MASARYKOVA UNIVERZITA. Pedagogická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Ing. Klára Brzobohatá

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Brno 2007

Ing. Klára Brzobohatá

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Ergoterapie a pracovní rehabilitace v praxi Slezské diakonie Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Ilona Fialová

Ing. Klára Brzobohatá

Brno 2007

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 10. 8. 2007 ……………………………… Ing. Klára Brzobohatá

3

Nebýt ničím zaměstnán a neexistovat je pro člověka totéž. Voltaire

Poděkování Děkuji PhDr. Iloně Fialové za její laskavé vedení a trpělivost při psaní této bakalářské práce. Dále moc děkuji zaměstnancům Slezské diakonie, jmenovitě Bc. Janě Liszkové, Renátě Motykové, Ing. Romaně Bélové a Petře Morcinkové, za předání svých poznatků, poskytnutí materiálů a odbornou i lidskou pomoc. Uživatelkám Renátě, Ivaně a Jiřině vřele děkuji za to, že mi dovolily napsat o nich tuto bakalářskou práci, podělily se se mnou o své pocity i prožitky a dokonce svolily k fotografování. Nejvíce se všech však děkuji své rodině. Maličké Karolínce za to, že každý večer klidně a rychle usnula, a tím dovolila mamince věnovat se psaní bakalářské práce, a svému muži Lukášovi za jeho podporu, lásku a obětavé převzetí mateřských povinností, když jsem se potřebovala věnovat studiu. Celé své širší rodině pak moc děkuji za to, že mi věřili a drželi palce.

4

Obsah:

Úvod................................................................................................................................. 6 A) Teoretická část ............................................................................................................ 8 1 Mentální retardace......................................................................................................... 9 1.1 Klasifikace mentální retardace................................................................................. 11 2 Ucelená rehabilitace .................................................................................................... 14 2.1 Ergoterapie ...…………………...……………………………………………………………… 16 2.2 Pracovní rehabilitace................................................................................................ 18 2.3 Pracovní integrace.................................................................................................... 20 2.3.1 Podporované zaměstnání....................................................................................... 20 2.3.2 Chráněné dílny, tréninkové pracoviště.................................................................. 22 2.3.3 Přechodné zaměstnání (praxe) .............................................................................. 23 B) Výzkumná část .......................................................................................................... 25 3 Využití ergoterapie a pracovní rehabilitace v praxi .................................................... 27 3.1 Charakteristika výzkumného prostředí .................................................................... 27 3.2 Výzkumné šetření .................................................................................................... 34 3.2.1 Kasuistika č. 1 ....................................................................................................... 34 3.2.2 Kasuistika č. 2 ....................................................................................................... 37 3.2.3 Kasuistika č. 3 ....................................................................................................... 40 3.2.4 Problematika uplatnění osob s mentálním postižením na trhu práce.................... 43 3.3 Závěry výzkumného šetření ..................................................................................... 44 Závěr .............................................................................................................................. 46 Seznam použité literatury............................................................................................... 48 Seznam příloh ................................................................................................................ 50

5

Úvod Moje bakalářská práce je zaměřena na ergoterapii a pracovní rehabilitaci osob s mentálním postižením. Bere si za cíl nejen teoreticky definovat způsoby práce, cíle, význam ergoterapie a pracovní rehabilitace pro tyto osoby a zhodnocení jejich následného eventuálního uplatnění na trhu práce, ale chce teorii demonstrovat i na konkrétních příkladech dobré praxe. Proto jsem pro zpracovávání výzkumné části bakalářské práce oslovila zaměstnance neziskové organizace Slezská diakonie s prosbou o spolupráci. Jedná se konkrétně o střediska Eben-Ezer (terapeutické dílny, chráněné bydlení a ubytování pro osoby se zdravotním postižením) a Rút (agentura podporovaného zaměstnávání – sociální rehabilitace), která poskytují své služby uživatelům s mentálním postižením. Na příkladu uživatelek Jiřiny, Ivy a Renáty chci demonstrovat ergoterapii a pracovní rehabilitaci v praxi současné neziskové organizace. Bakalářská práce je rozdělena do dvou hlavních celků. V prvním v teoretické rovině nastiňuji základní problematiku mentální retardace a její klasifikace. Dále vymezuji v současné době tolik významnou ucelenou rehabilitaci, jejíž některé části konkrétněji rozebírám v dalších podkapitolách. Jedná se hlavně o ergoterapii (součást léčebné rehabilitace) a pracovní rehabilitaci. Soustředím se na ně proto, že tyto teoretické podklady jsou nejdůležitější pro tvůrčí část bakalářské práce. Poslední úsek prvního celku se zabývá pracovní integrací osob s mentálním postižením a podobami, kterých v praxi nabývá. Druhým celkem bakalářské práce je výzkumná část. V jejím úvodu seznamuji čtenáře se Slezskou diakonií – významnou neziskovou organizací, která své sociální služby poskytuje převážně na území Moravskoslezského kraje. Na popis poslání, cílů a konkrétní činnosti ze zaměřuji při představování dvou středisek Slezské diakonie – Eben-Ezeru a Rút, jejíž zaměstnanci se mnou ochotně spolupracovali a předvedli mi, jak do praxe uvádí ergoterapeutickou činnost a pracovní rehabilitaci. Ve výzkumné části jsou tedy shrnuty závěry kvalitativní studie z konkrétní neziskové organizace, která usiluje o rozvoj a uchování pracovních dovedností osob s mentálním postižením a o 6

možnost jejich zaměstnání na volném trhu práce, čímž naplňuje ideje o jejich integraci do majoritní společnosti. Díky získaným praktickým poznatkům ze Slezské diakonie se v závěru bakalářské práce soustředím na současnou problematiku uplatnění osob s mentálním postižením na volném trhu práce. Při zpracování údajů jsem použila metodu obsahové analýzy odborné literatury, textů a dostupných materiálů.

Výzkumná část čerpá navíc z praktických zkušeností s

ergoterapií a zaměstnáváním osob s mentálním postižením získaných díky rozhovorům se zaměstnanci a uživateli služeb Slezské diakonie. Informace o jednotlivých uživatelkách jsou zpracovány jako kasuistiky a jsou doplněny o pozorování, informace z individuálních plánů a rozhovorů s nimi.

7

A) Teoretická část V teoretické části bakalářské práce jsou selektivně definovány pojmy, které se následně budou vyskytovat v části výzkumné. Jelikož jsou služby poskytované ve vybraných střediscích Slezské diakonie zacíleny na osoby s mentálním postižením, soustředím se na vymezení mentální retardace a na její klasifikaci především v lehké a středně-těžké formě. V terapeutických dílnách Eben-Ezeru se v praxi uvádí ergoterapeutické úsilí, které vede k získávání a udržování každodenních znalostí a dovedností uživatelů. V agentuře podporovaného zaměstnávání Rút jsou realizovány aktivity pracovní rehabilitace. Následuje tedy vymezení ergoterapie a pracovní rehabilitace, které jsou začleněny do systému ucelené rehabilitace. Ergoterapie i pracovní rehabilitace si mimo jiné berou za cíl integraci osob s mentálním postižením do společnosti a na trh práce. Vymezení pojmu pracovní integrace, její podoby a důležitost v dnešní době jsou rozebírány v poslední kapitole teoretické části bakalářské práce. Jsou zde také popsány formy pracovní integrace, které jsou známy z praxe zaměstnávání osob s mentálním postižením – podporované zaměstnávání, chráněné pracovní místo, chráněné pracovní dílny a přechodné zaměstnávání. Teoretická část byla celkově vypracována metodou obsahové analýzy odborné literatury a jejími citacemi.

8

1 Mentální retardace Termín mentální retardace vznikl z latinských slov mens – mysl, rozum a z výrazu retardatio – zdržet, zaostávat, opožďovat. Ve spojení tedy znamená opožděnost rozumového vývoje. Podle Švarcové se „za mentálně retardované považují takoví jedinci (děti, mládež i dospělí), u nichž dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování.“1 V dnešní době zřejmě nejpodrobnější definice pochází od Dolejšího, který říká, že: „Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí různé hierarchie s variabilní ohraničeností a celkovou subnormální inteligencí, závislá na některých z těchto činitelů: na nedostatcích genetických vloh; na porušeném stavu anatomickofyziologické struktury a funkce mozku a jeho zrání; na nedostatečném nasycování základních psychických potřeb dítěte vlivem deprivace senzorické, emoční a kulturní; na deficitním učení; na zvláštnostech vývoje motivace, zejména negativních zkušenostech jedince po opakovaných stavech frustrace i stresu; na typologických zvláštnostech vývoje osobnosti.“2 Jako poslední uvádím definici, kterou podle 10. revize mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992 uvádí Švingalová. „Mentální retardace je stav zastaveného či neúplného duševního vývoje, který je zvlášť charakterizován narušením dovedností, projevující se během vývojového období, přispívající k povšechné úrovni inteligence, tj. poznávacích, řečových, pohybových a sociálních schopností. Retardace se může vyskytnout společně s jakoukoli jinou tělesnou nebo duševní poruchou nebo bez ní. Mentálně retardovaní jedinci však mohou být postiženi celou řadou duševních poruch, jejichž prevalence je u nich přinejmenším 3-4krát častější než v běžné populaci. Navíc jsou mentálně retardovaní jedinci vystavováni většímu riziku využívání a tělesného (sexuálního) zneužívání. Adaptační chování je narušeno vždy, avšak v chráněném sociálním

1

ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2001. str. 24.

2

DOLEJŠÍ, M. K otázkám psychologie mentální retardace. Praha: Avicenum, 1973. str. 38.

9

prostředí s dostupnou podporou nemusí být toto narušení u jedinců s lehkou mentální retardací nápadné.“3 Jak uvádí Švarcová, mentální retardace není nemoc. Je to stav trvalý, způsobený neodstranitelnou nedostatečností nebo poškozením mozku. Ve skupině dětí, mládeže i dospělých

s postižením

představují

jedinci

s postižením

mentálním

jednu

z nejpočetnějších skupin. Organizace Inclusion International (ISLMH) doporučuje užívat pro tyto osoby označení člověk (dítě, mladistvý) s mentálním postižením (s mentální retardací). Tím má být vyjádřena skutečnost, že retardace není integrální součástí člověka, ale je pouze jedním z mnoha jeho osobnostních rysů.4 Valenta a Müller kategorizují etiologii mentální retardace podle různých klíčů. Hovoří o příčinách vnitřních – endogenních či vnějších – exogenních. Dělí mentální retardaci na vrozenou a získanou a vlivy na ni působící na prenatální (dědičné, genetické a enviromentální), perinatální (encenfalopatie, mechanické poškození mozku, hypoxie atd.) a postnatální (zánět mozku, traumata, mozkové léze, krvácení do mozku atd.). Dále poukazují na fakt, že stále ještě nejsme schopni dopátrat se příčiny poruchy přibližně u třetiny osob s mentální retardací.5 „Speciální pedagogickou disciplínou, která se zabývá problematikou rozvoje, výchovy a vzdělávání osob rozumově postižených, tj. osob se sníženými rozumovými schopnostmi, se nazývá psychopedie. Název oboru je složen z řeckého slova psyché – duše a paideia – výchova. Cílem psychopedie je dosažení maximálního stupně rozvoje osobnosti mentálně retardovaných jedinců a jejich integrace do společnosti.“6 Osoby s mentální retardací mají zvláštní postavení mezi ostatními postiženými, protože jejich defekt se týká psychické oblasti, která u ostatních typů postižených nebývá primárně poškozena. Zatímco u jiných osob s postižením je možné kompenzovat

3

ŠVINGALOVÁ, D. Vybrané kapitoly z psychopedie. Liberec: Technická univerzita, 1999. str. 36.

4

Viz ŠVARCOVÁ, I., 2001. str. 25.

5

VALENTA, M., MŐLLER, O. Psychopedie. Praha: PARTA, s.r.o., 2003. str. 51-54.

6

PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. str. 170.

10

defekty psychickou činností, u mentálně postižených je někdy obtížné hledat kompenzační možnosti, které jsou poměrně zúžené, a je nutno je hledat hlavně v oblasti manuální činnosti.7

1.1 Klasifikace mentální retardace Nejpoužívanějším kritériem, které se upřednostňuje při vyjádření kvantitativního standartu mentální retardace, je výsledek vyšetření vyjádřený stupněm inteligence, tzv. inteligenčním kvocientem. Zastánci tohoto pojetí zdůrazňují možnost zjednodušení, porovnání a také možnost prognózy v oblasti školní úspěšnosti. Musíme ale brát v úvahu, že stanovení IQ je obvykle ovlivněno též tzv. mimointelektuálními jevy.8 Mentální retardace se podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992, kterou zpracovala Světová zdravotnická organizace v Ženevě, dělí do šesti základních kategorií. Jelikož patří do oboru psychiatrie, má jako první označení písmeno F. Hlavním hlediskem je stanovení inteligenčního kvocientu.9 Lehká mentální retardace (F70, IQ 50 – 69) Tito jedinci většinou dosáhnou schopnosti užívat řeč účelně v každodenním životě, i když si mluvu osvojují opožděně. Většina z nich dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči a v praktických domácích dovednostech, i když je vývoj proti normě mnohem pomalejší. Mnozí mají specifické problémy se čtením a psaním. Lehce retardovaným dětem velmi prospívá výchova a vzdělávání zaměřené na rozvíjení jejich dovedností a kompenzování nedostatků. V dospělosti většinu z nich lze zaměstnat prací, která vyžaduje spíše praktické než teoretické schopnosti. V sociokulturním kontextu, kde se klade malý důraz na teoretické znalosti, nemusí lehký stupeň retardace působit žádné vážnější problémy. Důsledky retardace se však projeví, pokud je postižený také značně emočně a sociálně nezralý, např. obtížně se přizpůsobuje kulturním tradicím, normám a

7

LANGER, S. Mentální retardace. Hradec Králové: Kotva, 1996. str. 52.

8

Viz ŠVINGALOVÁ, D., 1999. str. 31.

9

PIPEKOVÁ. J. in VÍTKOVÁ, M. ed. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. str. 296.

11

očekáváním, nebo nedokáže samostatně řešit problémy plynoucí z nezávislého života.10 Hlavní obtíže popisuje i Procházková, která uvádí u lehké mentální retardace tyto znaky: konkrétní mechanické myšlení, slabší paměť, vázne analýza a syntéza. Jemná a hrubá motorika je lehce opožděna, dále se objevuje porucha pohybové koordinace, během dospívání a dospělosti však může dosáhnout normy.11 „Tato skupina tvoří 4/5 osob s mentální retardací (80 %). Lehká mentální retardace se vyskytuje asi u 2,5 % populace.“12 Středně těžká mentální retardace (F71, IQ 35 – 49) U těchto jedinců je výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči a i jejich konečné schopnosti v této oblasti jsou omezené. Úroveň rozvoje řeči je variabilní. Někteří postižení jsou schopni jednoduché konverzace, zatímco jiní se nenaučí mluvit nikdy. Opožděná je také schopnost sebeobsluhy a zručnost. Jen někteří žáci si osvojí základy čtení, psaní a počítání. V dospělosti jsou středně retardovaní obvykle schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, jestliže jsou úkoly pečlivě strukturovány a jestliže je zajištěn odborný dohled. Zřídkakdy mohou vést úplně samostatný život. Často se u nich vyskytují tělesná postižení a neurologická onemocnění, zejména epilepsie.13 Procházková dále popisuje tyty osoby jako celkově neobratné, vývoj jemné a hrubé motoriky je zpomalen, jsou emocionálně labilní, nevyrovnaní a vyskytují se i časté afektivní nepřiměřené reakce. Výskyt v populaci mentálně retardovaných je asi 12 %.14 Těžká mentální retardace (F72, IQ 20 – 34) Tato kategorie je podobná předešlé, ale úroveň schopností je snížena

mnohem

výrazněji. Většina jedinců z této kategorie trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými přidruženými vadami. Včasná a dostatečně kvalifikovaná rehabilitační, výchovná a vzdělávací péče může výrazně přispět k rozvoji jejich motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností, jejich soběstačnosti a celkovému

10


11

PROCHÁZKOVÁ, M. in PIPEKOVÁ, J. a kol., 1998. str. 173.

12

PIPEKOVÁ. J. in VÍTKOVÁ, M., 2004. str. 298.

13


14

Viz PROCHÁZKOVÁ, M. in PIPEKOVÁ, J. a kol., 1998. str. 174.

12

zlepšení kvality jejich života.15 Charakteristické osobám v této kategorii je omezení psychických procesů, nápadnosti v koncentraci pozornosti, primitivní řeč, porušení afektivní sféry, nestálost nálad, impulzivita. Výskyt se pohybuje kolem 7 % v populaci mentálně retardovaných.16 Hluboká mentální retardace (F73, IQ je nižší než 20) Postižení jedinci jsou těžce omezení ve své schopnosti porozumět požadavkům či instrukcím nebo jim vyhovět. Chápání a používání řeči je velmi malé. Většina z nich je imobilní, inkontinentní a přinejmenším jsou schopni pouze rudimentární neverbální komunikace. Vyžadují stálou pomoc a stálý dohled. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené. Lze dosáhnout nejzákladnějších jednoduchých zrakově prostorových orientačních dovedností a postižený jedinec se může při vhodném dohledu a vedení podílet malým dílem na domácích a praktických úkonech a sebeobsluze.17 Dle Procházkové jsou motoricky těžce omezeni, mají nápadné stereotypní automatické pohyby a vyskytuje se u nich často kombinace s postižením sluchu, zraku, či těžkými neurologickými poruchami. Nedožívají se vyššího věku a tvoří zhruba 1 % populace mentálně retardovaných.18 Švarcová dále zmiňuje Jinou mentální retardaci (F78) a Nespecifickou mentální retardaci (F79). Kategorie Jiná mentální retardace by měla být použita tehdy, když stanovení stupně retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození. Kategorie Nespecifická mentální retardace se užívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, není však dostatek informací, aby bylo možno zařadit osobu do shora uvedených kategorií.19

15


16


17


18


19


13

2 Ucelená rehabilitace Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala rehabilitaci již v roce 1969 takto: „Rehabilitace je kombinované a koordinované použití léčebných, sociálních, výchovných a pracovních prostředků pro výcvik a znovu výcvik jedince k nejvyšší možné funkční schopnosti.“ Tato definice byla v roce 1994 ještě doplněna: „rehabilitace je proces, který osobám s disabilitou pomáhá rozvinout nebo posílit fyzické, mentální a sociální dovednosti.“20 Na rozdíl od dřívějšího zdravotnického pojetí se v dnešní době klade důraz na ucelený přístup rehabilitace, který osoby se zdravotním postižením sleduje ve všech oblastech jejich potřeb. „Jedná se tedy o interdisciplinární obor, který zahrnuje péči nejen zdravotnickou, ale také sociálně právní, pedagogicko psychologickou a pracovní.“21 Pro ucelenou rehabilitaci se také používá termín „komprehensivní“ a je rozdělována na 4 hlavní složky: 1) Rehabilitace léčebná – usiluje o odstraňování defektů organismu a poruch jeho funkcí, používá léčebné prostředky a je poskytována hlavně ve zdravotnických zařízeních. 2) Rehabilitace pracovní – usiluje o rozvoj specifických vědomostí, schopností, dovedností a návyků potřebných pro profesi. 3) Rehabilitace sociální – usiluje o rozvoj schopností postiženého, o prevenci či odstranění defektivity v rozvoji osobnosti a prevenci vzniku či odstranění handicapů v jeho společenském začlenění a kulturním rozvoji. 4) Rehabilitace pedagogická – usiluje o odbourání deviací a obnovu normálního vývoje osobnosti prostřednictvím pedagogických a pedagogicko psychologických prostředků. 22

20

JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha:

Nakladatelství TRITON, 2006. str. 20. 21 22

Viz JANKOVSKÝ, J., 2006. str. 19. JESENSKÝ, J. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha, Univerzita Karlova:

vydavatelství Karolinum, 1995. str. 27.

14

Pipeková ve svém výčtu přidává ještě další druhy rehabilitace, a to psychologickou, technickou, právní a ekonomickou.23 Cílem ucelené rehabilitace je co nejúplnější začlenění osob se zdravotním postižením do aktivního života odpovídající očekávané kvalitě. K tomu je v každé složce rehabilitace využívána pestrá paleta prostředků. Add 1) rehabilitace léčebná: -

fyzikální terapie,

-

léčebná tělesná výchova

-

ergoterapie,

-

animoterapie (hipoterapie, canisterapie)

-

další specifické terapie (arteterapie, muzikoterapie, psychoterapie atd.).

Add 2) sociální rehabilitace: -

reedukace,

-

kompenzace,

-

akceptace.

Add 3) pedagogická rehabilitace: -

reedukace,

-

speciální

výchova

a

vzdělávání

(somatopedie,

psychopedie,

etopedie,

oftalmopedie, surdopedie, logopedie), -

psychoterapie

-

následné pedagogicko psychologické prostředky (ranná péče, školní edukace, profesní vzdělávání).24

Add 4) pracovní rehabilitace: -

pracovní poradenství,

-

pracovní rekomance,

-

pracovní příprava,

-

pracovní umísťování.25

23

Viz PIPEKOVÁ, J. a kol., 1998. str. 30-31.

24

Viz JANKOVSKÝ, J., 2006. str. 19-35.

25

Viz JESENSKÝ, J., 1995. str. 119.

15

2.1 Ergoterapie Česká asociace ergoterapeutů definuje ergoterapii takto: „ergoterapie je zdravotnická disciplína, která využívá specifické diagnostické a léčebné postupy a činnosti při rehabilitaci jedinců každého věku, s různým typem postižení, kteří jsou trvale nebo dočasně fyzicky, psychicky, smyslově nebo mentálně postiženi. Cílem ergoterapie je dosáhnout maximální soběstačnosti a nezávislosti klientů v domácím, pracovním a sociálním prostředí, a tím zvýšení kvality jejich života.“26 Podle Světové federace ergoterapeutů je ergoterapie: „profese, která se zabývá podporou zdraví a duševní pohody prostřednictvím aktivity. Ústředním cílem ergoterapie je umožnit osobám vykonávat všední denní činnosti. Ergoterapeuti pomáhají osobám ve zlepšení jejich schopností, které jim umožní vykonávat potřebné aktivity, nebo v úpravách prostředí, které přispějí k účasti osoby v aktivitách.“27 Valenta a Müller vedle pracovní terapie (ergoterapie) zmiňují tzv. terapii činnostní. Jde o dvě vzájemně se překrývající metody, které spočívají v záměrné aplikaci manipulací s materiálním okolím, jejím účelem je pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, či emoce společensky i individuálně přijatelným směrem. Praktický rozdíl mezi nimi je skutečnost, že ergoterapie směřuje k jistému konkrétnímu výrobku – k výsledku práce.28 I podle Horňákové se v praxi od sebe činnostní a pracovní terapie nedá jednoznačně odlišit. Když je pracovní terapie kvalifikovaně vedená a přináší pacientovi adekvátní příležitosti pro odstraňování jeho těžkostí, je činnostní terapií. Zároveň činnostní terapie, pokud má uživatel problémy zvládat úkoly běžného dne, musí se taky zahrnout do terapeutického plánu.29

26

KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R. a kol. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing, a.s.,

2004. str. 423. 27

World Federation of Occuatinal Therapists [online]. [cit. 15. července 2007]. Dostupný z WWW:

. 28

Viz VALENTA, M., MŐLLER, O., 2003. str. 207.

29

HORŇÁKOVÁ, M. in PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno:

Paido, 2001. str. 116.

16

Cílem ergoterapeutického úsilí je: -

podpora

zdraví

a

duševní

pohody

prostřednictvím

smysluplné

aktivity/zaměstnání, -

pomoci osobě dosáhnout maximální nezávislosti a udržení či zlepšení kvality života,

-

ergoterapeut vychází ze skutečnosti, že zdraví může být ovlivněno aktivitou,

-

výběr

aktivit

souvisí

s jedincovými

osobními,

sociálními,

kulturními,

ekonomickými a pracovními potřebami a odráží faktory prostředí, které vytvářejí jeho životní styl. 30

„Terapeutických cílů se dosahuje hlavně prostřednictvím rukodělných činností (např. s textilem, se dřevem a přírodními materiály, s papírem, s kovem, s umělými hmotami…) a výcvikem v oblasti praktického života (např. v péči o domácnost).“31 Nácvik činností, v kterých je uživatel z důvodu onemocnění, úrazu, vývojové vadě či procesu stárnutí limitován, probíhá v reálných situacích a pokud je to možné i v jeho vlastním prostředí. Hlavním terapeutickým prostředkem v ergoterapii je smysluplná činnosti (zaměstnání), která pomáhá k obnově postižených funkcí. V závislosti na tento fakt ergoterapeut:

30

-

provádí ergoterapeutické vyšetření,

-

provádí hodnocení a nácvik denních činností, pracovních a zájmových aktivit,

-

sestavuje krátkodobý a dlouhodobý plán terapie,

-

aplikuje individuální i skupinové ergoterapeutické postupy a metodiky,

-

provádí rehabilitaci kognitivních funkcí a nácvik komunikačních dovedností,

-

navrhuje kompenzační a technické pomůcky,

-

poskytuje poradenské služby a instruktáže v otázkách prevence a

-

zabývá se poradenstvím v oblasti adaptace a úprav domácího prostředí.32

Council of Occupational Therapists for European Countries [online]. [cit. 17. července 2007].

Dostupný z WWW: <www.cotec-europe.org>. 31 32

Viz VALENTA, M., MŐLLER, O., 2003. str. 207. Wikipedia – The free encyklopedia [online]. [cit. 21. července 2007]. Dostupný z WWW:

.

17

Klusoňová se Špičkovou rozdělují ergoterapii z pohledu cílů na následující čtyři složky: 1. Léčba zaměstnáními – je to aplikace tělesné nebo duševní činnosti s cílem odpoutat pozornost od zdravotních potíží, tvořivě a aktivně vyplnit volný čas a v průběhu léčby zabránit vzniku nežádoucích změn z nečinnosti. 2. Cílená léčba – aplikuje na základě ordinace lékaře a hodnocení rehabilitačních pracovníků činnosti, které zlepšují a upravují postižené funkce (např. stříhání plechu posiluje svaly pravé horní končetiny). 3. Výchova k soběstačnosti – zabývá se výcvikem běžných, pro každého člověka nezbytných dovedností, kterými si zajišťuje svou nezávislost na pomoci druhé osoby (nácvik schopností zajišťovat si potravu, udržovat hygienu, oblékat se atd.) 4. Hodnocení (testování) schopností – udává obraz o fyzických a psychických schopnostech uživatele a na základě výsledků a analýzy je určena další terapie, či stupeň zátěže.33 U osob s mentálním postižením se obecně musí při ergoterapii počítat s nedostatky v oblasti motivace k činnosti, s nižším psychomotorickým výkonem a s nedostatky vyplývajícími ze sociokulturního vývoje. U jedinců s lehkou mentální retardací by terapeutické cíle měly být plněny v rámci odpovídajících vzdělávacích programů, u jedinců z těžším postižením bývá pracovní terapie aplikována samostatně (např. textilní, keramické, tkalcovské dílny fungující ve stacionářích).34

2.2 Pracovní rehabilitace Pracovní rehabilitace navazuje na výsledky léčebné i sociální rehabilitace a uplatňuje se hlavně u lidí s postižením v produktivním věku. Jejím prostřednictvím se usiluje o rozvoj specifických dovedností, návyků, schopností a vědomostí, které jsou potřebné k uplatnění na pracovním trhu. Může probíhat formou skupinovou či individuální.35 Z těchto faktů plyne vymezení pracovní rehabilitace, kterou uvádí Jesenský: „Pracovní

33

KLUSOŇOVÁ, E., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie 1, učebnice pro zdravotnické školy. Praha: Avicenum,

zdravotnické nakladatelství, 1990. str. 9-11. 34

Viz VALENTA, M., MŐLLER, O., 2003. str. 207.

35


18

rehabilitace je souvislá péče poskytovaná občanům se změněnu pracovní schopností směřující k tomu, aby mohli vykonávat dosavadní, případně jiné vhodné zaměstnání. … je to soubor činností zaměřených na překonání práceneschopnosti (nebo změněné pracovní schopnosti) a na vytvoření vnitřních podmínek pro pracovní uplatnění.“36 Jesenský dále uvádí, že z hlediska pracovně rehabilitačního postupu se dá rozlišit následujících osm fází pracovní rehabilitace: -

zhodnocení uchovaných pracovních funkcí,

-

analýza pracovišť a pracovních činností,

-

pracovní doporučení,

-

pracovní výcvik, kvalifikace a rekvalifikace,

-

zabezpečování pracovních příležitostí a organizace pracovního umísťování,

-

uvedení do pracovního procesu,

-

sledování zdravotního stavu začleněných osob s postižením a ověřování, jak na ně působí výkon práce,

-

koordinace průběhu jednotlivých fází pracovní rehabilitace a jejich odborné zhodnocování a legislativní upevňování.37

Hlavním cílem pracovní rehabilitace je návrat osoby se změněnou pracovní schopností do pracovního procesu. Dílčími cíli jsou pak motivace, získání asertivity, společensko pracovní prestiže, ekonomické nezávislosti i sociálně pracovní integrace. Osobě s postižením pracovní rehabilitace přináší pracovní uplatnění, rozvoj osobnosti, zařazení do pracovního prostředí a překonání defektivity, případně i defektu. Jankovský poukazuje na naléhavost pracovní integrace osob s postižením také kvůli tomu, že „práce patří mezi základní (primární) potřeby člověka (potřeba aktivity), a pokud není tato potřeba saturována, dochází k frustraci, či dokonce ke stresovému stavu.“38 Smyslem pracovní rehabilitace je tedy i takovýmto stavům předcházet.

36


37


38

Viz JANKOVSKÝ, J., 2006. str. 33.

19

2.3 Pracovní integrace Podle listiny základních práv a svobod (čl. 26) mají všichni občané právo na zaměstnávání. V praxi může integrace osob s mentálním postižením na trh práce nabývat hned několika podob. Která forma je pracovním terapeutem a jeho klientem zvolena, závisí na pracovních schopnostech osoby s postižením, jejím fyzickém a psychickém stavu i na vnějších podmínkách místního pracovního trhu. Nelze ovšem opomenout, že zaměstnání osob s mentálním postižením je závažnějším problémem. Uplatnění osob s mentálním postižením na trhu práce výrazně ovlivňuje jejich životní situaci, a to hned z několika hledisek. Nejde jen o ekonomickou situaci a sociální statut, ale také o vlastní seberealizaci. Johnová klade důraz na vstup osob s mentálním postižním na trh práce jako na jeden z nejdůležitějších projevů jejich společenské emancipace a vypočítává tyto přínosy pro jejich osobní život: zvýšení sebeúcty a sebevědomí, větší kontrola nad vlastním životem, rozšíření okruhu zájmů a nové sociální kontakty, sociální výhody, zlepšování každodenních dovedností, lepší naplnění představ o vlastním pracovním uplatnění, lepší využití vlastních schopností při výkonu práce, flexibilní podpora, podpora role dospělého člověka, možnost získat společenský respekt, přirozené zapojení do běžné společnosti, větší jistota práce.39

2.3.1 Podporované zaměstnání Podporované zaměstnání je krokem směřujícím k plnohodnotnému zaměstnání. Uživatel hledá aktivně spolu s pracovním konzultantem vhodné pracovní místo dle jeho individuálních požadavků a možností. Poté pracuje na základě uzavřené pracovní smlouvy a dostává za odvedenou práci mzdu. Na pracovní místo dochází podle potřeby s pracovním asistentem, který mu poskytuje asistenční služby až do doby, kdy je uživatel schopen zvládnout pracovní úkoly samostatně.40 Služba je určena osobám,

39 40

Viz JOHNOVÁ, M. in VALENTA, M., MŐLLER, O., 2003. str. 264. Slezská diakonie, Agentura podporovaného zaměstnávání Rút [online]. [cit. 25. července 2007].

Dostupný z WWW: <www.slezskadiakonie.cz>.

20

kterým snížené dovednosti a schopnosti zejména v oblastech využívání veřejných míst a služeb, komunikace atd. zabraňují využití služeb zaměstnanosti. Tito lidé potřebují osobní individuální pomoc nejen se získáním pracovního místa, ale i s jeho udržením.41 Johnová přiřazuje podporovanému zaměstnání další znaky, které je odlišují od chráněných pracovišť, či rekvalifikačních kurzů. V podporovaném zaměstnání dochází k okamžitému umístění uživatele na pracovní místo a k tréninku přímo na pracovišti. To znamená, že dovednosti požadované pracovním místem se osoba učí přímo na něm. Dále se jedná o konkurenceschopnou práci, čili odměna a pracovní doba odpovídají běžným podmínkám. Osoba s mentálním postižením je zaměstnána v běžném pracovním prostředí a je jí poskytována jen průběžná podpora dle potřeby.42 Smyslem podporovaného zaměstnání je vyrovnání příležitostí pro pracovní uplatnění lidí, kteří v důsledku zdravotního postižení nebo jiných znevýhodňujících faktorů mají ztížený přístup na otevřený trh práce a v důsledku toho mohou být nebo jsou omezeni ve svém společenském uplatnění. Hlavním cílem je umožnit lidem z cílové skupiny získat a zachovat si vhodné zaměstnání a zvýšit míru samostatnosti uživatele, jeho dovedností potřebných k získání a zachování si práce, posílení pracovních návyků a motivaci dalšího profesního rozvoje. Podpora je nabízena také zaměstnavateli. Spočívá v pomoci s administrativou související s přijetím uživatele do pracovního poměru, s úpravou pracovní náplně a pracovního místa, s vytvořením podmínek atd.43 V Zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je v §69 Pracovní rehabilitace zakotveno, že úřady práce mohou proplácet náklady na podporované zaměstnávání. To je důležité pro poskytovatele podporovaného zaměstnávání, kteří z pohledu úřadu práce vykonávají pracovní rehabilitaci. Zákon přesně definuje pracovní rehabilitaci takto: „Je to souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním

41

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 25. července 2007]. Dostupný z WWW:

. 42

Viz JOHNOVÁ, M. in VALENTA, M., MŐLLER, O., 2003. str. 265.

43

ZÁMEČNÍKOVÁ, D., OPATŘILOVÁ, D. Předprofesní a profesní příprava zdravotně postižených.

Brno: MU, 2005. str. 124-125.

21

postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti.“44 Pracovní rehabilitaci dále rozpracovává Vyhláška č. 518/2004, která stanovuje, že individuální plán, dle kterého je pracovní rehabilitace vykonávána, musí obsahovat: -

předpokládaný cíl pracovní rehabilitace,

-

formy pracovní rehabilitace,

-

předpokládaný časový průběh,

-

termíny

a

způsob

hodnocení

účinnosti

stanovených

forem

pracovní

rehabilitace.45 Příslušný úřad práce v rámci spolupráce s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace s ohledem na její zdravotní způsobilost, schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, kvalifikaci a s ohledem na situaci na trhu práce.

2.3.2 Chráněné dílny, tréninkové pracoviště Dalšími možnostmi pro pracovní uplatnění osob s postižením jsou chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna. Je zde poskytována zvýšená ochrana a režim práce je přizpůsoben fyzickému a psychickému stavu uživatelů. Zákon o zaměstnanosti hovoří o chráněném pracovním místě a chráněné pracovní dílně takto: „Chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v

44

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 69. Praha: 2004.

45

Vyhláška č. 518/2004. Praha: 2004.

22

dohodě. Na vytvoření chráněného pracovního místa může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek, který může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství.“46 K žádosti o příspěvek je nutno předložit charakteristiku chráněných pracovních míst, jejich počet a potvrzení o stavu závazků ve věcech plnění zákonných odvodů. „Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek na každé pracovní místo ve stejné výši jako u chráněného pracovního místa.“47 Chráněné dílny poskytují osobám s postižením pracovní i společenské uplatnění formou pracovní činnosti. Ti zde získávají stabilní zaměstnání odpovídající jejich schopnostem a zdravotnímu stavu, čímž se u nich vytvářejí hodnoty stejně jako u většiny lidí běžné populace. V chráněných dílnách se s uživateli postupuje podle individuálních plánů. Dle možností se pro každého hledá nejvhodnější pracovní činnost odpovídající schopnostem a dovednostem. Zaměření chráněných dílen je většinou na práci s různými druhy materiálů, jako jsou keramická hlína, textil, dřevo atd.

2.3.3 Přechodné zaměstnání (praxe) Účelem přechodného zaměstnání je orientace uživatele na trhu práce. Člověk musí získat pracovní návyky, naučit se „jak se chodí do práce“ a nalézt zde své místo. „Uživatel pracuje po omezenou dobu na pracovním místě formou praxe, není s ním uzavřena pracovní smlouva a pracuje bez nároku na mzdu. Jde o přechodné období, ve kterém si uživatel zvyká na pracovní prostředí, získává potřebné pracovní dovednosti a

46


47


23

vzájemně se se zaměstnavatelem „testuje“. Snahou této činnosti je, aby přechodné zaměstnání volně přešlo na zaměstnání podporované a uživatel získal pracovní smlouvu.“48 Služba je určena lidem, jejichž snížené dovednosti využívat veřejná místa a služby, komunikovat, prosazovat vlastní zájmy atd. jsou současně provázeny neexistencí nebo výrazným omezením pracovních návyků.49

48

Slezská diakonie, Agentura podporovaného zaměstnávání Rút [online]. [cit. 25. července 2007].

Dostupný z WWW: <www.slezskadiakonie.cz>. 49

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 25. července 2007]. Dostupný z WWW:

.

24

B) Výzkumná část Ve výzkumné části bakalářské práce představuji příklady dobré praxe. Oslovila jsem s žádostí o spolupráci dvě střediska Slezské diakonie – Eben-Ezer a Rút z Českého Těšína. V prvním z nich probíhá v rámci terapeutické dílny ergoterapie, ve druhém pracovní rehabilitace tak, jak jsou popsány a definovány v teoretické části bakalářské práce. V následujících podkapitolách představuji jejich historii a především cíle a způsoby jejich práce s osobami s mentálním postižením. Společně jsme vybrali tři uživatelky služeb těchto středisek – Jiřinu, Ivanu a Renátu, které prošly ergoterapií v dílnách a byly natolik šikovné ve svých činnostech, že se s pomocí střediska Rút začaly připravovat na vstup na volný trh práce. U každé uživatelky bude nastíněna stručná kasuistika, představen individuální plán, dle kterého pracovaly v posledních dvou letech v terapeutických dílnách, a zhodnocena jejich pracovní integrace. V poslední podkapitole tvůrčí části je analyzována současná problematika pracovní integrace osob s mentálním postižením v Moravskoslezském kraji. Ta vychází z osobních zkušeností pracovníků Slezské diakonie a jejich uživatelů. K výzkumnému šetření byla použita metoda kvalitativní a tyto výzkumné techniky: analýza odborné literatury a odborných posudků, dále rozhovor a volné pozorování. Významný zdroj informací představovaly i důsledně zpracované individuální plány, na základě kterých se s osobami s mentálním postižením pracuje v obou vybraných střediscích Slezské diakonie. Hlavním cílem této práce bylo analyzovat a popsat ergoterapeutickou práci a činnosti pracovní rehabilitace, které jsou v praxi používány vybranou neziskovou organizací. Byly stanoveny tyto dílčí cíle: 1) Vytipovat schopnosti a dovednosti získávané prostřednictvím ergoterapie v terapeutických dílnách, které mají podstatný význam pro uplatnění osob s mentálním postižením na trhu práce. 2) Vyhledat způsoby vyhodnocování těchto schopností a dovedností používané v individuálních plánech osob

25

s mentálním postižením v rámci ergoterapie i pracovní rehabilitace.

3) Vymezit

motivy vedoucí k práci v ergoterapeutických dílnách a na pracovním trhu u osob s mentálním postižením. 4) Prezentovat konkrétní tři příklady dobré praxe o spolupráci ergoterapie a pracovní rehabilitace s úspěšným uplatněním na pracovním trhu. 5) Představit eventuální problémy provázející zaměstnání osob s mentálním postižením na volném trhu práce v Moravskoslezském kraji vyplývající z praktických zkušeností místní neziskové organizace.

26

3 Využití ergoterapie a pracovní rehabilitace v praxi 3.1 Charakteristika výzkumného prostředí - Slezská diakonie Slezská diakonie vznikla v roce 1990, kdy byla založena jako občanské sdružení. Od roku 1996 funguje jako církevní právnická osoba. Posláním Slezské diakonie je poskytování kvalitních sociálních a sociálně zdravotních služeb potřebným lidem na základě křesťanských hodnot. Činnost Slezské diakonie je soustředěna hlavně na území Moravskoslezského kraje, avšak v posledních letech vznikla i nová střediska v Brně a v Praze. Slezská diakonie je organizačně rozdělena do jednoho úseku a čtyř oblastí činnosti: Úsek azylových domů; Oblast Karviná, Bohumín; Oblast Ostrava, Havířov; Oblast Bruntálsko-Krnovsko a Oblast Český Těšín, Třinec, Jablunkov. V současné době provozuje Slezská diakonie 74 druhů sociálních služeb – domovy, chráněné bydlení, podporu samostatného bydlení, denní stacionáře, sociálně terapeutické dílny, azylové domy, noclehárny, terénní programy, sociální rehabilitace, tísňovou péči, ranou péči, odlehčovací služby, osobní asistenci, pečovatelskou službu, odborné sociální poradenství, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, krizovou pomoc, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, nízkoprahová denní centra apod. Kromě těchto aktivit se Slezská diakonie spolupodílí na provozu Církevních speciálních škol, kde jsou realizovány pomocné školy, praktická škola a autistická třída.50

- Eben-Ezer Středisko Eben-Ezer je součástí komplexních služeb Slezské diakonie. Nachází se v Horním Žukově nedaleko města Český Těšín. Jeho posláním je poskytovat podporu

50

Slezská diakonie [online]. [cit. 25. července 2007]. Dostupný z WWW: <www.slezskadiakonie.cz>.

27

dospělým osobám s mentálním postižením způsobem, kterým jim budou zajištěny příležitosti pro důstojný a nezávislý život a začlenění do společnosti. Cílovou skupinou jsou osoby s lehkou a středně těžkou mentální retardací. Výstavba střediska Eben-Ezer byla započata v roce 1993, ale k jeho slavnostnímu zahájení došlo až v říjnu roku 2000. Od prvopočátku zde byly uživatelům nabízeny dva programy – sociálně terapeutická dílna a domov pro osoby s mentálním postižením. Jako první začaly fungovat dílny. Uživatelé se tedy dodnes mohou realizovat v keramické, tkalcovské, montážní, šicí a arteterapeutické dílně, jejichž kapacita je 50 míst. Podporu při pracovní terapii jim poskytují pracovní terapeuti. Od 1. srpna 2001 je zahájena činnost bydlení s kapacitou 25 osob. Posláním bydlení je podpora lidem s mentálním nebo kombinovaným postižením při začlenění do společnosti tak, aby mohli vést co nejsamostatnější život, umožnit jim zvládnout samostatně dovednosti spojené s bydlením a každodenním životem. Uživatelé bydlení navštěvují ve všedních dnech terapeutickou dílnu, někteří si doplňují vzdělání v Církevních speciálních školách v Českém Těšíně nebo navštěvují Centrum denních služeb Eden. V roce 2004 vznikla ve středisku Eben-Ezer Agentura podporovaného zaměstnávání, která pomáhala uživatelům uplatnit své dovednosti na otevřeném trhu práce. V roce 2005 agentura rozšířila své služby a přemístila se do centra Českého Těšína, kde v dnešní době funguje pod novým jménem Rút. V březnu 2006 otevřela Slezská diakonie Chráněné bydlení v Českém Těšíně, které se od 1. 7. 2006 stalo součástí střediska Eben- Ezer. Chráněné bydlení má kapacitu 5 míst. Posláním tohoto bydlení je podpora osobám s mentálním nebo kombinovaným postižením při začlenění do společnosti tak, aby mohli vést co nejsamostatnější život a umožnit uživatelům zvládnout samostatně dovednosti spojené s bydlením a každodenním životem v nezávislejší podobě, nežli je tomu na bydlení v Eben-Ezeru. V současné době bydlí v chráněném bydlení čtyři uživatelky, které jsou asistenty podporovány pouze v některých každodenních činnostech – například při vaření. Uživatelky jsou jinak v bydlení samy odpoledne i přes noc.

28

V současnosti se oblast činnosti střediska Eben-Ezer tedy skládá ze tří hlavních programů, kterými jsou sociálně terapeutická dílna, chráněné bydlení a bydlení pro osoby se zdravotním postižením.

- Terapeutická dílna Podle nového Zákona o sociálních službách, který vešel v platnost 1. 1. 2007, jsou terapeutické dílny na Eben-Ezeru zařazeny do kategorie „sociální terapeutické dílny“. Zákon je definuje takto: „Služba je určena osobám, jejichž soběstačnost v některé oblasti např. osobní péče, používání veřejných míst a služeb je natolik snížena, že potřebují dlouhodobou podporu při získání pracovního místa, nebo lidem, kteří o získání pracovního místa na trhu práce zatím neusilují. Podstatou služby je aktivizace, upevnění a rozvoj pracovních dovedností a návyků. Cílem je umožnit lidem v produktivním věku uplatnit své vlohy a případně se i připravit na vstup na trh práce.“51 Jak již bylo zmíněno, probíhá v Eben-Ezeru ergoterapeutická činnost v pěti dílnách – šicí, tkalcovské, keramické, montážní a arteterapeutické (spíše dílna ručních prací). Nejvíce vytížená a nejoblíbenější mezi uživateli je dílna montážní a erteterapeutická. Posláním činností v dílnách je: -

podpora osob se zdravotním postižením,

-

zachování či nabytí pracovních návyků,

-

nácvik a upevňování motorických, psychických,

sociálních a pracovních

schopností a dovedností, -

příprava na přechodné a podporované zaměstnání a

-

zlepšení společenského postavení uživatelů.

Zákon č 108/2006 Sb., o sociálních službách, Praha: 2006. Terapeutická dílna nabízí tvůrčí podněty v činnosti, umožňuje uživatelům objevovat své možnosti a být aktivní. To vše probíhá na základě křesťanských hodnot (jak vyplývá i

51

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Praha: 2006.

29

z poslání Slezské diakonie jako celku). Cílem je zachovat a pokud možno zlepšit současné dovednosti uživatelů prostřednictvím nácviku a procvičování. Jako příklady dílčích cílů jsou uvedeny: -

trénink soustředění,

-

včasný příchod do dílny,

-

navázání sociálních kontaktů,

-

schopnost komunikace a práce v kolektivu,

-

rozvoj sebeobsluhy a dosažení co největší míry samostatnosti uživatelů,

-

pomoc překonat izolaci, pasivitu a závislost,

-

zlepšit psychickou pohodu,

-

připravit uživatele na přechod do přechodného zaměstnávání a tím zlepšit jejich společenské postavení a

-

integrace uživatelů. 52

S každým uživatelem se pracuje na základě individuálního plánu. Všechny individuální plány se skládají z iniciál, pracovní doby, týdenního rozvrhu, stanovených cílů, hodnocení terapeutů a samotných uživatelů. Uživatelé se aktivně podílí na vytváření individuálních plánů například tím, že se sami rozhodují, ve které terapeutické dílně chtějí pracovat. Také se účastní stanovování cílů práce v jednotlivých dílnách (například samostatná výroba ubrusu v šicí dílně). Vyhodnocování individuálních plánů probíhá po uplynutí školního roku. Hodnocení uživatelů v individuálních plánech se až do roku 2006 soustředilo na následující schopnosti a dovednosti: zručnost, pracovní tempo, vlastní aktiva, soustředěnost, samostatnost a vytrvalost. Bodovací škála byla stanovena od 1 do 3 bodů (tři body jsou udělovány za výborný výkon v dané kategorii) a uživatelé jsou hodnoceni v každé dílně samostatně. Při vyhodnocování individuálních plánů je spočítán průměr z hodnocení v jednotlivých dílnách a výsledek promítnut do tabulky a grafu53. Spojením výsledků jednotlivých roků do grafu je možno sledovat, v čem se uživatel zlepšil či naopak zhoršil při práci v ergoterapeutických dílnách. Sami uživatelé hodnotí svou práci

52

Příručka - interní materiály střediska Eben-Ezer.

53

Viz podkapitoly bakalářské práce o vybraných uživatelkách a jejich činnosti v dílnách.

30

v jednotlivých dílnách pomocí smajlíků - ☺ spokojen, částečně spokojen, nespokojen. Pro následující roky plánují pracovníci Eben-Ezeru pozměnit hodnocení v těchto směrech: rozšířit bodovací škálu na pět bodů, přizpůsobit škálu vžitému hodnocení užívanému ve školách (1 nejlepší, 5 nejhorší) a dodat nové kategorie hodnocení, které jsou přínosnější pro výchovu uživatelů ke vstupu na pracovní trh. Mezi nové kategorie hodnocení by měla přibýt pečlivost, dochvilnost, schopnost komunikace v kolektivu, schopnost spolupráce s dalšími uživateli a s terapeutem, trpělivost a snaha. Důvodem k těmto změnám je konkrétnější přehled o dovednostech a schopnostech uživatele a přesnější zacílení terapeutické činnosti. Jako motivace pro práci v dílnách funguje více aspektů. Předně je to samotná činnost – smyslná náplň dne. Terapeuté motivují uživatele také svědectvím, že se výrobky z dílen velmi líbí lidem a je o ně veliký zájem. Zároveň jsou někteří uživatelé osobně přítomni prezentaci střediska na veřejnosti při výstavách, na trzích, v nemocnicích a jinde. Motivující pro svědomité plnění pracovních úkolů jsou pro uživatele Eben-Ezeru i malé finanční odměny, které dostávají za měsíční

práci podle odvedeného výkonu.

V neposlední řadě motivuje uživatele k práci také fakt, že když dobře zvládají své úkoly v dílnách, mohou se prostřednictvím Rút pokusit o zaměstnání na volném trhu práce.

- Agentura podporovaného zaměstnávání V polovině roku 2004 byla zahájena činnost nového střediska Slezské diakonie – Agentury podporovaného zaměstnávání. Své sídlo měla původně na stejném místě jako středisko Eben-Ezer a vznikla z potřeby najít uživatelům terapeutických dílen uplatnění na volném trhu práce. V roce 2005 se agentura přestěhovala do Českého Těšína, čímž se dostala blíže k novým uživatelům přicházejícím

především ze svých

domovů (ne ze středisek Slezské diakonie). V tomto roce byla zároveň otevřena nová pobočka agentury v Třinci. V lednu roku 2007 získala agentura podporovaného zaměstnávání jméno Rút, stala se střediskem sociální rehabilitace a otevřela novou

31

pobočku ve Frýdku-Místku. Rút nově rozšířila nabídku činností i na věci týkající se soběstačnosti uživatelů, společenského zařazení, péče o domácnost atd. „Rút poskytuje poradenské, podpůrné a asistenční služby osobám s mentálním, tělesným či kombinovaným postižením a také se sociálním handicapem (dlouhodobě nezaměstnaní, příslušníci národnostních menšin apod.), které mají zájem aktivně se zapojit do pracovního procesu na otevřeném trhu práce a udělat tak krok na cestě k samostatnosti a zapojení se do společnosti.“54 Za tímto účelem nabízí Rút dva základní programy, do kterých mohou být zájemci o službu zařazeni. Jsou jimi podporované zaměstnání a přechodné zaměstnání. Kromě těchto základních programů poskytuje Rút poradenské a konzultační služby pro zájemce o práci, podporuje uživatele v jednáních na úřadech, v kontaktu s potencionálními zaměstnavateli, informuje zaměstnavatele o možnostech zaměstnávání osob se zdravotním postižením a pracuje s uživateli formou individuálních i skupinových konzultací. Při zaměstnávání uživatelů spolupracuje aktivně se zaměstnavateli z regionu Těšínského Slezska. Cílem práce agentury Rút je nalézt svým uživatelům uplatnění na volném trhu práce, ať už se jedná o práci placenou – podporované zaměstnání a nebo neplacenou praxi – přechodné zaměstnání. Právě forma přechodného zaměstnání je nejběžnější u osob s mentálním postižením. Zde získávají pracovní návyky a dovednosti. Na druhé straně podporované zaměstnání vede k tomu, že uživatelé naleznou práci již placenou, která má určité trvání. Zaměstnanci Rút mají ke svým uživatelům ryze individuální přístup - pracují na základě individuálních plánů. Uživatel je nejdříve zaregistrován a na základě vstupní konzultace se zjišťují výchozí podmínky pro další spolupráci. Dále je s ním sepsána smlouva a uživatel dochází na odborné konzultace. Během nich se zjišťuje, co danému uživateli

54

Slezská diakonie, Agentura podporovaného zaměstnávání Rút [online]. [cit. 25. července 2007].

Dostupný z WWW: <www.slezskadiakonie.cz>.

32

dělá problémy, kde potřebuje pomoci, jaká pracovní pozice by byla pro něj vhodná, co je jeho osobním pracovním přáním atd. S každým uživatelem je sepsán individuální plán práce. V něm jsou stanoveny jednotlivé kroky, které uživatele povedou k domluveným cílům. Těmi mohou být například: napsat životopis, sepsat průvodní dopis, oslovit firmy s nabídkou práce, vytipovat si firmy prostřednictvím internetu

atd. Individuální

plány se zpravidla

vyhodnocují co tři měsíce. Pokud jsou jednotlivé cíle rozplánovány na delší dobu, je individuální plán zhodnocen po uplynutí této doby. Pracovníci Rút aktivně spolupracují s ergoterapeuty z Eben-Ezeru v případě, že poskytují své služby stejnému uživateli. Řád, nároky, požadavky a způsob práce v dílnách jsou dobrým začátkem pro výchovu k zodpovědnosti, dochvilnosti a pracovitosti, které jsou potřebné pro uživatele hledajícího pracovní místo na volném pracovním trhu. Společně také plánují činnosti uživatelů, kteří během týdne současně pracují

v terapeutických dílnách i

na pracovním trhu (např. v

přechodném

zaměstnání). Největší motivací k práci na pracovním trhu jsou pro uživatele Rút finance. To obzvláště platí pro osoby přicházející z Eben-Ezeru. Pro externí občany, kteří využívají služeb Rút, bývá velkou motivací také sociální začlenění. Jedná se totiž často o osoby, jež jsou samy doma a pro něž práce přinese kromě obživy také nové sociální vztahy a vyplnění jinak prázdného času. U uživatelů Eben-Ezeru tato motivace příliš nefunguje, jelikož mají dostatek sociálních kontaktů v domově a v dílnách, kde jsou pro ně organizovány výlety, divadla a mnoho dalších volnočasových aktivit. S finanční motivací to ale také není jednoduché. Uživatelé Rút pobírají převážně invalidní důchody. V případě, že by začali pracovat a pravidelně pobírat mzdu, mohli by o svůj důchod přijít. Proto v mnohých z nich převládá tendence volit jistotu, že budou mít sice nižší ale jistý příjem z důchodu, než nejistotu, kterou s sebou přináší zaměstnání na pracovním trhu.

33

3.2 Výzkumné šetření

3.2.1 Kasuistika č. 1 Uživatelka Jiřina Jiřina se narodila v roce 1969. Má středně těžkou mentální retardaci a je plně zbavena způsobilosti k právním úkonům. Za opatrovníka má svou tetu. U sestry své matky také vyrůstala, když jí zemřeli rodiče. Již od dětství byly s Jiřinou problémy a teta její výchovu nezvládala. Docházelo k častým útěkům, potulování po ubytovnách a poskytování sexuálních služeb. Právě proto teta usilovala o umístění Jiřiny do sociálního zařízení a o zbavení způsobilosti k právním úkonům. V roce 1993 byla Jiřina přijata do Betezdy v Komorní Lhotce, což je křesťanský domov pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením, který patří také do velké rodiny Slezské diakonie. V roce 2001 se přestěhovala na Eben-Ezer. Zde žila pět let a když se v roce 2006 naskytla příležitost, začala žít v chráněném bydlení v Českém Těšíně. Zprvu existovaly obavy, zda Jiřina samostatný život v chráněném bydlení zvládne. Hlavně její teta si velmi dobře pamatovala na problémovou dobu Jiřininých útěků. Nakonec ale dala Jiřině šanci a ta život v chráněném bydlení zvládá. Jiřina v době svého pobytu na Betezdě navštěvovala centrum denních služeb pro mládež a dospělé Eden v Českém Těšíně. Zde již vykonávala pracovní terapii v dílnách. Od roku 2001 pracuje v dílnách na Eben-Ezeru. V průběhu času prošla všemi dílnami. Se vznikem agentury podporovaného zaměstnávání se Jiřině dostalo možnosti pracovat i mimo Eben-Ezer. Jelikož je Jiřina zbavena způsobilosti, vyřizuje její finanční záležitosti teta. Důchod přichází k tetě, ta platí všechny poplatky. Jiřina dostává jen kapesné a peníze na stravování. S těmito svými penězi umí dobře hospodařit. Jiřina moc ráda šije, dívá se na televizi, chodí na procházky a vadí jí snad jen hluk. Přála by si koupit novou televizi. Vždycky chtěla bydlet sama.

34

Činnosti v ergoterapeutické dílně Jiřina v roce 2005 navštěvovala tři dílny – arteterapii, šití a keramiku. Zároveň během týdne chodila i jeden den do školy a dvakrát necelý den do práce. Jejími cíli bylo naučit se práci s korálky (výroba náramků), ovládat dobře šicí stroj (zhotovení šály) a odlévat keramiku do forem. Poslední dva cíle se jí podařilo splnit, kvůli problémům s jemnou motorikou se jí práce s korálky dařila pouze částečně. Ve všech dílnách byla Jiřina spokojená. V roce 2006 Jiřina přestala chodit do keramické dílny. Místo toho začala na Eben-Ezeru lichý týden jeden den uklízet a sudý týden mít službu na vrátnici. V arteterapeutické dílně se snažila dále zdokonalovat v práci s korálky, v šicí dílně si stanovila za cíl ušít kapsář. Jemná práce s korálky jí stále činila potíže, ale kapsář se jí ušít podařilo. V individuálním plánu opět zhodnotila, že se jí v dílnách pracovalo dobře a je se svým výkonem spokojená. Terapeuti hodnotí Jiřinu jako šikovnou – umí dobře zacházet se šicím strojem, zvládá rovný steh i entlování, umí své výrobky i vyžehlit. Upozorňují ale na to, že je potřeba činnosti v dílnách neustále opakovat a procvičovat, aby si je Jiřina zapamatovala. Celkově ale vidí Jiřinu jako člověka, který (když se mu dá šance) dokáže obstát. Tab. č. 1: Jiřina - hodnocení pracovních terapeutů v letech 2005 a 2006 Dovednosti a návyky Zručnost Pracovní tempo Vlastní aktivita Soustředěnost Samostatnost Vytrvalost

Keramika

Arteterapie

Šití

Průměr

2005 2006 2005 2006 2005 2006 2005 2006 3 3 3 3 3 3

0 0 0 0 0 0

3 3 3 3 3 3

2 3 2 3 3 2

Zdroj: Individuální plán Jiřiny, interní materiály střediska Eben-Ezer

35

3 3 2 3 3 2

2 2 3 2 2 2

3 3 2,66 3 3 2,66

2 2,5 2,5 2,5 2,5 2

Graf č. 1: Jiřina – hodnocení terapeutů v letech 2005 a 2006

3,5 3 2,5 2 1,5

al os t Vy trv

as tn ía Vl

So us tř e dě no st Sa m os ta tn os t

kt ivi ta

po em

Pr ac ov ní t

Zr uč no st

1

2005 Řada1 2006 Řada2

Zdroj: Individuální plán Jiřiny, interní materiály střediska Eben-Ezer

Závěr šetření a návrh pro uplatnění na trhu práce Jiřina chodila do přechodného zaměstnání již od roku 2002. Začínala v chráněné dílně Ergon v prádelně, která fungovala přímo v prostorách Eben-Ezeru. Práce zde se jí ale nezamlouvala kvůli nadměrnému horku a pracovní náplni. Od roku 2005 vykonávala úklidové práce na Bowlingu v Českém Těšíně. Pracovala vždy v pondělí a ve středu dvě hodiny od 7:00 do 9:00. Za práci zde nebyla placena, ale zaměstnavatel ji dobrovolně finančně odměňoval. Z agentury Rút jí byla v době výkonu práce na Bowlingu poskytována podpora pouze v podobě konzultací a návštěv na pracovišti jednou za měsíc. V roce 2006 pracovala Jiřina šest měsíců pro firmu EXACT, s.r.o. z Brna jako kompletovač drobného zboží. Jednalo se o malé palmičky do pohárů. Práci Jiřina vykonávala přímo na středisku Eben-Ezer, ve kterém byl pro tuto činnost vyčleněn zvláštní prostor. Pracovní skupina byla složena ze čtyř uživatelů. Těm firma dovážela materiál a pod dohledem pracovní asistentky jej uživatelé kompletovali. Tato práce byla původně zaměstnavatelem určena jako práce v domácnosti, ale agentura Rút využila možnosti a založila na Eben-Ezeru nácvikové pracoviště. Jelikož se jednalo o 36

podporované zaměstnání, musela Jiřina plnit poctivě své povinnosti jako běžný zaměstnanec – musela hlásit svůj příchod i odchod pracovnímu asistentovi a zapisovat je do knihy docházky, musela řádně postupovat v případech nemocenské, návštěv lékaře i dovolené. Za práci byla finančně odměňována. Jiřinin pracovní týden trval od pondělí do pátku v době od 8:00 do 14:00. Jiřina musela práci vykonávat samostatně, osobně a zodpovědně, musela dodržovat předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a plnit další povinnosti plynoucí z pracovní smlouvy. Po uplynutí šesti měsíců začala Jiřina opět docházet na praxi na Bowling. Dle pracovníků Rút byly se zaměstnáním Jiřiny zpočátku problémy kvůli její opatrovnici. Ta sice chtěla, aby Jiřina pracovala, ale nechtěla, aby nastoupila na pracovní smlouvu. Důvodem byla obava, že když Jiřina začne vydělávat, bude jí odejmut invalidní důchod. Tento postoj se pracovníkům podařilo zlomit až v době, kdy měla Jiřina nastoupit práci pro firmu EXACT. V práci je Jiřina precizní a rychlá. Její pracovní výkon ale ovlivňuje náladovost a někdy i netrpělivost a vznětlivost. Problémy na podporované zaměstnání v Exactu byly způsobovány tím, že si Jiřina plně neuvědomovala všechny své pracovní povinnosti. Plánovala si výlety v pracovní době, zařizovala si soukromé věci a nehleděla na to, zda má dostatek dovolené. Někdy také odcházela z práce dříve a brala to za samozřejmost. O odbourání těchto špatných návyků se snaží zaměstnanci Rút v rámci pracovní rehabilitace.

3.2.2 Kasuistika č. 2 Uživatelka Ivana Ivana se narodila v roce 1974. Žila v rodině, která příliš nefungovala, se svými rodiči a sestrou. V dospělém věku dostala schizofrenii, kvůli které se léčila na psychiatrii. Ivana je na úrovni lehkého mentálního postižení. Ještě v době nejtěžších schizofrenních ataků otěhotněla. Je jedinou uživatelkou Eben-Ezeru, která má dítě. Otcem dítěte je bezdomovec, bez práce, částečně alkoholik, člověk s nižší inteligencí. S malým synem nejdříve žila u rodičů, kteří se o ně starali. Když měl chlapeček kolem čtyř let, rodiče od 37

Ivany zemřeli a ona sama výchovu syna nezvládala. Tehdy proběhl soud a syn byl svěřen do výchovy a výživy otci. Ivaně ale byla ponechána rodičovská práva, takže byla pouze zproštěna povinnosti výživy. Ivana přišla do Eben-Ezeru v roce 2002 z psychiatrické léčebny. Od roku 2006 bydlí v chráněném bydlení. Četnost schizofrenních ataků se výrazně snížila a Ivana se postupně znovu učí samostatnosti a zodpovědnosti. Za svým synem dojíždí a snaží se stále fungovat jako matka. V minulosti se uvažovalo o možnosti, že by se Ivaně sehnal nějaký menší byt, ve kterém by mohla žít se svým synem. Z toho ale sešlo hlavně z důvodu extremně nízkých příjmů Ivany, ze kterých by bydlení a výživu nebyla schopná

pokrýt. Ze svého invalidního důchodu dnes nakupuje pro syna věci a

potraviny. Dokáže se sama obsluhovat a hospodařit s penězi jí ztěžuje pouze fakt, že je silná kuřačka. Ivana velice ráda čte knihy a poslouchá rádio a nemá ráda, když se s ní někdo hádá. Vždycky si přála bydlet sama, což se jí částečně slnilo přestěhováním do chráněného bydlení. Do budoucna by se chtěla naučit šít sukni.

Činnosti v ergoterapeutické dílně Ivana v roce 2005 chodila do dílen, jeden den do práce, jeden den uklízela na EbenEzeru a každý druhý týden navštěvovala školu. V šicí dílně se chtěla naučit šít šálu a v arteterapeutické dílně dělat dekopáž. Oba cíle si splnila. Snad i proto byla v obou dílnách spokojená. V roce 2006 vyměnila Ivana arteterapeutickou dílnu za keramiku a i nadále uklízela. Jejími cíli pro tento rok bylo naučit se ušít celou chňapku a odlévat keramické misky do forem. Práce v šicí dílně se jí dařila, svůj cíl splnila a s prací byla velmi spokojená. Oproti tomu v keramické dílně dosáhla mnohem nižších výkonů, cíl splnila jen částečně a stejně tak byla jen částečně spokojená.

38

Terapeuté hodnotí Ivu jako velmi šikovnou, zvládá každou práci i jemnou motoriku. Je podle nich tichá, pracovitá a snaživá. Menší problémy jsou s jejím pracovním tempem. Někdy je pomalá, jakoby duchem nepřítomná. Tab. č. 2: Ivana - hodnocení pracovních terapeutů v letech 2005 a 2006 Keramika

Dovednosti a návyky

Arteterapie

Šití

Průměr

2005 2006 2005 2006 2005 2006 2005 2006 0 0 0 0 0 0

Zručnost Pracovní tempo Vlastní aktivita Soustředěnost Samostatnost Vytrvalost

2 2 2 3 2 2

3 1 2 2 2 2

0 0 0 0 0 0

3 2 2 3 2 3

3 3 3 3 3 3

3 1,5 2 2,5 2 2,5

2,5 2,5 2,5 3 2,5 2,5

Zdroj: Individuální plán Ivany, interní materiály střediska Eben-Ezer

Graf č. 2: Ivana – hodnocení terapeutů v letech 2005 a 2006

3,5 3 2,5 2 1,5

al os t Vy trv

as tn ía Vl


kt ivi ta

po em

Pr ac ov ní t

Zr uč no st

1 Řada1 2005

2006 Řada2

Zdroj: Individuální plán Ivany, interní materiály střediska Eben-Ezer

Závěr šetření a návrh pro uplatnění na trhu práce Ivana pracovala rok a půl ve firmě GV Bistro bar, kde vykonávala úklidové práce. Docházela zde vždy v pondělí na dobu od 9:30 do 10:50, po úvodním zaškolení již samostatně. V pracovním rozvrhu měla přesně nadefinováno, kterými autobusy a v

39

jakou dobu se do a z místa výkonu práce dostane. Práce v baru měla formu přechodného zaměstnání. V roce 2006 pracovala Ivana stejně jako Jiřina šest měsíců pro firmu EXACT, s.r.o. z Brna jako kompletovač drobného zboží. Její pracovní týden trval od pondělí do pátku v době od 7:30 do 13:30, s přestávkou na svačinu a oběd. Ze smlouvy jí vyplývaly stejné povinnosti, jaké jsem již zmínila u popisu Jiřininy práce. Také Ivana měla smlouvu jako na klasický pracovní poměr, a tudíž byla za práci placena. V současné době si Ivana užívá pracovní prázdniny a navštěvuje pouze dílny na Eben-Ezeru. Od září by ale opět měla nastoupit na práci pro firmu EXACT. Ivana je při práci šikovná, když se nějakou věc naučí, je schopná ji dobře vykonávat. Iva pracuje spíše na kvalitu než na kvantitu. Problémy jsou s pracovním tempem. Ivana je celkem pohodlná, nerada se honí, má ráda svou pohodu a kdyby na ni nebylo dohlíženo, nejspíše by dost lajdačila. Když v práci nastane nějaký problém, který je třeba řešit, stává se zbrklou a vystresovanou.

3.2.3 Kasuistika č. 3 Uživatelka Renáta Renáta se narodila v roce 1979. Je svéprávná, má vystudovanou zvláštní (dnes praktickou) školu a je vyučena šičkou. Její diagnóza je lehká mentální retardace a již od dětství je vedena v evidenci na psychiatrii. V psychologickém vyšetření je uvedeno, že se jedná o osobnost nezralou, s disharmonickým vývojem, v anamnéze má sociální deprivaci. Renáta je lehce nekritická, subjektivně spokojená, egocentrická, závislá, emocionálně labilní a sociálně a sexuálně nezralá. Renáta pracovala v terapeutických dílnách na Eben-Ezeru od roku 2001. Zde dojížděla z Betezdy. Od roku 2006 žije Renáta v chráněném bydlení. Jelikož má Renáta částečný invalidní důchod, je evidována na úřadu práce. Pravidelně tam dochází, ale po celou dobu se úřadu nepodařilo jí najít zaměstnání.

40

Renáta má plno zálib. Jezdí na kole, šije a vyšívá, zpívání, čte a poslouchá rádio. Nemá ráda závist, nadávky a neposlušnost.

Činnosti v ergoterapeutické dílně Renáta v roce 2005 pracovala každé pondělí v šicí dílně. Další dny byla v přechodném zaměstnání a v pátek na vrátnici. Pro tento rok měla stanovený cíl naučit se samostatně šít polštář. Tento cíl se jí podařilo splnit a sama byla v dílně velmi spokojená. V roce 2006 Renáta změnila dílny. V pondělí navštěvovala tkalcovskou dílnu a v pátek buď keramiku nebo dílnu arteterapeutickou. Ve zbylých dnech opět pracovala v přechodném zaměstnání. Její cíle stanovené v dílnách byly: 1) naučit se tkát různé vzory, 2) točit na keramickém kruhu a 3) malovat na sklo. Cílů se jí podařilo dosáhnout až na jeden. Točení na hrnčířském kruhu nezvládla z toho důvodu, že z dílny odešla terapeutka, která techniku točení ovládala. Renáta byla ve všech dílnách se svou prací velmi spokojená. Tab. č. 3: Renáta - hodnocení pracovních terapeutů v letech 2005 a 2006 Dovednosti a návyky Zručnost Pracovní tempo Vlastní aktivita Soustředěnost Samostatnost Vytrvalost

Keramika

Arteterapie

Tkaní

Šití

Průměr

2005 2006 2005 2006 2005 2006 2005 2006 2005 2006 0 0 0 0 0 0

2 3 3 3 2 3

0 0 0 0 0 0

3 3 3 3 3 3

Zdroj: Individuální plán Renáty, interní materiály střediska Eben-Ezer

41

0 0 0 0 0 0

3 3 3 3 3 2

3 3 3 3 3 3

0 0 0 0 0 0

3 3 3 3 3 3

2,66 3 3 3 2,66 2,66

Graf č. 3: Renáta – hodnocení terapeutů v letech 2005 a 2006

3,5 3 2,5 2 1,5

al os t Vy trv

as tn ía Vl


kt ivi ta

po em

Pr ac ov ní t

Zr uč no st

1

2005 Řada1 2006 Řada2

Zdroj: Individuální plán Renáty, interní materiály střediska Eben-Ezer

Závěr šetření a návrh pro uplatnění na trhu práce Od září roku 2005 pracuje Renáta v přechodném zaměstnání v chráněné dílně Ergon, která je umístěna v budově Eben-Ezeru. Zde spravuje prádlo v prádelně. Tato práce jí vyhovuje, jelikož je vyučena v oboru švadlena a i z terapeutických dílen měla vždy nejraději dílnu šicí. V Ergonu pracuje tři dny v týdnu vždy čtyři hodiny. Renáta měla dlouhou dobu přislíbeno, že za svou práci bude placena. Od července tohoto roku se podařilo prostřednictvím agentury Rút uzavřít smlouvu mezi Ergonem a Úřadem práce Karviná o pracovní rehabilitaci. Renáta je tedy nově posuzována jako člověk na rekvalifikaci a od úřadu práce bude půl roku dostávat peníze – příspěvek v rekvalifikaci. Do Ergonu za Renátou dochází jednou měsíčně asistentka z agentury. Renáta je v práci velmi šikovná. Podle její asistentky je nekonfliktní člověk, svědomitě plní úkoly a také dobře zapadla do pracovního kolektivu.

42

3.2.4 Problematika uplatnění osob s mentálním postižením na trhu práce Významnou překážkou, která brání zaměstnání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce v Moravskoslezském kraji, je skutečnost, že je zde vysoká nezaměstnanost. Firmy poptávající pracovní sílu pak upřednostní zaměstnance, kteří odvádějí stoprocentní výkon, před osobami se zdravotním postižením. Navíc mezi zaměstnavateli převládá názor, že zaměstnáním osoby se zdravotním postižením si přidávají problémy, že se o takového zaměstnance budou muset více starat a budou muset absolvovat více papírování. Agentury podporovaného zaměstnávání se tato přesvědčení snaží vyvrátit osvětou a poskytováním pomoci. Další handicapem Moravskoslezského kraje je nedostatek nadnárodních společností, které by již ve své firemní politice měly zavedeno zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Taková bývá praxe v zahraničí a v České republice například už i v Praze. Tyto firmy si zavedením sociálních aspektů do svého fungování zlepšují pověst u svých zákazníků a dokáží se svou sociální prací i náležitě pochlubit. Objektivně je třeba přiznat, že další překážka na cestě k zaměstnání osob s postižením stojí na jejich straně. Díky svému handicapu mají větší problémy osvojit si dovednosti a schopnosti, které jsou potřebné pro zaměstnání na trhu práce. Také získávání pracovních návyků (jako je dodržování pracovní doby, dochvilnost, či spolupráce s ostatním zaměstnanci) může zabírat delší dobu. Mezi osobami s mentálním postižením se jistě nachází i takoví, kteří nedosáhnou potřebné úrovně a nebudou moci být nikdy zaměstnáni v přechodném nebo podporovaném zaměstnání. Ovšem i u těch je potřeba vidět jejich hodnotné místo v naší společnosti a umožnit jejich integraci jinými cestami, nežli je tomu u té vedoucí skrze pracovní trh. Jako poslední zmíním skutečnost, která plyne ze současné sociální politiky České republiky. Převážná část osob s mentálním postižením pobírá invalidní důchod. Plný invalidní důchod je typu A a B. Ti, co zapadají do kategorie A, nemohou vykonávat souvislou pracovní činnost, aniž by přišli o svou sociální dávku. To

vzbuzuje

v samotných osobách s postižením (i u jejich opatrovníků) neochotu ke snahám o

43

integraci na pracovní trh. V praxi se tato situace občas řeší tak, že uživatelé agentur podporovaného zaměstnávání uzavřou pracovní smlouvu na tři měsíce, pak mají pauzu a potom opět začnou pracovat na krátkou dobu, kterou je Okresní úřad sociálního zabezpečení ochoten tolerovat. Je to sice cesta, která je v mezích zákona schůdná, ovšem nepodporuje snahy integrovat osoby s postižením na trh práce.

3.3 Závěry výzkumného šetření Na počátku výzkumné části bakalářské práce byly stanoveny dílčí cíle, které směřují k dosažení cíle hlavního, tedy k záměru práce analyzovat a popsat ergoterapeutickou práci a činnosti pracovní rehabilitace, které jsou v praxi používány vybranou neziskovou organizací. Jednotlivé dílčí cíle byly rozpracovány v předcházejícím textu a jsou stručně shrnuty v následujícím přehledu. 1) Vytipovat schopnosti a dovednosti získávané prostřednictvím ergoterapie v terapeutických dílnách, které mají podstatný význam pro uplatnění osob s mentálním postižením na trhu práce. Jedná se o trénink jemné a hrubé motoriky, soustředění, včasný příchod do dílny, navázání sociálních kontaktů, schopnost komunikace a práce v kolektivu, rozvoj sebeobsluhy a dosažení co největší míry samostatnosti uživatelů.

2) Vyhledat způsoby vyhodnocování těchto schopností a dovedností používané v individuálních plánech osob s mentálním postižením v rámci ergoterapie i pracovní rehabilitace. Terapeuti ve vybraných střediscích Slezské diakonie hodnotí své uživatele prostřednictvím individuálních plánů. Hodnocení se soustředí na tyto dovednosti a schopnosti: zručnost, pracovní tempo, vlastní aktiva, soustředěnost, samostatnost a vytrvalost. V blízké době budou kritéria hodnocení rozšířena ještě o pečlivost, dochvilnost, schopnost komunikace v kolektivu, schopnost spolupráce s dalšími uživateli a s terapeutem, trpělivost a snahu, které terapeuté vidí jako podstatné pro přípravu osob s mentálním postižením pro vstup na trh práce. Hodnotící škála je od 1 do 3 bodů (3 body za nejlepší výkon). Hodnocení uživatelů probíhá v jednotlivých dílnách odděleně a z výsledků je spočítán průměr. Průměr je následně zanesen do tabulky a

44

grafu. Aby bylo možno vyhodnocovat průběh získávání schopností a dovedností, je dobré výsledky z jednotlivých roků zanášet do stejného grafu a používat jednotnou metodiku hodnocení. 3) Vymezit motivy vedoucí k práci v ergoterapeutických dílnách a na pracovním trhu u osob s mentálním postižením. Motivací pro práci v ergoterapeutických dílnách je samotná činnost – smyslná náplň dne; poznatek, že o výrobky z dílen je zájem; aktivní spoluúčast uživatelů při prezentaci střediska na veřejnosti; malé finanční odměny a možnost snažit se o získání zaměstnání na volném trhu práce. Největší motivací k práci na pracovním trhu jsou pro uživatele finance a sociální začlenění. 4) Prezentovat konkrétní tři příklady dobré praxe o spolupráci ergoterapie a pracovní rehabilitace s úspěšným uplatněním na pracovním trhu. V kapitole

3.2

Výzkumné

šetření

byly

prezentovány

kasuistiky,

činnosti

v ergoterapeutických dílnách a začlenění na pracovním trhu tří uživatelek Slezské diakonie – Jiřiny, Ivany a Renáty. 5) Představit eventuální problémy provázející zaměstnání osob s mentálním postižením na volném trhu práce v Moravskoslezském kraji vyplývající z praktických zkušeností místní neziskové organizace. Do

problematiky

zaměstnávání

osob

s mentálním

postižením

zasahují

tyto

charakteristiky: vysoká míra nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji; nedůvěřivý postoj zaměstnavatelů; nedostatek nadnárodních společností; vlastní handicapy osob s mentálním postižením a komplikace plynoucí ze současné praxe sociální politiky České republiky. Ze závěrů výzkumné části bakalářské práce vyplývá, že stanovených cílů bylo dosaženo.

45

Závěr Pro dnešní společnost již nejsou charakteristické segregační tendence ve vztahu k osobám s postižením, jak tomu bylo před rokem 1989. Přesto k integraci těchto osob do majoritní společnosti stále chybí podnikat nemalé kroky. Rovnocennými partnery se osoby s mentálním postižením mohou stát i prostřednictvím smysluplné činnosti, získáním zaměstnání, jak je to vlastní všem ostatním lidem. K tomu, aby to dokázali, však potřebují nejen vlastní píli a snahu, ale i vydatnou ale láskyplnou pomoc lékařů, terapeutů, speciálních pedagogů a vlastně celého svého okolí. První kroky na dlouhé cestě k pracovní integraci mohou lidé s mentálním postižením začít podnikat v terapeutických dílnách, jak tomu bylo u výše popsaných uživatelek střediska Eben-Ezer. Kvalitní ergoterapeutický přístup napomůže osobám s postižením získat a udržet potřebné schopnosti, dovednosti a pracovní návyky, které jsou potřebné pro uplatnění na trhu práce. Snaha, zručnost, motorické schopnosti, dochvilnost, trpělivost, to vše jsou hodnoty, na kterých uživatelé ergoterapeutických dílen denně pracují a posunují se tak blíže ke své pracovní integraci. Důležitá je ovšem také pomoc s orientací na pracovním trhu. Proto agentury podporovaného zaměstnávání poskytují svým uživatelům užitečné poradenství, konzultace a asistenční službu v novém zaměstnání. Stále častěji se dnes setkávají se zdárným ukončením svého snažení - umístěním osoby s mentálním postižením na trhu práce, ale přesto musí denně čelit

potížím zdůvodňovaným přehnanými obavami

zaměstnavatelů. Ještě jedné věci je třeba k tomu, aby mohly být integrační snahy naplněny. Překonat tendenci přistupovat k dospělým lidem s mentálním handicapem jako k dětem a nepodceňovat jejich možnosti a dovednosti. Příklady dobré praxe jsem uvedla ve tvůrčí části své bakalářské práce. Je v ní vidět, že zaměstnanci Slezské diakonie přistupují ke svým uživatelům jako k svébytným jedincům, kteří mají své schopnosti, dovedou vytvářet hodnoty obohacující celou společnost a s odpovídající pomocí dokáží jít za svým životním cílem. Důkazem toho jsou krásné a kvalitní výrobky, které jsou

46

vytvářeny

v ergoterapeutických

dílnách,

i

dobře

odváděná

práce

uživatelů

v přechodném a podporovaném zaměstnání. Doufám, že má práce přinesla přesvědčivé důkazy o tom, že ergoterapeutické úsilí i činnosti pracovní rehabilitace mají v dnešní společnosti nezastupitelné místo, že přinášejí své výsledky a napomáhají měnit tvář dnešní společnosti a její vztah k lidem s mentálním postižením. Držím všem, kdo se tímto směrem ubírají, ať už osobám s mentálním postižením i jejich učitelům, terapeutům a asistentům, aby ve své námaze vždy viděli smysl a jejich úsilí o pracovní integraci bylo završeno úspěchem.

47

Seznam použité literatury DOLEJŠÍ, M. K otázkám psychologie mentální retardace. Praha: Avicenum, 1973. JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. 2. vydání. Praha: Nakladatelství TRITON, 2006. ISBN 80-7254-730-5. JESENSKÝ, J. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha, Univerzita Karlova: vydavatelství Karolinum, 1995. ISBN 80-7066-941-1. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R. a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0548-6. KLUSOŇOVÁ, E., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie 1, učebnice pro zdravotnické školy. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1990. ISBN 80-21-0030-X. LANGER, S. Mentální retardace. 1. vydání. Hradec Králové: Kotva, 1990. ISBN 80-900-254-0-4 PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-65-6. PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči, 2. vydání. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-010-7. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-506-7. ŠVINGALOVÁ, D. Vybrané kapitoly z psychopedie. Liberec: Technická univerzita, 1999. ISBN 80-7083-272-X. VALENTA, M., MŐLLER, O. Psychopedie, teoretické základy a metodika. Praha: PARTA, s.r.o., 2003. ISBN 80-7320-039-2.

48

VÍTKOVÁ, M. ed. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9. ZÁMEČNÍKOVÁ, D., OPATŘILOVÁ, D. Předprofesní a profesní příprava zdravotně postižených. Brno: MU, 2005. ISBN 80-210-37-18-0.

Zákon č 108/2006 Sb., o sociálních službách, Praha: 2006. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Praha: 2004. Vyhláška č. 518/2004, kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Praha: 2004.

Council of Occupational Therapists for European Countries [online]. [cit. 17 . července 2007]. Dostupný z WWW: <www.cotec-europe.org>. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 25. července 2007]. Dostupný z WWW: . Slezská diakonie, Agentura podporovaného zaměstnávání Rút [online]. [cit. 25. července 2007]. Dostupný z WWW: <www.slezskadiakonie.cz>. Slezská

diakonie

[online].

[cit.

25.

července

2007].

Dostupný

z WWW:

<www.slezskadiakonie.cz>. Wikipedia – The free encyklopedia [online]. [cit. 21. července 2007]. Dostupný z WWW: . World Federation of Occuatinal Therapists [online]. [cit. 15 . července 2007]. Dostupný z WWW: .

49

Seznam příloh Příloha č. 1: Jiřina

51

Příloha č. 2: Ivana

52

Příloha č. 3: Renáta

53

Příloha č. 4: Výrobky z ergoterapeutických dílen Eben-Ezeru

54

Příloha č. 5: Propagační leták Slezské diakonie

55

Příloha č. 6: Propagační leták Eben-Ezeru

57

Příloha č. 7: Propagační leták Rút

59

50

Příloha č. 1: Jiřina Jiřina v montážní dílně

Jiřina v práci na Bowlingu

51

Příloha č. 2: Ivana Ivana v šicí dílně

Ivana v práci v GV Baru

52

Příloha č. 3: Renáta Renáta v šicí dílně

Renáta při práci v Ergonu – prádelna

53

Příloha č. 4: Výrobky z ergoterapeutických dílen Eben-Ezeru Keramická dílna

Arteterapeutická dílna

Tkalcovská dílna

Šicí dílna

Propagační stánek

54

Příloha č. 5: Propagační leták Slezské diakonie

55

56

Příloha č. 6: Propagační leták Eben-Ezeru

57

58

Příloha č. 7: Propagační leták Rút

59

MASARYKOVA UNIVERZITA. Pedagogická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Ing. Klára Brzobohatá

Recommend Documents