Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Hospodaření ekofarmy a konvenčního družstva v Deblíně Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Pavel Trnka, CSc.
Vypracoval: Kristýna Juříčková Brno 2008
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Hospodaření ekofarmy a zemědělského družstva v Deblíně vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
dne……………………………………….
podpis……………………………………
Chtěla bych zde poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce RNDr. Pavlu Trnkovi,CSc. za jeho odbornou pomoc a rady, které byly nezbytné pro vypracování této práce. Mé poděkování patří také rodičům za podporu při studiu.
ABSTRAKT
Cílem bakalářské práce bylo srovnání ekologického způsobu hospodaření ekofarmy s konvenčním zemědělstvím, to vše v rámci jedné obce. Práce seznamuje s historií, vývojem a problematikou ekologického zemědělství. Po vymezení základních pojmů seznamuje s profilem vybrané ekofarmy spolu s její historií a reálnou situací ( Ekofarma Deblín ). Zaměřuje na profil transformovaného družstva, jeho historii a současnost. ( Zemědělské družstvo Deblín ). Oba zemědělské subjekty se porovnávaly z hlediska chovu hospodářských zvířat a rostlinné produkce, ale také z pohledu ekonomické prosperity, kterou mají oba zcela odlišnou, a dopadů na krajinu a životní prostředí.
Klíčová slova Ekologické zemědělství, ekofarma, ekologický podnikatel, bioprodukt, certifikace
ABSTRACT
The aim of the bachelor’s work was a comparison of the ecological way of ecofarm management with the conventional agriculture, all of it within the frame of one urban area. The work acquaint with history, development and ecological farming problematic. After defining the keywords, it introduces a profile of a chosen ecofarm together with its history and real situation (Ecofarm Deblín). It focuses on the profile of a transformed cooperative, its history and present. (Cooperative Deblín). Both of the agricultural subjects were compared from the point of view of animal keeping and plant production, but also from the point of view of economic prosperity, which is completely different with both of them, and the impact on the countryside and environment.
Keywords Ecological farming, ecofarm, ecological entrepreneur, bioproduct, certification
Obsah 1. Úvod …………………………………………………………………………
9
2. Literární přehled……………………………………………………………
10
2.1. Principy a význam ekologického zemědělství………………………......
11
2.2. Historie ekologického zemědělství……………………………………...
11
2.2.1. Historie rozvoje ekologického zemědělství v ČR…………………..
12
2.2.2. Státní podpora ekologického zemědělství…………………………..
14
2.3. Legislativa ekologického zemědělství…………………………………..
15
2.4. Označovaní, kontrola a certifikace v ekologickém zemědělství………...
15
2.5. Pěstování rostlin v ekologickém zemědělství…………………………...
17
2.5.1. Typy druhů a odrůd v ekologickém zemědělství……………………
18
2.5.2. Ošetření plodin po sklizni a jejich uskladnění………………………
20
2.6. Chov hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství……………….
20
2.7. Ekonomické aspekty……………………………………………………
21
2.8. Přechod podniku na ekologické zemědělství…………………………...
22
3. Cíl práce…………………………………………………………………….
25
4. Materiály a metodika………………………………………………………
25
4.1. Historie a charakteristika obce Deblín…………………………………
25
4.2. Rozvoj zemědělství a zakládání JZD v obci Deblín……………………
26
5. Výsledky……………………………………………………………………
27
5.1. Historie deblínské ekofarmy……………………………………………
27
5.1.1. Počátky vzniku ekofarmy v Deblíně……………………………….
27
5.2. Historie deblínského JZD……………………………………………….
30
5.2.1. Transformované družstvo…………………………………………
32
6. Závěr………………………………………………………………………
38
7. Seznam použité literatury………………………………………………..
39
8. Seznam obrázků…………………………………………………………..
41
9. Seznam tabulek……………………………………………………………
41
10. Přílohy……………………………………………………………………
42
1.ÚVOD Ekologické zemědělství je pokrokový způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti, a tak umožňuje produkovat vysoce kvalitní a hodnotné potraviny. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita. Organické zemědělství, jak se také jinak tomuto typu hospodaření říká, je založeno na zásadách ochrany životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví, udržení biodiverzity. Je to systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby likvidace a potlačování škůdců a plevelů. Dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a upřednostňuje obnovitelné zdroje. Dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu V kombinaci s opatřeními může zachovat druhově bohatou, mnohotvárnou krajinu na vysoké úrovni. Ekologické zemědělství se rozvíjí již několik desetiletí a je součástí zemědělské politiky Evropské unie. Základem ekologického zemědělství je holistické chápání přírody, člověka, společnosti, zemědělského podniku, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje.
9
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Principy a význam ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je moderní a hlavně perspektivní způsob hospodaření. Nezatěžuje životní prostředí, má příznivý vliv na naši krajinu a vychází z velmi úzkého propojení člověka s přírodou. Dbá na vnější životní projevy a chování na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu. Nyní se stává uznávanou metodou hospodaření u nás i v Evropě a je přesně definován zákonem. Tradiční zemědělství ze začalo měnit začátkem 20. století, což vedlo k vytvoření metod ekologického zemědělství, kterému se před rokem 1990 říkalo také alternativní či organické. Stále více obyvatel venkova směřovalo do měst, aby se zapojilo do rozvoje průmyslu. Nové možnosti vědy a techniky způsobili pokrok i v zemědělství. (Urban J., Šarapatka, B. a kol., 2003) Začínají být však známy i některé negativní tendence v zemědělství, které se začali objevovat již po první světové válce. Na vině bylo používání prvních těžkých strojů a minerálních hnojiv, které vedlo ke snižování kvality půdy, jejímu utužování a erozi, problémy byly pozorovány s plodností hospodářských zvířat a klíčením osiva. Industrializace zemědělství se však intenzivně projevila až po druhé světové válce. (Urban, J., Šarapatka, B. a kol.,2006). V naší republice došlo k likvidaci tradičních rodinných hospodářství a hlavně ke ztrátě osobní zodpovědnosti zemědělce o svůj majetek ( půdu, chovaná zvířata ). Hlavními problémy které daly za vznik alternativně – ekologickému zemědělství byly například:
používání agrochemikálií: kontaminace povrchových i podzemních vod, havárie továren, snížení úrodnosti půdy, exploatace neobnovitelných zdrojů chov hospodářských zvířat: týrání zvířat, špatné podmínky ustájení, klecové chovy, kontaminace krmiv, snížená odolnost proti nemocem skladování a zpracování potravin: obsah konzervantů, ochucovadel, změna složení potravin ( minerální látky, aminokyseliny ).
10
Ekologické zemědělství získávalo stále více nadšenců a proto první ekozemědělci nečekali na výsledky výzkumu a státní podpory a dobrovolně opouštěli industriální postupy. Zavedly se systémy dobrovolné kontroly a certifikace ekofarem. Hlavní idea ekologického zemědělství je hospodaření v souladu s přírodou. Ideální ekologický podnik je smíšený, systémově uzavřený s vazbou rostlinné a živočišné produkce, s ornou půdou, trvalými travními porosty nebo s pícninami na orné půdě. V naší republice jsou hlavním důvodem přechodu na ekologické zemědělství stabilizované dotace. Ekologické zemědělství je náročným oborem a vyžaduje skutečně vzdělané a schopné hospodáře. Proto nyní přibývají stále nové podniky a to zejména v horských a podhorských oblastech. Hlavním předpokladem úspěchu je zájem o věc a osobní angažovanost všech pracovníků zemědělského podniku. (Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2006)
2.2. Historie ekologického zemědělství Vznik ekologického zemědělství je datován po první světové válce. V německy mluvících zemích vzniká přírodní zemědělství uplatňující biologicky zaměřené znalosti v zemědělské produkci a biologicko - dynamické zemědělství, jehož základem je antropozofický obraz člověka a přírody. Vznikem těchto systémů byla snaha řešit určité problémy, které se v té době objevily. Od roku 1930 a na přelomu 20.století probíhala industrializace a urbanizace, což se negativně projevilo na životních podmínkách obyvatelstva. Proto lidé hledali útočiště v přírodě a stále více se obraceli k zdravému životnímu stylu. Problémy však nastaly i v zemědělství. V rámci hospodářské krize se snížila kupní síla obyvatelstva a tím klesla poptávka po zemědělských produktech. Základní principy zemědělství se začínají postupně vytrácet, zaniká selský způsob života a nastupuje nezávislost a samostatnost. Průkopníci ekologického zemědělství se v sedmdesátých letech sdružili a založili mezinárodní federaci IFOAM. Tato organizace sídlící v Německu měla velký vliv na oficiální uznání ekologického zemědělství v Evropě. V roce 1991 bylo v Německu přijato Nařízení Rady EHS č.2090/91 o ekologickém zemědělství a označování zemědělských produktů a potravin. Byla to první zákonná norma, která definovala produkční postupy ekologického zemědělství a hlavně určující závazné mechanismy pro certifikaci, kontrolu a označování. Ekozemědělci mají možnost označovat své produkty
11
jako bio nebo eko, to však smějí i zpracovatelé a obchodníci s biopotravinami. Na základě politických rozhodnutí a hlavně díky podpůrným programům EU umožňují ekozemědělcům čerpat plošné dotace a také podpory výzkumu, poradenství a vzdělávání v tomto oboru. Velkou roli, která pozitivně ovlivnila nárůst ekologického zemědělství byl nejen komerční úspěch, ale i stoupající poptávka konzumentů po biopotravinách. Devadesátá léta se stala nejbouřlivějším obdobím vývoje a rozvoje ekologického zemědělství, jehož vrchol nastal na přelomu tisíciletí. Nařízení Rady EHS č. 2092/91 velmi oslabilo pozice svazů a tím i jejich směrnic a značek. Nyní zemědělci hospodaří dle obecně definovaných směrnic. Označení ekologické zemědělství se užívá u nás, ve Skandinávii, Polsku, Nizozemsku a na Slovensku. Synonyma jako organic farming používají anglicky mluvící země a biologischer Landbau německy mluvící země. Ekologické zemědělství se praktikuje ve více jak 120 zemích a plocha jež zemědělci obhospodařují stále roste. Celosvětově je ekologické zemědělství na více než 31 miliónech hektarů ( údaje z roku 2006 ), k zemím s největšími plochami patří Austrálie, Čína, Argentina, v Evropě Itálie, Německo, Španělsko. V naší republice je v současné době 1318 ekofarem a plocha na které ekozemědělci hospodaří vzrostla na 312 890 hektarů. (www.ekolist.cz)
Tab. č. 1. – Statistické údaje Počet ekofarem Výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (ha) Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy (%) Výměra orné půdy (ha) Výměra trvalých travních porostů (ha) Výměra trvalých kultur (sady) (ha)
Výměra trvalých kultur (vinice) (ha) Ostatní plochy (ha) Počet výrobců biopotravin
31.12.2006 963 281 535 6,61
31.12.2007 1 318 312 890 7,35
23 478,57 232 189,53 1 195,61 (sady + vinice)
29 5052 257 899 1 625
24 670,97 152
245 23 616 253
Zdroj: www.mze.cz – ročenka ekologického zemědělství 2007
2.2.1. Historie rozvoje ekologického zemědělství v ČR
První zmínky o ekologickém zemědělství byly v Československu publikovány v letech 1985-1987. Byly to jednoduché zprávy, které vycházely v odborných 12
časopisech, veřejnost je nijak neuvítala, odezvy byly negativní. Avšak byly i tací spotřebitelé, kteří se začali zajímat o svůj zdravotní stav, tím začaly k obyvatelstvu pronikat informace ze zahraničí. Koncem 80. let začaly vycházet knihy o zdravé výživě, které propagovaly zdravý způsob života a zdravou výživu jako prevenci před civilizačními chorobami. Vznikaly skupiny zabývající se různými směry výživy ( vegani, vegetariáni či jiné alternativní výživy ). Tyto skupiny začaly doporučovat svým členům i dalším zájemcům nechemizované potraviny. Tyto produkty nebyly na trhu k dostání, a tak byly propagovány způsoby pěstování nechemizovaných potravin. Praktické základy ekologického zemědělství v ČR zavedli v roce 1989 zemědělsky vzdělaní odborníci, kteří navázali na poznatky a informace ze zahraniční organizace IFOAM a začali podnikat praktické kroky pro ověřování ekologického zemědělství v našich podmínkách. V roce 1989 byl vydán první věstník alternativního zemědělství, který stále vychází. V roce 1990 byla na Ministerstvu zemědělství ČR zřízena funkce náměstka ministra odpovědného za ekologické zemědělství. Byly přijaty rámcové směrnice IFOAM a následovaly tak první dotace. V této době vzniklo prvních pět svazů ekozemědělců, nejstarším a nevětším z nich je svaz PRO-BIO, který působí dodnes. Další rozvoj ekologického zemědělství byl poměrně rychlý, po roce 1998 byly znovuotevřeny dotační tituly pro ekozemědělce. V roce 2006 tvořila plocha obdělávaná ekologickými zemědělci cca 6 % z celkové výměry půdy v ČR. Tento typ zemědělství je převážně doménou horských a podhorských oblastí s trvale travními porosty, které jsou zaměřeny na údržbu krajiny, chov skotu. Negativa tohoto podnikání jsou bioprodukty, kterých je málo, chybí hotové výrobky, zelenina, ovoce. Trh s bioprodukty není dostatečně rozvinut, v roce 2006 tvořil dle odhadů pouhých 0,06 % celkového trhu s potravinami v ČR. Objemový nárůst trhu byl v letech 2005-2006 tvořen zejména importem. Řešení slabých stránek a priorit ekologického zemědělství zpracovává Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství v České republice do roku 2010. V posledních letech jsme se dostali na úroveň západoevropských zemí a to díky harmonizaci legislativy, vytvořením systému kontroly a certifikace, systém podpor atd..
13
2.2.2. Státní podpora ekologického zemědělství
Rozvoj ekologického zemědělství v posledních letech byl způsoben obnovením systémů dotaci v roce 1998. V období 1998-2003 byla ekologickým zemědělcům poskytována státní podpora na základě vládního nařízení, kterým se stanovily podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství. Od roku 2004 jsou podmínky dotací upraveny programovým dokumentem HRDP. Jedním z titulů v rámci agroenviromentálních opatření (AEO) je opatření A – ekologické zemědělství. (Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2006). Podmínky pro poskytování dotací jsou stanoveny v nařízení vlády č. 242/2004 Sb.. Pro ekologické zemědělství lze také využívat zvýhodněné bodové bonifikace při žádání o prostředky z Operačního programu Zemědělství (OP). Výše dotací v rámci AEO jsou rozdílné v závislosti na kultuře, v roce 2005 byly: 3 520,- Kč.ha-1 na hospodaření na orné půdě, 1 100,- Kč.ha-1 na hospodaření na travních porostech, 12 235,- Kč.ha-1 na pěstování vinic, ovocných sadů nebo chmelnic, 11 050,- Kč.ha-1 na pěstování zeleniny a speciálních bylin na orné půdě. Stejný finanční obnos obdrží i zemědělci na přechodném období. V roce 2004 bylo na dotacích pro ekologické zemědělství vyplaceno celkem 276,7 mil.Kč, z toho 55,4 mil. Kč z EU. Finanční příspěvek MZe za rok 2005 určený na činnost kontrolní organizace KEZ, o. p. s. představoval stejně jako v roce 2004 celkem 4 mil. Kč. (Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2006) Od roku 2007 je ekologickým zemědělcům vyplácena podpora v rámci Programu rozvoje venkova 2007-2013, tento program má být z 80 % financován z plateb Evropské unie a zbývajících 20 % hrazeno ze státního rozpočtu ČR. Dle tohoto programu dojde k navýšení plateb pro ekologické zemědělce a to: 4 266 Kč/ha, při hospodaření na orné půdě, s výjimkou pěstování zeleniny nebo speciálních bylin, 1 954 Kč/ha, při hospodaření na travních porostech, 23 369 Kč/ha, při obhospodařování vinic, ovocných sadů nebo chmelnic
14
15 524 Kč/ha, při pěstování zeleniny nebo speciálních bylin na orné půdě (www.mze.cz)
2.3. Legislativa ekologického zemědělství Pravidla ekologického zemědělství pro ČR jsou pevně dána Evropskou unií (tedy platná i pro země patřící do EU ) od roku 1991 a to Nařízením číslo 2092/91/EHS – Nařízení o ekologické výrobě zemědělských produktů a o označování zemědělských produktů a potravin původem z ekologického zemědělství. Toto nařízení je nyní rozsáhlou právní nornou. Legislativní proces není zcela ukončen. V ČR začal platit zákon č. 553/2005 Sb., s účinností od 30. 12.2005, který mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Smyslem novely zákona bylo vypuštění všech duplicitních ustanovení společných s Nařízením Rady 2092/91. Tím došlo k zjednodušení pravidel pro ekologické zemědělství v ČR. Novelizovaný zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. vyšel ve Sbírce zákonů jako zákon č. 30/2006. Od 1. 2. 2006 začala platit nová vyhláška MZe č. 16/2006, ta nahradila dosud všechny platné vyhlášky k zákonu o ekologickém zemědělství. Novela zákona o ekologickém zemědělství obsahuje zejména ustanovení týkající se registrace ekozemědělců, podmínky pro kontrolu a kontrolní organizace a také sankční systém. Nové Nařízení Rady ES 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů v konečném znění nahradí 1.1.2009 současné nařízení č. 2092/91. Platnou legislativu pro ekologické zemědělství lze najít na internetových stránkách ministerstva zemědělství - MZe.
2.4. Označovaní, kontrola a certifikace v ekologickém zemědělství Cílem kontroly a certifikace je zjistit, zda ekofarma řádně dodržuje směrnice pro ekologické zemědělství. Kontrolnímu systému podléhá výrobní proces ( výroba, zpracování, balení a dovoz). V ČR se podílí na systému kontroly Ministerstvo zemědělství ČR, které pověřilo kontrolou ekologického zemědělství soukromá kontrolní pracoviště : KEZ o.p.s. Chrudim, ABCERT GmbH Brno a Biokont CZ s.r.o. Brno. 15
Kontrolní systém Podniky a provozy jsou minimálně jednou ročně kontrolovány, tyto kontroly jsou předem hlášené. Mimo tyto kontroly provádí KEZ o.p.s namátkové a neohlášené kontroly, ze kterých se zpracovává plán sloužící k dalšímu použití. Výsledky jsou poté zpracovány kontrolním orgánem, který rozhodne o případném vydaní osvědčení nebo o sankci, v případě nedodržení zákona. Kontrolní orgán provede certifikační řízení, ve kterém může být přihlášený podnik uznán jako ekologický a může používat ochranné známky pro své produkty. Kontrolní orgán provede prohlídku provozních budov, stájových prostor a pěstitelských ploch a vypíše popis podniku. Po uznání podniku se provádí roční ohlášené kontroly, kdy inspektoři zjišťují, zda jsou provozní a výrobní postupy přijatelné. Podrobí kontrole i účetnictví a vnitropodnikovou dokumentaci srovnají se skutečností. Při těchto kontrolách se provádí i odběr vzorků. Mezi kontrolované záznamy patři: karty pozemků s údaji o rostlinné produkci, registr živočišné produkce. Pokud kontrolovaný podnik v řízení uspěje, obdrží tyto certifikáty : Certifikát podniku – který osvědčuje, že podnikatel v daném roce splnil veškeré požadavky metodického pokynu a tímto je podnikatel zapsán do ústředního seznamu Certifikát produkce – který osvědčuje, že bioprodukt či biopotravina byla vyprodukována v souladu s požadavky metodiky, podnikatel obdrží prodejní certifikát Prodejní certifikát – doklad o původu bioproduktu či biopotraviny Označování bioproduktů Pro označování bioproduktů a biopotravin se užívá pojem bio a eko, dále identifikační kód kontrolního orgánu, případně i grafický symbol. Tímto výrazem bio a eko se označují pouze produkty vyrobené ve smyslu metodiky. Označování jiných produktů je zakázáno. Dodrží-li podnikatel, který je součástí jednoho ekologického sdružení, platné směrnice, smí produkty označovat značkou sdružení.
16
Obr. č. 1. – Označování biopotravin v České republice
Zdroj: http://jeseniky-brontosaurus.cz
2.5. Pěstování rostlin v ekologickém zemědělství Pěstování rostlin v ekologickém zemědělství má řadu výhod a nevýhod. Zemědělci nemají k dispozici řadu podpůrných prostředků, ať už minerální hnojiva, pesticidy či regulátory růstu. Metody chemické regulace produkčního procesu pak nahrazuje racionálními a biologickými postupy. Úspěch při pěstování jednotlivých plodin do značné míry závisí na obecném dodržování hlavních zásad rostlinné produkce. (Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2006) V ekologickém zemědělství je stěžejním systémovým opatřením osevní postup. Vhodným střídáním plodin lze udržet a zlepšit vlastnosti půdy ( přirozenou úrodnost, stabilizování humifikace, zvýšení využitelnosti vody a živin, příjem dusíku aj. ). Osevní postup je preventivním racionálním opatřením. (Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2003). Vhodné navržení přispívá ke zvýšení výnosů o 5-20 %. Ekologičtí zemědělci musí každý rok nahlásit kontrolní organizaci osevní postup dle druhů, odrůd, pozemků, na kterých budou plodiny pěstovány.
Zásady pro pěstování -
porosty jsou v období přechodu pod větším tlakem škodlivých činitelů, proto je jejich regulace obtížnější a zdlouhavější a musí byt řešena systematicky
-
pěstitelský proces je závislý na průběhu počasí a vlivu biotických faktorů
-
podíl rostlin by měl být: vikvovité rostliny nad 25 %, obilniny do 60 %, meziplodiny v závislosti na typu podniku 20-60 %
-
zařadit do osevního postupu víceleté jetelotravní směsky, tím dojde ke zlepšení úrodnosti půdy 17
-
uplatnit meziplodiny, jak podsevové, strniskové a ozimé, dojde ke snížení eroze, vyplavení živin, výparu, omezení plevelů aj.
-
dodržování zásad střídání plodin
-
častější sklizeň jetelotrav na orné půdě, dojde k omezení plevelů. Šetrné zpracování půdy, zlepší se její struktura.
-
volba vhodných druhů a odrůd polních plodin
-
podpora přirozených nepřátel
-
důkladné sledování porostů a tím provádění všech časných zásahů, ve vhodnou dobu, v relaci ke stavu půdy a porostu
-
pečlivé posklizňové ošetření ( čištění, třídění, uložení )
Osevní postup -
výběr kulturních plodin a jejich zastoupení musí akceptovat stanoviště a jeho
podmínky -
střídání plodin se slabším kořenovým systémem s mohutně kořenícími druhy
-
střídaní plodin se specifickými nároky na živiny, zvláště rostliny, které odčerpávají dusík s těmi, které dusík dodávají
-
rozšiřování diverzity systému vyšší druhovou pestrostí s cílem omezení škodlivých činitelů a podpory mikrobiální aktivity půdy
-
střídání plodin málo a značně konkurence schopné odolávání plevelům
-
vybíraní druhů a odrůd rezistentních a tolerantních k významným škodlivým činitelům
-
omezit pěstování stejných druhů plodin po sobě
-
dodržet dostatečně dlouhé období po sklizni plodin pro přípravu půdy k následné plodině
-
není dovoleno pěstování odrůd vyšlechtěných GMO
2.5.1. Typy druhů a odrůd v ekologickém zemědělství
V ekologickém zemědělství je možno pěstovat všechny druhy kulturních plodin. Hlavní zásadou je určení vhodnosti druhu a odrůd pro dané stanoviště. Důkladná znalost požadavků jednotlivých rostlinných druhů na prostředí ( srážkové a teplotní poměry, hloubka půdy, půdní druh, reakce půdy, násobenost živinami aj. ), ale i vlastností ( 18
ranost, rychlost růstu, odolnost proti chorobám a škůdcům, poléhání, konkurence proti plevelům atd.) je nezbytnou podmínkou pro výběr druhu a odrůdy. Vhodný výběr je předpokladem eliminace stresů a harmonického vývoje kulturních rostlin. (Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2003) Nejstabilnější plodiny v systému rostlinné produkce jsou jeteloviny, jetelotrávy a trvalé travní porosty. K udržení kvality těchto porostů a jejich produkční schopnosti jsou v ekologickém zemědělství povoleny metodami- hnojení organickými hnojivy, spásání a mechanické ošetřování. V ekologickém zemědělství se nejčastěji pěstují původní a netradiční plodiny. V současné době se šlechtí i odrůdy s vysokou rezistencí a tolerancí k významným chorobám a škůdcům.
Z pěstovaných odrůd jsou to například: -
tržní plodiny – cukrovka, řepka, ty jsou však nejobtížnější
-
obilniny – nejméně náročné – ozimé žito, oves
-
obilniny – náročné – tritikale a ozimý ječmen
-
obilniny - nejnáročnejší - pšenice a jarní ječmen
-
luskoviny – hrách a bob
-
olejniny – len, slunečnice
-
okopaniny – brambory
Pěstování hlavních plodin: a) Zrniny - Pšenice setá (Triticum aestivum), Pšenice špalda (Triticum spelta), Žito (Secale cereale), Triticale (Triticale), Ječmen (Hordeum vulgare), Oves setý (Avena sativa), Kukuřice setá (Zea mays), Pohanka setá (Fagopyrum esculentum) b) Luskoviny- Hrách setý (Pisum sativum), Bob (Vicia faba), Lupina bílá (Lupinus albus), Cizrna beraní (Cicer arietinum) c) Olejniny- Řepka olejka (Brassica napus var. oleracea), Slunečnice (Helianthus annuus) d) Okopaniny – Brambory (Solanum tuberosum), Řepa obecná (Beta vulgaris)
19
2.5.2. Ošetření plodin po sklizni a jejich uskladnění
Obvykle se celá úroda neprodá ihned po sklizni, proto je nutné zabezpečit sušení, posklizňové ošetření a skladovaní ( nesmí se však smísit s konvenční produkcí ). Pokud sklízíme semenné plodiny je základním předpokladem bezztrátového skladování čistý výmlat a předčištěné obilí. Při skladování obilovin musíme dodržet skladovací vlhkost 15% a nižší ( předčištěné obilí ). Sušení obilí se provádí postupně. Optimální skladovací teplota pro obilniny je 20 oC a nesmí být překročena. Nejdůležitější při skladování je zabránění kontaminace s konvenční produkcí a pečlivé vyčištění sila. Kromě tohoto je důležité vyčištění úložných prostor, dopravníků, klapek, roštů a rýh. Skladové prostory obilnin by neměli být v dosahu stájí kvůli negativnímu ovlivnění kvality obilí. Jsou-li dodrženy všechny zásady uskladnění úrody, lze předpokládat vyšší výnosy.
2.6. Chov hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství Nedílnou součástí ekologického zemědělství je chov zvířat. Mezi důležité v chovu zvířat patří jejich ustájení, preventivní péče o zdraví. V České republice se rozvíjel od začátku chov krav bez tržní produkce mléka. Péče a chov hospodářských zvířat se řídí Evropskou dohodou o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely a zákonem na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. Cílem ekologického zemědělství v chovu zvířat je vytvoření podmínek pro přirozený chov. Ve spojení s chovem zvířat se také užívá pojem welfare – životní pohoda zvířat ( blaho ). Je určována tím, jak se cítí zvíře v danou chvíli.
Zásady chovu hospodářských zvířat
-
způsob ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat
-
všechna opatření, použité technologie chovu musí odpovídat požadavku udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti zvířat
20
-
je nutné zajistit zvířatům pohyb, čerstvý vzduch, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru, podestýlku
-
krmná dávka musí být jakostní, musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat
-
tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno
-
krmné dávky – podstatná část sušiny musí být kryta krmivy pocházejícími z ekologického zemědělství, nesmí překročit 10 % celoroční i denní krmné dávky v sušině a u monogastrů 20 %
-
v krmných přípravcích nesmí být syntetické konzervační a ochranné přípravky, preventivní aplikace léčiv, stimulátory, zchučovače krmi. Lze používat přísady přírodního původu
-
použití hormonálních látek není dovoleno
-
jsou zakázány klecové chovy, trvalé ustájení zvířat a trvalé vazné ustájení
-
stavby pro ustájení musí mít přirozenou ventilaci, osvětlení a dostatečný prostor pro pohyb zvířat ( nesmí mít štěrbinovou nebo roštovou konstrukci )
-
zvířata musí mít dostatek volného pohybu, včetně pastvy
2.7. Ekonomické aspekty V rámci ekologického zemědělství je podnik hospodářskou jednotkou, od které se také očekává, že bude ekonomicky životaschopná. Konzumenti jsou rádi, když jsou potraviny produkovány způsobem, který přináší i další efekty, ty se však v ceně produktů neprojevují. Zemědělci jsou podnikatelé, proto je nezbytné se zabývat finančními otázkami. Konverze konvenčního podniku na ekologický je velice složitý proces, jedná se o inovaci celého systému a produkčních metod. Podnikatel se orientuje na jiné trhy a výstupy produkce dostávají nový charakter. Tato změna přináší v začátcích podnikání snížení výnosů. Konverze neznamená jen změnu některých činností, ale také přechod na jiný způsob hospodaření. Její důsledky mohou být kompenzovány dotacemi.
Shrnutí hlavních faktorů změn v podniku dle Lampkina ( 1994 ) -
ztráta příjmů vyvolaná zaváděním ekologického systému ( snížení výnosů, snížení počtu zvířat na farmě, redukce tržních plodin ve prospěch vikvovitých
21
atd.) , která není kompenzována navýšením ceny za ekologické produkty ( neboť pro tyto není odpovídající trh ani odpovídající cena ) -
počáteční náklady spojené se startem nového typu podnikání ( oplocení, stavby, systém péče o hnojiva )
-
odpisy z předchozího podnikání, které již dále svým způsobem nepokračuje
( např. klece na chov nosnic ) -
náklady spojené se získáváním nových informací ( semináře, čas na studium, případně najatá síla pro období nepřítomnosti farmáře )
-
ztráta příjmů spojených s experimentováním s novými plodinami, častější chyby v produkci a často ne nezbytné snížení výnosů s tím spojené
(Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2005) Struktura nákladu v ekologickém zemědělství se liší od nákladů konvenčního zemědělství. Ke snížení nákladů dojde zejména omezením v používání hnojiv, prostředků na ochranu rostlin. Avšak vyšší náklady stoupají díky nakupovaným ekologickým vstupům jak je nákup osiv a krmiv. Přechodné období konvenčního podniku na ekologické zemědělství způsobuje zhoršení ekonomické situace podniku. V konečném důsledku ani nelze očekávat stejný ekonomický výsledek v obou systémech hospodaření, když mají často odlišné cíle. (Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2005)
2.8. Přechod podniku na ekologické zemědělství Přechod na ekologické zemědělství přináší podnikateli a zemědělci v jedné osobě šance, ale i rizika, která se liší dle konkrétních podmínek. Rozhodování a plánování není jednoduché, proto by měl zemědělec využívat možnosti poradenství. Plánování přechodu musí být prováděno tak, aby jednotlivé části procesu byly rozpracovány předem a tím se minimalizovala rizika spojená se změnou. Dle přílohy I. Nařízení Rady EHS 2092/91 je doba přechodu alespoň dva roky před vysetím, v případě lučních kultur nejméně dva roky před jejich využitím jako krmiva. Přechodné období začíná dnem, kdy producent oznámí svoji činnost a podrobí svůj podnik kontrole. V příloze č. I, části B, Nařízení Rady EHS 2092/91 je zmíněno přechodné období u živočišné produkce. Pokud se živočišné produkty mají prodávat jako
22
bioprodukty, musí být zvířata nakupovaná z konvenčních zdrojů chována dle tohoto nařízení po dobu : -
12 měsíců u skotu určeného pro produkci masa, v každém případě však 3/4 délky života,
-
6 měsíců pro zvířata chovaná na mléko,
-
6 týdnů pro drůbež určenou k produkci vajec,
-
10 týdnů pro drůbež a maso,
-
6 měsíců pro malé přežvýkavce a prasata.
Pří přechodu na ekologické zemědělství je důležité stanovit si cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout. Základem je popis výchozí situace s vyznačením silných a slabých stránek, cíle, které podnik sleduje, analýza cílového stavu, struktura obhospodařovaných ploch, plánování osevního postupu, bilance krmiv a živočišná produkce, marketingové plány aj. V rámci vytyčování cílů bychom měli zvažovat i nápravy problému v krajině, protože ekologické zemědělství je systém, který klade důraz na vytvoření a chránění kulturní krajiny. V projektu přechodu je nutné věnovat se podniku, jeho uzavřenosti, transparentnosti, analýze kritických bodů. Důležité je rozpracování vnitřního kontrolního systému, dodržování požadavků ekologického zemědělství, evidence vstupů a výstupů a to v celém systému produkce a prodeje. V příloze. 1 Vyhlášky 53/2001 Sb. uvádí pro plánování rostlinné produkce následující povinné údaje, které můžeme převzít, i když rozhodujícím materiálem je Nařízení Rady EHS 2092/91: -
osevní postup v ekologickém zemědělství, druhy plodin, zelené hnojení na dobu 3 let,
-
doby dávky všech hnojiv na dobu 3 let,
-
způsob uplatňované metody ochrany rostlin a použití přípravků podle povinné evidence na dobu 3 let
-
popis způsobu zajištění ochrany ekologického zemědělství před vlivy konvenční činnosti (Urban, J., Šarapatka, B. a kol., 2005)
23
Pro plánování živočišné produkce jsou důležité tyto údaje: -
individuální soupis zvířat zařazených do ekologického zemědělství
-
chov vyjmenovaných zvířat na ekofarmě
-
přehled ustájených zvířat
-
popis technologií chovu a ustájení zvířat, plán obratu stáda na 3 roky, způsob zajištění reprodukce stáda
-
popis skladovacích prostor, jejich kapacita, způsob nakládání s chlévskou mrvou, močůvkou a kejdou aj.
Před plánováním výstavby a činnosti v krajině musíme vycházet z řady materiálů např.: územního plánu. Před zahájením činnosti a výstavbou farmy nebo její rekonstrukcí je nutné získat patřičné rozhodnutí orgánu státní správy, jež opravňuje k zahájení stavebních a dalších činností, o které podnikatel žádal. Ve výsledném rozhodnutí stavební úřad vymezí území pro navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně zájmů. Požadavky a údaje týkající se velikostí ploch stájí, výběhů, vnitřní plochy pro nosnice aj. jsou zaneseny v Nařízení Rady 2092/91.
24
3. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo kritické posouzení ekologického způsobu hospodaření ve srovnání s konvenčním zemědělství z hlediska ekonomické prosperity a jejich dopadů na krajinu a ŽP.
4. MATERIÁL A METODY 4.1. Historie obce Deblín Obec Deblín se rozkládá 8 km od Tišnova ( dříve okresního města ) v podhůří českomoravské vysočiny. Leží v nadmořské výšce 475 m a rozkládá se na 1 488 ha. V současné době v Deblíně žije 966 obyatel. Nejstarší dochovaná zmínka o Deblíně sahá do roku 1181, která poukazuje na existenci panského rodu pánů z Deblína. V roce 1173 byl postaven hrad s hradní románsko-gotickou bazilikou. Ve 13. století zastával rod důležité postavení mezi moravskou šlechtou. Listina z roku 1234 dokládá celé právo Ratiboři z Deblína na stříbrné doly u Deblína. Právě on dostal právo kutat stříbro v Deblíně. V majetku pánů z Deblína zůstala obec až do roku 1415, tímto rokem přechází do panství pánů z Lomnice. Už v těchto dobách měl Deblín výsadní postavení mezi obcemi v okolí. Byl střediskovou obcí díky své poloze, velikosti a deblínskému hradu. Poslední majitelé byli páni z Boskovic, ti roku 1466 Deblín s dvorcem a hradem prodali královskému městu Brnu. Roku 1784 byl rozdělen a rozprodán dvaceti, původně německým rodinám, nastěhovaných sem ze severních Čech. V té době měl Deblín na devadesát obývaných domů, kostel, faru, školu a obecní dům, žilo tam více než 500 lidí. Pošta funguje v Deblíně od roku 1860. V roce 1948 zde žilo ve 250 domech 1176 obyvatel. To je stručný výtah z archivních pramenů.(www.deblin.cz) Nejstarší zmínka o románském kostele je z roku 1294, po několika staletích a po provedených úpravách mu zůstala barokní podoba po poslední přestavbě z poloviny 18. století. Původní kostel byl součástí kamenného hradu, definitivní zánik mu způsobila třicetiletá válka. K Deblínu se vztahuje také pověst o deblínských loupeživých rytířích kolem roku 960.
25
V říjnu 2006 byl obci Deblín udělen na základě zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) § 3 odst. 4) a v souladu s § 29 odst. 3 zákona č.90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny titul Městys.(www.deblin.cz)
4.2. Rozvoj zemědělství a zakládání JZD v obci Deblín Charakter obce Deblína je hlavně určován způsobem obživy jeho obyvatel. Dříve to bylo převážné zemědělství, práce v lese, drobná řemesla, obchod a přechodně – v létech 20. a 30. hromadné krmení hus a jejich rozvoz a prodej hlavně v Brně. Zemědělské obyvatelstvo z velké části tvořili malorolníci. V obci bylo pouze 7 velkých sedláků. Zemědělský charakter obce ustupuje po roce 1945. Po roce 1945 byla v Deblíně ustavena zemědělská komise, jejímž úkolem bylo rozepisovat povinné dodávky zemědělců. V červenci téhož roku byla ustanovena skupina Jednotného svazu českých zemědělců, která v obci hájila zájmy zemědělského obyvatelstva. Založení JZD v Deblíně nebylo vůbec jednoduché, bylo převážně způsobeno velkými zemědělci, kteří neměli zájem na založení JZD, protože jejich hospodaření jim přinášelo dobré výsledky. Bezzemci, kteří by se založením JZD souhlasili, však nemohli přinést do založeného družstva žádnou půdu. Největší strach a nedůvěra zemědělců byla, zdali nepřijdou o svoji půdu a jestli se budou mít hůře nežli dosud. Proto bylo nezbytně nutné, aby se k situaci přistoupilo jinak, a to přesvědčovací taktikou. Zvolila se kampaň, která probíhala v tisku, rozhlase, byly vytisknuty plakáty, ale také se konaly schůze a návštěvy v domácnostech. Výsledky těchto akcí nebyly nijak uspokojivé, namísto odmítnutí nastupovala postupně taktika odkládání. Deblínští zemědělci se postupně začínali se založením družstva smiřovat, přijímali je jako blízkou skutečnost. V srpnu roku 1957 kampaň konečně prokázala konkrétní výsledky. Bylo získáno několik přihlášek, jak od bezzemků, tak od menších zemědělců. Závěrečnou fázi představovaly schůzky samotných zemědělců, které si tito zemědělci svolávali a na nichž nebyl přítomen žádny veřejný pracovník. Jednalo se vlastně o závěrečnou schůzi připravovaného výboru zemědělců, kteří hlasovali o založení družstva. Jedním z důvodu byla skutečnost, že velcí sedláci již nebyli schopni plnit dodávky jim určené a tak jedinou možností pro ně bylo založení družstva.
26
Dne 28. srpna 1957 na schůzce zemědělců se 11 největších rolníků rozhodlo podepsat přihlášky o vstupu do JZD. Tím začíná vznik JZD v obci Deblín.
5. VÝSLEDKY 5.1. Historie deblínské ekofarmy Historie sedlačení a rodinné tradice sahá do 17. století. Hospodářství vzniklo v roce 1928 postavením domu rodiny Štěrbových, v té době si získalo velké renomé. Dědeček Ing. Marka Štěrby dal dohromady místní zemědělce a tak si založili družstvo. Obchodovali s obilím, v Tišnově měli mlékárnu a lihovar. V tehdejší době byli velmi pokrokovými zemědělci i práce na statku se velmi vymykala praxi. Jako jedni z mála měli nakládač na hnůj, aby ulehčili lidem práci. V roce 1956 se změnou tehdejšího režimu vše změnilo. Rodině Štěrbových vzali veškeré polnosti, zabavili zvířata i stroje. Na nohy deblínské hospodářství postavil Markův otec Ing. Jan Štěrba těsně po listopadové změně režimů přesně v roce 1991. V té době Marek Štěrba spolu se svojí ženou Šárkou studovali na Vysoké škole zemědělské v Brně. Marek pracoval na půl úvazku jako kontrolor v kontrolní organizaci KEZ, jeho žena Šárka pracovala každý den v nadaci zabývající se otázkami životního prostředí Veronica..
5.1.1. Počátky vzniku ekofarmy v Deblíně Období od roku 1991-2006 Hospodářství rodiny Štěrbových leží uprostřed obce. S ekologickým zemědělstvím začali v roce 1991 s tím, že navázali na násilně přerušenou tradici rodinné farmy. Od roku 1996 se mohou Štěrbovi pyšnit certifikátem ekologického zemědělství. Hospodářství se skládalo ze stájí pro krávy ( 7 kusů ), boxů pro telata, zahrady s výběhem, dojírny a sýrárny, sušičky bylinek, haly pro třídění, mytí a balení zeleniny ( poslední zmíněné prostory od pozdějších let). Ing. Jan Štěrba měl na starosti prvovýrobu, Marek Štěrba zpracování mléka a zeleniny, odbyt sýrů a tvarohu Markova maminka Jana. Rodina hospodaří na 30 hektarech půdy, z toho 27 hektarů jsou polnosti. 11 hektarů slouží jako krmná základna pro dobytek v začátcích chovaného. Na zbylé ploše pěstovali brambory, červenou řepu, fenykl na semeno a měsíček. Na pozemcích se 27
pěstovalo i obilí, ale v roce 2004 od pěstování částečně upustili, kvůli nízkým tržbám, zbytek nechali pro zkrmování dobytka. Píci pro dojnice pěstují dle zásad ekologického zemědělství. V roce 2005 zkusili zaset pohanku, pro kterou se ihned našel odbyt. Každý týden rodina Štěrbových vyrobila kolem 50 kilogramů tvarohu a zhruba 25-30 kilogramů sýra, které včetně mléka prodávali takzvaně ze dvora. Skot a zejména býky pro jatka nechovali, protože velikost hospodářství, které leží uprostřed vesnice, jim to neumožňovalo. Některá telata si nechávali na obnovu stád, ostatní prodávali jiným sedlákům či zájemcům na výkrm. Štěrbovi také nakupovali selata, která vykrmovali do porážkové hmotnosti a poté je před vánoci prodávali. V roce 2002 byl předmětem ekologického podnikání chov prasat, drůbeže a skotu na produkci mléka, ale také balení ovoce a zeleniny. Kontrolním orgánem na ekofarmě Deblín je ABCERT. V té době měla farma 30 hektarů zemědělské půdy, z toho 27 hektarů polností, 0,23 hektarů TTP a 2,425 hektarů ostatní půdy. Rozpočet rodiny Štěrbovy z velké části pokrývá prodej zeleniny, včetně biomoštů z Hostětína. Už v té době nakupovali komodity od jiných ekologických zemědělců, protože klimatické a pedologické podmínky pro pěstování zeleniny v Deblíně příliš nepřejí. Důvod pro nákup biozeleniny v zahraničí netkví jen v klimatických podmínkách, ale také skloubení poptávky na trhu. Například v červnu u nás ani na Slovensku ani v Rakousku není dozrálá cibule, avšak cibule z Egypta ano a pro pokrytí poptávky byl Marek Štěrba donucen ji koupit a dále distribuovat. Štěrbovi také spolupracovali s více jak dvaceti farmami, obstálo jich jen pět. Právě na kvalitě při produkci biopotravin ke konzumentům velice závisí. Rodina Štěrbových produkuje pouze zboží s relativně snadným odbytem a zbytek produktů nakupují převážne na ekologických farmách v Rakousku. Tyto komodity následně balí a veškeré produkty potom pod značkou Ekofarma Deblín dodávají do velkých supermarketů a prodejen zdravé výživy. Cílovými místy jsou zejména Brno a Praha. Farma zásobovala obchodní řetězce Carrefour, Ahold, Delvitu a Tesco. Při zpracování mléka docházelo k nárůstu spotřeby energie, především teplé vody na farmě. Stávající přípojka pro ohřev vody v klasických elektrických bojlerech nestačila, proto energetici nabídli rodině Štěrbových řešení. Farma si za cca 250 - 300 tisíc Kč pořídí a postaví silnější transformátor. Štěrbovi však přišli i na jinou možnost, kterou daleko levněji pořídili nejen teplou vodu, ale i teplo potřebné k sušení bylin.
28
Na farmě nainstalovali vlastní kogenerační jednotku, jejíž odpadní teplo bude využito nejen k vytápění obydlí, ale bude také sloužit v provozu farmy. Pro potřeby farmy se toto zařízení stalo stěžejním odbytištěm tepla. Instalaci zařízení podpořila Nadace Partnerství. Jedná se o kogenerační jednotku TEDOM s motorem Favorit upraveným na zemní plyn, který pohání generátor elektrického proudu s výkonem 22 kW. Teplo je využito pro ohřev teplé užitkové vody pro účely farmy, vytápění objektů a k sušení bylin. V roce 2005 se ekofarma rodiny Štěrbových stala ekofarmou roku – získala ocenění Bartákův hrnec, kterou uděluje Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO. Jde o ocenění, které má podobu keramické nádoby, naplněné novotou zářícími desetikorunami v hodnotě tisíc korun. V udělení ceny právě rodině Štěrbových hrála při rozhodování svoji roli i skutečnost, že farma provozuje zmíněnou kogenerační jednotku jako ekologický zdroj energie.
Bartákův hrnec Cena udělovaná nejlepšímu ekologickému zemědělci roku, kterou uděluje PROBIO Svaz ekologických zemědělců, je to ocenění práce a dosažených výsledků v oblasti ekologického zemědělství. Cenou je putovní pohár, který je plný symbolických zlaťáků v podobu jednoho tisíce desetikorun české ražby. Budoucí držitel je vybírán na základě návrhů veřejnosti a Svazu PRO-BIO dle kritérií. Hodnocena je kvalita a nabídka služeb, produkce bioproduktů, přínos pro rozvoj ekologického zemědělství a ekologická uzavřenost hospodářství. Cena je udělovaná pravidelně vždy poslední květnovou sobotu v roce a probíhá v místě oceněného.
Nynější stav Na svých plochách farma obhospodařuje pozemky, kde pěstuje byliny a léčivé rostliny, které dodávají stále k výrobě biočajů i na biofarmu Slunečná brána v Čejkovicích. Farmáři zcela upustili od chovu hospodářských zvířat, tudíž už také nevyrábí své vyhlášené sýry a tvaroh. Zlepšili prostory pro balící linky a v současné době spolupracují s jinými ekozemědělci, ať už z České republiky nebo zahraničí a odkupují od nich biopotraviny, které poté balí a pod svojí značkou stále dováží na pulty obchodní řetězců.
29
5.2. Historie deblínského JZD JZD Deblín bylo založeno v roce 1957. Činnost družstva byla v tomto období velmi špatná. Ve svých počátcích velmi špatně prosperovalo a vzpamatovalo se až v roce 1960. V prvních měsících existence družstvo rozoralo a spojilo všechna pole, která do JZD s sebou přinesli členové družstva při vstupu. V té době vlastnilo 408 hektarů zemědělské půdy. Toto rozorávání polí bylo velmi nerentabilní a nevýnosné, také rostlinná výroba po stránce práce na poli byla namáhavá. Nedbalo se ani na řádnost osevního postupu, proto se výnosy na jednotlivých částech lánu velice lišily a ukázaly tak, kde co bylo správně zaseto. Tato situace se dala částečně zlepšit hnojením polí, ale na začátku tohoto hospodaření bylo všeho nedostatek, ať už hnojiva, strojů, lidí či zkušeností. Výnosy pozdějších let byly ovlivněny kvalitou půdy, počasím i organizací prací na polích. V roce 1957 do podniku noví členové přivedli svůj dobytek, který byl ustájen do provizorních stájí. Převzatého dobytka bylo mnoho, proto se ustájili ve stodolách bývalých soukromých rolníků. Snahou družstva bylo, aby pro ustájený dobytek, rozmístěný zatím po stájích různých zemědělců, byly postaveny co nejdříve více objemové stáje. V JZD se začali roku 1971 chovat také kuřata a slepice, které měli od prvopočátku svoji drůbežárnu. V roce 1960 byl dostaven kravín ve středisku, který slouží svému účelu dodnes. Členové družstva měli k dispozici také záhumenková hospodářství, na kterých chovali drobné domácí zvířectvo. To však mělo negativní dopad na počet krav v družstvu, který se neustále snižoval. O záhumenkovém hospodářství rozhodovalo družstvo, které jej jednotlivým družstevníkům přidělovalo nebo také při nesplnění pevně stanoveného počtu odpracovaných jednotek za rok odebíralo. Výroba masa, přírůstky hovězího i vepřového masa, produkce mléka a vajec se zlepšovaly rok od roku, a to hlavně díky lépe organizované péči o dobytek a kontrolami ve stájích a dohlížení na práci pracovníků. Svoji roli zde sehrálo i uplatňování dobrých zkušeností z jiných družstev. Tím se zvyšovala živočišná výroba a přirozeně rostly i příjmy družstva, to se odrazilo i na výdělcích zemědělců.
30
Mechanizační vy bavení jako zemědělské stroje, vybavení stájí, zemědělské nářadí získalo družstvo díky přínosem členů, zapůjčením, nákupem. Investice na výstavby dostávalo JZD od státu ve formě dlouhodobých půjček. Stabilizace JZD
Vývoj zemědělství do roku 1971 je charakterizován všestranným upevňováním JZD, zvyšováním materiálně technického vybavení jednotlivých družstev, lepšící se organizací služeb, růstem kvalifikace zemědělských pracovníků, počátky koncentrace, specializace a pozdější kooperace, uplatňováním vědeckotechnického pokroku v praxi. Dochází k počátečním změnám v životě družstev. Vzrůstá zemědělská výroba a tržní produkce, ale také úroveň zemědělských rolníků. V JZD Deblín byly určité odchylky v intenzitě růstu rostlinné a živočišné výroby, které jsou vysvětleny horšími povětrnostními podmínkami. Po roce 1960 byl uplatněn nový nákupní systém, zavedeny nové jednotné nákupní ceny, sazby za práce, došlo i ke změně v plánování zemědělské výroby, nové změny v účetnictví. Byly vypracovány nové stanovy družstva. Vliv klimatických podmínek se zřetelně projevil na rostlinné výrobě družstva. Ovlivnily produkci některých obilovin, ale také ostatní plodiny, což se projevilo na nedostatku zeleného krmiva. Ošetřovatelé byli nuceni dodržovat přesně stanovené dávky krmiva. Tímto způsobem se družstvo snažilo přečkat obtížnou situaci v oblasti krmiv. Do roku 1971 vzrostl počet záhumenkových hospodářství, ale také počet hektarů zemědělské půdy až na 531 hektarů. JZD Deblín dosáhlo úspěšných výsledků v živočišné produkci. Rostlinná výroba byla v období 1966 – 1971 označována jako zvýšená, produkce překračovala plány výroby. V roce 1969 byla dána do provozu sušička, která snížila riziko znehodnocení krmiva, ale také lidské práce. Tento rok byl pro družstvo problematický, odešlo 23 pracovníků a tím nastal nedostatek pracovních sil v rostlinné výrobě. Na konci roku 1969 mělo družstvo 163 členů. V roce 1970 družstvo věnovalo hodně finančních prostředků na výstavbu vlastních objektů. Příjmy z rostlinné výroby a živočišné výroby v roce 1961 činily 3 330 489 Kč, v roce 1969 se zvýšily na 7 363 000 Kč. Období 1971 - 1972 přinesly do deblínského JZD zásadní změny. Dochází totiž ke slučování s okolními JZD ( Maršov, Braníškov, Úsuší – Čížky, Nelepeč – Žernůvka). Od 22. března 1972 začalo společné hospodaření družstev, Deblín se v té době stává střediskovou obcí a obhospodařuje dohromady 1 300 hektarů zemědělské 31
půdy. V roce 1974 se ke Sloučenému JZD přidává JZD Latinky a v roce 1976 JZD Svatoslav – Přibyslavice – Radoškov. Začíná nová etapa ve vývoji deblínského družstva, nyní již Sloučeného JZD Deblín. Tab. č. 2. – Výnosy plodin v období 1958 - 1968 Rok 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968
Pšenice 22,7 25,98 22,27 32,85 22,4 28,5 31,8 28 27,4 33,9 33,3
Žito 33,8 25,21 14,07 23,5 13,25 19,5 28,2 25 21,7 30 31,2
ha výnos / q Ječmen Oves 21 16 22,4 25,54 29,66 29 29 30 20 20,51 27,2 28 26,1 22,4 29 26 28,1 26,5 34,1 23,8 33,6 21,3
Brambory 99,5 145 115 160 104,67 170,36 155,02 185 149,7 200,7 181,5
Řepa
194 625,5 500,65 328 527,1 539,9 520,6
Zdroj: Archiv zemědělského podniku
Tab. č. 3. – Produkce živočišné výroby v období 1958 – 1968 Rok 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968
Mléko (l) 110 837 168 274 214 671 260 675 269 273 260 675 378 491 423 249 483 413 477 198 487 561
Vejce (ks) 2 380 54 699 85 878 101 679 203 586 253 204 254 362 348 805 430 116 630 336 719 438
Drůbež (kg) Skot (kg) 1 200 22 400 3 424 30 681 2 544 41 949 2 526 43 130 33 550 5 799 42 310 5 017 53 167 4 265 57 900 6 238 61 455 2 100 67 400 5 000 72 800
Prasata (kg) 22 803 23 614 25 379 43 019 46 490 44 150 60 650 64 505 61 860 49 800 54 800
Zdroj: Archiv zemědělského podniku
5.2.1. Transformované družstvo Deblín
Podnikatelský subjekt vznikl 20. února 1991, ale ve své činnosti navazuje na Sloučené JZD Deblín, které se rozpadlo v roce 1990 na 4 právnické osoby. Předsedou družstva je Ing. Antonín Juříček.
32
Družstvo je tvořeno živočišnou, rostlinnou výrobou, skladovým střediskem a správním střediskem. K zajištění všech podnikových činností je v podniku zaměstnáno 23 osob. Z celkového počtu pracovníků je jich 9 členem družstva. Zemědělské družstvo Deblín hospodaří na pronajatých pozemcích o celkové výměře 575 hektarů, na kterých je realizována rostlinná výroba. Živočišná výroba se zaměřuje na chov ustájených hospodářských zvířat, který se nachází v areálu podniku. Družstvo hospodaří na 5 katastrálních územích ( Deblín, Čížky - Úsuší, Vohančice, Nelepeč - Žernůvka, Braníškov). Bonita půdy Průměrná katastrální cena činí 2,78 Kč/m. Čížky - 2,34 Kč/m
Žernůvka - 2,85 Kč/m
Deblín - 2,82 Kč/m
Vohančice - 4,27 Kč/m
Braníškov - 3,85 Kč/m
Nelepeč – 1,37 Kč/m
Úsuší - 2,06 Kč/m Rostlinná výroba Rostlinná výroba je uskutečňována na všech pozemcích družstva. Pozemky se nachází v bramborářsko – ovesné oblasti. Orná půda činí k roku 2007 518 hektarů z celkové plochy 575 hektarů zemědělské půdy. Část zemědělské plochy ( 98,43 hektarů) se nachází v méně příznivých oblastech tzv. LFA oblastech. Produkce je zaměřena na tradiční zemědělské plodiny z řad obilovin. Jedná se o pšenici ozimou, ječmen jarní, oves, dále pak kukuřici na siláž a víceleté pícniny. Tab. č. 4. – Oseté plochy plodinami v letech 1994 – 2007 (ha) Rok Plodina 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Pšenice 146 103 132 124 128 133 ozimá Ječmen jarní 113 156 128 140 126 92 Oves 73 63 94 90 107 140 Kukuřice silážní 32 30 36 42 25 40 48 46 48 55 Víceleté pícniny 43 63 79 131 148 104 115 114 104 102 97 97 Orná 530 525 519 519 516 524 515 515 518 518 506 510 525 518 půda Zdroj: Podnikové podklady - Rozbor hospodaření v jednotlivých letech vždy k 31.12.
33
Z údajů z tabulky č.4 je patrné že se v období od roku 1994 – 2007 orná půda o mnoho nezměnila. V začátcích transformovaného družstva se vůbec obiloviny nepěstovali. Celkově lze říci, že pěstované plodiny si zachovali přibližně stejnou strukturu. Značné vlivy mají na zemědělskou výrobu klimatické, biologické podmínky i osevní postupy, které značným způsobem ovlivňují celkovou rostinnou produkci. Úroda v rostlinné výrobě slouží v zemědělském podniku k vlastní spotřebě, hlavně jako krmivo. Zbytek produkce je příležitostně dodáván do mlýnů, sladoven nebo do mícháren krmiv, to pouze v případě že je úroda vysoká. Na přelomu roků 1992 – 1993 se změnila struktura výroby. V družstvu se pokoušely pěstovat len, pohanku, ostropestřec mariánsky, jílek, jetel, žito, řepu od které se za dva roky ustoupilo, hořčici, podpůrnou vikev, hrách peluška, tyto plodiny však nebyly výnosné. Na sklizeň si družstvo najímá kombajn a to z důvodů finančních, protože se jej nevyplatí zakoupit. Rostliny ošetřují minerálními hnojivy jež nakupují u Agropodniku Velké Meziříčí. Osiva podnik nakupuje u Osevy Brno, Elita Bystřice pod Pernštejnem, Agrogen Troubsko. Nákup osiva se odvíjí od ceny, dle které se družstvo rozhodne od koho nakoupí osivo.
Osevní postup Do osevního postupu se prvně zařazuje kukuřice ve výměře 40-45 hektarů, červená jetelina 40-45 hektarů ( sloužící ke zkrmování dobytka ), pšenice ozimá 130 hektarů, ječmen jarní 110 hektarů, oves 80-110 hektarů. Cca po 4 letech na 30 hektarů po sobě pěstují obiloviny a 30 hektarů vojtěšky, která se zaorává po 3 letech. Jako krycí plodiny používá družstvo oves a ječmen jarní, který sklízí do senáže.
Živočišná výroba
Živočišná výroba je zaměřena na chov skotu, prasat a drůbeže. Chov skotu slouží zejména k produkci mléka, masa a k obnově stáda pro vlastní potřebu, chov prasat je určen pro jatečné účely. Od roku 1992 družstvo vždy v únoru nakupuje 1 denní kuřičky. Probíhá vždy tzv. jarní turnus kuřic pro drobný prodej. Nakupuje se 1 500 - 2 500 ks kuřic, které se prodávají od 12-14 týdne. Poté probíhá podzimní turnus krůt, počet nakupovaných kusů je 1 200 - 1 500 kusů. 34
Obrat stáda dojnic tvoří 100 kusů kombinovaného červenostrakatého plemene, uzavřený obrat stáda prasnic cca 85 – 90 kusů. Prasata jsou buď na dodávku nebo na bártrový obrat. Jalovice se zastavují a obrat stáda tvoří 30 % brakaci. Býčci se vykrmují do porážkové hmotnosti, poté se vyváží do Rakouska, Německa. V roce 2002 nastal velký zvrat v chodu družstva. Dne 25. září 2002 byla na normální porážce zabita kráva původem ze zemědělského družstva Deblín, u které se projevila nemoc BSE ( tzv. nemoc šílených krav ). Tato dojnice měla za svůj život čtyři potomky, z nichž dva už nežili. Určila se riziková skupina krav, které byly poraženy, celkem bylo utraceno 12 kusů dobytka, u nichž se však BSE nepotvrdilo. Díky kompenzaci od pojišťovny dostalo družstvo finanční prostředky za utracené krávy. Pro obnovení stáda se nakoupilo 13 nových kusů dobytka Tab. č. 5. – Stav skotu a prasat v letech 1994 – 2007 (v ks)
1994 1995 1996 126 126 136 Krávy Skot celkem 386 386 392 97 98 102 Prasnice Prasata 922 798 985 celkem
1997 134 345 104
Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 116 84 82 82 87 88 81 78 85 83 293 211 232 253 249 261 254 258 261 247 105 81 99 101 108 106 86 88 87 78
916
293
715
929
956
996 1131 904
949
930
Zdroj: Podnikové podlady - Rozbor hospodaření v jednotlivých letech vždy k 31.12.
Z tabulky je patrné, že po dobu sledovaného období mají nejpočetnější zastoupení prasata. Tato skupina je pro podnik velmi významná z hlediska výnosů výroby vepřového masa. Je zde viditelný pokles ve stavu skotu celkově. Nyní má družstvo pouze jeden kravín.
Dotace v zemědělském družstvu Deblín
Zemědělské družstvo Deblín pobírá dotační titul Jednotná platba na plochu. Tato podpora je pobírána na celou zemědělskou půdu, kterou má podnik k dispozici. Výše peněžních prostředků z dotačního titulu stále roste. Výše dotačních prostředků je dána růstem sazby Jednotné platby na plochu na hektar půdy, jak bylo dojednáno v přístupových jednáních ČR do EU.
35
846
Např.: V roce 2006 činila obdržená dotace 1 446 240,85 Kč, sazba dotace činila 2400 Kč.ha-1 a dotovaná rozloha byla 582,35 hektarů. ( Zdroj: Rozhodnutí o přiznání dotace SAPS – Jednotná platba na plochu pro rok 2006 ) Kromě jiného jsou zemědělskému podniku na základě žádosti vypláceny ZD Doplňkové platby ( Top-Up). Družstvo žádalo v rámci těchto plateb o příspěvek na chov přežvýkavců a pěstování plodin na orné půdě.
Tab. č. 6. – Doplňkové platby ( Top-Up) v roce 2006 Dotace na chov přežvýkavců v Kč Sazba dotace na VDJ Počet VDJ
Rok 2006 491 536,64 2 581,60 190,4
Dotace na pěstování plodin v Kč Sazba dotace na ha v Kč Dotovaná rozloha v ha
939 892,63 2 240,40 419,52
Zdroj: Podnikové podklady -Rozhodnutí o přiznání dotace Top-Up – Doplňková platba pro rok 2006
Zemědělské družstvo hospodaří na 575 hektarech zemědělské půdy, ze které se cca 100 hektarů nachází na méně příznivých oblastech tzv. LFA oblasti. Podniky, jejichž půda se nachází v těchto oblastech, mají nárok na dotace od státu. Proto si zemědělské družstvo žádalo o dotace, v období 2004-2006 byla sazba dotace neměnná, docházelo jen k nepatrným změnám rozlohy LFA oblastí. V roce 2006 obdrželo družstvo dotaci v částce 343 520,70 Kč. Podnik také žádal o dotaci v rámci Agroenvironmentálních opatření – ošetřování travních porostů, protože hospodaří v živočišné výrobě se skotem a musí mu zabezpečit dostatek objemového krmiva. Čerpání Agroenvironmentálních opatření je podmíněno dodržení stanovených podmínek po dobu 5-ti let. Dotace pro družstvo v roce 2006 v rámci Agroenvironmetálního opatření – ošetřování travních porostů činila 193 056 Kč. Podnik také čerpá dotace v rámci programu PGRLF – podpora pojištění plodin a zvířat. V roce 2006 činila podpora na pojištění plodin 20 086 Kč a na pojištění zvířat 10 149 Kč. Kontrola užitkovosti skotu spadá do programu Udržování a zlepšování genetického potenciálu hospodářských zvířat, výše podpory byla přiznána v částce 73,60 Kč za vyšetřený kus. Podnik také přistoupil v roce 2005 k nákupu traktoru, který umožňuje lepší obhospodařování. Při zakoupení se podnik rozhodl pro využití úvěru k financování. Výše úvěru činila 1 107 400 Kč. Podnik jej splácí v pravidelných splátkách a ke snížení 36
úrokových nákladů se podnik rozhodl požádat o částečnou úhradu úroků z úvěru z Investičních programů a to z Programu Zemědělec. Úhrada úroků byla přiznána ve výši 60 %. Na konci roku 2006 dosahoval úvěr částky 885 880 Kč. V družstvu jsou sledovány tržby z rostlinné výroby, které tvoří tržby z prodeje obilí, tržby z živočišné výroby jsou tvořeny tržbami za prodej zvířat k jatečním účelům, mléka a chlévské mrvy. Od roku 2003 zemědělské družstvo zvyšuje své příjmy pronájmem nebytových prostor. Určitě nejvýznamnější složku tržeb tvoří tržby z živočišné výroby a výsledek hospodaření bez dotací by pro podnik znamenal ztrátu, která se rok od roku zvyšuje. Dotace jsou tím pádem velmi důležitým příjmem podniku.
37
6. ZÁVĚR Hlavním cílem bakalářské práce bylo posouzení ekologického způsobu hospodaření ve srovnání s konvenčním zemědělstvím v obci Deblín. Zemědělské družstvo obhospodařuje v obci daleko větší část zemědělské půdy než Ekofarma Deblín. Oba podniky pěstují jiné komodity. Kdybychom se podívali do dřívějších dob, společnými plodinami pěstovanými na jednotlivých plochách byly obilniny a brambory. Družstvo vlastnilo a vlastní více hospodářských zvířat, kdežto hospodářství rodiny Štěrbových v dobách výroby mléka, sýrů a tvarohu vlastnilo pouze 7 krav a málokdy se chovala prasata. K pěstování rostlin ekofarma nepoužívá na rozdíl od družstva pesticidy či mořená osiva, avšak družstvo postupně ustupuje od pesticidů a moření. Ekofarma je za stávajících podmínek velmi stabilním systémem. Její ekologickou stabilitu zvyšují dotace na pěstování bylin. Z mého pohledu je farma konkurence schopná, protože výnosy z vybraných komodit, odkupování potravin a jejich následné balení jsou pro farmu velmi ziskové. Nyní mají Štěrbovi další plány do budoucna, které však zatím nechtějí prozrazovat. Dotace jsou nejdůležitějším příjmem zemědělského družstva. Jak mi pan Ing. Antonín Juříček řekl, má družstvo co dělat, aby nesklouzlo pod hranici ziskovosti. Porovnání obou subjektů z hlediska dopadů na krajinu a ŽP bylo poněkud složitější. Ekofarma Štěrbů obdělává a stará se o pozemky ekologicky, což nemá na životní prostředí tak silný dopad jako hospodaření družstva, které se ovšem stará o větší plochy půdy, pěstuje více komodit a vlastní dobytek. Z mého úhlu pohledu mi nepřijde, že by se krajina v okolí obce Deblína nějakým způsobem narušila či devastovala, neboť se již zemědělské družstvo snaží, aby nepoužívalo pesticidy a hnojiva se výrazněji přesně dávkovala. Ekofarma pěstuje byliny a ve vlastnictví má také trvalé travní porosty, ovšem v místech sousedících s pozemky tradičně obdělávanými. Což vyvolává dojem jen malého ostrůvku ekologicky smýšlejících zemědělců oproti zažitému způsobu prvovýroby. Závěrem bych chtěla podotknout, že porovnávání těchto zemědělských subjektů nebylo jednoduché, především z hlediska poskytnutých informací. Dle mého názoru, jsou tyto dva subjekty, jak již z hlediska ekonomického, tak i ekologického absolutně nesrovnatelné.
38
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY URBAN, J., ŠARAPATKA, B. A KOL: Ekologické zemědělství v praxi, PRO – BIO Svaz ekologických zemědělců, Šumperk 2006, 502 s. ISBN 978-80-903583-0-0
URBAN, J., ŠARAPATKA, B. A KOL: Ekologické zemědělství, I.díl, MŽP Praha a PRO – BIO Svaz ekologických zemědělců, Praha 2003, 280 s. ISBN 80-7212-274-6
URBAN, J., ŠARAPATKA, B. A KOL: Ekologické zemědělství, II.díl, PRO – BIO Svaz ekologických zemědělců, Šumperk 2005, 334 s. ISBN 80-903583-0-6
www.ekolist.cz , 15.4.2008
www.mze.cz/Index.aspx?deploy=539&typ=2&ch=73&ids=539&val=539, 10.4.2008
jeseniky-brontosaurus.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=24& Itemid=41, 22.4.2008
www.deblin.cz/page.yhtml?id=77, 16.3.2008
www.deblin.cz/page.yhtml?id=65, 16.3.2008
Podklady zemědělského družstva
Archiv zemědělského družstva
Universität Kassel, Exkursion nach Sachsen und Tschechien – Dokumentation
www.kez.cz
www.agronavigator.cz/ekozem/
39
smtp.pro-bio.cz/probio/info.nsf/_/431A9FB295033DFAC125717E002DF750, 20.3.2008
www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=219, 17.4.2008
lea.ecn.cz/cdoze/deblin.html, 22.4.2008
40
8.SEZNAM OBRÁZKŮ Obr.č.1
Označování biopotravin v České republice.....................................19
9.SEZNAM TABULEK Tab.č.1
Statistické údaje...............................................................................12
Tab.č.2
Výnosy plodin v období 1958 – 1968..............................................32
Tab.č.3
Produkce živočišné výroby v období 1958 – 1968..........................32
Tab.č.4
Oseté plochy plodinami v letech 1994 – 2007 (ha)..........................33
Tab.č.5
Stav skotu a prasat v letech 1994 – 2007 (v ks)...............................35
Tab.č.6
Doplňkové platby (Top-Up) v roce 2006.........................................36
41
10. PŘÍLOHY Seznam příloh Obr.č.1
Pohled na zemědělské družstvo
Obr.č.2
Zemědělské družstvo
Obr.č.3
Pohled na silo a správní budovu
Obr.č.4
Skladovací prostory
Obr.č.5
Vepřín
Obr.č.6
Prostor pro výkrm kuřic a krůt
Obr.č.7
Kravín
Obr.č.8
Areál družstva
Obr.č.8
Ustájení krav 1
Obr.č.9
Ustájení krav 2
Obr.č.10
Venkovní ustájení telat 1
Obr.č.11
Venkovní ustájení telat 2
Obr.č.12
Odchov kuřic 1
Obr.č.13
Odchov kuřic 2
Obr.č.14
Vepřín
Obr.č.15
Ustájení prasat
Obr.č.16
Zemědělská půda 1
Obr.č.17
Zemědělská půda 2
Obr.č.18
Ekofarma Deblín
Obr.č.19
Vjezd aut pro balené potraviny
Obr.č.20
Plocha před balící linkou
Obr.č.21
Síťová balící linka 1
Obr.č.22
Síťová balící linka 2
Obr.č.23
Prostor pro balení potravin
Obr.č.24
Balící linka fóliová
Obr.č.25
Potraviny z ekofarmy Deblín
Obr. č.1 – Pohled na zemědělské družstvo
Obr.č.2 – Zemědělské družstvo
Obr. č.3 – Pohled na silo a správní budovu
Obr.č. 4 – Skladovací prostory
Obr.č.5 – Vepřín
Obr.č.6- Prostor pro výkrm kuřic a krůt
2
Obr.č.7 – Kravín
Obr.č.8 – Ustájení krav 1
Obr.č.10 – Venkovní ustájení telat 1
Obr.č. 8 – Areál družstva
Obr.č.9 – Ustájení krav 2
Obr.č.11 – Venkovní ustájení telat 2
3
Obr.č.12 – Odchov kuřic 1
Obr.č. 13 – Odchov kuřic 2
Obr.č.14 – Vepřín
Obr.č.15 – Ustájení prasat
Obr.č.16 –Zemědělská půda 1
Obr.č.17 – Zemědělská půda 2
4
Obr.č. 18 – Ekofarma Deblín
Obr.č.20 – Plocha před balící linkou
Obr.č.22 – Síťová balící linka 2
Obr.č. 19 – Vjezd aut pro balené potraviny
Obr.č. 21 – Síťová balící linka 1
Obr.č.23 – Prostor pro balení potravin
2
Obr.č. 24 – Balící linka fóliová
Obr.č. 25 – Potraviny z ekofarmy Deblín
3