Masarykova univerzita Pedagogická fakulta

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta

Náboženství a terorismus

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS

Vypracoval: Pavel Drápal

Brno 2008

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Náboženství a terorismus“ zpracoval samostatně s využitím literatury, která je uvedena v seznamu použité literatury. Pavel Drápal

Poděkování

Děkuji panu Mgr. Tomáši Dvořáčkovi, DiS. za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mně poskytl při zpracování této bakalářské práce. Rovněž

bych

chtěl

poděkovat

představitelům

islámského

náboženství, a to pánům Ing. Muneeb Hassan Alrawimu a Jalal Atassimu z Muslimské nadace, za velmi vstřícné přijetí, ochotu, vysvětlení a pomoc.

Brno, březen 2008

Pavel Drápal

OBSAH 1

Úvod

2

Světová náboženství a náboženské tradice (dělení podle geografických oblastí) 2.1

Asie (vyjma Blízkého východu)

7

9 10

2.1.1

Konfucianismus

10

2.1.2

Buddhismus

10

2.1.3

Džinismus

11

2.1.4

Hinduismus

11

2.1.5

Sikhismus

12

2.1.6

Šamanismus

12

2.1.7

Šintoismus

12

2.1.8

Taoismus

13

2.2

Afrika

13

2.2.1

Africká tradiční náboženství

13

2.2.2

Starověký Egypt

14

2.3

Amerika

15

2.3.1

Amazoňané

15

2.3.2

Aztékové

16

2.3.3

Huicholové

17

2.3.4

Inkové

17

2.3.5

Mayové

18

2.3.6

Původní obyvatelé Severní Ameriky

18

2.3.7

Rastafarianismus

19

2.4

Blízký východ

20

2.4.1

Asyřané

20

2.4.2

Babyloňané

21

2.4.3

Bahá’ismus

21

2.4.4

Islám

22

2.4.4.1

Džihád

23

2.4.4.2

Právo v Islámu

26

2.4.5

Judaismus

28

2.4.6

Kananejci

29

2.4.7

Křesťanství

29

2.4.8

Sumerové

30

2.4.9

Zoroastrismus

31

2.5

Evropa

32

2.5.1

Antické Řecko a Řím

32

2.5.2

Germánské náboženství

32

2.5.3

Keltské náboženství

32

2.5.4

Slovanské a baltské náboženství

33

2.6

Oceánie – Pacifik

33

2.6.1

Australští domorodci

33

2.6.2

Maorové

34

2.6.3

Oceánie – Polynésie

34

3

Terorismus

35

3.1

Základní definice terorismu

35

3.2

Základní druhy terorismu

39

3.2.1

Revoluční (Levicový) terorismus

39

3.2.1.1

Národní osvobozenecká armáda (Kolumbie - ELN)

40

3.2.1.2

Rudé brigády

40

3.2.1.3

Ku – Klux – Klan (KKK)

41

Separatistický terorismus

41

3.2.2

3.2.2.1

Irská republikánská armáda (IRA)

41

3.2.2.2

Kosovská osvobozenecká armáda (UCK)

42

3.2.2.3

Brigády mučedníků al-Aksá (Katá'ib šuhadá' al-Aksá)

42

3.2.2.4

Fatah

42

3.2.2.5

Hizballáh

43

3.2.2.6

Národní osvobozenecká armáda (Makedonie UCK Mk)

44

3.2.2.7

Organizace pro osvobození Palestiny (OOP)

44

3.2.3

Pravicový terorismus

45

3.2.3.1

Frakce Rudé armády (RAF)

45

3.2.3.2

Baskická separatistická organizace (ETA)

45

3.2.3.3

Spojená sebeobrana Kolumbie (AUC)

46

3.2.4

Náboženský terorismus

46

3.2.4.1

Al-Kajda

47

3.2.4.2

Džamá Islamíja

47

3.2.4.3

Fatah Al-Isllám

48

3.2.4.4

Ulsterští bojovníci za svobodu (UDA/UFF)

48

3.2.5

Zneužití výkladu Koránu

49

3.2.6

Moderní přístup při sebevražedných útocích

50

3.3

Náhled do budoucna

52

4

Průzkum veřejného mínění

54

5

Závěr

70

6

Glosář

73

7

Anotace

83

8

Použitá literatura

84

8.1

Knižní

84

8.2

Časopisecká literatura

84

8.3

Webové stránky

84

9

Přílohy

1

9.1

Dotazník k výzkumu

1

9.2

Grafické zpracování výzkumu

3

9.3

Data pro zpracování výzkumu

19

1 Úvod

Co napsat úvodem? Když jsem stál před rozhodnutím, jaké si mám zvolit téma bakalářské práce, zahrával jsem si prvotně s myšlenkou použít materiály a know how svého zaměstnavatele a jít cestou prevence. Lépe řečeno zaměřit se na problematiku legálních drogových závislostí a jejich prevenci či stále do popředí se deroucí dopravní výchovu. Nakonec jsem zvolil téma, které je z mého pohledu podstatně zajímavější a méně diskutované – Terorismus a náboženství. Asi bych neměl opomenout zmínit, že jsem ateista, tedy člověk nevěřící v Boha a nemající vztah k žádné církvi. Lidé mi blízcí by sice mohli namítnout, že jsem byl vychováván ve víře, ovšem bylo to v mých dětských letech, kdy spíše mé církevní kroky vedla autorita dědečka a babičky. Pro doplnění zmíním, že se jednalo o církev nesoucí název „Adventisté sedmého dne“. Tato má dětská léta mi na druhé straně daly alespoň základní a prvotní vědomosti týkající se víry v Boha. Taktéž nemohu opomenout moje „filozofické“ debaty vedené s babičkou na dané téma, které mě dovedly až sem, k bakalářské práci. Za tímto mým rozhodnutím stojí nejedna televizní reportáž, kde komentátor spatřoval v uváděném teroristickém útoku přímou souvislost s džihádem a muslimským náboženstvím. Zde se zrodila myšlenka bakalářské práce, kde se budu snažit osvětlit základní principy náboženství, jejich vlivu, terorismu a v neposlední řadě zneužití víry k potlačování práv jedinců i skupin lidí. V závěru práce by si měl každý vlastní sebereflexí uvědomit, že náboženství ve svých kořenech neskrývá touhu po moci a po maření lidských životů. Pouze touha po moci, majetku či ekonomické prosperitě je příčinou tolika utrpení, které na Zemi je. Můžeme jej schovat pod hezká slova, jako je třeba slovo „svoboda“, ale pokud je vynucována násilím, jedná se opět o potlačování lidských práv. 7

Co je tedy cílem této bakalářské práce? V teoretické části jednoznačně dokázat, že žádné ze soudobých náboženství neobsahuje podněcování k násilí a utlačování lidí. Cílem praktické části je dokázat, že naše okolí toto, ve větší míře, vnímá stejně. Na druhou stranu jsme lidé ovlivnitelní ve svých úsudcích a názorech. Záleží pouze na zdroji jakým způsobem je nás schopen ovlivnit.

8

2 Světová náboženství a náboženské tradice1 (dělení podle geografických oblastí) V této části bakalářské práce budou jmenována jednak hlavní světová náboženství, také tradiční náboženství (šintoismus…) a v neposlední řadě se budu věnovat víře a praktikám, jež najdeme v několika málo rozšířených kmenových náboženstvích. Velmi letmo se také dotkneme i náboženství dřívějších civilizací počínaje antickým Řeckem, konče Inky v Americe. Než budu pokračovat výčtem náboženství, je třeba se zastavit u slov „Bůh“ a „víra“. Spousta z nás si klade nebo je postavena před otázku: „Je Bůh, existuje Bůh?“ Jelikož jsem ateista, má odpověď zní „ne“. Co mě vede k tomuto přesvědčení? Možná pouze obligátní „vždyť ho nikdo neviděl“. Mně toto nestačí, protože jsem neviděl ani pana Fredericka Forsytie, a přesto věřím, že žije a stále píše knihy. Spíše mě k mému přesvědčení vede fakt, že přesto, že snad ve všech náboženstvích je zmiňováno „milosrdenství Boží“, mně moc milosrdný nepřipadá. Pokud by tomu tak bylo, nemusel bych mít v názvu slovo „terorismus“. Spousta věřících namítá, že nás Bůh zkouší a tím pádem dopouští projevy násilí a útlaku. A to bez výjimky na starcích, ženách i dětech. Z mého úhlu pohledu to není Bůh, co je podstatou věci, ale jak už jsem před pár větami zmínil, je to víra. Prostě a jednoduše víra. A tu má každý člověk v sobě. Bez výjimky. Já věřím, že vychovám své děti dobře, tak aby se vůči ostatním chovaly slušně a s jistou dávkou pokory. Palestinský sebevražedný terorista věří, že svým činem pomůže svému utlačovanému národu. Ortodoxní žid věří, že má právo žít ve své svaté zemi, muslim věří v ideál matky, můj šéf věří ve svoji neomylnost, atd.… Takto bych mohl vyjmenovávat cokoliv, co mě napadne. Dokonce i to, že můj vyučující věří, že jeho snaha na poli výuky nebyla marná a jeho studenti budou úspěšní absolventi. Ale stejně tak jako máme víru, máme taktéž i pochybnosti.

1

McLOUGHLIN, S. Světová náboženství v kostce

9

2.1 Asie (vyjma Blízkého východu) 2.1.1 Konfucianismus Konfucius (551-479 př. n. l.) byl učitelem a politickým reformátorem, který žil v Číně v době ústupu moci dynastie Čou. I když se sám považoval spíše za zprostředkovatele moudrosti než za novátora, byl původcem mnoha základních myšlenek, které se udržely v čínské civilizaci přes 2000 let. Konfucius odsuzoval úpadek morálních norem. Škola, kterou založil, v Číně známou jako škola žu, představují hlavně učenci a moralisté. Konfucius obdivoval hlavně zakladatele dynastie Čou jako zakladatele feudální hierarchie. Zde byl objeven význam hudby a obřadu, který byl z pohledu Konfucia klíčový k udržení sociální harmonie a stability. Konfucius také kladl velký důraz na spravedlnost, čímž je rozuměno dělat to, co je morálně správné a vhodné. Na počátku 20. století ztratilo konfuciánství status státní filozofie. Svůj vliv na myšlení a společenské mravy si však zachovalo. Pojetí synovské úcty a loajality, které toto náboženství po staletí prosazuje, je stále velice živé.

2.1.2 Buddhismus Základem buddhismu je Buddha. Není to Bůh. Buddha se narodil, žil a zemřel jako člověk. Podle věřících na něm bylo výjimečné to, že dosáhl stavu vznešené moudrosti nazvané nirvána. Měl objevit příčiny všeho utrpení a také cestu, na níž mohou tohoto stavu dosáhnout všechny bytosti. Středem Buddhova učení jsou Čtyři vznešené pravdy: •

Skutečnost utrpení

•

Příčina utrpení

•

Skutečnost, že lze nalézt cestu z utrpení

•

Cesta samotná

10

Když Buddha objevil, že existuje cesta z utrpení, shrnul tuto cestu takto: „Přestaň konat zlo, uč se dělat dobro a vyčisti své srdce“.2 Buddhovo učení se zachovalo v ústní tradici a teprve mnoho let po jeho smrti bylo sepsáno. Jeho učení je seskupeno do souboru tripitaka neboli tří košů. Absence textové podoby učení Buddhy před jeho smrtí vedlo k tomu, že vzniklo několik výkladů jeho učení a teritoriální rozštěpení buddhismu do několika směrů. Za základní bych chtěl jmenovat buddhismus théravádský, mahájánský, zenový a tibetský.

2.1.3 Džinismus Název džinismus je odvozen se sanskrtského džina znamenající „vítěz“ nad sebou samým, nad svými vášněmi. Tito „vítězové“, které džinisté nazývají tírthankary, se zbavují destruktivní karmy a učí se duchovní cestě ke štěstí a dokonalosti. Džinismus je jedním z nejstarších náboženství v oblasti indického subkontinentu. Tak jak hinduismus spojuje své bytí s karmou, džinistický způsob života usiluje o zbavení se karmy. Podle džinistického výkladu má karma takové vlastnosti, že proniká duší a zamlžuje pravé vlastnosti duše.

2.1.4 Hinduismus Hinduismus je považován za nejstarší žijící náboženství, které je známo více jak 5000 let. Vznikl na indickém subkontinentu a unikátnost hinduismu spočívá ve faktu, že toto náboženství nikdo nezaložil, ale že asi jedná i o ojedinělý způsob života. Hinduismus má ve svém základu obrovskou sbírku textů v jazyce sanskrt, který je mimochodem kořenem všech moderních indických jazyků. Slovo hinduista pochází od pojmenování lidí tehdy žijících na březích řeky Indus (Sindhu). Přestože je všeobecně rozšířen názor, že hinduisté uctívají bezpočet bohů, je za jediný božský zdroj hinduismu považováno brahman – absolutno. Z hinduismu vychází také

2

hnutí

Haré

Kršna.

Lidé

hinduismus

Malý přehled náboženství: Ivan Štampach, SURSUM, 1992

11

také

spojují

s kultem

nedotknutelnosti krávy, která se stala symbolem božské hojnosti země a řekou Gangou, kde věřící hinduisté smývají svoje hříchy.

2.1.5 Sikhismus Za jedno z nejmladších náboženství v Asii je právě Sikhismus, který teprve před 500 lety založil Guru Nának (1469-1539). Sikh (žák) věří pouze v jednoho Boha a v učení 10 guruů, které je popsáno ve svaté knize Guru Granth Sáhib. V sikhismu je čas cyklický, nikoliv lineární. Čas je považován za opakující se sekvenci tvoření a ničení a život jedince za opakovanou řadu narození, smrti a znovuzrození. Sikhové věří, že nenasytnost, žádostivost, pýcha, hněv a jakákoliv závislost na pomíjivých hodnotách pozemské existence vytvářejí sebestřednou (haumai). A ta je zdrojem všeho zla. Etika pravdivého života, tak jak ji učil Guru Nának, směřovala spíše k osvícení než ke spáse. Osvícení je pro něj primárně důležité a dochází k němu jedině prostřednictvím boží milosti. Osvícení vede k duchovnosti, která inspiruje muže nebo ženy k zasvěcení svého života službě lidstvu.

2.1.6 Šamanismus Šamanismus je považován za nejstarší náboženskou tradici světa, jež se začala vyvíjet již před neolitem (8000-3000 let př. n. l.) a dobou bronzovou

(2000-500

let

př.n.l.).

Původně

byl

praktikován

mezi

sběratelskými a loveckými společenstvími na Sibiři a ve střední Asii. Převládá názor, že ve většině částí světa šamanismus existoval. Slovo „Šaman“ je interpretováno jako „ten kdo zná“. Odkazy na takovéto postavy zahrnují čarodějné doktory, léčitele, askety, mágy atd.…

2.1.7 Šintoismus 3 Šintoismus je tradiční systém víry v Japonsku, nemá žádné základní vyznání či písemná učení a dokonce ani nevyžaduje příliš velkou náboženskou horlivost. Je pro něj typické uctívání japonských tradic

3

KODŽIKY – Kronika dávných příběhů. PhDr. Viktor Krupa, DrSc, 2007

12

a také přítomnost neviditelných duchovních sil neboli kami. Šintoismus je ve své podstatě rituál, jak komunikovat s kami způsobem, jenž je uctivý, vřelý, otevřený, pozitivní a plný života. Slovo šintoismus je kombinací čínských znaků pro kami a cestu („boží cestu“). Šintoismus zachovává mnoho starých šamanských tradic, které má společné se svými asijskými sousedy. Většina Japonců hovoří vždy prostě o kami, a navíc praktikuje směs buddhismu a šintoismu bez jakéhokoliv pocitu rozporu. Kromě toho jen málo Japonců bude považovat buddhismus a šintoismus za „náboženství“ neboli shukyou. Mimochodem výraz šintoismus se objevuje až ve 20. století a často bývá spojován s výukou angličtiny.

2.1.8 Taoismus Taoismus

je

hlavním

přetrvávajícím

náboženstvím

původně

pocházejícím z Číny, jehož kořeny můžeme nalézt v čínském šamanismu a filozofii. Název pochází z čínského výrazu pro cestu, myšleno jako „cesta“ nebo spíše „podstata přírody“. Přibližně od 2. století n. l. existuje taoismus jako plnohodnotné náboženství. Vlastním základem taoismu je udržování jakési rovnováhy podstaty řízením a ovlivňováním sil, zaháněním zlých duchů a hledáním cesty k nesmrtelnosti. Taoismus učí o rovnováze celého vesmíru a o poslání lidstva tuto rovnováhu udržovat. Jedinci nabízí taoismus možnost zbavit se hříchů stejně tak, jako je toto možné např. u katolické církve.

2.2 Afrika 2.2.1 Africká tradiční náboženství 4 Velmi bohaté kulturní a duchovní dědictví Afriky vyjadřují komplexní a historicky rozmanité náboženské tradice. V jejich obrovské různorodosti

4

ILIFFE, J. Afrika a Afričané. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2001

13

lze najít řadu společných rysů, především starost o komunitu a obecnou humanitu. Africké tradiční náboženství zaměřené na plodnost, na ochranu před nepřízní přírody a na oslavu života usiluje zejména o založení a budování lidské společnosti s prosperujícím jedincem. Účelem mnoha afrických náboženských praktik je vypořádat se s trvalou přítomností zla ve světě. Africký přístup k náboženství může být charakterizován jako glorifikace každodenního života, představovaná a odehrávající se prostřednictvím rituálů. Předkové („živí mrtví“), duchové přírody a bohové jsou ochránci komunity. Tyto bytosti jsou dílčími projevy Velkého Boha, dynamického principu života. Duchové přírody obvykle obývají nekultivovaná místa a divočinu stranou lidských sídel. Takoví duchové jsou ve své podstatě nevypočitatelní a je lépe se jim vyhnout, neboť mohou být velmi nebezpeční. Předkové jsou do života komunity zapojeni bezprostředněji. Jsou také vlídnější, i když je lze urazit. V některých společnostech existuje třída předků, kteří nabývají ještě větší důležitosti, např. hrdinové, kteří dosáhli božství.

2.2.2 Starověký Egypt Celá egyptská historie, k níž existují doklady, trvala na sjednocení země až do přijetí křesťanství jako oficiálního náboženství, t.j. asi 3500 let. V tomto velikém časovém úseku se období sebedůvěry, prosperity a silných říší střídala s časy jednak ekonomických potíží a jednak s časy politického roztříštění. Po celou dobu se však základy egyptského náboženství jeví jako neměnné. Egyptské náboženství se vyvinulo v předdynastickém období (asi 5000-2900 př. n. l.), před vlastním sjednocením Egypta. Egypťané byli polyteisté, uznávali existenci řady bohů, z nichž někteří měli zcela specifikované funkce a jiní měli funkce definovány jen velmi neurčitě. Toto náboženství se jeví jako účelové, protože když to situace vyžadovala, vytvořili si Egypťané mnoho nových bohů. Podle textů některých egyptologů u nich převládá názor, že v pozdějších obdobích byli zcela určitě všichni 14

bohové považováni za určitou stránku či část jednoho boha, takže egyptské náboženství se posouvalo spíše směrem k monoteizmu. Jedním

z nejpozoruhodnějších

rysů

egyptského

náboženského

zobrazování je způsob, jak byly zvířecí a ptačí hlavy kombinovány s lidským tělem. Bohové mohou být často spojováni s více než jedním zvířetem, čímž jsou vyjadřovány různé charakteristiky nebo fáze jejich existence. Existovala také božstva menšího významu, která plnila speciální funkce ve vztahu k podsvětí nebo při ochraně na tomto světě. Hlavní božstva měla tendenci být méně určitá, i když mnozí bohové vystupovali jako stvořitelé nebo bohové slunce. Bohové se sokolí hlavou byli běžní a byli spojováni s oblohou. Mnoho bohyň mohlo vystupovat nejen v supí podobě, ale také jako vzpínající se kobra urdus, jež srší oheň na faraónovy nepřátele.

2.3 Amerika 2.3.1 Amazoňané 5 Společný kmenový dům je pro původní obyvatele Amazonie nejen centrem jejich každodenního života, ale při rituálech se stává i kosmem. Za pomocí šamana se prostor a čas spojují v jedno a účastníci prožívají neviditelný svět nezbytný pro jejich trvalé blaho. Kosmos je pro ně plný života. Podle jejich kosmologie má vesmír tři úrovně, každá je obydlená jinými

bytostmi.

Ve

spodním

světě

žijí

vodní

tvorové,

jejich

nejvýznamnějšími představiteli jsou anakonda a kajman. V oblacích žijí ptáci, z hlediska mystiky a náboženské víry jsou obecně nejdůležitějšími supi a draví ptáci. A ve třetí úrovni, na zemi, žijí lidé a tvorové obývající prales, z nichž nejmocnější je jaguár. Představitelem víry je šaman. Jako často jediný člověk s touto specializovanou rolí v komunitě je schopen vidět neviditelný svět, který 5

McLOUGHLIN, S. Světová náboženství v kostce.

15

existuje vedle světa viditelného. Šamani s ním komunikují a jsou zodpovědní například za vypuštění divokých zvířat, za které mají být vyměněny duše nově narozených dětí. Všichni šamani mají přístup k poměrně značné moci, kterou mohou použít buď k dobru, nebo ke zlu. Nejmocnější ze šamanů se mohou změnit v jaguáry. Šamani mohou léčit jak fyziologické nemoci, tak společenské nepořádky.

2.3.2 Aztékové Aztékové se usadili v mexickém údolí mezi roky 1200 a 1300 n. l. Každodennímu životu dominovalo slunce, Tonatiuh, které na vrcholu aztécké civilizace (1350-1525 n.l.) bylo často stavěno na stejnou úroveň jako Huitzilopocchtli, hlavní božstvo a zároveň bůh války. Ten za to, že stále vycházel, požadoval, aby byl sycen krví, což vyžadovalo lidské oběti6. Při každém aztéckém svátku se konalo jedno nebo více procesí, kterého se účastnili i pozdější obětovaní. Tyto budoucí oběti žily jeden nebo dva dny v luxusu, než jim obsidiánovým nožem vyřízli srdce a nabídli je bohům v obřadních nádobách. Často byly obětovány tisíce mužů a žen, zajatců ze sousedních skupin. Jejich těla byla svržena po schodech ceremoniálních pyramid, hlavy pak byly položeny na stojan s lebkami a maso upečeno. Aztékové si svět představovali jako kotouč obklopený vodou s třinácti vrstvami nahoře a devíti vrstvami dole. V nejvyšší vrstvě žil Ometeotl, všemocná nejvyšší bytost, stvořitel života, duální božstvo současně mužské i ženské, které zároveň žilo také v mictlanu, v podsvětí, a osídlilo i všechny další vrstvy. Aztékové měli dva kalendáře, Haab a Tonalpohualli, ale většina velkých měsíčních náboženských svátků se vztahovala k prvnímu z nich, k 365 dennímu cyklu.

6

(u této kultury lze spatřovat sice násilí páchané na lidech, ovšem zda bylo toto násilí odsuzováno, to můžeme jenom spekulovat. Tato forma násilí, tak jak to cítíme my, moderní společnost, nepřesahovala rámec tohoto společenstva)

16

2.3.3 Huicholové Huicholové žijí vysoko v nepřístupných pohořích Sierra Madre ve státě Sinaloa v Mexiku. Členové kmene věří, že jejich předkové jim dali za úkol starat se nejen o svoji komunitu, ale o celý kosmos. Každoročně konají rituály za svět vedený svými šamany. Mohou je však provést teprve poté, co vykonají pouť do Wiricuty, země prapředků, do místa zrození slunce. Všechny aspekty kosmu jsou pro členy kmene Huichol naplněny nadpřirozeným významem. Nejdůležitějším božstvem je Tatawarei (Děd Oheň), který se projevoval již dávno zvířecími lidmi (převážně v podobách mravence a jelena). Tayaupa (Otec Slunce) byl stvořen až poté, co byl chlapec z tohoto společenstva vržen do vody, aby se z něj stalo slunce. Huichové cítí dvojí význam Tayaupy: je mocný a přitom může být nebezpečný. Pouť do pouště Wiricuta, vzdálené 480km, se podniká částečně jako oběť přinesená Tayaupovi, ale také kvůli hledání meskalu, halucinogenního kaktusu Lophophora Williamsii, který má dnes blízký vztah ke kukuřici: obojí je považováno za jeden z aspektů Tateimy (Matky Země).

2.3.4 Inkové 7 V roce 1200 přivedl legendární vůdce Manco Capak Inky do údolí Cuzca. Na vrcholu rozkvětu říše byl božským monarchou, který však vyžadoval až otrockou věrnost, ale na oplátku za tuto věrnost zajišťoval lidem všechny jejich potřeby. Náboženství bylo pak organizováno podobným způsobem: Viracoha, nejvyšší imanentní božstvo, byl zodpovědný za všechny ostatní. Na počátku kosmického cyklu byl bůh Viracoha spojen s jezerem Titicaca, z něhož se jako bohové vynořují a stoupají vzhůru slunce, měsíc a hvězdy. Domorodí indiáni si i dnes spojují svá božstva s tímto svatým místem, které je v jejich kečuánském jazyce známé jako huaca. Pojmově byl kosmos Inků rozdělen do sfér, jež spojovala kosmická řeka Viracocha. Pojmenován byl pouze východ a západ podle toho, kde slunce vychází a zapadá. Na zemi se pohlíželo, jako by se skládala ze čtyř

7

Zdroj: Svět poznání

17

nestejných rituálních čtvrtin, podobně jako samotné Cuzco. V Cuzcu, v centru říše, se konaly nejvýznamnější náboženské slavnosti a byly věnovány Inti (slunci), jeho manželce Mama Qiyi (měsíci) a Ilyap’aovi bohu hromu a počasí. Svátky a slavnosti Inků byly uspořádány podle kalendáře založeného na postavení měsíce a hvězd, a sestávajícího z dvanácti měsíců. Důležité rituály se konaly při slunovratu. Zde na rozdíl od Aztéků a Mayů byla obětována zvířata.

2.3.5 Mayové Na území dnešního Mexika ovládali Mayové rovinatý poloostrov Yucatán, Chipias a většinu Guatemaly. Nikdy se jim nepodařilo vytvořit sjednocenou teokracii, ale měli řadu agresivních městských států. Mayové podporovali umění a studium a posunuli znalosti astronomie a matematiky mnohem dále než jakákoliv předchozí civilizace na americkém kontinentě. V kosmologii Mayů existovalo sedm nadzemských úrovní, kterým vládlo třináct nebeských božstev. Šest z nich představovalo stoupání slunce, šest klesání a jedno z božstev jeho pozici v poledne. Pod zemí byla Xibalba, říše mrtvých, která měla čtyři úrovně a ovládalo ji devět božstev podsvětí. Podle Mayů odtud přicházely na svět nemoci. Mayské rituály představovaly za doprovodu hudby a tance velké události

za

účasti

mnoha

lidí.

Předcházel

jim

půst,

abstinence

a ceremoniální parní lázně. Důležitým prostředkem ke kontaktování božstev bylo sebeobětování. Byly nabízeny také lidské oběti8, především oběti válečných zajatců a někdy i dětí. Nikdy k tomu však nedocházelo v takové míře jako u Aztéků. Obětována byla také zvířata a ptáci, stejně jako rostliny nebo produkty z rostlin.

2.3.6 Původní obyvatelé Severní Ameriky Po mnoho tisíc let postupných migrací národů se zaplňovala každá z obyvatelných oblastí Severní Ameriky, od arktické tundry až po

8

(zde se setkáváme s druhou kulturou, která obsahovala ve svých rituálech lidské oběti – pozn. autora)

18

vnitrozemní pláně a od mořských pobřeží východu až západu. Původní obyvatelé hovořili více než třemi sty odlišnými jazyky a každá kmenová skupina měla svou vlastní kulturu, mythologii a rituály pro život v souladu s místním prostředím. Před příjezdem Kryštofa Kolumba v roce 1942 je počet původních obyvatel odhadován na více jak 100 miliónů. Ovšem epidemií, genocidou a válkami, doprovázenou ztrátami územních celku a zdrojů, taktéž záplavou imigrantů, byla tato rozptýlená populace zdecimována. Snahu o obnovení původních tradic a rituálů zaznamenáváme teprve od 60. let 20. století. Staré náboženské tradice a ceremoniály se postupně vracejí. Starší lidé jsou často schopni si ještě vzpomenout, kterak probíhaly posvátné tance a rituály. Potomci původních obyvatel se dočkali i nařízení, které nařídilo muzeím a veřejným galeriím vrátit posvátné artefakty. Tak jak je rozličný severoamerický kontinent, stejně rozličné jsou i rituály a ceremonie jednotlivých kmenů. Od pueblových tradic, přes vyznání přírody, kruh medicinmana, duši zvířat, šamanismus až po potní lázeň, potlach, kruh powwow nebo sluneční tanec. 9

2.3.7 Rastafarianismus Rastafarianismus je volně organizované nábožensko-politické hnutí, které se svým učení „černá moc“ inspiroval Jamajčan Marcus Garvey (18701940). Garvey učil, že černí obyvatelé karibské oblasti jsou ztracené kmeny Izraele a že všichni černí lidé v západním světě by měli setřást útisk bílého muže a vrátit se do Afriky, zaslíbené země. Podle Garveyho je v bibli pasáž, jež hovoří, že jistý africký král bude korunován na mesiáše. Víra v Etiopii jako kolébku civilizace a místo budoucího krále byla mezi černými Jamajčany popularizována v 19. století na základě biblického proroctví, podle kterého, Etiopie brzy natáhne své ruce k bohu. Rastafariánský systém víry je definován velmi volně. Důraz je především kladen na přirozený, nekomplikovaný životní styl. Hlavní

9

ZIMMERMAN, L.J. Indiáni Severní Ameriky.

19

koncepcí této víry je koncepce jednoty, kde bůh je s námi se všemi, a my všichni jsme jeden lid. Hnutí odmítá křesťanství, i když původně pocházela z křesťanského prostředí. V tomto hnutí existují dvě vysoce organizované sekty, Bobové a Dvanáct kmenů Izraele (Bob Marley). Většina rastafariánů však dává přednost životu se svou vlastní filozofií a identitou. Odtud taky pochází nošení dredů a odlišovalo rastafariány od světa Babylonu. Je o nich i zmínka v bibli: „Nebudete si stříhat vlasy, ani nebudete holit svou bradu, ani dělat řezy do své kůže.“10 To co považujeme za národní barvy Jamajky – červená (rudá), žlutá (zlatá) a zelená jsou vlastně barvy tohoto náboženství. Rudá symbolizuje krev mučedníků, zlatá bohatství mateřské země a zelená krásu v Etiopii. Někdy se také používá černá k vyjádření barvy Afričanů. Ovšem markantním symbolem je lev. Představuje Haile Selassieho, vítězného lva z Judeje.

2.4 Blízký východ 2.4.1 Asyřané V Asýrii mělo náboženství velký politický význam. Věřilo se, že králové odvozují svou moc od Aššura, hlavního boha. Jak astrologie, tak věštění byly původně prostředky sloužící monarchovi. Pod vlivem tohoto myšlení bylo lidové náboženství založeno na strachu a pověrách. Náboženství bylo nezbytným faktorem při sjednocování a posilování asyrské říše. Bylo to státní náboženství, kde král byl hlavním knězem a reprezentantem Aššura, hlavního asyrského boha, na zemi. Asýrie byla extrémně drsnou zemí s malým přírodním bohatstvím a vyprahlou pouští. Boj o přežití vedl její obyvatele k vytvoření lidového náboženství prostoupeného silami nadpřirozena a ovládaného pověrami.

10

Bible, Leviticus 21:5

20

2.4.2 Babyloňané V Babylonii existovaly vedle sebe dvě říše – Stará říše (asi 22001750 př.n.l.) a Novobabylonská říše (625-539 př.n.l.). Babylonské náboženství bylo, jak se dočteme dále, odvozeno od sumerského náboženství. Zdůrazňovalo dobrotu, pravdu, zákon a pořádek, spravedlnost a svobodu, vědění a studium, odvahu a loajalitu. Hlavním babylonským bohem byl Madruk, „král nad celým vesmírem“. Hlavními hodnotami byly soucit a milosrdenství. Vdovám, chudým, sirotkům a ubohým byla poskytována zvláštní ochrana. Nemorální chování bohové trestali. Babylonská náboženská víra zahrnovala celý vesmír, kde příslušné božstvo vládlo každé části. I když obecným smyslem babylonského náboženství byla prospěšnost, mělo také svou negativní démonickou stránku. Tou byla božstva podsvětí, démoni, ďáblové a monstra, kteří byli pro prosperitu společnosti trvalou hrozbou. Uctívání a obřady se obvykle konaly pod širým nebem, kde byly oltáře pro oběti a fontány pro omytí před motlitbami.

2.4.3 Bahá’ismus 11 Bahá’ismus je nezávislé monoteistické náboženství s celkovým počtem asi sedmi milionů věřících po celém světě. Tito lidé pocházejí z více než dvou tisíc různých kmenových, rasových a etnických skupin a žijí ve 235 zemích a nezávislých územích. Toto náboženství má své kořeny v hnutí bábismu, které vzniklo v Iránu v roce 1844 a má své vlastní posvátné texty, zákony, kalendář a svátky. Bahá’ismus učí, že zakladatelé hlavních světových náboženství jako Kršna, Buddha, Zarathuštra (Zoroaster), Abrahám, Mojžíš, Ježíš Kristus a Muhammad jsou božští učitelé, které seslal jediný bůh, aby vychovávali lidstvo prostřednictvím učení a zákonů vhodných pro daný stupeň vývoje.

11

McLOUGHLIN, S. Světová náboženství v kostce.

21

2.4.4 Islám Ze studia materiálů vyplývá, že mír je základním principem Islámu, i když někteří lidé se neustále snaží prezentovat Islám jako náboženství války. Samotné slovo Islám pochází totiž z arabského kořene „salama“, které znamená podřídit se vůli Alláha, Stvořitele, a také to znamená „mír“. Nejde zde pouze o přání muslimů, aby Islám znamenal mír, - mimochodem tento význam se dá nalézt ve všech arabských slovnících – a v Koránu samotném Alláh vyzývá celé lidstvo, aby přijalo poselství míru, které vybral všem světům: „Ó vy, kdo věříte! Vstupte do silmu celým svým srdcem, a nenásledujte kroky satana, jenž je vaším zapřisáhlým nepřítelem.“ 12 „Jediná víra (cesta)u Alláha je věru Islám.“ 13 Své poslední zjevené poselství takto pojmenoval sám Alláh, takže u slova „mír“ nejde o výmysl muslimů. Stejně je tak dvojvýznamné slovo „muslim“, za prvé je to „ten, kdo se odevzdává do vůle Stvořitele“ a za druhé „ten, kdo je mírumilovný“. Prorok Muhammad (nechť mu Alláh žehná a dá mu mír)

14

prohlásil, když učil muslimy, jak se mají správně zdravit: „Alláh

učinil ze slova mír (salám) pozdrav pro celý islámský národ a také slovo, které zaručuje bezpečí lidem žijícím pod jeho ochranou.“

15

Prorok dokonce

zakázal muslimům začít spolu mluvit bez předchozího pozdravu slovem míru: „Řekni druhým Mír, než začneš mluvit“. Proto se muslimové při každém setkání zdraví: „Mír s vámi“ (As salámu ‘alajkum). Odpovědí na tento pozdrav je: „A Mír s vámi a Alláhova milost a požehnání“ (Wa ‘alajkum us-salámu wa rahmatulláhi wa barakátuh). Alláh také zakázal bojovat proti lidem, kteří s nimi nechtějí bojovat a kteří si přejí mír. V Koránu Alláh nazval Ráj „domovem míru“ (Dá rus-salám).

12 13 14 15

Korán, Súra Al-Baqara; 2:208 Korán, Súra Áli-‘Imrán; 3:19 tato slova pronášejí muslimové za jménem proroka. V arabštině „salla-lláhu ‘alajhi wa salám“ jedná se o nemuslimy (nevěřící) žijícím v muslimské zemi

22

Stejně tak v místě setkání Stvořitele, andělů a lidí „ráji“ se v pozdravu objeví slovo mír: „Zahrady neutuchajícího blaha, do kterých oni vstoupí, stejně jako ctnostní a zbožní lidé z jejich otců, chotí a potomků. A andělé jim budou přicházet v ústrety u všech bran s pozdravem „Mír s vámi“ za to, že jste byli trpěliví! Jak skvostný a překrásný je tento domov poslední!“ 16 2.4.4.1 Džihád

Tak jako známe slova Korán, Alláh, Islám, známe i slovo „džihád“. Jaký je vlastně jeho význam? V doslovném významu znamená toto arabské slovo zápas, námahu, snažení nebo usilování a vztahuje se k jakémukoli úsilí, které člověk vynakládá. V tomto smyslu student usiluje získat vzdělání a dokončit studium, zaměstnanec se snaží dobře vykonávat svou práci, politik usiluje o přízeň svých voličů. Usilovat se o něco mohou jak muslimové, tak i nemuslimové. V Koránu se píše: „A nařídili jsme člověku, aby byl laskavý ke svým rodičům: avšak pokud se tě snaží (džahadáka) přinutit, abys vedle Mne uctíval něco. O čem nemáš znalost, neposlouchej je…“. 17 V těchto verších jde o nemuslimské rodiče, kteří mají snahu obrátit své dítko na jinou víru. V západním světě je slovo džihád překládán jako „svatá válka“, což je termín, který se objevil teprve v souvislostech se středověkými křižáckými taženími. V Koránu ani ve sbírkách Prorokových výroků nenajdeme slovo džihád ve významu „svatá válka“. Termín džihád se mezi muslimy používá na všechny formy snažení a během let získal několik zvláštních významů, jejichž pramenem je Korán a sbírky proroka Muhameda. Tyto texty používají slovo džihád v několika různých kontextech: a) Uznání Stvořitele a láska k němu – „Ó vy, kteří věříte! Neberte si za spojence otce své či bratry, jestliže je jim nevíra milejší než víra; a kdo tak činí, hřeší. Řekni: jestliže vaši otcové, vaše děti, 16 17

Korán, Súra Ar-Ra’d; 13:23-24 Korán, Súra Al-‘Ankabút; 29:8; 31:15

23

vaši bratři, vaši partneři a vaši příbuzní, a majetek, jež jste shromáždili, a obchod, v němž se obáváte úbytku, a domy, v nichž rádi pobýváte, jsou vám dražší než Alláh a Jeho Posel a snažení (džihád) na jeho cestě – pak tedy počkejte, až Alláh přijde se svým rozhodnutím: Alláh totiž nevede neposlušné“. 18 b) Vzdorování tlaku rodičů, vrstevníků a společnosti – „A proto neposlouchejte ty, kdo odmítají víru, ale snažte se jim vzdorovat (džáhidhum)ze všech sil“. 19 c) Neochvějné setrvání na přímé cestě – „A snažte se (džáhidú) za Alláha s úsilím (džihádihi), jež si zaslouží. Alláh si vás vybral, a ve víře vám nechce působit nesnáze…“. 20 „A kdo se ve víře usilovně snaží (džáhada), ten jen sám pro sebe se snaží (judžáhidu), neboť Alláh je soběstačný a od celého svého stvoření nic nepotřebuje“. 21 d) Usilování o dobré skutky – „Ty, kdož se kvůli nám usilovně snaží (džáhadú), zaručeně povedeme po cestách našich. Alláh je zajisté s těmi, kdož dobro konají“. 22 e) Odvaha a vytrvalost při předávání poselství Islámu – „Opravdovými věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Alláha a jeho posla a poté nepodlehli pochybnostem, nýbrž usilovali svými majetky i svými osobami na cestě Alláhově – a tito jsou věru upřímní“. 23 f) Ochrana Islámu a islámské komunity – „Bojujte za Alláha s těmi, kdo bojují proti vám, ale nepřekračujte meze, neboť Alláh nemiluje ty, kdo činí bezpráví… A bojujte proti nim, dokud vás nepřestanou pronásledovat a dokud nebude víra patřit Alláhovi.

18 19 20 21 22 23

Korán, Súra At-Tauba; 9:23-24 Korán, Súra Al-Furqán; 25:52 Korán, Súra Al-Hadždž; 29:6 Korán, Súra Al-‘Ankabút; 29:6 Korán, Súra Al-‘Anakabút; 29:69 Korán, Súra Al-Hudžurát; 49:15

24

Jestliže však přestanou, ukončete i vy nepřátelství vůči nim, kromě těch, kdo vás utiskují“. 24 g) Vypuzení zrádců – „jestliže se obáváte zrady ze strany některého lidu, vraťte jim úmluvu nazpátek stejným způsobem, neboť Alláh věru nemiluje zrádce“. 25 h) Ochrana islámských území – „Je vám nařízeno bojovat, a vy bojujete neradi. Ale může se stát, že nemáte rádi něco, co je pro vás dobré, a může se stát, že milujete něco, co vám škodí. Avšak Alláh ví a vy nevíte“. 26 i)

Prosazování svobody slova k informování a vzdělávání o Islámu – „Zeptají se tě (Muhammade), ohledně bojování v posvátný měsíc. Řekni: „Bojovat v něm je hřích těžký, ale před zraky Alláha je ještě horší bránit v přístupu k cestě Alláhově, popírat ho, bránit v přístupu do Alláhova domu a Mekce a vyhánět ty, kdo ho obývají“. Pronásledování a útlak je horší než zabíjení. Nevěřící však neustanou v boji, dokud vás pokud možno neodvrátí od vaší víry…“. 27

j)

Osvobozování lidí z tyranie – „A proč byste neměli bojovat ve věci Alláhově a za slabé a utiskované muže, ženy a děti, kteří volají: „Pane náš! Vysvoboď nás z tohoto města, jehož lidé nás utlačují, a pošli nám někoho, kdo nás ochrání, pošli nám někoho, kdo nám pomůže“. 28

k) Co by měli muslimové dělat po vítězství? – „Ó vy, kdo věříte! Buďte přímí před Alláhem a buďte svědky spravedlivými, a nedovolte, aby vás nenávist druhých uvedla do hříchu a

24 25 26 27 28

odradila

od

spravedlnosti.

Korán, Súra Al-Hadždž; 22:39-40 Korán, Súra Al-Anfál; 8:58 Korán, Súra Al-Baqara; 2:216 Korán, Súra Al-Baqara; 2:217 Korán, Súra An-Nisá; 4:75

25

Buďte

spravedliví,

neboť

spravedlnost má blízko ke zbožnosti, a buďte si vědomi Alláha. Alláh dobře ví o všem, co děláte“. 29 Jak je z výše uvedeného patrné, je učení o džihádu snaha zlepšovat se duchovně, držet se správné cesty, konat dobro a pomáhat ostatním, taktéž informovat o poselství Islámu (stejně jako křesťanští kněží v roli misionářů). Stejně tak je popsán případ, kdy musí muslimové bránit svoji vlast a svobodu, své životy a majetek, tehdy džihád nabývá formy ozbrojeného boje. Ozbrojený džihád však musí být pouze spravedlivým bojem, během kterého nejsou překračovány meze. Nikdy nesmí být agresivní válkou. Pravidla pro vedení ozbrojeného džihádu byla dána prorokem Muhammadem ještě za jeho života, v době před 1400 lety. 2.4.4.2 Právo v Islámu

Islámské právo má náboženský původ a charakter. Zákonům je přisuzován božský charakter, přičemž jsou děleny na: a) Povinné b) Doporučující c) Zavrhující d) Dovolující Z generace na generaci předávané náboženské prameny se značně odlišují co do spolehlivosti textu a jeho reprodukce. Kromě toho existují rozpory např. v otázkách právních pojmů, zvláště mezi muslimy arabského a nearabského původu, neboť veškeré původní texty jsou psány arabsky. Základem islámského práva je Alláhova vůle, zjevená skrze proroka Muhammada. Po prorokově smrti se Muhammadovy výroky začaly přenášet prostřednictvím mužů, kteří se nazývali „čtenáři“. Ti postupně vypracovali dva rozdílné přístupy k právu. Prvním z nich je užívání úsudku a analogie – tento směr vznikl v Iráku. Druhý způsob spočívá v používání tradičních obyčejů – tento směr vznikl v Iránu. Nejednotnost výkladu božích zákonů má i své mocenské, politické příčiny. Prakticky vzápětí po Muhammadově smrti

29

Korán, Súra Al-Ma’Ida; 5:8

26

začíná dodnes neukončená bitva o nástupnické právo být zástupce Proroka na zemi. Tak vlastně dochází k rozdělení muslimů na tábor sunnitský a šiítský, na právo sunnitské a šiítské, přičemž k sunnitům se hlásí většina islámského světa. Základy sunnitské koncepce islámského práva (šária) vycházejí z obyčejů arabských kmenů. Muhammad je měnil a doplňoval, v návaznosti na nové články vznikající víry. Vycházel přitom z toho přesvědčení, že jde o právo, které věřícím seslal Alláh a je tím pádem původu božského a je nezměnitelné. Toto vše se však jedná o právo hmotné, procesní stránkou se Alláh nezabýval. Z výše řečeného je patrno, že to nejsou výsledky normotvorné činnosti státních orgánů, nýbrž prameny náboženské: 30 •

Korán

•

Sunna

•

Idžma

•

Qijás

•

Idžtihád

Korán je pramenem obsahující právní normy s nejvyšší právní silou. Obsahuje asi 200 veršů právního charakteru. Relativně velká pozornost je v Koránu věnována i právu mezinárodnímu. Sunna

obsahuje

především

výroky

a

popis

činů

proroka

Muhammada, jeho příkazy, zákazy a dovolání, které ve svém souhrnu doplňují a vysvětlují jednotlivá ustanovení Koránu. Normy obsažené v sunně vycházejí z Muhammada jako z člověka, ne jako z Alláhovy vůle. Proto jim není přičítán božský původ. Idžma je hlavně dohodou o pravidle chování. Pohled na rozsah takové dohody, jejímž výsledkem je nová norma, není jednotný. Podle mínění části věřících má idžma zahrnovat souhlas všech věřících, jiní zužují shodu na všechny muslimské učence. Další části stačí dohoda jedné generace učenců jednoho teologického centra.

30

HUNGR, P. Teorie práva 2

27

Qijás znamená dedukci podle analogie, která má v islámském právu podobné postavení jako ten samý institut v právu kontinentální Evropy. Ovšem s daleko menším významem, než jaký je k tomuto přikládán v právu angloamerickém. Idžtihád představuje řešení zcela nového problému pomocí vlastního úsudku. Všeobecně je uznáván pouze úsudek učeného právníka nebo teologa.

2.4.5 Judaismus 31 Judaismus, počátky jehož učení se datují asi 4000 let nazpět, byl prvním náboženstvím, které vyznávalo jediného, všemohoucího boha. Hebrejská bible se skládá z pěti knih, jejichž autorství je připisováno Mojžíšovi a které předznamenávají prvky judaismu: vytváření mýtů, židovský zákon, historii národa Izraele. Po ukončení biblického období je rozvíjena židovská teologie a praxe rabíny. Uctívání boha je jednou z prvořadých činností zbožných židů. Některá z dalších božích biblických jmen mohla být původně spojována s kananejskými pohanskými božstvy, ale přijala význam odpovídající židovské teologii. Podle historických dat přišli Izraelité do Jeruzaléma v čele s králem Davidem v letech 1006-965 př.n.l., který do Jeruzaléma nechal přenést Archu úmluvy. V roce 586 př.n.l. byl Jeruzalém dobyt Babyloňany. Tehdy spousta Izraelitů odešla do vyhnanství a vrátila se, až byla babylonská říše rozdrcena roku 538 př.n.l. Kýrosem z Persie. Od roku 44 n.l. byl Jeruzalém pod kontrolou Římské říše. Po velkém povstání v roce 135 n.l. a jeho porážce, odešlo mnoho židů do exilu, většina židovského národa se rozptýlila po světě. K jeho opětovnému sjednocení a návratu do Jeruzaléma došlo až v roce 1967.

31

www.iencyklopedie.cz

28

2.4.6 Kananejci Kananejci jsou nejstaršími zaznamenanými obyvateli staré Palestiny, jejíž historie sahá k roku 3000 př.n.l. Kananejské náboženství a kananejští bohové byli ztotožňováni s přírodou. Například konec deštivé, úrodné sezony byl pro Kananejce znamením, že Mót, bůh smrti, zabil Baala v jeho podobě boha bouře. Kananejský panteon byl založen na rodinném kruhu bohů, kteří byli chápáni jako králové předsedající královským soudním dvorům. Jediným zdrojem informací o Kananejcích a jejich náboženství byla po dlouhou dobu bible. Ta popisovala náboženské praktiky Kananejců jako barbarské a ohavné. S biblickým podáním lze nepochybně polemizovat, zvláště když archeologie a antropologie odhalují poněkud odlišnou stránku Kananejců.

2.4.7 Křesťanství Největší událostí bylo a vždycky bude pro křesťany narození (Vánoce), život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Křesťané věří, že Ježíš byl syn boží. Mimo jiné nabídlo všem možnost věčného života, jeho smrt a z mrtvýchvstání, zjevilo boží lásku světlo. Narodil se v Betlémě a vyrostl v rodině Josefa a Marie v Nazaretu v severní Galileji. Historické prameny uvádí, že jeho pěstoun Josef byl tesařem a ze všech pravděpodobností naučil mladého Ježíše taktéž tesařskému řemeslu. Kázat Ježíš započal, když mu bylo přibližně třicet let, poté co byl Janem Křtitelem pokřtěn v řece Jordán. Křesťané věří, že Jan Křtitel byl jakýmsi poslem, předchůdcem Ježíše, pro kterého připravoval cestu. Ježíš hodně cestoval po Izraeli, a přitom vyučoval v synagogách i pod širým nebem, a léčil. Neustále měl okolo sebe mnoho mužů a žen, mezi nimiž bylo i dvanáct mužů, nazývaných učedníci. Jelikož Ježíšovi stoupenci věřili, že je mesiášem, dostal se Ježíš do konfliktů s náboženskými představiteli v Jeruzalémě, pro což byl vězněn, souzen, přikován hřebíky ke kříži, na kterém i zemřel. Křesťané věří, že Ježíš po třech dnech vstal z mrtvých.

29

Opět se setkal se svými učedníky, s nimiž povečeřel. Po několika dalších týdnech byl vzat na nebe a slíbil, že se vrátí, až nadejde konec světa. Ježíš používal podobenství k tomu, aby lidé porozuměli jeho učení. Učil, že království boží přišlo na zemi a že na něj může vstoupit každý. Jeho léčení a zázraky svědčili o boží moci a autoritě. Věřilo se, a stále se věří, že Ježíš byl schopen těchto věcí, protože vykonával boží vůli. Dělal pozoruhodné věci, vyzýval tak všechny, aby si více uvědomili boží úmysl a blízkost božího království. Křesťanství je náboženstvím spasení. Lidé se od Boha oddělili svou neposlušností. Život a smrt Ježíše obnovily původní jednotu a poskytly příležitost vstoupit do zvláštního vztahu s Bohem. Spása úzce souvisí s třemi hlavními pilíři křesťanské víry: nejsvětější Trojici, Kristovým vtělením a vykoupením. Křesťané věří, že je a vždycky byl jen jeden bůh. Ovšem obracejí se k bohu v jeho třech podobách: jako k Otci – stvořiteli, k Synovi – Ježíši Kristu a k Duchu svatému – k boží moci, kterou lidé cítí a prožívají ve svém životě. Bůh je proto vyjádřen jako Otec, Syn a Duch svatý. Před čím mají být lidé Ježíšem zachráněni? Křesťané věří, že to, co odděluje lidi od boha, je hřích. Hříchem Adama v nebeském ráji byla neposlušnost. Adam a Eva dostali odpovědnost, ale neposlechli boha a jedli ze zakázaného stromu. Koloběh hříchu může být přerušen jen s pomocí božího syna, Ježíše, který se narodí na zemi a svým životem, smrtí a vzkříšením odstraní skvrnu hříchu. Ježíš proto odčiňuje hříchy světa a obnovuje jednotu, spojení mezi bohem a lidskými bytostmi. Samou podstatou křesťanského učení je, že to byl právě Ježíš Kristus, kdo přinesl vítězství nad zlem a nad smrtí. 2.4.8 Sumerové Sumer, nejstarší známá městská civilizace, předurčil náboženský charakter

celé Mezopotámie.

Zdá se,

že božstva v Sumeru byla

všudypřítomná a že pojetí nespočetných bohů a bohyň, z nichž každý dohlížel na jinou stránku života, vyžadovalo spolu s obětováním bohům také nutnost podvolit se jim. 30

Účelem náboženství a obřadů bylo zabránit hněvu bohů neustálými motlitbami a obětováním. Sumer, stejně jako zbytek Mezopotámie nebyl příliš snadným místem k životu a předpokládalo se, že období sucha, mor, záplavy či neúroda jsou projevem božské nevole. V Sumeru existovalo na 3000 božstev. Jednotlivé vesnice měly kromě toho také ještě svoje vlastní bohy. Kněží v sumerských chrámech působili jako spojovací článek mezi bohy a lidmi. Vykonávali své každodenní služby a předsedali slavnostem, jako byla Akitu, slavnost nového roku, která spadala přibližně do doby jarní rovnodennosti. Když už zmiňuji chrámy, jedná se o vysoké chrámové věže, známé jako zikkuraty, završené malými chrámy zasvěcené některému z božstev. Stavby zikkuratů začaly v Sumeru a rozšířily se do Babylónie a Asýrie. Pro nás byla nejslavnějším zikkuratem Babylonská věž, o které se traduje, že měla spojitost se zikkuratem u chrámu Marduka, národního boha Babylónie.

2.4.9 Zoroastrismus Podobně jako judaismus, křesťanství i islám je zoroastrismus monoteistické náboženství, které přetrvalo do dneška. Má se za to, že jej založil kolem roku 1200 př.n.l. Zarathuštra, později spíše znám pod řeckým jménem Zoroastres. Jeho prvními přívrženci byli pastevečtí nomádi z oblasti na pomezí Afganistánu a Persie. Zoroastrismus byl hlavní náboženskou vírou Persie před příchodem islámu. Zoroastristé nevěří v převtělování ani v karmu, ani v boží soud činů vykonaných za života jedince. Lidé jsou spíše posuzováni na základě toho, zda v jejich životě převládalo zlo nebo dobro. Podle toho jsou duše poslány buď do nebe, nebo do pekla. Zoroastrismus, který je vlastně optimisticky naladěnou vírou, učí, že dobro, které je lidstvem společně konáno, přemění svět v jakousi nebeskou utopii a že na konci světa budou všechny duše očištěny, dobré i zlé.

31

2.5 Evropa 32 2.5.1 Antické Řecko a Řím Civilizace, kterou založili staří Řekové a následně budovali Římané, je považována za základ pro 2000 let historie západu, i když tento impozantní odkaz nikdo nemohl ve své době předvídat. Náboženskou víru prvních Řeků obklopuje mnoho spekulací a nepodložených faktů, poněvadž se dochovalo pouze pár písemností a jen málo sakrálních předmětů. Jedna z teorií směřuje ke spekulaci, že respektovali své předky jako tvůrčí duchy a uctívali božstva místních pramenů, životně důležitých sil a počasí. Zdá se, že v minojském období se uskutečňovaly lidské oběti. Je zde pravděpodobný i kanibalismus. Řeckými bohy byli Titáni v čele s Diem, který se podle řecké mytologie usídlil na hoře Olymp, odkud vládl všemu božstvu i lidstvu. Nejvíce informací k tomuto období nalezneme v Homérových svazcích Ílias a Odyssea. Jako odkaz starého Řecka lidstvu jsou dnešní olympijské hry. 2.5.2 Germánské náboženství Germánské náboženství se v 6. stol.n.l. rozšířilo až do Anglie, ale brzy bylo nahrazeno křesťanstvím. V kontinentální Evropě podlehlo křižáckým výpravám franského krále Karla Velikého. Ve Skandinávii však germánské náboženství přežilo déle a Vikingové je odtud vyvezli na britské ostrovy a také na Island a do Grónska. Polyteistické náboženství germánských národů bylo soustředěno kolem kultu božských předků. V raných dobách býval králův předek bohem kmene a tento princip se udržel až do křesťanských dob. 2.5.3 Keltské náboženství Keltové se objevili jako mocná síla nejprve ve střední Evropě, ale později expandovali i na severozápad. Ve všem nacházeli božskou

32

McLOUGHLIN, S. Světová náboženství v kostce

32

přítomnost a jejich náboženství bylo ovlivněno římskými praktikami. Druidové, kteří jsou nejznámějším starověkým kněžstvem severní Evropy, byli perzekuováni nejprve Římany a později i křesťanskou církví. Rané keltské náboženství se nevyznačuje řádnou zobrazivou kulturou. Keltská orální kultura se nezachovala, takže je čerpáno z materiálů dobových řeckých a římských autorů a z pozdějších textů, kde jsou ústní tradice písemně zaznamenány. V souladu s evropskými tradicemi uznávali Keltové různé bohy řemesel a dovedností. 2.5.4 Slovanské a baltské náboženství Slovanské a baltské náboženství obsahovalo podobné obecné prvky jako náboženství keltské a germánské. Prvotně byly bohoslužby konány ve svatých hájích, později byly složeny kněžkami a kněžími v dřevěných chrámech. V Litvě vzniklo státní náboženství ve 13. století a jeho zbytky byly patrné ještě 300 let později. Slované začali existovat jako uznávaná etnická skupina až v 6. stol. Etnikum vzniklo spojením různých kmenů a osazením nových území. Polyteistické náboženství tohoto etnika pokračovalo ještě dlouho poté, co křesťanská církev ovládla západní a jihovýchodní Evropu.

2.6 Oceánie – Pacifik 2.6.1 Australští domorodci Nejvýraznějším pojmem náboženství australským domorodců je „snění“ nebo „doba snění“. Vztahuje se k prvopočátečnímu tvořivému období, kdy bytosti předků putovali po zemi v různých lidských a zvířecích podobách a vytvářeli krajinu a různé druhy živočichů, jak je lidé znají v současné době. Většina australských mýtů o stvoření podrobně popisuje pouť mytických stvoření, ta putovala od místa k místu, vytvářela studnice, pohoří, živé tvory a tyto věci také pojmenovávala. Cesta jedné stvořitelské bytosti je 33

nazývána stezka snění. Těchto stezek je v Austrálii bezpočet a vytvářejí síť pro náboženskou a společenskou komunikaci mezi domorodými skupinami. 2.6.2 Maorové 33 Jsou původními obyvateli Nového Zélandu (Aotearoa). Sami se nazývají tangata whenua („lidé země“ nebo „místní“) a často o sobě říkají, že jsou velmi duchovně založení. I když se v současnosti mnozí Maorové považují za křesťany, bahá’isty, rastafariány nebo za přívržence jiných náboženství, jsou pro ně tato náboženství jen doplňkem k všudypřítomné a tradiční maorské spiritualitě. Maorská spiritualita se zabývá převážně vztahy mezi lidmi a vztahy mezi zemí a lidmi. Tyto zájmy jsou základem vysoce ceněných umění řezbářství a řečnictví, která se uplatňují zejména při maorských slavnostech nejrůznějšího druhu. Za posledních třicet let došlo k obrodě maorské kultury. Tradiční znalosti jsou zdrojem velkého bohatství a souzvuku a co je neméně důležité, že promlouvají k problémům a záležitostem současnosti. 2.6.3 Oceánie – Polynésie Díky kolonizaci skupiny ostrovů v Tichém oceánu a ve východní Indonésii, známé jako Oceánie, lovci z jihovýchodní Asie, asi před 30000 lety, se vyvinuli náboženský systém, který prakticky přetrval až do dneška. Víra v duchy představující životní sílu člověka je ústředním konceptem duchovního myšlení celé Oceánie. Tato místo toho, aby byla křesťanstvím zatlačena, s ním ve skutečnosti splynula. V ostrovní

Melanésii,

podobně

jako

v Polynésii,

hraje

institut

náčelnictví ústřední sociální a kulturní roli. Náčelník má určitou náboženskou a rituální zodpovědnost a sám také svým způsobem božství reprezentuje. Primárním zájmem náboženství je ochrana lidí, jednotlivců i skupin, před božskou zlovůlí. Přísné dodržování zákonů a procedur je nezbytné k tomu, aby se božský a fyzický svět udržel v harmonii.

33

Svět poznání

34

3 Terorismus 3.1 Základní definice terorismu Při hledání a zamýšlení se nad pojmem terorismus se velmi často ocitneme ve stejně problematickém postavení jako při hledání definice svobody. Definic existuje celá řada. Ideologie terorismu je různorodá a závisí zejména na politickém a ideologickém zaměření extremistického hnutí. Encyklopedie Dějiny 20. století definuje terorismus následovně: „Je systematické páchání násilí k vyvolávání strachu, umožňující dosažení politických cílů.“ Další definice říká: „Terorismus je nezákonné použití síly a násilí proti osobám či majetku, se záměrem zastrašit či donutit vládu, civilní obyvatelstvo či jeho určitou skupinu a tím dosáhnout politických nebo společenských cílů.“ 34 Jedna z definic mezinárodního práva definuje terorismus jako násilí vymykající se všem normám. Terorismus spadá do kategorie válečného

činu, neboť jeho motivací není zabíjet, ale změnit politickou situaci. Terorismus je taktikou nekonvenčního konfliktu (tedy konfliktu mezi státním a nestátním aktérem). V rámci nekonvenčního konfliktu se rozlišuje guerilla, tedy útoky na vojenské cíle, a terorismus, útoky na civilní cíle. To je podle mne definice, která jde mimo snahu postihnout podstatu terorismu, a je to v podstatě jakási dedukce z již existujících definic jiných druhů násilí. Jiná definice hovoří o terorismu jako o souhrnu metod hrubého zastrašování užitím násilí a síly obvykle s politickým podtextem. Vzhledem k tomu, že pod pojmem terorismus bývá skrýváno mnohé, domnívám se, že vzhledem k aktuálnosti této problematiky, by nás měla zajímat jakási užší část – to je terorismus charakteru mezinárodního. 34

KUKLÍKOVI J. a J. Dějiny 20. století

35

Ten je podle encyklopedie politiky definován takto: „Jedná se o teroristické činy, jež postihují obyvatele jiného státu, než jakého jsou pachatelé.“ Dále – „Teror prováděný jednotlivci a organizovanými skupinami proti obyvatelstvu a orgánům jiné země a jednak teroristické akty jednoho státu proti druhému.“

35

Tady jsem úmyslně

vybral i tuto definici, která je rozšiřující v tom smyslu, že pod pojmem mezinárodního terorismu nejsou zahrnovány jenom násilné činy páchané jednotlivci či skupinami lidí, nýbrž také teroristické akty jednoho státu proti státu druhému. Tolik definice, nicméně shrnuji: klíčové pojmy, které jsou v těchto definicích: násilí, zastrašení, donucení někoho konat jinak, než by sám dobrovolně a svobodně konal, a politické cíle. Tyto čtyři pojmy procházejí jako červená nit celou touto tématikou svobody a terorismu, resp. co vyplývá z boje proti terorismu pro svobodu. Pro zorientování v dané problematice se chci pokusit definovat cíle terorismu. Nicméně ačkoliv z toho členění bude vypadat, že každá podoba terorismu je jiná, že sleduje a dosahuje jiné cíle a jiné motivy, tvrdím a budu se snažit to prokázat, že podstata různých podob terorismu je ve skutečnosti stejná. Motivy teroristických útoků, podle odborníků, jsou následující:


Ideologie – je nejnebezpečnější motivací teroristických útoků. Pachatelé jsou vesměs výhradně profesionálové. Jde o krajně politickou, rasovou, etnickou nebo i náboženskou orientaci. Následky těchto útoků se řadí mezi ty nejhorší.




Experiment – pachatelé zpravidla touží po rozruchu, jsou zvědaví na funkci a zejména na účinek zařízení, které při akci použijí. Pachatelé se převážně rekrutují z mladistvých osob.

35

ŽALOUDEK, K. Dějiny politiky

36




Vandalismus – projevuje se až patologická touha vše zničit. Opět zde převládají mladiství pachatelé. Iniciátorem jsou převážně alkohol a drogy.




Zisk – k těmto teroristickým akcím je zpravidla využíváno vydírání či únosy. Zde je předpoklad napojení na organizovaný zločin.




Afekt – typickým startovacím mechanismem je v tomto případě stres, zklamání, tíživá životní situace. Proto je tento druh útoku typický pro psychopatické osobnosti.




Získání uznání – zde převládá touha po zviditelnění se. Pachatelé většinou

upozorní

na

nastražený

útok,

který

pomáhá

odhalit

a zneškodnit. Neuvědomuje si však, že touto činností vyvolává davovou psychózu, která mívá převážně za následek materiální škody, někdy i smrt lidí.

Cíle teroristických útoků jsou převážně: •

Reklamní cíl

•

Jednorázový násilný akt

•

Strategický cíl

Osobně se domnívám, že toto členění je do určité míry mechanické. Jsem přesvědčen, že se tyto cíle prolínají, že existují de fakto souběžně – ač se mohou v dané chvíli, v daný okamžik, podle konkrétního místa času výskytu jevit jako spolu nesouvisející. Reklamní cíl je podle mne jasný. Nabývá na významu a bezprostředně souvisí také s rozvoje terorismu v moderní době, s dynamickým rozvojem masové komunikace, rozvojem elektronických médií, využívá bezpečnostní efekt, který je možný ve světě, oslovit z jednoho místa na zeměkouli úplně jinou skupinu lidí, než je ta, které se ten akt bezprostředně týká a dosáhnout tak svých dalších cílů. Naše média jsou taková, jací jsme my všichni, a každý si udělejme sondu do vlastní duše/mysli/, nakolik ho zaujme dobrá zpráva o tom, že se podařilo 37

založit nový park na našem sídlišti a nakolik ho zaujme zpráva, že v Madridu zahynulo několik desítek ne-li stovek lidí při výbuchu příměstského vlaku. Neříkám to, že bych se chtěl nad někým povyšovat, že bych si chtěl hrát na nějakého intelektuála, který říká – no přece logicky nás musí zajímat to první, to druhé je přece téměř nemravné, slušný, normální, vzdělaný člověk takovéto věci neupřednostňuje. Přiznám se, že velmi často volám po pozitivních zprávách, protože z logiky věci negativní zpráva, zejména toho charakteru, o které hovořím, jednoznačně vždy upoutá moji pozornost. A to je fakt, se kterým je při teroristických útocích počítáno. Jednorázový násilný akt je popisován jako dosažení konkrétního cíle jako je likvidace určité osoby nebo osob, zničení konkrétního objektu či objektů. Některé akce jsou konány nejenom za účelem likvidace osoby a osob, majetku, objektů, ale k vyplnění vlastní výstroje, výzbroje, propuštění vězňů – jiných teroristů, získání finančních prostředků. Společné je, že se často oběťmi těchto útoků stávají nevinní lidé, kteří s danou věcí nemají vůbec nic společného. Strategický

cíl,

kde

terorismus

představuje

nástroj

vedoucí

jednoznačně k destabilizaci určitého společenského systému, chcete-li režimu. V tomto strategickém cíli se odlišují dvě koncepce: – tzv. anarchistická doktrinální, která vychází z předpokladu, že násilné akce vyprovokují státní moc k takovým represím, jejímž důsledkem bude, cituji: „revoluční vzpoura mas“. Tato definice vznikla a souvisí bezprostředně se vznikem a vývojem moderních forem terorismu, které mají prapůvod v Rusku s přívlastkem „carské“. – Druhý koncept nábožensko-politický – strategickým cílem je zasít atmosféru strachu, narušit samotnou podstatu a existence fungování demokratického státu. Z toho, jak jsem popsal cíle terorismu – reklamní, jednorázový násilný akt, strategické cíle – vyplývá pravdivost mého závěru, že tyto tři cíle nelze odlišit, že se navzájem prolínají a jsou součástí jeden druhého.

38

Je důležité se zaměřit i na členění z pohledu programových cílů. V této podobě je terorismus strukturován obecně na čtyři klíčové větve,odnože - terorismus: – revoluční (levicový), – separatistický, – pravicový, – náboženský. Udělal jsem takováto členění z pohledu cílů, z pohledu hlavních druhů, a přesto se domnívám a tvrdím, že ač se jedná o revoluční, separatistický, pravicový, náboženský druh terorismu, podstata jeho útoku, jeho existence a cíl, proti čemu bojuje, je stále stejný. Je to útok proti hodnotě, kterou podle mne velmi výstižně, třebaže v jiné věci, definoval ve svém rozhodnutí z roku 1992 Nejvyšší soud Spojených států. Praví se v něm: „Jádrem svobody je právo definovat si vlastní pojetí existence, smyslu života, vesmíru a tajemství lidského života“. Z definice svobody učiněné Nejvyšším soudem USA plyne můj závěr: Podstata a základní cíl, základní hodnota, proti které útočí jakákoliv podoba terorismu, je lidská svoboda. Podstatou terorismu je útok proti svobodě. Je to útok proti svobodě, jak je v onom rozhodnutí definována – jako práva každého z nás na definici své vlastní existence, na smysl svého života.

3.2 Základní druhy terorismu 36 3.2.1 Revoluční (Levicový) terorismus Podíval jsem se na revoluční terorismus – není to nic jiného než snaha násilnou formou vnutit své pojetí uspořádání společnosti – ne nepodobné s tím, co jsme zažili v srpnu 1968 a před listopadem 1989.

36

zdroj: převážně internetové zdroje uvedené v literatuře

39

3.2.1.1 Národní osvobozenecká armáda (Kolumbie - ELN)

Povstalecké

marxistické

skupiny

byly

zformovány

roku

1965

městskými intelektuály inspirovanými Fidelem Castrem a Che Guevarou. V říjnu 2003 kolumbijská vláda propustila z vězení vrchního vůdce ELN Felipe Torrese, doufaje, že přiměje ELN, aby přijalo vládní požadavky, vyhlásilo klid zbraní a vrátilo se zpátky k jednacímu stolu, ale mírová jednání nezačala ani do konce roku. Jejich hlavními aktivitami jsou únosy lidí, letadel i jiných dopravních prostředků, bombové útoky a vydírání. Skupina se vyznačuje minimální bojeschopností konvenčními prostředky. Ročně spáchá stovky únosů kvůli výkupnému, zaměřuje se na zahraniční zaměstnance nadnárodních firem, především v petrolejářském průmyslu. Získává určitý výnos ze zdaňování nezákonného obchodu s drogami. Často útočí na elektrorozvodné sítě a způsobuje značné škody na inženýrských sítích (potrubí i kabely). V září ELN unesla osm zahraničních turistů, ale všichni jim buď utekli, nebo byli propuštěni. 3.2.1.2 Rudé brigády

Italská, levicová, teroristická organizace založená roku 1970 a aktivní především v 70. letech 20. století. V době svých počátků byla podporována československou StB. Nejznámějším jejím zločinem byl únos a vražda předního křesťanskodemokratického politika Aldo Mora roku 1978. Efekt Rudých brigád byl viděn v tom, že nově vytvořená vláda se musela opírat o pomoc Italské komunistické strany. Během 70.let a na začátku 80.let probíhala souběžně s útoky Rudých brigád mnohem širší a vražednější teroristická kampaň ultrapravicových bojůvek řízená z vysokých politických a armádních míst v rámci subverzivních struktur NATO, nazývaných operace Gladio. Mnoho teroristických činů spáchaných neofašisty a s nimi spjatými paramilitaristickými skupinami a tajnými službami bylo státními orgány úmyslně připisováno levici. V roce 1985 se část „rudých brigádníků“ přesunula do Francie. V roce 2005/2006 bylo několik dalších členů zatčeno a uvězněno, dodnes je s nimi veden soud. Jde vlastně o jedny z posledních členů, Rudé brigády se rozpadly tak jako RAF pár let před nimi. 40

3.2.1.3 Ku – Klux – Klan (KKK)

Jde o název řady bývalých i současných organizací, vzniklých v USA. Tyto organizace propagovaly a násilím prosazovaly nadvládu bílých, rasovou segregaci, antisemitismus, rasismus, antikatolicismus a odpor k přistěhovalectví. V roce 1920 dosáhl vrcholu: v jeho řadách se více či méně angažovalo 15 % způsobilé populace, tedy zhruba pět miliónů lidí. Tato druhá vlna nestála už pouze na rasismu, ale také na antisemitismu, antikatolicismu či antikomunismu. Podpora Ku-klux-klanu začala klesat v období „velké deprese“ a hospodářské krize. Hodně klesla také za druhé světové války, kdy na předáky vyšly najevo různé zločiny v čele s podporou nacismu. Někdejší struktura bratrstva se definitivně rozpadá v šedesátých letech, kdy jsou členové obviňování z vražd a masakrů. Ku-klux-klan ale nikdy definitivně nezmizel. Momentálně je klasifikován jako skupina prosazující extrémní nenávist, byl odsouzen politiky, náboženskými organizacemi i masovými médii. Analytický odhad říká, že po světě je ještě 150 „svatyň“, v nichž se pravidelně schází na 8 tisíc členů. 3.2.2 Separatistický terorismus Podíváte-li se na separatistický terorismus, je to opět násilná forma, jak někomu vnutit určité teritoriální uspořádání. Jeho hlavním cílem je osvobození z koloniálního útlaku, vytvoření nezávislého státu nebo připojení k jinému státu. Stejně jako revoluční terorismus je podobný partyzánskému boji, jen s rozdílem útoků na civilní cíle. 3.2.2.1 Irská republikánská armáda (IRA)

37

V souvislosti s vyhlášením nezávislé Irské republiky, ovšem bez uznání nezávislosti žádným státem, a tzv. Velikonočním povstáním roku 1916, vznikla roku 1919 Irská republikánská armáda. Tato armáda se rekrutovala z polovojenských jednotek tzv. Irských dobrovolníků. Měla vojensky zajistit již výše jmenované jednostranné vyhlášení nezávislosti Irské republiky a bojovat za nezávislost proti monarchistické nadvládě. IRA

37

www.terrorismo.eu

41

ukončila svoji ozbrojenou činnost po dohodě 10. 4. 1998. V roce 2002 byla vyškrtnuta ze seznamu teroristických organizací. 3.2.2.2 Kosovská osvobozenecká armáda (UCK)

38

Cílem této polovojenské povstalecké skupiny, vzniklé v srbské provincii Kosovo, je nezávislost albánského Kosova na Srbsku. Její kořeny leží v radikálně zaměřených emigrantech po roce 1981, kteří především ve Švýcarsku a Německu vytvořili vlivnou diasporu. Po zrušení kosovské

autonomie roku 1990 se tyto kruhy radikalizovaly a začaly připravovat ozbrojený odboj. Od té doby docházelo k ozbrojeným atentátům na srbské policejní stanice, vozy, představitele srbské komunity i Albánce, spolupracující s oficiálními srbskými místy, a dalším teroristickým aktům. V této době působily v Kosovu ještě další albánské teroristické skupiny, které byly založeny na klanové nebo občinové bázi a které se později s UCK spojily. Dne 17. 2. 2008 byla jednostranně vyhlášena nezávislost Kosova na Srbsku. 3.2.2.3 Brigády mučedníků al-Aksá (Katá'ib šuhadá' al-Aksá)

Palestinská militantní organizace je blízká hnutí Fatah. Vznikla krátce po vypuknutí Intifády Al-Aksá a velmi aktivně se do ní zapojila. Brigády byly pojmenované po Mešitě Al-Aksá, jež je symbolem hnutí za palestinskou nezávislost a jedním z nejposvátnějších míst islámu. Členové brigád se rekrutují především z řad Tanzimu, mladé skupiny v rámci Fatahu. Organizace nejdříve prohlásila, že se omezí na guerillový boj proti izraelské armádě a bude útočit pouze na izraelské vojáky a obyvatele na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Už v roce 2002 však přišla se sérií útoků na civilní cíle v izraelských městech. 3.2.2.4 Fatah

Dnes také palestinská politická strana, operující na palestinských územích. Fatah je palestinská skupina, kterou založil Jásir Arafat v roce

38

www.wikipedia.org

42

1958. Je taktéž známá pod názvem Palestinské národní osvobozenecké hnutí. Jedná se o první skupinu odporu, kterou Palestinci ve své historii vytvořili. Význam skupiny silně vzrostl v 60. letech, když se v roce 1967 se stala součástí OOP (Organizace pro Osvobození Palestiny). Avšak již dva roky nato (1969) Fatah získává plnou kontrolu nad OOP. V té době OOP začala na okupovaných územích guerillovou válku. Politika Fatahu se však v čase dramaticky proměnila od vojenské linie 50. a 60. let k pragmatické politice

demokratické

Palestiny.

Nejdříve

jeho

členové

operovali

v Jordánsku, odsud ale byli vykázáni, takže se uchýlili v roce 1970 do Libanonu. Během 70. let Fatah úspěšně poskytoval pomoc všem různým militantním a teroristickým skupinám ve světě. Jako palestinské národněosvobozenecké hnutí byl podporován východním blokem SSSR i Čínou. Když byl pak Libanon napaden Izraelem, Fatah odešel pryč ze země, až se nakonec nově usídlil v Tunisku. Organizace má status pozorovatele v

Socialistické

internacionále,

mezinárodním

uskupení

levicových

politických stran. V roce 2005 prohrál ve prospěch Hamasu téměř ve všech volebních obvodech na palestinských územích. 3.2.2.5 Hizballáh

39

Na konci roku 1982 vyslal Írán své tajné agenty do Libanonu za účelem vytvoření revolučního islámského hnutí v Libanonu. Skupina radikálních šíitských muslimů vedených svými náboženskými duchovními se stala základem Hizballáhu, organizace, jejímž cílem bylo vytvořit v Libanonu zmítaném občanskou válkou teokratickou vládu na íránský způsob a následně vytvořit podobnou vládu v celém arabském světě. V průběhu let se Hizballáh stal součástí libanonského politického procesu, ale též organizací, která se pro dosáhnutí svých cílů neštítí ani teroru. V průběhu svého působení se Hizballáh neustále vyvíjel, za íránské a syrské asistence vytvořil mohutnou vojenskou síť v oblasti jižního Libanonu. Milice Hizballáhu byly rekrutovány hlavně ze šíitských oblastí jižně a západně od Bejrútu

39

www.lidovky.cz

43

a samozřejmě z jižního Libanonu. Hizballáh se stal známý hlavně svými teroristickými aktivitami proti Izraeli, ať už raketovými útoky na severní Izrael nebo bombovými útoky na různé izraelské objekty v zahraničí. Dalším cílem Hizballáhu je USA jako hlavní zahraniční spojenec Izraele. 3.2.2.6 Národní osvobozenecká armáda (Makedonie UCK Mk)

je teroristickou organizací makedonských Albánců operující na území Makedonie.

Po

osvobozeneckou

obsazení armádou

Kosova v

roce

vojsky 1999

se

NATO situace

a

Kosovskou radikalizovala

i v Makedonii, kde žije významná albánská menšina. Předáci Albánců toužili stejně jako jejich soukmenovci v Kosovu o vytvoření „Velké Albánie.“ První ozbrojené skupiny vznikly již roku 2000, kdy začaly provádět teroristické akce vůči policejním stanicím a úřadům. Na jaře 2001 přerostly tyto akce Národní osvobozenecké armády v občanskou válku. 29. května 2001 obsadili albánští rebelové městečko Aračinovo, ležící na kopci nad Skopjemi, čímž drželi makedonskou metropoli v šachu. Krizi vyřešil až zásah vojsk NATO, která 25. června deportovala ozbrojence na území ovládané makedonskou UCK. Na rozdíl od Kosova se mezinárodní poměry ve vztahu k Makedonii vyvíjely jinak, a tak separatistické tendence makedonských Albánců jsou potírány. 3.2.2.7 Organizace pro osvobození Palestiny (OOP)

Byla sestavena zejména z palestinských významných osobností, vysoký počet členů pocházel z elitních rodin ze Západního břehu Jordánu. Zcela původně OOP zastřešovala militantní a uprchlické skupiny včetně Fatahu, avšak později se k ní připojily profesionální, dělnické a studentské asociace i schopní jednotlivci. Dříve OOP požadovala zřídit palestinský stát i tam, kde se nachází Izrael. Později však přešla k požadavku, aby stát Palestina vznikl na územích, která Izrael okupuje od roku 1967, tedy Západní břeh Jordánu, pásmo Gaza, východní Jeruzalém. Oficiální stanovy OOP se od roku 1964 výrazně změnily: zničení Izraele již není cílem činnosti OOP. Od 12.1.1976

44

má OOP možnost účastnit se zasedání Rady Bezpečnosti, ovšem bez možnosti hlasování.

3.2.3 Pravicový terorismus Pravicový terorismus je způsob, jak násilnými prostředky vnutit někomu své pojetí toho, kdo má mít jaká práva a svobody. Cílem je nastolení komunismu. 3.2.3.1 Frakce Rudé armády (RAF)

40

Původ skupiny lze najít ve studentském hnutí v západním Německu na konci šedesátých let. Pokojné protesty se změnily v nepokoje 2. června 1967, když Muhammad Rezá Pahlaví, íránský šáh, navštívil Západní Berlín. První generace RAF byla někdy označovaná jako „Skupina BaaderMeinhofová“. Několik měsíců trénovali v Jordánsku u palestinské organizace Fatah a pak letech 1970-1972 provedli sérii přepadení bank a bombových útoků. Byli zatčeni v roce 1972 a odsouzeni v roce 1977. Meinhofová se v cele oběsila 9. května 1976. Spekuluje se, že důvodem byly spory a konflikty s ostatními z RAF. Právě v souvislosti s procesem proti členům RAF zvýšila aktivitu druhá generace RAF, která pokračovala v útocích proti policejním a americkým vojenským cílům. Počátkem 80. let skupinu opustilo mnoho členů, kteří dostali novou identitu ve Východním Německu. Třetí generace RAF se v letech 1985 - 1993 zaměřila na atentáty. Podle faxu zaslaného agentuře Reuters 20. dubna 1998 byla RAF rozpuštěna.

3.2.3.2 Baskická separatistická organizace (ETA)

ETA vznikla v roce 1958 (tj. za Francova režimu) jako militantní křídlo baskické politické organizace PNV (Partido Nacionalista Vasco) ve Španělsku. ETA se proto nejprve zaměřila na obranu baskické kultury, pomoc baskickým politickým představitelům při útěku před Francem

40

www.wikipwdia.org

45

a ilegální vydávání různých tiskovin a letáků. V roce 1959 explodovaly postupně tři nálože ve městech Bilbao, Vitoria a Santander. K největšímu útoku došlo v roce 1961, když ETA provedla bojový útok na vlak převážející veterány občanské války ve Španělsku, a to při 25. výročí oslav. Při tomto útoku zemřela řada lidí a generál Franco nařídil všem policejním a vojenským složkám prohledat každý dům v Baskicku. Bylo zatčeno velké množství lidí, mezi nimi i spousta nevinných. Řada Basků, u kterých byly nalezeny i nahlášené zbraně, byla zastřelena. Typicky nacionalistický boj ETA, který by fungoval na základech marxistické ideologie, se projevil např. v

červenci

1997,

kdy

organizace

zavraždila

mladého

pravicového

baskického politika. Proti tomuto útoku protestovalo v celém Španělsku přes šest miliónu lidí. Následně bylo po tajné operaci španělské policie a armády v prosinci 1997 zatčeno dvacet tři členů tvrdého jádra ETA a odsouzeno na sedm let vězení nepodmíněně. Zbytek členů se jako tradičně uchýlil do Francie. 3.2.3.3 Spojená sebeobrana Kolumbie (AUC)

Jednotky AUC vznikly na základě soukromých armád některých drogových bossů, těší se například rozsáhlé podpoře šéfa medelínského kartelu José Rodrigueze Gachy. V čele AUC stojí Carlos Castaňo, který dokázal vybudovat armádu 9000 mužů. AUC však brzo přestaly bojovat pouze proti guerillám a snažily se také umlčet své odpůrce – žurnalisty, levicové intelektuály či příslušníky odborů. 3.2.4 Náboženský terorismus V případě náboženského terorismu je tomu stejně tak – násilím upírat někomu jinému jeho právo definovat si vlastní pojetí existence a smyslu života. Spory mezi různými náboženskými skupinami se datují již od jejich vzniku. Prosazování si svých náboženských představ vedlo k těm nejhorším válečným konfliktům minulosti.

46

3.2.4.1 Al-Kajda

Obvykle

zdroje

41

uvádějí,

že

al-Káida

vznikla

v

roce

1979

v Afghánistánu a řada jeho členů se rekrutovala z arabských mudžáhidů, kteří do té doby bojovali proti okupačním sovětským vojskům. Byli proto víceméně skrytě podporováni jak materiálně, taky finančně Spojenými státy a řadou okolních muslimských zemí. K této podpoře se připojil i Usáma bin Ládin, který zasílal pomoc ze sousedního Pákistánu. Po odchodu sovětských vojsk v zemi zůstaly velké skupiny bojovníků, kteří byli velmi dobře vyzbrojeni a kvalitně vycvičeni v boji. S řadou s těchto mudžáhidů navázal Usáma bin Ládin kontakt a nabídl jim místo v nově vznikající ryze islámské organizaci al-Káida. Podle vlastních prohlášení pokládá al-Káida za svůj prioritní cíl nastolení ryze muslimských států (např. chalífátů) na celém Arabském poloostrově a šíření islámské víry do jiných zemí. Za svého hlavního nepřítele přitom označuje USA, které viní z drancování arabského ropného bohatství a snahu o dosažení rozhodujícího vlivu v této oblasti. 3.2.4.2 Džamá Islamíja

Je teroristická organizace, jež spolupracuje s teroristickou sítí alKáida a bojuje za vytvoření islámského státu na území jižního Thajska, Malajsie, Indonésie a jižních Filipín. Její klíčovou postavou je Malajec Noordin Top. Tento terorista se přihlásil k odpovědnosti za pumové útoky na restaurace na indonéském ostrově Bali v roce 2005. Noordin je rovněž obviňován z vůdčí úlohy v dalších atentátech na tomto indonéském ostrově. Ty v roce 2002 připravily o život 202 lidí, převážně australských turistů. Bezpečnostní analytici spekulují o tom, že Noordin a jeho stoupenci před několika lety vytvořili další organizaci, která údajně vznikla v důsledku sporů uvnitř Džamá Islamíja ohledně atentátů, které zabíjely také nevinné muslimy.

41

www.wikipedia.org

47

3.2.4.3 Fatah Al-Isllám

Tato radikální islamistická skupina sunnitských Arabů se ve své teroristické činnosti inspirovala skupinou al-Káida Usámy bin Ládina. Hnutí vzniklo odštěpením od sekulárního hnutí Fatah al-Intifáda, které podporuje Sýrie. Hlavním centrem hnutí je od listopadu 2006 palestinský uprchlický tábor Nahr al-Bárid na severu Libanonu. V něm žije cca 40 000 běženců z území spravované Izraelem. Skupinu vede Palestinec Šakir al-Absí. Cílem hnutí je vrátit náboženskou složku do boje Palestinců za nezávislost na Izraeli. V uprchlických táborech v Libanonu uplatňuje islámské právo šaría. Provádějí teroristickou činnost, například v únoru 2007 zaútočili na dva minibusy a zabili tři osoby. Zaměřují se zejména na atentáty vybraných lidí, kteří v Libanonu vystupují proti Sýrii. 3.2.4.4 Ulsterští bojovníci za svobodu (UDA/UFF)

42

Vznik UDA/UFF můžeme hledat v 60. letech 20.stol., kdy rostoucí nevraživost mezi katolíky a protestanty na území Severního Irska vyvolala ozbrojené nepokoje. Od založení UDA začala podnikat násilné útoky hlavně proti příslušníkům katolické komunity Ulsteru. Jejich útoky byly prováděny převážně v malých skupinách, nejčastěji proti individuálním cílům. Preferované byly střelné a chladné zbraně. UDA téměř nepoužívala bombové útoky, které byly poměrně obvyklé u jiných paramilitárních skupin působících v severoirském konfliktu. V roce 1972 UDA začíná stavět barikády kolem mnoha protestantských čtvrtí jako odpověď na stejné akce IRA. Tímto se v mnoha městech vytváří zóny "zákazu vstupu" a narušitelé, nepatřící ke komunitě obývající tyto zóny, byli tvrdě perzekuováni nebo rovnou na místě zavražděni. UFF byla označena za teroristickou organizaci už v roce 1973.

42

www.ulster-obranna-asociace.navajo.cz

48

3.2.5 Zneužití výkladu Koránu Představte si, že máte přítele, kterého si velmi vážíte, považujete ho za výjimečného člověka… a za proroka. Máte dceru. Je jí šest let. Váš přítel, kterému je 51 let, za vámi přijde a svěří se vám, že po vaší dceři touží a chce si jí vzít za ženu. "Ale já jsem tvůj bratr", řeknete mu. Z adoptivního vztahu, ale podle zákonů země i podle náboženství vašeho přítele, je pro něj vaše dcera nezákonná. Váš přítel využije podpory svého boha k tomu, aby pro něj bylo toto pravidlo zrušeno. Když vaše dcera dostane v devíti letech první menstruaci, je odvedena od svých panenek a kamarádek do stanu vašeho přítele ke svatební noci. Jeho budoucí následovníci ho na základě jeho vlastních slov považují za dokonalého člověka, a proto uzákoní, že je možné vzít si dítě jakéhokoliv věku a mít s ním pohlavní styk, jakmile začne menstruovat.43 Představte si, že jste příslušníkem židovského kmene ve městě, ze kterého prorok vyhnal ostatní židovské kmeny, přičemž jim ve své nekonečné slitovanosti dovolil odnést si něco ze svého movitého majetku. Když na město zaútočí prorokovi pohanští nepřátelé, které po několik let napadal a jejichž obchodní karavany olupoval, nepomůžete mu. Pohané kvůli nepřízni počasí odtáhnou takřka bez boje a za prorokem přijde anděl, který mu nařídí na vás zaútočit. Vydržíte v obležení 25 dní, zatímco prorokův slitovný bůh vrhá hrůzu do vašich srdcí, děti a ženy pláčí a vy se nakonec bezpodmínečně vzdáte. Náčelník kdysi spřáteleného kmene, který konvertoval ke slitovnému bohu proroka, vynese na jeho výzvu soud krále Alláha: všichni bojeschopní muži - 600-800, jiní říkají 800-900 - budou popraveni, ženy a děti budou vzaty do otroctví. Na tržišti jsou vykopány zákopy - prorok sám přiloží ruce k dílu - a muži jsou v nich stínáni, prorok sám opět ve svém nekonečném soucitu pracuje s mečem pod pouštním sluncem do umdlení. Ženy a děti jsou odvedeny a prodány na trhu s otroky, za zisk z jejich prodeje jsou nakoupeny zbraně a koně na další vojenské

43

www.eurabia.cz

49

výpravy. Prorokovi následovníci přijmou toto chování dokonalého člověka za precedent a v průběhu historie ho nespočetněkrát zopakují. Slíbíte svým mužům bohatou kořist a shromáždí se jich síla. Následují svého proroka a boha, kteří jim slíbí bohatou kořist, nebo dívky s pevnými prsy v zahradách, pod nimiž řeky tečou, pokud zemřou v boji. Výprava skončí debaklem a ponižující smlouvou o míru. Muži jsou nervózní a vy čekáte na další záminku k plenění, ta ale nepřichází. Je třeba uspokojit mužstvo. Jednoho dne vycházíte z mešity a říkáte: „Pojďme na Židy“. Vyrazíte do oázy, ve které se usadili ti, které jste vyhnali ze svého města. Překvapíte je nečekaným ranním útokem a s minimálními ztrátami jich pobijete skoro stovku. Bezpodmínečně se vám vzdají a vy jim ve svém soucitu dovolíte odejít, pokud vám vydají svůj majetek. Pak se doslechnete, že jeden z náčelníků část svého majetku ukryl. Rozhněváte se hněvem spravedlivých a necháte ho mučit, dokud vám neřekne, kde ukryl svůj poklad. Nic neřekne a vy ho nakonec necháte setnout. Váš zrak spočine na jeho sedmnáctileté ženě, která se stala kořistí jednoho z vašich vojáků. Je neuvěřitelně krásná. Vykoupíte jí společně za sedm velbloudů a její dvě sestry. Ještě tu noc jí znásilníte. Generál vašeho nástupce Abu Bakra toto chování později zopakuje při napadení vzbouřeného kmene muslimů a bude na základě vámi ustanoveného precedentu omilostněn. Tento vzor se bude v další historii mnohokrát opakovat. Je třeba pokračovat? Jaká může být ideologie postavená na příkladu takového proroka?44

3.2.6 Moderní přístup při sebevražedných útocích Islámské sebevražedné útoky mají z hlediska pachatele jednu nespornou výhodu: okamžitý vstup do ráje bez nutnosti projít mučením hrobu a peklem, kterým bude po smrti a Posledním soudu vystaven každý muslim, bez ohledu na to, jak moc byl zbožný (jeho zbožnost bude mít vliv

44

Zdroje: Sahih Buchari, Sahih Muslim, Sunan Abu Dawud, Ibn Ishák, Umdat al-Salik

50

pouze na dobu trvání tohoto mučení, přičemž mučení hrobu mu bude odečteno od jeho pekelného trestu podle principu "má dáti-dal"), a také prominentní postavení v Zahradě ráje. Jinak mají tyto útoky samé nevýhody, mezi něž patří především fyzická smrt bojovníka - jinými slovy, nejde o bojový prostředek, který by byl vhodný pro vlažné věřící. A ačkoliv o kandidáty na islámskou sebevraždu není nikdy nouze, na definitivní porážku nevěřících to rozhodně nestačí. A to je okamžik, kdy do hry vstupuje „islámská věda“. Podle mytologií vydávaných za historii byla islámská společnost kdysi nositelkou pochodně civilizace a bez ní by mimo jiné neexistovala moderní věda a naše dekadentní západní nevěřící společnost, která pouze stojí na základech položených a kdysi rozvinutých islámskými učenci. Přinejmenším se od nás očekává, že více či méně radikální verzi tohoto výkladu dějin budeme věřit. Vezměte si Ahmeda Mohameda (zatčen 4. 8. 2007 v Jižní Karolíně – obviněn z převozu výbušnin a demonstrace dálkově řízeného detonátoru zveřejněné na stránkách YouTube).

45

Vynalézavý mladý muslim, který

přišel na to, jak vyřešit výše uvedené dilema ležící v sebevražedných útocích (tj. mučednictví) prvního stupně a odstranit jejich hlavní nevýhodu, tedy smrt bojovníka. Skeptik by mohl namítnout, že se tak odstraní i jeho hlavní výhoda, tedy bezprostředně následující a nekonečné sexuální orgie se 72 pannami, nicméně Ahmed Mohamed evidentně zacílil svůj vynález na jiný trh než ten, který je důležitý pro našeho fiktivního kritika. Zatímco Skeptik, zbožný to muslim, žije v ideální utopii, ve které je každý muslim připraven zemřít v boji za Alláhovu věc (a kdo ne, je prašivý nevěřící), Ahmed je realista, který chce dát šanci blýsknout se před Alláhem i těm méně zbožným muslimům. Jak ukazují dokumenty z Palestiny, takoví jako on se stávají příkladem mladých chlapců jako inženýři, budoucnost utiskovaného islámského národa trpícího pod těžkými botami nevěřících. Ahmed vynalezl a prakticky demonstroval alternativu ke klasickému

45

www.youtube.com

51

schématu, při kterém bojovník džihádu zabije sebe a přitom s sebou vezme do hrobu tolik nevěřících a nepřátel islámu, kolik jen dokáže. Jeho koncept je skutečně revoluční: k odpálení bomby použijete dálkové ovládání a zabijete pouze nevěřící! Celý systém je také ekologický, protože bojovník může být na rozdíl od zastaralého schématu recyklován k dalšímu útoku na nevěřící a z jeho zkušeností mohou čerpat mladší generace.

3.3 Náhled do budoucna Každodenně jsme ze sdělovacích prostředků informováni o tématu „válkou proti terorismu“. Tak totiž Spojené státy americké, v čele s tehdejším prezidentem Georgem Bushem, označily válečné konflikty v Afghánistánu a v Iráku. Podobnou rétoriku jsme slyšeli z úst ruského prezidenta Putina v případě čečenského konfliktu nebo ze strany izraelských představitelů při řešení izraelsko-palestinského sporu. Je však třeba se ptát, zda je možné řešit otázku terorismu vojensky?! A bude takovéto řešení trvalé!? Teroristické útoky z minulých let ve Španělsku, v Rusku i v Egyptě jednoznačně ukazují, že terorismus vždy udeří v místě a čase, kdy to nejméně čekáme. Někdejší ministr vnitra Stanislav Gross hovořil o protiteroristických policejních a vojenských opatřeních, která by měla našim občanům pomoci zvýšit pocit bezpečí. Jak se dnes ukazuje, terorismu takto předejít nemůžeme. I kdybychom udělali cokoliv, po nějaké době se naše ostražitost otupí a útoku nezabráníme. Proto musí jít naše vlastní odpovědnost mnohem dále. 46 Začít

musíme

hledáním

příčiny

vzniku

fundamentalismu

a extremismu, které se vždy zahalují pod roucho určitých náboženskoideologických principů. Zkušenost nás upozorňuje, že nad terorismem není

46

Mladá fronta dnes

52

možné zvítězit jednostrannou intervencí. Nutná je angažovanost na mnoha úrovních. Avšak přitom je třeba respektovat práva národů na sebeurčení. Nelze totiž nikdy potlačit národní identitu. Přestože se malé státy sjednocují ve velké celky, je nutné vidět také problematiku menšin a aktivně ji řešit. Vedle likvidace teroristických základen se musí rozvinout dlouhodobá činnost vedoucí k vykořenění politických, ekonomických a náboženských příčin terorismu. Není možné čekat na další krvavý útok. Musíme se pokusit nalézt trvalé řešení problému bídy a umožnit tak rozvoj všem národům. Tomu by mohla pomoci pružnější a spravedlivější koncepce světové obchodní politiky a snížení zahraničního dluhu nejchudších zemí. Dále by mělo dojít ke zpřístupnění výsledků vědeckých bádání a nových technologií sloužících k ochraně lidského života a léčbě nemocí. Musí se začít účinně řešit problémy afrických států s velkým počtem nakažených virem HIV. Totiž tam, kde převládá beznaděj, vzniká velký prostor pro extremismus všeho druhu. Boj s terorismem bude velmi pravděpodobně hlavním globálním tématem 21. století a svět bude stát mnoho sil, peněz i životů. Proto bychom se měli více zasazovat o větší vstřícnost k chudým zemím světa. Oddalováním výše zmíněných řešení se totiž budeme čím dál víc stavět pouze do role obránců, nikoliv aktivních bojovníků.

53

4 Průzkum veřejného mínění Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že součástí bakalářské práce je i metodologický výzkum, musel jsem si položit zcela zásadní otázku: „Co chci zkoumat, jakého cíle chci dosáhnout, co se chci dozvědět?“. Zde je prostor pro výzkumnou otázku: „ Je násilí a útisk lidí součástí soudobých náboženství? Obsahuje některá ze svatých knih podporu násilí?“ dovoluji si tvrdit, že žádné náboženství tuto podporu neobsahuje, ale je pouhým nástrojem k ovládání mas. Při rozhodování, kterou cestou výzkumu se mám vybrat, jsem musel brát zřetel na danou problematiku a obzvláště na její obsažnost. Jak slovo víra, tak i slovo terorismus v sobě skrývají nespočetné množství různých alternativ i významů. Původní úmysl jít cestou kvalitativního výzkumu narazil nejenom na široký záběr této bakalářské práce, ale i na pro mě překvapivý nezájem ze strany církví tuto problematiku pomoci objasnit. Je zcela logické, že každá církev zaujímá určitý politický postoj k tématu terorismus, a to převážně odsuzující a popírající. Na druhou stranu si myslím, že by bylo ku prospěchu věci vysvětlit ty či ony nejasnosti, které doprovází každou větší či menší církev. Zcela jednoznačně zde byl dán prostor k vyjádření názorů jednotlivých církví prostřednictvím jejich hlavních představitelů. Jako první mě napadlo oslovit církev pro mnohé exotickou, dráždivou svojí tajemností a jistým vnímáním vlastního pocitu odlehčeného žaludku a hlavně církev, která je z pohledu běžného Evropana církví

nejproblematičtější.

Muslimové

s jejich

islámem,

prorokem

Muhammadem, tajemnou Mekkou a Medinou. Zavolal jsem tedy do brněnské mešity na ulici Vídeňské, kde mi bylo sděleno, že se se mnou setká pan Ing. Muneeb Hassan Alrawi, který mi rád odpoví na otázky. Pro svůj vlastní pocit bezpečí jsem se ještě zeptal, zda mohu položit i otázky výrazně protiislámské, a to ne z důvodu mé možné averze, ale z důvodu pochopení některých nejasností. Na to mi bylo sděleno, že je jedno jakou otázku položím, že na všechny bude odpovězeno. S jistým vnitřním napětím a obavami jsem se tedy vydal na mé první, snad ne poslední, setkání s muslimy. Cestou mě doprovázely myšlenky, jak to tam bude vypadat, zda je bezpečné navštívit toto místo, a to i z důvodu zaměření se 54

bezpečnostních složek státu na tato místa.

Popravdě nerad bych byl

vyslýchán či jinak dotazován na důvod mé návštěvy a je pravdou, že některého vyšetřovatele by nemusely uspokojit čistě vědecké úmysly. S tímto malým zmatkem v mysli jsem došel až ke dveřím mešity. První, koho jsem potkal, byl obrovský, fousy zarostlý mladý muž, ze kterého mě upoutaly hlavně jeho pátrající oči a obrovská muskulatura. Po mém nesměle vykoktaném, nacvičeném „As salámu ‘alajkum“ a představení se, se tento mladý muž příjemně usmál, pozval mě dál a nabídl čaj. Dále mě upozornil, že pan Alrawi se mi bude za chvíli věnovat.

Už vůbec nepůsobil jako

biblický Goliáš stojící nad filišťínským bojovníkem. Byl to normální mladík. Po příchodu pana Alrawiho jsem sdělil co je, nebo spíše co by mělo být smyslem mé práce a poprosil jej o trpělivost při objasňování některých skutečností. Na to jsem byl ubezpečen, že dotazy rád zodpoví, jediné, za co se již předem omlouvá, je fakt, že za určitou dobu začíná večerní motlitba, které se zúčastní a nebude se mi v danou chvíli věnovat. Současně mi navrhl, abych se jejich modlitby zúčastnil jako divák a o některých věcech si udělal obrázek sám. Byl jsem velmi překvapen, já na koberečku při muslimské modlitbě, vždyť to není možné, to určitě vyskočí odněkud deset chlapíků v turbanech se zahnutými meči a já už nikdy neuvidím svoji rodinu. Pan Alrawi si všiml mé nejistoty a navrhl mi, abychom si před vlastní konverzací udělali jakousi malou exkurzi mešity. Mé obavy opět o nějaký ten bod stouply, poněvadž i jako laik vím, že tato místa jsou muslimům posvátná a nevěřícím je zde vstup zakázán. S obavou v srdci jsem se vypravil za panem Alrawim. Cesta vedla přes místnost, kde se provádí očista nohou, přes studovnu, kde jsem uviděl muže studující korán, až do hlavní síně, kde na koberečcích posedávali další muslimové. Zde jsem si všiml domečku či budky podobné zpovědnicím v kostelech. Hned ze mne vypadl dotaz, zda se muslimové také chodí zpovídat. S úsměvem mi bylo sděleno, že muslimové se nezpovídají a že ona budka (pro doplnění musím uvést, že neměla dvířka) neslouží jako zpovědnice. Naše další cesta vedla na konec modlitebny, kde mi pan Alrawi řekl, že vstupujeme do ženské části. Ze zcela pochopitelných důvodů jsem zůstal stát. Po ubezpečení, že nám nic nehrozí, jelikož není přítomna žádná žena, jsem vstoupil. Na druhou stranu jsem byl 55

upozorněn, že pokud by přišla některá z muslimek na modlitbu, budeme muset tuto místnost opustit. Než jsem stačil položit dotaz, proč je oddělena část mužská od části ženské, ozval se zpěv muezina svolávající věřící (muslimy) k modlitbě. Můj průvodce se vzdálil, pohroužil do modlitby a já ze zadní části modlitebny s údivem sledoval jejich modlitbu. Nikomu jsem nezavazel,

nikoho

jsem

svojí

přítomností

neurážel,

nikoho

jsem

nepohoršoval. Po modlitbě jsme se odebrali zpět do kanceláře, kde jsem měl, vyzbrojen několika stránkami postřehů z tisku či internetu, možnost položit spoustu dotazů na téma, které mě zajímalo. Jedním z velkých témat, které mě zajímalo, bylo a je postavení muslimských žen ve společnosti. Dlouho diskutovaná burka, zapojení se žen do politiky, hurdisky v ráji atd… Zde jsme nenašli společnou řeč, především v názorech na zahalování ženy. Muslimští muži tvrdí, že žena má skrývat svůj zevnějšek především proto, aby na ně muž nemohl pohlížet jako na objekt ženství. Aby muže svoji krásou nedráždila a nevzbuzovala nežádoucí zájem. K dispozici jsou muži pouze intelektuální vlastnosti, barva řeči či úplně nic neříkající vnější pohled. To si muslimští muži tolik nevěří, nedokážou ovládnout své chtíče a touhy? Nedělají si svůj život se zahalenými ženami jednodušší? Nabízí se zde otázka, zdali není případný vztah založený na čistě vnějším pohledu předem odsouzený k menšímu prožitku ze společného života. Na druhou stranu si asi málokterý národ tak hluboko váží své matky. Matka je pro většinu muslimů nedotknutelná, zbožňovaná a opatrovaná. Právě mi proběhla hlavou myšlenka, zda právě zde nevzniklo rčení, že muž je pouze nástrojem vůle ženy. Úsměvné pomyšlení. Také zde zazněly otázky na konflikt mezi Izraelem a Palestinou. Již z mimiky pana Alrawiho bylo patrné, že toto je otázka, která se jej osobně dotýká. Předpokládám proto, že nejenom já se jej na toto ptám, ale že se jedná z jeho pohledu vůči muslimům, o nespravedlivou věc. Zmínil se při této příležitosti o naší nedávné minulosti, kdy jsme byli, jako národ připraveni o část svého území, násilně vystěhováni a kterak jsme usilovali o jeho navrácení. Stejně tak je to i v Palestině. Pan Alrawi nezpochybňuje, 56

že židé zde byli již 1000 let před muslimy, ale na druhou stranu uvádí, že židé kolem roku 150 n. l. z tohoto území zcela dobrovolně, což bylo zdůrazněno, odešli. A zcela přirozená věc každého člověka je volné území či oblast zabrat a osídlit. Pokud tedy židé toto území zcela dobrovolně opustili, jak si tedy v současnosti mohou dělat na něj nárok a vyhánět lidi, kteří toto volné území zcela po právu, osídlili? Zde je podle pana Alrawiho zdroj veškerého sváru. Jedna skupina tvrdí, že na toto území mají z historického hlediska nezadatelné právo, kdežto druzí tvrdí, že se zde usadili teprve, až se toto území uvolnilo a nebyl o něj zájem. Teď jsou ze svých domovů násilně vystěhováváni a posíláni na jiná území. Když se nad tímto člověk zamyslí, musí dát jednoznačně za pravdu Palestincům. Vyvstala zde otázka, proč tedy Palestinci nezískají svá území zpět, ať už politicky či vojensky, proč se uchylují k teroristickým činům. Odpověď je zcela prozaická. Palestinci jsou národem neinklinujícím zrovna k západním mocnostem, tudíž nedisponují moderní armádou, která by pomohla prosadit zájmy Palestinců silou. Na druhou stranu Izrael, jelikož je spojencem západních mocností, dodává jim nezbytné nerostné bohatství země, disponuje moderními technologiemi nezřídka získaných právě od vojensky vyspělých zemí. Takže stejně jako byl použit „teroristický“ útok na Heidricha, tak i Palestinci používají tuto taktiku vůči Izraeli. Čitatel by zde mohl namítnout, že v naší historii šlo o vojenský cíl, kdežto tržnice v některém izraelském městě není vojenským cílem a je zde plno civilních obětí. Zde bych si dovolil nesouhlasit, poněvadž partyzáni operující na našem území si za cíle vybírali nejenom představitele armády, ale také osoby, které obsadili jim nepařící nemovitosti či kolaborující s nacisty. Jednoduše řečeno s okupanty a jejich pomocníky. A z pohledu Palestinců jsou de facto všichni Izraelité, od toho nejmladšího až po nejstaršího, právě takovými okupanty. Záleží zde tedy na úhlu pohledu, kterým se chceme na danou věc pohlížet. Připomněl jsem panu Alrawimu nedávný bombový útok ke kterému byly použity dvě mentálně postižené ženy, které se jistě nemohly samy rozhodnout, zda tento čin chtějí spáchat či nikoliv. Stejně tak jsem připomněl článek pánů Sahiha Buchariho, Sahiha Muslima, Sunana Abu Dawuda, který se zabýval problematikou dálkově řízených odpalů. A to ne na území 57

Palestiny, ale na územích, která s muslimským územím nemá nic společného. Základ odpovědi ležel na formulaci či překladu a na původním zdroji. To co se týkalo dvou mentálních žen; zpráva proběhla mezi západními sdělovacími prostředky, kdežto arabská rádia vysílala, že se jednalo o dvě ženy, které údajně měly pracovat v takovém zařízení. Záleží na úhlu pohledu novináře, jeho profesionální cti a korektuře nakladatele, který tuto zprávu zveřejňuje a jakým způsobem. Co se týká dálkových odpalů a jejich návod k nim, tak každý národ, každé vyznání, má mezi sebou osoby, které se danému vzorku vymykají. Dle názoru pana Alrawi je toto ten pravý důvod. Vždyť na internetu najdeme spoustu návodů na sestrojení výbušných zařízení a tyto články muslimové nepíší. Z celého našeho sezení jsem měl velmi příjemný pocit, dokonce i otázky směřující přímo, jak se říká na tělo, mi byly zodpovězeny. To vše s úsměvem a pochopením. Bylo zřejmé, že v zájmu pana Alrawiho je mé pochopení dané tématiky a její prezentace dalším osobám. Nechci vkládat své myšlenky do hlavy pana Alrawiho, ale měl jsem dojem, že čím více bude postoje muslimů vysvětlovat, tím více bude muslimy jejich okolí chápat a v tom případě bude začlenění muslimů do naší společnosti méně frustrující. Plný optimizmu z úspěšné schůzky jsem se rozhodl požádat o rozhovor představitele katolické církve pana Cikrleho. Zde přišla první studená sprcha. Dovolal jsem se na spojovatelnu, kde se mě slečna podrobně vyptala a po chvíli mě spojila se sekretářem. Zde jsem opět odvyprávěl, proč žádám o schůzku pana Cikrleho, přibližný rozsah otázek včetně těch nepříjemných, křižácké výpravy atd., načež mi bylo sděleno, že pan Cikrle nemá čas se tomuto tématu věnovat. A to vše bez toho aby byl hovor na chvíli přerušen a má prosba přednesena panu Cikrlemu. V tu chvíli se mi začala v hlavě honit spousta otázek. Proč? Co je důvod nezájmu? Má katolická církev co skrývat? Strach z možných nepříjemných otázek? V rozpacích jsem vytočil telefon k představiteli židovské obce v Brně. Opět jsem narazil na sekterářku, které jsem musel opět osvětlit, proč se chci s někým z jejich církve sejít. Po chvíli jsem byl přepojen na pana Frieda, 58

který si vyslechl mou žádost, včetně upozornění na dotazy, které souvisí s židovským územím na Arabském poloostrově. Ve vší slušnosti se mi omluvil, že je velmi zaneprázdněný a nemá v současnosti čas, ať zkusím zavolat za měsíc. Celý udivený jsem položil telefon a uvědomil si, že pokud budu takto odkládat rozhovory, kdy možná za měsíc se uskuteční, tak tu bakalářskou práci taky nemusím dodělat. Musel jsem tedy změnit výzkum. Velmi mi v mém rozhodování pomohlo, že mě zaměstnavatel přeložil na Preventivně informační místnost, kde jsem sice musel být v kanceláři a nemohl jsem si občas odskočit do knihovny pro knihy, ale měl jsem širší kontakt s lidmi. Z tohoto důvodu byl zvolen výzkum kvantitativní. Užití metody polostrukturovaného dotazníku se jevilo jako nejlepší pro jeho široký záběr. Podmínky, které jsem potřeboval, byly svým způsobem ideální. Má práce na Preventivně informační místnosti (PIM) mi sama přihrávala respondenty potřebné k vyplnění dotazníku. Ovšem vytvoření samotného dotazníku, volba těch správných otázek, možností odpovědí, tak aby to respondenta hned ze začátku neodradilo, to byl oříšek. Asi po měsíčním úsilí a konzultacích s kolegy (můj testovací vzorek) se zrodil dotazník v té podobě, v jaké je obsažen v příloze této práce. Na druhou stranu musím říct, že po ukončení výzkumu bych některé otázky položil jinak, některé vypustil a další doplnil. Po vytvoření dotazníku, počátkem října loňského roku, jsem mohl začít oslovovat respondenty. V té samé době byl naší kanceláří zahájen projekt „ONI“, jehož podstatou bylo získání tří propagačních letáků, za něž náležel výměnou osobní alarm. Tyto propagační letáky s čísly jedna až deset byly umísťovány v prostředcích městské hromadné dopravy v průběhu měsíce prosince až ledna. S možností získání osobního alarmu začali do PIMky chodit lidé, což mi umožňovalo jim předložit dotazník k vyplnění. Současně probíhal i projekt Senior akademie, kde se senioři našeho města seznamují s legislativními normami, prací na PC či poprvé mohou vyzkoušet na vlastní kůži efektivitu sebeobrany. Na druhou stranu musím říct, že v souvislosti s těmito akcemi jsem se setkával převážně se skupinami respondentů ve věkové hranici dvacet pět let a výše nebo dětí školou povinných. Kategorie patnáct až dvacet pět let sem na PIMku zavítala málokdy. Musel jsem tedy poprosit svoji manželku, aby mi pomohla 59

tuto kategorii doplnit studenty ubytovaných na jejich domově mládeže. Naštěstí to jsou studenti z celého Jihomoravského kraje v právě chybějící kategorii. Hned zpočátku jsem narazil na zvláštní problém. Lenost. Oslovení respondenti nechtěli nic psát s výmluvou, že nemají brýle a že některým dotazům nerozumí (separatistický) nebo je málo času. Musel jsem tedy přistoupit k jinému řešení. Začal jsem tedy klást otázky z dotazníku, případně vysvětlil nepochopená slova a dotazník sám vypsal. Pro mne náročnější, ale respondenti byli ochotnější spolupracovat. Zajímavostí tohoto způsobu byla jeho rozmanitost, pochopení některých názorů respondentů i setkání se s množstvím zajímavých příběhů či vírami. Jelikož je náplní mé práce i empaticky naslouchat lidem, tak se nezřídka stávalo, že po sepsání dotazníku jsme ještě dlouho – nejdéle asi tři hodiny – diskutovali nad problémem, který toho či onoho respondenta trápil. Kolik to zajímavých příběhů. Pokusím se tedy kvalitativními rozhovory doplnit tento kvantitativní výzkum. Pro potřebu této bakalářské práce bylo osloveno celkem tři sta respondentů

s žádostí

o

vyplnění

předem

připraveného

dotazníku.

Respondenti byli vybíráni ze tří hlavních věkových kategorií, a to kategorie patnáct až dvacet pět let, kategorie dvacet pět až šedesát tři let a nakonec kategorie občanů převyšující šedesát tři let věku. V dotazníku respondenti mohli odpovědět na osmnáct otázek, ze kterých tři byly směřovány na volnou odpověď a patnáct otázek s možností výběru předpřipravených odpovědí. Současně dotazy směrovaly do dvou hlavních směrů, a to směru náboženského vyznání, kde odpovídali pouze občané mající vztah k náboženství k obecnému

a

s tím

terorismu,

spojených

specifikací

kde

požadována

byla

a

dotazů odpověď

směřujících od

všech

dotázaných. Jako první byla položena otázka "Jste věřící?“ Z níže uvedených grafů vyplývá, že nejvíce věřících je v kategorii nejmladších respondentů, což podle jednotlivých reakcí je převážně způsobeno tím, že o víkendu mají prarodiče tyto mládežníky ve své péči a navštěvují s nimi bohoslužby. Také jim vysvětlují, proč věří a v čem víra spočívá. Nejméně věřících je v kategorii 60

dvacet pět až šedesát tři let, tedy v produktivním věku. Tady se projevila převážně vytíženost současné pracující populace, i když i zde se najdou výjimky. „Není čas na něco věřit“, zněla nejčastější odpověď. Je zde ale třeba se zmínit, že s přibývajícím věkem a změnou hodnot se víra opět vrací do našich srdcí. No a nejstarší generace? Z větší části (53%) je věřící, na druhou stranu spousta z dotázaných přestala věřit, ať už z důvodu osobních či společenských. Druhá otázka zněla: „Jaké náboženství vyznáváte?“ Jednoznačně se ukázala konzervativnost nejstarší kategorie vzhledem ke křesťanství a k jeho hodnotám. V kategorii šedesát tři let a více nebyl jediný dotázaný, který by nebyl křesťan. Druhá kategorie již začíná koketovat i s jiným náboženstvím či jinou vírou. Zde jsem se setkal ve víru v mimozemské civilizace, kde jistý muž věřil, že existují civilizace i mimo naši sluneční soustavu a on byl u nich na návštěvě. Dokonce mi ukázal znaménko ve tvaru trojúhelníku, které mělo dokazovat, že je to výtvorem cizích bytostí. Jako argument volil kruhovitost či oblé tvary běžných mateřských znamének. Vyprávěl mi, že jako dítě byl unesen do laboratoře, kde na něm byly dělány pokusy. Strávil tam spoustu času, ale po návratu na zem zjistil, že tato událost se odehrála v pozemském čase, přes noc. V první chvíli jsem chtěl tento dotazník zahodit a nepoužit jej k tomuto výzkumu. Uvědomil jsem si však, že tento muž ze srdce věří v tuto událost. Sice to není náboženství, jak je v otázce položeno, ale víra to je, věřící tedy byl. Další dva mladí muži uvedli jako náboženství šintoismus, které je v dotazníku schováno pod náboženství jiná. Dalo se to i vypozorovat z jejich výbavy, kterou nesli v batozích. Tyče džó vztahující se k tradičnímu japonskému bojovému umění – džodó. Při mé narážce na kami nevěděli, o co jde, a tak jsem pochopil, že šintoismus je pro tyto dva mladíky ohraničen pouze tělocvičnou a filozofií pro ten daný okamžik. Nejmladší kategorie je nejvíce otevřená i pro nás abstraktním náboženstvím. Objevil se zde ve třech případech buddhismus,

v jednou

konfucianismus.

U

případě

posledních

judaismus dvou

a

v jednom

jmenovaných

případě

náboženství

již

z charakteristických rysů těchto chlapců bylo jejich vyznání ospravedlnitelné. Z Vietnamce se vyklubal Číňan a jarmulka druhého hocha mě zcela 61

přesvědčila o židovském původu. Snad nejzábavnější byly tři slečny, všechny zatrhly jiná náboženství. První, velká slečna s batůžkem na zádech mi na otázku „Co si mám představit pod jejím pojmem jiného náboženství či víry?“, odpověděla, že po zkušenosti z vážné dopravní nehody věří na strážné anděly. A to ze zcela kamennou tváří. Byl jsem zvědavý, a tak jsem vyslechl příběh o těžké dopravní nehodě, kde se slečně jako zázrakem nic nestalo. Ostatní čtyři spolucestující měli těžká zranění, kdežto ona, i když ji museli hasiči vystřihávat z vozu, vyvázla pouze se dvěma modřinami. Po vyproštění z vozu ji sdělili, že nevěřili v její přežití. Nejvíce zničená část vozu byla právě tam, kde seděla. A to je důvod k její víře v anděly. Další dvě slečny již svoji vizáží předurčily svůj směr víry. Obě v černém, s černým malováním, kde sehnaly černou rtěnku nechápu, ve mně vzbudily dojem, že jejich víra bude mít co do činění s magickými třemi šestkami a obráceným pentagramem. Obě to byly satanistky. Prý umí čarovat a mě začarují. Dodnes se cítím dobře a žádné začarování nepociťuji. Největší úžas u mne však vyvolal mládenec, který vyznává jako náboženství rastafaraismus. To kvůli tomu, že může nosit dredy a věřit v co chce. Tato slova však můj údiv nevyvolala. Chlapci bylo kolem dvaceti let a mě na něm nejvíce překvapila jeho znalost tohoto náboženství. Možná jen proto, že já toto náboženství poznal až ze zpracovávání této bakalářské práce. Možná se čitatel zarazí, proč to zde uvádím. Jen proto, aby byly patrně jemné niance, které mohou takový výzkum provázet. Třetí otázka: „Jak často navštěvujete náboženská setkání – bohoslužby?“ přesně korespondovala se současnou hektickou dobou. Co mě však překvapilo, že návštěvnost rodičů se svými dětmi převýšila návštěvnost nejstarší generace. Zde jsem si poprvé uvědomil, že výzkum dělaný ve městě Brně není pro tyto otázky dostatečný. Ptát se i v okolních obcích nebo u Letohradu by tento poměr jistě změnil. Nejvíce dotázaných navštěvuje svatostánky příležitostně a někdy jenom ze zvědavosti. Dokonce mi jeden starší pán sdělil, že za poslední dobu se zastavil pouze u svatostánku umístěného u dálnice v Rakousku. Vedla jej k tomu pouhá zvědavost. Pouze výjimky navštěvují svatostánky více jak jedenkrát týdně. 62

Čtvrtá otázka: „Pocházíte z věřící rodiny?“ Jednoznačně dopadl dotaz na původ věřících u nejstarší kategorie, kde jedno sto procent věřících na tuto

otázku

odpovědělo

kladně.

Následována

byla

opět

kategorií

nejmladších, kde však se již projevuje touha po víře u rodičů, kteří začali věřit v dospělosti a z toho důvodu někteří z dotazovaných uvedli, že z věřící rodiny

nepochází.

Prostřední

kategorie

je

z těchto

tří

kategorií

nejvyváženější. Pro zajímavost zde jedna paní uvedla, že věřit začala až po smrti manžela. Pomáhá to jí i jejím dětem v překonávání samoty a těžkostí s touto událostí spojených. S podobným důvodem, kde respondenti začali věřit až v dospělosti, jsem se setkal u více dotazovaných. Hlavním motivem byla těžká životní situace. Ztráta, úmrtí, nemoc. Pátý dotaz: „Navštěvujete společenství věřících? (myšleno tím, zda si vyhledáváte přátele spíše mezi věřícími vaší víry)“ Při vytváření této otázky jsem doufal, že narazím na některé věřící muslimy, kteří by podpořili mé přesvědčení, že muslimové v naší zemi žijí především v uzavřené komunitě, a to z důvodů obav o své bezpečí. Nenavazují kontakty s ostatními mimo svoji víru a obtížně mezi sebe někoho přijímají. Očekával jsem také muslima v nejmladší kategorii, abych mohl zjistit, zda začlenění muslima do kolektivu dětí je bezproblémové. Zda i děti dělají rozdíly mezi muslimy a nemuslimy. Není zde myšleno v konfliktní situaci, kdy dospívající nebere žádné ohledy na to, jak může ublížit, a klidně protivníkovi vmete do očí, že jeho máma je děvka či otec kriminálník. Zde se pak původ hodí jako projev něčeho špatného. Je zde myšlena běžná denní situace, společné učení, hraní fotbalu či stání ve frontě na oběd. U mladého Čínana jsem zjistil, že jejich komunita se do společnosti začleňuje lépe, že jen občas se ho ptají spolužáci: „těš ťaj?“ Zde se nabízí myšlenka, zda opět osmá velmoc nemá na svědomí podporu údajné nebezpečnosti u muslimů a tím pádem i jejich uzavřenost. Jinak se v tomto dotazu, o vyhledávání si především sobě blízkých (ve víře), projevila spíše uzavřenost našich životů do nejbližšího okolí a vystačení si sebou samým, svými blízkými či kolegy. Zazněla zde spousta odpovědí typu: „Nám stačí kamarádi z práce nebo sousedi na chalupě. Mohu si s nimi povídat o všem možným a nejenom o víře.“ 63

Šestá otázka: „Vychováváte své děti ve víře?“ vyvolala spoustu úsměvů a červenání se u nejmladší kategorie. „Já ještě děti nemám!“ zněla nejčastější odpověď. Trošku jiné tomu bylo u druhé kategorie, kde část věřících přiznávala, že díky své zaneprázdněnosti nemají na to čas. A když už čas mají, věnují ho vysvětlování nejasností ve škole či společným výletům. Zde jsou patrné nejčastější priority moderního člověka. První je vlastní práce a kariéra, pak vzdělání dětí společně s učením, pokud zbude čas, tak bývá zábava s dětmi jako náhrada za častou nepřítomnost rodičů a teprve někde na konci, když zůstane chvilka, je navštíven kostel či jiný svatostánek. Pak jsou dětem vysvětlovány principy víry, boží zákony a ostatní fakta týkající se náboženství. Čas a prostor pro tuto činnost se ukazuje až u té nejstarší generace, která již svoje děti ve víře nevychovává, najednou má až přespříliš svého volného času, a tak se snaží tyto náboženské principy předat vnoučatům. V sedmém, posledním dotazu směrovaném přímo na věřící: „Žijete podle Bible/Koránu?“

se přesně a zcela logicky projevil sled generací.

Nejvíce žije podle „svaté knihy“ nejstarší generace, která v této knize často nachází potřebné odpovědi na své otázky. Ačkoli víme, že spoustu odpovědí si umíme logicky odůvodnit, tak aby odpovídaly naší představě. Prostřední kategorie, díky svému velkému věkovému rozsahu, částečně podle „svaté knihy“ žije. Na druhou stranu však musím říct, že toto číslo se zvyšovalo úměrně s věkem respondenta. No a nejméně významu těmto knihám přikládá nejmladší kategorie. Ta kolikrát pouze ví, že něco takového má babička v šuplíku nebo děda na nočním stolku. Pro názornost uvádím vyjádření dvou bratrů. Uvedli zde, že jim máma občas připomíná ustanovení z bible, „Cti otce svého i matku svou…“ když s ní tříská o kuchyňskou linku a lamentuje, co jsou její dva synové zač, že se vůbec s nimi nedá žít a že místo do nebe půjdou do pekla. A táta říká, ať s tou knížkou netříská, protože ji rozbije. Pak se většinou rodiče pohádají. Zde

skončila

část

věnovaná

pouze

náboženství

a

víře.

V následujících otázkách odpovídali již všichni respondenti bez výjimky.

64

Následující dvě otázky jsou pouze statistické a mají ukázat, jak vnímáme ostatní náboženství kolem sebe. V osmé otázce: „Máte předsudky k ostatním náboženstvím?“ mě odpovědi vůbec nepřekvapily. Až na výjimečné dotazy typu: „Co je to předsudek?“ u těch nejmladších se tato otázka obešla bez zbytečných vysvětlování a ujasňování si pojmů. Nejmladší kategorie je z osmdesáti procent bez předsudků, prostřední kategorie nemá předsudky v sedmdesáti devíti procentech a nejstarší generace je bez předsudků taktéž z osmdesáti procent. Devátý dotaz: „Jste nábožensky tolerantní?“ Také tady nebylo o čem se rozpovídat. Dokonce je naše tolerantnost vůči ostatním náboženstvím v druhé a seniorské kategorii devadesáti tří procentní! U nejmladší kategorie je tolerantnost devadesát dvě procenta. Desátá otázka: „Jaký terorismus je podle vás nejhorší?“ Tady jsem upřednostnil volbu terorismu od nejhoršího po nejméně ohrožující. K tomuto jsem použil dělení terorismu tak, jak jej uvádím kapitole 3.1 „Základní definice terorismu“. Z revolučního terorismu mají největší obavy nejstarší dotazovaní. Zde se promítá minulost našeho státu, revoluce v Rusku, změny v únoru 1948 a nastolení nové vlády. Zkušenosti z doby normalizace předurčili tuto nejstarší kategorii k výraznému odporu vůči této formě terorismu. Střední generace se toto období již tolik nedotýká, většinou prožili sametovou revoluci a bylo to pro většinu spíše vzrušující období. Jeden pán, asi čtyřicet let, mi k tomuto období, že spíše očekával roztržky mezi tehdejšími demonstranty a státní policií. Velmi litoval, že nebyl 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Byl jsem překvapen, protože jsem v této době byl mladý muž mající před svatbou a měl jsem spíše obavy z možných represí a následků. Přesto jsem vzrušeně cinkal klíčky a doufal v lepší zítřek. Nejmladší kategorie zná toto období spíše z vyprávění rodičů a prarodičů. Někteří ještě nebyli na světě, jiní chodili teprve do školky. Výsledek tedy odpovídal výše zmíněným faktům. Revolučního terorismu se skoro nebojí, neví totiž pořádně, o co jde. 65

Ze separatistického terorismu mají největší obavy respondenti druhé kategorie. Zde je potřeba zmínit, že někteří dotazovaní neznali např. význam slova „separatistický“. Po vysvětlení základních pojmů se ukázalo, že největší vliv na vytváření názoru ohledně separatistického terorismu mají média. Ty zprostředkovávaly spojení mezi diváky a Irskou republikánskou armádou, OOP nebo čečenskými povstalci. V čerstvé paměti jsou i události z bývalé Jugoslávie, kde se však původně snaha o osamostatnění změnila za náboženský terorismus. Nejstarší respondenti spojují separatistický terorismus s násilím v Belfastu a působením Irské republikánské armády. Ti nejmladší vážou separatistický terorismus ke Kosovu a násilí tam páchanému. Pravicový terorismus nechával většinu respondentů v klidu. Málokdo si dokázal tuto formu terorismu spojit s neofašistickými skupinami v České republice nebo Německu. Málokdo si tento terorismus spojil s Frakcí Rudé armády či baskickou Etou. Teprve po zmínce o dvojici Baader-Meinhofová se

rozpomenuli

starší

respondenti

a

posunuli

celkové

hodnocení

pravicového terorismu na úroveň terorismu revolučního. Největší obavy jsou z náboženského terorismu. Naprostá většina dotazovaných si však tento druh terorismu spojují s útokem na Světové obchodní centrum. Několikrát se senioři taktéž zmínili, že tento druh terorismu jistě zasáhne i Českou republiku a jako důvod uvedli budoucí americký radar na našem území. Stejně tak připomněli i konflikt v severoirském Ulsteru mezi katolíky a protestanty. V souhrnu je možno konstatovat, že 44% dotázaných se nejvíce bojí náboženského, 23% separatistického, 17% pravicového a 16% revolučního terorismu. Jedenáctá otázka zněla: „Je možné se zbavit terorismu? (politickým úsilím, vojensky atd.)“ zde naprostá většina odpovědí zněla „NE“. Pro doplnění je třeba uvést, že nejstarší kategorie, která odpověděla „ANO“ prosazovala spíše politické řešení, kdežto zbývající dvě kategorie by otázku terorismu řešily vojensky. 66

U dvanácté otázky: „Myslíte si, že sebevražedný útok je svobodné rozhodnutí

jedince?“

se

rozvinula

živá

debata.

V souvislosti

se

sebevražednými útoky jsem se rozhodl tento dotaz do dotazníku také začlenit. Zde se v plné míře projevila zkušenost a vyzrálost generací. Nejstarší kategorie si v čtyřiceti šesti procentech myslí, že se o svobodné rozhodnutí jedná, těžko lze někoho donutit, aby se sám dobrovolně připravil o život. Zbylých padesát čtyři procenta si rozdělil názor, že někdy je to svobodné rozhodnutí a ne, o svobodné rozhodnutí se nejedná. U prostřední kategorie převládá z padesáti pěti procent názor, že se o svobodné rozhodnutí nejedná. Zde se v plné míře projevila výše zmíněná televizní zpráva o využití mentálně postižených žen. Taktéž zde zazněla poznámka o vymývání mozků v teroristických výcvikových táborech. Málokdo si však uvědomoval, že tyto dva převládající názory se vztahují spíše ke konfliktu mezi Palestinci a Izraelci. Což znamená spíše terorismus separatistický. Nejmladší kategorie upřednostnila z padesáti šesti procent názor, že někdy se jedná o svobodné rozhodnutí a někdy ne. Třináctá otázka: „Cítíte se ohrožen/a teroristickými útoky?“ ukázala svobodomyslnost mládí a bezstarostnost střední generace. Ovšem, jak jsem již zmínil, nejstarší kategorie tuto obavu z padesáti tří procent má především díky vládnímu rozhodnutí o stavbě amerického radaru. Nejmladší kategorie se cítí ohrožena pouze z dvaceti tří procent a prostřední kategorie z dvaceti osmi procent. Čtrnáctá otázka: „Terorismus, dle vašeho názoru, bude v budoucnu:“ Z možností narůstat či ustupovat si sedmdesát sedm procent nejmladších, osmdesát tři procent střední kategorie a devadesát tři procent seniorů myslí, že narůstat. Z této otázky a odpovědí na ni jednoznačně vyplývá názor, že terorismus se v budoucnu stane nedílnou součástí našich životů. Již historie ukázala, že vymítit nelze. Na chvíli ustoupí, aby později udeřil o to větší silou. Velmi podobné to je i u otázky patnácté: „Vyhnou se teroristické útoky České republice?“ Naprostá většina všech dotázaných je přesvědčena, že Česká republika se těmto útokům nevyhne. Opět zde respondenti reagovali 67

na zprávu o umístění amerického radaru na našem území. Taktéž se zmínili o naší vstřícnosti a partnerství se Spojenými státy americkými. Ve většině názorů zaznělo, že kdybychom zůstaly samostatným, suverénním státem, tak riziko teroristického útoky by bylo daleko menší. Je zde však třeba zmínit, že ohrožení České republiky je vnímáno spíše v dlouhodobém časovém horizontu. V současnosti by, dle převládajícího názoru, neměli České republice teroristické útoky hrozit. Otázka šestnáctá: „Ve sdělovacích prostředcích je uveřejněna zpráva o teroristickém útoku (mimo území České republiky). Co vás jako první napadne?“ Prvotní reakce je smutek nad zmařenými životy a způsobenými škodami. Následuje ulehčení, že se to nestalo u nás. Celkově je to však vnímáno spíše jako běžná negativní zpráva, kterých se v našem zpravodajství objevuje bezpočet. Daleko hůře jsou vnímány zprávy o zdražování pečiva a to právě proto, že se respondentů dotýkají přímo. V předposledním dotazu: „Co si myslíte o násilí páchaném ve jménu Boha?“ jsou respondenti postavení před vyjádření se k násilí konané ve jménu víry. Pro většinu respondentů je taková forma násilí opovrženíhodná. Víra znamená věřit a ne ničit. Velká část respondentů vzpomněla džihád „svatou válku“, kterou ve jménu Boha vyhlásili muslimové západnímu světu. Stejně tak byly vzpomenuty křižácké výpravy a touha církve dobít Jeruzalém. Jednoznačně však v tomto dotazu převládl názor, že Bůh a víra v Boha by se do konfliktů neměli zatahovat. Poslední otázka: „Je násilí a útisk lidí součástí soudobých náboženství?“ měla dát odpověď na zásadní dotaz této bakalářské práce. Sedmdesát procent všech respondentů odpovědělo, že ano. Zmíněno je však pouze jediné náboženství. Islám a jeho učení. Příkladem má být džihád „svatá válka“ v čele s Usámou bin Ládinem. Z celkového průzkumu vyplývá, že otázka náboženství a terorismu je tak obsáhlá, že dle mého názoru by bylo potřeba celoplošně oslovit stokrát více respondentů, aby se daly dělat jednoznačné závěry. Stejně tak vyplynula potřeba dalších doplňujících otázek a to jak z oblasti náboženství, 68

tak i z oblasti terorismu a jeho chápání. Jinak hrozba terorismu nám je ještě vzdálena právě proto, že se nás přímo nedotýká, že jde zatím kolem nás.

69

5 Závěr Při pročítání literatury, ať se jedná o Bibli, Korán či souhrn světových náboženství, jsem nenašel, vyjma dvou dnes již neexistujících náboženství, jediný náznak agrese či útlaku vůči jiným osobám, dokonce v některých náboženstvích je ochrany Boží hodný každičký tvor či vše živé a neživé. Násilí je sice v těchto knihách obsaženo, ale jen ve formě obrany vůči útisku. Možná vznikne dojem, že jsem se příliš věnoval hlavně dvěma náboženstvím, křesťanství a Islámu, a ostatním jsem nedal prostor. Z mého pohledu jsou tato dvě náboženství klíčová v utváření dnešního moderního celosvětového společenství. Dále jej předurčuje k analýze jejich po několik staletí dlouhá násilná minulost. Čitatel může namítnout, že tato náboženství mají daleko ke krutosti Aztéků či Mayů, kdy za oběť slunci a při jiných slavnostech padalo za oběť tisíce lidí. Co dodat. Tato dvě náboženství, právě možná kvůli své krutosti a agresivitě, jsou již dávnou minulostí. Vraťme se ale k našim dvěma vybraným náboženstvím. Jedna věc obě spojuje, víra pouze v jednoho Boha a společné náboženské kořeny. Druhá věc, co mě napadla při studiu knih, je ta, že od pradávna má člověk sklon k filozofování a hledání. Hledal vysvětlení věcí v tu chvíli nevysvětlitelných, bál se neznáma, toho co nedokázal právě v daný okamžik pochopit. Zde nastupují lidé, kteří mají o něco větší dar slova, na něco nového přišli či se v následujícím období něco dozvěděli. Jako za příklad nám může být oheň. První, kdo v kmeni uměl vykřesat oheň, byl považován za někoho hodného uctívání a jeho slova pak byla brána jako fakt. Jaký krůček je to k ovlivňování davů a prosazování svých cílů? Následně pro ty chytřejší je určitá dovednost či znalost schována za vymyšlenou bytost a hle, nové náboženství je na světě. Nesporným důkazem je i současnost, kdy se lidé upínají k nadějím v podobě různých náboženských sekt či sdružení. V druhé části mé bakalářské práce jsem se zaměřil na terorismus, jeho popis, výčet některých z nich. Pokud se začteme do motivů činností označovaných za teroristické, s překvapením zjistíme, co se tímto slovem dá vše označit. Při tom všem, co se kolem terorismu děje, jsem až do konce 70

tisíciletí nenašel čin označený jako teroristická. Píše se v kronikách o náboženských fanaticích, kteří provedli to či ono, či politických uskupení, snažících se svrhnout násilnou formou ten či onen režim. Velkým překvapením pro mne byl fakt, že na světě operuje bezpočet skupin označovaných slovem teroristických. Na jejich obhajobu je však třeba říct, že toto označení je používáno pouze tehdy, přestane-li sloužit zájmům velkých gigantů. Nebo naopak toto označení ztratí, pokud se stane režimům majícím vliv na celosvětové uspořádání loajálním a naplňuje jejich očekávání. Příkladem může být Afganistan, včetně Usami bin Ládina. Nejdřív vhodným spojencem v boji afgánských mudžahedínů s bývalým Sovětským svazem, současně nejhledanějším teroristou a zemí podporující terorismus. V Evropě měla stejnou roli ETA. V době Francovy vlády se mohla opírat o podporu ostatních evropských států přinejmenším o morální. Po smrti Franca nastal obrat. Už nikoho nezajímala nezávislost Baskicka a přání jeho lidu. Příklad za všechny: v televizních novinách vysílaných na národních okruzích (10. 3. 2008) se objevila zpráva, že dva 14-ti letí chlapci pokládali na koleje betonové bloky s úmyslem vykolejit vlak. Jejich motivem byla zvědavost, dle knihy „Extremismus47…..“ se jedná o experimentální teroristický útok. Co je tedy správné? Pokud bude chtít ambiciózní novinář si na tomto činu získat své jméno, najde v minulosti rodiny nějaký náznak na spojení s StB, nebo dědeček se kamarádil s fašisty, nebo tatínek chce samostatnost Moravy. Senzace je na světě. A kolik k tomu stačilo? Pouhopouhé dedukce a umění se literárně vyjádřit. Stát se tento případ ve Španělsku, možná by byl na světě další teroristický útok ze strany ETA, nebo alespoň podezření na jeho spáchání. Z mého vlastního pohledu bych označil za organizace nejvíce podporující terorismus všechny televizní stanice. Jejich vliv na pohled světa je nesporný. Ukázal nám to již konflikt v Perském zálivu. Divák přilepený k televizní obrazovce byl přítomen všem bojům tváří v tvář. Zde je počátek

47

CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty

71

faktického terorismu,

došlo tady

ze stran teroristických organizací

k uvědomění si síly médií. Čím zajímavější reportáž, tím větší sledovanost, tím více svědků. Bez zpráv, jež přicházejících z celého světa o útocích, by terorismus ztratil smysl. Každý druh terorismu pro svůj život totiž potřebuje diváka. A strach.

72

6 Glosář48 Abrahám Ádi Granth -

jeden ze tří židovských patriarchů, který prapůvodně obdržel boží slib a požehnání (sikhismus) „První kniha“, název souboru hymnů, který sestavil Guru Ardžun Mal, základ sikhské svaté knihy adur (zoroastrismus) „Svatý oheň“ advent „Příchod“, období přípravy na vánoce dodržované křesťany aesir pokolení velkých a aktivních bohů v norské mytologii agnosticismus pochybnosti týkající se pravdy o boží existenci ahimsá (hinduismus/džinismus) nenásilí vůči všemu živému Ahura Mazda (zoroastrismus) moudrý pán stvořitel ajiva (džinismus) všechno co není jiva (duše) akhira islámský výraz pro život po smrti al-Fátiha (islám) „otevíratelka“, první súra v koránu Alláh (islám) „Bůh“ améša spentové (zoroastrismus) sedm svatých nesmrtelných, každý z nich nese jednu vlastnost Ahura Mazdy amišové (křesťanství) protestantské hnutí založené v Evropě na konci 17. Století. Jeho stoupenci, pověstní svým střídmým životem v ústraní, se později usídlili ve Spojených státech amerických a Kanadě amrit sikhská iniciace při obřadu očisty v oslazené vodě zamíchané dvoubřitým mečem anabaptista, novokřtěnec (křesťanství) pronásledovaná radikální křesťanská skupina, která vznikla za reformace v Evropě v 16. Století. Její přívrženci věřili, že křtěni by měli být jen dospělí, a ti by měli žít stranou od širší společnosti Anand Sáhib sikhský hymnus, který se zpívá při všech bohoslužbách andělé (judaismus, křesťanství) duchovní bytosti, poslové boží anglikáni křesťanské církve spojené do anglikánské církve Angra-mainju (zoroastrismus) nepřátelský duch, zdroj všeho zla animismus víra v existenci nadpřirozených sil oživujících neživé předměty a přírodu Anúbis Bůh ze šakalí hlavou ze starého Egypta, strážce hrobů apokryfy (judaismus, křesťanství) z řeckého „skrytý“. Jsou to ty knihy, jejichž oprávněnost být součástí bible přijala římsko-katolická církev, ale ne všichni křesťané Apollón hlavní bůh jak u Řeků, tak i u Římanů, bůh slunce a patron umění apoštol (křesťanství) „ten, který je seslán“, název pro 12 původních stoupenců Ježíše arcibiskup hlavní biskup, nadřízen ostatním biskupům ardás sikhská motlitba Árés řecký bůh války archa (judaismus) artefakt, často ve tvaru miniaturního chrámu, který obsahuje tóru Artemis řecká bohyně lovu Ásgard v norské mytologii dům bohů asketismus praxe sebeodříkání s cílem dosáhnout vyšší duchovní úrovně. Nalézáme ji v mnoha náboženstvích, zahrnuje půst, asketismus a celibát aškenazim židé pocházející ze středoevropských a východoevropských zemí ášram v indickém náboženství klášter nebo obecní dům pro meditaci ateismus popírání existence boha átman (hinduismus) individuální duše atua v polynéských náboženstvích bůh nebo jiná nadpřirozená bytost avatár (hinduismus) ztělesnění boha azán (islám) volání k motlitbě Bahá’ismus náboženská víra vzniklá z hnutí bábismu, iniciovaného Bábem v Iránu v 19. Století Baisakhi (sikhismus) svátek při kterém se oslavuje založení chálsy Bakerová Eddyová, Mary Ann - americká zakladatelka sekty Křesťanská věda a zakladatelka novin Christian Science Monitor Baptistické církve křesťanské církve, jejichž hlavním rozlišovacím rysem je křest dospělých věřících úplným ponořením do vody bar micva obřad, při kterém se židovská děvčata ve věku 12 let stávají dospělými členy komunity Bhagavad-gita (hinduismus) píseň Pána, jedna část epické básně Mahábharáta a pro mnoho hinduistů nejdůležitější posvátná kniha bhajan hinduistická píseň oddanosti nebo hymnus bhakti (hinduismus) vřelá oddanost jednomu bohu bible sbírka knih, na kterou křesťané pohlížejí jako na zjevení božího slova blah židovská deska nebo pult, u které se vedou bohoslužby, nebo se čte tóra biřmování křesťanský obřad, při kterém člověk dosahuje úplného přijetí do církve biskup nejvyšší kněžský úřad v katolické církvi bismilláhi (islám) „ve jménu Alláha“

48

McLOUGHLIN, S. Světová náboženství v kostce

73

Blavatská Helena -

zakladatelka Teosofické společnosti, jako jedna z prvních prezentovala východní filozofii jako přístupnou obyvatelům Západu Bódhgaja místo, kde Buddha dosáhl osvícení – strom, pod kterým Buddha seděl, se nazýval bódhí Bódhisattva (mahájánský buddhismus) ten, kdo odkládá vlastní osvícení a osvobození a dává přednost práci pro jiné božstvo Bůh nebo bohyně, nadpřirozená bytost Brahma hinduistické božstvo Brahman (hinduismus) neosobní, absolutní realita, univerzální duše Breviář (křesťanství) liturgická kniha obsahující instrukce pro každodenní chrámové bohoslužby Buddha „Osvícený“. Aplikovatelné na jakéhokoliv člověka, který dosáhl osvícení, zejména na Gautamu Siddhárthu, který žil v Indii v 6. stol. př.n.l., zakladatele buddhismu Buddhismus náboženství, které se vyvinulo z učení Buddhy bůh božstvo, božská podstata, tvůrce světa a podporovatel života Cernunnos „rohatý“ keltský rohatý bůh plodnosti Církev adventistů sedmého dne křesťanská náboženská skupina, která akceptuje bibli jako neomylnou a vede život v přísné zdrženlivosti. Jejich svatým dnem je sobota Církev sjednocení neortodoxní a kontroverzní křesťanská sekta, kterou založil v Koreji v roce 1954 Sun Myung Moon církev společnost křesťanů v nebi a na zemi corroboree svátek nebo ceremoniál australských domorodců Cranmer Thomas (křesťanství) arcibiskup z Canterbury, který pomohl králi Jindřich VIII. Svrhnout papežovu autoritu v Anglii a vytvořil ve svých modlitebních knihách nový řád bohoslužeb čéla následovník gurua čchan meditace čchi (Čína) materiální energie, která se kombinuje s li pro vytvoření všech věcí čchi (taoismus) vitální energie nebo životní síla, pronikající vesmírem a tělem, soustředěná v blízkosti pupku Čtyři stadia života (hinduismus) nástin ideální duchovní cesty člověka jeho životem Čtyři vznešené pravdy Buddhův souhrn jeho učení da’wa získávání lidí pro islám, obvykle dobrým příkladem Dalajláma náboženský vůdce v tibetském buddhismu David (judaismus/křesťanství) král Izraelitů v době 1000 let př.n.l., kterému se připisuje autorství mnoha žalmů deset Guruů deset sikhských učitelů, kteří porozuměli podstatě boha dharma (hinduismus/buddhismus) kosmický řád, pravda o existenci, universální zákon, náboženská povinnost dhjána (hinduismus/buddhismus) osvobozující meditace dhúl-hadždž poslední měsíc islámského roku, měsíc pouti hadždž diaspora židé žijící rozptýlení po celém světě, tj. mimo Izrael dietní zákony pravidla o jídle a pití, která jsou charakteristická pro určité náboženství digambara (džinismus) „nahý“ džinista, zastánce pravidla nahoty pro mnichy Díválí (hinduismus/sikhismus) hinduistický svátek světla označující Nový rok. Sikhové si připomínají propuštění Guru Han Govinga z vězení doba snění (australští domorodci) období, ve kterém nebeské bytosti vytvořily zemi dogma pravidla definovaná náboženskou skupinou a považována za podstatnou pro jejich učení doktrína náboženské učení nebo přesvědčení druidové v keltské společnosti kasta kněží, rozhodčích soudců a léčitelů dualismus přesvědčení, že všechno je rozděleno na dobro a zlo – jak bytosti, tak božstva nebo myšlenky Duch svatý (křesťanství) třetí osoba ve Svaté Trojici, zdroj víry a svatosti, často zobrazovaný jako oheň,vítr nebo jako holubice dukkha (buddhismus) utrpení vyvolané působením špatné karmy, podstata existence dussehra (hinduismus) svátek, při kterém se obvykle oslavuje vítězství Rámy nad Ravanou v desátý den měsíce džahanna (islám) muslimský výraz pro peklo džihád (islám) doslova „zápas“; „velký Džihád“ je vnitřní duchovní boj za spravedlnost, „malý Džihád“ je externí a často je spojován s ideou „svaté války“ džin (islám) duše ohně, schopné dobra, ale obvykle vypodobňované jako špatné džindža šintoistická svatyně džinismus asketické indické náboženství, které vzniklo v 6.století př.n.l. džinista přívrženec džinismu ekumenismus podpora porozumění mezi různými tradicemi uvnitř jednoho náboženství. Tento termín se nejčastěji používá uvnitř křesťanství epištola dopis v Novém zákonu, obvykle napsaný jedním z apoštolů rané křesťanské komunity Epos o Gilgamešovi babylonská báseň, pocházející ze 7. Století př.n.l., která vypráví příběh o Gilgamešově nesmrtelnosti etika učení o lidských hodnotách a morálním chování

74

eucharistie -

evangelíci evangelium evangelium, jeho hlásání exodus fatwa Fox George František z Assisi Frey Freyja fundamentalismus -

Gándhí Ganéša Ganga Guatama Gemara Gentile ghusl granth granthí gurudvára gurmughí gurpurb Guru Amardás Guru Angad Guru Ardžun Mal Guru Góvind Singh Guru Granth Sáhib Guru Har Góvind Guru Har Krišan Guru Nának Guru Rámdás guru hadith hadždž hadždži hadždžija háfiz hagada halál Hanuman Háre Kršna Hathór hebrejština hidžra hinduismus/hinduisté hólí holocaust/šo’a Hór hřích hymnus Chadídža Chálsa chanani -

(křesťanství) „díkuvzdání“; ústřední akt křesťanské bohoslužby, který ustanovil Kristus v noci před svou smrtí a která znamená podělit se o chleba a víno, symbolické sdílení Kristova života a smrti (křesťanství) křesťané jakékoliv církve, kteří zdůrazňují důležitost bible a potřebu osobní přeměny (křesťanství) „dobrá zpráva“, učení Ježíše. Součástí Nového zákona jsou 4 evangelia, jejichž autory jsou podle tradice Matouš, Marek, Lukáš a Jan (křesťanství) proces šíření křesťanství ve všech kulturách a národech odchod Židů z Egypta pod vedením Mojžíše v islámu nábožensko-právní doporučení některé z autorit (křesťanství) zakladatel Náboženské společnosti přátel (kvakeři) (křesťanství) zakladatel františkánského řádu, jehož základem je jednoduchý život a zaměření na přírodu norský bůh plodnosti norská bohyně, patronka čarodějnictví a sestra Freye (křesťanství) původně křesťanské hnutí, které vzniklo v USA na začátku 20. Století. Jeho stoupenci dodržovali Základy (Fundamenty), traktáty, které stanovovaly „základy“ křesťanství a spočívaly spíše na striktním než metaforickém výkladu bible. Obecněji se tento termín stahuje na konzervativní křídla náboženství. Mezi lidmi, kteří nejsou fundamentalisté, se tento pojem používá k označení netolerance a antiintelektualismu indický duchovní a politický vůdce (hinduismus) božstvo štěstí a bohatství se sloní hlavou indická svatá řeka, pro hinduisty posvátná, poutníci v ní mohou smýt zlo příjmení Buddhy židovský komentář k mišně, obsažený v Talmudu osoba, která není Žid islámské symbolické omytí, prováděné před motlitbou sikhská svatá písma (sikhismus) osoba, která předčítá z Guru Granth Sáhibu při bohoslužbách sikhské místo bohoslužeb a místo setkání, kde je uložena kopie svatých textů Granth jazyk ve kterém jsou napsány sikhské posvátné knihy sikhský svátek třetí sikhský guru, který zavedl langar druhý sikhský guru, který vytvořil gurmughí jako písmo, ve kterém budou napsány sikhské hymny pátý sikhský guru, který postavil Zlatý chrám v Amritsaru a sesbíral sikhské hymny spolu s jinými a vytvořil Ádi Granth desátý, poslední sikhský guru, který ustanovil chalsu sikhská posvátná kniha; finální verze Ádi Granth a „učitel“ sikhů místo živého guru šestý sikhský guru, který podporoval vojenský aspekt sikhismu osmý sikhský guru první sikhský guru čtvrtý sikhský guru, který založil svaté město Amritsar „učitel“; duchovní vůdce; v sikhismu, jeden z deseti učitelů, kteří vládli sikhské komunitě od Nánaka ke Góvind Singhovi (islám) záznam něčeho, co řekl nebo udělal prorok Muhammad (islám) pouť do Mekky (islám) muslimský muž, který vykonal pouť do Mekky (islám) muslimská žena, která vykonala pouť do Mekky (islám) osoba, která zná korán nazpaměť (judaismus) morální poučka nebo učení, z nichž mnohé se najdou v Talmudu (islám) konání, které je povoleno. Vztahuje se k masu zvířat, poražených podle islámských požadavků (hinduismus) Opice-bůh, která v Rámajáně vedla opičí armádu a přispěla k vítězství Rámy nad nepřátelskými démony (hinduismus) mantra, používána stoupenci Kršny, nejpopulárnější verzi ke vzývání Kršny a Rámy antická egyptská bohyně oblohy jazyk první Židů a jazyk současného státu Izrael (islám) Muhammadův odchod z Mekky do Medíny, exodus indické náboženství a ti, kteří ho praktikují (hinduismus) jarní svátek věnovaný Kršnovi, charakteristický bouřlivými hrami, stříkáním barevné vody a házením barevných prášků pojem pro vyvraždění 6 miliónů Židů v nacistických koncentračních táborech za 2. Světové války starověký egyptský bůh s jestřábí hlavou spojovaný s faraonem čin, který porušuje boží zákon; v křesťanství znamená odcizení lidí od boha Svatá píseň, chvalozpěv, zpívaná obvykle při bohoslužbě (islám) první žena Muhammada zvláštní sikhská skupina, do níž je možno vstoupit dobrovolně na základě iniciace (slavnostního uvedení) (sikhismus) Baldachýn nad Guru Granth Sáhibem používaný na znamení úcty

75

chanuka charizmatikové chasidim chupa ibada íd al-adhá íd al-fitr idžmá ikona imám Indra Inka inkarnace Ísis ISKCON islám Ištar i-ťing Izák Izrael Jahve Jákob Jan Křtitel Janamsakhi jang jati jenoi Jeruzalém Ježíš Kristus -

jin jiva Jóga jogín Jom Kipur Josef judaismus ka’ba kacířství kačh kadidlo kachina Kálí Kalvín, Jan kami kangha kankan karma kasty kašrut katedrála katechismus -

(judaismus) Svátek světla nebo zasvěcení, který trvá osm dní a oslavuje znovuzasvěcení chrámu v Jeruzalémě v roce 164 př.n.l. (křesťanství) hnutí v celé řadě církví, které je založeno na víře v mimořádnost zážitku působení Ducha svatého (judaismus) hnutí založené ve východní Evropě na konci 18. Století s důrazem na mysticismus baldachýnová postel s nebesy používaná při židovských svatebních obřadech (islám) akt bohoslužby (islám) svátek obětování shodující se s koncem pouti hadždž (islám) svátek vyznačující konec měsíce ramadán (islám) konsensus názorů v muslimské komunitě; zákonodárství objekt zbožnosti, obraz svaté nebo božské postavy, obvykle malovaný nebo v mozaice, používaný při pobožnosti zejména v ruské a řecké ortodoxní církvi (islám) čelní představitel v sunnitské muslimské komunitě; pro šíity charismatičtější a autoritativnější náboženský vůdce prvotní hinduistický bůh války a bouře božský král Inků v jižní Americe, jehož říše trvala od roku 1100 do španělského podrobení v roce 1532 křesťanská doktrína, že bůh se stal člověkem v Ježíši Kristovi; hinduistická doktrína ztělesnění boha, avatár antická egyptská bohyně plodnosti International Society for Krishna Consciousness – mezinárodní společnost pro uvědomování si Krišny; moderní kult založený na hinduismu doslova „podřízení se vůli boží“. Náboženství založené na tom, co bůh zjevil proroku Mohammadovi v 7. století n.l. mezopotamská bohyně spojovaná s rituály plodnosti. Féničanům známa jako Astarte a Hebrejcům jako Ashtoreth (Čína) klasický text jeden ze tří hlavních židovských patriarchů, syn Abraháma a otec Jákoba, žil v 18. Století př.n.l. a obdržel boží příslib a požehnání jméno, které dal bůh patriarchovi Jákobovi, a tím jeho potomkům, „lidu Izraele“; moderní stát založený v roce 1948 (judaismus) vlastní jméno boha Izraele jeden ze tří hlavních židovských patriarchů, syn Izáka, který později dostal od boha jméno Izrael (křesťanství) bratranec Ježíše a jeho předchůdce; pokřtil Ježíše (sikhismus) pandžábské texty oslavující život Guru Nánaka (Čína) mužský princip ve světě, jehož souhra s formami jin tvoří základ většiny čínského myšlení hinduistická skupina nazývaná také kasta, další rozdělení uvnitř varny (hinduismus) svaté vlákno, které nosí indičtí muži z kast rituálně „dvakrát narozených“ hlavní město prvních židů, přetrvávající středisko židovských náboženských ideálů. Je to také svaté město křesťanů a muslimů (křesťanství) učitel, věří se, že je synem božím, který žil v Palestině v 1. Století, a že vstal z mrtvých. Křesťané jej považují za mesiáše a očekávají od druhých příchod a naplnění od království božího (Čína) ženský princip ve světě (džinismu) „duše“ schopná osvobodit se od karmy (hinduismus/buddhismus) metoda meditace, zahrnující jak fyzické, tak duchovní disciplíny, vedoucí ke spojení s bohem (hinduismus/buddhismus) indický svatý muž (judaismus) den pokání, slavnostní den půstu (křesťanství) pozemský pěstoun Ježíše a manžel Marie náboženství židů, které je odvozené od náboženství starověkých izraelitů. Je jedním z velkých monoteistických náboženství (islám)kněžiště ve velké mešitě v Mekce, muslimové se k němu staví čelem popření náboženské doktríny nebo odchylka od něj (zejména v křesťanství) (sikhismus) typ krátkých kalhot; jeden z pěti K aromatický kouř vznikající při pálení speciálních pryskyřic nebo koření používaných při bohoslužbách obřadné masky používané mezi pueblovými indiány amerického jihozápadu (hinduismus) bohyně, manželka Šivy, která je současně ničitelkou i dárkyní života (křesťanství) protestantský církevní reformátor a teolog (šintoismus) tradiční duch žijící všude kolem (sikhismus) hřeben nošený ve vlasech; jeden z pěti K (sikhismus) ocelový náramek; jeden z pěti K (hinduismus/buddhismus) přirozený zákon, který určuje vliv činů v tomto a následujících životech třídy v indické společnosti židovské dietní požadavky definující, co je „košer“ neboli čisté (křesťanství) hlavní chrám v jurisdikci biskupa (diecézy), jehož velikost a nádhera odráží jeho roli, jako místa pro biskupský stolec příručka shrnující křesťanské učení

76

katolický Kaur kesh kibla kirpan Kitáb al-akdás klášter kněz Kniha Mormon -

„všeobecný“, univerzální charakter církve, která je nositelkou křesťanského učení „princezna“; jméno dávané všem sikhským ženám, které vstoupily do chalsy (sikhismus) nestříhané vlasy; jeden z pěti K směr k Mekce, kam se při motlitbě obracejí všichni muslimové (sikhismus) meč; jeden z pěti K svatá kniha bahá’istické víry obydlí náboženského, zejména mnišského řádu křesťanský duchovní, nebo osoba zmocněná k provádění náboženských obřadů (křesťanství) svatá kniha mormonismu, tak jak byla zjevená Josefu Smithovi, příběh prvního biblického lidu o jejich cestě do Ameriky Kniha Mrtvých název různých sbírek zaříkadel, které se ve starém Egyptě pohřbívaly s mrtvými, aby pomohli jejich duším při soudu Kniha společných motliteb - (křesťanství) hlavní tradiční kniha bohoslužeb v anglikánské církvi koan (zenový buddhismus) tajemné nebo paradoxní otázky používané pro rozvíjení intuice Kodžiki šintoistická svatá kniha, nejstarší v japonském jazyce, ale napsaná čínskými znaky Konfucius čínský správce z 5. století př.n.l., jehož systém sociální etiky měl velký vliv na čínskou společnost koptská církev křesťanská církev v Egyptě a Etiopii korán (islám) slovo boží, které bylo sděleno proroku Muhammadovi; svatá kniha islámu kosmologie náboženská víra o struktuře vesmíru košer „vhodné, správné“; používá se pro jídlo povolené podle židovských dietních zákonů krédo formální vyjádření křesťanské náboženské víry, podle motlitby Krédo, česky zvané Věřím v Boha Kršna (hinduismus) avatar Višnua a jeden z nejoblíbenějších bohů v hinduistickém panteonu křest (křesťanství) svátost slavnostního přijetí do církve zahrnující ponoření do vody nebo postříkání vodou křesťané stoupenci Ježíše Krista křesťanská věda neortodoxní křesťanská skupina, kterou založila Mary Ann Bakerová – Eddyová v USA v roce 1866 křtitelnice (křesťanství) velká nádoba s vodou používaná při křtu politím kult tradiční kult uctívání a s ním spojené rituály. Obecněji se používá k popisu malé náboženské skupiny existující ve stavu napětí s většinovou společností. V lidovém užití znamená nebezpečné nebo destruktivní náboženské hnutí kvakeři členové Náboženské společnosti přátel, protestantského hnutí nedůvěřivého k tradicím, zdůrazňující ho na místo toho možnost přímého vnitřního oslovení bohem; pokračovatelé hnutí, které založil přibližně v roce 1650 George Fox laikové nevysvěcení členové náboženské komunity Lakšmí (hinduismus) bohyně bohatství, štěstí a úspěchu láma Tibetský náboženský vůdce; někteří byli obdařeni magickými schopnostmi získanými po dlouhém asketickém cvičení langar (sikhismus) „guruova kuchyně“ – jídlo servírované v jídelně gurudváry Lao-C‘ čínský autor Tao-te-ťingu a současně Konfucia lárové římští domácí bůžkové láska úcta k jiným lidem; primární křesťanská hodnota letnice/svatodušní svátky - v judaismu svátek, který se slaví 52 dní po pesachu; v křesťanství svátek připomínající seslání Ducha svatého k apoštolům 50 dní po Velikonocích, druhý nejdůležitější křesťanský svátek, tzv. svatodušní neděle letniční hnutí (křesťanství) hnutí, které začalo v USA na začátku 20. Století a které učí, že po konverzi mohou být křesťané pokřtěni ve svatém duchu, cože je jev charakterizovaný glosolálií neboli mluvením v jazycích li ústřední koncept konfucianismu; pravidla dobrého chování, duchovní substance nebo energie, která při správném použití zaručuje sociální harmonii liturgie (křesťanství) bohoslužba podle předepsaného rituálu Loki norský bůh spojovaný se škodou a újmou lotosová pozice pozice v sedě, považovaná hinduisty a buddhisty za pomoc při meditaci Luther, Martin (křesťanství) zakladatel německé reformace uvnitř církve macot (judaismus) nekvašené chleby mágové/mudrci kněží nebo učenci z Persie; moudří muži, kteří se přišli podívat na dítě Ježíše Krista v Betlémě. Přívrženci zoroastrismu Mahábhárata (hinduismus) velký epos charakteru svatého díla sepsaný ve 2. Nebo 3. Stolení př.n.l. Mahájána „velký vůz“ – forma buddhismu praktikovaná v Nepálu, Tibetu, Koreji, Číně a Japonsku Maharishi Mahesh Yogi guru hnutí transcendentální meditace Mahávíra velký vůdce džinismu ze 6. Století př.n.l. mahdí (islám) „správně vedený bohem“ – skrytý duchovní vůdce, imám, který podle šíitského učení přijde na konci světa mana svatá síla spojována s bohy nebo přírodními silami v prvopočátečních náboženstvích mandala (tibetský buddhismus) vizuální pomoc ke koncentraci při meditaci, série soustředných kroužků mandir hinduistický chrám

77

Manji Sahib mantra marae Maria matsury Maya/maya Mayové meditace -

Mekka (Makka ) menora mesiáš mešita metodistické církve mezuza micva midraš mihráb miko milost boží minaret minbar misál misionář mišna mithraismus mizimu mnich moderátor modlitba modlitební válce Mojžíš Mókša monoteismus Moon, sun Myung mormonismus mše mudrá muezin Muhammad mulla muslim mystéria mýtus Nának, Guru nanebevstoupení nebe nesmrtelnost nganga nirvána nonkonformistické církve Nový zákon obeah oběť -

(sikhismus) polštář, na kterém spočívá svatý text Guru Granth Sáhib, když se z něj předčítá ve východních náboženstvích mocné slovo nebo fráze se speciální rezonancí a určitá pomoc při meditaci (Polynésie) svatá oblast se svatyní (křesťanství) matka Ježíše Krista respektovaná všemi křesťany a uctívaná římskými katolíky a východními ortodoxními křesťany šintoistický svátek nebo obřady (hinduismus) matka Buddhy; v hinduistickém myšlení iluze nebo podvod dávná středoamerická civilizace, která byla na svém vrcholu v letech 300 – 900 n.l. hluboké rozjímání, často podporované dechovým cvičením, mantrami nebo speciálním držením těla, prováděné s cílem buď dosáhnout sebepoznání, nebo spojení s bohem svaté město islámu, místo narození Muhammada. Pouť do Mekky je jedním z pěti pilířů Islámu a všichni muslimové se modlí tváří k Mekce (judaismus) sedmi nebo osmiramenný svícen používaný v synagogách v hebrejštině „pomazaný“ vztahující se k osobě, kterou bůh vybral za krále; pro křesťany Ježíš Kristus z Nazaretu (islám) muslimské místo bohoslužeb (křesťanství) církve, jejichž vznik podnítilo kázání Johna Wesleyho, jsou podřízeny Metodistickému kongresu, který založil John Wesley v roce 1784 krabička obsahující svatá písma, která se umísťuje k zárubním židovského domu (judaismus) přikázání. Celkem je jich 613, z nichž deset je hlavních židovská tradice, interpretace a diskuse s původním cílem odhalit poselství z Tóry (islám) půlkruhový výklenek ve stěně mešity, orientovaný k Mekce šintoistická kněžka oddaná kultu místního kami ústřední koncept křesťanství, podle něhož se spása uskuteční nikoli za zásluhy, ale jen z boží moci (islám) věž mešity, z níž se volá k modlitbě (islám) pódium v mešitě, ze kterého hovoří imámové (křesťanství) římsko katolická liturgická kniha, která udává řád mši obecný výraz pro toho, kdo se snaží rozšířit svoje náboženství, konkrétně i ten, kdo usiluje o získání konvertitů na křesťanství sbírka židovských ústních nauk, kterou sestavil rabbi Jehuda ha – Naší náboženství v antickém Římě, jehož hlavním prvkem bylo zabití býka Mithrou (kmen Bantu) duše mrtvých; předkové člen mužské náboženské komunity, která žije podle určitých pravidel, často zahrnující chudobu, poslušnost a zdrženlivost (křesťanství) předseda valného shromáždění Skotské církve, volený každoročně. Také ve federální radě svobodné církve a ve Spojené reformované církvi soukromá nebo veřejná komunikace s bohem buddhistické válce nebo kola používaná hlavně v Tibetu, s vepsanou mantrou, jejíž účinek se při otáčení zvyšuje Prorok judaismu, který vyvedl lid Izraele z Egypta a na hoře Sinaj obdržel od boha Desatero přikázání a další zákony (hinduismus) osvobození od karmy a z cyklu smrti a znovunarození náboženská víra, že existuje jen jeden bůh. Tři velká monoteistická náboženství jsou judaismus, křesťanství a Islám (křesťanství) korejský zakladatel neortodoxní Církve sjednocení neortodoxní křesťanská sekta, založená v roce 1830 v USA Josephem Smithem, později vedená Brighamem Youngem k založení komunity v Salt Lake City v Utahu standardní římskokatolický termín pro bohoslužbu s eucharistií, jež je její hlavním cílem buddhistický rituální posunek (islám) osoba, která svolává muslimy k modlitbě zakladatel a prorok islámu vědec a exponent práva v islámu „tem, kdo se podřizuje Boží vůli“ – stoupenec islámu termín pro skupinu náboženství ze starověké středozemní oblasti, zdůrazňujících ústřední „tajemství“, například Dionýská mystéria symbolické vyprávění, které se zdánlivě vztahuje k aktuálním událostem a které je specificky spojeno s náboženskými vírami indický náboženský učitel a zakladatel sikhského náboženství (křesťanství) vystoupení Ježíše na nebesa po jeho zmrtvýchvstání oblast bohů. V křesťanství místo kam odcházejí ti, kdo byli spaseni pokračování individuální duchovní existence po smrti africký specialista, zabývající se způsoby zacházení s nemocí a zlem, nesprávně nazývaný šaman nebo medicinman konečné uvolnění od zákonů karmy, překonání dukkhy: stav mimo jakoukoliv formu známé existence (křesťanství) protestantské denominace obecně známé jako Svobodné církve sbírka 27 knih, které tvoří ústřední kánon křesťanských svatých textů magické a náboženské praktiky v západní Indii, obvykle západoafrického původu rituální nabídka prostředků pro komunikaci s bohem

78

očistec Ódin óm ortodoxní církev -

osvícenství -

padoga Pálíjský kánon pandž kakkar panteismus panteon panth papež Pársové patriarcha Pavel -

peklo penáti pesach Pět K pět pilířů islámu pět zásad Petr pluralismus pohan polyteismus Pontský Pilát Pouť Presbyter presbyteriánské církve proroctví -

prorok protestantismus protireformace prvotní hřích prvotní náboženství předpeklí převtělování/reinkarnace přijímání -

púdžá Purim půst půst, postní doba -

původní náboženství -

(římští katolíci) místo, v němž mohou být mrtví trestáni za své hříchy vůdčí norský bůh a bůh války. Jiné varianty jeho jména jsou Wodan (anglosaský původ) a Wotan (severogermánský původ) posvátná hinduistická slabika; prvotní zvuk představující absolutno, prazáklad termín používaný pro východní křesťanské církve po jejich rozchodu s římskokatolickou církví v roce 1054. Většina ortodoxních církví má vztah k určité zemi, jako např. ruská a řecká ortodoxní církev hnutí zdůrazňující lidský rozum a racionální vědecké zkoumání, které vzniklo v 18. Století v západní Evropě a Severní Americe. Ve Francii mnoho osvícenských filozofů napadlo zavedené náboženství Vysoká stavba na buddhistickém chrámovém pozemku v Číně, Indii a v Japonsku, obvykle svatyně nebo památník, často ve tvaru štíhlé věže Buddhistická svatá písma, která obsahují sebrané učení Buddhy, zakonzervované ve formě ze 3. Století př.n.l. pět K: symboly iniciovaného Sikha víra ve všudypřítomnost boží název, který se vyvíjel a znamená určitou lidskou skupinu božstev. Například ve staroegyptském panteonu byli Ísis a Osiris komunita Sikhů (křesťanství) hlava římskokatolické církve, římský biskup považovaný za nástupce svatého Petra stoupenci dávného perského Zarathuštrova náboženství (zoroastrismu), kteří žijí v Indii a v indické diaspoře raný vůdce Izraelitů, jako byli Abrahám a Jákob; v křesťanství titul východních ortodoxních biskupů stojících v čele samotných církví původním jménem Šavel. Křesťanský apoštol, který konvertoval, když na cestě do Damašku měl vidění vzkříšeného Krista. Pavel je autorem několika epištol Nového zákona ke křesťanským komunitám na Středním východě oblast, kde se po smrti trestá zlo. V křesťanství místo naprostého odloučení od boha římští domácí bůžkové (judaismus) jarní svátek trvající sedm dní, oslava osvobození Židů z egyptského života pět symbolů, které nosí každý zasvěcený (iniciovaný) Sikh pět povinností, které musí plnit každý muslim pět etických omezení v životě buddhistů (křesťanství) Apoštol a vůdce prvních křesťanů, kterému, podle Matoušova evangelia, dal Ježíš klíče od nebeského království stav, při němž žádná skupina nemá monopol na právoplatnost víry, hodnot a praktik osoba, která nevyznává křesťanství, židovství ani islám víra v různé bohy, z nichž má každý svou vlastní oblast vlády římský správce Judeje, z něhož rozhodnutí byl Ježíš Kristus ukřižován cesta ke svatému místu, která se obvykle vykonává na výraz pokání nebo oslavy (křesťanství) protestantský pastor (křesťanství) reformované církve, jejichž forma bohoslužeb vychází z kalvinismu obecně předpovídání budoucnosti. V antických dobách byli svými proroctvími známi zejména věštci/věštkyně v Delfách. Židé považují za nevětšího proroka Mojžíše, zatímco islám považuje za proroky Ježíše a Muhammada. V dnešní době hraje proroctví důležitou roli v letničním a v charismatickém křesťanství člověk, skrze nějž podle víry promlouvá bůh formy křesťanské náboženské víry vycházející z reformace, zdůrazňující autoritu Písma, prioritu boží milosti pro spásu a význam osobní víry v boha (křesťanství) duchovní obnova římsko katolické církve – odezva na reformaci (křesťanství) termín náležející k učení, podle něhož hřích a zlo přišly na svět, když Adam a Eva pojedli zakázané ovoce, ztratili svou nevinnost a odcizili se bohu náboženství lidí žijících v kmenech, bez písemné tradice, obvykle charakterizované uctíváním předků a přírodních duchů (křesťanství) podle římskokatolické doktríny místo pro duše, které nejdou ani do nebe, ani do pekla (například duše nepokřtěných dětí) víra, že duše jedince přežívá smrt těla a znovu přichází na svět v jiném těle křesťanský obřad, známý také jako mše (římskokatolická církev), eucharistie (anglikánská církev), liturgie (ruská ortodoxní církev) a večeře páně (neepiskopální církev). Je to hlavní svátost podílení se na životě Krista jedením chleba a pitím vína jako jeho těla a krve hinduistická bohoslužba, zejména v chrámu, případně v domácích svatyních (judaismus) svátek oslavující zmaření plánu na dobití všech Židů v Persii před 2500 lety (křesťanství) čtyřicetidenní příprava na Velikonoce, která odpovídá 40 dnům, které Ježíš strávil v poušti před tím, než zahájil svá veřejná kázání zřeknutí se jídla nebo vody po určitý čas s cílem dosáhnout duchovnosti. Od muslimů se očekává, že se zcela postí mezi svítáním a soumrakem v průběhu měsíce ramadán „domorodé“ náboženství, náboženství vzniklé v určitém regionu a s ním spojené, např. šintoistické náboženství v Japonsku

79

pyramida Quetzlcoatl rabín Radhakrišnan, Sarvapalli ragnarök rahit ráj -

Ráma ramadán Rámájana rastafarianismus Re „Recituj“ reformace reformované církve Rg-véda rituál rosenkrucianismus Roš ha-Šana rozhřešení Rumala ruská ortodoxní církev Russell, Charles Taze řadová sestra/mniška římský katolík sabat sadhu salát samsára sanskrt Sat Guru satori saum seder sikhismus Singh sionismus -

Síta silm Smith, Joseph Smlouva smrti soud/soudný den spása stánky, svátek Starý zákon střední cesta stúpa súfismus Sunna sunnité sútra -

egyptská královská hrobka z doby mezi lety 2600 a 1600 př.n.l. mytická postava v náboženství Mayů a Aztéků, často symbolizovaná opeřeným hadem židovský učitel tóry, duchovní vůdce komunity Indický filozof, který se stal indickým prezidentem. Učil o základní jednotě všech náboženství v norské mytologii konec světa etický zákon a obřady stanovené pro sikhy v představách zpravidla nádherná zahrada naplněná životem a symbolizující časy požehnání a nadbytku. Ráj nacházíme v mnoha tradicích – u Sumerů (Dilmun), v bibli (Rajská zahrada, která je zmíněna i v koránu), v Číně (Ostrovy blažených) (hinduismus) v indické mytologii ztělesnění Višnua, jehož hrdinské činy jsou poprány Rámájaně (islám) Měsíc, ve kterém jsou muslimové povinni se v době mezi svítáním a soumrakem postit (hinduismus) jeden ze dvou epických svatých textů sepsaný v 1. nebo 2. Století př.n.l., vyprávějící příběh Rámy a Síty náboženské hnutí, které vzniklo v karibské oblasti, kult Ras Tafariho (Haile Selassie l., císař Etiopie) bůh slunce ve starém Egyptě (islám) začátek jedné z pasáží v koránu, ve kterém jsou zaznamenána zjevení boha proroků Muhammadovi reformní hnutí uvnitř římskokatolické církve v 16. Století, které vedlo k vytvoření protestantských církví křesťanské církve v kalvinistické tradici, včetně presbyteriánských a kongregacionalistických církví první a nejsvětější hinduistické svaté písmo náboženský obřad vykonávaný podle předepsaného postupu mystické bratrství založené na fiktivní tajné společnosti v Německu v 17. Století židovský Nový rok oslavující stvoření světa (křesťanství) prohlášení kněze o odpuštění hříchů (sikhismus) látka, do které je zabalen svatý text Guru Granth Sáhib (křesťanství) hlavní církev v Rusku od 10. Století. Za komunismu byla potlačována, dnes prochází oživením americký zakladatel Svědků Jehovových členka ženské křesťanské nebo buddhistické náboženské komunity, která žije podle určitých pravidel (často předpokládají chudobu a zdrženlivost) křesťan, který uznává vůdčí autoritu papeže židovský den odpočinku a zbožnosti, který trvá od pátečního západu slunce do západu slunce v sobotu hinduistický svatý muž nebo asketa (islám) rituální modlitba vykonávaná pětkrát denně tváří k Mekce (hinduismus/buddhismus) cyklus života, smrti a znovuzrození starověký indoevropský jazyk; také svatý jazyk hinduistických svatých textů jméno boha v Sikhismu „probuzení“; termín v zenovém buddhismu (islám) půst, zejména v průběhu měsíce ramadán židovská večeře pascha (velikonoční večeře) „učedníci“; členové sikhského náboženství „lev“ – příjmení přijímané všemi mužskými sikhy, kteří se připojili k chálse, představuje militantní postoje sikhské komunity (judaismus) hnutí pro založení židovského národního státu v Palestině, vzniklé v roce 1897. Od založení Izraele v roce 1948 pokračuje v hledání podpory pro tento stát hinduistická bohyně; manželka Rámy také znamená arabsky mír, a Alláh ztotožňoval název pro své poselství s označením pro mír zakladatel mormonského náboženství ujednání, zejména mezi Židy a Jahvem, kdy Jahve slíbil svou ochranu tak dlouho, pokud Židé budou dodržovat tóru (hinduismus) „to, co si zapamatujeme“; obsahuje Rámájanu a Mahábháratu soud a rozsudek nad osudy lidských duší vynesený božstvem křesťanská víra v odpuštění od boha; ve východních náboženstvích dosažení nirvány židovský svátek sklizně, nazývaný také sukor nebo stánky (judaismu, křesťanství) sbírka 39 židovských svatých knih zahrnutých do kánonu Buddhův popis navržené cesty k nirváně, vyplívající z jeho umírněného učení mohyla ukrývající buddhistické svaté ostatky, později základní tvar chrámu a pagot mystika uvnitř islámu soubor činů a názorů pro proroka Muhammada; autorita v islámském právu, hned na druhém místě za koránem majoritní skupina muslimů; ti, kteří podporují jednu z autoritativních právních škol text Buddhova slova; poučka hlubokého filozofického významu; staroindický stylistický útvar používaný k odborným výkladům

80

svastika -

„blahobyt“, emblém blahobytu, indoevropské a buddhistické mystické znamení, zneužité nacisty svaté písmo text uctívaný v určité komunitě jako základ víry svaté přijímání (křesťanství) synonymum eucharistie v anglikánské a některých protestantských církvích svátky původně náboženské oslavy, které zahrnovaly svaté komunální svátky. Mnoho svátků je spojeno s rituály přechodu nebo se sezónními oslavami svátost (křesťanství) liturgický úkon, který věřícím zprostředkovává milost Svatyně budova nebo místo považované určitou náboženskou skupinou za svaté, někdy proto, že jsou v ní umístěny náboženské objekty Svědci Jehovovi neortodoxní křesťanská sekta založená v USA v 1884 Charlesem Taze Russellem, jejíž přívrženci věří v doslovnou interpretaci bible světec/svatý (křesťanství) svatá osoba. Svatost se stanovuje kanonizací, procesem vyžadujícím formální souhlas papeže. Nový zákon používá toto slovo pro všechny křesťany svobodné církve (křesťanství) protestantské církve v Anglii, které nejsou episkopalistické a jsou nezávislé na anglikánské církvi synagoga dům k setkávání k židovské bohoslužbě synkretismus náboženství nebo náboženský systém vytvořený z koncepce dvou nebo více náboženství šaháda islámské prohlášení víry šakti energie nebo síla ve formě ženského prvku, zejména určitého hinduistického boha šaktismus (hinduismus) uctívání šakti, nejvyšší ženské kreativní energie, často jako personifikace bohyně Déví šaman mezi tunguzským lidem na Sibiři vizionář, zprostředkovatel mezi lidmi a světem duchů, který také léčí; podobná postava i u jiných kmenových náboženství Šarí’a islámské právo Šema (judaismus) recitace víry, vykonávaná ráno a večer Ší’ité (islám) jedna ze dvou větví islámu. Ší’ité se rozcházejí se Sunnity v otázce nástupnictví Muhammada jako vůdce muslimské komunity. Trvají na tom, že skutečná autorita spočívá na prorokově rodině a že Alí, prorokův bratranec a zeť, měl být prvním chalífou šintoismus cesta kami. Po krátké časové období v moderní době byl šintoismus výrazem japonského nacionalismu Šiva hinduistický bůh, Pán tance, spojovaný s dobrem i se zlem, s tvořením i s destrukcí šruti (hinduismus) „to, co slyšíme“ – termín používaný ve védách a upanišadách šúra jedna část koránu, kterých je celkem 114 švétambara (džinismus) „bíle oděný“, stoupenec džinismu, který nepraktikuje posvátnou nahotu tabu (Polynésie) to, co je zakázané Talmud základní text židovské tradice, závazný ve svých právních a etických nařízeních pro všechny ortodoxní židy tanec duchů tanec severoamerických indiánů, kteří věřili, že vede k zmrtvýchvstání všech zemřelých indiánů tanha (buddhismus) „žádostivost“ nebo „touha“; hlavní příčina utrpení tao (Čína) „Cesta“ neboli princip přírody a řádu světa taoismus čínská filozofie popsaná v Tao-te–t’ing, jejímž cílem je žít v harmonii s přírodními zákony tapas (džinismus/hinduismus) prostota/strádání vytvářející teplo a tím sílu teologie systematické studium boha, obecněji studium náboženství theosofie mystické principy theosofické společnosti; směs idejí z východních a západních náboženství s důrazem na ideu „nevysvětlitelných zákonů přírody a skrytých sil v člověku“ a dosažení přímé zkušenosti s bohem théraváda „doktrína straších“; forma buddhismu praktikovaná na Srí Lance, v Barmě, Thajsku, Kambodži a v Laosu Tór norský bůh hromů a blesků tóra židovské učení nebo zákon předaný Mojžíšovi na hoře Sinaj; prvních pět knih bible torii brána do šintoistického chrámu, jejíž tvar připomíná ptačí bidlo totem (severní Amerika) zvíře nebo rostlina propojené s určitou skupinou; „totemové kůly“ byly stavěny jako emblémy kmene Transcendentální meditace - meditační technika, kterou vyučoval od začátku 60. Let 20. Století Maharishi Mahesh Yogi Trojice (křesťanství) ústřední dogma křesťanství, víra v jednoho Boha existujícího ve třech osobách – jako Otec, Syn a Duch svatý týdny (judaismus) svátek slavený sedm týdnu po pesachu, židovských Velikonocí, známý také jako letnice nebo šavu’od, při kterém se oslavuje předání tóry na hoře Sinaj uctívání předků uctívání mrtvých jejich příbuznými. Hraje důležitou roli v mnoha náboženství, včetně náboženství v Číně a Africe učedník následovník náboženského vůdce nebo učení; rovněž jméno, které dal Ježíš svým dvanácti společníkům ukřižování trest smrti používaný Římany, který znamenal přivázat oběť za ruce a za nohy ke kříži nebo ke kůlu a nechat ji zemřít. Ježíš byl ukřižován za vlády Piláta Pontského umma islámské společenství věřících unitarismus forma křesťanství, která popírá existenci svaté Trojice a věří v existenci boha v jedné podobě

81

upanišáda -

(hinduismus) svatý text, jehož název znamená „posadit se blízko“, protože byl vysvětlován žákům sedícím u nohou učitele ústní tradice verbální předávání informací týkajících se původu, kulturní historie i náboženského vyznání z generaci na generaci Vadžrajána „diamantové vozidlo“; výraz pro tibetský buddhismus Valhala V norské mytologii velká dvorana v nebi, kde mrtvý hrdinové tráví své dny v boji a noci při oslavách Vánoce křesťanský svátek, který připomíná narození Ježíše Krista Vanové druh méně významných bohů v norské mytologii varna „barva“, čtyři hlavní skupiny v hinduistické společnosti Vatikán (křesťanství) rezidence papeže v Římě; administrativní centrum římskokatolické církve večeře Páně (křesťanství) alternativní název pro eucharistii, svátost oltářní, obecně používaný evangelickými křesťany védanta (hinduismus) Upanišády nebo dokončení védy; upanišády jsou texty a védanta je filozofie jejich výkladu védy posvátná písma indoevropských národů Indie, jejichž náboženství je základem klasického hinduismu věky světa (Řecko) podle řecké mytologie se od zrodu lidstva vystřídalo pět generací. První byli lidé zlatého věku, následoval věk stříbrný, bronzový, generace heroů a lid věku železného Velikonoce (křesťanství) hlavní církevní svátek oslavující vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých Velký pátek (křesťanství) pátek před Velikonocemi, den, ve který byl Ježíš Kristus ukřižován; slaví se jako svatý den věštění metoda předvídání budoucích událostí, ať již čtením z hvězd, run nebo z vnitřností zvířat věže ticha prostranství, kam Pársové umísťují své mrtvé, aby je pozřeli supi víra postoj nebo důvěra a jistota spojující věřícího s jeho bohem nebo náboženstvím. Víra je ústřední záležitostí např. v islámu a křesťanství, zatím co v hinduismu důležitější správné chování Višnu hinduistický bůh, stvořitel vesmíru voodoo náboženství na Haiti a na Jamaice, mající kořena na pobřeží Afriky, odkud byli dováženi otroci vykoupení (křesťanství) spojení boha s lidstvem prostřednictvím smrti a zmrtvýchvstání Krista vysvěcení (křesťanství) obřad, při kterém jsou jedinci zmocněni být pastorem nebo knězem Vznešená osmidílná stezka - (buddhismus) osm pravidel, které je třeba dodržovat pro potlačení touhy a bolesti Wesley, John (křesťanství) zakladatel metodistického hnutí Wiclif, John (křesťanství) anglický náboženský reformátor a překladatel bible do angličtiny wudú (islám) omytí prováděné před modlitbou Xipe Totec (Aztékové) bůh zemědělství, kterého indiáni představují ve stažené kůži ceremoniální oběti yasasna (zoroastrismus) bohoslužba zakát (islám) u muslimů povinné dávání almužny chudým zazen (zenový buddhismus) meditační praktika zázrak úchvatná událost, kterou není možné vysvětlit normálními přírodními zákony, a která se proto přisuzuje božskému zásahu Zeď nářků místo v Jeruzalémě, o kterém se soudí, že je částí původního Šalamounova chrámu a kterého židé používají k truchlení nad pádem Jeruzaléma zen „meditace“, název japonské formy jogistického buddhismu Zeus nejvyšší vládce řeckých bohů zikkurat starověký babylonský chrám vybudovaný jako stupňovitá pyramida zmrtvýchvstání v křesťanství termín odrážející víru, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých; opětovné vzkříšení mrtvých u soudu, jak učí judaismus, křesťanství a islám Zoroaster/Zarathuštra prorok a zakladatel zoroastrismu zoroastrianismus náboženství starověké Persie, které založil Zoroaster žalm hymnická báseň nebo píseň určená k liturgickému využití žen (konfucianismus) láska a laskavost k lidem; ústřední koncept konfuciánské etiky Žid/žid osoba, která je příslušníkem židovské rasy; osoba, která vyznává boha podle židovské víry

82

7 Anotace Drápal, P. Náboženství a terorismus. Bakalářská práce. Brno. Masarykova universita v Brně, katedra sociální pedagogiky, 2008. 104 s. Práce je zaměřena na problematiku chápání souvislostí mezi náboženstvím a současným světovým terorismem. Pro větší přehled a pochopení souvislostí jsou zde popsány převládající světová náboženství současnosti a pro možnost polemiky i náboženství již neexistující. Taktéž je věnována pozornost nejznámějším teroristickým skupinám a jejich vztahu k současnému světovému uspořádání. Klíčová slova: náboženství, víra, Bůh, Alláh, Buddha, Konfucius, příroda, pohané, kosmos, džihád, harmonie, stabilita, morálka, pravda, karma, osvícení, zrození, smrt, terorismus, levice, pravice, separatismus, oběť, teror, svoboda.

Anotacion Drápal, P. Religion and Terrorism. (BA thesis) Masaryk University Brno, department of social pedagogy. 104 pages. This thesis deals with the perception of the interdependence between religion and the current outburst of terrorism in the world. For enhancing the awareness of the reader, the paper provides a description of major religious movements. Some nowadays non-existent movements are included as well for the purpose of comparison. Equal attention is dedicated to the wide spread terrorist groups and their relationship to the current international relations. Key words: religion, faith, God, Allah, Buddha, Confucius, Nature, Pagans,

Cosmos,

jihad,

harmony,

stability,

morale,

truth,

carma,

enlightenment, birth, death, terrorism, left wing, right wing, separatism, victim, terror, freedom/liberty

83

8 Použitá literatura 8.1 Knižní 1. McLOUGHLIN, S. Světová náboženství v kostce. REBO, 2005. 2. CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociol. aspekty. LINDE, 2001. 3. HÝSEK, R. Lidská práva v Islámu. ISLÁMSKÁ NADACE, 2006. 4. HÝSEK, R. Džihád. ISLÁMSKÁ NADACE, 2006. 5. CARR, C. Dějiny terorismu. Dějiny války proti civilistům. PRÁH, 2002. 6. Bible svatá 7. Korán 8. PILÁT, J. Svět doktora Kinga. PRÁCE, 1983. 9. HUNGR, P. Teorie práva 2. INSTITUT MEZIOBOR. STUDIÍ, 2006. 10. ILIFFE, J. Afrika a Afričané. VYŠEHRAD, 2001. 11. Kronika 20. století. Fortuna PRINT, 2001. 12. KUKLÍKOVI J. a J. Dějiny 20. století. SPL PRÁCE, 2000. 13. ŽALOUDEK, K. Dějiny politiky. LIBRY, 1996. 14. ŠTAMPACH, I. Malý přehled náboženství. SURSUM, 1992. 15. KRUPA, V. KODŽIKY – Kronika dávných příběhů. CAD PRESS, 2007. 16. ZIMMERMAN, L.J. Indiáni Severní Ameriky. KNIŽNÍ KLUB, 2003.

8.2 Časopisecká literatura 17. Svět poznání. Vydal Marshall Cavendish 18. Mladá fronta dnes (publicistika)

8.3 Webové stránky 19. www.eurabia.cz 20. www.wikipedia.cz 21. www.vojsko.net 22. www.fas.org 23. www.revo.cz.tc 24. www.specialista.info 84

25. www.idnes.cz 26. www.iencyklopedie.cz 27. www.terrorismo.eu 28. www.lidovky.cz 29. www.youtube.com

85

9 Přílohy 9.1 Dotazník k výzkumu věková hranice

15-25 let

25-63 let

63 a více

1. Jste věřící? a) ano b) ne Pokud ne, přejděte k otázce č. 8 2. Jaké náboženství vyznáváte: a) křesťanství b) islám c) buddhismus d) hinduismus e) konfucianismus f) judaismus g) jiné ……………………………………… 3. Jak často navštěvujete náboženská setkání - bohoslužby? (kostel, mešita…) a) více jak 1x týdně b) 1x týdně c) přibližně 1x měsíčně d) příležitostně e) nenavštěvuji 4. Pocházíte z věřící rodiny? a) ano b) ne 5. Navštěvujete společenství věřících? (myšleno tím, zda si vyhledáváte přátele spíše mezi věřícími vaší víry) a) ano b) ne 6. Vychováváte svoje děti ve víře? a) ano b) ne 7. Žijete podle Bible/Koránu atd? a) ano b) ne 8. Máte předsudky k ostatním náboženstvím? a) ano b) ne 1

9. Jste nábožensky tolerantní? a) ano b) ne 10. Jaký terorismus je podle vás nejhorší (zvolte pořadí od nejvíce nebezpečného po nejméně nebezpečný) a)

revoluční

b)

separatistický

c)

pravicový

d)

náboženský

11. Je možné se zbavit terorismu (politickým úsilím, vojensky atd.)? a) ano b) ne 12. Myslíte si, že sebevražedný teroristický útok je svobodné rozhodnutí jedince? a) ano b) ne c) jenom někdy 13. Cítíte se ohrožen teroristickými útoky? a) ano b) ne 14. Terorismus se dle vašeho názoru bude v budoucnu: a) narůstat b) ustupovat 15. Myslíte si, že se ČR teroristické útoky v budoucnu vyhnou? a) ano b) ne 16. Ve sdělovacích prostředcích je uveřejněna zpráva o teroristickém útoku (mimo území ČR). Co vás jako první napadne?

17. Co si myslíte o násilí páchaném ve jménu Boha?

18. „ Je násilí a útisk lidí součástí soudobých náboženství?

2

9.2 Grafické zpracování výzkumu Jste věřící? 15-25

43% 57%

ano ne

Jste věřící? 25-63

41% 59%

ano ne

3

Jste věřící? 63 <

47%

53% ano ne

Náboženství 15-25

2% 2% 7% 0% 0% 5%

křesťanství islám buddhismus hinduismus

84%

konfucianismus judaismus jiné

Náboženství 25-63

0% 0% 0% 0% 0%

17%

křesťanství islám buddhismus

83%

hinduismus konfucianismus judaismus jiné

4

Náboženství 63 <

0%0% 0% 0% 0% 0%

křesťanství islám buddhismus hinduismus

100%

konfucianismus judaismus jiné

Náboženská setkání 15-25 25

3% 23%

18%

více jak 1x týdně

12%

1x týdně asi 1x měsíčně

44%

příležitostně nenavštěvuji

Náboženská setkání 25-63 63

0% 17%

34%

více jak 1x týdně 1x týdně asi 1x měsíčně

42%

příležitostně nenavštěvuji

7%

5

Náb áboženská setkání 63 <

0% 11%11%

více jak 1x týdně

27%

1x týdně asi 1x měsíčně

51%

příležitostně nenavštěvuji

Pocházíte z věřící rodiny? 15--25

21% ano ne

79%

Pocházíte z věřící rodiny? 25--63

41% 59%

ano ne

6

Pocházíte z věřící rodiny? 63 <

0%

ano ne

100%

Navštěvujete společenství věřících ? 15-25

9% ano ne

91%

Navštěvujete společenství věřících ? 25-63

24% ano

76%

ne

7

Navštěvujete společenství věřících ? 63 <

13% ano ne

87%

Vychováváte své děti ve víře? 15-25 15

12% ano ne

88%

Vychováváte své děti ve víře? 25-63 25

17% ano

83%

8

ne

Vychováváte své děti ve víře? 63 <

26% ano

74%

ne

Žijete podle Bible/Koránu ? 15-25 15

25% ano

75%

ne

Žijete podle Bible/Koránu ? 25-63 25

41% ano

59%

ne

9

Žijete podle Bible/Koránu ? 63 <

49%

51%

ano ne

Máte předsudky k ost.náboženstvím? 15-25

20% ano

80%

ne

Máte předsudky k ost.náboženstvím? 25-63

21% ano

79%

ne

10

Máte předsudky k ost.náboženstvím? 63 < Máte

20% ano

80%

ne

Jste nábožensky tolerantní? 15 15-25

8%

ano ne

92%

Jste nábožensky tolerantní? 25-63 25

7%

ano ne

93%

11

Jste nábožensky tolerantní? 63

7%

93%

Nejhorší druh terorismu 15-25 25

50 40 30 20 10 0 1

2

3

4

Nejhorší druh terorismu 25-63 63

60 50 40 30 20 10 0 1

2

3

4 12

ERROR: ioerror OFFENDING COMMAND: image STACK: