Projekt Dům na půl cesty v Hodoníně

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Projekt Dům na půl cesty v Hodoníně

Lenka Jeřábková Vedoucí práce: Ing. Ester Danihelková

Olomouc 2014

Prohlášení

„Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“

Datum 27. 4. 2014

Poděkování Děkuji vedoucí mé absolventské práce paní Ing. Ester Danihelkové za cenné rady, trpělivost a vstřícnost. Děkuji také své rodině a přátelům za důvěru a podporu při psaní mé absolventské práce.

Obsah: Úvod.................................................................................................................................. 6 1. Dům na půl cesty ...................................................................................................... 8 2. Cílová skupina uživatelů Domu na půl cesty.......................................................... 10 2.1. Ústavní výchova ........................................................................................... 10 2.1.1. Diagnostický ústav ....................................................................................... 11 2.1.2. Výchovný ústav ............................................................................................ 12 2.1.3. Vězení ........................................................................................................... 12 2.1.4. Dětský domov............................................................................................... 13 2.1.5. Dětský domov se školou............................................................................... 14 2.2. Pěstounská péče ............................................................................................ 14 3. Důsledky výchovy mimo rodinu............................................................................. 17 3.1. Možnosti mladých lidí odcházejících z ústavní a pěstounské péče.............. 19 4. Projekt ..................................................................................................................... 21 4.1. Definice projektu .......................................................................................... 21 4.2. Poslání a cíle projektu ................................................................................. 22 4.3. Personální obsazení ...................................................................................... 23 4.4. Public relations ............................................................................................. 23 4.5. Finanční plánování ....................................................................................... 24 4.6. Rozpočet projektu......................................................................................... 25 5. Praktická část .......................................................................................................... 26 5.1. Realizátor projektu ....................................................................................... 27 5.2. Vize, poslání a cíle Domu na půl cesty ........................................................ 28 5.3. SWOT analýza.............................................................................................. 29 5.4. Cílová skupina .............................................................................................. 30 5.5. Popis aktivit k projektu................................................................................. 30 5.5.1. Personální obsazení ...................................................................................... 31 5.5.2. Umístění projektu ......................................................................................... 32 5.5.3. Public relations ............................................................................................. 33 5.5.4. Finanční plánování ....................................................................................... 34 5.5.5. Rozpočet projektu......................................................................................... 34 5.6. Udržitelnost projektu .................................................................................... 36 Závěr ............................................................................................................................... 37 Použitá literatura ............................................................................................................. 39 Anotace ........................................................................................................................... 42 Abstract ........................................................................................................................... 43 Přílohy............................................................................................................................. 44

5

Úvod Odchod mladistvých z ústavní péče nebo z péče pěstounské je docela známý problém. Ve společnosti se řeší možnosti, co s těmito mladými lidmi. Jednou z možností je sociální služba dům na půl cesty. Problém je ale v nedostatku služby v České republice a také v Jihomoravském kraji. Během mé dvouměsíční praxe v Domě na půli cesty v Pohořelicích jsme se sociálními pracovnicemi diskutovali nad nedostatkem těchto služeb. Proto jsem se rozhodla vytvořit projekt na uvedenou sociální službu. Cílem mé práce je vytvoření projektu k založení Domu na půl cesty. Zřizovatelem Domu na půl cesty bude Charita Hodonín. V jihomoravském kraji je nedostatek těchto zařízení. Pár Domů na půli cesty se nachází v Brně nebo v okolí Brna, ale i tak je jich na jihu Moravy nedostatek. Mladí dospělí, kteří odchází z ústavní péče, z dětských domovů, z pěstounských rodin nebo z ulice mají nedostatek možností, kam se mohou obrátit se svým problémem a kde mohou začít „nový život“. Chtěla bych proto vytvořit projekt na toto zařízení, aby se mladým dospělým otevřelo více možností, kam mohou po dovršení 18 let odejít. V naší společnosti je velký zájem různých nadací i médií o děti z dětských domovů a o děti vyrůstající bez rodičů. Co se stane s dětmi po dosažení zletilosti už sleduje málokdo, přitom situace, kterou musí tito mladí lidé projít je neuvěřitelně těžká. Najednou se ocitnou v reálném světě, kde musí nějak fungovat a často ani neví jak. Dětské domovy a jiné ústavní zařízení je velmi často nepřipravuje na samostatný život. Mladý člověk si musí hledat zaměstnání, ubytování. Uvedená situace je pro mladistvého velmi těžká a často končí sociálním vyloučením. Domy na půl cesty nabízí alternativu pro tyhle mladé. Nabízí jim nejen ubytování, ale i nácvik sociálních dovedností. Teoretická část mé práce je zaměřena na charakteristiku sociální služby dům na půl cesty. Dále na charakteristiku cílové skupiny, dále na důsledky výchovy mimo rodinu a také na možnosti, které mladiství po dosažení zletilosti mají. V další kapitole teoreticky popisuji aktivity mého projektu. Definici projektu, určení poslání a cíle projektu, personální obsazení, public relations, finanční plánování a rozpočet projektu.

6

Téma práce jsem si vybrala z více důvodů. Jedním z důvodů je má osobní zkušenost s klienty Domu na půli cesty, mezi kterými jsem si našla přátele. Dále z důvodu viditelné nedostatečnosti této sociální služby v Jihomoravském kraji, kterou mi potvrdily sociální pracovnice Domu na půl cesty.

7

1. Dům na půl cesty V České republice byl vznik domů na půl cesty ovlivněn změnami v roce 1989. Do této doby zde fungoval systém vzdělání v různých učebních oborech tak, že mladí lidé, kteří se zapsali do učebního oboru se zároveň zapsali také do podniku, kam také po skončení vzdělání nastoupili. Kromě práce, kterou jim podnik nabízel zde mohli bydlet v podnikových ubytovnách. Po zrušení ubytoven neměli mladí lidé odcházející z ústavního zařízení kam jít. Proto vznikla sociální služba domy na půl cesty, které nabízejí těmto mladým lidem ubytování. První Dům na půl cesty byl založen v roce 1996 v Hrochově Týnci pod nadací J. J. Pestalozziho. (Rambousková 2013: 34) Domy na půl cesty jsou v podstatě ubytovny pro mládež, která opustila nějakou formu ústavní péče a která po odchodu z těchto zařízení nemá zázemí v rodině. Tyto domy jim mají na určitou dobu zajistit bydlení a stravu, na kterou klienti přispívají. Personál domů na půli cesty jim pomáhá s hledáním zaměstnání, bydlení. Domy na půli cesty také nabízí různé aktivity k osamostatnění klientů a přípravu na budoucí život. (Matoušek 2003: 178) Zákon o sociálních službách č. 108/2006 zařadil domy na půli cesty do služeb sociální prevence. Zařízení domu na půli cesty jsou určeny pro osoby do 26 let věku, které opustily určitou formu ústavní péče. (zákon č. 108/2006 Sb.: §58) Domy na půl cesty poskytují svým klientům ubytování po dobu maximálně 1 roku, dále zprostředkování kontaktu se společenským prostředím tzn. pomoc při kontaktu s rodinou, pomoc při začlenění osob do společnosti. Dále poskytuje poradenství a informace, různé sociálně terapeutické činnosti, které klientům pomáhají k větší samostatnosti a zodpovědnosti, pomoc při uplatňování práv a také pomoc při vyřizování různých záležitostí. (Vyhláška č. 505/2006 Sb.:§23) Domů na půl cesty je v Jihomoravském kraji velmi málo, vzhledem k počtu mladistvých odcházejících z ústavní péče nebo z pěstounských rodin. Naopak ústavních zařízení je na Jižní Moravě hodně, takže je mezi těmito dvěma službami velký nepoměr. Mladí lidé proto nemají často kam jít. Porovnala jsem podle Ročenky z oblasti práce a sociálních věcí z roku 2012 počty zletilých odcházejících z ústavní péče v Jihomoravském kraji. Nikde jsem nedohledala počet zletilých, kteří odchází z pěstounské péče. Porovnala jsem to tedy s počty Domů na půl cesty a jejich kapacitou. 8

Z toho mi vyšlo, že mladistvých odcházejících z institucionální péče je o mnoho více než míst v Domech na půl cesty. Z rozhovorů se sociálními pracovnicemi této služby jsem se také dozvěděla, že je těchto služeb opravdu málo a také, že mají větší poptávku než maximální kapacitu.

9

2. Cílová skupina uživatelů Domu na půl cesty Do domů na půl cesty přicházejí mladí lidé, kteří dosáhli plnoletosti a odchází z ústavní výchovy, anebo také velmi často z pěstounské péče. V následující kapitole bych chtěla představit ústavní výchovu, její charakteristiku a také její formy.

2.1. Ústavní výchova Klienti odcházející z jakékoli formy ústavní výchovy jsou velmi častými klienty domů na půl cesty.

Do ústavní výchovy patří diagnostický ústav, výchovný ústav,

vězení, dětský domov a dětský domov se školou. Tam, kde rodina z některých důvodů v péči o dítě naprosto selhává a není možné či vhodné zvolit osvojení či pěstounskou péči, je potřeba zajistit dítěti jiné výchovné prostředí. (Matějček 1999: 39) Často se jedná o umístění dítěte do ústavní péče. Ústav je do jisté míry světem pro sebe, ostrovem soběstačného řádu, v němž je život omezenější a předvídatelnější než v okolním sociálním prostředí. (Matoušek 1999: 19) Ústav je zvláštní fenomén: personál je v něm zaměstnán jako v jakékoli jiné organizaci, pro klienty je však ústav dočasnou nebo trvalou náhradou domova. V ústavu skupina profesionálních zaměstnanců pečuje o skupinu nějak hendikepovaných lidí. (Matoušek 1999: 17) Nejčastějšími důvody pro umístění dítěte do ústavů jsou případy, kdy dítěti zemřeli rodiče, rodiče dítě odložili nebo opustili, fyzické, psychické nebo sexuální týrání dítěte, zanedbávání dítěte, výchovné problémy dítěte, tělesné nebo psychické postižení dítěte a neschopnost rodičů se o takové dítě postarat, nepříznivá sociální situace rodiny tzn., chudoba, nevyhovující bydlení…, rodiče neplní svou rodičovskou zodpovědnost kvůli fyzické nebo duševní nemoci. Poslední důvod je také nejčastější. (Děti z ústavů 2007: 30) Ústavní péče má však také svá rizika. Mezi rizika dlouhodobého pobytu v ústavu je tzv. hospitalismus, je to stav dobré adaptace na ústavní podmínky. Je doprovázený malou schopností adaptace na neústavní „civilní“ život. V ústavu mají klienti vše zajištěno. Mají uvařeno, někdo se stará o jejich finance, někdo topí, někdo pere, žehlí. 10

Klienti v ústavní výchově se nemusí o nic starat. Vše potřebné k životu jim obstará někdo jiný. Klient se stýká jen s obyvateli ústavu a s pár zaměstnanci. Pohybuje se jen v ústavu a jeho okolí. Následky ústavní výchovy spočívají také v tom, že klienti ztrácí zájem o lidi a svět, mají zhoršené komunikační schopnosti, nepřiměřeně dlouhý spánek. V uzavřených ústavech velmi snadno může vzniknout tzv. ponorková nemoc, kdy stereotypní prostředí zvyšuje únavu a snižuje toleranci. (Matoušek 1999: 118) Ztráta soukromí je také charakteristická pro život v ústavu. Obyvatel ústavu je nucen se přizpůsobovat jak režimu, tak potřebám jiných obyvatel. Nemůže zhasínat ani rozsvěcet, kdy chce, nemůže poslouchat nahlas hudbu, musí se přizpůsobit ostatním. Domov se dá definovat jako místo, kde nejvíce můžeme být sami sebou a nejméně musíme dodržovat konvenci svých společenských rolí. V tomto smyslu ústav domovem téměř nikdy není. (Matoušek 1999: 122)

2.1.1. Diagnostický ústav Mezi potenciální klienty Domu na půl cesty mohou patřit děti z diagnostických ústavů. Do diagnostického ústavu jsou umisťovány děti buď rozhodnutím soudu, nebo dobrovolně. V případě dobrovolného pobytu musí být trojstranná dohoda mezi vedoucím ústavu, rodiči a svěřencem. Dobrovolné pobyty jsou málo využívány. Většina svěřenců přichází do ústavu na nařízení soudu nedobrovolně. Většina svěřenců je po dvouměsíčním pobytu v diagnostickém ústavu umístěna do ústavu výchovného. (Matoušek, Kroftová 2003: 158, 159) Diagnostický ústav přijímá děti podle výsledků komplexního vyšetření a také podle zdravotního stavu dětí. Poté je umisťuje do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů. (Zákon č.109/2002 Sb.: §5 odst. 1) Diagnostický ústav plní potřeby diagnostické, vzdělávací, terapeutické, organizační, výchovné, sociální a koordinační. (Zákon č. 109/2002 Sb.: §5 odst. 2)

11

2.1.2. Výchovný ústav Mezi další formy ústavní péče patří i výchovný ústav, kam jsou umisťovány mladiství a děti podle rozhodnutí soudu. (Matoušek, Kroftová 2003: 159) Výchovný ústav je určen pro děti starší patnácti let a pro ty, kteří mají závažné poruchy chování. Děti, které pobývají ve výchovných ústavech musela být nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Výchovný ústav plní především roli výchovnou, vzdělávací a sociální. (Zákon č. 109/2002 Sb.: §14 odst. 1) Do výchovného ústavu může být uloženo i dítě starší dvanácti let má-li uloženu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Výjimečně, v případech zvláště závažných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní výchovou starší 12 let. (Zákon č. 109/2002 Sb.: §14 odst. 3) ...Výchovné ústavy jsou určeny pro několikaleté pobyty končící osmnáctým, ve výjimečných případech devatenáctým rokem věku svěřence. (Matoušek 1999: 72) Výchovný ústav poskytuje dlouhodobou péči a jejím úkolem je připravit svěřence na budoucí povolání. Příprava na povolání může mít tři podoby. Různé kurzy a praktická školení pro krátkodobé pobyty a pro svěřence, kteří jsou nejhůře vzdělatelní, odborná učiliště, která jsou ukončena výučním listem a střední odborná učiliště (Matoušek, Kroftová 2003: 160) V těchto zařízeních se velmi často objevují mladí lidé, kteří si prošli kojeneckými ústavy a dětskými domovy. Vypadá to, jako by si mladí lidé zvykli na podmínky ústavního života natolik, že hledají způsoby, jak se znovu zařadit do ústavního života. (Matoušek 1999: 72)

2.1.3. Vězení Vězení je specifický ústav a liší se od diagnostického i výchovného ústavu, avšak i mladiství z vězení mohou být klienty Domu na půl cesty. Zvláště po propuštění hledají ubytování a zaměstnání a právě v tom by jim naše zařízení mohlo pomoci. Vězení je od dávných dob symbolem represe. Vězení je instituce s vojenským řízením. Není pro personál nijak atraktivní, proto se také velmi často obměňuje. Ve všech vězeních 12

vznikají spontánně oddělené subkultury dozorců a subkultury vězňů. (Matoušek, Kroftová 2003: 163) Umístění do vězení je obrovská změna, která může u odsouzeného vyvolat psychickou poruchu. Uvěznění má více vliv na dospívajícího než na dospělého. Dospívající ve vězení přijde o velmi mnoho vlivů, které ho ovlivňují a které mu pomáhají dospět. Vězení mladistvého také deformuje jeho osobnost. (Matoušek, Kroftová 2003: 164) Po propuštění z vězení se objevují další problémy, které ovlivňují život toho, který opustil brány vězení. Obvykle se ocitá v úplně jiné situaci než v jaké byl před uvězněním. Je možné, že už nebude mít kde bydlet, možná se mu rozpadla rodina a také je pravděpodobné, že už nebude mít zaměstnání, do kterého by se vrátil. Dále mu také budou chybět informace a nebude obeznámen se změnami, které se ve společnosti během jeho uvěznění odehrály. Při hledání zaměstnání velmi pravděpodobně „narazí“ na svou minulost. (Matoušek, Kroftová 2003: 165) V ČR se vězení rozdělují do čtyř základních typů, s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou (Vězeňská služba České republiky 2008: 6)

2.1.4. Dětský domov Další cílovou skupinou Domu na půl cesty jsou děti z dětských domovů a z dětských domovů se školou, kteří po dovršení osmnáctého věku života musejí tyto zařízení opustit. Pro některé děti je už samotný pobyt v porodnici začátkem neustálých pobytů v různých ústavech. Po porodnici pokračují kojenecké ústavy a potom dětský domov, kde často zůstanou až do dospělosti. (Matoušek 1999: 63) Do dětského domova mohou být přijaty děti od 3 – 18 let věku, pokud dítě studuje, tak může být v dětském domově až do 26 let. Do dětského domova mohou být také umístěny nezletilé matky se svými dětmi. Děti v dětských domovech se vzdělávají ve

školách,

které

ale

nejsou

součástí

dětského

domova.

(

http://www.nahradnirodina.cz/ustavni_pece.html, dostupné 25. 3. 2014) Dětský domov se stará o děti podle jejich individuálních potřeb. Plní roli výchovnou, vzdělávací a sociální. (Zákon č. 109/2002 Sb.: §12 odst. 1).

13

Děti vychované v dětských domovech jsou často deprivované právě ústavní výchovou. Ve srovnání se svými vrstevníky mohou vypadat jako méně nadané, pomalejší, úzkostné a bojácné. Jejich vztahy k lidem mohou být přelétavější a povrchní. Tyto následky ústavní výchovy jsou vážnější a hůře odstranitelné, čím déle je dítě v ústavní výchově. (Matoušek 1999: 65)

2.1.5. Dětský domov se školou Hlavním úkolem dětského domu se školou je zajišťovat péči o děti, kterým byla nařízena ústavní výchova a to pokud mají závažné poruchy chování nebo mají duševní poruchu a vyžadují výchovně léčebnou péči. Dále jsou do dětského domova se školou umisťovány děti, které mají uloženou ochrannou výchovu a dále také nezletilé matky, jejichž děti nemohou chodit do školy, která není součástí dětského domova se školou. (Zákon č. 109/2002 Sb.: §13 odst. 1) Do dětského domova se školou jsou umisťovány děti od začátku, tzn. od 6 let do konce povinné školní docházky. (Zákon č. 109/2002 Sb.: §13 odst. 4) Pokud v průběhu povinné školní docházky pominuly důvody k umístění dítěte do dětského domova se školou, jsou děti zařazeny do školy, která není součástí dětského domova se školou a to na žádost ředitele dětského domova. (Zákon č. 109/2002 Sb.: §13 odst. 5) Moderní ústavní zařízení pro děti se chtějí co nejvíce podobat přirozené rodině. V některých ústavech je hlavní rodičovskou postavou žena, v jiných ústavech je to zase dvojice vychovatelů manželů. Lepší zkušenosti jsou právě s osamělou ženou než s manželi. Dvojice není stabilní, a pokud by se manželé rozešli na svěřené děti by to působilo neblaze a děti by potom mohli vinit z rozchodu sebe. (Matoušek 1999: 69)

2.2. Pěstounská péče Další velkou cílovou skupinou Domu na půl cesty jsou mladiství odcházející z pěstounských rodin. Pěstounská rodina se stará o mladistvého do jeho plnoletosti a potom už k němu nemá žádné povinnosti. Může se tedy stát, že mladý člověk odejde od

14

pěstounské rodiny a jelikož nemá rodinné a mnohdy ani finanční zázemí je jeho jedinou možností dům na půl cesty nebo jiné formy sociálních služeb. Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. (Matějček 1999: 34) Dítě je svěřováno buď jednotlivci, nebo manželské dvojici. Pěstouni rozhodují o běžných věcech dítěte, a pokud nastanou mimořádné záležitosti, potom se žádá o souhlas rodičů, popřípadě soud vydá souhlas místo rodičů. O svěření do pěstounské péče rozhoduje soud. A soud může také zrušit pěstounskou péči. Dítě v pěstounské péči se může nadále stýkat se svými rodiči. Rodiče dítěte i nadále rozhodují o nejdůležitějších otázkách, např. o volbě povolání, cestování dítěte do zahraničí. Pěstoun není zákonným zástupcem dítěte. Umístění dítěte do pěstounské rodiny je jen krátkodobé řešení situace. (Matějček 1999: 35) Cílem pěstounské péče je poskytnout rodinné prostředí dětem, které nemohou vyrůstat se svými biologickými rodiči, umístění do ústavní péče by mohla ohrozit jejich vývoj, a také dětem, které nemohou být svěřeny do osvojení z nejrůznějších důvodů. (Matějček 1999: 35) Umístění dítěte do pěstounské péče vzniká komplikovaná síť vztahů pro všechny strany. V ideálním případě by tyto strany měly mít stejný cíl, a to navrácení dítěte do vlastní rodiny. Pokud to není možné, měl by být zajištěn aspoň kontakt dítěte s původní rodinou a mělo by být zajištěno také zázemí v dlouhodobé pěstounské péči. Některé děti by ale neměly být navráceny do původní rodiny z důvodu neschopnosti rodičů zajistit jim bezpečné a podnětné prostředí. (Matoušek, Pazlarová 2010: 58, 59) Existují také různé formy pěstounské péče. Nejčastěji používaná je pěstounská péče individuální a skupinová. Skupinová pěstounská péče je tvořena manželskými páry nebo matkou – pěstounkou, např. v SOS dětských vesničkách. Pěstouni pracují na základě smlouvy o pracovní činnosti. Individuální pěstounskou péči tvoří především příbuzní dětí, např. prarodiče nebo jiní příbuzní. Do individuální péče patří také cizí osoby. Ty vykonávají pěstounskou péči klasicky jako dlouhodobé řešení. (Matějček 1999: 35, 32) K pěstounské péči se řadí také pěstounská péče na přechodnou dobu. Do pěstounské péče na přechodnou dobu jsou děti svěřeny na návrh orgánu sociálně – právní ochrany dětí. Děti jsou svěřeny osobám, které jsou zařazeny do evidence osob 15

vhodných k výkonu pěstounské péče a to po dobu, kdy rodič není schopen postarat se o své dítě, po dobu, po jejímž uplynutí mohou dát rodiče souhlas k osvojení, dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení. ( http://www.adopce.com/pestounska-pece/zakladni-pojmy/, dostupné 25.3. 2014)

16

3. Důsledky výchovy mimo rodinu Mladí lidé, kteří prošli ústavní výchovou často trpí psychickou deprivací, která je způsobena především neexistencí rodinného zázemí a také dlouhým pobytem v ústavech. Tato deprivace má za následek handicap v sociálních oblastech, především v začlenění se do společnosti. Děti, které odcházejí z ústavní péče mají často problémy nejen ve společenské oblasti tzn. v navazování vztahů, ale také v oblasti získávání práce, jelikož často dosahují nízké úrovně školního vzdělání. Jsou také více ohroženy sociálně patologickými vlivy. Tyto faktory velmi ovlivňují také život po odchodu z ústavní péče. Mnoho jich končí jako dlouhodobě nezaměstnaní, nemohou si najít bydlení nebo si ho udržet. (Gottwaldová 2006: 3) Jedním z hlavních problémů mladých lidí, kteří opouštějí určitou formu ústavní péče patří nesamostatnost. Jsou zvyklí na péči, která se jim dostávala ze strany zaměstnanců. Z toho vyplývají další problémy a nepřipravenost mladých lidí, např. neschopnost hospodařit s penězi, neznají ceny zboží, neumí vařit, starat se o domácnost, velmi rychle se se všemi skamarádí, jsou moc důvěřiví, vyhýbají se zodpovědnosti a závazkům…(Gottwaldová 2006: 8) Je celá řada problémů, se kterými se mladí lidé odcházející z ústavní péče musejí vypořádat. Důsledky těchto problémů se netýkají jen samotných mladých lidí, ale také celé společnosti, která je následkem jejich patologického chování ohrožena. Mezi jednotlivé důsledky patří sociálně patologické jevy, jako jsou kriminalita, bezdomovectví nebo drogová závislost. Dalším důsledkem může být problém s plnění sociálních rolí, např. problém s výchovou vlastních dětí, dále také sociální vyloučení nebo velmi často ekonomické problémy, především chudoba, nezaměstnanost či problém se sehnáním ubytování. (Kulhavá, Moravcová, Píbilová, Roedlová 2009/2010: 22) Mladiství z ústavní výchovy nebo výchovy bez rodičů mohou prožívat ústavní, sociální nebo citové deprivace, které mohou přetrvávat až do dospělosti. U dětí s nařízenou ústavní výchovou zažili většinou deprivaci v rodině. A pobytem v ústavním zařízení se tato deprivace prohlubuje, proto se deprivace nazývá ústavní. Jedná se tedy o narušení

psychického

vývoje,

které

se

může

projevit

v chování,

osobnosti,

v resocializaci, ve vztahu k sobě samému a k životnímu přístupu. Všechny tyto děti

17

zažily různá traumata, která ovlivňují jejich život. Např. úmrtí nebo odmítnutí rodiče, zanedbáním péče, týráním, zneužíváním, alkoholismus. (Gottwaldová 2006: 4) Kvalita ústavního zařízení je velmi důležitá, ale i dobrá ústavní výchova může vést k řadé problémů a důsledků. (Děti mezi ústavní výchovou a rodinou 2007: 17) Výzkumná Střediska náhradní rodinné péče, místní i zahraniční sledování a setkání s mladými lidmi potvrzují, že mladí lidé z dětských domovů mají řadu znevýhodnění. U těchto mladých lidí se projevují známky psychické deprivace, jsou nepřipravení na samostatný život, nesamostatní a sociálně izolovaní, žijí v ekonomické jistotě, kterou jim zajišťuje dětský domov a odchod z něho se jejich jistota ztrácí, nemají reálnou představu o životě mimo dětský domov, nemají finanční, emocionální podporu, tráví většinu svého času v domově a také se setkávají jen s určitými lidmi, jako jsou vychovatelky, po opuštění dětského domova se potýkají s existenčními problémy a s problémy v partnerských vztazích, nejsou připraveni na budoucí zaměstnání a nemají dostatečné vzdělání, mají problémy ve vztazích a chybí jim motivace k trávení volného času. (Folda 2009: 22) Mezi další důsledky mohou patřit také nízké sebevědomí, pomalejší fyzický vývoj, stereotypní chování nebo agresivita vůči okolí. (Děti mezi ústavní výchovou a rodinou 2007: 16) Problémy, se kterými se mladí lidé potýkají můžeme shrnout do tří kategorií – sociální nepřipravenost, ekonomická nesamostatnost a chybějící podpora. (Folda 2009: 23) Také bychom neměli zapomínat na fakt, že společnost mladým lidem nijak neulehčuje jejich resocializaci. Již na počátku svého samostatného života jsou stigmatizováni pobytem v ústavu nebo v pěstounské péči a jsou hendikepovaní svoji minulostí. (Gottwaldová 2006: 9) „Vinu“ za negativní důsledky ústavní péče nelze svalovat na pracovníky ústavů. Ti totiž velmi často jednají s nejlepšími úmysly a snaží se dětem kompenzovat nepřítomnost rodiny. Vinu můžeme tedy hledat v systému, v tom, jak je péče o děti organizovaná. Hlavní odpovědnost tedy nese státní správa. (Matoušek, Pazlarová 2010: 61) V současnosti chybí v České republice systém, který by efektivně připravoval mladé lidi na odchod z ústavní péče a na samostatný život. Existují služby, které jsou zajišťovány neziskovými organizacemi, tyto služby jsou ale nerovnoměrně rozdělené po celé České republice. V některých regionech, jako je Praha je nabídka služeb široká,

18

v jiných regionech je zase naopak nabídka nedostačující nebo neexistuje. (Folda 2009: 25)

3.1. Možnosti mladých lidí odcházejících z ústavní a pěstounské péče Mladí lidé odcházející z ústavní péče se musejí rozhodovat o tom, jaké možnosti bydlení se jim nabízí. Pokud nemají žádné přátele, rodinu nebo známé, u kterých by se možnost bydlení nabízela, jsou nuceni využívat různých ubytoven nebo sociálních služeb. Jako jsou domy na půl cesty, které jsem uvedla v první kapitole, ale také azylové domy, které poskytují pobytové služby osobám, které se ocitli v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Azylové domy dále poskytují stravu, odborné sociální poradenství a také pomoc při uplatňování práv. (Zákon č. 108/2006 Sb.: §57) Ubytování v azylovém domě je zpravidla na 1 rok. (Vyhláška 505/2006 Sb.: §22) Obyvatelé azylových domů, kteří svoji situaci chtějí řešit mají možnost vyzkoušet si samostatný život ve startovacích bytech. Tuto možnost ale poskytují jenom některé azylové domy. Startovací byty jsou určeny osobám, které nemají přístup k bydlení, ale jsou schopny splnit podmínky nájemního bydlení. Bydlení v těchto bytech těmto osobám přináší větší samostatnost a také zodpovědnost. Uživatelé musejí platit nájemné, sami si hospodaří. Učí se samostatnosti a také se učí plnit povinnosti, které ze samostatného bydlení vyplývají. Ve startovacích bytech jsou poskytovány sociální služby, jako je trénink zaměřený na získávání větší samostatnosti, učí se sociálním návykům a také dovednostem, které jsou potřeba pro samostatné bydlení. Pokud se jim to podaří, mohou přejít do sociálního bytu. (Richterová, Orgoníková 2008: 25) Sociální byty jsou důležitým krokem pro osoby, které se chtějí vrátit zpátky do běžného života. Nájemné je v sociálních bytech nižší provoz bytů je finančně dotován. Lidé, kteří žijí v sociálních bytech mají zaměstnání, ale z důvodu jejich zadluženosti není možné, aby žili v bytech s tržním nájmem. (Richterová, Orgoníková 2008: 26) Rozhodnutí a využití sociálního bydlení je pro osoby bez domova důležitým krokem k osamostatnění se a také návratem zpět do společnosti. (Richterová, Orgoníková 2008: 35) Mezi další možnosti ubytování patří noclehárny, které poskytují ambulantní služby osobám bez

19

přístřeší a které nabízejí přespání a využití hygienického zařízení. (Zákon č. 108/2006 Sb.: §63) Někteří si ale myslí, že se o sebe dokáží sami postarat, a proto žádné služby nevyužívají a mnohdy končí na ulici. Jiní dávají přednost soukromí a svobodě před pevným řádem ubytoven a azylových domů. (Richterová, Orgoníková 2008: 5)

Pro mladé lidi v obtížné životní situaci a také pro mladé odcházející z ústavní výchovy může pomoci v získání důležitých informací portál odchazim.cz. Na těchto stránkách najdou mladí lidé konkrétní informace o bydlení, práci, vzdělání, dále také vše co se týká práva a mnoho dalšího. Tato internetová stránka je realizována Střediskem náhradní rodinné péče. Na stránkách také funguje blog, kde se mohou mladí lidé ptát na své otázky odborníků nebo těch, co dětské domovy již opustily. Na stránkách je také adresář všech azylových domů, nocleháren nebo domů na půl cesty, které by mohli potřebovat. Projekt Nadace Terezy Maxové a platformy Byznys pro společnost realizuje projekt New Job New Life, který pomáhá dětem odcházejícím z dětských domovů a pomáhá jim se vstupem na pracovní trh. Projekt si klade za cíl, alespoň některým pomoci najít si zaměstnání.

Projekt realizuje online Burzu práce ve spolupráci se

serverem www.prace.cz. Uchazeč, který se do projektu zapojí si může vybrat z řady nabídek zaměstnání, které na server dávají firmy, které hledají uchazeče o práci z řad dětských domovů nebo mladých odcházejících z ústavní péče.

20

4. Projekt Cílem následujících kapitol je teoreticky popsat projekt, který v další části mé práce budu popisovat prakticky.

4.1. Definice projektu Význam slova projekt se v dřívější projektové praxi ustálil ve smyslu námět, návrh, plán a komplexní vyřešení zamýšleného úkolu i vypracování jeho náležitostí včetně grafického znázornění. (Němec 2002:11) Definic na téma projekt je velmi mnoho. Každý autor vymyslel svou vlastní definici. Já jsem si vybrala tu od V. Němce. Projekt je cílevědomý návrh na uskutečnění určité inovace v daných termínech zahájení a ukončení. Z této definice vyplývá záměr, který má následující charakteristické znaky: sleduje konkrétní cíl, definuje strategii vedoucí k dosažení daného cíle, určuje nezbytně nutné zdroje a náklady včetně očekávaných přínosů z realizace záměru, vymezuje jeho začátek a konec. (Němec 2002:11)

Projekty jsou jedinečné, zahrnují zdroje a realizují se v nějaké organizaci. Každý projekt je jedinečný tím, že se provádí vždy jen jednou. Je také dočasný a skoro vždy na něm pracuji jiná skupina lidí. Projekty jsou realizovány pomocí zdrojů, a to lidských a materiálních. Manažer projektu má ale nad nimi jen minimální kontrolu. Manažer projektu musí velmi dobře zorganizovat lidské zdroje, aby potom mohly být využité materiální zdroje. Vedení lidí je jednou z nejobtížnější částí projektu. Každá organizace sleduje velký počet cílů, jelikož se skládá z mnoha profesí, povahových vlastností. Manažer projektu se tak může setkat s velkým množstvím jiných směrů, na které se organizace orientuje. Tyto různorodé orientace vznikají především v důsledku zájmů a jiných osobních ambicí. Řízení projektů je z velké části orientováno na zvládání mezilidských konfliktů, které se vyskytují uvnitř organizace. (Rosenau, Milton 21

D. 2007: 5, 6, 7)

Cílem všech projektů je vytvoření jedinečného produktu nebo předmětu služby, která naplní očekávání zadavatele projektu. (Svozilová 2011:24) Projekt by měl být jedinečný. Pokud se projekt opakuje, zvažuje se jenom jejich podobnost. Stejný projekt u jiného zákazníka přináší jiné termíny, rozpočet, místo a také jiný projektový tým. (Svozilová 2011: 24) Produkt projektu může být cokoliv. Např. realizace stavby, vytvoření změny u existujícího procesu nebo napsání knihy. (Svozilová 2011: 24) Projekt je vždy jedinečný (provádí se pouze jednou, jde o něco, co se dřív nedělalo), neopakovatelný (i jiný podobný projekt je vždy v něčem odlišný), dočasný (má začátek a konec) a téměř pokaždé se na jeho řešení podílí jiný tým projektantů. (Němec 2002: 12)

4.2. Poslání a cíle projektu Důležitým krokem je stanovení vize projektu a poslání. Vize je první krok k založení organizace. Vize se dívá do daleké budoucnosti, je krátká, je srozumitelná, popisuje stav, který se nemůže změnit, může ji sdílet několik organizací. (Rektořík 2010: 34) Vize a poslání se odlišují podle toho, že poslání má už konkrétní charakter. (Rektořík 2010: 35) Poslání musí vycházet z filozofie organizace, mělo by ctít morální zásady, musí být konkrétní, srozumitelné, musí být reálné, tak aby vycházelo z potřeb klientů a bylo v možnostech organizace. (Vysoká škola evropských a regionálních studií 2010: 9) Cíle organizace vyplývají přímo z definovaného poslání a určují, čeho chce organizace dosáhnout, v určitém časovém rámci. Cíle jsou nástrojem, který motivuje zaměstnance. (Molek 2009: 70) Pro stanovení cílů organizace můžeme použít pravidlo SMART, které určuje, jaké požadavky musíme splnit, abychom měli správně definované a formulované cíle. (Cimbalníková str. 60)

22

Specifické – v množství, v kvalitě a čase Měřitelné – tzn. má jednotku měření, jakým způsobem zjistíme, že bylo dosaženo cíle Akceptovatelné – pracovníci i okolí s těmi cíli souhlasí, všichni je musí akceptovat Reálné – cíle musí být dosažitelné Termínované – jeho plnění lze sledovat v čase (Cimbalníková str. 60)

4.3. Personální obsazení Personální řízení znamená obsazování pozic lidmi, kteří jsou nejschopnější. Personální činnosti zahrnují dílčí a specializované aktivity, např. vytváření pracovních míst, získávání, hodnocení a odměňování pracovníků, péče o pracovníky. (Vysoká škola evropských a regionálních studií 2010: 11) Personální práce se zaměřuje na člověka v pracovním procesu. Jeho získávání, formování, jeho organizování, jeho pracovních schopností, pracovního chování, jeho personální a sociální rozvoj. Nejdůležitějším úkolem je ale vybrat vhodné pracovníky na pozici, kterou potřebujeme obsadit. Úkolem výběru pracovníků je poznat, který z uchazečů bude nejlépe vyhovovat našim podmínkám a také jestli bude přispívat k dobrým mezilidským vztahům v kolektivu. Dále zda je flexibilní, schopný se přizpůsobit podmínkám a má rozvojový potenciál. Výběr musí dbát na uchazečovu osobnostní stránku i na odbornou. (Koubek 2001: 14, 156, 157)

4.4. Public relations Pro projekt a jeho udržitelnost je velmi důležitá propagace, čili public relations. Public relations jsou nejrozšířenější formou marketingové komunikace organizací. V oblasti PR se prolíná marketingová komunikace především s uživateli služeb, veřejností a donátory. Obraz, který o sobě organizace vytvoří je důležitý pro její pověst, 23

reputaci a je také důležitý pro financování z veřejných zdrojů. Public relations znamená v překladu vztahy s veřejností. PR se může zaměřit na komunikaci například s médii, jelikož jsou zprostředkovatelem informací, mají obrovskou moc, jelikož vytvářejí mediální realitu. Dále se může zaměřit na vztahy s nejbližším okolím organizace, například v rámci regionu. Dále jsou to vztahy s menšinami, kterými mohou být uživatelé služby. Dále uvedu vztahy s vnitřní veřejností jako jsou zaměstnanci, dobrovolníci nebo členové. Další možností jsou vztahy s orgány veřejné správy, vztahy v rámci neziskového sektoru mezi organizacemi. (Bačuvčík 2011: 92, 93) Cílem public relations je budování a udržování vztahů s veřejností, což může znamenat důvěru vyjádřenou finanční nebo i nefinanční podporou. (Bačuvčík 2011: 94, 95)

4.5. Finanční plánování Pro naplnění poslání organizace musíme mít finanční zdroje, a proto neziskové organizace vytvářejí strategie k zajištění finančními prostředky. Tvorba strategie znamená, že se nezisková organizace obrací na různé subjekty, které se chtějí podílet na zajištění organizace. Je důležité, aby tyto subjekty správně pochopily poslání a cíle organizace. (Boukal 2007: 37) Nezisková organizace se mimo jiné charakterizuje vícezdrojovým financováním, které zajistí udržitelnost služby i do budoucích let. Je nutné zajistit několik rozdílných zdrojů k financování organizace. Problémem je, když vznikne závislost pouze na jednom z nich, protože závislost na jednom zdroji přináší organizaci nestabilitu a také nejistotu. (Šedivý, Medlíková 2009: 66) Vícezdrojové financování je obvykle kombinací veřejného financování a financování z neveřejných zdrojů. Veřejné financování zabezpečují samosprávy a také instituce státní správy. Je to financování z rozpočtů v rámci dotační politiky státu. Financování z neveřejných zdrojů zabezpečují individuální a firemní dárci, tuzemské a zahraniční nadace. (Boukal 2007: 37, 38)

24

4.6. Rozpočet projektu Rozpočet projektu je důležitou částí plánu projektu, obsahuje informace o plánu čerpání zdrojů projektu. Je velmi důležitou charakteristikou projektu. Je nezbytný také při řízení všech činností a dodávek, které jsou součástí projektu. Rozpočet je tedy jakýmsi souhrnem parametrů a číselných údajů. Typický rozpočet zahrnuje několik částí, první z nich jsou přímé náklady. Ty mohou být přiřazené k projektu (materiál, práce, cestovné, nákup technologií, náklady na financování projektu). Druhou částí jsou nepřímé náklady, které zahrnují osobní náklady plat zaměstnanců, cílové odměny. Poslední částí jsou ostatní náklady. Jejich výše je stanovena na základě specifických analýz (rezervy určené pro rizika, manažerská rezerva, bonusy, provize. (Svozilová 2011: 155, 156) Další částí rozpočtu je výnosová část, která zahrnuje prostředky, které získáme na chod organizace.

25

5. Praktická část Problém ubytování mladých lidí odcházejících z nějaké formy ústavní péče nebo z péče pěstounské nemůže být podceňován. Pokud se problém nebude řešit, hrozí sociální vyloučení těchto mladých lidí a tím i jejich možná kriminalita. Problém ale nespočívá jen v ubytování, ale i v dalších věcech. Tito mladí lidé nejsou připraveni na samostatný život. Nevědí, kde si mají zařídit ubytování, sociální dávky, jak si najít zaměstnání. Neumí hospodařit se svými financemi. S tím vším jim může pomoci právě sociální služba dům na půl cesty. Tato služba není jen o poskytování ubytování, ale o přípravě mladých lidí pro samostatný a plnohodnotný život. Problémem je ale nedostatek této sociální služby Podle Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2012 vyplývá, že celkový počet umístěných dětí s nařízenou ústavní výchovou za rok 2012 je 1 874. Z uvedeného čísla jich opustilo ústavní výchovu 1 126 mladistvých z důvodu zletilosti. Dále uvedu situaci v Jihomoravském kraji, kde dětí s nařízenou ústavní výchovou je 204 z toho 110 opustilo ústavní výchovu z důvodu zletilosti. (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí: 104) V současné době je v České republice podle registru poskytovatelů sociálních služeb 46 domů na půl cesty. Počty se liší podle jednotlivých krajů. Jihomoravský kraj, kde se bude projekt na založení Domu na půl cesty realizovat jich má 3. Tyto 3 domy na půl cesty mají dohromady kapacitu pro 33 klientů. Z toho tedy vyplývá, že počet domů na půl cesty v Jihomoravském kraji je velmi nedostačující. To mi potvrdily i sociální pracovnice těchto tří domů na půl cesty. Proto jsem se rozhodla vytvořit projekt Domu na půl cesty, který by byl realizován v Hodoníně, kde tahle služba chybí a je dostatek ústavních zařízení, kde by mohli být potenciální klienti našeho projektu. Jihomoravský kraj má jeden z nejmenších počtů Domů na půl cesty. Projekt bude vytvořen pro maximální kapacitu 12 klientů. Je velmi důležité rozšiřovat tento typ sociální služby po celé České republice.

26

5.1. Realizátor projektu Hlavním realizátorem projektu je Oblastní charita Hodonín, jejímž zřizovatelem je Charita Brno. Charita Hodonín nabízí všechny druhy i formy služeb, které jsou definované zákonem 108/2006. Sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Hodonínská charita poskytuje 16 sociálních služeb v 7 různých obcích. Charita poskytuje služby, které jsou zaměřeny na různé cílové skupiny. Službu Dům na půl cesty charita Hodonín neposkytuje. Poslání Charity má kořeny v katolické církvi a její hlavní činností je šíření dobra, spravedlnosti a naděje. Charita následuje Ježíše Krista, který pomáhal a sloužil mnoha lidem v nouzi, kázal přikázání lásky k Bohu a k bližnímu. Charita uskutečňuje poslání prostřednictvím materiální, sociální, humanitární, rozvojové, duchovní a psychické pomoci potřebným a usiluje také o spravedlivější podmínky ve společnosti. Cílem činnosti Charity je ochrana člověka od početí po smrt. Pracovníci Charity pomáhají lidem v různých situacích, kdy se cítí ohrožení a zároveň podporují samostatnost člověka. (Kodex Charity Česká republika 2009: 2) Poslání Domu na půl cesty se shoduje s posláním realizátora projektu, Charity především v sociální oblasti, kdy se pracovnice Domu na půl cesty budou snažit navrátit klienta do společnosti a vyjednat mu různé sociální dávky a vylepšit mu jeho sociální situaci. Dále materiální oblast spočívá především v zajištění ubytování. Dále sociální pracovnice budou poskytovat určitou psychickou pomoc, jako je navrácení sebedůvěry, samostatnost a zodpovědnost. Klienti, kteří budou přicházet do naší organizace se mohou cítit v ohrožení. Nevědí, co mají dělat se svým životem, nemají zaměstnání a neumí se orientovat v „reálném“ světě. Název projektu Dům na půl cesty jsem zvolila pro jeho jednoduchost a snadnou zapamatovatelnost. Potenciální klienti budou vědět, co si pod názvem představit.

27

5.2. Vize, poslání a cíle Domu na půl cesty Každá organizace by měla plnit konkrétní cíle a úkoly, které vyplývají z účelu, ke kterému byla organizace založena. Organizace by měla mít také své poslání, kterým sděluje svým zaměstnancům a okolí hlavní účel zařízení, proč existuje a také její záměry vůči zaměstnancům, klientům, zdrojům. Poslání je odrazem hodnot, které organizace vyznává a jež by měli sdílet i všichni její zaměstnanci. Při formulaci poslání je nutno mít na paměti pár pravidel. Prvním pravidlem je, že poslání musí definovat organizaci, její činnost a smysl existence, dalším pravidlem je stručnost a rozsah, co se týká obsahu poslání. Poslední pravidlo se týká prostředí, ve kterém organizace působí, měla by do tohoto prostředí zapadat. (Molek 2009: 55) Vizí Domu na půl cesty je začlenit klienty do společnosti. Zajistit jejich samostatnost a schopnost se ve společnosti udržet a prosadit. Posláním Domu na půl cesty je poskytnout ubytování mladým lidem, kteří z důvodu své zletilosti opouštějí různé formy ústavní péče nebo péče pěstounské, a kteří vyrůstají bez rodin a hrozí jim sociální vyloučení. Dále jim pomoci zlepšit své postavení na trhu práce, pomoci jim s větší samostatností a připravit je na život v běžné společnosti. Podle metody SMART chci definovat cíle našeho projektu. Dům na půl cesty si klade za cíl pomoci mladým lidem po odchodu z ústavní péče nebo z pěstounských rodin postavit se na vlastní nohy. Pomoci jim dosáhnout větší samostatnosti, zodpovědnosti, poskytnout jim dočasné ubytování, pomoci jim najít si zaměstnání, popřípadě jim pomoci s dalším vzděláváním. Dalším cílem je také podpořit socializaci klientů do společnosti a zapojení do ekonomického života. Cílem je také vybavit klienty dovednostmi, které jsou potřebné pro samostatný život. Dále se budou klienti podílet na provozu Domu na půl cesty, na vytváření aktivit. Chtěli bychom mimo realizaci základních činností Domu na půl cesty pořádat a účastnit se sportovních a kulturních akcí, jako jsou různé sportovní zápasy nebo výlety po okolí, dále také exkurze do nejrůznějších podniků, škol nebo jiných organizací, které budou pro klienty užitečné v plánování budoucího života.

28

5.3. SWOT analýza Swot analýza stanoví základní podnikatelskou pozici dané organizace a to na základě vnitřních faktorů jako jsou silné a slabé stránky a vnějších faktorů, což jsou externí příležitosti a ohrožení. Tato metoda je jedna z nejvíce rozšířených a také nejúspěšnějších. Název metody v sobě zahrnuje slova jako strenghts (silné stránky), weaknesses (slabé stránky), opportunities (příležitosti), threats (hrozby). Silné a slabé stránky ukazují vnitřní konkurenceschopnost a příležitosti a hrozby ukazují vliv vnějšího okolí. Účelem SWOT analýzy je maximální využití vnějšího prostředí a vyzdvižení silných stránek organizace. Pozornost musíme věnovat i slabým stránkám organizace a hrozbám. Výstupem SWOT analýzy je schopnost formulovat vizi organizace a výběr strategie. (Vysoká škola evropských a regionálních studií 2010: 21, 22)

Vnitřní prostředí Cílem analýzy vnitřního prostředí je zjistit silné a slabé stránky organizace. Mezi silné stránky a tedy hlavní přínos bude patřit určitě samotná služba Dům na půl cesty, které je v Jihomoravském kraji velmi málo a v okolí Hodonína chybí. Velkou výhodou je také skutečnost, že Charita Hodonín vlastní budovu, ve které se bude realizovat projekt Domu na půl cesty. Odpadá tak finanční zatížení spojené s hledáním a nákupem budovy. Silnou stránkou projektu je také samotná Charita Hodonín, která má v regionu tradici. Jako slabé stránky vnímám finanční možnosti. Pokud Charita Hodonín nezíská dostatečné množství finančních prostředků, bude nucena nabídku služeb a akcí, které plánujeme, omezit. Dále také nedostatečná propagace nové služby.

29

Vnější prostředí Ve vnějším prostředí se budu zabývat hrozbami a příležitostmi organizace. Díky nedostatku služeb domy na půl cesty je nutné vytvářet tyto služby z důvodu velkého množství zletilých odcházejících z institucionální péče nebo péče pěstounské. Jako hrozbu pro zařízení vidím ve finančním zabezpečení a to jak ze strany státu, který může snižovat finanční dotace, tak ze strany města, kraje a dalších.

5.4. Cílová skupina Cílovou skupinou projektu jsou mladiství od 18 – 26 let, kteří z důvodu zletilosti opouštějí dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, osoby propuštěné z výkonu trestu nebo mladiství z pěstounských rodin. Více se cílovou skupinou zabývám ve druhé kapitole teoretické části. Nepřímou cílovou skupinou může být případná rodina nebo známí klienta, kteří se o klienta zajímají a navštěvují ho. Dům na půl cesty proto chce spolupracovat i s blízkými osobami klienta, díky tomu se zachovají a podpoří vztahy.

5.5. Popis aktivit k projektu Nyní bych chtěla popsat aktivity, které jsou nutné k zavedení nového projektu. Nejdříve bychom měli zajistit personální obsazení, vypsat výběrové řízení a vybrat vhodné kandidáty, sepsat s nimi smlouvu. Poté vybavit budovu Domu na půl cesty, nakoupit nábytek do pokojů klientů, společenské místnosti, kuchyňky a všech místností budovy. Dále je důležité propagovat nový projekt, proto si vytvoříme strategii propagace. Důležitou aktivitou projektu je také financování a zajištění a hledání sponzorů projektu, příprava personálu.

30

5.5.1. Personální obsazení Janečková uvádí, že důležitost pracovní síly se dá rozdělit do dvou ukazatelů. První je podíl nákladů na celkový náklad organizace a druhým ukazatelem je význam přímých styků se zákazníky v rámci celkové nabídky služeb. Největší význam mají ti zaměstnanci organizací, kde se poskytování služby vyznačuje vysokým kontaktem se zákazníkem. Zajištění personálního managementu je v těchto organizacích hlavní. (Janečková 2000: 155) Nejprve bude tedy nejdůležitější vypsat výběrové řízení na pozice 2 sociálních pracovníků nebo pracovnic a 2 pracovníků v sociálních službách. Jeden pracovník v soc. službách by měl být muž, který bude učit hlavně chlapce mužským pracím a druhá bude žena, která bude nápomocná zase dívkám v oblasti vaření, ručních prací. Požadavky na pracovníky v sociálních službách jsou střední škola s maturitou a rekvalifikační kurz podle zákona č. 108/2006 Sb. Pro náš projekt vypíšeme výběrové řízení pro 2 sociální pracovníky nebo pracovnice. Požadujeme vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání. Výhodou je praxe v oboru a zkušenosti s cílovou skupinou. Bude vypsáno výběrové řízení na vedoucího Domu na půl cesty, u kterého bude požadavek na vysokoškolské vzdělání a praxi v sociální oblasti. Plánujeme také navázat externí spolupráci s psychologem, který by podle potřeby dojížděl na konzultace s klienty a také na supervize pracovního týmu, která se bude konat jednou za měsíc. Další pracovní pozicí je ekonom, který bude v naší organizaci pracovat na částečný úvazek a bude mít na starosti účetnictví a ekonomický chod organizace. Vyžadujeme minimálně středoškolské vzdělání v oboru ekonomie. Po vypsání výběrového řízení je potřeba udělat pohovory se zájemci. Při pohovoru budeme dbát na motivaci, zkušenosti a osobnost zájemce. Jeho znalost naší cílové skupiny a sociální služby. Dále je nutné sepsat smlouvy o pracovních poměrech. Výběr zaměstnanců se uskuteční během 3 měsíců realizace projektu. Po několika měsících fungování organizace plánujeme také organizovat stáže a praxe pro studenty středních a vysokých škol se zaměřením na sociální oblast. Ve spolupráci s Domem na půl cesty budeme mít zájem o dobrovolníky. Charita Hodonín pracuje s dobrovolníky již od roku 2002 a zřizuje Dobrovolnické centrum Hodonín, které je součástí sítě dobrovolníků Diecézní Charity Brno. 31

Tabulka 1: Personální obsazení Pozic e

Úvazek

Požadované vzdělání

Vedoucí zařízení

plný

Vysokoškolské vzdělání, praxe v oboru

Sociální pracovník

plný

Vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách

Sociální pracovník

plný

Vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách

Pracovník v sociálních službách

plný

Střední vzdělání v oboru nebo rekvalifikační kurz dle zákona č.108/2006 Sb.

Pracovnice v sociálních službách

plný

Střední vzdělání v oboru nebo rekvalifikační kurz dle zákona č.108/2006 Sb.

Psycholog

částečný

Vysokoškolské vzdělání

Ekonom

částečný

Minimálně středoškolské vzdělání Zdroj: vlastní

5.5.2. Umístění projektu Charita Hodonín vlastní budovu na okraji města Hodonín, zde se bude realizovat služba Domu na půl cesty. Budova je opravená a zkolaudovaná. Skládá se z třípatrového domu a zahrady. Dům, do kterého bude naše sociální služba situována je rozdělen do pěti dvoulůžkových pokojů a dvou jednolůžkových pokojů, na každém patře je sociální zařízení, koupelna a pračka, kuchyňka a ve druhém patře je společenská místnost s televizí, knihovnou, stolním tenisem. V přízemí bude potom kancelář sociálních pracovnic a pracovníků v sociálních službách a také počítačová místnost, kde bude 5 počítačů a klienti si na nich budou moci hledat nabídky na práci nebo možnosti rekvalifikace či dalšího studia. Budova má kapacitu 12 klientů.

32

Jelikož je budova opravená, můžeme vybavit Dům na půl cesty nábytkem, koberci… Vybavíme pokoje postelemi, skříní, psacím stolem, židlí, kobercem pro každého klienta. Kuchyňku vybavíme kuchyňskou linkou, lednicí, nádobím, mikrovlnkou a dalšími věcmi nezbytnými pro vaření a umývání nádobí. Dále zařídíme také sociální zařízení, pořídíme pračky. Zařídíme také kanceláře, které se nachází v přízemí. Postupně se budou vybavovat společenská místnost, počítačová učebna a také stodola. Tento krok by se měl uskutečnit mezi 3. – 6. měsícem.

5.5.3. Public relations Marketingová komunikace neziskových organizací může probíhat třemi různými oblastmi: jsou to k uživatelům služby, k donátorům a také k veřejnosti, jež můžou být potenciální, současní nebo budoucí uživatelé služeb. Public relations je nejrozšířenější formou komunikace. Cílem public relations je budování a udržování vztahů s veřejností. Dosáhnout u veřejnosti přesvědčení, že daná nezisková organizace chrání určité zájmy a zaslouží si podporu veřejnosti. Public relations se dá rozdělit podle okruhů cílových skupin a to na vnitřní veřejnost (zaměstnanci, členové), vnější veřejnost, donátoři, legislativci a média. (Bačuvčík 2011: 92, 94, 96)

V rámci propagace budeme informovat všechny dětské domovy v Jihomoravském kraji, ústavní zařízení i Sdružení pěstounských rodin v Brně o vzniku nového projektu. Na stránkách Charity Hodonín uvedeme náš nový projekt a Dům na půl cesty budeme propagovat také formou inzerce jak místních novin, tak novin, které se zabývají celým Jihomoravským krajem. Budeme pořádat různé společenské akce a benefiční akce, prostřednictvím kterých budeme naši službu propagovat. Pravidelně budeme pořádat dny otevřených dveří pro veřejnost. V sedmém měsíci se bude naše organizace slavnostně otevírat, pozveme místní novináře, starostu města Hodonína i hosty z Jihomoravského kraje a slavnostně otevřeme novou službu pro klienty Jihomoravského kraje. Akce bude i pro širší veřejnost, v jejímž rámci uspořádáme prohlídku nového Domu na půl cesty.

33

5.5.4. Finanční plánování Naplnění poslání neziskové organizace vyžaduje finanční zdroje. (Boukal 2007: 37) Nezisková organizace se mimo jiné charakterizuje vícezdrojovým financováním, které zajistí udržitelnost služby i do budoucích let. Je nutné zajistit několik rozdílných zdrojů k financování organizace. Problémem je, když vznikne závislost pouze na jednom z nich, protože závislost na jednom zdroji přináší organizaci nestabilitu a také nejistotu. (Šedivý, Medlíková 2009: 66) Mezi možnostmi financování Domu na půl cesty má velmi důležitou roli Evropská unie, kde můžeme žádat o dotace. Dále dotační politika státu, dotace z Jihomoravského kraje nebo města Hodonín budou také velmi důležité zdroje pro náš projekt. Dále bychom chtěli oslovit firemní nebo i individuální dárce. Velmi důležité bude tedy získat sponzory, kteří by pomáhali s financováním organizace. Získávání prostředků, jiným názvem fundraising, je běžnou součástí práce neziskové organizace. (Rektořík 2010: 93) Dále plánujeme pořádat různé benefiční akce, abychom upozornili na naši organizaci a také vybrali peníze na určitou věc.

5.5.5. Rozpočet projektu Základním nástrojem finančního plánování neziskového organizace je rozpočet. Rozpočet je plán organizace na určité časové období, který je vyjádřen v peněžních jednotkách. (Rektořík 2010: 152, 153) Rozpočet je velmi důležitou částí marketingových aktivit organizace, protože ta na své akce a aktivity musí určité peníze vynaložit. Rozpočet obsahuje části, jako jsou zisky a ztráty. V rozpočtu se uvádí výše očekávaných tržeb a nákladů, které souvisejí s realizací strategie. (Molek 2009: 143) Každý rozpočet musí mít i výnosovou část. Naše služba je poskytována za 100Kč/den. Možností našeho výtěžku jsou také dobrovolné příspěvky od klientů, jejich známých popřípadě rodiny. Projekt bude uhrazen z Operačního programu Lidské zdroje 34

a zaměstnanost na projekt Jihomoravského kraje „Zajištění vybraných služeb sociální prevence v Jihomoravském kraji“. Cílem projektu je pomoci zapojit se cílové skupině v ekonomickém, sociálním a kulturním životě společnosti, podpora jejich návratu na trh práce. Nemohu ale odhadnout předem, kolik peněžních prostředků od programu dostaneme, proto jsem výnosovou část do tabulky nezahrnula.

Tabulka 2: Roční rozpočet nákladů ROČNÍ ROZPOČET NÁKLADŮ Pří mé ná kl ady Vybavení pokojů pro klienty (postel, skříň, psací stůl, židle) Vybavení společenské místnosti (pohovka, knihovna, televize, konferenční stolek) Sociální zařízení Kuchyně Počítačová učebna (počítače, stoly, židle) Vybavení chodby (nástěnky, obrázky) Vybavení kanceláře vedoucího (kancelářský stůl, židle, počítač) Vybavení kanceláře sociálních pracovnic Vybavení stodoly (nářadí, Doplňky Celkem

1 500 000 Kč

35

ROČNÍ ROZPOČET NÁKLADŮ Nepř í mé ná kl ady Energie

100 000

Mzdové náklady

1 000 000

Telefon, internet

60 000

Vzdělávání pracovníků

40 000

Poštovné

9 000

Kancelářské potřeby

20 000

Celkem

1 229 000 Kč Zdroj: vlastní

5.6. Udržitelnost projektu Pro udržitelnost mého projektu je zapotřebí dostatek propagace, tak aby o nové službě vědělo, co nejvíce lidí, především z řad potenciálních klientů a sponzorů a různých dárců. Je důležité oslovovat potenciální dárce. O udržitelnosti projektu rozhoduje také kvalita poskytovaných služeb. Ta závisí na kvalitních pracovnících a také samotných nabízených službách. Kvaltu pracovníků budeme zvyšovat především školeními a supervizemi, které budou probíhat jednou za měsíc. Je důležité také spolupracovat s firmami, které jsou důležité především s ohledem na pracovní příležitosti klientů. Budeme také spolupracovat s ústavními zařízeními a s pěstounským sdružením, aby klienti odcházející z těchto forem náhradní rodinné péče věděli, jaké mají možnosti po odchodu.

36

Závěr Cílem mé absolventské práce bylo zpracování projektu Domu na půl cesty v Charitě Hodonín. Tento cíl vyplynul z analýzy počtu domů na půl cesty v Jihomoravském kraji a počtu zletilých opouštějící ústavní péči. V první kapitole jsem se zaměřila na samotnou službu domu na půl cesty. Charakterizovala jsem ji především ze zákona o sociálních službách. V první kapitole jsem také popisovala teoreticky analýzu potřeb. Druhá kapitola popisuje cílovou skupinu Domu na půl cesty. Klienti mohou přijít z ústavní výchovy především z výchovného ústavu, diagnostického ústavu, vězení, dětského domova, dětského domova se školou. Z vyjmenovaných ústavů přichází většina klientů. Druhá část klientů může přicházet z pěstounské péče. Těch je tedy menšina, jelikož většina rodičů se o děti v pěstounské péči stará i po zletilosti. Setkala jsem se ale také se skutečností, že se pěstounský rodič po dosažení zletilosti o dítě přestal starat a tudíž se dítě stalo klientem domu na půl cesty. Další kapitola popisuje důsledky výchovy mimo rodinu. Důsledky jak po psychické, tak i sociální stránce. Výchova bez rodiny zanechává na dětech spoustu negativních důsledků. Především pak jejich nepřipravenost do života. Finanční negramotnost, nesamostatnost, nezodpovědnost, neschopnost socializovat se do většinové společnosti. Mezi psychické důsledky mohou patřit agresivita, nízká sebedůvěra, změny v osobnosti, resocializace. Tyto děti mají možnosti, kam jít po odchodu z ústavní péče nebo péče pěstounské. Mohou využít sociálních služeb jako jsou azylové domy, domy na půl cesty, sociální a startovací byty. Nadace také pomáhají těmto dětem a v neposlední řadě i webová stránka odchazim.cz, kde se mohou dozvědět spoustu užitečných informací. V další kapitole se zaměřuji na projekt, který popisuju po teoretické stránce. Jeho definici, určení poslání a cíle projektu, personální obsazení, public relations, finanční plánování a rozpočet projektu. V této části mé práce jsem popsala projekt teoreticky a v další kapitole ho rozvíjím už prakticky. Poslední kapitolou je praktická část mé práce, která obsahuje odůvodnění projektu, charakterizace realizátora projektu, poslání vize a cíle projektu, Swot analýzu, popis cílové skupiny, popis aktivit projektu mezi něž patří personální obsazení, umístění 37

projektu, finanční plánování, rozpočet projektu a také public relations. Projekt zakončuji výhledem do budoucnosti. Vypracováním práce jsem získala nové informace ohledně cílové skupiny i služby domu na půl cesty. Uvědomila jsem si situaci klientů, co vše musí zvládnout, aby se osamostatnili. Také jsem objevila nové autory, kteří se problémem zabývají a našla jsem i několik projektů po celé České republice, které se mladistvým snaží pomoci. Výsledkem mé práce je tedy vypracování projektu Domu na půl cesty v Hodoníně. Projekt přinese rozšíření možností v Jihomoravském kraji pro naši cílovou skupinu. Budou mít, kde bydlet a budou si moci začít plánovat život a hledat si zaměstnání. Cílem projektu bylo také upozornit na nedostatek domů na půl cesty po celé České republice. Společenským přínosem projektu bude také větší informovanost ohledně této sociální služby, jelikož si myslím, že mnoho lidí o ní nikdy neslyšelo.

38

Použitá literatura Monografie:

 Bačuvčík, R. Marketing neziskových organizací. VeRBuM, 2011.  Boukal, P., Vávrová, H., a kolektiv. Ekonomika a financování neziskových organizací. Oeconomica – Praha, 2007  Cimbálníková, L. Základy managementu. Základní manažerské činnosti + 25 manažerských technik. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Institut celoživotního vzdělávání, Olomouc, 2009  Janečková, L., Vaštíková, M. Marketing Služeb. Grada Publishing, 2000.  Kodex Charity Česká republika. 2009  Koubek, J. Řízení lidských zdrojů. Praha, Management Press, 2001.  Matějček, Z. Náhradní rodinná péče. Portál, 1999  Matoušek, O., Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003.  Matoušek, O., Pazlarová, H. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Portál, 2010.  Matoušek, O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 1999.  Molek, J. Marketing sociálních služeb, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i., 2009  Němec, V. Projektový management. Praha: Grada Publishing, 2002.  Rambousková, I. Analýza situací přivádějících klienty do domů na půl cesty. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.  Rektořík, J., a kolektiv. Organizace neziskového sektoru. Ekopress, 2010.  Richterová, B., Orgoníková, L. Různé cesty pomoci. Porovnání teorie a praxe sociální práce s lidmi bez domova. AKLUB. Centrum vzdělávání a poradenství, 2008.  Rosenau, Milton D. Řízení projektů. Bizbooks, 2007.  Svozilová, A. Projektový management. Praha: Grada Publishing, 2011.  Šedivý, M., Medlíková, O. Úspěšná nezisková organizace. Praha: Grada, 2009.

39

Časopisy a brožury:  Bittner, P., Havigerová, J., Janišová, I., Langhansová, H. Děti z ústavů: Právní a psychologické dopady ústavní výchovy. Praha: Liga lidských práv, 2007.  Děti mezi ústavní výchovou a rodinou. Sborník z konference. NVF a ČHČ. Praha, 2007.  Folda, J., Matoušek, O., Pazlarová, H., Šabatová, A., Bubleová, V., Vávrová, A., Vančáková, M., Frantíková, J., Janíčková, R. Systém náhradní péče o děti a mladistvé a následné péče o mladé lidi odcházející z náhradní péče v České republice. Praha, Sdružení SOS dětských vesniček, 2009.  Gottwaldová, M. Dlouhodobá příprava dětí s nařízenou ústavní výchovou na vstup do samostatného života. Metodická příručka Centra J. J. Pestalozziho Chrudim, 2006.  Kulhavá, L., Moravcová, M., Píbilová, A., Roedlová, A. Nedostatečná připravenost mladých lidí odcházejících z dětských domovů pro život ve společnosti. 2009/2010.  Ministerstvo práce a sociálních věcí. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2012. Praha, 2013.  Studijní materiál vytvořený v rámci projektu. K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách. Management a marketing pro neziskové organizace. Vysoká škola evropských a regionálních studií, České Budějovice, 2010.  Vězeňská služba České republiky. České věznice. Praha, 2008  Vysoká škola evropských a regionálních studií. Management a marketing pro neziskové organizace. České Budějovice, 2010.

Internetové zdroje:  MPSV. Informace o sociálních zařízeních pro děti [online] dostupný 25.3.2014.  Náhradní rodina – ústavní péče [online] 40

dostupný 25.3.2014.  Adopce.com – pěstounská péče [online] dostupný 25.3.2014.

Zákony:  Zákon č. 109/2002 Sb. O výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. V platném znění ke dni 6.4.2014  Zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních službách. V platném znění ke dni 6.4.2014  Vyhláška č. 505/2006. V platném znění ke dni 6.4.2014

41

Anotace Tato absolventská práce je zaměřena na problematiku mladistvých odcházejících z různých forem ústavní péče a z péče pěstounské. Z důvodu nedostatku navazujících služeb jsem se rozhodla vytvořit projekt na sociální službu Domu na půl cesty. V první kapitole jsem se zaměřila na samotnou službu Domu na půl cesty. V druhé kapitole je popsána cílová skupina Domu na půl cesty. Klienti mohou do zařízení přijít z ústavní výchovy jako jsou výchovný ústav, diagnostický ústav, vězen, dětský domov nebo dětský domov se školou. Dále je to pěstounská péče. Další kapitola je zaměřena na důsledky výchovy dítěte mimo rodinu a na možnosti mladých lidí po dosažení zletilosti. Další kapitola je zaměřena na projekt, kde je uvedena definice projektu, poslání a cíle, personální obsazení, public relations, finanční plánování a rozpočet projektu. V poslední kapitole se zaměřuji na samotnou realizaci projektu. Realizátora projektu, vize, poslání a cíle projektu, swot analýzu, cílovou skupinu, popisuji také aktivity projektu, personální obsazení, umístění projektu, public relations, finanční plánování, rozpočet a udržitelnost projektu do budoucna.

42

Abstract The graduate work is focused on adolescents leaving the various forms of institutional care and foster care. Due to the lack of related services , I decided to create a project for social service Halfway House . In the first chapter , I focused on the service itself halfway house . In the second chapter describes the target audience halfway house. Clients can come to the facility of institutional education as an educational institute, a diagnostic institute, prison, children's home or children's home and school. Furthermore, it is foster care . Another chapter focuses on the consequences of raising a child outside the family and the opportunities of young people coming of age. Another chapter focuses on a project for the definition of the project, mission and objectives, staffing, public relations, financial planning and project budget. In the last chapter I focus on the actual implementation of the project. The project implementers, vision, mission and objectives of the project, swot analysis, target group, also describe the project activities, staffing, project location, public relations, financial planning, budget and sustainability of the project in the future.

43

Přílohy Příloha 1 : Logický rámec

44

celkový širší cíl, záměr

cíl projekt u

výstupy

aktivity

logická postupnost kroků

objektivně ověřitelné ukazatele

zdroje informací (ověření ukazatelů)

 Založení Domu na půli cesty za účelem větší samostatn osti klientů  pomoci klientům, aby se dokázali postavit na „vlastní nohy“

 Klienti jsou samostatní, mají zaměstnání a našli si své místo ve společnosti

 Statistiky, zápisy z porad, dokumenta ce projektu

 aktivní hledání zaměstnán í klientů  socializac ea zodpověd nost  zapojení klientů do ekonomic kého života

 Ve městě Hodonín je založen Dům na půl cesty  personální zajištění zařízení

 budova, kde bude Dům na půl cesty sídlit je zrekonstru

 Procentuální úspěšnost klientů, kteří si najdou zaměstnání  počet klientů, kteří se účastní výletů a kulturních akcí

 Kapacita 12 klientů Domu na půl cesty  pomocí výběrového řízení kvalitně vybrané 2 sociální pracovnice, 3 pracovníci v sociálních službách

 materiální vybavení budovy je zajištěno do

45

 statistiky zaměstnan osti klientů  kronika

předpoklady a rizika (klíčové externí faktory ovlivňující průběh a úspěšnost projektu)

 Dostatek potenciálních zájemců o zařízení  zajištění udržitelnosti zařízení  spolupráce s potenciálními zaměstnavateli v okolí  spolupráce s dětskými domovy a s ústavy, kde klienti před nástupem do našeho zařízení pobývali

Dokumentace projektu zápis z výběrovéh o řízení, inspekční zpráva

 Zkvalitňování služeb v Domu na půli cesty  pravidelné školení zaměstnanců

 Projektová dokumenta ce  účetnictví  zápis z výběrovéh

 Zájem dětských domovů, výchovných

ována  je vytvořena analýza zájmu o nové zařízení  je zajištěno materiální vybavení budovy  je vyhlášeno výběrové řízení

7 měsíců  výběrové řízení bylo vyhlášeno 3 měsíců

o řízení

ústavů, diagnostickýc h ústavů, které sídlí v kraji o nové zařízení  dostatek financí na nákup vybavení budovy  dostatek zájemců o nabízená pracovní místa

Počáteční stav 1. je

schválen

záměr 2. budova je ve vlastnictví Charity Hodonín

Zdroj: vlastní

46