbor jednotlivých priorit. Této návaznosti odpovídá i struktura práce a náplň kapitol. První kapitola se věnuje rozvojovému kolu z Dauhá. Po objasnění důvodů, které vedly k zahájení kola, jsou prezentována jednotlivá témata kola, ta nejdůleţitější a nejvíce sporná jsou blíţe okomentována. Následně jsou charakterizováni hlavní aktéři a jejich zájmy. Závěr kapitoly obsahuje shrnutí dosavadního průběhu kola. Účelem druhé kapitoly je představit obchodní politiku EU. Na úvod je vymezena pozice EU v mezinárodním obchodě. EU se řadí mezi nejotevřenější světové ekonomiky. Přestoţe dvě třetiny celkového obchodu jsou realizovány uvnitř Unie, patří jí v současné době první příčka v mezinárodním obchodu se zboţím i sluţbami. Obchod hraje zásadní roli v hospodářském růstu EU a od této skutečnosti se odvíjí její zájmy ve vnější obchodní politice. Kapitola se zabývá společnou obchodní politikou EU, způsobem její tvorby, principy i nástroji. Poslední část se soustředí na konkurenceschopnost nejen EU, ale také klíčových členských států. Třetí kapitola se zaměřuje na vystupování Evropské unie během kola z Dauhá. Impuls k zahájení kola přišel ze strany EU, pozornost je věnována důvodům, jeţ Unii k tomuto kroku vedly. Do jednání WTO vstupovala EU s vysokými ambicemi, od kterých musela v průběhu jednání postupně upustit. Rozebrána je počáteční agenda EU i příčiny její proměny. Popsán je i postoj nejdůleţitějších členských států a jejich zájmy. V závěru je představena současná obchodní strategie EU. Obsahem čtvrté kapitoly je analýza obchodních zájmů Evropské unie v rozvojovém kole. Protoţe EU ve svých strategických dokumentech o obchodní politice zmiňuje jako hlavní prioritu zachování otevřených globálních trhů, čehoţ má být dosaţeno skrze multilaterální obchodní systém WTO, soustředí se začátek kapitoly na výhody, které mezinárodní obchod resp. jeho liberalizace přináší. Následně jsou rozebrány jednotlivé obchodní priority EU v Rozvojové agendě z Dauhá z pohledu ekonomické teorie a politických zájmů.

7

Současné kolo multilaterálních jednání je nejdelší v historii GATT/WTO. Na začátku páté kapitoly je vysvětleno, proč je úspěšné dokončení kola tak sloţité. Dále jsou prezentovány aktuální návrhy v projednávaných oblastech, na závěr jsou nastíněny tři moţné scénáře budoucího vývoje. Práce je strukturována tak, aby na jejím konci bylo moţné zodpovědět následující výzkumné otázky: Čeho chce EU dosáhnout v právě probíhajícím kole jednání a jaké jsou její priority? Co vedlo EU ke změně postoje v průběhu jednání? Korespondují zájmy klíčových členských států s cíli EU? Představuje WTO efektivní fórum pro prosazování obchodních zájmů EU? Odborná literatura věnující se problematice současného kola WTO se začala v hojné míře objevovat ihned po zahájení kola. Analyzovány byly důvody, které k otevření nového kola vedly, témata zařazená na program jednání i potenciální přínos z výsledku jednání pro rozvinuté či rozvojové země. Rozborem kola se zabývaly texty v odborných časopisech i studie mezinárodních organizací jako je např. Světová banka. Po krachu ministerské konference v Cancúnu v roce 2003 a po neúspěchu na konferenci v Hong Kongu 2005 se zájem o toto téma postupně sniţuje. Upadající pozornost ale není vzhledem k absenci pokroku v jednáních překvapivá. Několik nových článků se objeví vţdy v souvislosti s novou ministerskou konferencí, velká očekávání však vystřídala otázka, jestli je vůbec moţné kolo úspěšně dokončit. V souvislosti s pozicí EU se autoři zaměřují převáţně na rozbor počáteční agendy, které dominovaly Singapurské otázky a další nová, tzv. post-moderní, témata. Publikace, které by komplexně analyzovaly vystupování EU v průběhu kola a její aktuální postoj, chybí. Vliv na to má bezpochyby fakt, ţe kolo stále probíhá a výsledek je nejistý. Pokud jde o časové vymezení, práce pokrývá průběh jednání v rámci celého kola. Důraz je přitom kladen na začátek kola, kdy byla utvářena agenda jednání, a poté na jeho první polovinu, kdy došlo k výrazné změně v zaměření jednání. Témata sice zůstala zachována, ale v některých oblastech byla jednání zastavena.

8

1 ROZVOJOVÉ KOLO Z DAUHÁ Tato kapitola se zabývá kolem multilaterálních obchodních jednání z Dauhá. Nejprve budou nastíněny důvody, které vedly k zahájení kola. Dále budou představeny projednávané oblasti a charakterizováni hlavní aktéři. V závěru bude popsán vývoj kola dle jednotlivých ministerských konferencí.

1.1 Zahájení kola Současné kolo multilaterálních jednání o liberalizaci mezinárodního obchodu bylo oficiálně zahájeno na čtvrté ministerské konferenci WTO, která se konala 9.-14. listopadu 2001 v katarském Dauhá. K otevření nového kola obchodních jednání existovalo několik důvodů. V předchozím Uruguayském kole se u některých bodů agendy nepodařilo jednání dokončit a také bylo nutné řešit problémy rozvojových zemí s implementací dohodnutých závazků. Negativním jevem bylo oslabení světové ekonomiky na přelomu tisíciletí a výrazné zpomalení hospodářského růstu. Podle statistik WTO zaznamenala světová produkce v roce 2001 nejniţší nárůst za více neţ 20 let, světové HDP i obchod dosáhly nejhorších výsledků za posledních 10 let.1 Zahájení nového kola mělo posílit důvěru v multilaterální obchodní systém a vyslat signál, ţe členské státy chtějí pokračovat v odstraňování obchodních bariér. Dalším důvodem byl rostoucí počet bilaterálních a regionálních dohod. Názory na jejich prospěch pro světový obchod se různí. Zastánci poukazují na fakt, ţe takové dohody se snáze dojednávají, umoţňují větší stupeň liberalizace, a proto jsou v otvírání nových trhů efektivní. Naproti tomu odpůrci argumentují tím, ţe regionální dohody porušují jeden ze základních principů WTO, a to princip nediskriminace (byť WTO připouští určité výjimky). Výhody těchto dohod jsou odepřeny mnoha chudým zemím, protoţe ty obvykle nepatří mezi smluvní strany.2 V neposlední řadě sehrály roli i události z 11. září 2001. Zahájení nového kola mělo demonstrovat odhodlání mezinárodního společenství pokračovat ve spolupráci a zároveň mělo posílit politickou soudrţnost. Na setkání v Dauhá byly přijaty tři důleţité dokumenty. Stěţejní ministerská deklarace v úvodní části uvádí, ţe hlavní pozornost bude věnována potřebám a zájmům rozvojových zemí, jeţ tvoří většinu členské základny WTO. Jejich větší zapojení do světového obchodu by mohlo přispět k ekonomickému rozvoji i sníţení chudoby. Další část obsahuje pracovní program s 21 tématy, která mají být v rámci kola projednána, na závěr je popsána organizace a způsob jednání. Díky rozsáhlé rozvojové dimenzi bývá pracovní program kola nazýván Rozvojová agenda z Dauhá (Doha Development Agenda, DDA). Dalšími významnými

1 2

WTO: Annual Report 2002, str. 2, 10 Fergusson, I.: World Trade Organization Negotiations: The Doha Development Agenda, s. 2

9

dokumenty jsou deklarace týkající se dohody TRIPS a veřejného zdraví a ministerské rozhodnutí o otázkách a záleţitostech souvisejících s implementací jiţ přijatých závazků.

1.2 Projednávané oblasti Pracovní program zahrnuje na dvě desítky témat, mezi nejdůleţitější patří zemědělství, rozvoj, přístup na trhy s nezemědělskými produkty a sluţby. Jednání formálně zastřešuje Výbor pro obchodní vyjednávání, v jehoţ čele stojí generální ředitel WTO Pascal Lamy. Vlastní jednání pak probíhají ve speciálně vytvořených pracovních skupinách i na půdě jiţ existujících orgánů WTO. Ministři obchodu se dohodli, ţe výsledky jednání budou s výjimkou otázek týkajících se rozhodování sporů podléhat jednotnému závazku (single undertaking). Dokud se státy nedohodnou ve všech projednávaných oblastech, je na výsledek jednání nahlíţeno jako by se nedohodlo nic. Účelem této zásady je zabránit členským zemím, aby přijaly závazky pouze v těch oblastech, kde je to pro ně výhodné. Na druhou stranu tento princip znemoţňuje přijetí alespoň částečné dohody.

Zemědělství Zemědělství představuje klíčové téma tohoto kola. V minulosti nebylo do multilaterálních jednání zařazeno, a to především kvůli nezájmu USA a EU na liberalizaci obchodu v této oblasti. USA se nechtěly vzdát domácí podpory zemědělcům, EU zase hojně vyuţívala exportních dotací, jeţ měly usnadnit prodej přebytečné zemědělské produkce na zahraničních trzích. Obě země pak uplatňovaly vysoká cla na dovoz určitých zemědělských produktů. Důsledkem tohoto protekcionismu byly klesající ceny zemědělských komodit, coţ mělo nepříznivý vliv na výši exportních výnosů rozvojových zemí, pro které hraje zemědělství důleţitou roli. V průběhu 80. let se však ukázalo, ţe finanční náročnost ochrany vlastního zemědělství je pro obě velké země nadále neudrţitelná.3 Výsledkem bylo přehodnocení odmítavého postoje k začlenění zemědělství do jednání GATT/WTO. Do té doby opomíjenému tématu se dostalo pozornosti během Uruguayského kola, které probíhalo v letech 1986-1994. Zde uzavřená Dohoda o zemědělství (Agreement on Agriculture, AoA) znamenala první krok k férovějším konkurenčním podmínkám, členské státy se dohodly na zlepšení přístupu na trh i sníţení dotací. Zajištění lepšího přístupu na trhy je jedním z hlavních cílů WTO. Právě tímto způsobem lze výraznou měrou přispět k rozvoji chudých zemích. Snaha sjednotit a následně omezit různé způsoby ochrany národních trhů se zemědělskou produkcí se objevila uţ v Uruguayském kole. Dovozní cla, mnoţstevní kvóty a další omezení importu byly převedeny na cla (tzv.

3

Clapp, J: WTO agriculture negotiations and the Global South, s. 39

10

tarifikace). Ta byla následně zredukována u zemí rozvinutých o 36 % a rozvojových o 24 %. Současná jednání v rámci DDA předpokládají další podstatné zlepšení přístupu na trhy.4 Domácí dotace byly podle stupně narušení obchodu rozděleny do tří skupin, tzv. boxů. Ţlutý box (Amber box) zahrnuje podpory, které nejvíce deformují obchod. Jedná se o programy podporující růst produkce při cenách vyšších neţ světových. Příkladem mohou být státem garantované ceny. Určité sníţení těchto dotací bylo stanoveno jiţ v Uruguayském kole a jejich výše má být redukována i v budoucnu. Poţadavek na sníţení neplatí, jestliţe výše podpor nepřesáhla ve sledovaném roce 5 % produkce u rozvinutých zemí a 10 % produkce u zemí rozvojových. Modrý box (Blue box) tvoří podpory, které sice stimulují produkci, současně ale obsahují mechanismy bránící jejímu nárůstu. Příkladem mohou být postupně omezované přímé platby zemědělcům vázané na produkci. V současné době se na tuto skupinu ţádná omezení nevztahují. Zelený box (Green Box) obsahuje povolené druhy podpor, které obchod nenarušují vůbec či pouze minimálně. Řadí se sem např. programy na podporu vzdělanosti a vědy a výzkumu, pojištění proti přírodním pohromám, pomoc při budování venkovské infrastruktury, podpora znevýhodněným oblastem, ale také přímé platby zemědělcům, které nejsou vázány na objem produkce a výši cen.5 Závazky vyplývající z Dohody o zemědělství měly být implementovány postupně během následujících šesti let, pro rozvojové země platilo období deseti let. Zároveň bylo domluveno, ţe snaha o reformu bude pokračovat. Další rozhovory začaly v roce 2000, po zahájení kola z Dauhá byly začleněny do jeho agendy.6 Dlouhodobým cílem v oblasti zemědělství je vytvoření spravedlivého trţně orientovaného obchodního systému. Členské státy přislíbily, ţe v návaznosti na předchozí jednání budou usilovat o další výrazné zlepšení přístupu na trh, sníţení všech forem exportních dotací s výhledem na jejich úplnou eliminaci a značnou redukci těch domácích dotací, jeţ deformují obchod. Nedílnou součástí jednání je zvláštní a diferencované zacházení s rozvojovými zeměmi.7 To pro rozvojové země znamená niţší závazky, delší implementační období a další úlevy. Původní termín pro dosaţení dohody byl určen na začátek roku 2005, poté 2006. Dosaţení dohody v nejbliţší době není pravděpodobné, zejména kvůli rozdílným názorům na liberalizaci zemědělství ze strany hlavních aktérů - USA, EU a různých koalic rozvojových zemí.

4

Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, s. 9 Clapp, J: WTO agriculture negotiations and the Global South, s. 39-40 Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, s. 11 6 WTO: Agriculture, online text [cit. 2011-10-20] 7 WTO: Doha Ministerial Declaration, WT/MIN(01)/DEC/1, čl. 13 5

11

Služby S ohledem na zvyšující se význam sluţeb v mezinárodním obchodě, nabízí tento sektor velký potenciál. Sluţby byly do multilaterálních jednání zařazeny během Uruguayského kola, jehoţ výstupem byla Všeobecná dohoda o obchodu a sluţbách (General Agreement on Trade and Services, GATS). Ta se později stala jedním ze základních pilířů nově vzniklé organizace WTO. Dohoda upravuje podmínky obchodu se sluţbami, do její působnosti však nespadají opatření členských států na ochranu veřejné morálky, veřejného pořádku, ţivota či zdraví lidí, zvířat a rostlin. Vedle toho existuje i řada bezpečnostních výjimek. Dohoda rozlišuje čtyři způsoby (mody) dodání sluţby – přes hranici, kdy se poskytovatel nachází v jiné zemi neţ spotřebitel (např. bankovní sluţby); spotřeba v zahraničí (např. turistické sluţby); obchodní přítomnost (např. zřízení pobočky) a přítomnost fyzických osob, kdy dochází k migraci osob do zahraničí (např. pobyt manaţera či IT specialisty). Právě poslední způsob představuje nejcitlivější oblast. Silnou nabídku pracovní síly lze spolu se zemědělskou produkcí povaţovat za hlavní komparativní výhody rozvojových zemí. Výdělky pracovníků posílané domů ze zahraničí navíc představují důleţitý zdroj financí, coţ platí především pro chudé země. Podle údajů Světové banky se výše těchto prostředků v případě rozvojových zemí pohybuje okolo 300 mld. USD, coţ je téměř dvojnásobek oficiální rozvojové pomoci.8 Přestoţe rozvojové země ve většině případů usilují pouze o zmírnění omezení u přesunu osob pro účely dočasné práce a nikoli trvalého přestěhování, zachovávají vyspělé země k této otázce zdrţenlivý postoj.9 Na liberalizaci sektoru sluţeb a odstranění přetrvávajících překáţek pro jejich poskytování mají zájem především rozvinuté země. Rozvojové země zůstávají spíše opatrné, neboť chtějí chránit domácí poskytovatele před silnou zahraniční konkurencí. Některé ale mají ofenzivní zájmy uţ i ve sluţbách. Typickým příkladem je Indie, která je konkurenceschopná především v oblasti IT sluţeb (zákaznická podpora, lidské zdroje, vývoj nových produktů). Další oblastí, kde by mohly rozvojové země uspět na zahraničních trzích je zdravotní péče. Prospěch z liberalizace sluţeb by však mohly mít všechny rozvojové země. I v těch nejchudších zemích tvoří sektor sluţeb 40-50 % HDP a výrazně se podílí na zaměstnanosti.10 Pokud by otevřely své trhy, mohly by získat přístup ke kvalitnějším a levnějším sluţbám a uspořené prostředky investovat do jiných oblastí rozvoje, např. vzdělání či zdravotnictví. Přístup na trhy se vyjednává tradičně na základě bilaterálních jednání, kdy jednotlivé státy přichází s nabídkami určitých sektorů sluţeb, které chtějí otevřít zahraniční konkurenci, a s poţadavky na sektory, jejichţ liberalizaci by naopak uvítaly u jiných zemí. Dnes se 8

World Bank: Migration and Remmittances Factbook 2011 – Developing Countries, [cit. 2010-10-20] Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, s. 14 10 Hoekmann, B. – Mattoo, A: Services, economic development, and the Doha Round, s. 76-79 9

12

objevuje i plurilaterální vyjednávání, kdy země se stejným zájmem přednesou společný poţadavek vůči jednotlivým státům.

NAMA Jednání o přístupu na nezemědělské trhy (Non-agriculture market access, NAMA) se týkají těch produktů, které nejsou zahrnuty v Dohodě o zemědělství. Jde především o průmyslové výrobky, ale patří sem také rybolov. NAMA je tradičním tématem multilaterálních jednání, většina obchodních bariér byla odstraněna jiţ během počátečních kol jednání v rámci GATT. Průměrná cla jsou dnes na relativně nízké úrovni, po Uruguayském kole klesla jejich výše u rozvinutých zemí z 6,3 % na 3,8 %. Cílem současného kola je dále sníţit nebo odstranit cla a necelní bariéry, a to především u produktů, jeţ jsou v exportním zájmu rozvojových zemí. Také by se měla zvýšit vázanost cel. Při sniţování cel má být pozornost soustředěna zejména na vysoká cla, celní vrcholky a eskalaci cel. Jako celní vrcholky jsou označována cla vyšší neţ 15 %. Obvykle jsou uvalena na citlivé produkty za účelem jejich ochrany před zahraniční konkurencí. Eskalace cel představuje takovou praktiku, kdy jsou cla zvyšována v závislosti na přidané hodnotě.11 Nezpracované komodity tedy podléhají niţšímu clu neţ hotové výrobky. Vázání cel znamená stanovení nejvyšší moţné úrovně cla, která můţe být na daný produkt uvalena. Skutečně aplikovaná výše můţe být niţší neţ je určená úroveň, ale nesmí ji překročit. Závazky dojednávané v rámci WTO se týkají právě vázaných cel. Po Uruguayském kole se vázanost cel u nezemědělských produktů v rozvojových zemí zvýšila z 21 % na 73 %, coţ výrazně zlepšilo předvídatelnost obchodu.12 Předmětem jednání je i vymezení sektorů, ve kterých by došlo k většímu sníţení cel či k jejich úplnému odstranění. Aktuálně se uvaţuje o 14 sektorech, mj. o automobilech, elektronice, chemikáliích, nerostných surovinách, průmyslových strojích či oděvech. I v oblasti nezemědělských produktů se počítá se zvláštním přístupem k rozvojovým zemím, po kterých nebude vyţadována reciprocita.13

Práva duševního vlastnictví Jedním z výstupů Uruguayského kola byla Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights, TRIPS), jejíţ přijetí prosazovaly rozvinuté země, především pak USA. Tato dohoda vyţaduje po členských státech, aby zlepšily ochranu práv duševního vlastnictví i jejich vynucování. Rozvojové země se zavedením standardů v této oblasti souhlasily výměnou za příslib rozvinutých zemí, ţe 11

Fergusson, I.: World Trade Organization Negotiations: The Doha Development Agenda, s. 14 WTO: Market access: A simple guide - NAMA negotiations, online text [cit. 2010-10-21] 13 WTO: Doha Development Agenda – Briefing notes on NAMA, online text [cit. 2011-10-21] 12

13

zpřístupní své trhy se zemědělskou produkcí a liberalizují zemědělský sektor. TRIPS obsahuje řadu sporných otázek, v kontextu DDA jsou těmi nejvýznamnějšími veřejné zdraví, biopirátství a tradiční vědomosti domorodého obyvatelstva.14 V souvislosti s ochranou veřejného zdraví byla na ministerské konferenci přijata deklarace, která interpretuje TRIPS s ohledem na potřeby a zájmy rozvojových zemích. Během jednání by měl být nalezen způsob, jak zajistit respektování práv duševního vlastnictví a zároveň umoţnit i těm nejméně rozvinutým zemím přístup k lékům. Dochází ke střetu zájmů farmaceutických společností z rozvinutých zemí a rozvojových zemí, které nemají prostředky na vývoj a výrobu vlastních léčiv. Pokud jde o biopirátství a tradiční znalosti, měl by být přezkoumán soulad TRIPS s Úmluvou OSN o biologické rozmanitosti. Dalším velkým tématem v oblasti duševního vlastnictví je vytvoření systému notifikace a registrace geografických označení pro vína a lihoviny. Názory se rozchází v tom, jestli má být účast na systému povinná nebo dobrovolná a jestli má systém v budoucnu zahrnovat i další produkty. Hlavním obhájcem zavedení systému je Evropská unie, která rovněţ podporuje jeho další rozšíření. K největším odpůrcům naopak patří USA, Kanada či Austrálie, tedy země, kde neexistuje tradice ochrany geografických označení. Tato skupina poţaduje pouze dobrovolnou participaci na systému a odmítá jeho další rozšíření.

Singapurské otázky Na první ministerské konferenci WTO v prosinci 1996 v Singapuru byly zaloţeny pracovní skupiny pro čtyři nová témata – obchod a investice, obchod a politika hospodářské soutěţe, transparentnost veřejných zakázek a usnadňování obchodu. Souhrnně jsou tato témata označována jako Singapurské otázky. O jejich zařazení do agendy nového kola jednání usilovala především EU podporovaná Japonskem a Jiţní Koreou, naopak většina rozvojových zemí s nimi nesouhlasila. USA na začlenění otázek netrvaly, ale daly najevo, ţe v budoucnu jsou ochotny některá nebo i všechna témata akceptovat. Jejich prioritou byla oblast přístupu na trhy. Po krachu ministerské konference v Cancúnu byly v roce 2004 tři otázky z agendy vypuštěny, předmětem jednání zůstalo usnadňování obchodu. Jedná se o nejméně kontroverzní téma, ze kterého mohou mít prospěch i rozvojové země. Cílem jednání je zvýšit efektivitu mezinárodního obchodu tím, ţe se zjednoduší a harmonizují celní procedury a administrativní poţadavky na dovoz, vývoz i tranzit zboţí. V důsledku toho bude pohyb zboţí usnadněn a sníţí se transakční náklady. Diskuze se vedou o způsobu, jak usnadnění obchodu realizovat. Rozvinuté země upřednostňují vytvoření systému zaloţeného na konkrétních pravidlech a opatřeních s jasnou odpovědností, rozvojové země preferují určitou flexibilitu, kdy si země mohou samy zvolit nejlepší postup. Protoţe se 14

Sell, S.: Intellectual property and the Doha Development Agenda, s. 56, 61

14

rozvojové země mohou potýkat s problémy při implementaci nových závazků, je nutné dohodnout výši a rozsah technické pomoci, která jim bude poskytnuta.15

Pravidla WTO V Dauhá se ministři obchodu dohodli, ţe v novém kole budou zahájena jednání o antidumpingu, subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Stávající smlouvy o těchto nástrojích měly být přezkoumány a mělo dojít k vyjasnění a zlepšení prováděcích pravidel při zachování původních záměrů a principů.16 S postupným odbouráváním cel hledají státy jiné způsoby, jak ochránit své trhy. Obecné formulace obsaţené v dohodě GATT umoţňují různé interpretace, čehoţ rozvinuté země často vyuţívají. Antidumpingovou dohodou pak bohaté státy argumentují i v případech, kdy své trhy chrání před levným dovozem, který však není prodáván za dumpingové ceny. Předmětem sporu mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi je způsob určení výše dumpingové marţe (rozdíl mezi domácí a zahraniční cenou, popř. výrobními náklady a zahraniční cenou), výše antidumpingového cla (v plné výši marţe či niţší) a způsob urovnávání antidumpingových případů mechanismem pro řešení sporů.17 Přezkoumána měla být také opatření WTO ve vztahu k regionálním obchodním smlouvám.

Ostatní témata Z hlediska zájmů rozvojových zemí jsou důleţitými tématy implementace jiţ přijatých závazků a zvláštní zacházení s rozvojovými zeměmi. V Uruguayském kole byla uzavřena řada nových dohod, které státy musely začít naplňovat. Realizace přijatých závazků představuje náročný proces, ať uţ jde o finanční prostředky, technické moţnosti či lidské zdroje. Protoţe rozvojové země nedisponují dostatečnými kapacitami, je pro ně dodrţení dohod obtíţné. Také jim vadí, ţe předchozí kolo jednání nenaplnilo jejich očekávání. Rozvinuté země nedodrţely své sliby zpřístupnit rozvojovým zemím trhy v důleţitých odvětvích jako je textil či zemědělství. Dokud nebudou tyto otázky dořešeny, nechtějí rozvojové země přistoupit na nové závazky. Jako zvláštní a diferencované zacházení jsou označovány speciální ustanovení dohod WTO, které garantují rozvojovým zemím niţší závazky, delší implementační období či výhodnější přístup na trhy pro některé jejich produkty. V Dauhá bylo rozhodnuto, ţe všechna tato ustanovení projdou revizí tak, aby lépe odpovídaly potřebám rozvojových zemí. Nejdůleţitější a zároveň nejvíce sporné body projednávané agendy byly podrobněji popsány výše. Dalšími tématy jednání jsou mechanismus rozhodování sporů, vztah obchodu a ţivotního prostředí, elektronický obchod, malé ekonomiky, vztah mezi obchodem

15

Fergusson, I.: World Trade Organization Negotiations: The Doha Development Agenda, s. 19 WTO: Doha Ministerial Declaration, WT/MIN(01)/DEC/1, čl. 28 17 Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, s. 20 16

15

a zahraničním dluhem, přenos technologií, technická spolupráce a budování kapacit a nejméně rozvinuté země.18

1.3 Hlavní aktéři WTO má v současnosti 153 členů, výraznou většinu z nich tvoří rozvojové země. Rozhodnutí jsou přijímána konsensem mezi všemi členskými státy. Dosáhnout shody mezi tolika státy není jednoduché, je proto obvyklé, ţe jsou témata projednávána i mimo oficiální zasedání na neformálních setkáních. Jistá kontroverze je spojena s dříve častými jednáními v menších skupinách, kdy jsou přítomni pouze reprezentanti 20-40 nejvýznamnějších zemí. Ostatní členové tak mohou mít pocit, ţe je něco projednáváno za jejich zády. WTO proto klade důraz na větší transparentnost a usiluje o to, aby byly zprávy z takových setkání k dispozici všem členům. Situaci prospěla změna způsobu vyjednávání. Aby země zlepšily svoji vyjednávací pozici, sdruţují se do koalic. V některých oblastech jako je třeba zemědělství jsou prakticky všechny země členem alespoň jedné koalice. Vedle klíčových hráčů se vyjednávacího procesu účastní i koordinátoři, kteří zastupují názor dohodnutý v rámci koalice. Ostatní partnery v koalici následně informují o průběhu a výsledcích jednání.19 Pro úspěšné ukončení kola z Dauhá bude nezbytná dohoda mezi klíčovými aktéry – USA, EU a rozvojovými zeměmi v čele s Indií, Brazílií a Čínou.

USA USA patří k největším hráčům ve světovém obchodě. Pokud nebereme v potaz EU jako celek, jsou USA v obchodě se zboţím druhým největším exportérem s podílem 8,4 % a největším importérem s podílem 12,8 %. V obchodě se sluţbami zaujímají první místo v exportu s podílem 14,1 % i importu s podílem 10,2 %.20 Co se týče výše cel, USA patří k zemím s nejniţšími celními bariérami. Průměrné aplikované clo dosahovalo v minulém roce výše 3,5 %. Vyšší clo se objevuje hlavně u zemědělských produktů: mléčné produkty (20,3 %), cukr a cukrářské výrobky (10,3 %), ovoce a zelenina (4,9 %). U nezemědělských produktů je nejvyšší clo uvaleno na textil (7,9 %) a oděvy (11,7 %).21 Rozvojové kolo z Dauhá bylo prvním kolem v historii GATT/WTO, které neiniciovaly USA. Tentokrát přišel impuls k zahájení nových jednání ze strany EU. S vidinou moţného zisku v oblasti zemědělství a přístupu na trhy USA tuto myšlenku podpořily. USA se ale nachází v nelehké situaci, která je dána především vysokým deficitem na běţném účtu platební 18

Bliţší informace k jednotlivým tématům a aktuálnímu stavu vyjednávání lze najít na webu WTO v sekci Doha Development Agenda – Briefing notes on some of the main issues of the Doha Round popř. Subjects treated under the DDA, dostupné online z: popř. 19 WTO: Understanding the WTO – Whose WTO is it anyway?, online text [cit. 2011-10-21] 20 WTO: World Trade Report 2011, s. 33-35 21 WTO: Tariff profiles – USA, online [cit. 2011-10-21]

16

bilance. To se samozřejmě odráţí i na vyjednávací pozici USA a jejich ochoty ke kompromisům či dokonce úlevám pro ostatní státy. Dohoda, ve které by američtí vyjednavači museli učinit výraznější ústupky v citlivých otázkách jako je přístup na trhy s textilem, oděvy a ocelí, by byla politicky neprůchodná. Na druhou stranu USA očekávají, ţe se jim otevře cesta na trhy rozvojových zemí. Hlavní zájem pak mají na trzích rychle rostoucích ekonomik jako je Brazílie, Indie a Čína.22 Aktuálně nepatří dokončení kola k největším prioritám USA. Důvodem nezájmu jsou poměrně malé zisky, které by USA plynuly z realizace předloţených návrhů v oblasti zemědělství a NAMA. V červnu 2010 publikovali Gary Clyde Hufbauer, Jeffrey J. Schott a Woan Foong Wong studii, která zkoumala, jaké zisky by přinesla realizace současných návrhů pro vybrané země.23 Pro USA autoři odhadují výši exportních příjmů pouze na 7,6 mld. USD. To je také důvodem, proč se průmysl ani podnikatelé nesnaţili lobbovat u administrativy či v Kongresu za zdárné dokončení kola. Obchodní kruhy se raději zaměřily na regionální a bilaterální dohody, které mají větší potenciál. Neaktivní postoj USA by mohlo změnit doplnění dohody o další oblasti, konkrétně sluţby. Ty by mohly navýšit exportní příjmy o dalších 13,1 mld. USD. Pokud by uspěly některé sektorové inciativy a návrhy týkající se usnadňování obchodu, potenciální exportní zisky by vzrostly na 39,4 mld. USD a importní na 49,5 mld. USD. To by z rozvojového kola učinilo uţ poměrně zajímavé téma.24 Obchodní zástupce USA Ron Kirk poţaduje po rychle se rozvíjejících ekonomikách, jejichţ pozice a význam v globální ekonomice prudce roste, aby i ony přijaly přiměřené závazky. Čína dnes představuje ekonomickou a obchodní velmoc, přesto jí současná pravidla WTO umoţňují, aby těţila z otevřeného přístupu na největší světové trhy, aniţ by musela recipročně zpřístupnit ty své. Podle USA by se měla Čína v aktuálním kole zavázat, ţe otevře své trhy s průmyslovými výrobky jako jsou chemikálie, elektronika a průmyslové stroje, tedy ty sektory, ve kterých není pochyb o čínské konkurenceschopnosti. Brazílie patří mezi deset největších ekonomik světa a má silné exportní zájmy. Přístup na její trhy zůstává omezený mj. v sektoru technologií. Od roku 1996 otevřelo 73 zemí, jeţ společně tvoří 97 % globálního trhu s informačními technologiemi, své trhy v této oblasti zahraniční konkurenci, a to podpisem dohody WTO o informačních technologiích. Mezi signatáři jsou i rozvojové země. Jedním z poţadavků USA v rámci kola je, aby k této dohodě přistoupila také Brazílie. Podle současných návrhů v rámci DDA sníţí Indie svá aplikovaná cla u průmyslových výrobků 22

Scott, J.: How the poor pay for the US trade deficit, s. 111, 114 Autoři si pro svou studii vybrali vzorek 22 zemí, z nichţ 7 je rozvinutých (Austrálie, Kanada, EU, Japonsko, Norsko, Švýcarsko a USA) a 15 rozvojových (Argentina, Brazílie, Čína, Kolumbie, Indie, Indonésie, Jiţní Korea, Malajsie, Mexiko, Pákistán, Filipíny, Jiţní Afrika, Thajsko, Taiwan a Turecko). Čtrnáct z těchto zemí patří mezi členské státy skupiny G20, jeţ sdruţuje hlavní světové ekonomiky světa. Vybrané země se podílí víc jak 70 % na světovém exportu i importu a tvoří okolo 90 % světového HDP. Odhadované zisky z obchodu jsou kalkulovány pro kaţdou zemi zvlášť ve vztahu k obchodu se zbylými 21 státy. 24 Hufbauer, C. - Schott, J. - Wong, W.: Figuring Out the Doha Round, s. 2-9 Bergsten, F.: US trade policy and the Doha Round: An alternative view, online text [cit. 2011-10-21] 23

17

o 3 %. To je neadekvátní závazek pro ekonomiku takového významu. Stejně jako předchozí dvě země i Indie by měla přistoupit k výraznější liberalizaci. USA vidí jako vhodné sektory farmaceutika a průmyslové stroje. Všechny tři země jsou rovněţ významnými hráči na globálním trhu se sluţbami. Čína zaujímá první místo v oblasti telekomunikací, Brazílie je sedmým největším internetovým uţivatelem a Indie je globálním leaderem v poskytování sluţeb v oblasti informačních a komunikačních technologií. Současné návrhy by ale znamenaly jen mírný pokrok v otevření trhů se sluţbami, jeţ podporují světový hospodářský růst a rozvoj. Konečná podoba dohody by proto měla být výrazně pozměněna. Kriticky se USA staví i k otázce zemědělství. Jaké pokroky se očekávají od USA je zřejmé, nejasné ovšem zůstává, čeho se mohou na oplátku dočkat američtí farmáři, zvlášť v případě rozvíjejících se ekonomik.25

EU EU není klasickým mezinárodním aktérem, ale specifickým společenstvím 27 evropských států, které spojuje hospodářské a politické partnerství. Po vybudování jednotného trhu se z EU stala světová obchodní velmoc. Asi dvě třetiny celkového obchodu jsou realizovány v rámci Unie. Nepočítaje vnitřní obchod, je EU největším světovým exportérem i importérem zboţí s podílem 15 % resp. 16,5 %. První příčka jí patří i v obchodě se sluţbami, s podílem 24, 5 % v případě exportu a 22,1 % v případě importu.26 V porovnání s USA jsou trhy EU liberalizovány méně. Průměrné aplikované clo bylo v loňském roce 5,1 %, u zemědělských produktů však dosáhlo výše 12,8 %. K sektorům s největší ochranou patří mléčné výrobky (48,3 %), ţivočišné produkty (22,2 %), nápoje a tabákové výrobky (20 %), cukr a cukrářské výrobky (21,6 %), obilniny (14,3 %), oděvy (11,5 %), ovoce a zelenina (11,1 %), ryby a rybí produkty (10,5 %) a textil (6,6 %).27 Poměrně vysoká cla u vybraných produktů byla předmětem kritiky, daleko větší nespokojenost zahraničních producentů ale vyvolávaly exportní dotace poskytované evropským farmářům. Jedná se o nástroj Společné zemědělské politiky (Common Agricultural Policy, CAP), jehoţ účelem je dorovnání rozdílu mezi vysokými domácími cenami a nízkými zahraničními cenami. K první zásadnější reformě CAP došlo během Uruguayského kola, kdy byla zrušena vazba podpory na objem produkce. Výše podpory zemědělcům postupně klesá, v loňském roce tvořila 20 % jejich celkových hrubých příjmů.28 Objem prostředků vynaloţených na exportní dotace se odvíjí od světových cen. Výše dotací klesá s vyššími světovými cenami zemědělské produkce.

25

Kirk, R.: Moving Doha forward: The U.S. view, online text [cit. 2011-10-21] WTO: World Trade Report 2011, s. 34-36 27 WTO: Tariff profiles – EU, online [cit. 2011-10-21] 28 OECD: Agricultural Policy Monitoring and Evaluation 2011, s . 107-110 26

18

Bylo zřejmé, ţe zemědělská politika bude jedním z klíčových témat nového kola a na EU bude vyvíjen tlak, aby přistoupila k dalším výrazným změnám. Z tohoto důvodu se EU snaţila rozšířit projednávanou agendu o další témata, ze kterých by mohla mít i ona prospěch. Vedle zemědělství a sluţeb se mělo podle EU jednat i o přístupu na nezemědělské trhy, čtyřech Singapurských otázkách, pracovních standardech a ochraně ţivotního prostředí. V zemědělství byla EU ochotná jednat o sníţení cel, domácích podpor i exportních dotací, ale jen v případě, ţe ke všem formám podpory exportu bude přistupováno stejně. Počáteční vyjednávací pozice byla velmi defenzivní. Naopak tomu bylo u sluţeb. Své trhy otevřela zahraniční konkurenci a to samé chtěla i od ostatních států. Citlivými oblastmi jsou pro EU audiovizuální sluţby, vzdělání, zdravotnictví a doprava. U nezemědělských produktů sledovala Unie ofenzivní zájmy, coţ odráţelo fakt, ţe většina evropské průmyslové výroby je aţ na několik výjimek zaměřena na export.29 O zájmech a prioritách EU v rozvojovém kole blíţe pojednává třetí a čtvrtá kapitola.

Rozvojové země Charakteristickým rysem aktuálního kola jednání je zvýšená míra participace rozvojových zemí a nárůst jejich vlivu. Pro úspěšné ukončení kola bude nezbytná dohoda mezi klíčovými rozvinutými a rozvojovými státy. V této části bude pozornost nejprve věnována Indii, Brazílii a Číně, tedy nejvýznamnějším rychle se rozvíjejícím ekonomikám, jejichţ pozice ve světovém obchodě sílí. Následně budou charakterizovány nejdůleţitější koalice rozvojových zemí, jeţ vystupují v rámci WTO. Rychle se rozvíjející ekonomiky Indie je ve světovém obchodě poměrně malým hráčem, avšak její role ve světové ekonomice v posledních letech výrazně roste. V obchodě se zboţím je 14. největším exportérem a 8. největším importérem s podílem 1,8 % resp. 2,7 %, ve sluţbách jí patří šestá příčka v exportech a pátá v importech s 3,9 % resp. 4,3 %. Přestoţe je Indie velkým zastáncem liberalizace, její vlastní obchodní politika je dosti protekcionistická. To platí hlavně o zemědělství, které zaměstnává víc neţ polovinu obyvatelstva. Průměrné aplikované clo v tomto sektoru dosahovalo v loňském roce 31,8 %. K nejvíce chráněným sektorům patří mléčné produkty, ţivočišné výrobky, obilniny, ovoce a zelenina, čaj a káva, nápoje a tabákové výrobky, ryby a rybí produkty. U nezemědělských produktů je průměrné clo 10,1 %, nejvyšší je uvaleno na textil, oděvy a dopravní stroje. Kromě vyšších cel vyuţívá Indie poměrně často antidumpingová opatření. Tahounem růstu je sektor sluţeb, kde Indie těţí z kvalifikované anglicky hovořící pracovní síly. Exportní zájmy má hlavně v softwarových a IT sluţbách. V oblastech, kde je Indie celosvětově konkurenceschopná, usiluje o větší liberalizaci, v ostatních sektorech pak trvá na zvláštním zacházení. Tento postoj 29

Young, A.R.: The EU and the Doha Development Round, s. 119-126

19

je kritizován ze strany vyspělých zemí, především pak USA. Ty poţadují, aby i rychle se rozvíjející ekonomiky otevřely své trhy zahraniční konkurenci.30 Podíl Brazílie na světovém obchodě je relativně nízký, u zboţí má podíl 1,7 % v exportu a 1,6 % v importu, u sluţeb 1,1 % resp. 2,2 %. V případě zemědělské produkce není Brazílie tak ochranářská jako Indie, průměrné aplikované clo bylo v minulém roce na úrovni 10,3 %. Naopak vyšší cla uplatňuje na oděvy (35 %), textil (23,2 %) a obuv (15,7 %). Brazílie je sedmou největší ekonomikou světa, silné exportní zájmy má jak v zemědělství, tak i průmyslových výrobcích. Patří k největším producentům i vývozcům sojových bobů, obilí, kukuřice, tabáku a kávy, cukrové třtiny, kuřecího a hovězího masa. Významná je i produkce bavlny a rýţe. Z nezemědělských produktů je nejdůleţitější vývoz nerostných surovin, ropy, dopravních prostředků, průmyslových strojů a zařízení a chemických produktů.31 Čína je dnes světovou obchodní velmocí. Na světových exportech se podílí 13,3 % a řadí se tak na druhé místo hned za EU. V importech jí patří třetí místo s 11,6 %. V obchodu se sluţbami je třetím největším exportérem i importérem s podílem přibliţně 6 % resp. 7 %. Průměrné aplikované clo bylo loni u zemědělských produktů 15,6 %, u nezemědělských 8,7 %. Zemědělství představuje důleţitý sektor, neboť je zdrojem obţivy pro venkovské obyvatelstvo. V současné době zaměstnává asi 37 % pracovní síly, jeho podíl na HDP je přibliţně 10 % a pomalu klesá. Drtivou většinu vývozů tvoří hotové výrobky. Čína vyváţí hlavně kancelářské stroje, telekomunikační zařízení, elektrická zařízení, oděvy, textil, průmyslové výrobky, automobily, ţelezo a ocel. Naopak je závislá na dovozu ropy a dalších surovin a materiálů nezbytných pro průmyslovou výrobu a rozvoj infrastruktury. Čína je členem WTO teprve od roku 2001, neměla tedy moţnost ovlivnit utváření agendy pro nové kolo. Nicméně v rámci jednání hraje díky své pozici v globální ekonomice důleţitou roli.32 Názory na další liberalizaci se u těchto tří zemí liší. Indie schvaluje sniţování podpor domácím zemědělcům v rozvinutých zemí, sama však chce své producenty chránit. S otevřením trhů souhlasí především ve sluţbách, jinak je pro zachování zvláštního zacházení. Naopak kladný postoj k otevření trhů má Brazílie. Čína se nachází někde mezi těmito dvěma pozicemi. Tam, kde je to pro ni výhodné podporuje liberalizaci obchodu, v jiných oblastech rovněţ preferuje zvláštní zacházení.

30

WTO: World Trade Report 2011, s. 34-36 WTO: Tariff profiles – India, online [cit. 2011-10-21] Willliams, M.: India doesn’t see Doha round concluding before 2013, Mint, 23.9.2011 31 WTO: World Trade Report 2011, s. 34-36 WTO: Tariff profiles – EU, online [cit. 2011-10-21] BusinessInfo: Teritoriální informace – Brazílie, online [cit. 2011-10-21] 32 WTO: World Trade Report 2011, s. 34-36 WTO: Tariff profiles – China , online [cit. 2011-10-21] BusinessInfo: Souhrnné teritoriální informace – Čína, s. 23-43, 56-65

20

Koalice rozvojových zemí Vysoký počet členů WTO znemoţňuje multilaterální jednání, ve kterém by všechny státy vystupovaly ve víceméně rovnocenném postavení, zároveň však není moţné, aby jeden stát vnucoval svou vůli ostatním. Z tohoto důvodu jsou dohody dojednávány mezi zeměmi sdruţenými v různých aliancích. Některé z nich existovaly jiţ před ministerskou konferencí v Dauhá. Příkladem je Africká skupina (AG); skupina sdruţující africké, karibské a pacifické státy (ACP); skupina nejméně rozvinutých zemí (LDCs), skupina malých a zranitelných ekonomik (SVEs) a skupina podobně smýšlejících (LMG). Ţádná z těchto koalic nebyla spjata s konkrétním tématem, jednalo se spíše o bloky, které svoji agendu přizpůsobovaly aktuálním potřebám. Přesto lze konstatovat, ţe pro první čtyři skupiny byly ústředními otázkami zvláštní zacházení s rozvojovými zeměmi a eroze preferencí v důsledku liberalizace obchodu. LMG prosazovala jednání o problémech s implementací jiţ přijatých závazků a odmítala zařazení Singapurských otázek.33 Nejdůleţitějšími novými aktéry byla Základní skupina rozvojových zemí (Core Group) odmítající Singapurské otázky; tzv. bavlnářská čtyřka (C4) sdruţující významné africké producenty bavlny, jejichţ zájmem je úplné zrušení subvencí pěstitelům bavlny; koalice zemí, jeţ poţadují speciální přístup k rozvojovým zemím v oblasti zemědělství a úlevy při otevření vlastních trhů (G33); skupina G20, jejímţ prioritním zájmem je sníţení domácích podpor v zemědělství a zrušení exportních dotací ve vyspělých zemích. Skupina G20 vznikla před ministerskou konferencí v Cancúnu v roce 2003 jako výsledek nespokojenosti rozvojových zemí s dosavadním průběhem jednání v zemědělství. Skupina si zaslouţí pozornost hned z několika důvodů. Jde o první koalici, ve které se vedoucí úlohy ujala také Čína. Členské země navíc představují silný ekonomický blok, neboť reprezentují víc neţ 60 % všech zemědělských producentů, 31 % světových zemědělských vývozů a 15 % dovozů. Jeho význam ještě podtrhuje fakt, ţe v členských zemích ţije víc neţ polovina světové populace. Za zmínku stojí i pestrá členská základna.34 Skupina sdruţuje malé státy i nejvlivnější rychle se rozvíjející ekonomiky. Zastoupeny jsou jak exportně orientované země, jeţ jsou členy Cairnské skupiny, tak i státy, které musí potraviny dováţet. Skupina však nereprezentuje obecné zájmy rozvojových zemí, její pozice je formována především státy jako je Brazílie, Argentina a JAR, jeţ zastupují zájmy proexportně zaměřených zemí, a Čína a Indie, které mají na liberalizaci opačný názor, protoţe musí brát v úvahu zájmy milionů

33

Narlikar, A.-Tussie, D.: The G20 at the Cancun Ministerial: Developing Countries and Their Evolving Coalitions in the WTO, 947-949 34 Členskými státy dnes jsou: Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Čína, Kuba, Ekvádor, Egypt, Guatemala, Indie, Indonésie, Mexiko, Nigérie, Pákistán, Paraguay, Peru, Filipíny, JAR, Tanzánie, Thajsko, Uruguay, Venezuela, Zimbabwe. Můţeme se proto setkat s označením G20+.

21

domácích zemědělců. I přes značné vnitřní odlišnosti si G20 zachovává soudrţnost a vůči třetím stranám vystupuje jednotně.35 Mimo výše zmíněné koalice existuje i několik dalších, za zmínku stojí skupina G10, jejíţ členové jsou stoupenci protekcionismu v zemědělském sektoru. Jestliţe několik aliancí sdílí v konkrétní oblasti stejný nebo podobný zájem, běţně dochází k jejich spojení do většího celku. Velký počet skupin v rámci WTO vyţaduje mechanismus, který by zprostředkoval uzavření dohody. Návrhy jsou proto projednávány mezi nejdůleţitějšími členy v rámci tzv. Nové čtyřky (dříve EU, USA, Kanada, Japonsko; dnes EU, USA, Brazílie, Indie), Pětky (+ Austrálie) nebo Šestky (+ Japonsko).

1.4 Průběh kola V Dauhá byl stanoven všeobecný rámec agendy. Konkrétní způsoby, kterými měla být DDA naplněna, měly být předmětem budoucích jednání. Technické postupy, které stanovují konkrétní metody a vzorce pro sniţování tarifních i netarifních překáţek obchodu, jsou označovány jako modality. Ty jsou obvykle předmětem sloţitých jednání. Podle Dohody o zřízení WTO se mají ministerské konference pořádat nejméně jednou za dva roky. V souladu s tímto ustanovením se první ministerská konference od setkání v Dauhá konala v září 2003 v Cancúnu.

Cancún 2003 Úkolem konference bylo zhodnotit dosavadní vývoj v jednáních o realizaci DDA a pokročit ve všech zásadních oblastech. Setkání skončilo neúspěchem, kritickým bodem jednání se ukázaly Singapurské otázky, jejichţ zařazení odmítly rozvojové země. Kromě usnadnění obchodu neviděly v Singapurských otázkách přínos a jejich zahrnutí vnímaly jako snahu odvrátit pozornost od klíčové oblasti – zemědělství. Naopak EU trvala na projednání všech otázek. Nutno podotknout, ţe svůj podíl na krachu měly i neshody mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi v zemědělství. Rozvojové země reprezentované především skupinou G20 poţadovaly po USA a EU sníţení domácích podpor, zrušení exportních dotací a lepší přístup na jejich zemědělské trhy. Protoţe ani jedna strana nechtěla ustoupit, mexický ministr zahraničí L. E. Derbez, který konferenci předsedal, setkání ministrů předčasně ukončil.36

35

Grant, W.: The shift from duopoly to oligopoly in agricultural trade, 169-172 Narlikar, A.-Tussie, D.: The G20 at the Cancun Ministerial: Developing Countries and Their Evolving Coalitions in the WTO, 947-954 Mazzei, U.: WTO: life after Doha Taylor, I.: The periphery strikes back? The G20 and WTO, 155-162 36 Clapp, J: WTO agriculture negotiations and the Global South, s. 42-44 WTO: Annual Report 2004, s. 10-34

22

Jednání měla být obnovena na zasedání Generální rady WTO v červenci 2004 v Ţenevě. Přijatý balíček opatření (July Package) potvrdil sníţení nejvíce škodlivých domácích podpor v zemědělství i postupné odstranění exportních subvencí. Rozvojové země uspěly se začleněním problematiky bavlny, uzavřena byla rámcová dohoda o NAMA a pokročilo se i v jednání o modalitách v sektoru sluţeb. Ze Singapurských otázek se mělo dále jednat jen o usnadňování obchodu.37 I kdyţ byl výsledek jednání prezentován jako úspěšný, konečná podoba dohody nebyla bez nedostatků. Text obsahoval řadu vágních formulací, chyběl jasný časový harmonogram, některé otázky zůstaly bez povšimnutí (např. potíţe rozvojových zemí s implementací závazků). Po nevydařeném Cancúnu lze však Červencový balíček vnímat jako pozitivní signál, ţe snaha o prosazení DDA bude pokračovat. Bylo ovšem zřejmé, ţe původní časový plán, tedy dokončit kolo na začátku roku 2005, se nepodaří naplnit.

Hong Kong 2005 V prosinci 2005 se uskutečnila ministerská konference v Hong Kongu. Dohodnuta byla úplná eliminace exportních subvencí u zemědělských produktů do konce roku 2013 a u bavlny do konce roku 2006. U bavlny měly rozvinuté země poskytnout bezcelní a kvótami neomezený přístup na své trhy pro vývozy z nejméně rozvinutých zemích. V NAMA byl přijat švýcarský vzorec pro nelineární sniţování cel, způsob jeho aplikace a určení koeficinetů zůstaly předmětem dalšího jednání, neshody panují ohledně sniţování cel v rozvojových zemích. V oblasti rozvoje přijaly rozvinuté země závazek k bezcelnímu a bezkvótnímu přístupu výrobků z nejméně rozvinutých zemích na své trhy. Zpočátku se měl tento příslib vztahovat na nejméně 97 % výrobků, od roku 2008 na všechny. V rámci iniciativy Aid for Trade měla být rozvojovým zemím poskytnuta pomoc v oblastech, jeţ úzce souvisí s obchodem (budování kapacit, vzdělávání pracovníků, implementace dohod apod.). V dalších bodech DDA se nepodařilo pokročit.38 Po konferenci v Hong Kongu pokračovala neformální jednání. Protoţe státy stále nebyly schopné nalézt shodu v klíčových oblastech zemědělství a NAMA, rozhodl se generální tajemník WTO Pascal Lamy jednání o DDA v létě 2006 přerušit. Jednání v pracovních skupinách byla obnovena v lednu 2007. V červenci 2008 se ministři sešli v Ţenevě, aby se pokusili nalézt kompromis ohledně modalit. Podle slov generálního ředitele WTO P. Lamyho byly státy schopné najít shodu u 18 z 20 témat, která byla na programu, u dvou se však kompromisu nepodařilo dosáhnout. Předmětem sporů byl zvláštní záchranný mechanismus, který by rozvojovým zemím umoţňoval dočasné zvýšení cel v případě náhlého nárůstu importů, a jednání o rychlejším sniţování cel u určitých sektorů. Jednání tak skončila 37

WTO: Doha Work Programme – Decision Adopted by the General Council on 1 August 2004, WT/L/579 Obsah balíčku byl vyjednán mezi tzv. Pěti zainteresovanými stranami (Five interested parties, FIP). Členy skupiny byly USA, EU, Brazílie, Indie a Austrálie. Přijetí Brazílie a Indie mezi klíčové aktéry vyjednávání potvrdilo rostoucí význam rozvojových zemí. 38 WTO: Doha Work Programme - Ministerial Declaration, WT/MIN(05)/DEC

23

neúspěchem, přesto se podařilo vypracovat některé nové návrhy. Ty jsou označovány jako Červencový balíček 2008. Obsahoval dva stěţejní dokumenty týkající se zemědělství a NAMA a některé další návrhy. Předběţná verze balíčku se stala předmětem konzultací, v prosinci 2008 byla představena konečná podoba. Jde o zatím nejpodrobnější popis modalit, oba dokumenty mají přes 120 stran. Sniţování domácích podpor je odstupňováno podle jejich výše, jako referenční období slouţí léta 1995-2000 u rozvinutých zemí, u rozvojových lze pouţít 1995-2004. Pozornost je věnována i exportním subvencím a přístupu na trh s přihlédnutím k potřebám a zájmům rozvojových zemí. Dokument o NAMA specifikuje formuli pro sniţování vázaných cel včetně čtyř koeficientů, dále obsahuje řadu výjimek a úlev pro rozvojové země a kategorizaci produktů. Pokračovat by měla jednání o sniţování cel dle sektorů. U sluţeb k výraznějšímu posunu nedošlo, potvrzen byl základní princip vyjednávání nabídka-poptávka, který je realizován jak na bilaterální, tak i plurilaterální úrovni.39

Ženeva 2009 Zatím poslední ministerská konference se konala v Ţenevě v prosinci 2009, tedy v době, kdy světem otřásala finanční a ekonomická krize. Pozornost ministrů se proto upírala na hledání moţností, jak posílit multilaterální systém obchodu a předejít případným snahám o zavedení protekcionistických praktik. Jednání o DDA nebylo zahrnuto do negociačního programu konference, důvodem byl i neuspokojivý výsledek předchozích konferencí, na nichţ patřila rozvojová agenda k ústředním tématům. Nicméně řada delegátů ve svých vystoupeních rozvojové kolo zmiňovala. Podle slov chilského ministra financí A. Velasca, který konferenci předsedal, byla patrná shoda na významu kola pro hospodářskou obnovu i sniţování chudoby v rozvojových zemí. Rozvojová dimenze kola by měla zůstat zachována. Zdůrazněna byla nutnost uzavřít kolo v roce 2010. Ministři podpořili pokračování jednání v pracovních skupinách v oblastech, kde dosud nebylo dosaţeno kompromisu, jinak měly jako základ pro dohodu slouţit jiţ schválené texty. Prioritními oblastmi zůstávají zemědělství a NAMA, za významné části agendy byly označeny také sluţby, pravidla WTO a usnadnění obchodu.40 Nová ministerská konference proběhne v prosinci tohoto roku. K ukončení kola ani zde nedojde, v nejlepším případě státy pokročí pouze u některých bodů DDA. Vedle přetrvávajících rozdílů v pozicích klíčových aktérů sniţuje pravděpodobnost úspěšného ukončení kola v blízké době i nelehká ekonomická situace. Rozvinuté státy musí řešit problémy s domácím hospodářstvím, coţ ochotě k ústupkům v rámci DDA příliš nenahrává.

39

WTO: Agricultural negotiations – Chairperson’s texts 2008, online, [cit. 2011-10-23] WTO: Annual Report 2009, s. 12-27 WTO: Fourth revision of draft modalities for Non-agricultural market access, TN/MA/W/103/Rev.3 WTO: Services Chair issues report on Doha negotiations, online, [cit. 2011-10-23] WTO: Revised draft modalities for agriculture, TN/AG/W/4/Rev.4 40 Velasco, A.: 7th ministerial conference – chairman’s summary, 2.9.2009 WTO: Annual Report 2010, s. 16-27

24

2 EVROPSKÁ UNIE A SVĚTOVÝ OBCHOD Cílem této kapitoly je představit obchodní politiku EU. Na úvod bude charakterizována pozice EU v mezinárodním obchodě. Poté bude pozornost věnována společné obchodní politice EU a jejím nástrojům. Poslední část kapitoly se soustředí na konkurenceschopnost EU i klíčových členských států.

2.1 Pozice EU v mezinárodním obchodě EU představuje se svým integrovaným trhem největší světovou ekonomiku, její HDP dosahovalo v roce 2010 výše 12,3 bilionu EUR. V mezinárodním obchodě je EU nejdůleţitějším hráčem, patří jí pozice světové jedničky v obchodě se zboţím i sluţbami. Nejvýznamnějšími obchodními partnery jsou USA, Čína, Rusko, Švýcarsko, Norsko, Japonsko, Turecko, Indie, Brazílie a Jiţní Korea. Bliţší informace o podílu EU ve světovém obchodě nabízí následující tabulky. Tabulka 1: Obchod EU se zbožím – hlavní obchodní partneři (2010) Obchod se zbožím - 5 největších obchodních partnerů EU import export hodnota podíl hodnota pořadí země (mil. €) (%) pořadí země (mil. €) EU 27 celkem 1 501 844 100 EU 27 celkem 1 348 792 1 Čína 282 011 18,8 1 USA 242 095 2 USA 169 467 11,3 2 Čína 113 118 3 Rusko 158 385 10,5 3 Švýcarsko 105 433 4 Švýcarsko 84 126 5,6 4 Rusko 86 509 5 Norsko 79 179 5,3 5 Turecko 61 190

podíl (%) 100 17,9 8,4 7,8 6,4 4,5

Zdroj: vlastní konstrukce dle dat Evropské komise v dokumentu European Union in the world, DG Trade-A2 CG/MP, 27.5.2011, dostupné online z: [cit. 2011-10-24]

Tabulka 2: Obchod EU se zbožím – hlavní skupiny produktů (export) Hlavní skupiny produktů - export hodnota (mil. €) 2008 2009 2010 zboží celkem 1 309 885 1 097 142 1 348 778 potraviny, nápoje, tabákové výrobky 68 373 62 776 76 307 nerostné suroviny 32 088 27 787 37 900 energetické komodity 83 952 56 281 75 595 chemikálie 198 793 196 223 235 771 stroje a dopravní zařízení 569 201 456 654 572 052 ostatní 357 478 297 422 351 153 druh zboží

25

2008 100 5,2 2,4 6,4 15,2 43,5 27,3

podíl (%) 2009 2010 100 100 5,7 5,7 2,5 2,8 5,1 5,6 17,9 17,5 41,6 42,4 27,1 26

Tabulka 3: Obchod EU se zbožím – hlavní skupiny produktů (import) Hlavní skupiny produktů - import hodnota (mil. €) 2008 2009 2010 zboží celkem 1 566 309 1 206 475 1 501 761 potraviny, nápoje, tabákové výrobky 80 821 73 782 80 673 nerostné suroviny 75 565 47 505 70 355 energetické komodity 457 724 297 703 381 725 chemikálie 124 295 112 489 137 382 stroje a dopravní zařízení 415 536 341 325 442 354 ostatní 412 369 333 671 389 273 druh zboží

2008 100 5,2 4,8 29,2 7,9 26,5 26,3

podíl (%) 2009 100 6,1 3,9 24,7 9,3 28,3 27,7

2010 100 5,4 4,7 25,4 9,1 29,5 25,9

Zdroj pro tab. 2 a tab. 3: Eurostat: Extra-EU Trade by product group, dostupné online z: [cit. 2011-10-24]

Finanční a ekonomická krize měla na výkon evropské ekonomiky negativní dopad. Jak je patrné z tabulek, v roce 2009 došlo k prudkému poklesu v exportech i importech. V loňském roce uţ ale EU zaznamenala oţivení, exporty vzrostly o celých 23 %. Tahounem růstu byl vyšší vývoz průmyslové produkce, zejména strojů a dopravních zařízení. K nejvyššímu nárůstu došlo ve vývozech do Brazílie, které mezi lety 2009 a 2010 vzrostly o 45 %. Export do Švýcarska si udrţoval i v době krize solidní úroveň, v roce 2010 pak dosáhl dosud nejvyšší hodnoty. Zájem byl zejména o stroje, automobily a chemikálie. Naproti tomu exporty do Ruska, jeţ klesly mezi rokem 2008 a 2009 o 40 %, nebyly zatím v plné míře obnoveny. Hlavním odběratelem evropského zboţí zůstávají USA, ačkoli podíl exportů směřujících do této země klesá, v letech 2000-2010 z 28 % na současných 18 %. Druhým největším vývozním trhem pro evropské výrobky je od minulého roku Čína. Ta je i nadále největším importérem do EU, své vedoucí postavení si mezi lety 2009 a 2010 vylepšila o 32 %. Zhruba ve stejné míře vzrostly i dovozy z Ruska, kterým dominovaly dodávky energetických surovin. Importy vzrostly celkově o 24 %, větší poptávka byla především po strojních zařízeních a energetických surovinách. V rámci vnitřního obchodu Unie bylo v roce 2010 vyvezeno zboţí v hodnotě 2 538 mld. EUR, tedy přibliţně dvojnásobek objemu vnějších exportů. Význam vnitřního trhu dokazuje také fakt, ţe pro všechny členské státy dosáhl vývoz zboţí v rámci Unie větších hodnot neţ vývoz mimo Unii. V podílu vnitřního obchodu na celkovém se ale jednotlivé státy výrazně liší, coţ je do jisté míry způsobeno historickými vazbami a geografickou polohou daných zemí. Nejvyšší podíl intra obchodu vykazuje Lucembursko, Česká republika, Slovensko, Portugalsko, Polsko, Estonsko, Rumunsko a Maďarsko. Naopak nejniţší podíl zaznamenává Velká Británie, Řecko, Malta, Itálie, Litva a Bulharsko. Dvě největší ekonomiky EU se pohybují zhruba na úrovni unijního průměru (63,7 %), Německo těsně pod (62 %), Francie těsně nad (64,5 %). Vnitrounijní exporty v minulém roce vzrostly o 16 %, jediné dvě země, u nichţ obchod poklesl, byly Řecko a Malta.

26

Graf 1: Podíl vnitřního obchodu na celkovém obchodu členských zemí EU 100

75

50

podíl vnitřního obchodu

Velká Británie

Švědsko

Slovinsko

Španělsko

Slovensko

Řecko

Rumunsko

Rakousko

Portugalsko

Polsko

Nizozemí

Malta

Německo

Maďarsko

Lucembursko

Litva

Lotyšsko

Kypr

Itálie

Irsko

Francie

Finsko

Estonsko

Dánsko

Bulharsko

Česká republika

Belgie

0

EU 27

25

podíl vnějšího obchodu

Zdroj: vlastní konstrukce na základě dat z Eurostatu: Share of trade with EU27, dostupné online z: [cit. 2011-10-24]

Největším obchodním hráčem zůstává Německo, které se na vnějších exportech a importech EU podílí 28 % resp. 20 %. Dalšími velkými exportéry jsou Francie, Itálie a Velká Británie. Nizozemí a Velká Británie jsou druhým a třetím největším evropským importérem.41 Význam sluţeb v ekonomice roste, na HDP celé EU se podílí víc jak 70 %. Hodnota obchodu se sluţbami však výrazně zaostává za zboţím, coţ je z velké části dáno jejich charakterem. Sluţby jsou nehmotné povahy, jejich spotřeba je často moţná pouze v blízkosti poskytovatele a některé sluţby nejsou obchodovatelné vůbec. Podíl sluţeb na celkových exportech a importech EU je asi 30 % resp. 25 %. EU jako celek je čistým vývozcem sluţeb, v roce 2009 vykázala v bilanci sluţeb přebytek ve výši 64 mld. EUR, exporty činily 479 mld. EUR a importy 415 mld. EUR. Platí ale, ţe většina obchodu se sluţbami probíhá mezi členskými státy, v roce 2009 to bylo přibliţně 60 %. Největším vývozcem byla Velká Británie (čistý vývoz v hodnotě 49 mld. EUR), největším dovozcem pak Německo (čistý dovoz ve výši 16,7 mld. EUR).

41

Eurostat: Statistics explained - International trade in goods, online [cit. 2011-10-24]

27

Tabulka 4: Obchod EU se službami – hlavní obchodní partneři (2010) Obchod se službami - 5 největších obchodních partnerů EU import export hodnota podíl hodnota pořadí země (mil. €) (%) pořadí země (mil. €) EU 27 celkem 446 775 100 EU 27 celkem 520 540 1 USA 131 047 29,3 1 USA 125 200 2 Čína 16 288 3,6 2 Rusko 22 206 3 Japonsko 14 478 3,2 3 Čína 20 248 4 Rusko 14 198 3,2 4 Japonsko 18 336 5 Indie 8 086 1,8 5 Indie 9 834

podíl (%) 100 24,1 4,3 3,9 3,5 1,9

Zdroj: vlastní konstrukce dle dat Evropské komise v dokumentu European Union in the world, DG Trade-A2 CG/MP, 27.5.2011, dostupné online z: [cit. 2011-10-24]

Eurostat rozlišuje tři základní kategorie sluţeb – sluţby v dopravě, cestovním ruchu a ostatní sluţby. Sluţby v dopravě zahrnují přepravu osob, nákladní dopravu, charterovou dopravu a související sluţby. Obsaţeny jsou všechny způsoby dodání (ţeleznice, silnice, letecká doprava, námořní a říční doprava, potrubí) včetně podpůrných sluţeb jako je skladování. Cestovní ruch se týká všech sluţeb, které vyuţívají osoby přijíţdějící ze zahraničí za účelem pracovní cesty či soukromé návštěvy. Vyčleněna je doprava těchto osob, pokud ji obstarává společnost ze země, ze které osoby pochází, neboť je jiţ obsaţena v první kategorii. Ve třetí skupině jsou zahrnuty všechny ostatní sluţby, nejvýznamnějšími z nich jsou sluţby v oblasti komunikace, IT, stavebnictví, obchodu, pojišťovnictví a finančnictví, součástí jsou i autorské a licenční poplatky. Vnější obchod EU se sluţbami podle hlavních kategorií zachycuje následující tabulka. Do jiných obchodních sluţeb patří např. právní sluţby, audit, účetnictví, daňové poradenství, zpracování technických analýz, nábor pracovníků a reklama. Graf 2: Vnější obchod EU se službami dle jednotlivých druhů služeb (2010) 180 160

hodnota obchodu

140 120 100 80 60 40 20 0 doprava

cestovní ruch

komunikace

stavebnictví vývoz

pojišťovnictví

finanční služby

počítače a IT

autorské a jiné obchodní licenční poplatky služby

dovoz

Zdroj: Eurostat: Balance of payments – International transactions, International trade in services, geographical breakdown, online dostupné z: [cit. 2011-10-24]

28

Doprava, sluţby v cestovním ruchu a ostatní obchodní sluţby společně tvoří téměř 70 % mezinárodního obchodu EU se sluţbami. Nejvyšší přebytek vykazují ostatní obchodní sluţby, následovány finančními sluţbami, dopravou a počítačovými a IT sluţbami. Naopak největší deficit vykazuje cestovní ruch a autorské a licenční poplatky.42 EU se řadí mezi otevřené ekonomiky. Hodnota exportu EU včetně intra obchodu dosáhla v roce 2010 výše 4,98 bilionu EUR, export se tak na HDP podílel 40 %. Míra otevřenosti se liší napříč jednotlivými státy, mezi nejvíce otevřené ekonomiky patří Slovensko, Estonsko, Česká republika, Maďarsko, Belgie, Malta a Irsko, kde exporty tvoří přes 70 % HDP. Z velkých ekonomik lze jako otevřenou zemi označit Německo, s podílem exportu na HDP okolo 40 %. Naopak k nejvíce uzavřeným ekonomikám se řadí Itálie, Španělsko, Řecko, Francie.43

2.2 Společná obchodní politika EU Společná obchodní politika je oblastí, ve které členské státy EU dosáhly nejvyššího stupně integrace. Tato skutečnost se projevuje tím, ţe kompetence v zahraničně obchodní politice vůči třetím zemím převedly na orgány EU. To znamená, ţe provádění vnější obchodní politiky EU je výlučnou pravomocí těchto orgánů, jednotlivé členské země nemohou provádět vlastní nezávislou zahraničně obchodní politiku ani utvářet své vnější hospodářské vztahy zcela samostatně. Jednotné vystupování navenek logicky doplňuje vztahy mezi jednotlivými členskými státy navzájem v rámci jednotného vnitřního trhu.

2.2.1 Obsah a provádění politiky Náplní obchodní politiky je vytváření a úprava celního sazebníku pro dovozy z třetích zemí, uzavírání mezinárodních dohod o obchodní a hospodářské spolupráci, poskytování obchodních preferencí a přijímání obchodně politických opatření. Cílem obchodní politiky EU je skrze společné nástroje a strategie zajistit ochranu vnitřního trhu před subvencovanými a dumpingovými dovozy a prostřednictvím obchodních jednání vedených jak na bilaterálním, tak multilaterálním základě usnadnit producentům z EU přístup na zahraniční trhy. Obecná ustanovení o vnější činnosti Unie určují zásady, kterými se Unie při svých aktivitách vůči třetím stranám řídí. Patří mezi ně snaha o rozvíjení vztahů a budování partnerství se třetími zeměmi a mezinárodními, regionálními či světovými organizacemi, které sdílejí stejné základní principy jako EU (demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, solidarita a rovnost, dodrţování mezinárodního práva a Charty lidských práv OSN). Oblasti obchodní politiky se přímo nebo nepřímo týkají tato 42

Eurostat: Statistics explained - International trade in services, online [cit. 2011-10-24] World Bank: Data on exports of goods and services (% GDP), online [cit. 2011-10-24] Eurostat: Goods and services, imports and exports, online [cit. 2011-10-24] 43

29

ustanovení: „snaha podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby; povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu; přispívat k vypracování mezinárodních opatření pro ochranu a zlepšení kvality životního prostředí a udržitelné hospodaření se světovými zdroji, aby se zajistil udržitelný rozvoj; podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku.“44 Provádění společné obchodní politiky se řídí Smlouvou o fungování Evropské unie. Po Lisabonské smlouvě byly základní oblasti společné obchodní politiky rozšířeny o sluţby, obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví a přímé zahraniční investice. Na realizaci politiky se podílí všechny tři klíčové instituce EU. Evropský parlament a Rada přijímají běţným legislativním postupem opatření vymezující rámec pro provádění společné obchodní politiky. Jediným orgánem s právem iniciativy je Evropská komise, k zahájení potřebných jednání však potřebuje zmocnění od Rady. Komise vystupuje na obchodních jednáních jménem celé EU a své kroky konzultuje se zvláštním, Radou určeným, výborem (Výbor 133). Komise má povinnost pravidelně informovat zvláštní výbor i Parlament o stavu jednání. Významnou institucionální změnou, kterou přinesla Lisabonská smlouva, bylo vytvoření postu vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, jenţ reprezentuje EU na mezinárodní scéně. Účelem bylo posílit soudrţnost vnějších aktivit EU. Vysoký představitel zastává současně tři funkce, je místopředsedou Komise, předsedou Rady pro zahraniční věci a pověřeným zástupcem Rady pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Aktuálně v úřadu působí baronka Catherine Ashton. Aby mohly dojednané dohody vstoupit v platnost, je nutné jejich schválení Radou a souhlas Parlamentu. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou, v některých případech je vyţadována jednomyslnost. Jde o sjednávání a uzavírání dohod v politicky citlivých oblastech jako je obchod s audiovizuálními a kulturními sluţbami, pokud by mohly ohrozit kulturní a jazykovou rozmanitost Unie, dále obchod se sociálními, vzdělávacími a zdravotnickými sluţbami, jestliţe by mohly váţně narušit vnitrostátní organizaci těchto sluţeb a ohrozit odpovědnost členských států za jejich poskytování. Jednomyslnost můţe být podmínkou také u některých dohod týkajících se obchodních aspektů práv k duševnímu vlastnictví a přímých zahraničních investic.45

44

Úřední věstník EU C115, svazek 51, oznámení č. 2008/C 115/01, Konsolidované znění Smlouvy o EU El-Agraa, A.: The European Union: economics and policies, s. 386-388 Rada EU: Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, online [cit. 2011-10-25] Úřední věstník EU C83, svazek 53, oznámení č. 2010/C 83/01, Konsolidované znění Smlouvy o fungování EU 45

30

2.2.2 Nástroje společné obchodní politiky Společná obchodní politika disponuje řadou nástrojů, kterými sleduje dva základní cíle – prosazování otevřeného a mnohostranného obchodního systému ve světě a ochranu zájmů EU v případech, kdy jsou aplikována opatření s nepříznivým dopadem na mezinárodní obchod. Nástroje na ochranu obchodu jsou vyuţívány z toho důvodu, ţe na mezinárodní úrovni neexistuje mechanismus, který by dohlíţel na dodrţování pravidel férové hospodářské soutěţe a postihoval jejich porušování. Obecně lze nástroje společné obchodní politiky EU rozdělit na autonomní a smluvní. Smluvní nástroje mají svůj základ v mezinárodních smlouvách a dohodách, autonomní nástroje Unie uplatňuje nad rámec smluvních závazků. Autonomní nástroje  Cla – zvyšují cenu dovozů ze zahraničí a tím chrání domácí producenty, vyšší cena zároveň sniţuje celkové poptávané mnoţství. Pomocí cel EU chrání určitá odvětví před zahraniční konkurencí. Naopak jejich sníţení či odstranění podporuje dovoz produktů, na nichţ má EU zájem (např. důleţité vstupy pro další výrobu).  Celní kvóty – jsou určeny mnoţstvím zboţí, které je moţné dovézt za sníţenou celní sazbu, další objem dovozu uţ podléhá vyšší celní sazbě. Mnoţství zboţí je určeno měrnou jednotkou nebo hodnotou zboţí.  Celní stropy – jsou podobné celním kvótám, liší se však v tom, ţe zvýhodněnou celní sazbu je moţné uplatňovat i po překročení stanoveného mnoţství aţ do chvíle, kdy některý z členských států podá podnět na uvalení běţné sazby.  Dovozní kvóty – mnoţstevní omezení dovozu, po překročení stanovené hranice není další import moţný. EU uplatňuje kvóty např. na dovoz oceli nebo textilu. I kdyţ současným trendem ve světovém obchodě je přechod od netarifních opatření k tarifním nástrojům a jejich následné odstraňování, státy stále ještě vyuţívají řadu různých obchodně politických opatření. Taková opatření lze podle jejich charakteru rozdělit na defenzivní a ofenzivní. Mezi obranné nástroje se řadí antidumping, opatření proti subvencím a ochranná opatření.46 Jejich účelem je zajištění spravedlivého obchodu a ochrana zájmů EU. V případě, ţe jsou v obchodě uplatňovány nečestné praktiky, připouští WTO pouţití některého z těchto nástrojů.  Antidumping – opatření přijatá proti dovozům výrobků, jeţ jsou prodávány za dumpingové ceny. K dumpingu dochází tehdy, kdyţ producenti ze zahraničí prodávají své zboţí na evropském trhu za cenu niţší, neţ je běţná cena v jejich domovské zemi nebo za cenu pod hranicí výrobních nákladů. Jestliţe existuje podezření z dumpingu, zahájí Evropská komise šetření, a to na základě upozornění 46

Fojtíková, J.: Společná obchodní politika Evropské unie, s.45-50

31

ze strany poškozených evropských producentů nebo ze své iniciativy. Pokud se potvrdí, ţe k dumpingu skutečně došlo, odvětví utrpělo újmu a prokáţe se příčinná souvislost mezi dumpingem a újmou, mohou být na importy daného zboţí uvalena antidumpingová opatření, obvykle v podobě antidumpingového cla. Musí ale platit, ţe takové opatření nepoškodí zájmy Unie. EU vyuţívá antidumpingu poměrně často.  Opatření proti subvencím – subvencemi se rozumí poskytování finančních příspěvků ze strany vlády domácím producentům. Podpora nemusí mít podobu přímé platby, ale můţe jít i o prominutí jinak splatných příjmů, vládní nákupy produkce nebo poskytování zboţí či sluţeb, které nejsou součástí obecné infrastruktury. Výsledkem pomoci můţe být sníţení výrobních nákladů či vývozní ceny, čímţ producent získává výhodu. EU můţe uvalit vyrovnávací clo pouze tehdy, pokud jsou subvence zaměřeny na konkrétní podnik, výrobní odvětví, skupinu podniků nebo skupinu odvětví. Subvence mohou slouţit různým účelům (povzbuzení produkce či exportu, podpora domácí politiky, tvorba pracovních míst, pomoc novým odvětvím apod.), problematický je jejich dopad na konkurenci. Konkurenceschopnost subvencovaného zboţí je totiţ díky podpoře uměle zvýšena.47  Ochranná opatření – jsou určena pro ochranu domácího průmyslu v případě náhlého nárůstu importů. Cílem těchto opatření je poskytnout průmyslu čas potřebný na přizpůsobení se nové situaci. Aby mohla EU dočasně omezit dovoz, musí být splněny určité podmínky. Nárůst v importech musí být náhlý, nepředvídaný a musí způsobit nebo hrozí, ţe způsobí, váţnou újmu domácímu výrobnímu odvětví (větší neţ v případě antidumpingu či protisubvenčních opatření). Opět je nutné, aby zavedená opatření byla v zájmu EU. Charakteristickým rysem těchto opatření je skutečnost, ţe jsou uplatňovány na veškeré importy daného zboţí ze všech zemí. Ofenzivním nástrojem společné obchodní politiky je mechanismus obrany před nedovolenými překáţkami obchodu.  Obrana proti nedovoleným překážkám obchodu – nástroj, který umoţňuje podnikům, průmyslovým odvětvím i členským státům EU bránit se proti nedovoleným bariérám a porušení mezinárodních pravidel obchodu. Cílem tohoto nástroje je odstranění překáţek obchodu ve prospěch exportérů z EU nejen v oblasti zboţí, ale i sluţeb a práv k duševnímu vlastnictví. Pokud mají podnikatelské subjekty dojem, ţe na trzích třetích zemí čelí neférovým podmínkám, mohou podat podnět na šetření k Evropské komisi.48 47

European Commission (EC): Trade defence – Anti-dumping, online [cit. 2011-10-28] EC: Trade defence – Anti-subsidy, online [cit. 2011-10-28] 48 EC: Trade defence – Safeguards, online [cit. 2011-10-28] EC: Trade barriers, online [cit. 2011-10-28]

32

Smluvní nástroje Vedle multilaterálních jednání, která se uskutečňují na půdě WTO, usiluje EU o liberalizaci obchodu také na bilaterální a regionální úrovni. Výsledkem je hustá síť mezinárodních obchodních dohod, které lze podle charakteru obchodních ustanovení rozdělit na preferenční a nepreferenční. Preferenční dohody uzavírané v souladu s pravidly WTO (článek XXIV GATT a článek V GATS) jsou nástrojem k usnadnění obchodu mezi zúčastněnými stranami. Partneři se v nich zavazují dosáhnout v obchodě vyššího stupně liberalizace, neţ nabízí doloţka nejvyšších výhod. EU poskytuje různé formy zvýhodnění zejména těm zemím, se kterými ji pojí úzké vazby. Roli sehrává geografická blízkost, historické vztahy, zájem o politickou a bezpečnostní stabilitu v sousedních zemích, hospodářská a rozvojová pomoc nejméně rozvinutým zemím. Tyto dohody mají nejčastěji podobu celní unie nebo oblasti volného obchodu.49 Zatímco dnes se převáţně vztahují na obchod se zboţím, v budoucnu lze očekávat, ţe bude větší pozornost věnována sluţbám, přímým zahraničním investicím, veřejným zakázkám a podmínkám hospodářské soutěţe. Nepreferenční vztahy EU udrţuje s nejvyspělejšími státy, se kterými obchoduje na základě doloţky nejvyšších dohod.50 EU poskytuje preference nejen v rámci oboustranně výhodných dohod, ale také jednostranně. Touto cestou podporuje úsilí rozvojových zemí o zapojení do světového obchodu. V roce 1971 jako první zavedla Všeobecný systém preferencí (Generalized system of preferences, GSP), který rozvojovým zemím poskytuje zvýhodněný přístup na trhy vyspělých zemí. Účelem je skrze vyšší exportní příjmy podpořit industrializaci a urychlit tempo rozvoje těchto zemí. Pro přiznání preferencí musí země splňovat tři podmínky. Musí být prokázáno, ţe zboţí má původ ve zvýhodněné zemi; zboţí musí být dopraveno přímo ze zvýhodněné země do EU; musí být předloţen platný důkaz o původu zboţí. GSP se nevztahuje na všechny výrobky a ani rozsah preferovaných produktů není u všech zemí stejný. Seznam zvýhodněných zemí, produktů i z preferencí vyloučených sektorů je součástí nařízení Rady, tím aktuálním je Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 z 22. 7. 2008. Systém GSP je aktualizován v desetiletých cyklech, konkrétní podobu pak udávají dílčí nařízení Rady s platností na tři roky. Tak je zajištěna pravidelná aktualizace GSP, aniţ by byla narušena kontinuita a stabilita systému. Systém existuje ve třech formách. Základní reţim (GSP) platí pro všechny rozvojové země, kterým umoţňuje dovoz za sníţené celní sazby. Vztahuje se na 6 300 produktů ze 176 zemí. Dodatečné preference mohou získat ty rozvojové země, které jsou v důsledku nedostatečné diverzifikace produkce a nedostatečného zapojení do mezinárodního obchodního systému 49

EU jako jeden z klíčových aktérů ve světovém obchodě má uzavřeny preferenční dohody s čtyřmi desítkami zemí, další bilaterální či regionální dohody se právě projednávají a uvaţuje se o zahájení jednání s novými partnery. Úplný výčet jiţ uzavřených dohod je dostupný na stránkách Evropské komise: EC Trade regional agreements , připravované dohody FTA negotiations [cit. 2011-10-28] 50 El-Agraa, A.: The European Union: economics and policies, s. 390-391

33

zranitelné a které přijaly zvláštní závazky vyplývající z ratifikace a následné implementace základních mezinárodních konvencí o lidských a pracovních právech, ochraně ţivotního prostředí a řádné správě věcí veřejných. Tento zvláštní pobídkový reţim pro udrţitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných (GSP+) aktuálně vyuţívá 15 zemí. Pro nejméně rozvinuté země je určen reţim „Vše kromě zbraní“ (EBA). Jedná se o nejvýhodnější moţné zacházení, kdy je zemím umoţněn bezcelní a kvantitativně neomezený dovoz na trh EU pro všechny produkty s výjimkou zbraní a munice. Tento reţim se vztahuje na 49 zemí.51 V EU v současné době probíhají diskuze o revizi GSP. Rozloţení sil ve světové ekonomice se v posledních dekádách výrazně proměnilo a je nezbytné, aby GSP vzal tyto změny v úvahu. Komise navrhuje sníţení počtu zvýhodněných zemí na přibliţně 80, aby se pomoc dostala k těm skutečně potřebným. Ze systému by měly být mimo jiné vyloučeny země, které podle klasifikace Světové banky spadají do skupiny zemí s vysokými a vyššími středními příjmy (např. Kuvajt, Saudská Arábie, Rusko, Katar) a také země, kterým je umoţněn přístup na trh EU kromě GSP i v rámci jiného preferenčního ujednání. Reţim GSP+ by měl být otevřen většímu počtu zemí. Státy se do něj budou moci hlásit kdykoli, ne pouze jednou za rok a půl jako dosud. Rovněţ by se měla zvýšit efektivita reţimu EBA. Návrh Komise čeká projednání v EP a Radě, Komise předpokládá, ţe reformovaný GSP by mohl platit od roku 2014.52

2.3 Konkurenceschopnost EU Mezinárodní obchod má pro hospodářský růst EU zásadní význam. Pokud si chce Unie udrţet své výsadní postavení v globální ekonomice, musí být schopná obstát v konkurenci na světových trzích i v budoucnu. Neustálé posilování konkurenceschopnosti je proto nutností. EU svoji konkurenceschopnost zakládá především na znalostech, inovacích a vysoké přidané hodnotě. V následující části bude pozornost věnována oblastem, ve kterých má EU silnou pozici i ve světovém měřítku a ve kterých má výrazné exportní zájmy. Zmíněny budou i obchodní zájmy hlavních ekonomik.

2.3.1 Nejdůležitější sektory EU Průmysl Automobily EU je leaderem na globálním automobilovém trhu, a to nejen v samotné výrobě, ale i výzkumu, vývoji a prodeji. V loňském roce dosáhly exporty výše 132 mld. EUR, dovozy 51

Fojtíková, J.: Společná obchodní politika Evropské unie, s. 56-68 Úřední věstník EU L 211, svazek 51: Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 z 22.7.2008 EC: EC Generalised Scheme of Tariff Preferences (GSP) 2009-2011, online [cit. 2011-10-28] EC: Focusing on needs: The EU reshapes its import scheme for developing countries, online [cit. 2011-10-28] 52 EC: Focusing on needs: The EU reshapes its import scheme for developing countries, Press release, 10.5.2011, online [cit. 2011-10-28]

34

47 mld. EUR. Evropský automobilový průmysl se na světové produkci podílí 25 %. Hlavními vývozními trhy jsou USA, Čína, Rusko, Turecko a Švýcarsko. Největší podíl na dovozech má Japonsko, Jiţní Korea, Indie a Turecko. Automobilový průmysl přímo zaměstnává 2 miliony pracovníků, nepřímo je na něj napojeno dalších 10 milionů míst v dalších odvětvích. Prioritou obchodní politiky EU je vyjednání lepšího přístupu na zahraniční trhy a odstranění netarifních bariér, se kterými se musí evropské exporty vypořádávat především na trzích v jihovýchodní Asii, Číně a Jiţní Americe. Zájmy evropských producentů hájí organizace ACEA, jejíţ členové jsou odpovědní za 95 % evropské výroby, zájmy dodavatelů organizace CLEPA. Chemikálie Chemický průmysl patří mezi nejvíce konkurenceschopná průmyslová odvětví. EU je s 30% podílem na celosvětové produkci chemikálií nejvýznamnějším producentem na světě. Hodnota exportů v roce 2009 činila 118 mld. EUR, dovezeno bylo zboţí v hodnotě 75 mld. EUR. Nejdůleţitějšími exportními trhy jsou USA, Kanada, Švýcarsko, Čína, Indie, Japonsko a státy ASEANu. Největším evropským producentem je Německo, které se podílí na evropské produkci 25 %. V chemickém průmyslu nachází zaměstnání 1,2 milionu Evropanů, další 3 miliony osob pracují v navazujících odvětvích. Chemický průmysl se potýká s řadou překáţek při vstupu na zahraniční trhy. Problémem jsou vysoká cla, netarifní bariéry i dvojí ceny, kdy je domácím producentům umoţněn přístup k nerostným surovinám za niţší ceny neţ zahraniční konkurenci. Strojírenství a elektrické spotřebiče Výroba strojů a elektrických spotřebičů je největším průmyslovým odvětvím v EU. Sektor přímo zaměstnává asi 11 milionů pracovníků a reprezentuje asi jednu třetinu veškeré evropské průmyslové výroby. Celkový výstup dosáhl loni výše 1 bilionu eur, z toho bylo zboţí v hodnotě 408 mld. EUR vyvezeno do zahraničí. Dovozy činily 278 mld. EUR. Výroba je soustředěna hlavně v Německu, Itálii, Velké Británii a Francii. Vyspělé technologie a výborná kvalita zajišťují evropskému strojírenskému průmyslu vysokou konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. Jejímu plnému vyuţití brání řada překáţek v přístupu na trhy. Léčiva EU je po USA druhým největším producentem léčiv na světě s třetinovým podílem na celosvětové produkci. V roce 2009 EU vyvezla a dovezla zboţí v hodnotě 77,5 resp. 42,5 mld. EUR Největší podíl produkce směřoval do USA, Švýcarska, Ruska, Kanady a Japonska. Farmaceutický průmysl je pátým největším odvětvím v EU, zaměstnává asi 630 tisíc lidí. Největšími překáţkami v obchodě jsou netarifní bariéry v podobě zbytečné a nákladné registrace, licencování a certifikace. Kromě snazšího přístupu na zahraniční trhy usiluje EU o zajištění lepší ochrany práv k duševnímu vlastnictví.

35

Elektronika Přestoţe EU drţí silnou pozici v některých segmentech (bezdrátová telekomunikace, technologické inovace, elektronické součástky, měřicí zařízení) převaţují v tomto odvětví dovozy (zejména počítačová technika a spotřební elektronika). Největšími importéry jsou USA, Japonsko, Čína a země z jihovýchodní Asie. Hodnota importů byla v minulém roce 229 mld. EUR, exportů 124 mld. EUR. Ocelářství Po Číně je EU je druhým největším producentem surové oceli, v loňském roce dosáhla produkce 173 mil. tun. Z tohoto mnoţství bylo vyvezeno 33,7 mil. tun v hodnotě 32 mld. EUR, a to zejména do Turecka, USA, Alţírska, Švýcarska, Ruska a Indie. Dovezeno bylo 26,8 mil. tun v hodnotě 18 mld. EUR. Hlavními dodavateli jsou Rusko, Ukrajina a Čína. Na většinu ocelářských importů uplatňuje EU nulové clo. Na dovozy z nečlenských států WTO se vztahují mnoţstevní kvóty. Civilní letadla EU je druhým největším výrobcem civilních letadel. Produkce se orientuje především na velká letadla s kapacitou nad 100 osob, ale vyrábí se i helikoptéry, motory a další komponenty. Dvě třetiny produkce jsou koncentrovány ve třech zemích – Velké Británii, Francii a Německu. Vývozy a dovozy v loňském roce byly odhadnuty na 46,5 resp. 29,5 mld. EUR, směřovaly převáţně do Číny, Spojených arabských emirátů, USA, Saudské Arábie, Singapuru a Austrálie. Výroba letadel je předmětem sporů u WTO, známý je spor EU a USA o subvencích pro americký Boeing. Lodě Stavba lodí je důleţitým a strategickým odvětvím pro několik evropských zemí i EU jako celek. Evropská výroba se stále více zaměřuje na produkty z vyšší cenové kategorie jako jsou velké výletní lodě či trajekty. Sektor zaměstnává přímo 140 tisíc osob a nepřímo dalších 400 tisíc. V roce 2009 vyvezla EU produkci za 11,9 mld. EUR a dovezla za 14,7 mld. EUR.53 Textil, oděvy a obuv U těchto produktů je EU druhým největším exportérem, přičemţ první místo patří Číně. EU se zaměřuje především na vysoce kvalitní výrobky určené pro náročné zákazníky. Největšími odběrateli jsou Švýcarsko, USA, Rusko, Turecko, hlavními importéry pak Čína, Turecko, Indie a Bangladéš. Hodnota vývozů byla v loňském roce 33,8 mld. EUR u textilu a oděvů a 4,9 mld. EUR u obuvi. Naproti tomu dovozy dosáhly 83,7 resp. 13,5 mld. EUR. V tomto sektoru bývají často zaváděny různé formy ochrany, aktuálně EU uplatňuje antidumpingová opatření v případě dovozu levné obuvi z Číny a Vietnamu. Vývozci musí čelit řadě problémů mj. vysokým clům, nedostatečné ochraně duševního vlastnictví, padělání. Skrze obchodní 53

EC: Economic sectors – Industrial goods, online [cit. 2011-10-29]

36

politiku usiluje EU o odstranění těchto bariér, ale také o zajištění přístupu k zahraničním veřejným zakázkám.

Služby Sluţby jsou pro EU klíčovým sektorem. Nejen, ţe se podílí téměř třemi čtvrtinami na evropském HDP a ve stejné míře i na zaměstnanosti, ale představují oblast s ohromným exportním potenciálem. U řady sluţeb má EU komparativní výhodu, obchodní politika proto usiluje o postupnou liberalizaci mezinárodního obchodu se sluţbami. Za tímto účelem vede jednání nejen na půdě WTO, ale i na bilaterální a regionální úrovni. Největší šanci uspět na globálních trzích má EU u sluţeb v dopravě, stavitelství, telekomunikacích, finanční sféře a pojišťovnictví.54

Zemědělství EU je v současné době největším dovozcem i vývozcem zemědělských produktů. Dovozy zahrnují převáţně nezpracované komodity, naopak vývozy jsou tvořeny převáţně výrobky vysoké kvality. EU je rovněţ největším importérem zemědělských produktů z rozvojových zemí. Dovozům dominují tropické plodiny, ovoce, zelenina, olejniny, tabák a káva, hlavními vývozními artikly jsou nápoje, lihoviny a mléčné výrobky. EU je také propagátorem multifunkcionality zemědělství. Podstatou je přesvědčení, ţe zemědělství znamená více neţ samotné pěstování plodin a chov zvířat za účelem produkce potravin. Většinu území EU zaujímá zemědělská půda a více neţ polovina obyvatel Evropy ţije ve venkovských oblastech. Zemědělství ovlivňuje nejen ţivotní prostředí, ale i způsob ţivota na venkově. Aby zůstal zachován ráz venkova, je EU přesvědčena o nutnosti finanční podpory. Ta by měla směřovat do oblasti rozvoje venkova, ochrany ţivotního prostředí, bezpečnosti potravin i zajištění dobrých podmínek pro ţivot zvířat.55 Ve všech výše zmíněných oblastech je EU schopná uspět v soutěţi na mezinárodních trzích. Společná obchodní politika si proto klade za cíl vyjednání lepšího přístupu na zahraniční trhy, přičemţ největší potenciál vidí v rychle se rozvíjejících ekonomikách.

2.3.2 Konkurenceschopnost hlavních ekonomik Německo Německo patří mezi nejvyspělejší země, podle nominálního HDP představuje čtvrtou největší ekonomiku světa. S 82 miliony obyvatel je Německo největším a nejvýznamnějším trhem 54

EC: Economic sectors – Services, online [cit. 2011-10-29] Eurostat: Statistics explained - International trade in goods, online [cit. 2011-10-29] 55 EC: Economic sectors – Agriculture, online [cit. 2011-10-29] Evropská komise – Zemědělství a rozvoj venkova: Společná zemědělská politika, online [cit. 2011-10-29]

37

v EU. Základem mezinárodní konkurenceschopnosti je vysoká specializace na průmyslovou výrobu. Podle statistik OECD se průmysl podílí přibliţně 23 % na hrubé přidané hodnotě, coţ je výrazně více neţ u jiných vysoce rozvinutých zemí (Francie 11,9 %, Velká Británie 12,3 %, USA 13,3 %). Do průmyslu rovněţ směřuje 90 % komerčních výdajů na inovace. Vedle tří desítek velkých korporací (Siemens, Volkswagen, Allianz, BASF apod.), jejichţ akcie jsou obchodovány na německé burze, hrají klíčovou roli v německém hospodářství desetitisíce středních a malých podniků, které působí především ve strojírenství, dodavatelském průmyslu, nano- a biotechnologiích a které jsou často sdruţeny v klastrech. Nejdůleţitějšími průmyslovými odvětvími jsou automobilový průmysl, strojírenství, elektrotechnika a chemický průmysl. Spolu s Japonskem, Čínou a USA se Německo řadí mezi největší automobilové producenty, silné zastoupení má v segmentu vyšší střední a luxusní třídy. Hlavním exportním odvětvím je však strojírenství. Elektrotechnický průmysl představuje vysoce inovativní odvětví s velkým potenciálem, směřuje do něj 20 % výdajů na výzkum a vývoj. Chemický průmysl se zaměřuje především na polotovary, německý BASF je největším chemickým koncernem na světě. S ohledem na rostoucí význam ochrany ţivotního prostředí vyuţila řada německých firem velmi úspěšně příleţitost pro nové podnikání a přizpůsobuje své výrobní procesy i produktové portfolio novým poţadavkům. Sluţby se podílí 70 % na HDP a zaměstnávají dvě třetiny ekonomicky aktivních obyvatel. Pilířem jsou bankovní a pojišťovací sluţby, silnou pozici mají i obchodní a IT sluţby, sluţby v dopravě, stavebnictví a pohostinství. Export tvořily zejména sluţby finanční, IT, technické, a environmentální. Německé hospodářství je závislé na exportu, ten tvoří 40 % HDP. Z tohoto důvodu má Německo enormní zájem na otevření trhů. Nejdůleţitějšími obchodními partnery jsou Francie, Nizozemsko, USA a Velká Británie.56

Velká Británie Velká Británie je podle nominálního HDP třetí největší ekonomikou v EU a šestou největší na světě, je také významným hráčem v mezinárodním obchodě. Největší část ekonomiky tvoří sektor sluţeb, jehoţ podíl na HDP se blíţí 80 %. Nejvýznamnějšími jsou obchodní sluţby, jeţ zahrnují právní poradenství, účetnictví, marketing, reklamu, nábor nových zaměstnanců apod. Druhou největší kategorií jsou finanční sluţby, do kterých patří zejména bankovnictví, pojišťovnictví, správa investičních fondů a obchodování s cennými papíry. Londýn je jedním z nejdůleţitějších finančních center na světě, své sídlo nebo pobočku zde mají všechny velké banky i pojišťovny, přítomny jsou i velké právní kanceláře a mnoho mezinárodních firem. Británie disponuje vysoce kvalifikovanou pracovní silou, příznivým právním i regulačním 56

Federal Ministry of Economics and Technology: In focus: Germany as a competitive industrial nation, s. 6-15 German Business Portal: Service Industry, online [cit. 2011-11-05] Hinderer, P. - Orth, M.: Silné hospodářství v globálním trhu, Silné obory v průmyslu a poskytování služeb, Fakta o Německu, online [cit. 2011-11-05]

38

prostředím, velkou výhodou je angličtina jako mateřský jazyk. Finanční sluţby jsou hlavním exportním artiklem. Za zájmy sektoru na domácí i mezinárodní scéně lobbuje nezisková organizace TheCityUK sídlící v Londýně. Země je úspěšná i v průmyslu, jeho podíl na HDP ale trvale klesá. Klíčovými odvětvími jsou automobilový, letecký, potravinářský, kreativní a farmaceutický průmysl a těţba ropy a zemního plynu. Automobilový průmysl je hlavním exportním výrobním odvětvím, Británie je čtvrtým největším výrobcem automobilů v Evropě a dvanáctým na světě. Na automobilovém průmyslu závisí přímo i nepřímo 800 tisíc pracovních míst, průměrný roční obrat se pohybuje okolo 50 mld. GBP. Vedle automobilů je Británie také významným producentem motorů a dalších komponent, asi 70 % produkce směřuje do zahraničí. Na britském exportu se odvětví podílí 10 %. Britský letecký průmysl patří vedle Francie a USA ke světové špičce. Jde o odvětví s vysokou přidanou hodnotou, do kterého směřuje velký podíl výdajů na výzkum a vývoj. Odvětví je silně proexportně orientované, exporty tvoří 70 % příjmů. Zemědělství spolu s potravinářským sektorem zaměstnává asi 460 tisíc osob. Zemědělství je vysoce produktivní a mechanizované, na HDP se podílí pouze 0,5 %. Potravinářský sektor se díky pokročilým výrobním procesům a technologiím řadí mezi nejvíce rozvinuté. Vývoz potravin a nápojů dosáhl v loňském roce 14,3 mld. GBP, hlavními vývozními produkty jsou skotská whisky, obilniny, mléčné produkty a skopové a jehněčí maso. Silnou exportní pozici má Británie i ve stavebnictví, chemickém a farmaceutickém průmyslu. V počtu vyvinutých léků je na druhém místě hned za USA. Nejdůleţitějšími obchodními partnery Velké Británie jsou USA, Německo, Nizozemí, Irsko, Francie, Belgie.57

Francie Podle nominálního HDP je Francie pátou největší ekonomikou světa a druhou největší v EU. Je také důleţitým hráčem v mezinárodním obchodě, v exportu zboţí resp. sluţeb jí patří páté resp. šesté místo, u importu je pořadí opačné. Proti Británii i Německu je obchod Francie orientován výrazně proevropsky, asi 66 % francouzského obchodu probíhá uvnitř EU. Tato skutečnost se negativně promítá do pomalejšího zotavování z hospodářské krize, neboť většina obchodních partnerů se rovněţ potýká s problémy. Klíčovými průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, elektronika, automobilový a letecký průmysl, chemický a farmaceutický průmysl, potravinářství a v menší míře také textil.

57

AeroSpace Defence Security: UK Aerospace Industry Survey, s. 4-7 BusinessInfo.cz: Souhrnná teritoriální informace - Velká Británie, s. 22-26, 41-46 Department for Environment Food and Rural Affairs: Agriculture in the United Kingdom, s. 66-79 UK Trade&Investment: Britain open for business - Growth through international trade and investment, s. 43-57 UK Trade&Investment: Export – Sectors, online [cit. 2011-11-07]

39

V roce 2004 představila francouzská vláda rozsáhlý program na podporu zvýšení konkurenceschopnosti francouzského průmyslu, přičemţ největší pozornost měla být věnována zvýšení kapacit pro inovace. Bylo vytipováno 67 výzkumných, průmyslových a vzdělávacích center sdruţených do klastrů, které se vláda zavázala finančně podpořit. První etapa této politiky byla vyhodnocena úspěšně, v roce 2009 vláda vyčlenila dalších 1,5 mld. EUR na období 2009-2011. V současné době existuje ve Francii 71 klastrů. Cílem této politiky je zvýšení konkurenční schopnosti francouzské ekonomiky, povzbuzení průmyslové aktivity, zvýšení atraktivity Francie jako cílové země pro investice a podpora hospodářského růstu a nových pracovních míst. V roce 2009 Národní strategie pro růst a inovace identifikovala tři prioritní oblasti podpory: bio-, eko- a nanotechnologie. Francie investuje do výzkumu a vývoje 2,46 % HDP, coţ ji řadí v Evropě na druhé a celosvětově na čtvrté místo. Sektor sluţeb se podílí na HDP téměř 80 %, z hlediska exportních zájmů jsou nejdůleţitější finanční sluţby, zejména pak bankovnictví a pojišťovnictví. Značná část příjmů Francii plyne z turismu, země patří k nejvíce navštěvovaným destinacím vůbec. Francie je ve světě proslulá hlavně díky svým prvotřídním vínům, v loňském roce země obsadila v produkci vína první příčku. Země je velkým propagátorem ochrany původu a kvality produktů. Jako první zavedla systém ochrany původu (udělení známky Appellation d'origine contrôlée). Nejprve tak učinila u vín, později byla certifikace rozšířena i na další produkty (sýry a jiné mléčné výrobky, drůbeţ, koňak, crème de cassis, atd.). Francouzský koncept byl základem pro vytvoření evropského systému kontroly a ochrany původu, ten rozlišuje tři druhy známek – Chráněné označení původu (Protected designation of origin, PDO), Chráněné geografické označení (Protected geographical indication, PGI), Zaručená tradiční specialita (Traditional speciality guaranteed, TSG).58 Hlavními obchodními partnery Francie jsou Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Belgie, USA a Nizozemí.

58

BusinessInfo.cz: Souhrnná teritoriální informace - Francie, s. 36-74 France Diplomatie: Overview of the French Economy, online [cit. 2011-11-7] Ministère des Affaires étrangères et européennes: France’s Action to Promote Innovation, s. 2-7 Ministère de l’Économie, de l’Industrie et de l’Emploi: French and German export specialization: similarity or divergence?, s. 1-7

40

3 EVROPSKÁ UNIE A AGENDA Z DAUHÁ Tato kapitola se soustředí na vystupování Evropské unie během rozvojového kola z Dauhá. Nejprve bude popsána a rozebrána pozice EU na počátku jednání WTO, pozornost bude věnována i klíčovým členským státům a jejich zájmům. Popsána bude i proměna evropské agendy v průběhu kola. Podrobnou analýzou jednotlivých zájmů EU v současném kole jednání se zabývá čtvrtá kapitola.

3.1 Důvody EU pro zahájení kola Impuls k zahájení kola přišel ze strany Evropské unie. Snaha otevřít nová jednání na půdě WTO mohla působit do jisté míry překvapivě, neboť po sloţitém vyjednávání během Uruguayského kola nabyla řada států dojmu, ţe jednání o liberalizaci světového obchodu na multilaterálním základě je časově náročný a ne příliš efektivní proces. Evropská komise se začala myšlenkou zabývat na konci 90. let, v roce 1998 byl nápad odsouhlasen i v Radě. Na konferenci v Seattlu v roce 1999 ještě nebyla nalezena dostatečná podpora, o dva roky později v Dauhá uţ ano. Komise usilovala o zahájení kola z vícero důvodů, ten hlavní vyplýval uţ z předchozího kola jednání. Výsledkem Uruguayského kola byly mimo jiné i časové plány, které stanovovaly, jakým způsobem mají pokračovat jednání v oblastech, které se nepodařilo uzavřít. Dvěma nejvýznamnějšími tématy této tzv. built-in agendy byly sluţby a zemědělství. Harmonogramy byly významnou součástí konečného kompromisu, protoţe jasně uváděly, jak bude probíhat liberalizace v budoucnu. V krátkodobém horizontu byl tento výsledek pro EU výhodný, protoţe nezbytné změny zemědělské politiky odsunul do budoucna. CAP se však stávala problémem i pro samotnou EU, neboť představovala velkou finanční zátěţ pro unijní rozpočet a s připravovaným vstupem deseti nových zemí by se situace ještě zhoršila. Reforma tak byla i z tohoto důvodu nevyhnutelná. Podle časových plánů mělo docházet k obnovení jednání v jednotlivých oblastech odděleně, coţ značně sniţovalo manévrovací prostor Komise. Zemědělství je politicky citlivým tématem, ve kterém nebyla EU připravena k větším ústupkům. Zato bylo zřejmé, ţe bude muset čelit poţadavkům ostatních států na sníţení domácích podpor i exportních subvencí. Tím, ţe by se jednalo o kaţdém tématu zvlášť, by Komise nemohla vyuţít zisky z jiných oblastí ke kompenzaci ztrát v zemědělství. Této skutečnosti si byla velmi dobře vědoma, a proto se rozhodla, ţe nejlepším řešením bude vyvolat nové kolo jednání, kde budou všechna témata projednávána společně. Nejprve však musela pro svůj záměr získat podporu ze strany členských států EU a následně přesvědčit také rozvojové země a USA.59

59

Kerremans, B.: Manging the Agenda - The EU’s Rationale for a New Round of Trade Negotiations, 29-31

41

Evropské státy se shodly na tom, ţe CAP je při stávajícím nastavení podmínek pro subvence neudrţitelná. Rovněţ se nebránily tomu, aby byly reformy projednány v širším kontextu na půdě WTO, kde existovaly šance, ţe EU získá výhody v jiných oblastech. Diskuze se proto vedly hlavně nad otázkou, jakým způsobem budou rozděleny politické náklady a zisky mezi jednotlivé členy. V říjnu 1999 státy schválily poměrně obecně definovaný mandát Komise pro jednání u WTO. Snahou Komise bylo rozšířit tradiční agendu multilaterálních jednání o nová témata, přitom největší důraz kladla na Singapurské otázky. Jednání o snazších a transparentnějších podmínkách pro investování v rozvojových zemích a nových moţnostech pro podnikání měla vyvolat zájem ze strany evropského průmyslu a sektoru sluţeb. Tato podpora měla zároveň vyrovnat nesouhlas zemědělské lobby s liberalizací obchodu a odstraněním exportních dotací. Rozvojové země zaţívaly po Uruguayském kole zklamání. Přistoupily na řadu nových dohod a pravidel, které byly především v zájmu rozvinutých zemí, a za to jim byl slíben lepší přístup na jejich trhy a odstranění protekcionistických opatření u produktů, u nichţ mají komparativní výhodu. Rozvojovým zemím vznikly okamţité náklady spojené s implementací dohodnutých závazků, aniţ by se jim dostalo slíbených výhod. Rozvinuté země stále odsouvaly otevření svých trhů se zemědělskými produkty i zrušení exportních dotací poškozujících trh. V oblasti mezinárodního obchodu s textilem, kde bylo rozhodnuto o postupném odstranění všech kvót, dokonce ţádaly dalších 10 let jako přechodné období. Nespokojenost rozvojových zemí byla proto pochopitelná. Odmítaly návrh, aby se v novém kole jednalo o dalších tématech, naopak poţadovaly delší čas na implementaci závazků z kola předchozího (TRIPS, sanitární a fytosanitární opatření, zefektivnění celních procedur apod.).60 Podporu rozvojových zemí měl zajistit příslib, ţe se nové kolo bude orientovat na zájmy rozvojových zemí a jeho cílem bude jejich větší zapojení do mezinárodního obchodního systému. EU samotná představila v únoru 2001 iniciativu EBA, jeţ umoţňovala nejméně rozvinutým zemím bezcelní a bezkvótní dovoz na trh EU kromě zbraní a munice. Přechodné období bylo uplatněno pro citlivé produkty (banány, cukr, rýţe). Tento krok měl zároveň odstranit problém preferenčního zacházení se zeměmi ACP, které nebylo slučitelné s pravidly WTO, neboť neodůvodněně protěţovalo jednu skupinu rozvojových zemí na úkor druhých. Rozvojová dimenze byla potvrzena v samotném názvu kola.61 USA zahájení dalšího kola příliš nepodporovaly, obavy měly především z moţných důsledků, které by pro ně mohlo mít. Také nechtěly, aby se na delší dobu zbrzdila liberalizace obchodu, coţ bylo v případě nového kola multilaterálních jednání velmi pravděpodobné. Nakonec se však připojily. Ukázalo se totiţ, ţe nové kolo bude nezbytné, má-li dojít k liberalizaci 60

Wiemann, J.: EU Trade Policy Towards Developing Countries:Is It Coherent with Development Goals?, s. 35-41 61 Kerremans, B.: Managing the Agenda - The EU’s Rationale for a New Round of Trade Negotiations, 32-33

42

obchodu se zemědělskými produkty, zejména pak k odstranění vývozních dotací ze strany EU. Na rozdíl od agendy preferované Unií se USA soustředily na tradiční témata obchodních jednání, v centru zájmu pak byl přístup na trhy.

3.2 Obchodní strategie EU na začátku kola 3.2.1 Strategie Evropské komise Podle EU mělo nové kolo pokrývat širokou škálu témat tak, aby určitých zisků mohly dosáhnout jak rozvojové, tak i rozvinuté země. Tomu také odpovídala počáteční agenda EU, která byla hodně ambiciózní. Obecně lze říci, ţe ji tvořily dva pilíře – liberalizace obchodu a problematika rozvoje. V prvním případě EU usilovala především o větší liberalizaci obchodu se sluţbami a průmyslovými výrobky. Rozvojový prvek agendy reprezentovala revize zvláštního a diferencovaného zacházení s rozvojovými zeměmi a iniciativa EBA, k níţ se měly připojit i další vyspělé země. Navíc EU trvala na projednání Singapurských otázek. Na začátku nového kola multilaterálních jednání byla EU odhodlána jednat o následujících tématech:62 -

přístup na trhy pro průmyslové výrobky, zemědělství (součást built-in agendy), liberalizace sluţeb, investice, konkurence, veřejné zakázky, usnadňování obchodu, elektronické obchodování, reforma obranných nástrojů obchodu (anti-dumping), technické bariéry obchodu, obchod a ţivotní prostředí, pracovní standardy, reforma TRIPS s přihlédnutím k zájmům rozvojových zemí, urychlení odstraňování kvót v mezinárodním obchodě s textilem (Multi-fibre Arrangement, MFA).

Takto obsáhlý program nekoresponduje s původním záměrem EU ukončit jednání v průběhu tří let. Zároveň je z něj patrný posun v obchodní politice EU směrem k post-moderní agendě, kdy v centru pozornosti uţ není přístup na trhy, ale stanovování všeobecných pravidel. Ústředním tématem byly pro EU na začátku kola Singapurské otázky. V oblasti investic usilovala o ustavení všeobecného reţimu, kterým by se investice řídily, od této snahy ji 62

Falke, A.: EU-USA Trade Relations in the Doha Development Round: Market access versus a Post-Modern Trade Policy Agenda, s. 8

43

neodradil ani dřívější neúspěšný pokus o dojednání multilaterální dohody o investicích v rámci OECD. U pravidel hospodářské soutěţe poţadovala, aby kaţdý stát zavedl alespoň nějaké základní normy, které by upravovaly konkurenci. Jako model slouţil pro představy EU její vlastní reţim. EU je však se svým vysokým stupněm integrace výjimečným subjektem v mezinárodním obchodě a je otázkou, jestli by bylo vůbec vhodné snaţit se aplikovat stejná či podobná pravidla na celý globální obchodní systém. U veřejných zakázek chtěla dosáhnout mírnějších pravidel tak, aby se zahraničních soutěţí mohly účastnit i evropské firmy. Ty byly schopné obstát v mezinárodním měřítku zejména v oblasti dopravní infrastruktury, strojírenství a veřejných sluţeb. Na začátku kola hrál přístup na trhy v úvahách Evropské komise aţ druhotnou roli. Bylo to dáno i chováním evropských podniků. Ty sice téma podporovaly, aktivně ho ale příliš neprosazovaly. Komise tak měla značnou volnost při vytváření agendy. Zahrnutí nových témat, jako jsou pracovní standardy či vztah obchodu a ţivotního prostředí, odráţelo sílící vliv sociálních skupin, které tvrdily, ţe obchodní politika nedostatečně reflektuje zájmy občanské společnosti. Jejich vzestup byl viditelný nejen ve společnosti, ale i na politické scéně. V řadě zemí se dostaly k moci vlády levého středu. Například v Německu, které bylo tradičním stoupencem liberální obchodní politiky, byla na konci 90. let sestavena vláda ze sociálních demokratů a Zelených.63 Podle některých názorů byly vysoké cíle jasnou známkou toho, ţe EU usilovala o vedoucí pozici v multilaterálních obchodních jednáních. Domněnku napomohl i neaktivní přístup USA, který v obchodní politice prosazovaly v 90. letech. Do nového kola vstupovaly s minimalistickou agendou, která měla především chránit domácí zájmy a pokud moţno vyhnout se jakýmkoli nákladům. Tehdejší obchodní zástupce USA, R. Zoellick, deklaroval, ţe plánem administrativy byl návrat k čistě obchodní agendě, které dominuje přístup na trhy. Pracovní standardy a ţivotní prostředí by měly být projednány odděleně od ostatních témat, případně v jiných organizacích neţ je WTO. V otázce investic a konkurence zůstaly USA z politických i taktických důvodů nevyhraněné. Pasivní postoj USA byl pro EU ale spíše nevýhodný, protoţe se ocitla se svojí komplexní agendou osamocená. Odmítavý postoj rozvojových zemí a absence podpory ze strany USA donutily EU odstranit ze svého plánu jedno z nejvíce kontroverzních témat – vztah obchodu a pracovních standardů. Ani poté se ale její vyjednávací pozice nezlepšila, ţádný jiný velký hráč tak rozsáhlou agendu nepodporoval. Při zahájení kola v Dauhá se zdálo, ţe EU se svými ambicemi uspěla. Přijatá ministerská deklarace zahrnovala prakticky všechna témata, o kterých EU chtěla vyjednávat. Na programu 63

Falke, A.: EU-USA Trade Relations in the Doha Development Round: Market access versus a Post-Modern Trade Policy Agenda, s. 8-11 Hoven, A.: Interest Group Influence on Trade Policy in a Multilevel Policy: Analysing the EU Position at the Doha WTO Ministerial Conference, s. 20

44

jednání měla být dohoda TRIPS, Singapurské otázky i vztah obchodu a ţivotního prostředí. Ustanovení týkající se zemědělství a zejména pak exportních dotací nepřinesla konkrétní závazky a rozvojový aspekt byl potvrzen uţ v samotném názvu kola. Jako poraţená strana se naopak jevily USA, které ustoupily u ţivotního prostředí, antidumpingu i ochrany duševního vlastnictví v případě léčiv. Nicméně takové bylo rozdělení zisků a ztrát pouze na první pohled. Hospodářská soutěţ, ţivotní prostředí a investice zůstávaly na programu pouze dočasně, díky moţnosti rozvojových zemí účinně vetovat výsledky jednání nebylo pravděpodobné, ţe se podaří dohodnout výraznější změny. Jediným skutečným ústupkem ze strany USA bylo zahájení jednání o antidumpingu, na které by stejně musely dříve či později přistoupit, pokud chtěly zůstat důvěryhodným obchodním partnerem. Navíc tato jednání nijak nenarušovala původní záměr, tedy získat lepší přístup na zahraniční trhy. Přijatá agenda měla v konečném důsledku blíţe spíše k obchodní politice USA neţ k post-moderní agendě EU. Skutečný konec vysokým cílům EU přineslo aţ setkání ministrů v Cancúnu.64 Tam se potvrdilo, ţe doba, kdy byla pro změnu v multilaterálním obchodním systému klíčová dohoda mezi EU a USA, je trvale pryč. V systému došlo k přerozdělení moci, silnou pozici zaujímají rychle rostoucí rozvojové země v čele s Čínou, Brazílií a Indií. Jednání v Cancúnu byla předčasně ukončena, neboť státy nenalezly shodu u Singapurských otázek. Rozvojové země odmítaly jejich zařazení na program, největší připomínky měly k investicím a konkurenci. Naopak EU spolu s Jiţní Koreou, Švýcarskem, Norskem a Japonskem trvaly na jejich zahrnutí. Všechny tyto země uplatňovaly protekcionistická opatření v oblasti zemědělství, dá se tedy předpokládat, ţe jedním z hlavních důvodů, proč odmítaly stáhnout Singapurské otázky z jednání, byla snaha blokovat pokrok právě v zemědělství. Jednání pokračovala v červenci 2004 v Ţenevě, kde EU upustila od tří Singapurských otázek a souhlasila, ţe se dále bude vyjednávat pouze o usnadňování obchodu. Tímto se rozsáhlá post-moderní agenda EU rozpadla a na programu zůstala jen klasická obchodní témata. Ukázalo se, ţe v globálním obchodním systému není poptávka po vytvoření komplexních pravidel, jeţ by mohly do určité míry nahrazovat systém globálního vládnutí. Odmítnutí post-moderní agendy na jednání WTO neznamená, ţe by neměla šanci uspět někde jinde. Jako vhodnější prostor pro její prosazování se v současnosti jeví bilaterální a regionální úroveň. Na půdě WTO bude její projednání reálné, aţ z ní budou moci profitovat i rozvojové země. U vedoucích rozvojových zemí lze očekávat, ţe s jejich rostoucí ekonomickou silou poroste i objem zahraničních investic, coţ by mohlo vyvolat jejich zájem na liberalizaci investic. V případě hospodářské soutěţe je situace komplikovanější, neboť mezi existujícími reţimy jsou velké rozdíly a sladit je nebude snadný úkol.65

64

Falke, A.: EU-USA Trade Relations in the Doha Development Round: Market access versus a Post-Modern Trade Policy Agenda, s. 11-14 65 Tamtéţ, s. 14-18

45

3.2.2 Zájmy členských států v obchodní politice Členské státy EU tvoří poměrně heterogenní skupinu zemí s různými zájmy a různou mírou vlivu na utváření obchodní politiky. Ve studii pro European University Institute analyzoval Adrian van den Hoven pozici EU na konferenci v Dauhá. Identifikoval zde skupinu států se silnou podporou pro zahájení nového kola, kam patřily Velká Británie, Švédsko, Finsko, Nizozemí a Irsko. Naopak nejniţší podporu pro nové kolo vykazovaly Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko. Zájmy těchto zemí zachycuje následující tabulka. Ostatní členské státy se pohybovaly někde na pomezí mezi těmito skupinami.66 Tabulka 5: Členské státy EU a zájmy v obchodní politice na začátku kola Stát Francie

Velká Británie

Itálie

Irsko Nizozemí

Španělsko

Portugalsko Švédsko

Zájem (defenzivní)

Zájem (ofenzivní)

Zemědělství * Kulturní průmysl Letectví Ocelářství Zemědělství Textil Ocelářství Letectví

Sluţby Duševní vlast-nictví Zemědělství * Finanční a telekomunikační sluţby *

Zemědělství Textil Ocelářství Zemědělství

Průmysl *

Průmysl Léčiva *

Zemědělství * Ţivotní prostředí Elektronika Zemědělství * Textil Rybolov Ocelářství Zemědělství Textil *

Průmysl Sluţby Zemědělství * Průmysl

Pracovní standardy Lesnictví Zemědělství Lesnictví

Průmysl Sluţby (IT) *

Průmysl

Silné zájmové skupiny Zemědělské svazy Velké podniky Antiglobalizační

Vliv na obchodní politiku

Důvěra v EK

Podpora nového kola

silný

nízká

nízká

silný

nízká

vysoká

mírný

vysoká

nízká

mírný

mírná

vysoká

silný

mírná – nízká

vysoká

mírný

mírná

nízká

mírný

mírná

nízká

mírný – silný

mírná – vysoká

mírný

vysoká

NGOs

Velké podniky (hl. poskytovatelé fin. sluţeb) Rozvojové a environmentální NGOs Zemědělské svazy Malé a střední podniky Obchodní svazy Velké podniky Zemědělské svazy Zemědělské svazy Velké podniky Environ. NGOs Zemědělské svazy Protekcionistická průmyslová odvětví Zemědělské svazy Malé podniky

Velké podniky Rozvojové a environ. NGOs Finsko Průmysl Velké podniky Sluţby (IT) * Rozvoj. a environ. NGOs * tento sektor lze povaţovat za prioritu obchodní politiky

vysoká

vysoká

Zdroj: Hoven, A.: Interest Group Influence on Trade Policy in a Multilevel Policy: Analysing the EU Position at the Doha WTO Ministerial Conference, s. 15

66

Hoven, A.: Interest Group Influence on Trade Policy in a Multilevel Policy: Analysing the EU Position at the Doha WTO Ministerial Conference, s. 15-16

46

Autor studie dále konstatuje, ţe do obchodní politiky EU se nepromítají národní zájmy všech členských států rovným dílem, zároveň ale neplatí, ţe obchodní politika odráţí výlučně zájmy velkých ekonomik. I malé státy na okraji Unie jako je Finsko či Irsko mají silné obchodní zájmy, coţ je dáno skutečností, ţe pro tyto ekonomiky má mnohem větší význam zahraniční obchod mimo EU neţ obchod v rámci Unie. Nerovnocenný přístup při jednání byl patrný například u zemědělství, které se snaţila Komise chránit, naproti tomu u textilu a oděvů tak razantní nebyla. V oblasti sluţeb byla nejvyšší prioritou liberalizace finančních sluţeb, coţ odráţelo silné zájmy britských, německých, francouzských a nizozemských firem.67 Přestoţe se i malým státům daří poměrně úspěšně prosazovat své obchodní zájmy, stále platí, ţe největší roli hrají tři největší ekonomiky EU – Velká Británie, Francie a Německo. Právě obchodní politice těchto tří států bude nyní věnována pozornost.

Velká Británie Obchodní politika Velké Británie je neodmyslitelně spjata s liberálním přístupem. Bývalá koloniální velmoc má dlouhou zkušenost se zahraničním obchodem a v EU patří mezi největší obhájce otevření trhů. Ne vţdy se ale drţela liberálních principů, pokud to bylo z politických důvodů nutné, byla v minulosti ochotná ze svého přesvědčení slevit. V 90. letech se snaţila chránit upadající textilní a oděvní průmysl díky systému kvót v rámci ujednání MFA, na podporu svého automobilového průmyslu zase vyjednávala s japonskými výrobci o dobrovolném omezení exportu. Po nástupu labouristické vlády v roce 1997 začala být obchodní politika ovlivňována nejen Ministerstvem obchodu a průmyslu (Department of Trade and Industry, DTI), ale také nově vytvořeným Ministerstvem pro mezinárodní rozvoj (Department for International Development, DFID), kterému se dostalo silné podpory od ministerského předsedy G. Browna. Hlavním cílem DFID je realizace britské zahraniční pomoci, nejvyšší prioritou je pak pomoc v boji se světovou chudobou. Později se ale ukázalo, ţe skutečný vliv DFID skrze britskou obchodní politiku je menší, neţ kdyby ministerstvo své zájmy prosazovalo přímo v EU nebo v jiných mezinárodních organizacích. Formálně tak zodpovědnost za obchodní politiku zůstala pouze na DTI, DFID se snaţí propagovat svoji agendu přímo v Bruselu a Ţenevě. Nutno podotknout, ţe silný vliv na aktivitu DTI si zachovávají i ekonomické lobbistické skupiny. Británie je specifická v tom, ţe myšlenka volného obchodu a potřeba rozvojové pomoci je podporována nejen na vládní úrovni, ale i mezi širokou veřejností, sdruţeními spotřebitelů a rozvojovými nevládními organizacemi. Výsledkem dialogu mezi těmito subjekty je dobře 67

Hoven, A.: Interest Group Influence on Trade Policy in a Multilevel Policy: Analysing the EU Position at the Doha WTO Ministerial Conference, s. 15-23

47

informovaná občanská společnost, která úzce spolupracuje s vládou. Odlišné jsou také britské nevládní organizace (Non-governmental organizations, NGOs). I mezi britskými NGOs je přítomen antiglobalizační proud, na rozdíl od nevládních organizací z jiných evropských států je ale cílem těchto NGOs reforma WTO, neţ její úplné odmítání.68 V červenci 2004 zveřejnilo DTI Bílou knihu o globalizaci (White Paper – Making globalization a force for good), ve které představilo obchodní strategii Velké Británie. Ústředním tématem dokumentu byla otázka, jak zajistit, aby globalizace byla přínosná pro všechny země včetně těch rozvojových. Podle DTI bylo klíčem odstraňování obchodních bariér a šíření volného trhu. Vlády by měly přehodnotit dnes tradiční pohled na obchod, kdy se státy snaţí dosáhnout co nejvyšších exportů. Výhody totiţ plynou z obou směrů obchodních toků. Importy jsou prospěšné, protoţe spotřebitelům a producentům umoţňují přístup ke zboţí a sluţbám za niţší ceny. Zároveň ale také přináší větší konkurenci, která podněcuje inovace, coţ v konečném důsledku podporuje produktivitu i hospodářský růst. Vyšší exporty a otevřenost vůči importům spolu úzce souvisí. Jestliţe státy poţadují po ostatních otevření jejich trhů, měly by být připraveny odstranit překáţky na svém trhu. V této souvislosti DTI kritizuje především evropský trh se zemědělskou produkcí. Bariéry by měly být odstraněny nejen proto, ţe brání mnoha chudým zemím v zapojení do světového obchodu, ale jednoduše proto, ţe sniţování protekcionismu je ve vlastním zájmu EU.69 Podle DTI je nařčení vyspělých zemí z pokrytectví oprávněné. Po zbytku světa chtějí, aby přistoupil na volný trh, rozvojovým zemím vnucují skrze IMF a WB obchodní liberalismus, ale samy pokračují v ochraně svých zemědělských trhů a dalších zvláštních zájmů. „Protekcionismus je nákladný, neúčinný a neefektivní, poškozuje daňové poplatníky stejně jako spotřebitele.“70 Poté, co dojde k odstranění bariér, je nutné zabezpečit, aby nebyly obnoveny v jiné formě, např. jako antidumping nebo jiná ochranná opatření. Sníţení protekcionismu by mělo znamenat, ţe dojde k eliminaci exportních subvencí ze strany bohatých zemí, redukci domácích podpor poškozujících obchod a výraznému otevření trhů zejména sníţením nejvyšších celních sazeb. Rovněţ by měla být odstraněna eskalace cel, která odrazuje rozvojové země od vývozu zpracovaných výrobků. U nezemědělských produktů podporovala Británie další sniţování cel, dle jejího názoru by u ţádných produktů neměla být celní sazba vyšší neţ 15 %. Stejně tak by měly být dále sniţovány netarifní bariéry. Větší liberalizaci by uvítala také u sluţeb. S ostatními evropskými státy se shodovala na výjimce pro vzdělávání, zdravotnictví a sociální sluţby. V těchto oblastech neměla EU ţádat ani nabízet otevření trhu. Naopak jednání o audiovizuálních sluţbách neodmítala. Británie rovněţ uznávala zájem rozvojových zemí na liberalizaci 68

Holmes, P.: British Trade Policy and the Doha Development Round, s. 7-10 Department of Trade and Industry: White Paper 2004 – Making globalisation a force for good, s. 6-10 70 Tamtéţ, s. 10 69

48

především u čtvrtého modu a domnívala se, ţe by jednání měla zahrnovat všechny čtyři způsoby dodání sluţeb. Pokud by byla správně řízená, mohla by mít dočasná migrace za prací pozitivní efekt pro rozvinuté i rozvojové země. Pracovníci ze zahraničí by mohli naplnit místa, o která nemá domácí pracovní síla zájem nebo je nestačí obsadit. Navíc výdělky zasílané zpět domů často mnohonásobně převyšují oficiální zahraniční pomoc, která do země směřuje. Dodávání sluţeb ve čtvrtém modu bude v budoucnu velkým tématem jednání ve WTO. DTI zdůrazňuje, ţe je třeba vyvarovat se dvou věcí. Nesmí docházet k cílené rekrutaci pracovní síly z rozvojových zemí, které by se pak mohly potýkat s nedostatkem pracovníků v klíčových oblastech jako je zdravotnictví, a musí být zabráněno ilegální migraci. Singapurské otázky mohly být podle Británie výrazným příspěvkem pro obchod i rozvoj. Po Cancúnu bylo zřejmé, ţe jednání budou pokračovat nanejvýš v oblasti usnadňování trhu. Británie toto téma povaţovala za důleţité, nicméně deklarovala, ţe se nebude snaţit o jeho prosazení na úkor celé rozvojové agendy. Pokud jde o vytváření standardů, Británie má vyhraněný názor pouze na pracovní standardy, které odmítá řešit ve WTO. Tato problematika není součástí mandátu WTO, zabývat by se jí případně měla Mezinárodní organizace práce (ILO). V případě dalších standardů není pozice Británie úplně jasná. U bezpečnosti potravin i ostatních produktů uznává Británie právo spotřebitelů vyţadovat určité standardy a stejně tak i právo vlád z vlastní iniciativy zavést kontrolní opatření za účelem ochrany zdraví a ţivotního prostředí. U aplikace takových standardů ale vţdy existuje riziko, ţe budou zneuţity pro ochranářské účely. Je proto nezbytné, aby byly tyto netarifní bariéry podrobeny důkladnému dohledu. DTI také souhlasí s tím, ţe by podnikatelé a investoři měli dodrţovat určité environmentální a sociální normy. Současně ale upozorňuje na fakt, ţe rozvojové země nedisponují dostatečnými kapacitami, aby mohly taková pravidla zavést a účinně uplatňovat.71 Británie patří k zastáncům rozvojového kola a jejím cílem je aktivně přispět k jeho úspěšnému ukončení. Podle britských odhadů by dokončení DDA podpořilo globální ekonomiku 110 mld. liber ročně, a to díky lepšímu přístupu na trhy a otevření nových trhů, větším exportním příleţitostem, niţším cenám vstupů, sníţení netarifních bariér i byrokracie spojené s obchodem. Dokončení kola by také posílilo multilaterální, na pravidlech zaloţený, systém jako takový, coţ by přispělo k vyšší stabilitě podnikatelského prostředí. Británie se specializuje na vývoz kvalitních produktů s vysokou přidanou hodnotou, mezi hlavní zájmy obchodní politiky patří liberalizace obchodu se sluţbami (hlavně finančními) a ochrana duševního vlastnictví, která je nezbytná pro další rozvoj v inovativních odvětvích.72

71 72

Department of Trade and Industry: White Paper 2004 – Making globalisation a force for good, s. 6-15, 80-93 Department for Business Inovation & Skills: Trade and Investment for Growth, s. 45-70

49

Francie Francie reprezentuje zcela odlišný přístup k obchodní politice. Na rozdíl od Velké Británie nepatří Francie k propagátorům volného trhu. Naopak, její obchodní politika se vyznačuje vysokou mírou protekcionismu, ať uţ je vláda tvořena spíše levicovými či pravicovými politiky. Nejvyšší ochrana je spojena se zemědělstvím. Jejími nejhlasitějšími stoupenci ale nejsou samotní zemědělci, nýbrţ různé zájmové skupiny a odbory, tedy ty subjekty, které pocítí dopady reformy zemědělství nejvíce. Dalším charakteristickým rysem Francie je rozsáhlý byrokratický aparát. Státní úředníci hrají v utváření a prosazování obchodní politiky významnou roli, ale jejich vliv je patrný i v běţném ţivotě Francouzů. V otázce liberalizace obchodu se typicky střetávají zájmy spotřebitelů a producentů. Spotřebitelům otevření trhu přináší jednak větší výběr produktů, vyšší kvalitu a také niţší ceny, je proto pochopitelné, ţe jsou zaměřeni proliberálně. Jejich nevýhodou ale je, ţe jsou obvykle špatně organizováni. Producenty můţeme rozdělit do dvou skupin. Ti výrobci, kteří jsou schopni obstát v zahraniční konkurenci, podporují liberální politiku, neboť chtějí získat přístup na zahraniční trhy a dosáhnout exportních příjmů. Naopak neefektivní domácí firmy, které nemohou konkurovat produkci ze zahraničí, podporují protekcionistickou politiku, která je chrání před dovozem výrobků z ostatních zemí. V porovnání se spotřebiteli jsou domácí výrobci obvykle velmi dobře organizováni a na podobu obchodní politiky mají mnohem větší vliv. Francie je v tomto ohledu specifická, neboť mezi spotřebiteli nepřevládá proliberální přístup. Ti otevření trhu vnímají především jako příleţitost pro zahraniční podniky k ovládnutí části francouzského trhu. Francouzské pojetí mezinárodního obchodu má blízko k merkantilismu, podle kterého se měly státy snaţit podporovat exporty a omezovat importy. V protikladu s tímto názorem tradiční liberální teorie tvrdí, ţe největší výhody vyplývají z importů, účelem exportů je získat prostředky na dovozy.73 V zahraniční politice je stále patrný odkaz prezidenta Charlese de Gaulla, který se projevuje aktivním vystupováním na mezinárodní scéně, snahou o udrţení postavení nezávislé světové velmoci i častým vymezováním se vůči americké politice. Zároveň se Francie prezentuje jako přítel rozvojových zemí, coţ platí zejména pro Afriku a Blízký východ. Její rozvojová pomoc dosahuje 0,5 % HDP, coţ je sice méně, neţ vyţadují Rozvojové cíle tisíciletí, mezi nejvyspělejšími státy však Francii patří první místo. Do fondu WTO určeného k financování rozvojových programů, přispívá Francie 3 miliony eur kaţdé dva roky. Dobré pověsti se těší také francouzské nevládní organizace, které v zemích třetího světa působí. Tou nejznámější jsou Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières). Francouzská politika je tak poněkud nejednoznačná. Na jedné straně Francie uvolňuje finanční prostředky na pomoc rozvojovým zemím a deklaruje svoji podporu, na druhé straně chce chránit své trhy a brání se dovozům. 73

Lehmann, J.P.: France and the Doha Debacle, s. 13-16

50

Prohlášení nového kola za rozvojové, dostalo Francii do nelehké situace. V předchozích kolech multilaterálních jednání v rámci GATT byla vţdy primárním cílem Francie obrana národních zájmů, tentokrát ale nestála v centru pozornosti jen čistě obchodní témata. Úkolem kola bylo zajistit větší zapojení chudších zemí do mezinárodního obchodu. Francie si rovněţ uvědomovala rostoucí provázanost obchodu s dalšími oblastmi jako je rozvoj, ekonomický růst a bezpečnost. Pokud by jednání skončila neúspěchem, nepříznivě by to ovlivnilo i další iniciativy, např. právě Rozvojové cíle tisíciletí. Ačkoli je vnější obchodní politika EU v kompetenci Evropské komise, v případě WTO vysílají jednotlivé členské státy na jednání ještě i své vlastní delegace. I kdyţ obchod nepatří ve Francii mezi nejdůleţitější oblasti politiky, na konferenci v Cancúnu disponovala Francie nejpočetnější delegací ze všech evropských států. Zástupci ministerstev relevantních pro otázky rozvoje a zahraniční pomoci byli ve výrazné menšině, většinu delegace tvořili reprezentanti ministerstva zemědělství, přidruţených asociací a lobbistických skupin. To napovídalo, ţe skutečnou prioritou Francie není podpora světového obchodu, růstu a rozvoje, nýbrţ ochrana domácího zemědělství.74 Klíčový význam zemědělství potvrdilo chování Francie v roce 2004. Ve snaze obnovit jednání po krachu v Cancúnu tehdy Evropské komise přišla s několika ústupky. Ostatním členům WTO rozeslala dopis, ve kterém uvedla, ţe je ochotná jednat o sníţení domácích podpor i úplném odstranění exportních subvencí a vyřazení tří Singapurských otázek. Rovněţ navrhla, ţe nejchudší země WTO nebudou muset přistoupit k většímu otevření trhů. Zejména návrhy týkající se podpor v zemědělství vyvolaly velkou vlnu kritiky ze strany Francie. Ta se okamţitě ohradila proti moţným ústupkům. Protoţe však zůstala jediná, Komise obecný rámec, který měl slouţit jako podklad pro další jednání ve WTO, schválila. Na setkání v červenci 2005 v Číně vyšla Komise vstříc zemím G20 a přijala jimi navrhovaný princip pro sniţování cel na zemědělské produkty. Reakce Francie na sebe nenechala dlouho čekat. Společně s Irskem a Itálií nařkla Komisi z překročení mandátu pro jednání. Komise v nastoleném trendu ovšem pokračovala, v říjnu na setkání v Curychu předloţila své návrhy ohledně přístupu na zemědělské trhy. Francie podporovaná 12 dalšími státy EU zaslala Komisi dopis, ve kterém ţádala, aby Komise veškeré ústupky v zemědělství nejprve projednávala s členskými zeměmi. Návrh nebyl přijat, Francii se nepodařilo získat dostatečnou podporu. Proti stál silný blok zemí včetně Británie, Německa, Švédska, Nizozemí, Dánska a Finska. Nicméně Komise posílila mechanismus, který zajišťoval informovanost Rady o průběhu jednání. Navzdory francouzské kritice a výčitkám, ţe Francouzi vyuţijí veto, zajde-li Komise v jednáních za hranici reformy CAP z roku 2003, nabídla Komise, ţe EU sníţí nejvyšší cla u zemědělských produktů o 60 %, průměrná pak

74

Lehmann, J.P.: France and the Doha Debacle, s. 15-19

51

o 46 % na výsledných 12 %. U 8 % produktů, které pokládala za citlivé, měla zůstat cla zachována.75 Francouzské námitky tak nebyly reflektovány. V současné době je hlavní prioritou v obchodní politice podpora konkurenceschopnosti francouzské ekonomiky. Vláda investuje značné prostředky do průmyslových odvětví s vysokým potenciálem růstu, důleţitou roli hrají výdaje na výzkum a vývoj. S tím také souvisí zájem na ochraně duševního vlastnictví. V rámci DDA Francie vystupuje aktivně v případě geografických označení, kde má zájem na jejich rozšíření i na další produkty. V oficiálních dokumentech či prohlášeních politických představitelů ale nepatří DDA přední místo, lze tedy usuzovat, ţe dokončení kola z Dauhá v nejbliţší době není pro Francii zásadní. Bezpochyby se do tohoto postoje promítá fakt, ţe hlavní exportní zájmy Francie leţí uvnitř Evropské unie a liberalizace mezinárodního obchodu pro ni nemá tak velký význam jako třeba pro Británii a Německo.

Německo Německo má mezi členskými státy EU výsadní pozici. Představuje nejsilnější ekonomiku, má největší počet obyvatel a je nejdůleţitějším hráčem v mezinárodním obchodě. Ve světovém obchodě se sluţbami mu patřila loni druhá příčka hned po USA, v případě obchodu se zboţím obsadilo třetí pozici po USA a Číně. Země je tradičně spojována s modelem sociálně trţního hospodářství, který byl zaveden na konci 40. let ministrem hospodářství Ludwigem Erhardem. Ačkoli v některých sektorech Německo uplatňovalo jistou míru ochrany, v obchodních vztazích podporovalo otevření trhů, a to nejen zahraničních, ale i těch domácích. Nebylo však absolutním zastáncem liberalismu. Proliberální přístup byl limitován jak vnitřní politikou sociálního hospodářství, tak navenek zájmy v zahraniční politice. Obchodní politika nikdy nebyla ústředním tématem vnějších vztahů, na rozdíl od jiných exportně orientovaných zemí jako je třeba Austrálie, Japonsko a Kanada.76 V evropském kontextu bylo Německo součástí liberálního tábora, který působil jako protiváha jiţním zemím, jeţ vystupovaly proti otevření trhů. Vedle EU se ale snaţilo prosazovat své zájmy i na jiných fórech, především pak v rámci skupiny G7. Vedoucí roli v prosazování liberalizace obchodu Německo hrálo aţ do konce 80. let. Od té doby začal jeho vliv v obchodní politice slábnout. Tento posun měl několik příčin. S nástupem vlády Helmuta Kohla došlo ke změně v prioritách obchodní politiky, kdy vlastní liberální zájmy ustoupily do pozadí ve prospěch zájmů celoevropských. Dále došlo ke zhoršení pozice ministerstva hospodářství v mocenské struktuře, coţ bylo ještě umocněno slabým personálním vedením úřadu i úrovní politických elit odpovědných za obchodní politiku obecně. Svůj podíl na

75 76

Young, A.: Negotiating with diminished expectations – The EU and the Doha Development Round, s. 128-129 Falke, A.: Waking-up from Trade Policy Hibernation? Germany’s Role in the Doha Development Round, s.20

52

nevýrazné obchodní politice měl i přetrvávající úspěch německých exportérů, který politiky nenutil k proaktivnímu přístupu. Pokud jde o vnější obchodní politiku, Kohlova vláda na rozdíl od Evropské komise nepodporovala začlenění nových témat jako jsou pracovní standardy a ochrana ţivotního prostředí do obchodní agendy. Stejně tak odmítala, aby se v otázce obchodu a rozvoje výrazněji angaţovaly rozvojové nevládní organizace. Vše se ale změnilo po parlamentních volbách v roce 1998, kdy vládu sestavili sociální demokraté a Zelení. Tato rudozelená koalice vedená kancléřem Gerhardem Schrödrem chtěla do obchodní politiky více zapojit občanskou společnost. Obchodní politika tak prošla v krátké době zcela zásadní proměnou, kdy se z téměř apolitické oblasti zaměřené na zájmy producentů stalo vysoce zpolitizované téma spojené s novými subjekty a zájmy (zejména sociální, environmentální a rozvojové otázky).77 Vzniklé situace dokázali vyuţít čelní představitelé ministerstva rozvoje i ţivotního prostředí, kterým napomohlo oslabení vlivu ministerstva hospodářství. Do jeho čela byl jmenován nevýrazný Werner Müller, který na ministerstvo přišel ze soukromé sféry. Nebyl spojen s ţádnou politickou stranou a ve svém novém působení neměl vysoké ambice. Na dalších dvou klíčových úřadech, jeţ se podílely na tvorbě zahraniční obchodní politiky, se očekávala v blízké době obměna vedení, neboť oba zkušení šéfové měli před odchodem do penze. Německá ekonomická a obchodní politika se tak nacházela v určitém mezidobí, kdy jí chyběla jasná vize do budoucna i schopné vedení. Významné změny se však neodehrávaly pouze na německé politické scéně, ale současně probíhaly i na evropské úrovni. Ve stejné době totiţ evropský obchodní komisař Pascal Lamy připravoval posun unijní obchodní politiky od tradičních témat k tzv. post-moderní agendě. Výsledkem pak byla komplexní agenda určená pro nové kolo multilaterálních jednání, která daleko překračovala klasická témata týkající se přístupu na trh s průmyslovými výrobky, zemědělskou produkcí a sluţbami. EU rovněţ deklarovala svoji podporu rozvojovým zemím, podle jejího názoru mělo kolo slouţit především jejich potřebám. Široký záběr agendy odráţel snahu Komise vyjít vstříc co nejvíce zájmům, v konečném důsledku však agenda působila spíše jako návrh na zavedení globálního vládnutí neţ plán pro liberalizaci mezinárodního obchodu. Rostoucí vliv sociálních hnutí a nevládních organizací v některých členských státech přiměl Komisi k zavedení dialogu s občanskou společností. S jejími zástupci mělo být v budoucnu konzultováno utváření obchodní politiky. Lze tedy konstatovat, ţe obchodní politika v Berlíně i Bruselu nabrala v mnoha ohledech podobný směr.78

77

Falke, A.: Waking-up from Trade Policy Hibernation? Germany’s Role in the Doha Development Round, s. 20-22 78 Tamtéţ, s. 22-23

53

Rudozelená koalice se plně ztotoţnila s přístupem Komise. Singapurské otázky podporovala, zejména pak investice a hospodářskou soutěţ, neboť v nich viděla příleţitost pro domácí podniky. Rozvojovou pomoc pokládala za důleţitou, dokonce byla ochotná obětovat zájmy svých velkých farmaceutických společností a přistoupit na mírnější podmínky pro ochranu duševního vlastnictví. Na rozdíl od ostatních velkých vyspělých zemí netrvalo Německo na získání přístupu na trhy rychle rostoucích ekonomik. U pracovních standardů dokonce trvalo na jejich prosazení i poté, co sama Komise od tohoto záměru ustoupila. Souhlas německé společnosti s agendou EU pomohla získat i dobře cílená kampaň ze strany P. Lamyho, která se zaměřila na průmyslové podniky, vládu i NGOs. Problémem bylo, ţe kromě Německa ţádný jiný velký hráč ve světovém obchodě post-moderní agendu nepodporoval. Určitý náznak změny v německé obchodní politice přišel uţ před neúspěšným setkáním členských států WTO v Cancúnu. Způsoben byl personální obměnou na klíčových postech. Do čela ministerstva hospodářství nastoupil Wolfgang Clement, muţ se silným vlivem v sociálnědemokratické straně, obchodní agendu ministerstva převzal Alfred Tacke, blízký spolupracovník G. Schrödera a schopný politik. Odpovědnost za obchodní politiku se tak vrátila do rukou politiků, kteří měli skutečnou moc. Z Cancúnu, který pro ně byl první přímou zkušeností s multilaterálním obchodním jednáním, si odvezli řadu cenných poznatků. Zjistili, jaké hlavní překáţky brání uzavření dohody, a podle toho se snaţili přizpůsobit německou obchodní politiku pro příští jednání. Nekonstruktivní vystupování nevládních organizací je přesvědčilo o nutnosti zachovávat si určitý odstup a nenechat je příliš zasahovat do vytváření politiky. Německo zároveň podpořilo vyřazení investic a hospodářské soutěţe z agendy, neboť bylo jasné, ţe shoda u nich není moţná. Nakonec upustilo i od své solidarity k Francii a postavilo se za odstranění exportních dotací. Cancún dal impuls ke změnám v obchodní politice Německa. Ústředním bodem se opět stal přístup na trhy. Podobné přehodnocení obchodní politiky se snaţilo Německo prosadit i na unijní úrovni, jeho cílem bylo přiblíţit agendu EU zájmům dalších důleţitých aktérů ve světovém obchodním systému. Odmítání ústupků v post-moderní agendě na počátku kola ze strany EU jednání zkomplikovalo a zbytečně oddálilo moţnost dosaţení dohody. Pozitivním efektem ale bylo obnovení proliberálně orientovaného postoje Německa, které mělo na změně evropského přístupu velkou zásluhu. Z agendy byla vynechána většina nových témat, čímţ se postoj EU značně přiblíţil USA, které kladly důraz na přístup na trhy.79 V současné době deklaruje Německo jako hlavní cíle v zahraničním obchodě podporu otevřených a transparentních trhů, ochranu duševního vlastnictví, podporu zavádění standardů a zvýšení atraktivity Německa jako cílové země pro investice. Německo je velkým zastáncem 79

Falke, A.: Waking- up from Trade Policy Hibernation? Germany’s Role in the Doha Development Round, s. 23-28

54

multilaterálního systému obchodu. Systém garantuje předvídatelnost a stabilitu, coţ jsou klíčové podmínky pro rozvoj obchodu. Rovněţ se osvědčil během finanční a ekonomické krize, kdy bránil šíření protekcionistických opatření. Úspěšné dokončení DDA je německou prioritou. Bylo by pozitivním impulsem pro mezinárodní obchod i hospodářský růst a podpořilo by otevřenost globální ekonomiky. Jestliţe by byly implementovány návrhy, které jsou aktuálně na stole, je odhadováno, ţe mezinárodní obchod by se zvýšil o 3-4 %, podle Světové banky by dokončení DDA přineslo dodatečných 160 mld. dolarů ročně. Investice a přenos technologií je moţný, pouze pokud jsou dostatečně chráněna práva duševního vlastnictví. Německým zájmem tak je i boj proti padělání a pirátství, které v delším časovém horizontu brání inovacím a zpomalují pokrok. Německo je rovněţ zastáncem standardizace, prospěch by mělo zejména ze zavedení standardů v nových a inovativních odvětvích jako je elektronika či environmentální technologie.80

3.3 Obchodní strategie EU po roce 2005 Evropská rada přijala v březnu 2000 Lisabonskou strategii, která měla reagovat na výzvy, jimţ EU čelila na začátku nového tisíciletí (postupující globalizace, klimatické změny, stárnutí populace). Strategie platná pro příštích deset let stanovila EU vysoký cíl, a to stát se do roku 2010: „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou schopnou udržitelného hospodářského růstu, s více a lepšími pracovními místy, větší sociální soudržností a respektem k životnímu prostředí.“81 K naplňování cíle se ale EU přibliţovala jen pozvolna. V roce 2004 pověřila Rada skupinu expertů v čele s bývalým nizozemským předsedou vlády W. Kokem, aby zhodnotili dosavadní postup v Lisabonské strategii. Závěrečná zpráva konstatovala, ţe v prvních pěti letech bylo dosaţeno jen malého pokroku. Skupina doporučila, aby se strategie soustředila primárně na dva cíle - hospodářský růst a zaměstnanost. Rovněţ vytipovala pět prioritních oblastí, v nichţ mělo dojít k zásadním změnám:82  znalostní ekonomika – zvýšit atraktivitu EU pro vědu a výzkum, navýšit příspěvky do této oblasti, podporovat vyuţívání informačních technologií;  vnitřní trh – dokončit vnitřní trh tak, aby byl umoţněn volný pohyb zboţí a kapitálu a rozšířit ho i na sluţby;  podmínky pro podnikání – sníţit celkovou administrativní zátěţ, zkvalitnit legislativu, usnadnit zakládání nových podniků;  trh práce – zvýšit zaměstnanost, motivovat starší pracovníky k pozdějšímu odchodu do penze, podporovat celoţivotní vzdělávání, přizpůsobit vzdělávací a školicí systémy poptávce pracovního trhu; 80

Federal Ministry of Economics and Technology: Tapping opportunities – all around world, s. 18-22 European Parliament: Lisbon European Council 23-24 March – Presidency Conclusions, online [2011-11-13] 82 EC: Facing the Challenge, The Lisbon Strategy for growth and employment, 2004, s. 6-38 81

55

 životní prostředí – podporovat výzkum a vývoj technologií šetrných k ţivotnímu prostředí a hospodárné zacházení s přírodními zdroji. Neuspokojivé výsledky v plnění strategie přiměly Evropskou komisi ke změně přístupu. Na základě doporučení Kokovy skupiny vypracovala nový návrh strategie, který byl v březnu 2005 schválen Radou. Instituce EU měly ve spolupráci s členskými státy pracovat na vyšším a trvalém ekonomickém růstu a tvorbě nových a lepších pracovních míst. Revidovaná verze Lisabonské strategie kladla důraz na otevřený trh s kvalitními a efektivně vynucovanými vnitřními pravidly v oblasti konkurence, inovací, vzdělání, výzkumu a vývoje, zaměstnanosti a sociální politiky. V dnešním globalizovaném světě je hospodářský růst úzce spojen s konkurenceschopností. Jestliţe chce EU ekonomicky růst, musí být schopna se svými produkty uspět na světových trzích. Proto bylo potřeba doplnit strategii uvnitř EU vhodnou vnější politikou, která by přispěla k ekonomickému růstu i tvorbě nových pracovních míst. V říjnu 2006 přijala Evropská komise novou obchodní strategii s názvem Globální Evropa, jejímţ účelem bylo získat přístup na zahraniční trhy pro evropské podniky a zajistit jim férové konkurenční podmínky. Zároveň se Komise zavázala, ţe evropské trhy zůstanou otevřené. Důvodem jsou měnící se podmínky ve světové ekonomice. Dodavatelské řetězce mají v současnosti globální charakter, producenti vyuţívají sluţeb dodavatelů z celého světa. A Evropská unie není v tomto směru výjimkou. Její vysoce kvalitní exporty jsou závislé na dovozu surovin. Není tedy moţné, aby trvala na otevření zahraničních trhů a zároveň své vlastní trhy chránila. Tehdejší evropský komisař pro obchod Peter Mandelson k tomu uvedl: „Ekonomická síla je nezbytným předpokladem silné pozice EU ve světě. Obchod je pro vznik této síly i její následné udržení nutností. Měnící se globální ekonomika vyžaduje novou obchodní politiku. Otevřený trh neznamená pouze snížené celní sazby – je to trh, na kterém mohou evropské firmy volně soutěžit a pokud tak činí, dostane se jim právní ochrany. Evropská politika musí být jasná: odmítnutí protekcionismu na domácích trzích a aktivní přístup v otevírání zahraničních trhů.“83 Klíčovými prvky evropské konkurenceschopnosti jsou podle obchodní strategie znalosti, inovace, duševní vlastnictví, sluţby a efektivní přístup ke zdrojům. Hlavním předmětem zájmu vnější obchodní politiky by mělo být otevření zahraničních trhů pro evropské podniky. Obchodní politika by měla usilovat o sniţování netarifních bariér v přístupu na trh, jejichţ význam roste s tím, jak jsou postupně sniţována a odstraňována cla. Dále by se měla snaţit zlepšit přístup evropských firem ke zdrojům (energie, kovy, nerostné suroviny, základní plodiny, usně apod.). Značný prospěch by EU měla z větší liberalizace obchodu se sluţbami a z posílení pravidel v oblasti duševního vlastnictví, investic, veřejných zakázek a konkurence. EU se snaţila své zájmy prosazovat především během multilaterálních jednání 83

EC: New strategy puts EU trade policy at service of European competitiveness and economic reform, Press release 4.10.2006, online [cit. 2011-11-13]

56

WTO. Přerušená jednání v rámci rozvojového kola z Dauhá vnímala jako ztracenou příleţitost, jejím cílem bylo přispět k obnovení jednání a dosáhnout pokroku. Ačkoli je EU zastáncem DDA, svých cílů se snaţí dosáhnout i prostřednictvím bilaterálních a regionálních jednání. Vedle oţivení jednání na půdě WTO bylo prioritou vnější obchodní politiky také jednání o volném obchodu s Indií, Jiţní Koreou, státy ASEANu a MERCOSURu a rovněţ dialog o obchodních otázkách s Čínou.84 Hlavní cíle Lisabonské strategie se nepodařilo splnit, výrazný podíl na tom měla také ekonomická krize. Přesto byla strategie hodnocena pozitivně. V březnu 2010 představila Evropská komise nový dokument s názvem Evropa 2020, který stanovil strategický plán pro EU na příštích deset let. Strategie měla vyvést EU z finanční a ekonomické krize a připravit její ekonomiku na novou dekádu. Motorem hospodářského růstu se měly stát opatření na unijní i národní úrovni ve třech oblastech: inteligentní růst (podpora znalostí, inovací, vzdělávání a digitální společnosti), udrţitelný růst (efektivní vyuţívání zdrojů, podpora konkurenceschopnosti) a inkluzivní růst (větší participace na trhu práce, více moţností pro zisk nových dovedností, boj s chudobou a sociálním vyloučením). Komise rovněţ vytyčila pět cílů, kde by se měla nacházet EU v roce 2020. Podle nich bude moţné průběţně hodnotit pokrok v plnění strategie. Těmito cíli jsou:85    

75 % populace ve věku 20-64 let by mělo být zaměstnáno, 3 % HDP by měla EU investovat do výzkumu a vývoje, v oblasti energetiky by měla být naplněna strategie 20-20-20, podíl mladých lidí, jejichţ nejvyšším dosaţeným vzděláním je niţší stupeň střední školy by měl klesnout pod 10 %; alespoň 40 % mladší generace by mělo mít vysokoškolské vzdělání,  počet osob ohroţených chudobou by měl klesnout o 20 milionů. Podle předsedy Komise J. Barrosa jsou uvedené cíle ambiciózní, ale dosaţitelné. Komise v dokumentu navrhuje sedm základních iniciativ, avšak k naplnění cílů bude potřeba přijetí řady dalších podpůrných plánů a programů. Komise zdůrazňuje, ţe EU má šanci uspět, pouze pokud bude vystupovat jako jeden celek a pokud se do plnění strategie zapojí subjekty na všech úrovních (celounijní, národní, regionální i místní).86 V listopadu 2010 představila Komise dokument Obchod, růst a celosvětové záležitosti. V něm nastínila svoji vizi obchodní politiky, jeţ měla pomoci oţivit evropské hospodářství. Obchodní politika je v dokumentu prezentována jako klíčový prvek strategie Evropa 2020, dále je zdůrazněn trojí přínos z obchodu. Obchod zajišťuje hospodářský růst, přispívá k tvorbě 84

EC: Global Europe – competing in the world, October 2006, s. 2-15 EC: Global Europe – EU performance in the global economy, October 2008, s. 1 85 EC: Europe 2020 – A European strategy for smart, sustainable and inclusive growth, s. 3 86 Europa: Europe 2020: Commission proposes new economic strategy in Europe, Press release 3.3.2010 EC: Europe 2020 –A European strategy for smart, sustainable and inclusive growth

57

nových pracovních míst a je výhodný pro spotřebitele, neboť zvyšuje nabídku a sniţuje ceny. Prioritou Komise je sniţování překáţek obchodu, získání přístupu na nové trhy a dosaţení přiměřeného podílu na světovém obchodu pro evropské podniky. Obchodní politika by měla být uplatňována tak, aby pomohla překonat stávající krizi a vytvořila dobré podmínky pro silnou evropskou ekonomiku. Konkrétně Komise navrhuje:87  dokončit jednání v rámci WTO i s hlavními obchodními partnery jako je Indie či MERCOSUR, to by přineslo zvýšení evropského HDP o více neţ 1 % ročně,  prohloubit obchodní vztahy s dalšími strategickými partnery jako jsou USA, Čína, Rusko a Japonsko, přičemţ důraz by měl být kladen na odstraňování netarifních bariér obchodu,  pomoci evropským podnikům v přístupu na světové trhy vytvořením mechanismu, který by vyrovnal rozdíl mezi otevřenými trhy EU (např. v oblasti veřejných zakázek) a uzavřenějšími trhy obchodních partnerů,  zahájit jednání s důleţitými partnery o komplexní úpravě podmínek pro investování,  zabezpečit, aby obchodování probíhalo podle pravidel a práva EU byla prosazována,  zajistit, aby prospěch z obchodu nebyl omezen pouze na některé skupiny. Konečná verze dokumentu byla ovlivněna výsledky veřejné konzultace ohledně budoucnosti obchodní politiky, do které se zapojily členské státy, další instituce EU, občanská společnost i podnikatelské subjekty a jejich sdruţení. Hlavní strategický dokument je doplněn dvěma dalšími texty. Pracovní dokument s názvem Trade as a driver of prosperity analyzuje potenciální přínos nové koncepce obchodu pro hospodářský růst a tvorbu pracovních míst a také rozebírá současné překáţky obchodu se zboţím, sluţbami a investicemi. Zpráva Progress achieved on the Global Europe strategy 2006-2010 hodnotí, jakého pokroku bylo dosaţeno ve snaze více otevřít zahraniční trhy pro evropské podniky.88 Analýze jednotlivých priorit EU v obchodní politice se věnuje následující kapitola.

87 88

Europa: EU sets assertive trade policy agenda for next five years, Press release 9.11.2010 Tamtéţ

58

4 ANALÝZA OBCHODNÍCH PRIORIT EU Ve všech strategických dokumentech týkajících se obchodní politiky zmiňuje EU jako hlavní prioritu zachování otevřených globálních trhů, čehoţ má být dosaţeno prostřednictvím multilaterálního obchodního systému WTO. Nejprve tedy bude pozornost věnována výhodám, které mezinárodní obchod a jeho liberalizace přináší, následně budou rozebrány jednotlivé obchodní zájmy EU v Rozvojové agendě z Dauhá.

4.1 Mezinárodní obchod a výhody jeho liberalizace Ekonomové se shodují na tom, ţe volný obchod je výhodnější neţ obchodní protekcionismus. Pro stát je lepší otevřít své trhy dokonce i v případě, ţe tak neučiní ţádná jiná země. I kdyţ je bráněno domácím producentům v přístupu na zahraniční trhy, země získává alespoň z levnějších importů. Přestoţe se ekonomická teorie jasně přiklání k udrţování otevřených trhů, státy v mezinárodním obchodě běţně vyuţívají ochranářská opatření. Důvodem, proč se teoretický ideál a praxe odlišují, je skutečnost, ţe se do zahraniční obchodní politiky států promítají politické zájmy. Vlády se obvykle snaţí otevřít nové trhy pro domácí konkurenceschopné producenty a zároveň chránit ty méně konkurenceschopné od zahraničních dovozů. Liberální přístup k volnému obchodu vychází z principů formulovaných reprezentanty klasické ekonomie A. Smithem a D. Ricardem. Ti tvrdili, ţe odstranění překáţek pro volný pohyb zboţí umoţní zemím specializovat se na takovou produkci, u které mají komparativní výhodu. To znamená, ţe by se měly soustředit na výrobu zboţí, kde dosahují relativně niţších nákladů a vyšší produktivity neţ jiné země. Ostatní zboţí by si měly obstarat obchodem, neboť to vyjde levněji, neţ kdyby ho samy produkovaly. V důsledku specializace některé sektory v ekonomice prosperují, naopak jiné zanikají. Konečným výsledkem přerozdělení výroby by mělo být optimální vyuţití omezených světových zdrojů a vyšší celková efektivita. Teorie komparativní výhody ukazuje, ţe z obchodu mohou profitovat všechny země i ty méně rozvinuté. Liberálové jsou přesvědčeni, ţe cílem hospodářské aktivity je prospěch spotřebitele a zvýšení světového bohatství.89 Liberalizace obchodu přináší výhody spotřebitelům i producentům. Zvyšuje konkurenci na domácích trzích, která se projevuje v niţších cenách, širší nabídce zboţí a větší efektivitě výroby. Dále přispívá k vyššímu národnímu i světovému bohatství tím, ţe umoţňuje zemím specializaci. Mohou tak vyváţet zboţí a sluţby, u nichţ mají komparativní výhodu, a dováţet zboţí a sluţby, které jsou v zahraničí produkovány levněji. Liberalizace rovněţ podporuje šíření technologií a know-how, coţ můţe zejména rozvojovým zemím přinést velký uţitek. V neposlední řadě obchodní vztahy mezi zeměmi a z nich vyplývající spolupráce sniţují 89

Gilpin, R.: Global political economy: understanding the international economic order, s. 196-199

59

pravděpodobnost vzniku konfliktů. Naproti tomu protekcionismus je spojen s niţší produktivitou, protoţe jeho účelem je často ochrana nekonkurenceschopných domácích producentů. Obchodní restriktivní opatření mají negativní dopad na rozdělení příjmů, neboť dochází k přesunu prostředků od spotřebitelů a producentů v nechráněných odvětvích ve prospěch chráněných sektorů.90

Multilaterální systém obchodu Multilaterální systém obchodu je příkladem mezinárodního reţimu. Tradiční definice Stephena Krasnera popisuje mezinárodní reţimy jako: „množinu implicitních nebo explicitních principů, norem, pravidel a rozhodovacích procedur, kolem nichž se sbíhají očekávaná chování aktérů v dané oblasti mezinárodních vztahů.“91 Státy vytváří mezinárodní reţimy v těch oblastech, ve kterých mají společné zájmy. Reţimy podporují spolupráci, neboť sniţují transakční náklady, nejistotu a asymetrii v informacích a zvyšují předvídatelnost jednání států i systému. Pokud pouţijeme terminologii teorie her, lze na systém WTO nahlíţet jako na opakovanou hru. Obchodní systém primárně plní dvě funkce. Státy mezi sebou jeho prostřednictvím směňují závazky v obchodní politice a zároveň systém slouţí jako mechanismus pro implementaci těchto závazků i pro jejich vymáhání.92 V letech 1947-1994 zastřešovala systém multilaterálního obchodu Všeobecná dohoda o clech a obchodu, v roce 1995 tuto roli převzala Světová obchodní organizace. Systém WTO je zaloţen na dvou základních principech – trţním liberalismu a nediskriminaci. Trţní liberalismus poskytuje ekonomické zdůvodnění pro existenci obchodního systému. Liberální mezinárodní obchodní systém vede k vyšší ţivotní úrovni. Nezáleţí na tom, jestli je země bohatá či chudá, pro všechny platí, ţe zapojením do mezinárodního obchodu dosáhnou vyšší ţivotní úrovně neţ pokud zůstanou vně. Zisky z obchodu jsou největší tehdy, pokud se zboţí můţe volně pohybovat přes národní hranice a není vystaveno ţádným překáţkám. Nediskriminace znamená, ţe všechny členské státy uplatňují totoţné podmínky pro obchodování s ostatními členy. Princip nediskriminace se objevuje ve dvou formách. Doloţka nejvyšších výhod (Most Favoured Nation, MFN) zaručuje, ţe kaţdý členský stát WTO jedná se všemi ostatními členy stejně. Není tedy moţné, aby zvýhodňoval jednu zemi či skupinu zemí na úkor ostatních. WTO však připouští určité výjimky z tohoto pravidla, nejvýznamnější z nich jsou regionální obchodní dohody a Všeobecný systém preferencí. Druhou podobou nediskriminace je princip národního zacházení (National Treatment, NT). Ten zakazuje jakékoli zvýhodnění domácí produkce před zahraniční. Jakmile zboţí překročí hranice země, musí s ním být zacházeno stejně jako se zboţím domácím.

90

Gilpin, R.: Global political economy: understanding the international economic order, s. 196-199 Krasner, S.D.: Structural Causes and Regime Consequences: Regimes as Intervening Variables, str. 186 92 Hoekman, B. - Kostecki, M.: The political economy of he world trading system: the WTO and beyond, s. 27-28 91

60

WTO se zabývá pravidly mezinárodního obchodu. Pravidla jsou přijímána formou dohod, které mezi sebou dojednávají členské státy. Základním rozhodovacím procesem WTO je mezivládní vyjednávání, jehoţ účelem je odstraňování tarifních i netarifních bariér obchodu. Jednání neprobíhají kontinuálně, nýbrţ v tzv. kolech. Kolo je oficiálně otevřeno na ministerské konferenci, kde se sejdou nejvyšší obchodní představitelé členských států, kteří obecně definují agendu kola a stanoví předpokládané datum jeho ukončení. Následně jsou zahájena jednání na niţších úrovních, která se jiţ detailněji věnují jednotlivým tématům. Pokrok v projednávané agendě je průběţně monitorován. Metodou rozhodování je konsensus. Po dosaţení shody se ministři obchodu opět sejdou na konferenci, která kolo formálně ukončí. Po ratifikaci dohody pracují vlády členských států na implementaci přijatých závazků v souladu s určeným harmonogramem. U rozvojového kola z Dauhá můţeme identifikovat dvě ústřední témata jednání – sníţení překáţek v obchodu se zemědělskými produkty, které uplatňovaly vyspělé země, a sníţení bariér v obchodu s průmyslovými výrobky, které uplatňovaly rozvojové země.93 Jednání v současném kole poprvé výrazně ovlivnily také rozvojové země, jejichţ význam v mezinárodním systému roste. V předchozích kolech vyjednávaly země s podobnou strukturou hospodářství a s podobnými zájmy, rozvojové země zůstávaly stranou. Agendu určovaly USA, EU a Japonsko, dohoda mezi těmito subjekty byla klíčová pro úspěch kola. Předmětem vyjednávání byly koncese v těch odvětvích průmyslu, ve kterých byly tyto země konkurenceschopné. Liberalizace tak probíhala v kapitálově náročných odvětvích, naopak zemědělství a na práci náročné výroby země chránily. Dnes je situace odlišná, u vyjednávacího stolu sedí země s různými strukturami ekonomiky. Vyspělé země, jejichţ konkurenceschopnost je zaloţena na špičkových technologiích a kvalitních sluţbách, vyjednávají s rozvojovými zeměmi, které mají výhodu v produktech náročných na pracovní sílu, standardizovaných kapitálově náročných výrobcích a zemědělství. Pro úspěch jednání bude nezbytné, aby kaţdá skupina liberalizovala také odvětví, která nebudou schopná obstát v zahraniční konkurenci. Finální dohoda tak přinese i značné náklady na přizpůsobení. V zemědělství se nejvíce projeví u mnoha zemí EU, Japonska a USA, ve sluţbách a u nezemědělských produktů u většiny rozvojových zemí.94

4.2 Obchodní priority EU v Rozvojové agendě z Dauhá Přístup na nezemědělské trhy EU patří mezi nejotevřenější ekonomiky na světě. Mezinárodní obchod tvoří významnou část unijního HDP, proto je liberální obchodní systém, ve kterém jsou dodrţována pravidla hospodářské soutěţe, pro EU velmi důleţitý. Nejen, ţe vede k vyššímu hospodářskému růstu 93 94

Oatley, T.: International political economy, s. 21-24 Tamtéţ, s. 34-35

61

a tvorbě pracovních míst, ale je také základem evropské konkurenceschopnosti. Levné dovozy jsou evropskými producenty dále zpracovávány do podoby zboţí s vysokou přidanou hodnotou, které je pak z velké části opět vyváţeno na zahraniční trhy. EU musí dováţet, aby mohla vyváţet. Konkurenceschopnost se zhoršuje, pokud musí dovozy či vývozy čelit obchodním bariérám. Jednání o odstraňování tarifních a netarifních bariér a sbliţování regulace EU a obchodních partnerů patří mezi hlavní úkoly obchodní politiky EU. Systém GATT/WTO dosáhl značných úspěchů v odstraňování celních bariér, s jejich sniţováním ale nabývají na významu netarifní bariéry. Mezi hlavní obchodní překáţky v moderní ekonomice patří: technické regulace a standardy, jeţ nejsou v souladu s dohodou WTO o obchodních bariérách; vysoká cla; zatěţující celní procedury; zneuţívání sanitárních a fytosanitárních opatření; limitovaný přístup k surovinám; nedostatečná ochrana práv duševního vlastnictví; omezení pro investice; omezení obchodu se sluţbami; diskriminace při zadávání veřejných zakázek; nekorektní pouţívání ochranných nástrojů; poskytování státních subvencí narušujících spravedlivou soutěţ.95 Během veřejné konzultace v roce 2006 ohledně postoje EU k otázce přístupu na trhy obdrţela Komise na 150 příspěvků od členských států, podniků a dalších zainteresovaných subjektů. Výsledky ukázaly, ţe EU by měla problematice věnovat více pozornosti a rovněţ by měla zlepšit sluţby, jeţ poskytuje podnikům. Zejména malé a střední podniky poţadovaly větší podporu při řešení problémů s přístupem na trhy třetích zemí. Reakcí Komise byla Strategie přístupu na trh (Market Access Strategy), která se zaměřuje na identifikaci bariér na klíčových exportních trzích a jejich odstraňování. Strategie představená v roce 2007 je zaloţena na dvou pilířích – intenzivní spolupráci mezi Komisí, členskými státy, zástupci podnikatelských kruhů a delegacemi EU ve třetích zemích v rámci tzv. silnějšího partnerství (Market Access Partnership) a sluţbách pro podnikatele, které poskytují informace o podmínkách pro podnikání na třetích trzích včetně upozornění na existenci obchodních bariér (Market Access Database). Díky databázi můţe Komise systematicky shromaţďovat stíţnosti od podnikatelů o bariérách v třetích zemích. Tyto poznatky mohou slouţit při formulování cílů a strategie obchodní politiky EU.

Služby Sluţby hrají v moderních ekonomikách klíčovou roli, jsou nezbytným předpokladem obchodu i hospodářského růstu. Kvůli značným omezením obchodu se sluţbami dnes tvoří sektor asi pětinu světového obchodu, nicméně jeho význam rychle roste. Z větší liberalizace obchodu by 95

EC: Trade topics – Market Access, online [cit. 2011-11-18] EC: Global Europe – A Stronger Partnership to Deliver Market Access for European Exporters, 2006

62

měly přínos rozvinuté i rozvojové země. Otevření trhu konkurenci je výhodné, neboť vyšší konkurenční tlak vede k niţším cenám a vyšší kvalitě. Poskytovatelé sluţeb z vyspělých zemí, které mají ve sluţbách komparativní výhodu, by díky liberalizaci získali nové trhy a dosáhli vyšších trţeb. Pro rozvojové země, kde sektor sluţeb není tolik rozvinutý, by otevření trhů znamenalo příliv investic, širší nabídku sluţeb, lepší kvalitu a niţší cenu. To by přispělo k hospodářskému růstu i rozvoji, neboť kvalita sluţeb ovlivňuje i prosperitu dalších odvětví ekonomiky. Nejdůleţitějšími jsou finanční sluţby, které zajišťují efektivní přeměnu úspor v investice, čímţ umoţňují podnikům získat prostředky pro realizaci investičních plánů. Telekomunikační sluţby usnadňují přenos informací a znalostí. Dopravní sluţby slouţí k distribuci zboţí v rámci ekonomiky i k zahraničním obchodním partnerům. V rozvojových zemích je běţné, ţe jsou tyto sluţby dodávány státními monopoly za nepřiměřeně vysoké ceny, coţ negativně ovlivňuje schopnost domácích producentů uspět na zahraničních trzích.96 V oblasti sluţeb je EU vysoce konkurenceschopná. Patří jí vedoucí pozice ve světovém obchodu, na exportech se podílí 30 % a na importech 25 %. Z toho vyplývá, ţe EU má silný zájem na liberalizaci obchodu v této oblasti. V porovnání s ostatními zeměmi je Unie výrazně otevřenější vůči zahraničním poskytovatelům sluţeb, chrání si pouze oblast audiovizuálních, zdravotnických a vzdělávacích sluţeb. Úkolem obchodní politiky je zajistit větší otevřenost obchodních partnerů pro evropské firmy. Hlavními cílovými trhy jsou vyspělé země a rychle se rozvíjející ekonomiky. EU má silnou konkurenční pozici v obchodních a finančních sluţbách, stavitelství, dopravě, telekomunikacích a IT. Nejsilnější exportní zájmy má Německo, Velká Británie, Francie, Španělsko, Nizozemí, Itálie, Irsko a Belgie.

Duševní vlastnictví Základem úspěchu EU v globální ekonomice jsou znalosti, inovace a vysoká přidaná hodnota produkce. Ochrana duševního vlastnictví a její prosazování je proto důleţitým faktorem ovlivňujícím konkurenční schopnost EU v mezinárodním obchodě. Práva duševního vlastnictví zahrnují patenty, obchodní značky, ochranné známky, průmyslové vzory či geografická označení. Účelem jejich ochrany je povzbudit výzkumnou a tvůrčí činnost. Drţitelé práv disponují konkurenční výhodou ve svých obchodních aktivitách, neboť třetím stranám je bráněno v neoprávněném pouţívání těchto práv. Výzkum a inovace představují finančně a časově náročný proces. Jestliţe by byly jejich výsledky volně přístupné, firmám by se nevyplatilo investovat do těchto aktivit finanční prostředky. Práva duševního vlastnictví jsou významná zejména pro malé a střední podniky, které díky nim mohou konkurovat i mnohem větším firmám.

96

McGuire, G.: Trade in services – Market access opportunities and the benefits of liberalization for developing economies, s. 27-28

63

Práva duševního vlastnictví jsou spojena s řadou dalších výhod. Poskytují záruky ohledně kvality a bezpečnosti produktu; přináší firmám další příjmy v případě, ţe uzavřou licenční smlouvu s třetí stranou; napomáhají šíření technických informací a přenosu technologií apod.97 Podle názoru EU by neměly být chráněny pouze nové výrobky, ale také ty s tradicí. V Evropě má původ řada světově proslulých kvalitních výrobků a EU se snaţí z této tradice vytvořit svoji konkurenční výhodu. Na půdě WTO je proto velkým propagátorem geografických označení. Označení nese název regionu či jeho části, který se pouţívá pro identifikaci produktu, jenţ má v tomto regionu původ a disponuje kvalitami, reputací či jinými vlastnostmi, které lze tomuto regionu připsat. V současné době jsou geografická označení pouţívána u vín a lihovin. V rámci DDA se projednává vznik mnohostranného registru pro vína a lihoviny a rozšíření ochrany na další produkty. Evropská unie je velkým zastáncem obou návrhů. Z pohledu ekonomické teorie lze geografická označení vnímat jako nástroj sníţení asymetrie informací. Spotřebitelé a producenti nemají stejné informace o kvalitě výrobků. Zeměpisná označení mohou být v tomto směru pro spotřebitele určitým vodítkem, neboť potvrzují výlučnost a atributy produktu dané místem výroby a garantují jisté neměnné kvalitativní parametry produktu. Chrání spotřebitele před nepravdivými a klamavými údaji a tím zvyšují efektivitu trhů. S rostoucí oblibou určitého produktu se zvyšuje snaha o jeho napodobení ze strany jiných výrobců. Geografická označení jsou tak prospěšná i pro producenty, protoţe chrání jejich dobré jméno.98

Singapurské otázky Na program jednání byly sice zařazeny všechny čtyři Singapurské otázky, kvůli nesouhlasu ostatních zemí, především těch rozvojových, byly ale u tří z nich jednání pozastavena. Nadále se diskuze vedou pouze o usnadňování obchodu. Soutěţ mezi firmami je základním mechanismem trţní ekonomiky. Podporuje inovaci, sniţuje výrobní náklady, zvyšuje výkonnost celého hospodářství. Hospodářská soutěţ je efektivní tehdy, pokud jsou jednotlivé firmy vystaveny konkurenčnímu tlaku. Z tohoto důvodu vymezuje soutěţní právo zakázané praktiky, které férovou soutěţ narušují. Na národní úrovni je funkcí antimonopolního úřadu, aby proti takovým praktikám zasáhl, na globální úrovni ţádný takový subjekt neexistuje. Proto země vyuţívají různých nástrojů na ochranu obchodu. Dnešní globalizovaná ekonomika je charakteristická vysokou mírou interdependence. Aktivita firem se neomezuje pouze na domovskou zemi, ale podniky operují ve více státech některé i celosvětově. Nekalé praktiky firem tak získávají mezinárodní dimenzi, kdy ovlivňují 97 98

EC: Trade topics – Intellectual Property: Positive aspects of IP rights, online [cit. 2011-11-18] Fink, C. – Maskus, K.: The Debate on Geographical Indications in the WTO, s. 201-203

64

trhy v několika zemích, často i napříč kontinenty. Proto EU usiluje o úzkou spolupráci s národními autoritami na ochranu hospodářské soutěţe a v rámci WTO se v první fázi rozvojového kola snaţila prosadit toto téma na program jednání. Ţádala, aby kaţdá země přijala alespoň nějaké minimální standardy hospodářské soutěţe.99 Veřejné zakázky jsou dnes zřejmě největší oblastí obchodu, která nepodléhá pravidlům multilaterálního obchodu. Jedinou právně závaznou dohodou týkající se této problematiky je vícestranná Dohoda o veřejných zakázkách dojednaná mezi některými členy WTO, která vstoupila v platnost v roce 1996. Participace na ní je však dobrovolná, aktuálně má 41 signatářů, přičemţ 27 z nich jsou státy EU. Skrze veřejné zakázky získávají orgány státní správy vstupy potřebné pro poskytování veřejných statků a sluţeb (vzdělání, zdravotní péče, obrana, technické sluţby, doprava atd.). Systém zadávání veřejných zakázek má proto značný dopad na efektivitu vyuţívání veřejných prostředků. Aby bylo dosaţeno maximálního uţitku, systém by měl být otevřený a transparentní. Poţadavek minimalizace nákladů často ustoupí ve prospěch dalších cílů jako je třeba podpora domácích producentů, technologií či určitých typů firem nebo ochrana národní bezpečnosti. Mnoho obchodních partnerů EU uplatňuje u veřejných zakázek řadu omezení, která evropské dodavatele buď přímo vylučují nebo jim umoţňují soutěţit za méně příznivých podmínek ve srovnání s domácími firmami. Naproti tomu trhy EU patří mezi nejotevřenější, aby bylo zajištěno, ţe za vynaloţené prostředky bude opravdu získána nejlepší moţná hodnota. EU tak musí najít způsob, jak dosáhnout otevřenějších trhů v zahraničí, aniţ by musela uzavírat ty své. Komise navrhuje, aby v oblastech, kde partneři dají jasně najevo, ţe nepřistoupí na reciprocitu, EU zváţila zavedení cílených omezení, coţ by mohlo partnery motivovat k přehodnocení postoje. Tento přístup by nebyl uplatňován vůči rozvojovým zemím.100 V posledních dvou dekádách došlo k výraznému nárůstu přímých zahraničních investic (Foreign direct investment, FDI). Obecně lze FDI označit jako zahraniční investici, která zakládá trvalý a přímý vztah mezi investorem a podnikem. Trvalá účast představuje alespoň 10% podíl na hlasovacích právech či vlastním kapitálu podniku. FDI napomáhají hospodářskému růstu i rozvoji tím, ţe vytváří nová pracovní místa, optimalizují alokaci zdrojů, zajišťují přenos technologií a know-how a zvyšují konkurenci. Rovněţ hrají důleţitou roli při budování globálních dodavatelských řetězců, jeţ jsou nedílnou součástí moderní ekonomiky. EU je největším hráčem v této oblasti, nejvíce jejích investic směřuje do sektoru sluţeb, především pak finančních a obchodních. V současné době neexistuje multilaterální systém pravidel pro investice, ačkoli v minulosti se uţ několik snah ve WTO či OECD objevilo. Podmínky investic jsou proto dojednávány skrze bilaterální dohody. Členské země 99

EC: Competition – overview Facing the challenges of globalization, online [cit. 2011-11-18] EC: Global Europe – competing in the world, s.13-14 Hoekman, B.-Kostecki, M.: The political economy of the world trading system: the WTO and beyond, s.513-517 100

65

EU jich dosud uzavřely asi 1200, coţ je více neţ polovina z celkového počtu. EU usilovala o zařazení investic do DDA. Podle ní by mezinárodní pravidla zvýšila právní jistotu investorů a podpořila tak investiční aktivitu.101 Jedinou otázkou, kde jednání pokračují i nadále, je usnadňování obchodu. Na jejím významu se shodly všechny země, i kdyţ rozvojové země vyjádřily obavu z nákladné implementace nových závazků. Výsledkem jednání by mělo být zjednodušení a harmonizace procedur týkajících se mezinárodního obchodu. Hlavními tématy jsou poplatky a formality spojené s pohybem zboţí a sluţeb přes hranice, pojištěním a dopravou, pozornost je věnována i zvláštnímu a diferencovanému zacházení s rozvojovými zeměmi a technické asistenci.102

Pravidla WTO Součástí jednání DDA je také přezkoumání stávajících dohod o opatřeních na ochranu obchodu. EU stejně jako ostatní importující ekonomiky vyuţívá systém obranných nástrojů, jehoţ účelem je ochrana domácích producentů před neférovým obchodním jednáním a před dramatickými změnami v obchodních tocích, jeţ by mohly poškodit ekonomické zájmy EU. Pro fungování mezinárodního obchodního systému je nezbytné dodrţování pravidel všemi aktéry. Protoţe se světová ekonomika rychle vyvíjí, měla by být podle EU stávající pravidla přehodnocena a přizpůsobena novým podmínkám.103 V roce 2010 byla EU aktivním účastníkem 41 sporů u WTO, v 17 případech jako stěţovatel, ve 24 případech jako bránící se strana. Spory vedla s 15 obchodními partnery.104 Největší počet sporů vedla s USA, 6 případů bylo defenzivních (geneticky modifikované organismy, hormony , banány, drůbeţ, letectví – Airbus, celní klasifikace vybraných produktů v rozporu s Dohodou o informačních technologiích), 7 případů bylo ofenzivních, EU si ve většině případů stěţovala na neoprávněné pouţití ochranných nástrojů. Pět sporů vedla EU s Čínou, ofenzivní se týkaly sluţeb, antidumpingu a exportu nerostných surovin, defenzivní pak antidumpingu ze strany EU.105 Na konci roku 2010 měla EU v platnosti 124 antidumpingových (AD) a 11 antisubvenčních (AS) opatření. Nejvíce opatření se vztahovala na dovozy z Číny, Indie, Ruska, Thajska, 101

EC: Trade a driver of prosperity, s. 46-50 Eurostat: Statistics explained – Foreign direct investment statistics, online [cit. 2011-11-18] 102 Hoekman, B. - Kostecki, M.: The political economy of the world trading system: the WTO and beyond, s. 604-605, 610-611 103 EC: Global Europe – Europe’s Trade Defence Instruments in a Changing Global Economy, s. 3-4 104 Argentina, Brazílie, Čína, Ekvádor, Filipíny, Honduras, Indie, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Nikaragua, Norsko, Panama, Taiwan, Thajsko, USA. 105 EC: General Overview of Active WTO Dispute Settlement Cases Involving the EU as Complainant or Defendant and of Active Cases Under the Trade Barriers Regulation, dokument obsahuje přehled aktivních sporů včetně podrobných informací, dostupné online z: [cit. 2011-11-19]

66

Taiwanu, Ukrajiny, USA, Jiţní Korey, Indonésie, Vietnamu a Malajsie. Obranné nástroje však ovlivňovaly pouze 0,5 % importů do EU.106 Pro srovnání, velkými uţivateli těchto nástrojů jsou i USA (250 AD, 48 AS), Indie (208 AD), Turecko (121 AD, 1 AS), Čína (118 AD, 2 AS) a Argentina (91 AD, 1 AS). EU čelila na konci loňského roku 123 opatřením, z toho 88 bylo antidumpingových, 30 ochranných a 4 antisubvenční. Nejvíce jich vyuţívaly USA (24), Čína (14), Indie (13) a Turecko (12). Nejpostiţenějšími sektory byly chemický a strojní průmysl, stavebnictví a metalurgie.107 Podněty na uvalení antidumpingových opatření přichází tradičně z odvětví, ve kterých působí malý počet velkých firem, jeţ dosahují velké úspory z rozsahu. Ty se typicky objevují v odvětvích těţkého průmyslu jako je ocelářství a metalurgie, dále v chemickém průmyslu či ve výrobě spotřební elektroniky. Pro tyto podniky je snazší organizovat se za účelem prosazení společných zájmů. Naopak poţadavky na ochranu nepřichází ze sektoru sluţeb a z těch odvětví průmyslu, kde působí převáţně malé a střední podniky. Oligopolistická odvětví jsou velkými zastánci opatření na ochranu obchodu a odmítají reformu stávajícího stavu. Některé nové trendy ve výrobě však hovoří pro změnu. V důsledku rostoucí zahraniční konkurence, kdy musí evropští producenti čelit levnějším dovozům především z asijských rozvojových zemí a rychle se rozvíjejících ekonomik, dochází ke změnám v zaměření výroby. Producenti sniţují masovou výrobu a orientují se hlavně na specifické segmenty trhu a výrobu zboţí s vysokou přidanou hodnotou. Části produkce náročné na pracovní sílu, kde není nutná vysoká kvalifikace pracovníků, přesunují do jiných zemí, kde jsou niţší mzdové náklady. To je příklad textilního, oděvního a obuvního průmyslu. Vytváření globálních dodavatelských řetězců má téţ dopad na podporu obranných nástrojů, pro řadu evropských producentů se antidumpingová cla stávají přítěţí. Dalším argumentem ve prospěch reformy systému obranných nástrojů je koncentrace výroby. S tím, jak se prohlubuje vnitřní trh EU, dochází ke koncentraci průmyslových odvětví do určitých oblastí. Význam některých odvětví v jednotlivých státech klesá (např. výroba obuvi v Británii a Německu výrazně klesá, naopak v Itálii, Španělsku a Portugalsku si zachovává silnou pozici). Rostoucí koncentrace je doprovázena klesající podporou pro obranná opatření, neboť některé státy na jejich uvalení jiţ nemají zájem. Třetím důvodem pro změnu preferencí evropských firem vůči antidumpingu je obava z odvetných opatření. Ještě v 90. letech patřila EU mezi několik málo zemí, které pouţívaly antidumpingových opatření, zejména proti importům z nízkopříjmových zemí. Dnes je situace odlišná a tato opatření jsou hojně vyuţívána, bez ohledu na stupeň rozvoje či výši příjmů dané země. Riziko odvety v podobě 106

EC: Accompanying document to the 28th Annual report form the Commission to the European Parliament on the EU’s anti-dumping, anti-subsidy and safeguard activities, SEC (2010) 1194 final, s. 21-22 EC: EU begins modernization review of Trade Defence Instruments, Press release 28.10. 2011, online [cit. 2011-11-20] 107 EC: Eighth annual report from the Commission to the European Parliament – Overview of third country trade defence actions against the European union, COM (2011) 399, s.

67

pouţití obranných nástrojů proti evropským dovozům můţe evropské producenty odradit od vznesení ţádosti na zahájení dumpingového šetření. V květnu 2006 představil tehdejší obchodní komisař P. Mandelson záměr reformovat systém obranných nástrojů. O posouzení stávajícího stavu poţádal několik expertů na mezinárodní obchod a velká část z nich se shodla na tom, ţe by měla být věnována větší pozornost zájmům importérů a spotřebitelů. Návrhům Komise na případné změny oponovaly skupiny hájící zájmy velkých producentů. Ty úspěšně zmobilizovaly své síly a prosazení reformy zablokovaly. V lednu 2008 komisař ohlásil, ţe iniciativa se odkládá na neurčito.108 V současné době je téma opět aktuální, obchodní komisař Karel de Gucht si ho stanovil za jednu ze svých priorit. Na konci října letošního roku oznámil, ţe Evropská komise plánuje přezkoumat svoji podporu evropským podnikům v boji s neférovou soutěţí. Poslední revize obranných nástrojů proběhla v roce 1995 a Komise věří, ţe je nejvyšší čas vyhodnotit jejich účinnost a efektivitu. Otevřený obchod zaloţený na globálním systému pravidel, férové hospodářské soutěţi a rovných podmínkách pro všechny podniky je jedním z ústředních principů obchodní politiky EU. Obranné nástroje slouţí k tomu, aby byl tento princip dodrţován. Je ale nutné ujistit se, ţe tento mechanismus je schopný efektivně reagovat i na výzvy, které přináší moderní globalizovaná ekonomika. Všechny zainteresované subjekty by se měly zapojit do debaty a předloţit své návrhy a připomínky. Cílem této otevřené diskuze je zjistit, jakým způsobem by měla Komise při modernizaci systému postupovat a na co by se měla zaměřit. V lednu 2012 by měla být dokončena studie hodnotící dnešní systém obranných nástrojů, na podzim příštího roku Komise plánuje předloţení reformního návrhu.109

Pracovní a environmentální standardy Zařazení pracovních standardů do DDA obhajovaly země se silnou sociálnědemokratickou tradicí jako je Dánsko, Švédsko, Německo, Francie, ať uţ viděly jejich začlenění jako způsob prosazování lidských práv nebo ochrany jejich vlastních zájmů. Proti stála skupina zemí v čele s Velkou Británií a Nizozemím. S účelem standardů sice souhlasily, avšak obávaly se, ţe odmítavý postoj rozvojových zemí k tomuto tématu zbrzdí pokrok v jednáních. EU si zakládá na vysoké úrovni standardů, ty zahrnují nediskriminaci, svobodu sdruţování i kolektivního vyjednávání, rovné příleţitosti pro muţe a ţeny. EU neočekávala, ţe by rozvojové země měly dodrţovat podobné standardy. Avizovala ale, ţe nebude tolerovat, pokud standardy obchodních partnerů nebudou odpovídat mezinárodním normám. Nízké standardy navíc EU vnímala jako způsob zvyšování konkurenceschopnosti.

108

Bièvre, D. – Eckhardt, J.: The political economy of EU Anti-dumping reform, s. 2-14 EC: Trade - EU begins modernization review of Trade Defence Instrument, Press release 28.10.2001, online [2011-11-20] 109

68

U otázky ochrany ţivotního prostředí a bezpečnosti potravin se chtěla EU ujistit, ţe multilaterální dohody se nijak nedotknou jejích pravidel v této oblasti. Zejména pod vlivem ministerstev ţivotního prostředí a environmentálně orientovaných NGOs poţadovala EU přezkoumání souladu multilaterálních environmentálních dohod s pravidly WTO a garanci moţnosti přijmout preventivní opatření na ochranu ţivotního prostředí či veřejného zdraví ještě předtím, neţ bude riziko vědecky potvrzeno. Nesouhlas rozvojových zemí, mírná podpora od evropských podniků a některých vlád pro Singapurské otázky vyjma usnadňování obchodu a také rozdílný názor na pracovní standardy mezi evropskými státy donutily EU vypustit nová témata z jejího jednacího programu. Unie se proto soustředila primárně na dokončení kola, aby byly uspokojeny alespoň zájmy průmyslové lobby, a své další zájmy nad rámec tradičních bodů agendy se rozhodla prosazovat skrze preferenční dohody.110

Zemědělství Názory na liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty jsou mezi členskými státy různé. Země, jejichţ zemědělství je méně konkurenceschopné, preferují ochranu sektoru. To stejné platí pro země, které jsou největšími příjemci plateb v rámci CAP. Mezi státy s defenzivními zájmy patří Francie, Irsko, Polsko, Kypr, Španělsko, Slovensko, Belgie, Litva, Lotyšsko, Itálie, Portugalsko, Řecko, Maďarsko, Rakousko a také Německo, pro které je ale ústředním zájmem liberalizace obchodu s průmyslovými výrobky a sluţbami. Hlavním hráčem v této skupině je Francie, která je nejen největším evropským zemědělským producentem a exportérem, ale také největším příjemcem dotací z CAP. Naopak ofenzivní postoj zaujímají Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Finsko, Nizozemí, Lucembursko, Malta, Estonsko a Česká republika. Ty by systém dotací CAP omezily striktně na podporu rozvoje venkova. Jejich zemědělský sektor je co do ekonomického významu poměrně malý, hlavním zájmem jsou sluţby. Nizozemí a Dánsko mají proexportně orientované zemědělství, liberalizace by pro ně tedy byla výhodná. Vyjednávací pozice Evropské komise byla od počátku velmi defenzivní. EU souhlasila se sníţením dovozních cel, pokud budou do agendy zahrnuta geografická označení. Na redukci exportních subvencí byla ochotná přistoupit v případě, ţe ke všem jejich druhům bude přistupováno stejně. O zachování systému domácích podpor usilovala skrze prosazení konceptu multifunkcionality. Jediným zatím odsouhlaseným návrhem je zrušení exportních subvencí do konce roku 2013.111

110

EC: Trade – Wider agenda – Labour, online [cit. 2011-11-19] EC: Trade – Wider agenda – Environment, online [cit. 2011-11-19] Young, A.: Trade Politics Ain’t What It Used To Be: The European Union in the Doha Round, s. 805-806 111 Conceição-Heldt, E.: Variation in EU member states’ preferences and the Commission’s discretion in the Doha Round, s. 406-417

69

4.3. Nestátní aktéři a obchodní politika EU V Bruselu v současnosti působí na dva a půl tisíce zájmových skupin, od seskupení hájících zájmy podnikatelské sféry, přes reprezentaci regionů aţ po sdruţení prosazující ochranu ţivotního prostředí či zájmy spotřebitelů. Téměř dvě třetiny těchto subjektů jsou zaměřeny na obchodní zájmy. Přímo v Bruselu má své zastoupení 295 firem, zároveň zde působí asi 270 konzultantských a právních společností specializovaných na poskytování poradenství ohledně tvorby politiky a legislativy EU. Odhaduje se, ţe lobbingem se v Bruselu ţiví 15-20 tisíc osob. Obchodní zájmy mohou individuální firmy prosazovat přímo nebo nepřímo skrze některou zastřešující organizaci. V prvním případě je výhodou, ţe nemusí své kroky konzultovat s dalšími firmami v oboru a hledat kompromis. V druhém případě sice musí být firma připravena k určitým ústupkům, díky spojení s dalšími společnostmi si však zajistí silnější vyjednávací pozici. Velké podniky obvykle vyuţívají obou kanálů. Největší zastřešující organizací je Business Europe, která sdruţuje 41 průmyslových a zaměstnavatelských svazů z 35 zemí. Jejím úkolem je reprezentace a ochrana zájmů firem u unijních institucí. Do roku 2007 vystupovala pod zkratkou UNICE (Union of Industrial and Employers’ Confederations of Europe). Business Europe je vlivnou organizací, její zástupci se pravidelně setkávají s představiteli všech tří klíčových institucí EU. V Bruselu zaměstnává 40 stálých pracovníků. Další významnou skupinou je European Round Table of Industrialists. Slouţí jako fórum pro neformální setkání šéfů velkých nadnárodních firem, dnes má 45 členů. Vlivnými skupinami jsou také EUROCHAMBRES (Association of Chambers of Commerce and Industry) sdruţující evropské obchodní a průmyslové komory, UEAMPE (European Association of Craft, Small and Medium-Sized Enterprises) zastupující malé a střední podniky a AmCham EU (American Chamber of Commerce to the European Union) reprezentující zájmy amerických firem v EU. Vedle skupin zastupujících zájmy firem napříč různými odvětvími, je v Bruselu činná řada skupin lobbujících za konkrétní sektor. Největší zastoupení má chemický průmysl reprezentovaný organizací CEFIC (European Chemicals Industry Council), zemědělství zastoupené uskupením COPA-COGECA (Committee of Professional Agricultural Organisations - General Confederation of Agricultural Cooperatives) a dále farmaceutický průmysl (EFPIA), pojišťovnictví (CEA), automobilový průmysl (ACEA) a ocelářství (EUROFER). V posledních dvou dekádách došlo k určitému přesměrování prostředků, které velké firmy vynakládají na lobbing. Svých cílů se snaţí dosáhnout spíše skrze aktéry na unijní úrovni (EK, EP, jednotliví europoslanci), pouze v menší míře na úrovni národní (vlády, členové národních parlamentů, státní úředníci). Posouvají se rovněţ preference mezi unijními

70

institucemi. Přestoţe firmy stále věnují nejvíce pozornosti Komisi, výrazně sílí pozice Evropského parlamentu.112 V souvislosti s rozvojovým kolem z Dauhá se největší obchodní lobbistické skupiny vyjadřují pouze velmi obecně, shodují se v tom, ţe kolo by mělo být co nejdříve dokončeno. Největší význam pro ně má především otázka přístupu na trhy a usnadnění obchodu. Rovněţ zdůrazňují fakt, ţe úspěšné ukončení jednání by posílilo důvěru v multilaterální systém WTO, který je základním pilířem mezinárodního obchodu, a dalo by impuls pro oţivení světové ekonomiky.113 Co se týče ostatních zájmových skupin, nejpočetněji jsou zastoupeny ty, které se zabývají sociální problematikou a otázkou ochrany veřejných zájmů. Záběr těchto asociací a neziskových organizací je široký, zahrnuje jak ochranu ţivotního prostředí, tak hájení zájmů zaměstnanců či spotřebitelů. Zastřešující organizací pro zájmy zaměstnanců je ETUC (European Trade Union Confederation), která sdruţuje 84 odborových svazů ze 36 zemí a 12 přidruţených průmyslových svazů. Klíčovou skupinou v otázce ochrany spotřebitelů je BEUC (European Consumers’ Organization), jejímiţ členy je 42 stejně zaměřených národních organizací z 31 zemí. U ţivotního prostředí se hovoří o tzv. Green 10, coţ je označení pro deset nejvýznamnějších environmentálních NGOs.114 Hlavním zdrojem moci a vlivu je pro tento druh zájmových skupin Komise, která je zároveň i největším zdrojem finančních prostředků.115

112

Greenwood, J.: Interest representation in the European Union, s. 85-112 Hix, S. – Høyland, B.: The political system of the European Union, s.159-176 113 BusinessEurope: BusinessEurope priorities for External Competitiveness 2010-2014: Building on Global Europe, s. 1-4 Department for Business Inovation & Skills: Final Report of the High Level Trade Experts Group, online [cit. 2011-11-24] Foreign Trade Association: European business welcomes G8 statement and looks forward to ambition being put back on the table at the upcoming WTO ministerial meeting, online [cit. 2011-11-24] WTO: CEOs Speak Out on WTO Doha Round, online [cit. 2011-11-24] 114 Členy jsou EEB (European Environmental Bureau), WWF (World Wide Fund for Nature), FoEE (Friends of the Earth Europe), Greenpeace, T&E (Transport and Environment), Birdlife International, CANE (Climate Action Network Europe), NFO (Friends of Nature International), Central and Eastern Europe Bankwatch Network, Health and Environment Alliance. 115 Greenwood, J.: Interest representation in the European Union, s. 85-112 Hix, S. – Høyland, B.: The political system of the European Union, s.159-176

71

5 BUDOUCNOST ROZVOJOVÉHO KOLA Současné kolo multilaterálních jednání je nejdelší v historii GATT/WTO. V této kapitole budou nejprve zmíněny hlavní důvody pomalého pokroku v jednáních. Dále budou uvedeny argumenty ve prospěch dokončení kola a představeny aktuální návrhy v rámci DDA. Na závěr budou pro úplnost nastíněny tři moţné scénáře budoucího vývoje.

5.1 Důvody pomalého pokroku Během posledních dvaceti let došlo k výrazné liberalizaci světového obchodu, největší měrou k tomu přispěly GATT a WTO. Výsledkem jejich činnosti je otevřený a na pravidlech zaloţený systém mezinárodního obchodu, který poskytuje participujícím stranám předvídatelnost v obchodních vztazích. Členství ve WTO je téměř univerzální, z důleţitých obchodních hráčů stojí mimo pouze Rusko.116 Aktuální kolo mělo pokračovat v nastoleném liberalizačním trendu, avšak pokroku se nedaří dosáhnout. Co je příčinou? Významné jsou především dva důvody – nárůst ekonomického vlivu některých rozvojových zemích a komplexnost projednávané agendy. Aţ do konce 80. let probíhala liberalizace obchodu v reţii vyspělých industrializovaných zemí. Díky doloţce nejvyšších výhod měly uţitek z procesu i rozvojové země, ačkoli od nich sníţení cel vyţadováno nebylo. Exportéři z těchto zemí se tak těšily výhodnějším podmínkám při vstupu na třetí trhy, aniţ by se na vyjednávání jakkoli podílely. Rozvinuté země byly ochotné toto černé pasaţérství tolerovat, neboť rozvojové země nepatřily mezi ekonomicky významné hráče a absence sniţování jejich cel byla pro vyspělé země zanedbatelná v porovnání s přínosem kol. Formálně byl tento vstřícný přístup k rozvojovým zemím potvrzen jako zvláštní a diferencované zacházení. Ekonomická situace na prahu 21. století je ale odlišná. Vliv rozvíjejících se ekonomik v čele s Čínou, Indií a Brazílií rychlým tempem roste, dnes tyto země patří mezi nejdůleţitější obchodní hráče. V reakci na tyto nové podmínky poţadují rozvinuté země, aby se zmíněné státy vzdaly statusu rozvojové země, upustily od černého pasaţérství a převzaly odpovídající podíl odpovědnosti za vývoj multilaterálního obchodního systému. To znamená, ţe by neměly pouze přijímat výhody, ale také nabídnout nějaké ústupky, ideálně otevřít trhy s nezemědělskými produkty zahraniční konkurenci. Do takového kroku se rychle se rozvíjejícím zemím pochopitelně nechce. Jednání rovněţ komplikuje rozsáhlý záběr agendy. Vedle tradičních témat jako je redukce cel u obchodu s průmyslovým zboţím, se objevují nová témata jako je zemědělství a sluţby. Přestoţe objem obchodu se zemědělskou produkcí tvoří jen okolo 10 % světového obchodu, 116

To se ale brzy změní, neboť Rusko v listopadu odstranilo poslední překáţku bránící jeho vstupu. Podařilo se mu uzavřít dohodu s Gruzií, která jako poslední země vetovala přístup Ruska k WTO. Lze očekávat, ţe na prosincové ministerské konferenci bude ţádost o vstup země schválena, k ratifikaci dohody by mohlo dojít v polovině příštího roku.

72

pro řadu zemí jde o významné či politicky citlivé téma. To samé platí pro sluţby, kde se rozchází zájmy rozvojových zemí, které stojí především o liberalizaci v rámci čtvrtého modu, se zájmy rozvinutých zemí, které podporují uvolnění podmínek v ostatních oblastech, ale u migrace fyzických osob zůstávají zdrţenlivé. V neposlední řadě má vliv i nízká politická podpora. Rozvojové kolo má také silný politický podtext. Řada ústupků, se kterými počítá, má politický význam a není tedy moţné, aby jeho ukončení bylo záleţitostí pouze obchodních vyjednavačů. V květnu letošního roku vydala svou závěrečnou zprávu o světovém obchodě a rozvojovém kole skupina expertů z Německa, Velké Británie, Turecka a Indonésie v čele s P. Sutherlandem a J. Bhagwatim. Uvádí, ţe existují přinejmenším čtyři pádné důvody pro dokončení kola. Za prvé, kolo by bylo zárukou proti budoucím protekcionistickým opatřením. Po Uruguayském kole se objevilo mnoho ujednání o jednostranné liberalizaci. Tyto závazky k větší otevřenosti by byly konsolidovány do jedné mezinárodní dohody, která by fungovala jako pojistka proti případným omezením přístupu na trh. Za druhé, zajistilo by přístup na nové trhy. K tomu by došlo jednak skrze sníţení cel, ale také prostřednictvím poklesu trţního podílu zemí, které by byly nuceny zrušit své exportní subvence v zemědělství. V rámci kola předloţené návrhy představují nejambicióznější multilaterálně dojednaný plán na liberalizaci obchodu vůbec. Za třetí, posílilo by multilaterální obchodní systém WTO. Jestliţe by se nepodařilo kolo dokončit, utrpěl by tím nejen mezinárodní obchod, ale poškozena by byla i důvěryhodnost samotné WTO. Negativní dopad by byl o to horší, ţe se jedná o kolo, jehoţ účelem je více zapojit rozvojové země do světové ekonomiky a umoţnit jim podíl na výhodách multilaterálního systému obchodu. Neúspěch kola by pravděpodobně podnítil novou vlnu preferenčních dohod, které systém WTO spíše narušují neţ podporují. Za čtvrté, výrazně by reformovalo obchod se zemědělskými produkty. Omezení domácích podpor v rozvinutých zemích stejně jako eliminace exportních subvencí by vedly k férovějším podmínkám soutěţe na mezinárodních trzích.117

5.2 Aktuální návrhy NAMA V případě průmyslového zboţí dosáhly státy výrazného pokroku v jednáních. Počítá se, ţe rozvinuté země sníţí svá dovozní cla v průměru o 40 % (EU o 44 %), přičemţ ţádná celní sazba nebude vyšší neţ 8 %. V EU bude nejvyšší dovozní clo činit 6,1 %, průměrné clo pak 2,1 %. Dovozní cla jiţ nebudou představovat efektivní nástroj ochrany vlastních trhů. V rozvojových zemích se bude výsledná redukce cel odvíjet od zvolené formule a rozdílu mezi výší vázaných a aplikovaných cel. Redukce vázaných cel je důleţitou garancí proti 117

Final Report of the High-Level Trade Experts Group: World Trade and the Doha Round, s. 30-35

73

budoucímu prudkému navyšování cel, nicméně pro růst obchodních toků je nezbytná redukce skutečně uplatňovaných cel. Podle současných návrhů by se mělo sníţení vázaných cel u rozvojových zemí pohybovat mezi 50-60 %, u aplikovaných cel v rozmezí 2-36 %. Formule rovněţ zásadně zredukuje celní vrcholky (celní sazby nad 15 %), ovšem asi polovině z nich se budou rozvojové země moci vyhnout díky různým úlevám. Zároveň budou mít k dispozici delší implementační období – deset let místo pěti. Značný potenciál pro mezinárodní obchod nabízí sektorové iniciativy. Úvahy se nyní vedou o 14 sektorech. Tři z nich (chemický průmysl, elektronika a elektrické výrobky, strojní průmysl) představují 50 % světového obchodu s průmyslovými výrobky. Pokud by se navrhované sektorové iniciativy podařilo prosadit, ekonomický přínos z NAMA by se mohl vyšplhat aţ na 700 mld. dolarů ročně.118 Zemědělství Jednání v oblasti zemědělství se soustředily především na tři oblasti – přístup na trh, domácí podpory a exportní subvence. EU přislíbila otevřít své trhy novým importům tím, ţe sníţí svá dovozní cla na zemědělské produkty v průměru o 60 %. Za citlivé bude moci označit pouze 4 % produktů. Jestliţe se podaří výsledky jednání implementovat, půjde o historicky největší otevření trhů dojednaných v rámci GATT/WTO. Největší uţitek z toho budou mít zejména dvě velké skupiny zemí vyváţející zemědělské produkty - přední pozice mezi rozvojovými zeměmi bude patřit Brazílii a Argentině a mezi vyspělými zeměmi pak Austrálii, Novému Zélandu a USA. Radikální sníţení čeká také domácí dotace, které nejvíce poškozují obchod. EU přistoupila na redukci těchto podpor o 80 %, USA o 70 %. Předpokládá se, ţe toto sníţení bude mít jen malý vliv na objem podpory domácím producentům, ale země donutí změnit zemědělskou politiku tak, aby byl nepříznivý dopad na obchod co nejmenší. Všechny formy exportních subvencí by měly být eliminovány do konce roku 2013 u rozvinutých zemí, u rozvojových pak většina do roku 2016 a zbývající část do roku 2021.119 Služby Přístup na trhy v oblasti sluţeb je dojednáván na principu nabídka-poptávka. Návrhy předloţené v rámci DDA sice vylepšují současné závazky, nabízí ale poměrně málo nových příleţitostí pro otevření trhů a se svými ambicemi výrazně zaostávají za mírou otevřenosti, jaká je dnes aplikována. Sektor sluţeb nabízí velké moţnosti pro ekonomické zisky, do budoucna by proto měla být jednání zaměřena právě na pokrok v této oblasti.

118

Europa: WTO trade negotiations: Doha Development Agenda, Press Release 31.10.2011, MEMO/11/751 Final Report of the High-Level Trade Experts Group: World Trade and the Doha Round, s. 39-40 119 Europa: WTO trade negotiations: Doha Development Agenda, Press Release 31.10.2011, MEMO/11/751 Final Report of the High-Level Trade Experts Group: World Trade and the Doha Round, s. 36-39

74

Rozvojový balíček Z většího otevření trhů budou mít prospěch zejména exportně orientované rychle se rozvíjející ekonomiky, ale díky zrušení exportních dotací a sníţení některých domácích podpor získají i menší rozvojové země. Specifickou pozici má v rozvojovém kole skupina nejméně rozvinutých zemí. Od těchto zemí se neočekává ţádná redukce cel, jediným poţadavkem je fixace maximálních celních sazeb na úrovni dnes aplikovaných cel. Protoţe řada z nich závisí na preferenčním přístupu na trhy vyspělých zemí, na současné kolo jednání, jeţ tuto výhodu výrazně omezuje, nahlíţí s obavami. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, ţe pro určité produkty, které budou erozí preferencí nejvíce ovlivněny, bude sniţování cel probíhat v delším období. Významnou součástí rozvojové agendy je plán na rozšíření bezkvótního a bezcelního přístupu pro LDCs na trhy dalších zemí OECD, ale také na trhy rozvíjejících se ekonomik. EU jiţ dnes takový přístup poskytuje v rámci iniciativy EBA, neplatí to však pro ostatní vyspělé státy. Ty buď vylučují klíčové exportní sektory nebo tento přístup nenabízí všem LDCs.120

5.3 Scénáře budoucího vývoje kola Protoţe dokončení kola na prosincové konferenci je nereálné, lze v souvislosti s blíţícím se setkáním ministrů uvaţovat o třech více či méně pravděpodobných scénářích vývoje. První moţností je, ţe zástupci prohlásí kolo za neúspěšné a ukončí jednání. K tomu by mohlo dojít, pokud se ukáţe, ţe ţádný z hlavních aktérů není ochotný slevit ze svých poţadavků a další jednání by nikam nevedla. Druhou variantou je oddalování dokončení kola. Ve prospěch této moţnosti by hovořila domněnka, ţe v průběhu času můţe dojít ke změnám ve vyjednávacích pozicích, ať uţ z důvodu obměny čelních politických představitelů nebo kvůli vnějším ekonomickým či politickým vlivům. Třetí a zároveň nejvíce pravděpodobnou variantou je přijetí balíčku, který by obsahoval dohody uzavřené v oblastech, kde jsou státy schopné nalézt shodu, s tím, ţe v ostatních oblastech by jednání pokračovala. Ukončení kola bez dosažení dohody Tento výsledek je vysoce nepravděpodobný, nicméně i mezi ekonomickými odborníky, kteří mají s aktuálním kolem zkušenosti, se najdou jeho zastánci. Podle bývalé obchodní zástupkyně USA Susan Schwab dlouhotrvající jednání ohroţují multilaterální obchodní systém a oslabují pozici WTO jako hlavního tahouna liberalizace. Schwab se domnívá, ţe se státy měly v průběhu roku pokusit uzavřít alespoň částečné dohody v oblastech jako je usnadnění obchodu, exportní subvence v zemědělství, podpora technologií a produktů šetrných k ţivotnímu prostředí. Sama však nevěří v dosaţení shody ani u těchto několika 120

Europa: WTO trade negotiations: Doha Development Agenda, Press Release 31.10.2011, MEMO/11/751 Final Report of the High-Level Trade Experts Group: World Trade and the Doha Round, s. 41-42

75

témat. Od ostatních bodů DDA by měly země upustit, prosincová konference by se měla zaměřit uţ na nové a aktuální problémy. Schwab rovněţ nastínila, jak by ukončení kola mohlo vypadat. Na setkání generálního ředitele WTO s reprezentativním vzorkem zástupců členských států by byla přijata deklarace, která by oznámila, ţe je v zájmu organizace, aby byla jednání ukončena. Státy by měly svou pozornost zaměřit na budoucnost. Pro efektivní řešení některých otázek je dohoda na multilaterálním základě nezbytná, nelze ale očekávat, ţe by státy v blízké době přistoupily na zahájení nového kola. Nejprve bude nutné obnovit důvěru ve WTO, coţ by mohla zajistit např. jednání o rozšíření Dohody o informačních technologiích či o sektorových iniciativách, na nichţ má zájem řada členů. Podle Schwab je důleţité vzít si z tohoto kola ponaučení. Jedním z nich je, ţe současné dělení zemí do tří kategorií na rozvinuté, rozvojové a nejméně rozvinuté neodpovídá ekonomickým reáliím 21. století.121 Stejný názor zastává i bývalý zástupce Kanady u WTO, John Weekes. Jestliţe není moţné dokončit kolo v krátké době, státy by měly přiznat selhání. Místo vynakládání úsilí na projekt, který nelze dokončit, by se měly státy soustředit na tvorbu budoucí agendy WTO. Alespoň částečná dohoda ohledně některých otázek je vítána, pouze pokud její vyjednání nebude trvat déle neţ šest měsíců. Weekes je v této souvislosti poměrně skeptický. Nalézt shodu na tom, která témata mají být předmětem dohody, by podle něj bylo vzhledem k rozdílným prioritám jednotlivých členů velmi sloţité.122 Pozdržení jednání Státy se mohou domnívat, ţe v průběhu času nastanou příznivější podmínky pro uzavření finální dohody, a proto se teď mohou snaţit o protahování jednání. Jisté změny přinese příští rok, kdy se v několika klíčových státech konají volby na nejvyšší politické úrovni (USA, Čína, Indie, Francie a Mexiko). Personální obměna na vedoucích postech ale nepovede k větší ochotě k ústupkům, naopak lze očekávat, ţe pod vlivem domácích problémů budou mít státy spíše tendenci k ochranářským krokům neţ k větší liberalizaci (nezaměstnanost a sniţování schodků ve státním rozpočtu v případě Francie a USA, inflace a nerovnost v Číně a Indii). Ekonomové Baldwin a Evenett ve své publikaci Next Steps: Getting Past the Doha Round Crisis z letošního roku dodávají, ţe pozdrţení kola by nepřineslo ţádná pozitiva. Naopak by bylo pouze nepřímou cestou k první variantě, všechny její nevýhody tak platí i pro tuto moţnost. Podle autorů by však průtahy v jednání byly horším řešením, neboť by bránily WTO věnovat se novým výzvám a problémům, které přináší globalizovaná ekonomika. To je 121 122

Schwab, S.: Acknowledge Doha’s demise and move on to save the WTO, s. 27-32 Weekes, J.: Getting past the Doha Round crisis: Moving forward in the WTO, s. 47-50

76

znepokojivé zvlášť v této době, kdy nejsou vyhlídky na budoucí vývoj světové ekonomiky příliš povzbudivé.123 V další publikaci Why world leaders must resist the false promise of another Doha delay autoři uvádí, ţe pokud se nepodaří dosáhnout kompromisu na konci tohoto roku, jednání se nepodaří odblokovat dříve neţ v roce 2020. Pro uzavření kola bude podle nich nezbytná shoda mezi USA, Čínou, Indií a Brazílií. Představitelé těchto zemí se musí rozhodnout, jestli problematiku rozvojového kola odloţí na později a nebudou se jí zabývat nebo jestli zaujmou vedoucí úlohu v uzavření kola a budou se snaţit předloţit konstruktivní návrhy, jak řešit současnou patovou situaci. Baldwin a Evenett se domnívají, ţe šance na odblokování budou v roce 2013 menší neţ dnes, protoţe nové politické elity nebudou chtít začít své působení ústupky v obchodní politice. Jediným způsobem jak v jednáních pokročit je, ţe USA učiní nabídku zajímavou pro Čínu a Indii. Zatím USA ustoupily pouze v oblasti zemědělství, coţ vyhovuje exportním zájmům Brazílie, další dvě země ale mají hlavní vývozní zájmy v jiných sektorech. Případná změna agendy by však zabrala několik let. Nejprve by se muselo jednat o rozšíření DDA, teprve poté by se začala vyjednávat konečná dohoda. Jestliţe se tedy dohoda neuzavře na prosincové konferenci, je nepravděpodobné, ţe se tak stane dříve neţ v roce 2020.124 Přijetí prvního balíčku dohod a pokračování v jednáních Třetí varianta předpokládá, ţe jednotlivé body DDA budou rozděleny do dvou skupin či balíčků. V první budou zařazena témata, ve kterých se státy jiţ shodly popř. je reálné, ţe tak učiní v krátké době, v druhé skupině pak budou zahrnuta témata, kde přetrvávají velké rozdíly mezi členskými státy a je nutné další jednání. V tom, kolik času by mělo být věnováno dojednání prvního balíčku, se názory různí, jeho obsah ale vidí zástupci členských zemí podobně. Navrhovány jsou tyto body:  dohoda o bezcelním a kvótami neomezeném přístupu na trhy pro LDCs,  výjimka umoţňující členům WTO poskytnout preferenční přístup na své trhy pro sluţby z LDCs,  dohoda o redukci opatření narušujících obchod s bavlnou,  opatření usnadňující obchod,  dohoda o mechanismu, který bude monitorovat zvláštní a diferencované zacházení,  proměna současného mechanismu kontrolujícího transparentnost regionálních dohod v trvalý nástroj,  dohoda o některých netarifních bariérách (např. označování textilu),

123 124

Baldwin, R.-Evenett, S.: The Doha dilemma: An introduciton to the issues and possible solutions, s. 10-12 Baldwin, R.-Evenett, S.: Why World Leaders Must Resist the False Promise of Another Doha Delay, s. 1-4

77

 dohoda, která by formálně stvrdila spolupráci mezi WTO a různými multilaterálními environmentálními dohodami. Moţná bude potřeba zahrnout některé další body, které zajistí snazší průchodnost balíčku (např. subvence pro rybolov, některá pravidla fungování WTO, exportní subvence). Tuto moţnost podporuje např. bývalá šéfka Mezinárodního měnového fondu Anne Kruger. Alespoň částečné řešení je podle ní lepší neţ nepřijetí ţádné dohody. V ideálním případě by mělo balíček doprovázet komuniké s optimistickým ale věrohodným harmonogramem.125 Otázkou je, jak takový balíček označit. Jedna z moţností je prezentovat ho jako výsledek kola z Dauhá. To by mělo zabránit, aby byla neúspěchem DDA poškozena i pověst a důvěryhodnost samotné WTO. Takový postup by samozřejmě mnoho zemí zklamal, přičemţ zásadní témata by zůstala nedořešena (lepší přístup na trhy v NAMA, zemědělství i sluţbách, zkvalitnění pravidel atd.). Druhou moţností je shrnout dohody do souboru, který lze nazvat jako Doha down payment, Doha deliverables či Doha early harvest, coţ by jasně naznačilo, ţe jde pouze o první krok na cestě k úspěšnému dokončení kola a všechna témata jsou stále na stole. Třetí moţností je, ţe jednotlivé body balíčku budou představeny jako samostatné dohody, aniţ by bylo naznačeno, jaký bude další postup v DDA.126 Co se týče zbývající části DDA, státy by měly zváţit přehodnocení způsobu jednání tak, aby se zvýšily šance na dosaţení konečné dohody. V této souvislosti se objevují různé návrhy, jedním z nich je, aby jednání byla horizontální. Kromě oblastí, kde je dohoda pravděpodobná bez ohledu na vývoj v dalších bodech, by se měla všechna témata projednávat společně a nikoli samostatně. Přestoţe by měla WTO pokračovat v úsilí o dokončení kola, neměla by opomíjet ani aktuální problémy ve světovém obchodě. Členové by tak měli zahájit diskuze o nových tématech jako jsou investice, konkurence, omezení exportu, klimatické změny, zvýšení transparentnosti, veřejné zakázky, institucionální reforma WTO.127 Přijetí balíčku povaţuji za momentálně nejvhodnější a nejvíce pravděpodobné řešení. Bezvýsledné ukončení kola je dle mého názoru vysoce nepravděpodobné, státy nebudou chtít připustit, aby úsilí a prostředky vynaloţené během posledních deseti let přišly na zmar. Pokud chtějí státy udrţet pozici WTO jako klíčové organizace pro vyjednávání liberalizace obchodu, není moţné ani neustálé protahování jednání. WTO tím ztrácí na důvěryhodnosti, coţ se můţe v budoucnu projevit nejen nárůstem regionálních a bilaterálních dohod, ale také v neochotě států akceptovat rozhodnutí mechanismu pro urovnávání sporů. Ačkoli navrhovaný balíček nebude mít výrazný dopad na světový obchod a ekonomiku, myslím si, ţe je nejlepší reakcí na stávající krizi v jednáních. Jeho přijetí by vyslalo signál, ţe WTO je stále ještě 125

Baldwin, R.-Evenett, S: Keeping the WTO on track: A Doha down payment plus more, s. 61-64 Krueger, A.: What to do about Doha, s. 37-40 126 Baldwin, R.-Evenett, S.: The Doha dilemma: An introduciton to the issues and possible solutions, s. 14-16 127 Baldwin, R.-Evenett, S: Keeping the WTO on track: A Doha down payment plus more, s. 64-69

78

akceschopnou organizací a vhodným fórem pro jednání o mezinárodním obchodě. Jeho obsahem by měla být témata, kde nebude těţké nalézt shodu mezi členskými státy, z ekonomických i politických důvodů by měl být kladen důraz především na nejméně rozvinuté země. Přijetí opatření ve prospěch těchto zemí by nemělo být blokováno přetrvávajícími rozdíly v názorech hlavních obchodních hráčů.

79

ZÁVĚR Aktuální kolo multilaterálních jednání zahájila ministerská konference v Dauhá před deseti lety. Vedle liberalizace obchodu se měla jednání soustředit na zájmy rozvojových zemí, výsledkem kola mělo být jejich větší zapojení do světového obchodu. Za tímto účelem měly být řešeny jejich problémy s implementací dříve přijatých závazků a rovněţ mělo dojít k revizi zvláštního a diferencovaného zacházení s těmito zeměmi tak, aby lépe odpovídalo jejich potřebám. Díky významnému rozvojovému aspektu bývá pracovní program kola nazýván jako Rozvojová agenda z Dauhá. Obsahuje na dvě desítky témat, která měla být během kola projednána. Nejdůleţitější a zároveň nejvíce sporné body jsou zemědělství, přístup na trhy s nezemědělskými výrobky, sluţby, práva duševního vlastnictví a některá pravidla WTO. Přestoţe má WTO nyní 153 členů a hlavní metodou rozhodování je konsensus, pro dosaţení dohody je nezbytný kompromis pouze mezi několika klíčovými aktéry. V současném kole to jsou USA, EU a nejsilnější rychle se rozvíjející ekonomiky Čína, Indie a Brazílie. Ty nereprezentují pouze své vlastní zájmy, ale také zájmy různých koalic rozvojových zemí, v jejichţ čele stojí. Nevlivnější z nich je skupina G20. Toto je poměrně nová situace, neboť ještě v Uruguayském kole platilo, ţe pro úspěch jednání je nutná dohoda mezi hlavními vyspělými státy, dříve to konkrétně byly USA, EU, Kanada a Japonsko. Rostoucí vliv rozvojových zemí byl patrný jiţ v předchozím kole, kvůli špatné organizovanosti však nedokázaly své vlastní zájmy výrazněji prosadit. To se však s větším důrazem na vyuţívání aliancí změnilo. Díky této taktice jsou dnes v jednáních WTO rovnocennými partnery pro nejvyspělejší země a jsou schopné zásadním způsobem ovlivnit průběh jednání. V právě probíhajícím kole tak lze identifikovat střet rozdílných zájmů a cílů tří klíčových aktérů. USA chtějí zajistit především lepší přístup na trhy s průmyslovými výrobky pro domácí producenty, otevření trhů ţádají také od rychle se rozvíjejících ekonomik. Nesouhlasí s tím, aby mohly tyto země čerpat stejné výhody jako ostatní rozvojové země. Řada z nich dnes patří k největším hráčům v mezinárodním obchodě, USA jsou proto přesvědčeny, ţe by i ony měly v rámci jednání něco nabídnout. Navrhují, aby umoţnily zahraničním podnikům vstup na své trhy v těch sektorech, ve kterých není pochyb o jejich mezinárodní konkurenceschopnosti. Rozvojové země, zklamané vývojem po Uruguayském kole, odmítají jednat o nových závazcích, dokud vyspělé země nedodrţí své sliby z předchozího kola. Výměnou za přistoupení na nové dohody a pravidla, které odráţely zájmy zejména rozvinutých zemí, byl rozvojovým zemím přislíben lepší přístup na trhy a odstranění protekcionistických opatření u produktů, u nichţ mají komparativní výhodu. Rozvojovým zemím vznikly okamţité náklady spojené s implementací dohodnutých závazků, avšak rozvinuté země otevření svých trhů se zemědělskou produkcí a zrušení exportních dotací odkládaly. To stejné platilo i pro postupné odstraňování kvót v obchodu s textilem. EU usiluje 80

především o liberalizaci obchodu s průmyslovými výrobky a sluţbami, otevření trhů a revizi zvláštního a diferencovaného zacházení s rozvojovými zeměmi. Na počátku ale byly její cíle mnohem vyšší. Současné kolo jednání iniciovala Evropská unie. Po Uruguayském kole zůstaly některé nedořešené otázky, tou nejzásadnější bylo zemědělství. EU si byla vědoma faktu, ţe se jednání o liberalizaci v této oblasti nevyhne. Neţ aby se řešilo zemědělství samostatně, bylo pro ni výhodnější, aby byla jednání spojena i s dalšími tématy. Počítala s tím, ţe ztráty a ústupky v zemědělství budou vykompenzovány zisky v jiných oblastech. Záměrem EU proto bylo ustavení agendy s širokým záběrem témat, aby z ní mohly profitovat jak rozvojové, tak i rozvinuté země. Do jednání vstupovala s vysokými ambicemi, vedle liberalizace obchodu, kde ji zajímaly hlavně nezemědělské produkty a sluţby a otevření nových trhů, chtěla dosáhnout ustavení pravidel ve čtyřech Singapurských otázkách (investice, veřejné zakázky, hospodářská soutěţ a usnadňování obchodu) a dále v oblasti pracovních standardů a ochraně ţivotního prostředí. Tento posun od tradičních obchodních témat ke snaze zavést globální systém pravidel bývá označován jako snaha o prosazení tzv. post-moderní agendy. Singapurské otázky měly přispět k příznivějšímu podnikatelskému prostředí pro evropské firmy, ţivotní prostředí a pracovní standardy zase reflektovaly sílící vliv sociálních skupin v některých evropských zemích. Kromě těchto témat EU rovněţ podporovala rozvojovou dimenzi kola a sama představila na počátku roku 2001 vlastní iniciativu „Vše kromě zbraní“, v rámci které nabídla bezcelní a kvótami neomezený přístup na své trhy pro produkty z nejchudších rozvojových zemí s výjimkou zbraní a munice. Po konferenci v Dauhá se zdálo, ţe EU se svým plánem uspěla. Zde přijatá deklarace zahrnula mezi projednávané body i nová témata, mimo zůstaly pracovní standardy. Od jejich prosazování na globální úrovni EU upustila ještě před začátkem kola z důvodu silného odporu rozvojových zemí a absence podpory pro dané téma ze strany ostatních vyspělých států. Diskuze o nových tématech a především pak o Singapurských otázkách zcela odmítaly rozvojové země. Mimo usnadňování obchodu neviděly v otázkách ţádný přínos, ale vnímaly je spíše jako snahu vyspělých zemí odvrátit pozornost od klíčové oblasti – zemědělství. EU naopak trvala na projednání všech otázek a nebyla ochotná přistoupit na vyřazení některých z nich. Neřešitelná situace vyústila v krach jednání na ministerské konferenci v Cancúnu v roce 2003. O rok později dosáhly státy určitého kompromisu, rozvinuté země přistoupily na některé ústupky v zemědělství a bylo dohodnuto, ţe jednání budou pokračovat pouze o usnadňování obchodu, u dalších tří Singapurských otázek budou jednání zastavena. EU na situaci zareagovala odstoupením od původní komplexní agendy, neboť se ukázalo, ţe pro ni neexistuje dostatečná podpora u jiných členských států WTO. Ukázalo se, ţe rozvojové země jsou dost silné na to, aby její zdárné projednání zablokovaly. Navíc takto široce pojatou agendu kromě EU nepodporoval ţádný jiný velký hráč ve světovém obchodě. Do centra

81

pozornosti se poté dostala liberalizace obchodu se zemědělskou produkcí, průmyslovými výrobky a sluţbami a také snaha o větší zapojení rozvojových zemí do světového obchodu. Se svým jednotným trhem je dnes EU největším hráčem ve světovém obchodě. Řadí se mezi nejvíce otevřené ekonomiky, obchod hraje v jejím hospodářském růstu zásadní roli. Od této skutečnosti se odvíjí i její zájmy ve vnější obchodní politice. Aby mohla EU ekonomicky růst, musí být schopná uspět na mezinárodních trzích, a proto musí neustále posilovat svoji konkurenceschopnost. Jejími základními prvky jsou znalosti, inovace, ochrana duševního vlastnictví, sluţby a efektivní přístup ke zdrojům. Z tohoto důvodu by měla vnější obchodní politika usilovat o otevření zahraničních trhů pro evropské podniky; sniţování netarifních bariér, jejichţ význam roste s poklesem cel; lepší přístup ke zdrojům; liberalizaci obchodu se sluţbami; posílení pravidel u ochrany duševního vlastnictví, investic, veřejných zakázek a hospodářské soutěţe. Nejprve se EU snaţila těchto cílů dosáhnout na multilaterálním základě v rámci aktuálních jednání WTO. Dosavadní neúspěch kola ji však přiměl k většímu vyuţití alternativních cest v podobě bilaterálních a regionálních jednání. I kdyţ zdárné dokončení rozvojového kola z Dauhá je pro ni stále prioritou jako racionálně uvaţující aktér se snaţí své zájmy prosadit i jinými způsoby. Společná obchodní politika patří mezi oblasti, kde členské státy EU dosáhly nejvyššího stupně integrace. To znamená, ţe tvorba a realizace vnější obchodní politiky EU je výlučnou kompetencí orgánů EU, jednotlivé členské země nemohou provádět vlastní nezávislou zahraničně obchodní politiku. Cílem obchodní politiky EU je skrze společné nástroje a strategie zajistit ochranu vnitřního trhu před neférovými obchodními praktikami a prostřednictvím bilaterálních i multilaterálních jednání usnadnit evropským producentům přístup na zahraniční trhy. Na provádění politiky se podílí všechny tři klíčové instituce EU, právo iniciativy má jako jediná Evropská komise, která zároveň reprezentuje zájmy celé EU během obchodních jednání. Priority společné obchodní politiky formulují evropské orgány, jejich seznam odráţí ve větší či menší míře zájmy jednotlivých členských států i nestátních aktérů. S ohledem na rozsah práce byla pozornost věnována EU jako celku a dále třem nejvýznamnějším členským státům a jejich obchodním zájmům. Velká Británie je šestou největší ekonomikou světa a významným hráčem v mezinárodním obchodě. Téměř 80 % HDP tvoří sektor sluţeb, ve kterém má Británie silné exportní zájmy. To platí hlavně pro sluţby finanční. Podporuje také liberalizaci obchodu s průmyslovými výrobky, úspěšná je v automobilovém, leteckém, chemickém a farmaceutickém průmyslu a stavebnictví. K obchodním prioritám patří rovněţ ochrana duševního vlastnictví. V počáteční agendě EU podporovala Singapurské otázky, podle jejího názoru mohly výrazně přispět obchodu i rozvoji. Nesouhlasila ale s jejich prosazováním na úkor rozvojové agendy. Pokud by brzdily pokrok v jednáních, byla ochotná od nich upustit včetně otázky usnadňování obchodu. Vyhraněný postoj měla k pracovním standardům, které odmítala v rámci WTO řešit. 82

Německo je největším a nejvýznamnějším trhem v EU a čtvrtou největší ekonomikou světa. Úspěch ekonomiky je závislý na mezinárodním obchodě, export se podílí 40 % na HDP. Z tohoto důvodu má Německo enormní zájem na otevření trhů. Základem německé konkurenceschopnosti je vysoká specializace na průmyslovou výrobu. Hlavním exportním odvětvím je strojírenství, dále automobilový a chemický průmysl a elektrotechnika. Ve sluţbách jsou na přední pozici finanční, technické a IT sluţby. Německo bylo jedinou zemí, která podporovala komplexní počáteční agendu EU. Velký podíl na tomto faktu měla situace ve společnosti i na politické scéně na přelomu století, pro kterou byl charakteristický velký vliv různých sociálních skupin a nevládních organizací. To se změnilo s obměnou na klíčových politických postech, po ministerské konferenci v Cancúnu se Německo navrátilo k tradiční liberální obchodní agendě. Francie je pátou největší ekonomikou světa, mezinárodní obchod je pro její hospodářský růst rovněţ důleţitý. Na rozdíl od Británie a Německa je ale její zahraniční obchod orientován silně proevropsky, víc neţ 60 % francouzského obchodu probíhá uvnitř EU. Hlavní exportní zájmy představuje strojírenský, letecký, automobilový, chemický a potravinářský průmysl, elektronika a finanční sluţby. Ústředním cílem v multilaterálních jednáních byla v minulosti ochrana národních zájmů zejména pak zemědělství. Protoţe se země zároveň prezentuje jako přítel rozvojových zemí, dostalo ji současné, na rozvoj orientované, kolo do nelehké situace. V Rozvojové agendě z Dauhá podporuje liberalizaci obchodu s průmyslovými výrobky, ochranu duševního vlastnictví a aktivně prosazuje vyuţívání geografických označení. Hlavní defenzivní zájem má v zemědělství, Francie je největším příjemcem dotací z unijního rozpočtu a staví se proti reformě stávajícího systému i proti většímu otevření trhů. Obecně lze však říci, ţe dokončení rozvojového kola není pro Francii tak důleţité jako pro předchozí dvě země, neboť klíčové exportní zájmy Francie leţí uvnitř EU. EU si od Rozvojové agendy z Dauhá hodně slibovala, do jednání vstoupila s vysokými cíli, ohledně kterých nepanovala shoda ani mezi členskými státy EU. Brzy se však ukázalo, ţe jejich prosazení nebude ve WTO moţné. Silný nesouhlas některých zemí donutil EU původní plány zredukovat. Z témat navrhovaných EU jsou předmětem aktuálních jednání liberalizace obchodu s nezemědělskými produkty a sluţbami a ochrana duševního vlastnictví. V těchto oblastech jsou zájmy klíčových členských států totoţné s prioritami EU. Současné kolo ukázalo, ţe WTO je efektivní institucí pro jednání o tradičních obchodních tématech. Největšího úspěchu dosáhla při sniţování celních bariér, jednání o netarifních bariérách budou sloţitější, ale stále moţná. Nicméně ostatní oblasti, kde má EU silné zájmy, např. investice a veřejné zakázky mají větší šanci na úspěch v jednáních na bilaterální úrovni. EU si je tohoto faktu vědoma, o čemţ svědčí i její obchodní priority pro následující dekádu, které vedle úspěšného dokončení kola WTO určují za cíl bilaterální jednání s USA, Čínou, Ruskem, Japonskem, Indií ale třeba také státy ASEANu a MERCOSURu.

83

Hlavní důvody nevýrazného pokroku v jednáních jsou dva – rostoucí vliv rychle se rozvíjejících ekonomik a komplexnost agendy. Rozvíjející se ekonomiky dnes patří k nejdůleţitějším aktérům v mezinárodním obchodě, přesto je pro jejich pozici v jednáních určující, ţe spadají do kategorie rozvojových zemí. Tato situace je pro ně výhodná, mohou se těšit z lepšího přístupu na trhy vyspělých zemí, aniţ by museli recipročně otevřít alespoň částečně ty své. To přirozeně nevyhovuje rozvinutým zemím, nejhlasitějším kritikem jsou USA. Má-li však být dodrţen deklarovaný rozvojový aspekt kola, rozvinuté státy musí přistoupit na to, ţe výsledná dohoda bude asymetrická. Přestoţe nesouhlasí se zařazením některých zemí do skupiny rozvojových zemí, musí akceptovat, ţe na všechny rozvojové země budou kladeny niţší poţadavky a budou mít větší moţnosti úlev. Političtí představitelé vyspělých zemí jsou v obtíţné pozici, neboť takto vstřícný postoj k ekonomicky silným zemím je špatně obhajitelný před domácími proexportně orientovanými aktéry. Další ministerská konference, která se uskuteční v prosinci v Ţenevě, nepřinese podle mého osobního názoru zásadní průlom v jednáních. Za velice pravděpodobné lze však povaţovat přijetí alespoň některých dohod. Jednání trvají uţ dlouho a lze tvrdit, ţe prozatím nepřinesla výraznější výsledek. To rozhodně neprospívá reputaci a důvěryhodnosti WTO. Oslabení pozice WTO by nepoškodilo jen samotnou organizaci, ale také by ohrozilo fungování multilaterálního systému obchodu, který WTO zaštiťuje. Systém je přitom základním pilířem mezinárodního obchodu, jednotná pravidla poskytují aktérům předvídatelnost v obchodních vztazích a zaručují vymahatelnost závazků. Domnívám se, ţe balíček by byl v rámci moţností nejlepší odpovědí na současnou patovou situaci. Jeho přijetí by vyslalo signál, ţe WTO je zatím ještě akceschopnou organizací a vhodným fórem pro jednání o mezinárodním obchodě. Ve snaze naplnit deklarovaný rozvojový cíl kola by se měl zmíněný balíček zaměřit především na nejchudší rozvojové země, zahrnuta by mohla být i některá další témata, kde nebude těţké nalézt shodu.

84

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Primární zdroje European Commission: Accompanying document to the 28th Annual report form the Commission to the European Parliament on the EU’s anti-dumping, anti-subsidy and safeguard activities, Commission staff working document, SEC (2010) 1194 final European Commission: Eighth annual report from the Commission to the European Parliament – Overview of third country trade defence actions against the European union, COM (2011) 399 European Commission: Europe 2020 –A European strategy for smart, sustainable and inclusive growth, COM (2010) 2020, Brussels, 3.3.2010 European Commission: Global Europe – competing in the world, COM(2006) 567 final, Brussels, 4.10.2006 European Commission: Trade as a driver of prosperity, Commission Staff Working Document, COM(2010) 612, SEC (2010) 1269 Final Report of the High-Level Trade Experts Group: World Trade and the Doha Round, May 2011 Report from High Level Group chaired by Wim Kok – Facing the Challenge, November 2004, Luxemburg, ISBN 9289470542 WTO: Ministerial declaration, WT/MIN(01)/DEC/1, Doha, 18.11.2001 WTO: Ministerial declaration, WT/MIN(05)/DEC, Hong Kong, 22.12.2005 WTO: Doha Work Programme – Decision Adopted by the General Council on 1 August 2004, 2.8.2004, WT/L/579 WTO: Fourth revision of draft modalities for Non-agricultural market access, 6.12. 2008, TN/MA/W/103/Rev.3 WTO: Revised draft modalities for agriculture, 6.12.2008, TN/AG/W/4/Rev.4 Monografie El-Agraa, A.: The European Union: economics and policies, Cambridge: Cambridge University Press, 9th ed., 2011, ISBN 9781107400115 Fojtíková, L.: Společná obchodní politika Evropské unie, 1. vyd., Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2007, ISBN 9788024810768 Gilpin, R.: Global political economy: understanding the international economic order, Princeton, Princeton University Press, 2001, ISBN 069108677X Greenwood, J.: Interest representation in the European Union, 3rd ed., Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2011, ISBN 9780230271937 Hix, S. – Høyland, B.: The political system of the European Union, 3rd ed., Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2011, ISBN 9780230249813 Hoekman, B. - Kostecki, M.: The political economy of the world trading system: the WTO and beyond, 3rd ed., Oxford, Oxford University Press, 2009, ISBN 9780199553778 Oatley, T.: International political economy, 5th ed., Boston, Longman, 2012, ISBN 9780205006281

85

Příspěvky ve sbornících Baldwin, R.-Evenett, S: Keeping the WTO on track: A Doha down payment plus more. In Baldwin, R. – Evenett, S.: Next Steps: Getting Past the Doha Round Crisis, London, Centre for Economic Policy Research, 2011, eBook, s. 61-70 Baldwin, R. – Evenett, S.: The Doha dilemma: An introduciton to the issues and possible solutions. In Baldwin, R. – Evenett, S.: Next Steps: Getting Past the Doha Round Crisis, London, Centre for Economic Policy Research, 2011, eBook, s. 9-17 Baldwin, R. – Evenett, S.: Why World Leaders Must Resist the False Promise of Another Doha Delay: Introduction to the issues. In Baldwin, R.-Evenett, S.: Why World Leaders Must Resist the False Promise of Another Doha Delay, London, Centre for Economic Policy Research, 2011, eBook, s. 1-11 Clapp, J: WTO agriculture negotiations and the Global South. In Wilkinson, R. – Lee, D.: The WTO after Hong Kong: progress in, and prospects for, the Doha Development Agenda, London: Routledge, 2007, s. 37-55 Falke, A.: Waking-up from Trade Policy Hibernation? Germany’s Role in the Doha Development Round. In Overhaus, M. - Maull, H. - Harnisch, S: German Foreign Policy in Dialogue. A Quaterly ENewsletter on German Foreign Policy, Vol 6, No 15, 2005, p. 20-28 Grant, W.: The shift from duopoly to oligopoly in agricultural trade. In Wilkinson, R. – Lee, D.: The WTO after Hong Kong: progress in, and prospects for, the Doha Development Agenda, London: Routledge, 2007, s. 169-185 Hoekmann, B. – Mattoo, A: Services, economic development, and the Doha Round. In Wilkinson, R. – Lee, D.: The WTO after Hong Kong: progress in, and prospects for, the Doha Development Agenda, London: Routledge, 2007, s. 73-93 Holmes, P.: British Trade Policy and the Doha Development Round. In Overhaus, M. - Maull, H. Harnisch, S: German Foreign Policy in Dialogue. A Quaterly E-Newsletter on German Foreign Policy, Vol 6, No 15, 2005, p. 7-12 Kerremans, B.: Managing Agenda - The EU’s Rationale for a New Round of Trade Negotiations. In Overhaus, M. - Maull, H. - Harnisch, S: German Foreign Policy in Dialogue. A Quaterly ENewsletter on German Foreign Policy, Vol 6, No 15, 2005, p. 29-34 Krueger, A.: What to do about Doha. In Baldwin, R. – Evenett, S.: Why World Leaders Must Resist the False Promise of Another Doha Delay, London, Centre for Economic Policy Research, 2011, eBook, s. 37-43 Lehmann, J.P.: France and the Doha Debacle. In Overhaus, M. - Maull, H. - Harnisch, S: German Foreign Policy in Dialogue. A Quaterly E-Newsletter on German Foreign Policy, Vol 6, No 15, 2005, p. 13-19 Schwab, S.: Acknowledge Doha’s demise and move on to save the WTO. In Baldwin, R. – Evenett, S.: Next Steps: Getting Past the Doha Round Crisis, London, Centre for Economic Policy Research, 2011, eBook, s. 27-32 Scott. J.: How the poor pay for the US deficit. In Wilkinson, R. – Lee, D.: The WTO after Hong Kong: progress in, and prospects for, the Doha Development Agenda, London: Routledge, 2007, s. 95-118 Sell, S.: Intellectual property and the Doha Development Agenda. In Wilkinson, R. – Lee, D.: The WTO after Hong Kong: progress in, and prospects for, the Doha Development Agenda, London: Routledge, 2007, s. 56-72

86

Taylor, I.: The periphery strikes back? The G20 and the WTO. In Wilkinson, R. – Lee, D.: The WTO after Hong Kong: progress in, and prospects for, the Doha Development Agenda, London: Routledge, 2007, s. 155-168 Weekes, J.: Getting past the Doha Round crisis: Moving forward in the WTO. In Baldwin, R. – Evenett, S.: Next Steps: Getting Past the Doha Round Crisis, London, Centre for Economic Policy Research, 2011, eBook, s. 47-50 Wiemann, J.: EU Trade Policy Towards Developing Countries: Is It Coherent with Development Goals?, In Overhaus, M. - Maull, H. - Harnisch, S: German Foreign Policy in Dialogue. A Quaterly E-Newsletter on German Foreign Policy, Vol 6, No 15, 2005, s. 25-41 Young, A.: Negotiating with diminished expectations – The EU and the Doha Development Round. In Wilkinson, R. – Lee, D.: The WTO after Hong Kong: progress in, and prospects for, the Doha Development Agenda, London: Routledge, 2007, s. 119-136 Odborné články Bièvre, D. – Eckhardt, J.: The political economy of EU Anti-dumping reform, ECIPE Working paper, No.03/2010, Brussels Conceição-Heldt, E.: Variation in EU member states’ preferences and the Commission’s discretion in the Doha Round, in Journal of European Public Policy, Vol. 18, No 3, April 2011, p. 403-419 Falke, A.: EU-USA Trade Relations in the Doha Development Round: Market access versus a Post-Modern Trade Policy Agenda, European Foreign Affairs Review, Vol 10, No 3, 2005, Kluwer Law International, p. 339-357 Fergusson, I. F.: World Trade Organization Negotiations: The Doha Development Agenda, CRS Report for Congress, Updated August 18, 2008, kód publikace RL32060 Fink, C. – Maskus, K.: The Debate on Geographical Indications in the WTO. In Newfarmer, R. (ed.): Trade, Doha, and Development: Window into the Issues, The World Bank, 2005, p.201-203 Hoven, A.: Interest Group Influence on Trade Policy in a Multilevel Policy: Analysing the EU Position at the Doha WTO Ministerial Conference, RSC No 2002/67, European University Institute, Transatlantic Programme Series Krasner, S.D.: Structural Causes and Regime Consequences: Regimes as Intervening Variables, International Organization, Vol. 36, No. 2, International Regimes, Spring 1982, p. 185-205 Narlikar, A. - Tussie, D.: The G20 at the Cancun Ministerial: Developing Countries and their Evolving Coalitions in the WTO, The World Economy, Vol. 27, No. 7, July 2004, p. 947-966, McGuire, G.: Trade in services – Market access opportunities and the benefits of liberalization for developing economies, UNCTAD, UNCTAD/ITCD/TAB/20, Policy issues in international trade and commodities study series No. 19, Geneva, 2002 Internetové zdroje AeroSpace Defence Security: UK Aerospace Industry Survey, 29.10.2011, online [cit. 2011-11-7], dostupné z: Bergsten, F.: US trade policy and the Doha Round: An alternative view, 18 May 2011, online, [cit.2011-10-21], dostupné z:

87

BusinessEurope: BusinessEurope priorities for External Competitiveness 2010-2014: Building on Global Europe, online [cit. 2011-11-24], dostupné z: BusinessInfo:, Souhrnná teritoriální informace – Čína, online [cit. 2011-10-21], dostupné z: BusinessInfo: Souhrnná teritoriální informace – Francie, online [cit. 2011-11-07], dostupné z: BusinessInfo: Souhrnná teritoriální informace - Velká Británie, online [cit. 2011-11-07], dostupné z: Department for Business Inovation & Skills: Final Report of the High Level Trade Experts Group, online [cit. 2011-11-24], dostupné z: Department for Business Inovation & Skills: Trade and Investment for Growth, February 2011, online [cit. 2011-11-07], dostupné z: Department for Environment Food and Rural Affairs: Agriculture in the United Kingdom, 2010, online [cit. 2011-11-12], dostupné z: DTI: White Paper 2004 – Making globalisation a force for good, online [cit. 2011-11-08], dostupné z: Evropská komise: Zemědělství a rozvoj venkova: Společná zemědělská politika, 2008, dostupné z: Europa: Europe 2020: Commission proposes new economic strategy in Europe, Press Release 3.3.2010, IP/10/225, online [cit. 2011-11-15], dostupné z: Europa: WTO trade negotiations: Doha Development Agenda, Press Release 31.10.2011, MEMO/11/751, online, [cit. 2011-11-23], dostupné z: European Commission: Competition - Facing the challenges of globalization, online [cit. 2011-11-18], dostupné z: European Commission: EC Generalised Scheme of Tariff Preferences (GSP) 2009-2011, online [cit. 2011-11-28], dostupné z: European Commission: EC Trade regional agreements, online [cit. 2011-10-28], dostupné z: European Commission: Economic sectors – Industrial goods, online [cit. 2011-10-29], dostupné z: European Commission: Economic sectors – Services, online [cit. 2011-10-29], dostupné z: European Commission: European Union in the world, DG Trade-A2 CG/MP, 27.5.2011, [cit. 201110-24], dostupné z: European Commission: FTA negotiations, online [cit. 2011-10-28], dostupné z:

88

European Commission: General Overview of Active WTO Dispute Settlement Cases Involving the EU as Complainant or Defendant and of Active Cases Under the Trade Barriers Regulation, online [cit. 2011-11-19], dostupné z: European Commission: General system of preferences – Focusing on needs: The EU reshapes its import scheme for developing countries, press release, 10.5.2011, online [2011-10-28], dostupné z: European Commission: Global Europe – EU performance in the global economy, online [cit. 2011-1115], dostupné z: < http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2008/october/tradoc_141196.pdf > European Commission: Global Europe – Europe’s Trade Defence Instruments in a Changing Global Economy, COM(2006) 763 final, December 2006, online [cit. 2011-11-22], dostupné z: European Commission: List of countries considered ”vulnerable” in the sense of Article 8 of the GSP Regulation 2009-2011, online [cit. 2011-10-28], dostupné z: European Commission: New strategy puts EU trade policy at service of European competitiveness and economic reform, Press release Brussels 4.10. 2006, online [cit. 2011-11-20], dostupné z: European Commission: A proposal for Regulation of the European Parliament and of the Council applying a scheme of generalised tariff preferences, 10.5.2011, COM(2011) 241 final, online [cit. 2011-10-28], dostupné z: European Commission: Trade - EU begins modernization review of Trade Defence Instrument, Press release 28.10.2001, online [cit. 2011-11-20], dostupné z: European Commission: Trade – Wider agenda – Environment, online [cit. 2011-11-19], dostupné z: European Commission: Trade – Wider agenda – Labour, online [cit. 2011-11-19], dostupné z: European Commission: Trade as a driver of prosperity, Commission Staff Working Document, COM(2010) 612, online, [cit. 2011-11-03], dostupné z: European Commission: Trade Barriers, online [cit. 2011-10-28], dostupné z: European Commission: Trade topics - Intellectual Property: Positive aspects of IP rights, online [cit. 2011-11-18], dostupné z: European Commission: Trade topics – Market Access, online [cit. 2011-11-18], dostupné z: European Parliament: Lisbon European Council 23 and 24 March – Presidency Conclusions, online [2011-11-13], dostupné z: Eurostat: Balance of payments – International transactions, International trade in services, geographical breakdown, online [cit. 2011-10-24], dostupné z:

89

Eurostat: Extra-EU27 trade, by product group, online [cit. 2011-10-24], dostupné z: Eurostat: Statistics explained - Foreign direct investment statistics, online [cit. 2011-11-18], dostupné z: Eurostat: Goods and services, imports and exports, online [cit. 2011-10-24], dostupné z: Eurostat: Gross Domestic Product at market prices,online [cit. 2011-10-24], dostupné z: Eurostat: Share of trade with EU27, online [cit. 2011-10-24], dostupné z: Eurostat: Statistics explained - International trade in goods, online [cit. 2011-10-24], dostupné z: Eurostat: Statistics explained - International trade in services, online [cit. 2011-10-24], dostupné z: Federal Ministry of Economics and Technology: In focus: Germany as a competitive industrial nation, Building on strengths – Overcoming weaknesses – Securing the future, October 2010, online [cit. 2011-11-05], dostupné z: Federal Ministry of Economics and Technology: The Foreign Trade and Investment Campaigne: Tapping opportunities – all around world, March 2010, online [cit. 2011-11-13], dostupné z: Foreign Trade Association: European business welcomes G8 statement and looks forward to ambition being put back on the table at the upcoming WTO ministerial meeting, online [cit. 2011-11-24], dostupné z: Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, Praţský institut pro globální politiku - Glopolis, o.p.s., 2005, online, [cit. 2011-10-20], dosutpné z: France Diplomatie: Overview of the French Economy, online [cit. 2011-11-7], dostupné z: German Business Portal: Service Industry, online [cit. 2011-11-5], dostupné z: Hinderer, P. - Orth, M.: Silné hospodářství v globálním trhu, Silné obory v průmyslu a poskytování služeb, Fakta o Německu, online [cit. 2011-11-05], dostupné z: Hufbauer, C. - Schott, J. - Wong, W.: Figuring Out the Doha Round, Washington: Peterson Institute for International Economics, 2010, online, [cit. 2011-10-21], dostupné z: Kirk, R.: Moving Doha forward: The U.S. view, Reuters, 12 Mar 2011, online, dostupné z: [cit. 201110-21]

90

Lavička, V.: Přelom: Rusko vstupuje do klubu liberálního obchodu WTO, jednání trvalo osmnáct let. Hospodářské noviny, 14.11.2011, online [cit. 2011-11-28], dostupné z: Mazzei, U.: WTO: life after Doha, Geneva, 6.8.2010, online, [cit. 2011-10-21], dostupné z: Ministère des Affaires étrangères et européennes: France’s Action to Promote Innovation, 2010, online [cit. 2011-11-7], dostupné z: Ministère de l’Économie, de l’Industrie et de l’Emploi - Direction Générale du Trésor et de la Politique économique: French and German export specialization: similarity or divergence?, TRÉSOR ECONOMICS, No. 68, December 2009, , online [cit. 2011-11-7], dostupné z: Rada EU: Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, online [cit. 201110-25], dostupné z: UK Trade&Investment: Britain open for business-Growth through international trade and investment, May 2011, online [cit. 2011-11-07], dostupné z: Velasco, A.: 7th WTO ministerial conference - chairman’s summary, 2.9.2009, online [cit. 2011-1023], dostupné z: Willliams, M.: India doesn’t see Doha round concluding before 2013, Mint, 23.9.2011, online, [cit. 2011-10-21], dostupné z: World Bank: Exports of goods and services (% of GDP), online [cit. 2011-10-24], dostupné z: World Bank: The migration and Remittances Factbook 2001, online [cit. 2011-10-20], dostupné z: WTO: Agriculture, online [cit. 2011-10-20], dostupné z: WTO: Agricultural negotiations – Chairperson’s texts 2008, online [cit. 2011-10-23], dostupné z: WTO: Agriculture negotiations – Domestic Support Boxes, online [cit. 2011-10-20], dostupné z: WTO: Annual Report 2002, online, [cit. 2011-10-20], dostupné z: < http://www.wto.org/english/res_e/ booksp_e/anrep_e/anrep02_e.pdf> WTO: Annual Report 2004, online, [cit. 2011-10-20], dostupné z: WTO: Annual Report 2008, online, [cit. 2011-10-20], dostupné z:

91

WTO: Annual Report 2009, online, [cit. 2011-10-20], dostupné z: WTO: CEOs Speak Out on WTO Doha Round, online [cit. 2011-11-24], dostupé z: WTO: Doha round – briefing notes, online [cit. 2011-10-20], dostupné z: WTO: Market access: negotiations, A simple guide – NAMA negotiations, online, dostupné z: [cit.2011-10-20], WTO: Services Chair issues report on Doha negotiations, online, [cit. 2011-10-23], dostupné z: WTO: Tariff profiles – US, EU, online, [cit. 2011-10-21], dostupné z: WTO: Tariff profiles – India, Brazia, China, online, [cit. 2011-10-21], dostupné z: WTO: Understanding the WTO – Whose WTO is it anyway?, online [cit. 2011-10-21], dostupné z: Právní předpisy, Nařízení Rady EU: Úřední věstník EU C115, svazek 51, oznámení č. 2008/C 115/01, 9.5.2008: Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie Úřední věstník EU L 211, svazek 51, 6.8.2008: Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 a o změně nařízení (ES) č. 552/97, č. 1933/2006 a nařízení Komise (ES) č. 1100/2006 a č. 964/2007 Úřední věstník EU C83, svazek 53, oznámení č. 2010/C 83/01: Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, 30.3.2010

92

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Obchod EU se zboţím – hlavní obchodní partneři (2010)..................................... 25 Tabulka 2: Obchod EU se zboţím – hlavní skupiny produktů (export)................................... 25 Tabulka 3: Obchod EU se zboţím – hlavní skupiny produktů (import) .................................. 26 Tabulka 4: Obchod EU se sluţbami – hlavní obchodní partneři (2010) .................................. 28 Tabulka 5: Členské státy EU a zájmy v obchodní politice na začátku kola............................. 46

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Podíl vnitřního obchodu na celkovém obchodu členských zemí EU .......................... 27 Graf 2: Vnější obchod EU se sluţbami dle jednotlivých druhů sluţeb (2010) ........................ 28

93