MASARYKOVA UNIVERZITA. Rub a líc života a smrti výjimečných žen (Marilyn Monroe, Diana Spencer)

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy

Rub a líc života a smrti výjimečných žen (Marilyn Monroe, Diana Spencer) Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí práce: PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.

Autor práce: Šárka Kociánová

Bibliografický záznam KOCIÁNOVÁ, Šárka. Rub a líc ţivota a smrti výjimečných ţen (Marilyn Monroe, Diana Spencer) : bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2015. 68 l., 6 l. příl. Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Rub a líc ţivota a smrti výjimečných ţen (Marilyn Monroe, Diana Spencer)“ pojednává o ţivotě a smrti dvou výjimečných ţen 20. století. Jde o americkou herečku a sex symbol 60. let Marilyn Monroe a všemi milovanou britskou princeznu Dianu. Práce se bude zabývat jejich ţivotem od raného dětství přes jejich strhující ţivotní příběhy, ať uţ jde o nešťastné vztahy, manţelství, rodičovství, které v případě Marilyn nebylo naplněno, či jejich vztahy s médii, aţ po jejich tragickou smrt. Ta u obou dvou ţen není dosud úplně vyřešena a v obou případech zůstává nezodpovězena spousta otázek. Zda šlo v případě americké herečky o sebevraţdu, vraţdu nebo šlo jen o nešťastnou náhodu. A zda princezně Dianě dopomohla k smrti média, opilý řidič, nebo šlo také pouze o souhrn nešťastných náhod. Cílem mé bakalářské práce je zjištění, jak obě dvě zmiňované dámy poznamenala jejich dětství v neúplné rodině, vztahy s muţi či fakt, ţe jsou slavné a zda to sehrálo nějaký podíl na jejich smrti. Rozeberu také, zda psychické poruchy, jako jsou bulimie, či nadměrné uţívání léků, a tlak z různých stran, které byl na dámy kladen, mohly také sehrát určitou roli. Nakonec se chci zaměřit na to, co měly tyto dvě výjimečné ţeny 20. století společného.

Annotation Bachelor thesis „Obverse and reverse of life and death of exceptional women (Marilyn Monroe, Diana Spencer)” discusses life and death of two exceptional women of 20th century. These two women are Marilyn Monroe, American actress and sex symbol of 1960´s, and beloved princess Diana. The thesis is focused on their lives from the early childhood through their stirring life stories, considering their unfortunate relationships, marriages, parenthood, and media issues, till their tragic deaths. The deaths which both are still not clarified and in both cases there are still many

unanswered questions. Was it suicide, murder or just misadventure in the case of the American actress? Was it the influence of media, drunk driver or misadventure that helped the princess to her early death? The target of the thesis is to find out how were the ladies influenced by their childhoods in incomplete families, their relationships with men, and the fact that they were so famous. The thesis puts those facts into the context of their unusual deaths. The thesis also discusses whether psychological disorders like bulimia, excessive use of drugs, and the pressure under which the ladies lived, could affect their early deaths. The last but not the least, the thesis focuses on the things that these two women had in common.

Klíčová slova Osobnost, ţivot, smrt, vztahy, rodina, vraţda, ikona

Keywords Personality, life, death, relationships, family, murder, icon

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 25. března 2015

Šárka Kociánová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce PhDr. Radovanu Rybářovi, Ph.D. za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.

Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................................... 7 1.

MARILYN MONROE ..................................................................................................................... 9 1.1

DĚTSTVÍ MARILYN MONROE ........................................................................................................ 10

1.1.1.

Gladys Baker ...................................................................................................................... 10

1.1.2.

Opatrovnictví ..................................................................................................................... 11

1.1.3.

Grace McKeeová................................................................................................................ 11

1.1.4.

Sirotčinec ........................................................................................................................... 12

1.1.5.

Teta Ana ............................................................................................................................. 12

1.2. MANŢELSTVÍ ................................................................................................................................ 13 1.2.1.

James Dougherty................................................................................................................ 13

1.2.2.

Joe DiMaggio..................................................................................................................... 16

1.2.3.

Arthur Miller ...................................................................................................................... 17

1.3. FILMOVÁ KARIÉRA ....................................................................................................................... 20 1.3.1.

Modelingové začátky .......................................................................................................... 20

1.3.2.

Filmové začátky a změna jména ......................................................................................... 21

1.3.3.

Carrollovi ........................................................................................................................... 22

1.3.4.

Natasha Lytessová.............................................................................................................. 22

1.3.5.

Johnny Hyde....................................................................................................................... 23

1.3.6.

Hlavní role ve filmu............................................................................................................ 25

1.3.7.

Zrod hvězdy a sex symbolu ................................................................................................. 25

1.3.8.

Marilyn Monroe Productions ............................................................................................. 27

1.3.9.

Poslední film ...................................................................................................................... 28

1.4. TRAGICKÁ SMRT ........................................................................................................................... 30 2.

DIANA SPENCER ......................................................................................................................... 33 2.1. DĚTSTVÍ DIANY SPENCER............................................................................................................. 33 2.1.1.

Měl to být kluk .................................................................................................................... 34

2.1.2.

Rozvod rodičů .................................................................................................................... 34

2.1.3.

Školní léta........................................................................................................................... 35

2.2. KRÁLOVSKÉ POVINNOSTI A VZTAH S PRINCEM CHARLESEM ......................................................... 36 2.2.1.

Seznámení se sirem Charlesem .......................................................................................... 36

2.2.2.

Princezna Diana ................................................................................................................ 39

2.2.3.

Diana jako matka ............................................................................................................... 40

2.2.4.

Krize v manţelství .............................................................................................................. 42

2.3. DODI AL-FAYED ........................................................................................................................... 45 2.3.1.

Touha po lásce ................................................................................................................... 45

2.3.2.

Diana a Dodi...................................................................................................................... 46

2.4. TRAGICKÁ SMRT ........................................................................................................................... 46

3. SPOLEČNĚ RYSY A SHRNUTÍ RŮZNÝCH TEORIÍ SMRTI MARILYN MONROE A DIANY SPENCER ................................................................................................................................... 50 3.1. SPOLEČNÉ RYSY, SROVNÁNÍ ......................................................................................................... 50 3.1.1.

Shoda čísel ......................................................................................................................... 50

3.1.2.

Těţké dětství a vztahy s muţi .............................................................................................. 51

3.1.3.

Psychické problémy............................................................................................................ 52

3.2. SHRNUTÍ TEORIÍ SMRTI MARILYN MONROE .................................................................................. 53 3.3. SHRNUTÍ TEORIÍ SMRTI PRINCEZNY DIANY ................................................................................... 56 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 58 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 60 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 62 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 63

Úvod Téma své bakalářské práce jsem si zvolila na základě mého zájmu o tyto dvě krásné, úspěšné a výjimečné ţeny. Marilyn Monroe a Diana Spencer byly idoly a módní ikony spousty ţen, ale i muţů po celém světě. Obě dvě měly velice pestré ţivoty. Dianina pohádková svatba s princem Charlesem, porod dvou krásných synů, plnění královských povinností ve společnosti, charitativní činnost, ale také krize, rozvod a ostře sledovaný vztah s jejím novým přítelem. U Marilyn je to spoustu úspěšných i méně úspěšných filmů, tři nešťastná manţelství, nesplněná touha stát se matkou, uţívání psychofarmak, či její nevyjasněný, mnohými označovaný za milostný, vztah s bratry Kennedyovými. Všichni na celém světě pozorně sledovali jejich ţivoty prostřednictvím médií, která je neustále pronásledovala. Není tedy divu, ţe jejich předčasná smrt všechny šokovala. Obě ţeny byly velice mladé, zemřely ve svých 36 letech. Marilyn zemřela po poţití většího mnoţství léků v pokoji svého domu v Los Angeles a Diana zemřela po váţné automobilové havárii v nemocnici v Paříţi. Obě dvě ţeny zůstávají dál v našem povědomí a dovolím si tvrdit, ţe nebudou nikdy zapomenuty. Marilyn Monroe je jednou z nejslavnějších, ale také z nejrozporuplnějších ţen dvacátého století. Uhrančivá krása, slavní muţi v jejím ţivotě, fascinující osobnost i skandály ještě dnes, více neţ padesát let po její smrti upoutávají pozornost lidí na celém světě. Právě touto zajímavou dámou se bude zabývat první kapitola této bakalářské práce. Bude zaměřena na její nešťastné dětství, které trávila zčásti také v pěstounské rodině, vztahy s muţi, kde se zaměřím na její tři neúspěšná manţelství. Dále budou popsány začátky její kariéry i doba, kdy byla na vrcholu své slávy a její zdravotní stav, který nebyl úplně optimální. Závěr první kapitoly bude věnován zejména její smrti, která s sebou nese spoustu nejasností. Diana, princezna z Walesu – na světě není snad nikdo, kdo by neznal toto jméno. Nefotografovanější dáma světa, ten ztělesněný sen tisíců ţen a dívek, krásná a okouzlující princezna, ale také velice osamělá, nespokojená a také trápící se pocitem méněcennosti, ano i to je Diana Spencer. Bude jí věnována druhá kapitola této bakalářské práce, kde bude popsáno její dětství, vztah k sourozencům a rodičům a také její milostný vztah s princem Charlesem. Další část se zaměří na jejich svatbu, zplození 7

dvou potomků a také na jejich krizi a následný rozvod. Předposlední podkapitola se bude zabývat Dianinými milostnými vztahy, kde bude probrán také její vztah s producentem Dodim Al-Fayedem. V závěru bude zmíněná její tragická nehoda, při níţ mladá princezna zemřela. Poslední kapitola bude zaměřena na společně rysy Marilyn Monroe a Diany Spencer a na jejich tragickou smrt. Bude zde nejen porovnání obou ţen, ale také shrnutí různých teorií smrti Marilyn i Diany. Proč musely zemřít takhle mladé a mohly za to jen nešťastné náhody? Zda šlo v případě Marilyn skutečně o sebevraţdu nebo má na její smrti podíl i někdo jiný jako například její lékař či prezident John F. Kennedy. A jestli za smrtí princezny Diany stojí opilý řidič či britské tajné sluţby. Na to se podíváme v závěru bakalářské práce.

8

1. Marilyn Monroe Marilyn Monroe, vlastním jménem Norma Jeane Mortenson, byla americká filmová herečka, modelka, zpěvačka a producentka. Proţila nešťastné dětství s psychicky labilní matkou, u různých příbuzných a pěstounů a také v sirotčinci. Otce nikdy nepoznala. Krátce po šestnáctých narozeninách se poprvé provdala, ale manţelství s Jamesem Doughertym bylo v r. 1945 rozvedeno. Za války pracovala v továrně na padáky, kde se jí naskytla moţnost pracovat jako modelka u losangeleské reklamní agentury Blue Book. V roce 1946 podepsala první smlouvu se studiem 20th Century Fox a byla přejmenována na Marilyn Monroe. Do roku 1950 hrála bezvýznamné role v druhořadých filmech, aţ poté zazářila ve filmu „Asfaltová dţungle“. Díky následujícím filmům, které těţily především z jejích tělesných vnad, se Marilyn stala novým americkým sex symbolem a proti své vůli byla navţdy zaškatulkována do rolí naivních blondýnek. Její nejslavnější a dodnes oblíbená komedie je „Někdo to rád horké“, kterou natočila v roce 1959 s Tony Curtis a Jack Lemmon. Sama však touţila po nezávislosti, na vrcholu slávy začala navštěvovat proslulé newyorské Herecké studio a zaloţila vlastní produkční společnost Marilyn Monroe Production. V roce 1954 se provdala za tehdejší světovou baseballovou hvězdu Joea DiMaggia, ale manţelství se po 9 měsících rozpadlo. V letech 1956–1961 byla provdána za slavného dramatika Arthura Millera, který byl autorem scénáře jejího posledního filmu „Mustangové“. Po celý svůj ţivot poutala pozornost bulvárního tisku neuspořádaným ţivotem, profesionálními problémy a milostnými avantýrami. Své problémy, které měla s pocitem méněcennosti, nespavostí aj., řešila nadměrným uţíváním barbiturátů, které zapíjela svým oblíbeným alkoholem – šampaňským. Zemřela ve svém domě v Brentwoodu v noci ze 4. na 5. srpna 1962 za okolností, které dodnes nebyly zcela objasněny. Podle jedné verze se jednalo o sebevraţdu nebo nešťastnou smrt z předávkování barbituráty, jiná verze připouští i vraţdu.1

1

Tiscali Media, a.s. [online] c1996-2015. [cit.8.2.2015] ISSN 1801-5131. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/marilyn-monroe.php.

9

1.1 Dětství Marilyn Monroe Marilyn měla velice obtíţné dětství. Její matka Gladys Bakerová, milovnice stříbrného plátna a člověk vznášející se ve snech a představách, nebyla schopna vychovávat svoji malou dcerku a mimoto byla závislá na lécích proti depresi, které ji dostaly aţ do léčebny pro duševně choré. Zemřela v roce 1984. Otec Normy Jean zůstal záhadou. Norma Jeane strávila část svého ţivota stěhováním z jedné pěstounské rodiny do druhé. Nejvíce péče a lásky dostala u své tety Any, u které také jednu dobu ţila. Smutným faktem je, ţe Norma Jean ţila asi dva roky v sirotčinci v L. A.

1.1.1. Gladys Baker Matka Marilyn Monroe, Gladys Bakerová (rozená Monroe), ţila velmi prostopášný ţivot. Původně byla vdaná za Johna Bakera, s kterým měla dvě děti, Berniece a Jacka. Brzy však poţádala o rozvod. Je dost moţné, ţe toto rozhodnutí bylo propojeno s jejím dětstvím: „Vzhledem k otcově smrti a matčině citové nestálosti Gladys neměla příklad v trvalém spořádaném rodinném ţivotě, a vlastně po něm zřejmě ani netouţila.“2 Děti byly svěřeny do péče otce a Gladys s tím neměla ţádný problém. Odešla do Hollywoodu, kde měla hned několik milenců, přičemţ jednoho si vzala. Ale Gladys nedokázala opětovat manţelskou věrnost a tak po několika měsících přichází další rozvod. Deset měsíců po rozvodu Gladys zjistila, ţe je těhotná. S největší pravděpodobností přišla do jiného stavu se Stanem Giffordem, který s ní však odmítl ţít, a tak kdyţ se 1. června 1926 narodila Norma Jeane Mortenson, za otce označila Edwarda Mortensona, jejího bývalého manţela. Gladys pracovala jako pracovnice ve filmové laboratoři a velice obdivovala herečku Normu Talmadge a tak svou dceru pojmenovala právě po ní. V té době bylo v oblibě dávat dívkám dvě jména, Gladys přišlo, jako vhodné jméno Jeane a tak vzniklo původní jméno Marilyn Monroe. Kdyţ bylo Marilyn sedm let a krátce ţila se svou matkou, proţívala Gladys období hluboké deprese, které vyvrcholilo záchvatem zuřivosti a pocitem křivdy. Byla převezena do nemocnice, kde zůstala, s výjimkou krátkých období, aţ do doby po smrti Marilyn. Poté jí byla ustanovena pečovatelka, aţ do své smrti v roce 1984. 3 (viz příloha č. 1)

2

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 18. 3 Tamtéţ. str. 17-21.

10

1.1.2. Opatrovnictví Asi po dvou týdnech, co se Norma Jeane narodila, ji matka Gladys dala do opatrování cizím lidem. Důvodů bylo hned několik, především ale ten, ţe se její neklidný ţivot s mateřskou péčí příliš neslučoval. Gladys si také uvědomila, ţe není schopná být dobrou matkou. Marilyn to dávala ale za chybu sama sobě. Od 13. června 1926 ţila Norma Jeane, u Alberta a Idy Bolenderových, kde strávila celých sedm let. Manţelé si, jako mnoho rodin v té době, přivydělávali pečováním o odloţené děti. U Bolenderových byla Norma Jeane zajištěna a po materiální stránce jí nic nechybělo. „Přesto byla ale poznamenaná duševním a citovým stresem z toho, ţe nevěděla čí je, a netušila, kdy by se matka mohla objevit a zase zmizet.“4 Gladys ji navštěvovala s postupem času stále méně a Marilyn nemohla pochopit, proč za ní ţena, které má říkat maminka, přijíţděla tak zřídka. Největší podíl na její výchově tedy dozajista nesou manţelé Albert a Ida. Bolenderovi byli silně náboţensky zaloţení a vedli k tomu také Normu Jeane. Matka ji brávala do biografu, Bolenderovi jí ale říkali, ţe chodit do kina je hřích a ţe oni chodí do kostela. Byla z toho zmatená, nemohla se vyznat v tom, co je slušné chování. Po letech prohlásila, ţe Bolenderovi byli velmi přísní rodiče. Všichni se povinně řídili domácím řádem. Norma Jeane byla velice půvabné dítě s popelavě blonďatými vlasy, okouzlujícím úsměvem a jasnýma modrozelenýma očima, nikdy však v dětství od nikoho neslyšela, ţe je krásná, coţ její ţivot zajisté také ovlivnilo.5

1.1.3. Grace McKeeová Nejlepší kamarád Normy Jeane u rodiny Bolenderových byl pes Tippy. Jednoho dne ho však soused, který nemohl vydrţet věčné štěkání, psa zastřelil. Norma z toho byla velice špatná, opatrovníci proto zavolali její matce Gladys. Ta přijela i se svou nejlepší přítelkyní a nejbliţší důvěrnicí Grace McKeeovou. Gladys si Normu odvezla s sebou a společně se nastěhovaly do domu v Arbol Drive nedaleko Hollywood Bowlu. Gladys ale dům pronajala rodině Atkinsonových a zpátky si od nich pronajala jeden pokoj pro sebe a Normu Jeane. Atkinsonovi byli herci s velkým nadáním, ale malým štěstím. Doma se tedy neustále mluvilo o filmu. Gladys stále pracovala ve střiţně a často brala Normu s sebou a nechala ji v biografu koukat se na filmy. Během

4

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 26. 5 MONROE, Marilyn, HECHT, Ben. My story. str. 1-7 a SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 23-30.

11

Gladysiných depresivních stavů a následného převezení do nemocnice se Normy ujala právě Grace McKeeová. „Nebýt Grace, neexistovala by Marilyn Monroe. Grace o Normě Jeane básnila, jako by to bylo její vlastní dítě. Říkala, ţe z ní bude filmová hvězda. Měla ten pocit. Říkávala: „Nic se neboj, Normo Jeane. Aţ vyrosteš, bude z tebe krasavice, budeš významná ţena, filmová hvězda.“6 Příroda Grace dítě nenadělila, a tak byla ráda, ţe má Normu Jeane, kterou milovala a vychovávala. Grace pracovala ve střihačské laboratoři a Normu s sebou často brávala, aby se podívala, jak to tam chodí a seznámila ji s ostatními pracovníky. Chtěla a byla přesvědčena, ţe Norma Jeane bude filmovou hvězdou. „Pro tento cíl existoval jediný vzor. Grace upoutala Jean Harlowová, a tak se Jean Harlowová stala i mým idolem.“7 (viz příloha č. 2)

1.1.4. Sirotčinec Po tom, co rodina Atkinsonová, u nichţ Norma Jeane bydlela, oznámila, ţe se odstěhují z domu v Arbol Drive a odjedou do Anglie, rozhodla se Grace, ţe se stane zákonným poručníkem Normy Jeane. Všechno se jí podařilo vyjednat, a pro Normu Jeane to vypadalo náramně dobře, ovšem aţ do jara 1935, kdy do ţivota Grace vstoupil muţ, a rozpoutal se nenadálý milostný vztah. Grace se brzy vdala, a jelikoţ na tom s manţelem nebyli finančně dobře, oznámila Normě, ţe bude muset odejít do Losangeleského sirotčince. Marilyn měla opět pocit, ţe je někomu na obtíţ, ţe je neţádoucí přítěţ. V sirotčinci ţila od září 1935 do června 1937. Grace ji tam často o sobotách navštěvovala. Sirotčinec byl čistý a útulný, chlapci a děvčata ţili v oddělených křídlech, avšak Marilyn si později ráda svůj pobyt přibarvovala a mluvila o něm jako o katastrofě. V červnu roku 1937 se opět vrátila do domu ke Grace a jejímu manţelovi, tam však vydrţela jen krátce. Manţel Grace se prý jedné noci hrozně opil, a Normu Jeane začal osahávat a snaţil se ji znásilnit. Kdyţ to pověděla Grace, nevěřila jí a poslala jí bydlet k příbuzným Martinovým.8

1.1.5. Teta Ana Od Martinů však brzy odešla, protoţe Grace, jako poručnice, chtěla mít Normu Jeane víc nablízku, a tak ji nastěhovala ke své tetě Aně. Edith Ana AtchinsonováLowerová byla sestra Graceina otce. Kdyţ k ní Norma Jeane přijela na byt, bylo jí 6

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 37. 7 Tamtéţ. str. 39. 8 MONROE, Marilyn, HECHT, Ben. My story. str. 7-16.

12

padesát osm let. O Aně se Norma Jeane vyjádřila takto: „Celý můj ţivot změnila. Byl to první člověk na světě, kterého jsem opravdu milovala a který miloval mě. Byla to báječná bytost. Překypovala laskavostí a láskou.“9 Norma Jeane začala navštěvovat Emersenovu školu. Byla to průměrná ţákyně, neměla ani dobré, ale ani špatné známky. Kdyţ nastoupila do osmé třídy, začala mít najednou úplně jiné starosti. Vytvarovala se jí postava, a Norma Jeane začala směle vystavovat svá zaoblená prsa. Chlapci o ni začali jevit zájem a také jí začali přibývat kamarádi, kterých doposud moc neměla. Norma se začala také líčit nápadně červenou rtěnkou. Normě se začaly konečně plnit její dětské sny, ţe kolem sebe bude mít samé obdivovatele. Svým líčením, které moc dobře znala od Grace, jakoby maskovala opuštěné dítě a stával se z ní úplně jiný člověk. V létě 1940 proţila také svoji první letní lásku se starším studentem Chuckem Moranem. U tety Any byla do roku 1940, kdy Ana začala trpět silně zhoršeným krevním oběhem, a tak se Norma Jeane přestěhovala ke Grace a jejímu manţelovi Docu Goddardovi, s kterými bydlela i jeho dcera Eleanor, která se stala její velmi dobrou kamarádkou. I kdyţ Norma tvrdila, ţe teta Ana byla jediná, která jí naučila, co je to láska, kdyţ 14. března 1948 zemřela na srdeční chorobu, Marilyn na její pohřeb ani nedorazila. Na střední školu nastoupila Norma Jeane ve Van Nuysu, kde ale dlouho, kvůli svému prvnímu manţelovi, nevydrţela.10

1.2. Manželství Marilyn Monroe se za svůj krátký ţivot stihla vdát hned třikrát. Krátce po svých šestnáctých narozeninách se provdala za Jima Doughertyho, ale manţelství bylo v roce 1945 rozvedeno. Druhý pokus učinila v roce 1954. Provdala za tehdejší světovou baseballovou hvězdu Joea Di Maggia, ale manţelství opět nevydrţelo a po 9 měsících se rozpadlo. Naposledy pak v roce 1956 byla provdána za slavného dramatika Arthura Millera, s nímţ vydrţela nejdéle aţ do roku 1961, kdy se pár rozvedl.

1.2.1. James Dougherty Jim Dougherty byl o pět let starší, vysoký, hnědovlasý a modrooký mladík, který neměl o ţeny nouzi. Jeho rodina sousedila s rodinou Grace McKeeové. O Marilyn

9

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 54. 10 MONROE, Marilyn, HECHT, Ben. My story. str. 8-23 a SPOTO, Donald. Marilyn Monroe. str. 53-63.

13

si myslel, ţe je hezká, avšak váţná známost s ní podle něho nepřicházela v úvahu. Podcenil ale Grace, která měla jasnou představu o tom, ţe se Norma za Jima provdá. Dávala jí peníze, aby mohla Jima brát do kina a Jimovi se po předchozím nevydařeném vztahu líbilo, jak ho Norma Jeane obdivovala a vzhlíţela k němu. Na začátku roku 1942 přeloţili manţela Grace do Západní Virginie a bohuţel si nemohli dovolit vzít Normu s sebou, respektive manţel Grace si to nepřál. Aby nemusela Norma do sirotčince, matka Jima mu navrhla, ať si ji vezme. Měla krátce před svými šestnáctými narozeninami a to byla v Kalifornii nejniţší hranice pro uzavření sňatku. Jim měl Normu rád a tak na návrh přistoupil. Spíš byl ale soucitný a také měl brzy odjet na vojnu, a tak si představoval, ţe Norma by měla dobré zázemí u jeho matky.11 Norma se rozhodla, ţe kvůli sňatku a manţelství opustí školu, do které se uţ nikdy znovu nevrátila. Nedokončené vzdělání ji celý ţivot provázelo a vyvolávalo u ní pocit méněcennosti. Norma Jeane a Jim Dougherty byli v pátek 19. června 1942 provdáni. Jim později o manţelství prohlásil, ţe on je kapitán a Norma první důstojník. Tím chtěl říct, ţe Norma by měla být ráda, ţe je na palubě, ale nechat Jima řídit loď, avšak, jak později zmíním, Normě se to moc nelíbilo a nakonec z této lodi vyskočila. Marilyn se zase později vyjádřila ke svému prvnímu manţelství takto: „Moje manţelství mě nenaplňovalo smutkem, ale ani štěstím. S manţelem jsme se moc nebavili. Ne proto, ţe bychom se na sebe zlobili. Prostě jsme si neměli co říct. Umírala jsem nudou.“12 Není divu, ţe si neměli, co říct, zatímco Jim touţil po rodině, Norma měla v hlavě vrytou představu o tom, ţe bude filmová hvězda. Přesto, ţe děti zatím nechtěla a připadala si na ně mladá, velice ráda si hrála a starala se o Jimovi neteře a synovce, kteří v její společnosti byli moc spokojeni. Norma Jeane nebyla příliš dobrá manţelka, stávalo se, ţe kávu ochutila velkou dávkou soli místo cukru a jelikoţ jí někdo poradil, ţe jídlo má mít příjemnou barevnou kombinaci, často servírovala jen mrkev s hráškem a do práce si Jim kaţdý den nesl tu samou svačinu – sendvič s vejcem natvrdo. Přes všechny starosti a přes to, ţe na sebe navzájem ţárlili, Norma Jeane měla ve svém ţivotě jen Jima a velice se na něj upnula.13 Kdyţ Jima převeleli u obchodního námořnictva, kde pracoval, z Ameriky do Tichomoří a Jihovýchodní Asie, Norma to velice špatně nesla a dokonce mu 11

SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 25-26. SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 69. 13 Tamtéţ. str. 64-79. 12

14

slibovala i dítě, hlavně aby neodjel. Jim ale neměl na vybranou a věděl, ţe na dítě je Norma opravdu ještě mladá. Norma bydlela v době Jimovy nepřítomnosti u tchýně a začala pracovat ve společnosti Radioplane Co., kde bylo jejím úkolem zpočátku stříkat lak a následně kontrolovat a skládat padáky. O Vánocích 1944 se zdálo být vše v naprostém pořádku, Jim přijel domů a uţívali si společně jeho volné dny. Na jaře 1945 bylo však všechno jinak, přišel zvrat a začátek úpadku jejich vztahu. V Radioplane Co. jí tehdy objevili fotografové, kteří měli za úkol nafotit ţeny, jak přispívají k válečnému úsilí plněním různých strategických úkolů. Jeden z nich, David Conover, Normě nabídl, jestli s ním nechce fotit a všichni ostatní jí neustále podsouvali, ţe by se měla věnovat modelingu. Norma tedy začala spolupracovat s několika fotografy a na jaře 1945 uţ byla známá jako sen fotografů. Jimova matka, Ethel, její chování samozřejmě neschvalovala a Norma Jeane, která měla přísných pohledů Ethel uţ dost, se v létě odstěhovala zpátky ke své tetě Aně.14 Kdyţ Jim napsal dopis, kde stálo, ţe se mu její práce líbí, ale aţ se vrátí domů, budou mít rodinu a usadí se, věděla Norma Jeane, ţe jejich manţelství je prakticky u konce. „Kdyţ někoho milujete, chcete snad, aby byl šťastný, ne? Aby dělal to, co má rád a v čem je dobrý. Já chtěla jenom zjistit, co jsem zač. Jim si myslel, ţe to ví a ţe bych měla být spokojená. Ale to já nebyla. To manţelství skončilo dávno dřív neţ válka.“15 řekla po deseti letech přátelům Marilyn. Kdyţ se Jim vracel opět po roce domů, Norma Jeane na něj uţ nečekala jako oddaná ţenuška. Měla hodinu zpoţdění a byl z ní cítit zvláštní chlad. Za celou dobu, co byl James doma, s ním strávila sotva dvě noci. Byla velice pracovně vytíţena. Norma se začala vydávat s fotografy i na „pracovní cesty“, coţ se nelíbilo nejen Jamesovi a jeho matce, ale ani Aně, s kterou bydlela. Jedinou starostí Normy Jeane se stala kariéra, a tak není divu, ţe Jimovi přišel dopis, v němţ mu právník C. Norman Cornwall oznamoval, ţe jeho ţena Norma podala ţádost o rozvod. Dne 13. září 1946 bylo uděleno rozhodnutí o rozvodu a dva týdny později toto rozhodnutí podepsal i James, který dal Normě Jeane svobodu a své auto značky Ford. Od té doby se spolu jiţ neviděli, ani spolu nemluvili.16 (viz příloha č. 3)

14

SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 26-30. SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 81. 16 MONROE, Marilyn, HECHT, Ben. My story. Maryland: Taylor Trade Publishing, 2007. str. 29-30 a SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 64-93. 15

15

1.2.2. Joe DiMaggio Se světoznámým baseballovým hráčem, Joem Di Maggiem, se Marilyn poznala na začátku roku 1952. Jí bylo dvacet pět let a jemu třicet sedm. Joe byl osmý z devíti dětí přistěhovalců ze Sicílie. Vyrůstal v hluboce věřící katolické rodině, kde se uznávala disciplína, skromnost a obětavost. Uţ odmalička hrál se svými bratry Vincentem a Dominikem baseball. A všichni uţ tehdy mluvili o tom, ţe se stanou profesionálními hráči. Tento cíl se jim vyplnil. Podobně jako Marilyn zanechal školy v desátém ročníku, ovšem nikoli kvůli svatbě, ale kvůli tomu, ţe pomáhal ţivit početnou rodinu. V roce 1936 podepsal smlouvu s New York Yankees a tím se dostal do týmu hvězd a začala se mu rozjíţdět slibná kariéra. Kdyţ se s Marilyn seznámil, měl uţ kariéru úspěšného baseballového hráče za sebou.17 Setkat se s Marilyn chtěl v zimě roku 1952, kdyţ zahlédl její fotku v baseballovém dresu a krátké sukni. Byl jí představen v jedné italské restauraci, kde ho Marilyn nechala čekat dvě hodiny. Ačkoliv se ani jeden nezajímal o povolání toho druhého, nějaká jiskra mezi nimi přeskočila. Marilyn o schůzce řekla: „Překvapilo mě, ţe jsem do Joea blázen. Čekala jsem povrchní, okázalý newyorský sportovní typ, a místo toho jsem se setkala s rezervovaným chlápkem, který po mně hned nevyjel. Joe je velmi slušný člověk a tenhle pocit vyvolává i u druhých.“ V únoru mezi nimi vznikl milostný vztah, coţ hned vypozorovali novináři. Joe si Marilyn představoval jako skvělou matku a ţenu v domácnosti. Marilyn však měla, na rozdíl od něho, ještě velkou část kariéry před sebou.18 Uţ od začátku mezi nimi byly zřejmé rozdíly, Joe byl posedlý po čisté domácnosti, Marilyn byla nepořádná. On byl váţný, věrný a citově zaloţený muţ, i kdyţ to nedával tolik najevo, kdeţto ona byla čilá a její bohémský způsob ţivota se Joeovi nezamlouval. Zatímco ona chtěla ţít v Los Angeles, on v San Franciscu, Joe se hodně věnoval finančním otázkám, které pro ni nebyly absolutně podstatné. Její vřelý vztah s Joeovým synem ale jejich rozdíly trochu mírnil. Krátká odmlka v jejich vztahu nastala v období, kdy vyšlo najevo, ţe Marilyn dřív nafotila sérii nahých snímků, jeţ otiskly snad všechny americké noviny. Problém byl v tom, ţe Joe byl ţárlivý a nelíbilo se mu, kdyţ si Marilyn prohlíţeli jiní muţi. Krize ale netrvala dlouho a v červenci 1952 představil

17 18

SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 97-99. Tamtéţ. str. 96-97.

16

Joe Marilyn svým rodičům. Chtěl po ní, aby zanechala kariéry a starala se o domácnost jako jeho matka, to se ale Marilyn moc nelíbilo, připadala si na to ještě mladá a kariéry se vzdát nechtěla. Proto poţádala Joea o odklad rozhodnutí.19 Na začátku roku 1953 uzavřeli Marilyn a Joe dohodu, ona nebude nosit tak sporé oblečení, aby mu na veřejnosti nemuselo být tak trapně, on zas bude trpělivější k ní a zdvořilejší k její učitelce herectví Natashe Lytessové, s níţ se nesnášel. Jak o něm Marilyn také řekla:„..s Joem se vycházelo velmi těţko, byl nevrlý, uzavřený a strašně ţárlivý.“20 Koncem roku 1953 Marilyn propustila Natashu a přijala Joeovu ţádost o ruku. 14. ledna 1954 si Marylin vzala v San Franciscu Joea DiMaggia za manţela. Marilyn nezapomněla na vlastní propagaci, a tak chvilku před svatbou telefonovala ještě publicistovi u Foxu, který novinu poslal dál. Na svatební cestu se vydali do Japonska, kde Marilyn navštívila americké vojáky, kteří bojovali v Koreji. Po příletu do Japonska a na tiskových konferencích Joe zjistil, ţe Marilyna sláva je mnohem větší neţ ta jeho a byl velice mrzutý. 8. února pak vyrazila pobavit vojáky do Koreje, ačkoliv Joeovi se to moc nelíbilo. Vztah Marilyn a Joea se postupně měnil spíše ve vztah spolubydlících. Marilyn natáčela nový film a vzala zpátky Natashu, i přes nelibost Joea. Čím víc byli spolu, tím byly rozpory ostřejší. Joe si myslel, ţe Marilyn dokáţe změnit, bohuţel se ale spletl. Jak uţ jsem zmínila, hrozně na ni ţárlil, a to jak na její plat, slávu nebo nezávislost. Na začátku října podala Marilyn ţádost o rozvod. Jejich manţelství vydrţelo pouhých 9 měsíců.21 (viz příloha č. 4)

1.2.3. Arthur Miller Ţe si Marilyn vezme za muţe Arthura Millera si vysnila uţ krátce po svatbě s Joe DiMaggiem. S Arthurem se poprvé setkala díky svému milenci Eliovi Kazanovi uţ v roce 1951 a setkávala se s ním také prostřednictvím svých známých Rostenových. Atrhur byl v té době ještě ţenatý za Mary Grace Slatteryovou. Na to, aby se z přátelství s Marilyn vyvinul milostný vtah, však stačilo pár tichých večeří s Rostenovými a pár večerů s ní o samotě, říkal později Arthur. Miller ale nevěděl, co vlastně chce, nechtěl ukončit manţelství s Mary Grace, ale nedovedl si představit ţivot bez Marilyn. Marilyn 19

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 161-194. 20 Tamtéţ. str.194. 21 SUMMERS, Anthony. Bohyně – tajné ţivoty Marilyn Monroe. Strana 95-148 a SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996str. 194-230.

17

si jeho rozvod také nepřála, jelikoţ se stále stýkala se svým bývalým manţelem Joem DiMaggiem.22 Začátkem léta 1955 se Marilyn s Arthurem začala vídat častěji. S Arthurovými rodiči se setkala na premiéře filmu „Pohled z mostu“ a zanedlouho potom uţ seděla v jejich kuchyni a slyšela Arthura, jak sděluje rodičům, ţe se s ní jednou oţení. Nikoho však nenapadlo, ţe to myslí zcela váţně, neboť se zatím ještě nemluvilo o tom, ţe by se s Mary Grace rozvedl. Marilyn milovala ruskou kulturu, kterou měl rád i Arthur a podporoval ji v ní. Také jí slíbil, ţe pro ni podle románu Bratři Karamazovi, napíše scénář. Arthur měl k Rusku blízko také pro to, ţe sympatizoval s komunisty a kvůli tomu byl kaţdý jeho výrok zkoumán Federálním vyšetřovacím úřadem (FBI). V té době uţ bylo známo, ţe Marilyn bývá společnicí Millera a tak FBI začala sledovat i ji. 23 V tomto vztahu však byly také velké nevýhody, které trochu připomínaly problémy, které Marilyn měla ve vztahu s Joem DiMaggiem. Miller díky svému liberálnímu smýšlení vstupoval do náročné etapy tvůrčího ţivota, zatímco Marilyn čekal při návratu do práce ohromující úspěch. Přesto, ţe se Marilyn stávala stále populárnější, přepadávaly jí stavy, kdy chtěla od filmu pryč a volala Arthurovi, aby jí utěšil. Ten uţ poţádal o rozvod a sliboval Marilyn, ţe se vezmou a začnou úplně nový ţivot. Kvůli jeho levicovým názorům byl Arthur předvolán před výbor, kde mimo jiné ohlásil, ţe si vezme Marilyn Monroe ještě před 13. Červencem 1956, kdy měli odjet do Londýna natáčet film „Princ a tanečnice“. Marilyn z toho byla v šoku, protoţe ji Miller ani nepoţádal o ruku a ironicky prohlašovala: „To od něj bylo překrásné, ţe mi dal o svých plánech vědět.“24 Přesto se rozhodla novinářům odpovědět, ţe si Millera opravdu vezme. 25 Jejich sňatek byl uzavřen během čtyř minut 29. června roku 1956 v New Yorku bez jediného reportéra. 1. července pak proběhl druhý obřad, tentokrát tradičně ţidovský, s přáteli a příbuznými. Marilyn chvíli přemýšlela, zda dělá dobrý krok, ale bylo jí Arthura líto a proto si ho vzala. V Londýně strávili čtyři měsíce, jejich manţelství však

22

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 248-260. 23 REDFERN, Nick. Tajnosti celebrit. Praha: Levné knihy a.s., 2010. str. 135-138 a SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 262-272. 24 SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 282. 25 REDFERN, Nick. Tajnosti celebrit. Praha: Levné knihy a.s., 2010. str. 138-142.

18

bylo uţ od začátku plné napětí a manţelé měli k sobě určitý odstup. Arthur se netajil tím, ţe nemá rád Strasbergovi, její učitele herectví, které však Marilyn brala jako rodiče a museli s ní být snad všude. V listopadu 1956 se Millerovi vrátili z Londýna do New Yorku a Marilyn se rozhodla pro roční pauzu ve své filmové kariéře. Zkoušela jaké to je být manţelkou dramatika a newyorského ţida, ale moc se jí to nezamlouvalo. Arthur se v ten rok nacházel v tvůrčí krizi, stejně jako jeho ţena Marilyn. Navštěvovala psychoterapii. Arthur jí bral pouze jako dítě a podnikal kroky k tomu, aby ovládl její podnikání – Marilyn Monroe Production, coţ se mu nakonec povedlo a Arthur si do funkcí MMP zvolil své kamarády.26 Marilyn se v době své pracovní nečinnosti věnovala dobročinným akcím na pomoc mladým lidem. Děti milovala a cítila se s nimi velmi uvolněná. Jednoho červencového dne Arthurovi oznámila, ţe je těhotná. Byla nesmírně šťastná, ale to trvalo pouhý měsíc. V srpnu měla velké bolesti a po převezení do nemocnice jí lékaři řekli, ţe její těhotenství je mimoděloţní. Ztráta dítěte podlomila její sebedůvěru a připadala si absolutně neschopná. Na podzim Arthur začal pracovat na scénáři k filmu „Mustangové“ a Marilyn slíbil v tomto filmu roli, ale práce se mu příliš nedařila. V manţelství Millerových vznikalo nepříjemné napětí a manţelskou harmonii Marilyn jen předstírala a problémy začala řešit alkoholem. Millerovým začaly brzy docházet peníze. Na manţelovo naléhání, přijala Marilyn roli ve filmu „Někdo to rád horké“. Ale jak píše Spoto ve své knize: „V podmínkách tvůrčí nečinnosti, závislosti na manţelčiných příjmech, poniţování jejími dětinskými rozmary a kaţdopádně opovrhování Hollywoodem uţ Arthur nebyl schopen snášet ji ani manţelství.“27 Bývali by se moţná rozvedli, ale Marilyn se koncem října 1959 dozvěděla, ţe je těhotná. Film uţ byl téměř dotočený a tak mohla nastávající matka brzy jet do New Yorku odpočívat, ovšem 16. prosince potratila. Bylo to naposledy, kdy se snaţila stát se matkou. Také připustila, ţe dítě mohla zabít svoji drogovou závislostí na barbiturátech a amytalu, kterou tehdy přiznala. V roce 1960 se napětí z předešlého roku vytratilo a všichni doufali, ţe film „Mustangové“ by jejich manţelství mohl vzkřísit. Ale Millerova spoluúčast na Marilyně filmu „Milujme se“, přinesla zase jen hádky a napjatou atmosféru. Ve filmu „Milujme se“ hrála společně s Yvesem

26

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 272- 296. 27 Tamtéţ. str. 314.

19

Montandem a jejich přátelství se postupně přeměnilo v milostný vztah. Ten však trval pouze necelé dva měsíce. Kdyţ se konečně začal natáčet film „Mustangové“, krize ve vztahu s Arthurem Millerem se dále prohlubovala. Film měl být původním vyznáním lásky od Arthura, jí ale připomínal všechny nehezké vzpomínky z minulosti, od dětství po současnost. Arthur jí dělal naschvály, kaţdý večer jí dával nově přepsané scénáře, které se musela do rána naučit. Po dokončení filmu Marilyn Arthura poţádala, aby se odstěhoval a 11. listopadu 1960 učinili společné prohlášení o rozvodu.28 (viz příloha č. 5)

1.3. Filmová kariéra 1.3.1. Modelingové začátky Začátek kariéry slavné Marilyn Monroe začal koncem roku 1944, kdy pracovala v Radioplane Co., kam si fotografové přišli nafotit ţeny při výrobě vojenských pomůcek. Normu oslovil David Conover, který jí nabídl uţší spolupráci. Příštích pár týdnů mu Norma Jeane pózovala a Conover přišel s návrhem, ţe by se měla věnovat modelingu, protoţe byla velice fotogenická. Díky její výborné spolupráci a horlivosti začala být brzy Norma Jeane známá jako sen fotografů. Norma byla velice sebekritická, kaţdý negativ musel projít jejíma rukama a ona sama rozhodovala, zda se fotografie můţe pouţít či nikoliv. 2. srpna 1945 Norma Jeane poţádala o přijetí do agentury Blue Book, která pomáhala dívkám v jejich snu stát se modelkou nebo filmovou hvězdou a byla přijatá. Po pár dnech, kdy působila na módní přehlídce, bylo všem jasné, ţe její silná stránka bude spíše role fotomodelky. Dojem nedělaly šaty, které měla na sobě, ale ona sama. Vydavatelství ji tedy poslalo za fotografy a do reklamních agentur a do jara 1946 se Norma Jeane objevila na třiceti třech obálkách časopisu. Také jí bylo doporučeno, aby si své hnědé vlasy dala zesvětlit po vzoru Betty Grableové a Jean Harlowové. Na podzim se Norma seznámila s pohledným fotografem jménem André de Dienes. Ten vytvořil z krásného a vylekaného dítěte zkušenou mladou ţenu. Navázala s ním bliţší spolupráci a zcestovali společně mnoho míst. Marilyn si s fotografy udrţovala přátelský někdy dokonce i milostný vztah, protoţe jak píše Spoto ve své knize: „Mohli ji představit světu doslova v nejlepším světle. Potřebovala

28

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 321-350 a SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 184-230.

20

je, byla jim vděčná, cítila se jim zavázaná a splácela jim to sebou samou.29 Její okruh známých se rychle rozšiřoval. Emmeline Snivelyová, která měla v Blue Book Normu na starost, jí sjednala díky své přítelkyni a ředitelky agentury na talenty Helen Ainsworthové schůzku s jedním zodpovědným pracovníkem ateliérů Twentieth Century Fox, Benem Lyonem. Tímto dnem byla odstartována její herecká budoucnost. 30

1.3.2. Filmové začátky a změna jména Benu Lyonovi se mladá dívka natolik zalíbila, ţe ji hned v červenci 1946 zavedl na jednu ze scén postavený pro nový film s Betty Grableovou – Mother Wore Tights. Tam se Norma Jeane seznámila se slavným kameramanem Leonem Shamroyem a reţisérem Walterem Langem. Zde společně natočili němou scénku, která měla být dána k posouzení šéfovi produkce Darrylu F. Zanuckovi. Zanuck, který dávala přednost brunetám a který nebyl nadšený z toho, ţe Norma neměla ţádnou hereckou zkušenost, nakonec ustoupil a studio vystavilo smlouvu pro mladou dívku. Tu měl zastupovat Harry Lipton. V polovině srpna, pár dní před spolupodepsáním smlouvy, si Ben Lyon pozval Normu Jeane do své kanceláře, aby spolu rozhodli o jejím novém jméně. U příjmení to bylo jednoduché, jediní příbuzní, jimiţ si mohla být naprosto jista, byli rodiče její matky a ti se jmenovali Monroeovi. Po dlouhém přemýšlení o křestním jméně, zvolili jméno Marilyn. Ben Lyon si vzpomněl na herečku Marilyn Millerovou, která měla stejně jako Norma blonďaté vlasy a modrozelené oči a do které byl Ben dříve zamilovaný. Normě se to zpočátku nelíbilo, ale nakonec jí Ben přesvědčil. Marilyn Monroe nastoupila do studia v době, kdy zaţívalo nejvyšší obrat v historii. Zanuck, který rozhodoval o obsazování rolí, ji však měl v nemilosti a nedával jí ţádné role. Marilyn se tedy dále věnovala focení a také se velmi zajímala o to, jak to v ateliéru funguje. V únoru 1947 Fox vyuţil právo obnovit s ní smlouvu na šest měsíců a pár dní nato konečně přišla její šance. Ve filmu „Scudda-Hoo! Scudda-Hay!“ hrála středoškolačku, ale její jediná věta ve filmu byla: „Nazdar, Rad!“. V kariéře jí to příliš nepomohlo. U producentů jí nepomohl ani její druhý film „Dangerous Years“, kde hrála servírku

Evu,

která

si

od

kluků

nenechá

nic

líbit.

Studio

Fox

jí

po šesti měsících smlouvu neprodlouţilo. Marilyn se rozhodla, ţe bude navštěvovat 29

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 87. 30 Tamtéţ. str. 76-93.

21

Hereckou laboratoř, kam chodila do neoficiální školy, četla hry a studovala scény. Marilyn o této době řekla: „Poprvé jsem okusila, jaké by to mohlo být, hrát doopravdy v opravdovém dramatu. Chytlo mě to.“31

1.3.3. Carrollovi V hereckém studiu však moc peněz nedostávala a jen těţko si mohlo dovolit vlastní bydlení, proto bylo velké štěstí, ţe se při jednom z golfových turnajů, kam ji vyslalo ještě studio Fox, seznámila s Johnem a Lucille Carrollovými. Lucille byla ředitelkou oddělení talentů ve společnosti Metro-Goldwyn-Mayer a Marilyn manţele Carrollovi zaujala, ale podle Lucille nebyla zrovna vhodnou adeptkou na role hlavních představitelek, které pan Mayer v tom roce sháněl. Přesto jí ale pomáhali s finančními problémy a dokonce jí nechali bydlet v druhém apartmá svého bytu. Marilyn je brala jako své rodiče. V září 1947 Marilyn díky Lucille obsadili do studentského představení komedie „Glamour Preferred.“ Měla ztvárnit vedlejší roli hollywoodské hvězdičky, které překazí svádění muţské postavy jeho rozumná ţena. Marilyn však chodila pozdě na zkoušky a nedokázala se ani naučit text. Jak ale Marilyn později řekla, text uměla dokonale, jen jí ta hra přišla hrozná a roli vzala jen kvůli tomu, ţe byla Carrollovým zavázána. Po pěti měsících, kdy Carrollovi nechávali Marilyn ve svém bytě, se pro ně mladá dívka stávala čím dál větším problémem. V únoru 1948 ji John představil svému kamarádovi Patu de Ciccovi, úspěšnému výrobci bonbonů se zmrzlinou, který Marilyn pozval na partii pockeru, kterou pořádal v jeho domě. Ten večer byla bývalá hvězdička od Foxu znovu představena řídícímu magnátovi této společnosti Joeovi Schenckovi. Joe prý po Marilyn jel jako po milionu dolarů. Hned druhý den s ním šla Marilyn na večeři. Tak zoufale se chtěla stát filmovou hvězdou, ţe se smířila s tím, ţe se někdy podmínky přijetí do zaměstnání řeší za zavřenými dveřmi v soukromí, nikoliv v kanceláři.32

1.3.4. Natasha Lytessová Schenck měl se Zanuckem dohodu, ţe své přítelkyně nebude protlačovat do Foxu a tak zavolal Joe svému kamarádovi Harrymu Cohnovi, který vlastnil ateliéry Columbia. Nabídl jí smlouvu s týdenním platem, kdyţ své vlasy zbaví hnědého základu a vytvoří pomocí peroxidu tu správnou blond, ona souhlasila. V ateliérech Columbia 31

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 102. a SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 45-54. 32 SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 55-61.

22

se Marilyn seznámila s Natashou Lytessovou, přísnou a diktátorskou činoherní učitelkou. Natasha se údajně do Marilyn zamilovala a šest let, co Natasha byla její soukromou učitelkou, si navzájem poskytovaly citovou podporu. V červnu 1948 zařídila Lucille Carrollová Marilyn nové bydlení v ateliérovém klubu. Byl to penzion pro dívky, které se touţily stát hvězdou. V červenci Marilyn získala novou roli v laciném filmu s názvem „Ladies of the Chorus“, v překladu „Sboristky“. Hrála v něm sboristku Peggy Martinovou, které matka rozmlouvá sňatek s pověstným lvem salónů. Platinová blondýnka tento ubohý scénář oţivila a prokázala, ţe má větší talent, neţ si film vyţadoval. Během filmu se Marilyn seznámila s hudebním aranţérem studia Fredem Kargerem, do kterého se zamilovala a nějakou dobu s ním, jeho matkou a dcerkou ţila. Kdyţ jí vypršela smlouva a nebyla následně obnovena, zaměřila se na Freda a snila o tom, ţe se vezmou a budou spokojená a šťastná rodina. Fred si jí však nikdy vzít nechtěl. Vrátila se tedy do Ateliérového klubu a Carrollovi jí opět finančně vypomáhali a platili jí soukromé hodiny s Natashou. Jednou při cestě na konkurz do divadla Blissové a Haydena, Marilyn nabourala do auta a mezi kolemstojícími byl zrovna fotograf Tom Kelley, který jí dal svou navštívenku. Ta se jí v budoucnu velice hodila.33

1.3.5. Johnny Hyde Na silvestrovské zábavě roku 1949 byla Marilyn představena Johnnymu Hydeovi, jednomu z nejmocnějších představitelů Hollywoodu, který byl její krásou úplně omámen. Johnny jí byl doslova posedlý a Marilyn, která se sice stala jeho milenkou, ho spíš brala jako svého ztraceného otce. Johny kvůli ní opustil rodinu a nabídl jí manţelství. Ačkoliv by sňatkem byla Marilyn finančně zabezpečena, nabídku odmítla. Jako důvod uvedla, ţe Hydea nemiluje. John nahradil Harryho Liptona jako jejího agenta. Hyde jí zaplatil i plastickou operaci nosu, aby měla na fotkách hezčí profil. V únoru 1949 začala Marilyn natáčet film „Šťastná láska“ s bratry Marxovými, kde jí Hyde zařídil menší roli. Přestoţe to byl jiţ její čtvrtý film, postavení hvězdy bylo v nedohlednu. Hodně času trávila s Natashou a Johnnym, díky kterému začala zaujímat kladný postoj k Rusku a ruské literatuře, protoţe Johnny se tam narodil. Jednou jí přirovnal ke Grušence z knihy Bratři Karamazovi a ona pak celý ţivot snila si ji zahrát.

Ţádné nové nabídky nepřicházely a Carrollovi jí přestali kvůli Hydeovi

sponzorovat, proto se Marilyn rozhodla zatelefonovat fotografovi Tomovi Kelleymu,

33

SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 62-68.

23

který jí dal svou navštívenku. Tom jí hned pouţil na reklamní kampaň pro pivo Pabst, která měla s její tváří velký úspěch. Společně ještě nafotili nahé fotografie pro jeden kalendář. Na začátku srpna jí vzal Johnny na konkurz u společnosti Fox a dostala roli sboristky ve westernové komedii „The Beautiful Blonde from Bashful Bend“ a ještě předtím si zahrála menší roli ve filmu „Lístek do Tomhawku“. Začátkem září 1949 se ale Marilyn seznámila s Rupertem Allanem, autorem a redaktorem časopisu Look a s jedním z nejtalentovanějších fotografů slavných osobností, Miltonem Greenem, který se stal zároveň jejím milencem. Tito dva pánové patřili v jejím ţivotě mezi nejbliţší a nejvlivnější. Koncem října dostala Marilyn další příleţitost, podepsala smlouvu s MGM a začala natáčet film „Asfaltová dţungle. Její výkon byl pozoruhodný, ale jejích pět minut na scéně jí pořád slávu nepřineslo. Na začátku roku 1950 dostala Marilyn další roli, tentokrát ve filmu „Kulový blesk“, kde ale hrála jen pár vteřin jako fanynka závodu. Ten samý rok hrála ještě ve dvou filmech, jeden se jmenoval „Pravý hák“, kde prohodila sotva dvacet slov jako modelka a druhý nesl název „ Příběh z rodného města“. Tam hrála sekretářku, ale ţádný úspěch stále nepřicházel. V honbě za svou vysněnou kariérou obnovila Marilyn styk s Josephem Schenckem. Ten jí pomohl k roli ve filmu „Vše o Evě“. Marilyn dostala malou, ale významnou roli. Měla se krátce objevit ve dvou scénách a mnoho lidí věřilo v to, ţe bude mít velký úspěch, ale kritikové jí úplně přehlídli. Společnost Fox jí tedy smlouvu neprodlouţila. Ten rok začala Marilyn bydlet u své učitelky Natashi. Její ctiţádost jí velela, aby se stýkala nejen se Schenckem a Hydem, ale také se všemi, kdo by jí mohl pomoct. Začala se scházet s filmovým reportérem Sidneym Skolskym. Na začátku prosince podepsala Marilyn smlouvu s agenturou Williama Morrise. Johnny jí také zařídil hereckou zkoušku u Foxe, která mohla vést k dlouhodobé spolupráci. Zkouška se jí po velkých přípravách povedla a Marilyn přijala nabídku na natáčení filmu „Tak mladý, jak se cítíš“. To byl poslední film, který jí Hyde domluvil, 18. prosince 1950 ho dostihl silný infarkt a Johnny zemřel. V té době se Marilyn pokusila spáchat svou první sebevraţdu, která byla naštěstí, díky její učitelce herectví Natashe, neúspěšná.34

34

MONROE, Marilyn, HECHT, Ben. My story. Maryland: Taylor Trade Publishing, 2007. str. 108-138 a WOLFE, Donald H. Vraţda Marilyn Monroe. Praha: Euromedia Group – Kniţní klub a Ikar, 2001. str. 171-179.

24

1.3.6. Hlavní role ve filmu K Vánocům jí John Hyde ještě před svou smrtí stihl dát dárek – studio Fox ji představí jako slibnou mladou herečku v časopisu Life. Přes to všechno byla Marilyn brána jako sexuální okrasa a ne jako herečka. Kdyţ se seznámila s reţisérem Eliou Kazanem, s nímţ navázala milenecký vztah, dopomohlo jí to k další roli. Seznámil jí s Genem Feldmanem, který zastal místo Johnnyho Hydea a společně s Hugem Frenchem řídil její kariéru po několik let. Vyjednal jí klasickou smlouvu u společnosti Fox a na jaře 1951 si zahrála provokativní blondýnu ve filmu „Hnízdečko lásky“. I kdyţ hrála opět menší roli, všichni jí chválili a říkali o ní, ţe má velkou naději na úspěch. Dokonce i Zanuck, který ji do té doby přehlíţel, se sklonil před její začínající popularitou a poptávkou. Robert Cahn o ní tehdy napsal hlavní článek do celonárodního časopisu. Marilyn se pomalu ale jistě stávala čím dál víc známější. Její třináctý film „Udělejme to legálně“, byl nejméně humorný v její kariéře a přesto, ţe se moc snaţila, efekt byl slabý a tento film je spíš nešťastným počinem. Další její film „Ve spárech noci“ by byl nejspíš taky propadák, ale díky Marilyn přilákal mnoho diváků a její výkon film oţivil. Ke konci roku 1951 dostala konečně šanci zahrát si hlavní roli ve filmu „Neobtěţuj se klepáním“ a zhostila se jí na jedničku. Hrála tam ţenu, která ve válce přijde o milence. Potom co ji propustili z blázince, začne dělat v hotelu opatrovatelku dětí a zdá se jí, ţe jeden hotelový host je její mrtvý přítel. Dívka ztratí rozvahu a ohroţuje nejen sebe ale i děti, které má na starosti. Po tomto filmu hrála Marilyn nenáročné role ještě ve dvou filmech, ve frašce „Omlazovací prostředek“ a v komedii „Nejsme svoji“. V létě 1952 začala natáčet film „Niagara“ a reţisér Henry Hathaway o ní prohlásil, ţe je nejlepší přirozenou herečkou, jakou kdy reţíroval. V témţe roce ještě hrála ve filmu „Vánoční dárek“. Také ten rok vyšlo najevo, ţe fotila nahá pro kalendář, ale tím svou kariéru jen posílila. Získala si přístup k hromadným sdělovacím prostředkům a sobě i společnosti Fox zajistila velkou publicitu.35

1.3.7. Zrod hvězdy a sex symbolu Neţ skončil rok 1952, Marilyn jiţ pracovala na dvacátém filmu své kariéry a na šestém v tom roce. Jednalo se o film „Páni mají radši blondýnky“. V tomto filmu hrála společně s Jane Russelovou. Právě tyto dvě hvězdy zachránily film před 35

MONROE, Marilyn, HECHT, Ben. My story. Maryland: Taylor Trade Publishing, 2007. str. 147-149 a SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 93-175.

25

katastrofou, a to svou energií a jejich zpěvem a tancem. Lidé, kteří s Marilyn na filmu spolupracovali, o ní řekli, ţe byla vţdy příjemná, zdvořilá a nikdy nebyla náladová. A hlavně nikdy nezapomněla poděkovat kaţdému, kdo s ní spolupracoval. Marilyn se chtěla stát velkou hvězdou. Její přítel a novinář Sidney Skolsky poznamenal: „ Tolik chce být hvězda, aţ je z toho nemocná.“

36

To, ţe se Marilyn stávala hvězdou, a to

hlavně po uvedení filmů „Niagara“ a „Páni mají radši blondýnky“, ji ale stále nepřesvědčovalo o tom, ţe jí i zůstane. Kritici stále jen mluvili o jejím vzhledu, ale ona si přála, aby byla pochválena i za svůj herecký výkon. 9. února 1953 se pořádala slavnost, na níţ časopis Photoplay udělil Marilyn cenu pro nejrychleji stoupající hvězdu Hollywoodu. V březnu pak Marilyn začala natáčet nový film pro společnost Fox, na kterém spolupracovala s Betty Grableovou. Film nesl název „Jak si vzít milionáře“. I kdyţ scéna z filmu, kde Marilyn spala nahá, vyvolala pobouření, výsledkem byly statisíce návštěvníků a velice úspěšný film. „Marilyno legrační ztvárnění krátkozraké Poly byla její první významná komická role, a tak se zapsala na krátký seznam ţen, které úspěšně spojily humor a sexuální přitaţlivost.“37 Napsal ve své knize Donald Spoto. 26. června se společně s Jane Russelovou podepisovala a vytvářela otisky rukou a bot v ještě nezatvrdlém betonu na nádvoří před budovou Čínského kina na hollywoodském bulváru. Na začátku léta pak Marilyn dostala od Foxu další roli, a to ve westernu Řeka do nenávratna, kde hrála zpěvačku v salonu. Bohuţel tento film nepatřil k jejím nejúspěšnějším. Marilyna dozrávající krása, ani nádhera kanadských hor, nemohly zachránit tuto devadesátiminutovou nudu. Na konci roku se Marilyn rozhodla, ţe ukončí vztah se svou dlouholetou učitelkou herectví Natashou. Důvodů bylo hned několik, kolegové neschvalovali její taktiku vyučování a její zasahování do natáčení. 4. ledna 1954 dostala Marilyn od společnosti Twentieth Century Fox výpověď, kvůli tomu, ţe odmítla hrát ve filmu „Pink Tights“, jehoţ scénář se jí nelíbil. Na konci března pak společnost Fox ustoupila a nabídla jí jinou roli, a to ve filmu Slaměný vdovec. Marilyn na nabídku přistoupila a udělala dobře, protoţe film Slaměný vdovec měl obrovský úspěch a stal se nejnavštěvovanějším filmem celého léta 1955.38 (viz příloha č. 7)

36

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 184. 37 Tamtéţ. str. 190. 38 SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 103-171.

26

1.3.8. Marilyn Monroe Productions Marilyn byla z rolí, které jí Fox předkládal, nešťastná. Stále v nich představovala jen prostoduché blondýnky, přála si vystupovat i v náročnějších rolích. Proto se rozhodla zaloţit se svým kamarádem fotografem Miltonem Greenem tvůrčí obchodní podnik Marilyn Monroe Productions (MMP) v New Yorku. Důvod odchodu Marilyn z Hollywoodu byl také ten, ţe jí Fox nevyplatil slíbenou odměnu 100 000 dolarů za Slaměného vdovce. MMP rychle slavil úspěch, přinejmenším proto, ţe Hollywood zaskočil. Cílem MMP bylo podle Marilyn hlavně přispívat k výrobě dobrých filmů. V roce 1955 Marilyn dostala nabídku od herečky Pauly Strasbergové, aby se sešla s jejím manţelem a navštívila Herecké studio v New Yorku. Lee Strasberg byl nejproslulejší a nejspornější učitel herectví v Americe. Seznámení s ním bylo začátkem osobního i pracovního vztahu, který byl v Marilyně ţivotě nesmírně důleţitý a trval aţ do její smrti. Lee byl pro Marilyn otcem a Paula matkou, chůvou, učitelkou a přechovávatelkou prášků. Polykání prášků byla přijatá součást uměleckého ţivota. Marilyn pouţívala hypnotika a barbituráty. Strasberg byl přitaţlivý pro mladé herce, nemocné a citově slabé, na které se zaměřil především. Někteří kandidáti, včetně Marilyn, kteří k němu chtěli jít studovat, museli podle něho nejprve prodělat systematické odblokování pocitů a to pomocí psychoanalýzy. Marylinin dřívější ţivot byla změť ztrát, pocitů ochuzení a zneuţívání. Začala jezdit k psychoterapeutce dr. Margaret Hohenbergerové, kterou jí doporučil její partner Milton. Během roku 1955 se usilovně vyjednávalo o podmínkách nové smlouvy mezi MMP a Foxem. Na konci roku 1955 pak Marilyn podepsala novou smlouvu s Foxem, v níţ byly akceptovány její podmínky. V následujícím roce měla Marilyn hrát ve filmu „Zastávka v Kansasu“ od společnosti Fox, a s Laurencem Olivierem ve filmu „Princ a tanečnice“, který se měl natáčet v Londýně. Spojení velkého anglického klasického herce s největším americkým symbolem sexu bylo velice nepravděpodobné. 12. března 1956 se Norma Jeane Mortenson stala legálně Marilyn Monroe. Řekla: „Chci přijmout jméno, které mnoho let uţívám a pod nímţ jsem nyní ve své profesi známá: Marilyn Monroeová.“39 Brzy začala natáčet film „Zastávka v Kansasu“. Tak pilně se s Paulou Strasbergovou na roli připravovala, ţe téměř nespala a v té době se zvyšovala dávka barbiturátů, které jí obstarával Milton. Následkem byly 39

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 268.

27

její pozdní příchody na natáčení a neschopnost vstát ráno z postele. K tomu dopomohla i její závislost na prášcích na spaní. Film se podařilo nakonec úspěšně dotočit a kritikové po jeho premiéře nešetřili chválou.40 Podobně tomu tak bylo u filmu „Princ a tanečnice“, kde byla Marilyn označována jako jeden z největších talentů všech dob. Marilyn ohromila britskou veřejnost natolik, ţe si ji dokonce pozvala sama královna. V roce 1957 si udělala filmovou přestávku, její společnost MMP se v tu dobu začala bortit a ona stále častěji navštěvovala novou psychoterapeutku Marianne Krisovou, kterou jí doporučil Lee Strasberg. Ta se vracela k jejímu dětství, coţ bylo pro Marilyn těţké a musela se postavit tváří v tvář svému strachu a vzpomínkám. Herecká pauza Marilyn trvala aţ do dubna 1958. Billy Wilder jí tenkrát poslal scénář komedie „Někdo to rád horké“. Marilyn, ač zpočátku nechtěla, kvůli financím roli přijala a v srpnu 1958 se začal film natáčet. Marilyn však opět chodila pozdě na natáčení a scény, které by trvaly hodinu, se díky ní točily někdy i tři dny. Její herečtí kolegové, Tony Curtis a Jack Lemmon, o ní říkali, ţe byla věčně s něčím nespokojená. Film měl ohromný úspěch. Poté dostávala spoustu filmových scénářů, které poctivě pročítala, ale všechny odmítla, protoţe ji nezaujaly. 13. května 1959 obdrţela Marilyn italského oscara za nejlepší ţenský herecký výkon ve filmu „Princ a tanečnice“. Na začátku podzimu dostala nabídku na film „Milujme se“. Při tomto filmu se seznámila s „masérem hvězd“ Ralphem Robertsem, který se stal do konce jejího ţivota jejím nejbliţším přítelem a důvěrníkem. V březnu 1960 dostala Zlatý glóbus pro nejlepší herečku za rok 1959, ale ani to jí sebedůvěru nepřidalo. Marilyn film „Milujme se“ zvládla dobře a její podání písně „My Heart Belongs to Daddy“ bylo triumfální, přesto se film nesetkal s dobrými ohlasy.41

1.3.9. Poslední film V poválečné Americe bylo léčení u psychiatrů v módě a tak Marilyn začala v roce 1960, po návratu do Hollywoodu, chodit k psychiatrovi Ralphu Greensonovi, kterého jí doporučila psychiatrička Marianne Krisová. Marilyn však chodila k psychiatrům i kvůli svému špatnému psychickému stavu. Greenson přesvědčil svého kamaráda, praktického lékaře Hymana Engelberga, aby jí předepisoval léky, jaké chce, coţ díky její závislosti byly hlavně prášky na spaní a barbituráty. V červenci téhoţ roku se konečně začalo 40

Tamtéţ. str. 233-269. SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 176-329 41

28

pracovat na natáčení filmu „Mustangové“. Tento film byl jejím devětadvacátým a zároveň posledním v její kariéře. Ve filmu hrála Marilyn hlavní roli společně se svým idolem z dětství, Clarkem Gablem. Její dialogy byly zaloţeny na jejím osobním ţivotě: „Od dětství po rozvod s Joe DiMaggiem a následné seznámení se starším muţem, s nímţ ji čeká nejistá budoucnost. I dům, v němţ se baví, jedí a milují se, není hotový. Je to kopie jejich nedodělaného domu v Roxbury, pomyslně přemístěná do Nevady pro skutečný pár, který má před rozvodem.“42 Marilyn při této roli trpěla, zejména kdyţ měla v jedné pasáţi popisovat fakt, jak se její bývalý manţel Joe DiMaggio uchýlil k fyzickému násilí vůči ní. Film byl jednu chvíli ohroţený, kdyţ reţisér John Huston začal celé noci trávit hrou v kostky a prohrál takové mnoţství peněz, ţe se filmování muselo přerušit. Mimo to se mu stávalo, ţe během natáčení usínal na ţidli. Marilynina závislost na barbiturátech opět stoupla, většina kolegů byla překvapena, kdyţ zjistili, ţe jí doktor Greenson předepisuje na kaţdou noc velké mnoţství léků na spaní. To se hodilo Hustonovi, který toho vyuţil k pozastavení natáčení z důvodu jejího zhroucení. Lékaři jí tehdy drţeli v nemocnici podle toho, jak si přál Huston. Ona na tom ale tak špatně nebyla, aby se muselo natáčení přerušit. Začátkem listopadu 1960 se však podařilo film dokončit a byl to poslední dokončený film hollywoodské hvězdy Marilyn Monroe. Kritika tohoto filmu však byla nemilosrdná.43 Rozvod a špatná kritika jejích posledních dvou filmů vytvářelo v Marilyn úzkost a proto část roku 1961 strávila v nemocnici, kam za ní denně dojíţděl Joe DiMaggio, který ji podle všeho od jejich rozvodu nepřestal milovat. S Joem se začala opět vídat intenzivněji a také navázala vztah s Frankem Sinatrou, který ale nebrala příliš váţně. Na jaře byla Marilyn nucena znovu navštívit nemocnici, tentokrát jí trápily ţlučové kameny a zánět ţlučníku. Rozhodla se podrobit chirurgickému odnětí ţlučníku. Po tomto zákroku začala znovu navštěvovat psychiatra Greensona a pomalu se na něm stávala závislá. Tento vztah uţ nebyl vztah pacienta a lékaře. Greenson ji brával často k sobě domů a říkal jí, co má dělat. Marilyn dostala ke konci roku nabídku hrát ve filmu „Něco musí prasknout“ a i kdyţ zezačátku tento film točit nechtěla, doktor Greenson ji k tomu přemluvil. Také ji donutil propustit jejího věrného společníka a maséra Ralpha Robertse a místo něho jí dohodil Eunice Maurrayovou, podle většiny nejdivnější

42 43

Tamtéţ. str. 335. SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. str. 245-256.

29

stvoření, které znali. Ta pracovala pro doktora jako dohlíţitelka, chůva nebo společnice u jeho pacientů a poslušně mu hlásila všechny novinky z jejich soukromých ţivotů. To samé se dělo v případě Marilyn. Také jí vybral nový dům, kam se společně s Eunice Marilyn přestěhovala. Na začátku roku 1962 se v tisku objevovali zvěsti o jejím poměru s Johnem Fitzgeraldem Kennedym. Jisté je ale pouze to, ţe se společně sešli čtyřikrát od října 1961 do srpna 1962, z čehoţ jedenkrát spolu strávili noc. Na začátku března si Marilyn opět převzala cenu, tentokrát to byl Zlatý glóbus za nejoblíbenější herečku světa. Poté začalo natáčení jejího nového filmu, ale Marilyn měla tak oslabený organismus, ţe byla často nemocná. Greenson jí stále předepisoval barbituráty a sedativa, které ale v kombinaci s antibiotiky měly opačný účinek a Marilyn byla neustále ospalá, zmatená a rozpačitá. Ralph vypěstoval u Marilyn silnou závislost, a proto od něj nebylo pěkné, kdyţ se v květnu rozhodl, ţe odjede na pětitýdenní dovolenou. Z té se musel stejně vrátit, kvůli Marilynině stavu. Marilyn se stále stýkala s Joem DiMaggiem a rozhodli se, ţe se znovu vezmou. Svatba měla být 8. srpna. Pár týdnů před smrtí Marilyn prohlásila, ţe má před sebou celou budoucnost a ţe uţ se jí nemůţe dočkat. Osud to však viděl jinak.44

1.4. Tragická smrt Podle Amy Greenové chtěla Marilyn být jako Jean Harlowová: „Byl to její cíl. Vţdycky připouštěla, ţe asi umře mladá, tak jako Harlowová, ţe muţi v jejím ţivotě byli katastrofa, tak jako v ţivotě Harlowové, ţe měla komplikovaný vztah s matkou, stejně jako Harlowová. Bylo to, jako by svůj ţivot zakládala na ţivotě Harlowové.“45 Ještě den před svou smrtí měla Marilyn výbornou náladu, byla svěţí a věnovala se přípravám svatby s Joem. Také jednala o svém nově připravovaném filmu „I Love Louisa“, na který se velice těšila. Odpoledne zavolala kamarádce Pat Newcombové, pozvala ji na večeři a nabídla jí, ţe u ní můţe přespat. Pat pozvání přijala a jak později řekla, Marilyn měla velmi dobrou náladu a byla šťastná. 4. srpna 1962 se však Marilyn tak veselá neprobudila, vstala uţ v osm hodin, protoţe nemohla spát. O hodinu později dorazil fotograf Lawrence Schiller, který ji fotografoval ve filmu „Něco musí prasknout“. Přijel, aby s ní projednal hlavní článek do časopisu, kde by se vyuţily právě

44

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 330-349. 45 SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 236.

30

fotografie z onoho filmu. Podle Schillera byla Marilyn velice svěţí. Následovaly hovory s jejími přáteli. Volala s kamarádem Ralphem Robertsem a domlouvali se, jak se příští večer sejdou a dají si společnou večeři. Před polednem se probudila Pat a Marilyn byla podle ní nevrlá. Myslela si, ţe je to kvůli tomu, ţe Pat spát mohla a Marilyn ne. Po jedné hodině dorazil k Marilyn doktor Greenson, který s Marilyn kromě půl hodiny byl aţ do sedmi hodin. Mezitím jí několikrát volal Joe DiMaggio mladší, kterému ale sluţebná Eunice řekla, ţe Marilyn není doma. Před třetí hodinou poslal doktor Pat domů a Marilyn s Eunice poslal na pláţ. Podle Pat byl Greenson hodně naštvaný. Marilyn byla po jeho návštěvě zdrogovaná. Potvrdili to její přátelé, které na pláţi potkala. Prý se jí pletl jazyk a v písku nestála moc jistě. Poté co se vrátila domů, pokračovala terapie s Greensonem, nejspíš projednávali i ukončení její terapie, jelikoţ se s budoucím manţelem Joem chtěl odstěhovat do New Yorku. Kamarád Marilyn, Peter Lawford, který vlastnil produkční firmu a byl švagrem prezidenta Kennedyho, Marilyn kolem páté telefonoval a sháněl pár známých na běţnou sobotní večeři. Doufal, ţe se Marilyn vrátí na pláţ a přidá se k nim, ta však odmítla. Greenson mezitím čekal, ţe zavolá doktor Hyman Engelberg, jehoţ sháněl, aby se u Marilyn zastavil a dal jí léky. Nejpravděpodobněji injekci na spaní, jak bylo jeho zvykem. Engelberg měl však problémy s rozvodem a psychiatra odmítl. Po sedmé Greenson odjel a nechal Marilyn samotnou s její sluţebnou Eunice Murrayovou. Joe DiMaggio mladší ji konečně zastihl na telefonu a podle něho si příjemně popovídali. Zdála se mu šťastná a veselá a určitě ne v depresi – to potvrdil i psychiatr Greenson, kterému po rozhovoru s Joem ml. Marilyn také zavolala. Peter Lawford, který s Marilyn ale telefonoval před osmou hodinou, hovořil jinak. Marilyn mumlala zastřeným hlasem, vyslovovala splývavě a byla úzkostlivá. Peter ji chtěl přemluvit, aby dorazila slibovaný večírek. Od této chvíle začala celá řádka různých výkladů, lţí a nesrovnalostí, které maskují tragickou smrt Marilyn Monroe. Co se stalo mezi devátou hodinou večerní a čtvrtou hodinou ranní, nemůţeme vědět s absolutní jistotou. 5. srpna 1962 ve 4:25 volala Eunice na policejní stanici a prohlásila, ţe Marilyn je mrtvá, spáchala sebevraţdu. Do deseti minut byli policisté v jejím domě a začalo vyšetřování. Výpovědi svědků byly mnohdy nejasné a protiřečily si. Tělo Marilyn bylo převezeno do márnice. Okolnosti kolem její smrti si vyţadovaly pitvu. Předběţná zpráva koronera zněla, ţe Marilyn se předávkovala barbituráty. V krvi našel osm miligramů chloralhydrátu a čtyři a půl miligramu Nembutalu. Policisté našli na jejím stolku plné 31

a poloprázdné lahvičky s několika léky, ale především prázdnou lahvičku, která měla obsahovat dvacet pět stomiligramových kapslí právě onoho Nembutalu Vyšetřovatel nakonec rozhodl, ţe šlo o sebevraţdu. Jejího pohřbu se zúčastnili příbuzní a přátelé, které pozval Joe DiMaggio, jenţ celý pohřeb zařizoval a který zůstal Marilyn věrný i po její smrti. Kaţdý týden po dobu dvaceti let jí nosil na hrob květiny. Její matka Gladys se o dceřině smrti nikdy nedozvěděla. A tak skončil ţivot sex symbolu Marilyn Monroe, která přeţila svůj idol, Jean Harlowovou o pouhých deset let.46

46

SLATZER, Robert F. Případ Marilyn doopravdy. Praha: Bohemia spol. s.r.o., 1995. str. 154-224 a SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. str. 426-442.

32

2. Diana Spencer Diana Frances Spencerová se narodila 1. července 1961 jako třetí ze čtyř dětí v aristokratické rodině. Její otec, budoucí osmý hrabě Spencer, se jmenoval John a matka Frances. Vyrůstala se svými sourozenci v Park House na sandringhamském statku. Diana velice utrpěla rozvodem svých rodičů v roce 1969. Ona, její dvě starší sestry a mladší bratr byli svěřeni do otcovy péče. Diana studovala v Riddlesworth Hall v Norfolku a poté ve West Health Girls' School v Sevenoaksu, odkud ale v roce 1977 odešla a navštěvovala soukromou dívčí školu v Rougemont ve Švýcarsku. Diana znala královskou rodinu od svého dětství, jelikoţ byli téměř sousedé. Diana a Charles spolu začali chodit v roce 1980 a ze začátku byl jejich vztah utajován před médii. Charles ji poţádal o ruku v únoru roku 1981. Svatba se konala v katedrále sv. Pavla 29. července 1981. Královský pár zanedlouho po svatbě oznámil, ţe čekají nástupce trůnu. Diana porodila Williama Arthura Philipa Louise 21. června 1982, méně neţ rok po jejich svatbě. O dva roky později, 15. září 1984, přišel na svět druhý syn, princ Harry. Diana plnila povinnosti královského ţivota s úctou a skvěle reprezentovala královskou rodinu. Diana vysoká, štíhlá a okouzlující se uměla moderně oblékat a stala se tak vzorem pro mnoho ţen. Ve druhé polovině 80. let se začaly mezi Dianou a Charlesem objevovat problémy a jejich vztah začal procházet krizí. Charles a Diana se spolu objevovali na veřejnosti, ale v soukromí ţili kaţdý svůj vlastní ţivot. Zvěsti o nespokojenosti páru se rychle staly oficiálními a Charles a Diana začali ţít odděleně. I přesto, ţe královské tradice rozvod nepovolují, byli manţelé po dlouhém řízení rozvedeni 28. srpna 1996. I po rozvodu však Diana oficiálně zůstávala členkou královské rodiny jako matka budoucího následníka trůnu. Pozdě v noci 30. srpna 1997 opustila se svým milencem Dodim Al-Fayedem hotel Ritz v Paříţi a snaţili se uniknout novinářům, kteří je pronásledovali. Krátce po půlnoci v neděli 31. srpna vjelo auto do tunelu poblíţ Place de l´Alma, kde se stala tragická nehoda a Diana zemřela.47

2.1. Dětství Diany Spencer Diana neměla lehké dětství. V její paměti se uchovalo několik momentek, které jí ovlivnily ţivot. Ať uţ to byly slzy její matky, dlouhé otcovo mlčení, spousta chův, které

47

Tiscali Media, a.s. [online] c1996-2015. [cit. 8. 3. 2015] ISSN 1801-5131. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/diana-spencer.php.

33

nesnášela, věčné pendlování mezi rodiči, vzlykot svého bratra Charlese před usnutím, pocit provinění, ţe se nenarodila jako kluk, a utkvělá představa, ţe je z nějakého důvodu všem na obtíţ. „Po materiální stránce jí v dětství nechybělo nic, ale po citové stránce úplně všechno.“48

2.1.1. Měl to být kluk Kdyţ se 1. července 1961 narodila manţelům Spencerovým třetí holčička, otec neskrýval zklamání. Rodiče si velice přáli chlapce – dědice a pokračovatele Spencerova rodu. Jelikoţ rodiče do poslední chvilky předpokládali, ţe se jim vytouţený syn narodí, nepřemýšleli ani nad ţenským jménem a aţ po týdnu vybrali jméno Diana Frances. Rok a půl před narozením Diany sice Frances Spencerová chlapce porodila, ale ţil pouhých deset dnů. Rodiče tato událost velice zasáhla. Frances začala chodit na nejrůznější vyšetření, aby se zjistilo, proč rodí jenom děvčata. I kdyţ byla Diana malá, dokázala vycítit ovzduší zklamání a myslela si, ţe ona je tou příčinou. Očekávaný syn, pojmenovaný Charles, se narodil tři roky po Dianině narození. Byla to velká sláva, byl pokřtěn ve Westminsterském opatství a za kmotru mu šla sama královna Alţběta II. Diana vyrůstala v domě v Park House, který byl výborně situovaný a tvořil tak skvělé místo pro děti. Královská rodina sídlila nedaleko v sousedství a děti se stýkaly a hrály si společně jiţ od dětství, ale velmi sporadicky, jelikoţ členové královské rodiny trávili na panství, v zimním sídle Sandrigham, jen malou část roku. Diana však tuto královskou rodinu v lásce příliš neměla. Atmosféra Sandrighamu jí přišla podivná a nerada tam chodila. Morton ve své knize píše: „Kdyby jí byl tehdy někdo řekl, ţe bude jednou do královské rodiny patřit, byla by utíkala, co by jí síly stačily.“49 Jestliţe se Diana necítila v Sandrighamu dobře, pak Park House pro ni byl nesnesitelný v době rozvodu svých rodičů.50 (viz příloha č. 8)

2.1.2. Rozvod rodičů Diana zaţívala velmi krušné časy v době, kdy se její dvě starší sestry, Sarah a Jane, rozutekly do internátních škol. A aby toho nebylo málo, v té době se zhroutilo čtrnáctileté manţelství jejich rodičů. Byla to tehdy velká událost a pro lidi z okolí to byl šok. Bratr Diany, Charles, viděl příčinu rozvodu uţ v době, kdy oba rodiče napjatě 48

MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 19. Tamtéţ. str. 26. 50 MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 19-26 a STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 33-36. 49

34

očekávali narození syna a osud jim bohuţel nepřál. Frances ze všech stran cítila povinnost porodit Spencerům dědice a stále víc ji unavoval ţivotní styl, jakým ţila. Kdyţ začaly v jejich vztahu první trhliny, začala atmosféra houstnout. „Mrazivé ticho, ohnivé hádky a ostrá slova je moţno si jen představovat, ale jejich traumatizující vliv na děti je evidentním faktem“51 říká Morton. Matka po rozvodu ţila společně se synem Charlesem a Dianou v Londýně a za otcem jezdily děti o víkendu. John Spencer si však přál, aby se děti přestěhovaly zpátky do Park House, coţ se uskutečnilo a děti začaly ţít u otce. Za rozpadem manţelství můţe z části také Peter Shand Kydd, zámoţný obchodník, s kterým se Frances začala scházet, kdyţ ji manţelství neuspokojovalo. Po rozvodu si ho dokonce vzala za muţe. Rozvod byl pro děti velmi traumatizující. V této době se začaly projevovat Dianiny mateřské a pečovatelské sklony. Často pomáhala s oblékáním a staráním se o bratra Charlese, kterému byly čtyři roky. Diana často slýchávala, jak malý bratr pláče po mamince a někdy ho chodívala utěšovat, pokud jí to její strach ze tmy dovolil. Podle ředitelky školy, kterou Diana navštěvovala, byla hodná na mladší děti, měla ráda zvířata a všem pomáhala. Své chůvy děti moc rády neměly, nechtěly, aby jim nahrazovaly matku, a to nechtěly. Ve škole byly děti Spencerovy jediní, kdo měl rozvedené rodiče a špatně to nesly. Charles o své sestře říká: „Nevím, jestli by to psychologové vysvětlili traumatem z rozvodu rodičů, ale Dianě se vůbec nedařilo říkat pravdu prostě proto, ţe všechno ráda přikrášlovala.“52 Děti velice špatně snášely rivalitu svých rodičů. Rodiče soupeřili o přízeň svých dětí, ale nákladné dárky, které dětem dávali, byly bez láskyplného objetí a polibků, po nichţ děti touţily.53

2.1.3. Školní léta Do svých devíti let navštěvovala Diana Silfieldskou školu v King´s Lynn nedaleko jejich domu. Její otec ji potom však zapsal na Riddlesworth Hall vzdálenou asi dvě hodiny jízdy od Park House. V té chvíli měla pocit zrady a odporu, bolestně pociťovala odloučení od otce a bratra Charlese a vysvětlovala si to jako zavrţení. Navíc jí zemřela babička, hraběnka Spencerová, se kterou měla výborný vztah, a která na ni po rozvodu rodičů láskyplně dohlíţela, takţe to pro ni bylo opravdu těţké období. Postupně se ale

51

MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 27. Tamtéţ. str. 32. 53 MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 26-45 a STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 36-37. 52

35

školu naučila mít ráda a našla si tam spoustu kamarádek. Diana byla hlučná jen mezi kamarádkami na pokoji, jinak byla tichá a snaţila nebýt se středem pozornosti. Byla velmi šťastná, kdyţ ale sloţila všeobecnou přijímací zkoušku, a mohla kráčet ve šlépějích svých starších sester v internátní škole ve West Heathu. Velice ji trápily její průměrné studijní výsledky. Přála si, aby byla jako ostatní její sourozenci, kteří ve škole přímo vynikali. Ve West Heathu se dívky snaţily vést k „dobrému občanství“, k návštěvám starých, nemocných a mentálně postiţených lidí. Zde si vytvořila vztah k charitativní činnosti, které se po zbytek svého ţivota věnovala a která jí přinášela skutečný pocit uspokojení.54 (viz příloha č. 9) Diana také vynikala ve sportu, výborně plavala a milovala hodiny baletu a stepu, a jelikoţ hodně trénovala, odnesla si dokonce v roce 1976 cenu ve školní soutěţi v baletu. V roce 1975 se rodina, po smrti dědečka Spencera, přestěhovala do Althorpu. Došlo také k hodně změnám, z dívek se staly „ladies“ a z Charlese vikomt. V této době se jejich otec, hrabě Spencer, začal scházet s Raine Lavishamovou, kterou Charles s Dianou přímo nesnášeli. Ale Diana svou nevoli k Raine po léta dusila, aţ do roku 1989, kdy se s Rain pohádala na bratrově svatbě. Po posledním semestru na West Heathu, v roce 1977, se Diana rozhodla následovat svoji sestru Sarah a zapsala se do Institutu Alpin Videmanette poblíţ Gstaadu ve Švýcarsku, kde ale moc dlouho nevydrţela, jelikoţ studium nezvládala a brzy školní docházku ukončila. Po tomto rozhodnutí Diana viditelně oţila a zkrásněla. Jak říkal její bratr Charles: “Najednou se bezvýznamné ošklivé káčátko začalo měnit v labuť.“55 Nemohla se dočkat, aţ začne ţít v Londýně vlastním ţivotem.56

2.2. Královské povinnosti a vztah s princem Charlesem 2.2.1. Seznámení se sirem Charlesem Diana poprvé poznala prince Charlese v roce 1977, kdy mu byla představena při honitbě na althorpském panství. Na Charlese si dělala nárok Dianina starší sestra Sarah. Kdyţ však během víkendu Charles Dianu poprosil, aby ho provedla obrazovou galerií, Diana souhlasila, ačkoliv věděla, ţe Sarah bude velmi naštvaná. Zprvu se Charles začal stýkat se Sarah, ale nešlo o nic váţného. Na své třicáté narozeniny

54

MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 34-45. Tamtéţ. str. 45. 56 STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 38-40. 55

36

pozval Charles nejen Sarah, ale i její mladší sestru Dianu. Dianu by v té době ani nenapadlo, ţe by se o ni mohl princ Charles váţně zajímat, na váţnou známost neměla ani pomyšlení, těšila se na nový ţivot v Londýně. 57 Neměla ale ţádnou kvalifikaci a nic zvláštního neuměla, věděla jen, ţe by ji bavila práce s dětmi. Fakt, ţe bude Diana vydělávat jen málo peněz, však rodičům nevadil, v té době bylo běţné, ţe se dcera ze šlechtické rodiny hned po studiu provdá za zámoţného přítele. Kdyţ se přestěhovala do Londýna, vstoupila do řad „sametkové brigády“, coţ byly dívky z vyšších vrstev, které vyznávaly podobný styl ţivota. Sem se přihlásila hlavně proto, aby si vydělala na ţivobytí. Pracovala jako číšnice na soukromých večírcích nebo jako uklízečka a vdaným přítelkyním jejích sester hlídala děti. Diana vedla v Londýně klidný ţivot, nepila, nekouřila a nejraději trávila čas u televize nebo navštěvovala své přátele. Víkendy většinou trávila na Althorpu se svým otcem. Ten se v roce 1978 zhroutil na nádvoří svého domu v Althorpu s rozsáhlým krvácením do mozku. Doktoři předpovídali, ţe se nedoţije rána. Nestalo se tak, byl převezen do nemocnice v Londýně, kde leţel v kómatu několik měsíců. Kdyţ se v listopadu zdravotní stav hraběte opět zhoršil a lékaři si nevěděli rady, rozhodla se jeho ţena Raine zasáhnout. Zjistila, ţe existuje německý lék aslocilin, který by Johnovi mohl pomoci a snaţila se ho za kaţdou cenu sehnat. Nakonec se jí to podařilo a hraběti lék pomohl. V tomto kritickém období, špatné vztahy mezi Raine a dětmi vyústily v řadu zlomyslných slovních výměn. V době, kdy byl otec v nemocnici, rozhodla se matka Diany, ţe vezme dceřinu budoucnost do svých rukou. Diana začala v tu dobu navštěvovat kurz vaření, po jehoţ absolvování byla o pár kilo těţší, ale odnesla si diplom. Matka jí také zařídila volné místo pro studentku druhého cyklu učitelství tance. Diana zvládla přijímací pohovor, ale strávila zde pouhé tři měsíce. Natrhla si totiţ šlachy, kdyţ byla s kamarádkou lyţovat ve francouzských Alpách. Po tři měsíce jí vyměňovali sádru, protoţe se šlachy pomalu hojily. Znamenalo to konec jejího snu stát se učitelkou tance.58 Ke své plnoletosti dostala Diana od rodičů nový třípokojový byt na Coleherne Court 60. Nastěhovala si k sobě i svou nejlepší kamarádku, Carolyn Bartholomewovou. S novým bytem přišel i nový začátek, Diana si začala dělat ve svém ţivotě pořádek.

57

CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. str. 142-161. 58 MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 45-75.

37

Našla si práci v mateřské školce, kde z ní byly nadšené nejen děti, ale i ředitelka školky. Přesto se v jejím novém ţivotě našlo místo na nevinnou a nenáročnou zábavu, kterou se svou kamarádkou Carolyn bavily. Například telefonovaly lidem s podivnými jmény, kdyţ je někdo nějakým způsobem urazil, zvonily mu v noci na domovní dveře, brzy ráno ho probouzely telefonem nebo mu přelepily zámek od auta lepicí páskou. Carolyn o té době řekla: „Byly jsme uhihňané holky s laciným humorem, jak o nás všichni říkali, ale někde v tom uţ byl záchvěv dospělosti.“59 V zimě 1979 dostala Diana nečekaný dárek k vánocům – pozvání, aby s královskou rodinou strávila jeden víkend v únoru na honitbě v Sandringhamu. Diana si tento víkend velmi uţila, i kdyţ nebyla vůbec v blízkosti prince. Ten měl plno ctitelek a navíc chodil s Amandou Knatchbullovou, kterou ale brzy vystřídal za Annu Wallacovou, kterou údajně poţádal o ruku, ale ona ţádost odmítla. Princ Charles přiznal, ţe je ten typ, který se snadno zamiluje. Po románku s Annou se začal stýkat s Camillou Parker-Bowlesovou, která zůstala po celý jeho ţivot jeho věrnou kamarádkou, láskou a nyní také jeho manţelkou. Královská rodina na Charlese tlačila, aby si uţ našel manţelku a přivedli na svět dědice. „Setkání, které mělo prince Charlese a lady Dianu jednou provţdy vyslat na cestu do katedrály svatého Pavla, se odehrálo v červenci 1980 na ţoku sena v domě kapitána Roberta de Pass, přítele prince Filipa, a jeho ţeny Phillippy, královniny dvorní dámy. Dianu do jejich domu v Pentworthu v západním Sussexu pozval jejich syn Philip. „Máš mladou krev,“ řekl jí, „mohl by se ti líbit.“60 Diana se šla podívat, jak princ hraje se svým muţstvem pólo a poté vedle něho seděla na pikniku, jejich rozhovor se točil kolem smrti princova dědečka a Diana ho svým soucitem okouzlila. Charles se na ni začal dívat novýma očima a zahrnoval ji překypující pozorností. Charles ji začal zvát na představení, jachtařské závody a různé večírky. Diana začala pomalu, ale jistě být i pod drobnohledem fotografů s britských médií, se kterými si občas zaţívala přímo peklo. Její soukromý ţivot byl najednou ten tam. Charles však místo, aby pomohl své přítelkyni, litoval a staral se o kamarádku Camillu. Celkově jejich vztah neprobíhal úplně tradičně, ze začátku s Charlesem nikdy nebyla sama, vţdy s nimi byla Camilla, a kdyţ ne, princ Charles ji vše, o čem si s Dianou povídali, řekl. Diana cítila, ţe to není úplně v pořádku, ale nic neřekla, nikdy předtím ještě skutečného přítele neměla a neměla tedy jeho chování s čím srovnávat a navíc do něho byla beznadějně

59 60

MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 57. Tamtéţ. str. 63.

38

zamilovaná. S médii ji začala pomáhat kamarádka Carolyn, vymýšlely společně různé léčky, jak fotografy oblafnout a dokonce i Dianina babička lady Fermoyová. 6. února 1981 poţádal princ Charles Dianu formálně o ruku na hradě Windsor. Diana jeho nabídku k sňatku přijala. Otec s matkou byli velice šťastní, sourozenci však o trochu méně. Sestra Sarah na Dianu ţárlila a sestra Jane si, jako manţelka královnina pomocného osobního tajemníka, dělala starosti, jak se Diana s ţivotem princezny vypořádá.61

2.2.2. Princezna Diana Být princeznou si přeje většina dívek na světě, ale pro Dianu tento fakt znamenal utrpení. V Buckinghamském paláci si připadala jako ve vězení a cítila se bezradná. První tři měsíce uronila spoustu slz, které ale rozhodně nebyly poslední. Začala razantně hubnout a v tomto náročném období začal její vlčí hlad, který se jí podařilo překonat aţ po deseti letech. Diana si také musela vybrat dvorní návrháře, protoţe oblečení, které měla, nebylo pro budoucí princeznu dostačující. Diana měla hrůzu z publicity, cítila se velmi osamělá a měla obavy z budoucnosti. Aby zahnala pocit samoty, chodívala dolů do kuchyní, kde si povídala s personálem. Trochu útěchy skýtala Dianě její láska k tanci. Nechala si pozvat učitelky tance, aby jí dávaly hodiny baletu a stepu. Ţe na sebe Diana upletla bič, si uvědomila, kdyţ v Charlesově kanceláři rozbalila balíček, kde našla zlatý řetízek se vzájemně proplétajícími iniciály „F“ a „G“. Ta písmena znamenal Fred a Gladys a říkali si tak Charles s Camillou, coţ Diana zjistila uţ dříve. Budoucí princezna váţně uvaţovala o tom, ţe sňatek zruší. Kdyţ před svatbou probírala toto své velké dilema se svými sestrami, odpověděli jí: „Máš smůlu Vévodkyně, tvůj obličej uţ je na svatebních ubrouskách. Uţ to nemůţeš vzdát.“62 V předvečer svatby Dianu trochu uklidnil prsten a láskyplný lístek od Charlese, na němţ stálo, ţe je na ni moc hrdý, a ţe na ni bude čekat u oltáře. Ten večer Diana, se svou sestrou Jane, snědla, co se dalo a pak se jí hned udělalo špatně. Byl to první příznak bulimie, která ji v průběhu roku zachvátila.63 29. července 1981 se probudila brzy ráno. Měla k dispozici kadeřníka a kosmetičku, kteří z ní udělali překrásnou nevěstu. Dianin bratr Charles vzpomíná:

61

STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 41-56. MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 80. 63 CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. str. 164-169 a MORTON str. 76-80. 62

39

„Nikdy se moc nelíčila, ale tentokrát prostě vypadala fantasticky. Poprvé v ţivotě mi připadala krásná. Byla sice trochu bledá, ale ţádná nervozita na ní nebyla znát. Byla šťastná a klidná.“64 V ten den Diana věřila, ţe ji Charles bude milovat a chránit před obtíţemi, které ji čekají a ţe paní Parker-Bowlesová jiţ patří minulosti. Bohuţel se mýlila a tento nefunkční trojúhelník jí přinesl mnoho úzkosti, sklíčenosti a hněvu. Svatební cestu trávil Charles s Dianou v domě hraběte Mountbattena v Hampshirském hrabství a poté na palubě královské jachty Britannia, s kterou podnikli plavbu po Středozemním moři. Celou svatební cestu však Dianu trápilo pomyšlení na Camillu. Kdyţ Charlesovy vypadly její fotky z diáře, chtěla Diana slyšet, co k ní doopravdy cítí. Charles však vůbec nereagoval. Po příjezdu ze svatební cesty trávila Diana čas v Balmoralu se zbytkem královské rodiny a začala chápat, jak vypadá ţivot princezny z Walesu.65 (viz příloha č. 10) Její sláva nebyla pomíjivá, naopak, čtenáři se Diany nemohli nabaţit, její tvář byla na titulní straně všech časopisů. Oslavovali hlavně její obyčejnost. Diana si uvědomovala, ţe ať chtěla nebo ne, lidé se na ni začali dívat novýma očima. Morton říká: „Zacházeli s ní jako s kusem vzácného porcelánu, který je hoden obdivu, ale kterého se člověk nemůţe dotknout.“66 Ona však nehledala nic jiného neţ rozumnou radu, pohlazení nebo slovo útěchy. Její bulimie se čím dál víc zhoršovala a princezna se bála kohokoliv poprosit o radu, nechtěla nikomu přidělávat starosti. Nakonec vzal věci do svých rukou její manţel Charles, který poţádal doktora Laurense, aby se na Dianu přijel podívat do Balmoralu. Jeho péče však neměla ţádný výsledek a tak odletěla princezna do Londýna, poradit se s odborníky. Ti jí předepisovali různé zklidňující prostředky, o kterých však Diana nechtěla ani slyšet. Vysvobodilo ji zjištění, ţe čeká dítě. Těhotenství jí přineslo velkou úlevu, která však netrvala dlouho.67

2.2.3. Diana jako matka Dianino první těhotenství neprobíhalo vůbec hladce. Trpěla velkými nevolnostmi a navíc jí stále pronásledovaly myšlenky na Camillu. Zoufale se snaţila začlenit do své nové rodiny. Pomoc hledala u Charlese, avšak neúspěšně. Došlo to aţ do takového stádia, ţe Diana začala vyhroţovat, ţe si vezme ţivot a opravdu se o to i několikrát

64

MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 82. STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 57-66. 66 MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 87. 67 Tamtéţ. str. 75-91. 65

40

neúspěšně pokusila. Naštěstí se ale nestalo nic váţného ani jí ani jejímu dítěti. Dianin přítel, James Gilbey k tomu řekl: „Byly to signály jejího naprostého zoufalství. Pomozte, prosím, pomozte!“68 Kdyţ se Dianě něco povedlo, v královské rodině se pochvaly rozhodně nedočkala, i kdyţ po ní tak urputně touţila. S těţkými nevolnostmi, musela zvládat královské povinnosti a bylo to pro ni velké utrpení, navíc se děsila myšlenky, ţe jednou bude muset před veřejností vystoupit sama. Jela ale v rychlíku, ze kterého se nedalo vyskočit. Diana sama později přiznala, ţe jí trvalo šest let, neţ si na svou novou roli zvykla. Fotografové ji však milovali, a nikdo si ani neuměl představit, jaká je to zranitelná osoba a jaký má za brány Buckinghamského paláce těţký ţivot. Diana po své matce zdědila vlastnost, ţe se dokázala na veřejnosti usmívat, bez ohledu na její vlastní utrpení.69 Pět

týdnů

před

narozením

potomka

se

manţelský

pár

přestěhoval

do Kensingtonského paláce. Přestoţe sama královna poţádala novináře, aby těhotnou princeznu nechali v klidu a v soukromí, neuposlechli. 21. července 1982 pak budoucí královna porodila dědice trůnu, prince Williama. O jménu rozhodla Diana, stejně jako o vzdělávání svých synů. Nepřála si, aby byli uvězněni v Kensingtonském paláci a rozhodla, ţe budou chodit do školy s ostatními dětmi. Také byla rozhodnutá, ţe se na výchově svých dětí bude aktivně podílet a její synové nebudou citově strádat jako ona a její bratr Charles. I kdyţ princ Charles překvapil své přátele zájmem o pečovatelskou praxi a kvůli synovi se snaţil být více s rodinou, Dianě stejně dával důvod ţárlit. Není tak divu, ţe princezna trpěla poporodními depresemi. Dokonce jezdila na odborné léčení své chronické deprese. Navštěvovala několik odborníků, ale ţádný se ani nesnaţil pochopit pravý důvod jejích duševních a citových zmatků. Je ironií osudu, ţe kdyţ byla Diana nejvíce zoufalá, obrátil se tisk proti ní. Psali o ní, ţe je nákupní maniak, ţe přiměla Charlese, aby opustil své přátele a změnil šatník a podobně.70 Kdyţ prince a princeznu pozvala australská vláda na návštěvu, rozhodla se Diana, i přes odpor královny, vzít syna Williama s sebou. Reakce tisku a veřejnosti, se kterou se v Austrálii setkali, vráţela mezi královský pár klín. Lidé si přáli vidět Dianu, a kdyţ vystoupil z auta Charles, lidé zasténali. Je jasné, ţe Charlese to zasáhlo a začal ţárlit. 68

MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. str. 92. CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. str. 170-176. 70 STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 66-70. 69

41

Vyčítal Dianě, ţe musel přijmout nový status quo na veřejnosti. Marně mu Diana vysvětlovala, ţe o obdiv veřejnosti nikdy neusilovala. Po návratu z Austrálie se Diana rozhodla obnovit svá stará přátelství. Jedním z jejich přátel byl Adam Russell, se kterým se seznámila na lyţařském výletě se svoji kamarádkou. Po schůzce s Dianou řekl, ţe je velice nešťastná a osamělá. Nejvýraznějším znakem jejího nového ţivota byli osobní stráţci. Ti jí měli připomínat fakt, ţe se můţe stát terčem teroristů nebo maniaků. Diana dokonce podstoupila i kurs, jak postupovat v případě teroristického útoku nebo pokusu o únos. Na své stráţce si ale brzy zvykla a udělala si z nich blízké přátele.71 V roce 1984 Diana zjistila, ţe čeká druhého potomka. Opět se dostavily nevolnosti, ale uţ ne tak velké, jak to bylo v případě prvního těhotenství. V měsících čekání na druhý porod, Diana vycítila, ţe Charles se opět schází s Camillou, jeho noční telefonáty a nepřítomnost tomu napovídaly. Přesto bylo toto období asi nejšťastnějším v jejich manţelství. Netrvalo však dlouho, Charles si moc přál, aby jejich druhé dítě byla holčička a tak kdyţ se 15. září 1984 narodil druhý syn, pojmenovaný Harry, byl velice zklamaný a vůbec se tím netajil. Navíc měl Harry zrzavé vlasy, coţ byl typický spencerovský rys. Tento moment znamenal začátek konce jejich manţelství.72 (viz příloha č. 11)

2.2.4. Krize v manželství Vztah s Charlesem byl čím dál horší. Kdyţ Diana, v důsledku své psychické nemoci, omdlela ve Vancouveru na výstavě Expo, kvůli několikadennímu hladovění, Charles jí vyčetl, ţe kdyţ uţ chce omdlít, nemusela by to dělat zrovna na veřejnosti. Často jí také předhazoval ostatní členky královské rodiny a říkával, proč nemůţe být trochu jako oni. Média se zase začala více zajímat o Dianiny kamarády, s kterými se stýká. Phillip Dunne, David Waterhouse, James Gilbey a James Hewitt pocítili, ţe za kontakt s princeznou z Walesu se platí vysoká cena publicity a velká pozornost tisku. Ţe se ale Charles scházel pravidelně s Camillou, uţ nikdo nezveřejňoval. O krizi mezi manţeli psaly snad všechny noviny a časopisy. Manţelé se to

snaţili

zachránit,

ale

bohuţel

neúspěšně.

Přítelkyně

Diany,

Carolyn

Barholomewová, Dianu donutila k razantnímu kroku, a to, skoncovat s její bulimií, jinak ji přestane krýt a všem poví, jak to doopravdy je. Diana se začala scházet

71 72

MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993..str. 91-105. Tamtéţ. str. 105-107 .

42

s doktorem Maurice Lipsedgem. Byl to muţ plný pochopení, ptal se jí na věci přímo a nechodil kolem horké kaše. Také vyjádřil přesvědčení, ţe problém není v ní, ale v jejím manţelovi. Dal jí spoustu knih a také jí řekl, ţe pokud se jí podaří udrţet v sobě jídlo, bude z ní do půl roku normální člověk. Tato diagnóza posílila Dianinu sebedůvěru. 73 Po šesti měsících přišlo opravdu zlepšení, uţ nezvracela čtyřikrát týdně, ale jen jednou za tři týdny. Kdyţ však měla trávit čas s královskou rodinou v Balmoralu nebo v Sandringhamu dostavila se bohuţel váţná recidiva. Nejhorší to bylo, kdyţ měla být v přítomnosti Camilly Parker-Bowlesové. Na oslavě narozenin její sestry, se Diana rozhodla, ţe si s Camillou konečně všechno vyjasní. Pověděla jí všechno, co věděla o jejich vztahu s Charlesem a tímto hovorem ze sebe Diana dostala sedm let potlačovaného hněvu a ţárlivosti. Tou dobou se Diana spřátelila s Marou a Lorenzem Beriovými, kteří vlastnili restauraci San Lorenzo. Ti jí pomáhali překonávat obtíţe. Probudili v ní zájem o taroky, astrologii a další oblasti alternativní metafyziky. Začala se scházet s terapeutem Stephenem Twiggem. Ten o ní říkal: „Lidé, jako Diana jsou názorným příkladem toho, ţe nezáleţí na majetku nebo na výhodách, s nimiţ se člověk narodí. I tak mohou být jeho moţnosti limitovány špatným zdravotním stavem a pocitem neštěstí. Je třeba odvahy, aby si člověk tato omezení uvědomil, aby se jim vzepřel a pokusil se svůj ţivot změnit.“74 Diana aromaterapii kombinovala s různou akupunkturou a čínskou léčebnou metodou. Také se hodně věnovala charitativní činnosti. Sama o sobě říkala: „Musím být všude, kde lidé trpí, a snaţit se jim ze všech sil pomáhat.“75 Návštěvy specializovaných nemocnic jí pak nepřišly jen jako samozřejmost, ale také jí nesmírně uspokojovaly. Snaţila se všem pomáhat, jak jen to bylo moţné. Při práci s malomocnými, s pacienty s drogovou závislostí, bezdomovci a dalšími se Diana setkala i s problémy, které nelze jednoduše vyřešit. Zabývala se problematikou AIDS s naprostou upřímností a porozuměním. Přišlo jí, ţe se tímto onemocněním nikdo nezabývá. Mezi nakaţené pacienty brávala také své dva syny, chtěla je připravit na vše, i na blízkost smrti.76

73

MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993 str. 108-127. Tamtéţ. str. 127. 75 Tamtéţ. str. 133. 76 CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. str. 176-178. 74

43

Kdyţ jednoho dne utrpěl syn William váţné poranění hlavy ve své soukromé internátní škole, Diana s ním trávila veškerý čas, na rozdíl od prince Charlese, který se jen přesvědčil, ţe je jeho syn v dobrých rukou a vrátil se s klidem k plnění svých královských povinností, coţ šokovalo širokou veřejnost, kromě jeho ţeny. William prodělal sloţitou operaci a dokonce mohlo dojít k poškození mozku, naštěstí tomu tak nebylo. Tato odlišná reakce rodičů veřejnosti naznačila, ţe pohádka prince Diany a prince Charlese je jiţ minulostí. Dianě začala vadit uţ jen Charlesova přítomnost a Charles zase Dianu ignoroval a to dokonce i na oslavě 90. narozenin královny matky. Diana byla velmi rozpolcená mezi pocitem odpovědnosti k lidem a ke královně a mezi vlastním štěstím. Přála si rozvod, ale věděla, ţe by tím přišla o syny, které oddaně milovala a kteří dávali jejímu ţivotu smysl.77 K příleţitosti 10. výročí jejich sňatku se rozhodli uzavřít příměří a začali se společně objevovat na veřejnosti, aby sdělovací prostředky trochu uklidnili, ale vydrţelo jim to sotva pár týdnů. Po nástupu chlapců na internátní školu, pociťovala Diana samotu ještě víc. Přemýšlela nad tím, ţe začne rozvíjet své intelektuální zázemí. Diana, která ukončila školu bez jediné výborné, teď přemýšlela nad tím, ţe by začala studovat psychologii nebo duševní zdraví. Celá léta se projevovala její malá důvěra ve vlastní inteligenci, hlavně ve společnosti svého manţela. Také se více věnovala své charitativní činnosti. Nevěnovala se pouze problémům s drogovou závislostí, ale také zákeřnému onemocnění AIDS, sexuálnímu zneuţívání, opuštěným dětem a vojenským obětem. Pomalu začala mít ve věcech jasno a rozhodla se, ţe se dny předstírání je konec. Při společné debatě se princezna a princ z Walesu dohodli na formálním rozchodu a ukončení svého společného ţivota.78 Od této chvíle začala královská rodina Dianu ignorovat a někteří se dokonce uchýlili k tomu, ţe jí uráţeli. Toto nepřátelské klima uvnitř Buckinghamského paláce jí vynahrazovala široká veřejnost, která stála na její straně. Princ a princezna ţili kaţdý svým ţivotem, ale v přítomnosti svých synů se chovali jako vzorní rodiče a intriky a napětí mezi nimi nechávali stranou. Tenkrát se rozpoutala kauza „Dianagate“, která měla zachránit dobré jméno prince z Walesu a médiím byly poskytovány nepravdivé nahrávky o Dianině údajném vztahu, či výpovědi Charlesových kamarádů mířených

77

JEPHSON, Patrick D. Diana, princezna z Walesu. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 2003. str. 224-258. CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. str. 178-180. 78

44

proti princezně. Na tajné schůzce v Balmoralu pak Diana roku 1992 projednávala s královnou, princem Filipem a princem Charlesem moţný rozvod. Královna jí tehdy řekla, ţe pokud se jednou s Charlesem rozvedou, bude muset ţít v cizině a s dětmi se uţ neuvidí. To si samozřejmě Diana nepřála a tak se domluvili na tom, ţe se princ s princeznou z Walesu oficiálně rozejdou a Diana bude dál plnit královské povinnosti. To znamená, ţe si kaţdý bude ţít svůj vlastní ţivot a princezna se bude k princi připojovat pouze při oficiálních příleţitostech. 20. listopadu 1995 Diana šokovala královskou rodinu svým otevřeným interview pro BBC, kde mluvila o krizích v manţelství s princem Charlesem, nenaplněném hledání lásky a také o princově poměru s Camillou. Po dlouhých tahanicích se roku 1996 rozvod mezi princem a princeznou z Walesu stal skutečností. 79

2.3. Dodi Al-Fayed 2.3.1. Touha po lásce Diana po rozvodu nikdy nelitovala toho, ţe si prince Charlese vzala, opravdu ho totiţ tenkrát milovala a hlavně jí z tohoto nevydařeného svazku zůstali její dva synové, William a Harry. Diana touţila po lásce a objetí. Často ji média spojovala s různými muţi, ať uţ to byl její kamarád James Gilbey nebo její osobní řidič Guerrier Rizzardi. Dalším muţem v pořadí byl její osobní stráţce Barry Nanaakee, do kterého se Diana skutečně zamilovala, ovšem jejich vztah zůstal jen platonickým přátelstvím. Phillip Dunne byl podle médií také její milenec, Diana ho však brala pouze jako společníka na různé párty a také spolu chodili na rockové koncerty. James Hewitt, důstojník britské armády, kterého princezna potkala během těţké manţelské krize v roce 1986, jí byl oporou a Diana v rozhovoru pro BBC v roce 1995 přiznala, ţe ho zboţňovala. V roce 1992 ale její pobláznění vyprchalo a vztah ukončila. Nevěru v manţelství ale jako první přiznal v roce 1994 princ Charles, kdy byl nucen jít s pravdou ven po pořízené nahrávce, kde Camille přiznával, ţe by chtěl být jejím tampónem. Diana byla později ještě spojována s multimilionářem Tedem Forstmanem nebo miliardářem Gulu Lalvanim, ţádný vztah nebyl ale skutečně váţný. Kdyţ se pak v roce 1996 objevila ve společnosti bohatého lékaře Hasnata Khanema, začalo se o něm mluvit jako

79

JEPHSON, Patrick D. Diana, princezna z Walesu. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 2003. str. 420-438 a MORTON, Andrew. DIANA:Její pravdivý příběh. str. 133-196 a STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 70-78.

45

o váţném favoritovi, avšak v roce 1997 mu tento post přebral Dodi Al-Fayed, kterého Diana znala uţ od roku 1987, ale netušila, ţe právě on bude její osudová známost.80

2.3.2. Diana a Dodi Dodi Al-Fayed (někdy uváděno al-Fajíd), byl synem podnikatele Mohameda Al-Fayeda, který se několik let snaţil stát občanem Velké Británie, avšak bez úspěchu. V této cestě za občanstvím mu nepomohl ani fakt, ţe je majitelem obchodního domu Harrods či fotbalového muţstva ve Fulhamu. Dodi však neměl takové ambice jako jeho otec. Vystudoval Královskou vojenskou akademii a poté odešel do Hollywoodu, kde se jako producent podílel na několika úspěšných filmech. Mnohem víc se ale proslavil svými pletkami s krásnými ţenami. Do jeho seznámení s Dianou nebyl na veřejnosti příliš známý. S Dianou se Dodi seznámil uţ v roce 1987, kdyţ hrál Dodi s princem Charlesem pólo. Diana s ním ale vţdy prohodila jen pár slov. Milenecký poměr mezi nimi vznikl aţ v roce 1997. Otec Dodiho byl přítel Dianina otce a údajně mu před jeho smrtí slíbil, ţe se o jeho dceru postará. Mohamed pozval Dianu i s jejími syny do svého letoviska v Saint Tropéz. Přál si, aby se Diana dala dohromady s jeho synem a doufal, ţe by tím mohl získat jeho vytouţené britské občanství. Od této dovolené se Dodi s bývalou princeznou vídal poměrně často. Princové William a Harry se s ním prý cítili dobře, Dodi si s nimi často hrál a brával je na pizzu, ale podle jednoho z Dianiných přátel starší syn William z nového vztahu své matky příliš nadšený nebyl. Řekl jí ale: „Zaleţí to jen na tobě. Chci, abys byla šťastná. Nic víc.“81 Další cestu podnikla Diana s Dodim uţ bez synů. Nedaleko břehů Korsiky je vyfotografoval nějaký muţ a od té chvíle přestal jejich vztah být tajemstvím. Dodi a Diana spolu trávili celé léto roku 1997.82 (viz příloha č. 12)

2.4. Tragická smrt Předtím neţ se Diana měla vrátit ke svým synům do Anglie, připravit je na nadcházející školní rok, naplánovali si s Dodim poslední víkend, který chtěli strávit v Paříţi. V sobotu 30. srpna přiletěli na letiště Le Bourget. Na letišti uţ stálo spoustu novinářů, kteří byli celí nedočkaví. Mysleli si, ţe Dodi v Paříţi poţádá Dianu o ruku, 80

CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. str. 181-189. 81 STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 25. 82 CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. str. 7-15 a STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 86-94.

46

a to hlavně proto, ţe si nechal vyrobit prsten u francouzského zlatníka za dvě stě tisíc dolarů. Přítomní policisté však zabránili, aby se Diana a Dodi s fotografy setkali. Pár ihned nasedl do Mercedesu a odjel směr Paříţ. Na letišti bylo ale ještě jedno auto, zelený Range Rover, který měl na starosti odvézt zavazadla a které řídil Henri Paul. Tento muţ pracoval pro hotel Ritz, který byl majetkem Fayedovy rodiny, jiţ mnoho let. S Dodim byli kamarádi a občas spolu zašli na večeři. Právě tento muţ řídil vůz při jejich tragické nehodě. Z letiště odjel zamilovaný pár na prohlídku domu patřícímu kdysi hraběti a hraběnce Windsdorovým, kterou koupil Dodiho otec. Po cestě se je snaţili dohonit fotografové, ale Mercedes byl rychlejší. Po krátké prohlídce vyrazili milenci do hotelu Ritz, který patřil také Dodiho rodině. Pár se přesunul do speciálního apartmá, které se běţně pronajímalo za dva tisíce dolarů na noc, ale nocovat zde nechtěli.83 Noc měli strávit v Dodiho apartmá na Champs Elysées, který skýtal nádherný výhled na Vítězný oblouk. Na večeři měla Diana s přítelem zamluvený stůl v jedné restauraci nedaleko Pompidou, ale na poslední chvíli rezervaci zrušili. Všude na ně číhali fotografové. Proto se společně rozhodli povečeřet v hotelu Ritz, před hotelem však stála také spousta fotografů. Za bouřlivého cvakání fotoaparátů spěchali do svého apartmá, kde v soukromí povečeřeli. Po večeři se chtěli vrátit zpátky do Dodiho bytu a přemýšleli, jak to udělat. Plán vymyslel řidič Henri Paul. Diana s Dodim vyjdou zadním vchodem, kde bude čekat Henri s připraveným vozem a vyrazí po magistrále po pravém břehu řeky Seiny směrem na západ, neţ se mu podaří fotografy setřást. Pak se měli vydat k Dodiho bytu, kde by vzhledem k pozdním hodinám nemuseli čekat ţádní fotografové. Plán to byl dobrý, ale bohuţel se ho nepodařilo uskutečnit.84 Henri Paul skončil svoji sluţbu v sedm hodin odpoledne, ale v deset hodin mu volali z hotelu Ritz, ţe se má dostavit zpátky. Co dělal mezi tím, nikdo neví, podle některých zaměstnanců, kteří s ním přišli do styku, rozhodně nebyl střízlivý a plně připraven řídit automobil, ale někteří zase tvrdili, ţe přišel naprosto v pořádku a jeho vystupování bylo jako vţdy seriózní. Devatenáct minut po půlnoci vyzvedl tedy Henri podle plánu Dianu a Dodiho z zadního vchodu. V autě s nimi byl ještě jeden člověk – Trevor Rees-Jones, osobní stráţce princezny, který si jako jediný zapnul bezpečnostní pásy. Přesto, ţe je někteří fotografové pronásledovali na motorkách, na křiţovatce na náměstí de la Concorde, Paul většinu z nich setřásl. Zanedlouho Mercedes vjíţděl 83 84

STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 7-13. Tamtéţ. str. 13-18.

47

do tunelu de l´Alma, který není nijak nebezpečný, na začátku je jen mírná zatáčka doleva, přesto řidič Henri Paul, který jel rychlostí přes sto šedesát kilometrů za hodinu, ztratil kontrolu nad řízením. Mercedes narazil do pravé zdi, od níţ se odrazil a asi po patnácti metrech čelně naboural do jednoho ze sloupů. Řidič a Dodi zahynuli okamţitě, Diana a Rees-Jones byli v bezvědomí. Diana vypadala, ţe je v pořádku, měla jen jeden malý šrám pod okem. Ale její vnitřní zranění byla rozsáhlá. Byla náhoda, ţe kolem zrovna projíţděl lékař Fréderic Mailliez, který zavolal záchrannou sluţbu. Kdyţ viděl rozsáhlá zranění, šel do auta pro kyslíkové masky. První pomoc dorazila zhruba za deset minut. Kolem vozu se shromáţdilo asi deset fotografů, kteří fotili oběti bez jakýchkoliv zábran. Odvést fotografy od místa činu se podařilo aţ přivolaným policistům.85 Záchranáři vyprošťovali tělo Diany a osobního stráţce Reese-Jonese téměř hodinu a půl. Poté byla převezena do nemocnice Pitié Salpétriére, ale její stav byl natolik váţný, ţe jí nepomohl ani špičkový tým odborníků. V neděli 31. Srpna 1997 ve 3:45 Diana Spencer zemřela. Francouzské úřady informovaly britskou královskou rodinu a novináře. V Londýně byly tři hodiny ráno a většina lidí ještě spala. Osobní tajemník královské rodiny, kterému byla nešťastná zpráva oznámena, běţel vzbudit prince Charlese, který si zapnul rádio, aby se dozvěděl o této tragédii víc a vzbudil také královnu. V pět hodin ráno pak vydal Buckinghamský palác oficiální prohlášení, ţe jsou touto hroznou zprávou hluboce šokováni a zasaţeni. Synům to princ Charles oznámil po sedmé hodině ranní. Chlapci byli velice zdrcení stejně jako Dianina rodina. Jejího pohřbu se zúčastnily statisíce lidí a dvě miliardy diváků sledovaly pohřeb prostřednictvím televizních obrazovek. Svět přišel o jedinečnou a nenahraditelnou princeznu.86 Bratr Charles dával její smrt za vinu médiím a řekl: „Vţdycky jsem si myslel, ţe tisk nakonec Dianu zabije. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, ţe v její smrti bude mít prsty tak bezprostředně.“87 29. ledna 1999 bylo oznámeno, ţe vyšetřování skončilo. Dospělo k tomu, ţe tragédii způsobil opilý řidič Henri Paul, který jel v nebezpečném úseku silnice nepřiměřenou rychlostí. Proti devíti fotografům a jednomu novináři bylo vedeno

85

CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. str. 29-43. 86 STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 19-33. 87 STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. str. 28.

48

oficiální vyšetřování pro zabití a neposkytnutí pomoci obětem nehody. Kolem 3. září 1999 byla všechna obvinění proti fotografům a novináři zamítnuta.88

88

REDFERN, Nick. Tajnosti celebrit. Praha: Levné knihy a.s., 2010. str. 252-253.

49

3. Společně rysy a shrnutí různých teorií smrti Marilyn Monroe a Diany Spencer Tato kapitola se bude věnovat hledáním společných rysů herečky Marilyn Monroe a princezny Diany. Dále budou v této kapitole shrnuty teorie nejasných smrtí obou výjimečných ţen. Všechna uvedená fakta budou vycházet ze zdrojů uvedených v seznamu pouţité literatury.

3.1. Společné rysy, srovnání I kdyţ se můţe zdát, ţe herečka Marilyn Monroe a Diana Spencer jsou dvě absolutně odlišné ţeny, které proţily různé osudy, spojuje je mnoho společných rysů. Nejen, ţe obě dvě tragicky zahynuly v měsíci srpnu, ale navíc oběma bylo pouhých třicet šest let. Obě dvě se narodily první den v měsíci – Diana v červenci, Marilyn v červnu. Uţ od malička je provázely špatné vztahy v rodině. Marilyn ţila v pěstounské péči a matku vídala málokdy, Dianu zasáhl rozvod jejích rodičů a odloučení matky od rodiny. Obě jako děti touţily po objetí a polibcích, které jim ale nebyly dopřávány, tak jak by potřebovaly. Ani jedna z nich nedosáhla vysokého vzdělání, ale v budoucnu je to mrzelo, a snaţily se stále rozvíjet svoje znalosti. Rozhodně se nedá říct, ţe by byly hloupé ba naopak. Také měly výjimečné sociální cítění a sympatizovaly se slabšími. S muţi to také neměli jednoduché, celý svůj ţivot hledaly lásku, která se jim ale od muţů nedostávala v takové míře, kterou si představovaly. Marilyn neuznávali někteří kolegové jako herečku a Dianu jako členku královské rodiny. Obě dvě touţily po uznání, v případě Marilyn ze strany kritiků a v případě Diany od jejího bývalého manţela a královny. A obě na sebe chtěly upozornit sebevraţednými pokusy, které vyuţívaly jako volání o pomoc. Tyto sebevraţdy měly také do jisté míry co do činění s jejich psychickými problémy. Marilyn byla závislá na lécích, Dianu doprovázela téměř po celý její ţivot bulimie. Ačkoliv se můţou tyto dvě ţeny jevit jako dokonalé idoly, věřte, ţe nikdo z nás by nechtěl proţít ţivot ani jedné z nich.

3.1.1. Shoda čísel Marilyn Monroe přišla na svět 1. června 1926 a přesně o 35 let a měsíc později se narodila Diana Spencer. Obě dvě se narodily prvního dne v měsíci, coţ o nich hodně vypovídá. Navíc mají stejný součet čísel v jejich datu narození. Horoskopy podle čísel o lidech narozených prvního říkají, ţe jsou nestálí, nezávislí, tvořiví, nadšení a druţní. 50

„Jednička je individuální číslo a představuje nám pojem „já jsem“.“89 U obou těchto výjimečných ţen to určitě platí. Jedničku také ochraňuje Slunce a činí tak z těchto lidí zářivé osobnosti. Jedničky mají svoji hlavu a v ţivotě potřebují značnou dávku samostatnosti a volnosti. Kdyţ se nad tím zamyslím, tak Diana se odmítala v některých věcech přizpůsobit řádu královské rodiny a měla svoji hlavu. Marilyn měla také svoji hlavu, nechtěla se jen tak vzdát své kariéry, a pokud jí v tom muţi nějakým způsobem bránili, bylo zle. V knize také stojí, ţe pokud se těmto lidem nepodaří to, co chtěli, propadají depresi, coţ v případě obou idolů, vzhledem k jejich psychickým problémům, platí. Jedničkám se občas stává, ţe se cítí nedoceněné, coţ můţe mít za následek vnitřní konflikt mezi vysněným ideálem a zcela odlišnou realitou. Marilyn cítila, ţe je nedoceněnou herečkou a celý ţivot se maximálně a oddaně věnovala herectví, aby ji i ti největší kritikové chválili. Diana, ač se velmi snaţila úspěšně reprezentovat, nikdy nebyla úplně přijata a oceněna královskou rodinou. Válčily mezi sebou, a kdyţ se Dianě něco povedlo, nepochválil ji ani její vlastní manţel. Marilyn i Diana zemřely tragickou smrtí. Jejich osudovým měsícem se stal srpen. Je neuvěřitelné, ţe obě zahynuly v době, kdy zaţívaly jedno ze svých nejšťastnějších období a těšily se na budoucnost, navíc oběma bylo pouhých třicet šest let.

3.1.2. Těžké dětství a vztahy s muži Troufám si tvrdit, ţe Marilyn Monroe zaţila rozhodně krušnější dětství neţ Diana Spencer. Putování po rodinách a hledání svého vlastního já ji poznamenalo na celý ţivot. Marilyn sice znala svoji matku, ale kvůli její neschopnosti postarat se o vlastní dítě, s ní Marilyn strávila minimum času. Ani v dospělosti se Marilyn s matkou nevídala, nikdy k ní cestu nenašla. V dětství se u ní projevila malá sebedůvěra a sebekritičnost, za to, ţe musela odejít od svých pěstounů, hledala vinu sama v sobě. Celý ţivot se pak herečka snaţila zjistit, kdo je její otec a podvědomě se více stýkala se staršími muţi, kteří jí měli chybějícího otce nahradit. Podle mého názoru nebyla Marilyn schopna opravdové lásky k muţi. Byla velice nevyrovnaná a emocionálně labilní. Zpočátku jí více neţ touha po rodině a dítěti zajímala její kariéra, coţ se postupem času měnilo. Marilyn však několikrát o dítě přišla, ale matkou se nejspíš nikdy nestala, i kdyţ se v některých zdrojích uvádí opak. Není pro to však ţádný důkaz. Ve svém ţivotě měla nespočet muţů, ale sex pro ni znamenal jen uspokojení potřeb

89

MANDŢUKOVÁ, Jarmila. Horoskopy podle vašich čísel. Praha: Agentura VPK, 2005. str.11

51

jejího partnera a také vděk za jejich společnost, která ji chránila před samotou. Její nepříliš šťastné dětství, podle mého názoru, na její smrt vliv nemá, ale myslím si, ţe určitou roli v její smrti sehráli muţi. Ať uţ to byl Milton Green, který dovedl sehnat libovolné mnoţství léků, které ji uklidňovaly a pomáhaly ke spánku nebo Arthur Miller, který jí psychicky týral a tím vyvolal její silnou závislost na oněch lécích. Diana Spencer sice znala svého otce i matku, ale po jejich rozvodu trpěla a dávala si odloučení rodičů za vinu. Kdyby se bývala narodila jako kluk, nic takového by se třeba stát nemuselo. Diana zůstala se svým bratrem a otcem a matčinu přítomnost, kterou dospívající dívka potřebuje, postrádala. Otec sice dětem splnil vše, co si přály, ale trávil s nimi velice málo času a o výchovu se staraly chůvy. U Diany se jiţ od dětství projevovaly pečovatelské sklony a ráda se starala a vychovávala nejen svého bratra, ale také děti svých známých. Kdyţ poznala blíţe prince Charlese, připadal jí velice smutný a snaţila se ho rozveselit. Diana touţila najít podstatu rodiny a lásky. Ve vztahu s princem ale tato touha naplněna nebyla. Přesto, ţe jí lidé varovali před tíhou královských povinností, Diana se do manţelství vrhla po hlavě, i kdyţ začala brzy litovat. Diana se nedokázala přizpůsobit disciplíně a řádu v královské rodině. Vztah s Charlesem nepředstavoval její ideál rodiny a to přispělo k propuknutí její bulimie i poporodní deprese. Další její vztahy byly pouze chvilkové záleţitosti a já osobně si nemyslím, ţe by to dopadlo jinak s Dodim Al-Fayedem, který byl podle dostupných informací velký záletník. Kaţdopádně Dianě dokázal poskytnout to, co Charles nedokázal, lásku a uznání. V případě Diany si nemyslím, ţe by za její smrt mohlo dětství, ale u muţů mám pocit, ţe Dodi nedokázal Dianu ani sebe dostatečně uchránit před nepříjemným tlakem médií a tragickou smrtí.

3.1.3. Psychické problémy I kdyţ Diana sama těţce nesla rozvod jejích rodičů, sama byla také donucena k tomuto kroku. Ţivot s Charlesem a v prostředí královské rodiny, kde si připadala jako ve vězení, se silně projevil na jejím zdravotním a psychickém stavu. Bulimie, která u Diany propukla těsně před svatbou s princem, ji doprovázela celý ţivot. Dlouho nechtěla navštívit lékaře a snaţila se problém řešit po svém, coţ ale nebylo východisko. Začala navštěvovat různé psychiatry a přesto, ţe bulimie začala ustupovat, Charlesovy pletky s Camillou, bulimii vţdy vrátily zpět. S psychickými problémy souvisí také její pokusy o sebevraţdu. Diana velice touţila po uznání, které ale nebylo naplněno podle 52

jejích představ. Čím více Dianu suţovaly pocity méněcennosti, tím urputněji se dovolávala manţelovy pozornosti. Ten jí ale neustále předhazoval, ţe by mohla být trochu jako ostatní členky královské rodiny a dával jí za vinu téměř všechno, sniţování jeho publicity nebo problémy s jejím stravováním. Nikdy sám chybu nepřiznal. Dianina role v královské rodině nebyla jednoduchá a tíhu nejen nešťastné lásky, ale také kritiky královny a jejího manţela nosila v sobě do konce jejího ţivota. Marylin měla tendenci uzavírat se do svých vnitřních světů. V jejím ţivotě se setkávala s depresemi a závislostí na uklidňujících lécích. Do depresí upadala, kdyţ se cítila být sama. To řešila mnoţstvím telefonátů jejím známým a přátelům. Telefon byl pro ni největší přítel, který ji nikdy samotnou nenechal. Jejím psychickým problémům nepomohl ani fakt, ţe třikrát potratila a její touha stát se matkou nebyla naplněna. Na vině byly taktéţ zdravotní problémy. Endometrióza neboli výskyt děloţní sliznice mimo dutinu dělohy, která jí byla diagnostikována, je úzce spjata s jejími gynekologickými problémy. Po těchto potratech se projevily deprese, které tišila právě léky. Kdyţ byla Marilyn zklamaná nebo se jí zmocnila deprese, vzala si velké mnoţství barbiturátů a volala o pomoc. Během vztahu s Arthurem Millerem a v průběhu společného natáčení filmu Mustangové ji k závislosti na lécích, podle mého názoru, dovedl právě Miller, který ji v nefungujícím vztahu psychicky týral tím, ţe ji nutil ve filmu znovu proţívat těţké období svého ţivota. Ať uţ to bylo její dětství nebo nevydařené manţelství s Joem DiMaggiem, který ji podle všeho i několikrát fyzicky napadl.

Před depresemi a mnohdy sloţitým soukromým ţivotem, unikala Marilyn

do hereckého světa, kde byla velmi pracovitá. Marilyn byla opravdu smyslná herečka a její sexappeal a vyuţívání ţenských zbraní pro dosahování svých úspěchů jí nebylo cizí. Ale herectví ji často dovádělo do stavu méněcennosti a se svými výkony nebyla téměř nikdy spokojena. Jakási nevyrovnanost a nedůvěra v sebe samu v ní přetrvávaly celý ţivot.

3.2. Shrnutí teorií smrti Marilyn Monroe Smrt Marilyn je zahalena mnoha nejasnostmi.

Existuje velké mnoţství knih

a dokumentů o její smrti a s nimi i nespočet verzí jejího tragického konce. Díky pitvě, kterou provedl lékař Noguchi, za smrt Marilyn nemohlo fyzické násilí. S jistotou tedy můţeme tvrdit, ţe její smrt zapříčinilo nadměrné uţití léků. Ale udělala to sama nebo ji k tomu někdo dopomohl a šlo tedy o vraţdu? Marilyn často ráda kombinovala prášky s alkoholem. Své oblíbené uklidňovací léky zapíjela šampaňským a mnozí se domnívali, 53

ţe právě tato vraţedná kombinace mohla stát za její smrtí. V její krvi ale nalezen alkohol nebyl, takţe ve hře zůstávaly pouze drogy. Nembutal, tablety na spaní, a chloralhydrát, jedno z méně nebezpečných sedativ, které byly nalezeny nejen u ní doma, ale také v játrech a v krvi Marilyn. Podle doloţených informací měla Marilyn v sobě dávku prášků desetkrát větší, neţ při běţné terapii. V ţaludku většinou po barbiturátech zůstávají stopy, ale v případě Marilyn nic takového zjištěno nebylo, coţ dokazuje, ţe léky nespolykala, ale byly do jejího těla vpraveny buď čípkem, nebo injekcemi. Dokazuje to i fakt, ţe v pokoji se nenašla ani voda ani prázdná sklenice, která je ke spolknutí tak velkého počtu léků potřebná. Vpichy po injekcích jí, podle některých výpovědí, na těle nalezeny byly, ale její lékař vypověděl, ţe jí běţně léky pomocí injekcí aplikoval. Zda mu někdo přikázal, aby takhle vypovídal nebo je to pravda uţ dnes těţko odhalíme. V den smrti, Marilyn telefonovala s kamarádem Peterem Lawfordem, který ji zval na večírek. Ona pozvání odmítla a bylo na ní prý znát, ţe je pod vlivem prášků. Dokonce se s ním loučila tak, jakoby věděla, ţe má v tu noc zemřít. To můţe být do jisté míry důkazem její údajné sebevraţdy. Proč by to ale dělala? Byla šťastná a těšila se na ţivot s Joem DiMaggiem, kterého si měla brzy brát a navíc byla na vrcholu slávy a připravovala se na natáčení nového filmu. Pokud se zrovna cítila osamělá, měla sklony k sebevraţdě, jak se s tím setkala například její učitelka herectví, která ji po smrti Johna Hydea našla s plnou pusou prášků, teď však ţádný důvod neměla. Lawford se o Marilyn údajně velice strachoval a tak zatelefonoval Marilyninu právnímu zástupci Rudinovi. Milton Rudin zatelefonoval hospodyni Murrayové a poprosil jí, aby šla zkontrolovat Marilyn, zda je v pořádku. Ta mu asi po čtyřech minutách odpověděla, ţe ano a zavěsila. Rudin i Lawford měli ale pocit, ţe stále není něco v pořádku. Lawford zavolal svému kamarádovi Joeovi Naarovi, který bydlel poblíţ Marilyn, aby jí jel zkontrolovat, ţe má o ni strach. Kdyţ uţ byl nachystaný k odjezdu, zavolal mu však Eddins, kamarád Lawforda, a řekl mu, ţe nikam jezdit nemusí, ţe doktor Greenson dal Marilyn sedativum a ona teď odpočívá. Lawford měl však pořád strach a zlé tušení. O půlnoci se pak dozvěděl, ţe Rudin s Greensonem našli Marilyn mrtvou v jejím pokoji. Kdyţ ji však našli o půlnoci, proč byla policie přivolána hospodyní aţ před půl pátou ráno? Buď je to pouhá fikce, nebo se na její smrti tyto osoby přímo podíleli.

54

Sebevraţdu pak vyvracejí další nejasnosti. Někteří se domnívají, ţe za její smrtí stojí bratři Kennedyové, s kterými se přátelila a s Johnem, podle některých zdrojů i s Robertem, měla milostný poměr. Ti se údajně obávali hlavně toho, ţe Marilyn vyzradí některé důleţité informace, které by je mohly politicky ohrozit. Podle této teorie se na smrti měl podílet kromě Johna a Roberta Kennedyových i Marilynin psychiatr Ralph Greenson, hereččina tisková mluvčí Pat Newcombová a hospodyně Eunice Murrayová. Hlavním aktérem se ale měl stát Peter Lawford, manţel Kennedyho sestry. Ano, přesně ten, s kterým si Marilyn telefonovala a který se o ni během osudové noci tolik strachoval. Peter ji údajně podporoval ve spáchání dalšího sebevraţednému pokusu a ujišťoval ji, ţe ji jako vţdy někdo objeví a včas zachrání. Psychiatr Greenson zajistil, aby měla doma potřebné mnoţství léků. Podle materiálu FBI údajně volal v osudnou noc Robert Kennedy Lawfordovi a ptal se ho, jestli uţ je Marilyn mrtvá. Lawford pak Marilyn telefonoval a malou chvíli s ní mluvil. Později to zkoušel ještě jednou, aby se ujistil, ţe jejich smrtící plán vychází. Toto ale nepřichází v úvahu, protoţe údaje z pitevního protokolu tvrdí, ţe v ţaludku se nenašly ţádné zbytky po lécích. Jiná teorie zase přímo říká, ţe se u Marilyn 4. srpna 1962 stavoval Robert Kennedy s Peterem Lawfordem a údajně jí měly vyhroţovat. Marylin totiţ měla naplánovanou tiskovou konferenci, kde chtěla odhalit tajemství, které se týká bratrů Kennedyových. Někteří se domnívají, ţe chtěla zveřejnit pravdu o jejich milostných vztazích. Hlavní důvod, proč ale měla být umlčena, byl její červený deník. Údajně existuje nahrávka, na které se Marylin hádá s Robertem. Ústředním motivem hádky měl být právě Marylinin červený deník, který obsahoval tajné informace, jeţ nesměly být prozrazeny. Červený deník je ale velkou záhadou. Někteří ve svých knihách píší, ţe ho nikdo nikdy neviděl a ţe pochybují o tom, zda vůbec existoval. Kaţdopádně po smrti Marylin prý zmizely některé její další osobní dokumenty, takţe je moţné, ţe společně s nimi zmizel i zmiňovaný deník. Věděla snad Marylin něco, co vědět neměla? Podle jedné z teorií je pravděpodobné, ţe Marylin znala státní tajemství a tajné politické informace týkající se údajně také UFO. Je moţné, ţe Marylin z nějakého důvodu Kennedyovy červeným deníkem vydírala a doplatila na to svým ţivotem? Je ale velice nepravděpodobné, ţe by prezident nebo jeho bratr byli tak naivní a bavili se s Marilyn o vládních záleţitostech a státních tajemstvích. Hádka vznikla spíše z toho, ţe oni ji jen vyuţívali pro svoje potěšení, a kdyţ potřebovala ona je, tak se nechávali zapírat. Její smrt mohli mít na svědomí také 55

odpůrci Kennedyových, kteří jim tímto činem chtěli přivodit problémy, to je však velmi málo pravděpodobné. Na otázku jak a proč vlastně Marilyn zemřela, uţ bohuţel odpověď nikdy nenajdeme, jelikoţ všichni, kdo by mohli promluvit, jsou jiţ po smrti.

3.3. Shrnutí teorií smrti princezny Diany Smrt Diany je také zahalena mnoha spekulacemi. Většina se domnívá, ţe za smrt Diany a Dodiho mohl opilý řidič Henri Paul. Vzniklo mnoho konspiračních teorií. Jednou z nich například je, ţe za smrt princezny můţe britská tajná sluţba. Podle některých zdrojů dala tajné sluţbě příkaz královská rodina, protoţe se jí údajně nelíbilo, ţe Diana, jako matka budoucího krále, měla váţnou známost s arabským miliardářem Dodim Al-Fayedem. Ten navíc neměl ani britské občanství, o které s otcem dlouhá léta usilovali. Navíc přítomný bodyguard Trevor Rees-Jones prošel jako výsadkář velmi náročným výcvikem v britské armádě. Slouţil také v královské vojenské policii, a mohl tam získat kontakty na příslušníky tajné sluţby. Někteří pokládají fakt, ţe přeţil havárii za důkaz, ţe byl součástí spiknutí proti Dianě. Novináři Pat Macmillan a LeWinter, kteří jsou údajně bývalými agenty CIA, se údajně pokusili prodat dokumenty Mohamedu Al-Fayedovi, které naznačovaly, ţe vraţdu princezny Diany naplánovala britská zahraniční výzvědná sluţba. Přestoţe dokumenty byly falešné, odrazila se v nich zřejmě i část tvrdé reality. Úřady jako FBI a CIA ukrývají velké mnoţství dokumentů týkajících se posledního období ţivota Diany, princezny z Walesu. Jeden dokument s přísným stupněm utajení byl zveřejněn. Obsahuje například to, ţe vůz, kterým Diana s Dodim v osudnou noc jeli, byl prý ukraden a posléze vrácen s chybějící elektronikou. Zdroj uvedl, ţe vůz byl upraven tak, aby reagoval na vnější rádiové ovládání. Navíc bylo zjištěno, ţe automobil, v němţ princezna zahynula, měl, těsně před tragickým koncem jízdy, lehkou kolizi s bílým Fiatem Uno. Toto auto se ale údajně nepodařilo nikdy najít. V dokumentu však stojí, ţe v květnu 1997 informovala Ţeneva o nalezení tohoto vozu. Le Winter ale vypověděl, ţe přestoţe dokumenty poskytnuté panu Fayedovi byly podvrhy, ve skutečnosti to byly věrné kopie skutečných dokumentů CIA. Není tedy divu, ţe smrt Diany, vyvolává ostré spory ještě tolik let po jejím předčasném odchodu. Další teorie jsou spíše nepravděpodobné, přesto se s nimi také můţeme setkat. Princezna Diana se aktivně podílela v boji proti nášlapným minám. Proto se vynořila 56

i taková teorie, ţe vraţdu připravily zbrojařské firmy, protoţe se bály, ţe Diana svou kampaní proti nášlapným minám sníţí jejich zisky. Další z teorií je ta, ţe cílem atentátu byl Dodi Al-Fayed. Spiknutí na něj provedli obchodní nepřátelé jeho otce Mohameda a smrt Diany vyuţili jako krytí pro skutečný cíl svého zločinu. Dodiho otec Mohamed Al-Fayed stále věří v atentát. Vypověděl, ţe jeho syn a Diana byli zavraţděni na příkaz prince Filipa, manţela britské královny Alţběty II. Prý o všem věděla královna, Dianin manţel princ Charles i tehdejší britský premiér Tony Blair. Na zinscenované autonehodě spolupracovaly britská a francouzská tajná sluţba. Poslední zmíněnou teorií je, ţe Diana, znechucena neustálými zásahy novinářů do jejího soukromí, zaranţovala svou smrt, aby mohla zmizet z očí veřejnosti do klidného ústraní a strávit v klidu svůj ţivot.

57

Závěr První kapitola bakalářské práce nám přiblíţila ţivot herecké legendy Marilyn Monroe. Její nešťastné dětství strávené v pěstounské péči, u příbuzných a v sirotčinci ji natolik poznamenalo, ţe celý ţivot trpěla pocitem méněcennosti a hledáním lásky. Jako dítě jí nikdo nepochválil, proto se zřejmě touţila stát slavnou a uznávanou filmovou hvězdou, aby poznala, jaké to je. Byly zde rozebrány její tři nešťastná manţelství s Jamesem Doughertym, Joem DiMaggiem a Arthurem Millerem. Za neúspěchy těchto vztahů mohla, podle mého názoru, nejen hereččina touha jít si za svým snem, ale také uspěchaná a neuváţená rozhodnutí o sňatcích s těmito muţi. Nejvíce oddaný a milující manţel byl beze sporu Joe DiMaggio, který Marilyn miloval aţ do konce svého ţivota. Hereččina filmová kariéra byla napříč její krátký ţivot velice rozsáhlá. Za svou kariéru stihla dokončit dvacet devět filmů. Mezi nejznámější patří Zástavka v Kansasu, Někdo to rád horké, Slaměný vdovec či Páni mají radši blondýnky. Ačkoliv o sobě Marilyn hodně pochybovala, její herecký talent byl neskutečný. V závěru kapitoly jsem popsala její smrt, která byla a je dodnes nejasná. Vyšetřovatelé vynesli verdikt, ţe Marilyn spáchala sebevraţdu. Marilyn Monroe je dodnes povaţována za symbol sexu a bude vţdy patřit k největším hereckým legendám Hollywoodu. Další výjimečnou ţenou, kterou jsem se ve své práci zabývala, byla Diana Spencer. Ze svého dětství si odnesla vzpomínku na rozvod svých rodičů, který špatně nesla. Diana vyrůstala se svými sourozenci u otce, který ale dětem nedával potřebnou lásku. Diana se, podle mého názoru, bála vztahů, ale kdyţ se začala stýkat s princem Charlesem, všechno se změnilo. Její první láska, princ Charles, ji sice poţádal o ruku, ale jeho vřelý vztah ke Camille Parker-Bowlesové nešlo přehlédnout a tak se pohádka princezny Diany začala měnit v peklo. V průběhu manţelství se začala potýkat s bulimií, která ji provázela celým ţivotem. Podle mého názoru zastávala Diana svou funkci princezny velmi dobře a veřejnost ji milovala, jenţe nikdo z královské rodiny její snahu a činnost nepodporoval. Diana se snaţila pomáhat druhým, věnovala se charitě a humanitární činnosti. I kdyţ se její vztah s Charlesem nevydařil, Diana nelitovala, ţe si prince vzala. Ze vztahu vznikli její dva synové, William a Harry, které milovala nade vše. Princezna nepřestávala hledat lásku a své štěstí našla v Dodim Al-Fayedovi, s kterým zahynuli při tragické havárii 31. srpna 1997.

58

V závěru své práce jsem rozebrala společné rysy Marilyn Monroe i Diany Spencer a zjistila jsem, ţe měly opravdu mnoho společného. Ţivot v neúplné rodině, nešťastná manţelství, citlivé povahy a psychické problémy, které je provázely téměř po celý jejich krátký ţivot. Tyto dvě výrazné osobnosti zemřely v srpnu ve věku třiceti šesti let. Kolem jejich smrti existuje mnoho nesrovnalostí. Osobně si myslím, ţe Marilyn k smrti někdo dopomohl, ať uţ chtěl nebo ne a tato mladá herečka sebevraţdu nespáchala. Za její smrt totiţ mohou léky, které ale ona sama spolykat nemohla, jelikoţ jejich zbytky nebyly v jejím ţaludku objeveny.

Kolem její smrti se točila spousta lidí.

Výpovědi svědků si v mnohém protiřečily a bylo zřejmé, ţe se osoby, které měly s vraţdou co do činění, navzájem kryly. Proto si myslím, ţe v případě tragické smrti Marilyn Monroe nešlo o nešťastnou náhodu. V případě Dianiny smrti si myslím, ţe přesto, ţe se objevily některé tajné dokumenty CIA a FBI, samotnou nehodu nezpůsobily britské tajné sluţby. Dokumenty jsou totiţ označovány za velice pochybné. Přikláním se k variantě, ţe za tragickou nehodu můţe opilý řidič a velmi vysoká rychlost, díky které měli setřást všechny fotoreportéry. Avšak můj názor je také ten, ţe pokud by Dodi Dianu skutečně miloval, udělal by vše pro její bezpečí. Byl to jeho zaměstnanec, který havárii způsobil, a kdyţ viděl, ţe jede velikou rychlostí, měl ho na to upozornit. Jelikoţ sám miloval rychlou jízdu autem, tak samozřejmě nic takového neudělal a riskantní jízda se bohuţel pro všechny stala osudnou. Je to určitě velká ztráta, ţe tyto ţeny zemřely tak mladé. Mohly ještě vytvořit spoustu dobrého a rozdat mnoho radosti. Je zvláštní, ţe, ač kaţdá narozena v jiném desetiletí, měly velmi podobné osudy. Obě byly velmi výjimečné v tom, co dělaly, a přesto měly velmi nízké sebevědomí. Okolí je odsuzovalo, aniţ by se je snaţilo pochopit. Je škoda, ţe nevíme, jak by se rozvinuly jejich ţivoty, kdyby nezemřely tak mladé. Zda by Diana dosáhla štěstí s Dodim a Marilyn by se opět provdala za Joea DiMaggia se tak uţ nikdy nedozvíme.

59

Použitá literatura Knihy: CANON, George F. TAJEMSTVÍ ŢIVOTA A SMRTI LADY DIANY. Praha: ETC Publishing, 1997. 205 s. ISBN 80–86006-50–6. GREGORY, Martyn. Diana. The Last Days. Virgin Books Limited, 2007. 384 s. ISBN 978–0753511626. JEPHSON, Patrick D. Diana, princezna z Walesu. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 2003. 567 s. ISBN 80–7249-134–2. MANDŢUKOVÁ, Jarmila. Horoskopy podle vašich čísel. Praha: Agentura VPK, 2005. 186 s. ISBN 80–7334-054–2. MARGOLIS, Jay. Marilyn Monroe: A case for murder. iUniverse, 2011. 456 s. ISBN 978-1-4620-1755-3. MONROE, Marilyn, HECHT, Ben. My story. Maryland: Taylor Trade Publishing, 2007. 185 s. ISBN 13: 978-1-58979-316-3. MORTON, Andrew. DIANA: Její pravdivý příběh. Praha: Columbus, spol. s.r.o., 1993. 200 s. ISBN 80–901578-3–1. REDFERN, Nick. Tajnosti celebrit. Praha: Levné knihy a.s., 2010. 309 s. ISBN 978– 80-7309–550-5. SEWARD, Ingrid. Královna a Diana. Praha: BB/art, 2004. 244 s. ISBN 80–7341-296– 9. SLATZER, Robert F. Případ Marilyn doopravdy. Praha: Bohemia spol. s.r.o., 1995. 448 s. ISBN 80–85803-10–0.

60

SPOTO, Donald. Marilyn Monroe: ţivotopis. Praha: Kniţní klub, k. s., ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. 480 s. ISBN 80–7176-261-X. STERN, Daniel. Proč zemřela Diana. Praha: Knihcentrum, s.r.o., 1997. 94 s. ISBN 80– 86054-33–0. SUMMERS, Anthony. Bohyně. Tajné ţivoty Marilyn Monroe. Praha: BB/art s.r.o., 2009. 511 s. ISBN 978–80-7381–559-2. WOLFE, Donald H. Vraţda Marilyn Monroe. Praha: Euromedia Group – Kniţní klub a Ikar, 2001. 408 s. ISBN 80–242-0472-X.

Webové stránky: Tiscali Media, a.s. [online] c1996-2015. [cit. 8. 2. 2015] ISSN 1801–5131. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/marilyn-monroe.php. Tiscali Media, a.s. [online] c1996-2015. [cit. 8. 3. 2015] ISSN 1801–5131. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/diana-spencer.php. Marilyn Monroe Video Archives. Marilyn Monroe – Suicide Fact Or Fiction? 1/2. In: Youtube [online]. Zveřejněno 03. 03. 2011 [vid. 2015–03-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=YEokmJJKHpc. Marilyn Monroe Video Archives. Marilyn Monroe – Suicide Fact Or Fiction? 2/2. In: Youtube [online]. Zveřejněno 03. 03. 2011 [vid. 2015–03-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=AMbKIqghDYU. Char Lene. Diana – Her True Story (FULL). In: Youtube [online]. Zveřejněno 21. 06. 2013 [vid. 2015–03-15]. Dostupné z: ttps://www.youtube.com/watch?v=mz2IDFFiE_A.

61

Seznam příloh Příloha č. 1: Marilyn Monroe jako batole (obrázek) Příloha č. 2: Marilyn jako Jean Harlowová, když ji Grace vzala k fotografovi (obrázek) Příloha č. 3: Marilyn s prvním manželem Jamesem Doughertym (obrázek) Příloha č. 4: Marilyn a její druhý manžel Joe di Maggio (obrázek) Příloha č. 5: Marilyn se svým třetím manželem Arthurem Millerem (obrázek) Příloha č. 6: Marilyn a její modelingové začátky v Radioplane Co. (obrázek) Příloha č. 7: Nejslavnější scéna z filmu Slaměný vdovec (obrázek) Příloha č. 8: Diana se svým bratrem Charlesem (obrázek) Příloha č. 9: Diana jako mladá slečna (obrázek) Příloha č. 10: Pohádková svatba s princem Charlesem (obrázek) Příloha č. 11: Rodinný portrét, Diana s manželem a dvěma syny (obrázek) Příloha č. 12: Dianina nová láska, Dodi Al-Fayed (obrázek)

62

Přílohy Příloha č. 1: Marilyn Monroe jako batole

Příloha č. 2: Marilyn jako Jean Harlowová, když ji Grace vzala k fotografovi

63

Příloha č. 3: Marilyn s prvním manželem Jamesem Doughertym

Příloha č. 4: Marilyn a její druhý manžel Joe di Maggio

64

Příloha č. 5: Marilyn se svým třetím manželem Arthurem Millerem

Příloha č. 6: Marilyn a její modelingové začátky v Radioplane Co.

65

Příloha č. 7: Nejslavnější scéna z filmu Slaměný vdovec

Příloha č. 8: Diana se svým bratrem Charlesem

66

Příloha č. 9: Diana jako mladá slečna

Příloha č. 10: Pohádková svatba s princem Charlesem

67

Příloha č. 11: Rodinný portrét, Diana s manželem a dvěma syny

Příloha č. 12: Dianina nová láska, Dodi Al-Fayed

68