MIES SBZ - Okruh č. 5

www.thunova.cz MIES – SBZ - Okruh č. 5

11. Obecný model tvorby cen výrobních faktorů Podstata a specifika trhů výrobních faktorů. Poptávka po výrobních faktorech. Nabídka výrobních faktorů. Formy cen výrobních faktorů. Teorie rozdělování na bázi teorie mezní produktivity. Skladba důchodů domácností. Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností. 12. Trh práce Práce jako výrobní faktor. Poptávka po práci. Nabídka práce. Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce. Nedokonalosti trhu práce (příčiny a důsledky nedokonalostí, problematika působení odborů a monopsonu na trhu práce). POZOR!!! Formování cen na trhu výrobních faktorů (učebnice: kapitola 13) Trh práce (učebnice: kapitola 14) TATO TÉMATA BUDOU ZKOUŠENA U STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY, PROTO JE NUTNÉ KE STÁTNICI DOSTUDOVAT Z UČEBNICE!!!!

13. Formování cen na trzích výrobních faktorů -

určujícími elementy jsou poptávka (D) a nabídka (S) VF na trzích VF se mění role domácností a firem → firmy tvoří D, domácnosti S 1) firmy poptávají takovou kombinaci vstupů, kt. jim umožňuje maxim. zisk

13.1 Určení cen výrobních faktorů - křivky S a D mají stejný tvar jako na trhu výrobků a služeb

-

-

-

-

poptávka (D) po VF- je odvozená (závislá) od poptávky po zboží, na jehož výrobu se daný VF používá tzn. NENÍ TO POPTÁVKA PŘÍMÁ ANI KONEČNÁ 1) rozhodování o velikosti výstupu a o kombinaci a rozsahu VF jsou provázány ale výchozím momentem je popt. po produkci firmy nabídka (S) VF- vlastníkem VF jsou spotřebitelé- řídí se snahou maxim. užitek 1) v případě VF práce užitek domácnosti podmiňují nejen příjmové ale i nepeněžní aspekty zaměstnání (např. prestiž, prostředí, bezpečí při práci atd.) 2) je třeba rozlišovat mezi S faktoru celé ekonomice a nabídkou jedné firmě cena VF je spojena se službou tohoto faktoru- tzn. s jeho pronájmem 1) L (práce): mzdová sazba 2) A (půda): sazba pozemkové renty 3) K (kapitál): úroková míra vývoj rovnováhy ovlivňuje také časový horizont a podmínky konkurence (DK, NDK)- na trhu vstupu i na trhu výstupu v DK směřuje trh VF při střetávání S a D k rovnováze, tzn. rovnovážné ceně VF- tato P určuje výdělek VF výdělek VF má 2 části: transferový výdělek a ekonomická renta

1


13.2 Transferový výdělek a ekonomická renta - transferový výdělek je taková výše výdělku, kt. by daný vstup mohl získat při svém nejlepším alternativním využití (je to částka, kt. je nutná k udržením VF v daném použití) 1) představuje alternativní náklady vstupů - ekonomická renta je ta část výdělku, kt. převyšuje transferový výdělek 1) je to přebytek nad transfer. výdělkem - podíl trans. výdělku a ek. renty na celkovém výdělku závisí na elasticitě nabídky daného vstupu- s rostoucí elasticitou klesá ek. renta (a) 1) absol. elastická S (vodorovná křivka) → neexistuje žádná ek. renta (b)  změna D → změna rovnovážného Q  změna S → změna rovnovážné P  sebemenší snížení P vstupu sníží jeho QS 2) absol. neelastická S (svislá křivka) → neexistuje transferový výdělek (c)  daný vstup nemá žádné alternativní využití  hodnota resp. cena vstupu je určena pouze poptávkou  nabídka faktoru je fixní bez ohledu na výši P (P nemá vliv na QS)

-

čistá ekon. renta- vzniká v případě vstupu s absol. neelast. S (fixní S) tzn. dokonale neelastická S (svislá křivka S) tj.obr. c) 1) např. výdělky lidí s výjimečným talentem (vědci, herci, sportovci) a pozemková renta

Pozemková renta (R) - je specifickým případem čisté ek. renty - půda (A) existuje v určitém omezeném množství a její kvalita je v různých místech různá; urč. způsob využívání půdy (např. pro pěstování urč. plodiny nebo těžbu surovin nebo jako stavební pozemek) → pozemková renta (R) <=> celková S půdy je fixní a neexistuje jiná možnost jejího použití - výši R určuje výše sazby R a množství pronajaté půdy - změny výdělku z poskytnutí služby tohoto VF jsou v tomto případě určeny pouze popt. 1) zvýšení D → roste sazba R a celková R

R

pozemková renta= A*R (používané množství * výše sazby pozem. renty)

S R3

E3

R2

E2

R1

pozemko vá renta

E1

zvýšení D (z D1 do D2 a D3) se promítá do rostoucí sazby (z R1 do R2 a R3)

D3 D1

D2

A 1=A2=A 3 13.3 PoptávkaAfirmy po výrobním faktoru 2


-

fa se rozhoduje jaké vstupy a v jakém množství poptávat rozhodování je ovlivněno cílem firmy maximalizovat zisk závisí na tom jaký je výnos z VF (produktivita VF) a za jakou P prodá produkt vytvořený tímto VF + jak vysoký je náklad na daný VF

Příjem z mezního produktu (Marginal Revenue Produkt- MRP) - každá dodatečná jednotka vstupu (1 vstup se mění, ostatní jsou konst.) → dodatečný příjem → jeho výše je určena přírůstkem produktu, kt. dodatečná jednotka vytvoří (= mezní fyzický produkt), a přírůstkem příjmu z prodeje produktu (= cena produktu) - MRP vyjadřuje změnu TR při zaměstnání dodatečné jednotky vstupu MRP= MP * P - např. MRPL = dodatečný příjem vytvořený dodatečnou jednotkou práce - mění se pouze v závislosti na změně MP (protože firma v DK nemůže ovlivnit P) 1) pokles MP → pokles MRP (platí jen za předpokladu, že zvýšení S firmy neovlivní P) – to platí jen u DK 2) U NDK je ↓(pokles) MRP určován ↓MP i ↓P Příjem z mezního produktu - DK

MP

F(L) 0 1 2 3 4 5

MP

F

Kč č

TP 0 1 3 7 10 12

MP / 1 2 4 3 2

P / 30 30 30 30 30

MRP / 30 60 120 90 60

Při ↑L nad 3 prac.(nezměněné VF),MP i MRP ↓ 4tý L již přispívá ke zvýšení produkce méně, než 3tí L

MRP= MP*P

F

- množství VF, kt. firma najímá závisí na výnosech a na nákladech (MC na VF) Mezní náklady na faktor (Marginal Factor Costs- MFC) = dodatečné náklady, kt. firmě vzniknou při najmutí dodatečné jednotky VF = změna v TC firmy v důsledku najmutí dodatečné jednotky VF

MFC  -

TC F

např. MFCL = dodatečné náklady fy, vzniklé v důsledku zapojení dodatečné jednotky faktoru práce v DK firma přijímá tržní cenu VF → MFC=PF → křivka vyjadřující vývoj MFC je vodorovná přímka- tato křivka je zároveň křivkou nabídky VF dané firmě (různé množství vstupu je nabízeno při urč. trhem dané ceně VF- nabídka vstupu firmě je dokonale elastická

3


PF MFC=AFC 60

F

Optimum (rovnováha) dokonale konkurenční firmy - firma maximalizující zisk bude najímat dodatečné množství vstupu dokud jí bude přinášet větší MR než MC (tzn. dokud MRP>MFC) - firma je na DK trhu VF v optimu <=> MRP=MFC - MRP>MFC: firma najímá další jednotky VF a rozšiřuje výrobu dokud se nevyrovnají - MRP < MFC: firma snižuje Q daného VF a omezuje výrobu dokud se nevyrovnají - protože v DK platí, že zvýšení Q vstupu nevede k růstu jeho P (→ MFC=PF) → pro optimální Q vstupu platí: MRP=MFC=PF 1) firma zvyšuje Q najímaného VF dokud se MRP=PF→ pro VF platí, že v optimu  MRP půdy= sazba pozemkové renty  MRP práce= mzdová sazba  MRP kapitálu= úrok. míra PF MFC=AFC

Tzn. pro fu je optimální najmout 5 zamců.

PF* 60 MRP

F*= 5

F

Poptávka po výrobním faktoru - pro odvození křivky musíme vědět, jak firma mění najímané množství VF při změnách jeho P (P nezávisí na firmě, ale mění se v závislosti na podmínkách trhu) - změna P vstupu → posun přímky MFC → posun bodu optima - pro různé úrovně P vstupu existují optimální Q najímaného faktoru- daná průsečíkem křivek MRP a MFC → křivka MRP (její klesající část) je od urč. bodu (resp. urč. výše P) současně křivkou poptávky firmy po VF

4


Změna poptávky po výrobním faktoru - znamená, že při každé výši jeho P bude najímáno urč. Q tohoto faktoru - projeví se v posunu křivky poptávky - příčiny 1) změna popt. po finální produkci- je spojená se změnou P zboží  např. zvýšení popt. po autech zvýší jejich P a pak i MRP práce použité na jejich výrobu 2) jiné vstupy mají vliv svým množstvím a kvalitou na produktivitu daného vstupu  změna množství ostatních vstupů → změna MP daného vstupu i jehoMRP  např. změna výr. zařízení mění produktivitu zaměstnanců, MRP a popt. po jejich práci 3) změny v technologii → změna MP daného VF → změna popt. po vstupu používaném v dané výrobě  např. rozvoj technologie zážehových motorů zvyšuje počet km, kt. lze ujet s 1l benzinu → zvyšuje produktivitu benzinu 13.4 Poptávka firmy po vstupu v nedokonalé konkurenci (NDK) - stejně jako v DK ji určuje MRP ALE velikost MP je na typu konkurence závislá - pokud má fa na trhu finálního produktu monopol. sílu, musí při zvyšování Q prodaného zboží snižovat jeho P → MR firmy < P zboží MRP= MP * MR (např. MRPL= MPL*MR) - vývoj popt. po vstupu je určován klesajícím MP a klesajícím MR

-

Poptávka firmy po vstupu v DK (pozn.) vývoj poptávky je určování klesající MP a konstantní P produkce

14. Trh práce a trh kapitálu 14.1 Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence -

práce je činnost, jejímž nositelem je člověk → práci ovlivňuje řada neekon. faktorů

Poptávka po práci -

je určena množstvím L, kt. firma najímá při různý úrovních PL (různých mzdových sazbách- w) firma maximalizující zisk najímá takové množství L, při němž MRPL=MFCL=w (MRPL=MPL*P) vývoj produktivity L určuje zákon kles. výnosů - přírůstky produktů se s každou dodat. jednotkou práce snižují produktivita L ovlivněna kvalifikací, produktivitou ostat. VF, řídícími a technologickými metodami firmy a tím jak fa dokáže VF využít tržní výše mzdy určuje MFC → klesající část křivky MP práce je základem pro určení křivky popt. po práci

Při wA (mzdová sazba) je LA určena bodem A tzn. mezní příjem z produktu se shoduje s výší mzdy. MRPL je klesající, wA je konstantní. Když fa zaměstná víc zamců → MRPL < w Když fa zaměstná méně zamců → MRPL > w

-

odvození křivky popt. po práci dL= nalezení optimální výší zaměstnanosti pro jednotl. výše w, resp.MFCL 5


Nabídka práce - předpokládáme, že jediným zdrojem příjmů člověka je jeho prac. činnost - prac. činnost- buď ve formě práce ve firmě (= pronájem L na trhu L za účelem získání peněz) nebo domácí práce (=vytváření výrobků n. služeb pro přímou spotřebu nebo zvyšování dovedností, kt. mohou vést ke zvýšení spotřeby v budoucnu) o zbytek dne, kdy čl. nepracuje= volný čas - pro charakterizování tržní nabídky uvažujeme pouze 2 možnosti využití času: práce za peníze a volný čas - spotřebitel se rozhoduje jak maximalizovat užitek rozdělením času mezi práci a volno o čím více volného času, tím větší užitek ALE práce umožňuje pozdější zvyšování užitku prostřednictvím zboží, kt. si čl. koupí za získaný příjem o podmínka optima: mezní užitek je v obou alternativách využití času (čl. bude zvyšovat počet odpracovaných hodin dokud se MU z posl. odpracované hodiny nevyrovná s MU z poslední hodiny volného času) o když je MU posl. jednotky volného času > MU zboží financovaného poslední hodinou práce člověk pracuje příliš dlouho; snížením práce o hodinu se zvýší TU (platí to i naopak) - Substituční (SE) a důchodový efekt (DE) o změna mzdové sazby má dvojí účinek na rozhodování mezi L a volnem (SE, DE) o SE: zvýšení mzdové sazby → každá hodina práce umožňuje koupit více výrobků a služeb → čl. má tendenci více pracovat (nahrazovat volno prací) o DE: vyšší mzdová sazba → vyšší reálný příjem (když se P výrobků a služeb nemění) → tendence mít více volného času (nahrazovat práci volnem) o SE a DE působí protichůdně, záleží na tom, kt. převažuje  SE > DE  s růstem mzdové sazby nabízené množství L roste  SE < DE  s růstem mzdové sazby nabízené množství L klesá Zpět zakřivená křivka nabídky práce 1) tvar křivky individuální nabídky L závisí na tom, kt. efekt převažuje 2) při relativně nízké w (mzd. sazba) převažuje SE nad DE; s růstem w SE klesá a při urč. výši w převáží DE nad SE a) dodatečný příjem plynoucí z relat. vysoké w poskytuje více prostředků i na luxusní statky a umožňuje věnovat čas jiným činnostem b) když převažuje SE → množství nabízené L roste → křivka má kladnou směrnici; když DE → množství klesá → křivka má zápornou směrnici → zpět zakřivená indiv. křivka nabídky L 3) množství práce (počet odprac. hodin) závisí na reálné mzdové sazbě = podíl nom. mzdové sazby a ceny zboží ( ) w wX

DE X SE

LX

L (hod./týden)

Rovnováha na trhu práce 6


-

-

-

vzniká při vyrovnání nabídky s popt.- při tzv. rovnovážné w- dána průsečíkem křivky tržní D po práci a tržní S práce křivka tržní popt. po práci = horizontální součet indiv. křivek D všech firem na trhu křivka tržní S práce - ukazuje kolik hodin L budou nabízet všichni pracovníci na trhu při každé výši w- je rostoucí (předpoklad: s rostoucí w je nabízeno více práce) o je horizont. součtem indiv. křivek S práce ale NENÍ zpět zakřivená, protože:  různí lidé mají různé preference → k zakřivení dochází v různých bodech (při různých úrovních w)  rostoucí w přitahuje na trhu nové pracovníky s vyššími transfer.výdělky vychýlení w z rovnovážné úrovně → buď přebytek nebo nedostatek práce o w > wE → přebytek → tlak nezaměstnanosti stlačuje w dolů o w < wE →nedostatek → w poroste dokud nenastane rovnováha nerovnováha přetrvává dokud se w nevyrovná wE nebo dokud se nezmění popt. po L nebo nabídka L Rovnováha na trhu práce

w w2 wE

DL

SL

přebytek L

E

w1 nedostatek L LE

L

Rovnováha a mzdové rozdíly 1) v DK působí na trhu identického VF tendence k ustalování jeho rovnovážné Pto platí i když je daný VF nabízen k různému použití 2) za předpokladu, že podmínky ve všech zaměstnáních jsou stejné a existují jen mzdové rozdíly, pracovníci budou přecházet z hůře do lépe placených → v zaměstnání s nižší w bude S práce klesat a w růst, v zam. s vyšší w bude S práce růst a w klesat; firmy se budou snažit najímat “levnější“ pracovníky; to potrvá doku se w ve všech zaměstnáních nevyrovná 3) přesto existují MZDOVÉ ROZDÍLY A) nerovnovážné: změny v rozvoji odvětví → různá w → změny S a D práce dokud se výše w v jednotl. zaměstnáních nevyrovná (může to trvat velmi dlouho pokud není na trzích VF monopl. síla) B) rovnovážné - nevedou k přemisťování prac. zdrojů 1. vysvětlovány nedostatečnou mobilitou zdrojů a segmentací trhu práce (trh L je rozdělen na mnoho dílčích trhů, kt. si nekonkurují- lékař x zedník), rozdíly ve vrozených schopnostech lidí, rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji dovedností (délka a náklady vzdělání a praxe), rozdíly v nepeněžním prospěchu ze zaměstnání C) kompenzující rozdíly - vyšší mzdy kompenzují nepeněžní rozdíly mezi profesemi + placeny příplatky, vyrovnány prostředky za placení školného a odbornou přípravu

14.2 Trh práce v podmínkách nedokonalé konkurence (NDK) 7


-

-

-

na trzích práce existuje mnoho příznaků a projevů NDK 1) mzdová strnulost- mzdy reagují daleko pomaleji na změny na trzích práce než ceny na trzích výr. a služeb; nerovnováha mezi QD a QS se vyrovnává postupně a pomaleji a) mnoho firem má klasifikační systémy odměňování- mzdové tarify b) firmy jsou v rozhodování omezeny kolektivními smlouvami, pracovně právními zákony a tržními vlivy → mzdové sazby jsou i dlouhodobě nad nebo pod úrovní MRP práce 2) projevy NDK spojené s monopolní výhodou na straně D nebo S práce a) monopson- trh s monop. silou na straně kupujícího na trhu L b) působení odbor. organizací- monop. síla na straně prodávajícího Monopson monopol. síla na straně D- existuje jediná dominantní firma zaměstnávající v dané oblasti nebo práci urč. kvalifikace firma má monopsonní sílu, když se setkává s rostoucí křivkou nabídky práce w není dána trhem - monosponista ji může ovlivnit o chce-li najmout dodatečné pracovníky musí zvýšit w- ale w zvyšuje nejen těm novým ale i stávajícím zaměstnancům → MC spojené s dodatečným zaměstnáním pracovníka= w tohoto pracovníka + zaplaceným vyšším w již najatých pracovníků (→MCFL>w- rozdíl mezi nimi s růstem L roste) křivka MFC roste rychleji než křivka nabídky L firmě firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost dokud je MRPL > MFCL w MFCL M N

110

MRPL

wM

1

SL=AFCL

2

LM 3 4

LN 5

F(L) 0 1 2 3 4 5

W / 80 90 100 110 120

MFCL / 80 100 120 140 160

MRPL / 200 180 160 140 120

L

MRPL se = MFCL při 4 zamci. Fa mu musí nabídnout w 110, tzn. celk. náklady na 4 prac. Jsou 440. Při zaměstnání 3tího nabízí 100 a cenlk. Náklady jsou 300. MFCL ze 3í na 4 prac je 140 (440 – 300), což je také MRPL z produktu 4tého pracovníka. Při zaměstnání 4 lidí je w 110 < než MFCL a MRPL (110 < 14O)

-

MFCL>SL → zaměstnanost v této firmě není dána průsečíkem S a D (v grafu bod N) ale průsečíkem MRPL a MFCL (v grafu bod M)- firma bude najímat méně L za nižší w v optimu MRPL>w ; pracovníci rozhodují pouze o tom, zda pracovat pro danou firmu za nabízenou w a ti prac., jejichž alter. náklady jsou = w dané monopsonem, budou pro firmu pracovat (ostatní ne, tedy ti, co mají aletrn. náklady vyšší než je w daná monopsonem).

Odborové svazy na trhu práce jsou to sdružení pracujících, kt. ovlivňují urč. způsobem SL a do jisté míry mohou ovlivnit i DL vznášejí požadavky na firmy- nejzákladnější požadavek: vyšší mzdové sazby o 3 možnosti dosažení: a) vyjednání vyšší w, kt. je vyšší než rovnovážná; b) zvýšení rovnovážné w snížením S práce c) nebo zvýšení rovnovážné w zvýšením D po práci 8


Mzdový práh 1) odbory vyjednají minimální w, kt. převyšuje rovnovážnou → tato w se stává tržní w, představuje pro každou firmu MFCL (SL) 2) růst P práce → najímá se menší množství L (sníží se zaměstnanost v odvětví)

Efekt mzdového prahu – dosažení vyšší než rovnovážné w b) w S MRPL=D

a) w D O

F

wO

MFCLO

wO E

wE

MFCL

wE

LO

LE

LF

L

lO

lE

L

- při wE najímá firma práci až do doby než MRPL=MFCL(=wE)→ najímá lE práce - když odbory vyjednají w ve výši wO→ zvýšení MFCL na MFCLO a firma najímá lO práce→ celková zaměstnanost klesá na LO a na trhu vzniká přebytečná nabídka práce v rozsahu LOLF

- průsečík S (práce) a D (po práci) určuje rovnovážnou w (wE)

Snížení nabídky práce 1) projeví se posunem křivky SL v daném odvětví doleva 2) 2 předpoklady pro aplikaci: a) odbory musí být schopné donutit firmy zaměstnávat jen členy odborů b) odbory musí být schopné snížit počet těch, kt. nabízí L urč. typu (např. vysokými členskými poplatky, obtížnými kvalifikačními zkouškami atd.) SO

w

D EO

wO

- snížení nabídky → zvýšení w ale zároveň snížení poptávaného množství L

S F

- posun křivky S doleva na SO → nový bod rovnováhy EO; w se zvýší na wO ale někteří pracovníci přichází o práci→ zaměstnanost se snižuje z LE na LO → vzniká přebytek prac. sil LOLF

E

wE LO L

LE

LF

Zvýšení poptávky po práci 1) odbory toho mohou dosáhnout snahou přimět spotřebitele ke zvýšení poptávky po jimi vyráběném zboží nebo omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce 2) přitažlivá varianta- se zvýšením w dochází i ke zvýšení zaměstnanosti DO

w D wO

S

F

EO

- zvýšení poptávky- posun D do DO → zvýšení w na wO a množství L vzroste z LE na LO

E

wE

LF L

LE

LO 9


Bilaterální monopol = dvoustranný monopol - vzniká když je monopol. síla jak na straně nabídky práce tak i poptávky po práci - zájmy obou monopolizovaných stran jsou protichůdné (monopson: co nejnižší w x odbory: co nejvyšší w) 1) záleží na poměru sil 2) w bývá zpravidla výsledkem kolektivní smlouvy mezi oběma stranami

15. Trh kapitálu 15.1 Definice kapitálu a trhu kapitálu - kapitál není na rozdíl do L a A primárním VF, je produktem výroby, kt. znovu vstupuje do výr. procesu (je tedy na 1 straně výstupem a pak vstupem) - kapitál= kapitálové statky (např. budovy, výr. zřízení, dopr. prostředky atd.) - nepřímá metoda výroby- k výrobě kapitálu je třeba uvolnit část výr. činitelů z výroby spotř. statků (omezit přítomnou spotřebu) ale zapojení K do výroby→ růst Q výroby a možnost větší spotřeby v budoucnu (= výnos z K) tzn. např. na drcení obilí nebudu používat kameny, ale koupim si mlýnek, zapojím ho tak do výrobního procesu a tím nahradí i drtiče, kteří ty kameny používali spotřeba (na obyvatele) země B země A

t

-

-

-

-

t+x

čas (logický)

- země A nepoužívá při výrobě kapitálové statky nebo nerozšiřuje jejich zásobu→ je schopna zajišťovat pozvolný růst spotř. na ob. na základě neinvestičních zlepšení - země B v čas. okamžiku t začla investovat do zavedení(rozšíření) zásoby kapitál. statků → v čas. intervalu musí obětovat část přít. spotřeby a přejí na výrobu K; od okamžiku t+x zavádí K do výroby → růst spotřeby na ob. nad původní úrovní

kapitálové statky se používáním opotřebovávají - jak fyzicky, tak zastaráním technologie (morální opotřebení) → nahrazování novými firmy jsou nuceny vytvářet prostředky na pozdější nahrazování kap. statků novýmiodpisy (částka vynaložená na kap. statek je rozpočítána na všechny výrobky, kt. byly s jeho pomocí vyrobeny- postupně se odepisuje) obnovovací (restituční) investice- IR= nákup nových kap. statků čisté (netto) investice- IN= zvětšování existující zásoby kap. statk hrubé (brutto) investice- IB= celkový vklad kap. statků do výroby IB= IR+IN investice (ve smyslu vkládání nových kap. statků do výroby)označovány jako hmotné (resp. reálné) investice nebo investice do reálných kap. aktiv prostředky na čisté investice: z části z vlastních, z části z cizích zdrojů K ovlivňuje růst produktivity práce a společenského bohatství → rozšiřování K na základě investice je důl. ek. problémem 1) kde berou firmy prostředky na nákup nových kap. statků a jak je určována jejich P 2) na jakém základě se firmy rozhodují o tom, zda a kam investovat 3) jak a kde se přeměňují získané prostředky na kap. statky zjednodušující předpoklad: domácnosti v urč. podobě spoří (investují do různých druhů fin. aktiv) a firmy si v urč. podobě jejich prostředky půjčují a přeměňují je v nové kap. statky + nová definice K: K= suma dočasně volných úvěrových prostředků, kt. vytvořily urč. ek. subjekty (domácnosti) a kt. dávají k dispozici jiným ek. subjektům (firmám)- to probíhá na kapitálovém trhu za úplatu- ta je cenou K a je určena S a D → definice trhu K hl. motiv tvorby K je snaha o dosažení kap. výnosů

10


trh K= místo setkání S dočasně volných úvěr. prostředků s D po těchto prostředcích (S- domácnosti; D- firmy) další podoba K: lidský K= investice, kt. lidé vynakládají na vzdělávání, udržování kondice a zdrav. stavu 1) motivem je stejně jako u investování do kapitál. aktiv (statků) naděje, že se jim na jejich základě podaří dosáhnout vyšších příjmů v budoucnosti

-

15.2 Nabídka na trhu kapitálu- tvorba úspor - předpoklad: nedochází ke zdanění→ úspory= ta část důchodu domácností, kt. nebyla vydána na spotřebu → přemění se na S dočasně volných úvěrových prostředků na trhu K - domácnosti dávají přednost přítomné spotřebě- netrpělivost (impatience), resp. časová preference → dom. odloží spotřebu jen když jim to zajistí zvýšení budoucí spotřeby- odměnou za čekání je to že uspořená částka se jim vrátí zvýšená o urč. přírůstek= výnos z uspořené částky - výnos v podobě úroku (např. z obligace, dividendy z akcie…) - úrok. míra- dána poměrem úroku z uspořené částky za urč. čas. obd. (1 rok) k této uspořené částce; obě položky se měří v pen. jednotkách 1) vyjadřuje se v procentech p. a. (za 1 rok) 2) platí: ir 

S1  S 0 S  100   100 S0 S0

S1- částka, kt. získáme prodejem úspor ve výši S0 na trhu K na dobu 1 roku; S= úrok budoucí hodnota dnes zapůjčené částky S0 po uplynutí n let (při neměnné ir a úrocích vyplacených v n-tém roce): FV = (1+ ir)n * S0

-

(1+ ir)n- úročitel- říká kolikrát se zvýší zapůjčená částka za n let současná hodnota částky Sn, kt. dostaneme po n letech: PV 

-

(

)

je odúročitel (diskont)- říká kolikrát nižší je z hlediska PV částka, kt.

dostaneme vyplacenou za n let úrokový výnos nemají domácnosti jednoznačně zajištěn- výnosy z fin. aktiv a jejich P kolísají a mohou být znehodnoceny inflací- pro zjednodušení pomíjíme → domácnosti se rozhodují o svých úsporách jen na základě své netrpělivosti a velikosti úrok. míry

-

S na trhu K- krátkodobé hledisko ir

S na trhu K- dlouhodobé hledisko ir

SSR

K

-

Sn (1 i r ) n

S1 S2 S3 S4 SLR

zásoba K (Kč)

K1 K2 K3 K4

zásoba K (Kč)

z krátkod. hlediska je velikost úsporami vytvořené zásoby K dána z dlouhod. hlediska jsou úspory při dané úrovni netrpělivosti domácností fcí úrok. míry o růst úr. míry zpravidla → růst úspor

11


15.3 Poptávka na trhu kapitálu - popt. po K= popt. firem po dočasně volných úvěrových prostředcích, kt. si firmy chtějí půjčit na investice do kap. statků - firma jako poptávající je v rovnováze <=> MFCK=MRPK o MFCK= úroku při dané tržní úrokové míře o → míra výnosu z K je v DK v podmínkách bez rizika rovna tržní úrok. míře - pokud je úrok (náklad na pořízení další jednotky K) < příjem z mezního produktu K (výnos spojený se zapojením této dodatečné jednotky K do výroby) → firmy budou nakupovat další jednotky K a rozšiřovat výrobu, dokud se obě veličiny nevyrovnají - popt. po K je učena příjmem z mezního produktu K a je závislá na výši úr. míry 1) dána produktivita K a podmínky realizace na trzích jednotl. statků; zákon kes. výnosů→ s růstem úr. míry klesá popt. po K a naopak → popt. po K je klesající fcí úr. míry a je určována na základě MRPK - je stejně jako D po L a A odvozena od popt. po výrobcích a službách ir

D na trhu K

D

zásoba K (Kč)

-

je klesající, protože s tím jak roste za jinak stejných okolností zásoba K, roste i celková produkce (ale s klesajícími přírůstky) → MPK klesá a s ním i MRPK→ další jednotky K budou tedy zapojeny do výroby jen při poklesu úr. míry

15.4 Rovnováha na trhu kapitálu určení rovnovážné úr. míry- krátkod. hledisko ir

ir E(SR)

určení rovnovážné úr. míry- dlouhod. hledisko ir

SSR E

ir E(LR)

SLR E

D

KE(SR)

-

-

-

zásoba K (Kč)

D

KE(LR)

zásoba K (Kč)

SR: E- bod krátkodobé rovnováhy, ve kt. je při daných fcích S a D určena krátkodobá rovnovážná úr. míra (ir E(SR)), kt. vyrovná S s D a vytvoří krátkod. rovnováhu na trhu K LR: křivka D je v dlouhém obd. definována stejně jako v krátkém 1) křivka S je jiná- z dlouhod. hlediska lze uvažovat změny K  při urč. stupni netrpělivosti domácností přiřazuje každé výši úr. míry urč. objem úspor, kt. jsou domácnosti ochotny vytvořit  má kladnou směrnici protože s růstem úr. míry roste ochota domácností vytvářet úspory srovnání SR a LR: při úr. míře ir E(LR) jsou domácnosti z dlouhod. hlediska schopny vytvářet vyšší úspory než KE(SR) 1) → v každém dalším obd. se vytváří větší nabídka K (viz graf S krátkého obd.) až do průsečíku křivky D po K a křivky SLR, kt. určuje výši dlouhod. rovnovážné úr. míry rovnovážná úr. míra vyrovná S a D po K- tzn. že všechny vytvořené úspory se vyčerpají 12


-

1) pro ir>ir E(LR) vytvořené úspory jsou vyšší než poptávka (analogicky ir
15.5 Výnosy z kapitálu - míra výnosu z K- udává výnos z každé peněžní jednotky investovaného K 1) je jedním z hlavních kritérií při rozhodování o investicích 2) za předpokladu DK bez rizika se rovná tržní úr. míře - může mít různé formy1) nájemné- za statky, kt. patří firmám, kt. je nepoužívají a pronajímají je jiným firmám 2) zisk- nejčastější; π= TR-TC  míra zisku= zisk ku zásobě kapitálu- může převyšovat úr. míru ( monopol, techn. inovace, riziko) - výpočet výnosu z K 1) komplikován tím, že kap. statky jsou ve výr. procesu po delší čas. obd.potřebujeme zjistit výnos ve stávajícím roce→ zjišťujeme jaká je současná hodnota toku budoucích výnosů z daného kap. statku 2) PV 

Nn N1 N2   2 1  ir (1  ir ) (1  ir ) n

PV= souč. hodnota celého toku očekávaných budoucích výnosů Ni= čistý roční výnos z daného kap. statku v i-tém roce jeho životnosti, kt. je n let ir= roční úr. míra ( předpokládáme, že se nemění) 3) za předpokladu, že částka čistých výnosů v jednotl. letech a úr. míra se nemění lze zapsat: PV  N

n

j 1

-

1

 (1  i )

n

r

pomocí PV porovnáváme alternativní investiční možnosti → volíme tu s největší PV

15.6 Trhy kapitálových statků - další fáze po získání úvěr. prostředků je nákup nových kap. statků- na trzích kap. statků (přeměna prostředků v hmotnou investici) - jsou analogické trhům spotř. statků - popt. je určena na základě principu míry výnosu z K (ne na zákl. teorie o MU) - max. P, kt. jsou poptávající firmy ochotny dát za urč. kap. statek je dána na základě PV- za předpokladu, že se prosazuje zákon. kles. výnosů, platí: s růstem množství kap. statků zapojených do výroby klesají výnosy z každé další dodatečné jednotky → a tedy i P, kt. jsou popt. firmy při dané úr. míře, daných P vyráběných produktů a služeb ochotny za tento kap. statek dát → křivka D na truh kap. statků je klasickou klesající popt. křivkou - rovnovážná cena nastolena na základě vzáj. působení S a D- stejně jako na trhu spotř. statků

13


16. Trh výrobních faktorů a rozdělování 16.1 Rozdělování důchodů 1) důchod a bohatství - kategorie používané pro charakteristiku ekon. postavení člověka 2) důchod = takové množství peněz, kt. čl. nebo domácnost obdrží během urč. čas. obd. (1 roku)  může být tvořen: mzdou (resp. prac. výdělkem), vlastnickým důchodem (např. rentou, dividendami, úroky), příjmem z transferových plateb (od vládystarobní důchod, podpora) 3) bohatství = hodnota aktiv vlastněných k urč. čas. okamžiku v urč. peněžních jednotkách; je to urč. zásoba (x důchod je tok Kč v průběhu času)  je tvořeno: hmotnými položkami (zboží dlouhod. spotřeby, půda), finančními aktivy (např. hotovost, vklady, obligace, akcie) 4) teorie rozdělování důchodů je vyústěním teorie formování cen na trzích VF  ceny VF určují důchody připadající jejich majitelům (mzdu, rentu, zisk a úrok)  ceny VF odvozeny od velikosti mezních fyz. produktů jednotl. VF a od cen jejich produkce 5) nerovnosti v důchodech mezi jednotl. domácnostmi odpovídají jejich nerovnostem ve vlastnictví příslušných VF 6) skladba důchodů  celkové důchody domácností (Y) se dělí na: a) pracovní důchody (YL), b) důchody plynoucí z vlastnictví půdy a kapitálu (YA, YK), c) důchod ve formě transfer. platby (YT)  platí: Y= YL+ YA + YK + YT  dále platí: YL= w*L (L- počet hodin odpracovaných domácností; w- prům. hodinová mzda)  YA= I*A (A- množství půdy ve vlastnictví domácnosti; I- prům. míra výnosu z půdy)  YK= v*K (K- objem kapitálu ve vlastnictví domácnosti; v- prům. míra výnosu z kapitálu  Y= w*L + I*A + v*K + YT 16.2 Nerovnosti v důchodech a jejich měření Nerovnost v pracovních důchodech - prac. důchody závisí na množství odpracované práce a mzdové sazbě - P práce dána objektivně ale množství nabízené L závisí na rozhodnutí domácnosti - nerovnost ve výši výdělku způsobena: 1) rozdíly ve fyz. a duš. schopnostech- různé dovednosti lidí (vrozené i naučené) 2) intenzita práce- rozdíly ve vynaloženém úsilí 3) rozdíly v povolání- souvisí s dobou odborné přípravy, specifickými schopnostmi a dovednostmi vázanými na urč. profesi, nebezpečností a nepříjemností urč. práce apod. 4) rozdíly ve vzdělání→ rozdíly v kvalitě pracovníků 5) faktory prac. diskriminace (pohlaví, věk, národnost, rasa, náboženství) 6) také náhoda Nerovnost ve vlastnických důchodech - je založena hl. na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácnosti - získávání majetku: 1) dědictvím(= přenosem akumulovaných prac. i neprac. důchodů z minulých generací) a dary 14


-

2) úsporami za prac. i neprac. důchodu a jejich akumulací 3) podnikáním s ochotou podstupovat riziko míra výnosu z K a z A mohou být pro různé domácnosti různé přičemž někt. domácnosti nemají možnost zvolit si lepší alokaci svých úspor poruchy v mobilitě K a A způsobeny 1) monopolem vlastnictví VF (např. speciální vysoce kvalitní půdy) 2) nedostupností někt. investic pro domácnosti s nedostatečně vysokými úsporami (např. vysoká cena i té nejlevnější akcie- nelze koupit ani na úvěr ani více osobami dohromady)

Měření nerovnosti v důchodech - používá se tzv. Lorenzův graf a důchodový Ginino koeficient - Lorenzův graf - vyjadřuje vztah mezi: absolutní rovností, absol. nerovností a skutečnou nerovností - Lorenzova křivka (Lorenz Curve-LC)- vyjadřuje způsob rozdělení důchodů 1) přiřazuje % rozděleným skupinám obyvatelstva % rozdělení důchodů mezi ně 2) osa x: kumulativně vyčíslováno % domácností; 3) osa y: kumulativně vyčíslováno % důchodů - absolutně rovné rozdělení důchodů - ideální Lorenzova křivka (= přímka, kt. svírá s osou x úhel 45° (úhlopříčka) 1) 10% domácností získá 10 % důchodů, 20% dom. 20% důchodů atd. 2) hypotetické - absolutní nerovnost- veškerý důchod společnosti získává pouze 1 domácnost 1) LC je totožná s osou x a v bodě 100% se mění na kolmici na osu x jdoucí na úroveň 100% na ose y (přímka zalomená do pravého úhlu) 2) absurdní, hypotetické Rozdělení důchodů – extrémní případy

% důchodů 100 90 80 70 60 50 40 30 20 45° 10

ideální LC

LC

A

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 % domácností

-

absolutně nerovné rozdělení % důchodů 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10

LC

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 % domácností

skutečná nerovnost LC - leží někde mezi extrémy 1) je grafickým znázorněním „důchodové pyramidy“: široký základ tvoří většina lidí s relativně nízkými důchody, ostrý vysoký štít je tvořen nepočetnými vrstvami nejbohatších 2) např. nejchudších 20% domácností dostává 5% důchodů, dalších 20% dostává 11% důchodů atd.

15

www.thunova.cz Rozdělení důchodů – standardní případy

skutečná LC % důchodů 100 90 80 70 60 50 40 30 B 20 10 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 % domácností

-

MIES – SBZ - Okruh č. 5

rel. nerovnost důchodu % důchodů 100 90 80 70 60 50 40 A-B 30 20 10 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 % domácností

pro měření nerovnosti v důchodech se používá srovnání skutečné a ideální LC (tj. vyjádření odchylky od absol. rovnosti) Giniho koeficient- poměřuje skutečnou LC s křivkou ideální (poměřuje rozdíl mezi plochami pod ideální LC a skutečnou LC ku ploše pod ideální LC) 1) G 

A B A

G <0;1>

2) G=1 → absolutně nerovné rozdělování; G=0 absol. rovné 3) pokles G: zmenšení nerovnosti v rozdělování (skutečná LC se přiblíží ideální) 16.3 Přerozdělovací procesy v ekonomice - rozdělení důchodů mezi domácnosti je výsledkem fungování trž. mechanismu; nazýváme ho prvotním rozdělením - na dílčích trzích jsou nerovnovážné stavy a trhy jsou nedokonalé → prvotní rozdělení důchodů neodpovídá poměrům mezních produktivit VF (to se prosazuje pouze v dlouhém období; jinak kolem toho osciluje) - trvale nerovnovážné ceny → trvale nerovnovážné prvotní rozdělování - prvotní důchody jsou dále přerozdělovány- hl. prostřednictvím stát. rozpočtu (municipálních nebo regionálních rozpočtů) 1) rozpočty mají zákonem dané příjmy a výdaje a i nástroje, kt. je utvářejí (daně, poplatky, soc. dávky, dotace, subvence) 2) také probíhá prostřednictvím fondů soc. pojištění (penzijní, nemocenské, v nezaměstnanosti) - výsledkem přerozdělování je konečné rozdělení 1) důchody domácností byly zvýšeny o transferové platby (soc. podpory, nemocenská, starobní a jiné penze, podpora v nezam. atd.) a sníženy o daně, dávky, poplatky a jiné odvody do stát. rozpočtu a dalších povinně naplňovaných fondů 2) menší nerovnost než před prvotním rozdělením (důchody vyšších přímových sk. se snižují, u nižších se zvyšují) - výsledkem přerozdělovacího procesu je snížení Giniho koef. Vliv přerozdělování na ekonomické aktivity - převažují hlavně negativní účinky, protože přerozdělování snižuje velikost disponibilního důchodu společnost i- důvody: 1) administrativní náklady- neproduktivní- platy úředníků berních úřadů a ministerstva financí, soc. pracovníků atd. + věcné náklady těchto úřadů 2) vliv na prac. úsilí a podnikatelství- oslabení podnětů k práci a podnikání; je výhodnější spoléhat na soc. transfer než na prvotní důchody  vysoké zdanění prac. důchodů založených na vysoké ekno. aktivitě nebo vysoký stupeň progrese zdanění →ztráta motivace k tvořivé práci

16


ALE někt. přerozdělovací procesy mohou zvyšovat konkurenční dokonalost na trhu L a mobilitu L jako VF (např. školní docházka, stát. podpora školství a rekvalifikační programy, stát. zdravotní péče) 3) vliv na tvorbu úspor a investice  stát. podpora výr.podniků může jak oslabovat náročnost tržního prostředí (působit proti efektivnosti výroby a oslabovat alokační fci trhu) tak i zvyšovat efektivnost (podpora musí být koncipována urč. způsobem- např. podpora výzkumu a mobility vědeckých a jiných info)  vysoké výdaje stát. rozpočtu předpokládají vysoké daně nebo vysoký stát. dluh; vysoké zdanění → snížení sklonu k úsporám, růst spotřeby (investované úspory se daní)→ nedostatek úvěr. zdrojů- může vést k nahrazování soukr. investic státním duhem  daň. zatížení zkresluje info o efektivnosti poskytované trhem- narušuje to alokační fci trhu 

17. Všeobecná rovnováha -

Předpoklady modelu všeobecné rovnováhy- model jednoduché ekonomiky 1) cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem výrobců je maximalizace zisku 2) všechny trhy jsou dokonale konkurenční 3) ekonomika je barter ekonomikou, kde 1 zboží je snadno směnitelné za druhé 4) jedná se o uzavřenou ekonomiku (bez zahr. obchodu) 5) existují pouze 2 druhy spotř. statků (X a Y) a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem 6) existují pouze 2 VF- L a K (práce a kapitál)- vlastní je spotřebitelé a jejich prodejem získávají příjem; celkové množství zdrojů je stálé, mohou ale být volně převáděny z výroby 1 spotř. statku do výroby druhého 7) existují jen 2 lidé tvořící společnost (A a E)  tento model bývá nazýván 2x2x2 model  je nerealistický- pouze pro zachycení podstaty  můžeme zde identifikovat 6 trhů:  trh L při výrobě X a trh L při výrobě Y  trh K při výrobě X a trh K při výrobě Y  trhy spotř. statků X a Y 8) situace všerob. rovnováhy předpokládá rovnovážný stav celého ek. systémumusí být dosaženo rovnováhy ve výrobě, spotřebě, resp. směně a souladu mezi tím co se vyrobí a požadavky spotřeby současně  požadavek dosažení celkové efektivnosti

Efektivnost - ekonomická efektivnost- situace, kdy jsou zdroje ekonomiky rozmístěny optimálním způsobem - optimalita je vícerozměrnou záležitostí→ pojem efektivnost se zavádí v abstraktní podobě: pokud existuje více prospěšných činností, je situace efektivní, jestliže jedna z těchto činností nemůže být zvýšena bez současného snížení jiné činnosti - v neefektivní situaci mohou být podmínky jednoznačně zlepšeny - pokud se přesouváme z jedné efektivní situace do druhé, vyžaduje to redukci jedné činnosti za účelem zvýšení druhé - celková efektivnost vyžaduje současné splnění těchto předpokladů  efektivnost ve výrobě- v ekonomice musí být využity všechny VF v efektivní kombinaci- musí být nemožné přerozdělit dostupné VF tak, aby bylo vyrobeno více jednoho zboží při nezměněném množství druhého zboží 17


efektivnost ve směně- musí být nemožné přerozdělit zásobu vyrobeného zboží tak, aby bylo možné prospět jednomu spotřebiteli a současně nepoškodit jinému výrobně spotřební efektivnost- musí být nemožné změnit vyráběnou kombinaci výrobků a služeb tak, že by se prospělo jednomu spotřebiteli, aniž by se současně poškodil kdokoli jiný

 

-

17.1 Efektivnost ve výrobě fixní množství zdrojů bude v ekonomice rozmístěno tehdy <=> nebude možné vyrobit více jednoho statku aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného

Hranice výrobních možností (Posibility Production Frontier- PPF) - pokud jsou zdroje rozmístěny tak, že není možné jejich přerozdělením vyrobit více statku X aniž se omezí výroba Y, potom se výroba nachází na hranici výr. možností - je dána různými kombinacemi výstupu, kt. je možné vyrobit při daném množství vstupů a technologii výroby - křivka PPF znázorňuje alternativní kombinace dvou výrobků, kt. mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů Y

P: všechny zdroje jsou vynaloženy na výrobu X O: všechny zdroje jsou vynaloženy na výrobu Y S: je vyráběno více X než Y T: je vyráběno více Y než X Q: nedosažitelné s danými zdroji U: je možno vyrábět, ale bylo by to neefektivní- nebyly by využity všechny zdroje

T O

Q R U

S PPF P

-

X

posun po křivce: s růstem výroby jednoho výrobku musí (při daném rozsahu vstupů a technologii) klesat výroba druhého výrobku → křivka PPF je klesající

Mezní míra transformace produktu (MRPT) - Marginal Rate of Product Transformation- MRPT - vyjadřuje míru, v níž výroba jednoho statku může být převedena ve výrobu druhého - vysvětluje proč je křivka PPF konkávní (sklon při posunu po křivce z bodu O do bodu P roste)- se zvyšováním výroby 1 statku se musíme vzdát rostoucího množství druhého statku

X MPY  Y MPX

-

MRPT  

-

je absolutní hodnotou směrnice křivky PPF posun po křivce PPF z O do P: první jednotku X získáme na úkor malého poklesu produkce Y (MRPT << 1); při dalším posunu (roste výroba X a klesá výroba Y) produktivita vstupů ve výrobě X klesá a ve výrobě Y stoupá; pro stejně velké zvýšení výroby X je třeba stále víc omezit výrobu Y (s přibližováním k ose x MRPT roste, při většině zdrojů ve výrobě Y je >> 1) alternativní náklady (když máme fixní vstupy a rozšířit výrobu jednoho výrobku lez ejn snížením výroby druhého)- náklady na výrobu X měříme omezením výstupu Y, kt. je tímto zvětšením způsobeno o náklad na každou další jednotku X =MRPT(X za Y) v odpovídajícím bodě PPF zákon rostoucích alternativních nákladů: s rostoucí výrobou urč. statku rostou alternativní náklady dodatečně vyrobených jednotek tohoto statku

-

-

18


1) vysvětlováno existencí specializovaných vstupů 2) → křivka je konkávní Y

S: křivka PPF je poměrně strmá → většina zdrojů je použita na výrobu X- tzn. že L a K vhodnější na výrobu Y jsou využívány při výrobě X → každé snížení výroby X o 1 jednotku umožní zvýšení výroby Y o více než 1 jednotku T: křivka je poměrně plochá → zdroje vhodnější na výrobu X jsou využívány při výrobě Y → každé snížení výroby X o 1 jednotku umožní zvýšení výroby Y o méně než 1 jednotku

s T t

YT

YS

S PPF XT

XS

X

PPF a změna technologie či dostupnosti vstupů - technik. pokrok, zvýšení či pokles dostupných vstupů pro výrobu produktů → posun křivky PPF Technol. pokrok ve výrobě X Y

Y

PPF2

Technol. pokrok ve výrobě Y

PPF1 PPF1

PPF2

X

X

Pokles dostupných vstupů Y

Y

Zvýšení dostupných vstupů, resp. technol. pokrok ve výrobě X i Y

PPF1 PPF2

PPF1

X

-

PPF2

X

PPF udává kombinace efektivně vyráběného produktu ale neříká nic o jeho prospěšnosti pro společnost- proto musíme do analýzy zabudovat spotřebu, resp. vkus spotřebitelů

17.2 Efektivnost směny rozdělení fixního množství vyrobených statků je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen někdo jiný - podmínkou efektivního rozdělení je, že MRS mezi všemi dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná o v modelu 2x2x2 musí být MRS statku X za Y stejná u obou spotřebitelů o MRSA=MRSE → sklon IC vyjadřuje mezní míru substituce jednoho statku za druhý - pro její odvození musíme brát v úvahu preference spotřebitelů- znázornění pomocí IC a tzv. krabicového schématu směny (zde jsou spojeny IC obou spotřebitelů a znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení určitého množství 2 vyrobených statků mezi 2 spotřebiteli) -

19


indifer. mapa potřebitele A Y UA2

UA4

Y

UA5 UA1 0A

indifer. mapa potřebitele E indifer. mapa potřebitele E otočená o 180° X UE4 UE1 UE2 UE3 UE1 UE5 UE4 UE5

UA3

UE2 X

0E

0E

UE3 Y X

1) předpokládáme fixní S obou statků X a Y  nabídka X je omezena v rozsahu 0 až X* jednotek  nabídka Y v rozsahu 0 až Y* jednotek 2) překrytím indifer. map spotřebitelů (jednoho v původním zobrazení, druhého o 180°otočená) vzniká krabicové schéma (Edgeworth box-diagram) 3) rozměry schématu dány celkovým množstvím statků X a Y, kt. byly vyrobeny

IC spotřebitele A jsou konvexní k počátku OA a IC spotřebitele E jsou konvexní k počátku OE, existují body jako H a G, kdy se křivky obou spotřebitelů dotýkají. Křivka spojující tyto body = SMLUVNÍ KŘIVKA ( Contract Curve – CC), kt. Je množinou bodů, kt. Představují efektivní alokaci 2 statků mezi 2 spotřebitele. Body mimo jsou neefektivní.

17.3 Výrobně spotřební efektivnost -

-

Vyráběné statky musí být efektivně sladěny, jinak by si spotřebitelé situaci zlepšovali tak, že by statky mezi sebou měnili Pro celkovou efektivnost musí být sladěny preference spotřebitelů s podmínkami výroby, musí být splněny podmínky efektivnosti výroby i směny. Podmínkou výroby je správná kombinace MRS dvou statků (stejné pro všechny spotřebitele) = MRPT těchto statků (stejné pro všechny firmy), MRS = MRPT jinými slovy: míra nahraditelnosti 2 statků ve spotřebě = míře nahraditelnosti těchto statků ve výrobě sladíme efektivnost ve výrobě (PPF) a efektivnost ve směně (Box-diagram směny)

20


Aby uspokojení potřeb obou spotřebitelů bylo MAX, musí být mezní míra transformace shodná s mezní mírou substituce. Tzn. optimální kombinace spotřebitelů by měla odpovídat bodu na smluvní křivce, ve kt. je skoln jejich IC shodný se sklonem křivky hranice výrobních možností tj. R, tzn. tečny r a g jsou rovnoběžné. Tomuto pak odpovídá bod G na CC. V G: - Spotřebitel A dostává XA jednotek X a YA jednotek Y - Spotřebitel E dostává X*-XA jednotek X a Y* – YA jednotek Y

17.4 Všeobecná rovnováha (podmínky 2x2x2modelu MRTSX=MRTSY (MRTS jednoho VF za druhý musí být stejná pro obě zboží) MRSA=MRSE (mezní míra substituce jednoho statku za druhý musí být stejná pro oba spotřebitele) - MRS=MRPT (mezní míra substituce se musí rovnat mezní míře transformace produktu, MRPT→(sklon PPF)) » tyto podmínky jsou uskutečňovány pomocí peněžního systému v podmínkách DK

-

-

zjednodušení: oba spotřebitelé mají stejné preference → můžeme používat indif. mapu jediného spotřebitele Všerob. rovnováha (1 spotřebitel)

Y

- na křivce U0 jsou dosažitelné všechny body mezi S a T ale zdroje umožňují poskytnout spotřebiteli větší užitek

PPF S R

Y1

U2 T

X1

- křivka U2 je nedosažitelná

U1

U0

- nejvyšší dosažitelná indif. křivka je U1, kdy ekonomika produkuje i spotřebovává v rozsahu představovaném bodem R- tam se křivka U1 dotýká křivky PPF

X

17.5 Dosahování všeobecné rovnováhy - stejně jako na dílčích trzích cenovým systémem a to i přesto, že se fy snaží maximalizovat zisk a spotřebitelé maximalizují svůj užitek vzhledem ke svému příjmu Cenový systém a efektivnost výroby v DK se L přemisťuje mezi odvětvími dokud nedosáhneme stejné mzdové sazby ve všech odvětvích → v rovnovážné situaci platí: MPLX* PX= mzdová sazba= MPLY*PY - při plné zaměstnanosti se ekonomika nachází na PPF - ve kterém bodě záleží na relativní ceně výrobků

-

o

-

MPLY PX  ; poměr cen je relativní cena X ku Y MPLX PY

poměr mez. produktů práce v obou odvětvích je roven mez. míře transformace produktu mezi oběma výrobky; určuje sklon křivky PPF a závisí na rel. ceně výrobků

MRPT 

MPLY PX  MPLX PY 21


-

relativní ceny určují výrobní strukturu ekonomiky

-

Cenový systém a efektivnost ve směně spotřebitel volí takovou variantu, kt. odpovídá bodu kdy linie příjmu tečuje jeho nejvyšší možnou indif. křivku (jejich sklony se v tom bodě rovnají) sklon BL odráží rel. cenu obou produktů; sklon indif. křivky udává mez. míru subst. →

-

v daném bodě musí platit: MRS 

-

Cenový systém a všeobecná rovnováha nastává když se spotřebitelé i výrobci setkávají se stejnými cenami a přijímají je firmy vyrovnávají rel. ceny s poměrem MP a spotřebitelé s rel. MU obou produktů → v rovnovážném bodě platí: rel. MC= Px/PY= rel. MU o

-

PX PY

MRPT 

PX  MRS PY

pokud se cena vychýlí z rovnováhy cenový mechanismus přivede dokonale konkurenční ekonomiku zpět do rovnováhy bod rovnováhy: odpovídá jak maximalizaci zisku firem tak maximalizaci užitku spotřebitelů o leží na PPF, představuje plnou zaměstnanost na trhu L a plné využití k o Q zboží, kt. chtějí firmy vyrábět= Q zboží, kt. chtějí lidé při těchto cenách spotřebovávat

17.6 Efektivnost a spravedlnost možnost volby mezi různými efektivními alokacemi produktů → někt. spotřebitelé budou preferovat jednu alokaci a ostatní jinou - pro zjištění která alokace je pro společnost výhodnější je nutné provést urč. srovnání mezi spotřebiteli - daná alokace může být označena jako: o alokace ekonomicky efektivní (nemůžeme nikomu přilepšit bez pohoršení jinému) o alokace spravedlivá (spojena se společensky žádoucím rozdělováním příjmů a bohatství)

-

Krabicové schéma směny a spravedlivá alokace

X* Y*

XE UE1

UE2 K

YA UE3

J

CC L

I

0E

YE

UA3

UA2 UA1 Y* 0A

XA

X*

Konflikt mezi efektivností a spravedlností 22


-

všechny body na smluvní křivce jsou efektivní ale nemusí být spravedlivé, použijeme výše uvedený graf bod L: spotřebitel A má mnoho produktů X i Y ale E jich má málo (v bodě J naopak) bod I: sice neefektivní ale spravedlivý (je ve středu schématu) tento konflikt způsobuje, že optimální situace se stává nedosažitelnou (snaha o spravedlnost může oslabit motivaci k práci a tak snížit efektivnost) Společenský blahobyt (Social Welfare) - fce spol. blahobytu zavedena pro vyjádření optimální situace z hlediska efektivnosti i spravedlnosti o je určován řadou faktorů, kt. určují uspokojení členů společnosti (celkové množství výrobků a služeb a způsob jejich rozdělování, zdraví společnosti, množství volného času, stupeň znečištění živ. prostředí atd.) o pro dosažení urč. stupně blahobytu má smysl akceptovat urč. neefektivnostpokud je efektivní situace nedosažitelná, může být společenským zájmem vybrat neefektivní alokaci- to co je obětováno na efektivnosti je kompenzováno zvýšením spravedlnosti

18. Tržní selhání a mikroekonomická politika státu -

příčiny selhání trhu= okolnosti zabraňující trž. mechanismu efektivně alokovat zdroje o monopol. Síla (NDK), externality, veřejné statky, asymetrické informace

18.1 Nedokonalá konkurence (monopolní síla) zahrnuje všechny situace, kdy ek. subjekty mohou uplatnit urč. monopol. sílu základní vlastnost: MR  tržní P zjednodušený model: vyrábějí se 2 statky o statek X vyrábí firma- monopol; statek Y firma přejímající P (DK); cílem obou je maximalizace zisku o v DK volí takový Q výroby kdy MC=P o monopol (NDK) volí takový Q kdy MC=MR o P v případě klesající D vždy převyšuje MR → v NDK je P statku > MC firmy (MCX=MRX a zároveň PX>MRX→ PX>MCX) o podmínkou efektivního rozmisťování zdrojů v DK: MRPT=MRS (výrobci i spotřebitelé se rozhodují podle stejného kritéria) o při monopol. síle: MRPT= MRX/PY (výrobci reagují na jiný soubor relat. cen než spotřebitelé- ti se rozhodují na základě rel. ceny PX/PY) → v celé ekonomice se vyrábí příliš málo statku X (monopolizovaný produkt) a příliš moc Y o při výrobě X v monopolu a Y v DK pro kombinaci výstupu maximalizující zisk platí: MRPT=  nerovnost způsobena tím, že pro monopol je MRX
-

23


18.2 Externality Externalita vzniká, když výroba nebo spotřeba produkuje prospěch nebo náklady, kt. dopadají na subjekty, kt. se těchto aktivit neúčastní (ti za ně neplatí) - jinak: efekt přelévaní - mohou být ve výrobě i ve spotřebě - jde o vztah, kt. není postižen systémem cen - záporné externality (vnější záporné úspory)- činnost 1 subjektu přináší náklady jinému subjektu, které mu nejsou hrazeny (přitom z nich nerealizuje žádnou výhodu), SMC>MC o vznikají např. při vypouštění chem. odpadů do potoka s chovem ryb, kt. živí rybáře; firma, kt. působí znečištění nemá pohnutky hradit externí náklady důsledků své činnosti pro rybáře - kladné externality (vnější úspory)- činnost jednoho subjektu přináší prospěch jinému, přičemž ten ho nemusí hradit, SMU>MU o např. když si člověk ve vilové čtvrti pořídí hlídacího psa- ten odradí zloděje i od sousedů; prospěch, kt. vznikne sousedům nebere majitel psa zřejmě při jeho pořizování a chovu v úvahu

-

24


Externality ve výrobě - záporné externality ve výrobě o výroba urč. statku spojena se záp exter.; tento statek je vyroben díky soukr. MC výrobce + nákladům vznikajícím jiným subjektům o výrobce maximalizující zisk se i tak bude rozhodovat podle rovnosti P (resp. MR) a svých MC o společenské MC (spol. mezní náklady) zahrnují vlastní MC a také externí MC: SMC= MC+EMC  EMC s růstem výstupu rostou externí a společenské MC Kč/Q MC SMC

křivka SMC je součtem křivek EMC a MC; je strmější než MC což znamená že ve výrobě se záp. externalitou rostou společenské (celkové) náklady výroby rychleji než náklady soukr.

EMC

společensky optimální výstup Kč/Q

SMC MC

P1

E D

QS Q1

-

Q

společensky efektivní úroveň výstupu určena rovností MU=SMC; vývoj společenského MU vyjádřen křivkou D → společensky efektivní výstup jako průsečík D a SMC → Q S ale trh produkuje Q1 dané průsečíkem D a MC- výstup je vzhledem k veškerým nezbytným nákladům příliš vysoký cena P1 je příliš nízká protože vyjadřuje jen soukr. MC firem a ne SMC→ je zdrojem neefektivnosti v bodě E je MU < SMC (D je pod SMC) → snížení výroby statku se záp. externalitou by vedlo ke vzýšení společenského blahobytu

Q

kladné externality ve výrobě o např. když firma vyvine novou technologii a z ní pramenící technik. postupy přináší zisky i celé společnosti, protože ji obohacují o technik. znalosti o soukr. náklady výroby > společenské náklady (MC>SMC) o daný výrobek je vyráběn díky soukr. MC výrobce a zároveň snižuje náklady jiným subjektům, kt. za tuto výhodu nic neplatí o výrobce se rozhoduje i v tomto případě podle rovnosti P (resp. MR)=MC- bere v úvahu pouze své náklady a ne i výhody plynoucí ostatním→ vyrábí menší vstup než je z hlediska SMC optimální o graficky: křivka MC by ležela nad SMC a jejich průsečíky s křivkou poptávky by znamenaly, že společensky optimální množství výstupu je větší než množství výstupu určované pouze soukromými náklady.

Externality ve spotřebě - na trzích kde je společenský MU jiný než soukr. MU - kladné externality ve spotřebě o když urč. činnost produkuje externí užitek jiným subjektům → SMU (společenský MU) > MU (soukr. MU); SMU= D+EMU (∑soukr. MU+ externí MU) o kriterium rozhodování bere v úvahu pouze soukr. MU → externality tohoto typu vedou k příliš nízkému výstupu o např. vzdělávání- výsledkem spotřeby vzdělávacích služeb je vzdělanější populace- ta přináší růst blahobytu všem 25


Kladné externality ve spotřebě externí a společenský MU Kč/Q

křivka D vyjadřuje soukr. MU, kt. svému původci přináší daná činnost SMU je vertikálním součtem křivek D a EMU; je strmější než MU (resp. D) protože rostoucí spotřeba s kladnou extenalitou je provázena rostoucím externím MU

SMU D

EMU

Q společensky optimální výstup Kč/Q

SMU SMC D

PS P1

Q1 QS

-

výrobce volí rozsah své činnosti podle rovnosti D (resp. MU)= MC → Q1 společensky efektivní úroveň výstupu je QS- takové množství výstupu kdy SMU=SMC provozovatel nezískává veškrý užitek, kt. plyne z jeho činnosti → cena P1 je příliš nízká → nepřiměje ho vyrábět více- na úrovni QS- ten by vyráběl pouze při ceně PS

Q

záporné externality ve spotřebě o výsledkem činnosti je nezamýšlený záporný efekt o soukr. užitek převyšuje společenský: MU>SMU o společenský optimální výstup je menší než výstup na soukr. trzích o graficky: křivka D (resp. MU) je nad křivkou SMU a průsečík D s MC určuje větší výstup než společensky optimální o např. trh s cigaretami, alkoholem, drogami

18.3 Veřejné statky tvoří překážku efektivní alokaci např. národní obrana, policie, mosty, veřejné osvětlení, dálnice jsou to výrobky nebo služby, kt.mají 2 důležité vlastnosti: 1) nerivalitní spotřeba (nezmenšitelnost) - spotřeba jednoho nemá vliv na to, kolik tohoto statku mohou spotřebovávat ostatní  při jakékoli dané úrovni výstupu jsou MC poskytnutí tohoto statku dodatečnému spotřebiteli nulové, zatímco pro většinu soukr. statků jsou mezná náklady výroby rostoucí např. jízda autem po dálnici – již jednou existuje, budou dodatečné náklady jízdy po ní nulové 2) nevyloučitelnost - není možné (nebo je extrémně nákladné) neplatící spotřebitele ze spotřeby vyloučit  → tyto statky mohou být používány aniž by se za ně přímo platilo (→černí pasažéři) 3) Statky smíšené: A) existují nezmenšitelné a zároveň vyloučitelné statky - např. jízda po mostě přes řeku- je možné některým vozům průjezd zakázat B) nevyloučitelné a zároveň zmenšitelné statky - např. vzduch znečistěný emisemi- jeho celkový přínos se zmenší - čisté veř. statky- mají obě vlastnosti výrazné tzn. nerivalitní spotřeba a nevyloučitelnost) - soukromé statky = statky s rivalitní spotřebou (zmenšitelné) a vyloučitelné

-

26


-

statky smíšené- mají vlastnosti veřejných i soukromých statků tzn. nezmenšitelné, ale vyloučitelné nebo zmenšitelné a nevyloučitelné většinu jich poskytuje vláda (hl. čisté v.s.)

Optimální množství veřejného statku - určení efektivní úrovně obdobně jako u soukr. statků (MU=MC) - MU je u veř. statků součtem ohodnocení dodatečné jednotky výstupu všemi spotřebiteli - každý člověk může spotřebovávat stejné množství statku ačkoli mu jednotlivci připisují různé hodnoty - zjednodušení: vláda poskytuje veř. statek 2 spotřebitelům- každý mu připisuje jinou hodnotu o tržní křivka poptávky D (křivka ochoty zaplatit) je vertikálním součtem indiv.křivek- zjistíme tak součet mU obou spotřebitelů pro každou úroveň výstupu užitek, Kč

tržní křivka D po veř. statku

optimální množství veř. statku užitek, Kč MC E

D2

D

D

D1

D1 výstup

-

-

QE

D2 výstup

stejně jako u soukr. statků je optimální takové množství kdy se křivka trž. D protíná s křivkou S, resp. MC → optimum nastává když se součet částek, kt. jsou spotřebitelé ochotni dohromady za dodatečnou jednotku statku zaplatit, rovná nákladům na poskytnutí této jednotky (MU=MC) → pro výrobu QE množství statku musí mí vláda dostatečně velké příjmy na pokrytí nákladů výroby Veřejné statky a soukr. sektor o část nákladů na veř. statky hrazena ze soukr. zdrojů  dobrovolné dary- věnování uměl. děl muzeím, podpora lékař. výzkumu  současný prodej vedlejších produktů- sponzoři vysílání TV mají v té TV reklamu  změna charakteru veř. statků- vyloučení těch, kt. neplatí- kabel. TV

18.4 Asymetrické informace informační bariéra je důležitá při rozhodování ek. subjektů nejsou známy všechny okolnosti tržní směny + někt. ekon. události jsou určené náhodně→ rozhodování v nejistotě - jedna strana trhu často ví víc než ta druhá- jedna strana má úplnou a druhá neúplnou informaci o např. prodávající ví o svém zboží víc než kupující, manažeři o své firmě víc než její vlastníci o trhy statků a trh L- zpravidla lépe informována prodávající strana o trhy pojištění a úvěru- lepší info kupující

-

-

vzniká v důsledku o utajené činnosti- jde o činnosti, kt. nemohou být přesně a bez dodat. nákladů pozorovány o utajené informace- jedna strana na trhu má víc odborných znalostí 27


-

asymetričnost info→ morální hazard, nepříznivý výběr

Morální hazard a nepříznivý výběr - morální hazard= činnost jednoho ek. subjektu (informovaného), kt. při maximalizaci svého užitku snižuje užitek ostatních (neinformovaných) účastníků o typický příklad vztahy: nájemce-zmocněnec (někdo si najímá někoho pro slnění úkolu, kt. ovlivňuje jeho blahobyt)- např.vlastník firmy si najme manažera, aby firmu řídil - nepříznivý výběr= proces, kt. vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží méně kvalitním o typickým příkladem trh s ojetými auty: prodejci vědí o kvalitě aut více než kupující; kupující podstupují riziko, že koupí nekvalitní auto → jsou ochotni zaplatit pouze průměrnou kvalitu → některá auta budou podceněna, jiná přeceněna → ti, kt. chtějí prodat kvalitnější auta budou trh opouštět → prům. kvalita aut na trhu bude klesat a kupující budou ochotni kupovat jen za nižší ceny → další vytlačení kvalitnějších aut Informace a optimální množství statku - neúplná info o statku → vznik neadekvátní D po tomto statku o vyšší v případě neznalosti záporných charakteristik o nižší v případě neznalosti kladných charakteristik než D odpovídající dokonalé info - nedokonalá info → neefektivnost způsobená tím, že spotřebitelé špatně ohodnocují prospěch, kt. jim statek přináší Informace o optimálním množství statku Kč/Q

S

P1 P2

neznalost záporných charakteristik → rovnováha vzniká při vyrovnání S s D1;

E1 E2

D1 D2

Q2 Q1

při dokonalé informovanosti by se D1 snížila na D2 a změnila by se rovnováha: při P2 by byl zájem o Q2 zboží

Q

19. Působení státu na mikroekonomické subjekty 19.1 Mikroekonomická politika vláda může reagovat na tržní selhání a pokusit se snížit jejich negativní účinky na alokační efektivnost - při realizaci svých rozhodnutí používá mimoekonomické prostředky; přijatá opatření jsou pro firmy a spotřebitele závazná a za nedodržení mohou být sankcionováni - stát musí na své působení získat prostředky- daněmi- snižuje tak příjmy spotřebitelů a firem a modifikuje tak jejich rozhodování - za získané prostředky stát kupuje výrobky a služby nezbytné pro vlastní činnost nebo je používá k transferovým platbám nebo pokrývá náklady, kt. mu umožňují existenci - mikroek. politika: omezení důsledku trž. selhání a přerozdělovací procesy → podílí se na vytváření sociálně přijatelného rozdělení příjmů ve společnosti

-

19.2 Tržní selhání a stát 28


Nedokonalá konkurence (monopolní síla) - firmy s dostatečnou monop. silou vyrábějí menší Q produkce a prodávají jej za vyšší P než v DK; vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti DK - (možná) reakce státu: cenová regulace- na úrovni MC nebo AC o jejím smyslem je minimalizace prvku monopol. zisku z ceny zboží a zvýšení velikosti výroby o v současné době se nepoužívá Externality - vláda může omezit/ zakázat prodej zboží, kt. přináší záporné externality Opatření proti záporným externalitám: 1) přesné vymezení vlastnických práv + nízké náklady na jejich prosazování o snadno lze pak definovat původce externality a subjekt na kt. dopadají účinky; nízké náklady vyjednávání→ původce externality je nucen hradit náklady s ní spojené → nedochází k externalitám, alokace statků je efektivní (přesné vymezení vl. práv a nízké náklady na jejich prosazování = COASEHO TEORÉM, dostal za to Nobelovku) 2) sankce vůči subjektům, kt. způsobují záp. externality o formou licencí na výrobu urč. Q produkce, pokut, poplatků, daní za znečištění.. o problémem je stanovení konkrétní výše daně tak, aby tato částka pokryla náklady externality o u kladných externalit- stát dává těmto výrobcům dotace→ snížení MC firem na potřebnou úroveň→ mohou vyrábět více (kladná externalita nemizí, protože by dotace musela být velká- přílišné náklady pro stát)  problém: jak učit výši dotace a kdo ji má hradit  pokud je příjemce kladné externality a velikost jeho užitku zřejmý, měl by ji hradit on, jinak z příjmu z daní- státní dotace ovlivňování rozsahu externalit státem: a) záporných Kč/Q

a)

SMC=MC s daní MC bez daně

b) kladných b)

Kč/Q

SMU

MC bez dotace MC s dotací

D PE

PE P1

EMC=daň

P1

D D EMU= dotace QE Q1

Q Q1 QE

Q

Veřejné statky - nezmenšitelnost a nevyloučitelnost veř. statků → tendence ekon. subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni („problém černého pasažéra“) - subjekt používá veř. statek a neplatí za něj → náklady se přesouvají na ostatní; když nebude platit více subjektů→ nebudou prostředky na nákup veř. statků, mizí popt. po nich, výrobci je přestanou vyrábět a budou vyrábět něco jiného - státní orgány musí donutit subjekty aby se na úhradě nákladů podíleli Asymetrické informace - na získávání informací je třeba vynaložit další náklady- v někt. případech je jejich výše pro jednotlivý subjekt příliš vysoká až nedostupná →stát podporující konkurenční prostředí musí podporovat volné šíření informací a v někt. případech zacházet s informacemi jako s veřejným statkem 29


19.3 Stát a tržní rovnováha stát. orgány odčerpávají fin. zdroje jednotl. spotřebitelům a firmám pro svou potřebu → snižují tím jejich příjmy i poptávku na těchto trzích, kde tyto subjekty nakupovaly - zároveň stát. orgány nakupují výrobky a služby pro svojí potřebu - → → mění se rovnováha na dílčích trzích i celková - model: 2 dílčí trhy na nich nakupuje 1 spotřebitel o před zdaněním utrácí spotřebitel polovinu svého příjmu na každém trhu o po zdanění → posun křivky D po obou zbožích doleva (z D na D´); rovnováha se ustálí v bodě E´při ceně Pá množství Xá Y´ (nakupuje méně výrobků při nižší ceně) o stát pro své potřeby koupí výrobek Y → na trhu Y se zvýší D, vzroste jeho P i nabízené Q (posun popt. na D´´ → vyšší rovnovážná cena P´´ a rovnovážné množství Y´´) o spotřebitel zjišťuje, že D ze strany státu zvýšila ceny na trhu Y → bude nahrazovat spotřebu rel. dražšího Y levnějším X → znovu se sníží D po Y a zvýší popt. po X (posun popt. z Dńa D´´ v grafu X a posun popt. z D´´ na D´´´v grafu Y) o zásahem státu se změnila dílčí i celková rovnováha, stát tak mění alokaci jednotl. statků mezi jednotl. trhy

-

19.4 Selhávání státu - i existence státu a jeho opatření vyžadují náklady, které je nutné poměřovat s užitkem, kt. stát. aktivity přinesou a rozhodnout zda je to efektivní - nebezpečí nepřesných informací, kt. stát má o stavu firem a spotřebitelů- může být přijato i chybné opatření - další problém - rozhodovací proces státu - je dlouhý a může se stát že situace se během rozhodování změní a opatření se mine účinkem - přizpůsobovací proces- reakce spotřebitele nebo firmy na vládní rozhodnutí- možné že se vládním opatřením nedosáhne cíle např. kolky na cigeratách, teď je únik u stánkařů, prodávají nekolkované - místo minimalizace tržních selhání může tedy dojít k selhání státu o realizace mikroekonomické politiky je složitá

30

MIES SBZ - Okruh č. 5

Recommend Documents