MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ
ÚČELNOST SOCIÁLNÍCH PROJEKTŮ TYPU DOMU NA PŮLI CESTY Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Michal Petrůj, Ph.D.
Zpracovala: Bc. Marcela Opatřilová Brno 2010
1
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci na téma „Účelnost sociálních projektů typu Domu na půli cesty“ vypracovala samostatně a uvedla v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 28. 05. 2010. ……………………………………………
2
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych na tomto místě poděkovala Ing. Michalu Petrůjovi, Ph.D. za odborné rady a cenné připomínky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Rovněţ děkuji Mgr. Ing. Pavlu Šmýdovi, ředitelům a ředitelkám vybraných organizací, klientům D1/2 a mnoha dalším, se kterými jsem svou práci konzultovala, a díky nimţ mohla tato diplomová práce vzniknout.
3
ABSTRAKT Opatřilová, M. Účelnost sociálních projektů typu Domů na půli cesty. Diplomová práce. Brno: PEF MZLU, 2010.
Tato diplomová práce se zabývá vyhodnocením účelnosti sociálních projektů typu Domu na půli cesty v rámci Jihomoravského kraje pomocí nákladově výstupové metody CUA. Tyto projekty jsou zaměřeny na pomoc mladým lidem v integračním procesu, kteří se po pobytu v dětských domovech, výchovných ústavech, popř. po výkonu trestu nebo vazby ocitli ve sloţité sociální situaci, bez moţnosti návratu do původní rodiny. Jedná se o mladé lidi ve věku 18-ti let (popř. 26-ti let) sociálně vyloučené nebo ohroţené sociálním vyloučením. Práce zhodnocuje, do jaké míry je sociální sluţba Domu na půli cesty pro cílovou skupinu účelná. Tato situace, tzv. „s projektem“ je dále v práci srovnávána se situací tzv. „bez projektu“, tedy neexistence projektu domu na půli cesty, coţ v podstatě znamená „ţivot na ulici“. Práce poukazuje nejen na sociální stránku zmíněného problému, ale především stránku ekonomickou, protoţe finanční podpora znevýhodněné skupiny mládeţe odcházející z ústavní péče je z dlouhodobého hlediska účelná. Projekt Dům na půli cesty se jeví podle výše uvedené CUA analýzy jako uţitečné řešení problematiky mladých lidí odcházejících z ústavních zařízení. Výsledkem provedené CUA analýzy jsou ušetřené finanční prostředky, které vznikly v důsledku existence sociální sluţby typu domu na půli cesty od roku 2005, a proto je alokace veřejné finanční podpory v tomto případě účelná a uţitečná.
KLÍČOVÁ SLOVA metoda CUA, uţitek, sociální sluţba, sociální vyloučení, nepříznivá sociální situace, Dům na půli cesty, zákon o sociálních sluţbách
4
ABSTRACT Opatřilová,M. Usefulness of social project of type The House on the half of a way. Diploma Thesis, Brno: PEF MZLU, 2010. This thesis deals with usefulness of social project of type The House on the half of a way in terms of South Moravian region with aid of freight exserted method of CUA. This projects are aimed on help to the young people in integrating process, who found themself in difficult situation, after a staying in a foster house,educational institution, or after execution of punishment, or jail, without possibility of returning to original family. This means the young people in age of eighteen (eventualy 26), socialy eliminated, or threated of soucial elminination. The paper declines, in what degree the social service of The House on the half way is for aimed group of people is useful. This situation, so called ,,with project" is later compared with situation so called ,,without project" , so the absence of the project The house on the half of a way, which basicaly means ,,life on the street". The thesis points not only the social side of the highlighted problem, but especially the economic side, because the financial support for disatvantaged group of the young people, who leave the costitutional care, is from long term point of a view useful. The project The House on a half of a way semms according to CUA analysis shown above as useful solution of the problematics of the young people leaving the constitutional facilities. As a result of the CUA analysis, which were made , are the finnancial resources ,which were created because of founding the social type service called The House on the half of a way since 2005, saved, and therefore is the allocation of the public financial support useful and effective.
KEYWORDS Cost – Utility Analysis, profit, social service, social disqualification, unfavourable social situation, The Half Way House, Law of social service
5
OBSAH 1 ÚVOD A CÍL PRÁCE ................................................................................................................................................................... 8 2 METODIKA ................................................................................................................................................................................. 10 2.1
VYMEZENÍ POJMŮ .............................................................................................................................................................. 11
2.1.1
Sociální sluţba vs. Veřejná sluţba ........................................................................................................................ 11
2.1.2
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ................................................................................................... 12
2.1.3
Dům na půli cesty jako forma sociální pomoci .................................................................................................... 14
2.1.4
Klasifikace nákladů a uţitků .................................................................................................................................. 15
2.2
NÁKLADOVĚ VÝSTUPOVÉ METODY .................................................................................................................................... 20
2.3
EKONOMICKÁ ANALÝZA VEŘEJNÝCH PROJEKTŮ ............................................................................................................... 25
2.3.1
Analýza CUA .............................................................................................................................................................. 25
2.3.1.1
Stanovení hodnoty uţitku ................................................................................................................................................26
2.3.1.2
Měření úrovně spokojenosti klientů s poskytovanou veřejnou sluţbou ................................................................28
2.3.1.3
Hodnocení projektu formou bodového hodnocení a stupnic ....................................................................................30
2.3.2
Výzkumná metoda .................................................................................................................................................... 33
3 DŮM NA PŮLI CESTY JAKO SOCIÁLNÍ PROJEKT......................................................................................................... 34 3.1
DOMY NA PŮLI CESTY V JIHOMORAVSKÉM KRAJI............................................................................................................. 36
3.1.1
Dům na půli cesty v Pohořelicích............................................................................................................................ 37
3.1.2
Dům na půl cesty v Brně ......................................................................................................................................... 40
4 ANALÝZA STAVU „BEZ“ PROJEKTU.................................................................................................................................. 42 4.1
NÁKLADY TRESTNÉ ČINNOSTI MLADÝCH LIDÍ PO OPUŠTĚNÍ INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE ........................................................ 43
4.2
NÁKLADY VE FORMĚ ČERPÁNÍ STÁTNÍCH PODPOR ............................................................................................................ 46
5 ANALÝZA STAVU „ S“ PROJEKTEM .................................................................................................................................. 51 5.1
ANALÝZA STAVU MLADÝCH LIDÍ PO OPUŠTĚNÍ INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE ............................................................................. 51
5.2
VÝSLEDKY CUA ANALÝZY ................................................................................................................................................. 52
5.3
VÝSLEDKY ANALÝZY UŢITKU .............................................................................................................................................. 53
6 SHRNUTÍ PROBLEMATIKY DOMU NA PŮLI CESTY ...................................................................................................... 56 7 DISKUSE...................................................................................................................................................................................... 59 8 ZÁVĚR .......................................................................................................................................................................................... 60 9 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A POUŢITÝCH ZDROJŮ .......................................................................................... 61 10 PŘÍLOHY ..................................................................................................................................................................................... 63
6
„Uţitkem je myšlena vlastnost jakéhokoliv objektu, přináší-li prospěch, výhodu, potěšení, dobro či štěstí … nebo zabraňuje nastání újmy, bolesti, zla nebo neštěstí.“ Jeremy Bentham
7
1 Úvod a cíl práce Sociální politika hraje ve všech vyspělých zemích velice významnou roli. Stává se bez nadsázky neodmyslitelným atributem uspořádání společnosti. Sílící význam sociálního kontextu vůbec, a tedy i sociální politiky, je spojen s důrazem, který je dnes kladen na kultivaci jedince a jeho kvalit jako rozhodujícího předpokladu prosperity moderní společnosti i naplňování jejích cílů. Tato skutečnost se stává stále zřejmější nejen ve vyspělých zemích, ale také v zemích rozvojových, které si uvědomují, ţe klíčem jejich rozvoje jsou lidé vzdělaní a kultivovaní se svým osobním rozvojem a uspokojováním ţivotních potřeb. Moţno říci, ţe i Česká republika si uvědomuje význam role lidského činitele ve společenském rozvoji. Nepochybné však je, ţe tato role člověka bude sílit, a ţe proto bude nutné podporovat a rozvíjet sociální politiku jako systém aktivit, které k rozvoji a kultivaci lidského faktoru směřují. Součástí sociální politiky je sociální zabezpečení, které lze obecně chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichţ prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních rizik občanů. (KREBS, 2007, s. 162) Jednotlivé systémy sociálního zabezpečení se od sebe liší především tím, jakou řeší sociální situaci, jakým způsobem jsou financovány dávky a jakým způsobem jsou tyto systémy organizačně zabezpečeny. Jedná se o systém sociálního pojištění (důchodové pojištění, nemocenské pojištění), systém státní sociální podpory (koncipovány sociální dávky) a systém sociální pomoci (sociální sluţby, sociálně právní ochrana, dávky sociální pomoci). Předmětem této práce je analýza prováděná v podmínkách národní sociální politiky ČR, konkrétně systému sociální pomoci na území Jihomoravského kraje. Významný posun v systému sociálních sluţeb (pomoci) v rámci ČR, který prochází transformací od roku 1999, nastal od 1. ledna 2007, kdy nabyl účinnosti nový Zákon č. 108/2006, o sociálních sluţbách. Došlo k zákonné úpravě rámce, ve kterém v ČR fungují sociální sluţby. Zákon definuje práva a povinnosti účastníků systému sociálních sluţeb, organizaci celého systému, zajištění sluţeb a jejich financování. Standardizace sociálních sluţeb které jsou jím ohroţeny, zejména pro vedoucí ke konfliktu se společností
a kontrolu kvality a efektivity poskytování sociálních tak napomáhá zabránit sociálnímu vyloučení osob, krizovou sociální situaci, ţivotní návyky, způsob ţivota nebo pro ţivot v sociálně znevýhodňujícím prostředí.
Proto je nezbytné, k dosaţení určité úrovně sociální koheze ve společnosti, klást důraz na prevenci sociálně patologických jevů.
8
V této práci je analyzována sociální sluţba ve formě domu na půli cesty, která je dále nazývána jako sociální program (projekt). Účelem sociálních programů typu domu na půli cesty je pomoc ohroţené skupině jedinců zařadit se do společnosti a ţít plnohodnotný ţivot. Dům na půli cesty je veřejná sluţba, která je poskytovaná za účelem prevence sociálně patologických jevů na území České republiky. Jejím hlavním úkolem a cílem je podpora mládeţe odcházející po dosaţení věku 18-ti let (popř. 26-ti let) z institucionální a jiné ústavní péče. Na území Jihomoravského kraje jsou celkem tři domy na půli cesty, jejichţ prostřednictvím je znevýhodněné mládeţi poskytnuta příleţitost začlenit se do společenského a kulturního ţivota. Jejich délka působnosti se velmi liší, neboť tyto projekty vznikaly nezávisle na sobě a zároveň v odlišném společenské a politické dění. Nejdéle působí v rámci Jihomoravského kraje Dům na půli cesty ve Velkém Dvoře u Pohořelic, který zahájil svůj provoz v roce 2002. Naopak krátce působí sociální sluţba Domu na půli cesty v Brně, jehoţ vznik byl podmíněn přijetím zákona o sociálních sluţbách z roku 2006. Do analýzy bude zahrnut Dům na půli cesty v Brně a Dům na půli cesty v Pohořelicích. Cílem mé analýzy je zjistit finanční nákladovost jedince, který se ocitne za zdmi institucionální péče a který je tak odkázán sám na sebe. Tzn. pokusit se poukázat na nákladovou stránku čerpání finančních prostředků (transferů) ze systému sociálního zabezpečení či pokusit se vyčíslit finanční nákladovost páchání trestné činnosti této skupiny mladých lidí. Tato situace je pro účely práce nazvána jako situace „bez projektu“ a dále porovnávána se situací nazvanou jako situace „s projektem“. Ta se od předešlé liší tím, ţe mladý člověk má moţnost po opuštění institucionální péče zúčastnit se a vyuţít sociální pomoci, tedy programu domu na půli cesty. K vyhodnocení těchto situací poslouţí pouţití nákladově výstupové metody CUA (Cost Utility Analysis – analýza uţitečnosti nákladů), pomocí které se pokusím zjistit uţitek plynoucí ze spotřeby sociální sluţby typu domu na půli cesty. Cílem této práce je posoudit účelnost domu na půli cesty a navrhnout řešení, např. pro lepší řízení a zaměření těchto programů v budoucnu. Toho dosáhnu srovnáním dvou výše uvedených situací, pomocí nichţ budu moci odhadnout, do jaké míry je podpora v rámci sociálního programu domu na půli cesty uţitečná, tzn., do jaké míry byla finanční a jiná podpora poskytnutá znevýhodněné mládeţe odcházející z ústavné péče účelná.
9
2 Metodika Práce je rozdělena do několika na sebe navazujících částí. V první části je uvedena důleţitá terminologie ze sociální oblasti v návaznosti na sociální program cesty. Jedná se o ucelený přehled týkající se sociální problematiky odchází po dosaţení plnoletosti z dětských domovů a jiné institucionální Veřejná vs. Sociální sluţba, Kap. č. 2.1.2 Zákon o sociálních sluţbách a
typu domu na půli mladistvých, kteří péče (Kap. č. 2.1.1 Kap. č. 2.1.3 Dům
na půli cesty jako forma sociální pomoci). Tato problematika je však spojena nejen s mnoha náklady (zejména dodatečné náklady pro společnost v podobě nákladů na trestnou činnost, peněţitou pomoc sociálně slabším, …), ale také s mnoha přínosy (uţitky), které je nutné v rámci hodnocení projektu neopomíjet (viz Kap. č. 2.1.4 Klasifikace nákladů a uţitků). Typickou metodou pro hodnocení účelnosti veřejného projektu (projektu D1/2) je analýza uţitečnosti nákladů CUA, která se snaţí zodpovědět otázku účelnosti daného projektu pomocí analýzy uţitku. Na základě této analýzy lze určit, do jaké míry je sociální sluţba pro cílovou skupinu uţitečná a prospěšná. Jelikoţ se však jedná o sluţbu, tedy nehmotný charakter statku, je velmi obtíţné dané uţitky ocenit, proto nechybí problematika ocenění a stanovení hodnoty uţitku či úrovně spokojenosti cílové skupiny (Kap. č. 2.3 Ekonomická analýza veřejných projektů včetně podkapitol). Toto téma je zpracováno formou dotazníkového šetření. Prostřednictvím dotazníků byli osloveni klienti dvou Domů na půli cesty v rámci Jihomoravského kraje, s cílem stanovit hodnotu uţitku těchto respondentů plynoucí ze spotřeby dané sluţby, tj. účasti v D1/2. Domu na půli cesty je věnována další část této práce (Kap. č. 3 „Dům na půli cesty jako sociální sluţba“), neboť právě jednotlivé domy na půli cesty v rámci Jihomoravského kraje jsou předmětem a součástí mého empirického zkoumání. Také je zmíněna problematika odchodu mladistvých-zletilých z dětských domovů, neboť právě ti se stávají mou potenciální cílovou skupinou důleţitou pro analýzu dvou situací, které byly pro účely této práce nazvány jako „situace s projektem“ (Kap. č. 5 Analýza stavu „s projektem“) a „situace bez projektu“ (Kap. č. 4 Analýza stavu „bez projektu“). Pouţitím dostupných statistických údajů zjistím počet dětí odcházejících z ústavní péče, výši státní sociální podpory a jiné finanční výlohy související s problematikou odchodu znevýhodněné mládeţe z institucionální péče. Práce je završena shrnutím dosaţených výsledků, porovnáním situací „s“ a „bez“, vlastními postoji a doporučeními k danému tématu (Kap. č. 6 Diskuze) a v neposlední řadě
10
důleţité odmítnutí či potvrzení hypotézy, zda je finanční podpora znevýhodněné mládeţe odcházející z ústavní péče účelná.
2.1 Vymezení pojmů 2.1.1
Sociální sluţba vs. Veřejná sluţba
Sociální sluţby se částečně překrývají s kategorií veřejných sluţeb. Veřejné sluţby jsou sluţby poskytované v zájmu veřejnosti. Veřejnou sluţbou se rozumí takový druh sluţby, jejichţ uţivatelem (spotřebitelem) je veřejnost jako sociální subjekt. Veřejné sluţby jsou produkovány, zabezpečovány a regulovány orgány veřejné správy. Obecným cílem poskytování této sluţby je, aby tyto sluţby uspokojovaly společenské potřeby při respektování principu subsidiarity.1 (Matoušek, 2007, s. 9) Veřejná sluţba je pojem, který má ekonomický, sociální a právní obsah. Z ekonomického hlediska je veřejná sluţba ekonomickou osobní sluţbou2, jejímţ spotřebitelem je veřejnost. Veřejné sluţby jsou financovány ze státního rozpočtu, z veřejných rozpočtů (tj. rozpočtů obcí, krajů), z poplatků občanů, účelových fondů, příp. i z jiných zdrojů. Tedy, aby byla veřejná sluţba reálně nabídnuta (aby projekt Dům na půli cesty reálně existoval), je potřeba ji (jej) financovat. Samotné financování veřejné sluţby však zajišťuje její poskytovatel, tzv. garant veřejné sluţby (např. obec, nezisková organizace, soukromý sektor, aj.). Sociální hledisko veřejné sluţby znamená, ţe poskytováním dané veřejné sluţby se obecně napomáhá k řešení určité společenské problematiky (např. sociální, kulturní, sluţby v oblasti veřejné bezpečnosti aj.). Veřejná sluţba ve formě Domu na půli cesty napomáhá svým zaměřením k prevenci sociálně patologických jevů mladistvých odcházejících z institucionální péče. Právním hlediskem je pak myšlen samotný zákon, týkající se dané veřejné sluţby, který definuje základní poţadavky kladené na kvalitu poskytování veřejné sluţby (kdo je poskytovatelem, kdo je spotřebitelem, systém financování, kontroly apod.). V tomto případě se jedná o zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Princip subsidiarity (z lat. subsidiaris – pomocný, podpůrný) znamená politickou zásadu, podle níţ se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záleţitostech odehrává na tom nejniţším stupni veřejné správy, který je nejblíţe občanům. Vyšší úrovně správy mají rozhodovat jen tam, kde si to povaha věci vyţaduje. Např. rozhodování o dětských jeslích nebo parku má patřit do kompetence obce, kdeţto univerzita nebo dálnice má být v kompetenci kraje nebo státu. Princip subsidiarity zdůrazňuje decentralizaci a úlohu samospráv. 2 Osobní ekonomickou sluţbou je myšlen zvláštní druh statku, který nemá materializovanou podobu, tj. je nehmotný, neviditelný, neskladovatelný, nezkazitelný; jedná se o lidskou činnost, která je zaměřena na lidské potřeby (výuka, léčba, doprava,…). 1
11
Sociální sluţby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich ţivota, případně je v maximální moţné míře do společnosti začlenit, nebo společnost chránit před riziky, jichţ jsou tito lidé nositeli. (MATOUŠEK, 2007, s. 9). Sociální sluţby jsou v současnosti v ČR součástí státního sociálního zabezpečení. Jak jiţ bylo řečeno, sociální pomoc ve formě domu na půli cesty je sociální sluţba, která má obecně veřejný charakter, proto budou pro účely této práce povaţovány oba termíny za zaměnitelné, neboť sociální sluţby jsou moţným druhem veřejných sluţeb.
2.1.2
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách
Sluţba dům na půli cesty nabízí pro předem definovanou cílovou skupinu (zletilí ve věku 18–26 let odcházející z dětských domovů) sluţbu ze sociální oblasti, jejímţ hlavním cílem je prevence sociálně-patologických jevů. Termín „sociální sluţba“ je upraven § 3 Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, který sociální sluţbou rozumí činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona (Část Třetí - Sociální Sluţby, § 32 Základní druhy a formy sociálních sluţeb) zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.3 Zákon také definuje další pojmy související s danou problematikou, která se vztahuje k danému projektu „Domu na půli cesty“. Jedná se zejména o vymezení pojmu „nepříznivé sociální situace“4 jako oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a způsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohroţení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závaţných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením. Cílem projektu Domu na půli cesty je zejména problematika „sociálního začleňování“5 do společnosti. Tento pojem je Zákonem definován jako proces, který zajišťuje, ţe osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohroţené dosáhnou příleţitostí a moţností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního ţivota společnosti a ţít způsobem, který je ve společnosti povaţován za běţný.
3 4 5
Viz Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. § 3, odst. b) uvedeného Zákona § 3, odst. e) uvedeného Zákona
12
V neposlední řadě nechybí ani vymezení pojmu „sociální vyloučení“. Tímto Zákon v § 3, odst. f) rozumí vyčlenění osoby mimo běţný ţivot společnosti a nemoţnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace. „Poskytovateli sociálních sluţeb“ jsou při splnění podmínek stanovených tímto zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo6 a jím zřízené organizační sloţky státu (např. školy, policie, nemocnice,…). Dle § 32 tohoto Zákona se sociální sluţby dělí dle druhu na:
sociální poradenství (je základní činností při poskytování všech druhů sociálních sluţeb; poskytovatelé sociálních sluţeb jsou vţdy povinni tuto činnost zajistit),
sluţby sociální péče (napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umoţnit jim v nejvyšší moţné míře zapojení do běţného ţivota společnosti – osobní asistence, pečovatelská sluţba apod.)
sluţby sociální prevence (napomáhají osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit tak společnost před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů).
Uvedené sociální sluţby se poskytují především v následující formě:
pobytové sociální sluţby (sluţby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních sluţeb), ambulantní sociální sluţby (sluţby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních sluţeb a součástí sluţby není ubytování),
terénní sociální sluţby (sluţby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí).
Tyto sociální sluţby jsou nabízeny v takových zařízeních, které jsou přímo určené k výkonu sociální pomoci. Mezi tato střediska patří zejména centra denních sluţeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postiţením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním reţimem, chráněné bydlení, azylové domy, domy na půli cesty, zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ, noclehárny, terapeutické komunity, sociální poradny, sociálně Především Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale sociální sluţby spadají do mnoha rezortů státní správy, týká se jich tedy i široká oblast právních norem – Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy (výchovné ústavy pro děti a mládeţ), Ministerstvo zdravotnictví (kojenecké ústavy), Ministerstvo vnitra (prevence kriminality mladistvých) či Ministerstvo spravedlnosti (probační a mediační sluţby) 6
13
terapeutické dílny, centra sociálně rehabilitačních sluţeb, pracoviště rané péče, intervenční centra či zařízení následné péče. Protoţe se tato práce zabývá sociální sluţbou v domech na půli cesty, následující oddíl se věnuje definici a poslání těchto zařízení, neboť jde o úspěšný nástroj podpory sociálního začleňování mladistvých-zletilých do ekonomického, kulturního a společenského ţivota.
2.1.3
Dům na půli cesty jako forma sociální pomoci
Domy na půli cesty poskytují pobytové sluţby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosaţení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládeţ, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních sluţeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.7 Sluţba typu Domu na půli cesty obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záleţitostí. Domy na půli cesty (dále D1/2) jsou tedy zřizovány pro přechodný pobyt chlapců a dívek, kteří po dosaţení plnoletosti odcházejí z dětských domovů, výchovných ústavů, z pěstounských rodin nebo z nefunkčního rodinného prostředí. Podle smyslu tohoto zařízení by D1/2 neměly být pokračováním ústavním výchovy, ale spíš odrazovým můstkem do ţivota. Klienti by zde měli získat ty sociální a praktické dovednosti, které neměli šanci získat v ústavní péči. Měli by se naučit větší samostatnosti jak v péči o domácnost, tak i ve vyřizování běţných záleţitostí na úřadech, měli by si zde osvojit pracovní návyky, aby se nedostávali v budoucnu do problémů v zaměstnání, učí se zde zodpovědnosti a také hospodárnému zacházení s vydělanými penězi. Klienti s D1/2 uzavírají nájemní smlouvu (většinou na jeden rok) a D1/2 jim pomáhá najít zaměstnání, orientovat se v běţném ţivotě a pomáhá jim řešit potíţe, které takový ţivot pro klienty přináší. Za poskytování této sociální
7
Viz § 58 Zákona č. 108/2006, o sociálních sluţbách ve znění pozdějších předpisů.
14
sluţby hradí zúčastněné osoby úhradu za ubytování a stravu v rozsahu stanoveném smlouvou. Cílem práce je zjistit, jak účelná je spotřeba této sluţby pro danou cílovou skupinu. Prostředkem ke zjištění účelnosti bude nákladově výstupová metoda, tzv. CUA metodu (Cost Utility Analysis), která porovnává náklady a uţitky veřejných projektů.
2.1.4
Klasifikace nákladů a uţitků
Kaţdý jednotlivý projekt je vymezen, podle jeho zaměření, určitým rozsahem, časovým úsekem, finančními zdroji či jinými hledisky. Při jeho hodnocení záleţí na identifikaci těchto základních faktorů a způsobu jejich kvantifikace. Při ekonomické analýze veřejných projektů je nejdůleţitější kvantifikace nepřímých nákladů (např. škody způsobené kriminalitou těch, kteří dům na půli cesty předčasně opustí a ţivotní návyky si neosvojí) a kvantifikace výnosů (přínosů pro dotčený subjekt, např. získání základních společenských návyků). V analýze by tedy měly být zahrnuty všechny dotčené subjekty a kvantifikovány veškeré předpokládané aspekty, které jsou v důsledku realizace projektu uvaţovány. K osvětlení jednotlivých vlivů můţe pomoci jejich klasifikační rozdělení. (MALIŠOVÁ, MALÝ, 1997, s. 34-36). Základním rozdělením těchto kritérií, tedy nákladů a výnosů, je na reálné a peněţní. Pro hodnocení veřejných projektů má význam zejména vyjádření reálných nákladů a uţitků, které se dále dělí zejména na:
přímé nebo nepřímé
hmotné nebo nehmotné
ocenitelné nebo neocenitelné
vnitřní nebo vnější
Reálné uţitky jsou takové uţitky, které reálně získávají koneční uţivatelé daného projektu a které odráţejí přírůstek blahobytu jedince či společnosti. (MALIŠOVÁ, MALÝ, 1997, s. 34). V rámci projektu D1/2 se jedná o reálný uţitek v podobě upevnění si základních společenských, pracovních a hygienických návyků. Reálným nákladem se potom rozumí vynaloţení všech potřebných prostředků, které jsou nutné k tomu, aby daná forma pomoci (D1/2) mohla reálně existovat (mzdy sociálních pracovníků, provozní náklady). Peněţní náklady a uţitky vznikají v důsledku změn v relativních cenách, které se projevují při adaptaci ekonomiky na poskytované veřejné statky. Tyto náklady či uţitky
15
ovšem neodráţejí zisky nebo náklady pro společnost jako celek a neměly by do hodnocení (v rámci ekonomické analýzy) vstupovat. Jedná se např. o situaci, kdy oprava starého zámečku (potřebného pro poskytování pomoci mladým lidem odcházejícím z dětského domova) představuje zvýšení blahobytu společnosti (opravena historická budova s tradicí), lze jej tedy označit za reálný náklad (uţitek). Na druhé straně ovšem dojde ke zvýšení relativní poptávky po práci stavebních dělníků, coţ povede ke zvýšení jejich mzdy, resp. důchodu. Tím dojde k substitučnímu efektu, kdy veřejné peníze vytěsní peníze soukromé (např. se sníţí výdaje soukromých firem na investiční projekty). Nejedná se tedy o čistý přínos pro společnost, neboť někde jinde dochází ke ztrátám (lze zde hovořit o tzv. nákladech ušlé příleţitosti). Jde pouze o peněţní změnu, která by neměla do hodnocení subjektivně vnímaného uţitku vstupovat. Reálné uţitky a náklady se dále dělí. Přímé (neboli prvotní) uţitky a náklady jsou takové, které bezprostředně souvisejí se základními cíli projektu. Přímým uţitkem pro jedince zúčastněného v D1/2 je vše, co se naučil (získané dovednosti) a dozvěděl (získané vědomosti) nad rámec toho, s čím do projektu přišel. Reálnými náklady jsou veškeré náklady, které jsou potřebné pro existenci projektu D1/2, tedy potřebné k získání společenské vybavenosti mladistvých-zletilých odcházejících z dětských domovů (např. mzdy, ale i ochota zúčastnit se tohoto projektu a obětovat tak část svého ţivota ke zlepšení a dosaţení vyššího stupně společenské integrace). Nepřímé (neboli druhotné) náklady a uţitky jsou charakteristické tím, ţe mají odvozený charakter a můţe se tak stát, ţe můţe být některý z nepřímých efektů projektu opomenut (v oblasti D1/2 se nepřímým nákladem můţe rozumět např. majetková újma obyvatel v okolí D1/2, uţitkem potom zlepšení rodinných vztahů klientů). Kriteriem pro dělení nákladů a uţitků na hmotné a nehmotné je skutečnost, zda lze nalézt na trhu pro daný náklad a uţitek cenu. Jelikoţ je dům na půli cesty sluţba, která je v práci zpracována ze subjektivního pohledu klientů spotřebovávajících tuto sluţbu, lze jen obtíţně najít na trhu vhodný substitut, dle kterého by bylo moţné cenu zjistit. V tomto případě se tedy hovoří o ocenění nehmotných poloţek, které však lze na základě pouţití vhodných alternativních technik ocenit, např. transformace kvalitativních poloţek na kvantitativní, pouţitím bodového hodnocení či stupnic. Poslední skupinu tvoří náklady a uţitky vnitřní či vnější. Termín vnitřní (interní) náklady a uţitky se vztahují k původnímu zadavateli a uţivateli projektu. V podstatě se jedná o jiné označení přímých a nepřímých nákladů a uţitků. Interní uţitky a náklady jsou uţitky a náklady původně zamýšlené. Jejich stanovení se vztahuje přímo k „místu výskytu“
16
a k původnímu účelu a cílům projektu (vnitřními náklady jsou myšleny provozní náklady, uţitkem pak získávání základních ţivotních návyků). Vnější (externí) jsou potom všechny ty náklady a uţitky, které vznikají mimo jurisdikci8 (společenství, skupinu mladých lidí,…), vznikají tedy nejrůznějším vnějším subjektům, jeţ jsou zasaţeny efekty D1/2. To proto, ţe původně zamýšlené efekty pro cílovou skupinu svými dopady přesahují hranice cílové skupiny. Uţitky i náklady tak plynou i jiným subjektům, které jsou daným efektem ovlivněny. Oba případy se však velice blíţí problematice pozitivních či negativních externalit. Pozitivní externalitou jsou myšleny takové kladné úspory, které projekt přináší jak cílové, tak i necílové skupině, např. opravou starého zámečku ve Velkém Dvoře u Pohořelic došlo ke zvelebnění krajiny, tím došlo k zvýšenému zájmu turistů o toto prostředí a zájmu klientů se do této oblasti načas přestěhovat. Negativní externality jsou potom nákladem obou skupin. To, co je však pro jednu stranu pozitivní externalitou, můţe být pro stranu druhou externalitou negativní; v tomto případě by se mohlo jednat např. o zvýšený turistický ruch v okolí D1/2 (myšlen D1/2 v Pohořelicích). Oceňování těchto nákladů a výnosů je zásadní částí ekonomické analýzy, neboť jsou-li těmto vlivům přiřazeny ekvivalentní hodnoty, lze jejich výkony spolehlivě porovnat. Aby bylo toto porovnání co nejjednodušší, bylo by vhodné veškeré náklady a uţitky vyjádřit ve všeobecně uznávaných srovnávacích kritériích. Vzhledem k jedné z funkcí peněz, kterou je jejich míra hodnoty (prostředek ocenění), se jako vhodné řešení jeví pouţití peněţních jednotek. Ovšem ne všechny aspekty lze takto peněţně vyjádřit (např. nelze peněţně vyjádřit subjektivní pocit z dané sluţby). Problematika ekonomické analýzy se zabývá šíří aspektů zahrnující např. různé pocity a jiné neuchopitelné předměty, které si nutí stanovení alternativního způsobu ocenění. V této souvislosti hovořím především o oceňování nehmotných poloţek nákladů a uţitků, jejichţ způsob ocenění je znázorněn obr. č. 1.
Označením jurisdikce (lat. iurisdictio) lze chápat soudní pravomoc nad vymezeným územím nebo nad svěřenými lidmi. Pro účely této práce bude jurisdikcí myšlena velikost území dopadu efektů z projektu D1/2. 8
17
Obr. č. 1: Obecný postup oceňování nákladů a uţitků
Náklady/Užitky
ANO Existuje tržní cena? NE Existuje tržní substitut?
ANO
Rektifikace tržních cen NE Techniky ocenění nehmotných položek Diskontování a jiné úpravy
Výsledek Zdroj: Mališová, Iva, Malý Ivan.: Hodnocení veřejných projektu: učební texty pro studenty oboru veřejná ekonomika. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 40.
Obecně je při ohodnocení poloţek nákladů a uţitků vycházeno z trţní ceny tohoto statku (pokud existuje), případně z hodnoty obdobného statku (substitutu). V tomto případě musejí být tyto hodnoty očištěny od vlivů nedokonalostí, které se na trhu nacházejí. Jedná se zejména o zkreslení v důsledku nedokonalého konkurenčního prostředí (např. vlivy monopolu), či neúplného vyuţití zdrojů (přebytek pracovní síly). K jejich zmírnění se pak musejí tyto hodnoty upravit (tzv. rektifikace) a výsledné ceny jsou nazývány cenami stínovými. Pokud však nelze pro daný statek (sluţbu) na trhu nalézt ani trţní cenu substitutu, je nutné pouţít alternativní techniky zaměřené na oceňování nehmotných
18
poloţek. Pomocí těchto technik lze tedy ocenit i takové poloţky, pro které není moţné najít trţní cenu (např. oceňování kvality ţivota, oceňování času apod.). Náklady budou pro účely této práce pojímány jako vstupy a budou vyjádřeny v peněţních jednotkách. Pro rozhodování v oblasti nákladů platí, ţe se jim chceme vyhnout, minimalizovat je, resp. je dle zásad 3E9 co nejhospodárněji, nejefektivněji a nejúčelněji alokovat. Smyslem vynaloţení nákladů je získat potřebné uţitky, které jsou pojímány jako příznivé efekty s ohledem na stanovené cíle. (OCHRANA, 2004, s. 62-66) V tomto případě, tedy hodnocení projektu D1/2, se můţe jednat o vynaloţení nákladů na poskytování sociální sluţby, čímţ vznikne potřebný „prostor“ (bydlení, sociální zázemí,…) pro pomoc zletilým, kteří odchází z dětských domovů. Uţitek (angl. Utility) je z pohledu ekonomie definován pomocí teorie uţitku, která říká, ţe při nákupních rozhodováních je spotřebitel ovlivňován motivací uspokojovat své potřeby a limitován mnoţstvím peněţních prostředků, které má k dispozici. Uţitek je tak subjektivní pocit uspokojení spotřebitele, plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. (MACÁKOVÁ, 2007, s. 44) V ekonomické teorii se racionálně chovající spotřebitel snaţí svůj uţitek maximalizovat. Celkový uţitek vyjadřuje celkové uspokojení, které spotřebiteli přináší spotřeba statků. V teorii uţitku se také setkáme se dvěma přístupy měření uţitku: 1. kardinalistický přístup - předpokládá, ţe uţitek je přímo měřitelný, spotřebitel je tedy schopen kaţdému spotřebnímu koši přiřadit konkrétní hodnotu uţitku, 2. ordinalistický přístup - tvrdí, ţe uţitek není přímo měřitelný, avšak spotřebitel dokáţe všechny spotřební koše seřadit od nejvíce preferovaného aţ po nejméně preferovaný. Uţitkem budu v práci rozumět tok z realizovaných projektů, od kterého očekávám, ţe bude příznivý s ohledem na očekávané cíle, tj. jedná se o uţitek, který plyne cílové skupině z naplnění cílů projektu. Hlavním cílem projektu D1/2 je začleňování sociálně slabších jedinců do společnosti a tedy uţitkem (v rámci kardinalistického pojetí uţitku) pak rozumím skutečné začleňování a udrţení těchto osob v pracovním a osobním ţivotě, jeţ je dle klientů nejvíce preferovaný stav.
9
Blíţe viz kapitola 2.2
19
Základní charakteristiky postupů, které hodnotí náklady a výnosy (uţitky) jsou specifikovány v následující podkapitole. Tyto analýzy pracují s náklady projektů a jejich důsledky, a proto jsou známy jako nákladově uţitkové metody.
2.2 Nákladově výstupové metody Hodnocení veřejných projektů můţeme provádět na základě pouţití input-outputové analýzy, jejíţ součástí jsou tzv. C-A metody, neboli nákladově výstupové metody. Nákladově výstupové metody nemají v současnosti jednoznačnou definici, můţeme je ovšem zařadit mezi monokriteriální ekonomické analýzy. Zde je totiţ předpokladem existence jednoho dominantního kritéria, dle kterého je moţno toto zhodnocení provést a případně na které lze ostatní kritéria převést. Vzhledem k tomu, ţe nejrozšířenějším a nejpouţívanější univerzální normou je vyjádření v peněţní hodnotě, jedná se obvykle o jejich peněţní vyjádření.10 V těchto metodách zkoumáme vztah nákladů a výstupů hodnocených v rámci různých ekonomických projektů, veřejných sluţeb či výdajových programů. Základními metodami hodnocení veřejných projektů vyuţívající jednoho kritéria jsou tzv. C-A metody, neboli nákladově výstupové metody, které se liší způsobem měření výstupů. Tab. č. 1: Měření výstupů u nákladově výstupových metod Název metody
Forma měření výstupu
Kritérium výběru
CMA
Neměří se
Minimalizace nákladů
CBA
Peněţní jednotky
CEA
Počet výstupových jednotek z realizované jednotky nákladů
CUA
Uţitek plynoucí z projektu
Alternativa s nejniţším poměrem přínosů a nákladů, resp. S nejvyšším čistým uţitkem. Nejlepší relace nákladů na jednotku výstupu Nabídky, která přináší největší uspokojení s ohledem na cíle a zakázky a předpokládané výdaje
Zdroj: OCHRANA, F.: Veřejné zakázky: metody a metodika efektivního hodnocení a výběru. Praha, Ekopress, s. r. o. 2004. s. 63.
Z názvu a z popisu je zřejmé, ţe atributem všech uvedených metod je analýza nákladů. Ty jsou u všech metod měřeny v hodnotových jednotkách, ale k různě kvantifikovaným výstupům. U metody CMA se výstupy neměří, při CBA měříme hodnotové jednotky, u metody CEA naturální jednotky a při metodě CUA se výstupy měří ve formě uţitečnosti. 10
Souvisí s tím však problémy ohodnocování těchto často nehmotných a obtíţně ocenitelných kritérií.
20
Analýza minimalizace nákladů Nejméně náročnou metodou hodnocení projektů je analýza minimalizace nákladů, neboli CMA analýza (Cost-Minimization Analysis). Tato metoda se soustředí především na nákladovou stránku projektu. Nejsou zde ohodnocovány uţitky těchto projektů, neboť ty jsou předem stanoveny jako povinný standard. Cíl, kterého je nutno dosáhnout, je tedy předem stanoven a účelem této analýzy je vyhodnotit, který z projektů dosahuje stanovených poţadavků při nejniţších nákladech. Jedná se o porovnávání, co do druhu a rozsahu totoţných variant, u nichţ jsou hodnoceny alternativy se srovnatelnými výstupy. V oblasti veřejné sféry se toto týká například problematiky zadávání veřejných zakázek, kde je jediným kritériem posuzovaným při výběru nabídková cena. Analýza efektivnosti nákladů Další metodou hodnocení (která však zkoumá efekty projektů poněkud podrobněji), je analýza efektivnosti (účinnosti) nákladů, označována jako analýza CEA (Cost- Effectiveness Analysis). Jak její označení napovídá, jedná se o posouzení efektů vynaloţených prostředků v závislosti na jednotce výstupu. Specifikem těchto výstupů je jejich vyjádření v naturálních či fyzikálních jednotkách. V porovnání s náklady vloţenými do této jednotky je sledována peněţní výdajová efektivnost nákladů. Jejím předpokladem je vzájemná srovnatelnost výstupů jednotlivých projektových variant. Analýza nákladů a přínosů Zpravidla nepouţívanější z tzv. C-A metod, vyuţívaných v souvislosti s hodnocením efektů veřejných projektů, je bezesporu analýza nákladů a přínosů, analýza CBA (CostBenefit Analysis). Některé prameny rozlišují tuto analýzu v uţším a širším pojetí. Její uţší pojetí se zaměřuje pouze na hodnocení přímých nákladů a výstupů, které s daným projektem souvisí. V „širším“ pojetím je pouţíván výraz „analýza společenských nákladů a společenských přínosů“. Označení „společenské“ vyjadřuje, ţe jsou zde kalkulovány veškeré náklady či přínosy, které jsou potenciálně ve vztahu ke všem členům společnosti bez ohledu na cílovou skupinu (je srovnáváno, co komu projekt přináší a co komu bere). Specifikem, kterým se metoda CBA odlišuje od ostatních nákladově uţitkových analýz, je ohodnocování všech aspektů (tedy i přínosů), prostřednictvím peněţních jednotek. Kromě přímých nákladů a výnosů, daných finančních toků plynoucích z daného projektu, s nimiţ
21
pracuje finanční analýza, jsou zde kalkulovány i přínosy a náklady, jeţ svým charakterem odpovídají veličinám nepřímým (např. oceňování kvality ţivota, oceňování času, apod.) Analýza nákladů a uţitků Analýzou, která rozvíjí metodu CEA, je analýza nákladů a uţitečnosti CUA (Cost-Utility Analysis). Na rozdíl od předchozí metody však tato analýza poměřuje efekty jednotlivých projektů prostřednictvím významů, jeţ jsou subjektivně dle uţitečnosti přikládány jednotlivými subjekty. Při hodnocení je pak vytvořena určitá stupnice, na níţ je vyjádřen stupeň uspokojení jednotlivých subjektů z daného uţitku. Na základě zhodnocení těchto „zváţených“ hodnot jsou pak vyvozeny závěry o daném řešení. Při vyuţití této metody je tedy kladen zvláštní důraz na kvalitu daného hodnoceného kritéria. Dané vyjádření uţitku je pak u jednotlivých variant sledováno v závislosti na nákladech hodnocené alternativy. Jak jiţ bylo uvedeno, veřejné projekty lze hodnotit na základě pouţití C-A metod, jeţ jsou svou podstatou zaměřeny na hodnocení tzv. 3E kritérií. Mezi 3E zásady patří kritérium efektivnosti (analýza CEA), hospodárnosti (analýza CMA) a účelnosti (analýza CUA). Účelnost sociálních projektů typu domu na půli cesty bude hodnocena CUA metodou, tedy je zaměřena na hodnocení kritéria účelnosti. Povaţuji ovšem za relevantní, alespoň stručně představit všechna 3E kritéria, neboť jsou při hodnocení veřejných projektů velmi důleţitá. Kriterium hospodárnosti Při kriteriu hospodárnosti se sleduje hledisko minimalizace nákladů na daný program či projekt. Hledá se taková varianta, která má nejniţší náklady (hospodárnost = minimální náklady) při zachování poţadovaného standardu veřejné sluţby (viz uvedená metoda CMA). Kriterium efektivnosti Při kritériu efektivnosti lze sledovat náklady na jednotku a vhodný program je ten, který má co nejniţší náklady na sledovanou naturální jednotku. Kritérium efektivnosti je vhodným kritériem pro hodnocení veřejných sluţeb, neboť podstatou tohoto kritéria je sledování poměru mezi vstupy a výstupy (viz metoda CEA).
22
Kriterium účelnosti Účelnost se vztahuje k určitému konečnému stavu, kdy tento stav vystupuje jako stav cílový. Odpovídá-li konečný stav stavu očekávanému (cílovému), pak hovoříme o tom, ţe systém (nákladové středisko) pracuje účelně. V rámci projektu D1/2 je cílovým stavem začlenění ohroţeného jedince sociální exkluzí do společnosti. Účelností se pak rozumí fakt, ţe daný jedinec byl skutečně „začleněn“, tj. umí se postarat sám o sebe, má práci a bydlení. Při prověřování účelnosti si klademe otázky, které se vztahují ke vstupům, k cílům a k výstupům. Jedná se např. o:11
Odpovídají cíle veřejným potřebám?
Je správně definovaná cílová skupina?
Jaká je úroveň spokojenosti cílové skupiny?
Jaký
stupeň
souladu/nesouladu
prokazují
dosaţené
výsledky
s ohledem
na stanovené cíle?
Jsou výsledky vyhodnotitelné?
Jsou výsledky programu vyuţity předpokládanou cílovou skupinou?
K hodnocení výdajových aktivit má právě kritérium účelnosti velký význam. Díky uvedeným otázkám se dá účelnost výdajového programu prověřit. Nelze však zapomenout na to, ţe výdajové aktivity jsou sledovány z pohledu všech tří kritérií, tedy nejen z pohledu účelnosti, ale také hospodárnosti a efektivnosti. Můţe se tak stát, ţe daný program je realizován hospodárně, efektivně, ale neúčelně. Při prověřování programů je stále více ţádoucí expertně zjišťovat stupeň naplnění daného očekávání (cíle) a expertně mu přiřadit určitou hodnotu na následující stupnici.
Ochrana, F.: Programové financování a hodnocení veřejných výdajů: teorie a metodika hodnocení veřejných výdajů a veřejných sluţeb v systému programové alokace zdrojů. Praha, 2006., str. 62 11
23
Tab. č. 2: Stupeň naplnění očekávání (cílů)
Bodové hodnocení stupně naplnění očekávání 0 1 2 3 4
Verbální stupně
hodnocení
daného
Jsem absolutně nespokojen. Jsem mírně nespokojen. Nejsem spokojen ani nespokojen. Jsem spokojen. Jsem zcela spokojen.
Zdroj: Ochrana, F.: Programové financování a hodnocení veřejných výdajů. 2006, s. 64, upraveno
Patrná je závislost zejména mezi efektivností, tzn. stupněm naplnění cílů, a účelností neboli prověřením stupně účelnosti. Je totiţ důleţité zkoumat nejen efektivnost daného projektu (sluţby D1/2), ale také především účel, neboť nemá smysl podporovat projekty, které jsou sice efektivní, které však společnost nepoptává, čímţ poztrácí svůj účel. Výsledky lze sestrojit do připravené matice (viz obrázek č. 2.) Obr. č. 2: Prověřování vztahu efektivnosti a účelnosti. Efektivnost
10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
G
H
I
D
E
F
A
B
C
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Účelnost Legenda: A, B, C,..., I portfoliově hodnocené varianty programů Zdroj: Ochrana, F.: Programové financování a hodnocení veřejných výdajů. 2006, s. 65
Matice kombinuje ukazatel stupně uspokojení na ose x a stupeň efektivnosti (např. nákladové) na ose y. Z daného obrázku je patrné, ţe za ideální programy povaţujeme takové, které se nacházejí ve čtverci I. Tyto programy totiţ dosahují vysokého stupně účelnosti i efektivnosti. Opakem a tedy ekonomicky negativními programy jsou takové, které najdeme ve čtverci A
24
a které prokazují nízký stupeň obou kritérií. Co se týče ostatních oblastí, pak je to z uvedeného obrázku zřejmé. Mohou existovat i takové programy, které jsou vysoce efektivní, ovšem jejich výstupy nejsou potřebné, vykazují nízkou účelnost (oblast G). Opačným příkladem mohou být projekty, které se nachází v oblasti C, tedy jejich výstupy jsou potřebné z hlediska společenských očekávání, avšak za cenu nízké efektivnosti, tedy, ţe daná sluţba není poskytována nejefektivnějším způsobem. Účelnost je povaţována za velmi důleţitý aspekt hodnocení veřejných projektů, nicméně by však nemělo být ani jedno ze 3E zásad opomíjeno. Dle mého názoru je velmi důleţité účelnost stále zkoumat, neboť se stále mění poţadavky veřejnosti, tzn. neustále zjišťovat, proč např. klesla poptávka po této sluţbě (D1/2) nebo např. kontrolovat, zda se opravdu klienti naučili kaţdodenním činnostem, neboť jedině tak lze zjistit, zda byl projekt D1/2 pro cílovou skupinu účelný a zda nepoztrácí v průběhu času smysl. „Účelnost sociálních projektů typu Domu na půli cesty“ je zpracována na základě uvedené analýzy CUA (Cost-Utility Analysis). Pomocí teorie uţitku získám výsledky, které by měly charakterizovat (potvrdit/vyvrátit) stanovený cíl, tedy zda je forma pomoci v rámci projektu D1/2 účelná a zda získávají klienti z její spotřeby uţitek.
2.3 Ekonomická analýza veřejných projektů Ekonomická analýza veřejných projektů je součástí finanční analýzy, která v rámci účetnictví nezachycuje nepřímé důsledky projektu. Cílem analýz veřejných projektů je vybrat takové projekty nebo činnosti, které jsou schopné přispět k růstu společenského blahobytu. (MALIŠOVÁ, MALÝ, 1997, s. 11) Ekonomická analýza CUA je vhodným nástrojem pro identifikaci nepřímých nákladů a uţitků, neboť jejich kvalifikované posouzení nevyţaduje kvantifikaci nákladů a uţitků v cenách (Kč), jak je tomu např. u metody CBA.
2.3.1
Analýza CUA
Analýza CUA (Cost-Utility Analysis) patří mezi nákladově výstupové metody, kterými lze hodnotit výdajové aktivity, jak z pohledu kontroly ex ante, interim, tak i kontroly ex post. Tato analýza uţitečnosti nákladů je zvláštním případem analýzy CBA (Cost Benefit Analysis) i specifickým případem analýzy CEA (Cost Efectiveness Analysis), neboť vznikla jako reakce na to, jak oceňovat výstupy, které nelze či není vhodné oceňovat peněţně (např. jak ocenit kvalitu ţivota získaného pobytem v D1/2).
25
Uţitek je v této metodě vnímán jako ekonomický blahobyt, resp. subjektivní uspokojení příjemce z poskytovaného statku (sluţby). Při aplikaci metody CUA však vzniká problém, jak měřit uţitek a současně zohledňovat náklady spjaté s pořízením daného statku (sluţby) přinášejícího uspokojení. Smyslem pouţití CUA je zjistit, jak jsou na základě vynaloţených nákladů uspokojena očekávání cílové skupiny. Jde tedy o hledání takové výdajové aktivity, která disponuje nejvhodnějšími funkčními vlastnostmi, které jsou schopné uspokojit definované potřeby vyjádřené v cílech. Daný problém je moţné graficky vyjádřit následovně: Obr. č. 3: Nabídka, cíle, uţitek Cíle Nabídka
Vlastnosti nabídky Potřeby
Zdroj: Ochrana, F.: Veřejné zakázky: metody a metodika efektivního hodnocení a výběru. 2004, s. 89
Z obrázku je zřejmé, ţe existuje-li určitá nabídka (sociální sluţba D1/2), musí mít tato nabídka určité vlastnosti (zásady poskytování sluţby, cílová skupina,…), které by měly plnit potřeby veřejnosti (klientů D1/2) a tím cíle celého projektu. Funkcí metody CUA je zjistit, nakolik jednotlivé hodnocené projekty, s ohledem na vynaloţené náklady, odpovídají očekávanému uspokojení potřeb a cílů. Kardinálním problémem při metodě CUA je stanovení uţitku, které je obsahem následujícího textu.
2.3.1.1
Stanovení hodnoty užitku
„Jednotkou uţitku“ rozumím jednotku výstupu přinášející určitý efekt a stupeň uspokojení. Tyto jednotky uţitku mohou mít různou formu vyjádření, např. kvalita přepočtených let ţivota. Obecně platí, ţe jednotku uţitku lze určitým způsobem peněţně ocenit. Toho lze dosáhnout třemi postupy: 1. hodnotu uţitečnosti zjistím z odborných stanovisek specialistů na danou problematiku, 2. hodnoty uţitečnosti mohou být převzaty z existující odborné literatury, tzn. z dostupných odborných studií na dané téma a ze zkušeností a poznatků sociálních pracovníků nebo
26
sociální
problematiku,
3. hodnoty získané výzkumem na vzorku respondentů (např. formou dotazníkového šetření). Nejzajímavějším a pravděpodobně i nejpřesnějším způsobem, jak získám správná data postihující uţitečnost v daném případě, je provedení vlastního měření. V tomto případě existují tři obecně pouţívané nástroje (MALIŠOVÁ, MALÝ, 1997, s. 82): 1. metoda RS (Rating Scale) 2. metody SG (Standard Gamble) 3. metoda TTO (Time Trade-Off) Uvedené metody mají společnou jednu charakteristiku, a to takovou, ţe jimi lze měřit stupeň uspokojení z poskytované sluţby. Liší se ovšem způsobem, kterým stanoví uţitek. Protoţe uţitek lze vyjádřit jako stupeň uspokojení s poskytovanou sluţbou, budu se dále zabývat metodou RS, při které pouţijeme dotazovací techniky. Potřebné údaje získám na základě předem připraveného dotazníku, který bude směrován na spotřebitele sluţeb, v našem případě znevýhodněné mladistvé ve věku 18–26 let. Dotazník by měl pokrývat všechny stavy uspokojení z poskytovaných sluţeb (Příloha č. 3). Metoda RS, neboli tvorba hodnotící stupnice je nejjednodušší metodou měření uţitku, protoţe měří uţitek pomocí škály. Hodnotící stupnice se skládá z úsečky, která má jasně definované oba koncové body. Nejpreferovanější stav je na jednom konci úsečky, nejméně vhodný na opačném konci. Mezi těmito dvěma body jsou umístěny stavy podle stupně preferencí spotřebitelů. Podstatou této metody je fakt, ţe v předem stanoveném intervalu zjišťujeme stupeň uspokojení uţivatelů sluţeb (resp. recipientů programu). Hodnotící škála můţe mít podobu čísel 0-10, přičemţ hodnota nula značí naprostou nespokojenost, naopak hodnocení deset představuje maximální moţné uspokojení. Nelze však opomenout skutečnost, ţe kaţdý stupeň hodnotící škály by měl být i verbálně zdůvodněn. Při této metodě je moţné pracovat samozřejmě i s procenty, kdy je hledána odpověď na otázku: „Na kolik procent mě daná poskytovaná sluţba uspokojuje?“
27
2.3.1.2
Měření úrovně spokojenosti klientů s poskytovanou veřejnou službou
Cílem poptávkového systému veřejných sluţeb je maximalizovat uspokojení spotřebitele, tj. uţitek U z poskytované sluţby. Platí: 𝑼𝒊 = 𝒇(𝐱 𝟏 , 𝒙𝟐 , … , 𝒙𝒏 ), kde Ui uţitek i-tého spotřebitele xi
i-tá poptávaná sluţba
Ekonomickým problémem pro i-tého spotřebitele je maximalizovat uţitek Ui, který je omezen rozpočtovým omezením uţivatele. Protoţe funkce uţitku nejsou v praxi měřitelné, je klíčem k hledání odpovědí na uspokojení v analýze poptávkových funkcí. Poptávkové funkce závisí na funkcích uţitku. Mění se, jestliţe se změní funkce uţitku. Poptávkové funkce jsou funkcemi více proměnných. (OCHRANA, 2007, s. 50) Poptávkový systém je zaloţen na předpokladu, ţe lze alespoň přibliţně určit (odhadnout) agregátní poptávkovou funkci pro danou veřejnou sluţbu (tedy sociální sluţbu typu D1/2) a ţe je moţné stanovit míru spokojenosti klientů s danou poskytovanou sluţbou. Pokud se poskytovateli sluţby D1/2 podaří nalézt vhodnou poptávkovou funkci, je zřejmé, ţe daná sociální sluţba D1/2 je poptávána samotnou veřejností. Veřejností mám na mysli mladé lidi opouštějící ústavní péči, ale také společnost, na kterou dopadají nepříznivé efekty sociálně vyloučených mladistvých. Při měření úrovně spokojenosti občanů (klientů D1/2) s poskytovanou veřejnou sluţbou lze postupovat např. podle obr. 4. Tento postup je pouţit ve vlastní práci hodnocení uţitku D1/2, vč. provedení transformace kvalitativních kritérií (neměřitelných) na kritéria kvantitativní (měřitelná).
28
Obr. č. 4: Postup při měření spokojenosti klientů D1/2 s veřejnou sluţbou (D1/2)
START
Definuj hodnotící kritéria dané veřejné služby!
NE
Jsou všechna kritéria měřitelná?
ANO
Proveď transformaci kvalitativních kritérií na kritéria kvantitativní měřitelná!
Proveď dotazníkový výzkum se spokojeností občanů s poskytovanou veřejnou službou!
Zapiš zjištěné údaje do připravené hodnotící tabulky!
Proveď vyhodnocení výzkumu!
KONEC Zdroj: OCHRANA, F.: Veřejné sluţby; jejich poskytování, zadávání a hodnocení, 2007, str. 51.
Při měření úrovně spokojenosti klientů s poskytovanou sluţbou je nutné v prvním kroku stanovit hodnotící kritéria. Jimi rozumím atributy (podstatné, určující vlastnosti) dané veřejné sluţby. Tyto vlastnosti jsou charakteristikami, které ve svém souhrnu vyjadřují očekávání klientů, jeţ jim má daná sluţba přinést. V rámci projektu D1/2 jsou těmito kriterii získané dovednosti, upevnění si základních hygienických návyků, získané vzdělání či schopnost pracovat.
29
Ideálním případem ovšem je, aby byla daná kritéria měřitelná, tedy kvantitativního charakteru, kdy lze tato kritéria poměrně snadno vyhodnotit. Pokud však měřitelná nejsou, jedná se o kritéria kvalitativního charakteru, např. estetický vzhled, celkový dojem aj. Tato kritéria kvalitativní povahy je potřeba transformovat na kriteria kvantitativní. Potom jiţ lze takto transformované kritérium měřit např. na stupnici. Následující tabulka je příkladem a názornou ukázkou transformace kvalitativního kritéria na kvantitativní. Tab. č. 3: Příklad transformace kvalitativních kritérií na kritéria kvantitativní.
Kvalitativní kritérium
Transformace
Estetický vzhled
Intenzita proţitku vnímání estetického vzhledu měřeného na stupnici (např. v rozsahu 1-10)
Celkový dojem
Stupeň celkového dojmu měřeného na stupnici (např. stupnice 1-10, kde 1 je nejniţší stupeň dojmu, 10 je nejvyšší)
Zdroj: OCHRANA, F.: Veřejné sluţby; jejich poskytování, zadávání a hodnocení, 2007, str. 52.
K tomu, aby bylo moţné měřit daná kritéria, je nutné si nejen vypracovat samotnou hodnotící stupnici, ale přiloţit k této stupnici také tabulku s deskriptorem, tedy slovním popisem, jehoţ úkolem je vysvětlit stupeň daného číselného ohodnocení. Hodnocením veřejného projektu pomocí bodovací škály se věnuje následující pododdíl.
2.3.1.3
Hodnocení projektu formou bodového hodnocení a stupnic
Při hodnocení veřejných projektů lze pouţít různých stupnic, např. binární stupnice (nejčastěji pouţívá dva symboly 0 a 1), ordinální stupnice (jednotlivé hodnoty přiřazují statkům uţitek při daných alternativách a omezeních), kardinální stupnice a dalších, u kterých se pouţívá metoda váţení. Pro účely této práce bude vhodnější vyuţít stupnici ve formě tzv. kvazikardinální škály, která udává intenzitu proţitku, tzn., ţe respondenti (klienti D1/2) byli dotázáni, jaká je jejich spokojenost se sluţbou D1/2 na stupnice 0 (nespokojenost) aţ 5 (maximální spokojenost). K dispozici jsou čtyřstupňové, šestistupňové nebo jedenáctistupňové bodové škály. Při hodnocení této nabídky, tj. Domu na půli cesty, je však důleţité a účelné posuzovat tzv. komplexní kvalitu. Dům na půli cesty je sluţba, která se snaţí pomoci znevýhodněné
30
skupině získat základní pracovní návyky či vzdělání, jedná se tedy o sociální a vzdělávací program. Komplexní kvalitou se pak v tomto případě rozumí získané vzdělání, zaměstnání a upevnění si základních vědomostí, dovedností a návyků. Tyto jednotlivé atributy rozloţíme na jednotlivé stupně ve formě stupnice. Dle F. Ochrany lze pouţít např. následující šestistupňovou bodovací škálu. Tato bodovací škála je pouţita ve vlastní práci pro určení spokojenosti klientů se sluţbou D1/2. Tab. č. 4: Šestistupňová bodovací škála. Verbální hodnocení daného atributu Daná vlastnost splňuje naprosto očekávání.
Počet bodů 5
Daný atribut je splněn velmi dobře.
4
Sledovaná vlastnost je splněna dobře.
3
Daný atribut je naplněn dostatečně.
2
Sledovaná vlastnost je splněna ještě přijatelně.
1
Splnění vlastností je mimo minimum očekávání, je nepřijatelné.
0
Zdroj: Ochrana, F.: Veřejné zakázky: metody a metodika efektivního hodnocení a výběru. 2004, s. 93
V tomto způsobu hodnocení se ke kaţdé posuzované vlastnosti (kriteriu) u daného projektu přiřadí příslušné hodnocení na základě toho, jak dané kriterium splňuje očekávání (cíle). Toto přiřazení provádí jednotliví klienti D1/2. Daná kriteria jsou v tomto případě ohodnocována v intervalu 0-5 bodů, přičemţ nula představuje nejniţší hodnocení, pětka naopak nejvyšší. Klienti D1/2 pak na základě uvedené tabulky provádějí hodnocení dané veřejné sluţby, a to tak, ţe přidělují body jednotlivým kritériím s ohledem na pociťovaný stupeň vlastního uspokojení. Tento stupeň uspokojení je vyjadřován příslušnými body v intervalu od nuly do pěti. V následujícím kroku je důleţité stanovit nejen stupeň uspokojení příjemce projektu za jednotlivé atributy, ale také stanovit celkovou míru uspokojení příjemce. Předpokladem je maximalizovat uspokojení, tedy u všech hodnocených atributů dosáhnout maximálního počtu bodů (dle výše uvedené tabulky bodů pět). Výsledky analýzy jsou sestaveny do následující tabulky:
31
Tab. č. 5: Stanovení celkové míry uspokojení z realizace projektu (D1/2). Hodnocená vlastnost poskytované sluţby a b c d e Celkové průměrné hodnocení jednotlivých klientů s poskytovanou sluţbou
Hodnocení klientů D1/2 s poskytovanou sluţbou A
B
C
D
E
4 3 2 5 3
3 3 3 4 3
3 3 1 5 4
4 3 2 5 2
5 3 2 4 2
3,4
3,2
3,2
3,2
3,2
Průměrná spokojenost s danou vlastností 3,8 3,0 2,0 4,6 2,8
3,24
Celkové souhrnné hodnocení poskytované sluţby všemi dotázanými klienty Zdroj: Ochrana, F.: Veřejné zakázky: metody a metodika efektivního hodnocení a výběru. 2004, s. 94, upraveno
Pro ilustraci problému předpokládám, ţe mám pět hodnotících kritérií, označená jako kritéria a, b, c, d, e a zároveň pět respondentů (označených A-E), kteří se zúčastnili mého průzkumu. Dále předpokládám, ţe výsledky mého průzkumu byly takové, jak uvádí tabulka 5. Tabulka obsahuje výsledky pro jednotlivá hodnotící kritéria od jednotlivých účastníků dotazníkového šetření. Na základě těchto zjištěných údajů lze tedy vypočítat, jaké bylo průměrné hodnocení jednotlivých kritérií, tedy průměrný stupeň uspokojení z jednotlivých hodnotících vlastností, ze strany dotázaných respondentů. Pro kritérium a bylo průměrné hodnocení 3,8 (z hodnot odpovídající vlastnosti a, tedy (4+3+3+4+5)/5=3,8, pro b 3,0 atd. Celkové (souhrnné) průměrné hodnocení poskytované veřejné sluţby všemi dotázanými klienty D1/2 je 3,24. Tato hodnota je vypočítána jako prostý aritmetický průměr ze získané průměrné spokojenosti s jednotlivými vlastnostmi a-b, tedy hodnoty (3,8+3,0+2,0+4,6+2,8)/5=3,24). Jestliţe nahlédnu zpět do tabulky, je zřejmé, ţe úroveň poskytované sluţby je z pohledu sledovaných pěti kritérií (a, b, c, d, e) hodnocena na střední úrovni spokojenosti. Nejvyšší moţný počet bodů je pět, přičemţ tato sluţba dosáhla hodnocení ve výši 3,24, coţ je určitě velmi dobrá zpráva nejen pro spotřebitele dané sluţby, ale především také pro jejího poskytovatele. Celková míra uspokojení je tedy v tomto případě 3,24 z moţných pěti, tzn., ţe daná sluţba je pro cílovou skupinu spíše uţitečná. Tato metodika pomocí bodovací stupnice dle F. Ochrany je pouţita ve vlastní práci. Blíţe k získaným výsledkům viz Kapitola 5.
32
2.3.2
Výzkumná metoda
Pro účely svého terénního šetření jsem zvolila metodu dotazníku, jenţ mi poslouţí ke zjištění poptávky po veřejných sluţbách (tedy D1/2) a ke zjištění úrovně spokojenosti s jejich poskytováním. Samotný dotazník je směrován na klienty D1/2, jimiţ jsou v mém průzkumu zletilí, kteří se účastní projektu D1/2. Při pouţití této metody lze postupovat např. podle obr. č. 5. Obr. č. 5: Postup při pouţití dotazníku v poptávkovém systému veřejných sluţeb Start
Ujasni si problém ve veřejných službách, o němž mají být získány informace.
Stanov indikátory problému a cíle výzkumu! Je vhodné použít dotazník?
Použij jinou metodu!
NE ANO
KONEC Definuj dotazovanou skupinu! Rozhodni o formě otázek! Zpracuj a odešli dotazník! Proveď vyhodnocení dotazníku! KONEC
Zdroj: OCHRANA, F.: Veřejné sluţby; jejich poskytování, zadávání a hodnocení. Praha, 2007, str. 28.
Vytvořila jsem dotazník, který jsem spolu s průvodním dopisem distribuovala elektronickou poštou klientům D1/2 prostřednictvím ředitelů a ředitelek D1/2 v Jihomoravském kraji. Dotazník obsahuje celkem 28 otázek, a to jak otázky otevřené (2),
33
uzavřené (15) a polouzavřené otázky (11). U uzavřených otázek mohli respondenti volit více odpovědí současně, přičemţ cílem dotazování bylo zjistit např. úroveň spokojenosti klientů a důvody tohoto stavu, dále druh uţitku (zda se jedná o uţitek pozitivní či negativní) a v neposlední řadě zjistit samotný charakter uţitku (např. „ztráta času“, „mít práci“ nebo jen „mít střechu nad hlavou“). Dotazník je součástí mé práce a je uveden jako příloha č. 3. Dotazníkovou metodu jsem doplnila osobními rozhovory a emailovou komunikací s respondenty pro správné pochopení kladených otázek. Dále jsem analyzovala písemné dokumenty (výroční zprávy D1/2) a k doplnění informací jsem vyuţívala i internetových zdrojů jednotlivých projektů a organizací poskytující sociální pomoc. Nyní se zaměřím na problematiku Domu na půli cesty, postupně budou přiblíţeny projekty D1/2 na území Jihomoravského kraje. V neposlední řadě vše vyústí v analýzu definovaných stavů „bez projektu“ (viz Kapitola 4) a „s projektem“ (viz Kapitola 5), jejich srovnání, shrnutí, diskuzi a návrhy na změny.
3 Dům na půli cesty jako sociální projekt Sociální pomoc ve formě domu na půli cesty je chápána jako projekt, neboť má definované základní atributy projektu. Jedná se o účel projektu (prevence sociálně patologických jevů), výsledný produkt (začlenění mladých lidí do pracovního ţivota, sníţení kriminality) a cílovou skupinu (mladí lidé odcházející z ústavní a jiné výchovy). Jediným chybějícím atributem je časové hledisko. Projekt D1/2 je sluţba, jejíţ trvání je závislé na poptávce cílové skupiny; sluţbu D1/2 nelze v tomto případě časově vymezit, budu ji však v rámci práce povaţovat za sociální projekt. Sociální sluţby představují specifickou oblast a zároveň těţiště sociální pomoci jako formy sociálního zabezpečení. Sociální pomoc, jako jedna ze tří základních oblastí sociálního zabezpečení12, se vyznačuje právě tím, ţe se v jejím rámci nepeněţitá plnění (sluţby) poskytují tam, kde by peněţité dávky nesplnily účel sociální péče (to například znamená, ţe já jako poskytovatel sociální sluţby umoţním potenciálním klientům bydlení, vzdělávání aj, místo toho, abych klientům dala finanční obnos, který by neplnil funkci sociální pomoci). Mladí lidé odcházející z dětských domovů, kteří se rozhodnou do své původní rodiny nevrátit a nemají prostředky na vlastní bydlení, mají několik následující moţností:
hledat si zaměstnání s moţností ubytování,
Systém sociálního zabezpečení se skládá ze tří základních podsystémů. Jedná se o systém sociálního pojištění, systém sociální pomoci a systém státní sociální podpory. 12
34
ubytovat se dočasně u přátel, známých či
vyuţívat sluţby azylových zařízení (jedná se především o azylové domy, azylové domy pro matky s dětmi, chráněné byty a domy na půli cesty).
Pro účely této práce se budu dále věnovat sociální pomoci ve formě „domu na půli cesty“. Základními nástroji sociální pomoci jsou poradenství, prevence sociálně patologických jevů, sociálně právní ochrana a jiná související sociální pomoc. Dům na půli cesty (angl. Half-Way House) je zařízení, které slouţí k přechodnému bydlení mladých lidí (18–26 let), kteří po dosaţení plnoletosti odcházejí z dětských domovů, výchovných ústavů, velkých pěstounských rodin, nebo mladých lidí v obtíţné ţivotní situaci. Klienti ţijí většinou ve společném objektu, kde mají k dispozici vlastní pokoje. Povinností klienta je být zaměstnaný nebo si zaměstnání hledat a platit sníţený nájem za ubytování. To vše probíhá za podpory sociálních pracovnic, sociálních asistentů a psychologa. Pobyt v zařízení je pro klienta dobrovolný, můţe ho kdykoli ukončit. Cílem pobytu je pomoci těmto mladým lidem získat základní pracovní návyky, vypěstovat v nich smysl pro zodpovědnost a vést je k vlastní ekonomické nezávislosti. Prostřednictvím sociální pomoci a sluţeb domu na půli cesty dochází postupně k posílení integraci osob sociálně vyloučených nebo osob ohroţených sociálním vyloučením, k odstranění bariér vstupu a udrţení těchto osob na trhu práce, neboť sociální začlenění a účast na trhu práce spolu úzce souvisejí. Aby však bylo zapojení této cílové skupiny na trhu práce reálné, potřebují tyto osoby nejen individuální sluţby zaměstnanosti, ale také sociální pomoc a sociální sluţby, které posílí jejich zapojení se do společnosti. Jedná se např. o výše zmíněnou sluţby typu domu na půli cesty, dále odborné poradenství, domovy sociální prevence, centra sociálních sluţeb apod. Tím se také postupně sníţí finanční závislost na sociálních dávkách u této skupiny znevýhodněných osob. Domy na půli cesty jsou jistě pozitivní alternativou řešení situace mladistvých po ukončení institucionální výchovy, nejedná se však o celkové řešení situace, protoţe i pobyt v tomto zařízení je časově omezen (klient většinou uzavírá smlouvu na jeden rok) a velká část potenciálních klientů odmítá účastnit se další v jejich očích „ústavní“ výchovy. Jsou aţ příliš vázáni na sociální pracovnice dětských domovů, od kterých očekávají, ţe je vše (po ukončení péče) naučí. Tato špatná domněnka je často doprovázena sociálním „pádem“ jedince, pocitu zklamání i myšlenky, ţe „jsem zůstal/a úplně sám/a“ či následná neochota v cokoli věřit.
35
I přesto, ţe potenciální cílová skupina tohoto typu sluţby je přiměřeně velká (kaţdým rokem opustí institucionální péči přes 2 000 mladistvých-zletilých v rámci celé ČR, existuje zde relativně malý okruh zařízení, která se na pomoc této ohroţené skupině zaměřují. 13 Přesto však postupně vznikají nová zařízení typu D1/2 s myšlenkou pomoci jedinci, který zpravidla nenese vlastní vinu za své sociální postavení. Mezi nový D1/2 lze řadit např. Dům na půli cesty v Brně, jehoţ zřizovatelem je statutární město Brno. V rámci Jihomoravského kraje existují tři „Domy na půli cesty“, jeţ můţeme povaţovat za homogenní projekty, a jejichţ cílem je pomoci znevýhodněné mládeţi ve věku od 18 aţ 26 let na kraji společnosti, s hrozbou sociálního vyloučení a nezačlenění sebe sama. I kdyţ se jedná o homogenní projekty přesto má kaţdý D1/2 svá specifika s ohledem na umístění či samotné okolí projektu.
3.1 Domy na půli cesty v Jihomoravském kraji Jelikoţ není moţné nabídnout všem dětem z dětských domovů nové rodiče, vznikla myšlenka následné pomoci této skupině mladistvých pomocí projektu Domu na půli cesty. S touto vizí přišla v roce 2001 jako první nezisková organizace Sdruţení pěstounských rodin (dále jen SPR), která působí v sociálních sluţbách jiţ 15 let. SPR je nestátní nezisková organizace, která je registrovaným poskytovatelem sociálních sluţeb a má pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí. Hlavním cílem a posláním je především pomoc ohroţeným dětem a mladistvým (projekt Dům Jistoty a Dům na půli cesty) a náhradním rodinám (Poradna náhradní rodinné péče). Sdruţení pěstounských rodin se tak se svým „Domem na půli cesty“ ve Velkém Dvoře u Pohořelic stalo „vzorem“ pro jiné organizace (v rámci celé ČR), které mají stejný nebo podobný záměr, tj. pomoc sociálně vyloučené skupině osob, která se bez sociální pomoci jen těţko začlení do společnosti a bude ţít plnohodnotný ţivot. Druhým D1/2 se na území Jihomoravského kraje stalo Středisko přechodného pobytu pro dívky v Brně, jehoţ zřizovatelem je statutární město Brno, které tímto v roce 2003 reagovalo na zvyšující se výskyt kriminality a prostituce u mladistvých-zletilých v městě Brně, především u dívek. V roce 2007 byl na území Jihomoravského kraje „uměle“ vytvořen v pořadí jiţ třetí D1/2 v návaznosti na přijatý Zákon o sociálních sluţbách. Došlo k zákonné úpravě rozdělení
V rámci České republiky se jedná o 43 zařízení zaměřující se na pomoc mladým lidem do 26 let věku. Jen pro srovnání: azylových domů je 208, domovů pro seniory 489 a nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ 232. 13
36
a poskytování sociálních sluţeb, a tak má příspěvková organizace Centrum sociálních sluţeb ze zákona povinnost nabízet novou sociální pomoc, a to ve formě D1/2. Tato organizace pomáhá svým poslání nejen zletilým po opuštění institucionální péče, ale také zdravotně znevýhodněným či matkám s dětmi, pro něţ jsou vytvořeny speciální sociální programy. Specifika a odlišnosti jednotlivých D1/2 v rámci Jihomoravského kraje jsou podrobně rozebrána v následujících kapitolách, kde samozřejmě nechybí statistická a finanční data poukazující na samotný chod těchto sociálních projektů. Jsou zde také uvedena specifika těchto D1/2, neboť kdyţ je sociální sluţba definovaná zákonem, v praxi existují zvláštnosti a určující vlastnosti, jimiţ se tyto D1/2 od sebe odlišují.
3.1.1
Dům na půli cesty v Pohořelicích
Dům na půli cesty ve Velkém Dvoře u Pohořelic je zařízením Sdruţení pěstounských rodin (dále jen SPR) Brno. Posláním Domu na půli cesty je poskytnout mladým lidem, kteří se ocitli v obtíţné ţivotní situaci, kterou nejsou schopni řešit vlastními silami, podporu na jejich cestě k samostatnému ţivotu a jejich aktivnímu začlenění do běţného ţivota společnosti. Cílem Domu na půli cesty je podpora a pomoc mladým dospělým prostřednictvím moţnosti časově omezeného ubytování (zpravidla nepřevyšující jeden rok), nabídka odborné pomoci a poradenství (sociálně právní a pracovně právní) přispívající k řešení jejich sociální situace a aktivační programy zaměřené na budování a rozvoj pracovních návyků a dovedností realizované především v areálu Domu na půli cesty. Mezi základní poskytované sluţby tohoto D1/2 patří zejména: a) Poskytnutí ubytování Jedná se o poskytování ubytování v jedno- a dvoulůţkových pokojích, v areálu bývalého loveckého zámečku ve Velkém Dvoře u Pohořelic. Ubytování je poskytováno zpravidla na dobu jednoho roku. Po uplynutí jednoho roku je moţno poţádat o prodlouţení ubytování na nezbytně nutnou dobu. b) Zapojení do ekonomického ţivota, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím Podpora klientů v jejich snaze zapojit se do všech sloţek normálního samostatného ţivota, tedy především pomoc při jejich uplatnění na trhu práce, zprostředkování
37
pracovních kontaktů, kontakt s úřady (úřady SSP, úřady práce aj.), podpora budování a rozvoj pracovních návyků a dovedností a tím postupné začlenění mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo. c) Sociálně terapeutické činnosti Podpora sociálního začleňování klientů, osobnostní rozvoj, pomoc při řešení konkrétní sociální situace, konzultace s psychologem a odborníkem na sociální problematiku. Sociální sluţba D1/2 ve Velkém Dvoře u Pohořelic je od 1. 1. 2009 zařazen do Individuálního projektu Jihomoravského kraje, kterému byla poskytnuta finanční podpora MPSV z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost na realizaci projektu Zajištění vybraných sociálních sluţeb na území Jihomoravského kraje, a to konkrétně na sluţbu sociální prevence Domy na půli cesty. Toto financování je realizováno v období od 1. 10. 2008 do 29. 2. 2012, přičemţ poskytnutá dotace na tento projekt činí v celkové výši 585,2 mil. Kč. Účastí v projektu Jihomoravského kraje se ovšem D1/2 zavazuje plnit poţadavky, které jsou kladeny na jednotlivé formy sociální pomoci. Domy na půli cesty jsou povinny udrţet kapacitu zaplnění z 60 %, coţ je dle mého názoru mnohdy na úkor kvality a účelnosti dané sluţby. V následující tabulce je moţné vidět, jaký je celkový počet nabízených míst, skutečně zaplněných lůţek, počet klientů v jednotlivých letech, jejich průměrný věk i průměrnou délku ubytování v D1/2. Tabulka ovšem nepomíjí ani data finančního charakteru. Tab. č. 6: Souhrnná data D1/2 v Pohořelicích v letech 2005-2009 Celková kapacita D1/2 Počet klientů celkem: chlapců dívek Průměrná délka pobytu [v měsících] Průměrný věk klientů [v letech] Náklady klientů spojené se sluţbou D1/2 [v Kč/měs] Finanční nákladovost na 1 lůţko [v Kč/lůţkoden]
2005 22 22
2006 22 20 15 7
2007 24 15 14 6
2008 15 24 12 3
7,3 20 1 600 489
Zdroj: Výroční a finanční zprávy SPR
38
2009 15 24 17 7
18 6
Z tabulky je zřejmé, ţe za posledních pět let prošlo D1/2 v Pohořelicích 105 klientů, z toho 76 chlapců a 29 dívek s tím, ţe některá data se mohou překrývat. To je způsobeno především tím, ţe mohlo dojít k prodlouţení smluv o poskytování sociální pomoci v rámci D1/2 anebo byla daná smlouva uzavřena v průběhu roku. Dle statistik SPR se však projektu od jeho vzniku (rok 2002) účastnilo celkem 76 klientů. Z toho vyplývá, ţe 29 klientů buď prodlouţilo smlouvu, nebo uzavřelo smlouvu v průběhu roku anebo se tito klienti účastnili projektu D1/2 opakovaně. V roce 2008 došlo ke sníţení kapacity zařízení D1/2 z 24 lůţek na 15 lůţek, a to v návaznosti na účast v projektu Jihomoravského kraje, který poţaduje kapacitu právě 15 lůţek. Důvodem byla především finanční částka (výše provozních nákladů), která dosahovala dvojnásobku provozních nákladů DPC v Brně. Nejčastějšími důvody přijetí klienta do D1/2 bylo ukončení ústavní výchovy-dětských domovů (50 %), z výchovných ústavů (25 %), z pěstounských, adoptivních či nefunkčních rodin (20 %) a v neposlední řadě i z azylových domů (5 %). V posledních dvou letech se ale tato procenta mírně obrátila, neboť klesl počet klientů z dětských domovů, naopak vzrostl počet přijímaných klientů z pěstounských rodin a z výkonu trestu. To je zapříčiněno především místní polohou D1/2, protoţe zařízení D1/2 je zasazeno do malebné venkovské krajiny (mladí lidé se příliš neztotoţňují s venkovským ţivotem) a faktem, ţe pro mladé lidi odcházející z ústavní péče je D1/2 další ústavní péčí. Místní poloha D1/2 se dle mého názoru stává do určité míry negativem, neboť jsou klienti mírně izolovaní od společenského prostředí (ve srovnání s DPC v Brně) a tedy i samotné zprostředkování kontaktu se společenským prostředím neprobíhá uceleně. Má to však i svá pozitiva, protoţe se klienti na druhou stranu nedostávají do styku s kriminalitou a prostitucí v takové míře, jako klienti DPC v Brně. Důleţitá jsou ovšem také data týkající se finanční nákladovosti, a to jak celého provozu D1/2, tak i finanční nákladovosti klientů. Ti hradí měsíčně 1 600 Kč. V této částce je zahrnuto nájemné a veškeré další sluţby, které klienti vyuţívají. Jedná se především o spotřebu energie při vaření, praní ale i při práci s počítačem nebo spotřebu vody při kaţdodenním fungování. Celkové skutečné náklady, které jsou potřebné k tomu, aby mohlo dané lůţko reálně existovat, jsou několikanásobně vyšší. Měsíčně dosahují tyto náklady výše téměř 15 000 Kč a zahrnují v sobě veškeré náklady související s provozem D1/2, tzn. např. i mzdy sociálních pracovníků. Ročně dosahují celkové náklady spojené s provozem D1/2 výše 2,5 mil Kč. Klient platí desetinu měsíčních nákladů, neboť cílem D1/2 není zisk, tj. vydělat
39
na klientech, ale naučit je s penězi hospodařit. Nájemné je proto pro klienty stanovováno s ohledem na jejich sociální postavení a situaci. Charakterem stejný je také druhý projekt Domu na půli cesty v Brně, který lze povaţovat za homogenní, neboť se jedná o pomoc stejné cílové skupině za stejných podmínek. Třetí dům na půli cesty (Středisko přechodného pobytu pro dívky v Brně) není do této práce zahrnut, protoţe vykazuje zaměření na jinou cílovou skupinu (mladé dívky do 26 let) s jinými kladenými podmínkami. Ubytování je zde poskytováno na delší dobu neţ 1 rok (v některých případech se jedná o tři roky) a základním povinností klientů (klientek) je dokončení vzdělání (ZŠ, SŠ, gymnázium apod.).
3.1.2
Dům na půl cesty v Brně
Zřizovatelem druhého Domu na půl cesty (dále DPC) je statutární město Brno. Toto zařízení vzniklo v roce 2007 jako další forma pomoci pod záštitou organizace Centra sociálních sluţeb v Brně. Centrum sociálních sluţeb (dále CSS), je příspěvková organizace města Brna, která zastřešuje řadu odborných pracovišť poskytujících různé formy sociálních sluţeb, které v průběhu ţivota můţe potřebovat kaţdý člověk, jestliţe se dostane do nepříznivé ţivotní či sociální situace. Jedná se o sluţby poskytované v rámci azylového domu, noclehárny, domovy pro osoby se zdravotním postiţením, domovy pro matky s dětmi, dům sociální prevence, krizové centrum pro děti a dospívající či středisko osobní hygieny. DPC se tak stalo další formou pomoci pro osoby sociálně slabší. Posláním zařízení je účinná pomoc v integračním procesu mladým lidem, kteří se po pobytu v dětských domovech, výchovných ústavech, popř. po výkonu trestu nebo vazby ocitli ve sloţité sociální situaci, bez moţnosti návratu do původní rodiny. Dům na půl cesty také zajišťuje pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou, aktivity zaměřené na budování a rozvoj pracovních dovedností a návyků, socioterapii a psychoterapii, výcvik základních sociálních dovedností potřebných pro vstup do samostatného produktivního ţivota, pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů, sociální, psychologické příp. právní poradenství, pomoc či doprovod při jednání na úřadech, poradenství a pomoc při zajištění rekvalifikací a zaměstnání. Projekt DPC v Brně je financován z rozpočtu města Brna a rozpočtu Jihomoravského kraje (DPC je zapojen do totoţného individuálního projektu Jihomoravského kraje „Zajištění vybraných sociálních sluţeb na území Jihomoravského kraje“).
40
Následující tabulka obsahuje stejné atributy jako tab. č. 6, a je moţné z ní opět vyčíst, jaká je skutečná kapacita DPC i počet zúčastněných klientů v jednotlivých letech. Tab. č. 7: Souhrnná data DPC v Brně v letech 2005-2009 2005
2006
2007 10 18 15 3
Celková kapacita D1/2 Počet klientů celkem: chlapců dívek Průměrná délka pobytu [v měsících] Průměrný věk klientů [v letech] Náklady klientů spojené se sluţbou DPC [v Kč/měs] Finanční nákladovost na 1 lůţko [v Kč/lůţkoden]
2008 2009 10 10 16 21 11 15 5 6
5,5 21 1 100 680
Zdroj: Finanční zprávy DPC
Pro roky 2005 a 2006 neexistují data vztahující se ke klientům DPC, neboť tato sluţba vznikla aţ v roce 2007, a to v závislosti na přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Na první pohled je zřejmé, ţe kapacita DPC je ve srovnání s D1/2 niţší, a to o pět lůţek, nicméně rozhodujícím není fakt o počtu lůţek, ale o skutečném stavu naplnění. DPC je v současnosti zcela naplněn, oproti D1/2, kde mají klienti více svého osobního soukromí, neboť jsou téměř všichni na dvoulůţkových pokojích po jednom, tzn. ţe D1/2 není plně obsazen. To můţe být ovšem výhodné, protoţe D1/2 tak můţe reagovat na potřeby dalšího jedince, který by se mohl o sluţbu D1/2 zajímat. DPC není schopen tuto situaci v daných podmínkách nikterak vyřešit. V podstatě shodná je průměrná délka pobytu i průměrný věk klientů obou Domů. Odlišnosti jsou patrné v nákladovosti. Klienti DPC hradí měsíčně 1 100 Kč, přičemţ tato částka je sloţená z několika poloţek. První poloţku tvoří náklady na ubytování, klienti platí denně 10 Kč (den a noc), měsíčně tedy 300 Kč. Tato platba v sobě zahrnuje nájemné a spotřebu energií a vody. Druhou část tvoří náklady na úklid. Uklízí si sami klienti, s tím, ţe kdo uklízí, vybírá od všech 10 Kč/den. Celkově si můţe jedinec za měsíc vydělat na úklidu společných prostor 300 Kč. Ten, pro něhoţ se úklid stává nákladovou poloţkou má ovšem nárok o úklid téţ poţádat a můţe tak 300 Kč získat (vydělat) zpět. Poslední sloţku měsíčních nákladů tvoří částka 500 Kč, která je vybírána formou zálohy, tzn., ţe pokud
41
dojde k poškození určité věci vinou klienta, je oprava hrazena z této zálohy. Současně je ovšem tato částka chápána jako určitá forma spoření. Peníze jsou ukládány u pověřeného sociálního pracovníka, jehoţ povinností je dané finance řádně vést a v případě ukončení pobytu klienta v DPC je povinen mu naspořenou sumu vydat. Klient tak neopouští DPC bez finanční výpomoci. Tato forma spoření klientů je velmi zásadní, neboť jak ukazuje praxe, v D1/2 tomu tak není. Klienti spořit neumí, ţijí z toho, co je dnes, ne z toho, co bude zítra. Jelikoţ jsou klienti dospělí, rozhodují a jsou odpovědni za své chování a jednání, nelze jim přikazovat. To lze ovšem vyřešit zněním smlouvy, která je podepisována při zahájení ubytování v D1/2, kde by mělo být jasně řečeno, ţe určitá část bude spořena. Při nerespektování tohoto pravidla, by měl být pobyt ukončen. DPC je dle mého názoru ve výhodě, co se potenciálních klientů týče. Je to z toho důvodu, ţe Centrum sociálních sluţeb nabízí téměř „pod jednou střechou“ více typů sociální pomoci, od noclehárny, nízkoprahovou klubovnu aţ po azylový dům pro mladistvé i dospělé. Je tedy schopen operativně reagovat na potřeby jedinců, kteří v danou chvíli budou potřebovat sociální pomoc. Výhodou je i samotné umístění v centru Brna, čímţ se zvětšuje i zájem mladých lidí o DPC neţ o D1/2, který je zasazen do venkovského prostředí, které je spojeno spíše se zemědělskou a pěstitelskou činností. Tento druh zaměstnání však není klienty poptáván. Vyskytují se ovšem i takoví klienti, kteří vyuţívají sluţeb domu na půli cesty „z ulice“, tzn., ţe mají za sebou určité ţivotní zkušenosti (bydlení, práce, kriminalita). Tato skupina osob však znamená pro společnost především náklady ve formě trestné činnosti či v podobě čerpání státních podpor. Následující kapitola proto poukazuje na to, jaké náklady společnosti vznikají v případě neexistence sociální pomoci D1/2.
4 Analýza stavu „bez“ projektu Ústavní výchova představuje v ČR jednu z forem náhradní výchovné péče. Jiţ od svého zavedení v 50. letech 20. století se stala předmětem kritiky řady odborníků. Především je jí vytýkáno, ţe dlouhodobým pobytem v ústavním zařízení je dítě deprimováno, sociálně izolováno od své původní rodiny a můţe se u něj projevit syndrom ústavní závislosti. Pobyt v zařízení také dítě nedostatečně připravuje pro samostatný ţivot. Kdyţ pak mladí lidé odcházejí po dosaţení zletilosti z ústavních zařízení, dostávají se do situací, se kterými se dosud nesetkali. Musí si najít bydlení, zaměstnání a především se začít sami o sebe starat.
42
Většina z nich toho však není schopna, protoţe na dobu po odchodu ze zařízení je nikdo dopředu nepřipravil. Tito mladí lidé jsou odkázáni na „ţivot na ulici“. S tímto ţivotem je ovšem velmi často spojena trestná činnost dětí a mladistvých. Kriminologické výzkumy a zkušenosti potvrzují, ţe pachatelé trestné činnosti mají celou řadu společných sociálních charakteristik, které do značné míry předurčují jejich asociální vývoj. K nejtypičtějším patří dysfunkční rodina, změna opatrovnických vztahů v dětství a dospívání (např. umístění do ústavní výchovné péče), problémy související se školní docházkou, ztroskotání v povolání, generační úpadek, nízký sociální statut, sociální a kulturní vyloučení, nestrukturovaný volný čas trávený převáţně mimo rodinu a s vrstevníky, poruchy chování a nezvládnutelnost, sníţený intelekt, drogová a alkoholová závislost. Tato situace, situace bez následné sociální pomoci, tedy např. neexistence D1/2, tak s sebou přináší nejen řadu sociálně patologických důsledků, ale pro stát se tak toto znevýhodněná mládeţ stává velkou přítěţí, a to ve formě nákladů na státní finanční podporu v nezaměstnanosti, nákladů na vězeňskou sluţbu, soudní jednání či nákladů poškozování majetku (loupeţe, přepadení aj.).
4.1 Náklady trestné činnosti mladých lidí po opuštění institucionální péče Jak jiţ bylo výše uvedeno, velmi důleţitou studií se stal rozsáhlý průzkum v letech 2006 aţ 2007, jehoţ realizátorem bylo Ministerstvo vnitra spolu s Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy. Ten dle mého názoru silně poukazuje na kritický a nezanedbatelný stav sociální pomoci jako celku. V letech 1995 aţ 2005 opustilo institucionální péči 17 454 mladistvých v rámci celé ČR. Celkově se trestné činnosti dopustilo 9 751 mladistvých, tj. 56 %. Z celkového počtu těchto mladistvých se před a během pobytu v institucionální péči dopustilo trestné činnosti pouze 3 209 osob (18 %), tzn., ţe ţádné trestné činnosti se nedopustilo 14 245 osob (82 %). Trestná činnost je však stále více páchána právě po ukončení institucionální péče, kdy 6 542 mladistvých (tj. 38 % z celkového počtu 17 454 mladistvých) spáchalo trestný čin do roka po opuštění ústavní výchovy. Tato čísla vypovídají o absenci následné péče. U mnoha dětí se díky umístění v institucionální péči povede jejich sociálně patologický vývoj zbrzdit nebo dokonce zcela zastavit. Dítě proţije umístění v ústavu celkem bezkonfliktně. Problém nastává v okamţiku,
43
kdy má ústav opustit. Chybí dostatečná příprava na „normální ţivot“. Dostává se do takového prostředí, které s ním nepočítá, dítě s takovouto situací neumí zacházet, správně se zachovat apod. Nejčastěji páchanou trestnou činností jsou trestné činy majetkové povahy (85 %). Násilné trestné činnosti se dopustilo 15 % mladistvých a 21 mladistvých spáchalo trestný čin vraţdy. Podle Českého statistického úřadu úroveň kriminality v Jihomoravském kraji i v celé České republice procházela v uplynulých letech výraznými změnami. Trend zvyšování vystřídal na přelomu tisíciletí postupný pokles, míra objasněnosti však spíše kolísala. Vývoj kriminality byl spojen se změnami ve vývoji společnosti, jejích sociálních a ekonomických podmínek. Všeobecně lze ovšem říci, ţe v boji s kriminalitou stále více do popředí vystupuje potřeba prevence, zaměřená na předcházení páchání trestné činnosti mladistvých. V nejjednodušším členění lze kriminalitu rozdělit na tři druhy – kriminalitu hospodářskou, obecnou a ostatní. Dlouhodobě nejvyšší podíl z celku tvoří kriminalita obecná, do níţ spadají vraţdy, násilné, mravnostní a majetkové trestné činy. Postupně ovšem vzrůstal i podíl kriminality hospodářské. Pohled na strukturu zjištěných trestných činů v okresech Jihomoravského kraje nabízí tabulka č. 8. Tab. č. 8: Zjištěné trestné činy podle druhu v Jihomoravském kraji v letech 1991 aţ 2007
Zdroj:http://www.brno.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/zjistene_trestne_ciny_v_jihomoravskem_kraji_v_letech_1991 _az_2007
44
Průměrné vynaloţené náklady v oblasti bezpečnosti a veřejného pořádku činí na jednoho mladého člověka (do 26 let věku) v Jihomoravském kraji částku 660 Kč.14 Celkově tvořily náklady na udrţování bezpečnosti a veřejného pořádku v roce 2009 částku ve výši 2 mil Kč.15 Vývoj nákladovosti trestných činů v jednotlivých letech za Jihomoravský kraj uvádí tab. č. 9. Tab. č. 9: Náklady ve formě trestné činnosti v rámci Jihomoravského kraje
Mladiství celkem [Kč/měs] „Klienti“ D1/2 [Kč/měs] Celkem Jmk [Kč/rok]
2005
2006
2007
2008
2009
76 780
311 248
313 390
249 174
83 380
3 300
13 498
16 093
16 764
15 840
664 000
2 409 000
2 567 000
2 310 000
2 000 000
Zdroj: MPSV a vlastní výpočty
V rámci analýzy „bez projektu“ pracuji s předpokladem, ţe mladí lidé se po ukončení institucionální péče na území Jihomoravského kraje ocitají „na ulici“ (viz Příloha č. 2). Snaţím se zjistit finanční nákladovost, jakou tito jedinci znamenají pro společnost. Z tabulky č. 9 je zřejmé, ţe měsíčně se náklady trestné činnosti pohybují průměrně kolem částky 14 000 Kč, přičemţ tato výše je závislá na počtu spáchané trestné činnosti, na počtu mladých lidí odcházejících z ústavní péče a na skutečně vynaloţených nákladech, které jsou potřebné pro udrţení bezpečnosti a veřejného pořádku v průběhu jednotlivých let. Spáchání trestné činnosti má závaţný důsledek na zaměstnávání mladých lidí. Převáţná většina firem poţaduje po uchazečích o zaměstnání výpis z rejstříku trestů a právě v tomto momentě můţe nastat problém, protoţe pokud mají uchazeči v rejstříku trestů záznam, firma je do zaměstnání nepřijme. Hledání zaměstnání se stále neúměrně protahuje, coţ mladé lidi dále destabilizuje, komplikuje jim přístup na trh práce a tím i moţnost začít ţít plnohodnotný ţivot. Zkušenosti z praxe potvrzují, ţe doba bez zaměstnání delší neţ šest měsíců zásadním způsobem sniţuje motivaci pracovat, coţ ve svých důsledcích vede k sociální exkluzi, tedy k dodatečné zátěţi, kterou tito nezaměstnaní znamenají především pro systém transferů a dávek. Evidence na úřadu práce dává moţnost vyuţít různých sociálních dávek, které napomáhají lidem v nepříznivé sociální situaci pokrýt základní Vypočteno na základě vlastních propočtů z dostupných dat – rozpočtu Jmk, ČSÚ a MPSV. Údaj pro rok 2009. 15 Zdroj: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=127432&TypeID=2 14
45
ţivotní potřeby, které si ztrátou zaměstnání či samotnou nezaměstnaností nemohou lidé zajistit sami. K jednotlivým formám státní podpory v následující podkapitole.
4.2 Náklady ve formě čerpání státních podpor Systém transferů a dávek je v České republice velmi propracovaný a dle mého názoru štědrý. Jednotlivými formami a především výší dané podpory tak nemotivuje jednotlivce (rodiny) k pracovnímu nasazení, a proto se tato situace můţe zdát třetím stranám (zejména daňovým poplatníkům) neúčelná a neefektivní. I přesto by však tato forma podpory měla směřovat osobám sociálně slabším, v jejichţ silách není moţné najít zaměstnání a tím si zajistit své ţivotné potřeby. Stát tak poskytuje občanům v nouzi finanční prostředky, jejichţ přiznání a výše je závislá na dané individuální nepříznivé sociální situaci. Tato finanční podpora je poskytována na základě dvou systémů, a to systému Státní sociální podpory (dále jen SSP) a systém Pomoci v hmotné nouzi. Tyto systémy se liší především formou vyuţití, tedy tím, na co je daný příspěvek (dávka) jednotlivci (rodině) přiznán. Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (zákon o SSP). Tento zákon např. upravuje, kdo má na danou dávku nárok, definuje trvalé bydliště, rodinu, nezaopatřenost, jak se daná částka čerpá apod. V rámci SSP jsou poskytovány přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, jejichţ výše závisí na příjmu jednotlivce (rodiny). Bez ohledu na velikosti příjmu jedince (rodiny) se poskytují rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. Naopak systém pomoci v hmotné nouzi je upraven zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Tento systém je moderní formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb. Je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Od SSP se liší především principem, který stanovuje, ţe kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. V rámci tohoto systému je moţné čerpat příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení či mimořádnou okamţitou pomoc. Podrobnější uvedení jednotlivých dávek je nad rámec zpracovávaného tématu. V následující tabulce je moţné shlédnout, jaké formy podpory mohou mladí lidé bez práce a lidé ohroţení sociální exkluzí v rámci sociální politiky ČR vyuţívat.
46
Tab. č. 10: Formy sociálních transferů v ČR z roku 2009 SSP Přídavek na dítě
Výše transferu (Kč/měs.) 700
Sociální příplatek
aţ 1 125
Příspěvek na bydlení
aţ 3 000
Poznámka od 15 do 26 let od 15 do 26 let, výše je závislá na násobcích ţivotního minima výše příspěvku je závislá na normativních nákladech bydlení
Pomoc v hmotné nouzi Příspěvek na ţivobytí
aţ 3 000
Doplatek na bydlení aţ 1 500 Mimořádná okamţitá aţ 1 000 pomoc Existenční minimum 2020 Ţivotní minimum 3126 Zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc
Částka ţivobytí se odvíjí od částek existenčního a ţivotního minima. Odůvodněné náklady na bydlení - ţivobytí16 jednorázová pro jednotlivce pro jednotlivce
Tabulka uvádí pouze orientační výši jednotlivých dávek. Vţdy se hodnotí a přihlíţí k jistým okolnostem, jako např. společně posuzované osoby, doba předchozího zaměstnání, práce na poloviční úvazek, náklady na bydlení apod., které teprve určí finální výši podpory. Nedá se tedy s určitostí říci, jakou výši finančních prostředků by měsíčně čerpal jednotlivec (zletilý ve věku 18-26 let), který se ocitl v nepříznivé sociální situaci. Tabulka č. 11 znázorňuje, jaké výše však dosáhla vyplacená státní podpora v jednotlivých letech v rámci Jihomoravského kraje. Tab. č. 11: Vyplacené dávky státní podpory za jednotlivé roky na území Jmk Dávky Dávky státní sociální podpory Přídavek na dítě
2005
2006
2007
2008
2009
(v tis. Kč) 1 195 467
1 280 317
1 169 877
722 745
1 273 953
Sociální příplatek
477 913
543 243
503 732
339 114
455 523
Příspěvek na bydlení
245 890
282 014
186 160
201 403
329 123
1 919 270
2 105 574
1 859 969
1 263 262
2 248 599
CELKEM
Zdroj:http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cas_456088=2006&kapitola_id=16&potvrd=Zobrazit+tabulku&g o_zobraz=1&cislotab=SZB0080PU_KR&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp Např. výše odůvodněných nákladů na bydlení (nájem, elektřina, plyn,…) činí 4 000,-Kč, výše příspěvku na ţivobytí je např. ve výši 2 500,-Kč. Doplatek na bydlení bude vypočten ve výši aţ 1 500,-Kč. Ovšem záleţí i na dalších faktorech. 16
47
Výše uvedená tabulka obsahuje celkový souhrn vyplacených dávek SSP v rámci Jihomoravského kraje. Analýza stavu „bez projektu“ ovšem zahrnuje takové mladé lidi, kteří se po ukončení ústavní péče ocitají, ve většině případů, „na ulici“ a kteří se (z důvodu neexistence D1/2) tak nemohou účastnit sociální pomoci. Finanční nákladovost této rizikové cílové skupiny (Příloha č. 2) je uvedena v následující tabulce. Vypočítané finanční náklady ve formě čerpání SSP jsou zaloţeny na předpokladu, ţe tito mladí lidé jsou ohroţeni sociální exkluzí a jediným východiskem k řešení jejich znevýhodněné sociální situace je čerpání sociálních transferů. Tab. č. 12: Náklady ve formě vyplacených dávek SSP cílové skupině (v Kč) 2005
2006
2007
2008
2009
Jihomoravský kraj
1 919 270
2 105 574
1 859 969
1 263 262
2 248 599
„klienti“ D1/2
1 281 000
2 626 976
3 259 716
1 936 968
2 398 080
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide a vlastní výpočty
Kromě systému sociální podpory však ČR podporuje nezaměstnané i formou tzv. podpor v nezaměstnanosti. Průměrná výše podpory v nezaměstnanosti (PvN) meziročně vzrostla o 717 Kč na 5 873 Kč. Na jedno volné pracovní místo vhodné pro absolventy škol a mladistvé v červnu 2009 připadalo 3,5 nezaměstnaných absolventů a mladistvých, coţ je sedmkrát více neţ před rokem. Tabulka č. 13 obsahuje nejen souhrnné údaje o vyplacených podporách v nezaměstnanosti (PvN) v rámci Jihomoravského kraje od roku 2005, ale také nákladovost cílové skupiny mladistvých po ukončení institucionální péče. Tab. č. 13: Skutečné čerpání podpor v nezaměstnanosti v Jmk (v tis. Kč) Jihomoravský kraj „klienti“ D1/2
2005
2006
2007
2008
2009
822 595
853 718
833 325
850 310
1 704 213
549,0
710,6
948,1
1 168,2
1 672,8
Zdroj: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje a vlastní výpočty17
Z tabulky je zřejmé, ţe od roku 2005 byl zaznamenán mírný nárůst vyplacených PvN, přičemţ velká změna nastala v roce 2009, kdy byla zaznamenána hospodářská krize a došlo Hodnoty jsou vypočteny z dostupných dat a zaloţeny na předpokladu neexistence D1/2, tedy nutnosti pomoci této cílové skupině alespoň formou jednotlivých sociálních dávek. Vycházela jsem z celkových vyplacených dávek PvN, počtu lidí, kteří tyto PvN čerpaly a přepočet na rizikové „klienty“ D1/2, uvedené v Příloze č. 2. Tento způsob výpočtu je pouţit i v tab. č. 9, 12 a č. 13. 17
48
k propouštění stávajících zaměstnanců (tedy zvýšený počet uchazečů o podpory v nezaměstnanosti). Tím bylo způsobeno i to, ţe poklesl celkový zájem firem zaměstnávat mladistvé. V roce 2009 mělo nárok na PvN celkem 24 443 osob (v rámci Jmk), z toho mladistvých a zletilých bylo v daném roce celkem 24. Lze tedy s určitostí říci, ţe vyplacená PvN činila u této skupiny lidí částku 1, 672 mil Kč za rok 2009. S problematikou odcházející mládeţe z ústavní péče se pojí i další náklady ve formě dodatečných společenských nákladů, které jiţ nelze peněţitě vyjádřit. Jedná se především o újmy obyvatelstva, které vznikají neslučitelným chováním této mládeţe s etikou a společenskými mravy. Např. lze uvést strach společnosti o svůj majetek a všeobecná nedůvěra v tuto skupinu osob. Kapitolou nazvaná jako situace „ bez projektu“ jsem chtěla poukázat na to, jaké finanční prostředky je potřeba ze státního (krajského) rozpočtu věnovat sociální problematice, tedy pomoci skupině osob, v jejichţ silách není se svépomocí zapojit do společenského i pracovního ţivota a získat si tak určité sociální postavení. Následující tabulka obsahuje souhrnná data za jednotlivé roky v rámci Jihomoravského kraje. Jedná se o celkovou finanční nákladovost „klientů D1/2“ ve formě nákladů trestné činnosti, nákladů čerpání dávek státní sociální podpory a podpor v nezaměstnanosti. Tab. č. 14: Celková nákladovost mladých lidí po opuštění institucionální péče v případě neexistence D1/2 (v Kč) 2005
2006
2007
2008
2009
Náklady trestné činnosti
39 600
161 976
193 116
201 168
190 080
Státní podpora
1 281 000
1 754 400
2 118 500
1 735 800
2 208 000
549 000
710 600
948 100
1 168 200
1 672 800
1 869 600
2 626 976
3 259 716
3 105 168
4 070 880
Podpora v nezaměstnanosti CELKEM Zdroj: Vlastní práce
Náklady trestné činnosti (tzn. náklady veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku) mladistvých=zletilých se ročně pohybují kolem 200 tis. Kč. Náklady ve formě čerpání státních podpor této skupiny mladých lidí, a to jak v rámci sociální pomoci (sociální příplatek, příspěvek na bydlení), tak i pracovní (podpora v nezaměstnanosti) dosahují ročně sumu 2 mil. Kč s tím, ţe se tato nákladovost ročně mění. To je zapříčiněno především
49
počtem uchazečů o SSP či PvN. Z tabulky je zřejmé, ţe tyto náklady se od roku 2005 stále zvyšují, coţ je způsobeno rostoucím počtem potenciálně rizikových mladých lidí, kteří (v daných letech) opustili institucionální péči (viz Příloha č. 2). Lze učinit závěr, ţe ročně přesahují náklady ve formě trestné činnosti a státních podpor výši 3 mil. Kč. Mladí lidé, kteří opouští institucionální péči, se tak mnohdy ocitají na kraji společnosti, pro kterou znamenají dodatečné náklady a která jim i díky určitým předsudkům odmítá pomoci. Existuje však určitá forma pomoci, pro kterou nejsou tito mladiství lhostejní, a jejímţ cílem je mladistvé do společenského ţivota zařadit. Jedná se o Domy na půli cesty.
50
5 Analýza stavu „ s“ projektem Analýza stavu „s“ projektem se liší od předešlé analýzy „bez projektu“ především tím, ţe mladiství opouštějící ústavní péči mohou být odkázáni na pomoc dalších osob nebo zařízení. Jednou z forem pomoci pro ně představují tzv. domy na půli cesty. Nabízí mladým dospělým po časově omezenou dobu střechu nad hlavou a pomoc při osamostatňování se formou nabídky nejrůznějších sluţeb.
5.1 Analýza stavu mladých lidí po opuštění institucionální péče Dle výzkumu provedeného v letech 2006-2007 Ministerstvem vnitra a MPSV (pro celou ČR) odchází nejvíce zletilých do původní rodiny, popř. ke známým, coţ bylo potvrzeno vlastním průzkumem. Pokud se zletilý nechce nebo z jiných důvodů nemůţe vrátit k rodině, je závislý sám na sobě. V tomto momentě stojí před těţkým rozhodnutím, zda vyuţít další sociální pomoci (v očích potenciálních klientů navazující „ústavní“ výchovy) nebo se začít starat sám o sebe. Tato cesta „vlastního ţivota“ se však velmi rychle a brzy stává zrádnou. Zletilý má po opuštění ústavní péče nárok na 15 000,- Kč finanční výpomoc, která by měla pokrýt nájemné do doby, neţ si jedinec nalezne práci. Praxe ovšem potvrzuje skutečnost, ţe tato finanční částka je utracena „bez rozmýšlení“ a zletilí postupně upadají na dno společnosti. Domy na půli cesty se svým posláním snaţí této ohroţené skupině mladých lidí pomoci, nejde to však bez samotného zapojení a přání jedince. Na území Jihomoravského kraje ukončilo v roce 2009 institucionální péči 24 zletilých18 (Příloha č. 2), pouze 5 z nich se zúčastnilo a zapojilo do projektu Domu na půli cesty. Ale i toto zjištění je do určité míry ovlivněno sociálním zařazením jedince, neboť jak praxe ukazuje, mladí lidé, kteří vyuţijí této moţnosti sociální pomoci na území Jihomoravského kraje, jsou většinou z jiných krajů a měst. Cílem práce je zjistit účelnost sociální pomoci typu D1/2 pomocí analýzy CUA (uţitečnosti nákladů). Prostředkem k dosaţení stanoveného cíle byla analýza dvou stavů, nazvaných pro účely práce jako situace „bez projektu“ a situace „s projektem“. Jejich finanční nákladovost je předmětem výše uvedeného textu. Nyní se tedy zaměřím na jednotlivé výsledky CUA analýzy a jejich porovnání. Součástí CUA analýzy je také spokojenost klientů s danou sluţbou, která by měla být nápomocná především při získávání bydlení a zaměstnání, ale také upevňování základních hygienických a společenských 18
Data získaná na základě vlastního průzkumu
51
návyků. K získání dat týkající se spokojenosti se sociální sluţbou typu D1/2 byl pouţit dotazník, jehoţ rozbor a výsledky jsou předmětem podkapitoly 5.3.
5.2 Výsledky CUA analýzy Tato podkapitola je jiţ zaměřená na ucelený přehled finanční nákladovosti dvou situací, a to situace „bez projektu“ a situace „s projektem“. Důleţitým předpokladem pro analýzu stavu „bez projektu“ je neexistence D1/2, tedy skutečností, ţe se z mladých lidé, kteří odcházejí z ústavní péče (především dětských domovů) stává tzv. potenciálně riziková skupina osob, která znamená pro společnost dodatečné náklady. Tyto náklady mají formu trestné činnosti, čerpání státních podpor či podpor v nezaměstnanosti. Situace nazvaná jako situace „s projektem“ znamená pro tuto cílovou skupinu moţnost a příleţitost bojovat proti sociální exkluzi. Sociální projekt typu Domu na půli cesty je ovšem zařízení, které je potřeba financovat a podporovat jej tak v jeho základní myšlence (začleňování mladých osob do společenského ţivota). Finanční nákladovost obou situací je zobrazena v následující tabulce. Tab. č. 15: Nákladovost situace „bez“ a „s“ projektem v jednotlivých letech (v Kč) 2005
2006
2007
2008
2009
„bez projektu“
1 869 600
2 626 976
3 259 716
3 105 168
4 070 880
„s projektem“19
2 353 197
2 495 289
2 429 680
2 868 500
2 558 354
ROZDÍL
- 483 597
+ 131 689
+ 830 036
+ 236 668
+ 1 512 526
Zdroj: Vlastní práce
Tabulka jasně ukazuje nákladovost jednotlivých variant a jejich finanční rozdíl. Existence a provoz sociální projektu D1/2 tak státu ročně ušetří sta tisíce korun. V roce 2009 činí dokonce ušetřené finance 1,5 mil. Kč. Rostoucí tendence těchto „uspořených“ částek je způsobena především zvýšenou prevencí proti kriminalitě a bojem začlenit do společnosti osoby sociálně vyloučené nebo osoby sociálním vyloučením ohroţené ze strany Jihomoravského kraje a města Brna. Dle uvedené nákladovosti je patrné, ţe tato snaha pomoci ohroţené skupině osob má své důsledky, nejen společenské, ale především ekonomické, a to ve formě ušetřených nákladů na trestnou činnost či čerpání jednotlivých dávek sociálních podpor. Pro ilustraci a tedy vzájemné srovnání finanční nákladovosti obou situací jsem pouţila skutečně vynaloţené provozní náklady D1/2 ve Velkém Dvoře u Pohořelic. 19
52
Z takto stanoveného ekonomického pohledu je zřejmá nutnost, dle mého názoru aţ povinnost státu (kraje, města), finančně podporovat sociální projekty typu D1/2 a tím postupně přispívat k blahu a rozvoji společnosti. V této souvislosti je však ještě důleţitá spokojenost samotných klientů s nabízenou sluţbou, která je zaloţena na analýze uţitku. Tato analýza uţitku je doplňkem provedené analýzy CUA a věnuji se jí proto v následující podkapitole. Získaná data analýzy uţitku se vztahují pouze k roku 2009 aţ 2010, tj. dotazníkového šetření se účastnili současní klienti D1/2 a DPC.
5.3 Výsledky analýzy užitku Průzkumu se účastnili klienti dvou domů na půli cesty, celkem se jednalo o dvanáct klientů. Získaná data za jednotlivé klienty a souhrnně i za jednotlivé domy na půli cesty jsou v tabulkách č. 16-18. Tab. č. 16: Výsledky dotazníkového šetření v rámci D1/2 ve Velkém Dvoře Hodnocení klientů D1/2 Průměrná Hodnocená vlastnost poskytované s poskytovanou sluţbou spokojenost sluţby s danou vlastností A B C D E F Získané dovednosti
4
2
4
4
3
4
3,5
5
2
3
3
3
3
3,2
5
2
0
1
2
4
2,3
Osamostatnění sebe sama
5
2
0
3
3
1
2,3
Získané vědomosti
5
2
4
5
3
3
3,7
Upevnění si základních ţivotních návyků Získané vzdělání
Celkové průměrné hodnocení jednotlivých klientů s poskytovanou 4,8 2,0 2,2 3,2 2,8 3,0 sluţbou Celkové souhrnné hodnocení poskytované sluţby všemi dotázanými klienty
3,0
Zdroj: Vlastní práce
V tabulce jsou jasně uvedené hodnoty, které měli respondenti v rámci hodnotící stupnice k dispozici. Stupnice obsahovala šest základních hodnotících stupňů od 0–5, které byly doplněny slovně. První sloupec zobrazuje základní vlastnosti poskytované sociální sluţby D1/2. Jedná se o pět základních kritérií, které přímo dopadají na klienty a kvůli kterým byli klienti
53
do projektu zahrnuti. Získáním a upevněním si těchto kritérií, by se klienti postupně měli dostávat ze své sociální situace, která je znevýhodňuje ve vlastním ţivotě a zapojit se tak do plnohodnotného společenského ţivota. Hodnotami A–F jsem označila jednotlivé klienty, a to z důvodu ochrany osobních údajů. Je zřejmé, ţe klient A je téměř zcela spokojen se sluţbou D1/2, neboť jeho hodnota dosahuje výše 4,8, coţ je z moţných pěti vysoký stupeň spokojenosti. To by ovšem znamenalo, ţe daný jedinec má trvalejší práci, bydlení, umí se o sebe postarat (uvařit si, vyprat, nakoupit,…) a má dodělané vzdělání. V praxi je tomu ale jinak. Nejsou tak soběstační a samostatní, jak označují. Oproti tomu klient B celkově zhodnotil tuto sluţbu hodnotou 2,0. Hodnocení dívek je mnohem reálnější, protoţe si uvědomují svou sociální slabost a sociální vyloučení. Jsou odhodlané s touto situací bojovat, takţe je pro ně pomoc v D1/2 neocenitelná. Jsou sice celkově velmi spokojeny se sluţbou D1/2, ovšem tabulkové hodnocení odpovídá číslu 2,0, coţ je velmi nízký stupeň hodnocení. Je tedy zřejmé, ţe by na straně klienta i samotného poskytovatele sluţby mohlo dojít k určité změně. Tím mám na mysli např. změnu v komunikaci se sociálními pracovníky či změnu v nabídce programů, které jsou určeny klientům a díky nimţ by se klienti měli snáze zapojit do společenského ţivota. Tabulka také uvádí hodnocení jednoho kriteria všemi klienty. Nejniţší hodnoty jsou zaznamenány u získaného vzdělání a osamostatnění se. To je logické, neboť stále vyuţívají sluţeb D1/2, nejsou tedy plně osamostatněni, nemají vlastní bydlení a ve většině případů ani zaměstnání. Souhrnně však klienti označili sociální sluţbu D1/2 hodnotou 3,0. To značí, ţe daná sluţba je z pohledu klientů vyhledávána a poptávána. Nelze shrnout dané poznatky a udělat obecný závěr vztahující se k této sluţbě a její uţitečnosti jako celku. Praxe ukazuje, ţe existují i takoví jedinci, kteří sluţeb D1/2 „zneuţívají“. Nechtějí pracovat, komunikovat a zajímat se o kaţdodenní povinnosti. Ubytování pro ně znamená střechu nad hlavou za velmi nízký poplatek. Na druhé straně je ovšem i velká skupina těch, kteří se rozhodli vyuţít pobytu v D1/2 a pro něţ se tento pobyt stává účelným a uţitečným. Stejnou hodnotou spokojenosti označili suţbu DPC i klienti v Brně (viz tab. č. 17). I přes rozdílná hodnocení klientů jednotlivých kriterií je patrné, ţe forma této sociální pomoci je z pohledu klientů důleţitá. Mají ubytování, sociální pracovník jim pomáhá řešit individuální sociální problémy či pomáhá při hledání zaměstnání (jak správně napsat ţivotopis, práce s internetem a vyhledávání potenciálních pracovních příleţitostí, základy telefonování se zaměstnavateli apod.). Na získanou hodnotu 3,0 je ale potřeba podívat se i z druhé stránky.
54
Můţe totiţ značit tzv. „zlatou střední cestu“. Tím mám na mysli jednolitost a opakovatelnost dané sluţby, tzn. je nutné sledovat poţadavky nejen samotné společnosti (prevence sociálně patologických jevů, sníţení kriminality), ale také poţadavky klientů (např. dokončit vzdělání, získat invalidní důchod,…), ale také moţnosti pracovního trhu. Sledovat, jaké pracovní příleţitosti by bylo vhodné vyuţít a nabídnout klientům. Např. se můţe jednat o získání řidičských průkazů (typu C, D, E) nebo získávání rekvalifikací (odborné profese – zámečník, natěrač, kadeřník,…). Tab. č. 17: Výsledky průzkumného šetření v rámci DPC v Brně Hodnocení klientů D1/2 Hodnocená vlastnost poskytované s poskytovanou sluţbou sluţby A B C D E F Získané dovednosti
3
3
5
4
5
2
Upevnění si základních ţivotních 4 2 4 3 5 2 návyků Získané vzdělání 0 3 3 3 5 0 Osamostatnění sebe sama 5 1 2 4 5 1 Získané vědomosti 4 1 2 3 5 1 Celkové průměrné hodnocení jednotlivých klientů s poskytovanou 3,2 2 3,2 3,4 5 1,2 sluţbou Celkové souhrnné hodnocení poskytované sluţby všemi dotázanými klienty
Průměrná spokojenost s danou vlastností 3,7 3,3 2,3 3,0 2,7
3,0
Zdroj: Vlastní práce
Za zmínku i zamyšlení stojí klient E, který má u všech kriterií hodnotu pět. Tyto hodnoty jsou zcela reálné, neboť daný jedinec je zaměstnaný, umí se postarat nejen o sebe, ale pomáhá i ostatním klientům, avšak se nedaří pro něj najít odpovídající ubytování. Při získávání sociálních bytů jsou stále více upřednostňovány matky s dětmi, tělesně znevýhodněné a staré osoby. Řešením by mohla být výstavba sociálních bytů určená pro znevýhodněné mladé lidi, podobně jako je tomu u sociální skupiny „matky s dětmi“ a výstavba sociálních bytů právě pro tuto cílovou skupinu. Tab. č. 18 znázorňuje souhrnné výsledky spokojenosti klientů se sociální sluţbou typu domu na půli cesty.
55
Tab. č. 18: Souhrnné výsledky spokojenosti se sociální sluţbou D1/2 Průměrné hodnocení za Hodnocená vlastnost Průměrná spokojenost jednotlivé D1/2 poskytované sluţby s danou vlastností D1/2 DPC Získané dovednosti Upevnění si základních ţivotních návyků Získané vzdělání
3,5
3,7
3,6
3,2
3,3
3,3
2,3
2,3
2,3
Osamostatnění sebe sama
2,3
3,0
2,7
Získané vědomosti
3,7
2,7
3,2
Celkové průměrné hodnocení za jednotlivé D1/2
3,0
3,0 3,0
Celkové souhrnné hodnocení poskytované sluţby všemi dotázanými klienty Zdroj: Vlastní práce
Z provedené analýzy je zřejmé, ţe celková spokojenost klientů se sociální sluţbou typu domu na půli cesty dosahuje hodnoty 3,0. Tato hodnota je přímo závislá na aktuální obsazenosti D1/2 a na individuálním uţitku jednotlivých klientů, kteří se svými postoji (ţivotními, pracovními, společenskými) velmi odlišují. Podíl na tomto přístupu k danému hodnocení účelnosti má zejména sociální minulost klientů a jejich ochota „na sobě pracovat“. Na základě dosaţeného výsledku ovšem nelze učinit souhrnný a obecný závěr o účelnosti sociální sluţby D1/2, neboť k hodnocení účelnosti byla pouţita analýza uţitku, zaloţená na základě subjektivního hodnocení spokojenosti klientů. Troufám si ovšem napsat, ţe daná sluţba D1/2 je dle mého přesvědčení velmi účelná, uţitečná a pro společnost významná. Pobyt v D1/2 (DPC) je pouze příleţitost k dosaţení vyššího stupně společenského postavení, které mladí lidé po opuštění institucionální péče vyuţijí či nikoli.
6 Shrnutí problematiky Domu na půli cesty Dům na půli cesty jakoţ to instituce, zastupuje společnost, přičemţ důsledkem činnosti D1/2 by mělo být dosaţeno jak eliminací negativního dopadu sociálně nezačleněných mladých lidí, tak eliminovat náklady vynaloţené na nápravu (trestnou činnost, apod.) této skupiny mladých lidí.
56
Kapitola věnovaná analýze „bez projektu“ částečně nastínila problematiku financování trestné činnosti či financování sociálně slabších osob. Statistiky těchto dat jasně ukazují, ţe je v zájmu státu a společnosti, aby existovala určitá forma prevence, např. právě domů na půli cesty a tedy prevence sociálně patologických jevů. Náklady trestné činnosti tvoří 660 Kč na jednoho mladistvého a náklady, které můţe sociálně slabší jedinec čerpat, mohou dosahovat výše aţ 5 tis. Kč měsíčně, ročně celkem 2 mil Kč. Tyto finanční prostředky jsou vypláceny ze státního rozpočtu, přičemţ zdrojem jsou samotní daňoví poplatníci, tedy společnost, která se brání „dotovat“ sociálně vyloučené. Obrat by nastal aţ ve chvíli, kdy by společnost zaznamenala změnu, tedy ţe sociální programy zaměřené na prevenci jsou účinné a uţitečné pro společnost jako celek, a to zásadně (např. výsledky obecně prospěšných prací jsou pro společnost „viditelné“, tedy zaznamená-li společnost, ţe veřejná místa jsou čistá a uklizená, bude to hlavním důkazem účelnosti vynaloţených nákladů). Nezanedbatelným faktem je ovšem skutečnost, ţe nenastoupí-li jedinec do zaměstnání do půl roku, výrazně se sniţuje motivace pracovat, coţ v důsledku znamená postupnou sociální exkluzi. V dnešní době však není jednoduchá ani problematika veřejně prospěšných prací, protoţe i zde (v důsledku velkého tlaku nezaměstnaných) vznikají poţadavky na uchazeče ucházejících se o tento druh práce. Dům na půli cesty v Brně i v Pohořelicích je schopen soustavně dopomáhat k získávání pracovních příleţitostí. Zatímco DPC při neochotě klientů práci přijmout nebo dokonce o ni jakkoli usilovat, neprodleně nahrazuje místo jiným klientem, pak D1/2 je vázán poţadavkem dotačního programu IP Jmk (Individuální program Jihomoravského kraje) udrţet minimálně 60 % naplnění lůţkové kapacity pro získání finančních prostředků potřebných k provozování sociálních sluţeb provozovaných v D1/2. Problémem v D1/2 je jak nedostatečná obsazenost, tak především podstatně niţší počet ţadatelů o umístění do tohoto D1/2. Nejčastějším důvodem pro ty, kdo odchází z dětských domovů, jsou obavy z umístění do dalšího ústavního zařízení. Zde by jako vhodná prevence mohla slouţit osvěta, šířená jiţ sociálními pracovníky v dětských domovech, která by se týkala dostatečného zdůrazňování rozdílu mezi ústavními zařízeními a D1/2, jakoţ to forma sociální pomoci pro začleňování mladých lidí do společnosti. Pro klienty s jakýmkoli způsobem negativně poznamenanou minulostí, představuje největší problém zejména „izolovanost“ objektu D1/2 (coţ je ale naopak předpokládaným přínosem pro společnost – sníţení konfrontace s kriminálním prostředím, atd.). Dalším problémem je omezené spektrum potenciálních zaměstnání v dané oblasti (D1/2 je zasazen do venkovského prostředí s převaţující zemědělskou a chovatelskou činností) a zároveň stupňující se
57
nedůvěra zaměstnavatelů v této oblasti. Motivací pro zaměstnavatele, kteří jiţ dříve mohli mít negativní zkušenost se zaměstnáním klientů D1/2, by mohla být legislativní zvýhodnění, poskytované právě zaměstnavatelům zaměstnávajících klienty D1/2 (např. odpočet daně, garantované finanční částky, motivující zaměstnavatele problémovější zaměstnance zaučovat či udrţovat ve firmě). V DPC se setkáváme s počtem uchazečů, který převyšuje jeho kapacitu, zatímco D1/2 naráţí na jejich nedostatek, čímţ je nucen na úkor slevování ze základních poţadavků a pravidel nutných pro pobyt v D1/2 klientům „ustupovat“ a uměle udrţet v D1/2. Tímto se sniţuje motivace klientů si ubytování a pomoci v D1/2 váţit a dodrţovat pravidla stanovená D1/2. Řešením by byla spolupráce mezi jednotlivými domy na půli cesty (pokud moţno v rámci celé ČR), kdy v případě plné kapacity jednoho zařízení by byla automaticky nabízena moţnost vyuţití sluţeb jiného domu na půli cesty.
58
7 Diskuse Práce je metodicky rozdělena na dílčí části, které v závěru podávají ucelený přehled o problematice sociální pomoci ve formě domu na půli cesty. Nechybí zákonná úprava D1/2 včetně související problematiky odchodu mladých lidí po dosaţení plnoletosti z institucionální péče, především dětských domovů. K vyhodnocení účelnosti sociálního projektu D1/2 na území Jihomoravského kraje jsem pouţila nákladově výstupovou metodu CUA, tedy analýzu uţitečnosti nákladů. Pro účely práce jsem definovala dvě situace, „s“ a „bez“ projektu. Komparací těchto situací, tedy srovnáním především jejich finanční nákladovosti, jsem získala data, která dle mého názoru svědčí o nutnosti prevence sociálně patologických jevů této ohroţené skupiny mladých lidí, a to právě např. formou Domu na půli cesty. Provedená CUA analýza aplikovaná na situace „s“ a „bez“ projektu umoţnila splnit cíl práce s tím, ţe bylo nutné stanovit různé předpoklady a čistě hypoteticky vycházet z dostupných statistických dat. I samotná CUA analýza nebyla pouţita přesně podle odborné literatury, neboť bylo důleţité vycházet z jedinečnosti této sociální sluţby (projektu D1/2) s důrazem na skutečnost kvalitativního charakteru výstupů (neměřitelnosti) a faktu, ţe analýza CUA se pouţívá především v oblasti zdravotnictví. Z těchto důvodů jsem tuto metodu pro účely práce pozměnila a doplnila samotnou analýzou uţitku, která vedla ke stanovení uţitečnosti nákladů, na základě subjektivního hodnocení klientů D1/2. Cíl práce je na základě navrţené i aplikované metodiky naplněn. Moţno ještě dodat, ţe téma odchodu mladých lidí z ústavní péče spadá spíše do sociologických studií a výzkumů, které stále častěji varují před nedostatečnou prevencí negativních patologických jevů ohroţené skupiny mladistvých. Finanční hledisko, tedy nákladovost ve formě trestné činnosti či nákladů čerpání státních sociálních podpor („bez projektu“) nebo provozní náklady D1/2 („s“ projektem“), je pouze vodítkem, zda má smysl a účel tyto projekty finančně podporovat. Tato práce podává pouze určitou představu o tom, jaké finance stát vynaloţí v případě neexistence sociálních projektů typu D1/2 a naopak v případě jejich fungování a finanční podpoře, čímţ postupně přispívá k blahu a rozvoji společnosti.
59
8 Závěr Cílem práce bylo zhodnotit účelnost sociálních programů typu domu na půli cesty v rámci Jihomoravského kraje. Tato problematika byla zpracována na základě pouţití input outputové analýzy CUA, neboli analýzy uţitečnosti nákladů, která se na základě dosaţených výsledků jeví jako vhodné řešení, neboť vedla ke splnění stanoveného cíle. Výsledkem této analýzy bylo vyčíslení nákladů, které jsou potřebné pro fungování dané sociální pomoci D1/2, které ročně překračují částku 2 mil. Kč. Tyto vynaloţené finanční prostředky (v rámci práce nazvané jako situace „s projektem“) byly porovnány s náklady ve formě trestné činnosti či čerpání státních podpor dosahující ročně sumy téměř 3 mil. Kč (v práci řešeno jako situace „bez projektu“). Výsledkem je tedy skutečnost, ţe existence sociálního projektu Domu na půli cesty ročně ušetří státu částku aţ 1 mil. Kč. V rámci analýzy uţitečnosti nákladů finanční prostředky uţitečné. Na základě skupina je spokojená s danou sluţbou hodnocení spokojenosti na hodnotě 3,0 z velmi důleţitá.
se však ptám na otázku, zda jsou vynaloţené provedené analýzy uţitku jsem zjistila, ţe cílová a ţe je tato sluţba stále poptávána (celkové maximálně pěti moţných) a pro cílovou skupinu
Projekt Dům na půli cesty je podle výše uvedené CUA analýzy a dle analýzy uţitku jako účelné a uţitečné řešení problematiky mladých lidí odcházejících z ústavních zařízení, neboť je tomuto účelu jedinečný, vhodný, má pevně stanovená pravidla, ale respektuje dospělost, proto mohu potvrdit stanovenou hypotézu s tím, ţe alokace veřejné finanční podpory poskytnutá znevýhodněné mládeţe mladých lidí odcházejících z ústavní péče se jeví jako účelná.
60
9 Seznam pouţité literatury a pouţitých zdrojů [1]
KREBS, V. a kol.: Sociální politika. 4.vyd. Praha : ASPI, a. s., 2007, s. 504. ISBN 97880-7357-276-1.
[2]
MACÁKOVÁ, L.: Mikroekonomie: Základní kurz. Masarykova univerzita,Melandrinum 2007, s. 275. ISBN 978-80-86175-56-0.
[3]
MALIŠOVÁ, I., MALÝ, I.: Hodnocení veřejných projektů. Učební text pro studenty oboru veřejná ekonomika. Brno, 1997. s. 88. ISBN 80-210-1591-8.
[4]
MALÝ, I. a kol.: Problematika zabezpečování veřejných sluţeb. Brno, Tribun EU, s. r. o., 2007. s. 182. ISBN 978-80-7399-030-5.
[5]
MATOUŠEK, O. a kol.: Sociální sluţby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. s. 184. ISBN 978-80-7367-310-9.
[6]
MUSGRAVE, R. A, MUSGRAVEOVÁ, P. B.: Veřejné finance v teorii a praxi. Praha. Management Press, 1994. s. 581. ISBN 80-85603-76-4.
[7]
MUSIL, L., HUBÍKOVÁ, O., KUBALČÍKOVÁ, K., HAMAROVÁ, E.: Kultura poskytování osobních sociálních sluţeb: případová studie domu na půl cesty. Zpráva z první fáze výzkumu. Brno: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2002. s. 64.
[8]
OCHRANA, F.: Hodnocení veřejných projektů a zakázek. 3. přepracované vydání, Praha. ASPI Publishing, s. r. o., 2004. s. 191. ISBN 80-7357-033-5.
[9]
OCHRANA, F.: Nákladově uţitkové metody ve veřejném sektoru. Praha. Ekopress, s. r. o., 2005. s. 175. ISBN 80-86119-96-3.
[10] OCHRANA, F.: Programové financování a hodnocení veřejných výdajů. Praha. Ekopress, s. r. o., 2006. s. 189. ISBN 80-86929-13-2. [11] OCHRANA, F.: Veřejné projekty a veřejné zakázky. Hodnocení a výběr. Praha. CODEX Bohemia, s. r. o., 1999. s. 236. ISBN 80-85963-96-5. [12] OCHRANA, F.: Veřejné zakázky: metody a metodika efektivního hodnocení a výběru. Praha. Ekopress, s. r. o., 2004. s. 173. ISBN 80-86119-79-3. [13] OCHRANA, F.: Veřejné sluţby : jejich poskytování, zadávání a hodnocení. Praha. Ekopress, s. r. o., 2007. s. 67. ISBN 978-80-86929-31-6. [14] PRŮŠA, L.: Ekonomie sociálních sluţeb. 2.vyd. Praha : ASPI, a. s., 2007, s. 180. ISBN 978-80-7357-255-6. [15] ŠUMPÍKOVÁ, M., OCHRANA, F., PAVEL, J. a kol: Veřejné výdajové programy a jejich efektivnost. Praha, Eurolex Bohemia, s. r. o., 2005. s. 233. ISBN 80-86861-77-5.
61
[16] Teoretické a metodické otázky analýz veřejných výdajových programů. Brno. Masarykova univerzita, 2002. s. 232. ISBN 80-210-2816-5. [17] Sociální sluţby-ipjmk [online]. 2008 [cit. 2010-04-08]. Zajištění vybraných sociálních sluţeb na území Jihomoravského kraje. Dostupné z WWW:
. [18] Ministerstvo práce a sociálních věcí v ČR [online]. 2010 [cit. 2010-04-15]. Analýza vývoje zaměstnanosi a nezaměstnanosti v roce 2009. Dostupné z WWW: . [19] Veřejná databáze ČSÚ [online]. 2008 [cit. 2010-04-13]. Sociální zabezpečení. Dostupné z WWW: . [20] Integrovaný portál MPSV [online]. 2007 [cit. 2010-04-13]. Výdaje na státní politiku zaměstnanosti. Dostupné z WWW: . [21] Subsidiarita. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 18.5.2005, last modified on 19.6.2009 [cit. 2010-05-25]. Dostupné z WWW: .
62
10 Přílohy Příloha č. 1: Seznam dětských domovů na území Jihomoravského kraje 1. DD Hodonín
Jarošova 1, 695 01
www.detskydomovhodonin.cz
2. DD Hodonín u Kunštátu
Lysice 48, 679 71
www.ddhodoninukunstatu.cz
3. DD Blansko
Štefánikova 2b, 680 01
www.ddboskovice.cz
4. DD Brno
Zeleného 51, 616 01
www.dddagmar.cz
5. DD Brno
Jílová 13
www.vytvarka.videnska.cz
6. DD Tišnov
Purkyňova 1685
www.ddtisnov.nejendetem.cz
7. DD Račice-Pístovice-Račice
Račice 1, 683 05
www.uciliste-racice.cz
8. DD Brno
Hlinky 132/136, 603 00
www.dcbrno.cz
9. DD Předklášteří
Komenského 1200, 666 02
www.zsadd-predklasteri.net
10.
DD Mikulov
Nádraţní 26, 692 01
11.
DD Stráţnice
B. Hrejsové 1255, 696 62
12.
DD Znojmo
Hakenova 684/18, 66902
13.
DD Škola Vřesovice
Vřesovice 243, 696 48
63
www.dd.mikulov.eu www.domuvek.cz
www.skolavresovice.cz
Příloha č. 2: Statistika počtu odcházejících mladých lidí z DD na území Jmk Dětský domov Hodonín Blansko Brno celkem Tišnov Račice Předklášteří Mikulov Stráţnice Znojmo Vřesovice CELKEM
2005
2006
2007
2008
2009
2 0 2 2 1 2 1 0 2 3 15
4 0 3 1 1 1 0 0 2 5 17
4 0 2 0 0 3 1 0 6 3 19
2 1 2 0 2 3 3 3 4 2 22
2 2 2 2 1 4 2 1 3 5 24
64
Příloha č. 3: Dotazníkové šetření zaměřené na účelnost sociálních projektů D1/2.
Dotazník Účelnost sociálních projektů typu Domu na půli cesty Váţená paní, Váţený pane, prosím o vyplnění tohoto anonymního dotazníkového šetření, jehoţ výsledky budou slouţit ke zpracování diplomové práce na téma „Účelnost sociálních projektů typu Domu na půli cesty“. Výsledky dále budou slouţit pro vedení jednotlivých Domů na půli cesty jako informace o účelnosti a kvalitě poskytovaných sluţeb. V neposlední řadě budou získané výsledky pouţity k případnému zlepšení těchto sluţeb. Prosím, pozorně si přečtěte následující otázky. Týkají se situace ohroţené skupiny mladých lidí, kteří opouští institucionální péči (dětské domovy) a zapojili se do projektu Dům na půli cesty. U jednotlivých otázek zakříţkujte odpověď, se kterou se názorově shodujete. Jiné otázky Vám dávají moţnost slovního vyjádření Vašeho názoru, doporučení či zkušeností, proto prosím, abyste toho vyuţili. Pomohou nejen při vyhodnocování dané situace, ale mohou také problematiku začlenění ohroţené skupiny mladých lidí do společnosti do budoucna nasměrovat efektivnějším a účelnějším způsobem. Děkuji za Váš čas a spolupráci. Bc. Marcela Opatřilová Pokyny k vyplnění: U otázek, kde máte předem nabízené moţnosti, prosím označte Vámi zvolenou odpověď. Volit 11 můţete i více odpovědí současně. Pokud zvolíte variantu „jiné, jiný , doplňte ji prosím o Váš názor, zkušenost či praxi. U otevřených otázek se prosím k danému tématu na základě vlastních zkušeností svobodně vyjádřete.
INFORMACE O D1/2 1. Kde jste se dozvěděl/a o projektu Dům na půli cesty (dále jen D1/2)? (je moţno zvolit i více odpovědí) ⃞ z tisku
65
⃞ z reklamy v TV ⃞ z propagačních materiálů ⃞ MHD a jiná veřejná místa ⃞ od sociální pracovnice ⃞ z internetu (z vlastní iniciativy) ⃞ jiné (prosím uveďte) ……………………………………………………………………… 2. Kterého D1/2 jste/byl(a) klientem/klientkou: ⃞ Domu na půli cesty v Pohořelicích ⃞ Domu na půli cesty v Brně (Středisko přechodného pobytu) ⃞ Domu na půli cesty v Brně (ul. Vídeňská) 3. Jak dlouho jste se daného projektu D1/2 účastnil/a? Prosím napište: počet let: ………… popř. počet měsíců: ……… 4. Jak dlouho se nacházíte v nepříznivé sociální situaci, tj. vyuţíváte sociálních sluţeb, jste nezaměstnaní, apod.? (Nemusí se týkat jen D1/2) ⃞ do půl roku ⃞ rok ⃞ do tří let ⃞ více neţ tři roky 5. Do jaké míry máte pocit, ţe Vám Vaše sociální situace brání dělat to, co byste v ţivotě chtěl/a? ⃞ velmi brání ⃞ spíše brání ⃞ nevím ⃞ spíše nebrání ⃞ vůbec nebrání 6. Nakolik potřebujete (popř. jste potřeboval/a) danou sociální pomoc, abyste bez problémů zvládl/a ţít vlastní ţivot? ⃞ velmi potřebuji ⃞ spíše potřebuji ⃞ nevím ⃞ spíše nepotřebuji ⃞ vůbec potřebuji 7. Máte dostatek příleţitostí pro rozvíjení svých zájmů a potřeb?
66
⃞ Ano, mám ⃞ Ne, nemám, protoţe ………………………………………………………………… 8. Jste spokojena s podporou, kterou Vám poskytuje existence projektu D1/2? Prosím zdůvodněte svou odpověď (s čím jste spokojen/a, popř. nespokojen/a). ⃞ velmi spokojen/a …………………………………………………. ⃞ spokojen/a ………………………………………………………… ⃞ ani spokoje/a ani nespokojen/a …………………………………… ⃞ nespokojen/a ……………………………………………………… ⃞ velmi nespokojen/a ……………………………………………….. 9. Jste spokojen/a s se základní délkou pobytu v D1/2, tedy jeden rok? Prosím zdůvodněte (příliš krátká – nic se nestihnete naučit, dlouhá, nedokáţete zatím určit…). ⃞ spokojen/a …………………………………………………………… ⃞ spíše spokojen/a ……………………………………………………… ⃞ ani spokoje/a ani nespokojen/a ……………………………………… ⃞ spíše nespokojen/a …………………………………………………… ⃞ velmi nespokojen/a …………………………………………………… 10. Na kolik si myslíte, ţe je pro Vás pobyt v D1/2 přínosný? Prosím zdůvodněte! (Vyjádřit se samozřejmě lze k více variantám, v něčem Vám byl pobyt v D1/2 přínosný, v něčem naopak ne.)
⃞ přínosný (v čem?) ………………… ⃞ nevím ⃞ nepřínosný (v čem?) ………………… 11. Pokuste se, prosím, vlastními slovy vyjádřit hlavní cíle a důvody existence projektu D1/2. ........................................................................................................................................ ........................................................................................................................................ ........................................................................................................................................ ........................... 12. Je pro Vás vzájemná spolupráce mezi Vámi a odborníkem v D1/2 uţitečná? Doplňte prosím důvod Vaší odpovědi. (Vyjádřit se opět můţete k více variantám) ⃞ uţitečná (bez odborníka bych zvládl/a velmi málo věcí) ⃞ nevím ⃞ neuţitečná (spolupráce neprobíhala, se vším jsem si věděl/a rady)
67
13. Je dle Vás projekt D1/2 vhodným budoucím řešením situace mladých lidí odcházejících z institucionální péče (dětských domovů)? Prosím zdůvodněte. ⃞ vhodné, uţitečné (Proč?) ………………………………………… ⃞ nevím ⃞ nevhodné, neuţitečné, poztrácí smysl (Proč?) …………………………… 14. Prosím uveďte důvod/y svého pobytu v D1/2: ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………… 15. Jste celkově spokojen/a se sociální sluţbou nabízenou v D1/2? ⃞ zcela nespokojen/a ⃞ nespokojen/a ⃞ ani spokojen/a, ani nespokojen/a ⃞ spokojen/a ⃞ velmi spokojen/a 16. Máte zkušenost/i se sociální sluţbou v rámci jiného projektu, programu či organizace, neţ D1/2? ⃞ ano (prosím uveďte organizaci a sluţbu) …………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………... ⃞ ne
HODNOCENÍ ÚČELNOSTI D1/2 POMOCÍ BODOVACÍ ŠKÁLY Pobyt v D1/2 by měl být pro Vás uţitečný a přínosný. Prosím stanovte stupeň Vašeho uspokojení u zmíněných kritérií (otázky č. 17 – č. 21) tzn., do jaké míry máte pocit, ţe jste se opravdu něčemu naučili. Např. Ano, naučila jsem se o sebe starat, umím si vyprat,… –> hodnota 4, Ne, školu jsem si nedodělal/a, ani se nijak v rámci D1/2 odborně nevzdělával/a -> hodnota 0, přičemţ číslo nula značí nejniţší stupeň uspokojení, naopak číslo pět nejvyšší moţný stupeň uspokojení (viz následující tabulka). Dotazník je anonymní, proto prosím odpovídejte dle Vašeho subjektivního pocitu. Verbální hodnocení daného atributu
Počet
68
bodů 5
Daná vlastnost splňuje naprosto očekávání. Daná vlastnost je splněna velmi dobře.
4
Sledovaná vlastnost je splněna dobře.
3
Daná vlastnost je naplněna dostatečně.
2
Sledovaná vlastnost je splněna ještě přijatelně.
1
Splnění vlastností je mimo minimum očekávání, je nepřijatelné.
0
17. ZÍSKANÉ DOVEDNOSTI V D1/2, tzn. umět si: Dovednost
Nakoupit Uvařit Vyprat Vyţehlit Vyřídit doklady aj. (občanka, pas, trvalý pobyt,…) Najít práci a udrţet si ji Zaplatit nájem
Počet bodů
0 5
1
2
3
4
18. UPEVNĚNÍ SI NÁVYKŮ, tzn: Základní ţivotní návyky
Počet bodů
Pracovní návyky: Chodit pravidelně do práce Poţadovat za svou práci mzdu Nebýt dlouhodobě nezaměstnaný
0 5
1
Hygienické návyky: Pravidelně dbát na osobní hygienu Chodit v čistém oděvu Starat se o sebe, o svůj zevnějšek
0 5
1
2
3
4
Společenské návyky: Nebýt vulgární, drzý/á, … Umět pomoci druhému,… Mít dobré společenské chování
0 5
1
2
3
4
69
2
3
4
19. ZÍSKANÉ VZDĚLÁNÍ, tzn: Počet bodů
Vzdělání
Dokončení školy (ZŠ, SŠ, SOU,…) Získání certifikátu na určitou dovednost Ukončená rekvalifikace Jiná forma vzdělání (bez osvědčení)
0 5
1
2
3
4
2
3
4
2
3
4
20. OSAMOSTATNĚNÍ SEBE SAMA, tzn. Vlastní ţivot
Počet bodů
Mít trvalou práci, tedy být finančně nezávislý Ţít ve vlastním (pronajatém) bytě, tedy nebýt na ulici, bez přístřeší Mít se rád/a takový/á, jaký/á jsem Umět si v ţivotě poradit nebo vědět, na koho se obrátit
0 5
1
21. ZÍSKANÉ VĚDOMOSTI, tzn. vědět: Vědomosti
Počet bodů
Kam si jít vyřídit doklady a písemnosti Na koho se v případě nouze a potřeb obrátit Vědět, ţe za odvedenou práci náleţí finanční ohodnocení Vědět, ţe pracovat se musí, ţe je dobré v ţivotě stále o něco usilovat a tím přispívat ke všeobecnému blahu společnosti
0 5
1
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE 22. Pohlaví:
a) muţ
b) ţena
70
23. Věk:
…………………….
24. Bydliště:
a) Brno
b) jiné (prosím uveďte)……………………………
25. Jaké je Vaše dosaţené vzdělání? ⃞ základní (nevyučen) ⃞ učiliště (vyučen) ⃞ střední s maturitou ⃞ vysokoškolské 26. V jakém jste pracovním poměru? ⃞ zaměstnaný na plný úvazek ⃞ zaměstnaný na částečný úvazek ⃞ nezaměstnaný (prosím uveďte důvod) › studující ›
mateřská dovolená
›
v invalidním důchodu
›
hledající práci
›
jiné (uveďte) …………………
27. Váš rodinný stav? ⃞ svobodný/á ⃞ ţenatý/á, s druhem ⃞ rozvedený/á ⃞ vdovec/vdova 28. Máte děti? ⃞ ano (prosím doplňte počet dětí ţijící s Vámi ve společné domácnosti)……………… ⃞ ne Děkuji za Vaši spolupráci a čas strávený vyplňováním tohoto dotazníku potřebného ke zjištění účelnosti Domů na půli cesty. Přeji Vám mnoho osobních i pracovních úspěchů.
71
Bc. Marcela Opatřilová
