ROZVOJ VENKOVA V PROGRAMOVACÍM OBDOBÍ V KONTEXTU REFOREM SZP EU. MARTIN PĚLUCHA a kol

ROZVOJ VENKOVA V PROGRAMOVACÍM OBDOBÍ 2007–2013 V KONTEXTU REFOREM SZP EU MARTIN PĚLUCHA a kol.

Tato publikace byla vydána za finanční podpory Úřadu vlády ČR v rámci realizace Koncepce informování o evropských záležitostech v ČR

ROZVOJ VENKOVA V PROGRAMOVACÍM OBDOBÍ 2007–2013 V KONTEXTU REFOREM SZP EU MARTIN PĚLUCHA a kol.

Tato publikace byla vydána za finanční podpory Úřadu vlády ČR v rámci realizace Koncepce informování o evropských záležitostech v ČR

Fotografie na obalu: obec Palkovice (Martin Pělucha, červenec 2006) Fotografie str. 6, 9, 82, 136: obec Palkovice (Martin Pělucha, červenec 2006) Fotografie str. 53: obec Mořina (Martin Pělucha, červenec 2006)

Název: Rozvoj venkova v programovacím období 2007–2013 v kontextu reforem SZP EU Zpracovali: Ing. Gabriela Červená: kap. 2.3; 5.3 Ing. Petr Jakobe, CSc.: kap. 1.4.6; 2.1; 2.2; 3.2.1; 4.1; 5.1 Ing. Emil Machálek, CSc.: kap. 3.1; 3.2; 3.2.4 Ing. Jiří Moravec, MBA: kap. 2.4; 3.2.2 Ing. Martin Pělucha: kap. 3.1; 3.2; 3.2.3; 3.3; 4.1; 4.2; 5.2 Ing. Dana Viktorová, Ph.D.: kap. 1.1–1.3; 1.4.1–1.4.4; 1.4.6; 1.4.7; 1.5 Technická spolupráce: Martin Doležal Vydavatel: IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. sídlo: Mařákova 292/9, Praha 6, PSČ: 160 00 kancelář: Štěpánská 45, Praha 1, PSČ: 110 00 tel./fax: +420 222 230 259 e-mail: [email protected] http://www.ireas.cz Redakční uzávěrka: srpen 2006 Místo a rok vydání: Praha, 2006 Vydání: První Náklad: 2000 ks Rozsah: 162 stran Tisk a vazba: JDS tiskárna, s. r. o. ISBN: 80–86684–42–3 Copyright © 2006 Martin Pělucha a kol.

Obsah Předmluva Úvod

6 7

1. Kontext významu problematiky rozvoje venkova

9

1.1 Ekonomická teorie venkovského rozvoje .............................. 10 1.2 Venkovské oblasti v EU a ČR................................................... 12 1.2.1 Definice venkovských oblastí v EU ................................... 13 1.3 Význam venkovských oblastí pro národní rozvoj a trvale udržitelný rozvoj........................................................................ 19 1.4 Struktura venkovských oblastí a zemědělství v EU a ČR – makroekonomické ukazatele .............................................. 21 1.4.1 Sektor zemědělství v původních členských zemích EU......................................................................................... 23 1.4.2 Makroekonomické ukazatele související se sektorem zemědělství a rozvojem venkova v nových členských zemí.................................................... 24 1.4.3 Struktura venkovských oblastí a sektoru zemědělství v ČR – makroekonomické ukazatele.......... 33 1.4.4 Regionální pohled na problematiku venkovského rozvoje ................................................................................. 42 1.4.5 Demografická a sociální úroveň venkova v ČR............... 46 1.4.6 Agroturistika a další aktivity pro diverzifikaci příjmů v ČR...................................................................................... 48 1.4.7 SWOT analýza venkovského prostoru v ČR ..................... 49 1.5 Shrnutí problematiky rozvoje venkova................................... 52

2. Cíle reforem SZP EU se zaměřením na rozvoj venkova

53

2.1 Vývoj Společné zemědělské politiky EU, její cíle a důvody pro reformování........................................................................ 54 2.2 Realizace a dopady SZP EU na rozvoj zemědělství a venkova ČR po přistoupení do EU ....................................... 63 3

Obsah

2.3 Východiska pro politiku rozvoje venkova................................70 2.4 Cross compliance – součást reformy Společné zemědělské politiky EU ............................................................73 2.4.1 Cross compliance – úvod...................................................73 2.4.2 Standardy GAEC..................................................................75 2.4.3 Standardy SMR ..................................................................77 2.4.4 Požadavek minimální plochy pastvin (travních porostů) a jeho význam ......................................................80 Shrnutí problematiky cross compliance......................................81 2.5 Shrnutí základní filozofie cílů reforem SZP EU.......................81

3. Programovací období 2007–2013 a požadavky na komplexní rozvoj venkova

82

3.1 EAFRD v kontextu ostatních evropských fondů.....................83 3.2 Programování rozvoje venkova v ČR v období 2007–2013 ..............................................................................87 3.2.1 Význam úlohy osy I pro udržitelný rozvoj zemědělské produkce ..................................................... 103 3.2.2 Význam úlohy osy II EAFRD............................................. 109 3.2.3 Význam úlohy osy III EAFRD............................................ 120 3.2.4 Význam úlohy osy IV – LEADER...................................... 125 3.3 Shrnutí rozhodujících záležitostí pro rozvoj venkova v období 2007 – 2013 ......................................................... 134

4. Reflexe a vyhodnocení tendencí reformních změn SZP EU v problematice rozvoje venkova s vazbou na programovací období 2007–2013

136

4.1 Dopady reforem SZP EU na udržitelný rozvoj zemědělské produkce ve vztahu k rozvoji venkova ........... 137 4.2 Hlavní přínosy a dopady realizace reformované SZP EU ve vazbě na komplexní rozvoj venkova ............................... 142

4

Obsah

5. Hlavní závěry a shrnutí

146

5.1 Pozice zemědělství v programovacím období 2007+ ........146 5.2 Hlavní výzvy pro rozvoj venkova v programovacím období 2007+.........................................................................147 5.3 Odkazy na klíčové zdroje informací či dostupné důležité prameny literatury ..................................................................149

Použitá literatura Informace o jednotlivých autorech Seznam zkratek Příloha 1. Přehled os a jejich členění

5

152 156 158 160

Předmluva Rozvoj venkova se stal v poslední době již ustáleným termínem nejen v oblasti regionálního rozvoje, ale také v obecné formulaci národohospodářských politik. Jeho pozice a postavení mezi ostatními politikami ovšem nebyla vždy zcela jasná a navíc bylo rozhodování o veřejných intervencích s tímto zaměřením často doprovázeno rozpory v kompetenci jednotlivých subjektů veřejné správy v ČR i EU. Výzvy postupujících reforem Společné zemědělské politiky EU a připravovaného systému podpor v programovacím období 2007–2013 jsou hlavními důvody pro hlubší zamyšlení nad celou problematikou rozvoje venkovských oblastí s nutností širšího vysvětlení schválených změn.

6

Úvod Tato publikace vznikla s účelem poskytnout komplexní pohled na problematiku rozvoje venkova v kontextu reformy Společné zemědělské politiky EU (dále jen SZP) a také s cílem zvýšení celkového povědomí a informovanosti o připravovaných dotačních titulech, které budou v gesci nového Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova1 (dále jen EAFRD). Venkovský prostor zahrnuje cca 80 % rozlohy ČR, která bude v letech 2007–2013 předmětem i dalších veřejných intervencí politiky hospodářské a sociální soudržnosti (dále jen HSS), tj. strukturálních fondů EU. Tyto dílčí aspekty jsou v této příručce také diskutovány, nicméně hlavní důraz je kladen na připravované podpory v rámci II. pilíře SZP EU. Zemědělství a rozvoj venkova v současné době prochází výraznými změnami, a to nejen v ČR, ale také v ostatních členských státech EU. Společná zemědělská politika EU prošla od doby svého vzniku až do současnosti celou řadou reforem a právě tento reformní trend způsobuje, že informovanost, resp. obecný přehled o rozvoji venkova v plánovacím období 2007–2013 je poměrně malý a spíše sektorově zaměřený. Rychlost změn proto způsobuje určitou ztrátu přehlednosti a schopnosti se orientovat v celkovém kontextu vývoje, přičemž nezbytnost některých reforem byla zapříčiněna i globálním vývojem. Příručka je koncipována tak, aby odpovídala jak potřebám odborné veřejnosti a případných potenciálních projektových žadatelů pro EAFRD, tak i laické veřejnosti s cílem vytvoření určité analýzy, kde je v jednotlivých kapitolách kladen důraz na:

poslední vývoj a současný stav v rozvoji venkova a zemědělství v EU jako základní kontextuální východisko,

cíle reforem SZP EU se zaměřením na rozvoj zemědělství a venkova, objasnění požadavků na příští programovací období 2007–2013 (např. komplexní trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí, ochrana přírody a krajiny, zavádění oblastí NATURA 2000 atd.), celkovou strategii rozvoje SZP EU v programovacím období 2007– 2013, (např. snaha o směřování k celoplošnému produkčnímu zemědělství, které by mělo být konkurenceschopné a zároveň šetrné 1

angl. zkratka EAFRD – European Agricultural Fund for Rural Development

7

Úvod

k životnímu prostředí, produkce kvalitních potravin při respektování přísných standardů bezpečnosti, minimalizace rizika snižování venkovské populace prostřednictvím zlepšení životní úrovně zemědělců, diverzifikace zemědělských a nezemědělských činností podle místních podmínek, zlepšení příjmové situace venkovských obyvatel, vyrovnání životních podmínek mezi městy a venkovem atd.), reflexi a vyhodnocení tendencí reformních změn SZP EU v problematice rozvoje venkova v programovacím období 2007–2013. Autoři v jednotlivých kapitolách vycházeli z celé řady dokumentů a dostupných statistických údajů, které se týkají problematiky rozvoje venkova a jeho změn v postupující reformě SZP EU. Specifickou roli zde hraje podkapitola 3.2 zaměřená na nové programování rozvoje venkova v období 2007 – 2013. Hlavním zdrojovým dokumentem zde byl Národní strategický plán rozvoje venkova ČR a také Program rozvoje venkova ČR pro období 2007 – 2013. Tyto dokumenty byly vytvářeny postupně během uplynulých 2 let týmy pracovníků několika institucí, a byly průběžně diskutovány s odbornou veřejností a zástupci potenciálních konečných příjemců. Cílem této podkapitoly je stručně shrnout hlavní záležitosti týkající se jednotlivých os, priorit, opatření (příp. podopatření). Jejich podrobné analýzy a způsoby implementace jsou detailněji popsány ve výše zmíněných dokumentech. Proto si dovolujeme v této části uvést alespoň hlavní koordinátory příprav zmíněných strategických koncepcí: 1. Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013

Ing. arch. Kamila Matoušková, CSc., Ministerstvo zemědělství ČR Ing. Tomáš Zídek, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc., DHV, s. r. o.

2. Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013

Ing. arch. Kamila Matoušková, CSc., Ministerstvo zemědělství ČR Ing. Tomáš Zídek, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky

Tým autorů zároveň vyjadřuje poděkování hlavním recenzentům za konzultativní spolupráci nad průběžnými verzemi této publikace: Prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc., Česká zemědělská univerzita, Praha Ing. Arch. Kamila Matoušková, CSc., Ministerstvo zemědělství ČR

8

kapitola 1 Kontext významu problematiky rozvoje venkova

Kontext významu problematiky rozvoje venkova

1.1 Ekonomická teorie venkovského rozvoje Na rozdíl od zemědělské politiky, kde je základním stavebním kamenem zemědělský podnik, je v případě politiky venkovského rozvoje základním stavebním kamenem občan či sdružení. Politika venkovského rozvoje v nejširší míře může zahrnovat alokaci příjmů domácností, zemědělskou produkci, ale i kvalitu života ve venkovských oblastech obecně, což zahrnuje např. přístup ke vzdělání, zdravotním službám či infrastruktuře. Ekonomie venkovského rozvoje (také nazývaná rurální ekonomie) se zabývá heterogenitou populace ve venkovských oblastech, jejich různými potřebami, možnostmi nezemědělských aktivit, přístupem k veřejným statkům a službám, i blahobytem společnosti v těchto oblastech. Rurální ekonomie studuje možné zdroje příjmů ze zemědělské a nezemědělské činnosti ve venkovských oblastech, efektivitu venkovských institucí a jejich schopnost spolupráce při zabezpečování veřejných statků; sleduje, jaké je spojení mezi zemědělskými a nezemědělskými aktivitami, resp. rozvojem nezemědělských činností. Politika rozvoje venkova je multidisciplinárním konceptem rozvoje, který je aplikován multisektorálně v rámci daného území. Politika venkovského rozvoje je primárně zaměřena na změny v zemědělském sektoru, diverzifikaci ekonomických činností zejména ve smyslu malých a středních podniků a venkovských služeb, jako je např. správa přírodních zdrojů, zvýšení přírodních funkcí, propagace kultury, turismu a rekreace. Podpora v rámci této politiky musí být diverzifikována jak do oblastí ekonomických činností, tak do oblastí sociálních, a musí vést k podpoře trvale udržitelného růstu. Rozhodně nesmí docházet k poškozování budoucích generací. V rámci politiky venkovského rozvoje musí být důsledně uplatňován princip subsidiarity, decentralizace a spolupráce. Aktivity v této oblasti by měly vycházet od spodu vzhůru a podporovat tvořivost a solidaritu venkovských komunit. Z hlediska alokace finančních zdrojů by měly být podporovány malé a střední podniky, produktivní investice a investice vedoucí k diverzifikaci ekonomických činností. Princip solidarity je jednou ze zásad hospodářských politik Evropské unie. Jedná se jak o solidaritu bohatších členských zemí s chudšími ve smyslu čistých příjemců a čistých plátců do společného evropského rozpočtu, ze kterého jsou financovány různé programy, iniciativy a opatření jednotlivých evropských politik, tak o solidaritu mezi regionální ve 10


smyslu podpory nepříznivě se vyvíjejících oblastí (tzn. podpora oblastí postižených strukturálními šoky; podpora venkovských oblastí urbanizovanými centry apod.) v rámci Evropské unie. Obecným cílem politiky rozvoje venkova EU by mělo zejména být zamezení vysidlování venkovských oblastí, boj proti chudobě, podpora zaměstnanosti a rovných příležitostí, zlepšení životních a pracovních podmínek venkovské populace, ochrana životního prostředí a zvýšení blahobytu. Snaha o zachování a zlepšení venkovského prostředí musí být doplněna ostatními strukturálními politikami jako je politika ochrany životního prostředí, infrastruktura a vzdělávací politika. Zprostředkujícím cílem by měla být spolupráce mezi farmáři a místní samosprávou, jejímž smyslem je zachovat schůdnost zemědělských aktivit a současně umožnit, aby tyto aktivity neohrožovaly životní prostředí. Evropská unie by se měla zabývat stálým výzkumem trvale udržitelného zemědělství a vzdělávacích programů, které by byly zaměřeny na hledání nových řešení, jež pomohou farmářům reagovat na nové výzvy. Měl by být podporován výzkum zaměřený na oblast rozvoje venkova, ať již ve smyslu multifunkčního zemědělství, alternativní správy krajiny či lesnictví a sociálního kapitálu. Vzhledem k ekonomickému potenciálu, sociálním a kulturním vazbám venkovských oblastí je nutné zvážit doplnění pomoci venkovským oblastem vhodným a dostačujícím právním prostředím a optimálním systémem efektivních státních intervencí v podobě finanční toků2. Musíme hledat další oblasti politiky podpory venkovského rozvoje, které ale nemusí spočívat v přímé finanční podpoře farmářských aktivit, ale v podpoře vědeckotechnického pokroku, vývoje a výzkumu nových technologií, např. nových biotechnologií, které v konečné fázi mohou vést k rozvoji venkova3.

2

3

Pokud je taková pomoc nezbytná k dosažení stanovených cílů. Rozhodně pak musí být dodržováno spravedlivé alokování veřejných financí mezi venkovskými a městskými oblastmi. Příkladem využití nových biotechnologií může být pěstování plodin pro technické či farmaceutické účely s pozitivním dopadem na pěstitele a venkovský rozvoj celkem. Nevýhodou využití biotechnologií pro nepotravinářské účely jsou možné negativní environmentální dopady.

11


Shrnutí Základním stavebním kamenem v politice venkovského rozvoje je občan nebo sdružení. Politika venkovského rozvoje se zaměřuje na změny v zemědělském sektoru, diverzifikaci ekonomických činností zejména ve smyslu podpory malých a středních podniků a venkovských služeb, zvýšení přírodních funkcí, propagace kultury, turismu a rekreace, aj. Rozlišujeme obecné a zprostředkující cíle politiky venkovského rozvoje.

1.2 Venkovské oblasti v EU a ČR Venkovské oblasti můžeme charakterizovat jedinečnými kulturními, hospodářskými a sociálními vazbami, zvláštními řemeslnými aktivitami, krajinnou rozmanitostí – to vše určuje kapacitu pro další rozvoj. Velká část venkovských oblastí je pokryta zemědělskou půdou a lesy, které významně ovlivňují charakter krajiny v EU. Zemědělství je v některých venkovských oblastech zatím nejdůležitější hospodářskou činností4, ale farmáři mají i úlohu správců krajiny a ochrany přírodního prostředí. Nicméně váha zemědělství a lesnictví postupně klesá a politika venkovského rozvoje musí obsahovat veškeré socio-ekonomické oblasti venkovského prostoru. Musíme docílit toho, aby se občané sami zajímali o kvalitu svého života, o hodnotu životního prostředí, zdraví, osobní rozvoj a volný čas. Venkovský prostor nabízí příležitosti, jak využít tohoto potenciálu. Venkovské oblasti nejen v EU můžeme charakterizovat jako oblasti zaostávající za městskými oblastmi z hlediska vývoje příjmů a zaměstnanosti; často se jedná o oblasti, které mají hodnotu z environmentálního pohledu. Venkovské oblasti můžeme také často charakterizovat jako oblasti s nízkou hustotou obyvatel, oblasti s migračním deficitem mladých a odborně kvalifikovaných lidí. Často uváděným důvodem zaostávání venkovských oblastí je nízký aglomerační potenciál, nedostatek lidského kapitálu a nízká vybavenost infrastrukturou.

4

Např. v ČR je možné vymezit tři významné zemědělské regiony: venkovské oblasti Jihočeského a Jihomoravského kraje, oblast Polabí.

12


1.2.1 Definice venkovských oblastí v EU Zřejmě nejjednodušší charakteristikou venkovských oblastí je vyjádření definující venkovské oblasti jako opak oblastí městských – oblastí s vysokou hustotou obyvatel a vertikální nebo horizontální strukturou. Hustota obyvatel je asi nejpoužívanějším kritériem pro odlišení venkovských oblastí od městských. Samozřejmě použití kritéria hustoty osídlení může být i ošidné. Hustota obyvatelstva je v EU velice odlišná. Obecně můžeme říci, že nové členské země5 jsou méně hustě osídleny než původní členské země (101 obyv./km2 v porovnání se 117 obyv./km2). Ukazatel hustoty obyvatelstva je všeobecně považován za příliš zjednodušující a nevhodný v případě hospodářskopolitických rozhodnutí. Následující obrázek zobrazuje hustotu osídlení v nových členských zemí EU.

5

V textu je dále použita zkratka NČZ.

13


Obr. 1:

Hustota obyvatelstva (počet obyv./km2), 2000

Zdroj: Převzato z IAMO (2004). Poznámka: Nejméně osídlenými oblastmi jsou Pobaltské země, nejvíce ČR, Polsko, Slovensko6. Vysvětlivky: Číslo uvedené v závorce představuje počet regionů v každé kategorii. CEEC-10 zahrnuje 10 středo a východoevropských nových členských zemí a kandidátských zemí (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko).

Velice hrubě můžeme venkovské oblasti popsat jako venkovskou krajinu, která zahrnuje malá města a vesnice a jejíž část je využívána 6

Samozřejmě nejhustěji osídleným státem v EU je Malta s téměř 1 250 obyv./km2.

14


k zemědělským činnostem, lesnictví, rybářství a rybníkářství, k rekreačním činnostem, k hospodářským a sociálním činnostem venkovských obyvatel a dalším činnostem. Musíme si však uvědomit, že postupně dochází ke zvyšování podílu venkovského obyvatelstva, jejichž příjmy nezávisí pouze na zemědělské činnosti. Nesmí tedy docházet ke shodnému označování venkova a zemědělství. Výše uvedené definice venkovských oblastí mohou být tedy příliš zjednodušující. Definování venkovských oblastí můžeme uchopit jednak z pohledu sociálně-prostorové (popisné) či sociálně-kulturní terminologie. Mezi popisné charakteristiky patří využití půdního fondu, zaměstnanost, populace. Na druhou stranu socio-kulturní charakteristiky se spíše váží na dané prostředí, ve kterém lidé žijí.7 Ani EU nemá jednotnou definici venkovských oblastí. Každá členská země používá svou vlastní definici – ty jsou si ale více či méně podobné. Definice jsou často založeny na socioekonomických kritériích, např. zemědělské struktuře, hustotě obyvatel či vývoji, resp. snižování populace. V běžné ekonomické praxi jsou používány dvě metody definování venkovských oblastí, jedna vyvinutá OECD a druhá Eurostatem. Definice OECD je založena pouze na jediném kritériu – hustotě osídlení. Jsou rozlišeny dvě úrovně, a to místní a regionální. Na místní úrovni – úrovni NUTS 5, jsou obce považovány za venkovské, pokud je hustota jejich osídlení nižší než 150 obyv./1 km2; na úrovni NUTS 3 jsou rozlišeny tři stupně, které závisí na podílu obyvatel žijících ve venkovských obcích. Jedná se o převážně venkovské oblasti, kde přes 50 % populace žije ve venkovských obcích; významně venkovské oblasti, kde 15–50 % obyvatel žije ve venkovských obcích; a převážně městské oblasti, kde žije méně než 15 % obyvatelstva ve venkovských obcích. Následující obrázek znázorňuje situaci v EU.

7

McDonnagh et al. (2001).

15


Obr. 2. Venkovské obce do 150 obyv./1 km2, 2004 Převážně venkovské oblasti Významně venkovské oblasti Převážně městské oblasti

Zdroj: Převzato z EC (2004b).

Eurostat zvolil jiný přístup, přestože je také založen na kritériu hustoty osídlení. Jedná se o tzv. „vymezení podle stupně urbanizace“, ve kterém jsou regiony rozděleny do tří kategorií. Hustě zalidněné oblasti jsou charakteristické sousedícími obcemi, jejichž hustota obyvatel přesahuje 500 obyv./km2 a celková populace takové oblasti dosahuje nejméně 50 000 obyv. Druhou skupinu tvoří prostřední oblasti, které se vyznačují obcemi s hustotou větší než 100 obyv./1 km2 a nepatří k hustě zalidněným oblastem. Celková populace takové zóny musí být nejméně 50 000 obyv. nebo musí sousedit s hustě zalidněnou oblastí. Posledním typem jsou řídce osídlené oblasti, kam patří obce, které nejsou zahrnuty v klasifikaci hustě zalidněných či prostředních oblastí. Další doplňkovou metodou klasifikace venkovských oblastí může být přístup inspirovaný studiemi Rady Evropy a rozvinutý Evropskou komisí. Na základě této metody můžeme rozdělit venkovské oblasti podle stupně jejich zapojení do národního hospodářství do tří skupin. První skupinu tvoří integrované venkovské oblasti vyznačující se rostoucí populací

16


a zaměstnaností v sekundárním a terciárním sektoru, ale zemědělskou činností jako klíčovou při využití půdy. Jsou to oblasti blízké městským oblastem. Druhou skupinu tvoří středně pokročilé venkovské oblasti, které jsou relativně vzdálené od městských oblastí s převahou primárního a sekundárního sektoru, s velkým podílem zemědělských aktivit. Poslední skupinu tvoří odlehlé venkovské oblasti s nejnižší hustotou obyvatelstva a obvykle i nejnižšími příjmy a starším obyvatelstvem zaměstnaným převážně v zemědělství.8 Překážkou v přesné identifikaci venkovských oblastí v nových členských zemích střední a východní Evropy je nedostatek desagregovaných dat. Výše uvedené definice venkovských oblastí nezachycují žádné strukturální aspekty, kromě doplňkové definice Rady Evropy. Na druhou stranu, pokud by definice venkovských oblastí byly upravovány podle národních specifik, došlo by ke snižování komparability takto získaných dat. Přesto je nutno namítat, že příliš obecná definice je nedostačující pro cílená opatření venkovské politiky. Přesnější definice venkovských oblastí by měly brát v úvahu blízkost měst, zdroje příjmů a infrastrukturu9. Z následující tabulky (dle NUTS 5) vyplývá, že ČR má ve srovnání s EU15 a zeměmi střední a východní Evropy výrazně vyšší procento populace žijící ve venkovských oblastech i procento celkové plochy.

8 9

EC (1997a). V případě České republiky je venkovská oblast běžně definována jako oblast s méně než 2 000 obyv. Obce s méně než 2 000 obyv. jsou v našich podmínkách považovány za venkovské. Existují však i typické vesnice, které mají obyvatel více a podle tohoto kritéria se mezi venkovské obce nezařazují, ačkoliv městy ještě nejsou (nejvíce na jižní Moravě a na Ostravsku). K 1.1.2005 existuje 166 „neměstských“ obcí s 2 000 a více obyvateli, v tom dvě „neměstské“ obce s více než 5 000 obyvateli. Obcí, které vymezujeme jako venkovské, je tedy 5 612, a to je 89,82 % ze všech obcí. Tyto obce spravují území, které tvoří 73,6 % plochy státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je 2 690 tis. osob k 1.1.2005. Pro účely strukturální politiky v období 2004–2006 byla v rámci HRDP venkovská oblast definována jako oblast s hustotou obyvatel nižší než 100 obyv./km2 [blíže IAMO (2004)].

17


Tab. 1:

Podíl obcí (NUTS 5) definovaných jako venkovské obce podle klasifikace OECD (méně než 100 obyv./km2, resp. 150 obyv./km2 v případě ZSVE), v % Rok

Celkový počet obcí

Celková plocha

Celková populace

Česká republika

2003

95

92

76

EU15

2003

–

81

18

ZSVE (10)

2003

89

86

43

Zdroj: IAMO (2004). Poznámka: ZSVE… země střední a východní Evropy.

Tab. 2:

Podíl oblastí podle klasifikace OECD (NUTS 3) vzhledem k celkové populaci a celkové rozloze, 2003, v %

Česká republika Celková rozloha Celková populace

Převážně venkovské oblasti

Významně venkovské oblasti

Převážně městské oblasti

8,8 (EU25 = 54,8)

90,6 (EU25 = 36,7)

0,6 (EU25 = 8,6)

5,1 (EU25 = 20,6)

83,6 (EU25 = 37,0)

11,4 (EU25 = 42,4)

Zdroj: Eurostat (2006)

Při srovnání podle NUTS 3 jsou zřejmé určité změny v podílu venkovských oblastí. Znamená to, že určení venkovských oblastí záleží nejen na zvolené klasifikaci, ale také na zvolené geografické statistické jednotce.

Shrnutí Venkovské oblasti jsou charakteristické jedinečnými kulturními, hospodářskými a sociálními vazbami, zvláštními řemeslnými aktivitami a krajinnou rozmanitostí, což přináší kapacity pro další rozvoj. Existují různé definice venkovských oblastí – z pohledu sociálněprostorové (popisné) či sociálně-kulturní terminologie. Venkovské oblasti jsou opakem městských oblastí, tedy oblastí s vysokou hustotou obyvatel a vertikální nebo horizontální strukturou. Definice OECD je založena na kritériu hustoty osídlení – hustota osídlení v obcích nižší než 150 obyv./km2; převážně venkovské oblasti (> 50 % populace ve venkovských obcích), významně venkovské oblasti (15–50 % obyvatel ve venkovských obcích), převážně městské oblasti (< 15 % obyvatelstva ve venkovských obcích). 18


Definice Eurostatu je založena na kritériu hustoty osídlení – hustě zalidněné oblasti (hustota obyvatel > 500 obyv./km2, populace > 50 000 obyvatel), prostřední oblasti (hustota > 100 obyv./km2, populace > 50 000 obyvatel), řídce osídlené oblasti (ostatní obce). Definice dle Rady Evropy a Evropské komise rozlišuje venkovné oblasti podle stupně zapojení do národního hospodářství – integrované venkovské oblasti (rostoucí populace, zaměstnanost v sekundárním a terciárním sektoru, zemědělská činnost klíčová při využití půdy), středně pokročilé venkovské oblasti (převaha primárního a sekundárního sektoru, velký podíle zemědělských aktivit), odlehlé venkovské oblasti (nejnižší hustota obyvatelstva, nejnižší příjmy, starší obyvatelstvo zaměstnáno v zemědělství. Konkrétní vymezení venkovských oblastí v ČR pro období 2007 – 2013 v rámci Programu rozvoje venkova ČR je blíže specifikováno v podkapitole 3.2 a příloze č. 1.

1.3 Význam venkovských oblastí pro národní rozvoj a trvale udržitelný rozvoj Potřeba politiky venkovského rozvoje spočívá v rozdílných možnostech alokace příjmů mezi venkovskými a městskými oblastmi při uplatňování principů čistě zemědělské politiky a přetrvávání určitého znevážení venkovských oblastí. Je možné prokázat, že sociální a ekologické problémy vycházejí ze strukturálních rysů venkovských oblastí (vzdálenost, rozptyl, činnosti založené na přírodních zdrojích, nedokonalá legislativa v oblasti vlastnických práv), přetrvávání tržních selhání, mezisektorové alokace zdrojů urbanisticky zaměřených politik, nedokonalé regionální spolupráce, atd.10 Jestliže je společenských cílem trvale udržitelný rozvoj, ke kterému přispívá pozitivní a stabilní hospodářský růst, pak k tomuto růstu musí přispívat a podílet se na něm i populace venkovských oblastí. Zde je role politiky rozvoje venkova ve spojení s makroekonomickou politikou. Programy rozvoje venkova by tak měly doplnit klasické nástroje zemědělské politiky a zabezpečit multifunkčnost zemědělství. Pod pojem multifunkčnost zemědělského sektoru zahrnujeme nejenom produkci a zabezpečení nabídky potravin v dostatečné kvalitě, ale i funkci údržby a zachování krajiny, environmentální aspekty, problemati-

10

Janvry et al. (1998).

19


ku přírodních obnovitelných zdrojů, ochranu biologické diversifikace a rozvoj venkovských oblastí. Cílem kohezní politiky EU je podpora dosažení trvale udržitelného rozvoje, který povede k regionální kohezi či konvergenci jednotlivých evropských regionů. Logika této politiky mimo jiné sleduje i principy politiky sociální – intervenční opatření na zmírnění dopadů nerovnoměrného ekonomického vývoje, sociální stratifikace a zabezpečení určité minimální důstojné hranice pro další fungování. Důraz v evropské zemědělské politice by měl být kladen na trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí, podpůrné, ale nikoliv nevyvážené dotační programy by měly povzbudit farmáře k uskutečňování zemědělských, ale hlavně nezemědělských aktivit. Nová reformovaná evropská zemědělská a venkovská politika by měla klást důraz na větší zapojení inovačních přístupů, které umožní vyšší návratnost investic tak, aby nedošlo k očekávanému zvýšení hromadného odchodu farmářů a snížení počtu nově začínajících farmářů a následnému negativnímu dopadu na rozvoj nejen venkovského prostoru, ale i urbanizovaných oblastí. Postupem času sledujeme zvyšující se zájem o potenciál venkovských oblastí jak z hlediska hospodářskopolitického procesu rozhodování, tak z hlediska reálné ekonomiky. Venkovský prostor přestává sloužit pouze pro zemědělskou produkci, sadařství a lesnictví, ale je považován za oblast ochrany životního prostředí, údržby krajiny, a to i ve smyslu prevence možných přírodních katastrof, produkce kvalitních potravin, ale i turismu a rekreace. Často je zmiňována nutnost udržení farmářů jako správců půdy. Cílem politiky venkovského rozvoje je podpořit udržitelný rozvoj zemědělství a rozvoj multifunkční povahy farmaření. Zemědělská politika EU se samozřejmě musela přizpůsobit novým trendům, novým společenským prioritám, mezinárodní konkurenci a environmentálním požadavkům. Nová evropská zemědělská a venkovská politika by měla povzbudit farmáře k diversifikaci zemědělských činností a správce půdy k environmentálním krokům a rozvoji venkova. Nová zemědělská politika musí být tržně orientovaná a integrovat politiku venkovského rozvoje, samozřejmě i v souvislosti s rozšířením EU. Nakonec uveďme fakt, že zemědělské aktivity zaměstnávají pouze 10 % celkové venkovské pracovní síly, a proto by měla být zemědělská politika podmnožinou politiky venkovského rozvoje, nikoliv naopak.

20


Shrnutí Programy rozvoje venkova doplňují nástroje zemědělské politiky a zabezpečují multifunkčnost zemědělství. Multifunkčnost zemědělského sektoru zahrnuje produkci a zabezpečení nabídky potravin v dostatečné kvalitě, funkci údržby a zachování krajiny, environmentální aspekty, problematiku přírodních obnovitelných zdrojů, ochranu biologické diversifikace a rozvoj venkovských oblastí. Politika venkovského rozvoje by měla vést k zapojení inovačních přístupů, které umožní vyšší návratnost investic. Povaha a vztahy jednotlivých politik11: - sektorové dle činností Agrární politika Politika lesnická Politika potravinářská - aspektová a vztahová Politika životního prostředí - územní, prostorová, komplexní, integrující Politika rozvoje venkova

1.4 Struktura venkovských oblastí a zemědělství v EU a ČR – makroekonomické ukazatele Evropa se vyznačuje příznivým podnebím, úrodnou půdou, technicky vyvinutými zemědělskými činnostmi a vzdělaným managementem zemědělských podniků. Druhou stránkou této charakteristiky je většinový podíl farmářů s rozmanitými činnostmi, vzrůstající podíl příjmů z nezemědělských aktivit a průměrné příjmy zemědělských domácností na stejné úrovni jako v domácnostech s nezemědělskými příjmy. Společnost má nyní možnost se více zabývat kvalitou produkce potravinářských výrobků, kvalitou a rozmanitostí potravin, dopady potravinářského výrobního procesu na životní prostředí, vyrovnaným rozvojem venkovských oblastí, než pouhou kvantitou, jak tomu bylo v době uzavírání Římských smluv.

11

Matoušková, K. (2006)

21


Tab. 3:

Regionální strukturální indikátory, srovnání EU15, NČZ, EU25, ČR

Počet obyvatel

Průměrná roční změna populace Míra porodnosti Míra úmrtnosti

Jednotka Rok 1 000 2001 2001 EU15 1990–2000 % ČR 1994– 1998 2000, % EU15 1999 2000, % EU15 1999

Podíl 0–19letých v populaci Podíl 60letých a starších v populaci Růst HDP, průměrná roční změna HDP/obyv., USD HDP/obyv., USD Míra zaměstnanosti jako procento ekonomicky aktivních (15–64 let) Míra nezaměstnanosti Podíl zaměstnanosti v primárním sektoru na celkové zaměstnanosti Podíl zaměstnanosti v sekundárním sektoru na celkové zaměstnanosti Podíl zaměstnanosti v terciárním sektoru na celkové zaměstnanosti Dosažený Nízké stupeň vzdělání Střední v populaci 25– Vysoké 59letých

EU15 EU25 379 604 454 349 117.0 114,2

NČZ

ČR

74 745

10 219

101,7

129,6

0,23

.

.

- 0,08

10,7

.

.

8,8

9,9

.

.

10,6

%

2000

.

.

.

23,4

%

2000

.

.

.

18,2

%

1995–2001

2,5

2,6

4,8

1,5

PPS PPS PPS

2000 2001 2001

22.602,8

100,0 109,7

. 91,1 100,0

%

2002

64,2

62,8

55,9

65,5

%

2002

7,8

9,0

14,9

7,3

%

2002

4,0

5,4

13,2

4,8

%

2002

28,2

28,8

32,1

39,9

%

2002

67,7

65,8

54,7

55,3

34,2

30,7

17,2

12,2

43,5

48,7

68,6

75,8

22,3

20,6

14,2

12,0

% celku

2001

. 12.621,0 46,1 60,6 50,5 66,5

Zdroj: EC (2004a), IAMO (2004). Vysvětlivky: NČZ… nové členské země, EU15… EU do roku 2004, EU25… současná EU.

Skupina nových členských zemí je zatím největší přistoupivší skupinou v historii EU, skupinou heterogenní jak po stránce ekonomické, tak po

22


stránce sociálních standardů. Mimo jiné se také jedná o skupinu zemí s relativně velkým podílem zemědělského sektoru a venkovských oblastí12.

1.4.1 Sektor zemědělství v původních členských zemích EU Za posledních 30 let poklesl počet zemědělských podniků v EU15 asi o 40 %, počet osob zaměstnaných v zemědělství klesl zhruba o více než 50 %13 a tento trend bude pokračovat. Během let 1995–1997 došlo k poklesu počtu zemědělských podniků o 5,2 %, zatímco průměrná velikost podniků podle využívané zemědělské plochy vzrostla o 5,4 %. Středomořské členské země se vyznačují vysokým počtem zemědělských podniků, z nichž většinu tvoří malé farmy. Asi 52 % farem/zemědělských podniků v EU15 je italských nebo španělských. Necelých 80 % celkové využitelné zemědělské půdy EU15 je soustředěno v pěti zemích s největším podílem využitelné zemědělské půdy, mezi které patří (od největší k nejmenší rozloze využitelné zemědělské půdy) Francie, Španělsko, Německo, Velká Británie a Itálie. Těchto pět zemí zaujímá 79 % z celkové rozlohy EU15. Francie zaujímala největší rozlohu orné půdy zejména díky jejímu vysokému podílu na celkové využitelné zemědělské půdě. V EU15 převažují farmy rodinného charakteru se specifickou úlohou vlastnictví a mezigeneračními souvislostmi. EU15 se také vyznačuje daleko větší hustotou zalidnění, což souvisí s problémem nedostatku vhodné zemědělské půdy. To vše přispívá ke specifickým podmínkám pro činnosti v zemědělském sektoru – ty se odlišují od podmínek v nových členských zemích střední a východní Evropy. Asi 55 % zemědělských podniků hospodaří na půdě o rozloze menší než 5 ha a necelá jedna třetina těchto zemědělců je výdělečně činná mimo zemědělství. Rodinní příslušníci mnoha zemědělců jsou odkázáni na sociální transfery a jiné zdroje příjmů. V této skupině jsou také významně zastoupeni právě zemědělci starší 65 let. Na druhé straně se zde vyskytuje poměrně malá skupina zemědělských podniků, které tvoří asi 15 % z celkového množství, u nichž se koncentruje asi 70 % hodnoty

12

13

Strukturální indikátory použité při této analýze odpovídají posledním dostupným komparabilním údajům. Vzhledem k náročnosti statistického šetření v oblasti venkovského prostoru a sektoru zemědělství se vždy jedná o údaje s určitým časovým zpožděním. V letech 1995–1997 pokleslo množství zemědělské pracovní síly v počtu ročních jednotek práce o 3,3 %.

23


zemědělské produkce. Tyto podniky jsou relativně veliké a management tvoří mladí a kvalifikovaní manažeři nebo majitelé. V EU15 se zemědělskou činností zabývá asi 14 mil. osob, což činí 7 mil. ročních pracovních jednotek. Asi 55 % z těchto 14 mil. zemědělců je starší 55 let, asi 30 % je starší 65 let. To znamená, že může dojít k ukončení činnosti zemědělských podniků vzhledem k nemožnosti najít nástupce. To povede k dalším strukturálním změnám venkova a posléze i k dalším strukturálním opatřením zemědělské a venkovské politiky14. Ve venkovských oblastech EU15, které zaujímají zhruba 80 % celkového území, žije asi 25 % celkové populace. Problémy, se kterými se potýkají venkovské oblasti, jsou mimo jiné demografického rázu. Dochází k odchodu mladých a kvalifikovaných pracovních sil, a v důsledku toho stárne populace venkova ještě rychleji. Také se prohlubuje kvalifikační deficit. Přes snižování zaměstnanosti v zemědělství nedochází k poklesu obdělávané zemědělské půdy, ale k růstu velikosti zemědělských podniků a zvyšuje se podíl propachtované půdy. Nicméně je nutné zdůraznit, že v zemědělském sektoru se jednicové hodnoty relativně liší od průměrných hodnot. V EU15 se výdaje na potravinářské výrobky pohybují ve výši necelých 25 % průměrných příjmů domácností. Zemědělství přispívá k celkovému HDP EU15 pouhými 2 % a zaměstnává asi 5 % celkové pracovní síly. V oblasti návazné na zemědělskou produkci a oblasti poskytující služby ve spojitosti se zemědělským sektorem a venkovskými oblastmi pak potravinářský sektor, který lze považovat za konkurenceschopný (zpracovávající asi 70 % evropské zemědělské produkce), se podílí asi 15 % na přidané hodnotě zpracovatelského průmyslu a zaměstnává celkem 2,5 mil. pracovních sil15.

1.4.2 Makroekonomické ukazatele související se sektorem zemědělství a rozvojem venkova v nových členských zemí Ekonomická výkonnost a tvorba HDP Přijetí 10 nových členských zemí, zejména zemí střední a východní Evropy, významně změnilo dimenze EU. Populace vzrostla z 378,0 mil. na 452,3 mil.

14 15

VÚZE (2002c). VÚZE (2002c).

24


obyvatel16, tedy o 19,6 %. To představuje o pětinu více spotřebitelů, jejichž kupní síla je ale o mnoho nižší než u původních spotřebitelů na trhu EU. Rozloha vzrostla z 3,2 mil. km2 na 3,9 mil. km2, tedy o 21,8 %17. Zvýšila se ekonomická síla EU: HDP vzrostlo asi o 4,7 %, a tím i základna pro alokaci prostředků do evropského rozpočtu a tedy i financování strukturálních politik EU. Na druhou stranu budou tyto politiky vzhledem k jejich opatřením více náročné na finanční zdroje.

Tab. 4:

Základní ekonomické ukazatele nových členských zemí EU

Rozloha Rok šetř. Jednotka

2002 2

km

EU15 3 234 568 NČZ 738 572 ČR 78 866 Estonsko 45 227 Kypr 9 251 Litva 65 300 Lotyšsko 64 589 Maďarsko 93 030 Malta 316 Polsko 312 685 SR 49 035 Slovinsko 20 273

Rozloha, Popu- Populace, Hustota Míra HDP podíl na lace podíl na osídlení nezam. v PPS EU15 EU15 2002 2001 2001 2000 2002 2003 Obyv./ mld. % mil. % % km2 EUR 100,00 377,850 100,00 117 7,5 9 284 22,83 74,850 19,81 101 15,1 2,44 10,283 2,72 130 7,3 149 1,40 1,364 0,36 30 9,1 14 0,29 0,762 0,20 82 5,3 – 2,02 3,478 0,92 53 13,1 36 2,00 2,355 0,62 36 12,9 22 2,88 10,188 2,70 110 5,6 136 0,01 0,393 0,10 1244 7,5 – 9,67 38,638 10,23 124 20,0 396 1,52 5,397 1,43 110 19,4 63 0,63 1,992 0,53 98 6,0 33

HDP/ obyv. v PPS 2001

HDP/ obyv.

Reálný růst

2003 2003 % 1990=100 EU15=00 23 210 100 130 10 700 13 700 60 110 9 240 43 104 17 180 – 8 960 42 88 7 750 38 79 12 250 55 119 – – 9 410 43 135 11 200 48 117 16 210 68 130

Zdroj: EC (2002a), Eurostat (2003), Lukas, Pőschl (2004).

Od poloviny 90. let vykazují nové členské země střední a východní Evropy v průměru vyšší hospodářský růst, než je průměr EU. Následující obrázek graficky znázorňuje meziroční změny reálného HDP jednotlivých zemích střední a východní Evropy v porovnání s EU15. Po hlubokém propadu z počátku 90. let dosahují tyto země v průměru vyššího hospodářského růstu, než je průměr EU15. Nicméně výkonnost České republiky je od konce 90. let spíše pod jejím průměrem. Samozřejmě i nové členské země EU byly ovlivněny zpomalením světové ekonomiky v letech 2000 a 2001, přesto jejich předpokládaná trajek16 17

Celkový počet obyvatelstva ve všech nových zemích činí 74,3 mil. osob. Celková rozloha EU25 tvoří 390 mil. ha, celková plocha EU15 tvořila 320 mil. ha.

25


torie růstu se pohybuje lehce pod hranicí 3 %. Návrat k silnému ekonomickému růstu je způsoben zejména díky stále se zesilující mezinárodní poptávce a nižší ekonomické základě ve vztahu k EU15. Znovuobnovení hospodářského růstu bude mít pozitivní vliv na zaměstnanost, ale dotkne se to v největší míře městských území, čímž problematika nezaměstnanosti ve venkovských oblastech zůstane stále závažným problémem, který se bude řešit prostřednictvím opatření hospodářské politiky. Na druhou stranu dynamický hospodářský růst povede k růstu příjmů obyvatelstva, což se pozitivně projeví i ve vývoji poptávky po zemědělských (zejména kvalitních) produktech. Jaký je pohled do budoucnosti v otázce hospodářské výkonnosti nových členských zemích EU? Je možné předpokládat, že tempa růstu nových členských zemí EU se budou pohybovat na úrovni asi o jeden až dva procentní body výše než průměr EU a nedojde k výrazné změně ve vývoji nezaměstnanosti. Nicméně je nutné brát v úvahu vysoké regionální disparity jednotlivých agregovaných makroekonomických ukazatelů. Nové členské země EU jsou velmi diversifikovanou a heterogenní skupinou zejména v oblastech, jakou je úroveň ekonomického rozvoje měřená ukazatelem v podobě HDP/obyv. v paritě kupní síly; ekonomická výkonnost během transformačního procesu; postup systematických strukturálních změn v ekonomice; role a struktura zemědělského sektoru; stupeň tržní orientace v zemědělském sektoru a konkurenceschopností zemědělské produkce ve srovnání s EU; role venkovského rozvoje v ekonomice a společnosti jako takové18. Vzhledem k reálnému zhodnocování národních měn nových členských zemí vůči euru a americkému dolaru, jak tomu bylo v minulých letech, musí v těchto zemích dojít k rychlé restrukturalizaci výroby (zejména v odvětvích náročných na pracovní sílu) v zájmu udržení konkurenceschopnosti na světových trzích. Jakékoliv podstatné změny ve vývoji měnových kursů a ve vývoji nákladů produkce mohou ovlivnit úroveň výstupu a poptávku, resp. celý obchod. Jak již bylo uvedeno výše v textu, i po období transformace jsou nové členské země EU ekonomicky mnohem slabší (chudší) než původní členské země EU19. Samozřejmě z pohledu obecných ekonomických indikátorů je velice obtížné najít systematické rozdíly mezi novými a pů18 19

Wilkin (2003). Nové členské země jsou chudší než Portugalsko a Řecko na počátku 90. let (několik let po vstupu do ES).

26


vodními členy EU. Nové členské země EU jsou mnohem výrazněji agrárně orientované. Navíc se situace významně liší i mezi jednotlivými zeměmi střední a východní Evropy. Pokud sledujeme vývoj podílu zemědělského sektoru na HDP, resp. hrubé přidané hodnoty, a vývoj HDP/obyv. v paritě kupní síly, který představuje indikátor ekonomické výkonnosti země, pak postupně dochází ke zvyšování ekonomické úrovně nových členských zemí, ale v průměru nedosahují ani 50 % EU15. Díky transformačním procesům došlo v zemích střední a východní Evropy k poklesu podílu zemědělského sektoru ve prospěch průmyslu a služeb. Podíl zemědělského sektoru na HDP se během posledních 15 let snižoval, přesto stále převyšuje průměr EU15. Sledovaný ukazatel – podíl zemědělství na vytvořeném HDP – je přehledně znázorněn v následujícím grafu. Průměrný podíl zemědělského sektoru na HDP v zemích střední a východní Evropy činí 6 % v rozpětí od 14,5 % v Bulharsku do 3,2 % ve Slovinsku; v EU15 jsou to 2 %. Pod referenční hodnotu 4 %, kterou jsme získali na základě průměru zemí OECD, se dlouhodobě dostává Česká republika a Slovinsko. V posledních letech se pod tuto hranici dostalo i Estonsko a Lotyšsko. Polsko a Maďarsko dosahují podílu zemědělství na vytvořeném HDP o několik desetinných procentních bodů více, než je referenční hodnota OECD.

Obr. 3: Podíl zemědělského sektoru na vytvořeném HDP v nových členských zemích SVE (v %) 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Česká republika

Estonsko

Litva

Lotyšsko Slovenská republika.

Maďarsko Slovinsko

Polsko Referenční hodnota

Zdroj: OECD (2002), Eurostat 2006

27


Následující tabulka nabízí přehled podílu zemědělství na hrubé přidané hodnotě, který je v nových členských zemích střední a východní Evropy dvojnásobný v porovnání s průměrem EU15. I když existují vysoké meziregionální rozdíly (neuvažujeme Maltu a Kypr), hodnoty jsou výrazně vyšší než v EU15. Nejvíce se průměru EU15 přibližuje Slovinsko a Polsko.

Zaměstnanost v sektoru zemědělství Pokud se zaměříme na oblast zaměstnanosti, zjistíme, že během transformačního období došlo v zemích střední a východní Evropy k poklesu podílu osob činných v zemědělství, přesto je tento podíl stále vyšší, než je průměr EU.

Tab. 5:

Podíl sektoru zemědělství (zahrnující vodní hospodářství a lesnictví) na celkové zaměstnanosti v nových členských zemích SVE, 1990–2001 (v %)

ČR Estonsko Litva Lotyšsko Maďarsko Polsko SR Slovinsko

1990 12,3 12,0 18,5 15,5 17,9 26,9 12,0 8,1

1991 10,0 13,2 17,5 15,7 – 26,9 12,6 8,3

1992 8,0 14,2 18,7 18,5 11,4 25,0 11,8 7,7

1993 7,8 15,3 21,6 17,9 9,3 24,8 12,0 7,5

1994 7,0 12,9 22,4 17,4 8,9 23,8 10,2 6,9

1995 6,6 8,5 22,9 16,6 8,1 26,5 9,4 6,9

1996 6,2 8,1 23,1 16,4 8,5 27,3 9,0 6,3

1997 5,8 7,0 20,8 16,6 8,1 27,3 8,9 6,1

1998 5,5 6,8 20,6 15,7 7,7 25,6 8,3 6,2

1999 5,2 7,0 19,2 15,1 7,2 28,1 7,6 5,9

2000 5,0 6,9 19,0 13,2 6,5 28,2 6,7 5,6

2001 4,2 6,7 17,6 13,5 6,2 27,6 – 5,4

Zdroj: OECD (2002)

Přebytek osob v sektoru zemědělství je doprovázen nízkou produktivitou práce. V souvislosti s rozšířením EU vzrostla zaměstnanost v zemědělství v rozšířené EU25 ze 7,0 mil. pracovníků na 11,5 mil. pracovníků, tedy o plných 64,3 %.20 Asi 30 % této pracovní síly je zaměstnáno v Polsku. Pokud sledujeme vývoj podílu sektoru zemědělství na celkové zaměstnanosti v nových členských zemích EU a referenční hodnotu stanovíme na základě průměru zemí OECD na úrovni 7,0 %, pak se pod tuto úroveň dlouhodobě dostává pouze Česká republika a Slovinsko a v posledních letech Maďarsko a Slovenská republika. Podíl pracovníků

20

V nových členských zemích je vysoký počet farmářů, ale toto číslo je velice těžko porovnatelné s údaji za EU15. Důvodem je fakt, že v nových členských zemích je často do tohoto statistického ukazatele zahrnuto příliš mnoho jednotek díky nízké prahové hranici (rodinné parcely, apod.).

28


v zemědělství na celkové pracovní síle je v nových členských zemích střední a východní Evropy čtyřnásobně vyšší v porovnání s průměrem EU15 a mezi jednotlivými zeměmi stále přetrvávají velké rozdíly. Regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti indikují právě výši míry nezaměstnanosti ve venkovských oblastech nad národním průměrem. Jedním z důvodů nárůstu nezaměstnanosti ve venkovských oblastech byly transformační a privatizační procesy v zemědělském sektoru. V některých ekonomikách došlo k více jak 50 % poklesu zaměstnanosti v zemědělském sektoru (Česká republika – 60 %, Maďarsko – 70 %). Ve většině nových členských zemích EU došlo během procesu transformace ke snížení zaměstnanosti v zemědělském sektoru, ke zvýšení produktivity práce a zefektivnění struktury podniků. V zemích, kde došlo k nárůstu zaměstnanosti v zemědělském sektoru, došlo současně k poklesu efektivity práce. Tento nárůst zaměstnanosti byl způsoben snahou absorbovat nezaměstnanost v jiných sektorech během bolestivého transformačního období. V případě nových směrů Společné zemědělské politiky EU musí být brán v úvahu i tento fenomén v některých zemích střední a východní Evropy.

Struktura zemědělského sektoru v nových členských zemích EU Rozšířením EU vzrostla zemědělská plocha ze 132,3 mil. ha, která tvořila 41,3 % celkové rozlohy, (z toho 72,8 mil. ha orné půdy) na 185,5 mil. ha, tedy o 40,2 %, a rozsah orné půdy se zvýšil asi o 51 % na 109,8 mil. ha. Okolo 62 % celkové využitelné zemědělské půdy v zemích střední a východní Evropy je koncentrováno do dvou zemí s jejím největším podílem – Polsko a Rumunsko. Polsko je největší zemědělskou oblastí a zabírá 36 % orné půdy všech nových členských a kandidátských zemí střední a východní Evropy21.

21

Nicméně je třeba upozornit na problém deklarovaných statistických údajů a jejich nepřesnost a často nedostupnost v některých nových členských zemích. Z tohoto důvodu je nutné opatrně interpretovat získané údaje a poznatky. Problémem při srovnávání národních statistik je fakt, že některé údaje jsou pouze odhadovány a některé se týkají různých roků. Rozdílnosti v metodologii také přispívají k hrubší interpretovatelnosti sledovaných údajů a mohou vést k zavádějícím výsledkům.

29


Tab. 6:

Porovnání zemědělských ukazatelů EU-15 a nových členských zemí, údaje z let 1995–2001 EU15 Celkem

Počet podniků 1 000 Využitelná 1 000 ha zemědělská půda Orná půda 1 000 ha

6 935

NČZ Přidaný % podíl 10 023 145

NČZ Celkem

EU15 a NČZ Celkem 16 958

128 823

49 274

38

178 097

72 843

36 698

50

109 541

Zdroj: Eurostat (bez uvedení roku).

Struktura zemědělství je v členských zemích střední a východní Evropy velice diverzifikována vzhledem k rozdílným transformačním a privatizačním procesům. Do začátku 90. let byla téměř veškerá půda v těchto zemích družstevní či státní, stejně tak zemědělské podniky (kromě Polska a Slovinska). Privatizace půdy byla většinou prováděna prostřednictvím restitučních nároků a řízení. Nicméně proces privatizace nevedl k vytvoření soukromých samostatných podniků. Tento proces lze sledovat prostřednictvím indexu individualizace farem. Země střední a východní Evropy se také liší od původních zemí EU v otázce koncentrace zemědělské půdy. Koeficient koncentrace půdy vyjadřuje procentuální podíl zemědělské půdy v 10% vzorku největších zemědělských podniků. Tento koeficient je v zemích střední a východní Evropy značně vysoký (Slovensko – 97 %; Maďarsko – 92 %; Česká republika – 82 %), zatímco v EU dosahuje pouze v průměru 40 %. V následující tabulce je uvedena průměrná velikost zemědělských podniků a jejich podíl na celkové zemědělské půdě. Je zjevné, že největší podíl v zemědělské sféře mají družstva a korporace s průměrnou velikostí podniku o rozloze 1 350, resp. 670 ha22.

22

Wilkin (2003).

30


Tab. 7:

Průměrná velikost zemědělských podniků (ha) a podíl na celkové zemědělské půdě v letech 1997–1998 podle typu podniků, SVE země

Rodinné Státní Korporace Družstva Domácnosti farmy podniky Velikost % Velikost % Velikost % Velikost % Velikost % Česká rep. 19 31 668 29 1 349 32 864 0 – 8 Estonsko 22 36 540 26 – – – – – 13 Litva 12 – 250 – – – – – 3 – Lotyšsko 24 59 – – 301 4 91 0 8 37 Maďarsko – 58 – 16 – 26 – – – – Polsko 7 82 – – 204 3 616 7 – – Slovensko – – 1 154 25 1 538 54 3 546 1 – – Slovinsko 4 61 – – 165 2 – – 5 –

Zdroj: Pražan (2002).

Proces transformace v zemích střední a východní Evropy vedl k významnému poklesu zaměstnanosti v zemědělském sektoru díky procesům restrukturalizace, zvyšování produktivity práce, dekoncentrace a modernizace. Mezi negativní rysy, které doprovázely tento proces, můžeme zařadit např. vysoký věk farmářů/zemědělských pracovníků či ztrátu venkovské infrastruktury během privatizace. Dalším doprovodným jevem byl růst heterogenity mezi venkovskými a městskými oblastmi. Při sledování makroekonomických ukazatelů popisujících zemědělský sektor a problematiku venkova nalezneme podobné trendy a určitou konvergenci k hodnotám původních členských zemí EU, tedy hospodářsky vyspělým zemím. Přesto při mikroekonomickém pohledu na tento sektor nalezneme řadu odlišností, které mohou mít významný vliv na úspěšnost a efektivitu vynaložených evropských finančních prostředků v rámci evropské zemědělské a venkovské politiky. Nové členské země EU, včetně ČR, stále nedosahují ekonomické úrovně průměru starých členských zemí EU a také podíl zemědělského sektoru na tvorbě HDP a zaměstnanosti je stále významně vyšší. Přesto je trendem postupné snižování tohoto podílu a konvergence ukazatele HDP/obyv. Ve střední a východní Evropě jsou příznivé klimatické podmínky a země mají úrodnou půdu. Problémovou oblastí ve většině nových členských zemí střední a východní Evropy je struktura zemědělských podniků. Během období socialismu došlo ve většině nových středoevropských

31


členských zemí (i v ČR) k eliminaci rodinných farem23 a kolektivizací ke vzniku velkých zemědělských družstev, která byla industrializována. Během transformačního procesu byly tyto velké podniky zachovány, ale současně došlo k restituci zemědělské půdy. Velkým nedostatkem zemědělského sektoru v nových členských zemích je jeho silná podkapitalizace. Vstupem do EU došlo ke zjednodušení přístupu na evropské kapitálové trhy, což je předpokladem pro zlepšení kapitálové situace v sektoru zemědělství. Dalším souvisejícím problémem v nových členských zemích je mnohdy nedostatek ve vzdělání farmářů. Česká republika má v tomto smyslu rozdílný charakter, protože vzdělání je u farmářů relativně na vysoké úrovni (i když stále nižší než v ostatních odvětvích národního hospodářství), přičemž problémem je spíše nedostatečně fungující poradenská síť. V některých nových členských zemích EU dokonce není poradní a servisní síť pro implementaci agroenvironmentální politiky ani vytvořena. V případě ČR se vzděláváním v oblasti zemědělství zabývají nevládní neziskové organizace a Ministerstvo zemědělství ČR, nicméně toto vzdělávání je zaměřeno pouze na farmáře. To působí negativně v případě snahy venkovské politiky podporovat i nezemědělské činnosti v rámci rozvoje venkova a ochrany životního prostředí. Rozdílnosti v zemědělské politice EU15 a nových členských zemí spočívají zejména v odlišné struktuře farem/zemědělských podniků a pozemků, formě vlastnictví, produktivitě práce, výnosnosti a kapitálové vybavenosti. Samozřejmě vývoj těchto charakteristik zemědělského sektoru jednotlivých nových členských zemí je nyní významně ovlivněn strukturálními politikami EU, a restrukturalizace zemědělství bude mít tak významný dopad zejména na venkovské oblasti, zejména v souvislosti s pracovní silou. Změny v sektoru zemědělství mají velký význam pro budoucí vývoj ve venkovských oblastech, a proto je třeba analyzovat zejména oblasti jako např. struktura a výkonnost zemědělských podniků, hlavní zdroje příjmů a jejich budoucí vývoj, vývoj produktivity práce atd.

Výzvy pro sektor zemědělství v nových členských zemích EU Rozvoj a možné strukturální změny v zemědělském sektoru budou ovlivněny budoucím makroekonomickým a sociálním vývojem a hlavně dopady rozšíření EU na obě strany (staré i nové členské země) a výsledky 23

Kromě Polska a Slovinska, kde byly rodinné farmy či menší rodinné podniky zachovány.

32


multilaterálních jednání v rámci WTO. Rozšíření EU zrychlí adaptaci a nové zaměření zemědělských podniků a výrobních struktur. Nutné strukturální změny v zemědělském sektoru usnadňuje dynamika ekonomického vývoje a vysoká absorpce trhu práce. Problémem je, že právě ve venkovských oblastech je absorpce trhu práce nízká a také se jedná o oblasti méně ekonomicky příznivé. Proto je nutné se v rámci strukturálních politik na tyto oblasti a jejich slabé stránky zaměřit. Vstup do EU a participace na strukturálních politikách mimo jiné zvýšily investiční podpory do venkovských oblastí zemí střední a východní Evropy, došlo k novým ekonomickým podnětům v rámci podpory rozvoje venkova, zvyšuje se ochrana životního prostředí a ochrana zvířat, dochází k restrukturalizaci a modernizaci zemědělských podniků a odbytových organizací, snižuje se investiční riziko a dochází k akceleraci nezemědělských aktivit ve venkovských oblastech. To vede ke zvyšování výnosnosti zemědělských podniků, rozšiřování výroby, posilování konkurenceschopnosti a zvyšuje se využití disponibilního produkčního potenciálu. Vyšší výnosnost podniků, rostoucí důchody v sektoru zemědělství, intenzivnější podpory rozvoje týkající se i venkovského prostoru stimulují v těchto oblastech růst. Současně ale může dojít k nárůstu zemědělské produkce, což by vedlo k produkčním přebytkům, které jsou z ekonomického hlediska velice nežádoucí a zatěžující rozpočtové zdroje EU. Jediným řešením takové situace je pak urychlená a hluboká reforma Společné zemědělské politiky EU a důraz na opatření a podporu v rámci politiky rozvoje venkova a nezemědělských činností.

1.4.3 Struktura venkovských oblastí a sektoru zemědělství v ČR – makroekonomické ukazatele Je třeba upozornit na specifické stránky rozvoje venkovských oblastí ČR v porovnání s charakteristickými prvky původních zemí EU15.

Vývoj makroekonomických ukazatelů v sektoru zemědělství ČR Bodovým zlomem v sektoru zemědělství v České republice byl rok 1989. Období před rokem 1989 je charakterizováno kolektivizací půdy, zvyšováním rozlohy polí a odstraňováním charakteristických krajinných rysů. Zemědělství v 90. letech je spojené s transformací celého českého hospodářství, a tomu odpovídá i vývoj základních makroekonomických ukazatelů tohoto sektoru, které se neliší od podobných ekonomik také

33


procházejících tímto procesem. Základní makroekonomické údaje týkající se vývoje v sektoru zemědělství v České republice jsou uvedeny v následující tabulce.

Tab. 8:

Vývoj základních ekonomických ukazatelů v zemědělském sektoru v ČR, 1996–2004 Jednotky 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Základní ekonomické ukazatele 4,3 -0,8 -1,2 -0,4 HDP % Zemědělství, % 4,8 4,4 4,7 3,9 lesnictví celku Vývoj zaměstnanosti v sektoru zemědělství

Zaměstnanost v zemědělství Jako % z celkové zaměstnanosti

tis. os.

305

284

267

%

6,2

5,8

5,5

3,6

2,5

1,9

3,6

4,2

3,9

3,69

3,08

3,03

3,01

183 164,9 159,8

156

148

141

4,78

4,5

2,9

–

7,4

4,76

Struktura zemědělského sektoru Využitelná zemědělská půda Jako % celkové plochy Orná půda

tis. ha 4 279 4 280 4 272 4 283 4 282 4 280 4 280 4 269 4 264 %

54,3

54,3

54,2

54,3

54,3

54,3

54,3

54,3

54,2

tis. ha 3 098 3 091 3 090 3 107 3 082 3075 3068 3 062 3 054

Zdroj: EC (2002a); Eurostat (2002); Lukas, Pőschl (2004), MZe (2003a), MZe (2004)

Vývoj zemědělského sektoru v ČR je podobný ostatním tranzitivním ekonomikám střední a východní Evropy podobné struktury. Postupně došlo ke snížení podílu zemědělského sektoru na vytvořeném HDP z více než 6 % až na úroveň menší než 4 %. Přesto je tento podíl stále dvakrát tak vyšší, než je průměr původní EU15. Podíl zemědělského sektoru na celkové zaměstnanosti také v průběhu transformačního procesu klesal z 12 % až 4 %, což odpovídá průměru EU15. Z toho ale nelze vyvozovat, že v ČR je vyšší produktivita práce v sektoru zemědělství než v bývalé EU15. Důvodem tohoto zkreslení je nízká úroveň vyprodukovaného HDP v ČR v porovnání s EU15.

34


Využití půdního fondu v ČR Z celkové plochy 7,8 mil. ha v ČR představuje využitelná zemědělská půda 54,2 %, tedy 4,3 mil. ha, z toho 60,3 % tvoří půda v méně příznivých oblastech. Orná půda tvoří celkem 75,7 % celkové využitelné zemědělské půdy, stálé louky a pastviny zaujímají 23 % a stálé úrody (jako sady, zelinářské zahrady, vinohrady a chmelnice) mají rozlohu 1,3 %. Méně příznivé oblasti se specifickými a ekologickými omezeními tvoří 8,4 % zemědělské půdy. Podíl chráněné půdy dosahuje 16,0 % celého území ČR. Podíl zemědělské půdy obhospodařované alternativním způsobem dosáhl v roce 2001 5,28 %, z toho 5,1 % připadá na ekologické zemědělství a 0,18 % na integrované zemědělství24. V ČR dochází od poloviny 90. let k nárůstu ekologicky obhospodařovaných ploch, jejichž rozsah je nyní srovnatelný se zeměmi EU15 (průměr EU15 činí 3 %). Ekologické zemědělství je charakterizováno převahou trvalých travních porostů, které tvoří 89,7 %, vůči orné půdě s podílem 8,8 %, 0,4 % trvalých kultur a ostatní plochy představují 1,1 %. Vlastnictví půdy v ČR se v průběhu privatizačního procesu v 90. letech poměrně roztříštilo. Přesto je velikost jednotlivých pozemků v ČR stále v průměru ještě vyšší, než je tomu ve starých členských zemích EU. Asi 90 % zemědělské půdy v ČR je v soukromém vlastnictví, nicméně půda je z větší části dlouhodobě pronajímána zemědělským podnikům. Odlišností ve srovnání s EU15 je tedy fakt, že zemědělci, resp. farmáři nejsou mnohdy majoritními vlastníky obhospodařované půdy (pouze částečně), a půdu si tedy jen pronajímají25. Zemědělské podniky jsou rentabilní v příznivých oblastech26, ale v méně příznivých oblastech je ztrátovost podniků mnohem vyšší. To je v ČR problémem, protože méně příznivé oblasti tvoří velkou část půdního fondu. Problémem zemědělských podniků, které vytvářejí malý nebo žádný zisk, je zároveň i omezená schopnost si rezervovat dostatek finančních prostředků na investice a obnovu majetku – s tím je spojený i omezený přístup k získání bankovních úvěrů. Dalším problémem je i nízká poptávka po zemědělské půdě, které musí vlastníci a zemědělské podniky čelit. Obchoduje se totiž zejména s půdou o rozsahu menším než 5 ha, a to

24 25 26

MZe ČR (2002). Tento stav navíc závisí i na velikosti zemědělského subjektu – čím je podnik větší, tím více si půdu pronajímá. Příznivými oblastmi míníme oblasti klimaticky a v kvalitě půdy výhodnými.

35


zejména za účelem spekulace na stavební pozemky27. Prodejní ceny zemědělské půdy jsou tak vyšší v okolí velkých měst, kde je příjem na obyv. vyšší než v odlehlejších oblastech.

Tab. 9:

Změny v ukazatelích půdního fondu v ČR, EU15 a OECD, srovnání 80. a 90. let

Celková rozloha půdy Zemědělská půda Podíl zemědělské půdy na celkové rozloze Podíl ostatních typů půdy na celkové rozloze Orná a parmanentně osévaná půda Podíl orné a permanentně osévané půdy na celkové zemědělské půdě Trvalé pastviny Podíl trvalých pastvin na celkové zemědělské půdě

JedObdobí notka mil. ha 1885–1997 1985–1987 tis. ha 1995–1997

ČR

EU15

OECD

8 313 3 354 4 370 149 997 1 325 669 4 279 142 408 1 307 559

%

1995–1997

55

45

39

%

1995–1997

45

55

61

tis. ha

1985–1987 1995–1997

3 523 3 348

90 303 87 029

460 983 451 537

% tis. ha %

1985–1987

81

60

35

1995–1997

78

61

35

1985–1987 1995–1997 1985–1987 1995–1997

847 931 19 22

59 694 55 379 40 39

864 686 856 022 65 65

Zdroj: OECD (2001)

Na druhou stranu mělo snížení vlastnických vazeb na minimum i svá určitá pozitiva. V souvislosti se slabými vlastnickými vazbami totiž dokázal stát vytvořit řadu chráněných krajinných oblastí, které podléhají relativně přísným opatřením v agroenvironmentálních otázkách. Státní vlastnictví je stále jednou z forem vlastnictví v sektoru zemědělství, ale do budoucna jen pro specifické účely. Důvodem tohoto druhu vlastnických práv je ochrana cenného půdního fondu nebo v případě, kdy jiná forma vlastnictví by mohla ohrozit životní prostředí (např. chráněné krajinné oblasti, národní parky). Samozřejmě rozsah či šíře tohoto nástroje je ovlivněna možnostmi státního rozpočtu a administrativními kapacitami v chráněných krajinných oblastech. Jedná se o marginální nástroj hospodářské politiky. Regulace jsou asi nejrozšířenějším nástrojem, kromě specifických oblastí jako je ekologické zemědělství, které je 27

Lukas, Pőschl (2004).

36


možné popsat jako oblast s nedostačujícím právním rámcem ve většině zemí. Rozsáhlá chráněná území s výrazně regulovaným režimem zemědělské činnosti jsou velikou výhodou agroenvironmentálních politik zemí střední a východní Evropy a v ČR. S jinými možnými nástroji v rámci této politiky nemá ČR zkušenosti.

Struktura zemědělských podniků v ČR Současná struktura zemědělských podniků v ČR je výsledkem privatizačního procesu zahrnujícího pozemkovou reformu. Zvolená privatizační metoda významně ovlivnila strukturu zemědělského sektoru. Během druhé poloviny 90. let došlo k mírnému nárůstu právnických osob, došlo k významné změně jejich struktury, k poklesu družstev ve prospěch nárůstu obchodních společností. Počet fyzických osob bez zemědělských aktivit vzrostl. Ke změně počtu hospodařících subjektů došlo také vzhledem k redefinici limitů vlastnictví. Následující tabulka srovnává data o zemědělských podnicích z hlediska jejich právní formy na začátku a ke konci privatizačních procesů. Během transformačního období vznikly nové korporace a rodinné farmy, významně poklesl podíl státních podniků. Počet družstev se téměř nezměnil. Stále také absolutně dominuje zemědělská produkce nad ostatními alternativami.

Tab. 10: Počet zemědělských podniků ve srovnání v letech 1989–1990 s roky 1997–1998 podle typu podniků, SVE země Rodinné Státní Korporace Družstva Domácnosti farmy podniky 1989/ 1997/ 1989/ 1997/ 1989/ 1997/ 1989/ 1997/ 1989/ 1997/ 90 98 90 98 90 98 90 98 90 98 Česká rep. Estonsko Litva Lotyšsko Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko

3 205 10 153 2 892 – –

70 500 0 34 671 11 013 67 500 – 94 905 – – – 204138 2138000 1 155 0 2 437 – 0 111 951 -– –

1 833 803 2 004 – –

1 024 – – – –

1 011 – – 487 –

174 – – – –

–

2 240

2 467

1 112

2 016 1000160

–

529 –

681 189

831 219

73 –

4 16 909 – 90 612

– –

Zdroj: Pražan (2002)

37

22 – – 81 –

0 0 – – – 314 000 – 173 280 – –


Tab. 11: Počet zemědělských podniků podle právních forem v ČR k 31.12.20041) Právní forma

Obhospodařovaná Obhospodařova Průměrná 2) Počet zemědělská půda ná orná půda výměra podniků ha % ha % ha z. p. ha o. p.

Fyzické osoby 51 420 1 019 814 celkem z toho – SHR 32 231 919 890 Právnické osoby 3 219 2 684 382 celkem

27,5

677 090 24,5

20,7

13,2

24,8

615 903 22,3

28,5

19,1

v tom – obch. spol. celkem

2 361

1 660 531

44,8 1 273 611

46,0

796,0

539,4

z toho – s. r. o.

1 662

810 852

21,9

20,7

559,6

344,3

72,5 2 090 322 75,5 925,3 649,4

572 242

– a. s.

657

835 078

22,5

692 042

25,0 1394,1 1053,3

– družstva

678

938 470

25,3

768 812

27,8 1424,1 1133,9

180

85 381

2,3

47 898

– ostatní

3)

Celkem

1,7

547,3

266,1

54 639 3 704 196 100,0 2 767 412 100,0

71,0

50,6

Zdroj: MZe (2004)

Vysvětlivka: SHR… samostatně hospodařící rolník. 1) Zemědělsky aktivní subjekty s velikostními parametry odpovídajícími prahovým hodnotám AGC 2000. 2) Vypočteno za podniky obhospodařující zemědělskou půdu. 3) Státní podniky, příspěvkové organizace aj. V souvislosti s průběhem transformačního procesu si můžeme klást otázku, zda došlo při transformaci zemědělských podniků k vytvoření jejich nové optimální struktury. Na to navazuje otázka, jaká je optimální, resp. efektivní forma a velikost zemědělského podniku? Byla zvolena v ČR optimální forma restrukturalizace zemědělských podniků vzhledem k principům a fungování strukturálních politik EU? Není možné, že velké farmy jsou často konkurenceschopné díky preferenční politice EU? Je možné vysledovat lobbystické chování a zájmové skupiny velkých zemědělských podniků, které ovlivňují tvorbu a aplikaci Společné zemědělské politiky EU. Můžeme pak diskutovat o tom, zda s růstem velikosti zemědělského podniku souvisí zvýšení produktivity a konkurenceschopnosti. Nicméně je třeba zdůraznit, že ve většině zemí EU15 převládají zemědělské podniky typu rodinných farem. Efektivita zemědělských podniků může být zkoumána pohledem teorie transakčních nákladů. S velikostí podniku se zvyšuje produktivita a snižují se mezní náklady, ale transakční náklady vzrůstají. Důležitá je 38


i flexibilita podniku, podnik musí pružně reagovat nejen na změnu půdních a biologických podmínek, ale i na změnu institucionálních podmínek. Nutná je samostatnost a nezávislost vedení zemědělského podniku, které je spojeno s rizikem. V porovnání se zemědělským podnikem rodinného typu má velký podnik složitou výrobní i rozhodovací strukturu, což vede k pomalejší reakci na změnu podmínek a nižší efektivitě a přináší vysoké transakční náklady. Rodinné farmy se pak jeví jako efektivnější forma vlastnictví. Samozřejmě i v zemích EU15 existují zemědělská družstva. Jejich hlavním znakem je podpora členů družstva, nikoliv tvorba zisku. Členové družstva nejsou zaměstnanci družstva, nýbrž samostatnými hospodářskými subjekty, které poskytují družstvu dílčí činnosti a vlastní výrobu provozují samostatně. Transformovaná zemědělská družstva v ČR vykazují určité prvky, které mohou vést ke snížení jejich konkurenceschopnosti. V současném hospodářském prostředí je nutné zavést jednoduchý a efektivní organizační systém. Předpoklady tohoto modelu splňují nejlépe zemědělské podniky rodinného typu či podniky s relativně malým počtem zaměstnanců. Podnik využívající práce zaměstnanců je vystaven vyšším transakčním nákladům, které mohou být kompenzovány vyšší efektivitou takového typu podniku pouze částečně. Problémem, kterému čelí menší, ale i velké zemědělské podniky či podniky rodinného typu v ČR, je nedostatečná vazba s kapitálovým trhem a zdlouhavé procesy při změně vlastnických práv. ČR se také vyznačuje rozdílnou strukturou farem v jednotlivých regionech. Srovnání počtu zemědělských podniků vzhledem k jejich velikosti v ČR a EU15 nabízí následující tabulka. Na základě těchto dat zjišťujeme, že malé a středně velké zemědělské podniky tvoří 74 % všech podniků, ale obdělávají pouze 6 % obdělávané půdy. Naproti tomu velké zemědělské podniky tvoří pouhých 11 % všech zemědělských podniků, ale obdělávají celých 89 % obdělávané půdy. To vede k vysokému indexu koncentrace půdy.

39


Tab. 12: Počet podniků a podíl obdělávané půdy podle velikosti podniků, ČR a nových členských a kandidátských zemí střední a východní Evropy (ZSVE-10) za rok 2000, EU15 za rok 1997

ZSVE10

EU15

ČR

Oblast/podnik Počet všech podniků Podíl na celku Obdělávaná rozloha Podíl na celku Průměrná velikost Počet všech podniků Podíl na celku Obdělávaná rozloha Podíl na celku Průměrná velikost Počet všech podniků Podíl na celku Obdělávaná rozloha Podíl na celku Průměrná velikost

Jednotka

Velikost podniků v ha 1)

<5

< 5–20) < 20–50) < 50–100

> 100

1)

Celkem

15 756

5 530

9 433

1 830

%

43

15

26

5

ha

31 034

38 669

205 180

127 439

%

1

1

5

4

ha

2,0

7,0

21,8

69,6

812,6

100,6

802,0

372,2

226,3

6 989,1

11,5

5,3

3,2

100,0

1 000 %

3 1 686,9 901,7 55,8 24,1

4 036

36 585

11 100 3 279 3 682 022 700 89 100

%

5,4

13,4

19,8

20,0

41,3

100,0

ha

.

.

.

.

.

.

7 520

1 384

216

63

9 183

% 82 1 000 13 319 ha % 27

15

2

1

100

13 035

4 557

18 672

49 584

26

9

38

100

9

32

280

5

1 000

ha

1

Zdroj: Eurostat (2002), IAMO (2004). Vysvětlivky: 1) Pro země střední a východní Evropy uvažujeme pouze ukazatel větší než 50 ha.

Současný stav velikostní struktury podniků v českém zemědělství je možné definovat jako tzv. duální stav. To znamená, že v ČR existuje vysoký počet malých podniků hospodařících na malé části zemědělské půdy, a vice versa, na nízký počet velkých podniků připadá největší podíl zemědělské půdy – viz tabulka č. 13.

40


Tab. 13: Velikostní struktura podniků fyzických a právnických osob obhospodařujících zemědělskou půdu, stav k 31.12.2004 Velikostní struktura podniků

Podniky fyzických Podniky právnických osob osob výměra výměra výměra počet počet počet obhosp. z. p. obhosp. z. p. obhosp. z. p. abs. % ha % abs. % ha % abs. % ha % Podniky celkem

30 737 58,9 44 509 1,2 30 485 0–5 5 913 11,3 40 930 1,1 5 836 5 –10 9 490 18,2 202 997 5,5 9 183 10–50 1 875 3,6 131 831 3,6 1 737 50–100 2 274 4,4 499 005 13,5 1 756 100–500 798 1,5 581 414 15,6 220 500–1000 734 1,4 1 028 718 27,8 78 1000–2000 380 0,7 1 174 792 31,7 5 2000 a více 52 201 100 3 704 196 100 49 300 Celkem

61,8

44 007

4,3

252

8,7

11,8

40 404

4

77

2,7

18,6 195 216 19,1 3,5 122 101

12

3,6 350 776 34,4

502 0,02 526 0,02

307 10,6

7 780

138

4,8

9 730

0,3 0,4

518 17,9

148 229

5,5 16

0,4 151 761 14,9

578 19,9

429 653

0,2 102 369

10

656 22,6

926 349 34,5

0,1

1,3

375 12,8 1 161 613 43,26

13 180

100 1 019 814 100 2 901 100 2 684 382

100

Zdroj: MZe (2004)

Zemědělský sektor ČR prošel transformačním vývojem, který přinesl řadu pozitivních výsledků, avšak přetrvávají i problémy. Zkušenosti ukazují, že zemědělství potřebuje funkční venkovský prostor a naopak, venkovský prostor potřebuje funkční zemědělství28. Stabilizace rozvoje venkova v ČR nespočívá pouze v diverzifikaci zemědělských činností, ale zejména ve zvyšování nezemědělské činnosti prostřednictvím rozvoje malých a středních nezemědělských podniků. Zemědělství bude působit jako stabilizující sektor zejména v oblastech s příznivými podmínkami pro jeho rozvoj (např. oblast Polabí, Jihomoravský a Jihočeský kraj). Obecně však zemědělství není pro venkovský prostor dostatečným stabilizujícím faktorem. Z tohoto důvodu se budou veřejné intervence v období 2007 – 2013 zaměřovat mj. také na změnu hospodářské struktury venkova a vytvoření atraktivního prostředí pro bydlení a podnikání, včetně podmínek pro malé podnikatele. Diverzifikací činností mimo zemědělství se vytvoří nová pracovní místa a zlepší se kvalita života ve venkovských oblastech. Mezi další aktivity/oblasti/sektory, které budou nebo mohou mít stabilizující efekt ve venkovských oblastech patří např.:

výroba a využití obnovitelných zdrojů energie, především biomasy – zde je potenciál v možnosti vytváření nových obchodních příležitostí a pracovních míst,

28

Agenda 2000.

41


inovace výrob a modernizace zemědělských, potravinářských a lesnických technologií v kontextu podpory kvality produktů a inovací v daných oborech (v této oblasti zde dále patří i posílení mimoprodukčních funkcí zemědělství a lesů – péče o krajinu a přírodu), produkce kvalitních a bezpečných potravin, bioproduktů, výrobků racionální výživy v souvislosti s rostoucí poptávkou a zájmu obyvatel o zdravé životní prostředí, a také zvyšující se životní úrovní (specifickou roli zde hrají i tradiční výrobky a regionální speciality), rozvoj cestovních ruchu ve venkovských oblastech se zaměřením na specifické kulturní nebo přírodní podmínky v kontextu komplexního rozvoje venkova. Tyto příklady oblastí aktivit reagují na rostoucí požadavky udržitelného rozvoje venkova a ochrany životního prostředí.

1.4.4 Regionální pohled na problematiku venkovského rozvoje Podrobná regionální makroekonomická data z přelomu 90.let a nového milénia týkající se ČR a jejích regionů soudržnosti podle klasifikace NUTS 2 a jejich srovnání s EU15, EU25 a souhrnně novými členskými zeměmi jsou obsáhle uvedena v následující tabulce. Údaje ukazují výraznou regionální disparitu zejména v hustotě osídlení a ekonomické úrovni. V makroekonomických analýzách je také nutné dbát na interpretovatelnost, resp. srovnání dat vzhledem k základně, k jaké jsou data vztažena (míníme tím rozlišení na základnu EU15 a EU25).

42

Hustota osídlení

1 000 Obyv./ km2

Průměrná roční změna populace

%

Míra porodnosti

%

Míra úmrtnosti

%

Podíl 0–19letých v populaci Podíl 60letých a starších v populaci Míra dětské úmrtnosti Růst HDP, průměrná roční změna HDP/obyv. HDP/obyv. EU15 = 100 Průměr

.

10,7

9,7

9,9

1 645

1 233

Moravskoslezsko

-0,27

1 485

Střední Morava

0,23

1 124

Jihovýchod

114,2

1 175

Severovýchod

101,7

Severozápad

.

1 124

Jihozápad

117.0

454349 10 219 1 164

Střední Čechy

2001

. 74745

Praha

379 604

ČR

2001

1990–2000, EU15 1994–1998 ZSVE-10 1995–1999 2000, EU151999 2000, EU15 1999

EU25

NČZ10

ZSVE10

EU15

Počet obyvatel

Rok

Jednotka

Tab. 14: Regionální strukturální indikátory, srovnání EU15, NČZ, EU25, ČR a regionů soudržnosti ČR podle klasifikace NUTS 2

1 268

129,6 2 348,1

102,0

66,7

129,9

119,5

117,6

135,5

228,4

.

-0,08

-0,23

-0,06

.

.

.

.

.

.

.

.

8,8

8,0

8,9

8,9

9,6

9,2

8,6

8,7

8,8

11,0

.

.

10,6

11,3

11,5

10,5

10,4

10,4

10,5

10,4

10,0

%

2000

.

25,9

.

.

23,4

19,9

23,0

23,4

24,3

23,9

23,9

24,0

24,6

%

2000

.

18,1

.

.

18,2

20,8

18,9

18,4

16,4

18,2

18,5

18,1

16,6

2000

7,6

11,0

.

.

4,1

2,3

3,5

4,3

5,7

3,9

3,2

4,2

5,8

%

1995–2001

2,5

.

4,8

2,6

1,5

4,4

3,0

0,9

- 1,2

1,0

1,3

0,4

-0,7

PPS

2000

22602,8 8694,3

.

PPS

2001

100,0

.

46,1

. 12621,0 26855,2 10388,9 11671,1 10537,5 10713,7 10967,1 10170,4 10846,4 91,1

60,6

135,5

50,0

55,1

47,9

50,8

53,4

48,1

50,6

Severozápad

Severovýchod

Jihovýchod

Střední Morava

Moravskoslezsko

50,5

100,0

66,5

148,7

54,9

60,5

52,6

55,7

58,6

52,8

55,5

2002

64,2

.

55,9

62,8

65,5

72,0

68,6

68,0

62,4

67,0

64,7

63,2

59,2

2002

7,8

.

14,9

9,0

7,3

3,6

5,0

4,9

11,4

5,4

6,8

8,8

13,4

2001

4,1

21,9

13,2

5,5

4,9

0,7

5,6

7,6

3,8

5,5

6,9

5,6

2,6

2002

4,0

.

13,2

5,4

4,8

0,5

5,1

8,1

3,6

5,0

7,5

5,0

2,8

2002

28,2

.

32,1

28,8

39,9

21,3

38,9

41,6

41,4

46,3

40,2

46,3

43,9

2002

67,7

.

54,7

65,8

55,3

78,2

56,0

50,3

55,0

48,8

52,3

48,6

53,3

1999

.

6,3

.

.

3,9

0,1

5,4

7,5

2,7

5,2

6,8

5,6

2,4

ČR

EU25

NČZ10

Jihozápad

.

Střední Čechy

109,7

Praha

EU15

2001

ZSVE10

Rok

Jednotka HDP/1 obyvatele PPS EU25 = 100 Míra zaměstnanosti jako procento ekono% micky aktivních (15–64 let) Míra nezaměst% nanosti Podíl zaměstnanosti v primárním % sektoru na celkové zaměstnanosti Podíl zaměstnanosti v sekundárním sektoru na % celkové zaměstnanosti Podíl zaměstnanosti v terciárním % sektoru na celkové zaměstnanosti Procentní podíl přidané hodnoty % v zemědělském sektoru

Severozápad

Severovýchod

Jihovýchod

Střední Morava

Moravskoslezsko

.

-0,7

0,0

- 1,8

- 1,4

- 0,2

- 0,9

- 0,4

- 1,0

-0,3

1999

.

34,6

.

.

39,2

17,0

47,8

45,5

48,5

47,4

40,6

46,5

51,0

1995–1999

.

- 3,1

.

.

- 2,7

- 3,7

- 2,4

1,0

- 1,0

0,5

- 2,3

0,6

-4,7

1999

.

59,1

.

.

56,8

82,9

46,8

47,0

48,8

47,3

52,6

47,9

46,5

1995–1999

.

5,2

.

.

3,4

3,7

4,3

0,4

1,2

0,5

2,6

0,5

5,0

17,2

30,7

12,2

5,3

20,8

11,4

16,6

11,5

10,4

11,7

12,1

2001

Zdroj: EC (2004a), IAMO (2004).

.

ČR

EU25

NČZ10

EU15 34,2

Jihozápad

.

Střední Čechy

-2,1

Praha

.

ZSVE10

1995–1999

Rok

Jednotka Absolutní změna procentního podílu p. b. přidané hodnoty v zemědělském sektoru Procentní podíl přidané hodnoty % v sektoru průmyslu Absolutní změna procentního podílu p. b. přidané hodnoty v sektoru průmyslu Procentní podíl % přidané hodnoty v sektoru služeb Absolutní změna procentního podílu p.b. přidané hodnoty v sektoru služeb Dosažený Nízké stupeň vzdělání Střední % celku v populaci 25–59 Vysoké letých

43,5

.

68,6

48,7

75,8

69,0

69,8

78,2

76,3

79,1

77,3

77,4

77,5

22,3

.

14,2

20,6

12,0

25,7

9,5

10,4

7,1

9,4

12,3

11,0

10,4


Regionální analýza sektoru zemědělství v ČR je opět závislá na dostupnosti vhodných regionálních dat. Problémem je krátkost časových řad regionálně desagregovaných dat. Na základě získaných dat za regiony soudržnosti v ČR můžeme konstatovat, že také v sektoru zemědělství existují významné regionální rozdíly. Za významně zemědělsky orientované regiony můžeme určit regiony Jihozápad, Jihovýchod a Střední Morava. Tyto regiony také vykazují relativně nižší hustotu osídlení a jsou i ekonomicky slabší. Všechny jejich zemědělské ukazatele se odchylují od průměru EU2529.

1.4.5 Demografická a sociální úroveň venkova v ČR Do venkovského prostoru ČR podle metodiky EU spadaly na úrovni NUTS 3 (i NUTS 2) k 1.1.2001) s výjimkou Prahy a Moravskoslezského kraje všechny vyšší územně správní celky státu a zahrnovaly 92,3 % rozlohy státu. Obce v takto vymezeném venkovském regionu tvořily 95,2 % všech obcí a žilo v nich 76,1 % obyvatel ČR. Venkovský prostor ČR na úrovni NUTS 4 (okres) podle metodiky EU zahrnoval 64 okresů – v tom 9 „výrazně venkovských“ a 55 „venkovských“ okresů. Žilo v něm 66,5 % obyvatel ČR (6 % ve „výrazně venkovských“ okresech a 60,5 % ve „venkovských“ okresech) a zahrnoval 90,9 % rozlohy státu („výrazně venkovské“ okresy 15,5 %, „venkovské“ okresy 75,4 %). Podíl pracujících (ekonomicky aktivních) obyvatel v něm činil 45,1 % („výrazně venkovské“ okresy 45,6 %, „venkovské“ okresy 45 %). Nadprůměrné podíly pracovníků v zemědělství, lesnictví a rybolovu vzhledem ke stavu zaměstnanosti v ČR v roce 2001 na celkové zaměstnanosti vykázalo 49 venkovských okresů (všech 9 „výrazně venkovských“ a 40 „venkovských“), nejvyšších podílů (nad 10 %) dosáhly okresy Pelhřimov, Znojmo, Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, Třebíč a Domažlice. Prokázala se závislost mezi „venkovskostí" území a úrovní dosaženého vzdělání – se zvyšující se mírou "venkovskosti" okresů dochází i ke zvyšování podílu obyvatel se základním vzděláním nebo bez vzdělání (všechny „výrazně venkovské“ okresy vykázaly nadprůměrný podíl obyvatel se základním vzděláním) a ke snižování podílu vysokoškoláků (všechny „výrazně venkovské“ okresy vykázaly podprůměrný podíl vysokoškoláků). Ve venkovském prostoru se projevuje výrazná disparita v úrovni odměňování ve srovnání s městskými oblastmi. Průměrné měsíční mzdy ve „výrazně

29

Kvalita lidského kapitálu hraje významnou úlohu ve venkovských oblastech, nicméně její analýza je opět závislá na kvalitě a dostupnosti statistických dat.

46


venkovských“ oblastech v roce 2000 dosahovaly 86,8 % průměrných mezd v národním hospodářství, naproti tomu mzdy ve „výrazně městských“ oblastech překračovaly celostátní průměr o 15,2 %. Nejnižších mezd dlouhodobě dosahují okresy Jeseník, Bruntál, Pelhřimov. V ČR nebyla na této regionální úrovni prokázána přímá závislost mezi „venkovskostí“ a mírou nezaměstnanosti (nejvyšší míry nezaměstnanosti nadále dosahovaly „výrazně městské“ okresy). Pouze dvacet dva venkovských okresů vykázalo nadprůměrnou míru nezaměstnanosti, naopak mezi deset okresů s výrazně podprůměrnou mírou nezaměstnanosti (méně než 5 %) se řadí devět venkovských okresů. Jedním z důležitých faktorů je skutečnost, že dle ČSÚ v roce 2005 i přes mírný růst nominálních i reálných mezd nadále přetrvávala mzdová disparita zaměstnanců v sektoru zemědělství ve srovnání se sektory průmyslu a národního hospodářství, způsobená – podobně jako v ostatních zemích EU – nižší produktivitou práce v zemědělství v porovnání s průměrem národního hospodářství. Mzdy v zemědělství již dlouhodobě zaostávají za průměrnými mzdami v národním hospodářství. Zatímco průměrná měsíční nominální mzda v národním hospodářství celkem v roce 2005 dosáhla 19 030 Kč a v průmyslu 18 326 Kč, v zemědělství pak pouze 13 635 Kč. Relativní nárůst proti předchozímu roku činil jak v zemědělství, tak v národním hospodářství 5,5 % (průmysl zaznamenal nárůst o 4,8 %). Absolutní rozdíl mezi průměrnou mzdou v národním hospodářství a v zemědělství vzrostl (vzhledem k rozdílnému základu – v zemědělství výrazně nižšímu) na 5 395 Kč a proti roku 2004 se zvýšil téměř o 300 Kč. Prohloubil se i schodek vůči mzdám v průmyslu, a to na 4 691 Kč (meziročně vzrostl přibližně o 130 Kč). Disparita mezd v zemědělství vůči národnímu hospodářství zůstala na úrovni předchozího roku, tj. 71,7 % (proti průmyslu se zmírnila o 0,5 % na 74,4 %). Venkovský prostor ČR na úrovni NUTS 5 (obec) podle metodiky EU tvořilo 79,2 % z celkového počtu obcí a představoval 75 % rozlohy státu. Žilo v něm 22,5 % obyvatel ČR. V obcích do 2 000 obyvatel – považovaných v ČR tradičně za venkovské oblasti – v roce 2001 žilo 26,0 % obyvatelstva. Takto vymezené venkovské obce se vyznačují nižším podílem obyvatelstva v produktivním věku na trvale bydlícím obyvatelstvu (63,9 %, proti 65,3 % v ČR). Nejnižší podíl obyvatelstva v produktivním věku (59,5 %) byl zaznamenán v nejmenších obcích (do 99 obyvatel) a zvyšoval se v závislosti na velikostní kategorii obce vyjádřené počtem obyvatel. Venkovské obce se vyznačují rovněž vyšším podílem obyvatel v poproduktivním věku (18,8 % proti 18,2 % v ČR, v obcích do 199 obyvatel 22,6 %). Podíl pracujících obyvatel v nich tvořil 43,3 % (proti 45,0 % v ČR), přičemž nejnižší podíl (41,6 %) 47


připadl na obce do 199 obyvatel. Podíl pracující venkovské populace na pracujících v ČR celkem dosáhl 25,0 %. Výrazné rozdíly mezi venkovskými obcemi a ostatními obcemi se ukázaly ve vyjížďce za prací mimo obec. Zatímco z venkovských obcí vyjíždělo za prací 70,7 % ekonomicky aktivních obyvatel (nejvíce z obcí do 199 obyvatel – 76,9 %), pak z obcí nad 2 000 obyvatel pouze 25,3 % (ČR 36,7 %). Podíl žen na trvale bydlícím venkovském obyvatelstvu představoval 50,3 % (ČR 51,2 %) a podíl žen ze všech ekonomicky aktivních na venkově dosáhl 42,0 % (ČR 44,7 %). Ve venkovských regionech, zejména v malých obcích, lze pozorovat některé negativní demografické trendy, jako je klesající porodnost, stárnutí obyvatelstva a záporné migrační saldo. Trend stěhování obyvatelstva z venkova do měst je v současnosti modifikován směřováním migrace do vnějších částí městských aglomerací, nikoliv do vlastních měst. Tvrdší dopad tržního hospodářství ve venkovském prostoru prohlubuje problémy na trhu práce (nedostatek pracovních příležitostí v důsledku podnikatelského a investorského nezájmu, nízká nabídka pracovních míst v odvětví zemědělství, dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost aj.), disparitu příjmů venkovanů vůči městskému obyvatelstvu a snižování kupní síly na venkově, nepříznivou věkovou a vzdělanostní strukturu, odráží se v dopravní obslužnosti a občanské vybavenosti obcí a následně i v ohrožení stability osídlení venkovského prostoru.

1.4.6 Agroturistika a další aktivity pro diverzifikaci příjmů v ČR Turismus je důležitým faktorem hospodářského rozvoje České republiky. Jeho podíl na HDP vzrostl z 1,3 % v roce 1989 na 13,74 % v roce 2004. Celkové příjmy ze zahraničního turismu v roce 2004 již po druhé překročily hranici 100 mld. Kč. V turistickém průmyslu pracovalo v roce 2004 12,89 % z celkového počtu zaměstnanců. Podle nedávných odhadů dosahuje kapacita ubytování v oblasti venkovské turistiky přibližně 31 000 lůžek. Jsou to především lůžka v soukromých domech nebo individuální ubytování a obnáší 9 % celkové ubytovací kapacity České republiky. Klasické agroturistice se věnuje přibližně 200 rodinných zemědělských farem. Je známo, že rozvoj turismu přináší významný počet pracovních příležitostí a umožňuje zaměstnat, i když v omezeném rozsahu, i nekvalifikované pracovní síly. Odhaduje se, že kolem 80 % území České republiky má potenciál pro další rozvoj turismu. Zatím turistická infrastruktura a propagace v této oblasti neodpovídá standardům Evropské unie a doprovodné služby (ubytovací, stravovací, informační) mají nízkou úroveň. 48


V některých turisticky známých destinacích existuje poměrně velká poptávka po místních a kulturně specifických produktech a službách, a také po službách souvisejících s ochrannou a správou krajiny. V tomto smyslu je pro specifické regionální produkty důležitý potenciální odbyt a klientela, které nejsou ve všech venkovských regionech ČR vždy zcela adekvátní. Překážkami tohoto vývoje jsou nedostatečná technická i sociální infrastruktura, špatná vybavenost kapitálem a nedostupnost půjček a garancí. Dalším negativním faktorem je také odlehlost některých oblastí spojená se špatnou dopravní dostupností, a tím i zvýšenými náklady na dopravu.

1.4.7 SWOT analýza venkovského prostoru v ČR Dobře zpracovaná hospodářskopolitická opatření musí vycházet z podrobné analýzy jednotlivých regionů či odvětví, tzv. SWOT analýzy. SWOT analýza je nástroj sloužící k identifikaci charakteristických vlastností zkoumaného regionu/řešené oblasti. V rámci této analýzy se identifikují silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby. Tato analýza napomáhá k rozlišení vnitřních a vnějších podmínek. Slabé a silné stránky jsou endogenní faktory, které analyzují potenciál schopností využít příležitostí a poučit se z hrozeb. Vnitřní faktory je možné ovlivnit či změnit. Příležitosti a hrozby představují analýzu exogenního prostředí, které jsou velmi těžko ovlivnitelné, resp. dané. Silné stránky a příležitosti jsou faktory, které napomáhají k dosažení stanoveného cíle, naopak slabé stránky a hrozby jsou faktory, které brání dosažení cíle. Analyzujme tedy situaci ve venkovském prostoru a v souvislosti s politikou rozvoje venkova. Uvědomme si, že venkovské oblasti jsou velice heterogenní, ale přesto mají mnoho společných rysů30. Následující tabulka vychází z posledních dokumentů týkajících se problematiky rozvoje venkova s relevancí pro období 2007–2013, kterými jsou:

Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“, Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, Program rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013.

30

Komponenty SWOT analýzy uvedené ve studii IAMO (2004) jsou uvedeny normálním písmem, komponenty SWOT analýzy zpracované do OP Zemědělství jsou uvedeny proloženým písmem. Shodné komponenty v obou studiích jsou uvedeny tučným proloženým písmem.

49


Endogenní faktory

Tab. 15: SWOT analýza venkovského prostoru v ČR – výtah hlavních záležitostí Silné stránky ▪ Dobré životní prostředí, vysoké přírodní hodnoty, ▪ bohatství historických území, ▪ obnovitelnost zdrojů, ▪ napojení na národní a mezinárodní dopravní koridory, ▪ dobrá hustota infrastruktury a základních služeb, ▪ tradice zemědělského školství, ▪ zkušenosti s implementací předvstupní pomoci EU a dobré výsledky v čerpání SF v OP RVMZ v letech 2004 a 2005, ▪ vysoký podíl lesů (na úrovni průměru EU), ▪ zkušenosti s nástrojem pozemkových úprav, ▪ vhodná velikostní struktura zemědělských podniků z hlediska investic a konkurenceschopnosti, ▪ dobrá kvalita potravin a vysoký stupeň státního dozoru, ▪ vysoká flexibilita primárního sektoru podle požadavků trhu, včetně zpracovatelského průmyslu, ▪ systém certifikace ekologického zemědělství na evropské úrovni a podíl ekologického zemědělství na celkové rozloze zemědělské půdy vyšší než průměr EU, ▪ významný potenciál vodních nádrží z hlediska jejich víceúčelového využití, ▪ existence a zvyšující se úloha nevládních organizací, ▪ aktivita regionálního managementu v krajích, tradice spolupráce obcí.

50

Slabé stránky ▪ Nedostatek místní a reg. koordinace rozvoje, ▪ nízká konkurenceschopnost hospodářství venkova, ▪ nedostatek pracovních příležitostí na venkově, ▪ stárnutí obyvatel venkova a odliv obyvatel v produktivním věku, ▪ nedostatek pracovních příležitostí na venkově, ▪ zastaralé technické a technologické vybavení zemědělských a lesnických podniků, ▪ nedostatečná osvěta o aktuálních požadavcích SZP a ochrany životního prostředí EU, ▪ nedostatečná dostupnost místních služeb, ▪ snižování průmyslu a úbytek pracovních příležitostí, ▪ slabé místní dopravní sítě, ▪ kvalita infrastruktury a základních služeb, ▪ zhoršená dostupnost poradenských služeb, ▪ vysoký podíl půd v LFA nebo ohrožený erozí a degradací, ▪ nevyjasněné vlastnické vztahy k půdě, ▪ nízká vybavenost obcí do 2000 obyvatel kanalizací s čistírnou odpadních vod, ▪ špatný stavebně technický stav venkovských budov a památek, ▪ nedostatečné využití moderních informačních a komunikačních technologií, ▪ nedostatečná integrace zemědělských prvovýrobců a zpracovatelského průmyslu, ▪ malý počet nezemědělských mikropodniků, malá rozmanitost činností v zemědělských podnicích.


▪ ▪ ▪ ▪

Exogenní faktory

▪ ▪

▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪

▪

Příležitosti

Hrozby

Přímé zahraniční a ostatní investice, turismus, přeshraniční spolupráce, regionální plánování rozvoje až na úrovni NUTS 3, strukturální fondy EU a EAFRD, zlepšující se pozice zemědělců a potravinářů u bank (v důsledku vyšší ziskovosti sektoru a stabilnějšího dotačního prostředí), výhodná geografická poloha, elektrická infrastruktura, ekologické zemědělství, produkce a zpracování obnovitelných zdrojů energie v souladu se závazkem EU, možnost širšího využití trhů v EU a v třetích zemích mezinárodní podpora trvale udržitelného rozvoje v EU, růstu a zaměstnanosti, ochrany přírody – soustava Natura 2000 zájem společnosti o rozvoj venkova, ochranu přírody a krajiny.

▪ Nedostatečná infrastruktura v oblasti sociálního kapitálu (zároveň i rušení venkovských škol), ▪ nedostatek podnikatelských aktivit, ▪ dovoz levné zemědělské produkce z nákladově příznivějších regionů světa, ▪ tlak obchodních řetězců, monopolizace, ▪ pokračující odklon od tradiční průmyslové výroby a zemědělské činnosti, ▪ xenofobie místních lidí, ▪ bezvýznamné a špatně alokované investice, ▪ pokračující zaostávání technické infrastruktury na venkově, ▪ úpadek veřejné dopravy, ▪ špatné porozumění problematice rozvoje venkovských oblastí, ▪ vylidňování venkova (zejména odchod mladých, schopných a kvalifikovaných podnikatelů), ▪ malá mobilita pracovní síly, ▪ pomalý proces komplexních pozemkových úprav, ▪ ohrožení cenných stanovišť, vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů v zemědělsky obhospodařované krajině.

Zdroj: IAMO (2004), MZe (2003b), MZe (2006a), MZe (2006b)

SWOT analýza týkající se venkovského prostoru v ČR není zcela jednoznačná. Jednak zde dochází k částečnému překrývání jednotlivých komponent platných spíše pro sektor zemědělství a v podstatě podle identifikace slabých stránek a hrozeb je venkovský rozvoj v ČR nemožný. Podívejme se blíže na jednotlivé body. Ve SWOT analýze jsou definovány mezi pozitivními stránkami zejména vysoké přírodní hodnoty životního prostředí a obnovitelnost zdrojů. Mezi negativními stránkami (slabé stránky a hrozby) jsou zahrnuty všechny komponenty, které jsou předpokladem trvale udržitelného rozvoje venkovského prostoru. Na základě takové analýzy musí být vytvořena taková hospodářskopolitická opatření, která výrazně změní dosavadní charakteristické rysy venkova, která jsou ale zároveň z finančního hlediska neudržitelná – jedná se zejména o rozvoj sociální infrastruktury. Bez rozvoje takové infrastruktury jsou jakákoliv další strukturální opatření dlouhodobě neúčinná a neudržitelná.

51


1.5 Shrnutí problematiky rozvoje venkova Shrnutí Poslední vývoj a současný stav v rozvoji venkova a zemědělství v EU jako základní kontextuální východisko Nové členské země EU jsou heterogenní skupinou jak po stránce ekonomické, tak po stránce sociálních standardů, s relativně velkým podílem zemědělského sektoru a venkovských oblastí; liší se v úrovni ekonomického rozvoje, postupu systematických strukturálních změn v ekonomice, strukturou zemědělského sektoru. Rozdílnosti spočívají i v odlišné struktuře zemědělských podniků a pozemků, formě vlastnictví, produktivitě práce, výnosnosti a kapitálové vybavenosti. Hodnoty makroekonomických ukazatelů NČZ konvergují k hodnotám původních členských zemí EU, přesto z mikroekonomického pohledu existuje řada odlišností. Problémy týkající se venkovských oblastí jsou mimo jiné demografického rázu – odchod mladých a kvalifikovaných pracovních sil, stárnutí populace venkova, prohlubování kvalifikačního deficitu. Dochází k růstu velikosti zemědělských podniků, zvyšuje se podíl propachtované půdy. V NČZ došlo se vstupem do EU k ekonomickým podnětům v rámci podpory rozvoje venkova, zvyšuje se ochrana životního prostředí a ochrana zvířat, dochází k restrukturalizaci a modernizaci zemědělských podniků a odbytových organizací, snižuje se investiční riziko a dochází k akceleraci nezemědělských aktivit ve venkovských oblastech, zvyšuje se výnosnost zemědělských podniků, rozšiřuje se výroba, posiluje se konkurenceschopnosti a zvyšuje se využití disponibilního produkčního potenciálu. Zemědělství potřebuje funkční venkovský prostor a venkovský prostor potřebuje funkční zemědělství. Stabilizace rozvoje venkova v ČR spočívá v diverzifikaci zemědělských činností, zvyšování nezemědělské činnosti prostřednictvím rozvoje malých a středních nezemědělských podniků. Existuje velká potenciální poptávka po místních a kulturně specifických produktech a službách, po službách souvisejících s ochrannou a správou krajiny. Problémem jsou: nedostatečná technická i sociální infrastrukturu, špatná vybavenost kapitálem a snížená dostupnost půjček a garancí.

52

kapitola 2 Cíle reforem SZP EU se zaměřením na rozvoj venkova

Cíle reforem SZP EU se zaměřením na rozvoj venkova

2.1 Vývoj Společné zemědělské politiky EU, její cíle a důvody pro reformování Společná zemědělská politika, anglická zkratka CAP (Common Agriculture Policy) je jednou ze tří společných politik v hospodářské oblasti Evropské unie. Tyto tři společné politiky jsou: dopravní, obchodní a zemědělská. Zárodek cílů Společné zemědělské politiky byl formulován v článcích 32–38 Římské smlouvy v roce 1958:

zvýšení produktivity práce v zemědělství, zajištění životní úrovně zemědělských výrobců zejména zvyšováním individuálních příjmů osob pracujících v zemědělství (tzv. příjmová parita, jejímž cílem je, aby zemědělský výrobce měl srovnatelný příjem s pracovníkem v ostatních sektorech národního hospodářství), stabilizace zemědělských trhů, zajištění plynulého zásobování, zajištění dodávek potravin pro spotřebitele za rozumné ceny a zemědělských surovin pro zpracovatele. Vytvoření společného trhu pro zemědělské výrobky bylo obtížnější než v případě výrobků průmyslových. Na přijetí SZP EU vyvíjela tlak zejména Francie. Ve francouzském zemědělství pracovala v padesátých letech ještě pětina práceschopného obyvatelstva, což mělo výrazný ekonomický a sociální dopad. Francie byla nejvýznamnějším zemědělským producentem mezi zakládajícími státy Evropského hospodářského společenství a zamýšlela přebytek své produkce vyvážet na trhy svých obchodních partnerů. Stejný zájem sdílela i Itálie a především Nizozemí, které započalo s budováním vysoce konkurenceschopného intenzivního zemědělství orientovaného na vývoz. Přijetím společné zemědělské politiky také Francie podmiňovala svůj souhlas se zavedením volného trhu s průmyslovými výrobky. Obava z konkurenceschopnosti vlastních podniků tak byla vyvážena nadějí, že se najdou nová odbytiště pro francouzské zemědělské produkty. Francouzská pozice byla v určitých aspektech odlišná od záměrů Německa. To naléhalo na vytvoření společného trhu s volným pohybem zboží. Zároveň by nic nenamítalo proti tomu, kdyby vznik Společné zemědělské politiky, o němž rozhodla Římská smlouva, nabral větší zpoždění. Německu se příliš nezamlouvalo zavedení principu komunitární preference v této oblasti. Vznik Německé demokratické republiky odřízl západní Němce od úrodných obilnářských oblastí na výcho54


dě, v důsledku čehož muselo Německo nakupovat obilí na zahraničních trzích, kde ale byly ceny obilí nižší než ve Francii. Vznik Společné zemědělské politiky je tak prvním příkladem jednání po tzv. „balících“, které by mělo zajistit vyváženost zájmů jednotlivých států ve všech fázích jednání. Všichni zakládající členové Evropského hospodářského společenství měli ve skutečnosti v oblasti zemědělství i některé shodné zájmy. Jejich hlavním záměrem bylo rozvíjet zemědělskou výrobu, aby si zajistili potravinovou soběstačnost a odlehčili deficitům svých obchodních bilancí. Evropské zemědělství bylo velmi rozdílné a v mnoha oblastech se vhodně doplňovalo. Každá země měla komparativní výhodu, jejímž využitím si mohla zajistit místo na slunci. Francouzské obilné přebytky mohly nalézt odbytiště v Německu. Itálie byla v roce 1958 jediným středozemním státem s typicky jižním zemědělstvím a Nizozemí mohlo zásobovat společný trh masem a masnými výrobky za nízké ceny. Evropští státníci se také shodovali v názoru na budoucnost zemědělství. Měla být zajištěna jeho modernizace, což by uvolnilo nezbytné pracovní síly pro prudce se rozvíjející průmysl. Účastníci mezivládní konference z let 1956–1957 měli k dispozici podrobné zprávy o výkonnosti amerického zemědělství. Ty hovořily jasnou řečí: zatímco v zemích budoucího Evropského hospodářského společenství pomáhalo 17,5 mil. zemědělců na 65 mil. hektarů živit 150 mil. obyvatel, v USA se více než 200 mil. lidí mohlo spolehnout na pouhé 4 mil. zemědělců, kteří hospodařili na 400 mil. hektarů. Zaostalost evropského zemědělství nemohla být vyjádřena jasněji. Bylo třeba zajistit nárůst investic. Farmáři museli mít zajištěnu jejich návratnost, což bylo na trhu se silnými výkyvy cen nemyslitelné bez státních intervencí. Jednání však byla velmi obtížná, jak o tom svědčí i články Římské smlouvy, které se týkají zemědělství. Některé z těchto cílů byly vzájemně obtížně slučitelné. Například zajištění životní úrovně zemědělců předpokládalo dotace a vyšší ceny výrobků, zatímco spotřebitelé by dali přednost nízkým cenám. Tyto cíle však jasně odrážejí vůli tvůrců smlouvy: vybudovat moderní a soběstačné zemědělství s regulovaným trhem zajišťujícím stabilitu cen potravin a příjmů farmářů. Pro jejich splnění smlouva zmiňovala i dva nástroje. Počítalo se s vytvořením společných organizací trhu pro jednotlivé zemědělské komodity a se založením – jednoho nebo více – finančních fondů. Konkrétním naplněním těchto ustanovení však byly pověřeny až instituce budoucího Společenství. Smlouva určila také přesný časový rámec: do začátku druhé etapy přechodného období – 1. ledna 1962 – měla být Společná zemědělská politika již na stole. 55


V červenci 1958 proběhla v italské Strese konference ministrů zemědělství, expertů a organizací hájících zájmy zemědělců. Na základě jejích závěrů vypracovala Komise první návrhy a v roce 1959 je předložila členským státům. Dohoda z ledna 1962 upřesnila, jak bude společná zemědělská politika v praxi fungovat. Byl zaručen volný pohyb zboží i pro zemědělské komodity. Pro každou skupinu výrobků se počítalo s vytvořením společné organizace trhu, která byla založena na systému garantovaných cen. Pokud by se ceny na trhu dostaly pod stanovenou intervenční cenu, otevíraly se před zemědělci lákavé možnosti intervenčních skladů, které měly povinnost výrobky za tuto cenu odkoupit. K cenové záruce tak přibyla i neomezená odbytová záruka. Kombinace obou záruk eliminovaly rizika na trhu a zaručovaly zemědělcům pohodlná odbytiště. Vysoké ceny oproti světovým trhům měly zemědělcům zaručit dostatečné příjmy a poskytnout zdroje pro investice cílené na zvyšování produktivity. Ty zpětně podporovala i stabilita na trhu, zaručující bezpečnou návratnost vložených prostředků. V roce 1967 měly být vytvořeny společné organizace trhu s obilninami, vepřovým masem, vejci, drůbeží a olejninami. O rok později se předpokládal vznik organizací trhu s mlékem a hovězím masem. Ve všech zemích měla platit stejná pravidla: to byl princip jednoty trhu. Ceny byly určovány na úrovni společenství a platily ve všech zemích stejně. Problémem, který jednotu cen znesnadňoval, byly kursové pohyby měn mezi sebou. Bylo proto třeba přijmout opatření známá jako zemědělská měnová vyrovnání. Ve vztahu k třetím zemím byl zaveden princip komunitární preference. Jelikož se většina zemědělských výrobků prodává na světových trzích za nižší ceny, byly na jejich dovoz uvaleny klouzavé dávky. Ty dorovnávají jejich cenu na úroveň orientačních cen a umožňují tak udržet úroveň cen ve společenství na podstatně vyšší úrovni než na světových trzích. Aby bylo možné zajistit vývoz svých vlastních produktů, poskytuje společenství vývozcům vyrovnávací dávky při vývozu. Tyto subvence umožňují srazit jejich cenu na světovou úroveň. V oblasti financování bylo přijato pravidlo finanční solidarity. Rada Evropského hospodářského společenství založila Evropský orientační a záruční zemědělský fond. Úkolem jeho záruční sekce, která polykala největší část rozpočtu, bylo vyplácení vývozních dávek a financování výkupu zboží do intervenčních skladů. Kromě toho má fond ještě orientační sekci, jejímž cílem je podporovat strukturální reformy evropského zemědělství. Do 30. června 1965 června finanční prostředky fondu pocházely z národních příspěvků. Po tomto datu mělo být rozhodnuto o zavedení vlastních zdrojů Společenství.

56


Jak vyplývá z předchozího textu, hlavním mechanismem Společné zemědělské politiky jsou tzv. společné tržní organizace – anglicky „common market organisations – CMO“. Existuje 22 společných tržních organizací. Tyto organizace se týkají jednotlivých zemědělských prvovýrobků a výrobků po prvním zpracování. Takže je např. společná tržní organizace na obilí, rýži, cukr, chmel, osiva, víno, ovoce a zeleninu čerstvou, ovoce a zeleninu zpracovanou, u živočišných výrobků jsou to společná tržní organizace na mléko a výrobky, hovězí maso, vepřové maso, drůbež a vejce, skopové maso. Kromě těchto společných tržních organizací existují pak také zvláštní uspořádání např. pro květiny, med, líh a lihoviny. Podstatou společných tržních organizací je regulace nabídky výrobků takovým způsobem, aby nedocházelo v průběhu roku i mezi jednotlivými roky ke kolísání nabídky, a tím i cen placených zemědělským výrobcům, ale i ke kolísání cen, které platí zpracovatel nebo konečný spotřebitel za nákup těchto výrobků. K tomuto účelu se využívají tyto nástroje:

Stahování zboží z trhu v případě velké nabídky za pomoci nákupu do

intervenčních skladů (např. u obilí, hovězího masa, sušeného mléka a másla) nebo obdobně stahování z trhu u vybraných druhů ovoce a zeleniny (věnováno na charitativní účely nebo se prostě ničí, dnes ovšem již velmi ojediněle), destilace vína na alkohol u nadměrné nabídky levných stolních vín. Podpory na soukromé skladování, kdy je soukromému skladovateli poskytována částečná úhrada skladovacích poplatků za uskladnění přebytečného zboží na trhu, to se děje v případě vepřového masa a nově se bude využívat i u hovězího masa. Příplatky k cenám nebo prémie (případ bavlny, tabáku, některých druhů zpracovaného ovoce a zeleniny, tvrdá pšenice). Produkční kvóty (mléko, cukr a škrob). Přímé platby na plochu nebo na počty zvířat (obilí, olejniny, len a konopí, chmel, osiva, prémie na krávy bez tržní produkce mléka, prémie na skot, porážkové prémie na skot, prémie na bahnice, podpory na sušenou píci).

Každá společná tržní organizace zahrnuje také uspořádání týkající se obchodu se třetími zeměmi, tj. dovozu a vývozu. Protože ceny v EU jsou stále vyšší než ceny na světovém trhu, znamená to, že při dovozu se musí domácí trh EU chránit, aby se nedováželo zboží za levnější ceny a při

57


vývozu naopak nejsou vývozci z EU konkurenceschopní, takže v řadě případů musejí dostávat vývozní subvence. Přímé platby jsou nejsilnějším nástrojem SPZ EU, neboť tvoří největší část podpor, které dostávají zemědělci v EU – kolem 60 %. Při první reformě Společné zemědělské politiky v roce 1992, tzv. MacSharryho reformě, bylo rozhodnuto, že se sníží cenové podpory a nahradí se přímými platbami, které jsou cílově zaměřeny na obdělávanou plochu nebo na počty zvířat. V praxi to znamenalo, že se u obilí, hovězího masa a mléka snížily během určitého časového období administrativně stanovené ceny (tím ovšem klesly i ceny na trhu) a jako kompenzace výrobci za toto snížení byly stanoveny přímé platby. Jinými slovy, původním smyslem přímých plateb bylo vykompenzování ztrát za snížení cen placených výrobci, proto se jim také říkalo přímé kompenzační platby. O tyto platby si musí výrobce žádat, ale aby je mohl získat, je základní podmínkou uvedení určitého procenta půdy do klidu. Panoval názor, že tyto podpory jsou odděleny od produkce čili nepřispívají ke zvyšování výroby, protože plocha či počty zvířat zůstávají na úrovni roku 1992. Bylo možné konstatovat, že reforma Společné zemědělské politiky z roku 1992 splnila svůj hlavní účel. Evropská unie mohla splnit své závazky přijaté v rámci jednání kola GATT a zároveň došlo k výraznému snížení zásob intervenčních skladů. K tomu napomohly nejen výsledky reformy, ale také mimořádně příznivá konjunktura na mezinárodních trzích v polovině 90. let, zejména na trhu s obilím, kde silná poptávka a vysoké ceny umožnily vývoz unijního obilí. Přes dosažené úspěchy po reformě Společné zemědělské politiky z roku 1992 byl z dlouhodobého hlediska její výsledek nejistý. Výdaje na Společnou zemědělskou politiku v roce 1994 stále dosahovaly výše okolo 40 mld. eur. Krize nemoci šílených krav v sektoru hovězího masa, která v Evropě vypukla ve dvou vlnách v roce 1996 a 1999, si vyžádala další nepředvídané výdaje v řádu několika mld. eur. Razantní opatření přijatá na znovuzískání důvěry spotřebitelů zahrnovala povinné testování porážených kusů dobytka na výskyt BSE a likvidaci celých stád v případě zjištění nákazy. Prudký pokles poptávky tím však zastaven nebyl. Proto se Společná zemědělská politika stala terčem silné kritiky ze strany občanů a spotřebitelů. Všem bylo zřejmé, že je potřeba přijmout další rozhodnutí, které nasměrují evropské zemědělství cestou větší ohleduplnosti k životnímu prostředí a porozumění zdravotním obavám obyvatelstva. Proto vzhledem k nedořešeným problémům v roce 1999 se Evropská rada v Berlíně dohodla na úpravách Společné zemědělské politiky (SZP) v rámci Agendy 2000, která 58


představovala nový a důležitý krok v procesu zemědělské reformy. Agenda 2000 dává konkrétní podobu evropskému modelu zemědělství s cílem zachovat v budoucích letech diverzitu zemědělských systémů existujících po celé Evropě, včetně regionů se specifickými problémy. Její cíle zahrnují větší tržní orientaci a zvýšenou konkurenceschopnost, nezávadnost a kvalitu potravin, stabilizaci zemědělských příjmů, integraci environmentálních otázek do zemědělské politiky, rozvoj životaschopnosti venkovských oblastí, zjednodušení a posílení decentralizace. Dochází tak k diferenciaci uvnitř Společné zemědělské politiky na dva pilíře, kde se první pilíř orientuje na vlastní zemědělskou produkci, zatímco druhý pilíř na opatření sloužící k podpoře rozvoje venkova. V operačních programech k využívání strukturálního fondu pro zemědělství se objevují opatření, která se vztahují k ochraně kulturního dědictví venkova. V červenci 2002 Komise EU přijala „Sdělení ke střednědobému posouzení: Směrem k udržitelnému zemědělství“31, které poskytlo zhodnocení vývoje procesu reformy SZP od roku 1992. Byl přijat závěr, že mnohého bylo dosaženo, tržní bilance se zlepšily a zemědělské příjmy se vyvíjejí příznivě. Byl položen solidní základ pro rozšíření a současná jednání v rámci WTO. V mnoha oblastech přesto zůstávají rozdíly mezi cíli stanovenými pro SZP a její schopností přinášet výsledky, které společnost očekává, a proto Komise EU navrhla zpracování reformy stávající SPZ EU. Dne 26.6.2003 byla za řeckého předsednictví a po dohodě s Komisí schválena konečná verze reformy Společné zemědělské politiky EU. Byl završen složitý proces dohody mezi členskými zeměmi EU a zároveň byl nastíněn postup pro uplatnění reformy i pro deset kandidátských zemí, které vstoupí do EU k datu 1.5.2004. Těžiště reformního úsilí Evropské komise v oblasti Společné zemědělské politiky se jednoznačně přesouvá směrem ke konkurenceschopnějšímu a více na trh orientovanému zemědělství, což je v zájmu udržení a zvýšení důvěry spotřebitelů. V rámci EU25 povede Společná zemědělská politika v případě přistupujících států ke zlepšení situace v zemědělství a v kombinaci s jednotným trhem zajistí stabilní a v průměru vyšší ceny, než by mohly kandidátské země dosáhnout bez členství v EU. Důsledkem navrhovaných opatření bude vyrovnaná zemědělská výroba a dobré možnosti uplatnění na trhu. Ve srovnání s EU15 se perspektivy EU25 neliší.

31

COM(2002) 394 final.

59


Hlavní cíle reformy Společné zemědělské politiky jsou:

Zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství EU tím, že se intervence nastaví jako skutečná bezpečnostní síť, což výrobcům v EU umožní reagovat na signály trhu, přičemž budou současně chráněni proti extrémním výkyvům cen. Podpora tržněji orientovaného, udržitelného zemědělství tím, že se dokončí přesun od podpory výrobků k podpoře výrobců, a to zavedením sdružené, od produkce oddělené platby na farmu. Zajištění lepší rovnováhy mezi podporami a posílením rozvoje venkova převedením prostředků z prvního do druhého pilíře SZP prostřednictvím zavedení systému modulace. Rozšířením škály nástrojů, které jsou v současnosti k dispozici pro venkovský rozvoj, za účelem podpořit kvalitu potravin a wellfare zvířat a splňovat vyšší standardy.

Reforma zahrnuje dvě oblasti:

horizontální oblast, tržní opatření. Horizontální oblast představuje tato opatření:

odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci (decoupling)

zavedením jednotné platby na farmu, respektování standardů na úrovni farmy, která se týkají kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat a agroenvironmentálních opatření (cross compliance), modulaci (přesun určitého procenta z přímých plateb na opatření venkovského rozvoje, jinými slovy přesun z I. pilíře SZP do II. pilíře SZP, přičemž I. pilířem se rozumějí tržní opatření a II. pilířem venkovský rozvoj), zavedení zemědělského poradenského systému, nová opatření v rámci venkovského rozvoje.

Tržní opatření se týkají: Obilí, rýže, bramborového škrobu, sušených krmiv, ořechů, mléčných výrobků, hovězího masa a úprav půdy vyjmuté z produkce (set-aside).

60


Horizontální opatření 1. Odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci (decoupling) Dosavadní systém podpor (přímé platby) je koncipován výrobkově, což znamená, že zemědělský výrobce na základě přesně stanovených pravidel žádá o jednotlivé podpory. Jsou to: podpory na plodiny na orné půdě (obilí, olejniny, bílkovinná krmiva, len a konopí), prémie na krávy bez tržní produkce mléka, zvláštní prémie na býky a voly, porážkové prémie, prémie na bahnice, podpory na chmel, osiva a další, které se netýkají ČR. Taxativní výčet všech přímých plateb je uveden v příloze Nařízení č. 1259/99. Reforma přináší změnu v tom, že se přijímá institut jednotné platby na farmu (single payment area). V praxi to bude znamenat, že zemědělský výrobce bude v budoucnosti získávat jednu platbu namísto několika plateb, a to jako průměr plateb, které obdržel v referenčním období 2000–2002. Přitom jednotná platba se kalkuluje jako průměr získaných plateb za referenční období dělena tzv. oprávněnou plochou. Jednotná platba může být diferencovaná na regionálním základě. Od tohoto kroku se očekává, že zemědělský výrobce bude sám na základě vlastní úvahy a při respektování standardů (cross compliance) rozhodovat o zaměření své zemědělské činnosti. Dále to znamená, že bude muset pružněji reagovat na poptávku na trhu a vyrábět v množství a kvalitě to, co požaduje trh/spotřebitel. Komise ve svém návrhu reformy z ledna 2003 (další specifikace střednědobé zprávy z července 2002) chtěla přesunout co největší počet přímých plateb do jednotné platby. Tento návrh však nebyl členskými státy akceptován s odůvodněním, že by při přechodu na jednotnou platbu mohlo dojít k nežádoucím a nepředvídatelným změnám v dosavadní struktuře výroby či dokonce k opouštění půdy ve zvláště citlivých oblastech.

2. Respektování standardů na úrovni farmy, která se týkají ochrany životního prostředí, kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat a dobré zemědělské praxe (cross compliance) V původním návrhu Komise z ledna 2003 se jednalo o celkem 38 standardů, které by měl zemědělský výrobce respektovat, aby mohl získat nárok na jednotnou platbu. V konečné verzi reformy je jich pouze 18 a jejich aplikace je časově odstupňována takto:

5 environmentálních směrnic a 3 směrnice týkající se veřejného zdraví a zdraví zvířat od ledna 2005, 61


4 směrnice týkající se veřejného zdraví a zdraví zvířat a 3 směrnice týkající se notifikace nemocí zvířat od roku 2006, 3 směrnice týkající se pohody zvířat (animal welfare) od roku 2007. Jsou stanoveny rovněž „proporcionální“ sankce při neplnění těchto standardů s tím, že členský stát si může 25 % z takto získaných pokut ponechat, zbytek se vrací do rozpočtu EU a bude použit na tržní opatření.

3. Modulace Modulací se rozumí přesun určitého procenta z celkových přímých plateb, které členský stát získá, na opatření související s venkovským rozvojem (přesun z I. pilíře do II. pilíře). Tato modulace byla již zavedena na dobrovolné bázi Nařízením Rady 1259/99 a praktikovala ji Velká Británie a Francie, která ji však v roce 2002 přerušila. Reforma zavádí modulaci následujícím způsobem:

Farmy, kterým jsou poskytovány přímé platby nad 5 000 eur, budou ročně vyčleňovat z těchto plateb 3% v roce 2005, 4 % v roce 2006 a 5 % v roce 2007 a od roku 2008 do roku 2013 rovněž 5 % na venkovský rozvoj. Farmy pobírající platby do 5 000 eur ročně jsou od snižování plateb výše uvedenými procenty osvobozeny. Z hlediska další distribuce takto získaných finančních prostředků byl dohodnut tento postup:

1 % ze získaných prostředků zůstává v členském státě, kde byly generovány.

Zbytek procent se stane součástí zvláštního fondu, který bude přidělován Komisí členským státům podle kritérií zemědělské plochy, zaměstnanosti v zemědělství a hrubého domácího produktu na hlavu vyjádřeného kupní silou. Navíc bude platit, že každý členský stát získá alespoň 8 0% „svých vlastních“ modulovaných prostředků zpět. Modulace se nevztahuje na nové členské státy do té doby, než dosáhnou jejich přímé platby stejné úrovně, jaká je v současných členských státech.

4. Zavedení zemědělského poradenského systému V původním návrhu Komise byl tento systém nazýván audit farem. Smyslem zavedení zemědělského poradenského systému je pomáhat země-

62


dělským výrobcům při aplikaci standardů v agroenvironmentální oblasti, kvality a bezpečnosti potravin a pohody zvířat (cross compliance) včetně ověřování, jak jsou tyto standardy zemědělským výrobcem plněny. Tento systém bude pro členské státy dobrovolný do roku 2006, od roku 2007 musejí členské státy svým zemědělským výrobcům tento systém nabídnout. I tak zůstává systém na dobrovolné bázi. Počínaje rokem 2010 a na základě zprávy Komise o fungování tohoto systému rozhodne Rada, zda by se systém měl stát pro zemědělské výrobce povinným.

2.2 Realizace a dopady SZP EU na rozvoj zemědělství a venkova ČR po přistoupení do EU Z hlediska významu hodnocení dopadů na rozvoj zemědělství a venkova ČR jsou nejvýznamnějším dokumentem vyjednané finanční podmínky v kapitole 7 Přístupových dohod s EU.

Tab. 16: Celkové objemy financí pro zemědělství a rozvoj venkova

Přímé platby Venkovský rozvoj až 80 % EU min. 20 % ČR Tržní opatření Celkem

Bilance v mld. Kč/rok platby z EU možnost dorovnání platby celkem

2004

2005

2006

5,6 7,6 13,3

7,1 8,2 15,3

8,9 9,4 18,3

celkem za tři roky 21,6 25,2 46,9

Platby z EU

4,5

4,8

5,1

14,4

ze státního rozpočtu

1,1

1,2

1,3

3,6

platby celkem Platby z EU

5,6 4,3

6,0 4,9

6,4 5,5

18,0 14,7

Platby z EU

14,4

16,8

19,5

50,7

státní rozpočet CELKEM

8,8 23,2

9,4 26,2

10,6 30,1

28,8 79,5

Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR, 2002

Při srovnání současné výše dotací do zemědělství na úrovni roku 2003 se zvyšují více než dvojnásobně.

63


U přímých plateb byly následující dojednané podmínky:

Startovací výše 25 % v roce 2004 s nárůstem v r. 2005 na 30 % a v r. 2006 na 35 %, dále nárůst o 10 % ročně. Možnost doplácet z národních zdrojů 30 % nad úroveň snížené sazby (tj. 55, 60, 65 % v období 2002–2006) u komodit, kde ČR poskytovala přímou podporu v roce 2003 je možné dorovnání na předvstupní úroveň + 10 %. U přímých plateb na škrobové brambory může ČR od vstupu navyšovat na 100 %. U rozvoje venkova je dopad následující:

V průběhu vyjednávání se podařilo zvýšit objem prostředků ze zdrojů EU na opatření rozvoje venkova ze 380 mil. eur na 480 mil. eur. K tomu je nezbytné kofinancování ČR v rozsahu nejméně 120 mil. eur. V přepočtu na Kč bude tedy k dispozici na období let 2004– 2006 nejméně 18 mld. Kč – tj. 6 mld. Kč ročně. Dnes je na opatření méně příznivých oblastí, agroenvi opatření, zalesnění a odbytové organizace vypláceno cca 2,7–2,8 mld. Kč. To znamená, že objem prostředků se zvyšuje více než dvojnásobně. Hlavním užitím prostředků jsou opatření pomoci LFA (cca 3 mld. Kč), dále agroenvironmentální opatření jako údržba travních porostů (cca 1,5 mld. Kč) a ekologické zemědělství (0,5 mld. Kč), což znamená, že bez přímých plateb umožní zemědělci pobírat podstatně více než dnes. Rozdělování prostředků v rámci HRDP nevyžaduje složité projekty, systém administrace je obdobný jako u současného Nařízení vlády č. 505/2000 Sb., tzn. na LFA existuje jednoduchá žádost, kde žadatel uvádí své hektary orné půdy a TTP v LFA a zaváže se k dodržení určité intenzity chovu skotu a ovcí. I u agroenvironmentálních opatření nejde o složité projektové záležitosti, žádostí se zemědělec pouze zavazuje na 5 let plnit předepsané podmínky. Na základě těchto dojednaných podmínek byly zpracovány dva základní dokumenty pro využívání finančních prostředků z Evropské unie: a) Operační program Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství Jedná se o základní programový dokument, který byl schválen Evropskou komisí. OP umožnil čerpání prostředků z fondů EU určených pro podporu zemědělství, a to pro období 2004–2006. Celkem se za toto období

64


předpokládalo vyplatit českým zemědělcům, zpracovatelům, vlastníkům či nájemcům lesů a rybářům přibližně 250 mil. eur. Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství je zaměřen především na podporu investičních akcí realizovaných v zemědělství, při zpracování potravinářských výrobků, v lesním a vodním hospodářství, rybářství a při pozemkových úpravách. Cílem podpory je zajištění větší konkurenceschopnosti zemědělství prostřednictvím zvýšení produktivity práce, zvýšení přidané hodnoty a kvality zemědělských produktů, a tím i zvýšení příjmů v zemědělství. Z hlediska rozvoje venkova a pro obce mají největší význam zejména:

Opatření 1.3.1. Obnova lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem a zavádění příslušných ochranných opatření – podpora umožní snížit rozsah škod způsobených živelními katastrofami a požáry. Pokud však přes preventivní opatření k živelní katastrofě nebo požáru dojde, umožní tyto podpory alespoň obnovu produkčního potenciálu lesa a jeho funkcí. Opatření 2.1.1. Pozemkové úpravy – prostředky tohoto opatření slouží k uspořádání vlastnických práv k pozemkům, prostorové a funkční úpravě pozemků a jejich reálnému vytyčení. Opatření 2.1.4. Rozvoj venkova (podopatření typu LEADER+), kde lze poskytovat podporu pro přijetí integrovaných územních strategií rozvoje venkova pilotního charakteru připravených Místními akčními skupinami (MAS), kde je nutné splnit řadu kritérií jako např.: - MAS pracují v homogenní oblasti s počtem obyvatel od 10 000 do 100 000, s hustotou do 120 obyv./km2, včetně malých měst do 25 000 obyvatel; - na rozhodovací úrovni musí místní partneři (ekonomičtí a sociální partneři a organizace) mít nejméně 50 % zastoupení v MAS a zástupci veřejného sektoru nejvíce 50 %; - MAS musí být složena z vyrovnaného počtu zástupců za sociální, ekonomickou a kulturní oblast. b) Horizontální plán rozvoje venkova Horizontální plán rozvoje venkova ČR na období 2004–2006 (HRDP) je základní programový dokument schválený Evropskou komisí v květnu roku 2004 pro poskytování podpory českému zemědělství a venkovskému prostoru z prostředků EU, resp. ze záruční sekce EZOZF. Celková finanční alokace přidělená na program HRDP je 678,5 mil. eur, z toho 542,8 mil. eur z EU.

65


Prioritou HRDP je „trvale udržitelný rozvoj zemědělství, venkova a jeho přírodních zdrojů“. Cílem HRDP je, mimo jiné, podněcovat proces nahrazování starších zemědělců mladšími i pomocí opatření „Předčasné ukončení zemědělské činnosti“, přispět k udržitelnému využití zemědělské půdy a ke stabilizaci venkovské populace prostřednictvím opatření „Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními“, zpomalení odtoku vody z krajiny, snížení vodní a větrné eroze půdy, podpora ekologické stability krajiny a zachování a zvýšení biologické různorodosti na zemědělsky využívané půdě pomocí agroenvironmentálních opatření, změna struktury zemědělských farem s cílem zajištění jiných příjmů formou diverzifikace jejich aktivit a snížení výměry zemědělsky obdělávaných půd pomocí opatření „Lesnictví“ a zakládání skupin zemědělských výrobců a jejich sdružení za účelem společného odbytu zemědělských výrobků a zvyšování přidané hodnoty společné produkce prostřednictvím opatření „Zakládání skupin výrobců“. c) Další programy, které mají vliv na rozvoj venkova

Významným nástrojem strukturálních fondů pro rozvoj venkova je Společný regionální operační program (SROP), jenž je programovým dokumentem zahrnujícím rozvojové priority sedmi regionů soudržnosti České republiky, které mohou být napojeny na strukturální fondy Evropské unie v rámci Cíle 1:

Tab. 17: Opatření zaměřená na rozvoj venkova Opatření Podopatření 2.1.1 Rozvoj regionální dopravní infrastruktury Podopatření 2.1.2 Rozvoj dopravní obslužnosti v regionech

Význam pro obec Realizace a podpora projektů zaměřených na rekonstrukce, modernizace a výstavbu místních komunikací (které jsou majetkem obcí). Podpora rozvojových investičních projektů zaměřených na zlepšení dopravní obslužnosti včetně propojení místní a regionální veřejné dopravy s železniční sítě.

66

Poznámka V případě místních komunikací bude podpora poskytována konečným uživatelům prostřednictvím grantových schémat, jejichž gestorem budou příslušné útvary krajů. Formou podpory je nevratná přímá pomoc (dotace), příspěvek ERDF dosáhne 75 % uznatelných nákladů tohoto podopatření. Spolufinancování ČR pokryje 25 % nákladů a mělo by být zhruba z ⅓ uhrazeno z rozpočtu krajů, ze ⅔pak z rozpočtu obcí.

Cíle reforem SZP EU se zaměřením na rozvoj venkova Opatření Opatření 2.2 Rozvoj informačních a komunikačních technologií v regionech

Význam pro obec

Opatření řeší podporu investic v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT) pro obyvatelstvo a pro regionální a místní veřejnou správu. Jeho součástí je podpora aktivit spojených s veřejným přístupem k internetu pro občany, mimo jiné v knihovnách, komunitních centrech, ve školách, a se zajištěním IKT pro regionální a místní veřejnou správu. Opatření je zaměřené na Opatření 3.1 Infrastruktura pro podporu investičních projektů (spolufinancovaných z ERDF) rozvoj lidských v oblasti: zdrojů ▪ Aktivní politiky zaměstnanosti, v regionech ▪ celoživotního učení, ▪ sociální integrace.

Opatření 3.2 Podpora sociální integrace v regionech

Podopatření 4.1.2 Podpora regionálních a místních služeb cestovního ruchu Podopatření 4.2.2 Podpora regionální a místní infrastruktury CR

Poznámka

Formou podpory je nevratná přímá pomoc (dotace), příspěvek ERDF (cca 22.5 mil. eur) dosáhne 75 % veřejných uznatelných nákladů opatření. Spolufinancování ČR (cca 7.5 mil. eur) pokryje 25 % nákladů abude zhruba z poloviny uhrazeno z rozpočtu MMR (cca 3.75 mil. eur, zbytek zhruba ze ⅔ pokryjí obce (cca 2.5 mil. eur) a z ⅓ kraje (cca 1.25 mil. eur). Formou podpory je nevratná přímá pomoc (dotace), příspěvek ERDF (45,0 mil. eur) dosáhne 80 % veřejných uznatelných nákladů opatření. Spolufinancování ČR pokryje 20 % nákladů (11,25 mil. eur, z toho MMR – 5,6 mil. eur, obce 3,75 mil. eur, kraje 1,9 mil. eur). Opatření se zaměří na podporu Formou podpory je nevratná širokého spektra aktivit v oblasti přímá pomoc (dotace), spolufisociální integrace na místní či nancovaná ze zdrojů ESF. regionální úrovni; neinvestiční Podpora je poskytovaná podpora bude orientována na konečným uživatelům prostředposkytovatele služeb, realizujících nictvím grantových schémat, podpůrné projekty pro různé jejichž gestorem jsou příslušné sociálně ohrožené skupiny obyva- útvary krajů. Příspěvek ESF telstva, rozvoj občanské společnos- (37,1 mil. eur) představujet ti, vytváření komunitních plánů, 80 % veřejných uznatelných spolupráci nestátních neziskových nákladů opatření. organizací a organizací zřizovaných státem, kraji či obcemi. V rámci podopatření bude Formou podpory je nevratná podporován rozvoj služeb přímá pomoc (dotace). Příspěvek cestovního ruchu majících ERDF (75 % celkových uznatelregionální či místní charakter. ných veřejných nákladů opatření) dosáhne pro celé opatření 36 mil. eur, z toho orientačně pro podopatření 4.2 18 mil. eur. V rámci podopatření jsou podporo- Formou podpory je nevratná vány ucelenější projekty regionální- přímá pomoc (dotace), poskytoho či místního významu, zaměřené vaná jednak: na rozvoj infrastruktury potřebné a) individuálním projektům části pro cestovní ruch v obcích podopatření 4.2.2 a regionech. Celkové uznatelné b) jednak formou grantového náklady jednotlivých podporovaschématu (část podopatření ných projektů nepřekročí 3 mil. eur. 4.2.2).

Zdroj: SROP, MMR, 2004

67


Dalším využitelným zdrojem pro financování aktivit je Operační program Rozvoj lidských zdrojů.

Tab. 18: Opatření SROP zaměřená na rozvoj venkova Podprogram Opatření 2.1 Integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí

Význam pro obec V rámci tohoto opatření pro obce připadají v úvahu aktivity v oblasti sociálních služeb.

Poznámka Příspěvek z Evropského sociálního fondu na opatření 2.1 je 80 % z celkových uznatelných veřejných výdajů. Národní spolufinancování ve výši 20 % je zajištěno z rozpočtové kapitoly MPSV. Opatření 3.1 Prostřednictvím opatření se Příspěvek z Evropského Zkvalitňování budou realizovat projekty sociálního fondu na opatření vzdělávání ve k transformaci školy jako 2.1 je 75 % z celkových školách přirozeného vzdělanostního uznatelných veřejných a školských centra v území. Školy budou výdajů. Národní zařízeních a rozvoj mít příležitost využít své spolufinancování ve výši podpůrných personální a materiální 25 % je zajištěno systémů ve možnosti k nabídce dalšího z rozpočtové kapitoly MPSV. vzdělávání vzdělávání, spolupracovat s ostatními účastníky (sociálními partnery, představiteli obcí, rodiči) a aktivně je zapojovat do realizace různých vzdělávacích aktivit.

Zdroj: Operační program Rozvoj lidských zdrojů, MPSV, 2004

Významnou úlohu v podpoře regionů sehrávají podpory národních ministerstev, které jsou k dispozici podpoře venkova mimo strukturální fondy: - Ministerstva zemědělství

68


Tab. 19: Podpory Ministerstva zemědělství ČR Cíl a podmínky programu Program 329 030 Celková výše podpory ze Podpora výstavby (MZe) „Výstavba státního rozpočtu je max. vodovodů za účelem a technická obnova do 80 % nákladů na zabezpečení zásobování obyvatelstva pitnou vodovodů a úpraven stavbu, v případě zvývod“ hodněného úvěru 45% vodou. ze SROv. Program 329 040 Celková výše podpory Podpora výstavby (MZe) „Výstavba ze státního rozpočtu je kanalizací k dosažení a technická obnova max. do 80 % nákladů potřebného vybavení čistíren odpadních vod na stavbu, v případě měst a obcí ČR a kanalizací“ zvýhodněného úvěru kanalizace a čištění 40 % ze SROv. odpadních vod (ČOV). Druh podpory

Výše podpory

Zdroj: MZe, 2005

- Ministerstva pro místní rozvoj

Tab. 20: Podpory Ministerstva pro místní rozvoj Druh podpory

Výše podpory

Program podpory výstav- Dotace je poskytována na by nájemních bytů investiční akci, jejímž a technické infrastruktury cílem je výstavba bytu. Maximální výše a) 550 000 Kč na jeden byt, b) 630 000 Kč, jedná-li se o výstavbu bytu na území, kde je nutno současně vybudovat místní komunikace. Program poskytování Dotace se poskytuje do finanční podpory výše maximálně 40 % na opravy vad panelové rozpočtových nákladů výstavby uvedených v Registrační kartě objektu, maximálně však 45 000 Kč na 1 b. j.

69

Cíl a podmínky programu Cílem dotačního titulu č. 1 je podpora výstavby nájemních bytů ve vlastnictví obcí určených pro příjmově vymezené osoby. Cílem dotačního titulu č. 2 je výstavbou technické infrastruktury rozšířit nabídku zainvestovaných pozemků pro následnou výstavbu bytových1 a rodinných domů. Pomoc vlastníkům bytových domů a bytů postavených panelovou technologií konstrukčních soustav, realizovaných v letech 1950–1990 při nezbytných opravách nejzávažnějších vad způsobujících havarijní stav bytového domu.

Cíle reforem SZP EU se zaměřením na rozvoj venkova Druh podpory

Výše podpory

Státní program podpory cestovního ruchu na podprogram Podpora rozvoje lázeňství

Podpora je poskytována formou systémové investiční dotace (dále jen dotace) na realizaci vybraných akcí, a to až do výše 50 % celkových rozpočtových investičních nákladů akce v příslušném roce. Státní program podpory Podpora je poskytována cestovního ruchu na formou systémové investičpodprogram ní dotace (dále jen dotace) na realizaci vybraných akcí Podpora budování doprovodné infrastruktury až do výše 50 % celkových rozpočtových investičních cestovního ruchu pro sportovně-rekreační aktivity nákladů akce v příslušném roce. Státní program podpory Podpora je určena na cestovního ruchu na propagační a marketingopodprogram vé aktivity ve formě Podpora prezentace ČR dotace až do výše 50 % jako destinace cestovního celkových rozpočtových neinvestičních nákladů ruchu akce v příslušném roce. Programu obnovy Na tento účel lze poskytvenkova nout dotaci ve výši: maximálně 70 % nákladů Dotace na podporu vzdělávání a poradenství projektu v běžném roce. Dotační titul 6 Programu obnovy venkova Dotace na Integrované projekty venkovských mikroregionů Dotační titul 7

Cíl a podmínky programu Cílem podprogramu je vytvořit ekonomické podmínky k iniciaci a podpoře aktivit, které umožní vybudování a rekonstrukci lázeňské infrastruktury.

Cílem podprogramu je vytvořit ekonomické podmínky pro rozšíření nabídky doprovodné infrastruktury cestovního ruchu pro sportovně-rekreační aktivity.

Cílem podprogramu je vytvořit ekonomické podmínky pro rozvoj propagačních a marketingových aktivit v oblasti cestovního ruchu, které přispějí k oživení zájmu o ČR.

Na projekty zaměřené na vzdělávání a poradenství v oblasti rozvoje venkova a obnovy vesnice přesahující možnosti i potřeby obce, zpravidla regionálního, ale i celostátního významu. Na tento účel lze poskyt- Na zpracování a realizaci nout dotaci ve výši: projektů, propojujících obnovu maximálně 70 % nákladů občanské vybavenosti a techprojektu v běžném roce. nické infrastruktury s aktivní politikou zaměstnanosti, podporou malého a středního nezemědělského podnikání, podporou zemědělského podnikání a péčí o krajinu.

Zdroj: MMR, 2005

2.3 Východiska pro politiku rozvoje venkova V listopadu 1996 se uskutečnila v irském Corku konference zemí Evropské unie o rozvoji venkova, které se zúčastnily kromě členských států EU i další evropské země včetně České republiky. Tato konference pod názvem „Živý venkov“ položila základy dnešnímu druhému pilíři Společné

70


zemědělské politiky. Přijatá Corkská deklarace doporučila začlenit venkov do existujících politik států. Politika venkovského rozvoje dle této deklarace musí být koncipována multidisciplinárně a musí být aplikována ve více odvětvích s jasnou územní dimenzí. Musí vycházet z integrovaného přístupu, který zahrnuje přizpůsobení a rozvoj zemědělství, diversifikaci činností, řízení přírodních zdrojů, posílení ekologických funkcí a propagaci kultury, cestovního ruchu a rekreace. Důraz je zejména kladen na podporu diversifikace hospodářských a sociálních činností na venkově. Rozvoj venkova musí být trvale udržitelný, decentralizovaný a musí být uplatňována zásada subsidiarity. Deklarace dále požaduje zjednodušení legislativy v oblasti rozvoje venkova, především ve své zemědělské části. Na jaře roku 2000 přijala Evropská rada tzv. Lisabonskou strategii. Tato komplexní strategie, rozvržená na celé desetiletí 2000–2010, byla v závěrech lisabonského zasedání Evropské rady formulována takto: Unie se má stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“. Tento cíl vytyčený v Lisabonu se orientoval na propojení ekonomických a sociálních problémů. Evropská rada na svém zasedání ve Stockholmu v březnu 2001 a zejména na zasedání v Göteborgu v červnu 2001 dále doplnila tuto strategii o ekologickou dimenzi – strategii udržitelného rozvoje. Byly zde vytyčeny hlavní principy, kterými může Společná zemědělská politika přispět k naplnění Lisabonské strategie. Ze závěrů tohoto zasedání vyplývá, že silný ekonomický vývoj musí jít ruku v ruce s udržitelným využitím přírodních zdrojů. Nové nastartování Lisabonské strategie vyhlásila Evropská komise v únoru 2005 s cílem řešit naléhavou potřebu EU dosáhnout vyššího ekonomického růstu, vzniku nových pracovních příležitostí a vyšší konkurenceschopnosti na světových trzích. Lisabonská strategie spatřuje ve venkovském prostoru důležitý impuls k hospodářskému růstu a k potřebnému oživení zaměstnanosti, právě proto je důležitá při usměrňování rozvoje venkova. Opatření k rozvoji venkova mohou hrát významnou roli při posílení a udržení prosperity venkovských oblastí. Společná zemědělská politika má přispívat k dynamičtějšímu hospodářskému růstu a k tvorbě pracovních příležitostí. Rozvoj venkova je klíčovým nástrojem restrukturalizace zemědělského sektoru a podpory diverzifikace a inovace v zemědělských oblastech. Politika rozvoje venkova může pomoci řídit tento proces směrem k vyšší přidané hodnotě a flexibilnější ekonomice – v souladu s Lisabonskou strategií. K podpoře Lisabonské strategie směřují také nové směry 71


rozvoje Společné zemědělské politiky. Významným krokem v tomto směru byla reforma SZP z let 2003–2004, která směřuje k prohloubení tržní orientace a trvalé udržitelnosti SZP a představuje zásadní příspěvek Lisabonskému procesu. V roce 2003 se konala v Salzburgu 2. evropská konference o rozvoji venkova, která měla zhodnotit realizaci politiky rozvoje venkova EU od přijetí Agendy 2000 a přihlédnout k dalším budoucím potřebám. Ze závěrů této konference vyplývá, že budoucí politika rozvoje venkova se musí zaměřit na živoucí venkov a na zachování rozmanitosti evropského venkova. Klíčovým cílem musí být dosažení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru. Ve všech venkovských oblastech Evropské unie musí být uplatňována politika rozvoje venkova, přičemž musí sloužit potřebám širší společnosti v těchto oblastech a musí přispět k soudržnosti. Politika rozvoje venkova má být založena na partnerství mezi veřejnými organizacemi, soukromými organizacemi a občanskou společností v souladu s principem subsidiarity. Deklarace požaduje, aby hlavním proudem budoucí politiky podpor EU pro venkovské oblasti byl přístup „zdola“ místních partnerství, s využitím zkušeností získaných z iniciativy LEADER. Těmto místním partnerstvím je třeba dát větší zodpovědnost. Politiku rozvoje venkova EU v oblasti programování, finančního a kontrolního systému bude nutné výrazně zjednodušit. Deklarace z Cáceres z června 2004 požaduje vytvoření evropské politiky rozvoje venkova k využití EAFRD. Doporučuje zavést indikátory rozvoje venkova a typologie venkovských oblastí k lepšímu využití budoucí struktury zdrojů. Deklarace doporučuje pokračovat v metodách inciativy LEADER, zvláště v nových členských státech. Velice důležité jsou i zkušenosti s iniciativou LEADER I, II a LEADER+, které v Evropě existují od začátku 90. let. V České republice však tato iniciativa není do roku 2007 dostupná a přístup k rozvoji venkova na bázi LEADER byl prosazován prostřednictvím Programu obnovy venkova, předvstupního programu SAPARD, programu LEADER ČR a podopatření LEADER+ v OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Česká republika bude dále využívat zkušeností s programy rozvoje zemědělství a venkova jako je SAPARD (2000–2006), Horizontální plán rozvoje venkova (2004–2006) a OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (2004–2006).

72


2.4 Cross compliance – součást reformy Společné zemědělské politiky EU 2.4.1 Cross compliance – úvod Co je cross compliance ? Cross compliance je politikou prosazení zákonných ustanovení v zemědělství. Implementace této politiky se stala povinností členských států EU v důsledku reformy Společné zemědělské politiky z roku 2003. Český překlad anglického výrazu cross compliance je nesnadný. Jen zřídka se užívají obraty: politika křížového souladu, křížové shody či podmíněnosti.

Cíl politiky cross compliance Cílem politiky je ochrana životního prostředí, zabezpečení zdravotní nezávadnosti potravin, zajištění správného zacházení s hospodářskými zvířaty, zlepšení evidence chovů zvířat a prevence epidemií. Plnění cross compliance zajistí zemědělství a venkovu podmínky pro další rozvoj spočívající v racionálním využití přírodních zdrojů.

Sankční vazba cross compliance – přímé dotace Cross compliance (CC) znamená vazbu přímých zemědělských dotací na dodržení stanovených podmínek. Pokud zemědělský podnik poruší určitá pravidla, ztrácí část dotací. Politika křížového souladu reaguje na skutečnost, že respektování pravidel je často zdlouhavě vymáháno obvyklými administrativními postupy, např. přestupkovým řízením. Politika cross compliance je cestou prosazení většinou již existující legislativy. Riziko ztráty části, výjimečně celých, přímých dotací má zemědělský podnik motivovat k lepšímu dodržování zákonů. Připomeňme si, že ačkoliv přímé dotace tvoří jen část zemědělských dotací, na poskytnutí přímých dotací jsou v ČR vázány ještě jiné druhy dotací.

Sankční vazba cross compliance – Program rozvoje venkova pro období 2007–2013 V programovacím období 2007–2013 bude systém CC platit nejenom pro vyplácení přímých plateb, ale také pro vyplácení některých podpor

73


v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Prozatím32 se vazba sankce na dotaci má týkat plateb za přírodní znevýhodnění poskytovaných zemědělcům v horských oblastech, plateb zemědělcům ve znevýhodněných oblastech jiných než horských, plateb v rámci NATURA 2000, plateb souvisejících se směrnicí 2000/60/ES33, agroenvironmentálních titulů a plateb na podporu dobrých životních podmínek zvířat. V EAFRD bude podmínka křížového souladu (cross compliance) uplatňována také u některých opatření zasahujících do oboru lesnictví. Týká se zalesnění zemědělské půdy, plateb v rámci lesních území NATURA 2000 a leso-environmentálních plateb.

Tři základní prvky cross compliance Politika křížového souladu má tři základní prvky. První je tzv. požadavek GAEC (anglicky: Good Agricultural and Environmental Condition), což je v navazující české legislativě překládáno jako dobré zemědělské a environmentální podmínky. Druhým prvkem je dodržování tzv. SMR standardů (angl. Statutary Management Requirements)34 vyplývajících z 19 směrnic a nařízení Evropské unie. Tato legislativa se týká životního prostředí, zacházení s hospodářskými zvířaty, veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin, notifikace chorob a označování a registrace hospodářských zvířat. Třetím prvkem cross compliance je požadavek udržení určité minimální plochy pastvin35 na území státu. Zatímco skupina 19 SMR má být implementována v České republice do roku 2009, počáteční standard GAEC nabyl platnosti dnem vstupu do Evropské unie. Platný je v současnosti i požadavek udržení stanovené minimální plochy pastvin na území státu. V rámci podpor EAFRD má systém cross compliance začít fungovat od stejné doby jako SMR, tj. od roku 2009.

32 33 34 35

V minulosti bylo diskutováno zavedení podmínky cross compliance pro všechny platby EAFRD. Rámcová směrnice o vodě. Česky: zákonné požadavky na hospodaření. Členské státy mají dbát o to, aby půda užívaná jako stálé pastviny ke dni žádostí o podporu na plochu v roce 2003 zůstala vyčleněna na toto použití. Členský stát se však může v odůvodněných případech odchýlit pod podmínkou, že příjme opatření, aby zabránil značnému snížení celkové plochy, kterou věnuje na stále pastviny. Udržení plochy stálých pastvin (definice odpovídá travním porostům v České republice) je dle evropské legislativy povinností státu, nikoliv individuálního zemědělského podniku. Pouze pokud by hrozil významný pokles, může stát přijmout opatření zasahující na úroveň farmy.

74


Implementace cross compliance Samotný počet devatenácti směrnic vyvolává v zemědělcích silné obavy. Je však třeba zdůraznit, že se nejedná o 19 nových směrnic či nařízení. Tato právní úprava již existuje, zpravidla více let, na úrovni legislativy Evropské unie. Členské státy jsou povinny ji do svého zemědělství implementovat, tj. sladit domácí legislativu a také vytvořit poradenské a kontrolní systémy. Velká část požadavků cross compliance je už převedena do české legislativy. Politika cross compliance znamená svou vazbou na přímé zemědělské dotace způsob prosazení pravidel. Nedodržení povinností plynoucí z GAEC mohlo být sankcionováno již od doby vstupu České republiky do EU. Naproti tomu nedodržení povinnosti plynoucích z 19 směrnic (požadavky SMR) může být sankcionováno přes přímé dotace až od roku 2009.

2.4.2 Standardy GAEC Smysl standardů GAEC Dle evropské legislativy mají standardy GAEC pomoci udržet kvalitu půdy. Rovněž má být zajištěna minimální údržba zemědělského pozemku a nesmí být poškozeno stanoviště volně žijících živočichů a rostlin. Více specifikováno, GAEC má řešit problémy půdní eroze, půdní struktury, obsahu organických látek v půdě a minimální úroveň údržby území. Jednotlivé členské státy si mohly do značné míry volně formulovat své standardy GAEC, které obsahují výše zmíněnou problematiku. Každý stát vycházel při formulaci standardů GAEC ze svých podmínek. Česká republika vykazuje vysokou míru větrné a vodní eroze zemědělské půdy mimo jiné v důsledku odstranění krajinotvorných prvků (mezí, remízů, rozptýlených dřevin apod.). V České republice představují problém i splachy hnojiv a pesticidů do povrchových a podzemních vod. Používání těžké mechanizace negativně ovlivňuje půdní strukturu. Intenzivní hospodaření má nepříznivý vliv na obsah organických látek v půdě. České standardy GAEC reflektují většinu zmíněných problémů.

75


Současný stav standardů GAEC V ČR byly stanoveny v roce 2005 následující standardy GAEC36 (§ 4 odst. 3 nařízení vlády ČR č. 144/2005 Sb.): a) nerušení krajinných prvků, zejména mezí, teras, větrolamů, zatravněných údolnic, polních cest využívajících přirozené svažitosti a respektujících vrstevnice, popřípadě doprovázených příkopy, jakož i vodních toků a útvarů povrchových vod; b) vyloučení pěstování širokořádkových plodin kukuřice, brambor, řepy, bobu setého, sóji a slunečnice na půdních blocích, popřípadě dílech půdních bloků, s průměrnou svažitostí převyšující 12 stupňů; c) zapravování statkových hnojiv v tekuté formě do půdy nejdéle do 24 hodin po jejich aplikaci na půdních blocích, popřípadě dílech půdních bloků, bez porostu, jejichž průměrná svažitost převyšuje 3 stupně, pokud tuto aplikaci nevylučuje zvláštní právní předpis; d) vyloučení změny kultury travní porost na kulturu orná půda na obhospodařovaných půdních blocích, popřípadě na dílech půdních bloků; e) nepálení rostlinných zbytků na půdních blocích, popřípadě na dílech půdních bloků, po sklizni obilovin, olejnin, popřípadě luskovin, které byly pěstovány na těchto půdních blocích, popřípadě na dílech těchto půdních bloků. První z výše zmíněných standardů byl v poněkud kratší podobě vyhlášen již v roce 2004, před vstupem České republiky do Evropské unie. Pro programovací období 2007–2013 se předpokládá minimálně zachování současných GAEC standardů (viz poznámka pod čarou). Nerušení krajinných prvků je významné nejen z hlediska prevence eroze, ale i z hlediska přírodní rozmanitosti zemědělské krajiny. Zmíněné krajinné prvky37 jsou stanovištěm nejrůznějších živočichů a rostlin. Další tři uvedené GAEC standardy jsou významné z hlediska zamezení eroze a také z hlediska zamezení splachů hnojiv do vody. Poslední standard má posílit obsah organických látek v půdě. 36

37

V dosud neschváleném Programu rozvoje venkova na období 2007–2013 (PRV, příloha č. 2) jsou navrženy určité dílčí změny: ad c) vložen text: s výjimkou řádkového přihnojování porostů hadicovými aplikátory, ad d) změna na: vyloučení snížení poměru “stálých pastvin“ vůči veškeré zemědělské ploše uvedené žadatelem v žádosti, ve srovnání s referenčním poměrem vypočteným z údajů roku 2005, o více než 5 %. Tyto krajinné prvky v GAEC je třeba odlišovat od VKP (významných krajinných prvků) chráněných dle zákona 114/1992 Sb.

76


Sankce za nedodržení GAEC Při nedodržení z nedbalosti některé z podmínek GAEC se snižuje celková výše přímé dotace o 3–5 %. Při opakovaném porušení z nedbalosti může být sankce do 15 %. Při úmyslném nedodržení některé z podmínek GAEC, ačkoliv tomuto porušení mohl žadatel zabránit, se snižuje platba nejméně o 20 %. V extrémním případě opakovaných, hrubých a úmyslných porušení může zemědělský podnik přijít o celé přímé dotace v daném nebo i dalším roce. Stejné sankce jako za porušování GAEC jsou také za porušování standardů SMR (sankce za porušení SMR se však budou udělovat až od roku 2009).

2.4.3 Standardy SMR Devatenáct standardů SMR vyvolává v některých zemědělcích často přehnanou starost. Je si však třeba znovu připomenout, že velká část těchto standardů je v České republice již aplikována. Velká část zemědělských podniků tyto standardy již v současnosti ve značné míře dodržuje. Některé ze slabých míst je možno řešit relativně jednoduchými organizačními opatřeními. Na řešení dalších je možno získat dotace. Na rozdíl od některých jiných nových členů Evropské unie, v českém zemědělství by neměly vzniknout závažné problémy.

(A) Environmentální směrnice Jednou skupinou38 SMR jsou tzv. environmentální směrnice. Týkají se ochrany vod, půdy a přírody. Reagují na problémy, které vznikly zemědělským hospodařením v krajině z důvodu splachů hnojiv, rozmetávání čistírenských kalů na polích a negativního působení agrochemie a technologií na různé formy života. Velká část této unijní legislativy je již převedena do platné legislativy české. a) Směrnice o ochraně vod před nitráty ze zemědělských zdrojů (91/676/EEC), tzv. „Nitrátová směrnice“. b) Směrnice o ochraně podzemních vod před znečištováním některými nebezpečnými látkami (80/68/EEC).

38

Uvedené členění do skupin není oficiální. Toto členění je užito pouze pro větší přehlednost.

77


c) Směrnice o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství (86/278/EEC), tzv. „Kalová směrnice. d) Směrnice o ochraně volně žijících ptáků (79/409/EEC), tzv. „NATURA 2000“. e) Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (92/43/EEC), tzv. „NATURA 2000“.

(B) Identifikace a evidence Další skupinou je legislativa pro identifikaci a evidenci zvířat. Týká se zejména hovězího dobytka, ale i ovcí, koz a hospodářského zvířectva obecně. Jejím smyslem je větší potravinová bezpečnost, veterinární důvody, ale i snazší kontrola pro účely dotací. Připomeňme si, že zatímco Směrnice Rady jsou převáděny (transponovány) do české legislativy, Nařízení Evropské Komise, Parlamentu a Rady platí přímo. a) Směrnice o identifikaci a evidovaní zvířat (92/102/EEC). b) Nařízení Komise č. 2629/97/EU, kterou se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení Rady č. 820/97/EU, pokud jde o ušní značky, evidenci hospodářství a pasy v rámci systému identifikace a evidence skotu (Nařízení Komise č. 911/2004/EU, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1760/2000/EU, pokud jde o ušní značky, pasy a registry zemědělských podnik), tzv. „Uši-pasy-registry legislativa“. c) Nařízení č. 1760/2000/EU o systému identifikace a registrace skotu, o označování hovězích masa a výrobků z hovězího masa (Nařízení č. 1825/2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1760/2000/EU, pokud jde o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa.). d) Nařízení č. 21/2004/EU o stanovení systému identifikace a evidence ovcí a koz.

(C) Zdraví zvířat a bezpečnost potravin Třetí skupinou je legislativa týkající se zdraví zvířat a lidí a bezpečnosti potravin. Pesticidová směrnice, reflektovaná v českém zákonu o rostlinolékařské péči, dovoluje užití aktivních látek pouze pokud jsou na „pozitivním“ seznamu této směrnice. Jiná směrnice reaguje na skutečnost, že některé dříve užívané či dostupné látky s tyreostatickým39, estrogenním40, andro39

Hormonální účinek v souvislosti se štítnou žlázou.

78


genním41 nebo gestagenním42 účinkem mohou být na základě reziduí, která zanechávají v mase a jiných potravinách živočišného původu nebezpečné pro spotřebitele. Rovněž nevhodné používání beta-sympatomimetik43 může vážně ohrozit lidské zdraví. Legislativa ohledně encefalopatie a slintavky a kulhavky se týká zejména oznamování nákaz. a) Směrnice o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (91/414/EEC), tzv. „Pesticidová směrnice“. b) Směrnice o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta–sympatomimetik v chovech zvířat (96/22/EU). c) Nařízení, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (178/2002/EU). d) Nařízení o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií44 (999/2001/EU). e) Směrnice Rady č. 85/511/EEC, kterou se zavádějí opatření Společenství pro tlumení slintavky a kulhavky (Směrnice Rady č. 2003/85/EU, kterou se stanoví opatření Společenství pro tlumení slintavky a kulhavky). f) Směrnice Rady č. 2000/75/EU o zvláštních ustanoveních týkající se tlumení a eradikace katarální horečky ovcí45.

(D) Welfare hospodářských zvířat Poslední skupinou jsou tzv. welfare-ové směrnice. Smyslem je zabezpečit řádné etické zacházení všem hospodářským zvířatům, ať již v intenzivních velkochovech, nebo v malých hospodářstvích. Někdy se v této souvislosti používá výraz „pohoda hospodářských zvířat“.

40 41 42 43

44 45

Synergický účinek s ženskými pohlavními hormony. Synergický účinek s mužskými pohlavními hormony, podpora sekundárních mužských znaků. Synergický účinek s ženskými pohlavními hormony. Beta-sympatomimetika se užívaly/jí pro veterinární ošetření (zmírnění kontrakcí při porodu, ošetření poruch dýchání). Pro svůj anabolický účinek se užívaly v chovech hospodářských zvířat pro stimulaci růstu a užitkovosti. Tzv. nemoc šílených krav. Tzv. nemoc modrého jazyka, vyskytuje se v teplých oblastech Země, včetně jižní Evropy a Balkánu.

79


a) Směrnice, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (91/629/EEC). b) Směrnice, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (91/630/EEC). c) Směrnice o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (98/58/EC).

Sankce za nedodržení SMR Na rozdíl od pravidel GAEC nejsou standardy SMR do roku 2009 sankcionovatelné v návaznosti na přímé zemědělské dotace. Pokud se však pravidla plynoucí z výše uvedených směrnic již stala součástí české legislativy, může být porušení už nyní sankcionováno obvyklými právněadministrativními způsoby. To se týká např. pravidel NATURA 2000, ale i velké části obsahu ostatních směrnic.

Poradenský systém a kontrolní systém Důležitým faktorem v dodržování SMR standardů je poradenský systém pro zemědělce. Poradenství v oblasti cross compliance je povinností členského státu. Poradenský systém má být dobudován v roce 2007. Již v současnosti jsou nabízena školení pro zemědělce v otázkách křížového souladu. Stěžejní roli mají hrát Krajská informační střediska pro zemědělství a rozvoj venkova (KIS). Současně je budován kontrolní systém, který má začít plně fungovat od roku 2009. Za provádění kontroly je zodpovědný Státní zemědělských intervenční fond (SZIF), konkrétně jeho regionální odbory.

2.4.4 Požadavek minimální plochy pastvin (travních porostů) a jeho význam Zákaz rozorávání travních porostů se dostal do standardu GAEC, a tím se stal obligatorním pro všechny zemědělce. Na úrovni státu má Česká republika dbát o jejich nezmenšování. Pro pozornost věnovanou travním porostům je více důvodů. Trvalé travní porosty hrají důležitou úlohu při prevenci eroze. Napomáhají omezovat splachy hnojiv a pesticidů z orné půdy do vody. Splachy ze zemědělských půd prodražují úpravu pitné vody a často znemožňují rekreační využití vod. Travní porosty představují zpravidla méně intenzivně obdělávané plochy, a proto je na ně vázána také značná část biodiverzity v krajině. Velká část české přírodní rozmanitosti (hojnost druhů rostlin a živočichů) se nenalézá na lesních, ale na zemědělských pozemcích. Česká republika, stejně jako ostatní členské

80


státy EU, je povinna nezmenšovat plochy trvalých travních porostů46. Vedle environmentálních důvodů je významným motivem tohoto opatření i snaha o prevenci zemědělské nadvýroby. Proto je jedním z cílů veřejné politiky přeměna orné půdy na travní porost, zejména v přirozeně méně úrodných oblastech. Pro údržbu travních porostů jsou vyčleněny pro zemědělce významné peněžní částky v různých dotačních titulech.

Shrnutí problematiky cross compliance Politika cross compliance je významnou součástí reforem Společné zemědělské politiky EU. Ve svém principu znamená vazbu dotací na dodržování legislativy. Realizace cross compliance má zajistit důkladnější dodržování zákonů týkajících se zemědělské výroby. Současně může dojít k zvýšení provozních či investičních nákladů pro podniky, které stávající legislativu dosud nedodržují. Rovněž se očekává určité zvýšení administrativních nákladů v souvislosti s kontrolou dodržování podmínek cross compliance. Obavy většiny českých zemědělských podniků z politiky cross compliance jsou však přehnané. Stát je povinen zajistit poradenský systém pro zemědělce, kde informace o podmínkách cross compliance jsou prioritní součástí. V České republice budou v poradenství hrát klíčovou roli Krajská informační centra a vyškolení soukromí poradci. Ve svém důsledku má politika cross compliance zajistit kvalitnější potraviny a vyšší kvalitu života na venkově. Kvalitní produkce a dobré životní prostředí se považují za předpoklad zdravého rozvoje venkovských oblastí.

2.5 Shrnutí základní filozofie cílů reforem SZP EU Těžiště reformního úsilí Evropské komise v oblasti SZP se jednoznačně přesouvá směrem ke konkurenceschopnějšímu a více tržně orientovanému zemědělství, což je v zájmu udržení a zvýšení důvěry spotřebitelů. V rámci EU25 povede SZP v případě přistupujících států ke zlepšení situace v zemědělství a v kombinaci s jednotným trhem zajistí stabilní a v průměru vyšší ceny než by mohly kandidátské země dosáhnout bez členství v EU. Důsledkem navrhovaných opatření bude vyrovnaná zemědělská výroba a dobré možnosti uplatnění na trhu. 46

Přestože v evropské legislativě se hovoří o trvalých pastvinách (angl.: permanent pastures), dle definice jsou do těchto ploch zahrnuty i nespásané louky.

81

kapitola 3

Programovací období 2007–2013 a požadavky na komplexní rozvoj venkova


Cílem této kapitoly je nastínit hlavní očekávaný vývoj veřejných intervencí v oblasti rozvoje venkova v období let 2007–2013 a prezentovat plánované oblasti podpor. Hlavními zdroji informací pro tuto kapitolu se staly dva klíčové programové dokumenty: 1. Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, Ministerstvo zemědělství ČR, verze duben 2006, 2. Program rozvoje venkova České republiky na období 2007– 2013, Ministerstvo zemědělství ČR, verze červen 2006. S ohledem na postupující negociace nejen na národní úrovni, ale také na úrovni s Evropskou komisí se budou tyto dokumenty průběžně aktualizovat a doplňovat. V rámci této kapitoly se tedy autoři nezaměřili na detailní specifikaci jednotlivých opatření u jednotlivých os EAFRD, ale na rámcové možnosti a cíle jednotlivých os a opatření včetně specifikace cílových skupin. Cílem je tedy prezentovat následující dvě kategorie informací:

CO bude rámcově možné financovat u jednotlivých os, KDO bude moci žádat o dané alokované finanční prostředky. Detaily týkající se např. podmínek poskytnutí podpory, jejich výše a formy, výčtu přijatelných výdajů47, monitorovacích indikátorů apod., je možné nalézt v aktuálním Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013, zveřejněném na webových stránkách Ministerstva zemědělství ČR.

3.1 EAFRD v kontextu ostatních evropských fondů Téměř 90 % celkové plochy zemí tvořících Evropskou unii je tvořeno venkovskými oblastmi, které mají pro budoucnost celé Evropy mimořádný význam. Venkovské regiony jsou tvořeny kulturní krajinou a venkovskými sídly. Zemědělci, obce a lidé sídlící v těchto venkovských oblastech se starají o to, aby krajina zůstala stále kulturní. Krajina (a její jednotlivé prvky) však není pouze prostorem pro zemědělskou výrobu, ale je i významným místem pro rozvoj nejrůznějších dalších aktivit, zejména v oblasti trávení volného času návštěvníků, kteří sem zavítají – zvláště pak obyvatelé větších měst.

47

V jiných operačních programech financovaných z ostatních SF se používá termín „způsobilé výdaje“.

83


Jedním z nejdůležitějších faktorů, který musí venkov řešit, je vytváření optimálního sociálního a ekonomického prostředí pro jeho obyvatele, protože jsou to právě oni, kteří zajišťují a budou zajišťovat jeho plnohodnotné fungování a další nezbytný rozvoj. To je důvodem, proč Evropská unie věnuje oblasti zemědělství a rozvoje venkova mimořádnou pozornost a vynakládá na ni nemalé finanční prostředky. V průběhu existence EU se podpora zemědělství a rozvoje venkova velmi dynamicky vyvíjela a procházela řadou významných reforem. Výsledkem je současná existence dvou politik EU, které určují základní strategické směry rozvoje venkova: Společná zemědělská politika (SZP) a politika hospodářské a sociální soudržnosti (HSS). Základním principem Evropské unie je integrace evropského území a vytváření podmínek pro jeho rovnoměrný ekonomický a sociální rozvoj postupným vyrovnáváním rozdílů mezi jednotlivými zeměmi a regiony. Cesty pro naplnění tohoto principu jsou obsahem politiky hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie. Jejím cílem je podpora regionů, jejichž úroveň měřená stanovenými kriterii (hlavním kriteriem je výše hrubého domácího produktu), nedosahuje evropský standard (průměrná výše HDP všech členských zemí EU, hranice je v současném období stanovena hodnotou 0,75). Prvním cílem politiky soudržnosti je podpora zaostávajících regionů, druhým podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací provázenou vysokou míru nezaměstnanosti, kriminality, špatnou úrovní školství nebo životního prostředí, třetím podpora politiky zaměstnanosti a vzdělávání. Účelem těchto cílů je vyrovnávání rozdílů mezi jednotlivými regiony. Hlavní zásady rozvoje a podpory zemědělství v evropských zemích jsou formulovány ve Společné zemědělské politice (SZP). Původním cílem podpory zemědělství bylo vytvořit prostřednictvím systému dotací pro zemědělce takové podmínky, které by jim na venkově umožnily kvalitní život srovnatelný s životem lidí ve velkých městech a zabránily by dalšímu vyklidňování venkova. Reformy této politiky v posledním období výrazně podtrhly její úlohu pro rozvoj venkova jako celku. Tento nový směr SZP orientovaný na všestranný rozvoj venkova je označován jako její druhý pilíř. Cílem je vytvořit udržitelný rámec pro budoucí rozvoj venkova prostřednictvím zvyšování jeho konkurenceschopnosti, vytvářením podmínek pro udržení a vznik nových pracovních příležitostí na venkově, diversifikace činnosti zemědělců a dalších podnikatelů na venkově pro ekonomický rozvoj venkova a vytváření nových zdrojů příjmů jeho obyvatel pro stabilizaci 84


venkovského osídlení. Tento pilíř výrazně akcentuje multifunkční úlohu zemědělství a jeho orientaci na údržbu a aktivní tvorbu venkovské krajiny a podporu kulturního dědictví jednotlivých členských států. Důležitou nosnou myšlenkou SZP je to, že její současná podoba již nechápe zemědělce jako pouhého výrobce potravin a surovin pro další odvětví ekonomiky, ale především jako venkovského podnikatele zajišťujícího mnoho dalších funkcí: ochranu a údržbu krajiny a životního prostředí, rozvoj podnikatelských aktivit souvisejících s podporou cestovního ruchu a využíváním jedinečného historického a kulturního potenciálu venkova. Tyto základní změny v chápání zemědělství, které zahrnuje i lesnictví a vodní hospodářství, v celkovém kontextu rozvoje venkovského prostředí vedly Evropskou unii k přijetí zásadní reformy SZP, které se promítly i do struktury financování podpory zemědělství a rozvoje venkova v budoucím období 2007–2013. Na rozdíl od uplynulých plánovacích období, kdy politika rozvoje venkova byla součástí Politiky soudržnosti, se v novém období tato problematika z oblasti soudržnosti vyčlenila a byla plně přesunuta do SPZ. V programovacím období let 2007–2013 budou působit v oblasti zemědělství a venkova dva fondy EU:

Evropský zemědělský garanční fond (EAGF48) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD49). Oblast rybářství bude řešena samostatným fondem – Evropským rybářským fondem (EFF50). Na pomezí venkova a zemědělství budou dále působit nástroje politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU, kterými jsou Evropský fond pro regionální rozvoj – ERDF (průřezově bude financování v gesci různých ministerstev), Evropský sociální fond – ESF (MPSV) a Fond soudržnosti (MMR, příp. jiný resort po schválení vlády po parlamentních volbách 2006). Koordinace s politikou soudržnosti bude prováděna prostřednictvím Meziresortní koordinační skupiny při Ministerstvu pro místní rozvoj s účastí zástupců řídících orgánů programů financovaných ERDF, ESF a Fondu soudržnosti. V případě ERDF budou zapojeny i řídící orgány regionálních programů na úrovni NUTS 2. Spolupráce a koordinace

48 49 50

Ang. zkratka – European Agricultural Guarantee Fund Angl. zkratka – European Agricultural Fund for Rural Development Angl. zkratka – European Fisheries Fund

85


Programu rozvoje venkova bude zajištěna minimálně jedenkrát ročně prostřednictvím tohoto koordinačního orgánu a informačního systému s databází podporovaných projektů [Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, str. 29, duben 2006]. Hlavní změnou v programování problematiky rozvoje venkova je/bude v tom, že EAFRD nebude ani částí nebo součástí strukturálních fondů. EAFRD, EAGF a EFF bude možné koncipovat a realizovat jako jeden velký celek. Navíc se v EU jedná o navýšení prostředků na rozvoj venkova ze zdrojů hospodářské a sociální soudržnosti, ovšem vývoj z hlediska faktického rozvoje venkova nemusí být zcela pozitivní. Každopádně bude EAFRD nejdůležitějším finančním nástrojem podpory komplexního rozvoje venkova pro všechny členské země EU v období 2007–2013. Strategický přístup EU k uskutečňování politiky rozvoje venkova bude zřejmý z připravovaného procesu jednotného programování. Hierarchie programovacího procesu je znázorněna v následující kapitole. EAFRD bude věcně navazovat na obsah operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, Horizontálního plánu rozvoje venkova a iniciativy LEADER, a bude působit ve venkovských oblastech. Změny oproti současnému nařízení Rady 1257/1999 jsou zejména v zahrnutí oblastí NATURA 2000, v pozměněném vymezení méně příznivých oblastí (LFA), v zahrnutí životního prostředí v lesích, ve zpřísnění plnění norem Společenství, v omezení příjemců podpory v některých opatřeních na mikropodniky nebo malé podniky a v zavedení proporcí rovnováhy prioritních os. Pomoc z tohoto fondu bude poskytována tedy nejen zemědělcům, ale i dalším klíčovým aktérům rozvoje venkovského prostoru, jako jsou podnikatelé, spolky, sdružení, neziskové organizace, obce atd. (viz kapitoly týkající se jednotlivých os EAFRD). Logická návaznost na současné programy je rámcově znázorněna v následující tabulce.

Tab. 21: Rámcová návaznost současných programů a os PRV OP RVMZ HRDP SROP (část) Podopatření LEADER+ a LEADER ČR

86

OSA I. OSA II. OSA III. OSA IV.


3.2 Programování rozvoje venkova v ČR v období 2007–2013 Jak již bylo řečeno v minulé kapitole, problematika rozvoje venkova bude v příštím období součástí Společné zemědělské politiky a financována prostřednictvím samostatného finančního nástroje, kterým bude Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD). Základním dokumentem, který stanovuje postup při realizaci politiky rozvoje venkova Evropské unie v období 2007–2013 je Nařízení Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) č. 1698/2005, které stanovuje obecná pravidla pro podporu poskytovanou Společenstvím pro rozvoj venkova prostřednictvím nově zřízeného Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, vymezuje cíle a strategický kontext politiky stanovuje obecná pravidla pro podporu poskytovanou Společenstvím na rozvoj venkova a financovanou Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova a vymezuje konkrétní pravidla partnerství, programování, kontroly a monitoringu. Rada ministrů pro rybolov, která se uskutečnila v Bruselu 19. června 2006, rozhodla přijmout nařízení o Evropském rybářském fondu (EFF), které předložila EK v červenci roku 2004. ERF, jehož úkolem je zajistit trvale udržitelný rozvoj evropského rybolovu a odvětví akvakultury, nahradí od 1. ledna 2007 stávající Finanční nástroj na podporu rybolovu. K základním principům, ze kterých vychází realizace jednotlivých politik EU, je „princip koncentrace“ a „princip programování“. Jejich podstatou je důsledné využívání fondů pouze k realizaci přesně stanovených cílů stanovených na základě pečlivé analýzy potřeb Evropské unie, jednotlivých zemí a regionů ve stanovených oblastech a následně komplexní přístup k řešení vytipovaných problémů na základě víceletých a víceoborových programů předkládaných EK vládami členských zemí. Tyto programy jsou realizovány prostřednictvím konkrétních projektů. Sjednocení podpory rozvoje venkova a zemědělství do jednoho dokumentu umožní koncentraci finančních prostředků vyčleněných pro tuto oblast na společně dohodnuté priority EU ve třech tematických směrech této politiky. Na druhé straně dostatečná míra flexibility na úrovni členských států a regionů umožní nalézt rovnováhu mezi sektorovou složkou (změna zemědělských struktur) a územní složkou (péče o krajinu a sociálně ekonomický rozvoj venkovských oblastí) a umožní reagovat na specifické situace a požadavky.

87


Obr. 4: Hierarchie programování politiky rozvoje venkova v období 2007–2013 II. pilíř SZP EU Politika rozvoje venkova EU Strategické zásady rozvoje venkova na období 2007 – 2013

úroveň EU

Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z EAFRD Národní strategický plán pro rozvoj venkova Program rozvoje venkova

úroveň ČR

projektová úroveň Mezi základní strategické dokumenty týkající se programování patří Politika rozvoje venkova EU – EAFRD, která rozvádí tématické osy. Strategické zásady rozvoje venkova na období 2007–2013 jsou odvozeny ze stanovené politiky. Nařízení rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova č. 1698/2005 stanovuje konkrétní podmínky EU pro implementaci veřejných intervencí v oblasti rozvoje venkova. Národní plán rozvoje venkova a Program rozvoje venkova jsou programovými dokumenty na úrovni jednotlivých členských států a realizují se prostřednictvím souboru opatření.

1) Politika rozvoje venkova Politika rozvoje venkova by měla v nadcházejícím období doprovázet a doplňovat politiku podpory trhu a politiku podpory příjmů společné zemědělské politiky (SZP). Politika rozvoje venkova by také měla brát v úvahu obecné cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti a přispívat k jejich dosažení při zahrnutí dalších významných priorit 88


politiky, jak jsou definovány v závěrech Evropských rad z Lisabonu a Göteborgu pro konkurenceschopnost a udržitelný rozvoj. Reforma SZP v červnu 2003 a v dubnu 2004 zavedla velké změny, které budou mít pravděpodobně významný vliv na hospodářství na celém území Společenství z hlediska modelů zemědělské produkce, metod obhospodařování půdy, zaměstnanosti a širších sociálních a hospodářských podmínek ve venkovských oblastech. Při rozpracování konkrétních metod aplikace Společné zemědělské politiky by měla být brána v úvahu zvláštní povaha zemědělské činnosti, která vyplývá ze sociální struktury zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými venkovskými oblastmi.

2) Strategické zásady rozvoje venkova EU Tento dokument vymezuje hlavní priority a cíle rozvoje venkova na léta 2007–2013:

Horizontální/průřezové priority (všechny osy): soustředit se na aspekt lidského kapitálu (znalosti, školení, informace a podnikavost) a na zapojení specifických skupin, jako jsou ženy a mladí/staří lidé, kvůli specifické roli, kterou hrají v rozvoji venkova; zvýšená integrace venkova do informační společnosti (používání širokopásmových technologií a ICT); zlepšené řízení (koherentní programování, integrovaný přístup, integrace regionálních a sub-regionálních strategií rozvoje a zvláště LEADER přístupu do celkového programování). Priority spojené s konkurenceschopností (osa 1): přenos znalostí a inovací při produkci potravin, se zaměřením zvláště na malé a střední podniky; prioritní sektory pro kapitálové investice se zřetelem na tlak restrukturalizovat, zvláště v novém MS. Bude třeba určit cíle a ukazatele pro zemědělství a potravinářství, aby se změřil pokrok ve zvyšování konkurenceschopnosti a ukázal příspěvek osy 1 k Lisabonskému akčnímu programu Společenství. Priority spojené s ekologickým obhospodařováním krajiny (osa 2): ochrana přírodních zdrojů a ochrana životního prostředí ve venkovských oblastech. To by rovněž mělo umožnit, prostřednictvím přiměřeného obhospodařování krajiny, přispívání zemědělství a lesnictví k již schváleným (mezinárodním)/EU strategiím a legislativě pro životní prostředí (NATURA 2000, Rámcová směrnice o vodě, Kjótský protokol), zvláště v souvislosti se změnami biodiverzity, vod a klimatu. Cíle a ukazatele bude třeba stanovit tak, aby měřily, jak osa 2 přispívá k omezování zhoršování biodiverzity, dosahování cílů

89


WFD a zmírňování klimatických změn (snižování emisí, obnovitelné zdroje, pohlcovače uhlíku). Priority spojené s širším rozvojem venkova (osa 3): vytváření příležitostí pro zaměstnání v oblastech diverzifikace a kvality života. Cíle a ukazatele bude třeba určit tak, aby měřily, jak osa 3 přispívá k Lisabonskému akčnímu programu Společenství počítáno počtem pracovních míst a míry participace prostřednictvím diverzifikace a infrastruktury v malém měřítku. Bude třeba určité diferenciace podle typu venkovské oblasti (příměstské, střední a vzdálené), vzhledem k jejím specifickým problémům a příležitostem. Priority pro zlepšení řízení a mobilizaci přirozeného vnitřního rozvojového potenciálu venkovských oblastí (osa 4): výše uvedené priority přizpůsobené pro místní strategie a spolupráci (metoda LEADER).

3) Nařízení rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova č. 1698/2005, Hlavní strategické směry rozvoje venkova na období 2007–2013 Základním dokumentem, který stanovuje postup při realizaci politiky rozvoje venkova Evropské unie v období 2007-- 2013 je Nařízení Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) č. 1698/2005, které:

stanovuje obecná pravidla pro podporu poskytovanou Společen

stvím na rozvoj venkova a financovanou Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova, vymezuje cíle, jimž má politika rozvoje venkova napomáhat, vymezuje strategický kontext politiky rozvoje venkova včetně metody stanovení strategických hlavních směrů Společenství pro politiku rozvoje venkova a národní strategický plán, vymezuje priority a opatření pro rozvoj venkova, stanovuje pravidla partnerství, programování, hodnocení, finančního řízení, monitorování a kontroly na základě odpovědností sdílených členskými státy a Komisí.

Podpora rozvoje venkova přispívá k dosažení následujících cílů stanovených v politice: a) zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví na základě podpory restrukturalizace, vývoje a inovací;

90


b) zlepšování životního prostředí a krajiny prostřednictvím podpory pro obhospodařování půdy; c) zlepšování kvality života ve venkovských oblastech a podpora diverzifikace hospodářské činnosti. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) se stane v období 2007–2013 nejdůležitějším finančním nástrojem podpory komplexního rozvoje venkova pro všechny členské země Evropské unie. Rozhodnutí Rady o strategických pokynech Společenství pro rozvoj venkova stanoví minimální povinné priority pro členské státy. Nad rámec povinných priorit si členské státy mohou zvolit priority další, které však musí být v souladu s cíli EAFRD podle nařízení Rady 1698/2005. Priority jsou součástí čtyř tematických os: Osa I: Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Osa II: Zlepšování životního prostředí a krajiny Osa III: Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Osa IV: LEADER Při stanovení výše a struktury finančních prostředků na jednotlivé osy a opatření musí členské státy dodržet nařízení Rady č. 1698/2005 a rozhodnutí Rady o strategických pokynech Společenství. Zejména musí dodržet minimální povinné finanční limity z prostředků EAFRD a jejich rozdělení do jednotlivých os, maximální podíly spolufinancování z EU a národních veřejných zdrojů, priority EU v rámci jednotlivých os, rozdělení na osy a nabídku opatření (minimální finanční limity jsou uvedeny v tabulce č. 21). Další otázky ohledně váhy, tj. rozdělení finančních prostředků nad rámec povinného minimálního limitu do jednotlivých os, volby opatření a podílů na priority a opatření, si řeší každá členská země podle svých vlastních potřeb.

91


4) Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007–2013 (NSP) Národní strategický plán je referenčním nástrojem pro přípravu programování fondu. a) uvedené Nařízení Rady stanovuje strukturu Národního strategického plánu, který obsahuje: zhodnocení hospodářské a sociální situace, stavu životního prostředí a potenciálu rozvoje. b) zvolenou strategii popisující soulad se strategickými hlavními směry Společenství; c) tématické a teritoriální priority pro rozvoj venkova na základě každé osy včetně hlavních kvantifikovaných cílů a příslušných ukazatelů monitorování a hodnocení; d) rámec Programu rozvoje venkova – seznam programů rozvoje venkova provádějících národní strategický plán a částku přidělenou z fondu na každý program; e) prostředky k zajištění koordinace s dalšími nástroji společné zemědělské politiky (SZP), ERDF, ESF, politikou soudržnosti (CP), EPF a EIB. Národní strategický plán ČR na období 2007–2013 vymezuje strategické priority pro jednotlivé osy, které jsou odvozeny z celkové SWOT analýzy agrárního sektoru a z priorit vyplývajících z podrobné analýzy, jež tvoří první část NSP: Osa I: Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Minimální povinné priority EU: přenos znalostí, modernizace, inovace a kvalita v celém potravinovém řetězci a v prioritních sektorech pro investice do fyzického a lidského kapitálu Priority NSP a PRV ČR 1. Modernizace, inovace a kvalita 2. Přenos znalostí Osa II: Zlepšování životního prostředí a krajiny Minimální povinné priority EU: biologická rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin Voda Klimatické změny

92


Priority NSP a PRV ČR 1. Biologická rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin 2. Ochrana vody 3. Zmírňování klimatických změn Osa III:

Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Minimální povinné priority EU: zastřešující priorita tvorba pracovních příležitostí a podmínky růstu Priority NSP a PRV ČR 1. Tvorba pracovních příležitostí 2. Podmínky růstu a kvalita života na venkově 3. Vzdělávání a místní partnerství Osa IV: LEADER Minimální povinné priority EU: příspěvek k prioritám os I, II, a zvláště osy III a horizontální priorita zlepšení řízení a mobilizace přirozeného vnitřního rozvojového potenciálu venkovských oblastí Priority NSP a PRV ČR: 1) Zlepšení řízení a mobilizace přirozeného vnitřního rozvojového potenciálu venkovských oblastí Pro každou osu stanovuje NSP ústřední kvantifikovatelné cíle (viz také obr. č. 5). Dále NSP, v souladu s uvedeným Nařízením rady, rozpracovává priority rozvoje zemědělství a venkova podle jednotlivých krajů ČR a specifika jednotlivých krajů a zaměření navrhovaných opatření NSP. Obsah os Národního strategického plánu rozvoje venkova je zpracován s ohledem na požadavek, aby nedocházelo k vzájemným překryvům a duplicitám, které by snižovaly konečný efekt navržených opatření. Naopak veškerá snaha byla soustředěna na to, aby realizací opatření docházelo k synergickým efektům, které by zesílily kladné dopady na dosažení stanovených cílů. V kontextu s ostatními evropskými fondy Národní strategický plán rozvoje venkova zajišťuje komplementaritu a soudržnost s akcemi financovanými z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti,

93


Evropského sociálního fondu, Evropského rybářského fondu na daném území a v dané oblasti činností.

Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007– 2013 obsahuje dále tyto přílohy: Příloha č. 1 Zhodnocení hospodářské a sociální situace, stavu životního prostředí a potenciálu rozvoje venkova Příloha č. 2 Strategie a politiky EU a ČR Příloha č. 3 Dosavadní zkušenosti z využití nástrojů EU v oblasti rozvoje venkova Příloha č. 4 Další nástroje realizace podpory venkova v sektoru zemědělství Příloha č. 5 Celostátní síť rozvoje venkova Příloha č. 6 Realizace Příloha č. 7 Posouzení NSPRV z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví.

5) Program rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 Návazným dokumentem, který rozpracovává NSP do jednotlivých opatření, jež provádějí strategii stanovenou v NSP v souladu s osami stanovenými Nařízením Rady včetně konkrétních finančních částek, je Program rozvoje venkova ČR na období 2007–2013. Program rozvoje venkova pokrývá období mezi 1. lednem 2007 a 31. prosincem 2013. Česká republika předkládá jeden Program rozvoje venkova (PRV), který je vymezen a určen pro celé území ČR, s výjimkou hlavního města Prahy. Pouze agroenvironmentální opatření mohou být prováděna na celém území státu51. Národní strategický plán je v České republice prováděn prostřednictvím Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013, který je platný pro venkovské regiony celé ČR. Program je centrálně administrován a řízen. Některá opatření mají geografická omezení – osa II (LFA, NATURA 2000, oblasti povodí), osa III (venkovské obce a obce venkovského charakteru), osa IV (venkovské mikroregiony).

51

Podle čl. 39 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

94


Veškeré prostředky alokované z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova pro Českou republiku budou součástí zdrojů veřejné podpory (viz finanční tabulky Programu rozvoje venkova ČR 2007–2013). Tyto prostředky budou spravovány akreditovanou platební agenturou (v souladu s článkem 10 nařízení Rady č. 1290/2005 o financování SZP). Téměř celý Program rozvoje venkova vycházející z NSPRV bude uplatňován na území cíle Konvergence. Region soudržnosti Praha je jediným regionem ČR spadajícím do území cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost a zároveň je převážně městským regionem. Proto Program rozvoje venkova v ČR na území Prahy nebude uplatněn, s výjimkou agroenvironmentálních opatření, která jsou odůvodněná potřebou péče o životní prostředí, a mohou proto být prováděna na celém území členského státu. Program rozvoje venkova obsahuje: a) analýzu situace z hlediska silných a slabých stránek, zvolenou strategii jeho plnění a následné zhodnocení, b) zdůvodnění zvolených priorit s ohledem na strategické hlavní směry Společenství a národní strategický plán i očekávaný dopad následného hodnocení, c) informace o osách a opatřeních navrhovaných pro každou osu a jejich popis včetně konkrétních ověřitelných cílů a ukazatelů, které umožňují měřit pokrok, účinnost a účelnost programu, d) finanční plán obsahující dvě tabulky uvádějící celkový příspěvek z fondu plánovaný na každý rok a tabulku stanovující pro celé programové období celkový plánovaný příspěvek Společenství a odpovídající národní veřejné finanční prostředky na každou osu a částku vyhrazenou na technickou pomoc, e) pro informaci orientační rozpis počátečních částek na příslušná opatření a v členění podle veřejných a soukromých výdajů, f) prvky potřebné pro hodnocení podle pravidel hospodářské soutěže a případně seznam programů podpory schválených k využívání při provádění programů, g) informace o komplementaritě s opatřeními financovanými dalšími nástroji SZP prostřednictvím politiky soudržnosti a Evropským rybářským fondem, h) ujednání o uskutečňování programu včetně, i) jmenování veškerých orgánů a informací o souhrnném popisu řídicí a kontrolní struktury (popis systémů monitorování a hodnocení

95


včetně složení monitorovacího výboru; údaje o uskutečňování podopatření LEADER; ustanovení k zajištění zveřejnění programu).

Alokace finančních prostředků a implementace PRV – návrhy, současný stav Hlavním cílem EAFRD je rozšíření všech dosavadních programů podpor poskytovaných zemědělcům i obyvatelům venkova. Pro Českou republiku se předpokládá podpora z tohoto fondu ve výši 10,407 mld. Kč ročně. Po započítání spolufinancování ČR by tedy celková roční částka určená pro rozvoj venkova a zemědělství měla dosáhnout celkové výše 13,3 mld. Kč. Pro srovnání uvádíme současný stav podpory rozvoje venkova a zemědělství v rámci Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství a HRDP: rok 2005 – 7,115 mld. Kč (po zohlednění spolufinancování z domácích veřejných zdrojů – 9,5 mld. Kč). Po schválení finanční perspektivy EU na období 2007–2013 v Evropském parlamentu lze tedy odhadovat, že Česká republika věnuje na rozvoj venkova v tomto období částku cca 93 mld. Kč (73 mld. Kč – příspěvek EU z EAFRD, 20 mld. Kč – spolufinancování ČR). Struktura alokace finančních prostředků na jednotlivé osy, priority a opatření je stanovena v Národním strategickém plánu rozvoje venkova ČR a detailněji rozpracována v Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013. K tomuto tématu proběhla celonárodní diskuse, které se účastnili hlavní partneři z oblasti zemědělské, potravinářské a lesnické výroby i z vodohospodářské oblasti, ale i představitelé regionálních samospráv, obcí, neziskových organizací, občanských sdružení a iniciativ, odborníci z vysokých škol a univerzit. V roce 2005 a počátkem roku 2006 organizovalo Ministerstvo zemědělství osm seminářů pokrývajících celou republiku, na kterých se diskutovaly otázky spojené s realizací strategie, a zejména rozdělení finančních prostředků na jednotlivé osy. Diskuse byly často velmi složité a nejvíce se dotýkaly otázky rozdělení prostředků na jednotlivé osy, zejména z pohledu zástupců venkova na jedné straně a zemědělců na straně druhé. Na základě vyhodnocení těchto diskusí i dalších podnětů vzešlých z celonárodní diskuse zpracovalo Ministerstvo zemědělství návrh Národního strategického plánu rozvoje venkova na období 2007–2013 jako iniciativní materiál.

96


Tab. 22: Alokace finančních prostředků, PRV, roční průměr 2007–2013, cíl Konvergence Osy

Veřejné zdroje Celkem EZFRV ČR

minim.

skutečné

777 13 1 431 14 587 102 130

10 – 25 – 10 – 5

22,39 – 55,01 – 16,93 – 5,00

Limit spolufinancování EU % 75 80 80 80 75 80 80

50

17

max. 4

0,48

75

10 387

2 942

–

99,81

–

mil. Kč

mil. Kč

mil. Kč

Osa I 3 107 Z osy IV 67 lOsa II 7 156 Z osy IV 72 Osa III 2 349 Z osy IV 510 Osa IV 650 Technická 67 pomoc Celkem 13 329

2 330 54 5 725 58 1 762 408 520

Podíl os z EZFRV %

Zdroj: Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007–2013, duben 2006

Závěrem je nutno zdůraznit, že podpora rozvoje venkova a zemědělství nespočívá pouze v dotacích poskytovaných v rámci Evropského zemědělského fondu rozvoje venkova (spolufinancování z EU – 73 mld. Kč). Rozvoj venkova bude podporován i z dalších strukturálních fondů (Evropský regionální rozvojový fond a Evropský sociální fond) a Fondu soudržnosti. Zemědělský sektor bude i v příštím plánovacím období 2007–2013 podporován z EAGF prostřednictvím tzv. přímých plateb (platby v rámci I. pilíře Společné zemědělské politiky) v celkové výši cca 114 mld. Kč.

Geografické určení EAFRD Fond EAFRD je určen k financování operací ve venkovských oblastech. Členské státy EU si samy definují, které oblasti jsou venkovské, přičemž se fond (podle návrhu nařízení) na městské oblasti nevztahuje. Ministerstvo zemědělství se tedy muselo rozhodnout o vymezování venkovských oblastí pro působnost EAFRD i pro sjednocení statistických šetření v rámci ČR a ve vztahu k definicím v Evropě (EUROSTAT, EU) a ve světě (OECD). ČR přijala pro období 2007 – 2013 vymezení venkovských oblastí dle OECD s modifikacemi dle charakteru jednotlivých os, priorit, resp. i opatření. Pro dotace opatření osy III je omezení místa realizace projektů na území obce do 2000 obyvatel. V případě osy IV. se jedná o vymezení

97


subregionálního venkovského území, tj. venkovské území s 10 000 až 100 000 obyvateli, na celém území České republiky, mimo území hl. města Prahy, a měst s více než 25 000 obyvateli (v odůvodněných případech je možné udělit výjimku). Mikroregionem je souvislé homogenní území se společnou společenskou, hospodářskou, environmentální nebo kulturní charakteristikou, kde nejsou velká města. Administrativní celek (svazek obcí, správní okres, správní obvod obcí s rozšířenou působností, správní obvod obcí s pověřeným obecním úřadem, NP, CHKO apod.) jako území mikroregionu je výhodou, ale není podmínkou. Ostatní osy se mohou realizovat na území celé ČR, mimo hl. města Prahy, s výjimkou II.1.3 Agroenvironmentálních opatření, která jsou uplatněna na celém území ČR. Přehledné geografické vymezení jednotlivých opatření PRV je uvedeno v příloze č. 1. Míru spolufinancování určuje, zda se jedná o území cíle Konvergence nebo o území cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Do území cíle Konvergence spadají regiony, jejichž HDP na obyvatele, vypočtený na základě dostupných údajů za poslední tři roky před přijetím nařízení, nedosáhne 75 % průměru celé rozšířené Evropy. Podle výpočtů za roky 2001–2003 zaujímá území Konvergence všechny regiony NUTS 2 ČR kromě NUTS 2 Praha. Praha je jediným regionem cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Celostátní průměr je sice 73 % HDP rozšířené Evropy, ale na tom se výrazně podílí Praha s HDP vyšším než 170 % průměru EU. Cíl Konvergence v politice soudržnosti EU je určen k urychlení hospodářské konvergence nejméně rozvinutých regionů, k růstu zaměstnanosti investicemi do materiálních a lidských zdrojů, k inovaci a rozvoji znalostní společnosti, k přizpůsobování se ekonomickým a společenským změnám, k ochraně životního prostředí a k posílení efektivnosti administrativy. Politika rozvoje venkova EU přidává k těmto cílům vlastní cíle, kterými jsou:

zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví podporou restrukturalizace, zlepšení životního prostředí a krajiny podporou obhospodařování území, zlepšení kvality života ve venkovských oblastech a podpora diversifikace hospodářských činností. Plánuje se přitom následující implementační struktura orgánů povinných k programu rozvoje venkova:

samostatný řídící orgán programu – Ministerstvo zemědělství, 98


zprostředkující subjekt (nepovinný) – může zřídit MZe (řídící orgán

na něj může delegovat některé funkce, např. na SZIF – výběr projektů, kontrolní činnost, platby konečným příjemcům), platební agentura programu – SZIF, místní akční skupiny – MZe na ně deleguje některé své funkce (jde o osu LEADER), monitorovací výbor programu – zřídí MZe, kompetentní orgán – Ministerstvo financí, certifikační orgán – zřídí „Ministerstvo financí“, Evropská síť rozvoje venkova (Observatoř) – zřídila EU, Národní síť rozvoje venkova (Observatoř) – zřídí MZe, nezávislý hodnotitel programu – výběr a koordinace aktivit hodnotitele bude zajišťovat Ministerstvo zemědělství.

Evropská síť pro rozvoj venkova a Celostátní síť pro rozvoj venkova Základní dokument určující pravidla podpory rozvoje venkova v období 2007–2013, kterým je Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20.9.2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), obsahuje i velmi důležité články týkající se koordinovaného a systematického zajišťování sběru, zpracování a šíření informací o opatřeních Společenství souvisejících s rozvojem venkova, organizaci osvětových a vzdělávacích akcí, vytváření sítí a systémů výměny informací a zkušeností a podpory programu LEADER. Tyto činnosti budou zajišťovat Evropská síť pro rozvoj venkova a celostátní sítě pro rozvoj venkova zřízené jednotlivými členskými státy.

Evropská síť pro rozvoj venkova Evropská síť pro rozvoj venkova propojí na úrovni Evropské unie sítě, organizace a správní orgány členských států činné v oblasti rozvoje venkova. Hlavní cíle: shromažďovat, analyzovat a šířit informace o opatřeních Společenství k rozvoji venkova; na úrovni Společenství shromažďovat, šířit a upevňovat osvědčené postupy rozvoje venkova; poskytovat informace o vývoji ve venkovských oblastech Společenství a třetích zemí;

99


na úrovni Společenství pořádat setkání a semináře pro osoby, které se aktivně podílejí na rozvoji venkova; zakládat a provozovat sítě odborníků za účelem usnadnění výměny odborných znalostí a podpory provádění a hodnocení politiky rozvoje venkova; podporovat vnitrostátní sítě a nadnárodní iniciativy pro spolupráci. V návaznosti na zahájení činnosti Evropské sítě pro rozvoj venkova zřídí každý členský stát svoji celostátní síť pro rozvoj venkova, která vychází ze stanovených úkolů.

Celostátní síť pro rozvoj venkova v České republice Stejně jako na evropské úrovni seskupuje tato národní síť české organizace a správní orgány, které se aktivně podílí na rozvoji venkova. Národní síť bude plnit následující úkoly: shromažďovat, analyzovat a šířit informace o opatřeních Společenství k rozvoji českého venkova, sledovat, zpracovávat a interpretovat data v oblasti rozvoje venkova poskytované Českým statistickým úřadem, zajišťovat školení a šíření zkušeností z realizace Programu tak, aby byl zajištěn přenos dobrých zkušeností z ČR i z ostatních členských států EU a z třetích zemí v této oblasti, sledovat a šířit informace o vývoji venkovských oblastí v zemích EU i nečlenských státech, provádět vlastní rozbory a šetření aplikace metody LEADER v rámci všech tří os EAFRD, sledovat a interpretovat indikátory rozvoje zemědělství a venkova s využitím podkladů poskytovaných národní sítí FADN (Farm Accountancy Data Network), organizovat sběr a vyhodnocovat data v oblasti rozvoje venkova mimo výše uvedené zdroje s využitím dostupných resortních i mimoresortních odborných pracovišť soukromých organizací, ve spolupráci s expertními týmy vypracovávat informační a vzdělávací programy o úspěšných zkušenostech a výsledcích metody LEADER a zajišťovat jejich rozšiřování formou organizování seminářů ve venkovském prostoru,

100


v úzké návaznosti na národní systém poradenství v zemědělství zajišťovat technické poradenství a podporu jak osy IV – LEADER, tak realizace agroenvironmentálních opatření v rámci osy II, pořádat semináře a setkávání osob, které se aktivně podílejí na rozvoji venkova, zakládat a provozovat sítě odborníků k usnadnění výměny odborných znalostí, podpory provádění a hodnocení politiky rozvoje venkova. Zajištění činnosti Celostátní sítě pro rozvoj venkova bude velmi náročný úkol, zejména co se týče organizace a zajištění odborných a technických kapacit. Zajištěním těchto činností bude pověřen Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky v Praze (VÚZE) ve spolupráci s Ústavem zemědělských a potravinářských informaci Praha (ÚZPI). Ty budou ve své práci vycházet z úkolů Evropské sítě a metodicky budou řízeny Řídícím orgánem Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova při MZe ČR. Vlastní činnost Celostátní sítě bude rozvíjet své aktivity v souladu s vypracovaným Akčním plánem, který formuluje jednotlivé úrovně činností, jež se budou v rámci Celostátní sítě rozvíjet a podporovat: 1. zřízení a zajištění správy národních webových stránek, 2. síť národních setkávání, 3. školení a semináře, 4. přímá poradenská služba pro příjemce zajišťována kvalifikovanými specialisty – poradci, 5. podpora meziúzemní spolupráce místních akčních skupin (MAS v rámci programu LEADER), 6. identifikace a analýza dobré přenositelné praxe (pilotní projekty) a zajištění jejího šíření, 7. organizace výměny zkušeností a knot-how, včetně vývoje nových moderních metod, 8. příprava školícího programu pro začínající místní akční skupiny, osvojování schopností, 9. technická pomoc při meziúzemní a mezinárodní spolupráci (ICT, internet, konference a pracovní setkávání pro hledání partnerů, školení, přímá pomoc MAS).

101


Účastníci Celostátní sítě rozvoje venkova organizované v rámci a s podporou EAFRD: Osa I a II:

vzdělávací organizace v zemědělském, potravinářském a lesnickém sektoru,

sdružení zemědělců a zemědělských podniků vč. organizace

mladých zemědělců, sdružení skupin výrobců a družstev v zemědělství a lesnictví, sdružení vlastníků lesa, sdružení potravinářských a lesnických zpracovatelských organizací, pozemkové úřady, správy zvláště chráněných území, orgány ochrany přírody a krajiny, organizace zásobující vodou a energií, správci vodních toků, organizace zemědělců v podhorských oblastech, síť NATURA 2000, nestátní neziskové organizace v oblasti životního prostředí, agroenvironmentální, technické a vědecké instituce, neziskové organizace ochránců zvířat.

Osa III:

hospodářské, obchodní a průmyslové komory, organizace venkovské turistiky, organizace ochrany životního prostředí a krajiny, orgány územního plánování, památkové ústavy, školící a vzdělávací organizace.

Osa IV:

místní akční skupiny (MAS) LEADER a jejich neformální sítě. Finanční zajištění činnosti Celostátní sítě pro rozvoj venkova Celostátní síť pro rozvoj venkova bude vytvořena v roce 2006, tedy ještě před vlastním zahájením nového plánovacího období EU 2007–2013. 102


Náklady na její vznik a zahájení činnosti v tomto prvním období budou hrazeny z národních veřejných zdrojů. Od roku 2007 bude její činnost zajišťována z prostředků EAFRD, konkrétně kapitoly (priority) „Technická pomoc“.

Shrnutí Jak je zřejmé z uvedeného přehledu, problematika rozvoje venkova a rybolovu nebude v novém období 2007–2013 součástí politiky soudržnosti, ale byla začleněna do Společné zemědělské politiky. To je velmi závažné rozhodnutí, které ovlivní další rozvoj venkovských oblastí Evropské unie. Vzhledem k tomu, že jde o kvalitativně novou skutečnost, bude nutno od samého začátku nového období důsledně a přesně vyjasnit vazby mezi politikou hospodářské a sociální soudržnosti a politikou rozvoje venkova, aby se zabránilo nežádoucím překryvům či vzniku nepokrytých míst při poskytování podpor.

3.2.1 Význam úlohy osy I pro udržitelný rozvoj zemědělské produkce OSA I – ZLEPŠENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ (1) Základní východiska osy I Potřeba modernizace zemědělských podniků vyplývá z nepříznivého hodnocení jejich technologického a technického vybavení. V roce 2003 činila hodnota budov a staveb u podniků právnických osob 20 597 Kč/ha, tj. dvojnásobek ve srovnání s podniky fyzických osob s 9 048 Kč/ha. Počty převážné většiny druhů strojů mají od roku 1989 klesající tendenci. Hlavními důvody tohoto vývoje je vedle poklesu zemědělské výroby i nízká investiční schopnost zemědělských podniků. Současné tempo obnovy nevytváří podmínky ani pro prostou reprodukci. Z těchto důvodů jsou mezi zemědělci největší požadavky na modernizaci zemědělských podniků. Stáří strojového parku a technologických linek je velmi nepříznivé. Např. traktory s výkonem nad 120 kW jsou zastoupeny ve věkové kategorii do 8 let cca 30 %, traktory s výkonem 90–120 kW jen 25 %, traktory nižších výkonových tříd dokonce jen zhruba 10 %. O nedostatečné míře obnovy vypovídá rovněž míra opotřebení dlouhodobého majetku. Stupeň opotřebení u kategorie budov a staveb se zvýšil z 28,7 % v roce 103


1994 na úroveň 34,9 % v roce 2003. Průměrné stáří strojového parku, zemědělské techniky a technologických linek se zvyšuje, což má negativní vliv na ekonomiku provozu strojů, ekologické aspekty výroby a pohodu zvířat i bezpečnost a atraktivitu práce v zemědělství a ve svých důsledcích pak na konkurenceschopnost zemědělských podniků. Zároveň v českém zemědělství probíhá po roce 1989 trvalý proces zhoršování věkové struktury pracovníků. Zatímco ještě v roce 1989 tvořili pracovníci do 30 let více než pětinu (21,4 %) ze všech zemědělských pracovníků, do roku 2004 jejich podíl poklesl o více než polovinu na 9,9 %. Téměř tři pětiny pracovníků (57,2 %) byly v roce 2004 starší 45 let. Dosavadní vývoj je nutné zastavit nebo zmírnit nástroji na podporu mladých zemědělců a předčasný odchod starších zemědělců do důchodu. Z analýz vyplývá jasná nutnost soustředit se na aspekt lidského kapitálu (znalosti, školení, informace a podnikavost) a na zapojení specifických skupin, jako jsou ženy a mladí/staří lidé, vzhledem ke specifické roli, kterou hrají v rozvoji venkova; zvýšenou integraci venkova do informační společnosti (používání širokopásmových technologií a ICT); zlepšené řízení (koherentní programování, integrovaný přístup, integrace regionálních a subregionálních strategií rozvoje a zvláště LEADER přístupu do celkového programování). Pro podmínky České republiky je v této souvislosti specifická potřeba rozvíjet lidský kapitál, zejména směrem k diverzifikaci ekonomických aktivit na venkově, a hledání jiných ekonomických příležitostí mimo zemědělství. To plyne z dlouhodobého poválečného vývoje v ČR, intenzifikace zemědělství a výrazného úbytku pracovních příležitostí vázaných na agrární sektor.

(2) OSA I v Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 V ose I jsou plánovány celkem 2 priority: 1. Modernizace, inovace a kvalita (92,18 % z osy) Cílem je vytvořit silné zemědělsko-potravinářské odvětví, modernizovat zemědělské podniky, zavádět inovace a zvýšit kvalitu produktů. 2. Přenos znalostí (7,82 % z osy) Cílem je vytvořit dynamické zemědělsko-potravinářské prostředí, rozšířit vzdělávání a poradenství a snížit věkový průměr pracovníků v zemědělství.

104


Osa I navazuje na předchozí operační program a je zaměřena na podporu konkurenční schopnosti zemědělství a lesnictví a posílení dynamiky podnikání v zemědělské výrobě a v navazujícím potravinářství. Jak bylo uvedeno při hodnocení vstupních podmínek českého zemědělství, je nezbytná podpora modernizace zemědělských podniků, kde je nedostatečná úroveň investic, jak stavebních tak technologických, v rostlinné i živočišné výrobě. Tato skutečnost je příčinou zastarávání technologického vybavení zemědělských podniků, a také se odráží ve stavu zemědělských staveb, které ne vždy plně vyhovují moderním požadavkům welfare a ochrany životního prostředí. Nízká úroveň investic dále ovlivňuje nákladovost a efektivitu zemědělské výroby, produktivitu, tvorbu přidané hodnoty, a tím celkovou konkurenceschopnost zemědělské výroby. S ohledem na rostoucí tlak spotřebitelů na bezpečnost potravin a maximální ekologický přístup při jejich produkci je jejím předpokladem dobře vybavená primární výrobní základna v rámci zemědělské výroby. Prioritní oblastí je modernizace zemědělských podniků, pozemkové úpravy a přidávání hodnoty zemědělských produktů, proto je na tyto účely soustředěno největší množství finančních prostředků. Finanční alokace na osu I činí 22,39 % celkových prostředků EZFRV.

(3) Skupiny opatření jednotlivých priorit osy I Priorita I.1 – „Opatření zaměřená na restrukturalizaci a rozvoj fyzického kapitálu a podporu inovací“ (skupina opatření zaměřená na modernizaci zemědělství, potravinářství a pozemkové úpravy) Společné charakteristiky a podmínky pro všechny opatření priority I.1: u opatření pro modernizaci zemědělských podniků a přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům na vynaložené přijatelné výdaje maximálně do 50 % (resp. do 60 % u vyjmenovaných případů), u ostatních opatření priority se jedná o přímé nenávratné dotace, projekty musí být realizovány na území České republiky, mimo území hl. města Prahy.

105


Opatření I.1.1 Modernizace zemědělských strojů (38,72 % z osy) Příjemce podpory: Zemědělský podnikatel v souladu se zákonem č. 85/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a platném znění. Opatření I.1.2 Investice do lesů (11,94 % z osy) Příjemce podpory: Fyzická nebo právnická osoba hospodařící v lesích, které jsou ve vlastnictví soukromých osob nebo jejich sdružení, nebo jsou ve vlastnictví obcí nebo jejich sdružení; v případě lesnické techniky včetně subjektů poskytující služby v lesnických činnostech. U podpory technického vybavení provozoven jsou příjemci podpory fyzické osoby nebo právnické osoby podnikající v lesnictví nebo souvisejícím odvětví, které mají méně než 10 zaměstnanců a jejichž roční obrat je nižší než 2 mil. eur (dle doporučení Komise 2003/361/ES). Toto omezení se nevztahuje na pořízení investic spojených s vývojem nových technologií. Opatření I.1.3.1 Přidávání hodnoty zemědělským potravinářským produktům (15,92 % z osy) Příjemce podpory: Výrobce potravin nebo surovin určených pro lidskou spotřebu, který splňuje definici drobného, malého nebo středního podniku, popř. má méně než 750 zaměstnanců nebo obrat nepřesahující korunový ekvivalent částky 200 mil. eur. Podpořit lze výrobce potravin nebo surovin určených pro lidskou spotřebu, které definuje zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a zároveň jsou uvedeny v Příloze I Smlouvy o založení ES, s výjimkou produktů rybolovu. Za drobného, malého a středního podnikatele se považuje samostatný podnikatel, pokud splňuje kritéria doporučení Komise č. 2003/361/EC. Opatření I.1.3.2 Spolupráce při vývoji nových produktů, postupů a technologií (resp. inovací) v potravinářství Příjemce podpory: Výrobce potravin nebo surovin určených pro lidskou spotřebu definovaných zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích,

106


ve znění pozdějších předpisů, a zároveň uvedených v Příloze I Smlouvy o založení ES, s výjimkou produktů rybolovu.

Opatření I.1.4 Pozemkové úpravy (23,61 % z osy) Příjemce podpory: Pozemkové úřady. Opatření I.2 Opatření přechodná pro Českou republiku a ostatní nové členské státy EU Charakteristika opatření Podpora se poskytuje na zakládání a činnost organizací výrobců, zejména na následující činnosti:

přizpůsobení produkce členů seskupení požadavkům trhu, společné uvádění zboží na trh, včetně jeho přípravy k prodeji, centralizace prodeje a dodávky odběratelům, stanovení společných pravidel pro informace o produkci.

I.2.1 Seskupení výrobců (1,99 % z osy) Příjemce podpory: Právnická osoba zařazená Státním zemědělským intervenčním fondem v rámci opatření do konce roku 2013. Příjemcem podpory nemůže být seskupení producentů, kteří mají společný odbyt vybraných výrobků upraven speciálními nařízeními Rady ES nebo podléhají regulaci, jako je např. nařízení Rady č. 2200/1996 pro společnou organizaci trhu s čerstvým ovocem a zeleninou, nařízení Rady č. 104/2000 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a aquakultury. Priorita I.3 – „Přenos znalostí“ (skupina opatření I.3 zaměřená na podporu vědomostí a zdokonalování lidského potenciálu) Společné charakteristiky a podmínky pro všechny opatření priority I.3:

opatření má průřezový charakter a kromě osy I bude také využíváno v ose II, podpory jsou podle druhu opatření buď přímé nenávratné podpory nebo jednorázové platby,

107


projekty musí být realizovány na území České republiky, mimo území hl. města Prahy.

Opatření I.3.1 Odborné vzdělávání a informační činnost Příjemce podpory: Fyzická nebo právnická osoba, která má vzdělávání nebo poskytování informací v předmětu činnosti, zaměření jejího projektu zahrnuje vzdělávací nebo informační akce odpovídající prioritám osy I a II a prioritám Společné zemědělské politiky, a jejíž projekt je zpracován v požadované struktuře. Opatření I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců Příjemce podpory: Zemědělský podnikatel v souladu se zákonem č.85/2004 Sb., kterým se mění zákon č.252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v platném znění, který nedosáhl věku 40 let a zahajuje zemědělskou činnost poprvé. V případě, že mladý zemědělec zahajuje činnost v rámci právnické osoby, musí tento podnik řídit a zároveň se minimálně z 50 % podílet na základním jmění. Opatření I.3.3. Předčasný odchod do důchodu Příjemce podpory: Fyzická osoba, tj. postupitel, splňující podmínky pro poskytnutí podpory – osoba předávající zemědělský podnik. Konkrétní podmínky jsou definovány v PRV – a to jak pro postupitele, tak i pro tzv. nabyvatele (osobu přebírající zemědělský podnik) 52.

52

Postupitel i nabyvatel musí např. být zemědělským podnikatelem dle definovaných zákonů. Postupitel musí mít dále ke dni podání žádosti např. věk alespoň 55 let, pracovat v zemědělství alespoň 10 let, z toho 3 roky v převáděném podniku, který po tuto dobu 3 let dosahoval výměry alespoň 5 ha zemědělské půdy v evidenci půdy. Nabyvatel se musí naproti tomu např. zavázat, že bude pracovat v daném zemědělské podniku min. 5 let, a že jej na nikoho nepřevede. Nabyvatel také musí dosahovat určitého věku dle charakteru plánovaných aktivit, tj. zahájení zemědělské činnosti (mladší než 40 let) nebo rozšíření svého dosavadního podniku (mladší než 50 let). Převod podniku se provádí formou smlouvy o prodeji podniku.

108


Opatření I.3.4. Využívání poradenských služeb Příjemce podpory: Fyzická osoba – zemědělský podnikatel (nebo SHR do 1.5.2009), právnická osoba podnikající v zemědělství (v souladu se zákonem č.85/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v platném znění). Fyzická nebo právnická osoba hospodařící v lesích, které jsou ve vlastnictví soukromých osob nebo jejich sdružení, nebo ve vlastnictví obcí nebo jejich sdružení.

3.2.2 Význam úlohy osy II EAFRD (1) Základní východiska osy II Osa II EAFRD má převahu opatření se silným environmentálním aspektem. Odráží zesilující zájem Evropské unie o šetrné využívání přírodních zdrojů a o ochranu životního prostředí a krajiny. Osa II EAFRD (dále jen osa II) reaguje, stejně jako osa III, na skutečnost, že v Evropské unii je relativní přebytek některých produkčních kapacit v zemědělství. Zemědělci nemohou počítat s další podporou zvyšování kvantity produkce. Současně je třeba nabídnout venkovskému obyvatelstvu alternativní činnosti a zdroje příjmů. Zatímco celá osa III má podpořit tyto alternativy, některé je možné nalézt i v rámci osy II. V této souvislosti je vhodné připomenout, že konkrétní opatření zařazená v Programu rozvoje venkova53 a upřesněná ve vládních vyhláškách vychází z Nařízení Rady Evropského společenství a návazného konceptuálního dokumentu Národní strategický plán rozvoje venkova ČR. Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)54 věnuje ose II svou Sekci 2, paragrafy 36–51. Toto Nařízení též pojednává o regulaci zvané cross

53 54

V době psaní tohoto textu (květen 2006) byl Program rozvoje venkova 2007– 2013 ve schvalovacím řízení. Návazné vládní vyhlášky se očekávaly na podzim 2006. V tomto textu používáme více anglickou zkratku EAFRD (angl. European Agricultural Fund for Rural Development).

109


compliance55, včetně jejího vztahu k jednotlivým opatřením osy II. V úvodu Nařízení je stanovena povinnost56 zavedení jednotlivých opatření osy II.

Národní strategický plán rozvoje venkova ČR a Osa II Národní strategický plán rozvoje venkova ČR (NSPRV) na období 2007 – 2013 obsahuje popis výchozího stavu ve vztahu k ose II, tj. environmentálních problémů zemědělské krajiny, ve své subkapitole “Celková situace v oblasti životního prostředí“. Dále obsahuje indikátory výchozího stavu pro posuzování kontextu, pro osu II např. plochy LFA, NATURY 2000 a citlivých území. Dále NSPRV obsahuje indikátory výchozího stavu pro posuzování dopadů, pro osu II např. indikátory biodiverzity, kvality vody a rozsahu ekologického zemědělství57. Ve SWOT analýze58 NSPRV nalezeme mezi silnými stránkami českého venkova rozmanitost typů krajiny. Mezi slabé stránky počítá analýza ekologickou stabilitu krajiny, fragmentaci59 krajiny a nedostatek krajinných prvků. Za příležitost považuje, mimo jiné, rostoucí poptávku po mimoprodukčních funkcích zemědělství i lesnictví. Za jednu z hrozeb pak pokládá klimatické změny a změny ve vodním režimu krajiny. NSPRV následně popisuje indikátory dopadu (pro osu II je relevantní zejména obrácení trendu poklesu biodiverzity60 a zvýšení kvality vody) a indikátory výsledku (např. území obhospodařované způsobem, který přispívá k ochraně vody). Je jisté, že se zmíněnými indikátory bude pracovat nejvíce veřejná správa. Tyto informace se mohou zdát přebytečnými pro praktické potřeby zemědělského podniku. Nicméně pro

55 56 57 58 59

60

Základní unijní legislativou týkající se cross compliance je Nařízení č. 1782/2003/EU. Členské státy EU tuto obecně stanovenou povinnost implementují (realizují) dle místních podmínek. Zástupný indikátor ochrany půdy. Analýza silných a slabých stránek českého venkova, příležitostí a ohrožení (z ang. Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats). K fragmentaci, doslova k „rozkouskování“ venkovské krajiny dochází např. vlivem liniových staveb jako jsou neprostupné dálnice a rychlostní silnice. Problémy s tím spojené znají nejen ekologové, ale i myslivci. Dochází nejen k narušení vodního režimu, ale i k bariérovému efektu s nepříznivým vlivem na stavy a genofond zvěře. Změna trendu poklesu biodiverzity je měřena vývojem populací vybraných druhů ptáků.

110


vedení zemědělských podniků je užitečné si uvědomit, kam směřuje úsilí státní správy a unijní politiky.

Cíle Osy II a obecný význam plánovaných opatření Cílem osy II je vytvořit multifunkční zemědělství a lesnictví, které je šetrné vůči životnímu prostředí, přírodě a krajině. Plánovaná opatření reagují na společensky pociťovanou nutnost zastavení úbytku biodiverzity a nutnost účinnější ochrany vody a půdy. Některá opatření mají také přispět k naplnění mezinárodních závazků České republiky a napomoci zmírňování změn klimatu. Pomocí dotovaných aktivit mají být redukovány negativní vlivy zemědělského hospodaření v oblasti vodního režimu krajiny. Mají být řešeny nežádoucí jevy jako jsou splachy hnojiv do vody a nadměrná vodní eroze. Má být posílena retence (zadržení, vsáknutí) vody v krajině a také sníženo riziko znečištění vod. Biodiverzita má být podpořena šetrnými postupy v zemědělství a lesnictví a také kompenzačními platbami ve zvláště přírodně cenných územích. Stejně jako v případě ochrany půdy a vody také v ochraně biodiverzity je prospěšné ekologické zemědělství. Podpora bohatší struktury lesa by měla mít též pozitivní vliv na biodiverzitu lesních organismů. Zalesňování zemědělských pozemků může, zejména v případě orných půd, podpořit snížení eroze a snížit znečištění vod. Osa II má kromě environmentálního také sociálně-ekonomický význam. Dotace přidělené zemědělcům v zemědělsky méně příznivých oblastech podporují setrvání obyvatelstva a zemědělství na těchto územích. Rovněž agroenvironmentální opatření jsou výrazem posunu ve Společné zemědělské politice a následně i české zemědělské politice. Tento posun snižuje motivaci k vytváření kvantity a zvyšuje motivaci pro šetrnou údržbu krajiny.

(2) Osa II v Programu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 Stejně jako v jiných osách Programu rozvoje venkova na období 2007–2013 je možné nalézt v Ose II základní strukturu61: Priorita – Cíl – Opatření. V Ose II jsou deklarovány tři Priority: 1. Biologická rozmanitost, 2. Ochrana vody a půdy, 3. Zmírňování klimatických změn. 61

Tato struktura je dána již v NS PRV

111


První priorita má plný název Biologická rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin. Na tuto prioritu navazují opatření s cílem podpory zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí a příznivých pro biodiverzitu a krajinu. Dalším cílem v této prioritě je podpora environmentálně šetrného způsobu hospodaření v oblastech s vysokou přírodní hodnotou. Oblasti s vysokou přírodní hodnotou leží jak na zemědělské, tak na lesní půdě. Druhá priorita, Ochrana půdy a vody, má za cíl ochranu jakosti povrchových a podzemních vod. Cíle má být dosaženo opatřeními zaměřenými na protierozní ochranu a vhodné používání zemědělského půdního fondu. Třetí priorita, Zmírňování klimatických změn, má za cíl podporu využívání obnovitelných zdrojů energie. Tohoto má být dosaženo stávajícím lesnickým potenciálem a jeho posílením. Přitom mají být přitom zachovány jiné pozitivní funkce lesa. Podíly priorit: Z uvedených tří priorit Osy II získá nejvíce financí62 priorita první – více než tři čtvrtiny fondů Osy II. S nejméně fondy se bude muset spokojit priorita třetí – necelých 6 %. Částka pro prioritu první odráží skutečnost, že zemědělská krajina je kriticky důležitá pro uchování české přírodní rozmanitosti a tato rozmanitost významně klesala v posledních desetiletích. Zachování přírodní rozmanitosti má ekonomický, ekologický, estetický a etický význam. Relativně nízká částka pro prioritu třetí odráží fakt, že pro zmírnění klimatických změn bude klíčová změna situace v průmyslové, nikoliv v zemědělské výrobě. Jiným typem rozdělení jednotlivých opatření, které je nezávislé na vymezených prioritách, je podle zemědělských a lesních půd. Z praktických důvodů jsou níže uvedená opatření řazena dle tohoto rozdělení.

(3) Skupiny opatření jednotlivých priorit Osy II Společné a odlišné charakteristiky a podmínky pro opatření Osy II:

ve všech opatřeních se jedná o přímou nenávratnou dotaci,

62

V době psaní textu se předpokládá 55.2 % na Osu II z celkových 93 mld Kč na Program rozvoje venkova 2007–2013 (73 mld EU, 20 mld. Kč domácí zdroje). Z toho má jít 76.5 % na první prioritu, 17,6 % na druhou prioritu a 5,9 % na třetí prioritu OSY II.

112


způsobilost příjmu dotace se liší geograficky (jednotlivé tituly mohou být geograficky vymezeny), procento podpory se může odlišovat u jednotlivých opatření, maximum je 100 %, pro velkou část opatření jsou relevantní podmínky cross compliance (opatření LFA, NATURA 2000, agroenvi atd.).

II.1 Skupina opatření zaměřená na udržitelné využívání zemědělské půdy

II.1.1 Platby za přírodní znevýhodnění poskytované v horských oblastech a platby poskytované v jiných znevýhodněných oblastech (LFA) Priorita první Příjemce podpory: Zemědělci, fyzické nebo právnické osoby, obhospodařující půdní bloky evidované v LPIS s kulturou travní porost v LFA (oblasti LFA, tj. znevýhodněné oblasti, jsou stanoveny). Musí vstoupit s minimálně 1 ha travního porostu a plnit stanovené podmínky managementu. Podpory na toto opatření budou, stejně jako v předchozím programovacím období, vypláceny pouze na travní porosty. Kromě sociálněekonomického vlivu (udržení příjmů v zemědělsky méně příznivých oblastech) má mít opatření též restrukturalizační účinek (podpora chovu skotu a jiných hospodářských zvířat). Výše dotace je odstupňována dle typů oblastí LFA. II.1.2 Platby v rámci oblastí NATURA 2000 a Rámcové směrnice pro vodní politiku 2000/60/ES Priorita první a druhá Příjemce podpory: a) Zemědělci hospodařící v oblastech NATURA 2000, které jsou současně 1. zónami národních parků a chráněných krajinných oblastí a splňující stanovené podmínky opatření b) Pozn.: Podmínky v návaznosti na Rámcovou směrnici pro vodní politiku nejsou dosud dopracovány. II.1.2.1 Platby v rámci NATURA 2000 na zemědělské půdě Smyslem tohoto opatření je udržet druhově bohaté louky a pastviny v jádrových územích národních parků (NP) a chráněných krajinných 113


oblastí (CHKO). Příspěvek je poskytován na extenzivní obhospodařování travních porostů, s vyloučením hnojení. Dotace se bude vyplácet pro oblast území NATURA 2000 v 1. zónách NP a CHKO. Dotace z tohoto titulu může být vyplacena tam, kde je území NATURA 2000 a současně 1. zóna NP a CHKO. Zatímco všechny 1. zóny jsou území NATURA 2000 v České republice, zdaleka ne všechny „naturové“ lokality jsou v 1. zónách63. Toto opatření Plánu rozvoje venkova navazuje na ELFA v rámci HRDP64 v roce 2005–2006.

II.1.2.2 Rámcová směrnice pro vodní politiku ES Toto podopatření není v současné době formulováno. Bude dopracováno do prosince 2009 v návaznosti na schválení 8 plánů oblastí povodí podle krajů.

II.1.3 Agroenvironmentální opatření Priorita první a druhá Příjemce podpory: Zemědělec, fyzická nebo právnická osoba, obhospodařující určitou minimální plochu zemědělské půdy vedené v LPIS (minimální výměra je od 0,25 ha do 5 ha dle charakteru produkce) a splňující stanovené podmínky agroenvironmentálních opatření. Agroenvironmentální opatření měla k dispozici nejvíce prostředků v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova na období 2004–2006. Spolu s LFA jsou také finančně nejobjemnější částí v rámci PRV na období 2007–2013. Agroenviromentální opatření jsou poměrně dobře známým schématem. Informace je dostupná zejména na webu65, ale i v informačních brožurkách66, nebudeme se proto jimi zabývat detailně. Představíme si však nové tituly, které přibudou do agroenvironmentálního schématu v novém programovacím období 2007–2013. Opatření budou členěna na skupiny:

63 64 65 66

V Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 je relativně malá celková částka na lokality NATURA 2000. Horizontální plán rozvoje venkova.. Např. http://www.agroenvi.cz/~HRDP/~agroenvironmentální opatření (stránky Ústavu zemědělských a potravinářských informací). Hradil, R., Hofhanzl, A. (2004): Agroenvironmentální programy České republiky. MŽP/MZe, Praha.

114


Podopatření A: Postupy šetrné k životnímu prostředí Ekologické zemědělství Integrovaná produkce Podopatření B: Ošetřování travních porostů Podopatření C: Péče o krajinu Zatravňování orné půdy Pěstování meziplodin Biopásy Ve skupině podopatření A, šetrných postupů, bude nově možno získat dotace na integrované67 pěstování zeleniny. Ve skupině B, ošetřování travních porostů, si bude možno vybrat z 10 způsobů obhospodařování (managementu) travního porostu. Novinkou budou zvláště podtituly nehnojené mezofilní68 a vlhkomilné louky a také suché stepní trávníky a vřesoviště. V podskupině zatravňování orné půdy si všimněme nového podtitulu zatravňování orné půdy podél vodního toku. Tento podtitul by měl podpořit prevenci splachů dusičnanů a pesticidů do vodních toků. Podtitul zatravňování regionální směsí již není omezen pouze na oblast Bílých Karpat, jako v předcházejícím programovacím období. Z hlediska biodiverzity a ekologické stability je důležité, aby se travní porosty sestávaly z většího množství druhů místně přizpůsobených travin a bylin (což není případ běžných komerčně prodávaných travních směsí). Možností je i kombinovaný podtitul zatravňování orné půdy regionální směsí podél vodního toku, který má vyšší dotaci než předchozí dva podtituly základní. Je důležité důkladně prostudovat podmínky poskytnutí podpory pro jednotlivé podtituly v každoročně vydávané metodice k provádění agroenvironmentálních opatření. Podmínky jsou poměrně významné.

67 68

Integrované zemědělství lze nazírat jako mezistupeň mezi zemědělstvím ekologickým a konvenčním, přičemž blíže má patrně k zemědělství konvenčnímu. Mezofilní: snášející střední vlhkost.

115


II.2 Skupina opatření zaměřená na udržitelné využívání lesní půdy II. 2.1 Zalesňování zemědělské půdy Priorita třetí Příjemce podpory: Vlastníci nebo nájemci zemědělské půdy anebo sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců zemědělské půdy. Zalesňovaná půda musí být evidována v LPIS na jméno žadatele. Opatření nelze realizovat na území hl. města Prahy. II.2.1.1 První zalesnění lesního porostu Podporu lze získat: a) na první založení lesního porostu, b) na péči o založený lesní porost pod dobu 5 let, c) na náhradu za ukončení zemědělské činnosti na zalesněném zemědělském pozemku po dobu 15 let od založení. Dotaci lze získat na ornou půdu i jiné typy zemědělské půdy. Z hlediska státní politiky je významné snížení podílu zornění půdy. Zalesnění orné půdy zpravidla přispívá k snížení eroze a k snížení obsahu dusíku ve vodních tocích. Deklarovaným cílem je i zpomalování klimatické změny (absorpce vzdušného uhlíku). Opatření je cíleno na zemědělskou půdu méně vhodnou pro zemědělskou výrobu. Žadatel musí doložit souhlas různých orgánů veřejné správy k zalesnění. Lze očekávat, že v případě žádosti o zalesnění přírodně cenných travních porostů bude žádost zamítnuta.

II.2.1.2 Založení porostů rychle rostoucích dřevin pro energetické využití Toto opatření slouží zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na zdrojích energie. Má přispět k snížení podílu zornění půdy a umožnit diversifikaci výroby na venkově. Opatření je cíleno na ornou půdu a travní porosty méně vhodné pro zemědělskou výrobu. Obvyklými dřevinami pro toto využití jsou topoly a vrby. Podmínkou je užití geneticky a stanovištně vhodných druhů a odrůd pro výsadbu.

116


II.2.2 Platby v rámci NATURA 2000 v lesích69 Priorita první Příjemce podpory: Soukromý vlastník lesního pozemku nebo sdružení soukromých vlastníků lesních pozemků s právní subjektivitou. V rámci tohoto opatření je následující jediné podopatření: II.2.2.1 Zachování hospodářského souboru lesního porostu z předchozích produkčního cyklu Smyslem tohoto opatření je zachování kontinuity vývoje lesního ekosystémů v přírodně cenných lokalitách. Rychlou změnou hospodářského souboru nebo hospodářského tvaru lesa při obnově (tj. těžbě a následné výsadbě lesa) může dojít k vyhynutí vzácných druhů lesních organismů. Příspěvek je vyplácen po dobu 20 let, kdy se žadatel zaváže, že na zařazené porostní skupině dodrží doporučenou obnovní druhovou skladbu nebo způsob obnovy lesa pomocí výmladků. Příspěvek je určen pouze soukromým vlastníkům a jejich sdružením s právní subjektivitou, nikoliv lesům ve veřejném vlastnictví. Další navrhované opatření v rámci NATURA 2000 „Ponechání samovolnému vývoji“ z Programu rozvoje venkova, přinejmenším prozatím, vypadlo. II.2.3 Lesnicko-environmentální platby Priorita první Příjemce podpory: Subjekty (fyzické a právnické osoby včetně obcí) hospodařící v lesích soukromých osob nebo jejich sdružení nebo obcí a jejich sdružení. V rámci tohoto opatření je jediné následující podopatření: II.2.3.1 Zlepšování druhové skladby lesních porostů Podopatření má podpořit pěstování porostů s rozmanitější druhovou a prostorovou skladbou, neboť současná monokulturní skladba velké části českých porostů je vnímána jako problematická. Podopatření má posílit zastoupení dřevin, které jsou tolerantnější vůči škodlivým činitelům jako je vzdušné znečištění nebo kůrovec. Současně mají podporova69

V Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 je relativně malá celková částka na lesní lokality NATURA 2000.

117


né druhy dřevin meliorační (zlepšující) účinek na půdu, na rozdíl od nejvíce rozšířeného smrku. Žadatelé, kterými mohou být fyzické a právnické osoby (včetně obcí) hospodařící v lesích soukromých osob nebo v lesích obcí (nebo v lesích sdružení), se zavazují na dobu 20 let. Věk porostní skupiny musí být v rozpětí 6–30 let. Dotace se platí na podíl melioračních a zpevňujících dřevin (MHD) nad rámec minimálního podílu stanoveného v LHP70. Zvyšování či zachování výchozího podílu je docilováno výchovnými zásahy (prořezávkou, probírkou). Výše podpory je odstupňována ve čtyřech intervalech dle procentuálního zastoupení nad stanovený minimální podíl. Podíl MHD se musí doložit minimálně na konci 10. a 20. roku. Další navrhované opatření v rámci lesnicko-environmentálních plateb „Vytváření biotopů pro druhy vázané na staré stromy a tlející dřevo“ nebylo do Programu rozvoje venkova zařazeno. Celkově lze konstatovat, že lesnicko-environmentální platby jsou v České republice na svém skromném počátku. Dalším opatřením týkající se lesnické půdy je:

II.2.4 Obnova lesnického potenciálu a podpora společenských funkcí lesů Priorita třetí Příjemce podpory: Vlastník nebo nájemce pozemku určeného k plnění funkcí lesa anebo sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců pozemků určených k plnění funkcí lesa. Opatření nelze realizovat na území hl. města Prahy. Zde jsou vymezena 2 podopatření: II.2.4.1 Obnova lesnického potenciálu a zavádění preventivních opatření Tento titul je již znám z předchozího programovacího období, kde byl zařazen v Operačním programu Zemědělství. Jedná se o dotaci na ochranná opatření pro zamezení či zmírnění hospodářských škod v lesích, které jsou způsobeny biotickými (hmyz) i abiotickými (požár) činiteli. Kromě preventivních opatření jsou dotovány i rekonstrukce lesních porostů a obnova lesa po kalamitních těžbách. Předmětem finanční podpory mohou být i opatření na drobných lesních tocích apod. 70

Lesní hospodářský plán.

118


Zažádat mohou vlastníci nebo nájemci pozemku, včetně jejich sdružení s právní subjektivitou. Posledním lesnickým podopatřením je:

II.2.4.2 Neproduktivní investice v lesích Také tento titul měl svůj ekvivalent v předchozím programovacím období v rámci Operačního programu Zemědělství. Podopatření má usměrnit návštěvnost lesa a vytvářet dobré vztahy mezi veřejností a lesními hospodáři. V současné době je většina českých lesů volně přístupná veřejnosti, na rozdíl od některých jiných zemí. Návštěvnost lesa má významný rekreační efekt pro obyvatelstvo, avšak vyskytují se i negativní jevy (odpadky, zvýšené nebezpečí požárů, eroze působená horskými koly na některých lokalitách, škody na lesních školkách, atd.). Předpokládá se, že usměrněním návštěvnosti pomocí stezek, cyklostezek a přístřešků je možno odvést masy návštěvníků od citlivých míst. Existuje snaha soustředit největší nápor rekreantů na přiměřeně „zpevněné“ plochy a zařízení. Zřizovaná zařízení, jako jsou mostky a zábradlí, přispějí také ke zvýšení bezpečnosti návštěvníků71. Osvětové informační tabule mají podpořit kladný vztah k lesu a k přírodě. O tuto dotaci mohou zažádat vlastníci a nájemci pozemku určeného k plnění funkcí lesa. Zavazují se přitom plnit cíle podopatření po dobu nejméně 5 let. Závěrem lze konstatovat, že dochází k dalšímu začleňování lesnictví do systému podpory venkova, i když na některé druhy opatření jsou fondy zatím malé (NATURA 2000, lesnicko-environmentální opatření). Vysoký podíl lesů ve veřejném vlastnictví je určitou nevýhodou pro Českou republiku z hlediska dotační politiky EU. Předpokládá se, že není třeba dotovat zajištění veřejného zájmu, jako jsou mimoprodukční funkce lesa, v lesích státních, případně ani v obecních.

Podmínky Cross compliance a Osa II Systém cross compliance72 bude platit v programovacím období 2007– 2013 nejen pro přidělování zemědělských přímých dotací, ale i pro určitá opatření financovaná z EAFRD. V rámci OSY II se jedná o opatření LFA, NATURA 2000 na zemědělské půdě, opatření související s Rámcovou

71 72

Nadále ovšem bude platit ustanovení dle lesního zákona, že do lesa vstupuje každý na vlastní nebezpečí. Česky se někdy překládá jako křížový soulad. Jde o způsob prosazení existující legislativy možností postihu přes dotace.

119


vodní směrnicí a agroenviromentální opatření. Dále se to týká dotací na první zalesnění zemědělské půdy, platby v rámci NATURA 2000 na lesních pozemcích a lesnicko-environmentální platby. Žadatelům o výše zmíněné dotace se proto doporučuje, aby se seznámili s požadavky cross compliance. Dvě základní skupiny požadavků jsou tzv. standard GAEC a standardy SMR (anglické zkratky). 73 Standard GAEC bude v platnosti pro čerpání z EAFRD od roku 2007. Standardy SMR budou vázány na dotace ze zmíněných opatření OSY II až od roku 2009. Veřejná správa je povinna zajistit možnost vzdělávání a informace zemědělců ohledně systému cross compliance.

3.2.3 Význam úlohy osy III EAFRD OSA III. KVALITA ŽIVOTA VE VENKOVSKÝCH OBLASTECH A DIVERZIFIKACE HOSPODÁŘSTVÍ VENKOVA (1) Základní východiska osy III Tato osa má specifické postavení v rámci EAFRD, protože se ve svých intervenčních opatřeních zaměřuje zejména na zvýšení kvality „způsobu života“ na venkově, čehož má být postupně dosaženo prostřednictvím „diverzifikace venkovské ekonomiky“ směrem k nezemědělským činnostem. Hlavní důraz bude soustředěn na tvorbu nových pracovních míst a zlepšení podmínek pro život rodin a mladých lidí na venkově, dále na zlepšení občanského vybavení a služeb včetně nezbytné infrastruktury a ochranu životního prostředí s důrazem na zhodnocení potenciálu venkovské krajiny a zachování kulturního dědictví venkova. Tato osa řeší dlouhodobé negativní trendy snižování populace ve venkovských obcích, které jsou částečně spojeny s obecnými demografickými trendy vývoje a částečně se ztrátou pracovních příležitostí v zemědělství, jež je důsledkem zvyšování efektivnosti a celkové konkurenceschopnosti. Ve venkovském prostoru došlo k výraznému snížení počtu pracovních sil v zemědělství z více než 500 000 v roce 1989 na cca 145 000 v roce 2004, přičemž v současné době se nová pracovní místa téměř nevytvářejí z důvodu nízkého zájmu o zaměstnávání ze strany zemědělských 73

Angl. GAEC, Good Agricultural and Environmental Condition, čes.: Dobrý zemědělský a environmentální stav (či podmínky), angl. SMR, Statutory Management Requirements, čes.: zákonné požadavky na hospodaření.

120


podniků. Se snižováním zemědělské výroby, především některých výrob náročných na ruční práce (chmel, ovoce, zelenina apod.), klesá i potřeba sezónních pracovníků. Pro venkov je aktuálním problémem řešení stabilizace venkovského obyvatelstva prostřednictvím diverzifikace činností zemědělských podniků směrem k nezemědělským činnostem. Venkovské obce totiž nedokáží zcela uspokojit základní potřeby svých obyvatel (zejména nabídku práce, bydlení, vybavení, infrastruktury), ale i další potřeby (společenské a kulturní). V důsledku toho dochází k migraci zejména mladých lidí do atraktivnějších částí země. Populace venkova tak stárne a podmínky ekonomického růstu na venkově se dále zhoršují. Tato osa bude ze 75 % financována z prostředků Evropské unie v regionech cíle konvergence a z 50 % mimo regiony cíle konvergence.

(2) OSA III v Programu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013

V ose III jsou plánovány celkem 3 priority: 1. Tvorba pracovních příležitostí (36 % z osy) Cílem je vytvořit pracovní místa a zajistit vyšší příjmovou úroveň obyvatel venkova rozvojem a diverzifikací aktivit na venkově a podporou venkovské turistiky. 2. Podmínky růstu a kvalita života na venkově (57,5 % z osy) Cílem je vytvořit podmínky růstu ve venkovských oblastech. Zlepšit vybavení a vzhled vesnic a veřejných prostranství a posílit sounáležitost obyvatel s místním prostředím a dědictvím venkova. Zabezpečit rozvoj venkovské infrastruktury s cílem rozvoje malého a středního podnikání a zlepšení životního prostředí venkovských sídel. 3. Vzdělávání a místní partnerství (6,5 % z osy) Cílem je přispět k vyšší úrovni vzdělanosti a uplatnění na trhu práce venkovských obyvatel rozvojem poradenství a vzdělávání a zvýšit používání informačních a komunikačních technologií. Iniciovat vytváření a rozvoj místních partnerství a podporovat využití vnitřního potenciálu venkova. V oblasti osy III si Česká republika definovala své priority tak, že jako hlavní je zdůrazněno zlepšování podmínek růstu a zvyšování kvality života na venkově. Mělo by jít zejména o budování infrastruktury venkovských obcí včetně čistíren odpadních vod, podporu využívání obnovitelných zdrojů a ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví venkova. Tato priorita, primárně zaměřená na kvalitu života na venkově, má tedy 121


synergický efekt v oblasti udržitelného rozvoje a ochrany zdrojů povrchových i podzemních vod. Součástí priority jsou akce k využívání obnovitelných zdrojů energie a rozšíření informačních a komunikačních technologií, které mají horizontální průmět. Druhá nejvýznamnější priorita („Tvorba pracovních příležitostí“) je zaměřena na podporu hospodářských činností, diverzifikaci činností, zakládání mikropodniků a cestovní ruch. Koncentrace veřejných a soukromých zdrojů při realizaci projektů této priority odpovídá trendům a požadavkům na zapojení podnikatelů do cíleného rozvoje venkova. Tvorba pracovních míst se tak stane významnou oblastí podpory v rámci osy III. Obecně je ovšem důležité zdůraznit, že budou zvýhodněny projekty sledující více cílů programu nebo zakotvené v místní rozvojové strategii. Nejvyšší přidanou hodnotu by měly přinést následující klíčové akce:

zlepšení základních služeb včetně čištění odpadních vod, obnova a rozvoj dědictví venkova, diverzifikace hospodářských činností, včetně využívání obnovitelných zdrojů energie.

(3) Skupiny opatření jednotlivých priorit osy III

Priorita III.1 – „Tvorba pracovních příležitostí“ (skupina opatření zaměřená na diverzifikaci hospodářství venkova) Společné charakteristiky a podmínky pro všechny opatření priority III.1:

u všech opatření se jedná o přímou nenávratnou dotaci, omezení geografické způsobilosti příjemců podpory u všech níže uvedených opatření (projekt může být realizován v obci do 2000 obyvatel na území České republiky), maximální výše podpory činí 50 % celkových přijatelných nákladů (u opatření III.1.3 je výjimka pro neziskové organizace v maximální výši podpory 90 % přijatelných výdajů), minimální celkové přijatelné náklady na projekt jsou 50 000 Kč.

122


Opatření III.1.1 Diverzifikace činností nezemědělské povahy (8,5 % z osy) Příjemce podpory: Fyzické osoby – členové zemědělského podniku – zemědělští podnikatelé, jejich rodinní příslušníci nebo subjekt, který splňuje podmínky pro zařazení do kategorie mikropodniků. Opatření III.1.2 Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje (15 % z osy) Příjemce podpory: Příjemci podpory mohou být fyzické a právnické osoby (i bez historie, včetně OSVČ a sdružení), které splňují podmínky pro zařazení do kategorie mikropodniků74. Opatření III.1.3. Podpora cestovního ruchu (12,5 % z osy) Příjemce podpory: Příjemcem podpory mohou být podnikatelské subjekty – fyzické a právnické osoby s oprávněním pro zemědělskou nebo lesnickou činnost, u nezemědělských subjektů pouze pokud činnost zahajují nebo mají kratší než dvouletou historii, a rovněž neziskové organizace (včetně zájmových sdružení a spolků) s právní subjektivitou.

Priorita III.2 – „Podmínky růstu a kvalita života na venkově“ (skupina opatření zaměřená na zlepšení kvality života ve venkovských oblastech) Společné charakteristiky a podmínky pro všechny opatření priority III.2:

u obou opatření se jedná o přímou nenávratnou dotaci, maximální výše podpory činí 50 % celkových přijatelných nákladů pro podnikatelské subjekty,

pro neziskové organizace je to 90 % u III.2.1 a 100 % u III.2.2, 100 % pro obce a sdružení obcí, státní organizace a státní podniky, správce povodí a správce vodních toků, organizační složky státu, minimální celkové přijatelné náklady na projekt jsou 50 000 Kč,

74

Doporučení Komise č. 2003/361/ES, o definici mikropodniků, malých a středních podniků. Mikropodnik je definován jako podnik, který zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a jehož roční obrat a/nebo roční celková účetní rozvaha nepřekračují 2 mil. eur.

123


projekt může být realizován v obci do 2 000 obyvatel na území České republiky.

Opatření III.2.1 Obnova a rozvoj vesnic (54 % z osy) Příjemce podpory: Obce, sdružení obcí, společnosti vlastněné z více než 50 % obcemi, státní organizace a státní podniky, správci povodí a správci vodních toků, organizační složky státu, podnikatelské subjekty – fyzické a právnické osoby. Opatření III.2.2 Ochrana a rozvoj dědictví venkova (3,5 % z osy) Příjemce podpory: Obce, sdružení obcí, neziskové organizace s právní subjektivitou, podnikatelské subjekty – fyzické a právnické osoby, organizační složky státu.

Priorita III.3 týkající se vzdělávání a informování hospodářských subjektů působících v oblastech, na něž se vztahuje osa 3 V rámci priority III.3 je plánována realizace jednoho opatření, jehož charakteristiky jsou následující:

jedná o přímou nenávratnou dotaci, maximální výše podpory činí 100 % celkových přijatelných nákladů, minimální celkové přijatelné náklady na projekt jsou 50 000 Kč, projekt může být realizován na celém území České republiky.

Opatření III.3.1 Vzdělávání a informace (2 % z osy) Příjemce podpory: Konečný příjemce: obce, sdružení obcí, neziskové organizace s právní subjektivitou, podnikatelské subjekty – právnické nebo fyzické osoby mající vzdělávání nebo poskytování informací jako předmět činnosti zapsaný v obchodním rejstříku a zaměření jejich projektu odpovídá prioritám osy III Programu rozvoje venkova. Uživatel: fyzické nebo právnické osoby se zájmem zahájení nebo rozšíření podnikání nebo působení na venkově v rámci osy III.

124


Priorita III.4. týkající se získávání dovedností a propagace za účelem přípravy a provádění strategií místního rozvoje V rámci priority III.4 je plánována realizace jednoho opatření, jehož charakteristiky jsou následující:

jedná se o přímou nenávratnou dotaci, maximální výše podpory činí 100 % celkových přijatelných nákladů, maximální výše provozních nákladů je 10 % z celkových nákladů, minimální celkové přijatelné náklady na projekt 50 000 Kč, projekt může být realizován na celém území České republiky.

Opatření III.4.1 Získávání dovedností, animace, provádění (4,5 % z osy) Příjemce podpory: Příjemcem podpory mohou být neziskové organizace s právní subjektivitou (nikoliv však místní akční skupiny LEADER), sdružení obcí, obce, podnikatelské subjekty – fyzické a právnické osoby.

3.2.4 Význam úlohy osy IV – LEADER OSA IV – LEADER (1) Základní východiska osy IV Venkovské oblasti v členských zemích Evropské unie jsou vystavovány celé řadě problémů, které mohou významně ovlivnit jejich životaschopnost. Mezi tyto problémy patří například stárnutí populace venkova, v některých oblastech přetrvávající odliv obyvatelstva, nedostatek pracovních příležitostí, omezený rozsah dostupných služeb i možností pro kvalitní trávení volného času. Jednou významnou formou pro podporu rozvoje venkova je metoda LEADER (propojování akcí hospodářského rozvoje venkova).

Metoda LEADER – historie, účel a cíl OSA IV LEADER navazuje na iniciativu LEADER+, která byla významným programem EU v období 2000 – 2006 a navazuje na předcházející programy LEADER I (1991–1994) a LEADER II (1994–1999). Metoda LEADER se tak stala po třech svých programových obdobích natolik propracovaná a ověřená, že je možné její koncepci použít u hlavních programů rozvoje venkova v rozsáhlejším měřítku.

125


Pro nové členské země, které vstoupily do EU 1.5.2004, ovšem nebyla tato iniciativa otevřena pro zkrácené programové období 2004 – 2006. Plně přístupná se tedy stane v období 2007 – 2013. Hlavní gestoři problematiky rozvoje venkova v uplynulém období (MMR a MZe) však přesto zajistili podmínky pro získání zkušeností s touto metodou a vytvořili podobné programy financované z národních zdrojů. Významné jsou také mnohaleté zkušenosti obcí, svazků obcí a místních akčních skupin s programováním rozvoje a s přípravou a realizací projektů zejména v rámci Programu obnovy venkova (MMR) a programu LEADER ČR (MZe), i s přispěním předstupních programů (SAPARD) a strukturálních fondů EU (OP Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství – podopatření 2.1.4. Rozvoj venkova – podopatření typu LEADER +). Hlavním cílem metody LEADER je pomoci představitelům venkovských oblastí, aby se zamýšleli nad dlouhodobým potenciálem svých oblastí, a současně podporovat zavádění integrovaných, vysoce kvalitních a originálních strategií pro trvale udržitelný rozvoj, zkoušení nových způsobů podpory přírodního a kulturního dědictví, upevňování ekonomického prostředí, tvorbu pracovních míst a zejména zlepšení organizačních schopností komunit (obce, obyvatelé). V České republice byla v letech 2003 – 2006 díky vstřícnému přístupu MZe i MMR vytvořena síť zhruba 40 funkčních MAS, které již zpracovaly své rozvojové strategie, přičemž desítky dalších MAS se postupně ustavují a vytvářejí své rozvojové záměry. Osvojování potřebných schopností pro jejich zpracování i jejich realizace prostřednictvím konkrétních projektů bylo podpořeno z veřejných prostředků v rámci výše uvedených programů. Místní akční skupiny získaly v uplynulém období dostatečné zkušenosti, aby byly schopny realizovat své rozvojové strategie prostřednictvím spolupráce a vytváření sítí. V některých případech ovšem nebylo jejich prvotním zájmem vytvoření funkčních partnerství, ale získání finančních prostředků, příp. pouze účelové založení MAS. Přesto je možné konstatovat, že získané pozitivní zkušenosti si místní akční skupiny předávají nejen mezi sebou ale i dalším aktérům rozvoje venkova (subjektům veřejného, soukromého a neziskového sektoru).

Místní akční skupiny (MAS) Metoda LEADER je tedy rozvíjena prostřednictvím tzv. místních akčních skupin (MAS), což jsou uskupení aktérů z ekonomické, veřejné i neziskové sféry. MAS rozvíjí své aktivity ve venkovském prostoru, který je vymezen nejen geografickými, ale také ekonomickými a kulturními charakte126


ristikami, umožňujících realizovat společnou rozvojovou strategii. Tato strategie je základním dokumentem, který zakotvuje všechny zvláštnosti území, na němž příslušná MAS působí, a současně stanovuje cesty, jak těchto zvláštností a odlišností od jiných území využít pro rozvoj oblasti. Důležitým rysem této dlouhodobě udržitelné strategie je, že integruje činnosti různých venkovských aktérů na principu partnerství a vzájemné spolupráce. Cílem podpory v rámci metody LEADER je vytvořit podmínky pro rozvoj partnerských vztahů mezi různými skupinami venkovských aktérů, a to na základě dobře připravené strategie zpracované za účasti co nejširší veřejnosti, a reflektující veškeré potřeby a možnosti příslušného území. Pro zdůraznění důležitosti podpory hospodářského rozvoje dotčeného území je podmínkou, aby více než 50 % členů MAS představovali partneři ze soukromé sféry. Místní akční skupina musí být schopna si zajistit vlastní vedení a především způsob spravování veřejných prostředků, které získá na základě dobře zpracovaných strategií. To je možné zajistit prostřednictvím administrativního a finančního vedoucího nebo formou společné právní struktury. Realizaci místní strategie zajišťuje MAS prostřednictvím projektů, jejichž výběr, administrace, monitoring i kontrola je plně v jejích rukou. Každá MAS musí mít svého manažera a ustavené orgány: výběrovou komisi, programový výbor nebo valnou hromadu, v nichž je soukromá sféra zastoupena minimálně z 50 %. Členové místní akční skupiny musí mít na území působnosti MAS trvalé bydliště, sídlo nebo provozovnu, nebo být pro toto území místně příslušní. MAS zajišťuje především následující činnosti:

přípravu a realizaci strategie LEADER informační a osvětovou činnost pro žadatele o podporu a veřejnost, vyhlašování výzev k podávání žádostí, jejich příjem, administraci, hodnocení, výběr projektů a jejich monitoring a kontrolu v průběhu realizace, vzdělávání zaměstnanců MAS a budování vlastních schopností. Místní akční skupiny získávají zdroje z příspěvků členů a sponzorských darů, grantů a dotací, půjček a z vlastní vedlejší hospodářské činnosti. Pojmem koncepce podle iniciativy LEADER se rozumí místní rozvojová strategie, která obsahuje přinejmenším následující prvky: a) programy vztahující se k určitému území koncipované pro dobře vymezené venkovské oblasti na subregionální úrovni

127


b) přístup zdola ponechávající při zpracovávání a realizaci místních rozvojových strategií prostor pro rozhodování místním akčním skupinám, c) partnerství veřejného a soukromého sektoru na místní úrovni (dále jen „místní akční skupiny”, d) celkový víceoborový přístup k řešení založený na součinnosti zúčastněných subjektů a projektů z různých oblastí místní ekonomiky, e) realizace novátorských koncepcí, f) realizace projektů ve spolupráci, g) vytváření sítí místních partnerů.

(2) OSA IV v Programu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 Horizontální osa IV prochází napříč všemi ostatními osami. Projekty realizované v jejím rámci budou vycházet z opatření ostatních os. Osa IV – LEADER metodicky i věcně navazuje na současný Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství a jeho podopatření 2.1.4 (podopatření typu LEADER) a rozvíjí myšlenku účelnosti podpory vzájemné spolupráce obcí, venkovských regionů a partnerství všech aktérů z ekonomické, sociální i neziskové sféry, působících ve venkovském prostoru na souvislém území se společnou charakteristikou a problémy. Pozornost bude i v novém období soustředěna do již osvědčeného způsobu, vytipování, realizace i správy činností zaměřených na sociální a hospodářský rozvoj určité oblasti prostřednictvím integrovaných rozvojových strategií, na jejichž formulaci i pravidelné aktualizaci se bude podílet co nejširší okruh obyvatel venkova (princip ze zdola – nahoru). V ose IV jsou plánovány celkem 2 priority: 1. Implementace místní rozvojové strategie (90 % z osy) Cílem je růst konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a kvality života na venkově, diverzifikace ekonomiky, zavedení místní rozvojové strategie do systému programů rozvoje venkova a uplatnění principů Leader. 2. Realizace projektů spolupráce (10 % z osy) Cílem je rozvoj a propagace spolupráce a nejlepších výsledků a projektů. Dále je tato priorita také zaměřena na zavedení místní rozvojové strategie do systému programů rozvoje venkova, a rovněž uplatnění principů LEADER. Klíčovou roli zde bude hrát první priorita, která je dále rozdělena na dvě opatření. Prvním opatřením je IV.1.1 Místní akční skupina (max. 25 % 128


z osy), kde budou vybrány MAS pro zajištění realizace vlastního Strategického plánu Leader. Podpory se budou poskytovat na provoz, administrativu a poradenství spojené s realizací Strategického plánu Leader. Druhým opatřením je IV.1.2 Realizace místní rozvojové strategie (min. 65 % z osy) se zaměřením podpory na projekty, které jsou v souladu se Strategickým plánem Leader, vybrané místní akční skupinou a podmínkami opatření PRV Druhá priorita má relativně nejmenší podíl v této ose. Podpora bude poskytována na projekty spolupráce mezi územími nebo nadnárodní spolupráce s cílem povzbudit spolupráci mezi místními akčními skupinami v rámci členských států a na území třetích zemí. Smyslem tohoto opatření je využití příkladů nejlepší praxe k posílení inovačních postupů a přenosu znalostí. Nejvyšší přidanou hodnotu by měly přinést následující klíčové akce:

budování kapacit místních partnerství, provádění strategického plánu LEADER, zlepšování místního řízení. (3) Skupiny opatření jednotlivých priorit osy IV Společné charakteristiky a podmínky pro všechny opatření osy IV:

u všech opatření se jedná o přímou nenávratnou dotaci, omezení geografické způsobilosti příjemců podpory na území působnosti MAS – subregionální venkovské území s 10 000 až 100 000 obyvateli, na celém území České republiky, mimo území hl. města Prahy a měst s více než 25 000 obyvateli (v odůvodněných případech je možno udělit výjimku), pro veřejnou podporu osy LEADER platí, že 80% hradí EU a 20% národní zdroje.

129


Priorita IV.1 – „Implementace místní rozvojové strategie“ Opatření IV.1.1 Místní akční skupina (max. 25 % z osy) Příjemce podpory: V konkrétních podmínkách České republiky musí mít MAS právní subjektivitu, která může mít jednu z následujících forem: obecně prospěšná společnost (zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech), občanské sdružení (zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů), zájmové sdružení právnických osob (§ 20, písm. f) zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník), nadace (zákon č. 526/2002 Sb.). MAS nemůže mít formu obchodní společnosti, občanského sdružení podle § 829 Občanského zákoníku, nebo svazku obcí.

Opatření IV.1.2 Realizace místní rozvojové strategie (max. 65 % z osy) Příjemce podpory: Příjemce podpory je specifikován ve Strategickém plánu LEADER a v rámci jednotlivých opatření Programu rozvoje venkova s přihlédnutím ke specifikám metody LEADER. Příjemce působí na území působnosti MAS.

Priorita IV.2 – „Realizace projektů spolupráce“ Opatření IV.2.1 Realizace projektů spolupráce (10 % z osy) Příjemce podpory: Příjemci podpory mohou být obce, sdružení obcí, neziskové organizace včetně místních akčních skupin, podnikatelské subjekty – fyzické nebo právnické osoby.

130

Dílčí shrnutí – rámcová návaznost podpor ze současného období na intervence 2007–2013 Tab. 23: Návaznost hlavních dotačních titulů rozvoje venkova, tj. POV, SAPARD, OP RVMZ, HRDP, LEADER a připravovaný EAFRD (POV)

OSA I: Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví

Osy

Předvstupní období 2000–2004 (30. 4.)

SAPARD, opatření 1.1 Investice do zemědělského majetku SAPARD, opatření 1.2 Zlepšování zpracovávání a marketingu zemědělských produktů a produktů rybolovu SAPARD – 1.4 Meliorace a pozemkové úpravy

–

SAPARD, opatření 3.1: Zlepšování profesního vzdělávání –

– –

Členské období 2004 (1. 5.) – 2006

Programovací období 2007– 2013 – Plán rozvoje venkova

I.1 Opatření zaměřená na restrukturalizaci a rozvoj fyzického kapitálu a podporu inovací OP RVMZ – opatření 1.1 Investice do I.1.1 Modernizace zemědělských podniků zemědělského majetku OP RVMZ – opatření 1.3 Lesní I.1.2 Investice do lesů hospodářství OP RVMZ – opatření 1.2 Zlepšení I.1.3 Přidávání hodnoty zemědělským a zpracování zemědělských výrobků a potravinářským produktům jejich marketing OP RVMZ–- podopatření 2.1.1 I.1.4 Pozemkové úpravy Pozemkové úpravy I.2 Opatření přechodná pro ČR a ostatní nové člen. státy HRDP – Zakládání skupin výrobců I.2.1Seskupení producentů I.3 Opatření zaměřená na podporu vědomostí a zdokonalování lidského potenciálu OP RVMZ – opatření 2.2: Odborné I.3.1 Další odborné vzdělávání vzdělávání a informační činnost OP RVMZ – podopatření 1.1.1 I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců Investice do zemědělského majetku a podpora mladým začínajícím zemědělcům HRDP–- Předčasné ukončení I.3.3 Předčasný odchod do důchodu zemědělské činnosti – I.3.4 Využívání poradenských služeb

Osy


Členské období 2004 (1. 5.) – 2006

Programovací období 2007– 2013 – Plán rozvoje venkova

II.1 Opatření zaměřená na udržitelné využívání zem. II.1.1 Platby za přírodní znevýhodnění poskytované v horských oblastech a platby poskytované v jiných znevýhodněných oblastech Podpora v oblastech NATURA 2000 a II.1.2 Platby v rámci NATURA 2000 a Rámcové současně v 1. zónách NP a CHKO v směrnice pro vodní politiku 200/60/ES (WFD) souladu s nařízením Rady (ES) č. 1257/1999 byla v ČR realizována od roku 2005 HRDP – Agroenviromentální opatření II.1.3 Agroenvironmentální opatření

HRDP– Méně příznivé oblasti a Podpora méně příznivým oblastem byla využívána již v předvstupním období v letech oblasti s environmentálními 1998–2003 omezeními

OSA II: Zlepšování životního prostředí a krajiny

–

PP MZe - Programy podpory mimoprod. funkcí zem. SAPARD, opatření 2.3 Metody zem. produkce určené k ochraně ŽP a uchování krajiny

PP MZe – Programy podpory mimoprod. funkcí zem. – – –

HRDP – Lesnictví – – OP RVMZ – 1.3.1 Obnova lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem a zavádění příslušných ochranných preventivních opatření + 1.3.2 Investice do lesů

II.2 Opatření zaměřená na udržitelné využívání lesní půdy II.2.1 Zalesňování zemědělské půdy II.2.2 Platby v rámci NATURA 2000 v lesích II.2.3 Lesnicko-environmentální platby II.2.4 Obnova lesnického potenciálu a podpora společenských funkcí lesů

OSA III: Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova

Osy


SAPARD – opatření 2.2 SAPARD – opatření 2.2 SAPARD – opatření 2.2

SAPARD - 2.1. a) ,b) + POV –

–

–

OSA IV: LEADER

částečně POV, SAPARD

částečně POV, SAPARD částečně POV, SAPARD částečně POV, SAPARD částečně POV, SAPARD částečně POV, SAPARD částečně POV, SAPARD částečně POV, SAPARD

Členské období 2004 (1. 5.) – 2006

OP RVMZ – podopatření 2.1.5 Diverzifikace zemědělských aktivit částečně SROP: opatření 1.1 OP RVMZ – podopatření 2.1.5 Diverzifikace zemědělských aktivit

Programovací období 2007– 2013 – Plán rozvoje venkova III.1 Opatření k diverzifikaci hospodářství venkova III.1.1 Diverzifikace činnosti nezemědělské povahy III.1.2 Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje III.1.3 Podpora cestovního ruchu

III.2 Opatření ke zlepšení kvality života ve venkov. oblastech POV III.2.1 Obnova a rozvoj vesnic nové opatření III.2.2. Ochrana a rozvoj dědictví venkova III.3 Opatření týkající se vzdělávání a informování hospodářských subjektů, působících v oblastech, na něž se vztahuje osa II nové opatření III.3.1 Vzdělávání a informace III.4 Opatření týkající se získávání dovedností a propagace za účelem přípravy a provádění strategie místního rozvoje OP RVMZ – podopatření 2.1.4 Rozvoj III.4.1 Získávání dovedností, animace, provádění venkova (LEADER+) Celá osa 4 navazuje na OP RVMZ – IV.1 Implementace místní rozvojové strategie podopatření 2.1.4- Rozvoj venkova (podopatření typu LEADER+) - // - // - // - // - // - // - // -

IV.1.1 Konkurenceschopnost IV.1.2 Životní prostředí/obhospodařování území IV.1.3 Kvalita života/diverzifikace IV.2 Realizace projektů spolupráce IV.2.1 Spolupráce IV.3. Provoz místních akčních skupin IV.3.1 Provoz, získávání dovedností, animace


3.3 Shrnutí rozhodujících záležitostí pro rozvoj venkova v období 2007 – 2013 Již od 80. let existují snahy formulovat přijatelné alternativy, jak dále rozvíjet jednotlivé nástroje zemědělské politiky v rámci Evropy, ale i ve světě. Implementace tzv. „druhého pilíře“ SZP je dosavadním vyvrcholením tohoto procesu, přičemž není pochybnosti o tom, že agrární politika se musí rozvíjet o další aktivity. Výrazným rysem novodobé problematiky rozvoje venkova je také to, že existují poměrně značné rozdíly mezi jednotlivými typy venkovských oblastí. Nejedná se již o vymezení problému urbanizované oblasti versus venkov. To dokládá i zastavení vylidňování některých oblastí českého a moravského venkova, zejména pak pod tlakem suburbanizačních tendencí v zázemí městských center. V mezilehlých oblastech však k vysídlování venkova dochází stále. Jedná se zvláště o pohraniční oblasti, oblast Vysočiny a regiony s vyšší mírou nezaměstnanosti. Problém selektivní migrace z venkova je mj. i v její samotné struktuře, kdy nejvíce odchází mladí lidé do měst. Nezaměstnanost je tak na venkově vyšší a postihuje více ženy. V uplynulých letech byly v ČR realizovány programy pro rozvoj zemědělství a venkova kofinancované z EU. Byly to zejména SAPARD (2000– 2006), OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (2004–2006) a Horizontální plán rozvoje venkova (2004–2006). Přístup k rozvoji venkovana na bázi LEADERu byl v minulých letech prosazován prostřednictvím Programu obnovy venkova, předvstupního programu SAPARD, Programu LEADER ČR a podopatření LEADER+ v OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Hodnocení úspěšnosti výše uvedených nástrojů a nabyté zkušenosti byly využity při tvorbě českého Národního strategického plánu rozvoje venkova na léta 2007–2013, který se stal jádrem nastavení nové politiky podpory rozvoje venkovského prostoru v českých podmínkách. Prostřednictvím tohoto přístupu by tak v příštím programovacím období měla být politika rozvoje venkova řešena komplexnějším a konzistentnějším přístupem. Nicméně z nastaveného finančního plánu by mohla vyplynout i určitá rizika související s celkovými možnostmi financování aktivit s vazbou na kvalitní rozvoj venkovských oblastí.

134


Obr. 5: Strategie os, kvantifikované cíle a indikátory GLOBÁLNÍ CÍL Rozvoj venkovského prostoru České republiky založit na dodržování principů udržitelného rozvoje, systematickém zlepšování stavu životního prostředí, péči o přírodu a krajinu a snižování negativních vlivů intenzivního zemědělského a lesního hospodaření. Vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách s přednostní orientací na kvalitní potraviny, zvýšit podíl produkce uplatnitelné na zahraničních trzích a zvýšit HDP na obyvatele a příjmy venkovského obyvatelstva. Rozšiřovat a diverzifikovat ekonomické aktivity ve venkovském prostoru ČR vedoucí k rozvoji podnikání, tvorbě nových pracovních míst, hospodářskému růstu a ke snížení míry nezaměstnanosti na venkově. Posílit sounáležitost obyvatel na venkově a stabilizovat společenskou strukturu.

Osy a jejich cíle

OSA I Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví

OSA II Zlepšování životního prostředí a krajiny

OSA III Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova

OSA IV Leader

Cíl: Vytvořit silné a dynamické zemědělskopotravinářské odvětví

Cíl: Vytvořit multifunkční zemědělské a lesnické systémy prospěšné životnímu prostředí, přírodě a krajině

Cíl: Vytvořit různorodé pracovní příležitosti a prorůstové podmínky pro atraktivní život na venkově

Cíl: Iniciovat vytváření a rozvoj místních partnerství a využití vnitřního potenciálu venkova

Priority I.1: Modernizace, inovace a kvalita I.2: Přenos znalostí

Priority II.1: Biologická rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin II.2: Ochrana vody a půdy

Priority

Priority

III.1: Tvorba pracovních příležitostí

Zlepšení řízení a mobilizace vnitřního rozvojového potenciálu venkova

III.2: Podmínky růstu a kvalita života na venkově III.3: Vzdělávání a místní partnerství

II.3: Zmírňování klimatických změn

Zdroj: Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, str. 18, duben 2006

135

kapitola 4

Reflexe a vyhodnocení tendencí reformních změn SZP EU v problematice rozvoje venkova s vazbou na programovací období 2007–2013

Reflexe a vyhodnocení tendencí reformních změn SZP EU…

4.1 Dopady reforem SZP EU na udržitelný rozvoj zemědělské produkce ve vztahu k rozvoji venkova Pozice českého zemědělství v prvních letech členství ČR v EU První dva roky členství ČR v EU, resp. existence v podmínkách SZP EU, ukázaly řadu výhod a zároveň i nevýhod pro fungování českého zemědělství. Jednoznačnou výhodou se jeví ziskovost zemědělství ve srovnání s minulými lety. Z období let 2001 a 2003 se české zemědělství dostalo v letech 2004 a 2005 z červených čísel do zisku zejména z důvodu zdvojnásobení podpory zemědělství75. Tyto nové zdroje tak významným způsobem podporují kapitalizaci a současný pokles staré zadluženosti českých zemědělských podniků76. Určité nevýhody lze spatřovat v rozdílné struktuře zemědělských podniků v ČR, či struktury užití a vlastnictví půdy ve srovnání se zeměmi bývalé EU15, a tedy celým systémem Evropského modelu zemědělství. Tyto aspekty s rozdílnými účinky ve vztahu k českému a moravskému venkovu se tak staly předmětem mnoha diskusí na národní i evropské úrovni. České zemědělství se tedy ocitlo v ekonomických a institucionálních podmínkách na jednotném trhu EU, což má jednoznačný vliv na export a import zemědělských komodit. Je možné konstatovat, že ČR má relativně dobrý potenciál pro konkurenceschopnou pozici na evropském i světovém trhu v segmentu obilovin a olejnin, jejichž výroba je méně náročná na kvalitu managementu a lidskou práci, přičemž právě velikostní struktura zemědělských podniků patří mezi hlavní pozitivní faktory. Naopak mezi nekonkurenceschopné segmenty patří komodity živočišné výroby, kde je technická účinnost lidské práce v ČR stále na poloviční

75

76

ČR může dále čerpat od r. 2007 více než 13 mld. Kč z rozpočtu EU na rozvoj venkova a více než 100 mil. Kč na podporu rybářského sektoru. Kromě tohoto byl rovněž potvrzen náběh nejvýznamnější položky „přímých plateb“, které v roce 2006 vláda ČR navýšila v podobě doplňkových plateb na maximální možnou hranici 65 %, tj. 8,8 mld. Kč z rozpočtu EU a 7,4 mld. Kč z rozpočtu ČR. Ve všech případech jde o významný nárůst prostředků oproti období 2004–2006, které byly pro české zemědělství rekordní, přestože stále nedosahují plné úrovně původních členských států Evropské unie. Nejlepších výsledků dosáhly velké tržně orientované podniky, které z velké části (zhruba 90 %) obhospodařují pronajatou půdu. Zároveň se však snížily až o 80 % podpory zpracovatelskému průmyslu z 2,9 mld. Kč na 0,6 mld. Kč.

137


úrovni ve srovnání s producenty EU15. V oblasti rostlinné výroby se v ČR projevují nedostatky ve strategické marketingové orientaci. Podstatným problémem je i cenový diferenciál zemědělských produktů stoupající směrem od východu na západ. Cenový tlak je na trhu výrazný z východu, zejména ze strany polských malorolníků s nízkou cenou práce. Obecně se jedná např. o brambory, zeleninu, ovoce, víno apod. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že farmáři v EU15 mají podstatně vyšší efektivnost výroby a zároveň i celkovou vlastní organizovanost, což vyvíjí tlak také ze západu v oblasti rostlinné výroby. Celkově se tedy jedná o celou řadu problémů, které ovlivňují konkurenceschopnost zemědělství ČR a které ani není možné postihnout v této příručce77. Výše uvedené pozitivní i negativní trendy mohou být ovšem i výzvou pro další transformaci českého zemědělství, a to zejména z důvodu postupného otevírání evropských zemědělských trhů světu. Provést zásadní modernizaci zemědělství v ČR s cílem dosáhnout zvýšení jeho konkurenceschopnosti bude tedy důležité jak z vnitrostátního a mezinárodního, tak i globálního kontextu.

Reforma SZP EU z června 2003: příčiny a další záměry Ministři zemědělství členských států EU přijali v 26. června 2003 zásadní reformu SZP, která zcela změní způsob, jakým EU podporuje zemědělský sektor. Nová SZP směřuje ke spotřebitelům a plátcům daní a zároveň poskytne zemědělcům v EU volný prostor k tomu, aby produkovali, co si žádá trh. Do budoucna se naprostá většina dotací bude vyplácet nezávisle na objemu výroby. Aby se zabránilo odklonu zemědělců od výrobních činností, členské státy si ve svých podmínkách přesně definují podmínky a ve stanovených mezích udržovat určitou omezenou vazbu mezi dotacemi a výrobou. Tyto nové „jednotné platby na farmu“78 jsou vázány na dodržování norem Společenství a zásad správné zemědělské praxe, tj. zejména udržovat půdu v dobrém stavu, dodržovat standardy ochrany životního prostředí,

77

78

Se specifickými problémy se např. potýká i produkce cukrovky a cukru (pod tlakem WTO dochází ke snižování institucionálních cen), platby na ornou půdu s produkcí vlastních krmiv a s nimi související stále vysoký stupeň zornění zemědělské půdy (v roce 2005 dosahovala 71,5 % zemědělské půdy v ČR). Systém jednotných plateb se zavedl v hlavních tržních segmentech, tedy obiloviny, maso a mléko, přičemž v roce 2006 byl systém rozšířen i na produkci tabáku, olivového oleje a bavlny.

138


potravinové bezpečnosti, zdravotního stavu a ochrany zvířat. Proto tato reforma sebou přináší i nutnost dalších výdajů, které bude možné realizovat pouze při získání dodatečných zdrojů prostřednictvím úspor v prvním pilíři SZP EU (zejména pak u přímých plateb a výdajích na podporu trhu). Přerušení vazby mezi dotacemi a výrobou povede k větší konkurenceschopnosti a tržní orientaci zemědělců v EU, přičemž zaručí nezbytnou příjmovou stabilitu. V důsledku snížení přímých plateb na základě modulace větším farmám budou zemědělci mít k dispozici více peněz na programy související s životním prostředím, kvalitou produkce nebo zajištěním pohody zvířat. SZP EU již tedy nebude pokračovat ve vysokých intervenčních podporách zaměřených na produkci vybraných zemědělských komodit z následujících důvodů:

Neustále se snižuje ochota daňových poplatníků EU přispívat na nadprodukci a poté skladování či subvencovaní vývozu, a to i z toho důvodu, že se stále nedosahuje potřebného snížení cen pro spotřebitele/daňové poplatníky na úroveň světových cen79. Neustále sílí vnější tlak na EU v oblasti zemědělské politiky ze strany Světové obchodní organizace – WTO (o této problematice ještě viz dále). Ochrana životního prostředí není zcela v souladu s růstovým produkčním modelem. Z výše uvedených důvodů dochází k odpojení dotací od produkce, přičemž stále budou respektovány cíle stabilizace důchodů zemědělců v kontextu prohlubování orientace na požadavky trhu. Oddělením dotací od produkce umožní zemědělským subjektům lépe konkurovat a orientovat se na trh při současné větší stabilitě příjmů. Tímto procesem bude docházet k převodu uspořených finančních prostředků do rozvoje venkova, tzv. princip modulace. Členské státy EU mohou zavést systém jednotných plateb na farmu v rozmezí let 2005– 2007. Toto časové rozmezí je stanoveno z toho důvodu, že některé členské státy potřebují určité přechodné období pro

79

Na druhou stranu byla provedena řada výzkumů veřejného mínění jak v EU15, tak i v nových členských státech, které potvrdily, že občanům EU záleží na zachování živého a udržitelného venkova. To je podkladem i pro postupné reformy SZP EU.

139


zavedení tohoto systému kvůli svým specifickým podmínkám pro zemědělství80.

Kontext reformy SZP EU s liberalizací světového obchodu – WTO a její pozice V červenci 2006 došlo k dalšímu neúspěšnému jednání o liberalizaci světového obchodu, které patří pod hlavičku tzv. „katarské“ vyjednávací kolo81. Hlavní obchodní velmoci (USA, EU, Japonsko, Brazílie, Austrálie a Indie) se totiž nedokázaly dohodnout na snížení zemědělských dotací v USA a EU. Mezi hlavní problémy pak patřila neochota USA k detailnějšímu jednání a neposkytnutí návrhu na postupné snižování zemědělských dotací. Na obchodu se zemědělskými produkty jsou závislé zejména chudé a rozvojové země, jejichž další rozvoj je v podstatě závislý na lepším přístupu k trhům vyspělých zemí. Liberalizace se ovšem netýká pouze zemědělství ale také průmyslu, který je slibný pro všechny vyspělé země (včetně ČR) s orientací na trhy např. v Brazílii, Číně nebo Indii.82 Z těchto důvodů si i tyto země své zájmy velmi tvrdě hájí a požadují snadnější přístup na vyspělé trhy v zemědělství, tedy snížení jeho domácích podpor, exportních subvencí, celních sazeb i seznamu citlivých položek skupinou vyspělých zemí. Je tedy zřejmé, že WTO se svými 149 členy je velmi komplikovaná organizace pro hledání kompromisu v klíčových záležitostech liberalizace světového obchodu. Proto je možné očekávat, že se mohou nyní projevovat tendence růstu protekcionismu a překážek volného obchodu pro-

80

81

82

Od 1. ledna 2005 již tento systém zavedlo 10 členských států: Belgie, Dánsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Velká Británie a Švédsko. V roce 2006 zavedli systém jednotných plateb dalších pět „starých“ členských států EU – Finsko, Francie, Nizozemsko, Řecko a Španělsko. Dva nové členské státy Malta a Slovinsko začnou uplatňovat jednotné platby v roce 2007. Dalších 8 nových členů EU zavedlo režim jednotných plateb na plochu, což znamená vyplácení jednotného přídělu na jeden hektar z prostředků pro daný region. Tyto nové členské státy musí zavést systém jednotných plateb na farmu nejpozději v roce 2009. První jednání bylo v Dohá v Kataru v listopadu 2001, dále v Cancůnu v Mexiku v roce 2003 (obě v podstatě skončily neúspěchem), přičemž určitý posun ve vyjednávání byl završen v prosinci 2005 v Hongkongu, kde byla podepsána ministerská deklarace. Vyspělé země usilují o snížení celních sazeb od rozvojových zemí u průmyslového zboží a o vylepšení podmínek pro poskytovatele služeb a investory. Cla převyšující v řadě případů i 30 % tak prakticky vyřazují nabídky z cenové konkurence.

140


střednictvím uzavírání spíše dvoustranných, resp. regionálních dohod o volném obchodu, kterých již dnes existuje ve světě přibližně 300.83 Pro rozvojové země by to bylo jednoznačně nevýhodné, protože tyto dohody uzavírají zpravidla se „silnějším partnerem“ velmi nevyváženě. Naopak dohody uzavřené pod střechou WTO jsou závazné pro všechny členské státy. Tato organizace pak řeší spory mezi zeměmi bez ohledu na jejich politické či ekonomické postavení ve světě. I přes určitou vysokou opatrnost EU v jednáních o liberalizaci světového obchodu je zřejmé, že existují jasné snahy o celkovou reformu SZP EU. Jde tedy o dvě výrazné tendence: 1. vnitřní tlaky v EU (neochota nadále financovat komoditně zaměřenou SZP, jednání o finanční perspektivě 2007–2013 apod.), 2. vnější tlaky na EU (jednání v rámci WTO, příp. „závody“ vyspělých zemí o dvoustranné nebo regionální úmluvy).

Níže jsou uvedeny klíčové záležitosti reformované SZP EU: zavedení jednotné platby na farmu pro zemědělské subjekty v EU se záměrem nezávislosti dotací na produkci (určité limitované části dotací budou nicméně stále zajišťovat vazbu na produkci z důvodu zabránění zemědělců od zemědělské činnosti), tato platba bude podmíněna plněním norem Společenství a zásad správné zemědělské praxe, tj. zejména potravinové bezpečnosti, zdravotního stavu a ochrany zvířat, udržovat půdu v dobrém stavu a dodržovat standardy ochrany životního prostředí („cross – compliance“), prostřednictvím úspor z I. pilíře SZP (snížení přímých plateb pro velké farmy) posílit politiku rozvoje venkova – princip modulace. Závěrem k hodnocení dopadu reforem Společné zemědělské politiky je možné konstatovat, že vyvážeností podpor ke zvyšování konkurenceschopnosti podnikatelského podnikání a vazbou produkce na standardy životního prostředí, bezpečnosti potravin a pohody zvířat se vytváří předpoklady k udržitelnému rozvoji zemědělství a venkova.

83

Mezi známé regionální uskupení, s nímž EU navazuje hlubší vztahy, patří Mercosur založené v roce 1991 Argentinou, Brazílií, Paraguají a Uruguají.

141


4.2 Hlavní přínosy a dopady realizace reformované SZP EU ve vazbě na komplexní rozvoj venkova Více než polovina obyvatel 25 členských států EU žije ve venkovských oblastech, které pokrývají 90 % území Unie. Rozvoj venkova je proto nesmírně důležitou oblastí politiky, přičemž je nezbytné stále reflektovat, že zemědělství a lesnictví jsou obory s největším využitím půdy a jako takové mají pro venkovská společenství zásadní význam (silná sociální struktura, ekonomická životaschopnost, dobrá správa přírodních zdrojů a krajiny). Rozvoj venkova, tak jak se o něm hovoří v poslední době, by se měl stát v programovacím období 2007–2013 významnou součástí SZP EU – stejně jako problematika rybolovu. Tohoto postavení bylo dosud nejvíce dosaženo na již zmíněném jednání Rady ministrů EU v červnu 2003, které se zaměřilo na fundamentální reformu SZP EU. Tato reforma byla zaměřena na další posílení rozvoje venkova prostřednictvím převodu finančních prostředků z prvního pilíře (podpora trhu a příjmové úrovně) do druhého pilíře (rozvoj venkova). Tímto procesem byly a budou v podstatě potvrzeny následující dva fakty:

posílí se princip modulace, který hovoří o postupném přesunu finančních prostředků z I. pilíře do II. pilíře SZP EU (tj. rozvoj venkova)84, dojde k vyčlenění problematiky rozvoje venkova z politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU (tj. ze sekce strukturálních fondů). Tímto postupem by tedy mělo dojít k výraznému posunu v politice rozvoje venkova ve smyslu jednotného financování (v rámci jednoho fondu) a programování, což by mělo přinést hlavní zjednodušení ve srovnání se současnou situací. I přes zmíněná fakta je nezbytné mít na paměti, že strukturální fondy stále budou zaměřeny mj. také na synergii mezi urbanizovanými a venkovskými oblastmi prostřednictvím podpory networkingu mezi městskými oblastmi a venkovem, a také propojenosti ekonomických aktivit malých sídel ve venkovských oblastech. Z pohledu EU byla problematika venkovského rozvoje do značné míry dlouhou dobu opomíjena, a to zejména ve prospěch tzv. Společné zemědělské politiky EU (SZP EU). Změna ve prospěch politiky venkovského rozvoje proběhla, resp. začala být postupně zaváděna, až během 90. let

84

Agenda 2000 je základním dokumentem, který založil II. pilíř SZP EU, tj. rozvoj venkova.

142


pod vlivem výrazných neefektivností ve fungování SZP EU85 a tlaku při jednáních se Světovou obchodní organizace (WTO). Vždy existovaly nebo se vytvářely důvody pro masivní podpory v rámci zemědělské sekce evropského rozpočtu. Celkově je ovšem možné tyto důvody zahrnout do širšího rámce vývoje, kdy filosofie cílů SZP EU byla od počátku svého vzniku v podstatě evolučním systémem a měnila se na základě dané situace, kterou měla Společná zemědělská politika řešit. Těmi hlavními důvody bylo např. zajištění potravinové soběstačnosti Evropy a plynulosti zásobování potravinami po druhé světové válce, v 60. a 70. letech pak zlepšení příjmové struktury zemědělského obyvatelstva, zejména ve srovnání se mzdovou úrovní v sektoru průmyslu a během 90. let se SZP EU začala více reflektovat politiku ochrany životního prostředí a rozvoje venkova. Zemědělec tak v současné době již není chápán pouze jako „producent“, ale jako správce a tvůrce krajiny s cílem podpory zvýšení celkové atraktivity venkova. Venkovský rozvoj se stal druhým pilířem SZP EU teprve na konci 90. let prostřednictvím schválení Agendy 2000, která mj. ustavila podmínky pro koncipování komplexní a konzistentní politiky rozvoje venkova. Reformy SZP EU postupují sice velmi pomalu, přesto se již dnes musí hledat rovnováha mezi oběma zmíněnými pilíři. Politika rozvoje venkova by měla doprovázet a doplňovat politiku podpory trhu a politiku podpory příjmů v rámci SZP. Zaměření na jednotlivé oblasti podpor by mělo být v rovnováze, jak ukazuje následující schéma.

85

Během 90. let minulého století se neustále zvyšovaly přebytky jednotlivých komodit, jejichž produkce či pěstování bylo velkoryse financováno ze SZP EU. S komoditně zaměřenou SZP EU zároveň docházelo k negativním dopadům na venkovský prostor, který nezískával adekvátní strukturální pomoc. Hlavní finanční toky směřovaly do oblastí ryze zemědělských s dobrými klimatickými podmínkami pro pěstování podporovaných plodin.

143


Obr. 6: Rovnováha mezi pilíři SZP EU První pilíř

Druhý pilíř

politika podpory trhu

politika rozvoje venkova

podpora příjmů

veřejné statky

produkce potravin

environmentální funkce

soběstačný venkov

Zdroj: New Perspectives for EU rural development, European Communities, 2004

Vyčlenění více prostředků na rozvoj venkova v podstatě souvisí i s klesajícím počtem zemědělců, kteří ovšem nepracují na venkově sami. V této souvislosti jsou nuceni spolupracovat a využívat služeb celé řady dalších podniků pro to, aby mohli produkovat, zpracovávat a zejména prodávat vlastní produkty. Dodatečnými zdroji jsou jim často příjmy z agroturistiky (z tzv. prázdninových farem nebo obchodů, které provozují), které jsou ovšem závislé na atraktivitě daného okolí. Proto i reforma SZP EU je zacílena na aspekty ochrany životního prostředí a správy krajiny. Politika rozvoje venkova tak nemůže sledovat pouze zájmy „tradiční“ zemědělské činnosti, ale i podporu venkovských společenství a rozvoje venkovského hospodářství prostřednictvím diverzifikace ekonomických činností.

Politika rozvoje venkova a její hlavní zaměření Postupující reformy SZP EU vedly k neustálému posilování II. pilíře zaměřeného na rozvoj venkova. Z těchto důvodů byla „nabídka“ dosavadních opatření pro rozvoj venkova upravena a dále výrazně rozšířena, přičemž tato „nabídka“ může být rozdělena do následujících kategorií opatření zaměřených na: zesílení orientace na kvalitu potravin (programy jakosti potravin), vazbu na dodržování norem Společenství a zásad správné zemědělské praxe, podporu dobrých životních podmínek zvířat (welfare), podporu mladých zemědělců při zakládání zemědělských podniků, pomoc starším zemědělcům při odchodu do penze,

144


přizpůsobení podpory pro implementaci NATURA 200086 (náhrady zemědělcům v těchto oblastech), podporu investic do zemědělství/lesnictví (modernizace budov a jejich strojního vybavení), podporu využívání poradenského systému v zemědělství, školení o nových zemědělských technikách a živnostech provozovaných na venkově, podporu kvality života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova, management integrovaných strategií rozvoje venkova prostřednictvím místních partnerství, zvýšená míra kofinancování EU pro agroenvironmentální opatření, podporu zemědělské činnosti v hornatých nebo jinak znevýhodněných oblastech, podpora turismu. Hlavním cílem těchto a dalších souborů opatření je zajištění stability a konkurenceschopnosti venkovských oblastí, stejně tak i přiměřené kvality života na venkově. Pojem stabilita venkovských oblastí přitom zahrnuje zejména zdravý demografický vývoj a soběstačnost obcí a mikroregionů, potřebné příjmy obcí (podíl na daních) a obyvatelstva, stejně tak i podíl na mandatorních výdajích státu, práce v blízkosti bydliště, zásobování a odbyt produktů v místě (nebo v regionu). Konkurenceschopnost venkovských oblastí představuje úspěšnost v umisťování investic na venkov, v žádostech o podporu z veřejných zdrojů a o bankovní služby i v zájmu o bydlení občanů. Kvalita života na venkově je sledována prostřednictvím zdraví obyvatelstva a zdravém způsobu života, kvalitním životním prostředím, dostupností základního občanského vybavení a úrovní infrastruktury. Tyto faktory pak zásadně ovlivňují vývoj vylidňování ze specifických venkovských oblastí.

86

NATURA 2000 – síť lokalit vymezených členskými státy v rámci směrnic o ptácích a stanovištích.

145

5. Hlavní závěry a shrnutí 5.1 Pozice zemědělství v programovacím období 2007+ Další rozvoj zemědělství pro období 2007 až 2013 bude určován zejména dvěma nástroji, kterými jsou reformovaná pravidla SZP a Program rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, který vychází z Národního strategického plánu rozvoje venkova. Byl zpracován v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1698/2005 a prováděcími pravidly uvedené normy. Výchozí ekonomická situace zemědělství je charakterizována řadou ne vždy příznivých faktorů, kde např. výměra orné půdy v posledních deseti letech trvale klesá, naopak o 71 000 ha se zvýšila výměra pozemků, evidovaných v katastru nemovitostí, jako trvalé travní porosty. Polovina zemědělského půdního fondu se nachází v méně příznivých oblastech (LFA). Velká roztříštěnost vlastnictví půdy a velký podíl najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajímatelů je určitou překážkou omezující rozvoj podnikání na zemědělské půdě. Počet pracovních sil v zemědělství poklesl v roce 2004 přibližně na 141 000, což představuje meziroční úbytek 4,7 % zemědělských pracovníků. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství se snížil na 3,8 %. Podíl zemědělství a lesnictví na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství se za uplynulých 10 let významně snížil a přibližuje se průměru EU15. České zemědělství pokračuje v současné době ve své integraci do systému SZP EU prostřednictvím postupného nárůstu přímých plateb a volného přístupu na trhy EU25 za předpokladu dodržení norem EU. První dva roky členství ČR v EU byly doprovázeny vyšší stabilitou zemědělského podnikání, vyššími příjmy zemědělců a také vyšší dynamikou a objemem agrárního obchodu87. Česká republika se přihlásila při svém vstupu do EU k Evropskému modelu multifunkčního zemědělství, což předpokládá intenzivní řešení problémů spojených s realizací mimoprodukčních funkcí, především těch, které budou spojeny s působením na zlepšení životního prostředí a udržení krajiny v kulturním stavu. Souvisí to zároveň 87

Mládek J., ministr zemědělství ČR, mezinárodní konference „Vize dlouhodobého vývoje zemědělství a venkova v EU“, ČZU v Praze, 25. května 2006

146

Hlavní závěry a shrnutí

s vytvářením podmínek pro dodržení nitrátové směrnice, snížení eroze a zatravňování v oblastech nevhodných pro efektivní rostlinnou výrobu. To souvisí se zlepšováním kvality produktů jako jednoho ze směrů zvyšování konkurenceschopnosti českého zemědělství. V tomto směru budou reformovaná pravidla SZP účinným nástrojem k tomu, aby české zemědělství obstálo nejen v tvrdé konkurenci s ostatními státy EU, ale i v celosvětovém měřítku. Tento fakt je navíc dále významný i s ohledem na očekávaný pokles objemu dotací po roce 2013. Možné vize a zaměření českého zemědělství v kontextu rozvoje venkova lze spatřovat v následujících oblastech88:

intenzivní hospodaření v nejúrodnějších oblastech, vyšší podíl energetických plodin, podpora menších farem v méně příznivých oblastech, podpora ekologického zemědělství, nárůst multifunkčního charakteru zemědělství, podpora zaměstnanosti na venkově v nezemědělských sektorech.

Program rozvoje venkova, který zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, blíže specifikuje soulad s nařízením Rady (ES) 1698/2005 čl. 15 strategie v jednotlivých osách stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova do prováděcí úrovně a zajišťuje tak jeho efektivní realizaci. Existence a realizace Programu rozvoje venkova ČR přispěje k dosažení cílů stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova, tj. k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Program dále umožní vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách.

5.2 Hlavní výzvy pro rozvoj venkova v programovacím období 2007+ Česká republika stejně jako všechny ostatní členské státy již rozšířené EU nyní stojí před novými výzvami a problémy ve venkovských oblastech, zejména těch nejvíce periférních a strukturálně slabších. V roce 2007 88

Mládek J., ministr zemědělství ČR, mezinárodní konference „Vize dlouhodobého vývoje zemědělství a venkova v EU“, ČZU v Praze, 25. května 2006

147


začíná nové sedmileté programovací období, které bude pro ČR zásadní nejen v možném objemu finančních prostředků ze SF, EAFRD a dalších fondů, ale zejména ve způsobu využití těchto zdrojů. S ohledem na postupující rozšiřování EU dále na východ bude ČR se pomalu zařazovat spíše mezi tzv. ekonomické motory střední Evropy, a v dalších obdobích po roce 2013 tak bude postupně ztrácet i možnost čerpat finanční prostředky ze společného unijního rozpočtu v tak vysokých částkách89. Z tohoto důvodu a ještě dalších vnitřních i vnějších aspektů je tedy nezbytné se zaměřit na dobrou strategii pro následující programovací období, aby se zajistila nezbytná rekonstrukce českého venkova a založily se podmínky pro jeho další rozvoj. V rámci postupujících reforem SZP hraje rozvoj venkova stále významnější úlohu s cílem pomoci venkovským oblastem vyrovnat se s hospodářskými, sociálními a environmentálními výzvami 21. století. Členské státy EU se nyní zaměřují ve svých strategií rozvoje venkova na podporu růstu a vytváření nových pracovních míst ve venkovských oblastech v souladu s lisabonskou strategií a göteborskými cíli udržitelnosti. Budoucí politika rozvoje venkova v období 2007–2013 se bude zaměřovat na tři oblasti odpovídající třem, resp. 4 tematickým osám stanoveným novým nařízením o rozvoji venkova:

zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, zlepšování životního prostředí a krajiny, zlepšování kvality života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova,

čtvrtá osa LEADER a je založena na dosavadních pozitivních zkušenostech této iniciativy, kde se otevírají možnosti pro místní přístupy k rozvoji venkova, které vycházejí zdola. Nové programové období je významnou příležitostí k většímu zaměření podpory z nového fondu pro rozvoj venkova na růst, zaměstnanost, udržitelnost a zajištění dlouhodobé soběstačnosti českého venkova.

89

U alokace na rozvoj venkova byla Česká republika, v konkurenci ostatních členských států, schopna vyjednat jeden z nejvyšších nárůstů prostředků ve srovnání s obdobím let 2004–2006, a to zejména z důvodu úspěšné implementace a mimořádnému čerpání předvstupního programu SAPARD a uspokojivé prognóze čerpání prostředků z OP RVMZ. Tímto se tedy vytvořily dobré základy i pro čerpání v programovacím období 2007–2013.

148


5.3 Odkazy na klíčové zdroje informací či dostupné důležité prameny literatury Základní informační servery: oficiální stránky Evropských společenství http://www.ec.europa.eu Evropská komise http://www.evropska-unie.cz Zastoupení Evropské komise v ČR http://www.euroskop.cz vše o členství ČR v EU http://www.euractiv.cz internetová brána do Evropy hlavní portál strukturálních fondů http://www.strukturalni-fondy.cz v ČR http://www.vlada.cz Úřad vlády ČR http:/www.mze.cz Ministerstvo zemědělství ČR http://www.szif.cz Státní zemědělský intervenční fond http://www.mmr.cz Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Výzkumný ústav zemědělské http://www.vuze.cz ekonomiky http://www.agrocr.cz Agrární komora ČR http://www.czso.cz Český statistický úřad http://www.epp.eurostat.ec.europa.eu Eurostat http://www.cazv.cz Česká akademie zemědělských věd http://www.agronavigator.cz portál Agronavigátor http://www.agris.cz portál Agris http://forum.isu.cz portál Fórum obnovy venkova http://www.europa.eu

149


Právní předpisy EU

Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova

z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV); Prováděcí a přechodová nařízení Komise k nařízení Rady č. 1698/2005; Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a určité režimy podpor pro zemědělce, a navazující nařízení Rady (ES) č. 864/2004, které je úpravou pro nové členské státy; Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, o financování Společné zemědělské politiky; Rozhodnutí Rady č. 2006/144/ES, o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013); Nařízení Rady (ES) č. 1049/2001, o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise; Směrnice Rady č. 77/388/EHS, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu; Směrnice Rady č. 79/409/EHS, směrnice o ochraně volně žijících ptáků; Směrnice Rady č. 92/43/EHS, směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin; Směrnice Rady č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.

Právní předpisy ČR

Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v platném znění; Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů;

150


Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády ČR č. 243/2004 Sb., o stanovení některých podrobností a bližších podmínek při poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2004, ve znění Nařízení vlády ČR č. 579/2004 Sb. Nařízení vlády ČR č. 144/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006.

Hlavní programové dokumenty ČR a EU s vazbou na rozvoj venkova 2007–2013

Strategické směry Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013), rozhodnutí Rady EU 2006/144/ES, Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, Ministerstvo zemědělství ČR, Program rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, Ministerstvo zemědělství ČR, Národní strategický referenční rámec ČR 2007–2013, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

151

Použitá literatura Allen, D. W.–Lueck, D. (1998): The Nature of the Farm, Journal of Law and Economics, Vol. XLI, The University of Chicago, říjen 1998 ČSÚ (2000): Agrocenzus, 1. a 3. část, Český statistický úřad, říjen 2000 EC (2000a): Agenda 2000 – Strenghtening and Enlarging the European Union, Evropská komise, 2000 EC (2002a): Agriculture Situation in the Candidate Countries: Country Report on the Czech Republic, Evropská komise, červenec 2002 EC (1997a): CAP 2000 (Working Document): Rural Developments, Evropská komise, červenec 1997 EC (2003a): CAP Reform: A Long-Term Perspective for Sustainable Agriculture, Evropská komise, leden 2003 EC (1999a): CAP Reform: Rural Development, Evropská komise, 1999 EC (2000b): The Common Agricultural Policy: 1999 Review, Evropská komise, 2000 EC (1996): The Cork Declaration – A Living Countryside, European Conference on Rural Development, 7.–9. November 1996, Evropská komise, dostupné z: http://europa.eu.int/comm/agriculture, (17.11.2003) EC (2002b): Enlargement: Successfully Integrating the New Member States into the CAP, Newsletter, č. 42, březen, Evropská komise, 2002 EC (1997b): European Economy – Towards a Common Agricultural and Rural Policy for Europe, Reports and Studies, č. 5, Evropská komise, 1997 EC (2003b): Guidelines for the Switch from SAPARD to Postaccession Rural Development Instruments (2004–2006), Evropská komise, září 2003 EC (2004a): A New Partnership for Cohesion: Convergence, Competitiveness, Cooperation – Third Report on Economic and Social Cohesion, European Commission, únor 2004 EC (2004b): Fact Sheet – New Perspectives for EU Rural Development, European Communities, 2004 EC (bez roku): Prospects for Agricultural Markets in the Candidate Countries of Central and eastern Europe, 2002–2009, Evropská komise, dostupné z: http//europa.eu.int/comm/agriculture, (22.11.2003) 152

Použitá literatura

EC (1999b): Council Regulation (EC) No. 1257/1999, on support for rural development from the European Agricultural Guidance and Guarantee Fund (EAGGF) and amending and appealing certain Regulations, Official Journal of the European Communities L 160, 26. červen 1999, Evropská společenství, 1999 Eurostat (2002): Eurostat Yearbook 2002, The Statistical Guide to Europe, Data 1990–2000, Evropská společenství, 2002 Eurostat (bez roku): Farm Structure in the European Union Accession Countries and Comparisons with the Member States, Statistics Sweden Eurostat (2003): Towards an Enlarged European Union, Key Indicators on member States and Candidate Countries, Panorama of the European Union, duben 2003, Eurostat, 2003 Eurostat (2004): Statistical Database, Eurostat, dostupné z: http//europa.eu.int/comm/eurostat/Public/datashop/, (28.8.2004) Eurostat (2006): Agricultural Statistics: Data 1995–2004, European Communities, 2006 Gollin, D.–Parente, S.–Rogerson, R. (2002): The Role of Agriculture in Development, Economic Development Across Time and Space, Vol. 92, č. 2, květen 2002 Hopcroft, R. L. (2003): Local Institutions and Rural Development in European History, Social Science History, The Social Science History Association, jaro 2003 Hubacek, K.–Bergh, van den J. (2002): The Role of Land in Economic Theory, Interim Report, č. 37, International Institute for Applied Systems Analysis, květen 2002 Hubacek, K.–Vazquez, J. (2002): The Economics of Land Use Change, Interim Report, č. 15, International Institute for Applied Systems Analysis, březen 2002 IAMO (2004): The Future of Rural Areas in the CEE New Member States, Institut fűr Agrarentwicklung in Mittel- und Osteuropa, leden 2004 IREAS (2003): Venkov a zemědělský sektor v programech EU, sborník z konference, IREAS, 2003 Janvry, A. de–Murgai, R.–Sadoulet, E. (1998): Rural Development and Rural Policy, Working Paper Series, č. 849, University of California at Berkeley, červen 1998

153


Lukas, Z.–Pőschl, J. a kol. (2004): Možnosti a bariéry rozvoje zemědělství v zemích střední a východní Evropy v rámci EU25, Ministerstvo zemědělství České republiky, 2004 Matoušková, K., (2006): Připomínky k materiálu „Rozvoj venkova v programovacím období 2007-2013 v kontextu reforem SZP EU – verzi z 30. srpna 2006“, září 2006 McDonnagh, J.–Callanan, S.–Cuddy, M.–Morand, F. (2001): Rurality, Rural Classification and Policy Modulation, IDARA Working Paper D3, NUI, Galway, duben 2001 MF ČR (bez roku, a): Makroekonomická predikce, Ministerstvo financí ČR, dostupné z: http://www.mfcr.cz/static/MakroPre/CZ/GT01.htm, (2.9.2004) MF ČR (bez roku, b): Vládní finanční statistika, Ministerstvo financí ČR, dostupné z: http://www.mfcr.cz/vlfinsta.php, (2.9.2004) MMR ČR (1998): Cesta do Evropské unie – Program obnovy venkova, svazek č. 16, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 1998 MZV ČR (2003): ČR a Evropská unie: Venkov a regiony v EU, informační projekt, příloha č. 6 a 8, duben 2003, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2003 MZe ČR (2006a): Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, Ministerstvo zemědělství ČR, duben 2006 MZe ČR (2006b): Program rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, Ministerstvo zemědělství ČR, červen 2006 MZe ČR (2004): Zpráva o stavu zemědělství České republiky za rok 2004, Zelená zpráva, Ministerstvo zemědělství ČR, 2005 MZe ČR (2003a): Zpráva o stavu zemědělství České republiky za rok 2003, Zelená zpráva, Ministerstvo zemědělství ČR, 2004 MZe ČR (2003b): Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“, verze červen 2003, Ministerstvo zemědělství ČR, 2003 MZe ČR (2002): Zpráva o stavu zemědělství České republiky za rok 2002, Zelená zpráva, Ministerstvo zemědělství ČR, 2003 Netrda, P. (2006): Čím budou podmíněny platby zemědělcům od roku 2009?, Eurokurýr, č. 5, květen/červen 2006, s. 11 OECD (2000a): Agricultural Policies in Emerging and Transition Economies: Agriculture and Food, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, 2000 154


OECD (2003): Agricultural Policies in OECD Countries: Monitoring and Evaluation, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, 2003 OECD (2002): Agricultural Policies in Transition Economies: Trends in Policies and Support, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, 2002 OECD (2000b): Agricultural Policy Reform: Developments and Prospects, Policy Brief, červen 2000, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, 2000 OECD (1998a): Agriculture Policy Reformand the Rural Economy in OECD Countries, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, 1998 OECD (1998b): Co-operative Approaches to Sustainable Agriculture, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, 1998 OECD (2001): Environmental Indicators for Agriculture, Methods and Results, Vol. 3, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, 2001 Pražan, J. (2000): The EU Accession Process and the Challenge of Integrating Agri-Environmental Policies in the Candidate Countries – The Case of the Czech Republic, In: Pezaros, P. D.–Unfried, M.: The Common Agricultural Policy and the Environmental Challenge: Instruments, Problems and Opportunities from Different Perspectives, Conference Proceedings, European Institute of Public Administration, 2002 VÚZE (2002a): Multifunkčnost – důležitý pojem v rámci Evropského modelu zemědělství, Bulletin VÚZE č. 8/2002, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2002 VÚZE (2002b): Rozšíření EU – Důsledky a strategie pro zemědělství (Vybrané výsledky), Bulletin VÚZE č. 6/2002, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2002 VÚZE (2002c): Zemědělství a zemědělská politika v procesu změn, Bulletin VÚZE č. 4/2002, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2002 Výstupy projektu QLK5-CT-2002-02640 Evropské komise (členové konsorcia a kolektiv autorů zastupující instituce: IEEP Velká Británie, FAL Německo, CLM Holandsko, KVL Dánsko, LADYSS Francie, INEA Itálie, LIAE Litva, UPM Španělsko, AUA Řecko a IREAS ČR) Wilkin, J. (2003): The Future of EU Agricultural and Rural Policy from the Perspective of CEE Candidate Countries, Akademie für Raumforschung und Landesplanung, červen 2003, dostupné z: http://www.arlnet.de/frames, (17.11.2003) 155

Informace o jednotlivých autorech (abecední pořadí)

Ing. Gabriela Červená v současné době pracuje v IREAS, Institutu pro strukturální politiku, o. p. s. a specializuje se na oblast zemědělství a rozvoje venkova. Kromě toho působí jako interní doktorandka na Provozněekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze, kde se zaměřuje na analýzy v oblasti programového zabezpečení rozvoje venkova v ČR a EU s konkrétními dopady na diverzifikaci ekonomických činností ve venkovském prostoru. Během studia absolvovala studijní pobyt na Universität für Bodenkultur Wien, kde se věnovala především studiu agrární politiky. Ing. Petr Jakobe, CSc. je expertem v oblasti zemědělství a rozvoje venkova v ČR v kontextu SZP EU. Podílel na mnoha koncepčních studiích pro Ministerstvo zemědělství, kde také mj. i pracoval jako ředitel odboru pro vědu a výzkum a řídil přípravu výzkumných programů pro tento resort. Byl hlavním koordinátorem výzkumných programů pro rozvoj biotechnologií. Podílel se také na koordinaci a spolupráci v řadě vědeckých zahraničních projektů. Jako soukromý poradce se orientoval na tvorbu projektů ochrany životního prostředí, zejména na eliminaci dopadů zemědělské činnosti na znečišťování spodních vod. Vzhledem k potřebám českého zemědělství se orientoval na přípravu zemědělců na agrární politiku EU, a získával tak potřebné zkušenosti pro úspěšnou lektorskou činnost. Zapojením do programu PHARE a jeho vzdělávacího programu se stal lektorem pro strukturální politiku EU. Ing. Emil Machálek, CSc. je odborníkem se zaměřením na oblast zemědělství a rozvoj venkova, včetně vzdělávání a konzultační činnosti pro tyto oblasti. Dále se specializuje na problematiku biotechnologie a fyziologie hospodářských zvířat, prognózování rozvoje zemědělství a rozvoje venkova, obchodování v oblasti zemědělství, odbytovou politiku a odbytová družstva, problematiku vodohospodářství. Dosud se podílel na vzdělávacích aktivitách a poradenských službách pro zemědělský resort. Rovněž se specializuje na oblast rozvoje venkova, komplexní přípravu podkladů (projektů) pro obce, vesnické podnikatele a zemědělce k žádostem o finanční pomoc ze zdrojů EU (v minulosti to byly např. programy PHARE

156

Informace o jednotlivých autorech

a SAPARD), transformaci a privatizaci (zemědělství, potravinářského průmyslu a vodohospodářského sektoru). V oblasti výzkumu a vývoje se zaměřuje na oblasti zemědělství, potravinářského průmyslu, vodohospodářství a biotechnologií. Ing. Jiří Moravec, MBA je expertem v oblasti ochrany životního prostředí v kontextu rozvoje venkova a zemědělské politiky EU. Mezi klíčové oblasti jeho profesionální práce patří ekologická politika, environmentální aspekty zemědělské politiky, ekonomika životního prostředí a řízení chráněných území. Pracoval na projektech Národního programu výzkumu i na projektech pro Evropskou komisi. Je autorem učebních textů pro místní samosprávu a pro podnikové ekology. Zabývá se environmentální problematikou států Visegrádu a SNS. Ing. Martin Pělucha se specializuje na regionální politiku ČR a EU, rozvoj venkova a zemědělství. Nyní působí v obecně prospěšné společnosti IREAS, Institutu pro strukturální politiku, o. p. s. kde zastává funkci zástupce ředitele. Během své praxe byl a v současnosti je koordinátorem a odborným asistentem několika vědeckovýzkumných projektů týkajících se oblasti evaluací programů a ekonomických nástrojů a metodiky těchto evaluací (řešeno pro Ministerstvo pro místní rozvoj). Jeho zkušenosti a odborné znalosti jsou bohatě doplněné o několik zahraničních studijních stáží a konferencí s odbornou tématikou. Účastnil se dále několika projektů v oblasti metodické koordinace rozvoje venkova a systému SF v ČR, např. mid-term hodnocení programu SAPARD, příprava priorit EAFRD 2007-2013 v České republice – osa III, 1/05 Doporučení analýz evaluací operačních programů). Vystudoval Fakultu národohospodářskou Vysoké školy ekonomické v Praze, kde v současnosti pokračuje v interním doktorském studiu se zaměřením na problematiku metodologie regionálního rozvoje ve venkovských oblastech. Ing. Dana Viktorová, Ph.D. je odbornicí v oblasti makroekonomické politiky, evaluací veřejných výdajových programů, zemědělské politiky EU, rozvoje venkova a makroekonomického modelování. Odborné zkušenosti získává v Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku, fakultního pracoviště VŠE v Praze, kde působí v roli projektové manažerky. Během svého působení koordinovala nebo spolupracovala na několika projektech (Předběžné hodnocení Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, Supracionální aspekty ekonomické a politické integrace v Evropské unii aj.). 157

Seznam zkratek Zkratka Vysvětlení zkratky ČR Česká republika ČSÚ Český statistický úřad ČZU Česká zemědělská univerzita Europen Agricultural Fund for Rural Development EAFRD (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) European Agricultural Guarantee Fund (Evropský EAGF zemědělský garanční fond) EFF European Fisheries Fund (Evropským rybářským fondem) EK Evropská komise Evropský fond regionálního rozvoje (European Regional ERDF Development Fund) ESF Evropský sociální fond EU Evropská unie FADN Farm Accountancy Data Network (Síť testovacích podniků) GAEC Good Agricultural and Environmental Condition HDP Hrubý domácí produkt HP Horizontální priorita Horizontal Rural Development Plan (Horizontální plán HRDP rozvoje venkova) HSS Hospodářská a sociální soudržnost LFA Less Favoured Areas (méně příznivé oblasti) MAS místní akční skupiny MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí MMR Ministerstvo pro místní rozvoj MSP Malé a střední podniky MSSF Monitorovací systém strukturálních fondů MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR MZe Ministerstvo zemědělství NSP Národní strategický plán NSPRV Národní strategický plán pro rozvoj venkova NSRR Národní strategický referenční rámec La Nomenclature des Unités Territoriales Statistique NUTS klasifikace územních statistických jednotek) OECD Organisation for Economic Cooperation and Development

158

Seznam zkratek Zkratka OP RVMZ PGRLF POV PRV ŘO OP SAPARD SF SFŽP SHR SROP SMR SZIF SZP TTP ÚZPI VÚZE WTO

Vysvětlení zkratky Operační program Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond Program obnovy venkova Program rozvoje venkova Řídicí orgán operačního programu Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development Strukturální fondy Státní fond životního prostředí samostatně hospodařící rolník Společný regionální operační program Statutary Management Requirements Státní zemědělský a intervenční fond Společná zemědělská politika trvalé travní porosty Ústav zemědělských a potravinářských informací Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky World Trade Organization (Světová obchodní organizace)

159

Příloha 1. Přehled os a jejich členění Cílem této publikace není samozřejmě nahrazovat Program rozvoje venkova na období 2007 – 2013, a proto zde nejsou uvedeny všechny detaily k jednotlivým (pod)opatřením. Pro lepší orientaci proto uvádíme pouze přehled jednotlivých skupin opatření zmíněného PRV a jejich geografické vymezení. Opatření Podporované oblasti OSA I ZLEPŠENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ. Skupina Opatření I.1. – restrukturalizace a rozvoj fyzického kapitálu a podpora inovací I.1.1. Modernizace zemědělských podniků území celé ČR, mimo hl.města Prahy I.1.2. Investice do lesů území celé ČR, mimo hl.města Prahy I.1.3. Přidávání hodnoty zem. a nepotravinářským území celé ČR, mimo hl.města Prahy produktům I.1.3.1. Přidávání hodnoty zem. a nepotravinářským území celé ČR, mimo hl.města Prahy produktům území celé ČR, mimo hl.města Prahy I.1.3.2. Spolupráce při vývoji nových produktů, postupů a technologií (resp. Inovací) v potravinářství I.1.4. Pozemkové úpravy území celé ČR, mimo hl.města Prahy Skupina Opatření I.2. – přechodná pro Českou republiku a ostatní nové členské státy EU 1.2.1. Seskupení producentů území České republiky Skupina Opatření I.3. – zaměřená na podporu vědomostí a zdokonalování lidského potenciálu I.3.1. Odborné vzdělávání a informační činnost území celé ČR, mimo hl.města Prahy I.3.2. Zahájení činnosti mladých zemědělců území celé ČR, mimo hl.města Prahy I.3.3. Předčasné ukončení zemědělské činnosti území celé ČR, mimo hl.města Prahy I.3.4. Využívání poradenských služeb území celé ČR, mimo hl.města Prahy OSA II: ZLEPŠOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A KRAJINY II.1 Skupina opatření zaměřená na udržitelné využívání zemědělské půdy II.1.1 Platby za přírodní znevýhodnění Dle Nařízení Rady (ES) 1698/2005 poskytované v horských oblastech a platby a dle ek. a demografické úrovně byly poskytované v jiných znevýhodněných stanoveny 3 kategorie LFA: horské oblastech (LFA) oblasti, ostatní méně příznivé oblasti, oblasti se specifickými omezeními. Detailní podmínky – viz PRV. II.1 2. Platby v rámci oblastí NATURA 2000 xxx a Rámcové směrnice pro vodní politiku 2000/60/ES (WDF) II.1.2.1 Platby v rámci oblastí NATURA 2000 na celé území ČR v oblastech vymezených jako Natura 2000 zemědělské půdě a současně se nacházejících v 1. zónách NP a CHKO

160

Příloha 1. Přehled os a jejich členění Opatření II.1.2.2 Rámcová směrnice pro vodní politiku

Podporované oblasti toto podopatření bude dopracováno kraji podle jejich územní působnosti do 22.12.2009 – 8 plánů oblastí povodí Opatření II.1.3. Agroenvironmentální opatření území České republiky II.1.3.1. Podopatření: postupy šetrné k životnímu území České republiky prostředí území České republiky II.1.3.1.1. Titul: ekologické zemědělství území České republiky II.1.3.1.2. Titul: Integrovaná produkce území České republiky II.1.3.1.2.1. Management integrovaná produkce ovoce II.1.3.1.2.2. Management integrovaná produkce území České republiky révy vinné II.1.3.1.2.3. Management integrovaná produkce území České republiky zeleniny II.1.3.2. Podopatření: ošetřování travních porostů území České republiky území České republiky II.1.3.2.1. Louky území České republiky II.1.3.2.2. Pastviny území České republiky II.1.3.3. Podopatření: péče o krajinu území České republiky II. 1.3.3.1. Titul: zatravňování orné půdy území České republiky II. 1.3.3.1.1. Management zatravňování orné půdy (C.1.1.) území České republiky II. 1.3.3.1.2. Management zatravňování orné půdy podél vodního toku (C.1.2.) území České republiky II. 1.3.3.1.3. Management zatravňování orné půdy regionální směsí (C.1.3.) II. 1.3.3.1.4. Management zatravňování orné půdy území České republiky regionální směsí podél vodního toku (C.1.4.) území České republiky II. 1.3.3.2. Titul: pěstování meziplodin území České republiky II. 1.3.3.3. Titul: biopásy II.2. Skupina Opatření zaměřená na udržitelné využívání zemědělské půdy II.2.1. Zalesňování zemědělské půdy území celé ČR, mimo hl.města Prahy území celé ČR, mimo hl.města Prahy II.2.1.1. První zalesňování zemědělské půdy území celé ČR, mimo hl.města Prahy II.2.1.2. Založení porostů rychle rostoucích dřevin pro energetické využití II.2.2. Platby v rámci NATURA 2000 v lesích xxx celém území České republiky dle II.2.2.1. Zachování hospodářského souboru lesního porostu z předchozího produkčního cyklu vymezení oblastí Natura 2000 II.2.3. Lesnicko-environmentální platby xxx území celé ČR, mimo hl.města Prahy II.2.3.1. Zlepšování druhové skladby lesních porostů II.2.4. Obnova lesnického potenciálu a podpora xxx společenských funkcí lesů území celé ČR, mimo hl.města Prahy II.2.4.1. Obnova lesnického potenciálu a zavádění preventivních opatření území celé ČR, mimo hl.města Prahy II.2.4.2. Neproduktivní investice v lesích

161

Příloha 1. Přehled os a jejich členění Opatření Podporované oblasti OSA III. KVALITA ŽIVOTA VE VENKOVSKÝCH OBLASTECH A DIVERZIFIKACE HOSPODÁŘSTVÍ VENKOVA Skupina Opatření III.1. – k diverzifikaci hospodářství venkova III.1.1. Diverzifikace činností nezemědělské povahy v obci do 2000 obyvatel na území ČR, kromě projektů na výstavbu III.1.2. Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje decentralizovaných zařízení pro využití obnovitelných zdrojů paliv a energie – území celé ČR kromě Prahy III.1.3. Podpora cestovního ruchu v obci do 2000 obyvatel na území ČR Skupina Opatření III.2. – ke zlepšení kvality života ve venkovských oblastech III.2.1. Obnova a rozvoj vesnic v obci do 2000 obyvatel na území ČR, kromě projektů na výstavbu decentralizovaných zařízení pro využití obnovitelných zdrojů paliv a energie – území celé ČR kromě Prahy III.2.2. Ochrana a rozvoj dědictví venkova v obci do 2000 obyvatel na území ČR Opatření III.3. – týkající se vzdělávání a informování hospodářských subjektů působících v oblastech, na něž se vztahuje osa 3 III.3.1. Vzdělávání a informace území České republiky Opatření III.4. – týkající se získávání dovedností a propagace za účelem přípravy a provádění strategií místního rozvoje III.4.1. Získávání dovedností, animace, území České republiky – provádění s přihlédnutím ke specifikám území v působnosti příjemců podpory v rámci realizace strategií OSA IV. LEADER IV.1. Implementace místní rozvojové strategie území působnosti MAS – subregionální venkovské území s 10 000 až 100 000 obyvateli, na celém území České republiky, mimo území hl. města Prahy, a měst s více než 25 000 obyvateli (v odůvodněných případech je možno udělit výjimku) IV.2. Realizace projektů spolupráce území působnosti MAS a území působnosti partnerské MAS V. TECHNICKÁ POMOC V.1. Příprava, sledování, hodnocení, území České republiky informování a kontrola v rámci programu V.2. Zřízení a provoz Celostátní sítě pro venkov xxx V.2.1. Struktury potřebné pro provoz sítě území České republiky V.2.2. Akční plán území České republiky

Zdroj: Program rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, kapitola 5, verze červen 2006

162

ISBN

80–86684–42–3

ROZVOJ VENKOVA V PROGRAMOVACÍM OBDOBÍ V KONTEXTU REFOREM SZP EU. MARTIN PĚLUCHA a kol

Recommend Documents