Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Společná zemědělská politika EU Bakalářská práce
Autor:
Dagmar Kasová Veřejná správa a Evropská unie
Vedoucí práce:
Praha
Ing.Alena Ţelezná
Leden 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Písku dne
Tímto děkuji Ing. Aleně Ţelezné za poskytnutou pomoc, cenné rady a připomínky při vypracování bakalářské práce.
Anotace práce Cílem práce je vysvětlení vývoje a principů fungování Společné zemědělské politiky (SZP) a porovnání zemědělství jednotlivých států v Evropské unii (EU) a vysvětlení mezinárodní souvislosti SZP. V posledních kapitolách je popsána zemědělská politika ČR a zmíněno zemědělství v okrese Písek. Práce je uspořádána do osmi kapitol. V první kapitole jsou vysvětleny první integrační aktivity, vznik SZP a etapy jejího formování včetně vymezení cílů. Ve druhé kapitole je popsán princip a mechanizmus SZP. Třetí kapitola se zabývá reformami, probíhajícími od 80.let minulého století aţ do současnosti. Čtvrtá kapitola informuje o zemědělství v jednotlivých státech EU. V kapitole páté jsou popsány mezinárodní souvislosti SZP, komparace
zemědělství USA, Japonska a EU a dopady na vývoj zemědělství po
uruguayském kole GATT. Šestá kapitola přibliţuje české zemědělství a jeho politiku před a krátce po vstupu do EU. V sedmé kapitole je popsáno zemědělství okresu Písek. V osmé kapitole je shrnut význam SZP.
Annotation The aim is explanation of development and procedure of EU Common Agricultural Policy, comparison of agriculture of each state of the EU and explanation of international context. In last chapter there is described Agriculture Policy of Czech Republic and agriculture in district Pisek is being mentioned. Writing is organized in 8 chapters. First integration activities, formation of Common Agricultural Policy and stages of its formation including definition of objectives are explained in first chapter. Principle and mechanization of Common Agricultural Policy is described in second chapter. Third chapter is about reform from 1980s until present. Fourth chapter informs about agriculture in each state of EU. International context of Common Agricultural Policy, comparison of Agriculture of the USA, Japan and EU, impacts on agricultural development after Uruguay round of GATT are described in fifth chapter. Sixth chapter informs about Czech Agriculture and its Policy before and right after joining EU. Agriculture of district Písek is described in seventh chapter. Eight chapter is summary of signification of Common Agricultural Policy.
OBSAH Úvod 1. Vývoj zemědělské integrace v západní Evropě, její motivy a cíle …………………8 1.1 První integrační aktivity, vznik společné zemědělské politiky a etapy jejího formování v rámci Evropského hospodářského společenství (EHS) …………………. 8 1.2 Cíle SZP v Římské smlouvě, vymezení a dobová determinace ………………….... 9 2. Principy a mechanizmus SZP (původní historická podoba) ………………………11 2.1 Hlavní principy a způsob organizace SZP ………………………………………...11 2.1.1 Princip jednotného společného trhu ……………………………………………..11 2.1.2 Princip preference domácích výrobků …………………………………………..12 2.1.3 Princip finanční solidarity ……………………………………………………….13 3. Proces reforem SZP ………………………………………………………………….14 3.1 Reformy SZP v 80.letech min.století ……………………………………………...14 3.2 Reformy SZP v 90. letech min.století a na počátku nového tisíciletí ……………. 16 3.3 Cross compliance – součást reformy SZP …………………………………………19 4. Přehled států EU s uvedením informací o jejich zemědělství ……………………...21 4.1 Belgie ………………………………………………………………………………21 4.2 Bulharsko …………………………………………………………………………..21 4.3 Dánsko ……………………………………………………………………………..22 4.4 Estonsko ……………………………………………………………………………22 4.5 Finsko ………………………………………………………………………………23 4.6 Francie ……………………………………………………………………………...24 4.7 Irsko ………………………………………………………………………………...26 4.8 Itálie ………………………………………………………………………………...27 4.9.Kypr ………………………………………………………………………………...28 4.10 Litva ……………………………………………………………………………….28 4.11 Lotyšsko …………………………………………………………………………..30 4.12 Lucembursko ……………………………………………………………………...30 4.13 Maďarsko …………………………………………………………………………31 4.14 Malta ………………………………………………………………………………31 4.15 Německo …………………………………………………………………………..32 4.16 Nizozemsko ……………………………………………………………………….33 4.17 Polsko ……………………………………………………………………………..34 4.18 Portugalsko ………………………………………………………………………..35 5
4.19 Rakousko …………………………………………………………………………36 4.20 Rumunsko ………………………………………………………………………...37 4.21 Řecko ……………………………………………………………………………..38 4.22 Slovensko …………………………………………………………………………40 4.23 Slovinsko ………………………………………………………………………….40 4.24 Španělsko ………………………………………………………………………….41 4.25 Švédsko …………………………………………………………………………...41 4.26 Velká Británie …………………………………………………………………….43 5. Mezinárodní souvislosti SZP …………………………………………………………44 5.1 Komparace zemědělství a zemědělské politiky USA, Japonska a EU ……………..44 5.1.1. Podmínky zemědělské výroby USA, systém státních zásahů a jejich změny …...44 5.1.2 Podmínky zemědělské výroby Japonska, systém státních zásahů a reformní pokusy v 80. a 90. letech min.století …………………………………………………...45 5.2 Mezinárodní obchod zemědělskými výrobky, uruguayské kolo jednání GATT a vývoj po tomto jednání ………………………………………………………………47 6. České zemědělství a zemědělská politika ve světle vstupu do EU .............................50 6.1 Transformace českého zemědělství ………………………………………………...50 6.2 Srovnání orientace a charakteru zemědělské politiky ČR v 90. letech min.století se systémem SZP (problém konvergence) ………………………………………………..52 6.3 Příprava zemí Severovýchodní Evropy (SVE) na vstup do SZP a pozice ČR ……..54 6.4 Realizace a dopady SZP na rozvoj zemědělství a venkova po přistoupení do EU...56 7. Zemědělství okresu Písek …………………………………………………………….63 Závěr ……………………………………………………………………………………65
6
Úvod Proč jsem si zvolila téma „Společná zemědělská politika“ pro svoji balakářskou práci? Narodila jsem se a vyrůstala na vesnici aţ do svých osmnácti let. Od této doby ţiju v Písku, ale na vesnici se vţdy ráda vracím. Členové moji rodiny a mnoho příbuzných pracovalo v zemědělství. Byla to těţká práce a musela se vykonávat s láskou, neboť odměny za tuto práci byly vţdy niţší neţ v ostatních odvětvích národního hospodářství. Po roce 1989, kdy došlo k transformaci společnosti, se opět majetek začal vracet původním vlastníkům, privatizovaly se velké podniky. A na vesnici? Staří lidé, původní vlastníci majetku, jiţ neměli mnoho sil začínat znovu. Mladí, kteří odešli za lepším ţivotem do města, se často nechtěli vracet na svůj, bývalým reţimem „zdevastovaný“ majetek. A co museli udělat ti, kteří měli k majetku vztah a chtěli jej znovu postavit na nohy? Čím vším museli projít, s čím se museli seznámit a jaká je v současnosti jejich práce, jejich postavení ve společnosti? Skrývá se za pojmem „zemědělství“ jen dřina pracovitých lidí, kteří nesmí hledět na volný čas nebo můţe tento obor poskytnout slušnou obţivu? Mají se tito lidé věnovat jen zemědělství, nebo mají rozvíjet i jiné činnosti? Cílem práce je porovnání dopadu SZP EU na jednotlivé státy s údaji o přínosech a nedostatcích pro ČR. Tento cíl je rozpracován do částí, které se týkaly dopadu společné zemědělské politiky na státy EU, přínosů a nedostatků SZP na státy EU a uplatňování SZP v rámci okresu Písek. Na všechny tyto otázky jsem si chtěla ve své bakalářské práci odpovědět a zároveň se i blíţe seznámit se zemědělstvím EU.
7
1.Vývoj zemědělské integrace v západní Evropě, její motivy a cíle 1.1 První integrační aktivity, vznik společné zemědělské politiky a etapy jejího formování v rámci EHS První pokusy o vytvoření zemědělské integrace lze datovat jiţ do počátku 50.let min.století. Iniciativu v tomto směru vyvíjela zvláště Francie. Její snahy se ukázaly jako neúspěšné, neboť řada zemí měla obavy ze vzniku silného nadstátního řízení prosazujícího zájmy některých vedoucích zemí a trvala na obhajobě národních pozic.1 Francie opustila myšlenku jednotného zemědělského trhu a iniciovala alespoň dílčí návrh na vznik společných koordinovaných trhů pro některé hlavní výrobky, usilujících o sblíţení cen, racionalizaci výroby a harmonizaci vzájemného obchodu. Ani tuto omezenou variantu se nepodařilo realizovat. Pokusy o zemědělskou integraci byly posléze zúţeny na otázky případné liberalizace evropského zemědělského obchodu, řešené na půdě Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci (OEEC). První fáze vývoje zemědělské integrace názorně ukázala, ţe půjde o mimořádně sloţitý proces, který můţe znamenat úspěch pouze po delší přípravě a nalezení vyváţeného přístupu zúčastněných zemí. Průběh prvních jednání komplikoval i velký počet účastníků s výrazně odlišnou ekonomickou úrovní a značně diferencovaným zemědělským sektorem. Římská smlouva o zaloţení EHS předpokládala existenci poměrně dlouhého, dvanácti aţ patnáctiletého období k definitivní realizaci SZP. Hlavní problémy zemědělské integrace identifikovala konference v italské Strese v červnu 1958, která zároveň uloţila úkoly Evropské komisi (EK) a potvrdila vytváření SZP jako dlouhodobého kontrolovaného procesu s řadou specifik s ohledem na různorodé zájmy jeho účastníků. V letech 1958-61 byl kladen důraz na propracování postupu vytváření společného zemědělského trhu. Evropské zemědělství se mělo stát konkurenceschopnější při zachování hlavního pilíře jeho hospodářství - rodinné farmy. Jeho cílem nebyla úplná soběstačnost, avšak měla být dosaţena rovnováha v zapojení do mezinárodního obchodu, jeţ předpokládala vysokou ochranu vnitřního trhu. Bylo zdůrazněno, ţe řešení zemědělských
1
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha, Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.6-8
8
problémů nelze nalézt pouze ve výrobní oblasti, ale v souladu s kroky sociální politiky, regionálního rozvoje, atd.2 V letech 1962-65 byly komisí EHS vypracovány a začaly se realizovat hlavní principy SZP. Byla stanovena pravidla pro vytvoření devíti společně organizovaných trhů zemědělských produktů (zejména obilí, vepřového masa, mléka, mléčných výrobků) a připraveno a započato sbliţování jejich cen. Dále byl vytvořen Evropský zemědělský usměrňovací a záruční fond (EZUZF), který od roku 1964 poskytoval zemědělské subvence. Tak byl vytvořen systém finanční solidarity. V letech 1966-70 byl dokončen úplný volný oběh zemědělských produktů uvnitř EHS a zavedena celní unie vůči třetím zemím. Fungovaly uţ společné ceny výrobků, EZUZF jiţ uhrazoval vnitřní a vývozní subvence. Byla zavedena strukturální a sociální politika v oblasti zemědělství.
1.2 Cíle SZP v Římské smlouvě, vymezení a dobová determinace Hlavní cíle SZP byly vymezeny Římskou smlouvou v r.1957 i pozdějšími navazujícími dokumenty. Ekonomické cíle byly soustředěny na zvýšení produktivity práce, zejména pomocí rozšiřování technického pokroku a optimalizace vyuţívání výrobních fondů, jmenovitě pracovní síly. Zároveň odráţely potřebu zabezpečení vyšší potravinové soběstačnosti, jeţ byla aktuální v první fázi po skončení druhé světové války. Snaha o nárůst produktivity měla i negativní důsledky. Aktivita států a nadstátních orgánů vedoucí k posilování nabídkové strany zemědělského systému vyústila během relativně krátké doby do rychle rostoucích přebytků produkce a ve vědomé budování trţní nerovnováhy. Byla spojena s rostoucí finanční náročností systému SZP. Logickým důsledkem růstu produktivity byl i pokles počtu pracovníků v zemědělství a hrozba vylidňování venkovských oblastí. Sociální cíle SZP měli zajistit spravedlivou ţivotní úroveň zemědělcům zvýšením jejich osobních příjmů a zabezpečit přiměřené ceny při dodávkách spotřebitelům. Jednotlivé součásti tohoto cíle jsou však ekonomicky neslučitelné. Např. vysoké důchody výrobců při relativně nízké produktivitě je moţno bez státních podpor zabezpečit pouze za cenu zvýšení cenové hladiny výrobků pro spotřebitele.
2
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str. 8-10
9
Mezi politické cíle lze zařadit poţadavky stabilizace trhu a vytvoření podmínek bezpečnosti zásobování, resp.potravinové soběstačnosti. Poţadavek trţní stabilizace míří k odstranění výkyvů na vnitřním potravinovém trhu.3 Striktní prosazování těchto cílů má rovněţ svoje úskalí, nejčastěji v podobě silné ochrany domácí výroby proti zahraniční konkurenci, ve snaze zachovat potřebné domácí kapacity k zajištění soběstačnosti, a to i přes jejich nízkou efektivitu. Systém SZP nabídl řízené strukturální podněty pro kvalitní změny v ekonomické, sociální i regionální dimenzi zemědělství a jako takový přispěl v první fázi pozitivně k naplňování vytčených cílů. Rozpory obsaţené v cílech SZP však vedly postupně k nutnosti nastartovat proces jejích reforem.
3
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str 10-11
10
2.Principy a mechanizmus SZP (původní historická podoba) 2.1 Hlavní principy a způsob organizace SZP SZP je zaloţena na třech hlavních principech:4 -
jednotný společný trh zemědělských produktů
-
preference domácích výrobků před zahraničními
-
finanční solidarita při provádění SZP
2.1.1 Princip jednotného společného trhu V EU existuje volný pohyb zemědělských produktů mezi členskými státy jako součást celkového jednotného vnitřního trhu, na němţ jsou vyloučena všechna běţná ochranná opatření prováděná v zahraničním obchodě. Společný trh je jednotně řízen unifikovanými pravidly, vyuţívá jednotné nástroje včetně společných cen, jimiţ organizuje dílčí trhy pro jednotlivé produkty, resp.trţní skupiny (organizace) a ochraňuje domácí výrobky. Základním nástrojem jsou společné ceny, od jejichţ pouţívání se pak odvíjí mechanizmus a fungování vnitřního trhu: - cílová, směrná cena je stanovena tak, aby poskytovala většině výrobců stabilizovaný důchod. Mimo ekonomické funkce (pokrytí nákladů a běţné míry zisku) má tedy i funkci sociální. Cílové ceny jsou stanoveny pro většinu výrobků a podléhají měsíční aktualizaci. - intervenční cena je důleţitým nástrojem zásahů do vnitřního trhu. Je stanovena orgány EU (Rada ministrů) pro daný hospodářský rok a představuje nejniţší moţnou hranici domácí ceny. Vyuţívá se při převaze nabídky, jestliţe by skutečná trţní cena mohla poklesnout pod poţadovanou úroveň. V tom případě tzv. intervenční agentury vykupují produkci za intervenční ceny. Intervence zaručuje potom minimální důchod výrobci. Působení cílových a intervenčních cen pokrývá největší trţní skupinu, která představuje typ trţní organizace s intervenčním mechanizmem a vnější ochranou. Tato organizace provádí v podstatě s pouţitím uvedených cen korekci domácí produkce s cílem udrţení určitých mezí vnitřní cenové hladiny EU, případně řeší problém přebytku nebo nedostatku domácí produkce vůči světovému trhu. Do této trţní skupiny se řadí výrobky jako obilí,
4
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1,str.14-15
11
rýţe, cukr, mléko a mléčné výrobky, hovězí a vepřové maso, stolní víno, některé druhy zeleniny a ovoce, u kterých je EU vesměs soběstačná. Jiný způsob podpory domácích výrobků je vyuţit u malé skupiny produkce (do 1 %) tvořící trţní organizaci s paušálními příspěvky. Pomoc má formu mnoţstevní podpory vztaţené ke kvantitě produkce nebo počtu hektarů obdělávané plochy. Vztahuje se zejména na některé průmyslové plodiny (konopí,len). Kromě cenového mechanizmu a mnoţstevních podpor vystupují jako další nástroje společného trhu např.kvotace či odvody ze spoluodpovědnosti. 2.1.2 Princip preference domácích výrobků Princip preference vyjadřuje přednost odbytu produktům vyrobeným v členských zemích EU před zahraničními. Z jeho uplatňování konkrétně vyplývá na jedné straně ochrana vnitřního trhu před levným dovozem schopným konkurovat domácí produkci a ochrana před silnými výkyvy světových trhů, na druhé straně podpora výrobků určených na export z EU. Důleţitým nástrojem preference jsou mezní (prahové) ceny. Tyto ceny reagují na skutečnost, ţe světové ceny zemědělských výrobků jsou vesměs niţší neţ ceny v EU. Při dovozu ze třetích zemí je proto stanovena vyrovnávací dávka zvyšující světovou cenu na úroveň cenové hladiny EU. Mezní cena tak představuje minimální cenu dovozu zabraňující tomu, aby zahraniční zboţí bylo na společném trhu nabízeno levněji neţ domácí produkce. Ochrana před importy se děje také obvyklými mezinárodními nástroji jako jsou cla, popř.mnoţstevní omezení. Export je podporován vývozními refundacemi, které představují rozdíl mezi světovou a vnitřní cenou. Tyto subvence pak umoţňují draţšímu a méně konkurenceschopnému evropskému zboţí uplatnění na světových trzích. Pomocí prahových cen, resp. vyrovnávacích dávek, ale také cel, mnoţstevních omezení, certifikátů (dovozní ochrany) a na druhé straně vývozních podpor je vymezena jednotná trţní organizace s vnější ochranou (asi 25 % výrobků) zahrnující např. vejce a drůbeţ, vybrané druhy zeleniny a ovoce, značková vína, květiny.5 Pod princip preferenční podpory lze zařadit i poslední skupinu výrobků tvořící trţní organizaci s podporou cen (tabák, olivový olej, některé druhy pšenice, ovoce, zeleniny), 5
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.15-16
12
jeţ má ve výrobě EU méně neţ pětiprocentní podíl. Protoţe tato skupina nemůţe být z důvodů závazků v rámci Světové obchodní organizace (WTO) podrobena dostatečné vnější ochraně, je její preference i konkurenční schopnost zajišťována jinými mechanizmy. Výrobci prodávají za stálou minimální cenu, obdrţí však i výrobní pomoc pokrývající rozdíl v nákladech vzhledem k lacinější dováţené produkci. 2.1.3 Princip finanční solidarity Princip finanční solidarity předpokládá společnou účast členských zemí EU na financování všech součástí SZP. Přitom z rozdílné situace zemědělského sektoru jednotlivých států vyplývá, ţe některé jsou při hrazení nákladů SZP čistými přispěvateli, jiné naopak čistými příjemci prostředků. Hlavním nástrojem financování SZP je Evropský zemědělský usměrňovací a záruční fond (EZUZF). Fond zaloţený v r. 1962 je hlavní součástí rozpočtu EU. Zdrojem financování rozpočtu EU a tím i EZUZF jsou jednak nezávislé zdroje (zejména cla při dovozu ze třetích zemí, vyrovnávací dávky při dovozu zemědělských výrobků, podíl na dani z přidané hodnoty) a dále v případě potřeby příspěvky členských zemí podle velikosti jejich HDP. EZUZF je tvořen dvěma sekcemi. Sekce záruční
slouţí k financování cenových a
regulačně stabilizačních opatření na vnitřním trhu zemědělských výrobků (cenové podpory, přímé podpory, příspěvky na skladování) a vnějším trhu (exportní subvence). Prostředky záruční sekce jsou vypláceny v závislosti na trţní situaci, např. cenovém vývoji, a tvoří dlouhodobě hlavní část EZUZF. Sekce usměrňovací je určena k financování strukturálních opatření a je společně s prostředky z dalších fondů součástí regionální a strukturální politiky EU. Slouţí zejména k přizpůsobování struktury zemědělské výroby, zlepšování ţivotních podmínek zemědělců, rozvoji venkovských regionů včetně infrastruktury, podpoře vzdělávání a výzkumu, atd.6
6
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.16 -17
13
3.Proces reforem SZP 3.1 Reformy SZP v 80.letech min.století SZP přinesla některá nesporná pozitiva. Mezi ně patří růst produktivity práce provázený rozvojem techniky, mechanizace výroby, vyuţití umělých hnojiv, atd. Došlo k růstu důchodů zemědělského obyvatelstva, které zabránil dalšímu prohlubování diferenciace příjmů mezi průmyslem a zemědělstvím. Během fungování SZP se stabilizoval vnitřní trh se zemědělskými produkty. Při dostatku produkce nedocházelo k náhlým výkyvům cen. EU dosáhla soběstačnosti ve všech hlavních produktech, které lze efektivně vyrábět v klimatických podmínkách členských zemí. Vývoj byl však provázen i některými negativními tendencemi. Zvyšovala se nerovnost uvnitř odvětví, zejména mezi malými a velkými farmami, způsobená mimo jiné nerovnoměrnou dotační politikou EZUZF. Modernizace a intenzifikace výroby nebyla v jednotlivých zemích plošným procesem a týkala se převáţně velkých hospodářství. Neprosazovala se rovnoměrně ani v širokém spektru států Evropského společenství (ES). Výrazněji probíhala v oblastech bohatšího severu neţ v zaostalejších jiţních regionech. Dalším problémem byly cenové trendy a příjmy zemědělských subjektů. Trţní stabilizace v oblasti zemědělských výrobků měla sice příznivý vliv na pomalý růst jejich ceny výhodný pro spotřebitele. Cenová hladina potravin v zemích ES je však přesto ve srovnání s většinou dalších zemí vyšší. Poměrná stabilita cen působila na druhé straně na zaostávání vývoje trţeb zemědělců za růstem jejich výrobních vstupů. Dynamika růstu zemědělských příjmů se postupně sniţovala. Tíţivým problémem byla rychle rostoucí nadprodukce ústící do vysokých zásob zemědělských produktů. Orgány EU přebytky za poměrně vysoké ceny vykupovaly a také dále skladovaly. Příčinou růstu přebytků bylo zvyšování produktivity práce a cenovým systémem stimulovaná výroba. Proti ní stojící poptávka byla však jiţ nasycena a relativně klesala (i vlivem změn uvnitř spotřebitelského koše, v němţ klesal výdaj za potraviny, vlivem vyţivovacích změn, atd.). Nezanedbatelným a kritizovaným důsledkem tohoto stavu byla nakonec i rostoucí výše nákladů SZP. Lze tedy shrnout, ţe SZP splnila do 80.let min.století větší část cílů, které byly v počátcích jejího budování vytýčeny: zvýšení produtivity zemědělství, zvýšení ţivotní úrovně zemědělské komunity, stabilizace trhů, plynulé zásobování.7
7
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.19 -20
14
Tlak na reformy SZP rostl i vzhledem ke změnám v ostatních oblastech integračního procesu. Důleţitou okolností bylo probíhající jiţní rozšíření ES. Vstup slabších zemí znamenal nutnost mobilizace rozpočtových zdrojů určených k jejich ekonomickému sblíţení s ostatními státy. Nově vstupující členové měli mimo jiné značně rozsáhlý a zaostalý sektor zemědělství. Realizace SZP se stávala čím dál více nákladnější
a z tohoto důvodu musela být
podrobena reformám.8 Hlavní reformní kroky se soustředily na sníţení produkce a na limitování finančních prostředků určených na financování SZP. Uţ od konce 70.let min.století začal být především limitován systém do té doby v podstatě neomezených cenových garancí zaváděním tzv. daně ze spoluodpovědnosti, jíţ se měli výrobci podílet na rostoucích nákladech na skladování a export zemědělských produktů. Zpočátku se týkaly zejména mléka. Významná reformní opatření byla přijímána
přibliţně od poloviny 80.let
min.století. Byly stanoveny produkční kvóty (1988) a záruční prahy, tzv.stabilizátory (1988), kterým postupně podléhaly všechny nejdůleţitější komodity. Kvóta znamenala omezování výroby směrem k většímu souladu nabídky s poptávkou. Omezení bylo spojeno s existencí záručního prahu, který představoval maximální garantované mnoţství produkce, na něţ se vztahovaly zaručené ceny. Překročení uvedené hranice mělo za následek pokles ceny v následujícím roce. V rámci reforem byly učiněny také první pokusy o prémiování zemědělců za omezování plochy zemědělské půdy a stimulaci předčasného odchodu zemědělců do důchodu. Reformy byly svými opatřeními více zaměřeny na zvýšení role trţních činitelů při regulaci nabídky a poptávky v oblasti zemědělské výroby (zejména určitými změnami v tvorbě cen), provedené korekce se však ukázaly jako pouze částečné a v delším horizontu nedostatečné řešení problémů. Dále docházelo k neţádoucí stimulaci výroby. Rostly zejména přebytky hovězího masa a mléka. Díky prováděným opatřením se zpomalil růst nákladů na domácí intervence, nadále však rostly např. vývozní subvence.
8
Kunešová, Hana. Co bychom měli vědět o Evropské unii?. Dotisk 9/2008, vyd.Informační kancelář Evropského parlamentu Praha, ISSN 1213-6913
15
3.2 Reformy SZP v 90. letech min.století a na počátku nového tisíciletí V r. 1991 byl Komisí ES vypracován návrh nové reformy SZP. Hlavními důvody změn zůstávají jiţ dříve uváděné problémy, na jejichţ řešení chtěla nová reforma najít účinnější recept:9 - stimulační charakter politiky a následné přebytky produkce, resp. nutnost skladovat nebo vyváţet za stále obtíţnějších podmínek její značnou část - vzrůst finanční náročnosti systému - rostoucí ekonomická a sociální diferenciace uvnitř i mezi jednotlivými regiony ES způsobená pokračující koncentrací a intenzifikací výroby - ekologická zátěţ zemědělské výroby - protekcionizmus a eskalace konfliktů s nečleny EU Reforma si vytkla za hlavní cíl především nastolení výraznějšího souladu mezi nabídkou a poptávkou. Šlo o vytvoření silnější motivace výrobců ke zvyšování konkurenční schopnosti výrobků ES, přiblíţení se produkčním a cenovým podmínkám hlavních světových výrobců. Během celkového sniţování zemědělské produkce mělo dojít ke zmenšení nasazení výrobních fondů. Přitom však měly být kompenzovány případné ztráty příjmu výrobců v zájmu udrţení jejich ţivotní úrovně (přechodem od cenových k přímým podporám), podpořeno jejich setrvání na půdě a stimulace k jiným činnostem, včetně posilování krajinotvorných a ekologických funkcí zemědělství. Konkrétní opatření k zajištění těchto cílů se týkala změn ve čtyřech základních oblastech produkce: obilniny, olejniny a luštěniny, hovězí maso, mléko a mléčné výrobky. Pokles cen obilí byl kompenzován zavedením přímých subvencí, kalkulovaných na základě průměrných výnosů. Na subvence měl nárok kaţdý pěstitel, jenţ souhlasil se zmrazením určitého procenta osevní plochy obilovin. Na zmrazené půdě bylo moţno při zachování subvencí případně pěstovat nepotravinářskou produkci pro průmyslové vyuţití. Další moţností bylo zachovat osevní plochy, avšak bez nároku na kompenzaci či zaručené ceny. U olejnin a luštěnin byly navrţeny referenční ceny sledující úroveň světové ceny. Výrazný cenový pokles byl kompenzován přímými subvencemi placenými přímo výrobcům.
9
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.20 -22
16
Pěstitelé museli dodrţovat garantovanou maximální plochu stanovenou pro ES, (popř.jednotlivé země) pod sankcemi sníţení cen. 10 Reforma trhu hovězího masa sledovala 15 % pokles intervenčních cen, postupně vţdy o 5 % ročně během tří sezón. Dále byl sníţen strop pro intervenční nákupy a zavedeny některé další změny s cílem podpořit extenzivní charakter chovu, jeţ by umoţnil více zemědělcům setrvat na půdě oproti variantě nadměrné intenzifikace, tj. změnit skladbu chovaného dobytka (např. preference výrobních dojnic před trţními) a sníţit počty kusů na jeden hektar obhospodařované plochy. Opatření s podobnými důsledky jako u skotu byla zavedena u ovcí a jehňat. V oblasti mléka a mléčných výrobků byly změny relativně nejméně významné. Zůstaly v platnosti výrobní kvóty na mléko, které měly být během dvou let nepatrně sníţeny (vţdy o 1 %). Sníţení produkce bylo finančně kompenzováno. U másla poklesly intervenční ceny vţdy o 2,5 % v sezónách 1993/94 a 1994/95. Reforma ve výrobní oblasti byla doprovázena dalšími tzv. doprovodnými opatřeními strukturálního charakteru, které se často prolínají s jinými programy EU, avšak těsně souvisejí s oblastí zemědělství. Jsou to: -
moţnost předčasného odchodu do důchodu v 55 letech se zvýhodněnou penzí. Opatření umoţnilo nástup mladší generace do výroby, popř. vytvoření ţivotaschopnějšího podniku jeho zvětšením
-
zavedení agroekologického programu, který stimuloval zemědělce k omezování pouţití umělých hnojiv a pesticidů, dlouhodobému vyjímání půdy z uţívání z ekologických důvodů, opatření ke zlepšení venkovského prostředí budou finančně podporována.
-
opatření ve prospěch zalesňování zemědělské půdy. Různé typy podpor měly vyuţít příznivý dopad rozvoje lesnictví na ţivotní prostředí a současně reagovat na deficit dřeva v podmínkách EU.
Mezi kladné důsledky reformy v průběhu 90. let patří: -
určitá stabilizace výdajů na SZP. Výše výdajů po reformě zpočátku kolísala, později i absolutně rostla, jejich podíl na rozpočtu EU měl však setrvalou tendenci k poklesu.
10
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.22 - 24
17
-
významně se zlepšila trţní rovnováha u nejproblémovějších produktů. Došlo k dramatickému poklesu zásob zejména u obilí, dále u hovězího masa a másla.
-
zlepšil se vývoj farmářských příjmů, především díky růstu kompenzačních plateb
-
sníţil se tlak na růst spotřebitelských cen
-
pokleslo dočasně napětí v oblasti mezinárodního obchodu zemědělskými produkty11
Reforma přinesla ale nárůst sloţitosti systému SZP. Z hlediska obsahového je třeba poukázat na protichůdné tendence ve financování. Sníţily se náklady na skladování produkce a cenové dotace, vzrostly však prostředky na přímé platby a doprovodná opatření. Rozdělování podpor a přírůstky důchodů zemědělců zůstaly velmi nerovnoměrné podle velikosti farem i podle jednotlivých zemí. Náčrt pokračování reformy přinesl dokument Agenda 2000, předloţený v r. 1997 se záměrem přijmout zásady reformy v r.1999 tak, aby mohla být realizována v letech 20002006. Bylo plánováno další sníţení cen, jejich přibliţování ke světové úrovni a poskytnutí přímých kompenzací s důrazem na nejvíce zvýhodněné oblasti. Pokles cen měl proběhnout během 1.poloviny nové dekády o 10 aţ 30 %. Propad trţních příjmů měl být kompenzován opět plně přímými platbami, které by se měly stát důsledněji sociálním příjmem odděleným od výrobní činnosti. V rámci snah o omezení centralizace a byrokracie a na základě principu subsidiarity byl deklarován záměr, aby orgány EU přispívaly na SZP určitou částkou, zbytek by pak poskytovaly národní státy podle svých podmínek a při dodrţení společných pravidel EU. Stále významnější částí SZP bylo posílení politiky rozvoje venkova. Přes oblast zemědělství měla být podporována strukturální adaptace zaostávajících regionů včetně nově vstupujících zemí. Podporovány měly být regiony, v nichţ dochází po restrukturalizaci ke ztrátě pracovních aktivit. To bylo důleţité pro zabránění vylidňování venkova. Ve schválených konečných závěrech Agendy, řešených na berlínském summitu EU v březnu 1999, se reforma SZP zčásti odchýlila od původní předlohy a pod tlakem některých zemí byly zmírněny její radikálnější dopady. Výsledkem bylo menší sníţení cen proti původnímu plánu. Byl odmítnut návrh většího spolufinancování zemědělských výdajů jednotlivými státy (tzv. národní obálky). Tento postup prosazovalo Německo, mezi 11
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str. 24 - 28
18
jeho hlavní odpůrce patřila zvláště Francie. Byla posílena politika rozvoje venkova, zvláště pak modernizace farem, rozvoj kvality produkce, podpora generační výměny hospodářů, podpora kvality venkovské komunity, diverzifikace činností do nových aktivit, podpora ekologicky šetrných výrobních metod, ochrana a zachování unikátního evropského kulturního dědictví ve venkovských oblastech. Kromě těchto směrů bylo dlouhodobým cílem SZP i vytváření konkurenceschopného zemědělského sektoru, který bude moci postupně čelit světovému trhu bez značných subvencí. V r. 2002 byla předloţena nová reforma, která sleduje přeměnu přímých dotací dosud vázaných k produkci na jednotnou platbu na farmu (začala v r. 2005). Výplata těchto prostředků byla podmíněna dodrţováním předepsaných norem v oblasti ochrany ţivotního prostředí, zdraví zvířat a rostlin, nezávadnosti potravin, šetrného zacházení se zvířaty. V případě porušování norem budou platby kráceny. Dále došlo k revizi trţní podpory uvnitř SZP. Změny zahrnovaly sníţení intervenčních cen s výjimkou obilovin, kde u většiny zůstala zachována současná intervenční cena. O polovinu však poklesla míra jejího navyšování. Byly sníţeny přímé platby zemědělským podnikům (tzv.modulace). Sníţení se týkalo jen větších farem, jeţ dostávaly přímé podpory vyšší neţ 5 000 Eur ročně. Netýkalo se však v r. 2004 přistupujících zemí aţ do doby, neţ dosáhnou úrovně plateb srovnatelné se současnými členy. Od r. 2005 pak došlo ke zvýšení podpory na rozvoj venkova. Jednotlivá opatření rozvoje venkova byla zaměřena na udrţování dobrého stavu zemědělské půdy, podporu adaptace na nové ochranné a bezpečnostní normy, zlepšení kvality potravin a ochrany zvířat, podporu investic mladých farmářů. Navzdory kompromisům byly však hlavní reformní tendence započaté v 90. letech novými opatřeními z r. 2003 potvrzeny.12
3.3 Cross compliance – součást reformy SZP Cross
compliance
je
politikou
prosazení
zákonných
ustanovení
v zemědělství.
Implementace této politiky se stala povinností členských států EU v důsledku reformy SZP z r. 2003. Ve svém principu znamená vazbu dotací na dodrţování legislativy. Realizace cross compliance má zajistit důkladnější dodrţování zákonů týkajících se zemědělské 12
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str. 29, 31 - 33
19
výroby. Současně můţe dojít ke zvýšení provozních nebo investičních nákladů na podniky, které stávající legislativu dosud nedodrţují. Rovněţ se očekává určité zvýšení administrativních
nákladů
v souvislosti
s kontrolou
dodrţování
podmínek
cross
compliance. Stát je povinen zajistit poradenský systém pro zemědělce, kde informace o podmínkách cross compliance jsou prioritní součástí (v ČR budou v poradenství hrát klíčovou roli Krajská informační centra a vyškolení soukromí poradci). Ve svém důsledku má politika cross compliance zajistit kvalitnější potraviny a vyšší kvalitu ţivota na venkově.
13
13
Pělucha, Martin a kol. Rozvoj venkova v programovacím období 2007 – 2013 v kontextu reforem SZP EU. 1.vyd. vyd.IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. 2004, 162s. ISBN 80-86684-42-3, str.73, 81
20
4.Přehled států EU s uvedením informací o jejich zemědělství EU má v současné době 27 členských států. Charakteristika zemědělství 26 členských států s výjimkou ČR je v následujícím přehledu:
4.1 Belgie Belgické zemědělství má dvě zvláštnosti. Orientuje se hlavně na ţivočišnou výrobu. Maso, zvláště vepřové a hovězí představují polovinu zemědělské produkce Belgie. Je charakteristické velkou intenzifikací výroby. Zemědělství zaměstnává jen velmi malý podíl činného obyvatelstva a vyuţívá jen zlomek teritoria. V Belgii zemědělská výroba představuje cca 3,5 % unijní zemědělské produkce, přičemţ vyuţívá jen 1,2 % pracovníků v zemědělství a 1,1 % zemědělské plochy EU. Další zvláštností Belgie je institucionální organizace zemědělství. Reformou z roku 1993 přešly kompetence v oblasti zemědělství plně na regiony, tedy na Vlámsko, Valonsko a Brusel – hlavní město. Zemědělství má silnou společenskou a politickou roli.14
4.2 Bulharsko Země má díky dobrým klimatickým podmínkám a dostatku úrodné půdy dlouholetou tradici v pěstování zemědělských kultur, zejména obilovin, zeleniny a vinné révy. V důsledku zaostávání ve strukturálních změnách a přizpůsobování se trţním a kvalitativním podmínkám a poţadavkům světových trhů byl však zemědělský sektor v Bulharsku jiţ od počátku 90.let minulého století zataţen do vleklé krize. V sektoru převládají malá neefektivní hospodářství, zápasící s nedostatkem finančních zdrojů a v posledních letech i s přísnými kvalitativními poţadavky ze strany EU, čehoţ negativní důsledky se projevily zejména po vstupu Bulharska do EU v r.2007. Problémy v zemědělství byly navíc v daném roce umocněny velkým suchem v zimních a jarních měsících. 15 Dochází k postupnému sdruţování farmářů a roste rovněţ zájem zahraničních investorů schopných vytvořit větší konkurenceschopné výrobní kapacity. Bulharští zemědělci
14 15
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/belgie/1000809> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/bulharsko/1000688/>
21
začínají postupně reagovat na zvýšený zájem o technické plodiny vyuţívané zejména k výrobě biopaliv.
4.3 Dánsko Dánská zemědělská výroba je tradičně známá svou efektivností a kvalitou. Prvovýroba a zpracovatelský průmysl jsou specializovány především na mléčné výrobky, vepřové maso a rybí konzervy. Okolo 70 % produkce potravin a ryb se vyváţí (hlavním teritoriem je Velká Británie a Německo). Dánské rybářství i zemědělství bylo v posledních letech negativně ovlivněno klesajícími světovými cenami i systémem vývozních kvót EU. Malé farmy do 30 ha dominují zemědělství Dánska, kde jejich podíl činí cca 50 %. Dynamicky se rozvíjí tzv. ekologické zemědělství. V současnosti je v zemi registrováno cca 3,5 tisíce ekologických farem. V rámci ţivočišné výroby se nejvíce chovají prasata a drůbeţ. Významná je i výroba koţešin (především z norků). Dánsko je proslulé svými aukcemi koţešin, které patří k největším ve světě. V rostlinné výrobě převaţují obilniny nad okopaninami.16 Dánské právo obsahuje významná ustanovení na regulaci zemědělství. Jejím účelem je zachování rodinného farmářství, udrţení kvality půdy, stejně jako vynucení jistoty, ţe kultivace půdy, její vlastnictví, soulad s ţivotním prostředím a vedení farem budou prováděny nejlepším moţným způsobem. Nabývání vlastnictví farem je moţné teprve po pětiletém formálním „tréninku“, který budoucímu majiteli – farmáři zajistí odpovídající kvalitu řízení. Veškerá území nad 2 ha musí být kultivována, coţ znamená, ţe vlastník je nucen provádět na svém pozemku zemědělskou výrobu.
4.4 Estonsko Podíl zemědělství na tvorbě HDP je nevelký a stále klesá. Příčinou je drsné klima a malý rozsah orné půdy. Velkou část estonského území pokrývají lesy a mokřiny, takţe obdělávat lze cca 16 % plochy. Od r. 1991 do r. 2003 byla zredukována výměra orné půdy o více jak 50 %, coţ je nejvíce ze všech států v Evropě. V Estonsku je cca 800 zemědělských podniků a více neţ 34 tisíc soukromých farem s průměrnou rozlohou 22 ha. 17
16 17
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/dansko/1000808/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/estonsko/1000907/>
22
Podmínky farmářů jsou tvrdé. Potýkají se s vysokými výrobními náklady a nízkou kupní cenou svých produktů. Mnoho produktů je třeba dováţet, coţ se týká např.i zeleniny. 18 Tradičním produktem je mléko a mléčné výrobky. Rok 2009 byl v tomto sektoru těţký pro všechny státy EU. Výkupní ceny mléka často nedosahovaly výrobních nákladů. Na přelomu let 2009/2010 se situace postupně zlepšovala a Estonsko nyní úspěšně konkuruje v sousedních státech, kam vyváţí mléko ke zpracování. Závaţným problémem byly nadbytečné zásoby cukru. Jde o cukr nakoupený před vstupem země do EU v mnoţství 91 464 tun. EK o něm soudí, ţe byl nakoupen ze spekulativních důvodů, a proto musí být zničen. Estonsko argumentovalo
tím, ţe značná část
nadbytečného cukru je ve vlastnictví soukromých osob s malými příjmy, které si vytvořily zásoby pro vlastní potřebu. Orientačně se jednalo o 45 tisíc tun cukru. Estonsku hrozila vysoká pokuta aţ 51 milion Eur, a tak zpochybnilo postup EK u Evropského soudního dvora. EK se opírá o skutečnost, ţe v textu přístupové smlouvy se nečiní rozdíl mezi zásobami domácností a podnikatelskou sférou. I kdyţ soudní spor stále probíhá, Estonsko jiţ zaplatilo čtvrtinu z vyměřené pokuty. Kromě spekulativních zásob cukru byla Estonsku vyměřena pokuta za další zemědělské produkty. Estonské území je z poloviny pokryto lesy. Těţba a zpracování dřeva představují v zemi perspektivní a sociálně významné odvětví. Dřevo se vyváţí, na čemţ participuje řada zahraničních firem. V Estonsku existuje také vlastní zpracovatelský průmysl, který však vyţaduje i dovoz dřeva ze zahraničí, zejména z Ruska. Vzájemný obchod mezi oběma zeměmi se z politických důvodů komplikuje a často i redukuje. Rybolov byl zdevastován během sovětských časů. Nyní jiţ existují prosperující rybolovné podniky, i kdyţ řada rybích výrobků je dováţena z Litvy, Lotyšska, Norska.
4.5 Finsko Podíl zemědělství na tvorbě HDP v r. 2009 činil 0,7 %. Hlavními zemědělskými produkty jsou maso, mléko, vejce, obilí a brambory. Kultivované orné plochy ve Finsku ubývá. Největší obdělávanou plochu spravují malé firmy (10 – 30 ha), nejmenší plochu farmy o rozloze 100 ha a výše.19
18 19
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/estonsko/1000907/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/finsko/1000417/>
23
Od r. 2000 do r. 2009 ubylo ve Finsku 15 tisíc farem. K postupnému sniţování počtu farem dochází jiţ čtyři desetiletí a tento trend pokračoval i po vstupu Finska do EU. Sniţuje se počet farem s malou rozlohou orné půdy a naopak přibývá farem o rozloze přes 200 hektarů.20 Počet kusů hovězího dobytka kaţdoročně mírně klesá, naproti tomu roste počet prasat. Velikost sobích stád se od r. 1930 prakticky nezměnila, počet zvířat osciluje okolo 200 tisíc kusů. Počet nosných slepic je ustálený (cca 4 miliony), protoţe jsou nejoblíbenějším masem na stolech finských strávníků. Hlavní obilninou pěstovanou ve Finsku je ječmen, který se pouţívá jako krmivo. Druhou nejvíce pěstovanou plodinou je oves, následuje pšenice, brambory, cukrová řepa a ţito. R. 2009 byl příznivý pro celkovou sklizeň – kromě ţita bylo dodáno do skladů rekordní mnoţství obilí, brambor a cukrovky. Finsko vidí v udrţení tradičního zemědělství (rodinné farmy) základ protekce krajinného rázu země a obhajuje koncept zdravých potravin. Významným zemědělským podsektorem je pěstování zeleniny a květin ve sklenících, které jsou vytápěny z městských zdrojů. Finský spotřebitel tak dostává na stůl celoročně čerstvou zeleninu (převáţně rajčata, okurky a kořenovou zeleninu).
4.6 Francie Zemědělská půda zaujímá ve Francii 54 % území, lesy pak 28 %. Agrární sektor zaměstnává
3 % aktivního obyvatelstva. V rybolovu je Francie čtvrtá v Evropě (za
Dánskem, Španělskem a Spojeným královstvím) v objemu i v hodnotě výlovu (11 % v EU) a je největším evropským producentem ústřic.21 Od r. 2010 platí nové principy redistribuce přímých plateb francouzským zemědělcům. Důvodem nového přerozdělení byla potřeba přizpůsobit je současným cílům zemědělské politiky: podpora slabším odvětvím (obecně chovatelům a konkrétně chovatelům ovcí a koz, produkci mléka v horských oblastech), zachování zemědělské činnosti a zaměstnanosti i v méně příznivějších oblastech, podpora produkce biopotravin a důraz na udrţitelný rozvoj zemědělství. Z redistribuce nejvíce získají chovatelé na úkor pěstitelů obilovin, kteří doposud z přímých plateb nejvíce těţili. Po r. 2013 se Francie stane čistým přispěvatelem SZP. 20 21
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/finsko/1000417/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/francie/1000421/>
24
Francie jako jedna z prvních zavedla koncept a systém označování původu potravinářských produktů. Základní právní normu ve Francii tvoří Zemědělský zákoník a novelizovaný Zákon o zemědělství z r. 2005, který vymezuje standardy pro srozumitelné, jednoduché a věrohodné značení potravinářských produktů. Zákon zároveň ustanovuje vznik jednotné struktury na udělování a správu známek kvality a označení původu. Stejně tak i vymezuje zesílené poţadavky na sanitární kontroly a sankce za nedodrţení kvality produktů.22 Zmínku si zaslouţí Národní institut původu a kvality (INAO), který funguje samostatně, s vlastním rozpočtem a pod záštitou Ministerstva zemědělství. Centrála INAO sídlí v Paříţi, pobočky disponují 260 zprostředkovateli. INAO má za cíl definovat oficiální označení kvality a původu, udělovat a kontrolovat výrobce označených výrobků, přispívat k ochraně francouzských výrobků v zahraničí a propagovat koncept ochrany původu. Zemědělští výrobci mohou na INAO ţádat o tři různé typy označení původu: 1) označování původu a kvality národní a evropské (specifické značení spojené s původní tradicí, specifickým místem nebo způsobem zpracování), 2) nálepky nazvané „pochvalné ocenění“ (mention valorisant), např. „z farmy (Fermier)“ „z hor (Montagne)“ „Místní výrobek (Products-Pays)“ a 3) různé certifikáty, které informují o specifikách produktu. Nejdůleţitější skupinu označení výrobků tvoří ochranné označení původu, zeměpisné označení, bioznačky, zaručená tradiční specialita, coţ jsou značení EU, a národní červená etiketa (label rouge). Label rouge se poprvé objevila v 60.letech min.století na základě poţadavků chovatelů drůbeţe v oblasti Landes, kteří chtěli odlišit kvalitu drůbeţího masa. 5.srpna 1960 byl přijat zákon, na základě kterého se začala udělovat značka kvality „label rouge“ charakteristickým produktům vyznačujícím se vyšší kvalitou ve srovnání s podobnými výrobky. Jedná se o kolektivní značku. To znamená, ţe se vztahuje na všechny pobočky výrobců označeného produktu. Francie se intenzivně věnuje propagaci regionálních výrobků na domácí i mezinárodní úrovni. Za tímto účelem organizuje četné prezentace buď prostřednictvím potravinových řetězců Carrefour nebo různých veletrhů. Kaţdou z událostí doprovází oblíbené soutěţe o nejlepší a nejkvalitnější výrobky. Ty nejlepší obdrţí medailové hodnocení a označení „nej“ výrobek. Propagace regionálních produktů slouţí k zachování pracovních příleţitostí a tradičního způsobu výroby v místech s omezeným přístupem (hory, nedostupná údolí).
22
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/francie/1000421/>
25
Francouzští spotřebitelé upřednostňují chuť a kvalitu před cenou. Jsou ochotni utratit mnohem více za výrobky označené známkami kvality. Velmi rádi se účastní potravinářských veletrhů nebo prezentací.
4.7 Irsko Irské podnebí je ovlivněno především Atlantickým oceánem a Golfským proudem. Díky teplotám, které nedosahují extrémů a vydatným sráţkám má Irsko příhodné klimatické podmínky pro zemědělskou výrobu. Příhodného mírného klimatu vyuţívá irské zemědělství na 4,4 mil.ha, tj. 64 % rozlohy země, z toho 80 % zemědělské půdy slouţí jako pastviny a pro výrobu siláţe a sena, 9 % pastviny ve špatně přístupných terénech a 9 % jako pole. Dalších 0,65 mil.ha, tj. 9,4 % zaujímají lesy, ve kterých se ročně vytěţí téměř 3 mil.kubických metrů dřeva. Přes relativní pokles významu zemědělství během posledních několika desítek let zůstává obor významným odvětvím národního hospodářství. Jeho podíl na tvorbě HDP je kolem 8 %, stále zaměstnává 7 % pracovních sil (10 % zprostředkovaně) a tvoří 8,5 % irského exportu.23 Zemědělskou výrobu zajišťuje cca 130 tisíc převáţně rodinných farem o průměrné velikosti 32 ha (polovina farem hospodaří na méně neţ 20 ha). Počet farem, tak jako v celé Evropě, postupně klesá. Většinu příjmů zemědělských producentů představují dotace, převáţně příspěvky v rámci SZP EU. Nejvýznamnější sloţkou zemědělské produkce je výroba hovězího masa a mléka (60 %). Irsko, které exportuje 90 % hovězího, je jedním z největších světových exportérů a největším v EU. Irsko také exportuje 75 % mléčných výrobků a 60 % skopového masa a výrobků ze skopového. Celkově se vyváţí více neţ polovina produkce. Stoupá podíl zpracovaných produktů. Rybářská produkce z moře i z vnitrozemských vod přesahuje 300 tisíc tun ročně, z toho 3/4 připadají na výlov mořských ryb. Zhruba 2/3 produkce jdou na vývoz. V sektoru je zaměstnáno cca 15 tisíc osob včetně asi 6 tisíc rybářů. Zemědělství jako všechny další sektory je zasaţeno krizí. Objem exportu zemědělské produkce se sniţuje, hrozí zánik malých farem, coţ zase představuje sloţitý sociální problém na irském venkově. Irská vláda rozhodla o cílené finanční a technické pomoci drobným farmářům, podporuje zakládání nových farem a organizuje odkup zemědělských produktů. 23
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/irsko/1000785/>
26
4.8 Itálie Podíl zemědělství na ekonomice se v posledních letech přibliţuje hodnotám v zemích EU (3 %). Italská zemědělská výroba se podílí na celkové zemědělské výrobě EU 14,4 %. V oboru přetrvávají silné regionální rozdíly. Zatímco v regionech severní Itálie zemědělství dává obţivu 5,5 % práceschopného obyvatelstva, v jiţní Itálii je to 13,2 %.24 Základním
problémem
současného
italského
zemědělství
je
jeho
nedostatečná
produktivita, způsobená malou velikostí mnoha zemědělských farem a podniků. V současné době má v Itálii 70 % zemědělských podniků méně neţ 10 zaměstnanců. Z celkové rozlohy Itálie představuje zemědělsky vyuţitelná půda 37 %, 29 % rozlohy je pokryto lesy a 2,4 % připadá na vodní toky. Zemědělská výroba je intenzivní, přičemţ je koncentrovaná do malých a středních farem, jejichţ naprostá většina hospodaří na rozloze menší neţ 10 ha.
Celková výměra obdělávané zemědělské půdy činila přibliţně 13
milionů hektarů (průměrná rozloha jedné farmy byla 6,7 hektarů). Mezi hlavní rostlinné produkty patří pšenice, kukuřice, ţito, rýţe, zelenina, cukrová řepa, slunečnice, sojové boby, ovoce a vinná réva. Dále se pěstují brambory, ječmen, olivy a tabák. Důleţité místo má pěstování ovoce – citrusových plodů, jablek, hrušek, broskví, atd. Ţivočišná výroba je deficitní a Itálie je do značné míry odkázána na dovoz. Sestává z hovězího, skopového, vepřového a kozího masa, dále mléka, vajec a sýrů. I v této oblasti se Itálie snaţí chránit si v evropském kontextu své tradiční výrobky. Itálie má dlouhodobě pasivní bilanci zahraničního obchodu se zemědělskými produkty. Je nutno dodat, ţe výrobky italského zemědělství jsou tradičním oborem „Made in Italy“, které dlouhodobě pomáhá šířit image a ţivotní styl Itálie daleko za jejími hranicemi. Naprostá většina (69 %) zahraničního obchodu se realizuje se zeměmi EU a tento podíl postupně narůstá. Největší objemy obchodu se realizují s Francií a Německem, coţ platí jak pro export tak i pro import. Hlavní poloţku dovozu Itálie v oblasti zemědělství a potravinářského průmyslu představuje maso a ţivá zvířata. Italský zemědělský export v posledních 5 letech vyklidil svoje pozice v řadě oblastí konkurentům především z Nizozemska, Francie a Španělska, a to nejen ve vnitrounijním obchodě, ale i v exportu do některých mimoevropských zemí (např.Maroko). Itálie má mimořádný zájem o důslednou ochranu zeměpisného označení původu svých tradičních zemědělských a potravinářských výrobků a všemi dostupnými prostředky bojuje 24
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/italie/1000683/>
27
proti jejich napodobování v zahraničí. Italský systém označování původu zemědělsko potravinářské produkce bezesporu hraje důleţitou roli ve vytváření smluvních dodavatelsko-odběratelských vztahů. Obchodníci usilují o co nejatraktivnější nabídku a označování původu produkce hraje důleţitou roli v marketingu. Informace o původu potravin, pokud indikuje vazbu na vlastní specialitu, představuje pro italské spotřebitele vysokou přidanou hodnotu. V Itálii jsou vyhlášená místa produkce mimořádně kvalitních potravin (např.šunka ze San Daniele) a o to výrobci potravin opírají marketing.25
4.9.Kypr Zemědělství se na tvorbě HDP podílelo v r. 2009 pouhými 1,9 %. Z hlediska přidané hodnoty se však jeho podíl nadále výrazně sniţuje. Negativní meziroční růst byl zaznamenán jiţ po několik let.26 S ohledem na klimatické podmínky (sucho převáţnou část roku) a dosaţenou úroveň hospodářského rozvoje je zemědělská výroba na Kypru nákladově náročná. Pro udrţení produkce jsou nezbytné závlahy a stát závlahovou vodu dotuje. V letech 2007 a 2008 postihlo zemi extrémní sucho, které vedlo k zásadním omezením dodávek vody pro zemědělce. Vláda se svolením EK zemědělcům vzniklé škody částečně kompenzovala. Přestoţe Kypr můţe aţ do r. 2011 doplácet k evropským platbám z národních zdrojů, nemůţe stát saturovat nekonkurenceschopnost jednotlivých segmentů odvětví. Dováţené zemědělské produkty jsou zpravidla na trhu levnější. Kypr, v souladu s pravidly EU, omezuje výrobu geneticky modifikovaných organismů a produktů. Mezi hlavní plodiny pěstované na Kypru tradičně patří brambory, obilí (pšenice, ječmen), citrusy, olivy, ovoce (melouny, banány, jablka) a zelenina (okurky, rajčata). Z oblasti ţivočišné výroby je nejrozšířenější chov vepřového dobytka a drůbeţe. Významná je rovněţ produkce mléka a vajec. V zemědělství bylo v r. 2009 zaměstnáno 3,9 % činného obyvatelstva.
4.10 Litva Plocha Litvy je 6,53 mil.ha. Zemědělská půda zaujímá 60,7 % (3,96 mil.ha), 30,1 % zaujímají lesy. Zbytek tvoří vodní plochy a zastavěná území. Orná půda pokrývá plochu
25 26
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/italie/1000683/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/kypr/1001055/>
28
2,93 mil.ha, 0,498 mil.ha jsou louky a pastviny. Chráněná území zaujímají plochu 12,1 %. Litva vyjednala s EU, ţe bude obhospodařovat jen 1 146 633 ha půdy.27 Zemědělství jako jediný sektor národního hospodářství vykázalo růst i v krizovém roce 2009. V Litvě má mimořádnou roli, i kdyţ počet obyvatel zaměstnaných v tomto sektoru klesá. Podíl zde zaměstnaných 14 % je stále vysoký a převyšuje evropský průměr. V Litvě ţije na venkově 32,8 % obyvatelstva (průměr EU je 17,5 %). Se zemědělstvím jsou spojeny obsluţné činnosti jako je doprava, potravinářská výroba, obchod a sluţby. Třetina litevského obyvatelstva má obţivu z tohoto řetězce činností. Litva jiţ začíná dosahovat průměrného ukazatele EU, kterým je procento práceschopného obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství vzhledem k podílu zemědělství na tvorbě národního důchodu (14,3/5,6=2,55). Průměr v EU je 2,5. Většina, tj. 80 % všech hospodářství není specializována. Zabývá se rostlinou i ţivočišnou výrobou. 12 % hospodářství se specializuje na obilniny, 4 % hospodářství se specializují na výrobu masa. Statky a drobná rodinná hospodářství produkují 81,2 % veškeré zemědělské výroby, 18,8 % produkce pochází ze zemědělských závodů. Počet moderních závodů, které mají produktivitu srovnatelnou se zeměmi EU, roste. V zemědělství je zaměstnáno kolem 210 tisíc osob. Jen cca 30 tisíc zemědělců pracuje v zemědělských závodech, které vyrábějí potraviny určené výhradně pro trh. 94 tisíc osob vyrábí potraviny výhradně jen pro svoji potřebu a potřebu rodiny. Zbytek, tj. 116 tisíc osob vyrábí potraviny pro svou potřebu a přebytky umisťuje na trhu. Většina příjmů, které mají lidé na venkově, pochází ze zemědělské výroby. Hlavním vývozním teritoriem potravin je EU (34 %). V dovozu dominují země EU (56 %). Rybářství je významným sektorem z hlediska tradic i zdejších stravovacích zvyklostí. V tomto sektoru je zaměstnáno cca 6 tisíc lidí, coţ je 0,3 % z celkové zaměstnanosti. Sektor se podílí na tvorbě HDP 0,1 %, na celkovém exportu zemědělských a potravinářských výrobků 12 %. Pro udrţení rybí populace na ţádoucí úrovni kaţdá země sousedící s Baltem dostává roční kvótu výlovu. K tomu účelu je zřízena Baltic Sea Fishing Commission (BSFC), která kvóty stanovuje. Podle dohody Litva postupuje část své kvóty EU. Za to recipročně obdrţí kvótu výlovu
ryb ve vodách členských zemí EU
Velký význam má lesnictví a navazující zpracovatelský dřevařský, nábytkářský a papírenský průmysl. 27
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/litva/1000691/>
29
4.11 Lotyšsko Zemědělství tvoří 3,0 % HDP, zaměstnává přitom 10,8 % pracovních sil. Růst tohoto sektoru je v posledních letech nevýrazný. Jedním z důvodů je téměř katastrofický stav technologií v potravinářských zpracovatelských závodech. Právě z těchto důvodů většina z nich pracuje jen na částečnou kapacitu a nemůţe tak vyuţívat plně svůj potenciál ve prospěch zvyšování exportu zemědělských výrobků.28 Hlavním odbytištěm pro lotyšské výrobce potravin je však domácí trh. V současné době je na domácím trhu spotřebováno 80 % potravin vyrobených v Lotyšsku. Co se týče potravinářského průmyslu, největší známky rozvoje jsou především v mléčném, masném a sektoru zeleniny. Nejprogresivnější odvětví se zformovala z dlouhotrvajících vztahů se zemědělci a jejich záruky za kvalitu i kvantitu surových zemědělských produktů. Vytvoření aliancí přineslo pozitivní výsledky – např. 85 % z domácí výroby je zkonzumováno na domácím trhu. Mzdové náklady v lotyšském potravinářském průmyslu jsou oproti západu velmi nízké. Produktivita je ve srovnání se západními zeměmi niţší, ale zisk je na úrovni evropského průměru. Dominujícím sektorem je rostlinná výroba (obiloviny, brambory, zelenina, řepka, dříve hodně cukrová řepa). Pro Lotyšsko jsou charakteristické malé farmy, mezi hlavní problémy patří zastaralá technika a prozatím malá schopnost vyuţívat evropské fondy. Zastoupena je poměrně silně i ţivočišná výroba. Chová se dobytek, především hovězí. Pokles počtu chovaných zvířat je dlouhodobým trendem. Pouze u drůbeţe došlo k mírnému nárůstu. Vzrostla i výroba masa, mléka a vajec. Tradičním místním odvětvím je rybolov, který se stabilně podílí na tvorbě HDP 0,1 %. Převáţně jde o lov mořských ryb, lov sladkovodních ryb představuje pouze mizivé procento celkového výlovu. Na lov navazuje rozvinutý zpracovatelský průmysl, ryby tvoří také nezanedbatelnou část lotyšského vývozu.
4.12 Lucembursko Sektor zaznamenal za posledních 35 let pokles – z původního 4 % podílu na tvorbě hrubé přidané hodnoty HDP v r.1970 na 0,35 % v r. 2009. Podle sčítání r.2008 bylo registrováno 2 287 zemědělských provozů s uţitnou zemědělskou půdou 130 982 ha (43,7 % orná půda, 51,5 % louky a pastviny, 1 % vinic a 0,2 % ostatní obdělávané pozemky). Vzhledem 28
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/lotyssko/1000682/>
30
k tomu, ţe klesá počet provozů, roste průměrná obdělávaná plocha připadající na jeden podnik - 57,3 ha. Ze 60,3 % převaţují podniky, které se zabývají chovem dobytka, přesto tento obor jiţ několik let vykazuje sniţování počtu chovaných kusů.29 Vláda vypracovala na r. 2007 – 2013 strategický program na podporu rozvoje venkova, kde ţije 55 % obyvatel. Opatření dle tohoto programu jsou seskupena do čtyř balíčků a vláda na jejich realizaci vynaloţí v daném období 369 mil. Eur, přičemţ příspěvek z Evropského zemědělského fondu na rozvoj venkova (FEADER) činí 90 milionů Eur.
4.13 Maďarsko Objem produkce zemědělské výroby v r. 2009 klesl o 9,5 %, silný pád se ukázal aţ v prvních dvou měsících r.2010 – 21,5 %. Rostlinná výroba zaznamenala sníţení o 1,9 % v r.2009 a v prvních dvou měsících r.2010 pád aţ o 54,6 %, produkce ţivých zvířat a ţivočišných produktů klesla v těchto obdobích o 5,8 %, resp.1,3 %.30 V r. 2009 bylo na ploše 2,9 milionu hektarů vyprodukováno 13,5 mil.tun obilí, coţ bylo o 20 % méně neţ v r.2008. Z průmyslových plodin vzrostla produkce cukrové řepy (v souladu s reformou EU) o 8,8 % (692 tis.tun). Produkce slunečnicového semene činila 1,26 mil.tun, tj. o 9,1 % méně neţ tomu bylo v r.2008. Produkce brambor byla 541 tis.tun, o 9,2 % niţší neţ tomu bylo v předchozím roce. Stav ovcí, skotu a prasat klesl o 0,9 %. U drůbeţe došlo k mírnému zvýšení jejich počtu (0,9 %).
4.14 Malta Přibliţně 2/3 zemědělské plochy jsou zemědělsky vyuţitelné.31 Význam zemědělství však postupně klesá. Malé farmy (hospodařící na rozloze do 2 ha) pěstují hlavně ovoce a zeleninu, v menší míře se zabývají chovem dobytka. Zemědělství včetně rybolovu se podílí cca 3 % na tvorbě HDP a pracuje v něm cca 4 % práceschopného obyvatelstva. Hlavními vývozními poloţkami v oblasti zemědělství a rybolovu jsou brambory a některé druhy mořských ryb. Malta produkuje jen cca 20 % vlastní spotřeby potravin, zbývajících 80 % dováţí.
29
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/lucembursko/1000949/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/madarsko/1000690/> 31 BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/malta/1001456/> 30
31
4.15 Německo V rámci EU hraje Německo v řadě agrárních produktů významnou roli. Je největším evropským producentem mléka, vepřového masa a řepky olejky. Na druhém místě je v produkci obilí, brambor, cukrové řepy a hovězího masa.32 Význam zemědělství, lesnictví a rybářství pro národní hospodářství Německa nelze podceňovat i přes skromný podíl primární agrární produkce na tvorbě HDP a relativně malou zaměstnanost. Podle údajů Spolkového svazu rolníků
je v souvisejících
produkčních dodavatelských oborech a zpracovatelských řetězcích, v tzv. agrobusinessu (zemědělské stroje, hnojiva, potravinářský obchod, aj.), zaměstnáno přes 4 mil. lidí, tj. kolem 10% všech pracovních sil. Nikoliv nepodstatnou ekonomickou souvislost představuje existence vyspělého německého potravinářského průmyslu a zahraniční obchod s agrárními produkty a potravinami “Made in Germany“, kde se Německo dle WTO drţí dlouhodobě s podílem více neţ 6 % na 3. aţ 4. místě největších světových exportérů potravin za USA, Francií a Nizozemím. Vlastní podíl zemědělství, lesnictví a rybářství na tvorbě HDP Německa je nejmenší ze všech odvětví německé ekonomiky, pohybuje se kolem 0,9 %. Celková zaměstnanost v zemědělství, lesnictví a rybářství vykazuje dlouhodobou tendenci ke sniţování. Oproti r. 1991, kdy v sektoru pracovalo přes 1,01 mil.osob, se počet pracovních sil v zemědělství sníţil na 0,5 mil. v r. 2009. Podíl obyvatelstva, zaměstnaného v sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství na celkové zaměstnanosti je nejmenší ze všech odvětví. Pohybuje se v posledních letech kolem 2 %. Nad celoněmeckým průměrem je agrární zaměstnanost v polovině ze 16 spolkových zemí, ke kterým patří, s výhradou metropole Berlína, všechny nové spolkové země: Meklenbursko-Přední Pomořansko, Braniborsko, Sasko-Anhaltsko, Duryňsko a Sasko. Ze starých spolkových zemí pak tradiční zemědělská oblast Bavorsko, jakoţ i spolková země Dolní Sasko. Z celkového území Německa (35,7 mil.ha) připadá v současné době kolem 47 % na uţitnou zemědělskou plochu a zhruba 30 % rozlohy území státu na lesy. Dlouhodobou tendencí je postupná redukce zemědělských ploch. Zatímco na začátku 20.století představovaly kolem 19,2 mil.ha, jejich rozloha se během dalších let sníţila o 10 %. V posledních letech se daří díky politice vlády zaměřené na udrţitelný rozvoj venkovského prostoru úbytky celkové zemědělské plochy mírnit. V r. 2009 celková zemědělská plocha 32
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/nemecko/1000636/>
32
Německa představovala téměř 17 mil.ha. Mírně přitom roste rozsah orné půdy. V r. 2009 činila rozloha orné půdy 11,943 mil. ha.33 Z celkové zemědělské plochy připadá kolem 12 mil.ha na rostlinnou produkci. Na téměř 7 mil.ha se pěstují obilniny, hlavně pšenice, na zhruba 0,5 mil.ha cukrová řepa, na 0,3 mil.ha brambory. Trvale rostou produkční plochy řepky olejky. V roce 2009 oseté plochy představují 1,46 mil. ha. K dalším významným produktům patří luštěniny a krmný hrách, zelenina a ovoce. Velkou roli hraje vinná réva, slunečnice a chmel. Hlavními produkty ţivočišné výroby jsou maso, především vepřové, dále produkce mléka a vajec. Významný je chov drůbeţe. V posledních letech klesá počet zemědělských podniků, které se zabývají chovem vepřů. Lesní hospodářství vyuţívá po zemědělství největší část ploch, celkem 11,1 mil.ha., tj.kolem 31 % území celého státu. Spolu s dřevozpracujícím průmyslem vytváří kolem 3 % HDP země. Pracuje v nich přes 1 mil.osob a roční obrat představuje kolem 100 mld. Eur. Rybářství se na severoněmeckém mořském pobřeţí věnuje jako hlavnímu zaměstnání kolem 45 tisíc osob, roční produkce činí kolem 1,1 mil.tun ryb. Ve vnitrozemském rybářství existuje přes 1 tisíc firem, dalších 21 tisíc se v oboru angaţuje částečně. Počet zemědělských podniků Německa se trvale sniţuje. Největší redukce počtu farem jsou zaznamenávány v pásmech 2 – 30 ha, naproti tomu se zvyšuje počet farem hospodařících na více neţ 75 ha,
respektive s více neţ 100 ha. Výsledky ukazují na pokračující
strukturální trend ke zvětšování rozlohy farem. Politika současného spolkového kabinetu v oblasti ochrany spotřebitele, zemědělství a výţivy je zaměřena vedle principu trvalé udrţitelnosti především na orientaci na trh a posilování ochrany spotřebitele, ochranu a správné zacházení se
zvířaty, ochranu
ţivotního prostředí a rozvoj venkova.
4.16 Nizozemsko Zemědělství včetně rybolovu se na tvorbě nizozemského HDP podílí 2 %, přičemţ jeho podíl na HDP i zaměstnanosti v posledních dvou dekádách klesá. Zemědělský sektor zaměstnává cca 236 tis.osob. Nizozemské velmi intenzivní a vysoce mechanizované 33
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/ nemecko/1000636/>
33
zemědělství patří k nejvyspělejším ve světě. Díky zelenině, ovoci a květinám, které se pěstují především ve sklenících a jsou vyváţeny do celého světa, je Nizozemsko nazýváno „zahradou Evropy“. Nizozemsku patří 3. místo mezi největšími světovými vývozci zemědělských produktů a potravin (za USA a Francií). Kromě jiného dominuje téţ světovému trhu květin, na kterém se podílí cca 60 %. Roční produkce cca 11 miliard kg mléka řadí Nizozemsko mezi absolutně největší světové producenty této komodity (pozn.nizozemské statistiky uvádějí produkci mléka v kg a ne v litrech).34 Přibliţně 75 % produkce je exportováno, z toho 80 % směřuje do zemí EU. Největším odběratelem je Německo, které se na celkovém vývozu podílí cca 30 %. Zemědělská půda zabírá cca 1,93 mil.ha. Zemědělskou výrobou se zabývá na 86 tisíc farem, z nichţ 40 % lze povaţovat za malé podniky. Dvě třetiny zemědělské výroby produkuje asi čtvrtina z celkového počtu zemědělských podniků, kterými jsou velké zemědělské holdingy. Do kategorie Malé a střední podniky v Nizozemsku spadá cca 30 % farmářů. představujících cca 22 tisíc farem. Přestoţe nizozemské vysoce vyspělé zemědělství hraje tradičně významnou roli v ekonomice a řada zemědělských produktů patří stále ke špičkovým vývozním poloţkám, nebyla situace pro zemědělce v posledních letech jednoduchá a to zejména pro střední a malé podniky i s ohledem na sniţování subvenčních plateb (z titulu SZP EU). Vládní zemědělská politika směřuje k menší míře přímých zásahů a o to většímu důrazu na podporu inovací a roli zemědělství pro udrţitelný rozvoj venkova a krajiny.
4.17 Polsko Asi 60 % území Polska je tvořeno zemědělskými oblastmi a vysoký podíl obyvatelstva pracuje na malých soukromých farmách. V zemědělství pracuje celkem 28 % obyvatelstva. Zemědělství trpí různými strukturálními problémy, například nadbytkem pracovní síly a nedostatkem investic.35 Polská vláda se pustila do reformy zemědělství a rozhodla se skoncovat s rozsáhlým dotováním oboru. První etapou reformy byl zákon, který měl platit od r.2009. Podle něj bude poplatek do Zemědělského fondu sociálního zabezpečení závislý na velikosti hospodářství (dosud platila zásada, ţe kaţdý rolník bez rozdílu toho, na kolika hektarech
34 35
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/ nizozemsko/1000807/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/polsko/1000792/>
34
hospodaří a jaký má zisk, platí do fondu kaţdé čtvrtletí stejnou částku). Pojištěných je ve fondu cca 1,6 milionu zemědělců. V druhé etapě reformy by se výše poplatku odvíjela od zisku zemědělce. To by podle ministerstva mělo vést k tomu, ţe si rolníci zavedou účetnictví. Později by také platili daň z příjmu, kterou doposud jako jediná skupina obyvatel v Polsku a jako jedni z mála zemědělců v EU neplatí. 36 Polsko vyjednalo před vstupem země do EU řadu výhod, které vysvětlovalo tím, ţe chce vyrovnat rozdíly mezi rolníky v Polsku a ve starých členských zemích. Polsko je mezi státy, které přistoupily do EU v r.2004, v čele ţebříčku produkce potravin. Poptávka po polských potravinách v zahraničí roste a zemědělci hojně vyuţívají unijních dotací.
4.18 Portugalsko Portugalské zemědělství je poměrně zaostalé a nejméně efektivní v celé EU. Jeho podíl na tvorbě HDP včetně lesnictví a rybolovu v posledních letech představuje pouze necelá 3 % a sektor zaměstnává okolo 10 % aktivního obyvatelstva. Všeobecně vstup do EU znamenal pro Portugalsko impozantní přínos, ale v zemědělství došlo k velkým transformačním problémům. Počet zemědělců se sníţil o polovinu – z 800 tisíc na 400 tisíc a ceny agrární produkce klesly o 40 %. Došlo k vylidňování agrárního vnitrozemí, zejména kraje Alentejo, které nadále pokračuje. Aţ 75 % rozlohy Portugalska je nevhodné pro zemědělskou výrobu, půda je nekvalitní. Problémem je i stárnutí venkova a nedostatečné odborné vzdělání pracovníků v zemědělství.37 Portugalský agrární sektor má vysoký podíl malých a středních farem citlivých na konjukturální změny. 20 % zemědělských výrobních jednotek má rozlohu do 1 ha a necelých 60 % má rozlohu 1 – 5 ha. Aţ pětina pracovníků tohoto sektoru je negramotných. Věková struktura je rovněţ nepříznivá. Pozitivem od vstupu do EU je zvýšení produktivity práce a nárůst produkce. Velkým problémem je otevřenost trhu a jeho zranitelnost. Spekulace na mezinárodních burzách nutí často prodávat portugalskou zemědělskou produkci za ceny blízké výrobním nákladům. Podpora z fondů EU se zaměřuje zejména na řemeslnou výrobu, rozvoj pěstování
36 37
AgroSeznam dostupné z www: < http://www.agroseznam.cz/cz/agro-novinky/40-.html> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/portugalsko/1000793/>
35
tradičních domácích produktů, avšak i agroturistiku, ochranu ţivotního prostředí a krajinného rázu na venkově. 38 Portugalský agrární sektor není zdaleka soběstačný, v současnosti pokrývá cca 40 % potřeb, coţ je nejméně v EU. Dováţí cca 20 % potřeby obilovin, ale i ţivočišných produktů. Roste produkce drůbeţe, tabáku, zeleniny, zavádí se pěstování cukrové řepy, pěstují se olivy a vyrábí se olivový olej. Potravinářský průmysl nabízí širokou nabídku vysoce kvalitních surovin a vín. Výrobky jako olivy, olivový olej, výrobky z rajských jablíček jsou známy i v zahraničí. Nejznámějším portugalským vývozním produktem jsou vína a zejména portské víno, které se vyváţí do více neţ 100 zemí světa včetně Evropy a Ameriky. Portugalsko zaujímá 5.-7. místo ve světě ve vývozu vín. V rybolovu zaujímá Portugalsko předposlední místo před Řeckem. Produktivita tohoto sektoru je velmi nízká a výlov kaţdoročně klesá, takţe musí dováţet kolem 2/3 své spotřeby (zejména tresky, které jsou přitom typickým portugalským jídlem). Ministersvo zemědělství vidí poloţku rybolovu jako jeden ze základních problémů vztahu Portugalska k EU a při bruselských jednáních o změnách současné politiky v zemědělství a rybolovu vţdy důrazně hájí zájmy Portugalska. Na stav lesů v Portugalsku mají vliv téměř kaţdoroční poţáry, v r. 2003 a 2006 zvláště zhoubné. S tímto jevem souvisí mimořádná sucha, jejichţ řetěz se zdá naštěstí od r. 2007 přerušen přídělem vydatných sráţek v zimních měsících, a tak nepříznivá prognóza u celé řady plodin a tlak na další sniţování stavu hovězího dobytka a ovcí tak přestaly hrozit.
4.19 Rakousko Dle posledního šetření struktury agrárního sektoru z roku 2007 hospodaří v Rakousku více neţ 187 tisíc zemědělských a lesnických provozů. Oproti roku 2005 došlo k poklesu o 1,3 % a dlouhodobý klesající trend se tak mírně zrychlil. Podíl zemědělství a lesního hospodářství na tvorbě HDP je 1,7 %.39 Nejvýznamnějším zemědělským produktem v Rakousku je mléko následované masem, krmivy, ovocem a zeleninou. Významný podíl na produkci má téţ víno, které se vyrábí zejména ve vinařské oblasti v Dolním Rakousku (tzv.Weinviertel).
38 39
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/portugalsko/1000793/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika /rakousko/1000794/>
36
V rakouském zemědělství převaţují malé rodinné farmy a důraz je kladem ne ekologickou formu hospodaření. Téměř 62 % podniků obhospodařuje méně neţ 20 ha plochy a pouze 4 % obhospodařují plochu větší neţ 100 ha. Pokračuje trend zvyšování průměrné výměry, průměrná velikost provozu se zvýšila na 40 ha. 54,1 % provozů se nachází v horských oblastech. Rakousko zaujímá ve světě jedno z předních míst v oblasti biologického zemědělství. Podíl biologicky obhospodařované půdy na celkové zemědělské půdě ve výši 13,4 % je druhý největší po Lichtenštejnsku. V současné době existuje v Rakousku 19 997 biologických farem, které obhospodařují zemědělskou plochu o celkovém rozměru 372 026 ha.
4.20 Rumunsko Podíl zemědělství na HDP se konstantně sniţuje. Zemědělství se tradičně zaměřuje na rostlinnou výrobu, hlavně obilniny včetně kukuřice. Dále se pěstuje cukrová řepa, slunečnice, sojové boby, brambory, ovoce, vinná réva, konopí a len, které dohromady tvoří cca 65 % celkové zemědělské produkce.40 Zemědělský sektor se i přes některá zlepšení způsobená vstupem cizího kapitálu vyznačuje třemi základními rysy – je velmi roztříštěný, technicky velmi špatně vybavený a velmi neefektivní (slabá produktivita a značné problémy v prvotní fázi zpracování a v distribuci). Rumunské zemědělství se dá charakterizovat jako stále typicky rozvojové se specifickými balkánskými prvky. V poslední době sice zlepšuje svou výkonnost, ale zatím poměrně pomalu a ve velké míře díky různým finančním nenávratným asistencím a subvencím. Podle údajů zastoupení EK v Bukurešti v zemědělství 99,5 % farmářů obdělává 53,5 % zemědělské půdy (obvykle kolem výměry 1,5 ha na zemědělskou usedlost). 46,5 % zemědělské půdy obhospodařuje zbývajících 0,5 % farem. 50 největších zemědělských podniků obhospodařuje cca 4 % orné půdy (kolem 400 tisíc ha). Roztříštěnost je největší v EU. Jedinou světlou výjimku představuje vinařství, kde přibylo 40 tisíc ha. Několik společností bylo zprivatizováno (např.Halewood, Vinarte) a přispělo ke zvýšení kvality a úrovně trhu. Přestoţe i zde jsou stále značné rezervy zejména v udrţení kvality (jak výrobně tak následného skladování) a stále většinou v balení a v kultuře prezentace vína vůbec, je nezvratným faktem, ţe vinařství v Rumunsku je na vzestupu. O tom svědčí i stoupající
40
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika /rumunsko/1000686/>
37
počet ocenění na výstavách a zvyšující se počet přiřazovaných denominací D.O.C. a D.O.C.G. (kontrolovaný původ a kontrolovaný původ se zárukou). 41 Co se týče ţivočišné výroby i zde je situace poměrně neveselá. Sníţení stavů ţivých zvířat poškodilo jak výrobu tak i reprodukci a je velkým problémem zejména do budoucna. Odsouvaná privatizace, liberalizace dovozu, kontrola cen vládními subjekty ve spojení s vlastním špatným řízením firem, malou orientací na vývoz a nedostatečnou kontrolou a podporou kvality vůbec byly hlavní příčinou mnoha bankrotů v této oblasti. Váţným problémem rumunského zemědělství nadále zůstává pomalá restrukturalizace a zajištění návaznosti prvovýroby na potravinářství, které nyní s výjimkou obilí převáţně zpracovává suroviny z dovozu. Zde je nezbytný přísun zahraničního kapitálu včetně českého. Kromě zmíněných problémů téţ v některých regionech distribuce jako taková prakticky neexistuje, jelikoţ nebyla vybudována infrastruktura a není často ani dostatek regionálních zpracovatelů. Vláda se bude muset zabývat téţ sociálními důsledky restrukturalizace.
4.21 Řecko Agrární sektor patřil tradičně k pilířům řecké ekonomiky. V posledních letech se však jeho podíl na tvorbě HDP rapidně sniţuje, klesl v r. 2008 na necelá 4 % HDP. Citelný je pokles zemědělské produkce především u rostlinné výroby (obiloviny, bavlna, tabák, cukrová řepa a pomeranče). Zemědělci jsou však i nadále silnou profesní skupinou, která razantně hájí své zájmy. Častým jevem jsou protestní akce řeckých zemědělců, kteří formou blokád silnic a dálnic bojují za vyšší dotace, niţší daně či odškodné za úrodu zničenou nepříznivým počasím. Akce se konají většinou v zimě, kdy je veškerá úroda sklizená a na setí nové je brzy.42 Řecko je hornatá země s omezenými plochami níţin a rovin. Jen zhruba 36 % rozlohy tvoří orná půda a 46 % rozlohy lze vyuţít jako divoké pastviny pro kozy a ovce. Hlavní zemědělské oblasti jsou pláně
Boiótie, Thesálie, centrální a východní Makedonie a
Thrácie. To jsou také stěţejní oblasti produkce pšenice, jeţ jsou schopny v letech dobré úrody pokrýt téměř veškerou národní spotřebu obilí. Také v produkci rýţe je Řecko soběstačné. K jejímu pěstování se uţívá některých nedávno zúrodněných alkalických půdních ploch u moře. Úspěšným pěstováním cukrovky byla zajištěna i tuzemská spotřeba 41 42
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika /rumunsko/1000686/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika /recko/1000795/>
38
cukru. Orná půda na úpatí kopců se hodí pro pěstování tabáku, vína, oliv a ovoce. Na zavodněné půdě v plochém i kopcovitém terénu se pěstuje velmi kvalitní bavlna (Kozani).43 Rozloha půdy vhodná ke kultivaci činí zhruba 3,7 mil.ha, z nichţ cca 2,1 mil.ha je v níţinách, 1 mil.ha ve vrchovinách a 0,6 mil.ha v horských oblastech. 62 % tvoří orná půda vhodná pro pěstování obilovin, průmyslových plodin, plodin na krmivo, brambor, melounů
a luštěnin. 34,7 % půdy je oseto dřevitými kulturami a vinnou révou, na
zbývajících 3,3 % se pěstuje zelenina. Dlouhodobě klesá produkce tvrdé pšenice, tabáku, cukrové třtiny a bavlny, naopak stoupá produkce měkké pšenice, ječmene, rýţe a slunečnic na semeno. Z ovoce dosahuje největších objemů produkce pomerančů, jablek, broskví, mandarinek a citronů. Významná je produkce vinné révy a melounů. Typickým produktem jsou fíky, i kdyţ objemově nepatří k největším poloţkám. U zeleniny je největších objemů dosahováno v rajčatech a bramborách, typickým produktem jsou olivy. S ohledem na směry nové SZP se v rostlinné výrobě očekává další posílení biologických a průmyslových plodin na výrobu biopaliv (např.řepky olejné). V ţivočišné výrobě jsou nejdůleţitějšími objemovými poloţkami vejce (cca 2 biliony kusů ročně), mléko (2 miliony litrů), maso (470 tisíc tun) a sýry (cca 160 milionů tun). Mezi chovným dobytkem tradičně převaţují ovce (8,7 milionů kusů) a kozy (5,5 milionu kusů). Stáda hovězího dobytka čítají cca 600 tisíc kusů. Rybolov představuje ročně objem cca 160 tisíc tun. Produktivita práce v zemědělství je doposud na relativně nízké úrovni, coţ je dáno především velkým počtem malých rodinných hospodářství a rozdrobeností půdy. Od r. 2004 začalo Řecko aplikovat novou SZP. U většiny plodin to znamená, ţe zemědělci mohou počítat se stabilní výší dotace, která má motivovat přechod na nové, perspektivnější či kvalitnější plodiny. Protoţe je i nadále citelná absence poradních orgánů, které by zemědělce podpořily a pomohly jim orientovat se v nové situaci, napomáhá stabilní výše dotací formování skupiny „pasivních zemědělců“. Řecký zemědělský sektor trpí řadou dalších strukturálních nedostatků, které podporují vznik monopolů, „pořečťování“ levných zemědělských produktů z dovozu, chybí rejstřík zemědělců, obchodníků, zpracovatelských podniků, aby bylo moţné sledovat původ produktu, fakturaci a toky surovin. Pokulhává evidence zemědělské půdy.
43
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika /recko/1000795/>
39
4.22 Slovensko Celková výměra půdy je 4 903 tisíc ha, z toho vodní plochy představují 92 tisíc ha. Zemědělské subjekty realizovaly v r. 2009 trţby za prodej vlastních výrobků v objemu 1 140 milionů Eur. V porovnání s r. 2008 byl objem trţeb vyšší o 15,7 %. Souvisel se zvýšením trţeb za rostlinné výrobky o 60,3 % a s poklesem trţeb za ţivočišné produkty o 8 %.44 I v r. 2009 nadále klesal prodej všech základních druhů ţivočišných výrobků a pokračoval pokles hovězího dobytka a stavu prasat. Zvýšil se stav drůbeţe a ovcí. Sníţila se i úroda hustosetých obilovin.
4.23 Slovinsko Slovinské zemědělství je charakteristické velkým počtem farem, které v průměru obhospodařují 3,2 ha půdy v hornatém prostředí, pouze cca 6 % farem obhospodařuje více neţ 10 ha. Toto je jedním z důvodů, proč produktivita není vysoká. V soukromém vlastnictví je více neţ 90 % zemědělské půdy a na zemědělských farmách ţije relativně vysoká část obyvatelstva, ze které je pouze určitá část aktivní v zemědělství.45 Slovinsko je čistým dovozcem zemědělských výrobků a potravin jako obilovin, cukru, oleje, ovoce, masa. Přebytky jsou u mléka, drůbeţe, vepřového masa, chmelu a vína. Velkou úlohu sehrávají lesy, které pokrývají více neţ 56 % plochy, coţ řadí Slovinsko po Finsku a Švédsku mezi tři země s největším zalesněním území. Zemědělská koncepce Slovinska je zaloţena na stabilní výrobě kvalitních a zdravých potravin, ochraně zemědělské půdy a vody před znečištěním a zneuţíváním půdy a vody a na zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství. Rybolov má ve slovinské ekonomice relativně malý význam. Půda je v převáţné míře obhospodařována pro účely krmení (60 %), výroby obilí (20 %), brambor (5 %), ovoce (4 %). Téměř 32 % slovinských farem se ţiví produkcí vína jakoţto přidruţené aktivity. Slovinsko má přes 30 tisíc ha vinic, nejvíce v oblasti Primorska, Posáví a Podráví. Výroba představuje 700 aţ 900 tisíc hl za rok. Důleţitou komoditou je mléko, jehoţ výrobou se zabývá cca 15 středně velkých mlékáren, které vykupují kolem 380 milionů litrů mléka ročně. Slovinsko vyváţí 22 – 24 % vyrobeného mléka, tj.cca 90 milionů litrů ročně. 44 45
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika /slovensko/1000797/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika /slovinsko/1000908/>
40
4.24 Španělsko Zemědělství Španělska negativně ovlivňují zejména tyto faktory: vysoká průměrná nadmořská výška, členitý reliéf země a nedostatek vodních sráţek.46 Z celkové rozlohy Španělska 50 468 tisíc ha je 16,02 % pokryto nezemědělskou půdou, neproduktivním terénem, řekami a jezery, 31,43 % tvoří lesní plochy, 12,76 % jsou louky a pastviny a zbývajících 38,81 % jsou obdělávané půdy. Hlavní zemědělské komodity jsou: pšenice, ţito, směska, ječmen, oves, kukuřice, rýţe, luštěniny, cukrová řepa, brambory, bavlna, řepka, slunečnice, sója, olivy, citrusové plody, zelenina, hroznové víno, tabák. V chovu hospodářských zvířat mají největší zastoupení vepři, ovce, hovězí dobytek a kozy.
4.25 Švédsko Zemědělství a lesnictví obstarává asi 0,5 % tvorby HDP a zaměstnává méně neţ 2 % pracujících. Zatímco ve druhé polovině 20.století se počet farem sníţil a jejich průměrná výměra vzrostla, v důsledku aplikace dotační politiky EU se trend obrátil a počet hospodářství se začal zase zvyšovat. V současnosti převaţují rodinné farmy, kombinace zaměstnání na částečný úvazek s prací na rodinné farmě se stala ve Švédsku běţným jevem.47 Polovina švédského území je pokryta lesy a pětinu tvoří vodní toky a jezera. Plocha kultivované půdy představuje asi 8 % celkové rozlohy Švédska. Podmínky pro pěstování plodin jsou v různých částech země velmi rozdílné – na jihu Švédska je sezóna o 100 dní delší neţ na severu. Proto pouze v oblastech jiţního a středního Švédska převládá produkce obilovin, jinde dominuje ţivočišná výroba. Pro severní oblast země jsou typická malá hospodářství zaloţená na lesnictví pouze s malou výměrou orné půdy. Většina (60 %) orné půdy se nachází na úrodném jihu země. V r. 2007 klesla plocha orné půdy na 2 648 tisíc hektarů. Z toho se na 990 tisících pěstovaly obilniny. Dále se pěstují luštěniny, olejniny a konzumní brambory. Celková plocha vyčleněná pro produkci sena, pastvin a píce roste, v r. 2007 dosáhla jiţ 1 142 tisíc ha. Výnosy se značně liší podle geografické oblasti. Problémem je budoucnost cukrové řepy. Ta se tradičně pěstuje na
46 47
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika /spanelsko/1000541/> BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/svedsko/1000810/>
41
ostrově Gotland, ale v zemi zůstal jiţ jen jediný cukrovar. V oblastech s vhodným sloţením půdy se daří kvalitním odrůdám brambor. Hlavní roli ve švédském zemědělství hraje ţivočišná výroba. Počet statků, které chovají dobytek, sice postupně klesá (v r. 2007 na 7 100 mléčných farem), ale roste velikost stád. Ve Švédsku se v r. 2007 chovalo 1,56 milionu kusů dobytka, z toho 370 tisíc dojnic. Jejich průměrná dojivost je nejvyšší v EU. Podle statistik r. 2008 stavy dobytka opět klesly a to na 1,51 milionu kusů. Strukturální změny za poslední období přinutily zemědělce sníţit počet farem a zvětšit jejich velikost. Celkový počet hospodářství v r. 2007 byl 72 609, z toho rostlinnou výrobou se zabývalo 19 849 statků, ţivočišnou výrobou 22 601 statků, smíšenou 5 378 hospodářství a malých statků. Významným oborem švédského zemědělství je rybolov. V poslední době prochází obtíţným obdobím vzhledem ke snaze EU sníţit výlov ryb na udrţitelnou úroveň. Švédové, kteří snahy o omezení rybolovu v zájmu obnovy a udrţení stavu trţních ryb podporují, proto uvaţují o redukci své rybářské flotily. Zemědělství v severních oblastech Švédska je ohroţeno. Proto se švédská vláda věnuje méně příznivým oblastem a poskytuje jim společně s EU významné podpory, aby nedošlo k úplné likvidaci zemědělství, odstěhování obyvatel a zanedbání odlehlých oblastí. Švédští sedláci jsou členy řady druţstevních výkupních organizací a asociací. Zpracovatelský průmysl je tak kontrolován samotnými prvovýrobci. Švédsko prosazuje politiku čistého zpracování surovin, bezpečnosti potravin a humánního zacházení se zvířaty. Pracuje zde řada institucí, které se zabývají problematikou zemědělství a potravin. Královská zemědělská a lesnická akademie je nadšeným propagátorem moderních přístupů k produkci a pravidelně pořádá informační setkání pro zahraniční mise. Národní potravinářský institut, který sleduje a zkoumá kvalitu potravin, je jednou z nejprestiţnějších evropských organizací svého druhu.48 Švédští spotřebitelé jsou ekologicky uvědomělí a vyţadují stále více výrobků odpovídajících standardům organické produkce. Podmínkám ekologické certifikace vyhovuje asi 6,8 % výměry orné půdy a její podíl stále roste. Růst produkce však nestačí růstu nároků spotřebitelů a poptávka musí být saturována dovozy.
48
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/svedsko/1000810/>
42
Ekonomicky i ekologicky důleţitým odvětvím je lesnictví. Lesy pokrývají 22,9 milionu ha. Obhospodařují je z 50 % soukromí majitelé, pouze asi 17 % vlastní stát a zbytek právní subjekty včetně regionálních samospráv. Stát v souladu se svoji politikou v oblasti udrţitelného rozvoje a přechodu energetiky na alternativní zdroje vehementně podporuje pěstování tzv. energetických plodin, jako například obilí na spalování, rychlerostoucích dřevin a polních plodin vyuţívaných k výrobě etanolu. Podobně se v lesnictví rychle rozšiřuje zpracování dřevního odpadu na pelety vyuţívané v energetice.
4.26 Velká Británie Zemědělství vytváří 0,7 % HDP a zaměstnává 184 tisíc lidí (0,6 % pracovní síly). Podíl zemědělství na tvorbě HDP a zaměstnanosti trvale klesá. Za posledních 10 let opustilo sektor více neţ 60 tisíc lidí.49 Rozloha zemědělské půdy je dlouhodobě stabilní a dosahuje 18,7 milionu ha. Zhruba 3,5 % zemědělské půdy je vyuţíváno pro výrobu biopotravin. Ve Velké Británii se pěstuje především pšenice, ječmen, řepka olejná, cukrovka, brambory, ovoce a zelenina. Velká Británie je největším producentem ovcí v EU (cca 35 milionů kusů). Významný je také chov hovězího dobytka (10,3 milionu kusů), prasat (4,9 milionu kusů) a drůbeţe. Dotace pro britské farmáře dosahují cca 3 miliard liber ročně.
49
BusinessInfo.cz, dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/ velka-britanie/1000687/>
43
5.Mezinárodní souvislosti SZP 5.1 Komparace zemědělství a zemědělské politiky USA, Japonska a EU 5.1.1 Podmínky zemědělské výroby USA, systém státních zásahů a jejich změny Zemědělská výroba v USA se vyznačuje podstatně odlišnými předpoklady, neţ má tato oblast v EU. USA disponovaly v r. 2002 téměř trojnásobkem úrodné a většinou dobře obdělávatelné zemědělské půdy (380,8 milionu ha) oproti vesměs horší geograficko přírodní situaci EU (130,8 milionu ha).50 Vlivem přiznivých přírodních a společenských podmínek se zemědělství USA vyvíjelo jiţ od druhé poloviny 19.století v moderní kapitalistický systém extenzivního hospodaření, který vyuţíval na velkých plochách bohaté strojní a technické vybavení. Zatímco v EU je průměrná rozloha hospodářství okolo 20 ha, v USA je přibliţně desetkrát vyšší. Stěţejní úlohu sehrávají velké farmy s rozlohou nad 300 ha, které jsou ve srovnání s EU výrazně specializované a vyrábějí 80 % produkce USA (co do počtu jde však pouze o 20 % podniků). Podíl zemědělské výroby v národním hospodářství USA je vzhledem k její výkonnosti jiţ malý. V r. 2001 tvořil 1,6 % HDP a 2,4 % pracovních sil, přičemţ v EU jsou srovnatelné průměrné veličiny 1,7 % a 4 %. USA produkují dlouhodobě značné přebytky zemědělských výrobků, proto patří tradičně mezi největší vývozce. Základními nástroji ovlivňování zemědělské výroby v USA byly od r.1933 aţ do poloviny 90. let min. století cenové subvence, regulace rozsahu výroby a exportní podpora. Mimo výše uvedených nástrojů USA pomocí federálních regulativních agentur podporují rozvoj venkova (např.pomoc rozvoji infrastruktury), hospodaření podniku (výhodné úvěry rodinným farmám), domácí odbyt (financování potravinových poukázek sociálně slabým spoluobčanům, programy pro zlepšení distribuce potravin). Vydání zemědělského zákona z r. 1996, platného na sedmileté období do r. 2002, mělo znamenat ukončení šedesátileté éry pronikavé intervence do zemědělství za pomoci komoditních programů. Základní změnou v podpoře zemědělství se stal nový systém
50
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.34 -36
44
kompenzačních plateb, omezení kontroly produkce, sníţení domácích státních výdajů a subvencí. V novém systému poklesly po zrušení dosavadních vyrovnávacích plateb cenové dotace farmářům. Zůstaly zachovány půjčky na skladování produkce a nabídka záruční sazby (minimální ceny) po jejím odkoupení. Zvýšila se flexibilita uţití půdy, kdy farmář můţe bez hrozby ztráty podpory svobodně optimalizovat produkční mix a zvýšit případně produktivitu práce a konkurenční schopnost. Reforma zemědělství měla sníţit mnoţství federálních výdajů na jeho podporu. Pokud jde o míru subvencování, ta byla v 90. letech min. století dlouhodobě vyšší u EU neţ u USA. 51 V r. 2002 byl přijat v USA nový zemědělský zákon. Jeho přijetí bylo podníceno předchozím poklesem zemědělských cen a potřebou opětovné větší intervence. Zákonem byl prakticky obnoven mechanizmus cílových cen potlačený v zákoně z r. 1996. Předpokládal zvýšení fixních plateb a zápůjčních sazeb, zavedení nových anticyklických plateb, rozšíření intervence na další komodity, rozšíření konzervačních a enviromentálních programů a zvýšení podpor ke stimulaci exportu. Model zemědělské politiky USA po posledních reformách lze celkově zhodnotit jako zčásti odlišný od EU. Systém poskytuje analogicky unijní politice podporu rodinným farmám a provádí jistou stabilizaci důchodů a cen. Má významnou úlohu při spolehlivém zásobování potravinami, ochraně přírodních zdrojů a ţivotního prostředí. Poskytoval v minulosti farmářům určité záruky odběru produkce, i kdyţ za relativně niţší ceny ve srovnání s EU. Klade ovšem dlouhodobě oproti EU vyšší nároky na marketing a správné oceňování trţní situace, jestliţe mají být zachovány průměrné příjmy výrobce.
5.1.2 Podmínky zemědělské výroby Japonska, systém státních zásahů a reformní pokusy v 80. a 90. letech min.století Podmínky zemědělské výroby v Japonsku jsou podstatně méně příznivé neţ v USA i méně příznivé neţ v EU. Země má převáţně hornatý reliéf a pouze malý podíl rovin, kam se soustřeďuje většina osídlení. Celková rozloha zemědělské půdy je mnohonásobně menší (4,762 milionu ha v r. 2002) proti USA, ačkoliv počet obyvatel je niţší pouze o polovinu. Z celkové rozlohy země je zemědělsky vyuţito jen 14 % oproti USA, kde je to 46 %, nebo EU s 45 %. 51
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str. 36-37, 39-40
45
Kromě nepříznivých podmínek je zemědělství poznamenáno dlouhým obdobím feudálních přeţitků, které znemoţnily podstatnou měrou jeho přetvoření v moderní, výkonnější systém. Teprve pozemková reforma po druhé světové válce umoţnila prodej půdy drobným rolníkům a odstranila prvky polofeudální závislosti. Vytvořila ale značně rozdrobenou strukturu malých vlastníků (např. 75 % pěstitelů rýţe hospodaří na plochách menších neţ 1 ha).52 Vzhledem k přírodním a dalším podmínkám je Japonsko nesoběstačné v potravinách a zemědělských produktech (s výjimkou rýţe). Vyprodukuje jich přibliţně dvě třetiny z celkové spotřeby, po započtení krmiv necelou polovinu. Proto je jedním z největších čistých dovozců těchto produktů. Zemědělství je dlouhodobě státem chráněným a vysoce podporovaným odvětvím. Základním nástrojem podpory jsou cenové subvence. Jejich míra je proti USA trojnásobná a o polovinu vyšší něţ v EU. Přímé dotace, stále více praktikované v USA a EU, byly v 90.letech min.století dosud velmi málo uplatňovány. Prodej zemědělské produkce a nákup vstupů byl organizován do 90. let min.století převáţně přes druţstva vlastníků vytvářející rozsáhlou vertikální strukturu napojenou na státní a územní orgány moci. Prostřednictvím této struktury ovlivňují nejvyšší státní orgány výrobu, zpracování, distribuci a obchod se zemědělskými výrobky. Zaostalost a nevýkonnost zemědělského systému nezpůsobují pouze přírodní podmínky a průměrná velikost farem, ale rovněţ sloţitá organizace dodavatelsko-odběratelských vztahů, které zdraţují vstupy a zvyšují náklady výroby. Celková produktivita zemědělské výroby je nízká: pětinová proti USA a zhruba poloviční proti vyspělejším zemím EU. I proto byla zemědělská výroba do počátku 90. let min.století silně chráněna vysokými cly a kvótami, které měly zabezpečit její přeţití a rozvoj. Dovoz a distribuce potravin, zejména obilovin, podléhaly přísné státní regulaci. Pronikání zahraničního zboţí bránil i sloţitý, mnohastupňový velkoobchodní systém a také nároky konzervativních japonských spotřebitelů. Zemědělský protekcionizmus byl dán i tlaky na přetrvání tradiční ochrany malých farmářů, jejichţ sdruţení mají silný politický vliv. Z výše uvedených důvodů byl přijat program strukturálních změn v zemědělství. Ten měl obhájit zájmy spotřebitelů ohroţované vysokými spotřebitelskými cenami, přiblíţit zemědělské ceny světovým,
52
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.40-41
46
zvýšit rozsah volného trhu s rýţí, liberalizovat zemědělský import, sníţit cenové podpory, zvětšit rolnická hospodářství a zvýšit produktivitu.53 Teprve od poloviny 90.let probíhá postupná liberalizace a sniţování mnoţství obchodních a distribučních bariér. Velký význam má uvolnění dodavatelsko-odběratelských vztahů, které znamená sníţení závislosti farmářů na druţstvech a zvětšení svobody nakládání s produkcí. Hlavním úkolem japonského zemědělství zůstává jeho podstatná modernizace a zvýšení efektivnosti směřující k zajištění dostatečných zdrojů potravin rozšiřováním domácí produkce. Trvalým poţadavkem je snaha zabezpečit
výţivné, bezpečné a čerstvé
potraviny za rozumné ceny. Sílí také podpora ekologických podnětů a podpora venkova.
5.2 Mezinárodní obchod zemědělskými výrobky, uruguayské kolo jednání GATT a vývoj po tomto jednání Problém mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty je těsně spojen s otázkou domácí zemědělské politiky. Poměry zastoupení producentů na světových trzích jsou určeny významně charakterem zásahů do zemědělství, nejčastěji právě úrovní domácích subvencí a exportních dotací. USA figurovaly historicky jako tradiční důleţitý exportér zemědělské produkce, disponující díky vysoké produktivitě významnými přebytky, s jejichţ pomocí stabilizovaly potravinovou situaci řady zemí po skončení světových válečných konfliktů. K USA se připojují další zámořské země nepostiţené světovými válkami: Kanada, Austrálie, Nový Zéland. Vliv na zemědělskou výrobu a vývoz měla strukturální krize v 70. letech min.století. Neúroda a obavy z nedostatku potravin vyvolaly růst jejich cen. Řada zemí začala intenzivněji podporovat subvencemi zemědělskou výrobu. Výsledkem byl růst produkce a posléze převaha nabídky nad poptávkou. Mezi subjekty, jejichţ výroba a vývoz rostly, patřila EU. Ta se po překonání poválečného nedostatku změnila ve významného exportéra. Dotované produkty EU začaly vytlačovat z některých trhů dosavadní dominující země. Tak byly iniciovány spory mezi tradičními a novými vývozci. Především USA v čele skupiny dalších zemí argumentovaly, ţe metody EU způsobují nekalou konkurenci a narušují prostředí světových zemědělských trhů. Subvencování zemědělství však silně 53
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.41, 43-44
47
vzrostlo ve většině zemí. Situace v době počátku jednání Uruguayského kola GATT se postupně vyhrocovala. Přitom problémy zemědělského obchodu zůstávaly dlouho neřešeny mezinárodními jednáními. Uruguayské kolo jednání GATT se stalo prvním fórem, kde byla zemědělská problematika globálně řešena jako jedno z hlavních témat jednání. Jádrem sváru se stala SZP EU a její vliv na mezinárodní obchod. EU uznala nutnost její reformy. Na nátlak některých zemí, jako Francie, však vylučovala radikální a okamţité sníţení dotací, které naopak poţadovaly ostatní země v čele s USA. Nakonec byla přijata pouze dohoda o podstatném a stálém sniţování zemědělských subvencí.54 V r.1992 EU schválila reformu SZP. Pro USA se však reforma a návrhy EU na sníţení subvencí jevily i nadále jako nedostatečné. Situace se vyhrotila na podzim r.1992 aktuálním sporem o produkci olejnin a USA pohrozily uvalením diskriminačních cel na řadu produktů EU od prosince téhoţ roku. Po sloţitých jednáních bylo dosaţeno kompromisu a odvrácen hrozící konflikt. Podle tzv.dohody z Blair House dospěli k ujednání o urovnání sporů v oblasti zemědělství, jehoţ součástí je předběţný závazek ke sníţení dotací na hlavní zemědělské komodity a omezení osevní plochy olejnin. Tato dohoda USA a EU se stala základem dalších jednání, která vedla k uzavření závěrečného dokumentu Uruguayského kola GATT, včetně otázek zemědělství, v prosinci r.1993. V zemědělské oblasti bylo rozhodnuto uskutečnit zrušení netarifních překáţek dovozu, jejich převedení na formu cel, která budou u rozvinutých trţních ekonomik sníţena během šesti let o 36 %, během 10 let u rozvojových zemí o 24 %. Dále pak podřízení exportních a výrobních subvencí mnohostrannému reţimu a jejich sníţení o 36 %, resp.o 20 % během šesti let. Na závěr pak sníţení mnoţství subvencovaných výrobků ve vývozu během šesti let o 21 %. Sloţitost jednání o dalším pokroku v tomto směru ukázala jiţ ministerská konference WTO v Seattlu v r. 1999. Jednání ukázala zásadní rozpor mezi pozicí EU a USA, resp.dalších zemí. EU odmítla návrh okamţitého zrušení zemědělských subvencí a trvala na postupné liberalizaci. USA a další země však tento přístup označily za pouhou záminku k uplatňování protekcionizmu v zemědělském obchodě. Na ministerské konferenci v katarském Dohá v r. 2001 bylo zahájeno nové kolo mnohostranných jednání WTO. Po dlouholetých sporech EU a USA byl dosaţen 54
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.44-46
48
kompromis a dohodnuto postupné odstraňování všech forem podpor zemědělskému sektoru. Předpokladem pro splnění závazků vyplývajících z dohody v Dohá bylo pro EU přijetí další reformy SZP v r. 2003, která naplánovala omezení trţních intervencí, sníţení přímých plateb a zvýšení podpory venkova. Zaměřila se tedy na redukci pro WTO nepřijatelných zásahů a naopak podporu zásahů, které jsou akceptovány. Paradoxně tomuto kroku EU však předcházelo zvýšení domácích subvencí v USA v r. 2002.55 Sloţitost procesu se názorně ukázala v září r.2003 na konferenci WTO v Cancúnu. Zde se manifestovaly nejen dílčí rozpory mezi USA a EU, ale především nesoulad jejich postoje s velkou skupinou rozvojových zemí. Ty poţadovaly, aby bohaté země zrušily vysoké subvence farmářům a eliminovaly tak bariéru v přístupu rozvojových zemí na světové trhy. USA a EU však odmítly. Protoţe chudší státy podnítily tímto krokem i jednání o nezemědělských otázkách, skončila jednání v Cancúnu neúspěchem.
55
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.46-47
49
6. České zemědělství a zemědělská politika ve světle vstupu do EU 6.1 Transformace českého zemědělství Transformace českého zemědělství probíhala jako integrální součást ekonomických změn, jejichţ cílem bylo od počátku 90.let min.století v ČSFR, resp.později v České republice, nastolení podmínek trţní ekonomiky.56 Rozsáhlý vliv státu v zemědělství zabezpečovaný do r. 1989 prostřednictvím státních statků a centrálně ovlivňovaných jednotných zemědělských druţstev byl nahrazen nástupem a nezávislými aktivitami jednotlivých podnikatelských subjektů (individuální soukromí hospodáři, transformovaná druţstva, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti). Výrazně se sníţil počet pracovníků. Z původního stavu půl milionu pracovníků v r. 1989 činil pokles více neţ 300 tisíc lidí jen do r. 1996, přičemţ pokles dále pokračoval. Sníţení počtu sice znamenalo růst produktivity práce, mzda v zemědělství však začala výrazně zaostávat za průměrem ČR. Prudce klesal objem investičních prostředků vynaloţených v zemědělské výrobě. K nejvýraznějšímu omezení potenciálu došlo v ţivočišné výrobě. Prudce se sníţily stavy skotu, poklesla produkce obilovin. Přitom uţitkovost hospodářských zvířat a hektarové výnosy zůstávaly nízké, na úrovni 50 – 80 % stavu EU. K nejvyššímu propadu docházelo v letech 1990-1992. Zásadní transformace českého zemědělství byla nutná včetně určité redukce jeho rozsahu, podmínky hospodaření zemědělských výrobců však byly zásadně zhoršeny. Ceny zemědělských potřeb rostly rychleji neţ ceny placené zemědělcům za jejich produkty. Na nízké úrovni se po liberalizaci zahraničního obchodu ocitla i ochrana domácích producentů před subvencovanými dovozy, zejména z EU. U většiny agrárních komodit bylo české clo niţší ve srovnání se sazbami EU. Na druhé straně existovala také poměrně malá míra vývozních subvencí, resp. podíl českých produktů jimi podporovaných. To při pouze průměrné konkurenční schopnosti našich výrobků způsobilo postupné zhoršování salda zemědělského zahraničního obchodu s EU.
56
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.48-49
50
Nepříznivé podmínky zemědělství vedly k dlouhodobému sniţování produkce. Docházelo k neúměrnému zmenšování výrobní základny, resp.nedostatečné tvorbě a naopak odčerpávání zdrojů ze zemědělství. Ve svých důsledcích tyto procesy ohroţovaly potenciální konkurenceschopnost našeho zemědělství.57 Příčiny uvedeného nepříznivého stavu lze hledat zejména v charakteru hospodářské politiky, jeţ byla zavedena na počátku transformačního období. Šlo o velmi liberální působení: uplatňování strategie nízké ochrany a podpory odvětví, která nebrala v úvahu jeho specifický charakter a nerovné podmínky, v nichţ operují zemědělští výrobci. Zemědělská politika v ČR prošla v 90. letech min.století několika vývojovými etapami. V první etapě (zejména léta 1990-1993), byla politika určována celkovým rázem probíhající makroekonomické transformace české ekonomiky. Základním úkolem této fáze bylo provést systémové změny hospodářství. Zemědělská politika se formovala jako značně liberální. Odmítala přímé zásahy do ekonomiky i vytvoření jakékoliv agrární koncepce. Soustředila se hlavně na provádění privatizace zemědělské výroby, resp. zformování nové vlastnické struktury celého odvětví. Stabilizační politika byla omezena na intervenční nákup a export některých zemědělských produktů. K tomuto účelu vznikl v r. 1992 Státní fond trţní regulace (SFTR). Ve vnějších vztazích se zemědělská politika profilovala rovněţ jako velmi liberální, málo chránící domácí trh. Zohledňovala více zájmy spotřebitelů neţ výrobců. Za nejvhodnější bylo povaţováno zpočátku přijímání zejména trţně konformních nástrojů ke zmírňování výkyvů zemědělských trhů. Politika v této první etapě vědomě rezignovala na potřebu řídit strukturální změny v zemědělství a vytvářet institucionální nástroje, které by profilovaly zemědělský sektor určitým směrem. Zhruba od r. 1994 přechází zemědělská politika do druhé etapy, která znamenala částečné přehodnocení dosavadních liberálních postojů. Tato etapa představovala jiţ aktivnější a cílevědomé zásahy ke stabilizaci zemědělského sektoru. Nástrojem byl i nadále SFTR, který prováděl intervenční nákupy (zpočátku zejména pšenice) a také subvencované vývozy. Zemědělskými orgány byly konstruovány administrativní minimální garantované ceny výkupu a sazby vývozních subvencí. Na rozdíl od politiky EU však tyto zásahy méně reflektovaly trţní situaci a pokrývaly menší okruh výrobků (zejména pšenici a mléko).
57
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.50 - 52
51
Mimo výraznější celní ochranu a vývozní podporu postrádalo české zemědělství ve srovnání s EU trţní řády pro agrární produkci, širší uplatnění kvót, státních cenových garancí a zavedení přímých podpor výrobcům. V této fázi existovalo také minimální ekologické a sociální působení zemědělské politiky. 58 Od r. 1994 byl zaveden jako další nástroj zemědělské intervence Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF). Fond poskytoval záruky na zemědělské a lesnické úvěry a dotoval úroky splácené z těchto úvěrů. Slouţil k podpoře zřizování nových farem a vybraných investic v zemědělském a potravinářském sektoru. Za třetí etapu, která je určitým posunem v zemědělské politice, lze povaţovat období zhruba od poloviny r. 1996 aţ do konce r. 1998. V červenci 1996 se vláda ČR ve svém programovém
prohlášení
zavázala
k provádění
venkovské
politiky,
podpoře
mimoprodukčních funkcí zemědělství, k financování ekologických postupů a stabilizaci potravinového trhu. V následujícím roce byla koncepce zemědělské politiky po dlouhých diskuzích kodifikována přijetím minimální varianty Zákona o zemědělství (Zákon č.252/1997 Sb., o zemědělství). Na jeho základě začaly být rozvíjeny programy rozvoje alternativních činností zemědělské výroby, které jsou od r. 1997 novým nástrojem zemědělské politiky k údrţbě krajiny, podpory ekologického zemědělství a zemědělsky méně příznivých oblastí. V r. 1998 byly zavedeny platby na údrţbu krajiny vyplácené na jeden hektar plochy, a sice celoplošně na veškerou zemědělskou půdu v závislosti na její bonitě. V r. 1999 tvořily platby z podpůrných programů (mimoprodukční formy zemědělství, ekologie, méně příznivé oblasti) jiţ 50 % celkových výdajů ministerstva zemědělství ČR. Čtvrtá etapa od konce r. 1998 je charakterizována zvýšeným úsilím o přiblíţení našeho zemědělského systému k EU, tj. harmonizaci legislativy a sladění domácí politiky s pravidly SZP EU.
6.2 Srovnání orientace a charakteru zemědělské politiky ČR v 90. letech min.století se systémem SZP (problém konvergence) SZP EU usiluje o stabilizaci určité části lidských a kapitálových zdrojů v domácí zemědělské výrobě. Její nedílnou součástí jsou přitom sociálně ekologické a regionální funkce spojené s rozvojem venkova, alternativními výrobními činnostmi, uchováním 58
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.52 - 53
52
kulturního dědictví, ochranou ţivotního prostředí, údrţbou krajiny a zachováním obnovitelných přírodních zdrojů.59 V ČR byla na počátku transformačního období výrazně oslabena „komplexnost“ funkcí, které plní zemědělská výroba v EU. Zemědělská politika zvýraznila v první polovině 90. let min.století především trţní, produkční funkci sektoru a poněkud do pozadí se dostala jeho sociálně ekologická dimenze, která je naopak povaţována za nezbytný komponent politiky v EU. Přestoţe celkový výstup českého zemědělství bylo třeba omezit, měla v něm zůstat zachována taková výrobní kapacita, aby postačovala, u plodin vyrobitelných v ČR, k pokrytí poptávky z domácích zdrojů. Tento předpoklad plněn nebyl. České zemědělství disponovalo v komparaci s EU mnoha slabými, ale i silnými stránkami, které mohly určovat jeho postavení v budoucnu, včetně působení ČR v rámci SZP. Tabulka č.1 – Slabé a silné stránky českého zemědělství Slabé stránky
Silné stránky
Niţší intenzita zemědělské výroby (výnosy plodin, uţitkovost hospodářských zvířat) zvyšující fixní náklady produkce Problémy v řízení a organizaci zemědělských podniků, určitá zaostalost v technikách a technologiích, nízká motivace některých pracovníků Spotřebování rezerv zemědělské výroby, podkapitalizace v důsledku odčerpávání (resp.nedostatečného vytváření) zdrojů, které ústí do omezování vstupů, často pod úroveň prosté reprodukce výroby
„Otuţování“ našich výrobců počátečními relativně tvrdými trţními podmínkami Zemědělství ČR mělo, zejména po redukci v 90.letech min.století proti jiným zemím SVE relativně malý podíl na HDP a pracovní síle, zhruba na průměru EU Relativně vysoká koncentrace zemědělské výroby (oproti EU v průměru několikanásobně větší výrobně technologické celky v rostlinné i ţivočišné výrobě) umoţňující specializaci, lepší vyuţití techniky, apod. Moţnost vyuţití kvalifikovaných pracovníků
Niţší ochrana a podpora zemědělských výrobců (včetně podpory sekundárních funkcí zemědělské výroby) a vnitřního trhu proti jiným zemím Nestabilita právních předpisů pro zemědělské podnikání, nízká funkčnost zemědělské trţní infrastruktury.
Dosud niţší cena pracovní síly a půdy
Zdroj: Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str 55
59
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.53 - 55
53
6.3 Příprava zemí SVE na vstup do SZP a pozice ČR Dopady rozšíření EU o dalších
deset zemí SVE se zabývala EK, která při přípravě
dokumentu Agenda 2000 dospěla k závěru, ţe absorpce zemědělského sektoru zemí SVE, který tvořil v polovině 90.let min. století 9 % jejich HDP a 2 % pracovních sil, je při zachování parametrů SZP nastavených v r. 1992 neúnosná. Vstup zemí SVE by zvýšil plochu zemědělské půdy o více neţ 40 % a počet zemědělského obyvatelstva na dvojnásobek. Vlivem dotací novým členům by stouply rozpočtové výdaje EU na SZP přibliţně o 25 %.60 Vstup zemí SVE se jevil sloţitý i proto, ţe na něj nebyly legislativně a technicky připraveny (např.normy kvality produkce, existence kompatibilních fytosanitárních a veterinárních předpisů a
jejich dodrţování při výrobě a zpracování zemědělských
produktů). Závaţnou otázkou bylo i mnoţství produkce, kterou by vstup SVE přinesl na trh EU, její cena a s ní související výše dotací východoevropským zemědělcům. Nárůst výroby by mohl být podpořen zvyšováním ceny východoevropských produktů. Existovala tedy váţná hrozba přebytků, zůstane-li působení SZP stejné spolu s nutností je financovat. Posudek EK k ţádosti ČR o přijetí do EU z roku 1997 označil českou zemědělskou politiku ze relativně liberální s minimem trţních předpisů. Uvedl, ţe hlavní nástroje trţní politiky EU nejsou dosud v ČR vyuţívány, zejména kvóty pro mléko a cukr, kompenzační platby za půdu uvedenou do klidu, prémie v ţivočišném sektoru, organizace pěstitelů v sektorech ovoce a zeleniny, určité programy rozvoje venkova a strukturálního rozvoje. Přes pokrok ve sbliţování české legislativy s legislativou EU konstatoval dosud existující rozdíly, nedostatečné správní struktury k implementaci a uplatňování nástrojů SZP. Určitým krokem směrem k implementaci systému EU bylo přijetí Zákona o zemědělství v r. 1997, který vymezil dlouhodobé principy zemědělské politiky ČR, ve všech hlavních rysech slučitelné se SZP EU. Zákon mimo jiné stanoví vytvářet podmínky pro zajištění schopnosti českého zemědělství zabezpečit základní výţivu obyvatel. Dále měl vytvořit předpoklady pro podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, coţ znamená přispět
60
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.56 - 58
54
k ochraně ţivotního prostředí (půdy, vody, ovzduší) a k udrţení osídlené a kulturní krajiny.61 Kromě dotvoření efektivního správního aparátu bylo ke vstupu do EU nutno přebudovat instituce regulující zemědělský trh. V r. 2000 vznikl proto Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF), který nahradil SFTR. Z hlediska mechanizmu svého fungování měl více přiblíţit regulativní činnost v zemědělství stavu a institucionální struktuře EU. SZIF má podobu zvláštní intervenční agentury, obdobnou institucím v jiných zemích EU a rozšířil předchozí činnost SFTR, především prostřednictvím: -
intervenčních nákupů zemědělských výrobků a potravin za intervenční ceny
-
prodeje těchto komodit ke spotřebě na domácím trhu či na vývoz a k tomu bude poskytovat potřebné subvence
-
organizace trhů zemědělských výrobků a potravin pomocí produkčních kvót
-
poskytování finanční pomoci ve formě různých podpor (kompenzačních, skladovacích, odbytových, k uvádění půdy do klidu, k alternativnímu vyuţití zemědělské produkce), atd.
V r. 1999 byla ustanovena platební agentura, která v rámci předvstupní pomoci spravovala prostředky z programu SAPARD (Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development) na pomoc strukturálním změnám českého zemědělství. Po vstupu ČR do EU bude agentura po nové akreditaci odpovídající poţadavkům EU spravovat prostředky z usměrňovací sekce EZUZF určené ke strukturálním účelům i peníze z jeho záruční sekce, s nimiţ bude SZIF financovat intervenční aktivity. Na základě Národního programu přípravy ČR na členství v EU přijatého vládou v r.1998 probíhalo přizpůsobování legislativy, administrativní struktury a charakteru zemědělského sektoru podmínkám EU. Program byl konkrétně soustředěn zejména na problémy rostlinné a ţivočišné výroby, veterinární, fytosanitární a potravinové legislativy, agroenviromentální a strukturální otázky, lesní hospodářství a institucionální zabezpečení SZP. Příslušné postupové kroky k realizaci programu rozvíjelo ministerstvo zemědělství na základě tzv. Implementační strategie. Během příprav Česka na vstup do EU nebyly zaznamenány ţádné váţné komplikace. ČR při postupu v jednání patřila k vedoucím zemím v uzavírání jednotlivých kapitol. Jednání o kapitole zemědělství, která patřila k nejsloţitějším, byla formálně zahájena v polovině r. 61
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.58 - 59
55
2000 a vyvrcholila na konci r. 2002. V r. 2003 zpracovala EK poslední posudek hodnotící země před vstupem do EU.62 V oblasti zemědělství EK vyslovila pro ČR závěr, ţe země v zásadě splňuje závazky vyplývající z jednání o přistoupení v řadě oblastí, nicméně je nutné urychlit splnění poţadavků na členství, zejména pokud jde o akreditaci platební agentury, Integrovaný administrativní a kontrolní systém, organizaci společného trhu (cukr, víno, hovězí maso) a většinu veterinárních a fytosanitárních záleţitostí. S obavami byl hodnocen stav ochrany veřejného zdraví (modernizace zemědělskopotravinářských
zařízení) s poukazem, ţe
pokud nebudou přijaty okamţitě opravné prostředky, nebude ČR připravena do data vstupu na implementaci v této oblasti. ČR se snaţila před datem vstupu intenzivně odstraňovat uvedené nedostatky, které nakonec nepředstavovaly závaţnou komplikaci k definitivnímu završení našeho členství v EU. Následně 1.května 2004 se ČR spolu s dalšími devíti zeměmi (Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) stala členským státem EU.
6.4 Realizace a dopady SZP EU na rozvoj zemědělství a venkova po přistoupení do EU Z hlediska významu hodnocení dopadů na rozvoj zemědělství a venkova ČR jsou nejvýznamnějším dokumentem vyjednané finanční podmínky v kapitole 7 Přístupových dohod.63 U přímých plateb byly následující dojednané podmínky : - startovací výše 25 % v r. 2004 s nárůstem v r. 2005 na 30 % a v r. 2006 na 35 %, dále nárůst o 10 % ročně - moţnost doplácet z národních zdrojů 30 % nad úroveň sníţené sazby (tj. 55, 60, 65 % v období 2002-2006). U komodit, kde ČR poskytovala přímou podporu v r. 2003 je moţné dorovnání na předvstupní úroveň + 10 %. U přímých plateb na škrobové brambory můţe ČR od vstupu navyšovat na 100 %. U rozvoje venkova byl dopad následující:
62
Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha,Nakladatelství Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1, str.60 63 Pělucha, Martin a kol. Rozvoj venkova v programovacím období 2007 – 2013 v kontextu reforem SZP EU. 1.vyd. vyd.IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. 2004, 162s. ISBN 80-86684-42-3, str.63-64
56
- v průběhu vyjednávání se podařilo zvýšit objem prostředků ze zdrojů EU na opatření rozvoje venkova ze 380 milionů
Eur na 480 milionů Eur. K tomu je nezbytné
kofinancování ČR v rozsahu nejméně 120 milionů Eur. 64 - na opatření v méně příznivých oblastech, agroenviromentální opatření jako je údrţba travních porostů, ekologické zemědělství,
zalesnění a odbytové organizace se objem
prostředků zvýšil více neţ dvojnásobně. - rozdělování prostředků v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova
(HRDP)
nevyţaduje sloţité projekty, tzn. na méně příznivé oblasti existuje jednoduchá ţádost, kde ţadatel uvádí své hektary orné půdy a na trvalé travní porosty v méně příznivých oblastech se zaváţe k dodrţení určité intenzity chovu skotu a ovcí. U agroenviromentálních opatření se zemědělec ţádostí zavazuje na 5 let plnit předepsané podmínky. Na základě těchto dojednaných podmínek byly zpracovány dva základní dokumenty pro vyuţívání prostředků z EU, a to: Operační program Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství a Horizontální plán rozvoje venkova. Operační program rozvoje venkova a multifunkčního zemědělství: Jedná se o základní programový dokument, schválený EK, který umoţnil čerpání prostředků z fondů EU určených pro podporu zemědělství v období 2004 – 2006. Je zaměřen na podporu investičních akcí realizovaných v zemědělství, při zpracování potravinářských výrobků, v lesním a vodním hospodářství (obnova lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a poţárem a zavádění příslušných ochranných opatření), rybářství a při pozemkových úpravách (uspořádání vlastnických práv k pozemkům, prostorové a funkční úpravě pozemků a jejich reálnému vytýčení). Cílem podpory je zajištění větší konkurenceschopnosti zemědělství prostřednictvím zvýšené produktivity práce, zvýšení přidané hodnoty a kvality zemědělských produktů a tím zvýšení příjmů v zemědělství. Horizontální plán rozvoje venkova: Základní programový dokument je schválený EK na období 2004 - 2006 pro poskytování podpory českému zemědělství a venkovskému prostoru z prostředků EU. Cílem je mimo jiné podněcovat proces nahrazování starších zemědělců mladšími, přispět k udrţitelnému 64
Pělucha, Martin a kol. Rozvoj venkova v programovacím období 2007 – 2013 v kontextu reforem SZP EU. 1.vyd. vyd.IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. 2004, 162s. ISBN 80-86684-42-3, str.64-65
57
vyuţití zemědělské půdy a ke stabilizaci venkovské populace, zpomalení odtoku vody z krajiny, sníţení vodní a větrné eroze půdy, podporu ekologické stability krajiny, zachování a zvýšení biologické různorodosti na zemědělsky vyuţívané půdě pomocí agroenvironmentálních opatření, změnu struktury zemědělských farem s cílem zajištění jiných příjmů formou diverzifikace jejich aktivit, sníţení výměry zemědělsky obdělávaných půd, zakládání skupin zemědělských výrobců a jejich sdruţení za účelem společného odbytu zemědělských výrobků.65 SZP má přispívat k dynamičtějšímu hospodářskému růstu a tvorbě pracovních příleţitostí. Rozvoj venkova je klíčovým nástrojem restrukturalizace zemědělského sektoru a podpory diverzifikace a inovace v zemědělských oblastech. Základním dokumentem který stanovuje postup při realizaci politiky rozvoje venkova EU v období 2007 - 2013 je Nařízení rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) č.1698/2005, které stanovuje obecná pravidla pro rozvoj venkova, vymezuje cíle, konkrétní pravidla partnerství, programování, kontroly a monitoringu. Strategické zásady rozvoje venkova EU na léta 2007 - 2013 vymezují hlavní pritority a cíle rozvoje venkova: -
horizontální/průřezové priority: soustředit se na aspekt lidského kapitálu (znalosti, školení, informace a podnikavost) a na zapojení specifických skupin jako jsou ţeny, mladí/staří lidé, kvůli specifické roli, kterou hrají v rozvoji venkova a zvýšená integrace venkova do informační společnosti
-
priority spojené s konkurenceschopností: přenos znalostí a inovací při produkci potravin se zaměřením na zvláště malé a střední podniky, prioritní sektory pro kapitálové investice se zřetelem na tlak restrukturalizovat
-
priority spojené s ekologickým obhospodařováním krajiny
-
priority spojené s širším rozvojem venkova: vytváření příleţitostí pro zaměstnávání
Na základě Nařízení EU č.1698/2005 byl zpracován Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007 - 2013 (NSP), který vymezuje strategické priority agrárního sektoru: přenos znalostí, modernizace, inovace a kvalita v celém potravinovém řetězci a v prioritních sektorech pro investice do fyzického a lidského kapitálu, biologickou 65
Pělucha, Martin a kol. Rozvoj venkova v programovacím období 2007 – 2013 v kontextu reforem SZP EU. 1.vyd. vyd.IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. 2004, 162s. ISBN 80-86684-42-3, str.66,71,8990,92
58
rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin, ochranu vody, zmírňování klimatických změn, tvorbu pracovních příleţitostí, podmínky růstu a kvality ţivota na venkově, vzdělávání a místní partnerství.66 Dále NSP rozpracovává priority rozvoje zemědělství a venkova podle jednotlivých krajů ČR a specifika jednotlivých krajů a zaměření navrhovaných opatření NSP. Obsah os NSP rozvoje venkova je zpracován s ohledem na poţadavek, aby nedocházelo k vzájemným překryvům a duplicitám, které by sniţovaly konečný efekt navrţených opatření. Naopak aby realizací opatření docházelo k synergickým efektům, které by zesílily kladné dopady na dosaţení stanovených cílů. Návazným dokumentem, který rozpracovává NSP do jednotlivých opatření je Program rozvoje venkova ČR na období 2007 - 2013. ČR předkládá jeden Program rozvoje venkova (PRV), který je vymezen a určen pro celé území ČR s výjimkou hlavního města Prahy. Tam lze uplatnit pouze agroenvironmentální opatření, která jsou odůvodněná potřebnou péčí o ţivotní prostředí a proto mohou být prováděna na celém území členského státu. Aktualizace PRV na období 2007 - 2013 byla schválena v červnu 2010. V programovacím období let 2007 - 2013 budou působit v oblasti zemědělství a venkova dva fondy EU: -
Evropský zemědělský garanční fond (EAGF) – slouţí k financování trţních a jiných opatření
-
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) – v období 2007 - 2013 je nejdůleţitějším finančním nástrojem podpory komplexního rozvoje venkova pro všechny členské země EU. Ty si samy definují, které oblasti jsou venkovské, přičemţ se fond na městské oblasti nevztahuje.
Pravidla SZP jsou účinným nástrojem k tomu, aby české zemědělství obstálo nejen v tvrdé konkurenci s ostatními státy EU, ale i v celosvětovém měřítku. Tento fakt je navíc dále významný i s ohledem na očekávaný pokles objemu dotací po r. 2013. Proto je nezbytné se zaměřit na dobrou strategii pro následující programovací období, aby se zajistila nezbytná rekonstrukce venkova a zaloţily se podmínky pro jeho další rozvoj.
66
Pělucha, Martin a kol. Rozvoj venkova v programovacím období 2007 – 2013 v kontextu reforem SZP EU. 1.vyd. vyd.IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. 2004, 162s. ISBN 80-86684-42-3, str.91-95, 147148
59
Česká republika pro oblast zemědělství schválila Zákon č.252/1997 Sb. o zemědělství ve znění pozdějších předpisů.67 Účelem tohoto zákona je: - vytváření podmínek pro zajištění schopnosti českého zemědělství zabezpečit základní výţivu obyvatel, potravinovou bezpečnost a potřebné
nepotravinářské suroviny
- vytváření předpokladů pro podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně sloţek ţivotního prostředí jako půdy, vody a ovzduší a k udrţování osídlené a kulturní krajiny - vytvoření podmínek pro provádění společné zemědělské politiky a politiky rozvoje venkova EU - vytváření podmínek pro rozvoj rozmanitých hospodářských činností a zvýšení kvality ţivota ve venkovských oblastech a pro rozvoj vesnic. Zemědělským podnikatelem podle tohoto zákona je fyzická nebo která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako činnost vlastním jménem, na vlastní podmínek stanovených tímto
soustavnou
právnická osoba, a
samostatnou
odpovědnost, za účelem dosaţení zisku a za
zákonem.
V Zákoně je rovněţ definována úloha státu v zemědělství, poskytování dotací, informací, provádění kontrol a řešení přestupků. Pod Ministerstvem zemědělství pracují v okresech Agentury pro zemědělství a venkov, které provádějí nezbytné činnosti, vyplývající ze Zákona o zemědělství a dále pak poradenskou činnost. Jsou kontaktním místem pro ţadatele o podporu a dotace, napomáhají při řešení sporů v otázkách restitucí a vyrovnání majetkových podílů z transformace zemědělských druţstev, tisknou mapové podklady jednotlivým uţivatelům, zavádí nové uţivatele a jejich půdní bloky do evidence, atd.
67
Zákon o zemědělství č.252/1997 Sb, ve znění pozdějších předpisů
60
O vývoji vybraných ukazatelů zemědělství v posledních letech vypovídá následující tabulka: Tabulka č. 2 Souhrnný zemědělský účet - účet výroby v mil. Kč Ukazatel
OBILOVINY (včetně osiva) Pšenice a špalda Ţito a ozimé směsky Ječmen Oves a letní směsky
Stálé ceny 2002 2003
2004
2005
2006
2007
2008
20091)
21 415,6
18 159,7
26 950,0
23 699,6
19 904,2
22 530,3
26 226,4
24 367,3
12 435,4
8 642,5
15 888,5
13 139,5
11 192,6
12 539,8
14 666,8
13 630,6
311,3
416,0
827,2
510,5
194,1
474,7
561,0
464,9
5 441,2
6 264,4
6 903,9
6 497,4
5 589,8
5 758,4
6 727,8
5 957,6
410,1
577,6
560,9
358,6
371,2
398,7
392,8
416,4
Kukuřice na zrno
2 347,2
1 836,8
2 064,7
2 599,7
2 228,9
2 839,3
3 275,6
3 377,4
Ostatní obiloviny
470,4
422,4
704,9
593,9
327,5
519,3
602,3
520,5
11 412,1
10 379,6
13 654,6
12 814,7
12 282,4
12 313,9
12 767,8
13 454,9
5 881,6
5 064,6
7 948,9
7 117,3
7 444,1
7 828,6
8 446,5
8 989,0
4 380,2
2 419,2
5 734,8
4 712,6
5 381,8
6 346,7
6 445,5
6 912,3
401,1
841,4
623,9
696,7
741,9
382,1
447,7
448,5
85,0
151,7
168,3
250,3
225,8
165,2
122,8
182,9
1 015,4
1 652,2
1 421,8
1 457,7
1 094,6
934,5
1 430,5
1 445,3
279,6
273,1
377,4
400,2
365,1
269,8
216,3
281,2
Cukrová řepa
3 713,7
3 386,8
3 468,3
3 387,2
3 041,0
2 800,3
2 795,2
2 944,0
Ostatní technické plodiny
1 537,2
1 655,2
1 860,0
1 909,9
1 432,2
1 415,2
1 309,8
1 240,7
84,1
69,9
98,9
77,5
50,2
10,7
3,0
2,6
853,4
734,2
841,5
1 044,2
727,1
750,8
900,4
882,1
TECHNICKÉ PLODINY Výsevy olejnin a olejnaté plody (včetně osiva) Řepka a semena brukve řepáku Slunečnice Sojové boby Ostatní olejniny Luskoviny (včetně osiva)
Textilní plodiny Chmel Ostatní technické plodiny: ostatní
599,7
851,1
919,7
788,3
654,9
653,7
406,4
356,0
KRMNÉ PLODINY
7 932,3
6 460,6
8 528,2
8 531,8
8 162,9
7 743,1
8 150,1
8 276,4
Krmná kukuřice
3 500,3
2 820,7
3 193,8
3 395,5
2 997,8
2 752,7
3 036,4
3 129,8
34,5
26,1
27,2
31,7
19,3
17,3
16,6
14,1
4 397,4
3 613,8
5 307,2
5 104,5
5 145,8
4 973,1
5 097,1
5 132,5
2 966,7
3 619,4
4 077,3
3 855,8
3 796,2
3 669,9
3 904,0
3 948,0 1 362,3
Krmné okopaniny (včetně krmné řepy) Ostatní krmné plodiny ZELENINA A ZAHRADNICKÉ VÝROBKY Čerstvá zelenina
1 627,5
1 504,4
1 767,3
1 410,8
1 303,7
1 314,0
1 336,5
Květák
138,0
135,5
121,7
80,9
81,2
69,9
71,0
54,6
Rajčata
285,7
250,2
308,7
290,6
241,6
189,9
198,9
303,2
1 203,9
1 118,7
1 337,0
1 039,3
980,9
1 054,3
1 066,5
1 004,5
1 339,2
2 115,0
2 309,9
2 445,0
2 492,5
2 355,9
2 567,5
2 585,7
BRAMBORY (včetně sadby)
3 821,3
3 008,0
3 607,5
4 304,5
2 920,8
3 490,6
3 276,9
3 225,9
OVOCE
1 552,5
1 442,1
1 577,0
1 307,5
1 383,2
1 339,7
1 508,8
1 513,6
1 552,5
1 442,1
1 577,0
1 307,5
1 383,2
1 339,7
1 508,8
1 513,6
1 071,2
908,3
948,6
847,5
861,9
740,7
985,3
908,1
Stolní hrušky
28,0
13,2
19,8
28,1
24,5
31,3
26,6
50,9
Broskve
64,5
64,4
53,0
33,3
40,5
41,5
43,1
36,8
388,8
456,1
555,6
398,7
456,3
526,3
453,8
517,8
635,6
756,0
762,6
589,8
543,0
1 156,6
1 148,3
802,8
177,2
206,7
429,9
389,8
469,5
503,2
489,7
370,6
49 913,4
44 032,1
59 587,1
55 493,4
49 462,2
52 747,3
57 472,0
55 959,5
Ostatní čerstvá zelenina Sazenice a květiny
Čerstvé ovoce Stolní jablka
Ostatní čerstvé ovoce VÍNO
2)
OSTATNÍ ROSTLINNÉ VÝROBKY ROSTLINNÁ PRODUKCE (01 AŢ 09)
61
ZVÍŘATA
28 035,5
28 023,3
26 393,0
25 308,4
25 759,8
26 775,2
26 758,9
24 213,0
Skot
6 317,9
6 262,3
5 522,2
5 085,3
5 820,4
5 896,3
6 334,0
6 274,1
15 739,9
15 814,6
14 674,0
13 678,6
13 630,3
14 626,0
13 506,1
11 455,0
63,3
44,6
76,7
103,4
82,0
44,5
44,9
52,6
5 822,5
5 755,1
5 975,7
6 348,3
6 133,6
6 130,2
6 795,8
6 353,0
Prasata Ovce a kozy Drůbeţ ŢIVOČIŠNÉ VÝROBKY
21 661,4
21 806,9
21 543,9
22 422,6
22 209,4
22 287,8
22 845,7
22 635,9
Mléko
18 708,1
18 861,3
18 906,2
20 000,6
19 857,5
19 774,6
20 117,8
20 029,9
Vejce
2 930,6
2 920,6
2 609,3
2 393,1
2 314,4
2 482,3
2 705,0
2 576,1
49 696,9
49 830,1
47 937,0
47 731,0
47 969,3
49 063,0
49 604,7
46 848,9
PRODUKCE ZEMĚDĚLSKÝCH SLUŢEB
783,1
1 184,3
1 184,4
1 150,1
1 260,8
1 256,5
1 394,9
1 311,8
NEZEMĚDĚLSKÉ VEDLEJŠÍ ČINNOSTI (NEODDĚLITELNÉ)
2 222,6
2 172,9
2 577,6
3 478,3
2 768,5
2 054,0
2 198,4
2 056,6
Zpracování zemědělských výrobků
2 180,9
2 092,2
2 493,5
3 318,2
2 536,7
1 737,5
1 872,7
1 721,8
41,7
80,7
84,1
160,1
231,8
316,5
325,7
334,8
102 616,0
97 219,4
111 286,0
107 852,8
101 460,8
105 120,8
110 670,0
106 176,9
69 388,6
64 640,2
71 715,9
70 559,2
70 189,4
74 517,9
72 858,6
69 851,0
3 694,4
3 482,1
2 966,7
2 896,8
2 647,8
2 854,0
2 678,9
2 568,5
1 809,6
1 820,1
6 347,8
7 560,2
7 657,0
8 520,0
8 434,6
8 350,0
658,5
666,4
1 268,6
1 293,8
1 367,9
1 445,4
1 463,6
1 286,6
90,5
91,4
402,0
460,5
551,1
598,5
591,0
537,9
943,7
926,0
4 540,8
5 662,6
5 620,9
6 355,6
6 254,4
6 414,7
116,9
136,3
136,4
143,3
117,0
120,5
125,6
110,8
3 873,9
3 526,7
3 112,9
3 186,3
3 153,1
4 367,8
3 723,9
3 900,2
4 784,2
4 310,3
4 343,5
4 519,6
5 056,4
6 371,5
5 955,9
5 347,0
1 904,7
2 050,9
1 733,3
1 665,6
1 816,2
2 253,2
2 336,6
2 039,8
ŢIVOČIŠNÁ PRODUKCE (11+12)
Jiné neoddělitelné vedlejší činnosti (zboţí a sluţby PRODUKCE ZEMĚDĚLSKÉHO ODVĚTVÍ (10+13+15+17) MEZISPOTŘEBA CELKEM Osivo a sadba Energie; maziva - elektrická energie - plyn - ostatní paliva a pohonné hmoty - ostatní Hnojiva a prostředky zlepšující půdu Prostředky na ochranu rostlin Veterinární náklady Krmiva
35 650,5
31 816,5
33 542,6
33 228,2
32 613,6
31 777,4
31 517,7
29 965,0
Údrţba a oprava strojů a zařízení
4 191,4
3 596,3
3 819,3
2 876,9
2 777,7
3 472,1
3 104,7
2 646,9
Údrţba a oprava budov
3 984,2
3 103,6
3 424,8
2 441,3
2 110,9
2 307,5
2 226,9
1 896,5
783,1
1 184,3
1 184,4
1 150,1
1 260,8
1 256,5
1 394,9
1 311,8
Zemědělské sluţby Finanční zprostředkovatelské sluţby nepřímo měřené (FISIM) Ostatní zboţí a sluţby
516,0
423,0
547,5
531,9
457,0
587,5
719,5
784,9
8 196,7
9 326,6
10 693,2
10 502,4
10 638,9
10 750,4
10 764,9
11 040,5
HRUBÁ PŘIDANÁ HODNOTA V ZÁKLADNÍCH CENÁCH (18-19)
33 227,3
32 579,2
39 570,1
37 293,6
31 271,4
30 602,9
37 811,4
36 325,9
SPOTŘEBA FIXNÍHO KAPITÁLU
10 962,5
10 437,4
11 126,3
11 669,6
11 909,1
12 246,8
12 441,7
12 414,0
Stroje a zařízení
7 361,4
7 170,3
8 351,1
6 850,9
6 838,8
6 958,2
7 113,8
7 090,6
Budovy
3 362,1
3 113,2
2 590,7
4 689,4
4 919,3
5 116,6
5 160,8
5 156,0
108,3
137,5
92,7
97,6
118,5
140,2
135,9
137,6
130,7
16,4
91,8
31,7
32,5
31,8
31,2
29,8
22 264,9
22 141,8
28 443,8
25 624,0
19 362,3
18 356,1
25 369,6
23 911,9
Výsadby Ostatní ČISTÁ PŘIDANÁ HODNOTA V ZÁKLADNÍCH CENÁCH (20-21)
Zdroj: Český statistický úřad, dostupný z www:
62
7.Zemědělství okresu Písek Okres Písek je vnitrozemský okres v severní části Jihočeského kraje. Rozlohou 1162 km2 je druhým nejmenším okresem kraje. Z celkové plochy zabírá zemědělská plocha 56,2 %, lesní půda 32,4 %, vodní plocha 4 % a ostatní plocha 7,4 %.68 Graf č.1
Zdroj: Regionální agrární komora Jihočeského kraje, [cit.2010-12-28], dostupná z www:
Do r. 1990 obhospodařovalo 95 % zemědělské půdy dvacet JZD, jeden statek, dva školní statky a jeden státní hřebčinec. Po transformaci zemědělství v 90.letech min.století vzniklo 25 zemědělských druţstev, jedna zemědělská a.s., tři zemědělské s.r.o., školní statek a Zemský hřebčinec. Samostatně začalo hospodařit 225 fyzických osob. V současné době hospodaří v okrese Písek 22 zemědělských druţstev, tři s.r.o, školní statek, Zemský hřebčinec a AGPI a.s. Písek. Zemědělské společnosti obhospodařují 77,5 % zemědělské půdy, soukromé farmy pak 22,5 % . V ekologickém reţimu hospodaří jedna soukromá zemědělská farma. V oblasti ţivočišné výroby je největším producentem AGPI a.s. Písek s výrobou vajec, vepřového a drůbeţího masa. Z celkových 28 zemědělských podniků se jich výrobou mléka zabývá 22 a výrobou vepřového masa 11. Mléko vyrábí ještě dalších 18 soukromých
68
Regionální agrární komora Jihočeského kraje, dostupná z www:< http://www.rakjk.cz/pisek/zemedelskspecifika.html>
63
farem. Největším výkupcem a zpracovatelem masa je Masokombinát Písek CZ a.s. patřící do skupiny ZŘUD. K netradiční výrobě patří chov husí a produkce housat v ZD Přeštěnice. Někteří soukromí zemědělci nabízejí své produkty zatím ojedinělým způsobem. K této otázce se vyjadřoval článek, otištěný v Píseckém deníku 26.6.2010. Soukromý zemědělec Josef Ciboch z Vrcovic měl umístěný automat na mléko původně u obchodního domu Kaufland, následně jej přemístil k autobusovému nádraţí. Po půl roce provozu však zájem o mléko výrazně poklesl. Proto se rozhodl místo mléka nabízet od začátku prázdnin 2010 sýry, jogurty a tvarohy v automatu opět na autobusovém nádraţí. Zemědělec Josef Ciboch si na čtyři měsíce pronajal kontejnerovou minimlékárnu, kde bude mléko zpracovávat. Pokud se mu podaří prosadit, uvaţuje o zakoupení mlékárny s třikrát větším pasterem a zpracování veškerého mléka, které na své farmě nadojí.69 V rámci dotačních programů ze Státního zemědělského intervenčního fondu získávají zemědělci dotace od státu. Následující přehled podává informace o dotacích, poskytnutých za období 2004 – 2010 (část) zemědělcům v okresu Písek. Dotace jsou rozděleny podle typu osoby – fyzické (FO) a právnické (PO), dále pak na dotace z ČR a dotace z EU. Tabulka č.3 Dotace zemědělcům v okr.Písek za období 2004-2010 (k 14.9.2010) v Kč. Období
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010 část
FO - ČR
2.094.334
1.958.999
20.397.166
24.634.672
26.558.691
32.215.601
28.783.036
FO - EU
4.881.547
24.220.162
34.138.027
45.422.701
55.403.727
66.422.310
71.335.550
6.975.881
26.179.161
54.535.193
70.057.373
82.062.419
98.637.912
100.118.587
PO - ČR
19.086.663
53.370.999
151.018.563
143.323.890
138.712.447
147.589.725
141.272.760
PO - EU
11.724.166
135.207.769
162.299.465
193.886.027
219.667.844
302.459.495
354.823.999
PO
30.810.830
188.578.768
313.318.028
337.209.918
358.380.321
450.049.220
496.046.759
FO Celkem
Celkem Zdroj: SZIF, seznam příjemců dotací, dostupný z www: < http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/spd>
69
Písecký deník, dostupný z www:
64
Závěr V úvodu této práce jsem si poloţila mnoho otázek, na které jsem při zpracování daného tématu hledala odpověď. Cílem mé práce bylo porovnání dopadu SZP EU na jednotlivé státy EU s údaji o přínosech a nedostatcích pro ČR. Objasnila jsem si, proč bylo nutné, aby vznikla SZP, jaký byl proces vývoje a reforem, který bude nadále
pokračovat. Evropa zavedla SZP jako reakci na velký nedostatek
potravin po 2.světové válce. Původním záměrem bylo zvýšit výkonnost produkce pro spotřebitele, zajistit přiměřené ohodnocení zemědělců a zvýšit ţivotní úrověň na venkově. Tyto cíle byly naplňovány především cenovou politikou a dotacemi. V rozpočtu EU je kapitola zemědělství nejvyšší poloţkou, která se ale díky úsporným opatřením a reformám sniţuje. Evropské zemědělství se stále mění. Dodává méně produktů k výrobě potravin a namísto nich pěstuje plodiny určené ke spalování v teplárnách a elektrárnách. Dochází k úbytku stavů hospodářských zvířat. Klesá i počet pracovníků v zemědělství. Při porovnávání zemědělství jednotlivých států EU nejsou informace u všech zemí stejně obsáhlé. Dle mého zváţení jsem vybrala a rozvedla specifika vyspělých států a proti tomu postavila státy s nerozvinutým zemědělstvím. Z uvedených informací vyplynulo, ţe některé státy jsou převáţně příjemci dotací z EU, jiné naopak převáţně přispěvateli do rozpočtu EU. V mnoha státech je produktivita práce v zemědělství na velmi nízké úrovni (Rumunsko, Bulharsko, Portugalsko). Nejvyspělejší zemědělství EU je v Německu a Francii. Mezinárodní souvislosti SZP byly objasněny v samostatné kapitole. Byly porovnány podmínky zemědělské výroby v EU, USA a Japonsku, systém státních zásahů a postupné změny. V předposlední kapitole byl popsán průběh transformace zemědělství od počátku 90.let min. století a jeho pozice mezi zeměmi SVE, které se připravovaly na vstup do EU. Kromě dotvoření efektivního správního aparátu, přiblíţení naší legislativy s legislativou EU bylo nutné přebudovat instituce regulující zemědělský trh. Poslední kapitola shrnuje zemědělství okresu Písek. Nejvíce mě zajímaly dotace zemědělcům ze SZIF. Získáné republikové údaje za fyzické i právnické osoby z let 2004 – 2010 jsem vytřídila pouze pro okres Písek – viz výše uvedená tabulka. Díky dotacím z EU je zabezpečeno multifunkční zemědělství. To uţ nemá za úkol jen zajistit produkci a nabídku potravin, ale řeší otázku venkovských oblastí, které by se
65
zabývaly nejen ochranou ţivotního prostředí, údrţbou krajiny ale v neposlední řadě podporou cestovního ruchu a vyuţíváním jedinečného kulturního a historického dědictví.
66
Seznam pouţité literatury a citace pramenů, pouţitých v textu 1) Neumann, Pavel. Společná zemědělská politika EU:vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace . 1.vyd. VŠE Praha, Nakladatelství Oeconomica. 2004. 66s. ISBN 80-245-0814-1 2) Pělucha, Martin a kol. Rozvoj venkova v programovacím období 2007 – 2013 v kontextu reforem SZP EU. 1.vyd. IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. 2004. 162s. ISBN 80-86684-42-3 3) Plchová, Boţena; Abrhám, Josef; Helísek, Mojmír. Česká republika a EU. 1.vyd. Agentura KRIGL, Praha. 2010. 206s. ISBN 978-80-86912-39-4 4) Petr, Jiří; Dlouhý, Josef a kol. Ekologické zemědělství. 1.vyd. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha. 1992. 305s. ISBN 80-209-0233-3 5) Peltrám, Antonín a kol. Evropská integrace a Česká republika. 1.vyd. Grada Publishing,a.s. Praha. 2010. 143s. ISBN 978-80-247-2849-0 6) Beranová, Magdalena; Kubačák, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. 1.vyd. Libri, Praha. 2010. 430s. ISBN 978-80-7277-113-4 7) Kunešová, Hana. Co bychom měli vědět o Evropské unii? Dotisk 9/2008, vyd. Informační kancelář Evropského parlamentu Praha - ISSN 1213-6913 8) Zákon o zemědělství č.252/1997 Sb, ve znění pozdějších předpisů 9) AgroSeznam, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 10) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 11) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 12) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 13) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 14) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 15) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 16) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www:
67
17) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 18) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 19) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 20) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 21) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 22) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 23) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 24) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 25) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 26) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 27) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 28) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www:< http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/rakousko/1000794/> 29) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 30) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 31) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 32) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www:
68
33) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 34) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 35) BusinessInfo.cz, [cit.2010-09-27], dostupné z www: 36) Písecký deník, [cit.2010-09-27] dostupný z www: 37) Regionální agrární komora Jihočeského kraje, [cit.2010-12-28], dostupná z www:
69
Seznam zkratek Zkratka
Vysvětlení zkratky
ČR
Česká republika
ČSFR
Československá federativní republika
EAFRD
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova
EAGF
Evropský zemědělský garanční fond
EHS
Evropské hospodářské společenství
EK
Evropská komise
ES
Evropské společenství
EU
Evropská unie
EZUZF
Evropský zemědělský usměrňovací a záruční fond
GATT
Všeobecná dohoda na clech a obchodu
HDP
Hrubý domácí produkt
HRDP
Horizontální plán rozvoje venkova
INAO
Národní institut původu a kvality
NSP
Národní strategický plán
OEEC
Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci
PRV
Program rozvoje venkova
PGRLF
Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond
SAPARD
Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova
SFTR
Státní fond trţní regulace
SZP
Společná zemědělská politika
SVE
Severovýchodní Evropa
SZIF
Státní zemědělský intervenční fond
USA
Spojené státy americké
WTO
Světová obchodní organizace
Přílohy CD – vloţeno samostatně k bakalářské práci: Údaje s dotacemi SZIF zemědělcům za ČR v období 2004-2010 (k 14.9.2010) Zdroj: SZIF, seznam příjemců dotací, [cit.2010-09-14] dostupný z www:
70
