Analýza vývoje zahraničního obchodu ČR v kontextu členství v EU

Bankovní institut vysoká škola Praha

Analýza vývoje zahraničního obchodu ČR v kontextu členství v EU Diplomová práce

Bc. Vitaliy Martynenko

Duben, 2011

Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví

Analýza vývoje zahraničního obchodu ČR v kontextu členství v EU Analysis of trend of foreign trade of CR in kontext of EU membership Diplomová práce

Autor:

Bc. Vitaliy Martynenko Finance, finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Vladimír Karásek

Duben, 2011

22

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu.

práci

zpracoval

samostatně

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 29. 4. 2011

Bc. Vitaliy Martynenko

33

Poděkování Na tomto místě chtěl bych poděkovat všem, kteří mě podpořili při vypracovávání této práce, především panu Ing. Vladimíru Karáskovi za cenné rady a připomínky při vedení mé diplomové práce. Zároveň bych chtěl poděkovat kolektivu BIVŠ za vaše práce během výuky a rodině za podporu a strpení.

44

Anotace Předmětem práce „Analýza vývoje zahraničního obchodu ČR v kontextu členství v EU ” je rozebrat strukturu zahraničního obchodu ČR z hlediska teritoriálního a komoditního před vstupem do členství v EU i po vstupu. První část práce popisuje pojem zahraničního obchodu, jeho specifiku, nástroje i formy. Druhá část je věnována vývoji teorií zahraničního obchodu a jejich komparaci. Třetí část se zabývá analýzou struktury a vývoje zahraničního obchodu ČR. Jsou v ní uvedeny změny v komoditní i teritoriální struktuře zahraničního obchodu ČR po vstupu do Evropské unie.

Annotation This thesis "Analysis of Foreign Trade of CR in the context of EU membership" is to analyze the structure of foreign trade of the CR in terms of territorial and commodity prior to membership in the EU after accession. The first part describes the concept of foreign trade, its specifics, the tools and molds. The second part is devoted to the development of theories of foreign trade and their comparison. The third part deals with analysis of the structure and evolution of Foreign Trade. They are in it changes in the commodity and territorial structure of foreign trade to enter into the European Union.

55

Obsah Úvod ............................................................................................................................................ 7 1. Pojem “zahraniční obchod”, jeho specifika, nástroje i formy. ............................................... 8 1.1. Pojem „zahraniční obchod“ ............................................................................................ 8 1.2.Formy zahraničního obchodu ......................................................................................... 13 1.3.Specifika zahraničního obchodu ...................................................................................... 15 1.4.Nástroje zahraničního obchodu ....................................................................................... 16 1.5.Formy zahraniční obchodní politiky ............................................................................... 16 2.Teorie zahraničního obchodu ................................................................................................. 22 3. Analýza struktury zahraničního obchodu České republiky ................................................... 33 3.1. Analýza struktury zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003: teritoriální a komoditní .................................................................................................................................. 33 3.1.1. Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003..............................40 3.1.2. Komoditní struktura zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003...............................43 3.2. Vývoj zahraničního obchodu ČR v letech 2004-2009 po vstupu do EU.......................... .46 3.3. Vývoj trendu zahraničního obchodu ČR za dobu členství v EU........................................62 Závěr .......................................................................................................................................... 67 Seznam pouţité literatury .......................................................................................................... 69 Seznam schém, grafů a tabulek ................................................................................................. 71 Priloha č.1……………………………………………………………………………………..72 Priloha č.2……………………………………………………………………………………..73

66

Úvod Zahraniční obchod sehrává v kaţdé ekonomice velký význam, zvláště pak v malé, jakou je například i ČR. Jednu z největších transformačních změn české ekonomiky lze pozorovat v oblasti vývoje zahraničního obchodu. Dřívější Československou centrálně plánovanou ekonomiku charakterizovala uzavřenost, nesměnitelná měna a monopolizovaný sektor podniků zahraničního obchodu. Rozpad RVHP, přechod na světové ceny a platby ve volně směnitelných měnách vedly k přeorientaci zahraničního obchodu a k výrazné změně jeho komoditní struktury. Významné transformační změny se postupně promítly i do vývoje ostatních poloţek platební bilance, zejména pak trvale roste význam finančního účtu. Ve vzájemném obchodu s Českou republikou pak zaujímá dlouhodobě postavení nejvýznamnější partnerské teritoriální oblasti Evropská unie. Po vstupu České republiky do evropských struktur i nadále udrţení vnější ekonomické rovnováhy představuje jeden z klíčových předpokladů reálné a dále i nominální konvergence České republiky k Evropské unii. V kontextu výše uvedených poznámek cílem diplomové práce „Analýza vývoje zahraničního obchodu ČR v kontextu členství v EU ” je rozebrat strukturu zahraničního obchodu ČR z hlediska teritoriálního a komoditního před vstupem do členství v EU i po vstupu. První část práce popisuje pojem zahraničního obchodu, jeho specifiku, nástroje i formy. Druhá část je věnována vývoji teorií zahraničního obchodu a jejich komparaci. Třetí část se zabývá analýzou struktury a vývoje zahraničního obchodu ČR. Jsou v ní uvedeny změny v komoditní i teritoriální struktuře zahraničního obchodu ČR po vstupu do Evropské

77

1. Pojem “zahraniční obchod”, jeho specifika, nástroje i formy. 1.1.

Pojem „zahraniční obchod“

Česká republika není osamoceným ostrovem, nýbrţ součástí světového, a především evropského ekonomického dění. Proto se musíme zcela určitě zaměřit na stav a vývoj světového hospodářství. Světové hospodářství se po delší době progresivního růstu potýká s několika problémy, které významně ovlivňují jeho chod. Světové hospodářství můţe dokonce očekávat regresi-tedy záporný ekonomický růst. Tento vývoj odstartovala úvěrová krize v USA. Neochota amerických bank půjčovat peníze ohromila ekonomiku USA. Zpomalení zasáhne zcela určitě i Evropu. Do patnácti zemí měnové unie přitom směřují více neţ dvě třetiny českého exportu. Nezačínám příliš optimisticky, ale chci upozornit na to, co nás můţe v nejbliţších měsících potkat. Zvláště kdyţ je české hospodářství významně závislé na exportu a tedy na stavu ostatních ekonomik. Pojem zahraniční obchod je moţné definovat jako obchod přes hranice státu. Můţe být světový nebo se můţe týkat jednotlivých kontinentů či sousedních států. Tento způsob obchodu je jedním z důsledků dělby práce. Zahraniční obchod je základní formou propojení ekonomik. Zahraniční obchod sehrává v kaţdé ekonomice velký význam, zvláště pak v malé zemi, jakou je například i ČR. Mezinárodní obchod se skládá ze dvou protikladných toků zboţí - vývoz a dovoz a je charakterizován přebytkem obchodní bilance a obchodu. Obchodní bilance - rozdíl mezi hodnotou vývozu a dovozu. Obrat obchodu - výše hodnoty vývozu i dovozu. Subjekty mezinárodního obchodu jsou národy světa, nadnárodní korporace a regionální integračních uskupení. Objekty mezinárodního obchodu jsou produkty lidské práce - zboţí a sluţby. Ve druhé polovině XX. století, kdy mezinárodní ekonomická výměna, podle definice M. Pebro1, získává „výbušný charakter“, světový obchod se začíná rychle rozvíjet. V období 1950-1998 let světový export vzrostl 16 krát. Podle odhadu západních expertů lze období mezi lety 1950 a 1970 charakterizovat jako "zlatý věk" v rozvoji mezinárodního obchodu. Během tohoto období bylo dosaţeno 7% roční nárůstu světového exportu. Nicméně na konci 70. let se vývoz sníţil o 5%, a k ještě většímu poklesu došlo v 80. letech. Na konci 80. let globální export zaznamenal výrazné oţivení (aţ 8,5% v roce 1988). Po výrazném poklesu na počátku 90. let, v polovině let 90. znovu dokládá vysokou udrţitelnost růstu - v průměru 6% ročně. Na stabilní, udrţitelný růst mezinárodního obchodu mělo vliv několik faktorů: - Vývoj mezinárodní dělby práce a internacionalizace výroby a kapitálu; - „Vědeckotechnická revoluce“, která podporuje obnovu fixního kapitálu, vytváření nových 1

Pebro, M, Mezinárodně ekonomické, měnové a finanční vztahy. Moskau:Progres, 1994. 494 s. ISBN 501-004460-9

88

průmyslových odvětví, urychlení obnovy starých systémů, regulace (liberalizace) v mezinárodním obchodu prostřednictvím činností GATT - WTO; - Liberalizace mezinárodního obchodu; mnohé země přešly na reţim, jenţ zahrnuje odstranění kvantitativních omezení dovozu a podstatné sníţení celních poplatků; tvorba „volných ekonomických zón“; - Fyzické aktivity nadnárodních společností na světovém trhu; - Vývoj procesů, obchodu a hospodářské integrace: odstraňování regionálních překáţek, vytváření společného trhu, zóny volného obchodu; - Získání politické nezávislosti bývalých koloniálních zemí. Vyčlenění "nově industrializovaných zemí" s ekonomickým modelem zaloţeném na zahraničním trhu. Od druhé poloviny XX. století se objevily výrazné nesrovnalosti v dynamice zahraničního obchodu. To ovlivnilo rovnováhu sil mezi zeměmi na světovém trhu. Dominantní postavení ve Spojených státech bylo otřeseno. Takţe, kdyţ v roce 1950 podíl této země tvořil 1 / 3 všech světových vývozů, na konci 90. let to byla sotva 1 / 9. Pořadím blízké USA bylo Německo, a v průběhu některých let dokonce překročilo americký standart. Kromě Německa rostl export pozoruhodným tempem i v dalších západních zemích. V 90. letech se západní Evropa stala hlavním centrem mezinárodního obchodu. Její export téměř čtyřnásobně překročil vývoz v USA. V 80. letech došlo k významnému průlomu v mezinárodním obchodu i v Japonsku. V roce 1983 Japonsko dosáhlo prvního místa na světě ve vývozu strojů a zařízení. Dodnes je Japonsko daleko před všemi zeměmi ve vývozu osobních aut, nákladních automobilů, domácí elektroniky atd. Jedna třetina japonského exportu směřuje do USA. V 90. letech US obchodní deficit ve srovnání s Japonskem tvořil 50-60 miliard dolarů ročně. Vývoz zboţí ze všech zemí EU (27 zemí) tvořil v roce 2008 téměř 2 biliony dolarů (15,9 světového vývozu). Pokles dominantní role USA na poli mezinárodního obchodu byl do určité míry spojen s poklesem konkurenceschopnosti americké výroby. Na konci 80. let se Japonsko získalo vůdčí pozici v konkurenceschopnosti. V té době se k ní připojily asijské státy s tzv. "nově industrializovanou ekonomikou“ - Singapur, Hongkong, Tchaj-wan. Nicméně v polovině 90. let se USA znovu dostalo na vedoucí pozici ve světě v oblasti konkurenceschopnosti. Hned za nimi následují Singapur, Hongkong, Švýcarsko atd. Japonsko, které v průběhu dlouhých zaujímalo vedoucí pozici v důsledku vleklé krize v 90.letech, se nyní posunulo na místo 14. Německo se nachází na 22. místě. 23. místo zaujímá Francie. Významný průlom v 90. letech zaznamenala Čína, která se dostala na 29. místo Rusko, v souladu s analýzou Světového ekonomického fóra z roku 1997 , kterého se zúčastnilo 53 zemí, zaujímá místo poslední. Index konkurenceschopnosti je pro kaţdou zemi vyhodnocen váţeným průměrem, vypočteným z osmi dílčích indexů, zastupujících osm hlavních faktorů. Tyto faktory jsou: otevřenost, státní správa, finance, technologie, infrastruktura, management, práce, institucionální prostředí. Kaţdý z těchto faktorů, podle pořadí, shrnuje některý z velkého počtu ukazatelů situace v této oblasti. Konkurenceschopnost v rámci přezkoumání Světového ekonomického fóra je definována jako schopnost určitého státu, která je schopna vyprodukovat větší bohatství neţ jeho konkurenti na světových trzích. Stejně jako schopnost udrţovat trvale vysoké tempo růstu reálného příjmu v přepočtu na obyvatele, měřeno tempem růstu hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele ve stálých cenách. Podle prognóz, v XXI. století bude nejvíce konkurenceschopným USA a asijské národy. V roce 2030 se očekává, ţe k nejvíce konkurenceschopným státům budou patřit následující země - USA, Japonsko a Čína. Dalšími, podle této dlouhodobé prognózy, budou Německo,

99

Singapur, Jiţní Korea, Indie, Tchaj-wan, Malajsie a Švýcarsko. Rozvojové země obecně zůstávají dodavateli surovin a výrobků poměrně jednoduché hotové produkce na světovém trhu. Relativní pokles poptávky po surovinách a potravinách na světovém trhu na počátku 90. let však znamenal sníţení jejich moţností rozšíření vývozu. Navíc průmyslově vyspělé země zvýšily svůj podíl na světovém exportu potravin a surovin (kromě ropy). Podíl rozvojových zemí na světovém vývozu těchto výrobků (s výjimkou ropy) se sníţil z 40% (1960) na 28% (brzy 90). Touha rozvojových zemí diverzifikovat svůj vývoz vedlejších produktů průmyslových skupin se často v té či oné podobě střetává s opozicí průmyslově vyspělých zemí. Nicméně, některým rozvojovým zemím, zejména zemím NIE2 se podařilo dosáhnout významného zlepšení v restrukturalizaci svých vývozů, coţ zvyšuje podíl hotových výrobků, průmyslových výrobků, včetně strojů a zařízení. Tak podíl výrobního exportu rozvojových zemí na celkovém světovém exportním objemu dosáhl na počátku 90. let 16,3%. Celkový vývoz z rozvojových zemí (s výjimkou NIE) roste nerovnoměrně, úměrně skupinám zemí a odvětvím. Při popisu hlavních trendů z regionálního hlediska, je třeba poznamenat, ţe trvale vysoké tempo mezinárodního obchodu je přímo úměrné rozvoji obchodu v rámci OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Od poloviny 90. let podíl Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zemí na poli světového obchodu tvoří 72 aţ 73%. Tři čtvrtě vývozu průmyslových zemí putuje do jiných vyspělých zemích. Přičemţ 4 / 5 exportu tvoří nepotravinářské zboţí. Vzhledem k tomu, ţe vývoz průmyslových zemí tvoří převáţně komplexní technika, většina rozvojových zemí projevuje relativně menší zájem o trh s těmito produkty. Sofistikovaná zařízení často nejsou pro rozvojové země nutná, protoţe nezapadají do je jichsoučasného výrobního cyklu. Někdy si to jednoduše nemohou dovolit. V tomto ohledu se velmi nápadným trendem stal nárůst v odvětví infra-obchodu mezi rozvojovými zeměmi (mezi automobilovým průmyslem, letectvím, elektronikou, ocelárnami a dalšími společnostmi). Jedná se o nový fenomén v mezinárodním obchodě, který na první pohled nezapadá do klasické teorie komparativních výhod. Nicméně, tato teorie je zaloţena na přírodních faktorech a základních výrobních faktorech, není v rozporu s novými jevy, ale pouze vyţaduje modifikaci vývoje s přihlédnutím k realitě moderního světa ekonomiky, zejména v mezinárodních komoditních systémech. Mezinárodní obchod, který se rozvíjí v souladu s principy teorie komparativní výhody, zaţívá rostoucí vliv takových faktorů, jako je významná diferenciace výrobních nákladů (na určitou dobu), ve stejných oblastech pod vlivem NTP, růst kvalifikace pracovní síly, zvýšení nákladů na výzkum a vývoj (R & D), prohlubování procesu mezinárodní specializace a kooperace. Stále větším argumentem ve prospěch rozvoje transatlantického trhu je pokračování liberalizace vzájemného obchodu, vzájemných ústupků ze strany USA a EU. Takţe, v roce 1997, bylo dosaţeno zrušení cla na řadu produktů informačních technologií, a byla podepsána dohoda o vzájemném uznávání některých druhů léků, lékařského vybavení, komunikace a telekomunikace. Poslední čtvrtině XX. Století se projevuje narůstající význam Asijko-pacifické oblasti v mezinárodních ekonomických vztazích, včetně oblasti mezinárodního obchodu. Svoji pozici na světovém trhu obchodníci z Asie zvýšili především díky vývozu zboţí do zemí západní Evropy. To se týká jak tradičního trhu rozvojových zemí (textil, spotřební zboţí), tak trhu komplexních produktů, včetně výrobních prostředků. Od roku 1991 do roku 1997 podíl EU na 2

Skupina rozvojových zemí, ve kterých, podle sociálně-ekonomických ukazatelů, došlo v posledních desetiletích ke kvalitativnímu skoku

1 10 0

světovém obchodu se sníţil z 44% na 36% v různých sférách, zatímco podíl Asijkotichomořského regionu se zvýšil z 38% na 42%. Z dlouhodobého hlediska by se na poli mezinárodního obchodu měla výrazně zvýšit úloha Číny (spolu s Hongkongem a Tchaj-wanem). Export této země se od roku 1991 zvýšil o 1,5 násobek. Základ exportu tvoří vývoz průmyslových výrobků, který představuje 87% (včetně elektromechanických výrobků - 33%). Mezi další potenciální vůdce světového obchodu patří i několik zemí v jihovýchodní Asii (SEA), především Korejská republika, Thajsko, Malajsie, Filipíny a Indie. Mezi Čínou a těmito zeměmi nejspíš vzplane váţná konkurence, protoţe jak Čína tak jihovýchodní Asie vyváţí zboţí podobného artiklu - elektronika, textil, tkaniny, hračky, boty a navíc vyuţívají stejné trhy (USA, EU, Japonsko). Další kandidáti na vedoucí pozice ve světovém obchodě, se spojily pod obecným názvem "velké nové trhy." K ním patří Argentina, Brazílie, Mexiko, Jihoafrická republika, Turecko, Polsko a Rusko. Ekonomiky těchto zemí mají vysokou míru otevřenosti a hospodářského růstu a významně ovlivní rozvoj světového obchodu. K důleţitým trendům ve světového obchodu v poslední době patří rychlý rozvoj obchodu mezi rozvojovými zeměmi. Tak podíl Asie (kromě Japonska) na poli světového obchodu předčil Severní Ameriku a stále roste. Roste i exportní expanze „nově industrializované ekonomiky (NIE)“ na RV trhu,i v " druhé "a" třetí "vlně, stejně jako v zemích na periferii. Po pádu socialistického bloku ve východní Evropě prudce roste obchod mezi EU a zeměmi bývalého sovětského bloku (včetně pobaltských zemí) - Odvětvová struktura světového obchodu. Nejdynamičtějším a rychle se rozvíjejícím odvětvím světového obchodu je obchod s průmyslovým zboţím, a to zejména znalostně-intenzivních produktů. Například, vysoký vývoz technologií představuje více neţ 500 miliard dolarů ročně, zatímco podíl high-tech výrobků se blíţí 40% vývozu v průmyslových zemích. Výrazně se zvýšila úloha obchodu se stroji a zařízením. Nejrychleji rostoucím je vývoz elektrických a elektronických zařízení, který tvoří více neţ 25% celkového vývozu mechanických a elektrických výrobků. Roční růst světového trhu mikroelektroniky dosahoval aţ do roku 2010 10-15 %. V roce 1996 celosvětové prodeje elektronických zařízení všeho druhu přesáhly dosaţení milníku 1 triliónu dolarů. Vzhledem k nárůstu světového vývozu strojů a zařízení (zde vedou průmyslově vyspělé země) prudce vzrostla i výměna příslušných souvisejících sluţeb: vědeckých, technických, průmyslových, obchodních, finančních a úvěrových. Aktivní obchod se stroji a zařízením vytvořil celou řadu nových sluţeb, jako jsou: strojírenství, leasing, poradenství, informační a výpočetní sluţby. Celkem světový export sluţeb 80 let zaznamenává výrazný nárůst poněkud zbrţděný v polovině 90. let. Světová ekonomika do značné míry určuje růst obchodu v oblasti sluţeb dopravy, financí, cestovním ruchu. V roce 1995 export sluţeb dosáhl 1230 miliard amerických dolarů (vývoz produktů úměrně tomu 4.875 miliard dolarů) a tvořil tak jednu pětinu celkové hodnoty světového obchodu. Uvedené údaje se vztahují pouze na trans-hraniční obchod, figurující v národní platební bilanci. Podle zahraničních odborníků, stojí zhruba třikrát moţnost obchodu v oblasti sluţeb dceřiných zahraničních společností v jiných zemích. Jedenou z nejrychleji rostoucích oblastí mezinárodního obchodu, je obchod s chemickými výrobky. Důleţitým trendem, který se objevil v 90. letech, je velmi dynamický růst světového trhu s ocelí. K zvláštnostem tohoto trhu by měla být přiřazen relativní, ale spíše se výrazně sniţující pokles podílu tradičních vývozců - Japonska a EU. Výrazně se posílila pozice Korejské republiky a Brazílie. Prvenství si i nadále zachovávají USA a Čína. Je třeba zmínit i trend v nárůstu spotřeby surovin a energií. Nicméně, růst obchodu se surovinami daleko zaostává za obecným růstem světového obchodu. Tento posun je vysvětlen

1 11 1

vytvořením náhraţek surovin, jejich úspornější vyuţití a prohloubení jejich zpracování. Přísnější poţadavky na ochranu ţivotního prostředí zaměřené na omezení emisí plynů, především oxidu uhličitého, z důvodu zabránění globální změně klimatu v budoucnu, bude mít určitý vliv na sníţení spotřeby uhlí, a do určité míry oleje, jako nejvíce znečišťujících energetické zdrojů. Současně se zvýší role obnovitelných zdrojů energie a zemního plynu. Dlouhodobý rychlý vývoj světového trhu s potravinami je v jakémsi předstihu ve srovnání s tempem růstu potravinářské produkce v některých zemích. Dalším trendem - je pokročilý rozvoj obchodu s hotovými produkty ve srovnání s obchodem s zemědělskými výrobky. V průběhu hodnocení průmyslové struktury světového obchodu v první polovině XX. století (před válkou), a v následujících dekádách, vidíme významné změny. Jestliţe v první polovině století 2 / 3 světového obchodu připadá na potraviny, suroviny a paliva, na konce století tato součást tvoří pouze 1 / 4. Podíl obchodu s průmyslovým zboţím se zvýšil z 1 / 3 aţ na 3 / 4. A na závěr, více neţ 1 / 3 veškerého světového obchodu do konce 90. let připadá obchodu se stroji a zařízením. Důvodem zapojení země do ZO je skutečnost, ţe skoro ţádná země nepokryje svým zboţím a surovinami své potřeby, ale soustřeďuje se na výrobu produktů, které jsou pro ni efektivníteorie komparativních výhod (viz kapitola 2.). Zahraniční obchod - obchod dané země s ostatními zeměmi, se skládá z vývozu (Export) a dovozu (Import) zboţí, práce a sluţeb. Zahraniční a mezinárodní obchod jsou podobné pojmy. Tutéţ komoditní transakci mezi oběma zeměmi je moţné povaţovat jak za zahraniční, tak za mezinárodní obchod. Oba jsou spojeny s oblastí mezinárodních oběhu, a týkají se prodeje. Vývoj těchto kategorií se určuje podle rozsahu výrobních procesů. Nicméně, tyto pojmy nejsou jednoduché. Zahraniční a mezinárodní obchod jsou ve vzájemném vztahu jako soukromé a společné, jako národní a mezinárodní. Kdyţ lidé mluví o zahraničním obchodu, pak mají na mysli konkrétní odvětví hospodářství státu spojené s realizací národních produktů (výrobků a sluţeb) na zahraničních trzích a zahraničního zboţí a sluţeb na vnitrostátním trhu. Zahraniční obchod je regulován především vnitrostátními orgány, je spojen s takovými kategoriemi jako obchodní bilance, národní hospodářské politiky. Zahraniční obchod je chybnou silou kaţdé ekonomiky. Pro ČR to platí dvojnásobně, naše hospodářství je jasně exportní. Na druhé straně platí, ţe sebemenší problém v oblasti exportu má odraz na výkon hospodářství a tím i na ekonomickou úroveň obyvatelstva. Růst exportu nemá pozitivní dopady jen na bezprostředního exportéra. Umoţňuje vznik nových pracovních míst, a to nejen u přímých exportérů, ale i v celé síti jejich domácích subdodavatelů i v řadě sektorů sluţeb. To vede k posilování zaměstnanosti a důchodů domácností, coţ je spojeno se zvyšováním poptávky a spotřeby s pozitivním dopadem na tempo ekonomického růstu. Uvedu několik zajímavých čísel na vytvoření představy o stavu exportu ČR: 85% vývozu ČR jde do zemí EU, 70% veškerého vývozu ČR směřuje do Německa. Proto je německé hospodářství centrem našeho zájmu. Německo je také největším světovým vývozcem ale zároveň dvojkou v importu. 5% do dalších vyspělých zemí světa a 10% do rozvojových států. Po vstupu ČR do EU jsme mohli zaznamenat mimořádný zájem zahraničních firem o obchodní spolupráci s ČR. Pád bariér obchodu (cel, mnoţstevních a jiných restrikcí apod. ), garantování solidního obchodního klimatu v ČR autoritou EU – to vše vedlo k prudkému růstu zahraničního obchodu ČR s EU a k velkému přílivu přímých zahraničních investic, které v České republice oceňují vysokou úroveň kvalifikace pracovní síly, dlouhodobé průmyslové tradice země, rozvinutou infrastrukturu, relativně nízké výrobní náklady a centrální polohu země v rámci Evropy. Ale to jsou informace, které jsou všeobecně známy.

1 12 2

1.2. Formy zahraničního obchodu Zahraniční obchod můţe mít dvě formy – export, tedy vývoz, a import, čili dovoz. Třetí zvláštní a ne tak častou formou je reexport. Pro reexport je charakteristické, ţe tzv. reexportér nakoupí v zahraničí zboţí, toto zboţí dále exportuje do další země. Export – vývoz zboţí nebo sluţeb do zahraničí. Důsledkem exportu je příliv kapitálu do země, odkud se zboţí nebo sluţby vyváţejí. Přímý export – tuzemský producent a zahraniční odběratel jsou v přímém kontaktu. Producenti musí mít dobrý přehled o zahraničním trhu Nepřímý export – mezi producenta a odběratele vstupuje zprostředkovatel, který nakupuje v tuzemsku a prodává v zahraničí. Nevýhodou můţe být marţe, kterou si zprostředkovatel připočítá. Podnik ale ušetří náklady na podrobné sledování zahraniční situace Reexport – vývoz zboţí a sluţeb, které byly předtím dovezeny – přímý reexport – reexportér nakoupí zboţí v zahraničí a jiné zemi ho prodá, aniţ by zboţí vstoupilo do země reexportéra – nepřímý reexport – reexportér doveze zboţí do své země a odtud ho vyveze (jako forma překonání obchodně politických překáţek mezi cílovou zemí a zemí původu) Import – dovoz zboţí nebo sluţeb ze zahraničí. Důsledkem importu je odliv kapitálu ze země, kam se dováţí. Přímý import – tuzemský producent nakupuje v zahraničí Nepřímý import – tuzemský producent nakupuje zprostředkovatele zahraničního zboţí

od

tuzemského

Moderní mezinárodní obchod pouţívá následující organizačních formy vývozu a dovozu: • Prodej hotových výrobků. Hotové výrobky – výrobky určené pro konečnou spotřebu. Obchod je prováděn na základě podepsání smlouvy přímo mezi výrobci a spotřebiteli zboţí, nebo prostřednictvím zprostředkovatelů. To však nebrání tomu, aby při provádění zprostředkování předprodejního servisu a předprodejního dokončení, to se týká i mechanických a elektrických výrobků a údrţby. Předprodej sluţby nemění technické vlastnosti výrobků - jsou to komplexní práce na uvedení zboţí do původního stavu, poté co bylo dopraveno. Cíl - zlepšení vlastností zboţí, které je předmětem obchodu, podle specifických poţadavků spotřebitele, jakoţ i zvýšení jeho konkurenceschopnosti. • Obchod se zboţím v nesmontovaném stavu. Vývoz v nezkompletované formě se pouţívá pro zlepšení konkurenceschopnosti zboţí, stejně jako proniknutí na trh do cizích zemí. Zákaz dovozu některých výrobků je vypracován za účelem ochrany podobných výrobků nebo ke stimulaci produkce podobných výrobků v domácí zemi.

1 13 3

• Obchod v průmyslových závodech. Představuje kompletní vybavení průmyslových podniků a tvoří jediný kompletní technologický komplex. Jeho základním prvkem je výstavba "na klíč", který stanoví design, výstavbu podniků, vybavení, školení místních pracovníků, a uvedení zařízení do provozu v průběhu záruční lhůty smlouvy. • Obchodování s komoditami. Zobecňující pojem "zboţí" zahrnuje minerální látky, zpracování potravin a jejich obohacení, zemědělské suroviny rostlinného a ţivočišného původu a zpracování produktů chemickou a potravinářskou cestou. Obchod s komoditami prostřednictvím: 1. Mezinárodní smlouvy o komoditách, které se pouţívají k regulaci obchodu se surovinami v zájmu stabilizace trhu a sníţení spekulace. Mezinárodní smlouvy o komoditách se týkají plodin a obilí - fazole, káva, bavlna a tak dále. 2. Obchodování na burze. Burzy -neustále trvající trhy, na kterých se obchoduje s velkými partiemi zboţí stejného druhu. Transakce na burze se uskutečňují v standardním nákladu. Tímto způsobem je moţné provést obchodní transakce nejen bez kontroly zboţí, ale také s doposud neexistujicím zboţím. 3. Aukční obchod. Aukce – aukce se specializují na marketing některé poloţky v určitých ročních obdobích. Hlavní fázi draţby je aukce, kde licitátor jedná se zákazníky. • Obchod s kooperačními produkty, tj. produkty vyrobenými v kooperaci, ve spolupráci s jakýmkoli vztahovým objektem. Zde vyniká: 1. Průmyslová spolupráce, kdy díly a komplety výrobků nejsou určeny pro trh, ale jsou vyrobeny na ţádost zákazníka. 2. Obchodní kooperace, spolupráce nezávislých výrobců zboţí, kteří organizují společný prodej svých výrobků. 3. Kompenzační transakce, je jedním ze směrů spolupráce se zahraničními podniky, kteří uzavírají dohoda o nákupu produktů vyráběných domácími podniky, kdy zahraniční podniky se podílejí na pokrytí finančních výdajů spojených s výrobou. • Výměnný obchod. Druh zahraničního obchodu potvrzený smlouvou, ve které jsou pevně ukotveny povinnosti vývozců a dovozců (smlouvou nebo dohodou) ohledně celkové nebo částečné výměně zboţí. V případě částečné výměny rozdíl v nákladech se hradí v hotovosti. • Mezinárodní konkurs je způsob uzavírání kupní smlouvy, na základě nejvýhodnější nabídky z draţby. • Pronájem strojů a zařízení. Zahrnuje převod zboţí z vlastníka na spotřebitele v určitém časovém úseku za stanovenou odměnu. Mezi hlavní příčiny rozvoje patří: Odlišnost přírodních a klimatických podmínek (těţba nerostné suroviny, zemědělství, cestovní ruch). Odlišný spotřebitelský vkus a preference (některé zboţí můţe mít spotřebitele pouze v zahraničí). Snaha o zvyšování efektivity výroby (rostoucí míra dělby práce na mezinárodní úrovni, efektivní vyuţití technologií, nutnost vyrábět určité mnoţství produktů za účelem zisku) Konflikt výroby a spotřeby – výroba se specializuje, spotřeba se diferencuje, dovoz umoţňuje domácím výrobcům potřebnou specializaci Absolutní výhodou je schopnost země vyrábět produkty s niţšími náklady neţ země jiná. Komparativní výhoda je „výhoda ve srovnání“: Rozvoj nutí některé země vzdát se i té výroby, která představuje absolutní výhodu. Zdůvodňuje to teorie komparativních výhod. Zahraniční obchod je nejvýznamnější oblastí činnosti jakéhokoli státu. Bez zahraničního obchodu a zahraničního trhu nemůţe ţádný stát existovat a ani se rozvíjet. V současnosti, kdy některé země se staly součástí mezinárodní ekonomiky, se jejich ekonomika stala závislou na

1 14 4

vnějším trhu daleko více, neţ v jiných dobách. V souvislosti s prohlubující se mezinárodní specializací a kooperací, rostoucí internacionalizací hospodářského ţivota a s rostoucím vlivem vědeckotechnické revoluce (STR) se zahraniční obchod stává stále důleţitějším faktorem ekonomického rozvoje, faktorem interakce a spolupráce mezi státy. Jedním z ukazatelů role zahraničního obchodu je poměr vývozu a dovozu k světovému HDP více neţ 40%. Téměř ve všech zemích západní Evropy roční objem vývozu a dovozu převyšuje 50 procent HDP. Pouze v USA a Japonsku je obchodní kvóta niţší (asi 1 / 4 a 1 / 5 HDP, odpovídajícím způsobem).

1.3. Specifika zahraničního obchodu

Zahraniční obchod ve srovnání s obchodem v rámci jednoho státu je náročnější. Jedná se o: Jazykovou bariéru – firma musí najmout někoho, kdo se „domluví Právní bariéru – právní řád v cílové zemi můţe být velmi odlišný od domácího právního řádu, je tedy nutné vynaloţit náklady na právního experta Kurzové riziko – pohyb kurzu můţe zásadně ovlivnit ne/výnosovost obchodu, jednotná měna EURO tu bariéru v rámci EU odstraňuje Vzdálenost – se vzdáleností rostou náklady na dopravu a pojištění, roste riziko poškození nebo znehodnocení zboţí Tradici náboţenství – některé zboţí můţe být vlivem náboţenství nebo tradic v zemi neprodejné Je nutné zhodnotit politickou stabilitu, koupěschopnost místního obyvatelstva, míru korupce, konkurenci… Česká republika prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zahraničních věcí se snaţí co nejvíce usnadnit cestu českým exportérům na zahraniční trhy a proto zřídila řadu institucí a organizací, jejichţ pomoc mohou vyuţít čeští exportéři, pokud se rozhodnou začít exportovat do zahraničí. Největší pozornost je zaměřena především na pomoc malým a středním podnikatelům, kteří co do počtu tvoří více neţ tři čtvrtiny exportujících firem, avšak na souhrnné hodnotě exportu se podílejí pouze 2 %. Čeští podnikatelé mohou od roku 1997 vyuţít sluţeb agentury CzechTrade, která byla zřízena proto, aby svými asistenčními a poradenskými sluţbami doprovázela české vývozce při vstupu na zahraniční trhy. Nejvyšší přidanou hodnotou této instituce jsou zahraniční kanceláře ve 30 zemích světa, kam se mohou čeští podnikatelé obrátit s konkrétními dotazy. Pracovníci zahraničních kanceláří jsou profesionálové, kteří znají trh, jeho zvyklosti a specifika a mohou tak poskytnout podnikatelům aktuální a přesné informace dle jejich poţadavků. Jaké jsou poţadavky českých firem na podporu exportu? Exportní firmy mají největší zájem o sluţby typu: informace o trhu (to znamená o konkurenci, potenciálních obchodních partnerech, o charakteristiku trhu),

1 15 5

zajištění finanční podpory exportních zakázek (tím myslíme úvěrové pojištění, garance, prověření zákazníků-zde musím vzpomenout na dvě instituce, které mohou českému exportéru pomoci-jinak je to Česká exportní banka, která poskytuje úvěr pro případ exportu a pojišťovací společnost EGAP, která pojistí firmu proti nezaplacení jejích pohledávek v zahraničí. V podstatě zaplatí exportérovi a peníze ţádá od zahraničního odběratele.

1.4. Nástroje zahraničního obchodu Výhody volného obchodu jsou nepopiratelné. Vzhledem k tomu, ţe struktura národních zdrojů a technologická úroveň se v jednotlivých zemích liší, kaţdá země můţe produkovat určité zboţí s různými náklady. Fungování principů komparativních výhod nutí jednotlivé země, aby vyráběly takové produkty, výrobní náklady kterých jsou niţší v porovnání s jinými zeměmi. Současně volný obchod stimuluje konkurenci a omezuje monopol. Celkový efekt vznikající v důsledku souhrnu všech těchto faktorů blahodárně působí na ekonomický rozvoj. Mezinárodní obchod je náročnější neţ obchod s tuzemskem. Tento fakt vyplývá z přirozených podmínek tohoto obchodování. Jazykové a kulturní bariéry, právní rozdílnosti, jiné trţní prostředí, vzdálenost a mnohé další faktory ovlivňují úspěšnost či neúspěšnost subjektu podílejícího se na zahraničním obchodu. S obchodováním pak souvisí také řada rizik, například riziko kurzové, zvyšuje se riziko platební neschopnosti partnera apod.

1.5. Formy zahraniční obchodní politiky Obchodní politika je celkovým souborem aktivit státu, kterými se snaţí ovlivnit zahraniční obchod. Mezi nejdůleţitější faktory ovlivňující obchodní politiku patří: teritoriální postavení státu, hospodářské a politické vazby státu, ekonomická úroveň státu, jeho ekonomický rozměr a hospodářská politika vlády. Protekcionismus (ochranářství) znamená ochranu vlastního trhu, výrobců a spotřebitelů pomocí cel, kvót a podobných opatření, která mohou vést k praktické neexistenci MO. Rozlišujeme 3 druhy protekcionismu. Protekcionismus degresevní, s cílem ochránit odumírající odvětví ekonomiky, progresivní- ochrana progresivních odvětví, agresivní- posílení konkurenceschopnosti domácího produktu. Liberalismus – představuje volný obchod, za podmínek stanovených zákonnými předpisy, za zakladatele lze povaţovat Adama Smithe. Pro prosazování zahraničně obchodní politiky stát vyuţívá celou řadu nástrojů. Tyto

1 16 6

prostředky lze rozdělit na pasivní a aktivní, představující autonomní prostředky obchodní politiky a dále na bilaterální a pluralitní, které jsou zaloţeny na smluvních vztazích mezi státy. Bilaterální a multilaterální obchodní politika nemohou být striktně oddělitelnými kategoriemi. Obě působí zároveň a navzájem se ovlivňují. Například závazky, které ČR přijala vstupem do WTO, mají rovněţ zásadní význam při uzavírání bilaterálních smluv. Nejpouţívanějšími prostředky dvoustranné zahraničněobchodní politiky jsou: - obchodní smlouvy a dohody, - dohody volném obchodu, - dohody o zamezení dvojího zdanění, - dohody o podpoře a ochraně investic, - dohody o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci, - a obchodní činnost smíšených komisí. Vlády, nebo ekonomická uskupení aplikují protekcionismus vţdy. Hájí se např. ochranou výrobců v určitém odvětví, udrţením zaměstnanosti a koupěschopnosti, nebo ekonomickou nevyspělostí země. Vede to k neefektivnímu chování „chráněných“ ekonomických subjektů a dlouhodobě i ke sníţení konkurenceschopnosti. Na druhou stranu vlády potřebují udrţet nezaměstnanost na přijatelné míře, aby nebyly vyvolány sociální nepokoje. Protekcionistická opatření by měla být vţdy důkladně zváţena s ohledem na konkrétní situaci Další řada překáţek je dána politikou vlastní i cílové země. Výraznější překáţky zpravidla stojí na straně země cílové. Ta uplatňuje různá opatření, obvykle s cílem ochránit vlastní trh. Někdy však tyto překáţky mohou být i výsledkem politické situace a mezinárodních vztahů. Na rozdíl od smluvních nástrojů se jejich uplatňování neodvíjí ani od dvoustranných, vícestranných či mnohostranných smluv, nýbrţ je plně v kompetenci jednotlivých zemí. Moţnosti uplatňování autonomních nástrojů jsou však v dnešní době minimální, poněvadţ rozhodující část obchodní výměny se realizuje prostřednictvím smluvních nástrojů obchodní politiky. Smluvní i autonomní nástroje obchodní politiky posléze v praxi nabývají konkrétní podobu tarifních či netarifních nástrojů obchodní politiky. Za tarifní nástroje jsou povaţována cla, coţ jsou dávky vybírané při přechodu zboţí přes hranice daného celního území. Netarifní nástroje obchodní politiky nabývají v současném mezinárodním obchodu různých forem. Jedná se např. o dovozní přiráţku, dovozní depozitum, mnoţstevní omezení, minimální cenu, vyrovnávací clo a antidumpingové clo. Základními překáţkami jsou cla, celní kvóty, licence. Extrémním případem je embargo, které nedovoluje dovoz. CLO je dávka, kterou vybírá stát při přechodu zboţí přes státní hranici, resp. celní hranici. Svým charakterem se clo podobá dani i poplatku. Clo je jedním ze základních příjmu státního rozpočtu. Význam cla : 1 17 7

fiskální - příjem do státního rozpočtu obchodně-politický - ochrana domácích výrobců před dodávkami levného zboţí ze zahraničí cenotvorný - clo je důleţitá poloţka,zvyšuje cenu při jeho prodeji a ovlivňuje konkurence schopnost. Druhy cla podle účelu: fiskální (představují příjem do státního rozpočtu) ochranná (ochrana domácí produkce) prohibitivní (extrémně vysoká, jejichţ účelem je znemoţnit dovoz) skleníková cla (ochrana konkrétního odvětví, např. rozvíjejícího se odvětví, restrukturalizovaného odvětví) odvetná cla (představují opatření vůči druhé zemi) negociační cla (vytvářejí vyjednávací pozici) diferenční cla (jsou pouţívána pro zvýhodnění dopravy) kontingentní cla (jedná se o niţší cla neţ aplikovatelná, jsou platná po určitou dobu) preferenční cla (pouţívají je integrační seskupení, Generalized Systém of Preference-GSP) podle směru pohybu : dovozní (nejpouţívanější) vývozní clo (obvykle se nepouţívá) tranzitní (v řade zemí byla nahrazená např. dálničními poplatky) podle způsobu výběru : hodnotové (valorické) je stanoveno v % specifické - stanovená pevná sazba na jednotku smíšená cla (diferencované valorické clo je vyměřováno z celní hodnoty zboţí s ohledem na situaci na domácím trhu, diferencované specifické clo je vyměřováno z jednotky zboţí s odstupňováním podle jeho ceny). diferencovaná podle obchodně politického hlediska : autonomní - nezávisle si ho stanovuje kaţdý stát sám smluvní - stanoveno smlouvou s jedním státem (bilaterální) nebo s více státy (multilaterální) - mnohostranná smlouva preferenční - nízké clo (zvýhodňuje zboţí nebo země) odvetné - vysoké clo Nehledě na oprávněnou kritiku této politiky omezení zahraničního obchodu, je tato politika standardně uplatňována v různých zemích. Omezení je realizováno v následujících oblastech: 1. Zavedení celních tarifů. Tarify, daně z dovozu, systematizovaný přehled celních poplatků na vybrané druhy zboţí. Existují dva hlavní typy tarifů. Toto daňové sazby pouţívané státem ke zvýšení toku finančních prostředků a protekcionistické tarify, který stát pouţívá k ochraně národního průmyslu před zahraniční konkurencí. Produkce zahraničních výrobků, které jsou draţší neţ podobné domácí, hraje podstatnou roli v preferenci ze strany spotřebitele. Jsou 3 typy celních poplatků: ad valorem - vybírána jako procento z hodnoty zboţí; specifické – vybíraná formou určité peněţní částky, odvíjející se z hmotnosti, objemu nebo od

1 18 8

kusu zboţí; smíšené – forma smíšených poplatků, sestávajících se z valorické a specifické sloţky. Výše tarifních sazeb je rozdělena do tří typů: zvýhodněné sazby, včetně osvobození od poplatku se vztahují na zboţí pocházející ze zemí celní unie nebo vytvářejících zvláštní zóny, nebo z těch, kterým je poskytnut speciální reţim v souladu s mezinárodními smlouvami anebo ze zemí rozvojových; zvýhodněné sazby se vztahují na zboţí pocházející ze zemí, které vyuţívají preferenčního práva. V mezinárodním obchodě DNV určuje platební podmínky, při kterých výše celních a jiných poplatků v případě dovozu zboţí by neměla být vyšší neţ celní poplatky za zboţí z jiných zemí. Totéţ platí pro různé jiné obchodní formality a postupy. Jinými slovy DNV bere v úvahu pouze srovnatelné, chcete-li rovnoprávné, podmínky ve srovnání s ostatními obchodními partnery stav, nikoli zvláštní nároky či výhody. Reţim zvýhodněných sazeb se zakládá na vzájemnosti a obvykle se uskutečňuje prostřednictvím oboustranných a vícestranných obchodních dohod a smluv. Tvoří společné normy mezinárodního obchodu, zakotvené v Listině GATT, kdy kaţdá země přistupující k dohodě, se zavazuje plnit veškeré závazky vyplývající ze zásad doloţky o nejvyšších výhodách vůči ostatním jejím účastníkům. Zpravidla výše celních poplatků v různých zemích nezůstávají beze změny, ale kolísají v závislosti na míře mezinárodní dělby práce integračních procesů a tak dále. Obecně lze říci, ţe se projevuje tendence postupného sniţování celních poplatků. Takţe za posledních 40 let tyto poplatky klesly o více neţ 75% Ke společným pro veškeré země formám regulace zahraničního obchodu patří netarifní opatření. V souladu klasifikací OSN v nich jsou zahrnuta opatření zaměřená na nepřímé a administrativní omezení importu, za účelem ochrany některých odvětví národního hospodářství. Patří mezi ně: udělování licencí a mnoţstevních omezení na dovoz, antidumpingové a vyrovnávací cla, dovozních depozita, takzvaná „dobrovolná vývozních omezení“, vyrovnávací cla, systém minimálních importních cen, atd. Prozkoumejme některé z těchto opatření podrobněji. Pojem licence zahrnuje usnesení vydané orgány státní moci na právo provádět určitou činnost. Systém licencí pochází z dob merkantilismu a slouţí k regulaci obchodní bilance. Uplynulý čas změnil její charakter. Hodnota licencí vzrostla v období světové krize v letech 1929-1933 a v průběhu druhé světové války. V poválečných letech došlo k liberalizaci zahraničního obchodu, coţ vedlo k oslabování role licencí v oblasti regulace vývozu a dovozu, a sníţení počtu licencovaných výrobků. Licence jako forma regulace mezinárodního obchodu je dokumentem udělujícím právo na dovoz nebo vývoz zboţí, vydané dovozci nebo exportní státní společnosti. Její pouţití umoţňuje státu získat přímý vliv na objem zahraničního obchodu, omezení jeho rozsahu, a v některých případech zcela potlačt vývoz nebo dovoz určitého zboţí. Podle zákona č. 62/2000 Sb. existují dalši hlavní typy zahraničních licencí :: 1.Svobodná generální licence (automatická) - je to oficiální tisková zpráva vydaná příslušným orgánem veřejné správy, ve které jsou stanoveny parametry na dovoz nebo vývoz zboţí na dobu určitou. Zboţí uvedené v seznamu svobodných generálních licencích se můţe dováţet nebo vyváţet bez omezení. 2.Na vývoz nebo dovoz jiného zboţí, musí kaţdý exportér získat individuální licenci (neautomatickou), které jsou vydávány na vývoz nebo dovoz určitého zboţí v přísně vymezeném časovém období.

1 19 9

3. Bezpečnostní licence povolující dovoz nebo vývoz výrobku, jejichţ drţení a nakládání s nim je v ČR omezeno z důvodů bezpečnostních nebo jiných důleţitých zájmu státu zvláštním i právními předpisy (např. zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu).O ţádosti o udělení bezpečnostní licence se rozhodne ve lhůtě do 60 kalendářních dnu. Spolu s licenčním platí i mnoţstevní omezení jako např. kvóty (mnoţstevní omezení). Kvóta je omezení mnoţství dováţeného zboţí určitého pojmenování a podoby. Stejně jako ochranná cla sniţují také kvóty vliv zahraniční konkurence v dané oblasti domácího trhu. Kvóty jsou: • individuální, coţ omezuje import (export) v jedné konkrétní zemi; • skupinové, které stanoví výši dovozu (export) do určité skupiny zemí; • globální, kdy je import (export) omezen bez uvedení země, ve které toto omezení platí. Někdy vzájemné vztahy mezi jednotlivými státy přerostly do situace, kdy na ně bylo uvaleno embargo. Embargo je zákaz obchodování s určenými zeměmi a importu určitého zboţí. Například v případě irácké invaze v Kuvajtu se členské státy OSN rozhodly uvalit embargo na íránskou ropu. V posledních letech různé země uzavřely více neţ sto dohod o „dobrovolném“ omezení exportu a ustanovení minimálních dovozní cen. "Dobrovolná" omezení vývozu znamená, ţe zahraniční Firma "dobrovolně" omezí objem exportu do stanovených zemích. Toto omezení přijímají společnosti proti své vůli, s cílem vyvarování se daleko přísnějších obchodních opatření. Například japonské automobilky se, pod hrozbou stanovení vysokých tarifů v USA anebo nízkých sazeb dovozních kvót, dohodli na "Dobrovolném" omezení vývozu zboţí do USA. Specifikum "Dobrovolných" omezení vývozu, jako ostatně i stanovení minimálních dovozních cen spočívá v tom, ţe obchodní omezení, které chrání dováţející země, jsou zavedena na hranici vyváţející a nedováţejí země. Například zde, v případě sníţení vývozní ceny pod hraniční minimum, dováţející země ukládá antidumpingové clo, které znemoţní vývoz zboţí na obchodní trhu dané země. Antidumpingová cla jako netarifní opatření slouţící ke regulaci importu se pouţívají na dovoz zboţí za ceny niţší neţ jsou náklady jejich navrhované výroby. Někdy, v případě ţe vývozce obdrţí státní dotaci na výrobu zboţí, země můţe stanovit tzv. kompenzační cla. V některých případech jsou zahraničně-ekonomické vztahy regulovány administrativní cestou. Sem spadají: technické předpisy a normy, celní postupy, hygienické a veterinárních normy, poţadavky na balení a označování zboţí a tak dále. Hlavním posláním aktivních prostředků je rozvoj obchodu (podpora obchodu, proexportní aktivity), výstavní a publikační činnost a příslušně organizační zajištění. Aktivní autonomní nástroje obchodní politiky je nutno chápat relativně, to je ve spojitosti s globalizací, jejímţ objektem, ale zároveň jedním z hlavních nositelů, je mezinárodní obchod. Současná praxe české politiky rozvoje obchodu a podpory vývozu usiluje o takové nastavení aktivních nástrojů, aby podle zásady systémovosti ve svém souhrnu tvořili ucelený, doplňující se soubor s mnohostranným efektem. Proto byly vytvořeny proexportní instituce (EGAP, ČEB, CzechTrade) a zavedena pravidla státní podpory vývozu, které se realizují přes další ministerstva a instituce: MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU koordinuje zahraničně obchodní politiku ČR ve vztahu k jednotlivým státům, zabezpečuje sjednávání dvoustranných a mnohostranných 2 20 0

obchodních a ekonomických dohod včetně komoditních dohod, realizuje obchodní spolupráci s ES, ESVO, GATT a jinými mezinárodními organizacemi a integračními seskupeními, řídí a vykonává činnosti spojené s uplatňováním licenčního reţimu v oblasti hospodářských styků se zahraničím, posuzuje dovoz dumpingových výrobků a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků. ČESKÁ AGENTURA NA PODPORU OBCHODU Jedná se o vládní instituci, jejímţ úkolem je na jedné straně podporovat české exportéry a na straně druhé hledat zahraničním firmám spolehlivé obchodní partnery v České republice. Hlavní činností, která je zaměřená na zvýšení exportní schopnosti a konkurenceschopnosti českých firem, jsou přímé sluţby. Zahraniční kanceláře CzechTrade poskytují českým firmám asistenční sluţby podle individuálních potřeb (zjištění technických překáţek vstupu na zahraniční trh a informace o něm; ověření zájmu o nabízený produkt; oslovení potenciálních zahraničních partnerů; prezentace českých firem v zahraničí – veletrhy, katalogově výrobkové prezentace a další). EXPORTNÍ GARANČNÍ A POJIŠTOVACÍ SPOLEČNOST EGAP je státní úvěrová pojišťovna se zaměřením na pojišťování vývozních úvěrů proti teritoriálním a komerčním rizikům spojeným s vývozem zboţí a sluţeb z České republiky. Společnost EGAP se stala součástí systému státní podpory exportu a poskytuje pojišťovací sluţby všem vývozcům českého zboţí bez rozdílu jejich velikosti, právní formy a objemu pojištěného vývozu. Kromě toho nabízí pojištění tuzemských pohledávek. Druhou oblastí činnosti EGAP je pojišťování proti krátkodobým komerčním rizikům nezaplacení v důsledku platební neschopnosti nebo platební nevůle domácího nebo zahraničního kupujícího. Toto pojištění provádí EGAP na vlastní účet na komerční bázi, se zajištěním prostřednictvím zajistitelských smluv s předními evropskými zajišťovnami. Tato činnost je vyloučena z jakékoliv podpory státu. ČESKÁ EXPORTNÍ BANKA Posláním ČEB je poskytovat státní podporu vývozu, a to poskytováním a financováním vývozních úvěrů a dalších sluţeb s vývozem souvisejících. ČEB tak doplňuje sluţby nabízené domácí bankovní soustavou o financování vývozních operací vyţadující dlouhodobé zdroje financování za úrokové sazby a v objemech, které jsou pro vývozce na bankovním trhu ve stávajících tuzemských podmínkách jinak nedosaţitelné. Umoţňuje tím českým vývozcům vstupovat do soutěţe na mezinárodním trhu za podmínek srovnatelných s těmi, které vyuţívá jejich hlavní zahraniční konkurence. ČESKÁ CENTRA Česká centra jsou samostatnou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR, jejímţ posláním je prostřednictvím sítě českých center vytvářet dobré jméno a pozitivní obraz ČR v zahraničí spolu s aktivním prosazováním zájmů ČR a uskutečňováním veřejné diplomacie v souladu s obecnou diplomacií a zahraničně-politickými prioritami státu. Hlavní činností organizace je prezentace ČR v zahraničí především v oblasti kultury, obchodu a cestovního ruchu. Česká Agentura Pro Podporu Podnikání A Investic (Czechinvest)

2 21 1

Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest je příspěvkovou organizací Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Hlavním posláním CzechInvestu je podpora konkurenceschopnosti českých podnikatelů. Zejména se jedná o podporu zpracovatelského průmyslu a inovací (inkubátory, vědeckotechnologické parky) prostřednictvím Operačního programu Průmysl a podnikání Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. K rozvoji domácích společností a vzniku nových firem přispívá CzechInvest prostřednictvím svých sluţeb, rozvojových programů a práce na zlepšování podnikatelského prostředí. Zároveň zůstává výhradním příjemcem ţádostí o poskytnutí investičních pobídek a jeho úkolem i nadále zůstává získávání přímých zahraničních investic pro ČR.

2. Teorie zahraničního obchodu Teorie mezinárodního obchodu vysvětlují příčiny a podmínky jeho vzniku a zahrnují obecně uznávané a poměrně správné popisy mezinárodního obchodu jako sociálního jevu. Základem teoretického chápání mezinárodního obchodu je výběr klíčových proměnných, popis způsobu jejich souvztaţnosti a zdůvodnění příčinných souvislostí mezi těmito proměnnými. Teorie mezinárodního obchodu prošla několika etapami vývoje spolu s vývojem ekonomického myšlení. Nicméně, jejich hlavní problémy byly a stále jsou následující: Co je základem mezinárodní dělby práce? Jaké druhy mezinárodní specializace jsou nejlepší pro danou zemi? Teorie mezinárodního obchodu poskytuje představu o tom, co tvoří základ výhod vyplývajících ze zahraničního obchodu nebo co určuje směr obchodních toků. Mezinárodní obchod je nástrojem, jehoţ prostřednictvím země vyvíjejíce vlastní specializaci, můţe zvyšovat produktivitu stávajících zdrojů, a tím zvýšit i objem zboţí a sluţeb, a následně zlepšit ţivotní úroveň. Klasické a neoklasické teorie mají jednu podstatnou nevýhodu: totiţ aby se pouţily v praxi, je zapotřebí velkého mnoţství omezení a předpokladů, realizace kterých je ve skutečném ţivotě, bohuţel, dost obtíţná. Tato skutečnost vedla k aktivnímu hledání nové teorie, která by mohla objasnit problematiku zahraničního obchodu v moderních podmínkách. Alternativní teorie mezinárodního obchodu se velice rozšířily v druhé polovině XX. a na začátku XI. století. Tyto teorie jsou zaměřeny na analýzu nejnovějších trendů v mezinárodním obchodě. Po kritickém přehodnocení stávajícího tradičního přístupu k analýze světových hospodářských vztahů, vytvořili autoři alternativních teorií nový a originální koncept. Záměrem této kapitoly je zváţení klasických, neoklasických a alternativních teorií mezinárodního obchodu: teorie ţivotního cyklu výrobku, teorie úspor z rozsahu, teorie infraprůmyslu v rámci mezinárodního obchodu a technologické mezery.

2 22 2

2.1. Klasické teorie mezinárodního obchodu Poprvé byla politika volného obchodu definovaná A. Smithem v rámci doloţení teorie mezinárodního obchodu, kde poukazuje na to, ţe je třeba liberalizovat dovoz zahraničního zboţí sníţením celních omezení. A. Smith dokazoval nepostradatelnost a významnost zahraničního obchodu, a, mimo jiné, zdůraznil, ţe "výměna zboţí je prospěšná; kaţdá země v ní najde svou absolutní výhodu." Analýza Adama Smithe se stala odrazovým můstkem pro teorii klasickou, která představuje základ pro všechny druhy politiky volného obchodu. D. Ricardo doplnil a rozvinul myšlenky Adama Smithe. Poukázal na důvody, kvůli kterým se národy zabývají obchodem, do jaké míry je nejvýhodnější výměna zboţí mezi dvěma zeměmi, upozornil na kritéria mezinárodní specializace. Ricardo předpokládá, ţe v zájmu kaţdé země je koncentrace na výrobu, ve které spočívá její největší výhoda anebo nejmenší slabina, a pro kterou je relativní výhoda největší.

2.2. Teorie komparativních výhod Ricardo dokázal, ţe mezinárodní výměna je moţná a ţádoucí pro veškeré země. Určil cenové pásmo, ve kterém je výměna prospěšná pro kaţdého. Teorie komparativních výhod vysvětluje mezinárodní obchod s tzv. „cross-country“ rozdíly v relativních nákladech na výrobu. Avšak to není odpověď na základní otázku: Proč existují tyto „cross-country“ rozdíly? Podle švédských ekonomů se „cross-country“ rozdíly v relativních nákladech vyskytují z následujících důvodu: ve výrobě všemoţných komodit se faktory pouţívají v různých souvislostech; národní výrobní rozdíly jsou určovány různými podíly výrobních faktorů - práce, půdy, kapitálu, jakoţ i různých interních potřeb těch či jiných produktů nebo cen. Adam Smith tvrdil, ţe největšími příjemci budou ti, kteří jsou aktivně zapojeni do mezinárodní dělby práce. Země, která má určité výhody ve výrobě všemoţných komodit. Podstata teorie komparativních výhod spočívá v předpokladu, ţe pokud se kaţdá země specializuje na ty produkty, jejichţ výroba má největší relativní účinek nebo relativně nejniţší náklady, pak obchod bude vzájemně výhodným a zisk poroste, díky vyuţívání výrobních faktorů, pro obě zainteresované země. Princip komparativních výhod, pokud se aplikuje na libovolný počet zemí a libovolné mnoţství zboţí, můţe mít všeobecný význam. Váţnou nevýhodu teorie komparativních výhod je jeho statický charakter. Tato teorie ignoruje jakékoli výkyvy v cenách a mzdách, abstrahuje se od jakýchkoli inflačních a deflační mezer ve stadiu meziproduktů a nejrůznějších problémů s platební bilancí. Tato teorie vychází z předpokladu, ţe zaměstnanci, kteří opouští jedno zaměstnání, se nestávají chronicky nezaměstnanými, nýbrţ putují do jiných výrobních odvětví, které jsou více produktivní. Není divu, ţe tato abstraktní teorie se ostře zkompromitovala během období tzv. „Velké deprese“. Před nějakým časem však znovu začala získávat prestiţ. Teorie komparativních výhod je ladná a logická teorie. Nehledě na její přílišné zjednodušení má velkou důleţitost. Národ, který se rozhodne ignorovat zásady teorie komparativních výhod, můţe nést neblahé následky - niţší 2 23 3

ţivotní úroveň a moţnosti zpomalení ekonomického růstu.

2.3. Merkantilistická teorie mezinárodního obchodu První teorií mezinárodního obchodu byla teorie merkantilistická, vyvinula se a byla implementována v XVI.-XVII. století. Zastánci této teorie neberou v úvahu výhody, které vyplývají z mezinárodní dělby práce, a které by země mohly získat prostřednictvím importu zahraničního zboţí a sluţeb, a za ekonomicky opodstatněný povaţovali pouze export. Proto merkantilisté věřili, ţe země potřebuje nejvyšší moţné omezení dovozu (s výjimkou dovozu surovin), ţe všechno by měla produkovat sama, a zároveň všemoţně podporovat vývoz hotových výrobků, který zajistí tok peněz (zlata). Přílivem zlata do země v důsledku příznivé obchodní bilance narůstají moţnosti akumulace kapitálu, čímţ přispívají k hospodářskému růstu, zaměstnanosti a prosperitě. Za hlavní nevýhodou této teorie by měla být povaţována představa merkantilistů, pocházející ještě ze středověku, ţe ekonomický prospěch jedné skupiny členů barterové transakce se stává ekonomickou újmou pro skupinu druhou (dováţejících zemí). Hlavní přednost merkantilismu spočívá v politice podporující vývoz, a to i prostřednictvím vysokých dovozních cel a výsad domácího monopolu. Merkantilisté věřili, ţe skutečným bohatstvím země je zlato (peníze), a na základě toho vytvořili teorii zahraničního obchodu. Podle jejich názoru by se zahraniční obchod měl orientovat na maximalizaci bezpečnosti a zvýšení mnoţství zlata v zemi. V této souvislosti se doporučovala stimulace exportu a omezení importu, aby se nemuselo utrácet zlato za nákup zboţí v zahraničí. Současně se zaváděly zákazy obchodu kolonií se veškerými zeměmi kromě jejich metropolí a vývoje výroby v koloniích – kolonie se měly stát pouze dodavateli surovin do metropolí. Merkantilisté navrhovali obohacení některých zemí na úkor druhých. Nicméně, jejich přínosem bylo to, ţe jako první upoutali pozornost na problematiku zahraničního obchodu, zdůraznili jeho význam pro ekonomický rozvoj, popsali a zdůvodnili konkrétní poměr nákladů na vývoz a dovoz, tj. poloţili základ platební bilance.

2.4 Teorie absolutních výhod Ze zcela jiných předpokladů (ve srovnání s merkantilistickou teorie) vycházela teorie absolutní výhody. Spisovatel Adam Smith ve své knize „Zkoumání přírody a příčin bohatství národů“ dochází k závěru: ţe pokud jakákoli cizí země nás můţe zásobovat nějakým zboţím levněji, neţ jsme to sami schopni vyrobit, je lepší ho koupit na některou část naší vlastní produkce průmyslové oblasti, ve které máme prioritu. Teorie absolutních výhod tvrdí, ţe pro zemi je smysluplné dováţet takové zboţí, jehoţ výrobní náklady jsou vyšší neţ v zahraničí a naopak vyváţet výrobky, jejichţ výrobní náklady jsou niţší neţ v zahraničí, tj. získat absolutní výhodu. Na rozdíl od merkantilistů obhajoval Adam Smith volnou hospodářskou soutěţ uvnitř země i na světovém trhu, a sdílel názor moderní francouzské ekonomické školy fyziokratů o zásadě nevměšování se státu do ekonomiky. Podstatou teorie absolutních výhod je předpoklad, ţe pokud nějaká země můţe nabídnout

2 24 4

zboţí ve větším mnoţství a levněji neţ země jiné, získává absolutní výhodu. V podmínkách, kdy zahraniční obchod chybí, můţe země odebírat pouze ty výrobky a takové mnoţství, které sama vyrábí a relativní ceny těchto komodit na trhu jsou určeny domácími výrobními náklady. Domácí ceny za stejné zboţí v různých zemích se vţdy liší v závislosti na funkci faktorů dotací, technologií, kvalifikace pracovní síly atd. Pakliţe chcete, aby byl obchod vzájemně prospěšným, musí být ceny všech komodit na světovém trhu vyšší neţ domácí ceny v zemi vývozu, a niţší neţ v zemi dovozu. Výhody, které země získají na poli zahraničního obchodu, bude spočívat v nárůstu spotřeby, jeţ bude podmíněná specializací výroby. Podle teorie absolutních výhod by se kaţdá země měla specializovat na výrobu té komodity, ve které spočívá její výlučná (absolutní) výhoda. Vycházíme-li z teorie absolutních výhod je zahraniční obchod vţdy výhodným pro obě strany. Dokud se zachovávají rozdíly mezi domácími cenami v jednotlivých zemích, bude mít kaţdá země komparativní výhodu, tj. Vţdy bude disponovat takovým zboţím, jehoţ výroba je výhodnější za stávajícího poměru nákladů neţ výroba tohoto zboţí v ostatních zemích. Zisk z prodeje bude nejvyšší v případě, kdy se kaţdý produkt bude vyrábět v zemi, ve které jsou náklady na výrobu daného zboţí niţší.

2.5 Teorie vybavenosti výrobními činiteli - Heckscher - Ohlin – Samuelson V průběhu několika desetiletí po smrti Ricarda zůstávala jeho teorie komparativních výhod jedinou teorií mezinárodní dělby práce. Nový model byl vytvořen podle švédských ekonomů Heckschera a Oli Berthelota Olina. Aţ do 60. let XX. století teorie Heckshera – Ohlina hrála dominantní úlohu v ekonomické literatuře. Teorie vybavenosti výrobními činiteli byla vytvořena v 30. letech XX. století. Do této doby došlo k velkým změnám v mezinárodní dělbě práce a na poli mezinárodního obchodu. Výrazně se sníţila role přirozeně přírodních rozdílů jako faktoru v oblasti mezinárodní specializace. Ve vývozu vyspělých kapitalistických zemí začalo převládat průmyslové zboţí. V modelu Heckshera - Ohlina faktory mezinárodní specializace nejsou spojeny s přírodními rozdíly v jednotlivých zemích. Tento model si klade za cíl vysvětlit příčiny zahraničního obchodu se zboţím. Tato teorie můţe být taktéţ pouţita k vysvětlení agrárně-komoditní specializace. Podstatou neoklasického přístupu k mezinárodnímu obchodu a specializaci jednotlivých zemí je skutečnost, ţe z historických a geografických důvodů rozdělení materiálních a lidských zdrojů mezi zeměmi je nerovnoměrné, coţ, podle neoklasicistů, vysvětluje rozdíly v relativních cenách zboţí, na kterých závisí vnitrostátní komparativní výhody. Z toho vychází zákon proporcionality faktorů: v otevřených ekonomikách má kaţdá země tendenci se specializovat na výrobu zboţí, jeţ vyţaduje více faktorů, kterými je země relativně lépe vybavena. Olin formuloval tento zákon ještě stručněji:''mezinárodní výměna – je výměna nadbytečných produktů za vzácné: země vyváţí zboţí, jehoţ výroba vyţaduje faktory, které jsou v přebytku''. V souladu s modelem mezinárodního obchodu podle Heckschera - Ohlina dochází v procesu mezinárodního obchodu k vyrovnávání cenových faktorů. Podstatou mechanismu vyrovnání je fakt, ţe původní cena výrobních faktorů (mzdy, úroky z úvěrů, nájemné apod.) jsou relativně nízké vzhledem k těm, které jsou v zemi zastoupeny v hojném počtu a vysoké vzhledem k těm, kterých je málo nebo dokonce úplně chybí. Specializace té či oné země ve 2 25 5

výrobě kapitálových produktů vede k intenzivnímu přetékání kapitálu do exportního sektoru, úměrně tomu roste poptávka po kapitálu ve srovnání s jeho nabídkou a v důsledku toho roste i jeho cena (úroky z kapitálu). Specializace jiných zemí produkujících zboţí náročné na výrobu způsobuje pohyb pracovních sil v různých pracovních oblastech, čímţ způsobuje zvýšení mezd. V tomto modelu obě skupiny zemí postupně ztrácejí svou počáteční výhodu a dochází k nivelizaci úrovně jejich rozvoje. To vytváří podmínky pro rozšíření okruhu exportních odvětví a hlubší začlenění do mezinárodní dělby práce zaloţené na komparativních výhodách, které vznikají na nové úrovni rozvoje. Po druhé světové válce teorie Heckschera - Ohlina byla testována mnohými ekonomy, kteří se snaţili zjistit existenci korelační souvztaţnosti mezi kapitálem a náročností výroby v průmyslových oblastech jednotlivých zemí a reálné struktuře jejich exportu a importu. Tento mechanismus prokázal americký ekonom Paul Samuelson. V zemích, které disponují pracovní sílou a specializují se na zboţí náročné na výrobu, dochází k zvýšení poptávky po pracovní síle a zároveň k navýšení ceny tohoto výrobního faktoru. Postupně se počáteční výhody těchto zemí vytrácejí, v důsledku čeho bude kaţdá z nich nucena hledat nové vývozní příleţitosti pro své výrobky, které jsou nezbytné pro zlepšení produkce.

2.6 Leontievová teorie mezinárodního obchodu Známý americký ekonom Wassily Leontief v polovině 50. let. se pokusil o empirické ověření hlavní závěrů teorie Heckschera - Ohlina a došel k paradoxním závěrům. Ke svému průzkumu pouţil model mezioborové bilance „vstupu - výstupu“, vycházející z údajů o americké ekonomice z roku 1947. W. Leontief dokázal, ţe v americkém exportu převládalo zboţí náročné na výrobu a v importu zas - kapitál. Tento, empirickou cestou, dosaţený výsledek je v rozporu s navrhovanou teorií Heckschera - Ohlina, a proto se nazývá "Leontievův paradox". Následné studie potvrdily přítomnost tohoto paradoxu v poválečném období nejen v USA, ale i v jiných země (Japonsko, Indie, atd.). Četné pokusy o vysvětlení tohoto paradoxu obohatily teorii Heckschera - Ohlina model tím, ţe vzaly v úvahu i další okolnosti, mající vliv na mezinárodní specializaci, k některým z nich patří: 1) různorodost výrobních faktorů, patří sem zejména pracovní síla, která se můţe značně lišit podle úrovně kvalifikace. Z tohoto úhlu pohledu v exportu průmyslových zemí se můţe projevit relativní přebytek vysoce kvalifikované pracovní síly a odborníků, zatímco rozvojové země vyváţejí zboţí, na jehoţ výrobu pouţívají nekvalifikované pracovní sily; 2) státní zahraniční obchodní politika, která by mohla omezit dovoz a stimulovat domácí výrobu a vývoz v těch průmyslových odvětvích, kde se hojně vyuţívá relativně vzácných výrobních faktorů.

2.8 Teorie firmy Teorie se zabývá posílením role jednotlivých firem a korporací v oblasti mezinárodního obchodu. Výhody zde nezískává národ, nýbrţ samotná společnost - vývozce této komodity.

2 26 6

Teprve po rozšíření výroby a nasycení domácího trhu můţe firma vstoupit na trh zahraniční. Aby firma mohla prodávat své výrobky, musí najít zemi - zákazníka, ve které se struktura domácí poptávky se co nejvíce přibliţuje struktuře poptávky země - vývozce. To umoţňuje realizaci obchodních transakcí mezi zeměmi, které se nachází na stejné úrovni hospodářského rozvoje, a mezi vyspělými průmyslovými zeměmi. Tuto skutečnost poprvé zformuloval americký ekonom E. Linder. Následníci teorie firmy došli pak k závěru, ţe je nutné spojit firmy ve vyspělých zemích se společnostmi mladých industrializovaných zemí. Toto bylo způsobeno konvergencí vědeckého a technologického rozvoje, posílením kontaktů výroby a prodeje, společnými řešeními vědeckých a technických problémů. Tento proces do sebe zahrnul i high-tech průmysl. Nejvíce v něm podílejí malé a střední firmy.

2.9 Teorie technologické mezery Americký ekonom Michael Posner (Michael Posner, * 1932.), kdysi univerzitní profesor, později se v New Yorku stal bojovníkem za lidská práva, vyjádřil v roce 1961 myšlenku, ţe příčinou mezinárodního obchodu je rozdíl v povaze a tempu zavádění technologických inovací. Právě on vyvinul teorii technologické mezery. V souladu s touto teorií, vývoj a zavádění nových technologií v zemi určuje její dočasný monopol ("kvazi-monopol") na výrobu a export vytvořené na bázi těchto výrobků. Vycházeje z předpokladu, ţe všechna odvětví pouţívají stejné výrobní faktory ve stejném poměru, došel k názoru, ţe se mohou lišit v rychlosti inovací, které vedou k obchodování. Inovace způsobuje uvedení nových produktů na trh a poptávku po nich, kterou mohou uspokojit jak vnitrostátní, tak zahraničních výrobci. Jestliţe je reakce domácích výrobců na novou poptávku blesková, budou schopni rychle imitovat inovací v podnicích a zcela nový poţadavek bude uskutečněn z místních zdrojů. Pokud však zahraniční výrobci předeţenou domácí v implementaci inovace,bude nová poptávka, alespoň část, pokryta prostřednictvím importu a tím vzniknou dodatečné dovozní toky. V případě, ţe různé země budou zavádět inovace nesymetricky, dojde mezi nimi k nevyhnutelnému konstantní obchodu v různých průmyslových odvětvích . Úměrně tomu, jak import uspokojí poptávku v jedné oblasti, vzniká poptávka v oblasti jiné, pak v další atd. Ve výsledku se rozvíjí obchod mezi technologicky obdobnými oblastmi. Země, která jako první osvojila nové technologie se na nějakou dobu stává monopolním exportérem těchto komodit na světovém trhu a dosahuje dodatečného zisku, dokonce i v případě, kdy nemá komparativní výhody ve srovnání s partnerskými zeměmi v dotacích na jiné výrobní faktory. V důsledku prioritní pozice jedné země dochází k technologickému rozkolu mezi jednotlivými zeměmi. S šířením nových technologií v jiných zemích, ztrácí developerská země postupně své výsadní postavení na globálním trhu. Samozřejmě, ţe ostatní země také postupně rozvíjejí inovace a rozdíl se tím sniţuje, ale do té doby bude zahraniční obchod s těmito výrobky pokračovat. V důsledku tohoto obchodu jsou ve výhodě všechny zúčastněné země: ty, které exportují dosahují zisku, a ty, které dováţejí - získávají nové produkty. Postupným šířením inovací zůstávají ostatní země i nadále ve výhodě, zatímco země-novátor své výhodné postavení ztrácí. Po překonání technologického rozkolu, dle mínění M. Posnera, důvody pro obchodování s tímto typem technologicky náročných produktů zmizí. Pro objasnění rychlého růstu mezinárodního obchodu s technologicky náročnými produkty

2 27 7

pouţívá M. Posner pojmu "proud novinek", tj. nepřetrţitý vznik nových ohnisek výroby nejnovějších druhů high-tech produktů v různých zemích. Názorným příkladem potvrzujícím teorii technologické mezery byl globální technologický rozkol mezi zeměmi světa, ke kterému došlo na konci XX. a na začátku XXI. století.. Vznikla rozličná uskupení zemí. První skupina – země s vedoucími technologiemi, které představují pouhé 15% osídlení naší planety, zásobují téměř celý zbytek světa technologicky náročnými produkty a jsou hlavními exportéry. Do této skupiny patří 18 zemí (USA, Japonsko, Německo, Jiţní Korea, atd.). Druhá skupina jsou potenciální vůdci, v čele se Španělskem a Itálií, které mají vysokou úroveň vzdělání, ale jejich interní inovační činnost je nedostatečná. Tato skupina by měla zahrnovat také Rusko. Tyto země importují technologicky náročné produkty v malých sériích. "Země-následovníci" - Třetí skupina zemí, včetně Brazílie, Číny, Indonésie a Jihoafrické republiky. Většina těchto zemí vyvíjí high-tech průmysl a má technologická centra po celém světě. Čtvrtá skupina "marginálních zemí" zahrnuje asi třetinu obyvatel světa, včetně nejméně rozvinutých zemí. Nemohou vyrábět nejnovější high-tech produkty, a nejsou v takovém postavení, aby zavedly zahraniční technologie. Tyto země se neúčastní mezinárodního obchodu s high-tech výrobky. Teorie Technologické mezery teorie byla rozšířena jiným známým americkým ekonomem, Vernonem Raymondem.

2.10. Teorie životního cyklu výrobku

V polovině 60. let XX. století se rozšířila teorie mezinárodního obchodu na základě ţivotního cyklu výrobku, vyvinutá R. Vernonem a Charlesem L. Kindelbergem a L. Walesem, ve které se vědci pokusili o vysvětlení vývoje světového obchodu s průmyslovým zboţím na základě jejich ţivotních etap. Etapa ţivota - doba, během které je výrobek uvedený na trh ţivotaschopný a umoţňuje dosaţení cílů prodejce. Zastánci tohoto přístupu se domnívají, ţe na základě fází ţivotního cyklu výrobku lze vysvětlit novodobé obchodní vazby mezi zeměmi, zejména výměnu zboţí. Ve své doktríně R. Vernon, C. a L. Kindelberger Wales odůvodňuje program, podle kterého výrobek od okamţiku uvedení na trh aţ do jeho opuštění prochází celou řadou fází. Mezinárodní pohyb zboţí je zaloţen na ţivotním cyklu produktu. Existuje několik druhů této teorie s různými vysvětleními, které popisují tok zboţí z jedné fáze do druhé. V souladu s teorií ţivotního cyklu produkt prochází pěti etapami. I. etapa - vývoj nového výrobku v zemi-vývojáři A. Organizace výroby nového produktu a nárůst jeho spotřeby probíhá pouze v zemi A, kde byl produkt vyvinut. Produkce má povahu malých sérií, vyţaduje vysoce kvalifikované pracovníky, a je soustředěna v zemi inovace. Producent má téměř monopolní postavení. Pouze malá část výrobku postupuje na zahraniční trh. Pro implementační fázi je charakteristická rostoucí sloţitost produktu. Přechodem k velkému objemu produkce hmoty dochází k zlepšení v oblasti technologií a produkci nových typů zařízení. To, mimochodem, vysvětluje relativně větší podíl na vývozu zboţí náročného na výrobu ve vyspělých zemích, zejména v USA. Etapa II - rozšíření výroby nového produktu. Poţadavek na produkt roste, rozšiřuje se jeho výroba a šíří se i do dalších vyspělých zemí. Kromě zvýšení prodeje na domácím trhu, dochází k zvýšení vývozu ze země inovace, nárůstu konkurence, tendenci ke zvýšení kapitálové intenzity produkce, coţ tvoří předpoklad pro uspořádání a rozvoj výroby v zahraničí, nejprve v rozvojových zemích, a poté v zemích dalších. Výrobky jsou standardizované. V konečné fázi, někteří konkurenti začínají sniţovat cenu. 2 28 8

Etapa III - fáze zralosti nového výrobku. Dosahuje se maximální produkce a vývozu produktů developerské země. Ve stejné době dosahuje standardizace výroby takové míry, ţe vznikají výrobní zařízení v zemi B. V této fázi, která se vyznačuje výrobou ve velkém měřítku, konkurenční ceny tvoří dominantní faktor. Země inovace jiţ nemá konkurenční výhodu. Ve fázi zralosti produktu jiţ probíhá výroba v mnoha zemích, včetně rozvojových zemí, dochází k nasycení trhu, především v zemi-novátorovi, stabilizuje se poptávka, posiluje se role cenová politika, dochází k vysoké standardizaci výroby, která je vlastní velkokapacitní výroby, výroby se účastní méně kvalifikované pracovní síly. Dochází k přesunu výroby do rozvojových zemí s levnější pracovní silou. Vytvářejí se podmínky pro velkokapacitní výrobu v rozvojových zemích, s následnou dopravou do země-novátora. Tento proces lze předvést na produktech typu televizních přístrojů, počítačů, elektroniky, apod. Etapa IV - sníţení produkce výrobku v zemi – vývojáři úměrně rozšíření produkce zahraničních firem v cizině nejen za účelem rozšíření výroby pro domácí spotřebu, ale i za účelem exportu do země A. Z hlediska mezinárodního je tato etapa charakteristická zúţením trhu ve vyspělých zemích a větší koncentraci výroby v rozvojových zemích. Určitá část trhu v oblasti inovací, zaměřené na tyto produkty, je pokryta prostřednictvím importu. Přední společnosti v rozvojových zemích začínají vyrábět a uvádět na trh nové vylepšené výrobky. Etapa V - ukončení domácí produkce v zemi A. Sníţení výrobních nákladů a cen produktů v zemi dosáhly takové úrovně, ţe pro zemi-vývojáře je výhodnější zastavit výrobu a uspokojit domácí potřeby plně prostřednictvím dovozů. Zároveň, aby si země udrţela svou svou pozici na globálním trhu technologicky náročného zboţí, je nucena se znovu stát průkopníkem v tvorbě nových druhů výrobků. Doba trvání jednotlivých etap související s konkrétními druhy výrobků se můţe výrazně lišit, je také moţné, ţe některé fáze zcela vypadnou. Kaţdý nový výrobek prochází cyklem, na základě kterého lze vysvětlit moderní obchodní vztahy mezi zeměmi při výměně zboţí. V souladu s tímto cyklem, se země, za účelem exportu, specializují na výrobu jednoho a téhoţ produktu v různých fázích zralosti. Například, země ASEAN dnes v oblasti technologií dělají to, co včera dělaly mladé industrializované státy a vydávají se stejnou cestou „kvality specializace“. Aplikace teorie ţivotního cyklu na produkci mezinárodního rozměru předpokládá prodlouţení ţivotního cyklu výrobku. Teorie poměrně jasně vysvětluje zahraniční obchod s technologicky náročnými produkty, avšak je méně pouţitelná v případě elitních, obzvláště nákladných poloţek. Tato teorie svým způsobem ztvrzuje mezinárodní technologickou výhodu vysoce vyspělých zemí. V posledních interpretacích mezinárodního indexu teorie ţivotního cyklu výrobku jako varianty ţivotního cyklu se inovace posuzují nejen z hlediska orientace na zabezpečeného spotřebitele, ale i ve vztahu k hospodářství s určitými přírodními zdroji (půdou, surovinami a pohonnými hmotami). Tato teorie je nejvíce populární teorií novo-technického směru. Přilákala pozornost téměř všech ekonomů, jelikoţ nejpřesněji odráţí aktuální stav mezinárodní dělby práce v moderní době. Teorie novo-technologického směru odráţí proces radikální restrukturalizace mezinárodní dělby práce zaloţené na vývoji elektroniky, informačních technologií, moderní komunikace, nových materiálech. V mnoha ohledech tento proces udává tón zejména v Asijko-pacifických oblastech. Zároveň zde dochází k poměrně rychlému rozplývání tradičního rozdělení „centrum-periferie“. Tento jev se nazývá "letící husy". Podstatou tohoto jevu je kontinuálním proces postupu určitými fázemi hospodářského rozvoje vysoce průmyslově vyspělých zemí, mladých industrializovaných zemí a zemí ASEAN. Historie vědeckotechnické revoluce ve druhé polovině XX. století. poskytuje dostatek důkazů, které opodstatňují model ţivotního cyklu výrobku.

2 29 9

Pro ilustraci modelu ţivotního cyklu můţeme pouţít historii rozvoje výroby a mezinárodního obchodu s práci. USA jako první vytvořilo robotiku průmyslu a to jiţ na začátku roku 1960. Zpočátku byla výroba robotů orientována na domácí trh, ale později se USA stalo světovým vývozcem těchto výrobků. V roce 1970. výroba robotů začíná rychle růst v Japonsku, které se v polovině roku1980 stalo největším výrobcem a vývozcem robotů. V tomto případě se japonské firmy specializovali na výrobu relativně jednoduchých, multiúčelových robotů široce pouţívaných v leteckém a vojenském průmyslu, zatímco americké firmy byly schopny udrţet svou pozici v produkci většiny sloţitých a nákladných robotů. Současně se v letech 1980 – 1990 rozšířil dovoz robotů z USA a především z Japonska. V poslední fázi – od konce roku 1980 dochází k rozvoji výroby robotiky i v několika evropských zemích - Německu, Švédsku, Španělsku, Francii, Itálii - a v asijských zemích Jiţní Korei, Tchaj-wanu. /měrně nasycenosti domácího trhu, některé z těchto zemí vystupují jako exportéři robotů. Teorie ţivotního cyklu produktu, bezpochyby, odráţí vznik a šíření po celém světě velkého mnoţství nových technologicky náročných výrobků (např. syntetická vlákna, tranzistory, počítače, apod.). Ale tato teorie je legitimní pouze pro omezený rozsah nejnovějších druhů výrobků, neboť velké mnoţství nových produktů nebylo povaţováno nebylo podrobeno průzkumu v rámci této teorie. Jejich osvojení probíhalo téměř současně ve všech hlavních průmyslových zemích - USA, západní Evropě a Japonsku. Teorie ţivotního cyklu výrobku poukazuje na fáze pohybu nejprve zboţí, pak jejich výroby a exportu z vyspělých do rozvojových zemí a zemí s transformující se ekonomikou. Teorie ţivotního cyklu produktu, spíše realisticky odráţí vývoj mnoha průmyslových odvětví, ale nepodává univerzální vysvětlení trendů v mezinárodním obchodě. Pokud výzkum a vývoj moderních technologií přestává být hlavním faktorem při určování konkurenčních výhod, výroba produktů bude opravdu uskutečněna v zemi, která má komparativní výhodu oproti jiným, jako je například levná pracovní síla. Nicméně, existuje mnoho produktů (s krátkým ţivotním cyklem, vysokými náklady na dopravu, s významnými příleţitostmi pro diferenciaci v kvalitě, úzkým okruhem potenciálních spotřebitelů atd.), které neodpovídají teorii ţivotního cyklu.

2.11. Úspory z rozsahu a nedokonalé konkurence Existují teorie mezinárodního obchodu, které nejsou spojeny s teorií komparativních výhod, avšak ji doplňují. Teorie mezinárodního obchodu, která vznikla na základě takzvaných úspor z rozsahu (teorie mezinárodního obchodu na základě monopolistické konkurence) byla vyvinuta americkými ekonomy Kryugmanom P. a K. Lancaster na začátku 80. let XX. století. Podle této teorie mnoho zemí disponuje základními výrobními faktory v podobném poměru, a proto by bylo prospěšné, aby obchod mezi sebou v specializovaných odvětvích, které se vyznačují efektem hromadné výroby. Specializace umoţňuje rozšířit výrobu, sníţit náklady a cenu. Aby se efekt uskutečnil, je zapotřebí náročného trhu, tj. Světového. Efekt nastane při nárůstu výroby, sníţení průměrných nákladů na výrobní jednotku a zároveň v případě zvýšení výkonu. Ekonomii velkého rozsahu vysvětluje principy obchodu mezi zeměmi v případě, kdy to nelze udělat pomocí klasických teorií. To se především týká zemí, které jsou obdařeny stejnými výrobními faktory, vrchol obchodu s technologicky jednodruhovými výrobky, domácím obchodem s diferencovanými výrobky (např. automobily,

3 30 0

elektronické výrobky, atd.). Podstata účinku spočívá v tom, kdy za předpokladu dlouhodobé výroby se průměrné náklady sniţují v přímé úměře k zvýšení produkce, tj. vzniká ekonomie hromadné výroby. Připouští se moţnost výhody mezinárodního obchodu v případě, ţe je země specializována na výrobu v konkrétním odvětví, pro které jsou charakterizovány úsporami z rozsahu. Specializace zemí v těchto odvětvích, které se vyznačují masovou výrobou, umoţňuje rozšířit výrobu a vyrábět s niţšími náklady a za niţší cenu. Uskutečnění efektu hromadné výroby na poli mezinárodního obchodu nám umoţňuje nabídnout zákazníkům více produktů za niţší ceny. Mezinárodní obchod se stále více soustřeďuje pod záštitu obřích mezinárodních firem a nadnárodních korporací. Hromadná výroba vyţaduje poměrně velký trh. Mezinárodní obchod hraje klíčovou roli, neboť umoţňuje rozšíření trhu. Jinými slovy umoţní vytvoření jednotného integrovaného trhu, který je prostornější neţ trh určený jednotlivým zemím. V důsledku toho se spotřebitelům nabízí stále větší mnoţství produktů za niţších ceny. Nicméně, realizace úspor z rozsahu zpravidla vede k dokonalému narušení konkurence na poli koncentrace výroby a konsolidaci firem, které přebírají monopol. V souladu s tím se mění i struktura trhu. Stávají se buď oligopolistčinými trhy s homogenními produkty nebo monopolistickou konkurencí s dobře rozvinutým průmyslovým infra-obchodem s různorodými výrobky. V tomto případě je mezinárodní obchod stále více koncentrován do rukou obřích nadnárodních firem, nadnárodních korporací, coţ nevyhnutelně vede ke zvýšení objemu vnitrostátního obchodu, který je často určován nikoli zásadami komparativních výhod, ale rozdíly v dotacích, a strategických cílů firmy. Zahraniční obchod, na základě úspor z rozsahu, vede ke změnám ve struktuře trhu s průmyslem orientovaným na export. V ekonomické literatuře lze rozlišit vnitřní a vnější úspory z rozsahu. Interních úspor z rozsahu se dosahuje zvýšením velikosti jednotlivých podniků, coţ vede k vytváření monopolů a vzniku nedokonalé konkurence. Externí úspory z rozsahu, naopak spočívají v redukci nákladů na jednotku produkce zvýšením počtu firem v daném odvětví, zvýšením konkurence mezi nimi, tj. dalším rozvojem dokonalé konkurence.

2.12. Teorie mezinárodního rezortního obchodu K teorii úspor z rozsahu se přibliţuje teorie rezortního mezinárodního obchodu v anglického ekonoma maďarského původu Bela Balassa (Bela Balassa, 1928 - 1991), který upozornil nejen na úspory z rozsahu, ale i na rozdíly ve spotřebitelském vkusu v různých zemích, geografickou blízkost pohraničních regionů a odlišnost zemědělských sezón. V roce 1966 předloţil pojetí infra-obchodního průmyslu. Bela Balassa se přistěhoval do Spojených států a získal doktorát na univerzitě v Yale, hodně a úspěšně pracoval na předních amerických univerzitách, periodicky konsultoval Světovou banku, napsal knihu o mezinárodním obchodu a Maďarsku. Balassa byl vynalézavým i při vytváření nových pojmů: do mezinárodní ekonomiky například zavedl pojem "doloţená komparativní výhoda" (revealed' comparative advantage), "zpola-industriální země" (semiindustrial countries ) a "index infra-obchodního průmyslu» (intaindustry trade index). V převáţně empirické studii ukázal, ţe značná část mezinárodního obchodu se vyvíjí díky diferenciaci produktu. Tím máme na mysli diferencovatelný výrobek, kdy kupující není schopen rozlišit vlastnosti produktu, ale pouze výrobce (koupit Toyotu nebo Hondu?) Nebo podle země původu (koupit počítač nebo malajské nebo čínské výroby?). Bylo zjištěno, ţe infra-obchodní průmysl pozitivně koreluje s diferenciací výrobků. Mezi

3 31 1

zeměmi s různými poměry práce a kapitálu převládá rezortní obchod, zatímco mezi zeměmi, kde poměr mezi dvěma směry je blízko rezortní obchod dominuje. Pomocí indexu infraprůmyslového obchodu se dá vypočítat podíl absolutní hodnoty rozdílnosti vývozu a dovozu v kaţdé z 91. skupině komodit a jejich součet, Balassa poukázal na to, ţe rezortní obchod zabírá polovinu celkového vzájemného obchodu vyspělých evropských zemí. Jestliţe komparativní výhody vysvětlují infra-průmyslový obchod, pak diferenciace výrobků vysvětluje rezortní obchod, který se vyvíjí i v případě, kdy ţádná země nemá podstatnou komparativní výhodu. Od druhé poloviny XX. století se spolu s mezinárodní výměnou začíná rozvíjet i rezortní výměna. Je zaloţen na specializaci ve výrobě různých modelů, druzích obdobného zboţí. Největšího rozmachu dosáhl rezortní ve vysoce vyvinutých zemích obchod na začátku XXI. století, týkal se takových odvětví jako je výroba energetických zařízení, výroba organických a anorganických chemických produktů, automobilový průmysl, domácí spotřebiče, farmaceutický průmysl apod. Mezinárodní rezortní obchod nelze vysvětlit rozdílnými dotacemi výrobních faktorů, rozvíjí se totiţ mezi oběma zeměmi v oblasti s podobnou úrovní aplikovaných technologií, pracovních sil, a nacházejících se na zhruba stejné úrovni produktivity. V pracích amerických ekonomů Bely Balasse a Paula Krugmana byl rezortní mezinárodní obchod analyzován na základě změn v nabídce zboţí ovlivněné úsporami z rozsahu. Studie ukázaly, ţe za účelem dosaţení optimálního rozsahu výroby, se velké firmy specializují na vytváření některých modelů, úzkého sortimentu orientovaného jak na vnitřní, tak na vnější trh. Úspory díky úsporám z rozsahu, umoţňují sníţit náklady a ceny řady výrobků. V zemích obchodních partnerů v rámci výměny jedno-druhových produktů vzniká dodatečný efekt vzhledem k optimalizaci rozsahu výroby. Infra-průmyslová mezinárodní výměna hraje důleţitou roli v oblastech výroby technologicky vyspělých vysoce-kapacitních produktů. Tak například v USA zahraniční dodávky zboţí jako jsou energetická zařízení, kancelářské vybavení, elektrické výrobky jsou srovnatelné s vývozem podobných produktů. V posledních desetiletích vysvětlení rozvoje mezinárodního rezortního obchodu zaloţeného na změnách povahy návrhu bylo doplněno vysvětlením jeho růstu na základě změn v charakteru poptávky. V této souvislosti navrhl slavný švédský ekonom Staffenom Linder teorii podobnosti preferencí. Její podstata je následující. V rozvojových zemích, které dosáhly v poslední třetině XX. století stejné úrovně ekonomického rozvoje, stejného příjmu v přepočtu na obyvatele, v poměrném rozdělení mezi různé segmenty populace, většina obyvatel má podobné potřeby, vkus a preference. Jinými slovy, v mnoha vyspělých zemích je výrazná jednotná a zároveň diferencovaná poptávka po určitých druzích produktů. Za těchto podmínek, se velké firmy v této skupině zemí specializují na výrobu poměrně úzkého rozsahu sortimentu, na jednotlivé modely různého druhu produkce, aby pokryli nejen nejen interní poptávku, ale aby také uspokojily potřeby zahraničních klientů s podobným vkusem a preferencemi. Při tom těţí ze zvýšeného rozsahu výroby. S. Linder a jeho následovníci zdůrazňovali, ţe se teorie podobnosti preferencí vztahuje pouze na analýzu mezinárodního rezortního obchodu s průmyslovým zboţím, především spotřebním zboţím. Současně se můţe mezinárodní výměna zboţí do jisté míry vysvětlit tradiční teorií mezinárodního obchodu, zaloţené na heterogenní dotaci výrobních faktorů, včetně přírodních zdrojů a klimatických podmínek. Později známý politik, ministr obchodu Švédska, člen Evropského parlamentu, Linder ukázal, ţe schopnost vývozu země závisí především na domácí poptávce, a proto země s podobnými domácí poptávkami vzájemně obchodují aktivněji, neţ země s různou vnitřní strukturu poptávky. Vzhledem k tomu, ţe je domácí poptávka určována příjmem na osobu, země se stejnou poptávkou budou rozvíjet vzájemný obchod spíš, neţ země na různé úrovni rozvoje. Obchod uvnitř země se neliší od mezinárodního – oba dva druhy obchodu se nazývají vnitřní

3 32 2

poptávkou. Obchod se zboţím stejného druhu se vysvětluje jejich nekonečnou diferenciací. Vzdálenost brání mezinárodní obchodu. Teorie mezinárodní ekonomie získala označení „hypotéza“. Mezinárodní obchod je výměna zboţí a sluţeb, prostřednictvím kterých země uspokojují nekonečné poţadavky spotřebitelů na základě společenské dělby práce. Základní teorie mezinárodního obchodu se objevily na konci XVIII. A a na začátku XIX. Století, jejich autory byli prominentní ekonomové Adam Smith a David Ricardo. Adam Smith ve své knize „Zkoumání přírody a příčin bohatství národů“ 1776 formuluje teorii absolutních výhod, ve které polemizuje s merkantilisty, poukazuje, ţe země mají zájem o volný mezinárodní obchod, a mohou mít z něj prospěch bez ohledu na to, zda jsou vývozci nebo dovozci. David Ricardo v Principech politické ekonomie a daňovém systému 1817 dokazuje, ţe zásada výhody je jen zvláštní druhem obecných pravidel, a dokládá to teorií komparativních výhod. V analýze teorie zahraničního obchodu by se měly vzít v úvahu dva faktory: ekonomické zdroje přírodní, lidské a jiné jsou rozděleny mezi jednotlivými zeměmi nerovnoměrně, a efektivita výroby různých produktu vyţaduje rozličné technologie nebo kombinace zdrojů. Ekonomická efektivita, ovlivňující produkci různých výrobků, se můţe lišit a měnit v průběhu času tj. výhody, a to jak absolutní, tak komparativní, které získávají jednotlivé země, nejsou dány jednou provţdy. Teorie absolutních výhod. Podstatou teorie absolutních výhod je předpoklad, kdy země, která je schopna vytvořit určitý produkt ve větším mnoţství a za nízkých nákladů, má absolutní výhodu: . Vývoj a sofistikovanost mezinárodního obchodu se odráţí ve vývoji teorií vysvětlující hnací síly tohoto procesu. V moderních podmínkách jsou moţné rozdíly v mezinárodní specializaci, kterou lze analyzovat pouze na základě souhrnu všech klíčových modelů mezinárodní dělby práce. 1. Teorie Davida Ricarda, ohledně komparativních výhod a jejích moderních modifikací, vysvětluje orientaci součástí mezinárodní komoditní burzy, které zahrnují především rozdíly v jednotlivých zemích v dotaci přírodně klimatických a nerostných surovin. Hecksher - Ohlin Samuelson – vytvořili teorii pro specializované oblasti především ve sféře infra-průmyslu, ve které osvětluje vyuţití kvalifikovaných i nekvalifikovaných pracovních sil, kapitálu a zemědělské půdy. Novo-technologické teorie jsou nejpřijatelnějšími pro analýzu mezinárodního obchodu s vědeckotechnickými produkty, včetně rezortního obchodu s různými komoditami. 2. Výměna podobným, blízkým svými vlastnostmi, ale ne identickým zboţím souvisí především s touhou plně uspokojit různé potřeby, s přihlédnutím k rozdílům v poptávce a vkusu jednotlivých spotřebitelů. 3. Firmy a korporace aktivně vyuţívají technologické inovace, vytvářejí nové specializované zdroje; země, ve kterých jsou důleţité ekonomické pozice obsazeny těmito podniky, mohou narušit relativní výhody, které kdysi získaly jiné rozvojové země. • Teorie mezinárodního obchodu v klasickém i moderním pojetí třeba nemohou dát odpověď na všechny otázky, které vyvstaly v průběhu vývoje obchodních vztahů, nicméně ukazují stav výhod, díky kterým jednotlivé země a společnost získávají silnou pozici na globálním trhu.

3. Analýza struktury zahraničního obchodu České republiky

3 33 3

V této kapitole budu analyzovat vývoj a trendy zahraničního obchodu České republiky za dobu 1993-2009. Kapitola je rozčleněna na tři části.. Dále srovnáme ten vývoj s vývojem obchodu ČR v period 2004-2009. V první části se budu věnovat vývoji zahraničního obchodu v době od prohlášení nezávislosti v roce 1993 aţ do roku 2003 do momentu vstupu do EU. Druhá část pojednává o jeho teritoriální i komoditní struktuře od roku 2004 do 2009, na ni potom navazuje analýza trendu vývoje zahraničního obchodu za dobu členství ČR v Evropské Unii.

3.1. Analýza struktury zahraničního obchodu ČR v letech 19932003: teritoriální a komoditní Česká republika po politických změnách, které proběhly na konci roku 1989, mohla přistoupit i ke změnám ekonomickým. Na začátku transformace československé silně centralisticky direktivně orientované ekonomiky na liberálně trţní ekonomiku stály proti sobě dvě koncepce ekonomicko-transformačního scénáře. První scénář ekonomické transformace byl sestaven pravicově orientovanými ekonomy (v čele s V. Klausem). Tito ekonomové poţadovali rychle provést nápravu cen - liberalizaci cen, liberalizaci vnějšího obchodu - zrušení státního monopolu v zahraničním obchodu, zrušení exportních dotací a nápravu devizového kurzu, provést privatizaci státního majetku, a to vše při snaze udrţet sociální smír. Druhý scénář (vytvořený a reprezentovaný levicově či sociálně demokraticky orientovanými ekonomy - V. Komárkem, M. Zemanem a M. Matějkou) se snaţil provést tyto reformy pomalu, tj. gradualistickou formou. V tomto případě by ale hrozilo, ţe by transformace trvala moc dlouho a pomalá tempa změn by lidé vůbec nemuseli přijmout. Nakonec zvítězila koncepce prvního scénáře ekonomické reformy. Do roku 1993 česká ekonomika (respektive československá) byla charakterizována meziročním poklesem reálného hrubého domácího produktu, coţ bylo prolomeno aţ v roce 1994, kdy byl zaznamenán reálný růst HDP o 2,6 %, a v roce 1995 jeho růst akceleroval na 4,8 %. Ovšem v roce 1996 po zpřísnění monetární politiky ČNB byl tento růst sníţen na 4 - 4,4 %, a v roce 1997 po restriktivní politice prováděné nejen ze strany centrální banky, ale i vlády, plus nepříznivé hospodářské podmínky (povodně), tento růst klesl na pouhých 1-1,5 %. Po politických změnách v zemích střední a východní Evropy bylo nutné provést i změny ekonomické, v rámci kterých došlo i ke změnám v zahraničním obchodě. Klíčové změny v zahraničním obchodě lze charakterizovat zrušením monopolu zahraničního obchodu, zavedením jeho liberalizace, zaváděním postupné konvertibility národních měn (zpočátku většinou zavedení konvertibility pro transakce na běţném účtu platební bilance) a provedení liberalizace cen. Tyto změny si vyţádaly i změnu v provádění kurzové politiky. Kurzová politika v direktivně řízenému hospodářství ve svém důsledku znamenala, ţe devizové kurzy hrály jen pasivní úlohu a ţe ve vnějších vztazích převládaly administrativně nařízené přidělování deviz a exportní a importní dotace. Takto chápaná kurzová politika byla změněna v novou kurzovou politiku, která jiţ má svou aktivní úlohu při realizaci zahraničního obchodu a pomocí které národní banky řídí stabilitu měny. Navíc v začátcích transformace byly odbourány jiţ zmíněné exportní a importní dotace a devizový kurz národních měn byl stanoven na takové výši, aby byly podpořeny vývozy domácího zboţí. V minulosti se oficiální devizové kurzy stanovovaly uměle na nereálné úrovni, coţ ve svém konečném důsledku vedlo ke vzniku celé řady kvazi kurzů pro turistiku, transakce nerezidentů a rezidentů, rozdílné kurzy byly pro různé druhy obchodních komodit, atd.

3 34 4

Reforma zahraničního obchodu zaměřená k jeho liberalizaci proto vyţadovala sjednocení těchto rozdílných kurzů jakoţto první krok, a to na udrţitelné, konkurenceschopné úrovni jak z hlediska očekávaného pohybu domácích cen, tak běţného účtu. Maďarsko tento krok - zrušení několika rozdílných kurzů a zavedení jednotného kurzu pro všechny platby - provedlo jiţ v roce 1982, tj. o několik let dříve neţ započal proces radikálních ekonomických reforem. Oproti tomu Česká republika a Polsko zrušily svůj několika úrovňový systém kurzů aţ po startu svých transformačních programů v roce 1990. Hospodářský vývoj ČR v daném období však registroval pokles. Výjimkou byl rok 1994, kdy došlo k mírnému oţivení, které se projevilo u určujících sloţek tvorby i uţití HDP. Obrat zahraničního obchodu České republiky se oproti roku 1993, kdy činil 847 685 mil.Kč, zvýšil v roce 2003 na 2 811 653 mil.Kč, tj. na 331.6 %. Poměr obratu zahraničního obchodu k HDP vzrostl z 54% na více neţ 100% HDP. Od měnové krize v roce 1997 se daří českému vývozu zvyšovat svůj podíl na celkovém obratu zahraničního obchodu, zatímco do roku 1996 tento podíl klesal aţ na 44,4%. Znamená to, ţe od roku 1997 roste dynamika českého vývozu rychleji, neţ dovozy. V roce 2002 krytí dovozu vývozem dosáhlo 48,6 procenta. (V roce 2003 tento poměr zůstal zachován, avšak při meziročním nárůstu ZO o cca 9 procent, coţ je při negativním vývoji na trzích EU, zejména v Německu, úspěch). Co se tyče dovozu, to vidíme, ţe největší hodnotový meziroční nárůst zaznamenal dovoz v roce 2000 ve výši 268 755 mil.Kč. Druhé největší meziroční hodnotové zvýšení pak bylo registrováno v roce 1995 v částce 167 363mil.Kč a třetí nejvyšší meziroční hodnotový nárůst byl realizován sumou 144 395 mil.Kč v roce 2001. Meziroční pokles se stal pouze v roce 2002 a představoval částku 59 893 mil.Kč, v roce 2003 se opět zvýšil na částku 115 052 mil.Kč . Graf č.1. Vývoj zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003

Vývoj zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003 v mld. Kč 1,600.0 1,400.0 1,200.0 1,000.0

Vývoz Dovoz

800.0 600.0 400.0 200.0 0.0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Pramen: ČSU

Nejvýraznější meziroční hodnotový nárůst zaznamenal český vývoz v roce 2000, a to ve výši 212 343 mil.Kč. Druhé nejvyšší meziroční absolutní zvýšení exportu bylo dosaţeno v roce 2001 částkou 148 535 mil.Kč a třetí v roce 1998 v rozsahu 124 966 mil.Kč. Naopak, nejniţší 3 35 5

meziroční hodnotový nárůst byl vykázán v letech 1996 (35 509 mil.Kč) a v roce 1994 (37 241 mil.Kč). Meziroční absolutní pokles v roce 2002 byl realizován částkou 15 240 mil.Kč. rok 2003 dal 116 536 mil.Kč zvýšení dovozu. V relativní úrovni dosáhl vývoz nejvyššího meziročního nárůstu v letech 1995 a 2000 shodným indexem 123,4. Nejniţší meziroční zvýšení vývozu bylo na druhé straně registrováno v roce 1996, a to o 6,3 %. Pokles v roce 2002 pak v meziročním srovnání představoval 1,2 %. Závěrem lze konstatovat, ţe zahraniční obchod České republiky se v letech 1993 aţ 2003 rozvíjel poměrně dynamicky, a ţe ani menší meziroční pokles v roce 2002 tento celkový vývoj výrazněji nenarušil. Úzkým místem kvalitativní stránky tohoto vývoje však byla trvale niţší účast vývozu neţ dovozu na obratu českého zahraničního obchodu, která způsobila pasivní obchodní bilanci ve všech letech sledované dekády. Tento pokles bilance zahraničního obchodu můţeme odnést k výsledkům procesu transformaci ekonomiky.

Graf č.2. Vývoj Bilance zaharaničního obchodu v letech 1993 - 2003

v mld. Kč 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 -180.0

-160.0

-140.0

-120.0

-100.0

-80.0

-60.0

-40.0

-20.0

0.0

Dalším projevem vývoje zahraničního obchodu transformačního periodu je narůstající deficit obchodní bilance. Ten byl nízký ještě v roce 1993, kdy dovoz převyšoval vývoz pouze o 4,5 miliardy Kč. V dalších letech docházelo k výraznému nárůstu deficitu obchodní bilance a to na téměř 153 miliard v roce 1996 a 150 miliard v roce 1997. Tabulka č.1.: Vývoj bilance zahraničního obchodu ČR v letech 1993–2003 Rok

Dovoz (mil. Kč)

Vývoz (mil. Kč)

Bilance (mil. Kč) 3 36 6

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

426 084 498 377 665 740 754 670 859 711 914 466 973 169 1 241 924 1 386 319 1 325 717 1 440 733

421 601 458 842 566 171 601 680 709 261 834 227 908 756 1 121 099 1 269 634 1 254 394 1 371 337

-4 483 -39 535 -99 569 -152 990 -150 450 -80 239 -64 413 -120 825 -116 685 -71 323 -69 396

Zdroj: Statistická ročenka ČR 1995, 2004

Tabulka č.2.: Vývoj obratu zahraničního obchodu ČR v letech 1993–2003 Rok

Obrat ZO v mil. Kč

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

847 685 957 219 1 231 911 1 356 350 1 568 972 1 748 693 1 881 925 2 363 023 2 655 953 2 580 531 2 812 070

Meziroční nárůst/pokles v % 113 129 110 116 111 108 126 112 97 109

Meziroční hodnotový nárůst/pokles v mil. Kč +109 534 +274 692 +124 439 +212 622 +179 721 +133 232 +481 098 +292 930 -75 422 +231 539

Zdroj: Statistická ročenka ČR 2004, vlastní výpočty

Z tabulky vidíme, ţe obrat zahraničního obchodu se meziročně vyvíjel se značně rozdílnou dynamikou. V relativním vyjádření byl nejvyšší nárůst zaznamenán v roce 1995 (29%) a v roce 2000, kdy se zvýšil o 26%. K poklesu došlo v roce 2002, kdy se obrat zahraničního obchodu sníţil o 3%. V absolutních hodnotách došlo k nejvyššímu nárůstu obratu zahraničního obchodu v roce 2000. Druhé největší meziroční zvýšení bylo zaznamenáno v roce 2001 a třetí podstatnější meziroční přírůstek v roce 1995, kdy se obrat oproti roku 1994 zvýšil o 274 692 mil. Kč. Rozdělení federace mělo také negativní dopad na výkon ekonomiky. Následující pokles obchodu se Slovenskem přispěl ke stagnaci HDP v roce 1993. V roce 1994 došlo k oţivení ekonomického růstu, které dále akcelerovalo i v roce 1995. Hlavním faktorem ekonomického růstu let 1994 – 1995 byl růst domácí poptávky, který výrazně převyšoval růst domácí nabídky. Rychle rostoucí domácí poptávka byla uspokojována rychle rostoucím dovozem.

3 37 7

Úroveň domácí poptávky a jednotlivých jejich komponent byla jiţ v roce 1995 ve srovnání s rokem 1989 v přepočtu na obyvatele překonána (s výjimkou veřejné spotřeby, coţ je ale ţádoucí, poněvadţ jedním z hlavních rysů transformace bylo sníţit podíl veřejných výdajů na HDP). Vysoká míra změn vyvolaných transformačním procesem v české ekonomice se promítla do dynamiky růstu cenové hladiny. Její nejvyšší meziroční růst nastal spolu s prvními transformačními kroky (liberalizace cen a obchodu, odbourání exportních dotací, devalvace měny) v roce 1991. V dalších letech se pak meziroční cenový nárůst zpomalil a udrţoval se okolo 10 %. Výjimkou byl pouze rok 1993, kdy na růst cenové hladiny působilo zavedení nové daňové soustavy (především zavedení nové daně - daně z přidané hodnoty). Navíc je nutné si uvědomit, ţe průběţně kaţdým rokem probíhá narovnání - deregulace - cen energií, tepla, nájmů a dopravy, coţ jsou jevy, které se odrazí v růstu inflace. Skutečná inflace způsobená pouze monetární a fiskální politikou (core inflation) by bez působení vlivu deregulace cen byla pouze na úrovni dvou třetin vykazovaného ročního tempa růstu cen3. Importy ovšem nebyly určeny pouze pro spotřebu, velký podíl investic do dovozu směřoval k zvýšení potenciálu ve vývozní orientaci. Významná část investic byla umístěna do infrastruktury, kde pomohla vytvořit podmínky dlouhodobého růstu. Efekt těchto investic však přichází ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu. Další významná část investic šla do ekologie, především do odsíření uhelných elektráren. Dopad těchto investic na zvýšení exportu je téměř nulový. Velký objem investic směřoval do restrukturalizujících se podniků. Tyto investice měly velký význam pro budoucí exportní výkon české ekonomiky. Tempo růstu nominálního importu akcelerovalo z 5,4% v roce 1993 na 28,6% v roce 1995. Tempo růstu nominálního exportu bylo v letech 1994 – 1995 vţdy niţší (v roce 1994 dosáhlo 6,6% a v roce 1995 10,6%). To bylo zapříčiněno několika faktory: Tempo růstu domácí poptávky stále převyšovalo tempo růstu nabídky z domácích zdrojů (HDP), coţ působilo proimportně. Navíc docházelo k přesměrování části dříve exportovaného zboţí na domácí trh. Stabilní nominální kurz vlivem inflačního diferenciálu vedl k reálnému zhodnocování kurzu koruny, coţ působilo jak proimportně, tak i omezovalo pronikání českého exportu na nové zahraniční trhy. Stále slabá konjunktura v západní Evropě působila negativně na český export4. Negativní bilance obchodu se zboţím v roce 1995 dosáhla téměř 7% HDP a deficit běţného účtu 2,6% HDP. V následujícím roce se situace dále zhoršila, kdyţ exporty narostly pouze o 3,5% a importy vzrostly o 12,2%. Deficit běţného účtu platební bilance se prohloubil na 7,4% HDP. Hlavním faktorem, který ovlivnil růst importů byl silný růst ekonomiky v roce 1996 (meziroční nárůst HDP o 4,3% ve stálých cenách roku 1995). Růst byl však doprovázen nárůstem nezdravých tendencí. Situace se změnila v roce 1997, kdy se naplno projevila nerovnováha minulých let a česká ekonomika se dostala do váţných potíţí. Měnová krize vyvolaná spekulativním útokem na českou korunu vedla k nutnosti přijmout opatření v rozpočtové a měnové oblasti. Vláda a centrální banka začaly uplatňovat restriktivní politiky, které vedly k sníţení ekonomického růstu a tím i ke sníţení poptávky po zahraničním zboţí. Sníţení domácí poptávky v roce 1997 byl v roce 1998 zaznamenávalo hospodářský pokles. 3

Zpráva o měnovém vývoji za rok 1996, ČNB Spěváček, V.: Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty, Linde, Praha, 2002 4

3 38 8

Od měnové krize v roce 1997 se daří českému vývozu zvyšovat svůj podíl na celkovém obratu zahraničního obchodu, zatímco do roku 1996 tento podíl klesal aţ na 44,4%. Znamená to, ţe od roku 1997 roste dynamika českého vývozu rychleji, neţ dovozy. V roce 2002 krytí dovozu vývozem dosáhlo 48,6 procenta. (V roce 2003 tento poměr zůstal zachován, avšak při meziročním nárůstu ZO o cca 9 procent, coţ je při negativním vývoji na trzích EU, zejména v Německu, úspěch. V roce 1998 se situace zahraničního obchodu zlepšila, vzrostly o 17,7% exporty proti importům, které vzrostly pouze o 7,8%. Na druhé straně pozitivním rysem vývoje ekonomiky bylo sníţení vnější nerovnováhy. Zahraniční obchod těţil z oslabení koruny a z oţivení v Německu a na Slovensku. Deficity běţného účtu platební bilance klesly na 80 miliard v roce 1998 a 64 miliard v roce 1999. Česká republika se v roce 1999 na dovozech zemí EU 25 podílela 1,5 procenty. V roce 2000 došlo k pozitivnímu obratu. Růst reálného hrubého důchodu dosáhl patrně nejvyšší úrovně od roku 1996. Přetrvávalo rovněţ příhodné ekonomické prostředí v Evropě, která je hlavním obchodním partnerem ČR. V tomto kontextu se příznivě vyvíjela dynamika českého vývozu, jehoţ meziroční nárůst dosáhl vysoké úrovně 23,3 %. Protoţe však současně vnější faktory, jako mimořádný růst cen ropy a zemního plynu na světových trzích či oslabování koruny vůči dolaru, se do vývoje zahraničního obchodu, respektive dovozu, promítaly negativně po většinu roku, přesáhlo tempo importu tempo exportu o 4,9 bodu, coţ v souvislostech vyvolalo negativní dopad na obchodní bilanci. Od roku 2000 vstoupila česká ekonomika do fáze hospodářského růstu (HDP ve stálých cenách vzrostl o 3,9%), který započal jiţ v posledním čtvrtletí roku 1999 a který pokračuje aţ do roku 2004, ovšem s menším zpomalením v letech 2001 a 2002. Hlavním faktorem růstu jsou investice do fixního kapitálu, růst stavebnictví, vzestup spotřeby a růst exportu v důsledku konjunktury v západní Evropě. Tempo růstu zahraničního obchodu se zrychlilo, především výraznějším růstem dynamiky dovozu; z dosaţeného meziročního přírůstku obratu připadalo 56,4 % na přírůstek importu. Vyšší růstové tempo dovozu neţ vývozu způsobilo značné zvýšení schodku obchodní bilance, a to zejména přechodem z aktiva do pasiva v obchodu s evropskými zeměmi s přechodovou ekonomikou vč. SNS a zvýšením pasiva se zeměmi s vyspělou ekonomikou. Na zvýšení bilančního schodku měl mimořádný vliv dovoz minerálních paliv a maziv, a to v důsledku růstu cen ropy a zemního plynu při oslabování koruny vůči dolaru. Zhoršení směnných relací, které bylo především výsledkem výrazně nepříznivé směnné relace minerálních paliv a maziv, menší měrou pak také strojů a dopravních prostředků a různých hotových výrobků, mělo negativní vliv na obchodní bilanci v cenové oblasti. Postavení zemí s vyspělou ekonomikou ve vývozu meziročně nepatrně posílilo, v dovozu (v souvislosti s nárůstem dovozů ropy z oblasti evropských zemí s přechodovou ekonomikou vč. SNS) se jejich podíl poněkud sníţil. Na celkovém obratu se nicméně země s vyspělou ekonomikou podílely téměř třemi čtvrtinami. Dále trvala největší koncentrace českého vývozu i dovozu na evropský trh, zejména na čtyři sousední země, mezi nimiţ dominovalo Německo. Vysoký podíl našeho vývozu a dovozu realizovaný se SRN potvrdil značnou závislost na ekonomickém vývoji této země, především citlivost naší ekonomiky na změny tempa růstu HDP Německa. Růst vývozu byl i nadále ovlivňován meziročním přírůstkem vývozu strojů a dopravních prostředků, přičemţ podíl strojírenských výrobků na celkovém vývozu se znovu zvýšil při poklesu podílů většiny ostatních zboţových skupin. Dynamika importu se zakládala na rychle rostoucím dovozu minerálních paliv a maziv a na hodnotově nejvyšším importu strojů a dopravních prostředků. Oproti roku 1999 došlo k předstihu dovozu nad vývozem strojů a dopravních prostředků, kdyţ tempo importu těchto výrobků přesáhlo tempo exportu o 1,6 bodu, nicméně podíl

3 39 9

strojírenských výrobků na celkovém vývozu převyšoval jejich podíl na celkovém dovozu o 4,2 bodu. Dynamika růstu vývozu zboţí a sluţeb byla velká v roce 2000 a 2001, ovšem prudce poklesla v roce 2002 a to pouze na hodnotu 2,1%. V roce 2002 se sníţil růst hrubého domácího produktu České republiky na dvě procenta, z předcházejících 3,1 %, a to zejména v důsledku ochlazení celosvětové ekonomiky. V určité míře na tento stav měly vliv i letní povodně v ČR, které způsobily propad příjmů z turistiky. Země tím ztratila pozici jedné z nejvýkonnějších ekonomik mezi sousedními kandidátskými státy. Ochlazení celosvětové ekonomiky se promítlo i do výsledků českého zahraničního obchodu, jehoţ obrat v roce 2002 meziročně klesl o 2,9 % při výraznějším sníţení dovozu (o 4,3 %) neţ vývozu, který poklesl o 1,4 %. Také je duleţité, ţe v českém vývozu pokračoval meziroční hodnotový růst výrobků vyššího stupně zpracování, který v relativní úrovni představoval 2,4 % a byl reprezentován středně sloţitými a vysoce sloţitými strojírenskými a elektrotechnickými výrobky a finálními výrobky. V teritoriální struktuře se meziročně sníţil ve vývozu podíl zemí s vyspělou ekonomikou o 0,1 bodu na 75,1 % a v dovozu se účast uvedené skupiny zemí rovněţ sníţila, a to o 2,1 bodu na 69,4 %. V roce 2003 došlo k oţivení, které bylo reakcí na růst světové ekonomiky, a dynamika růstu vývozu zaznamenala hodnotu 7,3%. K poklesu, i kdyţ ne tak markantnímu, došlo v roce 2002 i u dovozů. Deficity běţného účtu platební bilance se od roku 2000 sniţovaly, kdyţ klesly z hodnoty 120 miliard v roce 2000 na necelých 70 miliard v roce 2003.

3.1.1. Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003 V této části zkusím probrat vývoj zahraničního obchodu ČR z hlediska teritoriálního. V tomto nám pomůţe další tabulka. Tabulka č.3.:Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003 Rok

Obrat

Vývoz

Dovoz

Bilance

v mil. Kč

Změna proti předchozímu roku v % vývoz dovoz

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Česká republika celkem 847,685 421,601 957,220 458,843 1,231,911 566,171 1,356,244 601,679 1,568,972 709,261 1,748,693 834,227 1,881,925 908,756 2,363,023 1,121,099 2,653,713 1,268,149 2,580,531 1,254,860 2,811,653 1,370,930

426,084 498,377 665,740 754,565 859,711 914,466 973,169 1,241,924 1,385,564 1,325,671 1,440,723

-4,483 -39,534 -99,569 -152,887 -150,450 -80,239 -64,413 -120,825 -117,415 -70,811 -69,793

69.9 8.8 23.4 6.3 17.9 17.6 8.9 23.4 13.1 -1.0 9.3

45.2 17.0 33.6 13.3 13.9 6.4 6.4 27.6 11.6 -4.3 8.7

1993

Země Evropské unie (EU 27) 659,697 333,433

326,264

7,169

87.3

72.6

4 40 0

1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

760,356 373,645 386,711 -13,066 988,555 471,608 516,947 -45,339 1,080,348 495,942 584,406 -88,464 1,246,048 588,638 657,410 -68,772 1,418,001 711,080 706,921 4,159 1,550,132 796,312 753,820 42,492 1,898,270 965,382 932,888 32,494 2,134,709 1,100,085 1,034,624 65,461 2,037,719 1,076,670 961,049 115,621 2,231,081 1,196,871 1,034,210 162,661 Země OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) 708,749 349,265 359,484 -10,219 815,152 388,684 426,468 -37,784 1,056,475 488,298 568,177 -79,879 1,157,067 514,085 642,982 -128,897 1,343,052 611,634 731,418 -119,784 1,516,240 731,046 785,194 -54,148 1,661,195 820,088 841,107 -21,019 2,052,166 1,007,555 1,044,611 -37,056 2,302,802 1,145,305 1,157,497 -12,192 2,203,465 1,127,760 1,075,705 52,055 2,399,850 1,241,904 1,157,946 83,958

12.1 26.2 5.2 18.7 20.8 12.0 21.2 14.0 -2.1 11.2

18.5 33.7 13.0 12.5 7.5 6.6 23.8 10.9 -7.1 7.6

84.0 11.3 25.6 5.3 19.0 19.5 12.2 22.9 13.7 -1.5 10.3

63.5 18.6 33.2 13.2 13.8 7.4 7.1 24.2 10.8 -7.1 7.6

Pramen: MF ČR , vlastní výpočty

Meziroční změny v postavení jednotlivých základních skupin zemí v celkovém vývozu ČR se v letech 1993–2003 pohybovaly v rozmezí od –4,7 do +6,6 procentního bodu a v dovozu od –3,8 do +3,6 procentního bodu. V daném období došlo v českém vývozu k výraznému posílení místa zemí s vyspělou ekonomikou, a to o 17,6 procentního bodu, kdyţ svůj podíl na tomto vývozu, s výjimkou roku 1996 a 2002, meziročně stále zvyšovaly, zejména díky účasti zemí EU. Všechny ostatní hlavní skupiny zemí naopak svoje postavení v českém vývozu postupně, aţ na ojedinělé výjimky, oslabovaly. Významně ve sledovaném období klesl především podíl evropských zemí s přechodovou ekonomikou vč. SNS (o 11,8 procentního bodu). Nejhlubší meziroční pokles byl přitom zaznamenán v roce 1994 (–4,1 procentního bodu) a v roce 1999 (–4,7 procentního bodu). Jediný meziroční nárůst byl naproti tomu ve vztahu k těmto zemím dosaţen v roce 1996 (+1,7 procentního bodu) a v roce 2001 (+0,1 procentního bodu). Poměrně značné bylo v průběhu let 1993–2002 i zhoršení pozice rozvojových zemí v českém vývozu (–4,3 procentního bodu). V roce 2002 byl jejich podíl na tomto exportu ve srovnání s rokem 1993 méně neţ poloviční. Hluboký, vzhledem k celkově nízké účasti, byl i pokles podílu mimoevropských zemí s přechodovou a státní ekonomikou na vývozu ČR (–1,6 procentního bodu), k němuţ došlo jiţ v letech 1994 aţ 1997, zatímco v letech 1998–2001 jejich podíl stagnoval a v roce 2002 dokonce nepatrně vzrostl. Tabulka č. 4.: Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003 v % Rok

1993

Státy s vyspělou ekonomikou

Z toho Evropská unie

Rozvojové země

Evropské země s tranzitivní ekonomikou (včetně Ruska) Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz 60,1 55,4 38,3 41,4 5,0 8,5 34,2 33,8

Z toho Slovensko Dovoz Vývoz 17,7 20,0 4 41 1

1995 1997 1999 2000 2001 2003

69,1 70,8 73,8 71,9 71,5 68,5

65,6 65,4 74,6 74,8 75,2 75,7

60,9 61,8 64,2 62,0 61,8 59,2

60,5 59,8 69,2 68,5 68,9 69,8

4,4 4,6 4,5 4,6 5,4 7,4

5,4 4,5 3,3 3,8 3,3 2,8

25,0 23,0 19,4 23,5 19,9 18,7

28,3 29,7 21,8 21,4 21,2 20,6

11,8 8,4 6,3 6,0 5,4 5,2

11,8 12,9 8,3 7,7 8,0 8,0

Pramen: MF ČR a vlastní výpočty

Za 10 let se významně změnilo také teritoriální rozloţení českého vývozu. České firmy se stále více soustřeďují na trhy zemí Evropské unie, které jim od roku 1993 otevřely nové moţnosti,ale moţná aţ příliš lehkomyslně opustily teritorium Ruska i trhy v rozvojových zemích. Vývoz do zemí s vyspělou trţní ekonomikou se zvýšil od roku od roku 1993 do roku 2002 na 130%. (z 57,5 procent na tři čtvrtiny českého exportu). V roce 2003 přesáhl hranici 75 % podíl vývozu z ČR pouze do zemí Evropské unie. Zatímco vývozy ČR vzrostly celkově na trojnásobek roku 1993, vývoz ČR do zemí EU za stejné období vzrostl téměř čtyřnásobně. Zatímco v roce 1993 jsme do EU vyváţeli zboţí a sluţby za 222,3 miliardy Kč, v roce 2002 to bylo jiţ 858,6 miliardy Kč. Klíčovou roli hraje SRN, které je jednak sousedním obrovským trhem a také trhem, na kterém čeští vývozci „testují síly“ a přes který pronikají do dalších zemí EU. Obchod se SRN vzrostl ze 122,4 miliardy v roce 1993 na 457 miliard v roce 2002. Po Velké Británii je zemí s druhým největším přebytkem obchodní bilance. V roce 1993 činil deficit vzájemného obchodu se zeměmi EU 17.015 mil. Kč. V letech 1996 a 1997 se prohloubil aţ na 118.579 a 107.546 mil. Kč a dosahoval trojnásobku ve srovnání s deficitem se všemi ostatními vývozními teritorii. Od roku 1999 se podařilo vzájemný obchod s EU obrátit do aktiva. V roce 2002 vývozy do EU přesáhly dovozy o téměř 60 miliard Kč. V roce 2002 tento přebytek obchodu s EU „vymazal“ polovinu deficitu vzájemné výměny s ostatními zeměmi. Zrcadlem uvedeného vývoje je pokles podílu vývozu na trhy evropských tranzitivních ekonomik, především na trh Ruska (SNS). Od roku 1993 do roku 2002 vymizela třetina vývozu do SNS (podíl vývozu poklesl z 32,6 na 20,8%). Na vývoj v oblasti východních trhů reaguje vládní koncepce proexportní politiky na období do roku 2006. Rovněţ v českém dovozu posílilo v průběhu sledovaných let postavení zemí s vyspělou ekonomikou (+5,2 procentního bodu). Jejich podíl na tomto dovozu se ale postupně meziročně zvyšoval aţ do roku 1999, kdy dosáhl 73,8 % a od roku 2000 se naproti tomu sniţoval aţ na úroveň 69,4 % v roce 2002. Hlubší pokles podílu zemí s vyspělou ekonomikou na českém dovozu neţ na českém vývozu v roce 2002 tak ještě více zdůraznil trend nastoupený 18 v roce 1999, kdy jejich podíl ve vývozu ČR poprvé ve sledovaném období převýšil jejich podíl v dovozu ČR. K posílení pozice v českém dovozu došlo za období 1993–2002 i u rozvojových zemí (+2,8 procentního bodu), kdyţ střídavé meziroční růsty a poklesy v letech 1993–1999 nahradil mírný trend růstu. Také mimoevropské země s přechodovou a státní ekonomikou průběţně meziročně zvyšovaly svůj podíl na českém dovozu, který celkem ve sledovaném období narostl z 0,6 % v roce 1993 na 4,7 % v roce 2002, na čemţ má hlavní zásluhu dovoz z Číny. Mimoevropské země s přechodovou a státní ekonomikou a od roku 1997 i rozvojové země si uchovávají silnější váhu v dovozu neţ ve vývozu ČR, kterou v roce 2002 dále ještě zvýraznily. Jediná z hlavních skupin zemí – skupina evropských zemí s přechodovou ekonomikou vč. SNS trvale ve sledovaném období, s výjimkou roku 2000, meziročně sniţovala svůj podíl na českém dovozu, který celkem poklesl o 12,1 procentního bodu. Zatímco se v roce 1993 tento podíl přibliţoval 1/3 českého dovozu, v roce 2003 jiţ nedosahoval uţ ani jeho 1/5. Evropské země s přechodovou ekonomikou vč. SNS přitom měly v průběhu celého sledovaného období

4 42 2

větší váhu v českém vývozu neţ v dovozu, kromě roku 2000, kdy se podíly na celkovém českém vývozu a dovozu vyrovnaly na 21,1 %. Z tabulky jasně vidíme, ţe podíl obchodu s vyspělými trţními ekonomikami rostě a zároveň klesá podíl obchodování se zeměmi RVHP (vč. Ruska). Teritoriální struktura českého zahraničního obchodu se změnila od roku 1993 v důsledku rozdělení Československa na základě toho, ţe obchod se Slovenskem se stal zahraniční. Rovnou Slovenská republika se stala po SRN druhým největším obchodním partnerem ČR. Zcela rozhodující pro český zahraniční obchod je obchodní výměna se zeměmi Evropské unie, která zajišťuje 69% veškerého exportu, přičemţ tento podíl zůstává velmi stabilní. Nejvíce se doveze taktéţ z EU. Zde je však podíl výrazněji menší a jsou zde tendence dalšího sniţování. Země EU jsou taktéţ jediné, společně se zeměmi CEFTA, kde dosahuje ČR přebytku ve vzájemném obchodě. relativně velmi vysoký deficit je vykazován se zeměmi s centrálně plánovanou ekonomikou (ČLR, Kuba, KLDR, Mongolsko, Vietnam, Laos), kde import několikanásobně přesahuje český export. Vzhledem k zanedbatelnému podílu v celkovém českém obchodě jde však o záleţitost marginální.

3.1.2. Komoditní struktura zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003 Komoditní struktura zahraničního obchodu ČR se ve srovnání s teritoriální změnila miň. V roce 2002 ve srovnání s rokem 1993 zaznamenal vyšší relativní tempo nárůstu dovoz, který dosáhl přírůstku 211,1 %, na rozdíl od vývozu, jenţ se zvýšil o 197,5 %. Jednotlivé zboţové skupiny se přitom na těchto nárůstech podílely v dimenzích, které jsou patrné z následujícího přehledu: v dovozech mezi lety 1993 a 2003 největší změny vidíme ve skupině 7- Stroje a dopravní prostředky, u které došlo ke zvýšení, dále potom skupina průmyslových zboţí, a skupina Minerální paliva a maziva, které se naopak sníţili. Tabulka č.5.: Komoditní struktura dovozu a vývozu ČR podle zbožových skupin SITC (v %) Skupina 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 celkem SITS 1993 5.7 0.9 5 9.5 0.3 11 16.6 38 12 0.4 100 1994 6.1 1.1 4.7 8.6 0.3 12 18.3 36 13 0.1 100 1995 5.6 0.8 4.4 7.9 0.3 12 20.2 37 12 0.1 100 1996 5.7 0.9 3.7 8.7 0.3 12 19.3 38 12 0 100 1997 5.2 1.1 3.7 8.7 0.2 12 19.4 38 11 0 100 1998 5 0.9 4 6.6 0.3 12 21.2 39 11 0 100 1999 4.7 0.8 3.2 6.7 0.3 12 21.1 39 12 0 100 2000 4 0.6 3.2 9.7 0.2 11 20.8 40 10 0 100 2001 3.9 0.5 2.9 9.1 0.2 11 20.2 42 10 0 100 2002 4.1 0.5 2.9 7.6 0.2 11 20.6 42 11 0 100 2003 4 0.5 2.8 7.5 0.3 11 20.1 43 11 0 100

4 43 3

Zdroj: vlastní propočet z údajů CS MF ČR Poznámka: 0 – Potraviny a živá zvířata, 1 – Nápoje a tabák, 2 – Suroviny nepoživatelné, bez paliv, 3 – Minerální paliva a maziva, 4 – Živočišné a rostlinné oleje a tuky, 5 – Chemikálie, 6 – Průmyslové zboží podle druhu materiálu,7 – Stroje a dopravní prostředky, 8 – Různé hotové výrobky, 9 – Nespecifikováno

Ve struktuře dovozu na prvním místě po celých deset let setrvala skupina strojů a dopravních prostředků, kdyţ současně zvýšila i svůj podíl na celkovém importu, a to z 38,1 % v roce 1993 na 43 % v roce 2003. Průmyslové zboţí podle druhu materiálu obhájilo při nárůstu o 4,0 procentní body na 20,1 % v roce 2003 druhé místo v pořadí. Kromě chemikálií, které nezaznamenaly v roce 2003 oproti roku 1993 zvýšení, se podíly zbylých zboţových skupin sníţily. Oproti vývozu byla posloupnost jednotlivých zboţových skupin v dovozu stabilnější a většina z nich nezměnila za deset let své postavení v pořadí. Významnější změna nastala rokem 1996 pouze mezi skupinami chemikálií a různých hotových výrobků. Zatímco do tohoto roku se drţely na třetím místě různé hotové výrobky (v roce 1995 zaujaly spolu s chemikáliemi 3–4 místo v pořadí), v roce 1996 poklesly na čtvrté místo a vyměnily si tak umístění s chemikáliemi. Tabulka č.6.: Pořadí zbožích skupin v jednotlivých letech 1993–2003 podle % v podílu v dovozu Rock/ skupina SITC 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

0 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6

1 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8

2 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7

3 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5

4 10 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

5 4 4 3-4 3 3 3 3 3 3 3 3

6 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

7 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

8 3 3 4-3 3 3 3 3 3 3 3 3

9 9 10 10 10 10 10 10 10 10 10 10

Pramen: MPO ČR, Informace Czech Trade

Nejvýznamnějším obchodovaným výrobkem ve vývozu, jak je z uvedeného přehledu patrné, byla v roce 1993 poloţka 67 – ţelezo a ocel, která představovala 9,6 % celkového exportu. Dalšími významnějšími vývozními artikly byly: silniční vozidla s podílem 8,7 %, textilní příze, tkaniny, trţní výrobky z nich s účastí 5,6 %, výrobky z nekovových nerostů, j.n. – rovněţ s 5,6 % a elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, j.n. s podílem 5,5 %. V roce 2002 byl však zaznamenán jejich protichůdný vývoj. Zatímco ţelezo a ocel poklesly na podíl 3,9 % (změna –5,7 bodu), textilní příze, tkaniny, trţní výrobky z nich se sníţily na 3,6 % (změna –2,0 body) a výrobky z nekovových nerostů poklesly na 3,9 % celkového vývozu (změna 25 –1,7 bodu), největší zvýšení na druhé straně zaznamenala v roce silniční vozidla, a to na 15,8 % celkového exportu (zvýšení o 7,1 bodu). Další nejvyšší nárůst exportního podílu oproti roku 1993 registrovaly v roce 2002 kancelářské stroje a zařízení k automatickému

4 44 4

zpracování dat (z 0,9 % na 6,2 % celkového vývozu, coţ představuje nárůst podílu o 5,3 bodu) a elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče j.n. se zvýšením na 10,0 % celkového exportu při změně +4,5 bodu. Na začátku devadesátých let byl zahraniční obchod České republiky negativně ovlivněn rozpadem východního bloku, rozpadem RVHP a změnou orientace na trhy západní Evropy. V polovině devadesátých let tak bilance zahraničního obchodu začala zaznamenávat vyšší deficit. Od roku 1992 do roku 2004, tedy třináct let, se bilance zahraničního obchodu propadala do deficitu. V roce 1992 činil deficit českého zahraničního obchodu 45,3 miliardy korun. Roku 1996 obchodní deficit poprvé přesáhl částku sto miliard. Deficit obchodní bilance zahraničního obchodu České republiky se v tom roce vyšplhal k 153 miliardám. Byl to největší deficit zahraničního obchodu České republiky v polistopadové historii. „Další restrukturalizací prošel zahraniční obchod při změně výrobních kapacit a přílivu zahraničního kapitálu. Od roku 2000 se situace začala zlepšovat,“ prohlásil Sklenář. Podle něj za zlepšení bilance zahraničního obchodu můţe razantní příliv zahraničního kapitálu v souvislosti s plánovaným vstupem České republiky do Evropské unie. Hodnota vývozu se od roku 1993 do dnešní doby zvýšila téměř 3,7 krát, vývoz do zemí s vyspělou trţní ekonomikou se při tom zvýšil více neţ čtyřikrát. V roce 2004 do nich směřovalo 87 % exportu, to je o 9 procentních bodů více neţ na počátku. Jestliţe v první polovině devadesátých let nepřekračovaly v vývozu stroje a dopravní prostředky 30 % činí tento podíl v současné době jiţ více neţ polovinu. Bilance obchodování se stroji a dopravními prostředky byla do roku 1998 záporná, dnes vykazuje přebytek jiţ 132,2 mld. Kč (za 11 měsíců 2004). Nejsilnějším rysem vývoje v posledních letech bylo výrazné a nepřerušované sniţování záporného salda obchodní bilance. Dosavadní vývoj však nebyl ani rovnoměrný, ani bezproblémový. Technologická obnova hospodářských subjektů i hlad po dováţené produkci, ve všech oblastech uţití, vedly v polovině devadesátých let k eskalaci importů, která překračovala moţnosti růstu exportu, coţ mělo za následek prudké zvyšování záporného salda obchodní bilance. V letech 1996 a 1997 hodnota tohoto salda překročila hrozivých 150 miliard korun. Po provedených restrikcích a oslabení poptávky po dovozech, která se promítla do utlumení celkové poptávky a výkonu ekonomiky, se v následujících dvou letech záporné saldo sníţilo aţ na 64,4 mld. Kč v roce 1999. Jeho opětovné navýšení na 120,8 mld. Kč bylo v roce 2000 spojeno s nastartováním ekonomiky na růstovou fázi. Pokračující úspěšný vývoj hospodářství byl v dalších letech provázen jiţ jen sniţováním tohoto deficitu. V roce 2001 klesl na 116,7 mld Kč a v dalších letech na 71,3 mld. Kč a na 69,8 mld. Kč. Ke skoku došlo v roce 2004, kdy záporné saldo za jedenáct měsíců meziročně pokleslo o 36,9 mld. Kč aţ na 13 mld. Kč. V roce 2004 se výrazně dynamizovaly všechny základní ukazatele zahraničního obchodu ČR. Nejvýrazněji, o 24,2 % (v běţných cenách), se za jedenáct měsíců zvýšil vývoz a dosáhl historicky nejvyšší hodnoty 1 563,6 mld. Kč, dovoz se zvýšil o 20,5 % a jeho hodnota činila 1 576,7 mld. Kč. K akceleraci růstu vývozu i dovozu došlo zejména od května, kdy jsme vstoupili do EU. Tímto vstupem jsme se začlenili do největší zóny volného obchodu na světě, coţ zlepšilo podmínky pro obchodování i fyzický pohyb zboţí. Mimo efektů spojených se vstupem do EU byly výsledky roku 2004 odrazem působení řady ekonomických faktorů. Stále silněji se prosazují vývozní efekty odvětví, do nichţ směřoval v předchozích letech významný objem přímých zahraničních investic. Šlo především o oblast výroby dopravních prostředků, telekomunikačních zařízení, spotřební elektroniky a výpočetní techniky. I při zatím jen mírném oţivování ekonomického růstu v zemích západní Evropy roste objem zahraničních objednávek pro průmysl z těchto zemí, to je dobrým příslibem pro další vývoj exportu. Na vývoz z České republiky působí stimulativně i rychlý ekonomický růst v zemích našich

4 45 5

blízkých obchodních partnerů (Polska, Slovenska i Maďarska). Z teritoriálního hlediska ovlivňuje v posledních letech výsledky zahraničního obchodu velmi příznivě obchodní výměna a hospodářská spolupráce se subjekty v zemích EU. Záporné hodnoty salda obchodní bilance s těmito zeměmi, které v letech 1996 a 1997 překračovaly 100 mld. Kč jsme dokázali po roce 2000 přeměnit v přebytek, který v roce 2004 dosáhl 208,4 mld. Kč. Největším obchodním partnerem ČR byla v průběhu celého uplynulého období SRN, tam směřovalo v roce 2004 36,5 % veškerého vývozu a odtud pocházelo 31,7 % všech dovozů. Saldo obchodní výměny bylo vysoce aktivní ve výši 71,7 mld. Kč a bylo tvořeno především stroji a dopravními prostředky, v rozsahu 66,1 mld. Kč. Představuje to výraznou změnu ve vztahu k našemu sousedovi, se kterým jsme měli ještě v roce 1997 vysoce pasivní obchodní bilanci. Druhým největším obchodním partnerem je Slovenská republika s podílem na vývozu 8,4 % a na dovozu 5,4 %. Kladné saldo obchodní bilance se proti roku 1999 více neţ ztrojnásobilo, takţe za leden aţ listopad 2004 dosahuje 46 mld. Kč. Třetí místo mezi našimi partnery si stále drţí Rakousko s podílem 6 % na našem vývozu a na dovozu 4,1 %. Aktivní obchodní bilance se v posledních letech stále zvyšuje z 3,8 mld. Kč v roce 1999 aţ téměř na 30 mld. Kč v roce 2004 (11 měsíců).Proti ještě lepším výsledkům našeho zahraničního obchodu stojí vývoj obchodování s blokem tzv. ostatních zemí (ČLR, KLDR, Kuba, Laos, MoLR a VSR), rozvojovými zeměmi a SNS. Rychle rostoucí dovozy z ostatních zemí a stále ještě slabá úroveň našeho exportu do těchto zemí vedly k narůstání deficitu, který se z nepatrné úrovně v polovině devadesátých let navýšil aţ na 76 mld. Kč za 11 měsíců 2004. Obdobný byl i vývoj obchodní bilance s rozvojovými zeměmi, kde bylo záporné saldo 66,5 mld. Kč v roce 2003 výrazně nejvyšší v celém dosavadním vývoji. Z jednotlivých zemí zatěţuje naši obchodní bilanci nejvíce obchod s Čínou, v roce 2004 dosáhlo záporné saldo výše 74,6 mld. Kč. Největší deficit je v komoditních skupinách stroje a dopravní zařízení (49,1 mld. Kč) a průmyslové spotřební zboţí (17,1 mld. Kč). Předchozí sniţování záporného salda se SNS (z 68,8 mld. Kč v roce 2000 na 50,7 mld. Kč v roce 2002) bylo v roce 2003 přerušeno zejména vinou vývoje na trhu s minerálními palivy, za 11 měsíců 2004 hodnota záporného salda dosahuje 51,5 mld. Kč. Rychlý růst se projevil také na straně dovozu do České republiky. Meziročně klesl pouze dvakrát, a to velmi nepatrně v letech 1991 a 2002. V roce 1989 dovoz do České republiky dosáhl výše 211 miliard korun. Částku přesahující jeden bilion korun dovoz do České republiky dosáhl také v roce 2000, tehdy se vyšplhal na 1 241,9 miliardy korun. V loňském roce se na tuzemský trh dovezlo zboţí v hodnotě 2 406,5 miliardy korun. Za prvních devět měsíců letošního roku dovoz do České republiky dosáhl 1 451,9 miliardy korun. Mezi hlavní exportní partnery České republiky patří Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko a Maďarsko. Pro Německo je Česká republika jedenáctým největším dovozcem zboţí. Pro Slovensko pak druhým po Německu a pro Rakousko šestým. Mezi hlavní dovozní partnery České republiky patří opět Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko a Maďarsko. Pro Německo je Česká republika třináctým největším vývozním partnerem, pro Slovensko opět druhá a pro Rakousko osmá. Česká republika se za posledních dvacet let výrazně přeorientovala na trhy západní Evropy, hlavně na země Evropské unie a samotné Německo, které se na českém zahraničním obchodu podílí plnou jednou třetinou. V roce 2008 se vývozu zboţí do zahraničí věnovalo 18 455 českých firem, dovozu se věnovalo 33 105 českých společností. Před deseti lety, tedy v roce 1999 se vývozem do

4 46 6

zahraničí zabývalo 39 476 společností. Dovozu za pak věnovalo 60 615 společností. Za posledních deset let se tedy počet firem provádějící zahraničně obchodní činnost sníţil o necelou polovinu.

3.2. Vývoj zahraničního obchodu ČR po vstupu do EU Zahraniční obchod byl v prvním roce po vstupu České republiky do EU (květen 2004 aţ duben 2005) v porovnání se stejným obdobím před vstupem České republiky do EU (květen 2003 aţ duben 2004) provázen některými změnami, které souvisely se zapojením do rozšířeného trhu Evropské unie. Českým firmám se zvětšil vnitřní trh a podstatně se změnily podmínky pro obchodování. Padly celní bariéry, byly odstraněny překáţky při překročení hranic v rámci Evropské unie a sníţily se transakční náklady. To se pozitivně projevilo ve výsledcích zahraničního obchodu. O tom svědčí dosaţená tempa růstu vývozu i dovozu, výrazné zlepšení obchodní bilance, posuny v teritoriální i zboţové struktuře zahraničního obchodu. Vývoj zahraničního obchodu byl v prvním roce po vstupu do EU oproti stejnému období před vstupem do EU charakterizován především - vysokými tempy růstu vývozu i dovozu, která znamenala zvýšení obratu zahraničního obchodu za období členství v EU2 o 20,6 %. Obrat zahraničního obchodu dosáhl 3 569,2 mld. Kč (z toho vývoz 1 790,2 mld. Kč a dovoz 1 779,0 mld. Kč) a byl proti období před členstvím v EU vyšší o 609,1 mld. Kč. Významnější podíl na přírůstku obratu zahraničního obchodu měl vývoz (56,4 %), který se zvýšil o 23,8 % (o 343,8 mld. Kč), vliv dovozu, jenţ byl vyšší o 17,5 % (o 265,3 mld. Kč), představoval 43,6 %. Uvedená tempa růstu jsou vysoká i v porovnání s dynamikou zahraničního obchodu států EU25, coţ dokumentují údaje Eurostatu, které jsou zatím k dispozici za deset měsíců po rozšíření EU. V tomto období (květen 2004 aţ únor 2005) vzrostl na bázi EUR proti stejnému období před rozšířením EU (květen 2003 aţ únor 2004) v průměru vývoz EU25 o 8,2 % (EU15 o 7,2 %) a v průměru dovoz EU25 o 10,1 % (EU15 o 9,4 %). Vývoz a dovoz deseti států (EU10), které se staly členy od 1. května 2004, byly ve stejném období v průměru vyšší o 23,3% a 18,7 %. Na celkovém vývozu EU25 se nové členské státy podílely 7,4 % (ČR 1,9 %) a na celkovém dovozu EU25 jejich podíl činil 8,3 % (ČR 1,9 %). Podíl ČR na celkovém vývozu EU10 dosáhl 26,0 % proti 24,4 % před vstupem do EU a zastoupení na celkovém dovozu EU10 představovalo 23,2 % proti 22,1 % před rozšířením EU. Tabulka č.7.: Zahraniční obchod států EU25

Státy EU25 v tom: - státy EU15 z toho: Německo Francie Itálie

Květen 2004 až únor 2005 Vývoz - index 1) Dovoz - index 1) 108.2 110.1 107.2

109.4

109.6 103.3 105.7

109.9 107.1 107.4

4 47 7

Nizozemsko Rakousko Spojené království - státy EU10 z toho: Česká republika Maďarsko Polsko Slovensko

113.0 110.8 105.6 123.3

113.3 109.2 106.5 118.7

131.4 116.3 128.9 112.0

124.6 114.0 118.7 120.7

Zdroj: ČSU

- předstihem tempa růstu vývozu před tempem růstu dovozu o 6,3 p.b., který ovlivnil výraznou změnu obchodní bilance. Záporné saldo zahraničního obchodu v období před členstvím v EU (květen 2003 aţ duben 2004) ve výši 67,3 mld. Kč se změnilo v prvním roce členství v EU na kladné saldo zahraničního obchodu v rozsahu 11,2 mld. Kč; zlepšení obchodní bilance tak představovalo 78,5 mld. Kč. Krytí dovozu vývozem vzrostlo v porovnávaných obdobích z 95,6 % na 100,6 %. Obchodní bilance se zlepšila (sníţením pasiva, resp. zvýšením aktiva) teritoriálně vyjma SNS3 a ostatních států4 se všemi ostatními teritoriálními uskupeními a v komoditní struktuře kromě surových materiálů nepoţivatelných a minerálních paliv, průmyslového spotřebního zboţí a zemědělských a potravinářských surovin a výrobků u všech ostatních tříd SITC. Změny (administrativní i ekonomické), které poznamenaly zahraniční obchod po vstupu ČR do EU se týkaly především - způsobu sběru dat, který se zásadně změnil u rozhodující části zahraničního obchodu, kde detailně kontrolované údaje s právní platností z předchozích Jednotných celních deklarací byly nahrazeny údaji ze zvláštních administrativních zjišťování (Intrastat). Jejich prostřednictvím jsou přímo od firem (příjemců a odesílatelů zboţí) ve vazbě na údaje o DPH získávány zejména údaje o obchodu se státy EU. Zbývající část zahraničního obchodu, která je realizována především s třetími státy (mimo EU), podléhá klasickému celnímu řízení, které je zdrojem statistických údajů (Extrastat). Spojováním obou systému vznikají údaje statistiky zahraničního obchodu; neplatí však zjednodušený princip, ţe Intrastat je jenom obchod v rámci EU a Extrastat pouze obchod mimo EU; - metodiky i legislativy zahraničního obchodu. Tyto změny byly ovšem v takovém rozsahu, ţe nenarušily dlouhodobou srovnatelnost dat statistiky zahraničního obchodu; - zahraničně obchodní politiky. Společná zahraničně obchodní politika států EU vůči nečlenským státům otevřela nové moţnosti pro zahraniční obchod České republiky. Nad rámec všeobecných obchodních pravidel v rámci WTO měla EU sjednány preferenční dohody (o celní unii nebo o volném obchodu) s větším počtem států, resp. s některými uskupeními, čímţ si zajistila výhodnější podmínky pro obchodováni. Ty samozřejmě vyuţívá po vstupu do EU i Česká republika. Současně však pozbyla platnost řada dohod, které měla Česká republika uzavřeny s některými státy v uplynulém období. Při podrobnějším pohledu na teritoriální orientaci zahraničního obchodu (vic Priloha č.1) je zřejmé, ţe vývoz vzrostl vyjma ostatních států a dovoz se zvýšil kromě rozvojových ekonomik v relaci ke všem hlavním teritoriálním uskupením. Tabulka č.8.: Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR před vstupem a po vstupu do EU 4 48 8

v mil.Kč FOB/CIF (běžné ceny)

VÝVOZ celkem v tom: - vyspělé trţní ekonomiky z toho: EU25 - rozvojové ekonomiky - evropské tranzitivní ekonomiky - Společenství nezávislých států - ostatní 3) - nespecifikováno

Květen 2003 aţ duben 2004 index podíl v v mil.Kč 1) % 1,446,416 112.9 100.0

Květen 2004 aţ duben 2005 index podíl v v mil.Kč 2) % 1,790,177 123.8 100.0

1,332,072 113.4 1,249,409 114.6 42,512 102.3

92.1 86.4 2.9

1,633,477 122.6 1,530,987 122.5 58,284 137.1

91.2 85.5 3.3

30,449

111.0

2.1

41,841

137.4

2.3

29,863

107.1

2.1

48,398

162.1

2.7

8,704 2,816

136.5 90.3

0.6 0.2

7,173 1,003

82.4 35.6

0.4 0.1

DOVOZ celkem v tom: - vyspělé trţní ekonomiky z toho: EU25 - rozvojové ekonomiky - evropské tranzitivní ekonomiky - Společenství nezávislých států - ostatní 3) - nespecifikováno

1,513,703 111.8

100.0

1,778,974 117.5

100.0

1,219,026 111.5 1,078,505 111.5 110,308 109.6

80.5 71.2 7.3

1,461,856 119.9 1,274,726 118.2 102,530 92.9

82.2 71.7 5.8

8,936

126.3

0.6

12,328

138.0

0.7

88,981

106.8

5.9

111,757

125.6

6.3

85,207 1,245

124.2 83.4

5.6 0.1

86,909 3,595

102.0 288.6

4.9 0.2

BILANCE celkem v tom: - vyspělé trţní ekonomiky z toho: EU25 - rozvojové ekonomiky - evropské tranzitivní ekonomiky - Společenství nezávislých států - ostatní 3) - nespecifikováno

-67,287

11,203

113,046 170,905 -67,796

171,620 256,261 -44,246

21,513

29,513

-59,118

-63,359

-76,504 1,571

-79,735 -2,591

Zdroj: ČSU, MPO

Mírně podprůměrná dynamika vývozu do EU25 (22,5 %) poněkud oslabila pozici EU25 v celkovém vývozu (která zůstala nicméně dominantní), a to ve prospěch zejména rozvojových ekonomik, evropských tranzitivních ekonomik a SNS; podíl těchto oblastí na celkovém vývozu je sice oproti zastoupení EU25 nesrovnatelně niţší (8,3 %), jeho posílení 4 49 9

v období po vstupu do EU o 1,2 % lze přesto povaţovat za pozitivní. Převaţující část (82 %) zvýšení z celkového vývozu připadla na růst vývozu do EU25. Celkové tempo růstu vývozu do EU25 bylo odrazem rozdílné dynamiky vývozu do jednotlivých členských států. Nadprůměrný růst byl příznačný pro vývoz do Maďarska, Belgie, Švédska, Španělska, Slovenska, Francie a do Polska, mírnější dynamika provázela vývoz do Rakouska, Itálie, Německa, Spojeného království a Nizozemska. Z vývozu do dalších států (mimo EU25) lze zmínit růst vývozu do Ruska, na Ukrajinu a do Japonska a výrazný pokles vývozu do Číny. Nadprůměrná dynamika dovozu z EU25 (18,2 %) mírně posílila převaţující zastoupení EU25 na celkovém dovozu, a to na úkor pozice rozvojových ekonomik a ostatních států (dohromady o 2,2 %). Nevýznamně vzrostl na celkovém dovozu podíl evropských tranzitivních ekonomik a SNS. Téměř 74 % růstu z celkového dovozu bylo realizováno zvýšeným dovozem z EU25. Dynamika dovozu z jednotlivých členských států EU25 byla značně rozdílná. Vysoce nadprůměrný růst vykázal dovoz z Nizozemska, Španělska, Polska, Slovenska, Švédska a Spojeného království, podprůměrný růst byl zřejmý u dovozu z Rakouska, Německa, Itálie, Maďarska, Belgie a z Francie. U dovozu z dalších států (mimo EU25) byl zřejmý výrazný růst dovozu z Japonska a ze Spojených států a nevýznamné zvýšení dovozu z Číny. Vývoj vývozu a dovozu v relaci k hlavním teritoriálním uskupením se projevil v celkové obchodní bilanci. V období členství v EU bylo docílené aktivum obchodní bilance výrazně ovlivněno vysokým kladným saldem zahraničního obchodu (256,3 mld. Kč) s EU25, které proti období před vstupem do EU vzrostlo o 85,6 mld. Kč. Aktivní obchodní bilance (o 8,0 mld. Kč vyšší) byla zřejmá ještě ve vztahu k evropským tranzitivním ekonomikám. Výrazně niţší (o 20,7 mld. Kč) byl deficit obchodní bilance s rozvojovými ekonomikami; schodek zahraničního obchodu se SNS a s ostatními státy (kam se koncentruje největší nerovnováha zahraničního obchodu) se prohloubil o 4,2 mld. Kč a 3,2 mld. Kč. Navýšení kladné bilance s EU25 bylo výsledkem zejména vyššího aktiva obchodní bilance s Německem a se Slovenskem a přechodu z pasiva do aktiva u obchodní bilance s Francií. Kleslo kladné saldo zahraničního obchodu s Nizozemskem a se Spojeným královstvím. Z dalších států (mimo EU25) skončil vysokým schodkem zahraniční obchod s Čínou, Japonskem, Ruskem a se Spojenými státy. - zboţovou strukturu zahraničního obchodu (vic Priloha č.2) lze po vstupu do EU zaznamenat růst vývozu i dovozu u všech tříd SITC. Docílená dynamika vývozu i dovozu (vyjma chemikálií a příbuzných výrobků) byla u všech tříd SITC vyšší (i kdyţ u jednotlivých tříd rozdílná) po vstupu do EU neţ v období před vstupem do EU. Pozitivním rysem bylo další posílení úlohy strojů a dopravních prostředků (SITC 7) v celkovém vývozu vlivem nadprůměrného růstu jejich vývozu. Zvýšení vývozu o 186,0 mld. Kč představovalo 54,1 % navýšení celkového vývozu. Dovoz strojů a dopravních prostředků zaznamenal naopak značně podprůměrný růst a tím i oslabení pozice na celkovém dovozu. Kladné saldo zahraničního obchodu se stroji a dopravními prostředky dosáhlo 173,8 mld. Kč a proti období před vstupem do EU vzrostlo o 94,5 mld. Kč; kompenzovalo tak zhoršení bilancí u některých tříd SITC a současně vyvolalo aktivum celkové obchodní bilance. K navýšení kladného salda došlo především u silničních vozidel (o 25,3 mld. Kč), která zaznamenala vysoký růst vývozu (o 27,6 %) a zvýšení pozice v celkovém vývozu, jeţ je mezi všemi třídami SITC nejsilnější (15,3 %). Aktivum vzrostlo významněji ještě u strojů a zařízení všeobecně uţívaných v průmyslu (o 21,3 mld. Kč), zařízení k telekomunikaci, záznamu a reprodukci zvuku (o 9,3 mld. Kč) a u kancelářských strojů a zařízení k automatizovanému zpracování o 7,0 mld. Kč). Podprůměrná dynamika vývozu a nadprůměrná dynamika dovozu provázela polotovary a materiály (SITC 6), coţ vedlo k oslabení jejich pozice na celkovém vývozu a zvýšení jejich

5 50 0

podílu na celkovém dovozu. Kladné saldo zahraničního obchodu přesto mírně vzrostlo (z 25,5 mld. Kč na 30,8 mld. Kč), a to především díky zvýšení aktiva obchodu s kovovými výrobky (o 7,2 mld. Kč) a s výrobky z pryţe (o 2,3 mld. Kč). Kladná bilance zahraničního obchodu s průmyslovým spotřebním zboţím a zboţím j.n. (SITC 8+9) klesla o 5,2 mld. Kč. Tento fakt byl vyvolán podprůměrnou dynamikou vývozu při současně nadprůměrném tempu růstu dovozu. Aktivum se koncentrovalo do obchodu s nábytkem a jeho díly a prefabrikovaných budov, výrobků zdravotnických a instalačních. Zhoršila se bilance s oděvními výrobky a doplňky a s obuví (vliv silné konkurence asijských výrobků na zahraničních trzích). Chemikálie a příbuzné výrobky (SITC 5) zaznamenaly nejvyšší tempo růstu vývozu a současně nejniţší tempo růstu dovozu ze všech tříd SITC. Pasivum obchodní bilance s uvedenými výrobky zůstalo i po vstupu do EU vysoké, avšak o 9,1 mld. Kč niţší. Podařilo se zvýšit aktivum obchodu s organickými chemikáliemi (o 4,4 mld. Kč) a zmírnit zejména pasivum obchodu s plasty v prvotní formě a s léčivy a farmaceutickými výrobky, do kterých se nicméně nadále koncentrují více neţ dvě pětiny z celkového schodku zahraničního obchodu s chemikáliemi a příbuznými výrobky. Nejvyšší dynamiku dovozu ze všech tříd SITC a současně mírně podprůměrné tempo růstu vývozu provázelo suroviny nepoţivatelné a minerální paliva (SITC 2+3). Tento vývoj, který byl pod silným vlivem cen minerálních paliv, ovlivnil prohloubení záporného salda u této třídy SITC z 65,8 mld Kč na 90,1 mld. Kč (z toho u ropy a ropných výrobků z 47,9 mld. Kč na 72,4 mld. Kč), které tak patřilo mezi všemi třídami SITC k nejvyšším. Vysoce nadprůměrná dynamika vývozu a mírně podprůměrné tempo růstu dovozu zemědělských a potravinářských surovin a výrobků (SITC 0+1+4) ovlivnily mírné posílení úlohy uvedených výrobků v zahraničním obchodu. Pasivum obchodní bilance s těmito výrobky se nevýrazně prohloubilo a koncentrovalo se hlavně do zeleniny a ovoce (15,3 mld. Kč). V roce 2004, vlivem meziročního posílení koruny k USD (v průměru za 11 měsíců) o 8,5 %, byl růst vývozu i dovozu v dolarovém vyjádření vyšší neţ v korunovém (vzrostl o 35,8 % resp. 31,6 %) a vzniklé pasivum obchodní bilance 471 mil. USD bylo téměř o tři čtvrtiny meziročně niţší. V EUR vývoz vzrostl o 23,6 %, dovoz o 19,8 % a deficit 402 mil. EUR byl rovněţ o tři čtvrtiny niţší, kdyţ koruna k EUR oslabila (v průměru za 11 měsíců o 0,7 %). Směnná relace za leden aţ listopad 2004 byla pozitivní 102,1; kdyţ vývozní ceny rostly více neţ dvakrát rychleji neţ dovozní (o 3,8 % resp. o 1,7 %). Od roku 2005, tedy rok poté, co Česká republika vstoupila do Evropské unie, se bilance zahraničního obchodu České republiky drţela v černých číslech. V roce 2005 dosáhla 38,6 miliardy korun. V loňském roce dosáhla bilance přebytku 67,2 miliardy korun. Za prvních devět měsíců letošního roku se bilance ocitla taktéţ v plusu, a to 117,7 miliardy korun. Podle Petra Sklenáře by obchodní bilance zahraničního obchodu České republiky za dvanáct měsíců letošního roku měla dosáhnout přebytku ve výši 100 miliard korun. Vývoz České republiky se v posledních dvaceti letech razantně zvyšoval. V revolučním roce 1989 export českého zboţí dosáhl 216,5 miliardy korun. O rok později nepatrně klesl na 214,1 miliardy korun. Od té doby se aţ na mírný meziroční pokles v roce 2002 zvyšoval. V roce 2000 export České republiky poprvé přesáhl částku jednoho bilionu korun, kdyţ se vyšplhal na 1 121,1 miliardy korun. V roce 2008 export zboţí opět meziročně nepatrně klesl a dosáhl hodnoty 2 473,7 miliardy korun. Za prvních devět měsíců letošního roku vývoz z České republiky dosáhl výše 1 569,7 miliardy korun. Dále probereme teritoriální a komoditní strukturu České republiky zvlášť za kaţdý rock.

5 51 1

Tabulka č.9.: Zahraniční obchod České republiky podle tříd mezinárodní klasifikace SITC

Třídy SITC vyvoz 0 Potraviny a ţivá zvířata 1 Nápoje a tabák Suroviny 2 nepouţivatelné s výjimkou paliv Minerální paliva, 3 maziva a příbuzné materiály Ţivočišné a rostlinné 4 oleje, tuky a vosky Chemikálie a příbuzné 5 výrobky jinde neuvedené Trţní výrobky tříděné 6 hlavně podle materiálu Stroje a dopravní 7 prostředky 8 Průmysl. spotř. zboţí Komodity a předměty 9 obchodu jinde nezatříděné dovoz 0 Potraviny a ţivá zvířata 1 Nápoje a tabák Suroviny 2 nepouţivatelné s výjimkou paliv Minerální paliva, 3 maziva a příbuzné materiály Ţivočišné a rostlinné 4 oleje, tuky a vosky Chemikálie a příbuzné 5 výrobky jinde neuvedené Trţní výrobky tříděné 6 hlavně podle materiálu Stroje a dopravní 7 prostředky

2004

2005

v mil. Kč FOB/CIF (běžné ceny) 2006 2007 2008 2009

47.4 8.9

61.1 10.6

62.0 10.7

71.9 14.5

77.9 16.4

76,086 16,395

47.3

47.2

55.0

64.9

64.6

56,494

49.9

57.4

61.8

67.5

84.3

77,342

1.0

1.8

1.6

2.1

2.8

2,591

104.0

119.0

129.9

144.2

147.3

134,639

388.5

406.3

445.3

501.1

482.5

378,409

876.1 198.5

949.2 215.6

1,141.7 1,343.4 1331.0 1,136,286 235.9 269.0 265.5 251,024

0.9

0.5

0.7

0.8

1.3

2,074

72.1 10.7

81.6 11.8

89.0 13.0

102.9 15.7

105.2 12.7

106,854 13,627

52.9

51.4

57.3

58.3

64.1

44,455

122.1

167.6

200.8

191.3

250.2

182,159

4.2

3.6

3.7

3.3

4.5

5,346

194.8

201.5

219.1

248.5

247.1

221,205

360.8

374.3

428.5

500.2

474.5

350,995

739.9

736.9

870.7

1,028.0 994.8

815,942

5 52 2

Rok 2005. Rok 2005 byl v české ekonomice charakterizován zvýšením dynamiky ekonomického růstu, meziročním sníţením míry inflace, nárůstem zaměstnanosti, mírným meziročním poklesem míry nezaměstnanosti, niţším schodkem státního rozpočtu i běţného účtu platební bilance, coţ ve svém celku vedlo ke zlepšení souhrnné ekonomické pozice ČR. Reálný šestiprocentní nárůst HDP za celý rok 2005 byl nejvyšší za dobu existence samostatné České republiky. Významně byl přitom ovlivněn růstem souhrnné produktivity práce, ale nejvýrazněji k němu přispěl vývoj zahraničního obchodu. Obrat zahraničního obchodu v meziročním srovnání vzrostl o 6,9 % při rychlejším meziročním přírůstku vývozu (index 108,9) neţ dovozu (index 104,9) Struktura tohoto nárůstu znamenala také příznivější změnu poměru mezi vývozem a dovozem, kdyţ oproti podílu 49,6 % za rok 2004 se export v roce 2005 zvýšil na 50,5 %, tj. o 0,9 procentního bodu. Krytí dovozu vývozem přitom meziročně narostlo na 102,2 %. Důsledkem tohoto vývoje byl meziroční přechod z pasiva obchodní bilance do aktiva za leden aţ prosinec 2005 v částce 40,4 mld. Kč, coţ oproti roku 2004 znamenalo zlepšení o 66,8 mld.Kč. Příznivě se vyvíjel obchod se zeměmi s vyspělou ekonomikou, s nimiţ se kladné saldo meziročně zvýšilo o 72,5 mld.Kč na 218,3 mld.Kč (zejména vlivem obchodu s Evropskou unií, s níţ aktivum dosáhlo 278,1 mld.Kč při meziročním zvýšení o 53,7 mld.Kč, ale i ostatních zemí s vyspělou ekonomikou, s nimiţ se bilanční deficit meziročně sníţil o 18,8 mld.Kč na 59,8 mld.Kč). Kladné saldo vyplynulo také z obchodu s evropskými zeměmi s přechodovou ekonomikou, a to ve výši 31,4 mld.Kč při jeho meziročním nárůstu o 3,6 mld.Kč. Meziročně zlepšující výsledek bilančního záporného salda byl v roce 2005 evidován z obchodu s rozvojovými zeměmi, a to v rozsahu 20,5 mld.Kč na pasivum ve výši 36,0 mld.Kč. Meziroční nárůst bilančního schodku však na druhé straně vykázal obchod s ostatními zeměmi (o 3,3 mld.Kč na 88,7 mld.Kč). Podstatné zvýšení bilančního deficitu bylo nadto registrováno se Společenstvím nezávislých států, kdyţ pasivum meziročně narostlo dokonce o 26,8 mld.Kč na 83,8 mld.Kč. V poměru k jednotlivým zemím registrovala ČR na rok 2005 největší bilanční propad s Čínou (87,1 mld.Kč při meziročním zhoršení o 3,1 mld.Kč), Rusku (70,8 mld.Kč při meziročním zvýšení pasiva o 24,1 mld.Kč), Japonskem (49,5 mld.Kč při meziročním zlepšení o 3,8 mld.Kč) a Tchaj-wanem (16,0 mld.Kč při meziročním sníţení pasiva o 0,1 mld.Kč). Naproti tomu nejvyšší aktivní bilanci vykázala Česká republika z obchodu s Německem (76,8 mld.Kč při meziročním zvýšení kladného salda o 8,0 mld.Kč), Slovenskem (63,2 mld.Kč, zlepšení o 11,5 mld.Kč), Velkou Británií (40,9 mld.Kč, zlepšení o 10,4 mld.Kč), Rakouskem (30,2 mld.Kč při meziročním sníţení aktiva o 3,4 mld.Kč) a Francií (16,2 mld.Kč při meziročním přechodu z pasiva do kladného salda o 19,8 mld.Kč). Z pohledu zboţové struktury bilanční deficit meziročně výrazně narostl u minerálních paliv a maziv, a to o 40,2 mld.Kč na 112,4 mld.Kč. Naopak, pozitivně na bilanci působily meziročním sníţením pasivního salda (o 3,4 mld.Kč) potraviny a ţivá zvířata a zejména pak chemikálie, jejichţ záporné saldo meziročně pokleslo o 5,9 mld.Kč. Naproti tomu značné meziroční zvýšení bilančního aktiva registrovaly stroje a dopravní prostředky, a to o 80,8 mld.Kč (na 217,0 mld.Kč v kumulaci za leden aţ

5 53 3

prosinec 2005). Ve stejném období meziročně zvýšily svá kladná salda ještě různé hotové výrobky (o 8,1 mld.Kč na 15,9 mld.Kč) a průmyslové zboţí podle druhu materiálu o 6,3 mld.Kč na 34,1 mld.Kč. V teritoriální struktuře se meziročně ve vývozu zvýšil podíl Společenství nezávislých států (o 0,7 bodu na 3,1 %), rozvojových zemí (o 0,4 bodu na 3,6 %) a evropských zemí s přechodovou a státní ekonomikou (o 0,2 bodu na 2,5 %). Pokles podílu na českém vývozu na druhé straně nastal u zemí s vyspělou ekonomikou (o 1,2 bodu na 90,4 %) a u ostatních zemí o 0,1 bodu na 0,4 %). Rovněţ v dovozu se sníţil podíl zemí s vyspělou ekonomikou (o 1,5 bodu na 80,4 %) a dále pak rozvojových zemí (o 0,7 bodu na 5,6 %) při stagnaci ostatních zemí na 5,3 %. Na druhé straně se zvýšil podíl Společenství nazávislých států, a to o 2,1 bodu na 7,8 % a účast evropských zemí s přechodovou ekonomikou narostla o 0,2 bodu na 0,8 %. I nadále trvala největší koncentrace českého exportu a importu na evropský trh, zejména sousední země, mezi nimiţ dominovalo Německo. Komoditně byla celková výše vývozu i nadále výrazně ovlivňována exportem strojů a dopravních prostředků, které dosáhly meziročního nárůstu o 9,1 %, kdyţ současně zvýšily svůj podíl na celkovém exportu na 51,0 %. I na celkovou výši dovozu měly významný vliv stroje a dopravní prostředky, které sice zaznamenaly meziroční pokles na 99,9 % nicméně představovaly 40,3 % celkového importu. Značný meziroční nárůst dovozu (index 139,1) vykázala minerální paliva a maziva, v důsledku výrazného meziročního přírůstku importu ropy a ropných výrobků (index 142,2) a topného plynu, zemního i průmyslově vyráběného (index 148,9). Vývoz poloţek zařazených do High Technology Products se meziročně zvýšil o 10,0 % a nárůst jejich dovozu představoval 1,0 %. Ve struktuře dovozu podle uţití nejvyšší podíl registrovalo i nadále výrobní uţití s 50,5 % na celkovém importu. Vývozní ceny měřené výběrovým indexem (včetně kurzového pohybu) se v roce 2005 oproti roku 2004 v průměru sníţily o 1,4 %, zatímco dovozní ceny se meziročně v průměru zvýšily o 0,3 %. Směnné relace za rok 2005 v meziročním srovnání dosáhly 98,3. Jejich úroveň byla ovlivněna zejména hlubokým poklesem směnných relací ve skupině minerálních paliv a maziv. Nějvětší vývozci s hodnotou exportu nad 1 mld.Kč, reprezentující a něco málo přes 1,5 procenta všech českých vývozců, zabezpečily přes 60 % exportu ČR. Vyšší neţ polovinu celkového dovozu České republiky (51,8 %) realizovali rovněţ největší importéři s hodnotou importu nad 1 mld.Kč. Rok 2006 Česká ekonomika pokračovala také v roce 2006 v pozitivním výkonnostním trendu při meziročním nárůstu HDP o 6,1 % a zařadila se tak mezi nejrychleji rostoucí evropská hospodářství. Zatímco v předchozích letech byl jejím hlavním tahounem export, pak v roce 2006 jejímu vzestupu napomáhaly zejména výdaje na spotřebu. V takovémto širším ekonomickém prostředí se pak zahraniční obchod České republiky vyvíjel v následujících dimenzích: Obrat zahraničního obchodu v roce 2006 vzrostl v meziročním srovnání o 14,7 % (při stejném nárůstu vývozu i dovozu, tj. o 14,7 %) a zaznamenal tak vyšší dynamiku

5 54 4

v porovnání s růstem, kterého bylo dosaţeno v roce 2005. Struktura tohoto nárůstu znamenala meziroční stabilizaci poměru mezi vývozem a dovozem, kdyţ se export v roce 2006 ustálil na 50,5 % obratu. Krytí dovozu vývozem přitom meziročně stagnovalo na 102,1 %. Uvedený vývoj našel své vyjádření v meziročním nárůstu bilančního aktiva na částku 44,4 mld.Kč, coţ oproti roku 2005 znamenalo zlepšení o 5,8 mld.Kč. Příznivě se vyvíjel obchod se zeměmi s vyspělou ekonomikou, s nimiţ se kladné saldo meziročně zvýšilo o 55,6 mld.Kč na 273,3 mld.Kč (a to výhradně vlivem obchodu s Evropskou unií, s níţ aktivum dosáhlo 328,0 mld.Kč, na rozdíl od ostatních zemí s vyspělou ekonomikou, s nimiţ zahraniční obchod ČR vykázal deficit v částce 54,7 mld.Kč). Kladné saldo bylo také realizováno z obchodu s evropskými zeměmi s přechodovou ekonomikou, a to ve výši 37,1 mld.Kč při jeho meziročním nárůstu o 5,7 mld.Kč. Se zbývajícími hlavními skupinami zemí byl však český zahraniční obchod uskutečňován s výraznou převahou dovozu nad vývozem, takţe s rozvojovými zeměmi bylo registrováno záporné saldo v rozsahu 45,4 mld.Kč (při meziročním nárůstu o 8,0 mld.Kč) a se Společenstvím nezávislých států dosáhlo pasivum částky 98,6 mld.Kč při meziročním zvýšení v rozsahu 14,7 mld.Kč. Největší bilanční deficit (rok od roku se zvyšující) byl přitom zaregistrován s ostatními zeměmi, kdyţ záporné saldo s nimi meziročně narostlo o částku 32,2 mld.Kč na 120,6 mld.Kč. V poměru k jednotlivým zemím registrovala ČR v roce 2006 největší bilanční propad s Čínou (118,8 mld.Kč při meziročním zhoršení o 31,9 mld.Kč), s Ruskem (83,6 mld.Kč, zhoršení o 12,7 mld.Kč) a s Japonskem (54,4 mld.Kč, zhoršení o 4,1 mld.Kč). Naproti tomu nejvyšší aktivní bilanci vykázala Česká republika z obchodu s Německem (83,8 mld.Kč při meziročním zvýšení aktiva o 5,8 mld.Kč), Slovenskem (67,8 mld.Kč, zlepšení o 6,3 mld.Kč), Velkou Británií (47,4 mld.Kč při meziročním zvýšení aktiva o 5,8 mld.Kč) a Rakouskem (31,4 mld.Kč, zhoršení o 0,3 mld.Kč). Z pohledu zboţové struktury bilanční deficit meziročně nejvíce narostl u minerálních paliv a maziv, a to o 28,8 mld.Kč na 139,0 mld.Kč a dále pak se zvýšil u chemikálií v rozsahu 7,0 mld.Kč a rovněţ u potravin a ţivých zvířat v částce 5,5 mld.Kč. Nepříznivě na výši celkového aktiva zapůsobil i meziroční pokles kladných sald u průmyslového zboţí podle druhu materiálu a různých hotových výrobků o 12,6 mld.Kč a 2,9 mld.Kč. Rozhodujícím vyrovnávacím činitelem celkové kladné bilance se stala pouze skupina strojů a dopravních prostředků, která zaznamenala meziroční nárůst svého aktiva o 62,1 mld.Kč na 274,4 mld.Kč. V teritoriální struktuře vývozu se meziročně zvýšil podíl Společenství nezávislých států (o 0,4 bodu na 3,5 %), evropských států s přechodovou ekonomikou (o 0,1 bodu na 0,5 %) a ostatních zemí (také o 0,1 bodu na 0,5 %). Na druhé straně pokles podílu na českém vývozu nastal u zemí s vyspělou ekonomikou (o 0,3 bodu na 90,0 %) a u rozvojových zemí (rovněţ o 0,3 bodu na 3,3 %). Také v dovozu se sníţil podíl zemí s vyspělou ekonomikou (o 1,4 bodu na 78,9 %) a rozvojových zemí (o 0,1 bodu na 5,6 %). Nárůst podílu na českém dovozu naopak zaznamenaly evropské země s přechodovou ekonomikou (o 0,1 bodu na 0,9 %), Společenství nezávislých států (o 0,5 bodu na 8,3 %) a ostatní země (o 0,9 bodu na 6,2 %) celkového českého dovozu. I nadále trvala koncentrace českého exportu a importu na evropský trh, zejména sousední země, mezi nimiţ dominovalo Německo.

5 55 5

Komoditně byla celková výše vývozu výrazně ovlivňována exportem strojů a dopravních prostředků, které dosáhly meziročního nárůstu 20,0 %, kdyţ současně zvýšily svůj podíl na celkovém exportu na 53,1 %. I na celkovou výši dovozu měly významný vliv stroje a dopravní prostředky, kdyţ při meziročním přírůstku importu na index 117,3 představovaly 41,2 % celkového českého dovozu. Značný meziroční relativní nárůst importu vykázala také minerální paliva a maziva (index 120,2). Vývoz poloţek zařazených do High Technology Products se meziročně zvýšil o 26,2 % a přírůstek jejich dovozu představoval 19,2 %. Ve struktuře dovozu podle uţití nejvyšší podíl registrovalo i nadále výrobní uţití s 49,95 % na celkovém importu. Vývozní ceny měřené výběrovým indexem (včetně kurzového pohybu) se v roce 2006 oproti roku 2005 v průměru sníţily o 0,8 %, zatímco dovozní ceny se meziročně naopak v průměru o 0,8 % zvýšily. Souhrnné směnné relace dosáhly za rok 2006 v průměru hodnoty 98,4 % proti 98,3 % v roce 2005. Největší vývozci s hodnotou exportu nad 1 mld.Kč, reprezentující 1,5 % všech českých vývozců, zabezpečily 62,6 % exportu ČR. Vyšší neţ polovinu celkového dovozu České republiky (52,9 %) realizovali rovněţ největší importéři s hodnotou dovozu nad 1 mld.Kč. Počet subjektů zabývajících se zahraničním obchodem se přitom meziročně rozšířil o 11 683 firem. Rok 2007 Česká republika se v roce 2007 dynamikou hospodářského růstu zařadila mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v Evropě. Zatímco eurozóna v souhrnu vzrostla o 2,6 %, výkon české ekonomiky měřený hrubým domácím produktem meziročně reálně narostl o 6,5 %. K růstu HDP přispěl vedle domácí poptávky a investic také vnější sektor pokračujícím předstihem růstu reálného vývozu a sluţeb (14,5 %) před růstem jejich dovozu (13,7 %). V takovémto širším ekonomickém prostředí se samotný zahraniční obchod České republiky vyvíjel v následujících dimenzích: Obrat zahraničního obchodu v roce 2007 dosáhl v běţných cenách 4 859,7 mld.Kč, čímţ se v meziročním srovnání zvýšil o 610,4 mld.Kč, tj. o 14,4 % a zaznamenal tak vyšší hodnotovou úroveň v porovnání s růstem, kterého bylo dosaţeno v roce 2006. Struktura tohoto nárůstu znamenala meziroční zlepšení poměru mezi vývozem a dovozem o 0,4 bodu, kdyţ export v roce 2007 dosáhl podílu na obratu ve výši 50,9 %. Krytí dovozu vývozem se přitom meziročně zvýšilo o 1,7 bodu na 103,6 %. Uvedený vývoj našel své vyjádření v meziročním nárůstu bilančního aktiva na částku 85,0 mld.Kč, coţ oproti roku 2006 znamenalo zlepšení o 45,2 mld.Kč. Příznivě se vyvíjel obchod se zeměmi s vyspělou ekonomikou, s nimiţ se kladné saldo meziročně zvýšilo o 63,4 mld.Kč na 357,2 mld.Kč (a to výhradně vlivem obchodu s Evropskou unií, s níţ aktivum dosáhlo 414,7 mld.Kč, na rozdíl od ostatních zemí s vyspělou ekonomikou, s nimiţ zahraniční obchod ČR vykázal deficit v částce 57,5 mld.Kč). Kladné saldo bylo také realizováno z obchodu s evropskými zeměmi s přechodovou ekonomikou, a to ve výši 19,6 mld.Kč při jeho meziročním nárůstu o 4,0 mld.Kč.

5 56 6

Se zbývajícími hlavními skupinami zemí byl však český zahraniční obchod uskutečňován s výraznou převahou dovozu nad vývozem, takţe s rozvojovými zeměmi bylo registrováno záporné saldo v rozsahu 52,7 mld.Kč (při meziročním nárůstu o 5,1 mld.Kč) a se Společenstvím nezávislých států dosáhlo pasivum částky 63,3 mld.Kč avšak při jeho meziročním sníţení v rozsahu 36,7 mld.Kč. Největší bilanční deficit (rok od roku se zvyšující) byl přitom zaregistrován s ostatními zeměmi, kdyţ záporné saldo s nimi meziročně narostlo o částku 52,6 mld.Kč na 173,6 mld.Kč. V poměru k jednotlivým zemím registrovala ČR v roce 2007 největší bilanční propad s Čínou (171,3 mld.Kč při meziročním zhoršení o 52,2 mld.Kč), s Japonskem (67,5 mld.Kč, zhoršení o 13,0 mld.Kč) a s Ruskem (54,7 mld.Kč, zlepšení o 28,9 mld.Kč). Naproti tomu nejvyšší aktivní bilanci vykázala Česká republika z obchodu s Německem (91,2 mld.Kč při meziročním zvýšení aktiva o 5,6 mld.Kč), Slovenskem (88,6 mld.Kč, zlepšení o 21,0 mld.Kč), Velkou Británií (58,7 mld.Kč při meziročním zvýšení aktiva o 11,3 mld.Kč), Rakouskem (24,0 mld.Kč, zhoršení o 7,0 mld.Kč), Francií (23,4 mld.Kč, zlepšení o 5,2 mld.Kč) a Belgií (23,1 mld.Kč, zlepšení o 3,5 mld.Kč). Z pohledu zboţové struktury bilanční deficit meziročně nejvíce narostl u chemikálií v rozsahu 14,7 mld.Kč a rovněţ u potravin a ţivých zvířat v částce 2,8 mld.Kč. Největší pasivní bilanci (i přes meziroční pokles o 15,0 mld.Kč však vyprodukovala minerální paliva a maziva, a to v rozsahu 124,0 mld.Kč. Nepříznivě na výši celkového aktiva zapůsobil i meziroční pokles kladného salda u průmyslového zboţí podle druhu materiálu o 12,4 mld.Kč. Rozhodujícím vyrovnávacím činitelem celkové kladné bilance zůstala skupina strojů a dopravních prostředků, která zaznamenala meziroční nárůst svého aktiva o 41,5 mld.Kč na 312,5 mld.Kč. V teritoriální struktuře ve vývozu meziročně poklesl podíl zemí s vyspělou ekonomikou o 0,7 bodu na 91,1 %. Na druhé straně se zvýšil podíl Společenství nezávislých států o 0,3 bodu na 3,7 %, účast ostatních zemí na českém vývozu meziročně narostla o 0,1 bodu na 0,6 %, podíl rozvojových zemí se zvýšil o 0,2 bodu na 3,4 % a účast evropských zemí s přechodovou ekonomikou narostla o 0,1 bodu na 1,1 % celkového českého vývozu. Na souhrnném českém dovozu se meziročně zvýšila účast rozvojových zemí o 0,2 bodu na 5,8 % a podíl ostatních zemí narostl o 1,7 bodu na 7,9 % celkového českého dovozu. Na druhé straně se sníţil podíl Společenství nezávislých států o 1,7 bodu na 6,5 % a zemí s vyspělou ekonomikou o 0,1 bodu na 79,4 %. Účast evropských zemí s přechodovou ekonomikou na souhrnném českém dovozu stagnovala na 0,3 %. I nadále trvala koncentrace českého exportu a importu na evropský trh, zejména sousední země, mezi nimiţ dominovalo Německo. Komoditně byla celková výše vývozu výrazně ovlivňována exportem strojů a dopravních prostředků, které dosáhly meziročního nárůstu 17,4 %, kdyţ současně zvýšily svůj podíl na celkovém exportu na 54,2 %.

5 57 7

I na celkovou výši dovozu měly významný vliv stroje a dopravní prostředky, kdyţ při meziročním přírůstku importu na index 118,0 představovaly 43,0 % celkového českého dovozu. Vývoz poloţek zařazených do High Technology Products se meziročně zvýšil o 23,5 % a přírůstek jejich dovozu představoval 22,6 %. Ve struktuře dovozu podle uţití nejvyšší podíl registrovalo i nadále výrobní uţití s 48,86 % na celkovém importu. Vývozní ceny měřené výběrovým indexem (včetně kurzového pohybu) se v roce 2007 oproti roku 2006 v průměru zvýšily o 1,3 %, zatímco dovozní ceny se meziročně naopak v průměru o 1,0 % sníţily. Souhrnné směnné relace dosáhly za rok 2007 v průměru hodnoty 102,3 % proti 98,5 % v roce 2006. Největší vývozci s hodnotou exportu nad 1 mld.Kč, reprezentující 2,2 % všech českých vývozců, zabezpečily 65,9 % exportu ČR. Vyšší neţ polovinu celkového dovozu České republiky (55,6 %) realizovali rovněţ největší importéři s hodnotou dovozu nad 1 mld.Kč. Počet subjektů, které prováděly obchodní operace ve vývozu se meziročně sníţil o 4 575 firem a celkový počet importérů klesl v meziročním srovnání o 5 596 jednotek. Rok 2008 Výkonnost české ekonomiky, vyjádřená vývojem hrubého domácího produktu, v roce 2008 podle předběţných údajů meziročně vzrostla reálně o 3,1 %, zatímco meziroční nárůst HDP v roce 2007 dosáhl 6,0 %. K postupnému mírnému meziročnímu zpomalování výkonnosti přitom docházelo jiţ zhruba od druhé poloviny roku 2007. V průběhu roku 2008 se pak tento proces výrazně prohloubil a nejvyšší meziroční sníţení výkonnosti následně vykázalo poslední čtvrtletí. Růst hrubého domácího produktu za rok 2008 reálně o 3,1 % byl nicméně (podle předběţných údajů) rychlejší neţ v západoevropských státech postiţených globální ekonomickou krizí a neţ v členských zemích EU, coţ vedlo ke zlepšení ekonomické pozice ČR ve vztahu k EU. Na výsledném růstu hrubého domácího produktu v roce 2008 se podílely především zahraniční obchod, který tvořil téměř dvě třetiny růstu a výdaje na konečnou spotřebu. Zahraniční obchod byl přitom v prvních třech čtvrtletích dominujícím faktorem růstu, ale v posledním čtvrtletí se stal jeho brzdou. Samotný zahraniční obchod České republiky se přitom vyvíjel v takovémto širším ekonomickém prostředí v následujících dimenzích: V roce 2008 dosáhl obrat zahraničního obchodu v běţných cenách 4 862,0 mld.Kč, čímţ se v meziročním srovnání sníţil o 8,5 mld.Kč, tj. o 0,2 % a zaznamenal tak niţší hodnotovou úroveň v porovnání s růstem, kterého bylo dosaţeno v roce 2007. Struktura tohoto poklesu představovala meziroční zhoršení poměru mezi vývozem a dovozem o 0,2 bodu, kdyţ export v roce 2008 dosáhl podílu na obratu ve výši 50,7 %. Krytí dovozu vývozem se přitom meziročně sníţilo o 0,8 bodu na 102,9 %.

5 58 8

Uvedený vývoj našel své vyjádření v meziročním poklesu bilančního aktiva na částku 68,8 mld.Kč, coţ oproti roku 2007 znamenalo sníţení o 19,1 mld.Kč. Z teritoriálního hlediska bylo v roce 2008 evidováno kladné saldo se zeměmi s vyspělou ekonomikou, a to v částce 423,0 mld.Kč při meziročním nárůstu aktiva o 60,0 mld.Kč. Na tomto zlepšení měly zásluhu výsledky obchodu se zeměmi Evropské unie meziročním růstem kladného salda o 75,0 mld.Kč, zatímco s ostatními zeměmi s vyspělou ekonomikou byl zaznamenán nárůst pasiva o 14,9 mld.Kč. Kladné saldo vyplynulo také z obchodu s evropskými zeměmi s přechodovou ekonomikou, a to ve výši 16,4 mld.Kč, při meziročním zhoršení o 3,3 mld.Kč. Záporné saldo z obchodu se Společenstvím nezávislých států meziročně narostlo, a to o 39,3 mld.Kč na 105,0 mld.Kč. Nárůst bilančního schodku vykázal v meziročním srovnání rovněţ obchod s ostatními zeměmi (o 28,7 mld.Kč na 202,6 mld.Kč v kumulaci za leden aţ prosinec 2008). Pasivum z obchodu s rozvojovými zeměmi ve výši 62,8 mld.Kč za celý rok 2008 meziročně narostlo o 9,8 mld.Kč. V poměru k jednotlivým zemím registrovala ČR za rok 2008 největší bilanční propad s Čínou (199,2 mld.Kč při meziročním zhoršení o 27,5 mld.Kč), Ruskem (85,8 mld.Kč při meziročním zhoršení o 29,4 mld.Kč) a Japonskem (70,2 mld.Kč, při meziročním zhoršení o 2,8 mld.Kč). Naproti tomu nejvyšší aktivní bilanci vykázala Česká republika z obchodu s Německem (118,1 mld.Kč při meziročním zvýšení aktiva o 26,0 mld.Kč), Slovenskem (93,5 mld.Kč, zlepšení o 6,6 mld.Kč), Velkou Británií (60,3 mld.Kč, při meziročním sníţení aktiva o 0,8 mld.Kč), Francií (34,3 mld.Kč, při meziročním zvýšení aktiva o 9,4 mld.Kč) a Rakouskem (28,4 mld.Kč, zlepšení o 5,7 mld.Kč). Z pohledu zboţové struktury bilanční deficit meziročně nejvíce narostl u minerálních paliv a maziv, v rozsahu 40,7 mld.Kč. Nepříznivě na sníţení celkového aktiva zapůsobil meziroční pokles kladného salda u různých hotových výrobků o 12,4 mld.Kč a u surovin nepoţivatelných, bez paliv v částce 3,5 mld.Kč. Rozhodujícím vyrovnávacím činitelem celkové kladné bilance se stala skupina strojů a dopravních prostředků, která zaznamenala meziroční zvýšení svého aktiva o 14,1 mld.Kč a rovněţ průmyslového zboţí podle druhu materiálu nárůstem aktiva o 9,6 mld.Kč. Příznivý vliv na bilanci mělo také meziroční sníţení pasiva u chemikálií o 4,8 mld.Kč, potravin a ţivých zvířat o 4,5 mld.Kč a přechod z pasiva do aktiva nápojů a tabáku o 5,1 mld.Kč. Teritoriální struktura vývozu zaznamenala i v roce 2008 pokračující mírné meziroční sníţení podílové účasti zemí s vyspělou ekonomikou o 0,5 bodu na 90,6 % a v jejich rámci i členských zemí EU. Naproti tomu o stejný počet bodů se ve struktuře vývozu ČR zvýšil podíl evropských zemí s přechodovou ekonomikou vč. SNS, a to na 5,3 %. Podíl rozvojových zemí meziročně poklesl o 0,1 bodu na 3,3 % a ostatních zemí stagnoval na 0,6 %. Výraznější změny v pozicích základních skupin zemí byly registrovány v dovozu ČR, kde došlo k meziročnímu sníţení podílu zemí s vyspělou ekonomikou o 3,8 bodu na 75,5 % a v jejich rámci rovněţ i poklesl podíl zemí EU. Evropské země s přechodovou ekonomikou, vč. SNS naopak svůj podíl v importu ČR zvýšily o 2,2 bodu na 9,1 %. Účast ostatních zemí narostla o 1,2 bodu také na 9,1 % a rozvojových zemí o 0,3 bodu na 6,1 %.

5 59 9

Český export a import se i v roce 2008 koncentroval především na evropský trh, zejména na sousední země, mezi nimiţ uţ tradičně dominovalo Německo. Komoditně byla celková výše vývozu výrazně ovlivňována exportem strojů a dopravních prostředků, které nicméně zaznamenaly meziroční pokles o 1,7 %, kdyţ současně sníţily svůj podíl na celkovém exportu na 53,6 %. I na celkovou výši dovozu měly významný vliv stroje a dopravní prostředky, kdyţ při meziročním sníţení importu na index 96,4 představovaly 41,3 % celkového českého dovozu. Poloţky zařazené do kategorie High Technology Products registrovaly v roce 2008 meziroční pokles exportu o 0,5 %, coţ znamená, ţe nicméně byly o 0,2 bodu vyšší neţ sníţení celkového vývozu v meziročním srovnání. Ve struktuře dovozu podle uţití nejvyšší podíl registrovalo i nadále výrobní uţití s 48,6 % na celkovém importu. Ceny zahraničního obchodu měřené výběrovým indexem (včetně kurzového pohybu) v roce 2008 meziročně klesly. Hlubší pokles ale vykázaly ceny vyváţeného zboţí (o 4,6 %) neţ dováţeného zboţí (o 3,3 %) a směnné relace tak při hodnotě 98,7 % zaznamenaly negativní výsledek. Na meziroční sníţení celkové hladiny vývozních a dovozních cen měl v průměru za rok 2008 největší vliv pokles cen strojů a dopravních prostředků (o 7,2 % a o 8,2 %, ale směnné relace této skupiny zboţí (101,1 %) pozitivně působily na souhrnné směnné relace. Naproti tomu na celkové směnné relace měl negativní vliv především vývoj vztahu vývozních a dovozních cen minerálních paliv a maziv (98,6 %). Zahraničním obchodem se v roce 2008 zabývalo celkem 51 560 subjektů. V porovnání s předchozím rokem se jejich počet zvýšil o 2 330 subjektů, a to při sníţení počtu vývozců o 196 firem a nárůstu dovozců o 2 526 firem. Ve vývozu tak působilo 18 455 firem a v dovozu 33 105 firem. Nejpočetnější kategorií byly firmy s vývozem/dovozem do 10 mil.Kč (10 098 a 21 553), ale největší objemy vývozu/dovozu realizovaly firmy s vývozem/dovozem nad 1 mld.Kč (65,1 % a 56,0 %). Rok 2009 Po období nepřetrţitého ekonomického růstu v lednu 1999 aţ 2008 zaznamenala Česká republika v roce 2009 značný pokles výkonnosti, kdyţ se její hrubý domácí produkt (HDP) meziročně reálně sníţil o 4,2 %. K postupnému mírnému meziročnímu zpomalování výkonnosti sice docházelo jiţ zhruba od druhé poloviny roku 2007, v průběhu roku 2008 se tento proces výrazně prohloubil, ale nejsilněji dopadl na začátek roku 2009. Během celého roku 2009 poté pokračoval meziroční pokles výkonnosti českého hospodářství s jistým útlumem v druhé polovině roku. Pokles výkonnosti ekonomiky ČR byl přitom srovnatelný s propadem HDP v zemích eurozóny jako celku, který podle předběţných údajů dosáhl 4,1 %. Vzhledem k vysoké otevřenosti české ekonomiky a její výrazné závislosti na zahraniční poptávce vůbec a především na poptávce evropských zemí, která v důsledku hospodářského poklesu nejen silně oslabila, ale změnila i svoji strukturu, došlo k redukci českého zahraničního obchodu a jeho strukturálním změnám, přičemţ tento proces probíhal v následujících dimenzích: V roce 2009 dosáhl obrat zahraničního obchodu v běţných cenách 4 110,7 mld.Kč, čímţ se v meziročním srovnání sníţil o 769,5 mld.Kč, tj. o 15,8 % a zaznamenal tak niţší hodnotovou úroveň v porovnání s růstem, kterého bylo dosaţeno v roce 2008.

6 60 0

Struktura tohoto poklesu nicméně představovala meziroční zlepšení poměru mezi vývozem a dovozem o 1,1 bodu, kdyţ export v roce 2009 dosáhl podílu na obratu ve výši 51,8 %. Krytí dovozu vývozem se přitom meziročně zvýšilo o 4,9 bodu na 107,7 %. Uvedený vývoj našel své vyjádření v meziročním nárůstu bilančního aktiva na částku 152,0 mld.Kč, coţ oproti roku 2008 znamenalo zvýšení o 84,8 mld.Kč. Z teritoriálního hlediska bylo v roce 2009 evidováno kladné saldo se zeměmi s vyspělou ekonomikou v částce 434,7 mld.Kč při meziročním nárůstu aktiva o 10,7 mld.Kč, a to při meziročním poklesu aktiva zemí Evropské unie o 14,2 mld. Kč, ale současně při poklesu pasiva ostatních zemí s vyspělou ekonomikou o 24,9 mld.Kč. Kladné saldo vyplynulo také z obchodu s evropskými zeměmi s přechodovou ekonomikou, a to ve výši 12,5 mld.Kč, při meziročním zhoršení o 3,9 mld.Kč. Záporné saldo z obchodu se Společenstvím nezávislých států meziročně kleslo o 48,6 mld.Kč na 58,7 mld.Kč. Sníţení bilančního schodku vykázal v meziročním srovnání rovněţ obchod s ostatními zeměmi (o 16,0 mld.Kč na 186,8 mld.Kč v kumulaci za leden aţ prosinec 2009). Pasivum z obchodu s rozvojovými zeměmi ve výši 42,8 mld.Kč za celý rok 2009 se meziročně sníţilo o 20,0 mld.Kč. V poměru k jednotlivým zemím registrovala ČR za rok 2009 největší bilanční propad s Čínou (183,1 mld.Kč při meziročním zlepšení o 16,2 mld.Kč), Ruskem (52,8 mld.Kč při meziročním zlepšení o 34,5 mld.Kč) a Japonskem (54,4 mld.Kč při meziročním zlepšení o 16,2 mld.Kč). Naproti tomu nejvyšší aktivní bilanci vykázala Česká republika s Německem (162,6 mld.Kč při meziročním zvýšení aktiva o 46,3 mld.Kč), Slovenskem (84,1 mld.Kč při meziročním sníţení aktiva o 10,2 mld.Kč), Velkou Británií (61,9 mld.Kč při meziročním zvýšení aktiva o 0,8 mld.Kč), Francií (43,4 mld.Kč při meziročním zvýšení aktiva o 6,3 mld.Kč) a Rakouskem (27,9 mld.Kč, zlepšení o 0,3 mld.Kč). Z pohledu zboţové struktury bilanční deficit meziročně narostl u potravin a ţivých zvířat v rozsahu 3,5 mld.Kč a u ţivočišných a rostlinných olejů a tuků o 1,1 mld.Kč. Nepříznivě na celkové aktivum zapůsobil meziroční pokles kladného salda u strojů a dopravních prostředků o 15,9 mld.Kč. Významným vyrovnávacím činitelem celkové kladné bilance se stala skupina průmyslového zboţí podle druhu materiálu, která zaznamenala meziroční zvýšení svého aktiva o 19,4 mld.Kč a rovněţ surovin nepoţivatelných, bez paliv nárůstem aktiva o 11,5 mld.Kč. Příznivý vliv na bilanci mělo meziroční sníţení pasiva u minerálních paliv a maziv o 61,1 mld.Kč a chemikálií o 13,2 mld.Kč. Teritoriální struktura vývozu zaznamenala i v roce 2009 v rámci hlavních skupin zemí další meziroční sníţení podílové účasti zemí s vyspělou ekonomikou (o 0,2 bodu na 90,4 %) a v tom zejména členských států Evropské unie (o 0,5 bodu na 84,7 %). Nejhlubší meziroční omezení účasti v českém exportu ale vykázaly evropské země s přechodovou ekonomikou vč. SNS, a to o 0,9 bodu na 4,4 %, coţ ovlivnil především SNS (sníţením podílu o 0,8 bodu na 3,5 %) a v jeho rámci pak Rusko (pokles podílu o 0,4 bodu na 2,3 % celkového vývozu ČR).

6 61 1

Podíl rozvojových zemí, které reprezentují třetí nejsilnější skupinu v českém vývozu, naproti tomu meziročně narostl o 1,0 bodu na 4,3 %. Účast ostatních zemí se v celkovém exportu ČR meziročně zvýšila o 0,2 bodu na 0,8 %. V českém importu došlo v roce 2009 k nejhlubším změnám u evropských zemí s přechodovou ekonomikou vč. SNS (pokles podílu o 2,1 bodu na 7,1 %), způsobených výrazným sníţením podílu SNS, a to právě o 2,1 bodu (z 8,9 % na 6,8 %), kde významnou úlohu mělo opět Rusko, které meziročně sníţilo svůj podíl v českém dovozu ze 6,4 % na 5,2 %. Relativně hlubší meziroční změny v importu ČR v rámci základních skupin zemí zaznamenaly také ostatní země a rozvojové země nárůstem svých podílů o 1,3 bodu na 10,3 % a o 0,8 bodu na 6,8 %. Nejmenší meziroční změnu pozic evidovala nejsilnější skupina českého importu-země s vyspělou ekonomikou, a to sniţením podílu v dovozu ČR o 0,1 bodu na 75,4 %, které ovlivnily členské státy EU (při poklesu jejich podílu o 0,2 bodu na 66,8 %). Český export i import se i v roce 2009 koncentroval především na evropský trh, zejména na sousední země, mezi nimiţ uţ tradičně dominovalo Německo. Komoditně byla celková výše vývozu ovlivňována exportem strojů a dopravních prostředků, které nicméně zaznamenaly meziroční pokles o 14,6 %, kdyţ současně sníţily svůj podíl na celkovém exportu na 53,3 %. I na celkovou výši dovozu měly rozhodující vliv stroje a dopravní prostředky, přestoţe jejich podíl na celkovém importu meziročně klesl o 0,1 bodu na 41,2 % a jejich hodnotový úbytek dosáhl částku 178,9 mld.Kč (index 82,0). Poloţky zařazené do kategorie High Technology Products registrovaly v roce 2009 meziroční pokles exportu o 11,1 %, coţ znamená, ţe nicméně byly o 2,7 bodu vyšší neţ sníţení celkového vývozu v meziročním srovnání. Ve struktuře dovozu podle uţití si nadále i v roce 2009 udrţelo prioritu výrobní uţití se 46,5 %. Za ním se řadilo investiční uţití (29,5 %) a poslední byla osobní spotřeba (24,0 %). Ceny zahraničního obchodu měřené výběrovým indexem (včetně kurzového pohybu) se v roce 2009 ve vývozu meziročně zvýšily o 0,2 %, zatímco v dovozu klesly o 3,5 % a směnné relace tak při hodnotě 103,8 % zaznamenaly pozitivní výsledek. Na meziroční vzestup vývozních cen za rok 2009 působily z jednotlivých skupin zboţí především stroje a dopravní prostředky, jejichţ ceny se meziročně zvýšily v průměru o 4,0 %, a různé hotové výrobky, které zaznamenaly nárůst cen o 4,2 %. Meziroční pokles dovozních cen za rok 2009 nejvíce ovlivňovala skupina minerálních paliv a maziv (sníţení v průměru o 26,0 %), chemikálie (niţší ceny v průměru o 4,0 %), průmyslové zboţí podle druhu materiálu (pokles v průměru o 3,4 %) a suroviny nepoţivatelné, bez paliv (sníţení v průměru o 3,2 %). Na souhrnné směnné relace za rok 2009 v meziročním srovnání pozitivně působily T/T zboţové skupiny nápojů a tabáku (105,9 %), minerálních paliv a maziv (120,5 %), průmyslového zboţí podle druhu materiálu (101,8 %), strojů a dopravních prostředků (101,8 %) a různých hotových výrobků (100,4 %). Naproti tomu negativní vliv na souhrnné směnné relace měly potraviny a ţivá zvířata (T/T 91,8 %), suroviny nepoţivatelné, bez paliv (T/T 84,8 %), ţivočišné a rostlinné oleje a tuky (T/T 89,1 %) a chemikálie (T/T 96,9 %). Zahraničním obchodem se v roce 2009 zabývalo celkem 32 132 subjektů. V porovnání s předchozím rokem se jejich počet sníţil o 19 428 subjektů, tj. o 37,7 %. Úbytek subjektů přitom zaznamenali jak vývozci (-5 816 jednotek), tak dovozci (-13 612 jednotek).

6 62 2

3.3. Vývoj trendu zahraničního obchodu ČR za dobu členství v EU Tabulka č.10.:Vývoj zahraničního obchodu ČR v letech 1993,2005 a 2009 Obrat

Vývoz

Dovoz

Bilance

Změna proti Krytí předchozímu roku v dovozu % vývozem v % vývoz dovoz 1.0 1.0 98.9 4.4 4.3 102.1 1.1 1.1 107.7

v mld. Kč 1993 847.7 421.6 426.1 -4.5 2005 3,698.6 1,868.6 1,830.0 38.6 2009 4,110.7 2,131.3 1,979.3 152 Zdroj: ČSU Zcela dominantní postavení v zahraničním obchodě má Spolková republika Německo, kam směřuje náš vývoz za dvou pětin a dováţíme odsud třetinu veškerého importu. Při vzniku ČR bylo největším obchodním partnerem přirozeně Slovensko, které obhospodařovalo více neţ čtvrtinu našeho zahraničního obchodu. Poté následoval prudký pokles podílu aţ k dnešnímu podílu 8% na exportu a 6% na importu. Přes to si nadále udrţuje druhou pozici. I kdyţ v případě importu v době vysokých cen ropy je předstihováno v importu Ruskem.Velmi vysokou dynamiku v posledním roce vykazuje obchod s Belgií, kde se zvýšil český export o dvě třetiny a český import o třetinu. Graf č.3.: Srovnování vývozu ČR v letech 2005 a 2009

Zdroj:MPO, ČSU vlastní propočty

6 63 3

Graf č.4.: Srovnování dovozu ČR v letech 2005 a 2009

Zdroj:MPO, ČSU vlastní propočty

Poznámka: EU -Evropská unie, ESVO Evropské sdružení volného obchodu, OST.VYSPOstatní země s vyspělou ekonomikou, RZ- Rozvojové země, PE-Evropské státy s tranzitivní ekonomikou, SNS-Společenství nezávislých států, OSTATNÍ- Ostatní země Z první patnácti českých obchodních partnerů se o polovinu zvýšil export do Velké Británie, o téměř třetinu do Nizozemí, Španělska a Irska a o čtvrtinu s USA a Itálií. Z hlavních exportních cílů poklesl export pouze do Švédska, a to o 14,6%. Největší dynamiku má poslední měsíce import z Číny, odkud se zvedl dovoz meziročně o polovinu. O třetinu se zvýšil import z Maďarska a jiţ zmiňované Belgie. Tabulka č. 11.:Vývoj zahraničního obchodu České republiky podle tříd mezinárodní klasifikace SITC 2004-2009 v mil. Kč FOB/CIF (běţné ceny) 2004 2005 2006 2007

Třídy SITC vyvoz 0 Potraviny a ţivá zvířata 1 Nápoje a tabák Suroviny nepouţivatelné 2 s výjimkou paliv Minerální paliva, maziva 3 a příbuzné materiály Ţivočišné a rostlinné oleje, 4 tuky a vosky Chemikálie a příbuzné 5 výrobky jinde neuvedené Trţní výrobky tříděné 6 hlavně podle materiálu Stroje a dopravní 7 prostředky

2008

2009

47.4 8.9

61.1 10.6

62.0 10.7

71.9 14.5

77.9 16.4

76,1 16,4

47.3

47.2

55.0

64.9

64.6

56,5

49.9

57.4

61.8

67.5

84.3

77,3

1.0

1.8

1.6

2.1

2.8

2,6

104.0

119.0

129.9

144.2

147.3

134,6

388.5

406.3

445.3

501.1

482.5

378,4

876.1

949.2

1,141.7

1,343.4

1331.0

1,136,3 6 64 4

8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Průmysl. spotř. zboţí Komodity a předměty obchodu jinde nezatříděné dovoz Potraviny a ţivá zvířata Nápoje a tabák Suroviny nepouţivatelné s výjimkou paliv Minerální paliva, maziva a příbuzné materiály Ţivočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky Chemikálie a příbuzné výrobky jinde neuvedené Trţní výrobky tříděné hlavně podle materiálu Stroje a dopravní prostředky Průmysl. spotř. zboţí Komodity a předměty obchodu jinde nezatříděné

198.5

215.6

235.9

269.0

265.5

251,0

0.9

0.5

0.7

0.8

1.3

2,1

72.1 10.7

81.6 11.8

89.0 13.0

102.9 15.7

105.2 12.7

106,9 13,6

52.9

51.4

57.3

58.3

64.1

44,5

122.1

167.6

200.8

191.3

250.2

182,2

4.2

3.6

3.7

3.3

4.5

5,3

194.8

201.5

219.1

248.5

247.1

221,2

360.8

374.3

428.5

500.2

474.5

351

739.9 190.7

736.9 200.0

870.7 221.5

1,028.0 241.7

994.8 251.3

816 236,4

0.8

1.3

1.1

1.3

2.0

2,3

Pramen: ČSU

Na straně vývozu nejvíce vzrostl export strojů a dopravních prostředků, u vývozu se zvýšil zejména import průmyslového spotřebního zboţí, trţních výrobků, chemikálií, potravin a ţivých zvířat. Hodnota českého vývozu v následujících letech se postupně zvyšovala a v roce 2009 činila 2,14 bilionu korun. Zároveň rostl také dovoz zboţí do Česka, a to z 210,97 miliardy korun. Hodnota vývozu strojů a dopravních prostředků se i zásluhou růstu produkce tuzemského automobilového průmyslu zvýšila z 71 miliard korun v roce 1991 na předloňských 1,15 bilionu korun. Vzrostl také vývoz průmyslového spotřebního zboţí, a to z 26,74 miliardy korun v roce 1991 na 250,20 miliardy korun v roce 2009. Hodnota exportu trţních výrobků se do roku 2009 zvýšila z 65,59 miliardy korun v roce 1991 na 376,39 miliardy korun. Ve statistikách dovozu se nejvíce zvýšil import strojů a dopravních prostředků, který například, v roce 1991 obnášel 67,58 miliardy korun a do konce roku 2009 vzrostl na 821,22 miliardy korun. Větší zastoupení mají také potraviny a ţivá zvířata, jejichţ import se zvýšil z 14,11 miliardy korun v roce 1991 na 106,90 miliardy korun v roce 2009. Dovoz průmyslového spotřebního zboţí se zvýšil z 15,72 miliardy korun v roce 1991 na 237,31 miliardy korun. Stále větší část českého exportu po roce 1989 směřovala do zemí EU. Zatímco v roce 1989 hodnota vývozu do EU činila 105,19 miliardy korun, tedy zhruba polovinu tehdejšího českého exportu, tak předloni uţ činila 1,81 bilionu korun. Celkový vývoz přitom v roce 2009 činil 2,14 bilionu korun. Význam EU roste také na straně dovozu. V roce 1989 bylo ze zemí EU do Česka dovezeno zboţí v celkové hodnotě 102,94 miliardy korun a v roce 2009 dovoz obnášel jiţ 1,33 bilionu korun při hodnotě celkového importu 1,99 miliardy korun. Zahraniční obchod se v Česku zlepšoval zejména od roku 2004, kdy se opíral o příliv přímých zahraničních investic a vstup do EU, díky kterému padly bariéry při obchodování s unií. V letech 2008 a zejména 2009 český vývoz kvůli globální hospodářské krizi klesl, loni ale jeho hodnota opět vzrostla. Kvůli rostoucímu podílu EU na českém vývozu se ministerstvo 6 65 5

průmyslu a obchodu rozhodlo posílit i export na trhy mimo EU, ve kterých vidí nový potenciál růstu českého vývozu. Vycházejme ze současného stavu zahraničního obchodu České Republiky: samozřejmě v českém exportu převyšuje vývoz produktů automobilového průmyslu, ale zvyšuje se podíl strojírenských výrobků a napravuje se tak náš tradiční export. Vzestupnou tendenci mají elektrotechnika a elektronika, plasty a zvyšuje se export potravinářských výrobků. Významné jsou problémy kursů měn zemí, do kterých vyváţíme. Exportéři pak nemají zájem umísťovat své výrobky do dolarových oblastí, protoţe kursové ztráty jim sniţují zisk z obchodu. Zaznamenáváme snahy exportérů o vývoz do nových zemí EU-Bulharska a Rumunska, výzvou a šancí jsou trhy v Indii, Číně, Vietnamu, Rusku a SNS . Potvrzením tomu je zprava Ministerstva Zahraničních věci, ţe například, obchodní bilance ČR s Běloruskem dosáhla v roce 2010 nového maxima. Vzájemný obrat vrostl o 64,5 % na 8,3 mld. Kč. Vývoz se zvýšil o 68,5 %, dovoz pak o 53,4 %. Bilance zahraničního obchodu vyzněla kladně ve prospěch ČR s přebytkem 4,2 mld. Kč. Nejen obrat, ale také český export tak zaznamenaly historicky nejlepší výsledky od roku 1993. Region Asie, Austrálie a Tichomoří (AAT) tak představuje s podílem přes 10 % na obchodním obratu ČR s celým světem po Evropské unii jednoho z nejvýznamnějších obchodního partnerů ČR. Vcelku potěšitelná v tomto kontextu je skutečnost, ţe tempo růstu českého vývozu do zemí AAT má předpoklady v roce 2010 mít opět stoupající tendenci. Tento trend by tak navázal na vývoj vzájemného obchodu před rokem 2009. Výzvu pro české vývozce bude přitom představovat snaha o zajištění postupného sniţování vysokého pasiva obchodní bilance ČR v zahraničním obchodě v této oblasti. Nejvýznamnějšími partnery České republiky v regionu AAT z hlediska celkového obratu zahraničního obchodu v roce 2008 byly: Čínská lidová republika, Japonsko, Turecko Jiţní Korea, Thajské království, Tchaj-wan, Indie, Malajsie, Singapur, Austrálie, Indonésie a Vietnam. Zájmem České republiky nadále zůstává rozvoj i s ostatními státy regionu a prohloubení ekonomických vazeb. K tomu jsou na patřičných úrovních vytvářeny ţádoucí podmínky pro rozvoj obchodu, včetně intenzifikace vzájemných obchodněpolitických kontaktů a sjednávání bilaterální smluvní úpravy hospodářských vztahů v souladu se závazky ČR v rámci EU. Nemalou měrou se ČR rovněţ podílí společně s ostatním členskými státy EU na formulaci připravovaných a projednávaných dohod o volném obchodu a dohod o partnerství a spolupráci. Z hlediska komoditní struktury figurovaly v roce 2009 v českém vývozu do AAT na prvních místech zejména stroje a dopravní zařízení, elektrická zařízení a výrobky energetického strojírenství, přístroje a elektronické součástky, kancelářské stroje a zařízení k automatickému zpracování dat, stroje a strojní zařízení pro průmysl, dopravní prostředky a jejich díly, skleněné výrobky, výrobky ze ţeleza a oceli. Ruská federace je pro Českou republiku dalším dlouhodobě velmi důleţitým obchodním partnerem. Jedná se o trh se 145 mil. potenciálních zákazníků, v některých oblastech doposud nesaturovaný, s velkou absorpční kapacitou a kvalifikovanou pracovní silou. V návaznosti na současnou finanční a hospodářskou krizi potřebuje Rusko, dnes více neţ kdy jindy, pro oţivení své ekonomiky urychlit modernizaci svých výrobních fondů, zavést nové progresivní technologie a obnovit základní kapitál. V r. 2008 dosáhl vzájemný obchod historicky svého nejvyššího obratu od roku 1993 – přes 13,1 mld. USD, coţ je ve srovnání s rokem 2007 nárůst cca o 55 %. Tím se Ruská federace posunula do desítky nejvýznamnějších exportních destinací České republiky. Přes rekordní hodnoty v česko–ruské obchodní relaci však podíl RF na českém vývozu představuje pouhých 2,8 %. Prostor a potenciál pro další exportní a investiční expanzi je proto evidentní.

6 66 6

Priority rozvoje ruské ekonomiky, které byly nastíněny v dosud platné Koncepci dlouhodobého sociálně ekonomického rozvoje přijaté v roce 2008 (viz výše), se nemění, krizí byla pouze významně zbrzděna jejich realizace. Mezi nejdůleţitější priority patří modernizace ruského průmyslu a ekonomiky vůbec pomocí zavádění nejnovějších technologií a inovací a tím zajištění jeho vnější konkurenceschopnosti. Tyto programy zůstávají v platnosti, jejich naplnění si však vyţádá masivní investice do základních výrobních fondů většiny ruských podniků. České firmy si ve výše uvedených oborech udrţely dobrou pozici a budou se moci do těchto procesů zapojovat i v budoucnu. Výhodou pro ně je schopnost hledat různé způsoby financování svých aktivit (včetně ČEB a EGAP), ochota vydat se za potenciálním zákazníkem i do netradičních regionů, jazykově vybavené zastoupení, atd. Lze předpokládat, ţe modernizační procesy se opět rozběhnou, jakmile dojde k nárůstu světových cen ropy, plynu a dalších pro Rusko klíčových komodit, coţ ruským subjektům zajistí potřebné likvidní prostředky a současně i přístup k úvěrům. České firmy si povětšinou uvědomují, ţe ke zlepšení situace v Rusku za nějakou dobu dojde a těţit z něj bude zejména ten, kdo bude připraven rychle reagovat. Z tohoto důvodu se firmy přes vlastní ekonomické problémy zpravidla snaţí zachovat svoji přítomnost na ruském trhu. Zdá se, ţe český export do Ruska v letech 2011 a dalších zůstane přibliţně na úrovni roku 2009 s tendencí mírného růstu. Zrychlení růstu ekonomiky negenerovalo růst dovozní náročnosti tak, jako tomu bylo v předchozích periodách vzestupné fáze hospodářského cyklu. Schodek obchodní bilance se v roce 2003 mírně sníţil a nevytvářel zvýšené tlaky na růst vnější nerovnováhy. Hodnota vývozu zboţí vzrostla v roce 2003 o 9,3 %, coţ mělo příznivý vliv na ekonomický růst. Nadprůměrnou dynamiku měl vývoz strojů a dopravních prostředků. Ve vývoji ekonomiky se i nadále projevovala tendence k růstu některých indikátorů vnější i vnitřní nerovnováhy. Deficit běţného účtu platební bilance vzrostl především jako důsledek sníţení přebytku bilance sluţeb a běţných převodů. Růst deficitu státního rozpočtu měl příčiny především strukturální a mimořádné. Export v ČR – 1371 mld Kč v r. 2003, neboli cca 5 tisíc dolarů (v běţném kursu) na obyvatele, za malými otevřenými ekonomikami silně zaostával. Ze statistických mezinárodních srovnání vyplývá, ţe export Belgie na 1 obyvatele byl sedmkrát vyšší, Nizozemí pětkrát, Norska, podobně Švédska i Švýcarska čtyřikrát a Rakouska i Finska třikrát vyšší neţ export ČR. Jiţ jen z tohoto vyplývá, ţe zdvojnásobení aţ ztrojnásobení exportu z ČR by mohlo být reálnou strategickou ambicí na nejbliţších 4 – 9 let. Jen touto cestou by bylo moţné celkový HDP zvýšit aţ k dvojnásobku.

Závěr Dobré výsledky zahraničního obchodu ČR v posledních letech budí zaslouţený respekt. Roste konkurenceschopnost produkce českých firem, která nalézá stále větší uplatnění na náročných trzích. Vývoz roste rychleji neţ dovoz, záporné saldo obchodní bilance klesá. Zásadní význam zahraničního obchodu pro relativně malou, a široce otevřenou ekonomiku vyplývá z vysokého podílu hodnoty exportu na hrubém domácím produktu (hodnota exportu zboţí překračuje 50 % hodnoty HDP v běţných cenách).

6 67 7

Pomocí této práce jsem potvrdil to, ţe zahraniční obchad má velký význam pro rozvoj ekonomiky a výsledky zahraničního obchodu jsou odrazem celkového hospodářského vývoje, v minulosti je nebylo moţné vţdy sledovat s takovým optimismem jako v posledních letech po globalizace světového hospodářství a zejména po vstupu ČR do EU. Zahraniční obchod prodělal od vzniku samostatné České republiky velmi výrazný přerod. Vypovídají o něm jak souhrnná čísla, tak i údaje o přeměnách struktur, ať jiţ teritoriálních, či komoditních. Velký význam v zahraničním obchodě mají HI-TECH výrobky (s vysokou technologickou náročností), na straně vývozu vzrostl také export strojů a dopravních prostředků, u dovozu se zvýšil zejména import průmyslového spotřebního zboţí, trţních výrobků, chemikálií, potravin a ţivých zvířat. Doufám, ţe se mi podařilo zpracovat všechny body této práce. Na závěr bych chtěl říci, ţe vývoj zahraničního obchodu odráţí otevřenost a výkonnost české ekonomiky i rostoucí konkurenceschopnost domácí produkce a v posledních letech i cílevědomou podporu exportu. V této souvislosti je důleţité si uvědomit, ţe Česká republika má z období transformace, ale i z dnešní doby bohaté zkušenosti s řešením specifických ekonomických problémů, se kterými se nyní potýká řada jiných zemí. V mnoha případech tak mohou český podnikatelský sektor, čeští odborníci a české podnikatelské technologie vyuţít svou komparativní výhodu a nabídnout své zkušenosti a know-how pro uplatnění při spolupráci s partnery ve zahraničí.

6 68 8

Seznam použité literatury 1. Beneš, V. a kolektiv: Zahraniční obchod. 1.vyd. Praha, Grada. 2004. ISBN 8024705583 2. Cihelková, E. a kol.: Světová ekonomika: základní rysy a tendence vývoje, 1.vyd.Praha: VŠE v Praze, 2000, 258 s. ISBN 80-7179-455-4 3. Pebro, M, Mezinárodně ekonomické, měnové a finanční vztahy. Moskau:Progres, 1994. 494 s. ISBN 5-01-004460-9 4. Had, M., Urban, L. Evropská Společenství – První pilíř Evropské Unie. 2. vydání, Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2000, 149 s. ISBN 80-85864-88-6 5. SKOKAN, K. Evropská regionální politika v kontextu vstupu České republiky do Evropské unie. Ostrava: Repronis, 2003, 114 s.. ISBN 80-7329-023-5 6. Svoboda, P. Liberalizace obchodu zboţím v právu EU. 1.vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, 257 s.ISBN 80-7179-924-6 7. Weidenfeld, W., Wessels, W. Evropská unie od A do Z.Praha: Karolinum, 1997, 398 s. ISBN 80-7184-413-6 8. Durčáková, J.: Mezinárodní finance, 2. doplněné vydání, Management Press, Praha, 2003, 394 s.ISBN 80–7261–090-2 9. Dyba, K.: Otevřenost české ekonomiky a vnější rovnováha: konec 90. let: sborník textů, CEP, Praha, 2001, 63 s. 10. Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2001, 457 s. ISBN 80-7179-238-1 11. Jeníček, V.: Globalizace světového hospodářství, 1. vyd. Praha: CH.Beck,, 2002, 152 s. ISBN 80-7179-787-1 12. Jirges, T.: Zahraniční obchod a národní ekonomika: teoretické přístupy a implikace pro českou ekonomiku, 1. vyd.Praha:VŠE v Praze, 1996, 165 s.ISBN 80-7079-967-6 13. Jirges, T., Plchová, B.: Zahraniční obchod a národní hospodářství České republiky, 1. vyd. Praha: VŠE v Praze,1993, 165 s. ISBN 80-7079-867-1 14. KRUGMAN, P.R. - OBSTFELD, M.: International Economics - Theory and Policy, Addison, 6th ed. Wesley, 2003. ISBN 0-201-77037-7 15. Kadeřábková, A., Spěváček, V., Ţák, M.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU II, 1.vyd., Praha: Linde,2004, 383 s. ISBN 80-86131-49-1 16. Kohout, P.: Investiční strategie pro třetí tisíciletí, 2. vyd, Praha: Grada, 2000, 230 s. ISBN 80-247-0074-3 17. Mesároš, O.: Vývoj a hlavní strukturální změny v zahraničním obchodě České republiky,1. Vyd. Praha: VŠE v Praze, 2000, 60 s. ISBN 80-245-0120-1 18. Pellešová, P.: Reflexe k hospodářské politice České republiky v procesu transformace, 1. vyd. Karviná:Slezská univerzita, 2002. ISBN 80-7248-165-7 19. Plchová, B.: Zahraniční obchod, Praha: Bankovní institut, 1996, 241 s. 20. Lukáš, Z., Petříček, V.:Aktuální otázky mezinárodního obchodu, 1.vyd.Praha:VŠE, 40 s. ISBN:80-245-0541-X 21. KUBISTA, V. a kol.: Mezinárodní ekonomické vztahy,1. Vyd, Praha: HZ Editio, 1999. ISBN 8086009-29-7 22. Spěváček, V.: Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty, 1.vyd, Praha: Linde, 2002, 528 s. ISBN: 80-86131-32-7 23. Pipek, J. a kol.: Mezinárodní obchod, 2. vyd,Praha: VŠE v Praze,, 1996, 148 s. ISBN 80-7079-595-6 24. Kolektiv autorů: Desetiletá analýza zahraničního obchodu, Agentura Czech Trade, Praha, 2004 6 69 9

Internetové zdroje 1. http://www.mfcr.cz 2. http://www.czechtrade.cz/ 3. http://www.czso.cz 4. http://www.czechinvest.cz 5. http://www.cnb.cz 6. http://www.mpo.cz 7. http://www.mesec.cz 8. http://europa.eu/pol/comm/index_cs.htm Prameny práva 1. Zákon č. 13/1993 Sb., celním zákonem, ve znění pozdějších předpisů 2. Vyhláška Českého statistického úřadu a Ministerstva financí č. 201/2005 Sb. o statistice vyváţeného a dováţeného zboţí a způsobu sdělování údajů o obchodu mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropského společenství, ve znění pozdějších předpisů 3. Vyhláška Ministerstva financí č.199/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a kterou se zrušují některé vyhlášky upravující osvobození od dovozního cla a nepreferenční původ zboţí ve znění pozdějších předpisů 4. Vyhláška č. 84/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 199/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a kterou se zrušují některé vyhlášky upravující osvobození od dovozního cla a nepreferenční původ zboţí, ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 9. Nařízení Komise (ES) č. 1982/2004 ze dne 18. listopadu 2004, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 638/2004 o statistice Společenství týkající se obchodu se zboţím mezi členskými státy 10. Nařízení Komise (EU) č. 113/2010 ze dne 9. února 2010, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o rozsah obchodu, definici údajů, sestavování statistiky obchodu podle podnikových ukazatelů a fakturační měny a o zvláštní zboţí a pohyby

7 70 0

Seznam schém, grafů a tabulek Graf č.1. Vývoj zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003...........................................35 Graf č.2. Vývoj Bilance zaharaničního obchodu v letech 1993 – 2003..............................36 Tabulka č.1. Vývoj bilance zahraničního obchodu ČR v letech 1993–2003.....................36 Tabulka č.2.: Vývoj obratu zahraničního obchodu ČR v letech 1993–2003......................37 Tabulka č.3.:Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR v letech 1993-200...........40 Tabulka č. 4.: Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR v letech 1993-2003 v %...............................................................................................................41 Tabulka č.5.: Komoditní struktura dovozu a vývozu ČR podle zbožových skupin SITC..........................................................................................................................................43 Tabulka č.6.: Pořadí zbožích skupin v jednotlivých letech 1993–2003 podle % v podílu v dovozu......................................................................................................44 Tabulka č.7.: Zahraniční obchod států EU25.......................................................................47 Tabulka č.8.: Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR před vstupem a po vstupu do EU............................................................................................48 Tabulka č.9.: Zahraniční obchod České republiky podle tříd mezinárodní klasifikace SITC.................................................................................................51 Tabulka č.10.:Vývoj zahraničního obchodu ČR v letech 1993,2005 a 2009.......................62 Graf č.3.: Srovnování vývozu ČR v letech 2005 a 2009........................................................63 Graf č.4.: Srovnování dovozu ČR v letech 2005 a 2009........................................................64 Tabulka č. 11.:Vývoj zahraničního obchodu České republiky podle tříd mezinárodní klasifikace SITC 2004-2009..............................................................................64

7 71 1