Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Ji í Gruber, senior a Olga Tydlitátová, fará ka seniorátní fará i: Ji í Šimsa a Marta Ţidková kurátor: Václav Matoulek
konfirmandé
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek a Ond ej Kolá , fará i kurátor: Jaroslav Kučera Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor Farní sbor ČCE v Brn - Židenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatelé: Pavel Kašpar, nám stek synodního seniora Romana Špačková, fará ka kurátor: Miroslav Ma ák, nám stek seniorátního kurátora Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský
Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2011 (XIII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročn s finanční podporou statutárního m sta Brna.
k
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová
BYLO Presbyterní konference brn nského seniorátu se konala v sobotu 5. b ezna Ň011 ve sboru Brno I na Opletalov ulici. Téma setkání neslo název: Naše církev – jak ji vidíme a jak bychom ji cht li vid t? V pozvánce, která byla zaslána do všech sbor , bylo uvedeno, ţe p jde o jakousi reflexi současného stavu naší církve, o zamyšlení nad tím, jak na tom jsme a kam se chceme ubírat, co se z tradičních projev víry ukázalo jako nosné a co uţ je neudrţitelné, kde v ekumenickém prost edí vidíme inspiraci a co specifického dokáţe dnešní evangelická církev nabídnout. Program vedl bratr Vladimír Zikmund. V úvodu nám p ečetl výborné kázání fará ky Hany Pfannové na text Ţalmu 1Ň6, kde na záv r ekla: Nejsme společenství spravedlivých vyvolených. My jsme tu od toho, abychom se p ed lidmi p ipojili k Izraelovu radostnému volání a zp vu. My máme, a s pláčem, a s jásáním, vypráv t o tom, že Hospodin činí s lidmi veliké v ci. Že nikdo není vy at z jeho lásky. A možná to nebudeme my, kdo bude sklízet. Možná se o sklizni ani nic nedozvíme. Ale On jist p ijde. Tato slova nás dob e naladila na následnou diskusi. Ta probíhala ve čty ech skupinách, z nichţ kaţdá se v novala jedné st ţejní roli církve: bohosluţba, sv dectví, sluţba a společenství. Moderátory skupin byli jmenováni brat i Farský, Kučera, D dič a sestra Lia Ryšavá. Ačkoliv doba na diskusi byla skoro dvouhodinová, ukázalo se, ţe by mohla být i delší, protoţe se vzájemná vým na názor dob e rozproudila. P estávka na ob d však byla milá a po ní následovalo op t „plénum“, p i n mţ vedoucí jednotlivých skupin informovali ostatní o pr b hu rozhovor . Ukázalo se, ţe záv ry a post ehy, ke kterým se v diskusích došlo, by mohly zajímat i ostatní členy našich sbor , a proto je ve zkrácené podob p ineseme v tomto a v p íštím čísle. Jana Slámová
Shrnutí rozhovor
ve skupinách
I. Společenství Sborové společenství a jeho vytvá ení je základním p edpokladem k dobrému fungování sboru. Jsme si v domi toho, ţe ne vţdy sbor budujeme, často jsme kv li svým osobním starostem p ekáţkou jeho r stu. Společenství vnímáme ve významu novozákonním – být spolu p i lámání chleba, tj. účastí na veče i Pán , být ve společenství Ducha. (Nap . Skutky 2, 42; 1 Kor 10, 16; Fil 2, 1) Co to pro nás osobn a pro náš sbor konkrétn znamená? P edevším osobní rozhodnutí, nasazení vlastního času, ţivota, schopností. Často také rozhodnutí pod ídit ţivot rodiny ţivotu sboru a odvaha i schopnost __________________________________________________________ Ilustrace na obálce: Iva T mová - Betlémský kostel - z interiéru
73
vysv tlit své počínání i svým d tem, a tím je vést k ţivotu ve společenství sboru. Budovat společenství neznamená utvá et uzav enou společnost, naopak je nutno sborové společenství otevírat ve ejnosti – moţnosti jsou r zné (koncerty, besedy, p ednášky, kurzy Alfa, vánoční „trhy“ apod). Velmi d leţité však je, jak se nám poda í začlenit nenásiln a taktn nov p íchozí - které jsme získali pro návšt vy sboru bu zmín nými aktivitami, pop ípad p išli sami na základ jiných podn t - do společenství sboru takovým zp sobem, aby se ve sboru cítili dob e. Co očekáváme od církve jako celku? Jsme rádi, ţe vznikl synodní materiál „Budování sboru“, který podn cuje členy církve k p emýšlení o situaci sboru a jeho dalším sm ování. Domníváme se, církev (sbory) nevyuţila moţnost vytvo ení systemizovaných míst „pastoračních pracovník “, kte í mohli mít výraznou roli v aktivizování sboru. Chybí nám čast jší jasné slovo církve (synodu) k ţivotním a obecn lidským otázkám celé společnosti. Rádi bychom se jako sborové společenství s tímto názorem konfrontovali, o problémech hovo ili, pokládali je za podn t k diskusím na úrovni sboru, vyjad ovali se k nim. Jak se díváme na budoucnost sborového společenství? Vnímáme, ţe budování sborového společenství je d leţitý úkol staršovstva, které by m lo sbor vést po duchovní stránce. Jsme si současn v domi, ţe r st a upev ování sborového společenství je kaţdodenní úkol jednotlivc – být otev eni v či ostatním, otevírat svou vírou cestu do společenství ostatním, být vnímaví v či sv tu, který nás obklopuje. P íkladem svého ţivota dokazovat, ţe i dnešní moderní člov k se umí pro sborové společenství ob tovat tak, aby se všichni a ve všem dali vést společenstvím Ducha svatého, jak je o tom psáno v epištole Filipským Ň, 1-4: „Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a bu te stejné mysli, m jte stejnou lásku, bu te stejné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v poko e pokládejte jeden druhého za p edn jšího než sebe; každý a má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ Lia Ryšavá
II. Bohoslužba P estoţe vnímáme bohosluţby jako základní funkci ţivota církve, začátek diskuse se ne a ne rozb hnout. Jak toto téma správn uchopit? Jak p ekonat zábrany, které snad kaţdý tak trochu má, kdyţ se má bavit s cizími? Diskuse se ale pomalu, i s pomocí n kdy trochu provokativních otázek a názor , rozproudila, a tak nám nakonec vymezený čas byl skoro krátký. Nad snahou stihnout všechno probrat v tomto rozhovoru s p evahou vít zí v n guláše. Po p estávce se k tomu p eci společn s ostatními vrátíme!
74
Co vlastn znamená výraz „bohosluţba“? Shodujeme se v tom, ţe tuto sluţbu nevnímáme pouze jako jednostranný proces. Cítíme to jako sluţbu Bohu i jako Boţí sluţbu nám. I kdyţ n kdy máme trochu problém s tím, ţe bychom v bohosluţb vid li p inášení ob tí Bohu, p ijímáme výzvu z 1Ň, 1-2. Bohosluţba je pro nás také odrazem vd čnosti za boţí milost, povzbuzením, čerpáním sil a současn místem setkávání. Bez společenství bohosluţba pro nás n co zásadního ztrácí! Má být kázání úst edním prvkem bohosluţeb? V reformované tradici stojí bohosluţba na vzd lání a osobní výši kazatele. Proti tomu jsou snahy o posílení významu liturgie, o čast jší vysluhování veče e Pán a o zavád ní r zných responsoriálních prvk , kdy se posiluje bohosluţebný význam kaţdé součásti bohosluţby. V diskusi p evládá v le pro zachování naší tradice. Čas na nás i na našich bohosluţbách stejn neúprosn pracuje. To je vid t t eba na délce kázání, které bývalo d íve hodinové i delší, a dnes málokde p esáhne 15 minut. Déle se totiţ nevydrţíme ani soust edit. Takto se pomalu do bohosluţeb dostávají nové prvky, aniţ by zm ny tolik vadily. Jednou z patrných zm n v našich bohosluţbách je i rozši ování aktivní účasti laik . Praxe v jednotlivých sborech je r zná. V tšímu zapojení laik do programu bohosluţeb slouţí r zné moţnosti jejich vzd lávání. Stálo by za to v novat tomuto tématu a r zným zkušenostem v našich sborech t eba jednu presbyterní konferenci. Hodn nás tíţí vyprazd ování našich kostel . Co proti tomu d lat? Jak oslovit ty, co nás opoušt jí? Jak oslovit nové lidi? Shodujeme se, ţe je d leţitá srozumitelnost obsahu a významu toho, co slyšíme a o čem zpíváme. Rovn ţ je d leţitá naše autenticita - shoda našich ţivot s tím, co vyznáváme. Není nutné upravovat bohosluţby na efekt, abychom n koho získali. „Nepodbízet se.“ „Z stat sami sebou“. P itom m ţeme hledat zp soby, jak oslovit lidi ze sv ta p i p íleţitosti r zných benefičních koncert a jiných otev ených kulturních akcí, jako jsou nap íklad hudební nešpory, bigbeatové bohosluţby nebo bohosluţby v hospod . Na konkrétních p íkladech bylo ukázáno, ţe i takto lze druhým a Bohu slouţit. Co dál tu zazn lo? Bohosluţba je mozaika individuálních p ístup k Boţímu dílu. Zkrátit kázání a ohlášky a více zpívat. Nezkracovat písn . Dát více prostoru varhanním p edehrám pro zklidn ní mysli. Co je dobré, to zapustí ko ínek. Vladimír Zikmund
Gloria in excelsis Deo p edvedl brilantn brn nský ekumenický sbor všem, kte í se dali pozvat 27. února vpodvečer do modlitebny Církve bratrské na Kounicov ulici. Sbor zaloţený uţ v roce 1řŘ6 sdruţuje zp váky z r zných k es anských církví a je zam en zejména na interpretaci renesanční a barokní duchovní vokální tvorby. Vrcholem večera bylo provedení dvanáctidílné skladby Gloria od italského skladatele A. Vivaldiho, jejíţ zp v i hudební doprovod ídil zakladatel sboru Luboš Raus.
75
V smyčcovém doprovodu jsme byli upozorn ni na barokní d ev ný nástroj „cink“, p ipomínající zvuk trubky, jakoţ i osobitý zvuk barokního hoboje, violy a houslí. Komorní barokní orchestr spoluvytvá ely téţ Alice a Klárka P ikrylovy svou hrou na cembalo a violoncello. Krásný dojem z večera, který sviţn moderoval bratr Petr Raus, na záv r umocnil ješt i společný zp v písn „Co činí B h, vše dobré jest“. Slova textu provázela účastníky i p i cest do jejich domov . Jana Slámová
Společný víkend konfirmand Strm chách
a mládeže Brno I ve V pátek Ň5. února kolem osmé večer jsme se z r zných kout a r znými zp soby dopravili na faru do Strm ch. Celkem nás bylo i s fará em devatenáct, z toho t i konfirmandky. Nejprve jsme si museli faru vytopit a trochu upravit tak, aby se nám v ní celý víkend dob e bydlelo. Po veče i jsme si povídali o tom, co kdo z nás d lá, co ho baví a co se mu za poslední rok stalo zajímavého. Pak jsme se pomodlili a šli na kut .
V sobotu ráno se nám ze spacák moc necht lo, ale nakonec jsme p eci jen vylezli, lákáni vidinou snídan . Dopoledne nám Ji í na naše p ání pov d l n co o Pavlových listech, protoţe jako mládeţ se tento semestr v nujeme práv jim, tak abychom to m li tematické. Následn jsme se blíţe v novali listu Jakubovu. P ečetli jsme si r zné p eklady druhé kapitoly, o kterých jsme se pak bavili. Sobotní ob d se nesl ve znamení experimentu, kterým si na nás Kristina se Standou cht li vyzkoušet, jestli umí va it pohanku. Umí, chutnalo nám. Po ob d jsme se vydali na výlet po okolních zamrzlých rybnících, dokonce došlo i na pokusy o koulování posledními zbytky sn hu. Kdyţ jsme se vrátili na faru, zpívali jsme a Ji í nám povídal o buddhismu. Strávil n kolik týdn na Srí Lance, kde v tšina obyvatel jsou buddhisté. Po veče i nám promítl fotky ze svého putování. V ned li nás čekal velký úklid a p íprava sálu na bohosluţby. Po nich jsme se najedli a vydali se na cestu dom . Víkend se nám všem moc líbil, tak snad si ho za rok zase zopakujeme. Jana Vondrová
76
VÍRA A TRADICE Velikonoce Blíţi se velikonoční svátky, o kterých v naší zemi kaţdý aspo n co málo ví. Jako datum k es anských Velikonoc je určena ned le po prvním jarním úpl ku, na rozdíl od pevn stanoveného data Vánoc. Pohyblivost svátku je dávným poz statkem roku ízeného sluncem a m sícem. Letošní datum Boţího hodu velikonočního vychází aţ na Ň4. dubna. Odtud se odvíjí celá postní doba i následující letnice (50. den). Velikonoční svátky jsou nejd leţit jší jak pro Ţidy, tak pro k es any. Naše Velikonoce navazují na ty ţidovské s novou k es anskou náplní. Ţidovské Velikonoce mají dvojí p vod, a to Pesach (pastevecký svátek) a Macot (rolnický svátek). Svátky jsou inspirovány skutečnou událostí odchodu Izraelit z Egypta. Ješt koncem 1ř. století se pochybovalo o tom, zda tento národ v té dob v bec existoval, ale v roce 1Řř6 byla nalezena stéla z roku 1ŇŇ5 p ed Kristem, ze které víme, ţe izraelský lid uţ nejen byl, ale také pobýval v Egypt . Mojţíš m l tento národ vyvést z Egypta, ale farao o tom necht l ani slyšet, vţdy by p išel o otroky. Aţ ta poslední z deseti pohrom, smrt všeho prvorozeného včetn dobytka, zp sobila, ţe více neţ po čty ech stech letech v Egypt byli Izraelité dokonce vyhnáni i s cennostmi soused (Ex 1Ň,ň1-ňň.ň5). P i poslední rán Izraelité v d li, ţe mají zabít beránka bez vady a pot ít ve eje (dnes zárubn ) svých dom krví ob tovaného beránka. Kdyţ bude procházet Jahve, jejich domy p ejde. To je základ svátk Pesach (p ejití). Takto zachrán ní pat í Bohu, mají posv cení, rodiče je museli v chrámu vykupovat, jak to vidíme i u Pána Jeţíše (L 2,22-ňř). Jednotlivé rody jedly beránka bez vady, upečeného na ohni, bez zlomené kosti, s nekvašeným chlebem, protoţe t sto p ed út kem nestačilo vykvasit. Co z beránka zbylo, muselo být spáleno, aby to nemohli poţít neob ezaní cizinci. To je jejich veliká noc. Farao p edpokládal, ţe se lid po ob tech vrátí, ale nestalo se tak, a proto je pronásledoval. Je-li Hod beránka p edobrazem veče e Pán , pak nám bude moţná jasn jší, jak naloţit se zbylým chlebem a vínem, zda podávat nebo nepodávat nepok t ným… Ten druhý svátek je zem d lský, který po staletích splynul s tím prvním; spočíval v ob tování prvního snopku ječmene v chrám . Byla to oslava
77
začátku ţn a padesát dn nato se konaly doţínky - letnice, o t ch si povíme pozd ji. Z t chto událostí vznikly velikonoční svátky od úpl ku 14. do 21. nisanu (m síce zrajících klas ), to je v části b ezna a dubna. Tyto svátky prod lávaly zm ny, zvlášt po zničení jeruzalémského chrámu, kdy se uţ nekonaly ob ti. Současná ţidovská literatura uvádí b hem svátk Hod Beránka (Ex 1Ň,4ň-51) a Hospodinovu slavnost nekvašených chleb (Ex 1Ň,ň4.ňř). Na památku musel být den p ed svátkem kaţdý d m zbaven i starého chleba, kterého se pouţívalo ke kvašení. A další je ob tování prvního svazku ječmene (Lv Ňň,10-14). Dnešní veče e Pesachu je spojena s vypráv ním o noci p ekročení, jedením nekvašeného chleba (vysvobození), zeleniny a ho kých bylin, na ohni pečeného beránka, pečených nebo va ených vajec a pitím čty kalich vína. Slavnost doprovázejí modlitby a zp v ţalm , nap . Chválu vzdejte Hospodinu… (Ţ 11Ř). Jak se to vše promítá do našich Velikonoc? Dotkn me se aspo n čeho v pašijovém týdnu. Tradičn se ve st edu p edpokládá (Mt Ň6,6-1ň), ţe Pána Jeţíše pomazala ţena (jinde Marie) a učedník m (jinde Jidášovi) se to nelíbilo, lépe by bylo balzám prodat a peníze dát chudým. Toto je snad jediné místo, kde Jeţíš nestraní chudým, vţdy je to pomazání k jeho poh bu. Ve čtvrtek si p ipomínáme veče i Pán a jí p edcházející p íb h o mytí nohou (J 1ň). Po čtení evangelia biskup umývá nohy jako Kristus a adventisté si p ed kaţdou veče í Pán myjí nohy navzájem. Veče e je zaznamenána ve všech evangeliích krom Janova a v 1K 11. Jedná se s nejv tší pravd podobností o část paschální veče e, jak ji ustanovil Pán Jeţíš Kristus a jak ji známe z vysluhování v církvi. Zde je asi dobré podotknout: nev íme, ţe se ţivly (chléb a víno) m ní v t lo a krev Kristovu, ale v íme v Kristovu p ítomnost. Z veče adla (ukazovali nám je v Izraeli, samoz ejm nebylo autentické) odešli všichni do Getsemanské zahrady na Olivové ho e, následovaly modlitby, zatčení, páteční vyšet ování, soud a smrt uk iţováním. A práv v ob tovaném Beránkovi vidíme Pána Jeţíše a pomazání ve ejí krví nám ukazuje k naší záchran Kristovou krví. Na Velký pátek (i ve čtvrtek) se čtou nebo zpívají pašije (z passio = utrpení, umučení). Pán Jeţíš byl ješt tentýţ den sejmut z k íţe, který je základním symbolem k es anství, a poh ben na prahu soboty, protoţe u Ţid začíná den večerem, a den odpočinku strávil ve skalním hrob . V pátek na rozdíl od bratr katolík vysluhujeme veče i Pán . Katolíci slaví vzk íšení jiţ v sobotu večer jako vigilii (p ípravu na svátek). Nejprve sv tí ohe p ed kostelem a od n j zapalují paškál – svíci, která je znamením sv tla vzk íšeného Krista. Te i n kte í evangelíci rozsv cují paškál, ale bez ob ad . Tradičn byli v sobotu k t ni katechumeni, toto se hlavn v katolické církvi obnovilo, kdyţ k t d tí stále ubývá a aţ dosp lí se rozhodují sami pro cestu za Kristem. Jejich bílá roucha dala název Bílé sobot . Ned le velikonoční znamená Kristovo zmrtvýchvstání (nap . Mt ŇŘ). Tady se op t odráţí první snopek (prvotina kralický p eklad) z úrody (Lv Ňň,10.11). Nejlépe to snad vyjad uje apoštol Pavel (1K,15,Ň0.ŇŇb): „Avšak Kristus byl vzk íšen jako první (prvotina kralický p eklad) z t ch, kte í zesnuli… tak
78
v Kristu všichni dojdou života“. To je naše velikonoční radost. Sváteční je i Pond lí velikonoční, asi pro zako en né zvyky se stále mén konají ve sborech bohosluţby. Na velikonoční svátky, podobn jako vánoční, se napojilo mnoho všelijakých lidových zvyklostí projevujících se i v lidové zboţnosti, které mohou jít aţ do p edk es anské doby. Praktikuje je t eba v pond lí mnoho d ti a dosp lých, aniţ by v d li n co o smyslu Velikonoc. Velikonoční týden má v lidovém podání své barvy, zvyky a pov ry. Ţluté pond lí a Modré úterý p ed Velikonocemi byly vyhrazeny praní. Černá st eda, jindy sazometná, byla určena vymetání komín . Dnes ji známe spíš jako škaredou, protoţe se Jidáš m l mračit na Krista kv li pomazání v Betánii. Kdo se ten den mračí, bude se prý mračit celý rok. Zelený čtvrtek má barevné označení dle Getsemanské zahrady nebo od zeleného mešního roucha. M la se jíst zelená strava (špenát, zelí), to se n kde stále dodrţuje. Ve čtvrtek v n kterých kostelích umlkají varhany a zvony prý odlet ly do íma aţ do sobotního večera. Hlas zvonu nahradily všelijaké klepačky chlapc , n kde je m ţeme slyšet stále. V tento den se pečou jidáši; i jejich tvar má p ipomínat provaz, na kterém se m l Jidáš ob sit. Velký pátek je váţným dnem, dodrţuje se p st. Tento den je pov rečný: omývání v potoce, nesm lo se orat, vláčet, aby m l Kristus v hrob klid, zem se otevírá, aby vydala poklady. Hledače poklad v zemi vídáme stále, jen s jinými nástroji. V ímských kostelích je pod n kterým oltá em „Boţí hrob“ i s figurínou a s monstrancí v záplav kv t , kde se lidé vkleče modlí aţ do soboty do večera. Nám tato katolická praxe d lá značné potíţe, vidíme v ní spíš praktiky siln se blíţící pohanství. „Boţí hrob“ zavedli a ší ili jezuité, stejn jako pašijové hry. Na Bílou sobotu pekly hospodyn chléb a beránky. Od „Boţího hrobu“ vynesli figurínu vzk íšeného a monstranci, které pak nesli v pr vodu obcí, to pamatuji ješt z doby totality. Boţí hod velikonoční je nejv tším svátkem. Do kostela se nosily na posv cení mazance, vajíčka, chléb, víno. U ímských katolík sv tí v tšinou beránky. Doma se pokrm společn jí, aby rodina z stala pohromad , bylo by krásné, kdyby to bylo tak jednoduché. Pond lí velikonoční, n kdy červené, znamená pomlázku, p ípadn polévání vodou, chlapci dostávali červená vajíčka. O t chto zvycích píše ve 14. století uţ Konrád Waldhauser. Od pohanských dob bylo vejce symbolem ţivota, práv proto se spojovalo s oslavou jara. Ješt následující ned le se nazývala bílá, tehdy nov naposledy bílá roucha.
pok t ní nosili Ji í Novák
79
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Podobenství o boháči a Lazarovi (L 16,19-31) Dva lidé ţijící vedle sebe a p esto tak rozdílní. Jeden má všeho dostatek, druhý nemá ani na chleba a oblečení. Jeden má krásný d m, druhý leţí a ţebrá u jeho bran. Dva tak rozdílné ţivoty. Oba dva ale skončí. Smrt potká oba. A najednou se to všechno obrátí, ten, který za svého pozemského ţivota tak nesmírn trp l, te leţí v nebi v Abrahamov klín a z ejm tam bude leţet nav ky. A ten, který si ţil bezstarostný a pohodlný ţivot na zemi, se te smaţí v pekelných plamenech. Ješt k tomu se musí koukat na to, jak se Lazar v nebi u Abrahama má dob e. Jeho prosba o pomoc není vyslyšena a nakonec ani svým bratr m nesmí vzkázat, ţe si mají dát pozor. Prý by to k ničemu nebylo. Kde ud lal ten boháč chybu? Kdyţ je člov k bohatý, ţije trošku v jiném sv t neţ ten, který ţebrá. Moţná nás napadne, ţe ten boháč t eba ani toho chudáka neznal. Vţdy leţel aţ n kde u brány. N kde u plotu. T eba ani nem l šanci se o chudákovi n co dozv d t. Jist m l na práci jiné v ci. To p esn nevíme. Vlastn ani nevíme, jaký byl ten boháč člov k, jestli byl nafoukaný nebo jestli rozdával ze svého dostatku. Je ale velmi pravd podobné, ţe v d l, kdo mu líhal u vrat domu. Je to pravd podobné i proto, ţe zná Lazarovo jméno. Ví, jak se ten chudák jmenoval. Tudíţ o n m uţ musel n co slyšet, a p ece mu nebyl za svého pozemského ţivota schopen pomoci. Prost edky na to evidentn m l. P i čtení tohoto podobenství se nem ţu ubránit tomu, jak drsný a krutý p íb h to je. Coţpak Pán B h nezná slitování? Vţdy p eci tak často čteme o tom, ţe B h odpouští, promíjí... ale v toto podobenství je nekompromisní. Boháč pyká za sv j ţivot. A bude pykat celou v čnost. D sivá p edstava. Co nám ten p íb h chce íci? Asi je podstatné zd raznit, ţe člov k m ţe n které v ci napravit nebo zm nit do určité chvíle. Ale nem ţeme to odsouvat neustále donekonečna. Takové v ci, jako prosit za odpušt ní, činit pokání – se nedají odkládat v čn . Jednou totiţ člov k um e, a z tohoto p íb hu vyplývá, ţe pak uţ je na takové v ci pozd . Pak uţ m ţeme jen nezúčastn n sledovat, co se to s námi d je. Boháče musela tíţit nepopsatelná bezmoc, kdyţ uţ nemohl v bec nic zm nit. Všechny naše nevy ešené problémy s druhými lidmi, nevy íkané mezilidské k ivdy... ten čas, kdy se máme šanci usmí it, odpustit, prominout a jít dál, nebude trvat v čn . Jednou se bude uţ jen vyhodnocovat. Zajímavé na tomto podobenství také je, ţe ten chudák Lazar má jméno. Zatímco boháč je jen boháč. Člov k beze jména. Jeho jméno není d leţité. Zato ten chudák Lazar má krásné jméno. Jak uţ to tak v bibli bývá, jméno člov ka bylo dost d leţité. Vypovídá i o jeho ţivotním p íb hu, o jeho situaci, o jeho ţivotní bíd a nouzi, kterou si nevybral a za kterou nemohl. Lazaros ecky nebo Eleazar hebrejsky znamená „Boţí pomoc“. Ten neboţák, který nem l v ţivot št stí, byl odkázán na Boţí pomoc. Trp l celý ţivot, a tak se po smrti dočkal odm ny. Dostalo se mu Boţí pomoci.
80
P íb h pokračuje. Potom, co se boháč u Abrahama neúsp šn p imlouvá za sebe, vzpomene si na svých p t bratr . A tak je chce alespo varovat, pomoci jim, aby neskončili jako on. Mohli bychom si íct, ţe není úpln takový sobec, jak jsme si t eba mysleli. Ale Abraham odpovídá jasn a nekompromisn . Boháčovi brat i mají dost p íleţitostí, aby rozpoznali, jak mají ţít, aby neskončili jako ten boháč. Mají Mojţíše a Proroky. Pokud ani to nestačí, jsou ztraceni. Ani ţádné sv dectví ze záhrobí by nepomohlo je p esv dčit, aby zm nili své ţivoty. Mají Mojţíše a Proroky. Co tím Abraham myslel? Mojţíš p edstavuje Zákon – Tóru. Také Jeţíš toto spojení pouţíval. Moţná se vám vybaví v ta: „v tom je celý Zákon i Proroci“. V čem? Nap íklad v tom, ţe tak, jak chceme, aby s námi lidé jednali, tak i my ve všem máme jednat s nimi, tzv. Zlaté pravidlo (Mt 7,1Ň). Anebo na jiném míst Jeţíš íká, ţe „na t ch dvou p ikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“(Mt ŇŇ,40) Která jsou ta p ikázání? „To nejv tší a první je: miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. A druhé je mu podobné: Miluj svého bliţního jako sám sebe.“ Boháčovi se stala osudnou jeho lhostejnost k bliţnímu v nouzi. Stala se mu osudnou jeho nevšímavost v či bíd druhého člov ka, kterému mohl pomoci. To se m ţe stát velmi snadno i nám. Velmi snadno si zvykneme na to, ţe se máme dob e. Velmi snadno m ţeme zapomenout, ţe tu je n kdo v našem okolí, komu by naše pomoc zlepšila ţivot. Myslím, ţe toto podobenství nemluví o tom, ţe ţebráci se za kaţdou cenu dostanou do nebe a ti bohatí ne. I kdyţ Jeţíš íká, ţe snáze projde velbloud uchem jehly, neţ aby bohatý člov k vešel do Boţího království (L 1Ř,Ň5). To, po čem Lazar touţil, nebylo tak nesplnitelné. Touţil alespo po tom, co spadlo z boháčova stolu. Ţili vedle sebe a p ece mu boháč nepomohl. A p ece to bylo v jeho moci. To, o co prosí ve svých mukách boháč, je nesplnitelné, čas vypršel. Uţ doţili své ţivoty. Neţijí vedle sebe, uţ jsou na v čnosti a propast mezi nimi se nedá p eklenout. Co si z tohoto podobenství m ţeme vzít? Ten p íb h nás varuje p ed nebezpečím bohatství. Kdyţ má člov k dostatek, snadno oslepne. Je pro n j strašn t ţké vid t pot eby t ch, kte í mají nedostatek. O tom, co nás čeká na v čnosti, rozhodujeme uţ b hem svého pozemského ţivota. Nem ţeme se spoléhat na to, ţe nám Pán B h lacin odpustí, protoţe známe toto podobenství a známe jich od Jeţíše dost dalších na to, abychom v d li, v čem spočívají Zákon a Proroci.
MODLITBA Pane Bože, prosíme t , zbavuj nás lhostejnosti v či lidem, kte í pot ebují naši pomoc, zbavuj nás naší lenosti a neochoty pomáhat. Dávej nám, prosíme, milující srdce a otev enou náruč a zahán j od nás všechny p edsudky a obavy, že selžeme. Prosíme t , dávej nám pevnou víru a také sílu žít podle tvých p ikázání. AMEN
81
Autorkou poboţnosti je Debora Hurtová, 28 let. Studovala teologii v Praze a v Oslo. V íjnu Ň00ř nastoupila na vikariát v Hronov a Broumov u fará e Michala Kitty. Od íjna Ň010 p sobí jako fará ka ve sboru v České T ebové. Má ráda zimu, b ţkování, jezera a smrkové lesy. Má slabost pro severní Evropu.
ČTY IKRÁT Z BRNA Společné stolování Brno I - V našem sboru se scházíme kaţdou ned li po bohosluţbách ke káv , čaji a společnému rozhovoru. Ve st edu odpoledne na Kavárničce mezi prvním a druhým programem popíjejí sestry a brat i kávu, čaj a k tomu p ikusují n co sladkého. Ve st edu večer probíhají kurzy Alfa a Beta. Na Alf se va í teplé veče e, na Bet se chystá chléb s pomazánkou. Kdyţ se konají skautské bohosluţby nebo rodinná ned le, bývá po bohosluţbách společný ob d a po n m následuje p ednáška nebo zábavný program. Marie Melicharová Brno II - Uţitečnost stol v Blahoslavov dom je nad kaţdou pochybnost. Obzvláš to platí pro stoly, jimiţ je tamtéţ vybaven tzv. Los v sál (k této vybavenosti vhodn p istupuje bezprost edn sousedící kuchyn ). Svým vzhledem stoly snad (uţ velmi dávno) neodpovídají estetickým normám, ale je moţné kaţdou ned li po sluţbách Boţích k nim usednout, pít čaj nebo kávu a beze sp chu si povídat s lidmi, s nimiţ uţ jsme se t eba celý týden nevid li. Skoro pokaţdé bývá plno. Stoly se skv le uplatní i tehdy, kdyţ si Ned lní škola s rodiči, p áteli a p íznivci p íleţitostn prodlouţí ned lní dopoledne a p ipraví společný ob d v Blahoslavov dom , jindy se u nich pokoušíme nasytit skupinu zahraničních host , kte í náš sbor navštíví. I p i seniorátních a celocírkevních setkáních se stoly hojn uplatní – ob tav pomáhají, aby hosté nezemdleli. Jmenujme ješt další setkávání člen sboru: na n která z t ch shromáţd ní se notn t šíme (s atky), na jiná myslíme neradi (poh ební shromáţd ní). Také jejich účastníci si n kdy p ejí, aby po skončení shromáţd ní mohli společn usednout ke shora zmín ným uţitečným stol m; a ty vţdy znovu trp liv a vlídn poskytují svou nepostradatelnou sluţbu. Pokud ovšem n kdo shledal, ţe stolování p edpokládá netoliko stoly, nýbrţ a nadto i lidi obstarávající to, co se na ečených stolech p edkládá host m, má pravdu. Ve skutečnosti bychom tu místo jednoho odstavce m li nabídnout k p ečtení knihu o pracovitých, ochotných, dovedných ţenách a muţích; knihu velmi, velmi obsáhlou, jakkoli dosud nenapsanou. Jaroslav Vítek V Husovicích stolujeme kaţdou ned li po bohosluţbách. Pravda, u stolu sedí jen ti nejstarší, protoţe mnoho míst k sezení nemáme. Ostatní stolují vestoje, rozmlouvají, popíjejí kávu či čaj (výjimečn i víno) a zakusují zákusky, které
82
naprosto neorganizovan tém vţdy n které dobrovolnice p ipraví. Krom t chto ned lních setkání po ádáme n kolikrát do roka oblíbené grilování na farní zahrad (pravideln vţdy p ed prázdninami i po nich), účastní se zejména rodiny s d tmi. Mládeţ griluje ješt čast ji. P i rituálu zvaném "pasování V eš an " organizujeme slavnostní ob d pro d ti a jejich vedoucí, podobn i p i výjimečných p íleţitostech (jako byla nap . návšt va synodního seniora) nabízíme společný ob d pro všechny účastníky bohosluţeb. Št pán Hájek Židenice - Je to trochu zvláštní téma o postu, ale budiţ. V Ţidenicích jsme skromní. V tšinou společné posezení, či postání odbýváme šálkem čaje nebo kávy. D je se tak pravideln po bohosluţbách, ale i p i pátečních setkáních sboru. V tší stolování sboru nebo jeho části je n kdy p i k tu, dále p i svatbách lidí ze sboru a p i poh bech. Nejv tší setkání u stolu se odehrává jen jednou do roka, p i sborovém dnu na záv r školního roku, kdy mimo bohosluţeb, tematických her pro d ti, p ednášky pro dosp lé, divadelní hry, je také společný ob d, kterého se účastní kolem stovky lidí. Pat í pak k tomu i zmrzlina a podvečerní grilování. Jídlo je vnímáno jako prvek společenství, tzn. všichni u stolu se společným zahájením a vzájemným poznáváním a povídáním. Pavel Kašpar
NAŠE SBORY Farní sbor ČCE Hrubá Vrbka a Velká nad Veličkou Sbor se nachází v malebném regionu slováckého Hor ácka. Tento kraj dodnes uchovává n které prvky lidové tradice, a to hlavn v rovin folklorního zp vu a muziky. Snad uţ jen v tomto kraji, konkrétn ve sboru v Javorníku nad Veličkou (viz obrázek z konfirmace v lo ském nást nném kalendá i ČCE) a v našem sboru se proto m ţete potkat s konfirmací, p i níţ jsou konfirmandi v krojích. Kroje v tomto kraji nejsou jen zaprášenou ozdobou muzejních vitrín, ale do jisté míry ješt ţivou součástí svátečních událostí. Nejen p i velikých hor áckých slavnostech, ale také nap íklad p i hor áckém kosení, o fašanku, tu a tam i p i n které svatb či p i poh bu se potkáte s t mi, kdo
83
oblékají místní kroj jako výraz slavnostnosti a ţiv p edávané tradice. Nap íklad kdyţ jsme v ned li 6. 1. Ň00Ř uspo ádali v naší modlitebn tzv. t íkrálové zpívání, vystoupilo p i n m asi ř p veckých soubor a v tšina z nich v krojích. A není to (aspo zatím ne) jen chvilkové zapózování kv li televizním kamerám, ani to zpívání není komerční záleţitostí. P i tomto setkání zpívaly místní muţské, ţenské, smíšené, d tské i církevní sbory. Televize nebyla p ítomna, nikomu jsme nemuseli za vystoupení draze platit a to, co jsme proţili, se dá p esto t ţko slovy vystihnout. Hodinu a p l se tyto sbory st ídaly v písních oslavujících narozeného Krista. Skoro mn bylo líto, ţe to nikdo nenatáčel. Ale zárove m to o to víc t ší. To zpívání p ece bylo ne kv li kamerám, ne kv li zisku, nebyla to lidská okázalost, ale v krojích krásná, a v harmonických hlasech čistá oslava toho, kterému pat í všecka čest i sláva. A takto to i vyzn lo. V Hrubé Vrbce vystupují místní p vecké sbory – muţský, ţenský a smíšený se svými vánočními sbory jiţ tradičn p ed obecním domem na druhý svátek vánoční. Do mírn mrazivého ticha se nese ve ejné vyzpívání radosti z narozeného Spasitele. Tiše jsem se radoval, kdyţ jsem vid l, jak se tu bez k ečovitého násilí d je n co velikého. Vţdy mezi t mi zpívajícími byli i mnozí z t ch, kte í do kostela pravideln nechodí. Fará je neagitoval, rozdílná církevní p íslušnost nebyla p ekáţkou, a oslavu p ijímal ten pro nás v jeslích narozený. Tak t eba tohle se d je v našich vesnicích. (Ve všech t chto událostech byli naši presbyte i hybnou sloţkou on ch p veckých t les).
Jistá tradiční muzikálnost je tedy jednou z velikých hodnot, které nesou tento sbor. Ale i naopak. Z evangelického sboru vzešla celá ada významných muzikant , primáš a hudebních osobností. (Pro znalce jist n co znamená t eba tzv. orkova muzika anebo jména Luboš a Dušan Holý). Dnes se tento místní folklor stává čím dál atraktivn jší i pro lidi, kte í na Hor ácké slavnosti
84
jezdí z velké dálky. Bohuţel jej to však i posouvá do oblasti komerce, coţ nesv dčí oné niternosti, která v místních písních hraje svou roli. A pak je cítit, ţe s rozvojem všech t ch p ehrávač a sluchátek na uších tragicky ubývá zpívání mezi lidmi. To asi platí všeobecn o národ muzikant . Zde to vnímám s jistým smutkem, s takovým, který se vás osobn dotýká, jako umírání milované osoby. Hor ácko ješt zpívá, opakuje si staré písničky a jedinečnou lyriku místního ná ečí. Ale uţ to není ono zpívaní p i práci na lukách a na poli, uţ tu netryská pramen nových písniček. Mladá generace – ta počítačová a odchovaná na MPň, hudebních nosičích – zpívá stále mén nebo v bec ne. A začínám to cítit i mezi d tmi v náboţenství. A církev, která by p estala zpívat – to si nedovedu p edstavit…. Jinak se asi nemáme čím chlubit. Kostelík ve Vrbce je jeden z t ch potolerančních, který však získal dostavbou ve 40. letech Ň0. století i v ţ. Zajímavým prvkem v n m je uchovaný luterský oltá a p ekvapivé rozloţení lavic. V lutersky liturgickém prostoru s oltá em jsou totiţ na obou koncích kostelního prostoru kruchty, kazatelna je reformačním zp sobem umíst na na jedné z delších st n kostela a část lavic je práv oním klasicky reformačním stylem obrácena ke kazateln . Myslím si, ţe to je p íkladný projev toho, jak blízkost, duchovní i pokrevní blízkost evangelík na Hor ácku ovlivnila i kostelní prostor. (Sbor v Hrubé Vrbce je svým zaloţením luterský, ale ona blízkost reformovaného sboru v Javorníku je zde významn vid t.) Od roku Ň010 probíhá také jistá vizuální prom na našich sborových budov ve Vrbce. Na ja e v roce Ň010 se nám poda ilo opravit fasádu fary a její zá iv čistý kabát vykoukl z šedi a oprýskanosti. V současné dob dostává stejnou barvu i vedle stojící kostel. Obojí ve stejné barevné kompozici tak vytvá í jist nep ehlédnutelný komplex ve vsi. Tím, ţe stojí u hlavní cesty, a tím, ţe Hrubá Vrbka nemá jiný kostel, bylo snadné nás najít i p ed tím. Dnes je však kostel i s farou doslova do dálky zá ivou dominantou obce. (Snad smím vd čn vyslovit, ţe i díky finanční pomoci Jeronýmovy jednoty a Evropských fond .) Ve Velké nad Veličkou má sbor postavenou prostornou modlitebnu. I p es ob ti aţ i ztráty postavení se jí poda ilo postavit v dob minulého reţimu (1968-1ř6ř). Počtem duší je však Velká tou v tší částí sboru. Snad i proto není pouhou kazatelskou stanicí, ale prost druhou polovinou vesnického „sousbo í“. Nevím, je-li to i n kde jinde - zdejší evangelíci od husitských dob sv j kostel nemají, ale ješt d íve neţ svou vlastní modlitebnu m li (a mají) na velickém nám stí svou zvonici. To znamená, ţe vyzván ní oznamující bohosluţby anebo poh by se nese centrem vesnice, i kdyţ naše modlitebna je v ústraní. Nelze také nezmínit, ţe se zde aţ doposud skoro všechny poh by odehrávají tradičn z modlitebny (či z kostela) pr vodem na h bitov s uloţením do hrobu. Navzdory tomu, ţe to znamená p ejít p es celou d dinu a skoro p l hodiny p šího pochodu, bez muziky, ale s občasným zp vem evangelických písní, nepropadli jsme zatím tlaku zrychlující se doby a poh by tak mají svou zvláštní d stojnost. K podtrţení váţnosti, s níţ se v tomto kraji loučíme se zesnulými, p ispívá i tzv. „zpívání“ p ed poh bem. Ve starších
85
dobách to znamenalo, ţe do domu, kde n kdo zem el, p icházeli navečer p ed poh bem místní v ící a hlavn asi zpíváním poh ebních písní z funebrálníku vyjad ovali svou podporu zarmoucené rodin . Dnes se tato zpívání uţ neodbývají v domácnostech, ale v kostele či v modlitebn vţdy večer p ed vlastním poh bem. Pro fará e to znamená, ţe ke kaţdému poh bu musí chystat vţdy dvoje kompletní bohosluţby. Jakkoliv je to zát ţ, váţím si toho a mám za to, ţe to hraje jaksi pozitivní roli v tom bolavém procesu vyrovnávání se s odchodem blízkého člov ka. Sbor ţije pravidelnou sborovou činností. Bohosluţby, biblické hodiny a konfirmační cvičení jsou kaţdý týden v Hrubé Vrbce i ve Velké nad Veličkou. Náboţenství se učí na školách a místní editelé škol to nejen tolerují, ale p ijímají a podporují. Spolu s javornickým evangelickým sborem pak kaţdoročn p ipravujeme tábor pro d ti. Kazatelskou stanici má sbor ješt ve Stráţnici. Zde míváme bohosluţby v domov d chodc jednou za m síc. Ve vesnickém prost edí, které bylo v historii dost poznamenáno vzájemným zra ováním mezi evangelíky a katolíky, dochází dnes také k zjevnému uzdravování t chto zran ní. Společná ekumenická shromáţd ní s modlitbami za sjednocení k es an , která po ádáme na začátku roku, nejsou jen spln ním ekumenické formality, ale opravdu duchovním léčením dávných a bolavých zran ní. Jsme obyčejný vesnický sbor, který, jako mnohé jiné, zápasí o v rohodné p edání zv sti evangelia. Mojmír Blaţek
KNIHA Nep ečteno s vyk ičníkem Rafinovaný zp sob, jak doporučit čtená ské obci zajímavou kníţku, zvolil pa íţský literární v dec Pierre Bayard – uţ do názvu své studie zahrnul knihy, k jejichţ p ečtení jsme se (dosud) nedostali. Upozor uje, ţe práv takových knih je ovšem nehorázná v tšina. Kaţdý čtená p ečetl jen n které z knih, které uţ vyšly, existují, n které jsou v knihovnách a o mnoha z nich se (alespo n kdy) mluví. Slušelo by se íci po pravd , ţe ze všech byvších a jsoucích knih p ečetl i nejvášniv jší čtená pouze zanedbatelný zlomek. Autor tu podává pomocnou ruku, leč činí to s potutelným úsm vem. Chvíli to trvá, neţ čtená ovi dojde, proč ta potutelnost. První dojem totiţ nasv dčuje, ţe jste vzali do rukou snadné a lehké, pon kud kratochvilné čtení o čemsi nezávazném a málo dosaţném. Lehkost vyjad ování, jemná ironie, schopnost postihnout jádro v ci velmi p esn , a p itom nikoli t ţkopádn , všechny tyto vlastnosti Bayardova textu takový dojem zdánliv potvrzují. Aţ kdyţ se čtená začte, zjistí, ţe se dal nachytat, leč uţ je pozd . Ve skutečnosti v bec nejde o snadná témata, p ípadn o veselou četbu k ukrácení dlouhé chvíle. Spisovatel se dotýká hlubokých a vrcholn obtíţných otázek nad
86
chápáním a výkladem psaného textu, smyslu literatury, vzd lanosti, kultury. Od začátku zavádí výraz „kolektivní knihovna“, postihující, ţe kniha neexistuje nikdy sama, nýbrţ jako součást podivuhodných celk . Ani na chvíli p itom neopouští úrove duchaplné elegance, bravurního vyjád ení, v n mţ sloţité problémy vyznívají jednoduše a p ehledn , aniţ by je autor by i jen v nejmenším bagatelizoval. Úvod knihy ozdobilo motto p ipisované Oscaru Wildeovi: „Nikdy nečtu knihu, na kterou mám psát recenzi; člov k je pak p íliš zaujatý.“ Autor pak všecky knihy, které zmi uje, d lí do čty skupin: 1. kniha, kterou neznáme, 2. kniha, kterou jsme prolistovali, ň. kniha, o které jsme slyšeli, 4. kniha, na kterou jsme zapomn li. Zdá-li se snad čtená i, ţe tam chybí kategorie knih, které spisovatel p ečetl, nech p ijme ujišt ní, ţe n co takového nenalezne, nebo to odporuje všem autorovým úmysl m. Není definitivn p ečtených knih, jsou toliko díla, která jejich čtená , resp. účastník rozhovoru o nich vţdy znovu objevuje a vynalézá. Objevuje tudíţ také sám sebe, svou schopnost vnímat a vytvá et. „Mluvením o nep ečtených knihách stojíme u zrodu tvo ivosti“ (s. 1řŘ) Jaroslav Vítek (Pierre Bayard, Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. P eklad: Petra James, vydal HOST, Brno 2010, 208 stran.)
P EČETLI JSME Nebe Autor článku Miloš Doleţal píše o své návšt v brn nským léka em Milanem Zapletalem.
Osv timi s očitým sv dkem,
Ptám se pana Zapletala, jestli tady pro n j existovalo nebe, nebo zda to byla jen prázdná díra. Hovo í plaše o tušené pomoci sh ry…. Asi za čtrnáct dní mi listonoš p inesl dopis od pana Zapletala, ve kterém mezi jiným píše: „Váţený p íteli, asi jsem Vám neodpov d l úpln na otázku, zda bylo v Auschwitzu nebe. Tedy: jedno nebe v Auschwitzu bylo. N kdy modré, n kdy šedivé a deštivé, ale vţdycky ušpin né páchnoucím kou em z krematorií. Ptáci tam nelétali. Ale ten sk ivan, co zpíval cestou na nádraţí, b hem transportu do Buchenwaldu, byl skutečný. Druhé nebe m l kaţdý sám v sob , p inesl si je do tábora s sebou. Byla v n m nad je, nejk ehčí a nejzraniteln jší z milostí; bylo nutné ji stále udrţovat p i ţivot . Láska na tom byla stejn , neprojevovala se často, ale ţila. Víra však byla to nejsiln jší, co pomáhalo a pomohlo p eţít s čistým sv domím. Byli i takoví, kte í o tom nev d li. Ovšem i takoví, kte í v sob nosili peklo. Ale vy jste se ptal na nebe.“ Vý atek z článku Jektání duše a nebe v Osv timi od Miloše Doležala, uve ejn ného v Týdeníku rozhlas, č. 7.
87
HISTORIE Jan Blahoslav (1523 - 1571) Letos uplyne 440 let od úmrtí Jana Blahoslava. Narodil se v P erov , v bohaté m š anské rodin , náboţensky zaloţené. Dostalo se mu vzd lání na zahraničních univerzitách v Goldbergu a Wittenbergu, kde se setkal s Martinem Lutherem, v Královci a v Basileji. P inesl proto do vlasti mnoho podn t týkajících se zvýšení kulturní i duchovní úrovn , knihtisku, grafické úpravy knih, ečnického um ní, zp vu, uţívání humanistických a osobních jmen autorských, emblém , revize biblických text p ekladem z p vodních jazyk a také úsilí o vyšší vzd lání. Ve své dob pat il k nejnadan jším osobnostem. Ve t iceti letech se stal kn zem, roku 1557 byl zvolen biskupem Jednoty bratrské, po roce písa em – tajemníkem, jehoţ úkolem bylo také pečovat o archiv Jednoty a d jiny církve. Jeho jméno je úzce spjato se sborem Jednoty bratrské v Ivančicích, kde se stal zakladatelem bratrské školy a Vyšší školy (Gymnazium illustre 155Ř). Ze Šamotul získal vlastní tiska ský lis (156Ň), na kterém bylo vytišt no 1ř krásných tisk srovnatelných s nejlepšími tisky vydávanými v té dob v Evrop . Tiskárna pracovala tajn pod ochranou nejvyššího maršálka Království českého Pertolda z Lipé, jehoţ manţelka byla členkou Jednoty. Práce a snahy Jana Blahoslava se týkaly oblasti jazykové, kulturní, historické, hudební a teologické. Jazykové snahy Pat il k bystrým pozorovatel m jazyka. Vytvo il rozsáhlé jazykové dílo „Gramatika česká“, kterou dokončil v posledním roce svého ţivota. Jemný smysl pro jazyk prokázal jako p ekladatel Nového zákona, který se stal pozd ji součástí Kralické bible. P ekládal z ečtiny, nikoli z Vulgaty (latinský p eklad NZ), a kriticky se srovnával s jinými p eklady. Vytvo il tak klasické dílo spisovného českého jazyka, které p etrvalo staletí a stalo se základem pro slavnou Bibli kralickou, s hlubokým významem pro obnovu českého jazyka v dob národního obrození. Název prvního vydání je „Nový zákon wnov do češtiny p eloţený Léta Pán 1564“. Místo tisku zde není uvedeno, ale sám Blahoslav ve své „Gramatice“ uvádí, ţe bylo tišt no v Ivančicích. Celé toto dílo má rovn ţ vysokou um leckou hodnotu. Pro lepší pochopení Písma je text opat en krátkými poznámkami a odkazy na jiná místa, a tak se stává srozumiteln jším. Kulturní snahy Zaslouţil se o pronikání humanistické vzd lanosti do Jednoty bratrské. Sv j názor na úlohu vzd lání formuloval v roce 1567 ve spisu „Filipika proti
88
misomus m“. Blahoslav se také nemohl smí it s tím, ţe ve spisech vydávaných Jednotou není uveden autor. S touto anonymitou, „kdyţ kdo n co d lá Jednota hlas míti má a ne osoba neb osoby“, se nemohl Blahoslav smí it. Namítal, ţe v Písmu, hlavním to sudím a rozhodčím v Jednot , je známo, kdo je p vodcem jednotlivých oddíl . Nakonec se ale podrobil rozhodnutím Úzké rady. Oblast historie Pod vedením biskupa Jana Černého začal psát bratrský archiv – Acta Unitatis Fratrum. Sám uspo ádal osm svazk . Bez tohoto díla by nám velká část našich d jin z stala utajena. Teorie hudby Dílo „Musika“ (156ř) m lo nahradit podobné spisy latinské, které tehdy na českém území kolovaly. Tato p íručka zp vu a hudby byla určena p edevším pro pot eby učitel , neodborných hudebník a skladatel písní. Ve svém spisu se opírá o humanistické učebnice hudební teorie. Podílel se na p íprav tisku Šamotulského kancionálu - bratrského zp vníku, který dostal název podle místa svého vzniku, m sta Šamotuly v Polsku. Ve druhém vydání tohoto zp vníku „Písn duchovní evanjelistické“ t ţce nesl, ţe v n m nebyly provedeny všechny jeho navrhované zm ny. Ty byly provedeny aţ po jeho smrti ve vydání v roce 1576 v „Kancionálu ejvančickém“. Na titulní stran je vyobrazen sbor zp vák kolem kancionálu s podobou Jana Blahoslava, jak nám jej zachoval ezbá Matúš Sabín Drahotušský. Poznáme ho podle brýlí od moravského zemského léka e Tomáše Jordána z Brna. Výpravou p edčil tento kancionál všechny dosavadní edice a z stává jedinečným skvostem bratrského tiska ského um ní. Krom bohat vyzdobených iniciál a ornamentálních obrazc je opat en celostránkovou ilustrací krále Davida a Mistra Jana Husa. Sám Blahoslav sloţil n kolik duchovních písní, které zpíváme dodnes, snad nejznám jší je „Jezu Kriste Synu Boţí“, v Evangelickém zp vníku číslo 4ň4. Teologie V neposlední ad zmíníme jeho teologickou práci. Uţ jsme se dov d li o jeho p ekladu Nového zákona. Teologové íkají, ţe byl pod značným vlivem Jana Kalvína, kterému šlo mimo jiné v církvi o ád a káze . Blahoslav si také velmi cenil Filipa Melanchtona, učícího, ţe k ví e pat í také poslušnost. Preferoval spíš prostou víru bez spekulací, ale spojoval ji s nejvyšším moţným vzd láním. Blahoslav zasahoval také do učení o predestinaci (p edurčení) a povaţoval za nutné propojit je se spasitelným dílem Jeţíše Krista. Odmítal učení antitrinitá , samoz ejm p ijímal Apoštolské vyznání víry, ale nev il v jeho vznik v apoštolské dob . V ivančické škole v noval mnoho času budoucím bratrským kn ţím, napsal pro n čty dílnou knihu Vady kazatel (dochoval se druhý díl). V Čechách a na Morav byly za Blahoslavova ţivota p ece jen jiné podmínky, a tak se lišil jeho pohled na slučování Jednoty 89
bratrské s novoutrakvisty (blízké Lutherovi) od pohledu Jana Augusty. Ten m l totiţ po šestnáctiletém v zn ní na K ivoklát své neblahé zkušenosti, které jej samoz ejm ovlivnily. Jan Blahoslav zem el ve čty iceti osmi letech roku Ň4. listopadu 1571 na cest z Moravského Krumlova do Ivančic. Od roku 155Ř aţ do své smrti ţil v Ivančicích, kam byl poslán rok po svém zvolení za biskupa. T ch t ináct let, které strávil v Ivančicích, znamenaly vrchol jeho tvorby literární a pedagogické a rozvinutí ivančické tiskárny. Na Blahoslava navázali bratr Ond ej Štefan, bratr Izaiáš Cibulka a bratr Jan Eneáš, který byl posledním jeho následovníkem. Končí tak doba, kterou je moţno stále nazývat dobou Blahoslavovou, doba p sobení jeho myšlenek prost ednictvím jeho p ímých ţák a doba realizace jeho plán , on ch t icet p t let, kdy Ivančice stály v čele Jednoty. O Blahoslavov významu nás zpravuje jeho nekrolog, jak ho zaznamenal bratr Vav inec Orlík v Knize úmrtí: „Otec a vozataj lidu Pán v Jednot , muţ veliký a znamenitý, velice poboţný, pracovitý od mladosti, ke všem velice p ív tivý, jehoţ pov st široce mezi národy roznesena byla. Veliký a drahý klenot, jehoţ p esp íliš brzy, podle soudu našeho, Pán B h vychvátiti ráčil“. Dušan Lacko
JAK SE TO D LÁ Varhanická služba „Napiš, jak se p ipravuješ jako varhaník k bohosluţbám.“ Bránil jsem se, ale marn . Tak dob e, ale hned úvodem napíšu, ţe snad všechno, co jsem se jako kostelní varhaník naučil, naučil jsem se od svého otce. Hrával po dv generace p i všech shromáţd ních brn nského sboru, ačkoliv byl na svou sluţbu v tšinu doby sám. Varhanictví bral vţdy velmi odpov dn . Moje p íprava je jednak p edb ţná, jednak bezprost edn p ed bohosluţbami. V té p edb ţné vyhledávám vhodné skladby pro úvodní p edehry shromáţd ní a pak je i nacvičuji. Snaţím se mít p ipraveno víc moţností, protoţe ne kaţdá skladba je vhodná pro všechny p íleţitosti. V tšinou se uplatní skladby radostné, nebo slavnostní, naopak n kdy jsou ale p íhodn jší díla spíš meditativní nebo váţná. Do této p edb ţné p ípravy také pat í postupné seznamování i s neznámými písn mi z evangelického zp vníku, nebo varhaník by m l znát všechny písn .
90
Varhanní sluţbu v Blahoslavov dom máme rozd lenou n kolik ned lí dop edu. Kaţdý z nás čty varhaník včas ví (krom mimo ádných okolností), kdy na n ho p ijde ada. Na bohosluţby se p ipravuji v týdnu p ed ned lí, na kterou p ipadá moje sluţba. Vstupní varhanní p edehra zahajuje shromáţd ní, dává také pokyn účastník m k utichnutí a zaujetí svého místa. Je součástí bohosluţeb, m la by tedy odpovídat i jejich zam ení a posluchače p ipravit k soust ed ní na slyšení slova Boţího. Pokud m kazatel informuje o sm ování kázání, ulehčuje mi tím výb r p edehry. Vybrané písn dostávám p edem. Nejprve si je p ehrávám z chorálníku a porovnávám se zp vníkem, není-li v náp vu nebo rytmu n jaký notový nesoulad. Zdá-li se mi, ţe doprovod (harmonizace) písn zt ţuje jasnou linii náp vu, takţe by zpívající mohla mást, volím jiné zpracování. I to však musí respektovat závazný náp v. N která píse je ve zp vníku posazená p íliš vysoko, v tom p ípad vyuţívám transpozici not do niţší polohy (pomocí počítače). Zp v písn ve shromáţd ní je t eba uvést krátkou p edehrou, která určí lidem jak základní tón, tak rychlost zp vu, p ípadn i náznak náp vu. Hrávám, po vzoru otce, vlastní improvizaci. P i p íprav se snaţím si zapsat aspo melodii p edehry. Nakonec si ješt cvičn zahraji všechny zvolené písn bez chorálníku, s vlastní harmonizací. (Osv dčilo se mi to, kdyţ se u varhan ztratil chorálník.) K nejnutn jší p íprav pot ebuji aspo t i hodiny. Stává se ale n kdy, ţe tolik času k dispozici nemám (p i nep edvídaných okolnostech). Varhaník si musí ovšem um t poradit v krajních okolnostech i s hraním bez p ípravy. P i veče i Pán zpíváme dv aţ t i písn navíc. P i jejich doprovázení musím sledovat, jak vysluhování postupuje, abych v pravou chvíli skončil a umoţnil tak kazateli propušt ní účastník stolu Pán . S p íchodem dalších k p ijímání začíná zp v nov ohlášené písn . Protoţe varhaník sedí skryt za varhanami a nevidí, co se d je dole pod ním, nahrazuje tuto nevýhodu maličká televizní kamera na levé galerii, která mu zprost edkuje d ní v sále pomocí černobílé obrazovky umíst né na hracím stole varhan. Stačí ovšem, aby n kdo na galerii necht n pohnul se spojovacím kabelem, kamera se stočí jinak a varhaník je zcela vyloučen „ze hry“. Shromáţd ní končí zpravidla varhanní dohrou. Je chvályhodné, kdyţ si varhaník pro dohru nastuduje skladbu, která vhodn uzav e bohosluţby. Mám však zkušenost, ţe lidé p i vycházení v bec nevnímají, co se na varhany hraje, pokud ovšem hrající neud lá n jaký d kladný „kiks“. Dohru si nep ipravuji. Bylo by výtečné, kdyby improvizovaná dohra navazovala na záv rečnou píse . To neumím, hrávám, co mn na mysl p ijde. Zda se to i tak dá poslouchat, by posoudil pozorný posluchač. Ale ten vlastn mezi vycházejícími, jak uţ jsem zmínil, schází. Ladislav Hájek
91
SLUŽBA BLIŽNÍMU Diecézní charita Brno „Kaţdý člov k je pro nás d leţitý“ Jedno z nejkrásn jších podobenství v evangeliu, podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lk 10,30-ň5) jasn ukazuje, ţe naším bliţním je kaţdý člov k. Láska, má-li být skutečnou láskou, neomezuje se jen na p íslušníky vlastní rodiny, vlastního společenství, vlastního národa Toto evangelijní podobenství m ţeme vnímat jako určitou osnovu charitativní pomoci, má-li být skutečn účinná. Za patrona Charity a moderního pojetí charitativní činnosti v katolické církvi je pokládán sv. Vincenc z Pauly (15Ř1 – 1660), kn z, který zasv til ţivot práci pro nejchudší. Za válek v letech 164Ř - 165ň nap . zorganizoval rozsáhlou pomoc pro zpustošené kraje - za pomoci tišt ných leták se zprávami o utrpení zbídačeného obyvatelstva shromáţdil v Pa íţi finanční milodary. Za n byly sp šn nakoupeny potraviny a šaty a pomocí misioná rozdávány chudým v postiţených oblastech. Vincenc zaloţil adu charitativních organizací - zejména Kongregaci dcer k es anské lásky a Kongregaci kn ţí misioná (lazaristé). Blaho ečen byl roku 17Ňř a svato ečen roku 17ň7. Roku 1ŘŘ5 jej papeţ Lev XIII. prohlásil za patrona všech katolických charitativních sdruţení. Proto na základ hodnot k es anské lásky k bliţnímu a v domí lidské d stojnosti nabízí Diecézní charita Brno pomocnou ruku lidem, kte í se sami o sebe nedokáţí postarat, a jiţ v d sledku stá í, fyzického či duševního handicapu nebo nep íznivých sociálních podmínek. Činí tak bez ohledu na p íslušnost k rase, náboţenství nebo politické orientaci. Charita zárove usiluje, aby v či lidskému utrpení a nouzi nez stávala lhostejná celá společnost. Vyvíjí svou činnost p edevším v oblasti sociální a zdravotní péče, tuzemské i zahraniční humanitární pomoci a v podporování základních lidských práv a svobod. Finanční a hmotné prost edky získává Diecézní charita Brno od dárc , orgán státní správy a místních samospráv, ze sbírek, z nadací a nadačních fond , z výnos vlastní činnosti a benefičních akcí. P sobí na území brn nské diecéze katolické církve, která zahrnuje tak ka celé území Jihomoravského kraje a část Kraje Vysočina. Její strukturu tvo í deset územních celk , spravovaných vţdy jednou oblastní charitou (Blansko, Brno, B eclav, Hodonín, Jihlava, Rajhrad, Tišnov, T ebíč, Znojmo, Ţ ár nad Sázavou), které jsou organizačními jednotkami DCHB. V t chto regionech z izuje Charita jednotlivá profesionální a dobrovolná za ízení a organizuje farní charity, v jejichţ rámci se zam uje na pomoc lidem nemocným, osam lým, zdravotn postiţeným a t m, kte í se dostali do r zn sloţitých ţivotních situací. Z izovatelem Diecézní charity Brno je Biskupství brn nské. Vznik Charity jako instituce sahá jiţ do 1. republiky. Dne ň0. b ezna 1řŇ1 se v Brn sešli zástupci katolických spolk a zaloţili Úst edí k es anské charity jako odbočku spolku válečných poškozenc . Sdruţení se scházelo jednou
92
m síčn a p ipravovalo p du k utvo ení diecézního Svazu Charity, jehoţ ustavující sch ze se konala 14. b ezna 1řŇŇ. Diecézní svaz hned po svém z ízení podporoval zakládání nejmenších organizačních jednotek charity farních odbor , takzvaných "Ludmil". Byly zakládány proto, aby byla charita ší ena do nejširších vrstev lidu ve farnostech a obcích, a také aby byl utvo en základ k organizaci charity. "Ludmily" m ly právní subjektivitu a zastupovaly farnost ve styku se státními a ve ejnými ú ady sociální péče. V roce 1řŇř napočítáme v brn nské diecézi řŘ takových "Ludmil"; pracuje v nich 4 121 dobrovolník , kte í toho roku vykonali Ň Ňň6 návšt v u nemocných; díky "Ludmilám" je pravideln podporováno Ň 6ňŘ chudých (v r. 1řňŘ uţ to bude 4 Ř4ň osob). Do charitního díla je však zapojeno dalších asi Ň50 far, kde "Ludmila" nebyla zaloţena - reálná čísla by tedy byla mnohem vyšší. Navíc p i mnoha kostelích existují Konference sv. Vincence z Pauly, které se zabývají dobrovolným ošet ováním chudých (dnes bychom ekli ošet ovatelskou a pečovatelskou sluţbou). Farní odbory z izovaly a staraly se o farní chudinské ústavy a chudinské nadace. V poválečné dob a zejména v dob komunizmu byla činnost Charity násiln pozastavena. K jejímu znovuobnovení brn nským biskupem Mons. Vojt chem Cikrlem došlo aţ v únoru roku 1řřŇ a jako p ímá pokračovatelka navázala na práci Charity, která p sobila na území diecéze od roku 1řŇŇ aţ do jejího faktického zrušení roku 1ř5ř. Ve ejnosti se Charita p edstavila p i organizování humanitární akce "SOS Osijek" na pomoc válkou suţované Jugoslávii. V této dob se začíná organizovat také pomoc černobylským d tem a ozdravné pobyty t chto d tí v naší republice. V současné dob se Diecézní charita Brno rozrostla do podoby 115 st edisek a sluţeb, které ročn pomohou 40 tisíc m lidí v nouzi. Jsou to nap íklad lidé bez domova, rodiče s d tmi v tísni, senio i, lidé s postiţením nebo duševním onemocn ním, migranti a uprchlíci, d ti a mladí lidé ohroţení sociáln patologickými jevy, uţivatelé návykových látek, lidé v tíţivé ţivotní situaci, nevyléčiteln nemocní. Zam stnává dev t set pracovník a spolupracuje s více neţ deseti tisíci dobrovolníky. Koordinuje také pomoc do zahraničí, nap íklad v Zimbabwe, Kosovu, Ukrajin nebo Rumunsku. Je součásti sdruţení Charita Česká republika, která je členem mezinárodního společenství Charit - Caritas Europa a Caritas Internationalis. To vše jsou fakta, ale Diecézní charita Brno je p edevším k iţovatkou lidských ţivotních p íb h . Za všechny moţná jeden ze ţ árské Charity. P išlo to ráz na ráz. Vánoce strávili ješt všichni pohromad a v relativn dobré kondici. Jenţe pak se začalo Pet in tatínkovi rychle p it ţovat. Ani maminka, která prod lala p ed časem mrtvici, jiţ péči o domácnost sama nezvládala. V únoru poţádala Petra o p ísp vek na péči a začala se o oba rodiče starat na plný úvazek. „Nebylo to v bec lehké,“ sv uje se po pár m sících ţena, která za ţádnou cenu necht la ponechat stárnoucí rodiče ústavní péči: „Tatínkovi našli metastáze i v kostech, coţ je pokročilé stádium rakoviny, v noci nedokázal spát ani se silnými léky, po ád se cht l zvedat, ačkoliv nem l sílu, stav se zhoršoval.“ Jen díky náhod objevila po všech stránkách vyčerpaná Petra pomoc ukrytou pod názvem domácí hospicová
93
péče. Pravideln k ní začala docházet charitní pečovatelka ze Ţ áru nad Sázavou. „Byla první, kdo mi vysv tlil, co vlastn hrozí leţícím pacient m a jak pouţívat antidekubitní pom cky, stála p i m v t ţkých chvílích, p edevším kdyţ tatínek po čase zem el,“ vzpomíná smutn Petra. Pak se ale lehoučce pousm je, kdyţ dodává, ţe alespo umoţnili tatínkovi zem ít doma. Starat se o nemocnou maminku také není snadné, ale s podporou pečovatelky dnes Petra zvládá vše mnohem lépe. ada pom cek pro domácí hospicovou péči byla zakoupena díky T íkrálové sbírce. Diana Tuyet-Lan Kosinová, Diecézní charita Brno
LIDÉ VE SBORU Brno II
Brno I 3. 4. 5. 4. 6. 4. 10. 4. 10. 4. 10. 4. 12. 4. 13. 4. 18. 4. 18. 4. 20. 4. 21. 4. 22. 4. 23. 4. 23. 4. 24. 4. 26. 4. 26. 4. 29. 4.
Miloš Paseka 78 Petr Malach 20 V ra P ikrylová 80 Eliška Dočkalová 72 Eva P ikrylová 77 Vlasta Ţiţková 92 Helena Bínová 60 Eva Langerová 74 Ester Malachová 50 Boţena Vymazalová 81 Miloš Sedlo 70 Michal Polách 40 Kv ta Vondráčková 75 Zuzana Kv tinová 70 V ra Novotná 85 Jan Fleischer 76 Vlastimil Čermák 30 Ivana Janáčková 70 Antonín Mrskoš 88
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
Pok t na byla: 13. 3. Kamila Novotná, nar. Ň010
3. 4. 5. 4. 6. 4. 7. 4. 7. 4. 13. 4. 14. 4. 15. 4. 15. 4. 17. 4. 17. 4. 18. 4. 19. 4. 20. 4. 24. 4. 25. 4. 26. 4. 27. 4. 28. 4. 28. 4. 29. 4. 30. 4.
Marie Pavlíková V ra Sochová Jaroslav Nedbálek Lubomír Ryšavý Emilie Petrgalovičová Hana B ţková Pavel Krafl Milada Čechová Jan Pellar Karel Svozil Radomil Krais Dagmar Mr áková Blaţena Kadlecová Josefa Spáčilová Radek Licka Radka Mácová Jaroslav Veselský Petr Kazda Lydie ezáčová Jarmila Mauerová V ra Freibergerová Maxmilián Osvald
Rozloučili jsme se: 18.2. Miloslav Petráček, nar. 1925
On nás vysvobodil z moci tmy a p enesl do království svého milovaného Syna. V n m máme vykoupení a odpušt ní h ích . Kol. 1,13n
94
90 81 70 85 75 77 40 85 50 88 80 76 79 86 40 30 80 30 86 60 91 87
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
BUDE Hudební nešpory Hudební nešpory se konají v ned li ň. dubna Ň011 v 1ř.ň0 hodin v Červeném kostele. Účinkuje: Capella Ornamentata, um lecký vedoucí Richard Šeda & Barbara Maria Willi, varhanní pozitiv. Program: G. B. Buonamente, O. de Lassus, C. Merulo, G. P. Palestrina, G. D. Speer. Biblické zamyšlení: Mgr. Ji í Gruber. Dobrovolné vstupné bude v nováno st edisku Diakonie ČCE Betlém.
Kavárnička 6. 4. 13. 4. 20. 4. 27. 4.
Historie: Lucemburkové na Morav – p ednáší bratr Vlastimil Otáhal. Studující konzervato e. Pozvání na Srí Lanku – bratr senior Ji í Gruber. T šíme se na vypráv ní bratra fará e Jana Pokorného.
ZE SBORU BRNO-HUSOVICE Pozvání na XII. ročník festivalu HUSOVICKÝ DVOREK ned le 10. 4. ned le 17. 4. ned le 15. 5. ned le 22. 5. pátek 27. 5.
Teátr Víti Marčíka: T i zlaté vlasy d da Všev da Markéta Sládečková, scénografické návrhy divadlo DNO: Sv t podle Fagi Petr Ferebauer, obrazy divadlo Polárka: Kutilové aneb Jak se staví d m Miroslav Karfus, ezby Bilbo Compagnie: Vok v pes Vilém Marie Plot ná, obrázky Noc kostel divadlo Facka: Etudy slavných (1ř:00) Sv tlo v temnotách (Ň1:00)
Není-li uvedeno jinak, program začíná v ř:00 bohosluţbou, následuje vernisáţ výstavy a divadelní p edstavení. Podrobný program Noci kostel na www.nockostelu.cz. Stránky sboru: www.ccehusovice.cz
ZE STARŠOVSTVA Brno I Byla to poslední sch ze p ed volbou, která má obm nit polovinu staršovstva. První část byla otev ena člen m sboru, aby mohla být ve ejn projednána a dopln na výroční zpráva. Zazn lo n kolik nových podn t , které se týkaly
95
po adu bohosluţeb a úklidu sborových prostor. Sestra Rybáriková nás informovala o druhém setkání t ch, kte í mají v našem sboru na starost r zné oblasti práce a sluţby. V druhé části bylo na popud manţel Librových schváleno z ízení hnízdiš pro ohroţené rorýsy na v ţi Červeného kostela. V novali jsme se p íprav výročního shromáţd ní, p ejn hodnotili prob hlé sborové akce (rodinná ned le, kázání bratra Josefa Veselého) a plánovali další. Byl p ečten dopis bratra Pavla Vtípila, který nesouhlasí s formou rezignace poloviny člen staršovstva. V té v ci byl dotázán seniorátní výbor i synodní rada, které s naším postupem vyjád ili souhlas. Bude t eba oslovit varhaná ské firmy s nabídkou na opravu varhan v Červeném kostele. Ji í Gruber
Brno II B eznová sch ze rekapitulovala pr b h sborového shromáţd ní v 1. části jednání a doplnila p ípravu Ň. části (ta se má uskutečnit p ed záv rem b ezna). Sborové shromáţd ní vyslovilo podn ty svých člen k rozhodování starších v rámci p íprav kazatelského obsazení sboru od poslední t etiny p íštího roku. Staršovstvo uplat uje svou odpov dnost za sv ený úkol a usiluje zapracovat p ednesené p ipomínky do svého dalšího rozhodování. Stručná zpráva o pr b hu seniorátní presbyterní konference obsahovala nad jné sd lení jejích organizátor , ţe pro sbory bude časem p ipraveno shrnutí jejích rozhovor o podob a poslání naší církve. Staršovstvo projednalo rozvrh sborových, seniorátních a celocírkevních akcí, které se sboru budou bezprost edn týkat v pr b hu letošního prvního pololetí. Jaroslav Vítek
Brno – Židenice Staršovstvo se zabývalo p ípravou tradičních velikonočních novin a schválilo program nadcházejícího výročního sborového shromáţd ní (Ň7. ň.). – Program letošní Noci kostel (Ň7. 5.) v našem sboru dostává pevn jší obrysy a i letos se návšt vníci budou mít na co t šit. Není to však jediná akce, která obohatí pravidelný ţivot ve sboru v jarních m sících: uţ ŇŘ. dubna v 1Ř:00 hod. se op t po roce uskuteční velikonoční koncert spojených schol (který m l loni velký ohlas) a 4. června v 17:00 hod. varhanní koncert americké organistky Joan DeVee Dixon. – Staršovstvo schválilo investici do drenáţe u severní a západní st ny modlitebny, která by m la zamezit vlhnutí st n v jejím suterénu; drenáţ bude zaúst na do kanalizace. Dále staršovstvo odsouhlasilo, aby byla trvale umíst na p i vchodu do kostela tabulka se základními informacemi o sboru a vytvo en letáček s informacemi o ţidenickém kostele a sboru, který bude k dispozici návšt vník m nejenom p i Noci kostel . Libor Švanda
96
TÝDEN VE SBORU Brno I
Brno II
Po – Pá 9-12, St 15-17
Po – Pá 8.30-11.30
Pond lí: 18:30 staršovstvo 11.4. Úterý: 15:00 DD V stonická 17:00 d tský klub 17:00 náboţenství 19:00 p ípravka NŠ St eda: 13:00 Diakonie 15:00 kavárnička 16:00 konfirmandi 18:00 kurz Beta 19:00 mládeţ
Čtvrtek: 10:00 klub otev ených dve í 17:00 biblická hodina Pátek: 18:30 p vecký sbor
Ned le: 10:00 ned lní škola 11:00 setkání na fa e
Pond lí: 18:30 staršovstvo 11.4. Úterý: 19:30 setkání st ední generace
St eda: 13:00 Diakonie Hrnčí ská (čtrnáctidenn ) 18:00 biblická hodina 19:30 mládeţ Čtvrtek: 16:00 vyučování d tí 16:00 konfirmandi Sobota: 9:30 DD Kociánka 9.4., 23.4. Ned le: 9:00 ned lní škola 10:00 setkání v Losov sále 18:00 nešpor 17.4.
Brno – Husovice
Brno – Židenice
St eda: 18:30 mládeţ
Úterý: 16:30 BH pro d ti 19:00 starší mládeţ
Čtvrtek: 18:00 biblická hodina 19:00 staršovstvo 14.4. Pátek: 15:30 Husovičtí v eš ani Ned le: 9:00 ned lní škola 10:00 setkání na fa e 18:00 Desert 10.4.
St eda: 17:00 konfirmandi 19:00 BH Blansko 19:00 staršovstvo 13.4. 19:00 modlitba se zp vy z Taizé 20.4. Čtvrtek: 17:30 mladší mládeţ 19:30 biblická hodina Pátek: 20:00 setkání sboru: Autorské čtení - Petr Pazdera Payne; ve sboru probíhá výstava jeho obraz Ned le: 9:00 ned lní škola 10:00 setkání v modlitebn 18:30 p vecký sbor
Brno I
Brno II
Brno – Husovice
Brno – Židenice
BD Jaroslav Vítek Ku 10:30 Jaroslav Vítek Tiš 13:45 Jaroslav Vítek
Hu Št pán Hájek ČK 19:30 Gruber, nešpory
Ţd Pavel Kašpar, VP Bl Pavel Kašpar, VP
BD Martin Horák Tiš 10:30 Jaroslav Vítek
Hu Št pán Hájek
Ţd Pavel Kašpar Bl Pavel Kašpar
3.4.
Čtvrtá ned le postní BK Marta Ţidková Opl Marta Ţidková bigbeatové bohoslužby Rch Ji í Gruber ČK 19:30 Gruber, nešpory
10.4.
Pátá ned le postní BK Olga Tydlitátová ČK Václav Slouk ekumenická ned le
17.4.
Kv tná ned le BK Olga Tydlitátová ČK Olga Tydlitátová Rch Olga Tydlitátová
BD O. Kolá , ned lní škola Tiš 10:30 Jaroslav Vítek BD 18:00 J. Vítek, nešpor
Hu Št pán Hájek Ma Št pán Hájek
Ţd Pavel Kašpar Bl Pavel Kašpar
21.4.
Zelený čtvrtek ČK 19:00 O. Tydlitátová, M. Ţidková, pašije, VP
BD 19:00 J. Vítek, O. Kolá pašije, VP
Hu 18:00 Št pán Hájek pašije, VP
Ţd 18:00 Pavel Kašpar pašije, VP
22.4.
Velký pátek BK 9:00 Ji í Gruber, VP Rych 17:00 Ji í Gruber, VP ČK 19:00 Ji í Gruber, VP
BD Hauserová, Vítek, VP Tiš 18:00 Jaroslav Vítek, VP BD 19:00 Ond ej Kolá
Hu 18:00 Š. Hájek, VP
Ţd 9:00 Špačková, VP Ţd 18:00 Špačková, VP
23.4.
Bílá sobota
BD 20:00 A. Hauserová
24.4.
Hod Boží velikonoční BK Olga Tydlitátová, VP ČK Olga Tydlitátová, VP Rch Olga Tydlitátová, VP
BD Vítek, Hauserová, VP Tiš 10:30 Ond ej Kolá , VP
Hu Št pán Hájek, VP
Ţd Pavel Kašpar, VP Bl Pavel Kašpar, VP
25.4.
Velikonoční pond lí BK 9:00 Jan Pokorný
společn s Brno I
sborový výlet
sborový výlet
BK:Betlémský kostel v 8:30 ČK: Červený kostel v 10:00 Rch: Rychmanov v 14:15
BD: Blahoslav v d m v 9:00 Ku : Ku im v 10:00 Tiš: Tišnov
Hu: Netušilova 26 v 9:00 Ma: Malom ice, Borky 7 DDS v 10:30
Ţd: Ţidenice v 9:00 Bl: Blansko v 14:00
