KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2005

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2005

ZÁŘÍ

Kulturní akce měsíce září Hankův dům - zahájení kurzů tance a společenské výchovy. - Utěšování s Janem Kanyzou a Richardem Pogodou - špejchar Mě-muzea. - Jan Kanyza – obrazy. - Den královny Žofie – historická slavnost u příležitosti 735 let od první písemné zmínky o městě a 605 let od doby, kdy Žofii Bavorské bylo dáno naše město věnem – Náměstí Odboje. - Hrajeme si s kamarády – pohádkový pořad pro děti. - Jára Beneš „Na tý louce zelený“ – klasická opereta Járy Beneše. - Taneční revue studia Oliver z Vrchlabí - pro školy. - „Všechno jen do putyk a ženskými“ – komorní hra Francoise Villona – Hankův dům. - 346. koncert Klubu přátel hudby „Universitní komorní orchestr Hradec Králové“. Knihovna Slavoj - „Balíme školní učebnice“ - dílna pro školáky. - „O nej... vydání „Babičky“ Boženy Němcové – výstava. - Slavnost KLÍČOVÁNÍ aneb „Teta to plete“ – pohádkový pořad. - Knížka jako malovaná – úvod k celoročnímu projektu věnovanému knižním ilustracím. Městské muzeum - „Cesta do pravěku“ výstavní síň Špejcharu. „Prvňáčkové“ ve školách V našem městě nastoupily děti do škol prvního září. Šest základních škol přivítalo celkem 169 žáků prvních tříd. Nejvíce jich přivítala škola Schulzovy sady, kde jich nastoupilo čtyřicet, v Podharti to bylo 27 školáčků. Pěkného uvítání se dostalo dětem ve škole Komenského, kde je uvítala také třídní učitelka Jana Vepřeková, která je novou Mistryní světa v bezmotorovém létání. První třída ZŠ Podharť se zaplnila dětmi. Jsou již v „novém“ a třída plná sluníčka se jim líbí.

Zlato pro „ANGELES“ Tato trutnovsko-dvorská taneční skupina, která nacvičuje a účinkuje pod hlavičkou Sokol Dvůr Králové, Základní učňovská škola Dvůr Králové, DDM Trutnov a Loko Trutnov se zúčastnila letošního Mistrovství Evropy v tanečním show. Konalo se v Bělehradě v největším sportovním komplexu Belgrade Arena a kongresovém centru Sava Centar, které patří v hlavním městě Srbska a Černé Hory k jejhonosnějším. Na programu byla Show produkce, která musí mít více jak 25 tanečníků a délka vystoupení až 12 minut. 36 tanečnic a tanečníků předvedlo kaskádovité postupky, vyhazované akrobatické figury a sklízelo bouřlivý potlesk. Právem se stali ANGELES Dance Group stali držiteli poháru a zlatých medailí a zazněla Česká hymna.

267

ZÁŘÍ


Vzácná návštěva z USA Dne 4. července t. r. se uskutečnila návštěva rabína Normana R. Patze a jeho manželky z New Jersey ze Spojených států amerických. Přátelské setkání se konalo za přítomnosti starosty města Ing. Jiřího Raina a jeho manželky v budově Městského úřadu. Rabín Patz je prezidentem Společnosti pro historii československých Židů a v jedné osobě také duchovním představitelem Židovské obce Západního Essexu v USA. Schůzka byla předem ohlášena a konala se z podnětu zahraničního hosta. Hlavním smyslem návštěvy bylo předání pamětní knihy přítomných autorů, manželů Patzových, Městu Dvůr Králové nad Labem. „V roce 1975 se židovská obec v Západním Essexu (Temple Sholom of West Essex) stala opatrovníkem svitku – tzv. „Tóry“ ze zničené synagogy ve Dvoře Králové nad Labem. V publikaci manželů Patzových se uvádí, že během války bylo zachráněno a shromážděno 1564 „Tór“, svitků z násilně vyklizených a opuštěných synagog. Tyto symboly duchovní síly a života židovských obcí byly uloženy v Michelské synagoze v Praze. Tyto svitky zůstaly utajeny i během II. světové války v nacisty kontrolovaném Muzeu Pražského Ghetta a dále ještě po dvacet let v komunisty spravovaném Státním židovském muzeu. Až v roce 1963 londýnský umělecký znalec a zástupce Westminsterské synagogy projednal s naší vládou odkoupení svitků za částku 30.000 liber. Prostředky na nákup byly získány z grantu Ralpha Yablona, příslušníka anglické židovské obce. Svitky byly v Praze s řádnou péčí zabaleny a dopraveny lodí do Velké Británie s cílem uložení v synagoze ve Westmunsteru v Londýně. O jejich dalším osudu měl rozhodnout ustanovený výbor (Memorial Scrolls Committee). Následně byly svitky rozbaleny a opatřeny identifikačními štítky. Důsledně byl katalogizován stav i obsah jednotlivých exponátů, a to dle individuálních možností závisejících na původu a stáří každého svitku, ale i fysickém stavu a na nejdůležitější části – textu. Když byla písmena čitelná nebo opravitelná. byla „Tóra“ považována za použitelnou (tzv. „košer“) při židovských obřadech. Příliš zničené svitky (potrhané, nekompletní a pod.) slouží jako památka. Necelých 600 svitků bylo uznáno jako použitelné, některé samozřejmě za předpokladu oprav a podrobení se restaurátorské práci. Činnost zmíněného výboru byla od počátku jeho ustavení orientována na přerozdělení „Tór“, z již neexistujících synagog a židovských obcí, mezi stávající a vznikající židovské obce na celém světě, formou tzv. trvalého propůjčení těchto duchovních symbolů. Svitek „Tóry“ z královédvorské synagogy byl označen číslem 194. Tato „Tóra“ byla napsána v roce 1900. Za neobvyklé lze považovat skutečnost, že je psána hnědým inkoustem. Jedná se relativně o malý svitek, vysoký cca 35 cm, který mohou nést při židovských obřadech děti a pro které je určen. Rabín Patz v knize dále uvádí, že jako výraz porozumění historii a symboličnosti „Tóry“, byla tato opatřena korunou a opláštěním od slavného umělce a designéra Moshe Zabariho z Židovského muzea v New Yorku. Zabari zde ztvárnil dva stříbrné sloupce, z nichž jeden je přelomený v půli, stejně jako dřevěná tyč, na kterou se svitek namotával a její torzo je uloženo ve sloupci. Sloupec je symbolem tragické ztráty v minulosti. Druhý sloupec je celý a je na vrchu osazen krystalem symbolizujícím nové a obnovené světlo života. Oba sloupce jsou spojeny stříbrným drátem, jako pojítko mezi tím co bylo násilně „odříznuto“ a tím, co je nově budováno“. Toto je tedy historie, tak, jak ji v předané knize předal městu pan rabín Patz, „Tóry“ z naší zbořené synagogy. Na vysvětlenou ještě tolik, že „Tóra“ znamená „učení, pokyny“, v nejužším smyslu, jde o první část Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské Bible. Jednání mezi rabínem s chotí a starostou našeho města s jeho manželkou byl přítomen pan Ing. Martin Rudolf, vedoucí pracovník Odboru výstavby Městského úřadu, který byl zároveň překladatelem. Jeho laskavostí se také tento text stal součástí kroniky města. Kronika města se ještě k otázce židovské komunity města vrátí, aby byly upřesněny některé, dosud málo kronikami podchycené věci. Rabín Patz s chotí. 268


ZÁŘÍ

Synagoga v našem městě Synagoga (z řeckého synagógé. tzn. shromáždění) slouží jako bohoslužebný prostor židovského náboženského obřadu, v širším pojetí jako středisko náboženského a duchovního života, vzdělávání a místo rozhodování o veřejných záležitostech obce. Nejpočetněji jsou u nás zastoupeny synagogy v novorománském stylu, dále pak v tzv. maurském stylu s orientálními prvky, v secesním stylu a konečně můžeme na našem území nalézt stavby postavené v moderních slohových směrech 20. a 30. let (funkcionalismus, kubismus). Doznívání novorománského slohu ovlivnilo výstavbu synagogy pro nově ustavenou (1890) Židovskou náboženskou obec ve Dvoře Králové nad Labem. Výstavbu řídil architekt Stanislav Franzen z Prahy, který stavbu dokončil v roce 1891. Synagoga byla postavena v novorománském stylu, s členitým půdorysem, jako bazilika s kopulí. Synagogy v diaspoře bývají běžně orientovány ve směru, kde leží Jeruzalém, v našich zemích byly běžně orientovány k východu. Královédvorská synagoga se ale řadila k těm, které byly nuceny kvůli terénu a stavebnímu místu, svou orientaci odchýlit k jihovýchodu. Synagoga sloužila, pro početnou židovskou obec k náboženským účelům, až do nacistické okupace. Období nacistické okupace a působení fašistické, protižidovské propagandy, znamenalo ohrožení pro všechny synagogy na našem území. Také královédvorská synagoga byla během válečných let vystavena tlaku německých nacistů a českých sympatizantů s novým režimem, kteří se jí snažili získat nebo dokonce zbourat. Již 15. ledna 1940 byl předvolán představený Židovské obce Rudolf Kohn před obecní radu, která ho seznámila se zamýšleným majetkoprávním převodem pozemku se synagogou do majetku města, aby tak mohla sloužit veřejnosti. Městská rada předpokládala, že v synagoze vybuduje městskou obrazárnu. Jednání se protáhla až do dubna 1940, k převodu majetku ale nedošlo. Nařízením zastupujícího Říšského protektora byly v říjnu 1941 uzavřeny všechny židovské synagogy a modlitebny v Čechách a na Moravě. N. S. Turngemeinde (Německý turnerský spolek) v březnu 1942 vyhrožoval, že budovu zboří. Nakonec zůstalo jen u výhrůžek a synagoga ve Dvoře Králové zůstala před fašistickým běsněním uchráněna. Synagoga ve Dvoře Králové nad Labem po válce již náboženským účelům nesloužila. V roce 1950 projevil o budovu zájem národní podnik JUTA Dvůr Králové nad Labem, který v ní chtěl uložit svůj podnikový archiv. Židovská obec v Hradci Králové dopisem z 20.03.1950 podniku Juta oznamuje, že se o synagogu již přihlásil MNV (Městský národní výbor) ve Dvoře Králové, který ji chce kvůli výstavbě komunikace do Trutnova zbourat. JUTA se dohodla s MNV přistoupit k asanaci. Nájemní poměr mezi podnikem JUTA a Židovskou náboženskou obcí začal 1. května 1950 a trval až do 14. října 1964. V Městské kronice bylo roku 1965 v kapitole o výstavbě města zapsáno: „Koncem roku došlo ke zbourání synagogy. Podle asanačních plánů měla být ale zachována jako výrazná dominanta města. Po přestěhování archivu JUTY, koncem srpna 1965, byl objekt předán MNV. Tato záležitost byla projednána v technické komisi pro výstavbu s tím, aby byla opravena v co nejkratší době, nákladem asi 150.000 korun a zároveň aby byl dořešen účel dalšího využití. Rada toto opatření schválila a národní podnik JUTA byl požádán, aby rozpracoval dokumentaci na nejnutnější opravy. S náklady na tuto opravu bylo počítáno i v plánu generálních oprav Městského národního výboru. Konečné řešení nalezeno 269

ZÁŘÍ


nebylo a o osudu synagogy bylo rozhodnuto v souvislosti se spojovací komunikací od Švermova mostu do ulice Rooseweltovy. Tento návrh si vyžadoval zboření synagogy a objektů č.p. 411 – Bajerova trafika, č.p. 412 - Ervová, Provazník a č.p. 453 – Poláková. Stavoprojekt v Trutnově vypracoval na tuto stavbu investiční úkol, schválený odborem dopravy Okresního národního výboru (ONV). Městská rada se k tomuto řešení vyslovila kladně a odvolala u podniku JUTA vypracování dokumentace na opravu synagogy. Tím byl osud synagogy rozhodnut. Ukončení bouracích prací bylo vzato na vědomí 28. ledna 1966. Náklady na bourání činily přes 146.000 korun, tedy skoro tolik, jako náklady na opravu objektu“. Osudové řešení zda synagogu zbourat či opravit, padlo na jednání Městské rady dne 18. srpna 1965. Královédvorská synagoga, která přečkala dobu nacistických pogromů, i přes protesty občanů, nakonec ustoupila moderní komunikaci. Zbouráním synagogy přišel Dvůr Králové nad Labem o výraznou dominantu města, kterou synagoga tvořila více jak sedmdesát let. Použitá literatura k této stati kroniky byla převzata: Státní okresní archiv Trutnov, sign. 64/5, E. Keilová: Židovský textilní průmysl a Židovská obec ve Dvoře Králové nad Labem, Olomouc 2000. Rabbi N. Patz and Mrs. N. Patz: Thus We Remember, New Jersey 2005. Televize a „Reality show“ - odezva občanů Komerční televize Prima a Nova „vyrukovaly“ s těmito novými programy: „VyVolené“ a „Velký Bratr“, které mnoho občanů doslova šokují svým nevkusem a uvedené televize je vsunuly do hlavního večerního programu. Skutečné záběry z jedné či druhé vily dávají nahlédnout do reality hraničící s nevkusem (zatím pití alkoholu a následné zvracení). Je snad jen otázkou doby, kdy dojde i ke zveřejnění sexu? Všemu napomáhá vidina možného získání milionů a tomu je také „program“ podřízen i náročným „výběrem“. U jednoho z aktérů už došlo k zatčení, přímo v jedné z vil, pro trestní stíhání! Soudní občané to hodnotí přinejmenším jako hroznou „blbost“, mladší se k tomuto názoru přiklánějí, ale nenechají si to ujít. Co je na těchto programech tedy pozoruhodné? Vždyť tu o nic nejde, cílem je nasytit diváka něčím, co zaplavuje západní svět a k nám se to nyní dostalo (k obohacení či škodě?) se zpožděním, ale přece. Občané hned v úvodu viděli, mimo jiné, učitele tělocviku ze Štítů zvracejícího do vířivky. Asi právem se ptají, jestli je to vůbec hodné názvu kulturního programu televize. Jak na to mohou reagovat rodiče dětí, které jsou (nejenom) na uvedené škole? „Už zase jsme blíže Evropě, tam se prý tyto programy přímo hltají. Dříve se podobnému konání říkalo „špehování“ nebo „šmírování“ a bylo to pokládáno za kus „úchyláctví“. Toto je asi v krátkosti názor občanů. Pro názornost ještě tiskem zveřejněný názor hudebníka, režiséra, malíře a divadelního principála Františka Ringo Čecha: „Zahájení hned dvou reality show najednou považuji za kulturní úpadek. Neumím si vůbec představit, co na televizní obrazovku přijde příště. Je to tak otřesné, že na řadě potom bude už snad jen zabíjení, škrcení a mučení v přímém přenosu. Tak jako SuperStar obohatila naši hudební scénu, tak VyVolení a Big Brother naopak naší kulturu a společnost nebývalým způsobem degradují“. „Co je to za lidi, kteří v přímém přenosu ukazují svoje intimní partie a nechají se sledovat při konání tělesných potřeb?“ „Slušní lidé se na to podívají jednou, dvakrát, pak je to přestane zajímat. Bojím se spíš toho, že to zřejmě pokřiví jednu generaci našich dětí. Budou z nich chorobní exhibicionisté. Co je reality show proti takovému Křemílkovi s Vochomůrkou, proti Rumcajsovi s Mankou?“ „Jsem rád, že jsem prožil většinu svého života v minulém století, byť v totalitním režimu, a že už tady dlouho mezi vámi nebudu. Protože někdy začínám mít obavy z toho, kam se celá společnost řítí.“ (K.N. 17.09.2005 – příloha)

Proti VyVoleným začali brojit na Slovensku příslušníci a sympatizující „Katolíci“. Ti uskutečnili petici proti konání reality show, kterou vysílá televize „JOJ“ a podepsalo jí na sto tisíc občanů. V petici se uvádí, že jim reality show jako taková nevadí, ale brojí proti nemorálnosti soutěže, kdy dochází ke sprchování před kamerami, otevřeně se hovoří o sexu a aktéři sprostě nadávají. Slovenští katolíci se rozhodli, že nebudou nakupovat zboží od firem, které mají ve VyVolených reklamy. Televize JOJ se brání, že ukazuje jen „pouhý život soutěžících“. 270


ZÁŘÍ

Stomatologie se změnila Jít k zubnímu lékaři je dnes, jak se říká, „o něčem jiném“. Zatímco ještě před dvaceti lety tu byla, na poliklinice, ordinace o jedné velké místnosti a jednotliví lékaři pracovali v boxech oddělených látkovou zástěnou, tak se to s dnešními soukromými lékaři nenechá srovnat. Nikde také nedochází k ošetření od „dentistů“, všude jsou jen lékaři. Tím však není možné odsoudit jejich výkony. Vždyť dobrý „dentista“ by si v dnešní době jistě nezadal se současnými doktory. Matka a dcera Černých z Hřibojed si sjednávají své ošetření v útulné a veselé čekárně a kartotéce.

Vybavení dnešních zubních ordinací je už na docela jiné úrovni. Jiná technika zubařského křesla, jiné prostředky na zjištění příčin, snímkování a následné vyhodnocení na monitoru, jiné přípravky (na vysoké úrovni) určené k provedení zásahu do chrupu, to je jen část velkých změn. K výrazným změnám dochází i ve vybavení čekárny a kartotéky. Kronika dokumentuje nově zařízenou ordinací manželů MUDr. Prouzových, kteří s možností toto vložit do kroniky města souhlasili. Otec je mezitím ošetřován MUDr. Zdenkou Prouzovou.

Záboj a dno nádrže Do kašny je na provedenou izolaci dna pokládána vrstva původních kamenů.

Pojízdný jeřáb pokládá kámen po kameni na dno kašny.

Bez lešení je Záboj jistě hezčí.

271

ZÁŘÍ


Návštěvnost v ZOO o prázdninách Více jak čtvrt milionu lidí přišlo do ZOO během letošních prázdnin. 26. července to bylo dokonce 6.792 návštěvníků. Z cizinců tu byli již tradičně dost Poláků, Holanďanů a začínají přijíždět i Rusové. Sedm a půl tisíce občanů navštívilo Večerní ZOO, kdy safaribusy projíždí nejen safari, ale také kolem výběhů pro kopytníky a nosorožce. Mimo prázdniny nabízí projížďky jen o víkendech, ale zákazníci, kterých bude nejméně dvanáct, si mohou jízdu objednat předem i mimo víkend. Velkým lákadlem je mladá tygřice Nela a pralesní žirafy okapi, které chová zahrada jako jediná ve Východní Evropě. Krajský úřad v Hradci Králové, který je v současné době zřizovatelem, hodlá změnit statut příspěvkové organizace na akciovou společnost. Co nabízí muzeum našeho města? Zkráceně by se nechalo napsat, že to je stálá expozice o historii města, výstavní sál a galerie plastik a obrazů. Podrobněji však k vlastní historii. Návštěvníkům se tu představuje doba husitská, barokní, i renezanční. Skutečně hezká je selská jizba, která ukazuje docela obyčejný život našich předků na vsích našeho regionu. Naše město si také mapuje bitvu Prusko – Rakouské války roku 1866. Jsou tu nejen zbraně a stejnokroje vojáků, ale také ukázka bojového pole, znázorněná za pomoci cínových vojáčků. Významnou expozicí je „Královédvorský rukopis“, který přibližuje osobnost Václava Hanky jako „nálezce“ Rukopisu, který probudil tolik vášní a sporů, ale především národní cítění. Z osobností doby před sto lety je tu také část, věnována významnému rodákovi, hudebnímu skladateli, Rudolfu Antonínovi, který je znám široké veřejnosti jako Rudolf Antonín Dvorský. Dosud poměrně neznámou je expozice věnovaná podnikateli Josefu Sochorovi. Jako jediný český podnikatel v textilu se významně zapsal do historie města svou modernizací textilního podnikání. Býval ve své době roven Tomáši Baťovi, ne rozsahem a velikostí podnikání, ale skutečně světovým náhledem na textilní výrobu, včetně koncepce odbytu na světových trzích. Firma Sochor, později TIBA – závod Zálabí, je tu v pozměněné formě dodnes, i když skomírá pod tlakem zahraniční konkurence asijského zboží. Jednou z částí galerií je „Křížová cesta“ tvůrce Jana Bergla, významného barokního malíře českého původu. Tato významná a rozměrná plátna byla restaurována v devadesátých letech minulého století. Druhá galerie se nachází ve sklepení a zde jsou k vidění nejvýznamnější plastiky z třicátých let minulého století, zapůjčené z Národní galerie v Praze. Předně rodáka našeho města Otto Guttfreunda, dále Bohumila Kafky a Jana Štursy. Tuto sbírku doplnila díla zdejšího sochaře Josefa Wagnera (pro naše město vytvořil poprsí Václava Hanky a sochu Záboje, která je nyní zpět na náměstí). Ta nejkrásnější díla však zdobí Prahu, ale především Vídeň, kde musel pracovat z existenčních důvodů. Tolik jenom ve zkratce, jak bohaté jsou sbírky Městského muzea našeho města. Ještě něco o Židovské obci našeho města V souvislosti s návštěvou rabbi Patze se kronikáři nabídla možnost rozšířit stránky kroniky o stať pojednávající o historii Židovské obce a její synagogy po období, kdy zde úřadovali její vůdčí osobnosti. O překlad textu se zasloužila paní Milica Nálevková (vyučující angličtinu na Střední průmyslové škole). Rabín Emanuel (Emil) Pollak - měl na starosti kongregaci v období před rokem 1892 do roku 1918, možná i déle, a působil také po většinu těchto let jako hlavní zpěvák synagogy. M. Rübenstein - 1864 - hlavní zpěvák. Isak Nettl - září 1883 - hlavní zpěvák. Členové správní rady Židovské obce v době výstavby synagogy: Julius Bauer 1885, Heinrich Jung, Ignaz Kohn, Heinrich Mayer (18931896), Dr. Heinrich Wessely Předsedové: Adolf Kohn, 1896 (1906 – 1919), Hermann Nettel (18971906), Dr. Ernst (Arnošt) Back (1919 – 1924), Ludwig (Ludvík) Krug (1924 – 1936). 272


ZÁŘÍ

Předsedové náboženské obce: Gustav Deutsch (1907 – 1920), Gutfreund (není datováno). Pokladník: Vilém (Wilhelm Schlein (189 – 1919). Shamasch: Arnošt Feldscharek (1936 – 1938), Rudolf Kohn (1938 – 1940). Správce synagogy a kostela: Karel Kohn (1910 - 1942). Předsedové Hevre Kadisha: Leopold Schick (1893 - 1894), Gustav Deutsch (1902 - 1913), Eduard Münz (1914 - 1918). Charitativní sdružení (Armenverein): 1895 – 1901 organizace existuje bez předsedy, dále předsedové Heinrich Jung (1902), Josef Fischer (1903). Ženský spolek: Fanny Pick – předsedkyně (1925).

Gustav Deutsch - továrník.

273

ZÁŘÍ


Počínaje říjnem 1942 bylo posláno 111 Židů Dvora Králové nad Labem do Terezína. Většina z nich zemřela v plynových komorách Osvětimi. Po 2. světové válce nebyla židovská komunita ve Dvoře Králové nad Labem obnovena. Poznámka: Židovská kongregace byla znovu obnovena v Trutnově v roce 1945, přestože většina členů nebyli čeští Židé, ale přišli jako přistěhovalci z Podkarpatské Rusi, Polska, Maďarska a Rumunska. Mnoho z nich, počínaje rokem 1948, opustilo Československo a odešlo do Izraele, Německa, USA a dalších zemí. V roce 1960 bylo v Trutnově 23 Židů, a v roce 1987 už zde žili pouze dva Židé. Dále ještě překlad, který také uskutečnila paní Milica Nálevková: „Jiří Fiedler nám poskytl jména Židů ze Dvora Králové, kteří byli zachráněni ještě před Holokaustem a jejich poslední známá místa pobytu: Fritz Breth (USA), Ernst Deutsch a Paul Deutsch, kteří si změnili příjmení na Dayton (USA), Fritz Deutsch a jeho rodina (Jižní Amerika), Friedrich Hellmann (Lichtensteinsko), Walter Pick a ředitel Sinek, Karel Štrégl (který sloužil jako britský Povšimněte si reklamního štítu na obchodě, který vlastník Karel Kohn, voják za 2. světové války) správce židovské synagogy a židovského hřbitova ve Dvoře Králové od a Ernst Weiss (všichni roku 1910 až do prosince 1942, kdy byl společně s většinou králoAnglie), Erwin Kische, védvorských Židů zatčen a poslán do Terezína. inženýr László a Ernst Weissovi (Severní Irsko), Ernst Mautner se svojí ženou Irmou – rozenou Deutsch (Kanada), Dr. Slava Morch (Itálie), Otta Reinisch (USA), Lisa Weigl (Jugoslavie). Fiedlerův zdroj těchto informací je publikace „Zur Geschichte der Juden in Nordostböhmen“ (K dějinám Židů v severovýchodních Čechách), vydaná v roce 1987, stejná knížka uvádí, že řada Židů se po válce vrátila do Dvora Králové buď z koncentračních táborů nebo z „exilu“: Jana Eisnerová, Daisa Hellmann, inženýr Wilhelm Hellmann, Franz Kohn, Walter Pick, Fritz Weigl a Robert Weiss a jeho žena Valerie a dcera Eva. Žádný z nich zde však zjevně nezůstal dlouho, s výjimkou Roberta Weisse, který se později pokusil zachránit synagogu před demolicí. V roce 1975, když jsme začali s výzkumem svitků Tóra, které získala naše synagoga, nám bylo řečeno, že existují ještě čtyři přeživší osoby. Nebyli jsme však úspěšní v našich pokusech zkontaktovat se s nimi, nebo v pozdější době, navázat kontakt se židovskou rodinou v Zimbabwe, která měla vazbu na Dvůr Králové. Dovětek kronikáře: Na snímku jsou kresbičky Petra Hellmanna z doby, kdy byl jako chlapec v Terezíně. Uvedený chlapec se narodil dne 9. srpna 1933 v našem městě (České Podharti), byl zde zapsán roku 1939 do prvé třídy zdejší obecné školy a byl do internování také spolužákem kronikáře Pavla Janouška. On a jeho o tři roky mladší bratr Robert byli fašisty zavražděni v Osvětimi – Birkenau roku 1944.

Kresby Petra Hellmanna z Terezína. 274


ZÁŘÍ

Osobnosti z řad Židů, narozených v našem městě: Karl Freund, který se narodil v židovské rodině ve Dvoře Králové nad Labem dne 16. ledna 1890, se stal vynikajícím kameramanem a režisérem hororových filmů a na svém vrcholu i televizním kameramanem revue „I love Lucy“ (Miluji Lucii). Freundova filmová kariéra začala v roce 1906, kdy byl najat jako učeň – promítač. V roce 1908 se stal kameramanem Pathéova filmového týdeníku ve Vídni, odtud se rychle dostal k filmu a v roce 1912 se stal hlavním kameramanem společnosti Union Tempelhof Studio. O dva roky začal experimentovat se zvukovou projekcí a vytvořil několik neumělých zvukových filmů s Enricem Carusem. Na počátku I. světové války vstoupil Freund do rakouské armády, ale byl téměř okamžitě propuštěn, protože byl silně obézní. Válečná léta strávil jako kameraman filmového týdeníku. Po válce pracoval s Robertem Wienerem, který později režíroval „The Cabinet of Dr. Caligari“ (Pokojík doktora Caligariho) a poté s F.W. Murnauem, který mimo jiné hororové filmy režíroval (Nostferatu). V roce 1919 začal pracovat s velkým německým režisérem Fritzem Langem. V roce 1920 pracoval jako kameraman pro film Paula Wegenera „The Golem“. Podle filmových poznámek pro promítání v Bew Yurk State Writers Institute (Institut spisovatelů státu New York), byl Feund největší hvězdou ze všech hlavních kameramanů expresionistického kina. Freund úzce spolupracoval s Wegenerem a filmovým architektem Hansem Poelzingem na výrazu „Golema“ tím, že spojoval evokující osvětlení a vynalézavý úhel kamery při snímání scény a gest herců, aby vytvořil integrovanou představu děsu. Obzvláště osvětlení bylo Freundovou silnou stránkou. Především svojí prací na „Golemovi“ ukazuje Freund, proč je znám jako „Giotto“ filmového plátna. (Poznámka kronikáře: „laskavostí překladatelky paní Milici Nálevkové, byl osvětlen pojem „Giotto“, jedná se o významného italského renezančního malíře a architekta“). V roce 1924 Freund položil mnoho stylistických inovací, jako například plynulý pohyb kamery a tlumené osvětlení při snímání velkého filmu „The Last Laugh“ (Poslední zasmání), který režíroval Murnau a ve kterém hrál Emil Jannings. V roce 1925 pracoval na mistrovském filmu Fritze Langa „Metropolis“. V roce 1919 přijel do USA, aby pracoval na exprimentálním způsobu barevného zpracování pro Technicolor. V roce 1930 se přestěhoval do Hollywoodu a téměř okamžitě ho koupilo studio Universal Studios, pro které toho roku natočil šest filmů, včetně filmu „Drákula“ a o rok později „Vraždy v ulici Morgue“. Režíroval řadu filmů, z nichž nejlepší byl „Mad Love“ (Bláznivá láska) v roce, kde se poprvé v americkém filmu objevil Peter Lorre. V roce 1937 získal Cenu filmové akademie za film „The Good Earth“ (Dobrá země) a nominaci na další dvě. Byl kameramanem filmu „Key Largo“ v roce 1948. Freund byl chválen za obrovskou mnohostrannost své práce a oslnivost nejenom v kinematografii, ale také v inovačních technikách a vybavení. Na počátku padesátých let 20. století začal novou kariéru jako televizní kameraman a získal řadu ocenění za svou práci na „Our Miss Brooks“ (Naše slečna Brooksová) a „I Love Lucy“ (Miluji Lucii), pro které vytvořil inovační způsob filmování živého programu se simultánním použitím tří 35 milimetrových kamer, což je technika, která se používá dodnes. Z televize odešel v roce 1959 do důchodu a o deset let později zemřel. 275

ZÁŘÍ


Zdenek Elias (česky Eliáš), 1920 – 2000, se narodil ve Dvoře Králové 28. května 1920. Dostalo se mu klasického českého vzdělání, ale jeho studia na Karlově univerzitě v Praze byla zkrácena II. světovou válkou. Válečná léta strávil v Terezíně, Osvětimi a Schwarzheide. Po válce se vrátil do Prahy, ale v roce 1948 utekl znovu, když převzali moc komunisté. Po příchodu do USA v roce 1949 začal pracovat v Radiu Svobodná Evropa, v jeho počátcích, a po dalších třicet let byl zpravodajem v New Yorku a Mnichově, kde neúnavně pracoval na osvobození svého milovaného Československa. Pohár „Kiduš“ ze synagogy Velký pohár „Kiduš“ na fotografickém snímku, vyrobený koncem 18. století ve Vídni, byl 22. července 1899 věnován manželi Heirichem a Maria Jung u příležitosti, kdy se jejich syn Ernst stal „bar mitzvah. Poznámka kronikáře: laskavostí paní Milici Nálevkové doplněno vysvětlení, které nebylo v textu knihy, v tomto znění: (Kiduš – tradiční požehnání a modlitba přednášená nad pohárem vína a chlebem o Sabatu nebo o svátcích). Dále Bar mitzvah – slavnostní ceremoniál a oslava, kdy se třináctiletý židovský chlapec přijímá mezi dospělé, stává se dospělým a je tudíž zodpovědný za své morální a náboženské povinnosti.) Další pohár „Kiduš“ je dar od Julia a Amalie Bauer. Ve sbírce Židovského muzea je také koruna Tory ze Dvora Králové. Byla vyrobena z „mincovního stříbra (875)“, a pozlacena (se značkou výrobce LJ), a věnována Marií a Arnoštěm Gerber na počest jejich synů Karla a Bernarda, kteří se stali „b´nei miztvah“. Koruna má standardní vídeňský vzor se zvonečky, květinami a hrozny vína. Zvonky v této koruně zvoní čistým hudebním tónem.

Pohár „Kiduš“ (větší) ze židovského muzea v Praze.

Děti a zájmové kroužky v ZOO V loňském roce se přihlásilo do zájmových kroužků, pořádaných zoologickou zahradou v Darwinově stanici, jen šest dětí. To vedlo pracovníky propagace k tomu, že dle Tomáše Hajnyše: „Navštěvují místní školy a vysvětlují, co všechno mohou děti zažít, a najednou byly tři naplněné třídy“. Navštěvují zdejší školy vždy spolu s nějakým zvířátkem a tak se děti mohly seznámit s ochočenou fretkou, tropickou krajtou a to se jim velmi líbilo. Signal Dentibus v ZOO V areálu zoologické zahrady byla pojízdná zubní ordinace Signal Dentibus, která nabídla dětem bezplatnou prohlídku zoubků. Navíc byly děti obdarovány malými plyšovými myškami, kartáčky na zuby a zubní pastou. Před touto ambulancí se jednu chvíli vytvořila i „fronta“, ve které byli i malí půlroční „prckové“ a desetiletá děvčata. V ambulanci pracovala lékařka Lenka Tůmová. Tento nápad jistě zasluhuje ocenění. Nikdy však nemůže nahradit to, co bylo v dřívější době samozřejmostí, když byly na školách povinné preventivní prohlídky. Důchodci a kynologický klub Pěkné slunečné počasí umožnilo uskutečnit kynologickému klubu č. 138 zajímavé setkání, kterému byli přítomni senioři. Asi padesát seniorů z Domova důchodců, Diakonie na Benešově nábřeží a Domova svatého Josefa v Žirči zde vidělo výcvik psů, ale také módní přehlídku v kombinézách, svetrech a dokonce i společenských úborech.

276


ZÁŘÍ

„Byl to takový Dětský den, ale naruby. Pro děti se toho dělá mnoho a pro seniory program naopak chybí. Vždyť mezi seniory byla řada těch, kteří dříve doma pejsky měli a teď je v ústavech chovat nemohou. Tady měli možnost si je alespoň pohladit“, vysvětlila organizátorka Jitka Šenkýřová. Jan Kanyza – výstava jeho obrazů Ve výstavním sále Staré radnice se představil herec a malíř Jan Kanyza. Tvoří je v Praze, Francii a Horní Sytové. Jeho obrazy hledají inspiraci v denním životě i duši autora. Výstavu doprovázel na klavír Richard Pogoda. Sám autor výstavy se vyjádřil k výstavě slovy: „Chci Vám poděkovat za pozvání, které mne potěšilo“.

Zleva Richard Pogoda a autor výstavy Jan Kanyza.

Muzeum - výstava „Cesta do pravěku“ Zdařilá je další z výstav, kde si mohou mladí návštěvníci názorně dokázat jak žili naši prapředkové ve pravěku. Téměř všechny vystavené exponáty jsou dětem přístupné a mohou si na nich i „zapracovat“.

Není snadné vykřesat oheň a nebo drtit obilná zrnka.

Vymodelovat hrníček je také kus zručnosti a mladé ručky měly co dělat. 277

ZÁŘÍ


Dům pro historická vozidla? Dům poblíž Městského muzea se rozhodlo město prodat veteránistům, aby zde mohli vystavit svá vozidla. Uvádí se, že stavba je ve špatném stavu a navrhovaná cena je 200 tisíc korun. Zda k tomu dojde, bude kronika dále sledovat. Slavnostní odhalení kašny se sochou Záboje Konalo se v pátek dne 9. září 2005 v 18,00 hodin na náměstí z podnětu Města a Občanského sdružení za záchranu sochy Záboje. Náměstí se začalo pomalu plnit, aby vyslechlo krátké projevy starosty města Ing. Raina, ředitelky Městského kulturního zařízení Zuzany Čermákové a Ing. Holubcové z MěÚ.

Zajímavý snímek z odhalení ukazuje budovu Městského úřadu, která se zrcadlí v hladině kašny pod Zábojem.

Naplněná kašna a sluncem zalitý Záboj v očekávání odhalení.

Zahalený Záboj obklopený skautíky u jednotlivých pruhů látky, komorní sdružení Záboje a občané očekávají okamžik odhalení.

V době, kdy slunce svítilo na domy východní strany náměstí a náměstí se zaplnilo občany, došlo k odhalení. 278


ZÁŘÍ

Projev starosty města Ing. Jiřího Raina k odhalení sochy: Dámy a pánové, vážení hosté. Dnes oficiálně vracíme sochu Záboje po 55 letech na naše náměstí. Na centimetr přesně na místo, kde 98 let stála. Město tak plní přání svých občanů, prezentované zejména občanským sdružením „Za záchranu sochy Záboje“. Plní také požadavek institucí národní památkové péče a plní i vlastní Program regenerace Městské památkové zóny. Instalací kašny se sochou Záboje je splněn dílčí krok regenerace tohoto náměstí, která má zajistit obnovu veškerých jeho kulturních a historických hodnot. Další etapy budou postupně následovat. Předpokládáme obnovu mobiliáře náměstí, nové řešení zeleně, obnovu budov. Projev starosty města Ing. Raina. Vraťme se ale k soše Záboje. Ta je dílem našich slavných rodáků, sochařů, bratrů Františka a Antonína Wagnerových. Ti ji vytvořili na podnět a objednávku místních občanů k chystaným oslavám výročí nalezení Rukopisu královédvorského. Dnes si proto připomínáme datum 29. září 1857, kdy v rámci oslav 40. výročí nalezení Rukopisu, byla socha Záboje poprvé odhalena. Před 148 lety byl poctěn odhalením sochy samotný nálezce Rukopisu, bibliotekář Zemského muzea v Praze, Václav Hanka. Dnes víme, že postavy v nalezených básních, mezi něž patří i Záboj jsou bájné. Jeden a půl století trvající zápas o pravost rukopisů byl vyřešen. Současně si však uvědomujeme, jak veliký měly Rukopisy vliv pro české národní obrození. Byly doslova živou vodou pro tvorbu českých umělců devatenáctého století a bez Rukopisů by nám mnoho děl vysoké umělecké hodnoty určitě chybělo. Rukopisy měly i svůj politický význam. Podpořily v 19. století sny českých vlastenců o vybudování českého národa, národa rovného s ostatními národy. Jejich český sen se stával v průběhu jednoho století reálnou skutečností. Odkaz vlastenců a národních obrozenců 19. století je pro nás inspirující i v dnešním globalizovaném světě počátku 21. století, kdy realizujeme své nové sny, zejména sen o našem pevném zakotvení v jednotné, prosperující Evropě – mírumilovné, přátelské a spravedlivé pro její národy a její občany. Očekáváme, že užitek z investic do obnovy kulturních hodnot minulosti budou mít i samotní občané města. Pohled na upravené a pečlivě ošetřované okolí a čisté prostředí určitě patří k důležitým estetickým hodnotám života našich lidí. Vytvoření ještě příznivějších podmínek pro turistický ruch ocení řada našich podnikatelů. Dámy a pánové, dovolte mi ještě malou poznámku. V období, kdy jsme připravovali stěhování kašny se sochou Záboje a stanovili si i dnešní termín jeho odhalení, pozvali jsme k nám do Dvora Králové nad Labem i bývalého ministra kultury Pavla Dostála a předběžně obdrželi příslib jeho účasti. Přeji si proto, ať je toto dnešní shromáždění i uctěním památky jeho osoby. Na závěr chci ještě poděkovat všem, kteří se na akci záchrany sochy Záboje podíleli, kteří stěhování a obnovu provedli a vám všem přítomným děkuji za účast. Několik hodin po tomto slavnostním odhalení však došlo ještě k tomu, co bylo předtím tak odsuzováno za dobu, kdy byl Záboj na „Starém hřbitově“. Skupina „nadšenců“ se v nočních hodinách oddala zábavě v kašně, kdy jim ke skokům posloužila i socha oslavence. Nabízí se tedy srovnání o úctě k památkám. Kdyby se tak stalo v době kdy byl Záboj poprvé na náměstí postaven, tehdy by to občané, ale i úřad, přijali s roztrpčením a rozhodně by to odsoudili. Jednak pro úctu k uvedené soše, ale hlavně proto, že se to vztahuje k Hankovu „Rukopisu královédvorskému“ a z toho vyplývajícího národního nadšení. Toto se stalo přímo před budovou Městské policie a pod bdělýma očima jejich kamer. Skryje „tma“ tuto ostudnou událost? Kronika k tomuto mlčet rozhodně nechce a nebude. Několik dní poté, z 11. na 12. září došlo k dalšímu poškození sochy. Odlomena byla část topůrka sekerky u nohou Záboje. Tolik proklamované tvrzení, že Záboj nebude na náměstí vystaven vanda279

ZÁŘÍ


lům, jako tomu bylo na Starém hřbitově, se ukázalo lichým. Po celou dobu, kdy stál mimo náměstí, tedy celé půlstoletí, se tam nic tak závažného nestalo. O pár dní později (20.09.2005) došlo opět ke znevážení kašny a sochy, když další „plavec“, o desáté hodině dopolední a za velkého jeho křiku, dílo znesvětil. O kulturní úrovni to jistě nesvědčí, a přihlížející to odsuzovali s poukazem na to, že se tak stává před zraky kamer městské policie. Dětem se kašna líbí asi nejvíce, zvlášť, když tam byly dány neznámým „dárcem“ rybičky. Horší je to, že k jejich krmení si děti vybírají rohlíky. které plavou v kašně. Objeví se tam také, sem – tam, nějaká drobná mince. Při této příležitosti je třeba si připomenout část veršování z Rukopisu královédvorského „Záboj“: „Raduj se a plesej Dvore dávný! Radujte se vůkol dědiny! Dnem památným jestiť nám den slavný, Den to šedých věkův hrdiny, Jenž vypudil vrahy z naší země, A vítězstvím oslavil své plémě: Silou a vlídností vykonaným, Vítězstvím v ty časy neslýchaným. Je velkou škodou, že ozvučení prostranství kolem kašny bylo velmi špatné a odpovědná pracovnice nezajistila navrhované – lepší. Také v Novinách radnice se objevila závažná chyba, když byl uveden tento text Ing. Ivany Holubcové v tomto změní: „Největší zásluhu o tuto stavbu měl mydlář Knapp a František Lukeš“. Přítomným bylo jasné, že se jedná o měšťana jménem Kopp, což bylo a je možné přečíst dokonce na desce oslavencova památníku. Podobné chyby jsou na podobných shromážděních jaksi velmi trapné a v Novinách radnice by se objevit neměly, za články přece odpovídají zodpovědní pracovníci, kteří je předávají ke zveřejnění.

Takto si počínal vandal dne 20.09. 2005 o desáté hodině dopolední, před zraky kolemjdoucích.

Topůrko u nohy Záboje při slavnostním odhalením sochy Záboje. Topůrko již po řádění vandalů. 280


ZÁŘÍ

Den královny Žofie Konal se v sobotu 10.09.2005 již od desáté hodiny dopolední, kdy vrátil návštěvníky svými hudebními i tanečními vystoupeními do středověku. Pořádalo jej: „Město“, „Městské kulturní zařízení Hankův dům“ a „Městské muzeum“. Záštitu převzal Ing. Pavel Bradík, hejtman královéhradeckého kraje a Ing. Jiří Rain, starosta našeho města. Bylo zde i středověké tržiště. Program na náměstí: Slavnostní zahájení programu královským rychtářem Středověké muzicírování Historický šerm „Přibík Husita“ Gotické tance dvorské Ze života „Mistra kata“ Fakírské vystoupení Vystoupení sokolníků Kejklířské vystoupení Příjezd královny s doprovodem na náměstí Ceremonie „Uvítání královny“ a „Předání klíče od městských bran“ Historický šerm „Lichtenburgové“ Rustikální tance Antické tance Večerní ceremonie, ohňová show, loučení královny Program na parkovišti před Hankovým domem: Rytířské turnaje na koních Ukázky klasických turnajových disciplín: Vyrážení ze sedla, střelba z luku, kvintána, hod oštěpem, sbírání kroužků a další, vše propojené příběhem boje dobra i zla. Nedělní program ukončila slavnostní mše svatá v kostele sv. Jana Křtitele.

Hejtman Bradík v chodbě Městského úřadu si hladí pohádkového „Soptíka“.

A zde máme přítomnost v osobě hejtmana Ing. Bradíka a minulost s královnou Žofií a zbrojnoši. 281

ZÁŘÍ


Dopolední program již od časného rána patřil řemeslům z dob minulých. Na několika snímcích si je prohlédneme:

Mistrovská práce se nikde nezapře, ani ta s dlátem a kusem dřeva.

Mistr kovář při svém díle.

Sličná děva se věnuje šperkům hodných středověku.

Nejmladší ruce patří dívce při zhotovení svíček.

Občané města byli s touto ukázkou a případným prodejem velmi spokojeni, měli co obdivovat před samotným zahájením vlastního programu. Vystoupením přihlížel hejtman Ing. Bradík (v tmavém obleku) a další řada pozvaných hostí místních i z družebních měst ciziny. 282


ZÁŘÍ

Na náměstí přivedl honosný průvod královnu Žofii Bavorskou (Eva Kvasničková – první královna věnných měst z našeho „Králové Dvora“) na koni. Ta potom převzala od purkmistra klíč od brány města, a zástupci cechů ji předali nejlepší výrobky svých mistrů. Prostranství před Hankovým domem bylo doménou rytířů, kteří statečně bojovali na zemi i na koních.

Celou řadu vystoupení zahájilo středověké muzicírování.

A večer byl program zakončen ohňovými scénami a ohňostrojem.

Opraví se nové kruhové objezdy? Stává se totiž často, že na středovém kruhu objezdu, který je z žulových kostek, nákladní auta tyto doslova vylomí. Uvolněné znamenají nebezpečí odmrštěním do okolí. Proto by se kostky měly nahradit zámkovou dlažbou. To platí pro kruhové objezdy „U lázní“ i na Denisově náměstí. Souběžně s tím by se měly opravit objízdné trasy v ulicích Raisova, Heydukova a Klazarova, které náročnou dopravou utrpěly nejvíc. Netradiční zahájení v ZŠ Podharť Žáci z osmého a devátého ročníku si totiž vyjeli na kolech do kempu sv. Kateřiny, kde jim byl nabídnut bohatý program. Patřilo sem slaňování na Slučích kamenech, zdolávání obtížného terénu na vrchu Bradlo, orientační běh, střelba ze vzduchovky a dokonce i kanoistika. Podvečery byly věnovány stolnímu tenisu, volejbalu, petangu a táboráčku. Jak se k tomuto vyjádřil Mgr. Petr Novotný: „Protože se škole podařilo získat na tuto akci grant, nezatížila rodinný rozpočet. Proto byly osloveny především děti ze sociálně slabších rodin a teprve potom do počtu ostatní“. Kronika se poprvé setkala s odlišením sociálních poměrů dětí, a to je opravdu chválihodné. Tato škola v tomto směru měla, před necelým stoletím a přičiněním „Cvrndorfu“, bohatou tradici, a také dnes je řada rodin, kde nemají děti „na růžích ustláno“. Klub českých turistů – Safari – Zvičina K uvedenému se vyjádřil p. Jiří Babovák: „Vynikající počasí přilákalo na letošní pochod Safari – Zvičina účastníky z celé republiky, Polska, Německa, kterých přijelo celkem 112. Turisté putovali pěšky a nebo na kole. Někteří plnili turistický odznak Kamenné kříže (smírčí) na Královédvorsku a okolí a také 283

ZÁŘÍ


Městskou trasu IVV Za pamětihodnostmi Dvora Králové nad Labem a příměstské trasy IVV Královédvorský čert a Pojďte s námi do Betléma. Start, ubytování a cíl byly v Muzic baru Baracuda“. Sdružení za záchranu Záboje končí Toto sdružení se chystá ukončit svoji činnost. Ve svých stanovách má uvedeno, že skončí přemístěním Záboje na náměstí, ale musí o tom rozhodnout valná hromada. Konec tohoto seskupení byl občanům sdělen při slavnostním odhalení na náměstí. Nyní je však neoficielně uvažováno o tom, že by se mělo přejmenovat i Masarykovo náměstí zpět na Zábojovo. Vyvstal názor, že Masarykovo náměstí je v mnoha městech, ale Zábojovo nikde. Také o tom by měla rozhodnout valná hromada. Není to však zdaleka tak jednoduché. Vždyť tato zamýšlená změna by znamenala také výměnu dokladů, počínaje občanem a konče firmami (razítka, hlavičkové papíry a další). Co jsou biopotraviny? Předpona „BIO“ by měla zaručovat skutečně něco, co je dáno na trh od ekologických zemědělců, tedy pro naše zdraví naprosto nezávadné. To by měl zaručit projekt, který je koordinován svazem ekologických zemědělců „PRO-BIO“ a podporován Ministerstvem zemědělství. Biopotraviny jsou (nebo by měly být) vyráběny způsobem, který klade velký důraz na opatření chránící půdu a přírodu, je podmíněn šetrným zacházením s hospodářskými zvířaty a s naprostým vyloučením umělých hnojiv a pesticidů. Biopotraviny by se neměly stát majetkem makrobiotiků, vegetariánů a „módou“ majetnějších, kteří nemusí hledět na vyšší cenu, ale postupně i všech ostatních občanů. LIDL zde nebude Zaplněný sál Hankova domu čekal čtyři hodiny na rozhodnutí, jak to bude s marketem LIDL, aby se nakonec dozvěděli slovy právničky Mgr. Aleny Petirové: „Společnost LIDL se rozhodla stáhnout svoji žádost o změnu územního plánu, protože nedodala kompletní materiály a zastupitelé se tak nemohli správně rozhodovat“. Zastupitelé potom na zásah JUDr. Josefa Pojezdného zrušili své rozhodnutí o změně územního plánu slovy: „Zastupitelstvo trvá na využití plochy pro autobusovou dopravu“, což bylo přijato s potleskem. Dům na náměstí „Regina“ Jedná se o historickou budovu s číslem popisným 83, která sloužila dlouhá léta jako prodejna. Nyní o tuto budovu projevila zájem Základní umělecká škola, která sídlí v ZŠ R.A. Dvorského a které už stávající místnosti nestačí. Projekt minulých let však uvažoval o tom, že zde bude průchod do Valové uličky a na stadiony, s umístěním informačního centra. Bývalé „Uhelné sklady“ mění majitele Již podruhé se jedná o přidělení posledních volných pozemků ve středu města. Na jednání zastupitelstva se dostaly čtyři subjekty a došlo k druhému rozhodování. Na tom zůstaly dva subjekty – BaK a Protivítr (společnost, za kterou stojí dříve vybraní holanďané). Finanční krytí bylo u obou subjektů téměř stejné, na výši kolem 5,5 milionů korun. „Protivítr“ zde míní stavět tři čtyřpatrové domy se sedlovou střechou, BaK navrhuje nízké stavby s plochou střechou. K tomuto se vyjádřil zastupitel Ing. Petr Mrázek: „Projekt čtyřpatrových domů neodpovídá územnímu plánu, stavby se mají začlenit do stávající zástavby. Projekt neřešili ani památkáři“. Těsnou většinou byl pozemek za pískotu v sále prodán a získal jej „Protivítr“. Jednička začíná registrovat mládež do kroužků Dům dětí a mládeže nabízí na čtyřicet aktivit, blízkých mládeži. S jednotlivými kroužky jsou seznamovány na letáčcích děti ve školách. Některé kroužky mají už svoji tradici, nové jsou břišní tance, digitální fotografování a košíkářství. Znovu se objevuje výuka ruštiny. Podmínkou otevření kroužku je dosáhnout alespoň sedm zájemců. 284


ZÁŘÍ

„Dřevěná stavba“ na Tyršově ulici Takto pokročila tato zcela neobvyklá stavba, která je ze dřeva a dřevotřískových desek, kterou kronika obrázky sleduje. Zatím není kronice známo, jakému účelu bude sloužit.

Komunisté a Miroslav Grebeníček Údajně pro problémy s orientací této strany odchází dlouholetý její předseda Miroslav Grebeníček. K tomuto se měl dle tisku vyjádřit slovy: „Komunistická strana Čech a Moravy má velké šance uplatnit svůj vliv, ale hrozí jejich promrhání naplňováním osobních ambicí jednotlivců“. Současný místopředseda Votěch Filip ale nevyloučil, že by mohl ústřední výbor po Grebeníčkovi chtít, aby stranu vedl až do sjezdu v roce 2008. Politolog Bohumil Doležal tvrdí, že Grebeníček odvedl pro komunisty dobrou práci, když: „Nejenže straně zachránil život, ale komunisté se stali druhou nejsilnější politickou silou. A jak je tak u bolševiků dobrým zvykem, odchází, aby byl nahrazen elegantnějším Mefistofelem“. „Obávám se, že v této změně má ruce premiér Paroubek. Určitě bude po volbách potřebovat komunisty ke spolupráci, která půjde snadněji s novým, ulízanějším šéfem strany, než s ďábelským Grebeníčkem“. Grebeníček, kterému je padesát osm let, vedl stranu více jak dvanáct let. Jeho předchůdci byli Milouš Jakeš, a polistopadoví: Karel Urbánek (generální tajemník, zvolený 24.11.1989), poté Jiří Machalík (zvolený 31.03.1990 a činnost ukončil po půl roce 13.10.1990), následoval známý režisér Svoboda (zvolený 13.10.1990), který svoji činnost ukončil po třech letech 25.6.1993, kdy rezignoval a přišel Grebeníček. Ten je od samého začátku (dle politologů), zastáncem konservativního směru, ve kterém setrvává. Vojenský prapor „Naděje“ Uvádí se, že tento prapor, z poloviny 18. století, je zřejmě nejstarším v našem kraji, možná i v republice. Kroniky uvádějí, že byl naposledy použit na balkónku Hankova domu starostou Holubem v době po vyhlášení Republiky Československé dne 29. října 1918. Tehdy jej starosta rozvinul a při zamávání došlo, pro jeho stáří, k jeho roztržení. Poté byl po třech letech opraven, ale i nyní je ve špatném stavu. Proto byl postoupen k rekonstrukci a jak uvedla ředitelka Mgr. Jiřičková: „Před dvěma lety provedly laboratoře v Praze analýzu vzorků z praporu, aby byla stanovena možnost jeho opravy“. Prapor „Naděje“ nesměl v minulosti chybět na žádné z oslav či historické události a byl ve velké vážnosti. Kino „Svět“ v rekonstrukci Rozsáhlá rekonstrukce si vyžádá nákladu necelých dvou milionů korun. V této částce bude provedena další část stavebních prací a výměna sedadel. Asi nejpodstatnější akcí bude nové ozvučení, které by mělo odpovídat současným moderním kinům. „Městské kulturní zařízení“ si chce zajistit tímto zvýšenou návštěvnost. Jak k tomuto uvedla ředitelka MKZ Zuzana Čermáková: „Rekonstrukce by měla být dokončena do prosince, potom by již mělo být kino v provozu“. 285

ZÁŘÍ


Už nyní uvádí kino, mimo běžné komerční filmy, každý měsíc dva až tři filmy pro náročnější diváky, v rámci filmového klubu. Pro upřesnění ještě tolik, že už před lety vznikl projekt, který zahrnoval celkovou přestavbu kina. Ten byl zastupiteli schválen a zahrnoval v sobě ještě rekonstrukci, kde měl vzniknout menší sálek, sloužící hudebním a divadelním představením, a klubovny pro zájmové organizace. Na to však zatím město nemá peníze. Cenová hladina v srpnu – změny Potraviny v srpnu zlevnily asi 0,8 %. Dle statistiky tvoří ve „spotřebním koši“ po bydlení nejvyšší položku, kdy na ně padne asi 20 % výdajů domácnosti. Očekává se však, že už od září vzroste inflace až na 2,5 %, kdy se zde promítne prudký vzestup cen nafty a benzinu, na říjen je avizován vzestup ceny plynu pro domácnosti, začne se projevovat i vyšší spotřební daň u cigaret, a na konci roku se očekává zdražení elektrické energie. Dojde k „přilepšení“ v příštím roce? Podle sdělení v tisku by mělo dojít v příštím roce k výraznějším změnám ve vyplácení na několika úsecích. Pokud by se tak mělo stát, potom by opětovně došlo ke zvýšení platů státních zaměstnanců, kteří tvoří sedmkrát sto tisíc lidí, asi o 800 korun, důchodcům by měly vzrůst penze asi o 380 korun, a minimální mzda by se měla zvýšit ze současných 7.185 korun na 8.135 korun měsíčně. Vláda chce také snížit daně z příjmů zaměstnanců a živnostníků. Nabízí se otázka, zda to není v souvislosti s blížícími se volbami. Dojde k opravě ulic ve městě? Na schůzi zastupitelstva bylo také jednáno o možnosti dodavatelského úvěru, který by měl posloužit k opravě ulic města. Jsou takové ulice, kde je opravdu oprava nutná a místo tolik nutných oprav se jen slibuje. Zastupitelé byli nejednotní a došlo k rozporům. Zastupitel Ing. Petr Mrázek k tomu uvedl: „Je to v rozporu s programem sdružení Dvoráci, za které jsme, bohužel, společně kandidovali. Je to další důkaz, že se pro vás stal jen cárem papíru. Mohli bychom se dostat do situace jako Rokytnice nad Jizerou (poznámka: zadluženost). Navíc jsou ceny za jednotlivé rekonstrukce jen odhadem“. Starosta města Ing. Jiří Rain přítomným vysvětlil, že se jedná o dlouhodobou akci, kterou budou splácet až další „vedení města“ a „jedná se o deset až dvacet let“. Zastupitelé poté třinácti hlasy rozhodli, že ulice budou, za pomoci spotřebitelského úvěru, opravovat. Komu patří čistička odpadních vod? Jak bylo kronikou již zaznamenáno, čistička, kterou vlastnila akciová společnost TIBA, byla nejprve pronajata firmě Waipahu a po kratší době jiné soukromé firmě. Město tedy platí společnosti Waipahu, i když nemá uzavřenu smlouvu. Jak však vysvětlila právnička Mgr. Alena Petirová: „Služba je poskytována a proto se také musí platit“. Zastupitel Kmínek se k tomu vyjádřil asi takto: „Čističku i nadále využívá a.s. TIBA, která ale neplatí, proto také VaK, který vybírá poplatky za čistění, odevzdává městu mnohem menší částky. Tento rozdíl musí platit radnice z obecních peněz a uvedený zastupitel se domnívá, že se tu nehraje „čistá hra“. O tom všem by mělo poznovu jednat zastupitelstvo. Školství a školáci republiky Celosvětová studie dává možnost nahlédnout do školství, jak je na tom Česká republika ve srovnání s ostatními zeměmi. Ze studie vysvítá, že republika má málo vysokoškoláků, což je podmíněno nedostatkem peněz pro školy. Je celá řada zemí, které investují do škol daleko větší množství peněz. To také souvisí s nízkými platy učitelů, kteří odcházejí za výnosnějšími povoláními, nepovažují učitelství za něco přitažlivého. Jak studie ukazuje, povolání učitele zůstávají věrní „nadšenci“ a nebo učitelé méně schopní. Ve výdajích na školství jsme na tom hůř než Maďarsko, když jsme z dvaceti pěti sledovaných zemí třetí od konce (Švýcarsko, jako první, vynakládá na jednoho studenta v dolarech přepočtených na paritu kupní síly roku 2002 11.334 dolarů, Itálie 7.708, Portugalsko 6.080, Řecko 4.136, Česká republika 3.449). 286


ZÁŘÍ

To je pro národ, který dal světu Jana Amose Komenského, jistě nepotěšující. -

Co ještě ukázal průzkum: naši žáci věnují domácí mimoškolní výuce jen 20% z celkového času, což je srovnatelné se zeměmi jako je Belgie, Island, Japonsko, Norsko, Švédsko a Švýcarsko. na základních školách je u nás 40 % zaměstnanců, kteří nejsou učitelé, tedy jako ve Francii, a jen 20 % jich je v Koreji a Novém Zélandě. o celkové vzdělanosti národa vypovídá průměrná doba vzdělávání – v ČR je to 14,4 roku studia, průměr zemí OECD je o rok až dva nižší. v České republice je 12 % žáků, kteří dokáží řešit jen přímočaré problémy s dobře strukturovanými úkoly, v nichž nemusí dělat žádné úsudky. - většina Čechů má jako svoji nejvyšší metu dosáhnout středoškolské vzdělání. V zemích OECD dosáhne tohoto vzdělání více než 60 % populace, v naší republice to je 90 %. - pokud jde o vysoké školy, mezi Čechy ve věku od 25 do 64 let je to 12% lidí s vysokoškolským diplomem, v ostatních zemích je to od 10 do 44%. Nejméně je v Turecku a Itálii, nejvíce v Kanadě. (K.N. 14. září 2005 - pro kroniku kráceno)

O nějaké učebně s mikroskopy se mohlo této podharťské škole, ještě před několika lety jenom zdát, nebyly pomůcky ani místnosti.

„Podzimním Královédvorskem“ Tak je nazvána akce druhého ročníku toulek, který je pořádán Klubem českých turistů: „Dvoráci“ a Domem dětí a mládeže „Jednička“. Trasy pro pěší jsou 13, 24 a 35 km, cyklotrasy 15, 30, 50 a 70 km. Na trasách lze plnit oblastní turistický odznak „Královédvorsko“. Zápisník lze koupit na startu a akce se koná za každého počasí. Tuto akci podporuje knihkupectví „U Veselých“ v Revoluční ulici a pekárna „Komar“ v Komárově. Obětaví pracovníci „Dvoráků“ odstartovali pochodníky i cyklisty.

Lék na leukémii je na světě Tato nemoc, které se obecně mezi lidmi říká rakovina krve, byla a dosud je v některých případech smrtelná. V těchto dnech se však objevila v tisku zpráva, která dává mnoha lidem naději na léčení. Potěšitelné je to, že se jedná o vědce – Čechoameričana – který se na vývoji léku podílel. Je jím vědec Ladislav Haňka, který v roce 1951 emigroval do Spojených států, aby zde spolupracoval na výzkumu rakoviny a významně přispěl k tomu, aby se nechala léčit myelodysplasie, tedy druh leukémie. Ladislav Haňka odešel do USA jako zemědělský inženýr, aby zde vystudoval mikrobiologii a mikrochemii.

287

ZÁŘÍ


Bádání však trvalo léta, než se vývoj dostal na současnou úroveň. První testy s Vidazou byly prováděny v šedesátých letech, ale byly zde vedlejší účinky a teprve v roce 2000 se ukázalo, že cesta k tomuto léku byla dobrá. Jmenovaný vědec k tomu, při návštěvě své vlasti, uvedl: „Vše je samozřejmě stále ještě v počátcích. Je zatím příliš brzo na to, dělat závěry a nějaká vyhodnocení. Mnoho pacientů však již lék v Americe i v Evropě užívá. Je dostupný v šestnácti evropských zemích už od jara letošního roku, a u nás od června“. „Babičky“ Boženy Němcové v knihovně Na výzvu knihovny Slavoj se zde vystavovalo několik vydání Babičky, zapůjčených občany města. K vidění bylo dle sdělení pracovnice Marty Staníkové: „druhé vydání, zapůjčené panem Schwarzem, které bylo jen ve formě sešitů, a také je zde k vidění i Babička v těsnopise“. Z muzea v České Skalici byla zapůjčena zahraniční vydání v němčině, francouzštině a dokonce v čínštině. Knihovna nabízí rovněž nejčastější ilustrace s kresbami Adolfa Kašpara, dále Zdeňka Buriana, Vítězslavy Klimtové a také vydání s fotografiemi z „Babičky filmové“, s herečkou Terezií Brzkovou. Knihovna také nabízí informace o Boženě Němcové, Otto Gutfreundovi (sousoší Babičky v Ratibořicích) a vydavatelích.

Rozpočet města z pohledu radnice a opozice Zastupitelé svojí většinou schválili rozpočet města za první pololetí jako vyrovnaný, ale opozice, která si nechala vypracovat vlastní posudek od nezávislé firmy, jej pokládá za neúnosný, prohlubující zadluženost. Stanovisko opozice ústy MUDr. Petra Hroneše (ODS): „Rozpočet v polovině roku vykazuje ve skutečnosti schodek čtyřicet dva miliony“. Vedoucí odboru a rozpočtu financí MěÚ Ing. Martin Plecháč, spolu s vedením města však trvají na tom, že je vyrovnaný. Ing. Martin Plecháč k tomu uvedl: „Rozpočet města se řídí jinými pravidly, proto také může být rozbor problémů různý“. Opozice upozorňuje na skutečnost, že pokud dojde k dalším úvěrům, tak zadluženost města zastaví investice na několik dalších let. Zastupitelé však plnění rozpočtu schválili. V deníku Krkonošské noviny je ještě zajímavý článek v tomto znění: Tento týden se sešel místní sněm ODS, který přijal usnesení proti neodpovědnému hospodaření města. K tomuto tedy předseda ODS Zdeněk Rýznar:

„S předloženou zprávou o plnění rozpočtu, tak jak byla schválena na posledním jednání zastupitelstva, se nemůžeme ztotožnit. Jsme přesvědčeni, že již v samém počátku byl rozpočet schválen jako skrytě deficitní. Následné schválení takzvaného dodavatelského úvěru a kontokorentního úvěru v celkové výši šedesát milionů korun povede k dalšímu zadlužení města po dobu nejméně pěti následujících let“. 288


ZÁŘÍ

Dále ještě Zdeněk Rýznar uvedl následující: „Navíc v nejbližší době skončí prodej obecních nemovitostí, což byla nezanedbatelná položka příjmů“. V novinách radnice z měsíce září je článek Mgr. Edity Vaňkové, místostarostky města, který reaguje na článek v Krkonošských novinách s názvem „Spor o dluhy v rozpočtu města“ takto: „V tomto článku byla uvedena řada zavádějících údajů, na které bych ráda reagovala, a zároveň osvětlila některá fakta“. Následuje celostránkový přehled údajů od roku 1998 – 2005, který se zaobírá rozpočtovými příjmy, výdaji a financováním. Klub Českých turistů – Ing. Babovák Již několik let pokračuje tento druhý „klub“ našeho města v putování za „smírčími kříži“. Dosud účastníci absolvovali dvacet tras, aby nejen vyhledali, ale také případně opravili některý ze smírčích křížů. K tomu uvedl Ing. Babovák: „Nedávno jsme stavěli jeden spadlý u Heřmanic a letos se nám ozval jeden houbař, který nalezl tuto památku v Orlických horách“. KČT našeho města spolupracuje s turisty podobného zaměření v Polsku a v Německu. Pozemek u „Malého kostelíčka“ Římsko- katolická církev předala bezúplatně „městu“ pozemek kolem „Malého kostelíčka. Předána byla i zeleň, tedy i včetně rozlomené lípy. Nyní tedy bude na městu, aby se tento prostor stal opravdu důstojným místem odpočinku. „Než vypustíme vodu z chladiče“ Tradiční předvedení a jízdu historických vozidel uskutečnil Veteran Car Club. Při jízdě veteránů však přišel jeden z hradeckých účastníků o svoji Škodu Octavii z roku 1960. Vytlačil ji na chodník a dopravní značky opilý řidič vozidla Opel Astra, a Octavie skončila na střeše. Po této havárii už historický stroj nikdo do provozu nedá. Nehodu způsobil řidič, pod vlivem alkoholu, při předjíždění, řidič Octavie skončil v nemocnici s lehčím poraněním. Řada historických motocyklů se těšila zájmu návštěvníků.

Obětavý funkcionář Oldřich Prokop na veteránu. 289

ZÁŘÍ


Podharťská škola netradičně – z lešení Škola se svojí rekonstrukcí blíží k závěru. Střední část školy je poslední prací, která se na škole přestavuje. Nejstarší část (jižní) je již zcela v užívání žáků, na střední části se pracuje.

Pohled z nejvyššího patra lešení dolů do Máchovy ulice, která je stále ještě uzavřena.

Lešení je na úrovni střechy a nabízí pohled na parčík před školou. 290


ZÁŘÍ

Nabízí se pohled směrem na starý komín závodu SaToS.

Máchova ulice z nejvyššího patra lešení.

Budování kanalizace v ulici Slovany V měsíci září 2005 došlo na budování kanalizace vedoucí od spodní části ulice Husovy na Slovany.

291

ZÁŘÍ


Na prvním úseku od nynější restaurace „Na Slovanech“ je velmi spletitá situace ve výkopu, kde se prolínají kabely, potrubí původní kanalizace a v blízkosti i hlavní vodovodní řad.

Na této křižovatce je stále rušno, stále je co bagrovat a poznovu po položení potrubí zasypávat. JUTA I. přistavuje další objekty Snímek nabízí pohled z Klazaroy ulice na započatou stavbu, která je zcela vlevo, uprostřed bývalá Weisova vila a komín patří „Teplárně“.

292


ZÁŘÍ

Sokolové a štafeta k XIV. všesokolskému sletu Do všech čtyřiceti dvou sokolských žup dorazí sletové poselství. Jednota našeho města přejímá štafetu v Jaroměři, a sokolové s ní běželi přes Zaloňov, Stanovice, Kuks a Žireč. Ze Žirče do Dvora Králové nad Labem doprovázela štafetu policejní hlídka. Cílem byla o páté hodině odpolední sokolovna, kde se přečetlo sletové poselství z pražského ústředí. Štafetu doneslo před sokolovnu více jak padesát běžců, posledními členy štafety byla dvě tříletá děvčátka. Následně přečetl náčelník Jaromír Bek poselství z Prahy. Před vyzdobenou sokolovnou byla soustředěna „Věrná garda“. Tato akce zahájila nácvik sletových skladeb pro XIV. všesokolský slet v Praze. Nacvičovat se budou skladby pro rodiče s dětmi, předškolní děti, žákyně, aerobik, ženy středního věku a Věrnou gardu. Dvě podstatné změny v ZOO Prvou je to, že zahrada možná ponese jméno svého zakladatele a bude se tedy jmenovat: ZOO – safari Josefa Vágnera Dvůr Králové nad Labem“. Toto podpořili krajští zastupitelé s doporučením, aby se tímto zabývalo představenstvo akciové společnosti, ve kterou by se měla zahrada změnit od 1. ledna roku 2006. Členy představenstva jsou krajští radní. Návrh na změnu jména zahrady předložila dcera Josefa Vágnera, Lenka Fraisová. Ta také byla iniciátorkou petice za přejmenování, kterou podepsalo asi tři tisíce lidí. Nemocnice a holding O tom, zda se začlení naše nemocnice do krajské sítě zdravotnických zařízení, se jedná i nadále. Zastupitelé kraje na svém posledním jednání rozhodli, že v jednání o holdingu budou pokračovat. Mělo by dojít na řešení konkrétních podmínek. Jak sdělil krajský zastupitel Miloš Jon: „Mělo by dojít k jednání o majetkových vztazích a formě, za jakých by nemocnice v rámci krajského holdingu pracovala“. Nemocnice je akciovou společností, stoprocentním vlastníkem je město. Budovu má od města v pronájmu. Pokud by tedy mělo dojít k holdingu, potom by se musel majetek převést na nového provozovatele – tedy na kraj. Je známo, že město investovalo do nemocnice v uplynulých letech miliony korun, což však nestačí, rozhodující jsou smlouvy s pojišťovnami. K tomu uvedl ředitel nemocnice Ing. Miroslav Vávra: „Vstup do holdingu by nám výrazně zlepšil pozici při jednání o nových smlouvách, především se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou“. V souvislosti s tím je třeba ještě uskutečnit připravený projekt na rekonstrukci kuchyně, na což je potřeba čtyřicet milionů korun. K tomuto uvedl starosta Ing. Jiří Rain: „Kraj nám přislíbil pomoc při řešení“. Bývalý premiér Gross opustil politickou kariéru Na sklonku září ohlásil Stanislav Gross svoji rezignaci na post předsedy ČSSD a že nemíní v příštím roce kandidovat ve volbách do sněmovny. Z tisku vysvitlo, že bude od prvého října advokátním koncipientem. Zahrádky v Alešově ulici ustoupí výstavbě Poté, co se městu podařilo zcelit pozemky v blízkosti Alešovy ulice, je možno začít s plánovanou výstavbou rodinných domů. Předcházet bude vybudování inženýrských sítí. Část pozemků však mají ve své péči zahrádkáři, kteří však ji dle radnice používají neoprávněně. K tomuto se vyjádřila referentka majetkoprávního odboru Romana Machková: „Požádali jsme občany, kteří využívají a nebo využívali tyto pozemky, aby se dostavili na místo těchto pozemků na počátku měsíce října k jednání, uskutečněném přímo v této zahrádkářské kolonii. Pokud se účastníci nepřihlásí o svůj majetek do jednoho roku, potom připadne do vlastnictví státu a vlastník pozbývá možnost uplatnit k věci jakékoliv námitky“. Oprava Alešovy ulice, která je v dezolátním stavu, je prozatím v rozpočtu města pokryta částkou více jak šest milionů korun.

293

ZÁŘÍ


Knihovna –„Prázdninový poutník“ Je to již třetí ročník, kdy stačí, aby čtenáři zaslali pohlednici s nápaditým textem do knihovny. Letos to bylo patnáct pohledů a na závěr ještě krátká charakteristika léta v básničce, kterou zaslala rodina Plecháčova z putování po Jizerských horách: Naše milé knihovnice! To je pro Vás pohlednice. I když bijí hromy, blesky, s knížkou od Vás je tu hezky. A tak snadno přečkáme, až se slunko ukáže. Den jazyků v ZŠ Schulzovy sady Na rozdíl od ostatních škol to nebyl jazyk cizí, ale mateřština. Ti nejmenší žáčci se setkali s různými hrami se slovíčky, starší měli akcí dokonce několik. K tomu uvedl zástupce ředitele Ivan Jugl: „Navštívili jsme knihovnu a také rukopisnou kobku v kostele sv. Jana Křtitele“. Ve škole se potom konaly besedy, kde se žáci seznámili s životem a dílem učitele národů Janem Amosem Komenským, který našel svůj úkryt v nedaleké Bílé Třemešné. Zajímavá byla beseda s paní Evou Noskovou, která se vrátila z Izraele a zajímavě pohovořila o tamním životě a památkách. Znovu o textilním muzeu v České Skalici Kronika se tím zaobírá proto, že našlo svůj vznik v našem městě a je dílem zaníceného pracovníka a znalce Maria Stadlera, který mu věnoval celý svůj život. Nyní, kdy se zavírá další z textilních závodů TIBA v České Skalici, dochází k tomu, že tento současný akciový podnik od provozování muzea upouští. Co bude dál? Na jednání zastupitelstva v České Skalici bylo rozhodnuto, že město nemíní od provozování muzea upustit, chtělo by jej od Tiby zakoupit. Cena muzea dosahuje téměř deseti milionů korun, ale s tím, že sbírky by byly městu darovány. Pokud by o textilní muzeum projevil zájem stát, potom by Česká Skalice od zakoupení ustoupila. Zádrhel je ještě v tom, že toto textilní muzeum je ve stejné budově jako Muzeum Boženy Němcové, dochází tedy k vzájemnému provázání sbírek. Uzavřením textilního muzea by tedy vznikl další problém. Ředitel Muzea Boženy Němcové k tomu uvedl: „Obě muzea představují bez nadsázky spojité nádoby. Řada sbírkových předmětů našeho muzea je uložena v prostorách textilního muzea a naopak. Uzavření textilního muzea by přineslo téměř neřešitelné, zejména technické problémy“. Také odkoupení textilního muzea od TIBY by však mělo svá úskalí. Česká Skalice musí nejpozději do konce roku sehnat peníze na tuto transakci a také v příštích letech by tu byly milionové investiční náklady na další provoz. K tomuto se vyjádřil místostarosta České Skalice Josef Daňsa: „V této věci bylo jednáno s krajskými radními. Zastupitelstvo kraje by mohlo schválit příspěvek na zakoupení muzea. Jednou z možností by bylo založit obecně prospěšnou společnost, do které by vkládala Skalice a kraj peníze na provoz“. Stále se tedy jedná, ale rozhodnutí dosud nepadlo. Diamantová svatba manželů Vítových Šedesát let společného života prožili manželé Ludmila a Rudolf Vítovi. Sňatek uzavřeli v srpnu roku 1945. Rudolf Vít byl zaníceným milovníkem přírody, upnul se na exotické ptactvo, což se mu stalo životní vášní. Této zálibě také věnoval jím napsané tři knihy, zaobírající se chovem a řadu odborných článků, publikovaných nejen u nás, ale i v zahraničí. I v současné době je činný v redakční radě časopisu „Fauna“. Paní Ludmila Vítová je po celý aktivní věk vášnivou členkou Sokola. Byla cvičitelkou a zasazovala se o znovuzrození Sokola v roce 1968, kdy byla náčelnicí zdejší Jednoty. Podobně tomu bylo i v roce 1989, kdy v práci pokračovala. V paměti ji má celá řada cvičenců a také budoucích cvičitelů. Svoji aktivní práci ukončila teprve v loňském roce, ale radou a účastí je činná stále.

294


ZÁŘÍ

Junácké tábory V Královédvorských listech je panem Karlem Malým popsán prázdninový život Junáků takto: „3. oddíl chlapců uspořádal na svém táboře v Kalu u Pecky celotáborovou hru, jejímž ústředním tématem byl život středověkých rytířů. Každý den se tak tábořiště proměnilo ve středověkou tvrz plnou chlapců a děvčat v dobových kostýmech. Účastníci hry nadšeně plnili zadané úkoly. Největší úspěch měla rušná bitva o brody a také víkendové rytířské turnaje. Poté následovaly rytířské slavnosti se zajímavou noční hrou. Na konci tábora,při závěrečném táboráku, byla hra ukončena a byli vyhodnoceni vítězové. Nejlepšímu rytíři, kterým se stala „rytířka“ Anežka, byl slavnostně předán hledaný meč. Hra po celou dobu tábora přinášela táborníkům vzrušující zážitky, na které budou rádi vzpomínat. 1. oddíl chlapců zahájil novou činnost dvoudenní výpravou na oddílovou základnu Ohio už ve dnech 29. – 30. srpna. První den večer uspořádali zahajovací táborový oheň s veselým programem a také si u ohně zazpívali. Při této příležitosti také zhodnotili uplynulý skautský rok a stanovili si rámcový plán pro rok 2006. Druhý den byla zorganizována bojová hra v přírodních podmínkách na husitské téma „Vítězství husitů nad křižáky na Vítkově“. Ve večerních hodinách se všech šestnáct účastníků výpravy vrátilo s hezkými zážitky domů“. Drobné zajímavosti měsíce září • Den 1. září je od roku 1959 připomínán jako „Světový den míru“ - výročí vypuknutí II. světové války v roce 1939. • Před desíti lety zemřel šéfdirigent České filharmonie Václav Neumann, nar. 1920. • 3. září 2000 zemřel dramatik, scenárista, režisér a spisovatel Oldřich Daněk, nar. roku 1927. • Uskutečnil se druhý ročník „Běhu Terryho Foxe”. • Podle informací Českého statistického úřadu se ve druhém čtvrtletí dál zvyšovaly mzdy v našem Královéhradeckém kraji a průměrná mzda dosáhla výše 16.154 Kč. To však zdaleka neplatí pro občany našeho města, potřebná data nejsou zveřejněna. • Mateřské centrum Žirafa uskutečnilo Den otevřených dveří. • V Kuksu – kostel Nejsvětější Trojice - se uskutečnil koncert varhan (Pavel Svoboda) a houslí (Vít Chudý) se skladbami Johana Sebestiana Bacha, J. Haydna a Th. Deboise. • Psí útulek se zaplnil štěňaty, které neodpovědní občané „odhazují“. • Nezaměstnanost v měsíci srpnu dosáhla v našem městě 9,48 % a očekává se další propouštění textiláků v měsíc říjnu. • ZOO - opět „Malování s dinosaury“ - kdy se děti, za pomoci malířek, pomalují na zvířecí obličej. • „Žirafa“ plánuje plavání v městských lázních. • Fotbalistky hrající III. ligu si hned v úvodu přinesly vítězství nad Mladkovem. Sestava Dvora: Řezníčková - Rusnáková (60. Šimová), Sommerová, Zaydlarová, Šturmová - Dušková, Marksová (85. Králíčková), Rejlová, Pastvová – Teislerová, Rychterová. • Ceny pohonných hmot závratně vystoupaly, benzin překročil hranici třiceti korun za litr. Jsme na hranici ceny v Evropské unii, ale mzdy za ní pokulhávají. Občané se obávají, že ceny takto už zůstanou a bude se zase zdražovat vše, co souvisí s náklady na dopravu. • Oddělení propagace v ZOO vyhlásilo soutěž „Boj za záchranu želv“. Vítané jsou obrázky, koláže i prostorové předměty. Vyhodnocení bude na Vánoční ZOO. • Městský úřad připravuje dražbu velkých pozemků v Nezvalově ulici, které jsou určeny na bytovou výstavbu. Vyvolávací cena je 530 tisíc korun a zájemci si plochu mohli předem prohlédnout. • Tři skleněná těžítka (Stará radnice, Přehrada Les Království a Šindelářská věž) si mohou zakoupit návštěvníci města v Informačním centru města. • ZOO - Surikaty se budou stěhovat do nového pavilonu. • Město zakoupilo pozemek vedoucí mezi tenisovými kurty, podnikem Karsit a areálem VaK. • Muzic club Barakuda, o kterém se pochybovalo, zda se po prázdninách otevře, zahájí opět svoji činnost. • Po městě proběhla celonárodní sbírka „Bílá pastelka 2005“, pořádaná Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých České republiky. • V Kuksu i nadále probíhají koncerty klasické hudby, poslední byl koncert Václava Uhlíře a zazpíval sbor Cantus Amici z Pardubic.

295

ZÁŘÍ


• Na den 28. září připadá státní svátek „Den české státnosti“ a svatého Václava, patrona českého národa, posvícení na náměstí se nekonalo. Některé závody (SaToS) dokonce pracovaly – státní svátek – nesvátek. • Kruh přátel hudby uskutečnil první podzimní akci s Univerzitním komorním orchestrem z Hradce Králové – skladby Vivaldiho, Dvořáka a Brittena. • Sdružení měst a obcí Podzvičinsko ukončilo sezónu tradičně na Zvičině. • Svaz postižených civilizačními chorobami (SPCCH) uspořádal Václavské posezení v Piraňa baru. • Ve výstavní síni Wankeova domu v Jaroměři vystavoval akademický sochař Jaroslav Černý z našeho města. • Zatím neoficielně zazněl názor, zda by nebylo vhodné, v souvislosti se Zábojem na náměstí, přejmenovat náměstí na Zábojovo. Masarykovo mají prý všude, Zábojovo nikde. • V Královédvorských listech je kritizován stav nově zřízeného dětského hřiště v „Malém Berlínku“ (špína jako na smetišti).

296

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2005

Recommend Documents