Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Ji í Gruber, senior a Olga Tydlitátová, fará ka seniorátní fará i: Ji í Šimsa a Marta Ţidková kurátor: Václav Matoulek
konfirmandé
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek a Ond ej Kolá , fará i kurátor: Jaroslav Kučera Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor Farní sbor ČCE v Brn - Židenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatelé: Pavel Kašpar, nám stek synodního seniora Romana Špačková, fará ka kurátor: Miroslav Ma ák, nám stek seniorátního kurátora Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský
Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2011 (XIII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročn s finanční podporou statutárního m sta Brna.
k
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová
ÚVODNÍK Co je jarní na tom p epodivném jevu, kterému se íká jarní prázdniny? Uţ jsou to desítky rok , co kaţdoročn nastávají, a zatím se mi v té v ci nedostalo vysv tlení. Jaro ješt zdaleka nezačíná. Ale školní d ti se na ty prázdniny t ší – určit bez výjimky. A myslím, ţe tém bez výjimky jsou nejspokojen jší, kdyţ je tráví n kde na horách. Tam zatím rozhodn jaro nenajdete, je tam sníh a zima a p inejmenším celou noc pokaţdé mrzne, aţ to praští. Já bych si naopak p ál, aby uţ byly všecky projevy zimy natrvalo pryč, ale není mi to nic platné. Naopak. Nejh se záv r zimy vleče práv na sklonku února a na začátku b ezna. Odcházející zima se schváln loudá, provokuje, a na mou netrp livost odpovídá toliko ohavnými pošklebky. Ten d tský p ístup mi nedop ává klidu. Zejména, kdyţ si vzpomenu, ţe jsem to v d tství vnímal málem p esn stejn jako d ti dnes (s tou toliko výjimkou, ţe my tehdy ješt nem li jarní prázdniny). A zlobilo m , kdyţ dosp lí reptali na to, ţe po ád ješt mrzne a občas ješt zase sn ţí a v té zatáčce pod lomem jsou uţ zas záv je. Moţná to všecko není jenom tím, ţe d ti jsou podstatn odoln jší v či mrazu i v či následk m pádu na klouzačce, neţ je tomu u dosp lák . N kde v tom asi hraje roli i skutečnost, ţe pro d ti je snadné, ba samoz ejmé, p edstavit si blízkou i vzdálenou budoucnost v dobré podob . Nevadí, ţe teplo bude aţ za dlouho. Jednou to p ijde a bude to tady a bude ho dost a dost, tak si zatím uţijme zimy – a a prý je po ádná, sn hová a mrazivá, aţ do konce. Moţnost čekat dobrou budoucnost jaksi pomáhá, aby si člov k v d l rady s p ítomností. Stýskání a netrp livost a stíţnosti doprovázené tvrzením, ţe d ív to bývalo mnohem lepší – to naopak a prokazateln p íliš nepomáhá. Rozdíl d tského a dosp lého p ístupu je ve schopnosti čekat, ţe budoucnost bude obsahovat n co zásadn lepšího – ve srovnání s tím, co uţ známe. Pro d ti je to samoz ejmé. Pro takové, kte í uţ jejich v ku pon kud odrostli, bývá čast ji po ruce jakási druhá moţnost. Víme o mnoha nebezpečích p ítomného času. Víme cosi o sloţitosti sv ta, nep edvídatelnosti událostí, které mají základní význam, nep edvídatelnosti toho, co sami m ţeme čekat pro nejbliţší dny. Evangelijní zv st nad je vyzdvihuje hodnotu d tsky samoz ejmého p ístupu, jenţ dob e ví, ţe skutečná budoucnost spolehliv má správnou podobu. Nad je p edstavuje jistotu hlubší neţ pohled na to, co nás zrovna obklopuje. Neusiluje zlehčovat závaţnost ohroţení p ítomného času. Pokouší se p esv dčit, ţe má cenu odváţit se pravých rozhodnutí v p ítomnosti, nebo mají význam pro budoucnost. Nad ji se m ţe stát, ţe je netrp livá a nedočkavá, ale nespokojenost __________________________________________________________ Ilustrace na obálce: Iva T mová - Ţidenický kostel - z exteriéru
49
s dneškem není její základ. Základ poloţil náš Mistr, který se vydal do Jeruzaléma, vst íc nebezpečí, nep átelství, úklad m, zatčení, nespravedlivému soudu a d sivému rozsudku. Od začátku oznamoval, ţe se to vše stane, a tak povede k otev ení nové skutečnosti: ke vzk íšení t etího dne. Uţ se to stalo. Dny a týdny, které máme p ed sebou, konec zimy a počátek jara, postní doba a Velikonoce, nám to mají znovu p ipomenout. Neţ ten čas, na který se t ším, p ijde, ješt to chvíli potrvá. Den po dni si proto zkouším íkat, ţe to vadí jenom tak trochu. A vyuţívám zatím trvající prodlevy: p eju všem školák m i rodič m krásné jarní prázdniny! Jaroslav Vítek
BYLO „Izrael a my“ byl název p ednáškového a diskusního setkání, které se konalo v ned li 30. ledna v sále B etislava Bakaly. Akce byla po ádaná p i p íleţitosti Dne ob tí holocaustu pod záštitou p edsedkyn Poslanecké sn movny M. N mcové a primátora m sta Brna Romana Onderky. Jejím po adatelem byla brn nská pobočka instituce nesoucí název Mezinárodní k es anské velvyslanectví Jeruzalém, zastoupená Ing. Sedláčkem. Za ţidovskou obec v Brn promluvil její p edseda Pavel Fried. Tito dva muţi spolu s moderátorem, noviná em Petrem Brodem, a hlavní p ednášející paní Dr. Kokkonen a jejím tlumočníkem sed li na podiu vp edu, čelem k publiku. To tvo ilo asi 150 p ítomných, člen r zných brn nských církví i odjinud. Moderátor programu hned v úvodu omluvil nep ítomného velvyslance Státu Izrael v ČR, pana J. E. Levyho. Ing. Sedláček tlumočil jeho pozdrav a podporu celé akci. Zmínil téţ zahájení celonárodní sbírky na zakoupení domu v Haif pro péči ve stá í o dosud ţijící ob ti holocaustu (sbírka prob hla v pr b hu programu). K navození atmosféry byl program zahájen úst ední melodií z filmu Schindler v seznam a tato i jiné melodie, hrané ţiv na housle a klavír, zazn ly v pr b hu programu vícekrát. Po krátké informaci o ţidovské obci v Brn bylo p edáno slovo hlavní mluvčí programu, která je editelkou k es anského odd lení muzea holocaustu Jad Vašem v Jeruzalém . Z jejího klidného, ale o to p esv dčiv jšího projevu bylo z ejmé, ţe je ot esena nár stem popírání holocaustu, který lze povaţovat za novodobý projev antisemitismu. Tento sv j názor potvrdila n kolika citacemi západních autor , kte í zpochyb ují pravdivost a uvád ná čísla počtu ob tí. Jako d sivý p íklad uvedla vystoupení současného iránského presidenta Mahmúda Ahmadineţáda na p d OSN. Ten bez ostychu nazval vyhlazení Ţid v období 2. sv tové války „pohádkou“ s tím, ţe pravá genocida teprve p ijde. K tomu Dr. Kokkonen dodala: „Vzhledem k tomu, ţe stále nar stá počet stoupenc militantního islámu i hnutí neonacist , je na mn i na vás, abychom nez stali zticha a bojovali proti t m, kte í skutečnost holocaustu popírají.“
50
V diskusi, která následovala, uvedla Dr. Kokkonen téţ zdroje informací a dokument , jeţ jsou v muzeu Jad Vašem ke shlédnutí, a to i p esto, ţe Hitler dbal na to, aby nikde nebyla zve ejn na fakta. Uţívaly se výrazy, jako nap . „speciální zacházení“ nebo „konečné ešení“. Je známo, ţe nap . Himmler ve svém projevu v roce 1ř43 ekl: „i kdyţ likvidace Ţid p edstavuje slavnou část n mecké historie, nebude nikdy publikována, protoţe by to sv t nepochopil.“ Mezi diskutujícími z publika se vyskytlo i sv dectví o ztrát p átel a p íbuzných, kte í se nevrátili z koncentračních tábor . Lidé jsou zneklidn ni akcemi neonacist (p itom zmínil Ing. Sedláček, ţe v Praze 17. dubna projde pochod odp rc neonacist ). Je zapot ebí posílit protirasistickou výchovu na školách i v rodinách, nebo , jak kdosi v záv ru ekl: „Lidé se chovají podle toho, jakým trendem jsou sm ováni.“ Jana Slámová
VÍRA A TRADICE Masopust a postní doba V roce 2011 je po T ech králích šest ned lí po Zjevení. Není jich vţdy stejn , vţdy p echázíme z pevných dat na prom nlivá, která se odvíjejí od Velikonoc, kdy Hod Boţí velikonoční je po prvním jarním úpl ku, který je tentokrát v pond lí 1Ř. dubna a Ned le velikonoční aţ 24. dubna. Ve stejném počítání jsou s církví zajedno i sv tské kalendá e. Velikonočním svátk m p edchází postní doba, a toto období bylo v dávné minulosti r zn dlouhé a p vodn spíš znamenalo chystání se katechumen ke k tu. Do p ípravy postu pat ily i t i p edcházející ned le, a to Septuagesima (česky sedmdesát), letos je 20. února a má také název Devítník, a to má znamenat devátou ned li p ed Velikonocemi. Další je Sexagesima (šedesát), také ned le po Devítníku, a 6. b ezna Quinquasima (padesát) nebo Estomihi (Esto!) dle Ţ 31,3b: „Bu mi pevnou skalou!“ Lidov je tato ned le nejznám jší i v církvích jako masopustní. Má dokonce i t i pojmenování. Ty latinské názvy 70, 60, 50 jsou t ţko pochopitelné, nemohu se jich dopočítat. Masopustní ned lí (u nás je známá uţ od 13. století) začínalo masopustní veselí a trvalo aţ do úterka do p lnoci. Hlavní zábava byla v ned li a vyvrcholením masopustu bylo úterý, kdy se po ádaly pr vody maškar a hrály se divadelní hry. V n kterých oblastech se konaly v pond lí zábavy jen pro ţenaté a vdané. O masopustních dnech se často slavily i svatby, lidé m li v tomto období mnohem víc času na zábavu, ješt nezačaly jarní polní práce. Bujarým
51
veselím nebyla nadšena ani katolická církev. V archivu aspo v části reformovaného Hor ácka jsem se o slavení masopustu nic nedočetl. V úterý p ed p lnocí prob hlo symbolické pochovávání basy a Popeleční st edou začínala postní doba. Všechny nevázané zvyky se n jak prolamují do sekulární oblasti. Zmíním nap íklad masopustní karnevaly v Benátkách, v ím a hlavn v Brazílii v Rio de Janeiru, nebo v USA v New Orleansu, kde se karneval zúčast ují statisíce host . Zajímavá je snad ješt jedna zmínka o ostatkovém právu, hlavn na Morav , kdy mládeţ (jakoby) p evzala na dobu masopustního veselí vládu nad obcí. Mn a moţná i n kterým starším to p ipomíná akci n kdejšího vedoucího tajemníka KSČ v Brn Otto Šlinga s názvem Mládeţ vede Brno. Čty icetidenní postní období začíná, jak bylo jiţ zmín no, Popeleční st edou, ne škaredou, jak n kte í noviná i a spisovatelé uvád jí. Na Popeleční st edu d lá katolický kn z lidem na čele k íţek popelem ze spálených lo ských kočiček a íká: „Pomni, ţe jsi prach…“Gn 3,1ř). Snad dle Starého zákona, kdy si kajícníci sypali na hlavu prach a sedávali v popelu (Ez 27,30). T ch čty iceti dn se dopočítáme bez ned lí, kdy p st není. Sleduji roky evangelické kalendá e, v tšinou jsou tam latinské názvy postních a jiných ned lí, auto i p edpokládají jejich znalost, to se ale hluboce mýlí. Jejich význam vyhledáme spíš v lidové literatu e. 1. postní ned le se jmenuje Invocavit, podle prvního slova introitu (vstupu) do první postní ned le (Ţ ř1, 15-16): „Vzývati mne bude…“ Abychom to pochopili, musíme vyjít z Kralického p ekladu, ČEP (Český ekumenický p eklad) jde jinou cestou. Lidov se tato ned le na našem území nazývala podle postního od vu černá, nebo dle pokrmu z hrachu pučálka. Evangelíci obvykle slaví v tuto ned li Veče i Pán . 2. postní ned le je Reminiscere, introit je z Ţ 25,6: „Rozpome slitování…“
se na svá
3. postní ned le je Oculi dle Ţ 25,15-16: „Oči mé vždycky pat í…“ 4. postní ned le je Laetare dle Ţ 122,1: „Veselím se…“ V tom je ČEP podobný: „Zaradoval jsem se…“ Tato ned le má radostný název, byla to úleva v postu, podobn jako ve 3. ned li adventní. Ukazuje to také zm na liturgické barvy z fialové na r ţovou. Lidový název ned le je druţebná. Mládeţ se mohla bavit, druţbové domlouvali svatby, které t eba sp chaly, a ešilo se také, jaký majetek kdo p inese. Ješt nedávno jsme si mysleli, ţe majetek není prvo adý, ale dnes se op t stává u mnohých prioritou. Svatba te nesp chá, nebo se uţ v bec nekoná. 5. postní ned le Judica má název dle Ţ 43,1-2: „Su mne, ó Bože…“ Lidový název je smrtná, v ten den se totiţ zahalovaly v ímskokatolických kostelích k íţe s korpusem, v prvních stoletích k es anství byly k íţe bez figuríny (ty jsou nám bliţší) a dle dostupných informací i takové k íţe byly zahalovány. V obcích byl zvyk, ţe d ti nosily po d dinách figuríny smrtky a nakonec je vhazovaly do potoka. Tu je jist uţ p edk es anský symbol konce zimy a začátku jara. 52
6. ned le postní (letos 17. dubna), Kv tná, jako jediná nevychází z introitu, latinsky Palmarum (J 12,12.13, Mt 21,1-ř), kdy zástupy vítaly Jeţíše p i vjezdu do Jeruzaléma palmovými ratolestmi. U nás symbolicky p evzala funkci palmových ratolestí kvetoucí jíva (kočičky), ty se prodávají p ed katolickými kostely a sv tí. Nám je tento, aţ pov rčivý zvyk p ece jen cizí. Období postu nás nutí zastavit se na cest . V tom zastavení nejde ani tak o zvyky a o pokrmy, ale o pokání, o naše pokání, co jsem napáchal a kde jsem selhal, a nevid l, co jsem vid t m l. V tšina toho, co jsem napsal, jsou v ci vn jší, ale ani taková p ipomínka snad není na škodu. Ji í Novák
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ O nepoctivém správci (Lk 16, 1-9) P átelé, tohle podobenství není snadné, je to tak íkajíc vykladačský o íšek. Kdyţ jsem na n j cht l onehdy kázat, tak jsem si poctiv lámal hlavu, div jsem si ji neulomil. Nakonec jsem se rozhodl zd raznit kontext, tedy to, ţe u Lukáše jsou t i výrazná podobenství za sebou – O ztracené ovci, O marnotratném synovi a O nepoctivém správci. Jeţíš často mluvil v podobenstvích. My dnes nad jeho podobenstvími sloţit bádáme. Takové podobenství ale m lo v ci objas ovat, ne komplikovat. Jeţíšovi šlo o to, aby si rybá z Kafarnaum nebo prostitutka z Betánie ekli: Aha, tak takhle to rabbi s tím Otcem nebeským myslel... „Kdo to je ten tv j B h! ekni mi, jak si ho mám p edstavit!“ M se nedávno takhle zeptal kamarád, p i jídle. Skoro mi zaskočilo. Snaţil jsem se mu odpov d t. Nooo… on ho vlastn nikdo nevid l, on nijak nevypadá. A ani jméno nemá, spíš je to takový duch, je všude, ale vlastn nikde, chápeš? Kamarád nerozum l, protoţe takto se tomu asi fakt rozum t nedá! Hele, kamaráde m j… D leţitej je vztah! Nakonec, je p eci lepší n co ţít neţ si to jenom p edstavovat! Jsi tady ty, Karel Vopička, a je tady On, Hospodin. A mezi vámi n co je. I kdyţ Ho neznáš, tak mezi vámi n co je! Moţná´s o tom uţ n kde slyšel, ale v tu chvíli to pro tebe byly kecy! Te prost nechceš! Uţ tohle je na Pánubohu sympatický, ţe ho zajímá, co nechceš a co chceš! Nechává to vlastn na tob ! Je dobrej, ne? Karle, o Jeţíšovi jsi určit slyšel. Jeţíš o Bohu mluvil, kudy chodil. A aby Boha lidem p iblíţil, vypráv l jim p íb hy… o ovci, o klukovi, co odešel z domu, o správci, kterej okrádal svýho pána. Zajímavý je, ţe všichni t i se s Bohem opravdu setkali, aţ kdyţ byli v pr švihu! Nejd ív ta ovce. Ztratila se od stáda. Pro ovci je to skoro jistá smrt!
53
Ten kluk, ten odešel dobrovoln , rozhodl se tak. Ale p epísknul to, ve sv t je tvrdej chleba. Pr švih, šílenej pr švih, vlastn smrt, která by nikoho moc nebrala, protoţe by o ní vlastn nikdo nev d l! Dost podobný tý ovci! A nakonec správce! Ten si to taky zavinil sám, ale p itom dob e v d l, co d lá. Kdyţ kradeš, tak víš, ţe škodíš! Jenţe mu na to p išli a byl taky v pr švihu! Vyhazov z práce a dlaţba! Takovýho darebáka si do firmy po tomhle tunelu nikdo neveme! M l dobrej d vod bát se smrti! A te pozor, je tu jedna d leţitá okolnost! Oni nebyli v bec dob í! Nebyli spravedliví, jak se píše v Bibli. Ovce byla nezodpov dná nebo líná, kluk propil otcovy peníze, správce kradl jako straka. A p esto se potkali s Bohem! Nebo práv proto? K tomu ti musím ješt n co íct! Vydrţ ješt chvíli. Te se, Karle, dostávám k tomu hlavnímu. Ptal ses m na Boha! Kdo to je! On šel tu ovci hledat. Ta jedna mu stála za to! Dal do toho všechno, hledal tak dlouho, neţ ji našel! A m l z toho d snou radost. Tak tohle je On! Tohle by ti mohlo pomoct, kdyţ si pot ebuješ Boha p edstavovat. Pastý , celej zkrvavenej od trn , jak zachra uje n koho, kdo si to podle nás v bec nezaslouţí! Ten táta dvou kluk se taky raduje, kdyţ se mu ten mladší vrátí. B h jako Táta. Ustaranej, ale v klidu, protoţe je moudrej. Ví n co o tom, jak to ve sv t chodí. Vţdy ho nakonec vymyslel! Do poslední chvíle v il, ţe to s klukem dob e dopadne. A odpustil mu, protoţe má milující srdce! V tom t etím podobenství je to s Bohem trochu sloţit jší. Ten bohatej člov k moţná taky čekal, ţe správce aspo trochu zalituje. Nebo ţe se omluví, kdyţ nic jinýho! Pak by se Pán t eba taky radoval! Ale nestalo se! Asi proto ten p íb h v Bibli je, protoţe jinak by stačila ovce a ztracenej syn! Správce v tom totiţ jede dál! Nechce se vrátit! Správce si myslel, ţe kdyţ si to u pána rozlil, tak s ním pán skončil. Proto sp chal, aby si to vyţehlil s lidmi. Vem si to na procenta! Takhle to d lá řř procent lidí! Chceme si to vyţehlit s lidmi! Devadesát dev t ovcí ve stádu. Chápeš, tohle poslední podobenství vystihuje v tšinu z nás! Ztracené ovce a marnotratní synové jsou vzácní, správcové hojní! Ale na začátku ses ptal na Boha, nezapomn l jsem. B h ze správce radost nemá, to by to tam Jeţíš ek! Ale ani ho neodepíše. Dokonce ho pochválí! Ud lal´s to rozumn , chlape! V Bibli se píše ´prozírav ´. Klidn by se dalo íct i ´opatrn ´, nebo dokonce ´lstiv ´, jako had! Toho správce B h asi nepochválil za to, jak na sv j pr švih reagoval. Ţe podvád l a vlastn i kradl dál, vţdy si kupoval p íze dluţník z pánova! B h tou pochvalou moţná íkal: Tak podívej se, správče, tohle, co tu p edvádíš, pat í do tvýho sv ta, do sv ta kamarádíčk a podvodníčk . A ten já neberu! Doufám, ţe sám brzy poznáš, ţe jsi úpln vedle! A kdyţ ne, tak s tím asi nic nenad lám. Ale dob e, zatím ti to nedošlo, a tak ti chci dát čas. U m máš dve e otev ený! B h mu, Karle, íká: Pro tuhle nad ji jsem tady! JÁ JSEM tv j bývalý i současný zam stnavatel! JÁ JSEM!
54
MODLITBA Milosrdný Bože, d kujeme ti, že nás hledáš, když se ztrácíme. D kujeme ti, že nás p ijímáš, když se chceme vrátit. D kujeme ti, že nám dáváš čas, když jsme natvrdlí. Autorem biblického zamyšlení je Vojt ch Hrouda (46 let), t.č. nemocniční kaplan v nemocnici v Novém M st na Morav a zastupující evangelický fará na 0,2 úvazku v témţe m st .
ČTY IKRÁT Z BRNA Um ní ve sboru Brno I: Červený kostel jiţ mnohokrát poslouţil jako koncertní sí . N které akce po ádá p ímo sbor (nap . hudební nešpory), jindy kostel pronajímáme r zným nadacím, agenturám nebo m stu. Vţdy však dbáme, aby obsah a forma koncertu nebyla v rozporu se skutečností, ţe jde o k es anský kostel. Krom toho byl kostel jiţ mnohokrát vyuţit jako výstavní sí , nejčast ji šlo o duchovní nám ty. V posledních letech to byly p edevším kv tnové výstavy vázané na Noc muzeí a Noc kostel . Poslední výstava o tolerančním um ní vznikla z iniciativy a za finančního p isp ní našeho sboru a putuje nyní po našich sborech a muzeích. Po dokončení p estavby sborového domu na Opletalov ulici vyuţíváme k p íleţitostným výstavám sál Václava Pokorného. Snaţíme se o pestrý výb r autor i ţánr (obrazy, fotografie, grafika). Auto i se nám v tšinou p edstaví p i ned lní vernisáţi po bohosluţbách. V sále se však mohou konat i komorní koncerty. N kolikrát jsme pozvali bratra Radka Kvapila a pravideln si zve ţáky konzervato e na sv j druhý program Kavárnička. Samostatnou kapitolu tvo í bigbeatové bohosluţby, p i nichţ nás n kolikrát do roka doprovází skupina mládeţe. Sál s kapacitou asi 150 osob se p i nich v tšinou zcela zaplní. Ji í Gruber Brno II: Blahoslav v d m se osv dčil jako vhodný prostor pro hudební p edstavení všeho druhu, včetn hudby reprodukované. N kolikrát do roka (vţdy v ned li večer) se tu koná nešpor, tedy poboţnost, jejímţ t ţišt m je hudební vystoupení. Krom toho ovšem u nás probíhá ada koncert sólist i soubor , a to i z necírkevního prost edí. Krom slušné akustiky je nespornou výhodou Blahoslavova domu, ţe je v n m i v zim celkem teplo a poskytuje dobré zázemí pro hosty. Pozoruhodné jsou jist i místní varhany. Výstavy 55
v Blahoslavov dom nemají p íliš velkou tradici. P i lo ské Noci kostel jsme vystavovali fotografie Jana Vondry, dokumentující činnost občanského sdruţení Ester. Divadelní p edstavení jsou neodmyslitelnou součástí n kterých bohosluţebných shromáţd ní (Vánoce, Kv tná ned le, první a poslední ned le ve školním roce); jsou-li rozsáhlejší, konají se občas i samostatn v podvečerním čase. P i setkávání st ední generace v úterý večer probíhá p ibliţn jednou za m síc poslech rozhlasové nahrávky či promítání videa. Mohli jsme si tak vyposlechnout mnoţství rozhlasových her (v tšinou od českých autor ) a zhlédnout filmy a dokumenty s k es anskou tematikou. Po promítání často následují ţivé diskuse. Pro úplnost snad ješt zmíním skutečnost, ţe si Blahoslav v d m pom rn často vybírají pracovníci České televize a Českého rozhlasu pro p ímé p enosy ned lních bohosluţeb. Ond ej Kolá Brno – Husovice: Husovický sbor po ádá se sborem Brno I hudební nešpory v Červeném kostele, a to šestkrát do roka. Zde hrají hudebníci tzv. váţnou hudbu. Dále po ádá Bohosluţby Desert, kde kaţdý m síc vystupuje hudební skupina - rocková, jazzová či folková. Zárove zde máme hosta, který čte literární dílo či p edvádí herecký výstup. Um ní je tu p ímo součástí bohosluţeb. V b eznu a v dubnu probíhá u nás festival Husovický dvorek, kde po bohosluţbách vystupují známá (nejen) brn nská divadla a vystavují nejr zn jší výtvarníci. Letos chystáme uţ dvanáctý ročník. Zajímavý byl také t íletý cyklus poslechových po ad , kde nás hudební v dec Jan Špaček seznamoval s díly slavných hudebních skladatel , anebo cyklus dokumentárních film Petra Barana. Ostatn filmy si mládeţ pouští tém neustále. Št pán Hájek Brno – Židenice: Kdyţ se zdrţíte v ned li po bohosluţbách v našem sboru na kávu, m ţete shlédnout výstavu obraz , které pocházejí z dílny teologa a spisovatele Petra Pazdery Payna. Obrazy mají biblickou tématiku. Ješt donedávna jsme se mohli t šit v prostorách modlitebny barevnými, snovými fotografiemi člena sboru Lu ka Svítila. Stalo se hezkou tradicí, ţe p i sborovém dni v červnu míváme divadelní p edstavení. První rok za námi p ijelo brn nské divadlo Polárka s hrou Lipany. Druhý rok se n kte í z nás odváţn vrhli do hry Janka Jirk O marnotratném synu Blahoslavovi. A vloni jsme s v tšími zkušenostmi p edvedli divadelní hru Ji ího Bureše Balada ze starého Londu. V našem kostele občas probíhají i hudební akce. V dubnu lo ského roku u nás vystoupila Schola ecumenica kostellowa s velikonočním koncertem a v prosinci nám adventní náladu zp íjemnili Boni discipuli z Ob an. Oba koncerty byly nejen pro evangelickou ve ejnost. Romana Špačková
56
NAŠE SBORY Jihlava Jihlavský sbor sídlí jednak ve m st , které st ídav je a není krajskou metropolí (te zrovna je), jednak také v obci jménem St íţov. Tu najdete asi 13 km od Jihlavy sm rem na T ebíč. Tam vlastn kdysi začala historie dnešního jihlavského sboru: do St íţova po Tolerančním patentu jezdil fará z Horních Vilémovic nebo chodili st íţovští n jakých dvacet kilometr do Vilémovic p šky na bohosluţby. Pana fará e vozívali vilémovičtí tu a tam do St íţova kočárem; malér byl, kdyţ jim St íţováci jednou za dopravu z stali dluţni. To se toleranční evangelíci zle rozkmot ili a do St íţova se okamţit vypravil fará z Velké Lhoty, jestli by necht li pustit vilímovské k vod a chodit rad ji do Lhoty (spor p ijel ešit nosislavský superintendent a vypadá to, ţe si nebral servítky). Ve St íţov dnes stojí kostel postavený ve 20. letech minulého století. V posledních dvaceti letech prošel pár opravami a sluší se podotknout, ţe podvakrát se mezi dárce na opravu evangelického kostelíku p idala i místní ímskokatolická farnost. Úpravu interiéru navrhl bratr fará Zejfart, šedobílou fasádu akademický malí Pavel Procházka (ten navrhl i podobu v ţičky, kterou naši p edkové sice plánovali, ale nevybyly jim na ni peníze, a tak se dostavovala aţ p ed necelými deseti lety). Samostatný sbor v Jihlav (a ve St íţov ) existuje od konce dvacátých let minulého století. Nejprve do Jihlavy jezdili fará i z T ebíče, pozd ji sbor získal faru (dnes uţ zbouranou) a také vlastního fará e. Zprvu na krátkou dobu (Timoteus Pokorný, Vladimír Čapek), zato Jaroslav Nedbal v Jihlav fará oval skoro p l století a Lubomír Kabíček dalších jednadvacet let. Do druhé sv tové války mívali jihlavští evangelíci bohosluţby v n meckém luterském kostele (postaveném 1Ř7Ř). Pam tníci vypráv li, ţe česko-n mecké evangelické vztahy bývaly v Jihlav do p lky t icátých let poklidné a p átelské. Pak se samoz ejm zkomplikovaly a po válce a po odsunu p ipadl kostel naší církvi. Spolu s ním i n mecká fara s velikou zahradou. Fara slouţí – coby sborový d m – svému účelu dodnes, na bývalé zahrad postavilo za komunist m sto paneláky. Ostatn panelák m m la ustoupit i samotná fara: Jaroslav Nedbal musel pouţít veškerý diplomatický um, aby se to nestalo. (Mezi farou ve
57
Vrchlického č. 1 a sousedním panelákem s číslem 5 n jak schází d m s číslem 3: tuhle stavbu spojenou s demolicí fary tehdejší papaláši – na rozdíl od ohavného Prioru na nám stí – uţ nestihli.) Kostel po N mcích nesl jméno kazatele Pavla Sperata; ten p sobil v Jihlav zhruba rok (1522-23) a velkou část m sta získal za tu krátkou dobu pro luterské vyznání. (Mimochodem: je autorem písn č. 246 v EZ.) Pozd ji se kostelu íkalo kostel apoštola Pavla (tak je zapsán do seznamu památek) a na map ho najdete jako chrám svatého Pavla. Tak si vyberte. Dnes má jihlavský sbor necelých p t set člen (v ned li nás bývá v Jihlav a ve St íţov dohromady zhruba stovka). Co všechno se ve sboru d je, zjistíte z adresy sboru na evangnetu. Anebo se p ije te podívat. Jan Ke kovský
ZE SBORU BRNO - ŽIDENICE Obrazoborecká sakrální architektura v Brn Na pátek 21. ledna jsme pozvali editele brn nského Domu um ní Mgr. Rostislava Koryčánka. Jeho téma podle nadpisu zn lo tak trochu záhadn . Tady mn dovolte malou vsuvku. Obrazoborectví – ikonoklasmus známe hlavn z historie, a to z Byzance z Ř. a ř. století jako hnutí proti uctívání obraz , a pak u Mat je z Janova (asi 1350-13ř4), Jakoubka ze St íbra (1371142ř), u husit a čas od času i v současnosti. Ovšem obrazoborecká sakrální architektura, i kdyţ má stejný název, nemá s historickým obrazoborectvím mnoho společného. Tehdy šlo o ničení toho, co bylo uctíváno a bylo to vyrobeno lidskýma rukama. U zmi ované sakrální architektury šlo hlavn o výtvarnou st ízlivost odpovídající slohu doby, kterou nám p iblíţil náš host. Všechny stavby, o kterých br. Koryčánek hovo il a pro názornost promítl jejich obrázky, vznikly v podstat v jednom období, od r.1ř25 do roku 1ř36 včetn . Naprostá v tšina z nich odpovídá spíš více mén funkcionalistickému slohu uţívanému v mnoha zemích od 20. aţ do 50. let 20. století. Forma staveb byla určována provozní funkcí, p edpokládala se víceúčelovost a u sakrálních staveb to byly bohosluţebné prostory, kulturní sály (dnes u CČSH mnohde pronajaté), sociální za ízení, kancelá e, včetn byt fará e a kostelníka. Často šlo o do sebe zapadající krychle a kvádry s plochými st echami. Stavební materiál byl v tšinou tradiční, jako zdivo, ţelezový beton, sklo (pro prosv tlení prostor velkými okny) a d evo na konstrukce a pro obklady a p epáţky. Tato vn jší forma ani nedovolovala u sakrálních objekt p ehnanou výzdobu a to jist více vyhovovalo protestantským církvím. Moţná se nám poda í se aspo p ednášející blíţe seznámil.
zmínit o stavbách, se kterými nás
58
Hus v sbor CČSH v Králov Poli byl posv cen 25. íjna 1ř25, autorem návrhu je architekt Josef Novák, je to z ejm první církevní funkcionalistická stavba v Brn . Další stavbu téhoţ tehdy rostoucího společenství realizovali v letech 1ř2Ř2ř na Botanické ulici. Navrhl ji architekt Jan Víšek, jeho první ešení odpovídalo soustav do sebe zapadajících geometrických obrazc , ale nakonec m la vysokou štíhlou v ţ, kterou všichni dob e známe. Po vstupu do objektu na sebe upozorní jediný obraz od Jana D diny, Kázání na ho e. Funkcionalistický sloh je uţit i u katolického kostela sv. Augustina na nám stí Míru; trojlodní chrám projektoval profesor Vysoké školy technické v Brn Vladimír Fischer a posv cení se uskutečnilo 5.7.1ř35. St ízlivá výzdoba je od Josefa Axmana, F. Süssera a F. Fabiánka. Neţ p ešel p ednášející do Ţidenic, o které jsme m li zájem, dotkl se funkcionalistické synagogy Agudas Achim na Sko epce z roku 1ř36 od architekta Otto Eislera a moderního pravoslavného kostela od ruského architekta Petra Lavického z let 1ř30-31 pod Špilberkem. V Ţidenicích vyrostly ve stejné dob t i sakrální objekty. Jako první byl posv cen 2.6.1ř35 kostel ČCE na Jílkov ulici č.74 dle návrhu Ing. arch. Miloslava Tejce, pozd jšího profesora a d kana VUT-FAST. Škoda, ţe nemohl být realizován jeho p edcházející ojedin lý projekt funkcionalistické stavby i s klubovnami, jeslemi, školkou, domovem diakonek; autor m l teprve 24 let. P ednášející ho vysoce hodnotil, p ikládáme aspo perspektivní pohled. Nedaleko evangelického kostela vyr stala moderní k es anské baziliky, a to ímskokatolický chrám Cyrila a Metod je se samostatnou vysokou v ţí. Po návrzích n kolika architekt nakonec p ijali projekt architekta Klaudia Madlmayera. K posv cení kostela došlo 27. 10. 1ř35. Výtvarn se na n m postupn podíleli brat i Kotrbové, Petr Pišt lka a Ludvík Kolek. Poslední sakrální funkcionalistickou stavbou v Ţidenicích je chrám Spasitele CČSH na Karáskov nám stí dle projektu architekta Kučery, posv cený 5. července 1ř36. Procházka moderní sakrální architekturou v Brn skončila. Ješt dlouho jsme s p ednášejícím debatovali a nemohli se rozejít. O zájmu o dané téma sv dčila i účast mladých lidí. Ji í Novák
59
stavba v duchu
HISTORIE Záchrana život
šesti Hanák
V Brn po vydání Tolerančního patentu v r. 17Ř1 vznikl luterský sbor a prvním jeho pastorem byl Dr. Viktor Heinrich Riecke (nar. 17.5.1759 ve Stuttgartu, zem el 14.1.1830 v Lustnau – ob místa byla v tehdejším Württembersku). V Brn p sobil p es dvacet let od prosince r. 17Ř2 do r. 1Ř03, kdy se vrátil do svého rodišt . M l šest d tí, čty i synové dosáhli vynikajícího postavení. Starší dcera Ţofie se provdala za Josefa. Karafiáta, p íbuzného spisovatele Broučk fará e Jana Karafiáta. Informace o následujících událostech uvádí prasynovec pastora Rieckeho Karel Riecke v knize Moji p edkové ("Meine Voreltern", Stuttgart 1Řř6). Dr. Karel Riecke byl státní ministr financí. Tolik úvodem. D ti pastora Rieckeho se sešly ve Stuttgartu p i stém výročí otcova narození 17. kv tna 1Ř5ř. Tehdy pronesl nejstarší syn Leopold Sokrates Riecke (*17ř0 v Brn , léka , profesor chirurgie a vrchní zdravotní rada) vzpomínkovou eč a v ní popsal událost, jak jeho otec zachránil osm Hanák odsouzených k trestu smrti (v pozd jším textu se mluví o šesti muţích). Bylo to koncem dubna 17ř6, kdy večer navštívil pastora Rieckeho na brn nské fa e jeho starý p ítel hejtman Knittelmayer. Ohlásil špatné zprávy z italského bojišt , kde u Millesima porazil rakouské vojsko dosud neznámý generál, jakýsi Korsičan Napoleon Bonaparte. O t i roky pozd ji (v r. 17řř) p itáhl do Brna ruský polní maršál Suvorov s armádou čítající 45 tisíc muţ . P esouvali se pomalu do Itálie. V Brn doposud ţádné Rusy nevid li. P sobili jako barba i z Asie, zvláš jejich podivný maršál. Celý císa sko-královský dv r se dostavil z Vídn do Brna, aby uvid l p ehlídku ruského vojska. Byl jasný lednový den, bohatý na sníh. P ed branami m sta zaujala ruská armáda na polích bitevní pozici. Pastor Riecke vzal svého osmiletého syna Leopolda s sebou, aby se společn podívali na tuto mimo ádnou událost. Nastoupilo tam 45 tisíc muţ v sev ených p ehledných formacích. Do r. 1Ř00 pak spadá událost týkající se záchrany on ch osmi Moravan . Napoleon vít zil a rakouská armáda m la nesmírné ztráty. Proto byli rekrutováni do armády mladí muţi s velkou tvrdostí. Tehdy také došlo ke z ízení tzv. Moravských legií. Kaţdý z osmi kraj na Morav m l postavit 1200 muţ , a to bývalých voják , z armády uţ propušt ných, ţenatých a otc rodin, ve stá í od 30 do 45 let. Aby se zabránilo očekávanému odporu, byl t mto muţ m oznámen slavnostní císa v slib, ţe budou slouţit jen do
60
uzav ení míru a jen na Morav . P esto nechyb lo mezi nimi mnoho nespokojených. V hradiš ském kraji sestávala legie z Hanák a malý Leopold Riecke si dob e pamatoval statné veterány ve zvláštních hn dých a červených uniformách, kte í kaţdý den cvičili ve zbrani na úpatí Špilberku zrovna p ed okny fary. Náhle však p išel rozkaz, ţe se legie musí p ipojit k armád a s ní táhnout do Itálie. Sedláci z legie ješt ani nesloţili vojenskou p ísahu. Bylo to jako úder hromu! Zdálo se jim nemoţné, ţe by císa nedodrţel slovo. Domnívali se, ţe je to podvod od niţších d stojník . Došlo ke vzpou e. P es 1 000 muţ postavilo zbran do pyramid a uteklo dom do svých vesnic ke svým rodinám. Zpráva o tom vyvolala v Brn zd šení. Vojáci, kte í utekli, byli brzy pochytáni a uv zn ni na Špilberku. Vojenský soud vyšet oval p ípad s nejv tší p ísností. Bylo snadné nalézt v dce povstání a odd lit je od pouze svedených. Císa František II. sice m l pov st laskavého panovníka, ale kde se jednalo o vzpouru, politickou konspiraci, ukázal, ţe dovede být tvrdý. Lidé se obávali nejhoršího a brzy se proslechlo, ţe šest v dc vzpoury je odsouzeno k smrti st tím mečem. Mnoho lidí cítilo soucit s neš astníky, ale jen jeden muţ jednal – a to byl luterský pastor Viktor Heinrich Riecke. Riecke si uv domoval, ţe musí jednat opatrn , aby odsouzeným neublíţil. M l vysoko postavené, mocné, bohaté, jemu duchovn blízké p átele. Z nich rychle a tiše vytvo il koalici. Byli to svobodní zedná i. Jejich lóţe byla sice r. 17ř4 rozpušt na, ale spojení mezi "brat ími" trvalo dále. Pastor Riecke se stýkal hlavn s hrab tem Leopoldem Berchtoldem. Nyní b ţelo o čas, o kaţdou hodinu. P ítel Rieckeho, apelační rada von Traubenburg, v noci donesl pastorovi všechny protokoly a akta ze soudu, pastor je v noci prostudoval a sepsal pam tní spis, z kterého bylo jasné, ţe císa porušil sv j slib, ţe obţalovaní nesloţili ješt vojenskou p ísahu na prapor a jednali z "nechápající naivity". Mimoto se snaţili pastor a jeho šlechtičtí p átelé dopisy ovlivnit císa ovo okolí. Ale na všechny prosby odpov d l císa : "P evedl jsem veškeré vojenské soudní jednání na svého bratra Karla jako nejvyššího velitele a nesmím do toho zasahovat." Zatím byl rozsudek poslán k potvrzení do hlavního stanu arcivévody Karla, který jednoduše rozsudky potvrdil, protoţe byl docela zavalen válečnými událostmi. Kdyţ k n mu po n kolika dnech dorazily prosby o milost, byl arcivévoda uţ t ţce nemocen a jeho jmenovaný zástupce se neodvaţoval jednat o své v li. Zatímco pastor ješt doufal, ţe jeho kroky u arcivévody Karla budou úsp šné, p išlo do Brna schválení k poprav , ke které m lo dojít v následujících dnech. Vtom se ale objevila nečekaná p ekáţka, která poskytla čas, a tím nové nad je. Císa Josef II. p i svém nástupu na tr n r. 17Ř0 zrušil trest smrti, a ačkoliv jeho nástupci trest smrti obnovili, p ece jen v uplynulých letech nebyl na 61
Morav nikdo popraven mečem. Nyní se ukázalo, ţe na Morav není kat, který by um l setnout mečem hlavy. Bylo nutno vyhledat dva takové katy v Čechách. Pastor dosud nic nev d l o arcivévodov onemocn ní, kaţdou hodinu očekával od n ho zprávu o omilostn ní odsouzených, a proto bylo kaţdé zdrţení popravy nanejvýš d leţité. Kati se dostavili do Brna. Jeden člen brn nského evangelického sboru, velkoobchodník Herzogenrath, se zabýval, jak tenkrát bylo v mód , pokusy s elektrickým proudem. Byl ochoten vyhov t ţádosti pastora, ţe kata k sob pozve, aby mu ukázal pokusy. M l ho navést k uv ení, ţe se takové pokusy budou d lat na s atých, jak se prý tehdy čast ji dálo. Ale protoţe jeho p ístroj prý nebyl v po ádku, tak aby se pod touto záminkou poprava o n kolik dní odsunula. Tucet dukát tuto prosbu podpo ilo a kat souhlasil. Ale druhý kat prohlásil, ţe je ochoten všech šest hlav setnout sám. Tak z staly snad jen ješt dva dny, neţ dojde definitivn k poprav . V této nejvyšší nouzi poţádal pastor Riecke ušlechtilého hrab te Berchtolda, aby podnikl odváţný krok. Díky četným poštovním koním k p ep ahání a velikým spropitným postilion m se poda ilo hrab ti za 16 hodin dorazit do Vídn . Ve dv hodiny v noci jel bez odkladu k císa i. Poručil do kočáru zap áhnout čerstvé kon pro zpáteční cestu. Jako významný magnát a císa sko-královský komo í se mohl odváţit nechat císa e probudit, aby ud lil audienci v tak mimo ádnou dobu. Císa ho povolal ke svému l ţku. Srdce dojímajícími slovy hrab te byl císa p esv dčen, ţe se d je do nebe volající bezpráví, a nadiktoval hrab ti, ţe ud luje odsouzeným milost a podepsal se na p ípisu pro generála, který velel vojsku v Čechách a na Morav . Te jel hrab Berchtold nejv tší moţnou rychlostí zp t a dv hodiny p ed popravou dorazil do Brna skoro smrteln vyčerpán fyzickým a duševním nap tím. Pastor Riecke m l nesmírnou radost, ţe jeho námaha tak š astn skončila a d koval Bohu, ţe ho pouţil jako nástroj záchrany. Ale radovat se on i jeho p átelé sm li jen v tichosti, skryt . Ve ejný v nec vít ze p enechal nezištn hrab ti Berchtoldovi. Ostatní obvin ní ovšem neušli svému osudu. Dvanáct jich muselo b ţet ulicí (tzv. "pračata"), p ičemţ byli obnaţeni do pasu a biti po zádech holemi, mezi ostatní bylo rozd leno asi 20 tisíc ran holí. Tyto tresty trvaly dva dny u paty Špilberku p ed kasárnami a skoro p ed evangelickou modlitebnou a pastorovým bytem. Leopold Riecke se na to dob e pamatoval, byl tehdy uţ desítiletý. Také slyšel pozd ji otce o tom n kolikrát vypravovat p átel m v N mecku. Své vypráv ní ukončil slovy: "Teprve te , na konci svého ţivota, chci vypráv t o t chto vzpomínkách z d tství tak v rn a podrobn , jak jen mohu, a postavit je jako památník nejvyšší cti (hochehrendes Denkmal) svému osvícenému otci a zárove jako p ísp vek k d jinám minulých dn ." V ra Doleţelová
62
CESTUJEME Čína - Peking Na podzim roku 200Ř jsme navštívili čínské m sto Peking. Odpoledne po p íletu jsme si prohlédli staré m sto s jeho neopakovatelnou atmosférou. Podle dávného zvyku si Čí ané zdobili vchody svých p íbytk . Čím nazdoben jší vchod, tím bohatší nev sta se za ním nacházela. Ješt tentýţ den večer jsme zašli do osv tlené hlavní obchodní t ídy Wang Fu Jing. Oslnila nás spousta červených lampion pro št stí. Ve vedlejší ulici nabízeli obchodníci jídlo p ipravované p ímo p ed očima zákazník . Na pohled vypadaly roztodivné dary mo e zajímav , ale odvahu k jejich konzumaci jsme nenašli. Dali jsme p ednost čínské restauraci. Sed li jsme kolem velkého kulatého stolu pro dvanáct lidí, uprost ed byl umíst n velký otočný talí , na který nosila obsluha menší talí e s jídlem. Kaţdý strávník dostal úpln malý prázdný talí ek a postupn si nabíral, na co m l chu . Druhý den ráno jsme jeli autobusem na Velkou čínskou ze . P ekvapily m davy lidí proudících ob ma sm ry, takţe bylo obtíţné se vyhnout, místy se tvo ily fronty, ale nikdo se neodváţil protestovat, všichni trp liv čekali, na kaţdého p sobila majestátní atmosféra tohoto místa. Cizinci byli v menšin , domorodci tvo ili asi 80 % návšt vník . Kaţdý Čí an, i z té nejodlehlejší části zem , touţí alespo jedenkrát v ţivot navštívit Velkou ze . Vid li jsme početné rodiny s úpln malými d tmi a starými lidmi, které jejich dosp lé d ti nesly na rukou. Kaţdou chvíli odpočívali a rozprostírali si jídlo p ímo na zemi. Odpoledne jsme navštívili hrobky dynastie Ming a Císa skou cestu duch . Šli jsme po rovné vydláţd né cest asi jeden kilometr a po obou stranách stály pískovcové sochy zví at, mystických p íšer a ozbrojených stráţc . Všichni m li za úkol hlídat duše zem elých z císa ských rodin. Všimli jsme si, ţe jedna socha stála v pozoru a druhá socha sed la nebo dokonce leţela a klidn spala. Vysocí ú edníci to dob e vymysleli. Kaţdý se jednou unaví a p estane být bd lý a musí si odpočinout. Tímto opat ením byla zajišt na ochrana zem elým nav ky. 63
Další den jsme si prohlédli Nám stí nebeského klidu a Zakázané m sto, které bylo po staletí nep ístupné obyčejným smrtelník m. Proplétali jsme se mezi spoustou historických budov a dekorativn upravených zahrad. P ed kaţdým významným palácem sed li dva kamenní lvi. Vpravo sed l lev, který drţel ve své tlap zem kouli a p edstavoval muţský princip. Vlevo sed la lvice s malým lvíčetem jako ţenský princip. Bronzové sochy znázor ující ţelvy a volavky p edstavovaly symboly dlouhov kosti. Stoupali jsme po cest stále vzh ru, aţ jsme došli na vrchol, kde stál chrám Nebes – místo konání nejvýznamn jších slavností a rituál . Po náročném dni jsme se všichni t šili na místní specialitu, „pekingskou kachnu“. Netušili jsme však, ţe v zemi, kde má vše sv j utajený symbol, bude symbolická i pečená kachna. Po dvacetiminutovém ob adném porcování dostal kaţdý p lcentimetrový prouţek masa zabalený do chlebové placky se spoustou zeleniny. V ranních hodinách jsme odjíţd li vlakem 400 kilometr na sever do letního císa ského sídla v Čcheng-te. Sem utíkala císa ská rodina a vládní ú edníci p ed horkým letním sluncem. Ke svému odpočinku mohli vyuţívat zahradu o rozloze 5ř0 ha se spoustou um le vytvo ených jezírek a altánk s romantickými jmény: „Altánek mlţného dešt , Altánek odkvétajícího lotosového kv tu“. Velkým záţitkem byla prohlídka buddhistického kláštera Nebeského klidu. Klášter byl obydlený, sledovali jsme mnichy v ádovém oblečení p i modlitbách a poslouchali jsme jejich podmanivou hudbu. Nakonec jsme se museli z buddhistických výšin vrátit zp t. Pozd večer jsme dojeli do Pekingu, druhý den ráno letadlem do Vídn a autobusem do Brna. Tím naše zajímavá cesta skončila, ale vzpomínky z staly. Marie Melicharová
ŽILI MEZI NÁMI ThDr. Adrian Mikolášek 5. b ezna si p ipomínáme uţ ř0. výročí narození ThDr. Adriana Mikoláška. Pro mnohé dnes neznámý fará byl svého času známý po celém Československu a jeho širokém okolí. Jeho ţenu moţná dnes potkáváte na shromáţd ních, v "Kavárničce", jeho potomstvo se rozb hlo po sv t . Část z n j ţije s vámi v Brn , nejdéle já, David (viz foto). Rád bych brn nským pam tník m, a nejen jim, p ipomn l jejich pr vodce na cestách za ţeleznou oponu k Husovu kameni do Kostnice, za evangelíky v N mecku, Francii a Švýcarsku, propagátora misijní práce evangelické církve v Kamerunu a organizátora cest a setkání mládeţe z obou částí N mecka a jejich cesty po stopách reformace v Čechách, na Morav , na Slovensku a v Polsku s českou mládeţí. Samoz ejm také jako organizátora setkávání lidí z celé Evropy. Díky jemu poznali, ţe jsou bratry a sestrami ve ví e bez ohledu na hranice vojenských a politických pakt v jednom svobodném a krásném
64
Boţím sv t . Také se sluší p ipomenout Adriana Mikoláška jako básníka a p ekladatele n kolika písní v našem zp vníku a jako teologa, který nacházel hlubší souvislosti víry a ţivota Samaritán , ţid a k es an . P ikládám článek, který do našeho tisku dal prof. Jan Heller p ed deseti lety. V n m je vše ečeno lépe. Ve slokách, které se nedostaly do zp vníku, je jeho úzkost i nad je, jeho prosba o posilu a ochranu p ed svody a trápeními ţivota, které na n ho doléhaly od jeho mládí. Dá B h, ţe v pam ti lidí z stane jako ten, který hledal pokoj a porozum ní mezi lidmi, který jako kazatel nesl všem tu radostnou zprávu o nad ji, zprávu o tom, který je a láskou z stává na v ky. David Mikolášek ThDr. Adrian Mikolášek (5. 3. 1921 – 21. 3. 1řř2) byl výrazný evangelický fará a náš nejp edn jší badatel v oblasti studií sama ských (Samaritán ). P ipome me si stručn jeho ţivotní b h. Narodil se v Sutivanu v Jugoslávii, kde p sobil jeho otec, český léka . Rodina se však jiţ v r. 1ř25 vrátila do Čech, takţe mládí proţil ve Sloupnici a do gymnázia chodil v Litomyšli. Poslední t i léta gymnázia pak studoval ve Francii na Carnotov lyceu v Dijonu, kde i roku 1ř3ř maturoval. Pak studoval evangelické bohosloví doma a p sobil v n kolika sborech. Po válce si doplnil absolutorium Husovy fakulty a studoval i na filozofické fakult egyptštinu a hebrejštinu. Jako fará p sobil v n kolika sborech evangelické církve, zvláš v Pusté Rybné a naposled ve Dvakačovicích u Chrudimi. Na jeho širokém obzoru byly i zájmy historické a um lecké, byl nadaný básník a spolupracoval i na Evangelickém zp vníku. Jeho p átelé dodnes litují, ţe jeho básnický p evod písn 232 „St j p i mn , st j“ nebyl otišt n ve zp vníku celý. Snad stojí za to p ipomenout zde t i neotišt né strofy: 6. Ty p i mn st j, když k čin m nutí čas, svou láskou chra , když zazní sv dce hlas. Kdo jiný nežli Ty je v dce m j? Žhne slunce, bou e h mí? Ty p i mn st j. 7. Já nemám strach, když po boku T mám, i nemoc t žkou do Tvých rukou dám. Co zm že hrob? Kde osten, smrti, tv j? Zvít zím jist , jen Ty p i mn st j. 8. Když slábne zrak, mým očím nastav k íž, jím prosv tmu a sm r dej k Tob výš! Už svítá den. Ó slyš mne, Pane m j, a žiji, umírám, Ty p i mn st j. Po celý ţivot, od roku 1ř4ř, se odborn soust e oval na samaritologii. Samaritáni byli totiţ b ţn pokládání za potomky pohanských p ist hovalc podle 2 Kr 17. Mikolášek ukázal, ţe historická skutečnost byla jiná: Jejich základem byli ti, kdo po 65
pádu judského království z stali v zemi, nep ijali prorocké poselství o pot eb pokání a ustavili se v samostatnou náboţenskou obec. Tak je t eba lišit Izraele (jen) Zákona – Samaritány, kte í p ijímali jako své svaté Písmo jen p t knih Mojţíšových, dále Izraele prorok – ţidy, a konečn „Izraele“ evangelia – obec novozákonní. To bylo jádrem jeho disertace, za niţ získal na Komenského fakult doktorát teologie. Je velká škoda, ţe se u nás nenašel nikdo, kdo by v jeho samaritologických studiích pokračoval. Jan Heller (psáno v roce 2011 pro Kostnické jiskry)
KNIHA Dva malé národy O Češích a o Izraelitech, o jejich vzájemných vztazích píše Ruth Bondyová ve své nové knize „Potulné ko eny“, kterou v lo ském roce vydalo nakladatelství Franze Kafky. Sama spisovatelka není českému čtená i neznámá. Skoro kaţdý rok je v Česku vydávána aspo jedna její kniha. V Setkávání jsem p ed dv ma lety upozornila na její knihu „Drobné út chy“. V tom článku jsem se taky zmínila o její trilogii o Ţidech v Čechách a na Morav : „Mezi námi ečeno“ je o tom, jak zde Ţidé mluvili, „Rodinné d dictví“ o jménech a jejich p vodu a t etí kniha se nazývá „Boţí hody“ a zabývá se stravováním, ale není to kucha ka. Všechny knihy doprovodil svými ilustracemi Ji í Slíva a určit nepostrádají humor. Také „Potulné ko eny“ jsou vyzdobeny jeho kresbami. Po dokončení trilogie si autorka uv domila, ţe doposud nepopsala spoluţití Čech a Ţid a jejich vzájemné vlivy, a tak jim v nuje čtvrtou knihu a tou jsou práv „Potulné ko eny“. P ipome me si jenom, ţe Ruth Bondyová je izraelská spisovatelka, která se narodila p ed ŘŘ lety v praţské ţidovské rodin , za války prošla Terezínem, Osv timí a dalšími koncentračními tábory. Po návratu se v roce 1ř4Ř vyst hovala do Izraele, kde více neţ t icet let p sobila jako noviná ka, dokonce vyučovala ţurnalistiku také na telavivské univerzit . Pro nás je d leţité, ţe p eloţila do hebrejštiny na t i desítky českých autor , jako Haška, Hrabala, Havla, Kunderu, Ji ího Weila, Otu Pavla, Viewegha a jiné. Tak se vlastn ani nedivíme, ţe první kapitola v Potulných ko enech se nazývá M j román s českou literaturou. V ní se dovídáme o lásce Ruth Bondyové ke knihám, která začala uţ v rodičovské knihovn , k českým autor m, o radosti ze čtení, ale i o trampotách a svízelích p ekladu. Starost autorky, ţe její čeština dlouhým pobytem v Izraeli pon kud zreziv la, není na míst , protoţe češtinu t íbila svými p eklady. Dává nám taky nahlédnout do své p ekladatelské dílny. Potvrzuje skutečnost, ţe nelze odhadnout, jaký bude mít
66
p eloţená kniha úsp ch. V současné dob je v Izraeli knihou roku 2010 Čapk v Zahradník v rok, který se dva m síce drţel na seznamu bestseller a kritiky byly ty nejp ízniv jší. „Stal se zázrak“, píše sama p ekladatelka Bondyová, protoţe kniha Karla Čapka je devadesát let stará a v Izraeli je málo vášnivých zahrádká , je tu jiné klima, jiné rostliny. Takţe hádanka. V dalších kapitolách popisuje autorka p ist hovalectví do Izraele, a to od dob putování z Čech a Moravy do Svaté zem Léta Pán 14ř1, po p edválečné sionistické hnutí i nelehkou dobu, kdy Britové pro ohroţené Ţidy z celé Evropy vydali celkem patnáct tisíc p ist hovaleckých povolení ročn . Nepodává tu zevrubný p ehled všech p ist hovalc z Čech a Moravy do Palestiny a pozd ji do Izraele, ale jsou to spíše medailonky o českých Ţidech, zaloţené na osobních zájmech, na pocitu blízkosti a p átelství. A setkáme se tu s mnohými známými jmény, jako prof. David Flusser, nejv tší odborník na rané k es anství v Izraeli, p ítel Franze Kafky Max Brod nebo malí Ludwig Blum, který odešel uţ roku 1ř22 do Palestiny a my Br ané m ţeme dodnes obdivovat jeho panoramatický obraz „Pohled na Jeruzalém z Olivetské hory“, který je pýchou augustiniánského opatství. Dočteme se tu i o jeho bratrovi Richardovi, který je otcem izraelského včela ství, a jméno Richard Blum má velkou váhu mezi tamními zem d lci. A taky n co pikantního pro pam tníky. Kdyţ začala normalizace v letech 1ř6ř-1ř70, tak se, tehdy ješt v Československém rozhlase, začaly vysílat denn v nejposlouchan jším čase vţdycky p ed zprávami minutové komunistické agitky. V t chto ideologických perlách soudruh Xaver promlouval pon kud sk ípavým hlasem k národu, citoval hlavn Lenina a Marxe a obhajoval vpád cizích vojsk a p ítomnost sov tských sil na české p d . Posluchači si p i jeho slovech významn ukali na čelo, ale nic naplat, vysílalo se to skoro dva roky. Xaver byl pseudonym Miroslava Mráze, který jednoho dne zmizel a nikdo nev d l kam. Aţ v Potulných ko enech se dozvídáme, ţe se v roce 1řŘ1 s manţelkou a dv ma dcerami p ist hoval do Izraele. Ruth Bondyová se s ním setkala a napsala o n m s laskavým sarkasmem. Mráz neum l hebrejsky ani anglicky a jeho poslání bylo nejasné, tak jako jeho ţivota b h, a snad koncem Ř0. let v Izraeli zem el. Jinak p íchozí Ţidé z Čech a Moravy nevyvolávali antagonismus jako p íchozí ve statisících z Rumunska, Maroka či Ruska, prost proto, ţe jich bylo málo. Autorka se domnívá, ţe existuje vzájemná sympatie mezi Čechy a Izraelci. U Izraelc moţná zásluhou pomoci, které se dostalo od Československa roku 1ř4Ř nov zaloţenému státu, a Češi se zajímají o ţivot Ţid vymazaný po tisíciletém spoluţití. Pomoc v nouzi nejvyšší je nejdelší kapitola v knize a v ní Ruth Bondyová popisuje osudy n kolika z t ch 11Ř Čech , kte í za pomoc a ukrývání Ţid za války dostali izraelské ocen ní Spravedlivý mezi národy. Mnohá fakta 67
i události jsou tu zachyceny v bec po prvé a op t se setkáváme s n kterými známými jmény, jako byl P emysl Pitter nebo Olga Fierzová. Mnohokrát je zd razn no, ţe pomoc to byla nezištná a velmi riskantní, protoţe za pomoc Ţid m hrozilo vyvraţd ní celé rodin . Také je velmi t ţké tyto spravedlivé lidi v bec najít a prokázat jejich pomoc. Mnozí jsou mrtvi a mrtvi jsou i ti, kdo by to m li dosv dčit. Ješt je t eba se zmínit o humoru, který je Čech m i Ţid m vlastní a pomáhá snáze snést t ţké časy utrpení. V terezínském ghettu splynul český a ţidovský humor a autorka se k n mu vrací a cituje z terezínských novin, časopis i kabaret . Záv rem píše: „V humoru byla út cha, chvilka vít zství nad okolnostmi, kapka iluze, jiskra svobody, snaha nekapitulovat vnit n , vid t absurdní komičnost v hrozivé skutečnosti, pojímat p ítomnost jako provizorium, jako most mezi minulostí a budoucností.“ Ruth Bondyová bydlí uţ p es padesát let v m st Ramat Gan, které je vlastn p edm stím Tel Avivu, ale vyznává se, ţe Ramat Gan nikdy nebude součástí jejího bytí jako Praha, kde ţila v mládí a kterou má prochozenou p šky. Posílá svou knihu za čtená em jako malou papírovou lodičku po proudu psaných slov a t ší se jako všechny d ti, i ty zestárlé, ţe se drţí, i kdyţ ne na v ky, nad hladinou. Kniha o potulných ko enech na téma česko-ţidovských vztah p ečtení.
stojí za
Eva Šimková
ZE SYNODNÍ RADY Sčítání lidu, dom
a byt
2011
Milé sestry, milí brat i, blíţí se Sčítání lidu, dom a byt 2011, které se provádí v naší zemi a v zemích EU jednou za deset let. Také letos bude součástí sčítacího listu osoby kolonka „Náboţenská víra“. Údaj, který z letošního sčítání vzejde, se stane podkladem pro rozhodování státních a ve ejných institucí na dalších deset let. Tento dopis píšeme na základ zkušeností z roku 2001. Mnohé tehdy ovlivnila informace sčítacího archu, ţe údaj „Náboţenská víra“ je nepovinný a dobrovolný. Prosíme Vás, nedejte se tím zmást! Ač nepovinný a dobrovolný, p esto se stane podkladem mnoha dalších rozhodnutí. Proto jej, prosíme, ádn vypl te! Nenechte se odradit ani jistou komplikací. Do p íslušných rámečk je totiţ t eba vyplnit celý a p esný název naší církve, tedy - Českobratrská církev evangelická. Jiný název - nap . Evangelická církev - je neplatný!
68
Proto prosíme, vezm te Sčítání lidu, dom a byt 2011 váţn . P ípadná liknavost nebo p ezíravost tohoto Sčítání je v neprosp ch k es an naší zem . Domníváme se také, ţe i pro ţivot naší společnosti je dobré, aby pomocí v rohodného údaje v d la o t ch, pro které je evangelická, resp. k es anská víra d leţitá. Obracíme se i na ty, kdo nejste evidováni v kartotéce ţádného našeho sboru, a p esto se k naší církvi hlásíte, sympatizujete s ní, účastníte se n kterých akcí, máte v ní své p átele. Pokud je to v souladu s vaším p esv dčením, vypl te také, prosíme, „Českobratrská církev evangelická“ v kolonce „Náboţenská víra“. Sčítání prob hne koncem b ezna 2011. Sčítací formulá e dostanete v p edstihu. Sčítací archy bude moţno vyplnit i elektronicky, ovšem aţ poté, co osobn p evezmete sčítací formulá e od sčítacího komisa e. Další informace k elektronickému sčítání naleznete na: http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/jak_vyplnit_elektronicky_formular Prosíme, seznamte s touto naší výzvou co nejširší okruh lidí p i sborových ohlášeních, na internetových stránkách, ve sborových dopisech i p i neformálních rozhovorech. D kujeme za porozum ní a zdravíme, Synodní rada ČCE
ZE STARŠOVSTVA Brno I Na únorové sch zi prob hla nejprve kontrola pln ní minulých úkol . Do kancelá e byla koupena nová kopírka, do Červeného kostela po ízena kv tinová výzdoba a bylo rozhodnuto zvýraznit nápis na nedávno odkryté pam tní desce. ada dalších dílčích úkol se postupn eší. Vyda ila se ekumenická bohosluţba u Jakuba. Byly popsány závady varhan v Červeném kostele a budeme hledat firmu na jejich opravu. Velká část sch ze byla v nována p íprav sborového shromáţd ní a volb poloviny staršovstva. Jednáme s n kolika firmami o nejniţší cenu za p ípojku vody do Červeného kostela a stavební komise p ipravuje plán nutných oprav na letošní rok. Finanční komise dostala za úkol p ipravit rozpočet. Výroční zpráva bude zpracována podobn jako loni - z p ísp vk brat í a sester, kte í mají jednotlivé úseky sborového ţivota na starosti. Podobn byly rozd leny úkoly p i tvorb webových stránek našeho sboru. Ji í Gruber
69
LIDÉ VE SBORU Brno II
Brno I 1.3. Eva S ahelová
40 let
2.3. Sára Dušáková
10 let
2.3. Anna Fronková
60 let
3.3. Lydie Zemanová
90 let
3.3. Blahoslav Šimek
80 let
3.3. Milan Sedláček
76 let
9.3. Lenka Kosohorská
30 let
9.3. Kv toslava Dufková
89 let
9.3. V ra Lautererová
77 let
9.3. Melanie Ke kovská
87 let
9.3. Milada Schimerlová
81 let
11.3. Františka
íhová
9.3. Josef Veselý
97 let
11.3. Miloš
10.3. Miluše Kostelecká
40 let
18.3. Zdenka Maláčová
84 let
12.3. Zde ka Hole ová
75 let
21.3. Libuše Marková
93 let
12.3. Jarmila Zahradníková
50 let
23.3. Adéla Buchtová
89 let
13.3. Zden k Dufka
87 let
25.3. Blaţena Kostelecká
60 let
ib id
84 let 83 let
17.3. Bohumil Mareš
60 let
28.3. V ra Martinásková
84 let
18.3. Ond ej Baláš
30 let
31.3. Miroslav Št rba
77 let
18.3. Renata Hronková
30 let
21.3. Jana Syr čková
40 let
Rozloučili jsme se:
24.3. Tomáš Vtípil
30 let
3.2.
25.3. Gerda Giecová
91 let
25.3. Jana Korytárová
50 let
25.3. V ra Novosadová
85 let
26.3. Danuše Krausová
80 let
26.3. Josef Záborský
70 let
28.3. Jana Komárková
30 let
28.3. V ra Lerchová
91 let
29.3. Jarmila Mrázová
75 let
29.3. Dana Studená
40 let
Anna Kroulíková
nar. 1935
29.3. Ljuboslava Tomanová 40 let
Zám ry Hospodinovy platí v čn , úmysly jeho srdce po všechna pokolení. Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za d dictví. Ž 33,11n
70
BUDE Kavárnička 2.3. Na TGM vzpomíná sestra Libuše Sob slavská. ř.3. O P emyslovcích vypráví bratr Vlastimil Otáhal. 16.3. Poznáváme daleké kraje – bratr Jan Franc 23.3. Hudební odpoledne – konzervato . 30.3. Posloucháme vypráv ní bratra fará e Jana Pokorného.
Pozvánka na jarní brigádu na Blažkov Brigádníci vzh ru do útoku! A každý dob e zamí í, úkoly prvních p ti rok my chceme splnit za čty i. Popelá nám kráčí v čele, kuratorium stojí za námi, my p ekonáme plány sm lé my p ekonáme nadplány. Voláme všechny holky, kluky, voláme všechny dosp lé, pojedeme bo it budky, od pátku až do ned le. Zrychlete tempo, poj te s námi, a rozkvete nám rodná zem! Na Blažkov plnit plány, to slibujem a dokážem! Nebojte se, nebude to tak hrozný, ale pot ebujeme na Blažkov ud lat spoustu práce. Proto všechny zveme na brigádu, která je plánovaná na víkend 29. 4. až 1. 5. 2011. Budeme rádi, kdyţ vás p ijede co nejvíc. P ihlášky sm ujte na
[email protected] nebo na
[email protected]. Za kuratorium Blaţkova Ji í Popelá
71
ZE STARŠOVSTVA Brno II Hospodá ské a správní záleţitosti vyţadují p i rozhodování staršovstva nejvíc úsilí a nejvíc času. Ani únorová sch ze nep edstavovala výjimku z uvedeného pravidla. - - Hospoda ení sboru se opírá o dobrovolné dary a p ísp vky jeho člen
– zjišt ní, ţe jejich úhrn rok co rok umoţ uje, aby sbor
mohl uhradit své náklady, vypovídá o odpov dnosti a opravdovém zaujetí mnoha sester a bratr
pro sbor a církev: a práv
s tímto zjišt ním smíme
uzav ít i hospoda ení sboru v roce uplynulém. - - Sborové shromáţd ní je i letos p ipravováno do dvou částí jednání; první se poda í uskutečnit uţ v únoru, s druhou částí se počítá na poslední b eznovou ned li. - V návaznosti na rozhodnutí učin ná v minulém roce ve v ci obsazení kazatelských míst ve sboru od zá í r. 2012 staršovstvo nadále usiluje o to, aby p edloţilo sboru své návrhy kandidát včas. - - Úst ední církevní kancelá op tovn
na kazatele sboru odpov dn
a
p edkládá dotazy na stanovisko
staršovstva našeho sboru ke konání synodu ČCE v Brn ; staršovstvo op tovn odpovídá, ţe za sbor Brno II to nedoporučuje. - - Za vhodný termín pro p íští sch zi byl vybrán jiţ 7. b ezen, vzhledem k tomu, ţe pravidelné druhé pond lí v p íštím m síci bude tentokrát ve znamení školních prázdnin. Jaroslav Vítek
Brno - Židenice V části v nované p íprav hlavn
o letošní Noci kostel
sborového programu jsme se tentokrát bavili (27. 5.) a o tom, co bychom v našem sboru
mohli p ipravit a jak se zajímav
prezentovat i návšt vník m, kte í o ČCE
mnoho nev dí. – Staršovstvo vyslechlo komentá
sestry účetní a bratra
kurátora k výsledk m hospoda ení za lo ský rok. S pot šením jsme zjistili, ţe se na úspo e energie pomalu začala vracet velká investice do opravy suterénu modlitebny a vybudování úst edního topení místo p vodních samostatných plynových topidel (rekonstrukce prob hla p ed dv ma lety). Letos by m lo dojít na dlouho p ipravovanou opravu deš ové kanalizace a snad i na další opravy (zateplení stropu modlitebny, parkování p ed farou, jiţní fasáda kostela...).
Tyto
i
další
plány
p edstavíme
na
výročním
sborovém
shromáţd ní, které p ipravujeme na 27. b ezna. L. Švanda
72
TÝDEN VE SBORU Brno I
Brno II
Po – Pá 9-12, St 15-17
Po – Pá 8.30-11.30
Pond lí: 18:30 staršovstvo 14.3. Úterý: 15:00 DD V stonická 17:00 d tský klub 17:00 náboţenství 19:00 p ípravka NŠ St eda: 13:00 Diakonie 15:00 kavárnička 16:00 konfirmandi 18:00 kurz Beta 19:00 mládeţ
Čtvrtek: 10:00 klub otev ených dve í 17:00 biblická hodina Pátek: 18:30 p vecký sbor
Ned le: 10:00 ned lní škola 11:00 setkání na fa e
Pond lí: 18:30 staršovstvo 7.3. Úterý: 19:30 setkání st ední generace
St eda: 13:00 Diakonie 18:00 biblická hodina 19:30 mládeţ Čtvrtek: 16:00 vyučování d tí 16:00 konfirmandi Sobota: 9:30 DD Kociánka 12.3., 26.3. Ned le: 9:00 ned lní škola 10:00 setkání v Losov sále
Brno – Husovice
Brno – Židenice
St eda: 18:30 mládeţ
Úterý: 16:30 BH pro d ti 19:00 starší mládeţ
Čtvrtek: 18:00 biblická hodina 19:00 staršovstvo 10.3. Pátek: 15:30 Husovičtí v eš ani Ned le: 9:00 ned lní škola 10:00 setkání na fa e 18:00 Desert 13.3.
St eda: 17:00 konfirmandi 19:00 BH Blansko 19:00 staršovstvo 9.3. 19:00 modlitba se zp vy z Taizé 16.3. Čtvrtek: 17:30 mladší mládeţ 19:30 biblická hodina Ned le: 9:00 ned lní škola 10:00 setkání v modlitebn 18:30 p vecký sbor
Brno I
Brno II
Brno – Husovice
Brno – Židenice
6.3.
Druhá po Devítníku BK Josef Veselý ČK Ji í Gruber rodinná ned le, ob d Rch Ji í Gruber
BD Jaroslav Vítek Ku Ond ej Kolá Tiš 13:45 Ond ej Kolá
Hu Št pán Hájek
Ţd Pavel Kašpar, VP Bl Pavel Kašpar, VP
13.3.
První ned le postní BK Ji í Gruber, VP ČK Ji í Gruber, VP
BD Ond ej Kolá , VP Tiš 10:30 Jaroslav Vítek, VP
Hu Št pán Hájek
Ţd Pavel Kašpar, VP Bl Pavel Kašpar, VP
20.3.
Druhá ned le postní BK Olga Tydlitátová ČK Olga Tydlitátová Rch Olga Tydlitátová
BD Alexandra Hauserová Tiš 10:30 Ond ej Kolá BD 18:00 nešpor, Vítek
Hu čtené Ma čtené
Ţd Romana Špačková Bl Romana Špačková
27.3.
T etí ned le postní Opl Marta Ţidková sborové shromážd ní
BD Jaroslav Vítek sborové shromážd ní
Hu Št pán Hájek
Ţd Pavel Kašpar sborové shromážd ní Bl Jan Asszonyi
3.4.
Čtvrtá ned le postní BK Ji í Gruber Opl Ji í Gruber bigbeatové bohoslužby Rch Ji í Šimsa ČK 19:30 nešpory
BD Ond ej Kolá Ku Jaroslav Vítek Tiš 13:45 Jaroslav Vítek
Hu Št pán Hájek ČK 19:30 nešpory
Ţd Pavel Kašpar, VP Bl Pavel Kašpar, VP
BD: Blahoslav v d m v 9:00 Ku : Ku im v 10:00 Tiš: Tišnov
Hu: Netušilova 26 v 9:00 Ma: Malom ice, Borky 7 DDS v 10:30
Ţd: Ţidenice v 9:00 Bl: Blansko v 14:00
BK:Betlémský kostel v 8:30 ČK: Červený kostel v 10:00 Rch: Rychmanov v 14:15
