Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Možnosti pěstování a užití mateřídoušky obecné (Thymus serpyllus L.) a majoránky zahradní (Majorana hortensis Moench) v regionu Valašsko Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Blanka Kocourková, CSc.

Vypracovala: Bc. Barbora Vaculíková

Brno 2011

Mendelova univerzita v Brně Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Agronomická fakulta 2010/2011

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor:

Název tématu:

Bc. Barbora Vaculíková Chemie a technologie potravin Technologie potravin

Možnosti pěstování a užití mateřídoušky obecné ( Thymus serpyllus L.) a majoránky zahradní ( Majorana hortensis Moench) v regionu Valašsko

Rozsah práce:

50 - 60

Zásady pro vypracování: 1. Na soukromém pozemku budou založeny pokusy s pěstováním mateřídoušky obecné a majoránky zahradní na minimální ploše 50 m2. 2. Studentka se účastní založení pokusu, bude sledovat růst a vývoj jednotlivých druhů. 3. Účastní se sklizně, odebere vzorky, které posoudí podle Českého lékopisu, případně podle příslušné vyhlášky Zákona o potravinách. 4. U siličnatých druhů stanoví obsah silic. 5. Výsledky zpracuje statistickými metodami. Seznam odborné literatury: NEUGEBAUEROVÁ, J. Genetické zdroje léčivých rostlin (Genetic resources of medicinal plants). In 1. NEUGEBAUEROVÁ, J. V. medzinárodná konferencia Liečivé rostliny v podmienkách EU (Medicinal Herbs in Conditions of European Union). Ľubovnianské kúpele, Slovakia: 2004, s. 6. NEUGEBAUEROVÁ, J. -- NEČAS, T. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. [CD-ROM]. Brno. 2. 2009. ISBN 9788073752712. NEUGEBAUEROVÁ, J. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova 3. zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 122 s. ISBN 80-7157-997-1. NEUGEBAUEROVÁ, J. -- KOCOURKOVÁ, B. -- RŮŽIČKOVÁ, G. 5th Conference on Medicinal 4. and Aromatic Plants of Southeast European Countries. 2. 9. 2008 - 6. 9. 2008, Brno (CZ). FELKLOVÁ, M. -- KOCOURKOVÁ, B. Pěstování léčivých rostlin : (pro farmaceuty). 1. vyd. Brno: 5. Veterinární a farmaceutická univerzita, 2003. 100 s. ISBN 80-7305-458-2. VILDOVÁ, A. -- ŠTOLCOVÁ, M. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. [online]. 2006. 6. URL: http://80-213-1567-9 .

7.

RAGHAVAN, S. Handbook of spices, seasonings, and flavorings. 2. vyd. Boca Raton, FL: CRC Press/Taylor & Francis, 2007. 330 s. ISBN 978-0-8493-2842-8.

Datum zadání diplomové práce:

říjen 2009

Termín odevzdání diplomové práce: duben 2011

Bc. Barbora Vaculíková Autorka práce

Ing. Blanka Kocourková, CSc. Vedoucí práce

prof. Ing. Miroslav Jůzl, CSc. Vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Možnosti pěstování a užití mateřídoušky obecné (Thymus serpyllus L.) a majoránky zahradní (Majorana hortensis Moench) v regionu Valašsko vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucí diplomové práce Ing. Blance Kocourkové, CSc. za odborné vedení mé práce a za poskytnutí řady cenných rad a připomínek. Dále chci poděkovat firmě Semo Smržice a.s. a Ing. Gabriele Růžičkové, PhD. za poskytnutí sadby. Poděkování patří i mé rodině za jejich podporu po celou dobu mého studia.

Abstrakt Cílem diplomové práce bylo ve vegetačním období 2010 ověřit možnost pěstování majoránky zahradní (Majorana hortensis Moench) a mateřídoušky obecné (Thymus serpyllus L.) na Valašsku. Rostliny byly pěstovány na soukromém pozemku v katastru obce Ratiboř na různě širokých řádcích. Vypěstovaná majoránka byla hodnocena podle ČSN ISO 10620 a mateřídouška podle monografie Serpylli herba v Českém lékopise 2009. U vzorků byla stanovena čerstvá hmotnost, suchá hmotnost, podíl příměsí, sesychací poměr a obsah silic. Výsledky byly zpracovány programem Statistica 7.0. Pro porovnání výsledků byly komerčně získány další vzorky majoránky. Obsah silic byl porovnán mezi vzorky a srovnán s ČSN ISO normou a Českým lékopisem. Výsledky práce ukázaly, že majoránku je vhodnější pěstovat z hlediska výnosu v užších řádcích, avšak z hlediska příměsí v řádcích širších. Obsah silic byl vyšší v širších řádcích a převyšoval hodnoty stanovené ČSN ISO normou a hodnoty stanovené u komerčně získané produkce. Mateřídouška vykazovala vyšší výnos v širších řádcích a navíc zde bylo méně příměsí. Obsah silic byl však o polovinu nižší, než stanovuje Český lékopis.

Klíčová slova: majoránka, mateřídouška, koření, silice, pěstování, Valašsko

Abstrakt The aim of the MA thesis is to determinate the possibility of growing sweet marjoram (Majorana hortensis Moench) and wild thyme (Thymus serpyllus L.) in the region of Valachia. Plants were grown on a private land within the district of village Ratiboř in rows of different width. Marjoram was evaluated according to ČSN ISO 10620 and wild thyme according to the passage Serpylli herba from Český lékopis 2009. The samples were analysed in respect of the weight of raw plants, the weight of dried plants, the proportion of foreign matters, the drying ratio and the essential oil content. The results were further analysed by programme Statistica 0.7. Additional samples of commercially grown marjoram were obtained for the comparison of the essential oil content. The samples were compared with the ČSN ISO norm and Český lékopis 2009.

The results show that it is more profitable to grow marjoram in narrow rows in respect of the crop, but in respect of the proportion of foreign matters it is more suitable to grow it in broader rows. The essential oil content is higher in the plants grown in broader rows and it exceeds both the ČSN ISO norm and the essential oil content in the commercially grown samples. Also, it is more profitable to grow wild thyme in broader rows in respect of both the crop and the proportion of foreign matters. However, the essential oil content is half the lower than is the norm given by Český lékopis 2009.

Key words: sweet marjoram, wild thyme, spices, essential oils, growing, Valachia

OBSAH: 1 ÚVOD.......................................................................................................................... 11 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................. 12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 13 3. 1 Charakteristika LAKR ......................................................................................... 13 3. 2 Definice koření .................................................................................................... 13 3. 3 Rozdělení koření .................................................................................................. 14 3. 4 Použití koření....................................................................................................... 16 3. 5 Obsahové látky v koření ...................................................................................... 17 3. 6 Silice .................................................................................................................... 19 3. 7 Rozdělení siličnatých drog dle terapeutických skupin ........................................ 19 3. 8 Kontrola jakosti koření ........................................................................................ 21 3. 8. 1 Na úrovni potravinářských podniků ............................................................ 21 3. 8. 2 Na úrovni farmaceutických podniků............................................................ 21 3. 8. 3 Přehled norem podle SVZ MZe................................................................... 22 3. 9 Rozsah pěstování, vývoz a dovoz koření užívaného v ČR .................................. 24 3. 10 Majoránka zahradní ........................................................................................... 26 3. 10. 1 Historie pěstování a používání................................................................... 26 3. 10. 2 Botanická charakteristika........................................................................... 27 3. 10. 3 Agroekologické požadavky ....................................................................... 28 3. 10. 4 Agrotechnika.............................................................................................. 28 3. 10. 5 Sklizeň a posklizňová úprava natí ............................................................. 29 3. 10. 6 Obsahové látky .......................................................................................... 29 3. 10. 7 Využití majoránky ..................................................................................... 30 3. 11 Mateřídouška úzkolistá ...................................................................................... 31 3. 11. 1 Historie pěstování a použití ....................................................................... 31 3. 11. 2 Botanická charakteristika........................................................................... 32 3. 11. 3 Agroekologické požadavky a agrotechnika............................................... 32 3. 11. 4 Sklizeň a posklizňová úprava natí ............................................................. 33 3. 11. 5 Obsahové látky .......................................................................................... 34 3. 11. 6 Využití mateřídoušky................................................................................. 34 4. MATERIÁL A METODIKA...................................................................................... 35

4. 1 Charakteristika oblasti založení pokusu .............................................................. 35 4. 2 Průběh teplot a srážek v roce 2010 ...................................................................... 35 4. 3 Způsob založení pokusu....................................................................................... 38 4. 3. 1 Předseťová úprava pozemku........................................................................ 38 4. 3. 2 Charakteristika sadby................................................................................... 39 4. 3. 3 Založení pokusu ........................................................................................... 39 4. 3. 4 Sklizeň ......................................................................................................... 39 4. 3. 5 Sušení........................................................................................................... 40 4. 3. 6 Hodnocení drog a získávání silic ................................................................. 40 4. 3. 6. 1 Hodnocení sušené majoránky dle ČSN ISO 10620 ............................. 40 4. 3. 6. 2 Hodnocení mateřídouškové nati dle Českého lékopisu 2009 .............. 41 5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ............................................................................ 43 5.1 Vliv šířky řádků na jednotlivé parametry majoránky ........................................... 43 5.1.1 Vliv šířky řádků na čerstvou hmotnost majoránky........................................ 43 5.1.2 Vliv šířky řádků na suchou hmotnost majoránky .......................................... 44 5.1.3 Vliv šířky řádků na obsah příměsí u majoránky ............................................ 46 5.1.4 Vliv šířky řádků na sesychací poměr majoránky........................................... 47 5.2 Vliv šířky řádků na jednotlivé parametry mateřídoušky ...................................... 48 5.2.1 Vliv šířky řádků na čerstvou hmotnost mateřídoušky ................................... 48 5.2.2 Vliv šířky řádků na suchou hmotnost mateřídoušky ..................................... 50 5.2.3 Vliv šířky řádků na obsah příměsí u mateřídoušky ....................................... 51 5.2.4 Vliv šířky řádků na sesychací poměr mateřídoušky ...................................... 52 5.3 Obsah silic v jednotlivých vzorcích...................................................................... 54 5.3.1 Obsah silic v pěstované mateřídoušce a majoránce....................................... 54 5.3.2 Obsah silic v dalších vzorcích majoránky ..................................................... 54 6 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 56 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 58 8 SEZNAM OBRÁZKŮ................................................................................................. 62 9 SEZNAM TABULEK ................................................................................................. 63

1 ÚVOD Skupina léčivých, aromatických a kořeninových rostliny (LAKR) se v celosvětovém měřítku těší stále velkému zájmu. Tuzemská produkce LAKR zaznamenává silné kolísání ploch, které je způsobeno pro nás typickou nestabilní situací vztahu pěstitel– odběratel. V posledních letech je nejen ve světě, ale i u nás snaha o pěstování LAKR ve větším rozsahu v ekologickém systému hospodaření na orné půdě (DIVIŠOVÁ, 2009). Tomuto trendu napomáhá zvýšený zájem spotřebitelů o produkty ekologického zemědělství, ale také i dotace do ekologického zemědělství. K rozvoji pěstování LAKR by mohlo přispět také to, že v některých našich regionech má pěstování a užívání mnohaletou tradici. Regionální specifika jsou zejména v potravinářství velmi populární. Například region Valašsko, o kterém se říká, že se tu rodí pouze kamení, by mohl být v budoucnu oblastí, kde se budou pěstovat některé méně náročné rostlinné druhy i ze skupiny LAKR. K pěstování v této oblasti jsou vhodné majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench) a mateřídouška obecná (Thymus serpyllus L.). Oba tyto druhy paří tradičně do sortimentu, který se vyskytuje na venkovských zahradách. Majoránka je pro region Valašsko typická. Využívala se ve zdejší kuchyni už od pradávna. Každá správná „hospodyňka“ si ji pěstovala na malém záhonku před domem. Používaly ji čerstvou, ale také si ji sušily na zimní období. V zimě se na valašském venkově pořádaly v mnoha staveních zabijačky. Ty se bez majoránky nikdy neobešly. Byla nezbytnou součástí domácích jelit, huspeniny a zejména klobás. Velmi častým pokrmem chudých valašských rodin byla polévka „kyselice“, do která se majoránka taktéž přidávala. Ne venkově se dříve, když nebyl k dostání černý čaj, pily pouze bylinné čaje. Nejčastěji šlo o šípkový čaj, ale mnohdy do něj byly pro zlepšení chuti přidávány jiné bylinky. K těmto účelům byla často užívána nať mateřídoušky. Mateřídouška byla ceněna také pro své léčivé účinky, jako bylo zmírnění kašle a zlepšení dýchacích potíží.

11

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo zhodnocení možností pěstování majoránky zahradní (Majorana hortensis Moench.) a mateřídoušky obecné (Thymus serpyllum L.) v regionu Valašsko. Rostliny byly pěstovány na soukromém pozemku o výměře 50 m2. Vypěstované rostliny bylo poté usušeny a zhodnoceny podle Českého lékopisu a norem ČSN ISO. U obou rostlinných druhů byl stanoven obsah silic a získané výsledky byly statisticky zpracovány.

12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

3. 1 Charakteristika LAKR Pod zkratkou LAKR označujeme léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Zařazení rostlinných druhů do skupiny LAKR není jednoznačné, záleží na převládajícím způsobu použití. Léčivé rostliny mohou být pěstované a volně rostoucí, obsahující terapeuticky účinné látky používané ve veterinární a humánní medicíně, nebo látky s širším uplatněním v potravinářství a kosmetice. Aromatické rostliny slouží k získávání vonných látek, mezi něž řadíme zejména silice (dříve označované jako éterické oleje) a kumariny. Jako kořeninové rostliny označujeme rostliny, které se vyznačují obsahem aromatických látek, tj. látek čichově a chuťově výrazných. Jejich použitím lze upravovat chuť, vůni nebo vzhled potravinářských výrobků nebo jídel připravovaných v kuchyni (NEUGEBAUEROVÁ, NEČAS, 2009). Majoránka i mateřídouška, kterým jsme se věnovali v našem pokusu, bývají užívány jako koření, a proto se budou následující kapitoly zabývat hlavně charakteristikou koření.

3. 2 Definice koření Podle Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) je koření charakterizováno jako rostlinné produkty, nebo jejich směsi bez cizorodých látek používané pro aromatizaci, kořenění a propůjčování aroma pokrmům (PETER, 2004). Koření je v odborné literatuře dále definováno jako: •

čerstvé, sušené či jiným způsobem upravené části rostlin se silnou charakteristickou chutí, vůní a barvou (VALÍČEK, 2005),

•

substance, které propůjčují pokrmům charakteristickou chuť, vůni nebo barvu, a to již při použití v malém množství (LORENCOVÁ, 2007),

13

•

části rostlin jako kořeny, oddenky, kůra, listy, nať, květy, plody, semena nebo jejich části, v nezbytné míře technologicky zpracované a užívané k ovlivňování chutě a vůně potravin, popřípadě léků (KOCOURKOVÁ, 2008).

LÁNSKÁ (1999) definuje samostatně „zelené koření“ jako rostliny pěstované nebo sbírané v přírodě, jimiž je možno mimo jiné ochucovat a vylepšovat pokrmy. Některé druhy můžeme také využívat k léčebným účelům. Jiné řadíme mezi kořeninové zeleniny. Někdy se velmi obecně nazývají „bylinky“. Jsou to listy, poupata, pupeny, květy, výhonky a natě používané nejlépe v čerstvém stavu, ale často také sušené, mražené či jinak konzervované.

3. 3 Rozdělení koření Koření dělíme podle mnoha různých hledisek. Z hlediska původu matečné rostliny dělíme koření na: •

domácí (tradičně využívané) – kmín, majoránka,

•

zdomácnělé (původní především ve Středomoří) – saturejka, tymián,

•

cizokrajné

(především

tropické)

–

chilli,

skořice,

vanilka

(NEUGEBAUEROVÁ, 2006). Z hlediska použití rozdělujeme koření také podle používaných částí rostlin. Tato klasifikace je uvedena v tabulce 1. Tab. 1 Rozdělení koření podle používaných částí rostlin Část rostliny

Příklad

kořen petržel oddenek zázvor cibule česnek, cibule kůra skořice list a nať bazalka, tymián, kopr, rozmarýn poupata a části květů muškátový květ, hřebíček, šafrán plody a semena anýz, pepř, paprika, kmín Podle VALÍČKA 2005.

Z pěstitelského hlediska je důležité rozdělení koření podle botanického zařazení matečné rostliny, které je uvedené v tabulce 2.

14

Tab. 2 Rozdělení koření podle botanického zařazení Latinský název čeledi Český název čeledi

Zástupce

česnekovité česnek, cibule, pažitka miříkovité kmín, fenykl, anýz hvězdnicovité světlice barvířská badyáníkovité badyán kosatcovité šafrán hluchavkovité majoránka, bazalka, dobromysl vavřínovité bobkový list, skořice muškátovníkovité muškátový ořech a květ myrtovité hřebíček vstavačovité vanilka pepřovníkovité pepře lilkovité paprika, kurkuma zázvorovité zázvor, kardamom Podle LORENCOVÉ 2007.

Alliaceae Apiaceae Asteraceae Illiciaceae Iridaceae Lamiaceae Lauraceae Myristicaceae Myrtaceae Orchideaceae Piperaceae Solanaceae Zingiberaceae

Z hlediska možnosti použití části rostlin jako koření je důležitý způsob zpracování. Proto se koření rozděluje na celé, což jsou celé části rostlin, drhnuté, to znamená odrhnuté listy ze stonků, drcené, tedy drobnější části rostlin, a mleté na prášek Velmi důležité je rozdělení podle účinku, především z hlediska použití do pokrmů. Koření dělíme na ochlazující (anýz, fenykl, kardamom, máta, pepř), oteplující (zázvor, bobkový

list,

chilli,

hřebíček),

neutrální

(kurkuma,

koriandr,

skořice)

(www.ajurv.cz/koreni.html). PETER (2004) dělí koření podle chuti na ostré (chilli, kayenský pepř, pepř černý, bílý, zázvor, hořčice), jemné (paprika, koriandr), aromatické (nové koření, kardamom, skořice, hřebíček, kmín, fenykl, pískavice, muškátový ořech a květ). NORMANOVÁ (2006) dělí koření podle chuti a vůně na čerstvé a jemné bylinky (petržel, brutnák, perila), bylinky se sladkou vůní (bazalka, vavřín, levandule), citrusové a kyselé bylinky (meduňka), bylinky s vůní lékořice a anýzu (anýz, fenykl), bylinky příbuzné cibuli (cibule, česnek, pažitka), hořké nebo trpké bylinky (celer, libeček, yzop), aromatické bylinky (majoránka, dobromysl, rozmarýn, tymián, saturejka), koření sladké (skořice, koriandr, vanilka), koření s vůní lékořice a anýzu (lékořice, bedrník), koření zahřívající a zemité (kmín, kurkuma, kardamom, muškátový ořech i květ), hořké nebo trpké koření (kapary, pískavice, světlice), pálivé koření (pepř, chilli, paprika, zázvor, nové koření). 15

Jako koření se používají části rostlin některých botanických druhů (paprika, badyán, kmín) nebo se používají směsi částí rostlin jako tzv. kořenicí směsi (kari koření, provensálské koření, grilovací koření), které mohou být obohaceny o sůl, škrob, protispékavé či jiné pomocné látky. Obecně lze označit sušené rostliny nebo jejich části jako drogy, které Český lékopis dělí podle stupně rozdrobnění. Toto dělení je uvedeno v tabulce 3. Tab. 3 Rozdělení drog podle stupně rozdrobnění České označení

Stupeň rozdrobnění I. II. III. IV. V.

Latinské označení

řezané drogy drogae concissae drobně řezané drogy drogae minute concissae velmi drobně řezané drogy drogae minutissime concissae hrubě práškované drogy pulvis grossus velmi jemně práškované drogy pulvis subtilis Podle Českého lékopisu 2009.

3. 4 Použití koření Užití koření v potravinářství se stále vyvíjí a existuje mnoho názorů a polemik o vhodnosti či škodlivosti koření. LÁNSKÁ (1994) uvádí, že vůně, vzhled a chuť jídla, jak bylo již několikrát dokázáno, příznivě ovlivňují trávení, stejně jako obsah cenných výživných složek – bílkovin, tuků, sacharidů. Pokrmy, které jsou nelákavé vzhledem, chutí a vůní, nejsou dobře stravitelné. Stejně tak se nemá přemírou koření zakrývat špatná kvalita základního pokrmu. LÁNSKÁ (1994) dále uvádí, že koření je v úměrné dávce pro zdravého člověka neškodné, dokonce velmi prospěšné. Koření má tyto vlivy: povzbuzuje čichové a chuťové buňky, vzbuzuje chuť k jídlu, zvyšuje vylučování trávicích šťáv, urychluje peristaltiku střev, a mimo jiné také zrychluje oddělování a vylučování odpadních látek.

16

3. 5 Obsahové látky v koření Vzhledem k tomu, že některé druhy koření mají zároveň léčivé účinky, můžeme považovat za shodné obsahové látky v celé skupině LAKR. Většina autorů, mezi něž patří i KRESÁNEK (1988) a STUART (1987) rozdělujÍ obsahové látky ve skupině LAKR na látky uvedené v následujícím výčtu. Alkaloidy jsou zásadité látky, které obsahují v molekule vázaný dusík, jsou rozpustné v organických rozpouštědlech a jejich soli i ve vodě. Prudkým způsobem mohou ovlivňovat životní funkce. Jsou často toxické pro živé organismy, ale některé mohou mít i léčivé účinky. Jsou přítomny např. v paprice, pepři, ale také v máku, kakau, kávě, puškvorci a v pískavici řeckém seně. Alkaloidy se vyskytují i u některých druhů hub. Glykosidy jsou látky složené z cukerné a necukerné složky. Tyto lze rozložit enzymatickou činností nebo působením kyselin. Glykosidy jsou většinou nahořklé chuti, nesprávným sušením dochází k jejich rozkladu. Jsou kardioaktivní, tzn. že posylují činnost srdečního svalu. Některé rostliny s obsahem glykosidů jsou toxické. Jsou obsaženy např. v česneku, hořčici, jalovci, yzopu, šafránu, křenu a kaparech. Saponiny jsou někdy také označovány jako slizy. Tvoří stabilní pěnu, která vzniká jejich bobtnaním ve vodě. Podporují vstřebávání dalších současně podávaných léčiv. Zlepšují odkašlávání, působí projímavě, močopudně a zlepšují metabolismus. Obsahuje je např. prvosenka, podběl, divizna a fialka. Hořčiny jsou vhodné na povzbuzení tvorby žaludečních šťáv, a tím vzbuzují chuť k jídlu. Jsou obsaženy např. v kořeni hořce, v listu vachty trojlisté, v pelyňku, estragonu, chmelu, majoránce, zázvoru a v dalších. Flavonoidy jsou hojně rozšířené žlutě zbarvené látky s glykosidickou vazbou. Jsou nazývány i jako bioflavonoidy, protože jsou důležité pro některé životní funkce. Např. rutin obsažený v pohance potlačuje lámavost krevních vlásečnic. Většina flavonoidů má schopnost zesílit účinek jiných obsahových látek, např. močopudný účinek u břízy, spasmolytický u heřmánku nebo lékořice, schopnost posílit oběhový systém u hlohu. Bohaté na flavonoidy jsou bez černý a jehlice trnitá. Silice, nazývané též jako éterické oleje, jsou bezdusíkaté, netoxické látky, které bývají směsí až 50 různých vonných látek. Silice se hojně používají v lidovém léčitelství pro svůj antiseptický účinek. Mají ale také mnoho jiných léčivých účinků,

17

které jsou uvedeny v tabulce 4. Další charakteristiky silic jsou uvedeny v kapitole 3.6 a 3.7. Kyseliny lze rozdělit do několika skupin. Plodové kyseliny (kyselina vinná, octová, jablečná) jsou přítomné v zelenině a ovoci a dodávají jim osvěžující kyselou chuť. Z léčivých rostlin je jich největší množství v šípcích. Zástupcem minerálních kyselin je např. kyselina křemičitá obsažená v přesličce. Lišejníkové kyseliny se vyskytují např. v lišejníku islandském a mají antibakteriální účinek. Bílkoviny tvoří základní složku buněčné hmoty. Jsou to vysokomolekulární látky složené z aminokyselin. Jejich nedostatek ve výživě vede k poruchám důležitých biologických procesů. Vysoký obsah bílkovin mají semena rostlin. Lipidy se skládají z glycerolu a vyšších mastných kyselin (nejčastěji to jsou kyselina stearová, palmitová, linolová, linolenová, myristová a olejová). Jejich vlastnosti jsou závislé na složení vyšších mastných kyselin. Rostlinné oleje jsou většinou tekuté (lněný, slunečnicový, řepkový, konopný aj.), mají vysokou energetickou hodnotu. Největší obsah olejů je v semenech a plodech. Zvláštní skupinu lipidů tvoří vosky, které se nacházejí na povrchu rostlinných orgánů. Sacharidy jsou přímým produktem fotosyntézy, jsou nezbytné při procesu dýchání. V léčitelství se uplatňují jednoduché cukry (glukóza a fruktóza), jenž se nacházejí jako zásobní látky v ovoci, disacharidy ve třtinovém i řepném cukru a polysacharidy, především škroby, které se ukládají v zásobních orgánech rostlin. Zásobní látkou je i inulin obsažený v čekance. LÁNSKÁ (1994) dále do obsahových látek řadí třísloviny, pryskyřice a fytoncidy. Třísloviny jsou látky, které jsou nositelem svíravé chuti. Třísloviny působí proti průjmu, mají také antibakteriální účinky a zastavují krvácení. Obsahují je yzop, bazalka, tymián, dobromysl, majoránka, mateřídouška, máta aj. Pryskyřice vznikají v některých rostlinách jako produkty látkové přeměny. Jsou obsaženy v kurkumě, yzopu, libečku, jalovci, šalvěji a tymiánu. Fytoncidy jsou látky, které ničí viry, bakterie a plísně. Některé slouží i k odstranění střevních parazitů. Sušením se fytoncidy neničí. Velké množství fytoncidů obsahuje např. cibule, česnek, křen, koriandr, rozmarýn, mateřídouška a tymián. Z těchto látek obsažených v koření jsou nejdůležitější silice, jelikož jsou to právě ty látky, které propůjčují pokrmům chuť a vůni.

18

3. 6 Silice Silice (dříve nazývané též éterické oleje) jsou složité směsi těkavých látek obsažené v přírodních rostlinných materiálech. Získávají se z různých částí rostlin, jejich květů, stonků, plodů nebo semen, oplodí plodů, dřeva, listů, cibulí, složených cibulí, oddenků či kořenů (VELÍŠEK, 2002). Silice obsahují těkavé vonné látky lipofilní povahy. V čerstvém stavu jsou nejčastěji bezbarvé, ale mohou být i žluté nebo nazelenalé. Skladováním vyprchávají, slábne jejich vůně a tmavnou. Za laboratorní teploty jsou tekuté, ale některé částečně tuhnou. Jejich měrná hmotnost bývá nižší než 1,0 (TOMKO, 1999). V přírodní formě jsou silice opticky aktivní, jsou schopny otáčet rovinu polarizovaného světla, zatímco synteticky vyrobené nejsou opticky aktivní, či stáčejí rovinu polarizovaného světla jen nepatrně (RIEDL, VONDRÁČEK, 1971). Silice se v rostlinách nacházejí velmi často. Pro některé čeledě, např. Lamiaceae, Pinaceae, Asteraceae, Apiaceae atd., je jejich přítomnost typická (TOMKO, 1999). Jsou lokalizovány v různých orgánech rostlin nebo se nacházejí ve speciálně stavěných buňkách jako jsou žlázy, žláznaté trichomy nebo siličnaté kanálky. Funkce silic je pravděpodobně ochranná, slouží k přilákání hmyzu, který je nutný pro opylování, a brání přílišnému vypařování vody z těla rostliny (KŘEMENČÍK, KYSILKA, 2007). Silice se získávají nejčastěji destilací materiálů s vodní parou, kdy se silice oddělí od destilátu. Dále se destilace může provádět extrakcí nepolárními rozpouštědly, nověji se extrahuje freony a oxidem uhličitým při nadkritických tlacích. Oplodí citrusových plodů je možno lisovat. Dříve se prováděla tzv. anfletráž, která sloužila k získávání silic z květů. K extrakci silic se při ní používal tuk (vepřové sádlo) (VELÍŠEK, 2002).

3. 7 Rozdělení siličnatých drog dle terapeutických skupin Podle způsobu finálního použití silice lze siličnaté drogy zařadit do terapeutických skupin. Toto dělení je znázorněno v tabulce 4.

19

Tab. 4 Rozdělení drog či silic do terapeutických skupin podle použití Terapeutická skupina

Silice a drogy

silice dráždící kůži

Ol. rosmarini

antiflogistika expektorans

Použití přidává se do mazání a mastí při revmatických a neuralgických bolestech vyvolává pocit tepla

Camphora Thymolum Ol. chamomillae Ol. pini Ol. eucalypti Ol. foeniculi Ol. anisi Herba thymi

protizánětlivý účinek antiseptický účinek zlepšují odkašlávání přidávají se do přípravků na inhalaci

stomachikum

Fructus piperi

karminativum

Fructus carvi

diuretika

Herba origani Radix curcumae Fructus coriandi Herba menthae Fructus juniperi Fructus petroselini Radix levistici Radix petroselini Ol. Juniperi

emenagoga a abortiva

Ol. rutae

dráždí žaludeční sliznici a tím podněcují tvorbu žaludečních šťáv spasmolyticky ovlivňuje hladké svalstvo a zároveň dezinfekční účinek některé mají i cholagogický účinek

dráždí epitel ledvin zvyšují vylučování moči terapeuticky málo používané zneužívané k vyvolání potratu vyvolávají zánět pánevních orgánů a GI traktu

Semen myristicae Flos caryophylli Crocus antiseptika a dezinficiens Folium bucco dezinfekce močových cest Ol. anisi některé mají dále anthelmintický účinek Ol.cinnamomi některé lze použít jako insekticidy Ol. menthae Ol. anisi Balsamum peruvianum Podle TOMKO 1999.

20

3. 8 Kontrola jakosti koření

3. 8. 1 Na úrovni potravinářských podniků Koření podléhá požadavkům stanoveným v potravinářské legislativě. Kontrolním orgánem je Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Koření musí splňovat požadavky Zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů a příslušných vyhlášek Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví. Potravinářské podniky vyrábějící koření se řídí systémy jakosti jako ISO 9001:2001, správná výrobní praxe GMP (Good Manufacturing Praxis) a HACCP. HACCP je stanovení kritických a kontrolních bodů ve výrobě. Zahrnuje analýzu nebezpečí, stanovení kritických kontrolních bodů a kritických mezí a jejich monitoring, stanovení nápravných opatření pro každý kritický bod a jejich ověřování a evidenci dokumentace. Nutná je zpětná kontrola, a to interními audity a externími audity odběratelů. Zavedení systému HACCP je povinností ze zákona. Zpracovatelé se snaží o sjednocení systémů do jednoho, přičemž vycházejí z politiky jakosti podniku, která zahrnuje řízení, odpovědnost, lidské zdroje, výrobu produktů, měření, analýzu a zlepšování. Systém řízení jakosti se dělí do tří vrstev. První vrstva zahrnuje příručku o jakosti, druhá řídící normy, směrnice, řády, příkazy a pokyny a třetí zahrnuje standardní operační postupy, technologické reglementy a podnikové normy.

3. 8. 2 Na úrovni farmaceutických podniků Některé rostlinné druhy používající se jako koření jsou užívány i jako léčivé rostliny. Tyto upravuje Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech ve znění pozdějších předpisů a příslušné vyhlášky Ministerstva zdravotnictví. Kvalitu rostlinných drog kontroluje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Požadavky na kvalitu rostlinných druhů používaných jako drogy v léčivých přípravcích stanovuje Český a Evropský lékopis a Český farmakologický kodex.

21

3. 8. 3 Přehled norem podle SVZ MZe Pro kontrolu jakosti koření je k dispozici řada norem, které však nejsou závazné jen doporučené. Normy, které jsou nyní platné pro koření, jsou uvedeny v tabulce 5. Navíc si k těmto normám zpracovatelé většinou tvoří své vlastní podnikové normy. Tab. 5 Přehled doporučených norem pro majoránku užívanou jako koření Číslo normy

Název

Platnost od

ČSN 58 0110 ČSN 58 0180 ČSN ISO 2825 ČSN ISO 927 ČSN ISO 1208 ČSN ISO 928

Koření. Metody zkoušení. Koření. Odběr vzorků. Koření. Příprava mletého vzorku pro analýzu. Koření. Stanovení obsahu příměsi. Koření. Stanovení nečistot. Koření. Stanovení celkového popela. Koření. Stanovení obsahu popela nerozpustného v kyselině. Koření. Stanovení extraktu rozpustného v alkoholu. Koření. Stanovení extraktu rozpustného ve studené vodě. Koření. Stanovení netěkavého éterového extraktu. Koření. Stanovení stupně jemnosti mletí. Metoda ručního prosévání (Referenční metoda). Pepř černý a bílý, celý nebo mletý. Stanovení obsahu piperinu. Spektrofotometrická metoda. Kurkuma. Stanovení barevné mohutnosti. Spektrofotometrická metoda. Mletá (v prášku) paprika. Stanovení celkového obsahu přírodních barviv. Paprika mletá (v prášku) (Capsicum annuum L.) Mikroskopické zkoušení. Koření, kořenící látky a byliny. Stanovení obsahu těkavých olejů (silic). Chilli papriky a oleoresiny chilli paprik. Stanovení celkového obsahu capsacinoidů. Část 2: Metoda vysokoúčinné kapalinové chromatografie. Pepř a oleoresiny pepře. Stanovení obsahu pápeřinu. Metoda vysokoúčinné kapalinové chromatografie. Vonné a chuťové látky pro poživatiny. Společná ustanovení. Šafrán (Crocus sativus Linnaeus). Část 1: Specifikace. Šafrán (Crocus sativus Linné). Část 2: Metody zkoušení. Vanilka – Slovník

1.10.1964 1.4.1994 1.4.1994 1.4.1994 1.4.1994 1.3.1995

ČSN ISO 930 ČSN ISO 940 ČSN ISO 941 ČSN ISO 1108 ČSN ISO 3588 ČSN ISO 5564 ČSN ISO 5566 ČSN ISO 7541 ČSN ISO 7542 ČSN ISO 6571 ČSN ISO 7543-2

ČSN ISO 11027 ČSN 56 9801 ČSN ISO 3632-1 ČSN ISO 3632-2 ČSN ISO 3493

22

1.3.1995 1.9.1995 1.9.1995 1.9.1995 1.9.1995 1.7.1995 1.9.1995 1.9.1995 1.8.1995 1.7.1995 1.2.1997

1.2.1997 1.1.1974 1.11.1996 1.9.1995 1.2.2001

ČSN ISO 5565-1 ČSN ISO 676 ČSN 58 0511 ČSN ISO 5561 ČSN ISO 5562 ČSN ISO 959-1 ČSN ISO 959-2

ČSN ISO 6577

ČSN ISO 882-1

ČSN ISO 882-2 ČSN ISO 11178 ČSN ISO 10620 ČSN ISO 6576 ČSN ISO 6465 ČSN ISO 2254 ČSN ISO 11165 ČSN ISO 6754 ČSN ISO 11163 ČSN ISO 11164 ČSN ISO 2255 ČSN ISO 7386 ČSN ISO 1003 ČSN ISO 7927-1

ČSN ISO 972

Vanilka pravá [Vanilla fragrans (Salisbury) Ames]. Část 1: Specifikace. (část 2 není) Koření – Botanické názvosloví. Mletá kořeninová paprika. Norma jakosti. Kmín tmavý a kmín světlý (Carum carvi Linnaeus) celý. Specifikace. Kurkuma celá nebo mletá (prášková). Specifikace. Pepř (Piper nigrum Linnaeus) celý nebo mletý. Specifikace. Část 1: Pepř černý. Pepř (Piper nigrum Linnaeus) celý nebo mletý. Specifikace. Část 2: Pepř bílý. Muškátový ořech celý nebo zlomky a muškátový květ celý nebo kousky (Myristica fragrans Houttuyn). Specifikace. Kardamom (Elettaria cardamomum (Linnaeus) Maton var. minuscula Burkill). Specifikace. Část 1: Celé tobolky. Kardamom (Elettaria cardamomum (Linnaeus) Maton var. minuscula Burkill). Specifikace. Část2. Semena. Badyán (Illicium verum Hook.f.). Specifikace. Majoránka sušená (Origanum majorana L.). Specifikace. Bobkový list (Laurus nobilis Linaeus) celý a zlomky listů. Specifikace. Kmín římský celý (Cuminum cyminum Linaeus). Specifikace. Hřebíček celý a hřebíček mletý (práškový). Specifikace. Šalvěj sušená (Salvia officinalis L.). Specifikace. Tymián sušený (Thymus vulgaris L.). Specifikace. Bazalka sušená (Ocimum Basilicum L.). Specifikace. Rozmarýna sušená (Rosmarinus officinalis L.). Specifikace. Koriandr (Coriandrum sativum L.) celý nebo mletý (práškový). Specifikace. Anýz (Pimpinella anisum Linnaeus). Specifikace. Koření – Zázvor celý, kousky nebo mletý. Specifikace. Fenykl (semeno) celý nebo mletý (práškový). Část 1: Fenykl (semeno) (Foeniculum vulgare P.Miller var. vulgare). Specifikace. (část 2 není) Kayenský pepř (chillies) celý nebo mletý (práškový) a paprika kořeninová pálivá celá nebo mletá (prášková). Specifikace.

23

1.7.2002 1.10.1998 1.1.1964 1.1.1997 1.2.1997 1.2.1997 1.2.1997

1.2.1997

1.2.1997

1.2.1997 1.1.1998 1.1.1998 1.1.1998 1.1.1998 1.1.1998 1.9.1998 1.9.1998 1.9.1998 1.9.1998 1.9.1998 1.8.1999 1.8.1999 1.8.1999

1.8.1999

Saturejka. Specifikace. Část 1: Saturejka horská 1.9.1999 (Satureja montana Linnaeus). Saturejka. Specifikace. Část 2: Saturejka horská ČSN ISO 7928-2 1.9.1999 (Satureja hortensis Linnaeus). Podle BRANŽOVSKÉHO a kol., prosinec 2008. ČSN ISO 7928-1

3. 9 Rozsah pěstování, vývoz a dovoz koření užívaného v ČR Rozsah pěstování koření v letech 1985–2007 je uveden v tabulce 6. Tab. 6 Vývoj ploch produkce kořeninových a aromatických rostlin Rok 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Sklizňová plocha (ha) 4 691 5 167 5 772 6 601

Produkce (t) 4 149 4 471 3 803 6 553

Výnos (t/ha) 0,88 0,87 0,66 0,99

5 833 7 632 5 650 6 343

5 121 6 764 4 619 4 845

0,98 0,89 0,82 0,76

2 252 2 887 6 519 10 483 7 018 3 315

668 2 333 4 498 7314 5 663 2 039

0,30 0,81 0,69 0,70 0,81 0,62

2 557

1 565

0,61

4 818 4 871 5 118 6 259

2 440 3 292 3 709 4 286

0,51 0,68 0,72 0,68

6 153 5 144 3 429 2 815

2 546 3 245 2 764 2 033 Zdroj: ČSÚ

0,40 0,63 0,81 0,72

Podle BRANŽOVSKÉHO a kol., prosinec 2008 a DROZENA a kol., říjen 1995.

24

Z tabulky vyplývá, že nejvíce kořeninových rostlin se v České republice pěstovalo v roce 1997, kdy je uvedena plocha 7018 hektarů, další plochy větší jak 6000 hektarů byly osazeny kořením v letech 2003 a 2004. Celková rozloha těchto ploch se od roku 2003 stále snižuje. Pokles ploch mezi roky 2005 a 2006 byl značný (o 33,3 %). Mezi roky 2006 a 2007 byl už pokles mírnější (o 21,4 %). Situační a výhledová zpráva, která poměrně pravidelně vydává Ministerstvo zemědělství, uvádí stav vývozu koření z České republiky a dovozu k nám z jiných zemí. Přehled o vývozu je uveden v tabulce 7 a o dovozu v tabulce 8. Tab. 7 Vývoj vývozu koření z ČR (t) Druh 2001 2002 2003 2004 Pepř a paprika 218,5 182,9 316,7 490,2 sušené, drcené, v prášku Vanilka 0,1 0 0 12,4 Skořice drcená 21,3 14,3 23,4 21,9 a nedrcená Hřebíček 4,4 3,8 4,3 4,4 Muškátový ořech a květ, 3,1 1,7 4,6 1,9 amom, kardamom Anýz a badyán 1,4 1,7 1,4 3,2 Koriandr 301,8 128,3 191,5 48,7 Kmín 1 334,2 1 404,8 2 036,7 1 638,6 Fenykl a jalovec 57,0 6,5 17,4 27,1 Zázvor 431,6 549,8 302,2 110,5 Celkem

2005

2006

2007

605,3

724,6

531,8

1,1

0,8

0,3

27,5

55,2

42,0

5,4

4,4

2,9

6,6

6,3

7,0

4,0 40,7 701,5 20,3 116,2

3,0 6,6 133,2 175,6 913,2 1 695,7 8,9 93,2 131,0 92,6

2 373,3 2 293,6 2 989,2 2 358,1 1 526,2 1 980,5 2 647,7 Zdroj: Celní statistika.

Vývoz koření z České republiky kolísá. Pokles byl výrazný v letech 2004 a 2005, a to zejména z důvodu klesajícího vývozu kmínu v letech 2003–2005. Naopak mezi lety 2005 a 2006 vývozu zaznamenal vzestup, který pokračoval i mezi lety 2006 a 2007. V roce 2007 Česká republika vyvezla 2 647,7 tun koření. Nejvýznamnější exportní položkou je kmín (64,0 % z veškerého vývozu v roce 2007), pepř a paprika. Koření z České republiky se vyváží zejména na Slovensko, do Německa, Polska a Nizozemí.

25

Tab. 8 Vývoj dovozu koření do ČR (t) Druh 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Pepř a paprika sušené, drcené, 2 811,6 2 823,5 3 077,9 3 546,4 3 678,0 3 515,9 3 821,2 v prášku Vanilka 1,4 0,5 0,6 0,5 0,5 1,5 4,7 Skořice drcená 245,6 239,0 276,7 227,6 224,7 290,3 233,4 a nedrcená Hřebíček 87,8 136,2 83,1 111,0 109,2 118,9 38,5 Muškátový ořech a květ, 69,8 72,8 50,9 69,0 65,0 66,6 66,8 amom, kardamom Anýz a badyán 20,1 28,9 19,4 31,3 29,5 35,6 47,8 Koriandr 261,4 147,6 131,8 195,2 110,3 200,5 138,6 Kmín 159,0 155,3 134,4 443,3 502,7 395,5 497,1 Fenykl, jalovec 62,8 59,7 70,4 77,2 75,7 75,2 90,5 Zázvor 651,9 603,5 539,6 804,4 1 024,2 1 645,3 1 614,3 Celkem

4 301,9 4 194,3 4 333,9 5 439,9 5 754,8 5 833,2 6 553,0 Pramen: Celní statistika.

Největší nárůst dovozu koření do České republiky byl zaznamenán v roce 2004, a to téměř o 1000 tun více než v roce 2003. I v dalších letech tento nárůst pokračuje, ale již není takto razantní. V roce 2007 bylo do ČR dovezeno 6 553 tun koření. Nejvíce dováženými položkami je paprika (58,3 % z objemu dovozu v roce 2007), zázvor, šafrán, tymián, bobkový list, a kari. Nejvýznamnějšími dovozci jsou Španělsko, Vietnam, Polsko a Rakousko (BRANŽOVSKÝ a kol., prosinec 2008).

3. 10 Majoránka zahradní

3. 10. 1 Historie pěstování a používání Majoránka je původem ze severní Afriky a jihozápadní Asie. Pěstována je kolem Středozemního moře, v Anglii, střední a východní Evropě, jižní Americe, USA a Indii.

26

Hojně ji využívali staří Řekové a Římané, kteří ji přisuzovali léčivé až čarovné účinky. Ve středověku byla považována za symbol mládí a lásky. Římané ji užívali jako afrodiziakum a nosili ji na znamení štěstí. Řekové si z ní splétali svatební věnce a nazývali majoránku „radost z hor“. Než se začal při výrobě piva používat chmel, přidávala se místo něj majoránka. Sloužila také k ochucení vína zvaného „hippocras“. V dnešní době se zejména ve východní Evropě používá jako koření. Na Středním východě se jí říká „za´tar“ a často bývá zaměňována za oregano (LÁNSKÁ,1994; RAGHAVAN, 2007).

3. 10. 2 Botanická charakteristika Majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench) patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Majoránka je trvalka, ale v oblastech s chladnějším podnebím, mezi které je možno řadit i Českou republiku, se častěji pěstuje jako jednoletá (NORMANOVÁ, 2006). Kořen majoránky zahradní je bohatě větvený, lodyha přímá, vystoupavá, často poléhavá, větvená, asi 20–50 cm vysoká. Listy jsou obvejčité až kopisťovité, celokrajné, dlouhé 10–20 mm a 5–10 mm široké. Na obou stranách jsou listy šedoplstnaté bez vyniklých žilek. Spodní listy bývají řapíkaté a ostatní téměř přisedlé. Květy jsou drobné kulovité nebo čtyřhranně zaoblené, téměř zakryté okrouhlými 3–4 mm dlouhými listeny. Jsou složeny v květenství lichopřeslen složeného z 8–12 (případně 24) květů, které rozkvétají postupně. Kalich květů je tvořen pouze jedním celistvým pyskem připomínajícím listen, 2–3 mm dlouhým. Koruna je asi 4 mm dlouhá růžová až bílá. Horní pysk je celistvý a dolní trojlaločnatý. Plodem je hladká světle hnědá tvrdka, 0,7–1 mm dlouhá (SLAVÍK, CHRTEK, 2000).

27

3. 10. 3 Agroekologické požadavky Majoránku je nejvhodnější pěstovat na hlinitopísčitých půdách s dostatkem humusu, živin, vápníku a vody. Optimální pH půdy se pohybuje v neutrálních hodnotách od 6,0 do 8,0. Hraniční hodnoty pH jsou v kyselém prostředí 4,9 a v zásaditém 8,7. Majoránka je náročná na živiny. V době od vzejití po vytvoření bočních výhonků nejvíc odebírá draslíku, v období od vytvoření bočních výhonků po vytvoření květních orgánů poměrně rovnoměrně odebírá dusík, fosfor a draslík. Draslíku odčerpává nejméně v období od vytvoření květních orgánů po dozrání semen. Při podzimní přípravě půdy je vhodné přidávat superfosfát a draselnou sůl a při jarní přípravě síran amonný. Z průmyslových hnojiv se u nás v praxi osvědčilo nejvíc NPK a Ceresit. Majoránka by se neměla pěstovat v první trati. V případě nízkého obsahu humusu je možné do půdy zapracovat dobře uležený kompost. Majoránka je teplomilná rostlina náročnější na světlo. Vyhovují jí slunečné polohy. Dostatek světla vyžaduje nejvíc v období zakládání květů a při dozrávání semen. V oblastech s větším množstvím slunečného svitu je aromatičtější. Patří mezi rostliny se středními nároky na vodu. Je náročná na teplo. Optimální hodnota pro klíčení je 20–22 °C, ale klíčit začíná už při 12–15 °C. Mladé rostliny jsou schopny přežít i mírné mrazíky až do –2 °C, avšak při teplotách kolem 10 °C přestávají růst. Optimální teplota pro růst je 17 °C (HABÁN, 2004).

3. 10. 4 Agrotechnika V našich půdně-klimatických podmínkách lze majoránku pěstovat ze sazenic na malých plochách a v zahrádkách, nebo z přímého výsevu. Nejvhodnější je majoránku pěstovat po okopaninách nebo luskovinách. Při pěstování ze sazenic ji lze pěstovat i jako meziplodinu u obilnin. Lze ji pěstovat maximálně dvakrát po sobě na jenom pozemku. Důležitou podmínkou při pěstování majoránky je kvalitně připravená půda. Nejdůležitější je provést na podzim orbu do hloubky 25–28 cm. Na jaře, jakmile je

28

vhodné počasí, je třeba půdu uvláčet, urovnat pomocí smyku, případně použít kultivační nářadí. Při pěstování z přímé setby se majoránka vysévá secím strojem v polovině března na kvalitně připravený pozemek. V případě sucha je potřeba před setbou aplikovat zásobní závlahu. Seje se do hloubky 5 mm do řádků vzdálených 0,3–0,5 m. Po vysetí se půda ihned válcuje. Množství osiva je 3–8 kg/ha. Předpěstované sazenice se získají tak, že se semena vysejí do studených pařenišť nebo nevytápěných fóliovníků začátkem března. Vysévá se na široko na povrch řádků, které se zasypou písčitou půdou, do hloubky 2–3 mm. Na produkční plochu se sazenice sází do sponu 0,3–0,5 × 0,2–0,4 m. V chráněných prostorech začíná semeno klíčit za 5–6 dní, v polních podmínkách za 1–3 týdny v závislosti na počasí. Ihned po vzejití je vhodné porost plečkovat a po každé zálivce kypřit půdu mezi řádky. Mechanická kultivace významně podporuje celkovou úrodu natě (HABÁN, 2004).

3. 10. 5 Sklizeň a posklizňová úprava natí Majoránka vypěstovaná ze sazenic se sbírá v červenci v plném květu, kdy je její kvalita nejvyšší. Stříhá se ručně ve výšce asi 5 cm nad zemí v dopoledních hodinách po oschnutí rosy. Druhá sklizen probíhá v srpnu až v říjnu. Při pěstování ze semen se sklízí jednorázově na konci září. Sklizeň čerstvé natě se pohybuje v rozmezí od 400–800 kg/ha v našich klimatických podmínkách. Sušení probíhá ve stínu při teplotě do 35 °C. je možno využít sušárny léčivých a kořeninových rostlin. Sesychací poměr je 4:1 (HABÁN, 2004).

3. 10. 6 Obsahové látky Z majoránky se sbírá nať, která je bohatá na silici (0,3–1 %) složenou zejména z monoterpenů. Silice je nažloutlá až tmavě nazelenalá. Obsahuje hlavně cis-sabinen hydrát (8–40 %), γ-terpinen (10 %), α-terpinen (7,6 %), linalyl acetát (2,2 %), terpinen-

29

4-ol (18–48 %), myrcen (1,0 %), linalool (9–39 %), ρ-cymen (3,2 %), karyophylen (2,6 %), a α-terpineol (7,6 %). Dále obsahuje minerální látky vápník, železo, hořčík, fosfor, draslík, sodík a vitamíny A, C a niacin a dále také hořčiny, terpeny, třísloviny a slizy (RAGHAVAN, 2007; RŮŽIČKOVÁ, 2008).

3. 10. 7 Využití majoránky Majoránka má široké využití. Nejenže se užívá jako koření, ale má také široké farmakognostické použití. V kuchyni se nejčastěji používají čerstvé natě a listy nebo se přidává majoránka sušená, nejčastěji drhnutá. Majoránka má osvěžující, kořeněnou, mírně nahořklou chuť s kafrovými podtóny. Má příjemně vonné, bylinkové a delikátně sladké aroma podobné tymiánu a bazalce (RAGHAVAN, 2007). V české kuchyni je majoránka často užívanou bylinkou. Používá se zejména do polévek (gulášová, čočková, bramborová, hrachová, valašská „kyselica“), mletých mas, sekaných, klobás a jiných uzenin, paštik, zabijačkových produktů a nesmí chybět v bramborácích (www.benkor.cz). Přidává se také do omáček, pokrmů z obilovin a luštěnin, u nichž podporuje jejich stravitelnost a zmírňuje nadýmání po jejich konzumaci (LORENCOVÁ, 2007). Majoránka se také hojně užívá v ostatních kuchyních Evropy. V Německu se jí přezdívá „klobásová bylinka“, jelikož se používá spolu s tymiánem a dalším kořením do mnoha druhů klobás. Francouzi majoránku přidávají do směsi koření „bouquet garni“, pro dochucení vepřového, skopového a rybího masa. Je populární i v řecké kuchyni pro dochucení grilovaného jehněčího masa ve spojení s cibulí, česnekem a vínem. Italové ji přidávají k rajčatovým omáčkám, na pizzu, do rybích pokrmů a k zelenině. Ve východní Evropě je přidávána na grilovaná mas a spolu s chilli do gulášů. V severní Africe se používá na jehněčí, skopové, na pečeně, k zelenině a k mořským plodům. V USA se dává do komerčně vyráběných boloňských a sýrových omáček a dresinků vhodným k ochucení drůbežího masa. V zahraničí se využívají i její semínka na ozdobení cukrářských výrobků (RAGHAVAN, 2007).

30

Na Valašsku má velkou tradici používání majoránky do různých pokrmů. Snad nejtypičtější valašskou polévkou je tzv. kyselica, což je kyselá polévka z kvašeného zelí. Ta byla součástí každodenního jídelníčku. Ještě začátkem 19. století se jedla i na snídani. Vařila se několika způsoby. Do základní receptury patří beze sporu kvašené zelí, brambory, mléko nebo smetana, klobásy, česnek, kmín, majoránka, pepř a bobkový list. Majoránka je také důležitou přísadou, která se používá k ochucování pokrmů při valašských zabijačkách. Přidává se do klobás, jelit, jitrnic a tlačenek. Je součástí i tzv. bílé zabijačkové omáčky, která se připraví tak, že se odebere část polévky, ve které se vařila jelita a jitrnice, vlije se do ní zelnice a přidá se česnek, majoránka a bobkový list. Nakonec se připraví tmavá jíška, vmíchá se do omáčky a nechá se projít varem (ŠTIKA, 1980). Majoránka má také široké terapeutické využití. Pije se ve formě nálevu při nachlazení, průjmech, nadýmání a střevní kolice. Uvolňuje křeče hladkého svalstva, proto ji lze použít při menstruačních bolestech ale také při křečích mimického svalstva, dýchacích cest, křečových žilách a dně. Uklidňuje nervovou soustavu, toho se využívá pro zmírnění migrény, stresu, nespavosti a při pocitech slabosti. Kojícím matkám může zvýšit sekreci mléka. Zevně ji lze použít ve formě mastí na léčbu rýmy nebo jako majoránkový olej k potírání čela při bolestech hlavy a končetin při revmatických bolestech, ale i při bolestech v podbřišku. Olej je možné ředit s vodou a inhalovat při kašli a rýmě (BODLÁK, BODLÁKOVÁ, 2005; DUGAS, 2007).

3. 11 Mateřídouška úzkolistá

3. 11. 1 Historie pěstování a použití Mateřídouška pochází z oblasti kolem Středozemního moře. Již staří Římané a Egypťané využívali jejího antiseptického účinku (LÁNSKÁ, 1999). Ve starověku byla mateřídouška opředená mnoha legendami a byly jí přisuzovány zázračné účinky, například měla ženy ochránit proti čertu a zlým mocnostem. Bylina 31

uvařená v mléce měla sílu rušit všechna kouzla. Používala se k vykuřování obydlí při morových epidemiích. Ve středověku byla snítka mateřídoušky symbolem statečnosti a dámy ji připínaly rytířům na hruď (BODLÁK, BODLÁKOVÁ, 2005).

3. 11. 2 Botanická charakteristika Rod Thymus má mnoho druhů (asi 350), mezi nimiž existuje velká variabilita. Tento rod má mnoho nevyřešených taxonomických nesrovnalostí, jež se vyskytují dokonce i mezi jednotlivými druhy. Proto je často není možné odlišit a může dojít k záměně zejména tymiánu s mateřídouškou (SMALL, 2006). Mateřídouška tvoří nízké keříčky s dřevnatými kořeny. Stonky jsou plazivé, větvené, tupě čtyřhranné po celém povrchu chlupaté, avšak nepříliš. Listy jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé, úzce elipčité, podlouhlé úzce kopinaté až úzce obvejčité. Bývají kožovité, na řapíku a v jeho okolí brvité, jinde lysé. Květy tvoří květenství lichoklasů, které jsou krátké kulovité nebo krátce elipsoidní. Plodem jsou kulovité matné, mírně zploštělé tvrdky světle hnědé barvy (SLAVÍK, CHRTEK, 2000).

3. 11. 3 Agroekologické požadavky a agrotechnika Mateřídoušce se dobře daří na lehké, kyselé, písčité až hlinitopísčité půdě s dostatkem vápna. Má ráda teplá, slunná, suchá místa, ve stínu by nepřežila. Volně rostoucí mateřídouška lze spatřit na vřesovištích a neúrodných pastvinách. Na jednom stanovišti ji lze pěstovat maximálně 3–7 let. Půda se musí před setím důkladně upravit, zejména důsledně zbavit plevele (VERMEULEN, 2001; NEUGEBAUEROVÁ, NEČAS, 2009; MCVICAR, 2005). Mateřídoušku lze vysadit přímo ze semen nebo z předpěstované sadby. Sazenice se předpěstují tak, že se semena vysévají v březnu do skleníků nebo poloteplých pařenišť. Po přepíchání a otužení výsadby se sadí přímo na pozemek ve vzdálenosti 0,30–0,45 × 0,25–0,30 m, po 3–5 kusech. Na 1 ha je spotřeba asi 270 000 ks sazenic, což je asi 30 g osiva.

32

Pokud se vysévá přímo, tak se na uválený povrch vysejí semena na začátku května do sponu 0,45–0,30 m. Pak se musí plocha lehce zvláčet a uválet. Semena klíčí za 14–28 dnů. Na 1 ha se v tomto případě vyseje asi 1–3 kg osiva. Mateřídoušku lze rozmnožovat také vegetativně řízkováním jednoletých výhonů. Výhony se zahrnou do směsi rašeliny a perlitu po 3 kusech. Nádoby se zasazenými výhonky se přenášejí do pařeniště, kde po zakořenění rostliny přezimují. Vysazují se na jaře do sponu 0,50 × 0,30 m. Je nutné provádět pravidelně zálivku a plečkování. Pro získání kvalitní výsledné drogy je dobré brzy z jara mladé rostliny hluboce seříznout (NEUGEBAUEROVÁ, NEČAS, 2009).

3. 11. 4 Sklizeň a posklizňová úprava natí Celé nadzemní části se sklízejí nejčastěji na počátku kvetení či v plném květu. Na nati nesmí být žluté listy a podíl dřevnatých částí by měl být co nejmenší, protože drogu znehodnocuje. Nať se sklízí 5 cm nad zemí, nesmí být příliš znečistěná hlínou a prachem. Dává se přednost nakvétajícím, bohatě olistěným rostlinám. Porosty, které mají zdřevnatělou dolní část stonku, se sklízí v takové výšce, aby výsledná droga obsahovala co nejméně těchto částí. Na menších plochách se sklízí ručně srpy, kosami, popřípadě nůžkami a na velkých parcelách žacími stroji nebo pomocí žacích lišt. Sklizeň čerstvé natě se pohybuje okolo 9–15 t/ha. Mateřídouška se suší na sítech přirozeným nebo umělým teplem do 35 °C. Sušení na sítech je vhodné proto, že z rostlin odpadá mnoho prachu již při procesu sušení. Pokud se suší jen na papírech, bývá hlína smetena i do finální sušené drogy, což je samozřejmě nežádoucí. Při sušení se rostliny neobrací, pokud ano, tak jen opatrně, aby listy a květy neopadaly. Usušená droga se musí chránit před vlhkem a teplem, proto je vhodné ji balit do papírových pytlů. Sesychací poměr je sesychací poměr 4–3:1. Výnos se pohybuje 2–3 t/ha (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003; MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004).

33

3. 11. 5 Obsahové látky Mateřídouška se získává hlavně pro velké množství silice, jež se skládá z thymolu (12–61 %) a karvakrolu (0,4–20,6 %), dále obsahuje cineol (0,2–14,2 %), p-cymen (9,1–22,2 %), linalool (2,2–4,8 %), borneol (0,6–7,5 %), α-pinen (0,9–6,6 %) a kafr (0–7,3 %). Další významné obsahové látky jsou třísloviny, vitamín A, niacin a minerály vápník, sodík, hořčík a fosfor (RAGHAVAN, 2007).

3. 11. 6 Využití mateřídoušky Mateřídouška a tymián jsou blízce příbuzné rostliny, protože patří nejen do stejné čeledi (Lamiaceae), ale také do stejného rodu (Thymus). Proto i jejich použití je podobné a zejména

cizojazyčná

literatura

rozdíly

mezi

nimi

často

vůbec

nerozlišuje

(LORENCOVÁ, 2007). Mateřídouška je jednou z nejoblíbenějších bylin českého léčitelství. Podává se ve formě čaje při nadýmání, dyspeptických a nervových potížích. Zevně se používá do koupelí na zlepšení prokrvení (GREŠÍK, 2008) nebo ve formě lihových extraktů jako mazání při revmatických bolestech nebo na ošetření výronů (CZYGAN, 2001). Svými tříslovinami a dezinfekčním účinkem silic přispívá k léčbě průjmu nejrůznějšího původu, včetně infekčních (ZENTRICH, 2001). Silice mateřídoušky má výrazný antibakteriální a antiseptický účinek. Používá se jako expektorans, bronchospazmolytikum a antiflogistikum. Indikuje se při zánětlivých onemocněních dýchacího ústrojí, dutiny ústní a hltanu ve formě záparů, výplachů, kloktadel a inhalací. V terapeutických dávkách není zaznamenán žádný nežádoucí účinek rostlinné drogy, ale izolovaná silice může ve vyšších dávkách působit dráždivě až toxicky. Přípravky s obsahem silice nejsou vhodné pro děti do 2 let (JANOVIČOVÁ, 2008). ŠTIKA (1980) uvádí, že se na Valašsku mateřídouška, v kombinaci s dalšími léčivými rostlinami, používala ve formě odvaru pro těhotné ženy před porodem. Odvar se nalil do nádoby, nad kterou se žena napařovala. To mělo usnadnit porod a zabránit komplikacím.

34

4. MATERIÁL A METODIKA

4. 1 Charakteristika oblasti založení pokusu V roce 2010 byly založeny pokusy na katastrálním území obce Ratiboř, ležící asi 7 km od Vsetína v Hostýnských vrších, které jsou součástí Hostýnsko-vsetínské hornatiny náležící do západních Beskyd. Rostliny byly vysazeny v místním údolí Hološín. Obec Ratiboř leží v tzv. mírně teplé klimatické oblasti MT2, která patří mezi nejchladnější a nejvlhčí typy mírně teplých oblastí. Z geologického hlediska obec Ratiboř leží v tzv. vnější flyšové jednotce západních Karpat. Ta je tvořena usazenými horninami, mezi kterými převažují pískovce, jílovce a slepence. Charakteristickým rysem těchto flyšových hornin je vysoký obsah kalcitu, který slouží jako tmel spojující jednotlivá zrnka do podoby pevné horniny (http://www.ratibor.cz/priroda.htm). Toto území se dá z geomorfologického hlediska charakterizovat jako členité vyšší pahorkatiny. Místní podnebí bývá vlhčí, mírně teplé, roční úhrn srážek mezi 500–900 mm, průměrná roční teplota 4–9 °C. Vyskytují se zde modální kambizemě, které jsou často asociovány s členitým územím hlavních vrchovin. Kambizemě řadíme mezi půdy střední až nižší kvality. Vyvinuly se pod původními listnatými nebo smíšenými lesy (dubohabrové, bučiny, jedlové, smrkové). Vyskytují se v pahorkatinách, vrchovinách a horách. Nejvíce v oblasti od 450 do 800 m nadmořské výšky, většinou na svazích, vrcholech a hřebenech. Kambizemě bývají mělčí až skeletovité, půda je kyselá. Modální kambizem se vyvinula ze zrnitostně těžších půd a lehčích středních substrátů (VOPRAVIL A KOL.., 2009).

4. 2 Průběh teplot a srážek v roce 2010 Průměrné hodnoty teplot a srážek jsou uvedeny na základě měření v meteorologické stanici Maruška, která se nachází v obci Hošťálková, která sousedí s obcí Ratiboře. Pro rok 2010 byly naměřeny hodnoty uvedené v tabulkách 9 a 10.

35

Tab. 9 Průměrné hodnoty teplot (mm) měsíc

teplota (°C)

leden –6,5 únor –2,8 březen 1,5 duben 6,5 květen 9,9 červen 14,9 červenec 18,3 srpen 16,2 září 10,4 říjen 5,2 listopad 4,5 prosinec –5,3 Zdroj: http://maruska.ordoz.com/pocasi_prehledy/pocasi_2010.

Tab. 10 Celkový úhrn srážek (mm) měsíc

srážky (mm)

leden 61,6 únor 45,3 březen 24,9 duben 62,7 květen 252 červen 87,2 červenec 139,7 srpen 148,3 září 87,5 říjen 17,2 listopad 75,4 prosinec 70,9 Zdroj: http://maruska.ordoz.com/pocasi_prehledy/pocasi_2010.

36

Obr. 1 Klimatogram pro rok 2010 Zdroj: http://maruska.ordoz.com/pocasi_prehledy/pocasi_2010

37

Z klimatogramu pro rok 2010 (Obr. 1), který uvádí naměřené hodnoty celkového úhrnu srážek v jednotlivých měsících, je patrné, že květen byl srážkově velmi nadprůměrný. Srážky způsobily rozvodňování řek a často také jejich vylití z koryt a zničení půdy, zemědělských plodin a často i majetku. Z tohoto důvodu nemohly být rostliny vysazeny v květnu, kdy je stanoven jejich agrotechnický termín. Se založením pokus se muselo čekat, až vyschne půda.

4. 3 Způsob založení pokusu

4. 3. 1 Předseťová úprava pozemku V září roku 2009, po sklizni brambor, byla na pozemku provedena orba, která byla ještě na podzim urovnána vláčením a válením. Na jaře roku 2010 byl pozemek pohnojen koňským hnojem, koňský hnůj byl zapraven, za 3 týdny po aplikaci byly na pozemku vysbírány kameny a pozemek byl urovnán vláčením. Vytyčený pozemek byl rozdělen na 4 pokusné díly (Obr. 2) , kde byly znamenákem označeny řádky pro výsadbu majoránky a mateřídoušky.

Obr. 2 Uspořádání pokusu

38

4. 3. 2 Charakteristika sadby Vysázeny byly rostlinné druhy ze skupiny LAKR, majoránka zahradní a mateřídouška obecná. Majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench.) byla pěstována ze sazenic získaných od semenářské firmy SEMO Smržice a.s. Vysazena byla odrůda Marietta. Tato odrůda je dobře obrůstající s rychlým vývojem. Dozrává jednotně, lze dosáhnout dvou sklizní. Rostlina je keříčkového vzrůstu, 20–40 cm vysoká, s pevnou, silně rozvětvenou lodyhou, hustě olistěná, zelenošedé barvy. Je nepoléhavá a velmi citlivá na mráz. První sklizeň je koncem července až začátkem srpna, druhá koncem září. Ze 100 m2 lze sklidit 8–15 kg suchého koření (www.semo.cz). Sazenice mateřídoušky obecné (Thymus serpyllum L.) byly získány z vlastní produkce Ing. Gabriely Růžičkové, PhD.

4. 3. 3 Založení pokusu Majoránka i mateřídouška byly vysazeny 4. června 2010. Majoránka byla sázena po jedné sazeničce. Sazenice mateřídoušky se sadily po svazcích 3–5 lodyh. Oba rostlinné druhy byly sázeny ve sponu 50 × 50 cm a 25 × 50 cm. Rostliny byly vloženy do vyhloubených jamek a zasypány zeminou . Na závěr byla provedena zálivka rostlin. Během pěstování byla provedena okopávka za účelem odstranění plevele, půdního škraloupu a provzdušnění půdy. Z kraje období pěstování bylo velké sucho, a proto byly rostliny zalévány dle potřeby jednou až dvakrát týdně, později nastaly silné deště a ruční zálivka již nebyla nutná. Během celého období pěstování nebyly rostliny chemicky ošetřeny ani nijak přihnojovány.

4. 3. 4 Sklizeň Sklizeň probíhala 23. července. Byla provedena ručně nůžkami. Rostliny v květu byly zastřiženy 5 cm nad zemí.

39

4. 3. 5 Sušení Rostliny byly sušeny volně položené v půdních prostorech ode dne sklizně až do půlky října. Z kraje období sušení byla teplota vzduchu až 35°C, později klesla na teploty kolem 25°C. Sušení bylo za přístupu vzduchu. Po usušení byly drogy zbaveny příměsí a nečistot (kameny, hlína) a zváženy. Usušené natě byly skladovány v papírových sáčcích.

4. 3. 6 Hodnocení drog a získávání silic Obě usušené drogy byly zhodnoceny podle odpovídajících norem. Majoránka byla zhodnocena podle ČSN ISO 10620 Majoránka sušená (Organum majorana L.) – Specifikace a mateřídouška podle článku Serpylli herba v Českém lékopise 2009. Pro srovnání výsledků obsahu silic u naší majoránky byly získány další vzorky sušené drhnuté majoránky zakoupené na farmářském trhu ve Valašských Kloboukách a sušené drhnuté majoránky z produkce soukromého pěstitele pěstované na katastru obce Javůrek.

4. 3. 6. 1 Hodnocení sušené majoránky dle ČSN ISO 10620 V normě ČSN ISO 10620 je uveden popis koření, požadavky, způsob odběru vzorků, metody zkoušení a požadavky na balení a označování koření. Majoránka sušená se získává z kteréhokoliv druhu majoránky zahradní z čeledi Lamiaceae. Lodyhy jsou vzpřímené, rozvětvené, na řezu čtyřhranné, listy jsou vstřícné, protáhle vejčité s tupou špičkou, 2–5mm dlouhé, na obou stranách plstnaté a podle místa původu zelené až šedozelené barvy. Nafialovělé nebo bílé květy uložené v lžícovitých listenech tvoří podlouhlé klasy seskupené na vrcholcích lodyh. Svazky majoránky tvoří celé sušené rostliny bez kořenů, drhnutou majoránku jen sušené listy s květy.

40

Sušené listy musí mít příjemnou aromatickou vůni a chuť a typickou, drsně kořennou, teplou vůni. Výrobek musí být prostý cizích pachů a chutí, zejména zatuchlosti. Sušená majoránka nesmí obsahovat živý hmyz a plísně, musí být prosta mrtvého hmyzu i jeho částí, a nesmí být znečištěna hlodavci. Za příměsi se pro účely normy považuje vše, co není součástí majoránky, všechny ostatní příměsi živočišného, rostlinného nebo minerálního původu. Celkový obsah příměsí nesmí být větší než 1 % (m/m) u drhnuté majoránky a více než 3 % (m/m) u majoránky ve svazcích. U drhnuté majoránky navíc nesmí být vyšší obsah lodyh a jiných částí rostliny (mimo kvetoucí vrcholy), jejichž velikost přesahuje 10 mm délky nebo 1 mm příčného průměru, větší než 1 % (m/m). Sušená majoránka musí odpovídat požadavkům uvedeným v tabulce č. 11, pokud je zkoušena uvedenými metodami. Tab. 11 Požadavky na chemické vlastnosti sušené majoránky Vlastnosti

Požadavky Majoránka Majoránka ve svazcích drhnutá 12 12

Zkušební metoda

Vlhkost % (m/m), nejvýše ISO 939 Celkový popel % (m/m) v sušině, 16 16 ISO 928 nejvýše Popel nerozpustný v kyselině % 4,5 4,5 ISO 930 (m/m) v sušině, nejvýše Silice % (ml/100g) v sušině, 0,3 0,7 ISO 6571 nejméně Zdroj: ČSN ISO 10620 Majoránka sušená (Organum majorana L.) – Specifikace.

4. 3. 6. 2 Hodnocení mateřídouškové nati dle Českého lékopisu 2009 V Českém lékopisu 2009 jsou uvedeny zkouška totožnosti, zkouška na čistotu, ztráta sušením, stanovení celkový popel, popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové a stanovení obsahu u natě majoránky. Zkouška totožnosti se provádí buď přímo zrakem, nebo se droga upráškuje a pozoruje pod mikroskopem v chloralhydrátu, a nebo se provádí tenkovrstvá chromatografie.

41

Při zkoušce na čistotu jsou povoleny příměsi do 3%. Ztráty sušením jsou povoleny do 10,0 %, celkový popel také nejvýše do 10,0 % a popel nerozpustný v chlorovodíkové kyselině do 3,0 %. Na stanovení obsahu silic se použije 50,0 g řezané drogy mateřídouškové natě na 500 ml vody jako destilační tekutiny. Destiluje se rychlostí 2 až 3 ml za minutu po dobu 2 hodin bez přídavku xylenu v dělené trubici.

42

5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE

Dosažené výsledky práce byly zpracovány v programu Statistica 7.0 (StatSoft, Inc. Tulsa, OK, USA) pomocí procedury ANOVA s následným testováním kontrastů LSD testem.

5.1 Vliv šířky řádků na jednotlivé parametry majoránky

5.1.1 Vliv šířky řádků na čerstvou hmotnost majoránky Tab. 12 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro čerstvou hmotnost majoránky (g/m2) Zdroj proměnlivosti Šířka řádků Chyba Celkem

Stupně volnosti 1 4 5

Součet čtverců 195,92 7,09 203,01

Průměrný čtverec 195,92*** 1,77

Tab. 12a Průměrné hodnoty čerstvé hmotnosti majoránky (g/m2) Čerstvá hmotnost 48,76 b 37,33 a

Šířka řádků 1 (25 × 50 cm) 2 (50 × 50 cm)

43

Obr. 3 Graf průměrných hodnot čerstvé hmotnosti majoránky (g/m2)

Z tabulky č.12 vyplývá, že rozdíly byly u čerstvé hmoty v gramech na metr čtvereční velmi vysoce průkazné. Rozdíly byly testovány pomocí LSD testu (tabulka č. 12a), kterým jsme zjistili, že v užších řádcích byla hmotnost o 11,43 g větší než v širokých řádcích. Rozdíly v čerstvé hmotnosti dle šířky řádků jsou zřetelné i z obrázku č. 3.

5.1.2 Vliv šířky řádků na suchou hmotnost majoránky

Tab. 13 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro suchou hmotnost majoránky (g/m2) Zdroj proměnlivosti Šířka řádků Chyba Celkem


44

Součet čtverců 12,79 3,63 16,43

Průměrný čtverec 12,79 * 0,91

Tab. 13a Průměrné hodnoty suché hmotnosti majoránky (g/m2) Šířka řádků

Suchá hmotnost

1 (25 × 50 cm) 2 (50 × 50 cm)

13,59 b 10,67 a

Obr. 4 Graf průměrných hodnot suché hmotnosti majoránky (g/m2)

U suché hmotnosti byly rozdíly v šířce řádků jen průkazné. Rozdíl činil 2,92 g. Z uvedených výsledků vyplývá, že z hlediska výnosu je vhodnější pěstovat majoránku v užších řádcích, avšak z hlediska obdělávání pozemku ponechat vzdálenosti mezi rostlinami takové, aby se mohlo používat kultivační nářadí.

45

5.1.3 Vliv šířky řádků na obsah příměsí u majoránky

Tab. 14 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro příměsi u majoránky (g) Zdroj proměnlivosti Šířka řádků Chyba Celkem



Průměrný čtverec 62,44 ** 1,36

Tab. 14a Průměrné hodnoty příměsí u majoránky (g) Šířka řádků

Příměsi

1 (25 × 50 cm) 2 (50 × 50 cm)

18,47 b 12,02 a

Obr. 5 Graf průměrných hodnoty příměsí u majoránky (g)

46

Statisticky byly vyhodnoceny také rozdíly v obsahu příměsí. Podle Českého lékopisu, eventuelně platné ČSN normy, je jako příměsi označováno vše, co není součástí matečné rostliny, a všechny ostatní příměsi živočišného, rostlinného nebo minerálního původu. Z jednofaktorové analýzy vyplývá, že mezi šířkou řádků byly u příměsí vysoce průkazné rozdíly. Více příměsí bylo v užších řádcích. To je vidět také z obrázku č. 5. Z hlediska uplatnění požadavků na čistou produkci z našich výsledků plyne, že nižší výnos získaný z širších řádků je čistší s menším množstvím příměsí. Norma ČSN ISO 10620 udává maximální obsah příměsí 1 % u majoránky drhnuté a 3 % ve svazcích. Naše majoránka měla velmi vysoký obsah příměsí, což může být způsobeno tím, že rostliny byly velmi slabé a většina z nich poléhala.

5.1.4 Vliv šířky řádků na sesychací poměr majoránky

Tab. 15 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro sesychací poměr u majoránky Zdroj proměnlivosti Šířka řádků Chyba Celkem



Průměrný čtverec 0,2 0,4

Tab. 15a Průměrné hodnoty sesychacího poměru u majoránky Šířka řádků

Sesychací poměr

1 (25 × 50 cm) 2 (50 × 50 cm)

3,60 a 3,50 a

47

Obr. 6 Graf průměrných hodnoty sesychacího poměru u majoránky

Z naměřených hodnot je patrné, že rozdíly v sesychacím poměru u širokých a úzkých řádků nebyly patrné. Šířka řádků neovlivňuje sesychací poměr.

5.2 Vliv šířky řádků na jednotlivé parametry mateřídoušky

5.2.1 Vliv šířky řádků na čerstvou hmotnost mateřídoušky

Tab. 16 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro čerstvou hmotnost mateřídoušky (g/m2) Zdroj proměnlivosti Šířka řádků Chyba Celkem


48



Tab. 16a Průměrné hodnoty čerstvé hmotnosti mateřídoušky (g/m2) Čerstvá hmotnost 56,77 a 57,91 a

Šířka řádků 1 (25 × 50 cm) 2 (50 × 50 cm)

Obr. 7 Graf průměrných hodnot čerstvé hmotnosti mateřídoušky (g/m2)

Zatímco u majoránky byl vztah mezi šířkou řádků a čerstvou hmotností v gramech na metr čtvereční vysoce průkazný, u mateřídoušky se tento vliv nepotvrdil. Tuto skutečnost lze vysvětlit tak, že mateřídouška se jako původně planě rostoucí rostlina rychle adaptuje na dané prostředí a vytváří souvislý porost.

49

5.2.2 Vliv šířky řádků na suchou hmotnost mateřídoušky

Tab. 17 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro suchou hmotnost mateřídoušky (g/m2) Zdroj proměnlivosti Šířka řádků Chyba Celkem




Tab. 17a Průměrné hodnoty suché hmotnosti mateřídoušky (g/m2) Šířka řádků

Suchá hmotnost

1 (25 × 50 cm) 2 (50 × 50 cm)

15,05 a 15,83 a

Obr. 8 Graf průměrných hodnot suché hmotnosti mateřídoušky (g/m2)

50

Stejně jako u čerstvé hmotnosti nebyl ani v tomto případě dokázán vztah mezi šířkou řádku a suchou hmotností v gramech na metr čtvereční.

5.2.3 Vliv šířky řádků na obsah příměsí u mateřídoušky

Tab. 18 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro příměsi u mateřídoušky (g) Zdroj proměnlivosti Šířka řádků Chyba Celkem



Průměrný čtverec 4,65 ** 0,16

Tab. 18a Průměrné hodnoty příměsí u mateřídoušky (g) Šířka řádků

Příměsi v g

1 (25 × 50 cm) 2 (50 × 50 cm)

3,79 b 2,03 a

51

Obr. 9 Graf průměrných hodnot příměsí u mateřídoušky (g)

Jednofaktorová analýza variance ukázala, že vztah mezi šířkou řádků a množstvím příměsí je vysoce průkazný. Rozdíl je patrný také z grafu číslo 8. V užších řádcích bylo množství příměsí větší o 1,76 g. Potvrzuje se tím, že možnost kultivace mateřídoušky, která je pěstována v širších řádcích, poskytuje možnost čistší produkce. Český lékopis 2009 stanovuje nejvyšší povolené množství příměsí na 3 %, což splňuje pouze mateřídouška pěstovaná v širších řádcích.

5.2.4 Vliv šířky řádků na sesychací poměr mateřídoušky

Tab. 19 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro sesychací poměr u mateřídoušky Zdroj proměnlivosti Šířka řádků Chyba Celkem


52



Tab. 19a Průměrné hodnoty sesychacího poměru u mateřídoušky Šířka řádků

Sesychací poměr

1 (25 × 50 cm) 2 (50 × 50 cm)

3,80 a 3,66 a

Obr. 10 Graf průměrných hodnot sesychacího poměru u mateřídoušky

Je logické, že stejně jako hmotnost čerstvé hmoty a hmotnost usušené mateřídoušky, není ovlivněn šířkou řádků ani sesychací poměr.

53

5.3 Obsah silic v jednotlivých vzorcích

5.3.1 Obsah silic v pěstované mateřídoušce a majoránce Tab. 20 Obsah silic u pěstované mateřídoušky a majoránky (%) Mateřídouška

Majoránka

1,3 1,5

0,6 1,2

25 × 50 50 × 50

Destilací mateřídouškové natě byl zjištěn obsah silic 1,3 % v rostlinách z užších řádků a 1,5 % z širších řádků. Český lékopis 2009 uvádí minimální obsah silic u mateřídouškové nati 3 ml na 1 kg, což představuje 3 %. Mateřídouška pěstovaná na našem pozemku na Valašsku má poloviční obsah silic, ta pěstovaná v užších řádcích dokonce ještě nižší. ČSN ISO 106 20 norma stanovuje minimální obsah silic u sušené majoránky ve svazcích 0,3 % a u drhnuté 0,7 %. Vzorek majoránky vypěstovaný na našem pozemku byl destilován i s natí. Majoránka pěstovaná v užších řádcích obsahovala 0,6 % silic, což převyšuje obsah silic udávaný normou 2krát a majoránka pěstovaná v širších řádcích, u níž byl stanoven obsah silic 1,2 %, převyšuje normu dokonce 4krát.

5.3.2 Obsah silic v dalších vzorcích majoránky Tab. 21 Obsah silic jednotlivých vzorcích majoránky (%) Původ

Silice

Trh ve Val. Kloboukách Soukromý pěstitel Javůrek Pěstovaná majoránka

0,2 0,55 0,9

V porovnání obsahu silic u majoránky zakoupené na trhu ve Valašských Kloboukách a u té získané od soukromého pěstitele z oblasti obce Javůrek a průměrného obsahu silic u námi pěstované majoránky měla nejlepší výsledky naše majoránka (0,9 %). Získané výsledky z naší produkce odpovídají obsahu silic 54

stanovenému ČSN ISO 106 20 normou jak pro majoránku ve svazcích, tak pro drhnutou. Naproti tomu majoránka získaná od soukromého pěstitele byla zakoupena jako drhnutá, ale její výsledky normě neodpovídaly. Majoránka zakoupená na trhu ve Valašských Kloboukách svým obsahem silic vůbec nesplňovala požadavky ČSN ISO normy.

55

6 ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo ve vegetačním období 2010 ověřit možnost pěstování tradičního koření pro oblast regionu Valašsko v různě širokých řádcích. V pokuse byly použity majoránka zahradní (Majorana hortensis Moench) a mateřídouška obecná (Thymus serpyllus L.). Vypěstovaná produkce byla posouzena podle Českého lékopisu a podle doporučených ČSN ISO norem. Pokus byl založen na soukromém pozemku v katastru obce Ratiboř, která náleží do bramborářské výrobní oblasti. Průběh počasí roku 2010 je doložen graficky. Z klimatogramu pro rok 2010 vyplývá, že květen byl srážkově nadprůměrný, což ovlivnilo termín výsadby rostlin na pozemek. Pokus byl založen metodou dělených dílců. Ruční sklizeň proběhla u obou druhů 23. července, kdy byly rostliny ve fázi začínajícího kvetení. Majoránka byla hodnocena podle ČSN ISO 10620 a mateřídouška podle monografie Serpylli herba z Českého lékopisu 2009. Ze zjištěných výsledků práce vyplývají tyto závěry: 1. Majoránka •

V užších řádcích bylo dosaženo vyššího výnosu v čerstvé i suché hmotnosti. Rozdíl činil 11,43 g v čerstvé hmotnosti a 2,92 g v suché hmotnosti.

•

V užších řádcích bylo však větší množství příměsí.

•

Sesychací poměr nebyl rozdílný mezi produkcemi v různě širokých řádcích.

2. Mateřídouška •

V užších řádcích bylo dosaženo nižšího výnosu v čerstvé a suché hmotnosti, i když výsledky nejsou statisticky průkazné. Rozdíl byl u čerstvé hmotnosti 1,14 g a u suché hmotnosti 0,78 g.

•

Statisticky průkazné jsou rozdíly v příměsích. V užších řádcích bylo příměsí více. Rozdíl byl 1,76 g.

•

Sesychací poměr u mateřídoušky byl z obou šířek řádků obdobný.

3. Silice •

Obsah silic v majoránce byl vyšší v širších řádcích, rozdíl činil 0,6 %. Získané hodnoty jsou vyšší než je požadavek ČSN ISO 10620, jak pro majoránku ve svazcích, tak pro drhnutou.

•

U mateřídoušky hodnoty obsahu silic byly nižší než je požadavek Českého lékopisu a to v užších řádcích o 1,7 % a v širších o 1,5 %.

56

4. Komerčně získané vzorky majoránky •

Obsah silic u těchto vzorků byl nižší než u námi pěstované majoránky téměř o polovinu. Rozdíl byl 0,525 %. Z toho vyplývá vhodnost domácího pěstování majoránky pro vlastní spotřebu.

Majoránka má na Valašsku hlubokou tradici nejen v pěstování, ale také v užívání. Komerčně získaná majoránka měla nízké hodnoty obsahu silic, které byly dokonce nižší než deklaruje doporučená norma ČSN ISO 10620. Výsledky naší práce potvrdily vhodnost klimatických podmínek pro získání vysokého obsahu silic u majoránky pěstované v této oblasti, zejména pěstované v užších řádcích. Pro mechanizovaný způsob pěstování jsou však vhodnější řádky širší. Proto by bylo dobré zvolit optimální šířku řádků na základě zkušeností dalších pěstitelů v tomto regionu. Pěstování mateřídoušky v regionu Valašsko je méně vhodné než pěstování majoránky. Výnosy z naší produkce nebyly příliš vysoké a ani obsah silic nesplňoval požadavky stanovené článkem Serpylli herba v Českém lékopise. Tato skutečnost může být způsobena tím, že mateřídouška během našeho pokusu nestihla vytvořit souvislý porost. Mateřídoušce se více daří ve volné přírodě, kde se často vyskytuje jako divoce rostoucí bylina. Na Valašsku ji lze nalézt na mnoha lukách a stráních. Pro běžné denní použití mateřídoušky, např. do čajových směsí, je vhodnější si tuto bylinku nasbírat v přírodě.

57

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Benkor s r.o. [online] [cit. 2.12.2008] dostupný z <www.benkor.cz.>.

BODLÁK, J., BODLÁKOVÁ, M., Byliny v léčitelství, v kosmetice a v kuchyni. Olomouc: Poznání, 2005. 295 s. ISBN 80-86606-40-6.

BRANŽOVSKÝ, I. et al. Situační a výhledová zpráva. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Prosinec 2008. vyd. MZe ČR. ISBN 978-80-7084-703-9.

CZYGAN, F. Ch., Herbal drugs and phytopharmaceuticals : a handbook for practice on a scientific basic. 2. vyd. Stuttgart : Boca Raton :Medpharm ; CRC Press, 2001, 566s, ISBN 3-88763-079-3.

Čaje a koření [online] [cit. 18.12.2008] dostupný z <www.ajurv.cz/koreni.html.>.

Český lékopis 2009 (ČL 2009) : Pharmacopoea Bohemica MMIX (Ph.B. MMIX). Evropská část. 2. díl. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 1177 s. ISBN 978-80-2472994-7.

ČSN ISO 10620 Majoránka sušená (Origanum majorana L.). Specifikace. Praha. Český normalizační institut. 1998.

DANČÁK, M. Příroda Ratiboře [online] [cit. 17.12.2010] dostupný z < http://www.ratibor.cz/priroda.htm >.

DROZENA, J. et al. Situační a výhledová zpráva. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Říjen 1995.vyd. MZe ČR v Agrospoji Praha. Bez ISBN.

FELKLOVÁ, M., KOCOURKOVÁ, B. Pěstování léčivých rostlin : (pro farmaceuty). 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2003. 100 s. ISBN 80-7305-458-2.

58

GREŠÍK, V. Léčivé rostliny : jejich vlastnosti, účinky a použití. Čechy a Morava . Část 1. Praha: Eminent, 2008. 168 s. ISBN 978-80-7281-331-5.

DIVIŠOVÁ, E. Postavení léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v rámci rostlinných komodit z pohledu Ministerstva zemědělství. 2009, s. 11. In: Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin : odborný seminář s mezinárodní účastí : Brno 14.12.2009. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009. 156 s. ISBN 978-80-7375-364-1.

DUGAS, D. 500 nejlepších receptů lidové medicíny. Bylinkový receptář od nejstarších časů po současnost. Vyd. Knižní expres s r.o., 2007. 248 s. ISBN 978-80-7347-035-7.

HABÁN, M. Pestovanie a využiti aromatických a kořeninových rastlín (11). Majorán zahradný. Léčivé rostliny, ročník 2004, vydání 5.

HUČÍK, M. Meteorologická stanice Maruška. [online] [cit. 18.2.2011] dostupný z < http://maruska.ordoz.com/pocasi_prehledy/pocasi_2010>.

JANOVIČOVÁ, A. Fytofarmaká při ochorenie dýchacích cest (2). Dúška materina, Dúška tympánová. Léčivé rostliny, ročník 2008, vydání 6.

KŘEMENČÍK, P., KYSILKA, J. 2007. Silice. Toxikon. [online] [cit. 15.3.2011] dostupný z < http.//www.biotox.cz/toxicon/rostliny/silice.php>.

KOCOURKOVÁ, B. Ústní sdělení, 2007.

KRESÁNEK, J. Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. 3. vyd. Martin: Osveta, 1988. 398 s.

LÁNSKÁ, D. Koření pro každé vaření. 1. vyd. Praha: Nakladatelství práce, 1994. 304 s. ISBN 80-900873-8-8.

LÁNSKÁ, D., ZEMINA, M. Zelené koření I. : pěstované druhy. Praha: Lidové noviny, 1999. 163 s. O koření a kořenění. ISBN 80-7106-331-2. 59

LÁNSKÁ, D., ZEMINA, M. Zelené koření II. : plané druhy. Praha: Lidové noviny, 2000. 235 s. O koření a kořenění. ISBN 80-7106-372-X.

LORENCOVÁ, K. Koření známé i neznámé. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 156 s. ISBN 978-80-247-1934-4.

MCVICAR, J. Velká kniha o bylinkách. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 286 s. ISBN 80-242-1218-8.

MIKEŠOVÁ, I., LUTOVSKÁ, M Léčivé rostliny : o sběru a pěstování. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2004. 233 s. ISBN 80-86569-68-3.

NEUGEBAUEROVÁ, J., NEČAS, T. Multimediální učební texty "Léčivé a kořeninové rostliny". Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. vyd. První, 2009. ISBN:978-80-7375-271-2.

NEUGEBAUEROVÁ, J. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 122 s. ISBN 80-7157-997-1.

NORMANOVÁ, J. Bylinky a koření v kuchyni. 1. vyd. Ottovo nakladatelství, Praha, 2006. 336 s. ISBN 80-7360-325-X.

PETER, K. V. Handbook of herbs and spices. Boca Raton: CRC Press, 2004. Woodhead Publishing in food science and technology. ISBN 1-85573-721-3.

RAGHAVAN, S. Handbook of spices, seasonings, and flavorings. 2. vyd. Boca Raton, FL: CRC Press/Taylor & Francis, 2007. 330 s. ISBN 978-0-8493-2842-8.

RIEDL, O., VONDRÁČEK, V. Klinická toxikologie : Toxikologie léků, potravin, jedovatých živočichů a rostlin aj. 4. vyd. Praha: Avicenum, 1971. 679 s.

RŮŽIČKOVÁ, G. Ústní sdělení, 2008.

60

Semo Smržice a.s. [online] [cit. 11.3.2011] dostupný z < www.semo.cz >.

SLAVÍK, B., CHRTEK, J. Květena České republiky : 6 /. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1.

ŠTIKA, J. Lidová strava na Valašsku. 1.vydání. Ostrava: Profil, 1980. 169 s., ISBN neuvedeno.

SMALL, E. Velká kniha koření, bylin a aromatických rostlin. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 2006. 1021 s. Verbena. ISBN 80-7207-462-8.

STUART, M. The Encyclopedia of Herbs and Herbalism. London: Black Cat, 1987. 304 s. ISBN 0748100121.

TOMKO, J. Farmakognózia : Učebnice pre farmaceutické fakulty. 2. vyd. Martin: Osveta, 1999. 422 s. ISBN 80-8063-014-3.

VALÍČEK, P. Koření a jeho léčivé účinky. 1. vyd. Benešov: START, 2005. 135 s. ISBN 80-86231-34-8.

VELÍŠEK, J. Chemie potravin 2. 2. vyd. Tábor: OSSIS, 2002. 303 s. ISBN 80-8665901-1.

VERMEULEN, N. Encyklopedie bylin a koření. 2. vyd. Čestlice: REBO Productions, 2001. 319 s. ISBN 80-7234-169-3.

VOPRAVIL, J. A KOL. Půda a její hodnocení v ČR, díl 1. 1. vyd. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, 2009. ISBN 978-80-87361-02-3.

ZENTRICH, J. A. Speciální metody fytoterapie. 1. vyd. Praha: Eminent, 2001. 148 s. ISBN 80-7281-056-1.

61

8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Klimatogram pro rok 2010 Obr. 2 Uspořádání pokusu Obr. 3 Graf průměrných hodnot čerstvé hmotnosti majoránky (g/m2) Obr. 4 Graf průměrných hodnot suché hmotnosti majoránky (g/m2) Obr. 5 Graf průměrných hodnot příměsí u majoránky (g) Obr. 6 Graf průměrných hodnot sesychacího poměru u majoránky Obr. 7 Graf průměrných hodnot čerstvé hmotnosti mateřídoušky (g/m2) Obr. 8 Graf průměrných hodnot suché hmotnosti mateřídoušky (g/m2) Obr. 9 Graf průměrných hodnot příměsí u mateřídoušky (g) Obr. 10 Graf průměrných hodnot sesychacího poměru u mateřídoušky

62

9 SEZNAM TABULEK Tab. 1 Rozdělení koření podle používaných částí rostlin Tab. 2 Rozdělení koření podle botanického zařazení Tab. 3 Rozdělení drog podle stupně rozdrobnění Tab. 4 Rozdělení drog či silic do terapeutických skupin podle použití Tab. 5 Přehled doporučených norem pro majoránku užívanou jako koření Tab. 6 Vývoj ploch produkce kořeninových a aromatických rostlin Tab. 7 Vývoj vývozu koření z ČR (t) Tab. 8 Vývoj dovozu koření do ČR (t) Tab. 9 Průměrné hodnoty teplot (mm) Tab. 10 Celkový úhrn srážek (mm) Tab. 11 Požadavky na chemické vlastnosti sušené majoránky Tab. 12 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro čerstvou hmotnost majoránky (g/m2) Tab. 12a Průměrné hodnoty čerstvé hmotnosti majoránky (g/m2) Tab. 13 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro suchou hmotnost majoránky (g/m2) Tab. 13a Průměrné hodnoty suché hmotnosti majoránky (g/m2) Tab. 14 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro příměsi u majoránky (g) Tab. 14a Průměrné hodnoty příměsí u majoránky (g) Tab. 15 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro sesychací poměr u majoránky Tab. 15a Průměrné hodnoty sesychacího poměru u majoránky Tab. 16 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro čerstvou hmotnost mateřídoušky (g/m2) Tab. 16a Průměrné hodnoty čerstvé hmotnosti mateřídoušky (g/m2) Tab. 17 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro suchou hmotnost mateřídoušky (g/m2) Tab. 17a Průměrné hodnoty suché hmotnosti mateřídoušky (g/m2) Tab. 18 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro příměsi u mateřídoušky (g) Tab. 18a Průměrné hodnoty příměsí u mateřídoušky (g)

63

Tab. 19 Jednofaktorová analýza variance (faktor šířka řádků) pro sesychací poměr u mateřídoušky Tab. 19a Průměrné hodnoty sesychacího poměru u mateřídoušky Tab. 20 Obsah silic u pěstované mateřídoušky a majoránky (%) Tab. 21 Obsah silic v jednotlivých vzorcích majoránky (%)

64

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Recommend Documents