ROZSIROVANI A POLITIKA EU -
-
-
Cílem bylo sdružit průmyslová odvětví, která byla považována za hnací sílu vojenské mašinérie – tedy těžbu uhlí a ocelářství A tak v roce 1951 6 zemí podepsali Pařížskou smlouvu a vytvořilo tak E společenství uhlí a oceli, jehož řízení podléhalo nadnárodnímu orgánu – Vysokému úřadu Proces začleňování států bývalého východního bloku do evropských struktur byl relativně komplikovaný. Od poloviny 90. let 20. století podalo jedenáct zemí střední a východní Evropy oficiální žádost o členství. Česká republika tak učinila v roce 1996, kdy svou žádost předala do rukou italského předsednictví. Od podání žádosti vypracovávala Evropská komise na všechny země badatelské posudky, které sledovaly, do jaké míry tyto země plní čtyři základní podmínky (tzv. Kodaňská kritéria, stanovená roku 1993): • stabilita institucí garantujících demokracii, vládu práva a dodržování základních lidských práv, • existence fungující tržní ekonomiky, • schopnost vyrovnat se s tržními tlaky ES schopnost přijmout závazky členství Krátce po podpisu Amsterodamské smlouvy, která se stala nenaplněnou ambicí reformovat instituce před rozšířením, byl Komisí uveřejněn soubor dokumentů s názvem Agenda 2000. Agenda 2000 představovala pohled na vývoj Evropské unie a její politiku na začátku 21. století. Zabývá se mj. otázkou, jaký dopad bude mít předpokládané „Velké rozšíření“ na Unii, na její jednotlivé politiky a na finanční rámec Unie. Agenda 2000 znovu zdůraznila, že ještě před přijetím nových členů bude muset být provedena institucionální reforma. Na základě schopnosti kandidátských zemí dostát kritériím a též na základě monitoringu těchto zemí Evropskou komisí byly státy rozděleny do dvou skupin. Nejprve, v roce 1997, byla ustavena lucemburská skupina (ČR, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko a Kypr), čímž mohlo dojít k zahájení rozhovorů s touto šesticí nejlépe připravených zemí. Až v roce 1999 došlo k vytvoření i helsinské skupiny (Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Rumunsko a Slovensko), u které bylo též potvrzeno zahájení přístupových rozhovorů. Zatímco se původně očekával od lucemburské skupiny hladký a relativně časově nenáročný průběh přistupování a uchazečské státy mimo ni neměly jisté, kdy se stanou členem EU, či zdali se členem stanou vůbec, po ustavení helsinské skupiny byly kandidátské státy dány na roveň a záleželo jen na nich, kdy budou schopny vstoupit do EU. Odpovědi na otázku, jaké bude mít nové rozšíření podobu, napovědělo zasedání Evropské rady v Laekenu na konci roku 2001. Zde bylo dohodnuto vytvoření tzv. laekenské skupiny, kterou utvořily státy lucemburské skupiny a nejúspěšnější státy skupiny helsinské. Zavřené dveře do EU zůstaly Rumunsku a Bulharsku. Laekenská skupina, čítající deset kandidátských zemí včetně ČR, měla dokončit přístupová vyjednávání do konce roku 2002 a vstoupit v roce 2004. Tento harmonogram nového rozšíření byl potvrzen na summitu v Bruselu ve dnech 24. – 25. 10. 2002.
-
•
Úspěšná referenda v kandidátských zemích, která proběhla v průběhu roku 2003, potvrdila trend postupujícího začleňování zemí střední a východní Evropy do evropských struktur. Stejně úspěšné ratifikace přístupových smluv ve stávajících členských státech EU pak znamenaly, že k 1. květnu 2004 se „Patnáctka“ rozrostla na „Pětadvacítku“. Cena, kterou musely kandidátské státy zaplatit za toto velké rozšíření, jež nebylo původně v takové míře plánováno, byla nicméně značná. Přístupové smlouvy znemožnily novým členům od počátku využívat všech výhod členství. Mezi největší ústupky byla přechodná období pro volný pohyb pracovníků (až na sedm let od přijetí se nesmí pracovníci z nových členských států volně pohybovat za prací v rámci EU, pouze státy Velké Británie, Irska, Nizozemí a Dánska se této ochrany pracovního trhu okamžitě vzdaly), dále, což bylo bolestné pro zemědělce, byly novým členským státům nakázány přechodné lhůty a i maximální výše pro poskytování přímých plateb do zemědělství.
18. duben 1951- zakládající členské státy: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko • leden 1973 - ze šestky se stává devítka vstup Dánska, Irska a Spojeného království do EU • leden 1981 - deset členů vstup Řecka do EU • leden 1986 - počet členů EU se zvýšil na 12 vstup Španělska a Portugalska • leden 1995 – EU má již 15 členů vstupuje Rakousko, Finsko a Švédsko • květen 2004 - 8 zemí Stř. a V Evropy Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko + Kypr a Malta • leden 2007- dvě země V Evropy, počet členských států se zvyšuje na 27, vstupují Bulharsko a Rumunsko Budoucnost EU CHORVATSKO • Po Slovinsku se zotavuje z války nejlépe • Stalo se kandidátskou zemí v roce 2004 • EU s ním zahájila přístupová jednání 3. října 2005, v týž den jako s Tureckem • Problémy se zahájením - neochota Chorvatska spolupracovat s Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii • krátce předtím však Chorvatsko udělalo pokrok při hledání generála Ante Gotoviny, obviněného z válečných zločinů, a tím splnilo zbývající podmínku pro zahájení přístupových jednání. • Stabilní tržní ekonomika • Je na tom lépe než nové členské státy Rumunsko a Bulharsko co se týče hospodářství i HDP. TURECKO • Možný vstup do EU - debaty již po desetiletí • podalo přihlášku v roce 1987 • kandidátský status - po summitu v Helsinkách v roce 1999 • Zahájení přístupových jednání 3. října 2005, • Očekávání - přístupové rozhovory budou trvat nejméně 10 let Zastánci přijetí Turecka:
• stabilizaci jeho institucí a právního řádu • posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě. • pokud by splnilo všechny podmínky pro přijetí, není možné jeho vstup dále oddalovat. • vstup do EU - odměnou za dlouholeté členství v NATO • pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Odpůrci přijetí Turecka • většinou území leží v Asii, • sousedí s nestabilními zeměmi • má špatné vztahy se sousedním Kyprem a Arménií. • pochybují o dodržování lidských práv • etnické spory s tureckými Kurdy • Obavy ze změny mocenské rovnováhy v Evropě (muslimské Turecko - srovnatelný počet obyvatel Německo). MAKEDONIE • status kandidátské země 17. prosince 2005, • přístupová jednání dosud nezačala • vedoucí představitelé EU ocenili pokrok, který Makedonie učinila v politické i hospodářské oblasti • bude muset vyřešit spory s Řeckem o název státu • Kvůli nevyřešenému sporu již dokonce v dubnu roku 2008 Řecko vetovalo vstup FYROM do NATO s tím, že název „Makedonie“ by mohl vést Skopje k teritoriálním nárokům na území Řecka. Historické území Makedonie totiž zasahuje také do dnešního území Řecka či Bulharska. • zmírnit etnické spory mezi Makedonci a menšinovými Albánci • Vstup do EU se nepředpokládá do roku 2015. POTEN. KANDIDÁTSKÉ ZEMĚ • zbývající balkánské státy: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo. • Černá Hora podala žádost o přijetí 15. prosince 2008, • Srbsko pak 22. prosince 2009. • Evropská unie na nejvyšší úrovni potvrdila příslib konečného členství pro tyto země, pokud splní kritéria pro přistoupení ISLAND • 23. července 2009 podal oficiální přihlášku do EU • jeho vstup provázejí obavy islandské opozice a části občanů z omezování rybolovu • podle vládnoucí sociální demokracie jde o nejlepší způsob vyrovnání se s ekonomickou krizí, která na Islandu proběhla • chce také rychle vstoupit do eurozóny • přihlášku musí schválit členské státy EU a nakonec se k ní budou vyjadřovat islandští občané v referendu • možný vstup do EU se odhaduje mezi lety 2011 – 2012 Země, které žádaly o vstup, ale nestaly se členy – Norsko • požádalo o vstup do EU v letech 1972 a 1994, • v obou případech ale občané hlasovali v referendu proti • Norové se obávají ztráty suverenity, • hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu • Je to bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu, • takže i ekonomické motivy jsou spíše proti vstupu.
• •
nečlen EU, ale zapojuje se do práce některých jejích agentur, např. je aktivním členem Evropské agentury pro životní prostředí
Země, které žádaly o vstup, ale nestaly se členy – Švícarsko • V roce 1992 podala švýcarská spolková vláda přihlášku do Evropské unie, • bez podpory parlamentu a voličů. • Obdobně jako v Norsku občané odmítli v referendu již přístupová jednání • Obavy: - ze ztráty švýcarské neutrality, - omezení suverenity - omezení politických práv - zvýšení daní. • zvolilo cestu bilaterálních smluv s Unií. • např. v rámci Bilaterálních smluv II. vstoupilo roku 2008 do Schengenského prostoru vstup na přelomu let 2010 – 201 - EU tvoří dnes 27 států - EU je se svými 498 miliony obyvatelů lidnatější než USA které mají 305 milionů obyvatel - A má téměř 4 krát více obyvatel než Japonsko -
EU a USA jednotlivě představují přibližně 20 procent celosvětové hospodářské produkce (USA 20,69 %, J 6.37 %, EU 22,12 %) Podíl Japonska dosahuje zhruba 6 % Produkt na jednoho obyvatele dosahuje ročně v EU 26 100 eur, ve USA 39 800 eur a v Japonsku 28 900 eur Politiky EU je možno členit nejen dle sektoru, kterého se týkají, jako např. u politik států, ale je možno je dělit i dle rozdělení kompetencí mezi Brusel a národní státy.
-
-
Maastrichtská smlouva, nebo Smlouva o EU znamenala posun směrem k supranacionálnímu charakteru Společenství a rozdělila agendy Společenství do několika pilířů, které se navzájem odlišují mírou nadnárodního, resp. mezivládního charakteru. Podle místa podpisu smlouvy a dle rozdělení agend do tří pilířů vznikla myšlenková konstrukce tzv. maastrichtského chrámu. Do prvního pilíře, kde se striktně začala uplatňovat zásada supranacionality a unijní orgány zde mají proto největší pravomoci. Tam patří vnitřní trh, měnová unie a ochrana primárního práva Evropským soudním dvorem. Do druhého pilíře byla zařazena Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), která však nadále podléhala konsenzuálnímu řešení. Třetí pilíř byl určen otázkám kriminality a azylu, který taktéž jako SZBP podléhal společnému postoji a společným opatřením přijímaných jednohlasně. Od přijetí Smlouvy o EU lze hovořit jednak o Evropském společenství (agenda prvního pilíře) a o Evropské unii zastřešující veškerou agendu všech třech pilířů.
Pilířová struktura EU byla kritizována pro svou složitost a nesrozumitelnost pro běžné občany. Zejména po invazi do Iráku se ukázalo, že 2. pilíř EU je velmi nestabilní, protože se členské státy nebyly schopny dohodnout na jednotném postupu. Třetí pilíř procházel od svého vzniku neustálým dynamickým vývojem. Pilířová struktura zanikla účinností Lisabonské smlouvy - nahrazení jednou organizační a právní strukturou. Právním nástupcem se stala Evropská unie. Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM) si přesto zachovalo částečně nezávislý statut a existuje nadále.
1) Evropské společenství (většina společných politik) • •
• •
•
Nejstarší a nejsilnější pilíř EU; primární a sekundární právo EU; mimo jiné ekonomické, sociální a ekologické záležitosti Úkolem Společenství - podpora harmonického, vyváženého a trvale udržitelného rozvoje hospodářského života, vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany, rovného zacházení s muži a ženami, trvale udržitelného a neinflačního růstu, vysokého stupně konkurenceschopnosti a konvergence ekonomické výkonnosti, vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářské a sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy K dosažení cílů: vytvoření jednotného vnitřního trhu se 4 svobodami – volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu Má tzv. supranacionální neboli nadnárodní charakter = členské státy EU delegují na ES/EU část své národní suverenity, společné zájmy čl. zemí uskutečňovány prostřednictvím orgánů ES/EU (Rada, Parlament, Komise), většina rozhodnutí přijímána tzv. kvalifikovanou většinou – rozhodnutí schválena i když několik čl. zemí hlasuje proti, důležitá rozhodnutí však musí být schválena jednomyslně ES, narozdíl od EU jako takové, má právní subjektivitu a v některých oblastech může uzavírat mezinárodní smlouvy mající vlastní právní řád
2) Společná zahraniční a bezpečnostní politika • • •
• •
také obranné (vojenské) záležitosti od 70. let členské země ES tzv. Evropská politická spolupráce, od Maastrichtské smlouvy (1993) Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) - právním základem Hlava V Smlouvy o EU cílem SZBP zabezpečovat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a integritu Unie, posilovat její bezpečnost, zachovat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost, podporovat mezinárodní spolupráci a rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování lidských práv a základních svobod mezivládní charakter, rozhodovací i výkonné pravomoci zůstávají v rukou čl. zemí (!), většinou se rozhoduje jednomyslně Hlavním orgánem Rada - sdružuje ministry zahraničí čl. zemí, strategická rozhodnutí přijímají hlavy členských zemí na zasedáních Evropské rady, tzv. summitech EU
Amsterdamská smlouva vytvořila funkci Vysokého představitele pro SZBP: od 1999 do 1. 12. 2009 Javier Solana (bývalý generální tajemník NATO), nyní Catherine Ashton
3) Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech -
právní základ Hlava VI Smlouvy o EU, EU jako prostor svobody, bezpečnosti a práva jádrem policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a spolupráce při předcházení a potírání rasismu a xenofobie organizovaná i neorganizovaná kriminalita, obchod s lidmi, trestné činy proti dětem, obchod s drogami, obchod se zbraněmi, korupce… mezivládní charakter, nejdůležitější orgán Rada ministrů cíle dosahovány spoluprací policejních, celních a justičních orgánů členských zemí, agentury Europol a Eurojust, postupnou harmonizací trestního práva význam vzrostl po teroristických útocích na New York a Washington z 11. září 2001 nyní větší důležitost ochrany vnitřní bezpečnosti EU společnými silami
