MIES SBZ - Okruh č. 3

www.thunova.cz MIES – SBZ - Okruh č. 3

Spotřebitel a poptávka Spotřebitel a formování poptávky (kardinalistická verze) – celkový a mezní užitek, optimum spotřebitele při spotřebě jednoho statku, optimum spotřebitele při spotřebě více statků, individuální poptávka, přebytek spotřebitele, tržní poptávka, cenová elasticita poptávky, elasticita a příjmy Spotřebitel a formování poptávky (ordinalistická verze) – podmínka optima spotřebitele. Grafické vyjádření různých preferencí spotřebitele. Učebnice: kapitola 4, kapitola 5 Produkční funkce a náklady Produkční funkce a náklady v krátkém období (celkový, průměrný a mezní produkt, výnosy z variabilního vstupu, zákon klesajících mezních výnosů, odvození nákladové funkce, náklady celkové a jednotkové, náklady explicitní a implicitní) Učebnice: kapitola 6 – pouze podkap. 6.1. a 6.2. Příjmy a zisk firmy (příjmy celkové, průměrné, mezní, zisk ekonomický, normální), optimum firmy – zlaté pravidlo max. zisku Učebnice: kapitola 7 Firma v podmínkách dokonalé konkurence a DK trh Firma v podmínkách DK, optimum firmy, odvození nabídky DK firmy v krátkém období, tržní situace v krátkém období, optimum DK firmy v dlouhém období, bod zvratu Učebnice: kapitola 8 – celá, kromě podkap. 8.5 DK trh – tržní rovnováha a její podmínky (výhody ze směny) Dostudovat v učebnici: Faktory ovlivňující tržní rovnováhu – délka období, změna nabídky a poptávky, velikost současné změny nabídky a poptávky, elasticita nabídky a poptávky Učebnice: kapitola 9 – vynechat teorém pavučiny

4. Chování spotřebitele a formování poptávky Spotřebitel – nakupuje statky, uspokojuje potřeby, je omezen svým důchodem KARDINALISTICKÁ VERZE – měřitelný užitek Cíl spotřebitele: maximalizace užitku (Utility U) • klíčová otázka: jak rozdělit důchod na nákup jednotlivých statků a přitom uspokojit co nejlépe své potřeby? • poměřování cíle spotřebitele slouží 2 ukazatele veličin: o uspokojení potřeby z pořízeného statku – meří se Utility (U) )= subjektivní pocit uspokojení ze spotřeby urč. statku (je buď měřitelný nebo ne)  měřitelnost v CZK, Utilech o náklady (peněžní výdaj (v tržní P) na pořízení statku Celkový užitek (Total Utility- TU ) a mezní užitek (Marginal Utility- MU) • předpoklad: užitek je měřitelný • užitek je subjektivní, určitý statek může být pro 1 užitečný a pro druhého ne Celkový užitek (Total Utility- TU)- vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení urč. potřeby o závisí hl. na objemu spotřebovávaného statku (přímá úměra) o ovlivněn vlastnostmi a kvalitou statku, subjekt. vztahem spotřebitele ke statku TU= součet všech MU Mezní užitek (Marginal Utility- MU)- udává o kolik vzroste TU, když se spotřebované množství statku zvýší o 1 jednotku

MU 

TU Q

sklon křivky 

y x

1


•

MU závisí na významu a intenzitě potřeby (větší potřeba  každá jednotka přináší velký U)a disponibilním množství statku (vzácný statek přináší větší MU)

Zákon klesajícího mezního užitku- MU s růstem spotřebovaného objemu klesá (↑Q↓MU) - největší MU 1. jednotka, každá další menší význam (intenzita potřeb ani vzácnost statku se nemění)  TU roste stále pomaleji TU x MU (měřeno v peněžních jednotkách): TU= max. pen. částka, kt. je člověk ochoten za statek dát; MU= pen. částka, kt. je čl. ochoten dát za nákup další jednotky

Odvození křivky poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitku Optimum spotřebitele • optimální množství spotřebitel nakoupí když MU=P - pokud MU>P  spotřebitel koupí tohoto statku víc ALE protože MU s rostoucím Q spotřeby klesá, tak se to postupně vyrovná (stejně tak MU
MU statku1 MU statku 2 MU statku X   P statku1 P statku 2 P statku X •

spotřebitel se snaží vyrovnat mezní užitky poslední vynaložené peněžní jednotky na nákup všech statků - poměr MU k P je vyšší než u ostatních statků  zvyšujeme jeho nákup než se poměr vyrovná s ostatním (analogicky když je poměr nižší)

MU1 MU 2 MU 3  ;   nákup, ažsevšudebude  P1 P2 P3 Přebytek spotřebitele = TU – výdaj na statek 2


Odvození křivky poptávky (za předpokladu, že je měřitelný MU) • růst ceny (↑P→P>MU→↓QD): pro udržení optima je třeba snížit poptávané množství • pokles ceny (↓P→P<MU→↑QD): pro obnovení optima je třeba zvýšit poptávané množství • pro každé P existuje Q odpovídající optimu spotřebitele • křivka poptávky je totožná s křivkou MU (měřeného v peněžních jednotkách)

3


ORDINALISTICKÁ VERZE – neměřitelný užitek Odvození křivky D za předpokladu neměřitelnosti užitku- indiferenční analýza • předpoklad: spotřebitel volí mezi různými kombinacemi statků a je schopen porovnat užitek těchto kombinací a podle něj je seřadit- sestavuje preferenční stupnici Indiferenční křivka (IC) , indiferenční mapa • indiferenční soubor= soubor spotřebitelských kombinací, kt. přináší stejný užitek - žádný prvek ze souboru není preferován • indiferenční křivka (Indiference Curve IC)- grafické znázornění indif. souboru - je klesající (↑Qx↓Qy), protože když roste Q statku X,klesá Q statku Y (a naopak) - zvýšení Q obou statků  bod nad křivkou (bod D) tzn.(↑Qx↑Qy↑MU) - menší Q obou statků  bod pod křivkou (C) tzn.(↓Qx↓Qy↓MU)

indiferenční mapa= soubor indif. křivek • každá křivka představuje kombinaci statků, kt. přináší jiný užitek • čím vzdálenější křivka od počátku, tím větší užitek- roste zároveň QX i QY • křivky se neprotínají • A: hodně statku Y, málo X; E: hodně X, málo Y; oba na 1 křivce  stejný U • D: stejné množství X i Y; větší U než A i E protože je křivka dál od počátku Zákon substituce (Law of Substitution) • zákon klesajícího MU  konvexní tvar indif. křivky • statek, kt. se stává vzácnějším, má větší relativní hodnotu substituce; roste jeho MU ve vztahu k MU statku, kt. se stává hojnějším • mezní míra substituce (Marginal Rate of Substitution- MRS)= poměr, v němž je možno nahrazovat statek X statkem Y beze změny TU • MRS = kolika jednotek statku X je spotřebitel ochoten se vzdát pro 1 dodatečnou jednotku statku Y, nebo se to dá říci jako: o kolik jednotek se musí změnit Qy pokud se Qx změní o jednotku tak, aby byl zachován stejný TU.

MRS  • •

Y MU X  X MU Y

je určena sklonem indif. křivky je s růstem QY klesající, protože MU je s růstem Q taky klesající

Linie rozpočtu (Budget Line- BL) • spotřebitel je omezen svým příjmem a toto omezení zachycuje BL

4


• • •

zobrazuje maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup 2 statků soubor tržních příležitostí= všechny kombinace statků X a Y dostupné při daném důchodu a cenách

I  PX  X  PY  Y - vyjádření BL rovnicí

Optimum (rovnováha) spotřebitele • bod optima je v bodě dotyku BL a indif. Křivky • BL vyznačuje všechny kombinace statků, které jsou maximálně dostupné spotřebiteli bez ohledu na jejich užitek. • Indiferenční mapa – zobrazuje všechny kombinace podle jejich U (užitku) bez ohledu na rozpočtové omezení.

Y PX  (sklon BL dán obráceným poměrem cen) X PY

•

pro BL platí:

•

v bodě optima dotyk BL a indif. křivky  jejich sklony se musí rovnat  platí:

MU X MU Y Y MU X PX     X MU Y PY PX PY Odvození křivky poptávky • pohybujeme se na trhu 1 výrobku  odvozujeme křivku individuální D • změna PX při neměnné PY a neměnném důchodu  ovlivní sklon BL • každá cena- jiná BL  jiné optimum  jiné poptávané QX – to zjistíme na ose X

5


•

tzn. Px1, PX2 …PXX … odpovídá i jiná BL a jiný bod Optima

5. Změna ceny, důchodu a cen jiných statků na poptávku D • změna ceny statku  posun po křivce D a Δ Optima spotřebitele • růst ceny  posun optima po křivce doleva nahoru, snížení QD

• • • • •

Substituční efekt (SE) a důchodový efekt (DE) při Δ P DE: nominální (v penězích) důchod beze změny, reálný (ve zboží) klesá - DE: při růstu PX  pokles reál. důch. Spotřebitele  pokles QX - DE: ↓ PX růst reál. důch. Spotřebitele  růst QX SE: růst PX  růst relativní ceny statku X  pokles QX a růst popt. po jiném statku SE: pokles PX  pokles relativní ceny statku X  růst QX a pokles popt. po jiném statku výsledný efekt cen. změny je jejich součtem (DE + SE) analogicky platí pro pokles ceny

Růst nominálního důchodu (ND)a poptávka při konstantních P • ND = důchod vyjádřený v pěněžních jednotkách

6


•

při konstantních cenách: růst (pokles) důchodu  růst (pokles) poptávky

Změna křivky D různé druhy statků  různá reakce - normální: platí: růst důchodu  růst popt. - nezbytné: málo citlivé na změny důchodu (např. chleba, sůl…) - luxusní: velmi citlivé na změnu důchodu - méněcenné: poptávka s růstem/poklesem příjmu klesá/roste (např. ojetá auta) Vliv změn cen ostatních statků na poptávku a) nezávislé statky- změna P jednoho nemá vliv na popt. po druhém b) substituty- navzájem zaměnitelné (např. houska- rohlík) - růst P jednoho statku  růst popt. po druhém statku (celá křivka se posouvá doprava nahoru); analogicky pokles ceny c) komplementární statky- navzájem se doplňují (např. auto- benzín) - růst P jednoho z nich  pokles popt. množství tohoto statku i toho komplementárního (celá křivka se posouvá vlevo dolů); analogicky pokles ceny • vliv má i necenová konkurence (např. reklama), očekávání změny cen Elasticita poptávky • reakce různých spotřebitelů na změny P je různá a je různá i reakce 1 spotřebitele na změnu cen různých výrobků  existuje urč. elasticita (citlivost reakce) poptávky • cenová elasticita popt. (Price Elasticity of Demand) – v % -

cenová elasticita poptávky =

%QD %P

7


-

• •

• • •

Q2  Q1 P2  P1  (Q1  Q2 )  2 ( P2  P1 )  2

-

E DP 

-

koeficient je záporný  pracujeme s absol. Hodnotou

-

(Q1 + Q2)÷ 2 = vyjadřuje průměrné množství mezi 2 uvažovanými body na křivce Q (P2 + P1) ÷ 2 = vyjadřuje průměrnou cenu v daném intervalu

•

cenová elasticita poptávky je měřena koeficientem cenové elasticity popt. (EDP)- o kolik % se zvýší/ sníží QD, když se cena sníží/ zvýší o 1% P1, Q1- počáteční hodnoty; P2, Q2- po změně

neelastická popt.: EDP < 1: % změna ceny vyvolá menší % změnu popt. množství (1) elastická popt.: EDP > 1: % změna ceny vyvolá větší % změnu popt. množství (2) jednotkově elast.: EDP= 1:% změna ceny vyvolá stejnou % změnu popt.množství (3) dokonale elastická: EDP= ∞ za urč. P se prodá jakékoli Q statku, Q neovlivní P, směrnice= 0 (4), ΔQ jsou vyvolány jinými faktory než P dokonale neelastická EDP= 0: QD se s cenou nemění, je konstantní,směrnice= ∞ (5) čím větší sklon křivky D, tím méně elastická D

Důchodová elasticita poptávky – vyjadřuje citlivost ΔQD na ΔDůchodu Křížová elasticita poptávky – vyjadřuje, o kolik % se změní QDx, když se změní Py o 1%

Faktory ovlivňující elasticitu poptávky - povaha potřeb- u luxusních statků vyšší elasticita než u základních (dovolená Thajsko) - podíl výdajů na urč. statek v rozpoču- vyšší podíl vyšší elast. - existence a dostupnost substitutů- hojnější a dostupnější  větší elast. - čas- delší čas. horizont  zvýšení elast. Proměnlivá a konstantní elasticita poptávky 8


• • • •

elast. se může měnit v průběhu křivky D různý objem poptávaného statku- různá elast. poptávka jako přímka  elasticita je proměnlivá popt. jako hyperbola  elast. je konstantní

Pozn. Cenová elasticita D ovlivňuje TR (celk. příjmy) Elastická →↑TR↓P (↓TR↑P) Neelastická →↑TR↑P (↓TR↓P)

EDP= 1

Množství a elasticita D při malém Q = Elastická, postupně se elasticita snižuje D při velkém Q se pak stává neelastickou. Tržní poptávka model: na trhu pouze 2 spotřebitelé  součtem jejich indiv. poptávek vzniká tržní popt.: D= d1 + d2 (stejně i křivka- tzn. horizontální součet- na ose X)

Faktory ovlivňující tržní poptávku • působí na ni stejné vlivy jako na indiv. (hl. změna důchodů, změna P ostat. statků) - graficky: posun křivky • změna počtu spotřebitelů  posun křivky - zvýšení (jinou příčinou než poklesem P)  zvýšení tržní D (posun doprava) 9


•

- velikost trhu změna ceny urč. statku  posun po křivce  2 projevy: - změna individuální poptávky jednotlivých spotřebitelů - změna počtu spotřebitelů - např. růst P  pokles D vlivem poklesu d nebo tím, že část spotřebitelů přestane statek kupovat

Agregátní poptávka = součet tržních poptávek na všech dílčích trzích = tržní D po všech statcích • vyjadřuje Q statků, kt. všechny subjekty (nejen spotřebitele ale i firmy- na trhu investičních statků, stát, zahraniční subjekty) na straně poptávky nakoupí při daných cenách, důchodech a ostatních faktorech • konstrukce křivky- třeba makroekonomických veličin 6. Chování výrobce a formování nabídky • • • • • • •

rozhodování firmy hl. o: Q produkce, P, VF - základem je porovnávání vstupů s výstupem krátké období- možno měnit jen 1 vstup, ostatní jsou konstantní - jde zvětšovat Q produkce ale jen v rozsahu omezení výr. faktory - alespoň 1 VF je fixní (obv. K) dlouhé obd.- všechny vstupy proměnlivé, lze rozšiřovat výrobní kapacity  Q produkce lze zvětšit víc než v krátkém velmi krátké obd.- nelze zvýšit žádný vstup  ani objem výroby velmi dlouhé obd.- vliv techn. pokroku- dodatečně koupené vstupy mohou být dokonalejší  možnosti rozšíření jsou větší cílem firmy je maximalizace zisku - celkový zisk= celkové příjmy – celkové náklady rozlišení nákladů - explicitní (účetní hledisko)- firma je reálně vynaloží na VF; jsou v úč. výkazech - implicitní (ekonomické hledisko)- firma reálně neplatí- ušlé zisky z VF patřících majiteli firmy + podnikatelské riziko => alternativní náklady (náklady obětované příležitosti; Oportunity Costs)

Výroba a náklady Produkční analýza v krátkém období • výše nákladů ovlivněna množstvím a cenou vstupů • produkční funkce: Q  f ( F1 , F2 ,, Fn ) Q- Q produkce; F1-n- množství VF - vyjadřuje max. Q produkce, kt. je možné vyrobit danou kombinací VF a při dané technologii Celkový (TP), průměrný (AP) a mezní produkt (MP) • celkový produkt (Total Product- TP)= celkový Q produkce vyrobený urč. množstvím vstupu • průměrný produkt (Average Product- AP)= Q produkce připadající na jednotku vstupu (resp. VF); platí: AP 

TP F

• mezní produkt (Marginal Product- MP)= změna Q vyrobené produkce vyvolaná změnou množství vstupu o jednotku; MP 

TP F

10


Pozn.: VF – výrobní faktor KO – krátké období DO – dlouhé období K – kapitál F – některý z VF L – labour, práce

Výsl. celého příkladu: ↑QL↑Q vyrobené pšenice, ale Q půdy, kapitálu a ost. Vstupů jsou konstantní. Přírůstek produktu se bude od určitého bodu ↓.

- průběh křivek je důsledkem zákona klesajících mezních výnosů (jde o výnosy z variabilního vstupu, s ↑QVF↓přírůstky výstupu) - prosazuje se až od urč. bodu x výnosy z rozsahu(důsledkem současného rovnoměrného růstu všech vstupů) Produkční a nákladová fce v KRÁTKÉM období (Náklady v krátkém období) Náklad = peněžně vyjádřená spotřeba VF. Určení velikosti nákladů • celkové náklady (Total Costs- TC)- mají 2 složky tzn. TC=FC + VC - variabilní náklady (Variable Costs- VC)- mění se se změnou objemu výroby VC= PF * QF - fixní náklady (Fixed Costs- FC)- nemění se s objemem výroby, firma je musí platit i když je objem výroby= 0 • vývoj nákladů odvodíme z produkční funkce → závislost na Q a P inputů, Q=f(F1,F2…Fn)

11


Náklady průměrné (AC) a mezní náklady (MC) • průměrné (Average Costs- AC)- náklady na jednotku produkce tzv. jednotkové -

platí: AC 

TC Q

Dělení AC: a) průměrné fixní (AFC) b) průměrné variabilní náklady (AVC) AC= AFC + AVC - AFC s růstem Q výroby klesají; pro malé Q výroby mají FC velký podíl na TC, pro vyšší Q podíl FC klesá a převládají VC; - AVC jsou rostoucí- působí zákon klesajících výnosů + administrativní problémy s řízením  křivka AC má tvar U (zpočátku s růstem Q klesají, od urč. bodu stoupají) mezní (Marginal Costs- MC)- náklady potřebné k rozšíření Q výroby o jednotku -

•

TC Q

-

platí: MC 

-

MC nejdříve klesají, od urč. Q produkce rostou ( zákon kles. výnosů) křivky MP a MC jsou inverzní- od bodu kde začíná MP klesat, MC roste (obdobný vztah mezi AVC a AP) nejsou ovlivněny fixními náklady (FC se s Q výroby nemění) MC= MVC křivka MC protíná křivku AC v jejím minimu

-

• platí: MC= ACmin • je- li MC < AC : výroba další jednotky vyžaduje nižší náklady než ta předchozí  AC klesají, křivka je klesající • je- li MC > AC : výroba další jednotky vyžaduje vyšší náklady než ta předchozí  AC rostou, křivka je rostoucí • stejná závislost platí i pro AVC

Produkční a nákladová fce v DLOUHÉM období (Náklady v dlouhém období) - více vstupů je variabilních 12


ke znázornění prod. fce se používají izokvanty o představují takové kombinace VF, s nimiž je možno vyrobit stejný Q produkce  jedná se o maximálně dostupný Q o mapa izokvant (analogie k indif. křivkám) o izokvanty dál od počátku odpovídají vyššímu Q produkce o jsou klesající  vyšším množstvím obou VF je možno vyrobit větší Q o jsou konvexní vzhledem k počátku  při nahrazování jednoho VF druhým se mění jejich MP, pro zachování stejného Q musí být poměr nahrazovány roven převrácenému poměru jejich MP

-



platí:

K MPL  = MRTSK,L L MPK

MRTS (Marginal Rate of Technical Substitution)= mezní míra technické substituce = poměr v němž je možno nahrazovat vzájemně K a L, aniž by se změnil Q produkce o graficky- určuje sklon izokvanty izokosta- linie stejných celkových nákladů o vyjadřuje všechny kombinace VF max. dostupné vzhledem k daným TC optimální kombinace (nákladové optimum firmy) je bodě dotyku izokosty a izokvanty o v tomto bodě jsou poměry MP všech VF k jejich cenám shodné poměr v němž jsou v rámci TC výr. faktory nahrazovány je dán poměrem jejich cen

-

-

v bodě optima platí:

o

PL MPL MPK MPL   MRTS neboli  PK MPK PK PL

K K Y Y

izokosta

Nákl. Opt. fy

E

KE

izokvanta

X

L

LE

X

L

Vliv změn cen vstupů na nákladové optimum - změna cen se projeví ve změně polohy a sklonu linie stejných celkových nákladů K 25

TC= 100

20

A: PL= 10, PK= 10 B: PL= 5, PK= 4 C: PL= 4, PK= 5

B

15

C

10 A

5 0

5

10

15

20

25

L

Náklady v dlouhém období - tvar křivky určen výnosy z rozsahu- 3 trendy: 1. konstantní výnosy z rozsahu  křivka TC je rostoucí přímka 13


2. rostoucí výnosy z rozsahu  křivka TC s růstem Q poroste pomalejším tempem 3. klesající výnosy z rozsahu  křivka TC poroste rychleji než výstup o při nízkém Q typické rostoucí výnosy z rozsahu, při vyšším klesající o všechny vstupy jsou variabilní, fixní neexistují  křivka vychází z počátku, křivky AC a MC stejné jako v krátkém obd. o konstrukce: různé úrovně TC  každá linie stejných TC se dotkne jiné izokvanty  zjistíme náklady odpovídající různým Q výroby K

Kč

C

K3

C1 C2 C3

Q3

K2

C1 L1

A

TC

B

Q2

A K1

C

Q1

L2

C2

C3 Q1 Q2 Q3

L3

Q

L

7. Příjmy, Zisk a optimum (rovnováha) firmy Celkové, průměrné a mezní příjmy • celkový příjem (Total Revenue- TR)= celková částka, kt. firma získá z prodeje svých výrobků; platí: TR  P * Q - tzn. TR závisí na E poptávky po produkci firmy D

•

•

• • • •

určení ceny- 2 možnosti: 1. P je konstantou nezávislou na firmě- fa může prodat celou produkci bez ohledu na výši P, popt. je dokonale elastická, fa nemůže P ovlivnit  rozhoduje jen o Q (v dokonalé konkurenci) 2. P závisí na Q- P s růstem Q klesá- fa musí snížit P aby prodala, popt. není dok. elastická; firma rozhodnutím o Q ovlivňuje i P (nedok. kon.) průměrný příjem (Average Revenue- AR)= příjem na jednotku produkce

TR P * Q   AR  P Q Q

-

AR 

-

křivka AR vyjadřuje závislost mezi P a Q prodané produkce- stejně jako křivka D  křivka AR je totožná s křivkou d po produkci firmy

křivka poptávky jako klesající přímka: změna produkce  změna příjmů křivka poptávky jako klesající hyperbola: TR nezávislé na Q produkce při ↑produkce↓cena tzn. ↓↑TR mezní příjem (Marginal Revenue- MR)= změna TR vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku; MR 

TR Q

Zisk = rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady

  TR  TC

14


•

zisk na jednotku produkce= rozdíl mezi prům. příjmy prům. náklady = (AR – AC)

•

rozlišujeme ekonomický a účetní zisk - ekon. zisk= TR- explicit. náklady- implicite. nákl., ekon.∏=účetní ∏ - implicitní náklady - účet. zisk= TR- explicit. nákl. ekon. zisk je kladný  zisk > normální zisk (normální zisk= implicit. nákl.) norm. zisk je implicitní důchod; zhrnuje výnos práce podnikatele, výnos K a jiných VF v jeho vlastnictví a odměnu za podstoupené podnikatel. riziko

• •

 TR TC      AR  AC  celkový zisk lze vyjádřit:   ( AR  AC )  Q Q Q Q Q

Optimální výše výstupu firmy (rovnováha firmy) • při rozhodování o optimálním Q jsou klíčové MR a MC a jejich vzáj. vztah • MR > MC: při zvýšení Q o jednotku, vzrostou TR víc než TC  vzroste i zisk  tzn. že zisk je možno zvýšit zvýšením Q  Q je nižší než optimální • MR < MC: zvýšení (snížení) Q o jednotku  větší růst (pokles) TC než TR  zisk klesne (vzroste); zisk není maximální  Q je vyšší než optimální • MR = MC: zisk je maximální, protože změnou Q nelze zisk zvýšit; Q, pro kt. to platí je optimální MR > MC – zvýší produkci MR < MC – sníží produkci MR = MC – Zlaté pravidlo max Z+ - pouze pokud toto platí, může být Zmax a objem výroby optimální. 8. Nabídka dokonale konkurenční firmy (DK) Optimum (rovnováha) dokonale konkurenční firmy • v dok. kon. je popt. dokonale elastická,

P

je

nezávislé

na

Q

d=AR=MR

P je konstantní  TR závislé pouze na Q a jsou mu přímo úměrné • AR také konstantní křivka AR je rovnoběžná s osou x na úrovni P • MR = AR  křivka MR= křivce AR

15


Pozn. Nákladové křivky: TC,AC,MC Příjmové křivky: TR,AR,MR

• • • •

kdyby AR bylo kles. (rostoucí) , musely by být MR < (>) AR tvar křivek nákladů není ovlivněn typem konkurence, křivky příjmů ano podmínka optima MR = MC lze zapsat MC = P - nastává maximální zisk- je největší rozdíl mezi TR a TC - nalevo od optima je možno zisk zvyšovat růstem Q výroby, napravo poklesem Bod, kde se MR=MC →∏max tzn. vyšší rozdíl mezi TR a TC a to je v bodě QE = 12

Zobrazení Nákladů, Příjmů a Zisku v optimu

Nabídka a bod uzavření firmy v krátkém období • pro odvození indiv. nabídky firmy zjistit jak fa reaguje na změny P 16


-

•

P je nezávislá na chování 1 firmy ale může se měnit podle trhu P se změní  posune se přímka P=AR=MR  posune se bod optima (průsečík s křivkou MC) pro každou úroveň P je rovnovážný Q produkce- dán průsečíkem MC a MR  rostoucí část křivky MC je zároveň křivkou nabídky firmy dok. kon. tvar křivky určen zákonem kles. výnosů: růst Q vyžaduje růst nákladů, zvýšení Q o jednotku ale vyvolá zvýšení nákladů víc než o jednotku  fa proto rozšíří výrobu jen když je k tomu stimulována vyšší cenou

při poklesu P tak, že TC > TR  ztráta- ale je menší když fa vyrábí než když výrobu zastaví  krátkodobě fa pokračuje ve výrobě až do bodu kdy TR = VC - při Q=0 je ztráta rovna FC - když TR < VC je ztráta menší, když fa zastaví výrobu fa zastaví výrobu v bodě kdy P=AVC protože když platí TR=TC 

-

TR VC   Q Q

P=AVC- splněno v bodě AVCmin kde platí AVC=MC=P→bod uzavření f. (M)

S=MC

•

pro P < AVC bude Q=0; P > AVC bude takový aby platilo MC=MR  křivka S firmy je totožná s křivkou MC od bodu, kdy MC=AVC (=P)

Bod zvratu (Breakeven Piont) • dlouhé obd.- je možný pohyb firem mezi odvětvími  musíme tento pohyb uvažovat - nepřijatelné když TC >TR (a tedy P < AC) firmy z odvětví odejdou  poklesne nabídka  roste P až do bodu kdy P=AC - není možné aby TR > TC (neboli AR > AC)- firmy dosahují kladný ek. zisk  to přiláká další firmy do odvětví  roste nabízené Q  klesá P na úroveň AC - podmínka optima (rovnováhy) firmy v dok. kon.: • MR = MC = AC = AR neboli P = MC = AC • bod optima= bod zvratu (Breakeven Piont)

17


• •

v dok. kon. je odchylka zisku od normálního možná jen krátkodobě a je projevem nerovnováhy ze vztahu AC a MC je zřejmé, že bodu zvratu odpovídá ACmin  Q výroby je optimální i z hlediska nákladů.

Vliv změn nákladů a ostatních faktorů na nabídku • změna P  změna nabízeného Q (resp. posun po křivce S) • posun křivky nabídky daný změnou nabídky- příčiny: - změna nákladů • růst nákladů→ pokles nabídky (posun křivky doleva)- při stejné P menší Q • pokles nákladů → růst nabídky (posun křivky doprava)- při stejné P větší Q • techn. pokrok → snížení nákladů (posun křivky doprava) • ceny vstupů- růst → růst nákladů (posun doleva), pokles → pokles nákladů (posun doprava) - změny cen ostatního zboží • růst ceny zboží, kt. je možno vyrábět s výrobním zařízením firmy (např. chleba a housky v pekárně)→ pokles nabídky zkoumaného zboží • růst ceny zboží, kt. je výsledkem stejného výr. procesu (např. koks a plyn) → růst nabídky všech zboží - další faktory- např. počasí (hl. v zemědělství), očekávání výrobce, cla atd. Elasticita nabídky Es = •

% Q S % P

ES- koeficient cenové elasticity nabídky ES =

Q2  Q1 P2  P1  (Q2  Q1 )  2 ( P2  P1 )  2

Q1, P1- Q a P před změnou; Q2, P2- Q a P po změně

od koeficientu elasticity poptávky se liší znaménkem- ES je kladný; jinak pro ně platí stejné vlastnosti závisí na: - možnosti a náklady skladování- čím obtížnější a dražší, tím menší elasticita - charakter technologie a výr. procesu- čím obtížnější je vyrábět s daným vybavením, tím menší elasticita -

•

18


-

časový horizont- elasticita se zvyšuje s jeho prodlužováním- jak se zvyšuje možnost zvyšovat Q vyráběné produkce • velmi krátké obd.- S zcela neelastická- firmy nemohou zvyšovat výrobu (křivka S rovnoběžná s osou y)

Tržní nabídka je součtem objemů urč. zboží, kt. jsou při různých cenách nabízet všichni výrobci tohoto zboží graficky: horizontální součet individuálních nab. křivek

Agregátní nabídka = součet všech tržních nabídek na všech trzích = suma veškerého zboží, kt. jsou výrobci ochotni nabízet při různých cenách • makroekonomie 9. Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu (DK) Tržní rovnováha • rovnováha → QD= QS (PE – rovnovážná cena) • trž. popt. (nab.) ∑součtem individuálních, indiv. křivka tvořena body optima spotřebitele (firmy) při různých P → body na křivce tržní popt. (nab.) jsou také body rovnováhy pro různé P → trh je v rovnováze → všichni spotřebitelé (všechny firmy) jsou v optimu - D je v rovnováze <=> P= MU - S je v rovnováze <=> P = MC • musí být v rovnováze D i S zároveň → musí zároveň platit P=MC a P=MU → MU=MC (mezní užitek zboží = mezním nákladů na jeho výrobu)

Rovnováha a efektivnost (DK)

19


• •

• •

efektivní rozdělení VF: není možno zvýšit výrobu jednoho zboží aniž by se snížila výroba jiného; zároveň žádný ek. subjekt nemůže zlepšit svou situaci aniž se zhorší situace jiného MU statku > MC : zboží je vyrobeno (a spotřebováno) málo - efektivnost se zvýší přesunem části VF na výrobu tohoto statku - je-li MU=P > MC firmy jsou v nerovnováze;zvýšení výroby zvýší zisk firem aniž se to projeví na užitku spotřebitelů - je-li MU > P=MC spotřebitelé nejsou v rovnováze, protože mohou zvýšit svůj užitek větší spotřebou: QD < QS → ↑ P i ↑Q vyrobené produkce (a tedy i MC) → zvýší se užitek spotřebitelů aniž se sníží zisk firem MU statku < MC: je vyrobeno a spotřebováno více než je optimum - efektivnost se zvýší snížením výroby tohoto statku a zvýšením ostatních alokace VF efektivní <=> MU spotřebitele ze zboží= MC na výrobu zboží - vyrobené spotřebované množství optimální - příjem 1 ek. subjektu= výdajům jiného • P (výdaj spotřebitele)= P (příjem výrobce) • MU (efekt pro spotř.) = MC (výdaje firmy)

Výhody ze směny (DK)

20


trh přináší ek. subjektům výhody ze směny

•

TR

Vliv změn poptávky a nabídky na tržní rovnováhu • rovnováha je v realitě výjimečná kvůli neustálým změnám • změna S nebo D → změna QE a PE • nastolení rovnováhy ovlivněno mnoha faktory Rovnováha z hlediska různých období v dok.konk. • velmi krátké období- S zcela neelastická, růst D vyvolá pouze růst P • krátké období- elasticita S větší; růst P je nižší než ve velmi krátkém obd. • dlouhé období- opět větší elasticita; ještě nižší pohyb P než v krátkém obd. • velmi dlouhé období- dochází ke zvýšení Q prodávaného zboží; dopad na P může být různý, protože roste S i D:roste víc S než D →pokles P;roste víc D než S → růst P

•

bod rovnováhy E se posunuje při přechodu od velmi krátkého k dlouhému obd. směrem vpravo dolů

21


Rovnováha a současná změna poptávky i nabídky (DK) • vliv na velikost změny P a prodaného Q má i elasticita S a D • růst D → růst Q i P; růst S → růst Q, pokles P • současný růst D i S → růst Q ale dopad na P nejednoznačný - to co vzroste víc ovlivní cenu (když D→růst; S→pokles) - D je neelast.: P klesá; elast.: P vzroste, změna Q je výraznější než u neelast.

22

MIES SBZ - Okruh č. 3

Recommend Documents