Ekonomická krize a její vliv na české bankovnictví

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí

Ekonomická krize a její vliv na české bankovnictví Diplomová práce

Autor:

Bc. Stanislava Štolová FINANCE,FINANČNÍ OBCHODY

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Ivana Šímová

Červen 2010

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze, dne

Stanislava Štolová

2

Děkuji tímto mé rodině, přátelům, kolegům za psychickou podporu a vedoucí mé diplomové práce Ing. Ivaně Šímové a všem konzultantům za odborné připomínky a návrhy, které mi pomohli k dokončení této práce. 3

Anotace práce: Předmětem mé diplomové práce je seznámení se všemi důvody a dopady hospodářské krize na českou ekonomiku, se zaměřením na bankovní sektor. První kapitola popisuje vznik hospodářské krize ve světě, nabízí moţné srovnání s hospodářskou krizí v 30. letech a určuje období počátku krize v České republice. Druhá kapitola nám přibliţuje průběh finanční krize, a to od jejího počátku, který se datuje na rok 2007 aţ do současnosti. V třetí kapitole se zabývám konkrétními dopady finanční krize, tj. zdraţováním úvěrů, nárůstem insolvenčních řízení, konkurzů, zvýšenou nezaměstnaností a celkovým stavem ekonomiky v dobách recese. Ve čtvrté kapitole jsem se snaţila pomocí makroekonomických prognóz predikovat budoucí ekonomický vývoj. Dále jsem zde specifikovala jakým způsobem se banky z krize poučily, a která konkrétní opatření plánují do budoucna.

4

Annotation:

The main object of my thesis is to apprise of all reasons and impacts of economic depression on czech economy, with orientation to banking sector. The chapter No. 1 describes genesis of economic depression in the world, offers possible confrontation with economic depression in 30´s and designates begininning period of crisis in the Czech Republic. The chapter No. 2 should draw near the rundown of financial depression from its beginning, which has been dated to 2007 until the present. In chapter No. 3 I put mind to concrete impacts of financial depression, i.e. increasing of loan margins, growth of bankruptcies, elevated unemployment and general phase of economy in the period of depression. In chapter No. 4 I had endeavour to predict the incoming economic trend by macroeconomic forecast. Further I have specified which way has been banks disabused and which concrete precautions are planning for the future.

5

ÚVOD ........................................................................................................................................................ 7 1. VZNIK FINANČNÍ KRIZE .................................................................................................................. 9 1.1 VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE 30. LET ............................................................................................... 9 1.1.1 Příčiny hospodářské krize v 30. letech........................................................................................... 10 1.2 SOUČASNÁ FINANČNÍ KRIZE, JEJÍ VZNIK ................................................................................................. 14 1.2.1 Možné příčiny vzniku současné finanční krize ................................................................................ 15 2. PRŮBĚH FINANČNÍ KRIZE ............................................................................................................. 23 2.1 PRVNÍ VLNA, ROK 2007 .......................................................................................................................... 25 2.2 DRUHÝ KRIZOVÝ ROK, ROK 2008 ........................................................................................................... 27 2.3 BANKOVNÍ SEKTOR V LETECH 2008 - 2009 ............................................................................................ 28 2.3.1 Český finanční trh a jeho struktura ................................................................................................ 28 2.3.2 Hospodářství v ČR .......................................................................................................................... 37 3. KONKRÉTNÍ DOPADY FINANČNÍ KRIZE .................................................................................... 38 3.1 SOUHRN NEJDŮLEŢITĚJŠÍCH RIZIK .......................................................................................................... 38 3.2 INFLACE A PROBLÉMY BANKY ................................................................................................................ 40 3.3 VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI .................................................................................................................... 44 3.4 PODÍL NESPLÁCENÝCH ÚVĚRŮ ............................................................................................................... 47 3.5 STABILITA ČESKÝCH BANK .................................................................................................................... 49 3.6 PLATEBNÍ MORÁLKA PODNIKŮ V OBDOBÍ HOSPODÁŘSKÉ KRIZE ............................................................. 50 3.6.1 Přísnější kritéria bank na poskytnutí úvěru .................................................................................... 53 3.6.2 Zvyšující se riziko úvěrových podvodů ............................................................................................ 54 3.7 INSOLVENCE .......................................................................................................................................... 58 3.8 NEJEN NEGATIVNÍ ZMĚNY V DŮSLEDKU KRIZE ....................................................................................... 59 4. PREDIKCE BUDOUCÍHO VÝVOJE ................................................................................................ 63 4.1 SHRNUTÍ AKTUÁLNÍHO STAVU ČESKÉ EKONOMIKY ................................................................................ 63 4.1.1 Dopad hospodářské krize na dílčí odvětví české ekonomiky .......................................................... 65 4.1.2 Bilance zahraničního obchodu ....................................................................................................... 68 4.1.3 Situace na českém kapitálovém trhu ............................................................................................. 68 4.2 INOVACE BANKOVNÍCH SLUŢEB ............................................................................................................. 69 4.3 OČEKÁVANÝ VÝVOJ V ROCE 2010 .......................................................................................................... 70 4.4 PREDIKCE HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU NA PŘÍŠTÍ ROK................................................................................ 70 ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 72 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ..................................................................................................... 74 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................................. 76 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................................... 77

6

ÚVOD Mluví se o nejhorší krizi od Světové hospodářské krize z 30. let. Tehdy v roce 1929 došlo k pádu americké burzy, po kterém začala největší hospodářská krize v moderních dějinách. Zdá se, ţe ekonomická krize zasahuje téměř všechna odvětví po celém světě. Problémům se nemohou vyhnout pojišťovny, banky ani internetové společnosti. Klesá celý akciový trh a odborníci jsou naplněni skepsí. Je otázkou, zda jsme v době, kdy se světové i české ekonomice více neţ dařilo, mohli očekávat, ţe toto plodné období bude trvat do nekonečna. A tak zatímco pro běţného laika bylo propuknutí krize velikým překvapením, z pohledu ekonoma se jedná o logický jev, část hospodářského cyklu, kdy po období vrcholu nastává období recese. Můţe se tak tedy zdát, ţe pojem „krize― je čistě zmedializovaný a místo zachování klidu v nás probouzí pocit strachu a paniky. Vzhledem k tomu, ţe se více neţ nabízí srovnání současné finanční krize s Velkou hospodářskou krizí v 30. let, snaţím se napříč kapitolami najít moţné shodné znaky. V první kapitole porovnávám Velkou hospodářskou krizi 30. let se současnou finanční krizí. Popisuji zde vznik obou krizí a jejich příčiny. Ve druhé kapitole se jiţ věnuji samotnému průběhu obou krizí. Začínám rokem 2007, který je povaţován za první vlnu krize a postupně se dostávám aţ do současnosti. Pokud popisujeme finanční krizi je důleţité charakterizovat český finanční trh a jeho strukturu. Světová finanční krize zasáhla některé evropské země více, některé méně. V této kapitole jsem se snaţila ukázat jak se hypoteční krize v USA podepsala konkrétně na České republice. Třetí kapitola nám přibliţuje konkrétní dopady finanční krize, jakými jsou inflace, vývoj nezaměstnanosti, rostoucí podíl nesplácených úvěrů a mnoţící se případy insolvencí. Abych nebyla tak skeptická, snaţila jsem se najít i moţná pozitiva, kterými můţe být třeba jedno z prvních rozhodnutí vlády v případě posílení pojistné kapacity EGAPu a navýšení finančních zdrojů pro účely exportního financování, které můţe pro české vývozce a jejich banky znamenat další sníţení rizik a tím pádem vytvoření lepších předpokladů pro realizaci nových projektů. 7

Zmapování aktuální situace a predikce budoucího vývoje, to jsou hlavní témata čtvrté kapitoly. Dokáţí banky změnit krizi ve svůj úspěch? Bude ekonomická krize tím, co dokáţe přimět banky ke kreativnějšímu a lepšímu přístupu ke svým klientům? To je velice těţké odhadnout, ale pokud banky zareagují rychle, můţeme se dočkat lepších sluţeb a třeba i niţších poplatků. Konec konců bylo by to ku prospěchu bank i nás klientů. Hlavním cílem mé práce je přiblíţit Vám, čtenářům, důvody a dopady současné finanční krize.

8

1. Vznik finanční krize Hospodářská politika koncem dvacátých let byla zcela odlišná od té nynější. Prvořadým cílem bylo udrţení pevného kurzu měny vůči zlatu. Zlatý standard byl mylně chápán jako nutná a zároveň postačující podmínka pro cenovou a hlavně hospodářskou stabilitu. Kdyţ se tedy na podzim 1929 objevily spekulativní tlaky na devalvaci dolaru vůči zlatu, Federální rezervní systém zareagoval zvýšením úrokových sazeb, podobně jako ČNB v roce 1997. Kdyţ pak bankovní krize naplno propukla, centrální banka ani vláda nepodnikly jediný krok ke stabilizaci situace. Tehdejší politický konsenzus byl takový, ţe recese přicházejí a zase odcházejí a vlády s tím nemohou a nemají nic dělat.1

1.1 Velká hospodářská krize 30. let Hospodářský vzestup kapitalistického světa přerušila v letech 1929-1933 hluboká světová hospodářská krize, která je také nazývána Velkou depresí.

První náznaky krize se projevovaly jiţ v roce 1928, kdy se do problémů dostalo světové zemědělství. Problémy celoplošného rázu pak odstartoval tzv. „ černý čtvrtek „ 24. říjen roku 1929, kdy na burze v New Yorku došlo k panickému prodeji akcií, který byl následován dne 29.října ještě masivnějším zbavováním se akcií. Definitivně tím vypukla Světová hospodářská krize. Deprese pak v podstatě pokračovala aţ do druhé světové války. Do roku 1933, kdy krize dorazila na svůj vrchol, klesl reálný domácí produkt v USA na dvě třetiny a investice dokonce na 10% úrovně z roku 1929. Ceny se sníţily o 25% a nezaměstnanost stoupla na 25%. Krize však nezůstala pouze v USA, nýbrţ se rozšířila do celého světa. Nejrozvinutější státy se snaţily nastávající recesi čelit měnovými restrikcemi a omezením zahraničních půjček. Hodnoty největších amerických společností klesly o miliardy dolarů a 1

Pavel KOHOUT, Finance po krizi, GRADA Publishing a.s., 2009, str. 56

9

menší firmy krachovaly. V důsledku toho začaly americké banky vymáhat zpět své krátkodobé půjčky z Evropy, coţ mělo fatální následky zejména pro křehkou německou ekonomiku. Dopad stahování půjčení z Německa byl násoben tím, ţe většina tohoto kapitálu byla vloţena do dlouhodobých investic. Němci si na splácení půjček brali půjčky další, kapitál se začal přesouvat ze země a odstartovala se velká nestabilita. Krize značně postihla průmysl. Došlo ke sniţování výroby a platů, krácení pracovní doby a propouštění zaměstnanců. Během tří let, do roku 1932, klesla v Německu průmyslová výroba skoro o polovinu. Za tutéţ dobu stoupl počet nezaměstnaných o 3 miliony a dosahoval něco přes 5 milionů, coţ v té době představovalo takřka třetinu práceschopného obyvatelstva. Systém podpory v nezaměstnanosti byl ale nastaven maximálně pro 800 000 osob bez práce. Navíc počítal jen s krátkodobou podporou v horizontu několika měsíců a ne s několikaletou cyklickou nezaměstnaností v rámci hospodářské deprese. Německou ekonomiku postihla krize nejvíce a i díky krizi se během děsivě krátké doby dostal k moci Adolf Hitler a jeho NSDAP.

1.1.1 Příčiny hospodářské krize v 30. letech Co způsobilo tehdejší krizi, na tom se ekonomové neshodují dodnes. Někteří z nich se domnívají, ţe za krizi byl odpovědný samotný kapitalistický systém. Podle jiných došlo k nakumulování několika nešťastných faktorů. Asi jako nejpravděpodobnější se dnes jeví ta teorie, která v krizi spatřuje důsledek váţných chyb ve finančním a měnovém systému. Během 20. let převládal všeobecný optimismus a vytvořil se dojem nekončící prosperity. FEDu (Americké centrální bance) se dařilo úspěšně potlačovat výkyvy hospodářského cyklu a hospodářství se zdálo stabilním. Optimismus všech a víra v nemoţnost jakéhokoli problému se neustále zvětšovaly a postupně se tak začala vytvářet spekulativní bublina na finančních trzích. Kdyţ poté přišly první náznaky krize, přehnaný optimismus nahradila přehnaná deprese. Uskutečnil se „run― na banky a značně se sníţily investice a spotřeba. Banky očekávaly, ţe jim FED pomůţe. Jenţe FED se rozhodl jinak, a nejen, ţe se nezachoval jako věřitel poslední instance (jako činil dříve), nýbrţ ani nezvýšil peněţní zásobu, coţ je běţné opatření během hospodářské krize. Díky tomu během krize zkrachovalo v USA asi 40% bank (asi 10 000), coţ ještě více umocnilo pokračující hospodářskou krizi. 10

Klíčová chyba FEDu – udrţování zlatého standardu Důleţitým faktorem eskalace tehdejší krize byla i propojenost komerčního a investičního bankovnictví a udrţování zlatého měnového standardu. Banky totiţ vklady svých věřitelů investovaly na akciovém trhu. V té době ovšem neexistovala jasná pravidla pro vytváření rezerv či pojištění proti kurzovému riziku. Banky díky růstu akcií vydělávaly a mnohdy bezstarostně poskytovaly úvěry rizikovým klientům. Po vypuknutí krize pak neměli tito dluţníci čím splácet a banky po „runu― svých klientů vesměs krachovaly. I snaha o udrţení zlatého standardu se nakonec stala osudnou. Zatímco během konjunktury se FED příliš o kurz dolaru nestaral, po vypuknutí krize se rozhodl kurz dolaru udrţet. To se snaţil pomocí zvýšení úroků a restriktivní měnové politiky, jelikoţ ani jiná moţnost pro udrţení kurzu neexistovala. Coţ však vedlo ke katastrofálním následkům. Zvýšila se nezaměstnanost, klesly ceny a zkrachovalo mnoho firem a bank. Ironií osudu je, ţe FEDu se nakonec stejně nepodařilo udrţet stabilní hodnotu dolaru. V roce 1934 musel provést jeho devalvaci na úroveň 35 dolarů za trojskou unci zlata. Toto číslo pak platilo do roku 1971, kdy bylo od zlatého standardu definitivně upuštěno.2 Krize téměř úplně rozvrátila zahraniční obchod. Boj o nová odbytiště a současně posilování ochrany domácího trhu vedly k obchodní válce všech proti všem. Světová hospodářská krize znamenala krach klasického hospodářského liberalismu. Vyvolala nutnost státních zásahů do hospodářské činnosti. Východisko z krize se hledalo v nucené mezinárodní kartelizaci a monopolizaci. V průběhu krize došlo k uzavření kolem 50 mezinárodních kartelových dohod, které upravovaly výrobu a odbyt jednotlivých druhů zboţí (kaučuk, cukr, cín, obilí atd.). Současně se objevily pokusy o hospodářské plánování. Krize neobyčejně urychlila proces centralizace a koncentrace kapitálu. Řada menších podniků podlehla konkurenci a zanikla. Větší podniky se často sdruţovaly v celky a vyřazovaly z trhu slabší výrobce. Tak například v USA se výroba aut zkoncentrovala do tří nejvýznamnějších monopolů (Ford, Generál Motors, Chrysler). Ve Velké Británii vznikla ţelezářská a ocelářská federace, která za pomoci mezinárodního ocelářského kartelu

2

http://www.podnikatel.cz/clanky/krize-z-30-let-nam-dava-cenne-pouceni/

11

kontrolovala veškeré výrobce ţeleza a oceli v zemi. V Československu to byla tzv. velká trojka (Vítkovické horní a hutní těţařstvo, Praţská ţelezářská společnost, Báňská a hutní společnost). Vysokého stupně koncentrace bylo dosaţeno v elektrotechnickém (Siemens), chemickém (I. G. Farben) a ocelářském (Krupp, Thyssen) průmyslu v Německu. Tabulka č.1: Pokles indexu průmyslové výroby v letech 1929—1934 1929 1930 1931 1932 1933 1934 USA

100

81

68

54

64

66

Německo

100

86

68

53

61

80

Velká Británie

100

92

84

84

88

99

Československo 100

89

81

64

60

67

100

85

70

61

63

70

Rakousko

Zdroj: http://www.dejiny.wz.cz – vlastní úprava Zastavení amerických úvěrů a odliv cizího kapitálu vedl v těchto zemích k těţké finanční krizi. Řada německých a rakouských bank se zhroutila. Finanční krize se brzy projevila také ve Velké Británii, která byla nucena provést devalvaci libry a opustit její zlatý standard. Po ní to učinily i USA. Postupně se zhroutily všechny měnové systémy vázané na libru, marku nebo dolar. Světový měnový systém se rozpadl. Státy, které setrvaly u tzv. zlaté měny, mezi nimi i Československo, se sdruţily v „zlatý blok" v čele s Francií. Francii se dařilo ze začátku úspěšně čelit krizi díky reparačním ziskům, ale i díky tomu, ţe se její hospodářství opíralo o stabilní odbytiště a nebylo tak závislé na anglosaských zemích. Francie viděla v krizi příleţitost upevnit své postavení v Evropě, a proto se snaţila systémem půjček připoutat k sobě pevněji země střední a jihovýchodní Evropy. Koncem r. 1931 však krize zasáhla i Francii a měnový systém zemí zlatého bloku začal slábnout, aţ se ke konci krize rovněţ rozpadl. V zemědělství se hospodářská krize projevila prudkým poklesem cen zemědělských produktů. Sníţení zemědělských příjmů vedlo k omezování investic — nákupu strojů, hnojiv a ostatních zemědělských potřeb. Zemědělské usedlosti chátraly a rostla jejich zadluţenost. Krize postihla nejvíce ty země, v nichţ zemědělská výroba vyráběla pro trh (USA, Argentina, Kanada, Japonsko aj.). Úpadek obchodu s kávou a cukrem decimoval brazilské a středoamerické plantáţníky — pěstitele cukrové třtiny a kávovníku. V

12

Argentině se zhroutil obchod s obilím a masem, který tvořil základ argentinského hospodářství. Pokles cen poškozoval farmáře i v Austrálii a na Novém Zélandu. V Evropě se zemědělská krize projevila tíţivými důsledky v Polsku, Maďarsku, Rumunsku a Jugoslávii. Postupně postihla krize i země a oblasti, které vyváţely nerostné suroviny (Indie, Afrika, Latinská Amerika). Krize vedla všude k obrovské nezaměstnanosti. V USA se počet nezaměstnaných odhaduje v roce 1932 na 12—14 miliónů lidí, v Německu na 7 miliónů, v Československu na l milión. K uvedeným číslům je třeba připočítat ještě skrytou nezaměstnanost na venkově a polozaměstnanost v průmyslu, sezónní práce a příleţitostná zaměstnání. Podpory v nezaměstnanosti byly mizivé a nestačily zachránit rodiny nezaměstnaných před hladem. Navíc velké mnoţství dělníků bylo z těchto podpor vyloučeno a v některých zemích nebyly podpory poskytovány vůbec. Během krize 1929—1933 došlo k závaţným změnám v hospodářské a zahraniční politice všech států. Boj o odbytiště a zdroje surovin odstranil poslední zbytky svobodného obchodu. Docházelo stále častěji k zavádění ochranných cel, k obchodní válce, k vytváření hospodářských bloků. Rozpory mezi evropskými mocnostmi se prohloubily, zejména v důsledku úsilí o hospodářské ovládnutí střední a jihovýchodní Evropy. Největší úsilí v tomto směru vyvinulo Německo, hospodářsky podporované Velkou Británií a USA, které se snaţilo dobýt francouzské pozice. Proti Briandově Panevropě postavilo koncepci německé Mitteleuropy. Tabulka č. 2:Procento nezaměstnaných v letech 1929-1934 1929 1930 1931 1932 1933 1934 USA

8,2

14,5

19,1

23,8

24,3

20,9

Německo

9,3

15,3

23,3

30,1

26,3

14,9

Velká Británie

10,4

16,1

21,3

22,1

19,9

16,7

4,5

8,3

13,5

16,9

17,4

15,0

20,3

26,1

29,0

26,3

Československo 2,2 Rakousko

12,3

Zdroj: http://www.dejiny.wz.cz – vlastní úprava

13

Prvním dokladem měnícího se poměru sil se stal pokus o německo-rakouskou celní unii v roce 1931. Byl zřetelně namířen proti hospodářským zájmům Československa. Československý vývoz do Německa a Rakouska činil tehdy asi 31 % celkového vývozu. Celní unií byl ohroţen, protoţe v obou zemích by byla uvalena na československé zboţí vysoká cla. Československo a Francie měly však v té době dost sil, aby pokus o rakouskoněmeckou celní unii zmařily. Německo a Rakousko byly pod mezinárodním tlakem nuceny samy se plánu celní unie vzdát. Francouzský ministr zahraničí Tardieu, po konzultacích v Ţenevě se zástupci pěti středoevropských a balkánských států, zaslal vládám Velké Británie, Německa a Itálie v roce 1932 memorandum o hospodářském sblíţení střední Evropy. Tardieův plán navrhoval hospodářské sblíţení těchto států na principu vzájemných hospodářských výhod. Nejprve měly tyto státy jednat mezi sebou a pak společně vstoupit do jednání s velmocemi. Francouzská vláda jim byla ochotna poskytnout finanční pomoc. Proti Tardieuově plánu se okamţitě postavilo Německo a Itálie a k nim se přidala i Velká Británie. V roce 1935 Itálie a Francie navrhly uzavření garanční smlouvy s Rakouskem a jeho sousedy (Dunajský pakt). Pro rozpory uvnitř Malé dohody i mezi velmocemi se ani tento pakt neuskutečnil. Další vývoj zřetelně směřoval k prosazení koncepce německé Mitteleuropy. 3

1.2 Současná finanční krize, její vznik Otázkou je jaké datum můţeme určit jako počátek současné finanční krize, existují teze kdy se počátek současné finanční krize stanovuje na srpen roku 2007, kdy museli zasáhnout centrální banky a zajistit likviditu bankovního systému v USA.

Vše odstartovala hypoteční krize, která vypukla koncem roku 2007. Investiční banka Bears Stearns musela v té době zavřít dva velké fondy, které investovaly do značně rizikových hypoték. O měsíc později se začalo mluvit o krachu největšího poskytovatele amerických

3

http://dejiny.wz.cz/mezi/bitvy/krize/krize.html

14

hypoték, společnosti Countrywide Financial. Burzy reagovaly na vývoj na americkém trhu hypoték prudkým propadem, zvláště kdyţ koncem roku 2007 ohlásily velké ztráty finanční giganti Citigroup a Merill Lynch. Zlepšení situace nepomohlo ani sníţení úrokových měr, které prosadil dvakrát v rozmezí čtyř měsíců FED. Krize se pandemickou rychlostí rozšířila i do dalších sektorů ekonomiky. Neschopnost Američanů splácet hypotéky v kombinaci s klesajícími cenami způsobily stamiliardové ztráty finančním společnostem, v březnu 2008 tyto ztráty poloţily společnost Bears Stearns, kterou převzala banka JP Morgan. Ztráty finančních institucí v kombinaci s vysokých zadluţením omezily banky v získávání kapitálu, který potřebovaly ke svému refinancování. Bankovnímu sektoru scházeli likvidní prostředky a banky se začaly bát půjčovat si mezi sebou. Na počátku září 2008 se pak stát rozhodl pomoci dvěma velikým hypotéčním ústavům Fannie Mae a Freddie Mac. Jen týden poté zbankrotovala Lehman Brothers, jedna z největších amerických investičních bank. Pouze den nato se zestátnila největší pojišťovna na světě, firma AIG. Současně také finanční ústav Merril Lynch změnil svého majitele, kontrolu nad ním převzala Bank of America. Následovaly další rekordní propady na burzách po celém světě a jiţ se otevřeně hovoří o celosvětové hospodářské krizi.4

1.2.1 Moţné příčiny vzniku současné finanční krize Jedna z teorií je, ţe za finanční krizi jsou zodpovědné ratingové agentury. Existuje poměrně široce přijímaný konsensus, ţe tyto agentury podcenily rizika spojená se strukturovanými produkty a neupravily včas své ratingy tak, aby odpovídaly zhoršujícím se podmínkám na trhu. Objevila se obvinění jak z metodologických chyb, tak z neřešených konfliktů zájmů. Důsledkem byla otřesená důvěra účastníků trhu ve spolehlivost ratingů. Začalo se proto diskutovat o roli ratingu, ratingových agentur a jejich regulaci. Tyto debaty však nezačaly s poslední finanční krizí. Podobné návrhy se objevovaly jiţ koncem minulého tisíciletí v souvislosti s dluhovými krizemi některých zemí. Ještě v roce 2004 byla upřednostňována 4

http://www.podnikatel.cz/clanky/krize-od-pocatku-az-do-soucasnosti/

15

samoregulace. Všechny velké ratingové agentury se tehdy přihlásily k dodrţování Etického kodexu organizace IOSCO (Mezinárodní organizace Komisí pro cenné papíry). V EU se tehdy další regulace ratingových agentur nechystaly, v USA v roce 2006 přijali zákon o regulaci ratingových agentur. V unii se k regulaci ratingu přistoupilo aţ v roce 2009. Ratingové agentury a krize Ratingové agentury hrály důleţitou roli při růstu finančních trhů v posledních 20 letech. Jen díky dostupnosti jasných, mezinárodně akceptovaných indikátorů rizika z potenciálního nesplácení byli investoři ochotni investovat do cenných papírů na širší bázi a v mezinárodním měřítku. Velká část investorů by nebyla schopna bez ratingů riziko zhodnotit. Ratingové agentury celá desetiletí vytvářely jednoduchý, relativně spolehlivý a snadno pochopitelný systém. Investoři mohli více diverzifikovat svá portfolia, neţ kdyby museli dopodrobna zkoumat všechny konkrétní emitenty sami. Na trhu strukturovaných produktů (SP) však rating hrál větší roli. Tyto trhy by se vůbec nemohly rozvinout bez informací ratingových agentur, neboť jde o příliš sloţité produkty. Role ratingu zde selhala. Nestabilita těchto ratingů narušila důvěru v ratingové agentury. Proto začali politici opět volat po zpřísnění regulace. Je to jednoduché řešení, na něţ slyší voliči, ale je fakt, ţe ty nejregulovanější systémy nejsou vůbec synonymem těch nejlépe fungujících, často právě naopak - stačí se podívat na stav, kvalitu a efektivnost zdravotnictví, školství či boj s drogami, kde přísnou regulaci doprovází nárůst drogově závislých i kriminality na drogy vázané. Trhy či samoregulace občas selţou. Ještě častěji však v historii najdeme selhání regulace a regulátorů. Kde se stala chyba? Zpráva Financial Stability Forum 2008 uvedla, ţe významné podhodnocení rizik strukturovaných produktů ze strany agentur mělo zčásti metodologické příčiny neadekvátní historická data zvyšující riziko modelů a skutečnost, ţe ratingové agentury nebraly dostatečně v úvahu zhoršující se standardy úvěrování. Zpráva pozitivně hodnotila některá opatření, zdůraznila však potřebu zlepšit interní řízení, transparentnost ratingových postupů a dodrţování mezinárodních etických kodexů. Larosierův výbor (výbor EK) v únoru 2009 zveřejnil zprávu, které vyzdvihla následující nedostatky:

16

- ratingové agentury sníţily vnímání kreditního rizika tím, ţe dávaly rating AAA strukturovaným produktům jako CDO5 - stejný rating dávaly i vládním dluhopisům a obligacím soukromých firem s niţšími výnosy; - chyby v metodologii ratingu byly významným důvodem podhodnocení rizika nesplácení u nástrojů s ručením nestandardními hypotékami; - nedostatek historických dat, vztahujících se k trhu nestandardních hypoték v USA. Zpráva výboru bývalého ekonoma ECB Otmara Issinga, který měl připravit doporučení pro summit G20, kritizovala ratingové agentury za neřešené konflikty zájmů a nedostatečnou nezávislost analytiků. Agentury, soutěţící o ratingové zakázky u nových, inovativních produktů, nezajistily, aby jejich obchodní cíle neměly vliv na rating. Fakt, ţe rating si kupují emitenti cenných papírů, přispěl u strukturovaných produktů k erozi ratingových standardů. Negativní dopad vyplýval z práva emitentů potlačit informace o ratingu, který povaţovali za nepříjemný pro své investiční nástroje, coţ vytvářelo tlak na agentury, aby tomu rating přizpůsobovaly. Loni v březnu došel britský regulátor FSA ( Financial Services Authority) k těmto závěrům: - posun ke stále strukturovanější formě zprostředkování úvěrů a rostoucí sloţitost sekuritizovaných úvěrů byl sice racionální z hlediska jednotlivých účastníků, zvyšoval však procykličnost v systému; - více sekuritizace znamenalo větší podíl úvěrových aktiv u investorů, kteří se museli spoléhat zejména na informace ratingových agentur - to zvýšilo dopady potenciálního výprodeje; - spoléhání na nedostatečná data z minulosti o strukturovaných produktech, nezapočítání vzájemných závislostí jednotlivých subjektů, neřešení konfliktů zájmů a neadekvátní postupy zveřejňování modelů pro výpočet ratingu. Chyby však nelze hledat jen u ratingových agentur. Také investoři přijímali ratingy často nekriticky a nadhodnocovali jejich význam. Nevěnovali pozornost tomu, ţe jde pouze o odhady relativní pravděpodobnosti selhání nebo očekávané ztráty u dluhového nástroje. 5

CDO – Collateralized Debt Obligation, tj. v českém překladu „zajištěná dluhová obligace―. Jedná se o finanční instrument vytvořený za účelem přenosu kreditního rizika portfolia podkladových aktiv do jiných finančních instrumentů a na jiné subjekty. Pomocí CDO má banka moţnost regulovat svoji kapitálovou strukturu (například z důvodu řízení kapitálové přiměřenosti).

17

Nejsou podrobným odhadem rizik a neříkají nic o likviditě nástroje. Rating nenahrazuje adekvátní řízení rizik na straně investora.

Regulace ratingu Jakýkoli přístup k regulaci se musí zabývat otázkou, co má být regulováno a jakými nástroji. Regulace bude úspěšná jen tehdy, vezme-li v úvahu to, co ratingy mohou a nemohou dosáhnout. Rating finančního nástroje poskytuje informace o kvalitě dluhového nástroje, tj. o pravděpodobnosti nesplácení. Neříká nic o systémovém riziku, tj. nebezpečí řetězové reakce, přenášející se mezi finančními institucemi, které si navzájem půjčují peníze. Bylo by chybou věřit, ţe regulace ratingových agentur by dokázala zmírnit procykličnost. Proto se regulátoři měli vyhnout nadměrným změnám regulace. Místo toho by měli zváţit doplnění současné regulace, která bude fungovat jak v období konjunktury, tak v období poklesu. Cílem regulace by mělo být pouze zvýšení spolehlivosti ratingů a zmírnění konfliktu zájmů. Prostředkem není sledování metodologie, protoţe pak by mohl být stát částečně zodpovědný za kvalitu ratingu. Vznikl by tak nový konflikt zájmů - i státy vydávají dluhopisy a dostávají od ratingových agentur rating. Upřednostnění samoregulace? Názory sahají od upřednostňování samoregulace aţ po poţadavky, aby rating byl zajišťován ratingovou agenturu státu. Mezi tím je model státem regulovaných soukromých ratingových agentur. Vznik státních agentur je spíše nepravděpodobný, debatuje se o druhých dvou moţnostech. Z trţního pohledu existuje hodně argumentů pro to, aby si ratingové agentury samy dohodly určité etické kodexy, samoregulující jejich činnost. Tento reţim stojí a padá s otázkou, jak dodrţování takového kodexu kontrolovat a nedodrţení postihovat. Samoregulace je ţivotaschopná pouze tehdy, kdyţ naplní oba poţadavky. Sankcí je uţ i ztráta pověsti, protoţe podnikání ratingových agentur závisí na schopnosti udrţet si dobrou pověst. Proto byla samoregulace dosud většinou účastníků trhu povaţována za dostatečnou. Zastánci státní regulace zase zdůrazňují selhání ratingu u strukturovaných nástrojů během poslední krize. Nikomu by nepomohlo zavedení tvrdé regulace, která zabrání inovacím a růstu na finančním trhu. Regulace není konečným řešením všech problémů a některé další 18

problémy vytváří - kromě toho, ţe něco stojí. V řadě případů stejně nezabrání problémům, kvůli nimţ byla zavedena. Jejím cílem má být upevnění stability a efektivnosti fungování trhů. V propojeném světě se hovoří o vyšší efektivnosti nadnárodních přístupů, protoţe finanční trhy jsou globální. Dohled nad ratingovými agenturami by měl být konzistentní po celém světě. Rating by v ţádném případě neměl být ovlivňován potřebou naplňovat různé regulační poţadavky různých zemí. To by narušilo mezinárodní porovnatelnost ratingů a konkurenci mezi emitenty a finančními centry. Protoţe však neexistuje nadnárodní regulátor, mohou ho nahradit pouze koordinace pravidel na mezinárodní úrovni. Takovou sadou pravidel můţe být třeba Etický kodex IOSCO.

Etický kodex IOSCO Kodex IOSCO pro ratingové agentury byl zveřejněn v roce 2004 po problémech společností Enron a WorldCom. Zaměřuje se na kvalitu a integritu ratingového procesu včetně monitorování ratingů, na zaručení vhodných interních postupů a nezávislosti analytiků, předcházení konfliktům zájmů, na zajištění transparentnosti ratingových metod a moţnosti úpravy ratingu bez prodlení, na nakládání s důvěrnými informacemi a zveřejňování toho, do jaké míry agentury tento kodex dodrţují. Tato pravidla byla obecná a nepředepisovala agenturám, jak počítat poměry, tvořit modely a kategorie ratingu. To bylo z dobrých důvodů ponecháno na agenturách samotných. Dosud zde nebyl ţádný mechanismus sankcí za nedodrţování kodexu. Většina ratingových agentur kodex přijala. S prohlubováním finanční krize se stále více objevovalo volání politických představitelů po zpřísnění regulace. Státní regulaci nejsilněji obhajovala Francie, jejíţ veřejnost i politici jsou známí relativně malou důvěrou k trţním mechanismům. Základy regulatorního rámce byly poloţeny na setkáních skupiny G20. Na přelomu let 2009 a 2010 měl být připraven systém dohledu a registrace ratingových agentur ve všech zemích G20. Francouzi dokonce navrhli, aby vznikla velkým třem ratingovým agenturám evropská konkurence. V roce 2008 byl revidován kodex IOSCO tak, ţe nyní obsahuje dodatečné povinnosti ohledně zveřejňování informací pro investory i regulátory s cílem sníţit závislost investorů na ratingových agenturách. Agentury musí informovat také o omezeních ratingu. Jejich analytici mají zakázáno poskytovat doporučení ohledně sestavení strukturovaných

19

produktů. Agentury musí vyhodnotit svoji schopnost a proveditelnost ratingu u nových produktů. Musí přizpůsobit metodologii tak, aby to bylo moţné při podstatné změně v podkladových aktivech správně odrazit v ratingu strukturovaných produktů. Rovněţ musí zajistit, aby byly věnovány dostatečně zdroje na sledování a aktualizaci ratingů. Pokud jde o konflikty zájmů, musí agentury zveřejňovat, zda konkrétní klient-emitent nepřekračuje 10 % ročních příjmů ratingové agentury, zveřejnit všechny relevantní informace o hodnoceném produktu, kontrolovat práci analytiků, kteří z agentury odcházejí, vyhodnotit postupy odměňování, aby se zajistila objektivita ratingu a podobně. Pokud jde o informační odpovědnost, agentury musí zveřejňovat historické informace o kvalitě svých ratingů, oddělit ratingy strukturovaných produktů od ratingů běţných nástrojů, nejlépe odlišnými symboly, uvádět omezení kaţdého ratingového názoru a poskytnout investorům dostatek informací o metodologii ratingu. EU a regulace ratingu V EU se regulace ratingových agentur posunula od podpory samoregulace aţ po konkrétní legislativu. Kromě části směrnice o kapitálových poţadavcích se ratingových agentur týká loni v květnu přijatá Regulace ratingových agentur. Obsahuje některá ustanovení, která jsou i v kodexu IOSCO, ale tato jsou právně závazná. Naopak některé důleţité body kodexu v regulaci chybí. Regulace je zaměřená na některé existující a potenciální konflikty zájmů ratingových agentur a hodnocených subjektů, zavádí registrační proceduru, umoţňuje monitoring těchto agentur ze strany evropských dohlíţitelů. Jsou uvedeny určité restrikce ohledně ratingu strukturovaných produktů (kde je nedostatek údajů nebo velká složitost u nového typu finančního nástroje či kvalita dostupných informací je neuspokojivá a vyvolává vážné otázky ohledně možnosti agentury dát kvalitní rating, pak se má ratingová agentura zdržet poskytnutí ratingu nebo stáhnout současný rating). Regulace téţ zavádí standardy interního řízení s cílem vyhnout se konfliktům zájmů, zřídit nezávislá oddělení pro dodrţování regulací a kontrolovat periodicky ratingovou metodologii.

Informační povinnost agentur rovněţ narostla (modely, metodologie a další). Musí být schopné prokázat, ţe svá hodnocení vydaly na základě spolehlivých zdrojů.

20

Přijatá regulace můţe do určité míry pomoci řešit problémy, které byly způsobeny konflikty zájmů. Neřeší však problémy jako nedostatečná konkurence na ratingovém trhu, odpovědnost a hlavně procyklický dopad ratingů. Jestliţe platí za rating emitenti, kromě konfliktu zájmů to brzdí i konkurenci (na placení více ratingových agentur nemají zájem ani dominující agentury, ani emitenti). Pokud by se přešlo na systém placení investory, mohlo by ke změnám směrem k větší konkurenci dojít. Mezinárodní měnový fond navrhl loni třífázový přístup ke sníţení procykličnosti. V první fázi by se identifikovala určitá „ mapa rizik „ ratingu, ve druhé by rizika byla změřena a ve třetí fázi by instituce, u nichţ je při sníţení ratingu vyšší zranitelnost, musely drţet více likvidity, nebo mít lepší kapitálový polštář. Víra ve všemocnost regulací je nešťastná. Jak je uvedeno ve zprávě CESR (Výbor evropských regulátorů cenných papírů), jiţ v roce 2008: "Nelze nijak doloţit, ţe regulace odvětví ratingových agentur by měla jakýkoli dopad na ty problémy, které se objevily u ratingů cenných papírů, krytých nestandardními hypotékami v USA." Ani ESME (Evropská skupina expertů EU pro trhy cenných papírů) nevidí v regulaci ţádné zázračné řešení. Věří tomu, ţe samy agentury musí vyřešit problém ztráty důvěry. Nejenţe regulace podle ESME není zázračnou pilulkou, ale mohla by vést k negativním dopadům na trhy. 6

6

http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-41401370-rating-krize-a-regulace

21

Tabulka č. 3: Aktuální ratingy českých bank a pojišťoven

Zdroj: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-41401370-rating-krize-a-regulace

22

2. Průběh finanční krize V souvislosti se vznikem a následným průběhem hospodářské krize bychom neměli opomenout zmínit hospodářský cyklus jako takový. Jestliţe měříme a porovnáváme výkonnost trţního hospodářství v čase, zjišťujeme, ţe se vyvíjí nerovnoměrně a ţe se střídají fáze rychlejšího tempa růstu s fázemi hospodářského poklesu, kdy se hlavní makroekonomické veličiny sniţují. Zvolíme-li dosti dlouhé období zjistíme, ţe tento vývoj má cyklickou povahu, ţe vytváří hospodářský cyklus.

Fáze hospodářského cyklu Hospodářský cyklus je opakující se nesoulad mezi potenciálním produktem a skutečným produktem národního hospodářství. Při hodnocení makroekonomické výkonnosti v čase vycházíme z časových řad, které odráţejí vývoj hlavních makroekonomických veličin, jako je HDP, národní důchod, agregátní investice, zaměstnanost a nezaměstnanost, inflace apod. Vyneseme-li tyto veličiny za delší časové období do grafu zjistíme, ţe vykazují značné kolísání, které má určitou pravidelnost. Tato pravidelnost má podobu střídání období expanzí a recesí, mezi nimiţ leţí horní bod obratu (nazývaný vrchol) a dolní bod obratu (označovaný sedlo). Graf č. 1: Hospodářský cyklus

Zdroj: http://www.miras.cz/seminarky/makroekonomie-n05-hospodarsky-cyklus.php Cyklické

kolísání

skutečného

produktu

ekonomikách specifické rysy.

23

okolo

potenciálního

má v jednotlivých

Přesto však lze vystopovat určitou pravidelnost ve střídání čtyř základních fází, tak jak je uvedeno na předchozím grafu. Mezi základní fáze patří: -

Expanze

-

Vrchol

-

Recese

-

Sedlo

Fáze expanze je doprovázena růstem zaměstnanosti a produktu. Ve fázi recese dochází: 

k odbytovým potíţím a k růstu zásob,



k poklesu zisků podniků,



zkracuje se pracovní doba, roste nezaměstnanost



klesá reálný produkt,



podniky omezují investování,



vývoj cen statků a cenové hladiny a) recese způsobená poklesem agregátní poptávky ( v reálu jde spíše o pokles míry inflace) b) recese způsobená růstem cen vstupů je spojena s růstem cenové hladiny ( např. cena ropy na světových trzích)7

7

Mojmír HELÍSEK, Makroekonomie, nakladatelství a vydavatelství MELANDRIUM, 2002, str. 167

24

2.1 První vlna, rok 2007 Koncem července 2007 vypukla první vlna paniky ohledně hypoteční krize, nikdo však netušil, kde mohou být rozmístěny špatné úvěry z amerických hypoték. První zakolísání se dostavilo na přelomu července a srpna 2007. Tehdy si krize poprvé všimly kapitálové trhy. Ne všechny, pouze úzký segment trhů s rizikovými dluhopisy odvozenými od rizikových hypoték cestou sekuritizace. 8 Sekuritizace tedy umoţnila, aby banky půjčovaly takřka komukoliv. Teoreticky měla fungovat tím způsobem, ţe riziko rozptýlené po celé zemi bude mít méně dramatické dopady neţ riziko soustředěné v malém počtu bank. Z této úvahy se podařila jen část a to podařilo se riziko účinně rozptýlit po celém světě, nicméně tento rozptyl nevedl ke sníţení rizika.9 Na začátku léta 2007 totiţ byly všechny ekonomické ukazatele aţ příliš hezké. Slušný růst, rekordně nízká nezaměstnanost, vysoké zisky podniků, relativně dobrý stav veřejných financí, to však bylo způsobeno vysokým objemem peněz v ekonomice ve formě bankovních úvěrů. Centrální banky provozovaly nepřiměřeně uvolněnou měnovou politiku v důsledku zkreslených ukazatelů inflace. Nadbytek peněz vyvolával dojem prosperity. Nejvíce utrpěly akcie s největšími zisky, centrální banky na recesi zareagovaly další měnovou expanzí. Nicméně podzim 2007 znamenal začátek skutečné finanční krize, která se z relativně úzkého segmentu trhu sekuritizovaných cenných papírů přesunula do bankovnictví a zasáhla celou Evropu. Základním principem moderního centrálního bankovnictví je podle ekonoma Pavla Kohouta moţnost volby jakékoliv centrální banky mezi inflací a bankovní krizí, pak

8

Sekuritizace je proces, ve kterém je ze souboru nelikvidních aktiv produkujících známé nebo alespoň dostatečně přesně odhadnutelné cash flow (hypotéky, leasing, dluh na kreditních kartách, studentské půjčky, spotřebitelské půjčky, ale například také autorská práva) vytvořen obchodovatelný cenný papír. Proces sekuritizace spočívá v shromáţdění aktiv s podobnou charakteristikou a vytvoření cenného papíru (emitovaného jen pro tento účel vytvořenou společností tzv. SPV – special purpose vehicle), jehoţ cash flow kopíruje cash flow podkladových aktiv. 9 Pavel KOHOUT, Finance po krizi, GRADA Publishing a.s., 2009, str.16

25

centrální banky zvolí vţdy raději menší zlo, tedy inflaci, o čemţ se můţeme přesvědčit podíváme-li se zpětně na podzim roku 2007. Faktem zůstává, ţe český hypoteční trh zůstal v té době prakticky nedotčen, krize k nám dorazila aţ o necelý rok později. Na konci roku 2007 vyšel článek, ve kterém se uvádí, ţe se hospodářský růst České republiky během roku 2008 zpomalí, a ţe zároveň můţeme reálně očekávat vyšší inflaci. Především se jedná o růst světové ekonomiky, podle společnosti A.T. Kearney je Česká republika pátou nejvíce globalizovanou ekonomikou na světě, pokud jde o obchod. Před námi jsou jen Singapur, Malajsie, Slovensko a Irsko – všechno malé otevřené ekonomiky. Vysoká míra otevřenosti znamená, ţe jakékoliv výkyvy světové ekonomiky se projeví rychle a poměrně silně. Pokud světová ekonomika roste, daří se všem uvedeným státům.

Češi se po roce 1990 rychle stali šampiony ekonomické globalizace. Mělo to samozřejmě i svá úskalí jako například měnová krize v roce 1997, která byla vlastně součástí asijské krize, která shodou okolností postihla i Českou republiku, vzhledem k podobnému měnovému reţimu, která má jiţ zmíněná Malajsie nebo Singapur. V letech 2004 – 2007 se světové ekonomice dařilo a Češi z toho náleţitě těţili. Cena peněz na světových trzích (vyjádřená úrokovými mírami) dosahovala v rozmezí let 2003-2005 nejniţších hodnot od začátku šedesátých let. Nízké úrokové sazby v USA, Evropské unii, ale také například v České republice nebo v Číně vedly k robustnímu růstu a k poklesu nezaměstnanosti. Během let 2005-2006 došlo díky levným penězům k prudkému nárůstu objemu úvěrů v rámci celé eurozóny. Na konci roku 2007 se světová ekonomická situace pomalu, ale jistě zhoršuje. Statistiky Evropské centrální banky ukazují zpomalení růstu objemu úvěrů na úroveň stagnačního roku 2002. Spojené státy a Británii trápí hypoteční krize, která je důsledkem předchozího masivního zadluţování obyvatelstva. Roste inflace, která je logickým důsledkem růstu objemu peněz v globální ekonomice, tedy důsledkem úvěrového boomu a nízkých úrokových sazeb. Inflace tedy neroste jen v České republice, ale celosvětově.

26

Z toho lze tedy vyvodit , ţe rok 2008 bude slabší neţ rok 2007, Evropská unie hlásí slabší odhady růstu, USA asi postihne recese a zprávy z Číny hovoří o draţších úvěrech a vyšších povinných minimálních rezervách bank. Záhy se ukázalo, ţe rok 2008 byl skutečně slabší neţ rok 2007, část finančního světa se opravdu zhroutila. Šancí koupit levnější akcie bylo poţehnaně, ale za jaké riziko a zběsilý růst cen nemovitostí se rapidně zastavil. Inflace se vzepjala a následně opadla.10

2.2 Druhý krizový rok, rok 2008 Otevřenost české ekonomiky měla aţ do listopadu 2007 dezinflační charakter, v roce 2008 ovšem inflace přišla cestou draţší ropy, plynu a zemědělských komodit. Masivní expanzní politika centrálních bank měla za následek, ţe peněz bylo na světovém trhu dost, z akcií a nemovitostí se ovšem přeorientovaly na komodity. Koncem devadesátých let získala popularitu teze Edwarda Yardeniho o rozmachu mezinárodního obchodu, který zvýší intenzitu konkurence, která má protiinflační účinky. Proto bude moţné, aby centrální banky dodrţovaly volnější měnovou politiku. Globalizace tedy umoţní dosaţení ideálu v podobě levných peněz a nízké inflace současně. Toto uspořádání má ovšem své meze a své vedlejší efekty. Hlavním vedlejším efektem je skutečnost, ţe rychlý růst objemu peněz v ekonomice vede k nárůstu cen zboţí, kde se mezinárodní konkurence neprojeví, coţ jsou zejména nemovitosti. Volná měnová politika v éře globalizace nemusí tedy navyšovat ceny spotřebního zboţí (růst cen spotřebitelských košů pouţívají statistické úřady pro měření inflace), ale navyšuje ceny nemovitostí. Je tu ještě jeden typ zboţí, který reaguje na globální expanzi objemu peněz a to je trh komodit. V Lidových novinách vyšel 13. března roku 2008 článek, ve kterém se píše, ţe centrální banky USA, eurozóny, Británie, Kanady a Švýcarska opět podpoří globální finanční systém mimořádným přísunem nových peněz. Půjde o částku v celkové hodnotě přes 230 miliard dolarů. Kurz dolaru na tuto zprávu zareagoval silným růstem. Oţily i akciové trhy.

10

Pavel KOHOUT, Finance po krizi, GRADA Publishing a.s., 2009, str.45

27

Toto samozřejmě centrální bankéři vyspělých zemí vědí. Velmi dobře znají historii roku 1929, kdy pád akcií byl jen reakcí na bankovní krizi. Ta byla způsobena právě nedostatkem likvidních prostředků. 11

2.3 Bankovní sektor v letech 2008 - 2009 Světová finanční a ekonomická krize, které postupně propukla v roce 2008, vytvořila bezprecedentně obtíţné podmínky pro fungování finančního sektoru a způsobila vstup většiny západních ekonomik do hluboké recese. Vysoký růst světové ekonomiky krizi předcházející přinesl stabilitu ekonomik, nízkou inflaci a také příznivý vývoj na finančních trzích. Kolapsem investiční banky Lehman Brothers v září minulého roku (poté, co náznaky nestability se stále více projevovaly na více trzích) se situace změnila de facto přes noc. Dříve bezproblémově fungující světové finanční trhy ztratily likviditu a růst rizikových přiráţet a obezřetnosti investorů i finančních institucí vedl aţ nemoţnost na trhu za přijatelnou cenu prodat jakákoliv aktiva. Stabilizace světového finančního systému trvala dlouhé měsíce, během kterých vlády řady zemí vynaloţily desítky procent HDP na podporu bank a centrální banky realizovaly bezprecedentní kroky ve snaze podpořit finanční trhy a ekonomiku.

2.3.1 Český finanční trh a jeho struktura Finanční krize se na českém finančním trhu projevovala jen postupně. Díky vysoké likviditě trhu i rozhodujících bank a podpoře trhu opatřeními ze strany centrální banky (rozvolněním přístupu k financování) nedošlo k zásadnímu porušení fungování trhu i přes pokles likvidity a nárůst rizikové přiráţky. Dokonce ani poměrně velké oslabení koruny (v pololetí roku 2008 koruna dosáhla kurzu 23 Kč za Euro, poté však soustavně oslabovala a v únoru 2009 se euro obchodovalo kolem 29,50 Kč) nevedlo ke vzniku paniky či kapitálového odlivu.

11

Pavel KOHOUT, Finance po krizi, GRADA Publishing a.s., 2009, str. 56

28

I další měsíce potvrdily, ţe český finanční systém se s finanční krizí vyrovná dobře, a obejde se bez státních subvencí či mimořádných opatření. Situaci přitom pomohlo, ţe domácí vlády některých bankovních skupin, působících v české republice poskytly v případě potřeby, včasnou a rezolutní podporu svým institucím.

Struktura finančního sektoru Ekonomická krize má malý dopad na strukturu finančního systému, který je dominován bankami. Ty ke konci roku 2008 disponovaly ¾ aktiv finančních institucí. Navíc, v posledních 2 letech dosáhl tento sektor výrazně nejvyššího růstu objemu aktiv, v porovnání se všemi ostatními součástmi českého finančního systému. Nestabilita finančních trhů se jen málo promítla do fungování pojišťovacího trhu. Kapitálový trh byl postiţen jak poklesem hodnoty akciových indexů, který kulminoval v případě indexu PX 50 v březnu přiblíţením se k hodnotě 600 bodů (proti stavu kolem 900 v červnu tohoto roku), a odlivem peněz z fondů kolektivního investování. Krizí byly postiţeny některé nebankovní finanční instituce (poskytující spotřební půjčky, leasing a podobně), které postihl obtíţnější přístup k úvěrům. Reputace bankovního sektoru krizí neutrpěla a naopak, řada institucí benefitovala z rostoucí nejistoty vkladatelů a přesunu do jednodušších a srozumitelných bankovních produktů. Vývoj bankovního sektoru Bankovní sektor ke konci roku 2008 zahrnoval 37 českých bank, poboček bank zahraničních a stavebních spořitelen s tím, ţe během roku došlo jen k minimálním změnám v jeho sloţení (například dokončení fúze eBanky a Raiffeisenbank, získání licence Evropsko-ruskou bankou). Také ukazatel intenzity konkurence – Herfindahlův index 12vykázal jen malou změnu směrem k posílení konkurenční povahy trhu.

12

Herfindahlův index – pomocí tohoto indexu se můţe měřit např.: míra koncentrace českého bankovnictví nebo koncentrace průmyslové výroby. Tento index se počítá jako součet druhých mocnin procentuálních podílů jednotlivých bank na trhu. Absolutní monopol, kdy má jedna banka stoprocentní podíl na trhu, je roven číslu deset tisíc. Hodnota pro dokonalou konkurenci, kdy se podíl na trhu kaţdé banky limitně blíţí nule, se také blíţí nule.

29

Graf č. 2 – Podíly na aktivech finančního sektoru k 31.12.2008

Zdroj: http://www.czech-ba.cz/bankovni-sektor/bankovni-sektor-zakladni-informace I přes rostoucí potíţe finančních trhů i nastupující recesi bankovní sektor vykázal v roce 2008 příznivý čistý zisk 45,7 mld. Kč, coţ bylo jen o necelé 3 mld. méně neţ v předchozím roce). A to i přesto, ţe rozsah ztrát ze znehodnocených aktiv se díky zhoršené ekonomické situaci zvýšil o 137% na 15,4 mld. Vysoké ziskovosti (ROE činilo 21,6%) bylo dosaţeno také díky mírnému růstu nákladů (o 3,4%). I před nepříznivé ekonomické podmínky (před nástupem krize to bylo i rychlé zhodnocení kurzy či prvé náznaky problémů na hypotéčních trzích), které se projevovaly od poloviny, roku vzrostl objem aktiv finančního sektoru na 4 045 mld., meziročně o 7,9%. Vyšším tempem se zvýšily úvěry bank klientům – nárůst činil 16,4 %, coţ odpovídá 291,7 mld. Kč. Přitom růst ve skupině středních bank dosáhl téměř 20 % a u malých bank to bylo dokonce 26%. Pobočky zahraničních bank si připsaly růst úvěrů o 11,8 % a stavební spořitelny 26,8%.

30

Graf č. 3: Výpočet sloţené míry růstu bankovních úvěrů domácnostem

Zdroj: http://www.czech-ba.cz/bankovni-sektor/bankovni-sektor-zakladni-informace Rychleji rostly úvěry domácnostem (o 20,3% čímţ tvoří jiţ 41% úvěrů celkem), z nichţ ¾ jsou úvěry na bydlení, zatím co růst objemu úvěrů nefinančním podnikům dosáhl 14,1%. Ani v období rychlého poklesu české ekonomiky v prvním pololetí nedošlo k zastavení úvěrového procesu, i přes zjevný růst rizikovosti díky zhoršení situaci klientů. Dle informací ČNB byl koncem června tohoto roku meziročně o 3,39% vyšší neţ loni (s tím, ţe v ostatních měsících byl ovšem i záporný), zatím co úvěry domácnostem rostly o 11%. Doposud zveřejněné informace o ziskovosti bank v tomto období poukazují na poklesy zisku, zejména v souvislosti se zhoršením aktiv, ale stále na dobrou ziskovost českých bank.

O dobré kapitálové vybavenosti českého bankovního sektoru svědčí v prvním pololetí roku 2009 provedené stress testy ČNB. Počáteční kapitálová přiměřenost 12,3% po propočtu scénářů „Evropa v recesi― či „Nervozita trhů― se udrţena nad 11% repetivě na 10%. Dokonce i ve scénáři ekonomické deprese byl kapitál bankovního sektoru jen mírně 31

sníţený (na 9,7%) a pouze jedna banka se v tomto scénáři dostala do oblasti záporného kapitálu.

Doposud tedy česká bankovní sektor prošel bezprecedentním poklesem ekonomiky a omezením funkce finančních trhů bez větších ztrát a banky byly sto i za této situace úvěrovat své klienty. Náznaky oţivění ekonomiky jsou jistě další dobrou zprávou, i kdyţ projevy dopadu zhoršené ekonomické situace na klienty bank budou přetrvávat zřejmě delší dobu. Dosavadní vývoj včetně informací, zveřejněných ČNB nezakládají však obavy o stabilitu českého bankovního sektoru.

Graf č. 4: Bankovní úvěry domácnostem

Zdroj: http://www.czech-ba.cz/bankovni-sektor/bankovni-sektor-zakladni-informace

32

Deset klíčových bodů vzájemné spolupráce mezi Hospodářskou komorou a Bankovní asociací Hospodářská komora České republiky v rámci své dlouhodobé snahy zlepšit přístup firem k bankovním úvěrům zahájila před několika dny, stejně jako v minulém roce, pracovní dialog s Českou bankovní asociací. Obě organizace se na společném setkání dohodly na navázání spolupráce v níţe uvedených klíčových bodech: 

společný postup při novele zákona o zadávání veřejných zakázek – tj. potřeba rychlejšího smluvního plnění a zavedení lhůty splatnosti



společné prosazování zavedení Směrnice o opoţděných platbách (tato směrnice je ve druhém čtení v Evropském parlamentu)



vytváření tlaku na podstatné zlepšení vymahatelnosti práva a prediktabilitu rozhodování soudů jako nezbytné podmínky pro rozvoj podnikání a zlepšení moţností firem vyrovnat se s dopady hospodářské krize

  

rozšíření poskytování záruk ČMZRB podnikatelům v následujícím období významné posílení pojistné kapacity EGAP k podpoření exportu dokončení diskuze nad aktuálními moţnostmi Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a podpora snah státu o rekodifikaci rozhodčího řízení



posilování finanční gramotnosti u firem vedoucí ke zlepšení dialogu s jejich bankami



společné úsilí o eliminaci negativních dopadů nové evropské regulace bankovního sektoru, která hrozí omezit banky v jejich distribuci kapitálových toků a v důsledku toho můţe vést ke zhoršení situace malých a středních firem a jejich přístupu k úvěrům



prosazování kroků k zavedení účinné regulace nebankovních poskytovatelů úvěrů a sjednocení dohledu nad finančním trhem



nastavení podmínek spolupráce k lepšímu vyuţívání programu Zelená úsporám13

13

http://www.finance.cz/zpravy/finance/258840-komora-a-asociace-bankeru-se-dohodly-na-desetiklicovych-bodech-vzajemne-spoluprace/

33

Recese, do níţ se v důsledku finanční krize propadly ekonomiky našich hlavních obchodních partnerů, vyvolala vnější poptávkový šok, který velmi otevřenou českou ekonomiku silně zasáhne. Jeho působením se dnes odhalují známé strukturální slabiny českého hospodářství, které se vytvořily v minulosti politikou investičních pobídek exportně orientovanému zpracovatelskému průmyslu, především automobilovému, který se u nás silně rozrostl.

Zmíněný skokový pokles zahraniční poptávky po českém zboţí je hlavním ekonomickým problémem současnosti.

Prudkost tohoto poklesu ukazuje, ţe

dopady na tempo růstu HDP, zaměstnanost, veřejné finance, na vnější rovnováhu i na situaci podnikového sektoru budou značné. Český finanční sektor si na rozdíl od recesí postiţených zemí Západu stojí poměrně dobře. Měnový a kurzový vývoj v minulých letech jej odrazoval od riskantních zahraničních investic a jeho domácí klienti z těchţ důvodů preferovali korunové produkty před devizovým financováním. Ţádná česká banka proto nepocítila akutní likvidní krizi a všechny se obešly bez pomoci sanačních programů z veřejných prostředků. To je ve srovnání s naším okolím velká výhoda. Přesto však krize důvěry, která paralyzuje finanční trhy ve světě, působí i u nás. Nedůvěra a preference likvidity se projevuje jak na mezibankovním trhu, tak v silně restriktivní úvěrové politice bank. Negativně se projevuje i to, ţe český bankovní trh je prakticky výlučně v rukou zahraničních bankovních domů, z nichţ některé krize zasáhla velmi silně a které svou snahu minimalizovat další rizika mechanicky prosazují i u svých českých dcer. Situaci zhoršuje i to, ţe Česká republika je v zahraničí obecně vnímána jako součást rizikového regionu, který byl krizí zasaţen velmi silně (Pobaltí, Maďarsko, Balkán). To se projevuje na finančním trhu. Sniţování úrokových sazeb centrální bankou i její další operace, které mají za cíl zvýšit nabídku peněz v ekonomice, v této situaci nemají náleţitý účinek. Namísto úvěrů do ekonomiky banky v obavě z dalšího vývoje drţí vysokou likviditu. Další sniţování úrokových sazeb přináší pouze minimální efekt a měnová politika se blíţí k limitům své účinnosti.

34

Omezení zahraniční poptávky a obtíţný přístup k financování dostává firemní sektor do velmi obtíţné situace. Nástup recese v letošním roce se stává reálnou prognózou vývoje. Jaká můţe být v této situaci adekvátní reakce hospodářské politiky Je iluzí domnívat se, ţe jakákoliv vládní politika můţe těmito faktory působenému hospodářskému zpomalení či poklesu ekonomiky zabránit. To v malé, velmi otevřené ekonomice, jako je naše, není moţné. Můţeme pouze diskutovat kroky, které budou plné prosazení negativních trendů zpomalovat či vytvářet předpoklady pro budoucí hospodářské oţivení. Moţnosti hospodářské politiky vlády eliminovat dopady světové hospodářské krize jsou v naší situaci velmi omezené. Poptávkový šok přichází z vnějšku a nelze jej ţádnými instrumenty naší hospodářské politiky ovlivnit. Tento výpadek nelze v krátkém období významněji vykompenzovat ani zvýšením vládních investic, např. na infrastrukturní projekty, jejichţ příprava a realizace má u nás téměř vţdy dlouhodobý charakter. Perspektivy příliš nevidím ani ve snaze hospodářské politiky stimulovat spotřebu, např. zvyšováním mezd ve veřejném sektoru či nástroji sociální politiky. Jednak hrozí v situaci všeobecné nejistoty, ţe by se toto prostředky namísto do efektivní poptávky transformovaly do úspor, případně spíše neţ poptávku po domácím zboţí zvýšily poptávku po dovozech, jednak by nepochybně ohrozily stabilitu veřejných financí, jeden ze základních předpokladů zvládnutí krize. To neznamená, ţe nemá smyslu hledat dílčí opatření i v této oblasti. Těţištěm protikrizového plánu však stimulace poptávky být nemůţe. Protikrizová opatření má smysl hledat především na nabídkové straně. Hledat opatření, která zvýší konkurenceschopnost českých výrobců na zahraničních trzích, která jim ulehčí obtíţný přístup k financování, která podpoří udrţení zaměstnanosti a zjednoduší byrokratickou zátěţ a náklady plynoucí z nadměrné regulace podnikání všeho typu. Mezi taková opatření patří zvýšení podpory exportu, rozšíření programů na podporu malého a středního podnikání atd. Perspektivním směrem je nepochybně rychlejší sniţování zdanění práce, sníţení firemních daní z příjmu, zjednodušení daňového systému, zrychlení odpisů. Za zásadní povaţuji nezavádět nové regulace a opatření, která přinášejí další náklady pro podnikatelský sektor, u existujících hledat moţnosti - tam, kde je to moţné na národní úrovni - pozastavit či odloţit jejich účinnost a bojovat za totéţ na úrovni evropské.

35

Regulační politiky jako je Reach14 pro chemický průmysl či klimatický balíček jsou pro ekonomiku bojující s krizí svými dopady fatální. Stabilizované veřejné finance jsou základním předpokladem pro zvládnutí krize. Česká republika si dobrým hospodařením v několika uplynulých letech vytvořila zdroje, které lze z veřejných prostředků na boj proti krizi uvolnit. Podstatné ale je, aby udrţení zdravých veřejných financí bylo trvalou prioritou. To nevylučuje rozumnými protikrizovými kroky dočasně zvýšit rozpočtový deficit, je však nezbytné vyvarovat se toho, aby pod záminkou populistického „boje" proti krizi byla opuštěna fiskální odpovědnost a obětována předvolebnímu politickému boji. Finanční

krize ukázala, ţe pro malou otevřenou

ekonomiku s vlastní měnou je dobrý stav veřejných financí a odpovědná hospodářská politika základní podmínkou přeţití krize. Debaty o přijetí eura mají z hlediska krátkého období spíše akademický nebo politický význam. Reálné je nejdříve za tři roky, takţe lékem na dnešní bezprostřední problémy být nemůţe. Pro euro znamená nastupující recese největší zkoušku, jaké bylo dosud vystaveno. Otevření stavidel pro státní výdaje na nerůzněji koncipované sanační a protikrizové programy otevírá řadu obav z budoucího vývoje společné měny a ekonomik eurozóny. Proto zvláště v tomto nejistém období povaţuji snahy vytýčit zcela konkrétní lhůty pro přijetí eura za zbytečně svazující a riskantní. Odolat je třeba i představám, ţe prevence krizí leţí v oblasti regulace trhů a ţe se nyní uţ konečně regulátorům podaří vymyslet dokonalý rámec, který by snad byl schopen rizika podnikání minimalizovat. To se nepodařilo nikdy a nepodaří se to opět, pouze se podnikání zatíţí dalšími dodatečnými transakčními náklady a veřejné finance náklady na další byrokracii. Cyklický vývoj, krize, poklesy, rizika - to vše ke kapitalismu patří. Přesto právě díky němu se naše civilizace těší dnešnímu bohatství. Boj proti nastupující krizi by měl proto mít za cíl minimalizovat její dopady, nikoliv být veden ambicí vymýtit moţnosti krize navţdy hledáním nějakých „nových kapitalismů" a likvidací svobodného trhu. 15

14

Reach je nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals). 15 http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=626888

36

2.3.2 Hospodářství v ČR Ekonomickou aktivitu zasáhla světová krize razantně. Významný pokles světové poptávky po zboţích, sluţbách i investicích se rychle promítl do klíčových odvětví českého exportu – automobilového průmyslu či elektrotechnického. Pokles měřící se v desítkách procent přišel po období rychlého růstu produkce těchto firem a v situaci, kdy díky neustálému tlaku na ceny byly marţe v těchto odvětvích velmi nízké. Za odvětvími, ve kterých se krize projevila velmi rychle následuje zbytek ekonomiky, včetně pracovního trhu, a při předpokládaném dně ekonomického poklesu, v průběhu 2. čtvrtletí dosáhlo zpomalení ekonomiky více neţ 5%. Zatím co problém toxických aktiv se promítl do českého finančního trhu jen omezeně, a také zhoršení fungování trhů mělo jen omezený vliv, oslabení situace bankovních dluţníků se do hospodaření bank musela promítnout. V první fázi se zhoršení projevilo na insolvenci několika málo firem (Moravie Energo, Kordárna atd), u kterých probíhající ekonomická krize znásobila jejich předchozí problémy. Přesto však problémy s korporátními úvěry, které se projevily nárůstem pohledávek v selhání o 13,5 mld. Kč, nevedly ke vzniku ztrát bank, ale pouze ke sníţení jejich ziskovosti. Ke konci roku 2008 dosahoval podíl standardních úvěrů v investičním portfoliu bank 93,6%, coţ je jen o 1,1 procentního bodu méně. V pozdějším období, v souvislosti se zhoršenou situací na trhu práce, dochází ke zhoršení u úvěrů obyvatelům, zejména u nezajištěných spotřebních půjček. Míra delikvence se zde však díky růstu velikosti portfolia v průběhu roku 2008 pohybovala kolem 2,7%, problém navíc omezuje poměrně kvalitní legislativa, pokrývající tuto oblast.

37

3. Konkrétní dopady finanční krize Během roku 2009 firmy pociťovaly přímo na svém hospodaření dopady světové finanční krize a tratily na ni miliony korun. Nejčastějším dopadem této skutečnosti bylo méně zakázek a horší platební morálka odběratelů. Mezi opatřeními, které firmy chystaly přijmout, vedlo utlumení investic a menší neţ plánovaný růst mezd.16

3.1 Souhrn nejdůleţitějších rizik Dostupnost kapitálu Obavy o dostupnost kapitálu jsou důsledkem ostatních zmiňovaných rizik. Ztráty bank po celém světě sníţily během hospodářské krize úroveň vlastního kapitálu. Regulátoři tak nyní tlačí na banky, aby úroveň svého kapitálu obnovily, či dokonce navýšily. Dostupný kapitál z finančních trhů spotřebují centrály bankovních skupin mimo Českou republiku. Úvěrové riziko Českému bankovnictví se podařilo úspěšně vyhnout prvotní finanční krizi. V současné době však představuje úvěrové riziko jedno ze zásadních témat i pro bankovní sektor v ČR s tím, jak následná hospodářská krize přináší rostoucí počet insolvencí a úpadků tuzemských podniků. Ubývá tak úvěrovatelných projektů a jiných příleţitostí k úvěrové aktivitě bank, zejména v segmentech malých a středních podniků a drobných klientů. Zároveň se začínají projevovat tendence (známé z 90. let 20. století) směrem k vytváření politického tlaku na banky, aby změkčily podmínky úvěrování. Přílišná regulace Obavy zřejmě neplynou z regulačních opatření iniciovaných ČNB, která zachovává racionálně konzervativní postoje, ale z importu regulačních iniciativ Evropské komise a Basilejského výboru pro bankovní dohled. Ty usilovně hledají léky bránící opakování světové finanční krize. Úroveň řízení rizik Nedostatečná úroveň řízení rizik byla jednou z primárních příčin světové finanční krize. České banky prošly krizí relativně úspěšně. Přesto dostupnost odborníků na řízení rizik, 16

http://www.komora.cz/hlavni-zpravy/tuzemske-firmy-citi-dopad-financni-krize-a-trati-na-ni-milionykorun.aspx

38

tlak na krátkodobé výsledky a nejasný vývoj hospodářského cyklu představují klíčová rizika.

Úvěrové marţe Úvěrové marţe se během globální finanční krize projevily jako jedna z nejrozkolísanějších cenotvorných

sloţek.

Spolu

s

úzce

související

preferencí

likvidity způsobily

několikaměsíční zamrznutí českého mezibankovního trhu. Hotovost Likvidita představovala klíčové riziko během finanční krize, kdy většina bank, které skončily v úpadku, tak dopadly nikoli kvůli ztrátám, ale z důvodu nedostatku hotovosti ke krytí odlivu bankovních vkladů. Politické zásahy Celosvětově je riziko nevhodných politických zásahů v současnosti hodnoceno jako "nejvíce klouzající banánovou slupkou", v ČR však daňový poplatník jiţ nemusel v této krizi sanovat ţádné finanční instituce, proto není toto téma předmětem politických debat a akutních rizik. Situace v USA i v západní Evropě je v tomto ohledu diametrálně odlišná. Akcie Ztráty akciových trhů byly na počátku minulého roku hrozivé. I kdyţ od té doby pozorujeme jednoznačně pozitivní vývoj, stále existuje riziko dalšího propadu, zejména pokud nebude nalezena vhodná rovnováha mezi protikrizovými, protischodkovými a protiinflačními opatřeními. Podvody Negativní a nestálý vývoj ekonomiky a dosahovaných hospodářských výsledků vyvolává vţdy zvýšené riziko nejenom vzniku, ale i odhalení dříve skrytých podvodů. Rovněţ celosvětový průzkum hospodářské kriminality společnosti PricewaterhouseCoopers potvrdil, ţe v důsledku momentální hospodářské situace došlo k oslabení kontrolního prostředí v důsledku sniţování stavu zaměstnanců a současně vzrostl tlak na vedení společností ohledně plnění stanovených cílů.

39

Makroekonomický vývoj Vývoj ekonomiky jako celku má bezprostřední dopady na výkonnost bank. Volba správné produktové, rizikové a růstové strategie je tak nyní nesmírně obtíţná. Existující nejistoty navíc prohlubuje neutěšený vývoj českých veřejných financí. 17

3.2 Inflace a problémy banky Začátkem roku 2008 vzrostly kromě cen potravin i ceny regulovaného nájemného, coţ je česká domácí záleţitost, energie a suroviny však odráţejí světové trendy. V dnešním světě je totiţ rekordně drahé téměř vše, co se těţí ze země, ať uţ je to ropa, plyn, uhlí, zlato nebo palladium a to proto, ţe surovin v zemi postupně ubývá, kdeţto peněz v oběhu globální ekonomiky naopak přibývá. Částečně to platí i pro zemědělské komodity, i zde roste objem peněz rychleji neţ produktivita. Peněz přibývá rychleji neţ zboţí. Otázkou tedy je proč centrální banky uvolňují do oběhu tolik peněz. Jedním z důvodů bude dozajista cíl všech moderních centrálních bank a to je péče o cenovou stabilitu.18 Jen málokteří ekonomové, mezi nimi Irving Fisher a J.M. Keynes, včas varovali před katastrofou a věděli, jak předejít nejhoršímu. Receptem, který i tehdy mohl fungovat, by bylo uvolnění měnových kurzů, opuštění zlatého standardu, a především zaplavit peněţní trh likviditou. Takto lze překonat krátká období paniky, která jsou pro vznik bankovních krizí kritická. Aţ panika přejde, lze následně stáhnout přebytečnou likviditu a tím předejít zvýšení inflace. Injekce peněz do ekonomiky jsou samozřejmě jen symptomatickou léčbou, která neřeší jádro problémů. Neřeší nedostatečné systémy pro řízení rizika v bankách. Moderní ekonomiku nelze řídit centrálně. Kdyţ však hrozí krize, centrum musí hodit záchranný kruh. Finanční krize téměř nikdy nebývají čistě jen selháním soukromého sektoru. Vţdy a bez výjimky stojí za krizí nějaká vládní politika. Často jde o přespříliš expanzivní měnovou 17 18

http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-40614260-svetovi-bankeri-maji-nejvetsi-obavy-ze-statnich-zasahu Pavel KOHOUT, Finance po krizi, GRADA Publishing a.s., 2009, str. 59

40

nebo fiskální politiku, v jejímţ důsledku do ekonomiky nateklo příliš mnoho peněz, vytvořilo se příliš mnoho úvěrů, z nichţ příliš mnoho bylo špatných. V jiných případech stojí za finanční krizí chybné vládní politiky, jejichţ cílem je usměrňovat pohyb investic a úvěrů do „politicky správných― odvětví nebo regionů. 19

Silná koruna a její souvislosti Česká koruna dosáhla v červenci 2008 nového rekordního kurzu vůči euru ve výši těsně pod 24Kč/Euro, coţ znamenalo meziroční posílení o 18,3%. Vůči dolaru koruna dokonce posílila o 28,9%, čímţ se stala během uplynulých dvanácti měsíců nejsilnější světovou měnou. Jak je vidět jediné o co se můţeme opřít, jsou velmi hrubé poměrové ukazatele a subjektivní názory ekonomů. Mezi hrubé, nicméně alespoň vyčíslitelné ekonomické ukazatele patří úroveň cen a mezd. Úroveň mezd signalizuje, ţe česká ekonomika úspěšně konverguje k západní úrovni, ovšem situace v podnikové sféře poskytuje mnohem méně optimistický signál. Koneckonců, údaje za první čtvrtletí 2008 ukazují, ţe příliv zahraničních investic meziročně poklesl o 23%. Proč tedy koruna i nadále posilovala? Pravděpodobně šlo o pokračování důsledků americké hypoteční krize. Ta začala zhruba v červenci roku 2007, kdy začali mezinárodní investoři spěšně likvidovat různé rizikové spekulativní pozice a stahovat se na méně rizikové trhy. Mezi které patřila v červenci roku 2008 i Česká republika. Hlavním motorem růstu české ekonomiky byla mohutná úvěrová expanze. Celkový objem úvěrů u českých bank vzrostl v té době o meziročně o 24,5%. Tempo růstu objemu úvěrů na bydlení mírně zpomaluje, avšak stále dosahuje více neţ 30% meziročně. Úvěry na nebytové nemovitosti rostly téměř 35% tempem. Bylo tedy jen otázkou času kdy se objeví zhoršení v oblasti zahraničního obchodu, zvýšení doposud nízké nezaměstnanosti a zřejmě i oslabení koruny. Kromě toho na podzim 2008 došlo k události, která znamenala prudké ochlazení všech úvěrových obchodů bez výjimky. Finanční krize v USA propukla do akutního stádia.

19

Pavel KOHOUT, Finance po krizi, GRADA Publishing a.s., 2009, str. 61

41

Graf č. 5: Hrubá přidaná hodnota vybraných odvětví ekonomiky ČR v roce 2008 (v mld. korun, běžné ceny)

Zdroj: E15, vlastní úprava

Světoví bankéři mají největší obavy ze státních zásahů Největší riziko pro bankovní sektor dnes není finanční, ale politické, tvrdí aktuální studie "Banking Banana Skins", připravená Centrem pro výzkum finančních inovací ve spolupráci s PricewaterhouseCoopers. Podle letošního vydání pravidelného průzkumu bankovních rizik se "politické zásahy" v období finanční krize zařadily na vrchol ţebříčku 30 nejzávaţnějších rizik.

Průzkum je zaloţený na názorech 450 předních představitelů finančního světa ze 49 zemí včetně zástupců českých bank. Série průzkumů "Banana Skins" Centra pro výzkum finančních inovací (CSFI) poskytuje pravidelný přehled o povaze rizik v sektoru finančních sluţeb. Kromě bankovních sluţeb se studie střídavě zaměřuje také na pojišťovny a mikroplatby. CSFI je nezávislá nezisková analytická organizace (think-tank) zaloţená v roce 1993 se sídlem v Londýně, která se zabývá výzkumem budoucnosti finančních sluţeb. Centrum vydává pravidelné průzkumy Banana Skins od roku 1995.

42

Tabulka č. 4: Rizika bankovního sektoru – studie Banking Banana Skins 2010

Zdroj: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-40614260-svetovi-bankeri-maji-nejvetsi-obavy-zestatnich-zasahu

MĚNOVÉ RIZIKO ČESKÉ BANKÉŘE TOLIK NETRÁPÍ Hlavní znepokojení se týká dostupnosti kapitálu pro nahrazení bankovních ztrát způsobených zhoršením ekonomického prostředí, v němţ banky pracují. Obavy plynou z

43

další vlny ztrát z úvěrů a odpisy úvěrů. Hodně znepokojující je také kvalita řízení rizik v bankách a potřeba lepších vnitřních kontrolních mechanismů. K projevům krize v minulosti patřila např. rostoucí inflace. Před touto krizí však byla inflace dlouhodobě nízká. Můţeme to tedy chápat jako jeden z faktorů jejího podcenění.20

3.3 Vývoj nezaměstnanosti Česká ekonomika se dostává pomalu z nejhoršího, ale co se týká náboru nových zaměstnanců je ještě brzy. Většina firem řeší nesrovnalosti, které v jejích finančních plánech zanechala krize a s náborem nových pracovních sil i přes rostoucí počet zakázek zatím vyčkává. Proti loňskému únoru přibylo v Česku 154 tisíc lidí bez práce. Na jedno volné pracovní místo, kterých je celkem 32 tisíc, připadá 18 uchazečů. Graf č. 6: Vývoj nezaměstnanosti ( v procentech) 9,9 10

9,2

9 8

8 7,4

7 6 5 4 3 2 1 0 únor 2009

červen 2009

prosinec 2009

únor 2010

Zdroj: E15 ze dne 9.3.2010 – vlastní úprava Z výše uvedeného grafu vyplývá, ţe zatímco v únoru loňského roku byla nezaměstnanost ve výši 7,4%, o rok později je to jiţ 9,9%. Coţ je přibliţně něco přes 583 tisíc nezaměstnaných, vedených v registrech úřadu práce. 20

M. Singer – prezentace na téma Česká ekonomika a krize, zveřejněno na stránkách ČNB

44

Pokud chceme nějakým způsobem zhodnotit hospodářskou krizi neměli bychom opomenout růst platů, které ani hospodářská recese nezbrzdila. Průměrná mzda narostla po odečtení inflace o tři procenta. Mohli bychom si poloţit otázku jak do sebe zapadají růst mezd a recese. Podle ekonomů vyšší průměrný plat neodráţí skutečnou příjmovou situaci většiny tuzemských domácností – vznikl totiţ kombinací několika mimořádných faktorů. Průměrné mzdy jsou přepočteny na plně zaměstnané, coţ statistiku nadhodnocuje v situaci, kdy se zvyšuje počet zaměstnanců pracujících na zkrácený úvazek, ať uţ dobrovolně nebo v rámci zkracování pracovní doby. Dalším důvodem můţe být také to, ţe propuštění se týkalo převáţně hůře placených zaměstnanců. Významnou roli, zejména ke konci roku, pak sehrály odměny. Ty firmy vyplácely často uţ v prosinci, protoţe od ledna jsou mzdy vyšších příjmových skupin zaměstnanců více daňově zatíţeny v důsledku zvýšení stropu u pojistného na sociální pojištění. Letos platy především kvůli stoupající nezaměstnanosti podle analytiků příliš neporostou. Dostaneme se tak na platovou úroveň západní Evropy nejdříve v roce 2037. V nejbliţších letech přitom překleneme největší propast a malý zbývající rozdíl budeme dotahovat po druhou polovinu období. Graf č. 7: Průměrná hrubá měsíční mzda za poslední kvartál roku 2009 (v korunách) 30000 25000 20000

19 183 19 963

21 269

22 641

24 484

15000

25 752

Průměrná hrubá měsíční mzda

10000 5000 0 04

05

06

07

08

09

Zdroj: E15, vlastní úprava

45

Po roce a půl krizového vývoje klesla nezaměstnanost a průmysl meziročně stoupl o sedm procent. Zatímco většina ekonomů očekávala, ţe nezaměstnanost bude na jaře ještě vrcholit, podle údajů statistického úřadu klesla v březnu na 9,7 procenta. To je o dvě desetiny procentního bodu méně neţ v únoru, kdy byla nejvýše v historii České republiky. Opět začaly fungovat sezonní práce, poprvé od března roku 2008. Dobrou zprávou je, ţe se pokles nezaměstnanosti týká plošně prakticky celé republiky. O tom, zda sniţování nezaměstnanosti vydrţí i po létě, rozhodne hlavně poptávka po českém zboţí ve světě a domácí spotřeba. Zatímco poptávka po českém zboţí mírně roste, spotřeba domácností je zatím v hlubokém útlumu. Pokud tedy světové oţivení nebude výraznější, dá se předpokládat, ţe nezaměstnaných bude po sezoně opět přibývat. Nyní však začaly statistiky hovořit pozitivněji a společně s vytvářením nových míst začal klesat počet uchazečů na jednu pracovní pozici. To značí, ţe se česká ekonomika definitivně vzpamatovává z loňské recese.

Vzhledem k tomu, ţe je ekonomika závislá na exportních moţnostech, začne se stav nezaměstnanosti

zlepšovat aţ poté, co oţije například německé hospodářství. Mírné

zlepšení se ale očekává jiţ v následujících měsících, kdy se rozeběhnou sezonní práce v zemědělství a stavebnictví. Spotřeba domácností letos české ekonomice díky šetření domácností moc nepomůţe. Češi totiţ šetří a v obchodech utrácejí stále méně – jen v lednu maloobchodní trţby meziročně klesly o pět procent, coţ je nejhlubší propad za posledních deset let. Zatímco průmysl má své nejtěţší období dávno za sebou, na maloobchod krize stále dopadá plnou vahou. Stojí za tím především stoupající nezaměstnanost. Nejvíce lidé šetří u benzínových pump a v lékárnách, kde se trţby propadly shodně o téměř deset procent. Coţ následně způsobilo i sníţení cen léků o sedm procent. Analytici očekávají, ţe za celý rok trţby maloobchodu klesnou o jedno aţ 1,5 procenta. Stanou se tak brzdou české ekonomiky. Spotřeba domácností by z letošního růstu HDP, který se očekává ve výši 1,6 procenta, mohla ubrat 0,4 procentního bodu. Analytici se shodují, ţe hlavním tahounem ekonomiky bude oţivení zahraniční poptávky.

46

3.4 Podíl nesplácených úvěrů Centrální národní banka (ČNB) letos kvůli krizi a rostoucí nezaměstnanosti očekává velký nárůst podílu nesplácených úvěrů. Podíl nesplácených úvěrů na celkovém objemu půjček vzrostl v únoru podle nejnovějších údajů ČNB o desetinu procentního bodu na 5,5 procenta.

Graf č. 8: Podíl nesplácených úvěrů

9 8,1 8 7 6

5,5 celkem

5 4 3

4,2 3,2

4,1

nefinanční podniky obyvatelstvo

2,8

2 1 0

Zdroj: E15, vlastní úprava Výkon české ekonomiky měřen hrubým domácím produktem (HDP) za rok 2009 klesl v meziročním srovnání o 4,1 procenta. Podle mínění expertů se struktura HDP v posledních pěti letech výrazně nemění. V devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí se v České republice především stavělo, nyní tyto investice vyuţíváme k vývozu vyprodukovaných statků. Co se týká podílu průmyslu na HDP, drţíme se dlouhodobě těsně nad 30 procenty, coţ je jedno z největších čísel v Evropě. Podíl stavebnictví se citelněji zvýšil aţ v loňském roce. Oproti tomu podíl sektoru sluţeb dlouhodobě kolísá kolem 60 procent hrubé přidané hodnoty a nedaří se zvyšovat jeho podíl na HDP.

47

Podle ekonomů je v posledních pěti letech klíčovým faktorem HDP růst exportu. Růst ekonomiky je taţen výkonem domácího průmyslu, nyní zvláště exportně orientovaných oborů. V letech 2005 aţ 2008, kdy se ekonomika rozjela a začala generovat zaměstnanost, stala se podstatnou sloţkou růstu ekonomiky spotřeba domácností. Nyní zůstává podíl spotřeby domácností na 50 procentech, podíl spotřeby vlády kolem 20 procent.

Graf č. 9: Hrubý domácí produkt České republiky v letech 2005 – 2009 ( v procentech) 10 8 7% 6

7,6%

6,2%

4 3,1% 2 0 2005

2006

2007

2008

2009

-2 -4

- 4,3%

-6

Zdroj: E15, 12.3.2010

48

3.5 Stabilita českých bank Finanční stabilita a její analýza se v posledních letech stala jedním z klíčových úkolů nejen ČNB, ale řady národních a nadnárodních institucí. Odhalení zranitelných míst ve finančním sektoru a jejich vazeb k vývoji na finančních trzích i ekonomickému vývoji obecně můţe přispět k omezení z nich vyplývajících rizik a v konečném důsledku k větší odolnosti finančního systému vůči šokům. Péče o finanční stabilitu je definována v zákoně č. 6/1993 Sb. O České národní bance jako jeden z jejích klíčových cílů.21 Během krize se výrazně upevnila pozice českých bank v jejich zahraničních mateřských skupinách. Majetkové účasti v tuzemských finančních domech jsou, měřeno klíčovým ukazatelem rentability kapitálu, pro jejich vlastníky nejvýnosnější aktivitou. Díky tomu, ţe tuzemské velké banky mají větší objem vkladů nad úvěry, neinvestovaly do rizikových operací a nefinancovaly pákové nákupy velkých podniků, se jejich stabilita v krizi neotřásla. Česká republika navíc díky své stabilitě prochází krizí lépe neţ státy na východ i na západ od našich hranic. Během krize zahraničním finančním skupinám poklesla výnosovost v několika segmentech, hlavně v investičním bankovnictví, jeţ do krize přinášelo vlastníkům zisk na úrovni kolem padesáti procent kapitálu ročně. Takto vysokou výnosovost mateřským bankám přinášely také některé zahraniční akvizice, hlavně Rusko, Rumunsko a Ukrajina, které loni výrazně propadly. Českým bankám ukazatel rentability zatím klesl jen nepatrně, v řádu jednotek procent.

Tabulka č. 5: Výsledky bank za rok 2009 (rentabilita vlastního kapitálu v %) Banka

Výnos

Mateřská skupina

Průměrný výnos

ČSOB

26

KBC

16

KB

17

Société Générale

0,9

36,7

Erste Group

9,1

Česká spořitelna

Zdroj: výsledky bank za rok 2009, tabulka – vlastní úprava, E15 12.3.2010

21

http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/

49

Loni se dařilo většině českých bank. Čistý zisk pěti největších tuzemských bank, mezi které patří ČSOB, Česká spořitelna, Komerční banka, UniCredit Bank a Raiffeisenbank, loni vzrostl čistý zisk v souhrnu o 24,3 procenta na téměř 45,2 miliardy korun.22 Například PPF Banka loni zvýšila čistý zisk o 49 procent na 811 milionů korun. K nárůstu zisku banky přispěly zejména výnosy z obchodování na finančních trzích a výnosy z poplatků a provizí, které se oproti roku 2008 zvýšily téměř o polovinu. Celkové závazky banky vůči klientům se loni sníţily o 15 procent. Objem špatných úvěrů má banka menší neţ 0,5 procenta. Za takto skvělým výsledkem stojí jistě i velmi zdravé úvěrové portfolio. (PPF banka je součástí mezinárodní investiční skupiny PPF. Drţitelem většiny akcií (92,96 procenta) je PPF Group N.V., zbytek drţí hlavní město Praha.)23

3.6 Platební morálka podniků v období hospodářské krize Vzhledem k tomu, ţe se platební morálka podniků nadále zhoršuje je pro řadu tuzemských podniků stále obtíţné získat výhodný bankovní úvěr. Nepomáhají ani zprávy o mírném oţivení ekonomiky, peněţní ústavy jsou stále obezřetné. Do sektorů, které bankéři označují jako rizikové, pustí jenom určitou část peněţních prostředků. Mezi riziková odvětví se během krize dostal i zpracovatelský průmysl, který generuje plnou čtvrtinu hrubého domácího produktu naší země. Tak se mnohdy stane, ţe i firma, která má dobré projekty úvěr od banky nedostane, coţ činí průmyslovým podnikům nemalé problémy. Objem úvěrů tuzemských podniků klesá uţ od loňského srpna a díky tomu, ţe banky posuzují ţádosti o úvěr podle aktuální situace v daném sektoru, se situace ještě zhoršuje. Nicméně je zcela standardní, ţe si banky stanovují na úvěrovou angaţovanost v jednotlivých sektorech limity. V době krize má při rozhodování bank tento sektorový pohled o to větší váhu neţ v době konjunktury. V případě, ţe by tomu tak nebylo, mohli bychom chování banky chápat jako nehospodárné. Protoţe i kdyţ je firma zatím zdravá, poptávka v jejím sektoru se přesto sniţuje, je tedy velká pravděpodobnost, ţe i ji pokles zakázek postihne. 22 23

E15 – 12.3.2010 Hospodářské noviny, 2.4.2010

50

Zhoršující se platební morálka tuzemských firem situaci dále komplikuje. V rizikových oborech se sníţila výtěţnost pohledávek mimosoudním inkasem oproti minulému roku asi o patnáct aţ dvacet procent a roste i počet nedobytných pohledávek. Dle zpráv z ministerstva průmyslu a obchodu všechny indikátory nasvědčují tomu, ţe se domácí ekonomika odráţí ode dna. Další vývoj je ale spojen s velkou mírou nejistoty a celá řada faktorů můţe rychlost tohoto „ zotavování „ ovlivnit.

Graf č. 10: Nesplácené úvěry podniků (v miliardách Kč) 112

120 100 80 60

Nesplácené úvěry podniků (v mld. Kč)

49,1

40 20 0 leden 2008 leden 2010

Zdroj: E15 – vlastní úprava Objem nesplácených úvěrů v průmyslu se za poslední dva roky více neţ zdvojnásobil. Zatímco v lednu 2008 dluţily firmy bankám 90 a více dnů po splatnosti celkem 49,1 miliardy korun, letos v lednu to podle statistiky České národní banky bylo uţ 112 miliard.

51

Tabulka č. 6: Porovnání nesplacených bankovních úvěrů ve vybraných sektorech – před krizí a v době krize (podíl na celkových podnikatelských úvěrech nesplácených více neţ 90 dní – v procentech) Odvětví

Leden 2008

Leden 2010

Podnikání domácností

39,3

32,9

Zpracovatelský průmysl

18,8

25,1

Velkoobchod, maloobchod

19,1

15,2

Reality

6,5

7,9

Stavebnictví

4,0

6,5

Doprava a skladování

1,6

2,2

Výroba a rozvod energie

0,3

1,9

Ubytování a stravování

2,0

1,6

Zdroj :ČNB, výpočet E15 ze dne 10.3. 2010 Největší podíl na nesplácených úvěrech mají zpracovatelský průmysl, obchod a podnikání domácností, na které krize dopadla nejvíce. Podle údajů ministerstva průmyslu loni zaznamenaly strojírenské podniky pokles výroby o 27 procent. Skláři, výrobci cementu a stavebních hmot spolu s hutnickými a slévárenskými podniky se propadli téměř o 24 procent. Úpadek platební kázně v uvedených odvětvích potvrzují agentury, které se zabývají správou a vymáháním pohledávek. V sektoru s podprůměrnou platební morálkou se tak zhoršuje přístup podniků k novým úvěrům. Banky totiţ neposuzují ţádosti o půjčku podle aktuální situace konkrétní firmy, ale jak uţ bylo řečeno právě podle stavu celého sektoru. Dle sektorových analýz je momentálně výhled na dlouhodobý růst například u energetiky či dobývání nerostů, sektor finančních sluţeb se naopak trochu zhoršil. Málo půjček jde do turistiky, hotelů, automobilového průmyslu či strojírenství, které jsou momentálně v problémech. Kvůli krizi se pohled na jednotlivé sektory vyostřil, je to patrné například v oblasti velkoobchodu, kde nejsou dobře hodnoceny firmy, které negenerují ţádný produkt, ale působí jen jako zprostředkovatelé.

52

skutečnou příjmovou situaci většiny tuzemských domácností – vznikl totiţ kombinací několika mimořádných faktorů. Vypadá to tedy, ţe má většina českých podniků nejtěţší dopad hospodářské recese jiţ za sebou. Coţ by jen potvrzovaly statistiky z oblasti průmyslu. V únoru průmysl meziročně stoupl o sedm procent a rostl tak meziročně jiţ třetí měsíc v řadě. Za růstem stojí zejména automobilový průmysl a hutnictví., kde sice v obou případech došlo k meziročnímu nárůstu o zhruba 35 procent, ale tento nárůst v podstatě vypovídá o vzpamatování se z dob krize, kam se loňský rok průmysl dostal. Celkem by se letos mohl přiblíţit hodnotám z roku 2006. I přes tyto v celku pozitivní zprávy však vlastníkům firem nekončí problémy s profinancováním nových zakázek. Aktuální situace na finančním trhu se vyznačuje tzv. „shromaţďováním hotovosti―. Firmy totiţ ztratily v uplynulých měsících výkonnost, tvoří tak méně hotovosti a banky na to přirozeně reagují sniţováním provozních úvěrů. Jediné obory, které se v průmyslu jiţ dostaly nad předkrizovou úroveň, jsou farmacie a výroba energií. 24

3.6.1 Přísnější kritéria bank na poskytnutí úvěru V poslední době se mohou čeští podnikatelé setkat s tím, ţe jim banka odmítne zavést konto pokud zcela neodtajní své vlastníky. Banky chtějí znát vlastníky firem, jejichţ konta spravují. V budoucnu se z toho důvodu začnou rušit jiţ zavedené účty, pokud firmy poţadované údaje nedodají. Větší přísnost je důsledkem rostoucího tlaku Evropské unie, která se snaţí zamezit praní špinavých peněz. V České republice platí zákon, který bankám ukládá povinnost evidovat skutečné vlastníky firem, jeţ u nich mají konta, uţ dva roky starý zákon proti praní špinavých peněz. Teprve v poslední době však důsledky tohoto zákona začínají ve větší míře doléhat na podnikatele. V praxi se tedy můţe stát, ţe podnikatel, který je jednatelem firmy s akciemi na majitele, jejíţ akcionáři chtějí zůstat utajeni, bude bankou nucen k odtajnění jmen, trvalých pobytů a rodných čísel všech vlastníků. Jen tak mu banka zřídí účet. Některé banky ţádají tyto

24

MF Dnes, 10.4.2010

53

informace nejen od firem, ale i od nadací. Například poţadují informace o osobách, jeţ získávají více neţ 25 procent z jejich peněz. Tlak na větší transparentnost finančních toků sílí v celé Evropě. Evropská unie přijala tuto směrnici jiţ v roce 2005. Od té doby ji jednotlivé státy začleňují do svých zákonů a banky podle toho upravují své vnitřní předpisy. Poţadavky se stále zpřísňují. Pokud by klient odmítl poţadovanou vlastnickou strukturu rozkrýt nebo informovat o příjemcích peněz, banka mu podle zákona nesmí umoţnit provést z účtu jakoukoliv transakci. S větší přísností se můţeme setkat i u zahraničních bank, například v sousedním Rakousku.

3.6.2 Zvyšující se riziko úvěrových podvodů Firmy ţádající o dodatečné externí zdroje financování, zejména od bank, čelí v době probíhající ekonomické krize zvýšenému tlaku na vykazování dobrých finančních výsledků. Tento zvýšený tlak můţe vyústit i v umělé vylepšování či manipulaci finančních výkazů společností, ve snaze zapůsobit na banku a získat poţadované prostředky. Banky by proto měly dokumentům, které jim jejich potenciální i současní klienti předkládají, věnovat zvýšenou pozornost. V souvislosti se zhoršením celkové ekonomické situace zpřísnila většina bank podmínky nejen při poskytování nových úvěrů, ale také při navyšování objemu těch dosavadních. Čím obtíţněji lze úvěr získat, tím větší tlak můţe být na společnost vyvíjen. V důsledku toho se pak vedení dané firmy můţe uchýlit k podvodnému jednání či zkreslování finančních informací, aby společnost získala finanční prostředky nutné pro udrţení svých obchodních aktivit. Pokud dojde k podvodu, je obvykle moţné identifikovat tři podmínky nutné pro jeho vznik, známé téţ jako "trojúhelník podvodu" - stimul či tlak vedoucí ke spáchání podvodu, příleţitost podvod spáchat a schopnost zdůvodnit si nebo ospravedlnit své chování. Kaţdá z těchto tří podmínek je navíc v důsledku hospodářské krize významnější neţ kdykoli předtím.

54

STIMUL/TLAK Pokud je budoucnost nějakého podniku v ohroţení, někteří lidé se mohou cítit pod větším tlakem a začít se chovat nesprávně. Upraví finanční výsledky, nabídnou úplatky, aby zajistili finanční budoucnost pro svou společnost, nebo dělají, ţe nevidí, pokud tak činí ostatní. PŘÍLEŢITOST V době ekonomického růstu se banky soustředily zejména na dosaţení co moţná největšího podílu na trhu nebo skvělých finančních výsledků, aniţ by věnovaly přílišnou pozornost rizikovým profilům svých klientů. Ekonomická situace se však změnila a tyto změny se dotýkají i bankovních domů. Sniţují počty svých zaměstnanců a méně investují do jejich školení. V kontrolních systémech se tak mohou objevit a také se objeví nedostatky, které vytvářejí příleţitost pro podvod. Je rovněţ potřeba si uvědomit, ţe dlouholetí bezproblémoví klienti by neměli být automaticky označeni za společnosti s nízkým rizikem. Opak totiţ můţe být pravdou. V době ekonomického poklesu se situace můţe měnit velmi rychle a nepředvídatelně. Dlouholetý klient můţe mít váţné obchodní problémy, které mohou mít negativní dopad na jeho finanční výsledky a rovněţ na schopnost dostát podmínkám úvěrových smluv. Pokud si je v takovém případě klient vědom, ţe dokumenty a informace, které v minulosti bance předkládal, nebyly zaměstnanci banky podrobně prověřovány, můţe se pokusit této své znalosti vyuţít a zmanipulovat například své obchodní plány a finanční ukazatele tak, aby splnil stanovené úvěrové podmínky. ZDŮVODNĚNÍ Třetím prvkem je schopnost zdůvodnit si své podvodné jednání. Ta se u člověka v době obtíţné hospodářské situace zvyšuje. Typickým příkladem takového zdůvodnění můţe být: - manipulace účtů nebo kreativní účetnictví není podvod, je to pouze drobná úprava pravidel, - tato společnost je ve své podstatě v pořádku: pokud musím něco porušit, abych nám umoţnil překonat následujících šest měsíců, tak to udělám.

55

TYPICKÁ SCHÉMATA PODVODU Jak všichni víme, zisk společnosti se počítá jako celkové výnosy minus celkové náklady za dané období. Společnosti tak mohou za účelem umělého zvýšení vykazovaného zisku buď nadhodnotit výnosy, nebo sníţit skutečné náklady. Zisk společnosti můţe být zvýšen například podhodnocením následujících nákladů: - manipulace se zásobami, - ocenění ztrát z finančních investic, - významné odhady nákladů jako jsou soudní spory nebo rezervy pro ekologické zátěţe, - dlouhodobé záruky, - odpisy majetku, - nesprávné účtování transakcí mezi společnostmi ve skupině, které mohou být vyuţity pro zakrytí zhoršujících se trendů v některých segmentech nebo na některých trzích. V současné době se navíc zdá, ţe stále častěji dochází i k manipulaci výnosů. Ty mohou být zkreslovány různými způsoby - od vykazování fiktivních prodejů aţ po falešné transakce mezi spřízněnými stranami za účelem vykázání výnosů ještě předtím, neţ byly uskutečněny. Následující stručné příklady ilustrují některá z těchto schémat. OKRUŢNÍ CESTA Nákupy a prodeje stejného zboţí mezi společnostmi bez ekonomického přínosu. Oběh zboţí existuje pouze v účetních knihách, k fyzickému pohybu zboţí ve skutečnosti nedochází. Důvodem tohoto jednání je zvýšení výnosů na poţadovanou úroveň. PŘEDČASNÉ VÝNOSY K tomuto jevu dochází, pokud jsou příjmy zaúčtovány dříve, neţ jsou skutečně realizovány; dochází tak k nafukování výsledků. Toto riziko můţe být velmi vysoké zvláště u dopravních společností, které denně přepravují velké mnoţství jednotkového zboţí. Je tak mnohem jednodušší zastřít skutečnost, ţe mnoţství, které bylo expedováno, je ve skutečnosti niţší neţ to, za něţ byl vykázán výnos. FALEŠNÉ TRANSAKCE MEZI SPŘÍZNĚNÝMI STRANAMI Obchody mezi spřízněnými stranami jsou zvláště náchylné k riziku podvodu z důvodu moţné existence tajných dohod. Mezi obvyklé ukazatele falešných transakcí patří 56

například prodej nemovitostí za cenu, která neodpovídá ceně trţní, poskytování bezúročných půjček nebo půjček s podstatně niţší či vyšší úrokovou sazbou neţ je trţní, smlouvy na poskytování konzultačních sluţeb uzavřené s vrcholovým vedením společnosti a podobně. POSTRANNÍ DOHODY K těm dochází v případě, ţe organizace uzavře písemnou nebo ústní dohodu mimo standardní postup, aby zvýšila prodeje. Vedení k nim můţe přistoupit, aby zvýšilo příjmy. MANIPULOVÁNÍ PŘÍJMŮ Z UZAVŘENÝCH SMLUV Jedná se o způsob, kdy příjmy ze smluv o poskytování sluţeb jsou vykázány na počátku dané smlouvy, spíše neţ v průběhu jejího reálného plnění.

Graf č. 11 – Schéma podvodu

Zdroj: http://bankovnictvi.ihned.cz/index.php?p=900000_d&&article[id]=37477300&article[area _id]=10004490

57

RIZIKOVÉ ZÁSTAVY Finanční výkazy však nejsou jedinými dokumenty, které mohou pro banku představovat potenciální riziko podvodu. I zástavy mohou být podvodným způsobem "vylepšovány". Mezi nejrizikovější oblasti, které by kaţdá banka měla brát v potaz, jsou například: - trţní hodnota: mělo by být provedeno nezávislé ocenění, aby se eliminovalo případné riziko existence tajné dohody mezi klientem a znalcem, v důsledku čehoţ můţe dojít k nadhodnocení zástavy; - jedinečnost zástavy: obzvláště u jiných aktiv, neţ jsou nemovitosti, které slouţí jako zástava (například pohledávky), by mělo být ověřeno, zda nejsou pouţívána jako zástava u jiných bank nebo finančních institucí; - fyzická existence: měla by být provedena kontrola nemovitostí, strojů a jiných hmotných aktiv s cílem ověřit, zda aktivum neexistuje tzv. pouze na papíře. Banky by proto měly zváţit implementaci systému řízení rizik úvěrového podvodu, nebo zlepšení současného systému - například zavedením pravidelných hodnocení rizika podvodu, průběţným zlepšováním interních kontrol, automatickým monitoringem tzv. varovných signálů, pravidelnými školeními zaměřenými na oblast podvodů a interní/ /externí komunikací o zjištěných a vyšetřovaných případech.25

3.7 Insolvence V souvislosti s tím jak lidé přicházejí o práci a pravidelný plat a nejsou tak schopni splácet své dluhy, roste počet osobních bankrotů. To je totiţ jediná moţnost, jak se vyhnout exekuci, vyhlášením osobního bankrotu a ţádostí soudu o oddluţení. Lidé se tak ale musí smířit s tím, ţe budou pět let ţít za minimální ţivotní náklady. V Praze, jakoţto hlavním městě České republiky, jsou ale vyšší ţivotní náklady a vyšší nájmy, coţ je příčinou toho, ţe jsou tyto minimální náklady nedostatečné a oddluţení tak nejde provést.

25

http://bankovnictvi.ihned.cz/index.php?p=900000_d&&article[id]=37477300&article[area_id]=10004490

58

Za první čtvrtletí roku 2010 se k tomuto kroku uchýlilo 1933 lidí. To je více neţ trojnásobný nárůst oproti loňskému roku, kdy jich návrh na oddluţení podalo 549. Dle údajů společnosti Czech Credit Bureau povolil soud oddluţení 1163 lidem. Další

nárůsty

osobních

bankrotů

lze

ještě

očekávat

v souvislosti

s rostoucí

nezaměstnaností. V prvním kvartále jsou zaznamenáno i velké mnoţství firemních bankrotů, 172 firem skončilo bankrotem, coţ je o pětinu více neţ v loni. V insolvenčním rejstříku se objevilo podle údajů společnosti Credit reform 1295 insolvenčních návrhů na firmy oproti loňským 1091. Zhruba polovina insolvenčních návrhů u právnických osob přitom končí prohlášením úpadku. Největší podíl insolvenčních návrhů mají obchodní a stavební firmy. Mezi nejčastější důvody úpadku patří především sníţený odbyt, velké zatíţení fixními platbami a v důsledku toho nedostatek hotovosti.26

3.8 Nejen negativní změny v důsledku krize I přes některé nepatrné pozitivní signály zaznamenávají statistiky nadále pokles světové ekonomiky a očekávaný růst se posouvá stále více do budoucna. Dopady finanční krize, která se rozvinula v globální hospodářskou krizi, pociťují pochopitelně i exportéři a subjekty zaměřené na financování vývozu. S poklesem poptávky se dnes více či méně potýká většina tuzemských vývozců a dochází samozřejmě i ke změnám v politice financování. Změny se dotýkají jak institucí se státní podporou, tak soukromého bankovního a pojišťovacího sektoru. V ţádném případě ale nelze říci, ţe jde vţdy o změny negativní a pro vývozce nevýhodné. Naopak, jednou z prvních reakcí vlády po vypuknutí krize bylo rozhodnutí o posílení pojistné kapacity Exportní a garanční pojišťovací společnosti (EGAP) a navýšení finančních zdrojů pro účely exportního financování Českou exportní bankou. V této souvislosti také došlo ke zvýšení pojistného krytí rizik 26

Hospodářské noviny, 2.4.2010

59

spojených s vývozními úvěry, akreditivy a bankovními zárukami aţ na 99 % a u pojištění investic v rámci teritoriálních rizik aţ na 100 %. Tento krok znamená pro české vývozce a jejich banky další sníţení rizik a vytváří tak lepší předpoklady pro realizaci nových projektů. Mění se však také do jisté míry teritoriální struktura českých vývozů. Zaznamenáváme určité problémy na některých tradičních trzích, a to nejen kvůli ekonomické, ale i politické situaci v dané zemi. Za všechny lze jmenovat v rámci zemí SNS například Ukrajinu či Gruzii. Zároveň ale můţeme sledovat také zvýšený zájem o exportní financování například v Rusku. Ruská ekonomika zaznamenala v posledních letech před krizí díky příznivému vývoji cen surovin značný rozvoj, který byl doprovázen velkým zájmem silných zahraničních investorů. Na financování rozsáhlých projektů byly vybrané ruské banky schopny získat relativně dostatečné finanční zdroje na mezinárodních finančních a peněţních trzích, a to za zajímavých podmínek. Tím však začínaly být do jisté míry konkurencí zahraničních bank operujících na ruském trhu v oblasti exportního financování. V poslední době se však řada zahraničních investorů stáhla nebo významně omezila svoje aktivity. Některé ruské banky se dostaly do problémů, projevuje se nedostatek zdrojů na financování současných či nových projektů, coţ mimo jiné dále zvyšuje náklady na jejich financování a vytváří tak v Rusku nové obchodní příleţitosti z hlediska exportního financování. Současná situace však nabízí další zajímavé příleţitosti. Konzervativnější přístup některých českých bank v posuzování jednotlivých projektů, nutnost pruţně reagovat na potřeby zahraničního dluţníka nebo českého vývozce a schopnost nabídnout komplexní finanční řešení "šitá na míru" potřebám klienta včetně potřebného zajištění úvěru znamená ve svém důsledku pro některé banky moţnost získání nových obchodních příleţitostí i klientů. Pro vývozce pak přináší širší moţnosti realizace jejich obchodů a pro stát zhodnocení, resp. určitou "návratnost" prostředků vynaloţených na podporu exportu, který je nenahraditelnou sloţkou otevřené české ekonomiky. Nezbytným předpokladem úspěchu banky přitom zůstává i nadále rychlost posuzování jednotlivých projektů včetně jejich dalšího zpracování po stránce schvalovací a dokumentační. V současné chvíli je tak komplexnost řešení, flexibilita a rychlost banky velkou konkurenční výhodou. Nabízí se moţnosti zajímavého uplatnění specializovaným 60

středně velkým a menším, pruţnějším bankám, které nejsou zatíţené sloţitým rozhodovacím a schvalovacím procesem či příliš rigidními pravidly. Zároveň je dnes při poskytování úvěrů na místě zvýšená obezřetnost, která vede bankéře i exportéry k hojnějšímu vyuţívání úvěrového pojištění a standardních bankovních zajišťovacích instrumentů, například dokumentárních akreditivů a bankovních záruk. S ohledem na sloţitou ekonomickou situaci jsme svědky zhoršené platební morálky klientů, hrozí riziko zvýšené moţnosti pojistných událostí, proto banky přistupují mnohem pečlivěji k hodnocení všech moţných rizik a bonity dluţníka. Nejen jeho historie a dosavadní platební morálky, ale i budoucího vývoje společnosti a reálnosti předloţeného obchodního plánu v krizovém období, rizikovosti cílové země a podobně. 27

Oţivení průmyslu Dle údajů statistického úřadu průmyslová výroba v lednu meziročně vzrostla o 5,3 procenta po růstu o 1,8 procenta v prosinci. Pro srovnání, v lednu loňského roku se průmysl propadl o více neţ dvacet procent. Za zrychlením českého průmyslu stojí hlavně výroba motorových vozidel. Toto odvětví je však orientováno zejména na poptávku v Německu, kde jsou v tuto chvíli výsledky značně nevyrovnané. V následujícím vývoji tedy bude záleţet hlavně na fundamentálním vývoji ekonomiky nepodpořené státními výdaji. Do budoucna neuvidíme pozitivní dopad vládních opatření jakým je například zavedení šrotovného. K rizikům následujícího vývoje tak nyní patří další pokles průmyslu v Evropské unii po odeznění vládních intervencí, ale také úsporná opatření české vlády, která se například projeví v omezení veřejných investic do infrastruktury. Tento rok by nás podle odhadů bankovních analytiků měl čekat mírný růst průmyslové výroby kolem dvou procent. Na úroveň produkce z let 2007 a 2008 by se Česká ekonomika měla vrátit aţ kolem roku 2013. Optimistický výsledek průmyslu pokazila stavební produkce. Ta v lednu meziročně poklesla o 25,6 procenta – podle statistiků se na ní negativně podepsalo zejména nepříznivé počasí a propad zakázek. Počet vydaných stavebních povolení se v lednu 2010

27

http://bankovnictvi.ihned.cz/c4-10004490-37477330-900000_d-krize-meni-i-exportni-financovani

61

meziročně sníţil o 14,6 procenta. Vzhledem k tomu, ţe je stavebnictví závislé na domácí poptávce a nehraje zde roli aktuální stav na exportních trzích, zůstává stavebnictví pod větším tlakem.

62

4. Predikce budoucího vývoje Podle posledních analýz čeká v roce 2010 českou ekonomiku mírné oţivení, s tím, ţe budeme oproti západní Evropě v menším skluzu. V oblasti průmyslu zaznamená Česká republika růst, který se ale ani zdaleka nevyrovná propadu z předchozího roku. Maloobchod a sluţby budou dále pod tlakem rostoucí nezaměstnanosti. Spotřeba domácností letos poklesne. Míra nezaměstnanosti by dle prognóz měla vyvrcholit v třetím čtvrtletí, kdy se přiblíţí jedenácti procentům. Inflace dosáhla svého dna v říjnu loňského roku, kdy meziroční index spotřebitelských cen sklouzl do záporných čísel. V letošním roce můţeme očekávat setrvalý pozvolný růst hladiny spotřebitelských cen, který v druhé polovině roku přesáhne v meziročním srovnání dvě procenta, tj. inflační cíl České národní banky platný nově od 1. ledna 2010. V důsledku toho očekávají makroekonomové, ţe ČNB půjde s klíčovou úrokovou sazbou nahoru, a to v relativně krátké době. Co se týká správy českých veřejných financí, zde je více neţ nutná potřeba střednědobé fiskální konsolidace. Ta musí začít rokem 2011. Z tohoto pohledu jsou květnové parlamentní volby pro českou ekonomiku klíčovou událostí.

4.1 Shrnutí aktuálního stavu české ekonomiky Tuzemské hospodářství se na konci prvního čtvrtletí pomalu, ale jistě vzpamatovává a vrací se k normálu. Dle statistik o nezaměstnanosti, průmyslu, inflaci a stavebnictví se míra nezaměstnanosti v březnu podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí překvapivě poklesla na 9,7 procenta z únorových 9,9 procenta. Zároveň Český statistický úřad oznámil, ţe průmyslová výroba v únoru meziročně vzrostla o sedm procent, stavební výroba klesla v únoru o 23,6 procenta po lednovém poklesu o 25,6 procenta a březnová meziroční inflace stoupla na 0,7 procenta. Podle analytiků data ukazují na pozvolné ekonomické oţivení, přičemţ ani inflace by neměla podle nich být pro ekonomiku problémem. 63

Tahounem ekonomiky je opět průmysl, který byl loni pravým opakem. Průmysl se pomalu dostává z krize díky oţivující zahraniční poptávce, takţe naše hospodářství zaměřené na export dostává konečně první oţivující impulsy. U únorové průmyslové produkce k meziročnímu růstu nejvíce přispěla výroba motorových vozidel, která vzrostla o 37,4 procenta. Především právě díky výrobě automobilů a strojů a jejich exportu se dostala do nejlepší bilance se zahraničím od roku 2004. Ukazuje se, ţe konec německého šrotovného není zas takovou ranou pro tuzemské automobilky, jak bylo dříve naznačováno. Výsledky průmyslové výroby zapadají do mozaiky globálního oţivení. Znovu se potvrzuje vysoká provázanost české ekonomiky s evropskou, a tím i vysoká míra závislosti na vývoji světové ekonomiky. Přesto bude podle analytiků trvat několik let, neţ se výroba průmyslu i zaměstnanost dostane na úroveň před hospodářskou recesí. Mírné oţivení se projevilo i na trhu práce, kde míra nezaměstnanosti po čase odskočila od 10tiprocentní hranice. V březnu dosáhla 9,7 procenta, coţ představuje skoro 573 tisíc nezaměstnaných. Podniky opět začaly mírně nabírat, nebo alespoň jiţ nepropouštějí. Navíc s příchodem sezónních prací by se situace na trhu práce ještě mohla zlepšit. Analytici zároveň ale upozorňují, ţe po příchodu absolventů škol na trh práce míra nezaměstnanosti zřejmě překročí deset procent. Ekonomicky nejslabším článkem jsou letos výsledky ve stavebnictví. Do jisté míry je to ovlivněno klimatickými podmínkami, které tuto zimu nedovolily rozjet řadu především infrastrukturních projektů, a také nízkou poptávkou. Propad stavební produkce podle statistiků ovlivnil mimo jiné úbytek nových stavebních zakázek. Pozemní stavitelství, do kterého patří hlavně výstavba budov, v únoru meziročně sníţilo výkon o 29,5 procenta, inţenýrské stavitelství kleslo o 5,5 procenta. Lze tedy očekávat, ţe dokud se nezlepší výhled ekonomiky a očekávání spotřebitelů, bude ochota utrácet či investovat do bydlení ze strany obyvatel slabší. Za růstem inflace bylo podle Českého Statistického Úřadu především zdraţení pohonných hmot a potravin. Ceny pohonných hmot meziročně stouply o 21,7 procenta. Podle analytiků inflace v následujících měsících nadále mírně poroste, růst spotřebitelských cen ovšem nebude pro ekonomiku problémem.

64

Celkově by se inflace měla v průběhu letošního roku postupně zvyšovat směrem k inflačnímu cíli ve výši dvou procent. Podle České národní banky pak pozorovaný vývoj cen v prvním čtvrtletí 2010 je celkově zhruba v souladu s prognózou banky. Podle ní by měla celková inflace v dalším průběhu roku 2010 růst a ve druhé polovině roku se i vlivem jiţ uskutečněných daňových změn dostat aţ mírně nad dvouprocentní cíl. 28

4.1.1 Dopad hospodářské krize na dílčí odvětví české ekonomiky Automobilový průmysl: Největší pozornost budil dopad krize na automobilový průmysl, který má stěţejní význam pro českou ekonomiku. Automobilky (s výjimkou kolínské TPCA) byly nuceny omezit výrobu, coţ mělo velký dopad na jejich dodavatele. Výroba osobních aut v Česku v prvním pololetí poklesla o 11 procent, nákladních o 54 procent a motocyklů o 61 procent. Největší české automobilce Škoda Auto se v pololetí propadl prodej o více neţ deset procent. V poslední době je znát oţivení, například nošovický závod společnosti Hyundai oznámil zahájení dvousměnného provozu. Z dodavatelů pro automobilový průmysl oznámil ukončení výroby například výrobce kabelových svazků Alcoa Fujikura Czech ze Stříbra a několik dalších firem. Řada velkých výrobců musela výrazně omezit výrobu a propouštět zaměstnance, někteří z nich nyní hlásí nárůst zakázek. Bankovnictví a peněţní sektor: České banky zatím finanční krizi ve svých hospodářských výsledcích nepocítily příliš výrazně, většina z nich hlásí pololetní zisky. Podle ČNB se s nepříznivými důsledky ekonomické krize dobře vyrovnávají i české pojišťovny. S úbytkem klientů se potýkají například stavební spořitelny, ještě větší propad zaznamenal hypoteční trh - například v červenci objem hypoték poskytnutých občanům klesl meziročně o více neţ 50 procent.

28

http://ekonomika.ihned.cz/c1-42373780-jaky-je-stav-ceske-ekonomiky-patecni-smrst-cisel-potvrzujemirne-ozivovani

65

Cestovní ruch: V českých hotelech a dalších ubytovacích zařízeních v prvním pololetí přespalo meziročně o 8,5 procenta méně hostů a podobně se sníţil počet přenocování, coţ jsou nejhorší výsledky za poslední léta. Hotely výrazně pociťují především odliv cizinců, kterých za pololetí přijelo o 12 procent méně neţ loni. Úpadek jiţ ohlásilo několik českých cestovních kanceláří, činnost ukončila například CK Tomi Tour. Doprava: Krize výrazně zasáhla firmy provozující nákladní silniční dopravu, výjimkou nejsou aţ poloviční propady zakázek. Ačkoli ještě před dvěma lety chybělo v Česku na 20.000 řidičů, nyní jsou stovky řidičů bez práce. Přepravy také výrazně klesly dceřiné společnosti Českých drah pro nákladní dopravu ČD Cargo. Útlum kvůli krizi zaznamenala také hromadná přeprava osob, například praţské letiště za pololetí odbavilo 5,1 milionu pasaţérů, coţ je meziročně o 13,5 procenta méně. Pololetní ztráta letecké společnosti ČSA činí 1,8 miliardy korun. Hutnictví: Největší domácí huť Arcelor Mittal Ostrava (AMO) je v průměru vytíţena na 50 procent svých výrobních kapacit a v červenci oznámila propuštění dalších 300 zaměstnanců k tisícovce jiţ dříve propuštěných. Propouštění oznámil i třetí největší hutní podnik v Česku Evraz Vítkovice Steel, jehoţ střediska pracují na 40 aţ 50 procent kapacity. Společnost Třinecké ţelezárny, dvojka v ČR, dosud problémům způsobeným krizí údajně odolává. Sklářství: Český sklářský průmysl poznamenal především krach skupiny skláren a porcelánek Bohemia Crystalex Trading a Porcela Plus, který však podle odborníků nebyl zaviněn pouze krizí, ale i manaţerskými chybami v předchozím období. Krize poznamenala většinu firem v oboru, například se rozpadá jedno z největších sklářských uskupení v zemi Jablonex Group.

66

Strojírenství: Řadě strojírenských společností výrazně poklesly trţby i zisky, některé menší firmy ukončily výrobu. Z velkých firem oznámila konec například praţská společnost Siemes Kolejová vozidla, firma o odchodu ze zličínského areálu však informovala jiţ loni v červenci. Textilní průmysl: Textilní a oděvní průmysl v Česku je v krizi jiţ několik let, a to hlavně kvůli rostoucím nákladům na výrobu a konkurenci asijského zboţí. Z oboru odešly v posledních deseti letech desetitisíce pracovníků, ubylo i firem. Například největší oděvní společnost Oděvní podnik Prostějov loni vykázala rekordní ztrátu 1,1 miliardy korun a musela uzavřít několik provozů. Mezi textilkami zřejmě největším potíţím čelí technické textilnictví, které je navázáno na automobilový a stavební průmysl. Těţební průmysl: Těţební společnost New World Resources, majitelka černouhelné firmy OKD, letos v prvním pololetí kvůli sníţení poptávky o uhlí spadla do ztráty 1,1 miliardy korun z meziročně srovnatelného zisku 4,9 miliardy Kč. Nedávno také oznámila plán zrušit 3000 pracovních míst. Naopak například hnědouhelné Severočeské doly vykázaly za prvních šest měsíců meziroční nárůst zisku o 7,3 procenta. Ostatní: S ostatních oborů vzbudily velkou pozornost například potíţe developerské společnosti Orco Property Group nebo odchod japonského výrobce plazmových televizorů Hitachi z průmyslové zóny Triangle u Ţatce, kterého však záhy nahradila firma Panasonic. Záměr propouštění více neţ 2000 lidí v lednu oznámil lesnický gigant CE WOOD. Krize se nevyhýbá ani potravinářským firmám, například největší tuzemské mlékárně Madeta klesl loni čistý zisk o 73 procent na 42,377 milionu korun a kvůli hospodářské krizi a situaci na trhu s mlékem propustila přes 130 zaměstnanců a další to čeká. 29

29

http://www.financninoviny.cz/financni-krize/zpravy/hospodarska-krize-zasahla-takrka-vsechna-odvetviceske-ekonomiky/395775

67

4.1.2 Bilance zahraničního obchodu Bilance zahraničního obchodu trhala v roce 2009 rekordy. Dle odhadů skončila obrovským přebytkem ve výši 130 miliard korun, coţ představuje zhruba 3,6 procenta HDP. Tento úspěch pramení z poklesu exportu a importu. Situaci vývozců (stejně jako průmyslových výrobců) navíc v loňském roce komplikovaly klesající produkční a exportní ceny, tj. deflace. V letošním roce se očekává další velký přebytek zahraničního obchodu, zhruba okolo 110 miliard korun. Cena ropy a plynu uţ by neměla výrazněji růst a nebude tak proto vylepšovat bilanci zahraničního obchodu tak jako v roce 2009. Letos však můţeme očekávat růst vývozu, dovoz zůstane i nadále slabý. Nicméně se zvýší dovoz polotovarů a materiálů, které spotřebuje průmysl.

4.1.3 Situace na českém kapitálovém trhu Praţská burza se jiţ téměř otřepala z propadů po krachu americké investiční banky Lehman Brothers. Začátkem dubna vzrostl hlavní index PX na nejvyšší hodnoty za jeden a půl roku. Od svého dna loni v únoru se burza vyšplhala o více neţ devadesát procent. Růst praţského akciového trhu je způsoben větším optimismem po celém světě ohledně vyhlídek ekonomiky. Stejné nárůsty zaznamenávají i akciové trhy v USA, Evropě a na asijských i jihoamerických trzích. Podle ekonomů by měl tento trend burzám vydrţet a vzhledem k tomu, ţe růst HDP velkých zemí pravděpodobně poroste rychleji, neţ ukazovaly předpovědi, promítne se to i do výsledků firem. Tento nárůst můţe být i díky nemalé finanční pomoci, kterou jednotlivé vlády pro podporu ekonomiky poskytují. Existují i takové názory, ţe reálná situace ve firmách ještě není tak dobrá, aby akcie mohly zaţívat takový růst. To se promítá i do objemů obchodů. České akcie jsou sice draţší oproti loňskému roku, avšak na burze se téměř neobchoduje. Meziročně klesly obchody o desetinu.

68

Tabulka č. 7: Objem obchodů na burze (za I.čtvrtletí daného roku) Rok 2007

Rok 2008

Rok 2009

Rok 2010

261,6 mld. Kč

244,2 mld. Kč

113,4 mld. Kč

101,9 mld. Kč

Zdroj. Hospodářské noviny, 2. 4. 2010, tabulka vlastní úprava

4.2 Inovace bankovních sluţeb České banky a pojišťovny se v rámci boje o zákazníky vrhly na skupiny klientů, u kterých vidí nejméně rizik a potenciál vysokých zisků. S tím souvisí i potřeba naučit se zákazníkům nabízet tzv. VIP sluţby. Kromě sluţeb pro velice váţené klienty ale banky i pojišťovny stále bojují o úspory českých zákazníků v rámci různých depozitních kampaní. V oblasti inovací však bankám zkomplikovala ţivot Evropská komise, díky které v České republice platí nová legislativa, která zavedla například rychlejší připsání peněz poslaných z jedné banky do druhé nebo větší zodpovědnost bank v situaci, kdy klient přijde o platební kartu. Výrazně se na českém trhu projevila i povinnost bank nabízet bezplatný výpis o transakcích na účtu, vedlo to k rozvoji elektronických variant výpisů. Některé banky tak zavádějí elektronické výpisy, výpisy internetového bankovnictví, které mají grafické zpracování maximálně podobné papírovým výpisům. Nejvýraznější změny se v posledních měsících odehrály u hypotečních úvěrů. Menší i velké banky hromadně ohlašují sníţení úrokových sazeb a slibují niţší sazby i klientům, kterým končí fixace. Tento agresivní marketing ale neznamená, ţe by na hypoteční úvěr dosáhl kaţdý, banky si i nadále pečlivě klienty lustrují. 30 Světová hospodářská krize, která plně vypukla zhruba před rokem, dopadla i na českou ekonomiku. Loni 7. září oznámila americká vláda, ţe v souvislosti s krizí převezme kontrolu nad polostátními hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac, coţ je povaţováno za první váţnější důsledek krize. 30

Hospodářské noviny, 12. 4. 2010

69

4.3 Očekávaný vývoj v roce 2010 V roce 2010 se česká ekonomika dočká mírného oţivení, která nastane i ve světě. V eurozóně se očekává růst ve výši 1,4 procenta, v USA ve výši 2,5 procenta. Státní rozpočet a tzv. Janotův balíček (vyšší přímé i nepřímé daně a sociální pojištění, stagnace mezd ve veřejném sektoru, další výdajová omezení) přiškrtí růst české ekonomiky na jedno procento, naši němečtí sousedé na tom budou o něco lépe, zde se očekává růst ve výši dvou procent. Zatímco naše vláda přistoupila od začátku roku k omezení podpory ekonomiky (fiskální deficit se v roce 2010 sníţí oproti roku 2009 o 1,5 procentního bodu), v Německu dojde ke sníţení daní a zvýšení veřejných výdajů. Německý rozpočet na rok 2010 je razantně expanzivní a tzv. ― exit strategy31 ― ve fiskální oblasti přijde v Německu na rozdíl od ČR o rok později. Česká republika naopak patří v Evropě k prvním zemím, která tuto strategii začala uskutečňovat, a přišla s mírnou fiskální restrikcí jiţ pro tento rok. Pozvolné oţivení české ekonomiky nám přinese vývoz a obnova zásob. Naopak spotřeba domácností poklesne podle analytických odhadů meziročně o 0,8 procenta a to díky rostoucí nezaměstnanosti, minimálnímu růstu mezd a rozpočtovým škrtům. Vládní spotřeba klesne meziročně o 0,5 procenta. Investice firem budou aţ na výjimky nadále slabé. Očekává se pokles hrubé tvorby fixního kapitálu o 3,5 procenta. Objem firemních úvěrů neporoste, naopak, ekonomové předvídají mírný pokles. V třetím čtvrtletí roku 2009 ekonomika rostla mezikvartálně o 0,8 procenta, zatímco v druhém čtvrtletí o 0,2 procenta. V meziročním vyjádření jde o poklesy. Za celý rok 2009 je očekávaný pokles ekonomiky o 4,5 procenta. 32

4.4 Predikce hospodářského růstu na příští rok Podle Světové banky oţiví letos ekonomika zemí Evropské unie jen o 1,6 procenta. Země střední a východní Evropy se letos vrátí k ekonomickému růstu, na úroveň před finančními a ekonomickým otřesy minulých dvou let se však růstové tempo dostane aţ ke konci roku 2011. 31

Exit strategy – útlum mimořádných protikrizových podpůrných opatření pro ekonomiku Raiffeisen Research – veřejný dokument, zpracovaný makroekonomickými analytiky, zasílaný klientům v rámci analytických prognóz a investičních doporučení. 32

70

Pro Českou republiku předpovídá Světová banka růst o 1,3 procenta po loňském oslabení o 4,2 procenta. Hospodářská aktivita států Evropské unie pokračuje v prvních měsících tohoto roku v postupném oţivování, coţ bude velkou podporou v rychlém globálním obnovení růstu, stabilizaci na finančních trzích, nízkých úrokových sazbách a lepším vyuţití fondů Evropské unie. Růst však zůstane slabší aţ do příštího roku a s jeho návratem na předkrizovou úroveň počítá Světová banka aţ v jeho druhé polovině. Tempo oţivování se bude v rámci celé oblasti lišit. Nejvyšší růst by měl být letos v Polsku, na Slovensku, v Česku, Litvě a Rumunsku. Estonsko a Lotyšsko ještě naopak zaţijí mírný pokles. Vedle České republiky ještě Slovensko a Rumunsko jiţ začaly s ozdravováním veřejných financí, coţ můţe trh práce rovněţ oslabit a pokles nezaměstnanosti tak zaznamenáme aţ v roce 2011. Nezaměstnanost se v Česku v únoru tohoto roku přiblíţila hranici deseti procent. Podle výpočtů analytiků je přitom tuzemská ekonomika schopna vytvořit dostatečné mnoţství pracovních míst aţ při hospodářském růstu kolem 3,5 procenta. Růst ekonomiky nad tuto hranici sníţí míru nezaměstnanosti zhruba o 0,2 procentního bodu pod její dlouhodobý průměr. K poklesu nezaměstnanosti ale dojde aţ s půlročním zpoţděním. 33 Světová banky tedy doporučuje, abychom zajistili ekonomické oţivení tím, ţe provedeme konsolidaci veřejných financí a omezíme a zefektivníme státní sektor. K růstu by přispělo i zlepšení investičního prostředí, které na trhu vytváří pracovní místa a zvyšuje produktivitu. Vláda tak musí spojit dohromady strategii ozdravování vládních financí a ústupu od protikrizových stimulací s takovou podporou hospodářského oţivení, které povzbudí investice.

33

Hospodářské noviny, 2.4. 2010

71

ZÁVĚR Ekonomická krize, často nazývána jako ekonomická deprese nastává v případě, kdy je hospodářský cyklus po dobu jednoho roku v recesi. Coţ znamená pokles reálného hrubého domácího produktu po dvě nebo více po sobě následující čtvrtletí. Recese většinou představuje pokles nezaměstnanosti, investic a celkových zisků společností. Existují názory, ţe recese představuje přímý následek nesprávné manipulace centrálních bank s úrokovou mírou, která je pro investory významnou ukázkou toho jak si stojí spotřeba domácností nebo spoření. Současná krize vznikla v USA následkem nadměrné a rizikové kumulace dluhů domácností, firem a finančních institucí, coţ můţeme brát jako první etapu. Nyní sledujeme nadměrnou a rizikovou kumulaci dluhů států, coţ bude etapa druhá. Z makroekonomického pohledu můţeme brát jako jednu z příčin hospodářské krize podcenění moţných rizik, nedostatečný dohled nad finančními trhy nebo uvolněnou měnovou politiku v USA i jinde ve světě. Čistě z psychologického pohledu jsou příčinami krize povahové rysy, jakými jsou krátkozrakost, chamtivost, arogance a touha po nekončícím bohatství. Takové představy jsou však naivní a jsou jen důkazem toho, jak je lidstvo nepoučitelné. Jak je známo „ neznalost zákona neomlouvá „ a stejné je to i v případě hospodářské krize. Ve většině zemí se jiţ projevují známky mírného oţivování hospodářství, ţivotaschopné firmy, které ustály první vlnu, se připravují na moţné dopady v nadcházejícím období. Všemoţně se snaţí přizpůsobit prostřednictvím sniţování nákladů a správné volby strategie, která většinou znamená hlavně dosaţení stability. Krize nám tedy ukáţe, které firmy z portfolia českých bank jsou finančně zdravé. I přes mírné oţivení nám však finanční analytici naznačují, ţe rok 2010 bude obtíţnější neţ rok 2009. Cenou za vznik krize je povaţováno přerušení hospodářského růstu a zatíţení budoucích generací dluhovým břemenem. Skutečné řešení krize bychom tedy měli vidět hlavně v její prevenci v dobách ekonomického blahobytu, abychom v případě, kdy krize vypukne, na ni byli připraveni a měli z čeho čerpat. V porovnání s ostatními zeměmi jakými je třeba Maďarsko, Řecko, USA máme výhodu v konzervativním modelu ekonomiky. Ačkoliv se v bankovním sektoru objevovaly 72

rizikové úvěry, podíl nesplácených úvěrů byl v celkovém měřítku zanedbatelný. Jelikoţ banky neposkytovaly ve větší míře cizoměnové úvěry, nebyly závislé na funkčnosti trhů slouţících k zajišťování kurzového rizika. Tuzemský finanční trh byl tedy méně zranitelný oproti jiným státům a přímé dopady finanční krize proto nebyly aţ tak závaţné. Jedním z dalších klíčových rozhodnutí byla dozajista i přijatá opatření centrální banky, která zlepšila fungování finančního trhu a zajistila díky cílování inflace pruţný kurz koruny. Otázkou do budoucna zůstává jakým způsobem se budou vyvíjet veřejné finance,jak se bude nadále vyvíjet kurz koruny a jak hlavní hráči na českém trhu ustojí další vlnu krize. Z pohledu obyčejného smrtelníka je asi nejdiskutovanějším dlouhodobým problémem, který se aktuálně řeší, reforma zdravotnictví a reforma penzijního systému. I přes krátkodobá opatření a vzhledem k očekávanému narůstajícímu státnímu dluhu představují tyto

dlouhodobé

problémy

veřejných

financí

největší

riziko

budoucího

makroekonomického vývoje. Jedno pozitivum na závěr, ač uţ jsme se řadili na stranu těch, kteří byli pro společnou měnu euro či nikoliv, jistě dáme nyní za pravdu těm, kteří hlásají, ţe jednou z našich deviz v době krize byla vlastní měna.

73

Seznam pouţité literatury 1) FOSTER, John Bellamy, MAGDOFF Fred. Velká finanční krize: příčiny a následky. Nakladatelství Grimmus, 2009, ISBN 978-80-902831-1-4 2)

HELÍSEK,

Mojmír,

MAKROEKONOMIE,

nakladatelství

a

vydavatelství

MELANDRIUM, Praha 2002, ISBN 80-86175-25-1 3) KOHOUT, Pavel, Finance po krizi. GRADA Publishing, a.s., 2009, ISBN 978-80-247-3199-5 4) SEDLÁČEK, Tomáš, Ekonomie dobra a zla. Nakladatelství 65.pole, Praha 2009, ISBN 978-80-903944-3-8 5) SOROS, George, Nové paradigma pro finanční trhy: úvěrová krize 2008 a co dál. Evropský literární klub a nakladatelství Vyšehrad, Praha 2009, ISBN 978-80-7021-997-3

Ostatní pouţité zdroje 1) Dostupný z WWW: http://www.podnikatel.cz/clanky/krize-z-30-let-nam-dava-cennepouceni/ 2) Dostupný z WWW : http://dejiny.wz.cz/mezi/bitvy/krize/krize.html 3) Dostupný z WWW : www.podnikatel.cz/clanky/krize-od-pocatku-az-do-soucasnosti/ 4) Dostupný z WWW: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-40614260-svetovi-bankeri-majinejvetsi-obavy-ze-statnich-zasahu 5) Dostupný z WWW: http://bankovnictvi.ihned.cz/c4-10004490-37477330-900000_dkrize-meni-i-exportni-financovani 8) Dostupný z WWW : www.cnb.cz 11)

Dostupný

z WWW:

http://ekonomika.ihned.cz/c1-42373780-jaky-je-stav-ceske-

ekonomiky-patecni-smrst-cisel-potvrzuje-mirne-ozivovani 74

12) Dostupný z WWW : http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-41401370-rating-krize-a-regulace 13) Dostupný z WWW: http://bankovnictvi.ihned.cz/index.php?p=900000_d&&article[id]=37477300&article[area _id]=10004490 14) Dostupný z WWW : http://www.financninoviny.cz/financni-krize/zpravy/hospodarskakrize-zasahla-takrka-vsechna-odvetvi-ceske-ekonomiky/395775 15) Dostupný z WWW : http://www.finance.cz/zpravy/finance/258840-komora-a-asociacebankeru-se-dohodly-na-deseti-klicovych-bodech-vzajemne-spoluprace/ 16) Dostupný z WWW : http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=626888 18) Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/ 19) Dostupný z WWW : http://www.czech-ba.cz/bankovni-sektor/bankovni-sektorzakladni-informace 20) Dostupný z WWW: http://www.komora.cz/hlavni-zpravy/tuzemske-firmy-citi-dopadfinancni-krize-a-trati-na-ni-miliony-korun.aspx

Prameny práva České republiky Článek 98 Ústavy ČR, § 2 zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance, kde je definován pojem péče o finanční stabilitu jako jeden z klíčových cílů centrální banky.

Makroekonomické analýzy, prezentace Raiffeisenbank Economic Research – veřejně dostupná makroekonomická analýza M. Singer – prezentace na téma Česká ekonomika a krize, zveřejněno na stránkách ČNB

Periodika Mladá Fronta – E15 Hospodářské noviny MF Dnes

75

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Pokles indexu průmyslové výroby v letech 1929-1934 Tabulka č. 2: Procento nezaměstnaných v letech 1929-1934 Tabulka č. 3: Aktuální ratingy českých bank a pojišťoven Tabulka č. 4: Rizika bankovního sektoru – studie Banking Banana Skins 2010 Tabulka č. 5: Výsledky bank za rok 2009 (rentabilita vlastního kapitálu v %) Tabulka č. 6: Porovnání nesplácených bankovních úvěrů ve vybraných sektorech – před krizí a v době krize Tabulka č. 7: Objem obchodů na burze ( za I. čtvrtletí daného roku)

76

Seznam grafů Graf č.1: Hospodářský cyklus Graf č. 2: Podíly na aktivech finančního sektoru k 31.12.2008 Graf č. 3: Výpočet sloţené míry růstu bankovních úvěrů domácnostem Graf č. 4: Bankovní úvěry domácnostem Graf č. 5: Hrubá přidaná hodnota vybraných odvětví ekonomiky ČR v roce 2008 Graf č. 6: Vývoj nezaměstnanosti Graf č. 7: Průměrná hrubá měsíční mzda za poslední kvartál roku 2009 Graf č. 8: Podíl nesplácených úvěrů Graf č. 9: Hrubý domácí produkt České republiky v letech 2005 – 2009 Graf č. 10: Nesplácené úvěry podniků Graf č. 11: Schéma podvodu

77

Příloha č. 1

Výsledky zátěţových testů bankovního sektoru ČR (únor 2010) Shrnutí Výsledky nových zátěţových testů provedených na datech ke 4. čtvrtletí roku 2009 potvrzují, ţe bankovní sektor v ČR zůstává odolný vůči rizikům vyplývajících z potenciálně nepříznivého makroekonomického vývoje v letech 20010-2011. Ve všech testovaných scénářích zůstává agregovaná kapitálová přiměřenost bankovního sektoru nad regulatorním minimem 8 %, a to i přes výrazně pesimistické nastavení obou zátěţových scénářů. 1. Úvod Česká národní banka pravidelně hodnotí prostřednictvím zátěţových testů dopady výrazně nepříznivých a málo pravděpodobných scénářů budoucího vývoje ekonomiky na odolnost domácího bankovního sektoru. V této informaci jsou prezentovány výsledky únorových zátěţových testů, které byly provedeny na datech k 4. čtvrtletí roku 20091 a zaměřují se na horizont následujících dvou let. Při hodnocení odolnosti byl testován dopad budoucího ekonomického vývoje reprezentovaného jedním základním a dvěma zátěţovými scénáři na vybrané proměnné charakterizující zdraví bankovního sektoru. 2. Makroekonomické scénáře Základní scénář Baseline odpovídá oficiální únorové makroekonomické prognóze ČNB zveřejněné ve Zprávě o inflaci I/2010. Předpokládá návrat vývoje reálného HDP k mírně pozitivním hodnotám, postupný růst inflace k inflačnímu cíli, stabilitu měnového kurzu a postupný mírný nárůst krátkodobých úrokových sazeb. Zátěţový scénář Double Dip (tj. „recese s dvojitým dnem―) zachycuje riziko trvalejší recese ve tvaru W, tj. další výrazný pokles HDP i v roce 2010, související zároveň částečně s přechodným prudkým posílením kurzu v první polovině roku 2010. Inflace i krátkodobé sazby by se v takovém případě nacházely na velmi nízkých hodnotách. Zátěţový scénář Ztráta důvěry simuluje moţnou kombinaci slabého ekonomického růstu (ve srovnání se základním scénářem Baseline) s nepříznivým vývojem na finančních 78

trzích. Tento scénář předpokládá, ţe případné nepříznivé události v domácí ekonomice (např. rostoucí schodek veřejných financí nebo problémy na trhu rezidenčních a komerčních nemovitostí) vyvolají obavy na globálních trzích, zda se v ČR se zpoţděním nezačnou projevovat dosud skryté problémy ve finančním systému. To povede ke zvýšení rizikové averze vůči ČR, coţ se projeví nejen v náhlé depreciaci měnového kurzu, ale i v poklesu cen vládních dluhopisů. Depreciace kurzu zapříčiní poměrně velký nárůst inflace, na coţ reaguje měnová politika přechodným zvýšením krátkodobých úrokových sazeb k úrovním kolem 6 %. Tento scénář lze povaţovat za extrémní a výrazně nepravděpodobný. 34

Vývoj klíčových makroekonomických veličin obou zátěţových scénářů ve srovnání se základním scénářem Baseline zachycují následující grafy 1 - 4.

Graf 1 Alternativní scénáře: vývoj růstu reálného HDP (v %)

34

Z důvodu dostupnosti jsou využita data o bankovních portfoliích k 30.11.2009.

79

Graf 2 Alternativní scénáře: vývoj 3M Pribor (v %)

Graf 3 Alternativní scénáře: vývoj inflace (v %)

80

Graf 4 Alternativní scénáře: vývoj měnového kurzu (CZK/EUR)

3. Dopad makroekonomických scénářů na bankovní sektor Podíl nesplácených úvěrů neboli úvěrů v selhání (NPL, Non-Performing Loans) na úvěrech celkem roste ve všech scénářích, a to jak pro segment nefinančních podniků, tak pro segment obyvatelstva (viz následující grafy 5 - 6). V případě základního scénáře Baseline se podíl NPL v segmentu nefinančních podniků můţe v průběhu roku 2010 dostat ze současných téměř 8 % aţ k 10 % – 12 %. V případě obyvatelstva pak základní scénář predikuje mírný nárůst podílu NPL ze současných téměř 4 % aţ k úrovním těsně pod 5 %. V zátěţových scénářích se zejména z důvodu slabší předpokládané ekonomické aktivity pohybuje predikce podílu NPL ještě výše.

81

Graf 5 Průběh podílu nesplácených úvěrů: nefinanční podniky (v %)

Graf 6 Průběh podílu nesplácených úvěrů: obyvatelstvo (v %)

Nárůst nesplácených úvěrů vyvolává bankám dodatečné náklady formou ztrát ze znehodnocení úvěrů, ke kterým si banky musí tvořit opravné poloţky. Scénáře dále předpokládají výrazně slabší tvorbu provozního zisku bank v nejbliţších dvou letech. 82

Zároveň dochází k nárůstu rizikově váţených aktiv z důvodu zhoršení kvality úvěrového portfolia, proti čemuţ však zejména ve scénáři Double Dip působí velmi nízká úvěrová dynamika. Některé banky se v případě obou zátěţových scénářů mohou dostat do situace výsledné ztráty z hospodaření, coţ má okamţitý vliv na pokles regulatorního kapitálu. Bankovní sektor jako celek však zůstává i přes poměrně vysoké ztráty ze znehodnocení úvěrů stabilní ve všech makroekonomických scénářích a jeho agregovaná kapitálová přiměřenost se vţdy pohybuje nad regulatorním minimem 8 % (Graf 7). Tohoto výsledku je dosaţeno přes konzervativní nastavení řady předpokladů jednotlivých scénářů, zejména ohledně nárůstu nesplácených úvěrů a výše výnosů bank v následujících osmi čtvrtletích. K největšímu poklesu kapitálové přiměřenosti dochází ve scénáři Ztráta důvěry, a to ze tří důvodů. Za prvé, v tomto scénáři je předpokládán výrazný pokles příjmů bankovního sektoru, které slouţí jako první linie obrany proti dopadům šoků. Za druhé, k poměrně velkému úvěrovému šoku se přidávají některé další ztráty zapříčiněné vývojem na finančních trzích. Jedná se jednak o ztráty z drţených dluhopisů z titulu poklesu jejich cen a dále ztráty z titulu razantní depreciace, které negativně dopadají na některé banky se zápornou čistou otevřenou devizovou pozicí. Za třetí, zhoršení úvěrové kvality se promítá do vyšších kapitálových poţadavků (respektive rizikově váţených aktiv) bank, coţ kapitálovou přiměřenost dále sniţuje. V případě obou zátěţových scénářů by se několik bank mohlo dostat do situace nedostatečné kapitálové přiměřenosti. Za účelem dorovnání kapitálové přiměřenosti všech bank se sídlem v ČR (tj. bez poboček zahraničních bank) do regulatorního minima 8 % by banky ke konci testovaného období musely ve scénáři Double Dip navýšit regulatorní kapitál o necelou 1 mld. Kč (tj. méně neţ 0,5 % stávajícího regulatorního kapitálu) a ve scénáři Ztráta důvěry o zhruba 13 mld. Kč (cca 5 % stávajícího regulatorního kapitálu).

83

Graf 7 Vývoj kapitálové přiměřenosti (v %)

Tento dokument je umístěn na webových stránkách ČNB http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zatezove_testy/index.html

84