Volby druhého řádu v ČR v kontextu členství v EU magisterská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor: Evropská studia

Volby druhého řádu v ČR v kontextu členství v EU magisterská práce

Kateřina Slámová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D. UČO: 119789 Obor: MS EVS Imatrikulační ročník: 2009

Brno, 2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně, na základě uvedených zdrojů.

V Brně, dne 16. 5. 2011

Kateřina Slámová

1

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu docentovi Vítu Hlouškovi, za velkou oporu, podnětné připomínky a cenné rady, kterými mne vedl při psaní této práce.

2

Obsah 1. Úvod .................................................................................................................................................... 7 2. Teorie voleb druhého řádu .................................................................................................................. 9 2.1 Základní koncept teorie SOE dle Reifa a Schmitta ..................................................................... 10 2.2 Revize teorie SOE ....................................................................................................................... 11 2.3 Moţnost aplikace teorie SOE na Českou republiku .................................................................... 13 2.4 Shrnutí ......................................................................................................................................... 15 3. Metodologie práce ............................................................................................................................. 17 4. Volby do Poslanecké sněmovny České republiky............................................................................. 19 4.1 Volby do PS ČR 2002 ................................................................................................................. 19 4.1.1 Výsledky voleb do PS ČR 2002 ........................................................................................... 20 4.1.2 Vytvoření vlády po volbách 2002 ........................................................................................ 21 4.2 Volby do PS ČR 2006 ................................................................................................................. 21 4.2.1 Výsledky voleb do PS ČR 2006 ........................................................................................... 22 4.2.2 Vytvoření vlády po volbách 2006 ........................................................................................ 23 4.3 Volby do PS ČR 2010 ................................................................................................................. 23 4.3.1 Výsledky voleb do PS ČR 2010 ........................................................................................... 24 4.3.2 Vytvoření vlády po volbách 2010 ........................................................................................ 25 5. Volby do zastupitelstev krajů ............................................................................................................ 27 5.1 Volby do zastupitelstev krajů v roce 2004 .................................................................................. 27 5.1.1 Výsledky voleb do zastupitelstev krajů 2004 ....................................................................... 27 5.1.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 29 5.2 Volby do zastupitelstev krajů v roce 2008 .................................................................................. 29 5.2.1 Výsledky voleb do zastupitelstev krajů 2008 ....................................................................... 30 5.2.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 31 3

5.3 Dílčí závěr ................................................................................................................................... 32 5.3.1 Srovnání krajských voleb 2004 s volbami do PS ČR 2002 .................................................. 32 5.3.2 Srovnání krajských voleb 2008 s volbami do PS ČR 2006 .................................................. 34 5.3.4 Shrnutí .................................................................................................................................. 36 6. Volby do zastupitelstev měst a obcí .................................................................................................. 37 6.1 Volby do zastupitelstev měst a obcí 2006 ................................................................................... 37 6.1.1 Výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí 2006 ............................................................. 37 6.1.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 39 6.2 Volby do zastupitelstev měst a obcí 2010 ................................................................................... 39 6.2.1 Výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí 2010 ............................................................. 40 6.2.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 41 6.3 Dílčí závěr ................................................................................................................................... 42 6.3.1 Srovnání výsledků voleb do zastupitelstev měst a obcí 2006 s výsledky voleb do PS ČR 2006 ............................................................................................................................................... 42 6.3.2 Srovnání výsledků voleb do zastupitelstev měst a obcí 2010 s výsledky voleb do PS ČR 2010 ............................................................................................................................................... 43 6.4 Shrnutí ......................................................................................................................................... 44 7. Volby do Evropského parlamentu ..................................................................................................... 46 7.1 Volby do Evropského parlamentu 2004 ...................................................................................... 46 7.1.1 Výsledky voleb do Evropského parlamentu 2004 ................................................................ 47 7.1.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 48 7.2 Volby do Evropského paramentu 2009 ....................................................................................... 49 7.2.1 Výsledky voleb do Evropského parlamentu 2009 ................................................................ 49 7.2.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 51 7.3 Dílčí závěr ................................................................................................................................... 51 7.3.1 Srovnání voleb do Evropského parlamentu 2004 s volbami do PS ČR 2002 ...................... 51 7.4 Shrnutí ......................................................................................................................................... 53 8. Volby do Senátu Parlamentu České republiky .................................................................................. 56 4

8.1 Volby do Senátu 2004 ................................................................................................................. 57 8.1.1 Výsledky voleb do Senátu 2004 ........................................................................................... 57 8.1.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 58 8.2 Volby do Senátu 2006 ................................................................................................................. 59 8.2.1 Výsledky voleb do Senátu 2006 ........................................................................................... 59 8.2.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 60 8.3 Volby do Senátu 2008 ................................................................................................................. 61 8.3.1 Výsledky voleb do Senátu 2008 ........................................................................................... 61 8.3.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 63 8.4 Volby do Senátu 2010 ................................................................................................................. 63 8.4.1 Výsledky voleb do Senátu 2010 ........................................................................................... 63 8.4.2 Popis výsledků voleb ............................................................................................................ 65 8.5 Dílčí závěr ................................................................................................................................... 65 8.5.1 Srovnání výsledků voleb do Senátu 2004 s výsledky voleb do PS ČR 2002 ....................... 65 8.5.2 Srovnání výsledků voleb do Senátu 2006 s výsledky voleb do PS ČR 2006 ....................... 66 8.5.3 Srovnání výsledků voleb do Senátu 2008 s výsledky voleb do PS ČR 2006 ....................... 68 8.5.4 Srovnání výsledků voleb do Senátu 2010 s výsledky voleb do PS ČR 2010 ....................... 69 8.6 Shrnutí ......................................................................................................................................... 69 9. Vyhodnocení výsledků ...................................................................................................................... 72 9.1 Druhořadost jednotlivých typů zkoumaných voleb ..................................................................... 72 9.2 Zodpovězení výzkumných otázek ............................................................................................... 75 10. Závěr................................................................................................................................................ 77 11. Seznam použitých zdrojů ................................................................................................................. 79 12. Seznam tabulek................................................................................................................................ 84 13. Seznam pouţitých zkratek ............................................................................................................... 85 14. Přílohy ............................................................................................................................................. 86 Příloha č. 1 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do PS ČR 2002................................. 87 5

Příloha č. 2 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do PS ČR 2006................................. 88 Příloha č. 3 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do PS ČR 2010................................. 89 Příloha č. 4 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do zastupitelstev krajů 2004 ............ 90 Příloha č. 5 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do zastupitelstev krajů 2008 ............ 97 Příloha č. 6 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do zastupitelstev měst a obcí 2006 104 Příloha č. 7 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do zastupitelstev měst a obcí 2010 109 Příloha č. 8 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Evropského parlamentu 2004 ... 115 Příloha č. 9 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Evropského parlamentu 2009 ... 117 Příloha č. 10 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Senátu 2004 ............................ 119 Příloha č. 11 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Senátu 2006 ............................ 120 Příloha č. 12 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Senátu 2008 ............................ 121 Příloha č. 13 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Senátu 2010 ............................ 122

6

1. Úvod Evropská unie se za dobu své existence v mnoha ohledech výrazně proměnila. Ať uţ se zaměříme na počet členských států, jednotlivé politiky spadající do skupiny politik společných, či roli a pravomoci evropských institucí, můţeme vidět zatím neukončený proces rozšiřování, změn a přesunů pravomocí, který naznačuje, ţe EU je tvárným a tvarujícím se systémem. V takovém procesu změny a vytváření nové (případně konečné) podoby EU hrají významnou roli občané členských států tohoto společenství, kterým byl na konci 70. let minulého století dán do ruky nástroj aktivní participace v podobě přímých voleb do Evropského parlamentu. Avšak vzhledem k mnoha okolnostem, mezi které patří například ne příliš silné postavení EP v evropském legislativním procesu či pro občany větší blízkost národních politických systémů, se volby do této evropské instituce nesetkaly s takovým ohlasem jako volby na národní úrovni. Z tohoto podnětu podrobili autoři Karlheinz Reif a Hermann Schmitt první evropské volby analýze, konstatovali, ţe tyto jsou pro evropské voliče oproti jejich národním volbám druhořadé a stanovili kritéria podle kterých je moţné zájem voličů o daný druh voleb posoudit. Ve svých pracích autoři nepovaţují za sobě rovné ani další volby na národní úrovni a i mezi dalšími druhy národních voleb identifikují určité rysy druhořadosti v závislosti na tom, co můţe volič svou účastí v daných volbách na národní politické scéně ovlivnit. Následující průběh evropské integrace i rozšiřování EU potvrzoval původní teorii druhořadých voleb a jednotlivé nové členské státy poskytovaly nová data k hodnocení. I Česká republika se tak svým vstupem do EU stala moţným územím zkoumání, na které se zaměříme v této práci a pokusíme se prokázat, do jaké míry jsou nové evropské volby pro české voliče druhořadé a jestli je jejich druhořadost ve skupině všech voleb konaných v ČR výjimečná či nikoliv. V naší analýze všech voleb konaných v ČR od jejího vstupu do EU, tedy od roku 2004, aţ do současnosti podrobíme celkové výsledky jednotlivých druhů voleb srovnání s nejdůleţitějšími volbami na národní úrovni (volbami do Poslanecké sněmovny České republiky) a pokusíme se zodpovědět základní výzkumné otázky, které nám odpoví na otázku klíčovou - jaké je postavení evropských voleb v České republice a u českých voličů. V jednotlivých kapitolách postupně vyhodnotíme výsledky voleb do zastupitelstev krajů, voleb do zastupitelstev měst a obcí, voleb do Evropského parlamentu i voleb do Senátu Parlamentu ČR a jejich porovnáním s výsledky parlamentních voleb platnými v daném 7

období získáme odpovědi na otázky o chování českých voličů v jednotlivých typech voleb i o jejich případné druhořadosti. Na základě těchto závěrů pak provedeme komparaci všech druhů voleb vzájemně. Cílem práce je vyhodnotit postavení evropských voleb v rámci ČR jejich podrobným srovnáním s ostatními druhy voleb, se kterými se dělí o pozornost českých voličů a na základě tohoto zhodnocení konstatovat, zda se čeští voliči chovají v souladu s teorií voleb druhého řádu, případně jak moc nízká je míra zájmu o evropské volby v českém prostředí. Práce bude rozdělena do dvou částí. Teoretická část, vycházející z analýz a článků autorů teorie voleb druhého řádu a jejich následných doplnění a aplikací na měnící se prostředí provedené dalšími autory, nám poskytne analytický rámec pro následné zkoumání včetně nastavení indikátorů potřebných pro hodnocení výsledků dosaţených u různých typů voleb. Obsáhlejší druhá část se pak bude v uzavřených kapitolách zabývat zkoumáním konkrétních typů voleb, k jejichţ vyhodnocení vyuţijeme data Českého statistického úřadu, relevantní analýzy zabývající se danými koly voleb i informace ze sdělovacích prostředků.

8

2. Teorie voleb druhého řádu S komparacemi různých druhů voleb na národní úrovni se můţeme setkat v celé řadě politologických výzkumů a jiţ zde je patrné rozdělení voleb na ty „hlavní“ – tedy volby do parlamentu v parlamentních systémech a prezidentské volby v prezidentských systémech, a volby „druhořadé“, jejichţ výsledky tak výrazně neovlivňují chod státu na celonárodní úrovni. Neexistoval však ucelený koncept, který by zobecňoval základní charakteristiky jednotlivých druhů voleb a stanovoval konkrétní proměnné, podle kterých by bylo moţné porovnávání provádět. Ten vytvořili na základě výsledků prvních přímých voleb do Evropského parlamentu (EP) autoři Karlheinz Reif a Hermann Schmitt1 a nastavili tak základní obecný model pro zkoumání odlišného chování voličů v rámci jednotlivých druhů voleb. V teorii voleb druhého řádu (second-order elections, SOE) autoři rozdělují volby na prvořadé (first-order elections, FOE), coţ jsou hlavní národní volby a druhořadé (SOE), kam patří lokální a regionální volby, volby do horních komor parlamentů, prezidentské volby (v neprezidentských systémech) a volby do EP. Pokud bychom se omezili na povrchní shrnutí problematiky, mohli bychom konstatovat, ţe rozdíly mezi FOE a SOE plynou z důleţitosti, kterou voliči volbám přisuzují, přičemţ nejdůleţitější jsou pro voliče ty národní volby, ve kterých mají největší moţnost a ambice změnit dominantní vládní administrativu a všechny ostatní volby jsou pro ně charakterem své agendy a mírou vlivu na jejich ţivoty méně podstatné. Z míry důleţitosti voleb pak vyplývá rozhodnutí voličů, zda k volbám vůbec půjdou a koho budou volit (zda se rozhodnou volit strategicky nebo srdcem). Původní teorie Reifa a Schmitta prošla od doby, kdy byla publikována několika revizemi, na kterých se podíleli jak sami autoři, tak další významné osobnosti politologického výzkumu2. Na základě dalších kol voleb do EP byly některé původně nastavené proměnné zpřesněny, celkový koncept však v zásadě platí stále a jeho podrobnějšímu představení se budeme věnovat v následujících podkapitolách.

1

Reif, K. – Schmitt, H. (1980): Nine Second-Order National Elections – A Conceptual Framework for the Analysis of European Election

Results, s. 3-44. 2

V rámci práce budeme hovořit o pracích Michaela Marshe, Pippy Norris a dalších.

9

2.1 Základní koncept teorie SOE dle Reifa a Schmitta Jak jiţ bylo uvedeno, práce autorů vznikla (přes to, ţe sami autoři hovoří o její aplikovatelnosti na další druhy voleb) na základě prvních přímých voleb do EP v roce 1979, které autoři označili nikoliv za jedny evropské volby, ale za „souběžné národní volby v každém členském státě Evropských společenství“3. Konstatovali, ţe druhořadost těchto voleb není v západoevropském prostoru ničím novým a stanovili základní dimenze a rozdíly mezi FOE a SOE:4 1) The less-at-shake dimension – v SOE je z pohledu voličů méně v sázce, nerozhoduje se o exekutivní moci státu. 2) The specific-arena dimension – evropské volby probíhají ve specifickém prostoru a, na rozdíl od jiných druhů SOE, které můţeme identifikovat na úrovni státu, tyto jediné překračují hranice státu. V tomto prostoru pak mohou vznikat otázky jako například, jaká je role politických stran nebo konkrétních politických reprezentantů. 3) The institutional-procedural dimension – poukazující na to, ţe kaţdý druh voleb je odlišný od těch ostatních a má svá procedurální i institucionální pravidla. 4) The campaign dimension – upozorňuje na větší důleţitost kampaně u SOE neţ u FOE. Protoţe prvořadé volby jsou tématem samy o sobě a je jim dáván značný prostor v médiích, zatímco druhořadé volby musí soupeřit o pozornost voličů s aktuálními politickými problémy a není jim věnován takový prostor. Z těchto důvodů je také náročnější kampaň vést, protoţe voliči nejsou tak vstřícní k přijímání sdělení od politiků jako tomu bývá u FOE. 5) The main-arena political change dimension – se zaměřuje na evaluaci vztahů mezi FOE a SOE. Z toho autoři vyvozují hlavní charakteristiku voleb do EP jako voleb druhého řádu: 1) Je v nich zaznamenána niţší volební účast. 2) Oproti prvořadým volbám je větší procento neplatných hlasů. 3) Získávají malé strany. 4) Vládní strany ztrácejí hlasy. 3

Reif, K. – Schmitt, H. (1980): Nine Second-Order National Elections – A Conceptual Framework for the Analysis of European Election

Results, s. 8. 4

Tamtéţ, s. 9-44.

10

5) Voliči při svém rozhodování méně zohledňují stranu a více se rozhodují pro osobnosti. 6) Překračují národní hranice. 7) Existuje vazba mezi pravidly voleb a volební účastí – s odlišností od národní tradice klesá volební účast. 8) U SOE je role volební kampaně důleţitější neţ u FOE. Rozhodujícím kritériem pro rozlišení prvořadých a druhořadých voleb v této teorii SOE je pak dle Pavla Šaradína míra důleţitosti voleb. Šaradín konstatuje, ţe voliči skutečně posuzují význam voleb podle toho, co v nich mohou ovlivnit a zajímá je především moţnost spolurozhodovat o klíčových otázkách kaţdodenního ţivota na národní úrovni (hospodaření státu, daňová politika, apod.).5 To potvrzuje i Mark Marsh, který upozorňuje na motivaci voličů ovlivňovat exekutivní moc státu.6 O SOE volbách se někdy hovoří jako o „referendu o vládě“, coţ dle článku Pippy Norris plyne především ze skutečnosti, ţe se tyto druhy voleb konají v mezidobích mezi FOE a voliči v nich tak v podstatě mohou vyjádřit svůj postoj vůči vládním krokům a vnímají druhořadé volby jako moţnost projevit případný nesouhlas.7

2.2 Revize teorie SOE Původní studie autorů Schmitta a Reifa byla v následujících letech s pomocí dat z dalších kol voleb do EP postupně revidována a zpřesňována. Karlheinz Reif doplnil předchozí tvrzení ve studii vydané po druhém kole voleb do EP8, kde upozornil na nutnost zohledňovat teorii volebních cyklů a zdůraznil existující vazbu mezi postavením politických stran v aktuálním systému voleném FOE a jejich výsledkem v SOE9 a potvrdil, ţe výsledek vládních stran je v SOE ovlivněn „fází oblíbenosti“ danou volebním 5

Šaradín P. (2008): Teorie voleb druhého řádu a možnosti její aplikace v České republice, s. 31

6

Marsh, M. (1998) Testing the Second-Order Election Model after Four European Elections, s. 591–607.

7

Norris, P. (1997): Nominations: Second-Order Elections Revisited, s. 112.

8

Reif, K. (1984): National Electoral Cycles and European Elections 1979 and 1984, s. 244-255.

9

Šaradín v své knize hovoří o skutečnosti, ţe volební cykly jsou ve volebních studiích různých autorů pojímány různě, jako dominantní však

uvádí periodizaci Andrého Freira: volební systém je rozdělen do tří period 1) honeymoon - období do dvanácti měsíců po volbách, 2) midterm – období mezi 13. a 36. měsícem po volbách a 3) later term - od 37. do 48. měsíce do FOE. V období těsně po prvořadých volbách, kdy doznívá volební euforie a spokojenost, obliba vládních stran nemusí hned klesnout. Obliba se ale sniţuje v druhé periodě, nejniţší bývá v polovině volebního období a před novými volbami opět stoupá (Šaradín P. (2008): Teorie voleb druhého řádu a možnosti její aplikace v České republice, s. 33).

11

cyklem. Další charakteristiky voleb do EP jako druhořadých voleb byly v této následující studii potvrzeny a zpřesněny. Další studii pak publikoval v roce 199710 a opět v ní zpřesňuje původní text. Základní teze teorie SOE prověřovali i další autoři, jejichţ stručný přehled nabízí ve své knize Pavel Šaradín11. Pro potřeby této práce je jistě zajímavý pohled autorů Cliffa Carruba a Richarda Timponea, kteří upozorňují a moţnost, ţe ne všichni voliči vnímají evropské volby jako druhořadé, naopak je mohou vyuţívat jako prostor pro projevení svého názoru a identifikace s určitou ideou. Nevolí tedy potom takticky, jak to činí v FOE, ale rozhodují se srdcem (příkladem mohu být dobré výsledky zelených stran na evropské úrovni). Mikko Mattila ve své práci z roku 2003 poukazuje na skutečnost, ţe na volební účast nemá vliv úroveň pravomocí EP, které se systematicky zvyšují, zatímco se to samé nedá říci o účasti u volebních uren. Michael Marsh ve své práci dále zpřesňuje základní teze stanovené v roce 1979. Nejčastěji skloňovanou je ale bezesporu problematika nízké volební účasti, pro kterou Šaradín nachází několik důvodů: 1) niţší důleţitost společensko-politických záleţitostí, 2) určitá únava z voleb, kterých se můţe v krátkém časovém období sejít několik, 3) menší výdaje na volební kampaně a menší ochota voličů kampaně vnímat. Poslední revizi své původní práce provedl Hermann Schmitt v roce 200512. Hodnotí volby do EP v roce 2004 jako velmi výjimečné vzhledem k zapojení se deseti nově přistoupivších zemí, na které je dle autora problematické teorii druhořadých voleb v dané chvíli aplikovat, coţ autor přičítá nedostatečné institucionalizaci postkomunistických politických systémů a vidí ve zkoumání těchto zemí příleţitost pro budoucí výzkumy. Zároveň ale svou studii uzavírá konstatováním, ţe základní rysy druhořadosti jak byly nastaveny v původní studii - nízká voleb účast, ztráty vládních stran a zisky malých stran – nadále přetrvávají u starých členských zemí, kde je predikovatelnost výsledků dle teorie SOE o poznání vyšší neţ u nových členských států. Problematikou nových členských zemí a přístupu jejich voličů k volbám do EP jako druhořadým se posléze zabývají studie autorů Jasona Koepkeho a Nilse Ringeho z roku 200613 a Simona Hixe a Michaela Marshe z roku 200714, které shodně zdůrazňují dvě okolnosti. „První je existence fenoménu „méně je v sázce“ projevující se nízkou volební 10

Reif, K. (1997): Reflection: European elections as member state second-order elections revisited, s. 115-124.

11

Šaradín P. (2008): Teorie voleb druhého řádu a možnosti její aplikace v České republice, s. 34-39.

12

Schmitt, H. (2005): The European Parliament Elections of June 2004: Still Second-Order?, s. 650-679.

13

Koepke, J. R. – Ringe, N. (2006): The Second-Order Election Model in an Enlarged Europe, s. 321-346.

14

Hix, S., Marsh, M. (2007): Punishment or Protest? Unerstanding European Parliament Elections, s. 495 – 510.

12

účastí. Ta však není kombinována s taktickým hlasováním a trestáním vládních stran, ale s upřímným hlasováním.“15

2.3 Možnost aplikace teorie SOE na Českou republiku Moţností aplikovat teorii voleb druhého řádu, jak byla představena výše, na ostatní typy druhořadých voleb v konkrétním státě se autoři politologických výzkumů jiţ zabývali a máme proto k dispozici argumenty podporující naši snahu o analýzu druhořadých voleb v rámci ČR v určitém časovém období přímo z řad českých autorů, kteří tuto argumentaci vytvořili pro své výzkumy. Pavel Šaradín hovoří o základním předpokladu aplikovatelnosti teoretických závěrů eurovoleb jakoţto voleb druhého řádu na ostatní druhy SOE, kterým je fakt, ţe všechny volby probíhají v rámci jednoho volebního systému a účastní se jich stejné relevantní politické subjekty. K tomu také dodává, ţe druhořadost voleb nevnímají jen voliči samotní, ale i relevantní političtí aktéři a v neposlední řadě i média. Uvádí také limity aplikace teorie SOE v rámci více typů politických systémů a doporučuje soustředit se na jeden politický systém, v jeho případě, i v případě naší práce, na Českou republiku.16 Aplikací teorie voleb druhého řádu na Českou republiku (ČR) a případnými metodologickými mantinely v českém prostředí se zabývají i autoři Strmiska, Chytílek, Šedo, Eibl17 a dochází k závěru, ţe aplikace teorie SOE v postkomunistickém prostoru přináší několik metodologických komplikací, kde je potřeba hledat arbitrární řešení a vyţaduje dobrou znalost politických systémů a kvalitní datový základ. Autoři následně stanoví zdroje problémů, kterými můţe být: 1. Změna partnera či partnerů v národních volbách – v ČR ve volbách do PS ČR kandidovala koalice KU-ČSL a US-DEU společně, v roce 2006 kandidovaly samostatně, coţ ale autoři nepovaţují za okolnost tak významnou, aby byl důvod zařadit strany jako nové. 2. Vytvoření koalice, která je tvořena jak parlamentními, tak neparlamentními stranami – kdy autoři povaţují za vhodné přistupovat odlišně ke dvěma koalicím, které vytvořila v ČR v regionálních volbách v roce 2004 tehdy neparlamentní Strana zelených (SZ). 15

Strmiska, M, Chytilek, R., Šedo J., Eibl, O. (2009): Volební komplexy zemí V4, Studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru, s. 38.

16

Šaradín P. (2008): Teorie voleb druhého řádu a možnosti její aplikace v České republice, s. 42-45.

17

Strmiska, M, Chytilek, R., Šedo J., Eibl, O. (2009): Volební komplexy zemí V4, Studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru, s. 130-

138.

13

V Karlovarském kraji kandidovala SZ v rámci Koalice pro Karlovarský kraj s vládní KDU-ČSL a koalice je hodnocena jako kandidatura vládní strany, protoţe KDU-ČSL je moţné brát jako důleţitější a subjekt je počítán k vládním stranám. V kraji Vysočina SZ vstoupila do koalice s také vládní ÚS-DEU a v tomto případně povaţuje autor tuto spolupráci za kandidaturu nového subjektu, protoţe byl jiţ zřetelný pokles podpory ÚS-DEU, zatímco SZ sbírala nové voliče a kandidáti SZ byli z hlediska získaných preferenčních hlasů úspěšnější. 3. Otázka zařazení celkových výsledků voleb v případě regionálních soutěţí – autoři na rozdíl od voleb do EP, kde moţnost údajů agregovaných na celostátní úroveň připouští, na tuto moţnost u regionálních voleb rezignují z důvodu moţného zkreslení a zůstávají jen u výsledků v jednotlivých regionech. Dle Strmisky, Chytílka, Šeda a Eibla se tak ČR z pohledu teorie SOE „zdá být (alespoň) naprosto ideálním příkladem, neboť jednotlivé volby, respektive jejich řády do značné míry splňují veškerá kritéria původního konceptu. Poměrně snadná je i práce s daty, neboť ta jsou do značné míry symetrická a na všech třech úrovních – až na pár výjimek diskutovaných níže – porovnávatelná“.18 Zmíněným problematickým bodem jsou dle autorů volby do zastupitelstva města Prahy, které se konají jindy, neţ zbytek krajských voleb. I přesto ale autoři docházejí k závěru, ţe ČR skutečně do značné míry splňuje předpoklady SOE: volební účast na parlamentní úrovni stoupá, na krajské a evropské úrovni klesá, vládní strany v polovině volebního cyklu ztrácí a jak v krajských, tak v evropských volbách byl vytvořen poměrně velký prostor pro hlasy odevzdané třetím stranám. K dispozici máme i analytické práce dalších českých autorů, které poskytují ujištění, ţe je moţné teorii SOE při zkoumání druhořadých typů voleb v českém prostředí vyţít – příkladem mohou být práce Lukáše Linka19, Radovana Bartíka a Vlastimila Havlíka20, či Evy Jogheeové a Vlastimila Havlíka.21 V souvislosti s novým kolem voleb do PS ČR na jaře 2010 můţeme identifikovat nové okolnosti, pro které ještě nemáme dostatečnou argumentaci ze strany politologických odborníků – v Parlamentu se objevila zcela nová strana VV s dosud politicky neaktivními 18

Strmiska, M, Chytilek, R., Šedo J., Eibl, O. (2009): Volební komplexy zemí V4, Studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru., s. 135.

19

Linek L.: Analýza voleb do Evropského parlamentu 2004 v ČR. Platí stále terie voleb druhého řádu?, s. 25-29.

20

Havlík, V, - Brtník, R. (2009): Personalizace volby v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Případ voleb do zastupitelstva

Jihomoravského kraje v roce 2008, s. 133-162. 21

Jogheeová, E., Havlík V. (2010): Volby do Evropského parlamentu 2009 optikou konceptu voleb druhého řádu, s. 111-129.

14

elitami, ze známých politických špiček se etablovala další nová politická strana TOP 09, která tak odvedla voliče podporující dané politiky jejich dřívějším stranám, SZ a KDU-ČSL se naopak do parlamentu nedostaly. Můţeme tedy konstatovat, ţe se částečně změnila podoba stranického systému v ČR, tato změna ale nebyla nikterak výrazná a neměla na výsledky voleb do PS ČR 2010 takový vliv, který by změnil moţnost jejich komparace pro potřeby naší práce.22

2.4 Shrnutí Výše rozebraná teorie voleb druhého řádu nám poskytuje teoretický rámec pro zkoumání, které je předmětem této práce a jsou z ní patrné základní teze, které budeme nadále sledovat a zkoumat v rámci jednotlivých druhů voleb konaných v období 2004-2010 na území ČR. Jak jiţ bylo řečeno, základy teorie SOE poloţila studie autorů Reifa a Schmitta z roku 1980, která na příkladu prvních přímých voleb do EP stanovila charakteristiku druhořadých voleb a která byla v následujících letech sice revidována a zpřesňována, nicméně aţ doposud zůstala v jádru platnou. Klíčovými ukazateli druhořadosti voleb jsou dle autorů především niţší volební účast neţ u voleb do hlavního exekutivního orgánu státu, klesající podpora vládních stran odvíjející se od fáze volebního cyklu a rostoucí podpora malých stran, popřípadě politických osobností pramenící z tendence voličů rozhodovat se více srdcem a méně takticky. Všechny tři výše zmíněné ukazatele mají větší či menší souvislost s autory definovanou dimenzí „méně v sázce“, která jasně naznačuje, ţe pro voliče, média i samotné politické aktéry jsou všechny volby, které přímo neovlivňují nejvyšší národní administrativu a hlavní exekutivní orgány státu méně důleţité a nevěnují jim tolik pozornosti jako FOE. Tak jako kaţdé nové kolo evropských voleb poskytovalo nová data pro výzkum a případnou revizi teorie SOE, východní rozšíření EU znamenalo výrazné navýšení počtu členských států a tedy i nový prostor pro zkoumání, které bylo moţné zaměřit dvěma směry – jednak na zkoumání chování voličů nových členských států a na naplňování charakteristik druhořadých voleb v rámci jejich politických systémů, a dále na komparaci chování voličů starých a nových členských států. Tato práce se bude dále zabývat první ze zmíněných variant – zkoumáním druhořadosti voleb v českém politickém systému v kontextu členství v EU.

22

Balík, S. a kol. (2010): Volby do poslanecké sněmovny v roce 2010, s. 11-32.

15

Skutečnost, zda je moţné na ČR teorii SOE vůbec uplatnit a jaké jsou její případné limity, byla zohledněna v podkapitole 2.3, ze které vyplynulo, ţe ČR je pro aplikaci teorie nejen vhodným kandidátem, ale jeví se i jako její dobrý příklad.

16

3. Metodologie práce V práci budeme aplikovat kritéria hodnocení druhořadosti voleb dle teorie voleb druhého řádu Reifa a Schmitta popsané výše. Základními ukazateli - niţší volební účast, ztráta podpory vládních stran a nárůst podpory neparlamentních stran a politických osobností – poměříme všechny řádné termíny všech druhů voleb, které se v ČR konaly od počátku členství ČR v EU aţ do současnosti, tedy v letech 2004-2010, k čemuţ vyuţijeme data zveřejněná Českým statistickým úřadem a předchozí analýzy voleb uskutečněné v rámci českého politického systému. Jako srovnávací rámec pouţijeme volby do Parlamentu České republiky z let 2002, 2006 a 2010, vůči kterým bude moţné vztáhnout výsledky dosaţené v ostatních volbách v daném období. Cílem práce je získat odpovědi na základní výzkumné otázky, které nám pomohou objasnit postavení evropských voleb mezi ostatními typy voleb na národní úrovni: 1) Je chování voličů v ČR v souladu s konceptem voleb druhého řádu? Pro zodpovězení této otázky je nutné porovnat výsledky dosaţené v jednotlivých kolech stanovených typů voleb s hodnotícími indikátory identifikovanými autory konceptu SOE. U všech druhů voleb tedy budeme sledovat procento volební účasti, procentuelní zisky vládních a opozičních stran a dále zisky neparlamentních subjektů, tzn. malých stran seskupení nezávislých kandidátů a regionálních hnutí, případně politických osobností. Tato data budeme v rámci kaţdého druhu voleb porovnávat se srovnávacím rámcem v tom čase relevantních parlamentních voleb, které pro české voliče představují volby prvořadé. Komparace dat získaných z FOE s konkrétními výsledky jiných druhů voleb nám poskytne podklady pro tvrzení, zda se voliči v ČR chovají v souladu s konceptem voleb druhého řádu, tedy zda je v ostatních typech voleb jejich chování odlišné od chování v parlamentních volbách a zda splňují čísla hodnotících indikátorů charakteristiky stanovené Reifem a Schmittem. 2) Liší se chování voličů a jejich přístup k jednotlivým zkoumaným typům voleb? V rámci této otázky budeme porovnávat jednotlivé druhy „druhořadých“ voleb v ČR navzájem mezi sebou. Konkrétně se jedná o volby do zastupitelstev krajů, volby do obecních zastupitelstev, volby do Senátu ČR a volby do Evropského parlamentu. Pomocí hodnotících indikátorů stanovených ve výzkumné otázce č. 1 vyhodnotíme 17

přístup českých voličů k jednotlivým druhům voleb a určíme, zda se voliči u některých z výše vyjmenovaných druhů voleb chovají odlišně neţ u ostatních, či nikoliv. 3) Korespondují volební výsledky v evropských volbách s tendencemi stanovenými autory konceptu voleb druhého řádu? Porovnání s hodnotícími indikátory stanovenými ve výzkumné otázce č. 1 nám poskytne datový podklad i pro odpověď na tuto otázku. 4) Jaké je postavení evropských voleb v porovnání s dalšími typy voleb zkoumanými ve stanoveném časovém úseku v ČR? Odpověď na tuto otázku bude výsledkem komparace všech typů SOE tak, jak bylo stanoveno u výzkumné otázky č. 2. Zaměříme se na posouzení důleţitosti voleb do EP v rámci ostatních typů českých voleb a vyhodnotíme, zda jsou volby do EP výjimečné v některém z indikátorů nebo zda patří v prostředí ČR jen k dalšímu druhu voleb, které pro voliče nejsou tak důleţité jako volby do PS ČR. Pro všechny komparace vyuţijeme oficiálních výsledků voleb zveřejněných na stránkách Českého statistického úřadu, k hodnocení pak vyuţijeme vlastní závěry vyvozené z volebních výsledků dosazených do hodnotících indikátorů i předchozí analýzy jiných autorů zabývající se danou problematikou.

18

4. Volby do Poslanecké sněmovny České republiky Volby do PS ČR jsou, jak jiţ bylo vysvětleno, pro české voliče volbami prvořadými. Z pohledu naší práce tedy nejsou hlavním předmětem zkoumání, vyuţíváme je ale jako srovnávací rámec pro komparaci chování voličů v rámci jednotlivých druhů voleb. Pro hodnocení druhořadosti ostatních typů voleb uskutečněných v ČR v časovém úseku let 20042010 se proto musíme zaměřit na parlamentní volby, jeţ proběhly v letech 2002, 2006 a 2010. U těchto konkrétních parlamentních voleb budeme sledovat volební účast a výsledky voleb agregované na celostátní úroveň, vyhodnotíme, které strany překročily v poměrném volebním systému volební klauzuli 5% a dostaly se do poslanecké sněmovny23 a označíme strany podle jejich příslušnosti k vládě či opozici. Tato data nám pak následně umoţní porovnat výsledky stran dosaţené v aktuálních parlamentních volbách s jednotlivými druhy druhořadých voleb, potvrdit, nebo naopak vyvrátit, charakteristiku druhořadých voleb stanovenou Reifem a Schmittem a odpovědět na výzkumné otázky poloţené v kapitole 3.

4.1 Volby do PS ČR 2002 Politické prostředí v ČR bylo v době před volbami 2002 výrazně ovlivněno tzv. opoziční smlouvou.24 Ta názorově polarizovala, jak odbornou veřejnost, tak řadové voliče a předvolební situace vyţadovala, aby hlavní aktéři opoziční smlouvy, ODS a ČSSD, zaujali vůči případné další spolupráci jasná stanoviska. ČSSD po neúspěšných krajských volbách v roce 2000 změnila svůj přístup i osobu předsedy strany. Miloše Zemana nahradil Vladimír Špidla, který se jasně vymezil vůči Václavu Klausovi i další spolupráci s ODS a sliboval změnu v politické reprezentaci a nahrazení bývalých ministrů novými tvářemi. Naproti tomu v ODS neproběhly ţádné výrazné změny ani v politických špičkách ani v postoji ke spolupráci s ČSSD, hlaví tváří kampaně byl Václav Klaus a jiným osobnostem strany nebyl ponechán příliš velký prostor. Období opoziční smlouvy a také skutečnost, ţe KDU-ČSL ani US neměly po volbách 1998 podíl na vládní moci, daly v roce 1998 vzniknout tzv. Čtyřkoalici sloţené z KDU-ČSL, US, DEU a ODA, jejímţ cílem bylo zabránit ústavní většině ODS a 23 24

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů. Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR podepsaná v roce 1998 čelními představiteli ODS a ČSSD. Tato dohoda

zajišťovala ČSSD moţnost vládnout s tichou podporou ODS a byla často označována jako zakrývaná velká koalice.

19

ČSSD v Senátu. Koaliční smlouva zavazovala strany sdruţené v Čtyřkoalici k podpoře společných kandidátů ve volbách do Senátu. Toto uskupení bylo velmi úspěšné jak v senátních volbách v letech 1998 a 2000, tak ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2000. Projekt Čtyřkoalice však následně rozdělily spory. V únoru 2002 se rozpadl a do voleb v červnu 2002 kandidovala Koalice sloţená pouze z KDU-ČSL a US-DEU.25

4.1.1 Výsledky voleb do PS ČR 2002 K volebním urnám přišlo 58% oprávněných voličů a vítězem voleb se stala ČSSD, která zvítězila ve dvanácti krajích. V Praze a v Libereckém kraji zvítězila ODS, která celkově skončila na druhém místě. KSČM ani Koalice nevyhrály v ţádném kraji, obdrţely ale dostatečné mnoţství hlasů, aby jejich zástupci mohli zasednout v Poslanecké sněmovně. Výsledky voleb shrnují tabulky 1 a 2. Podrobná data o výsledcích stran jsou obsahem Přílohy č. 1. Tabulka č. 1: Celkové údaje o volební účasti ve volbách do PS ČR 2002 Okrsky celk. 14 868 Zdroj: ČSÚ26

Voliči

Vydané

Voleb.

Odevzd.

Platné

%

v sezn.

Obálky

účast

obálky

Hlasy

plat.

zpr.

v%

v%

14 868

100.00 8 264 484 4 793 706

58,00 4 789 145 4 768 006

hlasů 99,56

Tabulka č. 2: Procentuelní výsledky parlamentních stran vzešlých z voleb do PS ČR 2002 název strany

Hlasy

Česká strana sociálně demokratická

30,20%

Občanská demokratická strana

24,47%

Komunistická strana Čech a Moravy

18,51%

Koalice KDU-ČSL, US-DEU

14,27%

Ostatní

12,55%

27

Zdroj: ČSÚ 25

Šaradín, P. a kol. (2002): Volby 2002, Analýza programů a výsek ve volbách do Poslanecké sněmovny, s. 15-25. srov. Linek, L., Mrklas,

L., Seidlová, A., Sokol, P. eds (2003): Volby do Poslanecké sněmovny 2002, s.1-264., srov. Chytilek, R., Šedo, R., Lebeda, T., Čaloud, D., (2009): Volební systémy, s. 292-314., srov. Fiala, P., Holzer, J., Strmiska, M. a kol. (2002): Politické strany ve střední a východní Evropě, s. 122-128., 26

Volby.cz: Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 14.-15.6.2002, Územní přehledy o

volební účasti, Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps5?xjazyk=CZ)

20

4.1.2 Vytvoření vlády po volbách 2002 Volební výsledky znamenaly velkou výhodu pro ČSSD, bez které se, pokud k jednáním o vládě nebyli přizvání komunisté, nemohla obejít ţádná vláda. Prezident Václav Havel proto pověřil sestavením vlády předsedu ČSSD Vladimíra Špidlu, který vytvořil vládu s Koalicí KDU-ČSL, US-DEU. Tato vláda byla postavena na nejmenší moţné většině 101 hlasů, byla sloţena ze 17 ministrů (11 ČSSD, 3 KDU-ČSL a 3 US-DEU) a 7. srpna 2002 Poslanecká sněmovna schválila její programové prohlášení.28

4.2 Volby do PS ČR 2006 Další parlamentní volby se konaly v červnu 2006. V námi zkoumaném období předcházejícím těmto volbám, tedy mezi roky 2004-2006, se konaly jedny evropské volby a jedny volby do zastupitelstev krajů. Předchozí čtyřleté období vlády ČSSD a jejích koaličních partnerů navíc přineslo řadu změn na české politické scéně. ČSSD řešila problémy vnitřní jednotnosti strany, které vedly ke dvěma výměnám předsedy strany v jednom volebním období. Po pro sociální demokraty neúspěšných volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 vystřídal Vladimíra Špidlu na postu předsedy strany i premiéra Stanislav Gross, ten ale musel po finanční aféře, která rozdělila vládní koalici a přiměla tehdy koaliční KDU-ČSL hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě, odstoupit. Do čela strany i vlády usedl Jiří Paroubek. ODS zaznamenala jako opoziční strana výrazné úspěchy v komunálních a senátních volbách na podzim 2002, i přes to ale Václav Klaus odstoupil z čela strany a novým předsedou se stal Mirek Topolánek. Úspěšné pak pro ODS byly i prezidentské volby na začátku roku 2003, kdy se prezidentem stal Václav Klaus. Rok 2004 přinesl ODS další převahu ve volbách do Evropského parlamentu a následně i v podzimních volbách do krajských zastupitelstev a Senátu. Změnou předsedy si prošly i další parlamentní strany – v roce 2003 vystřídal Miroslav Kalousek dosavadního předsedu KDU-ČSL Cyrila Svobodu a předsedkyni US-DEU Hanu Marvanovou nahradil Petr Mareš. Do čela KSČM nastoupil místo Miroslava Grebeníčka v září 2005 Vojtěch Filip.

27

Volby.cz: Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 14.-15.6.2002, Celkové výsledky

hlasování, Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps2?xjazyk=CZ) 28

Šaradín, P. a kol. (2002): Volby 2002, Analýza programů a výsek ve volbách do Poslanecké sněmovny, s.117-119.

21

V průběhu volebního období 2002-2006 zaznamenávala dílčí úspěchy i Strana zelených, která na podzim 2005 zvolila do svého čela Miroslava Bursíka.29

4.2.1 Výsledky voleb do PS ČR 2006 V těchto parlamentních volbách přišlo svůj hlas odevzdat 64,47% oprávněných voličů. Vítězem voleb se stala se ziskem 35,38% hlasů ODS, která byla úspěšnější v českých krajích (s výjimkou Ústeckého kraje), v té době vládní ČSSD obdrţela 32,32% hlasů a vítězila především na Moravě. Do Poslanecké sněmovny se nedostala US-DEU, naopak poprvé překročila 5% klauzuli Strana zelených. Celkem se tedy do parlamentu dostalo pět politických stran. Výsledek voleb a převod hlasů na mandáty ale způsobil patovou situaci, ve které dva hlavní tábory v Poslanecké sněmovně disponovaly stejným počtem mandátů (levice zastoupená ČSSD a KSČM měla dohromady 100 poslanců, středopravé seskupení KDU-ČSL, SZ a ODS rovněţ 100 poslanců).30 Výsledky voleb shrnují tabulky 3 a 4. Podrobná data o výsledcích stran jsou obsahem Přílohy č. 2. Tabulka č. 3: Celkové údaje o volební účasti ve volbách do PS ČR 2006 Okrsky celk.

zpr.

14 866 14 866 31 Zdroj: ČSÚ

29

Voliči

Vydané

Vol.

Odevzd.

Platné

v sezn.

obálky

účast

obálky

hlasy

v%

v%

100,00 8 333 305 5 372 449

64,47 5 368 495 5 348 976

% plat. hlasů 99,64

Čaloud, D., Foltýn, T., Havlík, V., Matušková, A., eds (2006): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006, s.7-25., srov. Hloušek, V.,

Chytílek, R. eds. (2007): Parlimentary Elections and Party Landscape in the Visegrád Group Countries, Democracy and Culture Studdies Centre, s.11-31., srov. Dančák, B., Houšek, V. (2006): Parlamentní volby 2006 a česká politika, s. 7-13, srov. Šaradín, P., Bradová, E. (2007): Visegrad Votes, Parlamentary Elections 2005-2006, s. 13-37. 30

Čaloud, D., Foltýn, T., Havlík, V., Matušková, A., eds (2006): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006, s.133-144.

31


volební účasti, Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/ps2006/ps4?xjazyk=CZ).

22


Hlasy

Česká strana sociálně demokratická 32,32% Občanská demokratická strana

35,38%

Komunistická strana Čech a Moravy 12,81% KDU-ČSL

7,22%

Strana zelených

6,29%

Ostatní

5,98%

32

Zdroj: ČSÚ

4.2.2 Vytvoření vlády po volbách 2006 Povolební vyjednávání byla v důsledku jiţ zmíněné patové situace komplikovaná. Jejím ztělesněním se staly spory o osobu a politickou příslušnost předsedy Poslanecké sněmovny, kterým se nakonec stal Miloslav Vlček z ČSSD. Po několika navrhovaných podobách vlád s různou měrou podpory různých parlamentních stran získala v lednu 2007 (tedy 7 měsíců po volbách) důvěru Poslanecké sněmovny vláda sloţená z členů ODS, KDUČSL a SZ. Tato důvěra byla zajištěna „přeběhlickými hlasy“ dvou poslanců ČSSD Miloše Melčáka a Michala Pohanky.33

4.3 Volby do PS ČR 2010 Vládní koalice opřená o hlasy dvou „přeběhlých“ poslanců ČSSD měla od počátku problémy s prosazováním svých záměrů a byla do značné míry rukojmím levice. Důkazem toho bylo náhlé vyslovení nedůvěry vládě a její sesazení v březnu 2009, tedy v době, kdy Česká republika předsedala Radě EU.34 Zemi pak dále vedla a reprezentovala úřednická vláda Jana Fischera, která měla svou roli plnit do předčasných voleb. Poté, co byly předčasné volby Ústavním soudem zrušeny,35 pak plnila svou úlohu aţ do řádného termínu voleb na jaře 2010. Ještě před těmito volbami odstoupil z čela strany Mirek Topolánek a nahradil ho Petr Nečas.

32


hlasování, Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/ps2006/ps2?xjazyk=CZ) 33

Pečinka, B. (2006): Nedohodli jsme se, že se dohodneme, srov. Čaloud, D., Foltýn, T., Havlík, V., Matušková, A., eds (2006): Volby do

Poslanecké sněmovny v roce 2006, s.192-196. 34

Kaniok, P. – Smekal, H.: České předsednictví v Radě EU: politický standard, mediální katastrofa, s. 39-59, srov. Beneš, V. – Karlas, J.:

The Czech Presidency, s. 65-76., srov. Ihned (2009): Fischer naposledy o předsednictví – pád vlády nebyl šťastný, ale EU nepoškodil. 35

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. září 2006.

23

V období mezi parlamentními volbami 2006 a 2010 se konaly jedny volby do EP na jaře 2009, jedny volby do krajských zastupitelstev 2008, dále jedny volby do zastupitelstev měst a obcí na podzim 2006 a s nimi spojené senátní volby 2006, 2008. Do hry začaly jiţ před volbami vstupovat nové strany, které v době předchozích parlamentních voleb neměly v českém stranickém systému své místo – TOP 09 (strana exministra zahraničí Karla Schwarzenberga, spojující na české politické scéně známé tváře, především přestoupivší z KDU-ČSL), VV (strana vedená bývalým investigativním novinářem Radkem Johnem a sdruţující členy, kteří dříve v politice nevystupovali), Strana práv občanů ZEMANOVCI (do jejíhoţ čela se postavil bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman) a Suverenita – blok Jany Bobošíkové (strana, v jejímţ čele stojí bývalá známá novinářka Jana Bobošíková). Naopak SZ, která se do PS ČR dostala poprvé v roce 2006, zjevně ztrácela podporu.36

4.3.1 Výsledky voleb do PS ČR 2010 Volební účast v posledních parlamentních volbách dosáhla 62,6%, do Poslanecké sněmovny se opět dostalo pět stran, změna ale nastala ve struktuře odevzdaných hlasů. S 22,08% hlasů zvítězila ČSSD, těsně za ní se s 20,22% umístila ODS (Občanští demokraté ztratili ze všech stran nejvíce hlasů). Zbylé mandáty si rozdělily KSČM a v Poslanecké sněmovně nové strany TOP 09 vedená Karlem Schwarzenbergem a Věci veřejné v čele s Radkem Johnem. Pětiprocentní volební klauzuli nepřekonaly ani SZ ani KDU-ČSL, která se poprvé v novodobé historii ČR nedostala do Paramentu. Poměrně těsně pod hranicí zvolení skončily i další dvě výše zmiňované nové politické strany – Suverenita a ZEMANOVCI. Celkovou charakteristikou výsledků je úbytek voličské přízně parlamentním stranám z let 2006-2010 a naopak nárůst hlasů pro nové politické subjekty.37 Pravicové a středové strany získaly ve sněmovně většinu 118 poslanců.38 Výsledky voleb shrnují tabulky 5 a 6. Podrobná data o výsledcích stran jsou obsahem Přílohy č. 3.

36

Balík, S. a kol. (2010): Volby do poslanecké sněmovny v roce 2010, s. 11-65., srov. Navrátil, V. (2010): Volební geografie a parlamentní

volby v České republice 2010. 37

Kromě nových politických stran, které se dostaly do parlamentu, získaly poměrně značné procentuelní zisky i Strana práv občanů –

Zemanovci (44,33%) a Suverenita – blok Jany Bobošíkové (3,67%). 38

Balík, S., a kol. (2010): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010, s. 112-134., srov. Navrátil, V. (2010): Volební geografie a

parlamentní volby v České republice 2010.

24

Tabulka č. 5: Celkové údaje o volební účasti ve volbách do PS ČR 2010 Okrsky Celkem 14 894

zpr. 14 894

39

v%

Voliči

Vydané

Volební Odevzdané

Platné

% platných

v seznamu

obálky

účast v %

Hlasy

hlasů

100 8 415 892 5 268 098

obálky

62,6 5 263 822

5 230 859

99,37

Zdroj: ČSÚ


Hlasy

Česká strana sociálně demokratická

22,08%


20,22%


11,27%

TOP 09

16,70%

Věci veřejné

10,88%

Ostatní

18,85%

40

Zdroj: ČSÚ

4.3.2 Vytvoření vlády po volbách 2010 Sestavením vládní koalice byl po volbách pověřen Petr Nečas z ODS, a to i přes skutečnost, ţe vítězem voleb se stala ČSSD. Na základě povolebních jednání a vzhledem k počtu mandátů jednotlivých stran v Poslanecké sněmovně totiţ bylo zřejmé, ţe největší šanci na vyslovení důvěry má tříčlenná koalice ODS, TOP 09 a VV.41 Ta nakonec získala důvěru 10. srpna 2010. ČSSD, jejíţ předseda Jiří Paroubek po volebním výsledku rezignoval na post předsedy strany, zaujala pod vedením Bohuslava Sobotky roli opoziční strany. Tato v českém prostředí netypická skutečnost ale nemá na komparaci, jeţ je cílem naší práce vliv, protoţe voliči v podzimních volbách vnímali jako opozici právě ty strany, které se neúčastnily 39


volební účasti, Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/ps2010/ps4?xjazyk=CZ). 40


hlasování, Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/ps2010/ps2?xjazyk=CZ). 41

Týden.cz (2010): Klaus s pověřením k sestavení vlády ještě počká, srov. Lidovky.cz (2010): Klaus pověřil Nečase jednání o sestavení

vlády.

25

koaličních vyjednávání a hodnocení přístupu voličů k jednotlivým stranám tedy zůstává relevantním.

26

5. Volby do zastupitelstev krajů Volby do zastupitelstev krajů jsou prvním typem voleb podstatným pro náš výzkum voleb druhého řádu v ČR. V rámci časového úseku stanoveného v této práci se zaměříme na krajské volby v letech 2004 a 2008, které budeme porovnávat s volbami do PS ČR 2002 a 2006. Toto porovnání nám poskytne datovou základnu pro vyhodnocení indikátorů stanovených ve výzkumné otázce 1, v kapitole 3 a budeme moci určit, zda jsou krajské volby pro české voliče volbami druhořadými.

5.1 Volby do zastupitelstev krajů v roce 2004 První pro nás zajímavé krajské volby se konaly na podzim roku 2004 a byly pro ten rok jiţ druhými volbami – na jaře se, krátce po vstupu ČR do EU, uskutečnily volby do Evropského parlamentu, o kterých bude pojednáno dále. Základní rozlišení na vládní a opoziční strany zůstalo shodné s uspořádáním po volbách do PS ČR v roce 2002 (viz kapitola 4, podkapitola 4.1.2), změnila se však politická reprezentace hlavní vládní strany.42

5.1.1 Výsledky voleb do zastupitelstev krajů 2004 Krajské volby 2004 znamenaly jednoznačné vítězství ODS, která získala nejvíce hlasů ve dvanácti krajích a oproti předchozím volbám ji volilo i více voličů. V Jihomoravském kraji vyhrála KDU-ČSL, která byla jedinou úspěšnou stranou z bývalé Čtyřkoalice i z vládní Koalice platné v daném období. ČSSD ztratila hlasy jednak v porovnání s parlamentními volbami z roku 2002, ale i pokud srovnáme výsledky krajských voleb 2004 a 2000. KSČM sice oproti výsledkům parlamentních voleb 2002 posílila, v porovnání s výsledky předchozích krajských voleb ale o určité procento hlasů přišla.43 Volební účast se pohybovala od nejniţších 24,99% v Karlovarském kraji do 32,6% v Pardubickém kraji a oproti parlamentním volbám v roce 2002 byla v celkových hodnotách i v porovnání po jednotlivých krajích poloviční. Data o volební účasti v krajských volbách 2004 shrnuje tabulka č. 7. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum 42 43

Balík, S., Kyloušek, J. (2005): Krajské volby v České republice 2004,s. 220-233. Tamtéţ, s. 222

27

uvádí tabulka č. 8. Podrobné výsledky všech stran v rámci jednotlivých krajů jsou součástí Přílohy č. 4. Tabulka č. 7: Celková volební účast ve volbách do krajských zastupitelstev 2004 Okrsky

Kód a název kraje Celkem 44 Zdroj: ČSÚ

celk.

zpr.

13 653

13 653

Voliči

Vydané

Vol.

Odevzd.

Platné

%

v sezn.

obálky

účast

obálky

hlasy

plat.

v%

v%

100,00 7 307 378 2 164 456

29,62 2 159 929 2 117 443

hlasů 98,03

Tabulka č. 8: Celkové výsledky krajských voleb 2004 agregované na celostátní úroveň

parlamentní strany

Strany

hlasy v %

volby do PS ČR 2002

ODS

36,35

24,47

KSČM

19,68

18,51

ČSSD

14,30

30,20

KDU-ČSL

13,05

14,27 (v koalici)

SZ

1,99

2,36

Regionální

pozn. 1

1,74

Nezávislí

pozn. 2

5,92

Opozice

vládní strany

Neparlamentní

za parlamentní strany celkem 83,38%

ostatní nezapočítané 6,97% Zdroj: autor na základě dat zveřejněných na stránkách ČSÚ45

Pozn. 1: do této skupiny jsou počítána regionální seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: Strana pro otevřenou společnost, ED, VPM, SS – Volba pro kraj, Zelená pro Moravu. Pozn. 2: do této skupiny jsou započítána seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: SNK sdruţení nezávislých a Evropští demokraté, SNK sdruţení nezávislých, Evropští demokraté, Evropští demokraté a nezávislí starostové pro kraj.

44

Volby.cz: Volby do zastupitelstev krajů konané ve dnech 5.-6.11.2004, Územní přehledy o volební účasti, Český statistický úřad, text on-

line (http://www.volby.cz/pls/kz2004/kz4?xjazyk=CZ&xdatum=20041105). 45

Volby.cz: Volby do zastupitelstev krajů konané ve dnech 5.-6.11.2004, Souhrnné výsledky voleb, Český statistický úřad, text on-line

(http://www.volby.cz/pls/kz2004/kz6?xjazyk=CZ&xdatum=20041105).

28

5.1.2 Popis výsledků voleb V tabulce č. 8 jsou shrnuty celkové výsledky jednotlivých stran agregované na celostátní úroveň a porovnané s výsledky daných stran ve volbách do PS ČR 2002. Tabulka dále rozlišuje rozdělení na parlamentní, neparlamentní, vládní a opoziční strany a vyhodnocuje zisky hlasů jednotlivých celků. Za vládní strany povaţujeme dle tehdejšího sloţení vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, která do krajských voleb kandidovala samostatně, nikoliv v koalici s KDU-ČSL a získala pouze 1,2% hlasů. Do volebního výsledku KDU-ČSL jsou započítány i zisky tří krajských koalic, které ve svých krajích překročily 5% hranici a které v těchto konkrétních krajích tvořila vládní KDU-ČSL spolu s dalšími malými stranami (například SZ nebo USDEU). Konkrétně se jedná o Koalici pro Středočeský kraj, Koalici pro Pardubický kraj a Koalici pro Karlovarský kraj.46 Opozičními stranami jsou v tomto hodnoceném období ODS a KSČM. Vyhodnocením dosaţených výsledků vládních stran se budeme zabývat níţe, celkově je však moţné konstatovat, ţe parlamentní strany získaly v těchto krajských volbách 83,38% odevzdaných hlasů. Tabulka č. 8 shrnuje rovněţ výsledky neparlamentních subjektů. Konkrétně zobrazuje výsledky regionálních seskupení a sdruţení nezávislých kandidátů, které alespoň v jednom z krajů překročily volební klauzuli 5%. Posledním vyhodnocovaným subjektem je Strana zelených, kterou jsme zahrnuli i přesto, ţe v ţádném kraji nedosáhla 5% výsledku, ale je důleţitá pro další srovnávání, neboť se v následujících parlamentních volbách stala vládní stranou. Zbývající subjekty, které v ţádném kraji nedosahovaly stanovené 5% hranice, pak v celkových agregovaných výsledcích činily 6,97% a jsou zahrnuty v kolonce „ostatní nezapočítané“.

5.2 Volby do zastupitelstev krajů v roce 2008 Volby do krajských zastupitelstev konané 17. – 18. 10. 2008 byly pro třetinu občanů ČR spojeny s volbami do Senátu Parlamentu ČR. Kromě těchto voleb se v daném roce nekonaly ţádné jiné volby.

46

Stejně přistupují k započítávání těchto koalic do celkových volebních výsledků i Stanislav Balík, Jakub Kyloušek ve své knize Krajské

volby v České republice 2004, s. 223.

29

Vzhledem k patové situaci, která nastala po volbách do PS ČR v roce 2006, prosazovaly vládní strany v tomto období své návrhy jen za pomoci hlasů „přeběhlíků“ a byly terčem velké kritiky ze strany ČSSD. Nekonaly se ale ţádné výrazné změny na postech vrcholných čelních představitelů jednotlivých sledovaných politických stran.

5.2.1 Výsledky voleb do zastupitelstev krajů 2008 Absolutním vítězem voleb se stala ČSSD, která zvítězila ve všech třinácti krajích. Na druhé pozici se ve většině krajů umístila ODS, stabilní volební zisky měly i KSČM a KDUČSL. Parlamentní nováček SZ nezískala ani v jednom kraji ani jeden mandát. Volební účast v těchto volbách vzrostla v porovnání s předchozími krajskými volbami o více neţ deset procent a dosáhla hodnoty 40,3%.47 Data o volební účasti v krajských volbách 2004 shrnuje tabulka č. 9. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 10. Podrobné výsledky všech stran v rámci jednotlivých krajů jsou součástí Přílohy č. 5. Tabulka č. 9: Celková volební účast ve volbách do krajských zastupitelstev 2008 Kraj

Okrsky

Kód název celkem zpr. Celkem 13 659 13 659 48

Voliči

Vydané

Volební Odevzdané

v obálky účast v% seznamu v% 100,00 7 415 830 2 988 487 40,30

obálky 2 980 733

Platné hlasy

platných hlasů 2 913 642 97,75

Zdroj: ČSÚ

47 48

Eibl, O., Havlík, V., Kyloušek, J., Pink, M. (2009): Krajské volby 2008, s. 79-97. Volby.cz: Volby do zastupitelstev krajů konané ve dnech 17.-18.10.2008, Územní přehledy o volební účasti, Český statistický úřad, text on-

line (http://www.volby.cz/pls/kz2008/kz4?xjazyk=CZ&xdatum=20081017).

30

%

Tabulka č. 10: Celkové výsledky krajských voleb 2008 agregované na celostátní úroveň Strany

parlamentní strany

vládní strany

Opozice

hlasy v %


ODS

23,57

35,38

SZ

3,15

6,29

KDU-ČSL

8,82

7,22

ČSSD

35,85

32,32

KSČM

15,30

12,81

Neparlame ntní

za parlamentní strany celkem 86,69% regionální

pozn. 1

3,82

Nezávislí

pozn. 2

2,85

ostatní nezapočítané 6,64% Zdroj: autor na základě dat zveřejněných na stránkách ČSÚ49 Pozn. 1: do této skupiny jsou počítána regionální seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: Starostové pro Liberecký kraj, Starostové a nezávislí pro ZK, Alternativa pro kraj, Severočeši, Strana pro otevřenou společnost. Pozn. 2: do této skupiny jsou započítána seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: SNK evropští demokraté, Nezávislí starostové pro kraj, Doktoři za uzdravení společnosti.

5.2.2 Popis výsledků voleb Tabulka č. 10 shrnuje celkové výsledky sledovaných subjektů agregované na celostátní úroveň a nabízí jejich srovnání s volbami do PS ČR 2006, které jsou pro danou komparaci relevantní. Sleduje zaprvé dosaţené výsledky parlamentních stran a věnuje se i rozdělení a zhodnocení výsledků opozice a vládních stran, zadruhé se zabývá vyhodnocením zisků regionálních subjektů a sdruţení nezávislých, které alespoň v jednom kraji překročily 5%. Máme tedy k dispozici agregované výsledky jednotlivých vládních stran – ODS, SZ, KDU-ČS. Do celkového volebního zisku KDU-ČSL v krajských volbách byly zahrnuty i zisky čtyř krajských koalic, které se sdruţily v konkrétních krajích a jejichţ členem je vládní KDU-ČSL spolu s dalšími malými stranami – jedná se o Koalici pro Plzeňský kraj, Koalici 49

Volby.cz: Volby do zastupitelstev krajů konané ve dnech 17.-18.10.2008, Souhrnné výsledky voleb, Český statistický úřad, text on-line

(http://www.volby.cz/pls/kz2008/kz6?xjazyk=CZ&xdatum=20081017).

31

pro Karlovarský kraj, Koalici pro Královéhradecký kraj a Koalici pro Pardubický kraj. V těchto krajích KDU-ČSL nekandidovala samostatně a její výsledek je tedy zahrnut ve výsledku celé koalice. V tabulce č. 10 jsou dále shrnuty výsledky opozičních stran ČSSD a KSČM. Celkový zisk všech parlamentních stran činí 86,69%. Zbylé procento hlasů patří neparlamentním subjektům - malým stranám, různým sdruţením a hnutím. V tabulce jsou zahrnuty subjekty, které je moţné charakterizovat jako regionální či nezávislé a které alespoň v jednom z krajů překročily 5%. Ostatní subjekty, jeţ v ţádném kraji nepřekročily pětiprocentní klauzuli, jsou započítány do kategorie „ostatní nezapočítané“ a celkově představují 6,64% hlasů.

5.3 Dílčí závěr 5.3.1 Srovnání krajských voleb 2004 s volbami do PS ČR 2002 Pro porovnání výsledků krajských voleb z roku 2004 a parlamentních voleb z roku 2002 vyuţijeme hodnotících indikátorů stanovených autory konceptu voleb druhého řádu a objasněných v kapitole 3. 1) Volební účast: v parlamentních volbách v roce 2002 činila volební účast 58% ze všech oprávněných voličů a bylo odevzdáno 99,56% platných hlasů. Jak můţeme vidět z tabulky č. 7, dosáhla volební účast v krajských volbách 2004 v celostátním průměru 29,62% a bylo odevzdáno celkem 98,03% platných hlasů. Účast voličů v krajských volbách tedy byla v porovnání s parlamentními volbami poloviční, a to jak v celkovém čísle agregovaném na národní úroveň, tak v jednotlivých krajích, coţ zcela koresponduje s teorií SOE, kde je niţší volební účast hlavním signálem niţšího zájmu voličů o daný typ voleb a značí tedy jejich menší důleţitost. O téměř dva procentní body rovněţ v krajských volbách 2004 vzrostl počet neplatných hlasů. Tato skutečnost můţe mít dvě příčiny. První je větší sloţitost volebního systému v krajských volbách, která můţe vést k nechtěnému špatnému vyplnění hlasovacího lístku, druhou příčinou, o které hovoří i Reif a Schmitt, můţe být menší důleţitost krajských voleb pro voliče. Ti potom vyplňují volební lístky s menším ohledem na pravidla a větším důrazem na své potřeby a to můţe vést k neplatnému vyplnění. 2) Volební výsledek vládních a opozičních stran: v době krajských voleb 2004 byly vládními stranami ČSSD a Koalice KDU-ČSL a US-DEU, ovšem strany Koalice 32

kandidovaly ve volbách odděleně. ČSSD, jak jiţ bylo zmíněno, prošla na jaře 2004 změnou čelních představitelů strany, ani tento krok ale nezměnil výsledek předznamenávaný předvolebními průzkumy. Strana přišla o více neţ polovinu hlasů a z 30,2% dosaţených v parlamentních volbách, klesla na 14,3%. Ze stran vládní koalice v krajských volbách uspěla pouze KDU-ČSL, ovšem i ta se ziskem 13,05% hlasů oproti parlamentním volbám mírně ztrácela. Je sice pravda, ţe v parlamentních volbách se na volebním výsledku podílely i hlasy druhého koaličního partnera, tento podíl ale lze povaţovat za marginální. Výsledek v té době opoziční ODS byl v krajských volbách 2004 o téměř 12% lepší, neţ v parlamentních volbách 2002. KSČM nelze povaţovat ani za vládní, ani za přímo opoziční stranu a vymyká se rovněţ i mnoţstvím obdrţených hlasů v jednotlivých typech voleb. Na jednu stranu má KSČM velice loajální a disciplinované voličstvo, na stranu druhou ostatní voliči, kteří v průběhu volebního cyklu dávají hlasy různým stranám, aby tak dali najevo případný nesouhlas, nedávají své hlasy KSČM v takové míře, jako jiným stranám. Proto jsou volební výsledky KSČM velmi vyrovnané ve všech typech voleb.50 3) Volební výsledek neparlamentních subjektů: ze srovnání výsledků parlamentních voleb 2002 a krajských voleb 2004 vyplynulo, ţe, na rozdíl od parlamentních voleb, v krajských volbách v různých krajích uspěla různá regionální hnutí zaměřená na problémy daného regionu. V celkovém součtu těchto úspěšných regionálních seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila volební klauzuli 5%, agregovaném na celostátní úroveň, obdrţela regionální hnutí 1,74 %. Výrazně větší volební zisky zaznamenaly v krajských volbách i různá seskupení nezávislých kandidátů. Zatímco v parlamentních volbách nepřekročila v konkrétních krajích klauzuli 5% ani jedna strana nezávislých, v krajských volbách uspělo celkem pět sdruţení, která v celostátním přepočtu získala 5,92% hlasů. Lze tedy konstatovat, ţe neparlamentní subjekty v podobě regionálních hnutí a seskupení nezávislých kandidátů byly v krajských volbách 2004 úspěšnější, neţ v parlamentních volbách 2002. Parlamentní strany obdrţely celkově jen 83,38% hlasů voličů.

50

Zvláštní postavení KSČM plyne z její historie i její z následné transformace, během které nenastala dostatečná ideologická transformace a

strana je tak v české stranickém systému těţko zařaditelná a vykazuje rysy anti-systémové strany se kterou ostatní strany odmítají spolupracovat jak na tvorbě koaličních vlád, tak jakkoliv jinak na půdě Poslanecké sněmovny. (Hloušek, V. (2010): Seeking a Type: the Czech Party System after 1989, s. 90-109.)

33

Z celostátního hlediska je rovněţ zajímavé sledovat vývoj Strany zelených, jejíţ volební výsledky klesly oproti parlamentním volbám z 2,36% na 1,99%.

5.3.2 Srovnání krajských voleb 2008 s volbami do PS ČR 2006 Výsledky dosaţené v krajských volbách 2008 budeme porovnávat s, v té době platnými, výsledky voleb do PS ČR konanými v roce 2006. K dané komparaci vyuţijeme indikátory uţívané Reifem a Schmittem a deklarované v kap. 3. 1. Volební účast: ve volbách do zastupitelstev krajů přišlo na podzim 2008 volit 40,3% oprávněných voličů a odevzdalo 97,75% platných hlasů. Vzhledem k tomu, ţe ve volbách do RS ČR 2006 činila volební účast 64,47%, můţeme stále hovořit o výrazně niţší volební účasti v daných krajských volbách. A to i přes skutečnost ţe v tomto kole krajských voleb byla volební účast o více neţ 10% vyšší, neţ předchozích volbách stejného typu, tedy neţ ve volbách do zastupitelstev krajů 2004. Vzhledem k tomu, ţe krajské volby 2008 byly zatím posledními volbami tohoto druhu konaným na území ČR, nelze vyvozovat, zda je nárůst volební účasti trendem, či za touto zvýšenou aktivitou voličů stojí tehdejší politická situace deformovaná patovým stavem v Poslanecké sněmovně nebo lepší mobilizace voličů prostřednictvím politické kampaně. Můţeme si ale všimnout, ţe i účast voličů ve volbách do PS ČR 2006 byla vyšší neţ v předchozím kole parlamentních voleb a proto není navýšení z krajských voleb 2008 tak výrazné, jak se jeví při odděleném porovnávání s předchozími krajskými volbami. Hodnotící indikátor niţší volební účasti, tak jak jej stanovili Reif a Schmitt, tedy zůstal naplněn a je podpořen i údaji o mnoţství neplatných hlasů. Zatím co ve volbách do PS ČR voliči odevzdali 99,64% platných hlasů, v krajských volbách 2008 bylo platných hlasů 97,75%, coţ je o bezmála dvě procenta niţší číslo. Jak jiţ bylo vysvětleno výše, je tato okolnost povaţována z hlediska důleţitosti voleb pro voliče pouze za doplňkovou, protoţe vyšší procento neplatných hlasů můţe být zapříčiněno nejen menším zájmem voličů o výsledky voleb, ale také sloţitějším systémem volby v krajských volbách, který můţe vést k nechtěným chybám voličů. 2. Volební výsledek vládních a opozičních stran: rozdělení na vládní a opoziční strany vzešlo z výsledků voleb do PS ČR 2006 a v tomto konkrétním případě bylo, vzhledem k patovému rozdělení mandátů ve sněmovně, značně komplikované. Jak jiţ bylo uvedeno v předchozí podkapitole, vládními stranami v tomto případě rozumíme ODS, 34

která v těchto krajských volbách ztratila oproti volbám do PS ČR 2006 více neţ 11% hlasů, SZ, pro kterou znamenaly výsledky v daných krajských volbách poloviční úbytek hlasů oproti volbám do PS ČR 2006 a strana nezískala ani jeden mandát v zastupitelstvech krajů51 a KDU-ČSL, která jako jediná z vládních stran posílila. Výsledky ODS a SZ tedy opět splňují náleţitosti hodnotících indikátorů druhořadých voleb, které jsme si stanovili v kapitole 3. KDU-ČSL se svými výsledky vymyká z charakteristiky druhořadých voleb a představuje výjimku s vysoce stabilním voličstvem52. I přes výsledky Křesťanských demokratů ale můţeme konstatovat, ţe v těchto krajských volbách opět ztratily vládní strany na úkor opozičních určitou míru podpory. Hlavní opoziční strana ČSSD zlepšila o přibliţně 3,5% svůj výsledek z parlamentních voleb 2006 a zvítězila ve všech krajích. O 3,5% lepšího výsledku dosáhla i KSČM, která se rovněţ nepodílí na vládě a proto je v tabulce č. 10 v kategorii opozičních stran, ale jak jiţ jsme ale vysvětlili výše, nevnímáme ji jako typickou opoziční stranu. I přesto je však z jejích výsledků zřejmé, ţe, na rozdíl od vládních stran, od ní v daném období voliči neodcházeli. 3. Volební výsledek neparlamentních subjektů: stejně jako v dřívějších krajských volbách, zaznamenaly i v těchto, konaných v roce 2008, úspěch neparlamentní subjekty, zejména z řad regionálních sdruţení a seskupení nezávislých kandidátů. Na rozdíl od parlamentních voleb 2006 překročily konkrétní subjekty z obou těchto zmíněných skupin v některých krajích klauzuli 5% a získaly v daných krajích mandáty a jejich celostátní výsledky tak byly zahrnuty do našeho srovnání. Regionální sdruţení a hnutí získala v krajských volbách 2008 3,82%, seskupení nezávislých obdrţela 2,85% hlasů. Výsledky těchto neparlamentních celků korespondují s teorií voleb druhého řádu a naplňují hodnotící indikátor stanovený v kap. 3.

51

Jak ale konstatují Eibl, Havlík, Kyloušek a Pink ve své publikaci Krajské volby 2008, je výsledek SZ ovlivněn i celkově vyšší volební

účastí neţ je u krajských voleb zvykem a tedy pro ně nevýhodným přepočítáváním na mandáty. Avšak i s ohledem na tuto skutečnost je dle čísel zřejmé, ţe SZ dokázala k těmto krajským volbám přivést je třetinu voličů, kteří jí daly hlas v parlamentních volbách 2006. 52

Tuto skutečnost autoři Eibl, Havlík, Kyloušek a Pink označují za „lidoveckou anomálii“ způsobenou mnoha faktory včetně účasti KDU-

ČSL v mnoha krajských koalicích či pravidelné účasti ve vládě a konstatují, ţe ve zkoumání podpory KDU-ČSL není, vzhledem ke specifičnosti vývoje českého stranického systému a absenci dat potřebných pro komparativní výzkum, prozatím moţné učinit definitivní závěry.

35

5.3.4 Shrnutí Výsledky, které vyplynuly ze srovnání dvou kol voleb do krajských zastupitelstev konaných ve sledovaném období s pro ně relevantními volbami do PS ČR, potvrzují, ţe krajské volby jsou pro české voliče volbami druhého řádu ve smyslu teorie SOE autorů Reifa a Schmitta. Ve výše uvedených podrobných rozborech sice můţeme nalézt určité anomálie (například volební výsledky KDU-ČSL či specifické postavení KSČM, které nelze povaţovat za typického zástupce opozičních či koaličních stran), jejich příčiny a vliv na výsledky komparace jsme ale vysvětlili a podloţili konstatováními autorů, věnujících se dané problematice. Hodnotící indikátory volební účasti, volebních zisků vládních a opozičních stran i volebních zisků neparlamentních subjektů byly naplněny a druhořadost krajských voleb ve smyslu teorie SOE potvrzena. Dosaţené výsledky vládních stran rovněţ potvrzují i závěry teorie volebních cyklů hovořící o tom, ţe v polovině vládnoucího cyklu dosahují vládní strany nízké podpory voličů. S touto teorií budeme nadále porovnávat i výsledky dalších druhů voleb, které se konají v jiné části volebního cyklu (například komunální volby 2006, které se uskutečnily půl roku po parlamentních volbách 2006, tedy v době, kdy ještě nebyla sestavena vláda).

36

6. Volby do zastupitelstev měst a obcí Dalším typem voleb, které budeme podrobovat zkoumání a porovnání s konceptem SOE jsou volby do zastupitelstev měst a obcí, tedy tzv. komunální volby. Občané v nich o své politické reprezentaci rozhodují na základě poměrného volebního systému.53 V námi zkoumaném časovém období se uskutečnily dvě kola těchto voleb - na podzim 2006 a na podzim 2010. V těchto volbách jsou voleni zástupci do nejniţších samosprávných jednotek, které mají velký vliv na kaţdodenní ţivot občanů a dotýkají se konkrétních problémů v konkrétních místech. Lze se tedy domnívat, ţe právě tyto volby budou pro občany v jistém směru velmi významné. Na druhou strany ale volení zástupci nijak přímo neovlivňují vznikající legislativu a nemohou tak působit na hlavní směry chodu státu, proto předpokládáme, ţe i před větší osobní zainteresovanost jsou pro voliče komunální volby stále druhořadými a pokusíme se tento předpoklad v následujících podkapitolách podloţit.54

6.1 Volby do zastupitelstev měst a obcí 2006 Volby se konaly v říjnu 2006, byly v daném roce jiţ druhými volbami a voliči šli k urnám v době, kdy ČR ještě neznala podobu nové vlády, jeţ měla vzniknout po jarních volbách do PS ČR a Poslanecká sněmovna byla do značné míry „ochromena“ patem. Politické strany nominovaly do tohoto kola komunálních voleb dosud nejvyšší počet kandidátů, přičemţ nejvíce bylo představitelů nezávislých (ať uţ skutečně nezávislých kandidátů, či představitelů tzv. „nestranických stran“).55

6.1.1 Výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí 2006 Data o volební účasti v komunálních volbách 2006 shrnuje tabulka č. 11. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 12. Podrobné výsledky všech stran jsou součástí Přílohy č. 6.

53

Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí.

54

Čmejrek, J. (2008): Obce a regiony jako politický prostor. s. 48-80.

55

Balík, S. (2006): Komunální volby 2006, srov. Koloušek, J. (2006): Komunální volby 2006:analýza výsledků, s. 15-19.

37

Tabulka č. 11: Celková volební účast ve volbách do zastupitelstev měst a obcí 2006 Okrsky Celkem

Zastupitelstva

zpr.

14 734

v % Celkem zvolená

14 734 100 6 365

6 365

56

Voliči

Vydané

Volební Odevzdané

Platné

v seznamu

Obálky

účast v %

Hlasy

8 325 892 3 861 785

obálky

46,38 3 854 827

neuvedeno

Zdroj: ČSÚ

Tabulka č. 12: Celkové výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí 2006 agregované na celostátní úroveň Strany

parlamentní strany

vládní strany

Opozice

hlasy v %


ODS

34,73

35,38

SZ

4,66

6,29

KDU-ČSL 5,85

7,22

ČSSD

16,32

32,32

KSČM

10,73

12,81

Neparlamen tní

za parlamentní strany celkem 72,29 % Regionální

pozn. 1

2,53

Nezávislí

pozn. 2

13,57

ostatní nezapočítané 11,61%

57

Zdroj: autor na základě dat zveřejněných na stránkách ČSÚ

Pozn. 1: do této skupiny jsou započítána seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: Sdruţení SS, NK, Sdruţení SOS, KDU-ČSL, ÚS-DEU, CZ, VPM, SZR, NK, Volba pro město. Pozn. 2: do této skupiny jsou započítána seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: Sdruţení nezávislých kandidátů-místní sdruţení cekem, SNK Evropští Demokraté.

56

Volby.cz: Volby do zastupitelstev obcí 20.10.-21.10.2006, Územní přehledy o volební účasti, Český statistický úřad, text on-line

(http://www.volby.cz/pls/kv2006/kv51?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=8&xnumnuts=0&xvyber=1). 57

Volby.cz: Volby do zastupitelstev obcí 20.10.-21.10.2006, Výsledky voleb za území, Český statistický úřad, text on-line

(http://www.volby.cz/pls/kv2006/kv63?xjazyk=CZ&xid=1).

38

6.1.2 Popis výsledků voleb Tabulka č. 12 shrnuje a srovnává výsledky, které dosáhly pro nás podstatné politické subjekty v komunálních volbách 2006 s pro dané období relevantními volbami do PS ČR z jara 2006. Podstatnou okolností, kterou je potřeba zmínit jak při popisu, tak i dále při interpretaci výsledků těchto voleb je skutečnost, ţe v době konání komunálních voleb ještě neexistovala vláda vzešlá z jarních parlamentních voleb, která by dostala důvěru parlamentu, a během podzimu 2006 se kolem sestavování vlády odehrálo několik zvratů. Na podobu skupiny parlamentních stran tak, jak ji uvádíme, v tabulce však toto význam nemělo, rozdělení na opozici a vládní strany jsme provedly dle v té době hlavní snahy o podobu vlády ve sloţení ODS, KDU-ČSL a sněmovní nováček SZ, která pak nakonec získala důvěru a v tomto sloţení skutečně vládla. Roli opozice pak tedy plnily ČSSD a KSČM. Jak je moţné z tabulky dále vyčíst, aktuální parlamentní strany získaly v komunálních volbách 2006 jen 72,29% hlasů voličů. Tabulka č. 12 dále shrnuje i výsledky neparlamentních subjektů, které alespoň v jednom kraji překročily klauzuli 5% a získaly tak mandát a které jsou dle charakteru subjektu rozděleny na regionální seskupení a nezávislé. Podpora voličů pro neparlamentní subjekty byla v komunálních volbách 2006 vysoká a hodně rozmělněná, coţ můţeme vidět na číslech uvedených v tabulce – seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila 5% a získala v celkovém součtu výsledků agregovaných na celostátní úroveň 16,1% hlasů, ve skupině ostatní nezapočítané jsou pak zahrnuty hlasy, které voliči dali subjektům, jeţ v ţádném kraji nepřekročily hranici 5% a nedostaly se tak do našeho srovnání. Celkově bylo těchto hlasů 11,61%.

6.2 Volby do zastupitelstev měst a obcí 2010 Zatím poslední uskutečněné komunální volby se konaly v polovině října 2010 jako v daném roce druhé volby (na jaře 2010 měli čeští voliči moţnost volit své zástupce do Poslanecké sněmovny) a provázely je nemalé problémy v podobě obvinění z „kupčení s hlasy“, které měly za následek opakování voleb na několika místech republiky.58 Vzhledem k limitům a cílům naší práce se budeme věnovat pouze řádnému termínu voleb a celkovým výsledkům agregovaným na celostátní úroveň. 58

ČT24 (2010): Události, srov. ČT24 (2011): Opakované komunální volby skončily, někde se asi znovu kupčilo.

39

6.2.1 Výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí 2010 Data o volební účasti v komunálních volbách 2010 shrnuje tabulka č. 13. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 14. Podrobné výsledky všech stran jsou součástí Přílohy č. 7. Tabulka č. 13: Celková volební účast ve volbách do zastupitelstev měst a obcí 2010 Okrsky Celkem

zpr.

Zastupitelstva v % celkem zvolená

14 765 14 765 100 59

6 227

Voliči

Vydané

Volební Odevzdané

Platné

v seznamu

obálky

účast v %

Hlasy

6 227 8 408 941 4 078 052

48,5

Obálky

4 071 515 Neuvedeno

Zdroj: ČSÚ

Tabulka č. 14: Celkové výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí 2010 agregované na celostátní úroveň hlasy v %


TOP 09

8,11

16,70%

VV

2,63

10,88%

ODS

17,09

20,22%

KSČM

9,82

11,27%

ČSSD

19,05

22,08%

4,39%

Strany

parlamentní strany

vládní strany

Opozice

Neparlamentní

za parlamentní strany celkem 56,7% KDU-ČSL

pozn. 3

5,92

regionální

pozn. 1

3,70

Nezávislí

pozn. 2

15,25

ostatní nezapočítaní 18,43%

60


59

Volby.cz: Volby do zastupitelstev obcí 15.10.-16.10.2010, Územní přehledy o volební účasti, Český statistický úřad, text on-line

(http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv51?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=8&xnumnuts=0&xvyber=1).

40

Pozn. 1: do této skupiny jsou započítána regionální hnutí, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: Sdruţení "HOPB","STAN",NK, Karlovarská občanská alternativa, Sdruţení Severočeši,cz,NK, Sdruţení SLK,KDU-ČSL,NK, Sdruţení SZ,ALTERNATIVA,Klíčové hnutí,Zelení,NK, Volba pro město, Ostravak. Pozn. 2: do této skupiny jsou započítána seskupení, která v některém kraji překročila 5%: Sdruţení nezávislých kandidátů-místní sdruţení cekem, Koalice SZ,SNK, Sdruţení SNK ED,NK. Pozn. 3: KDU - ČSL ve volbách do PS ČR 2010 nepřekročila 5% a nedostala se do Parlamentu.

6.2.2 Popis výsledků voleb Tabulka č. 14 shrnuje výsledky komunálních voleb 2010 a porovnává je s výsledky parlamentních voleb z jara 2010. Na základě těchto voleb jsme stanovili členění na parlamentní a neparlamentní strany a na vládní strany a opozici. Parlamentními stranami jsou ty politické subjekty, které po volbách do PS ČR 2010 získaly mandát ve sněmovně, tedy ODS, ČSSD, KSČM a dvě nové strany, jejichţ zástupci usedli v parlamentu poprvé – TOP 09 a VV. Celkově parlamentní strany získaly 56,7% všech odevzdaných hlasů. Tradiční parlamentní (a rovněţ vládní) strana KDU-ČSL se v primárních volbách 2010 do sněmovny nedostala,61 a proto ji sledujeme odděleně, v kategorii neparlamentních stran. Kategorie neparlamentních subjektů je v tabulce č. 14 dále rozdělena, na základě výsledků komunálních voleb 2010 a charakteru jednotlivých subjektů, které alespoň v jednom kraji překročily hranici 5%, na subjekty regionální a nezávislé. Celkově je moţné konstatovat, ţe se neparlamentní subjekty těšily velké podpoře voličů a to jak ty, které započítáváme do jednotlivých kategorií, protoţe alespoň v jednom kraji překročily volební klauzuli (v těchto volbách získaly, spolu s hlasy aktuálně neparlamentní KDU-ČSL, 24,87% hlasů), tak ty, které zahrnujeme do kategorie ostatní nezapočítané, protoţe jejich volební výsledky nevedly k získání ţádného mandátu (hlasy odevzdané těmto subjektům představovaly 18,43% všech odevzdaných hlasů).

60

Volby.cz: Volby do zastupitelstev obcí 15.10.-16.10.2010, Výsledky voleb za území, Český statistický úřad, text on-line

(http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv63?xjazyk=CZ&xid=1). 61

Jedním z hlavních důvodů je bezpochyby odchod politických elit KDU-ČSL do nově vzniklé TOP 09, který zapříčinil i odliv tradičních

lidoveckých voličů právě k TOP 09.

41

6.3 Dílčí závěr 6.3.1 Srovnání výsledků voleb do zastupitelstev měst a obcí 2006 s výsledky voleb do PS ČR 2006 1. Volební účast: k volbám do zastupitelstev měst a obcí přišlo 46,38% oprávněných voličů, coţ je oproti volbám do PS ČR konaným na jaře 2006 s účastí 64,47% rozdíl o více neţ 18%. Tato o třetinu niţší účast voličů naplňuje indikátor teorie SOE a potvrzuje niţší zájem voličů o tento druh voleb a tím i jejich sekundárnost. Údaje o procentu platných hlasů nebyly pro toto kolo komunálních voleb na stránkách ČSÚ uvedeny. Vzhledem k tomu, ţe je pro naše hodnocení tento údaj spíše doplňkovým, není jeho neznalost důvodem nemoţnosti srovnání. 2. Výsledky vládních a opozičních stran: Celkově je moţné konstatovat, ţe v komunálních volbách ztratily jistou míru podpory všechny parlamentní strany. Zatím co však vládním stranám klesla podpora jen mírně (největší propad zaznamenala SZ, coţ mohlo zapříčinit chování SZ těsně po parlamentních volbách a odchod těch voličů, kteří ji volili jako stranu, která není součástí „klasického českého stranického kolotoče“), opoziční ČSSD ztratila oproti nedávným parlamentním volbám polovinu hlasů. I KSČM přišla o část voličské podpory, protoţe je ale v našem stranickém systému, jak jiţ bylo uvedeno, hůře zařaditelným subjektem a má stálé voličstvo, nebyla tato ztráta tak výrazná. Tato skutečnost není sice v souladu s hodnotícími indikátory určujícími druhořadost voleb, je ale potřeba zdůraznit, ţe komunální volby se v ČR z hlediska teorie volebních cyklů, kterou autoři SOE také zohledňují a přikládají jí význam, konají velice záhy po primárních volbách do PS ČR a dá se tedy podle zmíněné teorie předpokládat, ţe budou více kopírovat výsledky dosaţené v primárních volbách. Toto potvrzují výsledky aktuálních vládních stran, které v porovnání s volbami do PS ČR 2006 klesly jen nepatrně. Jistou anomálii vidíme ve výsledku opoziční ČSSD, jejíţ podpora během půl roku klesla na polovinu. Na tento její výsledek mohla mít vliv patová situace po parlamentních volbách a obstrukce, kterými ČSSD znemoţňovala vyslovit důvěru vznikající vládě. 3. Výsledky neparlamentních subjektů: u neparlamentních subjektů zaznamenáváme oproti primárním volbám velký nárůst podpory plynoucí mimo jiné i z velkého odlivu voličské přízně parlamentních stran. Velkého zisku téměř 14% hlasů dosáhly sdruţení charakteru nezávislých, úspěšná byla i konkrétní regionální sdruţení. V těchto komunálních volbách můţeme také pozorovat velký „zbytek“ hlasů, které voliči 42

rozvrstvili mezi ostatní seskupení, jeţ nepřekročila v ţádném kraji hranici 5% a ten tak nebyl započítáván do celkových srovnání. V této hodnotící kategorii byl tedy jasně naplněn ukazatel teorie SOE, kdy neparlamentní subjekty získaly podporu na úkor subjektů parlamentních. Výrazný úspěch neparlamentních subjektů je také příčinou, proč u parlamentních subjektů klesla podpora všem stranám napříč sněmovnou.

6.3.2 Srovnání výsledků voleb do zastupitelstev měst a obcí 2010 s výsledky voleb do PS ČR 2010 1. Volební účast: volební účast dosáhla v komunálních volbách 2010 48,5% a oproti parlamentním volbám 2010, ve kterých přišlo volit 58% oprávněných voličů je niţší pouze o 9,5%. Tato hodnota je v porovnání s ostatními zkoumanými typy voleb poměrně vysoká a ukazuje větší zájem voličů o komunální volby neţ o ostatní sledované druhy voleb. I přesto ale naplňuje indikátor teorie SOE o niţší volební účasti. Ani v tomto případě nemáme údaje o procentu platných hlasů, z výše uvedených důvodů si tedy pro posouzení naplnění indikátoru volební účasti vystačíme pouze se samotnými údaji zájmu voličů. 2. Výsledky vládních a opozičních stran: z výsledků, které shrnuje tabulka č. 14 je zjevné, ţe všechny parlamentní strany ztratily oproti svým výsledkům z primárních voleb určitou míru podpory voličů. Největší propad zaznamenala nová parlamentní strana VV, jejíţ podpora klesla téměř na čtvrtinu procent dosaţených v parlamentních volbách 2010. I druhá nová parlamentní strana TOP 09 přišla o velkou část podpory voličů a její volební zisky v komunálních volbách byly oproti parlamentním volbám poloviční. Ostatní tři tradiční parlamentní strany sice rovněţ ztratily část voličské přízně, tato ztráta ale není tak výrazná jako u výše zmíněných dvou stran. V tomto případě tedy není moţné naplnit zcela hodnotící indikátory teorie SOE stanovené v kap. 3 a rozdělit strany z hlediska přízně voličů na opoziční a vládní, spíše na nové a staré parlamentní strany. Nelze také vyhodnocovat, které strany oslabily a které posílily, můţeme pouze konstatovat, které oslabily více a které méně. Celkově získaly parlamentní strany ve volbách 56,7% všech hlasů, coţ je nejniţší míra podpory ve všech typech voleb zkoumaných v naší práci a naplňuje indikátor přesunu voličské přízně. 3. Výsledky neparlamentních subjektů: neparlamentní subjekty získaly v komunálních volbách velkou podporu voličů. Ta byla rozprostřena mezi mnoho subjektů a malých 43

stran, coţ je i důvodem, proč mnoţství ostatních hlasů nezapočítávaných do našeho hodnocení dosáhlo bezmála 19%. Z výsledků voleb je patrné ţe zatímco TOP 09 ztratila určité procento hlasů, KDU-ČS se část voličů opět vrátila a v celostátních agregovaných výsledcích tak křesťanští demokraté opět překročili 5% klauzuli. Z neparlamentních subjektů byla nejúspěšnější seskupení, která charakterizujeme jako sdruţení nezávislých. Celkovým ziskem 15,25% s v agregovaných výsledcích stala konkurenty největších stran v českém stranickém systému – ODS a ČSSD. Téměř čtyřprocentní podpory dosáhla rovněţ regionální sdruţení. Z hlediska teorie SOE tedy výsledky komunálních voleb 2010 v indikátoru vyšší přízně neparlamentním subjektům jednoznačně naplňují tento indikátor a svědčí o druhořadosti voleb komunálních voleb pro české voliče.

6.4 Shrnutí Výsledky komunálních voleb 2006 a 2010 jsou svým charakterem podobné. Komunální volby 2010 se konaly ve stejné fázi volebního cyklu jako komunální volby 2006 (tedy necelého půl roku po primárních volbách) a přesto, ţe okolnosti sestavování vlády po primárních volbách byly v roce 2010 méně komplikované, neţ v předchozím volebním období, charakterizují oboje komunální volby zkoumané v této kapitole podobné výsledky. Souhrnně můţeme konstatovat, ţe podporu voličů ztrácely všechny strany, které byly v parlamentních volbách zvoleny do poslanecké sněmovny a nelze je tedy zcela přesně rozdělit na opozici a vládní strany tak, jak o tom hovoří teorie SOE. I tak je ale předpoklad autorů Schmita a Reiffa naplněn v celkově niţší podpoře parlamentních subjektů a jejím přenesení na neparlamentní subjekty. Předpoklad větší míry podpory neparlamentních subjektů je naopak v této kategorii voleb naplněn beze zbytku. Voliči odevzdávali neparlamentním

seskupením

téměř

polovinu

svých

hlasů,

mandáty

v obecních

zastupitelstvech tak především získávala různá sdruţení nezávislých kandidátů. To můţe být do určité míry zapříčiněno i skutečností, ţe voliči do obecních zastupitelstev volili kandidáty ze svého okolí, které osobně znají a kteří se sdruţují do různých místních seskupení nezávislých kandidátů, i tato preference je ale znakem druhořadosti voleb, kdy se voliči rozhodují více na základě osobních sympatií a známostí, neţ na základě strategického rozhodování. Procento hlasů, které jsme nezahrnovali do srovnávání, protoţe patřily subjektům, které ani v jednom kraji nepřekročily hranici 5%, pak také naznačuje v předchozí 44

větě zmíněnou moţnost, ţe voličům tolik nezáleţí na propadlých hlasech a rozhodovali se na základě jiných kritérií, neţ v primárních volbách, coţ jen potvrzuje druhořadost komunálních voleb. Statistiky volební účasti jsou pro účel naší práce rovněţ významným hodnotícím kritériem a přesto, ţe jsou niţší, neţ je tomu u parlamentních voleb a můţeme tedy hovořit o potvrzení druhořadosti komunálních voleb, nejsou tato čísla tak jasná a přesvědčivá jako u jiných druhů v práci zkoumaných voleb. Z vyhodnocovaných výsledků volební účast je patrný vyšší zájem voličů o tento druh voleb, neţ například u krajských nebo evropských voleb a můţeme vypozorovat i nárůst během posledních dvou kol.62 Zda se jedná o trend zatím nelze, vhledem ke krátkému rozmezí námi zkoumaného časového úseku, konstatovat, bezesporu ale bude zajímavé sledovat vývoj volební účasti u tohoto typu voleb v následujících letech.

62

Tato skutečnost můţe být například ovlivněna jiţ zmiňovanou osobní známostí voličů s kandidáty nebo faktem, ţe politika na úrovni obecních zastupitelstev je pro občany velmi blízká a často aktuálně řeší jejich nejpalčivější problémy.

45

7. Volby do Evropského parlamentu Poté, co Česká republika vstoupila 1. května 2004 do EU, se objevila pro české voliče nová úroveň politické reprezentace, na které zástupci občanů jednotlivých členských států ovlivňují evropskou legislativu – Evropský parlament. Přímé volby do EP byly zavedeny v roce 1979 s cílem přiblíţit evropské instituce a evropský rozhodovací proces občanům jednotlivých členských států a konají se ve všech zemích ve stejném datu s vyuţitím stejného volebního systému poměrného zastoupení.63 Na jejich základě, jak jiţ bylo uvedeno v kap. 2, pak autoři Reif a Schmitt formulovaly koncept voleb druhého řádu a v souvislosti s dalšími koly voleb do EP v rozšiřujícím se prostoru ES/EU jej postupně revidovali.64 Vzhledem k těmto skutečnostem je tedy zřejmé, ţe i my v rámci naší práce pracujeme s evropskými volbami jako s volbami druhém řádu a předmětem našeho zkoumání bude potvrzení či vyvrácení tohoto předpokladu na základě dat získaných ze dvou doposud uskutečněných kol evropských voleb – na jaře 2004 a na jaře 2009.65

7.1 Volby do Evropského parlamentu 2004 Pro ČR první volby do EP se uskutečnily ve dnech 11. a 12. června 2004 a české strany měly v EP obsadit 24 z celkových 732 mandátů. V Poslanecké sněmovně byly v daném období 3 stabilizované politické strany a jedna koalice, vládu vedla ČSSD a o vládní křesla se dělila s Koalicí KDU-ČSL a US-DEU. Specifikem těchto voleb (a stejně tak i celkového volebního systému do EP v ČR) je, oproti ostatním českým volbám, pojetí celé ČR jako jednoho volebního obvodu.66

63

Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů.

64

Fiala, P. (2004): Evropští voliči a volby do Evropského parlamentu, s. 26-28.

65

Hrbek R. - Hagemann, S. - Follesbal, A. – Palmer J. – Mareš M. - Taušková, A. – Eibl O. (2008): Volby do Evropského parlamentu: Co

mohou změnit?, s. 5-129 srov. Šaradín, P. - Benda, L. - Kusz, A. - Outlý, J. - Pacvoň, R. - Pastirčíková, L. - Reterová, S. (2004): Evropské volby v postkomunistických zemích, s. 9-60. 66

Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů.

46

7.1.1 Výsledky voleb do Evropského parlamentu 2004 První evropské volby vyhrála opoziční ODS, hned po ní získali nejvíce křesel v EP kandidáti KSČM. Vládní strany podporu výrazně ztratily, výborného výsledku naopak dosáhly nevládní subjekty nezávislých. Z výsledků je patrný i postupný nárůst podpory SZ, který se v dalších letech nadále stupňoval. Data o volební účasti v evropských volbách 2004 shrnuje tabulka č. 15. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 16. Podrobné výsledky všech stran jsou součástí Přílohy č. 8. Tabulka č. 15: Celková volební účast ve volbách do Evropského parlamentu 2004 Okrsky

Kód a název kraje Celkem

Počet

Vydané

Účast

voličů

Obálky

v%

14 763 14 763 100,00 8 283 485 2 346 010

Zdroj: ČSÚ67

Odev-

Platné

zdané

Hlasy

obálky

Celkem

28,32 2 344 290 2 332 862

Tabulka č. 16: Celkové výsledky voleb do Evropského parlamentu 2004 agregované na celostátní úroveň hlasy v %

parlamentní strany

Strany Opozice

vládní strany


ODS

30,40

24,47

KSČM

20,26

18,51

ČSSD

8,78

30,20

KDU-ČSL 9,57

14,27 (v koalici)

Neparlamentní

za parlamentní strany celkem 69,01% SZ

3,16

regionální

pozn. 1

0,00

Nezávislí

pozn. 2

19,38

2,36

ostatní nezapočítané 8,45%

68


67

Volby.cz: Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 11.-12.6.2004, Územní přehledy o volební účasti,

Český statistický úřad, text-on-line (http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep121?xjazyk=CZ).

47

Pozn. 1: do této skupiny jsou započítána regionální hnutí, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: Ţádné regionální seskupen nepřekročilo ani v jednom kraji klauzuli 5%. Pozn. 2: do této skupiny jsou započítána seskupení, která v některém kraji překročila 5%: Nezávislí, SNK sdruţení nezávislých a Evropští demokraté.

7.1.2 Popis výsledků voleb Tabulka č. 16 shrnuje výsledky voleb do EP konaných na jaře 2004 agregované na celostátní úroveň. Rozdělení na parlamentní a neparlamentní subjekty a dále na opoziční a vládní strany pak vyplývá z výsledků pro toto období relevantních primárních voleb, tedy voleb do PS ČR 2002. Za vládní strany povaţujeme ČSSD, jejíţ předseda v době evropských voleb stál v čele vládnoucí koalice a dále KDU-ČSL, která sice do parlamentních voleb 2002 kandidovala v koalici s US-DEU a spolu s ní byla součástí vládní koalice, ve volbách do EP ale kandidovala samostatně. Poslední jiţ zmíněná strana podílející se na koalici, US – DEU, v evropských volbách při samostatné kandidatuře neuspěla. Jako opoziční strany uvádíme ODS a dále KSČM, jejíţ postavení v českém stranickém systému jsme jiţ vysvětlili v kapitole 5. Tyto parlamentní strany pak v prvních evropských volbách získaly celkem 69,01% všech odevzdaných hlasů. V tabulce č. 16 dále uvádíme výsledky neparlamentních subjektů, které alespoň v jednom kraji překročily hranici 5% a získaly tak alespoň jeden mandát. S ohledem na rozdělení neparlamentních subjektů u jiných typů zkoumaných voleb a vzhledem k tomu, které subjekty v těchto jiných typech voleb uspívají, jsme zachovaly členění na regionální subjekty a sdruţení nezávislých se speciálním zřetelem na SZ, která se v sledujících parlamentních volbách 2006 stala parlamentní stranou a je zajímavé sledovat její vývoj. Z regionálních seskupení nepřekročilo ani v jednom kraji ţádné 5% a proto nebyly jejich výsledky zahrnuty do kategorie regionální, ale do skupiny ostatní nezapočítané. Dvě sdruţení nezávislých kandidátů, která hranici 5% v některém kraji překročila, pak získala v celkovém přepočtu na celostátní úroveň 19,38%, SZ získala v celostátním měřítku 3,16%. Do kategorie ostatní nezapočítané jsou zahrnuty všechny hlasy odevzdané subjektům, které ani v jednom kraji nepřekročily 5% a zůstaly tak bez vlivu na povolební rozdělování mandátů. 68

Volby.cz: Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 11.-12.6.2004, Výsledky hlasování za územní celky,

Český statistický úřad, text-on-line (http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep13?xjazyk=CZ)

48

7.2 Volby do Evropského paramentu 2009 Pro české voliče druhé evropské volby se konaly 5. - 6. června 2009, v době českého předsednictví Radě EU. Poté co ČSSD sesadila vládu vedenou Mirkem Topolánkem, vládla úřednická vláda Jana Fichera a země směřovala k předčasným volbám, které se měly konat na podzim 2009.69 Česká republika se tedy v daném období soustředila na vyřešení parlamentní krize a úspěšné dokončení předsednictví EU, které mělo být 1. července 209 předáno Švédsku.

7.2.1 Výsledky voleb do Evropského parlamentu 2009 V těchto evropských volbách získala největší podporu voličů ODS následovaná ČSSD, KSČM a KDU-ČSL. Významné procento hlasů získaly malé strany, které nepatřily v daném období k parlamentním seskupením, uspěli rovněţ nezávislí. K urnám přišlo 28,22% oprávněných voličů. Tato volební účast patří ve srovnání s ostatními členskými státy EU k niţším, v rámci nových členských států přistupujících ve „východním rozšíření“ není výrazně podprůměrnou. Kdyţ ale místo samotných procent porovnáme rozdíl mezi posledními parlamentními volbami a evropskými volbami 2009, je ČR v rámci všech členských zemí EU třetí nejhorší zemí (vyšší rozdíl zájmu o parlamentní a evropské volby mají jen Nizozemsko a Švédsko).70 Data o volební účasti v evropských volbách 2009 shrnuje tabulka č. 17. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 18. Podrobné výsledky všech stran jsou součástí Přílohy č. 9.

69

Kaniok, P. – Smekal, H.: České předsednictví v Radě EU: politický standard, mediální katastrofa, srov. Beneš, V. – Karlas, J.: The Czech

Presidency, s. 65-76., srov. Ihned (2009): Fischer naposledy o předsednictví – pád vlády nebyl šťastný, ale EU nepoškodil. 70

Jogheeová, E., Havlík V. (2010): Volby do Evropského parlamentu 2009 optikou konceptu voleb druhého řádu, s. 111-129, srov. Cabada,

L., Hloušek, V. a kol (2009): Eurovolby 2009: Prostor pro evropeizaci politických stran ve středovýchovní Evropě? s. 41-66.

49

Tabulka č. 17: Celková volební účast ve volbách do Evropského paramentu 2009 Voliči

Vydané

Volební Odevzdané

Platné

% platných

v seznamu

Obálky

účast v %

hlasy

Hlasů

Okrsky Celkem

zpr.

v%

14 777 14 777 100,00 8 401 374 2 371 009 28,22 71

Obálky 2 369 137

2 358 934 99,57

Zdroj: ČSÚ

Tabulka č. 18: Celkové výsledky voleb do Evropského parlamentu 2009 agregované na celostátní úroveň hlasy v %

Strany

parlamentní strany

vládní strany

Opozice


ODS

31,45

35,38

SZ

2,60

6,29

KDU-ČSL 7,64

7,22

ČSSD

22,38

32,32

KSČM

14,18

12,81

Neparlamentní

za parlamentní strany celkem 78,25% regionální

pozn. 1

0,00

malé strany pozn. 3

7,14

Nezávislí

2,28

pozn. 2

ostatní nezapočítané 12,33% Zdroj: autor na základě dat zveřejněných na stránkách ČSÚ72

Pozn.1: do této skupiny jsou započítána regionální hnutí, která alespoň v jednom kraji překročila 5%: ţádné regionální seskupení nepřekročilo v ţádném kraji 5% klauzuli. Pozn. 2: do této skupiny jsou započítána seskupení, která v některém kraji překročila 5%: STAROSTOVÉ A NEZVISLÍ - VAŠE ALTERNATIVA. Pozn. 3: do této skupiny jsou započítány malé strany, které alespoň v jednom kraji překročily 5%: Evropská demokratická strana, Suverenita. 71

Volby.cz: Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 5.-6.6.2009, Územní přehledy o volební

účasti,Český statistický úřad, text-on-line (http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep121?xjazyk=CZ). 72

Volby.cz: Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 5.-6.6.2009, Výsledky hlasování za územní

celky,Český statistický úřad, text-on-line (http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep13?xjazyk=CZ).

50

7.2.2 Popis výsledků voleb Tabulka č. 18 shrnuje výsledky voleb do EP 2009 agregované na celostátní úroveň a porovnává je s výsledky pro dané období relevantními parlamentními volbami 2006. Rozdělení na vládní a opoziční strany je v tomto případě komplikované, protoţe vládní koalice, která po parlamentních volbách 2006 vládla s křehkou většinou 101 hlasů, byla na jaře 2009 svrţena a na její místo nastoupila úřednická vláda, čímţ se rozlišení na vládní strany a opozici smazává. Vzhledem k tomu, ţe toto vyslovení nedůvěry vládě se ale konalo za velmi dramatických podmínek v době předsednictví ČR v EU, a protoţe celé předchozí dvouleté období charakterizují silné boje opoziční ČSSD plynoucí z výše zmiňované patové situace v Poslanecké sněmovně, ponecháváme v tabulce č. 18 rozdělení na vládní a opoziční strany dle předchozí dva roky vládnoucí vlády Mirka Topolánka. Nová vláda Jana Fischera byla navíc skutečně pouze úřednickou vládou, nelze proto na základě její podoby měnit případné vnímání opozice a vládní koalice po pádu vládu původní.73 Všechny parlamentní strany kromě KDU-ČSL přišly o určitou část podpory, kterou jim voliči dali v roce 2006. Téměř na polovinu klesla podpora SZ, na procenta ztratila největší míru podpory, téměř 10%, opoziční ČSSD. Vládní KDU-ČSL naopak slabě posílila. Celkově získaly parlamentní strany 78,25% všech odevzdaných hlasů. Zbývajících 21,75% hlasů odevzdaly voliči neparlamentním subjektům, z čehoţ 12,33% hlasů patřilo seskupením, která nepřekročila v ţádném kraji 5% a nejsou tedy zohledňovány v naší komparaci. Ze subjektů charakterizovaných jako regionální ani v tomto kole voleb do EP neuspěl ţádný, novinkou ale byla úspěšnost nových stran, které se doposud v ţádných volbách neprosadily – Evropská demokratická strana a Suverenita, které na celostátní úrovni získaly 7,14%. Nezávislí pak celkově obdrţeli 2,28% všech odevzdaných hlasů.

7.3 Dílčí závěr 7.3.1 Srovnání voleb do Evropského parlamentu 2004 s volbami do PS ČR 2002 Evropské volby 2004 byly pro české voliče prvními volbami do Evropského parlamentu a konaly se krátce po ČR do EU na jaře 2004. Srovnávacími primárními volbami jsou tedy volby do PS Č 2002, po kterých v ČR vládla koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU.

73

Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír (2011): How to deal with a governmental crisis? Caretaker and semi-political cabinets in the Czech

politics (rukopis).

51

1. Volební účast: k volebním urnám se dostavilo jen něco málo před 28% oprávněných voličů, coţ je ve srovnání s parlamentními volbami 2002, ve kterých přišlo volit 58% voličské populace bezmála o 30% méně. A jednoznačně se tak naplňuje indikátor nízké volební účasti dle teorie SOE, který dle kap. 3 povaţujeme za jeden z klíčových pro vyhodnocování druhořadosti daného typu voleb. Z pohledu platnosti hlasů můţeme vidět aţ překvapivě malé procento hlasů neplatných. 2. Volební výsledky vládních a opozičních stran: zjednodušeně můţeme konstatovat, ţe ve volbách do EP, které se z hlediska primárních voleb uskutečnily v polovině volebního cyklu, získávaly opoziční strany a ztrácely vládní. Zatím co ale opozičním stranám ODS a KSČM přibylo dohromady pár procent hlasů, opoziční strany ztratily velké mnoţství podpory, kterou měly ve volbách do PS ČR 2002. Hlavní vládní strana ČSSD ztratila více neţ 21% hlasů, KDU-ČSL přišla o téměř 5% (u výsledku KDUČSL je ale nutné zohlednit, ţe zatímco do primárních voleb 2002 kandidovala v koalici s US-DEU, v evropských volbách vystupuje samostatně), poslední koaliční strana US-DEU neuspěla ve volbách do EP vůbec. Celková niţší podpora parlamentním stranám přesunutá na neparlamentní subjekty, která navíc jasně naznačuje odklon voličů od aktuálních vládních stran, přesně naplňuje indikátor teorie SOE. 3. Volební výsledky neparlamentních subjektů: ztracená podpora parlamentních subjektů, které získaly celkově jen necelých 70% všech odevzdaných hlasů se přesunula na neparlamentní subjekty, respektive na sdruţení nezávislých kandidátů, která získala v celostátních výsledcích 19,38% hlasů a tím i mandáty v EP. Regionální sdruţení voliči nepodpořili, u SZ je oproti primárním volbám 2002 vidět nárůst podpory, celostátně ale zelení získali 3,16% hlasů. 8,45% hlasů pak voliči odevzdaly subjektům, které v ţádném kraji nepřekročily 5% a spadají tedy do kategorie „ostatní nezapočítané“. I tyto výsledky potvrzují druhořadost evropských voleb pro české voliče a naplňují indikátory teorie SOE. 7.3.2 Srovnání voleb do Evropského parlamentu 2009 s volbami do PS ČR 2006 Jak jiţ bylo řečeno v podkapitole 7.2.2, je v tomto srovnán potřeba zohlednit výjimečnou politickou situaci, kdy tři měsíce před volbami do EP padla za dramatických podmínek vláda vzešlá z parlamentních voleb 2006, coţ mohlo ovlivnit voliče při jejich rozhodování. V tomto

52

kole voleb se rovněţ nenaplňuje jiţ dříve zmíněná teorie volebních cyklů, na kterou mohla mít aktuální politická situace rovněţ významný vliv. 1. Volební účast: oproti volbám do PS ČR 2006, kdy volilo 64,47% oprávněných voličů byla volební účast v evropských volbách (28,22%) velmi nízká a jasně svědčí o naplnění indikátoru pro určení druhořadosti evropských voleb pro české voliče.74 I v tomto kole se ale můţeme pozastavit na vysokým procentem platných hlasů. 2. Volební výsledky vládních a opozičních stran: všechny parlamentní strany, kromě KDU-ČSL, která mírně posílila, ztratily část podpory voličů. V procentech nejvíce hlasů ztratila ČSSD, v míře podpory ale o největší mnoţství svých voličů přišla v parlamentu nová SZ, které klesla podpora, v porovnání s výsledky v primárních volbách 2006, pod polovinu. Celkově získaly v těchto evropských volbách parlamentní strany více neţ tři čtvrtiny všech odevzdaných hlasů a aţ na dvě uvedené strany se jejich výsledky dosaţené v tomto kole evropských voleb příliš nelišily od voleb do PS ČR 2006. Tyto výsledky sice nejsou tak jasnou deklarací teorie SOE jako ty z evropských voleb 2004, i zde ale můţeme pozorovat odliv voličů od tradičních parlamentních stran směrem k neparlamentním subjektům a proto i v tomto případě můţeme hovořit o naplnění kritéria druhořadosti tohoto druhu voleb. 3. Volební výsledy neparlamentních subjektů: na poli neparlamentních subjektů se v těchto evropských volbách objevil nový hráč – malé strany, které doposud neuspěly v ţádných jiných volbách a v těchto volbách jim voliči odevzdali celkem 7,14% hlasů. V předchozích evropských volbách úspěšní nezávislí v tomto kole získali 2,28%. 12,33% hlasů odevzdaných subjektům, které v ţádném kraji nepřekročily hranici 5%, je zahrnuto v kategorii ostatní nezapočítané a můţeme z nich vyvodit, ţe voliči v evropských volbách stále více rozmělňují svoji podporu mezi mnoho subjektů a nevolí strategicky, coţ je v souladu s teorií SOE a naplnění hodnotícího indikátoru stanoveného v kap. 3.

7.4 Shrnutí Evropské volby se vyznačují nízkým zájmem voličů. Volební účast v obou zatím uskutečněných kolech evropských voleb činila něco málo přes 28%, coţ je v obou případech 74

Helena Hricová v publikaci Eurovolby 2009: Prostor pro evropeizaci politických stra ve střední Evropě? na straně 61 uvádí, ţe tuto účast

mohla ovlivnit i skutečnost, ţe čeští volič očekávali předčasné volby do PS ČR, kterým dali přednost, coţ rovněţ potvrzuje druhořadost voleb do EP.

53

méně neţ polovina dosaţené volební účasti, neţ v daném období relevantních parlamentních volbách. Nízký zájem voličů při prvních evropských volbách, jeţ se konaly těsně po vstupu ČR do EU, by moţná ještě bylo moţné povaţovat za počáteční zdrţenlivost spojenou s neznalostí daného prostředí, avšak vzhledem k tomu, ţe se stejně nízká účast opakovala i u voleb do EP 2009, nelze tento argument pouţít. Naopak, z výsledků evropských voleb 2009 a jejich porovnání s relevantními parlamentními volbami 2006 vyplývá, ţe zatímco se u parlamentních voleb účast zvyšovala, u evropských zůstala na zcela stejné úrovní 28%, coţ druhořadost evropských voleb potvrzuje.75 Na poli odevzdaných hlasů si můţeme povšimnout velmi vysokého procenta platných hlasů, coţ není u druhořadých voleb zcela typické. Domníváme se, ţe toto můţe být zapříčiněno skutečností, ţe ti voliči, kteří v malé volební účasti k volbám dorazili, byli voliči informovanými a chtěli se voleb zúčastnit, proto bylo mnoţství neplatných hlasů zanedbatelné. Při hodnocení výsledků parlamentních (a především vládních stran) je třeba připomenout, ţe evropské volby se konají přesně v polovině volebního cyklu primárních voleb a dle teorie uvedené v kap. 2 je v tomto období nejniţší podpora vládních stran. Toto potvrzují výsledky prvního kola voleb z roku 2004, u druhého kola voleb je ale situace odlišná. Důvodem, proč ve druhém kole vládní strany neztrácely podporu voličů tak, jak tomu bylo v kole prvním a naopak o hlasy přicházela vůdčí opoziční strana ČSSD je bezesporu aktuální politická situace směřující k předčasným volbám. Okolnosti sesazení vlády Mirka Topolánka v průběhu předsednictví Rady EU byly jiţ zmíněny. České politické špičky i veřejnost tak byli postaveni do zcela nové situace, ve které hrála významnou roli média.76 A právě mediální obraz sesazení vlády jako nezodpovědného kroku v době, kdy vláda Mirka Topolánka úspěšně zvládala první české předsednictví a ČR měla úkol nadřazený nad národní úroveň, můţeme povaţovat za podnět pro české voliče, kteří se v podpoře vládních a opozičních stran v dané fázi politického cyklu nechovali zcela standardně. Celkově ale můţeme konstatovat, ţe v obou zatím uskutečněných kolech evropských voleb ztrácely parlamentní strany podporu na úkor neparlamentních subjektů (ať uţ byla tato ztráta mezi opozici a vládní strany rozvrstvena jakkoliv) a zároveň vidíme i vysoké procento „propadlých“ hlasů, které jasně naznačuje, ţe voliči nepřikládají svému rozhodnutí 75

Jak navíc uvádí Helena Hricová v publikaci Eurovolby 2009: Prostor pro evropeizaci politických stra ve střední Evropě? na straně 61, je

tato volební účast dosaţená v ČR nízká i v porovnání s jinými zeměmi EU. 76

Eurozprávy.cz (2009): Reakce zahraničních médií na pád české vlády,), srov. Euroskop.cz (2009): Mediální obraz českého předsednictví,,

srov. Lidovky.cz (2009): ODS srovnává pád vlády s Mnichovem a okupací.

54

v evropských volbách takový význam jako ve volbách parlamentních. Na základě těchto poznatků pak můţeme konstatovat, ţe evropské volby naplňují základní indikátory teorie SOE a jsou pro české volbami druhořadými.

55

8. Volby do Senátu Parlamentu České republiky Volby do senátu jsou samotným svým charakterem odlišné od všech ostatních voleb, které jsou součástí zkoumání v naší práci. Jako jediné mají jiný volební systém, coţ výrazně mění roli stran a individuí u těchto voleb. Namísto jednokolového volebního klání, jehoţ výsledky vznikají na základě poměrného volebního systému, jsou tyto volby dvoukolové, a protoţe ve druhém kole voliči rozhodují mezi dvěma kandidáty většinovým volebním systémem, je tento typ voleb ve srovnání s předchozími zkoumanými typy více personifikovaný.77 Uţ z této základní charakteristiky je tedy patrné, ţe se voliči ve volbách do Senátu musí rozhodovat jiným způsobem, neţ v primárních volbách do PS ČR. Navíc je zřejmý rozdíl mezi pravomocemi Senátu a Poslanecké sněmovny, kdy Senát plní kontrolní roli a není tedy hlavním tvůrcem legislativy ani z něho neplyne exekutivní moc, a tedy je moţné předpokládat, ţe k němu voliči zaujmou rozdílný přístup neţ k parlamentním volbám a ţe budou volby senátorů pro české voliče druhořadé. Vzhledem k volebnímu systému, ve kterém se ve dvouletých periodách volí vţdy třetina senátorů na 6 let, podrobíme zkoumání 4 kola senátních voleb uskutečněná v námi stanoveném časovém období od roku 2004 do současnosti. Výsledky nelze vyhodnocovat v rámci jednotlivých krajů, a proto budeme do srovnávání započítávat ty kandidáty, kteří zvítězili buď po prvním, nebo po druhém kole a tedy získaly mandát v Senátu ČR a zohledníme jejich politickou příslušnost dle strany. Do našeho srovnávání s primárními volbami relevantními pro dané období tak budou zahrnuti všichni příslušníci politických subjektů, kteří získali v daných volbách mandát, stejně jako u jiných typů voleb, kde jsme započítávali všechny subjekty, které alespoň v jednom kraji překročily volební klauzuli 5%. Poslední charakteristikou senátních voleb, kterou je na tomto místě potřeba zmínit, je jejich „nesamostatnost“ – první kola voleb do Senátu jsou vţdy pro danou část obvodů, které právě mají volit svou třetinu senátorů, přiřazeny jinému typu voleb a volič tak v rámci jednoho volebního aktu odevzdávají své hlasy dvěma různým typům kandidátů voleným odlišným volebním systémem. Případná druhá kola voleb se pak konají jiţ samostatně týden po prvním kole a je tedy třeba sledovat volební účast v obou kolech.78 77 78

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých zákonů. Lebeda, T., Malcová, K., Lacina, T. (2009): Volby do Senátu 1996 až 2008, s. 13-30.

56

S problematikou více kol rovněţ souvisí i skutečnost, ve kterém kole voleb byl daný kandidát zvolen. Pro potřeby naší práce není však tato okolnost podstatnou, zajímají nás celkové výsledky a stranická příslušnost zvolených kandidátů a vzhledem ke komparovaným datům neposuzujeme, ze kterého kola vítěz vzešel. Proto pracujeme s výsledky všech vítězů po obou kolech bez ohledu na to, ve kterém kole kandidát do Senátu postoupil.

8.1 Volby do Senátu 2004 Toto kolo senátních voleb se konalo na podzim 2004 spolu s volbami do krajských zastupitelstev a bylo tedy v polovině volebního cyklu vlády vzešlé z parlamentních voleb 2002. Podzimním volbám předcházely volby do EP konané na jaře téhoţ roku i změna předsedy nejsilnější vládní strany.

8.1.1 Výsledky voleb do Senátu 2004 Data o volební účasti v senátních volbách 2004 shrnuje tabulka č. 19. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 20. Podrobné výsledky kandidátů zvolených za jednotlivé strany jsou součástí Přílohy č. 10. Tabulka č. 19: Celková volební účast ve volbách do Senátu 2004 Volební obvod

Celkem

79

Voliči Kolo 1. kolo 2. kolo

v seznamu

Vydané Volební Odevzdané Platné obálky

účast v %

Obálky

hlasy

% platných hlasů

2 715 437 786 732

28,97 777 417

724 686

93,22

2 614 630 481 475

18,41 481 191

478 891

99,52

Zdroj: ČSÚ

79

Volby.cz: Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve dnech 5.-6.11.2004, Český statistický úřad, Volební účast v 1. a 2. kole, text on-line

(http://www.volby.cz/pls/senat/se31?xjazyk=CZ&xdatum=20041105&xv=0).

57

Tabulka č. 20: Celkové výsledky voleb do Senátu 2004 agregované na celostátní úroveň Strany

parlamentní strany

Opozice

vládní strany

počet senátorů v %


ODS

66,67

24,47

KSČM

3,70

18,51

ČSSD US-DEU, ODA

0,00

30,20

3,70

14,27 (v koalici bez ODA)

KDU-ČSL

11,11

14,27 (v koalici)

3,70

2,36

neparlamentní

za parlamentní strany celkem 85,18% SZ regionální hnutí pozn. 1

0,00

Nezávislí

11,10

pozn. 2

ostatní nezapočítané 0%

2,78 (jedna strana) 80


Pozn. 1: do této skupiny jsou započítána regionální hnutí, jejichţ alespoň jeden kandidát se dostal do Senátu: Ţádný kandidát regionálních subjektů nezískal mandát. Pozn. 2: do této skupiny jsou započítána seskupení, jejichţ alespoň jeden kandidát se dostal do senátu: SNK Evropští demokraté, Nezávislí, Spojení demokraté - Sdruţení nezávislých.

8.1.2 Popis výsledků voleb Tabulka č. 20 shrnuje výsledky voleb do třetiny senátu z roku 2004 agregované na celostátní úroveň a porovnává je s výsledky parlamentních voleb 2002, ze kterých vyplývá i rozdělení na parlamentní a neparlamentní subjekty a na opoziční a vládní strany. Do parlamentních subjektů zahrnujeme všechny ty, které získaly ve volbách do PS ČR 2002 mandát buď samostatně, nebo jako člen koalice. Z tohoto důvodu uvádíme mezi vládními stranami ČSSD jako hlavní vládní stranu, jejíţ předseda je ve sledovaném období i premiérem, dále KDU-ČSL, jeţ do těchto senátních voleb kandidovala samostatně, zatímco v parlamentních volbách figurovala v koalici s US-DEU a tedy i US-DEU, která v senátních 80

Volby.cz: Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve dnech 5.-6.11.2004, Český statistický úřad, Přehledy – senátoři dle volební strany,

text on-line (http://www.volby.cz/pls/senat/se1213?xjazyk=CZ&xdatum=20041105&xv=2).

58

volbách získala jeden mandát v koalici s ODA. Opozičními stranami v kontextu voleb do PS ČR rozumíme ODS a KSČM s jejím specifickým postavením v českém stranickém systému. Celkem tyto parlamentní subjekty získaly v senátních volbách 2004 85,18% všech odevzdaných hlasů. Zbylá podpora voličů je rozdělena mezi v té době neparlamentní subjekty - SZ a tři sdruţení nezávislých, kteří dohromady získaly zbylých 14,8% hlasů. Regionální subjekty v těchto senátních volbách úspěšné nebyly a nezískaly ani jeden mandát. Kategorie ostatních nezapočítaných hlasů je vzhledem k charakteru senátních voleb a stanovenému způsobu jejich vyhodnocování nulová, protoţe v komparaci pracujeme s výsledky subjektů, které získaly alespoň jeden mandát, a navíc není vzhledem k volebnímu systému ve volbách od Senátu moţné, aby existovaly „propadlé“ hlasy, protoţe z kaţdého klání vzejde jeden kandidát, který dostane mandát bez jakéhokoliv přepočítávaní.

8.2 Volby do Senátu 2006 Senátní volby 2006 se konaly společně s komunálními volbami v říjnu 2006, tedy několik měsíců po uskutečnění primárních voleb. V dané chvíli se česká politická scéna vyrovnávala s těţkou situací způsobenou vyrovnaným poměrem sil pravice a levice v PS ČR a voliči tak ještě neznali podobu vládní koalice, program vlády, ani opoziční strany.

8.2.1 Výsledky voleb do Senátu 2006 Data o volební účasti v senátních volbách 2006 shrnuje tabulka č. 21. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 22. Podrobné výsledky všech zvolených kandidátů dle politických stran jsou součástí Přílohy č. 11. Tabulka č. 21: Celková volební účast ve volbách do Senátu 2006 Volební obvod

Celkem

81

Kolo 1. kolo 2. kolo

Voliči

Vydané

Volební Odevzdané

Platné

% platných

v seznamu

obálky

účast v %

Hlasy

hlasů

obálky

2 780 914 1 170 474

42,09 1 140 247

1 063 614

93,28

2 781 827 576 630

20,73 576 292

574 555

99,70

Zdroj: ČSÚ 81

Volby.cz: Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve dnech 20.-21.10.2006, Český statistický úřad, Volební účast v 1. a 2. kole, text on-

line (http://www.volby.cz/pls/senat/se31?xjazyk=CZ&xdatum=20061020&xv=0).

59

Tabulka č. 22: Celkové výsledky voleb do Senátu 2006 agregované na celostátní úroveň hlasy v %

Strany

parlamentní strany

vládní strany

opozice


ODS

51,85

35,38

SZ

0,00

6,29

KDU-ČSL 14,81

7,22

ČSSD

22,22

32,32

KSČM

0,00

12,81

Neparlament ní

za parlamentní strany celkem 88,88 % regionální

pozn. 1

3,70

nezávislí

pozn. 2

7,40


82


Pozn. 1: Do této skupiny jsou započítávána seskupení, která získala mandát v Senátu: Strana pro otevřenou společnost. Pozn. 2: Do této skupiny jsou započítávána seskupení, která získala mandát v Senátu: Nezávislí kandidáti, Starostové a Nezávislí.

8.2.2 Popis výsledků voleb Tabulka č. 22 je shrnutím výsledků voleb do třetiny senátu z roku 2006 agregovaných na celostátní úroveň a nabízí srovnání s výsledky pro dané období aktuálních parlamentních voleb. V době konání senátních voleb na podzim 2006 sice ještě nebyla, vzhledem ke sloţité povolební situaci, sestavena vláda, která by měla důvěru Poslanecké sněmovny, z volebních výsledků ale bylo jasné, které strany v parlamentu zasednou a rozdělení a pozici a vládu jsme provedli dle zřejmých tendencí politického jednání a následné podoby vlády schválené 82



60

v lednu 2007.83 Vládními stranami jsou tedy v tomto srovnání myšleny ODS a KDU-ČSL, které v tomto kole senátních voleb získaly oproti parlamentním volbám 2006 výrazně vyšší míru podpory a nováček Poslanecké sněmovny SZ, která ale v senátních volbách 2006 nezískala ani jeden mandát. K opozici pak řadíme ČSSD, která oproti parlamentním výsledkům o třetinu oslabila a dále KSČM, jeţ obdobně jako Zelení nezískala v Senátu po volbách 2006 ani jeden mandát. Tyto uvedené strany získaly celkem 88,88% hlasů. Zbývající procenta si rozdělily neparlamentní subjekty, které získaly v Senátu celkem 3 mandáty a které v tabulce č. 22 dělíme dle jejich charakteru na regionální hnutí a seskupení nezávislých. Dvě úspěšná seskupení nezávislých získala po jednom mandátu, třetí připadl Straně pro otevřenou společnost, která je tradičně úspěšná v Libereckém kraji, kde překročila hranici 5% i v jiných typech voleb, a protoţe v tomto případě senátních voleb byla jejich zástupkyně zvolená v Jablonci na Liberecku, řadíme ji i zde do regionálních hnutí.

8.3 Volby do Senátu 2008 Senátní volby 2008 se konaly v polovině volebního cyklu vlády vzešlé ze sloţitých jednání po volbách d PS ČR 2006 a voliči se tak rozhodovali v porovnání se stejnými výsledky primárních voleb jako v předchozím kole senátních voleb, ovšem s tím rozdílem, ţe uţ byla v dané chvíli u vlády konkrétní koalice. V souběhu s těmito volbami se v říjnu 2008 konaly i krajské volby.

8.3.1 Výsledky voleb do Senátu 2008 Data o volební účasti v senátních volbách 2008 shrnuje tabulka č. 23. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 24. Podrobné výsledky všech zvolených kandidátů dle stran jsou součástí Přílohy č. 12.

Tabulka č. 23: Celková volební účast ve volbách do Senátu 2008

83

Obdobně jsme se k vyhodnocování výsledků postavili i v případě voleb do zastupitelstev měst a obcí, které se konaly ve stejnou dobu a pro

třetinu volící do Senátu byly společné.

61

Volební obvod

Celkem

Kolo

84

1. kolo 2. kolo

Voliči

Vydané

Volební Odevzdané

Platné

% platných

v seznamu

obálky

účast v %

hlasy

Hlasů

Obálky

2 852 506 1 127 259

39,52 1 115 868

1 047 358

93,86

2 764 218 825 126

29,85 824 490

822 353

99,74

Zdroj: ČSÚ

Tabulka č. 24: Celkové výsledky voleb do Senátu 2008 agregované na celostátní úroveň Strany

hlasy v % volby do PS ČR 2006

parlamentní strany

vládní strany

Opozice

ODS

11,11

35,38

SZ

0,00

6,29

KDU-ČSL 0,00

7,22

ČSSD

85,19

32,32

KSČM

3,70

12,81

Neparlament ní

za parlamentní strany celkem 100% regionální

pozn. 1

0,00

Nezávislí

pozn. 2

0,00


85


Pozn. 1: Do této skupiny jsou započítávána seskupení, která získala mandát v Senátu: Ţádné seskupení nezískalo mandát. Pozn. 2: Do této skupiny jsou započítávána seskupení, která získala mandát v Senátu: Ţádné seskupení nezískal mandát.

84


line (http://www.volby.cz/pls/senat/se31?xjazyk=CZ&xdatum=20081017&xv=0). 85



62

8.3.2 Popis výsledků voleb Tabulka č. 24 shrnuje výsledky voleb do třetiny senátu uskutečněných na podzim 2008 agregované na celostátní úroveň a vyhodnocuje je v souvislosti s volbami do PS ČR z roku 2006 relevantními pro dané období. Rozdělení na parlamentní a neparlamentní subjekty a na strany vládní a opoziční zůstalo shodné s popisem podkapitoly 8.2.2, se kterým mají shodné výchozí parametry - primární volby do parlamentu z jara 2006. Vládní strany v senátních volbách 2008 ztratily výraznou část podpory. Jedinou úspěšnou vládní stranou byla ODS, která získala 3 mandáty z 27 moţných, i přesto ale oproti volbám do PS CR 2006 přišla o více neţ 24% hlasů. Dvě další vládní strany SZ a KDU-ČSL nezískaly, jak můţeme vidět v tabulce č. 24, ani jeden mandát. Většinu hlasů (celých 88,89%) tak získala opozice. Z toho ČSSD 85,19% hlasů a celkem 23 mandáty, KSČM stačily 3,7% hlasů na obsazení jednoho senátního křesla. Parlamentní subjekty tak v tomto kole senátních voleb získaly celých 100% voličské podpory a na neparlamentní subjekty nezbyl ani jeden mandát.

8.4 Volby do Senátu 2010 Poslední námi hodnocené senátní volby se uskutečnily na podzim 2010 zároveň s volbami do zastupitelstev měst a obcí. Volební cyklus nové vlády, kterou vedl nový předseda ODS Petr Nečas, byl tedy na počátku.

8.4.1 Výsledky voleb do Senátu 2010 Data o volební účasti v senátních volbách 2010 shrnuje tabulka č. 25. Celkové sečtené a na celostátní úroveň agregované výsledky jednotlivých stran relevantních pro náš výzkum uvádí tabulka č. 26. Podrobné výsledky úspěšných kandidátů dle stran jsou součástí Přílohy č. 13.

63

Tabulka č. 25: Celková volební účast ve volbách do Senátu 2010 Volební obvod

Celkem

Kolo

86

1. kolo 2. kolo

Voliči

Vydané

Volební Odevzdané

Platné

% platných

v seznamu

obálky

účast v %

Hlasy

hlasů

Obálky

2 774 178 1 237 072

44,59 1 213 224

1 147 390

94,57

2 774 982 683 705

24,64 683 271

680 437

99,59

Zdroj: ČSÚ

Tabulka č. 26: Celkové výsledky voleb do Senátu 2010 agregované na celostátní úroveň hlasy v %

Strany

parlamentní strany

vládní strany

opozice


ODS

29,63

20,22%

VV

0,00

10,88%

TOP 09

7,41

16,70%

ČSSD

44,44

22,08%

KSČM

0,00

11,27%

Neparlamentní

za parlamentní strany celkem 81,48% KDU -ČSL

pozn. 3

7,41

4,39%

regionální

pozn. 1

7,41

0,00%

nezávislí

pozn. 2

3,70

0,00%


87


86


line (http://www.volby.cz/pls/senat/se31?xjazyk=CZ&xdatum=20101015&xv=0). 87

Volby.cz: Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve dnech 15.-16.10.2010, Český statistický úřad, Přehledy – senátoři dle volební

strany, text on-line (http://www.volby.cz/pls/senat/se1213?xjazyk=CZ&xdatum=20101015&xv=2).

64

Pozn. 1: Do této skupiny jsou započítávána seskupení, která získala mandát v Senátu: Severočeši. Pozn. 2: Do této skupiny jsou započítávána seskupení, která získala mandát v Senátu: Nestraníci. Pozn. 3: KDU - ČSL ve volbách do PS ČR 2010 nepřekročila 5% a nedostala se do Parlamentu.

8.4.2 Popis výsledků voleb Tabula č. 26 souhrnně popisuje výsledky senátních voleb konaných a podzim 2010 agregované na celostátní úroveň a porovnává je výsledky voleb do PS ČR z jara 2010 platnými v daném období. Mezi parlamentními stranami nefiguruje „tradiční vládní strana“ KDU-ČSL, která se v posledních parlamentních volbách do sněmovny nedostala, její výsledky proto srovnáváme v kategorii neparlamentních subjektů. V senátních volbách 2010 se jí ale opět podařilo získat hlasy voličů a tím i mandáty v Senátu. Mezi parlamentními subjekty můţeme naopak nalézt nové strany, které se doposud v našich analýzách nevyskytovaly – TOP 09 a VV, které uspěly v parlamentních volbách a vytvořily vládní koalici s ODS. Opozičními stranami tedy v tomto období na základě výsledků voleb do PS ČR 2010 jsou ČSSD a KSČM. V senátních volbách 2010 získalo těchto 5 parlamentních stran celkem 81,48% hlasů. Zbývajících 18,52 % hlasů a s nimi spojených 5 mandátů v Senátu Parlamentu ČR si rozdělily subjekty, které nejsou v současnosti součástí Poslanecké sněmovny – 2 mandáty KDU-ČSL, 2 mandáty regionální sdruţení a 1 mandát nezávislí.

8.5 Dílčí závěr 8.5.1 Srovnání výsledků voleb do Senátu 2004 s výsledky voleb do PS ČR 2002 Výsledky voleb do Senátu 2004 agregované a celostátní úroveň porovnáváme s pro dané období aktuálním sloţením poslanecké sněmovny vzešlým z voleb do PS ČR 2002 a sledujeme tři základní indikátory druhořadosti voleb stanovené teorií SOE. 1. Volební účast: účast voličů v senátních volbách je nutné sledovat v obou kolech odděleně. Zatímco v prvním kole senátních voleb 2004 odevzdalo svůj hlas 28,97% oprávněných voličů, ve druhém kole přišlo volit jen 18,41%. Volební účast ve druhém kole voleb byla tedy o třetinu niţší, neţ v kole prvním. V porovnání s volbami do PS 65

ČR 2002, ve kterých volební účast dosáhla 58%, je účast v prvním kole senátních voleb poloviční, do druhého kola přišla volit jen třetina voličů, kterých se dané senátní volby týkaly. Tyto údaje potvrzují kritérium volební účasti stanovené jak v teorii SOE, tak v metodologické kapitole 3. 2. Volební výsledky opozičních a vládních stran: na základě výsledků uvedených v tabulce č. 20 je moţné konstatovat, ţe vítězem těchto senátních voleb se stala opoziční ODS, která získala 66,67% všech odevzdaných hlasů a její zástupci obsadili v Senátu z 27 volených křesel osmnáct. Nejvíce naopak ztratila vůdčí vládní strana ČSSD, která nezískala ani jeden mandát, coţ je oproti zisku 30% v parlamentních volbách výrazný propad. Vládní koalice KDU-ČSL a US-DEU sice do těchto senátních voleb nekandidovala společně, pokud ale sečteme výsledek samostatné KDU-ČSL a zisk jednoho mandátu pro koalici US-DEU a ODA, zůstává míra podpory pro tyto subjekty prakticky shodná s výsledkem jejich koalice v parlamentních volbách 2002. Velkou míru podpory ztratila i KSČM, coţ u této strany nebývá zcela typické.88 Celkově voliči odevzdaly parlamentním stranám 85,18% hlasů. Tyto výsledky zcela korespondují s teorií druhořadých voleb a potvrzují v tomto konkrétním případě náš předpoklad o druhořadosti senátních voleb pro české voliče. 3. Volební výsledky neparlamentních subjektů: vzhledem ke skutečnosti, ţe ve sledovaných volbách do senátu máme nulové procento nezapočítaných hlasů, je zřejmé, ţe všechny ostatní hlasy odevzdali voliči neparlamentním subjektům, které v Senátu získaly celkem 4 mandáty. Nejúspěšnější byla skupina nezávislých, v rámci které byly úspěšné tři konkrétní subjekty vţdy s jedním zvoleným kandidátem. Čtvrtým zvoleným neparlamentním kandidátem byl zástupce SZ. Volební úspěšnost neparlamentních subjektů je rovněţ naplněním indikátoru druhořadosti senátních voleb nastaveném v kap. 3.

8.5.2 Srovnání výsledků voleb do Senátu 2006 s výsledky voleb do PS ČR 2006 Výsledky voleb do Senátu z podzimu 2006 a jejich srovnání s relevantními primárními volbami do PS ČR z jara 2006, jak je shrnuje tabulka č. 22, naznačují určitou míru vychýlení 88

KSČM většinou dosahuje velmi stabilních výsledků, které jsou důsledkem velké loajálnosti jejích voličů. Důvody, proč v těchto senátních

volbách dosáhla, v porovnání s parlamentními volbami, takto nízkého výsledku můţeme hledat jednak v moţnosti, se dané volby konaly v obvodech, kde KSČM nemá tak velkou podporu a dále je moţné i uvaţovat moţnost, ţe se voliči KSČM neztotoţnili s volením zástupců do Senátu.

66

oproti ostatním třem sledovaným kolům senátních voleb, které je patrné v oblasti rozdílné podpory opozičním a vládním stranám. Tato skutečnost můţe být do značné míry zapříčiněna nepřehlednou patovou situací po volbách do PS ČR 2006, kterou jsme jiţ popisovali v souvislosti komunálními volbami 2006 v kap. 6. Obecně ale můţeme konstatovat, ţe i přes tento rozdíl v distribuci hlasů v rámci parlamentních stran zůstávají naplněny základní indikátory druhořadosti i u těchto senátních voleb. 1. Volební účast: k volebním urnám přišlo svůj hlas pro budoucí senátory odevzdat v prvním kole 42,09% voličů, ve druhém kole pak 20,73%, přičemţ v parlamentních volbách 2006 volilo 64,47% oprávněných voličů. V porovnání s relevantním primárními volbami tedy přišlo do senátu volit v prvním kole o třetinu a v druhém kole o dvě třetiny méně voličů. Přesto, ţe je ve srovnání s prvními zkoumanými senátními volbami z roku 2004 volební účast v tomto případě vyšší, jedná se stále o výrazný pokles zájmu voličů, který se navíc v druhém kole oproti prvnímu sniţuje na polovinu, coţ potvrzuje teze druhořadosti voleb i v tomto konkrétním případě voleb u konkrétního indikátoru volební účasti. 2. Volební výsledky vládních a opozičních stran: parlamentní strany získaly celkem 88,88% hlasů voličů, které se rozdělily pouze mezi tři z nich, protoţe vládní SZ a opoziční KSČM nezískaly ani jeden mandát. O polovinu hlasů víc, neţ v parlamentních volbách 2006 dostala v tomto kole senátních voleb KDU-ČSL, téměř 16,5% víc voličů dalo svůj hlas ODS sestavující aktuální vládu (ta získala celkem 14 mandátů). Naopak vůdčí opoziční ČSSD ztratila třetinu podpory a zajistila si tak v tomto kole senátních voleb z moţných 27 senátních křesel šest. Tyto výsledky sice zcela nekorespondují s charakteristikou SOE v oblasti distribuce přízně voličů v rámci parlamentních stran, musíme ale přihlédnou k výše popsané výjimečnosti situace, kdy prakticky ţádná schválená vláda ještě v době konání těchto senátních voleb neexistovala a navíc šli voliči k urnám v začátku volebního cyklu daného primárními volbami. I přes tuto odchylku ale můţeme konstatovat, ţe odklon části podpory od parlamentních stran směrem k neparlamentním subjektům je jasným signálem druhořadosti senátních voleb patrným i v tomto mírně specifickém bodě. 3. Volební výsledky neparlamentních subjektů: jak jiţ bylo řečeno v podkapitole 8.2.2 a jak vyplývá z tabulky č. 22, získaly i v tomto kole senátních voleb neparlamentní subjekty výrazně vyšší míru podpory neţ v parlamentních volbách, která vedla k zisku

67

celkem tří mandátů v Senátu. Tato chuť voličů volit jiné, neţ parlamentní subjekty potvrzuje teorii SOE takovou, jak o ní hovoří autoři Schmit a Reiff.

8.5.3 Srovnání výsledků voleb do Senátu 2008 s výsledky voleb do PS ČR 2006 Srovnávacími hodnotami pro výsledky senátních voleb 2008 ještě stejně jako v předchozí podkapitole zůstávají volby do PS ČR 2006. Situace je však rozdílná, protoţe se v těchto senátních volbách nacházíme v polovině volebního cyklu vlády, která jiţ má důvěru Poslanecké sněmovny a voliči jiţ měli dostatečný čas na reflexi jejích kroků. Výsledky ve volbách do Senátu 2008 jsou tedy i přes stejné sloţení Poslanecké sněmovny od předchozích kol senátních voleb značně odlišné. 1. Volební účast: v prvním kole senátních voleb přišlo svůj hlas odevzdat bezmála 40% voličů, ve druhém kole uţ k urnám dorazilo jen necelých 30%. Ve srovnání s 64,47% volební účasti v primárních volbách 2006 tedy byla volební účast v prvním kole o třetinu niţší, v druhém kole poloviční. Tato skutečnost potvrzuje niţší zájem voličů o senátní volby a tím i jejich druhořadost v tom smyslu, v jakém o něm hovořili autoři teorie SOE Reiff a Schmit. 2. Volební výsledky vládních a opozičních stran: senátní volby 2008 jsou výjimečné vysokou úspěšností parlamentních stran, které získaly 100% podporu voličů. O tuto podporu se také dělilo nejméně subjektů ze všech 4 kol voleb, jeţ podrobujeme v rámci této práce zkoumání. Pouze tři strany (ODS, KSČM a ČSSD) získaly mandáty v Senátu, kandidáti ostatních parlamentních stran (vládní strany SZ a KDUČSL) nezvítězili ani v jednom z volebních obvodů a strany tak zůstaly v tomto kole senátních voleb bez mandátu. Jediná v těchto volbách úspěšná vládní strana však přišla oproti parlamentním volbám 2006 o velké procento hlasů, naopak vedoucí opoziční ČSSD obsadila drtivou většinu ze sedmadvaceti senátorských křesel. Tato ztráta podpory vládním stranám a nárůst podpory stranám opozičním je, dle faktů uvedených teoretické kapitole 2, v polovině volebního cyklu typickým projevem nespokojenosti voličů a patří mezi základní rysy druhořadosti voleb. 3.Volební výsledky neparlamentních subjektů: ve sledovaných senátních volbách 2008 nezískaly neparlamentní subjekty ani jeden mandát v Senátu Parlamentu ČR. To je v námi sledovaném období u senátních voleb výjimkou, která v tomto

68

konkrétním případě nesplňuje indikátor druhořadosti senátních voleb ve smyslu přesunu podpory voličů od parlamentních k neparlamentním subjektům.

8.5.4 Srovnání výsledků voleb do Senátu 2010 s výsledky voleb do PS ČR 2010 Srovnání senátních a parlamentních voleb konaných v roce 2010 nám přináší obrázek současné politické situace v ČR. Senátní volby se opět konaly v počáteční fázi volebního cyklu a jejich celkové výsledky opět hovoří o druhořadosti pro české voliče. 1.Volební účast: prvního kola senátních voleb se zúčastnilo 44,59% voličů, ve druhém kole hlasovalo 24,64% k volení oprávněných Čechů. Volební účast v parlamentních volbách na jaře 2010 přitom dosahovala 58%. Můţeme tedy konstatovat, ţe zájem voličů o senátní volby byl, především v druhém kole, opět výrazně niţší, neţ o volby parlamentní, coţ potvrzuje předpoklad druhořadosti senátních voleb. 2.Volební výsledek parlamentních subjektů: z celkem pěti parlamentních subjektů uspěly v tomto kole senátních voleb jen tři strany a celkově získaly 81,48% hlasů. Nová vládní strana TOP 09 ztratila polovinu podpory, druhý parlamentní nováček VV nezískal ani jeden mandát. Téměř o třetinu posílila vedoucí vládní strana ODS, dvojnásobek hlasů obdrţela v porovnání s volbami do PS ČR 2010 ČSSD. KSČM zůstala bez zástupců v Senátu. Výrazný nárůst podpory opozice i redistribuce hlasů od parlamentních subjektů směrem k neparlamentním pak hovoří pro charakteristiku senátních voleb jako druhořadých a naplňuje námi stanovené indikátory z kap. 3. 3.Volební výsledky neparlamentních subjektů: téměř 20% své podpory směřovali čeští voliči v senátních volbách 2010 k subjektům, které v daném období nejsou členy Poslanecké sněmovny. Pozice v senátu získaly jak zástupci regionálních hnutí a sdruţení nezávislých, tak KDU-ČSL, jeţ v jarních parlamentních volbách nezískala poprvé za námi sledované období dostatek hlasů pro zasednutí v PS ČR. Tato ochota volit neparlamentní subjekty je opět naplněním charakteristiky druhořadých voleb a je v souladu s teorií SOE.

8.6 Shrnutí Vzhledem k odlišnému charakteru senátních voleb, který jsme nastínili v úvodu této kapitoly, je nutné konstatovat, ţe tento typ voleb je méně komparovatelný, neţ krajské, evropské a komunální volby. Hlavním důvodem je jiný typ volebního systému, jenţ přisuzuje 69

senátním volbám určitou míru specifičnosti. I přes to ale nacházíme v chování voličů i v průběhu senátních voleb jasné rysy druhořadosti voleb, o kterých hovoří autoři teorie SOE a pokusíme se tedy o shrnutí a zhodnocení výsledků těchto voleb konaných v námi stanoveném období. Zájem voličů o senátní volby je oproti primárním volbám výrazně menší. Jiţ v prvních kolech těchto voleb můţeme vidět o polovinu aţ třetinu niţší hodnoty volební účasti, neţ u pro dané období relevantních voleb parlamentních. Zcela zjevný je také výrazný pokles zájmu voličů o druhé kolo senátních voleb, které uţ není spojeno s ţádnými jinými volbami a koná se týden po kole prvním.89 Tato druhá vlna poklesu zájmu ubírá senátním volbám v některých případech aţ polovinu z občanů volících v prvním kole a naplňuje tedy indikátor druhořadosti voleb v plném rozsahu. Můţeme ale rovněţ sledovat postupný mírný nárůst zájmu voličů o tento typ voleb a bude otázku budoucích zkoumání, zda se tento trend potvrdí.90 Pokud se zaměříme na mnoţství neplatných odevzdaných hlasů, můţeme rovněţ vidět výrazný a ve všech zkoumaných kolech velmi podobný rozdíl mezi prvním a druhým kolem. V prvním kole voliči odevzdávali více neţ 6% neplatných hlasů, zatímco v druhém kole nečinily neplatné hlasy ani procento ze všech odevzdaných lístků. Není náplní naší práce zkoumat tuto okolnost, můţeme ale vyjádřit domněnku, ţe za lepší výsledky ve druhém kole můţe velmi jednoduchá volba mezi dvěma konkrétními kandidáty, zatímco v prvním kole, je výběr sloţitější a navíc se voličům můţe plést s jiným typem voleb konaným paralelně. Volební výsledky jednotlivých parlamentních či neparlamentních, popřípadě vládních nebo opozičních, politických subjektů jsou ovlivněny jak fází volebního cyklu, v níţ se konkrétní senátní volby konaly, tak i výše zmíněnou skutečností, ţe tento typ volby je oproti ostatním druhům voleb v ČR odlišný. Celkově můţeme konstatovat, ţe ve třech ze čtyř zkoumaných senátních voleb uskutečněných v námi stanoveném období třikrát zvítězili zástupci opozičních stran a představitelé aktuálních vládních stran ztratili určitou míru podpory a rovněţ ve třech ze čtyř voleb získaly poměrně velkou míru podpory neparlamentní subjekty, většinou z uskupení nezávislých kandidátů. Tato skutečnost rovněţ hovoří pro zařazení senátních voleb mezi volby druhého řádu podle kritérií, která jsme si nastavili v kap. 3. 89

Tento propad voličského zájmu mezi prvním a druhým kolem je běţným jevem dvoukolových většinových volebních systémů a

nejběţnějšími vysvětleními jsou neochota voličů volit tolikrát v tak krátkém časovém úseku a jejich lhostejnost k postoupivším kandidátům. (Lebeda, T., Malcová, K., Lacina, T. (2009): Volby do Senátu 1996 až 2008, s.57) . 90

Moţnost posuzovat senátní volby v ČR dle konceptu druhořadých voleb připouští i Tomáš Lacina v publikaci Volby do Senátu 1996 až

2008, kde sám srovnání těchto voleb s teorii SOE provádí a dospívá k závěru, ţe z hlediska volební účasti lze hovořit o volbách druhořadých (Lebeda, T., Malcová, K., Lacina, T. (2009): Volby do Senátu 1996 až 2008, s.52-69) .

70

Nejvíce odlišné pak byly volby konané na podzim 2006, kdy ještě prakticky nebyla z důvodu politického patu sestavena vláda a voliči tak při svém rozhodování reagovali na odlišné podněty, neţ v ostatních kolech voleb. Na tomto místě nelze opomenout ani srovnání výsledků senátních voleb s výsledky těch typů voleb, se kterým se dané senátní volby konaly současně. Na základě všech výše uvedených výsledků můţeme konstatovat, ţe chování voličů v obou typech voleb, jeţ se konaly ve stejném termínu, vykazuje stejné tendence podpory stejných subjektů (především opozice a vládních stran), i kdyţ do výsledků se drobně promítala skutečnost, ţe se senátní volby konaly vţdy jen v některých obvodech, kde mají určité strany tradičně větší či menší podporu.

71

9. Vyhodnocení výsledků Na základě výsledků uvedených v kapitolách 4 aţ 8 a jejich srovnání s indikátory druhořadosti voleb se na tomto místě pokusíme o celkové zhodnocení poznatků, které jsme k charakteristikám konkrétních typů voleb uváděli v jednotlivých kapitolách. Porovnáním výsledků navzájem mezi sebou pak nalezneme odpovědi na výzkumné otázky stanovené v metodologické kapitole č. 3.

9.1 Druhořadost jednotlivých typů zkoumaných voleb Kromě primárních voleb do Poslanecké sněmovny, jsme měli moţnost v daném časovém období zkoumat dvě kola voleb do zastupitelstev krajů, dvě kola voleb do zastupitelstev měst a obcí, historicky první a následně druhé kolo voleb do Evropského parlamentu a čtyři opakování voleb do Senátu Parlamentu České republiky, ve kterých byla vţdy, v souběhu s jiným typem výše uvedených voleb, volena část členů. Vyhodnocením těchto jednotlivých kol jsme pro kaţdé konkrétní volby učinili závěr o jejich moţné druhořadosti plynoucí z porovnání dosaţených výsledků s indikátory teorie SOE, které byly nastaveny autory Reifem a Schmittem a které jsme se zavázali sledovat v kapitole č. 3. Na základě výše uvedených výsledků a jejich srovnání s pro dané období relevantními primárními parlamentními volbami tak můţeme konstatovat, ţe všechny čtyři zkoumané typy voleb splnily, s mírnými odchylkami odůvodněnými v jednotlivých kapitolách, ve větší či menší míře ukazatele druhořadosti, o kterých hovoří autoři konceptu voleb druhého řádu a lze je tedy, s přihlédnutím k jejich mírným specifikům, všechny za druhořadé povaţovat. V krajských volbách konaných na podzim 2004 byla volební účast, v porovnání s relevantními parlamentními volbami 2002, o polovinu niţší, vládní strany ztratily výraznou část podpory, strany plnící v daném okamţiku roli opozice naopak posílily. Oproti parlamentním volbám uspěly, na úkor zisku parlamentních stran, rovněţ neparlamentní subjekty, především sdruţení nezávislých a regionální subjekty akcentující problémy daného kraje. Principielně stejné výsledky, i kdyţ s pozměněnými hodnotami, jejichţ kolísání lze přičíst aktuální politické situaci, vidíme i u zatím posledních krajských voleb uskutečněných v roce 2008. Oproti parlamentním volbám 2006 o třetinu niţší volební účast, ztráty hlasů u vládních stran (kromě KDU-ČSL) a nárůst podpory opozice, i odklon části voličské přízně od 72

parlamentních

subjektů

směrem

k neparlamentním

seskupením,

potvrzují

výsledky

analyzované v prvním kole krajských voleb a umoţňují nám konstatovat, ţe volby do zastupitelstev krajů skutečně naplňují charakteristiky druhořadých voleb a můţeme je v rámci této práce za druhořadé povaţovat. Podrobnější rozbor poskytuje kapitola 5, srovnání se věnuje podkapitola 5.3. Komunální volby zkoumané v kapitole 6 se za stanovené období konaly také dvakrát. Uskutečnily se ale vţdy na počátku volebního cyklu, proto se u nich neprojevuje tak výrazný odliv voličské přízně od vládních stran směrem k opozici, jaký jsme mohli vidět u krajských voleb, uskutečňujících se v polovině volebního cyklu. Rovněţ je potřeba zdůraznit, ţe ani jedny z komunálních voleb se nekonaly v pro ČR standardní politické situaci – v době komunálních voleb 2006 ještě voliči neznali podobu vládní koalice, protoţe se od jara 2006 vzhledem k politickému patu nepodařilo sestavit vládu, na podzim roku 2010 na voliče čekala „neznámá“ v podobě zcela nových parlamentních stran, které se do PS ČR dostaly poprvé na jaře 2010 a voliči tak měli krátkou dobu na to poznat jejich politiku a vymezit se vůči nim. I přes tyto okolnosti se ale můţeme na jednotlivá kola komunálních voleb podívat optikou indikátorů teorie SOE. V prvních zkoumaných komunálních volbách z podzimu 2006 vidíme oproti relevantním parlamentním volbám o téměř třetinu niţší volební účast, výrazný je také odliv voličské přízně od parlamentních subjektů směrem k neparlamentním. Přesto, ţe nevidíme výrazný přesun preferencí mezi opozicí a vládní koalicí a dá se spíše říci, ţe určitou míru podpory ztratily všechny parlamentní strany, je třeba zvýraznit velký úspěch nezávislých subjektů, které získaly téměř 14% hlasů. Velké mnoţství hlasů pak bylo rozmělněno mezi různá politická seskupení, jeţ ani v jednom kraji nepřekročila klauzuli 5% a v hodnoceních s nimi pracujeme jako s kategorií ostatních nezapočítaných hlasů. Zatím poslední komunální volby konané na podzim 2010 pak oproti jarním parlamentním volbám ze stejného roku ukázaly na velkou ztrátu podpory parlamentních subjektů ve prospěch neparlamentních (parlamentní subjekty získaly dohromady jen 56,7% hlasů, coţ je nejniţší hodnota ze všech kol všech zkoumaných voleb). Velkou část podpory ztratily nové parlamentní strany, které ve Sněmovně usedly na jaře poprvé a i zbylé parlamentní strany přišly o část podpory. Volební účast byla sice oproti parlamentním volbám jen o 9,5% niţší, coţ je v porovnání s dosud hodnocenými volbami malý rozdíl, i přes to ale zůstává kritérium niţšího zájmu voličů naplněno. Zhledem k těmto skutečnostem tak můţeme shrnout, ţe i komunální volby naplňují, s ohledem na fázi politického cyklu, atributy druhořadosti a ze všech indikátorů, dle kterých

73

tuto druhořadost posuzujeme je nejvýraznější odliv voličské přízně od parlamentních subjektů směrem k neparlamentním. Volby do Evropského parlamentu byly pro české voliče volbami novými a jsou svým nadnárodním rozměrem výjimečné. První evropské volby se konaly krátce po vstupu ČR do EU na jaře 2004 (tedy v polovině volebního cyklu) a dostavila se k nim jen necelá třetina voličů, coţ byl v porovnání s parlamentními volbami 2002 o více neţ polovinu méně. Z výsledků uvedených v kapitole 7 a srovnávaných v podkapitole 7.3 je zjevné, ţe ztrácely vládní strany a posilovaly opoziční, 30% hlasů navíc odevzdali voliči jiným politickým subjektům. Regionální seskupení sice v získávání mandátů úspěšná nebyla, úspěch naopak slavili nezávislí. V druhých evropských volbách konaných na jaře 2009 se objevil nový prvek v podobě malých neparlamentních stran sdruţených kolem výrazných českých osobností, které získávaly podporu na úkor parlamentních subjektů a hovoříme tak o nich v souvislosti s přesunem voličské podpory od parlamentních, směrem k neparlamentním hráčům. Podpora parlamentním stranám byla v daném období ovlivněna nejen fází volebního cyklu, ale rovněţ výjimečnou politickou situací spojenou s pádem vlády v době českého předsednictví Radě EU. Všechny parlamentní subjekty ztratily určitou míru podpory, o nejvíce hlasů přišla vůdčí strana opozice ČSSD. Volební účast zůstala v rámci desetin procent shodná s prvním kolem evropských voleb, v porovnání s vyšší účastí v parlamentních volbách 2006 se ale tato hodnota propadá výrazně pod polovinu a svědčí o malém zájmu voličů o tento typ voleb. Oblast evropských voleb, které slouţily jako základ teorie SOE můţeme tedy uzavřít konstatováním, ţe i pro české voliče jsou evropské volby druhořadými. Poslední zkoumaným typem voleb jsou volby do horní komory Parlamentu ČR. I přes jejich odlišnost danou změnou volebního systému a navázáním na jiný typ voleb a sníţenou míru komparovatelnosti jsme z výše uvedených důvodů provedli vyhodnocení výsledků v kapitole 8 a porovnání dosaţených hodnot s relevantními parlamentními volbami v podkapitole 8.5. Zcela zřejmý je u všech kol senátních voleb úbytek zájmu voličů, který se prohlubuje v druhém kole voleb konaném s týdenním odstupem. Naplňování dalších indikátorů sice do značné míry závisí na fázi volebního cyklu (volby se vţdy jednou za dvě kola konají na začátku a jednou za dvě kola v polovině cyklu), jejich zkreslení ale plyne i z většinového volebního systému a vyšší personifikace senátních voleb. I tuto kapitolu ale se zohledněním všech limitů ovlivňujících posuzování senátních voleb optikou teorie SOE uzavíráme konstatováním, ţe můţeme volby do horní komory povaţovat za pro voliče

74

druhořadé, přičemţ nejvýznamnějším argumentem je v tomto případě opravdu nízká (a v druhých kolech aţ mizivá) volební účast.

9.2 Zodpovězení výzkumných otázek Na výzkumné otázky stanovené v kapitole 3 jsme v průběhu práce jiţ odpověděli. Na tomto místě se zmíněné argumenty pokusíme shrnout. S ohledem na výše uvedené vyhodnocení a srovnání můţeme konstatovat, ţe chování českých voličů (výzkumná otázka č. 1) je zcela v souladu s konceptem voleb druhého řádu definovaným autory Reifem a Schmittem. A to jak vhledem k jeho základním indikátorům – volební účasti a ziskům či ztrátám parlamentních a neparlamentních subjektů, tak s ohledem na jeho další uvedené charakteristiky – podporu opozice či vládních stran v závislosti na fázi politického cyklu i moţnost rozšířené aplikace nejen na volby do EP, ale i na ostatní národní typy voleb, ve kterých voliči nemohou přímo ovlivnit hlavní exekutivní orgán. Parametr procenta platných odevzdaných hlasů byl pro nás v rámci našeho zkoumání jen zcela doplňkovým faktorem a ne vţdy jsme měli daná data k dispozici, proto se jím na tomto místě nebudeme zabývat. V průběhu hodnocení jednotlivých kol stanovených typů voleb jsme sice identifikovaly drobné odchylky, ty ale byly obhajitelné aktuální politickou situací a neměnily charakter výsledků jako celku. Z porovnání všech typů druhořadých voleb navzájem mezi sebou, provedeném v předchozí podkapitole, vyplývá, ţe přístup českých voličů je v základních bodech teorie SOE stejný ke všem typům zkoumaných voleb (výzkumná otázka č. 2) a za hlavní ukazatel druhořadosti můţeme povaţovat nízkou volební účast, která je základním projevem nezájmu voličů o daný druh voleb. Zavedení evropských voleb v českém prostředí nám umoţňuje porovnat teorii SOE na původním typu voleb pro ni určenou v novém prostředí a vyhodnotit tak chování nových voličů k těmto volbách. Z výše uvedených skutečností je zjevné, ţe i odpověď na výzkumnou otázku č. 3 bude kladná. Postavení evropských voleb v rámci českého politického systému přesně koresponduje s charakteristikou konceptu druhořadých voleb a čeští voliči k evropským volbám jako k druhořadým přistupují. I přes to ale nelze říci, ţe by bylo postavení evropských voleb v rámci ostatních druhořadých voleb v ČR výrazně horší nebo odlišné od ostatních (výzkumná otázka č. 4). Evropské volby se pro české voliče staly dalšími 75

volbami v řadě a voliči se v nich rozhodují v souladu s teorií SOE a ohledem na aktuální dění v ČR stejně jako v krajských, komunálních a do značné míry i senátních volbách.

76

10. Závěr Cílem práce bylo vyhodnotit postavení evropských voleb v rámci České republiky a odpovědět na otázku, zda se čeští voliči chovají v souladu s teorií voleb druhého řádu autorů Reifa a Schmitta. Metodou pouţitou k dosaţení cíle byla komparace volebních výsledků v jednotlivých typech českých voleb, a dalších dat dostupných na stránkách Českého statistického úřadu, a jejich porovnání s aktuálními parlamentními volbami daného období, které jsou pro české voliče primární a jejichţ výsledky slouţily jako srovnávací rámec pro posouzení případné druhořadosti ostatních druhů voleb. Práce byla rozdělena do dvou částí. První teoretická část, jeţ je náplní kapitoly dvě, představuje teorii voleb druhého řádu, její postupný vývoj a případné modifikace. Reflektuje analýzy a práce dalších autorů a je základem pro tvrzení, ţe teorie voleb druhého řádu je na české prostředí aplikovatelná a můţeme tedy na základě ní postupovat i v naší práci. Metodologie práce a výzkumné otázky jsou popsány v kapitole tři, v níţ stanovujeme čtyři základní výzkumné otázky, jejichţ zodpovězením získáme přesnou představu o chování českých voličů a důleţitosti jednotlivých typů voleb, coţ je základním předpokladem pro vyhodnocení postavení samotných evropských voleb. Shromáţděním, vyhodnocením a srovnáním dat se zabývá druhá, praktická, část této práce. V jednotlivých kapitolách jsou postupně představeny všechny typy voleb, se kterými se můţeme na území ČR setkat a o kterých uvaţuje i teorie SOE jako o eventualitách druhořadých voleb. Počet zkoumaných kol byl ovlivněn časovým úsekem, který jsme si stanovili od vstupu ČR do EU, tedy od roku 2004, do současnosti a zkoumání jsme podrobovali všechna řádná kola těchto voleb uskutečněná v daném časovém úseku. Jednalo se tedy o volby do zastupitelstev krajů 2004 a 2009, volby do zastupitelstev měst a obcí 2006 a 2010, evropské volby 2004 a 2009 a čtyři volby do Senátu Parlamentu ČR konané v letech 2004, 2006, 2008 a 2010. Data pro vyhodnocování výsledků jsme čerpali z oficiálních stránek Českého statistického úřadu věnujících se volbám a při jejich interpretaci jsme zohledňovali i v daném období aktuální politickou situaci i analýzy dalších autorů. Srovnané výsledky jsme porovnávali s indikátory charakterizovanými autory teorie voleb druhého řádu a stanovenými v metodologické kapitole. Závěrečné zhodnocení, srovnání jednotlivých typů voleb mezi sebou a zodpovězení výzkumných otázek bylo dále předmětem kapitoly 9.

77

Cíl práce se, v jeho výše nastíněných obrysech, podařilo naplnit. Vyhodnocením a komparací volebních výsledků jsme získali dostatečnou datovou základnu k zodpovězení výzkumných otázek, coţ nám za pomoci analýz a prací dalších autorů věnujících se dané problematice, umoţňuje formulovat závěrečné konstatování o postavení evropských voleb v rámci české republiky a celkovém chování českých voličů. Čeští voliči se v jednotlivých typech voleb konaných na území ČR rozhodují v souladu s teorií voleb druhého řádu. Klíčové jsou pro ně volby do Poslanecké sněmovny, v nichţ mohou ovlivnit podobu nejdůleţitějších legislativního orgánu i vlády coby orgánu exekutivního, ostatní zkoumané typy voleb jsou pro voliče druhořadé a hodnoty volební účasti i přesuny preferencí mezi různými subjekty v českém politickém systému jsou toho potvrzením. Evropské volby se staly dalšími volbami v řadě jiných a čeští voliči je tak také vnímají. Výsledky voleb do EP nejsou nikterak výjimečné ani překvapivé a můţeme konstatovat, ţe jsou druhořadé v intencích teorie SOE, nejsou ale výrazně „druhořadější“ neţ ostatní.

78

11. Seznam použitých zdrojů91 1. Balík, S. (2006): Komunální volby 2006. Revue politika, 9/IV, text on-line (http://www.cdk.cz/rp/clanky/327/komunalni-volby-2006/). 2. Balík, S. a kol. (2010): Volby do poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 279 s., ISBN 978-80-7325-224-3. 3. Balík S. - Kyloušek, J. - Čaloud D. eds. (2005): Krajské volby v České republice 2004. Brno: Masarykova univerzita, 235 s., ISBN 80-210-3880-2. 4. Beneš, V. – Karlas, J.: The Czech Presidency. Journal of Common Market Studies, s1/48, s. 65-76. 5. Cabada, L. - Hloušek V. a kol. (2009): Eurovolby 2009: Prostor pro evropeizaci politických stran ve středovýchodní Evropě? Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeňek, s.r.o., 265 s., ISBN 978-80-7380-231-8. 6. Čaloud, D. - Foltýn, T. – Havlík - V., Matušková, A., eds (2006): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 219 s., ISBN 80-7325-108-6 . 7. Čmejrek, J. (2008): Obce a regiony jako politický prostor. Praha: Alfa Nakladatelství, 165 s., ISBN 978-80-87197-00-4. 8. ČT24 (2010): Události. text on-line (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328udalosti/210411000101115/obsah/132812-dalsi-zrusene-komunalni-volby/). 9. ČT24 (2011): Opakované komunální volby skončily, někde se asi znovu kupčilo. texton-line (http://www.ct24.cz/domaci/111988-opakovane-komunalni-volby-skoncilynekde-se-asi-znovu-kupcilo/). 10. Dančák, B. - Houšek, V. (2006): Parlamentní volby 2006 a česká politika. Brno: Masarykova univerzita, 276 s., ISBN 80-210-4161-7. 11. Eibl, O. - Havlík, V. - Kyloušek, J. - Pink, M. (2009): Krajské volby 2008. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 175 s., ISBN 978-80-7325-187-1. 12. Eurozprávy.cz (2009): Reakce zahraničních médií na pád české vlády. text on-line, (http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/578-reakce-zahranicnich-medii-na-pad-ceskevlady/).

91

Všechny elektronické zdroje ověřeny ke dni 15.5.2011.

79

13. Euroskop.cz (2009): Mediální obraz českého předsednictví. text on-line, (http://www.euroskop.cz/8646/sekce/medialni-obraz-ceskeho-predsednictvi/). 14. Fiala, P. (2004): Evropští voliči a volby do Evropského parlamentu. Revue politika, 5/II, s. 26-28, text on-line, (http://www.revuepolitika.cz/2004/5). 15. Fiala, P. - Holzer, J. - Strmiska, M. a kol. (2002): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno: Masarykova univerzita, 471 s., ISBN 80-210-3036-4. 16. Havlík, Vlastimil - Brtník, Radovan (2009): Personalizace volby v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Případ voleb do zastupitelstva Jihomoravského kraje v roce 2008. Středoevropské politické studie, 2-3/XI, s 133-162. 17. Hix, S., Marsh, M. (2007): Punishment or Protest? Unerstanding European Parliament Elections. The Journal of Politics, 2/69, s. 495 – 510. 18. Hloušek, V. - Chytilek, R. eds. (2007): Parlimentary Elections and Party Landscape in the Visegrád Group Countries. Brno: Democracy and Culture Studdies Centre, 195 s., ISBN 978-80-7325-116-1. 19. Hloušek, V. (2010): Seeking a Type: the Czech Party System after 1989. Politics in Central Europe, 1/6, s. 90-109. 20. Hloušek, V. - Kopeček, L. (2011): How to deal with a governmental crisis? Caretaker and semi-political cabinets in the Czech politics (rukopis). 21. Hrbek R. - Hagemann, S. - Follesbal, A. – Palmer J. – Mareš M. - Taušková, A. – Eibl O. (2008): Volby do Evropského parlamentu: Co mohou změnit? Praha: Evropské hodnoty o.s., 131 s. ISBN 978-80-904158-1-2. 22. Chytílek, R. - Šedo, R. - Lebeda, T. - Čaloud, D., (2009): Volební systémy. Praha: Portál, 375 s., ISBN 978-80-7367-548-6. 23. Chytílek, R. – Šedo, J. eds. (2004): Volební systém., Brno: Masarykova univerzita, 237 s., ISBN 80-210-3548-X. 24. Ihned (2009): Fischer naposledy o předsednictví – pád vlády nebyl šťastný, ale EU nepoškodil. on-line text (http://zahranicni.ihned.cz/c1-37791210-fischer-naposledy-opredsednictvi-pad-vlady-nebyl-stastny-ale-eu-neposkodil). 25. Jogheeová, E., Havlík V. (2010): Volby do Evropského parlamentu 2009 optikou konceptu voleb druhého řádu. Evropská volební studia, 1/5, s. 111-129, text on-line, (http://ispo.fss.muni.cz/uploads/EVS/010/EVS2_2010_2.pdf). 26. Kaniok, P. – Smekal, H. (2010): České předsednictví v Radě EU: politický standard, mediální katastrofa. Politologický časopis, Brno Masarykova univerzita, 1/17, s. 3959. 80

27. Koepke, J. R. – Ringe, N. (2006): The Second-Order Election Model in an Enlarged Europe, European Union Politics. 3/VII, s. 321-346. 28. Kyloušek, J. (2006): Komunální volby 2006:analýza výsledků. CEVROREVUE 1011/6, s. 15-19, text on-line (http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualni-cislo-online/2006/10-11/193752-komunalni-volby-2006-analyza-vysledku.html). 29. Lebeda, T., Malcová, K., Lacina, T. (2009): Volby do Senátu 1996 až 2008. Praha: Sociologický ústav AV ČR, s. 109, ISBN: 978-80-7330-175-0. 30. Lidovky.cz (2010): Klaus pověřil Nečase jednání o sestavení vlády. text on-line, (http://www.lidovky.cz/klaus-poveril-necase-jednanim-o-sestaveni-vlady-ftg/ln_domov.asp?c=A100604_093607_ln_domov_mk). 31. Lidovky.cz (2009): ODS srovnává pád vlády s Mnichovem a okupací. text on-line (http://www.lidovky.cz/ods-srovnava-pad-vlady-s-mnichovem-a-okupaci-fz6/ln_domov.asp?c=A090328_155722_ln_domov_ani). 32. Linek L.: Analýza voleb do Evropského parlamentu 2004 v ČR. Platí stále teorie voleb druhého řádu? Naše společnost, č.2, s.25-29. 33. Linek, L. - Mrklas, L. - Seidlová, A. - Sokol, P. eds (2003): Volby do Poslanecké sněmovny 2002. Sociologický ústav akademie věd České republiky, 264 s., ISBN 807330-021-4. 34. Marsh, M. (1998): Testing the Second-Order Election Model after Four European Elections. British Journal of Political Science, 4/28, str. 591–607. 35. Navrátil, V. (2010): Volební geografie a parlamentní volby v České republice 2010. Evropská volební studia 5/2, text on-line, s. 183-205 (http://ispo.fss.muni.cz/uploads/EVS/010/EVS2_2010_5.pdf). 36. Norris, P. (1997): Nominations: Second-Order Elections Revisited, European Journal of Political Research. 1/XXXI, s. 109-114. 37. Pečinka, B. (2006): Nedohodli jsme se, že se dohodneme. Revue Politika, 9/IV., text on-line (http://www.cdk.cz/rp/clanky/326/nedohodli-jsme-se-ze-se-dohodneme/). 38. Reif, K. – Schmitt, H. (1980): Nine Second-Order National Elections – A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results. European Journal of Political Research, 1/VIII, s. 3-44. 39. Reif, K. (1984): National Electoral Cycles and European Elections 1979 and 1984. Electoral studies, 3/3, s. 244-255. 40. Reif, K. (1997): Reflection: European elections as member state second-order elections revisited. European Journal of Political Research, 1/31, s. 115-124. 81

41. Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. září 2006, text on-line (http://swww.usoud.cz/scripts/detail.php?id=752). 42. Schmitt, H. (2005): The European Parliament Elections of June 2004: Still SecondOrder? West European Politics 3/28, s. 650-679. 43. Strmiska, M. - Chytilek, R. - Šedo J. - Eibl, O. (2009): Volební komplexy zemí V4, Studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru. Brno: Centrum pro studium a demokracie a kultury (CDK), 222 s. ISBN 978-80-7325-201-4. 44. Šaradín, P. - Bradová, E. (2007): Visegrad Votes, Parlamentary Elections 2005-2006. Olomouc: Palackého univerzita, 246s. ISBN 978-80-244-1625-0. 45. Šaradín, P. (2008): Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice. Olomouc: Palackého univerzita, 161 s., ISBN 978-80-244-1876-6. 46. Šaradín, P. a kol. (2002): Volby 2002, Analýza programů a výsek ve volbách do Poslanecké sněmovny. Olomouc: Periplum, 119 s. ISBN 80-86624-09-9. 47. Šaradín, P. - Benda, L. - Kusz, A. - Outlý, J. - Pacvoň, R. - Pastirčíková, L. - Reterová, S. (2004): Evropské volby v postkomunistických zemích. Olomouc: Periplum, 183 s., ISBN 978-80-86624-32-7. 48. Týden.cz (2010): Klaus s pověřením k sestavení vlády ještě počká. text on-line (http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/volby-2010/klaus-s-poverenim-k-sestavenivlady-jeste-pocka_170877.html). 49. Volby.cz: Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 14.-15.6.2002. Český statistický úřad, text on-line, (http://www.volby.cz/pls/ps2002/psm). 50. Volby.cz: Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 2.-3.6.2006. Český statistický úřad, text on-line, (http://www.volby.cz/pls/ps2006/ps). 51. Volby.cz: Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 28.-29.5.2010. Český statistický úřad, text on-line, (http://www.volby.cz/pls/ps2010/ps). 52. Volby.cz: Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve dnech 5.-6.11.200. Český statistický úřad, text on-line, (http://www.volby.cz/pls/senat/se?xjazyk=CZ&xdatum=20041105). 53. Volby.cz: Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve dnech 20.-21.10.2006. Český statistický úřad, text on-line, (http://www.volby.cz/pls/senat/se?xjazyk=CZ&xdatum=20061020). 82

54. Volby.cz: Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve dnech 17.-18.10.2008. Český statistický úřad, text on-line, (http://www.volby.cz/pls/senat/se?xjazyk=CZ&xdatum=20081017). 55. Volby.cz: Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve dnech 15.-16.10.2010. Český statistický úřad, text on-line, (http://www.volby.cz/pls/senat/se?xjazyk=CZ&xdatum=20101015). 56. Volby.cz: Volby do zastupitelstev krajů konané ve dnech 5.-6.11.2004. Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/kz2004/kz?xjazyk=CZ&xdatum=20041105). 57. Volby.cz: Volby do zastupitelstev krajů konané ve dnech 17.-18.10.2008. Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/kz2008/kz?xjazyk=CZ&xdatum=20081017). 58. Volby.cz: Volby do zastupitelstev obcí 20.10.-21.10.2006. Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/kv2006/kv?xjazyk=CZ&xid=1). 59. Volby.cz: Volby do zastupitelstev obcí 15.10.-16.10.2010. Český statistický úřad, text on-line (http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv?xjazyk=CZ&xid=1). 60. Volby.cz: Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 11.-12.6.2004. Český statistický úřad, text-on-line (http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep?xjazyk=CZ). 61. Volby.cz: Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 5.-6.6.2009. Český statistický úřad, text-on-line (http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep?xjazyk=CZ). 62. Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých zákonů. 63. Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů. 64. Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů.

83

12. Seznam tabulek Tabulka č. 1: Celkové údaje o volební účasti ve volbách do PS ČR 2002 Tabulka č. 2: Procentuelní výsledky parlamentních stran vzešlých z voleb do PS ČR 2002 Tabulka č. 3: Celkové údaje o volební účasti ve volbách do PS ČR 2006 Tabulka č. 4: Procentuelní výsledky parlamentních stran vzešlých z voleb do PS ČR 2006 Tabulka č. 5: Celkové údaje o volební účasti ve volbách do PS ČR 2010 Tabulka č. 6: Procentuelní výsledky parlamentních stran vzešlých z voleb do PS ČR 2010 Tabulka č. 7: Celková volební účast ve volbách do krajských zastupitelstev 2004 Tabulka č. 8: Celkové výsledky krajských voleb 2004 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 9: Celková volební účast ve volbách do krajských zastupitelstev 2008 Tabulka č. 10: Celkové výsledky krajských voleb 2008 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 11: Celková volební účast ve volbách do zastupitelstev měst a obcí 2006 Tabulka č. 12: Celkové výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí 2006 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 13: Celková volební účast ve volbách do zastupitelstev měst a obcí 2010 Tabulka č. 14: Celkové výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí 2010 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 15: Celková volební účast ve volbách do Evropského parlamentu 2004 Tabulka č. 16: Celkové výsledky voleb do Evropského parlamentu 2004 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 17: Celková volební účast ve volbách do Evropského paramentu 2009 Tabulka č. 18: Celkové výsledky voleb do Evropského parlamentu 2009 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 19: Celková volební účast ve volbách do Senátu 2004 Tabulka č. 20: Celkové výsledky voleb do Senátu 2004 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 21: Celková volební účast ve volbách do Senátu 2006 Tabulka č. 22: Celkové výsledky voleb do Senátu 2006 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 23: Celková volební účast ve volbách do Senátu 2008 Tabulka č. 24: Celkové výsledky voleb do Senátu 2008 agregované na celostátní úroveň Tabulka č. 25: Celková volební účast ve volbách do Senátu 2010 Tabulka č. 26: Celkové výsledky voleb do Senátu 2010 agregované na celostátní úroveň 84

13. Seznam použitých zkratek ČSSD – Česká strana sociálně demokratická ČSÚ – Český statistický úřad EP – Evropský parlament EU – Evropská unie FOE – first-order elections KSČM – Komunistická strana Čech a Moravy KDU-ČSL – Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová ODA – Občanská demokratická aliance ODS – Občanská demokratická strana PS ČR – Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky SOE – second-order elections US-DEU – Unie svobody – Demokratická unie VV – Věci veřejné

85

14. Přílohy Součástí příloh jsou tabulky podrobných přehledů výsledků politických stran a dalších subjektů v jednotlivých kolech všech typů voleb, na které bylo odkazováno v rámci konkrétních kapitol práce. V přílohách č. 1 - 3 jsou ţlutě, zvýrazněny strany, které překročily volební klauzuli a dostaly se do Poslanecké sněmovny. V přílohách č. 6 - 9 jsou ţlutě, popřípadě oranţově zvýrazněny politické subjekty, které v celkových výsledcích agregovaných na celostátní úroveň překročily hranici 5% hlasů, modrou barvou jsou označena seskupení, která alespoň v jednom kraji překročila klauzuli 5%, na celostátní úrovni ale této hranice nedosáhla. Přílohy č. 4 a 5 jsou zpracovány podrobněji, po jednotlivých krajích, a v kaţdém kraji jsou ţlutě zvýrazněny všechny subjekty, které překročily hranici 5%. Přílohy č. 10 - 13 zobrazují podrobné výsledky kandidátů do senátu, kteří byli v rámci obou kol zvoleni. Tito kandidáti jsou pak dle jejich stranické příslušnosti barevně rozlišeni na zástupce opozice (červená), vládní koalice (modrá), nezávislé kandidáty (fialová), regionální seskupení (oranţová), kandidáty strany Zelených (zelená) a popřípadě nezařazené, jejichţ řádek zůstal bez podbarvení. Tabulky byly převzaty z webu ČSÚ (www.volby.cz) a upraveny autorem pro potřeby práce.

86

Příloha č. 1 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do PS ČR 2002 Kandidující strana 1 Národně demokratická strana 2 Demokratická liga

Platné

% plat.

hlasy

Hlasů

5 532

0.11

4 059

0.08

1 440 279

30.20

9 287

0.19

5 Občanská demokratická aliance

24 278

0.50

6 Volba pro budoucnost

16 730

0.35

7 Humanistická aliance

8 461

0.17

8 Akce za zruš.Senátu a proti t.

9 637

0.20

29 955

0.62

3 Česká str.sociálně demokrat. 4 Balbínova poetická strana

9 Naděje 10 Nové hnutí

139

0.00

11 Republikáni Miroslava Sládka

46 325

0.97

12 Cesta změny

13 169

0.27

13 Česká strana národně sociální

38 655

0.81

523

0.01

15 Strana zdravého rozumu

10 849

0.22

16 Str.venkova-spoj.občan.síly

41 773

0.87

602

0.01

19 Česká pravice

2 041

0.04

20 Republikáni

6 786

0.14

132 699

2.78

1 166 975

24.47

23 Komunistická str.Čech a Moravy

882 653

18.51

24 Moravská demokratická strana

12 957

0.27

680 671

14.27

41 404

0.86

14 Romská občanská iniciativa ČR

18 České sociálně demokrat.hnutí

21 Sdružení nezávislých 22 Občanská demokratická strana

25 Koalice KDU-ČSL, US-DEU 26 Strana za životní jistoty 27 Pravý Blok 28 Strana zelených 29 Strana demokrat.socialismu

28 163

0.59

112 929

2.36

475

0.00

87

Příloha č. 2 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do PS ČR 2006 1

Strana zdravého rozumu

24 828

0.46

2

České hnutí za národní jednotu

216

0.00

3

Balbínova poetická strana

6 897

0.12

4

Liberální reformní strana

5

Právo a Spravedlnost

253

0.00

12 756

0.23

6

NEZÁVISLÍ

33 030

0.61

7

Česká pravice

395

0.00

8

Koruna Česká (monarch.strana)

7 293

0.13

9


1 892 475

35.38

10

Česká str.sociálně demokrat.

1 728 827

32.32

11

SNK Evropští demokraté

111 724

2.8

12

Unie svobody-Demokratická unie

16 457

0.30

13

Helax-Ostrava se baví

1 375

0.02

14

Pravý Blok

20 382

0.38

15

4 VIZE-www.4vize.cz

3 109

0.05

16

Česká str.národ.socialistická

1 387

0.02

17

Moravané

12 552

0.23

18

Strana zelených

336 487

6.29

19

Humanistická strana

857

0.01

20

Komunistická str.Čech a Moravy

685 328

12.81

21

Koalice pro Českou republiku

8 140

0.15

22

Národní strana

9 341

0.17

23

Folklor i Společnost

574

0.01

24

Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid.

386 706

7.22

25

NEZ.DEMOKRATÉ(předs.V.Železný)

36 708

0.68

26

STRANA ROVNOST ŠANCÍ

10 879

0.20

88

Příloha č. 3 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do PS ČR 2010 Strana číslo

název

Platné hlasy celkem

1 OBČANÉ.CZ

13 397

2 Liberálové.CZ

v% 0,25

260

0

569 127

10,88

4 232

0,08

6 Komunistická str.Čech a Moravy

589 765

11,27

7 Koruna Česká (monarch.strana)

4 024

0,07

295

0

1 155 267

22,08

186

0

4 Věci veřejné 5 Konzervativní strana

8 Česká strana národně sociální 9 Česká str.sociálně demokrat. 10 NÁRODNÍ PROSPERITA 11 Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl.

1 993

0,03

11 914

0,22

226 527

4,33

3 155

0,06

873 833

16,7

522

0

229 717

4,39

24 750

0,47

12 Moravané 13 Strana Práv Občanů ZEMANOVCI 14 STOP 15 TOP 09 16 EVROPSKÝ STŘED 17 Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. 18 Volte Pr.Blok www.cibulka.net 19 Česká str.národ.socialistická

1 371

0,02

20 Strana zelených

127 831

2,44

21 Suverenita-blok J.Bobošíkové

192 145

3,67

552

0,01

23 Česká pirátská strana

42 323

0,8

24 Dělnic.str.sociální spravedl.

59 888

1,14

25 Strana svobodných občanů

38 894

0,74

1 057 792

20,22

1 099

0,02

22 Humanistická strana

26 Občanská demokratická strana 27 Klíčové hnutí

89

Příloha č. 4 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do zastupitelstev krajů 2004 Středočeský kraj Platné Kód

Název strany

Hlasy celk.

v%

1

Koalice pro Středočeský kraj

18 380

6.62

2

SNK sdruž.nez. a Evropští dem.

14 056

5.6

15

Republikáni Miroslava Sládka

1 133

0.40

19

NEZÁVISLÍ

7 927

2.85

22

Str.zel.a Str.pro otevř.spol.

5 692

2.5

26


123 897

44.65

30

SVOBODNÍ

544

0.19

33


403

0.14

34

Pravý Blok

933

0.33

36


46 358

16.70

42

Strana za životní jistoty

2 386

0.85

43

Str.venkova-spoj.občan.síly

2 403

0.86

49

Koal.Dělnické a Národní strany

313

0.11

52

Národní sjednocení

249

0.08

54


52 779

19.2

Jihočeský kraj Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

v%

8


14 279

9.57

12

Zelení a otevřená společnost

4 802

3.22

14


1 332

0.89

15


421

0.28

19

NEZÁVISLÍ

26


27

2 133

1.43

65 882

44.19

Volba pro město

861

0.57

33


307

0.20

34

Pravý Blok

428

0.28

36


18 860

12.65

39

Evropští demokraté

2 797

1.87

41

SNK sdružení nezávislých

7 525

5.4

42


54


974

0.65

28 487

19.10

90

Plzeňský kraj Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

8


14

v%

10 020

7.23


2 232

1.61

19

NEZÁVISLÍ

3 492

2.52

22

Str.zel.a Str.pro otevř.spol.

3 707

2.67

26


57 192

41.29

34

Pravý Blok

309

0.22

36


20 670

14.92

39


2 309

1.66

41


7 201

5.19

44

Masarykova demokratická strana

468

0.33

46

Děl.str.-za snížení posl.platů

1 151

0.83

48

Váš hlas ... pro zdravotnictví

1 921

1.38

50

Konzervativní strana

116

0.08

52


140

0.10

54


27 576

19.90

Karlovarský kraj Platné Kód

Název strany

Hlasy celk.

v%

19

NEZÁVISLÍ

1 519

2.58

24

Koalice pro Karlovarský kraj

3 003

5.12

26


23 613

40.25

34

Pravý Blok

411

0.70

36


8 782

14.97

39


3 609

6.15

41


2 466

4.20

42


725

1.23

45


303

0.51

47

Dělnická strana

143

0.24

50


676

1.15

52


105

0.17

54


13 297

22.67

91

Ústecký kraj Kód

Platné hlasy celk. v%

Název strany

8


4 588

2.81

14


1 319

0.80

17

Evropská str.důstojného stáří

4 230

2.59

19

NEZÁVISLÍ

2 753

1.68

21

Strana zelených

3 290

2.1

25


175

0.10

26


64 654

39.62

29

Koalice SOS, HNHRM

879

0.53

30

SVOBODNÍ

31

NK+SŽJ+SV+SZR=SPOJ.OBČAN.SÍLY

34

Pravý Blok

35

165

0.10

1 437

0.88

455

0.27

Sdruž.pro zdraví,sport,prosp.

5 213

3.19

36


24 951

15.29

38

Demokratická Unie České rep.

242

0.14

39


2 375

1.45

41


4 449

2.72

44


183

0.11

47 52

Dělnická strana Národní sjednocení

442 141

0.27 0.08

54


41 234

25.26

Liberecký kraj Kód

Název strany

Platné hlasy celk. v%

4

Str.pro otevřenou společnost

13 128

12.62

8


4 499

4.32

14


2 509

2.41

19

NEZÁVISLÍ

2 726

2.62

21

Strana zelených

3 057

2.93

25


107

0.10

26


37 497

36.05

28

Unie pro sp.a zdr.-Dem.reg.st.

4 420

4.25

34

Pravý Blok

663

0.63

36 39

Česká str.sociálně demokrat. Evropští demokraté

11 233 1 250

10.80 1.20

40

Česká strana národně sociální

186

0.17

41


4 682

4.50

45 47

Strana zdravého rozumu Dělnická strana

1 250 214

1.20 0.20

54


16 577

15.93

92

Královéhradecký kraj Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

v%

8


14 715

10.35

13

Str.za ž.j.-Str.obč.rep.České

1 199

0.84

14


4 900

3.44

15


514

0.36

19

NEZÁVISLÍ

3 575

2.51

20

ED, VPM, SOS - Volba pro kraj

7 108

5.00

21

Strana zelených

3 564

2.50

26


55 846

39.28

33


278

0.19

34

Pravý Blok

630

0.44

36


17 020

11.97

38

Demokratická Unie České rep.

47

0.03

41


8 662

6.9

45


401

0.28

54


23 686

16.66

Pardubický kraj Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

3

Naděje

6

Koalice pro Pardubický kraj

19

v%

1 108

0.85

29 384

22.79

NEZÁVISLÍ

3 275

2.54

21

Strana zelených

2 795

2.16

26


44 423

34.45

34

Pravý Blok

36


41

634

0.49

17 052

13.22


6 112

4.74

42


1 274

0.98

47

Dělnická strana

501

0.38

54


22 363

17.34

93

Kraj Vysočina Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

v%

5

Moravská demokratická strana

950

0.74

8


26 090

20.50

15


18

Strana zelených a US-DEU

438

0.34

3 398

2.67

19

NEZÁVISLÍ

3 756

2.95

26


37 509

29.47

34

Pravý Blok

1 068

0.83

36


16 902

13.28

41


9 079

7.13

42


991

0.77

47

Dělnická strana

54


376

0.29

26 694

20.97

Jihomoravský kraj Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

5


8

v%

1 890

0.70


70 549

26.18

10

Sdružení nezávislých kandidátů

10 155

3.76

14


16

ZELENÁ pro MORAVU

19

NEZÁVISLÍ

25

5 073

1.88

13 699

5.8

6 286

2.33


219

0.08

26


69 524

25.80

33


505

0.18

34

Pravý Blok

1 591

0.59

36


32 143

11.93

37

Koalice jižní Morava

1 574

0.58

39


4 116

1.52

50


319

0.11

52


199

0.07

54


51 580

19.14

94

Olomoucký kraj Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

v%

4


3 408

2.35

5


722

0.49

8


19 865

13.72

14


1 064

0.73

15


19

NEZÁVISLÍ

510

0.35

7 069

4.88

21

Strana zelených

4 055

2.80

26


44 229

30.56

33


242

0.16

34

Pravý Blok

488

0.33

36


21 745

15.2

39


2 944

2.3

41


6 454

4.45

42


930

0.64

54


30 999

21.41

Zlínský kraj Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

7

ZHN a SNK společně

8


9

Správný směr

11

v%

6 787

4.69

30 835

21.32

2 886

1.99

Za prosp.a jistoty vých.Moravy

1 008

0.69

14


1 782

1.23

19

NEZÁVISLÍ

2 755

1.90

21

Strana zelených

3 902

2.69

26


43 514

30.8

33


310

0.21

34

Pravý Blok

36


47

Dělnická strana

54


55

Evr.demokr.a Nez.star.pro kraj

369

0.25

19 761

13.66

239

0.16

22 352

15.45

8 117

5.61

95

Moravskoslezský kraj Platné Kód

Název strany

hlasy celk.

v%

4


203

0.07

8


30 576

11.34

14


4 728

1.75

15


1 260

0.46

19

NEZÁVISLÍ

5 189

1.92

21

Strana zelených

4 221

1.56

23

Strana práce

768

0.28

25


72

0.02

26


102 068

37.87

30

SVOBODNÍ

120

0.04

32


312

0.11

33


149

0.05

34

Pravý Blok

452

0.16

36


41 606

15.43

39


3 084

1.14

41


12 961

4.80

45


496

0.18

51

Morava

1 130

0.41

52


122

0.04

53

Občanská demokratická aliance

793

0.29

54


59 183

21.96

96

Příloha č. 5 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do zastupitelstev krajů 2008 Středočeský kraj Platné

Strana Číslo

název

1


5

STŘEDOČEŠI

9

hlasy celkem

v%

54 594

13.75

6 511

1.64

"Nezáv.starostové pro kraj"

22 767

5.73

18

Strana zelených

11 926

3.00

27

Národní strana

1 628

0.41

28

Nejen hasiči a živn.pro kraj

2 444

0.61

32


3 264

0.82

35

Koalice pro Středočeský kraj

13 671

3.44

37

SDŽ-Strana důstojného života

1 726

0.43

42

Volte Pr.Blok-www.cibulka.net

3 530

0.88

47


130 242

32.81

48


139 564

35.16

53

Děln.str.-zrušení popl.ve zdr.

4 070

1.2

54

Konzervativní koalice

936

0.23

Jihočeský kraj Platné

Strana Číslo

název

hlasy celkem

v%

1


32 484

15.94

3


10 024

4.92

12


14 170

6.95

18

Strana zelených

6 940

3.40

19

Moravané

422

0.20

21

Dohoda pro změnu

1 040

0.51

25

Doktoři (za uzdravení společ.)

2 996

1.47

33

Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl.

440

0.21

37


1 983

0.97

42 47

Volte Pr.Blok-www.cibulka.net Občanská demokratická strana

1 506 60 349

0.73 29.63

48


68 856

33.80

53


2 454

1.20

97

Plzeňský kraj Platné

Strana Číslo

název

1


6

Zelení

18

hlasy celkem

v%

31 369

17.53

490

0.27

Strana zelených

6 826

3.81

20

Děln.str.-NE americkému radaru

2 639

1.47

23

NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ

2 075

1.16

26


681

0.38

30


2 869

1.60

32


1 248

0.69

33


360

0.20

36

Koalice pro Plzeňský kraj

12 899

7.21

37


996

0.55

39


580

0.32

41

Spojení demokraté-Sdruž.nezáv.

442

0.24

42


1 272

0.71

47


47 879

26.76

48


65 066

36.37

58


1 174

0.65

Karlovarský kraj Platné

Strana číslo

název

1


18

hlasy celkem

v%

14 443

17.45

Strana zelených

2 185

2.64

25

Doktoři (za uzdravení společ.)

7 918

9.56

32


370

0.44

33


155

0.18

37


767

0.92

38


985

1.19

42


819

0.98

47


14 967

18.8

48


25 977

31.39

49

"ALTERNATIVA PRO KRAJ"

8 228

9.94

53


1 019

1.23

55

Koalice pro Karlovarský kraj

4 909

5.93

98

Ústecký kraj Platné

Strana číslo

název

1


3


10

Severočeši.cz

17


18

Strana zelených

32

hlasy celkem

v%

44 459

18.39

3 740

1.54

31 910

13.20

646

0.26

10 374

4.29


952

0.39

33


478

0.19

34

DOHODA pro Ústecký kraj

1 027

0.42

39


477

0.19

42


1 217

0.50

43

NESPOKOJENÍ OBČANÉ!

2 571

1.6

47


49 715

20.57

48


79 219

32.78

53


2 881

1.19

54


277

0.11

56

Evropská str.důstojného stáří

4 269

1.76

60

Sdr.pro zdr.,sport a prosper.

7 431

3.7

Liberecký kraj Platné

Strana číslo

název

hlasy celkem

v%

1


18 018

13.89

15

Starostové pro Liberecký kraj

17 878

13.78

18

Strana zelených

6 415

4.94

22

NÁRODNÍ SOCIALISTÉ A ROZUMNÍ

538

0.41

29 30

Koalice pro Liberecký kraj Str.pro otevřenou společnost

4 984 7 937

3.84 6.12

33 37

Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl. SDŽ-Strana důstojného života

312 1 111

0.24 0.85

42


1 522

1.17

47


29 187

22.50

48


34 749

26.79

52 53 57

Česká strana národně sociální Děln.str.-zrušení popl.ve zdr. Unie pro sport a zdraví

149 1 157 5 711

0.11 0.89 4.40

99

Královéhradecký kraj Platné

Strana číslo

název

hlasy celkem

v%

1


24 189

13.47

3


10 824

6.2

7

Volba pro kraj

8 899

4.95

13

NEZÁVISLÍ

6 403

3.56

18

Strana zelených

7 133

3.97

32


1 145

0.63

33


495

0.27

37


1 459

0.81

42


2 304

1.28

47


43 688

24.33

48


57 351

31.94

50

Koalice pro Královéhradec.kraj

13 794

7.68

53


1 838

1.2

Pardubický kraj Platné

Strana číslo

název

1


4

Str.drobn.živnost.a podnikat.

8

S.O.S. pro kraj

9

hlasy celkem

v%

22 524

13.00

2 092

1.20

727

0.41


6 342

3.66

11

Koalice pro Pardubický kraj

32 219

18.59

18

Strana zelených

4 168

2.40

19

Moravané

240

0.13

32


1 737

1.00

33


124

0.07

37


932

0.53

42


1 447

0.83

44

Demokracie

314

0.18

47


36 042

20.80

48


61 900

35.73

53


2 229

1.28

54


196

0.11

100

Kraj Vysočina Strana číslo

název

1


3


12


18

Strana zelených

19

Platné hlasy celkem v% 28 394

15.72

6 847

3.79

19 534

10.81

4 795

2.65

Moravané

303

0.16

32


567

0.31

33


333

0.18

37


1 131

0.62

42


1 618

0.89

45

DOHODA pro Vysočinu

5 164

2.86

47


37 946

21.1

48


72 004

39.87

53


1 671

0.92

54


249

0.13

Jihomoravský kraj Strana číslo

Název

1


3


12


13

NEZÁVISLÍ

18

Strana zelených

19

Platné hlasy celkem v% 54 443

14.41

5 284

1.39

90 254

23.89

7 163

1.89

13 761

3.64

Moravané

3 388

0.89

26


1 097

0.29

32


1 136

0.30

33


360

0.09

37


841

0.22

42 46

Volte Pr.Blok-www.cibulka.net Alternativa 2008

1 269 1 023

0.33 0.27

47 48

Občanská demokratická strana Česká str.sociálně demokrat.

60 005 131 615

15.88 34.84

51

Folklor i Společnost

61

0.01

53 54

Děln.str.-zrušení popl.ve zdr. Konzervativní koalice

2 146 802

0.56 0.21

59

"DOHODA PRO JIŽNÍ MORAVU"

3 058

0.80

101

Olomoucký kraj Platné

Strana číslo

název

1


2

hlasy celkem

v%

30 809

15.80

Šance pro náš kraj

6 251

3.20

9


6 475

3.32

12


17 076

8.75

13

NEZÁVISLÍ

4 313

2.21

18

Strana zelených

5 341

2.73

19

Moravané

1 834

0.94

32


724

0.37

33


402

0.20

37


1 103

0.56

42


1 060

0.54

47


39 656

20.34

48


77 556

39.78

53


1 605

0.82

58


741

0.38

Zlínský kraj Platné

Strana číslo

název

hlasy celkem

v%

1


21 626

11.18

12


25 824

13.35

16

Koalice nestraníků

6 149

3.18

18

Strana zelených

4 020

2.7

19

Moravané

1 730

0.89

32


409

0.21

33


279

0.14

37


719

0.37

40

STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ PRO ZK

19 505

10.8

42


832

0.43

47


42 460

21.96

48


68 452

35.40

53


1 323

0.68

102

Moravskoslezský kraj Platné

Strana číslo

název

Hlasy celkem

v%

1


60 672

15.92

12


27 053

7.10

18

Strana zelených

8 173

2.14

19

Moravané

2 947

0.77

24

Osobnosti kraje

11 289

2.96

27

Národní strana

1 083

0.28

31

Nejen hasiči a živn.pro kraj

1 820

0.47

32


1 050

0.27

33


671

0.17

37


1 374

0.36

42


1 519

0.39

44

Demokracie

2 133

0.55

47


94 869

24.90

48


162 410

42.63

53


3 833

1.00

103

Příloha č. 6 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do zastupitelstev měst a obcí 2006 Hlasy

Volební strana

abs.

Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová

Zastupitelé v%

abs.

v%

5 362 574

5,85

4 926

8,22

15 484

0,02

14

0,02

4 272 146

4,66

298

0,5

14 954 463

16,32

3 962

6,61

167

0

1

0

Romská občanská iniciativa ČR

1 882

0

0

0

Občanská demokratická aliance

10 293

0,01

4

0,01

6 856

0,01

2

0

14 156

0,02

3

0,01


10 035 187

10,95

4 066

6,79


31 816 234

34,73

5 946

9,93

29 463

0,03

0

0

3 921

0

1

0

48 298

0,05

36

0,06

5 274

0,01

1

0

Česká pravice

11 150

0,01

10

0,02

Právo a Spravedlnost

81 498

0,09

6

0,01

Nezávislí kandidáti

838 773

0,92

6 961

11,62

Moravané

149 741

0,16

87

0,15

NEZÁVISLÍ

858 617

0,94

360

0,6

9 194 219

10,04

29 005

48,42

41

0

0

0

PŘÍMOU demokr. WWW.CIBULKA.NET

81 856

0,09

3

0,01

Humanistická strana

12 995

0,01

2

0

Strana venkova - spojené občanské síly

46 354

0,05

65

0,11

Unie svobody - Demokratická unie

58 458

0,06

46

0,08

Strana pro otevřenou společnost

115 036

0,13

78

0,13

Občanská koalice - Politický klub

3 084

0

1

0

Zlínské hnutí nezávislých

69 739

0,08

4

0,01

Demokratická regionální strana

16 118

0,02

9

0,02

Pravá volba pro Plzeň

177 562

0,19

3

0,01

HNUTÍ NEZÁVISLÝCH ZA HARMONICKÝ ROZVOJ OBCÍ A MĚST

125 657

0,14

91

0,15

Česká strana národně sociální Strana zelených Česká strana sociálně demokratická Nezávislá iniciativa (NEI)

Konzervativní strana Klub angažovaných nestraníků

Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) Masarykova demokratická strana COEXISTENTIA Strana demokratického socialismu

Sdružení nezávislých kandidátů - místní sdružení celkem Komunistická strana Československa Volte Pravý Blok-stranu za ODVOLAT.polit.,NÍZKÉ daně,VYROVN.rozp.,MIN.byrokr.,SPRAV.just.,

104

Volba pro město

1 002 207

1,09

178

0,3

66 593

0,07

4

0,01

6 371

0,01

0

0

31 939

0,03

0

0

214 006

0,23

24

0,04

6 000

0,01

0

0

28 164

0,03

55

0,09

1 780

0

0

0

3 233 311

3,53

1 207

2,01

13 244

0,01

1

0

1 728

0

1

0

65 592

0,07

7

0,01

129 917

0,14

14

0,02

5 058

0,01

1

0

11 600

0,01

1

0


5 439

0,01

0

0


6 707

0,01

0

0

174 851

0,19

18

0,03

1 921

0

3

0,01

169 967

0,19

6

0,01

11 790

0,01

4

0,01

287 282

0,31

0

0

MĚSTO LIDEM

11 503

0,01

2

0

Národní strana

41 453

0,05

7

0,01

Dělnická strana

8 776

0,01

3

0,01

Všeobecná občanská strana

2 960

0

0

0

SDŽ - Strana důstojného života

7 870

0,01

0

0

Demokratická Unie České republiky

2 692

0

1

0

141 250

0,15

251

0,42

560

0

0

0

16 563

0,02

11

0,02

8 785

0,01

10

0,02

Evropská strana důstojného stáří

18 074

0,02

0

0

Strana drobných živnostníků a podnikatelů

39 201

0,04

7

0,01

"STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ"

10 237

0,01

17

0,03

Hnutí na podporu dobrovolných hasičů a dalších dobrovolníků

27 907

0,03

56

0,09

5 898

0,01

1

0

15 919

0,02

0

0

Hnutí pro Havířov Nezávislé sdružení občanů Blanska Sdružení pro sport a zdraví Unie pro sport a zdraví České hnutí za národní jednotu Nestraníci pro Moravu Republikáni Miroslava Sládka SNK Evropští demokraté Cesta změny Naděje Tábor 2020 Suverenita - Strana zdravého rozumu Liberálové.CZ Volba pro budoucnost

Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu Spojení demokraté - Sdružení nezávislých Věci veřejné "Jirkov 21.století" Nezávislí pro Prahu

"Sdružení nestraníků" Strana práce Svobodná občanská samospráva Nezávislá volba

Občanské demokratické hnutí Folklor i Společnost

105

Romská demokratická sociální strana

3 328

0

1

0

84 520

0,09

8

0,01

270 913

0,3

85

0,14

Hnutí pro Těšín

14 404

0,02

3

0,01

Česká strana národně socialistická

96 562

0,11

26

0,04

Strana občanské sebeobrany

34 190

0,04

0

0

Zelení

2 112

0

0

0

4 VIZE - www.4vize.cz Sedma - strana pro Slatiňany, Škrovád, Trpišov, Kunčí, Presy, Podhůru a Kochánovice

7 371

0,01

1

0

6 410

0,01

5

0,01

10 827

0,01

0

0

325 272

0,36

220

0,37

Karlovarská občanská alternativa

43 502

0,05

3

0,01

Alternativa pro Ústí

37 015

0,04

0

0

Hnutí za lepší bydlení

23 350

0,03

0

0

Občansko demokratické sdružení Zlín

19 951

0,02

0

0

5 394

0,01

1

0

17 465

0,02

0

0

Mimoňská obroda

6 234

0,01

4

0,01

MĚSTO I MLÁDEŽI

11 905

0,01

0

0

4 306

0

0

0

Volba pro Mladou Boleslav

24 366

0,03

2

0

ZVON

28 305

0,03

2

0

Koalice KDU-ČSL, ODA

12 510

0,01

0

0

Koalice KDU-ČSL, ODS

30 034

0,03

39

0,07

Koalice KDU-ČSL, US-DEU

13 325

0,01

8

0,01

Koalice SNK, VPM

6 581

0,01

2

0

Koalice SZ, SNK

2 714

0

1

0

Koalice SOS, SZ

85 745

0,09

3

0,01

Koalice US-DEU, ODA

10 570

0,01

3

0,01

Koalice KDU-ČSL, SZ

15 065

0,02

5

0,01

1 934

0

2

0

1 091 923

1,19

81

0,14

3 233

0

7

0,01

106 558

0,12

0

0

Koalice SNK ED, COEX

21 745

0,02

0

0

Koalice KDU-ČSL, VPM

35 015

0,04

2

0

Sdružení KDU-ČSL, ODS, NK

252 294

0,28

27

0,05

Sdružení KDU-ČSL, NK

164 490

0,18

140

0,23

STRANA ROVNOST ŠANCÍ NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ

Klub sociálně demokratické orientace Nestraníci

SEMILÁCI Zlínské sdružení živnostníků a podnikatelů

POLITIKA 21

SNK sdružení nezávislých a Evropští demokraté Koalice KDU-ČSL, Nestraníci Koalice KDU-ČSL, "NSK" Koalice SNK ED, SN

106

Sdružení ČSNS, NK

13 332

0,01

6

0,01

118 378

0,13

32

0,05

Sdružení SZ, SOS, NK

20 528

0,02

3

0,01

Sdružení ČSSD, NK

34 503

0,04

72

0,12

Sdružení ODA, NK

16 571

0,02

11

0,02

Sdružení KAN, NK

4 241

0

1

0

Sdružení KSČM, NK

51 299

0,06

142

0,24

Sdružení ODS, NK

87 810

0,1

138

0,23

Sdružení COEX, NK

36 063

0,04

4

0,01

Sdružení SDS, NK

27 659

0,03

26

0,04

Sdružení NEZ, NK

6 217

0,01

2

0

Sdružení US, NK

48 329

0,05

7

0,01

1 080 531

1,18

112

0,19

Sdružení VPM, NK

220 538

0,24

47

0,08

Sdružení US-DEU, NK

239 515

0,26

60

0,1

Sdružení KONS, NK

1 071

0

2

0

Sdružení SNK, NK

3 740

0

5

0,01

Sdružení KDU-ČSL, ČSSD, NK

3 161

0

8

0,01

Sdružení CZ, NK

15 853

0,02

5

0,01

Sdružení H.S., NK

5 487

0,01

2

0

Sdružení SNK ED, NK

963 366

1,05

483

0,81

Sdružení "LiRA", NK

11 297

0,01

4

0,01

Sdružení SvOS, NK

3 535

0

2

0

Sdružení SDŽP, NK

1 459

0

2

0

Sdružení ČSNS2005, NK

30 118

0,03

7

0,01

Sdružení NEZ/DEM, NK

123 690

0,14

10

0,02

Sdružení SOS, KDU-ČSL, CZ, US-DEU, VPM, SZR, NK

236 848

0,26

9

0,02

Sdružení HNHRM, NK

23 478

0,03

9

0,02

Sdružení Nestraníci, NK

60 914

0,07

25

0,04

Sdružení NV, NK

91 362

0,1

23

0,04

168 750

0,18

3

0,01

Sdružení SN, NK

5 875

0,01

2

0

Sdružení DEUČR, NK

5 452

0,01

0

0

Sdružení SNK ED, SZ, NK

9 303

0,01

3

0,01

Sdružení SZ, NEZ, NK

76 954

0,08

3

0,01

Sdružení MDS, ČSNS2005, SOS, NK

26 687

0,03

2

0

Sdružení US-DEU, SNK ED, NK

60 365

0,07

8

0,01

8 562

0,01

18

0,03

Sdružení SZ, NK

Sdružení SOS, NK

Sdružení SNK ED, SD-SN, SOS, SZ, US-DEU, NK

Sdružení "NSK", NK

107

Sdružení ZHN, NK

7 892

0,01

15

0,03

13 884

0,02

2

0

4 901

0,01

3

0,01

264 791

0,29

0

0

552

0

0

0

Koalice DRS, KDU-ČSL

14 900

0,02

0

0

Koalice VPM, US-DEU

15 105

0,02

3

0,01

Koalice US-DEU, SZ, ODA, KONS, ČSNS2005

18 431

0,02

4

0,01

5 577

0,01

3

0,01

Koalice DEUČR, ODA, KAN

11 123

0,01

0

0

Koalice SZ, NV

42 291

0,05

4

0,01

Koalice SNK ED, NEZ

14 048

0,02

0

0

Koalice SZ, US-DEU, SNK ED

10 924

0,01

3

0,01

Koalice US-DEU, NEZ/DEM

3 142

0

1

0

Koalice KONS, KČ, SP

7 508

0,01

0

0

18 125

0,02

0

0

Koalice ODS, SNK ED

9 800

0,01

6

0,01

Koalice ODH, SNK ED

2 425

0

1

0

11 997

0,01

0

0

Koalice SOS, "LiRA"

3 432

0

0

0

Koalice NEZ, SZ

6 423

0,01

1

0

Koalice ČSSD, ČSNS2005

1 356

0

1

0

Sdružení US-DEU, SOS, NK Sdružení KDU-ČSL, ČSSD, US-DEU, NK Koalice SONOB, Z Koalice DS, PaS

Koalice KDU-ČSL, USZ

Koalice Z, ODA, US-DEU

Koalice SOS, SNK ED, Z

108

Příloha č. 7 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do zastupitelstev měst a obcí 2010 Volební strana Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová

Hlasy abs.

Zastupitelé v%

abs.

v%

4 305 663

5,92

3 643

6,11

15 002

0,02

20

0,03

834 670

1,15

101

0,17

13 865 470

19,05

4 075

6,83

1 992

0

0

0

11 532

0,02

4

0,01

5 904

0,01

2

0

7 142 565

9,82

3 025

5,07

12 433 696

17,09

4 413

7,4

7 436

0,01

0

0

5 385

0,01

1

0

30 559

0,04

33

0,06

Strana demokratického socialismu

2 152

0

1

0

Česká pravice

6 836

0,01

10

0,02

795 732

1,09

6 589

11,05

66 509

0,09

61

0,1

4 305

0,01

2

0

597 153

0,82

210

0,35

10 390 007

14,28

30 263

50,75

787

0

0

0

PŘÍMOU demokr. WWW.CIBULKA.NET

42 853

0,06

2

0

Strana venkova - spojené občanské síly

14 255

0,02

11

0,02

Unie svobody - Demokratická unie

13 186

0,02

5

0,01

Strana pro otevřenou společnost

64 990

0,09

43

0,07

Zlínské hnutí nezávislých

86 639

0,12

12

0,02

Demokratická regionální strana

49 527

0,07

3

0,01

Pravá volba pro Plzeň HNUTÍ NEZÁVISLÝCH ZA HARMONICKÝ ROZVOJ OBCÍ A MĚST

115 104

0,16

2

0

119 478

0,16

103

0,17

Volba pro město

736 387

1,01

153

0,26

Hnutí pro Havířov

72 172

0,1

4

0,01

Česká strana národně sociální Strana zelených Česká strana sociálně demokratická Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa Konzervativní strana Klub angažovaných nestraníků Komunistická strana Čech a Moravy Občanská demokratická strana Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) Masarykova demokratická strana COEXISTENTIA

Nezávislí kandidáti Moravané Iniciativa občanů NEZÁVISLÍ Sdružení nezávislých kandidátů - místní sdružení celkem Komunistická strana Československa Volte Pravý Blok-stranu za ODVOLAT.polit.,NÍZKÉ daně,VYROVN.rozp.,MIN.byrokr.,SPRAV.just.,

109

Unie pro sport a zdraví

166 123

0,23

30

0,05

1 521

0

4

0,01


751 008

1,03

538

0,9

Aktiv nezávislých občanů

457

0

0

0

59 345

0,08

6

0,01

538 011

0,74

61

0,1

907

0

0

0

151 181

0,21

27

0,05

9 882

0,01

16

0,03

1 912 258

2,63

267

0,45

"Jirkov 21.století"

10 609

0,01

3

0,01

MĚSTO LIDEM

37 812

0,05

11

0,02

Dělnická strana sociální spravedlnosti

159 914

0,22

0

0

"Sdružení nestraníků"

231 597

0,32

234

0,39

23 762

0,03

10

0,02

4 340

0,01

2

0

11 857

0,02

0

0

623 134

0,86

1 221

2,05

26 442

0,04

29

0,05

34 839

0,05

25

0,04

Česká strana národně socialistická

9 568

0,01

11

0,02

Zelení

1 390

0

0

0

4 VIZE - www.4vize.cz Sedma - strana pro Slatiňany, Škrovád, Trpišov, Kunčí, Presy, Podhůru a Kochánovice

3 192

0

0

0

6 321

0,01

5

0,01

288 047

0,4

163

0,27

Karlovarská občanská alternativa

98 024

0,13

8

0,01

Alternativa pro občany

14 453

0,02

1

0

SEMILÁCI

6 687

0,01

2

0

Mimoňská obroda

8 602

0,01

6

0,01

Volba pro Mladou Boleslav

33 177

0,05

3

0,01

ZVON

10 878

0,01

0

0

Hnutí pro Prahu 11

24 188

0,03

0

0

NESPOKOJENÍ OBČANÉ!

34 707

0,05

3

0,01

5 873

0,01

5

0,01

14 639

0,02

29

0,05

203 363

0,28

0

0

29 968

0,04

5

0,01

126 359

0,17

58

0,1


Tábor 2020 Suverenita - Strana zdravého rozumu Balbínova poetická strana Strana Zdraví Sportu Prosperity Spojení demokraté - Sdružení nezávislých Věci veřejné

Svobodná občanská samospráva Nezávislá volba Evropská strana důstojného stáří "STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ" Hnutí na podporu dobrovolných hasičů a dalších dobrovolníků NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ

Nestraníci

Demokracie Koalice KDU-ČSL, ODS Koalice SZ, SNK Koalice KDU-ČSL, SZ Koalice KDU-ČSL, Nestraníci

110

Koalice SNK ED, KDU-ČSL

75 337

0,1

2

0

1 313

0

2

0

248 586

0,34

198

0,33

17 774

0,02

6

0,01

429 632

0,59

73

0,12

Sdružení SZ, SOS, NK

24 270

0,03

2

0

Sdružení ČSSD, NK

51 625

0,07

99

0,17

Sdružení KAN, NK

12 819

0,02

9

0,02

Sdružení KSČM, NK

44 260

0,06

97

0,16

Sdružení ODS, NK

78 241

0,11

79

0,13

Sdružení COEX, NK

67 811

0,09

9

0,02

Sdružení SDS, NK

7 227

0,01

0

0

Sdružení NEZ, NK

21 040

0,03

4

0,01

Sdružení US, NK

32 857

0,05

13

0,02

Sdružení SOS, NK

614 087

0,84

54

0,09

Sdružení VPM, NK

167 207

0,23

47

0,08

64 477

0,09

15

0,03

3 793

0,01

7

0,01

63 879

0,09

21

0,04

Sdružení SD-SN, NK

190 238

0,26

25

0,04

Sdružení SNK ED, NK

500 703

0,69

123

0,21

Sdružení "LiRA", NK

6 380

0,01

0

0

Sdružení SvOS, NK

4 941

0,01

3

0,01

Sdružení ČSNS2005, NK

544

0

0

0

Sdružení NEZ/DEM, NK

3 983

0,01

0

0

Sdružení HNHRM, NK

5 024

0,01

1

0

Sdružení Nestraníci, NK

39 610

0,05

15

0,03

Sdružení SZ, US-DEU, NK

4 050

0,01

4

0,01

Sdružení NV, NK

102 370

0,14

35

0,06

Sdružení SN, NK

10 783

0,01

9

0,02

778 923

1,07

1 086

1,82

Sdružení ZHN, NK

2 518

0

2

0

Sdružení SLK, NK

68 493

0,09

64

0,11

261 968

0,36

45

0,08

Sdružení Svobodní, NK

72 598

0,1

13

0,02

Sdružení Nový Impuls, NK

45 461

0,06

16

0,03

Sdružení KDU-ČSL, SZ, NK

27 631

0,04

5

0,01

300 127

0,41

134

0,22

Sdružení KDU-ČSL, ODS, NK Sdružení KDU-ČSL, NK Sdružení ČSNS, NK Sdružení SZ, NK

Sdružení US-DEU, NK Sdružení KONS, NK Sdružení SNK, NK

Sdružení "STAN", NK

Sdružení ALTERNATIVA, NK

Sdružení TOP 09, NK

111

Sdružení Klíčové hnutí, NK

17 234

0,02

4

0,01

Sdružení DSZ, NK

14 441

0,02

3

0,01

Sdružení SPOZ, NK

5 464

0,01

1

0

Sdružení SZ, VV, NK Sdružení SZ, ALTERNATIVA, Klíčové hnutí, Zelení, NK

3 788

0,01

1

0

251 179

0,35

9

0,02

Sdružení KDU-ČSL, SNK ED, NK

23 488

0,03

4

0,01

Sdružení SZ, US-DEU, "STAN", TOP 09, NK

13 236

0,02

3

0,01

Sdružení Věci veřejné, NK

18 202

0,03

3

0,01

Sdružení ALTER., KČ, SOS, SNK ED, US-DEU, NK

102 860

0,14

0

0

Sdružení Severočeši.cz, NK

422 891

0,58

26

0,04

Sdružení Suverenita, NK

21 731

0,03

4

0,01

Sdružení KDU-ČSL, US-DEU, SNK ED, NK

12 281

0,02

2

0

Sdružení TOP 09, "STAN", NK

7 279

0,01

5

0,01

Sdružení "HOPB", "STAN", NK

333 958

0,46

15

0,03

7 259

0,01

1

0

10 462

0,01

5

0,01

163 246

0,22

6

0,01

1 191

0

1

0

18 066

0,02

2

0

1 910

0

15

0,03

Sdružení FiS, NK

12 395

0,02

0

0

Sdružení KDU-ČSL, Nestran., NK

41 926

0,06

0

0

Sdružení VV, VPM, NK

12 233

0,02

2

0

Koalice VPM, US-DEU

8 268

0,01

2

0

117 369

0,16

4

0,01

46 006

0,06

0

0

301 853

0,41

24

0,04

11 963

0,02

4

0,01

5 542

0,01

2

0

Koalice SNK ED a VV

18 067

0,02

4

0,01

Koalice KDU-ČSL a HNHRM

10 907

0,01

3

0,01

Koalice SZ, Suveren. a SPOZ

24 147

0,03

0

0

Koalice VV, SZ a NV

70 198

0,1

6

0,01

Koalice DSZ a SPOZ

19 250

0,03

0

0

Koalice VPM a "STAN"

37 846

0,05

11

0,02

4 552

0,01

5

0,01

Koalice TOP 09 a Věci veřejné

11 692

0,02

6

0,01

Koalice Moravané a ČSNS2005

36 483

0,05

0

0

Sdružení SsČR, NK Sdružení SNK ED, SsČR, TOP 09, NK Sdružení SLK, KDU-ČSL, NK Sdružení TOP 09, SZ, NK Sdružení US-DEU, TOP 09, NK Sdružení S.cz, "STAN", NK

Koalice Suveren. a NEZ/DEM Koalice SOS A ZELENÍ Koalice "STAN" a TOP 09 Koalice TOP 09 a SLK Koalice SPOZ a SZ

Koalice DRS, TOP 09 a Věci veřejné

112

Koalice Suveren. a SPOZ

34 898

0,05

0

0

Koalice HpT a SZ

7 974

0,01

0

0

Koalice NEZÁVISLÍ a SPOZ

5 737

0,01

0

0

Koalice ČSSD a SPOZ

6 752

0,01

4

0,01

Koalice Svobodní a ČPS

15 493

0,02

0

0

Koalice KONS, SZ a US-DEU

20 423

0,03

4

0,01

Koalice HNHRM a TOP 09

2 333

0

2

0

Koalice TOP 09 a ODS

2 347

0

5

0,01

Koalice KDU-ČSL a EDS

6 167

0,01

2

0

Koalice Suveren. a DSZ

6 157

0,01

7

0,01

Koalice KDU-ČSL a Zelení

1 293

0

0

0

14 523

0,02

0

0

6 585

0,01

0

0

Doktoři (za uzdravení společnosti)

16 972

0,02

0

0

ALTERNATIVA

16 835

0,02

3

0,01

Starostové pro Liberecký kraj

60 759

0,08

68

0,11

167 235

0,23

47

0,08

345

0

0

0

Strana pro ekologii a zdraví

5 489

0,01

0

0

Evropská demokratická strana

2 820

0

0

0

Liga spořádaných lidí

2 875

0

0

0

"Mírové hnutí 2007"

37

0

0

0

182 363

0,25

29

0,05

Demokratická strana zelených

20 834

0,03

0

0

"Strana soukromníků České republiky"

48 166

0,07

10

0,02

4 305

0,01

3

0,01

OBČANÉ.CZ

258 260

0,35

13

0,02

Česká pirátská strana

173 526

0,24

3

0,01

5 606 349

7,7

1 171

1,96

532 737

0,73

87

0,15

18 592

0,03

0

0

113 768

0,16

6

0,01

34 074

0,05

3

0,01

2 884

0

0

0

Ženy za Brod

12 279

0,02

1

0

NÁŠ HLUČÍN

22 288

0,03

6

0,01

"Volím Orlovou"

26 538

0,04

5

0,01

"Občané městu, město občanům"

55 169

0,08

9

0,02

Koalice Moravané a Suveren. Koalice KDU-ČSL a SN

Severočeši.cz Strana podnikatelů a živnostníků

Strana svobodných občanů

ČESKÝ POLITICKÝ STŘED

TOP 09 Strana Práv Občanů ZEMANOVCI Victoria.cz VOLBA PRO KLADNO Pro Třebíč POLITIKA TRADIČNÍCH HODNOT

113

Nezávislí pro Bílinu

22 479

0,03

6

0,01

5 227

0,01

0

0

21 213

0,03

20

0,03

2 032

0

0

0

Strakonická Veřejnost

10 998

0,02

2

0

Hnutí O co jim jde?!

41 078

0,06

3

0,01

Pražané za svá práva

24 902

0,03

0

0

Bílinští sociální demokraté

18 444

0,03

5

0,01

B10

18 678

0,03

3

0,01

Společnost pro Třinec

10 118

0,01

0

0

Nezávislí občané Prahy

6 002

0,01

0

0

VLASTENECKÁ STRANA

1 873

0

0

0

21 529

0,03

3

0,01

1 020

0

0

0

Ostravak

694 207

0,95

10

0,02

Česká strana regionů

107 794

0,15

5

0,01

Sdružení nezávislých Holešovska

10 682

0,01

2

0

Naše Beskydy

25 359

0,03

12

0,02

Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska ČESKÁ NEZÁVISLÁ Strana demokratické obnovy

Zdravé Hradiště Občanské hnutí pro Mimoň

114

Příloha č. 8 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Evropského parlamentu 2004 Platné hlasy

Kód

Název strany celk.

v%

1

SNK sdruž.nez. a Evropští dem.

257 278

11.2

2


4 532

0.19

3


3 366

0.14

4


204 903

8.78

5

Národní koalice

2 944

0.12

6


700 942

30.4

7


5 413

0.23

8

Strana demokrat.socialismu

1 709

0.07

9

Strana zelených

73 932

3.16

10

Humanistická aliance

3 977

0.17

11


4 986

0.21

12

"Sdružení nestraníků"

11 689

0.50

13

Strana občanů republiky České

2 585

0.11

14


4 366

0.18

15

Všeobecná občanská strana

873

0.03

16

Dělnická strana

4 289

0.18

17

Strana práce

1 717

0.07

18


13 779

0.59

19

Za zájmy Moravy ve sjedn.Evr.

9 293

0.39

20


223 383

9.57

21

Pravý Blok

27 504

1.17

22


6 316

0.27

23

Unie liberálních demokratů

39 655

1.69

24


472 862

20.26

25

Str.venkova-spoj.občan.síly

11 734

0.50

26


11 951

0.51

28

Nezávislá iniciativa (NEI)

16 762

0.71

29

SVOBODNÍ

1 300

0.05

30

"V.Kožený-Občan.feder.demokr."

2 030

0.08

31


15 767

0.67

32

NEZÁVISLÍ

191 025

8.18

115

116

Příloha č. 9 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Evropského parlamentu 2009 Strana číslo

Platné hlasy

název

celkem

1 Libertas.cz

v%

22 243

0.94

180 451

7.64

56 636

2.40

4 Občanská demokratická strana

741 946

31.45

5 Suverenita

100 514

4.26

6 Volte Pr.Blok-www.cibulka.net

23 612

1.00

7 Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl.

7 492

0.31

8 Česká str.národ.socialistická

3 269

0.13

9 Evropská demokratická strana

68 152

2.88

10 Strana svobodných demokratů

1 423

0.06

11 Demokratická Strana Zelených

14 761

0.62

12 Česká strana národně sociální

791

0.03

6 263

0.26

17 061

0.72

15 Humanistická strana

4 584

0.19

16 Moravané

9 086

0.38

17 Spojení demokraté-Sdruž.nezáv.

1 501

0.06

18 Liberálové.CZ

1 775

0.07

986

0.04

6 904

0.29

334 577

14.18

22 "STAR.A NEZ.-VAŠE ALTERNATIVA"

53 984

2.28

23 Strana svobodných občanů

29 846

1.26

24 SNK Evropští demokraté

39 166

1.66

3 711

0.15

48 621

2.6

4 449

0.18

545

0.02

29 "Strana soukromníků ČR"

4 544

0.19

30 Zelení

3 717

0.15

31 Dělnická strana

25 368

1.7

32 NEZÁVISLÍ

12 824

0.54

528 132

22.38

2 Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. 3 Věci veřejné

13 Národní strana 14 SDŽ-Strana důstojného života

19 Strana demokracie a svobody 20 Nejen has. a živn. s uč. do E. 21 Komunistická str.Čech a Moravy

25 Balbínova poetická strana 26 Strana zelených 27 Koruna Česká (monarch.strana) 28 Lidé a Politika

33 Česká str.sociálně demokrat.

117

118

Příloha č. 10 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Senátu 2004 Kandidáti zvolení v 1. kole Kandidát

Volební

1. kolo

2. kolo

Obvod číslo 7

2

příjmení, jméno, tituly Šneberger Jiří Ing.

strana ODS

hlasy

%

14 650

50,52

hlasy

% 0

0

Kandidáti zvolení ve 2. kole Kandidát

Volební

1. kolo

2. kolo

Obvod číslo

příjmení, jméno, tituly

strana

hlasy

%

hlasy

%

4

2

Balín Vlastimil RSDr.

KSČM

5 236

27,09

7 894

52,42

67

8

Bureš Milan Mgr.

ODS

6 997

23,59

9 152

52,54

13

5

Eybert Pavel Mgr.

ODS

14 361

48,34

14 137

65,25

61

3

Hálek Jan Prof.Ing. CSc.

ODS

9 152

29,87

12 238

55,74

1

3

Horník Jan Ing.

SD-SN

4 859

21,25

8 244

58,18

70

1

Janáčková Liana Ing. Arch.

NEZ

5 151

22,6

7 337

56,73

76

4

Janalík Zdeněk PaedDr.

ODS

7 250

30,05

12 051

65,58

52

7

Jehlička Václav Mgr.

KDU-ČSL

10 286

37,96

9 741

66,34

10

6

Jirsa Tomáš Ing.

ODS

12 885

48,1

13 821

71,51

55 37 40

8 4 2

Julínek Tomáš MUDr. Liška Jiří MVDr. Moldan Bedřich Prof. RNDr. CSc.

ODS ODS ODS

8 712 12 529 5 522

33,72 47,13 24,13

11 896 14 113 8 066

66,68 71,4 51,22

46

2

Müllerová Ludmila Ing.

KDU-ČSL

7 844

26,85

9 830

50,15

19

3

Nádvorník Jan

ODS

10 201

39,65

10 407

55,04

28

7

Nedoma Jiří

ODS

9 213

32,47

9 787

56,27

16 73 49

1 10 3

Oberfalzer Jiří Petrov Igor Ing. Sehnal Vlastimil

ODS SNK ED ODS

11 748 5 325 6 434

36,97 23,54 21,22

11 723 7 567 13 440

60,47 59,55 54,76

25

5

Schwarzenberg Karel

USDEUODA

10 547

33,2

15 088

58,16

58

5

Slavotínek Rostislav Ing.

KDU-ČSL

5 327

22,06

7 453

52,77

34

2

Sobotka Přemysl MUDr.

ODS

13 737

43,29

15 876

72,54

43

4

Stříteský Jiří Ing.

ODS

12 834

38,61

10 304

53,84

31 22 79

3 8 4

Sušický Pavel MUDr. Štětina Jaromír Venhodová Alena MUDr.

ODS SZ ODS

9 773 7 137 6 154

39,33 24,7 23,9

11 908 13 296 8 757

56,26 55,32 57,72

64

3

Žák Jiří

ODS

4 563

23,9

8 533

53,37

119

Příloha č. 11 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Senátu 2006 Kandidáti zvolení ve 2. kole (v 1. kole nebyl zvolen ţádný kandidát) Obvod

Kandidát číslo


Volební strana

1. kolo

2. kolo

hlasy

%

hlasy

%

7 895

29,47

7 368

50,95

2

2

Čáslava Pavel PhDr.

ODS

77

1

Čunek Jiří

KDU-ČSL

19 606

44,01

14 319

71,34

26

6

Filipiová Daniela Ing. arch.

ODS

15 336

44,73

12 927

61,44

17

9

Grulich Tomáš PhDr.

ODS

17 429

47,37

13 364

62,42

56

9

Hajda Jan Ing.

ČSSD

10 883

26,57

11 707

57,71

38

5

Jermář Jaromír PhDr.

ČSSD

14 495

31,13

15 388

50,54

65

3

Jílek Adolf Ing.

KDU-ČSL

8 858

24,32

8 473

58,24

53

4

Jonáš Vítězslav

ODS

11 869

29,03

12 629

52,89

80

5

Juřenčáková Jana Ing.

"STAN"

7 548

19,18

8 754

58,58

50

3

Koukal Václav

KDU-ČSL

11 939

28,66

11 173

53,42

32

6

Kubera Jaroslav

ODS

14 252

41,3

11 782

61,17

47

9

Pakosta Petr Ing.

ODS

12 385

32,11

10 046

57,69

23

8

Palečková Alena RNDr.

ODS

14 930

40,54

12 845

57,97

35

3

Paukrtová Soňa Mgr.

SOS

13 662

29,82

14 120

52,94

44

7

Pithart Petr Doc. JUDr.

KDU-ČSL

14 779

30,65

12 025

50,04

14

8

Pospíšil Jiří PhDr.

ODS

15 162

36,55

12 839

63,35

11

3

Rippelová Jiřina JUDr.

ČSSD

10 854

24,93

15 227

57,84

8

3

Sefzig Luděk MUDr.

ODS

15 834

37,65

14 212

66,13

62

4

Sekaninová Božena

ČSSD

16 091

36,93

14 151

57,36

5

6

Skála Petr MUDr.

NK

8 263

27,21

14 331

73,38

59

4

Svoboda Richard PhDr. MBA

ODS

12 081

37,74

10 661

59,43

41

1

Šebek Karel

ODS

17 739

33,48

14 493

61,13

20

4

Töpfer Tomáš

ODS

20 143

49,61

18 669

73,07

71

6

Veřovský Otakar Mgr.

ČSSD

7 426

29,79

8 824

52,98

74

5

Vícha Petr Ing.

ČSSD

11 539

33,82

13 364

66,82

68

7

Vlček Václav MUDr.

ODS

12 505

31,14

11 009

54,67

29

3

Vondra Alexandr RNDr.

ODS

16 358

35,74

15 696

58,59

120

Příloha č. 12 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Senátu 2008 Kandidáti zvolení v 1. kole Obvod 75

Kandidát číslo 2

příjmení, jméno, tituly Sušil Radek MUDr.

Volební strana ČSSD

1. kolo

2. kolo

hlasy

%

hlasy

%

15 254

53,34

0

0

Kandidáti zvolení ve 2. kole Obvod

Kandidát číslo


Volební strana

1. kolo

2. kolo

hlasy

%

hlasy

%

48

3

Antl Miroslav JUDr.

ČSSD

17 145

43,83

17 642

59,6

57

2

Bárek Ivo Ing.

ČSSD

16 558

39,6

20 297

61,09

54

1

Bayerová Marta RNDr.

KSČM

14 150

41,39

20 900

69,24

9

5

Bis Jiří Ing.

ČSSD

10 694

26,58

16 795

52,97

30

4

Dienstbier Jiří

ČSSD

16 232

36,88

20 907

56,14

81

2

Doupovcová Hana Ing.

ČSSD

11 704

30,82

15 121

50,99

45

6

Dryml Vladimír MUDr.

ČSSD

18 347

38,44

22 326

53,66

78

2

Gajdůšková Alena PaedDr.

ČSSD

18 973

44,5

20 570

63,67

72

6

Guziana Petr MUDr.

ČSSD

14 471

39,27

17 563

64,97

6

11

Chládek Marcel PhDr. MBA

ČSSD

12 747

32,46

21 529

66,56

60

4

Janeček Miloš prof. MUDr. CSc.

ČSSD

16 240

34,48

21 753

58,2

36

5

Kapoun Karel Ing.

ČSSD

8 574

27,76

15 762

59,53

24

1

Kladívko Tomáš

ODS

11 644

30,78

18 348

54,05

66

2

Korytář Karel Ing.

ČSSD

14 109

37,48

20 439

68,28

12

7

Krejča Miroslav Ing. Bc. CSc.

ČSSD

11 273

28,58

15 855

51,77

63

4

Lajtoch Jiří Ing.

ČSSD

11 811

32,56

18 030

61,06

42

9

Lebeda Pavel MUDr.

ČSSD

11 060

25,53

20 489

59,96

3

3

Nenutil Miroslav Mgr.

ČSSD

8 373

26,6

15 879

67,36

69

4

Richtrová Eva Ing.

ČSSD

18 519

41,86

23 224

68,22

18

1

Řihák Josef MVDr.

ČSSD

15 010

35,07

20 971

62,57

27

7

Schwarz Zdeněk MUDr.

ODS

7 946

25,78

15 399

60,21

33

9

Sykáček Jaroslav Ing.

ČSSD

8 746

24,72

17 016

61,65

21

8

Škaloud Miroslav RNDr.

ODS

10 104

27,76

17 260

54,01

15

3

Štěch Milan

ČSSD

18 588

43,12

21 972

60,26

39

1

Trpák Pavel MUDr.

ČSSD

10 039

27,56

16 241

52,86

51

7

Zvěřinová Dagmar Ing.

ČSSD

14 263

33,98

18 982

59,31

121

Příloha č. 13 - Podrobná data o výsledcích stran ve volbách do Senátu 2010 Kandidáti zvolení ve 2. kole (v 1. kole nebyl zvolen ţádný kandidát) Obvod

Kandidát číslo

Volební


strana

1. kolo hlasy

2. kolo %

hlasy

%

67

3

Besta Zdeněk Ing.

ČSSD

10 280

22,21

15 786

60,32

25

1

Bratský Petr Ing.

ODS

11 574

27,86

10 851

50,16

4

4

Dernerová Alena MUDr.

S.cz

12 671

37,29

11 677

65,14

31

1

Doubrava Jaroslav

S.cz

7 391

23,15

11 602

55,97

13

2

Eybert Pavel Mgr.

ODS

18 922

39,94

15 520

51,2

73

7

Gawlas Petr

ČSSD

11 127

27,39

12 669

51,41

1

6

Horník Jan

TOP+STAN

7 454

22,25

10 179

71,75

43

1

Horská Miluše Mgr.

Nestran.

8 751

19,5

14 944

52,23

10

3

Jirsa Tomáš Ing.

ODS

16 367

33,41

15 129

54,7

58

4

Juránek Stanislav Ing.

KDU-ČSL

9 061

24,82

13 749

53,93

76

1

Malý Miloš Mgr.

ČSSD

10 315

25,04

13 191

53,86

70

5

Maštalíř Antonín Ing.

ČSSD

8 561

23,73

12 091

53,03

16

5

Oberfalzer Jiří

ODS

17 303

33,43

10 734

51,87

64

3

Palas Jaroslav Ing.

ČSSD

11 062

32,69

12 013

62,56

19

2

Pešák Milan PhDr.

ODS

10 671

26,2

15 017

56,7

49

3

Regec Jozef

ČSSD

15 541

30,62

17 389

54,32

34

1

Sobotka Přemysl MUDr.

ODS

17 344

36,97

17 656

54,06

40

1

Strnad Jaromír Ing.

ČSSD

13 125

30,59

14 500

60,16

46

4

Šilar Petr Ing.

KDU-ČSL

10 311

22,52

14 622

56,13

79

8

Škromach Zdeněk Ing.

ČSSD

17 476

37,28

16 444

56,17

22

1

Štětina Jaromír

TOP+STAN

11 210

31,01

10 794

57,5

37

4

Táborský Josef Ing.

ČSSD

11 635

24,97

14 558

54,09

7

1

Terelmešová Dagmar

ČSSD

11 530

26,34

14 154

54,06

61

5

Tesařík Martin Ing.

ČSSD

14 306

34,52

16 052

54,78

28

6

Vrecionová Veronika Ing.

ODS

14 497

30,69

16 035

55,83

52

8

Vystrčil Miloš RNDr.

ODS

14 050

33,94

13 805

59,37

55

2

Žaloudík Jan prof. MUDr. CSc.

ČSSD

15 709

32,37

21 684

67,31

122

Volby druhého řádu v ČR v kontextu členství v EU magisterská práce

Recommend Documents