Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie. Diplomová práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Hodnocení revitalizačních opatření na vybraném povodí Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Ing. Věra Hubačíková

Kamil Langer Brno 2009

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení revitalizačních opatření na vybraném povodí vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

v Brně, dne .............................................. podpis diplomanta ...................................

3

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě chci vyjádřit své vřelé díky všem, kteří mi poskytli podklady a rady nebo mi jiným způsobem pomáhali při vypracování mé diplomové práce. Jmenovitě pak děkuji především vedoucí mé diplomové práce Ing. Věře Hubačíkové za odborný dohled, všestrannou pomoc a za rady a připomínky, které mi během tvorby této práce poskytla. Dále děkuji Ing. Petru Šandorovi, pracovníkovi zlínské AOPK, za pomoc, poskytnutí fotografií a konzultaci. Stejně tak jsem zavázán i panu Gavendovi, pracovníkovi ZVHS Uherské Hradiště. Neméně důležitá pro mě byla i podpora rodičů, bratra, přítele Mgr. Michala Skalky a pomoc s informačními technologiemi od Ing. Jaromíra Cápíka. Jsem jim vděčný.

4

ABSTRAKT

Jméno Kamil Langer

Název diplomové práce Hodnocení revitalizačních opatření na vybraném povodí

Abstrakt Studie sleduje změnu přírodních podmínek po revitalizaci Jalubského potoka v úseku, který územně patří pod tři katastry – Jalubí, Huštěnovice a Staré Město u Uherského Hradiště. Zájmové území leží ve Zlínském kraji. V teoretické části práce byla věnována pozornost revitalizaci obecně, účinku různých forem vodních ploch a vegetačního doprovodu při revitalizačním procesu, stejně tak jako změně čerpání dotací na revitalizační akce. V praktické

části

je

nejdříve

popsáno,

jakou

podobu

měla

lokalita

před revitalizací, které revitalizační prvky zde byly vybudovány, a pak se přistupuje k popisu provedeného průzkumu spojeného se zhodnocením funkčnosti stávajících revitalizačních opatření. Na zhodnocení navazuje návrh údržby a péče o revitalizační opatření, kde jsou zdůrazněny klíčové kontrolní a udržovací činnosti, které umožní, aby opatření uskutečněná na Jalubském potoce zůstala účinnými i do budoucnosti.

Klíčová slova revitalizace, potok, tůň, revitalizační nádrž, uměle vytvořený mokřad, biodiverzita

5

ABSTRACT

Name Kamil Langer

Title of the diploma thesis Evaluation of revitalization measures in the selected basin

Abstract The study deals with the change of natural conditions after the revitalization of the Jalubský stream in the lenght that belongs to three cadastres – Jalubí, Huštěnovice and Staré Město u Uherského Hradiště. The service area is situated in Zlín Region. In the theoretical part of the thesis the attention is focused on revitalization in general, on the effect of different types of aquatic areas and of accompanying vegetation during the revitalization process, as well as on the change of appropriation of grant for revitalization actions. In the practical part, first, the original appearance of the locality before revitalization and newly built revitalization components are described, and then the description of performed exploration in connection with utility evaluation of existing revitalization measures is approached. After this evaluation, the proposition of revitalization measures maintenance and management is presented, where the key control and maintenance activities are accentuated with which the measures carried out on the Jalubský stream could stay effective also in the future.

Keywords revitalization, stream, pool, revitalization tank, artificial wetland, biodiversity

6

OBSAH: 1

ÚVOD................................................................................................................................................ 10

2

CÍL PRÁCE ....................................................................................................................................... 12

3

SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY REVITALIZACE VODNÍHO SYSTÉMU...................... 13 3.1

Renaturace versus revitalizace – hra s pojmy ............................................................................ 13

3.1.1 Dlouhodobá samovolná renaturace ........................................................................................ 13 3.1.2 Postupná renaturace korekční údržbou .................................................................................. 14 3.1.3 Renaturace povodněmi........................................................................................................... 14 3.1.4 Technická revitalizace ........................................................................................................... 15 3.1.5 Jiné pohledy na totéž.............................................................................................................. 16 3.1.6 Cíl revitalizace ....................................................................................................................... 18 3.2

Mokřad a tůň versus malá vodní nádrž ...................................................................................... 18

3.2.1 Proč je mokřad top mezi biotopy ........................................................................................... 19 3.2.2 Ramsarská úmluva ................................................................................................................. 20 3.2.3 Jak vypadá tůň a jaké má funkce ........................................................................................... 21 3.2.4 Hlavní typy tůní ..................................................................................................................... 23 3.2.5 Vybudování a údržba tůně ..................................................................................................... 24 3.2.6 Proč je malá vodní nádrž důležitá a v čem nám pomůže ....................................................... 25 3.2.7 K některým funkcím revitalizačních nádrží ........................................................................... 25 3.2.7.1 Podíl na zadržování vody v krajině.................................................................................... 25 3.2.7.2 Provádění velkých vod ....................................................................................................... 26 3.2.7.3 Vliv na kvalitu vody............................................................................................................ 26 3.2.7.4 Biotop vodních a mokřadních druhů rostlin a živočichů ................................................... 27 3.3 Vegetační doprovod ................................................................................................................... 28 3.3.1 Význam břehových porostů ................................................................................................... 28 3.3.2 Zakládání travino-bylinných porostů ..................................................................................... 28 3.3.3 Výsadba dřevinných porostů.................................................................................................. 29 3.4

Kde žádat o dotace na revitalizační zásahy................................................................................ 30

3.4.1 Program revitalizace říčních systémů ČR .............................................................................. 30 3.4.2 Přechod od PRŘS k OPŽP ..................................................................................................... 31 3.4.3 Operační program Životní prostředí – bližší pohled .............................................................. 33 3.4.4 Která část OPŽP se týká dotací na revitalizace...................................................................... 35 3.5

Legislativní opatření ČR a EU ................................................................................................... 37

3.5.1 Zákony ČR............................................................................................................................. 37 3.5.1.1 O životním prostředí .......................................................................................................... 37 3.5.1.2 O změně zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších zákonů......................................... 37 3.5.1.3 Vodní zákon........................................................................................................................ 38 3.5.2 Zákony EU............................................................................................................................. 39 3.5.2.1 Rámcová směrnice ............................................................................................................. 39

7

4

5

3.5.2.2 Nitrátová směrnice............................................................................................................. 39 METODIKA ...................................................................................................................................... 40 4.1

Zpracování teorie ....................................................................................................................... 40

4.2

Praktické hodnocení................................................................................................................... 41

POPIS ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ PŘED REVITALIZACÍ .................................................................. 42 5.1

Charakteristika obce Jalubí ........................................................................................................ 42

5.1.1 Geografické vymezení ........................................................................................................... 42 5.1.2 Historie obce .......................................................................................................................... 43 5.2

Charakteristika povodí Jalubského potoka................................................................................. 43

5.2.1 Popis povodí .......................................................................................................................... 43 5.2.2 Klimatické poměry................................................................................................................. 44 5.2.3 Pedologie ............................................................................................................................... 44 5.2.4 Biogeografické zatřídění území ............................................................................................. 44 5.3

Popis Jalubského potoka ............................................................................................................ 44

5.3.1 Sklonové poměry ................................................................................................................... 44 5.3.2 Průtokové poměry.................................................................................................................. 45 5.3.3 Psaný podélný profil – Jalubský potok I. etapa...................................................................... 45 5.3.4 Popis stavu koryta před revitalizací ....................................................................................... 46 5.3.5 Nedostatky na toku ................................................................................................................ 46 5.3.6 Stav bioty podél toku před revitalizací................................................................................... 47 6

NÁVRH REVITALIZACE JALUBSKÉHO POTOKA.................................................................... 49 6.1

Rozdělení revitalizace na dvě etapy........................................................................................... 49

6.2

Identifikační údaje revitalizace .................................................................................................. 49

6.3

Hlavní údaje o stavbě................................................................................................................. 50

6.4

Financování revitalizace a výběrové řízení................................................................................ 50

6.5

Navržená revitalizační opatření ................................................................................................. 52

6.5.1 Revitalizační opatření na vlastním toku ................................................................................. 52 6.5.1.1 Nízký stupeň se stabilizovaným výmolem ........................................................................... 52 6.5.1.2 Rekonstrukce stávajícího stupně v km 3,558...................................................................... 53 6.5.1.3 Sanace stávajících nátrží kamenným záhozem................................................................... 53 6.5.1.4 Další navržená opatření..................................................................................................... 54 6.5.2 Boční nádrž s mokřadem........................................................................................................ 54 6.5.2.1 Požerák .............................................................................................................................. 54 6.5.2.2 Odběrný objekt................................................................................................................... 55 6.5.3 Náhon na boční nádrž ............................................................................................................ 55 6.5.4 Tůň......................................................................................................................................... 55 6.5.5 Ozelenění ............................................................................................................................... 56 6.5.5.1 Faktory omezující cílové společenstvo............................................................................... 56 6.5.5.2 Přizpůsobení návrhu omezujícím faktorům........................................................................ 56 6.5.5.3 Návrh výsadby.................................................................................................................... 57

8

6.5.5.4 Segment A .......................................................................................................................... 57 6.5.5.5 Segment B .......................................................................................................................... 58 6.5.5.6 Segment C .......................................................................................................................... 58 6.5.5.7 Segment D .......................................................................................................................... 58 PRŮZKUM A HODNOCENÍ REVITALIZACE.............................................................................. 59

7

7.1

Časové vymezení uskutečněných průzkumů.............................................................................. 59

7.2

Hodnocení části toku před boční nádrží..................................................................................... 59

7.3

Průzkum boční nádrže a jejího okolí.......................................................................................... 60

7.4

Hodnocení revitalizace na části toku pod nádrží........................................................................ 61

8

NÁVRH ÚDRŽBY A PÉČE O REVITALIZAČNÍ OPATŘENÍ ..................................................... 63 8.1

Péče o Jalubský potok ................................................................................................................ 63

8.2

Udržení funkčnosti boční nádrže s mokřadem........................................................................... 63

8.3

Péče o okolí revitalizovaného území.......................................................................................... 64

8.4

Lidská synergie .......................................................................................................................... 65

9

DISKUZE .......................................................................................................................................... 66

10

ZÁVĚR .............................................................................................................................................. 68

11

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................... 69

PŘÍLOHY .................................................................................................................................................. 73

9

1

ÚVOD Pro názorné vysvětlení důležitosti vodního systému je vhodné vyjít ze skutečnosti,

že vodní systém je součástí krajiny - životního prostředí člověka. Tato krajina je domovem nejen lidí, ale i rostlin a živočichů žijících v rozmanitých společenstvech, propojených složitou sítí vzájemných vazeb a vztahů. A je-li krajina připodobněna svým systémem k fungujícímu tělu živého organizmu, pak to jsou právě prameny, potoky a řeky, které představují cévy naší země. Roznášejí životodárnou vláhu a vytvářejí předpoklady pro nekonečnou pestrost všeho jejího života. Vodní toky zavlažují, vyživují a očišťují. Podél nich našli naši předkové cestu do země a podél nich vytvářeli první osídlení. Dodnes se život v této zemi šíří od vodních toků a k nim se vrací. Nejen život lidský. Život rostlin, život ptáků a vodních živočichů i té zvěře lesní a polní bezprostředně závisí na oběhu vody. Voda, spolu se vzduchem a sluncem, je nosným pilířem života – a dnes celosvětově nedostatkovým zdrojem.

Voda stejně jako vzduch dramaticky utrpěly překotnou lidskou činností posledních dvou století. Zplodiny nedomyšleného kořistnictví znečišťují ovzduší, narušují ozonovou vrstvu a vytvářejí skleníkový účinek. Bezprostředně je snad nejznatelnější dopad lidské činnosti na vodní toky. V novodobé společnosti, vlivem rozšiřování hospodaření, se stalo prakticky celé území naší republiky kulturní krajinou a přirozený vodní tok by se zde už zřejmě nenašel. Pro snížení negativního působení vody a kvůli intenzifikaci rostlinné výroby docházelo k nešetrné regulaci vodních toků zaměřené na zvýšení průtoku a snížení energie vodní masy. To mělo za následek rychlé odtékání vody z horních oblastí a její kumulaci ve středních a dolních oblastech. Při zvýšených vodních stavech proto docházelo ve spodních částech toků k velkým škodám. Tento stav také negativně ovlivňoval kvalitu povrchových a podpovrchových vod. Ačkoliv vliv zemědělství na současný stav životního prostředí je po roce 1989 charakteristický nižším užíváním průmyslových hnojiv a pesticidů, což má mj. nesporný význam v kvalitě podzemních vod, následky hospodaření v krajině zůstaly téměř beze změny a prokazatelně pokračuje růst deficitu podzemních vod a růst erozních procesů. Odstraněné meze, remízky, mokřady a mokřiny, průlehy, vsakovací pásy, občasné rozlitiny a slepá ramena toků, zatravněné plochy a původní sady vedly k uniformitě krajiny.

10

Podrobněji pak, použije-li se znovu našeho přirovnání krajiny k fungujícímu tělu živého organizmu, tyto necitelné hospodářské zásahy způsobily také škody na jednotlivých vnitřních orgánech organizmu. Jedná se o škody vzniklé přímou likvidací přírodních a přírodě blízkých ekosystémů, ale i nepřímé škody vzniklé druhotně vlivem změn vodního režimu lokality a jejího okolí. Mnohé, kdysi běžné druhy rostlin a živočichů, ekologicky vázané na tyto ekosystémy, jsou v současnosti na rozsáhlých územích vyhubeny nebo kriticky ohroženy. Z hlediska hydrologického docházelo též ke snižování retenční schopnosti území. Tyto a další negativní důsledky vodohospodářských úprav v mnohých případech převažují nad jejich hospodářskými přínosy.

Postupná změna pohledu na vodní toky a sbližování přístupů mezi vodohospodáři a ochránci přírody logicky přinesly s sebou i potřebu navrátit vodní toky do stavu, ve kterém by byly schopny plnit kromě hospodářských funkcí i funkce ekologické. Tato potřeba vyústila ve snahu o revitalizaci vodního systému. Označení revitalizace by mělo nepochybně příslušet komplexnímu zásahu, který by zabezpečil obnovu a především dlouhodobé udržení a stabilitu přirozeného stavu toku, podmiňující plné zajištění jeho ekologických funkcí. Snaha o revitalizaci byla u nás od roku 1992 podporována v rámci Programu revitalizace říčních systémů. Díky finančním prostředkům z tohoto programu se v uplynulých letech realizovala velká řada opatření od drobných lokálních akcí po akce většího rozsahu. V současnosti sílí tlaky o vytvoření objektivní metody pro hodnocení revitalizačního efektu realizovaných akcí, případně i pro hodnocení akcí připravovaných, neboť problém zpětné kontroly posouzení účelnosti vynaložených prostředků na revitalizace zůstává stále nedořešen. Investor není nikým nucen provést hodnocení provedených revitalizačních akcí, na druhé straně i při zájmu hodnocení provést mu není poskytnuta nutná finanční podpora. Zhodnocení provedených revitalizací a zjištění jejich negativ by sloužilo k předání mnoha zkušeností a doporučení, které by při plánování dalších revitalizačních projektů vedly k vyvarování se chyb a k aplikaci osvědčených postupů.

11

2

CÍL PRÁCE Protože tato diplomová práce tematicky navazuje na práci bakalářskou, hlavním

motivem pro její zpracování byla možnost prohloubení dříve získaných znalostí v oblasti revitalizací a následná příležitost nabité vědomosti aplikovat na konkrétním projektu – revitalizaci Jalubského potoka. Teoretická část práce se bude podrobněji zaobírat charakteristickými rysy tří různých podob zadržování vody v krajině – mokřadu, tůně a malé vodní nádrže. Všechny tyto tři revitalizační prvky byly během revitalizace vybudovány. Dále bude oblast problematiky revitalizací rozšířena o poznatky týkající se vegetačního doprovodu a prostor bude také věnován ke zpracování právních dokumentů vztahujících se k problematice. Výhodou pro tvorbu praktické části práce bude použití výsledků a hodnocení průzkumu, který byl proveden na stejné lokalitě o dva roky dříve. Na tyto výsledky plynule navážou výsledky průzkumu nově provedeného a celkové hodnocení revitalizačních opatření tak bude mít větší vypovídající hodnotu. Také nový návrh údržby a péče o tato opatření bude pak cílenější, zaměřený na konkrétní problémy a možné nedostatky. Snahou práce bude posoudit, splňují-li provedená revitalizační opatření svou funkci a zda revitalizace opravdu účinkuje na zvýšení biologické rozmanitosti.

12

3

SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY REVITALIZACE VODNÍHO SYSTÉMU Renaturace versus revitalizace – hra s pojmy

3.1

Přestože se pojem renaturace objevuje jenom v jedné z mnou prostudovaných publikací věnujících se problematice revitalizací, je velmi účelné tento pojem zmínit. Pochopení pojmu renaturace nás totiž nasměruje k tomu, o co je usilováno při revitalizacích. Jinými slovy by se dalo říci, že k revitalizaci se přistupuje vždy v případech, kdy je nějakým způsobem zabráněno průběhu renaturace. Naznačeným způsobem se do objasňování pojmů pustili JUST a kol. (2005), kteří rozlišují 4 různé typy procesů směřujících k obnově přirozeného rázu vodního prostředí, těmi jsou:

3.1.1

Dlouhodobá samovolná renaturace

Spočívá zejména v zanášení upravených koryt splaveninami, v zarůstání bylinami a dřevinami a v postupném rozpadu umělých opevnění, příčných objektů a dalších technických prvků v korytech. K renaturaci niv dochází v souvislosti s ústupem intenzivních forem zemědělského hospodaření, s dožíváním odvodňovacích zařízení a s návratem přirozeného zamokření. Tyto procesy přinášejí cenné revitalizační efekty prakticky zadarmo. Především je nutno předcházet jejich zbytečnému maření samoúčelně prováděnou údržbou vodohospodářských úprav. Údržba by měla být omezena jenom na skutečně opodstatněné činnosti. Provádět například čištění koryt, spočívající v likvidaci usazenin a porostů, jenom proto, že „tak je to správné a tak to má správce toku dělat“, nemá smysl. Postup samovolných renaturací je pomalý a v jednotlivých konkrétních případech může být dosažení plně uspokojivého stavu velmi vzdálené. Například koryto potoka, opevněné polovegetačními tvárnicemi, ještě po dvaceti letech samovolné obnovy nebude přirozeným korytem, nýbrž jen částečně zaneseným a zarostlým korytem s polovegetačními tvárnicemi. Ale v úhrnu samovolné procesy dosahují velkého revitalizačního výkonu, zatímco záměrně prováděné technické revitalizace představují zatím jen ojedinělé akce, jejichž význam je především metodický.

Bohužel ne ve všech situacích mohou přirozené procesy působit k obnovení přírodě blízkého stavu. Zvlášť nepříznivé je zahloubení upravených koryt. Zahloubení a obecně

13

velká kapacita koryta způsobují koncentraci proudění s velkými podélnými i příčnými rychlostmi. Koryto má tendenci samovolně se dál zahlubovat. Pak je potřebný technický zásah, byť právě v této situaci nebývá jednoduchý. 3.1.2

Postupná renaturace korekční údržbou

Představuje snahu podpořit přirozenou renaturaci nenáročnými zásahy, které vedou k rozvolnění proudnice a následně celého koryta. Jedná se o vkládání různých prvků rozčleňujících a rozvlňujících proudění, způsobujících zavzdutí určitých úseků a podporujících stranovou erozi. Těmito prvky mohou být například velké kameny ložené střídavě po stranách koryt, usměrňovací výhony z kamene, dřeva či drnů, nebo ponechané skácené stromy v korytě působící jako usměrňovače.

3.1.3

Renaturace povodněmi

Přirozená koryta a nivy může průběh povodní přetvářet, nemění však jejich podstatu. Naopak upravená koryta a nivy může ovlivňovat zásadnějším způsobem. V případě částečně upraveného koryta bez souvislého tuhého opevnění může povodní vytvořená soustava nánosů a břehových nátrží do značné míry obnovit přírodě blízký průběh trasy, příčný i podélný profil koryta, a tím v podstatě koryto revitalizovat. Následná popovodňová opatření je třeba provádět diferencovaně. V zástavbě obcí a v dosahu inženýrských staveb a podobných objektů, vyžadujících ochranu, je na prvním místě ochrana před škodami, a tedy obnova stabilního a kapacitního koryta. Ale v úsecích toků a niv ve volné krajině je třeba podporovat obnovu přirozeného rázu. Příznivý je zejména tlumivý rozliv povodňových průtoků v nivách. Proto by odstraňování povodňových nánosů a nátrží mělo být prováděno jen v naprosto nezbytné míře, například pokud by docházelo k neakceptovatelnému narušení cizího majetku. V některých případech těžce upravené koryto se souvislým tuhým opevněním podlehne povodňové destrukci. Naruší se soudržnost konstrukce, nepřizpůsobivé ke změnám koryta, a celé opevnění z betonových desek, žlabovek, polovegetačních tvárnic apod. se rozpadne. Pokud nejsou pádné důvody pro to, aby byla úprava koryta zrekonstruována, například blízkost komunikační stavby, je možné řešit nastalou situaci cestou technické revitalizace, nahrazením upraveného koryta korytem přírodě blízkého rázu. Povodňová destrukce nevhodného opevnění přinejmenším odstraňuje obtíže, které by jinak byly spojeny s jeho účetní likvidací.

14

3.1.4

Technická revitalizace

Revitalizace by neměly být vnímány jenom v užším, biologickém smyslu jako znovuoživení, byť to je jejich významnou součástí. Revitalizacemi v širším smyslu se rozumějí takové zásahy, které se snaží posílit přírodní a krajinné hodnoty a současně příznivé vodohospodářské funkce vodního prostředí. Tato jednota přínosů se mimo jiné promítá v pevné přesvědčení, že v oblasti revitalizací mají biolog, krajinář a vodohospodář hledat společný postup.

Nejdůležitější efekty, které mohou přinášet revitalizace: •

Zadržování vody v krajině. Kompenzace ochuzování malého vodního oběhu.

•

Vyrovnávání odtokových poměrů. Nejdůležitější je zadržení vody ve zvodnělém půdním a zeminovém prostředí, v nivách, v mokřadech a v korytech vodních toků. Tyto prvky zadržují vodu ze srážek a vytvářejí podmínky pro její pomalý odtok. Doplňkový význam má zadržení vody v nádržích, které z hlediska odtokových poměrů představují spíše pasivní zásobu.

•

Tlumení průběhu velkých vod, a to zejména podporou rozlivu v nivách, zpomalením postupu povodňových vln a využitím retenčních objemů.

•

Obnova a zkvalitňování vodních, mokřadních a na ně navazujících biotopů s výskytem mnoha vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

•

Zlepšování kvality vody - podpora procesů samočištění.

V oboru technických revitalizací vodního prostředí se vyskytují zejména tyto úlohy: •

Obnova přirozenějšího charakteru koryt vodních toků a jejich niv. Obnova tlumivého povodňového rozlivu v nivách.

•

Obnova či vytváření tůní a mokřadů.

•

Obnova starých říčních ramen a tůní. Podpora přirozených forem povodňové retence.

•

Revitalizace nevhodně odvodněných ploch, opatření pro podporu vsakování vody a tvorby zásob podzemní vody, rehabilitace pramenišť.

•

Revitalizační obnova, rekonstrukce nebo výstavba malých vodních nádrží.

15

3.1.5

Jiné pohledy na totéž

Další zajímavý úhel pohledu na revitalizace nám poskytuje KRÁLOVÁ (2001), která vymezila dva způsoby, jimiž lze revitalizace toků provádět: a) Pasivní způsob - Vodní tok se ponechá přirozené obnově a omezí se rušivé vlivy. b) Speciální revitalizační opatření

Pokud by se toto rozdělení aplikovalo na dříve zmíněné rozlišení 4 různých typů procesů směřujících k obnově přirozeného rázu vodního prostředí (JUST a kol., 2005), tak pod pasivní způsob by byla zařazena dlouhodobá samovolná renaturace, postupná renaturace korekční údržbou a renaturace povodněmi, a pod speciální revitalizační opatření by spadala technická revitalizace. Je tedy zřejmé, že tito autoři pohlíží na problematiku revitalizací ve stejném duchu, i když k ní přistupují pomocí různých dělení a za použití odlišných výrazů.

Ani autoři ostatních publikací věnujících se problematice revitalizací nevyčleňují zvlášť pojem renaturace, tak jako to udělali JUST a kol. (2005), ale i oni si plně uvědomují, že v případě revitalizace se jedná o nastartování samovolné renaturace pomocí řízeného lidského vodohospodářského zásahu. Za všechny ostatní bude použito objasnění pojmu revitalizace tak, jak jej vyložil KENDER (2000).

KENDER (2000) zdůrazňuje, že revitalizaci je nutné chápat jako celý soubor opatření více nebo méně technicistního charakteru, s menší nebo větší mírou stavebního, resp. antropogenního zásahu. Na počátku veškerých revitalizačních snah je nutné si však uvědomit, že pokud má být revitalizační zásah úspěšný, tak musí být proveden citlivě a s ohledem na lokální ekologické podmínky. Rovněž tak je nutno mít na zřeteli, že je vhodné, aby valná část „revitalizační práce“ byla ponechána na působení přírodních sil a procesů, které za nás (a mnohdy lépe) vykonají požadované aktivity. Z toho plyne, že projektant musí dobře rozumět přírodním (resp. korytotvorným) procesům a nejen to. Musí svým projektem, který vyústí v následnou realizaci, umět „nastartovat“ aktivity, vedoucí k cílům revitalizace. Proto musí projektant v úzké spolupráci s odborníky přírodovědeckého zaměření co nejvíce využívat přírodní síly a procesy a nezasahovat do nich neuváženě a necitlivě.

16

Samozřejmě, kde to situace vyžaduje (např. v intravilánech sídelních útvarů nebo v lokalitách se soustředěnou obytnou zástavbou), je nezbytně nutné chránit lidské životy a majetky. Je rovněž zřejmé, že leckdy to není ani jinak možné, než za cenu technických přírodě vzdálených opatření, které však v každém případě mají za následek zmenšení průtočné kapacity koryta. Ale na druhou stranu je nutné, aby v lokalitách, kde je to možné a z hlediska potřeby zadržení vody účelné (např. v horských oblastech), byly voleny takové opatření a zásahy, které budou retenci vody zvyšovat, nebudou urychlovat její bezúčelný odtok do nižších poloh a celkově přispějí ke zlepšení vláhové bilance konkrétních ekosystémů a celých oblastí.

Ani jiný autor - ŠLEZINGR (2005) - sice nepoužil přímo slovo renaturace, ale i z jeho vysvětlení, co revitalizační zásahy znamenají, je patrné, že chápe revitalizaci jako druh úpravy vodního toku, který je s renaturací spojen. ŠLEZINGR (2005) spatřuje rozhodující hledisko pro všechny revitalizační zásahy v ekobiologických metodách. Říká, že je důležité hledět na revitalizační zásahy jako na každou jinou úpravu toku, neboť neexistuje žádná dělící čára mezi úpravou toku a revitalizací. Úprava toku musí být navržena a provedena tak, aby následný revitalizační zásah nebyl nutný, musí život v toku a mimo tok nejen umožňovat ale i podporovat. Revitalizace je pouze určitým specifickým druhem úpravy a cílem obnovit život v toku a mimo tok, tzn. obnovit životní podmínky pro biotopy. Při dodržení všech zásad pro navrhování úprav toků ekobiologickými metodami jsou dodrženy v podstatě i zásady pro revitalizace. Pozornost při ekobiologických úpravách je věnována především: •

interakci mezi vodním tokem a jeho okolním územím,

•

vhodnému způsobu řešení zamezení rozlivu toků s ochrannými hrázemi a bez ochranných hrází,

•

vhodnému

opevnění

koryt

(vhodné

jsou

druhy

biotechnických,

biologickovegetačních způsobů opevnění), •

vytváření životních podmínek pro život v toku a podél toku včetně zajištění, obnovení základních funkcí břehových porostů,

•

záchranným pásmům vodních toků proti smyvům,

•

zásadním otázkám revitalizace vodních toků.

17

3.1.6

Cíl revitalizace

Cílem revitalizačních úprav vodních toků je odstranit nebo zmírnit negativní důsledky úprav vodních toků na ekosystémy, obnovit nebo zlepšit jejich ekologickou funkci v krajině se zohledněním účelových funkcí vodního toku. Ekologický význam vodního toku určují především následující funkce: •

biologická - spočívá ve vytváření podmínek (stanovišť) pro existenci fytocenóz a zoocenóz v toku a nivě a začleňuje vodní tok do systému ekologické stability.

•

hydrologická - dána jeho přirozenou transportní funkcí pro odtok vody a pro látkové toky v povodí, a je závislá na vývoji koryta, jeho stabilitě, fyzikálně zeměpisných a geometrických charakteristikách povodí, vývoji hydrografické sítě, na charakteru vegetačních doprovodů, geologických a hydrogeologických podmínkách.

•

hygienická - dána podmínkami pro rozvoj samočisticích procesů v toku a pro omezení transportu nevhodných a znečisťujících látek do toku.

•

hydrogeologická - spočívá v přirozené odvodňovací a infiltrační funkci toku pro hydrogeologickou strukturu a údolní nivu.

•

krajinotvorná - začleňuje tok do přirozeného základu kostry ekologické stability a je dána přirozenou funkcí biokoridoru vodního biotopu a příbřežní zóny v územním systému ekologické stability.

•

estetická - založena na rozčlenění území tokem a jeho vegetačními doprovody, závislá na jejich půdorysné a výškové členitosti, druhové a věkové rozmanitosti, na začlenění vodních děl a objektů na toku a podél toku do krajiny, a na souladu trasy toku s utvářením terénu.

•

rekreační - zahrnující využití toku pro sportovní rybářství, myslivost, rekreaci a turistiku (EHRLICH a kol., 2003).

3.2

Mokřad a tůň versus malá vodní nádrž Vzhledem ke skutečnosti, že všechny tři tyto formy stojatých vod byly během

revitalizace na mém zájmovém území zrealizovány, bude více než vhodné nejen podívat se podrobněji na vzájemné rozlišení těchto forem, ale také zde uvést a zdůraznit, jakými svými přednostmi a kladným ovlivňováním okolního prostředí mohou tyto formy přispět k celkovému efektu provedené revitalizace.

18

Jako mokřad se označuje území, v němž hladina vody vystupuje k terénu a nad terén, aniž by vytvářela větší volnou vodní plochu s hloubkou vody přes 0,6 m, kterou bychom označili jako jezero nebo nádrž. Jde o velmi členité přechodové prostředí s nejednoznačnou hranicí mezi vodou a souší, které vyniká pestrostí a bohatostí různých forem života. Hlavními prostředími mokřadu jsou zátopa o hloubce od 0 do cca 0,6 m, příznivá pro kořenící vodní rostliny, a podmáčené území s hloubkou hladiny podzemní vody do cca 0,2 m, příhodnou pro mokřadní rostliny. Tato základní prostředí mohou být členitě kombinována s výše vystupující souší i s hlubší vodou (JUST a kol., 2003).

Tůně jsou terénní prohlubně zaplněné vodou. Jejich přirozenou předlohou jsou tůně v korytech běžných přírodních toků, zbytky starých postranních ramen a povodněmi vytvořené izolované prohlubně v nivách. Od malých vodních nádrží se liší zejména tím, že nejsou vypustitelné a nejsou vytvořeny vzdouvacím účinkem hráze, případně jejich ohrázování není vysoké a má spíše doprovodný charakter (JUST a kol., 2003).

Malé vodní nádrže, z nichž nejběžnější jsou rybníky, mají hráz, spodní výpust a bezpečnostní přeliv. Podle ČSN 75 2410 (Malé vodní nádrže) jde o nádrže, jejichž objem po hladinu ovladatelného prostoru nepřesahuje 2 miliony m3 a největší hloubka nepřesahuje 9 m. Malé vodní nádrže, budované v rámci revitalizací, jsou označovány jako revitalizační nádrže. Pojem rybníky se na tomto místě nepoužívá, neboť revitalizační nádrže nejsou prioritně určeny pro chov ryb.

3.2.1

Proč je mokřad top mezi biotopy

Přednosti, ale také zranitelnost mokřadní formy shrnuje KENDER (2000): „Přirozený mokřad nebo prameniště, které bez překážek komunikují s vodní složkou, ať už s rybníkem, potokem, nebo plytkou depresí s tůněmi bez odtoku, se řadí k druhově pestrým ekosystémům s vysokou frekvencí výskytu kriticky ohrožených nebo endemických druhů rostlin a živočichů. Jsou to však ekosystémy velmi specializované, a to znamená, že i velmi zranitelné. Prakticky každý nepříznivý zásah v jejich nejbližším okolí, který způsobí nepravidelné kolísání vodní hladiny, pokles hladiny povrchové nebo spodní vody, příliš dlouhé, nebo naopak nedostatečné periody sucha, mohou způsobit narušení nebo dokonce zánik mokřadu se všemi jeho specifickými funkcemi.“ 19

Ano – mokřad je a vždy byl jako biotop velmi zranitelný. Ale dříve bohužel nikdo nekladl existenci mokřadů patřičnou důležitost a současně s tím, jak se zvyšovala intenzita zemědělské činnosti, ztrácely se prameniště i mokřady. Soustavné odvodňování odvedlo vodu z plochy do napřímených koryt drobných vodotečí a melioračních kanálů a urychlilo tak její odtok z území. Úbytek mokřadních biotopů znamenal potom silné omezení nebo ztrátu životního prostoru pro mnoho živočišných a rostlinných druhů, striktně vázaných na mokřadní prostředí. Tento trend však není jen lokální záležitostí, mokřadní biotopy jsou ohroženy ve většině světa. To vedlo mj. i k vzniku kategorie mokřadů mezinárodního významu, které jsou chráněny Ramsarskou úmluvou.

3.2.2

Ramsarská úmluva

Ramsarská úmluva je smlouva, která byla uzavřena 2. února roku 1971 v Ramsaru v Íránu. Na plnění závazků z ní plynoucích pro Českou republiku (přistoupila 1. ledna 1993) dohlíží Český ramsarský výbor, který je koordinačním a poradním orgánem Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“). Úmluva slouží k ochraně mokřadů, které jsou mezinárodně významné. Mokřadům, kterých se týká, se říká ramsarské. Za takové se v současnosti označuje 1801 mokřadů s celkovou rozlohou okolo 1 630 000 km². Nejvíce, totiž 166, jich je ve Spojeném království. Státem s největší celkovou rozlohou ramsarských mokřadů je Kanada, kde mají dohromady 130 000 km², přičemž skoro polovinu tvoří Záliv královny Maud s rozlohou 62 800 km² (cs.wikipedia.org).

Ramsarská úmluva je první celosvětová mezivládní úmluva na ochranu a moudré využívání přírodních zdrojů. Jedná se tak o jedinou úmluvu, chránící určitý typ biotopu. Úmluva ukládá členským zemím vyhlásit na svém území minimálně jeden mokřad mezinárodního významu, který svými přírodními hodnotami odpovídá schváleným kritériím, a zařadit ho do seznamu mokřadů mezinárodního významu. Stát se tím rovněž zavazuje, že zapsaným mokřadům věnuje zvýšenou péči a ochranu. Česká republika se může pochlubit již dvanácti mokřady zapsanými na Seznamu úmluvy (do roku 2006 včetně). Celková rozloha těchto lokalit je 54 656 ha. Ochrana lokalit je zajištěna formou národního parku, chráněných krajinných oblastí (dále jen „CHKO“) nebo národních přírodních rezervací. Většina mokřadních lokalit na území CHKO je navíc chráněna statutem rezervací. 20

Mokřady se v této Úmluvě rozumí území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými nebo umělými, trvalými nebo dočasnými, stojatými i tekoucími, sladkými, brakickými nebo slanými, včetně území s mořskou vodou; jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje 6 metrů (www.ochranaprirody.cz).

Definice mokřadu ve smyslu této mezinárodní úmluvy je poměrně volná a odráží tak mimo jiné i jistou terminologickou a věcnou obtížnost námětu, protože mokřady jsou velmi různorodá a dynamicky se vyvíjející území, jejichž hranice jsou navíc často velmi těžko určitelné. Ani velmi obecný charakter definice však nemění nic na skutečnosti, že to byly právě mokřady, kterým se jako prvním ve skupině biotopů dostalo Ramsarskou konvencí významné mezinárodní ochrany. Bylo tím vyjádřeno uznání jejich významu jako snad vůbec nejproduktivnějšího biotopu na světě. Na této mimořádné primární produkci závisí existence obrovského počtu druhů živočichů i rostlin. Vzájemné mnohonásobně provázané vztahy abiotických a biotických charakteristik mokřadů jim umožní plnit řadu funkcí důležitých pro existenci člověka v krajině (KENDER, 2000).

3.2.3

Jak vypadá tůň a jaké má funkce

Jak již bylo uvedeno, tůně jsou terénní prohlubně zaplněné vodou. Více se o nich zmiňují JUST a kol. (2003): „Základní metodou jejich budování je hloubení. Nejmenší tůně mohou mít v hladině pouze několik čtverečných metrů, velké tůně se mohou rovnat malým vodním nádržím. Funkčně k tůním patří i zavodněné těžební jámy a retenční prostory, hloubené v nivách v rámci revitalizačních protipovodňových opatření. Velikost těchto objektů je omezena jen místními podmínkami. Oproti stejně velkým malým vodním nádržím by tůně měly mít významně menší pořizovací náklady.

Hlavní funkce tůní: •

Prostředí pro rostliny a živočichy, například pro chráněné obojživelníky. Tato funkce je oproti malým vodním nádržím podpořena tím, že tůně zpravidla neslouží chovu ryb. Některé drobné druhy se v nich však mohou přirozeně vyskytovat (např. slunka obecná, karas obecný nebo lín obecný, v tůních průtočných nebo spojených s tokem také střevle potoční).

•

Podpora retenční kapacity území. 21

•

Vzhledové obohacení prostředí.

Korytní tůně, protékané drobným vodním tokem, mají navíc tyto funkce: •

Zvětšení aktuálního množství vody v korytě a rozšíření jeho aktivního povrchu. Ovlivňuje obecné ekologické charakteristiky koryta a intenzitu samočištění.

•

Prostor pro zachycování usazenin. Vhodně provedená tůň v korytě nad revitalizační nádrží může omezovat její zanášení splaveninami. Tůň na konci revitalizovaného úseku koryta může za výstavby a v období po jejím dokončení, kdy se dílo ve větší míře dotváří, chránit níže položené části toku před nadměrnými přísuny splavenin.

•

Funkce stabilizujícího vývaru pod stupněm, skluzem nebo obecně proudovým úsekem, vedlejším přítokem (soutoková tůň) nebo pod bezpečnostním přelivem a spodní výpustí nádrže.

•

Tlumení vymílacích účinků proudu v korytě.

Z hlediska revitalizace jsou sledovanými parametry zejména plocha tůně, plocha mělkovodní části tůně o hloubce do 0,6 m, délka a členitost břehové čáry, objem vody v tůni a velikost okolní plochy terénu, která je blízkostí tůně zamokřena a vytváří její přírodní obvod. Někteří technici nemají k tůním důvěru, neboť „tůně nelze vypustit a jejich obsah zahnívá". Smyslem revitalizací není hloubit někomu bezprostředně za stavením líhniště komárů, avšak existence vodou zaplněných prohlubní je v krajině přirozená a doplňuje škálu biotopů o zvláště bohaté prvky. Přirozené je rovněž to, že v tůních probíhají rozličné procesy, transformující látky, které do nich vstupují, a jejich produkty dílem v různém skupenství vystupují ven, dílem se v tůních ukládají. Pokud je tůň přirozenou měrou zatěžována minerálními a organickými látkami, probíhající procesy vytvářejí přirozené prostředí tůňového biotopu. Poměrně rychlé zazemňování tůní je rovněž přirozeným faktem a z hlediska revitalizací může být vnímáno jako daň z malých pořizovacích nákladů tůní. Občas také slyšíme výrok v tom smyslu, že „z tůní nemůže odtékat voda", a má to být rozuměno jako jejich nevýhoda. Mluvčí takto zpravidla projevuje nedůvěru k tůni, která nemá technicky stabilizovaný odtok a vytvořené odtokové koryto, a voda z ní přetéká volně po terénu. Pochybnosti je třeba v takovém případě prověřovat otázkou, zda toto uspořádání něčemu vadí. Zmokření terénu v okolí tůně může být naopak vítanou součástí revitalizačního efektu.“

22

3.2.4

Hlavní typy tůní

JUST a kol. (2003) také pečlivě vymezili hlavní typy tůní následovně: •

Mikrotůně v korytě drobného toku - běžná rozšíření a prohloubení koryta, která se pravidelně střídají s proudovými úseky. Jejich přirozené místo je v nárazových stranách oblouků, kde tlumí vymílací účinky příčného proudění. Samozřejmě podléhají rychlým změnám.

•

Protékané tůně, vytvořené rozšířením koryta nebo rozlitím vody do plochy. Přítok vody může být čelní nebo tečný. Pokud hodláme usazovací funkci tůně tohoto typu udržovat, je třeba pamatovat na přístup vyklízecích strojů přímo do tůně nebo na její břeh.

•

Postranní tůně spojené s korytem toku. Jsou-li otevřeny proti proudu, zvětšené průtoky do nich vstupují ve větší míře, zanášejí je splaveninami a mohou si na opačné straně prorážet samostatný odtok. Poněkud trvanlivější jsou tůně otevřené po proudu. Voda z koryta nevstupuje do takové tůně čelně, tůň je méně ohrožována zanášením splaveninami a erozní činností velkých vod.

•

Postranní tůně spojené s korytem, jejichž naplnění vodou určuje vzdouvací objekt na toku. Zejména ve spojení s nespolehlivými dřevěnými stupni je toto řešení nejisté - pokud vzdouvací objekt neplní dobře svou funkci, tůň je bez vody.

•

Tůně mimo koryto toku, napájené odbočkou z koryta. Napájení je citlivým místem. Může být zajištěno stabilním odběrným objektem na potoce, pak ovšem nutno zvažovat, zda provedení a nákladnost tohoto objektu odpovídá zemní tůni.

•

Tůně mimo koryto, závislé na hladině podzemní vody. Menší závislost na vodním toku je zpravidla pro funkci a trvanlivost tůně příznivá. Hladina v tůni ovšem může kolísat spolu s nivní vodou. Voda z tůně může volně přetékat plošně po terénu nebo drobným zemním korýtkem.

•

Tůně mimo koryto, napájené drobným přítokem, například vodami z přerušené drenáže. Pokud má být hladina vody v tůni na úrovni terénu, voda z ní může odtékat po povrchu. Toto řešení je vhodné, neboť se takto vytváří nejširší a nejbohatší zóna zmokření, tůň se stává součástí mokřadu. Pokud je z nějakého důvodu třeba udržovat hladinu vody níže, stačí pro odtok vody vyhloubit prosté zemní korýtko.

•

Revitalizované zavodněné jámy po mělké povrchové těžbě. Jejich revitalizace může spočívat v odstranění nepořádku, sklopení svahů do příznivě mírných sklonů a založení obvodové vegetace.

23

•

Částečně zavodněné sníženiny v nivách, hloubené za účelem vytvoření biotopů a současně povodňových retenčních prostorů. Může se jednat o více-hektarové plochy.

3.2.5

Vybudování a údržba tůně

Obecným požadavkem při budování tůní je vytváření mírných sklonů svahů, a to kvůli stabilitě břehů, rozvinutí pobřežní a mělkovodní zóny a bezpečnosti osob a zvířat, které by mohly do tůní náhodně padnout. Svahy tůní v přirozeně stabilních sklonech není třeba, s výjimkou nárazových břehů u korytních tůní, zvlášť opevňovat. Zbytečné opevňování velkými lomovými kameny nebo dokonce laťovými plůtky omezuje rozvoj mělkovodního a břehového pásma, zhoršuje komunikaci mezi tůní a okolím, kazí vzhled tůně a výrazně zvětšuje náklady. Mírně sklonité, přirozeně stabilní břehy tůní nevyžadují opevnění. Díky tomu mohou být tůně budovány lacino. To je nezbytné vzhledem k jejich omezené životnosti. Tůň v korytě se zanese splaveninami třeba za jedinou sezonu, ne-li během jediného přívalu, boční tůně zase rychle zarůstají a zapadávají listím atp. Tomu přiměřená musí být jednoduchost a úspornost provádění. Zpravidla nejlépe působí tůně, v nichž je hladina vody vystavena prakticky v úrovni okolního terénu. Zeminu vytěženou z tůně není přípustné uložit do břehů nebo do bezprostředního okolí tak, aby došlo ke znehodnocení povrchu, k oddělení tůně od okolních ploch, ke zhoršení estetického vjemu a k vytvoření podmínek pro růst buřeně. I v případě tůně mimo koryto vodního toku se mohou břehy a dno zarůstáním a zanášením zazemňovat až o několik decimetrů za rok. Proto je v zájmu životnosti hloubit spíše větší tůně - za slušně velkou lze pokládat tůň, v níž hloubka dosahuje 1 metru a šířka činí alespoň 5 metrů. Menší „oka" vydrží jen několik sezón. Při navrhování tůní je třeba dobře zvážit biologické aspekty, a to vždy v kontextu konkrétního území. Zejména z botanického hlediska je nutné zvážit, zda předchozí biotopy nebyly hodnotnější (např. vlhká vstavačová louka) než nově navrhovaná tůň, a podle toho rozhodnout, zda je vybudování tůně vůbec prospěšné a přípustné. Pro některé vzácné živočichy (např. žábronohé korýše) jsou vhodné tůně bez výskytu ryb. Propojení stávající tůně (slepého ramene) s vodním tokem může naopak těmto organizmům spíše uškodit. Vybudování tůní by také nemělo ztěžovat obhospodařování pozemků, například komplikovat průjezd techniky, která má sekat a hrabat louku. Je třeba také zvážit potenciální riziko, že se v neobhospodařovaných lemech začnou šířit 24

agresivní druhy (např. třtina křovištní), a tomu přizpůsobit umístění tůní (JUST a kol., 2003). . 3.2.6

Proč je malá vodní nádrž důležitá a v čem nám pomůže

Vhodně začleněné vodní nádrže mají velký podíl na tvorbě krajiny, jsou její důležitou součástí. Převážná část nádrží je víceúčelových, plní dominantní a někdy vedlejší funkce a tvoří v krajině významný prvek řízení průtoku a využívání vody (TLAPÁK, HERYNEK, 2002).

Malé vodní nádrže mohou mít z hlediska revitalizace řadu příznivých funkcí, které vyjmenovávají JUST a kol. (2003): •

Zásoba vody v krajině, zvětšení množství vody v pevninském malém oběhu.

•

Lokální dotace zásob podzemní vody.

•

Příznivé ovlivňování průběhu velkých vod.

•

Příznivý vliv na kvalitu vody.

•

Prostředí pro vodní, mokřadní a pobřežní druhy rostlin a živočichů, ekologicky stabilní prvek krajiny.

•

Vytvoření obvodového lemu nádrže a navazujícího přírodního území. Pro tyto funkce lze pokládat některé malé vodní nádrže za revitalizační objekty.

Ovšem tyto příznivé funkce se neuplatňují automaticky a v plné míře u jakýchkoliv malých vodních nádrží. Aby bylo možné hovořit o revitalizačních nádržích, musejí být pro jejich uplatnění vytvořeny podmínky stavební koncepcí, konstrukčním provedením i způsobem obhospodařování. Při úvahách, zda v tom kterém místě postavit nádrž, nebo s územím nakládat jinak, hrají velkou roli také náklady. Obecně jsou nádrže velmi nákladné. Hektar malé vodní nádrže stojí v pořizovacích nákladech orientačně tři miliony korun.

3.2.7

K některým funkcím revitalizačních nádrží

Nad důležitými funkcemi revitalizačních nádrží se zamýšlejí JUST a kol. (2003).

3.2.7.1 Podíl na zadržování vody v krajině Zadržování vody bývá pokládáno za nejdůležitější funkci nádrží. Tato funkce však má svoje omezení a nelze ji absolutizovat. Dobře postavená nádrž je těsná a dnem,

25

břehy a hrází propouští vodu jen v malé míře. Potom ovšem představuje nádrž z hlediska níže ležícího povodí jenom pasivní zásobu vody. Zlepšovací vypouštění vody za přísušků se sice občas uvádí ve zdůvodněních revitalizačních efektů, jeho provádění v praxi je však iluzorní. Hlavní význam zadržení vody v nádržích pak zřejmě spočívá v odpařování, přispívajícím ke stabilizaci malého vodního oběhu (pevninský cyklus výpar - srážky). Z tohoto hlediska je voda v malých nádržích podstatně pasivnější složkou hydrologické bilance než zásoba podzemní vody ve zvodnělém zeminovém prostředí a v mokřadech. Zvodnělé zeminy a mokřady oproti nádržím disponují houbovým efektem - nasát a pak zvolna vypouštět.

3.2.7.2 Provádění velkých vod Nádrž tlumí průběh velké vody tím, že část jejího objemu zadržuje ve svém retenčním prostoru. Na ten musí být pamatováno při projektování i později při schvalování manipulačního řádu. Retenční prostor tvoří rozdíl mezi kótami provozní a maximální hladiny a má část ovladatelnou (po hranu bezpečnostního přelivu) a neovladatelnou (od hrany bezp. přelivu po maximální hladinu). Mezi vstupem povodňové vlny do nádrže a náběhem kapacitního odtoku bezpečnostním přelivem vzniká časové zpoždění. Část objemu povodňové vlny se v nádrži přechodně zadržuje. Zaplněný prostor nádrže pak vytváří velký průtočný profil, kterým povodňový průtok postupuje pomaleji než nezahrazeným údolím. Celkově se působení nádrže projevuje zploštěním povodňové vlny. Výpočet transformace povodňové vlny nádrží patří ke standardním hydraulickým úlohám a měl by být doložen ve všech případech, kdy se tlumení velkých vod uvádí mezi očekávanými významnými efekty nádrže. Významnost tohoto efektu se posuzuje na základě odhadu vlivu na povodňové škody. V případě nádrží, jejichž velikost nepřesahuje jednotky hektarů, však bývá retenční schopnost malá až zanedbatelná.

3.2.7.3 Vliv na kvalitu vody Vliv na kvalitu protékající vody je jedním z kritérií hodnocení přínosu malých vodních nádrží. Nádrže budované v rámci revitalizací nejsou ve vodoprávním smyslu zařízeními k čištění odpadních vod, pro posuzování jejich vlivu na kvalitu vody však poslouží parametry užívané v čistírenské technologii. Pokud nádrž poskytuje aktuálnímu průtoku vody skutečné zdržení několik minut až několik desítek minut, je funkčně na úrovni lapače písku a nelze vyloučit, že tento průtok uvede do pohybu 26

jemnější bahenní usazeniny. Pro funkci na úrovni čistírenské usazovací nádrže, zachycující snadno usaditelné jemné částice (organické kaly a hlinité částice), je nezbytná skutečná doba zdržení nejméně několik hodin. Pro účinné biologické odstraňování silného organického znečištění na úrovni stabilizační nádrže se vyžaduje skutečná doba zdržení nejméně 5 dnů. Při této době zdržení již také dochází k částečnému zachycení hůře usaditelných jílových částic a nastupuje efekt výrazného zachycení fosforu, který je právě na jílové částice do značné míry vázán. Nádrže s dlouhou dobou sedimentace jsou schopny zachycovat fosfor účinněji než běžné mechanicko - biologické čistírny odpadních vod, nevybavené technologií chemického srážení fosforu. Zvláštností nádrží s čisticí nebo dočišťovací funkcí je silná produkce druhotného organického znečištění. V nádrži zásobené minerálními živinami se ve vegetačním období rozvíjí fytoplankton a vzápětí zooplankton. Jejich přítomnost v odtoku z nádrže může vést k větším hodnotám některých ukazatelů znečištění. Ovšem tyto stavy jsou provázeny mimořádně velkými koncentracemi volného kyslíku ve vodě. Ve skutečnosti se nejedná o záporné účinky čištění, nýbrž o pokročilejší stupeň zapojování znečištění do přirozeného oběhu živin, který odpovídá vyššímu - třetímu - procesnímu stupni v čistírnách odpadních vod. Obecně lze říci, že z hlediska zlepšování kvality vody jsou zvláště přínosné malé vodní nádrže na drobných tocích pod obcemi nebo pod delšími samočistícími úseky drobných toků, kde zachycují produkty procesů odstraňování znečištění. Velké vody mohou látky zachycené v nádržích remobilizovat, ale k tomu zpravidla dochází až v situacích, kdy je místní síť vodních toků již beztak enormně znečištěna plošnými smyvy.

3.2.7.4 Biotop vodních a mokřadních druhů rostlin a živočichů Kromě výše uvedených plní revitalizační nádrže také biologickou funkci, protože se stávají biotopy vodních a mokřadních druhů a společenstev rostlin a živočichů. Ve většině případů je možné se spokojit s tímto tvrzením, tedy s podporou všech potenciálně se vyskytujících taxonů, samozřejmě pouze původních. Výjimečně je však vhodné zaměřit se na konkrétní druh nebo společenstvo, které bude preferováno. Většinou se jedná o nejvzácnější fenomény naší přírody. Potom je nutné i nejmenší detaily stavby přizpůsobit jejich stanovištním požadavkům při dodržení všech technických náležitostí. Ještě důležitější je však následný management takové lokality. 27

Vegetační doprovod

3.3

Vegetační doprovod vodních toků a nádrží je jedním ze stavebních kamenů územních systémů ekologické stability (ÚSES). Je součástí ekologicky vyvážené krajiny, jednou z forem rozptýlené zeleně rostoucí mimo ucelené lesní komplexy. Je tvořen dřevinami i bylinami rostoucími podél vodních toků (VRÁNA, 2004). Podobně o vegetačním doprovodu vodních toků píší i ŠLEZINGR, ÚRADNÍČEK (2002), navíc zdůrazňují, že vegetační doprovod je v interakci s vlastní vodním tokem, a tím představuje právě základní jednotku spolupodílející se na zajištění co nejvyšší ekologické stability území. Vodní tok a jeho nejbližší okolí představuje důležitý biokoridor, migrační cestu mezi biocentry. V rámci návrhů revitalizace říčních systémů, ale i návrhů nově prováděných úprav vodních toků je problematika posouzení současného stavu porostů, návrhů jeho obnovy, dosadeb, zavázání provedených úprav do krajiny, problematikou vysoce aktuální.

3.3.1

Význam břehových porostů

Kladný vliv mají břehové porosty na stabilizaci břehů, na zastínění dna břehů, na omezení zarůstání průtočného profilu vodní flórou, na snížení výparu z vodní hladiny, na zvýšení stupně drsnosti břehů a snížení průtočné rychlosti a na zvýšení samočistící schopnosti toku. Také mají břehové porosty biologický význam pro chov ryb a vodní faunu, pro ptactvo a zvěř v okolí toku, plní estetickou a krajinotvornou funkci, snižují účinek větrů, prašnost, hluk, chrání tok a nádrž před splachy půdy a hnojiv, poskytují dřevní hmotu a mají rekreační význam. Břehové porosty mají funkci interakčního prvku, a to hlavně v zemědělské krajině. Za interakční prvky se považují části segmentů nebo fragmentů živé přírody, které se vyznačují větší druhovou rozmanitostí než okolní zemědělské kultury a jsou člověkem méně narušované. Mají větší schopnost autoregulace a působí stabilizačně na okolní agrobiocenózy. V územních systémech ekologické stability jsou interakční prvky v zemědělské krajině základními prvky (ŠLEZINGR, 2005).

3.3.2

Zakládání travino-bylinných porostů

V rámci revitalizačních projektů vzniká občas potřeba ozelenění obnažené půdy travino-bylinnou vegetací. Způsob řešení je třeba volit podle účelu, který může být

28

rozdílný - např. stabilizace břehů zemních koryt nebo vytvoření druhově bohatého lučního porostu. Obecně bývá osévání ploch při revitalizacích problémové. Výsledky výsevů obchodně dodávaných směsí jsou často pochybné. Na první pohled poněkud paradoxně nebývá z pohledu ochrany přírody optimální používání obchodních tzv. druhově bohatých, květnatých směsí. Tyto směsi je možné zakoupit, avšak za několikanásobně větší cenu než běžnou travní směs. Toto osivo je vytvořeno ze semen populací ze vzdálených území, a proto hrozí riziko tzv. „genetické eroze", způsobené zavlečením cizorodého genetického materiálu (Výjimkou a naopak vhodným řešením mohou být tzv. regionální směsi, které se však produkují zatím pouze ojediněle, např. v CHKO Bílé Karpaty.). Tato problematika je tedy do jisté míry obdobná jako v lesnictví, kde se důrazně dbá na genetický původ semene a sazenic dřevin. Pokud však není technicky nezbytné určitou plochu osévat, je lepší ponechat ji přirozené sukcesi (zarůstání), kdy se na ploše během několika vegetačních sezón ustálí společenstvo stanovištně nejlépe odpovídajících druhů (JUST a kol., 2003). Založení travních pásů v minimální šíři 10 m na každém břehu je nezbytnou podmínkou úspěšné revitalizace potočního koryta. Při zakládání pásu je nutno dbát na jeho následnou údržbu. Z hlediska redukce živin je nutno pás sklízet a není žádoucí vytvořit v krajině pás nitrofilní buřeně, která zcela jistě vznikne, jednalo-li se v minulosti o dobře hnojenou ornou půdu. Je-li navržený pás příliš úzký, jednak s největší pravděpodobností nebude farmáři udržován, a jednak, pokud navazuje na ornou půdu, postupně přioráváním zanikne. Není-li možno travní pásy podél revitalizované vodoteče navrhnout a udržovat, stojí za zvážení, zda tok vůbec revitalizovat (VRÁNA, 2004).

3.3.3

Výsadba dřevinných porostů

Aby břehové porosty plnily zdárně svou funkci, je vhodné provést souvislou výsadbu, případně výsadbu větších skupin. Na konkávním břehu, v příliš zakřivených obloucích, je doporučována vzdálenost mezi jednotlivými dřevinami 1,3 až 1,7 m, u oblouků s malou křivostí 2 m. V přímých úsecích je vhodná vzdálenost 2 m i více, dle místních podmínek. V případě návrhu pouze keřových porostů je vhodná skupinová výsadba těchto dřevin, a to střídavě po obou stranách toku (nikoliv souvislý pás po obou stranách).

29

Za břehovými hranami umísťujeme dřeviny doprovodného porostu, stromy i keře, v pásu, jehož šířka odpovídá možnostem dané lokality. Zajišťujeme prostorově i druhově členitý doprovodný porost, ve více řadách a patrech, který je z ekologického hlediska optimální. Základem doprovodného porostu by měly být stromy dosahující výšky 20 a více metrů. Větší mezery mezi vzrostlými skupinami stromů je vhodné prokládat solitéry nebo menšími skupinkami nižších stromů a keřů (ŠLEZINGR, ÚRADNÍČEK, 2002). Samozřejmostí by měla být následná péče o výsadby. EHRLICH a kol. (1996) doporučují pro většinu území tyto základní dřeviny: olše lepkavá a olše šedá, jasan ztepilý, javor klen a javor mléč, vrba bílá a vrba křehká. Doplňující dřevinou je zejména lípa malolistá, habr obecný, javor babyka, dub zimní a dub letní, střemcha hroznovitá a třešeň ptačí. V doprovodných porostech zakládaných mimo koryto vodního toku je možné do druhové skladby zařadit jeřáb, břízu, hloh a jehličnaté dřeviny - zejména borovici lesní a borovici černou, smrk ztepilý a modřín evropský. V oblastech s exhalacemi je vhodnou dřevinou v příměsi borovice blatka. Z ekologického hlediska má velký význam keřové patro doprovodných porostů. Mezi nejvýznamnější keře patří brslen evropský, kalina planá, líska obecná, krušina o1šová, řešetlák počistivý, ptačí zob obecný, zimolez černý a svída krvavá. V zóně rákosin vodních nádrží je podle ŠLEZINGRA, ÚRADNÍČKA (2002) používán například rákos obecný, chrastice rákosovitá, puškvorec obecný, šmel okoličnatý aj. Jejich význam jako opevňovacího prvku tkví ve zmenšování energie vln a zajišťováním stability svahu pod hladinou. Vegetační doprovod tůní lze založit nejlépe výsadbou vrbových řízků v hustých skupinách. Pro život obojživelníků atp. však je vhodné, aby hladina tůně byla alespoň částečně osluněná. Proto se jižní okraje tůní neosazují nebo se osazují jenom nesouvisle (JUST a kol., 2003).

Kde žádat o dotace na revitalizační zásahy

3.4 3.4.1

Program revitalizace říčních systémů ČR

Následující informace o Programu revitalizace říčních systémů České republiky (dále jen „PRŘS“) byly převzaty z webových stránek Ministerstva životního prostředí.

30

Říční systém je definován jako krajinný ekosystém vymezený vodopisnou sítí a příslušnou plochou povodí. Program revitalizace říčních systémů byl přijat na základě usnesení vlády ČR č. 373 z 20. května 1992. Návrh tohoto programu byl iniciován a předložen vládě Ministerstvem životního prostředí. Vychází z podrobné analýzy současné krajiny především z hlediska hydrologie, hydrogeologie, hydrobiologie, ale i dalších oborů majících vztah ke krajinné ekologii a její aplikaci na praktickou ochranu přírody a krajiny. Cílem tohoto programu je obnova a péče o optimální vodní režim krajiny. V roce 1997 vydal odbor ochrany přírody Ministerstva životního prostředí České republiky "Směrnice o poskytování finančních prostředků v rámci Programu revitalizace říčních systémů" a dále "Metodický pokyn okresním úřadům k zabezpečení Programu revitalizace říčních systémů". "Cílem programu je podporovat a zvyšovat retenční schopnost krajiny (zvětšovat podíl drnového fondu, zpomalovat povrchový i podzemní odtok, zvyšovat infiltrační vlastnosti a retenční schopnosti půdního profilu, zachycovat vodu v rybnících, mokřadech a malých nádržích), což povede ke zvýšení okamžitého objemu vody v území. Dále je třeba napravovat negativní důsledky v minulosti nevhodně provedených pozemkových úprav, nevhodných způsobů obhospodařování půdy a velkoplošného odvodnění, obnovovat přirozené funkce vodních toků a jejich koryt včetně doprovodných porostů a ochranných pásů, odstraňovat nevhodné úpravy toků, a členitostí dna i břehů podporovat samočistící schopnost vody, stabilizovat hladiny, zajistit minimální průtoky a podmínky pro přirozené biologické oživení toku." Předmětem Programu revitalizace říčních systémů je tedy ochrana a revitalizace krajinné struktury a přírodních procesů, které dynamicky vytvářejí a obnovují přírodní ekosystémy. Na jejich vývoji jsou závislá specifická společenstva a populace kriticky ohrožených druhů. Jde například o přirozené erozní a akumulační procesy včetně splaveninového režimu v tocích, ale také třeba o ochranu ekosystémů lavinových drah apod.

3.4.2

Přechod od PRŘS k OPŽP

Informace o PRŘS zveřejňuje na svých webových stránkách také Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „AOPK ČR“). Její stránky sdělují, že v roce

31

2008 byl ukončen příjem nových žádostí o dotace z PRŘS. V současné době lze z PRŘS dokončovat rozestavěné akce. Financování akcí je závislé na objemu finančních prostředků Ministerstva životního prostředí (MŽP). Od roku 2007 byl vytvořen prostor pro shodná opatření v evropských programech a existuje tedy možnost žádat podporu na tento typ akcí z Operačního programu Životní prostředí (dále jen „OPŽP“) a Programu rozvoje venkova. Krajská střediska AOPK ČR projednávají případné změny ve financování akcí a připravují podklady pro závěrečná vyhodnocení akcí. Rozhodování o přidělení finančních prostředků je v kompetenci MŽP. AOPK ČR dlouhodobě využívala PRŘS k financování vlastních investičních akcí, ovlivňujících vodní režim, převážně na státních pozemcích ve zvláště chráněných územích.

S ohledem na skutečnost, že příjem nových žádostí o dotace z PRŘS byl tedy ukončen v roce 2008, nás samozřejmě zajímá, jestli je možné další revitalizační snahy podporovat z jiných finančních zdrojů. Této problematice se věnovalo MŽP, které na svých webových stránkách jednak hodnotí revitalizace realizované za podpory PRŘS, a jednak nabízí další cestu pro revitalizační opatření do budoucnosti: „Jedním z mála aplikovaných pozitivních řešení je ekologizace toků, kterou již přes deset let podporuje MŽP v rámci národního dotačního programu MŽP (Program revitalizace říčních systémů). Bohužel i zde se setkáváme s určitými nedostatky spojenými s realizací projektů. Revitalizační úpravy v minulosti probíhaly neprovázaně a byly dominantně určovány pouze aktivitou žadatelů o dotace, bez ohledu na aktuálnost úprav toků, návaznost na původní hydromorfologické podmínky toků a odhadu budoucího efektu takové úpravy. Z těchto důvodů tyto projekty často mívají charakter pouze krajinářských úprav. Jak na to? Abychom dosáhli dobrého stavu vod a naplnili cíle Rámcové směrnice o vodách, musíme realizovat opatření v komplexním pojetí. Především je třeba změnit hospodaření v krajině, nastartovat obnovu vodního režimu a zlepšit základní funkce vodních toků. Tyto změny nelze nastolit jinak než novým pohledem na problematiku v ochraně vod, tzn. koncepčním přístupem, který vhodně kombinuje technická a přírodě blízká opatření. MŽP, vědomo si absence tohoto přístupu, přichází s návrhem řešení, který tu doposud chyběl. Základem předkládaného řešení je podrobná analýza stavu 32

uceleného povodí a následné navržení priorit opatření jak v ploše povodí tak na samotném vodním toku. Tyto návrhy opatření musí být vypracovány tak, aby byla dlouhodobě zaručena jejich neměnnost včetně základních parametrů (tzn. platnost minimálně do roku 2027, kdy končí třetí plánovací období podle Rámcové směrnice). Která opatření máme na mysli? V ploše povodí jde především o taková opatření, která umožňují snížit vodní erozi a eliminovat zatížení vod živinami, zvýšit retenci vody v krajině a současně přitom zachovat produkční schopnosti půdy. Tato opatření souvisí s naplňováním správné zemědělské praxe. Jde o návrhy - organizačních opatření v podobě protierozního rozmísťování plodin a směru výsadby, - návrhy agrotechnických opatření v podobě managementu hospodaření na orné půdě, - návrhy biotechnických protierozních opatření v podobě protierozních mezí, průlehů, příkopů, hrázek či menších nádrží doplněných vhodnými výsadbami dřevin. Na tocích a v nivách jsou navrhována taková opatření, která zlepší podmínky pro život

vodních

organismů,

zlepší

samočistící

schopnost

toku

a

zvýší

protipovodňovou ochranu. Jde o vhodné revitalizační úpravy, které umožňují přirozenou korytotvornou činnost toků. Tyto dva základní přístupy Vám chceme podrobněji představit. Našim prvořadým cílem je to, aby oba přístupy přijali za své nejen ochránci přírody, ale také územní plánovači, správci povodí, zemědělští farmáři a další běžní uživatelé krajiny.

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství realizaci těchto opatření podporuje nejen ideově, ale především finančně prostřednictvím dotačních titulů Operační program Životní prostředí (zejména v prioritní ose 6.4 a 1.3), Program revitalizace říčních systémů (při MŽP) a Program rozvoje venkova (při MZe).“

3.4.3

Operační program Životní prostředí – bližší pohled

Za účelem informování široké veřejnosti o tomto Operačním programu Životní prostředí, a také pro zajištění jeho funkčnosti zřídilo MŽP přehledné internetové stránky. Na webových stránkách OPŽP (www.opzp.cz) je tento program popsán následovně: „Stručně o OP Životní prostředí

33

Operační program Životní prostředí nabízí v letech 2007 - 2013 z evropských fondů (konkrétně Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro. Objemem financí - 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR – se jedná o druhý největší český operační program. Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Operační program Životní prostředí, který připravil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Evropskou komisí, přináší České republice

prostředky

na

podporu

konkrétních

projektů

v

sedmi

oblastech

(tzv. prioritních osách): 1. Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní 2. Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí 3. Udržitelné využívání zdrojů energie 4. Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží 5. Omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik 6. Zlepšování stavu přírody a krajiny 7. Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu

34

Kdo může žádat o dotaci Žadatelem o přidělení příspěvku na ekologické projekty se může stát téměř každý. Program je otevřen obcím a městům, organizacím státní správy a samosprávy, výzkumným a vědeckým ústavům, právnickým a fyzickým osobám i neziskovým organizacím.

Výše podpory Dotace může dosahovat až 90 % z celkových způsobilých výdajů na projekt. U všech projektů je podmínkou veřejné spolufinancování. Příjemci mohou čerpat finanční podporu již v průběhu realizace projektu na vystavené a dodavatelům neuhrazené faktury. Podpora je poskytována rovněž na přípravu projektu i žádosti. Projekty mohou být omezeny minimální hranicí nákladů, která se liší podle druhu projektu.“

3.4.4

Která část OPŽP se týká dotací na revitalizace

Jak již bylo zmíněno výše, realizace revitalizací mohou být finančně podporovány především prostřednictvím dotačních titulů Operačního programu Životní prostředí zejména v prioritní ose 6.4 a 1.3.

Konkrétněji se tedy v oblasti podpory 1.3 jedná o Omezování rizika povodní, kde lze revitalizaci zahrnout do podoblasti Úprava koryt přírodě blízkým způsobem v současně zastavěných územích obcí, výstavba poldrů. Pro oblast 1.3 je vyčleněno přes 100 milionů eur, což představuje 5,04 % prostředků určených pro prioritní osu 1. Částka 2 miliardy eur bude mezi jednotlivé oblasti rozdělena následovně:

35

První výzva na podávání žádostí o dotace z oblasti podpory 1.3 – Omezování rizika povodní, z podoblasti podpory 1.3.2 – Eliminace povodňových průtoků – byla vyhlášena 21. prosince 2007, příjem žádostí probíhal v měsících srpnu a září roku 2008. Druhá výzva na oblast podpory 1.3 byla vyhlášena v srpnu 2008, příjem žádostí reagujících na druhou výzvu se uskutečnil v září a říjnu 2008. Pro rok 2009 nejsou výzvy na oblast 1.3 plánovány.

Cíleněji než v oblasti podpory 1.3 lze nalézt možnou finanční podporu na provedení revitalizačních zásahů do vodního režimu v oblasti podpory 6.4. V Prioritní ose 6 je totiž cílem podpory zastavení poklesu biodiverzity a zvýšení ekologické stability krajiny. Částka 600 milionů eur bude mezi jednotlivé oblasti rozdělena následovně:

Do oblasti podpory 6.4 Optimalizace vodního režimu krajiny spadá podpora přirozených rozlivů v nivních plochách, budování a obnova retenčních prostor, revitalizace vodních toků a mokřadů, výstavba poldrů, a také sem patří opatření k ochraně proti vodní a větrné erozi. Pro tuto oblast je vyčleněno téměř 225 milionů eur, což představuje 37,5 % prostředků určených pro prioritní osu 6.

Stejně tak, jako na podávání žádostí o dotace z oblasti podpory 1.3, byla uskutečněna první výzva na podávání žádostí o dotace z oblasti podpory 6.4 – Optimalizace vodního režimu krajiny – dne 21. prosince 2007, příjem žádostí probíhal taktéž v měsících srpnu a září roku 2008. I druhá výzva na oblast podpory 6.4 byla vyhlášena v srpnu 2008, příjem žádostí reagujících na druhou výzvu se uskutečnil v září a říjnu 2008.

36

V plánu výzev OPŽP pro rok 2009 se oblast 6.4 objevuje. Příjem žádostí proběhne v říjnu a listopadu 2009, následující 4 měsíce bude posuzována přijatelnost podaných žádostí a žádosti budou hodnoceny. V dubnu 2010 projedná žádosti Řídící výbor OPŽP, budou schvalovány Řídícím orgánem OPŽP. V květnu 2010 je pak naplánováno vydání dokumentů – Registračních listů a Rozhodnutí ministra.

Shrnutím informací získaných o OPŽP lze říci, že, přestože byl v roce 2008 ukončen příjem nových dotací, které by dosáhly na podporu dle Programu revitalizace říčních systémů ČR, nepřijdou ani nadcházející zájemci o provedení revitalizačních zásahů zkrátka – nyní mají možnost podávat žádosti o dotace v rámci OPŽP, aktuálně mohou chystat žádosti pro podání na říjen a listopad 2009.

Legislativní opatření ČR a EU

3.5

Snahy o revitalizaci vodního systému jsou přímo či nepřímo podporovány následujícími zákonnými opatřeními.

3.5.1

Zákony ČR

3.5.1.1 O životním prostředí Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady ochrany životního prostředí a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů; vychází přitom z principu trvale udržitelného rozvoje (ZÁKON č. 17/1992 Sb.).

3.5.1.2 O změně zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších zákonů Tímto zákonem č. 218/2004 Sb. se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji, a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství (Směrnice Rady 92/43/EHS, ze dne 21. května 1992, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin; Směrnice Rady 79/409/EHS, ze dne 2. dubna 1979, o ochraně volně žijících ptáků) v České republice soustavu Natura 2000.

37

Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry (ZÁKON č. 218/2004 Sb.).

3.5.1.3 Vodní zákon Účelem zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k ochraně vodních ekosystémů, a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Zákon upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha (ZÁKON č. 254/2001 Sb.).

Tento zákon představuje historicky teprve pátou komplexní úpravu na úseku péče o vodní zdroje, jejich ochrany a využívání. První soubornou normou byly tzv. „zemské zákony“ z r. 1870, které platily v podstatě až do r. 1942. V období Československé republiky byla sice připravována v letech 1921-1937 osnova nového zákona o vodách známá jako „referentský návrh zákona o vodním právu“, která však nebyla uzákoněna. Další souhrnnou úpravou byl zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, který byl novelizován pro řadu nedostatků již v r. 1959. Poslední úprava následovala vydáním zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, a zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, jejichž účinnost nastala současně od 1. dubna 1975 (TUREČEK a kol., 2002).

Souvisejícím předpisem je pak vyhláška č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, ve znění pozdějších předpisů.

38

3.5.2

Zákony EU

Základním právním předpisem Evropského parlamentu a Rady ustavujícím rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky členských států je směrnice 2000/60/ES, z 23. října 2000. Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim, upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon, viz výše). Některá jeho paragrafová ustanovení jsou upřesněna či rozvedena tzv. podzákonnými předpisy (nařízení vlády, vyhlášky) (www.env.cz).

3.5.2.1 Rámcová směrnice Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady, ze dne 23.října 2000, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky – tzv. Rámcová směrnice. Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod, který zabrání dalšímu zhoršování jejich kvality, podpoří trvale udržitelné užívání těchto vod, povede ke zvýšené ochraně a zlepšení vodního prostředí, zajistí cílené snižování znečišťování podzemních vod a přispěje ke zmírnění účinků povodní a období sucha (www.env.cz).

3.5.2.2 Nitrátová směrnice Směrnice Rady 91/676/EHS, ze dne 12.prosince 1991, o ochraně vod před znečišťováním způsobeném dusičnany ze zemědělských zdrojů – tzv. Nitrátová směrnice. Cílem této směrnice je snižovat znečištění vod, které je způsobované nebo jehož příčinou jsou dusičnany ze zemědělských zdrojů, a předcházet dalšímu takovémuto znečištění (www.env.cz).

39

4 4.1

METODIKA Zpracování teorie Přednostně je potřebné zdůraznit, že tato diplomová práce předmětně navazuje

na bakalářskou práci. Díky této návaznosti se tak mohla teoretická část diplomové práce zaměřit konkrétněji na revitalizační prvky, které se v revitalizaci provedené na Jalubském potoce vyskytly. Zatímco teoretická část práce bakalářské se snažila nahlédnout do základních pravidel revitalizací vodních toků, objasňovala, jakými zásahy do říčního systému se revitalizace uskutečňuje, a poukazovala na hlavní efekty, jež revitalizace koryta toku přináší, v teoretické části diplomové práce je větší pozornost věnována skutečnosti, že existují různé přístupy k problému revitalizací. V práci je snaha nalézt i na těchto rozdílných přístupech společné rysy, a tím dokázat, že se přístupy od sebe navzájem neliší diametrálně v zásadních aplikovaných poznatcích, ale spíše jen že mezi nimi existují drobné nuance v terminologii použité při popisu těchto postupů. Dále se teoretická část věnuje třem různým revitalizačním prvkům – mokřadu, tůni a malé vodní nádrži. Všechny tři totiž představují jakousi formu retence vody, takže je užitečné se zmiňovat jak o každém tomto prvku zvlášť, tak následně jejich vzájemným porovnáváním vyzdvihnout jejich odlišnosti a různé přínosy, kterých jsou schopny, jsou-li při revitalizaci vybudovány. Dalším revitalizačním činitelem, na jehož rozvedení nezbyl v bakalářské práci prostor, je při revitalizaci neméně důležitý vegetační doprovod. Aby mohla být vegetačnímu doprovodu realizovanému při revitalizaci Jalubského potoka také věnována pozornost, je v teoretické části vysvětlen význam i postup výsadby takového doprovodu. Díky časovému odstupu od sepsání bakalářské práce, kde byl přiblížen Program revitalizace říčních systémů, se nyní diplomová práce může blíže podívat na změnu, která v možnosti dotací revitalizačních zásahů od té doby proběhla. Od Programu revitalizace říčních systémů se totiž přešlo k novému dotačnímu titulu – k Operačnímu programu Životní prostředí. Proto se práce snaží nahlédnout i na následky, které tato změna mohla přinést. Protože jde již o práci diplomovou, bylo navíc přistoupeno i k analýze existujících právních dokumentů, které jednak aktuálně legislativně upravují provádění revitalizací

40

a jednak se snaží iniciovat a podporovat snahy vedoucí k rehabilitaci zdravého životního prostředí.

Praktické hodnocení

4.2

Taktéž při praktickém hodnocení revitalizačních opatření na povodí Jalubského potoka bylo využito návaznosti diplomové práce na práci bakalářskou. Již tehdy byl totiž

za

účelem

zhodnocení

provedené

revitalizace

uskutečněn

na

lokalitě

zrevitalizovaného úseku potoka podrobný průzkum. V praktickém části jsou nejdříve připomenuty obecné charakteristiky zájmového území a také podoba Jalubského potoka před revitalizací, poté jsou popsána jednotlivá revitalizační opatření. Teprve po nastudování všech dostupných informačních zdrojů, zabývajících se revitalizační problematikou, a také po oživení si jednotlivých podob zájmového území tak, jak byly zachyceny sledováním průběhu revitalizace Jalubského potoka v minulosti, bylo přistoupeno k provedení závěrečného průzkumu lokality. Celé dotčené území bylo podrobně prozkoumáno pochůzkou spojenou s pořízením fotografického záznamu. Ze získaných poznatků bylo nejenom učiněno aktuální hodnocení revitalizovaného úseku, ale také, díky dlouhodobějšímu sledování území, mohly být vytyčeny hlavní rysy ve vývoji vodního systému i okolního prostředí, které je s vodním systémem v interakci.

41

5

POPIS ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ PŘED REVITALIZACÍ Při tvorbě této kapitoly byly se souhlasem investora stavby použity údaje z Projektu

pro stavební povolení vytvořeného v dubnu roku 2003.

Charakteristika obce Jalubí

5.1

Sledovaný Jalubský potok byl revitalizován v úseku, který územně patří pod tři katastry – Jalubí, Huštěnovice a Staré Město. S ohledem k tomu, že však nádrž vybudovaná při revitalizaci stejně tak jako převážná část samotného Jakubského potoka náleží ke katastrálnímu území Jalubí, bude zde charakterizována obec Jalubí. Ta navíc s revitalizovaným územím přímo sousedí a Jalubský potok jí protéká. Poté, co potok opustí katastrální území Jalubí, tvoří přírodní katastrální hranici mezi katastrálními územími Huštěnovice a Staré Město až po jeho ústí do Baťova kanálu. Číslo hydrologického pořadí toku je 4-13-01-077.

5.1.1

Geografické vymezení

Jalubí je menší obec Zlínského kraje nacházející se v blízkosti Přírodního parku Chřiby a 4 km severoseverozápadně od Uherského Hradiště. Katastrální výměra obce je 8,0837 km2 (kód k. ú. je 656593), nadmořská výška 218 metrů. Ke konci roku 2004 obec obývalo 1739 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1265. Jedná se o listinu vydanou olomouckým biskupem Brunonem, kde je Jalubí („De Gelube“) zmíněno jako jedna z osad spadající pod olomoucké biskupství. Název obce byl zřejmě odvozen od jména pána Geloube (dle jiných zdrojů Gelabb), který vesnici kolonizoval. Patrně největší památkou Jalubí je farní kostel sv. Jana Křtitele, který byl na kopci nad obcí postaven r. 1763, s obrazy Ignáce Raaba a kazatelnou a varhanami od Jana Výmoly. V Jalubí se stále dodržují tradiční zvyky jako např. krojované hody s právem, masopust, pochovávání basy, a stavění a kácení májky (cs.wikipedia.org). I přes mírně členitý kotlinový terén se v centru rozprostírá náves uličního typu, kterou protéká užší a pohledu jedinečný Jalubský potůček (www.mesta.obce.cz).

42

5.1.2

Historie obce

Obec vznikla v letech 1250-1265 na velehradském panství, později patřila k Napajedlům, poté krátce k Buchlovicím a od roku 1621 opět k Velehradu. Ve 14. století byl v Jalubí vystavěn gotický kostel, který ale v roce 1421 vypálili spolu s celou vsí Husité. Kostel, z něhož se zachovala pouze křtitelnice a kámen z portálu, byl znovu postaven v pol. 18. století. Název místní části Hrnčíře mluví o zašlé slávě zdejších hrnčířů. V Jalubí byl hrnčířský cech od roku 1721. Zdejší zboží se vozilo prodávat až do Břeclavi a do Šaštína na Slovensko. Začátkem 20. století ale kovové nádobí vytlačilo používání hliněného zboží a hrnčířství v obci postupně zaniklo. Poslední hrnčíři František Achilles a Josef Vojtek zemřeli v r. 1937 (www.mesta.obce.cz).

Charakteristika povodí Jalubského potoka

5.2 5.2.1

Popis povodí

Povodí je téměř celé, vyjma několika menších remízků, využíváno jako zemědělská půda, převážně vedená jako orná půda. Při průzkumu povodí a samotného koryta toku byly potvrzeny negativní důsledky osévání významné výměry orné půdy v povodí kukuřicí (i přes nepříznivé morfologické faktory, které zásadně určují míru vodní eroze). Toto zjištění korespondovalo se zjištěním usazování poměrně velkého množství splavenin v místech nižšího sklonu podélného profilu Jalubského potoka, zejména v intravilánu obce Jalubí. Tato nepříznivá situace je v současné době významně kladně ovlivněna realizací protipovodňových opatření v povodí Jalubského potoka. V roce 2000 byla dokončena realizace dvou poldrů, které významně transformují průběh povodňových vln a dále zachytávají význačný podíl splavenin. Součástí projektu poldrů byla i organizační a agrotechnická opatření v povodí Jalubského potoka, která omezují na erozně ohrožených plochách pěstování erozně problematických plodin (kukuřice, řepa, slunečnice apod.), a tím bylo dosaženo zmírnění eroze na přijatelnou mez. Důkazem dřívější existence problému vysoké erozní činnosti na Jalubském potoce je nyní i výsledek nedávného čištění dolního úseku Baťova kanálu mezi plavební komorou Staré Město a Huštěnovice. Toto čištění proběhlo v listopadu a prosinci roku 2008 v souvislosti s udržováním plavební cesty. Během čištění se totiž v největší míře

43

vyskytovaly sedimenty právě pod zaústěním Jalubského potoka. Mocnost nánosu dosahovala až 1,2 m (BAROUŠ, 2009).

5.2.2

Klimatické poměry

Tab.1 Průměrné měsíční teploty a srážky za období 1901 – 1950 z meteorologické stanice Staré Město měsíc

I

II

III

IV

V

VI

VII VIII

IX

X

XI

XII

prům. teplota (°C)

-2,5 -1,2

3,1

8,4 13,5 16,4 18,5 17,6 13,9 8,5

3,3

-0,7

prům. srážky (mm)

35

36

44

53

43

30

61

68

76

74

52

56

Dlouhodobé průměry: teplota 8,2 °C, srážky 628 mm.

5.2.3

Pedologie

Na svazích podél řešeného úseku toku se nacházejí zejména sprašové uloženiny. Jde o typické sprašové uloženiny s vyšším obsahem prachových částic a četnými pseudoceliemi uhličitanu vápenatého. Spraš tvoří různě mocné vrstvy. Samotná niva Jalubského potoka je tvořena nivními půdami, které vznikly uložením vápnitých a nevápnitých uloženin. Zrnitostně se jedná o středně těžké zeminy.

5.2.4

Biogeografické zatřídění území

Při návrhu druhové skladby zeleně projektant vycházel ze zatřídění území do skupin typů geobiocenů, které byly v této oblasti rozlišeny při zpracování generelu územních systémů ekologické stability. Řešené území spadá od STG 2 BC 3, v těsném okolí toku do oblasti 2 BC 4. To znamená, že se jedná o poměrně živný biotop středně zásobený dusíkem, vegetační stupeň bukovo-dubový, zamokřený. Tomu odpovídá navržená skladba dřevin.

Popis Jalubského potoka

5.3 5.3.1

Sklonové poměry

Niveleta toku měla proměnlivý sklon, ale celkově se dá konstatovat, že řešený úsek toku měl sklon poměrně velký.

44

Km

Sklon nivelety (%)

1,945 – 2,640 ..................0,875 2,640 – 3,080 ..................0,750 3,080 – 3,560 ..................0,840 3,560 – 4,260 ..................0,700

Tyto sklonové poměry umožnily realizovat řadu revitalizačních prvků. Šířka dna se pohybovala od 0,80 do 1,60 m. Sklony svahů byly 1:1 až 1:1,5. V horní části byly rozsáhlé nátrže a docházelo zde k sesouvání břehů. Koryto bylo postiženo dnovou erozí.

5.3.2

Průtokové poměry

Údaje se vztahují k profilu v km 3,900. Plocha povodí: 6,20 km2

Tab.2 Průtokové poměry při N-letých vodách N-leté vody

100

50

20

10

5

2

1

průtok (m3.s-1)

19

15

10,5

8

5,7

3,3

2

Tab.3 Průtokové poměry při M-denních vodách M-denní vody

30

90

180

270

355

364

průtok (m3.s-1)

0,040

0,018

0,010

0,005

0,001

0,0001

Původní koryto bylo v horní části řešeného úseku dimenzováno na 5-ti – 10-ti letou vodu. Uskutečněním navrhované úpravy se kapacita koryta výrazně zvětšila. V upraveném úseku se zvětšila maximální kapacita na hodnotu cca 12 m3.s-1.

5.3.3

Psaný podélný profil – Jalubský potok I. etapa

Km

Prvek na trati

2,320 – 2,350 ..................křížení se státní dráhou 2,638 – 2,646 ..................most 2,702 ...............................křížení s vedením el. vysokého napětí 2,940 – 2,946 ..................most 3,558 ...............................stupeň – poškozen vývar 3,712 – 3,720 ..................zatrubnění JS 1200 mm – propustek 45

3,808 ...............................lávka přes potok, šířka 1,20 m 3,890 ...............................zaústění kanalizace JS 800 mm 5.3.4

Popis stavu koryta před revitalizací

Hned na několika místech sledovaného úseku potoka se před revitalizací vyskytovaly nánosy sedimentů. Ty byly způsobeny buď vychýlením směru proudu od osy koryta nebo překážkou v korytě, o kterou se proud brzdil, ztrácel energii a splaveniny před takovouto překážkou zanechával. V délce necelých 300 m pak bylo zjištěno opevnění dna makadamem. Jinde v úseku bylo koryto upravené, pata na jednom z břehů byla opevněna dřevěným plůtkem. Ten byl však o kousek dál zcela podemletý a zničený a na stejném místě se projevovalo působení vymílání dokonce podemletým břehem, jehož stěna byla kolmá až po břehovou hranu. Častým jevem byly v úseku také sesuté a dosypané břehy na straně jedné a na protější pak břehy podemleté. Obecně lze konstatovat, že potok trpěl neukázněností obyvatel obce Jalubí. Místy bylo totiž patrné ukládání odpadků do potoka.

5.3.5

Nedostatky na toku

Čistota vody: Vzhledem k faktu, že obec Jalubí do projektování revitalizace potoka neprovozovala čistírnu odpadních vod (dále jen „ČOV“), je jasné, že Jalubský potok jako hlavní recipient sloužil jako odpadní stoka, a kvalita toku, zejména v letních měsících, tomuto faktu odpovídala. Řešení tohoto problému je v důsledném čištění odpadních vod v ČOV a rekonstrukci kanalizace, která by podchytila všechny odpadní vody z obce. Projektová dokumentace ČOV byla vyhotovena. Realizace dostavby kanalizačního sběrače a ČOV byla zahájena v srpnu 2002, dokončena byla na konci roku 2003. Technické překážky na toku: Na toku byl z technických překážek pouze jeden stupeň výšky cca 1,0 m, který vyžadoval

rekonstrukci.

Největším

problémem

byl

prizmatický tvar koryta,

kde v místech o poměrně značném sklonu (horní část řešeného úseku) nedocházelo k diverzitě toku (střídání klidných úseků s rychlým, bystřinným prouděním) a voda proudila rychle o stejné výšce celým řešeným úsekem. Tok dosahoval poměrně

46

značných rychlostí a neumožňoval tak rozvoj organizmů žijících ve dně a v zatopené části břehů. V místech většího sklonu docházelo ke vzniku poměrně velkých nátrží a k sesouvání břehů. Tento jev byl rozšířen hlavně v horní části řešeného úseku toku. V této části již koryto vymíláním dna dostávalo místy stržovitý charakter. Dno mělo místy charakter skluzavky (jílovité podloží).

5.3.6

Stav bioty podél toku před revitalizací

Pro zhodnocení stavu bioty byl úsek toku určený k revitalizaci (od okraje zastavěného území obce Jalubí po těleso dráhy) rozdělen na dva segmenty, a to podle charakteru doprovodného dřevinného lemu: Úsek A (cca 300 m, km 3,760 – 3,985) – od okraje obce po železnou lávku přes potok Doprovodná dřevinná zeleň je tvořena převážně švestkami (Prunus domestica) a jejich výmladky. Dále se lokálně vyskytuje třešeň (Cerasus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a z keřů maliník (Rubus idaeus). Úsek B (cca 1400 m, km 2,400 – 3,760) – od železné lávky přes potok po železniční trať Doprovodná dřevinná zeleň je tvořena převážně topoly (Populus x balsamifera, Populus x canadensis). K nim se místy přidružuje švestka (Prunus domestica), bez černý (Sambucus nigra), hloh (Crataegus sp.), ptačí zob (Ligustrum vulgare), trnka (Prunus spinosa), brslen (Euonymus), růže (Rosa sp.) a ořešák královský (Juglans regia). Jednotlivě se vyskytují dosazované mladé dřeviny – olše lepkavá (Alnus glutinosa), javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vrby (Salix sp.), jilm horský (Ulmus glabra), habr obecný (Carpinus betulus) a líska obecná (Corylus avellana).

U obou segmentů převažuje ruderální bylinná vegetace s dominujícím pýrem plazivým (Agropyrum repens), kopřivou dvoudomou (Urtica dioica), svízelem přítulou (Galium aparinae), pelyňkem černobýlem (Artemisia vulgaris), krabilicí chlupatou (Chaerophyllum hirsutum), hluchavkou bílou (Lamium album), smetánkou lékařskou (Taraxacum officinale) aj. Dále se v bylinném patře objevují pomístně česnáček lékařský (Alliaria petiolata), lopuchy (Arctium sp.), srha říznačka (Dactylis glomerata), psárka luční (Alopecurus pratensis), řebříčky (Alchemilla), přeslička rolní (Equisetum 47

arvense), jitrocel (Plantago sp.), svlačec rolní (Convolvulus arvensis), merlíky (Chaenopodium sp.), šťovíky (Rumex sp.), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), vlaštovičník větší (Chelidonium majus) aj. Z cizích a expanzních rostlinných druhů byl zaznamenán v segmentu B kakost pyrenejský, rozchodník kavkazský a v segmentu A křídlatka japonská. Na uvedená rostlinná společenstva jsou vázána odpovídající společenstva živočišná, která obývají okraje polí, ruderály, stromořadí, ochuzená mokřadní stanoviště a jsou schopna snést eventuální kontakt s pesticidními látkami a hnojivy, které často atakují břehové porosty i samotný potok. V bylinném podrostu je častý hlemýžď zahradní (Helix pomatia) a některé druhy rodu páskovek (Cepea). Z brouků jsou to některé druhy např. střevlíkovitých brouků (Carabidae) a drabčíků (Staphilinidae). Hostitelské rostliny tu nacházejí i některé druhy mšic (mšice maková – brsleny). Z ptáků zde hnízdí např. žluva hajní (Oriolus oriolus), straka obecná (Picia picia) a její hnízda pak obsazují i poštolky obecné (Falco tinnunculus). Břehy potoka obývají ondatry (Ondatra zibethicus) a hryzci vodní (Arvicola terrestris).

48

6

NÁVRH REVITALIZACE JALUBSKÉHO POTOKA Tato kapitola vznikla za využití popisů jednotlivých stavebních objektů tak, jak jsou

uvedeny v Technické zprávě v Projektu pro stavební povolení z dubna 2003. Samotná revitalizace dle tohoto Projektu byla zahájena v listopadu roku 2004 a dokončena pak roku následujícího v měsíci říjnu. Ze strany investora mi byla poskytnuta informace, že celkové náklady na tuto provedenou revitalizaci dosáhly výše 2.697.331,- Kč s DPH.

6.1

Rozdělení revitalizace na dvě etapy Revitalizace vodního toku – Jalubského potoka byla původně řešena dokumentací

pro územní řízení v rozsahu km 0,000 – 3,985. Při průzkumu v průběhu zpracování byla zjištěna potřebnost řady opatření na toku, aby revitalizace ve zmíněném úseku byla funkční a byla skutečným přínosem pro okolní intenzivně využívanou zemědělskou krajinu. Při následných jednáních bylo dohodnuto, že celý řešený úsek Jalubského potoka bude rozdělen na 2 úseky – etapy. Dolní úsek v km 0,000 – 2,350 bude řešen ve druhé etapě. Tento úsek je rovinatý, s omezenými možnostmi revitalizace. Realizaci prvků ve druhé etapě bude vhodné provádět po dokončení I. etapy – tj. km 2,350 – 3,985, kde jsou příznivější podmínky v těchto oblastech: •

Lepší přístupnost k toku,

•

méně složité majetkoprávní poměry,

•

větší dosažitelný revitalizační efekt.

Vzhledem ke stavu toku před revitalizací a terénním poměrům bylo navrženo opatření mimo stávající koryto toku v horní části (I. etapa) upravovaného úseku pod intravilánem obce Jalubí. S ohledem na rozsáhlý pozemek ve vlastnictví obce na pravém břehu toku bylo navrženo otevření pravého břehu a realizace celé řady technických prvků včetně realizace boční nádrže s mokřadem.

6.2

Identifikační údaje revitalizace

Identifikační údaje o stavbě Název stavby:

Revitalizace Jalubského potoka – I. etapa

Místo stavby:

k. ú. Jalubí

49

k. ú. Huštěnovice k. ú. Staré Město Okres:

Uherské Hradiště

Kraj:

Zlínský

Obecní úřad:

Jalubí

Projektant:

Terra projekt – ing. Horký Tomáš Modrá 154 Velehrad 687 06

Identifikační údaje investora Název a sídlo:

Zemědělská vodohospodářská správa – Oblast povodí Moravy Hlinky 60 Brno 603 00

Příslušný vodoprávní úřad: Městský úřad Uherské Hradiště – odbor životního prostředí Svatováclavská 568, Uherské Hradiště

6.3

Hlavní údaje o stavbě Revitalizace Jalubského potoka – I. etapa km 2,350 – 3,985, je složená ze dvou

stavebních objektů (dále jen „SO“): SO1 – Revitalizace toku Celková délka toku dotčeného úpravou..........1,55 km SO2 – Boční nádrž s mokřadem Celková plocha vodní nádrže s mokřadem .....0,44 ha Z toho - vlastní vodní plocha ............0,25 ha - mokřad ................................0,19 ha Hladina stálého nadržení – B. p. v. .................199,35 m n. m. Maximální hloubka .........................................1,65 m Délka náhonu ..................................................165 m Celkový objem vodní nádrže s mokřadem .....4340 m3

6.4

Financování revitalizace a výběrové řízení Celý Jalubský potok i s přilehlým územím, které bylo využito k vybudování malé

vodní nádrže s mokřadem a k vyhloubení tůně, je ve vlastnictví Zemědělské

50

vodohospodářské správy (dále jen „ZVHS“). Při podání žádosti o poskytnutí finančních prostředků v rámci PRŘS bylo ZVHS vyhověno a byla schválena dotace pokrývající 100% vyčíslených nákladů, protože ZVHS je státním podnikem. Předmětem žádosti byla „revitalizace retenční schopnosti krajiny (podprogram 215 115)“ a náklady na úpravu koryta toku v ní byly stanoveny na 1 055 529,- Kč a na vybudování boční nádrže s mokřadem na 1 641 802,- Kč. Celkem tedy ZVHS získala z PRŘS dotaci 2 697 331,- Kč. V týdeníku Dobrý den s Kurýrem č.47, ze dne 24.11.2003, se k revitalizaci Jakubského potoka objevil článek. V něm, mimo jiné, Dušan Hruška, vedoucí hradišťské Zemědělské a vodohospodářské správy, říká: „Celý projekt revitalizace se plánuje přibližně čtyři roky.” Podle jeho slov je každý takový projekt potřeba předložit na schválení Agentuře péče o krajinu, která rozhoduje o přidělení státních peněz. „Prozatím je ze strany státu financování ve výši sta procent,” říká Hruška a dodává: „V poslední době je však tlak na finanční spoluúčast, což prodlouží realizaci dalších akcí.” Podle něj je předpokládaná cena stavebních prací na této revitalizaci přibližně dva a půl milionu korun. Za tyto peníze na Jalubském potoku, za čistírnou odpadních vod, vznikne mokřad a jezírko s mělčinou jako krajinotvorný prvek. Dalšími revitalizačními prvky jsou stupně a tůně. Necelá třicítka těchto drobných staveb má za úkol zpomalit tok potoka a provzdušnit vodu. Provedení stupňů a tůní v kameni a dřevě

bude

podél

frekventované

cyklostezky

jistě

působit

esteticky

(www.idobryden.cz). Dne 24.11.2003 proběhlo výběrové řízení dle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek ve znění pozdějších zákonů, pro veřejnou zakázku „Revitalizace Jalubský potok – I. etapa“, zadavatelem byla ZVHS Brno. ZVHS jmenovala komisi pro posouzení a hodnocení nabídek (dále jen „komise“), která ověřila úplnost přijatých nabídek z hlediska požadavků uplatněných ve vyhlášených podmínkách soutěže, a zjistila, že nabídky všech sedmi firem splňují podmínky soutěže. Hodnocení sedmi nabídek pak bylo komisí provedeno dle dvou kritérií, ke kterým komise přidělila při hodnocení různé váhy. Kritérium nabídkové ceny mělo váhu 0,9 a kritérium záruční doby pak váhu 0,1. Členové komise tedy hodnotili míru a úroveň splnění jednotlivých kritérií každé nabídky bodovým oceněním v rozmezí 1 – 10, přičemž vyšší počet bodů znamená lepší hodnocení. Získané body v příslušném kritériu jsou vynásobeny váhou kritéria a po sečtení určují pořadí uchazeče v celkovém hodnocení. Nejvhodnější

51

nabídkou, která získala nejvyšší počet bodů, byla nabídka firmy s nabídkovou celkovou cenou 2 379 998,- Kč, a se záruční dobou 62 měsíců. Při procesu schvalování dotace zasedl v této věci dne 9. 12.2003 Regionální poradní sbor Zlín a ten pro žadatele – ZVHS Brno – stanovil následující podmínky pro přidělení dotace: •

Stavba bude provedena dle projektové dokumentace zpracované Ing. Tomášem Horkým, TERRA projekt, Modrá 154, v říjnu 2001.

•

Vybudovaná vodní nádrž nebude využívána k intenzivnímu chovu ryb, složení rybí obsádky bude konzultováno s orgánem ochrany přírody, nebudou vysazovány dravé a býložravé ryby, nebude prováděno přikrmování ryb ani hnojení rybníka, nebudou vysazovány uměle odchované kachny divoké. Do tůní a mokřadů nebudou vysazovány ryby vůbec.

•

Bude zachována stávající zeleň v patě svahu nad nádrží, v místě stávajících prohlubní budou vybudovány dvě neprůtočné tůně.

•

Stávající topolový břehový porost bude odstraňován postupně z jiných prostředků žadatele.

•

V úseku km 3,000 – 3,370 bude ponechán zatravněný pás na pravém břehu toku v šířce 5 – 10 m (v současné době zde dochází k orbě až po břehovou hranu a bez ochranného pásu hrozí neustálé poškozování břehu toku včetně obnoveného břehového porostu).

•

Návrh manipulačního řádu bude předložen před schválením AOPK ČR, stř. Brno, ke konzultaci.

Navržená revitalizační opatření

6.5 6.5.1

Revitalizační opatření na vlastním toku

6.5.1.1 Nízký stupeň se stabilizovaným výmolem Realizací nízkých stupňů bylo umožněno zvýšení diverzity vodního prostředí, kde tišiny střídají úseky s bystřinným charakterem. Tyto objekty jsou zhotoveny ze dřeva a kamene a dosahují výšky 0,25 – 0,30 m. Byly doplněny osazením balvanů do břehových partií, zejména v prostoru pod těmito stupni, kde byly zahloubeny vývary o hloubce cca 0,50 – 0,70 m. Dno vývaru opevněno není. Stupně zajišťují existenční minimum pro vodní faunu a floru při nízkých průtocích v suchém období. Při průchodu velkých vod se jejich účinek na organizmy neprojevuje a z vývarů jsou vyplachovány

52

nánosy, které se zde hromadí za nižších průtoků. Celý objekt je ukončen rovněž dřevěným prahem a kamenným záhozem. Nízký stupeň se stabilizovaným výmolem byl navržen v následujících km toku: 2,400; 2,500; 2,600; 2,700; 2,780; 2,860; 2,900; 2,980; 3,040; 3,100; 3,160; 3,220; 3,300; 3,340; 3,400; 3,460; 3,520; 3,610; 3,680; 3,730 a v km 3,800.

6.5.1.2 Rekonstrukce stávajícího stupně v km 3,558 Stávající stupeň bylo nutno rekonstruovat z následujících důvodů: •

Stávající betonová konstrukce byla již narušená.

•

Výška stupně byla nepřijatelná z pohledu revitalizačních zásad. Výška samotného stupně činila 0,60 m. Dále byl pod stupněm v délce cca 15 m výrazný sklon. Celkové převýšení pak v tomto úseku činilo 1,5 m. Projekt řeší překonání tohoto rozdílu realizací kaskády 4 nízkých stupňů o výšce

jednotlivých stupňů cca 30 cm. Základem těchto stupňů je betonový práh. Přepadová hrana tohoto prahu má lichoběžníkovitý tvar. Šířka dna prahu činí 1,20 m. Poté je práh svahován ve sklonu 1:2 až 1:3. Okolí prahu a vývar jsou opevněny kamennou rovnaninou a kamenným záhozem. Na rozdíl od ostatních stupňů na toku byla v tomto případě přepadová hrana navržena z betonu z těchto důvodů: •

Celkové převýšení kaskády je poměrně velké - cca 1,5 m.

•

Horní prahy jsou vysunuté nad stávající niveletu na výšku cca 50 – 60 cm. Stabilita prahů při provedení z dřevěných kůlů by byla problematická.

•

S ohledem na kaskádu stupňů by při porušení jednoho z prvků byly následně ohroženy i ostatní stupně kaskády.

6.5.1.3 Sanace stávajících nátrží kamenným záhozem Sanace byla provedena v místech, kde tok přirozeně vytvořil nátrž doplněnou menší tůní. Tento prvek je vhodné stabilizovat tak, aby zůstal zachován, ale zároveň nepokračoval v nežádoucí destrukci koryta toku. Stabilizacemi nátrží došlo rovněž ke zvýšení diverzity břehových partií. Tyto prvky nepředstavují překážku pro migrující faunu a jsou podle tohoto požadavku navrhovány. Jedná se tedy o zpevnění paty nátrže kamenným záhozem do výšky cca 60 cm nad stávajícím dnem. Celkový rozsah záhozů byl uvažován 25 m3.

53

6.5.1.4 Další navržená opatření Dalším realizovaným prvkem na toku je v km 3,550 – 3,910 výrazné otevření toku na pravém břehu až do sklonu 1:3, svahy jsou proměnlivé. Doplňkovým opatřením bylo zatravnění pásu v šířce 5 – 10 m podél pravého břehu, tj. od km 2,950 až po km 3,550 (boční nádrž).

6.5.2

Boční nádrž s mokřadem

V prostoru pod zastavěnou částí obce se nachází boční vodní nádrž s mokřadem. Boční poloha umožní ochránit nádrž, a tedy i biotopy vázané na toto prostředí, před negativním působením zanášení splaveninami. Nádrž s maximální hloubkou vody 1,65 m je koncipována jako částečně zahloubená do okolního terénu a částečně ohrázovaná (maximální výška hráze činí 1,20 m). Sklon vzdušného líce hráze je 1:2. Návodní líc je vysvahován ve sklonu 1:2 až 1:4. Hráz byla provedena jako homogenní. Zdroj zeminy pro sypání hráze byl v území zátopy. Vytěžený materiál byl následně použit pro úpravu okolí vodní nádrže. Směrem od nádrže k ČOV je zemina nasypána do podoby zemního valu. Celá upravovaná plocha byla po ukončení sypání terénního valu zeminou ohumusována ornicí získanou při hloubení nádrže. Směrem k vodní ploše je terén vysvahován v mírném sklonu a byl oset travní směsí. Směrem k ČOV je svah strmější, osázený keřovou a stromovou zelení (viz níže – 6.5.5.6 Ozelenění; segment C). Zadní část zátopy (40 % z celkové vodní plochy) představuje mokřad s hloubkou vody 30 cm. Tato hloubka je pouze orientační. Při realizaci bylo žádoucí, aby dno bylo provedeno jako nerovné s hloubkou kolísající mezi 10 a 50 cm. Uprostřed mokřadní části je zahloubená tůň. Cílem této úpravy bylo vytvoření hlubší partie vodní plochy uprostřed mokřadní vegetace neprostupné pro rybí obsádku.

6.5.2.1 Požerák Konstrukce požeráku je provedena z betonu vyztuženého betonářskou sítí. Požerák je dále opatřen ocelovým rámem a uzamykatelným poklopem. Je těsněný dvojitou dlužovou stěnou. Vypouštěcí potrubí je provedeno z betonových hrdlových trub průměru 400 mm. Tyto jsou uloženy na betonové podkladní desce o tl. 15 cm. Vypouštěcí potrubí je ukončeno betonovým čelem. Dále je odtok vody z požeráku zajištěn otevřenou příkopou zaústěnou do tůně umístěné v podhrází. Odpadní koryto má délku cca 14 m a je lichoběžníkového tvaru (šířka ve dně 40 cm). Výtok z potrubí

54

do koryta a samotné zaústění do Jalubského potoka jsou opevněny kamennou dlažbou do betonu.

6.5.2.2 Odběrný objekt Odběrný objekt je tvořen šachtou pro umístění stavítka, napouštěcím potrubím a úpravou toku před vtokovým objektem. Šachta byla vybudována z vyztuženého betonu. Je opatřena ocelovým rámem a uzamykatelným poklopem. Napouštěcí potrubí má průměr 300 mm. Vtok do náhonu je zařezán ve sklonu svahu. Vyústění je obloženo kamennou dlažbou. Úprava toku před vtokovým objektem byla nutná s ohledem na režim splavenin. Před vtokem je proto navržen zpevněný úsek opatřený kamennou dlažbou pro občasné vyčištění od naplavenin. Tento úsek je ohraničen betonovými prahy. Dolní práh je opatřen drážkami pro umístění fošen, které umožňují zahrazení na výšku cca 30 cm nad úroveň prahu. Zahrazení se užívá při napouštění nádrže, kdy je potřeba zvýšeného přítoku do nádrže. Při normálním provozu jsou tyto dluže odstraněny. Mimo tyto drážky pro zadlužení je uprostřed tohoto prahu ponechán cca 30 cm prostup až po úroveň dna, který bývá za normálního provozu uzavřen. Tento otvor se otevírá při proplachování usazených splavenin před vtokem. Pod tímto úsekem je menší vývar opevněný záhozem a ukončený betonovým prahem.

6.5.3

Náhon na boční nádrž

Náhon je navržen jako otevřený, jeho délka je 165 m. Svahy náhonu jsou ve sklonu 1:2. Šířka ve dně cca 30 cm. Tento rozměr je brán jako minimální. Místně je žádoucí mírné rozšíření, aby náhon nebyl zcela pravidelný a působil přírodním dojmem. V km 0,190 se náhon rozšiřuje a vzniká zde tůň. Tato tůň má svahy ve sklonu 1:3 a hloubku cca 80 cm. Šířka tůně v hladině činí cca 6 m.

6.5.4

Tůň

Tůň je umístěna v patě svahu, kde jsou poměrně velké plošné vývěry podzemních vod. Celková plocha tůně dosahuje cca 600 m2. Objekt je bez regulace hladiny. Realizací tůně tak došlo k vytvoření biotopu malé vodní plochy s proměnlivou hladinou a hloubkou vody v průběhu roku. Část tůně sezónně vysychá, v části voda zůstává. Vytvořením tůně se inicioval spontánní rozvoj bylinné vegetace. Hlavní efekt přináší 55

tůň nepochybně pro obojživelníky a některé druhy (resp. čeledě) entomofauny s přímou nebo nepřímou vazbou na stojatou vodu. Vysvahování bylo provedeno ve sklonu 1:2 – 1:5.

6.5.5

Ozelenění

V lokalitě potoka jsou v rámci údržbových prací investorem etapovitě odstraňovány nevhodné (v mýtním věku, zdravotně poškozené) stávající břehové porosty. Také uložená náhradní výsadba je hrazena investorem.

6.5.5.1 Faktory omezující cílové společenstvo •

Cílové společenstvo bude v případě uvažované lokality ovlivněno zejména celkovou omezenou plochou výsadeb, kdy nedojde v podrostu k vytvoření žádoucího mikroklimatu typického pro rekonstruované potenciální lesní společenstvo. Mikroklima biokoridoru bude oproti kompaktnímu lesnímu porostu sušší a teplejší.

•

Dalším faktorem, který bude významně ovlivňovat zakládání interakčního prvku, je skutečnost, že se jedná o výsadbu na půdu s redukovanou půdní biotou, zejména mykoflórou.

•

Nezanedbatelná je i okolnost, že osazované parcely leží na okraji intenzivně zemědělsky obhospodařovaných ploch. Ta bude mít za následek ovlivňování výsadeb splachy hnojiv, rezidui pesticidů i možnými přímými zásahy postřikovými jíchami odnášenými větrem.

6.5.5.2 Přizpůsobení návrhu omezujícím faktorům Vliv jednotlivých omezujících faktorů se odrazil i na navrhované dřevinné skladbě jednotlivých osazovaných úseků. Dále je uvedeno u jednotlivých vlivů, jak se jim dřevinná skladba přizpůsobuje. •

Vliv většího prosvětlení z důvodu malé šířky osazovaného pásu V okrajích vysázeného pásu vzniknou vhodné světelné podmínky pro existenci

světlomilných keřů (trnka, hloh, šípek, kalina tušalaj, kalina obecná, dřín, svída krvavá, brslen bradavičnatý, bez černý, aj.). Některé druhy jsou uvažovány do výsadeb, jiné, které se dobře samovolně šíří, např. díky ptactvu apod., byly záměrně opominuty. Zpracovatel předpokládá jejich postupné, samovolné vniknutí do výsadeb. •

Vliv absence potřebných složek půdní bioty, zejména potřebné mykoflóry

56

Bude se měnit skladba kosterních dřevin (jak stromů, tak keřů) ve prospěch pionýrských druhů dřevin, které obsazují jako první obdobná místa, kde byla ukončena intenzivní zemědělská činnost (bříza, osika, javor babyka, vrba jíva, hloh, šípek, bez černý, trnka, svída krvavá, později i hrušeň polnička, jilm ladní aj.). •

Vliv splachů hnojiv a úletů pesticidů Jedná se bezesporu o nejzávažnější problém, který je nutné při zakládání a následné

údržbě výsadeb akceptovat. •

Problém okusu zvěří Sazenice lze chránit buď individuálními chrániči (pletivo) nebo celkovým

zaplocením. Navrhované kůly k rostlinám jsou uvažované pouze jako značkovací prostředek při následném ožínání sazenic zarostlých buření. I cenově je kalkulováno spíše s odpadním materiálem (upravované odkorky). •

Problém konstrukce výsadby s ohledem na převládající směr větrů a na splnění požadované funkce větrolamu Je počítáno se zakládáním výsadeb takovým způsobem, že střední řady budou

obsahovat nejvzrostlejší kosterní stromové dřeviny. Směrem k okrajům se budou umísťovat nižší dřeviny a přímo na okraji budou vysázeny keře. Po zapojení by měla být středová linie vysokých stromů chráněna kompaktním opláštěním keřů a nižších stromů zejména směrem do polní trati. 6.5.5.3 Návrh výsadby V souvislosti s projektem revitalizace byla uskutečněna výsadba v okolí boční nádrže s mokřadem. Pro všechny nové výsadby v rámci projektu revitalizace byl navržen spon 1,5 x 1,5 m. Výsadby byly rozděleny do 4 segmentů. Mimo níže uvedené výsadby v segmentech byly v prostoru tůně vysazeny ještě řízky Salix alba a Salix cinerea.

6.5.5.4 Segment A Tento segment výsadby odděluje řešené území od okolní orné půdy na západní straně. Výsadba zabírá plochu 600 m2. Její složení je následující: Stromy: Quercus robur, Fraxinus excelsior, Acer platanoides a Ulmus minor. Keře: Ligustrum vulgare, Euonymus europae, Corylus avellana a Crataegus monogyna.

57

6.5.5.5 Segment B Tvoří oddělení řešeného území od okolní orné půdy na západní straně na části valu podél tůně. Celková plocha výsadby činí 569 m2. Stromy: Carpinus betulus, Tilia cordata a Acer platanoides. Keře: Ligustrum vulgare, Viburnum opulus, Corylus avellana, Crataegus monogyna, Swida sanguinea a Cornus mas.

6.5.5.6 Segment C Segment C odděluje řešené území od okolní orné půdy na severozápadní a severní straně na části valu u ČOV. V tomto segmentu je výsadba na ploše 756 m2. Stromy: Quercus robur, Acer campestre, Acer platanoides a Carpinus betulus. Keře: Viburnum opulus, Corylus avellana, Crataegus monogyna, Swida sanguinea a Cornus mas.

6.5.5.7 Segment D Tento poslední segment je tvořen výsadbou podél náhonu a podél revitalizované části Jalubského potoka. Podél bočního náhonu byly stromy vysázeny ve sponu 6 m, podél potoka byly vysázeny ve sponu 8 m. Alnus glutinosa byla vysázena u tůně zbudované v rámci bočního náhonu. Stromy: Quercus robur, Fraxinus excelsior, Acer platanoides, Tilia cordata, Alnus glutinosa a Carpinus betulus.

58

7 7.1

PRŮZKUM A HODNOCENÍ REVITALIZACE Časové vymezení uskutečněných průzkumů Jak již bylo uvedeno v metodické části praktického hodnocení, při tvorbě diplomové

práce byl uskutečněn průzkum zájmového území a zároveň se využilo již průzkumu, provedeného ve stejné lokalitě 22. 4.2007, který dříve sloužil jako podklad pro bakalářskou práci. Nově, pro práci diplomovou, byl v oblasti zrevitalizovaného úseku Jalubského potoka uskutečněn podrobný průzkum pochůzkou spojený s pořízením fotografického záznamu dne 13. 4.2009. Vzhledem k okolnosti, že stavba revitalizace byla dokončena v říjnu roku 2005, byl tento můj - v pořadí druhý - průzkum lokality tedy zrealizován s časovým odstupem zhruba tři a půl roku po dokončení stavby. Mé hodnocení však nebude vycházet pouze z poznatků získaných z mých vlastních průzkumů, ale, díky poskytnutí fotografií od pana inženýra Petra Šandora ze zlínské pobočky AOPK, mi bylo umožněno srovnat přírodní stav lokality v určitých časových rozestupech a zachytit možné vývojové tendence jak vodoteče samotné, tak i přidružené bioty. Na jeho fotografiích je zachycen stav lokality dne 24.10.2006, tedy nejen půl roku před mým prvním vlastním průzkumem, ale též na konci vegetačního období oproti mému v obou dvou případech jarnímu pozorování.

7.2

Hodnocení části toku před boční nádrží Můj popis prozkoumaného území začíná u vyústění ČOV do Jalubského potoka

a dále pokračuje po směru toku. Na první fotografii z pochůzky (viz Příloha č. 2 obr.1) je zachyceno vyústění bezpečnostního přepadu kanalizační sítě, která je přivedena k nově postavené ČOV. Další fotografie zobrazují úsek toku v km 3,910 (obr.2 - proti proudu, obr.3 – po proudu), kde bylo provedeno výrazné odtěžení pravého břehu a umožněno tak toku mírně meandrovat. Pohled do krajiny, tak jak jej nabízí obr.3, však na první pohled a dost výrazně bohužel kazí betonové pahýly – zřejmě pozůstatky po sloupech elektrického vedení. Samotné vyústění od ČOV je vidět na obrázcích č.4 a 5 s budovou ČOV v pozadí. Zelené řasy pod vytékající vodou a uchycené rostliny kolem vyústění jsou důkazem, že z ČOV vytéká voda velmi bohatá na živiny. Takže i když stavba ČOV určitě přispěla ke zlepšení kvality vody v toku, existuje zde stále eutrofizace, se kterou se musí revitalizovaný tok v dalším úseku vypořádávat. Porovnání

59

obr.4 a 5 dokazuje nejen, že přibylo travního drnu u vyústění od ČOV, ale také, že betonové pahýly byly mezi lety 2007 a 2009 už naštěstí odstraněny. Na obrázku č.6 je zachycen zemní val vzniklý během revitalizace, na jehož vytvoření byla použita zemina odtěžená při hloubení boční nádrže. Val byl osázen, v rozvržení druhového složení ozelenění spadá val do segmentu C. Zatím se nedá hovořit o zapojené vegetaci, důkazem je obr.7, kde po dvou letech od pořízení obr.6 není na první pohled patrný žádný růst vegetace. Rozvoj rostlinstva bude probíhat několik let.

7.3

Průzkum boční nádrže a jejího okolí Z lávky přes potok v km 3,808 je vidět pokračující meandrovitost v korytě (obr.8),

souběžně s tokem je napravo náhon ústící do nádrže, jejíž hladina se odráží v dáli. Ze stejné lávky je v opačném směru (proti toku) pohled na odběrný objekt (obr.9). Zatímco v roce 2007 (viz obr.10) byl zjištěn nedostatek – dlužová stěna byla vysunuta z drážek a proudící voda tak nepřetékala přes přelivnou hranu, ale dluži obtékala – tak v roce 2009 již je dlužová stěna opět v pořádku. Navíc došlo k další změně – přidáním další dluže byla stěna zvýšena a tím bylo dosaženo vzestupu hladiny vody zadržované před odběrným objektem. Náhon na boční nádrž je zachycen na obrázcích č.12 a 13. Je lemován bujnou sytě zelenou trávou a osázen ještě málo vyvinutými stromový porosty (segment D). Nápadný je porost orobince, vyrostlý zde do roku 2009 (obr.13). Mezi náhonem a potokem je vyšlapána vycházková stezka (obr.14), doklad o atraktivitě prostředí pro obyvatele. V km 0,190 boční nádrže se náhon rozšiřuje do malé tůně - plné vody na podzim 2006 (obr.15), a zaplněné naplaveninami na jaře 2007 a 2009 (obr.16 a 17). Zdá se, že na jaře 2009 je v tůni vyšší hladina vody, neboť oproti roku 2007 zde ubylo travního drnu. Dobře funguje stupeň v km 3,730 (obr.18), proud vytékající z vývařiště je kameny rozdělen na několik dílčích, okolí je zarostené, na konci období vegetace je úsek toku před stupněm zcela trávou zakryt (obr.19). Na západ od utvořeného zemního valu se nachází samostatná tůň dotovaná jen podzemní vodou (obr.20 a 21). Kolem ní byly původní vrbové porosty zachovány. Od orné půdy na západě je oddělena menším zemním valem osázeným vegetací se složením dle segmentu B. Zajímavostí je, že ještě na podzim 2006 se jednalo o dvě menší tůňky (obr.22 a 23), na jaře 2007 a 2009 již o jednu souvislou větší vodní plochu.

60

Dokazuje to, že výška hladiny vody v této samostatné tůni je velmi kolísavá, což je prospěšné pro tamější mokřadní vegetační společenstva, a stejně tak, jako každé takové zadržení vody v krajině, i tato tůň tak podporuje rozvoj biologické rozmanitosti. Pro účely dokumentace proměny vzhledu vybudované boční nádrže s mokřadem poslouží snímky č. 24 až 26, které zachycují pohled ze stejného místa na nádrž ve třech různých časových etapách. Bohužel ze sledu snímků vyplývá, že vývoj mokřadní části nádrže je negativní. Zatímco na podzim 2006 byl mokřad hustě zarostlý, a ještě na jaře 2007 byl doložen bohatý výskyt žab a pozorováni jedinci kachny divoké, na jaře 2009 už v místech, kde by měla být mokřadní část nádrže, nevytrčují nad vodní hladinu žádné mokřadní rostliny a ani živočišné druhy se zde nevyskytují ve zdaleka takové míře jako dříve. Detailnější pohled na negativní proměnu mokřadní části se nabízí na obrázcích č. 27 a 28. Naopak o změnu k lepšímu se pokusil někdo, kdo odstranil kusy betonového potrubí, které ležely na břehu nádrže (obr.29), a také ten, kdo vyčistil hladinu nádrže v okolí požeráku od PET lahví (obr.30). Sezení pro turisty bylo místo betonových skruží naštěstí vyřešeno příznivější variantou – dřevěnými lavičkami (obr.31). Jenže pohodlí laviček asi motivovalo návštěvníky lokality k založení ohniště přímo u nádrže (obr.32), což se moc nesnoubí z revitalizační snahou o navození podmínek co nejbližších přírodnímu prostředí. Přes všechna negativa lze pořád nalézt úhel pohledu na nádrž takový, který podtrhne její kladné působení na dotváření celkového krajinného rázu (obr.33 a 34). Kaskáda ze 4 nízkých stupňů, která vznikla rekonstrukcí stávajícího stupně na potoku v km 3,558, je k vidění na obrázku č.35 spolu s odpadním korytem odvádějícím vodu z boční nádrže přes požerák. Zbytek původního stupně, jehož výška před revitalizací dosahovala 0,60 m, ukazuje obrázek č.36.

7.4

Hodnocení revitalizace na části toku pod nádrží Od vyústění odpadního koryta z boční nádrže (km 3,520) je pak po zbývající délce

potoka, revitalizované během I. etapy, 17 dalších vybudovaných nízkých stupňů se stabilizovaným výmolem. Zrevitalizovaný úsek končí v km 2,350, kde se potok kříží s železniční dráhou. Pochůzkou byly všechny stupně zkontrolovány a dá se konstatovat, že řádně plní svoji funkci – zmírnily podélný sklon, zpomalily proudění a prodloužily dobu proběhu vody územím (obr.37). Nedostatky byly zjištěny na třech místech úseku,

61

kde přímo v korytě překáží vodnímu proudu cizorodé předměty – pytel s odpadky v km 2,900 (obr.38), suť sesypaná ze břehu až do koryta v km 3,400 (obr.39) a strom spadlý do koryta v km 3,200 (obr.40). Bohužel i fotky, které následují, poukazují na výskyt odpadků v potoce nebo v jeho těsné blízkosti (obr.41 až 44). Přímo o černé skládce by se dalo hovořit na břehu potoka v km 2,960 (obr.41). Také pod železniční tratí, kde končí revitalizovaný úsek (km 2,350), jsou předměty, které tam nepatří (obr.42). A že situace není nijak valná ani v dalším úseku Jalubského potoka, kde ještě revitalizace provedena nebyla, o tom svědčí poslední dvě fotografie pořízené během průzkumu zájmového území (obr.43 a 44).

62

8

NÁVRH ÚDRŽBY A PÉČE O REVITALIZAČNÍ OPATŘENÍ Péče o Jalubský potok

8.1

Průzkumem zájmového území, tak jak je popsán v kapitole 7, nebyly na potoce zjištěny výraznější nedostatky. Revitalizační prvky – nízké stupně se stabilizovaným výmolem a rekonstruovaný stávající stupeň – efektivně plní účel, za kterým byly na toku vybudovány. Díky těmto stupňům se zmírnil podélný sklon, zpomalilo se proudění a prodloužila se doba proběhu vody územím. Toto by mělo hlavně zvýšit schopnost přirozeného dočišťování vody v korytě. Potok by se tak měl snáze vyrovnat s eutrofizací, která je způsobena vodou ústící do potoka z nedaleké nově vybudované ČOV. Revitalizační prvky fungují sice správně, ale odpadky nalezené během průzkumu v korytě dokládají, že je nutná neustálá kontrola po celé délce toku spojená s pravidelným odstraňováním cizorodých předmětů – odpadků, suti i stromů spadlých do koryta. Byla by škoda, když se člověk revitalizací snaží o znovuoživení přírodních procesů, aby mu to kazila bezohlednost jiných lidí, kteří si snad ani neuvědomují, že svým nevhodným chováním ničí snahu jiných.

8.2

Udržení funkčnosti boční nádrže s mokřadem První nápadnou změnou zpozorovanou při průzkumu na jaře roku 2009 oproti

předchozímu průzkumu na jaře 2007 je hned v oblasti náhonu na boční nádrž bujně rostoucí porost orobince (viz Příloha č. 2 obr.13). Ten se zde před dvěma lety ještě nevyskytoval. Jeho výskyt můžeme hodnotit kladně, neboť zvyšuje různorodost vodního prostředí a zároveň zajisté působí jako vodní filtr, kdy zadržuje jemné částice nečistot a živin. Podobnou funkci – zadržování naplavenin – plní i tůň na trase náhonu, která má být podle podélného profilu boční nádrže (viz Příloha č. 4) hluboká asi 80 cm. Fotografie č. 17 (Příloha č. 2) potvrzuje úplné zanesení této tůně naplaveninami. Takže i zde bude žádoucí pravidelná kontrola stavu tůně a bude potřeba naplaveniny včas odtěžovat, aby se v budoucnu nedostávaly až do boční nádrže, ale mohly se ukládat již v této tůni, odkud je odstraňování jednodušší. Další nápadnou ale bohužel negativní změnou je zánik mokřadní části boční revitalizační nádrže. Zatímco na podzim 2006 a ještě i na jaře 2007 se v mokřadní části dobře dařilo rostlinné vegetaci, průzkumem na jaře 2009 byl zjištěn zánik mokřadního společenstva (obr.26). Při náhledu do příloh č.3, 4 a 5 nám vyplyne, že mokřadní část

63

byla navrhována jako zadní část zátopy boční nádrže s hloubkou vody kolísající mezi 10 a 50 cm. Od hlubší části měla být oddělena právě mělkým dnem, které by zabránilo průniku rybí osádky do části mokřadní. Uprostřed mokřadní části pak byla navržena zahloubená tůň, kde by nacházely své útočiště obojživelníci nerušeni rybami. Navíc mezi přílohou č.4 a 5 se objevuje technická nesrovnalost u profilu č.9 v km 0,120. V příloze č.4 není v místě profilu č.9 správně zobrazena navrhovaná prohloubená část mokřadu, ale mokřad je zde zobrazen jako rovina, což je špatně. Teprve až příloha č.5 zobrazuje skutečnou podobu profilu č.9. V každém případě musí dojít k nápravě současného neuspokojivého stavu. Problém bude pravděpodobně ve zvětšení hloubky mokřadní části oproti návrhu. Větší hloubka zapříčinila průnik ryb a brání přirozenému vývoji mokřadních společenstev. Je třeba připomenout, že mokřadní část měla být výhradně určena pro zájmy ochrany přírody, respektive podpory mokřadních živočišných i rostlinných společenstev. Z toho vyplývá, že je nežádoucí ji jakýmkoliv způsobem poškozovat. Především je třeba v této souvislosti zdůraznit vyloučení jakéhokoliv nasazování ryb a dalších možných aktivit z hlediska myslivosti – např. vypouštění uměle odchovaných jedinců kachny divoké. Mimochodem, tato výše zmíněná omezení byla stanovena i Regionálním poradním sborem Zlín při procesu schvalování dotace pro žadatele – ZVHS Brno - jako podmínky pro přidělení dotace (viz kapitola 6.4 Financování revitalizace a výběrové řízení). Připomenout se musí také nutnost čistit od nánosů požerák i hladinu v jeho okolí u hráze. Ale v tomto případě byl stav na jaře 2009 pozitivní – k čištění došlo před provedením průzkumu a hladinu neznečišťovaly například PET láhve, jak tomu bylo na jaře 2007.

8.3

Péče o okolí revitalizovaného území Zatímco mokřadní část boční nádrže je špatným příkladem snahy revitalizace

o zavádění vodních prvků podporujících biologickou rozmanitost, ukázkovým příkladem je samostatná tůň dotovaná jen podzemní vodou (obr.20 až 23), kde se velmi dobře daří bylinné vegetaci i obojživelníkům. Dle mého názoru tůň nepotřebuje žádnou zvláštní péči, snad jen mimo vegetační období by byla vhodná menší probírka, která by přispěla k pomalejšími procesu zanášení tůně. Ani vysázený vegetační doprovod nevyžaduje zásadnější zákroky. Po dvou letech, co je mnou jeho vývin sledován, sice nezaznamenal mnoho přírůstků (obr.7), ale nejsou

64

zde pozorovány větší úhyny, které by potřebovaly být nahrazeny. Navíc při konzultaci s pracovníkem ZVHS Uherské Hradiště mi bylo sděleno, že s obecně udávaným 25-ti% úhynem vysázeného dřevinného porostu se při této revitalizaci počítalo již předem. Takže ve skutečnosti bylo vysázeno o 25% více porostu, než bylo navrženo.

8.4

Lidská synergie Vývoj revitalizačních prvků a vliv přírodních faktorů však nejsou jedinými činiteli,

kteří ve výsledku ovlivňují efektivitu revitalizačního zásahu. Významným ne-li hlavním rušivým

elementem

samovolného

znovuoživování

přírody

není

nic

jiného

než nepatřičné chování člověka, které dokáže pokazit mnohé. Proto mě napadlo řešení lidem více zdůraznit, že revitalizace je majetkem všech. Vždyť přece, pokud lidé obecně investují své peníze do čehokoliv, tak se pak přirozeně zajímají o to, jak je s jejich penězi nakládáno, zda plní svůj původní investorský záměr. Takže s přihlédnutím k tomu, že na tuto revitalizaci byla proinvestována částka 2.697.331,- Kč, která šla ze státních peněz, nebo-li se na ní podíleli všichni daňoví poplatníci, je více než správné, aby o této skutečnosti bylo také náležitě informováno. Kolem nově vybudované revitalizační boční nádrže s mokřadní částí je vedena cyklostezka, tudíž do této lokality často zavítají i lidé ze vzdálenějšího okolí, kteří možná nemají ani tušení, když projíždějí kolem, že se v této oblasti jedná o revitalizační opatření. Patrně zde také mnozí výletníci udělají zastávku na své cestě na kole, proč taky ne, když jde o krásné odpočinkové místo. Mým návrhem by bylo v blízkosti nádrže umístit informační tabuli, kde by byly stručně uvedeny důvody zrealizovaného opatření, funkce, které má plnit, jakou má finanční hodnotu a hlavně jakou hodnotu představuje pro životní prostředí. Podle mě by nešlo zase až o tak moc velikou přídavnou investici, která by však mohla alespoň zčásti zabránit lidské bezohlednosti vůči přírodě. Na tabuli by mohly být také připomenuty zákazy obecně platné při pobytu v přírodě. Určitě pozitivní je také umístění dřevěných laviček jako míst odpočinku na břehu nádrže. Lavičky mohou využívat jak cyklisti, kteří zde budou odpočívat na své trase, tak i místní obyvatelé obce Jalubí. I v době provádění mého průzkumu si totiž pár obyvatel z Jalubí udělalo k revitalizační nádrži procházku a to je důkazem, že se místo stalo žádanou vycházkovou destinací.

65

9

DISKUZE Snad není pozdě se v této kapitole diplomové práce vrátit k úplnému počátku

myšlenky o provedení revitalizace právě na Jalubském potoce. Ale ve skutečnosti opravdu až po nastudování odborných pramenů o této problematice, po provedení průzkumu na lokalitě, po snaze o zhodnocení funkčnosti uskutečněných revitalizačních prvků a po snaze o navržení vhodného typu údržby a péče o lokalitu, přede mnou vyvstala otázka, co vůbec všechno přispělo k tomu, že revitalizační akce byla uskutečněna právě zde. Odpovědí je souhlasný střet různých motivací různých subjektů revitalizaci provést. Prvním ze subjektů je odbor životního prostředí Městského úřadu Uherské Hradiště, jehož pracovník Jiří Barouš nevidí působení celé stavby jen krajinotvorně v estetickém slova smyslu, ale, jak se vyjádřil pro týdeník Dobrý den s Kurýrem č.47 ze dne 24.11.2003: „Celá stavba zároveň vytvoří podmínky pro návrat původních živočišných druhů do potoka i okolí. Proto by měla následovat revitalizace v úseku za železničním náspem až k ústí do Baťova kanálu.” V současné době jsou k tomu výtečné podmínky, protože jalubská ČOV má podle Barouše v současnosti nejlepší čisticí technologii (www.idobryden.cz). Jakou motivaci měl další subjekt – obec Jalubí - objasňuje její starosta Karel Malovaný: „Radnice v Jalubí revitalizaci potoka vítá, proto jsme do celého projektu vstoupili nejen uvolněním obecních pozemků, ale navíc jsme zaplatili vypracování projektové dokumentace.” Prostor mokřadu a rybníčku bude zazeleněn a tím se nejen oddělí od čistírny, ale vznikne odpočinková zóna pro místní i cykloturisty. Podél potoka v místech úprav totiž vede cyklostezka (www.idobryden.cz). Také třetí subjekt – investor stavby ZVHS Uherské Hradiště – měl k provedení I. etapy revitalizace Jalubského potoka své vlastní důvody. Ty mi při konzultaci osobně objasnil pracovník ZVHS Uherské Hradiště, pan Gavenda. Hlavním důvodem byla tehdejší možnost čerpat na revitalizaci stoprocentní dotaci z PRŘS. Dále investorovi vyhovoval kladný postoj samotné obce Jalubí, která se nabídla zaplatit vypracování projektové dokumentace. Dále mě zajímalo, jestli se uvažuje o pokračování v revitalizaci ve II. etapě (viz kapitola 6.1 Rozdělení revitalizace na dvě etapy). Jenže úsek potoka ve II. etapě je dle náhledu do katastru nemovitostí (Příloha č.1 mapa 7) v sousedství pozemků patřících již obci Huštěnovice, která zatím o revitalizaci zájem neprojevila.

66

Není ničím překvapivým, že tedy největší motivací pro uskutečnění I. etapy revitalizace byla lehká dostupnost finančních prostředků. Teoretická část mé diplomové práce se věnovala i změně možnosti čerpání dotací, kdy příjem nových žádostí o dotace z PRŘS byl ukončen v roce 2008 a novou možnost čerpání dotací nabízí dotační tituly Operační program Životní prostředí. Mým zájmem bylo zjistit, jak se tato nová skutečnost projevuje v praxi. Na praktickou zkušenost byl dotázán pan Ing. Petr Šandor ze zlínské AOPK, který mi nastínil, že změna dotačního titulu s sebou přinesla pozitivní i negativní dopady na vyřizování žádostí o revitalizace. Srovnáním s Programem revitalizace říčních systémů vychází hodnocení Operačního programu Životní prostředí kladně ve smyslu objemu financí, které jsou vyhrazeny na dotace jednotlivých oblastí podpory. Z hlediska ekologického přístupu je však negativní stránkou skutečnost, že nové dotace jsou přiděleny nyní i takovým projektům, které by dříve při žádosti o dotaci z PRŘS uspěly jen stěží. V případě Jalubského potoka není pochyb o účelném vynaložení finančních prostředků ze státních zdrojů. Hodnocení revitalizace je vesměs pozitivní. Jen je stále potřeba nad zájmovým územím dohlížet a dodržovat postupy základní péče o revitalizační prvky, aby se jejich kladné působení na životní prostředí nezměnilo ani do budoucna.

67

10 ZÁVĚR V diplomové

práci

bylo

uskutečněno

zhodnocení

revitalizačních

opatření

na Jalubském potoce u Uherského Hradiště ve Zlínském kraji. Výhodou provedení revitalizace bylo jednak její komplexní pojetí, kdy vlastní úpravě toku a vybudování boční nádrže předcházelo postavení ČOV pro zlepšení kvality vody, a jednak to byla vůle zúčastněných stran, která předznamenala úspěšné završení revitalizačního projektu. Samotné realizaci revitalizačního zásahu se nedá nic vytknout, avšak nyní, tři a půl roku po dokončení stavby, během kterých je vývoj revitalizačních prvků v zájmovém území sledován, je patrný určitý odklon od optimálního vývinu stanoviště. V aktuálním zhodnocení lokality bylo poukázáno na pár více či méně závažných nedostatků. Nejméně uspokojivým je vývoj, respektive zánik mokřadní části revitalizační nádrže. Zatímco ještě před dvěma lety bujná mokřadní společenstva v nádrži poskytovala útočiště mnohým živočišným organizmům a vše nasvědčovalo pozitivnímu sukcesnímu vývoji stanoviště a celkové regeneraci životního prostředí na lokální úrovni, při posledním průzkumu byl zjištěn ústup rostlinné vegetace a s ním související i celkový pokles tamní biologické rozmanitosti. V budoucnu se musí proto přistoupit k ověření funkčnosti a k nápravě mokřadní části nádrže. Naopak kladný vývoj byl pozorován na toku samotném, v náhonu na boční nádrž i na samostatné vodní tůni. Za období sledování se v náhonu a v tůni vegetace rozrostla a přispívá k ekologické stabilizaci těchto prvků. Zajisté, že je území ovlivňováno také člověkem. Kolem potoka vede cyklostezka a okolí nádrže se stalo vycházkovým cílem obyvatel přilehlé obce Jalubí. Dle mého návrhu by se pomocí instalované informační tabule mělo zvýšit povědomí o důležitosti tohoto místa pro přírodní rovnováhu, a tím aspoň částečně omezit nevhodné chování některých lidí. Informovanost o přírodní hodnotě by byla prevencí jejího ničení.

68

11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY •

AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR – Program revitalizace říčních systémů [online]. [cit. 17. března 2009]. Dostupné na World Wide Web: .

•

AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR - Ramsarská úmluva [online]. [cit. 17. března 2009]. Dostupné na World Wide Web: .

•

AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR - Revitalizace [online]. [cit. 10. dubna 2007]. Dostupné na World Wide Web: .

•

BAROUŠ, J. Rekonstrukce mostů a těžba nánosů na Baťově kanále. In POVODÍ MORAVY. Zpravodaj – březen 2009 [online]. [cit. 19. dubna 2009]. Dostupné na World Wide Web: .

•

ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže

•

DOBRÝ DEN S KURÝREM. Za Jalubím na potoku vyroste rybníček a mokřad [online]. c2003 [cit. 25. dubna 2009]. Dostupné na World Wide Web: .

•

EHRLICH, P., ŠLECHTA, V., NOVÁK, L., ZUNA, J., SOVADINA, M. Prozatímní metodické pokyny pro obnovu ekologické funkce upravených vodních toků s malým povodím. Praha : Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, 1992.

•

EHRLICH, P., ZUNA, J., NOVÁK, L., ŠLECHTA, V., KŘOVÁK, F. Revitalizační úpravy potoků – objekty. 1. vyd. Praha : Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, 1994. 80 s.

•

EHRLICH, P., GERGEL, J., ZUNA, J., NOVÁK, L., MERUŇKA, K. Metodické pokyny pro revitalizaci potoků. 2. vyd. Praha : Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, 1996. 72 s.

69

•

EHRLICH, P., GERGEL, J., ONDR, P. Revitalizační úpravy drobných vodních toků. Zájmové vydání pro potřeby Katedry pozemkových úprav a převodů nemovitostí Jihočeské univerzity - Zemědělské fakulty, 2003. s. 7-41.

•

GERGEL, J., BENEŠOVÁ, J., BŘEZINA, K. B., EHRLICH, P. Revitalizace drobných vodních toků – metodická pomůcka. 1. vyd. Praha : Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, 1999. 88 s. ISSN 1210-1672.

•

HUBAČÍKOVÁ, V. a SYNKOVÁ, J. Hodnocení revitalizačních opatření na Heroltickém potoce. In ŠTĚRBA, O. a MĚKOTOVÁ, J. Říční krajina 3. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 112-119. ISBN 80-2441162-8.

•

JALUBÍ. Oficiální internetové stránky [online]. [cit. 19. dubna 2009]. Dostupné na World Wide Web: .

•

JUST, T. a kol. Revitalizace vodního prostředí : všem, kteří si přejí udělat z příkopů a kanálů zase potoky a řeky. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2003. 144 s. ISBN 80-86064-72-7.

•

JUST, T. a kol. Vodohospodářské revitalizace : a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha : Český svaz ochránců přírody, 2005. 359 s. ISBN 80-2396351-1.

•

JŮVA, K., HRABAL, A., TLAPÁK, V. Malé vodní toky. 1. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 256 s.

•

KENDER, J. (ed.). Teoretické a praktické aspekty ekologie krajiny. Praha : Ministerstvo životního prostředí, 2000. ISBN 80-7212-148-0.

•

KOUTNÝ, L. Stabilní úpravy toků v přírodních podmínkách. 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 52 s. ISBN: 80-7157669-7.

•

KRÁLOVÁ, H. (ed.). Řeky pro život : revitalizace řek a péče o nivní biotopy. Brno : Veronica, 2001. 439 s. ISBN 80-238-8939-7.

•

MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ - voda. Legislativa a metodické pokyny [online]. [cit. 18. dubna 2009]. Dostupné na World Wide Web: ,

70

, , , , , , , , . •

SMĚRNICE MŽP č. 5/2006, o vydání Pravidel pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu revitalizace říčních systémů – Program 215 110 [online]. Praha : MŽP, 10.března 2006. [cit. 10. dubna 2007]. Dostupné na World Wide Web: .

•

ŠLEZINGR, M. Stabilizace říčních ekosystémů. 1. vyd. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2005. 353 s. ISBN 80-7204-403-6.

•

ŠLEZINGR, M. a ÚRADNÍČEK, L. Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. 2. dopl. vyd. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2002. 130 s. ISBN 80-7204269-6.

•

TLAPÁK, V. a HERYNEK, J. Úpravy vodních toků a hrazení bystřin. 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001. ISBN 80-7157-551-8.

•

TLAPÁK, V. a HERYNEK, J. Malé vodní nádrže. 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002. ISBN 80-7157-635-2.

•

TUREČEK, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha : SONDY, s. r. o., 2002. [online]. [cit. 18. dubna 2009]. Dostupné na World Wide Web: .

71

•

VRÁNA, K. (ed.). Revitalizace malých vodních toků - součást péče o krajinu. 1. vyd. Praha : Consult, 2004. 60 s. ISBN 80-902132-9-4.

•

WIKIPEDIE: Otevřená encyklopedie: Jalubí [online]. c2008 [cit. 19. 04. 2009]. Dostupné na World Wide Web: .

•

WIKIPEDIE: Otevřená encyklopedie: Ramsarská úmluva [online]. c2009 [cit. 17. 03. 2009]. Dostupné na World Wide Web: .

•

ZÁKON č. 17/1992 Sb., o životním prostředí

•

ZÁKON č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

•

ZÁKON č. 218/2004 Sb., o změně zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších zákonů

72

PŘÍLOHY

73