Pohádky
na dobrou noc
7
www.egmont.cz
Zdání klame
H lu
boký spánek
k í l a n m á d e Z Strana 3
Má
Strana 19
ja se nevyspí
Filibert
Strana 35
Strana 51 ™ Studio 100 © Studio 100 Animation www.maya.tv www.studio100.eu
Graphical bible Maya 3D: Jan Van Rijsselberge Literary bible Maya 3D: Delphine Maury and Théo de Marcousin Director Maya 3D episodes: Daniel Duda Based upon the tv-series with similar name, with collaboration of Pascal Stervinou, Delphine Maury, Nicolas Chretien, Philippe Clerc Na základě knížek Waldemara Bonselse Včelka Mája Vydalo nakladatelství Egmont ČR, s. r. o., Žirovnická 3124, 106 00 Praha 10, v Praze roku MMXIV jako svou 4245. publikaci. Přeložil Roman Sikora Odpovědný redaktor Stanislav Wimmer Technická redaktorka Alena Mrázová Sazba Martin Mráz Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. ISBN 978-80-252-3128-9
Mája se svým nejlepším kamarádem trubcem Vilíkem byli od samého rána na cestě. „Podívej, Vilíku, naštěstí to ještě nezačalo!“ zavolala Mája, když dorazili na místo. Pomalu se přiblížili ke kokonu zavěšenému na větvičce. Usadili se na pohodlném suku a nespouštěli kuklu z očí. „Zajímalo by mě, jestli bude barevný,“ uvažovala Mája. Vtom začal kokon praskat a pomalu se z něho soukal modro-růžový motýl. „Jééé, to je opravdový zázrak! Nemůžu skoro uvěřit, že před zakuklením byl tenhle krásný motýl jen chlupatou housenkou!“ volala nadšeně včelka. Mája s Vilíkem si chtěli po neobvyklém zážitku trochu odpočinout a usedli na nedaleký padlý strom. Nevšimli si však, že ho chvilku předtím obsadila velká a tlustá housenka. „Áá!“ vykřikli současně a zaskočeni podivnou měkkostí se zase prudce vznesli. „Ha, ha, ha!“ rozesmála se housenka. „Hned vám uhnu. Omlouvám se.“ „Nic se nestalo,“ vlídně odpověděla včelka. „Já jsem Mája a tohle je Vilík,“ představila sebe a kamaráda. „A já jsem Momo.“ 4
Housenka si pochutnávala na spoustě šťávy a mluvila s plnou pusou. „Tuhle šťávu zbožňuju. Mňam, mňam. Mohl bych ji pít ve dne v noci,“ omlouval se Momo, když viděl jejich překvapené výrazy. „Ochutnejte!“ „Momo, zakuklíš se někdy?“ zeptala se náhle Mája. „Nemám ponětí. Ještě nikdy jsem to nezažil,“ odpověděl. „Před zakuklením mívají housenky velkou chuť k jídlu,“ prohlásil Vilík. „To by i souhlasilo. Pořád tu šťávu hltám a hlad mám větší a větší. Mňam!“ „Jsem si jistá, že už brzy budeš krásným motýlem!“ zvolala včelka.
5
„A teď bych vás rád vzal na malou projížďku,“ navrhl Momo. Mája hned souhlasila, ale Vilík se jako vždycky trochu bál. „Neboj! Momo tě přece nesní!“ pobízela ho kamarádka. Nakonec nasedl na housenku i Vilík. „Jupííí!“ jásala včelka, když s nimi Momo začal dovádět. „Chi, chi, chi!“ chichotal se Vilík. „Májo, změníme si jména. Ode dneška budeš Momája a já Májamo!“ volal Momo nadšený svým nápadem. A veselí nebralo konce.
Najednou se však Momo začal chovat divně. Jako by ho opustily síly. Sotva se vlekl a cestou kladl hlavu na lístky jako na polštář. „Trochu ses unavil. Měl by sis odpočinout,“ navrhla Mája. „Nevím, co to se mnou je, ale přišla na mě příjemná dřímota,“ odpověděl za neustálého zívání. Vtom ospalý Momo náhle ožil a začal se spěšně zakopávat do jamky. „Copak to dělá?“ zeptal se udiveně Vilík. „Schová se a promění se tam v motýla.“ Aby se s přáteli rozloučil, Momo se ještě vyklonil z úkrytu. „Slibuji, že až se vylíhneš, přinesu ti na uvítanou tvou oblíbenou stromovou šťávu,“ slibovala včelka. „Měj se, Momo! Na shledanou!“ zavolal Vilík. Místo, kde se Momo ukryl, si označili červeným okvětním lístkem, aby si ho později s žádným jiným nespletli.
6
7
Několikrát za den pak kamarádi zkoumali, jestli se už Momo proměnil v motýla. Nemohli se dočkat, kdy už to konečně přijde. Kopeček zakrývající jamku byl ale stále neporušený. Až jednou večer... „Podívej, Vilíku, Momo už se vylíhl!“ vykřikla náhle Mája. Nedaleko třepotal křidélky krásný motýl. Rychle se k němu rozletěli, aby mohli konečně přivítat proměněného přítele. „Jéje! Nemám jeho oblíbenou šťávu! Přece jsem mu to slíbila!“ zazoufala si včelka.
„Buď zdráv, Momo! To je dobře, že už jsi tady!“ volala Mája, když se blížili ke krásnému motýlovi. „Cože? Tady žádný Momo není. Oč vám jde?!“ Zaskočená Mája teprve teď zjistila, že to není Momo, ale hezká motýlice Beatrice. „Moc se omlouvám,“ řekla překvapená včelka. „S někým jsem si vás spletla.“ „Opravdu? Taková nepříjemnost mě v životě potkala poprvé. Jak je možné si mě s někým splést? Jsem výjimečná! Mezi ostatními vynikám! To snad nemyslíte vážně?!“ vztekala se Beatrice. 8
9
Mája byla velice smutná. Takové chování si přece nezasloužila. „Je už opravdu pozdě, ale pro všechny případy zkontrolujme, jestli Momo ve své jamce ještě spí,“ navrhl Vilík, který se bál tmy a už dávno měl být v úlu, ale nechtěl svou kamarádku opustit v tak špatné náladě. Hned letěli na známé místo. Bohužel se tam nic nezměnilo. „Jak je vidět, Vilíku, líhnutí zjevně vyžaduje hodně času. Musíme být trpěliví,“ prohlásila Mája. Ráno Máju probudil zneklidňující shon. Pootevřela lístky květu, který byl jejím domovem, a vyhlédla ven. Spatřila Královnu, nejdůležitější dvorní dámu a vychovatelku mladých včel Tetu Kasandru a dva strážné. „Dobrý den, teto Kasandro. Děje se něco?“ zeptala se s obavou. „Ach, děje se, drahé dítě, děje!“ odpověděla teta Kasandra a ani se nezastavila. Mája se rozletěla za nimi, a když se zastavili na klobouku velké houby, obrátila se ke Královně. „Vaše Veličenstvo, nemohla byste mi vysvětlit důvod toho zmatku?“ prosila. „Jsme v nebezpečí!“ zvolala rozrušená vládkyně. „Musela jsem se evakuovat, protože se do úlu vkradl vetřelec, který pojídá náš med a ničí plástve.“ „Chci na vlastní oči vidět, co se tam děje!“ vykřikla včelka a odletěla. 10
11
