Vývoj nezaměstnanosti v ČR, vliv ekonomické krize na nezaměstnanost

Bankovní institut vysoká škola Praha

Vývoj nezaměstnanosti v ČR, vliv ekonomické krize na nezaměstnanost Diplomová práce

Bc. Jiří Zahorčák

Duben, 2010

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Vývoj nezaměstnanosti v ČR, vliv ekonomické krize na nezaměstnanost Diplomová práce

Autor:

Bc. Jiří Zahorčák Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Ing. Zdeňka Suchomelová

Praha

Duben, 2010

1

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Teplicích dne 1. dubna 2010

Bc. Jiří Zahorčák

2

Poděkování Dovoluji si touto cestou poděkovat především paní Ing. Zdeňce Suchomelové za její odborné rady, které mi poskytla při psaní této práce. Děkuji Bankovnímu institutu vysoké škole, a. s. za prohloubení a získání nových znalostí. Dále svému zaměstnavateli, Lázně Teplice v Čechách, a. s., za umoţnění kombinovaného studia. V neposlední řadě také respondentům, bez kterých by výzkumnou část nebyl moţno vytvořit, ale také celé své rodině a přítelkyni za podporu.

Bc. Jiří Zahorčák

3

„Jsou čtyři druhy lidí: jedni v klidu sedí a nic nedělají, druzí vykládají o tom, jak by si nejradši sedli a nic nedělali, třetí dělají a čtvrtí vykládají o tom, jak je třeba dělat.“1

1

Jeden ze zákonů profesora Cyrila Northcote Parkinsona (1909 – 1993), britský důstojník, historik a spisovatel.

4

Anotace práce

Jméno a příjmení autora:

Bc. Jiří Zahorčák

Instituce:

Bankovní institut vysoká škola Praha

Název díla:

Vývoj nezaměstnanosti v ČR, vliv ekonomické krize na nezaměstnanost

Cíl práce:

Objasnění problematiky nezaměstnanosti na pozadí historického vývoje ČR, zejména pak současné světové ekonomické krize

Vedoucí práce:

Ing. Zdeňka Suchomelová

Počet stran:

151

Počet příloh:

6

Počet titulů bibliografie:

22

Klíčová slova:

Nezaměstnanost, krize, trh práce, Česká republika, EU.

V diplomové práci nejprve definuji pojmy, které jsou nezbytné k pochopení celé problematiky daného tématu. Dále se snaţím zachytit vývoj nezaměstnanosti na českém území na pozadí historických a politických událostí. V následující kapitole se zabývám jednotlivými důsledky nezaměstnanosti, které ovlivňují ţivot člověka. Poslední kapitoly jsou věnovány současné světové ekonomické krizi, která se podílí na stavu úrovně nezaměstnanosti nejen u nás ale i ve světě. Popisuji vznik a vývoj finanční krize, a jisté dopady a moţná řešení nezaměstnanosti v České republice přináším v poslední kapitole této práce. In my diploma thesis I define terms, which are essential for understanding the whole issue of the given topic. Furthermore I try to seize unemployment progression in the Bohemian area behind the historic and political events. In the following chapter I am dealing with particular consequences of unemployment, which influence human lives. Last chapters are devoted to recent world economical crisis, which takes part in level of unemployment not only in our country, but in the world as well. I am describing commencement and development of financial crisis and in the very last chapter of this work I am informing about certain outcomes and possible solutions to the unemployment in the Czech Republic.

5

Obsah Prohlášení ..................................................................................................................................... 2 Poděkování ................................................................................................................................... 3 Anotace práce ............................................................................................................................... 5 Obsah ............................................................................................................................................ 6 Úvod ............................................................................................................................................. 8 1

Definice základních pojmů................................................................................................... 9 1.1

Trh práce ...................................................................................................................... 9

1.1.1

Úloha trhu práce ................................................................................................. 10

1.1.2

Nabídka práce ..................................................................................................... 10

1.1.3

Poptávka po práci ............................................................................................... 13

1.1.4

Rovnováha na trhu práce .................................................................................... 14

1.1.5

Specifika trhu práce ............................................................................................ 15

1.1.6

Segmentace trhu práce ....................................................................................... 16

1.2

Charakteristika nezaměstnanosti ................................................................................ 19

1.2.1

Měření nezaměstnanosti ..................................................................................... 22

1.2.2

Přirozená míra nezaměstnanosti ......................................................................... 25

1.2.3

Typologie nezaměstnanosti ................................................................................ 26

1.3 2

3

Státní politika zaměstnanosti ...................................................................................... 29

Vývoj nezaměstnanosti v ČR ............................................................................................. 34 2.1

Vývoj nezaměstnanosti v ČR na počátku 90. let ........................................................ 39

2.2

Vývoj nezaměstnanosti ČR v druhé pol. 90. let a po roce 2000 ................................ 47

2.3

Vývoj nezaměstnanosti od roku 2004 po současnost ................................................. 64

Nezaměstnanost jako sociální problém .............................................................................. 93 3.1

Význam práce pro člověka ......................................................................................... 93

3.2

Ekonomické důsledky ................................................................................................ 94

3.3

Sociální důsledky ....................................................................................................... 95

3.4

Výzkumná část ........................................................................................................... 96

3.4.1

Hypotézy ............................................................................................................ 96

3.4.2

Pouţitá metoda ................................................................................................... 97

3.4.3

Výsledky průzkumu ........................................................................................... 99 6

3.4.4 4

5

Výsledky hypotéz ............................................................................................. 105

Světová ekonomická krize ............................................................................................... 108 4.1

Příčiny krize ............................................................................................................. 109

4.2

Důsledky krize.......................................................................................................... 111

4.3

Řešení z krize ........................................................................................................... 113

ČR v době globální ekonomické krize ............................................................................. 116 5.1

Navrhovaná protikrizová opatření ............................................................................ 118

5.2

Švarcsystém .............................................................................................................. 119

5.3

Šrotovné ................................................................................................................... 119

5.4

Návrhy ČSSD ........................................................................................................... 121

5.5

Návrhy ODS ............................................................................................................. 122

Závěr......................................................................................................................................... 125 Příloha č. 1................................................................................................................................ 128 Příloha č. 2................................................................................................................................ 129 Příloha č. 3................................................................................................................................ 133 Příloha č. 4................................................................................................................................ 135 Příloha č. 5................................................................................................................................ 136 Příloha č. 6................................................................................................................................ 138 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 141 Kniţní publikace: ................................................................................................................. 141 Internetové zdroje:................................................................................................................ 144 Veřejně odborné přednášky:................................................................................................. 145 Kinematografie: .................................................................................................................... 146 Seznam obrázků ....................................................................................................................... 147 Seznam grafů ............................................................................................................................ 148 Seznam tabulek ........................................................................................................................ 149 Seznam příloh ........................................................................................................................... 150 Seznam zkratek ........................................................................................................................ 151

7

Úvod Jsem studentem 2. ročníku navazujícího magisterského studia oboru Finance na Bankovním institutu vysoká škola a mým důleţitým úkolem k završení studia je vypracování diplomové práce, kterou jasně dokazuji svoji schopnost porozumění určitého tématu, umění se orientovat v dané problematice a následně při obhajobě před komisí u státních závěrečných zkoušek reagovat na otázky. Vývoj nezaměstnanosti v ČR, vliv ekonomické krize na nezaměstnanost, tak zní název mé diplomové práce. Záměrně se opírám o úvodní motto, které se nachází na prvních stránkách. Vypůjčil jsem si tento zákon od profesora Cyrila Northcote Parkinsona právě v době, kdy se vztah k práci v důsledku světové ekonomické krize poněkud mění. Lidé si v současné době začínají práce více váţit. Řada z nich jiţ totiţ byla propuštěna, nad jinými visí Damoklův meč moţné ztráty zaměstnání, a to se odráţí nejen v pracovní efektivitě, ale i v samotné psychice jedince. Nenacházíme se v současnosti v příznivém období a je moţné, ţe zákony profesora Parkinsona jiţ nemusí úplně platit. Nezaměstnanost a krize, klíčová slova této práce. Jsou natolik aktuální, ţe výběr ze všech moţných námětů nebyl náročný. S otázkou nezaměstnanosti se setkáváme téměř kaţdodenně, v médiích je toto téma skloňováno pokaţdé, jakmile míra nezaměstnanosti stoupne, či klesne byť o jedinou desetinu procenta. Fenomén nezaměstnanosti, se kterým se musí v dnešní době česká společnost vyrovnávat, se odráţí nejen ve změnách výkonnosti ekonomiky a zátěţi státního sociálního systému, ale znamená i dramatickou změnu pro nezaměstnaností postiţeného jedince zejména v období hospodářské recese. Tato důleţitá fakta se pokusím obsahově vystihnout, a v jednotlivých kapitolách práce budu klást důraz na to, aby si student i veřejnost mohla odpovědět na otázky, které si lze během čtení poloţit. Doufám, ţe budu v tomto alespoň částečně úspěšný a mé snaţení bude slouţit jako odkaz budoucím studentům velice kvalitní vysoké soukromé školy. Cílem diplomové práce je objasnit čtenáři vývoj nezaměstnanosti v České republice a pozadí historických událostí a poukázat na spojitost s hospodářskou recesí.

8

1 Definice základních pojmů K vystiţení dané problematiky je důleţité se nejprve seznámit se základními teoretickými poznatky, bez kterých by danou oblast nebylo moţno pochopit ve vzájemných souvislostech zcela správně.

1.1 Trh práce Nezaměstnanost je projev poruch na trhu práce. Proto si nejprve definujme trh práce, úlohu trhu práce, co, nebo kdo tvoří stranu nabídky a poptávky, důleţitá specifika, a nezapomeneme ani na segmentaci pracovního trhu. Trh práce je trhem vzácného ekonomického zdroje, primárního výrobního faktoru. Nositelem tohoto výrobního faktoru je člověk, který nabízí práci. Člověk nabízející práci tak tvoří nabídku na trhu práce. Poptávku naopak tvoří firmy, které nabízenou práci poptávají. Trh práce je spojen s trţní ekonomikou. V trţní ekonomice se totiţ, stejně tak jako zboţí a sluţby, prodává a kupuje práce. Práce ale nemá stejnou povahu. Její specifičnost je dána tím, ţe ji vykonávají lidé, s nimiţ je neoddělitelně spjata. Práci bychom mohli definovat jako činnost, kterou člověk vykonává vědomě a účelně. Kvalita a mnoţství práce je závislé na konkrétních fyzických a duševních vlastnostech jednotlivce. Lidé jsou jedineční, kaţdý má jiné schopnosti, nadání, talent, kaţdý má jiné ţivotní a pracovní zkušenosti, proto je trh práce natolik zajímavý a neekvivalentní. Trh práce představuje tedy vztah nabídky práce a poptávky po ní, do kterého zasahuje stát prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Je samozřejmé, ţe jak firmy, tak i jednotlivci se snaţí maximalizovat svůj uţitek. Cenou práce na trhu práce je mzda. Trh práce je tvořen třemi faktory, kterými jsou nabídka práce, poptávka po ní a mzda. Pokud pracovní trh zkoumáme z makroekonomického hlediska, sledujeme vztah trhu práce s ostatními trhy a pokud z hlediska mikroekonomického, studujeme chování jednotlivce. Do značné míry je trh práce ovlivňován mimoekonomickými vlivy. Obecně lze říci, ţe trh práce je to místo, kde jednotlivci získávají hlavní část zejména finančních prostředků k ţivotu, ale rovněţ místo související s mnoha ekonomickými a sociálními důsledky.

9

1.1.1 Úloha trhu práce Trh práce v trţní ekonomice působí jako hlavní distribuční mechanismus, jehoţ úlohou je řešení dvojí alokace a to:  zajištění potřebné pracovní síly pro produkci statků a sluţeb v poţadovaném rozsahu a potřebné struktuře (profesní, vzdělanostní apod.),  poskytnutí pracovní síle pracovní příjmy a jiné atributy (prestiţ, společenské

postavení, dostatečný stupeň seberealizace) v míře, která odpovídá jejímu podílu na produkci a která zajišťuje odpovídající ţivotní úroveň a kvalitu ţivota. Navíc má za úkol zaopatřit ţivotními prostředky i osoby ţijící „legitimně“ mimo zaměstnání. Pracovní trh řeší oba tyto problémy alokace simultánně2. Trh práce tedy vedle funkce ekonomické má současně i funkci sociální. V netrţní společnosti jedinci nezískávají ţivotní prostředky podílem na produkci jako je tomu v trţní ekonomice. Způsob a výše ţivotních prostředků závisí na jiných faktorech.

1.1.2 Nabídka práce Nabídka práce je na trhu zastoupena domácnostmi. Domácnosti se rozhodují, na základě mzdové sazby, kolik práce budou nabízet. Tuto mzdu poměřují se svými mezními náklady3 při konání práce. Domácnosti jsou naproti tomu ochotny pracovat, dokud peněţní ocenění za vykonanou práci bude převyšovat nebo nanejvýš bude rovno jejich nákladům spojeným s prací. Tento problém souvisí s úrovní minimální mzdy, kdy uchazeči o zaměstnání odmítají nastoupit do práce, ve které je vyplácená mzda na úrovni minimální mzdy.

2

Simultánní – zároveň probíhající, současný

3

Mezní náklady – náklady vynaloţené na poslední jednotku vykonané práce

10

Nabídku práce ovlivňují zejména tyto faktory:  Rozsah populace a její podíl zahrnutý do pracovní síly4,  Průměrný počet odpracovaných hodin za rok jedním pracovníkem,  Kvantita i kvalita pracovního nasazení a zručností, které pracovníci skutečně vynakládají.

Graf č. 1: Křivka individuální nabídky práce Zdroj:

,

9. 9. 2009, 18:00 Graf č. 1 vyjadřuje vztah mezi výší mzdové sazby a mnoţstvím nabízené práce. Osa X znázorňuje práci v časovém vyjádření a osa Y zachycuje cenu práce neboli mzdu za hodinu práce. Křivka nabídky práce s růstem mzdové sazby roste aţ do bodu B. Od tohoto bodu začne klesat, protoţe domácnosti mají dostatek peněţních prostředků a od tohoto bodu upřednostňují volný čas. Proto je křivka individuální nabídky zpětně zakřivená. Rozhodování člověka, jestli má nebo nemá pracovat, je spotřebitelské rozhodování jako kaţdé jiné. Zde se rozhodujeme mezi dvěma skupinami statků5. Pod první skupinou statků si

4

Pracovní síla – ekonomicky aktivní populace

5

Pod pojmem statek se rozumí něco, co uspokojuje naši potřebu.

11

můţeme představit materiální potřebu, neboli mzdu, případně vše co si za ni můţeme pořídit. A druhou skupinu statků reprezentuje jen jeden statek, a to volný čas. Významnou roli sehrává také způsob, jakým chtějí zaměstnanci rozdělit svůj disponibilní čas6 na čas strávený v práci a na čas věnovaný odpočinku. I toto rozhodování je závislé na výši mzdové sazby a na významu, který kladou domácnosti na volný čas. Předchozí graf č. 1 znázorňuje i následující dva efekty, které křivku nabídky práce ovlivňují. Jsou to:  Substituční efekt nastává, kdyţ vyšší reálná mzda7 činí volný čas „draţším“ tzn., ţe kaţdá hodina volného času představuje větší mnoţství ušlé spotřeby zboţí, kdyţ reálná mzda roste. Je-li volný čas draţší, domácnosti tento volný čas substituují delší pracovní dobou. S rostoucí mzdovou sazbou se zvyšuje mnoţství zboţí, které je moţno koupit díky poslední jednotce práce. Tím pádem věnujeme práci více času a méně nám ho zbývá pro volný čas.  Důchodový efekt nastává tehdy, kdyţ se reálná mzda zvyšuje. Jedná se o situaci, ve které domácnosti mají takovou výši mzdy, ţe je jiţ peníze „nezajímají“ a volný čas je pro domácnosti vyšší prioritou. Pro dané mnoţství práce, vyšší reálná mzdová sazba znamená, ţe se zvyšuje i spotřeba. Obecně lze definovat důchodový efekt tak, ţe při zvyšující se mzdové sazbě dochází k tomu, ţe stejnou spotřebu dosáhneme menším počtem odpracovaných hodin a zvýšením mnoţství volného času. Tyto dva efekty působí protichůdně. Převaha substitučního efektu má za následek zvyšování mnoţství nabízené práce (pod tímto si lze představit zvýšení mzdové sazby, které vede k růstu počtu hodin práce nabízené jednotlivcem). Převaha důchodového efektu nad substitučním bude mít za následek sniţování nabídky práce jednotlivcem. Tento stav právě znázorňuje křivka nabídky práce zobrazená v grafu č. 1. Zvýšení nabídky práce znamená posun křivky nabídky práce doprava a naopak sníţení nabídky způsobí posun doleva.

6

Disponibilním časem se zde rozumí 24 hodin denně.

7

Vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy. Závisí na cenách statků a sluţeb.

12

1.1.3 Poptávka po práci Poptávkou po práci rozumíme mnoţství pracovní síly, vyjádřené v jednotkách času, které firma, domácnosti nebo stát poptává. Mnoţství pracovní síly je přímo úměrné současné poptávce po finálních statcích, produktech, které se v daných firmách vyrábějí. Při nákupu pracovní síly hrají vůdčí roli v rozhodování zaměstnavatele vynaloţené náklady na práci a její následná výnosnost. Ve chvíli, kdy dosáhnou mezní náklady na práci hodnoty příjmu z mezního produktu práce, firma přestává maximalizovat svůj zisk. Mezní náklad můţeme definovat jako částku, o kterou se zvýší celkové náklady po nákupu další pracovní síly a představují mzdovou sazbu. To znamená, ţe firma si reguluje svou poptávku po práci podle rozdílu příjmu z mezního produktu práce8 a mzdové sazby. Jakmile dojde k jejich rovnosti, firmy nemají zájem o dodatečné jednotky práce. Mezi hlavní faktory ovlivňující poptávku po práci patří mzdy, poptávka po produktech a jejich cena, produktivita práce, velikost dalších nákladů, perspektiva budoucích výnosů a přebytečná pracovní síla. Úroveň mzdové sazby je určena kvalitou pracovní síly, dalšími výrobními faktory a schopností vyuţít organizační a technické prostředky. Dnešní konkurenční prostředí nutí firmy k tomu, aby při co nejniţších nákladech dosahovaly maximálních výnosů. Křivku poptávky po práci nám znázorňuje následující graf č. 2.

Graf č. 2: Křivka poptávky po práci Zdroj: , 11. 9. 2009, 21:00

8

Mezní produkt práce - přírůstek produktu, který je dosaţený výrobou produktu posledního pracovníka.

13

Příjem z mezního produktu práce (MRPL) je násobkem mezního fyzického produktu práce9 (MPPL) a ceny produktu (P). Křivka poptávky po práci je odvozena z křivky příjmu z mezního produktu. Poptávka po práci, je stejně jako všechny poptávky po výrobních faktorech, odvozena z poptávky po finálních statcích, které byly vyrobeny pomocí práce. Změna určitého faktoru je schopna vyvolat posun celé křivky doprava, coţ znamená zvýšení poptávky, nebo doleva, sníţení poptávky. Poptávka po práci je odvozena produkční funkcí. Ta vyjadřuje závislost reálné mzdy na mnoţství produkce. Poptávka po práci je určena celkovým mnoţstvím práce, které firma najímá za různých mzdových sazeb. Firma tak musí mít takové mnoţství práce, při němţ se příjem z mezního produktu bude vyrovnávat mezním nákladům, tudíţ mzdě. Poptávka po práci je tedy výrazně determinována produktivitou práce, která je závislá na kvalifikaci práce, mnoţství a kvalitě spolupracujících faktorů, tj. management a technologie. V případě růstu reálné mzdové sazby firmy sniţují poptávané mnoţství práce a v případě, ţe reálná mzdová sazba klesá, firmy naopak poptávají vyšší mnoţství práce. Situaci lze vysvětlit i tak, ţe produkce roste a nezaměstnanost klesá.

1.1.4 Rovnováha na trhu práce

Graf č. 3: Rovnováha na trhu práce a nezaměstnanost Zdroj: , 12. 9. 2009, 10:20 Ve výše zmíněném grafu bod „E“ znázorňuje rovnováhu mezi nabídkou práce a poptávkou po ní. Při porušení této rovnováhy vzniká přebytek nebo nedostatek práce. Pokud trţní mzdová

9

Peněţní mezní produkt práce znamená přírůstek peněţního příjmu, který je dosaţený prací posledního

zaměstnance.

14

sazba dosáhne niţší hodnoty neţ rovnováţná (W1), pak se stává nabízené mnoţství práce oproti tomu poptávanému niţším a dochází k nedostatku pracovních míst. V opačném případě (mzdová sazba převyšuje rovnováţnou (W2)) dochází k obrácenému jevu, tedy k převisu nabídky nad poptávkou, jinak řečeno dochází k přebytku pracovních sil. Rovnováhu lze zaznamenat je velmi zřídka, ostatně stejně jako na jiných trzích. Pouze v okamţiku, kdy se agregátní nabídka práce rovná agregátní poptávce po ní, můţeme pozorovat rovnováhu pracovního trhu při plné zaměstnanosti. Nerovnováhu vytváří míra nezaměstnanosti, kterou se budu zabývat později. Rovnováha trhu práce vzniká interakcí nabídky a poptávky, dle klasického trţního modelu. Hlavní směrnicí nabídky i poptávky je cena práce, mzda. Vztah mezi nabídkou práce a výší mezd je pozitivní, vztah mezi poptávkou po práci a výší mezd je negativní. Horizontální součet individuálních křivek poptávek jednotlivých firem tvoří poptávku po práci. Počet hodin práce, jeţ nabízí všichni pracovníci na trhu při různé mzdové sazbě, ukazuje trţní nabídka práce, která je rovněţ dána součtem individuálních křivek nabídky práce. Za předpokladu, ţe v daném odvětví je se zvyšující se mzdovou sazbou nabízeno větší mnoţství práce, lze pak tuto trţní nabídku označit za rostoucí. Tu lze poté označit za rostoucí. Trţní křivka nabídky práce na rozdíl od individuální není zpět zakřivená. Dokazují to tyto dva elementární příčiny:  Kaţdý člověk má odlišné náklady a vztah k práci, tudíţ nelze přesně určit bod zpětného zakřivení jejich nabídkové křivky. To, zda k tomuto jevu dojde při relativně niţší či vyšší mzdě, je individuální.  Zvyšující se mzda způsobuje příliv nových pracovníků s vyššími výdělky na trh.

1.1.5 Specifika trhu práce Pracovní trh je velmi unikátní. Unikátnost spočívá v tom, ţe pracovní síla je spjata s osobností jejího nositele. Proto zde nemůţeme aplikovat základní principy, které vyrovnávají nabídku s poptávkou jako na ostatních trzích. Toto dokazuje pět následujících specifických rysů.

15

Jak jsem jiţ zmínil, práci nelze separovat od jejího zprostředkovatele. Nelze to však pochopit tak, ţe si zaměstnance firmy kupují, nýbrţ si pouze najímají jejich pracovní sluţby. Člověk zvaţuje potencionální zaměstnání nejen z hlediska výše mzdy, ale také ho ovlivňují osobní preference jako např. moţnost kariérního růstu, pracovní kolektiv, stabilita pracovního poměru a relativní společenská prestiţ. Na rozdíl od trhu statků a sluţeb je vztah mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na trhu práce dlouhodobý. Díky tomu nejsou mzdy bezprostředně ohroţeny změnami na trhu. Nepruţná mzda je důsledkem toho, ţe se trh práce nedokáţe „vyčistit“. Výhoda toho, si firmy udrţují stálé zaměstnance, spočívá v tom, ţe nejsou nuceny vynakládat velké transakční náklady spojené se změnami v systému, jako by tomu bylo, kdyby se řídili pravidly trhu statků a sluţeb. Třetí odlišností je různorodost prací a pracovníků, to znamená široké spektrum lidských rysů jako je např. pohlaví, věk, vzdělání, praxe a ostatní dovednosti. Čtvrtou odlišností je fakt, ţe neexistuje homogenní trh práce. Ve skutečnosti ho tvoří celá řada dílčích trhů, které se navzájem ovlivňují a doplňují. Posledním bodem této problematiky je regulace ze strany státu. Pracovní trh je ovlivňován netrţními intervencemi státu a odborů, ačkoli by se tyto subjekty měly chovat trţně, dle demokratického zřízení a nenarušovat uţ tak křehkou rovnováhu. Jako příklad bych mohl jmenovat úpravu pracovní doby, stanovení mzdových sazeb, regulaci pohybu pracovních sil ze zahraničí, či samotné ovlivňování zaměstnanosti. Stát má dále moţnost upravit pracovní podmínky prostřednictvím legislativních procesů. Stát má také rozhodovací úlohu, a to v oblasti priorit. Mám tím na mysli situaci, kdy ekonomika státu roste, tím pádem nezaměstnanost klesá, avšak zároveň se vytváří inflační tlak. Vláda pak musí učinit opatření ve prospěch preferovaného jevu.

1.1.6 Segmentace trhu práce Sociální procesy, jeţ se podílí na separaci jednotlivých skupin prací nebo sektorů trhu práce a doprovází je diferenciace sociálních příleţitostí v oblasti profesí a sektorů pracovního trhu pro jednotlivce či skupinu, můţeme jednoduše definovat jako pojem segmentace.

16

Trh práce nelze povaţovat za homogenní soustavu, která je determinována jen vztahem nabídky a poptávky. Ve skutečnosti existuje tolik pracovních trhů, kolik existuje profesí, odvětví a geografických oblastí. „Z řady důvodů jsou pracovní trh, stejně jako nabídka pracovních sil na něm profesně strukturovány do mnoha dílčích trhů, mezi nimiţ prakticky nedochází ke konkurenci. Proto je nezaměstnanost často chápána jako důsledek kombinace segmentace trhu (i při vysoké míře nezaměstnanosti existují neobsazená – volná – pracovní místa) a vysoké úrovně vyjednaných mezd.“ 10 Trh práce není segmentačními teoriemi chápán jako homogenní a regulovaný pouze vztahem nabídky a poptávky po pracovní síle, nýbrţ jako soustava relativně autonomních segmentů, tedy trhů. Teorie duálního trhu, jeţ rozlišuje z profesního hlediska na primární a sekundární trh práce, se stala nejznámější. Dále se můţe jednat také o rozlišení z hlediska lokality na trh interní a externí a z hlediska povahy na trh formální a neformální. Primární a sekundární trh Nejprve si definujme pojem primární trh práce. Ten poskytuje prestiţnější a výhodnější pracovní podmínky a příleţitosti a zároveň vyšší moţnost kariérního růstu. Zaměstnanec je díky těmto specifikům lépe chráněn proti výpovědi. V případě, ţe by se tak stalo a zaměstnanec by byl propuštěn, měl by i tak vyšší šanci prosadit se na zmíněném trhu díky skutečnosti, ţe u předchozího zaměstnavatele měl moţnost zvýšení své kvalifikace. Výhodou toho trhu je také relativně dobře placená práce a perspektivista růstu mzdy. Dále se věnujme sekundárnímu trhu. Ten je naopak od předchozího trhu méně prestiţní a pracovní místa mají niţší mzdovou úroveň. K profesnímu růstu dochází zcela výjimečně. Kariéra je narušována periodami kratší či delší nezaměstnanosti, tudíţ je to trh nestabilní. Člověk tedy můţe snáz přijít o práci, ale zároveň má lepší moţnost získání nového zaměstnání, neţ na trhu primárním díky fluktuaci pracovníků. Přechod na primární trh je znemoţněn velmi malou moţností zvýšení kvalifikace. „Watts (1983) tento sektor charakterizuje jako sektor s vysokou fluktuací, nízkými výdělky a omezenými či

10

MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. vyd. Praha : SLON, 1998. ISBN 80-901424-9-4, str.

59.

17

neexistujícími příleţitostmi pro profesionální růst.“11 Mzdová hladina je u sekundárního trhu více ovlivněna úrovní nezaměstnanosti. Formální a neformální trh Poprvé rozčlenil trh práce na formální a neformální Pahl (1984). Formální trh práce můţeme definovat jako trh oficiálních pracovních příleţitostí, jenţ podléhá kontrole a regulaci ze strany společenských institucí. Naopak neformální trh není těmito institucemi (zejména daňovými úřady) kontrolován. Týká se domácích prací, samozásobitelství, různých forem sousedské a rodinné výpomoci i aktivit, které spadají do šedé, nebo černé ekonomiky (nelegální podnikání). Ke kompenzaci nezaměstnanosti nemůţe docházet zapojením domácností do neformálního trhu. Člověk, který má lepší postavení na formálním trhu, má automaticky lepší pozici na trhu neformální, je to dáno díky multiplikaci jeho výhod. Oba tyto trhu jsou natolik provázané, ţe jakmile dojde ke kolapsu na trhu formálním, změní to strukturu téţ trhu neformálního. Fenoménem se stává „práce na černo“, která se netýká jen zahraničních pracovníků, nýbrţ i osob, které pracují na částečný úvazek a na černém trhu si přivydělávají. Interní a externí trh práce Trh práce uvnitř jednotlivých podniků nazýváme interním a vnější trh, kde dochází ke konkurenci, nazýváme externím. Vnitřní trh nelze označit za trh v pravém slova smyslu, jelikoţ pracovníci jsou rozmisťovány prostřednictvím administrativy a mechanismů, které vedou k jasně definovaným cílům. Jednou z moţností, jak je moţno chápat interní trh práce, je označit ho za trh zaloţený na charakteristické pracovní síle, na které jsou firmy závislé. Tato síla je specifická znalostí prostředí a pravidel, zkušenostmi a kvalifikací. Tyto faktory činí vnitřní mobilitu levnější neţ nábor na externím trhu. Firmy jsou motivovány k tomu, aby vytvářely své vlastní interní trhy práce. Jen tak se jim dokáţou vrátit investice, které vynaloţily na zlepšení kvalifikace svých zaměstnanců. Dalším plusem je i to, ţe s praxí rostou dovednosti,

schopnosti

a

loajalita

vůči

firmě.

Všechny

tyto

výhody

posilují

konkurenceschopnost různých podniků. Mzdy jsou na interním trhu často vyšší, přičemţ jejich vývoj se přizpůsobuje podmínkám externího trhu práce se zpoţděním. Vyšší plat je 11

MAREŠ, Petr. cit. 10, str. 60

18

způsoben omezováním mobility pracovníků na trhu interním. Nejde o trh jako takový, ale spíše o byrokratické rozdělování pracovní síly. Ačkoli Kerr (1954) původně nepojal interní trh tak zúţeně, jako jakékoli institucionální zásahy, které porušují podstatu konkurence jako prostředek ustanovení ceny práce. Interní trhy mohou být také profesní, odvětvové a lokálně určené. Tento systém tenduje k ochraně svých členů před podmínkami na externím trhu práce. Avšak i uvnitř těchto firem si nejsou všichni členové naprosto rovni. Jistou roli hraje kvalifikace nebo věk. Zásadnější význam mají oproti konkurenci formální a neformální zvyklosti. Boj s nezaměstnaností je těmito rozdílnými trhy ovlivněn. Mezi politikou podpor, která činí kroky k zaopatření rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, a politikou, která má za úkol zlepšit flexibilitu a adaptabilitu práce uvnitř firem, je rozdíl. První typ podporuje mobilitu pracovníků mezi firmami, druhý typ se pak soustředí na růst kvalifikace pracovníků uvnitř firem. Nevzniká pak nutnost propouštět zaměstnance, při změně výrobního programu, ale pouze je přesouvat uvnitř firmy. Tím pádem nemusí najímat nový ne tak zkušený personál. První typ je charakteristický pro USA. Druhý pro Japonsko. Co se týče Evropy, interní trh práce rozvíjí hlavně Německo, tzn. opatření k zvyšování jistoty práce, zlepšování kvalifikace pracovníků nebo přizpůsobení pracovní doby. Vyuţití vnějšího trhu je typické pro Francii a Velkou Británii, tzn. opatření jako například dřívější odchody do penze, vládní rekvalifikační projekty, nové formy rozmisťování sluţeb a podobně.

1.2 Charakteristika nezaměstnanosti Definic, zabývající se nezaměstnaností je v různých publikacích nebo dokumentech, bychom našli celou řadu. Mým úkolem v této kapitole bude, popsat vzájemné souvislosti tohoto všeobecně povaţovaného negativního projevu trhu práce. Nezaměstnanost je velice sloţitý pojem, proto jej nelze zjednodušeně definovat. Charakteristika nezaměstnanosti má mnoho úhlů pohledu. Jednak je to výraz toho, jakým způsobem je organizováno a řízeno zaměstnávání lidí v dané zemi. Dále ji můţeme povaţovat za následek nepersonální trţních sil, kterými je ovládán lidský faktor, ale také ji lze povaţovat za důsledek jednotlivých schopností a postojů konkrétních lidí.

19

Pod pojmem nezaměstnanost si můţeme představit situaci, kdy člověk nemá placené zaměstnání. Jako hromadný sociální jev, nezaměstnanost představuje masu lidí, která stojí mimo ekonomický proces. Strategie jedinců popisuje první zmiňovaný případ, jedná se o integraci jedince do ekonomického procesu, nebo naopak pád do pasti nezaměstnanosti. Druhá situace se vztahuje ke strategiím společnosti, která se snaţí regulovat nezaměstnanost pomocí aktivní politiky zaměstnanosti, která vyuţívá například rekvalifikace, vytváření nových pracovních míst jako její nástroje. Naopak pasivní politika zaměstnanosti spoléhá na podporu nezaměstnaných, nebo ještě lépe na částečnou podporu, jen po dobu hledání nového pracovního místa. Nezaměstnanost je váţným příznakem narušení rovnováhy v ekonomice, přesněji představuje poruchu trhu práce. Jedná se zpravidla o makroekonomický problém, jelikoţ nikdo jiný neţ, vláda jednotlivých států trţní ekonomiky, nemá moţnost ji ovlivňovat globálně. Nezaměstnanost je prakticky po inflaci druhým nejsledovanějším skutečným ukazatelem o stabilitě ekonomiky. Dalo by se říci, ţe masová nezaměstnanost je jakousi daní za to, ţe v našem státě funguje trţní hospodářství na demokratických principech. V obecné ekonomii je jasné, ţe jde ruku v ruce s hospodářskými cykly a její síla je citelná právě v době hospodářské recese. Výsledkem působení masové nezaměstnanosti jsou ekonomické ztráty a negativní sociální důsledky. Záměrně jsem v předchozích řádcích pouţil přívlastek masová nezaměstnanost, neboť nezaměstnanost sama o sobě není notně chápána jako váţný ekonomický či sociální problém. Masová nezaměstnanost vzniká ve chvíli, kdy míra nezaměstnanosti se přibliţuje dvouciferným číslům a důleţité je, ţe na těchto hodnotách setrvává po delší dobu. Čím déle totiţ trvá, tím jsou horší její dopady a obtíţnější její řešení opatřeními politiky zaměstnanosti. Pokud se tomu tak ale stane, pak se zcela evidentně nezaměstnanost, s nechvalně známým přívlastkem masová, dostane do středu zájmu nejen ekonomického, politického ale i běţného ţivota lidí, kde vytváří negativní vlnu s dalekosáhlými důsledky. Masová nezaměstnanost postihuje společnost v mnoha sférách. Pokud přetrvává po delší období, můţe mít za následek nové rozdělení společnosti, změnu základních priorit společnosti, ztrátu perspektiv či změnu ţivotního stylu. Ztráta pracovní jistoty, představující pro většinu populace téţ způsob obţivy, postihuje člověka po ekonomické i psychické stránce. Samozřejmě to je individuální, to znamená, ţe méně psychicky postihne jedince s nízkými ţivotními aspiracemi, naopak více stresová je dlouhodobá nezaměstnanost pro velmi ambiciózní a dříve úspěšné jedince. Obecně lze ale vyjmenovat psychické příznaky jako jsou úzkostlivost, deprese, ztráta sebevědomí, poruchy spánku a jistou roli hraje téţ nedůvěra k opětovnému navrácení do pracovního procesu. Hrozba ztráty zaměstnání není spravedlivá. Existují rizikovější skupiny, mezi něţ patří 20

zejména mladiství, čerství absolventi škol, handicapovaní jedinci a lidé v předdůchodovém věku. Do rizikové skupiny spadají i ţeny, i přesto ţe současné trendy poukazují na emancipovanost ţen z různých odvětví a výjimkou není ani vysoká politika. Jednoduše lze ale říci, ţe nezaměstnanost mnohem častěji doléhá na jedince s niţším vzděláním a je rozrůzňována podle profesí i z hlediska území. V současné společnosti se na práci a spotřebu díváme jako na dva hlavní smysly bytí. Zaměstnání hraje v naší kultuře důleţitou roli, neboť díky němu jsme schopni určit směr, kam se chceme ubírat, dále svůj status a sociální kontakty. Práce je pro většinu lidí nezbytná, protoţe v ní spatřují sebeuspokojení, jistotu v plánování celého nadcházejícího dne a pocit potřebnosti sama sebe. Základní ekonomický a společenský kontext nezaměstnanosti zmínil Kamil Fuchs, který se podílel na publikaci Nezaměstnanost, psychologický, ekonomický a sociální problém od Boţeny Buchtové, kde citoval K. Engliše: „Proti proměnlivé linii, v níž probíhá hospodářský život průběhem roku, je dělnictvo veličinou celkem pevnou, nepružnou, jež se nemění s proměnami linie hospodářského života, nýbrž na ně naráží, a z nesouladu toho vzniká nezaměstnanost, jako nezbytný sociální jev. S neodvratnou nutností upadá v jistých dobách určitá část dělnictva do nezaměstnanosti naprosto beze své viny, důsledkem neúprosného hospodářsko-sociálního zřízení, v němž žijeme, neboť ve velkém národohospodářském organismu je dělník podřízeným článkem… V rámci platných hospodářsko-právních řádů není však nikomu zaručeno právo na existenci a pro ty, kdož mají jedině v práci podklad existence, ztrácí se nezaměstnaností celý podklad existence: Platný právní řád neposkytuje, a nemá-li se ve svých základech otřásti, ani nemůže poskytovati práva na práci, ač nebylo by důležitějšího práva, jež by se mělo uskutečniti než toto, kdybychom věděli jak, rozuměj arci v rámci platných právních řádů… Ale pokud trvá platný právní řád, zůstane problém ten nerozřešen: bude nezaměstnanost a nebude práva na práci.“12 Všeobecně se téměř všechny definice nezaměstnanosti nezabývají pojmem nezaměstnanost jako takovým, ale spíše svádí k určení, kdo se na trhu povaţuje za nezaměstnaného. Přiznání statutu nezaměstnaného je dáno několik podmínkami, přičemţ různé instituce mají nastaveny

12

BUCHTOVÁ, Boţena a kolektiv. Nezaměstnanost Psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Grada Publishing, a. s., 2002. ISBN 80-247-9006-8, str. 10

21

vlastní kritéria vymezující nezaměstnanou osobu. Podle definice Eurostatu13 se za nezaměstnaného povaţují všechny osoby ve věku 15 let a starší (bez horní věkové hranice), a které ve sledovaném období souběţně splňovaly uvedené tři základní podmínky:  byly bez práce, to znamená, ţe nebyly ani v placeném zaměstnání ani nebyly sebezaměstané,  hledaly aktivně práci (tím se rozumí registrace na úřadu práce nebo u soukromé zprostředkovatelny práce, hledání přímo v podnicích, vyuţívání inzerce, podnikání kroků pro zaloţení vlastní firmy, podání ţádosti o pracovní povolení a licence nebo hledání jiným způsobem),  byly připraveny k nástupu do práce, tj. během referenčního období byly k dispozici okamţitě nebo později do 14 dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo sebezaměstnání. Definice nezaměstnaného dle Mezinárodního úřadu práce v Ţenevě (ILO) se shoduje s definicí Eurostatu, akorát s tím rozdílem, ţe je zde určena horní věková hranice, a to 74 let. Pokud osoby splňují alespoň jednu ze tří uvedených podmínek, jsou klasifikovány jako zaměstnané nebo ekonomicky aktivní.

1.2.1 Měření nezaměstnanosti Nezaměstnanost se vyjadřuje ukazatelem míry nezaměstnanosti, který je kaţdý měsíc velice pečlivě sledován. Data o stavu nezaměstnanosti zveřejňují jak národní statistické úřady a orgány státní správy, tak i Evropský statistický úřad pro mezinárodní srovnání. K tomu, aby ji bylo moţno spočítat, je uţitečné si představit základní skupiny obyvatelstva.  Zaměstnaní jsou lidé vykonávající jakoukoliv placenou práci nebo jsou samostatně výdělečně činní a rovněţ ti, kteří práci mají, ale právě nepracují, protoţe jsou nemocní, stávkují či čerpají dovolenou.

13

EUROSTAT - Evropský statistický úřad sídlící v Lucemburku. Jeho účelem je připravovat statistická data pro potřeby EU a harmonizovat statistickou metodiku ve všech členských státech.

22

 Nezaměstnaní lidé aktivně hledající práci, nebo čekající, aţ se budou moci do zaměstnání vrátit. Pro člověka je důleţité nejen o práci přemýšlet, ale také ji i aktivně hledat.  Ostatní skupinu tvoří lidé, kteří práci nemají, ale ani ţádnou práci nehledají. Jsou to například ti, co studují, udrţují domácnost, jsou v důchodu nebo nejsou zdravotně způsobilí k tomu, aby mohli pracovat. Výpočet míry nezaměstnanosti

Obrázek č. 1: Vzorec výpočtu míry nezaměstnanosti Zdroj: , 28. 9. 2009, 19:45 Míra nezaměstnanosti vyjadřuje podíl nezaměstnaných osob na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel. Pro účely měření se vyuţívá absolutního vyjádření počtu nezaměstnaných, například 500 tisíc lidí, nebo míry nezaměstnanosti jako procentního podílu nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu. Pro měření nezaměstnanosti se v České republice pouţívají následující dvě metodiky: Registrovaná míra nezaměstnanosti Registrovaná míra nezaměstnanosti je metodika pouţívaná Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Tato míra se počítá na příslušných úřadech práce, kde se nezaměstnaní přihlašují. V České republice se do konce druhého čtvrtletí roku 2004 pouţívala stará metodika, která do čitatele zahrnovala celkový počet registrovaných uchazečů o zaměstnání. To se změnilo od třetího čtvrtletí roku 2004, kdy se začal ve vzorci na místě čitatele uvádět pouze počet dosaţitelných uchazečů o zaměstnání, tzn. těch uchazečů, kteří mohou do zaměstnání nastoupit ihned. Tato změna výpočtu měla za následek velký pokles nezaměstnanosti o více neţ jedno procento. Jmenovatel ve vzorci výpočtu představují všichni zaměstnaní, dosaţitelní uchazeči o práci a cizinci, kteří pracují na českém území. Tato metodika je v souladu s metodikou pouţívanou Evropským statistickým úřadem.

23

Obecná míra nezaměstnanosti Obecnou míru nezaměstnanosti definuje Mezinárodní organizace práce, známá pod zkratkou ILO, a metodiku jejího výpočtu pouţívá Český statistický úřad. K vypočítání obecné míry nezaměstnanosti se aplikuje výběrové šetření pracovních sil (VŠPS). Kritéria pro začlenění do mnoţiny nezaměstnaných dle metodiky Mezinárodní organizace práce se liší od kritérií pouţívaných ministerstvem práce a sociálních věcí. Dle metodiky ILO se bere v potaz tzv. referenční týden. Není důleţité, zdali práce měla trvalý, dočasný, sezónní nebo příleţitostný charakter, ale musí být splněna podmínka pracovní aktivity jedince v délce alespoň jedné hodiny. Lze tedy odvodit, ţe za zaměstnané můţeme řadit i studenty, učně a osoby v domácnosti. Dále se za zaměstnané povaţují všechny osoby patnáctileté a starší, které během referenčního týdne patřili mezi placené zaměstnané, nebo zaměstnané ve vlastní firmě. Naopak status nezaměstnaného získávají osoby na mateřské, neboli rodičovské dovolené. Jmenovatel ve vzorci si můţeme představit jako disponibilní pracovní sílu, která dle definice ČSÚ je pojata jako součet zaměstnaných a nezaměstnaných osob. Průzkum však nezahrnuje cizince a mezi nezaměstnané se počítají osoby na rodičovské dovolené. Pro potřeby šetření se počítá přibliţně 25 000 domácností, respektive bytů, které se během pěti čtvrtletí obměňují. MPSV pomocí výběrového šetření pracovních sil získává pravidelně informace týkající se vývoje pracovního trhu. Dále toto šetření poskytuje relevantní údaje o realizaci aktivní politiky zaměstnanosti a pomáhá také konstruovat ukazatele podle mezinárodních definic ILO.

Tabulka č. 1: Rozdíl mezi metodikou MPSV a VŠPS Zdroj: KRAFT, Jiří; RITSCHELOVÁ Iva. Ekonomie pro environmentální management. 2. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta ţivotního prostředí, 2005. ISBN 80-7044-609-9. str. 96.

24

Obě dvě metodiky výpočtu míry nezaměstnanosti jsou povaţovány za přesné, ale kaţdá z nich sleduje nezaměstnanost z trochu jiného pohledu. V posledních letech se obecná a registrovaná míra nezaměstnanosti harmonizuje, zejména v souvislosti vstupu ČR do EU, ale rozdíly mezi hodnotami nezaměstnanosti obou metodik, nejsou v evropských zemích ničím neobvyklým. Pro rozhodování v oblasti nezaměstnanosti České republiky je rozhodující úplná evidence z úřadů práce. VŠPS, které je pro členské země závazné, umoţňuje mezinárodní srovnání ukazatelů v poţadovaném rozsahu a čase. Vedle obecné a registrované míry nezaměstnanosti rozlišujeme také specifickou míru nezaměstnanosti. Ta nám vyjadřuje podíl určité skupiny nezaměstnaných k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu. Nezaměstnanost se tak sleduje z hlediska pohlaví, věku, profesní kvalifikace a oboru práce.

1.2.2 Přirozená míra nezaměstnanosti „Přirozená míra nezaměstnanosti je taková míra nezaměstnanosti, při níţ jsou trhy práce v rovnováze a tlaky na hladiny cen a mezd jsou vyrovnané. Přirozená míra nezaměstnanosti je v čase neměnná a rovněţ není ţádnou optimální mírou. Nelze ji vypočítat ex ante jako normativní ukazatel, ale pouze ex post určit z historických empirických dat.“14 Z definice vyplývá, ţe neexistuje ţádná obecně platná výše přirozené míry nezaměstnanosti. Tato výše je závislá na podmínkách ekonomiky kaţdé země. Dá se ale říci, ţe nominální výši přirozené míry nezaměstnanosti zvyšuje štědrý sociální systém, minimální mzda, vysoké daňové zatíţení atd. V posledních letech mezi hlavní důvody růstu nominální výše přirozené míry nezaměstnanosti jsou demografické změny, vládní politika a strukturální změny. Přirozenou míru nezaměstnanosti tvoří frikční a strukturální nezaměstnanost. Na přirozenou míru nezaměstnanosti má značný vliv také dobrovolná nezaměstnanost, která je způsobená dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a prodlevou nástupu do jiného. Lidé tohoto typu nezaměstnanosti trţní cenu práce, která se jim nabízí, neakceptují, a proto preferují raději volný čas, ve kterém se snaţí najít adekvátní pracovní příleţitost. Typologií nezaměstnanosti se zabývám v následující kapitole.

14

KRAFT, Jiří; RITSCHELOVÁ Iva. Ekonomie pro environmentální management. 2. vyd. Ústí nad Labem :

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta ţivotního prostředí, 2005. ISBN 80-7044-609-9, str. 97

25

U přirozené míry nezaměstnanosti platí, ţe nezaměstnanost je niţší, čím vyšší je informovanost obyvatelstva o trhu práce a současně je tím vyšší, čím vyšší a delší je poskytována podpora v nezaměstnanosti.15

1.2.3 Typologie nezaměstnanosti Stejně jako je tomu u trhu práce, tak i nezaměstnanost skýtá různá specifika, podle nichţ ji rozlišujeme na jednotlivé druhy. Nejznámější je rozdělení z hlediska času na nezaměstnanost krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá nezaměstnanost nemusí znamenat pro společnost velký problém, neboť její sociální i ekonomické dopady nejsou nikterak veliké a výhodou je i to, ţe na některé skupiny lidí působí aktivizačně. Krátkodobá nezaměstnanost se tak stává prostředkem k motivování hledání lepšího pracovního uplatnění. Za tímto cílem si lidé zvyšují svou kvalifikaci a mnohdy si práci najdou bez pomoci pracovních úřadů. Významnou roli hraje také rodina a přátelé, kteří se stávají poskytovatelem konexí pro získání práce. Potíţ pro společnost a jedince v oblasti nezaměstnanosti značí dlouhodobá nezaměstnanost. Tato potíţ spočívá v negativních dopadech na ekonomiku a sociální sféru. Pokud se člověk dostane do fáze dlouhodobé nezaměstnanosti, ve většině případů, upadá do pesimismu. Jiţ se aktivně nezajímá hledat své pracovní uplatnění a přestává se snaţit o návrat do pracovního procesu, tak aby se podílel na trhu práce. Ztráta sebedůvěry a psychické a zdravotní následky jsou mnohdy doprovodným jevem. Výjimkou není ani závislost na alkoholu, jiných drogách a náklonnost ke kriminalitě. Mezi faktory, které dlouhodobou nezaměstnanost ovlivňují, uvedu diskriminaci určitých kategorií ze strany zaměstnavatelů, nezájem málo ohodnocené pracovní pozice ze strany pracovníků, nedostatečná kvalifikace, nízká flexibilita pracovníků a celkový vztah k zaměstnání. Obecná ekonomická teorie rozlišuje další čtyři typy nezaměstnanosti. Jsou to: Frikční nezaměstnanost Jedná se o nezaměstnanost, která je na trhu práce fixní, protoţe mnoho lidí v rámci mobility, změny zaměstnání či změny pracovní pozice, získají status nezaměstnaného, tudíţ osoby bez placeného zaměstnání. Právě tato doba překlenutí přesunu pracovních sil, se nazývá frikční 15

HOLMAN, Robert. Makroekonomie. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2004. ISBN 80-7179-764-2.

str. 162.

26

nezaměstnanost. K přesunům pracovníků dochází buď na základě vlastních potřeb, nebo potřeb ekonomického vývoje. Je nutné podotknout, ţe se jedná o normální změny zaměstnání a doba nezaměstnanosti je většinou krátkodobého charakteru, během kterého lidé volný čas investují do hledání nového pracovního místa. Zkusme si představit, ţe by nastala pomyslná plná zaměstnanost, v tom případě by vţdy existovala určitá fluktuace16 lidí. Mám tím na mysli absolventy škol, kteří hledají zaměstnání, změnu bydliště, navrácení lidí z rodičovské dovolené. Z těchto příčin, se má za to, ţe frikčně nezaměstnaní jedinci jsou nezaměstnaní dobrovolně. Délka frikční nezaměstnanosti je ovlivňována strukturou nabídky a strukturou poptávky po práci, kde váţnou úlohu zastává informovanost, jak na jedné tak druhé straně. Strukturální nezaměstnanost Strukturální nezaměstnanost je výsledkem nerovnováhy mezi pracovní silou pohotovou po práci a poţadavky zaměstnavatelů po určité profesy. Tento druh nezaměstnanosti se projevuje vyšší nezaměstnaností osob s určitou kvalifikací, kterou trh práce v nabízeném rozsahu neabsorbuje, a naopak vyšší poptávkou po kvalifikaci, která není na pracovním trhu dostatečně nabízena. Příčinou této nezaměstnanosti můţe být i rozpad neefektivních firem a institucí, které zaměstnávají pracovníky a jejich profese se „díky“ likvidaci ruší. Ten samý efekt mají společnosti, které se snaţí v rámci úsporného opatření šetřit na mzdových nákladech, proto propouští nepotřebné pracovníky. Část strukturální nezaměstnanosti je tvořena osobami, které mění své pracovní uplatnění třeba i v jiném odvětví a druhá část je tvořena lidmi, kteří ztrácejí zaměstnání v důsledku rušení pracovních míst a nahrazení ţivé práce technologiemi. Nerovnováhu v tomto případě spatřuji v poklesu poptávky po zaměstnancích v důsledku technického pokroku. Co je ale zajímavé, ţe do strukturální nezaměstnanosti mohou upadnout i dříve velmi vysoce kvalifikovaní a cenění lidé. Například z důvodu transformace výrobního programu jiţ tito lidé nejsou potřební. V tomto kontextu lze mluvit i o takzvané technologické nezaměstnanosti. Lidé postiţeni touto nezaměstnaní, jsou charakterističtější nejen svou kvalifikací, ale i věkem a zkušenostmi

16

Fluktuace – stálá změna, pohyb.

27

Cyklická nezaměstnanost O cyklické nezaměstnanosti hovoříme v souvislosti s hospodářskými cykly. Často je nazývána nezaměstnaností z nedostatečné poptávky. V době hospodářské recese se tato nezaměstnanost projevuje nejvíce. Rozsah cyklické nezaměstnanosti se vyjadřuje pomocí Okunova zákona, který zachycuje negativní poměr skutečného produktu, potencionálního produktu17 a míry nezaměstnanosti. Cyklická nezaměstnanost je spojena s periodickými fluktuacemi ekonomiky, to znamená rozdílem mezi reálnou a přirozenou mírou nezaměstnanosti a rozdílem mezi skutečným a potencionálním produktem. V literatuře se můţeme dočíst dogma, ţe na kaţdá 2%, o něţ se sníţí HDP od potencionálního produktu, dojde ke zvýšení míry nezaměstnanosti o 1%. Pokud cyklická nezaměstnanost závisí na přírodních cyklech, pak mluvíme o ní jako o sezónní nezaměstnanosti. Příklad si můţeme vzít z minulosti, kdy byla najímána pracovní síla ve stavebnictví jen v létě, neboť v zimě se nestavělo. Eminentnější příklad však bude ze zemědělství, kde o příčinách nemusím hovořit. Skrytá nezaměstnanost Posledním typem nezaměstnanosti vyjmenovanou obecnou ekonomickou teorií je nezaměstnanost skrytá, která se vyznačuje takzvanou skrytou pracovní silou, neboli nezaměstnanými, kteří nejsou registrováni na úřadech práce, i kdyţ zaměstnání nemají, ale při adekvátní nabídce by je přijali. Mám zde na mysli osoby, které na hledání práce rezignovaly, nebo si hledají pracovní příleţitosti mimo instituci úřadu práce. Mezi tyto osoby řadíme osoby s nízkou kvalifikací, vysokým věkem či jiným handicapem, které tak zůstávají stát mimo pracovní trh. Počty osob postiţených touto nezaměstnaností nejsou malé. Zmíním příklad ze světa, kdy Švédsko evidovalo v roce 1988 skrytou nezaměstnanost dvojnásobně větší neţ oficiální. Ekonomie mimo tyto základní typy nezaměstnanosti rozlišuje i další druhy, které nezaměstnanost sledují z jiných úhlů pohledu. Jedním z nich je nezaměstnanost dobrovolná, které jsem se dotkl při vymezení frikční nezaměstnanosti. Tedy jen ve zkratce, jejím charakteristickým rysem je značná fluktuace obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Dobrovolně nezaměstnaný člověk se sice můţe na trhu práce uplatnit, ale vyčkává na lepší 17

Potencionální produkt – produkt při přirozené míře nezaměstnanosti.

28

příleţitost. Pouze velmi malá část takto nezaměstnaných bývá počítána oficiálně mezi nezaměstnané. Vydáním Keynesovy18 Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) se ekonomie rozšířila o pojetí takzvané nedobrovolné nezaměstnanosti. Pojmem nedobrovolná nezaměstnanost můţeme označit i cyklickou nezaměstnanost, která vzniká v důsledku nepruţných mezd. Mnozí ekonomové tvrdí, ţe mzdy se ve skutečnosti trhu nepřizpůsobují práce a reagují na ekonomické šoky zpomaleně. Nedobrovolná nezaměstnanost nastává tehdy, kdyţ člověk práci chce a je ochoten pracovat i při niţší mzdové sazbě, ale neexistuje pro něj pracovní příleţitost.

1.3 Státní politika zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti vychází z práva na práci19. Vyspělé státy povaţují právo na práci za jedno ze základních sociálních práv občanů. Státní politika zaměstnanosti je jednou ze sloţek sociální politiky státu. Ta se skládá ještě z dalších oborů veřejné politiky, jimiţ je politika sociálního zabezpečení a zdravotní politika. Všechny tyto politiky mají svou nezastupitelnou roli ve společnosti a lze v nich vypozorovat některé společné znaky. Jsou jimi úsilí o zdokonalování a rozvíjení způsobu ţivota jedince a snaha o jeho blaho a prospěch. My se ale budeme zabývat státní politikou zaměstnanosti. Činnosti, které spějí k dosaţení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, efektivnímu vyuţití těchto sil a zabezpečení práva občanů na zaměstnání, nazýváme státní politikou zaměstnanosti. Jejím základním cílem je vytvořit optimální podmínky a předpoklady pro dosaţení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Náplní státní politiky zaměstnanosti je například evidence volných míst a uchazečů o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání, sledování a vyhodnocování vyvíjející se situace na trhu práce, příjímání opatření jako prostředků pro ovlivňování nabídky a poptávky po pracovních silách, zajišťování pracovních míst pro občany se ztíţenou moţností integrace do pracovního trhu, poskytování poradenství v oblasti zprostředkování zaměstnání, volby povolání a vzdělávání. Moţnosti působení a realizace stání politiky zaměstnanosti je vymezena v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2004, a navazujícími předpisy, které upravují hlavně sféru aktivní 18

John Maynard Keynes (1883 – 1942) – anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge a guvernér

anglické centrální banky, zakladatel protipólu klasické a neoklasické ekonomie – keynesiánství. 19

Viz příloha č. 4

29

politiky zaměstnanosti. Tyto normy vyuţívá Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a úřady práce. Státní politika zaměstnanosti je jedním z elementárních prvků hospodářské politiky státu. Česká republika stejně jako jiné země střední a východní Evropy provádí politiku zaměstnanosti v průběhu systémových změn její politiky. Úloha státu je v problematice zaměstnanosti nenahraditelná a dělíme ji na dvě části. Centrální rozměr, často se nazývá velká politika zaměstnanosti, vytváří globální strategii zaměstnanosti. Naopak regionální rozměr představuje malou politiku zaměstnanosti a v rámci ní jde o provozování základních sluţeb zaměstnanosti. Velká a malá politika zaměstnanosti S pojmy malá a velká politika zaměstnanosti se můţeme setkat v kruzích zabývajících se problematikou zaměstnanosti. Obecně velká politika zaměstnanosti svými nástroji globálně odstraňuje důvody vzniku nadměrné nezaměstnanosti. Malá politika zaměstnanosti řeší pouze důsledky jiţ existující nerovnováhy na pracovním trhu, kam zahrnuje regionální aspekty nezaměstnanosti. Kroky velké politiky zaměstnanosti vedou současně k dosaţení jednotlivých makroekonomických veličin v příznivých hodnotách. Jelikoţ jednotlivé veličiny jsou úzce provázané, ve většině případů znamená úspěch v jedné oblasti neúspěch v oblasti druhé. Příkladem můţe být zastavení inflace20, která můţe vést k růstu nezaměstnanosti. Malá politika nezaměstnanosti má maximálně regionální působnost. Pro její úkoly byly zřízeny státní územní orgány. O těchto orgánech, úřadech práce, naleznete více informací o pár odstavců dále. Orgány správy státní politiky zaměstnanosti Ústředním orgánem na úseku zaměstnanosti je MPSV. Z dílny tohoto ministerstva vzešla dne 1. srpna 1990 Správa sluţeb zaměstnanosti, která realizuje státní politiku zaměstnanosti. Podstata její práce tkví v řízení příslušných úřadů práce, vykonávání kontrolní činnosti na úseku zaměstnanosti včetně ukládaní peněţitých sankcí, spravování prostředků na zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, dále neustále sleduje a vyhodnocuje stabilitu trhu 20

Inflace – ekonomický jev, který označuje všeobecný růst cenové hladiny, neboli sníţení kupní síly peněz.

30

práce a zpracovává prognózy dalšího moţného vývoje zaměstnanosti. Přijímá opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce a snaţí se harmonizovat poměr mezi zdroji a potřebami pracovních sil různých odvětví. Usměrňuje pohyb pracovních sil ze zahraničí. Zpracovává koncepce a řeší základní otázky v problematice integrace občanů na trh práce s určitým typem handicapu či diskriminace. Samozřejmě spolupracuje s úřady práce a podniká mnoho a mnoho dalších důleţitých činností, které je moţno dohledat v jiţ zmiňovaném zákoně. Úřady práce

Obrázek č. 2: Úřad práce v Teplicích Zdroj: Uvedl jsem spolupráci MPSV s úřady práce. Tato spolupráce je samozřejmě oboustranná. Úřady práce jakoţto územní orgány státní správy s právní subjektivitou se taktéţ podílejí na procesu státní politiky zaměstnanosti a jsou její nedílnou součástí. ČR eviduje v současnosti na svém území 77 úřadů práce. Uvedu téţ několik činností, které úřady práce vykonávají. Úřady práce především poskytují občanům poradenské sluţby spojené s hledáním zaměstnání či případnou moţností zvýšení kvalifikace. Vedou evidenci uchazečů o zaměstnání, evidenci volných pracovních míst. Vyplácejí státní dávky sociální podpory v nezaměstnanosti a spolupracují s orgány sociálního zabezpečení. Úřad práce se samozřejmě zabývá mnoha dalšími činnostmi, avšak uvedl jsem jen ty nejzákladnější. Na úřadech práce se občan dostává do přímého fyzického styku s celou realizací státní politiky zaměstnanosti. Zabýváme-li se organizační strukturou úřadů práce, je třeba rozlišovat odbory či oddělení, jejichţ působnost je závislá na velikosti příslušného úřadu práce. Existuje například odbor trhu práce, odbor zprostředkování, odbor poradenství, odbor ekonomický, odbor informatiky, odbor kontrolní a právní, odbor státní sociální podpory a všechny tyto úseky zajišťují ty činnosti, o kterých jsme jiţ hovořili. Výjimkou je jen hlavní město Praha, kde na úřadě práce i mimo tyto odbory

31

působí rada ředitelů, která objektivně posuzuje otázky v oblasti zaměstnanosti. Státní politika zaměstnanosti se dělí na aktivní politiku zaměstnanosti a pasivní politiku zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti Stát aktivní politikou zaměstnanosti čelí nezaměstnaností. Aktivní politika na rozdíl od pasivní politiky zaměstnanosti řeší stav trhu práce s ohledem na budoucnost. Aktivně vytváří nová pracovní místa, pomáhá nezaměstnaným s hledáním nového pracovního uplatnění a vzdělává je, aby se člověk začlenil do pracovního procesu v co nejkratší době. Jinak řečeno, stát pomocí aktivní politiky zaměstnanosti formuje nabídku na trhu práce. Nástroje, které k tomu pouţívá, jsou následující: Rekvalifikace a poradenství, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, chráněná pracovní místa a chráněné pracovní dílny, příspěvky na zapracování a příspěvky při přechodu na nový podnikatelský program. Poskytuje téţ informační a poradenské sluţby. V současnosti existuje elektronický informační systém s názvem ISTP – Integrovaný systém typových pozic, kam je moţné vloţit některé charakteristiky uchazeče o zaměstnání, přičemţ systém přímo vyhledá vhodné profese, podrobnější informace, eventuálně i odkaz na kurz rozšiřující kvalifikace pro toto umístění. Pasivní politika zaměstnanosti Tento nástroj státní politiky zaměstnanosti slouţí jako odškodnění ztraceného finančního příjmu, na který mají nárok nezaměstnaní nebo osoby, které absolvují rekvalifikace. Pasivní politika nezaměstnanosti v ţádném případě neřeší zaměstnanost z dlouhodobé perspektivy. Jejím úkolem je okamţité zabezpečení. Obsahem pasivní politiky zaměstnanosti jsou:  Podpora v nezaměstnanosti,  podpora při rekvalifikaci,  evidence uchazečů o zaměstnání,  evidence volných pracovních míst.

32

Graf č. 4: Přehled výdajů ČR na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (1991 - 2006) Zdroj: údaje čerpány z , graf vlastní, 11. 10. 2009, 18:30 Jen pro zajímavost uvádím graf č. 4, který znázorňuje zatíţení státu finančními výlohami na aktivní politiku zaměstnanosti a pasivní politiku zaměstnanosti v jednotlivých letech sledovaného období. Statistické údaje, týkající se výdajů státu na politiku zaměstnanosti, byly v letech 1991 – 1996 poměrně stabilní, protoţe se pohybovaly okolo 2,5 miliardy korun za rok. Od roku 1997 však nastal prudký růst, a to přibliţně o jednu miliardu ročně, coţ mnozí správně spojují s rostoucí nezaměstnaností a levicově zaměřenou vládou, která v daném roce byla u moci. Výdaje rostly takovým tempem, ţe v roce 2007 jiţ dosáhly hodnoty přibliţně 12,5 miliardy korun. Je ale nutno poznamenat, ţe poměr rozloţení výdajů na pasivní politiku se oproti roku 1998 sníţil v roce 2007 na 7:5. V roce 1998 poměr činil 4:1.

33

2 Vývoj nezaměstnanosti v ČR Nezaměstnanost jako taková se vyskytuje v trţních ekonomikách, tudíţ první zmínky o ní registrujeme s nástupem kapitalismu. Přesné historické údaje o počtech nezaměstnaných můţeme hledat od začátku 20. let 20. století. Nezaměstnanost ale sahá mnohem hlouběji do historie. Máme k dispozici důkazy o tom, ţe téma nezaměstnanosti bylo skloňováno od konce devatenáctého století. Uţ od dob otrokářské společnosti byli lidé k práci nuceni, a to často bez ohledu na věk či zdravotní stav. Ve starověku mohli být otroci prodáni nebo směněni za zboţí, pokud pro ně

jejich majitelé nenašli uplatnění. Trh práce tedy existoval v jakési ironické podobě. V období feudalismu byli nevolníci nuceni pracovat na půdě. Půda stejně jako oni byla majetkem feudála. Co do terminologie, ve středověku byli ti, které dnes označujeme za nezaměstnané, povaţováni za chudinu. Zařazení slova „nezaměstnanost“ do slovníku přisuzujeme přechodu států na trţní hospodářství po průmyslové revoluci. Tehdy byla ale nezaměstnanost nízká, neboť ţeny v té době nebyly povaţovány za pracovní sílu. Dnešní emancipované ţeny s kariérním růstem by si těţko dokázaly představit, ţe smyslem jejich ţivota by se stala pouze role domácí hospodyně, jak to tomu bylo tehdy. Období první světové války nezaměstnanosti příliš „nepřálo“. Společnost ji nevnímala jako hrozbu, poněvadţ její výše reprezentovala optimum. Do středu pozornosti se však dostala v průběhu dvacátých a třicátých let zásluhou Velké hospodářské krize. Nezaměstnanost strmě rostla a pomalu ustupoval názor, ţe nezaměstnanost byla způsobována lenivostí a averzí lidí k práci. Tehdejší společnost si utvrzovala názor, ţe nezaměstnanost je sociální stav ovlivněný silami, které člověk nemůţe nikterak regulovat. Jakmile se nezaměstnanost dostala do popředí zájmů společnosti, stát okamţitě zareagoval a začal vytvářet opatření, jimiţ budoval pro své občany systém podpor a pojištění v nezaměstnanosti. V průběhu 2. světové války nezaměstnanost zase ustoupila, poněvadţ lidé byli vyuţíváni jako pracovní síla válečného průmyslu. Zavedena byla dokonce všeobecná pracovní povinnost a kaţdý měl svou pracovní kníţku. Po druhé světové válce nezaměstnanost také nehrála důleţitou roli v ţivotech lidí a Češi na ni mohli na několik desetiletí zapomenout. To bylo dáno tím, ţe se najednou vyskytlo mnoho pracovních příleţitostí spojených nejen s obnovou struktury ČSR, ale i zemí

34

celé Evropy. V této době byly téţ uzákoněny nucené rekvalifikace a převádění zaměstnanců, zkrátka tam kde jich bylo třeba. Systém mohl připomínat protektorátní dobu, nicméně všeobecnou kritiku nesklízel. To bylo dáno tím, ţe lidé byli opojeni nadšením z konce války a sami si vyhledávali pracovní příleţitosti. Nízkou míru nezaměstnanosti také podporoval fakt, ţe ţeny stále nebyly posuzovány jako pracovní síla. Vraťme se ale ještě zpět k období, kdy nezaměstnanost poprvé velmi významně ovlivnila ţivot občanů ČSR. Československou republiku zasáhla největší vlna nezaměstnanosti v době třicátých let dvacátého století vlivem Velké hospodářské krize, která byla odstartována slavným Černým čtvrtkem 1929 – Krach na New Yorské burze. Postiţen byl zejména průmysl, a to především chemický, sklářský, keramický a dřevozpracovatelský. Tehdejší Československá republika byla v této oblasti nejhůře postiţenou z celé Evropy. Statistiky z let 1928 uvádějí přibliţně 50 000 nezaměstnaných, v roce 1930 se jejich počet zvyšuje na 105 000 a o tři roky později, ve vrcholném roce 1933, má Československo jiţ více jak 700 000 nezaměstnaných z 10 674 386 obyvatel. Ve skutečnosti však míra nezaměstnaných mohla být ještě vyšší, neboť evidence v Podkarpatské Rusi nebyla dostatečná a úmyslně se z politických důvodů zkreslovaly údaje z česko-německého pohraničního pásma. Jen pro porovnání, k 31. prosinci 2009 bylo bez práce 539 136 lidí z 10 467 542. Z těchto údajů lze jednoznačně vypozorovat, ţe v současnosti evidentně krize probíhá. Krize měla velmi závaţné dopady na ekonomickou situaci nezaměstnaných a jejich rodin. Stát i různé charitativní organizace se proto snaţily vlivy nezaměstnanosti zmírňovat pomocí různých programů a pokusů. Jedním takovým byl například Gentský systém podpor, který poskytoval stát za spolupráce s odbory. Hospodářská krize jiţ nabývala takových rozměrů (velký počet dlouhodobě nezaměstnaných), ţe byl tento systém velice finančně náročný, a proto se musel v průběhu tohoto období několikrát jinak koncipovat. Dalším v pořadí se stal systém nouzových prací, který byl velmi výhodný zejména pro obce, protoţe ty si stanovily dlouhodobé programy za minimální mzdy a stát na tyto programy přispíval. V období Velké hospodářské krize řada neziskových organizací jako například Armáda spásy nebo církevní charity poskytovala pro nezaměstnané a jejich rodiny tzv. „polévkové akce“ doplněné i moţností provizorního útulku. V průmyslových aglomeracích se zaváděla částečná zaměstnanost, kdy zaměstnanci pracovali za minimální mzdu jen dva nebo tři dny v týdnu. Světově proslulým se stal Baťův systém. Tomáš Baťa, proslulý obuvník zaloţil samostatné oddělení, které vedli jednotliví vedoucí. Dokázal změnit myšlení zaměstnanců a tak je motivovat. Kaţdé z oddělení mělo vlastní rozpočet a kaţdý zaměstnanec byl odměňován na základě svých osobních zásluh. 35

Obrázek č. 3: Tomáš Baťa, zakladatel obuvnické firmy Baťa Zdroj: , 11. 11. 2009, 8:45 Tomáš Baťa nebyl absolventem vysoké školy či univerzity, neměl tudíţ ţádné elitní vzdělání a ani nebyl politicky exponován, ale v době krize pronesl památnou myšlenku21, ze které si berou ponaučení dnešní významní ekonomové i veřejnost. „Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“22 Tomáš Baťa, 1932

21

Viz str. 135, příloha č. 4 – reakce PhDr. Tomáše Sedláčka, srovnání se současnou krizí.

22

, 3. 12. 2009, 21:00

36

Lidé strachující se o svůj osud v poválečném Československu vyjadřovali bez dlouhého váhání sympatie komunistické straně, která díky tomu převzala moc nad státem 25. Února 1948 (tzv. Vítězný únor). KSČ slibovala novou budoucnost, nové ideály a hlavně plnou zaměstnanost. Byla zavedena „vláda jedné strany“ a právo na práci bylo zakotveno nejen v Ústavě 1948, v Socialistické ústavě 1960, ale i v Ústavním zákoně o československé federaci z roku 1968. Postupně se zavedlo direktivní plánovité hospodaření a řízení státu a trh práce jako takový byl zlikvidován. Šedesátá a sedmdesátá léta se vyznačují dnes známou technologickou nezaměstnaností. V důsledku rozvoje technologií se podařilo lidskou práci nahrazovat stroji. Avšak nezaměstnanost jiţ nedosahovala takové váţnosti jako v době Velké hospodářské krize, jelikoţ fungoval státní systém podpor v nezaměstnanosti, který byl napojen na státní rozpočet. Výsledkem byly zvyšující se fiskální výdaje, kupříkladu na úkor rozvoje státu. V osmdesátých letech nezaměstnanost v Československu prakticky neexistovala a většina ekonomicky aktivních lidí byla zaměstnána a pobírali mzdu. Nicméně snaha o plnou zaměstnanost měla i své zápory, a to vznik přezaměstnanosti. Ten, kdo nepracoval, byl automaticky nařčen a odsouzen za příţivnictví.23 Komunistická vláda udrţovala přezaměstnanost i přes nadvýrobu. Tímto se komunistický reţim odlišuje od celosvětového trendu, kdy technický pokrok dává volnost růstu nezaměstnanosti. Avšak bohuţel vysoká míra ekonomické aktivity byla dosahována na úkor nízkých mezd a nízkých mzdových rozdílů, které neměly dostatečný motivační účinek na produktivitu zaměstnanců.

Graf č. 5: Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva v letech 1950 – 2001 Zdroj: údaje čerpány z , graf vlastní, 13. 10. 2009, 16:40 23

Příţivnictví – v komunistickém reţimu trestný čin osob, které se soustavně a účelně vyhýbají „poctivé“ práci.

37

Vývoj ekonomické aktivity obyvatel Československa a následně České republiky, zachycuje graf č. 5 a lze z něj vyčíst evidentní udrţování přezaměstnanosti za vlády komunistické strany. Tabulka také znázorňuje postupný trend sniţování ekonomicky aktivního obyvatelstva od začátku období transformačního procesu.

Obrázek č. 4: Sametová revoluce 1989 Zdroj: , 16. 8. 2009, 10:00 Velkým překvapením bylo, ţe se rapidní zvyšování nezaměstnanosti nekonalo ani po revoluci 1989, kdy byla míra nezaměstnanosti poměrně stabilní a nepřesáhla pětiprocentní hranici. Ostatní evropské země v té době takové štěstí neměly. Dobrým příkladem je Slovensko, kde po rozdělení ČSFR míra nezaměstnanosti dosahovala deseti procent, a Maďarsko, kde míra nezaměstnanosti překonala tu slovenskou ještě o dva procentní body. Zlom v České republice nastal v roce 1996, kdy se nezaměstnanost opět zvyšovala v důsledku rozsáhlých přesunů pracovních sil a úplné restrukturalizace zastaralého průmyslu. Z výhradně státních podniků se totiţ pozvolna stávaly podniky soukromé a podnikatelé si umělé zaměstnávání nemohli dovolit. Přirozeně tím docházelo k postupnému růstu nezaměstnanosti. Vyjádřeno čísly, z 3,5% vzrostla v roce 1996 na 6% a v roce 1998 v průběhu dalších let se dostala na úroveň 8,5%.

38

Vývoj nezaměstnanosti jiţ samostatné České republiky se dá ohraničit etapami, které byly čímsi charakteristické. První údobí vymezíme od roku 1990 do roku 1996, druhé od roku 1997 do roku 2003. Poslední etapa bude obsahovat informace o nezaměstnanosti od roku 2004 po současnost. Kaţdé z těchto období sehrálo ve vývoji nezaměstnanosti svou roli a ovlivnilo i budoucnost.

2.1 Vývoj nezaměstnanosti v ČR na počátku 90. let První krůčky po Sametové revoluci vedly k systematickému předělu ve vývoji české ekonomiky a společenského ţivota vůbec. Změn se dočkal samozřejmě i pracovní trh, který se začal formovat ihned po zahájení procesu transformace české ekonomiky v roce 1990. Tou nejzásadnější změnou na trhu práce se stala existence otevřené nezaměstnanosti. Analyzujeme-li tedy první roky po rozpadu centrálně plánovaného systému a následné transformace české ekonomiky na trţní, musíme zmínit faktory, které určily směr, jakým se bude pracovní trh ubírat. Mezi ně patří:  pokles celkové zaměstnanosti,  úroveň mzdových nákladů,  privatizace a růst soukromého sektoru,  vzestup terciárního sektoru, státní administrativy a pokles primárního sektoru,  šedá ekonomika, práce v zahraničí,  aktivní politika zaměstnanosti,  legislativní podmínky poskytování podpor v nezaměstnanosti,  pruţnost trhu práce. Těmto determinantům připisujeme hlavní roli ve vývoji zaměstnanosti u nás, ať uţ v pozitivním nebo negativním smyslu. Budu se jimi zabývat v následujících řádcích. V první polovině 90. let byla nezaměstnanost v České republice nečekaně nízká, a to nejen v porovnání s postkomunistickými zeměmi, ale i s ostatními evropskými státy. Nepatrný nárůst nezaměstnanosti sice vznikl, avšak nebyl způsoben vlivem fungování trhu práce, nýbrţ změnami politicko-organizačního charakteru. Změnily se také přístupy k zaměstnanosti, jak na straně poptávky, tak na straně nabídky trhu práce.

39

Poptávkovou stranu představují, jak jsme si uvedli v první kapitole, zaměstnavatelé a právě ti začali upřednostňovat efektivitu a racionalitu práce. Na straně nabídky (tj. uchazeči o zaměstnání) se kladly větší nároky na kvalifikaci a produktivitu práce. Průměrná míra nezaměstnanosti činila v Evropě tehdy zhruba 11% a pro Českou republiku se předpokládal nárůst nezaměstnanosti k hodnotám mezi 8 a 20%. Tato teze se však nepotvrdila, neboť nezaměstnanost výrazně nevzrostla ani po procesu privatizace, kdy se očekávalo, ţe bude následovat odliv lidí z „přezaměstnaných“ odvětví a státních podniků. Míra nezaměstnanosti v České republice po roce 1990, na rozdíl od zemí RVHP24, nikdy nepřekročila tzv. přirozenou míru nezaměstnanosti. Jiţ na počátku procesu transformace v ČSFR zaznamenáváme značné rozdíly ve vývoji pracovního trhu na českém a slovenském území. Důvodem byl například intenzivnější rozvoj soukromého sektoru drobného a středního podnikání u nás. 1990

1991

1992

1993

1994

0,7

4,4

2,6

3,5

3,2

Slovenská republika 1,5

11,8

10,4

14,4

14,8

Bulharsko

1,6

11,5

15,6

16,4

17

Maďarsko

1,7

7,4

12,3

12,1

10,4

Polsko

6,3

11,8

3,6

15,7

16

Rumunsko

-

3

8,4

10,2

11

Česká republika

Tabulka č. 2: Míra nezaměstnanosti ve vybraných zemích v letech 1990 - 1994 Zdroj: ŠVEJNAR, Jan a kolektiv. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. 1. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0568-4. Nízká nezaměstnanosti na počátku 90. let se stala četným tématem veřejnosti i vedoucích představitelů skoro všech evropských zemí. Všeobecně se však povaţují za důvody tzv. „českého zázraku“ výše zmíněné faktory.

24

RVHP - Rada vzájemné hospodářské pomoci - obchodní organizace sdruţující v době studené války

socialistické státy sovětského bloku.

40

Pokles zaměstnanosti se obecně váţe na růst nezaměstnanosti. Počátek 90. let v České republice tuto skutečnost popírá. Země centrálně plánovaných ekonomik, mezi které patřilo i Československo, se totiţ vyznačovaly ve srovnání se západoevropskými státy značnou přezaměstnaností. V dobách socialistické přezaměstnanosti se podíl zbytečně zaměstnaných osob pohyboval nad dvaceti procenty. Po revoluci, do roku 1993, zaznamenala ekonomika úbytek o téměř 680 tisíc zaměstnanců, coţ znamenalo pokles z 82,6% pracujících osob v produktivním věku na 71,4% a počet lidí zaměstnaných na plný úvazek klesl z 52,4% na 44,5%. Mezi lety 1989 a 1994 se disponibilní pracovní síla sníţila prakticky o 12% a míra ekonomické aktivity se postupně sniţovala k normálnímu stavu. Československá republika se před rokem 1989 pyšnila jedním z nejvyšších stupňů zaměstnanosti důchodců na celém světě. Důchodci tvořili nejpočetnější skupinu zmizelých pracovníků. Odešlo jich přes 300 tisíc, coţ tvořilo 45% z celkového sníţení zaměstnanosti. Vláda v období transformace zastávala politiku, která stimulovala zaměstnanost v důchodovém věku prostřednictvím vhodné daňové politiky. Hlavními nástroji bylo zdvojnásobení daně z příjmů pracujících důchodců a výhodná valorizace důchodů. Navíc se vláda poměrně pozitivně stavěla k důchodům invalidním. Lidé v poproduktivním věku tak byli dostatečně motivováni k ukončení ekonomicky aktivní činnosti, aby mohli uvolnit pracovní pozice pro mladší zaměstnance. Tento fakt měl velice pozitivní dopad na míru nezaměstnanosti, jelikoţ důchodci se nepočítali do skupiny nezaměstnaných a mladší lidé, kteří obsadili jejich místa, získali status zaměstnaného. Kromě důchodců z pracovního trhu odcházely téţ ţeny, zejména mladé matky. Tuto skutečnost podpořilo prodlouţení mateřské dovolené ze dvou na tři roky. V praxi je ale nemoţné udrţovat nízkou míru nezaměstnanosti metodou odchodu lidí z pracovního trhu, a proto se tento hlavní faktor (tj. pokles zaměstnanosti), který stál za tzv. českým zázrakem, v polovině 90. let vyčerpal. Vliv na celkovou míru ekonomické aktivity obyvatelstva měla skutečnost, ţe mladí lidé často odkládali svůj vstup do pracovního procesu z důvodu prodlouţení studia apod. Jako příklad můţeme uvést hodnoty naměřené v roce 1990, kdy počet studujících starších 15 let činil 573 000 a v roce 1996 to jiţ bylo 661 000.

41

Graf č. 6: Vzdělání obyvatelstva ČR ve věku 15 a více let podle výsledků „Výběrového šetření pracovních sil“ (v %) Zdroj: údaje čerpány z , graf vlastní, 30. 3. 2010, 20:00 Významnou roli sehrála dobrá kvalifikační struktura pracovníků a vysoká vzdělanost. V bývalém Československu převaţovalo u obyvatel především středoškolské a vysokoškolské vzdělání, a to více neţ 50% z celkového počtu pracovních sil. V Maďarsku či Polsku jejich poměr činil 30 – 40%. Navíc pouze malá část obyvatel byla zaměstnána v zemědělství. Nízkou nezaměstnanost samozřejmě podporovala sama vláda, a to aktivní politikou zaměstnanosti. Přitaţlivost České republiky pro zahraniční investory byla pak podporována přiměřenou mzdovou politikou a regulací mezd. Stinnou, avšak pro výsledky míry nezaměstnanosti pozitivní, stránkou této doby je, ţe nemalá část obyvatelstva se začala podílet na šedé či černé ekonomice. MPSV se domnívá, ţe v roce 1992 tuto skupinu tvořilo přes 250 tisíc osob. Ve skutečnosti neformální trh způsoboval migraci lidí do ČR ze sousedních států. A i ta společně s mobilitou pracovní síly je povaţována za neméně významnou příčinu vysoké zaměstnanosti v prvních letech trţního konceptu v České republice. V období transformačního procesu došlo k uvolnění trhu práce, to ale vyvolalo inflační šok a zároveň pokles reálných mezd. Předpokládalo se, ţe pokud bude růst nezaměstnanost, produktivita práce se automaticky zvýší. V České republice se však tato předpověď také 42

nenaplnila podle tehdejších představ. V roce 1991 došlo ke sníţení produkce o 11% ve srovnání s rokem 1990. V první polovině 90. let se tak specifický vývoj reálných mezd a produktivity práce podepsal na míře nezaměstnanosti. 1991

1992

1993

1994

1995

Hrubá reálná mzda

73,6

81,3

84,3

90,7

98,7

Produktivita práce

93,6

93,0

95,0

96,6

99,2

78,6

87,4

88,7

93,6

99,5

Reálné

mzdové

náklady

Tabulka č. 3: Reálné mzdové náklady v letech 1991 – 1995 (v %) Zdroj: vlastní Díky počáteční nízké úrovni mzdových nákladů, které v roce 1991 dle výše uvedené tabulky č. 3 poklesly aţ na 78,6% hladiny předchozího roku, zaměstnavatelé necítili potřebu propouštět své zaměstnance, poněvadţ niţší mzdové náklady upřednostňovaly pracovní sílu před kapitálem. V období 1991 a 1992 poklesly i reálné mzdy po liberalizaci cen zhruba o 30%. Jakási střídmost mzdových nároků a neinflační vývoj mezd měla téţ pozitivní dopad na zaměstnanost. Nástroj mzdové regulace se pouţíval aţ do konce roku 1995, protoţe usměrňovala inflační mzdové sklony. Mimo jiné se uplatňoval téţ nástroj progresivního zdaňování, k podpoře stability měnového kurzu, tím pádem i inflace a který znemoţňoval rozvíjení inflační spirály ze mzdových nákladů. Reálné mzdy však postupem času začaly stoupat, zejména ve státním sektoru, rychleji neţ produktivita práce a tzv. mzdový polštář se pozvolna vytrácel aţ do konce roku 1995. Sbliţování mzdových nákladů s produktivitou práce přimělo zaměstnavatele sniţovat zbytečné náklady a tedy i propouštět zaměstnance, kteří jim ubírali na zisku. V souvislosti s tím je nezbytné zmínit, ţe na všech těchto změnách se do jisté míry podílela silná devalvace české měny jiţ od roku 1990. Devalvace kromě zaměstnanosti ovlivnila téţ zvýšení exportu, který zapříčinil hospodářský růst. Je dobré podotknout, ţe došlo také ke zřetelné změně mzdové struktury. Oceňování zaměstnanců prostřednictvím výše mezd začalo účinněji odráţet potřeby na trhu práce. Změnily se i poměry ve společnosti. Jinak se začalo pohlíţet na profese typu pojišťovnictví, peněţnictví a statistické činnosti, protoţe ty reflektovaly odměňování v návaznosti na vzdělání. Jisté účinky na míru nezaměstnanosti lze spatřovat téţ v dynamickém rozvoji mezd v soukromém sektoru. Nelze se tedy divit zaměstnanci, který volil přechod ze státní sféry do soukromé, kde 43

získal vyšší mzdové ohodnocení. Negativem růstu reálných mezd se najednou oslabila významná komparativní výhoda ČR – levná pracovní síla. Rok

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

Míra nezaměstnanosti

0,73

4,13

2,57

3,52

3,19

2,93

3,52

Tabulka č. 4: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR po roce 1990 (v %). Zdroj: vlastní Následující tabulka č. 5 znázorňuje přesuny pracovních sil v rámci jednotlivých sektorů na počátku 90. let. Sektor

1990

1991

1992

1993

1994

1995

Primární

11,8

10,0

8,6

6,8

6,9

6,2

Sekundární

45, 3

46,5

44,8

44,6

42,2

41,5

Terciární

42,8

43,4

46,6

48,6

50,9

52,3

Tabulka č. 5: Zaměstnanost podle národohospodářských sektorů v letech 1990 – 1995 (v %). Zdroj: , 18. 10. 2009, 13:10 Hned v úvodu transformace Česká republika zaregistrovala prudký nárůst soukromého sektoru. Před rokem 1989 nepřevyšoval podíl vlastního soukromého sektoru na tvorbě hrubého domácího produktu 1 aţ 2%. Zaměstnanost ale začátkem nového desetiletí v soukromém sektoru stoupala vysokým tempem. Soukromý sektor, zejména malé a střední firmy, měl a dosud má za úkol sanovat jiţ uvolněné pracovníky ze státního, veřejného nebo druţstevního sektoru ekonomiky. Rozvoj terciárního sektoru, který je patrný ve výše uvedené tabulce č. 5, byl za vlády komunistické strany silně poddimenzován a zaostával za vyspělými státy s trţní ekonomikou. Zajímavý nárůst zaměstnanosti byl zaznamenán v roce 1990, kdy soukromé firmy zaměstnávaly jen 3% pracovníků a uţ v roce 1992 jejich podíl zvýšil na více jak 50%. Přeměna na trţní hospodářství znamenala rozvoj takřka všech sluţeb terciárního sféry. Výjimkou byla infrastruktura a spoje. Před rokem 1989 byl trh práce výrazně internalizován a lidé měnili své pozice pouze v rámci určitého podniku nebo druţstva. Tyto podniky často zastupovaly funkci sociální politiky státu a pracovníci tak zaměstnání povaţovali za celoţivotní záleţitost. Mnozí z nich po Sametové 44

revoluci 1989 vyuţili nových moţností, opustili původní zaměstnání a začali sami podnikat s vidinou rychlého zbohatnutí. V roce 1992 se nejrychleji prosadil v soukromém sektoru obchod

s 25%

registrovaných

podnikatelů,

následován

sektorem

sluţeb

s 18%

a stavebnictvím s 16%. Výhodou této nestabilní doby pro podnikatele byl fakt, ţe nebylo zapotřebí velkého kapitálu a nebyli omezováni legislativou, která byla ještě v plenkách. Další pozitivem byly velké mezery na trhu, které mohli poměrně rychle a snadno vyplnit. Tento „podnikatelský boom“ přetrvává dodnes. „V ţádném jiném státě Evropské unie nemají ţivnostníci na ekonomiku země takový vliv jako v Česku. Firmy, které zaměstnávají jednoho aţ devět lidí, se na celkovém počtu podniků podílejí více neţ 95 procenty a jsou vůbec největším zaměstnavatelem. Práci u nich našla více neţ třetina všech zaměstnanců.“25

Graf č. 7: Vývoj počtu podnikatelů v ČR v letech 1990 – 2008 Zdroj: ČSSZ, , 29. 3. 2010, 16:35, se souhlasem autora grafu ČTK.

25

http://www.novinky.cz/ekonomika/191109-zivnostnikum-se-nelibi-ze-stat-se-chce-zahojit-vyssim-zdanenim-

osvc.html, 3. února 2010, 17:46

45

Od počátku transformace v České republice se kladl velký důraz na institucionální organizaci trhu práce. To vyústilo v roce 1990 k zřízení Správy sluţeb zaměstnanosti, sítě úřadů práce včetně informačně-poradenských středisek a přijetí elementárních opatření týkajících se podpor v nezaměstnanosti a aktivní politiky zaměstnanosti. Avšak díky jiţ zmíněné benevolentní legislativě rostl do konce roku 1991 počet registrovaných uchazečů o práci. Lidem stačilo pouze zaevidovat se na právě vzniklých úřadech práce - získali tak podporu v nezaměstnanosti i v případě, ţe v minulosti nikdy nepracovali nebo o zaměstnání neměli ve skutečnosti zájem. Úřady práce evidovaly v prvním roce svého působení 72% lidí, kteří takto příspěvky pobírali. Tato situace se změnila na počátku roku 1992, kdy došlo ke zpřísnění zákonů, díky kterým se úřadům práce dařilo efektivněji obsazovat volná pracovní místa a zároveň vyřazovat z evidence ty uchazeče, kteří nespolupracovali. Počet uchazečů, kteří pobírali podporu v nezaměstnanosti, se zmenšil na 46,2%, zejména kvůli zkrácení doby výplaty dávek z 12 na 6 měsíců. Nový legislativní rámec dále umoţnil lépe prosazovat aktivní politiku zaměstnanosti. Statistiky ukazují, ţe v tomto období si okolo 60% nezaměstnaných nalezlo novou pracovní pozici bez pomoci úřadů práce. To svědčilo nejen o dostatečné nabídce volných pracovních míst, ale i o dobré metodě aktivní politiky zaměstnanosti, která nutila uchazeče k aktivnějšímu řešení své finanční situace. Nové uzákonění uchazečům dále nabídlo další moţnosti uplatnění na trhu práce, které poskytovaly samy úřady práce. Například společensky účelná pracovní místa, veřejně prospěšné práce, rekvalifikace, chráněné dílny pro občany s handicapem a specializované praxe pro absolventy škol. Nízkou nezaměstnanost v počátcích samostatné České republiky je moţné vysvětlit téţ jako negativní výsledek transformačních kroků. Evidentní byl rozpor mezi nízkou mírou nezaměstnanosti a nízkou mírou produktivity české ekonomiky. Tento jev lze vysvětlit pomalými změnami v ekonomice a stále přetrvávající přezaměstnaností. Transformace české ekonomiky z plánovaného hospodářství na trţní bylo bezpochyby hlavním faktorem změn jak na trhu práce, tak v oblasti jednotlivých sfér a odvětvové struktury pracovních sil. Na počátku transformačního procesu byla česká ekonomika zaměřena hlavně na energeticky náročné výroby, které vyuţívaly zaostalou techniku a technologie. Naopak lehký průmysl byl poměrně rozvinutý. Problém tvořila nedostačující infrastruktura. Dalším specifikem byla levná pracovní síla. Hlavním vývozním artiklem byly suroviny a polotovary. Dovoz byl stavěn na finálních produktech spotřebního charakteru. Velká část firem byla majetkem státu nebo druţstev.

46

Aby byla transformace úspěšná, je vţdy zapotřebí provést jisté strukturální změny, které přispějí k ekonomickému růstu. Země se pak dokáţe vyrovnat světové konkurenci a škodlivým exogenním změnám. Státy západní Evropy prošly nutnými strukturálními změnami v 70. a 80. letech, avšak pouţité postupy restrukturalizace se nedaly přímo aplikovat ve státech procházejících transformací, jako byla Česká republika. Ta musela provést nejdříve systémové změny politického charakteru a aţ poté se věnovat změnám strukturálním. Nejdůleţitější změnou se stala bezpochyby privatizace, která rozptýlila vlastnictví a oddálila strukturální změny. Původní podniky ale dále přeţívaly, a to díky tomu, ţe akcionáři nemohli nijak zásadně ovlivňovat jejich vedení. Proto přetrvávala tzv. umělá zaměstnanost. Navíc mnohé firmy, zabývající se kapitálově náročným odvětvím, nebyly rozděleny na menší nezávislé celky, ale pouze rozčleněny na jakési pobočky, aby si mohly ponechat výhodné monopolní postavení. Zároveň

kupónová

privatizace

podporovala zaměstnávání

osob

v soukromém

sektoru

(3% zaměstnanců), který před rokem 1989 prakticky neexistoval. Tento fakt lze demonstrovat na údajích z konce 80. let, kdy státní sektor tvořil 97% národního důchodu, 100% průmyslové výroby, 78% zemědělské výroby a 100% maloobchodního obratu.

Na začátku této podkapitoly jsem zmínil některé faktory, které působily nízkou úroveň míry nezaměstnanosti. Hlavními determinanty však byly s empirickým pohledem na věc jen dva z nich, a to pokles zaměstnanosti (přesun lidí mezi ekonomicky neaktivní obyvatelstvo) a existence „mzdového polštáře“. Tyto dva nástroje se ale shodně v polovině 90. let vyčerpaly a právě v té samé době začala nezaměstnanost růst. Lidé se tak byli nuceni seznámit s makroekonomickým ukazatelem, který znali, extrémně řečeno, jen z kníţek.

2.2 Vývoj nezaměstnanosti ČR v druhé pol. 90. let a po roce 2000 Druhá polovina devadesátých let v České republice odstartovala prudké změny nejen na pracovním trhu ale i v samotném v makroekonomickém prostředí. Roku 1997 došlo v ČR k prudkému zpomalení hospodářského růstu. Na výsledku hrubého domácího produktu se podepsalo sníţení investičních výdajů a pokles celkové domácí poptávky. K dalšímu propadu došlo v roce 1998, kdy se reálný HDP v meziročním srovnání sníţil o 1%. Tento nepříznivý vývoj HDP měl na svědomí kromě sníţené veřejné soukromé spotřeby téţ deficit obchodní bilance. I kdyţ byly zaznamenány velice dobré výsledky v oblasti zahraničního obchodu, nástupu ekonomické recese se bohuţel jiţ nedalo zabránit. Obnovení růstu HDP nastalo aţ v druhém čtvrtletí roku 1999. 47

Je samozřejmé, ţe stav ekonomiky země se projevil i na míře nezaměstnanosti. Ta byla podstatně ovlivňována stále probíhající restrukturalizací zastaralého průmyslu. Za nevýznamnější faktory determinující vývoj nezaměstnanosti lze tedy jmenovat následující:  Ekonomický výkon (zpomalení hospodářského růstu)  Pokles pracovních míst (zejména v průmyslovém odvětví)  Flexibilita trhu práce (prostorová mobilita, kvalifikační flexibilita)  Kvalifikační nesoulad (pokles pracovních sil v průmyslovém odvětví)  Jev hystereze (strnulost vývoje nezaměstnanosti)  Podnikatelské prostředí (vliv ilegální ekonomiky, zvyšování mzdových nákladů)  Legislativní opatření (Národní plán zaměstnanosti) Následující tabulka nám vyčísluje hodnoty, které nám pomohou lépe se orientovat v následujícím grafu č. 8. Rok

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

Meziroční změna HDP

5,90

4,30

-0,80

-1,00

0,5

3,30

3,10

2,00

Tabulka č. 6: Vývoj HDP v letech 1995 – 2002 Zdroj: vlastní

6 4 2 0 -2 -4 -6 -8 -10 -12

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Graf č. 8: Vývoj HDP v ČR (meziroční změna v % od roku 1991 do roku 2001) Zdroj: , 12. 2. 2010, 11:00

48

Z grafu č. 8 výše je patrný cyklický meziroční vývoj hrubého domácího produktu. Tento vývoj měl zásadní dopady také na nezaměstnanost. Do roku 1996 HDP rostlo o více jak 4% a tím pádem se nezaměstnanost sniţovala. Naopak v období ekonomické recese, která dosáhla vrcholu na začátku roku 1999, se míra nezaměstnanosti zvýšila o více neţ 2%. Po zbytek roku 1999 jiţ růst nezaměstnanosti nebyl tak markantní, neboť se začal pomalu obnovovat hospodářský růst. A počínaje druhým čtvrtletím roku 2000 se nezaměstnanost sníţila v důsledku stálého meziročního růstu HDP, který překračoval 2%. Vztah mezi vývojem míry HDP a vývojem míry nezaměstnanosti kvantifikuje Okunův zákon26. Tento zákon říká, ţe pokud nastane situace, ţe nezaměstnanost vzroste nad svou přirozenou úroveň, pak hrubý domácí produkt nepřímo úměrně klesne. Neboli ţe na kaţdé 2 procenta, o které HDP poklesne vzhledem k potencionálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1 procento. Nové ekonomické studie však uvádějí, ţe platnost tohoto zákonu se dá vyčíslit jen v poměru 2:1. Jak jsme se jiţ dozvěděli, od roku 1990 do roku 1996, se míra nezaměstnanosti drţela na úrovni do čtyř procent. Od roku 1996 se začínají objevovat potíţe, které vykrystalizovaly v následujících letech. Vznikla segmentace trhu práce, začaly být registrovány velké regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti a daly o sobě vědět rovněţ rizikové skupiny obyvatelstva na trhu práce. Do těchto skupin patří např. dlouhodobě nezaměstnaní. Kupříkladu v roce 1999 se poměr dlouhodobě nezaměstnaných k celkovému mnoţství lidí bez práce rovnal 29,7%. V druhé polovině 90. let se nezaměstnanost vyšplhala skoro na dvojnásobné hodnoty, neţ dosahovala v roce 1996, a na konci roku 1999 jiţ pokořila devíti procentní hranici, coţ představovalo 487,6 tisíc lidí bez práce. Na tento počet připadalo jen 35, 1 tisíc volných pracovních míst, to znamená, ţe kaţdý jedenáctý byl v té době bez práce. Z následujících grafů č. 9 a 10 je zřejmé, ţe míra nezaměstnanosti měla v České republice velmi nevyváţený charakter.

26

Arthur M. Okun – ekonom, autor Okunova zákonu, který popisuje empirický vztah vyjadřující závislost

rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem na rozdílu skutečné míry nezaměstnanosti a přirozené míry nezaměstnanosti.

49

Graf č. 9: Míra nezaměstnanosti v hlavním městě Praha, rok 1999 (v %) Zdroj: vlastní Praha si tradičně udrţovala nejniţší nezaměstnanost, neboť nabízela vţdy nejvíce pracovních příleţitostí. Problém nezaměstnanosti však nabýval na významu v oblastech restrukturalizace průmyslu nebo zemědělské produkce – Ústecký a Moravskoslezský kraj. V těchto krajích se míra nezaměstnanosti dotýkala aţ 20%. Nezaměstnanost nejvíce atakovala pracovní místa v zemědělském sektoru, kde v letech 1989 aţ 2002 zaniklo přibliţně skoro 2/3 pracovních míst z původního počtu. Výrazné poklesy pracovních míst zaznamenaly téţ obory průmyslové výroby, kde činily 30%. Naopak ve stavebnictví a sluţbách pracovní příleţitosti vznikaly, procentuálně vyjádřeno 7 – 15%. V roce 1996 se nezaměstnanost stala hlavním tématem pro 60,7% lidí. V obcích vyjadřovalo 43% obyvatel nespokojenost s mnoţstvím nabízených pracovních příleţitostí.

Graf č. 10: Míra nezaměstnanosti v nejvíce postiţených městech, rok 1999 (v %) Zdroj: vlastní 50

Problém nezaměstnanosti tkvěl také v tom, ţe uchazeči o zaměstnání plně neuplatňovali celý svůj profesionální potenciál, nebyli zrovna pro pracovní trh flexibilní, a to hlavně ve dvou ohledech. Za prvé, prostorová mobilita pracovní síly byla do značné míry limitována náklady na dopravu, stavem infrastruktury a nepříznivou situací na trhu s byty, neboť mandatorní výdaje kaţdého jedince hrají velmi významnou roli při rozhodování, zda dojíţdět za prací. Za druhé kvalifikační mobilita, protoţe nezaměstnaní vykazovali neochotu se dále vzdělávat a rekvalifikovat. Počet uchazečů o zaměstnání byl tvořen vţdy alespoň z poloviny ţenami. Velkou skupinu uchazečů tvořili také lidé se změněnou pracovní schopností, jejichţ podíl byl v roce 1996 zatím nevyšší v historii, a to 16,9%. Vysoké procento uchazečů o práci představovaly také osoby s nízkým stupněm vzdělání. Jejich podíl se dlouhodobě pohyboval kolem 41% a jednalo se zejména o mladší věkové skupiny do 30 let. Je všeobecně známo, ţe podíl mladých lidí na celkovém počtu obyvatel klesá a současně stoupá kvantita osob starších 50 let. Jelikoţ od roku 1996 se systematicky zvyšuje věková hranice pro odchod do důchodu.

Graf č. 11: Vývoj podílu uchazečů o zaměstnání podle vzdělání v ČR (1991 – 2003) Zdroj: , 22. 10. 2009, 17:00 Důvodem nerovnováhy na trhu práce mezi nabídkou a poptávkou se dále stal kvalifikační nesoulad. S nedostatečnou poptávkou se bylo moţno setkat zvláště v některých tradičních průmyslových odvětvích. Naopak aţ příliš velký zájem byl o nově se rozvíjející oblasti trhu práce v oblasti sluţeb. Tento fenomén zvýšil cyklickou nezaměstnanost o její strukturální sloţku. Instituce edukativního charakteru nestíhaly dostatečně rychle reagovat na situaci na 51

trhu práce, coţ působilo neblaze na zařazování absolventů do pracovního procesu. Řešením tohoto problému bylo samozřejmě zvyšování kvalifikace pracovníků a investice do lidského kapitálu. Období od roku 1997 do roku 1999 se můţe nazývat jako deregulační na straně poptávky po práci, neboť se začala pomalu eliminovat státní ochranná opatření zaměstnavatelů. Roku 1997 se začal zpomalovat hospodářský růst země a všeobecně se zhoršilo i makroekonomické prostředí, zejména z příčin měnové krize. Vývoj situace tímto směrem předpovídal intenzivnější růst nezaměstnanosti, který se nestal pouze krátkodobým výkyvem na trhu práce, nýbrţ jeho dlouhodobějším tématem. Během tří let míra nezaměstnanosti stoupla z 5,23%, coţ byl údaj z konce roku 1997, na 9,43% v roce 1999, téţ údaj k 31. prosinci. Průměrná registrovaná roční míra mezi těmito roky tento rozdíl umocňovala. V roce 1997 byla roční míra nezaměstnanosti vysoká 4,28%. Téměř o polovinu vyšší byla na konci roku 1999 – 8,54%. Setrvačně vzrůstající nezaměstnanost ovlivnila posun hranice odchodu do důchodu. Stručně řečeno, 90. léta ČR se nesly v duchu nezaměstnanosti, neboť po celou dobu, jak je patrné z grafu č. 12, nezaměstnanost vykazovala vrůstající linii.

Graf č. 12: Vývoj nezaměstnanosti a volných pracovních míst v letech 1995 – 2004 (v tis.) Zdroj: , 17. 10. 2009, 13:00

52

Na přelomu milénia se výrazně projevil úkaz zvaný hystereze27. Pod pojmem hystereze si lze představit jev, který je předurčený vývojem minulých let. V podmínkách pracovního trhu se hystereze projevila tak, ţe ačkoliv docházelo k ekonomickému oţivení, dlouhodobá nezaměstnanost byla poměrně vysoká, neklesala, v lepším případě stagnovala. Německo-britský sociolog Ralf Dahrendorf28 řekl: „Vysoká nezaměstnanost uprostřed ekonomického růstu zpochybňuje ekonomický rozvoj, historii práce i občanství na ní založené. Moderní

společnosti

jsou

společnostmi

práce,

budované

kolem

pracovní

etiky

a profesních rolí, ale jsou také ovlivňovány vizí a dnes i zřetelně rostoucí reálnou perspektivou světa bez práce. Ve skutečnosti se práce stává z břemene privilegiem.“29 Hystereze byla jednou z příčin růstu přirozené míry nezaměstnanosti. Jak jsem uvedl na začátku této podkapitoly, ve druhé polovině 90. let o sobě daly vědět i rizikové skupiny obyvatelstva. Riziko je v tomto smyslu spojováno s dlouhodobou nezaměstnaní či opakovanou nezaměstnaností, do které se jedinci dostávají v souvislosti s jejich sociální příslušností nebo i podle věku, pohlaví či zdravotního stavu. Dá se říci, ţe byli a stále jsou tito lidé svým způsobem diskriminováni. Na druhou stranu dlouhodobě nezaměstnaní ztrácejí motivaci k aktivnímu hledání nového pracovního místa, odmítají spolupráci s úřady práce a ve své podstatě jiţ nevěří tomu, ţe by se mohli navrátit zpátky do pracovního procesu. Namísto toho se smíří se ţivotem na dávkách. Další riziko, které pramení z dlouhodobé nezaměstnanosti, je, ţe takoví lidé zapomenou na pracovní návyky. Ztráta zaměstnání vnáší do ţivota nezaměstnaných, zvláště dlouhodobě nezaměstnaných chaos, neboť práce jim poskytovala určitý časový řád.

Zajímavý rozdíl lze vypozorovat ve vývoji krátkodobé

nezaměstnanosti, které je udávána délkou do 3 měsíců, a dlouhodobé, která je delší jak jeden rok. Procento lidí, které postihla krátkodobá nezaměstnanost, se oproti roku 1991 sníţila v roce 2003 na polovinu. Naopak dlouhodobou nezaměstnanost pocítil více jak desetinásobek uchazečů, kteří se vyznačovali výše zmíněnými riziky - vyšší věk, nízká kvalifikace, absence praxe a nevyhovující zdravotní stav.

27

Hystereze – závislost stavu na stavech předchozích.

28

Ralf Dahrendorf – německý sociolog, který analyzoval a rozfázoval hádku a dle vědeckých pravidel se pokusil

vnést pořádek do konfliktu. 29

, 17. 8. 2009, 9:00

53

Graf č. 13: Vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti ČR v letech 1991 – 2000 (v %) Zdroj: vlastní Pomocí Beveridgeovy křivky lze demonstrovat hysterezi, stejně tak jako strukturální nesrovnalosti a změny na trhu práce. Tato křivka však ilustruje obrácený vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou změny pracovních míst při dané mzdě. Z logického hlediska je jasné, ţe nezaměstnanost roste s poklesem volných pracovních míst. Ve znázorněném grafu č. 14 se posouvá Beveridgeova křivka doprava tehdy, kdyţ současně dochází k růstu nesouladu mezi volnými pracovními místy a nezaměstnaností. Naopak v situaci, kdy míra těchto strukturálních nesouladů klesá, Beveridgeova křivka mívá tendenci klonit se doleva. Tato křivka však bývá ovlivňována některými vlastnostmi pracovního trhu. Mezi nejdůleţitější patří technologická modernizace s následkem změny struktury práce a nevyváţená nabídka a poptávka pracovní síly, která je způsobena spekulativními poţadavky na jednotlivé pracovní pozice. Křivka nabídky pracovních míst v grafu ukazuje kladný vztah mezi nezaměstnaností a volnými pracovními místy. V případě růstu nezaměstnanosti klesají mzdy. Nízké mzdy podporují nárůst počtu pracovních míst, avšak díky odborům, valorizaci minimální mzdy a dalším zákonným opatřením se zvyšují náklady na pracovní sílu a na grafu je tak moţné si představit otočení křivky nabídky volných pracovních míst doprava. Opačný směr, tudíţ posun doleva, bychom zpozorovali v případě aktivní politiky pracovního trhu, která zlevňuje pracovní sílu.

54

Graf č. 14: Beveridgeova křivka a křivka nabídky pracovních míst Zdroj: vlastní

Příčiny zvyšující se nezaměstnanosti ve druhé polovině 90. let můţeme rovněţ přiblíţit nastíněním tehdejšího podnikatelského klimatu. Problémem se stala zvýšená administrativní zátěţ v odvětví malého a středního podnikání. Podpory se nedostávalo ani ze strany bank začínajícím firmám či ţivnostníkům, kteří ţádali o úvěry pro své podnikatelské působení. Podnikatelská sféra se tak dostávala do finančních problémů. Za výrazný nedostatek byla téţ povaţována nízká spolupráce podnikatelské sféry s vědou a výzkumem. Příznivému podnikatelskému klimatu nepřidal ani vliv šedé a stínové ekonomiky. To znamená, ţe se firmy často uchylovaly k obchodování na rozhraní legální a ilegální ekonomiky. Významným negativem se stala také tzv. práce načerno, kdy nezaměstnaní jedinci pobírali podporu v nezaměstnanosti a zároveň si svou finanční situaci přilepšovali prací v neformálním prostředí. Častou překáţkou k přijetí do zaměstnání byl ze strany zaměstnavatele strach či jakási předpojatost, ţe pracovník nebude pro výkon daného povolání splňovat všechny předpokládané poţadavky, coţ byl také následek hystereze. Dále se na vysoké míře nezaměstnanosti podepsal vývoj nových technologií, které modernizovaly provoz a současně i sniţovaly náklady firem. Nejen vlivem nových technologií, ale i existencí zahraniční konkurence, byli zaměstnavatelé nuceni sniţovat mzdové náklady a tudíţ propouštět své zaměstnance. Většinu těchto zaměstnanců, vzhledem k omezenému mnoţství nově vytvořených pracovních míst v expandujících odvětvích, nebylo moţné vrátit do pracovního procesu. 55

Právě roku 1996 se reálné mzdy pohybovaly poprvé nad úrovní z roku 1990, protoţe došlo k vyčerpání tzv. „mzdového polštáře“, který byl, jak bylo řečeno, jedním z hlavních příčin nízké nezaměstnanosti v prvních letech transformačního období. Tento proces zvyšování mzdových nákladů byl do jisté míry i nutným opatřením, poněvadţ nízké náklady podniků na zaměstnance společně s neefektivním vlastnickým uspořádáním podporovaly v podnicích stále přezaměstnanost. Za přezaměstnanost ve státních podnicích odpovídala tehdejší vláda, neboť se dostatečně nevěnovala strukturální politice. Dle odborů se prý dá vyčíslit mezi 5 aţ 10 procenty. Ale existovalo i mnoho dalších firem, které se bránily narušení své zaměstnanecké struktury, neboť se domnívaly, ţe takové propuštěné zaměstnance s bohatými zkušenostmi a dovednostmi z provozu by po skončení ekonomické recese jen obtíţně hledaly. Tvrdé dopady recese, které prohloubily nervozitu podniků a ţivnostníků, se objevily v roce 1997. K rostoucím mzdovým nákladům podniků na zaměstnance se přidal i pokles hrubého domácího produktu. Skutečnost, ţe podniky hromadně zaznamenávaly poklesy trţeb, přinutila vedení podniků i samotných ţivnostníků k okamţitému řešení situace. Většinou se uchylovaly k propouštění zaměstnanců, coţ mělo samozřejmě za následek pokles zaměstnanosti. Bohuţel se však toto opatření některým podnikům neosvědčilo a hrozícímu krachu jiţ nedokázaly zabránit. Tímto se vliv na nezaměstnanost ještě znásobil. Vlivem všech těchto jevů postupně docházelo k přizpůsobení struktury mezd včetně její diferenciace. Poté se vlastní pracovní síla pro zaměstnavatele leckdy stávala spíše zátěţí, coţ mělo za následek omezené vytváření nových pracovních míst a upřednostňování částečných či kratších úvazků. Toto východisko z nezaměstnanosti u nás prosazuje Občanská demokratická strana ve svém volebním programu pro rok 2010, v části „Řešení pro pracovní místa“, o kterém píši v závěru práce. Zaměstnání na omezenou dobu však představuje jisté výhody i nevýhody. Zkrácené pracovní úvazky mohou totiţ zvýšit zaměstnanost, aniţ by se musela vytvářet nová pracovní místa, ale pracovník se po nějaké době stejně vrátí na úřad práce a nezaměstnanost vzroste. Můţe se ovšem začít okamţitě rekvalifikovat a získat tak rychle nové, a moţná i pro něj výhodnější, pracovní místo. Výše zmíněné daňové odvody nepůsobily potíţe jen zaměstnavatelům. Zároveň totiţ sniţovaly pracovní morálku zaměstnanců. Dostatečnou motivaci často nepředstavovala ani výše mzdy, a tak se jen někteří lidé uchylovali k rekvalifikacím a ke hledání perspektivnějšího pracovního místa.

56

Také štědrý sociální systém napomáhal růstu nezaměstnanosti ve druhé polovině 90. let. Zaručoval totiţ solidní sociální zabezpečení a minimální mzdu, jejíţ výše byla srovnatelná s podporou v nezaměstnanosti. Jen pro porovnání, v roce 1997 stát vydal ze svého rozpočtu na výplatu podpor v nezaměstnanosti (pasivní politika zaměstnanosti) oproti roku 1995 zhruba dvojnásobek. V první polovině 90. let byla minimální mzda stabilní. Dosahovala zhruba 25% průměrné mzdy, avšak jakmile se dostala k moci sociálně demokratická vláda, minimální mzda začala prudce růst. Tento fakt měl zásadní vliv na zájem lidí o práci a mnoho se jich do pracovního procesu jiţ nevrátilo. Ekonomové se shodují na tom, ţe minimální mzda by měla přesáhnout hodnotu ţivotního minima. Takovýto krok by posílil motivaci a angaţovanost nezaměstnaných v hledání práce. Na druhou stranu existuje názor, ţe zvýšení minimální mzdy by vedlo k růstu mzdových nákladů na zaměstnance, a to především na ty málo kvalifikované. Zaměstnavatelé by si pak logicky nemohli dovolit vytvářet nová pracovní místa. Navíc by kvůli stanovenému zákonu nemohli zaměstnávat osoby, které by se s nezvýšenou minimální mzdou spokojili. Aby došlo k pozitivnímu vývoji nezaměstnanosti, bylo nezbytné zvýšit finanční prostředky, které se investují do aktivní i pasivní politiky zaměstnanosti. Těch se nedostávalo v dostatečné míře, a proto k výraznému zlepšení nedošlo. Kvůli neuspokojivému mnoţství financí veřejné sluţby zaměstnanosti trpěly nedostatečnou personální obsazeností, coţ můţeme pokládat za další moţný faktor růstu nezaměstnanosti.

Konkrétně se jednalo

o odborné poradce na úřadech práce. Vzhledem k nárůstu počtu nezaměstnaných osob se úředníkům znásobila pracovní zátěţ, a to především v oblasti administrativy. Dále se zvýšila frekvence návštěv samotných nezaměstnaných, coţ mělo za následek zhoršenou kvalitu komunikace a individuálního přístupu úředníka k ţadateli o práci. Tento trend byl podpořen i tím, ţe počet úředníků se dostatečně nezvyšoval a pracovní doba se neprodluţovala. Spolupráce s úřadem práce byla neefektivní, coţ ve výsledku znamenalo prodlouţení doby, ve které člověk nalezl nové zaměstnání. Úředníci na úřadu práce dále nemuseli být vţdy dokonale obeznámeni se situací na trhu práce v daném kraji. Otázkou můţe být i to, zdali jejich úroveň vzdělání napomáhala správné aplikaci politiky zaměstnanosti, popř. vypracování odpovídajících

programů.

Svou

roli

hrála

i

komunikace

mezi

úřadem

práce

a zaměstnavatelem, kterému zákon nařizoval oznamovat počet volných pracovních míst. Zaměstnavatelé tak mohli zneuţívat zhoršeného klimatu a uvádět nepravdivé informace, aby nemuseli na volnou pracovní pozici někoho přijmout.

57

Je tedy nepochybné, ţe s růstem nezaměstnanosti rostly i výdaje státu na politiku zaměstnanosti. Zjistilo se, ţe bude nutné uplatnit nové nástroje, pomocí kterých bude moţno sníţit mnoţství nezaměstnaných lidí a zároveň zvýšit počet volných pracovních míst. V roce 1997 investoval stát do aktivní politiky zaměstnanosti zhruba 500 mil. korun, které pomohly vytvořit nová místa jednak v oblasti veřejně prospěšných prací pro více neţ 10 tisíc obyvatel, a jednak v oblasti společensky účelných pracovních míst pro 2,5 tisíce lidí. Aktivní politika zaměstnanosti

Politika zaměstnanosti celkem

1997

552,0

3 972,0

1998

903,0

5 096,7

1999

1 921,8

7 631,2

2000

3 406,2

9 086,6

Tabulka č. 7: Výdaje na APZ od roku 1997 do roku 2000 (v mil. Kč) Zdroj: vlastní Zvýšené tlaky na veřejné finance ČR byly uskutečňovány také z důvodu odchodu lidí do předčasných důchodů, stejně tak jak tomu bylo na začátku transformace. Jenţe od roku 1996 se počet takovýchto lidí ztrojnásobil. V roce 2001 odešlo do předčasného důchodu 58% lidí, kteří jiţ v tomto roce dostali penzi. Tím, ţe lidé odcházeli mimo trh a stali se z nich ekonomicky neaktivní jedinci, se sice sníţila nezaměstnanost, ale jen v krátkodobém výhledu. Zároveň se zvýšily náklady penzijního systému, které jsou napojeny na státní rozpočet, a tudíţ se velmi spoléhalo na vysoké zdanění výkonů pracovníků. Tento jev byl bohuţel uţ dlouhodobý. V tomto momentu je nezbytné si uvědomit, ţe zvýšená daňová zátěţ je demotivující a působí negativně na růst zaměstnanosti. Rok Důchodci Důchody

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2 521

2 548

2 567

2 584

2 577

2 590

2 625

243

159

865

018

798

844

685

3 123

3 158

3 183

3 203

3 199

3 212

3 249

136

947

429

219

749

486

706

Tabulka č. 8: Vývoj počtu důchodců a vyplacených důchodů v letech 1998 aţ 2004 Zdroj: ČSSZ, , 9. 11. 2009, 20:00 58

Jako jedno z legislativních opatření, které vláda České republiky vyhlásila v roce 1999, byl Národní plán zaměstnanosti, díky kterému se měl zlepšit stav trhu práce. Národní plán zaměstnanosti vycházel z konceptu Evropské strategie zaměstnanosti a kladl si za cíl dosáhnout plné zaměstnanosti, oţivit hospodářský růst a samozřejmě také zvýšit konkurenceschopnost české ekonomiky v evropském prostředí. Národní plán zaměstnanosti byl v České republice zaměřen na několik stěţejních okruhů, chcete-li pilířů. Jednalo se o podporu zaměstnatelnosti, rozvíjení malého či středního podnikání a přizpůsobivost podniků i zaměstnanců na změny. Zároveň měl tento plán zaručovat podporu rovných příleţitostí jak na straně zaměstnavatelů, tak na straně zaměstnanců. Plán obsahoval podpůrné programy pro rizikové skupiny obyvatel, regiony, pro které nezaměstnanost představovala velké nebezpečí, a rovněţ byly v plánu zakomponovány záměry do budoucna s ohledem na sociální politiku v širším slova smyslu. Uvedeným plánem byla také navrţena strategie politiky zaměstnanosti do roku 2006. Faktické úkoly, které byly plněny v jednotlivých letech, popsala vláda v tzv. akčních plánech zaměstnanosti. V roce 2000 se vláda ČR rozhodla nepříznivou hospodářskou situaci řešit dalším opatřením, a sice pomocí investičních pobídek. Jiţ ten samý rok schválila zákon o investičních pobídkách, který nastavoval pravidla pro poskytování podpor potencionálním investorům. Evidentním záměrem strategie investičních pobídek bylo motivování investorů k vybudování nových pracovních míst v nejvíce postiţených oblastech. Další záměr, který souvisí s předcházejícím, je podpora ekonomického růstu v daném regionu. Stát prostřednictvím hmotných podpor, které byly v závislosti na míře nezaměstnanosti v regionu rozlišeny, podněcoval investorův zájem. Eventuální nebezpečí spočívalo v tom, ţe po skončení daňových výhod investor danou oblast opustí – zpětný nárůst nezaměstnanosti. Naproti tomu existuje teorie, která tvrdí, ţe skrze tuto investiční strategii budou vzděláváni či rekvalifikováni budoucí zaměstnanci v daném kraji. Ti, pokud by byli náhodou propuštěni ze zaměstnání, budou lépe připraveni na nástup do nového zaměstnání. Retrospektivní pohled, podloţený údaji z Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu, nedokázal, ţe by tato strategie nějakým citelným způsobem pomohla s úbytkem nezaměstnaných.

59

Řešení neúspěšného období na trhu práce vláda spatřovala téţ ve změně zákonů, konkrétně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 10. 2004. Změna se týkala zpřísnění podmínek pro registraci na úřadech práce, výplat podpor v nezaměstnanosti a nastavení pravidel agentur zprostředkovávajících práci. Zákon obsahuje sankce za porušení legislativy a také za provozování tehdy velmi rozšířený „Švarcsystém“, o kterém se zmíním později. Aktualizací prošel i zákoník práce, jelikoţ původní pocházel z roku 1965. Bylo nutné ho přizpůsobit podmínkám trhu práce i kvůli připravovanému vstupu České republiky do Evropské unie. Novela zákoníku práce se týkala problematiky diskriminace a sexuálního obtěţování na pracovišti. Řešila právní úpravu uzavírání pracovních smluv na dobu určitou, konkurenční doloţku, pracovní dobu a v neposlední řadě také otázku dobrých mravů. Vývoj nezaměstnanosti po roce 2000, dle statistik jejího měření, měl obdobný charakter jako z konce 90. let, to znamená, ţe se trvale zvyšoval počet zaměstnanců v třetím sektoru na úkor prvního a stále přetrvával efekt hystereze. Obecně se regiony s vysokou mírou nezaměstnanosti také velkou měrou podílely na dlouhodobé či opakované nezaměstnanosti. Dlouhodobě nezaměstnaní dosahovali v roce 1998 podílu na celkovém počtu nezaměstnaných 22,4 procent. V roce 2000 – 38,4%, v roce 2003 – 40,3% a v roce 2005 tomu bylo uţ 43,7%. Vzrostl také počet dlouhodobě nezaměstnaných na dobu delší jak dva roky a současně se sníţil počet krátkodobě nezaměstnaných. Z kontextu lze odvodit, a také se to statisticky potvrdilo,

ţe

úroveň

vzdělání

jednotlivce

byla

základním

měřítkem

pro

délku

nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost či opakovaná nezaměstnanost tak postihovala zejména méně vzdělané třídy obyvatel. Přece jen ale nastal pozvolný obrat k lepšímu a nezaměstnanost po roce 2000 mírně klesla. Po roce 2000 růst mezd viditelně zpomaloval. Jednalo se jak o hrubé nominální mzdy, tak i o průměrné reálné. Příčinu tohoto trendu můţeme spatřovat v nízké míře inflace, kterou byli, zaměstnanec i zaměstnavatel, vázáni v průběhu vyjednávání mzdových podmínek. Růst mezd byl v tomto období natolik nepatrný, ţe nedokázal vytvářet tlak na růst cenové hladiny. Míra nezaměstnanosti se s mírou inflace pohybovala od roku 1998 na stejné úrovni. Měříme-li stupeň inflace, je samozřejmě nutné představit i teorém Phillipsovy křivky30.

30

Phillipsova křivka – autor William Phillips

60

Phillipsova křivka ukazuje vztah mezi mzdovou inflací a mírou nezaměstnanosti. Existuje-li niţší nezaměstnanost, zaznamenává se vyšší růst nominálních mezd. Pro tento případ platí, ţe se vyskytuje větší míra konkurence mezi zaměstnavateli při náboru nových pracovníků a zároveň odbory orodují za zvýšení mezd. Naproti tomu při vysoké míře nezaměstnanosti můţeme očekávat větší konkurenci mezi pracovníky, ti sami slevují ze svých poţadavků na mzdové ohodnocení, neboť je v jejich zájmu zachovat si stávající zaměstnání. Tato křivka se stala v šedesátých letech základem tvrzení amerických ekonomů, ţe existuje moţnost výběru mezi inflací a nezaměstnaností. Domnívali se, ţe vláda můţe označit bod na Phillipsově křivce a pokládat ho za politický cíl, kterého dosáhne například nastavením jistého tempa růstu peněţní zásoby. O deset let později se však ukázalo, ţe toto tvrzení není opodstatněné a ţe ho nelze brát jako samozřejmost. Důvody pro neúplnou platnost závislosti mezi nezaměstnaností a inflací v České republice jsou zřejmě zakotvené v historii, kdy byla naše republika dlouhá léta zvyklá na centrálně plánovanou ekonomiku. I v současnosti existuje totiţ mnoho ekonomicky vlivných firem a institucí, které jsou z velké části podporovány státem. V mnoha sektorech se nadále pouţívají regulované ceny, například byty či ceny energií, a na trhu práce tak působí velké mnoţství netrţních faktorů – monopoly, dohody, administrativní překáţky. Rok

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Míra inflace

10,7

2,1

3,9

4,7

1,8

0,1

2,8

Tabulka č. 9: Vývoj inflace v ČR v letech 1998 – 2004 Zdroj: ČSÚ, , 13. 11. 2009, 19:00 Mezi roky 2000 a 2004 se významně sníţilo mnoţství pracovních sil (o více jak 50 tisíc lidí). To bylo způsobeno z velké části nárůstem ekonomicky neaktivních obyvatel – jiţ zmíněných důchodců, ale i studentů. Pracovní trh neregistroval uţ tak prudké změny ve struktuře pracovních sil jednotlivých odvětví. Přechody zaměstnanců mezi sférami nebyly tak markantní. Dá se předpokládat, ţe to bylo způsobeno tím, ţe terciární sféra jiţ dosáhla svého vrcholu, a tudíţ nebyla schopna absorbovat uvolňované pracovníky z jiných sektorů. Také samotná míra nezaměstnanosti se nezvyšovala, nýbrţ stagnovala mezi hodnotami 8,1% - 9,8%. Pracovní trh zaţíval klidnou etapu bez větších výkyvů. Nesnadné odpovědi se však hledaly na otázky řešení nových pracovních míst, poněvadţ právě v tomto období se nová pracovní místa nevytvářela, ba naopak jejich počet klesal.

61

Pozitivní vývoj zaznamenala ekonomická situace země. Počátkem nového tisíciletí se začal znovu obnovovat hospodářský růst, zejména díky investicím ze zahraničí. Rozmach zaţíval tzv. kvartérní sektor, do kterého spadají takové obory jako věda a výzkum, informační technologie, sofistikované sluţby a rovněţ public relations31. Mělo se za to, ţe ekonomická situace na českém území se aţ nápadně podobá vyspělým ekonomikám, neboť i ty v době ekonomického růstu trpí nedostatkem pracovních míst. Pro lepší představivost se vracím ještě k vývoji mezd a uvádím hodnoty dle Českého statistického úřadu v tabulce č. 10. Rok

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Mzda

11 801

12 797

13 594

14 750

15 911

16 905

18 025

Tabulka č. 10: Vývoj průměrných hrubých mezd v letech 1998 – 2004 (v tis.) Zdroj: ČSÚ, , 13. 11. 2009, 19:15 Dříve uvedená hranice 9,8% byla naměřena Ministerstvem práce a sociálních věcí na začátku roku 2000. Nicméně během roku klesla. Ve srovnání s rokem 1999 o 30,3 tisíc registrovaných nezaměstnaných. Ta samá parabola se opakovala v následujícím roce, kdy nejvyšší registrovaná míra nezaměstnanosti byla naměřena v lednu (9,1%). Do konce roku však neklesla pod 9%. Úřady práce ke konci roku 2001 evidovaly 461 923 uchazečů o zaměstnání. V polovině roku 2002 ÚP evidovaly 454 303 lidí bez práce, coţ bylo ve srovnání se stejným obdobím v roce 2001 více o 34 036 osob. Průměrná míra nezaměstnanosti v ČR pro rok 2002 činila 9,15%. Nezaměstnanost tak v roce 2001 a 2002 vykazovala konstantní vývoj. Důvodem vysoké nezaměstnanosti byla nepříznivá hospodářská situace v západoevropských zemích, a to zejména v Německu, kde stagnace do značné míry ovlivňovala i tuzemskou ekonomickou produkci. V období mezi léty 2002 aţ 2003 došlo k mírnému sníţení nezaměstnanosti, zrovna tak se ale sníţila míra zaměstnanosti v souvislosti s obvyklými sezónními výkyvy. Důvody těchto skutečností lze vysvětlit následujícími faktory:  Demografický vývoj  Pokračující restrukturalizace hospodářství a privatizace podniků  Začleňování národní ekonomiky do světových hospodářských struktur 31

Public relations – metody, pomocí kterých instituce udrţují vztahy s veřejností a snaţí se získat zpětnou vazbu.

62

Magická hranice byla překonána v roce 2003, kdy nezaměstnanost docílila 10%. Koncem tohoto roku se dostala na 10,3% a začátkem roku 2004 se přiblíţila uţ k jedenácti procentům. Průměrné míry nezaměstnanosti pro léta 2003 a 2004 jsou 9,9% a 10,24%. Z toho vyplývá, ţe na úřadech práce bylo v roce 2003 zaregistrováno něco málo přes 500 tisíc osob a v roce 2004 okolo 550 tisíc uchazečů o práci. Rok 2005 odráţel situaci v minulých letech. Trval ekonomický růst, pozvolna se sniţovala celková nezaměstnanost a pozitivní byla i skutečnost, ţe růst dlouhodobé nezaměstnanosti se zastavil. Obrat ve vývoji nezaměstnanosti můţeme přičítat právě dopadům vládního opatření – přímých či nepřímých zahraničních investic. Shrneme-li prvních patnáct let vývoje České republiky v trţním prostředí, zjistíme, ţe trh práce se zásadně proměnil. Z rigidního stavu, kterým se vyznačoval před rokem 1989, se transformoval na pracovní trh značně diverzifikovaný. Změny na trhu práce poznamenaly chování pracovníků a současně formovaly rozvoj jednotlivých odvětví a povolání. Nezaměstnanost nerovnoměrně zasáhla regiony celé České republiky. Značný rozdíl byl v průběhu tohoto časového úseku zaznamenán v hlavním městě Praha. Nerovnoměrnost spočívala hlavně ve struktuře pracovních sil a struktuře nabídky volných pracovních míst. Vývoj nezaměstnanosti v ČR podnítil i demografický vývoj obyvatelstva, který byl vytvářen populačními vlnami, např. růst porodnosti po druhé světové válce a poté v 70. letech, tzv. „silné ročníky“. V období po převratu, tj. po roce 1989, se naopak porodnost sniţovala z důvodu odkladu rodičovství a obav z budoucnosti. Změna nastala aţ po roce 2003, kdy se porodnost pozvolna zvyšuje.

Graf č. 15: Věková struktura obyvatelstva – absolutní údaje – v letech 1998 – 2004 (v tis.) Zdroj: VÚPS, údaje čerpány z , graf vlastní, 10. 12. 2009 63

2.3 Vývoj nezaměstnanosti od roku 2004 po současnost Rok 2004 znamenal pro Českou republiku další důleţitý mezník ve vývoji pracovního trhu. 1. května 2004 se Česká republika, spolu s dalšími devíti státy32, stala členem Evropské unie, a zařadila se mezi další vyspělé evropské demokracie. Tímto aktem se ČR zavázala plnit nová kritéria a podmínky, aby se její ekonomika nevymykala standardům EU. Je evidentní, ţe eliminace nezaměstnanosti je klíčovým zájmem integrované evropské politiky, jehoţ naplňování vede ke zvyšování ţivotní úrovně komplexně ve všech členských státech EU. Česká republika prokázala snahu přizpůsobit pracovní trh evropským normám jiţ v roce 1999, jak jsem zmínil dříve, kdy přijala první Národní plán zaměstnanosti. Národní plán zaměstnanosti, který vycházel z Evropské strategie zaměstnanosti, se kaţdoročně od roku 2001 aktualizuje, a vytváří se tzv. Národní akční plány zaměstnanosti, které mají uţší představy o řešení zaměstnanosti v zemi. Plán ratifikovaný v roce 2002 svou formou jiţ zcela odpovídal úrovni Národních akčních plánů vyspělých členských zemí EU. Na základě integrace ČR do EU vláda schválila Národní akční plán zaměstnanosti na léta 2004 aţ 2006. Tento plán měl tři části a obsahoval řadu konkrétních opatření, která měly přispět ke sníţení nezaměstnanosti. Nástroji, kterými disponovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, byly zejména efektivní alokace zdrojů do aktivní politiky zaměstnanosti a aplikace nového zákona o zaměstnanosti z října 2004. Jiţ začátkem roku 2004 spustilo MPSV, v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, program „První příleţitost“, který měl za úkol preventivně zasáhnout před dlouhodobou nezaměstnaností tak, ţe ÚP nabídnou mladé nezaměstnané generaci (do věku 25 let, nebo do 6 měsíců jejich evidence na ÚP) pracovní místo, nebo zvýší jejich zaměstnatelnost pomocí poradenských aktivit, rekvalifikací, odborných praxí či školením. Obdobným se stal i program „Nový start“, který se zaměřoval na problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti u osob nad 25 let, nebo do 12 měsíců evidence na ÚP. Národní akční plán na léta 2004 – 2006 potvrdil, ţe MPSV bude pokračovat v realizaci pilotního projektu „Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“. Tento projekt si kladl za cíl to, aby nedocházelo k tzv. zneuţívání kvalifikovaných, vysoce vzdělaných pracovních sil v nekvalifikovaných profesích. V osnově zmiňovaného Plánu je i podpora celoţivotního vzdělávání. Zároveň uvádí, ţe k tomu aby nezaměstnanost celorepublikově klesala, je potřeba

32

Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko

64

vytvořit podmínky pro soulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Národní akční plán kladl důraz na nutnost podpory malého a středního podnikání, který vytvářel nejvíce pracovních míst. Bylo potřeba sníţit administrativní a regulační zátěţe pro začínající podniky. Toto opatření je, jak se jeví současné podnikatelské prostředí, stále zásadním a aktuálním tématem. A není samotné, k dosud nerealizovaným projektům se řadí téţ velmi diskutovaná reforma důchodového systému. Je otázkou, do jaké míry ovlivnila samotnou míru nezaměstnanosti přijatá legislativa – zákon o úrazovém pojištění, zákoník práce či úpravy v oblastech daní, nicméně lze konstatovat, ţe na zvyšování zaměstnanosti se musejí i dnes podílet všechny resorty společně včetně svých sociálních partnerů. Abychom porozuměli sledu událostí, je nutné v kontextu zmínit téţ dokument, kterým byl zásadně ovlivněn dosavadní vývoj Evropy – Lisabonská strategie. Tato strategie byla přijata Evropskou radou v březnu roku 2000. Cíl tohoto dokumentu si dovolím citovat ze serveru www.wikipedia.cz. „Cílem Lisabonské strategie je vytvořit z Evropské unie do roku 2010 nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost.“33

Obrázek č. 5: Vlajka Evropské unie Zdroj: , 6. 1. 2010 33



65

Lisabonská strategie obsahovala následující doporučení týkající se politiky zaměstnanosti, o jejichţ plnění by státy měly, z pozice svého členství v Evropské unii, usilovat. Byly jimi:  Pomoc nezaměstnaným a neaktivním na trhu práce  Podpora podnikání, které tvoří pracovní místa  Investice do lidského kapitálu  Podpora aktivního stárnutí34  Zamezení diskriminace znevýhodněných osob na trhu práce Strategie byla v roce 2005 zrevidována a prioritou se stal ekonomický růst na úkor ţivotního a sociálního aspektu35. Ten samý rok přijaly členské státy včetně ČR tzv. Národní programy reforem na tříleté období. Tímto aktem se ČR zavázala plnit aktualizovaný cíl Lisabonské strategie. Národní program reforem se stal konceptem zajištující změny na makroekonomické, mikroekonomické úrovni a zabýval se téţ problematikou zaměstnanosti. Zvláštní důraz byl kladen na pokračování reformy veřejných financí, zvýšení konkurenceschopnosti a zvýšení flexibility pracovního trhu. Jednotlivé Národní reformní programy členských zemí byly v roce 2005 zkontrolovány a hodnoceny orgány EU. Začátkem roku 2006 Evropská komise zveřejnila výsledky reformních programů v dokumentu – Výroční zpráva o pokroku při plnění revidované Lisabonské strategie. Česká republika byla pochválena za efektivní sestavení reformních opatření.

Tabulka č. 11: Struktura států Evropské Unie Zdroj: , 11. 2. 2010, 10:30

34

Vyuţití všech příleţitostí zvýšení participace na společenském ţivotě a zvýšení bezpečí stárnoucího člověka.

35

Wim Kok – bývalý nizozemský ministerský předseda, vedl tým, který provedl revidování LS.

66

Evropská unie pro koordinaci pracovních trhů s cílem jejich harmonizace vyuţívá jednotlivých nástrojů, kterými jsou nejčastěji směrnice, nařízení, které ovšem vstupují do právních řádů členských zemí často bez součinnosti legislativy, či nezávazná doporučení, které vydává daným státům na základě analýz, výzkumů. Pro vytváření jednotlivých analýz má Evropská unie zřízeny instituce, o kterých píšu na další straně. Směrnice se snaţí vytvářet podmínky v pracovně-právní oblasti, které podporují hospodářskou koncepci jednotného trhu. Směrnice rozlišujeme jednak z hlediska struktury a jednak z hlediska působení. První typ reprezentují směrnice, které mají spíše obecný charakter s širším výkladem. Druhý typ, reprezentují konkrétní zadání, které je nutné explicitně pouţívat. Tento druh směrnice prakticky omezuje vlastní rozhodování členských států při řešené dané problematiky a jsou také schopny vytvořit přímé následky. Neméně významnou roli v harmonizaci vnitrostátních úprav členských států zastupuje i Evropský soudní dvůr, jehoţ závěry se stávají téţ závazná. Pro upřesnění, Evropská unie neusiluje o sjednocování národních vnitrostátních úprav jednotlivých členských států, ale spíše se snaţí o jakési slaďování národních legislativ tím, ţe stanovuje určité minimální cíle. Evropská unie vyuţívá dalších nástrojů, kterými se snaţí ovlivnit další směřování členských států z pohledu zaměstnanosti. Jsou jimi:  Priority zaměstnanosti, které nastavují hlavní směry politiky zaměstnanosti.  Národní programy reforem, pomocí kterých si kaţdý členský stát vytyčuje cíle a určuje nástroje, prostřednictvím kterých bude stanovených cílů dosahovat.  Doporučení Evropské rady – Evropská rada můţe kvalifikovanou většinou rozhodovat o doporučeních pro jednotlivé státy, které navrhuje Evropská komise.  Výroční zprávy o pokroku je dokument, který vydává Evropská komise a hodnotí v něm pokroky jednotlivých států v implementaci národních programů.  Společné zprávy zaměstnanosti, které tvoří samostatnou kapitolu zaměstnanosti EU přijatou Evropskou radou.

67

Nyní poznámka k slíbeným institucím Evropské unie. Na projednávání otázek Evropské strategie zaměstnanosti má EU zřízen tzv. Výbor pro zaměstnanost, který je sloţený z jednoho zástupce Evropské komise a Generálního sekretariátu Rady a dvou zástupců z kaţdého z členských států. Pod tento Výbor spadá podvýbor pro indikátory, který má zřízenou pracovní skupinu. Tento orgán zastává především poradní úlohu pro Evropskou komisi a Radu ministrů při formování zmíněné Strategie a realizaci ekonomických reforem. Dále podporuje vytváření kvalifikované pracovní síly, která je schopná se přizpůsobovat a pruţně reagovat na aktuální vývoj pracovního trhu. Evropský parlament má pro analýzu zaměstnanosti ustanoven Výbor pro zaměstnanost a sociální věci. Výbor řeší následující záleţitosti týkající se36:  Politiky zaměstnanosti a všech aspektů sociální politiky, například pracovních podmínek, sociálního zabezpečení a sociální ochrany;  opatření k zajištění ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti;  Evropského sociálního fondu;  politiky odborného vzdělávání včetně odborných kvalifikací;  volného pohybu pracovníků a důchodců;  sociálního dialogu;  všech forem diskriminace jiných neţ diskriminace na základě pohlaví, ke kterým dochází na pracovišti nebo na trhu práce;  vztahů s: Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání, Evropskou nadací pro zlepšení ţivotních a pracovních podmínek, Evropskou nadací pro odborné vzdělávání, Evropskou agenturou pro bezpečnost a zdraví při práci a vztahů s dalšími příslušnými subjekty Evropské unie a mezinárodními organizacemi. Evropská nadace pro zlepšení ţivotních a pracovních podmínek, tak se nazývá další organizace Evropské unie, která řeší otázky z oblasti zaměstnanosti. Fakticky se zaměřuje na pracovní podmínky a z nich plynoucí důsledky na zaměstnanost.

36

<www.euroskop.cz/.../10567-konkurenceschopnost_a_volny_pohyb_ps.pdf>, 23. 1. 2010, 22:00

68

Obrázek č. 6: Logo poradensko-informačního systému EURES Zdroj: <portal.mpsv.cz/eures>, 12. 2. 2010, 17:00 Další novotou v oblasti zaměstnanosti, která úzce souvisí s podporou volného pohybu pracovních sil, je poradenská a informační síť EURES. Tím, ţe se Česká republika stala členem EU, tak automaticky získala moţnost vyuţívat tento sofistikovaný systém, který usnadňuje přístup pracovníků na pracovní trhy jednotlivých členských zemí Evropské unie i Evropského hospodářského prostoru. Informační systém EURES, neboli Evropské sluţby zaměstnanosti, působí jiţ od roku 1993. Vyznačuje se propojením spolupráce při řešení zaměstnanosti mezi členskými státy EU a Evropskou komisí. Hlavní úlohou systému je vzájemná výměna informací, databází ohledně aktuálního vývoje na trhu práce ve všech zemích Evropy. Kromě aktuální situace na trhu práce se zabývá téţ prognózami, tendencemi trhů, ale také ţivotními a pracovními podmínkami. Cíl sítě EURES je podpora mobility pracovních sil v rámci celoevropského jednotného pracovního trhu. Tento cíl naplňuje zprostředkováním sluţeb, které nabízí všem účastníkům na trhu práce (zaměstnavatelé, zaměstnanci, nezaměstnaní a občané, kteří jiţ odcestovali mimo svou mateřskou zemi, nebo to hodlají udělat). EURES téţ poskytuje zásadní informace pro rozhodování institucí EU, které se otázkami pracovního trhu zabývají.37 Členy informační a poradenské sítě EURES jsou Evropský koordinační úřad při Generálním ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci EK a Veřejné sluţby zaměstnanosti jednotlivých členských států EU, které spolupracují se svými orgány při řešení otázek zaměstnanosti. Personální zajištění představují jednotliví poradci, kteří jsou hybnou silou systému EURES. Tito poradci pracují v rámci veřejných sluţeb zaměstnanosti kaţdého z členských států nebo v rámci partnerských organizací sítě EURES a jejich činnost je vzájemně provázána. V České republice kontaktní osoby systému EURES sídlí na ustanovených úřadech práce a na okresních úřadech práce lze najít přímo poradce. Kaţdý z poradců je speciálně vyškolen (odborné povědomí

v právních

a administrativních aspektech) k tomu, aby co nejpřesněji poskytoval informace a pomoc v hledání pracovního místa v zahraničí. V současné době po celé Evropě pracuje více neţ 700 37

Viz str. 68.

69

EURES poradců a jejich počet, se vlivem stále utvářejícího se jednotného pracovního trhu, neustále roste. Mezi hlavní úkoly EURES poradců patří: 

Sledování nabídky a poptávky na trhu práce podle poţadavků sítě EURES



Podpora mobility a mezinárodní spolupráce v rámci celého EHP



Výměna, zpracování a poskytování informací o volných místech, ţivotních a pracovních podmínkách a situaci na trhu práce



Propagace volných míst, poskytování informací o zadávání ţádostí o práci



Odborné poradenství uchazečům o zaměstnání i zaměstnavatelům



Asistence při nadnárodních projektech náboru pracovní síly



Zajištění fungování, integrace a propagace sítě EURES

Na pohraničních pásmech jednotlivých zemí, byly zaloţeny specializované regionální partnerství, tzv. EURES-T partnerství, která mají za úkol vytvářet podmínky a řešit tak aktuální potřeby regionů, které se vyznačují vysokou úrovní mobility pracovní síly přes hranici. Tato přeshraniční organizace EURES propojuje zejména veřejné sluţby zaměstnanosti, edukační instituce, jednotlivé zaměstnavatele, odbory podniků, tamní orgány či úřady a instituce řešící otázky zaměstnanosti s Evropskou komisí. IS – Island

DE – Německo

NO – Norsko

CZ – Česko

SE – Švédsko

SK – Slovensko

FI – Finsko

HU – Maďarsko

IE – Irsko

AT – Rakousko

UK – VB

CH – Švýcarsko

NL – Nizozemí

LU – Lucembursko

DK – Dánsko

BE – Belgie

LT – Lotyšsko

FR – Francie

LV – Litva

SI – Slovinsko

EE – Estonsko

IT – Itálie

PL – Polsko

RO – Rumunsko

ES – Španělsko

BG – Bulharsko

PT – Portugalsko GR – Řecko MT – Malta

Obrázek č. 7: Mapa příhraničních regionů EURES-T partnerství Zdroj: , 12. 2. 2010, 13:00 70

CY – Kypr

V dnešní době je logické, ţe informačně-poradenský systém EURES má i svou elektronickou podobu, která tak nejjednodušší formou poskytuje vzájemné propojení jiţ jednatřiceti pracovních

trhů.

Evropský

portál

pracovní

mobility

lze

nalézt

na

serveru

, který zároveň odbourává jazykovou bariéru, neboť poskytuje 25 jazykových mutací. V České republice nalezneme Evropský portál mobility práce v rámci Integrovaného portálu Ministerstva

práce a

sociálních věcí

na webové stránce

.

Obrázek č. 8: Elektronická forma systému EURES v rámci portálu MPSV Zdroj: vlastní, 12. 2. 2010, 14:00 Pro účely srovnávání míry nezaměstnanosti, ale i jiných statistických údajů, v jednotlivých zemích či regionech má Evropská unie zaloţen Evropský statistický úřad (EUROSTAT), který sídlí v Lucemburku. Tento orgán vyuţívá pro své výpočty harmonizované statistické metodiky, které aplikuje ve všech zemích sedmadvacítky a jeho výsledky poté poskytuje všem statistickým úřadům na národní úrovni. Instituce Evropské sluţby zaměstnanosti jsou obrovským přínosem ve vývoji pracovního trhu na celoevropském poli působnosti. Vzájemné provázání jejich činností pomáhají zlepšovat situaci globálně na všech pracovních trzích členských zemí. Společně s dalšími faktory jako je zavedení Eura v jednotlivých zemích EU či zlevnění dopravní infrastruktury napomáhá tento systém zvyšovat pruţnost mobility pracovních sil v rámci evropských pracovních trhů. 71

Evropa prochází stále prohlubujícím se integračním procesem, a proto lze předpokládat, ţe poţadavky na mobilitu pracovních sil se ještě zvýší, čímţ zároveň zesílí poptávka po sluţbách systému EURES. Informačně-poradenský systém EURES je bezesporu perspektivní organizací, která umoţňuje uspokojit potřeby právě těch, kteří o to ţádají. Jsem přesvědčen, ţe zavedením tohoto systému v Evropě bylo nezbytným předpokladem pro růst zaměstnanosti a myšlenku sjednocení pracovního trhu. Vstupem do evropského společenství se automaticky otevřely českému obyvatelstvu brány k pracovním trhům členských zemí Evropské unie. Volný pohyb osob a svoboda pohybu pracovních sil je jednou z elementárních svobod Evropské unie, která je zakotvena v čl. 39 „Smlouvy o zaloţení Evropského společenství“. Svoboda volného pohybu tak zaštiťuje moţnost zaměstnání v jakémkoliv členské zemi EU bez nutnosti ţádosti o pracovní povolení. Na základě této svobody se ruší jakékoliv diskriminace zaloţené na státní příslušnosti. Občané států EU mohou volně cestovat nejen za prací, ale také za účelem podnikání, studia nebo poznání. Tato zásada je uplatňována v zemích EU včetně Švýcarska, které má s Evropskou unií uzavřenou bilaterální dohodu a rovněţ v zemích Evropského hospodářského prostoru, který reprezentují tři státy – Island, Norsko, Lichtenštejnsko. Svobodu volného pohybu jsou oprávněni členské země omezit pouze ze závaţných důvodů, kterými mohou být například zajištění veřejného pořádku nebo zajištění bezpečnosti země. Pojem volný pohyb můţeme charakterizovat čtyřmi právy, jsou to:  Právo jednotlivce k přístupu na jakýkoliv pracovní trh v jakémkoli členském státě, včetně zprostředkování zaměstnání příslušnými úřady dané země, resp. právo ucházet se o nabídku pracovních míst v jakémkoli z členských států.  Právo neomezeného pohybu jednotlivce na jakémkoli území členského státu EU.  Právo pobytu jednotlivce na území jakéhokoli z členských států při výkonu povolání.  Právo vyuţití moţnosti setrvání pobytu na území jakéhokoli z členských států i po skončení pracovního poměru.

72

Česká republika se tak nově obohatila o moţnost migrace za prací do jiných členských států. Nepříliš pozitivně pro Českou republiku, z hlediska zeměpisné polohy, se k této moţnosti postavily státy jako Německo, Rakousko a Švýcarsko, jelikoţ se obávaly ze zahlcení domácích pracovních trhů a trvaly na omezení přístupu na své pracovní trhy v maximální moţné délce. Moţný byl v těchto státech pouze částečný přístup prostřednictvím bilaterálních smluv, které taxativně stanovily druhy povolání a k tomu přesný počet moţných stáţistů. V Rakousku byl přístup povolen pouze u nedostatkových profesí, tj. u zdravotních sester a pečovatelek. Německo postrádalo pracovní síly v inţenýrských pozicích a ve strojírenství. Je s podivem, ţe v období ještě před vstupem ČR do EU se řada členských států vyslovila, ţe plné otevření svých pracovních trhů umoţní právě od roku 2004. Svým slibům, ale dostála, jak je vidět z obrázku č. 9 pouze Velká Británie, Irsko a Švédsko. Ostatní původní země daly najevo jasně, ţe od vstupu desíti zemí do Evropského společenství budou trvat na omezení migrace pracovních sil na domácí pracovní trhy a ţe uvolnění podmínek bude záleţet na aktuálním vývoji a analýzách pracovních trhů. ČR vyjadřovala jistou nevoli s ustavením přechodných období, po které není moţné bez povolení vstoupit na pracovní trhy členských států a to i poté co se od vstupu do EU uplatňuje princip komunitární přednosti38. Naproti tomu také vláda naší republiky, usnesením č. 13 ze 7. 1. 2004, se absolutně nezřekla moţnosti uplatnění přechodných omezení přístupu na domácí pracovní trh vůči všem členům EU. Zároveň ale dala najevo, ţe jej zavede v případě nepříznivě vyvíjející situace na trhu práce. Ve skutečnosti to znamenalo, ţe ČR nezavedla ţádné omezení přílivu nových pracovníků ze zahraničí. Výjimku tvořilo pouze omezení v tom případě, pokud pracovní místo bylo drţeno domácím uchazečům, tak ţadatel ze zahraničí nemohl být přijat.

38

Pokud EU-15 uplatní přechodné období, nebudou přísnější podmínky vůči přístupu pracovníků z nových

členských států na jejich území a tito pracovníci budou oproti pracovníkům z třetích zemí upřednostňováni.

73

Obrázek č. 9: Omezení migrace za prací v Evropě Zdroj: , 21. 1. 2010, 13:00 Pokud některý z původních států Evropské unie trval na přechodném omezení přístupu ke svému pracovnímu trhu, musel se obrátit na Evropskou komisi a doloţit důvody k takovémuto rozhodnutí. Přechodná období se dají rozdělit na tři samostatné etapy39 (2+3+2 roky).  Po dobu 2 let (do 30. 4. 2006) od vstupu ČR do EU, neměli čeští pracovníci automatický přístup na trhy práce původních členských států a byl nadále zachován systém povolení k zaměstnání (národní opatření). V případě, ţe se tak původní státy rozhodly.

39

<www.euroskop.cz/.../10567-konkurenceschopnost_a_volny_pohyb_ps.pdf>, 23. 1. 2010, 22:00

74

 Dvouletá omezení mohly původní členské státy za splnění určitých podmínek prodlouţit o další tři roky (do 30. dubna 2009). K prodlouţení tohoto omezení musel kaţdý stávající členský stát před 30. dubnem 2006 oznámit Evropské komisi, zda hodlá i nadále pouţívat národní opatření vůči českým pracovníkům, nebo zda bude napříště uplatňovat bez dalších národních podmínek pouze acquis communautaire40 a zavede tak volný pohyb pracovníků s Českou republikou.  Národní opatření si mohou původní členské státy ponechat v platnosti nejdéle do 30. dubna 2009. Pokud i po tomto datu budou váţné problémy na jeho trhu práce přetrvávat a oznámí-li příslušný členský stát, ţe i nadále hodlá pouţívat národních opatření, pak je jen výjimečně moţné přechodná období prodlouţit maximálně o dva roky (do 30. dubna 2011). Omezení volného pohybu pracovních sil v rámci celé EU budou však nejpozději k 1. květnu 2011 ukončena. Obyvatelstvo celé Evropské unie včetně občanů České republiky bude moci, bez ţádosti povolení, odcestovat za prací do jakéhokoliv z členských států. Přechodná období se však nevztahovala na oblasti podnikání a studia. Z mnoha článků na internetu jsem se také dočetl, ţe Vladimír Špidla – tehdejší evropský komisař pro zaměstnanost – prohlásil, ţe volný pohyb pracovních sil povaţuje za nejdůleţitější svobodu Evropské unie a zdůraznil, ţe volný pohyb pracovních sil neměl na pracovní trhy původních států Evropské unie, které otevřely pracovní trh ihned po vstupu nových členů (VB, Irsko) ţádný škodlivý efekt. S tímto se shodoval i s představiteli Polské, Maďarské a Slovenské republiky na Praţském summitu předsedů Parlamentů zemí V4, který se konal 3. – 4. února 2006, kde předseda senátu Parlamentu ČR Přemyslu Sobotka doslova řekl: „Zastávám názor, že v rámci EU se mohou a dokonce musí vytvářet společné bloky – ne proti někomu, ale kvůli prosazení určitého společného názoru. Dnes jsme našli společné téma, byla to otázka uvolnění pracovního trhu pro občany našich zemí. K tomu jsme přijali deklaraci, kterou za chvíli podepíšeme a ještě dnes ji rozešleme Evropskému parlamentu,

40

„Acquis communautaire“, neboli komunitární právo pochází z francouzštiny a v přeneseném překladu

znamená zhruba „to, čeho bylo dosaţeno.“ Bývá pouţíván pro označení velmi rozsáhlé sbírky právních aktů EU, které byly přijímány po celou dobu její existence. V době vstupu ČR do EU čítal jejich soubor na 85 tisíc stran textu.

75

všem parlamentům a vládám EU. V této deklaraci se mj. zdůrazňuje, že v žádné ze zemí, kde se přechodná období neuplatňují, se nepotvrdily obavy z narušení pracovního trhu, naopak došlo ke zlepšení ekonomiky. Závěrem je možno říct, že úplná liberalizace pohybu pracovních sil v EU je výhodná pro všechny země.“41 Za výhody sjednoceného pracovního trhu můţeme jmenovat:  Sniţování nezaměstnanosti ve státech s malou nabídkou pracovních míst způsobenou odchodem nezaměstnaných osob do zahraničí  Obsazování volných míst zahraničními pracovníky při vysoké zaměstnanosti v ekonomikách s rychlým hospodářským růstem  Zjednodušení administrace v případě vyuţití migrace za zaměstnáním.  Export a import zkušeností či „know-how“ ztělesněné v podobě migrujících pracovníků  Zdokonalování jazykové vybavenosti migrujících lidí  Zvyšování znalostí v oblasti práv a povinností zaměstnanců či zaměstnavatelů, které jsou dána evropskou legislativou Mezi nevýhody sjednoceného trhu patří:  Tzv. „Brain Drain“ (únik mozků) – jedná se o ztrátu kvalifikované pracovní síly z domácí ekonomiky země. Tento jev má významné ekonomické důsledky, protoţe např. člověk, který byl vzdělán pomocí státních prostředků, začne přispívat do sociálního a daňového systému svými přednostmi a schopnostmi do jiné země  Zvýšení konkurence mezi různými podniky, ţivnostníky  Problémem se stává i koordinace vyplácení sociálního zabezpečení  Značný problémem můţe být také migrující levná pracovní síla, která je najímána na úkor českého ţadatele o práci

41

< http://www.senat.cz/praguesummit/tiskova_konference.php>, 23. 1. 2010 22:30

76

Svoboda pohybu je pro EU velmi významným ekonomickým i politickým faktorem. Moţnost volného pohybu v rámci evropského společenství umoţňuje větší rozmanitost výběru povolání, které odpovídá jak poţadavkům, tak moţnostem jednotlivce. Rozhodování, zdali vycestovat do zahraničí za prací či ne, ulehčí i významný rozdíl v příjmech mezi západem a východem Evropské unie. Pokud bychom srovnali tyto příjmy ve státech nových členů EU se zeměmi EU-1542, zjistili bychom rozdíl kolem 50% při výkonu stejného povolání ve prospěch západu. A proto se očekávalo, ţe tuto lákavou příleţitost – získání perspektivnějšího zaměstnání v zahraničí – vyuţije spousta lidí, ovšem nebylo tomu docela pravdou. Studie „Migrační potenciál českého obyvatelstva v procesu evropské integrace“, kterou vypracoval Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (VÚPS) ještě před vstupem do EU, objevila skutečnost, ţe k migraci do zahraničí v roce 2003 má pozitivní vztah zhruba 18% obyvatelů ČR. Podobný vztah k migraci za prací byl zaznamenán ve všech nových členských státech, který potvrdila zpráva z Evropské komise o fungování přechodných opatření uveřejněná v únoru 2006. Tuto pasivitu hledání práce v zahraničí si lze vysvětlit neochotou stěhování obyvatel. V mezinárodním srovnání, podle statistik Eurobarometru, je náš národ spolu se Slovinci a Maďary na posledních příčkách ochoty migrace za prací. Za společné faktory této skutečnosti můţeme uvést kromě neochoty stěhování také dlouhodobou izolaci díky totalistickému reţimu, jazykovou bariéru, sociální vazbu na mateřské město, či vysoké náklady na bydlení. Přesto roku 2005 a 2006 proběhla největší migrační vlna a to zejména do zemí bez přechodných omezení. Tudíţ do Velké Británie a Irska. Do Velké Británie vycestovalo zhruba 20 aţ 40 tisíc obyvatel ČR. Do Irska 10 aţ 20 tisíc. Pozadu i přes překáţky nezůstalo Německo, kam odjelo 10 aţ 30 tisíc obyvatel. Rakouský pracovní trh se obohatil o zhruba 6 tisíc pracujících Čechů. Méně neţ 5 tisíc lidí odjelo za prací do Španělska, Itálie, Holandska, Belgie či na Slovensko. Hodnoty do jedné tisícovky obyvatel byly registrovány u ostatních zemí EU. Přesný počet občanů České republiky, kteří pracují v zahraničí je ale velmi obtíţné zjistit, protoţe prakticky existuje pouze evidence, na jejímţ základě ţadatel o práci získává registraci k sociálnímu číslu. Pokud ale migrant zahraniční pracovní trh opustí, ţádná evidence se jiţ nevede, a proto jsou čísla migrantů uvedena s větší rezervou.

42

EU-15 – původní členské státy Evropské unie.

77

Moţnost vycestování občanů za prací skýtá několik důsledků. Do jaké míry je moţnost migrace pro stát pozitivní či negativní se nedá jednoznačně odpovědět. Významnými jevy spojené s migrací jsou demografické, ekonomické a sociální změny. Pokud bychom se zaměřili na demografické změny, je v naší společnosti zaznamenán především úbytek mladších lidí. Ti totiţ nemají tolik překáţek a závazků proto, aby nemohli vycestovat za prací. V případě starších lidí hraje významnou roli jazyková bariéra, která znemoţňuje získání práce a zvyšuje obavy z moţných starostí a problémů. Výsledkem této rovnice je pak stárnoucí populace exportujících států, coţ postihuje i reprodukci obyvatelstva. Ze sociálního hlediska migrace zpřetrhá rodinné vazby, na druhou stranu v případě vycestování a zpětného návratu domů je moţné dovézt kromě vzpomínek také cenné pracovní, jazykové i kulturní zkušenosti, které jednotlivec můţe uplatnit na domácím pracovním trhu. Poslední je ekonomický pohled na věc. Ten je o poznání sloţitější, neboť zvaţuje moţnost, zdali člověk, který vycestuje za prací, plánuje také návrat. Jestliţe ano, poté se stává pro svou domácí zemi přínosem. Tím, ţe migruje, automaticky se sniţuje nezaměstnanost, pozitivně tak působí na rozpočty ČR (nepobírá podporu v nezaměstnanosti, popř. jiné sociální dávky) a s načerpanými zkušenostmi se po nějaké době vrací zpět pracovní trh, kde těmito zkušenosti disponuje plus utrácí vydělané finanční prostředky, které získal mimo republiku doma. Problém nastává v situaci, kdy se migrant rozhodne v zahraničí zůstat. Stát tímto rozhodnutím přichází o pracovní sílu, kterou na své náklady vzdělal (tímto jsou míněny pouze státní vzdělávací instituce). Rozšíření Evropské unie v roce 2004 sebou přineslo téměř sto milionů obyvatel navíc, coţ se samozřejmě projevilo v nutnosti upravení struktury institucí EU, které zajišťují koncepci jednotného pracovního trhu včetně jeho budoucího směřování. Proti sobě tak stály dva názory. První názor prosazoval rovné podmínky pro vstup na pracovní trhy všech členských zemí bez omezení. Druhý názor zastával premisu, ţe zpřístupnění pracovních trhů všem členům EU bude mít za následek výrobu nadbytečných laciných produktů či masivní přiliv levné, často nekvalifikované pracovní síly z východu, která zbytečně bude blokovat pracovní místa pro tuzemské zájemce o práci. Zpětně podle analýz se ale potvrdilo, zejména u států, které přechodná omezení nestanovily, ţe obavy ze zahlcení pracovních trhů byly neopodstatněné, ba naopak v některých případech dokonce nová zahraniční síla dokázala stimulovat hospodářský růst. Podle všech dostupných údajů můţeme konstatovat, ţe vstup České republiky do Evropské unie neměl nijak zásadní vliv na pracovní trh. Změn se dočkala pouze legislativa, o které jsem psal na začátku této kapitoly. A ani Evropské sluţby zaměstnanosti se na výrazných změnách pracovního trhu nepodílely. Samotný vliv systému 78

EURES jako exekutivního nástroje Evropské unie v otázkách zaměstnanosti povaţuji za přínosný, nicméně jeho sluţeb vyuţívaly a v současnosti vyuţijí pouze ti, kteří o tyto sluţby jeví zájem. Proto je nezaměstnanost tolik diskutovanou problematikou, kterou nelze stoprocentně vymítit. Mezi další výhody, které Česká republika získala vstupem do Unie, je moţnost čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie do různých projektů. Na základě Národního rozvojového plánu ČR se prostřednictvím financí z EU snaţí Česká republika dosáhnout toho, aby se stala zajímavým centrem pro přiliv investic a atraktivním místem pro ţití. Prostřednictvím společné regionální politiky se jak ČR tak EU snaţí vytvářet podmínky pro tvorbu nových pracovních míst, zejména v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti. Dále usilují o podporu rovnováţeného vývoje, který má být zajištěn konkurenceschopností a zaměstnaností regionů. Organizace Czechinvest, která spadá svou působností pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, podporuje podnikání a zároveň nabízí investorům širokou subvenci při realizaci investičních záměrů. Agentura tak přímo ovlivňuje chování investorů a přispívá k tvorbě nových pracovních příleţitostí. Domnívám se, ţe právě investicemi do České republiky je moţný sníţit regionální rozdíly, a to hlavně v regionech s největší nezaměstnaností. Na stránkách Agentury pro podporu podnikání a investic jsem se dočetl, ţe investoři mají o tyto lokality zájem a ţe, toto si dovolím citovat: „Statistiky ukazují, ţe se tyto regiony v roce 2008 objevily investorům v kaţdé čtvrté nabídce.“43 Konkrétní čísla je moţné porovnat v grafu č. 16 na následující straně. Co ovšem tyto nadějné prognózy narušuje je vysoká daňová zátěţ pro právnické osoby a také mnohdy i velmi zdlouhavá administrativní zátěţ při řešení fádních záleţitostí. Současný lídr pro volby do PS 2010 za Občanskou demokratickou stranu RNDr. Petr Nečas v jedné z televizních debat prohlásil, ţe odlehčení zátěţe bude pro Českou republiku velice podstatné. Zmínil, ţe proces zaloţení firmy u nás je v porovnání s ostatními zeměmi EU velice dlouhý, kolem 1 aţ 2 měsíců. „Toto je potřeba zkrátit alespoň na polovinu“, dodal.

43

Czechinvest. Agentura pro podporu podnikání a investic. Chceme nalákat developery do regionů. [on-line], [cit. 10. 3. 2009]. Dostupné

na www:

79

Agentura Czechinvest v ČR zřídila v jednotlivých krajských městech síť kanceláří, kde její pracovníci podporují rozvoj malého a středního podnikání prostřednictvím strukturálních fondů Evropské unie. Od roku 2002 v České republice vzniklo mnoho nových podniků zaměřených na velkoobchod, maloobchod, sluţby nebo stavebnictví. Je moţná jen škoda, ţe převáţná většina byla zaloţena v Praze, kde nezaměstnanost i v době ekonomické krize není tak závaţným problémem.

Graf č. 16: Frekvence krajů v nabídkách investorům za rok 2008 Zdroj: , 25. 2. 2010 Dalším následkem, který byl vyvolán vstupem České republiky do Evropské unie, se stal zrychlený hospodářský růst, coţ mělo samozřejmě pozitivní vliv na ekonomickou situaci v zemi. Rok před vstupem do EU náš HDP vzrostl o 3,2%. Roku 2004 tato hodnota činila 4,7% a v následném roce 2005, podle údajů ČSÚ, jiţ ohromujících 6%. Navzdory excelentním výsledkům měřítka blahobytu se ale nezaměstnanost výrazně nesníţila a i zde by si bylo vhodné připomenout slova sociologa Dahrendorfa44. Permanentní vysoká nezaměstnanost v České republice se mnohdy přičítá, dle nezávislých ekonomů, nepruţnosti pracovního trhu (štědrý sociální systém, hystereze). Další moţností výkladu vysoké

44

Viz str. 54

80

nezaměstnanosti je nárůst migrace. Komparujeme-li měsíc leden v roce 2005 a v roce 2006, dozvíme se, ţe počet zahraničních pracovníků narostl v roce 2006 o 40 tisíc lidí. Další z příčin je i výrazně vysoká produktivita práce. Data, které máme k dispozici, říkají, ţe v roce 2003 vrostla národohospodářská produktivita práce o 4,7%. V roce 2004 o 4,6% a v roce 2005 o více jak 5%. Růst produktivity práce se spojuje s restrukturalizací české ekonomiky, kdy podniky zvýšenou poptávku po jejich zboţí či sluţbách kryjí svými dosavadními zaměstnanci. Tento fakt dokládá tvrzení, ţe i přes strmý růst hrubého domácího produktu reaguje nezaměstnanost jen partikulárně. Míra nezaměstnanosti České republiky se v roce 2004 zmenšila a celkově se pohybovala pod celkovým průměrem EU. Počínaje rokem 2004, tedy v době, kdy Česká republika ještě nebyla součástí EU, byla naměřená míra nezaměstnanosti rovna 9,7%. Této hodnotě odpovídalo téměř 570 tisíc uchazečů o práci, avšak vlivem rozmachu sezónních prací došlo ke kaţdoročnímu sníţení počtu nezaměstnaných – v květnu 2004 klesl počet ţadatelů o 49 tisíc. Nicméně zpětný nárůst nezaměstnanosti se vlivem vstupu nových absolventů na pracovní trh opakoval v letních měsících. Ke konci roku 2004 nezaměstnanost dosahovala 9,5%. Pro zajímavost pokud bychom nezaměstnanost měřili pomocí staré metodiky, nezaměstnanost by dosahovala aţ 10,3%. Přesné počty, které úřady práce zveřejnily, ukázaly, ţe bez práce bylo celkem 541 675 lidí. Tento počet odpovídal 51 203 volným pracovním místům. Důleţitou skutečností, která ovlivnila vývoj na trhu práce, bylo i zrušení branné povinnosti.

Graf č. 17: Vývoj míry nezaměstnanosti v prvním čtvrtletí od roku 1991 do roku 2009 (v %) Zdroj: VÚPS, <praha.vupsv.cz/Fulltext/fakta/graf6.pdf>, 17. 10. 14:00 81

Jestliţe bychom se vrátili na stranu č. 24, vzpomněli bychom na způsob měření nezaměstnanosti v ČR. Právě v roce 2004 se změnila metodika měření MPSV, a to v konečném důsledku zapříčinilo okamţité sníţení nezaměstnanosti o 1 procento. Tato změna byla provedena v rámci harmonizace legislativy, o které je jsme se dozvěděli dříve. Jak je z grafu č. 17 patrné, následující léta od roku 2004 směřovaly s mírnými odchylkami ke sniţování nezaměstnanosti. Začátek roku 2005 se vyznačoval vysokou nezaměstnaností ve výši 9,8%, nicméně reálně se počet nezaměstnaných oproti lednu 2004 sníţil zhruba na 562 tisíc osob. Jarní měsíce se jiţ tradičně jevily pro pracovní trh příznivě, protoţe se vyskytovalo mnoho pracovních příleţitostí spojené se sezónními pracemi. Růst nezaměstnanosti v letních měsících zase předznamenal cyklický vývoj nezaměstnanosti, neboť s nástupem absolventů škol se automaticky

míra

nezaměstnanosti

zvětšila.

Podzim

byl

z hlediska

zaměstnanosti

nepříznivější z celého roku 2005. Byla naměřena hodnota 8,4% přičemţ se počet nezaměstnaných lidí sníţil pod půl milionu – 491 tisíc uchazečů o práci. Závěr tohoto roku však tento počet vrátil zpět nad hranici 500 tisíc a nezaměstnanost činila 8,9%. I kdyţ česká ekonomika od roku 2004 rostla, ještě v roce 2006 se nezaměstnanost výrazně nezmenšila. Měsíční míra nezaměstnanosti pro rok 2006 se rovnala 8,8 aţ 9,2 procentům. Počet nezaměstnaných osob se pohyboval okolo 530 000. Stav české ekonomiky podporoval tvorbu nových pracovních míst v prosperujících podnicích, které nemalou měrou participovaly na zvýšení zaměstnanosti. Pokles nezaměstnaných lidí nebyl ale v součtu tak eminentní, protoţe se stále nedařilo sniţovat mnoţství dlouhodobě nezaměstnaných a také vytvořená pracovní místa mnohdy neodpovídala jednak kvalifikaci uchazečů, jednak jejich představám. Nezaměstnanost tak pořád atakovala hlavně osoby s nízkým vzděláním, osoby se změněnou zdravotní schopností, ţeny s dětmi, mladší věkové vrstvy a sociálně nepřizpůsobivé jednotlivce. Nízká adaptabilita byla stále vykazována v oblastech, kde přetrvával kvalifikační nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovní síle.

82

Věk 2000 2001 2002 2003 33,6 37,3 35,8 38,4 15 – 19 20 – 24 14,2 13,7 13,5 14,8 9,4 9,1 7,9 8,1 25 – 29 9,3 8,1 6,9 7,5 30 – 34 7,2 7,5 6,5 7,1 35 – 39 7,0 6,4 5,7 6,2 40 – 44 7,1 5,8 5,7 5,6 45 – 49 6,7 6,3 6,1 6,9 50 – 54 5,2 4,8 4,0 4,9 55 – 59 4,9 5,3 4,0 2,8 60 – 64 2,9 4,5 3,9 3,7 65 a více Celkem 8,8 8,1 7,3 7,8 Tabulka č. 12: Obecná míra nezaměstnanosti podle věkových skupin (v %)

2004 41,9 17,6 8,9 7,2 7,1 6,8 6,3 7,4 6,0 3,0 2,4 8,3

Zdroj: ČSÚ, tabulka vlastní Pomineme-li skupinu uchazečů ve věku 15 aţ 19 let, kdy se jedná převáţně ještě o studenty či učně, nejpočetnější skupinu nezaměstnaných tvoří uchazeči o zaměstnání ve věku 20 – 24 let. Tito lidé měli povětšinou ukončené pouze učňovské vzdělání nebo nanejvýš střední školu a vyznačují se absencí praxe. Tento fakt dokazuje tabulka č. 12. V roce 2004 byl podle statistik kaţdý čtvrtý člověk s minimálním vzděláním nezaměstnaný. Regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti stále přetrvávaly a přetrvávají dodnes. Samozřejmě i po vstupu České republiky do Unie se na prvním místě, co do míry zaměstnanosti, drţelo hlavní město Praha, jako ústřední centrum pro ekonomický rozvoj. Příznivé statistiky si vedly i oblasti přímo s Prahou sousedící a také města Mladá Boleslav a České Budějovice. Dá se předpokládat, ţe pozitivní vliv na tyto města měly velkokapacitní firmy s celosvětovým exportem – Škoda Auto a pivovar Budějovický Budvar. Nejvyšší míru zaměstnanosti, která je vyšší neţ celorepublikový průměr, trvale reprezentoval Ústecký kraj a Moravskoslezský kraj. Severočeské město Most si v roce 2006 polepšilo o 0,5% a Karviná o 0,1%, coţ můţeme přičítat vzdělávacím projektům a rekvalifikacím, které se MPSV prostřednictvím úřadů práce snaţilo v těchto oblastech realizovat, a to hlavně kvůli zamezení dlouhodobé strukturální nezaměstnanosti. K zhoršení situace ale došlo v městech Jeseník, kde bylo registrováno zvýšení o 2,8%, Teplicích o 2%, a Bruntálu o 0,6%.

83

Praha

3,3%

Most

21,3%

Praha – západ

2,7%

Karviná

18,9%

Praha – východ

2,6%

Jeseník

18,6%

Mladá Boleslav

3,8%

Teplice

17,3%

České Budějovice

4,8%

Bruntál

16,1%

Tabulka č. 13: Registrovaná míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech za rok 2006 Zdroj: MPSV, tabulka vlastní V únoru roku 2007 nastává velký obrat ve vývoji nezaměstnanosti. Úřady práce v České republice evidovaly k tomuto měsíci dohromady 454 737 uchazečů o práci, coţ bylo o 10 721 méně, neţ uváděly statistiky k lednu tohoto roku a zároveň nejméně za osm let v ČR vůbec. Registrovaná míra nezaměstnanosti činila ke konci měsíce února 2007 7,7%. Významné poklesy, které stojí za zmínku jmenovat, byly registrovány v okresech, jako jsou Rychnov nad Kněţnou, kde nezaměstnanost klesla o 8%, Náchod o 6,4%, Chrudim o 5,5%, Prachatice o 5,2% a Klatovy o 5,1%. Celorepublikově se dá říci, ţe poklesy byly zaznamenávány na všech sedmdesáti sedmi úřadech práce. Na zvýšení zaměstnanosti se do jisté míry podílelo i to, ţe v tomto období vstoupila v platnost vyhláška č. 513/2006 Sb. o stanovení území okresů ČR a obvodů hl. m. Prahy., která měnila vyhlášku z roku 2002. Změna se týkala celkem 119 obcí ve 46 okresech. Tím, ţe obce spadaly pod území s nejniţší zaměstnaností, tak nezaměstnanost v těchto krajích logicky vzrostla. Největší dopady byly zaznamenány v části Praha-východ a Brno-venkov. Účinností této vyhlášky si naopak polepšila Plzeň-jih, kde došlo ke zvýšení zaměstnanosti. Celkově z evidence úřadů práce v únoru 2007 odešlo 51 441 uchazečů o práci. Tento počet byl o 2 628 vyšší neţ v tom samém měsíci roku 2006. Nové zaměstnání si v průběhu února našlo 33 928 osob, coţ také bylo o 2 632 osob více neţ v porovnání s minulým rokem. V tom samém údobí bylo vyřazeno celkem 17 513 uchazečů bez umístění. Tomuto opatření úřad práce přistupoval v situaci, kdy uchazeč o zaměstnání nebyl součinný, jinými slovy nespolupracoval. Největší mnoţství takovýchto „flinků“ bylo evidováno v Praze a Olomouckém kraji. Praha rovněţ měla nejniţší procento umístěných uchazečů. Bylo jich pouze 47%, naproti tomu na Vysočině a Pardubickém kraji se nalézání nových pracovních příleţitostí dařilo zhruba o 30% lépe. Ke konci roku 2007 míra nezaměstnanosti poklesla aţ na 6% a to obzvlášť díky velkému přebytku volných pracovních míst v oblasti sluţeb, strojírenství a elektrotechniky. Důleţitou roli sehrála také aktivní politika zaměstnanosti.

84

Začátkem roku 2008, resp. v polovině roku 2007 se začíná velice rychle prosazovat ekonomická a finanční krize, a to v celosvětovém měřítku. Krize zasáhla tak prudce a nečekaně, ţe takřka nikdo nebyl připraven jí čelit. Podrobněji se jejím vznikem, vývojem a následky zabývám ve čtvrté kapitole, nicméně zde uvedu její základní charakteristiku a dopady na Českou republiku. Dnes uţ nikdo nepochybuje o tom, ţe současná světová hospodářská a finanční krize vznikla ve Spojených státech amerických a ţe se postupně přenesla do celého světa. Dnes se uţ totiţ ví, ţe její prvopočátek byl zakotven v nepříliš „stabilním“ prostředí bank, které půjčovaly horentní finanční prostředky na bydlení občanům USA, i kdyţ nebyli dostatečně bonitní. V Americe totiţ existoval názor, ţe bydlení v domě se zahradou, ba dokonce s bazénem, si můţe dovolit kaţdý bez ohledu nakolik je schopný dostát svému splátkovému kalendáři. Je jasné, ţe tento trend nemohl vydrţet dlouho a tzv. bublina praskla (krach bank). Světová ekonomická krize do České republiky dorazila na konci roku 2008. V tu dobu totiţ zejména firmy zaznamenaly prudké oslabení ekonomiky. Firmy zaţívaly velké poklesy poptávek a těţké období neulehčovaly ani banky, protoţe omezovaly přístupy k finančním prostředkům. To se samozřejmě muselo projevit i v oblasti zaměstnanosti. Na konci prosince roku 2008 úřady práce registrovaly celkem 365 544 uchazečů o práci, coţ bylo o 31 951 více neţ ke konci listopadu. V lednu 2009 se počet nezaměstnaných zvýšil na 398 061 osob. Nezaměstnanost během měsíce ledna vzrostla z 6% na 6,8%, coţ bylo oproti roku 2008 ve stejném údobí o 0,7% více. Zvýšil se také průměrný počet uchazečů na jedno pracovní místo, a to z 3, 9 na 5,8. Zdaleka nejhorší počet uchazečů byl ale evidován v okrese Jeseník, kde se průměrný počet uchazečů pohyboval kolem 55. Tento růst také samozřejmě podpořil částečný vliv cyklické nezaměstnanosti (stavebnictví, zemědělství, lesnictví, ale i veřejně prospěšné práce), kdy se ukončovala spousta sezónních prací, ale jak je vidět z grafu č. 18, vývoj křivky nezaměstnanosti se nevykazovalo standardní chování. Firmy se snaţili stále silnější krizi odolávat propouštěním zahraničních pracovníků, kteří se na český pracovní trh dostali prostřednictvím pracovních agentur. Prognózy tvrdily, ţe celkem, vlivem ekonomické recese, přijde o práci zhruba 25 tisíc cizinců. Existovaly obavy, ţe pokud cizinci ztratí práci, budou se uchylovat k ilegálním činnostem, a proto vláda ČR, na návrh MPSV, vydala rozhodnutí, které spočívalo v motivaci cizinců, kteří přišli o zaměstnání vlivem hospodářské krize, tím ţe pokud budou emigrovat zpátky do svých mateřských zemí, bude jim zaplacena letenka a dostanou příspěvek ve výši 500 EUR. Z dlouhodobého hlediska 85

je toto opatření neefektivní, neboť podle dat MPSV ke konci roku 2008 v České republice pracovalo více jak 280 000 zahraničních pracovníků.

Graf č. 18: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti v letech 2003 – 2009 Zdroj: , 19. 12. 2009 Řešení dopadů světové ekonomické krize na českou ekonomiku provázelo a v současné době velmi atraktivně, v souvislosti s letošními volbami do poslanecké sněmovny, provází mnoho názorů jak ze strany politických stran, tak ze strany nezávislých orgánů a jednotlivých ekonomů. Krize se doslova stala středem zájmu, na jejímţ základě, v přeneseném slova smyslu, některé politické strany staví mohutné hráze, aby nedošlo k protrţení a další vzdušné zámky pro její prohloubení. Proto se bohuţel nedalo krizi bránit tak lehce jak se zprvu předpokládalo. Česká odborná veřejnost se začala dělit na dva tábory. Jedni konstatovali, ţe celosvětová krize se České republiky nijak výrazně nedotkne, poněvadţ má velmi stabilní bankovní systém. Tím váţnost situace popírali, při nejmenším jí jen zlehčovali. Druzí, a těch bylo výrazně méně, s nástupem krize počítali a téţ varovali před jejími dopady na českou ekonomiku. V současné době by bylo snad i vtipem tvrdit, ţe česká ekonomika není zasaţena světovou hospodářskou krizí. Vše máme totiţ podloţeno statistikami makroekonomických ukazatelů, které svým vývojem přiměly první početnou skupinu odborné veřejnosti celosvětovou krizi brát v potaz.

86

Domnívám se, ţe pozdní určení krize bylo důvodem pro neefektivitu boje s jejími důsledky. Jednotlivá protikrizová opatření tak měly spíše podobu restrikcí, coţ se ne vţdy ukázalo jako účinné. Jakoby první skupina odborné veřejnosti v čele s Ministerstvem financí zapomněla, ţe ke zdravé ekonomice není potřeba jen stabilních bank, ale i optimálně se vyvíjející reálná ekonomika. Světová krize v ČR nejvíce postihla automobilový průmysl, elektroprůmyslové odvětví a další podniky, které se zaměřovaly na produkci zboţí dlouhodobé spotřeby. Je to dáno tím, ţe lidé ztráceli zaměstnání, tudíţ i příjmy z nich plynoucí a dostávali se tak do období nejistoty, kde spotřebovávali jen nezbytné statky. Vzájemné ovlivňování domácností a firem je tak více neţ zřejmé. I kdyţ Česká republika zaţívala „rozkvět“ krize, přesto se našli tací jedinci, kteří se odmítli smířit s tím, ţe ztrátou zaměstnání se odkáţou jen na dávky od státu. Tímto se dá vysvětlit nárůst podnikatelů v roce 2009. Porovnání se statistikami Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2008 ukazuje, ţe v minulém roce jejich počet stoupl o více neţ 60 tisíc. MPO evidovalo ke konci roku 2009 2 173 615 podnikatelských subjektů, z čehoţ právnické osoby ukrojily číslo 304 859 a fyzické 1 868 756. V roce 2009 zároveň stouplo mnoţství ţivnostenských oprávnění a to přesně na počet 2 898 826, coţ byl oproti roku 2008 nárůst přes 83 tisíc. „Jako tradičně patří mezi nejčastější činnosti volná živnost, hostinská činnost, zednictví, silniční motorová doprava, zámečnictví, truhlářství apod. Důvodů pro nárůst počtu živnostenských oprávnění je několik, zjednodušující se vstup do podnikání, nebo jistota vlastního podnikání během hospodářské krize.“45 Rok 2009 nebyl jen ve znamení růstu podnikatelů, ale na některých z nich se světová krize podepsala natolik, ţe byli nuceni podat insolvenční návrhy. Těchto návrhů bylo oproti roku 2008 podáno o 77% více, pod kterými je moţné si představit zhruba 10 000 krachujících podnikatelů. Mezi 10 tisíc krachujících podniků patřily i největší firmy jako Bohemia

45

Matyáš Vitík - tiskové oddělení MPO, dostupné z www:
podnikatelu-navzdory-recesi-vzrostl/>, 4. 2. 2010, 11:00

87

Crystalex Trading, nebo Moravia Energo, které samoskou propouštěly největší mnoţství svých pracovníků. Pozadu nezůstaly ani cestovní kanceláře, z nich nejvíce medializovaná byla CK Tomi Tour. Insolvenční návrhy dle počtu subjektů 2008

Počet subjektů

2009

Celkem

v tom PO

v tom FO

Celkem

v tom PO

v tom FO

4600

2913

1687

8394

4570

3824

Tabulka č. 14: Počet insolvenčních návrhů v roce 2008 a 2009 Zdroj: Creditreform, , 12. 1. 2010, 8:00 V souhrnu se dá říci, ţe období po vstupu České republiky do EU má obdobný charakter jako v minulých letech, resp. od vzniku samostatné ČR. Nejvíce ohroţenou skupinou z hlediska zaměstnanosti jsou mladí absolventi škol, poněvadţ postrádají potřebnou praxi. Stejně jako v minulosti se s nezaměstnaností časteji potýkají lidé s niţším vzděláním. Vztah mezi úrovní vzdělání a mírou nezaměstnanosti je znovu velice transparentní. Vysokoškolští absolventi za celou dobu od roku 2004 vykazovali nezaměstnanost pouze do úrovně 3%, coţ bylo výrazně pod celorepublikovým průměrem. Ţeny tradičně tvořily více neţ padesát procent nezaměstnaných, ovšem výjimku tvořily, nikoliv potvrzovaly, údaje z prvního čtvrtletí roku 2004 a začátku roku 2009, kdy se hodnoty dostaly pod hranici 50%. Od roku 2004 se také sníţil počet občanů se sníţenou pracovní schopností. Ke konci roku 2004 bylo evidováno celkem 71 300 uchazečů se ZPS co bylo 15,9% z celkového počtu nezaměstnaných. Vlivem aktivní politiky zaměstnanosti, zřízení chráněných dílen, se tento počet zdařilo poníţit na 61 100. Z demografického hlediska se z dostupných údajů dalo zjistit, ţe průměrný věk uchazeče o zaměstnání byl 40 let. Nejvíce uchazečů bylo ve věku 50 aţ 54 let. K zřetelnému poklesu nezaměstnanosti docházelo u mladších lidí do 24 let, poněvadţ stále více se snaţili prosadit na vysoké škole, nebo vyuţívali moţnosti vycestování do zahraničí, například programy Au-Pair či stálé zaměstnání.

88

České republice však největší problém dělala dlouhodobá nezaměstnanost. Tato specifická míra nezaměstnanosti je velmi důleţitým faktorem pro její hodnocení. Na konci roku 2004 nezaměstnaní od jednoho do dvou let představují 84 850 nezaměstnaných osob. Lidé bez práce déle neţ dva roky tvoří skupinu 134 880 občanů. Součet těchto dvou čísel představuje 40,56 % z celkového mnoţství evidovaných nezaměstnaných k 31. prosinci 2004. Do roku 2006 pomalu dochází ke zlepšení situace, kdy bylo moţné spatřit tendenci pozvolného sníţení obou skupin. U lidí bez práce od jednoho do dvou let se tento počet sniţuje na 62 964 a u lidí nad dva roky se sniţuje na 122 000. Skupina, která tvoří výkyvy na trhu práce je zastoupena lidmi, kteří ačkoliv ztratí práci, do tří měsíců se opět začlení. K prosinci roku 2004 činil počet takovýchto lidí 140 632, coţ bylo 25,96% z celkového počtu lidí bez práce. O dva roky později, téţ k prosinci, se tento počet sníţil a 119 809 a představoval tak 26,71% z celkového počtu. Roku 2008 se vlivem propuknutí světové finanční krize tato mnoţina lidí zase rozrostla na 134 763 (38,25%). Je důleţité podotknout, ţe tito lidé pro trh práce nejsou nebezpeční, protoţe mají dostatečnou kvalifikaci a i zájem pracovat. V roce 2009, pod vlivem ekonomické krize, lámala nezaměstnanost rekordy i v jednotlivých státech Evropy. Eurozóna v lednu 2009, podle statistik Eurostatu, zaznamenala nejhlubší pokles od roku 1990, kdy došlo k poklesu průmyslové výroby o 17,3%. Podniky tak pod tlakem na své provozní náklady byly nuceny sniţovat zaměstnanost, omezovaly pracovní dobu, nebo poslední variantou bylo i ukončení provozu. Důleţitou otázkou se staly také investice podniků, kdy se firmy v tomto nepříznivém období spíše přikláněly k odloţení investic na pozdější období. V celé Evropě za období od června 2008 do června 2009 přišlo o práci více neţ pět milionů lidí a co se týče eurozóny, tak zde se nezaměstnanost dotýkala více neţ tří milionů lidí. V některých oblastech byly dokonce zaznamenány občanské nepokoje.

S nejvyšším

počtem

nezaměstnaných

bojovalo

Španělsko,

kde

míra

nezaměstnanosti dosáhla na 18,1%. Špatně si vedly i pobaltské státy, poněvadţ ty krize velmi silně zasáhla. Litva se potýkala s 17,2 procenty nezaměstnaných. Estonsko na tom bylo o dvě desetinky procenta lépe. Česká republika vykazovala nezaměstnanost na úrovni 6,3%, coţ byl jeden z nejniţších ukazatelů z celé evropské sedmadvacítky. Nejméně nezaměstnanost potrápila Nizozemí, kde míra nezaměstnanosti činila 3,3%. Také Rakousko nepociťovalo velké problémy se 4,4 procenty. Údaje za třetí čtvrtletí roku 2009 můţeme sledovat na následujícím grafu č. 19, kde je také moţné zpozorovat vysoká čísla uvedeného Španělska a pobaltských států – Estonska, Litvy a Lotyšska.

89

Graf č. 19: Harmonizovaná míra nezaměstnanosti ve třetím čtvrtletí roku 2009 Zdroj: < http://www.spcr.cz/statistika/vsps.htm>, 20. 2. 2010, 10:00 Kvůli řešení dopadů světové ekonomické krize svolalo české předsednictví Evropské unie na 11. února 2009 mimořádný summit, který se konal v Bruselu. Česká reprezentace vyjadřovala jasný odpor k protekcionismu46 a ten samý názor chtěla slyšet i od ostatních členů EU. Protekcionismus začala uplatňovat především Francie svými mnohamiliardovými finančními injekcemi do francouzského automobilového průmyslu. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy dokonce vybídl francouzské automobilové podniky k tomu, aby přestěhovaly své továrny zpět do Francie. Proti tomu se čeští i někteří evropští představitelé ohradili, a proto prezident Sarkozy od tohoto tvrzení upustil. Jelikoţ se míra nezaměstnanosti začala blíţit hodnotám jako po druhé světové válce, Evropská unie svolala další mimořádný summit na téma zaměstnanosti, který se konal 7. 5. 2009 v Praze pod taktovkou českého předsednictví. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso prohlásil, ţe je nutné otázky zaměstnanosti řadit v Evropě mezi ty s nejvyšší prioritou a zároveň vyzval všechny členské země k zvýšenému úsilí o to, aby se zamezil růst nezaměstnaných osob.

46

Protekcionismus – ekonomický termín, který představuje druh hospodářské politiky určité země, která se

zaměřuje především na ochranu a podporu vlastní národní ekonomiky. Často mívá diskriminační charakter a stojí v opozici k volnému mezinárodnímu obchodu.

90

Další jeho slova byly následující: „Nemůžeme zabránit tomu, že tato krize způsobuje nezaměstnanost, ale budeme-li jednat hned, můžeme snížit počet nezaměstnaných a pomoci milionům lidí najít novu a lepší práci.“ S tímto se shodoval i tehdejší evropský komisař pro zaměstnanost Vladimír Špidla, který navíc přidal tezi, ţe zmírnění dopadů světové ekonomické krize na pracující lid lze pomocí čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu.

Obrázek č. 10: José Manuel Barroso, Mirek Topolánek, Petr Nečas na summitu zaměstnanosti v Praze. Zdroj: < http://www.eu2009.cz> Tehdejší předseda Evropské rady Mirek Topolánek řekl: „Milióny lidí v Evropě přicházejí o práci a my musíme udělat vše proto, aby v Evropě vznikala nová pracovní místa, a ty bychom mohli nezaměstnaným nabídnout, zároveň musíme mít na paměti nákladnost veškerých opatření, protože, jak jsem již opakovaně řekl, zadlužování není řešení. Shodli jsme se, že je nutná modernizace systému sociální ochrany, který by měl hrát roli jakési trampolíny k rychlému návratu na trh práce.“47 V průběhu summitu bylo zmíněno několik návrhů jak zvyšování růstu nezaměstnanosti zamezit. Jedním z nich bylo apelování na firmy, aby své zaměstnance hned nepropouštěly, nýbrţ zváţily moţnost sníţení jejich odpracovaných hodin. Zbylý čas pak podle EK zaměstnanci mohou investovat do sebevzdělávání. Dalším opatřením se navrhlo to, aby podniky více nabíraly absolventy škol, kteří na základě získání pracovní zkušenosti, budou lépe zaměstnatelní. Na summitu bylo totiţ zmíněno, ţe míra nezaměstnanosti u lidí mladších 25 let dosahuje k dvojnásobku průměrné hodnoty, tedy více jak 17%.

47


nezamestnanosti-20677/>, 20. 2. 2010, 12:00

91

Další dohodnuté principy a doporučení z mimořádného summitu k tématu zaměstnanosti zahrnovaly48:  lepší koordinaci mezi hospodářskou politikou, politikou zaměstnanosti a sociální politikou, respektování pravidel jednotného trhu EU a odmítnutí protekcionismu, včetně systematického sledování a vyhodnocování efektivity přijatých kroků,  zohlednění budoucího oţivení ekonomiky a přípravu pracovních trhů na jejich budoucí potřeby,  zlepšování prostředí pro podnikání a investice jako cesty k vytváření nových pracovních míst. Nástrojem k tomu je především sniţování nemzdových nákladů práce, omezení administrativní náročnosti podnikání, sniţování nadbytečných regulací a zvyšování pruţnosti trhu práce,  udrţení stávajících pracovních míst, například cestou dočasné úpravy pracovní doby spojené se vzděláváním zaměstnanců,  pomoc znevýhodněným skupinám na trhu práce, investice do zvyšování kvalifikací a přizpůsobování kvalifikací potřebám trhu práce, zaměření na aktivní politiky zaměstnanosti, rekvalifikace, propojení vzdělávání a pracovní praxe či posilování efektivity veřejných sluţeb zaměstnanosti,  odstraňování překáţek pracovní mobility při přechodu mezi profesemi i mezi členskými státy. Ačkoliv tento mimořádný summit nebyl závazný a měl spíše doporučující charakter, protoţe se konal jen za přítomnosti tzv. sociální Trojky49, jeho poselství mělo být projednáno na červnovém zasedání Evropské rady, kde jeho závěry do jisté míry také zohledněny byly. I zde nalézáme nesmírnou výhodu členství Evropské unie, protoţe jednotná koordinace kroků všech členských států, se zásadním respektováním nadnárodních pravidel, pomáhá zmírňovat následky krize.

48


nezamestnanosti-20677/>, 23. 2. 2010 49

Summitu se účastnila předsednická země (ČR) a dvě následující předsednické země, tzn. Švédsko, Španělsko

a sociální partneři, tzn. zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců.

92

3 Nezaměstnanost jako sociální problém „Nezaměstnanost není jednoduchým problémem s jednoduchým řešením.“50 Tento citát mohou potvrdit snad všichni, kteří se s nezaměstnaností v ţivotě alespoň jednou setkali, nebo o ní slyšely při nejmenším z doslechu. Nezaměstnanost můţeme definovat jako zátěţovou, krizovou ţivotní situaci, se kterou se kaţdý člověk vyrovnává na základě svého vnitřního rozpoloţení či moţností. Problematika nezaměstnanosti je v současné době natolik aktuální, ţe v této kapitole se budu zabývat jednotlivými dopady, které působí přímo na člověka. Mezi faktory, které v širším pojetí ovlivňují dopady nezaměstnanosti, patří aktuální finanční situace jednotlivce, míra sociální koheze v rodině a okolí, stav fyzického a psychického zdraví a zaměstnatelnost jedince daná jeho úrovní vzdělání. V uţším pojetí to jsou faktory jako věk postiţeného nezaměstnaností, pohlaví, schopnost odolávání psychické a fyzické zátěţi, flexibilita a subjektivní postoj k práci.

3.1 Význam práce pro člověka Práce hraje v ţivotě kaţdého člověka nezastupitelné roli. Mít práci, která se zároveň stane koníčkem a je adekvátně ohodnocena je snem kaţdého z nás. Samozřejmě jsou tací, kteří to štěstí mají, nicméně jak se říká, nic netrvá věčně a tzv. idylka můţe vzápětí zmizet. Poté jsou takoví lidé nuceni přijmout méně atraktivní pracovní pozici za méně placenou mzdu. A pokud ani tato moţnost nevyjde, přicházejí na scénu důsledky, které popisuji dále. Existuje vzájemný vztah potřebnosti mezi prací a člověkem. Člověk je primárním nositelem práce, bez které by se společnost neobešla. Zároveň je však práce pro člověka představuje určitou hodnotu. Naplňuje ho a cítí se být pro společnost nezbytným. Moţná si vzpomenete, ţe uţ naše babičky nás motivovaly k práci nejrůznějšími lidovými příslovími - „komu se nelení, tomu se zelení“, „Bez práce nejsou koláče“, „S prací nejdál dojdeš“. I kdyţ tyto přísloví jsou jedna z nejmoudřejších, které znám, myslím si, ţe nynější motivy k výkonu práce jsou poněkud odlišné.

50

Mankiw N. Gregory – profesor ekonomie na Harvardské univerzitě ve Spojených státech amerických.

93

Nejzákladnějším důvodem pro výkon práce jsou peníze, které slouţí k uspokojování potřeb prostřednictvím statků a sluţeb. Zde tedy hlavním cílem získávání peněz je spotřeba. Dalším důvodem je subjektivní potřeba smysluplné aktivity. Potřeba seberealizace je pro člověka také nesmírně důleţitá, neboť získává pocit, ţe něco umí a je pro společnost něčím uţitečný. Prací člověk také navazuje různé sociální kontakty, coţ ho samozřejmě obohacuje. A posledním argumentem proč vykonávat nějaké povolání je pocit soběstačnosti. Tím, ţe je člověk finančně nezávislý, se cítí být dospělý a ekonomicky soběstačný. „Naprostá většina lidí nebere práci jako nutný ţivotní úděl, s nímţ je potřebné se smířit, ale pracuje s jistou samozřejmostí, která přináší radost a uspokojení. Skutečnou hodnotu práce člověk obvykle poznává, aţ kdyţ ji ztratí.“51

3.2 Ekonomické důsledky Vysoká nezaměstnanost sebou nese obrovské ekonomické důsledky. Má se za to, ţe v období recese ekonomika nevytváří tolik výrobků a sluţeb, kolik by byla za jiných okolností schopna. Vysokou nezaměstnanost lze označit za nejdůleţitější příčinu tzv. mrhání zdroji v současné ekonomice, a to nejen ve smyslu sníţení výroby, ale také sníţení ţivotní úrovně samotného nezaměstnaného (oslabení koupěschopnosti). Můţeme si to představit tak, ţe pokud ekonomika není schopná vytvářet pracovní místa pro lidi, kteří se o ně ucházejí, pak dochází k nevyuţití práce jako důleţitého výrobního faktoru. Výsledkem jsou ztráty na produktech a sluţbách, které by byl nezaměstnaný schopen vyrobit či poskytnout. Obecné principy zejména kvantifikuje téţ zmíněný Okunův zákon, který říká, ţe v období nízké zaměstnanosti se hrubý národní produkt pohybuje pod úrovní potencionálního GNP. Mezi ekonomické dopady patří také:  Finanční problémy, které se projevují zvýšenými náklady na státní rozpočet v podobě výplat podpory v nezaměstnanosti  Personální navýšení aparátu sluţeb zaměstnanosti  Omezování politického charakteru, kdy otázka nezaměstnanosti ohroţuje přijímání sociálních a ekonomických reforem

51

BUCHTOVÁ, Boţena. cit. 14, str. 76

94

3.3 Sociální důsledky Sociální důsledky jsou spojovány s dlouhodobou nedobrovolnou nezaměstnaností. Pro člověka postiţeného tímto „nejhorším“ typem nezaměstnanosti představují největší riziko sociální a psychologické újmy na zdraví. Dlouhodobou nezaměstnaností jsem se jiţ zaobíral v první kapitole na stránce 26, proto ji nebudu popisovat. Sociální dopady můţeme klasifikovat na zdravotní a psychické, nicméně oba spolu velmi úzce souvisí. Na člověka dlouhodobě nezaměstnaného působí veliké psychické tlaky (stres, pocity strachu a úzkosti, nesnáz), od kterých se odvíjí růst nejrůznějších nemocí (nejčastěji kardiovaskulární choroby). Ztráta zaměstnání a její dlouhodobé nenalézání můţe pro někoho znamenat i rozpad rodiny, která následně má vliv na přehodnocení etických hodnot spojené s negativními činnostmi jako je uchylování se ke kriminálním činnostem, alkoholismu, návykovým látkám či prostituci. Dalšími negativy je ztráta sebedůvěry, sebeúcty. Člověk se začíná stranit společenskému ţivotu, kde je moţné, ţe jako nejzazší variantu řešení krizové situace zvolí sebevraţdu. V příloze č. 3 naleznete nešťastný příklad, který jsem ocitoval ze snímku Up in the air – Lítám v tom, z roku 2009. Nezaměstnanost působí na psychiku člověka a proto je v tomto kontextu nutné se psychologickými dopady zabývat. Psychologické důsledky nezaměstnanosti rozlišujeme podle tří úhlů pohledu. Z prvního hlediska se má za to, ţe všichni postiţení nezaměstnaností jsou si rovni, neboť všichni sdílí stejný problém – jsou bez práce. Druhé hledisko uţ rozděluje nezaměstnané na dvě skupiny. První skupinu tvoří lidé, kteří sice přijdou o zaměstnání, nicméně velice brzy se začleňují opět do pracovního procesu. Tuto skupinu psychologické důsledky nepostihují. Druhá skupina je na tom zcela jinak, odlišuje se od první tím, ţe její nezaměstnanost trvá podstatně déle a psychologické důsledky se zde projevují v „celé své kráse“. Nejvýznamnější z nich je narušení mentální rovnováhy a lze konstatovat, ţe čím déle nezaměstnanost trvá, tím se přímo úměrně sniţuje schopnost opětovného navrácení do pracovního procesu. Třetí úhel pohledu povaţuje kaţdého nezaměstnaného za jedinečného, a tudíţ nelze s jistou tvrdit, jak se člověk s nezaměstnaností vypořádá. V současné době vlivem ekonomické krize je pracovní trhu nejen u nás ale i ve světě velice omezený, proto se s těmito důsledky můţeme setkávat stále častěji. Mimochodem je nutné ale říci, ţe subjektivní postoj jednotlivce k této ţivotní zkoušce a schopnost odolání důsledkům nezaměstnanosti hraje nejdůleţitější roli.

95

3.4 Výzkumná část Cílem práce je kromě objasnění vývoje nezaměstnanosti také poukázat na spojitost se světovou ekonomickou krizí, která se stala nejčastěji skloňovaným slovem posledních dvou let. V této části práce se tedy pomocí sociologické výzkumné metody zaměřím na objasnění toho, do jaké míry ekonomická krize prostoupila naše ţivoty. Cílem výzkumu je potvrzení, nebo vyvrácení hypotéz, které jsem si předem určil.

3.4.1 Hypotézy Následující hypotézy jsem pečlivě promyslel tak, aby je bylo moţné transparentně shledat za pravdivé či odmítnout. Hypotéza č. 1: „Předpokládám, ţe nezaměstnanost postihuje zejména občany s nízkou úrovní vzdělání a starší občany.“ Hypotéza č. 2: „Předpokládám, ţe vlivem současné ekonomické krize se sníţily moţnosti uplatnění na pracovním trhu bez ohledu na stupeň vzdělání.“ Hypotéza č. 3: „Předpokládám, ţe lidé vlivem ekonomické krize se spokojí se zaměstnáním, které dostatečně neodpovídá (finančně, pracovním zařazením) jejich představám, vzhledem k dosaţenému vzdělání, či praxi.“ Hypotéza č. 4: „Předpokládám, ţe nezaměstnanosti se obává v současnosti mnohem více lidí, neţ tomu bylo v minulosti.“

96

Hypotéza č. 5: „Předpokládám, ţe ekonomická krize ovlivňuje volbu budoucího povolání a to v tom smyslu, ţe si studenti vybírají školy, po jejichţ absolvování mají větší pravděpodobnost uplatnění na trhu práce.“ Hypotéza č. 6: „Předpokládám, ţe vlivem ekonomické krize ztrácejí častěji zaměstnání ţeny neţli muţi.“ Hypotéza č. 7: „Předpokládám, ţe nezaměstnaní lidé aktivně hledají práci a nespoléhají se pouze na úřad práce.“ Hypotéza č. 8: „Předpokládám, ţe zaměstnavatelé „hřeší“ na moţnosti dání výpovědi zaměstnanci těsně před koncem zkušební doby.“ Hypotéza č. 9: „Předpokládám, ţe lidé s vyšším vzděláním a odbornou kvalifikací na trhu práce, v době krize, naleznou rychleji uplatnění.“

3.4.2 Pouţitá metoda Jako způsob získání informací jsem zvolil metodu dotazníku. Tato metoda kvantitativního výzkumu totiţ umoţňuje opatřit informace od většího mnoţství respondentů v krátkém čase. Dotazník je moţné poskytnout veřejnosti poštou nebo emailem, coţ je velice ekonomicky výhodné a zároveň tak lze oslovit respondenty z různých oblastí. Jelikoţ je dotazník anonymní, respondent, tak nabývá dojmu, ţe není nutné věci tajit a odpovídá pravdivěji. Dotazník patří mezi nejrychlejší metodu sociologického výzkumu. Mezi nevýhody můţeme zařadit správné a detailní promyšlení otázek. Ovšem moţná toto se stává jeho výhodou, neboť bez řádného promyšlení dotazník nebude zcela kvalitní. Další nevýhodou je, ţe není moţné ověřit, zdali dotazník byl opravdu vyplněn osobou, která byla předem určená za výchozího respondenta. Dotazníky poštou mají objektivně niţní návratnost

97

neţ metoda rozhovoru. A nakonec, těm respondentům, kterým se dotazník dostane do rukou a nevyplní ho, tak u nich lze předpokládat, ţe se budou více méně lišit od respondentů, kteří tak učinili. Vzniká tak riziko systematického vychýlení výsledků celého výzkumu. Dotazník jsem zpracoval pomocí sofistikovaného programu v rámci vyhledávacího portálu Google. Konečný dotazník jsem veřejnosti poskytl pomocí sociální sítě Facebook, a v tištěné podobě na veřejných místech lázeňského hotelu Beethoven, kde pracuji jako recepční, v čekárně praktického lékaře MUDr. Petra Tamlera v Teplicích, studentům závěrečných ročníků teplické pobočky Bankovního institutu vysoké školy a oslovil jsem některé lidi právě vycházející z úřadu práce také v Teplicích. Samozřejmě, ţe jsem dotazník poskytnul i své rodině, přátelům a známým. Otázky v dotazníku jsem volil uzavřené a polouzavřené, coţ umoţnilo snadnější orientaci při zpracování výsledků. Celkem jsem dal k dispozici 60 dotazníků, které byly zpracovány v tištěné podobě, na výše uvedená místa. Další moţností zprostředkování jsem zvolil elektronický dotazník, na který uvádím webovou adresu zde: Jelikoţ byl tento dotazník šířen Internetem, počet respondentů v tomto případě nebyl omezen. Omezení se týkalo pouze času, neboť dotazník probíhal v elektronické podobě od 2. 4. Do 18. 4. 2010. Cekem se mi podařilo nashromáţdit 188 odpovědí. Z 60-ti tištěných verzí se mi navrátilo 51, coţ je 85% úspěšnost. Elektronický dotazník vyplnilo celkem 137 lidí. Respondenti měli u některých odpovědí moţnost zaškrtnout více variant, proto se součet některých zodpovězených otázek nerovná součtu počtu respondentů.

98

3.4.3 Výsledky průzkumu Otázka č. 1: Muţ

(65)

Ţena (123)

Otázka č. 2: 15 – 30 let

(88)

31 – 40 let

(63)

41 – 55 let

(22)

55 let a starší (15)

Otázka č. 3: Vyučen(a)

(16)

Vyučen(a) + maturita (4) SŠ s maturitou

(111)

Vyšší odborná škola (26) Vysoká škola

(31)

99

Otázka č. 4: Zaměstnaný

(84)

Nezaměstnaný

(25)

Podnikatel

(31)

Student

(73)

Důchodce

(7)

Rodičovská dovolená (11)

Otázka č. 5: Ano

(87)

Ne

(101)

Otázka č. 6: Úřad práce

(39)

Internet

(136)

Inzerce v tisku

(40)

Osobně

(85)

100

Otázka č. 7: Výše mzdy (96) Prestiţ pracovní pozice (65) Pozice, která nejvíce odpovídá studovanému oboru (76)

Otázka č. 8: Ano (113) Ne (82) Jiţ jsem některou z variant musel přijmout (31)

Otázka č. 9: Ano

(170)

Ne

(18)

101

Otázka č. 10: Ano

(90)

Ne

(60)

Nevím

(38)

Otázka č. 11: Ano

(105)

Ne

(83)

Otázka č. 12: Měl jsem o obor zájem (100) Nenáročnost (12) Vliv rodičů (28) Domnívám se, ţe poté najdu na trhu práce uplatnění (98)

102

Otázka č. 13: Studovat

(34)

Pracovat

(114)

Podnikat

(29)

Nevím

(12)

Ostatní

(11)

Otázka č. 14: Teoretické znalosti (101) Znalosti a dovednosti (136) Jazyková vybavenost (92) Počítačová gramotnost (118) Řidičský průkaz (125) Ostatní (3)

Otázka č. 15: Ano

(21)

Ne

(167)

103

Otázka č. 16: Ano

(52)

Ne

(136)

Otázka č. 17: Ano

(24)

Ne

(164)

Otázka č. 18: ČSSD

(21)

ODS

(69)

TOP09

(33)

KSČM

(7)

KDU-ČSL

(3)

SZ

(10)

VV

(33)

SPO

(12)

104

3.4.4 Výsledky hypotéz Po zpracování statistik jednotlivých odpovědí, následovalo vyhodnocení předem určených hypotéz52, které na základě výsledků potvrdím, či vyvrátím. Hypotéza č. 1: Výsledek: Vyvrácena! Důvod: Hypotéza byla vyvrácena na základě toho, ţe dotazník odevzdalo jen 15 lidí s věkem vyšším jak 55 let. Také status nezaměstnaného vykazovalo jen 11% z celkového počtu respondentů. Úroveň vzdělání není také směrodatná pro potvrzení hypotézy, neboť nejniţší stupeň vzdělání na úrovni výučního listu, nebo výučního listu s maturitou, odpovídalo pouze 11% dotazovaných. Hypotéza č. 2: Výsledek: Vyvrácena! Důvod: Hypotéza byla vyvrácena, neboť z celkového počtu dotazovaných, odpovědělo 59%, ţe mají alespoň střední školu s maturitou. Dohromady dalších 30% dotazovaných mělo diplom z vysoké školy či vyšší odborné školy. Dalším faktorem k určení hypotézy je status celkového počtu dotazovaných. 36% bylo zaměstnáno, 13% podnikalo a velkou část tvořili, celkem 32%, studenti, kteří do práce ještě nenastoupili. Ovlivněn jsem byl i odpovědí z otázky č. 17., kdy dotazovaní vypověděli, ţe v době ekonomické krize obdrţelo pouze 13% výpověď. Hypotéza č. 3: Výsledek: Potvrzena! Důvod: Hypotéza byla potvrzena ze dvou důvodů. Za prvé 89% respondentů byli alespoň středoškoláci. A za druhé, přesně polovina dotázaných odpověděla, ţe by přeřazení na jinou pozici, nebo sníţení mzdy akceptovala. V tomto kontextu je dobré zmínit, ţe dalších 14% respondentů, vlivem ekonomické krize jiţ bylo nuceno takovýmto firemním opatřením podstoupit.

52

Viz str. 96

105

Hypotéza č. 4: Výsledek: Potvrzena! Důvod: Hypotéza byla potvrzena z následujících důvodů. Za prvé, ačkoliv se skoro polovina respondentů domnívá, ţe v jejich oborech je dostatek míst, 56% odpovědělo, ţe se v současnosti nezaměstnanosti obávají mnohem více, neţ tomu bylo před ekonomickou recesí. Je s podivem, ţe takto odpovědělo více jak 80% dotázaných s minimálně alespoň středoškolským vzděláním a je vidět, ţe trend, kdy nezaměstnanost nejvíce postihovala pouze lidi s nízkou úrovní kvalifikace, se prudce změnil. Obavy z budoucí moţné ztráty zaměstnání mají respondenti i kvůli tomu se buď v minulosti rozhodli pracovat, nebo a těch je většina, momentálně studují a na svůj vstup do pracovního procesu teprve čekají. Potvrzení hypotézy můţe podpořit fakt, ţe věk do 30 let vykazovalo 47% respondentů. Mladší lidé bez potřebné praxe tak v minulosti i dnes hůře shánějí zaměstnání. Hypotéza č. 5: Výsledek: Potvrzena! Důvod: Hypotéza byla potvrzena z toho důvodu, ţe takřka shodně, 41% odpovědělo, ţe si školu vybralo na základě uplatnění na trhu práce a 42% na základě zájmu o obor. Tuto skutečnost ještě podporuje fakt, ţe respondenti, celkem 32%, byli v době vyplnění dotazníku studenty. Hypotéza č. 6: Výsledek: Vyvrácena! Důvod: Hypotéza byla vyvrácena. Ačkoliv z celkového počtu respondentů tvořily 65% ţeny, 87% dotázaných tvrdilo, ţe výpověď, v období hospodářské krize, nedostalo a jen 11% vypovědělo, ţe se setkalo s genderovou diskriminací. Výsledek je samozřejmě zkreslen tím, ţe 32% dotázaných tvořili studenti. Hypotéza č. 7: Výsledek: Potvrzena! Důvod: Hypotéza byla potvrzena, zejména díky zodpovězené otázce č. 6, kde 46% dotázaných odpovědělo, ţe k hledání vyuţívá jako primární zdroj informací o volných pracovních místech Internet. Velké procento, 28%, volí jako nejlepší formu hledání osobní kontakt. Shodně se 13% se v dotazníku vyskytovala moţnost získání práce přes úřad práce, či inzerce z tisku. 106

Hypotéza č. 8: Výsledek: Vyvrácena! Důvod: Hypotéza byla vyvrácena, protoţe 72% dotázaných v ţivotě nikdy nedostala výpověď. Toto si také vysvětluji vysokým počtem respondentů do 30 let, kteří jsou zároveň studenti. Ze 188 dotázaných také 87% odpovědělo, ţe výpověď nedostali ani v období světové finanční krize. Hypotéza č. 9: Výsledek: Potvrzena! Důvod: Hypotéza byla potvrzena, poněvadţ dotázaných s vyšším vzděláním jak středním vzděláním bylo více jak 80%. Dalším důvody pro potvrzení hypotézy jsou shodné výsledky odpovědí, zhruba 20%, u otázky č. 14. Ty dokazují, ţe respondenti disponují jak teoretickými znalostmi, tak praktickými zkušenostmi. Častokrát se v dotazníku objevovala také odpověď, ţe respondent na trhu práci můţe uplatnit váţný zájem o obor, který vykonává, či je jeho hobby. Respondenti také odpověděli, ţe se po studiu hodlají, vyjádřeno procenty – 57%, věnovat kariéře v podobě zaměstnání. Poslední otázku v dotazníku jsem uvedl čistě ze zvědavosti, neboť v květnu letošního roku proběhnou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Výzkum odhalil zajímavé prognózy. Překvapení úspěchu Občanské demokratické strany, se 37 procenty, mě nechalo klidným, poněvadţ se domnívám, ţe ODS je jedinou stranou, která zodpovědně dokáţe řešit nastolenou krizovou situaci v České republice, ať uţ se jedná o otázky veřejných financí, nebo zaměstnanosti. Naopak příjemně mě překvapily výsledky nových vzniklých volebních stran. Konkrétně TOP09 v mém výzkumu obdrţela 17%, Věci Veřejné 18% a Strana práv občanů – Zemanovci obdrţely dokonce o jedno procento více jak Strana Zelených. Tím, ţe většinou odpovídali mladí lidé, se není čemu divit, ţe nevyslovili souhlas s programem České strany sociálně demokratické či Komunistické strany. Nepatrné 2% získala Křesťansko-demokratická strana. Z mého výzkumu vyplývá, ţe ekonomická krize na mnoţinu respondentů dle dotazníku fakticky nedolehla, neboť jen malá část respondentů dostala výpověď. Své dopady má spíše psychologického charakteru, kdy dotazovaní více obávají ztráty zaměstnání, nebo nemoţnosti uplatnění. Zároveň by byli ochotni dokonce přistoupit ke zhoršení pracovních podmínek (pracovní pozice, finanční odměna), aby si práci udrţeli. 107

4 Světová ekonomická krize „Kapitalismus je typický nerovnoměrným rozdělením bohatství, socialismus rovnoměrným rozdělením bídy.“53 Světová ekonomická krize je natolik obsáhlým tématem, ţe by si jistě zaslouţilo napsání další diplomové práce, a proto v kontextu s prací stručně popisuji pouze její vznik, důsledky a přijatá opatření, které Spojené státy americké i Evropa učinily.

Obrázek č. 11: Zlehčování situace ekonomické krize Zdroj: , 22. 4. 2010, 18:00 V době, kdy se krize tváří, ţe se pomalu dává na ústup, je moţné hodnotit následky, jeţ způsobila. Je čas určit v čem nebo v kom se stala chyba a následně si z ní brát ponaučení, aby se neopakovala. Rovněţ je potřeba mít na paměti, ţe tato současná krize zdaleka nemusí být poslední. Nicméně jsem si neodpustil uvést vtip, který samozřejmě musíme brát s velikou nadsázkou. Moţná právě humor pomohl spoustě lidem k překonání této traumatizující existencionální zkoušky, kdy spousta lidí přišlo o zaměstnání, dům, rodinu. Nebo na druhou stranu našli opravdové přátelé.

53

Winston Churchill – britský politik, premiér Spojeného království (1940 – 1945 a 1951 – 1955), spisovatel

(Nobelova cena za literaturu v roce 1953), jeden z nevýznamnějších státníků 20. století.

108

4.1 Příčiny krize Příčiny současné světové krize můţeme hledat jiţ v devadesátých letech minulého století, kdy se mnoţily ve velkém počtu nové firmy z oboru hi-tech technologií a počítačů. Investoři, jakmile viděli prosperitu těchto firem, aktivně skupovali jejich akcie. A ceny akcií začaly automaticky růst, coţ způsobovalo to, ţe se stávaly nadhodnocovanými. Praxe ale říká, ţe nadhodnocené akcie nejsou bez rizika a v USA tak došlo tzv. „splasknutí technologické bubliny“. Obrat ve vývoji způsobila vysoká inflace, která vyvolala v investorech přesvědčení, ţe by mohli o své peníze, v podobě cenných papírů, přijít, a tak akcie začali prodávat. To způsobilo krach velikému mnoţství podniků, neboť ztráty akciových titulů sahaly aţ k hranici 100%. Investoři začali přesouvat své finanční prostředky do jiných států světa. Vše nasvědčovalo tomu, ţe se USA dostane hospodářského útlumu, ale díky zásahu americké centrální banky (FED) se tomu tak nestalo. Základní úroková míra FEDu, v roce 2000, byla na úrovni 6,5%, ale vlivem Alana Greenspana, který byl do jejího čela jmenován americkým prezidentem Ronaldem Reganem, se začala sniţovat. V roce 2003 se dokonce sníţila aţ na úroveň jednoho procenta, coţ vedlo k zvýšení mnoţství oběţiva v ekonomice. Firmy tak namísto emitování cenných papírů volili příjemně dostupné úvěry, kterými sanovaly jejich dočasné ztráty. Toto opatření přispělo k tomu, ţe k recesi tenkrát nedošlo. Makroekonomické ukazatele (nezaměstnanost, spotřeba domácností) se vychýlili jen nepatrně. Větší pokles však zaznamenal HDP, který se z roku 2000, kdy dosahoval růstu 3,7% sníţil v roce 2003 na hodnotu 0,8%. Toto rapidní sníţení základní úrokové míry však neposkytovalo jen samé klady. Stručně lze říci, ţe se jím vlastně připravily podmínky pro vznik další bubliny. Bubliny na nemovitostním trhu. Všeobecně se za počáteční příčiny světové ekonomické krize, která o sobě poprvé dala vědět na přelomu roku 2008, resp. v polovině roku 2007, povaţuje iracionální poskytování hypoték a úvěrů organizacím a osobám, které nebyly dostatečně schopny dostát svým závazkům a posléze se stávaly insolventními. „S jídlem roste chuť“, jak se říká, a bylo tomu tak i s úvěry. Čím byly přístupnější, tím více lidí o ně mělo zájem. Za tyto peněţní prostředky začali kupovat nemovitosti, čímţ masově vzrostla i jejich cena. Důvod proč se současné světové ekonomické krizi ze začátku říkalo hypotéční krize, je tak zřejmě jasný. Problém

109

tkvěl v tom, ţe jak byly nemovitosti cenově nadsazené, banka v případě insolventnosti klienta zabavila dům, který samozřejmě hodnotu, za kterou ho její klient pořídil, neměl. To způsobilo americkým bankám značné finanční ztráty. Banky ztrácely likviditu. Nemoţnost sanace vlastní ztráty půjčkou u jiné banky je tak odkázala na krach či (pokud měli štěstí) na státní pomoc. Banky najednou ztratily důvěru mezi sebou a nervozita se tak začala přelévat do celého světa, kde vyvolala světovou finanční krizi. Za další příčinu, která s předešlou velmi souvisí, můţeme poznamenat selhání řídících a kontrolních mechanismů, za které se povaţují státní instituce a soukromé agentury. Právě tyto organizační sloţky nedokázaly správně vyhodnotit situaci na trhu s nemovitostmi. Selhání si přičítají na konto i teoretičtí ekonomové a politici, kteří usilovali o deregulaci a omezování kontroly.

Obrázek č. 12: Michael Moore, ţádá občanské zadrţení (z filmu „Capitalism: A love story) Zdroj: , 9. 4. 2010 Jak je z těchto dvou předešlých odstavců zřejmé, krizi nevyvolali pouze hamiţní bankéři či zkorumpovaní politici, jak se na obrázku č. 12 domnívá Michael Moore a vyţaduje občanské zadrţení těch, kdo krizi způsobili (doslova křičí, ţe chce své peníze zpět). Krizi si ale vybudovali samozřejmě i sami obyčejní lidé, v tomto případě Američané. Nesvalujme ale vinu pouze na ně. Podobný trend je moţné vysledovat i v jiných státech světa. ČR nevyjímaje.

110

4.2 Důsledky krize Současná ekonomika světa je velmi propojená, globalizovaná. Pokud se nacházíme v období konjunktury, stává se globalizace blahem, neboť se ve většině zemí zvyšuje ţivotní úroveň. Negativní stránku věci jsme mohli pocítit sami vlivem současné světové finanční krize. Ta totiţ začala v USA a velmi rychle se přenesla na zahraniční trhy, kde spáchala nebývalé škody. Je logické, ţe tam kde dynamit vybouchne, tam zanechá za sebou největší spoušť. Je tomu tak i v případě ekonomické krize. USA zaţívá jedno z nejhorších období své historie. Ve snímku „O kapitalismu s láskou“, který natočil Michael Moore, jsou k vidění realistické obrázky, jakým způsobem dopadá krize na americké občany a rodiny. Mimochodem se zde také uvedlo, ţe v USA byl za kaţdých 7 sekund zabaven jeden rodinný dům. Situace nabývá na významu, kdyţ se takovýto člověk nemůţe navrátit do práce, proto aby pokryl alespoň své minimální náklady. Důleţitým aspektem, který je potřeba zmínit, je to, ţe krize byla významně prohloubena panikou, která se mohutně rozrostla po celém světě. Vinit za to můţeme masovou mediální kampaň, která krizi někdy zbytečně zveličovala, a to často bez uvedení skutečných příčin a jejího moţného řešení. Pokud by někdo pročítal denní tisk stejně jako já kaţdý den ráno, pak by jistě přišel na to, jakým rozdílným způsobem byl vývoj současné finanční krize popisován. Při jejím vypuknutí se psalo o tom, ţe se bude týkat jen USA, tedy teritoria, kde vznikla a světa se nedotkne vůbec, nebo jen lehce. Ty samé zprávy se objevovaly i České republiky s odůvodněním, ţe máme velice stabilní ekonomiku a silný bankovní systém. Současné informace však vypovídají o tom, ţe krize zasáhla celý svět. Samozřejmě, ţe některé země méně, některé více. Tady je dobré znovu připomenout „dynamit“. V USA dolehly důsledky jak do reálné ekonomiky tak do té finanční. V Evropě to uţ tak jednoznačné nebylo. Krize ale nejvíce hrozila občany států, kteří se začali obávat o své celoţivotní úspory uloţené v bankách. Krize však nezasáhla pouze investice samotné, začala se objevovat i kaţdodenním ţivotě v podobě nezaměstnanosti. Nezaměstnanost začala psychologicky ovlivňovat chování jednotlivců a to jednak v tom smyslu, ţe si začali uvědomovat význam práce (více si práce váţili) a jednak v samotné spotřebě, kdy začali méně utrácet a více spořit. Firmy tratily z důvodu nedůvěry bank. Banky velmi radikálně omezily poskytování úvěrů. Ne nadarmo se jí říká globální, neboť postihla v podstatě všechny vrstvy obyvatel včetně podniků i nadnárodních korporací.

111

Krize se velice brzy prosadila do předních příček politických témat. Lidé v mnoha státech se doţadovali státní pomoci či záruk. Mezi evropské státy, které byly velmi významně postiţené krizí, patří Maďarsko a Island. V současné době je to i velmi debatovaný jih Evropy. Zejména Řecko a Portugalsko. Přidávají se však i Španělé. Řecko váţně ohroţuje stabilitu evropské měny, a proto se zvaţuje, zda by nemělo namísto velkých dopingů z fondů EU, odstoupit z Eurozóny. Evropské nadnárodní společnosti byly nuceny omezovat výrobu a tím došlo ke zrušení velkého počtu pracovních míst a nárůstu nezaměstnanosti. Banky začaly, ve snaze odhalit rizikové úvěry, revidovat svá úvěrová portfolia. Mezi důsledky světové ekonomické krize, které postihly takřka celý svět, řadíme:  Celkové sníţení kapitálu finančních institucí, coţ znesnadnilo přístup k finančním prostředkům  Napříč celým finančním spektrem byl zaznamenán prudký pokles finančních institucí (Lehman Brothers54, Washington Mutual55)  Devalvace určitých měn (zejména východoevropské a latinsko-americké měny či Islandské koruny)  Zvýšený veřejný dluh zaznamenaný téměř ve všech státech světa  Devalvace majetku, která vede k nestabilitě pojišťovnictví, která si na hodnotách majetku zakládá. V této návaznosti lze zaznamenat zvýšené obavy o plnění ze strany pojišťoven  Krize velmi zasáhla automobilový (GM56) a letecký průmysl (Sky Europe) Nyní nám nezbývá nic neţ doufat, ţe krize jiţ dosáhla svého dna a ţe se všechny důsledky ve své velikosti projevily. Je na vládách všech zemí, aby se ty důsledky, o kterých uţ víme, neprohlubovaly. V následující podkapitole uvádím opatření, které přijaly Spojené Státy Americké i Evropa.

54

Lehman Brothers – Byla jedna z největších investičních bank v USA, zaloţená 1850, se sídlem v New Yorku.

55

Washington Mutual – byla největší americkou spořitelnou.

56

GM – Generals Motors, celosvětový výrobce automobilů se sídlem v USA.

112

4.3 Řešení z krize Krize dopadla na většinu světových trhů a řešena bývá hlavně štědrými výdaji z rozpočtů jednotlivých států. Taková aktivita vyvolává nárůst veřejného dluhu, který nepříznivě působí jak na reálnou ekonomiku, tak na vznik peněţní nerovnováhy a pohyb inflace. Finanční krize se řeší nejrůznějšími opatřeními na úrovni národních ekonomik. Mediálně nejznámějším bylo řešení krize v USA, kde se masově státními penězi dotoval bankovní sektor a automobilový průmysl. Na světové úrovni se hledalo řešení z krize 2. dubna 2009 na summitu G20 v Londýně. Lídři dvaceti největších ekonomik světa a představitelé světových finančních institucí debatovali o tom, jak nejlépe mají jednotlivé státy spolupracovat na vytváření pracovních míst, stimulaci ekonomického růstu a obnově finanční stability. Bylo zdůrazněno, ţe pokud budou všechny země pracovat a usilovat o zmírnění dopadů krize společně, výsledek práce se znásobí. Představitelé nejsilnějších ekonomických zemí pod vedením britského ministerského předsedy Gordona Browna, který po summitu řekl: „Dohodli jsme víc, než jsme doufali“,57 dospěli k následujícím opatřením: Byl schválen balíček dotací v rozsahu 1,1 bilionu amerických dolarů, které byly rozděleny následovně:  500 mld. bylo přerozděleno Mezinárodnímu Měnovému Fondu (MMF) na pomoc problémovým ekonomikám  250 mld. bylo investováno na povzbuzení světového obchodu  Dalších 250 mld. Dolarů bylo přerozděleno novému fondu MMF, který poskytuje půjčky  Zbylých 100 mld. bylo pouţito na pomoc mezinárodním bankám při poskytování půjček zemím třetího světa Lídři se téţ domluvili na pokusu o světovou regulaci hypotéčních fondů a úvěrových agentur a téţ souhlasili se zaloţením fóra finanční stability v působnosti MMF, který by zajišťoval širší spolupráci v případě další finanční krize, zároveň by byl vytvořen systém včasného varování. Podobně se zachovala i Evropská unie, kdyţ ratifikovala záchranný balíček ve výši 200 miliard Euro na pomoc evropské ekonomice. Jeho úkolem bylo zvýšit efektivitu čerpání ze strukturálních fondů EU. A měl také svůj rozpis adresátů:

57



113

 Evropské investiční bance pro poskytování úvěrů zejména malým a středním podnikům zabývajícími se výzkumem, inovací nebo ochranou ţivotního prostředí  Evropskému automobilovému průmyslu, který vlivem krize zaznamenal obrovské ztráty. Evropské peníze byly určeny pro rozvoj šetrných vozidel  Podporu lidem, které přišli o zaměstnání z krizových důvodů podniku  Podpora procesu zaloţení firmy. Sníţení administrativní zátěţe. Sníţení nejrůznějších poplatků (patenty, ochranné známky)  Zvýšení úspor energií  Modernizace evropské infrastruktury a výstavba vysokorychlostního Internetu v rámci celé EU S další strategií na dvacet let, přišla Evropská unie v březnu letošního roku v podobě dokumentu Evropa 2020. Tento dokument má pomoci s vylepšením hospodářské situace, která byla narušena bezprecedentním zásahem světové ekonomické krize. Došlo k zpomalení hospodářského růstu, nezaměstnanost se pohybuje kolem 10% a stav veřejných financí EU se rapidně zhoršuje. Konkrétně průměrný deficit v zemích EU činí 7% a dluh 80% a jednotnou měnu Euro váţně ohroţují i ekonomické potíţe Řecka. Na rozdíl od Lisabonské strategie, kterou jsem popisoval v podkapitole „Vývoj trhu práce od roku 2004 po současnost“, se Evropa 2020 má stát jakýmsi závazným dokumentem všech členských zemí EU. Záměrně píši „má stát“, neboť úplná ratifikace obsahu Evropy 2020 teprve proběhne v měsíci červnu. Významná odlišnost těchto dvou dokumentů spočívá také v tom, ţe Lisabonská strategie měla za cíl, aby se EU stala „nejvíce konkurenceschopnou a nejdynamičtější ekonomikou světa“ a Evropa 2020 má ambice poněkud skromnější. Zamezit úpadku! Dokument se zaměřuje na tři hlavní oblasti:  Posílení inovací a znalostí  Podpora zelené, zdrojů šetrné ekonomiky  Dosaţení vysoké úrovně zaměstnanosti Dokument také předkládá určité minimální cíle, které by země měly v rámci celé EU plnit. Hlavní úlohu zde bude hrát vláda jednotlivých zemí, která bude předkládat strategie EK jak cílů dosáhnout. Bohuţel však zatím nepřišla s nějakým sankcionováním za případné nedodrţení lhůty, coţ je konec roku 2020. Minimální cíle jsou: 114

 Zvýšit úroveň zaměstnanosti na 75%  Zvýšit výdaje na vědu a výzkum ve výši 3% HDP  Sníţit emise CO² o 20%, zvýšit energetické účinnosti + obnovitelné zdroje o 20%  Sníţení nedostudovaných osob o 10% a zasadit se o zvýšení vysokoškoláků na 40%  Sníţení počtu Evropanů, kteří ţijí na hranici chudoby o 20 milionů Potřebná koordinace evropského hospodářského prostoru je naprosto nezbytná, a proto s tímto dokumentem velmi souhlasím. Pokud by totiţ Unie nekonala, mohlo by se stát, ţe ohrozí svou pozici ve světě a to hlavně ve vztahu s USA a Čínou. Pokud bychom měli jmenovat jeden stát, který krizi zvládl bez větších následků, byla by to právě Čína. Z makroekonomických ukazatelů jako je hospodářský růst je sice moţné zpozorovat, ţe se sníţil zhruba o polovinu, nicméně Čína má mnoho předpokladů pro předešlé tvrzení. Tím, čím se liší od Ameriky a Evropy je to, ţe v posledních letech vykazovala vyrovnané veřejné rozpočty, nízký veřejný dluh a rostoucí devizové rezervy, které se pohybují kolem dvou bilionů dolarů. Asi polovina z této částky je v podobě amerických státních dluhopisů. Čína také disponuje levnou pracovní silou a levným zboţím, které významně ohroţuje konkurenceschopnost západu. Významný faktorem silné Číny je také to, ţe se v ní rodí noví bohatí lidé, kteří táhnou čínskou ekonomiku. Domnívám se, ţe nejen koordinace na evropské úrovni bude nutná, ale i zlepšování vztahů s Čínou se stane prioritou. Mnoho televizních debat a článků toto potvrzuje a zároveň tvrdí, ţe toto století bude ve znamení Číny! "Je nejlepší zemí se středním příjmem. Vyspělé země takovým tempem nerostou, oni se totiž čeho držet nemají - vyvíjejí technologie a know-how, které jsou základem jejich růstu. Čína a Indie mají dohromady skoro 40 procent světové populace. A až budou mít ekonomiky, které budou podobné těm našim v Evropě a Americe, budou největšími ekonomiky světa, to se myslím dá rozhodně předpokládat.“58

58

Michael Spence – drţitel Nobelovy ceny za ekonomii, http://www.ct24.cz/ekonomika/83754-drzitel-nobelovy-

ceny-spence-tahounem-ekonomiky-bude-cina-a-indie/, 20. 3. 2010

115

5 ČR v době globální ekonomické krize Světová ekonomická krize, jak jsem několikrát podotkl, se rozšířila do celého světa. Výjimkou nezůstala ani Česká republika a úkolem této kapitoly bude popis opatření, které v jejím průběhu byly zavedeny. Nemalou část kapitoly obohatí současně velice probírané volební programy politických stran, neboť právě ty určí další směřování naší politiky, ekonomiky, zaměstnanosti a společenského ţivota nevyjímaje.

Obrázek č. 13: Hospodářský cyklus Zdroj: , 14. 4. 2010, 17:30 Za dva roky měl král podivný sen a nikdo mu ho nebyl schopen vyložit. Tehdy si číšník vzpomněl na Josefa a řekl o něm faraonovi. Farao si dal Josefa zavolat a vyprávěl mu svůj sen. Farao stál na břehu řeky Nilu, když sedm tučných krav vyběhlo z řeky. Potom přišlo sedm hubených krav a ty hubené krávy sežraly všechny krávy tučné. Bůh dal Josefovi poznat, co ten sen znamená. „V zemi nastane sedm let, ve kterých bude hojná úroda, a po nich přijde sedm let hladových“, řekl Josef faraónovi. „Jsi-li moudrý, necháš uskladnit v sýpkách část úrody během let, kdy bude dobrá úroda, aby tvůj lid nehladověl, až přijdou léta neúrody.“ Farao se zaradoval, že mu Josef dokázal jeho sen vyložit. „Je to jistě muž Boží! Nikdo nebude lepším správcem, který by se postaral o to, aby se část úrody uskladnila v sýpkách.“ A tak král dal

116

svůj vlastní prsten na Josefův prst a kolem krku mu dal zlatý řetěz a učinil ho svým správcem nad celou zemí egyptskou, po sobě nejvyšším vládcem země.59 Legenda o Josefovi Egyptském je první zmínkou o existenci hospodářských cyklů. Novodobě poznatek o hospodářských cyklech kvantifikoval John M. Keynes, který se zároveň stal otcem ekonomického myšlení – keynesiánství. Toto ekonomické náboţenství vzniklo na základě řešení Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Řešení keynesiánci viděli v nutnosti zásahu do státního aparátu. V regulaci a omezeních. A právě keynesiánství má hodně společného s výše uvedenou legendou, která se stala obsahem knihy Malá dětská Bible. Říká, ţe období přebytku, růstu, se střídá s obdobím nedostatku, poklesu. Neboli období prosperity a konjunktury jsou střídány zpomalením ekonomického růstu a recesí. Je tomu tak a úkolem státu je to, aby z období poklesu (recese) stát vycházel s co nejmenšími ztrátami, popř. se na tzv. dnu ekonomika nedrţela déle neţ je tomu nutné. Proto se přijímají různá opatření, která zmírňují dopady na ekonomiku a v konečném důsledku i na kaţdého občana státu.

Obrázek č. 14: Logo Národní ekonomické rady vlády ČR Zdroj: , 14. 4. 2010 V České republice, v období krize – 8. ledna 2009, byla vládou Občansko-demokratické strany, v čele s jejím předsedou a zároveň předsedou vlády ČR Mirkem Topolánkem, sestavena Národní ekonomická rada vlády (NERV), která měla vymyslet lék proti krizi. NERV byla v podstatě poradní a konzultační skupina ekonomických odborníků, která zpracovávala analýzy rizik a moţných dopadů světové hospodářské krize. Na základě těchto analýz a průzkumů sestavila několik protikrizových návrhů, které měly stimulovat ekonomický vývoj, s čím samozřejmě souvisí i vývoj na pracovním trhu. Návrhy byly poté předávány vládě k eventuálnímu schválení. 59

Faraonův sen, dostupné z www: , 15. 4. 2010

117

Krize rozpoutala velikou debatu napříč celým politickým spektrem. NERV ve spolupráci s jednotlivými ministerstvy se zaměřovala hlavně na proexportní politiku firem, jejíţ personální potenciál by mohl zamezit zvyšování počtu nezaměstnaných. Česká strana sociálně demokratická měla jiné úmysly. Jejich plánem byla podpora poptávky. Jejich idea byla taková, ţe pokud vzroste spotřeba domácností, poroste i ekonomika země. K tomuto prosazovali sníţení daně z přidané hodnoty a zavedení tzv. „šrotovného“. Přece jen existovalo něco, v čem se NERV a ČSSD shodovaly. Obě dvě organizace podporovaly export a automobilový průmysl, který je dlouhou dobu tahounem naší ekonomiky. Samozřejmě, ţe nejlepším řešením by byla kombinace návrhů obou stran, ale vzhledem rivalitě největších politických stran ČR se nedalo očekávat nějaké mimořádné prolomení.

5.1 Navrhovaná protikrizová opatření NERV navrhl následující opatření pro zmírnění krize:  Rozvoj dopravní infrastruktury (stavby dálnic a rychlostních silnic v regionech)  Slevy na sociální pojištění pro firmy  Státní záruky pro podniky  Státní záruky pro podniky v reorganizaci  Mimořádné zrychlené odpisy  Sníţení záloh na daň z příjmů PO  Sniţování plýtvání energií (zateplování panelových domů a veřejných budov)  Oddluţování firem ČSSD přišla s následujícími návrhy řešení krize v České republice:  Zvýšení podpor v nezaměstnanosti po dobu šesti měsíců aţ na 80% z původního výdělku  Zavedení nemocenského pojištění pro první tři dny nemoci  Zvýšení daňové zátěţe pro občany pobírající měsíční mzdu vyšší jak 100 tisíc korun  Sníţení DPH u potravin a některých sluţeb  Zvýšení daně z příjmů PO  Sníţení daní FO

118

5.2 Švarcsystém Národní ekonomická vláda se v roce 2009 také snaţila o zavedení tzv. „švarcsystému“. Švarcsystém nemá nic společného s „černým systémem“, nýbrţ s podnikatelem Miroslavem Švarcem, podle kterého je pojmenován. Návrh spočívá v tom, ţe firma při plnění své zakázky pověřuje ţivnostníka provedením části práce. Ten se pro ni následně stává levnější pracovní silou, neboť za něj nemusí odvádět pojistné. Jedná se o protizákonný vztah, ale Rada se domnívala, ţe zákaz švarcsystému omezuje rozvoj malého a středního podnikání a tím i sniţování počtu nezaměstnaných. Jako příklad si můţeme uvést firmu, která má např. 10 zaměstnanců. Ačkoliv jich má pouze 10, dostane zakázku, odpovídající 20 zaměstnancům. To znamená, ţe část práce pokryje zvýšeným počtem odpracovaných hodin svých stávajících zaměstnanců a zbytek pokryje navýšením počtu zaměstnanců na dobu určitou. Firma tak postrádá moţnost plnění zakázky za pomoci ţivnostníků, o které se po dokončení práce nemusí starat. Zde můţeme vysledovat zásadní vztah. Pokud by švarcsystém fungoval, firmy by si tak za menších nákladů mohly vydělat více peněz, čímţ by si poté mohly dovolit přijmout více zaměstnanců na dobu neurčitou. Podle ekonomických odborníků ODS je zákaz švarcsystému v rozporu Listinou základních práv a svobod, neboť omezuje svobody podnikání. Legislativou byl však tento návrh zamítnut kvůli nesouladu se zákoníkem práce, neboť by prý docházelo k nezákonným daňovým úlevám.

5.3 Šrotovné Zavedení „šrotovného“, jako významného opatření proti dopadům na automobilový průmysl v návaznosti na sniţování počtu nezaměstnaných, se snaţila prosadit Česká strana sociálně demokratická. Myšlenka šrotovného se opírá o program, kdy by stát dočasně (dokonce roku 2010) přispíval částkou 30 tisíc korun na nákup nového automobilu (do 500 tisíc) tomu majiteli, který by svůj dosavadní nechal sešrotovat. ČSSD se tak zřejmě inspirovala v sousedním Německu či Slovensku, kde šrotovné jiţ zavedené bylo. Co se určitě návrhu šrotovného vytknout nedá, je to, ţe by nastartoval podporu ekologizace dopravy. V současné době se totiţ na našich vozovkách prohání spousta aut starších deseti let. Negativní faktor tohoto opatření vidím v jistém typu protekcionismu na úrovni vnitřní národní ekonomiky, kdy je jedno odvětví zvýhodňováno před ostatními. Současný ministr financí „úřednické vlády“ Eduard Janota se k názoru šrotovného, ještě v době projednávání návrhu, vyjádřil následovně: 119

„Zavedení šrotovného nepodporuji, protože u nás nemůže dosáhnout tak pozitivního efektu jako tomu bylo v Německu. Ostatně ani na Slovensku šrotovné nedopadlo podle představ, nepřineslo takové výsledky, jaké se čekaly.“60 Šrotovné v České republice také nebylo přijato, neboť ho vetoval sám prezident Václav Klaus. Podle něj je zákon o šrotovném, jak jsem zmínil, vysoce diskriminační, to znamená, ţe upřednostňuje průmysl na úkor jiných sektorů hospodářství. Dalším aspektem, kterým potvrdil své rozhodnutí, byla moţnost, ţe šrotovné zájemci nevyuţijí nákupem vozidla na domácím trhu, nýbrţ v zahraničí. Problém v zákoně byl podle něj i v tom, ţe šrotovné mohou vyuţívat pouze nepodnikající osoby. Současně prezident vetoval i další protikrizová, které se staly výsledkem kompromisní dohody mezi sociálními a občanskými demokraty. Pokud bychom chtěli z pohledu zaměstnanosti porovnat pravicovou vládu (ODS) a levicovou vládu (ČSSD), zjistili bychom značné rozdíly. ČSSD ve svých programech vţdy vyslovovala pro vysokou míru zaměstnanosti, ovšem v závěru svého volebního období vykazovala nejvyšší míru nezaměstnanosti, která činila 10,2%. Naopak pozitivem vlády sociálních demokratů je nízká inflace. Vláda ODS se vyznamenala dobrými výsledky nezaměstnanosti v rozmezí do pěti procent, ovšem v neprospěch inflace, která vykazovala rostoucí tendenci. Domnívám se, ţe oba dva ukazatelé byly ovlivněny velmi prudkým hospodářským růstem do roku 2007. Bohuţel poté se dostala na scénu světová hospodářská krize, která jejich vývoj významně poznamenala. Z výše uvedených opatření je patrné, ţe názory jednotlivých představitelů stran se různí, proto také hledání východisek z krize není jednoduché a vyţaduje odbornou diskuzi. Míra nezaměstnanosti je z pohledu veřejnosti jedním z nejpodstatnějších faktorů, kterými je hodnocena kvalita práce kaţdé vlády v daném volebním období. Proto také jednotlivé politické strany řadí nezaměstnanost jako jednu z priorit do svých politicko-ekonomických programů. Nyní se pokusím v souvislosti letošními volbami do Poslanecké sněmovny představit volební programy našich dvou největších politických rivalů, ODS a ČSSD.

60

, 14. 4. 2010, 21:00

120

V čem se obě strany shodnou je to, ţe povaţují letošní volby 2010 za přelomové. Naše republika se nachází v době krize a sestavení nové vlády s novým řešením je zároveň i novou výzvou.

5.4 Návrhy ČSSD

Obrázek č. 15: Logo České strany sociálně demokratické Zdroj: ČSSD pojala svou volební kampaň poněkud z mého pohledu populisticky. Útočí na vybranou skupinu lidí někdy aţ do oka bijícími sliby. Na silnicích vábí své voliče obrovskými oranţovými plakáty hlásající hesla jako „Konec poplatkům u lékaře“, „Stop zvyšování ceny energií“, „Zavedeme placení prvních tří dnů nemocenské“. Na ulicích staví své velkolepé oranţové stany, pódia a pořádá nejrůznější koncerty za účasti některých českých umělců a sportovců. Do voleb strana přišla s následujícím heslem: „Hlavní cílem naší politiky je kvalita života každého člověka žijícího v naší zemi. Prosazujeme, aby všichni občané měli skutečně rovnou příležitost dosáhnout vyšší životní úrovně.“61 Vyšší úrovně sociální demokraté zřejmě chtějí také docílit zvýšením zaměstnanosti. Jaký je tedy jejich plán? Jako prioritní cíl ČSSD vidí v záchraně a postupném vytváření pracovních míst. Říká, a to se s ní určitě ODS shodne, ţe nezaměstnanost ohroţuje sociální i morální standardy, prohlubuje nároky na rozpočtové výdaje a akceleruje krizi. Aby ji zamezila, vidí

61

, 16. 4. 2010, 18:00

121

smysl v podpoře strategických podniků, proexportní politice a vstřícnosti vůči malým a středním podnikům v podobě snadnějšího přístupu k úvěrům. Strana chce zvýšit ochranu práv zaměstnanců, tím ţe nepřipustí moţnost zaměstnavatelům dávat výpověď bez udání důvodu, či zkrácení výpovědní lhůty. Dále chce připravit daňové zvýhodnění pro ty zaměstnavatele, kteří budou realizovat nejrůznější sociální programy na podporu zaměstnanosti. Chtějí také zavést pravidelnou valorizaci minimální mzdy ve výši 500 Kč ročně. Pokud by se firma dostala do úpadku, bude usilovat o to, aby byly přednostně vyplaceny mzdy zaměstnancům. V souvislosti s finanční krizí chce zavést dočasné zkrácení pracovních úvazků a obnovit proplácení nemocenské za první tři dny. V programu jsem se také dočetl, ţe ČSSD trvají na zprůhlednění systému vyplácení sociálních dávek. Nezaměstnaným chtějí pomáhat pomocí účinných rekvalifikací, či nabídkou veřejně prospěšných prací. I tyto minima mají podle slov jejich představitelů význam pro zachování pracovních návyků. V sociální oblasti chce zavést stipendia pro studující. Chce obnovit státní podporu pro získání startovacích bytu a prosadit dlouhodobé plánovaní grantů poskytovatelům sociálních sluţeb. Dále slibuje, ţe zavede bezúročné půjčky pro občany v nouzi. Za důleţité povaţují i harmonizaci rodinného a pracovního ţivota, kdy je zapotřebí zvýšit mnoţství veřejných sluţeb (jesle, mateřské školky, školní druţiny, stacionáře pro seniory atd.).

5.5 Návrhy ODS

Obrázek č. 16: Logo Občansko-demokratické strany Zdroj:

122

Občanští demokraté svou volební kampaň začali poněkud konzervativně. Však je to také konzervativní strana. Po celé republice začala stavět tzv. „městečka řešení“, kde se setkává se svými voliči a pro větší transparentnost svých řešení pouţívá kreslené postavy Václava Dobráka, Marie Slušné. Oproti populistickým slibům, ODS apeluje na lid s heslem: „Volte odpovědnou politiku!“, coţ je vzhledem k rostoucímu zadluţení státu a nestabilnímu pracovnímu trhu docela rozumná teze. Svou politickou propagaci ODS načasovala s dostatečným zpoţděním. Odstartovala ji teprve před několika týdny a začala pomalu odtajňovat svá Řešení. Pro letošní volby ODS přichází s novým uskupením. Zřídila totiţ po vzoru organizace NERV svoji konzultační ekonomickou skupinu ESO, u které se také návrhy řešení zrodily. Někteří jsou právě i z původní Národní ekonomické rady vlády (Michal Mejstřík, Miroslav Zámečník, Jiří Schwarz, Petr Zahradník). Tito odborníci z akademické půdy i soukromého sektoru se opírají o tvrzení, ţe pruţnější trh automaticky sniţuje nezaměstnanost. Tvrdí, ţe pracovní místa jsou přednostně vytvářena pomocí soukromého sektoru. ODS chce proto firmy motivovat. Rovněţ chce odbourat jejich obavy z náboru nových zaměstnanců. Strana nabízí efektivní řešení v oblasti zaměstnanosti následujícími body, které mají vytvořit aţ 170 000 nových pracovních míst. Prvním řešením je „Motivace pro zakládání nových pracovních míst“. Pokud zaměstnavatel vytvoří nové pracovní místo na dobu neurčitou, dostane za jeden rok slevu v hodnotě 3600 korun na sociálním pojištění. Stát by navíc pro tato místa garantoval po dobu dvou let výplatu 75% případného čtyřměsíčního odstupného s měsíční výpovědní lhůtou. Druhým řešením je „Podpora pro nezaměstnané, kteří začnou podnikat“. To znamená, ţe pokud člověk bez práce začne podnikat jako ţivnostník, bude oprávněn zároveň pobírat plnou výši podpory v nezaměstnanosti. Toto opatření však bude moţné uplatnit pouze jednou za deset let. „Více částečných úvazků“, to je další program pro vytvoření pracovních míst. Pokud by totiţ ODS vyhrála volby, bude prosazovat úlevy firmám na sociálním pojištění ve výši 7200 korun ročně za kaţdý částečný úvazek pro rodiče s dětmi do 12 let, nebo pro občany starší 55 let. Dále pro studenty a zdravotně postiţené. Je tak jasně vidět, ţe se ODS věnuje rizikovým skupinám na trhu práce.

123

Jako prostředek pro uvolnění atmosféry v podnikatelském prostředí ODS volí oproti ČSSD stagnaci daňové zátěţe. Bojuje tak proti zvyšování odvodů na sociálním pojištění a daní z příjmů PO a FO. Daňové prázdniny by byli určené pro řemeslné ţivnosti nebo drobné sluţby, pokud by ţivnostník vytvořil alespoň jedno pracovní místo na dva roky. Také chce zachovat zrychlené odepisování i po roce 2010. DPH by se mělo platit, dle názoru strany, pouze z fakticky uhrazených faktur. Co povaţuje strana za důleţité, je sníţení administrativní zátěţe. Zaloţení firmy by nemělo trvat déle jak jeden týden. Jako perspektivní usnadnění těchto kroků vidí v elektronizaci státní správy, která činí sluţby státního aparátu dostupnějšími a transparentnějšími. „Uvolnění smluv na dobu určitou“. Tímto krokem by ODS chtěla podpořit motivaci firem k nabírání nových zaměstnanců. Toto řešení je pouze dočasného charakteru (5 let), „než krize odezní“, zmínila ODS ve svém představení programu „Řešení pro pracovní místa“, které jsem sledoval na ČT24 17. března 2010. Občanští demokraté chtějí také motivovat firmy k tomu, aby své zaměstnance nepropouštěli, ale nabídly jim spíše moţnost zvyšování kvalifikace, která by byla financována z fondů Evropské unie. Zpruţnit pracovní trh chtějí rovněţ zavedením tzv. alternativních modelů zaměstnávání. Můţeme si pod tím představit např. částečné úvazy nebo práci z domova. Pokud by zaměstnanec dal výpověď z jeho strany, dle ODS by si zaslouţil niţší podporu v nezaměstnanosti. Podle ODS by všechna tato opatření ukrojila ze státního rozpočtu na příští rok 0,7 miliardy korun. Zároveň ale do dvou let přinese zpátky do rozpočtu 7,1 miliardy. ČSSD tomuto oponuje. Podle jejich propočtů by se náklady na řešení ODS mohly vyšplhat aţ na 10 miliard korun. Ovšem vzájemné pomlouvání není v předvolebním boji nic tak mimořádného. Zdeněk Škromach, místopředseda ČSSD se k návrhu pro řešení zaměstnanosti vyslovil následovně: „Představy ODS o vytvoření 170 000 pracovních míst je spíše představa o 170 000 nezaměstnaných“, „pokud by toto bylo v běžné demokratické zemi na západ od našich hranic, tak už jsou odboráři v ulicích.“ Na základě velkých kontrastů v názorech obou stran je takřka nemoţné očekávat povolební spolupráci. Rozsoudit jednotlivá opatření je také velmi diskutabilní, neboť i nezávislí odborníci mohou nevědomky do svých závěrů implementovat své osobní postoje. A tak nám nezbývá neţ čekat a nechat se překvapit, kdo získá mandát k tomu, aby sestavil vládu a o výše uvedená opatření se zasadil. Ještě větší překvapení bude, jaký efekt poskytnou. 124

Závěr Diplomovou práci jsem rozdělil tak, aby jednotlivé kapitoly na sebe logicky navazovaly. V úvodu práce se zabývám základními pojmy, kterým je nezbytné v kontextu této práce porozumět. V další kapitole se věnuji vývoji nezaměstnanosti na českém území, a to od začátku dvacátého století po současnost. Zmiňuji důleţité mezníky, které pracovní trh zformovaly do současné podoby. Byly jimi bezesporu 1. světová válka, Velká hospodářská krize, 2. světová válka, nástup komunistické strany s centralistickým způsobem řízení státu, převrat v podobě Sametové revoluce 1989, vstup ČR do Evropské unie a současná ekonomická krize, které je věnovaná celá čtvrtá kapitola. Současně uvádím faktory, které výrazně determinovaly vývoj nezaměstnanosti a díky nim si tak lze představit atmosféru na tehdejším pracovním trhu. V další části jsem se zaměřil na hodnocení důsledků nezaměstnanosti. Rozebírám vlivy ekonomické a sociální. Jako prostředek, pro zjištění konkrétních dopadů současné ekonomické krize na jednotlivce potaţmo veřejnost v souvislosti s nezaměstnaností, jsem zvolil formu výzkumu v podobě dotazníku. Získávám tak relevantní údaje ze vzorku celkem 188 lidí. Závěry pak shrnuji ke konci třetí kapitoly. Zajímavá a velice aktuální je kapitola s názvem Světová finanční krize. Zde popisuji příčiny vzniku a následky, do kterých samozřejmě spadá i masová nezaměstnanost a řešení přijatá v USA a Evropě. V závěru práce se zabývám situací v České republice na pozadí ekonomické krize. Je dobrou shodou náhod, ţe právě v roce 2010, kdy tuto práci obhajuji, se téma nezaměstnanosti mohutně přetřásá jednak v souvislosti s ekonomickou krizí, tak i s volbami do poslanecké sněmovny. Politické strany představují své programy, kde prostřednictvím mocného nástroje „řešení nezaměstnanosti“ ovlivňují rozhodování voliče, které straně svěří svou důvěru. Mimo jiné i toto je součástí závěrečné kapitoly práce. Rozsah mé diplomové práce přesáhl počet stran doporučený metodickými pokyny BIVŠ. Nicméně si nemyslím, ţe heslo „mnoţství na úkor kvality“ by mém případě mělo platit. Na začátku práce jsem si stanovil cíl a doufám, ţe se mi ho alespoň z části podařilo splnit.

125

Srovnání, či ještě lépe zachycení spojitosti pojmů nezaměstnanost a finanční, ekonomická krize je více neţ jasné. Dá se říci, ţe neexistuje názor, který by tvrdil opak. Moderní ekonomie, kapitalismus, počítá s určitými periodami hospodářského cyklu. Období blahobytu, přebytku rozpočtů a růstu bohatství střídá období nedostatku, deficitních rozpočtů a „chudoby“. V obou periodách nezaměstnanost zaujímá svou roli protagonisty a její podoba se určuje právě stupněm hospodářského, chcete-li, blahobytu. Čím je to ale způsobeno? Míra nezaměstnanosti se v dobách krize neúměrně zvyšuje. Je to dáno tím, ţe se tolik zboţí a sluţeb nespotřebovává a tudíţ i málo vyrábí, poskytuje. Pro firmy je člověk drahá pracovní síla. Ten však v tu samou dobu nemá peněţní prostředky na to, aby přinejmenším uspokojil svoje ţivotní potřeby (bydlení, jídlo) a půjčuje si na „ţivot“ jinde. Je to bludný kruh, z kterého je velmi těţké hledat cestu zpět. Hezky to popsal Tomáš Sedláček ve svém díle – Ekonomie dobra a zla. Ekonomie je vědou společenskou, tudíţ se zabývá také jejím „nejmenším“ článkem – člověkem. Člověk je příčinou i důsledkem těchto jevů. Můţeme tak říci, ţe lidé si své krize, nejen finanční, vytvořili sami a potom si také za ně musí nést následky. Lidé si neuvědomují, ţe se mají tak moc dobře a ţe jiţ neřeší, to co mají, ale to co potřebují. V pozitivním slova smyslu je krize dobrá k tomu, aby se člověk poučil a uvědomil si, jak důleţité je to co má, nikoliv to co nemá a čeho chce mermomocí dosáhnout i třeba za pomoci cizích zdrojů. Tomáš Sedláček tak poukazuje na to, jak lidská chamtivost a hamiţnost dovádí je samotné na ostrou hranu, kde je velmi lehké se pořezat. Jinými slovy, jejich stále neukojené potřeby mají sebedestruktivní charakter. S těmito úvahami se velmi ztotoţňuji. Jsem přesvědčen, ţe současná ekonomická krize a masová nezaměstnanost, jako její produkt, je spojena s lidskou neuváţlivostí a současně velmi moderním způsobem ţivota na dluh. Je moţná i pravda, ţe jsme si to způsobili sami. Kde jsou ty časy, kdy bylo všechno skoro zadarmo, slýchávám od mé babičky a dědečka. A nemusím jít aţ tak daleko, i mé rodiče by mohli vyprávět, jak se měli „dobře“. Nezastávám se tehdejšího komunistického zřízení, ani nejsem jejím stoupencem, ale je nutné podotknout, ţe tato doba měla něco do sebe. Nezaměstnanost takřka neexistovala a krize, i kdyţ třeba byla, nebyla všeobecně, co do peněţenky, pociťována. Vše dobré má ale i své stinné stránky. Těţko si můţeme představit, zvláště mí vrstevníci, ţe bychom si nemohli koupit to, co chceme, nebo na co zrovna máme chuť. Těţko si dokáţeme představit ţivot bez cestování a poznávání cizích kultur. A do třetice, těţko si dokáţeme představit ţivot bez tzv. svobody slova, či lidské svobody všeobecně. Naproti tomu nynější kapitalismus je zcela volnější, přebytkový na straně nabídky a pokrokový. Osobně jsem rád, ţe jsem se narodil do doby, kdy je moţné si vybrat školu, na které budu studovat, bez ohledu na to, jakému politickému uskupení vyjadřuji sympatie já 126

nebo moji rodiče. Pokud se poohlédneme zpětně na vývoj Československa, poté České republiky a srovnáme výhody a nevýhody, jasně budou převyšovat výhody v nově zřízené České republice. Od převratu 1989 uplynulo více jak dvacet let a dnes je jiţ jasné, ţe transformace byla více neţ úspěšná. Česká republika nastolila dvacetiletí ekonomického růstu a tím i nabídla zvýšení ţivotní úrovně. Avšak přišel rok 2007, 2008 a přišla krize se všemi těţkostmi. Jakoby začátkem nového tisíciletí vyšší moc chtěla poukázat na chyby, z kterých je nutno se poučit a chtěla nasměrovat celý svět novou cestu. To jak si jí vyšlapeme, je ovšem zase a zase jen na nás - lidech. Závěrem lze konstatovat, ţe nezaměstnanost je jev, s kterým se moderní společnost musí smířit, neboť rychlé a jednoduché řešení nezaměstnanosti neexistuje. Soudím, ţe ačkoliv vlády vymýšlejí jakkoli rozmanitá opatření, vţdy bude záleţet pouze na přístupu konkrétního jedince. „Nečekejte na motivaci před vlastní činností - pusťte se do práce a motivace se dostaví!“62

62

Arnold A. Lazarus – jihoafrický psycholog.

127

Příloha č. 1 Váţený pane Zahorčáku, odpovídám na Vaši prosbu o převzetí grafu na téma "podnikatelé v Česku" (http://www.sportovninoviny.cz/tema/index_img.php?id=101408). Naše sluţby jsou zpoplatněny, nicméně studentům někdy vycházíme vstříc. Povolujeme Vám graf převzít a publikovat výhradně v určené diplomové práci, samozřejmě s uvedením zdroje grafu, tedy ČTK. Potvrďte, prosím, ţe jste e-mail obdrţel a jsme dohodnuti. S pozdravem Andrea Chloupková

Andrea Chloupková Obchodní oddělení ČTK ********************************** Česká tisková kancelář Opletalova 5-7 111 44 Praha 1 mailto: [email protected] tel: 222 098 312 Fax 224 230 256, 606 646 239 http://www.ctk.cz

128

Příloha č. 2 Dotazník Dovoluji si Vám zaslat dotazník týkající se současně velmi aktuálního tématu nezaměstnanosti. Velmi Vás prosím o podrobné pročtení a zodpovězení všech otázek. V kaţdém bodě označte vţdy odpovědi, které se nejvíce blíţí Vašemu názoru. Pokud si myslíte, ţe některá z otázek na Vás "nepasuje", odpovězte z pohledu průběhu událostí. Např. na otázku: "Co hodláte po studiu dělat?" a školu jste jiţ absolvovali, odpovězte, jak jste se v minulosti rozhodli. Dotazník je zcela anonymní a všechna data budou vyuţita pouze jako podklad pro mou diplomovou práci s názvem „Vývoj nezaměstnanosti v ČR, vliv ekonomické krize na nezaměstnanost“. Děkuji Vám za Vaši ochotu a spolupráci, Bc. Jiří Zahorčák, student 2. ročníku navazujícího magisterského studia oboru Finance, BIVŠ, a. s. 1. Pohlaví: Muţ Ţena 2. Kolik je Vám let? 15 – 30 let 31 – 40 let 41 – 55 let 55 let a starší 3. Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání: vyučen(a) vyučen(a) s maturitou střední škola s maturitou vyšší odborná škola vysoká škola 129

4. Jaký je Váš současný status? zaměstnaný nezaměstnaný podnikatel student důchodce rodičovská dovolená 5. Byl(a) jste někdy evidován(a) na úřadu práce? Pokud ano, uveďte počet měsíců. ano

……………………

ne 6. Jakým způsobem si hledáte zaměstnání? úřad práce internet inzerce v tisku osobně 7. Podle jakých kritérií si hledáte práci? výše mzdy prestiţ pracovní pozice pozice, která nejvíce odpovídá mému studovanému oboru 8. Byli byste ochotni přistoupit, za současné ekonomické situace, na niţší mzdu, či přesun na jinou pracovní pozici? ano ne jiţ jsem některou z variant musel přijmout 9. Byl(a) byste ochotný(á) do zaměstnání dojíţdět? ano ne

130

10. Myslíte si, ţe ve Vašem oboru existuje dostatek pracovních míst? ano ne nevím 11. Obáváte se ztráty zaměstnání, popřípadě bojíte se nezaměstnanosti po studiu? ano, v současné době řeším otázku nezaměstnanosti častěji neţ kdy dříve. ne, o zaměstnání či uplatnění nemám starosti. 12. Z jakého hlavního důvodů jste se hlásil(a) na školu? měl jsem o studovaný obor zájem nenáročnost vliv rodičů domnívám se, ţe po absolvování školy najdu na trhu práce uplatnění 13. Co hodláte po studiu dělat? studovat pracovat podnikat nevím jiná moţnost ………………………………………………………………….. 14. Jaký osobní benefit jste schopni na pracovním trhu nabídnout? teoretické znalosti praktické znalosti a dovednosti jazyková vybavenost počítačová gramotnost řidičský průkaz jiné

…………………………………………………………………………...

15. Setkal(a) jste se někdy na pracovišti s genderovou diskriminací? Pokud ano, uveďte prosím rok a uveďte variantu, koho se diskriminace týkala. ano

…………………

ţena

ne 131

muţ

16. Dostali jste někdy výpověď? Pokud ano, uveďte počet výpovědí, popřípadě počet výpovědí ve zkušební době? ano

počet výpovědí: ………….

zkušební doba: ……………….

ne 17. Dostali jste výpověď v období ekonomické krize? ano ne 18. Jaké politické straně dáte v letošních volbách 2010 svůj hlas, popřípadě jaký politický program je Vám nejsympatičtější? ČSSD ODS TOP09 KSČM KDU-ČSL SZ VV SPO

Velmi bych Vám chtěl poděkovat za čas strávený s vyplňováním, a pokud byste se chtěli o mé diplomové práci dozvědět více, rád Vám zašlu výsledky výzkumu i celou diplomovou práci. S veškerými dotazy a náměty, které by mohly obohatit celý výzkum, se prosím obracejte na mou e-mail adresu do 18. 4. 2010. Bc. Jiří Zahorčák E-mail: [email protected]

132

Příloha č. 3 Lítám v tom (sociálně-psychologický aspekt) O tom jak ovlivňuje nezaměstnanost člověka, jsem se mohl přesvědčit v americkém snímku Up in the air (Lítám v tom) z roku 2009. Hlavním protagonistou v negativním slova smyslu zde hraje George Clooney, který představuje muţe s hlavou v oblacích. A to doslova, George Clooney alias Ryan prakticky ţije v letadle a celý svůj ţivot zasvětil kariéře. Jako zaměstnanec společnosti, která se zabývá podnikovou optimalizací, létá po Spojených státech a sniţuje stavy ve firmách, jejichţ šéfové nemají dost odvahy na to, aby své lidi propustili sami. Paradoxně se ale i on se dostává do sloţité situace, kdy jeho nová, mladá, ambiciózní kolegyně Anna vymyslela pro firmu způsob jak dávat výpovědi, a to propouštění lidí online. Pro Ryana to znamená „hrozbu“, ţe se bude muset z oblaků přenést zpátky na zem a čelit nové výzvě např. rodinného ţivota. Film je hezky zpracovaný a podává tak autentický obraz lidí jak se s nezaměstnaností v době krize vypořádávají. Velmi emotivní byla scéna, kterou ocituji v následujícím dialogu: Anna:

„Paní Burnsová, jsem ráda, že jste přišla.“

Mrs Burns:

„Dáte mi padáka co?“

Anna:

„Jsme tady kvůli Vaší budoucnosti.“

Mrs Burns:

„Nenasazujte mi růžové brýle, je mi to jasný.“

Mrs Burns:

„Co nabízejí?“

Anna:

„Uvnitř složky najdete jasně zpracované podmínky.“

Mrs Burns:

„Řekněte mi hlavní body.“

Anna:

„Je to vlastně docela dobré, tříměsíční plat, půlroční bonusy a celoroční služby naší společnosti při hledání místa.“

Mrs Burns:

„Hledání místa, to je velkorysé.“

Anna:

„Hledání místa trvá obvykle jeden měsíc, na každý 10 000 $ platu, který očekáváte.“

Mrs Burns:

„Takže by to mohlo docela trvat.“

Anna:

„To není jisté.“

Mrs Burns:

„Ani se nesnažte, vím docela jistě, co udělám.“ 133

Anna:

„Opravdu?“

Mrs Burns:

„Jo!“

Mrs Burns:

„Za domem máme krásný most…, tak si půjdu skočit…“

Později se dovídáme, ţe paní Burnsová nelhala a opravdu sebevraţdu spáchala. Také další otevřené otázky, které si kladou ostatní propuštění zaměstnanci v tomto filmu, mají velmi silný sociální podtext a domnívám se, ţe přesně kopírují otázky lidí, kteří se reálně dostanou do takto sloţité ţivotní situace. Namátkou jsem vybral jen některé z nich: -

„Slyšel jsem, že když člověk přijde o práci, je to jakoby mu umřela rodina. Ale pro mě je to jako, jakoby moji kolegové byli rodina a já umřel.“

-

„Nemůžu si dovolit být nezaměstnaná, musím splácet dům, mám děti.“

-

„Tohle je odměna za 30letou práci pro firmu?“

-

„Já jen myslím, nemám co říct, nevím co se děje…“ „Jak mám teď říct ženě, že jsem přišel o práci?“

134

Příloha č. 4 Reakce pana PhDr. Tomáše Sedláčka na dotaz diváka interaktivního pořadu Hyde Park na ČT24: Otázka: Jste ve shodě s T. Baťou, který prohlásil, ţe nejde o finanční krizi? Ale je to morální krize, kdy manaţeři neumí jednat. Východiskem je osobní příklad. Tzn. Ti, co krizi umoţnilizpůsobili, logicky nás z krize nemohou vyvést. Chce to změnu, ţe? „Tam je potíž, protože jaksi tím by se dala vysvětlit každá krize v historii, rozpad řeckého impéria, druhou světovou válku, první světovou válku, velká hospodářská krize, Enron, vše... Pokud viníte viníky krize, tak určitě jsou, ale potom ti stejné viníky musíme vidět z toho neskutečného růstu, který jsme si tady zažili, jak v České republice, tak globálně. Těch prvních několik 7 let nového milénia, nového tisíciletí, kdy jaksi jsme tu rychlost přehnali, teď došlo k havárii, ale zase jsme tu rychlost měli velkou.“

Neúspěšnější podnikatel roku 2007 v ČR. Tomáše Březina, který vlastní firmu BEST, v interaktivním pořadu Hyde Park: Má otázka: Dobrý večer pane Březino, co vás vede k přesvědčení, ţe ekonomická krize podnikání nebrání. Děkuji „Velmi Vás zdravím, jsem přesvědčen, že fakticky se nejedná o žádnou ekonomickou krizi, ale pouze o prasknutí socialistických bublin importovaných z Ameriky, že i bezdomovec může vlastnit dům a hypotéku. Dle mého názoru se jedná o pokus o návrat k normálnímu fungování ekonomiky se všemi chybami i omyly.“

135

Příloha č. 5 Právo na práci a právo na zaměstnání63 Změny, které se udály v roce 1989, nám přinesly mnohé, co je jednoznačně vnímáno jako pozitivní. Objevily se však také jevy, které byly předchozímu společenskému systému neznámé a s kterými se lidé jen těţko smiřují. Jednou z nejcitlivějších je problematika zaměstnanosti respektive nezaměstnanosti. V dnešní společnosti se kaţdý můţe svobodně rozhodnout, zdali pracovat chce, nebo pracovat nechce, a stane se tak dobrovolně nezaměstnaným. Existuje však mnoho lidí, kteří pracovat chtějí, a přesto pracovat nemohou, protoţe práci nemohou nalézt. Tito občané se pak právem ptají, jak je to tedy s tím právem na práci a právem na zaměstnání? Co nám vlastně přináší? Právo na práci je v českém právním prostředí zakotveno v Listině základních práv a svobod. V čl. 26 odst. 3 Listina říká, ţe kaţdý má právo získávat prostředky pro své ţivotní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Z dikce Listiny vyplývá, ţe právo na práci chápe jako právo získávat prostředky pro své ţivotní potřeby prací, které přiznává kaţdému a ţe se toto právo vztahuje, jak na práci závislou, tak na práci nezávislou. Tradiční pojetí práva na práci, které je obsahem mnoha mezinárodních dokumentů, chápe právo na práci jako jednotu tří sloţek, jeţ tvoří právo práci získat, právo práci si udrţet (toto právo je specifikováno v zákoníku práce, zejména stanovením přísných pravidel pro skončení pracovního poměru) a právo na ekonomické zabezpečení v případě, ţe z nějakých státem uznaných důvodů (jde-li například o nemoc) člověk pracovat nemůţe.

63

Právo na práci a právo na zaměstnání. www.epravo.cz [online]. 15. 8. 2001, 11916., [cit. 17. 11. 2009].

Dostupný z www: .

136

Jak z výše uvedeného vyplývá, je právo na práci v porovnání s právem na zaměstnání právem obecnějším, vzhledem k tomu, ţe zahrnuje, jak práci závislou, tak nezávislou. Právo na zaměstnání je definováno v zákoně č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti a to v §1. Právem na zaměstnání se rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí, na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání, na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění, na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání. Právo na zaměstnání se tedy skládá ze tří uvedených sloţek. Zaměstnání, které je občanovi zprostředkováno, by mělo být pro něj vhodné, coţ znamená, ţe takové zaměstnání musí odpovídat jeho zdravotnímu stavu a také je nutno přihlédnout i k věku občana. Dalším významným kritériem k posuzování vhodnosti zaměstnání je kvalifikace občana. Zaměstnání, jeţ je občanovi nabízeno, by mělo odpovídat jeho kvalifikaci a schopnostem, protoţe lze povaţovat za ekonomicky škodlivé, kdyţ vysokoškolsky vzdělaní lidé vykonávají zaměstnání, k jejichţ kvalitnímu výkonu postačuje mnohem niţší vzdělání. Při zprostředkování zaměstnání je téţ vhodné přihlíţet k délce předchozí doby zaměstnání a k moţnosti ubytování. Zde je nutno podotknout, ţe v prvé řadě je při zprostředkování práce nabízet občanovi taková zaměstnání, která ho nebudou nutit k tomu, aby opustil své bydliště a zpřetrhal tak veškeré vazby. Občan ale samozřejmě má právo svobodně si zvolit své zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky nebo si můţe zabezpečit zaměstnání také v zahraničí.

137

Příloha č. 6 Pracujeme v jiné zemi EU – přehled vašich práv v EU64 -

Máte právo pracovat a odejít do důchodu v kterékoli zemi EU, kterou si vyberete

-

Mělo by se s vámi jednat stejným způsobem jako se státními příslušníky této země a neměli byste být ţádáni o splnění ţádných

Základní práva

poţadavků navíc. -

Můţete se ucházet o jakoukoli práci inzerovanou kdekoli v EU (kromě určitých míst ve státní správě)

-

Vezměte prosím na vědomí: během přechodného období v délce maximálně sedmi let mohou pracovníci z některých států, které do EU vstoupily nedávno, čelit omezením přístupu na jiné pracovní

Důleţitá

trhy ve starých členských státech (EU-15) a pracovníci ze starých

současná

15 členských států mohou v některých nových členských státech

omezení

čelit recipročním omezením. -

Existují rovněţ omezení přístupu občanů nových zemí EU k dávkám v nezaměstnanosti v jiné zemi EU.

Internetová

-

Informace o pracovních místech a vzdělávacích příleţitostech v Evropě: http://ec.europa.eu/eures/

stránka EURES -

Členové vaší rodiny, bez ohledu na svou státní příslušnost mají právo vás doprovázet a připojit se k vám v zemi, kde pracujete.

Rodina

Rodinní příslušníci mají nárok na přístup ke všeobecnému a odbornému vzdělávání, které je ve vaší nové zemi dostupné. -

Jestliţe jste nezaměstnaní, máte právo ţít v některé zemi EU po „přiměřenou dobu“, abyste si našli práci – většinou šest měsíců

Hledáme práci

(tuto informaci si ovšem v konkrétní zemi ověřte). Toto období můţe být prodlouţeno.

64

EK. Ţijeme, pracujeme, studujeme v jiné zemi EU – Přehled vašich práv v EU. 1. vyd. Lucemburk : Úřad pro

úřední tisky Evropských společenství, 2005. ISBN 92-894-9675-4.

138

-

Pokud splňujete určité podmínky, můţete po dobu tří měsíců rovněţ pokračovat v čerpání jakékoli dávky v nezaměstnanosti, kterou jste mohli dostávat. Před svým odjezdem ze své domovské země byste měli kontaktovat správu sociálního zabezpečení, abyste získali další informace a rady ohledně formalit, kterými musíte projít, a formulářů, které musíte shromáţdit.

-

Jednotný trh EU vám dává svobodu při výkonu povolání jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec v jiné

Uznávání

zemi EU, neţ je ta, kde jste svou odbornou kvalifikaci získali. Na

kvalifikace

úrovni EU funguje systém, který usnadňuje uznávání těchto kvalifikací různými zeměmi EU. -

Viz rovněţ „Uznávání vysokoškolských diplomů“.

-

Předpisy EU zajišťují, ţe jste součástí jednotného reţimu sociální ochrany a ţe neztratíte ţádné ze svých práv (zejména v souvislosti s důchodem).

-

V zásadě jste pojištěni v zemi, kde pracujete. Máte nárok, a za určitých okolností i vaše rodina, na stejné dávky v rámci sociálního zabezpečení jako státní příslušníci hostitelské země.

Sociální

Tato práva zahrnují nemocenskou a mateřskou dovolenou

zabezpečení

(zdravotní a finanční dávky), invalidní příspěvky, starobní dávky a vdovské příspěvky, dávky splatné při pracovním úrazu, nemoci z povolání, úmrtí a nezaměstnanosti, jakoţ i rodičovské příspěvky. Musíte téţ platit stejné příspěvky jako státní příslušníci hostitelské země. -

Existují však zvláštní předpisy pro přeshraniční pracovníky a pracovníky vyslané na přechodnou dobu.

-

Platí pro vás stejné pracovní podmínky jako pro státní příslušníky

Pracovní

země, kde pracujete, pokud jde o plat, propuštění a opětovné

podmínky

začlenění, jakoţ i opatření na ochranu zdraví a bezpečnosti na pracovišti -

Odborná práva

Máte právo vstoupit do odborového svazu, který si vyberete, a uplatňovat svá odborová práva za týchţ podmínek jako zaměstnanci z hostitelské země.

139

OSVČ

-

Máte právo pracovat v kterékoli zemi EU trvale nebo na přechodnou dobu jako osoba samostatně výdělečně činná.

-

Jestliţe jste pracovali v jiné zemi EU, máte nárok na odchod do důchodu v této zemi nebo na pobyt tam, pokud jste trvale neschopni práce z důvodu nehody, k níţ došlo během pracovního

Důchod, ukončení práce

ţivota, za předpokladu, ţe splňujete určité podmínky. -

Musíte vznést nárok na své právo pobytu do dvou let. Poté budete mít nárok na stejné jednání jako státní příslušník (v souvislosti s bydlením, sociálním zabezpečením, vzděláváním dětí atd.) stejně, jako kdyţ jste pracovali. Členové vaší rodiny, kteří ţijí v této zemi, mají rovněţ právo tam zůstat, dokonce i po vaší smrti.

-

Bez ohledu na to, zda jste muţ, nebo ţena, mělo by se vám dostávat rovného zacházení a měli byste mít stejná práva a příleţitosti na pracovišti v kterékoli zemi EU. Legislativa EU

Muţi a ţeny

vám dává právo na: stejný plat za stejnou práci; stejný plat za práci stejné hodnoty; rovné zacházení na pracovišti; rovné zacházení v programech sociálního zabezpečení. -

Ve všech zemích EU mají ţeny před těhotenstvím a po něm právo na následující věci: vhodná úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti; osvobození od povinnosti výkonu práce v noci; nepřetržité období v mateřské dovolené po dobu minimálně 14

Těhotenství

týdnů, které musí zahrnovat dva týdny před porodem a/nebo po porodu;

volno

na

předporodní

vyšetření;

ochrana

před

propuštěním z důvodu těhotenství. Rodiče

Ve všech zemích EU mají rodiče právo na: rodičovskou dovolenou v délce minimálně tří měsíců z důvodu narození nebo adopce dítěte; volno z naléhavých rodinných důvodů (nemoc, neohody).

140

Seznam pouţité literatury Kniţní publikace: 1) BELLAMY FOSTER, John; MAGDOFF, Fred. Velká finanční krize : Příčiny a následky. Přel. Radovan Baroš, 1. vyd. Všeň : Nakladatelství Grimmus, 2009. Přel. z: Great financial cirisis, ISBN 978-80-902831-1-4. 2) BROŢOVÁ, Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství SLON, 2003. ISBN 80-86429-16-4. 3) BUCHTOVÁ, Boţena a kol. Nezaměstnanost Psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s., 2002. ISBN 80-247-9006-8. 4) ČSÚ, kolektiv autorů odboru informačních sluţeb. Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v České republice a regionech v letech 1991 až 1995. 1. vyd. Praha : Český statistický úřad, 1997. ISBN 80-85949-93-8. 5) EK. Žijeme, pracujeme, studujeme v jiné zemi EU – Přehled vašich práv v EU. 1. vyd. Lucemburk : Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005. ISBN 92-894-9675-4. 6) FLECKENSTEIN, William A.; SHEEHAN, Frederick. Greenspanovy bubliny : Věk ignorace v americké centrální bance (Fed). Přel. Jakub Krb, 1. vyd. Brno : Computer Press, a. s., 2009. ISBN 978-80-251-2605-9. 7) FORRESTER, Viviane. Hospodářská hrůza. 1. vyd. Brno : Doplněk, 2001. ISBN 80-7239-101-1. 8) FRIEDMAN, Milton; FRIEDMAN, D. Rose. Svoboda volby. Přel. Pavel a Vladimír Vrecionovi, 1. vyd. Praha : Nakladatelství H&H, 1992. ISBN 80-85467-85-2.

141

9) HOLMAN, Robert. Makroekonomie. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2004. ISBN 80-7179-764-2. 10) KEYNES, M. Jonh. Obecná teorie zaměstnanosti úroků a peněz. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1963. 11) KRAFT, Jiří; RITSCHELOVÁ Iva. Ekonomie pro environmentální management. 2. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta ţivotního prostředí, 2005. ISBN 80-7044-609-9. 12) MACH, Miloš. Makroekonomie II pro magisterská (inženýrské) studium, 1. a 2. část. 3. vyd. Slaný : Vydavatelství a nakladatelství MELANDRIUM, 2001. ISBN 80-86175-18-9. 13) MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. vyd. Praha : SLON, 1998. ISBN 80-901424-9-4. 14) MANKIW, N. Gregory. Principles of Economics. Mason - Ohio (USA) : South -Western Cengage Learning, 2008. ISBN 0-324-59133-0. 15) SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS William D. Ekonomie. 18. vyd. Praha : NS Svoboda, 2007. ISBN 978-80-205-0590-3. 16) SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla. 1. vyd. Praha : Nakladatelství 65. pole, 2009. ISBN 978-80-903944-3-8. 17) SKÁCELOVÁ, Pavla; VOJTĚCH, Jiří. Názory pracovníků úřadu práce na uplatnění absolventů škol v období ekonomické krize. 1. vyd. Praha : Národní ústav odborného vzdělávání, 2009. Broţura 18) ŠIK, Ota. Ekonomické reformy a demokratizace. 1.vyd. Köln : Index, 1987. Broţura.

142

19) ŠVEJNAR, Jan a kolektiv. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. 1. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0568-4. 20) TOMEŠ, Zdeněk; a kolektiv. Hospodářská politika 1900 – 2007. 1. vyd. Brno : Nakladatelství C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-002-7. 21) TULEJA,

Pavel;

NEZVAL,

Pavel;

MAJEROVÁ,

Ingrid.

Základy

makroekonomie. 1. vyd. Brno : Computer Press, a. s., 2008. ISBN 80-251-0952-6. 22) VALENČÍK,

Radim;

WAWROSZ,

Petr;

BEDRETDINOV,

Rafik.

Mikroekonomie I. 1. vyd. Praha : VŠFS, o. p. s., 2007. ISBN 978-80-86754-77-2.

143

Internetové zdroje: 1) http://eures.europa.eu 2) http://epp.eurostat.ec.europa.eu 3) http://portal.mpsv.cz 4) http://www.aktualne.cz 5) http://www.bivs.cz 6) http://www.cestazkrize.cz 7) http://www.cnb.cz 8) http://www.ct24.cz 9) http://www.czechinvest.org 10) http://www.czso.cz 11) http://www.eu2009.cz 12) http://www.euroactiv.cz 13) http://www.euroskop.cz 14) http://www.eurozpravy.cz 15) http://www.financninoviny.cz 16) http://www.idnes.cz 17) http://www.ihned.cz 18) http://www.ivysilani.cz 19) http://www.facebook.com/hydeparkct24 20) http://www.kurzy.cz 21) http://www.mfcr.cz 22) http://www.naseadresa.cz 23) http://www.podnikatel.cz 24) http://www.protikrizi.cz 25) http://www.spcr.cz 26) http://www.vlada.cz 27) http://www.vupsv.cz

144

Veřejně odborné přednášky: 1) Prof. Ing. KOMÁREK Valtr, DrSc.; Světová finanční krize, Konzultační středisko BIVŠ Teplice, 14. 6. 2009 2) Ing. ZÁKLASNÍK Martin, PhD.; Finanční krize a její dopady na ekonomiky EU, VŠE Praha, 1. 10. 2009 3) PhDr. SEDLÁČEK Tomáš; Filozofické základy ekonomie, návrat ke kořenům, Konzultační středisko BIVŠ Teplice, 22. 10. 2009 4) doc. Ing. DĚDEK Oldřich, CSc.; Světová ekonomická a finanční krize a úloha eura, BIVŠ Praha, 5. 11. 2009 5) VI. Mezinárodní ekonomické fórum Zlaté koruny; Jsme na rozcestí, probudíme se, dokud je čas?, Top Hotel Praha, 16. 3. 2010, online přenos dostupný na www: 6) 100. Ţofínské fórum; Setkání s prezidentem republiky, Palác Ţofín, 17. 3. 2010, online přenos dostupný na 7) Ing. KOCOUREK Martin; Webinář modrého týmu ODS - diskuze ekonomického experta ODS člena skupiny odborníků ESO, online diskuze, 6. 4. 2010, prostřednictvím webu 8) RNDr. NEČAS, Petr; Webinář modrého týmu ODS – diskuze s lídrem ODS pro volby do poslanecké sněmovny, online diskuze, 14. 4. 2010, prostřednictvím webu 9) PhDr. SEDLÁČEK, Tomáš; Krizí křížem krážem, Europe Direct - konzultační středisko VŠFS Most, 22. 4.

145

Kinematografie: 1) REITMAN, Jason. Up in the air, Překlad: Lítám v tom, Komedie/Drama, 2009. 2) MOORE, Michael. Capitalism: A love story, Překlad: O kapitalismu s láskou, Dokumentární, 2009. 3) PENNICK, Adrian; FERGUSON, Niall. The Ascent of Money, Překlad: Vzestup peněz, epizoda 1 – 6, Dokumentární, 2009.

146

Seznam obrázků Obr. č. 1

Vzorec výpočtu míry nezaměstnanosti

str. 23

Obr. č. 2

Úřad práce v Teplicích

str. 31

Obr. č. 3

Tomáš Baťa, zakladatel obuvnické firmy Baťa

str. 36

Obr. č. 4

Sametová revoluce 1989

str. 38

Obr. č. 5

Vlajka Evropské unie

str. 65

Obr. č. 6

Logo poradensko-informačního systému EURES

str. 69

Obr. č. 7

Mapa přeshraničních regionů EURES-T partnerství

str. 70

Obr. č. 8

Elektronická forma systému EURES v rámci portálu MPSV

str. 71

Obr. č. 9

Omezení migrace za prací v Evropě

str. 74

Obr. č. 10

Summit zaměstnanosti v Praze (7. 5. 2009)

str. 91

Obr. č. 11

Zlehčování situace ekonomické krize

str. 108

Obr. č. 12

Michael Moore, ţádá občanské zadrţení

str. 110

Obr. č. 13

Hospodářský cyklus

str. 116

Obr. č. 14

Logo Národní ekonomické rady vlády ČR

str. 117

Obr. č. 15

Logo ČSSD

str. 121

Obr. č. 16

Logo ODS

str. 122

147

Seznam grafů Graf č. 1

Křivka individuální nabídky práce

str. 11

Graf č. 2

Křivka poptávky po práci

str. 13

Graf č. 3

Rovnováha na trhu práce a nezaměstnanost

str. 14

Graf č. 4

Přehled výdajů ČR na APZ a PPZ (1991 – 2006)

str. 33

Graf č. 5

Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva (1950 – 2001)

str. 37

Graf č. 6

Vzdělání obyvatelstva ČR ve věku 15+ dle VŠPS (1993 – 2008) str. 42

Graf č. 7

Vývoj počtu podnikatelů v ČR (1990 – 2008)

str. 45

Graf č. 8

Vývoj HDP v České republice (1991 – 2001)

str. 48

Graf č. 9

Míra nezaměstnanosti v hlavním městě Praha (1999)

str. 50

Graf č. 10

Míra nezaměstnanosti v nejvíce postiţených městech (1999)

str. 50

Graf č. 11

Vývoj uchazečů o zaměstnání podle vzdělání (1991 – 2003)

str. 51

Graf č. 12

Vývoj nezaměstnanosti a volných pracovních míst (1995 – 2004) str. 52

Graf č. 13

Vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR (1991 – 2000)

str. 54

Graf č. 14

Beveridgeova křivka a křivka nabídky pracovních míst

str. 55

Graf č. 15

Věková struktura obyvatelstva ČR (1998 – 2004)

str. 63

Graf č. 16

Frekvence krajů v nabídkách investorům za rok 2008

str. 80

Graf č. 17

Vývoj míry nezaměstnanosti v 1. čtvrtletí (1991 – 2009)

str. 81

Graf č. 18

Vývoj registrované míra nezaměstnanosti (2003 – 2009)

str. 86

Graf č. 19

Harmonizovaná míra nezaměstnanosti ve 3. čtvrtletí roku 2009

str. 90

148

Seznam tabulek Tab. č. 1

Rozdíl mezi metodikou MPSV a VŠPS

str. 24

Tab. č. 2

Míra nezaměstnanosti ve vybraných zemích (1990 – 1994)

str. 39

Tab. č. 3

Reálné mzdové náklady (1991 – 1995)

str. 42

Tab. č. 4

Vývoj míry nezaměstnanosti po roce 1990

str. 43

Tab. č. 5

Zaměstnanost podle národohospodářských sektorů (1990 – 1995) str. 43

Tab. č. 6

Vývoj HDP (1995 – 2002)

str. 47

Tab. č. 7

Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti (1997 – 2000)

str. 57

Tab. č. 8

Vývoj počtu důchodců a vyplacených důchodů (1994 – 2004)

str. 57

Tab. č. 9

Vývoj inflace v ČR (1998 – 2004)

str. 60

Tab. č. 10

Vývoj průměrných hrubých mezd (1998 – 2004)

str. 61

Tab. č. 11

Struktura států Evropské unie

str. 65

Tab. č. 12

Obecná míra nezaměstnanosti podle věku (2000 – 2004)

str. 82

Tab. č. 13

Registr. míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech (2006)

str. 83

Tab. č. 14

Počet insolvenčních návrhů v roce 2008 a 2009

str. 87

149

Seznam příloh Příloha č. 1

Souhlas ČTK k publikování grafu č. 7

str. 128

Příloha č. 2

Dotazník - výzkum (vliv ekonomické krize na nezaměstnanost)

str. 129

Příloha č. 3

Lítám v tom (sociálně-psychologický aspekt)

str. 133

Příloha č. 4

Otázky z pořadu HYDEPARK na ČT24

str. 135

Příloha č. 5

Právo na práci a právo na zaměstnání

str. 136

Příloha č. 6

Pracujeme v jiné zemi EU

str. 138

150

Seznam zkratek APZ

Aktivní politika zaměstnanosti

ČR

Česká republika

ČNB

Česká národní banka

ČSR

Československá republika

ČSFR

Československá federativní republika

ČSÚ

Český statistický úřad

ČSSZ

Česká správa sociálního zabezpečení

EK

Evropská komise

EU

Evropská unie

EUR

Měnová jednotka Euro

EURES

Evropské sluţby zaměstnanosti

EUROSTAT Evropský statistický úřad FED

Federální rezervní systém

GNP

Hrubý národní produkt

HDP

Hrubý domácí produkt

ILO

Mezinárodní organizace práce

LS

Lisabonská strategie

MFČR

Ministerstvo financí České republiky

MMF

Mezinárodní měnový fond

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

NERV

Národní ekonomická rada vlády ČR

PO

Právnická osoba

PPZ

Pasivní politika zaměstnanosti

RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci

ÚP

Úřad práce

VB

Velká Británie

VŠPS

Výběrové šetření pracovních sil

VÚPSV

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

ZPS

Změněná pracovní schopnost

151