SOMATOLOGIE. Markéta Dominika Pecharová. Střední zdravotnická škola Ruská; zdravotnické lyceum (2. LB)

SOMATOLOGIE Markéta Dominika Pecharová Střední zdravotnická škola Ruská; zdravotnické lyceum (2. LB) BIOLOGICKÉ VĚDY MORFOLOGICKÉ - stavba a tvar lidského těla ANATOMIE - anatemnó = rozřezávám - stavba a uložení orgánů - pracovní metoda - pitva o 1. pitva - Aristoteles (300 let před Kristem) o 1. pitva v Čechách Jessenius (1600) o anatomická  konzervované tělo  studijní a vědecké účely  nutný souhlas zemřelého o patologická  čerstvě zemřelé tělo  ověření diagnózy o soudní  čerstvě zemřelé tělo  všechny násilné činy HISTOLOGIE - nauka o tkáních - využívá mikroskop - obor cytologie o nauka o buňce FUNKČNÍ - činnost organismu BIOFYZIKA - fyzikální podstata životních projevů - obor fyziologie o funkce jednotlivých orgánů a organismu BUŇKA STAVBA A FUNKCE BUŇKY - v těle je cca 30 bilionů buněk - základní jednotka života - objevitel J. E. Purkyně o buněčná teorie  všechny živé organismy jsou z buněk - latinsky cellula, řecky kytos - mimobuněčný (extracelulární) - nitrobuněčný (intracelulární) - koncovka názvů buněk: - cyt - většina buněk má schopnost rozmnožování (reprodukce) - nerozmnožují se erytrocyty a neurony - v buňce se vyskytují funkční struktury = buněčné organely

Markéta Dominika Pecharová

Strana 1

Somatologie

BUNĚČNÉ SYSTÉMY ŘÍDÍCÍ - jádro (nucleus) o jaderný obal  charakter buněčné membrány  přes obal transport látek (cytoplazma - jádro) o chromatin a chromozomy  DNA + navázaná bílkovina  výskyt v jádře lze využít k určení pohlaví  pro lidské buňky je typické mitotické dělení  přímé dělení (amitóza) je u lidí vzácné (pouze v kostních buňkách a při hojení ran)  chromozomy  dvě kratší a dvě delší raménka, jejich základem je šroubovice DNA (helix) o jadérko  kulovitá organela s RNA a bílkovinou  jaderné funkce  diferenciace a vyzrávání buněk  kopírování a následný přenos genetické informace do nové buňky  syntéza nových RNA - karyotyp o chromozomy 1 buňky seřazené podle velikosti o na jeho podkladě můžeme určit hlubší genetické poruchy  chromozom chybí  chromozom přebývá  deformace chromozomu TRANSPORTNÍ - cytoplazmatická membrána o trojvrstevná o dvě vrstvy tuku a jedna vrstva bílkoviny (základ iontových kanálků) o umožňuje transport látek - cytoplazma o vodní roztok bílkovin - cytoskelet o elastická kostra buněk - endoplazmatické retikulum o hrubé: syntéza bílkovin (proteosyntéza) o hladké:detoxikační činnost SEKREČNÍ - ribozomy o posouvají se po řetězci mRNA a tvoří nový bílkovinný řetězec - Golgiho aparát o koncentruje výměšek a následně jej uvolňuje mimo buňku - lysozomy o likvidují choroboplodné zárodky v buňce - peroxizomy o odstraňují peroxidy z buněk a tím je chrání ENERGETICKÝ - mitochondrie o v těle v různém množství, které odráží intenzitu metabolismu daného orgánu o 2 membrány, mezi nimi dýchací enzymy, které zachycují energii uvolněnou oxidací živin za současné tvorby ATP - centrioly o tvořeny kanálky o účastní se reprízy dělení buněk o na začátku mitózy se zdvojují a přesouvají na opačné póly jádra


Strana 2

Somatologie

ZÁKLADY GENETIKY - gen o základní jednotkou dědičnosti, úsek molekuly DNA o část chromozomu, uložen v buněčném jádře - genotyp o soubor genů jednoho organismu, které určují vývojové možnosti jedince - fenotyp o soubor morfologických a funkčních znaků organismu o znaky, které jsou zjistitelné na jedinci o je podmíněn genetickou výbavou o tělesné rozměry, barva očí, typ krevní skupiny… - každý vlastnost je určená dvěma geny: jeden od matky a jeden od otce - homozygot o jedinec, který má na chromozomech stejné geny pro danou vlastnost  dominantní  dědičná vloha převládne nad jinou vlohou; ČČ  recesivní  dědičná vloha potlačena jinou vlohou; bb - heterozygot o jedinec, který má na chromozomech různé geny pro danou vlastnost  Čb  A0 - zakladatel genetiky je Johann Gregor Mendel (1822 - 1884) o 1. Mendelův zákon  křížíme - li dva homozygoty, vznikají jedinci se stejným genotypem i fenotypem o 2. Mendelův zákon  křížíme li tyto dva homozygoty dále, objevují se jedinci, u kterých převládají znaky jednoho z rodičů Krevní skupiny Fenotyp Genotyp

A AA, AO

B BB, BO

AB AB

0 00

AA: dominantní homozygot A0: heterozygot BB: dominantní homozygot B0: heterozygot AB: kodominace = dominace dvou tolerantních genů) 00: recesivní homozygot

M: A (AA; A0) O: B (BB; B0) D: ? AA + BB  AB, AB, AB, AB AA + B0  AB, A0, AB, A0 A0 + BB  AB, AB, B0, B0 A0 + B0  AB, A0, B0, 00

Zevním projevem genotypu je fenotyp.

Tito rodiče mohou mít děti všech krevních skupin.

GENETIKA ČLOVĚKA - vyhledávání a prevence vrozených genetických vad - dědičnost krevních skupin - dědičnost kožních vrstev - daktyloskopie (Purkyně) - pohlavně vázaná dědičnost (na chromozom X se vážou geny pro barvoslepost) - tvorba 8. a 9. faktoru krevní srážlivosti o je - li ho málo, rozvíjí se zhoubná krvácivost (hemofilie)  žena je přenašečkou, projevuje se pouze u mužů - sledování vícečetných těhotenství o jednovaječná dvojčata  jedno vajíčko oplozenou jednou spermií, vajíčko se rozdělí na dva samostatné zárodky  dvojčata jsou na pohled identická, mají stejné pohlaví o dvojvaječná dvojčata  jedno vajíčko oplozeno dvěma spermiemi  každý plod má samostatnou placentu, nemusí si být podobni


Strana 3

Somatologie

FUNKČNÍ MORFOLOGIE TKÁNÍ - buňka  buněčný soubor  tkáň  orgán  orgánová soustava  organismus - tkáň = soubor buněk podobného tvaru a funkce o výstelková tkáň (epitel) o pojivová tkáň o specializovaná tkáň EPITEL - buňky těsně přiřazeny k sobě - minimální mezibuněčné prostory - buňky nasedají na tenkou vazální membránu - kryjí volné tělní povrchy a vystýlají tělní dutiny - nemá vlastní cévní zásobení; výživa zajišťována difúzí (= prolínáním) Epitely dle počtu vrstev a tvaru buněk - jednovrstevný o plochý dlaždicovitý  cévní stěny, pobřišnice o kubický  štítná žláza o cylindrický  bez řasinek; trávicí trubice  s řasinkami; dýchací cesty; řasinky posunují hlen (sputum) směrem ven z těla - vícevrstevný o dlaždicovitý  rohovatějící; pokožka  nerohovatějící; trávicí trubice o cylindrický  dýchací cesty o přechodný  je elastický (pružný); močový měchýř o trámčitý  játra o síťovitý (retikulární)  zevnitř hrudního koše Epitely podle funkce - krycí a výstelkový o k čemu by tak asi mohl být… - řasinkovitý o pohybem řasinek se sputum dostává ven z těla - žlázový o tvoří výměšek (sekret) o tři druhy sekrece  exkrece  tvorba sekretu do vývodu, který ústí na povrch těla; pot  vlastní sekrece  tvorba sekretu do vývodu, který ústí do orgánových dutin; žaludeční šťávy  inkrece  vnitřní vyměšování (endokrinní sekrece); tvorba sekretu (hormonu) do krve - vstřebávací o vstřebává látky (nečekaně…) o klky tenkého střeva - smyslový o registruje specializované podněty o smyslové orgány - dýchací (respirační) o výstelka plicních sklípků o velmi tenký o umožňuje výměnu dýchacích plynů


Strana 4

Somatologie

POJIVOVÁ TKÁŇ - základní funkce: spojovací, oporná, metabolická - vazivo, chrupavka, kost - tvořena buňkami, vlákny a mezibuněčnou hmotou Vazivo - základní buňka je fibrocyt o fibra = vlákno, kytos = buňka - vlákna o klihovité (kolagenní) - velmi pevné o elastické - velmi pružné o síťovité (retikulární) Tuhé - pevné, tvoří vazy (ligamenta) - zpevňuje klouby a svalové šlachy Řídké - vyplňuje štěrbiny mezi orgány Elastické - slabší vazy páteře, stěny některých dutých orgánů Tukové o o o

tukové buňky bílý tuk (běžný) hnědý tuk (okolí lopatek u novorozenců)

Lymfoidní - lymfocyty - vznik uzlin Chrupavka - řecky chondros - základní buňka: chondrocyt - složena z chondrocytů, mezibuněčné hmoty a vláken - bez cév a nervů - na povrchu vazivová blána (perichondrium)  bohatě cévně a nervově protkaná  vyživuje chrupavku - sklovitá (hyalinní) o velmi tvrdá, porcelánově bílá; kloubní povrchy kostí - elastická o žlutavá; ušní boltec, hrtanová příklopka (epiglotis) - vazivová chrupavka o matně bílá, velmi odolná na tlak a tah o nitrokloubní a meziobratlové destičky, meziobratlové ploténky (disci intervertebrales) Kostní tkáň - kostní tkáň je specializovaná, pevná, pojivová tkáň - kost - latinsky os; základní buňka osteocyt - složení o kolagenními vlákna a mezibuněčná hmota o organické látky (ossein (osteocyty) a vlákna) o anorganické látky (CaCO3, Ca3PO4) o v dětství převažuje ossein, kosti jsou pružné a relativně málo se lámou o ve stáří převažují soli - kosti jsou tvrdší a snadněji se lámou, jsou křehké - kost je významnou zásobárnou Ca a P v těle - vlastní kost není inervována o na povrchu je vazivová blána okostice (periost), která je bohatě cévně a nervně zásobena


Strana 5

Somatologie

Kosti dle struktury - vrstevnaté (lamelární) - většina kostí v těle - vláknité (fibrilární) - tvoří výběžky kostí Kosti dle tvaru - dlouhé kosti - femur; kloubní konce (epifýza) a středová část (diafýza) - krátké - ossa metacarpi - ploché - scapula - nepravidelné - mandibula Složení vrstevnatých kostí - zevní hutná část (kompakta) o Haversovy lamely (centrálně uložená céva + osteocyty) - vnitřní houbovitá část (trámčina, spongióza) o vyplňuje kloubní hlavice a dřeňovou dutinu (kostní dřeň - červená krvetvorba (erytropoeza)) Osifikace - přeměna buněk v osteocyty - desmogenní osifikace o přeměna vazivových buněk osteoblastu - chondrogenní osifikace o přeměna chrupavčitých buněk Růst kostí - do délky o růstové chrupavky o na pomezí přechodu diafýzy a epifýzy - do šířky o novotvořením kostních lamel SVALOVÁ TKÁŇ - základní vlastnost je schopnost smrštění se (kontrakce) - sval (musculus, řecky mys) - základní buňkou je myocyt - 3 druhy svaloviny o hladká o srdeční o příčně pruhovaná Hladká svalovina - tvořena vřetenovitými buňkami - tyto svaly nejsou vůlí ovladatelné - útrobní svaly o pracují jako celek, pomalu, prakticky bez únavy o trávicí, vylučovací soustava, děloha, cévy  rozšíření cévy (vazobilatace)  zúžení cévy (vazokonstrikce) o významně ovlivňují krevní tlak - více jednotkový hlavní sval o např. oko o zajišťuje cílený a velmi jemný pohyb - inervace hladké svaloviny je zajištěna vegetativními nervy Srdeční sval (myokard) - střední vrstva srdeční - stavebně připomíná příčně pruhovanou svalovinu, funkčně hladkou - typické síťovité uspořádání vláken - dokonalé vedení vzruchu (impulzu) - stah srdce o kontrakce = systola o ochabnutí = diastola


Strana 6

Somatologie

Kosterní svalstvo - příčně pruhované - červené o velké množství červeného barviva (myoglobin), pracují pomalu; šíjové svaly - bílé o pracují velmi rychle, energeticky náročné; okohybné svaly - smíšené o většina kosterních svalů - základní stavební jednotkou kosterního svalu je svalové vlákno (myofibrila) - příčné pruhování je vyvoláno dvěma odlišně lomnými hmotami o světlejší hmota je jednolomná o tmavší hmota je dvojlomná - sval je tvořen o 75% voda o 20% bílkoviny  kontraktilní (aktin a myozin)  regulační (troponin a trypomyozin) o 5% anorganické a organické látky Vlastní svalová kontrakce - probíhá na neurosvalové ploténce, kde hybný nerv převede vzruch na svalové vlákno, což způsobí vazbu vápníku na troponin a tropomyozin, to aktivuje aktin a myozin a dochází k zasouvání tenčích vláken aktinu do soustavy vláken myozinu - izometrický stah o statická činnost svalu o zvyšuje se svalové napětí (překonávání hmotnosti) - izotonický stah o kinetická činnost o zkrácení svalových vláken NERVOVÁ TKÁŇ - základní jednotkou je neuron o buněčné tělo (soma)  výběžky  neurit o dlouhý až 1 m o může být kryt myelinovou pochvou o vede informaci odstředivě (eferentně)  dendrity o je jich mnoho o krátké o vedou informaci dostředivě (aferentně)

-

základní funkční projev neuronu je reflex REECEPTOR - (aferentní dráha) - CENTRUM - (eferentní dráha) - EFEKTOR čidlo mozek, mícha výkonný orgán


Strana 7

Somatologie

ANATOMICKÉ ROVINY A SMĚRY - mediánní rovina o svislá o dělí tělo na dvě poloviny - sagitální rovina o svislá o rovnoběžná s mediánní o dělí tělo na dvě části - frontální rovina o svislá o prochází čelem o kolmá na předchozí dvě - transverzální rovina o příčná, horizontální o kolmá k mediánní a sagitální

-

superior = horní inferior = dolní anterior = přední posterior = zadní mediální = vnitřní, blíže střední rovině laterální = vnější, boční ventrální = břišní dorzální = zádový craniální = směrem k lebce caudální = směrem ke kostrči externí = zevní interní = vnitřní dexter = pravý sinister = levý proximální = směrem k trupu distální = směrem k prstům ulnární = malíková strana radiální = palcová strana


Strana 8

Somatologie

KOSTRA ČLOVĚKA foramen = otvor canalis = kanál caput = hlavice kosti processus = výběžek kosti crista = hřeben kosti

spina = trn kosti sutura = šev kosti cervics = krček (dělohy) collum = krček (kosti) orbita = očnice

LEBKA (CRANIUM) - tvar lebky, stavba a utváření jejích jednotlivých kostí a dutin jsou výsledkem dlouhodobého vývoje - schránka pro mozek a základní smyslové orgány - 14 kostí o obličejová část (8) o mozková část (6) - 3 párové otvory, z nich vychází pátý hlavový nerv (trojklaný - nervus trigeminus) nadočnicový oblouk (foramen superorbitale) o z něho vystupuje první větev trigeminu - čelní nerv (nervus frontalis) - podočnicový oblouk (foramen intraorbitale) o z něho vystupuje druhá větev trigeminu nerv horní čelisti (nervus maxillaris) - bradový otvor (foramen mentale) o z něho vystupuje třetí větev trigeminu nerv dolní čelisti (nervus mandibularis) OBLIČEJOVÁ ČÁST (SPLANCHNOCRANIUM) - maxilla o horní čelist o párová kost o dásňové výběžky pro zuby o na řezu kostí vedlejší nosní dutiny - os zygomaticum o kost lícní, jařmová o párová kost o tvoří stěny očnice o s os temporalis tvoří jařmový oblouk - vomer o kost radličná o nepárová kost na spodině lebky o tvoří část přepážky nosní - os palatinum o patrová kost o párová kost o s maxillou se podílí na tvorbě horního patra - os nasale o nosní kost o párová kost, podílí se na tvorbě kostěné části nosu - os lacrimale o slzná kost o párová kost na vnitřní části očnice o probíhá jí slzovod - mandibula o nepárová kost o výběžky pro zuby o dva velké výběžky  svalový: processus coronideus (směrem k zubům)  kloubní: processus condylaris (pro spojení s os temporalis) - os hyoideum o jazylka o nepárová kost uložená pod mandibulou o úpon krčních svalů


Strana 9

Somatologie

MOZKOVÁ ČÁST (NEUROCRANIUM) - os occipitale (týlní kost) o nepárová kost, velký týlní otvor - foramen occipitale magnum o 2 týlní hrboly pro spojení s atlasem, prostřednictvím obratlů je umožněno spojení mozku a míchy - os sphenoidale (kost klínová) o nepárová kost, tvoří monolyt, na řezu kostí popisujeme systém vedlejších nosních dutin o uvnitř lebky turecké sedlo (sella turcica), zde podvěsek mozkový (hypofýza) - os temporale (kost spánková) o uvnitř lebky tvoří kost pyramidovitého tvaru - kost skalní (os petrosum), ta je velmi tvrdá, je v ní uloženo sluchově - rovnovážné ústrojí o bradavkovitý výběžek (processus mastoideus) - párový o zobcovitý výběžek (processus styloideus) - párový o ústí zevního zvukovodu (meatus acusticus externus) - os ethmoidale (čichová kost) o nepárová kost, podílí se na tvorbě skořepin nosních, uvnitř lebky tvoří dírkovanou ploténku - os frontale (čelní kost) o nepárová, tvoří foramen supraorbitale (nervus frontalis), na řezu kostí popisujeme čelní dutiny - os parietale (kost temenní) o párová kost, vrchol klenby lební Lební dutiny - mozkovna (cavitas cranii) - dutina ústní (cavum oris) - dutina nosní (cavum nasi) - očnice (orbita) Spojení kostí lebky - kloubní o pohyblivé - pevné (švy) o korunový (sutura coronalis)  frontale + parietale o šípový (sutura sagitalis)  parietalky o lambdový (sutura lambdoidea)  occipitale + parietale o šupinový (sutura squamosa)  párový  temporale + parietale Pohlavní rozdíly na lebce - rozměrové - mužská je větší než ženská (bez efektu…) - nasofrontální přechod - u mužů zlomový, u žen plynulý - bradová oblast - mužská hranatější, ženská oblá - rysy - u mužů mohutnější nadočnicové hrboly a bradavkovitý výběžek Novorozenecká lebka - volné spojení kostí, kosti nejsou osifikované - základy budoucích švů tvoří vazivové blány (lupínky, fontanely) o velký lupínek (čelní fontanela)  v průsečíku korunového a šípového švu  osifikuje do dvou let věku, vedoucí bod během porodu o malý lupínek (týlní fontanela)  v průsečíku šípového a korunového švu  osifikuje do třetího měsíce roku  význam v dětském lékařství o při dehydrataci novorozence je vpadlá  dehydratace - zúžení cév, méně mozkomíšního mozku atd.  závažné onemocnění je průjem - voda tvoří 70% hmotnosti


Strana 10

Somatologie

HRUDNÍK (THORAX) - přední část - sternum - boční část - costae - zadní část - columna vertebralis STERNUM - plochá kost na přední straně hrudníku - intenzivní erytropoeza - 3 části o manubrium sterni o corpus sterni o procesus xiphoideus  chrupavčitý COSTAE - jednotné číslo costa - 12 párů - 3 typy o žebra pravá (costae verae)  7 párů, fixovány chrupavkou na sternum o žebra nepravá (costae spuriae)  3 páry, fixovány na 7. pár pravých žeber o žebra volná (costae fluctuantes)  2 páry, končí volně mezi břišními svaly PÁTEŘ (COLUMNA VERTEBRALIS) - 33 - 34 obratlů - vertebrae cervicales (C1 - C7) - vertebrae thoracicae (Th1 - Th12) - vertebrae lumbales (L1 - L5) - os sacrum (S1 - S5) - os coccygis (Co1 - Co4/5) TVAR PÁTEŘE - lidská páteř má charakteristické esovité prohnutí - páteř lidoopa je lukovitě prohnutá - lordóza (fyziologické prohnutí dopředu) - kyfóza (fyziologické prohnutí dozadu) - skolióza (patologické vychýlení páteře do stran o vzniká dlouhodobým jednostranným zatížením páteře) Obratle (Vertebrae) - C1 - atlas (nosič) o nemá obratlové tělo, zajišťuje kývavé pohyby hlavy - C2 - axis (čepovec) o zubem zapadá do atlasu, rotační pohyby hlavy - meziobratlová ploténka (discus intervertebralis) o vazivová chrupavka mezi jednotlivými obratli, nejsilnější v bederní oblasti, 25 % délky páteře Stavba obratle - tělo obratle (corpus vertebrae) - obratlové výběžky o trnový (processus spinosus) o 2 příčné (processus transversus)  v Th páteři se na ně upínají žebra o 4 kloubní (processus articularis)  spojení jednotlivých obratlů mezi sebou - obratlový otvor (foramen vertebrae) o skrze něj prochází mícha


Strana 11

Somatologie

Pánev (Pelvis) - kost kyčelní (os ilium) - kost stydká (os pubis) - kost sedací (os ischii) - hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) - trn kosti kyčelní (spina iliaca) - kloubní jamka kyčelního kloubu (acetabulum) - ucpaný otvor pánevní kosti (foramen obturatum) - spona stydká (symfýza) - hrbol sedací kosti (tuber ischiadicum) - hrbol stydké kosti (tubeculum pubicum) Pánevní pletenec - dvě kosti pánevními (ossa coxae) - kost křížová (os sacrum) Pohlavní rozdíly na pánvi - pánev ženy je širší, větší a prostornější - pánev muže je menší, strmější a užší Rozměry na pánvi (žena) - měříme je pelvimetrem - vzdálenost mezi trny ilia - distancia bispinalis (26 cm) - vzdálenost mezi hřebeny ilia - distancia bicristalis (28 cm) - vzdálenost chocholíku femuru - distancia bitrochanterica (31 cm) - vzdálenost od symfýzy k L5 - conjugata externa (20 cm)


Strana 12

Somatologie

KOSTRA KONČETIN Horní končetina - slouží k uchopení předmětů Lopatkový pletenec - klíční kost (clavicula) o snadné poškození nárazem o dlouhá esovitě prohnutá kost o vnitřním koncem připojena ke sternu o nemá přímé spojení s kostrou trupu - lopatka (scapula) o plochá kost trojúhelníkovitého tvaru o uložena v horní třetině zad o hřebenový výběžek vybíhá nad kloubní jamku v nadpažek (acromion) o hřeben lopatky (spina scapula)  jáma nadhřebenová (fosa supraspinata)  jáma podhřebenová (fosa infraspinata) Volná končetina - paže (brachium) o kost pažní (humerus)  horní konec zapadá polokulovitou hlavicí do jamky na lopatce  na hlavici 2 hrboly, na něž se upínají lopatkové a pažní svaly  pod hlavicí je kost zúžená  tzv. chirurgický krček  dolní konec tvoří kladkovitou kloubní plochu pro spojení s ulnou a kulovitý výběžek pro hlavičku radia  mezi kloubními plochami je jamka  při extenzi antebrachia do ní zapadá výčnělek ulny - předloktí (antebrachium) o kost loketní (ulna)  na malíkové straně  horní rozšířený konec má kloubní plochu pro kladku humeru a je ukončen hmatným výběžkem (olecranon), útlý dolní okraj vybíhá v bodcovitý výběžek  horní část obou předloketních kosti se podílí na vytvoření loketního kloubu, dolní konce se vzájemně spojují a tvoří jamku zápěstního kloubu o kost vřetenní (radius)  na palcové straně předloktí  horní úzká část kosti je zakončena hlavičkou, která se otáčí v zářezu na ulně  na dolní objemné části kosti je bodcový výběžek na palcové straně zápěstí - ruka (manus) - zápěstí (carpus) o 8 kůstek zápěstních (ossa carpi) o 5 kůstek záprstních (ossa metacarpi) o 5 prstů (digiti)  2 - 3 články (falangy)

Dolní končetina - ke kostře je připojena pletencem pánevním o 2 kosti pánevní (ossa coxae) o kost křížová (os sacrum)


Strana 13

Somatologie

Oddíly - stehno (femur) - koleno (genus) - bérec (crus) - kotník (malleolus) - noha (pes) Kosti - stehenní (femur)  nejmohutnější, nejdelší kost v těle o hlavice (caput femoris)  zapadá do acetabula o krček (collum femoris)  zde dochází k frakturám u starších lidí  nad ním velký chocholík (trochanter)  pod ním malý chocholík  na oba výstupky se upínají hýžďové svaly o tělo (corpus femoris)  dolní konec se rozšiřuje ve dva kloubní hrboly (kondyly) - čéška (patella) - lýtková (fibula) o štíhlá kost na malíkové straně bérce o snadno se láme o tvoří zevní kotník - holenní (tibia) o trojboká kost o tvoří vnitřní kotník (malleolus) o tibia a fibula nasedá na hlezenní kost - 7 kůstek zánártních (tarsus) - kost patní (calcaneus) - kost hlezenní (talus) - 5 kůstek nártních (metatarsus) - 5 prstů (digiti) o 2 - 3 články (falangy)


Strana 14

Somatologie

SYSTEMATIKA KLOUBŮ V TĚLE Anatomické názvosloví - flexe (ohnutí) - extenze (natažení) - abdukce (odtažení od střední roviny; upažení) - addukce (přitažení ke střední rovině; připažení) - pronace (vtáčení; postavení palcem a dlaní dolů) - supinace (vytáčení; postavení palcem a dlaní nahoru) - anteverze (předpažení) - retroverze (zapažení) - rotace (otáčení) - articulatio (kloub) - distorze (podvrtnutí) o kloubní hlavice krátkodobě opustí kloubní jamku a vrátí se zpět - luxace (vymknutí) o kloubní hlavice opustí kloubní jamku a v této podobě setrvá Obecná stavba kloubu - kloubní hlavice a jamka o na povrchu kryty hyalinní chrupavkou o mezi nimi je prostor  vyplněn vazkou (synoviální) tekutinou  umožňuje volné klouzání hlavice v jamce - kloubní pouzdro o bohatě cévně a nervně zásobené o udržuje kloub ve stabilizované poloze Typy kloubů - podle tvaru styčných ploch o kulovité (kyčelní) o elipsovitý (antebrachium + ossa carpi) o sedlový (kloub palce) o válcový (loketní kloub) o čepový (radioulnární skloubení)

Klouby horní končetiny - klouby pletencové o sternoclaviculární  spojení hrudní a klíční kosti  omezeně pohyblivý o acromioclaviculární  spojení nadpažku lopatky a klíční kosti - kloub ramenní (articulatio humeri) o tvořen humerem a claviculou o volný kloub, při pádech dochází k luxaci o anteverze, retroverze, abdukce, addukce, rotace - kloub loketní (articulatio cubiti) o humerus, ulna, radius o složený kloub o flexe, extenze, pronace, supinace - klouby ruky o tvořeny několik drobnými klouby, které pracují jako jednolitý celek o umožňují dlaňovou a hřbetní flexi a pohyby do stran (dukce)


Strana 15

Somatologie

Klouby dolní končetiny - klouby pletencové o křížo - kyčelní kloub  tuhý  křížová a kyčelní  umožňuje omezený pohyb  význam pro správný sklon pánve o symfýza  pevné chrupavčité spojení stydkých kostí  v průběhu těhotenství se stává elastickou vlivem pohlavních hormonů - kloub kyčelní (articulatio coxae) o kulovitý kloub o femur + acetabulum o uplatňuje se při udržování rovnováhy o flexe, extenze, abdukce, addukce, rotace (omezená) o velmi pevné pouzdro - kloub kolení (articulatio genus) o velmi složitý kloub o femur, tibia, patella o v kloubu se nacházejí chrupavčité destičky (menisky) pro spojení s femurem o flexe, extenze, částečná pronace a supinace - kloub hlezenní (articulatio talocruralis) o holení a hlezenní o umožňuje chodidlovou a hřbetní flexi - klouby zánártní o skupin drobných kloubů umožňující šikmé naklánění skeletu nohy o částečně se podílejí na tvorbě podélné a příčné klenby nožní


Strana 16

Somatologie

SVALY NA LIDSKÉM TĚLE - lidské tělo je tvořeno přibližně 600 svaly - sval: musculus - stah (kontrakce) - uvolnění (relaxace) - ke skeletu se upínají pomocí šlach (tendo) SVALY HLAVY Žvýkací svaly - začínají na kostech mozkové části lebky - upínají se na mandibulu, kterou pohybují - zevní žvýkací sval (m. masseter) Mimické svaly - jdou od lebečních kostí do kůže v obličeji - ovlivňují výraz obličeje - kruhový sval ústní (m. orbicularis oris) - kruhový sval oční (m. orbiculars oculi) SVALY KRKU - skupina svalů uložená hluboko před páteří - zajišťují úklony a předklony hlavy - podkožní sval krční (m. platysma) - zdvihač hlavy (m. sternocleidomastoideus) o jedna jeho část začíná na sternu, druhá na clavicule a ústí na processus mastoideus - kloněné svaly (mm. scaleni) o pomocné vdechové svaly - nadjazylkové svaly o tvoří dno cavum oris, zvedají hrtan a stahují mandibulu - podjazylkové svaly o táhnou hrtan a jazylku dolů SVALY HRUDNÍKU Svaly pletence horní končetiny - velký prsní sval (m. pectoralis major) o podílí se na pohybu horní končetiny o pomocný vdechový sval Svaly hrudníku - zevní mezižeberní svaly (m. intercostales externi) o významné vdechové svaly - vnitřní mezižeberní svaly (m. intercostales interni) o významné výdechové svaly - bránice (diaphragma) o odděluje dutinu břišní od hrudní o hlavní vdechový sval o zajišťuje 60% nádechu


Strana 17

Somatologie

SVALY BŘICHA Přední skupina - přímé svaly břišní (m. recti abdomini) o pomocné dechové svaly o ve střední čáře se spojují vazivovým pruhem (linea alba), ve kterém je pupeční jizva Boční skupina - zevní a vnitřní šikmý sval břišní (m. obliquus externus et internus abdominis) o zajišťuje předklon hrudníku a břišní lis - tlak břišní stěny na břišní orgány, při defekaci a porodu o na jeho okraji je tenká plochá šlacha - tříselný vaz (ligamentum inguinale) o nad tříselným vazem je břišní stěna zeslabena v tzv. tříselný kanál (canalis inguinalis) o tímto kanálem prochází u muže chámovod a cévy varlete o u ženy vaz, který fixuje dělohu  při jeho oslabení nebo zdvihání nadměrně těžkého předmětu může dojít k protlačení střevních kliček tímto kanálem za vzniku tříselné kýly (herniae inguinales) - příčný sval (m. transversus abdominis) Zadní skupina - čtyřhranný sval bederní SVALY ZÁDOVÉ - trapézový sval (m. trapezius) - podílí se na pohybu horní končetiny - široký sval zádový (m. latissimus dorsi) - významným způsobem se podílí na břišním lisu SVALY HORNÍ KONČETINY Svaly ramenní a lopatkové - deltový sval (m. deltoideus) - zajišťuje upažení horní končetiny Svaly paže - dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii) - významný ohybač (flexor) loketního kloubu - trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii) - významný natahovač (extenzor) loketního kloubu Svaly předloktí - ohybač prstů (m. flexor digitorum) - natahovač prstů (m. extenzor digitorum) - vřetenní sval (m. brachioradialis) - podílí se na supinaci a pronaci předloktí Svaly ruky - zajišťují pohyb jednotlivými prsty SVALY DOLNÍ KONČETINY Svaly kyčelního kloubu - velký hýžďový sval (m. gluteus maximus) o je možné ho rozdělit na čtyři shodné kvadranty, do horního zevního aplikujeme i.m. injekce Svaly stehna - čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris) - dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris) Svaly bérce - přední holenní sval (m. tibialis anterior) - trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) - Achillovou šlachou ( tendo Achillis) se fixuje na calcaneus Svaly nohy - zajišťují pohyb jednotlivými prsty


Strana 18

Somatologie

TĚLESNÉ TEKUTINY - tekutiny, které se nacházejí v těle, v nichž jsou rozpuštěny látky organického i anorganického původu - v těle jsou distribuovány ve dvou hlavních prostředích o nitrobuněčná (intracelulární) tekutina, ICT o mimobuněčná (extracelulární) tekutina, ECT  mimocévní  cévní - dospělý muž má v těle cca 42 l tekutin o ICT (28 l)  dvojnásobek než ICT o ECT (14 l)  tkáňový mok (10,5 l)  krevní plazma (3,5) - největší množství je ve svalstvu, na druhém místě je kůže, na třetím krev SLOŽENÍ TĚLESNÝCH TEKUTIN ECT - Na, Cl, uhličitanové sloučeniny ICT - K, Mg, fosforečnanové soli, bílkoviny HOMEOSTÁZE - funkční dynamická rovnováha složení vnitřního prostředí - stálost vnitřního prostředí - stálé iontové složení - stálý objem tekutin - stálé pH KREV - nauka o krvi je hematologie - tvoří 7 - 10 % tělesné hmotnosti - v těle jí je 4,5 - 6 litrů FUNKCE KRVE - transportní (přenos dýchacích plynů (O2, CO2), živin a zplodin metabolismu) - nositel chemické informace (transportuje hormony z místa jejich vzniku do místa jejich účinku) - rozvádí teplo (z metabolicky aktivnějších (a tedy teplejších) do orgánů méně metabolicky aktivních) - podílí se na udržování homeostázy (využívá nárazníkové systémy) - podílí se na specifické a nespecifické obrně organismu - podílí se na zástavě krvácení (hemostáza) a na srážení krve (hemokoagulace) HEMATOKRIT - základní hematologické vyšetření - dojde k odstředění krve, specificky těžší krvinky se oddělí od plazmy a klesají ke dnu - zjišťuje se poměr krvinek k celému objemu krve - fyziologické hodnoty o muž: 44 ( 5%) o žena: 39 ( 4%) KREVNÍ PLAZMA - tvoří 5% tělesné hmotnosti - 2,8 - 3,5 l - 90% H2O - hemodiluce (nadměrné množství vody) - hemokoncentrace (menší množství vody, než obvykle) - anorganické a organické látky - koncentrace látek v plazmě má koncovku - emie


Strana 19

Somatologie

HLAVNÍ ANORGANICKÉ LÁTKY V KREVNÍ PLAZMĚ Látka

Koncentrace

Význam

Natrium (Na)

natremie: 140 mmol/l kalemie: 4,5 mmol/l kalcemie: 2,5 mmol/l

nezbytné pro udržování osmotického tlaku, stálého objemu a pH ECT (hlavní EC iont) hlavní IC iont, nezbytné pro činnost svalů, zejména myokardu

magnesemie: 1 mmol/l

důležitý pro nervosvalovou dráždivost a aktivitu enzymů

Kalium (K) Kalcium (Ca) Magnesium (Mg)

nezbytné pro nervosvalovou dráždivost, stažlivost srdečního svalu, srážení krve, ovlivňuje propustnost buněčných membrán

chloremie: 100 mmol/l Hydrouhličitan (HCO3-) 30 mmol/l Anorganický fosfor (P) 0,65 - 1,62 mmol/l

spolu s Na+ se podílí na udržování osmotického tlaku, stálého objemu a pH ECT významný pro transport CO2 a nárazníkový systém

Železo (Fe)

nezbytné pro tvorbu Hb (hemoglobin) v kostní dřeni

Jod (I)

nezbytný pro syntézu hormonů štítné žlázy

Měď (Cu)

součást některých enzymů, důležitá pro krvetvorbu

-

Chloridy (Cl )

součást nárazníkového systému

ORGANICKÉ LÁTKY V KREVNÍ PLAZMĚ Bílkoviny (Proteiny) - proteinemie v lidském těle: 60 - 80 g/l - krevní bílkoviny o albuminy  relativně malé o globuliny  středně velké o fibrinogen  největší molekula Krevní bílkoviny a jejich funkce - velmi různorodá a velmi důležitá - udržují stálý objem plazmy o albuminy vyvolávají tzv. onkotický tlak (= tlak o velikosti cca 25 tonů), udržuje tekutinu v cévách - při některých onemocněních ledvin se bílkoviny ztrácejí močí, v těle je minimum zejména albuminu a vznikají otoky (v důsledku prosakování tekutiny z cév do tkání), časté jsou otoky kotníků atd. - transportní funkce o přenos hormonů a léků tělem - nárazníkový systém - chrání tělo před vykrvácením o stěžejní látkou je fibrinogen - obranyschopnost organismu o globuliny Tuky (Lipidy) - lipemie v lidském těle: 4 - 10 g/l - významný a rychlý zdroj energie Cukry (Sacharidy) - hroznový cukr (glukóza) o v krevní plazmě nejdůležitější o glykemie: 3,6 - 6,3 mmol/l o významný zdroj energie, zejména pro nervové buňky Ostatní látky - kyselina mléčná, hormony, vitamíny, enzymy atd.


Strana 20

Somatologie

NÁRAZNÍKOVÉ SYSTÉMY KRVE - fyziologické pH organismu je 7,36 - 7,44 - pokles pH pod 7,36 = zvýšená kyselost (acidóza) zvýšení pH nad 7,44 = zvýšená zásaditost (alkalóza) - acidóza pod 7 a nad 7,8 jsou neslučitelné se životem - rozlišujeme acidózu i alkalózu respirační a metabolickou - pH organismu neustále mírně osciluje; nárazníkové systémy, které udržují pH ve fyziologickém rozpětí - popisujeme 4 základní nárazníkové systémy o uhličitanový o fosforečnanový o hemoglobinový (zejména v plicích) o systém krevních bílkovin ČERVENÉ KRVINKY (ERYTROCYTY) - doba života erytrocytů je 120 dní - počet erytrocytů: u muže 4,3 - 5,3 . 1012/l, u ženy 3,8 - 4,8 . 1012/l - pokles u muže pod 4,3 a u ženy pod 3,8 se označuje jako erytrocytopenie - vzestup u muže nad 5,3 a u ženy nad 4,8 se označuje jako erytrocytóza - rozdíly v počtech jsou dány hormonálně - mají piškotovitý tvar, nemají jádro a buněčné organely - minimální spotřeba kyslíku a energie - fyziologická velikost erytrocytu je 7,2 . 2,1 μm - fyziologická anizocytóza = výskyt nestejně velkých erytrocytů v těle - malé (mikrocyty) - střední (normocyty) - velké (makrocyty) - hlavní funkcí erytrocytů je transport dýchacích plynů vazbou na hemoglobin HEMOGLOBIN - červené krevní barvivo - přenáší v těle O2 a CO2 - působí jako nárazníkový systém - tvoří jej globin a hem o globin (bílkovina tvořena čtyřmi polypeptidovými řetězci) o hem (obsahuje dvojmocné železo, které váže kyslík) - koncentrace hemoglobinu v krvi je 140/l - 160/l Deriváty hemoglobinu - s kyslíkem (oxyhemoglobin) o barevně připomíná tepennou krev (světle červený) - s oxidem uhličitým (karbaminohemoglobin) o barevně připomíná žilní krev (tmavě červený) - s oxidem uhelnatým (carboxyhemoglobin) o charakteristická je višňově červená barva o při jeho navázání dochází k otravě organismu o stačí malé množství CO v ovzduší, aby hemoglobin vázal CO - princip otrav KRVETVORBA (HEMOPOEZA) = děj, při kterém se tvoří nové krvinky - probíhá již nitroděložně v játrech, slezině a v kostní dřeni, po narození pouze v kostní dřeni - výchozí buňkou pro krvetvorbu je tzv. kmenová buňka, která na podkladě genetické informace může dát vzniknout třem typům krevních buněk o červené krvinky (erytrocyty) - erytropoeza o bílé krvinky (leukocyty) - leukopoeza o krevní destičky (trombocyty) - trombopoeza - ke krvetvorbě je za potřebí celá řada látek o aminokyseliny o železo o měď o komplex B vitamínů


Strana 21

Somatologie

Erytropoeza - ovlivňována těmito faktory o ledvinový hormon erytropoetin  tvoří se zejména při nedostatku kyslíku o centrální nervový systém o působení pohlavních hormonů  mužské pohlavní hormony krvetvorbu zvyšují ( muž má více erytrocytů)  ženské pohlavní hormony krvetvorbu snižují ( žena má méně erytrocytů) Sedimentace erytrocytů = významné, nespecifické krevní vyšetření orientačního charakteru, které nám ukáže pouze, zdali je dotyčný zdráv či nemocen, ale neurčí nám přesnou diagnózu - označuje se FW (podle jmen objevitelů z roku 1924) - 2 ml - objem stříkačky, nasajeme 0,4 ml citrátu sodného C6H5Na3O7 . 2 H2O (brání srážení krve) a přidáme 1,6 ml žilní krve, kterou sterilně odebereme z loketní jamky - krev promícháme s citrátem, dáme do sedimentačního stojanu a nasajeme po značku 0 - tj. do výšky 20 cm v sedimentační rource - necháme klesat 1 - 2 hodiny - fyziologické hodnoty o muž: 3 - 8 mm/h (za 2 hodiny max. 20 mm) o žena: 7 - 12 mm/h (za 2 hodiny max. 28 mm) - vyšší FW u ženy je vyvolána menším počtem erytrocytů a větším množstvím fibrinogenu - ovlivňována zejména patologickými stavy o záněty o infekce o jaterní choroby o nádory BÍLÉ KRVINKY (LEUKOCYTY) - obranné buňky organismu - v těle jich je 4 - 9. 109/l - leukopenie - pokles - leukocytóza - vzestup o typická pro zánětlivá onemocnění - žijí cca 5 dní - leukemie o zmnožení nefunkčních leukocytů o nádorové bujení Granulocyty - buňky obsahující barvitelné hrudky (granula) Neutrofilní granulocyty - 60 % leukocytů - mají členěné (segmentované) jádro - mají schopnost se přeměňovat v mikrofágy a pohlcovat (fagocytovat) drobné cizorodé částice Eozinofilní granulocyty - 2% leukocytů - zmnožují se při alergických a parazitárních onemocněních Bazofilní granulocyty - tvoří 1% leukocytů - množí se ve fázi hojení zánětů


Strana 22

Somatologie

Agranulocyty - nemají barvitelné hrudky Monocyty - 5 % leukocytů - největší bílé krvinky - mají schopnost se přeměňovat v makrofágy a fagocytovat větší cizorodé částice Lymfocyty - 30 % leukocytů - nejmenší bílé krvinky - T lymfocyty o zajišťují buněčnou imunitu o vyzrávají v brzlíku (thymus) - B lymfocyty o zajišťují látkovou imunitu o vyzrávají v kostní dřeni - NK buňky o (= natural killer) o přirození zabíječi IMUNITNÍ SYSTÉM - funkce o zachovat celistvost organismu o rozpoznat „cizí“ od vlastního o to „cizí“ zlikvidovat - „cizí“ znamená antigen o látka, která je schopná vyvolat imunitní odpověď - opakem antigenu je protilátka o plazmatická bílkovina, která se tvoří v B lymfocytech o reaguje s antigenem IMUNITNÍ REAKCE V ORGANISMU Nespecifická imunitní reakce - vrozená schopnost organismu rychle a nespecificky reagovat proti antigenu - mechanismus první obranné linie - neporušená kůže a sliznice - mikro a makrofágy - NK buňky Specifická imunitní reakce - schopnost specificky reagovat proti konkrétnímu antigenu - B lymfocyty o zajišťují látkovou imunitu o tvoří protilátky, které reagují s antigeny - T lymfocyty o zajišťují buněčnou imunitu o mají schopnost likvidovat choroboplodné zárodky OČKOVÁNÍ (IMUNIZACE) Aktivní imunizace - vpravení oslabených bakterií nebo virů do organismu - na bázi oslabených bakterií nebo virů si organismus vytvoří protilátky - pomalejší nástup, ale dlouhodobější ochrana Pasivní imunizace - vpravení již hotových protilátek - rychlý nástup, ale krátkodobá ochrana (v řádu měsíců)


Strana 23

Somatologie

KREVNÍ DESTIČKY (TROMBOCYTY) - malá bezjaderná tělíska - 150 - 300 . 109/l - trombocytopenie - pokles trombocytů - trombocytóza - vzestup trombocytů - obsahují řadu faktorů o destičkové faktory o vápenaté ionty o fibrinogen - uplatňují se při zástavě krvácení (hemostáza) Zástava krvácení (Hemostáza) - probíhá ve třech fázích Zúžení cévy (Vazokonstrikce) - tu vyvolají nervové a látkové vlivy - významná u malých cév s nižším krevním tlakem a větším množstvím hladké svaloviny v cévní stěně Činnost destiček - destičky mají schopnost přilnout na poraněné místo cévy - přilnutí na poraněné místo cévy se označuje jako adheze - v místě adheze se shlukují (agregace) - destičky mají schopnost změnit svůj charakter o stávají se lepivými o nabývají rosolovitého vzhledu o dávají vznik provizorní zátce (bílý trombus)  světlý strup Srážení krve (Hemokoagulace) - složitý, život zachraňující děj - uplatňují se při ní plazmatické a destičkové faktory, fosfolipidy a vápenaté ionty - výsledkem je vytvoření definitivního červeného trombu Ovlivnění - pro většinu hematologických vyšetření potřebujeme nesrážlivou krev o toho můžeme dosáhnout působením citronanu sodného a heparinu Před transfúzní vyšetření - soubor pěti kroků, které se realizují postupně Určení krevní skupiny systému AB0, ABH Krevní skupina

-

0

Aglutinogeny v červených krvinkách Žádný

A B AB

A B AiB

Aglutiny v plazmě ani – A ani – B ani – B anti – A žádný

Výskyt krevních skupin v% 38 43 13 6

aglutinogen = antigen o vyskytuje se na membráně erytrocytu aglutinin = protilátka o vyskytuje se v plazmě v krvi jednoho člověka nejsou aglutininy proti jeho vlastním krvinkovým aglutinogenům nemůže existovat aglutinin anti - A proti aglutinogenu A v případě kontaktu vhodného aglutiminu (např. Anti - A) a aglutinogenu nastává patologická shlukovací reakce - aglutinace


Strana 24

Somatologie

Krevní skupina A - na erytrocytech je navázaný aglutinogen A - v plazmě se vyskytuje aglutinin anti - B Krevní skupina B - charakterizována aglutinogenem B - v plazmě se vyskytuje aglutinin anti - A Krevní skupina AB - aglutinogeny A i B - v plazmě aglutinin chybí Krevní skupina 0 - podle klasické teorie charakterizována pouze aglutiny anti - A a anti - B - na erytrocytech se aglutinogen nevyskytuje - podle nejnovějších výsledků ovšem i erytrocyty krevní skupiny 0 mají aglutinogen H (human), který je mateřským antigenem pro A i B - při zjišťování krevní skupiny sklíčkovou metodou používáme testovacích sér (Anti - A/anti - B) o na podkladě reakce séra s neznámou krví určujeme krevní skupinu - pozitivní reakce = aglutinace, nastává v případě krevní skupiny A - anti A sérum, B - anti B sérum, AB - v obou sérech, v případě skupiny 0 aglutinace nenastává Určení Rh faktoru - Rh + o cca 85% populace - Rh – o cca 15 % populace - při opakovaném těhotenství Rh- matky Rh+ plodem může nastat aglutinační reakce, jejímž výsledkem je těžké psychomotorické postižení plodu, někdy se smrtelným koncem Křížová zkouška - velký křížový pokus o smíchání krvinek dárce s plazmou příjemce - malý křížový pokus o smíchá se plazma dárce s krvinkami příjemce - při těchto dvou reakcích nesmí nastat aglutinace, abychom mohli provést krevní převod Ověření krevní skupiny dárce a příjemce - u lůžka pacienta - nesmírně důležité!!! Biologický pokus - po předchozí realizaci bodů 1 - 4, které nám určily krevní skupiny, provedeme biologický pokus - pacientovi se do oběhu opakovaně přidává ca 15 ml krve z konzerv, sledují se subjektivní příznaky pacienta - pokud nenastanou žádné komplikace, provádíme krevní převod rychlostí 60 kapek/min


Strana 25

Somatologie

KREVNÍ OBĚH ŘÍZENÍ KREVNÍHO OBĚHU - 4 faktory SRDEČNÍ CENTRA - v prodloužené míše - 2 centra o kardioexcitační  stimuluje činnost srdce o kardioinhibiční  tlumí činnost srdce VAZOMOTORICKÉ FAKTORY - v prodloužené míše - 2 centra o vazokonstrikční o vazobilatační VLIV BARORECEPTORU - baroreceptor = čidlo, které registruje tlakové změny v těle - ve stěně tepen (aorta/karotida) registrují napětí stěny - stěna je hodně napjatá - vysoký krevní tlak - dochází k podráždění vazodilatačního centra - snížení tlaku - poddajná stěna tepny - nízký krevní tlak - dochází k podráždění vazokonstrikčního centra - zvýšení tlaku HORMONÁLNÍ REGULACE - hormony dřeně nadledvin o adrenalin o noradrenalin SRDCE (COR) - funguje na principu pumpy - umožňuje proudění krve cévami STAVBA LIDSKÉHO SRDCE - dvě síně (atrium) - dvě komory (ventriculus) - srdce je tvořeno třemi vrstvami o vnitřní (endokard)  nitroblána srdeční  podobná struktura jako endotel (v cévách)  tvoří cípaté chlopně o střední (myokard)  srdeční sval  funkčně svalovina hladká, stavebně připomíná svalovinu příčně pruhovanou  svalovina komor je silnější než svalovina síní o zevní (epikard)  tenký vazivový obal  přechází v zevní obal osrdečník (perikard)  mezi epikardem a perikardem je dutina s vazkou tekutinou, která umožňuje klouzání vrstev po sobě při srdeční činnosti  udržuje stabilizovanou polohu srdce v hrudníku a chrání jej před nadměrnou náplní krve o PS + PK = pravá část srdce o LS + LK = levá část srdce o mezi PS a PK se nachází trojcípá chlopeň (valva tricuspidalis) o mezi LS a LK se nachází dvojcípá chlopeň (valva bicuspidalis případně valva mitralis) o na začátku plicnice a srdečnice se nachází poloměsíčité chlopně (valvulae semilunares) o základní funkce chlopní je zábrana zpětnému proudění krve


Strana 26

Somatologie

KORONÁRNÍ PRŮTOK - zajišťuje výživu srdce a také kyslík - nejde o průtok krve, který zajišťuje distribuci krve pro celé tělo - je zajišťován dvěma věnčitými (= koronárními) tepnami o nachází se na povrchu srdce  levá (a. coronaria sinistra)  pravá (a. coronaria dextra) PRŮTOK KRVE SRDCEM - krev proudí horní dutou žilou (vena cava superior) a dolní dutou žilou (vena cava inferior) do pravé síně - stahem (systolou) pravé síně se odkysličená krev dostává přes trojcípou chlopeň do pravé komory - z pravé komory systolou do plicnice (truncus pulmonalis) - z plicnice do plic, tam se okysličí a je vedena zpět čtyřmi plicními žilami do levé síně - systolou levé síně přes mitrální chlopeň do levé komory - odtud srdečnicí (aortou) do celého těla - tepny vedou okysličenou krev (kromě plicnice) - žíly vedou odkysličenou krev (kromě čtyř plicních žil) Plicní oběh - propojení pravé komory a levé síně Tělový oběh - propojení levé komory a pravé síně


Strana 27

Somatologie

PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDEČNÍ - systém uložený v srdci - tvoří a vede vzruchy srdce, na jejichž podkladě se srdce stahuje - sinusový uzel o nachází se při ústí horní duté žíly do pravé síně o primární pacemaker  struktura, která určuje intenzitu a množství srdečních kontrakcí  normální člověk - 72 stahů/min o při jeho poškození přebírá funkci síňo-komorový uzel, případně je aplikován kardiostimulátor  nastává bradykardie (zpomalená srdeční činnost) - síňo - komorový (atrioventrikulární) uzel o na rozhraní pravé síně a pravé komory o z něho vedou vzruchy do Hissova svazku - Hissův svazek o z něj vzruchy do Tawarových ramének - pravé a levé Tawarovo raménko o vzruchy vedou do PV v myokardu - Purkyňova vlákna o podráždění celé komorové svaloviny VLASTNOSTI, FUNKCE A HODNOTY SRDEČNÍCH ČINNOSTÍ Srdeční (tepová) frekvence (TF) - počet srdečních kontrakcí za minutu - cca 70 - 80 tepů /min - zvyšuje se vlivem stresu - děti mají normu 110 tepů/min - bradykardie (činnost srdce pod 60/min, typická ve spánku a u sportovců) - tachykardie (činnost nad 90/min) Systolický (tepový) objem (SV) - množství krve vypuzené jednou komorovou systolou - 60 - 80 ml - vlivem námahy stoupá (až 130) Minutový objem srdeční (MVS) - množství krve přečerpané za jednu minutu - 5l - vlivem námahy se může zvýšit až na 20 l - MVS = TF . SV Proudění krve cévami, průtoková rychlost a krevní tlak - v klidu protéká krev cévami vrstevnatě o při stěnách cévy proudí zejména plazma o v centru proudí krvinky - při stlačení cévy se vrstevnaté proudění mění ve vířivé (vrstvy se vzájemně promíchají) - krev protéká nejrychleji v aortě (v = 0.5 m/s) - směrem k vlásečnicím se krevní proud zpomaluje - ve vlásečnicích dosahuje hodnoty 0.5 mm/s, aby byl umožněn přenos dýchacích plynů a živin do tkání - v další části se průtoková rychlost zvyšuje a v dutých žilách dosahuje 25 cm/s - touto rychlostí vtéká do PS Krevní tlak - nejvyšší v aortě - jeho hodnota je > 100 torů - v cévním řečišti postupně klesá - ve vlásečnicích dosahuje 25 torů - nejnižších hodnot dosahuje v dutých žilách (cca 3 tory)


Strana 28

Somatologie

Tepenný tlak - můžeme sledovat dvěma metodami - přímá o čidlo registrující tlak je zavedené v tepně o dá se realizovat pouze během operací, eventuelně v experimentální medicíně o výhoda: na monitoru vidíme okamžitou hodnotu krevního tlaku - nepřímá o poslechová  využívá zvukových fenomenů, které vznikají při stlačení a. brachialis  v okamžiku objevení zvuků odečítáme systolickou hodnotu, v okamžiku zeslabení odečítáme diastolickou hodnotu o pohmatová  touto metodou určíme pouze systolický krevní tlak Fyziologické hodnoty tlaku - 120/80 torů - TKS - 120 - TKD - 80 - podle WHO: tlak pod 90/60 - hypotenze, tlak nad 140/90 - hypertenze Tlak ovlivňuje - věk, aktivita, poloha těla… Tepová (pulzní) vlna ( = tep = puls) - vzniká působením srdeční systoly a šíří se po elastické vrstvě cév - je nezávislá na rychlosti krevního proudu - šíří se rychlostí cca 5 m/s - registrujeme ji vždy pouze druhým a třetím prstem na povrchových tepnách těla (a. carotis, a. radialis) UZAVŘENÁ SOUSTAVA CÉV - tepny (arterie) - tepénky (arteriola) - vlásečnice (kapilára) - žilky (venula) - žíly (vena) - dutá žíla (vena cava) - je vystlána nesmáčivým endotelem (nenasává tekutinu) Z FUNKČNÍH HLEDISKA DĚLÍME KREVNÍ OBĚH DO TŘÍ SYSTÉMŮ - distribuční systém o rozvod krve o LK, aorta, tepny - difúzní systém o difúze dýchacích plynů a živin o kapiláry - sběrný systém o sběr odkysličené krve o (cava) vena, PS


Strana 29

Somatologie

STAVBA A FUNKCE CÉV - žíly pojmou cca 75% krve - tepny pojmou cca 20% krve - vlásečnice pojmou cca 5% krve TEPNY (ARTERIE) - trojvrstevné - vnitřní vrstvu tvoří nesmáčivý endotel - hladká svalovina - cévohybné reakce (vazokonstrikce a vazobilatace) - zevní vrstva je vazivový obal, který obsahuje nervová vlákna - silná elastická stěna, schopná odolávat vysokému krevnímu tlaku - průměr: 5 - 15 mm - nejsilnější lidská tepna je srdečnice (aorta) - 30mm TEPÉNKY (ARTERIOLA) - odporové cévy - významně ovlivňují krevní tlak - tlak v tepnách je vyvolán o činností srdce o periferním cévním odporem (typický pro tepénky)  pasivní složka (roztažitelnost)  aktivní složka (vazokonstrikce, vazobilatace) VLÁSEČNICE (KAPILÁRY) - bohatě se větví - významně zvětšují krevní průřez a zpomalují krevní proud - nezbytné pro výměnu dýchacích plynů a živin ŽÍLY (VENY) - tenká stěna - na vnitřní ploše se nacházejí chlopně, které brání zpětnému proudění krve - přecházejí v duté žíly, které končí v pravé síni SYSTEMATIKA CÉV V TĚLE TEPNY (Arteria) - aorta  aortální oblouk (arcus aortae) poskytuje tyto tři tepny - vpravo kmen hlavově pažní, v levo levou společnou krkavici (a carotis communis sinistra) a levou podklíčkovou tepnu (a. subclavia sinistra) - trunchus brachiocephalicus - jediná tepna, která je jen vpravo, není vlevo - kmen hlavově pažní se dělí na pravou podklíčkovou tepnu (a. subclavia dextra) a pravou společnou krkavici (a. carotis communis dextra) - a. carotis communis dextra et sinistra se dělí na (obou stranách) na zevní krkavice (a. carotis externa) - ta zásobuje oblast krku, druhou tepnou je vnitřní krkavice (a. carotis interna) - zásobuje oblast hlavy - a. subclavia dextra et sinistra se oboustranně větví na páteřní tepny (a. vertebrales) a na tepny krku a horní končetiny Tepny horní končetiny - zdrojovou tepnou je podkličková tepna (a. subclavia) o vydává větve pro krk, hrtan, štítnou žlázu a pro svaly ramenního kloubu a hrudní stěny o přechází v a. axillaris - podpažní tepna (a. axillaris) o jejím stlačením v podpažní jámě lze omezit přítok krve na horní končetinu a zastavit krvácení - tepna pažní (a. brachialis) o loketní (a. ulnaris) o vřetenní (a. radialis)  registrace pulsu  arteriální oblouk ruky


Strana 30

Somatologie

Aortální úseky - aortální oblouk (arcus aortae) o tři hlavní tepny (viz výše) - hrudní aorta (a. thoracica) o zásobuje především hrudní stěnu o probíhá otvorem v bránici do břišní dutiny - břišní aorta (a. abdominalis) o poskytuje dva typy větví  větve párové  ledvinové tepny (a. renales)  tepny varlat (a. testiculares)  tepny vaječníků (a. ovaricae)  větve nepárové  žaludeční tepna (a. gastrica)  jaterní tepna (a. hepatica)  slezinná tepna (a. lienalis)  tepny střev (a. mesentericae) o rozdvojení břišní aorty (přechází v párové společné kyčelní tepny)  kyčelní tepny  párové vnitřní kyčelní tepny (a. iliacae internae) o zásobují pánevní orgány  párové zevní kyčelní tepny (a. iliacae externae) o zásobují dolní končetiny Tepny dolní končetiny - zdrojovou tepnou je a. iliaca externa - stehenní tepna (a. femoralis) o jejím stisknutím je možné zabránit průtoku krve do dolní končetiny a zastavit krvácení - podkolení tepna (a. poplitea) o přední holenní tepna (a. tibialis anterior) o zadní holenní tepna (a. tibialis posterior) - arteriální oblouk nohy ŽÍLY (VENY) - přibližně kopírují arteriální řečiště - horní dutá žíla (vena cava superior) sbírá odkysličenou krev z hlavy, krku a horní končetiny - dolní dutá žíla (vena cava inferior) sbírá odkysličenou krev z pánve, břicha a dolní končetiny - v oblasti loketní jamky na horní končetině se nachází povrchová žilní pleteň z žil královská, hlavová a loketní, kde odebíráme žilní krev na hematologické vyšetření a aplikujeme nitrožilní (intravenózní) injekce - v oblasti dolní končetiny se nacházejí velká a krátká žíla skrytá, jejichž stěna občas kolabuje za vzniku křečových žil (varixy) - žilami proudí především odkysličená krev - od tepen se liší tenčí a poddajnější stěnou a výskytem chlopní na vnitřní stěně - v žilách registrujeme žilní tlak  nižší než tepenný, nejvyšších hodnot dosahuje v horních končetinách  na úrovni srdce je nulový, v mozkových žilách je záporný - hnacími silami žilního oběhu je zejména svalová pumpa, která se uplatňuje zejména v dolních končetinách, stahy žilní svaloviny, sací síla komorové systoly a vlivy dýchání TVORBA TKÁŇOVÉHO MOKU - nepřetržitý děj, který probíhá na úrovni krevních vlásečnic - každá vlásečnice má tepenný a žilní konec, které se od sebe liší tlakovými poměry - tepenný konec o krevní tlak převyšuje onkotický a tudíž dochází k filtraci krve přes stěny vlásečnic za vzniku asi 20 l tkáňového moku/den - žilní konec o onkotický tlak převyšuje krevní a dochází ke vstřebávání si 18 l tkáňového moku zpět do cirkulace krve - zbylé dva litry tvoří základ mízní tekutiny - za předpokladu, že vstřebávání je z nějakých příčin omezeno, vznikají otoky (edémy)


Strana 31

Somatologie

MÍZNÍ (LYMFATICKÝ) OBĚH - míza vzniká z nadbytku tkáňového moku - cirkuluje v mízních cévách, které přecházejí ve dva hlavní mízovody těla (hrudní a pravostranný mízovod) - v průběhu mízních cév se nacházejí drobné nebolestivé útvary – mízní uzliny (hluboké jsou uloženy uvnitř těla po délce orgánů, povrchové – ty lze snadno vyšetřovat a jsou mnohdy důležitým diagnostickým zdrojem) - mízní uzliny při rozvoji různých patologických procesů (zejména zánětů, ale i nádorů) často zduřují a stávají se bolestivými - příušní uzliny o zduřují při patologických procesech hlavy - podčelistní a krční uzliny o zduřují při patologických procesech v oblasti krku - podpažní uzliny o zduřují při patologických procesech v oblasti hrudníku (zejména prsní žláza) - tříselné uzliny o zduřují při patologických procesech v oblasti břicha DÝCHACÍ SYSTÉM - zajišťuje přísun kyslíku do organismu - zajišťuje odstranění oxidu uhličitého - ovlivňuje termoregulaci a hospodaření těla s vodou STAVBA DÝCHACÍ TRUBICE - trojvrstevná o sliznice  kryta cylindrickým epitelem s řasinkami, zajišťují hrubé nečistoty a brání vniknutí do dýchacích cest o podslizniční vazivo s lymfatickou tkání o chrupavčitý až kostěný skelet  zajišťuje stálý průsvit dýchacích cest  pouze v místech, kde je skelet slabý, mohou dýchací cesty měnit průsvit DÝCHACÍ CESTY HORNÍ DÝCHACÍ CESTY Dutina nosní (Cavum nasi) - prostor v lebce ohraničený horní čelistí a kostmi čelní, čichovou a nosní - zevní nos má kostěný pouze kořen, zbylé části jsou chrupavčité - nosní přepážka rozděluje dutinu nosní na dvě asymetrické poloviny - v okolí dutiny nosní se nacházejí vedlejší nosní dutiny - je vystlaná řasinkovým cylindrickým epitelem, který brání vniknutí hrubých nečistot do dýchacích cest - ve stropu dutiny se nachází tzv. „čichové pole“, čichové receptory a vlastně jde i o počátky čichových nervů Nosohltan (Nasopharynx) - přivádí vzduch z nosní dutiny do hrtanu - na bocích nosohltanu se nachází Eustachovy trubice, které vyrovnávají středoušní tlak v okolí DOLNÍ DÝCHACÍ CESTY Hrtan (Larynx) - vyztužen třemi chrupavkami o štítná o prstencová o hrtanová - v dolní části se dýchací cesty kříží s trávicími - hrtanová záklopka (epiglotis) brání vdechnutí polykaného sousta


Strana 32

Somatologie

Průdušnice (Trachea) - 13 cm dlouhá - 2 cm široká - vyztužená osmnácti podkovovitými chrupavkami o zajišťují stálý průsvit - dělí se na dvě průdušky (bronchi), ty se opakovaně větví a tvoří tzv. bronchiální strom - průdušinky (bronchioly) a plicní sklípky a váčky (alvevoly) - vnitřní povrch sklípků je kryt vrstvičkou bílkovin a tuků o snižuje povrchové napětí mezi vzduchem a tekutinou  to usnadňuje dýchání Plíce (Pulmo) - houbovitý orgán - pravá plíce má tři laloky, levá dva - na povrchu plic je blána - poplicnice - na vnitřním povrchu hrudníku je blána - pohrudnice - mezi nimi je dutina, která je vyplněna vazkou tekutinou a je tam podtlak, umožňuje rozevření plic - pneumothorax = vniknutí vzduchu do dutin vede k jejich kolapsu (splasknutí) - plicní hroty - úroveň klíční kosti x plicní baze - naléhají na bránici - plicní stopka - místo vstupu bronchu, cév a nervu do plic - v plicních váčcích dochází přes velmi tenkou kapilární stěnu k výměně krevních plynů o umožňuje malý (plicní) krevní oběh DÝCHÁNÍ ZEVNÍ DÝCHÁNÍ (VENTILACE) - výměna dýchacích plynů mezi krví a vzduchem v plicích - umožněna činností dýchacích svalů a pružností hrudníku a plic - aktivní nádech (inspirium) - aktivní výdech (expirium) - i výdech může být aktivní , např. hráčů na dechové nástroje VNITŘNÍ (TKÁŇOVÉ) DÝCHÁNÍ - výměna krevních plynů mezi krví a tkáňovými buňkami, přičemž kyslík směřuje z krve do tkáňových buněk, ale oxid uhličitý z tkáňových buněk do krve MECHANISMUS DÝCHÁNÍ - nádech = aktivní o zajišťován vdechovými svaly (bránice), dále se podílí zevní mezižeberní svaly, pohyb žeber dopředu, nahoru a do stran a stah bránice směrem do břicha - výdech = pasivní (aktivní pouze při usilovném výdechu) o vyvoláván silou pružného napětí plic a žeberních chrupavek a činností výdechových svalů, vnitřní mezižeberní svaly a vytlačování bránice vzhůru DECHOVÁ FREKVENCE - eupnoe = klidné dýchání (14 - 18 dechů/min) - tachypnoe = zrychlené dýchání (24 dechů/min) - bradypnoe = zpomalené dýchání (12 dechů/min) - apnoe = zástava dechu - dispnoe = dušnost Vdechujeme vzduch o složení - 21% kyslík, 79% dusík, 0,04 % CO2 Vydechujeme vzduch o složení - 16,5 % kyslík, 79% dusík, 4% CO2 Při jednom nádechu 4 - 5 % kyslíku. Přenos krevních plynů probíhá na principu difúze a je závislý na tlakových rozdílech mezi plicními sklípky a krví. Tlak kyslíku v krvi je 30 torů, v plicích 100 torů (rozdíl 70 torů směrem do krve). Oxid uhličitý v žilní krvi 46 torů, v plicích 40 torů (6 torů směrem do plic) umožňuje jeho dýchání.


Strana 33

Somatologie

TRANSPORT DÝCHACÍCH PLYNŮ - kyslík je transportován vazbou na hemoglobin ve formě oxyhemoglobinu - kyslíková kapacita krve: v jednom l krve je 200 ml kyslíku - kyslík je omezeně rozpustný v krvi - oxid uhličitý je transportován vazbou na uhličitan v krevní plazmě, vazbou na hemoglobin nebo je volně rozpuštěný v plazmě - respirační acidóza - pokles pH pod 7,4 vlivem nahromaděného CO2 respirační alkalóza - vzestup pH nad 7,4 vlivem nedostatku CO2 DECHOVÉ OBJEMY Klidový dechový objem (RV) - 0.5 l - množství vzduchu, které v klidu projde plícemi jedním nádechem a výdechem Minutový dechový objem (MVD) - 8l - množství vzduchu, které projde plícemi za minutu - MVD = eupnoe . RV Inspirační rezervní objem (IRV) - množství vzduchu, které se do plic dostane maximálně usilovným nádechem; 2.5 l Expirační rezervní objem (ERV) - množství vzduchu, které vydechneme z plic maximálně usilovným výdechem; 1 l Vitální kapacita plic (VKP) - 4l - u sportovců i 6 l - množství vzduchu, které vydechneme maximálním výdechem po maximálním nádechu - VVKP = RV + IRV + ERV Reziduální objem - zbytkový objem; 1 l - objem, který se dostává do plic s prvním nádechem a zůstává v nich celý život - velký význam v soudním lékařství REGULACE DÝCHÁNÍ - dýchání je ovlivňováno čtyřmi faktory o centrum v prodloužené míše a mozkovém kmeni  dva typy neuronů  inspirační - navozují nádech  expirační - navozují výdech o tlaky dýchacích plynů  působí protikladně  pokles tlaku kyslíku  zvýšení ventilace  pokles tlaku oxidu uhličitého  snížení ventilace o vliv chemoreceptoru  chemoreceptor = čidlo, které registruje chemické změny v organismu (např. změny pH)  centrální - nacházejí se v prodloužené míše  periferní - nacházejí se ve stěnách důležitých tepen o zátěž - při záteži stoupá spotřeba kyslíku a zvyšuje se tvorba oxidu uhličitého OBRANNÉ REFLEXY DÝCHACÍ - reflexní apnoe o reflexní zástava dechu; nastává při polykání a při vdechnutí silně dráždivých látek - reflex kýchací o vyvolán drážděním receptoru nosní sliznice; udržuje průchodnou dutinu nosní - reflex kašle o vyvolán drážděním receptoru v oblasti hrtanu; udržuje průchozí dýchací cesty


Strana 34

Somatologie

TRÁVICÍ SYSTÉM TRÁVICÍ ŽLÁZY - drobné, uvnitř trávicí trubice - velké, vyskytují se samostatně o slinné žlázy o slinivka břišní o játra (hepar) TRÁVICÍ TRUBICE - dutina ústní (cavum oris) - dutina hrudní - dutina břišní - dutina pánevní - zde dochází k chemickému štěpení živin a k jejich následnému vstřebávání STAVBA TRÁVICÍ TRUBICE - tvořena čtyřmi vrstvami - sliznice (mukosa) o vystýlá vnitřní povrch trávicí trubice o různý charakter o v dutině ústní je hladká o v žaludku je zřasená o v tenkém střevě tvoří klky (villi)  zvětšují resorpční plochu - podslizniční vazivo (submukosa) o vrstva řídkého vaziva, které připevňuje sliznici ke svalovině trávicí trubice o obsahuje velké množství lymfatické tkáně, která brání průniku škodlivin do krevního oběhu - svalovina (musculris) o nejsilnější vrstva stěny trávicí trubice o dva typy svaloviny  příčně pruhovaná  hltan, jícen, konečník  hladká  převažuje  mnohde tvoří silnou vrstvu, dvojvrstevnou i trojvrstevnou  žaludek - pobřišnice (peritoneum) o hladká, lesklá blána na povrchu o v její stěně jsou drobné žlázy, které ústí na povrch sliznic o k trávicí trubici jsou připojeny i velké žlázy se samostatnými vývody ODDÍLY TRÁVICÍ TRUBICE Dutina ústní (Cavum oris) Hltan (Pharynx) Jícen (Oesophagus) Žaludek (Ventriculus, gaster) Tenké střevo - Dvanáctník (Duodenum) - Lačník (Jejenum) - Kyčelník (Ileum) Tlusté střevo - Slepé střevo (Caecum) - Červovitý výběžek (Appendix vermiformis) - Vzestupný tračník (Colon ascendens) - Příčný tračník (Colon transversum) - Sestupný tračník (Colon descendens) - Esovitý tračník (Colon sigmoideum) - Konečník (Rectum)


Strana 35

Somatologie

Dutina ústní (Cavum oris) - pevně ohraničena tvářemi, mimickými a žvýkacími svaly - slouží k příjmu a mechanickému zpracování potravy - podílí se na artikulaci (tvorba slov) - předsíň ústní dutiny - vlastní dutina ústní - tváře (buccae) - rty (labia) Jazyk (Lingua) - příčně pruhovaný sval - kořen fixován k jazylce - hřbet se opírá o patro a hrot jazyka je volný - ke spodině ústní dutiny fixován slizniční řasu - uzdička - na jeho povrchu se nacházejí bradavky o chuťové receptory = chuťové pohárky o umožňují vnímání 4 základních vjemů  slaná (na okraji jazyka)  sladká (na okraji jazyka)  kyselá (po stranách jazyka)  hořká (zadní číst jazyka) -

jazyk obaluje sousto slinami a podílí se na zahájení polykacího reflexu tím, že posouvá sousto do hltanu důležitá je jeho role při tvorbě hlásek (při artikulaci)

Zub (Dentes) - slouží k rozmělňování potravy - klasický zub je tvořen korunkou, krčkem a kořenem o na řezu zubu nacházíme povrchovou sklovinu (email)  tvrdá, bělavá tkáň, obsahuje až 98% minerálních látek, není inervovaná o pod sklovinou je zubovina (dentin)  převážná část zubu, strukturou podobná kosti, s kořenem propojena dřeňovým kanálkem  velmi citlivý na vnější podněty - tlak a teplotu - zuby uloženy v zubních lůžcích čelistí, kde jsou upevněny ozubicí (periodontium), v okolí dáseň (gingíva) - dospělý chrup o 32 zubů  8 řezáků (dentes incisivi)  4 špičáky (dentes canini)  8 třenových zubů (dentes praemolare)  12 stoliček (dentes molares) - dětský chrup o 20 zubů  8 řezáků (dentes incisivi)  4 špičáky (dentes canini)  0 třenových zubů (dentes praemolare)  8 stoliček (dentes molares) o prořezávání dětského chrupu začíná v 6 měsících a končí ve 2 letech o náhrada dětského chrupu dospělým začíná v 6 letech a končí kolem 18 let Slinné žlázy (Glandula salivaria) - produkují 2l slin za den o sliny  90% vody, hlenovitá bílkovina mucin, která dodává slinám vazkost a lepivost  amyláza ptyalin, anorganické soli, obalují a slepují rozmělněnou potravu o 3 druhy  příušní (glandula parotis)  podčelistní (glandula submandibularis)  podjazyková (glandula sublingualis) - nepodmíněná sekrece - drážděním chuťových pohárků jazyka - podmíněná sekrece - při pohledu nebo ucítění potravy


Strana 36

Somatologie

Hltan (Pharynx) - nasopharynx o nosohltan o nejširší část hltanu o v bočních stěnách jsou ústí Eustachových trubic  vyrovnávají tlak mezi dutinou nosohltanu a dutinou středoušní - v blízkosti vyústění středoušní trubice jsou ve stěně nakupeny mízní tkáně, tvořící nosní mandli (tonsilla pharynga) - oropharynx o ústní část s patrovou mandlí (tonsilla palatina) - laryngopharynx o hrtanový úsek hltanu o nejkratší část hltanu o charakterizován křížením dýchacích cest a polykacích cest - epiglottis o hrtanová příklopka o uzavírá hltan při polykání a při dýchání se otevírá o v úrovni prstencové chrupavky, hrtan přechází do trubicovitého jícnu Polykací reflex - posun sousta z dutiny ústní do hltanu - přenos sousta jícnem - transport do žaludku Jícen (Oesophagus) - 30 cm dlouhá, svalová trubice - horní část je tvořena příčně pruhovaným svalstvem, dolní část je tvořena hladkou svalovinou - při polykání vyvolává svalové kontrakce (peristaltické pohyby), jimiž posouvá sousto a to i kapalné

PŘEHLED ENZYMATICKÝCH SYSTÉMŮ V TĚLE - rozkládají složité látky na jednoduché - charakteristických názvoslovným rysem je koncovka - áza PROTEÁZY - skupina enzymů štěpící proteiny na peptidy a aminokyseliny - pepsin LIPÁZY - skupina enzymů štěpící lipidy na mastné kyseliny a glycerol - pankreatická lipáza SACHARÓZY - skupina enzymů štěpící sacharidy na jednoduché cukry - α - amyláza ZÁKLADY BIOCHEMIE ŽIVITN, ENZYMŮ A VITAMÍNŮ - enzymy = látky bílkovinné povahy, katalyzující chemické reakce v organismu - bílkoviny = základní živiny, skládající se z aminokyselin, jejich tvorba je řízena geneticky kódem, jehož podstatou je struktura DNA - nukleové kyseliny (DNA, RNA) tvoří složité, spirálně stočené molekuly složené z dusíkatých látek, sacharidů a kyseliny fosforečné - sacharidy jsou složené z řetězců uhlíku a skupin tvořených kyslíkem a vodíkem, jsou schopné rychle uvolňovat velké množství energie - tuky se skládají z mastných kyselin a alkoholů, tvoří energetickou rezervu organismu a podílejí se na stavbě buněčných membrán - vitamíny jsou chemicky různorodé látky, jsou součástí některých enzymů, dělíme je na vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K) a vitamíny rozpustné ve vodě (B, C)


Strana 37

Somatologie

Žaludek (Gaster, ventriculus) - plochý, vakovitý orgán uložený pod brániční klenbou - na přední ploše překryt játry - tvořen 4 oddíly o česlo (kardie)  místo, kde jícen přechází v žaludek o tělo žaludku (corpus)  největší část o klenba (fundus)  nachází se vlevo nahoře v žaludku  často vyplněna spolykaným vzduchem o vrátník (pylorus)  tvoří sval svěrače  přechod žaludku do dvanáctníku - na žaludku popisujeme dvě zakřivení o malé (curvatura minor)  připojuje mazem malou předstěru jater o velké (curvatura major)  připojuje mazem velkou předstěru ze střeva - předstěra fixuje žaludek ve stabilizované poloze, což je nezbytné zejména při plné (maximální) náplni Žaludeční stěna - vnitřní (sliznice) o vstřebává nežádoucí látky (př.: ethanol, některé léky a soli) - podslizniční vazivo - hladká svalovina o mohutně vyvinutá, třívrstevná - pobřišnice (peritoneum) o na povrchu Funkce žaludku - mechanická o hladká svalovina svými kontrakcemi promíchává žaludeční šťávy s potravou za vzniku tráveniny o potrava bohatá na tuky v žaludku zůstává cca 6 hodin o potrava bohatá na bílkoviny zůstává v žaludku cca 4,5 hodiny o potrava bohatá na cukry zůstává v žaludku cca 3,5 hodiny - chemická o vyplývá z tvorby dvou litrů žaludeční šťávy za 24 hodin o žaludeční šťávy jsou tvořeny kyselinou chlorovodíkovou HCl, vodou a enzymy  význam HCl  mění neúčinné enzymy na účinné  usnadňuje trávení masa (bez HCl maso trávit nemůžeme)  likviduje choroboplodné zárodky, ničí kvasinky, aktivuje pepsin  význam enzymů  proteáza pepisn o zahajuje štěpení bílkovin na jednodušší bílkoviny, rozpustné ve vodě  žaludeční lipáza o štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny  amyláza mucin o hlenovitá bílkovina ze slin o chrání koncové části jícnu a žaludek před agresivním působením HCl  mukoprotein o nezbytný pro resorpci vitamínu B12, při nedostatku chudokrevnost Řízení sekrece žaludečních šťáv - nervové o nepodmíněné - drážděním chuťového čidla o podmíněné - pohled na potravu nebo její ucítění - látkové o hormon žaludečních šťáv → gastrin


Strana 38

Somatologie

Slinivka břišní (Pankreas) - smíšená žláza uložená za žaludkem napříč dutinou břišní, dlouhá cca 28 cm - tři části: hlava (caput) - ohbí duodena, tělo a ocas (cauda) - dotýká se sleziny - vykazuje dva typy sekrece o vnitřně sektretorická část (endokrinní sekrece) = tvorba hormonů přímo do krve  Langerhansovy ostrůvky - v těle jich je asi 1,5 miliónu  a buňky produkují glukagon (hyperglykemický účinek)  b buňky produkují inzulin (hypoglykemický účinek) o zevně sekretorická část (exokrinní sekrece) = tvorba šťávy do vývodu (ductus pancreaticus) - velká duodenální papila (papilla duodeni major) - ústí na ní ductus pancreaticus a žlučové cesty - pankreatická šťáva - vytvoří se jí až 1,5 l/den o složení  voda  hydrouhličitan (neutralizuje kyselou tráveninu ze žaludku)  enzymatické systémy  trypsinový komplex o

  o

proteáza, štěpí bílkoviny; v pankreatu neúčinný, aktivuje se až v duodenu

pankreatická lipáza o aktivuje se žlučí; štěpí emulgované tuky na glycerol a mastné kyseliny pankreatická amyláza o štěpí škrob na jednoduché cukry

regulace sekrece  látková (hormonální)  sekretin  cholecystokinin  nervová  parasympatická vlákna (parasympaticus)

Schéma vývodu pankreatické šťávy a žluče


Strana 39

Somatologie

Játra (latinsky Iecur, řecky Hepar) - největší žláza v těle - cca 1,5kg - uložena v oblasti pravé brániční klenby - čtyřlaločný orgán o pravý lalok o levý lalok o čtvercový lalok o lalok dolní duté žíly - v játrech se nachází 2 krevní systémy o jaterní tepna (arteria hepattica)  přivádí krev bohatou na živiny a kyslík o portální oběh (z názvu vrátnicová žíla → vena portae)  propojení vlásečnic střeva → portální žíla → vlásečnice jater  přivádí krev velice bohatou na živiny ze střeva - základní stavební jednotkou jater je jaterní lalůček s centrálně uloženou žílou Funkce jater - ovlivňují metabolismus o z jednoduchých látek pomáhají tvořit složité o ze složitých látek pomáhají tvořit jednoduché - detoxikační funkce = odstraňování jedů (př.: alkohol, jedy z hub…) - přeměna neúčinných vitamínů a hormonů na účinné - tvorba 25% tělesného tepla (teplo je vedlejší produkt metabolismu) - vliv na hemokoagulaci (tvorba protrombinu) a vliv na krvetvorbu - tvorba žluče Žlučový měchýř (Vesica fellea) - vakovitý orgán - nachází se na spodině jater - kapacita: cca 60ml - zachycuje se v něm žluč o mechanismem zevní sekrece se tvoří cca 1l žluče denně o voda, žlučové kyseliny, žlučová barviva (př.: bilirubin), cholesterol, mastné kyseliny a další o hlavní účinek žluče tkví v tzv. emulgaci tuků  rozptýlení velkých tukových kapének na tisíc malých  usnadnění účinku lipáz Tenké střevo (Intestinum tenue) - oddíly: duodenum, jejunum, ileum - 3 - 5 m dlouhá trubice, zprohýbaná do kliček - do duodena ústí vývod žlučových cest a vývod slinivky břišní - duodenum a horní část jejuna slouží ke štěpení živin o v duodenu je účinkem žluči emulgován tuk - dolní část jejuna a ileum slouží zejména k resorpci látek do krve a lymfatického oběhu - vnitřní stěna je mnohonásobně zvětšena slizničními řasami a mikroskopickými výběžky - klky (villi) - štěpení živin v tenkém střevě je podporováno 2 trávicími šťávami o pankreatická šťáva o střevní šťáva  cca 2l/den  kromě vody také obsahuje proteázy, lipázy a sacharózy  je slabě zásaditá a přispívá k neutralizaci kyselé tráveniny přicházející ze žaludku - kontrakcemi vznikají peristaltické a kývavé pohyby trubice, které slouží k posunu střevního obsahu - zrychlená peristaltika vyvolává rychlý průchod potravy  průjem - zpomalená nebo zastavená peristaltika způsobuje zácpu až střevní neprůchodnost (ilea)


Strana 40

Somatologie

Tlusté střevo (Intestinum crassum) - stěna tenkého střeva je podstatně tenčí než u tenkého střeva, jelikož obsahuje menší množství svaloviny - konečný, asi 1,5 m dlouhý oddíl trávicí trubice - slepé střevo (caecum) o nejobjemnější část tlustého střeva - vzestupný tračník (colon ascendens) - pravostranný ohyb střeva - příčný tračník (colon transversum) - levostranný ohyb střeva - sestupný tračník (colon descendens) - esovitý tračník (colon sigmoideum) - konečník (rectum) - resorpce vody a elektrolytu - nacházejí se zde mikroorganismy proteus → působí hnití bílkovin o eschrischia → podporuje kvasné procesy o v oblasti recta se nacházejí 2 svěrače hladký svěrač o příčně-pruhovaný svěrač o defekační reflex je vyvolán tlakem (cca 40 torů) konečníku a je řízen ze sakrální míchy ze sekventu S2 a S4 Červovitý výběžek (Apendix vermiforis) - slepá vychlípenina caeca - 10 - 15 cm dlouhý, v průměru cca jako tužka - je velice variabilně uložen, což velice ztěžuje diagnózu - Mac Burneyův bod se nachází na spojnici spina iliaca de x, 7 cm od pupku o místo zevní projekce apendixu na povrch těla - relativně často podléhá zánětu, který se projeví bolestí břicha, nauzeou, průjmem a velkým rozdílem teplot mezi podpažím a konečníkem (fyziologický rozdíl je do 0,5 °C) ŘÍZENÍ TĚLESNÝCH TEPLOT (TERMOREGULACE) - fyziologická teplota člověka je 36 - 37°C - popisujeme o 5 h ráno - ranní teplotní minimum o 17 h odpoledne - odpolední teplotní maximum - je třeba ji měřit dvakrát denně a to po dobu minimálně 7 minut - teplota pod 36 °C se označuje jako subnormální o může signalizovat podchlazení organismu - teplota mezi 37 - 38 °C se označuje jako zvýšená - teplota nad 38 °C je označována jako horečka (febris)  popisujeme jich celou řadu o kontinuální (= trvalé zvýšení teploty) o remitentní (= trvalé zvýšení s kolísáním vyšší než 1°C) o návratná (= střídá se období s horečkou s obdobím bez horečky)  je vyvolána horečkotvornými látkami (endogenní pyrogeny) o jsou uvolňovány leukocyty o ovlivňují centrum termoregulace = mezimozek (hypothalamus) Lokality, kde měříme tělesnou teplotu - podpaží (axilární teplota) o 36 - 36,9 °C - ústa (orální teplota) o 36,3 - 37,2 °C - konečník (rectální teplota) o 36,5 - 37,4 °C - pochva (vaginální teplota) o 36,5 - 37,4 °C


Strana 41

Somatologie

Tvorba tepla (Termogeneza) - nepřetržitý proces - teplo = vedlejší produkt metabolismu - tvoří se hlavně v játrech (25 %) - třesová termogeneza o spojená se zvýšenou aktivitou svalu, která přechází ve svalový třes Výdej tepla - sálání (nekontaktní výdej tepla) - vedení (kontaktní předávání) - proudění molekul plynů a tekutin - odpařováním vody z pokožky a sliznic (denně se ztratí 600 ml tekutin (1200 kJ tepla)) - pocení (denně se vytvoří litr potu (při námaze až 10 l)), důležitý dostatečný příjem tekutin VYLUČOVÁNÍ (EXKRECE) - nezbytný proces pro zajištění stálosti vnitřního prostředí - homeostázy - z organismu se vylučují 4 skupiny látek o látky bez chemické energie (močovina) o látky, které pro organismus mohou být i nadbytečné (voda) o látky se specifickou a neenergetickou funkcí (hormony) o látky, které při nahromadění mohou působit toxicky (amoniak) PRIMÁRNÍ SEKRECE - v ledvinách - viz následující kapitola MIMOLEDVINNÁ (SEKUNDÁRNÍ) SEKRECE - plíce o oxid uhličitý (při nahromadění oxidu uhličitého v těle dochází k respirační acidóze) o vodní páry (600 ml) - játra o 1000 ml žluče denně - trávicí systém o 150 - 500 g stolice  nestrávené a nestravitelné zbytky potravy, H2O, zplodiny metabolismu, proteiny - kůže o mazové žlázy - kožní maz o potní žlázy - 1 l potu denně (termoregulace) o mléčná žláza - mlezivo (pasivní imunizace novorozence)


Strana 42

Somatologie

Ledviny (Ren, nefros) - nefritis = zánět ledvin - párový orgán: 12 x 6 x 3 cm fazolovitého tvaru - kryty silným vazivovým pouzdrem - uložena hluboko při hrudní páteři za pobřišnicí - jsou zásobeny ledvinnými tepnami (a. renalis dextra et sinistra) o přímé větve břišní aorty, jsou krátké, silné a je v nich vysoký krevní tlak - 1300 ml krve/min - veškerá krev proteče ledvinou do pěti minut - v případě, že se v krvi vyskytují toxické látky, dochází poškození ledvin - nefrotoxický účinek - povrchová, tmavší kůru a hlouběji uložená, světlejší dřeň, která je tvořena asi deseti pyramidami Nefron - základní stavební a funkční jednotka vylučovacího systému - délka asi 50 mm - v ledvině asi 1,5 milionů - tvořen pěti částmi o ledvinné tělísko (glomerulum)  přívodná tepénka  síť vlásečnic  odvodná tepénka o kanálek prvního řádu (proximální tubulus) o Henleova klička o kanálek druhého řádu (distální tubulus) o sběrací kanálek Funkce nefronu - glomerulum o filtrace krve za vzniku 170 l primitivní moče  přibližně stejné složení, jako krevní plazma  zbavená buněk a látek o velké molekule - proximální tubulus o dva protisměrné děje  vylučování látek  antibiotika  vstřebávání látek

-



80% primitivní moči, ionty (Na, K, Ca, Cl), další látky (močovina, aminokyseliny)



glukóza o je - li glykemie v normě, veškerá glukóza se vstřebá o stoupne - li glykemie nad 10 mmol/l, nastává glykosurie  fyziologická  nadměrný přísun glukózy u zdravého člověka  krátkodobá (1 - 2 porce moče)  patologická  u pacientů s DM, kteří porušují dietní režim

Henleyova klička o zahušťování moče vstřebáváním vody distální tubulus a sběrací kanálek o jejich funkci ovlivňují dva hormony  antidiuretický hormon (ADH)  hormon mezimozku  působí proti močení, stimuluje vstřebávání vody  aldosteron  hormon kůry nadledvin  stimuluje vstřebávání sodíku a vylučování draslíku


Strana 43

Somatologie

VÝVODNÉ CESTY MOČOVÉ - definitivní moč je dotvořena ve sběracím kanálku  ledvinná papila  ledvinné kalichy  ledvinná pánvička (pelvis renalis)  močovod  močový měchýř  močová trubice Pravý a levý močovod (Ureter dexter et sinister) - asi 30 cm dlouhá trubice tvořená zejména hladkou svalovinou - propojuje ledvinu s močovým měchýřem - moč protéká močovodem na principu peristaltické vlny ve formě tzv. močových vřetének (V do 10 ml) Močový měchýř (Vessica urinaria) - dutý orgán uložený za stydkou sponou - hromadí se v něm moč - první pocit nucení přichází při 150 - 200 ml - k nekontrolovatelnému vyprázdnění dochází při 400 - 500 ml Močení (Mikce) - reflexní děj řízný součinností parasympatických vláken a míšních nervů z křížové míchy, kde se v segmentech S2 - S4 nachází centrum mikce - volní kontrola močení o vůlí ovládaná kontrola močení o vyvíjí se od dvou až čtyřech letech věku (záleží na práci matky a okolí s batoletem) o řízena z čelního laloku - novorozenec močí reflexně - reflexně močí i dospělí s poškozením míchy nebo mozku Močová trubice (Uretra) - u ženy dlouhá asi 4 cm a ústí mezi malými stydkými pysky - u mužů je delší a je současně vývodnou cestou pohlavní

Moč - diuréza = denní kvantum moči (1000 - 1500 ml) - polyurie = močení nad 2000 ml o fyziologicky: nadměrný přísun tekutin o patologicky: DM - olygourie = omezené močení (pod 500 ml) o fyziologicky: omezený přísun tekutin o patologicky: selhávání činnosti ledvin - anurie = moč se netvoří o dochází k intoxikaci metabolismu - dysurie = bolestivé močení, pálení, řezání o typická pro záněty


Strana 44

Somatologie

Vzhled moče - barva o fyziologicky: slámově žlutá (způsobeno barvivem urochrom) o patologicky: charakter „černého piva“ (např. při zánětu jater) o barvu moče mohou ovlivnit některé léky - zákal o fyziologicky: čirá, po několika hodinách stání v nádobě se u dna vytvoří zákal solí (močany) o patologicky: zakalená ihned po vymočení (způsobeno hnisem) - pH o fyziologicky: slabě kyselá (6,5 - 7) - specifická hmotnost o fyziologicky: v rozmezí 1015 - 1020 (mantinely jsou 1004 - 1040) o první ranní moč k vyšetření má hmotnost 1040 a je sytě žlutá Cizí látky v moči - cukr (glykosurie) o fyziologicky: okamžitý přísun cukru o patologicky: DM - krev (hematurie) o patologicky: poškození glomerulu, nádory, nešetrné cévkování - proteiny (proteinurie) o patologicky: poškození glomerulu - hnis (pyurie) o patologicky: zánět - ketolátky (ketonurie) - bilirubin (bilirubinurie) Mikroskopické vyšetření moče - odebereme první ranní moč - přibližně 5 ml zcentrifugujeme a odebereme ode dna tzv. močový sediment - posuzujeme množství krvinek, epitelií, bakterií a množství a charakter krystalů


Strana 45

Somatologie

KOŽNÍ ÚSTROJÍ KŮŽE (DERMA) - dermatologie: nauka o kožním lékařství - daktyloskopie o nauka, která zkoumá otisky obrazců papilárních linií o jejím spoluzakladatelem je J. E. Purkyně - hmotnost lidské kůže je 3 kg, plocha kůže dospělého člověka je 1,5 m2; největší plošný orgán těla - má různou tloušťku o nejsilnější je na chodidlech (3,6 mm) o nejtenčí na očních víčkách (0,1 mm) POKOŽKA (EPIDERMIS) - skládá se z několika vrstev plochých buněk, které na povrchu odumírají, rohovatí a olupují se - odloučené zrohovatělé buňky jsou nahrazovány rychle se dělícími buňkami z hlubších vrstev epidermis - melanin o tmavohnědý pigment obsažený v hlubších vrstvách pokožky o přibývá ho vlivem UV paprsků slunečního světla  kůže při opalování hnědne ŠKÁRA (CORIUM) - tvořena vazivovými vlákny, které dodávají kůži mechanickou pevnost a pružnost - mezi vazivem jsou tukové buňky, cévy, receptory, potní a mazové žlázy a kořeny chlupů a vlasů - elastická vazivová vlákna zajišťují pružnost, roztažitelnost, pevnost a štěpitelnost kůže - na dlaňové straně ruky a na chodidle tvoří kůže souvislé linie zcela charakteristické pro každého jedince, které se během života nemění (kožní lišty) VLASY (CAPILI) A CHLUPY (PILI) - vznikají z vlasových váčků uložených ve škáře - kořen zduřuje ve vlasovou cibulku, z ní roste vlas nebo chlup - během života se neustále vyměňují o všechny vlasy se vymění za 2 - 5 let o řasy se mění po 100 dnech o denně v průměru vypadne 60 vlasů FUNKCE KŮŽE - ochranná o kůže je pevná, pružná a tažná o brání organismus před mechanickými a chemickými vlivy o pigment chrání kůži před slunečním UV zářením o neporušená kůže chrání tělo proti infekci - smyslová o velké množství receptorů sloužících k vnímání mechanických, tepelných a bolestivých podnětů o čidla: vnímání tepla, chladu a hmatové počitky o volná nervová zakončení: bolest - udržování tělesné teploty o prokrvení kůže má velký vliv na tělesnou teplotu, chrání organismus před velkou tepelnou ztrátou - skladovací funkce kůže o velké množství tuku - energetická zásobárna energie o vitamíny rozpustné v tucích (A, E, K) o účinkem UV záření i určité množství vitamínu D - vylučovací funkce o mazové žlázy  ve škáře vedle vlasů nebo chlupů, chybí v kůži dlaní a plosek nohou  maz: tukové látky, bílkoviny, sůl, denně se vytvoří 1 - 2 gramy mazu o potní žlázy  nejvíce v kůži dlaně, čela a na plosce nohou; na okrajích rtů chybí  potní žlázy v podpaží a v kůži zevních pohlavních orgánů - sexuální (pachové) žlázy  pot: tvoří se z tkáňového moku, obsahuje vodu a NaCl, ale jeho složení je proměnlivé, denně se vyloučí asi 1 litr potu


Strana 46

Somatologie

POHLAVNÍ SYSTÉM POHLAVNÍ SYSTÉM U MUŽE - spermatogeneza: tvorba pohlavních buněk (spermií) - tvorba pohlavních hormonů - realizace pohlavního spojení (soulož) Varlata (Testes) - mužská pohlavní párová žláza velikosti asi 4,5 x 2,5 cm - uložena v šourku (scrotum) o v šourku je teplota cca 32°C, která je nezbytně nutná pro fyziologickou spermatogenezi - v průběhu těhotenství jsou varlata uložena v pánevní dutině a těsně před porodem sestupují do šourku - pokud se tak nestane, hovoříme o zadržení varlat (kryptorchismus) o hrozí neplodnost (sterilita)  teplota v pánvi je vyšší než 40°C a nádorové bujení - 2 typy buněk o semenotvorné buňky (tvoří spermie) o Sertoliho buňky (zajišťují výživu spermií) Vývoj spermie - zárodečná spermie (spermatogonie)  spermatocyty  spermatidy  zralé spermie - zralá spermie má haploidní počet chromozomů (22 tělových a jeden pohlavní - 50% X a 50% Y) o za pohlaví narozeného dítěte zodpovídá muž - jedna spermatogonie je zdrojem šestnácti zralých spermií - proces zrání spermií trvá 72 dní Endokrinní funkce varlat - mužský pohlavní hormon (testosteron) o ovlivňuje  vývoj a růst prvotních pohlavních znaků  vývoj a růst sekundárních pohlavních znaků  ochlupení, hlubší hlas, anabolický účinek (růst svaloviny), zájem o druhé pohlaví, ovlivnění spermatogeneze… - je řízena složitou zpětnou vazbou o mezimozek  podvěsek mozkový  varlata

CHLAPEČEK:


Strana 47

Somatologie

VÝVODNÉ CESTY POHLAVNÍ Nadvarle (Epididymis) - párový orgán - uložený na horní zadní ploše varlete - zde dozrávají spermie a mísí se s hlenovitým sekretem, který se zde tvoří, tím získávají schopnost samostatného pohybu, sekret je energeticky velmi bohatý Chámovod (Ductus deferens) - cca 40 cm dlouhá svalová trubice - párový orgán - tvořený hladkou svalovinou, která se stahuje a kontrakcí vypuzuje spermie do močové trubice - spojuje nadvarle s močovou trubicí Semenné váčky (Vesiculae seminales) - párový orgán - nacházejí se na zadní spodní ploše močového měchýře - tvoří se v nich sekret, který zvyšuje pohyb spermií Předstojná žláza (Prostata) - nepárová žláza velikosti kaštanu - uložená pod močovým měchýřem - spojují se v ní vývodné cesty močové a pohlavní - tvoří se v ní mléčně zakalený sekret, který se mísí se spermiemi a vzniká semeno (ejakulát) - u starších mužů se zvětšuje - zbytní (hypertrofie), způsobuje potíže s močením Semeno (Ejakulát) - alkalická tekutina o alkalóza zvyšuje rychlost spermií - výměšky nadvarlat, semenných váčků, prostaty a spermie - množství semene: 2 - 5 ml o závisí na sexuální abstinenci o v každém 1 ml je cca 125 milionů spermií - k oplodnění stačí 1 životaschopná spermie - doba života spermie v ženském reprodukčním systému je cca 48 hodin - doba života ženského vajíčka je cca 12 hodin

Penis (Pyj) - pohlavní úd - nepárový orgán - párové topořivé těleso o při sexuálním vzrušení se plní krví o nastává topoření (erekce)  řízena parasympatickými nervovými vlákny (parasympaticus)  dochází ke stlačení žil a blokování odtoku krve z penisu - při vrcholu sexuálního vzrušení dochází k výronu semene (ejakulace) o řízena sympatickými nervovými vlákny (sympaticus) - konec penisu je rozšířen v žalud, který je překryt volně posunlivou předkožkou


Strana 48

Somatologie

POHLAVNÍ SYSTÉM U ŽENY zajišťuje zrání vajíček a jejich následné uvolnění tvorba pohlavních hormonů realizace pohlavního spojení (soulož) - při oplození vajíčka vytváří vhodné prostředí pro vývoj plodu

Vaječníky (Ovaria) -

-

-

párová žláza velikosti švestky uložena na bocích pánevní dutiny na řezu vaječníky popisujeme povrchovou kůru a v hloubce uloženou dřeň v kůře probíhá 28 denní vaječníkový (ovulační) cyklus, jehož podstatou je přeměna (zrání) nezralého vajíčka (oocyt)  prvotní váček (primární folikul)  sekundární folikul  tercielní folikul (Graafův folikul) - zde se vytváří dutina s tekutinou a vlivem hormonů z hypofýzy dojde k prasknutí Graafova folikulu (přibližně uprostřed cyklu) - ovulaci; vajíčko se uvolní do peritonea, kde je nasáto do vejcovodu při narození cca 500 000 oocytů, do puberty se jejich počet sníží na 100 000 a dozraje celkově jen asi 450 vajíčko podstupuje opakované redukční dělení (meióza), výsledkem je zralé vajíčko s polovičním počtem chromozomů a genetickou výbavou vždy 22 X; za pohlaví narozeného dítěte zodpovídá muž folikul se po ovulaci plní krví a vzniká krvavé tělísko, které se přeměňuje ve žluté tělísko (obsahuje hodně žlutého tuku); to tvoří ženské pohlavní hormony nedojde-li k oplodnění, žluté tělísko zaniká a je postupně nahrazeno vazivovým bílým tělískem dojde-li k oplodnění, funkce žlutého tělíska přetrvává, dokonce mohutní a tvoří ženské pohlavní hormony, které ovlivňují děložní sliznici a připravují ji na uhnízdění vajíčka

Endokrinní funkce vaječníků žluté tělísko tvoří pohlavní hormony o estrogeny  působí rozvoj primárních a sekundárních pohlavních znaků  růst pohlavních orgánů a prsů  ochlupení ženského typu  konfigurace těla, uložení tuku  ovlivňují sexuální chování ženského typu o progesteron  ovlivňuje děložní a poševní sliznici  tlumí stažlivost děložního svalstva v průběhu těhotenství  podporuje růst mléčné žlázy řízena složitou zpětnou vazbou o mezimozek (hypothalamus)  podvěsek mozkový (adenohypofýza)  vaječníky (ovaria)

Vejcovod (Tuba uterina) - párový orgán délky asi 13 cm, tvořený hladkou svalovinou - vnitřní ústí: volně otevřeno do peritonea - zevní - děložní rohy - k oplodnění vajíčka dochází ve vejcovodu - břišní dutina ženy je přístupná endoskopickému vyšetření a to přes pochvu, dělohu a vejcovody


Strana 49

Somatologie

MIMODĚLOŽNÍ TĚHOTENSTVÍ - stav, kdy se oplodněné vajíčko uhnízdí ve vejcovodu a není to slučitelné s donošením plodu Děloha (Uterus, metra) - orgán tvořený hladkou svalovinou hruškovitého tvaru, uložena v malé pánvi mezi vessica urianria a rectem - oddíly o děložní krček (cervix uteri) o tělo (corpus uteri) o děložní dno (fundus uteri) o ěložní dutina (canim uteri) - vnitřní sliznice (endometrium) o menstruační cyklus - střední vrstva (myometrium) o mohutná hladká svalovina - zevní vrstva (porometrium) o vazivová, fixuje dělohu

MENSTRUAČNÍ CYKLUS - cyklus ovlivňován ženskými pohlavními hormony estrogenem a progesteronem - v průměru trvá 28 dní růstová fáze (proliferační) - mezi 5. a 12. dnem cyklu - navazuje na předchozí krvácení - vlivem estrogenu roste (proliferuje) nová děložní sliznice vylučovací (sekreční) - mezi 12. a 27. dnem - děložní sliznice dosahuje maximální tloušťky o nejlépe připravená k uhnízdění oplozeného vajíčka - v tomto období dochází ve vaječnících k ovulaci ischemická - trvá 24 hodin 28. den cyklu - dojde k náhlému poklesu progesteronu  rozpad děložní sliznice menstruační - cca 5 dní - ztráta je 30 - 60 ml nesrážlivé krve se zbytky sliznice - 1. den krvácení je 1. den dalšího cyklu

Pochva (Vagina) -

-

dutina mezi dělohou a zevními pohlavními orgány vchod je uzavřen slizniční řasou = panenská blána, která se při prvním sexuálním styku trhá (deflorace) v pochvě probíhají obdobné změny, jako na děložní sliznici, proto poševní cytologie napomáhá diagnostikovat ovariální poruchy


Strana 50

Somatologie

ZEVNÍ POHLAVNÍ ORGÁNY Velké stydké pysky (Labiae majora) - kožní řasy vyplněné tukem - vpředu se spojují na stydkém hrbolu - u dospělých žen jsou kryty chlupy Malé stydké pysky (Labiae minora) - tuhé řasy slizničního vzhledu - v předu se spojují a obtáčí clitoris - poševní žlázky o zvlhčují poševní vchod při vzrušení Poštěváček (Clitoris) - orgán analogický penis - v jeho okolí jsou nervová zakončení, která jej činí dráždivým TĚHOTENSTVÍ A POROD -

-

k oplodnění dochází nejpravděpodobněji mezi 13. a 18. dnem cyklu, může k němu dojít takřka každý den cyklu k oplodnění dochází ve vejcovodu, kde se vajíčko hned začne rýhovat a ve stadiu moruly sestupuje do dělohy, kde dojde k uhnízdění (nidace) následuje vývoj plodového lůžka (placenty), která má řadu funkcí a odděluje krevní oběh matky a plodu, tudíž nedochází k mísení krve

FUNKCE PLACENTY - metabolická o zajišťuje přísun potřebných látek pro plod (krevní plyny, živiny, minerály, vitamíny, hormony…) - ochranná o odděluje dva organismy o částečně brání vniknutí mikroorganismů a toxinů do cirkulace plodu - hormonální o HCG = lidský choriový gonadotropin  tzv. těhotenský hormon  tvoří jej placenta  v krvi je detekovatelný přibližně 14. den těhotenství v krvi a 21. den v moči  na průkazu tohoto hormonu je založena většina těhotenských testů TĚHOTENSTVÍ - v průměru trvá 266 - 270 dní - fyziologické těhotenství: 240 - 310 dní - v průběhu těhotenství se děložní dutina zvětšuje z 5 ml na > 5000 ml - hmotnost těhotné se zvyšuje cca o 10 kg - veškeré fyziologické funkce se zvyšují v průměru o 30 % o srdeční činnost, dechová aktivita, metabolismus, objem krve… - v průběhu těhotenství progesteron tlumí svalové kontrakce dělohy, čímž napomáhá hladkému průběhu - ke konci těhotenství tento tlumivý efekt klesá, začíná převažovat efekt estrogenů, které zvyšují citlivost děložního svalu - uplatňuje se taktéž hormon mezimozku oxytocin, který vyvolává děložní stahy (kontrakce)


Strana 51

Somatologie

POROD - vlastní porod má tři hlavní porodní doby o doba otevírací  děložní kontrakce, které rodička vnímá jako porodní bolesti, ty se postupně zvyšují co do intenzity i frekvence  postupně se rozšiřují porodní cesty  trvá 8 - 24 hodin (u rodiček je delší) o doba vypuzovací  odtok plodové vody s následným porodem plodu  u prvorodičky trvá asi hodinu, u vícerodičky třeba jen dvacet minut o doba „k lůžku“  vypuzení placenty  cca 30 minut po porodu NOVOROZENEC - jedinec do jednoho měsíce - znaky donošenosti o hmotnost: 3 - 4 kg o velikost: cca 50 cm o nehty přesahují konečky prstů o přiměřeně vyvinuté svalstvo o vrozené reflexy: dýchací, sací, polykací a úchopový o varlata jsou sestouplá v šourku o velké stydké pysky překrývají malé APGAR score - hodnocení novorozence v prvé, páté a desáté minutě po porodu - hodnotí se o srdeční činnost o dechová aktivita o svalové napětí o výkonnost reflexů o barva kůže - maximum je 20 bodů - fyziologické je mezi 5 a 10 body ŠESTINEDĚLÍ - trvá šest týdnů - hojí se drobná poranění - obnovuje se sekrece hormonů - přibližně od čtvrtého dne se tvoří mateřské mléko (v průměru 1,5 l denně) LAKTACE - tvorba a uvolňování mateřského mléka - na tvorbu mléka se mléčná žláza připravuje již během těhotenství - v mléčné žláze se již v těhotenství tvoří mlezivo (kolostrum)  škrobovitý sekret  obsahuje protilátky, které novorozence pasivně imunizují - začíná až krátce po porodu, vlastní mléko se začíná z prsu vyměšovat 3. - 4. den po porodu - hlavním hormonem, který spouští a ovlivňuje laktaci je prolaktin - oxytocin vyvolává vyprázdnění mlékovodu - mléko obsahuje prakticky všechny významné látky, důležité pro rychle rostoucí dětský organismus - v mateřském mléce je pro novorozence optimální poměr bílkovin, cukru, tuku, Ca, P, vitamínu a protilátek - velmi důležitou látkou je kasein, což je bílkovina obsahující všechny základní aminokyseliny, které jsou hlavní stavebním materiálem pro tvorbu a obnovu tkání dětského těla - tuky a sacharidy mléka poskytují novorozenci dostatečný zdroj energie - v matčině mléce je pouze mírný nedostatek železa - žádná umělá náhražka není schopna plnohodnotně zastoupit mateřské mléko


Strana 52

Somatologie

ENDOKRINNÍ SYSTÉM - žlázy s vnitřní sekrecí - charakteristickým rysem tohoto systému je mechanismus vylučování o tvoří hormony, které jsou uvolňovány přímo do krve - hormony dle chemické struktury mohou být buď bílkovinného původu, nebo jsou odvozené od tuků, potom hovoříme o steroidních hormonech - v organismu se většinou endokrinní žlázy nacházejí ve žlázách smíšeného charakteru  vykazují vnitřní (endokrinní) i zevní (exokrinní) sekreci (pankreas: pankreatická šťáva x hormony inzulín a glukagon, varlata: spermie x hormon testosteron) MECHANISMUS ÚČINKU HORMONŮ - účinek hormonů závisí na jejich chemické struktuře o hormony bílkovinné povahy  působí na úrovni buněčných membrán  vážou se do receptorů  spustí složitou reakci  navázání fosforu na bílkoviny  umožněn účinek hormonů o steroidní hormony  bez problémů pronikají buněčnou membránou  vážou se na cytoplazmatický receptor  vnikají do jádra  tím je realizován jejich účinek ŘÍZENÍ SEKRECE HORMONŮ - hormony jsou řízeny prostřednictvím zpětné vazby o jednoduchá zpětná vazba  pozitivní  stimulace sekrece hormonů  negativní  útlum sekrece hormonů  př. glykemie o složitá zpětná vazba  pozitivní  negativní HIERARCHIE HORMONÁLNÍ REGULACE - CNS - hypothalamus o uvolňovací hormon RH (relasing hormon) - hypofýza o glandotropní hormony - hormonální žlázy o periferní hormony  metabolické efekty v různých tkáních


Strana 53

Somatologie

HYPOTHALAMO - HYPOFYZÁRNÍ SYSTÉM - důležitý systém, který se uplatňuje při neuro - endokrinních regulacích - tvoří řadu hormonů Mezimozek (Hypothalamus) - část mozku nad třetí mozkovou komorou - stopkou je spojen s hypofýzou - tvoří dvě skupiny hormonů o regulační (uvolňující) hormony  ovlivňují tvorbu tropních hormonů adenohypofýzy o hormony tvořící hypothalamus, ale do krve jsou uvolňovány neurohypofýzou  antidiuretický hormon  působí v konečných partiích nefronu  zpětné vstřebávání vody  oxytocin  působí kontrakce těhotné dělohy těsně před porodem  působí kontrakce netěhotné dělohy při orgasmu ženy  působí kontrakce hladké svaloviny mlékovodu  uvolnění mateřského mléka Podvěsek mozkový (Hypofýza) - důležitá endokrinní žláza - uložena v tureckém sedle kosti klínové - stopkou je spojena s hypothalamem - je tvořena dvěma funkčními laloky Zadní lalok (Neurohypofýza) - hormony viz hypothalamus Přední lalok (Adenohypofýza) - tvoří tropní hormony o kortikotropin ACTH  ovlivňuje sekreci hormonu kůry nadledvin o somatotropin STH  růstový hormon  ovlivňuje růst těla  zlepšuje využití bílkovin v organismu  hyperfunkce - gigantismus  hypofunkce - nanismus o prolaktin PRL  stimuluje tvorbu mateřského mléka po porodu o thyreotropin TSH  ovlivňuje sekreci hormonů štítné žlázy o lutropin LH  ovlivňuje sekreci pohlavních hormonů  u žen podporuje rozvoj žlutého tělíska o folitropin FSH  u žen stimuluje rozvoj vaječníkových folikulů  u mužů stimuluje růst varlat a spermatogenezi


Strana 54

Somatologie

ŠTÍTNÁ ŽLÁZA (GLANDULA THYROIDEA) - důležitá endokrinní žláza - uložená po stranách štítné chrupavky - tvořena dvěma laloky, které jsou spojeny můstkem (isthmus) - její hormony mají účinky metabolické, termoregulační, růstové a vývojové Hormony ovlivňující metabolismus - trijodthyronin o v molekule má 3 jody - tetrajodthyronin (thyroxin) o v molekule má 4 jody - výrazně zvyšují jeho hodnotu, zvyšují spotřebu kyslíku buňkami, stimulují proteosyntézu - zvyšují tělesnou teplotu, ke své tvorbě potřebují jod, hladina T3 a T4 je řízena složitou zpětnou vazbou - dostatečná hladina těchto hormonů u těhotných je nezbytná pro fyziologický vývoj mozku a kostí - hypofunkce o od narození - kretinismus  bradypsychismus (pomalé myšlení)  hypometabolismus (snížený metabolismus) o v dospělosti - myxedem  hypometabolismus (snížený metabolismus) - hyperfunkce o Graves - Bazedovova choroba  hypermetabolismus  tachykardie Hormon ovlivňující hladinu vápníku a fosforu v krvi - kalcitonin o snižuje hladinu vápníku a fosforu v krvi Regulace hladiny vápníku a fosforu v krvi - kalcemie: 2,5 mmol/l - hladina vápníku v krvi je řízena jednoduchou zpětnou vazbou - dostatečné množství vápníku je nezbytné pro o nervo - svalovou dráždivost, činnost kosterního svalu a srážení krve - uplatňují se tři endokrinní žlázy o štítná žláza  kalcitonin  snižuje hladinu vápníku a fosforu o 4 příštítná tělíska (glandulae parathyroidae)  při horním a dolním pólu štítné žlázy zezadu  parathormon  působí v ledvinách, kostech a střevech  zvyšuje hladinu vápníku, snižuje hladinu fosforu o ledviny  kalcitriol  velice podobný vitamínu D  zvyšuje hladinu vápníku a fosforu  hladina vápníku v krvi je řízena jednoduchou zpětnou vazbou  při jeho nedostatku vzniká křivice LANGERHANSOVY OSTRŮVKY V PANKREATU - A buňky tvoří glukagon o hyperglykemický účinek o působí rozklad glukagonu v játrech o rozklad tuků - B buňky tvoří inzulin o zvyšuje průnik glukózy do buněk o stimuluje tvorbu tuků v tukové tkáni o porucha sekrece inzulinu - cukrovka (diabetes mellitus)


Strana 55

Somatologie

NADLEDVINY (GLANDULAE SUPRARENALES) - důležitá endokrinní žláza na horním pólu ledvin - dělí se na kůru a dřeň Hormony kůry nadledvin - glukokortikoidy o kortizol  ovlivňuje oběhový systém a metabolismus  protizánětlivé, protialergické a imunosupresivní účinky (potlaeční imunitní reakce) - mineralokortikoidy o aldosteron  působí v koncových částech nefronu  vylučování draslíku  vstřebávání sodíku Hormony dřeně nadledvin - působí v těle ve čtyřech oblastech - ovlivňují krevní oběh - adrenalin o stimuluje srdeční činnost o zvyšuje systolickou složku krevního tlaku - noradrenalin o vyvolává bazokonstrikci o zvyšuje diastolickou složku krevního tlaku OVLIVNĚNÍ METABOLISMU - adrenalin o vyvolává hyperglykémii a uvolnění tuku  energie pro stresovou reakci o zvyšuje tvorbu tepla o hladká svalovina průdušek - vyvolává bronchobilataci - zvyšuje možnost při stresové reakci o CNS - zvyšuje dráždivost, umožňuje organismu zvládnout stresovou reakci Stresová reakce - poplachová o kortizol a adrenalin o aktivuje organismus o uvolňuje energii pro zvládnutí stresové reakce - adaptační o max. odolnost vůči stresu - vyčerpání o je-li stres dlouhý a silný o organismus stresu podléhá


Strana 56

Somatologie

CENTRÁLNÍ NERVOVÝ SYSTÉM - základní nervová buňka = neuron  tělo  výběžky - dendrity a neurit - některé neurony mají neurit krytý myelinovou pochvou, která zrychluje vedení vzruchu REFLEX - funkční jednotka CNS - receptor - dostředivá dráha - centrum - odstředivá dráha - výkonný orgán SYNAPSE - spojení mezi dvěma (nervovými) buňkami - spojení mezi nervovou buňkou a buňkou kosterního svalu = nervosvalová ploténka ČIDLA (RECEPTORY) - dělíme je dle řady kritérií - dle energie, která je dráždí o mechanoreceptory  dráždění mechanickými podněty  dotyk, tlak, sluchové čidlo o fotoreceptory  drážděny na dálku  světelné paprsky  tyčinky a čípky o termoreceptory  tepelné a chladové podněty o chemoreceptory  drážděny chemickémy podněty  chuť a čich o algoreceptory  vnímání bolesti  somatická  útrobní  centrální  takřka v celém těle - mozek, chrupavka, kost…  pocit bolesti  algoreceptor drážděn kyselými látkami, které se uvolňují při poškození buňky  vegetativní projevy (tachykardie, pocení) a motorické projevy - úlevová poloha  bolestivé podněty se dostávají do mozkové kůry prostřednictvím míšních drah PŘEHLED MÍŠNÍCH DRAH - ZPM o zadní provazce míšní je dráha senzitivní o sestupní dráha, která vede senzitivní reakce z míchy do mozkové kůry - PPM o přední provazce míšní o sestupná dráha, která vede z mozkové kůry do míchy o přivádí vzruchy z mozkové kůry do míchy pro veškeré vůlí ovládané pohyby - PoPM o postranní provazce míšní o sestupná (motorická) vlákna - hybnost o vzestupná senzitivní vlákna -

centrum citlivosti (a tedy i uvědomění si bolesti) je v temenním laloku mozkové kůry


Strana 57

Somatologie

PÁTEŘNÍ MÍCHA - páteřní mícha = část míchy, která probíhá páteřním kanálem - týlní otvor  L2 - délka: 45 cm - tloušťka: 2 cm - dělíme ji na tři úseky: krční, hrudní a bederní - zářezem je rozdělena na dvě symetrické poloviny - na příčném řezu popisujeme o povrchovou bílou hmot o v hloubce uloženou hmotu šedou  má tvar motýla a vytváří čtyři míšní rohy o přední rohy míšní: vystupují z nich hybná vlákna o zadní rohy míšní: jimi do míchy vstupují senzitivní vlákna - míchou ve vertikální rovině procházejí míšní provazce o přední míšní provazce: motorické dráhy sestupné o zadní míšní provazce: senzitivní dráhy vzestupné o postranní míšní provazce: obsahují oba dva typy vláken FUNKCE MÍCHY - převodní o oboustranně převádí vzruchy mezi míchou a mozkovou kůrou o při poškození senzitivních drah dochází v určitých oblastech k výpadkům citlivosti o při porušení motorických drah se objevují poruchy hybnosti o paréza = částečné ochrnutí o plegie = úplný výpadek svalové činnosti o při přerušení míchy na úrovni C3 - C5 dochází k zadušení - reflexní o mícha zabezpečuje  klidové reflexní napětí ve svalech  jednoduché pohyby obranného charakteru o mícha řídí  vyměšovací funkce  pohlavní funkce -

z míchy vystupuje 31 párů míšních nervů (z meziobratlových otvorů) krční: inervují hlavu, krk a horní končetiny hrudní: inervují hrudník a záda bederní: inervují břicho, pánev, pohlavní orgány a stehna křížové: inervují dolní končetiny kostrční: bez fyziologického významu

STAVBA A FUNKCE MOZKOVÉHO KMENE - prodloužená mícha (medulla oblongata) o navazuje na páteřní míchu o důležitá přepojovací a průchodící stanice drah o uplatňuje se při řízení pro život nezbytných nepodmíněných reflexů  dýchacích, srdečně cévních, trávicích… - most Varolův (pons Varoli) o udržení vzpřímené polohy těla o centra orientačních, zrakových a sluchových reflexů o centra hlavových nervů 5 a 6 - střední mozek (mesencephalon) o uložený mezi mostem Varolovým a mozkovými polokoulemi o umožňuje reflexní pohyb hlavy za zdrojem zvuku o centra hlavových nervů 3 a 4 - retikulární formace o funkční mozková struktura, kam řadíme prodlouženou míchu, most Varolův a střední mozek o udržuje bdělý stav organismu o jsou zde dýchací centra, centra řízení krevního oběhu a centra řady reflexů - z mozkového kmene vystupuje 12 párů hlavových nervů


Strana 58

Somatologie

HLAVOVÉ (MOZKOVÉ) NERVY I. pár: čichové nervy, II. pár: nerv zrakový, III., IV. a VI. pár: okohybné nervy, V. pár: nerv trojklaný VII. pár: nerv hlavový, VIII. pár: nerv sluchově rovnovážný, IX. pár: nerv jazykohltanový, X. pár: nerv bloudivý XI. pár: nerv přídatný, XII. pár: nerv podjazykový

STAVBA A FUNKCE MOZKOVÉ KŮRY - vývojově nejmladší část CNS - nejvyšší řídící centrum - kryje mozkové polokoule (hemisféry) DOMINANCE HEMISFÉR - jedna funkčně převládá nad druhou - levá dominuje u praváků, analytická činnost - pravá dominuje u leváků, syntetická činnost

ČTYŘI LALOKY o čelní lalok (lobus frontalis) o temenní lalok (lobus parietalis) o týlní lalok (lobus occipitalis) o spánkový lalok (lobus temporalis)

SEDM KOROVÝCH CENTER - korové centrum motorické (čelní lalok) - korové centrum citlivosti (temenní lalok) - korové centrum zraku (týlní lalok) - korové centrum sluchu (spánkový lalok) - korové centrum čichu (spánkový lalok) - korové centrum chuti (temenní lalok) - korové centrum řeči o motorické centrum řeči (čelní lalok) o senzorické centrum řeči (rozhraní spánkového a týlního laloku)


Strana 59

Somatologie

SENZORICKÉ FUNKCE ZRAKOVÉ ČIDLO - přijímáme přibližně 70% informací z vnějšího světa; optická mohutnost oka činí 60 dioptrií - uloženo v orbitě, oční bulva (bulbus oculi) - bělima (sclera): silná vazivová blána tvořící pevný obal bulbu, vpředu přechází v průhlednou rohovku - rohovka (cornea) - cévnatka (choroidea): střední vrstva oční koule o obsahuje hnědý pigment zabraňující rozptylu světelných paprsků uvnitř oka o vpředu postupuje v řasnaté těleso (corpus ciliare) - duhovka (iris): kruhovitý terčík s kruhovitým otvorem - zornice (pupilla) - čočka (lens crystallina): zavěšena na vláknech řasnatého tělíska - sítnice (retina): vnitřní vrstva oka o fotoreceptory: tyčinky (umožňují černobílé vidění) a čípky (umožňují barevné vidění) o žlutá skvrna: místo nejostřejšího vidění o slepá skvrna: nejsou zde žádné receptory, ale výstup zrakového nervu - oční komora o vnitřní komora oka, která je vyplněna komorovou vodou a sklivcem - oční víčka (palpebrae) - spojivka (conjuctiva) - slzná žláza (glandula lacrimalis) - informace z fotoreceptorů je vedená přes zraková centra do týlního laloku mozkové kůry, kde je centrum zraku, druhým hlavním zrakovým nervem - zdravé oko (emetropie): paprsky se střetávají v jednom bodě v sítnici, předmět vidíme ostře - krátkozrakost (myopie): paprsky se kříží před sítnicí kvůli prodloužení oka; korekce: rozptylka - dalekozrakost (hypermetropie): paprsky se kříží za sítnicí kvůli zkrácení oka; korekce: spojka SLUCHOVÉ ČIDLO - vnímáme zvuky od 16 - 20 000 Hz - zevní ucho (boltec): chrupavka pokrytá kůží - zevní zvukovod - bubínek (membrana tympani) o oválná blanka vpáčená do středního ucha o přenáší mechanické vibrace na sluchové kůstky o při porušení klesá schopnost vnímat nízké tóny - středoušní dutina (cavitas tympani) o malý prostor uvnitř spánkové kosti o Eustachovou trubicí je spojena s nosohltanem o kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes) - vnitřní ucho o zcela uzavřený prostor uvnitř spánkové kosti o zde je uložen vlastní sluchový orgán s receptory - hlemýžď (cochlea)  uvnitř hlemýždě je Cortiho orgán s vlastními sluchovými receptory CHEMICKÉ ČITÍ, ČICH, CHUŤ - u člověka vznikly specializované chemoreceptory, které mají vztah k těm nejzákladnějším funkcím k orientaci, vyhledávání a přijímání potravy (čich, chuť) a k regulaci dýchání ČICH - čichovým orgánem je malé „čichové políčko“, ležící v horní třetině nosní přepážky - čichovými receptory jsou tyčinkovité buňky políčka s jemnými vláskovými výběžky CHUŤ - chuťovými orgány jsou drobné vejčité chuťové pohárky rozptýlené v dutině ústní, sliznici jazyka, měkkého patra, na zadní stěně hltanu a na hltanové příklopce - nejvíce chuťových pohárků je na jazyku; jejich receptory jsou chuťové buňky opředené nervovými vlákny - hrot jazyka: sladko a slano, okraje jazyka: sladko a kyselo, kořen jazyka: hořko - významná úloha chuti je při tvorbě žaludeční šťávy a výběru vhodné potravy


Strana 60

Somatologie

SOMATOLOGIE. Markéta Dominika Pecharová. Střední zdravotnická škola Ruská; zdravotnické lyceum (2. LB)

Recommend Documents