Markéta Dominika Pecharová Strana 1 Somatologie

Biologické vědy - morfologické o stavba a tvar lidského těla o anatomie  anatemnó = rozřezávám  stavba a uložení orgánů  pracovní metoda - pitva o 1. pitva - Aristoteles (300 let před Kristem) o 1. pitva v Čechách Jessenius (1600)  anatomická o konzervované tělo o studijní a vědecké účely o nutný souhlas zemřelého  patologická o čerstvě zemřelé tělo o ověření diagnózy  soudní o čerstvě zemřelé tělo o všechny násilné činy o histologie  nauka o tkáních  využívá mikroskop  obor cytologie  nauka o buňce - funkční o činnost organismu o biofyzika  fyzikální podstata životních projevů  obor fyziologie  funkce jednotlivých orgánů a organismu

Buňka Stavba a funkce buňky - v těle je cca 30 bilionů buněk - základní jednotka života - objevitel J. E. Purkyně o buněčná teorie  všechny živé organismy jsou z buněk - latinsky cellula, řecky kytos - mimobuněčný (extracelulární) - nitrobuněčný (intracelulární) - koncovka názvů buněk: - cyt - většina buněk má schopnost rozmnožování (reprodukce) - nerozmnožují se erytrocyty a neurony - v buňce se vyskytují funkční struktury = buněčné organely - 4 základní systémy o řídící  jádro, jadérko, chromozomy o transportní  buněčná a jaderná membrána, cytoplazma aj.  přenos látek o sekreční  ribozomy, Golgiho komplex, lysozomy  vylučování látek (sekretu) o energetický  mitochondrie, centrioly  získávání energie pro buněčné funkce

Markéta Dominika Pecharová

Strana 1

Somatologie

Buněčný řídící systém - jádro (nucleus) o jaderný obal  charakter buněčné membrány  přes obal transport látek (cytoplazma - jádro) o chromatin a chromozomy  DNA + navázaná bílkovina  výskyt v jádře lze využít k určení pohlaví  pro lidské buňky je typické mitotické dělení  přímé dělení (amitóza) je u lidí vzácné (pouze v kostních buňkách a při hojení ran)  chromozomy  dvě kratší a dvě delší raménka  jejich základem je šroubovice DNA (helix) o jadérko  kulovitá organela s RNA a bílkovinou  jaderné funkce  diferenciace a vyzrávání buněk  kopírování a následný přenos genetické informace do nové buňky  syntéza nových RNA - karyotyp o chromozomy 1 buňky seřazené podle velikosti o na jeho podkladě můžeme určit hlubší genetické poruchy  chromozom chybí  chromozom přebývá  deformace chromozomu Transportní systém - cytoplazmatická membrána o trojvrstevná o dvě vrstvy tuku a jedna vrstva bílkoviny (základ iontových kanálků) o umožňuje transport látek - cytoplazma o vodní roztok bílkovin - cytoskelet o elastická kostra buněk - endoplazmatické retikulum o hrubé  syntéza bílkovin (proteosyntéza) o hladké  detoxikační činnost Sekreční systém - ribozomy o posouvají se po řetězci mRNA a tvoří nový bílkovinný řetězec - Golgiho aparát o koncentruje výměšek a následně jej uvolňuje mimo buňku - lysozomy o likvidují choroboplodné zárodky v buňce - peroxizomy o odstraňují peroxidy z buněk a tím je chrání Energetický systém - mitochondrie o v těle v různém množství, které odráží intenzitu metabolismu daného orgánu o 2 membrány, mezi nimi dýchací enzymy, které zachycují energii uvolněnou oxidací živin za současné tvorby ATP - centrioly o tvořeny kanálky o účastní se reprízy dělení buněk o na začátku mitózy se zdvojují a přesouvají na opačné póly jádra


Strana 2

Somatologie

Základy genetiky - gen o základní jednotkou dědičnosti o úsek molekuly DNA o část chromozomu o uložen v buněčném jádře - genotyp o soubor genů jednoho organismu, které určují vývojové možnosti jedince - fenotyp o soubor morfologických a funkčních znaků organismu o znaky, které jsou zjistitelné na jedinci o je podmíněn genetickou výbavou o tělesné rozměry, barva očí, typ krevní skupiny… - každý vlastnost je určená dvěma geny: jeden od matky a jeden od otce - homozygot o jedinec, který má na chromozomech stejné geny pro danou vlastnost  dominantní  dědičná vloha převládne nad jinou vlohou  ČČ  recesivní  dědičná vloha potlačena jinou vlohou  bb - heterozygot o jedinec, který má na chromozomech různé geny pro danou vlastnost  Čb  A0 - zakladatel genetiky je Johann Gregor Mendel (1822 - 1884) o 1. Mendelův zákon  křížíme - li dva homozygoty, vznikají jedinci se stejným genotypem i fenotypem o 2. Mendelův zákon  křížíme li tyto dva homozygoty dále, objevují se jedinci, u kterých převládají znaky jednoho z rodičů

Krevní skupiny Fenotyp Genotyp

A AA, AO

B BB, BO

AB AB

0 00

AA: dominantní homozygot A0: heterozygot BB: dominantní homozygot B0: heterozygot AB: kodominace (= dominace dvou tolerantních genů) 00: recesivní homozygot Zevním projevem genotypu je fenotyp. M: A (AA; A0) O: B (BB; B0) D: ? AA + BB  AB, AB, AB, AB AA + B0  AB, A0, AB, A0 A0 + BB  AB, AB, B0, B0 A0 + B0  AB, A0, B0, 00 Tito rodiče mohou mít děti všech krevních skupin!!!


Strana 3

Somatologie

Genetika člověka - vyhledávání a prevence vrozených genetických vad - dědičnost krevních skupin - dědičnost kožních vrstev - daktyloskopie (Purkyně) - sledování rodokmenu - pohlavně vázaná dědičnost (na chromozom X se vážou geny pro barvoslepost) - tvorba 8. a 9. faktoru krevní srážlivosti o je - li ho málo, rozvíjí se zhoubná krvácivost (hemofilie)  žena je přenašečkou, projevuje se pouze u mužů - sledování vícečetných těhotenství o jednovaječná dvojčata  jedno vajíčko oplozenou jednou spermií, vajíčko se rozdělí na dva samostatné zárodky  dvojčata jsou na pohled identická, mají stejné pohlaví o dvojvaječná dvojčata  jedno vajíčko oplozeno dvěma spermiemi  každý plod má samostatnou placentu, nemusí si být podobni

Funkční morfologie tkání - buňka  buněčný soubor  tkáň  orgán  orgánová soustava  organismus - tkáň = soubor buněk podobného tvaru a funkce o výstelková tkáň (epitel) o pojivová tkáň o specializovaná tkáň Epitel - buňky těsně přiřazeny k sobě - minimální mezibuněčné prostory - buňky nasedají na tenkou vazální membránu - kryjí volné tělní povrchy a vystýlají tělní dutiny - nemá vlastní cévní zásobení - výživa zajišťována difúzí (= prolínáním) Epitely dle počtu vrstev a tvaru buněk - jednovrstevný o plochý dlaždicovitý  cévní stěny, pobřišnice o kubický  štítná žláza o cylindrický  bez řasinek  trávicí trubice  s řasinkami  dýchací cesty  řasinky posunují hlen (sputum) směrem ven z těla - vícevrstevný o dlaždicovitý  rohovatějící  pokožka  nerohovatějící  trávicí trubice o cylindrický  dýchací cesty o přechodný  močový měchýř  je elastický (pružný) o trámčitý  játra o síťovitý (retikulární)  zevnitř hrudního koše


Strana 4

Somatologie

Epitely podle funkce - krycí a výstelkový o k čemu by tak asi mohl být… - řasinkovitý o pohybem řasinek se sputum dostává ven z těla - žlázový o tvoří výměšek (sekret) o tři druhy sekrece  exkrece  tvorba sekretu do vývodu, který ústí na povrch těla  pot  vlastní sekrece  tvorba sekretu do vývodu, který ústí do orgánových dutin  žaludeční šťávy  inkrece  vnitřní vyměšování (endokrinní sekrece)  tvorba sekretu (hormonu) přímo do krve - vstřebávací o vstřebává látky (nečekaně…) o klky tenkého střeva - smyslový o registruje specializované podněty o smyslové orgány - dýchací (respirační) o výstelka plicních sklípků o velmi tenký o umožňuje výměnu dýchacích plynů Pojivová tkáň - základní funkce: spojovací, oporná, metabolická - vazivo, chrupavka, kost - tvořena buňkami, vlákny a mezibuněčnou hmotou Vazivo - základní buňka je fibrocyt o fibra = vlákno, kytos = buňka - vlákna o klihovité (kolagenní)  velmi pevné o elastické  velmi pružné o síťovité (retikulární) - mezibuněčná hmota je tvořena koloidním roztokem - tuhé o pevné o tvoří vazy (ligamenta) o zpevňuje klouby a svalové šlachy - řídké o vyplňuje štěrbiny mezi orgány - elastické o slabší vazy páteře, stěny některých dutých orgánů - tukové o tukové buňky o bílý tuk (běžný) o hnědý tuk (okolí lopatek u novorozenců) - lymfoidní o lymfocyty o vznik uzlin


Strana 5

Somatologie

Chrupavka - řecky chondros - základní buňka: chondrocyt - složena z chondrocytů, mezibuněčné hmoty a vláken - bez cév a nervů - na povrchu vazivová blána (perichondrium)  bohatě cévně a nervově protkaná  vyživuje chrupavku - sklovitá (hyalinní) o velmi tvrdá o porcelánově bílá o kloubní povrchy kostí - elastická o žlutavá o ušní boltec o hrtanová příklopka (epiglotis) - vazivová chrupavka o matně bílá o velmi odolná na tlak a tah o nitrokloubní a meziobratlové destičky o meziobratlové ploténky (disci intervertebrales) Kostní tkáň - kostní tkáň je specializovaná, pevná, pojivová tkáň - kost - latinsky os - základní buňka osteocyt - složení o kolagenními vlákna a mezibuněčná hmota o organické látky (ossein (osteocyty) a vlákna) o anorganické látky (CaCO3, Ca3PO4) o v dětství převažuje ossein, kosti jsou pružné a relativně málo se lámou o ve stáří převažují soli - kosti jsou tvrdší a snadněji se lámou, jsou křehké - fractura = zlomenina - kost je významnou zásobárnou Ca a P v těle - vlastní kost není inervována o na povrchu je vazivová blána okostice (periost), která je bohatě cévně a nervně zásobena - rozdělení kostí o dle struktury  vrstevnaté (lamelární)  většina kostí v těle  vláknité (fibrilární)  tvoří výběžky kostí o dle tvaru  dlouhé kosti  femur  kloubní konce (epifýza)  středová část (diafýza)  krátké  ossa metacarpi  ploché  scapula  nepravidelné  mandibula


Strana 6

Somatologie

Složení vrstevnatých kostí - zevní hutná část (kompakta) o Haversovy lamely  centrálně uložená céva + osteocyty - vnitřní houbovitá část (trámčina, spongióza) o vyplňuje kloubní hlavice a dřeňovou dutinu (kostní dřeň - červená krvetvorba (erytropoeza)) Osifikace - přeměna buněk v osteocyty - desmogenní osifikace o přeměna vazivových buněk osteoblastu - chondrogenní osifikace o přeměna chrupavčitých buněk Růst kostí - 2 směry o do délky  růstové chrupavky  na pomezí přechodu diafýzy a epifýzy o do šířky  novotvořením kostních lamel

Svalová tkáň - základní vlastnost je schopnost smrštění se (kontrakce) - sval (musculus, řecky mys) - základní buňkou je myocyt - 3 druhy svaloviny o hladká o srdeční o příčně pruhovaná Hladká svalovina - tvořena vřetenovitými buňkami - tyto svaly nejsou vůlí ovladatelné - útrobní svaly o pracují jako celek, pomalu, prakticky bez únavy o trávicí, vylučovací soustava, děloha, cévy  rozšíření cévy (vazobilatace)  zúžení cévy (vazokonstrikce) o významně ovlivňují krevní tlak - více jednotkový hlavní sval o např. oko o zajišťuje cílený a velmi jemný pohyb - inervace hladké svaloviny je zajištěna vegetativními nervy Srdeční sval (myokard) - střední vrstva srdeční - stavebně připomíná příčně pruhovanou svalovinu, funkčně hladkou - typické síťovité uspořádání vláken - dokonalé vedení vzruchu (impulzu) - stah srdce o kontrakce = systola o ochabnutí = diastola


Strana 7

Somatologie

Kosterní svalstvo - příčně pruhované - červené o velké množství červeného barviva (myoglobin) o pracují pomalu o šíjové svaly - bílé o pracují velmi rychle o energeticky náročné o okohybné svaly - smíšené o většina kosterních svalů - základní stavební jednotkou kosterního svalu je svalové vlákno (myofibrila) - příčné pruhování je vyvoláno dvěma odlišně lomnými hmotami o světlejší hmota je jednolomná o tmavší hmota je dvojlomná - sval je tvořen o 75% voda o 20% bílkoviny  2 typy bílkovin  kontraktilní o aktin a myozin  regulační o troponin a trypomyozin o 5% anorganické a organické látky Vlastní svalová kontrakce - probíhá na neurosvalové ploténce, kde hybný nerv převede vzruch na svalové vlákno, což způsobí vazbu vápníku na troponin a tropomyozin, to aktivuje aktin a myozin a dochází k zasouvání tenčích vláken aktinu do soustavy vláken myozinu - izometrický stah o statická činnost svalu o zvyšuje se svalové napětí (překonávání hmotnosti) - izotonický stah o kinetická činnost o zkrácení svalových vláken Nervová tkáň - základní jednotkou je neuron o buněčné tělo (soma)  výběžky  neurit o dlouhý až 1 m o může být kryt myelinovou pochvou o vede informaci odstředivě (eferentně)  dendrity o je jich mnoho o krátké o vedou informaci dostředivě (aferentně)

-

základní funkční projev neuronu je reflex REECEPTOR – (aferentní dráha) – CENTRUM – (eferentní dráha) – EFEKTOR čidlo mozek, mícha výkonný orgán


Strana 8

Somatologie

Anatomické roviny a směry - mediánní rovina o svislá o dělí tělo na dvě poloviny - sagitální rovina o svislá o rovnoběžná s mediánní o dělí tělo na dvě části - frontální rovina o svislá o prochází čelem o kolmá na předchozí dvě - transverzální rovina o příčná, horizontální o kolmá k mediánní a sagitální -

superior = horní inferior = dolní anterior = přední posterior = zadní mediální = vnitřní, blíže střední rovině laterální = vnější, boční ventrální = břišní dorzální = zádový craniální = směrem k lebce caudální = směrem ke kostrči externí = zevní interní = vnitřní dexter = pravý sinister = levý proximální = směrem k trupu distální = směrem k prstům ulnární = malíková strana radiální = palcová strana

Základní pojmy u kostí - foramen = otvor - canalis = kanál - caput = hlavice kosti - processus = výběžek kosti - crista = hřeben kosti - spina = trn kosti - sutura = šev kosti - cervics = krček (dělohy) - collum = krček (kosti) - orbita = očnice


Strana 9

Somatologie

Kostra člověka - cca 230 kostí Lebka (Cranium) - tvar lebky, stavba a utváření jejích jednotlivých kostí a dutin jsou výsledkem dlouhodobého vývoje - schránka pro mozek a základní smyslové orgány - 14 kostí o obličejová část (8) o mozková část (6) - 3 párové otvory, z nich vychází pátý hlavový nerv (trojklaný - nervus trigeminus) nadočnicový oblouk (foramen superorbitale) o z něho vystupuje první větev trigeminu - čelní nerv (nervus frontalis) - podočnicový oblouk (foramen intraorbitale) o z něho vystupuje druhá větev trigeminu - nerv horní čelisti (nervus maxillaris) - bradový otvor (foramen mentale) o z něho vystupuje třetí větev trigeminu - nerv dolní čelisti (nervus mandibularis) Obličejová část (Splanchnocranium) - maxilla o horní čelist o párová kost o dásňové výběžky pro zuby o na řezu kostí vedlejší nosní dutiny - os zygomaticum o kost lícní, jařmová o párová kost o tvoří stěny očnice o s os temporalis tvoří jařmový oblouk - vomer o kost radličná o nepárová kost na spodině lebky o tvoří část přepážky nosní - os palatinum o patrová kost o párová kost o s maxillou se podílí na tvorbě horního patra - os nasale o nosní kost o párová kost o podílí se na tvorbě kostěné části nosu - os lacrimale o slzná kost o párová kost o na vnitřní části očnice o probíhá jí slzovod - mandibula o nepárová kost o výběžky pro zuby o dva velké výběžky  svalový  processus coronideus  směrem k zubům  kloubní  processus condylaris  pro spojení s os temporalis - os hyoideum o jazylka o nepárová kost o uložená pod mandibulou o úpon krčních svalů


Strana 10

Somatologie

Markéta Dominika Pecharová Strana 1 Somatologie

Recommend Documents