MASARYKOVA UNIVERZITA. Úroveň znalostí všeobecných sester v oblasti první pomoci ve FN Brno

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Hana Krčmová

Úroveň znalostí všeobecných sester v oblasti první pomoci ve FN Brno Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Dana Soldánová

Brno 2007

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně na základě materiálů uvedených v seznamu literatury a pramenů.

V Brně dne 20. 4. 2007 .................................................. Hana Krčmová

2

Děkuji paní Mgr. Daně Soldánové za cenné rady a odborné vedení mé bakalářské práce. Děkuji sestrám FN Brno za vstřícnost a spolupráci při vyplňování dotazníků.

3

OBSAH

ÚVOD

...........................................................................................................6

1

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY..............................................................8

2

CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU ...................................................9

2.1

Historie první pomoci.......................................................................9

2.1.1

Příčiny rozvoje první pomoci ..............................................................9

2.1.2

Červený kříž .......................................................................................9

2.2

První pomoc a právo ......................................................................11

2.2.1

Právo na poskytnutí pomoci .............................................................11

2.2.2

Zákonná ustanovení v první pomoci.................................................11

2.3

Rozdělení první pomoci .................................................................12

2.3.1

Technická PP ...................................................................................13

2.3.2

Laická PP .........................................................................................13

2.3.3

Odborná zdravotnická PP.................................................................13

2.4

Záchranné složky České republiky ...............................................14

2.4.1

Hasičský záchranný sbor (HZS) .......................................................14

2.4.2

Zdravotnická záchranná služba (ZZS)..............................................14

2.4.3

Policie České republiky (PČR) .........................................................15

2.4.4

Zdravotnická brigáda kynologů (ZBK) ..............................................15

2.4.5

Vodní záchranná služba (VZS).........................................................15

2.4.6

Letecká záchranná služba (LZS)......................................................16

2.5

Definice první pomoci a její zásady ..............................................16

2.5.1

Vývoj oboru urgentní medicíny .........................................................16

2.5.2

Definice, základní pojmy...................................................................17

2.5.3

Hlavní zásady první pomoci .............................................................18

2.5.4

Přivolání odborné pomoci, linky tísňového volání.............................19

2.6

Posloupnost činností při poranění jedné či více osob...............21

2.6.1

Základní postup při nálezu postižené osoby.....................................21

2.6.2

Vyšetření postiženého, posouzení stavu ..........................................22

2.6.3

Hromadné neštěstí ...........................................................................24

4

2.7

Základní podpora života (Basic Life Support, BLS) ....................26

2.7.1

Základní životní funkce.....................................................................26

2.7.2

Evropská rada pro resuscitaci, European Resuscitation Council (ERC)............................................27

2.7.3

Hlavní zásady a doporučení v základní podpoře života dle nových guidelines .......................................................................28

3

METODIKA PRÁCE.........................................................................33

4

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA .............................35

5

DISKUSE .........................................................................................66

6

NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ .............................70

ZÁVĚR .........................................................................................................71 ANOTACE ......................................................................................................73 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ...........................................................74 SEZNAM ZKRATEK.......................................................................................77 SEZNAM OBRÁZKŮ ......................................................................................79 SEZNAM PŘÍLOH ..........................................................................................80

5

ÚVOD

Každý dospělý člověk by měl umět provést základní ošetření osoby postižené náhlou poruchou zdraví, poskytnout takzvanou laickou první pomoc. Nejrůznější studie ukazují, že velké procento postižených umírá právě v období do příjezdu zdravotnické záchranné služby v důsledku neposkytnutí první pomoci. Především

motoristé

by

měli

být

schopni

pomoci

zraněným

při autonehodě, ať už jsou jejími přímými účastníky či svědky. Bohužel výuce první pomoci pro veřejnost není věnováno dostatek času, pouze okrajově se zařazuje do osnov na školách jiných než zdravotnicky zaměřených a během života se ani u osob s oprávněním řídit motorové vozidlo nevyžaduje další vzdělávání. V lepším případě je pomoc prováděna zastaralým způsobem málo efektivními postupy, od kterých se dávno upustilo. V horším případě, a to častěji, není poskytnuta pomoc žádná. Příčinou neposkytnutí pomoci může být strach o vlastní bezpečnost a zdraví, neznalost závažnosti jednotlivých situací a obava ze špatného poskytnutí první pomoci a popřípadě z následné žaloby ze strany postiženého. Ze zkušeností a výzkumů vyplývá, že jakákoli poskytnutá první pomoc je lepší, než pomoc žádná. Není také známo mnoho případů v České republice, kdy by zachráněná osoba podala stížnost na svého zachránce. Z výše

uvedených

důvodů

by

to

měli

být

právě

zdravotníci,

kteří si v krizových situacích umí poradit, povedou laickou veřejnost ke kvalitnějšímu vzdělávání a zájmu o první pomoc a pomohou společnosti zaujmout správný morální postoj. Je samozřejmostí, že většina zdravotníků nepracuje v oborech urgentní medicíny a se situací poskytování první pomoci se setká stejně často jako kterýkoli laik. Ovšem každý zdravotnický pracovník by měl znát nové postupy a doporučení k provádění první pomoci a také by je měl umět aplikovat. Průzkumy ukazují, že zdravotníci mají velmi nedostačující vědomosti o první pomoci. Cílem mé bakalářské práce není kárat za nedostatek znalostí, ale zjistit jejich celkovou úroveň a navrhnout adekvátní řešení.

6

Jako

cílovou

skupinu

jsem

protože do jejichž řad se chci brzy začlenit.

7

si

zvolila

všeobecné

sestry,

1

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

1. cíl: Vyhodnotit a porovnat úroveň znalostí o první pomoci u všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Brno na chirurgických, interních odděleních a v ambulantním sektoru.

1. hypotéza: Předpokládám, že vědomostní otázky nejlépe zodpoví sestry z chirurgických oborů, následované sestrami z oborů interních. Nejméně znalostí o první pomoci očekávám u všeobecných sester pracujících na ambulancích.

2. cíl: Zjistit, zda dosažené vzdělání všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Brno má pozitivní vliv na jejich znalosti o první pomoci.

2. hypotéza: Předpokládám, že sestry s vyšším dosaženým vzděláním, vykážou lepší znalosti o první pomoci než sestry s nižším dosaženým vzděláním.

3. cíl: Dle zjištěných skutečností v oblasti znalostí první pomoci u všeobecných sester Fakultní nemocnice Brno navrhnout další vzdělávání.

8

2

CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU

2.1 Historie první pomoci 2.1.1 Příčiny rozvoje první pomoci

První

pomoc

existovala

nejprve

pouze

jako

vzájemná

pomoc

ve společnosti, komunitě a dlouho neměla svá přesně stanovená pravidla a postupy. Na vznik a rozvoj první pomoci měla velký vliv válečná tažení, kde vznikala nutnost rychle ošetřit raněné v boji. Začaly se rozvíjet nejprve takzvané vojenské lazarety. Přelom znamenala Krymská válka v polovině devatenáctého století, kde figuroval chirurg N. I. Pirogov, který zavedl laickou pomoc jím vyškolených

dobrovolných

sester.

F.

Nightingelová

položila

základ

samotného ošetřování nemocných. Dávala především důraz na čistotu prostředí a uspokojení základních lidských potřeb a tím výrazně snížila úmrtnost vojáků. Své poznatky shrnula do enviromentální teorie ošetřování nemocných, kde se zohledňují faktory prostředí fyzikálního, psychologického a sociálního.

2.1.2 Červený kříž

Další významnou událostí bylo založení Červeného kříže. Vznikl na popud H. Dunanta, švýcarského obchodníka, autora knihy “Vzpomínky na Solferino”. Zde líčí osudy vojáků ve válce. 1 1

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ, Malá ilustrovaná encyklopedie, s. 181, 239.

9

Roku 1863 Dunant založil Mezinárodní výbor Červeného

kříže

(MVČK). Ten svolal do Ženevy diplomatickou konferenci, které se zúčastnilo 12 států Evropy a USA. Nakonec vše vedlo k uzavření Ženevské konvence v srpnu roku 1864 – “O zlepšení osudu zraněných vojáků v poli." Od té doby se několikrát rozšířily stanovy Ženevské konvence, zejména po druhé světové válce (zločiny Německa a Japonska). Za své zasazení o vznik Červeného kříže Dunant obdržel roku 1901 Nobelovu cenu za mír. 2 Znakem Červeného kříže je červený kříž v bílém poli a vznikl přeměnou barev švýcarské vlajky. Základem činnosti této organizace je neutralita a její členové i vybavení jsou nedotknutelní.

V islámských zemích byla založena v roce 1919

sesterská

organizace

Červený

půlměsíc (viz obr. 1).

Obr. 1 – Vlajka Červeného kříže a Červeného půlměsíce

Československý Červený kříž vznikl roku 1919 a předsedkyní se stala A. Masaryková. Podílel se při pomoci obětem obou světových válek, účastnil se charitativních akcí při meziválečné hospodářské krizi a později se zaměřuje také na výchovu občanů. Poskytuje několik variant školení pro různé skupiny obyvatelstva, například pro školní mládež, dobrovolné zdravotníky, dobrovolné sestry, zdravotnické instruktory a také zajišťuje školení uchazečů o řidičský průkaz. 3 Po rozpadu Československa vzniká roku 1993 Český Červený kříž. 4

2

JUKL, M., Žen. konvence a dodatkové protokoly, .

3

POKORNÝ, J., Lékařská první pomoc, s. 18.

4

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ, Malá ilustrovaná encyklopedie, s. 181, 239.

10

2.2 První pomoc a právo 2.2.1 Právo na poskytnutí pomoci

Každý má právo na poskytnutí odborné první pomoci (dále PP), kterou zajišťuje zdravotnická záchranná služba (dále ZZS). PP se poskytuje občanům České republiky (dále ČR) bezplatně, jsou-li řádně pojištěni. Zákon č. 20/1966 Sb., Národního shromáždění o péči o zdraví lidu, přesně stanovuje pravidla pro úhradu a podmínky poskytovaní zdravotní péče. Zdravotní péče se poskytuje bez přímé úhrady na základě zdravotního pojištění, z prostředků státního rozpočtu České republiky a z dalších prostředků charitativních, církevních. Může být poskytnuta také za plnou či částečnou úhradu jedincem, a to ve zvláštních případech (nadstandardní péče, vyšetření a pomůcky). 5 Každý člověk je povinen poskytnout PP člověku v nesnázích, při poškození jeho zdraví, s výjimkou situací kdy se sám zachránce cítí být ohrožen na životě (např.vyproštění postiženého z hořícího vozidla). Má jednak morální povinnost a je to zakotveno i v zákoně ČR.

2.2.2 Zákonná ustanovení v první pomoci

Trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění, o neposkytnutí pomoci říká: “Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy

zdraví,

neposkytne

potřebnou

pomoc,

ač

tak

může

učinit

bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.” V následujícím odstavci pro zdravotníky: “Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou

5

Zákon č. 20/1966 Sb., Národní shromáždění o péči o zdraví lidu, v platném znění.

11

pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.” Další paragraf tohoto trestního zákona hovoří o neposkytnutí PP řidičem, který byl sám účastníkem nehody: “Řidič dopravního prostředku, který

po

dopravní

nehodě,

na

níž

měl

účast,

neposkytne

osobě,

která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.” 6 Pracovněprávní vztahy upravuje Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce (dříve Zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce), v platném znění, kde se pojednává o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP). Dostatečné školení o prevenci rizik je povinen zajistit každý zaměstnavatel dle druhu práce a pracovních podmínek. 7 V dopravě je problematika poskytování první pomoci řešena Zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, který stanovuje povinnosti účastníků nehody. 8

2.3 Rozdělení první pomoci Přednemocniční neodkladná péče, jak je možné první pomoc též nazývat, je základní složkou léčení náhlých akutních stavů. Je poskytována laiky, kteří se nachází na místě nehody jako první, a odbornými týmy záchranářů. Je prováděna bez speciálních pomůcek nebo s omezeným vybavením. Na přednemocniční péči navazuje nemocniční resuscitační péče, kdy je po určitou dobu nutné podporovat nebo nahrazovat životní funkce a péče intenzivní. Zde již pracují profesionálové a mají k dispozici veškeré speciální vybavení a techniku.

6

Trestní zákon č. 140/1961 Sb., Neposkytnutí pomoci, v platném znění.

7

Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, v platném znění.

8

Zákon č. 361/2000 Sb., Provoz na pozemních komunikacích.

12

2.3.1 Technická PP

Zabývá se odstraňováním příčin úrazu, vytváří lepší podmínky pro ošetření raněných zdravotnickým týmem, zajišťuje, aby nedošlo k dalším poraněním postižených osob i jejich zachránců. Má k dispozici technické vybavení, jako jsou speciální vyprošťovací pomůcky, hydraulika a podobně. Technickou PP poskytuje zejména Hasičský záchranný sbor, Horská záchranná služba a Vodní záchranná služba.

2.3.2 Laická PP

Je soubor základních opatření, která jsou prováděna v provizorních podmínkách a bez speciálního vybavení. První pomoc poskytují laické osoby. Jejich povinností je také zavolat odbornou pomoc a vyčkat s postiženým do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Do té doby se snaží zajistit postiženému co nejlepší ošetření, případně jej transportovat k místu přístupnému záchrannými složkami.

2.3.3 Odborná zdravotnická PP

Úkolem je odborně ošetřit postiženého na místě nehody a udržet jej v co nejlepším zdravotním stavu po dobu transportu. Zdravotníci vykonávají neodkladná opatření, která vedou k odvrácení bezprostředního ohrožení na životě nebo vzniku závažných komplikací. Pracují s pomocí speciálních pomůcek a přístrojů a zajišťují transport do nemocničního zařízení ke konečnému ošetření. Je poskytována vyškolenými zdravotníky Zdravotnické záchranné služby. 9

9

ILIEVOVÁ, L., aj., Prvá pomoc, s. 8 – 9.

13

2.4 Záchranné složky České republiky Zdravotnický záchranný systém má jednotlivé složky, které mají přidělené funkce a úkoly, aby záchranná akce byla co nejrychlejší a nejodbornější. Všechny řídí velitel zásahu, kterým je nejzkušenější zástupce Hasičského záchranného sboru. Má k dispozici štáb, složený z příslušníků všech jednotlivých složek účastnících se zásahu.

2.4.1 Hasičský záchranný sbor (HZS)

Prozkoumává místo nehody, zajišťuje jej tak, aby bylo bezpečné pro zdravotníky i okolí, spolu s policií uzavírá místo nehody. Zneškodňuje nebezpečné zdroje (plyn, elektrický proud). Poskytuje technickou PP, vyprošťuje postižené z vozidel a jiných prostor, pomocí technického vybavení pracuje ve výškách. Hasí vzniklý oheň a předchází vzniku dalšího. Spolupracuje s dalšími členy záchranného týmu, pomáhá zdravotníkům s ošetřením postižených.

2.4.2 Zdravotnická záchranná služba (ZZS)

Poskytuje odbornou přednemocniční zdravotnickou PP, s povinností být do patnácti minut na místě nehody. Organizuje likvidaci hromadných neštěstí, za což zodpovídá ředitel územního nebo okresního střediska ZZS. Pracovníci postupují podle předem vypracovaných plánů. Lékař, který je na místě nehody první, třídí raněné, zajišťuje jejich organizovaný odsun a může k nim přivolat další odborné týmy. 10

10

BERÁNKOVÁ, M., První pomoc pro střední zdravotnické školy, s. 14 – 15.

14

2.4.3 Policie České republiky (PČR)

Uzavírá

a

střeží

prostor

nehody,

zajišťuje

technickou

pomoc

ve spolupráci s HZS. Koriguje automobilovou dopravu, vytyčuje příjezdové a odsunové cesty, hlídá pohyb osob a zajišťuje, aby mohly záchranné akce probíhat v klidu. Identifikuje raněné či mrtvé a zabezpečuje jejich majetek. Policii voláme k dopravní nehodě, pokud nalezneme mrtvou osobu, k otevření bytu a při jakémkoli ohrožení sebe či jiných.

2.4.4 Zdravotnická brigáda kynologů (ZBK)

Psovodi a psi spolupracují se záchrannými složkami na vyhledávání zavalených osob na místě neštěstí a účastní se pátrání po osobách pohřešovaných. Uplatňuje se zejména při větších nehodách a přírodních katastrofách jako jsou záplavy, zemětřesení, hurikány a podobně.

2.4.5 Vodní záchranná služba (VZS)

Spolupracuje se záchranným týmem na vyhledávání osob utonulých, tonoucích a podílí se na jejich záchraně a odsunu. Zajišťuje preventivní činnost hlídáním vodních toků, koupališť, velkých přírodních vodních ploch a pláží. 11

11


15

2.4.6 Letecká záchranná služba (LZS)

Zajišťuje transport postižených osob z míst nepřístupných či velmi vzdálených, kam by se běžnou cestou ZZS dostala pozdě či by nedorazila vůbec. Angažuje se při záchraně osob ve stavu ohrožující život a vyžadující co nejrychlejší transport. LZS je rozdělena do jednotlivých týmů s názvem Kryštof jedna až osmnáct. Pro přistání vrtulníku je důležité zvolit správnou přistávací plochu a dodržovat určité zásady. Je nutné zajistit dostatečně velký, rovný prostor, například pole, širokou silnici (nezbytností je zastavit provoz). Místo pro přistání označíme bílou barvou (například kus textilie) a v noci světlem, nejlépe přerušovaným, oranžové barvy. Místo by mělo být bez stožárů elektrického vedení a otevřeného ohně. Po příletu vrtulníku se hned nepřibližujeme, neboť by nás mohly zranit rotující listy vrtule a nezvedáme ruce nad hlavu. 12

2.5 Definice první pomoci a její zásady 2.5.1 Vývoj oboru urgentní medicíny

V posledních asi padesáti letech došlo k velkému rozvoji v oblasti první pomoci, což si záhy vyžádalo i vznik samostatného lékařského oboru urgentní medicína. Zejména metoda neodkladné resuscitace, zastavení masivního krvácení a systém protišokových opatření mnohokrát zvyšuje šanci na přežití u stavů bezprostředního ohrožení života.

13

Proto je důležité, aby byla první

pomoc provedena ještě před příjezdem odborného týmu zdravotnické záchranné služby. Ne každý zdravotnický pracovník je schopen správně zajistit nutná opatření k záchraně života. Z těchto důvodů roku 2001 byla na doporučení

12


13

POKORNÝ, J., Lékařská první pomoc, s. 15 – 18.

16

Rady pro vzdělávání doplněna příprava lékařů na specializační atestaci prvního stupně v každém základním oboru o povinný kurs „Lékařská první pomoc“, který je ukončen ověřením znalostí a praktických dovedností. Kurzy pro lékaře, ale i další odborné pracovníky ve zdravotnictví, organizuje Katedra urgentní medicíny a medicíny katastrof. Roku 2002 byly vypracovány standardy pro výuku první pomoci, které jsou v souladu s doporučeními Evropské rady pro resuscitaci. Byly vydány Českým červeným křížem a platnost potvrdilo svým podpisem pět ministrů. 14

2.5.2 Definice, základní pojmy

Definice první pomoci jsou různé, jedna z mnoha může znít třeba takto: „První

pomoc

je

soubor

jednoduchých

a

účelných

opatření,

které při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení.“15

Základní pojmy:

Základní životní funkce jsou vědomí, dýchání a krevní oběh.

Kritický stav je situace, kdy hrozí selhání základních životních funkcí a může vyústit ve stav bezprostředního ohrožení života.

Bezprostřední ohrožení života je stav, při kterém selhávají základní životní funkce a bez pomoci postižený umírá.

Úraz je událost, která působí náhle, v určitém časovém úseku.

Poraněním rozumíme tělesné poškození následkem úrazu. Působí zde účinky mechanické (rány, pohmoždění, zlomeniny), termické (popáleniny, omrzliny), chemické (poleptání louhem, kyselinou, otravy) a elektrické.

Polytrauma je poškození alespoň dvou tělesných systémů. 16

14

POKORNÝ, J., Lékařská první pomoc, s. 15 – 18.

15

BYDŽOVSKÝ, J., První pomoc, s. 9.

16


17

Katastrofa

je

závažné

porušení

rovnováhy

mezi

člověkem

a prostředím, je nepředvídatelná, postihuje velké množství lidí, působí rozsáhlé materiální škody. Zasažená skupina lidí bývá neschopná samostatně zvládnout situaci a proto je často třeba i mezinárodní pomoci. Katastrofy mohou být přírodní, jako zemětřesení, záplavy, sopečná činnost a katastrofy vyvolané člověkem, jako je únik jedovatých látek do životního prostředí, výbuchy, požáry, velké dopravní nehody, teroristické útoky a podobně. 17

Náhlá smrt nastává za krátkou dobu po začátku působení vyvolávající příčiny a vzniká z plného zdraví. Světová zdravotnická organizace udává dobu kratší šesti hodin od příhody k úmrtí. Zde je velice důležitá rychlá diagnostika problému a pomoc. 18

Základní příčiny náhlé smrti: 1) masivní krvácení, 2) akutní dušení, 3) náhlá zástava krevního oběhu. 19

2.5.3 Hlavní zásady první pomoci

Hlavní zásadou pro poskytování PP je postupovat podle svých vědomostí, dovedností a zkušeností, tak abychom: 1) zachránili život, 2) zabránili zhoršování stavu postiženého, urychlili jeho zotavení, 3) zabezpečili co nejlepší prostředí a podmínky pro zlepšování stavu postiženého, 4) zajistili bezpečnost jednak postiženému, ale i sobě a okolí. 20

17


18

SCHEINAROVÁ, A., První pomoc, s. 8.

19


20

BERÁNKOVÁ, M., První pomoc pro střední zdravotnické školy, s. 13.

18

Dále platí obecné zásady chování. Vždy se představíme, postiženému vykáme a snažíme se být zdvořilí. Vystupujeme klidně, ale přesto rozhodně, vše si promyslíme, abychom jednali správně. Snažíme se v postiženém vzbudit důvěru a uklidnit jej. Pracujeme v rámci svých možností, vědomostí a dovedností a nesnažíme se za každou cenu provádět složité úkony pokud si nejsme jisti. Často tím postižené osobě spíše uškodíme a zbytečně ohrozíme její stav. Podáváme raněnému průběžně dostatek informací, nesnažíme se nic

zlehčovat. V závažných situacích však uvažíme, které sdělení je

opravdu

nutné

podat,

abychom

zbytečně

postiženého

nerozrušili

a nestresovali a nezhoršili jeho stav. Vyvarujeme se unáhleným předpovědím o prognóze a nemělo by na nás být vidět zděšení či bezradnost. Snažíme se zabránit přístupu přihlížejícím lidem, zvláště těm se sklonem k hysterii. Postiženého ošetřujeme vždy v sedě nebo v leže, abychom na něj dobře viděli a měli přístup k poraněné části těla. Předcházíme tím také případnému pádu. 21

2.5.4 Přivolání odborné pomoci, linky tísňového volání

Součástí základního ošetření je přivolání odborné pomoci. Linky tísňového volání jsou bezplatné, lze tedy telefonovat z kteréhokoli telefonu či telefonní budky. V mobilním telefonu nemusí být ani SIM karta. Čísla jsou krátká a snadno zapamatovatelná. Jednotlivé záchranné složky navzájem úzce spolupracují, takže pokud se dovoláme na jednu z nich, dispečer vyhodnotí situaci a informuje složky další. Jako centrální dispečink působí v celé Evropské unii linka 112. 22

21


22

BYDŽOVSKÝ, J., První pomoc, s. 9.

19

Linky tísňového volání (viz obr. 2): 150 Hasičský záchranný sbor 155 Zdravotnická záchranná služba 158 Policie České republiky 156 Městská policie 112 Integrovaný záchranný systém

Struktura rozhovoru pro přivolání odborné pomoci:

Představíme se, uvedeme jméno a telefon jako zpětný kontakt na nás, pokud by odborný tým záchranářů potřeboval další informace.

Popíšeme co možná nejpřesněji, kde se postižený nachází, případně vyšleme pomocníka, který bude pomoc vyhlížet a přivede záchranáře na místo nehody.

Sdělíme počet postižených, jaká mají poranění, nakolik jsou závažná či jaké příznaky pozorujeme.

Uvedeme co možná nejpřesněji úkony, které jsme u postižených provedli a zda jsou zranění stabilizováni.

Nakonec doplníme informace, například nedostupný terén, vyznačení místa pro přistání vrtulníku, přetrvávající nebezpečí a podobně.

Vždy vyčkáme na případné dotazy dispečera a nikdy nezavěšujeme jako první !! 23

Obr. 2 – Linky tísňového volání

23


20

2.6 Posloupnost činností při poranění jedné či více osob 2.6.1 Základní postup při nálezu postižené osoby

Při příchodu na místo nehody a nálezu postiženého se nejprve ujistíme, že nám či oběti nehrozí žádné další nebezpečí. Zjistíme celkový stav postiženého a stav jeho základních životních funkcí, oslovíme ho a jemně s ním zatřeseme. Jestliže reaguje, s postiženým nehýbeme, vyšetříme jej a provedeme základní ošetření, například zastavení krvácení, znehybnění zlomeniny, zabránění dalšímu poškození. Pokud je postižený stabilizovaný, voláme odbornou pomoc. Pokud nereaguje, snažíme se volat o pomoc, otočíme postiženého na záda a zprůchodníme dýchací cesty záklonem hlavy a zvednutím brady. Zjistíme zda dýchá, a to tak, že sledujeme pohyby hrudníku, přiblížíme svou tvář k ústům oběti, zda-li ucítíme dech nebo dýchání můžeme slyšet. Pokud postižený dýchá, uložíme jej do zotavovací polohy a zavoláme odbornou pomoc. Do příjezdu ZZS pravidelně kontrolujeme základní životní funkce. Jestliže ani po zprůchodnění dýchacích cest postižený nedýchá nebo si nejsme jisti (může mít pouze „lapavé dechy“, které nepovažujeme za efektivní dýchání), pošleme někoho pro pomoc nebo ji zavoláme sami. Poté zahájíme resuscitaci třiceti stlačeními hrudníku, následují dva umělé vdechy. Pokračujeme, dokud oběť nezačne spontánně dýchat, nepřijede záchranný tým a postiženého si nepřevezme nebo dokud nejsme zcela vyčerpáni. U dětí a tonoucích provádíme nejprve pět úvodních vdechů, a poté pokračujeme po dobu jedné minuty v resuscitaci, než přivoláme odbornou pomoc. Nachází-li se na místě nehody více zachránců, jeden vždy ihned volá ZZS a ostatní pečují o postižené. 24

24

EV. RADA PRO RESUSCITACI, Kap. vyd. doporučených postupů v resuscitaci, s. 12 – 26.

21

2.6.2 Vyšetření postiženého, posouzení stavu

Důkladné vyšetření postiženého je velice důležité. Musí být rychlé, účelné a rozhodné, ale pečlivé, abychom nepřehlédli varovné známky závažného poranění. Prioritou je rychlé poskytnutí neodkladné péče (postup popsán

v předchozí

kapitole).

Je

nutné

rozpoznat

včas

ohrožení

nebo selhávání základních životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh), posoudit dobu trvání poruchy a případné nebezpečí z prodlení. Při vyšetřování postiženého při vědomí, máme většinou více času, proto se snažíme dbát i na psychologickou složku pomoci, jako je uklidnění postiženého, podání dostatku informací, vyslechnutí jeho potíží a podobně.

Prvotně se při prohlídce postiženého zaměřujeme na:

Vědomí – může být narušeno kvantitativně (somnolence, sopor, kóma) či kvalitativně (delirium, obnubilace). Postižený je někdy po úraze zmatený a dezorientovaný, často neklidný a je třeba jej uklidnit a předejít dalšímu poškození.

Dýchání – hodnotíme jeho frekvenci (tachypnoe, bradypnoe), pravidelnost (apnoické pauzy), charakter (povrchní, hluboké – například Kussmaulovo, lapavé, namáhavé).

Krevní oběh – kontrolu pulzu provádíme na arteria carotis popřípadě na periferii. Zbytečně se však nezdržujeme jeho zdlouhavým hledáním.

Krvácení – zjišťujeme pohledem velké krvácení z povrchových tepen. 25

Pokud jsme nezjistili žádné závažné poruchy základních životních funkcí postupujeme dále ve vyšetření, kdy získáme podrobnou anamnézu a pečlivě vyšetříme postiženého od hlavy k patě. Zachránce zahájí rozhovor tím, že se představí, nabídne svoji pomoc a snaží se zjistit, jaké má postižený potíže. Zaměřuje se na bolest, její lokalizaci, charakter, intenzitu, kdy začala, případně za jakých okolností. 26

25

ILIEVOVÁ, L., aj., Prvá pomoc, s. 12 - 14.

26

BERÁNKOVÁ, M., První pomoc pro střední zdravotnické školy, s. 37 - 41.

22

Zeptáme se postiženého na ztrátu paměti, únavu a slabost, pocit horka či chladu, závratě, velkou žízeň nebo hlad. Zjistíme zda se léčí na nějaké závažné onemocnění (například diabetes mellitus, anginu pectoris, astma bronchiale) a pokud ano, jestli podobnou situaci již zažil. Zachránce pátrá, jaké postižený užívá léky, kdy a co naposledy jedl, jestli se léčí pro alergie a podobně. Při rozhovoru si všímáme jak postižený komunikuje, jaký je jeho postoj k dané situaci, jeho chování a orientace místem, časem, prostorem a vlastní osobou. Některé informace je vhodné si zaznamenat, pokud lze, a poté je předat záchranným složkám. Po prvotním vyšetření následuje aktivní vyhledávání poranění na celém těle. V průběhu vyšetřování na postiženého mluvíme a informujeme jej, co právě děláme. Sledujeme jeho reakce na naše počínání. Používáme pohled, poslech, pohmat a čich. 27

Postupně vyšetřujeme:

Hlavu a krk – posuzujeme celkový vzhled obličeje (bolestivé grimasy, barvu kůže, přítomnost potu, vpadlé nebo naopak vystouplé oči), vyšetříme vlasatou část hlavy (krvácení, poranění lebky, deformity) a sledujeme, zda z úst, nosu či uší nevytéká krev či mozkomíšní mok.

Oči – vyšetříme zorničky (myóza, mydriáza, anizokorie), hledáme krvácení a podlitiny, případně cizí tělesa.

Kůži – sledujeme barvu (červená, cyanotická, bledá), teplotu (horká, studená), množství potu a celkový stav kožního krytu.

Hrudník – hledáme rány či cizí tělesa, sledujeme pohyby hrudníku při dýchání, zjišťujeme bolest na prsou, dušnost, kašel, vtahování jugulární jamky, deformity, slyšitelné dechové fenomény.

Břicho – všímáme si ran, cizích těles, napnutí břišní stěny, bolestivosti, ptáme se na nevolnost, zvracení či křeče v břišní oblasti.

Končetiny – hledáme deformity, rány, hematomy, otoky, kontrolujeme pohyblivost, citlivost, zjisťujeme pocity brnění, mravenčení, bolestivosti. 28

27

BERÁNKOVÁ, M., První pomoc pro střední zdravotnické školy, s. 37 - 41.

28


23

Záda a páteř – při podezření na úraz páteře se snažíme s postiženým pokud možno nehýbat, požádáme ho, aby nám stiskl ruku a zahýbal dolními končetinami.

2.6.3 Hromadné neštěstí

Hromadným neštěstím rozumíme událost provázenou velkým počtem raněných a velkými materiálními škodami, jako například havárie letadla, vlaku, těžké dopravní nehody, přírodní katastrofy, kam patří zemětřesení, výbuch sopky a tak dále. Míru závažnosti těchto situací ukazuje tab. 1. 29

Tab. 1 – Kategorie hromadných neštěstí Nehoda

2 – 5 osob

Hromadné neštěstí

do 10 osob

minimálně jeden je v kritickém stavu.

- omezené Hromadné neštěstí

Postiženo méně než deset osob, z toho

do 50 osob

Postiženo

než

deset

osob,

ale nepřekračuje počet padesát osob.

-rozsáhlé

Postiženo Katastrofa

více

nad 50 osob

více

než

padesát

osob,

bez ohledu na počet mrtvých, těžce či lehce raněných.

V těchto situacích velí všem záchranným složkám operační středisko územní ZZS dle připravených plánů. Na místo jako první přijíždí pověřený lékař, vyšetřuje a třídí raněné a přiřazuje jim barevné visačky podle závažnosti poranění a naléhavosti ošetření. Lékař, který provádí tuto činnost má velkou zodpovědnost, pokud špatně ohodnotí zdravotní stav raněného, může dojít ke zbytečným úmrtím.

29


24

Způsob rozdělování raněných se jmenuje START = snadné třídění a rychlá terapie a obsahuje čtyři kategorie:

I. kategorie – raněný s těžkou poruchou dýchání, poranění orgánů hrudníku, masivní krvácení a těžký šokový stav. U takto postižených je prioritou zajištění základních životních funkcí.

II.a kategorie – hrozí nebezpečí z prodlení, proto je nutné zajistit co nejrychlejší transport. Zařazujeme sem postižené s poraněním vnitřních orgánů dutiny hrudní a břišní, mozkolebeční trauma, masivní krvácení z velkých tepen, popáleniny tváře, dýchacích cest a plic, těžké poranění očí, obou horních končetin a poranění urogenitálního traktu.

II.b kategorie – zranění vyžadující chirurgické řešení, nehrozí nebezpečí z prodlení. Zařazujeme sem například commocio cerebri, zavřené fraktury a luxace kloubů.

III. kategorie – lehce ranění, kteří jsou schopni i pomáhat při likvidaci katastrofy, jsou mobilní a ošetření se děje spíše mimo území katastrofy. Je třeba zajistit organizovaný odsun do nemocnice ke konečnému ošetření.

IV. kategorie – ranění, kteří vzhledem k situaci nemají velkou šanci na přežití. Pouze je kontrolujeme, tišíme bolest a snažíme se poskytnout jim možnost důstojného umírání. Patří sem těžká poranění mozku, rozsáhlé popáleniny a polytraumata. 30

Dle uvedených kategorií obdrží postižený barevnou visačku (viz příl. 4, s. 90): 1) červená – hrozí selhání životních funkcí (masivní krvácení, resuscitovaný, porucha dýchání, nitrolební poranění, pneumothorax), 2) žlutá – možnost rozvinutí šoku (větší poranění kostí a kloubů, poranění břicha, hlavy a obličeje, amputace), 3) zelená – ostatní ranění, není ohrožen život, 4) černá – postižený má malou šanci na přežití (zajistíme dostatečnou analgézii). 31

30


31


25

Ranění jsou podle speciálně vypracovaných plánů transportováni do okolních nemocnic. Každé nemocniční zařízení je povinno mít stále připravený určitý stanovený počet lůžek pro případ hromadného neštěstí. Území havárie, kde pracují záchranné složky by mělo být dostatečně organizované a přehledné, tak aby všechny přítomné zdroje (lidské i materiální) byly maximálně využity. Důležité je zajistit rychlý a bezpečný odsun všech raněných, bezpečí pro všechny osoby a důsledně předcházet dalším úrazům. Tyto situace jsou velkou zátěží pro celou společnost a následky jsou často patrné ještě mnoho let.

2.7 Základní podpora života (Basic Life Support, BLS) Podle nových doporučení dělíme neodkladnou resuscitaci na:

Základní podporu života = Basic Life Support, BLS – kardiopulmonální resuscitace (KPR) poskytovaná bez jakýchkoli pomůcek s výjimkou ochranných, nejčastěji resuscitační rouška.

Rozšířenou podporu života = Advanced Life Support, ALS – je prováděna kvalifikovanými zdravotníky, kteří mají k dispozici speciální vybavení a léčiva.

Dětskou podporu života = European Paediatric Life Support, EPLS. 32

2.7.1 Základní životní funkce

Základní životní funkce jsou: vědomí, dýchání, krevní oběh. Při selhání jedné z výše uvedených, dojde dříve či později k poruchám a zástavě funkcí dalších.

32

POKORNÝ, J., jr., Neodkladná resuscitace v první linii, čas. Florence, s. 3 – 5.

26

Zásoby kyslíku v mozkové tkáni stačí pouze na deset sekund. Pokud nedojde do té doby k obnově jeho přísunu, postižený upadá do bezvědomí. Po 60 – 90 sekundách dochází k mydriáze, což je již známka středního poškození mozku. Po pěti minutách, kdy je mozek bez kyslíku, nastává mozková smrt. Základem resuscitace je tedy co nejrychleji obnovit přísun živin, aby nedošlo k nezvratnému poškození mozkových buněk, které jsou nejcitlivější na přerušení dodávky kyslíku. Podle statistiky okamžitá KPR zvýší naději na přežití dvakrát až třikrát!

2.7.2 Evropská rada pro resuscitaci, European Resuscitation Council (ERC)

Na základě nových průzkumů byly doporučení k provádění resuscitace dětí a dospělých změněny a vydány Evropskou radou pro resuscitaci, European Resuscitation Council, v prosinci roku 2005. Na činnost ERC navazuje v České republice Česká rada pro resuscitaci, The Czech resuscitation Council. Její činnost spočívá zejména v propagaci nových účinných postupů neodkladné resuscitace mezi zdravotníky první linie, řízení vzdělávacích aktivit u zdravotníků i veřejnosti. Při výuce a vzdělávání spolupracuje s dalšími institucemi. Nová pravidla (guidelines) se zaměřují především na postupy vedoucí k včasnému a správnému rozpoznání poruch základních životních funkcí, okamžitému vyrozumnění záchránných složek, zprůchodnění dýchacích cest a správnému umělému dýchání (nejčastější mechanismus vyvolávající srdeční zástavu a zástavu dýchání je dušení, a to nejvíce u dětí). Dále se zaměřují na provádění zevní srdeční masáže, používání automatizovaného externího defibrilátoru (dále AED) a uložení postiženého do vhodné polohy. 33

33

POKORNÝ, J., jr., Neodkladná resuscitace v první linii, čas. Florence, s. 3 – 5. ČESKÁ

RADA

PRO

RESUSCITACI,

Neodkladná

27

resuscitrace

v

první

linii,

Vzhledem k tomu, že jde o doporučení pro veřejnost, byla snaha všechny postupy co nejvíce zjednodušit, pro snadné zapamatování a nácvik a zároveň dosáhnout co největšího efektu při obnově základních životních funkcí. Nová doporučení platí také pro všechny zdravotníky, kteří nejsou specialisté v oboru urgentní medicíny, jako praktičtí lékaři pro děti i dospělé, stomatologové, gynekologové, ambulantní specialisté, farmaceuti a všeobecné sestry. Zdravotníci by měli zvládat techniku uvolnění dýchacích cest pomocí Esmarchova hmatu (trojitého manévru), zajistit umělé dýchání pomocí ručního dýchacího vaku (ambuvaku) a použít externí defibrilátor, který zvyšuje naději na přežití až na 75 %. Lékař by měl umět provést akutní koniopunkci, koniotomii (viz příl. 3, s. 89) a podat základní léky pomocí intravenózního vstupu. 34

2.7.3 Hlavní zásady a doporučení v základní podpoře života dle nových guidelines

Zahájení neodkladné resuscitace: Zachránce zjišťuje pouze stav vědomí a dýchání. Vyhledávání tepu

se ukázalo jako nespolehlivé a zdržující, proto se doporučuje zahájit resuscitaci ihned, jakmile osoba nereaguje a nedýchá normálně. Terminální dechy (lapavé dechy), které se vyskytují až u 40 % osob s náhlou srdeční zástavou, se nehodnotí jako dostatečné dýchání. Zevní srdeční masáž bijícímu srdci neublíží. 35

Uvolnění dýchacích cest, umělé dýchání: Uvolnění dýchacích cest se provádí záklonem hlavy a zvednutím

brady (viz obr. 3), již ne trojitým manévrem (viz příl. 6, s. 92), který se obtížně 34

POKORNÝ, J., jr., Neodkladná resuscitace v první linii, čas. Florence, s. 3 – 5. ČESKÁ

RADA

PRO

RESUSCITACI,

Neodkladná

resuscitace

v

první

linii,

. 35

EV. RADA PRO RESUSCITACI, Kap. vyd. doporučených postupů v resuscitaci, s. 11 - 20.

28

vyučoval a aplikoval a může jím být způsoben posun páteře. Profesionální zdravotník může manévr provést. U velmi malých dětí a u podezření na poranění páteře se i nadále záklon hlavy nedoporučuje. Umělý vdech trvá pouze jednu sekundu a jeho hloubka musí vyvolat zvednutí hrudníku postiženého. Snažíme se neprovádět rychlé a usilovné vdechy. Tato pravidla platí jak pro dýchání z úst do úst, tak pro umělou ventilaci pomocí takzvaného „ambuvaku“. Pokud je dutina ústní příliš zdevastovaná, nelze ji otevřít nebo je prováděno umělé dýchámí ve vodě, je možné použít dýchání z úst do nosu.

Obr. 3 – Uvolnění dýchacích cest

Dušení: Jako příčina bezvědomí nebo srdeční zástavy není dušení zapadnutím

cizího tělesa příliš časté, proto při běžné resuscitaci ústa nekontrolujeme a cizí těleso vytahujeme je-li vidět a můžeme jej snadno odstranit. 36 Dušení bývá nejčastěji zapříčiněno jídlem a přihodí se spíše ve společnosti jiných osob. Pokud jsme svědky takové události, při mírném uzávěru dýchacích cest (postižený je schopen mluvit), pomůžeme oběti do předklonu a vyzveme ke kašli. Pokud je uzávěr závažný, oběť předkloníme, aby předmět nezapadl hlouběji do dýchacích cest, a provedeme pět rázných úderů mezi lopatky (viz příl. 6, s. 92). Neuvolní-li se dýchací cesty, uskutečníme Heimlichův 36


29

manévr, nejvíce pětkrát (viz příl. 6, s. 93). Oba postupy střídáme a opakujeme, než se dýchání obnoví. Upadne-li postižený do bezvědomí, zahájíme stlačování hrudníku, které působí jako srdeční masáž a zároveň vypuzuje cizí těleso. Tento postup se doporučuje u dospělých a dětí starších jednoho roku. U dětí do jednoho roku se provádí nejprve pět úderů mezi lopatky (viz příl. 6, s. 93) a pokud je toto neúčinné, pokračujeme stlačováním hrudníku jako při srdeční masáži, ale ráznější a s delší pauzou. Heimlichův manévr může zapříčinit poranění vnitřních orgánů (zejména u dětí), a proto by oběti měli být později vyšetřeny lékařem.

Nepřímá srdeční masáž: Při nepřímé srdeční masáži je poloha rukou zachránce ve středu

hrudní kosti (viz obr. 4), přesné vyhledávání místa není rozhodující. Masáž srdce je prováděna s frekvencí sto za minutu a hloubka stlačení je asi čtyři až pět centimetrů u dospělých. Nepřerušujeme masáž ke zjištění stavu krevního oběhu palpací pulzu na arteria carotis či femoralis. 37

Obr. 4 – Umístění rukou na hrudníku resuscitovaného

Resuscitace

dospělých

je

zahájena

kompresemi

hrudníku.

Velká část zachránců má obavy z přenosu chorob při dýchání z úst do úst a váhají s jejím začátkem. Samozřejmě při podezření na závažnou infekci postiženého je prioritou ochrana zdraví zachránce, taktéž pokud zachránce

37


30

není schopen či ochoten dýchání z úst do úst provádět, se doporučuje pouze zevní srdeční masáž. Poměr kompresí hrudníku a umělých vdechů je 30:2 s vyjímkou novorozenců. Tento poměr by měl tvořit vhodný kompromis mezi průtokem krve a okysličením tkání. Prekordiální úder je účinný pouze do deseti sekund po zástavě oběhu, proto jej při běžné základní podpoře života v terénu nepoužíváme.

Neodkladná resuscitace u dětí: Za dítě se považuje osoba do nástupu puberty. V praxi to znamená,

že směrodatný je úsudek zachránce. Domnívá-li se tedy, že oběť je dítě, tak postupuje jako při resuscitaci dítěte, bez ohledu na skutečný věk. U dětí (a také tonoucích) je vhodnější nejprve provést pět umělých vdechů a poté zahájit komprese hrudníku, přičemž odbornou pomoc voláme až po jedné minutě resuscitace. Vzhledem k tomu, že většině dětí není poskytnuta pomoc, protože se zachránci bojí, že jim ublíží, a protože si nejsou jisti (odlišné postupy a poměry kompresí a vdechů), je lépe použít standardní postup pro dospělé. Jsou-li zachránci dva a více (zdravotníci), mohou použít poměr 15:2, který je vhodnější. Pokud si není zdravotník jistý nebo je sám a nemohl by zajistit dostatečný počet stlačení hrudníku, použije poměr 30:2. Stlačení hrudníku dítěte se provádí oběma či jednou rukou. U dětí do jednoho roku se komprese hrudníku provádí dvěma prsty jedné ruky, pokud je zachránce sám nebo palci obou rukou, pokud jsou zachránci minimálně dva. Při resuscitaci novorozence ve zdravotnickém zařízení se používá poměr 3:1 a umělé dýchání zároveň do nosu i úst. 38

Použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED): Automatizovaný defibrilátor může použít každý, neboť tato situace není

v našem právním řádu nijak ošetřena. Stále platí, že „pokud kdokoli užije při záchraně lidského života prostředek, který může život zachránit, pak tak učinit může, neboť jde o záchranu života v takzvané krajní nouzi.“ Je 38


31

pravdou, že laik má vyjímečně k dispozici AED, který by mohl použít. Ve světě se tyto přístroje instalují na některých veřejných místech. Standardní AED je vhodný pro použití u postižených osob nad osm let, pro mladší jsou dětské elektrody a dětský režim. U dětí do jednoho roku se použití AED nedoporučuje. AED sám vyhodnotí srdeční rytmus a pokud je indikován výboj, zachránce zmáčkne tlačítko jeho spuštění. Některé plně automatizované přístroje výboj provedou samy. Je nutné, aby se po dobu analýzy srdečního rytmu a uskutečnění výboje oběti nikdo nedotýkal.

Poloha postiženého: Neodkladnou

resuscitaci

provádíme

u

postiženého

v poloze

na zádech. Zotavovací

poloha

je

taková,

do

níž

se

postižený

ukládá,

je-li v bezvědomí a má stabilizované základní životní funkce. Dříve se

používala

takzvaná

poloha

stabilizovaná.

Nyní

je

doporučena

zjednodušená poloha zotavovací (viz obr. 5). Podrobnější popis uvedení postiženého do této polohy ukazuje příl. 5, s. 91. Oběti nezapomeneme sundat brýle a hlavu udržujeme v dostatečném záklonu, pro uvolnění dýchacích cest. Postiženého neustále kontrolujeme a setrvá-li v zotavovací poloze déle než třicet minut, je třeba změnit stranu polohování (pokud tomu nebrání poranění oběti). 39

Obr. 5 – Zotavovací poloha

39


32

3

METODIKA PRÁCE

Ke sběru informací jsem použila metodu dotazníku. Je to metoda velmi často

používaná,

kde

respondent

samostatně

písemně

odpovídá

na připravené otázky. Výhodou je, že můžeme relativně snadno a rychle získat odpovědi od většího počtu respondentů. Nevýhodou je, že nemáme osobní kontakt, nevíme jak se ve skutečnosti respondenti chovají a také si nikdy nemůžeme být dostatečně jisti, že budou odpovědi vypracovány samostatně. Počet otázek v dotazníku by měl být asi 15 až 16, maximálně však 25. Pokud je otázek příliš mnoho, respondent při vyplňování ztrácí pozornost i zájem. Při malém počtu otázek je výsledek nevěrohodný. V dotazníku se mohou vyskytovat různé druhy otázek, položek, které můžeme rozdělit dle různých hledisek.

Podle cíle položky rozdělujeme: 1) kontaktní položky – chceme navázat kontakt, 2) funkcionálně kontaktní položky – odvádí pozornost a taktéž navazují kontakt, 3) kontrolní položky – podobné otázky na začátku a na konci dotazníku, které ověřují, zda respondent odpovídá pravdivě, 4) filtrační položky – odfiltrují respondenty, které nepotřebujeme pro svou práci.

Podle formy odpovědi položky rozdělujeme: 1) otevřené = nestrukturované – vyžadují delší odpověď většinou na otázku „co si myslíte“ a uvádějí se zpravidla na konec dotazníku v počtu jedna až dvě, 2) uzavřené = strukturované a) polynomické

- výběrové (jedna odpověď) - výčtové (možnost více odpovědí) - stupnicové (seřaď podle určitého kritéria)

33

b) dichotomické (pouze odpověď ano/ne).

Podle obsahu, který chceme zjistit, položky rozdělujeme: 1) položky zjišťující fakta, 2) položky zjišťující znalosti a vědomosti, 3) položky zjišťující vnímání, postoje a motivy.

Dotazník obsahoval celkem dvacet položek (viz příl. 1, s. 81). Zejména jsem používala otázky strukturované, a to polynomické výběrové. V úvodu dotazníku byly položky zjišťující fakta jako je věk, dosažené vzdělání a pracoviště (otázka 1, 2 a 3). Navazovaly položky zjišťující znalosti a vědomosti (otázka 4 až 16). Nakonec jsem zařadila položky mající za cíl zjistit vnímání a postoje respondentů (otázka 17 až 20). Distribuovala jsem 120 dotazníků na odděleních neurologie, geriatrie, urologie a chirurgie, dále pak v ambulantním sektoru FN Brno. Dotazovány byly pouze všeobecné sestry bez ohledu na jejich vzdělání. Hodnotitelných se

ukázalo

do

průzkumu

105

105

dotazníků

dotazníků,

bylo

neúplné

tvořilo

34

kdy

příčinou

nebo

žádné

z ambulancí,

37

nezařaditelnosti vyplnění.

dotazníku

Konečný

z chirurgických

počet

oddělení

a 34 z interních oddělení. O průzkumu byla vyrozumněna náměstkyně ošetřovatelské péče FN Brno (viz příl. 2, s. 88) a vrchní sestra sledovaných pracovišť. Poté byly autorkou dotazníky distribuovány a staniční sestry na jednotlivých odděleních požádány o spolupráci a o podání informací sestrám. Výsledky šetření jsou uspořádány v tabulkách a vyjádřeny v absolutní a relativní četnosti. Grafy znázorňují relativní četnost dosažených výsledků. Absolutní četnost vyjadřuje přesný počet odpovědí v jednotlivých skupinách. Relativní četnost je vyjádřena v procentech a udává, jaký díl z celku představuje určitá skupina.

34

4

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA

Otázka č. 1 Uveďte Váš věk: a) do 25 let b) 26 – 35 let c) 36 – 45 let d) nad 45 let

Tab. 2 – Věk respondentů (dle pracovišť) Věkové rozmezí

Interna

Chirurgie

Ambulance

Celkem

a) do 25 let

25

21

3

49

46,67 %

b) 26 – 35 let

7

11

17

35

33,34 %

c) 36 – 45 let

1

5

8

14

13,34 %

d) nad 45 let

1

0

6

7

6,67 %

Celkem

34

37

34

105

100 %

Největší počet všeobecných sester ve sledované skupině je ve věku do

25

let

(46,67

%),

25

z nich

pracuje

na

interních

odděleních,

21 na chirurgických odděleních a 3 v ambulantním sektoru. Celkově lze říci, že v ambulantní části pracuje více starších sester, a to zejména ve věku mezi 26 a 35 lety. Naopak na lůžkových odděleních pracují sestry mladé, do 25 let.

35

Graf 1 – Věk respondentů (dle pracovišť)

80% 70% 60% 50% Interna Chirurgie Ambulance

40% 30% 20% 10% 0% do 25 let

26 - 35 let

36 - 45 let

nad 45 let

Graf 1 názorně dokumentuje výše uvedené údaje. Mladší všeobecné sestry směřují spíše za zajímavější a pestřejší prací na lůžková oddělení, nejčastěji hned po ukončení střední zdravotnické školy. Zatímco starší sestry po několika letech praxe v lůžkové části nemocnic vyhledávají práci na ambulanci či u praktického lékaře, kde mají stabilnější denní a týdenní pracovní režim.

Graf 2 – Věk respondentů (celkem)

13%

7% 47%

33%

36

do 25 let 26 - 35 let 36 - 45 let nad 45 let

Otázka č. 2 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: a) středoškolské b) pomaturitní specializační studium na NCO NZO (dříve IDVPZ) c) vyšší odborné – diplomovaná sestra d) vysokoškolské bakalářské – sestra bakalářka e) vysokoškolské magisterské – sestra magistra f) jiné – uveďte:_________________________

Tab. 3 – Dosažené vzdělání respondentů Vzdělání

Interna

Chirurgie

Ambulance

a) SZŠ

29

23

17

69

65,71 %

b) PSS

2

10

13

25

23,81 %

c) Dis.

1

0

2

3

2,86 %

d) Bc.

2

3

2

7

6,67 %

e) Mgr.

0

1

0

1

0,95 %

f) jiné

0

0

0

0

0%

Celkem

34

37

34

105

100 %

Z celkového

počtu

105

respondentů

Celkem

dosáhlo

69

(65,71

%)

středoškolského vzdělání, 25 (23,81 %) absolvovalo pomaturitní specializační studium na Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů,

NCO

NZO

(dříve

Institut

pro

další

vzdělávání

pracovníků

ve zdravotnictví, IDVPZ). Diplomované sestry, absolventky vyšší odborné školy, byly 3 (2,86 %), sestry bakalářky byly zastoupeny v počtu 7 (6,67 %) a magisterské vzdělání na vysoké škole měla pouze 1 sestra (0,95 %).

37

Graf 3 – Dosažené vzdělání respondentů

90% 80% 70% 60% Interna Chirurgie Ambulance

50% 40% 30% 20% 10% 0% SZŠ

PSS

Dis.

Bc.

Mgr.

Vysvětlivky: SZŠ

absolventka střední zdravotnické školy

PSS

absolventka pomaturitního specializačního studia

Dis.

diplomovaná sestra

Bc.

sestra bakalářka

Mgr.

sestra magistra

Z grafu i předchozí tabulky (tab. 3) vyplývá, že ve Fakultní nemocnici Brno stále pracuje vysoké procento sester s nejvyšším dosaženým vzděláním středoškolským na střední zdravotnické škole (65,71 %). Relativně velký je počet sester (23,81 %), které absolvovaly specializační kurzy na NCO NZO. Jsou to zejména sestry pracující na ambulancích. Vysokoškolské vzdělání je stále mezi všeobecnými sestrami málo zastoupeno (7,62 %).

38

Otázka č. 3 Na jakém oddělení pracujete (prosím doplňte název odd. či ambulance): a) interní oddělení: _______________________ b) chirurgické oddělení: ___________________ c) ambulance: ___________________________

Tab. 4 – Pracoviště respondentů Pracoviště

Absolutní četnost

Relativní četnost

a) interna

34

32,38 %

b) chirurgie

37

35,24 %

c) ambulance

34

32,38 %

Celkem

105

100 %

Z celkového počtu 105 respondentů, pracujících ve Fakultní nemocnici Brno, bylo dotazováno 34 (32,38 %) z oddělení interních (z geriatrického oddělení A, B a C, neurologického oddělení A a B). 37 (35,24 %) respondentů pracovalo na chirurgických odděleních (chirurgie A, B a K, urologické oddělení A a B). Zbylých 34 (32,38 %) všeobecných sester pracovalo v ambulantním sektoru.

39

Otázka č. 4 Jaké je platné doporučení poměru kompresí a umělých vdechů v kardiopulmonální resuscitaci dospělých u laických zachránců: komprese:vdech a) 15:2 jeden zachránce, 5:1 dva a více zachránců b) 15:2 jeden, dva a více zachránců c) 30:2 jeden, dva a více zachránců d) 30:5 jeden, dva a více zachránců

Tab. 5 – Znalost nových doporučení v kardiopulmonální resuscitaci Poměr

Interna

Chirurgie

Ambulance

komprese/vdech a) 15:2, 5:1

6

17,65 %

6

16,22 %

8

23,53 %

b) 15:2

22

64,71 %

12

32,43 %

7

20,59 %

c) 30:2

6

17,65 %

15

40,54 %

19

55,88 %

d) 30:5

0

0%

4

10,81 %

0

0%

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Na otázku, jaká jsou nejnověji používaná doporučení poměru kompresí hrudníku a umělých vdechů při provádění kardiopulmonální resuscitace (platná od roku 2005) odpověděly správně v největším počtu sestry z ambulancí (55,88 %), na druhém místě byla oddělení chirurgická (40,54 %) a nejhůře odpovídaly sestry z interních pracovišť (17,65 %). Z celého sledovaného souboru správně odpovědělo 40 všeobecných sester (38,10 %), což vypovídá o nedostatečné informovanosti o nejnovějších postupech a poznatcích v oblasti KPR.

40

Otázka č. 5 Ublíží bijícímu srdci zevní srdeční masáž? a) ne b) ano, způsobí zástavu činnosti srdce c) ano, může způsobit maligní srdeční arytmii d) nevím

Tab. 6 – Znalost účinku zevní srdeční masáže na bijící srdce Účinek masáže

Interna

Chirurgie

Ambulance

a) ne

8

23,53 %

9

24,32 %

5

14,71 %

b) srd.zástava

11

32,35 %

9

24,32 %

2

5,88 %

c) mal.arytmie

14

41,18 %

17

45,95 %

24

70,59 %

d) nevím

1

2,94 %

2

5,41 %

3

8,82 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Celkově bylo pouze 22 (20,95 %) správných odpovědí ze všech dotazovaných, což ukazuje na nedostačující znalosti. Nejlépe odpovídaly všeobecné sestry z chirurgických oddělení v počtu 9 (24,32 %), dále sestry z interních oborů v počtu 8 (23,53 %). Sestry pracující na ambulancích měly 5 správných odpovědí (14,71 %).

41

Otázka č. 6 Takzvaný trojitý hmat se též nazývá: a) Sellickův hmat b) Heimlichův manévr c) Rautekův manévr d) Esmarchův manévr

Tab. 7 – Znalost pojmů v první pomoci Pojmy

Interna

Chirurgie

Ambulance

a) Sellikův h.

8

23,53 %

1

2,70 %

0

0%

b) Heimlichův m.

23

67,65 %

24

64,86 %

22

64,71 %

c) Rautekův m.

3

8,82 %

5

13,51 %

4

11,76 %

d) Esmarchův m.

0

0%

7

18,92 %

8

23,53 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

V položce určení pojmů jednotlivých hmatů či manévrů se ukázalo, že nejvíce všeobecných sester, průměrně 65 %, označilo v dotazníku Heimlichův manévr, který je nejznámější, aniž by uvažovaly, co znamenají další pojmy. Správnou odpověď uvedlo 15 respondentek (14,29 %) z celkového počtu 105. Nejvíce správných odpovědí vykázaly sestry na ambulancích v počtu 8 (23,53 %). Na chirurgických odděleních správně volilo 7 respondentek (18,92 %). Na interních odděleních nikdo neodpověděl správně.

42

Otázka č. 7 Postiženého s poraněním břicha, který spontánně dýchá a je při vědomí, nejlépe uložíme do polohy: a) stabilizované b) vleže na zádech s podložením hlavy a dolních končetin c) vleže na zádech s podložením hlavy d) vleže na boku na zdravé straně

Tab. 8 – Znalost správné polohy při poranění břicha Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

0

0%

3

8,11 %

1

2,94 %

b)

20

58,82 %

14

37,84 %

26

76,47 %

c)

14

41,18 %

20

54,05 %

5

14,71 %

d)

0

0%

0

0%

2

5,88 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Na sedmou otázku, jaká je nejvhodnější poloha u postiženého s poraněním břicha, odpovědělo správně celkem 60 respondentek (57,14 %), tedy více než polovina sledovaného souboru. 26

správných

odpovědí

(76,47

%)

měly

všeobecné

sestry

na ambulancích, dále 20 (58,82 %) na interních odděleních a nejhůře volily sestry na chirurgických odděleních se 14ti správnými odpověďmi (37,84 %). V této

položce

projevily

respondentky

poměrně

dobrou

znalost

problematiky, vzhledem k tomu, že odpovědi stabilizovaná poloha a poloha na boku neoznačily téměř vůbec a váhaly pouze mezi dvěma podobnými variantami b) a c).

43

Otázka č. 8 Co je koniopunkce a kdy ji provádíme: a) nabodnutí horního laloku plic v oblasti pod klíční kostí – při tenzním pneumothoraxu b) nabodnutí

kterékoli

části

trachey

–

při

zapadnutí

cizího

tělesa

do dýchacích cest c) nabodnutí

vazivové

membrány

pod

štítnou

chrupavkou

– při neprůchodnosti horních dýchacích cest d) nabodnutí vazivové membrány pod prstenčitou chrupavkou trachey – při otoku dýchacích cest

Tab. 9 – Znalost provedení výkonu koniopunkce Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

5

14,71 %

0

0%

0

0%

b)

3

8,82 %

0

0%

1

2,94 %

c)

14

41,18 %

30

81,08 %

24

70,59 %

d)

12

35,29 %

7

18,92 %

9

26,47 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Položka

byla

správně

zodpovězena

celkem

68

dotazovanými

všeobecnými sestrami (64,76 %). Druhou nejčastější odpovědí byla varianta d), kdy respondentky váhaly mezi místem punkce pod štítnou nebo prstenčitou chrupavkou. Mimo jiné se zde projevila i úroveň znalostí v oblasti anatomie. Nejvíce správných odpovědí vykázaly respondentky z chirurgických oborů, a to 30 (81,08 %). V ambulantní části bylo 24 správných odpovědí (70,59 %) a nejhůře volily sestry na interních odděleních – 14 (41,18 %).

44

Otázka č. 9 Zlomenina kosti skalní se většinou projeví: a) brýlovým hematomem a cefaleou b) brýlovým hematomem a vytékáním krve a mozkomíšního moku z nosu c) vytékáním krve a mozkomíšního moku z ucha d) dvojitým viděním

Tab. 10 – Znalost projevů poranění střední jámy lební Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

2

5,88 %

3

8,11 %

3

8,82 %

b)

8

23,53 %

15

40,54 %

10

29,41 %

c)

24

70,59 %

19

51,35 %

21

61,76 %

d)

0

0%

0

0%

0

0%

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Největší znalost příznaků poranění střední jámy lební projevily respondentky z interních oborů, kdy měly 24 správných odpovědí (70,59 %). Z ambulantních sester odpovědělo správně 21 dotazovaných (61,76 %) a na chirurgických odděleních vykázaly 19 správných odpovědí (51,35 %). Celkem odpovědělo správně 64 respondentek (60,95 %). Druhou nejčastější odpovědí byla položka b). Všeobecné sestry většinou věděly, že projevem tohoto poranění je vytékání mozkomíšního moku, ale měly problém s lokalizací.

45

Otázka č. 10 Dlaha při zlomenině střední části femuru sahá: a) od kolene přes kyčel b) od kotníku, přes koleno až po pás c) od kotníku, přes koleno až po pás a z vnitřní strany od kotníku po rozkrok d) od kotníku, přes koleno až do podpaží a z vnitřní strany od kotníku po rozkrok

Tab. 11 – Znalost ošetření fraktury femuru Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

0

0%

0

0%

2

5,88 %

b)

5

14,71 %

17

45,95 %

7

20,59 %

c)

23

67,65 %

20

54,05 %

18

52,94 %

d)

6

17,65 %

0

0%

7

20,59 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

V celém dotazníkovém šetření sestry nejvíce chybovaly v této položce. Správně odpovědělo jen 13 respondentek (12,38 %). Největší počet nesprávných odpovědí byla varianta, kdy by dlahu umístily do výšky pasu, nikoli až do podpaží. Nejvíce správných odpovědí uvedly všeobecné sestry na ambulancích, a to 7 (20,59 %), na interních odděleních vvkázaly 6 správných odpovědí (17,65 %) a na chirurgii neodpověděl správně ani jeden respondent.

46

Otázka č. 11 Cizí těleso z těla postiženého: a) nikdy neodstraňujeme b) neodstraňujeme, protože by se do rány dostala snáze infekce c) odstraňujeme, pokud je předmět do hloubky 5 cm a uděláme kompresi d) odstraňujeme vždy, abychom mohli ránu lépe ošetřit, a také zamezili dalšímu poškození tkání předmětem

Tab. 12 – Znalost postupu při přítomnosti cizího tělesa v těle Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

31

91,18 %

35

94,59 %

32

94,12 %

b)

1

2,94 %

2

5,41 %

1

2,94 %

c)

2

5,88 %

0

0%

1

2,94 %

d)

0

0%

0

0%

0

0%

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

K otázce odstranění cizího tělesa, zabodnutého do těla postiženého, se vysoké procento respondentů vyjádřilo správně – 98 dotazovaných (93,34 %). Nejvíce

správných

odpovědí

vykázaly

všeobecné

sestry

na chirurgických odděleních v počtu 35 (94,59 %). Na ambulancích bylo 32 správných odpovědí (94,12 %) a v interních oborech správně volilo 31 respondentek (91,18 %). U této otázky lze říci, že sestry mají dostatečné znalosti a správně by postupovala většina respondentek.

47

Otázka č. 12 Postiženému je z dechu cítit aceton, usuzujeme nejspíše na: a) selhávání ledvin b) selhávání jater c) rozvíjející se diabetické kóma d) dlouhodobé hladovění s rozvratem vnitřního prostředí

Tab. 13 – Znalost projevů hrozícího diabetického kómatu Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

0

0%

0

0%

0

0%

b)

2

5,88 %

0

0%

0

0%

c)

31

91,18 %

37

100 %

34

100 %

d)

1

2,94 %

0

0%

0

0%

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

V nemocničním prostředí se velice často setkáváme s klienty trpícími onemocněním diabetes mellitus. Tato otázka měla zjistit, zda by všeobecné sestry uměly rozpoznat hrozící akutní komplikaci tohoto onemocnění. Dobrou znalost projevů diabetického kómatu z hyperglykemie projevilo celkem 102 dotazovaných (97,14 %). Na tuto položku odpovídali respondenti nejlépe z celého dotazníku. 100%

vědomosti

projevily

všeobecné

sestry

na

ambulancích

a chirurgických odděleních. V interních oborech bylo 31 správných odpovědí (91,18 %).

48

Otázka č. 13 Při podezření na otravu ethylenglykolem (Fridex): a) podáme 2 dcl bílého vína, zajistíme odvoz do nemocnice (nebo ZZS) b) vyvoláme zvracení a podáme vetší množství vody, není třeba odvoz do nemocnice c) je nutný co nejdříve odvoz do nemocnice (nebo ZZS), kde se provede výplach žaludku, zvracení nevyvoláváme d) podáme 1 – 2 dcl tvrdého alkoholu, rychle zajistíme odvoz do nemocnice (nebo ZZS)

Tab. 14 – Znalost první pomoci při otravě ethylenglykolem Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

0

0%

1

2,70 %

0

0%

b)

1

2,94 %

1

2,70 %

0

0%

c)

30

88,24 %

21

56,76 %

22

64,71 %

d)

3

8,82 %

14

37,84 %

12

35,29 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

U otravy ethylenglykolem by podalo tvrdý alkohol jen 29 respondentů (27,62 %). Nejčastější odpovědí bylo zajistit odvoz postiženého do zdravotnického zařízení, což je v podstatě také správně, ale není to poskytnutí základní první pomoci jako takové, pouze jedna její část. Nejlépe

odpovídaly

respondentky

na

chirurgických

odděleních

– 14 správných odpovědí (37,84 %). 12 správných odpovědí (35,29 %) zvolily dotazované v ambulantním sektoru a pouze 3 (8,82 %) všeobecné sestry pracující v interních oborech.

49

Otázka č. 14 Postižený náhle zvrací jasně červenou krev: a) jde o rupturu jícnových varixů b) jde o poranění měkkého patra, které hodně krvácí c) jde o krvácení z duodenálních vředů či přímo jejich rupturu d) někdy se objevuje u pacientů léčených Heparinem jako projev zvýšené krvácivosti ze sliznic

Tab. 15 – Znalost příznaků krvácení z jícnových varixů Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

30

88,24 %

37

100 %

29

85,29 %

b)

2

5,88 %

0

0%

0

0%

c)

2

5,88 %

0

0%

4

11,76 %

d)

0

0%

0

0%

1

2,94 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

S jícnovými varixy se může sestra setkat na jakémkoli oddělení a měla by znát komplikace této nemoci. 100% správnost odpovědí měly respondentky pracující na chirurgii. 30 správných odpovědí (88,24 %) označily všeobecné sestry na interních odděleních a 29 (85,29 %) v ambulantním sektoru. Celkem respondenti uvedli 96 správných odpovědí (91,43 %), což ukazuje na dostatečné znalosti této problematiky.

50

Otázka č. 15 Zaškrtněte NESPRÁVNOU odpověď Při podezření na akutní infarkt myocardu: a) postiženého dáme do polosedu, zajistíme přístup čerstvého vzduchu b) podáme mírné analgetikum p.o. na zmírnění bolesti c) uklidňujeme postiženého, rychle voláme ZZS d) podáme kyselinu acetylsalycilovou

Tab. 16 – Znalost první pomoci při infarktu myocardu Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

0

0%

1

2,70 %

2

5,88 %

b)

28

82,35 %

33

89,19 %

18

52,94 %

c)

0

0%

2

5,41 %

3

8,82 %

d)

6

17,65 %

1

2,70 %

11

32,35 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Správně odpovědělo celkem 79 respondentů (75,24 %). Často si sestry nepozorně přečetly otázku, i když je označení „nesprávnou odpověď“ zvýrazněno a zvolily naopak odpovědi, jak postupovat správně. Nejlépe odpovídaly respondentky z chirurgických oborů s 33 správnými odpověďmi (89,19 %). Sestry pracující na interně označily 28 správných odpovědí (82,35 %). Nejmenší znalosti problematiky projevily všeobecné sestry na ambulancích, kdy správně odpovědělo 18 respondentů (52,94 %).

51

Otázka č. 16 Uveďte jaké zásady obsahuje takzvané pravidlo 5T v protišokových opatřeních: a) __teplo_________________________ b) __ticho_________________________ c) __tekutiny______________________ d) __tišení bolesti__________________ e) __transport_____________________

Tab. 17 – Znalost obsahu pravidla 5T Pravidlo 5T

Interna

Chirurgie

Ambulance

5 správně

27

79,41 %

34

91,89 %

31

91,18 %

4 správně

5

14,71 %

1

2,70 %

1

2,94 %

3 správně

1

2,94 %

2

5,41 %

1

2,94 %

2 správně

0

0%

0

0%

1

2,94 %

1 správně

0

0%

0

0%

0

0%

0 správně

1

2,94 %

0

0%

0

0%

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Všechny

položky

pravidla

pěti

T

dokázalo

charakterizovat

92 respondentů (87,62 %). Nejlépe odpovídali dotazovaní na chirurgických odděleních, kteří uvedli 34 (91,89 %) správně a úplně zodpovězených položek. Následovaly sestry na ambulancích s 31 správnými odpověďmi (91,18 %). V interních oborech úspěšně vyplnilo otázku 27 respondentů (79,41 %).

52

Otázka č. 17 Poskytoval/a jste někdy první pomoc? a) ne b) ano, jednou c) ano, vícekrát

Tab. 18 – Zkušenosti respondentů s poskytováním první pomoci Poskytnutí PP

Interna

Chirurgie

Ambulance

a) ne

20

58,82 %

15

40,54 %

11

32,35 %

b) ano, jednou

2

5,88 %

8

21,62 %

7

20,59 %

c) ano, vícekrát

12

35,29 %

14

37,84 %

16

47,06 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Z celkového počtu 105 dotazovaných nikdy neposkytovalo první pomoc 46 respondentů (43,81 %). 20 z interních odděleních, 15 z chirurgie a 11 z ambulantní části. Jednou poskytovalo pomoc celkem 17 respondentů (16,19 %), 2 z interních oborů, 8 z chirurgických a 7 z ambulancí. Vícekrát poskytlo postiženému první pomoc 42 všeobecných sester (40 %) – 16 z ambulantního sektoru, 14 z chirurgických a 12 z interních oddělení.

53

Graf 4 – Zkušenosti respondentů s poskytováním první pomoci (dle pracovišť)

60% 50% 40% Interna 30%

Chirurgie Ambulance

20% 10% 0% ne

ano, jednou

ano, vícekrát

Graf 5 – Zkušenosti respondentů s poskytováním první pomoci (celkem)

40%

44%

ne ano, jednou ano, vícekrát

16%

Z grafů 4 a 5 i tabulky 18 je vidět, že velké množství všeobecných sester první pomoc nikdy neposkytovalo, a to zejména sestry pracující na interních odděleních. Největší počet respondentů, kteří poskytli pomoc již vícekrát, pracuje v ambulantní části nemocnice.

54

Otázka č. 18 Myslíte si, že máte dostatek informací a vzdělání pro poskytnutí první pomoci správně a rychle k největšímu prospěchu postiženého? a) ano, určitě b) spíše ano c) spíše ne d) ne e) nevím, nedokážu posoudit

Tab. 19 – Subjektivní hodnocení dostatečné informovanosti o PP u respondentů (dle pracovišť) Informovanost

Interna

Chirurgie

Ambulance

o PP a) ano

1

2,94 %

2

5,41 %

0

0%

b) spíše ano

20

58,82 %

25

67,57 %

14

41,18 %

c) spíše ne

3

8,82 %

7

18,92 %

7

20,59 %

d) ne

0

0%

0

0%

3

8,82 %

e) nevím

10

29,41 %

3

8,11 %

10

29,41 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Největší počet dotazovaných, 59 (56,19 %), si myslí, že spíše má dostatek informací k poskytnutí první pomoci. 25 z nich pracovalo na chirurgickém oddělení, 20 na interním oddělení, a 14 na ambulanci. Často také sestry odpovídaly, že nedokáží posoudit, zda by věděly jak

pomoc

poskytnout.

Tuto

variantu

(odpověď

e)

zvolilo

celkem

23 respondentů (21,90 %). Nedostačující informovanost (odpověď c) uvedlo 17 dotazovaných (16,19 %). 3 respondenti (2,86 %) pociťují naprosto vyhovující znalosti, taktéž 3 dotazovaní (2,86 %) si myslí, že mají naopak nedostatečné vědomosti k poskytnutí kvalitní a rychlé první pomoci.

55

Graf 6 – Subjektivní hodnocení dostatečné informovanosti o PP u respondentů (dle pracovišť)

70% 60% 50% 40%

Interna

30%

Chirurgie Ambulance

20% 10% 0% ano

spíše ano spíše ne

ne

nevím

Graf 7 – Subjektivní hodnocení dostatečné informovanosti o PP u respondentů (celkem)

22%

3% ano

3%

spíše ano spíše ne ne 56%

16%

nevím

Grafy 6 a 7 doplňují výsledky uvedené v tabulce 19, kdy nejvíce respondentů si myslí, že má dostatečné informace a vědomosti týkající se poskytování první pomoci, a to zejména na chirurgických odděleních.

56

Otázka č. 19 Kdy jste naposledy absolvoval/a nějaký kurz či školení v oblasti první pomoci? a) naposledy na střední zdravotnické škole, vyšší odborné či vysoké škole jako součást základní výuky, od té doby jsem žádný kurz neabsolvovala b) absolvoval/a jsem kurz první pomoci před 5 – 10 lety c) absolvoval/a jsem kurz první pomoci před méně než 5 lety d) navštěvuji kurzy první pomoci pravidelně každé 1 – 2 roky

Tab. 20 – Frekvence absolvovaných školení v první pomoci u respondentů Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

19

55,88 %

18

48,65 %

13

38,24 %

b)

1

2,94 %

8

21,62 %

8

23,53 %

c)

9

26,47 %

9

24,32 %

10

29,41 %

d)

5

14,71 %

2

5,41 %

3

8,82 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Nejčastější odpovědí na otázku, kdy sestry naposledy absolvovaly kurz první pomoci byla varianta a) – ve škole, jako součást výuky. Celkem takto odpovědělo 50 respondentů (47,62 %). 19 všeobecných sester z tohoto počtu pracovalo v interních oborech, 18 v chirurgických a 13 na ambulanci. Ve

druhé

nejčastější

odpovědi

všeobecné

sestry

uváděly,

že absolvovaly školení naposledy před méně než pěti lety. Tuto variantu zvolilo celkem 28 respondentů (26,67 %). Absolvovaný kurz před pěti až deseti lety si vybralo 17 dotazovaných (16,19 %). Pravidelně každé jeden až dva roky navštěvuje kurzy první pomoci jen 10 respondentů (9,52 %).

57

Graf 8 – Frekvence absolvovaných školení v první pomoci u respondentů (dle pracovišť)

60% 50% 40% interna

30%

chirurgie 20%

ambulance

10% 0% ve škole

před 5 - 10 před méně každé 1 - 2 lety než 5 lety roky

Graf 9 – Frekvence absolvovaných školení v první pomoci u respondentů (celkem)

10% 27%

47%

ve škole před 5 - 10 lety před méně než 5 lety každé 1 - 2 roky

16%

Grafy 8 a 9 názorně ukazují skutečnost, že trvale jsou všeobecné sestry nedostatečně školeny v první pomoci, neboť pouze 10 % z nich se pravidelně vzdělává v této oblasti.

58

Otázka č. 20 Co si myslíte o nových změnách v oblasti doporučení na provádění efektivní KPR? a) o žádných změnách nevím b) o změnách jsem slyšela, ale blíže jsem je nestudovala c) o změnách vím, znám jejich obsah, ale zatím jsem je nevyužila, protože jsem neměla příležitost d) o změnách vím, znám jejich obsah, ale zatím jsem je nevyužila, protože na oddělení všichni používáme stará pravidla e) změnách vím, znám jejich obsah a používám je •

vyhovují mi, protože ________________________________________________________

•

nevyhovují mi, protože ________________________________________________________

Tab. 21 – Názor respondentů na změny v doporučeních pro resuscitaci Odpověď

Interna

Chirurgie

Ambulance

a)

4

11,76 %

3

8,11 %

10

29,41 %

b)

16

47,06 %

17

45,95 %

12

35,29 %

c)

10

29,41 %

13

35,14 %

10

29,41 %

d)

4

11,76 %

3

8,11 %

1

2,94 %

e)

0

0%

1

2,70 %

1

2,94 %

Celkem

34

100 %

37

100 %

34

100 %

Největší počet dotazovaných o nových změnách v oblasti resuscitace slyšel, ale blíže je nestudoval. Takto odpovědělo celkem 45 respondentů (42,86 %). Z toho 16 pracovalo na odděleních interních, 17 na chirurgických a 12 na ambulanci. Sestry o změnách věděly, znaly jejich obsah, ale zatím neměly možnost je využít. Tuto odpověď zvolilo 33 respondentů (31,43 %).

59

17 všeobecných sester (16,19 %) o žádných novinkách nevědělo, 8 respondentů (7,62 %) odpovědělo, že o změnách ví, ale na oddělení se používají stále pravidla stará. Poslední 2 (1,90 %) dotazovaní nová doporučení pro KPR znají a používají je. Na otevřenou otázku odpověděly pouze 3 všeobecné sestry. Jedna respondentka uvedla, že jí nová pravidla vyhovují, protože se příliš nezměnila. Považuji to za velmi překvapivou odpověď, neboť nová pravidla KPR se změnila zcela zásadně. Jiná dotazovaná naopak napsala, že starý poměr v resuscitaci jí vyhovoval více. Poslední vyjádření bylo spíše připomínka, že je celkově malá informovanost zdravotnického personálu o novinkách v první pomoci. Názory respondentů jsou dále zobrazeny v následujícím grafu.

Graf 10 – Názor respondentů na změny v doporučeních pro resuscitaci

o změnách nevím

8%

2%

o změnách jsem slyšela, ale blíže nestudovala

16%

o změnách vím, ale nebyla příležitost

31% 43%

o změnách vím, ale používáme stará o změnách vím a používám je

60

Tabulka 22 a následující graf 11 ukazují celkovou průměrnou úspěšnost správných odpovědí v jednotlivých sledovaných oborech.

Tab. 22 – Průměrná incidence správných odpovědí u respondentů (dle pracovišť) Pracoviště

Počet

Správných odpovědí


respondentů

na 1 respondenta

na 1 respondenta (%)

Interna

34

6,71

51,62 %

Chirurgie

37

7,68

59,08 %

Ambulance

34

7,82

60,15 %

Celkem

105

7,4

57 %

respondentů

Graf 11 – Průměrná incidence správných odpovědí u respondentů (dle pracovišť)

62% 60% 58% 56% 54% 52% 50% 48% 46% Interna

Chirurgie

Ambulance

Z výše uvedených dat je patrné, že nejvíce správných odpovědí uvedly všeobecné sestry na ambulancích, a to s 60,15% úspěšností. Na druhém místě v pořadí úspěšnosti jsou respondenti z chirurgických oddělení s 59,08% úspěšností. Nejméně správně odpovídaly sestry z interních oborů, které měly úspěšnost 51,62 %.

61

Následující tabulka 23 a graf 12 ukazují, jaké byly rozdíly v počtu správných odpovědí mezi všeobecnými sestrami s nejvyšším dosaženým vzděláním na střední zdravotnické škole, vyšší odborné škole, u sester s absolvovaným pomaturitním specializačním studiem a vysokoškolským vzděláním.

Tab. 23 – Průměrná incidence správných odpovědí u respondentů (dle nejvyššího dosaženého vzdělání) Vzdělání

Počet



respondentů

respondentů

na 1 respondenta

na 1 respondenta (%)

Středoškolské

69

7,16

55,08 %

PSS

25

7,96

61,23 %

Vyšší odborné

3

6

46,15 %

Vysokoškolské

8

8,38

64,46 %

105

7,4

57 %

Celkem

Graf 12 – Průměrná incidence správných odpovědí u respondentů (dle nejvyššího dosaženého vzdělání)

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% SZŠ

PSS

Dis.

62

Bc., Mgr.

Tabulky 24 a 25 zobrazují, ve kterých položkách měli respondenti největší procento chybných odpovědí. Údaje jsou uvedeny vzhledem k nejvyššímu dosaženému vzdělání. První tabulka prezentuje největší incidenci

chybných

odpovědí,

tabulka

25

druhou

největší

incidenci

nesprávných odpovědí.

Tab. 24 – Nejvyšší incidence chybných odpovědí u respondentů (dle nejvyššího dosaženého vzdělání) Vzdělání

Počet

Chybných

Číslo položky

respondentů

respondentů

odpovědí

Středoškolské

69

62 (89,86 %)

6

PSS

25

21 (84 %)

10

Vyšší odborné

3

3 (100 %)

4, 5, 6, 9, 13

Vysokoškolské

8

8 (100 %)

10

Tab. 25 – Druhá nejvyšší incidence chybných odpovědí u respondentů (dle nejvyššího dosaženého vzdělání) Vzdělání

Počet

Chybných

Číslo položky

respondentů

respondentů

odpovědí

Středoškolské

69

61 (88,41 %)

10

PSS

25

19 (76 %)

6

Vyšší odborné

3

2 (66,67 %)

7, 10

Vysokoškolské

8

6 (75 %)

5, 6

Z uvedených dat vyplývá, že všichni respondenti (bez rozdílu nejvyššího dosaženého vzdělání) chybovali téměř ve shodných položkách.

63

Tabulka 26 se vztahuje k položce 18 a hodnotí úroveň informovanosti o PP dle různého stupně dosaženého vzdělání sester. Položka 18 zněla: „myslíte si, že máte dostatek informací a vzdělání pro poskytnutí první pomoci správně a rychle k největšímu prospěchu postiženého ?“

Tab. 26 – Subjektivní hodnocení dostatečné informovanosti o PP u respondentů (dle nejvyššího dosaženého vzdělání) Informovanost

Středoškolské

PSS

Vyšší

o PP

Vysokoškolské

odborné

ano

2

2,90 %

0

0%

0

0%

1

12,5 %

spíše ano

38

55,07 %

16

64 %

1

33,34 %

4

50 %

spíše ne

12

17,39 %

4

16 %

1

33,34 %

0

0%

ne

1

1,45 %

0

0%

0

0%

2

25 %

nevím

16

23,19 %

5

20 %

1

33,34 %

1

12,5 %

Celkem

69

100 %

25

100 %

3

100 %

8

100 %

Graf 13 - Subjektivní hodnocení dostatečné informovanosti o PP u respondentů (dle nejvyššího dosaženého vzdělání)

70% 60% 50% SZŠ

40%

PSS 30%

Dis.

20%

Mgr., Bc.

10% 0% ano

spíše ano spíše ne

ne

64

nevím

Graf 14 – Subjektivní hodnocení dostatečné informovanosti o PP u respondentů (sestry středoškolsky vzdělané / sestry s vyšším vzděláním) 60% 50% 40% 30%

Středoškolské vzdělání

20%

Vyšší vzdělání

10% 0% ano

spíše ano

spíše ne

ne

nevím

Grafy 13 a 14 zobrazují, jak všeobecné sestry hodnotí své vědomosti a dostatečnou orientovanost v problematice první pomoci. Sebekritičnost sester je totožná u středoškolaček stejně jako u sester s vyšším vzděláním.

65

5

DISKUSE

V průzkumném šetření jsem hodnotila 105 správně a dostatečně vyplněných dotazníků. 34 jich bylo z oddělení interních (neurologie, geriatrie), 34 z ambulancí a 37 z chirurgických oborů (chirurgie, urologie). Analýzou výsledků šetření jsem zjistila, že nejlépe odpovídaly všeobecné sestry z ambulancí, s 60,15% úspěšností. Respondentky z oborů chirurgických měly průměrně 59,08 % správných odpovědí. Nejméně znalostí prokázaly sestry z interních oddělení, správnost odpovědí byla 51,62 %. Celková úroveň vědomostí všeobecných sester dosáhla v oblasti první pomoci pouze 57 % úspěšnosti. Dle mého názoru, by sestry aktivně vykonávající svoji profesi, měly mít více znalostí než prokázaly. Při hodnocení výsledků z hlediska nejvyššího dosaženého vzdělání respondentů se potvrdil můj předpoklad. Vysokoškolsky vzdělané sestry projevily největší znalosti o první pomoci (o 9,38 % více než sestry středoškolsky vzdělané). Ale i ony měly úspěšnost

64,46 %, což není

uspokojivé. Po srovnání, ve kterých položkách dotazované nejvíce chybovaly, jsem zjistila, že všechny nesprávně odpovídaly u shodných otázek. Také při sebehodnocení respondentek bylo zjištěno, že nejsou rozdíly v pohledu sester středoškolsky vzdělaných a sester s vyšším dosaženým vzděláním na úroveň svých vědomostí a informovanosti o první pomoci. Další skutečností, kterou jsem zjistila, je, že pracuje stále velmi málo sester s vyšším než středoškolským vzděláním. Přesně 69 (65,71 %) respondentek sledovaného souboru vystudovalo pouze střední zdravotnickou školu. Konečný výsledek studie mohla ovlivnit i věková skladba všeobecných sester v nemocnici. Dle mého šetření na lůžkových odděleních pracuje nejvíce sester ve věku do 25 let a tvoří téměř polovinu sledovaného souboru (46,67 %). Na ambulancích je naopak nejvíce všeobecných sester ve věku od 25 do 35 let. Úspěšnost dotazovaných v ambulantním sektoru připisuji částečně i rokům profesní praxe a množství nasbíraných zkušeností.

66

Položky 4 a 5 měly zjistit, nakolik jsou respondentky informovány o nejnovějších postupech v oblasti KPR. Ukázalo se, že o aktuálních poměrech v resuscitaci

slyšelo 40 sester (38,10 %), ale další otázku,

zda ublíží bijícímu srdci nepřímá srdeční masáž, zodpověděly s malou úspěšností 20,95 %. V otázce terminologie jednotlivých hmatů užívaných v první pomoci, respondentky

také

příliš

neuspěly.

Zvolily

nejznámější

pojem,

aniž

by přemýšlely či tušily, který výkon označuje. Místo odpovědi, že trojitý hmat se též nazývá Esmarchův manévr, vybralo 65 % respondentek manévr Heimlichův. Na položky 7 a 8 odpovídaly všeobecné sestry uspokojivě, s úspěšností kolem 60 %. Nejvíce správných odpovědí na otázku co je to koniopunkce, jak a kdy se provádí, měly dle očekávání sestry z chirurgie, které se s takovým výkonem setkávají nejčastěji, zejména na chirurgii čelistní. Sestry měly problém nejen s označením příznaků zlomeniny kosti skalní, ale hlavně s určením, kde se kost skalní přesně nachází. Projevil se tak deficit znalostí v oblasti anatomie. Celkově uspěly na 60,95 % a nejlepší výsledky prokázaly překvapivě sestry z oborů interních (70,59 %). V desáté otázce mě zajímalo, jak by umístili dotazovaní dlahu při zlomenině femuru. Většina sester odpověděla špatně. Správnou odpověď zvolilo pouze 13 dotazovaných (12,38 %). Respondentky by dlahu přiložily pouze do výše pasu, což není zcela nesprávně, ale délka dlahy je nedostačující. Na následující dvě položky odpovídaly všeobecné sestry téměř bezchybně. Cizí těleso z těla postiženého by nikdy nevytáhlo 98 dotazovaných (93,34 %). Rozvíjející se diabetické kóma by dokonce stoprocentně rozpoznali na ambulancích a na chirurgii. Celková úspěšnost u této otázky byla 97,14 %, což je nejlépe zodpovězená položka z celého dotazníku. K zamyšlení zůstává, zda by sestry věděly, jak mají postupovat dále. Při otravě takzvaným „Fridexem“ by správně postupovalo pouze 29 dotazovaných (27,62 %), největší počet z chirurgických oddělení. Většina ostatních respondentů volila rychlý odvoz do zdravotnického zařízení, což je samozřejmě také správně, ale zdravotníci by měli vědět, jaké antidotum

67

postiženému podat.

Otrava ethylenglykolem

je navíc

relativně častá

(spolu s otravou methanolem, kdy postupujeme stejně) a diskutuje se v každé odborné literatuře zabývající se první pomocí. Projevy komplikací jícnových varixů znalo 96 respondentů (91,43 %), nejlépe odpovídaly sestry z chirurgie se stoprocentní úspěšností. Jícnové varixy se léčí na odděleních interních i chirurgických, mít dostatečné vědomosti o této problematice je pro sestru důležité. Respondentky prokázaly dobré znalosti. Předposlední vědomostní otázkou jsem zjišťovala, znají-li všeobecné sestry postup při začínajícím infarktu myocardu. Jejich znalosti hodnotím jako přiměřené (75,24 %). Množství nesprávných odpovědí bylo způsobeno nepozorností,

kdy

si

respondentky

špatně

přečetly

zadání

otázky

a označily postup správný. Nakonec jsem zařadila vyjmenování protišokových opatření. Úspěšnost vyplnění všech pěti položek byla 87,62 %, což by se dalo hodnotit jako dobrý výsledek. S šokovými stavy se můžeme setkat v terénu i v prostředí nemocnice, proto by každá všeobecná sestra měla znát zásady ošetřování takového postiženého. Dále jsem zjišťovala, kolikrát sestry poskytovaly první pomoc. Na ambulancích nejčastěji odpověděly, že pomoc poskytovaly a dokonce vícekrát (16 ze 34 respondentek, 47,06 %). Což opět z části přisuzuji vyššímu věkovému

průměru

sester.

Na

interních

odděleních

naopak

většina

dotazovaných pomoc nikdy neposkytovala (20 ze 34, 58,82 %). Další otázkou, zda si sestry myslí, že mají dostatek vědomostí a informací pro poskytování první pomoci, jsem chtěla zjistit jejich celkový postoj a sebehodnocení. Nejčastější odpovědí bylo „spíše ano“, mám dostatek informací.

Takto

odpovědělo

59

respondentek

(56,19

%),

zatímco

jednoznačná odpověď „ano“ a „ne“ se objevila vždy po 3 respondentkách (2,86 %). Nejvíce sebekritické se ukázaly sestry v ambulancích, i když z výše uvedeného vyplývá, že právě ony měly největší znalosti o první pomoci. Jako jediné uvedly, že nemají dostatek vědomostí a informací. U malé části dotazovaných by tedy mohla platit slova Sokratova: „Vím, že nic nevím.“ Nejvíce zarážející je skutečnost, že zatímco celková úroveň znalostí

68

a vědomostí v oblasti první pomoci byla v dotazníkovém šetření na velmi nízké úrovni (57 % úspěšných odpovědí), více než polovina sester (59,05 %) si myslí, že má dostatečné vědomosti k poskytnutí správné první pomoci. Dále mne zajímalo, jak často se všeobecné sestry vzdělávají v problematice první pomoci. Bohužel dle průzkumu jich nejvíce tématu věnovalo pozornost naposledy na zdravotnické škole, celkem 50 respondentek (47,62 %). Naopak pravidelná školení absolvuje pouze 10 dotazovaných (9,52 %) – 5 z oborů interních, 2 z chirurgie a 3 z ambulancí. Uvážíme-li, že každá sestra by se měla kontinuálně vzdělávat, není výsledek šetření příznivý a dopad je znát v proběhlém dotazníkovém šetření. Na závěr jsem zařadila otázku, co si respondentky myslí o provedených změnách v oblasti KPR, které platí od roku 2005. Většina uvedla, že sice slyšela, že změny existují, ale nijak je nestudovala. V podstatě to odpovídalo výsledkům v otázkách 4 a 5. Zarážející bylo, že 17 respondentek (16,19 %) vůbec nevědělo, že k nějakým změnám v KPR došlo a pouze 2 dotazované (1,90 %) z celého sledovaného souboru (105 respondentů) tyto změny znají a používají je. Zde opět poukazuji na nutnost kontinuálního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví (nejen všeobecných sester).

69

6

NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ

Základním

zjištěným

nedostatkem

průzkumného

šetření

byly

nevyhovující znalosti všeobecných sester v oblasti první pomoci. Pravidelné školení v této problematice absolvuje pouze 10 respondentek (9,52 %) z celého sledovaného souboru. Za základní nápravné opatření považuji každoroční či lépe půlroční pravidelná a povinná školení všech pracovníků ve zdravotnictví. Proškolení v problematice a novinkách první pomoci by měl organizovat management pracoviště, nejlépe formou získávání teoretických znalostí a praktických dovedností. Neměla by chybět zpětná vazba kontroly nabytých vědomostí. Dále by bylo vhodné aktuálně a průběžně informovat zaměstnance o změnách ošetřovatelských a léčebných postupů v první pomoci v návaznosti na jejich zavádění do zdravotnické praxe – nejlépe opět formou školení. Doporučuji zveřejnit na pracovišti na viditelném místě webovou adresu České rady pro resuscitaci, Evropské rady pro resuscitaci, Českého Červeného kříže, zdravotnické záchranné služby a podobně a doporučit literaturu, kde každý může informace získat. Na chodbách nemocnic najdeme množství informačních materiálů, například o stomických pomůckách, kampaň proti kouření, dietní doporučení... Proč tedy nevytvořit osvětu v oblasti první pomoci? Byl by to přínos pro pacienty, návštěvníky i personál. Vhodné by bylo zařadit při nástupu do zaměstnání školení sester v problematice kardiopulmonální resuscitace přímo na pracovišti s využitím dostupných pomůcek, seznámení se standardy KPR a nácvik řešení konkrétních krizových situací.

70

ZÁVĚR

Bakalářská práce zjišťovala, jaká je úroveň znalostí o první pomoci mezi všeobecnými sestrami ve Fakultní nemocnici Brno. Sledovaný soubor tvořilo 105 respondentek pracujících na interních a chirurgických lůžkových odděleních a v ambulantním sektoru. V teoretické části práce jsem se zabývala rozborem problematiky první pomoci, její historií, zásadami, dále metodami kardiopulmonální resuscitace a především novými postupy v této oblasti. V praktické části práce jsou prezentovány výsledky získané dotazníkovým šetřením a jejich analýza. Práce je doplněna návrhem řešení zjištěných nedostatků. Prvním

cílem

bylo

porovnat

úroveň

znalostí

o

první

pomoci

u sester pracujících na sledovaných odděleních. Hypotéza se nepotvrdila. Předpokládala

jsem,

že

nejlepší

znalosti

prokáží

sestry

z chirurgie,

poté z interních oborů a z ambulancí. Ukázalo se, že respondentky pracující na ambulancích byly nejúspěšnější (60,15 % správných odpovědí). Sestry z chirurgie vykázaly 59,08 % správných odpovědí a sestry z oddělení interních 51,62 %. Ambulantní sestry měly také dle šetření nejvíce zkušeností s poskytováním první pomoci, vícekrát pomoc poskytlo 47,06 % respondentek. Naopak u sester z interních oborů to bylo o 11,77 % méně. Zajímavé je, že ambulantní sestry, s nejlepšími výsledky průzkumného šetření, o svých dostatečných vědomostech a schopnostech v oblasti první pomoci pochybují mnohem více než ostatní respondentky. V druhém cíli práce jsem zjišťovala, zda dosažené vzdělání sester má pozitivní vliv na jejich vědomosti. Ze sledovaného souboru tvořily sestry s vyšším

vzděláním

než

středoškolským

asi

jednu

třetinu,

přesně

36 dotazovaných. Můj předpoklad byl správný, sestry s vyšším vzděláním prokázaly větší znalosti v oblasti první pomoci. Celková úroveň vědomostí všeobecných sester se ukázala jako nedostačující, správnost odpovědí dosáhla pouze 57 %. Špatná byla i informovanost o nových postupech kardiopulmonální resuscitace, platných od roku 2005. 17 sester (16,19 %) vůbec nevědělo, že k nějaké změně došlo

71

a většina dotazovaných (42,86 %) vypověděla, že sice o změnách slyšela, ale nijak je nestudovala. Předpokládala jsem, že vědomosti všeobecných sester o první pomoci nebudou dostačující, ale překvapilo mě, že jsou výrazně neuspokojivé. Myslím si, že by se sestry měly nad svými znalostmi zamyslet. Vždyť cílem našeho povolání není být pouze odborníkem v dané oblasti, ale i mít všeobecný přehled, dále se vzdělávat a zajímat se o novinky v ošetřovatelství a medicíně.

“Od pekla nebo nebe nás dělí jenom život, a to je nejzranitelnější věc na světě.” (Blaise Pascal)

72

ANOTACE

Příjmení a jméno autora: Krčmová Hana Instituce:

Katedra ošetřovatelství, Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Brno

Název práce:

Úroveň

znalostí

v oblasti

první

pomoci

u všeobecných sester FN Brno Level of knowledge of nurses at FN Brno in the sphere of first aid Vedoucí práce:

Mgr. Dana Soldánová

Počet stran:

93

Počet příloh:

6

Rok obhajoby:

2007

Klíčová slova:

všeobecná sestra, nurses první pomoc, firt aid úroveň znalostí, level of knowledge FN Brno

Bakalářská práce se zabývá problematikou úrovně vědomostí v oblasti první pomoci u všeobecných sester ve Fakultní nemocnici Brno. Hodnotí znalosti dotazovaných sester z oddělení interních, chirurgických a ambulantní části, sleduje kvalitu vědomostí dle stupně nejvyššího dosaženého vzdělání sester. Průzkum probíhal formou dotazníkového šetření. Praktická část práce předkládá analýzu výsledků a návrh řešení zjištěných nedostatků.

The bachelors thesis engaged in problems of level of knowledge of nurses at FN Brno in the sphere of first aid. It evaluates knowledge of

interviewing

nurses

at

the

internal,

surgical

departments

and the ambulances. Quality of knowledge according to level of the highest educational attainment of nurses is observed. The investigation ran by the checklists. The practical part of thesis shows analysis of outcome and the project of finded defects.

73

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ

BERÁNKOVÁ, M.; FLEKOVÁ, A.; HOLZHAUSEROVÁ, B. První pomoc pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, spol. s r.o., 2002. 199 s. ISBN 80-86073-99-8.

BYDŽOVSKÝ, Jan. První pomoc. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 76 s. ISBN 80-247-0680-6.

ČESKÁ RADA PRO RESUSCITACI. Neodkladná resuscitace v první linii [online]. 2007 [cit. 2007-03-03]. Dostupné na WWW: .

EUROPEAN RESUSCITATION COUNCIL. Basic life support and automated external defibrillation [online]. 2005 [cit. 2007-03-20]. Dostupné na WWW: .

EVROPSKÁ

RADA

PRO

RESUSCITACI,

přepracovala

Česká

rada

pro resuscitaci. Kapesní vydání doporučených postupů v resuscitaci 2005. 1. vyd. Praha: Česká rada pro resuscitaci, 2006. 196 s. ISBN 80-239-7676-1.

HOLIBKOVÁ, A.; LAICHMAN, S. Přehled anatomie člověka. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 140 s. ISBN 80-244-0495-8.

ILIEVOVÁ, Lubica, aj. Prvá pomoc. 1. vyd. Trnava: Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce TU, 2006. 127 s. ISBN 80-8082-087-2.

IVANOVÁ, K.; JURÍČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5.

74

JUKL, M. Ženevské konvence a dodatkové protokoly [online]. Vyšlo jako publikace

Úřadu

Českého

Červeného

kříže.

1999

[cit.

2007-03-05].

Dostupné na WWW: .

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ. Malá ilustrovaná encyklopedie. 1.

vyd.

Praha:

Encyklopedický

dům,

spol.

s r.o.,

1999.

1213

s.

ISBN 80-86044-12-2.

KUBEŠOVÁ, Hana. Vnitřní lékařství I pro bakalářské studium ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003. 103 s. ISBN 80-210-3138-7.

POKORNÝ, Jiří. Lékařská první pomoc. 1. vyd. Praha: Galén, 2003. 351 s. ISBN 80-7262-214-5.

POKORNÝ, J., jr.; MAREČEK, V.; DIZON, J. Neodkladná resuscitace v první linii. Časopis moderního ošetřovatelství, Florence. Praha: Galén, 2006, roč. 11., č. 7 – 8, s. 3 – 5. ISSN 1801-464X.

SCHEINAROVÁ, Adolfa. První pomoc. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 83 s. ISBN 80-244-0849-X.

ŠRAIER, Zdeněk. START, Snadné Třídění A Rychlá Terapie [online]. 1999 [cit. 2007-03-10]. Dostupné na WWW: .

ŠTOREK, Josef. Vzdělávání v neodkladné péči. Lékařské listy. Praha: Sanoma Magazines, 2003, roč. 52., č. 45, s. 26 – 27.

Trestní zákon č. 140/1961 Sb., Neposkytnutí pomoci, v platném znění. Sbírka zákonů ČR. Praha: Ministerstvo vnitra ČR. 1993-. Roč. 1961, částka 065, s. 466 – 512.

75

VOKURKA, M.; HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 7. vyd. Praha: Maxdorf spol. s r. o., 2004. 490 s. ISBN 80-7345-009-7.

Zákon č. 20/1966 Sb., Národní shromáždění o péči o zdraví lidu, v platném znění. Sbírka zákonů ČR. Praha: Ministerstvo vnitra ČR. 1993-. Roč. 1966, částka 007, s. 74 – 91.

Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, v platném znění. Sbírka zákonů ČR. Praha: Ministerstvo vnitra ČR. 1993-. Roč. 2006, částka 084, s. 3146 – 3241.

Zákon č. 361/2000 Sb., Provoz na pozemních komunikacích, o změnách některých zákonů. Sbírka zákonů ČR. Praha: Ministerstvo vnitra ČR. 1993-. Roč. 2000, částka 098, s. 4570 – 4616. S ním související vyhláška č. 32/2001 Sb., o evidenci dopravních nehod. Sbírka zákonů ČR. Praha: Ministerstvo vnitra ČR. 1993-. Roč. 2001, částka 011, s. 598 – 599.

76

SEZNAM ZKRATEK

AED

automatický externí defibrilátor

ALS

Advanced Life Support

Bc.

Bakalář

BLS

Basic Life Support

BOZP

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

č.

číslo

čas.

časopis

ČR

Česká republika

Dis.

diplomovaná sestra

EPLS

European Paediatric Life Support

ERC

European Resuscitation Council

Ev.

evropská

FN

Fakultní nemocnice

h.

hmat

HZS

Hasičský záchranný sbor

IDVPZ

Institut dalšího vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví

jr.

junior

kap.

kapesní

KPR

Kardiopulmonální resuscitace

LZS

Letecká záchranná služba

m.

manévr

mal.

maligní

Mgr.

Magistr

MVČK

Mezinárodní výbor Červeného kříže

NCO NZO

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

Obr.

obrázek

PČR

Policie České republiky

PP

první pomoc

Příl.

příloha

77

PSS

pomaturitní specializační studium

roč.

ročník

s.

strana

Sb.

sbírka

srd.

srdeční

START

Snadné třídění a rychlá terapie

SZŠ

střední zdravotnická škola

Tab.

tabulka

vyd.

vydání

VZS

Vodní záchranná služba

ZBK

Zdravotnická brigáda kynologů

ZZS

Zdravotnická záchranná služba

Žen.

ženevské

78

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 – Vlajka Červeného kříže a Červeného půlměsíce..............................10 Obr. 2 – Linky tísňového volání........................................................................20 Obr. 3 – Uvolnění dýchacích cest....................................................................29 Obr. 4 – Umístění rukou na hrudníku resuscitovaného....................................30 Obr. 5 – Zotavovací poloha..............................................................................32

79

SEZNAM PŘÍLOH

Příl. 1 – Dotazník..............................................................................................81 Příl. 2 – Schválení žádosti o dotazníkové šetření............................................88 Příl. 3 – Koniotomie..........................................................................................89 Příl. 4 – START = Snadné Třídění A Rychlá Terapie.......................................90 Příl. 5 – Zotavovací poloha (Recovery Position)..............................................91 Příl. 6 – Uvolnění dýchacích cest.....................................................................92

80

Příl. 1 – Dotazník

Dotazník Vážená paní/pane, předkládám dotazník, který obsahuje 20 otázek. Prosím o pečlivé a poctivé vyplnění, materiál bude sloužit jako podklad mé bakalářské práce o první pomoci. Veškeré získané informace budou zpracovány anonymně.

Děkuji za Váš čas a spolupráci.

Hana Krčmová studentka bakalářského oboru Všeobecná sestra na LF MU

Zaškrtněte prosím pouze jednu správnou odpověď, pokud nebude uvedeno jinak.

Otázka č.1 Uveďte Váš věk: a) do 25 let b) 26 – 35 let c) 36 – 45 let d) nad 45 let

Otázka č.2 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: a) středoškolské b) pomaturitní specializační studium na NCO NZO (dříve IDVPZ) c) vyšší odborné – diplomovaná sestra d) vysokoškolské bakalářské – sestra bakalářka e) vysokoškolské magisterské – sestra magistra f) jiné – uveďte:_________________________

81

Příl. 1 – pokračování

Otázka č.3 Na jakém oddělení pracujete (prosím doplňte název odd. či ambulance): a) interní oddělení: _______________________ b) chirurgické oddělení: ___________________ c) ambulance: __________________________

Otázka č.4 Jaké je platné doporučení poměru kompresí a umělých vdechů v kardiopulmonální resuscitaci dospělých u laických zachránců: komprese:vdech a) 15:2 jeden zachránce, 5:1 dva a více zachránců b) 15:2 jeden, dva a více zachránců c) 30:2 jeden, dva a více zachránců d) 30:5 jeden, dva a více zachránců

Otázka č.5 Ublíží bijícímu srdci zevní srdeční masáž? a) ne b) ano, způsobí zástavu činnosti srdce c) ano, může způsobit maligní srdeční arytmii d) nevím

Otázka č.6 Takzvaný trojitý hmat se též nazývá: a) Sellickův hmat b) Heimlichův manévr c) Rautekův manévr d) Esmarchův manévr

82


Otázka č.7 Postiženého s poraněním břicha, který spontánně dýchá a je při vědomí, nejlépe uložíme do polohy: a) stabilizované b) vleže na zádech s podložením hlavy a dolních končetin c) vleže na zádech s podložením hlavy d) vleže na boku na zdravé straně

Otázka č.8 Co je koniopunkce a kdy ji provádíme: a) nabodnutí horního laloku plic v oblasti pod klíční kostí – při tenzním pneumothoraxu b) nabodnutí kterékoli části trachey – při zapadnutí cizího tělesa do dýchacích cest c) nabodnutí

vazivové

membrány

pod

štítnou

chrupavkou

– při neprůchodnosti horních dýchacích cest d) nabodnutí vazivové membrány pod prstenčitou chrupavkou trachey – při otoku dýchacích cest

Otázka č.9 Zlomenina kosti skalní se většinou projeví: a) brýlovým hematomem a cefaleou b) brýlovým hematomem a vytékáním krve a mozkomíšního moku z nosu c) vytékáním krve a mozkomíšního moku z ucha d) dvojitým viděním

83

Příl. 1 - pokračování

Otázka č.10 Dlaha při zlomenině střední části femuru sahá: a) od kolene přes kyčel b) od kotníku, přes koleno až po pás c) od kotníku, přes koleno až po pás a z vnitřní strany od kotníku po rozkrok d) od kotníku, přes koleno až do podpaží a z vnitřní strany od kotníku po rozkrok

Otázka č.11 Cizí těleso z těla postiženého: a) nikdy neodstraňujeme b) neodstraňujeme, protože by se do rány dostala snáze infekce c) odstraňujeme, pokud je předmět do hloubky 5 cm a uděláme kompresi d) odstraňujeme vždy, abychom mohli ránu lépe ošetřit, a také zamezili dalšímu poškození tkání předmětem

Otázka č.12 Postiženému je z dechu cítit aceton, usuzujeme nejspíše na: a) selhávání ledvin b) selhávání jater c) rozvíjející se diabetické kóma d) dlouhodobé hladovění s rozvratem vnitřního prostředí

84


Otázka č.13 Při podezření na otravu ethylenglykolem (Fridex): a) podáme 2 dcl bílého vína, zajistíme odvoz do nemocnice (nebo ZZS) b) vyvoláme zvracení a podáme vetší množství vody, není třeba odvoz do nemocnice c) je nutný co nejdříve odvoz do nemocnice (nebo ZZS), kde se provede výplach žaludku, zvracení nevyvoláváme d) podáme 1 – 2 dcl tvrdého alkoholu, rychle zajistíme odvoz do nemocnice (nebo ZZS)

Otázka č.14 Postižený náhle zvrací jasně červenou krev: a) jde o rupturu jícnových varixů b) jde o poranění měkkého patra, které hodně krvácí c) jde o krvácení z duodenálních vředů či přímo jejich rupturu d) někdy se objevuje u pacientů léčených Heparinem jako projev zvýšené krvácivosti ze sliznic

Otázka č.15 Zaškrtněte NESPRÁVNOU odpověď Při podezření na akutní infarkt myocardu: a) postiženého dáme do polosedu, zajistíme přístup čerstvého vzduchu b) podáme mírné analgetikum p.o. na zmírnění bolesti c) uklidňujeme postiženého, rychle voláme ZZS d) podáme kyselinu acetylsalycilovou

85


Otázka č.16 Uveďte jaké zásady obsahuje takzvané pravidlo 5T v protišokových opatřeních: a) ___________________________ b) ___________________________ c) ___________________________ d) ___________________________ e) ___________________________

Otázka č.17 Poskytoval/a jste někdy první pomoc? a) ne b) ano, jednou c) ano, vícekrát

Otázka č.18 Myslíte si, že máte dostatek informací a vzdělání pro poskytnutí první pomoci správně a rychle k největšímu prospěchu postiženého? a) ano, určitě b) spíše ano c) spíše ne d) ne e) nevím, nedokážu posoudit

86

Příl. 1 - pokračování

Otázka č.19 Kdy jste naposledy absolvovala nějaký kurz či školení v oblasti první pomoci? a) naposledy na střední zdravotnické škole, vyšší odborné či vysoké škole jako součást základní výuky, od té doby jsem žádný kurz neabsolvovala b) absolvovala jsem kurz první pomoci před 5 – 10 lety c) absolvovala jsem kurz první pomoci před méně než 5 lety d) navštěvuji kurzy první pomoci pravidelně každé 1 – 2 roky

Otázka č.20 Co si myslíte o nových změnách v oblasti doporučení na provádění efektivní KPR? a) o žádných změnách nevím b) o změnách jsem slyšela, ale blíže jsem je nestudovala c) o změnách vím, znám jejich obsah, ale zatím jsem je nevyužila, protože jsem neměla příležitost d) o změnách vím, znám jejich obsah, ale zatím jsem je nevyužila, protože na oddělení všichni používáme stará pravidla e) změnách vím, znám jejich obsah a používám je •

vyhovují mi, protože ______________________________________________________

•

nevyhovují mi, protože ______________________________________________________

87

Příl. 2 – Schválení žádosti o dotazníkové šetření

88

Příl. 3 – Koniotomie Převzato z: POKORNÝ, Jiří, Lékařská první pomoc

Místo vedení řezu

Poloha nemocného před výkonem

Ligamentum conicum

Zavedená kanyla

89

Příl. 4 – START = Snadné Třídění A Rychlá Terapie Převzato z: Chodící

Mobilita

Lehce zraněný Nechodící Nedýchá

Polohovat

Dýchání

dýchací cesty

Dýchá

Rychlost dýchání

> 30 D/min.

Průchozí dýchací cesty Ne

< 30 D/min.

Hmatný tep

Ano

Neodkladná pomoc

Ne

Ano

Zemřelý Kapilární plnění

> 2 sek.

Kontrola krvácení

< 2 sek. Nereaguje

Slovní kontakt

Odložitelná pomoc

Reaguje

Polohování dýchacích cest: záklon hlavy a zvednutí brady.

Kapilární plnění: zmáčkneme nehet na ruce až zbělá a měříme dobu, která uplyne, než nehet opět nabude normální barvy.

Slovní kontakt: ptáme se na jméno, rok narození, co je dnes za den...

Neodkladná pomoc: zástava tepenného krvácení, zevní srdeční masáž, umělé

dýchání.

90

Příl. 5 – Zotavovací poloha (Recovery Position) Převzato z:

Krok 1

Krok 2

Krok 3

Zotavovací poloha

91

Příl. 6 – Uvolnění dýchacích cest Převzato z: BERÁNKOVÁ, M., První pomoc pro střední zdravotnické školy, EV. RADA PRO RESUSCITACI, Kapesní vydání doporučených postupů v resuscitaci

Esmarchův manévr (trojitý manévr):

Indikace: oběť je v bezvědomí, pro uvolnění dýchacích cest (zapadlý jazyk), provádí odborník, laik pouze záklon hlavy a zvednutí brady.

Provedení: záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti, otevření úst.

Gordonův manévr (úder mezi lopatky):

Indikace: postižený při vědomí, jestliže je cizí těleso v dýchacích cestách a oběť se dusí.

Provedení: zachránce stojí ze strany, podepře hrudník oběti jednou rukou, předkloní oběť, provede maximálně pět rázných úderů mezi lopatky hranou (dlaní) druhé ruky.

92


Gordonův manévr (úder mezi lopatky) u novorozenců a kojenců:

Indikace: stejné jako u dospělých, dušení zejména jídlem.

Provedení: vsedě či ve stoje, dítě držíme na předloktí hlavou mírně dolů, ústa jsou otevřená, zachránce provede přiměřený úder plochou 4 prstů mezi lopatky dítěte nejvíce pětkrát za sebou.

Heimlichův manévr (rázné stlačení břicha):

Indikace: těleso v dýchacích cestách, pokud nepomůže pět rázných úderů mezi lopatky.

Provedení: zachránce stojí za obětí, obejme ji okolo horní části břicha nad pupkem, ruce sevře v pěst, mírně předkloní oběť a rázně stlačí k sobě a vzhůru, opakuje maximálně pětkrát.

93

MASARYKOVA UNIVERZITA. Úroveň znalostí všeobecných sester v oblasti první pomoci ve FN Brno

Recommend Documents