MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ. Diplomová práce VZTAH MEZI ČTENÍM DÍVČÍCH ČASOPISŮ A POSTOJI PUBESCENTNÍCH DÍVEK

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra psychologie

Diplomová práce (obor psychologie)

VZTAH MEZI ČTENÍM DÍVČÍCH ČASOPISŮ A POSTOJI PUBESCENTNÍCH DÍVEK

Vypracovala: Petra Filkuková

Vedoucí práce: PhDr. Martin Vaculík, Ph.D.

Brno 2006

Prohlašuji, že jsme práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.

Děkuji vedoucímu práce, PhDr. Martinu Vaculíkovi, Ph.D., za cenné připomínky, inspiraci a vstřícnost, Mgr. Janu Širůčkovi za konzultaci statistického zpracování a své rodině za emoční podporu.

Obsah 1 Úvod

1

2 Teoretický úvod

2

2.1 Dívčí časopisy

2

2.1.1 Historie dívčích časopisů

2

2.1.2 Debata o dívčích časopisech

3

2.1.2.1 Ženský prostor důvěrného sdílení

3

2.1.2.2. Socializace do podřízené role

4

2.1.2.3 Přemíra sexuální tematiky

4

2.1.2.4 Propagace konzumních hodnot

5

2.1.2.5 Oslava anorektické krásy

5

2.1.3 Dívčí časopisy na našem území

6

2.1.4 Obsah a jazyk dívčích časopisů

9

2.1.4.1 Obsah dívčích časopisů

9

2.1.4.2 Jazyk dívčích časopisů

9

2.2 Postoj

13

2.3 Pubescence

17

2.3.1 Vymezení pubescence

17

2.3.2 Fyzický vývoj

17

2.3.3 Kognitivní vývoj

18

2.3.4 Emoční vývoj a socializace

20

2.3.5 Vývoj identity

23

2.4 Výzkum působení dívčích časopisů na jejich čtenářky

25

2.4.1 Vztah mezi čtením dívčích časopisů a postoji k sexu

25

2.4.2 Vztah mezi čtením dívčích časopisů a postoji k vlastnímu tělu

25

2.4.3 Český výzkum působení dívčích časopisů

27

3 Výzkumná část 3.1 Cíl výzkumu a formulace výzkumných otázek

28 28

3.1.1 Vymezení cíle výzkumu

28

3.1.2 Výzkumné otázky

29

3.2 Metoda

32

3.2.1 Výzkumný soubor

32

3.2.2 Použitá metoda

33

3.2.3 Způsob zpracování dat

33

3.3 Výsledky – deskripce

34

3.3.1 Kvantitativní část

34

3.3.1.1 Popis celého souboru

34

3.3.1.2 Vztahy mezi proměnnými

40

3.3.1.3 Srovnání slabých a silných čtenářek dívčích časopisů

43

3.3.2 Kvalitativní část

47

3.3.2.1 Počátky čtení dívčích časopisů

47

3.3.2.2 Komunikace o dívčích časopisech

47

3.3.2.3 Důvody čtení dívčích časopisů

49

3.3.2.4 Kritika dívčích časopisů

51

3.3.2.5 Vztah k reklamě

52

3.3.2.6 Vnímané působení dívčích časopisů

53

3.3.2.7 Postoj k nečtenářkám dívčích časopisů

56

3.4 Interpretace a diskuze

57

3.4.1 Postoje pubescentních dívek k dívčím časopisům

57

3.4.2 Čtení dívčích časopisů a postoje k vlastnímu tělu

58

3.4.3 Čtení dívčích časopisů a postoje k partnerským vztahům

59

3.4.4 Čtení dívčích časopisů a hodnoty pubescentních dívek

61

3.4.5 Čtení dívčích časopisů a postoje pubescentních dívek – shrnutí

62

4 Závěr

63

5 Použitá literatura

65

Příloha 1 (dotazník) Příloha 2 (seznam otázek použitých při rozhovorech) Příloha 3 (srovnání slabých a silných čtenářek – grafy) Příloha 4 (přepis rozhovorů)

1 Úvod Jednou z mnoha změn, které přinesl naší zemi počátek devadesátých let, je příliv nových dívčích časopisů. Trh byl na přijetí tohoto typu tiskovin zřejmě velmi dobře připraven, neboť v průběhu dalších let dívčí časopisy nezanikly, ale naopak se stále objevují další tituly. Dívčí časopisy hrají především roli průvodců a rádců, slibujících dívkám bezpečné proplutí bouří dospívání. Dívkám, potýkajícím se s nečekanými projevy vlastního těla a psychiky, předkládají určitý vzor a standard chování (Pattee, 2004; Ward, 2003). Věk pubescence je přitom obdobím, kdy jedinec intenzivně hledá vlastní identitu a ve zvýšené míře podléhá vnějším tlakům. Dospívající touží připodobnit se referenční skupině a vyhledává její normy, aby se kvůli deviantnímu chování nestal outsiderem. Rodina přitom do jisté míry ustupuje do pozadí a na její místo se dostává působení vrstevnické skupiny a rovněž médií (např. Vágnerová, 2000). Je ale plavba pod vlajkou dívčích časopisů opravdu bezpečná? Laická i odborná veřejnost v západních zemích o tom začíná pochybovat (např. Milkie, 1999; Steele, 1999; Ward, 2003). Poukazuje se zejména na to, že časopisy propagují konzumní životní styl, předkládají jako ideál anorektickou krásu a navádějí k brzkému začátku sexuálního života a promiskuitě. Na základě vlastních zkušeností s těmito tištěnými médii můžeme uvedená obvinění vztáhnout i na české dívčí časopisy (některé z nich jsou ostatně jen českými překlady zahraničních časopisů). Cílem našeho výzkumu je zjistit, jakým způsobem dívčí časopisy ovlivňují postoje svých čtenářek. Přistupují dívky k obsahům časopisů aktivně a kriticky, nebo předkládané hodnoty a normy přejímají?

1

2 Teoretický úvod 2.1 Dívčí časopisy 2.1.1 Historie dívčích časopisů První časopis pro dospívající dívky se objevil ve Spojených státech roku 1944 pod názvem Seventeen. Časopis Seventeen dodnes vychází a ze všech dívčích časopisů má největší náklad (Currie, 1997; Schlenker, Caron, & Halteman, 1998; Ward, 2003). Hlavní expanze počtu dívčích časopisů nastala ale až ve druhé polovině 90. let, kdy ve Spojených státech došlo k prudkému nárůstu procenta „náctiletých“ v populaci1 (Kaiser Family Foundation [KFF], 2004). Od konce 90. let se na trhu začaly objevovat tzv. little sister magazines, odnože časopisů pro dospělé ženy (CosmoGIRL!, Elle Girl, Teen Vogue). Vydavatelství se snaží navázat vztah s dívkami už v době raného dospívání a vychovat z nich věrné konzumentky svých ženských časopisů – Cosmopolitanu, Elle, Vogue (Ward, 2003). Navzdory vlnám feminismu na přelomu 30. až 40. a 60. až 70. let a jeho znovuoživení v 90. letech se obsah dívčích časopisů od jejich počátků prakticky nezměnil (Currie, 1997; Schlenker, Caron, Halteman, 1998). Dosud totiž přinášejí především informace, jak se mají dívky zkrášlovat a chovat, aby si získaly přízeň mužů (Currie, 1997; Gonick, 1996). Jedinou nápadnější změnou je jen liberálnější přístup časopisů k sexu (Schlenker, Caron, & Halteman, 1998). V dnešních dívčích časopisech už o zásnubách a vdavkách není ani zmínky, důraz je kladen spíše na sexuální kvalitu a kvantitu. Jako odpověď na množství časopisů zabývajících se módou, krásou a lovem mužů se v 90. letech objevily alternativní, feministicky orientované časopisy (např. New Moon), zaměřené především na seberozvoj dívek (KFF, 2004). Tyto časopisy se čtenářskou popularitou ovšem ani zdaleka nepřiblížily tradičním časopisům, v nichž jsou dívky stereotypně zobrazovány v roli sexuálních objektů, jejichž hodnota je přímo úměrná jejich kráse (Gonick, 1996). V 90. letech se veřejnost poprvé začala výrazněji znepokojovat nad přemírou sexuálních obsahů v dívčích časopisech (Gosling, 1996; McKay, 1999; Mellanby, 1996). Britský ministr 1

Jedná se o tzv. echo-boomers, potomky poválečných baby-boomers.

2

Peter Luff se roku 1996 snažil prosadit zákon, podle něhož by dívčí časopisy na svých obalech musely uvádět minimální věk, od kterého je periodikum pro dívky vhodné. Luffův návrh však byl zamítnut jako zpátečnický (McKay, 1999). Kritiku také sklízí nedostatek dívčích časopisů pro etnické a rasové minority (Currie, 1997). Přestože se podíl fotografií afroamerických, asijských a hispánských dívek na titulních stranách největších dívčích časopisů zvýšil, uvnitř časopisů se jejich tváře dodnes téměř nevyskytují (KFF, 2004). Mezi poslední novinky v oblasti dívčích časopisů patří vznik periodik orientovaných výhradně na věřící dívky a pak také stále výraznější propojování časopisů s Internetem. Jednotlivé dívčí časopisy mají své webové stránky, na nichž si dívky mohou přečíst, co se do jejich oblíbených časopisů nevešlo. Prostřednictvím Internetu rovněž redakce od čtenářek získávají zpětnou vazbu (KFF, 2004). Zároveň v západních zemích vznikají čistě internetové magazíny (tzv. Webzines), psané často dívkami téměř stejného věku, jako pro který jsou tyto magazíny určeny (KFF, 2004).

2.1.2 Debata o dívčích časopisech 2.1.2.1 Ženský prostor důvěrného sdílení Feministicky orientované autorky vytvářejí ve vztahu k dívčím časopisům dva názorově rozdílné tábory. Pattee (2004) má na dívčí časopisy velmi pozitivní pohled. Čtením časopisů totiž dívky podle autorky vstupují do ženského prostoru (feminine space) důvěrného sdílení, ve kterém nejsou ohrožovány dominantní mužskou ideologií. Dívčí časopisy mají tak podobnou funkci jako levné romány pro ženy („harlequiny“), které údajně dospělým ženám slouží jako únik z neutěšené reality všedních dnů (Radway, 2004). Pattee (2004) také velmi vyzdvihuje význam rubriky, v níž čtenářky líčí prožité „trapasy“2 (tato rubrika nechybí ani v českých dívčích časopisech).

2

Podle Pattee (2004) bývají tyto příběhy spojeny například s předváděním se před chlapci, nešikovností, náhodným odhalením nahého těla, spodním prádlem, menstruací a porušováním etikety. Dívčí časopisy pak k jednotlivým popsaným událostem přidávají hodnocení míry jejich nepříjemnosti.

3

2.1.2.2 Socializace do podřízené role Většina feministických autorek však výše zmíněné nadšení pro dívčí časopisy nesdílí. Domnívají se, že časopisy naopak socializují dívky do podřadné role, kterou žena běžně v patriarchální společnosti zaujímá, a tím přispívají k udržování statu quo (např. Currie, 1997; McKay, 1999). Časopisy dívky učí, že hlavní úlohou a smyslem života žen je činit se pro muže krásnými a obšťastňovat je (Schlenker, Caron, & Halteman, 1998). Dívčí časopisy přinášejí například rady, jak se během týdne dokonale připravit na schůzku s chlapcem, do kterého je dívka zamilovaná, či jak během několika týdnů vytvarovat své tělo do té podoby, že se dívka bude moci ukázat na koupališti v plavkách (McKay, 1999). Těžko si představit, že by v časopisech pro dospívající chlapce našly kladný ohlas články detailně popisující, jak má hoch před schůzkou s dívkou trávit hodiny a dny nákupem oblečení, návštěvou holiče, důkladným mytím, holením a používáním celé řady kosmetických přípravků. McKay (1999), Gonick (1996) a Schlenker, Caron, a Halteman (1998) se domnívají, že v dívčích časopisech velmi chybějí články zaměřené na seberozvoj dívek, jejich vzdělávání a profesní uplatnění. Po přečtení běžného dívčího časopisu se proto zdá, že dívky veškerý svůj čas dělí mezi přítele a přípravy na setkání s ním.

2.1.2.3 Přemíra sexuální tematiky McKay (1999) dále kritizuje, že se v dívčích časopisech objevují podrobné návody na poskytování palety sexuálních služeb, jimiž mají dívky své chlapce těšit. Podle autorky takové informace již nelze považovat za seriózní součást sexuální výchovy, ale své místo by našly spíše v manuálech pro kurtizány. Vzhledem k tomu, že nepsaným pravidlem dívčích časopisů je být pozitivní a „cool“ (Ward, 2003), mentorsky znějící varování před pohlavními chorobami se na jejich stránkách prakticky nevyskytují (McKay, 1999). Před přemírou sexuálních obsahů v časopisech čtených i velmi mladými dívkami varuje také Mellanby (1996). Tvrdí, že dívky z časopisů snadno mohou nabýt dojmu, že za chození s chlapcem musí zaplatit sexem.

4

Časopisy navozují pocit, že promiskuita a časný začátek pohlavního života je běžný a „in“. Podle McKay (1999) však výzkumy sexuálního chování dětí a mladistvých nenasvědčují, že by tomu tak skutečně bylo. Dívčí časopisy se patrně řídí poučkou, že sex prodává, a tedy očekávají úměrnost: čím více sexu, tím více čtenářů. Svými obsahy tedy realitu neodrážejí, ale spíše ji prezentováním falešných norem vytvářejí (McKay, 1999).

2.1.2.4 Propagace konzumních hodnot Existuje ale ještě jiný názor na to, proč v dívčích časopisech dochází k tzv. sexualizaci malých dívek (sexualisation of little girls) (Deflowering innocence?, 2004). Dospívající ve vyspělých zemích disponují obrovskou kupní silou, neboť dostávají poměrně vysoké kapesné a navíc má jejich slovo značný vliv na obsah peněženek milujících rodičů (La Ferla, 2000; Ward, 2003). Zdůrazňováním nutnosti činit se sexuálně atraktivními již od raného věku vytvářejí časopisy u dívek touhu po výrobcích, jinak určených spíše pro starší ženy. A právě reklamy na nejrůznější líčidla, pleťové masky, parfémy, barvy a tužidla na vlasy… zaujímají velkou část každého dívčího časopisu (Currie, 1997). Dívčí časopisy tedy svými radami, co všechno správná dívka musí vlastnit, budují ve svých čtenářkách konzumní potřeby a přispívají k fenoménu KGOY (Kids Getting Older Younger) (Ward, 2003). Dívčí časopisy se však nařčením z účelového využívání sexu a propagace konzumních hodnot brání. Jejich záměrem je údajně dívky o sexu seriózně informovat, čímž vlastně nezištně nahrazují absentující sexuální výchovu (Barnes, 2004). Reklamy zase dívky pouze vybízejí k tomu, aby o sebe dbaly, rozhodně ze sebe nemají dělat malé Lolity (Deflowering innocence?, 2004).

2.1.2.5 Oslava anorektické krásy Dívčí časopisy jsou také obviňovány z propagování ideálu anorektické krásy. Stránky dívčích časopisů jsou pokryty fotografiemi dívek se subnormní váhou. Dyer (1982, cit. dle Currie, 1997) přitom tvrdí, že obraz má větší schopnost ovlivňovat než slovo. Dívčí časopisy navíc při oslavování hubených těl nezůstávají pouze u obrazového materiálu. Snad v každém

5

čísle dívčího časopisu lze totiž najít rady, jak propagované postavy dosáhnout s pomocí diet a intenzivního cvičení. Někteří autoři (např. Botta, 2003; Durkin & Paxton, 2002; Key & Lindgren, 1999) dokonce dávají současný nárůst poruch příjmu potravy u dívek do přímé souvislosti se čtením dívčích časopisů.

2.1.3 Dívčí časopisy na našem území Holky, Bacha! První dívčí časopisy vstoupily na český trh periodik roku 1990. Jednalo se o čtrnáctideník Holky, Bacha!, který vycházel ve vydavatelství Gennex. Kromě něj vydávalo ještě Studium dobré nálady stejnojmenný měsíčník Holky, Bacha! (Zajíčková, 2000). Oba časopisy byly určeny pro skupinu spíše mladších dívek (8-12 let) (Borová, 2000). V důsledku slabého vydavatelského zázemí však záhy zanikly (Zajíčková, 2000).

Dívka První číslo časopisu Dívka vyšlo v říjnu roku 1991 (Borová, 2000). Dívka pro dospívající symbolizovala atraktivní západní kulturu. Kromě článků radících, jak o sebe mají čtenářky pečovat, upoutala Dívka zejména otevřeností, s jakou rozebírala u nás do té doby tabuizované téma sexu (Borová, 2000). Protože v letech 1991–1994 u nás žádný podobně orientovaný časopis pro dívky nevycházel, Dívka měla ve své oblasti monopolní postavení (Zajíčková, 2000). Na počátku vycházela Dívka jako překlad německého časopisu Mädchen (Zajíčková, 2000). Po nasbírání zkušeností z dosavadního vydávání se však roku 1995 Dívka od německého vzoru osamostatnila (Borová, 2000, Zajíčková, 2000). To se později ukázalo být účinným mediálním tahem, neboť české články dokázaly domácí publikum více oslovit (Borová, 2000, Zajíčková, 2000). Časopis Dívka v současnosti vychází jako měsíčník vydavatelství Europress (ABC ČR, 2006). Odhadovaná čtenost vydání je 217 000, průměrný prodaný náklad 55 820 (Media Projekt 2005). 6

Top Dívky V lednu 1995 se objevil první konkurent Dívky: časopis Top magazín pro Dívky (Zajíčková, 2000). Tento měsíčník navázal na tradici vydávání české verze německého periodika Mädchen (Borová, 2000, Zajíčková, 2000). V současnosti Top Dívky vychází jako měsíčník vydavatelství Axel Springer Praha (ABC ČR, 2006). Odhadovaná čtenost vydání je 119 000, průměrný prodaný náklad 62 447 (Media Projekt 2005).

Bravo Girl! Časopis Bravo Girl! vstoupil na trh v červnu 1996 se záměrem prosadit se jako dívčí časopis nízké cenové relace (Zajíčková, 2000). V současné době Bravo Girl! vydává jako čtrnáctideník Europress (ABC ČR, 2006). Odhadovaná čtenost vydání je 189 000, průměrný prodaný náklad 62 865 (Media Projekt 2005).

CosmoGirl! Časopis CosmoGirl! začal vycházet v dubnu roku 2000 jako první „luxusní“ dívčí časopis (Fekar & Krupka, 2000; Havránková, 2004). Kromě proklamované exkluzivity a s ní související vyšší ceny se od ostatních dívčích časopisů liší svou orientací na starší čtenářky (cca 14-16 let) (Havránková, 2004). CosmoGirl! vychází jako měsíčník vydavatelství Hearst-Stratosféra (Havránková, 2004). Odhadovaná čtenost vydání je 54 000, prodaný náklad svých časopisů Hearst-Stratosféra v oficiálních statistikách nezveřejňuje (Media Projekt 2005).

7

Šťastná 13 Časopis Šťastná 13 se profiluje jako měsíčník pro mladší čtenářky. Tematicky však stále zachovává strukturu běžných dívčích časopisů (móda, líčení, cviky pro pěknou postavu, láska, celebrity). Dívky ke koupi časopis láká mimo jiné přikládáním drobných dárků ke každému číslu (konturovací tužky, rtěnky…). Měsíčník Šťastná 13 vydává Egmont ČR, údaje o čtenosti ani prodaném nákladu se v oficiálních statistikách neobjevují.

Sabrinina kouzla Časopis Sabrinina kouzla začal vycházet jako čtrnáctideník v březnu 2006. Ze způsobu psaní i slabikářově velkých písmen je zřejmé, že je určen nejmladším čtenářkám. Tematicky se časopis zaměřuje především na tipy, jak o sebe mají dívky pečovat. Čtenářky jsou motivovány k nákupu Sabrininých kouzel přikládanými dárky (kosmetická taštička, lesk na rty…). Všem předplatitelkám navíc vydavatelství slibuje jako dárek živého černého kocoura. Sabrinina kouzla vydává GE Fabbri Ltd. Zda se časopis na českém trhu udrží je ovšem zatím nejasné, problematická se zdá zejména jeho vyšší cena (cca 20tistránkový časopis stojí 89 Kč). Údaje o čtenosti ani nákladu nejsou v oficiálních statistikách dostupné.

Kromě výše uvedených časopisů existují ještě časopisy zaměřené na dívky předškolního a počátku školního věku, jako například Barbie a W.I.T.C.H. Vzhledem k tomu, že se tato periodika zaměřují na čtenářky věkově velmi odlišné od mého výzkumného souboru, podrobněji se jimi zabývat nebudu.

8

2.1.4 Obsah a jazyk českých dívčích časopisů 2.1.4.1 Obsah dívčích časopisů Po obsahové stránce se české dívčí časopisy nijak podstatně neliší od těch západních, řada z nich je ostatně pouze překladem zahraničních originálů. Jejich hlavními tématy jsou krása, móda, partnerské vztahy, sex a celebrity (Borová, 2000; Talašová, 2001). Pravidelně se objevují dotazy čtenářek, na něž odpovídá příslušný odborník (psycholog, gynekolog, sexuolog). Nedílnou součástí dívčích časopisů jsou rovněž různé rádoby psychologické testy, rubrika „trapasů“ a horoskop. Některé dívčí časopisy pravidelně obsahují také fotoromán (Kojanová, 2002). Typickou charakteristikou dívčích časopisů je rovněž velký podíl reklamních stran. Kromě nich se navíc v rubrikách věnujících se kráse, módě a zdraví objevují názvy konkrétních značek, produktů a obchodů (Havránková, 2004). Podle Talašové (2001) jsou si celkově dívčí časopisy natolik podobné, že je nezasvěcený čtenář podle obsahu těžko rozliší. Časopisy jednotně navozují étos intenzivní péče o sebe a hédonistického užívání života prostřednictvím konzumu. Ideální dívka, kterou časopisy konstruují, by měla být „módně oblečená, nalíčená a učesaná, sebevědomá, aktivní v navazování partnerských vztahů a iniciativní v sexu“ (Talašová, 2001, s. 223).

2.1.4.2 Jazyk dívčích časopisů Dívčí časopisy se snaží v dospívajících snažit vzbudit dojem autority, kterou by dívky uznávaly a za jejíž rady by byly ochotné i platit. Ačkoli autoři své čtenářky osobně neznají a při psaní článků se obracejí k mase, prostřednictvím tzv. syntetické personalizace se snaží vzbudit dojem, že každou dívku oslovují jako individuum (Čmejrková, 1996a, 1996b, 1997). Dochází ke konstrukci imaginárního čtenáře, se kterým časopis rozmlouvá (Čmejrková, 1996a, 1996b, 1997). Ve snaze o vetření se do přízně čtenářek se přitom řeč dívčích časopisů místy blíží až k jazyku reklam. Čmejrková (1996a, 1996b, 1997), Havránková (2004), Borová (2000) a Zajíčková (2000) na základě analýz dívčích časopisů shrnuly nejčastější postupy, jimiž tyto periodika dosahují své sugestivnosti: 9

Tykání Třetí osoba se v dívčích časopisech téměř nevyskytuje. Především v rubrikách o kráse, módě, vztazích a sexu převažují slovesné tvary ve druhé osobě jednotného čísla a hojně se objevují zájmena ty a tvůj. Tykání podle Čmejrkové (1997) velmi zvyšuje apelativnost textu. Příklady (cit. dle Havránková, 2004, s. 51): -

Staň se příští hvězdou i ty!

-

Vyber si antikoncepci, co sedne přesně tobě!

Role zkušené kamarádky Dívčí časopisy se stylizují do role zkušené kamarádky, která dívkám dokáže ve všem poradit. Příklady (cit. dle Havránková, 2004, s. 51): -

Tohle číslo je o tvých prvních zkušenostech, o strachu z neznámého, o všem, co bys měla vědět, než se vyspíš s klukem, ale stydíš se zeptat mamky. Nikdy nezapomeň, že s čímkoli budeš mít kdy trable, nejsi na to sama.

-

Dali jsme pro tebe dohromady 25 největších klučičích libůstek.

Intersubjektivita Dívčí časopisy navozují iluzi společné zkušenosti autorky a čtenářky. Autorky se snaží vzbudit dojem, že procházejí stejnými zkušenostmi a mají stejné postoje, zájmy a tužby jako dívky. Čmejrková (1997) si ovšem klade otázku, zda dívčí časopisy potřeby dívek skutečně odrážejí, nebo je spíše akcelerují. Příklady (cit. dle Havránková, 2004, s. 52): -

Miluju superstar – Jakými fázemi si projdeš, když se ti tohle všechno stane?

-

Chceš mít co nejdéle hebká třísla, lesklou hřívu a opálenou sametovou kůži?

Dialogičnost Text bývá často psán dialogicky. Obsahuje otázky, mnohdy doprovázené výběrem z eventualit. Autorky předpokládají, že z některou z nabízených možností se dívka prostě musí ztotožnit. Příklad (cit. dle Čmejrková, 1997, s. 153): -

Možná máš zrovna před sebou problém – do čeho naskládat učení, s čím vyrazit na rande, do města nebo za zábavou… Vybereš si jakýkoli tvar, velikost i materiál a určitě neuděláš chybu. 10

Zdání dialogičnosti mezi časopisem a dívkami dále podporují dopisy, které čtenářky (údajně) do redakce zaslaly. Vytvářejí iluzi, že text časopisů je určován potřebami a zájmy čtenářek. Časopisy dívkám vycházejí maximálně vstříc, klasický model autor – text – čtenář je nahrazen novým komunikačním modelem čtenář – text – čtenář (Čmejrková, 1997): Příklad (cit. dle Havránková, 2004, s. 52): -

Ahoj CG! Nejsem moc oblíbená, mám jen pár kámošek, jinak nic […]. Proto jsem se rozhodla podniknout velkou změnu a Ty mi v ní pomáháš! […] Začala jsem zdravě jíst, podle Tvých článků hledám ztracené sebevědomí – a daří se mi! […] S tvými radami to bude hračka:-)!

Stylem psaní ovšem některé dopisy dívek vzbuzují podezření, zda jsou opravdu autentické. Odpovědi redakce na tyto „čtenářské“ dotazy přitom mnohdy nápadně připomínají skrytou reklamu. Příklad (cit. dle Čmejrková, 1997, s. 153): -

Milá poradno, cítím se dobře čistá a upravená, o své tělo i pleť pečuji. Vím, že existují různé přísady do koupele. Má pleť je citlivá na vysušení, a proto tě prosím o nějaké tipy.

Jana

Milá Jano, chceš-li při koupání spojit příjemné s užitečným, připrav si lázeň s nějakou vhodnou osvěžující nebo léčivou přísadou. Existují… Imperativní tón Svůj význam pro život čtenářek dívčí časopisy podtrhují používáním rozkazovací způsobu, a to zejména v rubrikách o módě. Prezentují se jako nepostradatelný arbiter elegantiarum, bez jejich rad by dívky byly „totálně out“ a „odepsaly by se“ (Borová, 2000; Talašová, 2001). Příklad (cit. dle Borová, 2000, s. 28-29): -

Okamžitě zapomeň na velikost XXL! Vyhoď všechny sukně jiných délek, než které jsme uvedly, a taky všechny ty, které jsou z tzv. „žabičkového“ materiálu!!! Zapomeň na cokoliv, co připomíná dobu elasťáků a plísňáků. Prostě všechny růžovoučký a jinak „úchylňoučký“ mikiny rozhodně bez milosti vyhoď! A nezapomeň přibalit všechny mikiny, které mají přes záda obrovský nápis! Fuj!!!

11

Moderní výrazy Dívčí časopisy se svým čtenářkám snaží zalíbit mladistvým stylem vyjadřování. Sugestivním laděním jazyka časopisy dále rozvíjejí iluzi společné stylové a jazykové zkušenosti autorek a čtenářek. Používáním množství anglických výrazů rovněž podporují svou autoritu zkušené kamarádky, od které se dívky mohou učit, jak být i jazykově cool a in. Se snahou o mladistvé vyjadřování souvisí i nadužívání vykřičníků a „smajlíků“ (Havránková, 2004). Příklady (cit. dle Zajíčková, 2000, s. 15-16): -

anglické výrazy: fashion, look, crazy

-

superlativa: nejžhavější, nejsvůdnější

-

nespisovné a hovorové výrazy: ulítlý, oháknutý, brejle

-

novotvary: drsnodojem

-

deminutiva: modýlek, postavička, bundička, voňavčička

12

2.2 Postoj Podobně jako je tomu u jiných psychologických konstruktů, také o definování postoje se pokoušelo mnoho autorů. Pro ilustraci uvedeme několik známějších definic. Volíme přitom chronologické řazení, aby bylo zřejmé, jak se autoři snažili definice zpřesňovat. ƒ

Allport (1935, cit. dle Nakonečný, 2000, s. 131): Postoj je mentální a nervový stav pohotovosti, organizovaný zkušeností, vyvíjející direktivní nebo dynamický vliv na odpovědi individua vůči všem objektům a situacím, s nimiž je v relaci.

ƒ

Newcomb (1950, cit. dle Nakonečný, 2000, s. 131): Postojem individua vůči nějaké věci chápeme jeho predispozici vůči této věci jednat, vnímat, myslet a cítit.

ƒ

Osgood, Sucim a Tannenbaum (1957, cit. dle Hayesová, 2000, s. 95): Postoje jsou predispozice reakcí, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce, ke které predisponují.

ƒ

Katz a Stotland (1959, cit. dle Nakonečný, 2000, s. 132): Postoj může být definován jako tendence nebo predispozice individua k oceňování určitého objektu, nebo symbolu tohoto objektu, určitým způsobem.

ƒ

Krech, Crutchfield a Ballachey (1962, cit. dle Hayesová, 2000, s. 95): Postoje jsou stabilní systémy pozitivního nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů.

ƒ

Bem (1968, cit. dle Výrost & Slaměník, 1997, s. 240): Postoj je individuální sebeopis přitažlivosti nebo odporu jedince k určitému identifikovatelnému aspektu jeho prostředí.

13

ƒ

Fishbein a Ajzen (1975, cit. dle Hayesová, 2000, s. 95): Postoje jsou naučené predispozice k celkově příznivé nebo nepříznivé reakci na daný objekt, osobu či událost.

Postoje se většinou popisují jako komplex sestávající ze tří komponent (Hayesová, 2000, s. 96): 1) Kognitivní – týká se názorů a myšlenek, které osoba má o předmětu postoje 2) Emocionální (afektivní) – týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoje 3) Behaviorální (konativní) – týká se sklonů k jednání ve vztahu k předmětu postoje Postoje bývají svázány s hodnotami. Hodnoty se vymezují jako poměrně stálé osobní předpoklady týkající se obecných principů (jako například toho, co je morální a sociálně žádoucí); slouží jako standardy, podle nichž člověk posuzuje chování své i ostatních. Postoje většinou přímo vycházejí ze základní hodnotové soustavy člověka (Hayesová, 2000, s. 97). Postoje vytvářejí hierarchicky organizovaný systém, který směřuje k souladu (konsonaci) (Hayesová, 2000). Katz (1960, cit. dle Nakonečný, 2000, s. 137) rozlišuje čtyři funkce postojů: 1) Instrumentální (adjustační, utilitární) – pozitivní postoje si člověk vytváří k objektům asociovaným s odměnami, negativní k objektům asociovaným s tresty 2) Egodefenzivní – postoje mohou chránit integritu osobnosti například tím, že podceňují vlastní percipované negativní vlastnosti, a tak redukují úzkost 3) Hodnotově expresivní – člověk může nacházet uspokojení v tom, že vyjadřuje své postoje a zasazuje se o jejich realizaci (např. politická aktivita) 4) Kognitivní – postoje slouží k organizování poznatků Ani určení funkcí postojů však není sociálními psychology jednotně přijímáno, například Smith, Bruner a White (1964, cit. dle Hayesová, 2000, s. 97-98) je vymezili takto: 1) Hodnocení objektů – postoje stabilizují reakce individua vůči určitým věcem a událostem, takže člověk nemusí pokaždé při setkání s nimi znovu hledat vhodný způsob reagování 2) Sociální přizpůsobení – shodné postoje člověku pomáhají utužovat sounáležitost se skupinou, odlišné postoje naopak jedinci umožňují se od skupiny do jisté míry izolovat

14

3) Externalizace – člověk skrze postoje spojuje vlastní nevědomé stavy s něčím vnějším (Příklad: člověk trpící nedostatkem stabilních vztahů promítá své neuspokojení do skeptického postoje vůči (sobě vnější) instituci manželství (Hayesová, 2002, s. 98)) Původně se předpokládalo, že se držené postoje přímo manifestují v chování. Četné studie však dokázaly, že se verbálně vyjádřené postoje mohou značně lišit od postojů, o nichž vypovídá skutečné chování (Hayesová, 2000; Výrost & Slaměník, 1997). Podle Herknera (1991, cit. dle Nakonečný, 2000) se objevují diskrepance mezi postoji a chováním proto, že chování je závislé na anticipaci jeho důsledků. V tomto smyslu se vyjádřili i Smith, Bruner a White (1964, cit. dle Hayesová, 2000), podle nichž nebývají postoje vyjádřeny v chování v případě, že tomu brání sociální omezení. Nakonečný (2000, s. 132) tvrdí, že „postoj zakládá určitou konativní pohotovost, jejíž realizace v příslušném jednání závisí na situačních podmínkách.“ Festinger, Bem a další přišli s revoluční myšlenkou, že kauzalita mezi postoji a chováním může být oboustranná (cit. dle Výrost & Slaměník, 1997). Myers (1993, cit. dle Nakonečný, 2000, s. 133-134) uvádí tři teorie vysvětlující, proč postoje mohou být v některých případech ovlivněny chováním: 1) Teorie sebeprezentace – lidé vysoce sebemonitorující jednají tak, aby se zalíbili okolí a následně i adaptují postoje, které jsou s tímto chováním konzistentní 2) Teorie disonance – je-li člověk nucen jednat v rozporu se svými postoji, pociťuje napětí. Jednou z cest, jak je redukovat, je změna držených postojů 3) Teorie sebepercepce – člověk na základě pozorování vlastního chování usuzuje na své postoje V současnosti patří v oblasti postojů k vlivným koncepce Fishbeina a Ajzena (1975, cit. dle Výrost & Slaměník, 1997). Autoři označují pojmem postoj jen jeho afektivní složku a připisují přesvědčením klíčovou roli při změně postojů. Přesvědčení přitom definují jako vnímaný pravděpodobnostní vztah mezi objektem a nějakou vlastností. Uvádějí dva způsoby změny přesvědčení: 1) navození situace, ve které osoba sama může vnímat vlastnosti objektu 2) zprostředkování informací o vlastnostech objektu z vnějšího zdroje (– případ reklamy) Autoři dělí přesvědčení do tří kategorií: 1) Proximální – na ně se ve snaze o změnu postoje přímo působí. 2) Externální – souvisí s proximálními, tvoří s nimi jádro postoje k danému objektu 15

3) Primární – rovněž souvisí s objektem, mají klíčový, integrující význam Autoři právě tímto rozlišením vysvětlují, proč není pokaždé persvaze efektivní – změna postoje na úrovni proximálního přesvědčení, které není zároveň primárním, nemusí mít na postoj žádný vliv (cit. dle Výrost & Slaměník, 1997). Podle teorie zdůvodněného jednání (reasoned action) (Fishbein & Ajzen, 1980, cit. dle Hayesová, 2000) je chování determinováno nejen postoji jedince, ale i jeho vnímáním sociálních tlaků (= očekáváním odměn a trestů). Roku 1991 přidal k modelu Ajzen ještě třetí prediktor chování – vnímanou kontrolu, tj. hodnocení, jak těžké/lehké je akci uskutečnit (cit. dle Výrost & Slaměník, 1997).

16

2.3 Pubescence V našem výzkumu se zaměřujeme na dívky v raném stadiu pubescence. Domníváme se totiž, že právě v době prvních projevů dospívání mají dívčí časopisy velký význam. Dívky v nich totiž nalézají informace, které jim rodiče ani škola zatím neposkytují v domnění, že jsou na ně „ještě malé“. Předpokládáme, že starším dívkám jsou informace o vlastním těle, partnerských vztazích a sexu podstatně snáze dostupné a působení dívčích časopisů by tak bylo velmi nesnadné odlišit od vlivu jiných činitelů.

2.3.1 Vymezení pubescence Časové vymezení pubescence (lat. pubescere – obrůstat chmýřím) je v odborných publikacích nejednotné. Vycházíme z dělení Říčana (1990) a Langmeiera a Krejčířové (1998), podle nichž pubescence trvá od 11 do 15 roku. Konkrétně se přitom zaměříme na dívky v první pubertální fázi, tedy ve věku 11 až 13 let (Langmeier & Krejčířová, 1998). Termín pubescence se nicméně v amerických učebnicích běžně nevykytuje a i někteří čeští autoři dávají přednost názvu raná adolescence (lat. adolescere – dorůstat, dospívat, mohutnět) (Macek, 1999).

2.3.2 Fyzický vývoj Nejnápadnějším znakem pubescence je fyzické dospívání (Říčan, 1990; Vágnerová, 2000). Objevují se sekundární pohlavní znaky, projevující se u dívek zvětšením prsou, nárůstem podkožního tuku, dospělým ochlupením a menstruací (Čačka, 2000). Doba i pořadí objevení jednotlivých sekundárních pohlavních znaků je přitom interindividuálně variabilní (Langmeier & Krejčířová, 1998). U některých dívek se první sekundární pohlavní znaky objevují již v osmi letech, u jiných až v patnácti, aniž by přitom šlo o patologické projevy (Langmeier & Krejčířová, 1998). V průběhu 20. století se nástup dospívání v mnoha zemích urychlil, v posledních letech se ale množí doklady o zpomalení či zastavení trendu sekulární akcelerace (Langmeier & Krejčířová, 1998).

17

V období pubescence dochází rovněž k výraznému růstu postavy. Dívčí růstový spurt vrcholí nejčastěji mezi jedenáctým a dvanáctým rokem, chlapecký o dva roky později (Říčan, 1990). Dnešní dospívající dosahují v průměru vyšších konečných růstových hodnot než tomu bylo v 19. století, akcelerace růstu do výšky se však již také zastavuje (Langmeier & Krejčířová, 1998). Paže, nohy a krk dosahují růstového spurtu o rok dříve než trup (Říčan, 1990). Prodlužující se končetiny se dospívajícím hůře ovládají, což způsobuje typickou klátivou chůzi (Čačka, 2000). V hrubé motorice nastává přechodná neobratnost a nekoordinovanost pohybů, v jemné motorice se zhoršuje grafický výkon (Čačka, 2000). Uvnitř organizmu intenzivně pracují endokrinní žlázy, zrychluje se růst srdce, mírně se zvyšuje krevní tlak, kosti a svalstvo rostou nerovnoměrně. Všechny tyto změny vedou k snadné unavitelnosti dospívajících, období zvýšené aktivity jsou střídána ospalostí a apatií (Čačka, 2000). Mohou se též vyskytovat drobné neurovegetativní poruchy, jako například poruchy spánku či chuti k jídlu (Langmeier & Krejčířová, 1998). Časně vyspělí chlapci bývají vysocí a svalnatí, což je zpravidla třídním kolektivem i dospělými oceňováno. Naopak brzy vyzrálé dívky, na první pohled vyšší a mohutnější než jejich vrstevnice, mají problémy s nepříznivou sociální odezvou (Říčan, 1990). Ve třídním kolektivu budí jejich postava nežádoucí pozornost, dívky si bolestně uvědomují, že již neodpovídají sociokulturním standardům drobné dívčí krásy. Rodiče a učitelé mívají obavy z brzké sexuální aktivity těchto dívek, což může vést k negativním komentářům týkajících se časných znaků vyspělosti (Vágnerová, 2000).

2.3.3 Kognitivní vývoj Na počátku pubescence většina dospívajících dosahuje Piagetova stadia formálních operací (Langmeier & Krejčířová, 1998). Pubescenti jsou tak schopni uvažovat i pouze hypoteticky, bez vázanosti na konkrétní realitu. Při řešení problémů se již nespokojí s prvním nabízejícím se řešením, ale systematicky zkoumají a hodnotí alternativní možnosti (Langmeier & Krejčířová, 1998). Rozvoj vyšších myšlenkových operací umožňuje efektivnější organizaci poznatků a vědomostí, dospívající stále častěji využívají logickou paměť místo dříve preferované paměti mechanické (Čačka, 2000).

18

Dospívající poprvé pronikají k podstatě abstraktních pojmů jako spravedlnost, právo, dobro… (Langmeier & Krejčířová, 1998). Díky rozvoji symbolického myšlení dokážou aplikovat zákony logiky i na znaky, které nic neoznačují. V aritmetice tak mohou být přirozená čísla nahrazena písmeny. Pubescent již umí správně vyřešit problém: „Všichni Čoru jsou Ungu. Všichni Ungu jsou opice. Co víme o Čoru?“, aniž by vyžadoval konkretizaci použitých pojmů (cit. dle Říčan, 1990, s. 188). Pro nedostatek trpělivosti a cviku však dospívající v usuzování dosud dělají chyby a místo formální logiky někdy uplatňují tzv. „psychologiku“. Dokážou tak například zkratkovitě vyvodit, že pokud „všechna X jsou Y“, znamená to, že „všechna Y jsou X“ (cit. dle Čačka, 2000, s. 240). Pubescenti umějí již „myslet o myšlení“, tedy zamýšlet se nad procesem vlastního myšlení a odhadovat jeho adekvátnost (Langmeier & Krejčířová, 1998). Dospívající bývají svými nově nabytými schopnostmi často natolik okouzleni, že je přeceňují (Čačka, 2000; Vágnerová, 2000). Subjektivní pocit porozumění řádu světa je vede k iluzi, že všechny problémy zvládnou jednoduše vyřešit. Nedokážou pochopit, že dospělí se od pomyslného ideálu odchylují například v důsledku životní zkušenosti či nutnosti a žádné kompromisy a výjimky netolerují (Vágnerová, 2000). Dospělé obviňují, kritizují a polemizují s nimi, odlišný názor ve svém radikalismu chápou jako důsledek omezenosti komunikačního partnera (Vágnerová, 2000). Podle Vágnerové (2000) slouží pubescentům radikalismus jako obrana před nejistotou a mnohoznačností. Pozorovaná diskrepance mezi verbálně proklamovanými pravidly a skutečným chováním dospělých v pubescentech vzbuzuje úzkost, prosazováním bezvýhradné platnosti morálních principů se snaží navrátit ztracenou představu o dobrotě a srozumitelnosti světa. Přes veškerou kritiku morálky dospělých však pubescenti abstraktně uznávaná pravidla se svém vlastním jednání a rozhodování sami příliš neuplatňují (Langmeier & Krejčířová, 1998). Podle Říčana (1990) je právě pubescence obdobím, kdy se jedinec začíná rozhodovat o svém celoživotním hodnotovém zaměření. Je jen na něm, zda si kritičnost vůči všemu nesprávnému zachová a bude i nadále hájit své ideály, či zda naopak rezignuje a přizpůsobí se „rozumné prostřednosti úpadkového, konzumního životního stylu“ (cit. dle Říčan, 1990, s. 203).

19

2.3.4 Emoční vývoj a socializace Projevy emocí bývají v pubescenci natolik výrazné a dominantní, že toto stadium bývá označováno také termíny „období bouří a krizí“ a „vulkanismus“ (Langmeier & Krejčířová, 1998; Říčan, 1990; Vágnerová, 2000). Typické jsou časté změny nálad, značná iritabilita a intenzita prožitků a převažující negativní emoční ladění. Celková emoční labilita je způsobována jak hormonálními změnami, tak vnějšími podněty. Vlastní vzezření je důležitou součástí identity a jeho náhlá proměna je tedy pubescenty intenzivně prožívána a prakticky vždy vede ke ztrátě sebejistoty (Vágnerová, 2000). Časné projevy vyspělosti bývají u dívek provázeny studem (Vágnerová, 2000). Dospívající srovnávají svůj zevnějšek s vrstevníky, vzory z médií i vlastní představou o ideálním vzhledu, což u nich nezřídka vyvolává pocity méněcennosti. Dívky si rovněž čím dál více uvědomují význam krásy pro sociální hodnocení a atraktivitu ženy. Pro pubescenci je rovněž charakteristický úbytek infantilní citové bezprostřednosti a nárůst nechuti projevovat své city navenek a introverze (Vágnerová, 2000). Objevuje se introspekce, dospívající věnuje svým pocitům a prožitkům větší pozornost než kdy dříve. Rousseau nazval tento obrat do nitra „druhým zrozením“ (cit. dle Langmeier & Krejčířová, 1998, s. 148; Říčan, 1990, s. 193). Dochází k postupnému uvědomění, že mezi vnějšími projevy emocí a vnitřním prožíváním lidí může být značný rozdíl. Rozvíjí se empatie, vzhledem k nedostatku zkušeností však ještě porozumění druhým není zcela přesné. Pubescenti nicméně již dokážou lidi relativně podrobně charakterizovat a zahrnout do svého hodnocení i zdánlivě neslučitelné kategorie (druzí se jim už nejeví jako černo-bílí) (Vágnerová, 2000). Dospívající ovšem často podléhají klamu, že jejich myšlenky, pocity a zkušenosti jsou zcela výjimečné a jedinečné (Vágnerová, 2000). Někteří z nich si dokonce myslí, ze jim jejich výjimečnost zajišťuje imunitu k běžným ohrožením a jim se tedy nemůže nic stát („já nemohu získat návyk na drogy“, „já nemohu otěhotnět“…) (cit. dle Vágnerová, 2000, s. 221). Egocentrismus dospívajících se někdy také projevuje určitou formou vztahovačnosti, tzv. „iluzí imaginárního publika“. Jedná se o důsledek nezralosti a nevyrovnaného sebevědomí, teprve s postupujícím věkem si dospívající uvědomí, že ostatní lidé nezaměřují svou pozornost stále na ně, neboť mají dost svých vlastních problémů (Vágnerová, 2000). Mezi základní vývojové úkoly dospívání patří postupné uvolňování z přílišné závislosti na rodičích. Emancipace od rodiny ovšem nevede ke zrušení citové vazby k rodičům, ale pouze

20

k její proměně (Vágnerová, 2000). Stadium transformace se sice v některých případech může projevit zpochybněním a odmítnutím všech rodičovských hodnot, jedná se však obvykle jen o přechodný výkyv. Říčan (1990) v této souvislosti hovoří o tzv. pubescentním negativismu. Diskutováním o rozhodnutích a požadavcích rodičů ovšem dospívající nechce jejich autoritu zlikvidovat, ale jen demonstruje, že se jim silou argumentů a komunikačními schopnostmi již vyrovná (Vágnerová, 2000). Podle současných výzkumů jsou však konflikty pubescentů s rodiči v naší kultuře spíše okrajovým jevem a vyskytují-li se častěji, bývají podmíněny spíše osobnostně či specifickým rodinným prostředím (Macek, 1999). V pubescenci je každopádně silně otřesena autorita učitelů. Osobnostní vlastnosti i odborné kompetence vyučujících dospívající ostře hodnotí, často je zpochybňována i smysluplnost a užitečnost požadovaných znalostí. Nicméně přechod na druhý stupeň základní školy představuje určitý zlom, dospívající začínají bilancovat své dosavadní výsledky a vážněji se zamýšlet nad svou budoucí profesní orientaci. Úspěšnost ve škole tak přestává být cílem sama o sobě, ale spíše prostředkem k dosažení vysněného povolání (Vágnerová, 2000). V důsledku zažívaných vývojových změn ovšem právě v této době často dochází k poklesu školní výkonnosti. Možná i pod vlivem vrstevnických norem považuje pubescent za důležitou součást žákovské role tendenci příliš se nenamáhat (Vágnerová, 2000). Snaha o oproštění od dříve uznávaných autorit bývá doprovázena orientací na vrstevnickou skupinu, která má sloužit jako opora v procesu osamostatňování. Členství ve skupině dodává pocit sebejistoty a moci, na oplátku se však dospívající musí podrobit neformální autoritě vůdce party a být konformní se skupinovými normami (Vágnerová, 2000). Projevy konformity přitom mohou být různé, od používání určitého způsobu komunikace přes specifickou úpravu zevnějšku až po přijetí preferovaných hodnot, ideálů a životního stylu. Nekompromisnost skupinových norem dává dospívajícím pocit jednoznačnosti a srozumitelnosti, a tak uspokojuje jejich potřebu jistoty. Vrstevnická skupina také stanovuje určité sociální standardy, které slouží k potvrzení vyspělosti a získání prestiže („všichni už … tak já také musím“) (Vágnerová, 2000, s. 245). Zejména na počátku puberty převažují skupiny tvořené jedinci stejného pohlaví (izosexuální skupinová fáze) (Langmeier & Krejčířová, 1998). Podle Čmejrkové (1996) mohou jednotlivé dívčí časopisy spolu se svými čtenářkami vytvářet imaginární formu izosexuálních skupin. Čtenářky, které chtějí být „in“ a necítit se outsidery, musí za své přijmout časopisem propagované vyjadřování, oblékání, hodnoty, normy a životní styl. Jen tak mají totiž naději, že se samy stanou topdívkami, bravodívkami či kosmodívkami. Podobně jako vrstevnická skupina i dívčí časopisy zároveň poskytují pubescentkám možnost ověřovat svou normalitu 21

prostřednictvím porovnávání zkušeností s jinými dívkami stejného věku (v dívčích časopisech například rubrika „trapasů“, rubrika milostných zážitků, rubriky čtenářských dotazů a problémů). V pubertě se rovněž objevuje potřeba blízkého přátelství s osobou stejného pohlaví (individuální izosexuální fáze) (Langmeier & Krejčířová, 1998). Přátelství chlapců většinou bývá založeno na společných činnostech a zájmech, přátelství dívek spíše na hlubší emoční náklonnosti. Přátelé si svěřují své nejintimnější pocity a myšlenky a společně sdílejí tajemství. Pro pubescentní dívky jsou typické dlouhé a opakované telefonické rozhovory, jejichž význam spočívá spíše v potvrzení existujícího vztahu než v potřebě kamarádce něco aktuálního a konkrétního sdělit (Vágnerová, 2000). Podle Freuda je období puberty charakteristické genitálním stadiem vývoje sexuality (cit. dle Macek, 1999). Říčan (1990) tvrdí, že kolem jedenáctého roku zpravidla dochází k prvním zamilováním. Láska je ovšem zatím jen platonická, plachá, často nevyslovená a tajná. Variantou předsexuální lásky může podle Říčana být tzv. zbožňování, jehož předmětem u dívek nejčastěji bývá učitel, herec či zpěvák. Jedná se o typ lásky, která nečeká vzájemnost a v tomto „jakoby“ může dosáhnout obrovské oddanosti a obdivu. Pokud se skutečný vztah k opačnému pohlaví přece jen naváže, bývá sice intenzivní, ale velmi nestálý (tzv. heterosexuální fáze polygamní). Kontakt je přitom většinou modelován podle vzoru přátelství s jedinci stejného pohlaví (Langmeier & Krejčířová, 1998). Motivem pro navazování těchto vztahů je často zvědavost a přání ujistit se o vlastní ceně a přitažlivosti (Langmeier & Krejčířová, 1998). Podle Vágnerové (2000) je navazování heterosexuálních vztahů v pubescenci mnohdy také důsledkem tlaku vrstevníků a konformity se skupinovými normami. Ke konci pubescence již někteří dospívající získávají první sexuální zkušenosti. Podle výzkumu Weisse, Kučery a Svěrákové (1995) je ve věku osmnáct let sexuálně aktivních již sedmdesát pět procent populace. Nejčastějším věkem pro získání prvních sexuálních zkušeností bylo u sexuálně aktivních respondentů patnáct (41,8 %) a šestnáct (30,7 %) let. Před patnáctým rokem mělo první pohlavní styk (koitarché) 13,1 % sexuálně zkušených. Snižování věku prvního pohlavního styku souvisí zřejmě s dřívějším pohlavním dozráváním a rovněž se současnou mediální všudypřítomností sexuálních obsahů (Langmeier & Krejčířová, 1998). Trend snižování věku koitarché je v naších podmínkách výrazný zejména u dívek, které jsou navíc výrazně promiskuitnější než jejich západoevropské a americké vrstevnice (Weiss et al., 1995). Dochází rovněž k trendu postupného přibližování věku

22

prvního pohlavního styku u chlapců a dívek (Weiss et al., 1995; Weiss, Urbánek, & Procházka, 1996). V důsledku nedostatečné, nebo příliš pozdní sexuální výchovy je často zanedbávána antikoncepce. Zatímco ve vyspělých zemích použije při prvním pohlavním styku účinnou antikoncepci většina obyvatelstva (u mladší generace 60–80 %), u nás je v této oblasti situace naprosto nevyhovující (Weiss et al., 1996). Kondom při prvním sexuálním styku používá necelá pětina párů, hormonální antikoncepci téměř žádný. Česká data o použití antikoncepce jsou velmi podobná údajům z rozvojových zemích (Weiss et al., 1996). Chybějící ochrana před pohlavně přenosnými chorobami ve spojení s vysokou promiskuitou českých adolescentů vytvářejí prostředí pro snadné šíření HIV/AIDS (Rabušic & Kepáková, 1999; Weiss et al., 1995). Podle brněnského výzkumu (Rabušic & Kepáková, 1999) vyžaduje pouze 5 % chlapců a 2 % dívek při pohlavním styku kondom právě z důvodu ochrany před infekcí HIV. Většina respondentů přitom hrozbu HIV nevnímá jako osobně relevantní: 88 % sexuálně aktivních chlapců a 85 % sexuálně aktivních dívek označilo, že možnost nákazy virem HIV je u nich málo pravděpodobná. Při dlouhodobější známosti navíc ostražitost vůči možné nákaze rapidně klesá. Nebezpečí onemocnění je také jen zřídkakdy předmětem komunikace mezi partnery (Rabušic & Kepáková, 1999).

2.3.5 Vývoj identity Podle Eriksona je hlavním úkolem pubescence a adolescence vytvoření vlastního já (egoidentity) (cit. dle Macek, 1999). Do procesu hledání identity se promítají všechny předcházející vývojové fáze a implicitně jsou v něm obsažena i stadia následující (Macek, 1999). Neproběhne-li proces sebevymezení úspěšně, vzniká tzv. difúzní identita. Jedná se o nepřítomnost či aktivní odmítání vymezení sebe sama jako jedinečného subjektu, odlišného od ostatních. Na Eriksonovu teorii vytváření identity navázal Marcia. Na základě přítomnosti a nepřítomnosti krize (= hledání) a závazku identifikuje čtyři stavy identity (cit. dle Macek, 1999):

23

Difúzní (rozptýlená) identita Není přítomna krize ani závazek. Jedinci jsou snadno ovlivnitelní, relativně flexibilní, nemají potřebu ujasňovat si svou identitu. U dospívajících je typický kritický vztah ke škole a liberální postoj k drogám. Sebehodnocení je značně kolísavé. Náhradní (předčasně uzavřená) identita Dospívající v tomto stavu přijímají závazky, aniž by prožívali krizi identity. Charakteristické je pasivní přejímání postojů od autorit, konvenčnost, konformita a rigidita. Ke škole je zpravidla dobrý vztah, drogy jsou naopak striktně odmítány. Moratorium Dospívající na sebe zatím neberou závazky, ale prožívají krizi. Experimentují, zkouší různé role, prožívají nejistotu ve vztahu k vlastní budoucnosti. Dosažení identity Tento stav se objevuje teprve na konci adolescence a je v něm přítomna krize i závazek. Podle Macka (1999, s. 26) dospívající v tomto stadiu „spojuje svou minulost, přítomnost i budoucnost ve smysluplný celek, zažívá kontinuitu a sebeakceptaci, posiluje svoje já a v konečné fázi je schopen sexuální intimity.“ Pořadí jednotlivých stavů identity není pevně stanoveno, podstatné však je, aby moratorium přecházelo finálnímu dosažení identity. Dospívající se také jednotlivých oblastech života může ve stejnou dobu nacházet v různých stadiích identity. Pokud k dosažení identity na konci adolescence nedojde, negativně se to promítne do následujících stadií (Macek, 1999). V průběhu dospívání jsou k vlastnímu já vztahovány názory a soudy subjektivně významných osob, vrstevnické standardy a společenské normy (Macek, 1999). Na významu nabývají tzv. možná já, vyjadřující představy a přání, která se vztahují k budoucnosti. Utváří se představa tzv. ideálního já, které v sobě obvykle nese prvky chtěného já („jaký bych chtěl být?“) a požadovaného já („jaký bych měl být?“). Ideální já je prostřednictvím sebereflexe srovnáno s reálným, aktuálním já. Jsou-li charakteristiky ideální představy sebe sama dosažitelné, působí ideální já jako motivační činitel seberozvoje. Vnímaná nedosažitelnost ideálního já bývá zdrojem nepříjemných pocitů (Macek, 1999).

24

2.4 Výzkum působení dívčích časopisů na jejich čtenářky

Výzkumy věnující se vlivu dívčích časopisů na jejich čtenářky vytvářejí dvě velké skupiny. Jedna z nich se věnuje působení časopisů na postoje dívek k sexu, druhá se zabývá souvislostí mezi čtením dívčích časopisů a rozvojem poruch příjmu potravy. Studie věnující se jiným vlivům dívčích časopisů (např. šíření gender-stereotypů a konzumních hodnot) jsou spíše vzácné.

2.4.1 Vztah mezi čtením dívčích časopisů a postoji k sexu Wellings z London School of Hygiene (1996, cit. dle McKay, 1999) ve svém výzkumu pro Periodical Publishers’ Association (PPA) zjišťovala, jak dívčí časopisy ovlivňují své čtenářky. Podle Wellings jsou časopisy významným zdrojem informací zejména v oblastech, o nichž se dívky stydí hovořit s rodiči. Dívky uznávají časopisy za autority, jejich radám věří a řídí se jimi. Podle Brown, Halpern a L’Engle (2005) suplují dívčí časopisy (spolu s televizí a Internetem) zejména u předčasně vyspělých dívek roli sexuálně zkušených kamarádů (sexual super peer). Protože jejich méně vyspělé vrstevnice mají ještě dětské zájmy, starší kamarádi nejsou vždy dostupní a rodiče ani učitelé o sexu otevřeně nemluví, čerpají předčasně vyspělé dívky informace o sexu především z médií. Studie autorek prokázala, že dříve vyspělé dívky (posuzováno dle nástupu menstruace) tráví více času ve společnosti médií se sexuálním obsahem a média častěji vnímají jako nabádající k brzkému začátku sexuálního života než jejich méně vyspělé vrstevnice.

2.4.2 Vztah mezi čtením dívčích časopisů a postoji k vlastnímu tělu Durkin a Paxton (2002) ve své experimentální studii zjišťovaly, jaký vliv má na dospívající dívky prezentace fotografií hubených modelek z reklam v dívčích časopisech. Ve srovnání s kontrolní skupinou (expozice reklam zobrazujících pouze předměty) vzrostla u

25

experimentální skupiny po prezentaci reklam deprese a úzkost. Nárůst negativních afektů byl přitom výraznější u dívek, které měly stálou tendencí porovnávat své tělo s ostatními a internalizovaly ideál štíhlosti. Podle výzkumu Field (1999, cit. dle Key & Lindgren, 1999; Media has major impact on girls’ body image, 1999) je představa o tom, co je to pěkná postava, u 69 % dospívajících dívek ovlivněna fotografiemi z časopisů. Ke zhubnutí je fotografiemi motivováno 47 % dívek. Náruživé čtenářky mají třikrát častěji nerealistické požadavky na svou váhu a třikrát častěji cvičí pro zhubnutí než dívky, které dívčí časopisy čtou jen málo. Vztah mezi čtením časopisů a nespokojeností s vlastním tělem, vedoucí až k poruchám příjmu potravy, ve svých výzkumech nalezli i Harrison (2000) a Levine, Smolak a Hayden (1994) (cit. dle Botta, 2003). Botta (2003) zjistila, že čtení časopisů vedlo k nespokojenosti s vlastní postavou, touze zhubnout a poruchám příjmu potravy zejména u čtenářek, které věnovaly zvýšenou pozornost hubeným modelkám na fotografiích v časopisech a srovnávaly se s nimi. Martinez-Gonzales, Gual, Lahortiga, Alonso, et al. (2003) na základě svého výzkumu zařadili čtení dívčích časopisů mezi čtyři nejrizikovější faktory vzniku poruch příjmu potravy, spolu s jedením o samotě, neúplností rodiny a překvapivě také poslechem rádia. Vaughan a Fouts (2003) zkoumali, jak se čtení dívčích časopisů a poruchy příjmu potravy u dospívajících dívek vyvíjejí v čase. Zjistili, že dívky, u nichž v průběhu šestnácti měsíců vzrostla čtenost dívčích časopisů, vykazovaly signifikantní nárůst poruch příjmu potravy. Naopak u dívek, které čtení dívčích časopisů v daném časovém intervalu omezily, výskyt poruch příjmu potravy poklesl. Milkie (1999) ve své studii srovnávala působení dívčích časopisů na bílé a afroamerické dívky. Většina respondentek považovala dívčí časopisy za zajímavé, informativní a zábavné. Dívkám se však nelíbila přemíra fotografií hubených modelek a přály si, aby se na stránkách časopisů objevovalo více dívek s normální postavou. Bílé dívky se s modelkami na fotografiích srovnávaly a těžce nesly, že se svou postavou těmto „mediálním druhým“ (media others) nedokážou vyrovnat. Domnívaly se přitom, že ostatní lidé, zejména muži, považují hubená těla modelek za atraktivní a žádoucí. Afroamerické dívky ideál hubené krásy nevnímaly jako relevantní pro posouzení své hodnoty (self-worth) a ani netoužily jej dosáhnout. Hubenost pro svou kulturu nepovažovaly za zvláště významnou a nepředpokládaly, že by se afroamerickým mužům líbily pouze dívky s mírami modelek. Ve srovnání s bílými dívkami však zase mnohem větší význam přikládaly

26

úpravě vlasů. Celkově přitom byly afroamerické dívky sebevědomější a spokojenější se svým vzhledem než jejich bílé vrstevnice. Milkie (1999) tento výsledek interpretuje efektem domnělého působení na třetí osobu (third-person effect). Přestože bílé dívky samy ideál hubenosti kritizovaly, domnívaly se, že ostatní lidé jsou všudypřítomnými obrazy hubených bílých modelek ovlivněni a srovnávají je s nimi. V médiích cílených na Afroameričany se ovšem objevují ženy různých postav a afroamerické dívky se proto nedomnívaly, že jsou příslušníci jejich kultury ideálem hubenosti ovlivněni, a tedy ani necítily potřebu se mu přiblížit.

2.4.3 Český výzkum působení dívčích časopisů V českém prostředí se výzkumu působení dívčích časopisů na jejich čtenářky věnovala Talašová (2000, 2001). V její studii 75 % respondentek přiznalo, že dívčí časopisy minimálně občas čte. Čtenářky projevovaly ochotu jednat podle časopisy nabízených vzorů, avšak časopisům připisovaly jen nízkou důležitost pro svůj život. Talašová tento postojový paradox vysvětluje malou sebereflexí čtenářek, případně jejich snahou o sebestylizaci.

27

3 Výzkumná část 3.1 Cíl výzkumu a formulace výzkumných otázek 3.1.1 Vymezení cíle výzkumu V roce 1990 se na českém trhu poprvé objevily časopisy zaměřené na dospívající dívky. Podle dat agentur sledujících prodej a čtenost periodik (ABC ČR, UVDT) i z faktu, že dívčích časopisů stále přibývá, lze usuzovat, že tituly psané podle západních vzorů mezi českými dívkami své čtenářky našly. Zatímco v západních zemích se odborná i laická veřejnost znepokojuje nad tím, že dívčí časopisy šíří konzumní hodnoty, podporují rodové stereotypy, oslavují sex a propagují ideál anorektické krásy, u nás se mnoho článků věnujících se negativním vlivům těchto periodik neobjevuje. Právě z důvodu aktuálnosti a relativně malé probádanosti tématu na našem území považujeme výzkum vztahu čtení dívčích časopisů a postojů dívek za vysoce společensky relevantní. Jako výzkumný soubor jsme zvolili dívky na počátku pubescence. Předpokládáme, že právě v tomto věkovém období představují dívčí časopisy jednu z mála autorit, které k dívkám nehovoří již jako k dětem, díky čemuž si mohou u pubescentek získat značný vliv. Informace, které dívky mají o módě, vztazích a sexu lze rovněž v tomto věku snáze spojovat se čtením dívčích časopisů, v pozdějším věku jsou už dívkám informace o těchto oblastech dostupné z podstatně více zdrojů (časopisy pro dospělé ženy, vlastní zkušenosti…). V mladším věku rovněž není ještě plně rozvinuta čtenářská kritičnost, což může u dívek zvyšovat význam připisovaný informacím prezentovaným dívčími časopisy, důvěru v jejich kvalitu i ochotu napodobovat předkládané vzory. Pubescentní dívky teprve vstupují do stadia hledání identity a hubené, draze oblečené a dokonale nalíčené modelky, usmívající se na dívky ze zářivých fotografií v dívčích časopisech, mohou v tomto věku představovat atraktivní model k napodobení. Může se však ovšem také ukázat, že rady objevující se na stánkách dívčích časopisů nemají k postojům dívek vztah. Pattee (2004) se domnívá, že dívčí časopisy plní u dospívajících dívek podobné funkce jako například harlequiny u dospělých žen. Podle autorky slouží tyto tiskoviny čtenářkám především jako únik z patriarchálního světa do výhradně feminního

28

prostoru, v němž nejsou ohrožovány dominantní mužskou ideologií. Pattee přitom věří v kritičnost čtenářek při zpracovávání prezentovaných informací a žádné negativní působení dívčích časopisů nepředpokládá. Vzhledem k již zmiňované nedostatečné probádanosti tématu na našem území jsme se rozhodli výzkum koncipovat jako explorativní, tudíž bez hypotéz. Po prezentaci charakteristik celého souboru ve vztahu ke čtení dívčích časopisů se zaměříme na srovnání postojů dvou extrémních skupin dívek: těch, které časopisy téměř či vůbec nečtou a těch, které je čtou pravidelně.

3.1.2 Výzkumné otázky Základní výzkumnou otázku lze tedy vymezit takto:

Existuje rozdíl mezi postoji pravidelných čtenářek dívčích časopisů a postoji dívek, které tyto časopisy nečtou? Tuto širokou otázku jsme dále rozdělili na několik dílčích otázek: 1) Existuje rozdíl mezi silnými a slabými čtenářkami dívčích časopisů v postojích k vlastnímu tělu? -

postoje k vlastnímu tělu jsme vymezili jako postoje k úpravám zevnějšku, úsilí o dosažení štíhlosti a hodnocení vlastní postavy

Operacionalizace do položek dotazníku: -

chtěla bych se vzhledem podobat dívkám na fotografiích v dívčích časopisech: nesouhlasím – souhlasím

-

se svým vzhledem se cítím: velmi nespokojená – velmi spokojená

-

dietu pro štíhlou postavu jsem držela: ne – ano

-

cvičím mimo školní tělocvik, abych měla štíhlou postavu: ne – ano

-

maluji se: nikdy – pravidelně

29

2) Existuje rozdíl mezi silnými a slabými čtenářkami dívčích časopisů v postojích k partnerským vztahům? -

postoje k partnerským vztahům jsme vymezili jako postoje k tomu, jak partnera zaujmout a jaké chování je ve vztahu vhodné

Operacionalizace do položek dotazníku: -

když chce být dívka oblíbená u kluků, měla by se řídit radami dívčích časopisů: nesouhlasím – souhlasím

-

kluci mají nejraději dívky, které se podobají modelkám na fotografiích v dívčích časopisech: nesouhlasím – souhlasím

-

chodím s klukem: ne – ano (doplněno o otázky, jak dlouho už dívka s chlapcem chodí, případně v kolika letech by si přála s někým začít chodit)

-

chtěla bych mít poprvé pohlavní styk v … letech

-

většina holek má poprvé pohlavní styk v … letech

-

považuji za normální, když holka jako první osloví kluka, který se jí líbí: nesouhlasím – souhlasím

3) Existuje rozdíl mezi hodnotami slabých a silných čtenářek dívčích časopisů? -

hodnoty jsme vymezili jako mínění dívek o tom, co je pro jejich život významné

Operacionalizace do položek dotazníku: -

nosit značkové oblečení považuji pro získání úspěchu v kolektivu za: velmi nevýznamné – velmi významné

-

učení je pro můj úspěch v budoucnosti: velmi nevýznamné – velmi významné

-

můj vzhled je pro můj úspěch v budoucnosti: velmi nevýznamný – velmi významný

-

popiš, jaká bys chtěla být, až budeš dospělá

Silnými čtenářkami přitom rozumíme dívky, které v položce „dívčí časopisy čtu“ označily na pětibodové škále s póly „nikdy – pravidelně“ možnost „pravidelně“. Vzhledem k velmi nízkému počtu dívek, které časopisy nikdy nečtou, jsme do slabých čtenářek zahrnuly i dívky, které na škále čtenosti časopisů „nikdy – pravidelně“ označily druhé pole.

30

Jako doplňkovou výzkumnou otázku, zajímavou zejména z hlediska celého souboru, jsme položili ještě: 4) Jaký postoj mají dívky k dívčím časopisům? -

postoj k dívčím časopisům jsme vymezili jako vztah dívek k dívčím časopisům, jejich vnímaný význam a ochotu respondentek přijmout dívčími časopisy nabízené rady

Operacionalizace do položek dotazníku: -

obsah dívčích časopisů se mi: velmi nelíbí – velmi líbí

-

rady dívčích časopisů bych byla ochotná vyzkoušet v oblastech: a) oblečení, b) líčení, c) sexu, d) diet, e) cviků pro pěknou postavu

-

kdybych dva měsíce nemohla nahlédnout do žádného dívčího časopisu, tak by mi to: vůbec nevadilo – velmi vadilo

-

z dívčích časopisů získávám užitečnější informace pro svůj život než ze školy: nesouhlasím – souhlasím

-

z dívčích časopisů se dozvídám věci, na které se stydím zeptat rodičů: nesouhlasím – souhlasím

-

v dívčích časopisech se píše o věcech důležitých pro můj život: nesouhlasím – souhlasím

-

když chce být dívka „in“ (= jít s dobou), měla by číst dívčí časopisy: nesouhlasím – souhlasím

Výsledky pro celý soubor prezentujeme dohromady, nerozdělujeme je podle věku ani podle tříd. Vývoj v době pubescence je totiž značně interindividuálně variabilní a třináctiletá dívka může být méně vyspělá než o několik měsíců mladší dívka dvanáctiletá. Rozdíl v datech narození dívek, které mají aktuálně různý věk (např. jedenáct a dvanáct let), navíc někdy může být menší než rozdíl v datech narození dívek stejného věku (např. dvanáctiletých). Dalším důvodem pro toto nerozdělování souboru byla skutečnost, že v šestých třídách jsme se setkávali i s dívkami třináctiletými a v sedmých zase s dívkami dvanáctiletými, vliv třídního kolektivu tedy mohl do jisté míry interferovat s působením fyzického dospívání. Z důvodu určité kontroly vlivů biologického zrání jsme nicméně zařadili otázku, zda dívka již měla menses. Vycházeli jsme přitom z výsledků výzkumů, které odhalily působení této proměnné na čtení dívčích časopisů (Brown, Halpern, & L’Engle, 2005). Jsme si však přitom

31

vědomi omezené výpovědní hodnoty této proměnné jakožto měřítka komplexního jevu dospívání. Vzhledem k nedostatečné možnosti získat prostřednictvím dotazníkového šetření detailní informace o vztahu čtenářek k dívčím časopisům jsme kvantitativní výzkum doplnili o polostrukturované interview s pěti silnými čtenářkami. Zaměřovali jsme se přitom na oblasti: -

počátky čtení dívčích časopisů

-

komunikace o dívčích časopisech s rodiči a kamarádkami

-

důvody čtení dívčích časopisů

-

kritika dívčích časopisů

-

postoj k reklamě v dívčích časopisech

-

vnímané působení dívčích časopisů na sebe a na druhé

-

postoj k dívkám, které dívčí časopisy nečtou

3.2 Metoda 3.2.1 Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvoří 170 dívek ve věku 11–13 let, průměrný věk je 12,4 let (12 jedenáctiletých, 79 dvanáctiletých, 79 třináctiletých dívek). Prezentace dotazníku proběhla v týdnech 20.–24. března a 27.–31. března 2006 v šestých a sedmých třídách čtyř brněnských základních škol. K prezentaci dotazníku byla ve všech případech využita hodina tělocviku, kterou mají dívky a chlapci na druhém stupni základní školy odděleně. Dívky byly požádány si dotazník nějak označit (ne podpisem), aby mohly být vyhledány v případě potřeby doplnění jejich výpovědi rozhovorem. Doplňující rozhovory s pěti pravidelnými čtenářkami dívčích časopisů se uskutečnily ve dnech 24. až 26. dubna 2006 v areálu jednotlivých škol v době po skončení výuky. Při výběru dívek jsme přihlíželi k tomu, aby byly různého věku a z různých škol a tříd. Výzkum byl proveden se souhlasem vedení škol, dívek a svým podpisem jej schválili rovněž rodiče.

32

3.2.2 Použitá metoda K získání dat jsme použili: 1) Dotazník vlastní konstrukce (viz příloha 1) Dotazník obsahuje: a) uzavřené otázky - s pětistupňovými škálami - s dichotomickými odpověďmi b) otevřené otázky 2) Polostrukturované interview (viz příloha 2) Výzkum byl proveden se souhlasem vedení škol, dívek a svým podpisem jej schválili rovněž rodiče.

3.2.3 Způsob zpracování dat Data získaná byla analyzována statistickým programem SPSS for Windows. Na základě Kolmogorova-Smirnova testu jsme zjistili, že rozložení odpovědí ve škálových otázkách se neřídí Gaussovou křivkou, a je tedy nutno použít neparametrické testy. Rozdíly mezi silnými a slabými čtenářkami jsme u otázek s pětistupňovými škálami ověřovali pomocí Mann-Whitney U testu a u dichotomických proměnných jsme využili Chíkvadrát. Korelace mezi položkami dotazníku pro celý soubor jsme vypočítali pomocí Kendallova koeficientu Tau-b. V přepsaných rozhovorech jsme identifikovali hlavní společná témata a kvalitativně je zpracovali metodou obsahové analýzy. Obsahová analýza slouží podle Miovského (2006, s. 238) „k analýze jakéhokoli textového dokumentu s cílem objasnit jeho význam, identifikovat jeho stylistické a syntaktické zvláštnosti, případně určit jeho strukturu“. Důležitá je přitom vždy relevance textu pro daný problém. Obsahová analýza může být podle Miovského (2006) v psychologii kombinována prakticky s jakoukoli jinou metodou získávání a analýzy dat.

33

3.3 Výsledky – deskripce 3.3.1 Kvantitativní část 3.3.1.1 Popis celého souboru Dříve než přejdeme ke srovnání postojů silných a slabých čtenářek dívčích časopisů, budeme se věnovat deskripci výsledků pro celý výzkumný soubor.

Graf 1: Čtení dívčích časopisů 40%

33,5%

35%

27,7%

30%

24,1%

25% 20% 15% 10%

9,4% 5,3%

5% 0% nikdy

pravidelně Počet dívek: 170 (průměr 3,6; standardní odchylka 1,11)

Z grafu je zřejmé, že čtení dívčích časopisů je mezi pubescentními dívkami velmi rozšířené. Pouze devět dívek (= 5,3 %) z celého souboru uvedlo, že dívčí časopisy nikdy nečte. Na druhou stranu 41 dívek (= 24,1 %) označilo, že čte každé nové číslo alespoň jednoho z dívčích časopisů. Vzhledem k nepoměrné velikosti těchto dvou polárních skupin jsme z důvodu statistického zpracování do slabých čtenářek zahrnuli i dívky, které na škále „nikdy – pravidelně“ označily druhé pole. I po rozšíření této kategorie zůstalo ovšem slabých čtenářek stále méně než čtenářek pravidelných.

34

Tabulka 1: Čtení dívčích časopisů

Alespoň někdy čtu Mám předplatné

Bravo Girl

Dívka

67,1% 3,5%

61,2% 2,4%

Top Dívky 51,2% 2,9%

Šťastná CosmoGIRL! 13 12,4% 1,8% 1,2% 0,6%

Počet dívek: 170

V našem souboru jedenáctiletých až třináctiletých dívek je nejpopulárnějším dívčím časopisem Bravo Girl. Za pozornost stojí, že dívčí časopis Šťastná 13, který by podle názvu měl být zacílen právě na tuto věkovou skupinu, čte pouze 12,4 % souboru. Naopak překvapivě se již objevují i čtenářky časopisu CosmoGIRL!, o kterém jeho vydavatelství tvrdí, že je určen pro nejstarší z dospívajících dívek (cit. dle Fekar & Krupka, 2000). Navzdory vysoké čtenosti jednotlivých titulů jen relativně málo respondentek označilo, že by některý z dívčích titulů odebíralo.

Tabulka 2: Popis celého souboru I (pětistupňové škály) 1 - ne

2

3

4

5 - ano Průměr

Standardní odchylka

Obsah dívčích časopisů se mi líbí

3,5%

5,3% 28,2% 32,4% 30,6%

3,81

1,04

Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti oblečení *

8,7%

8,1% 16,1%

3,81

1,28

8,7%

8,1% 16,1% 26,1%

Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti líčení *

28% 39,1% 41%

3,83

1,29

Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti sexu *

35,4% 15,5% 24,9% 12,4% 11,8%

2,5

1,39

Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti diet *

31,1% 18,6%

23% 16,1% 11,2%

2,58

1,37

8,1% 16,8% 26,7% 42,8%

3,93

1,19

2,84

1,52

Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti cviků pro pěknou postavu * Vadilo by mi, kdybych dva měsíce nenahlédla do dívčího časopisu *

5,6%

29,2% 16,1% 16,1%

18% 20,5%

Z dívčích časopisů získávám užitečnější informace než ze školy *

17,4% 24,2% 26,7% 20,5% 11,2%

2,84

1,25

Z dívčích časopisů se dozvídám věci, na které se stydím zeptat rodičů *

12,4% 11,8% 16,1% 27,3% 32,3%

3,55

1,37

V dívčích časopisech se píše o věcech důležitých pro můj život

11,2% 23,5% 24,7% 26,5% 14,1%

3,09

1,23

Když chce být dívka „in“, měla by číst dívčí časopisy

11,8% 11,2% 29,4%

3,34

1,25

Když chce být dívka oblíbená u kluků, měla by se řídit radami dívčích časopisů

25,3% 23,5% 28,8% 16,5%

5,9%

2,54

1,2

Chtěla bych se podobat dívkám na fotografiích v dívčích časopisech

29,4% 16,5% 14,7% 27,6% 11,8%

2,76

1,43

Kluci mají nejraději dívky podobné modelkám na fotografiích v dívčích časopisech 16,5% 17,1% 34,1% 17,1% 15,3%

27% 20,6%

2,98

1,27

Se svým vzhledem se cítím spokojená

12,9% 10,6% 31,2% 34,1% 11,2%

3,2

1,18

Cvičím mimo školní tělocvik pro štíhlou postavu

16,5% 17,6% 17,1%

27% 21,8%

3,2

1,4

Maluji se

20,6% 17,1% 16,5% 23,5% 22,3%

3,1

1,46

9,4% 17,6% 31,8% 15,9% 25,3%

3,3

1,28

7,6%

2,97

1,12

2,3% 12,4% 25,3% 58,2%

4,36

0,91

3,63

1,18

Je normální, když holka jako první osloví kluka, který se jí líbí Nosit značkové oblečení je významné pro získání úspěchu v kolektivu

11,8% 21,2% 32,9% 26,5%

Učení je významné pro můj úspěch v budoucnosti

1,8%

Vzhled je významný pro můj úspěch v budoucnosti

6,5% 10,6% 23,5% 32,4%

27%

Počet dívek: 170 * : Takto označené položky vyplňovaly jen dívky, které dívčí časopisy alespoň někdy čtou (N = 161). Ostatní položky vyplňovaly dívky všechny, i nečtenářky totiž o dívčích časopisech určité povědomí měly.

35

Z tabulky je patrné, že obecně se respondentkám dívčí časopisy celkově spíše líbí a zejména v oblasti cviků pro pěknou postavu, líčení a oblečení jsou nakloněny zkoušet jejich rady. Co se týká případné aplikace rad v oblasti diet a sexu, jsou už dívky poněkud zdrženlivější. Respondentky jsou přitom poněkud skeptické k tomu, že by jim následování rad dívčích časopisů zajistilo úspěch u chlapců. Za pozornost stojí, že pouze pětina jedenáctiletých až třináctiletých dívek se nikdy nemaluje a šestina nikdy necvičí pro štíhlou postavu. V otázce, do jaké míry oblečení ovlivňuje pozici v kolektivu byly dívky nerozhodné. Dívčí časopisy jsou pro respondentky důležité zejména díky informování o věcech, na které se samy stydí zeptat rodičů. Relativně větší význam přikládají rovněž tomu, že jim dívčí časopisy umožňují jít s módou a být in. Modelkám z dívčích časopisů se nicméně samy příliš podobat nechtějí a ani nejsou přesvědčeny, že by se u chlapců dívky s takovým vzhledem těšily mimořádné oblibě. Dívky se mírně kloní k názoru, že je normální, když dívka převezme iniciativu při navazování vztahu a osloví chlapce jako první. Respondentky předpokládají velký vliv vzhledu na svůj úspěch v budoucnosti, vzdělání je však podle nich přece jen důležitější.

Tabulka 3: Popis celého souboru II (dichotomické proměnné) Dietu jsem držela Chodím s klukem

ne 62,9% 41,8%

ano 37,1% 58,2%

Počet dívek: 170

V dotazníku více než třetina dívek uvedla, že někdy držely dietu, aby měly štíhlou postavu. Za pozornost rovněž stojí, že padesát osm procent dívek ve věku jedenácti až třinácti let vypovědělo, že chodí s chlapcem.

36

Graf 2: Jak dlouho chodím s klukem 40%

36,1%

35% 30% 25% 20%

13,9%

15%

8,3%

10%

9,7% 6,9%

6,9% 2,8%

5%

1,4%

1,4%

7m

8m

2,8%

4,2% 1,4%

2,8%

1,4%

0% 1m

2m

3m

4m

5m

6m

9m

10 m

1r

2r

2,5 r

3r

Počet dívek, které chodí s chlapcem: 72 (= 100 %) (průměr 5,7; standardní odchylka 7,92)

U poloviny dívek, které chodí s chlapcem, tento vztah trvá nejvýše dva měsíce. Velmi zajímavé ovšem je, že 15,3 % dívek, které s někým chodí (= 6,5 % celého souboru), uvedlo délku vztahu minimálně jeden rok. Tříletý vztah měly v souboru dvě dívky, jedna ve věku jedenáct a druhá dvanáct let.

Graf 3: Chtěla bych začít chodit s klukem ve věku... 40%

34,7%

35% 30% 25% 20%

16,3%

14,3%

15%

11,2%

11,2%

10% 5%

6,1% 1%

1%

9 let

11 let

4,1%

0% 12 let

13 let

14 let

15 let

16 let

17 let

18 let

Počet dívek, které s nikým nechodí: 98 (= 100 %) (průměr 13,9; standardní odchylka 1,77)

Z dívek, které s nikým nechodí, si padesát tři procent přeje začít chodit s chlapcem nejpozději ve třinácti letech. Respondentky přitom v řadě případů uváděly věk, který jim aktuálně byl. Na otázku, kdy by s někým chtěly chodit, mnoho z nich přímo odpovědělo slovy: „HNED!“. Jedna dívka navíc uvedla, že si chlapcem velmi přála začít chodit již v devíti letech, do věku dvanácti let se jí to však stále nepodařilo.

37

Přibližně pětina dívek, které s nikým nechodí, by s chlapcem chtěly začít chodit v šestnácti letech či později. Navázání prvního partnerského vztahu později než v osmnácti letech se nepřála z dívek žádná.

Graf 4: Chtěla bych mít poprvé pohlavní styk ve věku... 30% 24,1%

25,3%

25% 18,2%

20% 15%

11,2% 7,6%

10% 5%

5,3% 3,5% 1,2%

1,2%

1,8%

22 let

23 let

25 let

0,6%

0% 14 let

15 let

16 let

17 let

18 let

19 let

20 let

26 let

Počet dívek: 170 (průměr 16,9; standardní odchylka 2,21)

Padesát tři procent respondentek si přeje mít pohlavní styk nejpozději v šestnácti letech. Nejvíce dívek přitom uvádělo věk šestnáct a patnáct let. Později než ve dvaceti letech se zdá vhodná doba pro jejich první pohlavní styk pouze 4,8 % dívek.

Graf 5: Většina dívek má poprvé pohlavní styk ve věku... 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

39,4%

31,1%

6,5%

6,5%

2,3%

1,2%

13 let

6,5%

5,9%

14 let

15 let

16 let

17 let

18 let

Počet dívek: 170 (průměr 16; standardní odchylka 1,62)

38

19 let

0,6%

20 let

23 let

Respondentky kladly odhadovaný věk prvního pohlavního styku většiny dívek v průměru do mladšího věku, než si přály mít poprvé pohlavní styk ony samy. Podle více než tří čtvrtin respondentek (78,2 %) má většina dívek první pohlavní styk nejpozději v šestnácti letech. Téměř osm procent dotázaných přitom uvedlo, že většina dívek má poprvé pohlavní styk ještě před dosažením patnácti let. Pouze jedna respondentka se domnívala, že většina dívek má první pohlavní styk později než ve dvaceti letech.

Tabulka 4: Životní přání dívek

Procentuální zastoupení 54,1% Krásná 37,1% Hubená 24,7% Hodná 24,1% Chytrá 18,2% Mít vysněné povolání 17,1% Mít krásné vlasy; úspěšná 13,5% Bohatá 11,2% Mít rodinu 10,0% Sexy; vysoká 9,4% Pěkně upravená 8,2% Nespecifikováno 7,1% Čestná; šťastná 5,9% Pracovitá 5,3% Sportovní 4,7% Stejná; vzdělaná 4,1% Přátelská; zdravá 3,5% Mít přítele; přirozená; samostatná; sympatická 2,9% Veselá 1,8% Ambiciózní; dominantní; mít krásnou pleť; moudrá; slušná 1,2% Hodně cestovat; umět krásně zpívat; vyrovnaná 0,6% Dobrá křesťanka; emancipovaná; konzervativní; malá; romantická; sebevědomá; zajímavá Přání

Počet dívek: 170 *: Každá dívka mohla uvést libovolný počet přání. Procenta vypovídají pouze o tom, u jakého podílu dívek se dané přání vyskytlo a jejich součet tedy nedává dohromady sto.

První tři nejčastěji uváděná přání jsou tradičně ženské charakteristiky. Nejvíce respondentek by v budoucnosti chtělo být krásné (54,1 %), hubené (37,1 %) a hodné (24,7 %). Téměř čtvrtina dívek uvedla přání být chytrá (24,1 %).

39

Přání týkající se povolání (18,2 %), úspěchu (17,1 %) a bohatství (13,5 %) se vyskytovala častěji než například přání mít rodinu (11,2 %) či přítele (3,5 %). Tradičně maskulinní vlastnosti jako ambiciózní (1,8 %) a dominantní (1,8 %) však dívky uváděly pouze vzácně. Překvapivě často se vyskytovalo přání mít krásné vlasy (17,1 %). Pojem krásných vlasů se přitom u jednotlivých respondentek v barvě a délce dost lišil, společná všem nicméně byla touha po změně. Za zmínku rovněž stojí, že relativně větší počet dívek považoval pro svou budoucnost za důležité být sexy (10 %) a vysoká (10 %). Menšího vzrůstu si naopak přála být z celého souboru pouze jedna dívka.

3.3.1.2 Vztahy mezi proměnnými3

3

Viz tabulka na následující straně.

40

DČ čtu

1

0,152*

Oslovení Značko- Učení Vzhled Chodím Chci Sex já - Sex jiné k. norm. vé o. důl. význam. význam. s kl. měs chodit-v. věk - věk 0,351** 0,222** 0,253** -0,051 0,409** -0,048 -0,427** -0,454** -0,346**

DČ se líbí

0,527** 1

0,328** 0,353** 0,312** 0,229** 0,402** 0,325** 0,247** 0,241** 0,159*

0,104

0,041

0,208** 0,250** 0,200** 0,041

0,339** -0,076

-0,363** -0,273** -0,230**

Rady oblečení

0,445** 0,147* 0,191** 0,311** 0,186** 0,207** 0,218** 0,305** 0,260** 0,203** 0,223** 0,155* 0,365** 0,246** 1 0,459** 0,371** 0,445** 1 0,176** 0,155* 0,365** 0,328** 0,229** 0,175** 0,404** 0,236** 0,229** 0,231** 0,067

0,025

0,046

0,191** -0,071

0,227** 0,083

0,293** 0,060

-0,067

Rady líčení

0,042

0,102

0,319** -0,011

0,169** -0,002

0,268** -0,055

-0,301** -0,223** -0,258**

Rady sex

0,315** 0,078

0,143*

Rady diety

0,219** 0,131* 0,191** 0,155* 0,181** 1

Rady cviky

0,344** 0,328** 0,311** 0,365** 0,094

2 m bez DČ

0,491** 0,353** 0,186** 0,328** 0,263** 0,106

DČ čtu

DČ se Rady Rady Rady Rady Rady 2 m bez Užiteč- Stydím Důležité Čtení R.=>ob- Vypadat Kluci Sp. líbí oblečení líčení sex diety cviky DČ nější n.š se ptát r. pro život DČ=>in liba u kl. jak mod. rádi mod vzhled 0,527** 0,365** 0,459** 0,315** 0,219** 0,344** 0,491** 0,357** 0,155* 0,415** 0,437** 0,356** 0,353** 0,157* 0,060 0,246** 0,371** 0,078

0,147* 0,176** 1

0,131*

0,181** 0,094

0,263** 0,223** 0,069

0,312** 0,106

0,312** 1

0,104

0,082

0,139*

0,108

0,007

0,023

0,070

0,094

0,122

0,208** 0,105

-0,099

0,215** 0,095

0,016

0,184** -0,144* 0,099

0,300** 0,061

0,009

0,217** 0,164*

0,006

0,138*

0,034

0,185** 0,064

-0,175* -0,177** -0,172**

0,418** 0,375** 0,264** 0,081

0,096

0,040

0,241** 0,108

0,244** -0,042

0,336** 0,151

-0,237** -0,205** -0,090

0,128*

0,375** 0,115

0,338*

0,228** - 0,043 -0,262** -0,328** -0,046 -0,028

-0,158

-0,119

-0,138*

0,214** 0,375** 1

-0,001

0,375** 0,272** 0,118

-0,002

0,104

0,292** 0,084

0,184** -0,025

0,294** 0,142

-0,234** -0,222** -0,025

Stydím se ptát r. 0,155* 0,229** 0,218** 0,175** 0,069

1

0,232** 0,246** 0,243** 0,270** 0,187** 0,033

0,163*

0,273** 0,115

-0,001

0,279** 0,338*

0,375** 0,232** 1

Čtení DČ => in

0,212** 0,418** 0,272** 0,246** 0,406** 1

0,437** 0,325** 0,260** 0,236** 0,071

0,082 0,128*

Rady=>obliba u kl 0,356** 0,247** 0,203** 0,229** 0,139* 0,122

0,167*

0,375** 0,118

-0,009

-0,039

Užitečnější než š. 0,357** 0,312** 0,207** 0,229** 0,223** 0,104 Důležité pro život 0,415** 0,402** 0,305** 0,404** 0,177** 0,094

0,092

0,177** 0,164*

-0,151* -0,153*

0,177** 0,071

0,211** 0,214** 0,273** 0,279** 0,212** 0,167*

0,211** 1

Cvičím Maluji se

0,406** 0,394** 0,284** 0,104 0,407** 0,234** 0,080

0,243** 0,394** 0,407** 1

0,034

-0,014

0,122

0,176** 0,008

-0,088

-0,004

0,082

0,370** 0,049

0,209** 0,059

0,333** 0,090

-0,277** -0,277** -0,146*

0,159*

0,142*

0,197** 0,151*

0,258** 0,053

0,212** 0,193*

-0,352** -0,238** -0,128*

0,032

0,208** 0,101

0,316** -0,007

0,287** 0,045

-0,155

-0,169** -0,164**

0,256** 0,289** 0,062

-0,052

-0,055

Vypadat jak mod. 0,353** 0,241** 0,223** 0,231** 0,108

0,208** 0,300** 0,264** 0,092

0,270** 0,284** 0,234** 0,256** 1

0,185** 0,203** 0,099

0,219** 0,031

0,300** -0,064

-0,075

-0,191** -0,203**

Kluci rádi mod.

0,007

0,105

0,061

0,081

-0,009

0,187** 0,104

0,080

0,289** 0,290** 1

-0,108

-0,023

0,043

-0,006

0,228** 0,055

0,195** -0,145

-0,092

0,004

-0,138*

0,009

1

0,102

0,062

0,086

0,041

-0,120

0,108

0,010

-0,003

-0,062

-0,062

0,083

-0,096

-0,141* -0,123

0,157* 0,159* 0,155* 0,067

Spok. s vzhledem 0,060

0,104

0,025

0,042

0,023

-0,099

0,096

-0,002

0,033

-0,004

0,159*

0,062

-0,010

Cvičím

0,152* 0,041

0,046

0,102

0,070

0,215** 0,217** 0,040

0,104

0,034

0,082

0,142*

0,032

Maluji se

0,351** 0,208** 0,191** 0,319** 0,143* 0,095

Oslovení k. norm. 0,222** 0,250** -0,071

0,185** -0,023

0,102

1

0,155*

-0,055

0,092

-0,016

0,144*

0,164*

0,241** 0,292** -0,014

0,370** 0,197** 0,208** 0,203** 0,043

0,062

0,155*

1

0,119

0,158*

-0,112

0,309** 0,012

-0,327** -0,367** -0,272**

0,006

0,108

0,049

-0,223** -0,255** -0,070

0,086

-0,055

0,119

1

0,048

-0,008

0,156*

0,244** 0,184** 0,163*

0,209** 0,258** 0,316** 0,219** 0,228** 0,041

0,092

0,158*

0,048

1

0,101

0,347** 0,119

-0,133

-0,141* -0,169**

Učení významné -0,051

-0,042

0,059

-0,008

0,101

1

0,107

-0,144* 0,034

0,089

-0,048

0,143

0,347** 0,089

1

0,154

-0,333** -0,312** -0,250**

Chodím s kl. měs. -0,048

0,064

1

0,045

-0,064

-0,145

0,010

0,083

0,012

0,119

-0,048

0,154

-0,277** -0,352** -0,155

-0,075

-0,092

-0,003

-0,096

-0,327** -0,223** -0,133

0,143

-0,333**

1

Sex já - věk

-0,454** -0,273** -0,151* -0,223** -0,328** -0,119

-0,177** -0,205** -0,222** -0,052

-0,277** -0,238** -0,169** -0,191** 0,004

-0,062

-0,141* -0,367** -0,255** -0,141* 0,107

-0,312** 0,005

0,549** 1

Sex jiné - věk

-0,346** -0,230** -0,153* -0,258** -0,046

-0,123

-0,250** 0,081

0,409** 0,405** 1

-0,025

-0,055

-0,146* -0,128* -0,164** -0,203** -0,138* -0,062

Tabulka 5: Korelace mezi proměnnými Počet respondentek: 170 **: Korelace na jednoprocentní hladině významnosti *: Korelace na pětiprocentní hladině významnosti

41

0,020

-0,272** -0,070

-0,169** 0,021

0,005

0,021

-0,175* -0,237** -0,234** -0,088

-0,138* -0,172** -0,090

0,193*

0,055

-0,301** -0,262** -0,158

Chci chodit - věk -0,427** -0,363** -0,067

0,090

0,031

0,020

0,309** 0,156*

0,008

-0,007

-0,006

-0,112

0,142

0,053

0,099

0,144*

0,151

0,122

0,101

-0,016

- 0,043 -0,028

-0,025

0,151*

-0,120

-0,055

-0,039

0,034

0,185** 0,336** 0,294** 0,176** 0,333** 0,212** 0,287** 0,300** 0,195** 0,108

0,060

-0,002

0,084

Vzhled významný 0,409** 0,339** 0,293** 0,268** 0,228** 0,099 -0,076

0,083

0,177** 0,016

-0,108

Značkové ob. důl. 0,253** 0,200** 0,227** 0,169** 0,164* 0,184** 0,138* 0,041

-0,011

0,290** -0,010

0,034

0,081

0,549** 0,409** 0,405**

Z tabulky číslo pět vyplývá řada signifikantních vztahů. Dívky, které čtou dívčí časopisy pravidelněji, hodnotí jejich obsah kladněji a jsou více nakloněny zkoušet jejich rady v různých oblastech, zejména pak v líčení. S přibývající pravidelností ve čtení dívčích časopisů narůstá v respondentkách pocit o důležitosti těchto tiskovin pro jejich život, větší užitečnosti obsahu časopisů ve srovnání s informacemi ze školy a nezbytnosti jejich čtení, aby byly in. Dívky, které pravidelněji čtou dívčí časopisy, se více touží podobat modelkám, častěji se malují a přikládají větší význam značkovému oblečení a vzhledu pro svůj úspěch než dívky, které čtou dívčí časopisy méně. Pravidelnější čtenářky si přejí dříve chodit s chlapcem, častěji považují za normální jako první chlapce oslovit a obecně více věří, že úspěch u opačného pohlaví lze získat následováním rad dívčích časopisů. S narůstajícím čtením dívčích časopisů se snižuje věk, kdy by dívky chtěly mít poprvé pohlavní styk a rovněž věk, na který respondentky odhadují první pohlavní styk u většiny ostatních dívek. Naopak nebyly zjištěny významné vztahy mezi čtením dívčích časopisů a spokojeností se svým vzhledem, pravidelností cvičení pro štíhlou postavu, přesvědčením, že chlapci preferují dívky se vzhledem modelek, délkou chození s chlapcem a významem učení pro vlastní budoucnost. Neprokázalo se rovněž, že by se pravidelnější čtenářky z dívčích časopisů významně častěji dozvídaly věci, na které se stydí zeptat rodičů.

42

3.3.1.3 Srovnání slabých a silných čtenářek dívčích časopisů V následující části se budeme věnovat srovnání dvou extrémních skupin čtenářek. Slabých čtenářek jsme v našem souboru identifikovali dvacet pět (= 14,7 %) a jejich průměrný věk je 12,2 let, silných čtenářek je v souboru čtyřicet jedna (24,1 %) a jejich průměrný věk je 12,4 let. Tabulka 6: Srovnání slabých a silných čtenářek dívčích časopisů I Silné Významnost Slabé Zbytek Slabé Zbytek Silné čtenářky – čtenářky – souboru – rozdílu mezi čtenářky – souboru – čtenářky standardní standardní standardní slabými a sil– průměr průměr průměr odchylka nými čtenářkami odchylka odchylka Obsah dívčích časopisů se mi líbí Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti oblečení Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti líčení Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti sexu Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti diet Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti cviků pro pěknou postavu Vadilo by mi, kdybych 2 měsíce nenahlédla do dívčího časopisu Z dívčích časopisů získávám užitečnější informace než ze školy Z dívčích časopisů se dozvídám věci, na které se stydím zeptat rodičů V dívčích časopisech se píše o věcech důležitých pro můj život Když chce být dívka in, měla by číst dívčí časopisy Když chce být dívka oblíbená u kluků, měla by se řídit radami dívčích časopisů Chtěla bych se podobat dívkám na fotografiích v dívčích časopisech Kluci mají nejraději dívky podobné modelkám na fotografiích v dívčích časopisech Se svým vzhledem se cítím spokojená Cvičím mimo školní tělocvik pro štíhlou postavu Maluji se Je normální, když holka jako první osloví kluka, který se jí líbí Nosit značkové oblečení je důležité pro úspěch v kolektivu Učení je důležité pro úspěch v budoucnosti Vzhled je důležitý pro úspěch v budoucnosti Chtěla bych začít chodit s klukem ve věku… Chtěla bych mít poprvé pohlavní styk ve věku… Většina dívek má poprvé pohlavní styk ve věku…

2,32

0,9

4,54

0,67

3,88

0,82

0,000

2,44

1,21

4,46

0,81

3,76

1,27

0,000

2,31 1,69 1,63

1,3 1,25 0,96

4,68 3,12 3,02

0,61 1,4 1,53

3,72 2,38 2,55

1,23 1,32 1,28

0,000 0,001 0,002

2,31

1,08

4,49

0,84

3,96

1,11

0,000

1,63

1,15

4,1

1

2,54

1,44

0,000

1,44

0,89

3,46

0,98

2,81

1,22

0,000

2,56

1,5

3,93

1,35

3,56

1,3

0,003

1,68

0,95

3,76

1,08

3,16

1,08

0,000

2,04

1,02

4,1

1

3,35

1,15

0,000

1,72

0,94

3,2

1,12

2,48

1,16

0,000

1,92

1,22

3,71

1,06

2,59

1,42

0,000

2,36

1,38

3,32

1,15

2,99

1,25

0,006

2,96 2,8 2

0,94 1,61 1,12

3,15 3,56 3,8

1,28 1,32 1,29

3,28 3,15 3,09

1,19 1,35 1,44

0,383 0,068 0,000

2,92

1,35

3,78

1,31

3,2

1,21

0,016

2,36

1,15

3,39

1,05

2,95

1,08

0,001

4,4 2,56 15,64 18,96 17,24

0,71 1,16 1,71 2,73 1,83

4,27 4,29 12,94 15,59 15,29

0,92 1,01 1,39 1,12 0,93

4,38 3,63 13,57 16,97 15,97

0,96 1,05 1,47 2,02 1,61

0,771 0,000 0,000 0,000 0,000

Počet dívek: 170 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek, 104 zbytek souboru) (Proměnná „jak dlouho chodím s klukem“ do tabulky zařazena nebyla z důvodu, že ze slabých čtenářek mají vztah s chlapcem pouze tři dívky.)

Z tabulky vyplývá řada statisticky významných rozdílů mezi slabými a silnými čtenářkami dívčích časopisů. Silné čtenářky přikládají dívčím časopisů větší důležitost, jsou ochotnější řídit se jejich radami a více věří, že budou-li se chovat a vypadat, jak časopisy doporučují,

43

chlapci to ocení. Není proto překvapivé, že mají silné čtenářky k dívčím časopisům celkově kladnější vztah než slabé čtenářky a více by jim vadilo, kdyby delší dobu do žádného z nich nemohly nahlédnout. Z proměnných, které se bezprostředně nedotýkají dívčích časopisů, se silné čtenářky od slabých liší zejména v pravidelnějším malování se a v přikládání většího významu svému vzhledu a oblečení. Silné čtenářky si přejí dříve začít chodit s chlapcem a dříve mít pohlavní styk, přičemž podobné normy předpokládají u většiny ostatních dívek. Při navazování kontaktů s chlapci přitom považují za normální větší iniciativu dívek než slabé čtenářky. Silné čtenářky se od slabých naopak statisticky významně neliší ve významu, který přikládají vzdělání, spokojenosti s vlastním vzhledem a pravidelnosti cvičení pro štíhlou postavu. Ze srovnání průměrů jednotlivých proměnných u těchto dvou extrémních skupin se zbytkem souboru (= bez slabých a silných čtenářek) zjistíme, že ve většině případů se slabé čtenářky od zbytku souboru odchylují více než silné čtenářky4. Tento výsledek zřejmě souvisí s tím, že řada položek dotazníku bezprostředně souvisela se čtením dívčích časopisů a dívky, které tyto časopisy nečtou a nemají rády se pravděpodobně ani neztotožňují s poselstvími, která tato periodika svým čtenářkám sdělují. Vzhledem k relativně malému počtu identifikovaných slabých čtenářek a míře odlišnosti jejich postojů od všech ostatních dívek lze předpokládat, že slabé čtenářky tvoří v populaci dívek daného věku daleko specifičtější a svéráznější skupinu než čtenářky silné.

Tabulka 7: Srovnání slabých a silných čtenářek dívčích časopisů II Slabé Silné čtenářky – čtenářky – Statistická Odpověď procentuální procentuální významnost zastoupení zastoupení Menses

ne ano

Dietu jsem držela ne ano Chodím s klukem ne ano

48% 52% 84% 16% 88% 12%

39% 61% 46,3% 53,7% 39% 61%

0,646 0,005 0,000

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

4

Z proměnných, u nichž vyšly statisticky významné rozdíly mezi slabými a silnými čtenářkami, v tomto ohledu tvoří výjimky pouze položky „vyzkoušela bych rady DČ v sexu“, „vadilo by mi 2 měsíce nenahlédnout do DČ“, „chtěla bych se podobat modelkám z DČ“, „oslovit chlapce jako první je normální“ a „nosit značkové oblečení je důležité“.

44

Mezi slabými a silnými čtenářkami není statisticky významný rozdíl ve fyzické vyspělosti posuzované podle toho, zda dívka již začala menstruovat. Naopak statisticky významné vyšly rozdíly v ostatních dvou proměnných. Silné čtenářky signifikantně častěji chodí s chlapcem a mají zkušenost s držením diety než čtenářky slabé.

Tabulka 8: Životní přání slabých čtenářek Přání Krásná Chytrá Hodná Hubená Mít krásné vlasy; nespecifikováno Čestná; vysoká Mít vysněné povolání; pracovitá; šťastná Ambiciózní; dobrá křesťanka; emancipovaná; mít rodinu; moudrá; přátelská; přirozená; romantická; samostatná; sportovní; stejná; sympatická; úspěšná; vzdělaná; zdravá

Procentuální zastoupení 36% 32% 28% 24% 20% 16% 8% 4%

Počet slabých čtenářek: 25 (= 100 %)

Tabulka 9: Životní přání silných čtenářek

Přání Krásná Hubená Mít vysněné povolání; sexy Bohatá; mít krásné vlasy; úspěšná Hodná; vysoká Čestná; chytrá; mít rodinu; sportovní; šťastná; upravená Stejná; pracovitá; sympatická; umět krásně zpívat; zdravá Ambiciózní; mít krásnou pleť; mít přítele; nespecifikováno; přátelská; samostatná; sebevědomá; vzdělaná

Procentuální zastoupení 68,3% 56,1% 22,0% 19,5% 14,6% 9,8% 4,9% 2,4%

Počet silných čtenářek: 41 (= 100 %)

U obou skupin dívek bylo nejčastěji uváděno přání být v budoucnosti krásná, ze slabých čtenářek jej ale uvedl podstatně menší podíl dívek (36 %) než ze silných čtenářek (68,3 %). Podobně některé další vlastnosti spojené se vzhledem napsalo v dotazníku výrazně vyšší procento silných než slabých čtenářek. Přání být hubená se vyskytlo u 56,1 % silných čtenářek, ale jen 24 % slabých čtenářek; být sexy si podle dotazníků v budoucnu přeje 22 % silných čtenářek, u slabých čtenářek se toto přání neobjevilo vůbec.

45

Téměř třetina slabých čtenářek si přeje být chytrá, silné čtenářky ve srovnání s nimi spíše kladou větší důraz na to, aby měly vysněné povolání a byly úspěšné a bohaté (přání být bohatá se u slabých čtenářek ostatně nevyskytlo vůbec). Z častěji uváděných je mezi dívkami ještě rozdíl v přání být hodná, které uvedlo 28 % slabých čtenářek, ale jen 14,6 % silných čtenářek. Mezi slabými čtenářkami je ve srovnání se silnými čtenářkami výrazně vyšší procento dívek, které tuto otázku v dotazníku vůbec nevyplnily (označeny jako „nespecifikováno“). Mohlo by to být v důsledku toho, že dotazník nějak spojovaly se svými neoblíbenými časopisy a necítily motivaci se mu příliš věnovat. Za zmínku stojí ještě originální přání být dobrou křesťankou, které se vyskytlo mezi slabými čtenářkami. Mohlo by napovídat, že některé slabé čtenářky pocházejí z nábožensky založených rodin. Zmiňovanou dívku prezentovaný dotazník zjevně rozčílil a okomentovala jej poznámkami typu: „Takové časopisi nečtu!!!“

46

3.3.2 Kvalitativní část V následující části budeme prezentovat výstupy z rozhovorů. Dělení kapitol přitom odpovídá hlavním tématům, která se v průběhů rozhovorů vynořila. Z důvodu snazšího porozumění je u některých výpovědí dívek v hranatých závorkách stručně zopakováno, na co respondentky odpovídají.

3.3.2.1 Počátky čtení dívčích časopisů Dívky v rozhovorech vypovídaly o počátcích čtení dívčích časopisů již v mladším školním věku. Zakoupení prvního dívčího časopisu pro ně bylo zřejmě událostí docela významnou, neboť všechny dívky na ni mají alespoň částečnou vzpomínku. Kristýna si dokonce čtyři roky pamatuje, jak vypadala obálka jejího prvního vlastního dívčího časopisu. Dívky nejčastěji ke čtení dívčích časopisů přivedla starší kamarádka. S výjimkou Michaely všechny respondentky vzpomínají, že jejich prvním zakoupeným dívčím časopisem bylo Bravo Girl. Ačkoli informace v dívčích časopisech jsou cíleny na dívky starší, respondentky tato periodika již tehdy zaujala a začaly si je kupovat. Jana (13 let): [Časopisy jsem začala číst] asi ve čtvrté třídě. Navedla mě na to kámoška. Prvně jsem četla Bravo Girl. Kristýna (12 let): To jsem jela s kamarádkou do Prahy, bylo to na jaře 2002. Bylo mi tedy osm let. Poprvé to bylo Bravo Girl, na titulní straně byla Jennifer Lopez. Já jsem byla tehdy v takový partě, kde tam byly starší holky, teda většinou, tak ony si to kupovaly, tak jsem si to taky chtěla koupit. (…) Líbilo se mi to jako, jako chápala jsem to, a pak jsem si to začala kupovat pravidelně. Veronika (13 let): No, asi v desíti [jsem začala číst dívčí časopisy]. Navedla mě na to starší sestřenice, je jí teď dvacet tři. Prvně jsem četla Bravo Girl, pak Dívku.

3.3.2.2 Komunikace o dívčích časopisech a) Komunikace o dívčích časopisech s rodiči U žádné z dívek rodiče v současné době čtení dívčích časopisů nebrání a často je dcerám i sami kupují. Pouze Kristýna, která dívčí časopisy začala číst již v osmi letech, zpočátku u

47

rodičů pochopení nenacházela. I v jejím případě se ale situace nakonec zlepšila, pro matku nyní dokonce některé články z časopisů vystřihuje. O monitorování, co dcery v dívčích časopisech čtou, se pokoušejí maminky Kamily, Kristýny a Veroniky. Upozorňují přitom dcery na články, které se jim zdají zajímavé, a negativně komentují, s čím nesouhlasí. Mamince Jany nevadí ani tak články samotné jako spíš to, jak se dcera po jejich přečtení chová. Kamila (12 let): Mamka mně vždycky vezme časopis a čte si ho, hlavně drby o těch hvězdách. Takže když to koupí, tak si to přečte. Někdy si vykládáme o tom, co tam je, nějakej ten drb nebo nějakej ten trapas, co je tam zajímavýho… Jana (13 let): S mamkou se o časopisech nebavím, ju to nebaví. (…) No, jí to nevadí, ale vadí jí, že mám tak ráda skupinu Tokio Hotel. Já totiž jsem do nich úplně blázen, jsem to psala dole u výtahu a jsem za to dostala nadáno. Psala jsem tam: „Tokio Hotel, ten úplně miluju“ a takový. Jsem to měla ještě napsaný na podprsence. Kristýna (12 let): Rodiče proti tomu ze začátku něco měli, ale pak už to bylo dobrý. (…) Teďka je to s rodičema úplně v pohodě, když někam jedu, tak mamka mi koupí tak dvacet časopisů pro dívky, takže dobrý. Ze začátku proti tomu trochu protestovali, že tam třeba byly takový věci, kterým bych třeba neměla rozumět, jakože si myslela ona. (…) Mamka na to [teď] vždycky koukne a řekne třeba, že tam je něco pěknýho. A nějaký cvičení, ona chtěla zhubnout, tak mi to vytrhla… Teďka už je to v pohodě, teďka už jo. Někdy se tomu směje, někdy řekne, že je to blábol, ale většinou jako „něco mi tam vystřihni“. Michaela (11 let): Mamka říkala, že prej jako je pro, že je ráda náhodou, že si je kupuju. Veronika (13 let): No, bavíme se o tom. Mamka si taky čte se mnou. Ona to čte každej den. Bavíme se třeba o tom oblečení a takový, jak mám chodit slušně oblečená. Jí se nelíbí o těch klukách, že si jich máme vážit a takový.

b) Komunikace o dívčích časopisech s kamarádkami Dívčí časopisy jsou podle respondentek významným tématem komunikace mezi kamarádkami. Názory si přitom sdělují většinou k článkům věnujícím se partnerským vztahům a kráse. Jana s kamarádkami nejčastěji hovoří o článcích týkajících se celebrit. Kamila (12 let): [Povídáme si,] co tam je hezký, třeba jaký se mi líbilo oblečení…

48

Jana (13 let): Vždycky to přinese jeden a pak všichni si to koupěj ve třídě. Buďto se bavíme o těch skupinách, nebo prostě o těch hvězdách, to pomlouváme, trapasy nebo vtípky si tam čteme… Kristýna (12 let): Jo, zrovna včera jsem jako donesla do školy Dívku a kamarádce, co se mnou zrovna seděla, jsem jí vždycky ukázala, co se mi tam zdá zajímavýho. Ukazovala jsem kosmetiku od Max Factor, že to je pěkný, ale že to bylo dost drahý. No, a pak to s tím zamilovaným profesorem a pak jak se neztrapnit před klukem. Michaela (11 let): [Bavíme se] o klucích. (…) Jako tam je třeba napsaný, jak sbalit kluka a tak… Nějak zapůsobit svůdným pohledem (…) a třeba aji když budou oni dva sami, tak třeba potom… Veronika (13 let): Hlavně o těch klukách, co je tam napsaný [se bavíme]. Taky hodně o oblečení a o malovátkách.

3.3.2.3 Důvody čtení dívčích časopisů Tématu, proč dívky vlastně dívčí časopisy čtou, se dotýká prakticky celý rozhovor. Objevuje se v otázkách, co se dívkám na dívčích časopisech líbí, jaké mají oblíbené rubriky, na jaké články si vzpomínají a proč si myslí, že tolik dívek tyto časopisy čte. Za jednu z příčin čtení lze označit i výše zmíněné využívání dívčích časopisů jako tématu komunikace mezi pubescentními dívkami. Kamila (12 let): Bravo Girl je nejlepší, protože je nejlevnější. Také tam někdy bývají dárky. Vždycky jednou jo, jednou ne. Dívej, dneska mám zrovna na ruce náramek z časopisu. (…) Líbí se mi testy, třeba o chození s klukem nebo o kamarádství, to vyplňuješ zároveň se svou nejlepší kamarádkou. Někdy to je docela pravdivý. Jo, většinou je to pravda. Vyšlo mi třeba, že jsem chytrá ve škole nebo že se dobře orientuju mezi klukama. (…) [Většina dívek čte dívčí časopisy] asi nejvíc kvůli těm dárkům, kvůli těm hvězdám, trapasům, oblečení. Jsou tam i rady na malování, jak se malovat, co se k sobě nehodí, jo… Jana (13 let): Líbí se mi Bravo Girl, protože se tam někdy píše o skupině, kterou mám teď ráda. (…) Někdy tam bývají i dárky. Byl tam třeba náramek, šátek a takový. Dívej, takový náramek (vytahuje z kapsy). Akorát jsem si to roztrhla. Kristýna (12 let): Mám ráda hlavně Dívku. (…) Také mám ráda Bravo Girl. Dívka je ale tlustší jako, má tam toho víc a jako má dobrý dárky, skoro v každým čísle má dárky. (…) Tak teďka posledně v Dívce byl náramek a náhrdelník, pak třeba pilníček, lak na nehty… Jsem si zrovna koupila v Dívce oranžový lak na nehty, já jsem to natřela na nehty a vypadalo to jako zkažený nehty. Tak to zas nic moc! (smích) No, maj tam někdy dobrý dárky. Třeba

49

v Bravo Girl měli takovej jako stříbrnej náramek, to nebylo teda pravý, ale byl taky pěknej, i když se mi roztrhl, ale byl dobrej. (…) Vždycky se dívám na ty beauty tipy, pak jako když je tam nějaký jako téma, které mě zaujme. Kluci, pak pomsta a trapasy. Taky testy, ale některý jsou fakt trapný jako. (…) [Většina dívek čte dívčí časopisy,] protože se chtějí dozvědět zase něco novýho, něco na oblečení jako chtějí zjistit nebo je tam jako nějaký téma, jako třeba kluci nebo jak sbalit kluka, tak to třeba. A prostě že už jako ten časopis jim víc rozumí než nějaký Sluníčko. (…) Nebo někteří si to kupují jenom tak, aby šlo vidět, že jsou prostě starší. (…) Ale jako myslím si, že nejvíc si to holky kupují jako pro svůj účel. Michaela (11 let): [Mám nejraději] ty otázky v těch poradnách. Taky ty testy. Ještě tam někdy vzadu třeba bývají napsaný i jako… vztahy mezi klukama a holkama. (…) Tam jsou takový ty čtverečky a tam jsou ukázaný jako třeba holka podvádí svýho kluka, jako příklady vztahů. (…) Místo abyste se ptaly rodičů, tak to třeba máte někde napsaný v tom časopise. Třeba já nevím, jak se třeba zeptat mamky, jak balit kluka, tak v tom časopise je to třeba napsaný. Rady o klucích, o sexu… to je zajímavý. Veronika (13 let):[Mám nejraději] hlavně ty fotoromány a taky o těch malovátkách, jak se máme malovat… (…) [Většina dívek čte dívčí časopisy] asi proto, že jsou tam dobrý věci. Třeba o oblečení, fotoromány srandovní a tak… Taky kvůli těm dárkům, třeba teď tam byl lesk na rty. Pak taky pásky… Jo, a v Bravo Girl byl náramek. Ten ale nenosím, protože mně je velkej. A v Dívce je řetízek a náramek. Myslím, že holky to taky čtou, protože chcou být moderní. S výjimkou Michaely všechny dívky v rozhovoru uvedly, že pro ně mají v dívčích časopisech velký význam dárky. Přikládané dárky jsou přitom ve většině případů levnými verzemi pro dívky atraktivního zboží symbolizujícího dospělost (lesky na rty, laky na nehty, bižuterie…). Rodiče často nejsou příliš nadšeni, že se jejich dcery již v tomto věku dožadují drahé značkové kosmetiky a odmítají jim na ni finančně přispívat. Nákup dívčích časopisů tak může pro některé dívky představovat jedinou možnost, jak si se souhlasem rodičů opatřit vlastní „malovátka“. Nošení věcí z dívčích časopisů může mít také určitou symbolickou hodnotu. Dívky tak mohou veřejně manifestovat, že náleží k čtenářkám dívčích časopisů, řídí se jejich radami a jsou in. Kromě Michaely v rozhovoru všechny dívky zmínily „stříbrný“ náramek, který přibližně týden předtím přiložilo ke svému číslu Bravo Girl. S výjimkou Veroniky, které byl náramek velký, jej pak všechny s hrdostí nosily a litovaly, když se jim během několika dnů roztrhl. Kromě dárků dívky dále zdůrazňovaly význam rubrik o „malování“, „oblečení“ a „klucích“ (což jsou zároveň hlavní témata komunikace o dívčích časopisech mezi kamarádkami). Velmi

50

oblíbené jsou rovněž testy a rubrika trapasů. Kamila a Jana dále vyzdvihují články týkající se celebrit, Kristýnu zajímá rubrika „pomsta5“, Veronika má nejraději fotoromány.

3.3.2.4 Kritika dívčích časopisů Kristýna s Janou jsou nespokojené, že jim dívčí časopisy dávají rady, kterými se nemohou řídit. Značkové výrobky jsou mimo možnosti jejich kapesného, časopisy vychvalovaná líčidla celebrit navíc ani v České republice běžně k dostání nejsou. U některých modelů Kristýně vadí také jejich extravagance, jen těžko si dokáže představit, že by s něčím takovým mohla vyrazit do školy. Časopis se jí nezavděčí ani propagováním nákupu značkového zboží v second-handu, nosit použité oblečení se jí zdá pod její úroveň. Kristýna (12 let): Nelíbí se mi jako třeba, že některý holky si můžou dovolit to oblečení, ale mohli by tam dávat něco trochu levnějšího, aji tu kosmetiku. To nás s kámoškou překvapili, tam byli teďka nějaký oblečení z nějakých… baroka! Kdo by si to na sebe vzal, jo. Nebo takovej oční lesk, nebo oční stíny, takový jako za tři sta korun, tak já nevím jako. Já si třeba za tři sta korun nekoupím ani řasenku! To by tam mohli dávat přijatelnější… Ale třeba tam ale zas někdy dají ale aji levný a ze sekáče a to já si třeba v sekáču nic nekupuju. (…) Anebo je tam třeba Diesel a cena k doptání v obchodě. Tak… Ty ceny jsou hrozný! Rifle za deset tisíc a víc! Taková kabelka se mi líbila, tak jsem chtěla zjistit, kde to je… Jo, Diesel, tak to jsem nechala bejt. Fakt někdy jsou tam drahý jako. Jana (13 let): No, ten konec mě vždycky nezajímá. Tam na konci jsou vždycky takový cédéčka nebo něco. Jo, a v Dívce jsou takový suchý trapasy. A taky třeba jak máš něco o nějakých hvězdách, třeba jak bývaj namalovaný. Ony maj takový ty speciální malovátka a tak. Prostě si to nemůžeš koupit a nemůžeš se tím namalovat. Je to prostě, že se můžeš namalovat podle nich, ale není to nikdy úplně stejný, protože nemáš úplně ty stejný malovátka. Vždycky, když se na to dívám, tak se mně to hrozně líbí, ale prostě nemám ty stejný malovátka. To by nemělo být! Některé dívky se pokouší s redakcí dívčího časopisu komunikovat a jsou zklamané, když nedostávají očekávanou odpověď. Kristýna a Michaela se rády účastní soutěží vyhlašovaných dívčími časopisy a mrzí je, že nikdy nic nevyhrály. Jana se pokoušela na internetu odeslat příspěvek do rubriky trapasů, avšak také bezúspěšně.

5

Jedná se o rubriku Dívky, v níž čtenářky zveřejňují své příběhy o tom, jak se někomu mstily. Časopis pak pomocí tzv. „pomstoměru“ jednotlivé pomsty rozděluje na „sladké“ (u příběhu obrázek jahody) a „kyselé“ (obrázek citronu).

51

Kristýna (12 let): (…) Anebo taky, jak jsou zezadu Dívky volňásci nebo jak něco vyhrát. Já jsem to poslala, to fakt se divím, že tam je tolik výherců, když třeba skoro nikdo nevyhraje. Já se někoho ptám a říkal, že nikdy nevyhrál. Takže by mohlo být jako víc vyhrávajících. Hodněkrát jsem se zúčastnila, až taťka zjistil, že mám kredit jako někde, tak… Michaela (11 let): [Psala jsem] do té křížovky, nikdy jsem ale nic nevyhrála. Jana (13 let): Snažily jsme se tam s kamarádkou něco napsat, ale ono to nejde odeslat na internetu. My tam vždycky něco napíšeme a pak se to neodešle. Chtěly jsme napsat něco do těch trapasů. Třeba jak na mě jednou kuchařka přes celou jídelnu zavolala: „Panenko, máš tady to jabko!“ Veronika vznáší vůči dívčím časopisům jedinou připomínku, vztahující se k jazykové úrovni fotorománů. Veronika (13 let): Vadí mi, že jsou v Bravo Girl v těch fotorománech sprostý slova. Jinak bych nic neměnila. Kamile se nelíbí poradny čtenářkám, které například Michaela považuje za svou nejoblíbenější část dívčích časopisů. Kamila (12 let): Nemám ráda takový ty články, třeba jestli může mít holka ve dvanácti sex, když to ještě nedostala a jestli může otěhotnět, to je takový blbý.

3.3.2.5 Vztah k reklamě Žádné z dotázaných dívek reklamy v dívčích časopisech nevadí a jen litují, že si podle nich nemohou dovolit koupit víc věcí. Z přesného popsání obsahu reklam lze usoudit, že jim dívky v časopise pozornost věnují. Jana si dokonce všimne, když se některá reklama opakuje, a ocenila by jejich větší variabilitu. Kristýna reklamy pečlivě studuje a pokud ji nějaký výrobek zaujme, vydá se do obchodu zjistit podrobnosti. Kamila (12 let): Jo, třeba teď byly v jednom časopise takový světýlka, se mi líbily, bych si je koupila. To máš takový kolečko, různý barvy. Dá se to na všechno nalepit, nevím, jak se to přidělá. A má to takový světýlka a svítí to, je to jako lampička. Ráda bych si také kupovala různé make-upy, kosmetiku, šminky, ale kupuje je mamka, ona to vidí v reklamách. Já si půjčuju malovátka od mamky. Jana (13 let): [V dívčích časopisech bývají reklam] na orbitky, na žvejkačky, na takový ty tampony a tak. O těch nových takových těch dívčích věcech a tak. Třeba tam někdy bývají nalepené i tampony a tak. (…) Reklamy mi v časopisech nevadí, akorát jsou někdy stejný, no.

52

Kristýna (12 let): Reklamy v časopisech mi nevadí. On ten časopis, myslím, tím aji vydělá jako. Tak to moje tričko z H&M [jsem si koupila podle reklamy v dívčím časopise], jako víc věcí. Hlavně kosmetiku si kupuju. Nebo prostě jak tam testujou, tak šampony a krémy, který jako hodnocení se mi nejvíc líbí, tak podle toho zajdu do drogerie a tam si zjistím jako o tom něco víc a si to možná koupím, nebo ne. A taky ta cena jako. Michaela (11 let): V dívčím časopise se mi líbily boty a nějaký šperky, ale bylo to vždycky takový drahý. Veronika (13 let): [Podle reklam v dívčích časopisech si kupuji] hlavně oblečení, třeba zrovna to tričko, co mám teď na sobě.

3.3.2.6 Vnímané působení dívčích časopisů a) Vnímané působení dívčích časopisů u druhých Kromě Michaely všechny dívky připustily, že znají někoho, kdo se radami dívčích časopisů řídí. Pozorované změny v důsledku čtení dívčích časopisů se přitom týkají především oblečení, líčení a účesu. Podle Michaely může být následování rad dívčích časopisů v chování pro okolí někdy těžko pozorovatelné. K dívkám, které se očividně řídí radami časopisů, mají respondentky různý vztah. Jana a Veronika tyto dívky obdivují, Kamila a Kristýna vůči nekritickému následování rad dívčích časopisů vyjadřují spíše pohrdání. Kamila (12 let): Jo, u některých holek je to poznat. Jako že říkají „teď jsem četla v časopisu a tam to tak je“ a tak to tak dělají. Jako že to samy řekly. Třeba jak se malovat. Ale to je úplně blbě, tak se nemaluje. Jana (13 let): No, jedna holka, Elena, když se jí něco líbí, tak to musí hnedka mít. Oblečení, malovátka… Ona má rodiče úplně v pohodě, ona jim může prostě nadávat nebo prostě může říct svůj názor. Ona je taková pohodová holka, ona je dobrá. Prostě ona chodí namalovaná jako dobře a všichni si o ní myslí, že prostě je kdovíjak nafoukaná. Nebo třeba učitelky, oni ju vůbec neznaj a hned ju posuzujou, že je kráva. (…) Ještě Elen se jako hodně věnuje těm časopisům a ona jako to čte hodně. Jako ona čte až moc ty časopisy, jako že si koupí prostě všechny, co existujou, a my si třeba koupíme jenom jeden časopis a ona si podle toho vybere nějaký věci, udělá si účesy, namaluje se a my prostě dojdeme do školy a ona prostě je z nás všech nejlepší. Ju ale všichni posuzujou podle toho, že si na sebe dává tunu make-upu. Kristýna (12 let): Jako mé kamarádce to ono se jí šíleně líbilo styl punk. A tam zrovna o tom něco bylo a ona se kompletně celá změnila a vůbec jí to nesluší.

53

Michaela (11 let): Nevím o tom. Někdy ale třeba to nejde poznat, třeba když někdo dělá ten svůdný pohled. Veronika (13 let): No, třeba kámoška, ta se podle toho maluje a oblíká se podle toho… Nosí třeba takový pěkný kraťase a krátký tričko na ramínka.

b) Vnímané působení dívčích časopisů na sobě Kromě již zmiňovaného pořizování zboží podle reklam v dívčích časopisech dívky přiznávají, že si podle doporučení dívčích časopisů snaží také upravovat vlasy a líčit se. Jana je nešťastná, že má citlivou pleť a jemné vlasy a nemůže si proto dovolit moc experimentovat. Veronika podle dívčího časopisu držela radikální dietu a sní o tom, že v budoucnu bude pracovat jako modelka pro dívčí časopisy. Jana (13 let): Jo, [zkoušela jsem] třeba různý účesy. Vždycky tam mají ty účesy na dlouhý vlasy a mně to nejde s těma vlasama udělat. Já to mám moc jemný, mám to po mamce. (…) A já si nemůžu dávat make-up, protože na to mám alergii. A taky mám alergii na kov. Já mám úplně zkaženej život, si nemůžu dávat make-up, nemůžu nosit náušnice a nic! Já bych přitom chtěla piercing do jazyku a do obočí, podle té skupiny Tokio Hotel, která se mně zrovna líbí. Ještě jsem se chtěla obarvit načerno, ale to mně mamka nechce dovolit, že bych vypadala jak debil. Mamka ani moc nechce, abych se malovala. Třeba teďka jsem namalovaná a vždycky když dojdu dom, tak dostadu sprda, že se nemám ve třinácti co malovat. Jako zakáže mně to, vezme mně malovátka, ale já jí to stejnak šlohnu vždycky ráno. Kristýna (12 let): Jenom jestli se mi to zdá fakt dobrý, zkoušela jsem účesy, malování. Já jako koukám se na to oblečení a většinou ty rubriky jako. Teď tam zrovna jako byly pleťový masky a to jsem si tak vzala jakože třeba na voděodolnou řasenku jako prostě odličovadlo jako na oči jako s olejem, že je to silnější, že jinak řasenku nesundáš, tak jako to třeba, tak jsem si z toho vzala příklad. Michaela (11 let): Jo, třeba účes, namalování… Oblečení ne, to je drahý. Veronika (13 let): No, třeba teď [jsem se řídila dívčím časopisem ], jak mám ty růžový vlasy. Měl to ale být červený melír, ale mně to nechytlo a vznikla z toho růžová. Kámošce to chytlo líp. Taky jsem jednou podle časopisu držela dietu. Jedla jsem jen jogurty, ten Actimel, a banán. Nic jinýho. Za dva týdny jsem zhubla pět kilo. (…) Chtěla bych dělat modelku do těch časopisů, na ty oblečení, to by se mi líbilo. Všechny dívky v rozhovorech uvedly, že se rady dívčích časopisů snažily uplatnit i ve vztazích k chlapcům, zpravidla se však nedočkaly slibovaného účinku. Neúspěch dívky zčásti 54

přičítají nezralosti vrstevníků opačného pohlaví a označují je za „máčky“ (Jana), „blby“ a „voly“ (Kristýna). Kristýna a Jana věří, že starší chlapci nebo cizinci mohou být lepší, naneštěstí jsou však pro ně zcela nedostupní. Jejich spolužáci nejenže nevnímají svůdné pohledy, ale celkově se o dívky zajímají spíše okrajově a nechtějí se jim věnovat tak, jak by si ony představovaly. Kamila (12 let): Rady [ohledně kluků] jsem zkoušela, ale nestojí to za to. Už je to dávno, přesně si už nevzpomenu, asi jak se s nima bavit, co kluky zajímá a jak je sbalit. Jana (13 let): Někdy taky zkouším rady, jak se chovat ke klukům. Třeba když je léto, je hezky, jdem na koupaliště a vždycky tam nabalujeme kluky. Máš tam napsaný, že se máš vždycky oblíct hezky, namalovat se a teď kolem nich jít a vrhat takový pohledy. (…) Mně se víc líbijou kluci, který jako neznám. A nejhezčí kluci jsou vždycky buďto někde v zahraničí nebo tak. V minulosti jsem už s jedním klukem chodila, ale ty kluci jsou v tom věku takový máčky, to je hrozný. Starší jsou lepší, no. Ale když se mně třeba někdo líbí a je o hodně starší nebo vyšší a já se mu třeba taky líbím, ale jsem prostě na něho moc malá. (…) Měl by být hezký, ale taky normální. Znám kluky, který zajímají jen kola, skejty, pořád by chtěli chodit za holkama, ale vůbec by se jim nevěnovali. Kristýna (12 let): Jo, tak trochu to zapůsobilo [,když jsem se řídila radou dívčího časopisu], ale asi jsem ho trochu vystrašila. (smích) Já jsem se k němu chovala nějak úplně stupidně jako. Podle mě jsou hlavně důležitý pohledy a tak jako. Jako rozhodně nikdy nepsat nějaký jako milostný ty jako dopisy. To aji tam bylo, jakože nikdy to tak nepsat jako, on to ukáže svým kámošům. (…) Teďka už bych to udělala úplně jinak. Ale úplně! V tom jsem se dost teda změnila. Teďka úplně jako, teďka fakt jsem nechápala, jak jsem mohla s takovýma blbama aji chodit jako. (…) A si myslím, že pro holky by to bylo lepší, jako kdyby se fakt nějak projevili, než abysme pořád dělaly první krok my, my, my. Ale možná jsou to jen kluci našeho věku, to jsou voli. Ti starší už jsou lepší. Jo, prostě to u nás ve třídě prostě se žádným klukem ani nejde chodit! To je katastrofa! Michaela (11 let): Jo, zkoušela jsem třeba ten svůdný pohled, kámošky taky. Vůbec to ale nezabralo. Taky třeba ta upřímnost, jako třeba že bych neměla být upřímná, abych ho neranila. Veronika (13 let): No, snažím se tak chovat. Nemám být na ně zlá, vážit si jich, nenadávat jim, nebýt na ně škaredá… Chodila jsem s jedním klukem a byla jsem na něho moc milá, moc se mu to líbilo. Pak jsem se s ním ale rozešla, protože začal kouřit.

55

3.3.2.7 Postoj k nečtenářkám dívčích časopisů Z pěti dotázaných dívek znají pouze Jana a Kristýna někoho, kdo dívčí časopisy nečte. Obě přitom nečtenářky dívčích časopisů odsuzují. Jana se svou sestřenici-nečtenářku snaží za její „handicap“ omluvit zdůrazňováním neuspokojivé ekonomickou situaci její rodiny. Ačkoli se podle Kristýny nečtenářky od ostatních dívek neliší fyzickou vyspělostí, celkově jsou velmi dětské. Nezajímají se o chlapce, nechodí moderně upravené, neznají populární hudební skupiny. Když si ostatní dívky o něčem vykládají, nečtenářkám očividně chybí vědomosti, které ostatní načerpaly z dívčích časopisů, a nemohou se proto do konverzace náležitě zapojit. Jana (13 let): No, moje sestřenice, ona má takovou rodinu, ona má nevlastní mamku a prostě třeba ona by je chtěla číst, ale oni ne že jsou chudí, ale oni prostě na to nemaj peníze. Ale fakt by je chtěla číst. Vždycky když k ní dojdu, vždycky prohledává aktovku, jestli mám nějaký časopisy. To ne že je nečte vůbec, jako že by ju to nezajímalo, to se jako nedá říct, ale prostě když je mezi holkama, tak prostě chce dělat jako dobrou a čte si to, ale když by byla doma sama, tak se na to ani nepodívá. (…) No, ty co to čtou hodně, tak ony vždycky o tom ve škole nějak mluví a prostě že se dočetly něco novýho o těch hvězdách a tak a teď prostě ty, co to nečtou, tak mezi nima úplně zanikají. Nebo ten jeden začne něčím a ten, kdo to čte, tak prostě úplně se s nima prostě baví, no, a ten druhej říká, že vůbec neví, o co jde. Prostě, vůbec to nečte, vůbec neví, co teďka jde za skupiny, vůbec si jich nevšímá a tak. (…) Holky, co časopisy nečtou, jsou taky odlišný tím oblečením, poslouchají jinou hudbu nebo takový… Tak třeba holky, co to čtou, tak dojdou do školy s nějakým fajnovým stylem, že tam viděly něco na nějaké holce, tak si začnou kupovat úplně ty nový hadry a ty, který to nečtou, tak mají pořád úplně ty starý hadry. A je jim to prostě úplně jedno! Jako holka, co nečte ty dívčí časopisy, tak se jí ty nový věci vůbec nelíbí. Většina holek ale ty časopisy čte. Kristýna (12 let): Tak jako oni jsou takový zaostalky jako. Třeba Maruška ona prostě je taková zaostalá prostě, fakt, jak se oblíká prostě. Anebo Katka třeba, ta prostě Barbie-tašku, to bych si ju… Prostě já jsem vyhodila Barbie-tašku v první třídě, jo, a teďka už jsem ju zavrhla prostě. Anebo já nechápu, jak někdo může mít gatě tady… (ukazuje vysoko nad pas) Jsou takový dětský, dost, ale dost… Ale třeba tam je taky jedna holka, ta je dost vyspělá, ta má tak trojky, má menstruaci, ale prostě ona je úplný děcko, časopisy nečte… Taky chováním jsou dětský, ty budou chodit s klukem poprvý tak v důchodu!

56

3.4 Interpretace a diskuze Na základě získaných údajů se nejdříve pokusíme odpovědět na stanovené dílčí výzkumné otázky, na závěr této kapitoly pak celkově shrneme naše zjištění o vztahu čtení dívčích časopisů k postojům pubescentních dívek.

3.4.1 Postoje pubescentních dívek k dívčím časopisům V našem souboru jedenáctiletých až třináctiletých dívek jsme zjistili vysokou čtenost dívčích časopisů. Pouze dvacet pět respondentek ze sto sedmdesáti bylo možno označit jako slabé čtenářky, z této skupiny navíc dívčí časopisy opravdu nikdy nečte jen devět dívek. Silné čtenářky přitom v rozhovorech uváděly počátek čtení dívčích časopisů již v mladším školním věku. Na rozdíl od studie Browna et al. (2005) jsme v našem výzkumu nenalezli souvislost mezi čtením dívčích časopisů a fyzickou vyspělostí dívek, posuzovanou podle nástupu menstruace. Respondentkám se celkově dívčí časopisy spíše líbí, obliba těchto periodik přitom u dívek logicky vzrůstá s pravidelností jejich čtení. Význam dívčích časopisů spatřují respondentky zejména informování o věcech, na které se samy stydí zeptat rodičů a dále v přinášení rad, jak být in. Důležitost dívčích časopisů jakožto zdroje informací v oblastech, o kterých se dívky stydí hovořit s rodiči, odhalila ve svém výzkumu také Wellings (1996; cit. dle McKay, 1999). Silné čtenářky navíc považují dívčí časopisy za obecně důležité pro svůj život, jimi přinášené informace se jim jeví jako užitečnější než školní učivo a značně by jim vadilo, kdyby dva měsíce nemohly do žádného dívčího časopisu nahlédnout. Z rad poskytovaných dívčími časopisy jsou podle dotazníků dívky nejvíce nakloněny využívat tipy v oblasti cviků pro pěknou postavu, líčení a oblečení. Ochota dívek doporučení dívčích časopisů zkoušet přitom narůstá se zvyšující se pravidelností čtení těchto periodik. Silné čtenářky v rozhovorech přiznaly především praktikování rad týkajících se úpravy zevnějšku a partnerských vztahů. Podle Havránkové (2004) se dívčí časopisy stavějí do role zkušených kamarádek, které dospívajícím dívkám dokážou ve všem poradit. A jako takovou neformální autoritu je čtenářky zřejmě i vnímají. Přes pubescentní nedůvěru k názorům a rozkazům dospělých autorit (rodiče, učitelé) se dívky proti imperativnímu tónu (Borová, 2000) dívčích časopisů 57

nebouří, ale pozorně jim naslouchají a mnoha radami jsou dokonce ochotny se i řídit. Uznávání dívčích časopisů za směrodatné autority, jejichž rady jsou čtenářky připraveny využívat, zjistily ve svém výzkumu také Wellings (1996; cit. dle McKay, 1999) a Talašová (2000, 2001). Podle Čmejrkové (1996) dívčí časopisy spolu se svými čtenářkami vytvářejí atraktivní imaginární izosexuální skupiny. Kdo chce být členem klubu topdívek, bravodívek či kosmodívek, musí kupovat patřičný časopis a řídit se jím diktovanými pravidly. O významu členství v klubu čtenářek svědčí i hodnota, kterou dívky připisují dárkům, které bývají součástí časopisů. Ačkoli samy dívky v rozhovorech přiznaly, že dárky dívčích časopisů bývají velmi nekvalitní, přesto je nosí a s hrdostí na veřejnosti ukazují. Náramky, řetízky a další drobnosti, přikládané k dívčím časopisům, slouží čtenářkám jako poznávací znamení příznivkyň jednotlivých titulů. Nošení dárku je z finančních důvodů mnohdy u dívek také jedinou možností, jak rady dívčích časopisů viditelně následovat a demonstrovat okolí, že jsou in. Na základě vlastních zkušeností s prohlížením dívčích časopisů v obchodech v souvislosti se studiem k této práci můžeme potvrdit, že zcela nekvalitní výrobek přiložený k dívčímu časopisu pro dívky zřejmě opravdu má značnou hodnotu. Igelitový obal dívčího časopisu totiž nezřídka bývá v obchodě roztržený a dárek je pryč. Čtení dívčích časopisů je pro dospívající významné zřejmě také z důvodu, že jejich obsah je mezi dívkami častým tématem komunikace. Jak samy čtenářky v rozhovorech uvedly, neznalost informací z dívčích časopisů bývá při debatách ve třídě značným handicapem. U některých čtenářek slouží obsah dívčích časopisů rovněž jako téma komunikace s matkou.

3.4.2 Čtení dívčích časopisů a postoje k vlastnímu tělu Na základě dotazníkového šetření jsme nezjistili statisticky významný rozdíl mezi slabými a silnými čtenářkami ve spokojenosti s vlastním vzhledem. Nepotvrdili jsme tedy zjištění studií, které nacházejí souvislost mezi expozicí fotografiím modelek z dívčích časopisů a nespokojeností s vlastní postavou (např. Botta, 2003; Durkin & Paxton, 2002; Milkie, 1999). Silné čtenářky si ve srovnání se slabými čtenářkami nicméně signifikantně častěji přejí podobat se modelkám z dívčích časopisů, malují se, cvičí pro štíhlou postavu a drží diety. Vztah mezi čtením dívčích časopisů a až nadměrným úsilím o zhubnutí ve svých výzkumech

58

nalezli například také Botta (2003), Martinez-Gonzales et al. (2003) a Vaughan a Fouts (2003). V rozhovorech vyjadřovaly silné čtenářky pohrdání nad úpravou zevnějšku slabých čtenářek. Slabé čtenářky podle nich chodí oblékané nemoderně a dětsky, o nové trendy v módě se nezajímají a snad se jim ani nelíbí. Období dospívání je charakteristické intenzivním hledáním identity (Macek, 1999). Důležitou součástí identity je mimo jiné i vlastní vzezření. Je proto pochopitelné, že náhlou proměnu těla v období pubescence dospívající silně prožívají a prakticky vždy u nich vede ke ztrátě sebejistoty (Vágnerová, 2000). Dívky si navíc čím dál intenzivněji uvědomují důležitost krásy pro sociální hodnocení ženy, upírají proto pozornost ke svému vzhledu a velmi se trápí nad vnímanými nedostatky. Porovnáváním svého zevnějšku s vrstevnicemi a s tzv. mediálními druhými (media others – Milkie, 1999) si dívky postupně formují představu ideálního vzhledu (součást ideálního já), k níž by se rády přiblížily (Vágnerová, 2000). Silné čtenářky mohou tento ideál spatřovat právě v hubených, dokonale nalíčených a draze oblečených modelkách, sebevědomě se usmívajících na fotografiích v dívčích časopisech. Následují proto doporučení dívčích časopisů slibující, že je k vysněné postavě dovedou. Podle Macka (1999) často vede k nepříjemným pocitům, pokud jedinec vnímá velký rozdíl mezi reálným a ideálním já a ideál se mu v důsledku toho jeví jako nedosažitelný. Poněvadž v České republice není dětská obezita zatím takovým problémem jako například ve Spojených státech, rozdíl ve spokojenosti s vlastní postavou mezi českými a americkými čtenářkami by mohl být vysvětlitelný právě odlišnou mírou percipované dosažitelností vysněného ideálu.

3.4.3 Čtení dívčích časopisů a postoje k partnerským vztahům Silné čtenářky ve srovnání se slabými čtenářkami dávají signifikantně větší šance na úspěch u chlapců dívkám, které se řídí radami dívčích časopisů a vzhledem se podobají modelkám z jejich stránek. Silné čtenářky dále významně častěji považují za normální převzít při navazování vztahu iniciativu a oslovit chlapce jako první. V rozhovorech ovšem vyjadřovaly nespokojenost s tím, že se chlapci neujímají navazování kontaktů sami a obecně o dívky nejeví dostatečný zájem. Přes zmiňovaný nezájem chlapců jsou dívky nicméně v jejich „lovení“ relativně úspěšné. V souboru sto sedmdesáti dívek totiž padesát osm procent respondentek uvedlo, že chodí s chlapcem. Ve skupině silných čtenářek mělo přitom

59

partnerský vztah šedesát jedna procent dívek, mezi slabými čtenářkami pouze dvanáct procent. Podle Říčana (1990) je jedenáctý rok obdobím, kdy dochází k prvním zamilováním. Dle autora přitom láska na počátku pubescence bývá plachá, často nevyslovená a tajná. Tato tvrzení se ovšem příliš neshodují s daty získanými v našem výzkumu a vztáhnout by se dala snad jen na minoritu slabých čtenářek, které ve vztahu k chlapcům jeví menší aktivitu. Jedna silná čtenářka se o slabých čtenářkách v rozhovoru dokonce pohrdlivě vyjádřila, že s chlapcem začnou chodit nejdřív v důchodu. Rovněž jedenáctý rok se příliš nejeví jako období prvních zamilování, neboť řada jedenáctiletých a dvanáctiletých dívek v dotaznících udávala vztahy trvající i déle než rok. Mnoho respondentek, které zatím s nikým nechodily, by si přitom přálo navázat partnerský vztah „hned“. Jedna dívka dokonce uvedla, že ideální dobu pro počátek partnerského vztahu promeškala už v devíti letech. Ačkoli o pravdivosti výpovědí dívek můžeme mít pochybnosti, přinejmenším vypovídají o tom, že vztah s chlapcem dívky již na počátku pubescence považují za vysoce sociálně žádoucí. Dívčí časopisy, jejichž obsah se z velké části dotýká právě tématu „lovení kluků“, mohou přesvědčení čtenářek o významu partnerského vztahu pro sociální hodnocení a snad i vlastní sebehodnocení přinejmenším podporovat. Velmi zajímavé jsou také údaje, v jakém věku si dívky přejí mít pohlavní styk a kdy si myslí, že k němu dochází u většiny ostatních dívek. Průměr celého souboru v otázce prvního pohlavního styku u ostatních dívek byl šestnáct let. Průměrný odhad skupiny silných čtenářek v této položce byl přitom 15,3 let, slabé čtenářky odpovídaly v průměru 17,2 let. Weiss et al. (1995) na reprezentativním vzorku dvanácti- až osmnáctiletých dospívajících zjistili, že ve věku osmnáct let je již sexuálně zkušených sedmdesát pět procent respondentů. Ze všech sexuálně aktivních respondentů přitom nejvíce (72,5 %) získalo první zkušenosti ve věku patnáct a šestnáct let (patnáct let: 41,8 %, šestnáct let: 30,7 %). Z těchto údajů je zřejmé, že silné čtenářky mají o skutečnosti daleko přesnější představy než čtenářky slabé. Určitým vodítkem v jejich odhadech jim přitom mohly být právě dívčí časopisy, kde se u rubrik s dotazy a příběhy čtenářek zpravidla objevuje věk pisatelek. Respondentky si přitom samy přejí mít pohlavní styk ve věku v průměru vyšším, než předpokládají pohlavní styk u většiny ostatních dívek. U silných čtenářek dívčích časopisů je to konkrétně 15,6 let, u slabých pak 19 let, rozdíl mezi oběma skupinami čtenářek je přitom statisticky významný. Podle Vágnerové (2000) jsou pubescenti náchylní podléhat skupinovým normám ve strachu, aby si udrželi prestiž a nestaly se outsidery. Řídí se přitom logikou: když už všichni …, tak já také musím (Vágnerová, 2000). Dívčí časopisy jsou navíc 60

pro dívky respektovanou autoritou, které se snaží v jejích požadavcích vyhovět, aby se mohly s hrdostí hlásit ke skupině jejích čtenářek. Je přitom otázka, do jaké míry dívčí časopisy normy ve společnosti pouze odráží a do jaké míry se podílejí na jejich vytváření a udržování.

3.4.4 Čtení dívčích časopisů a hodnoty pubescentních dívek Silné čtenářky považují vzhled a značkové oblečení za signifikantně důležitější pro svůj úspěch než slabé čtenářky. Mezi oběma skupinami čtenářek přitom není rozdíl ve významu, který přikládají vzdělání. Rovněž v otevřené otázce, jaké by dívky chtěly v budoucnosti být, silné čtenářky ve srovnání se slabými častěji uváděly vlastnosti spojené se vzhledem (krásná, hubená, sexy). Hodnoty jako úspěch a bohatství se rovněž zdály důležitější většímu podílu silných čtenářek než slabých čtenářek. Slabé čtenářky ve srovnání se silnými zase více upřednostňovaly být chytrá a hodná. Currie (1997) a McKay (1999) tvrdí, zdůrazňováním významu krásy dívčí časopisy přispívají k udržování patriarchálního statu quo. Dívky jsou učeny, že jejich hlavním úkolem je pečovat o svůj zevnějšek, a implicitně je jim tak sdělováno, že jiné aspirace jim ani nepřísluší. Tato tvrzení náš výzkum podpořil jen částečně. Silné čtenářky ve srovnání se slabými sice opravdu svůj vzhled považují za důležitější, na druhou stranu jsme u nich ale nezaznamenaly úbytek profesních aspirací. Modelky, zpěvačky a herečky, které mohou silným čtenářkám sloužit jako vzor k napodobení, nejsou totiž pouze krásné, ale často i úspěšné a bohaté. Nižší procento uvedených přání být chytrá a hodná by pak bylo vysvětlitelné tím, že tyto vlastnosti silné čtenářky se svými vzory příliš nepropojují. Svůj postoj k značkovým výrobkům inzerovaným v dívčích časopisech silné čtenářky v rozhovorech ještě zpřesnily. Zboží v reklamách se dívkám líbí, rády by si je kupovaly a některé z nich se dokonce vypravují do obchodů si je osobně prohlédnout. Jsou však zklamané z cenové nedostupnosti inzerovaných výrobků, některé luxusní zboží navíc údajně v brněnských obchodech ani není k sehnání. Nedosažitelnost propagovaného zboží je současně hlavní kritikou, kterou silné čtenářky vůči dívčím časopisům vznášejí. Podle Říčana (1990) je pubescence citlivým obdobím pro formování životních hodnot. Dospívající jsou konfrontováni s hodnotami naší kultury a rozhodují se, zda se vydat cestou ideálů, či prostřednosti a konzumu (Říčan, 1990). Podle Currie (1997) a Warda (2003) se

61

dívčí časopisy snaží v čtenářkách vzbudit touhu po výrobcích určených pro dospělé ženy, čímž přispívají k šíření konzumních hodnot. Na základě našich zjištění se i my připojujeme k obavám, že dívčí časopisy zneužívají autoritu, kterou u čtenářek mají, k propagaci zboží svých inzerentů a v souvislosti s tím i celkově nabádají ke konzumnímu životnímu stylu.

3.4.5 Čtení dívčích časopisů a postoje pubescentních dívek – shrnutí V našem výzkumu jsme nalezli statisticky významné rozdíly mezi slabými a silnými čtenářkami ve všech hlavních sledovaných oblastech: v postojích k vlastnímu tělu, v postojích k partnerským vztahům a v hodnotách dívek. Oproti našim očekáváním mezi oběma skupinami nebyl zjištěn významný rozdíl pouze v dílčích proměnných „spokojenost s vlastním tělem“ a „význam přikládaný vzdělaní“. Rozdíly mezi skupinami slabých a silných čtenářek zjištěné dotazníkovým šetřením nicméně o přímém působení dívčích časopisů nemusí vypovídat a mohou být vysvětlitelné působením dalších proměnných. Rozhovory se silnými čtenářkami však potvrzují, že dívčí časopisy na dívky přímý vliv mají. Respondentky v rozhovorech totiž uvedly výrobky, které si na základě zhlédnutí reklamy v dívčích časopisech přejí koupit či již koupily. Silné čtenářky navíc také zmínily konkrétní rady dívčích časopisů (úprava vlasů, líčení, chování k chlapcům, diety), které ve svém životě uplatňují. Čtení dívčích časopisů se podle našich výsledků jeví jako téměř univerzální zkušenost pubescentních dívek. Pokud silné čtenářky vůbec nějaké slabé čtenářky ve svém okolí mají, považují je za outsidery. Vzhledem k rozšířenosti čtení dívčích časopisů u dnešních dospívajících dívek se domníváme, že by mu tomuto fenoménu mělo být věnováno více studií. Na jejich základě by pak možná bylo relevantní doplnit učebnice vývojové psychologie o stručnou poznámku o tomto jevu, v současných publikacích jsme totiž o čtení dívčích časopisů nenašli ani zmínky. Velmi zajímavé se nám jeví zkoumat čtení těchto časopisů dívkami mladšího školního věku. V zahraniční literatuře jsme nenalezli žádné výzkumy zabývající se čtením dívčích časopisů před dosažením pubescence, podle výpovědí našich silných čtenářek však fenomén v tomto věku již existuje. Přínosné by také bylo zkoumat čtení dívčích časopisů u chlapců.

62

Domníváme se totiž, že vhledem k množství explicitních článků týkajících se sexu by i pro ně mohly být dívčí časopisy zdrojem informací, na které se stydí zeptat rodičů. Relevantní by také bylo sledovat v naších podmínkách vztah čtení dívčích časopisů k indexu BMI dívek, zahraniční studie totiž naznačují existenci vztahu mezi pravidelností čtení těchto periodik a výskytem poruch příjmu potravy. Výzkum by však nutně musel být doprovázen vážením a měřením dívek, my sami jsme vzhledem k pravděpodobné nepřesnosti údajů poskytovaných respondentkami sledování této proměnné zavrhli. Vzhledem k velké části, kterou v dívčích časopisech zaujímají fotografie, se dále jeví jako přínosná analýza obrazové stránky těchto periodik. V naší zemi byla dosud větší pozornost věnována pouze textům dívčích časopisů. Zjištěná malá kritičnost dívek vůči informacím poskytovaným dívčími časopisy poukazuje na relevanci zařazení prvků mediální výchovy do školního kurikula. Dívky by měly být vzdělávány, jak za zdánlivě dobře míněnými radami spatřovat skrytou reklamu. Vzhledem k možnému působení dívčích časopisů na vznik poruch příjmu potravy by také bylo vhodné poučit dívky o počítačových úpravách digitálních fotografií, bez nichž se dnes již výroba reklam neobejde.

4 Závěr V práci jsme se zabývali vztahem čtení dívčích časopisů k postojům pubescentních dívek. Zajímalo nás, zda čtenářky k obsahům těchto periodik přistupují kriticky, či naopak prezentovaným informacím důvěřují a radami dívčích časopisů se řídí. V souboru sto sedmdesáti žákyň šestých a sedmých tříd jsme prostřednictvím dotazníku identifikovali dvacet pět slabých čtenářek a čtyřicet jedna silných čtenářek dívčích časopisů. Mezi těmito skupinami jsme přitom nezjistili rozdíl ve fyzické vyspělosti. Skupiny slabých a silných čtenářek jsme následně srovnávali ve třech postojových oblastech: v postojích k vlastnímu tělu, v postojích k partnerským vztahům a v jejich hodnotách. K získání detailnějších informací o vztahu dívek k dívčím časopisům jsme poté provedli rozhovor s pěti silnými čtenářkami. Silné čtenářky se podle našeho výzkumu liší od slabých čtenářek ve všech hlavních zkoumaných postojových oblastech. Ve srovnání se slabými čtenářkami silné čtenářky více usilují o své fyzické zkrášlování a brzké navázání partnerského vztahu. V oblasti hodnot pak

63

oproti slabým čtenářkám opět více zdůrazňují krásu, přičemž značný význam přikládají také značkovému oblečení, bohatství a úspěchu. Během rozhovorů silné čtenářky uvedly řadu konkrétních příkladů, kdy využily rad dívčích časopisů. O jistém přímém vlivu dívčích časopisů tedy v této souvislosti hovořit můžeme. Na základě zjištěných údajů se domníváme, že dívčí časopisy v čtenářkách buď posilují, nebo přímo utvářejí konzumní hodnotové zaměření. Z našeho pohledu se jeví přínosné, kdyby mediální kritičnost dospívajících byla podporována začleněním prvků mediální výchovy do školního kurikula.

64

5 Použitá literatura

ABC ČR (2006, January). Ověřované náklady periodik: ABC ČR. Retrieved February 11, 2006, from the World Wide Web: http://www.abccr.cz/tabperiod/nakper.html Barnes, R. (2004, April 8). Why is safe sex unpalatable? Marketing, 15. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database. Borová, A. (2000). Dívčí časopisy po roce 1989: Časopis super Dívka. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Botta, R. A. (2003). For your health? The relationship between magazine reading and adolescents’ body image and eating disturbances. Sex Roles, 48(9), 389-399. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Brown, J. D., Halpern, C. T., & L’Engle, K. L. (2005). Mass media as a sexual super peer for early maturing girls. Journal of Adolescent Health, 36(5), 420-427. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Currie, D. H. (1997). Decoding femininity: Advertisements and their teenager readers. Gender and Society, 11(4), 453-477. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Čačka, O. (2000). Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno: Doplněk. Čmejrková, S. (1996a). Jazyk dívčích časopisů. In S. Čmejrková, F. Daneš, J. Kraus, & I. Svobodová (Eds.), Čeština, jak ji znáte i neznáte (pp. 200-203). Praha: Academia.

65

Čmejrková, S. (1996b). Kdo je TY? Jazyk pro dívčí časopis aneb syntetizovaná čtenářka. In I. Nebeská, & A. Macurová, Sborník k životnímu jubileu profesora Oldřicha Uličného (pp. 265274). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Čmejrková, S. (1997). Jazyk pro druhé pohlaví. In F. Daneš, et al. (Eds.) Český jazyk na přelomu tisíciletí (pp. 146-158). Praha: Academia. Deflowering innocence? (2004, September 16). Marketing Week, 28. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database. Durkin, S. J., & Paxton, S. J. (2002). Predictors of vulnerability to reduced body image satisfaction and psychological wellbeing in response to exposure to idealized female media images in adolescent girls. Journal of Psychosomatic Research, 53(5), 995-1005. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Fekar, Z., & Krupka, J. (2000). KosmoDívka i pro Češky. Strategie, 8(11), 25. Gonick, M. (1996). Teen magazines and feminist pedagogy. Canadian Dimension 30(5), 2729. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Gosling, J. (1996, February 15). Sex talk and the single girl. Marketing, 14. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database. Kaiser Family Foundation, Program for the Study of Entertainment Media and Health (2004, October 5). Tweens, teens, and magazines. Retrieved March 10, 2006, from the World Wide Web: http://www.kff.org/entmedia/7152.cfm La Ferla, R. (2000, September 10). Teenage shoppers (Purses by brinks). New York Times, pp. 9.1. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database. Havránková, K. (2004). Jazykové prostředky časopisu CosmoGirl! Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Hayesová, N. (2000). Základy sociální psychologie. Praha: Portál. 66

Key, S. W., & Lindgren, M. (1999, March 15). Magazines give girls wrong idea about weight. Women’s Health Weekly, 15-16. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Kojanová, H. (2002). Fotoromán časopisu Bravo girl! Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing. Macek, P. (1999). Adolescence. Praha: Portál. Martinez-Gonzalez, M. A., Gual, P., Lahortiga, F., Alonso, Y. et al. (2003). Parental factors, mass media influences, and the onset of eating disorders in a prospective population-based cohort. Pediatrics, 111(2), 315-320. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database. McKay, J. (1999). Manuals for courtesans. Critical Quarterly, 41(1), 71-81. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Media has major impact on girls’ body image (1999). The Brown University Child and Adolescent Behavior Letter, 15(5), 4. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Media Projekt 2005 (2005, November 2). Retrieved March 5, 2006, from the World Wide Web: www.uvdt.cz/Default.aspx?section=30&server=1&article=103 Mellanby, A. (1997, February 17). Teen-zine sex is not all it seems. British Medical Journal, 312(7028), 451. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Milkie, M. A. (1999). Social comparisons, reflected appraisals, and mass media: The impact of pervasive beauty images on black and white girls’ self-concepts. Social Psychology Quarterly, 62(2), 190-210. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database.

67

Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing. Nakonečný, M. (2000). Sociální psychologie. Praha: Academia. Pattee, A. S. (2004). Mass market mortification: The developmental appropriateness of teen magazines and the embarrassing story standard. The Library Quarterly, 74(1), 1-19. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database. Rabušic, L., & Kepáková, K. (1999). Sexuální chování adolescentů a riziko HIV. Sociologický časopis, 35(2), 161-179. Radway, J. (2004). Reading Romance. In R. Allen, & A. Hill (Eds.), The television studies reader (pp. 219-225). London: Routledge. Říčan, P. (1990). Cesta životem. Praha: Panorama. Schlenker, J. A., Caron, S. L, & Halteman, W. A. (1998). A feminist analysis of Seventeen magazine: Content analysis from 1945 to 1995. Sex Roles, 38(1/2), 135-149. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Steele, J. R. (1999). Teenage sexuality and media practice: Factoring in the influences of family, friends, and school. The Journal of Sex Research, 36(4), 331-342. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database. Talašová, K. (2000). Populární časopisy pro dívky a jejich vliv na názory a jednání čtenářek. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Talašová, K. (2001). Populární časopisy pro dívky a jejich vliv na názory a jednání čtenářek. Pedagogika, 51(2), 221-225. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál.

68

Vaughan, K. K., & Fouts, G. T. (2003). Changes in television and magazine exposure and eating disorder symptomatology. Sex Roles, 49(7), 313-320. Retrieved February 25, 2006, from Utrecht University’s database Omega. Výrost, J., & Slaměník, I. (1997). Sociální psychologie. Praha: ISV. Ward, David (2003): Growing teen sector finding room for more than fluff. PRweek, 6(18), 12. Retrieved February 25, 2006, from ProQuest database. Weiss, P., Kučera, Z., & Svěráková, M. (1995). Sexuální chování českých adolescentů a jeho rizikovost z hlediska infekce HIV/AIDS: Výsledky národního výzkumu. Československá psychologie, 39(5), 425-432. Weiss, P., Urbánek, V. & Procházka, I. (1996). Koitální debut. Československá psychologie, 40(2), 138-145. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál. Zajíčková, K. (2000). Dívčí časopisy po roce 1989. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity.

69

Příloha 1 Dotazník Milá dívko, tento dotazník je součástí výzkumu pro mou diplomovou práci. Dotazník není zkouškou vědomostí, neexistují správné ani chybné odpovědi. Položky proto, prosím, zbytečně nepřeskakuj a vždy se snaž označit odpověď, která je Tvému názoru nejbližší. Vyplněné dotazníky budou zpracovány anonymně metodou statistické analýzy. Tvé odpovědi neukáži Tvým učitelům, rodičům ani nikomu jinému. Za spolupráci děkuje, Petra Filkuková

Věk: První menstruaci jsem už měla:

ne

ano

(zakroužkuj)

1) Dívčí časopisy čtu: (zakřížkuj čtvereček podle toho, k jakému pólu se přikláníš) nikdy

pravidelně (= čtu každé nové číslo)

Pokud dívčí časopisy vůbec nikdy nečteš, vynechej položky 5 až 8.

2) Obsah dívčích časopisů se mi: velmi nelíbí

velmi líbí

3) Uveď názvy dívčích časopisů, které alespoň někdy čteš. (pokud žádné nečteš, položku proškrtni)

4) Uveď názvy dívčích časopisů, které odebíráš (= máš předplatné). (pokud žádné neodebíráš, položku proškrtni)

5) Rady dívčích časopisů bych byla ochotná vyzkoušet v oblasti: a) oblečení nesouhlasím

souhlasím

nesouhlasím

souhlasím

nesouhlasím

souhlasím

nesouhlasím

souhlasím

b) líčení

c) sexu

d) diet

e) cviků pro pěknou postavu nesouhlasím

souhlasím

6) Kdybych dva měsíce nemohla nahlédnout do žádného dívčího časopisu, tak by mi to: vůbec nevadilo

velmi vadilo

7) Z dívčích časopisů získávám užitečnější informace pro svůj život než ze školy: nesouhlasím

souhlasím

8) Z dívčích časopisů se dozvídám věci, na které se stydím zeptat rodičů: nesouhlasím

souhlasím

9) V dívčích časopisech se píše o věcech důležitých pro můj život: nesouhlasím

souhlasím

10) Když chce být dívka „in“ (= jít s dobou), měla by číst dívčí časopisy: nesouhlasím

souhlasím

11) Když chce být dívka oblíbená u kluků, měla by se řídit radami dívčích časopisů: nesouhlasím

souhlasím

12) Chtěla bych se vzhledem podobat dívkám na fotografiích v dívčích časopisech: nesouhlasím

souhlasím

13) Kluci mají nejraději dívky, které se podobají modelkám na fotografiích v dívčích časopisech: nesouhlasím

souhlasím

14) Se svým vzhledem se cítím: velmi nespokojená

15) Držela jsi někdy dietu, abys měla štíhlou postavu? a) ne

velmi spokojená

(zakroužkuj)

b) ano

16) Cvičíš mimo školní tělocvik, abys měla štíhlou postavu? nikdy

pravidelně

nikdy

pravidelně (= každý den)

17) Maluješ se?

18) Chodíš s klukem? (zakroužkuj) a) ne

b) ano

19) Pokud s klukem chodíš, tak jak dlouho s ním chodíš? (pokud s nikým nechodíš, položku prošktrni)

20) Pokud s klukem nechodíš, v kolika letech bys s někým chtěla začít chodit? (pokud s někým chodíš, položku prošktrni)

21) V kolika letech bys chtěla mít poprvé pohlavní styk?

22) V kolika letech myslíš, že většina holek má poprvé pohlavní styk?

23) Považuji za normální, když holka jako první osloví kluka, který se jí líbí: nesouhlasím

souhlasím

24) Nosit značkové oblečení považuji pro získání úspěchu v kolektivu za: velmi nevýznamné

velmi významné

25) Učení je pro můj úspěch v budoucnosti: velmi nevýznamné

velmi významné

26) Můj vzhled je pro můj úspěch v budoucnosti: velmi nevýznamný

27) Popiš, jaká bys chtěla být, až budeš dospělá.

velmi významný

Příloha 2 Seznam otázek použitých při rozhovorech1

-

Vzpomínáš, v kolika letech jsi dívčí časopisy začala číst? Jak to začalo?¨

-

Který dívčí časopis máš nejraději? Proč?

-

Jak si časopisy opatřuješ?

-

Bavíš se s rodiči o obsahu dívčích časopisů?

-

Bavíš se s kamarádkami o obsahu dívčích časopisů? O čem?

-

Které rubriky v dívčích časopisech máš nejraději?

-

Vzpomeneš si na nějaký konkrétní článek, který tě zaujal?

-

Co se ti na dívčích časopisech nelíbí? Co bys změnila?

-

Jsou v dívčích časopisech nějaké reklamy? Vadí ti? Koupila sis někdy nějakou věc poté, co jsi na ni viděla reklamu v dívčím časopise?

-

Znáš nějaké dívky, o kterých víš, že díky čtení dívčích časopisů na sobě něco změnily?

1

-

Máš pocit, že jsi díky čtení dívčích časopisů na sobě něco změnila?

-

Daří se ti rady z dívčích časopisů uplatňovat ve vztazích s kluky?

-

Proč myslíš, že většina dívek čte dívčí časopisy?

-

Znáš nějaké dívky, které dívčí časopisy vůbec nečtou?

Jednalo se o polostrukturovaný rozhovor, ne všechny uvedené otázky byly proto vždy použity v uvedeném pořadí a doslovném znění. Při dotazování jsme vždy přihlíželi ke kontextu výpovědí jednotlivých dívek. Pokud byla některá otázka během rozhovoru respondentkou samovolně zodpovězena již dříve, znovu jsme ji nepokládali.

Příloha 3 Srovnání slabých a silných čtenářek – grafy

Graf 6: Obsah dívčích časopisů se mi... 70%

63,4%

60%

48%

50% 40% 30%

24%

slabé čtenářky

26,8%

24%

20%

silné čtenářky

9,8% 4%

10%

0%

0%

0%

0% velmi nelíbí

velmi líbí

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 7: Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti oblečení... 70%

63,4%

60% 50% 40%

slabé čtenářky

31,3% 25%

30%

18,7%

20% 10%

25%

silné čtenářky

22,0%

12,2%

0%

2,4%

0%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 57 (16 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 8: Vyzkoušela bych rady v oblasti líčení... 75,6%

80% 70% 60% 50%

37,5%

slabé čtenářky

40%

silné čtenářky

25%

30%

18,7%

17,1%

20%

12,5% 7,3%

10%

0%

6,3%

0%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet respondentek: 57 (16 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 9: Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti sexu 80%

68,7%

70% 60% 50% 40% 30%

slabé čtenářky

31,7% 22%

19,5%

20%

silné čtenářky

17,1% 12,5%

9,8%

10%

6,3%

6,3%

6,3%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 57 (16 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 10: Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti diet

70%

62,5%

60% 50% slabé čtenářky

40% 30%

26,8%

24,4%

26,8%

18,7%

20%

12,2%

12,5% 6,3%

10%

9,8% 0%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 57 (16 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

silné čtenářky

Graf 11: Vyzkoušela bych rady dívčích časopisů v oblasti cviků pro pěknou postavu 65,8%

70% 60% 50% 40%

37,5%

slabé čtenářky

31,3%

30%

silné čtenářky

22%

18,7%

20%

12,5% 7,3%

4,9%

10%

0%

0%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 57 (16 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 12: Dva měsíce nenahlédnout do žádného dívčího časopisu by mi... 80%

75%

70% 60% 43,9%

50% 40%

slabé čtenářky

31,7%

silné čtenářky

30% 20%

9,8%

10%

0%

13%

14,6%

13%

0%

0%

0% vůbec nevadilo

velmi vadilo

Pošet dívek: 57 (16 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 13: Z dívčích časopisů získávám užitečnější informace než ze školy... 80%

75%

70% 60% 50%

36,6%

40%

slabé čtenářky

34,2%

silné čtenářky

30% 20% 10%

14,6%

12,5%12,2% 2,4%

6,3%

6,3% 0%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 57 (16 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 14: Z dívčích časopisů se dozvídám věci, na které se stydím zeptat rodičů... 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

46,8%

31,3%

31,3% 25%

12%

26,8%

slabé čtenářky

2,4%

silné čtenářky

12,5%

12,2%

0%

nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 57 (16 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 15: V dívčích časopisech se píše o věcech důležitých pro můj život... 60%

52%

50% 39%

36%

40%

26,8%

30%

silné čtenářky

19,5%

20%

slabé čtenářky

12,2% 8%

10%

4%

2%

0%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 16: Když chce být dívka in, měla by číst dívčí časopisy... 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

43,9% 40%

29,3%

28% 24%

slabé čtenářky

22%

silné čtenářky 8% 2,4%

nesouhlasím

2,4%

0%

souhlasím

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 17: Když chce být dívka oblíbená u kluků, měla by se řídit radami dívčích časopisů... 60%

56%

50%

39%

40% 30%

20%

20%

17,1%

silné čtenářky 14,6%

7,3%

10%

slabé čtenářky

22%

20%

4% 0%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 18: Chtěla bych se podobat dívkám na fotografiích v dívčích časopisech... 60%

56%

50%

43,9%

40% 30%

22%

22%

20%

16%

20%

7,3%

4,9%

10%

slabé čtenářky silné čtenářky

8% 0%

0% nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 19: Kluci mají nejraději dívky podobné modelkám na fotografiích v dívčích časopisech... 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

41,5%

40%

20% 16%

19,5%

19,5%

16%

silné čtenářky

12,2% 7,3%

nesouhlasím

slabé čtenářky

8%

souhlasím

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 20: Se svým vzhledem se cítím... 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

40% 32%

34,1%

26,8%

slabé čtenářky

20% 17,1% 12,2%

9,8%

8%

silné čtenářky

0%

velmi nespokojená

velmi spokojená

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 21: Cvičím mimo školní tělocvik pro štíhlou postavu... 35% 30%

28%

29,3%

28%

29,3% 24%

22%

25% 20%

slabé čtenářky

16%

silné čtenářky

12,2%

15%

7,3%

10%

4%

5% 0% nikdy

pravidelně

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 22: Maluji se... 45%

41,5%

40% 36%

40% 35% 30%

22%

25%

slabé čtenářky

19,5%

20% 15% 10%

silné čtenářky 9,8% 7,3%

12% 8% 4%

5% 0% nikdy

pravidelně

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 23: Je normální, když dívka jako první osloví kluka, který se jí líbí... 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

43,9%

32% 24%

slabé čtenářky

20% 17,1%

16%

17,1%

silné čtenářky

17,1%

8% 4,9%

nesouhlasím

souhlasím

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 24: Nosit značkové oblečení je pro získání úspěchu v kolektivu... 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

43,9% 40% 32% 24,4%

slabé čtenářky 17,1%

16% 9,8%

silné čtenářky

8%

4,9%

4%

velmi nevýznamné

velmi významné

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 25: Učení je pro můj úspěch v budoucnosti... 60%

52%

53,7%

50% 36%

40%

silné čtenářky

17,1%

20% 10%

slabé čtenářky

24,4%

30% 12% 4,9% 0%

0%

0%

0% velmi nevýznamné

velmi významné

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 26: Vzhled je pro můj úspěch v budoucnosti... 56,2%

60% 50% 36%

40% 28%

30%

slabé čtenářky

26,8%

silné čtenářky

20%

20%

9,8%

10%

8%

4,9%

2,4%

8%

0% velmi nevýznamný

velmi významný

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

Graf 27: Chtěla bych začít chodit s klukem ve věku... 60%

50%

50% 40% slabé čtenářky

30%

22,7%

22,7%

18,8%

10%

6,2%

silné čtenářky

18,2%

20%

12,5% 9,1%

9,1%

13,6%

12,5%

4,5%

0%

0%

0%

0%

16 let

17 let

18 let

0% 9 let

12 let

13 let

14 let

15 let

Počet dívek, které s nikým nechodí: 38 (22 slabých a 16 silných čtenářek)

Graf 28: Chtěla bych mít poprvé pohlavní styk ve věku... 41,5%

45% 40%

31,7%

35%

28%

30% 25%

slabé čtenářky

20% 16%

20% 15%

12,2%

12%

7,3%

10% 5%

silné čtenářky

12%

4%

4,9%

4%

4%

2,4% 0%

0%

0%

0%

0% 14 let

15 let

16 let

17 let

18 let

19 let

20 let

22 let

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

25 let

Graf 29: Většina dívek má poprvé pohlavní styk ve věku... 70%

58,5%

60% 50% 40% 30%

20%

silné čtenářky

20% 16%

20% 10%

slabé čtenářky

26,8% 24% 12% 8%

7,3% 2,4% 0%

0%

13 let

14 let

2,4%

0%

2,4%

0%

0% 15 let

16 let

17 let

18 let

19 let

Počet dívek: 66 (25 slabých čtenářek, 41 silných čtenářek)

20 let

Příloha 4 Přepis rozhovorů Kamila, 12 let Vzpomínáš, v kolika letech jsi dívčí časopisy začala číst? Jak to začalo? Nevím už přesně, kdy to bylo. Kámoška si šla koupit Bravo Girl, tak jsem šla teda s ňou a koupila jsem si ho taky. Mě to tedy tehdy ještě moc nezajímalo. Který dívčí časopis máš nejraději? Proč? Nejlepší je Bravo Girl. Čtu jich ale více a líbí se mi všechny. Bravo Girl je nejlepší, protože je nejlevnější. Také tam někdy bývají dárky. Vždycky jednou jo, jednou ne. Dívej, dneska mám zrovna na ruce náramek z časopisu. (ukazuje) Jak si časopisy opatřuješ? Když mi zbudou nějaké peníze z kapesného, tak si časopis koupím sama. Když ale mámě řeknu, aby mi ho koupila, tak mi ho i koupí. Co říkají rodiče na to, že čteš dívčí časopisy? Bavíš se s rodiči o obsahu časopisů? Mamka mně vždycky vezme časopis a čte si ho, hlavně drby o těch hvězdách. Takže když to koupí, tak si to přečte. Někdy si vykládáme o tom, co tam je, nějakej ten drb nebo nějakej ten trapas, co je tam zajímavýho… Bavíš se s kamarádkami o obsahu dívčích časopisů? O čem? Jo, časopisy si čtem, třeba na táboře, ale i ve škole. Co tam je hezký, třeba jaký se mi líbilo oblečení nebo takový, jo… Psal do časopisů někdo z tvého okolí? Ty? To mi neřekli, nevím. Já sama tam nepsala.

Které rubriky v dívčích časopisech máš nejraději? Nemám ráda takový ty články, třeba jestli může mít holka ve dvanácti sex, když to ještě nedostala a jestli může otěhotnět, to je takový blbý. Líbí se mi tajemný příběhy, co se komu staly, těch ale v časopisech moc není. Vzpomeneš si na nějaký konkrétní článek, který tě zaujal? Líbí se mi testy, třeba o chození s klukem nebo o kamarádství, to vyplňuješ zároveň se svou nejlepší kamarádkou. Někdy to je docela pravdivý. Jo, většinou je to pravda. Vyšlo mi třeba, že jsem chytrá ve škole nebo že se dobře orientuju mezi klukama… Všímáš si v dívčích časopisech reklam? Líbí se ti nějaké výrobky z reklam? Jo, třeba teď byly v jednom časopise takový světýlka, se mi líbily, bych si je koupila. To máš takový kolečko, různý barvy. Dá se to na všechno nalepit, nevím, jak se to přidělá. A má to takový světýlka a svítí to, je to jako lampička. Ráda bych si také kupovala různé make-upy, kosmetiku, šminky, ale kupuje je mamka, ona to vidí v reklamách. Já si půjčuju malovátka od mamky. Taky mi je mamka někdy dává, takže mám i nějaký svoje. Sama si moc nekupuju. Znáš nějaké dívky, o kterých víš, že díky čtení dívčích časopisů na sobě něco změnily? Jo, u některých holek je to poznat. Jako že říkají „teď jsem četla v časopisu a tam to tak je“ a tak to tak dělají. Jako že to samy řekly. Třeba jak se malovat. Ale to je úplně blbě, tak se nemaluje. Máš pocit, že jsi díky dívčím časopisům na sobě něco změnila? Já myslím, že mě to moc neovlivnilo. V dotazníku jsi psala, žes chodíš s nějakým klukem… Zkoušela ses řídit nějakými radami z časopisů, jak se ke klukům chovat? Jo, chodila jsem, ale teď už ne, ale líbí se mi jeden. Mně to tehdy přestalo bavit, mě ještě nebaví chození vyložený. Jednu kamarádku, tu to jako baví s klukama úplně strašně moc, ale já to ještě tak neberu. Jako že bych musela pořád chodit s klukem, to bych nevydržela. Rady jsem zkoušela, ale nestojí to za to. Už je to dávno, přesně si už nevzpomenu, asi jak se s nima bavit, co kluky zajímá a jak je sbalit.

Proč myslíš, že většina dívek čte dívčí časopisy? Asi nejvíc kvůli těm dárkům, kvůli těm hvězdám, trapasům, oblečení. Jsou tam i rady na malování, jak se malovat, co se k sobě nehodí, jo… Znáš nějaké dívky, které dívčí časopisy vůbec nečtou? Ne. Některý si to koupí párkrát, ale většinou si to kupují často.

Jana, 13 let Vzpomínáš, v kolika letech jsi dívčí časopisy začala číst? Jak to začalo? Asi ve čtvrté třídě. Navedla mě na to kámoška. Prvně jsem četla Bravo Girl. Který dívčí časopis máš nejraději? Proč? Líbí se mi Bravo Girl, protože se tam někdy píše o skupině, kterou mám teď ráda. Nemám moc ráda Dívku, píše se tam moc o oblečení. Není tam nic o tom, co teďka dělají ty skupiny, filmový hvězdy a tak. Jak si časopisy opatřuješ? Já si buďto na to našetřím do kasičky, nebo když mám, tak z kapesnýho. Někdy si něco půjčím od ségry, šlohnu jí to a pak jí to zas vrátím… Co říkají rodiče na to, že čteš dívčí časopisy? Bavíš se s rodiči o obsahu časopisů? S mamkou se o časopisech nebavím, ju to nebaví. Mamka, no, jí to nevadí, ale vadí jí, že mám tak ráda skupinu Tokio Hotel. Já totiž jsem do nich úplně blázen, jsem to psala dole u výtahu a jsem za to dostala nadáno. Psala jsem tam: „Tokio Hotel, ten úplně miluju“ a takový. Jsem to měla ještě napsaný na podprsence. Bavíš se s kamarádkami o obsahu dívčích časopisů? O čem? No, to jo, pořád se o tom bavíme. Vždycky to přinese jeden a pak všichni si to koupěj ve třídě. Buďto se bavíme o těch skupinách, nebo prostě o těch hvězdách, to pomlouváme, trapasy nebo vtípky si tam čteme… Psal do časopisů někdo z tvého okolí? Ty? Snažily jsme se tam s kamarádkou něco napsat, ale ono to nejde odeslat na internetu. My tam vždycky něco napíšeme a pak se to neodešle. Chtěly jsme napsat něco do těch trapasů. Třeba jak na mě jednou kuchařka přes celou jídelnu zavolala: „Panenko, máš tady to jabko!“ (smích)

Které rubriky v dívčích časopisech máš nejraději? Čtu si ty komiksy, pak ty trapasy a něco o tom Tokio Hotel. Dřív tam o Tokio Hotel nic nebylo, ale jak se to začalo rozjíždět v Praze a v Česku, tak je to tam furt. Vzpomeneš si na nějaký konkrétní článek, který tě zaujal? Já si pamatuju, že v těch trapasech byla jedna holka, a ona jako měla jít za svým klukem a ona jela ve výtahu a nevšimla si, že jsou tam jako ty kamery. A ona měla něco v nose, tak si tam strčila prst, no, a neměla si to kam dat, tak to dala do pusy, že. A ten kluk ju tou kamerou sledoval a pak, jako jak došla za ním dom, tak zazvonila a chtěla po něm po něm pusu a on jí ju nedal, protože ona to měla přilepený na zubu. To bylo trapný! (smích) Taky se mi líbil vtip, kdy se ptá otec své osmileté dcerky, co by si přála na narozeniny. A ona řekne, že by si přála tampon. A otec řekne: „Víš vůbec, co to je?“ A ona odpoví: „Nevím, ale chci ho, protože jsem slyšela, že se s tím dá dobře hrát tenis, plavat a jezdit na kole.“ (smích) Ale to jsem pochopila, až když jsem si to přečetla podruhé. (smích) Co se ti na dívčích časopisech nelíbí? Co bys změnila? Asi se mi líbí všecko. No, ten konec mě vždycky nezajímá. Tam na konci jsou vždycky takový cédéčka nebo něco. Jo, a v Dívce jsou takový suchý trapasy. A taky třeba jak máš něco o nějakých hvězdách, třeba jak bývaj namalovaný. Ony maj takový ty speciální malovátka a tak. Prostě si to nemůžeš koupit a nemůžeš se tím namalovat. Je to prostě, že se můžeš namalovat podle nich, ale není to nikdy úplně stejný, protože nemáš úplně ty stejný malovátka. Vždycky, když se na to dívám, tak se mně to hrozně líbí, ale prostě nemám ty stejný malovátka. To by nemělo být! Jsou v dívčích časopisech nějaké reklamy? Vadí ti? No, bývaj tam, vždycky na začátku, nebo až na konci. Na orbitky, na žvejkačky, na takový ty tampony a tak. O těch nových takových těch dívčích věcech a tak. Třeba tam někdy bývají nalepené i tampony a tak. (smích) Někdy tam bývají i dárky. Byl tam třeba náramek, šátek a takový. Dívej, takový náramek (vytahuje z kapsy). Akorát jsem si to roztrhla. Reklamy mi v časopisech nevadí, akorát jsou někdy stejný, no. Vždycky, když mám blbou náladu, tak to roztrhám všechno, protože mě to nebaví číst, ale když mám dobrou náladu, tak si to přečtu…

Líbí se ti nějaké výrobky z reklam? Jo, já jsem si to přečetla, řekla jsem si, že si to chcu koupit, ale prostě jsem si to nekoupila, protože jsem na to neměla peníze. Byly to třeba takový taštičky, takový pudry a takový… Taky make-up, no. Jo, jednou jsem si koupila řasenku, protože stála jenom padesát čtyři korun. Znáš nějaké dívky, o kterých víš, že díky čtení dívčích časopisů na sobě něco změnily? No, jedna holka, Elena, když se jí něco líbí, tak to musí hnedka mít. Oblečení, malovátka… Ona má rodiče úplně v pohodě, ona jim může prostě nadávat nebo prostě může říct svůj názor. Ona je taková pohodová holka, ona je dobrá. Prostě ona chodí namalovaná jako dobře a všichni si o ní myslí, že prostě je kdovíjak nafoukaná. Nebo třeba učitelky, oni ju vůbec neznaj a hned ju posuzujou, že je kráva. Máš pocit, že jsi díky dívčím časopisům na sobě něco změnila? Jo, třeba různý účesy. Vždycky tam mají ty účesy na dlouhý vlasy a mně to nejde s těma vlasama udělat. Já to mám moc jemný, mám to po mamce. Někdy taky zkouším rady, jak se chovat ke klukům. Třeba když je léto, je hezky, jdem na koupaliště a vždycky tam nabalujeme kluky. Máš tam napsaný, že se máš vždycky oblíct hezky, namalovat se a teď kolem nich jít a vrhat takový pohledy… Když jsem přišla poprvé do tédle školy a do tédle třídy, tak jsem vypadala jak magor, Elena mi to řekla. Ale pak jsem se začala měnit, protože tady měly úplně jinej vkus v té třídě. Prostě ony byly v módě napřed a já jsem vždycky měla úplně strašný hadry. Jsem měla na sobě úplně ty uplý gatě, všechno… Strašný! A vždycky když jsem byla tam na té škole, tak se mně zdálo, že to mám prostě dobrý, protože tam chodili stejně oblíkaní úplně všichni. A taky to malování, no… Ještě Elen se jako hodně věnuje těm časopisům a ona jako to čte hodně. Jako ona čte až moc ty časopisy, jako že si koupí prostě všechny, co existujou, a my si třeba koupíme jenom jeden časopis a ona si podle toho vybere nějaký věci, udělá si účesy, namaluje se a my prostě dojdeme do školy a ona prostě je z nás všech nejlepší. Ju ale všichni posuzujou podle toho, že si na sebe dává tunu make-upu. A já si nemůžu dávat make-up, protože na to mám alergii. A taky mám alergii na kov. Já mám úplně zkaženej život, si nemůžu dávat make-up, nemůžu nosit náušnice a nic! Já bych přitom chtěla piercing do jazyku a do obočí, podle té skupiny Tokio Hotel, která se mně

zrovna líbí. Ještě jsem se chtěla obarvit načerno, ale to mně mamka nechce dovolit, že bych vypadala jak debil. Mamka ani moc nechce, abych se malovala. Třeba teďka jsem namalovaná a vždycky když dojdu dom, tak dostadu sprda, že se nemám ve třinácti co malovat. Jako zakáže mně to, vezme mně malovátka, ale já jí to stejnak šlohnu vždycky ráno. Taky jsem ještě chtěla mít dlouhý vlasy a mamka taky říká, že by mně to neslušelo. Navíc já bych taky nemohla mít dlouhý vlasy, protože je mám strašně jemný a vypadala bych jak debil. Teďka jsem se nechala ostříhat, mamka mně dovolila, že to tady budu mít delší, tady kratší (ukazuje) a že můžu nosit pankáča. Já jsem si to vzala jednou do školy a mamka mně to zakázala nosit a učitelka z češtiny, ona prostě mně řekla, ať si to sundám, jenom proto, že se jí to nelíbilo. Tak to mě teda docela naštvalo! Holky mně taky říkaly, že mně to slušelo a že si to nemám sundávat, ale já jsem se bála, že ona by mně napsala poznámku. A jako nevím, co by tam napsala. Asi napomenutí za špatný účes, nebo něco takovýho. Taky bych chtěla mít hubený stehna a břicho. Vždycky si zacvičím, vždycky ten den, co mám náladu, že se mi chce strašně cvičit prostě, chci se o sebe starat prostě, něco si udělat s obličejem a začnu cvičit, třeba sedy-lehy, něco na nohy, na stehna. Druhej den mám prostě blbou náladu, třeba jsem dostala ve škole špatnou známku a už na to prdím. Já chci piercing do jazyka! To je strašný! Kámoška Lucka si chtěla udělat piercing do toho, no, do pupíku. Mamka o tom věděla, ale taťka jí to nechtěl dovolit. A pak mamka jí řekla, že by z toho nemohla být těhotná a tak, a že by to jako bolelo. Anebo ještě Elen to chce teď do nosu, takže zase o krok napřed! Tak já bych to taky chtěla, ale prostě jí to rodiče dovolí, mně by to nedovolili. Mně by to vytrhli z toho nosu. Já jsem říkala mamce, že co by mně udělala, kdybych si to nechala udělat do jazyku a ona říkala, že mně to vytrhne aji s tím jazykem. Mamka mně taky vždycky říká, že když si obarvím vlasy, tak až budu stará, tak nebudu mít žádný vlasy, že mně to všechno vypadá. Anebo mně mamka teďka slíbila, že na narozeniny mi dá udělat piercing jako druhou dírku do toho, no, do ucha. A tak jako já nevím, jestli byla přiopilá nebo něco, ale to asi ne. Hodně dívek mi v dotazníku napsalo, že chodí s klukem… U babičky na chalupě se mi líbí jeden kluk a já jsem se mu jako taky líbila. Jo, jenomže on jako v té době se mi moc nelíbil a pak se mi začal líbit, ale to už se mu zas nelíbím já. Na mě se ale kluci teď nějak moc nechytají. Mně se víc líbijou kluci, který jako neznám. A nejhezčí kluci jsou vždycky buďto někde v zahraničí nebo tak. V minulosti jsem už s jedním klukem chodila, ale ty kluci jsou v tom věku takový máčky, to je hrozný. Starší jsou lepší, no.

Ale když se mně třeba někdo líbí a je o hodně starší nebo vyšší a já se mu třeba taky líbím, ale jsem prostě na něho moc malá. Kámoška z chaty ale, ta chodí ale i s osmákama a deváťákama a je o dva měsíce mladší jak já. Nebo jako já jsem chodila na táboře s klukem, kterýmu bylo patnáct, jako on jako ode mě bydlí jako docela daleko, tak nevím, jestli to vydrží. Ale ségra mně řekla, že je to úplně na prd chodit s klukem, kterej je tak daleko od tebe… Prostě že si může třeba najít jinou holku a já o tom vůbec nemusím vědět. Asi je lepší chodit s klukama trochu později, když už mám povolený jako úplně všecko. Je prostě blbý chodit teďka s klukem. Já bych třeba vydržela chodit s klukem, kterej se mi tak úplně nelíbí, ale má dobrou povahu, ale nemohla bych si s ním dát pusu, protože se mi prostě nelíbí. Nevím, já bych to prostě nezvládla vůbec! Měl by být hezký, ale taky normální. Znám kluky, který zajímají jen kola, skejty, pořád by chtěli chodit za holkama, ale vůbec by se jim nevěnovali. Elena s klukama flirtuje úplně pořád. Ona s jedním chodila už popátý, ale on se pořád zajímá o fotbal. On s ňou chce chodit, ale vůbec se jí prostě nevěnuje. Jeden kluk mi taky pořád psal, jestli s ním chcu chodit a jak jsem se rozhodla, jestli jo, nebo ne. On by se mi ale stejně nevěnoval. Když jseš s ním ve škole, tak tam jsou prostě kluci a on třeba nechce se věnovat takové trapce. On jako chce být jenom mezi těma dobrýma. Znáš nějaké dívky, které dívčí časopisy vůbec nečtou? No, moje sestřenice, ona má takovou rodinu, ona má nevlastní mamku a prostě třeba ona by je chtěla číst, ale oni ne že jsou chudí, ale oni prostě na to nemaj peníze. Ale fakt by je chtěla číst. Vždycky když k ní dojdu, vždycky prohledává aktovku, jestli mám nějaký časopisy. To ne že je nečte vůbec, jako že by ju to nezajímalo, to se jako nedá říct, ale prostě když je mezi holkama, tak prostě chce dělat jako dobrou a čte si to, ale když by byla doma sama, tak se na to ani nepodívá. Myslíš, že se liší holky, co čtou časopisy hodně, od těch, co je nečtou vůbec? No, ty co to čtou hodně, tak ony vždycky o tom ve škole nějak mluví a prostě že se dočetly něco novýho o těch hvězdách a tak a teď prostě ty, co to nečtou, tak mezi nima úplně zanikají. Nebo ten jeden začne něčím a ten, kdo to čte, tak prostě úplně se s nima prostě baví, no, a ten druhej říká, že vůbec neví, o co jde. Prostě, vůbec to nečte, vůbec neví, co teďka jde za skupiny, vůbec si jich nevšímá a tak. Tak vždycky kluci ve třídě, my máme nějakou oblíbenou skupinu, tu má ráda skoro celá třída prostě a já donesu do školy plakát Tokio Hotel a oni úplně čumí, úplně tomu nadávaj. Já

jsem donesla do školy časopis, nechala jsem ho ve třídě a jak jsem došla z tělocviku, tak byl celej roztrhanej. Nevím, kdo to udělal. (smutný hlas) Ale stejnak si myslím, že to byl někdo ze třídy, někdo z kluků, protože nikdo jinej jako nevěděl, že mám ten časopis. Holky, co časopisy nečtou, jsou taky odlišný tím oblečením, poslouchají jinou hudbu nebo takový… Tak třeba holky, co to čtou, tak dojdou do školy s nějakým fajnovým stylem, že tam viděly něco na nějaké holce, tak si začnou kupovat úplně ty nový hadry a ty, který to nečtou, tak mají pořád úplně ty starý hadry. A je jim to prostě úplně jedno! Jako holka, co nečte ty dívčí časopisy, tak se jí ty nový věci vůbec nelíbí. Většina holek ale ty časopisy čte.

Kristýna, 12 let Vzpomínáš, v kolika letech jsi dívčí časopisy začala číst? Jak to začalo? To jsem jela s kamarádkou do Prahy, bylo to na jaře 2002. Bylo mi tedy osm let. Poprvé to bylo Bravo Girl, na titulní straně byla Jennifer Lopez. Já jsem byla tehdy v takový partě, kde tam byly starší holky, teda většinou, tak ony si to kupovaly, tak jsem si to taky chtěla koupit. Rodiče proti tomu ze začátku něco měli, ale pak už to bylo dobrý. Líbilo se mi to jako, jako chápala jsem to, a pak jsem si to začala kupovat pravidelně. Teďka je to s rodičema úplně v pohodě, když někam jedu, tak mamka mi koupí tak dvacet časopisů pro dívky, takže dobrý. Ze začátku proti tomu trochu protestovali, že tam třeba byly takový věci, kterým bych třeba neměla rozumět, jakože si myslela ona. Bavíš se s rodiči o obsahu časopisů? Jo, mamka na to vždycky koukne a řekne třeba, že tam je něco pěknýho. A nějaký cvičení, ona chtěla zhubnout, tak mi to vytrhla… Teďka už je to v pohodě, teďka už jo. Někdy se tomu směje, někdy řekne, že je to blábol, ale většinou jako „něco mi tam vystřihni“. Který dívčí časopis máš nejraději? Proč? Mám ráda hlavně Dívku. Top Dívky není tak veselá, proto mi není tak sympatická. Také mám ráda Bravo Girl. Dívka je ale tlustší jako, má tam toho víc a jako má dobrý dárky, skoro v každým čísle má dárky. A vlastně, když se to tak sečte, tak jakože ta Dívka za měsíc někdy vychází aji levněji, jakože někdy, protože Bravo Girl stojí někdy dvacet tři, dvacet osm, tak, no… Tak teďka posledně v Dívce byl náramek a náhrdelník, pak třeba pilníček, lak na nehty… Jsem si zrovna koupila v Dívce oranžový lak na nehty, já jsem to natřela na nehty a vypadalo to jako zkažený nehty. Tak to zas nic moc! (smích) No, maj tam někdy dobrý dárky. Třeba v Bravo Girl měli takovej jako stříbrnej náramek, to nebylo teda pravý, ale byl taky pěknej, i když se mi roztrhl, ale byl dobrej. No, tak oni nebývají moc kvalitní. Tak ale za dvacet osm korun nebo za čtyřicet, co chceme, že?! Ale aspoň tam nějaký jsou jako. A třeba i vzorky voňavek a tak. Dívku ale kupuju vždycky, i když tam není dárek, tak si ju koupím. Bravo Girl jen, když je tam dárek. Ale dřív to bylo naopak. Bravo Girl jsem měla radši, ale teďka už ne.

Jak si časopisy opatřuješ? No, někdy si to kupuju, když jdu jako ze školy, ale většinou v pátek si to koupím, když jedem na chalupu. V Glóbusu, v tom tabáku, tam to přiložím k těm novinám a taťka: „jo, dobrý“. Bavíš se s kamarádkami o obsahu dívčích časopisů? O čem? Jo, zrovna včera jsem jako donesla do školy Dívku a kamarádce, co se mnou zrovna seděla, jsem jí vždycky ukázala, co se mi tam zdá zajímavýho. Ukazovala jsem kosmetiku od Max Factor, že to je pěkný, ale že to bylo dost drahý. No, a pak to s tím zamilovaným profesorem a pak jak se neztrapnit před klukem. Které rubriky v dívčích časopisech máš nejraději? Vždycky se dívám na ty beauty tipy, pak jako když je tam nějaký jako téma, které mě zaujme. Kluci, pak pomsta a trapasy. Taky testy, ale některý jsou fakt trapný jako. Někdy tam máš nějaký možnosti, třeba tři, a někdy tam vůbec nevím, z čeho si mám vybrat. Tam někdy to ani není. Tak teďka tam v Dívce byl nějaký test, to jsme s kámoškou si dělaly „jseš oblíbená?“ a teď tam bylo jako… Co tam bylo? Škoda, že jsem ten časopis zrovna dneska nechala doma, včera jsem ho tu měla… To nevím, no. Anebo taky, jak jsou zezadu Dívky volňásci nebo jak něco vyhrát. Já jsem to poslala, to fakt se divím, že tam je tolik výherců, když třeba skoro nikdo nevyhraje. Já se někoho ptám a říkal, že nikdy nevyhrál. Takže by mohlo být jako víc vyhrávajících. Hodněkrát jsem se zúčastnila, až taťka zjistil, že mám kredit jako někde, tak… Třeba křížovky jako v Bravo Girl, jakože máš dopovědět a třeba volňásci u Dívky, třeba vyhraješ něco… Pošleš SMSku a pak se uvidí… Psala jsi ještě někdy jindy do časopisu? Taky jsem se chystala napsat do poradny, ale prostě jsem na to zapomněla jako. Já se kdyžtak zeptám těch starších kamarádek. Jako co tam píšou, jako co to je nebo tak a když to se mi nějak nelíbí. Jako čtu si to jako co tam píšou, ale nějak moc to… A jednou u Dívky bylo, jako co se ti na Dívce líbí a nelíbí, tak jsem tam napsala, no, jako co by měli změnit a tak. Nelíbí se mi jako třeba, že některý holky si můžou dovolit to oblečení, ale mohli by tam dávat něco trochu levnějšího, aji tu kosmetiku. To nás s kámoškou překvapili, tam byli teďka nějaký oblečení z nějakých… baroka! Kdo by si to na sebe vzal, jo.

Nebo takovej oční lesk, nebo oční stíny, takový jako za tři sta korun, tak já nevím jako. Já si třeba za tři sta korun nekoupím ani řasenku! To by tam mohli dávat přijatelnější… Ale třeba tam ale zas někdy dají ale aji levný a ze sekáče a to já si třeba v sekáču nic nekupuju. Nikdy jsem nekupovala. Jako malá, malý miminko, to jo, jo. Ale prostě mamka, aji ona by mi říkala, že by mně nikdy nekoupila něco ze sekáče. Anebo je tam třeba Diesel a cena k doptání v obchodě. Tak… Ty ceny jsou hrozný! Rifle za deset tisíc a víc! Taková kabelka se mi líbila, tak jsem chtěla zjistit, kde to je… Jo, Diesel, tak to jsem nechala bejt. Fakt někdy jsou tam drahý jako. Vzpomeneš si na nějaký konkrétní článek, který tě zaujal? Mně se teďka teda dost vybavuje, to, ty pleťový masky. No, pak ještě jako jak se teda neponížit před klukama, jako to fakt, to jsem si četla aspoň pětkrát, jako abych se fakt nějak neponížila. Prostě to psaní těch milostných dopisů, pak jako být sama sebou, nedělat ze sebe kdovíco, nedělat hr hr, jako nebýt hr hr… A nelhat, jakože abych byla zajímavější, tak mu něco zalžu a pak se ta pravda stejně projeví… Vadí ti reklamy v dívčích časopisech? Koupila sis někdy nějakou věc poté, co jsi na ni viděla reklamu v dívčím časopise? Reklamy v časopisech mi nevadí. On ten časopis, myslím, tím aji vydělá jako. Tak to moje tričko z H&M, jako víc věcí. Hlavně kosmetiku si kupuju. Nebo prostě jak tam testujou, tak šampony a krémy, který jako hodnocení se mi nejvíc líbí, tak podle toho zajdu do drogerie a tam si zjistím jako o tom něco víc a si to možná koupím, nebo ne. A taky ta cena jako. Znáš nějaké dívky, o kterých víš, že díky čtení dívčích časopisů na sobě něco změnily? Tak kamarádka, ona chtěla prostě být… Jako mé kamarádce to ono se jí šíleně líbilo styl punk. A tam zrovna o tom něco bylo a ona se kompletně celá změnila a vůbec jí to nesluší. Máš pocit, že jsi díky dívčím časopisům na sobě něco změnila? Já jsem se někdy taky jako změnila, trochu jako že bych něco dělala. Ale moc ne, já se hlavně řídím sama sebou. Jenom jestli se mi to zdá fakt dobrý, zkoušela jsem účesy, malování. Já jako koukám se na to oblečení a většinou ty rubriky jako. Teď tam zrovna jako byly pleťový masky a to jsem si tak vzala jakože třeba na voděodolnou řasenku jako prostě

odličovadlo jako na oči jako s olejem, že je to silnější, že jinak řasenku nesundáš, tak jako to třeba, tak jsem si z toho vzala příklad. Daří se ti rady z časopisů uplatňovat ve vztazích s kluky? Jo, tak trochu to zapůsobilo, ale asi jsem ho trochu vystrašila. (smích) Já jsem se k němu chovala nějak úplně stupidně jako. Podle mě jsou hlavně důležitý pohledy a tak jako. Jako rozhodně nikdy nepsat nějaký jako milostný ty jako dopisy. To aji tam bylo, jakože nikdy to tak nepsat jako, on to ukáže svým kámošům… V dotazníku jsi psala, žes chodila s nějakým klukem… Hm, jo, no, jako s více, no. Ale oni jsou jako, já nevím, to prostě… Teďka jsem už dlouho nechodila, teďka myslím, že už by to zase úplně bylo jiný než před lety. My jsme chodili, že jsme byli prostě malí a jsme chodili jenom jako… Jako chodili jsme spolu někam ven, ale jakože, já nevím jako… Teďka už bych to udělala úplně jinak. Ale úplně! V tom jsem se dost teda změnila. Teďka úplně jako, teďka fakt jsem nechápala, jak jsem mohla s takovýma blbama aji chodit jako. Jo, jako že bych neměla být moc žárlivá a že jak ti chlapi si myslí jakože on může a já nesmím, tak jakože bych to taky tak neměla dělat, jako já můžu a on nesmí, takže oba dva bysme měli jako… Oba můžem anebo jako tak a že bysme si měli věřit. Proč myslíš, že většina dívek čte dívčí časopisy? No protože se chtějí dozvědět zase něco novýho, něco na oblečení jako chtějí zjistit nebo je tam jako nějaký téma, jako třeba kluci nebo jak sbalit kluka, tak to třeba. A prostě že už jako ten časopis jim víc rozumí než nějaký Sluníčko. (smích) To si myslím… A prostě… Nebo někteří si to kupují jenom tak, aby šlo vidět, že jsou prostě starší, jako že jako, prostě o sobě aby si mysleli, jakože prostě holka jako třeba puberťačka, jakože si to kupuje. Ale jako myslím si, že nejvíc si to holky kupují jako pro svůj účel. No některý rady jsou dobrý, akorát někdy to bych nikdy neudělala. Jako někdy třeba že jako kvůli klukovi se nějak jako neměň, buď sama sebou, to je dobrý, jo. Taky tam jednou bylo téma „Kluci“. Tam bylo třeba kluk řekne „jseš hrozná“ a myslí si, „jé, já tě mám tak rád“, nebo řekne „ty jseš ale lemra“ nebo něco takovýho. (smích) Ale tohle vlastně kluci většinou říkají, jako že prostě oni jsou takoví machři a teď chtějí zakrýt jako tu svou zamilovanost, aby jako před klukama jako se nějak nesnížili. A tak dělají jako tyto věci jako. A si myslím, že pro holky by to bylo lepší, jako kdyby se fakt nějak projevili, než

abysme pořád dělaly první krok my, my, my. Ale možná jsou to jen kluci našeho věku, to jsou voli. Ti starší už jsou lepší. Jo, prostě to u nás ve třídě prostě se žádným klukem ani nejde chodit! To je katastrofa! Myslíš, že se liší holky, co čtou časopisy hodně, od těch, co je nečtou vůbec? Tak jako oni jsou takový zaostalky jako. Třeba Maruška ona prostě je taková zaostalá prostě, fakt, jak se oblíká prostě. Anebo Katka třeba, ta prostě Barbie-tašku, to bych si ju… Prostě já jsem vyhodila Barbie-tašku v první třídě, jo, a teďka už jsem ju zavrhla prostě. Anebo já nechápu, jak někdo může mít gatě tady… (ukazuje vysoko nad pas) Jsou takový dětský, dost, ale dost… Ale třeba tam je taky jedna holka, ta je dost vyspělá, ta má tak trojky, má menstruaci, ale prostě ona je úplný děcko, časopisy nečte… Taky chováním jsou dětský, ty budou chodit s klukem poprvý tak v důchodu!

Michaela, 11 let Vzpomínáš, v kolika letech jsi dívčí časopisy začala číst? Jak to začalo? To bylo tak asi kolem devíti, desíti. Viděla jsem to u kamarádek a pak jsem si to začla kupovat taky. Který dívčí časopis máš nejraději? Proč? Myslím, že asi Top Dívka. Protože jsou tam takový docela zajímavý věci a dovím se tam taky různý věci, který se nedovím jen tak. Jak si časopisy opatřuješ? Já sama si je kupuju, i mamka mně na to dá někdy. Mamka říkala, že prej jako je pro, že je ráda náhodou, že si je kupuju. Bavíš se s rodiči o obsahu časopisů? To ani ne. Bavíš se s kamarádkami o obsahu dívčích časopisů? O čem? To určitě. O klucích. My si vždycky říkáme, co tam bylo, třeba rady, jestli nějak, jak tam odpovídáš třeba na ty otázky a tak. Jako tam je třeba napsaný, jak sbalit kluka a tak… Nějak zapůsobit svůdným pohledem. A zapůsobit na něho. Nějak tím svůdným pohledem a třeba aji když budou oni dva sami, tak třeba potom… Zkoušela jsi nějaké rady z časopisů uplatňovat ve vztazích s kluky? Jo, zkoušela jsem třeba ten svůdný pohled, kámošky taky. Vůbec to ale nezabralo. Taky třeba ta upřímnost, jako třeba že bych neměla být upřímná, abych ho neranila. V dotazníku jsi uvedla, že tři roky chodíš s jedním klukem… Chodila, spíš. Už nechodím. Mám ráda středně dlouhé až delší vztahy. Ten kluk, ty tři roky, to bylo na jiné škole. Protože já už jsu tady od páté třídy jako. Potkávali jsme se i mimo školu, rodičům jsem to ale raděj neříkala. Teď už ale chodím s někým jiným.

Psala jsi někdy do dívčího časopisu? Jo, do té křížovky, nikdy jsem ale nic nevyhrála. Které rubriky v dívčích časopisech máš nejraději? Ty otázky v těch poradnách. Taky ty testy. Ještě tam někdy vzadu třeba bývají napsaný i jako… vztahy mezi klukama a holkama. Jak jsou tam vždycky takový ty bubliny, takový ty čtverečky, a oni tam jsou vlastně napsaný, třeba když holka podváděla kluka a tak jako… Tam jsou takový ty čtverečky a tam jsou ukázaný jako třeba holka podvádí svýho kluka, jako příklady vztahů. Vzpomeneš si na nějaký konkrétní článek, který tě zaujal? Asi ze všeho nejvíc ten svůdný pohled. Taky různý postupy, jak se nestydět, jako třeba když ti někdo jako pochválí tě, nebo něco takovýho, tak si z toho vzít příklad nebo něco takovýho. Taky se mi líbí ty trapasy. Co se ti na dívčích časopisech nelíbí? Co bys změnila? Líbí se mi. Jsou v dívčích časopisech nějaké reklamy? Vadí ti? No, jako na různý líčidla, třeba na vložky, na něco takovýho… Ještě na takový ty melodie, jako jsou vzadu napsaný, aby sis je mohla stáhnout do mobilu a tak jako, třeba obrázky. Na oblečení taky. Reklamy mi v časopise ale nevadí. Koupila sis někdy nějakou věc poté, co jsi na ni viděla reklamu v dívčím časopise? To ne, já spíš si vybírám třeba z Avonu, když mamka donese. V dívčím časopise se mi líbily boty a nějaký šperky, ale bylo to vždycky takový drahý. Znáš nějaké dívky, o kterých víš, že díky čtení dívčích časopisů na sobě něco změnily? Nevím o tom. Někdy ale třeba to nejde poznat, třeba když někdo dělá ten svůdný pohled. Třeba u mě to vůbec nikdo nevěděl. Máš pocit, že jsi díky dívčím časopisům na sobě ještě něco dalšího změnila? Jo, třeba účes, namalování… Oblečení ne, to je drahý.

Proč myslíš, že většina dívek čte dívčí časopisy? Já si myslím, že je to takový… Já nevím, jak to říct. Něco se tam ponaučíte, nebo… Nebo že je to takový… Že třeba se nemusíte… Místo abyste se ptaly rodičů, tak to třeba máte někde napsaný v tom časopise. Třeba já nevím, jak se třeba zeptat mamky, jak balit kluka, tak v tom časopise je to třeba napsaný. Rady o klucích, o sexu… to je zajímavý. Znáš nějaké dívky, které dívčí časopisy vůbec nečtou? Ne.

Veronika, 13 let Vzpomínáš, v kolika letech jsi dívčí časopisy začala číst? Jak to začalo? No, asi v desíti. Navedla mě na to starší sestřenice, je jí teď dvacet tři. Prvně jsem četla Bravo Girl, pak Dívku. Který dívčí časopis máš nejraději? Proč? Asi to Bravo Girl. Tam jsou takový zajímavosti, třeba testy a takový. Píše se tam, jak se máme ke klukům chovat, jak máme být k nim slušný. Jak si časopisy opatřuješ? Mamka mně to kupuje. Bavíš se s rodiči o obsahu časopisů? No, bavíme se o tom. Mamka si taky čte se mnou. Ona to čte každej den. Bavíme se třeba o tom oblečení a takový, jak mám chodit slušně oblečená. Jí se nelíbí o těch klukách, že si jich máme vážit a takový. Zrovna před týdnem byl v Bravo Girl o tom článek. Bavíš se s kamarádkami o obsahu dívčích časopisů? O čem? Jo, s kámoškou. Hlavně o těch klukách, co je tam napsaný. Taky hodně o oblečení a o malovátkách. Které rubriky v dívčích časopisech máš nejraději? Hlavně ty fotoromány a taky o těch malovátkách, jak se máme malovat… Co se ti na dívčích časopisech nelíbí? Co bys změnila? Vadí mi, že jsou v Bravo Girl v těch fotorománech sprostý slova. Jinak bych nic neměnila. Jsou v dívčích časopisech nějaké reklamy? Vadí ti? No, na melodie a obrázky do mobilů, to tam je zezadu. A pak taky na nějaký zpěváky a jejich cédéčka. Reklamy mi nevadí.

Koupila sis někdy nějakou věc poté, co jsi na ni viděla reklamu v dívčím časopise? Jo, koupila. Hlavně oblečení, třeba zrovna to tričko, co mám teď na sobě. (ukazuje) Znáš nějaké dívky, o kterých víš, že díky čtení dívčích časopisů na sobě něco změnily? No, třeba kámoška, ta se podle toho maluje a oblíká se podle toho… Nosí třeba takový pěkný kraťase a krátký tričko na ramínka. Máš pocit, že jsi díky dívčím časopisům na sobě něco změnila? No, třeba teď, jak mám ty růžový vlasy. Měl to ale být červený melír, ale mně to nechytlo a vznikla z toho růžová. Kámošce to chytlo líp. Taky jsem jednou podle časopisu držela dietu. Jedla jsem jen jogurty, ten Actimel, a banán. Nic jinýho. Za dva týdny jsem zhubla pět kilo. Já bych chtěla být modelkou, už jsem chodila na modelku rok a půl. Hlavně oblečení, boty a tak. Přihlásil mě tam taťka, moc se mně to líbilo. V desíti jsem toho ale nechala, protože jsem nestíhala. Já jsem šla vždycky do škole, ze škole jsem šla a my jsme ty modelky měly vždycky o půl jedné, tak jsem to nestíhala. Jak skončím základku, tak se tam budu zas hlásit. Chtěla bych dělat modelku do těch časopisů, na ty oblečení, to by se mi líbilo. Daří se Ti rady z časopisů uplatňovat ve vztazích s kluky? No, snažím se tak chovat. Nemám být na ně zlá, vážit si jich, nenadávat jim, nebýt na ně škaredá… Chodila jsem s jedním klukem a byla jsem na něho moc milá, moc se mu to líbilo. Pak jsem se s ním ale rozešla, protože začal kouřit. Proč myslíš, že většina dívek čte dívčí časopisy? Asi proto, že jsou tam dobrý věci. Třeba o oblečení, fotoromány srandovní a tak… Taky kvůli těm dárkům, třeba teď tam byl lesk na rty. Pak taky pásky… Jo, a v Bravo Girl byl náramek. Ten ale nenosím, protože mně je velkej. A v Dívce je řetízek a náramek. Myslím, že holky to taky čtou, protože chcou být moderní. Znáš nějaké dívky, které dívčí časopisy vůbec nečtou? Ne, u nás ve třídě to čtou všechny holky.

Abstrakt V úvodu teoretické části práce jsme téma dívčích časopisů představili v širším kontextu. Následně jsme vymezili pojmy postoj a pubescence a uvedli přehled výzkumů, které se působení dívčích časopisů na dospívající dosud věnovaly. Výzkum vztahu dívčích časopisů k postojům pubescentních dívek jsme pro nedostatek podobně zaměřených českých studií koncipovali jako explorativní. Zajímalo nás, zda čtenářky k obsahům dívčích časopisů přistupují kriticky, či naopak prezentovaným informacím důvěřují a radami těchto periodik se řídí. Na základě dotazníku vlastní konstrukce prezentovanému sto sedmdesáti žákyním šestých a sedmých třídách (průměrný věk 12,4 let) jsme identifikovali dvacet pět slabých čtenářek a čtyřicet jedna silných čtenářek dívčích časopisů. Sledovali jsme, jak se liší tyto skupiny dívek ve třech základních sledovaných oblastech: 1) v postojích k vlastnímu tělu, 2) v postojích k partnerským vztahům a 3) v hodnotové orientaci. Silné čtenářky ve srovnání se slabými signifikantně častěji drží diety, cvičí pro štíhlou postavu a malují se. Jejich přáním je přitom podobat se modelkám z dívčích časopisů. Ve spokojenosti s vlastním vzhledem není mezi oběma skupinami čtenářek signifikantní rozdíl. Ve vztahu k chlapcům se jeví silné čtenářky jako aktivnější. Považují za normální chlapce oslovit jako první, signifikantně častěji než slabé čtenářky mají partnerský vztah a pokud ne, tak si jej přejí co nejrychleji navázat. Významně dříve než slabé čtenářky by si přitom přály mít první pohlavní styk, přičemž brzký začátek sexuálního života předpokládají rovněž u většiny ostatních dívek. V oblasti hodnot přikládají silné čtenářky ve srovnání se slabými větší význam kráse, bohatství, úspěchu a značkovému oblečení. Mezi oběma skupinami není rozdíl v důležitosti, kterou připisují vzdělání. V rozhovorech provedených s pěti silnými čtenářkami dívky uváděly konkrétní rady dívčích časopisů, kterými se ve svém životě řídí. Líbí se jim také výrobky, které dívčí časopisy propagují a jen je mrzí, že si jich z finančních důvodů nemohou kupovat více. Pubescence je označována za citlivé období z hlediska utváření životních hodnot. Silné čtenářky na základě našich zjištění dívčí časopisy považují za směrodatné autority a vůči jejich obsahu nejsou dostatečně kritické. Vzniká tedy nebezpečí, že periodika mohou svými obsahy v dívkách posilovat či utvářet konzumní životní styl. Ve světle našeho výzkumu se domníváme, že by mělo význam do školních osnov zařadit prvky mediální výchovy a učit tak dospívající větší kritičnosti vůči mediálním sdělením.