MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA FYZIKY, CHEMIE A ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Recyklace odpadů Vzdělávání v problematice recyklace odpadu na SŠ
Brno 2015
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Tomáš Miléř, Ph.D.
Tereza Langrová, DiS.
Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci (bakalářskou) vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. ......................................... Tereza Langrová, DiS.
Poděkování: Děkuji Mgr. Tomáši Miléřovi, Ph. D., vedoucímu mé absolventské práce, za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní poskytl. Také děkuji panu Pavlovi Slámovi ze společnosti Sita CZ, s. r. o. za cenné podněty a připomínky.
......................................... Tereza Langrová DiS.
Anotace Bakalářská práce se zaměřuje na třídění odpadu a jeho recyklaci. Obsah je rozdělen do dvou hlavních částí. Teoretická část popisuje komodity, které lze třídit, a způsoby, jak se odpad recykluje. V praktické části byl pouţit anonymní dotazník na středních školách tak, aby byla ověřena informovanost, zdroje a přístup k třídění odpadu.
Klíčová slova: odpad, recyklace, separace, třídění odpadu, sběrné nádoby (papír, plast, sklo, kov), komunální odpad, biologicky rozloţitelný odpad, elektroodpad, sběrný dvůr
Anotation My Bachelor thesis focuses on waste separation and its recycling. The content is divided into two parts. The theoretical part describes the commodities that can be separated and the process of their recycling. In the practical part, there was an anonymous questionnaire used at secondary schools to verify the level of knowledge, sources and the approach to waste separation.
Key words: waste, recycling, separation, waste separation, collection containers (paper, plastic, glass, metal), household waste, biological waste, electrowaste, collection court
Obsah 1.
Úvod ...................................................................................................................... 8
2.
Teoretická část .................................................................................................... 10 2.1.
Odpady .................................................................................................... 10 2.1.1. Definice odpadů .......................................................................... 10 2.1.2. Legislativa odpadů v ČR ............................................................ 10 2.1.3. Rozdělení odpadů ....................................................................... 11 2.1.4. Nakládání s odpady .................................................................... 11
2.2.
Recyklace ................................................................................................ 12 2.2.1. Separace ...................................................................................... 12 2.2.2. Recyklace v České republice ...................................................... 13
2.3.
Komunální odpad .................................................................................... 15
2.4.
Papír ........................................................................................................ 16 2.4.1. Historie ....................................................................................... 16 2.4.2. Definice papíru ........................................................................... 16 2.4.3. Výroba papíru ............................................................................. 17 2.4.4. Jak recyklovat, co patří do nádoby na papír? ............................. 17 2.4.5. Kontrolní otázky k tématu papír: ................................................ 20
2.5.
Plast ......................................................................................................... 21 2.5.1. Historie ....................................................................................... 21 2.5.2. Jak recyklovat, co patří do nádoby na plast? .............................. 21 2.5.3. Plastové obaly, které se dají dále vyuţít: .................................... 22 2.5.4. Plasty a umělé hmoty nevhodné k dalšímu vyuţití: ................... 22 2.5.5. Polystyren ................................................................................... 22 2.5.6. Obalové fólie .............................................................................. 23 2.5.7. Zpracování PET lahví ................................................................. 23 2.5.8. Vyuţití recyklované PET............................................................ 25 2.5.9. Sběr víček od PET lahví pro dobročinné účely .......................... 26 2.5.10. Kontrolní otázky k tématu plasty: ............................................ 26
2.6.
Kompozitní obaly .................................................................................... 27 2.6.1. Historie a vznik:.......................................................................... 27 6
2.6.2. Do jakého kontejneru se hází? .................................................... 27 2.6.3. Co to je kompozitní obal? ........................................................... 27 2.6.4. Co se z nich vyrábí: .................................................................... 27 2.6.5. Kontrolní otázky k tématu kompozitní obaly: ............................ 28 2.7.
Sklo ......................................................................................................... 28 2.7.1. Historie ....................................................................................... 28 2.7.2. Separace skla .............................................................................. 28 2.7.3. Do nádob na sklo nepatří: ........................................................... 29 2.7.4. Otázky k tématu sklo: ................................................................. 29
2.8.
Biologicky rozloţitelný odpad ................................................................ 30 2.8.1. Do biologicky rozloţitelného odpadu patří: ............................... 30 2.8.2. Otázky k tématu biologicky rozloţitelný odpad:........................ 31
2.9.
Elektro odpad .......................................................................................... 31
2.10. Sběrný dvůr ............................................................................................. 32 2.11. EKO-KOM .............................................................................................. 33 3.
Praktická část ...................................................................................................... 34 3.1.
Metody .................................................................................................... 34
3.2.
Výsledky dotazníkového šetření ............................................................. 35
3.3.
Shrnutí a diskuze výsledků šetření .......................................................... 48
4.
Závěr ................................................................................................................... 50
5.
Zdroje: ................................................................................................................. 52
6.
Přílohy ................................................................................................................. 54 6.1.
Výňatek z katalogu odpadů ..................................................................... 54
6.2.
Seznam obrázků ...................................................................................... 57
6.3.
Seznam grafů ........................................................................................... 58
7
1. Úvod Sběr odpadu a jeho recyklace. Globální otázka, chcete-li problém, který je řešen na všech úrovních administrativního členění vyspělých zemí. V České republice pak hovoříme o sestupném řazení: stát – vybraný prostředník: např. EKO-KOM – kraje – města/obce – samostatné subjekty – domácnosti – jedinci. Je nutné si uvědomit, ţe vyspělost zemí s sebou nese jak morální, tak fyzickou zodpovědnost vůči jedincům ve společnosti, která silně podmiňuje environmentální výchovu. Průměrný počet kg odpadu vyprodukovaného jedincem na zemi roste kaţdým rokem. Z historických souvislostí je dokazatelné, ţe v dřívějších dobách se v průmyslových odvětvích pouţívaly především přírodní materiály a do popelnic se vysypával pouze popel (odtud pochází název „popelnice“). Od těch let se situace s naplněností svozových nádob bohuţel značně změnila a je velmi důleţité si opětovně správně poloţit otázku Jana Nerudy – kam s ním? Začít s informovaností, o moţnosti opětovného vyuţití některých surovin, jiţ na základních školách, postupně ji prohlubovat a také dopřát jí podpory v domácnostech samotných. Z všeobecného povědomí pak vychází informace, ţe se nejedná pouze o věkovou kategorii dětí či mladistvých, ale i dospělých či seniorů, u nichţ stále selhává význam samotného slova recyklace a v případě společného zázemí několika generací pak i nemoţnost existence třídění ve společných domácnostech. Absolventská práce je implementována do dvou částí. Teoretická část je zaměřena na kompletaci aktuálně dostupných informací, týkajících se recyklace odpadů. Předně základního
rozdělení
odpadů
z domácností
(recyklovatelné/nerecyklovatelné
a
informaci o komunálním odpadu), typů recyklovatelných surovin (papír, plast, sklo, kov) a popisů, jak recyklace probíhá a co nám vlastně znovu pouţité materiály umoţňují. Cílem praktické části je posléze v anonymním dotazníku zjistit, jestli a jakým způsobem mají ţáci středních škol ve městě Brně povědomí o třídění odpadu a zda třídí odpad i doma. Neméně zajímavou součástí je pak zjištění, kolik procent dotázaných ví, co se 8
děje s vytříděným odpadem po odvezení svozovým vozidlem, a co se z recyklovaných komodit vyrábí. Díky studovanému oboru jsou mou hlavní cílovou skupinou ţáci středních škol, kteří mají v povědomí separaci odpadů, ale jejichţ informovanost není stále kompletní. Problematika recyklace odpadu a jeho třídění je obsaţena v rámcových vzdělávacích programech a tato práce si klade za cíl slouţit jako učební pomůcka všem kantorům a ţákům a být nositelem základních informací a ukazatelem, jak nutné je nebýt laxní a nezodpovědný v tomto směru především k ţivotnímu prostředí. Chce předat informace, ţe velká část komunálního odpadu můţe a měla by být redukována díky recyklovatelné sloţce, jiţ lze znovu pouţít v průmyslu, místo toho, aby zbytečně skončila na skládce či ve spalovně. Recyklace odpadu je velmi dynamické odvětví a stále se zlepšují moţnosti jeho druhotného vyuţití.
9
2. Teoretická část 2.1. Odpady 2.1.1. Definice odpadů Odpad je kaţdá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákonu č. 185/2001 Sb. Odpadem je všechno movité, čeho se chceme zbavit, a není pro to další vyuţití. [1] 2.1.2. Legislativa odpadů v ČR Nejdůleţitějším zákonem pro nakládání s odpady v České republice jsou Zákon o odpadech 185/2001 Sb. a Zákon o obalech 477/2001 Sb. Zákon o č. 185/2001 Sb. Zpracovává předpisy Evropské unie a určuje: pravidla pro vznik odpadu, nakládání s nimi a ochranu lidského zdraví práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství Zákon č. 477/2001 Sb., jehoţ účelem je chránit ţivotní prostředí předcházením vzniku odpadů z obalu (sniţováním jeho hmotnosti, objemu, sloţením). Vztahuje se na všechny obaly, které jsou v České republice uváděny na trh nebo do oběhu s výjimkou kontejnerů vyuţívaných v silniční, ţelezniční, letecké a vodní dopravě, které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv nebo ve Sbírce zákonů [1]
10
2.1.3. Rozdělení odpadů Odpady se dělí dle tzv. katalogů odpadu, a lze je dělit podle sloţení: − nebezpečné odpady − ostatní odpady − ostatní odpady, které nejsou označeny v katalogu nebezpečných odpadů, avšak byly těmito odpady znečištěny Dále odpady dělíme: − Kapalné − Pevné Dle původu: − Komunální odpady − Zemědělské odpady − Průmyslové odpady − Z těţby [1] 2.1.4. Nakládání s odpady Po shromáţdění odpadu ve sběrných nádobách nebo na určených místech se s nimi nakládá dle jejich druhu: Opětovné využití – bez nutnosti další úpravy výrobku, vyuţití ke stejnému účelu, k jakému byl vyroben Materiálové využití – recyklace – vyuţití odpadu jako suroviny pro další výrobu – Kompostace Energetické využití – přímé spalování – bez nutnosti přidání dalšího paliva pro hoření Výroba paliv – alternativní palivo – Biopalivo z biomasy Uložení na skládce odpadů [11] 11
2.2. Recyklace Slovo recyklace pochází z anglického slova recycling, tj. znovu vyuţití, znovu uvedení do cyklu výroby a spotřeby. [4] Recyklovat se nedají všechny odpady, které vzniknou, ale pouze některé. Mezi recyklovatelné materiály patří: papír, plast, sklo, biologický odpad, textil, ţelezo, hliník, měď, stavební odpad, rozpouštědla, oleje a světelné zdroje (LED, zářivky). Recyklace se dělí na přímou a nepřímou. Do přímé recyklace spadají odpady, které se mohou recyklovat bez nutnosti dalších úprav, a nepřímou, kdy je potřeba odpad před jeho druhotným vyuţitím zpracovat. Recyklaci mohou provádět společnosti, které z recyklovaných materiálů vyrábí nový produkt (sklárny, papírny, hutě), nebo se recyklované materiály zpracovávají na surovinu, která slouţí pro konečnou výrobu jako částečně zpracovaný materiál (drť z plastů). 2.2.1. Separace Pro správnou recyklaci je potřeba jednotlivé druhy materiálu roztřídit i podle druhů a barev. Pro usnadnění třídění odpadu bývají na plastových a papírových obalech a nápojových kartonech recyklační symboly.
Obr. č. 1. Sběrná nádoba na třídění odpadu umístěná na vlakovém nádraţí Zdroj: vlastní 12
2.2.2. Recyklace v České republice
Obr. č. 2. Recyklační symbol Zdroj: převzato z: www.ekokom.cz V České republice se za posledních 10 let míra třídění odpadů zvýšila, ovšem v posledních letech dochází k její stagnaci. V roce 2014 kaţdý občan vyprodukoval 310 kg odpadu, z toho 44kg bylo vytříděného. V roce 2014 bylo vytříděno kaţdým obyvatelem České republiky 14 kg papíru, 11 kg skla, 10 kg plastů, 4 kg kovů a 5 kg ostatního odděleně sbíraného odpadu. V porovnání s rokem rokem 2014 lze říci, ţe celkové mnoţství odpadu se zvýšilo o 6,5%, ovšem mnoţství recyklovaného odpadu se také navýšilo, a to o 8%. K významnému posunu došlo při zpracování elektroodpadu, kdy bylo zpracováno na linkách o 42,4% více neţ v roce 2014 [8].
Graf 5 Způsoby nakládání s komunálními odpady v roce 2014
Skládkování 23%
3%
Spalování 56%
18%
Recyklace
Kompostování
Graf č. 1. Způsoby nakládání s komunálními odpady v roce 2014 Zroj:Graf převzatý z [14]
13
Z grafu vyplývá, ţe nejvíce se v České republice k zpracování odpadu stále vyuţívá skládkování oproti spalování a kompostování odpadů. Graf 7 Vývoj produkce komunálních odpadů v ČR 350 300
v kg/ob.
250
200 150
264
256
267
274
252
259
272
253
261
265
264
265
263
16
27
26
29
32
37
44
44
45
46
43
43
44
100 50 0
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Odděleně sbírané složky
Ostatní komunální odpad (bez odděleně sbíraných složek)
Graf č. 2. Vývoj produkce komunálních odpadů v ČR Zdroj: Graf převzatý z [14] Z grafu je patrné, ţe během 12 let se mnoţství vyprodukovaného odpadu mírně zvyšuje, a zároveň se zvyšuje i mnoţství vytříděného odpadu. V posledních letech je opět patrná stagnace. Graf 14 Produkce komunálních odpadů ve vybraných zemích v roce 2012 Municipal waste generated in selected countries in 2012 800
700
v kg na obyv. / kg per capita
600 500 400 300 200 100
0 EU (27 Switzerland Denmark countries) Zdroj: Eurostat
Austria
Germany
Czech Republic
Slovakia
Poland
Romania Source: Eurostat
Graf č. 3. Produkce komunálních odpadů ve vybraných zemích v roce 2012 Zdroj: Graf převzatý z [14] 14
Graf ukazuje, ţe produkce odpadů v České republice nedosahuje průměrného mnoţství kg odpadu Evropské unie. Produkujeme nejméně odpadu ze zmíněných zemí a průměru zemí Evropské unie.
2.3. Komunální odpad Jedná se o veškerý odpad vyprodukovaný lidmi na konkrétním území při činnosti fyzických osob a je uveden v katalogu odpadů. Jedná se o odpad z domácností a chat. Tento odpad by neměl obsahovat sloţky, které je moţné recyklovat nebo jinak zpracovat, elektroodpad, biologicky rozloţitelný odpad, baterie, apod. Měl by se skládat pouze ze sloţek, které se nedají vyuţít k recyklaci a nepatří mezi nebezpečné obaly.[1]
Obr. č. 3. Sběrná nádoba na zbytkový komunální odpad Zdroj: vlastní
15
2.4. Papír 2.4.1. Historie První papír vyrobený zplstěním vláken byl vynalezen v Číně kolem počátku našeho letopočtu z hedvábných odpadků rybářských sítí, které se rozemílaly mezi kameny. Výroba v Číně se dlouho udrţovala v tajnosti a aţ kolem roku 600 n. l. pronikla do Japonska a Střední Asie. Kolem r. 900 pronikla do Severní Afriky. Po 11. století se papír začal vyrábět ve Španělsku a později v Itálii. U nás je historicky podloţeno zřízení papírny na zbraslavském opatství r. 1499, kdy král Vladislav udělil tamějšímu mlynáři povolení ke sběru hadrů na výrobu papíru. Strojní výroba papíru se začala rozvíjet po vynalezení papírenského stroje Francouzem Ludvíkem Robertem r. 1799. U nás byl první papírenský stroj postaven v praţské papírně Císařský mlýn roku 1827. Síto mělo šířku 130 cm. [9] Papír patří do našeho ţivota neodmyslitelně. Pouţívá se stále v našem kaţdodenním ţivotě a ţivot bez něj si nedokáţeme představit, počínaje bankovkami, přes knihy, časopisy aţ po toaletní papír a kapesníčky. V dřívějších dobách se nic jiného nepouţívalo, ale v posledních 20 letech jej nahrazují ve velké míře plasty. 2.4.2. Definice papíru Papír je výrobek zhotovený zplstěním jemných, nejčastěji rostlinných, vláken ve vodném prostředí na sítu. Jako základní surovina se pouţívá dřevo stromů. Jehličnany mají na rozdíl od listnatých stromů dlouhé buňky, avšak pro výrobu papíru je nutná kombinace dřeva listnatých a jehličnatých stromů. Stromy se kácejí po 40 aţ 70 letech (kdyţ dosáhne průměru kmene přibliţně 20cm). [8] Dále se papír vyrábí z bavlny a lnu. Tento způsob výroby se stále uţívá v ruční výrobě papíru. U nás je poslední výrobna ručního papíru ve Velkých Losinách, kde dodrţují tento tradiční postup výroby. Ručně vyráběný papír se pro svou vysokou kvalitu a mimořádnou trvanlivost pouţívá zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i 16
firemní korespondenci, reprezentační účely, k tisku bibliofilií a rovněţ v kniţní umělecké a restaurátorské praxi. [9] Papír rozlišujeme podle hmotnosti g/m2 : –
Kancelářský papír do 150 g/m2
–
Karton nad 150g/m2 do 250g/m2
–
Lepenka nad 250g/m2 aţ 300g/m2 2.4.3. Výroba papíru
Papír se dříve vyráběl pouze ze dřeva, to se tzv. rozvláknilo a opatrným „mletím“ se z něj získá celulóza a ta se ručně nabírala i s vodou na síto. Takto vyrobený papír je nutné ještě usušit. Tento způsob je dnes jiţ málo vyuţívaný a pouţívá se dosud v poslední ruční papírně v České republice, ve Velkých Losinách. V dnešní době se papír vyrábí moderním způsobem z: dřeva stromů, bavlněných hadrů nebo sběrovým papírem. Čím víc se sbírá papír do modrých kontejnerů, tím menší mnoţství stromů pro výrobu papíru je potřeba. Sběrový papír tvoří největší část suroviny pro výrobu papíru. Papír se dá k recyklaci pouţít pětkrát, po pěti recyklacích se vlákna rozpadají a nedají se dál vyuţít, drobná vlákna protečou sítem, aniţ by se na nich zachytila, a vznikne z něj bioodpad tzv. křemelina. 2.4.4. Jak recyklovat, co patří do nádoby na papír?
Obr. č. 4 Sběrná nádoba na papír Zdroj: vlastní 17
Veškerý papír, který je shromáţděn v modrých kontejnerech (1100 l nádoba obsahuje průměrně 50kg papíru), se sesype do KUKA vozů (popelářských vozů), vyklopí se na třídící linku, kde zaměstnanci vyseparují věci, které tam nepatří (papír znečištěný od barev, nebezpečných látek, zbytku folií apod.). Následně papír jede do lisu, ten se následně odveze do papíren jako směsný papír. Přebírat papír podle jednotlivých druhů by bylo velmi ekonomicky nákladné, z tohoto důvodu se to nedělá. Z takto svezeného papíru se v papírnách vyrábí méně kvalitní papír, coţ běţným okem nepoznáme. Další způsob sběru papíru je ve školách, kdy ţáci nosí svázané časopisy a noviny. Tento papír je mnohem kvalitnější a není zapotřebí ho přetřiďovat na třídící lince ve svozové firmě a lisovat, ale vozí se přímo do papíren. Posledním druhem je karton a vlnitá lepenka, ta se v domácnostech nejčastěji vyskytuje jako obalový materiál z vlnité lepenky. Pomocí moderních technologií lze papír během výroby vybělit, takţe i recyklovaný papír vypadá jako běţný bílý kancelářský papír. Poslední vyuţití recyklace papíru je v podobě papírových kapesníčků, papírových utěrek, toaletního papíru - tzn. výrobky, u kterých se jejich sběr jiţ neprovádí.
18
Obr. č. 5 Třídící linka na papír Zdroj: vlastní
Foto č. 6 Slisovaný, vytříděný papír Zdroj: vlastní
19
Z papírových obalů se dají recyklovat: -
Noviny
-
Časopisy s papírovou obálkou
-
Sešity
-
Knihy
-
Lepenkové krabice od výrobků
-
Papírové obaly
-
Ostatní papír všeho druhu
Mezi tříděné papírové obaly nepatří: -
Uhlové papíry (tzv. kopíráky)
-
Voskované papíry (nacházejí se pod samolepkou)
-
Silně znečištěný papír od potravin, barev, mastné papíry
-
Papíry probarvené do hmoty, barevné papíry,
-
Časopisy s obálkou z plastu 2.4.5. Kontrolní otázky k tématu papír:
A
Z čeho se vyrábí papír?
B
Kolikrát lze papír recyklovat?
C
Jakou barvu má popelnice na papír?
20
2.5. Plast 2.5.1. Historie První zmínka o plastu pochází z 19. století a je spojována se jménem Angličana Alexandra Perkese. O 50 let později je objeven bakelit, který je povaţován za první umělou hmotu. Dynamický nástup a pouţití přichází aţ po světových válkách. Po první světové válce jiţ hovoříme o vinylu a po 45. roce pak o klasicky známých plastových komponentech vyráběných stále. Ekonomicky výhodnější náhraţka konkurenčních zdrojů se traduje dodnes. [6] Bohuţel ne všechny plastové prvky jsou recyklovány a velká část z nich skončí dle tvrzení ekologů v mořích a oceánech. Aktuální odhad je plastový ostrov o hmotnosti 100 milionů tun. Nákupní tašky jsou v mnohých případech jiţ doplňovány variantou tašek papírových, či z juty nebo bramborového škrobu s delší trvanlivostí. 2.5.2. Jak recyklovat, co patří do nádoby na plast? Plast patří do ţlutého kontejneru. Po naplnění se odváţí sběrným vozem na dotříďovací linku, kde se obsah roztřídí podle jednotlivých druhů a PET lahve navíc i podle barev. Kaţdá jednotlivá komodita se následně slisuje do balíků a odváţí na následné zpracování.
21
Obr. č. 7 Nádoba na třídění plastů Zdroj: vlastní 2.5.3. Plastové obaly, které se dají dále využít: –
PET,
–
Fólie (barevné, bublinkové,…)
–
obaly od drogistického zboţí - prací prášky, šampony, sprchové gely,…
–
Obaly od jogurtu - čisté – tvrzený polystyren
–
Obalový polystyren
–
Pneumatiky 2.5.4. Plasty a umělé hmoty nevhodné k dalšímu využití:
–
Obaly (plastové lahve) od nebezpečných látek – od barev, lahev od motorového oleje
–
Plastové hračky – mají různé součásti a nejedná se o obal, ve většině případů se neví, z jakého materiálu jsou vyrobené 2.5.5. Polystyren
Mezi plasty dále řadíme polystyren, který slouţí v domácnostech jako obalový materiál, a většinou chrání nové spotřebiče před poškozením. Tento polystyren patří také do ţlutého kontejneru. Jeho zpracování není náročné a je dobře recyklovatelný.
22
Polystyren má velký objem, proto se ve svozových firmách přímo zpracovává na základní surovinu. Do speciálního stroje (např. styropaktoru) se nasype polystyren a stroj pomocí teploty a tlaku přetvoří hmotu do tzv. ingoty. Výsledná surovina je pak mnohem lépe skladná a můţe se pak převést na zpracování. Pro představu, lze tímto způsobem slisovat ze 40 m3 polystyrenu ingotu o hmotnosti 250 kg. 2.5.6. Obalové fólie Po vytřídění se lisují do balíků o hmotnosti cca 300 kg, a pak se převáţí na další zpracování. V ČR není mnoho společností zabývajících se jejich zpracováním. Část se vyváţí do Holandska, Německa, ale největší mnoţství se vyváţí do Číny. 2.5.7. Zpracování PET lahví PET lahve se na třídící lince přetřídí podle barev, kaţdá barva se zvlášť slisuje a odveze na zpracování do specializované firmy. Nejčastější zpracování PET lahví v ČR je mokrou cestou. PET lahve se i s víčky nadrtí a následně se properou ve vodě. Polyethylenová víčka jsou lehká a plavou na povrchu, tak se oddělí od PET. Následně se nadrcený PET propere „lepícím válcem“, kam se nachytají zbytky lepidel od etiket, a slisuje se do balíků, které jsou připravené pro další zpracování. Samostatnou kapitolou jsou obaly od „jupíků“ a podobných nápojů celoobalených folií. Jedná se PET lahve, které jsou celé obaleny obalem, jenţ se jeví jako plast. Jedná se ovšem o PVC a tyto lahve se musí oddělit od klasických PET, protoţe jejich zpracování je odlišné.
23
Obr. č. 8 Třídění plastů Zdroj: vlastní
Obr. č. 9 Vytříděné, slisované balíky plastů Zdroj: vlastní
24
2.5.8. Využití recyklované PET Ve střední Evropě je největším zpracovatelem PET Silon s.r.o., Planá nad Luţnicí. Zpracovávají PET na vlákna. Z vláken se vyrábí: Automobilový průmysl / konečné použití: –
vyloţení kapoty motoru a izolace vnější stěny karosérie
–
izolace prostoru pro cestující
–
podlahový systém
–
izolace podlahového systému
–
naddveřní obklad
–
čalounění opěr sedadel
–
odkládací police
–
zavazadlový prostor - obloţení
–
vloţka podběhu kola
Hygienické potřeby: –
pro děti
–
inkontinentní prostředky
–
zdravotní péče
Další netkané textilie: –
technické geotextilie
–
čalounění / povlaky
–
vycpávky
–
vycpávky a oblečení
–
podlahové krytiny
–
utěrky
–
další výrobky
Kabely: –
spřádání česané příze [10] 25
Z plastových obalů např. od drogistického zboţí se vyrábí tvrdé plasty do stavebnictví, skluzavky pro děti, krytina na terasu, atd. 2.5.9. Sběr víček od PET lahví pro dobročinné účely Při zpracování tématu plasty jsem nemohla opomenout informovat se, z jakého důvodu se sbírají plastová víčka od PET lahví pro dobročinné účely, a pak se za ně hradí např. pobyt postiţeného dítěte v lázních, apod. Od obchodního zástupce svozové firmy jsem zjistila, ţe sběr víček vznikl v době, kdy recyklace odpadu nebyla na stávající úrovni a zastaralé linky na zpracování PET lahví, neuměly oddělit víčka od zbytku lahve, čímţ docházelo po rozdrcení k jejich smíchání. Lahev je vyrobená z PET, zatímco víčko je většinou z polyethylenu, kaţdý materiál má tedy jiné sloţení i vyuţití. V současné době však není problém při zpracování lahve i s víčky, obě komodity od sebe oddělit. 2.5.10. Kontrolní otázky k tématu plasty: A
Jakou barvu má kontejner na plasty?
B
Jaké výrobky se vyrábí z PET?
C
Můţou se vyhazovat PET lahve do kontejneru i s víčky?
26
2.6. Kompozitní obaly 2.6.1. Historie a vznik: Za místo zrození nápojových obalů je povaţováno Švédsko a společnost Tetra Pak. V roce 1943 se zrodila myšlenka na pouţívání kartonového obalu Terta Classic. V roce 1952 byl dodán první stroj na výrobu kartonového obalu Tetra Pak a taktéţ začala výroba smetany ve 100ml kartonovém obalu. 2.6.2. Do jakého kontejneru se hází? Na kompozitní obaly jsou určeny speciálně kontejnery pouze na kompozitní obaly, modré s oranţovým víkem nebo čistě oranţové. Z ekonomického hlediska je samostatný sběr této komodity nevýhodný (lidé ho příliš netřídí), proto se sbírají dohromady s plasty a následně se přetřídí na třídící lince. Vyseparované obaly se slisují do balíků a prodávají se do papíren. 2.6.3. Co to je kompozitní obal? Mezi kompozitní obaly patří krabicové obaly od dţusů, mléka, všeobecně známější název je nápojové kartony nebo Tetra Pak. Ty se skládají z 3 aţ 5 vrstev, sloţení je různé podle obsahu, který se do něj dává. Vţdy se skládají z papíru, plastu a hliníkové fólie. Papír vyuţívaný pro výrobu nápojových kartonů je velmi kvalitní, má velmi dlouhá vlákna a papírnami je velmi ceněný. 2.6.4. Co se z nich vyrábí: Po vytřídění se nejčastěji dodávají do papíren pro výrobu papíru, tento papír má velmi dlouhá vlákna a následně se dá ještě vyuţít čtyřikrát pro recyklaci; vyuţití je stejné jako u jiţ zmiňovaného papíru. Mimo jiné se dají kompozitní obaly vyuţít pro výrobu speciálních slisovaných desek, které se následně pouţívají ve stavebnictví, coţ není ovšem příliš rozšířeno.
27
2.6.5. Kontrolní otázky k tématu kompozitní obaly: A
Co to jsou kompozitní obaly?
B
Co se vyrábí z kompozitních obalů?
C
Jakou barvu má kontejner určený na kompozitní obaly?
2.7. Sklo 2.7.1. Historie První zmínky o skle na našem území pocházejí ze starší doby bronzové. Skleněný prvek byl nejdříve pouţit jako další zdobící vrstva na korálcích, které ve většině případů nalezneme jako pohřební dary. Význam a vyuţití posléze přerostlo v ucelené skleněné nádoby. O existenci sklářských dílen se u nás dočteme od 13. století. Sklo jako dekorační i uţitkový prvek bylo posíleno za doby vlády Rudolfa II i Karla IV. Umění sklářských dílen je světově známo a v průběhu let bylo často srovnáváno s uměním benátským. [18] 2.7.2. Separace skla Sklo se třídí podle barev a patří do zeleného kontejneru. Na kaţdém kontejneru by mělo být uvedeno, na jaké sklo je určený. Do bílého skla se dávají pouze čiré skleněné obaly. Z bílého skla lze vyrobit barevné sklo přimícháním odpovídajícího kovu, ale naopak to jiţ není moţné. Z jednou obarveného skla jiţ bílé vyrobit nelze. Do barevného skla patří barevné skleněné obaly a čiré tabulkové sklo. Tabulkové sklo, i kdyţ vypadá jako čiré, je ve skutečnosti zelené (je to patrné při zlomení tabulky). Skleněné obaly jsou 100% recyklovatelné a čas rozkladu není znám.
28
Obr. č. 10 Sběrná nádoba na sklo Zdroj: vlastní 2.7.3. Do nádob na sklo nepatří: Zrcadla, drátosklo, keramika, lepená skla (sklo, na němţ je nalepena fólie – nemusí to být patrno pouhým okem. 2.7.4. Otázky k tématu sklo: A
Lze z jednou obarveného skla vyrobit opětovně sklo bílé?
B
Proč nelze recyklovat drátosklo?
C
Jakou barvu má sběrná nádoba na plasty?
29
2.8. Biologicky rozložitelný odpad Na biologicky rozloţitelný odpad je určen kontejner hnědé barvy. Především bývají v provozu od 1. 4. do 30. 11. Tyto nádoby jsou vyuţívány nejčastěji u zahrádkářských kolonií, ve vegetačním období. Od roku 2015 jsou obce a města povinny poskytnout občanům nádoby na třídění biologického odpadu.
Obr. č. 11 Sběrná nádoba na Bio odpad Zdroj: vlastní 2.8.1. Do biologicky rozložitelného odpadu patří: Mezi biologicky rozloţitelný odpad patří všechny odpady rostlinného původu: keře, dřevo, tráva, ovoce, zelenina, listí, květiny. Vyuţití biologicky rozloţitelného odpadu je v kompostárně a bioplynové stanici. Na jiţní Moravě se v roce 2012 začal sezóně sváţet biologický odpad z obcí v okolí Brna, to a mělo okamţitý pozitivní dopad pro občany: –
sníţení mnoţství pálení trávy a tím zlepšení ovzduší
–
sníţení počtu černých skládek v lese
–
nesypání přebytků ze zahrad do potoků 30
2.8.2. Otázky k tématu biologicky rozložitelný odpad: A
Co patří do nádob na biologicky rozloţitelný odpad?
B
Jaké jsou důvody vyuţití těchto nádob?
C
Jakou barvu má nádoba na biologicky rozloţitelný odpad?
2.9. Elektro odpad Je likvidován v rámci zpětného odběru elektrospotřebičů, kdy cena za likvidaci elektrického přístroje je přičtena k nákupu spotřebiče. Tyto peníze jsou posílány do fondu, který má na starosti jejich rozdělení firmám, které se zabývají jejich likvidací. Spotřebič se odpadem stává aţ po jeho rozebrání. Spotřebiče se skládají z velkého mnoţství kovů (ţeleza, olova,…) i drahých (stříbro, zlato, platina, měď,…) a téměř veškerý materiál je moţné recyklovat. Obrazovky z televize či počítačů jsou nevyuţitelné pro druhotné zpracování a vzhledem k obsahu jejich luminoforu a musí se likvidovat jako nebezpečný odpad, který se ukládá na skládku nebezpečných odpadů.
Obr. č. 12 Sběrná nádoba na elektroodpad Zdroj: vlastní 31
2.10.
Sběrný dvůr
Sběrný dvůr slouţí k odkládání odpadu, vyprodukovaného domácnostmi, a tento odpad nepatří do popelnic komunálního odpadu ani do ostatních běţně sbíraných komodit. Objemný odpad rozdělujeme na: - spalitelný - vyuţívá se na topení a vyrábí se z něj elektřina a teplo - nespalitelný - končí na skládce Mezi objemný odpad řadíme: matrace, ţidle, nábytek koberce, lustr, lopaty, ţebříky,… Dále lze do sběrného dvora dovézt: Dřevo – dřevo, dřevotříska, paleta, vše musí být bez kování Sklo Pneumatiky – z nich se vyrábí drť, která se následně přidává do asfaltu, kdy zlepšuje vlastnosti materiálu. Stavební odpad – suť: beton, cihly, kachličky, omítky, keramika sanitární (bez plastů, dřeva,….). Suť se rozdrtí a následně se pouţívá na zásyp a zpevnění ploch na cestách. Směsný stavební demoliční odpad – včetně papíru, plastu, zbytková suť Nebezpečné odpady – oleje či barvy s prošlou dobou spotřeby Autobaterie, ředidla – dají se recyklovat Léky – likvidují se ve spalovně nebezpečných odpadů
32
2.11.
EKO-KOM
Obr. č. 13 Znak EKO-KOMu Zdroj: převzato z: www.ekokom.cz Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM byla jiţ v roce 1997 zaloţena průmyslovými podniky vyrábějícími balené zboţí. Tato nezisková akciová společnost vytvořila a efektivně provozuje celorepublikový systém, který zajišťuje třídění, recyklaci a vyuţití obalového odpadu na kvalitní evropské úrovni.[14] Kaţdý výrobce nebo dovozce obalů v ČR nebo zboţí v obalu, má zákonnou povinnost zpětného odběru obalů. V ČR jsou tři způsoby, jak společnosti zajišťují zpětný odběr obalů: A. společnost zajišťuje sama na základě vlastní smlouvy se společností B. je součástí městské kultury recyklace odpadů (registrací v Eko-Komu, který na sebe vezmu povinnost zpětného odběru místo výrobce, distributora, apod.) C. bez zpětného odběru Systém spolupráce je zaloţen na poskytnutí sběrných nádob, jejich svozu, vytřídění surovin a následném předprodeji pro další pouţití v průmyslu. Tato činnost je podporována či přímo dotována státem, který si tak zajišťuje niţší míru skládkovitosti a finanční rezervy díky druhotně vyuţitým surovinám. Odpadá také kontrola spaloven. 33
3. Praktická část 3.1. Metody V rámci praktické části své bakalářské práce jsem zjišťovala faktickou skutečnost, jaké povědomí mají ţáci středních škol o probírané tematice, kde a z jakých zdrojů získávají studenti své znalosti, jaké mají k dispozici studijní materiály a jaké odpady opravdu třídí. Cílová skupina respondentů byla oslovena prostřednictvím mé neteře, která chodí na střední odbornou školu a patří také mezi respondenty. Tato rozeslala poţadavek na vyplnění známým a spoluţákům, odpověď přišla od 165 osob. Dotazník byl uloţen na internetové adrese: www.vyplnto.cz. Nelze určit, jestli dotazníky pochází přímo od osob, jimţ byly směrovány, ovšem věkové zařazení většiny respondentů odpovídá studentům střední školy. Distribuční síť byla přes e-mail, ovšem malá část byla doručena také písemně. Data byla sbírána 3 měsíce. Na anonymní dotazník celkem odpovědělo 165 respondentů, z toho 12 bylo pracujících starších 26 let. Pracující osoby byly z vyhodnocení dotazníku vyloučeny, aby nezkreslily výsledky průzkumu.
34
3.2. Výsledky dotazníkového šetření Otázka č. 1.: Jakého jste pohlaví
Z dotazníkového šetření vyplývá, ţe procentuální majoritu zastává názor ţen a minoritní odpověď muţů/ţáků je zastoupena ve 21 %. Otázka č. 2.: Kolik je vám let?
Průzkum byl anonymní, přesto bylo poloţeno několik základních statistických otázek, jako byla i tato. Jednoznačně ukazuje, ţe 50 % v zastoupení dotázaných tvoří věková kategorie mezi 16 – 20letými, dále skupina studentů starších o 6 let, 10 % mladistvých a pouze 2 % tvoří odpovědi ţáků základních škol, které v dotazníkovém šetření nejsou relevantní.
35
Otázka č. 3: Kde žijete?
Třetí otázka zachycuje údaj o rozloţení respondentů v poměru ţivota na venkově a ve městě. 83 % dotázaných odpovědělo, ţe situaci hodnotí z pohledu městského zázemí a pouze 17 % tak připadlo na venkov. Otázka č. 4.: Na jakém typu školy studujete?
Tato otázka byla nezbytná pro určení správné věkové skupiny respondentů. Z odpovědí bylo zjištěno, ţe mezi respondenty bylo 54 % studentů střední školy. Druhou nejpočetnější skupinou byli studenti vysoké školy ve věku do 26 let. 36
Otázka č. 5: Měli jste ve výuce, nebo budete mít ve výuce předmět, ve kterém byste se dozvěděli něco o třídění a recyklaci odpadů?
Odpověď na otázku č. 5 byla pro mne překvapující. 58 % dotázaných odpovědělo, ţe se s ţádným předmětem zabývajícím se problematikou nesetkalo a ani neví nic o tom, ţe by tato skutečnost měla být podrobně probírána. 41 % respondentů tuto skutečnost naopak vyvrací a hovoří o předmětech, jako je obecná biologie nebo samostatný předmět ekologie. K tomuto součtu lze připočítat, i pro nás, další kladné 1 % dotázaných s uvedenou odpovědí, ţe informace byly získány v rámci jiného předmětu na škole.
37
Otázka č. 6: Z jakých materiálů jste získávali informace?
S hlubší odpovědí na otázku pátou souvisí otázka č. 6, která zjišťuje přesné informace, odkud byly vědomosti čerpány. Na tuto otázku odpovídali samozřejmě pouze ti respondenti, kteří se jiţ někdy o třídění a recyklaci odpadů učili. Při odpovědi bylo zjištěno, ţe celých 46 % dotázaných se s tematikou seznámilo díky svému učiteli, 25 % získalo informace z učebnice a zbytek se odkazuje na ekologické spolky a sdruţení, se kterými přišli do styku, nebo znají jejich internetové stránky.
38
Od otázky č. 7 nastupují odpovědi na otázky, které zachycují aktuální postoj ke třídění odpadu u mladší generace obyvatel republiky. Otázka č. 7: Třídíte doma odpad?
Po součtu odpovědí všech dotázaných na výše uvedenou otázku vyšlo najevo, ţe 54 % respondentů odpad třídí doma vţdy. Druhou skupinou jsou ti, kteří v procentuálním zastoupení 25 % uvedli, ţe třídí pouze občas a 11 % studentů, kteří třídí často. Bohuţel velké mnoţství studentů odpad netřídí a je namístě zjistit, proč tomuto stále tak je. Následující otázky mapují další kořenové příčiny.
39
Otázka č. 8: Proč netřídíte odpad?
10 % procent respondentů odpovědělo na předchozí otázku, ţe odpad doma nikdy netřídí. Z tohoto důvodu byli poţádání o uvedení příčiny. Důvodů k netřídění, jak graf výše ukazuje, se našlo hned několik. Největší skupinu tvoří zástupci velmi zajímavé odpovědi: „Netřídím odpad, protoţe si nemyslím, ţe by byl ve skutečnosti opravdu recyklován“. Pokud bereme v potaz, ţe se z celého počtu dotázaných tato myšlenka týká 15 osob. Jde o vysoké procento těch, kterých se problematika hlouběji nedotkla a je jen na vlastním uváţení, jaká je zda příčina a jakou potenciální souslednost toto přinese v budoucnosti. Moţná však je naráţíme na nedostatečný zájem zvolené skupiny, poněvadţ i sám EKO-KOM ve svých statických zprávách uvádí, ţe recyklováno bylo na 75 % obalů, které byly řádně vytříděny. Další skupinu, bohuţel ve větším procentuálním zastoupení 27 %, tvoří ti, kteří uvedli, ţe mají slabou vůli odpad třídit. Na třetím místě, s počtem 20 % se nachází respondenti, kteří napsali, ţe jejich domácnost nedisponuje dostatečným prostorem pro třídění odpadu.
40
Shodně 2 krát 6 % dotázaných odpovědělo kladně na příčinu: nedostatek informací o pravidlech třídění a pro nepřítomnost kontejnerů v místě bydliště. Tato otázka je ţivým důkazem, jak důleţité je vštěpovat základy problematiky jiţ na základních školách a nezbytně je prohlubovat v následujícím studiu. Takto bude zapříčiněna vyšší informovanost s přímo úměrným řetězovým efektem. Otázka č. 9: Jaké typy odpadů třídíte?
U další otázky se vracíme k všeobecným odpovědím celé skupiny dotázaných, kdy na ţebříčku tříděných komodit uvádí sestupně tato místa: plast, sklo papír. Odpovědi v dotazníku kopírují trend celkové třídící morálky všech občanů ČR. Dále třídí nejčastěji: staré oblečení, baterie, kovy a další.
41
Otázka č. 10: Jaké kontejnery se nacházejí v blízkosti Vašeho bydliště?
V případě otázky vybavenosti místa bydliště jednotlivými sběrnými nádobami se naštěstí ukázalo, ţe všichni zainteresovaní mají ve své blízkosti základní druhy sběrnách nádob pro plast, sklo, papír. Takţe důvod k netřídění se díky této odpovědi stal lichým a všichni dotázaní s odpovědí na předchozí otázku: Proč netřídíte? tuto zvolili ne zcela pravdivě. Dle statistických údajů jsou dnes od sebe sběrné nádoby na území České republiky vzdáleny v průměru pouhých 99 m. V menším měřítku pak mají zúčastnění také moţnost recyklovat staré oblečení, kovy, biologický a nebezpečný odpad.
42
Otázka č. 11: Kde všude třídíte odpad?
Pokud budeme sledovat naučené zvyky, je nejlepším ukazatelem otázka č. 11. Tato dokládá, ţe třídění odpadu je v největší míře udrţováno ve školních zařízeních, dále částečně zachováno doma a velká část respondentů si návyky přenáší i do praktických oblastí ţivota, takţe ve třídění pokračuje i na dovolené, či povaţuje tento návyk za sobě vlastní a tříděných nádob vyuţije pokaţdé, pokud to lze.
43
Otázka č. 12: Považujete informace, které máte o recyklaci (co, kam, proč a jak třídit) za:
Naštěstí bylo také zjištěno, ţe většina, z dotázané skupiny, povaţuje své znalosti za dostatečné, takţe není potřeba informační vzdělanost povaţovat za příčinu k netřídění a dokonce 2 % si troufla říci, ţe o recyklaci ví naprosto vše. Alarmující skutečností ovšem stále zůstává odpověď 18 % těch, kteří se shodli, ţe povaţují informace za nedostatečné.
44
Otázka č. 13: Přimělo by Vás něco z níže uvedeného začít (více) recyklovat?
Následující bod ukazuje moţnosti, jak dle respondentů u nich zvýšit či úplně nastartovat proces třídění. Největší skupinu tvoří ti, kteří jsou stále na pochybách ohledně funkčnosti třídění a následné recyklace, proto povaţují za největší smyl rozšířit povědomí o recyklovaných odpadech. Dále je zde navrhnuta zálohovatelnost předně PET lahví a jejich zpětný výkup. Zbytek respondentů uvaţuje o navýšení počtu sběrných nádob a vyšší frekvenci jejich svozu. Neméně důleţitou skupinu, 9 %, tvoří odpovědi o lepší rozšířené informovanosti. Bohuţel nejmenší zastoupení mají odpovědi jiţ zainteresovaných ţáků, kteří odpad jiţ třídí naplno a není zde zapotřebí dalšího podnětu.
45
Otázka č. 14: Z recyklovaných PET lahví se vyrábí:
Poslední dvě otázky zachycují povědomí respondentů o recyklovaných výrobcích a jejich znovuvyuţití. U těchto otázek nebyly moţnosti volby. Dotázaní uvedli ty výrobky, s nimiţ mají většinou vlastní zkušenost. Největší skupinu však tvoří odpovědi bez znalostí. První místa v ţebříčku četnosti tvoří oblečení a PET. Mezi další výrobky byly uvedeny provazy, dětské pleny, dětská hřiště, propisky, obuv. Pouze dva respondenti vedli, ţe se z recyklovaných výrobků dá vyrobit téměř vše, co je z plastů.
46
Otázka č. 15: Z recyklovaného papíru se vyrábí:
Závěrečná otázka byla stavěna na stejné bázi. Průběh odpovědí lze jednoduše vyčíst z grafu. Nejvíce odpovědí má pak i zde příčinu v neinformovanosti a neznalosti procesu.
47
3.3. Shrnutí a diskuze výsledků šetření Sumarizujeme-li dotazník a jeho výsledky, je na první pohled zřejmé, ţe hovoříme o střetu dvou skupin. Jedna tvrdí, ţe třídění je pro ni přirozeností a principy třídění vyuţívá v denním ţivotě. Na druhé straně zde máme nemalou skupinu, u níţ se setkáváme pouze s negativními, či zcela zápornými odpověďmi. Dotazník byl anonymní. Bohuţel v tomto případě by bylo potřeba individuálně poloţit nejméně jednou tolik otázek, aby byly zodpovězeny všechny pochybnosti a vyvráceny moţné kdyby a jestliţe a neúplné odpovědi, u kterých by bylo potřeba informace rozvíjet. Tohle však nebylo moţné z důvodu on-line dotazníkového šetření a odpovědích stavěných na jednoduchosti a nejlépe okamţité reakci. Ţáci středních škol byli tedy vhodným zkoumaným prvkem (různá úroveň vzdělání, věková odlišnost, typ školy). Střet je markantní předně v odpovědích o zdrojích informací, v důvodech netřídění, v přístupu k problematice a všeobecném povědomí. Bylo by jistě přínosné zjistit, z jakých typů školního zařízení s negativním postojem, či chybějícím vzděláním pocházejí. Stejně jako i fakt, jaké je jejich rodinné zázemí. Zdá se však také, ţe některé odpovědi respondentů na otázky jsou chaotické a s navazujícími otázkami si protiřečí. Neumím si dost dobře představit logickou odpověď pro otázku na zvýšení třídící morálky a odpovědi v podobě nutnosti zvýšení počtu kontejnerů. Sběrné nádoby jsou totiţ jiţ na kaţdém veřejně dostupném místě, někdy ve větším počtu neţ by bylo potřeba, a poskytují sluţbu občanům. Odpovědi jsou buď zaloţeny na přeneseném zvyku, nebo neinformovanosti. Jednoduchým průzkumem bylo tedy zjištěno, ţe ţáci mají v dané problematice neúplné vzdělání a potřebu toto napravit. U kaţdého jedince je zvýšená činnost v dané oblasti zapříčiněna mírou motivace. Nemají-li studenti vzorec chování přenesený z domácího prostředí, je potřeba začít 48
tento proces ve školních zařízeních podporovat, jako vţdy zajímavými akcemi a činnostmi, které rozvíjejí všeobecnou problematiku a potřebu být účasten. Vím, ţe například některé společnosti zabývající se svozem odpadů a ekologické společnosti podporují dětské akce svými stánky a přístupem škola hrou podporují přirozenou dětskou zvědavost. Společnosti také vytvářejí volně přístupné video sestřihy jako základ „první pomoci“ v oblasti třídění a recyklace. Dále téţ osobně navštěvují školy se svými projekty. Přestoţe se statisticky uvádí, ţe v ČR je do třídění zapojeno více neţ 70 % populace, jsou velké mezery, předně u mladších generací, potenciálním rizikem, který tento průměr mohou výrazně změnit.
49
4. Závěr Základní informace o třídění odpadu a jeho recyklaci má v podvědomí většina populace. Vţdyť i sám EKO- KOM na svých internetových stránkách uvádí, ţe aktuálně jiţ třídí asi 72 % obyvatel republiky, pro něţ je průměrná vzdálenost ke sběrným třídícím nádobám asi 99 m. Na republiku počtem přes deset milionů obyvatel se jedná o úctyhodné číslo. Bohuţel při bliţším průzkumu se ukazuje, ţe informace stále chybí a plnění třídícího systému je v mnohém pouze přeneseným zvykem bez hlubších znalostí. S prvním tříděním se setkáváme ve školkách či školách, kdy je vyhlášen všeobecný sběr papíru, na úřadech či v obchodech najdeme sběrná místa pro baterie, u malých měst či obcí můţeme slyšet v rozhlase informaci o sběru ţeleza či občasně přistaveném kontejneru na velkoobjemový odpad. V pravidelných intervalech je vyhlášen i sběr plastu do ţlutých plastových pytlů, které jsou obyvateli pohodlně umísťovány před domy a svozovým vozidlem sbírány. Znají však mnozí z těch, kterých se sběr týká, jeho smysl? Sběrné nádoby jsou dnes nedílnou součástí městských sídlišť, nástupišť hromadných dopravních prostředků, v omezené míře školních tříd a domácností. 58 % studentů uvedlo, ţe aktuálně nevědí o ţádném předmětu, v němţ by se danou problematikou mělo zabývat, a pouze 46 % z dotázaných respondentů odpovědělo, ţe se informace o třídění odpadu dozvědělo od učitele. Nejčastější studnici informací pak tvoří kombinace internetu a menšinu tvoří data z učebnic, bohuţel chybí dodatek o procentuálním zastoupení informací ze strany rodičů. Bereme-li však v potaz, ţe respondenti jsou školou povinní ţáci a studenti, z nichţ 54 % třídí odpad i v domácnostech, můţeme teoreticky uvaţovat, ţe je jim tato činnost opravdu vštěpována. Velké mnoţství dotázaných, tedy 40 %, ale uvádí, ţe se stále domnívá, ţe tříděný odpad nadále recyklovaný není, a proto netřídí. Zbytek
50
zúčastněných uvádí neméně zajímavé důvody, kvůli kterým netřídí. Jedná se o nedostatek místa v domácnostech, nízkou informovanost čí dokonce lenost (2 %). Přesto ve většině případů hovoříme o standardním typu vybavenosti v příslušných sběrných nádobkách a na hierarchii třídících komodit se stále drţí: papír, sklo, plast, kov. Díky zpracování této bakalářské práce, jsem získala hlubší povědomí o třídícím procesu a jednotlivých komoditách, kterých se týká. V dětství jsem k recyklaci odpadu, ať uţ ve státních zařízeních či v rodinném prostředí, nebyla vedena. Po první pracovní zkušenosti u firmy zabývající se svozem a likvidací odpadu jsem svůj ţivotní postoj zcela přehodnotila. Nyní v mé rodině třídí všechny generace. Tato práce by měla slouţit jako elementární přehled tříděných komodit, jejich recyklace a moţnosti opětovného zpracování a vyuţití v koloběhu ţivota. Chce zaplnit mezeru ve vzdělávacím systému a nabídnout odpovědi. Je ukazatelem a nositelem informací, ať uţ prvotních pro vzdělávací systém, nebo hlubších, které mohou výuku podpořit podrobnějším výkladem. Je nezbytně nutné nezapomenout, ţe je všeobecnou povinností zasvětit všechny ţáky a jejich okolí do problematiky a tak posílit všeobecné povědomí a snahu o znovu vyuţití všech komodit, které tu moţnost nabízejí. Bakalářská práce jen prvním kamenem poloţeným v předpokladu, ţe předně praktická část a její výzkumná stránka budou rozšířeny v navazujících bakalářských či diplomových pracích. Obsah kaţdé práce je limitován, ovšem problematika nabízí nepřeberné mnoţství úhlů pohledů, ať uţ hovoříme o genderovém pohledu, rozdílu vnímání mezi generacemi nebo podrobnějším výzkumem vybrané věkové kategorie.
51
5. Zdroje: [1]
ČR. Zákon o odpadech: zákon č. 185/2001 Sb. In: 2001.
[2]
ČR. Zákon o obalech 477/2001 Sb.
[3]
Odpad: Dělení. In: Wikipedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Odpad
[4]
JUCHELKOVÁ, D. Odpady, vedlejší produkty a nakládaní s nimi. 1.vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2005. 100 s. ISBN: 80-248-0753X
[5]
KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava: TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4.
[6]
PROKOPOVÁ, I., Makromolekulární chemie. 2. vyd., Praha: VŠCHT, 2007, ISBN 978-80-7080-662-3
[7]
Český statistický úřad ČR, Produkce, vyuţití a odstranění odpadu a produkce druhotných surovin - v roce 2014 [online], vydáno 2015-10-01; cit 2015-10-18 Dostupné: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/produkce-vyuziti-a-odstraneniodpadu-a-produkce-druhotnych-surovin-v-roce-2014
[8]
WWW.krpapaper.cz, Historie papíru, [online], cit 2014-12-20 Dostupné: www.krpa-paper.cz/historie-papiru
[9]
WWW.rucnipapirna.cz, [online], cit. 2013-02-05 Dostupné: http://www.rucnipapirna.cz/cz/rucni-papirna/historie
[10]
WWW.silon.eu/cz, Průmyslová řešení, [online], cit. 2013-02-05 Dostupné: http://www.silon.eu/cz/prumyslova-reseni/
[11]
van Gansewinekl. Dělení odpadu: Definice [online]. 2014 [cit. 2014-10-24]. Dostupné z: http://www.vangansewinkel.cz/fakta/deleni-odpadu/ 52
[12]
www.cenia.cz (Česká informační agentura ţivotního prostředí), [online]. [cit. 2015-10-11]. Dostupné z: http://www1.cenia.cz/www/odpady/isoh
[13]
http://www.komunalniodpad.eu/. [online]. [cit. 2015-10-10]. dostupné z: http://www.komunalniodpad.eu/index.php?str=pojmy
[14]
WWW.ekokom.cz: Výsledky systému. Dosaţená míra recyklace a vyuţití odpadů z obalů 2014 [online]. 2014. vyd. [cit. 2015-20-11]. Dostupné z: http://www.ekokom.cz/cz/ostatni/vysledky-systemu/vyrocni-shrnuti
[15]
www.asekol.cz. [online]. [cit. 2015-01-10]. Dostupné z: http://www.asekol.cz/spotrebitele/proc-recyklovat/co-proc-a-jak/
[16]
Cesta papíru [online]. Ministerstvo ţivotního prostředí ČR, Konference zpětný odběr 2013, konaný dne 16. dubna 2013 v Praze
[17]
DRAHTOVÁ, O., a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích, I. díl, Od počátků do konce 19. století. Praha: Academia, 2005. ISBN:80-200-1287-7
[18]
ČERNÁ, E., FRÝDA, F., ŠPAČEK, J., Historické sklo – Sborník pro dějiny skla, Čelákovice: sklářská odborná sekce pro dějiny skla při České archeologické společnosti, 1991
53
6. Přílohy 6.1. Výňatek z katalogu odpadů Komunální odpady (odpady z domácností a podobné ţivnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně sloţek z odděleného sběru, dle přílohy č. 1 vyhlášky MŢP 381/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.
20 01
Sloţky z odděleného sběru (kromě odpadů uvedených v podskupině 15 01)
20 01 01
Papír a lepenka O
20 01 02
Sklo O
20 01 08
Biologicky rozloţitelný odpad z kuchyní a stravoven O
20 01 10
Oděvy O
20 01 11
Textilní materiály O
20 01 13
Rozpouštědla N
20 01 14
Kyseliny N
20 01 15
Zásady N
20 01 17
Fotochemikálie N
20 01 19
Pesticidy N
20 01 21
Zářivky a jiný odpad obsahující rtuť N
20 01 23
Vyřazená zařízení obsahující chlorofluorouhlovodíky N
20 01 25
Jedlý olej a tuk O
20 01 26
Olej a tuk neuvedený pod číslem 20 01 25 N
20 01 27
Barvy, tiskařské barvy, lepidla a pryskyřice obsahující nebezpečné látky N
20 01 28
Barvy, tiskařské barvy, lepidla a pryskyřice neuvedené pod číslem 20 01 27 O
20 01 29
Detergenty obsahující nebezpečné látky N
20 01 30
Detergenty neuvedené pod číslem 20 01 29 O
20 01 31
Nepouţitelná cytostatika N 54
20 01 32
Jiná nepouţitelná léčiva neuvedená pod číslem 20 01 31 N
20 01 33
Baterie a akumulátory, zařazené pod čísly 16 06 01, 16 06 02 nebo pod číslem 16 06 03 a netříděné baterie a akumulátory obsahující tyto baterie N
20 01 34
Baterie a akumulátory neuvedené pod číslem 20 01 33 O
20 01 35
Vyřazené elektrické a elektronické zařízení obsahující nebezpečné látky neuvedené pod čísly 20 01 21 a 20 01 23 6) N
20 01 36
Vyřazené elektrické a elektronické zařízení neuvedené pod čísly 20 01 21, 20 01 23 a 20 01 35 O
20 01 37
Dřevo obsahující nebezpečné látky N
20 01 38
Dřevo neuvedené pod číslem 20 01 37 O
20 01 39
Plasty O
20 01 40
Kovy O
20 01 41
Odpady z čištění komínů O
20 01 99
Další frakce jinak blíţe neurčené O
20 02
Odpady ze zahrad a parků (včetně hřbitovního odpadu)
20 02 01
Biologicky rozloţitelný odpad O
20 02 02
Zemina a kameny O
20 02 03
Jiný biologicky nerozloţitelný odpad O
20 03
Ostatní komunální odpady
20 03 01
Směsný komunální odpad O
20 03 02
Odpad z trţišť O
20 03 03
Uliční smetky O
20 03 04
Kal ze septiků a ţump O
20 03 06
Odpad z čištění kanalizace O
20 03 07
Objemný odpad O
15 01
Obaly (včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu)
15 01 01
Papírové a lepenkové obaly O
15 01 02
Plastové obaly O 55
15 01 03
Dřevěné obaly O
15 01 04
Kovové obaly O
15 01 05
Kompozitní obaly O
15 01 06
Směsné obaly O
15 01 07
Skleněné obaly O
15 01 09
Textilní obaly O
15 01 10
Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek nebo obaly těmito látkami znečištěné N
15 01 11
Kovové obaly obsahující nebezpečnou výplňovou hmotu (např. azbest) včetně prázdných tlakových nádob N
56
6.2. Seznam obrázků Obr. č. 1 Sběrná nádoba na třídění odpadu umístěná na vlakovém nádraţí ................... 13 Obr. č. 2 Recyklační symbol ........................................................................................... 14 Obr. č. 3 Sběrná nádoba na zbytkový komunální odpad ................................................ 16 Obr. č. 4 Sběrná nádoba na papír .................................................................................... 18 Obr. č. 5 Třídící linka na papír........................................................................................ 19 Obr. č. 6. Slisovaný, vytříděný papír .............................................................................. 20 Obr. č. 7 Nádoba na třídění plastů ................................................................................. 23 Obr. č. 8 Třídění plastů ................................................................................................. 25 Obr. č. 9 Vytříděné, slisované balíky plastů ................................................................... 25 Obr. č. 10 Sběrná nádoba na sklo .................................................................................. 30 Obr. č. 11 Sběrná nádoba na bioodpad .......................................................................... 31 Obr. č. 12 Sběrná nádoba na elektroodpad .................................................................... 32 Obr. č. 13 Znak EKO-KOMu ........................................................................................ 34
57
6.3. Seznam grafů Graf č. 1. Způsoby nakládání s komunálními odpady v roce 2014 ................................ 14 Graf č. 2. Vývoj produkce komunálních odpadů v ČR ................................................. 15 Graf č. 3 Produkce komunálních odpadů ve vybraných zemích/2012 ........................... 15
58
