Vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky

Bankovní institut vysoká škola, a. s.

Vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky Diplomová práce

Rudolf Mirovský

Duben, 2013

Bankovní institut vysoká škola, a. s. Finance – finance podniku

Vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky Diplomová práce

Autor:

Bc. Rudolf Mirovský Finance – finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Leopold Tanner

Duben, 2013

Prohlášení : Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 30. dubna

Rudolf Mirovský

Anotace Hlavním cílem práce je provést analytickou deskripci jednotlivých fází finanční krize a míru její incidence na hlavní makroekonomické agregáty globální ekonomiky. Dále je v práci uveden historický kontext hlavních příčin vzniku předmětné krize, včetně jejího průběhu a extrapolace účinků této krize na vývoj současné globální ekonomiky v kontextu dílčích výsledků analýzy ekonomických modelů a jejich míra rezistence vůči ekonomické a finanční krizi.

Klíčová slova: finanční krize, světová krize, Velká hospodářská krize, úrokové sazby, inflace, Zásoba peněz v ekonomice, hypotéka, Annotation The main intention of this thesis is to analyse certain fazes of a financial crisis and level of incidence on a main macro economical aggregates of global economics. It also involves a historical context of the main causes of the crisis including its development and influence on progress of the current global economical situation. The thesis involves partial results of economical models analysis and their level of resistance against economical and financial crisis.

Keys words: financial crisis, global crisis, Great Depression, Interest rates, inflation, (money supply ), Mortgage,

Obsah Úvod ….............……………………………………………………..……6 1. HISTORIOGRAFIE EKONOMICKÉ KRIZE………………….8 1.1 Velká hospodářská krize v roce 1929…………………….………8 (vývoj krize ve 20. – 30. letech, průběh, vliv na svět. ekonomiku)

2. SOUČASNÁ EKONOMICKÁ A FINANČNÍ KRIZE………….25 2.1 Akciová bublina…………...………..……………………………25 (vývoj ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky) 2.2 Hypoteční bublina…………………………………………………31

3. POROVNÁNÍ, PŘÍČINY A NÁSLEDKY EK. KRIZÍ………….50 3.1 Komparace historické krize se současnou finanční krizí.…...……50 3.2 Příčiny a následky finanční krize...……………………………….52

4. KROKY SMĚŘUJÍCÍ K PŘEDCHÁZENÍ FINANČNÍCH KRIZÍ………………………………………………………………. 55 4.1 4.2 4.3 4.4

Řešení finanční krize………………………………………..57 Stabilizace finančních trhů………………………………………61 Vládní opatření …………………………………………………62 Opatření centrálních bank………………………………………..66

ZÁVĚR............................................................................................................66 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY……….…………….………68

5

Úvod Cílem této práce je analyzovat příčiny vzniku krizí a různé přístupy k jejich řešení a předcházení (tou je myšlena jak finanční krize, tak hospodářská recese v globálním měřítku). Jedná se tedy především o analýzu různých politických opatření, která byla přijímána za účelem stabilizace finančních trhů a hospodářské recese. Zároveň je cílem hodnotit dopady těchto opatření na základě odborných publikací a komentářů. Tzn., ţe v širším smyslu se jedná i o rozdílné přístupy různých ekonomických škol. První část vypovídá o hospodářském vývoji v USA ve 20. letech 20. století. Poukazuji na důvody vzniku Velké deprese, která je označována za jednu z největších a nejhorších hospodářských krizí. Zaměřuji na průběh Velké deprese, důsledkům a intervencím vlády, které byly na tu dobu opravdu velké. Druhá část je zaměřena na Internetovou bublinu v USA v letech 1998 aţ 2000. Opět zde na začátku vysvětluji základní pojmy a důvody vzniku a její rozšíření do celého světa. Internetová bublina nejvíce zasáhla USA a státy západní Evropy. České republiky se dotkla jenom okrajově. Popisuji zde chování obyčejných Američanů, kteří se nechali nalákat vidinou rychlého zbohatnutí a nakupovali akcie internetových podniků. Dále zde vysvětluji pojmy jako hedgeové fondy, jak se jich ta bublina dotkla a zda utrpěli nějaké ztráty. V druhé části se dále věnuji Hypoteční krizi v letech 2001 – 2007. Snaţím se vysvětlit hlavní příčiny a znaky této krize. Poukazuji na dluhový problém USA, který byl jedním z důvodů hypoteční krize. Snaţím se ukázat na ţivot Američanů, kteří ţili na dluh. Někteří poukazují, ţe za sniţování úrokových sazeb můţe Internetová bublina a v neposlední řadě FED, který v důsledku toho sníţil úrokové sazby. Taky se zde zmiňuji o poskytování nekvalitních hypoték. V další části se zaměřuji na vysvětlení pojmu sekuritizace a důsledky, které to mělo na americkou ekonomiku a potom na celý svět. Popisuji také období od května do září 2008. V průběhu toho roku dochází ke klíčovým událostem, kterým se následně ve své práci věnuji. A to je také důvodem rozsahu této podkapitoly. Následně ve třetí části se snaţím vysvětlit příčiny soudobé situace a nastínit základní fakta, která jsou podstatná pro potřeby této práce. Z hlediska vymezení této práce se tedy jedná o definování předpokladů pro analýzu vztahu mezi řešením soudobé ekonomické krize a odlišnými názory ekonomické teorie. V závěrečné kapitole se pokusím o nastínění budoucího vývoje na základě shrnutí poznatků o současných změnách a vlastního pohledu na fungování soudobé globální ekonomiky. Odráţí se zde rozdíly v přístupech k fungování ekonomiky, které se objevují 6

během celé práce. Jedná se především o pohled na fungování trhu a roli státu v ekonomice. Pouţitými metodami práce jsou zejména deskripce vývoje a jeho konkrétních aspektů, analýza projevů finanční krize a hospodářské recese a komparace různých opatření a názorů na ně. Předmětem sledování je ekonomika v globálním pojetí, přičemţ v konkrétních případech je pojednáváno víceméně o ekonomikách ve Spojených státech, kde krize vznikla a v Evropě, která je naším domácím kontinentem a která byla také krizí výrazně postiţena. Zároveň je zde nejvíce konkrétních příkladů přijatých opatření.

7

1.

HISTORIOGRAFIE FINANČNÍCH KRIZÍ 1.1 Velká hospodářská krize 1929 USA mělo po I. Světové válce optimismus a sebevědomí. Velká Británie a evropští

spojenci byly z války finančně vyčerpáni. Americká ekonomika rychle rostla. Celý svět tančil, jak Amerika pískala. Byl konec nejistot. Nikdo nepochyboval. Amerika zaţívala největší růst v dějinách. Ve 20. letech 20. století se kaţdodenní ţivot rychle měnil. Ameriku změnila elektrifikace, k rozvodné síti se začala připojovat i malá města. Objevily se nové technologie jako například letadla, rádio. Věci v domácnosti, které byly původně luxusním zboţím, se staly kaţdodenní samozřejmostí, jako lednička, ţehlička a řada dalších spotřebičů. Automobilový průmysl zaţíval velký rozkvět. Lidé si čím dál více kupovali automobily značky Ford a Chrysler. Rozvoj nových průmyslových odvětví a převratné vynálezy zvukový film nebo pásová výroba, to vše probudilo a hnalo rychlým tempem vpřed ekonomiku USA. Dříve drahé luxusní zboţí bylo najednou dostupné většině. Zajímavým příkladem byla Fordova „Lízinka“ – první automobil vyráběný pásovou výrobou, která na jedné straně přispěla k rapidnímu sníţení nákladů na výrobu a na druhé straně přispěla k rapidnímu zvýšení produkce. Reklamní slogan automobilky Ford „Kaţdý den – jeden dolar, kaţdý rok – nový Ford“ zajistil odbyt vyrobených aut. Do roku 1927 opustilo výrobní linky přes 15 milionů těchto vozů1. Zdálo se, ţe začala doba prosperity. Byl to rozkvět kultury, konzumu a masové spotřeby. Také se rozšiřují a rozvíjejí nabídky spotřebitelských úvěrů, aby si lidé mohli kupovat i drahé věci, na které neměly v té době dostatek financí. Tento druh spotřebitelských úvěrů byl další inovací 20. Let. Poprvé se tak objevila myšlenka nakup teď, zaplať později. V souvislosti s tím se rozvinula konzumentská kultura, která naznačovala okamţité uspokojení potřeb. Ţijeme pro přítomnost pro tento okamţik, toto heslo se propagovalo domácnostmi. Byla to zcela nová ideologie. Amerika byla v nové ekonomické sféře. Kaţdý věřil, ţe kaţdý Američan má právo být bohatý. Se snadno dosaţitelnými úvěry a slušnými příjmy nyní Američané hledali stále nové způsoby, jak je moţné být ještě bohatší. 1

http://www.penize.cz/15133-krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929

8

Hospodářské oţivení, zprvu omezené na USA, se postupně rozšířilo i do Evropy. Celý vyspělý svět zaţíval obrovský hospodářský rozkvět. Vznikaly nové podniky a nová pracovní místa. V období mezi roky 1921 aţ 1928 rostla průmyslová výroba v USA kaţdým rokem o 4 %, v letech 1928 a 1929 dokonce o 15%. Ekonomika mohla růst hlavně díky úvěrové expanzi. Úvěry byly dostupné hlavně za pomoci americké vlády, která realizovala stabilizační politiku. Úrokové míry byly nastaveny velmi nízko. Kdykoli bylo patrné, ţe ekonomický růst polevuje, americká vláda jej podpořila dalšími úvěry. „Američané pomáhali ekonomice doma i v zahraničí. Podpora růstu mimo USA znamenala další zakázky, další pracovní místa a další růst i v USA“ 2. Od první světové války prodávala vláda spojených států válečné dluhopisy, nazývané dluhopisy svobody. Byl to způsob, jak si vláda půjčovala peníze od lidí, kteří na oplátku dostávali kaţdý půl rok vyplácené úroky. Na obrovských shromáţdění, vládě dělali reklamu filmové celebrity jako např. Charlie Chaplin. Tyto dluhopisy znamenaly, ţe se spousta lidí vlastně najednou stala investory do cenných papírů. S těmito cennými papíry mohli obchodovat na burze, takţe se mohli kaţdý den podívat do novin a zjistit jakou cenu mají jejich cenné papíry dnes. Zrodila se celá kultura investorů. Většina lidí nikdy předtím s cennými papíry neobchodovala a takto si na to zvykly i obyčejní lidé.

Graf 1: Porovnání úrokových sazeb státních dluhopisů

2

Josef Jílek, Akciové trhy a investování, GRADA Publishing, a.s., str. 245

9

Zdroj:

http://dumfinanci.cz/clanky/4537-pomalu-prichazi-krach-dluhopisu-cast-prvni/(cit.

28.3.2013) Nyní se ale zrodila další skupina lidí, kteří si mysleli, ţe dokáţou této první skupiny vyuţít. Po dlouhá léta se Wall Street, centrum amerického finančnictví se stával jen z malé skupiny bankéřů, kteří dělali obchody mezi sebou v uzavřené společnosti. Charles Richard prezident national city bank, však viděl moţnost změnit tvář celého finančního světa. Viděl na trhu potenciálně lukrativní mezeru. Věděl, ţe investoři během první světové války nakoupily spoustu válečných dluhopisů. Chtěl nabídnout něco dalšího. Například dluhopisy společností, nebo normální akcie a říci lidem, ţe se jedná o spolehlivé investice. Byl to rozený obchodník s velkými ambicemi. Kdyţ lidé kupovali akcie, aby tím zvýšily vládní kapitál, určitě by se zajímali o obchodování s akciemi, aby tak zvýšily kapitál soukromých společností zapsaných na Newyorské burze a ještě by mohli vydělat. Postupně začali s akciemi obchodovat lidé, kteří by si to nikdy ani nepomysleli a akcie ztratily své stigma. V minulosti bylo obchodování s akciemi povaţováno za příliš riskantní pro obyčejného člověka, zatímco ve 20. Letech panoval názor, ţe je to nejen bezpečné, ale i spolehlivé a solidní. Nápad se ujal, a aby tento zcela nový trh plně vyuţil, otevřel po celé zemi makléřské pobočky, kde mohli spekulovat lidé, kteří měli peníze, ale ne makléřské know-how. S tím, jak se dařilo podnikům, rostly ceny jejich akcií. Amerika zaţívala silný růst na kapitálovém trhu. V roce 1921 bylo v USA jen asi 40 investičních společností, na konci roku

10

1926 pak vzrostl jejich počet na 160 a o rok později na 300. Od roku 1927 do podzimu 1929 celkové jmění investičních společností vzrostlo aţ desetkrát3. Tato vlna burzovních spekulací nezachvátila jen profesionály i obyčejní lidé se vrhali do víru spekulací ve vysokém počtu. Nejen v NewYorku, ale i napříč celou zemí i v malých městech po celé Americe se lidé nadšeně zapojovali do dění na burze. To vše umoţnil rozvoj techniky. Burzovní telegraf umoţnil sledovat nejnovější zprávy z Wall Streetu a mohly se hned objevit v novinách. Tyto telegrafy byly snad v kaţdém obchodě. Akciový trh ve 20. Letech pronikl hluboko do americké kultury. Kaţdý mluvil jen o akciích. Ţivě se spekulovalo se všemi moţnými akciemi. Zejména akcie společností v letectví, filmových studií a automobilek. V polovině 20. Let se na trhu s cennými papíry pohybovali okolo 3 milionů Američanů a Wallstreet byl na výsluní zájmu veřejnosti. Rozšířila se zde idea tzv. býčího trhu, na kterém cena akcií trvale jenom stoupá. Všechny populární časopisy, noviny, rádiové stanice byly fascinovány tím, co se dělo na burze. Kaţdého fascinovali příběhy celebrit, do kterých akcií investují. Akcie jen stoupaly a lidé vydělávali. Bylo to velmi snadné. Vidina zisku uchvátila kaţdého. Spekulanty se stával téměř kaţdý. Vidina zbohatnutí ovládla emoce kaţdého. Ve 20. Letech lidé tolik věřili v býčí trh, ţe si půjčovaly stále více peněz, aby mohli spekulovat na burze. Obchodování na newyorské burze NYSE začalo být běţné i pro obyčejné Američany, kteří nákupy akcií pokrývali nejen svými peněţními přebytky, ale také za pomocí úvěrů. Vidina velkých zisků přitahovala stále nové investory. Vypadalo to na akciové „perpetuum mobile“. Banky, analytici, ekonomičtí experti, ti všichni šířili mezi ostatní optimismus, coţ pomáhalo k dalšímu zvyšování cen akcií. V létě 1929 se hodnota akciového indexu DJIA (Dow Jones industrial average – od roku 1928 zahrnuje 30 prvotřídních akcií obchodovaných na newyorské burze NYSE) proti roku 1924 téměř ztrojnásobila. Nákup akcií propagoval snad kaţdý, dokonce i časopis pro hospodyňky vychvaloval investice do akcií4. Skoro kaţdá nová emise akcií byla v krátké době obchodována s velkými kurzovými zisky. Příkladem můţe být společnost Goldman, Sachs & Company, která v roce

3

http://www.penize.cz/15133-krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929 ( cit. 25. 3. 2013)

4


11

1928 vstoupila na burzu s počáteční cenou akcie ve výši 104 dolarů. 27. února 1929 se akcie prodávala za 222,5 dolarů5. Tomuto způsobu nákupu akcií se říká: ,, nákup na úvěr¨. Investor musel sloţit jen část peněz a jeho makléř doplatil zbytek. Kultura nakup teď, zaplať později se rozšířila i na trh s cennými papíry. Nakupování akcií na úvěr znamená, ţe si kupujete za vypůjčené peníze. Na konci 20. Let se za 90 % operací na akciovém trhu platilo z vypůjčenými penězi. Neexistovala ţádná pravidla ani omezení a lidé si na spekulování s akciemi půjčovaly horentní sumy. Akcie za 100 dolarů jste si mohli koupit třeba za 25 dolarů a zbytek vám půjčil makléř. Kdyţ pak šla cena akcie nahoru a v té době šly akcie jenom nahoru, pak vám investice 25 dolarů mohla vynést i 200 nebo 300 dolarů. Půjčování peněz na obchodování s akciemi se tehdy stalo velkou součástí americké ekonomiky. Na konci 20. Let činily tyto půjčky 40 % celkového objemu půjčovaných peněz. Tento obrovský příliv vypůjčených peněz na burzu způsobil zvýšení poptávky po akciích a jejich cena tak šla ještě výš. V roce 1928 šel trh během jediného roku o 50 % nahoru. Jak cena akcií stále stoupala, půjčovalo si peníze na akcie stále více a více investorů. Na Wall Street byl neustále hlad po nových spekulantech. Existovala jedna skupina potencionálních investorů, které Wall Street vţdy ignorovala, ale nyní jejich peníze chtěla. Do 20. Let hrály ţeny na akciovém trhu jen velmi malou roli, částečně se jen jednalo o předsudky. Ţeny byly povaţovány za nekompetentní a neschopné chladnokrevnosti, která byla pro úspěšné spekulování na trhu s akciemi nutná. Ve 20. Letech však popularizace akciového trhu způsobila i obrovský zájem ze strany ţen. V roce 1920 získaly ţeny v USA volební právo. Konečně se mohli realizovat. Měnily účesy i styl oblékání, přebraly kontrolu nad vlastními penězi a začaly navštěvovat vysoké školy. Také se začaly zajímat o akciové trhy. Během období ekonomického růstu 20. Let byla v Americe u moci republikánská strana, která se vezla na vlně americké prosperity. V roce 1923 se prezidentem stal Calvin Cooligh, přestoţe byl sám investor a spekulativní mánii, která WS zachvátila, mluvil o ní velmi málo. C. Cooligh je typickým produktem oné bezohlednosti a lehkomyslnosti 20. Let. Je autorem výroku: ,, Podnikáním Ameriky je podnikání. Bylo to období prosperity. Peníze vydělávaly peníze. Wall Street

5

http://www.penize.cz/15133-krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929 ( cit. 25. 3. 2013)

12

vyráběla peníze. Politici říkali věci jako: ,,všechno je v pořádku, ekonomika roste, o všechno se dobře postará trh a vláda se musí klidit z cesty. Během Coolighova prezidentského funkčního období, síla Wall Streetu dále nekontrolovatelně rostla. Jeho administrativa byla úzce provázaná s elitní skupinou bankéřů a finančníků s nejuţším kruhem Wall Streetu. Jejich bohatství a konexe jim propůjčovaly obrovský vliv na finanční politiku vlády. Tvořila se malá elitní soukromá partnerství. Tohle byla skutečná elita Wall Streetu. Byla to skutečně tajemná a diskrétní místa, malé firmy s omezeným kapitálem, ale s obrovskou mocí naprosto neadekvátní jejich velikosti. Nejprestiţnější z těchto elitních firem byla banka J.P.Morgan. Díky své strategické pozici přímo naproti sídlu Newyorské burzy hrála v nadcházejících událostech klíčovou roli. Jako starší partner J.P. Morgana byl Thomas Lamont nejmocnějším muţem na Wall Streetu. Jeho vliv sahal daleko za hranice New Yorku. Lamont a ostatní partneři J.P. Morgana pravidelně komunikovali s prezidenty. Pod Lamontovým vedením se J.P. Morgan vyhnul nejhorším výkyvům na burze cenných papírů. Vývoj hodnoty indexu DJIA ve sledovaném období byl následující: v roce 1924 byla hodnota indexu DJIA na úrovni 95,65 bodů. Za následující pouhé tři roky se hodnota indexu DJIA zvýšila o více neţ 80 procent, kdyţ dne 31. května 1927 dosáhl index DJIA úrovně 172,96 bodů. V červnu stejného roku zaznamenal index DJIA přechodně mírný pokles. O dva roky později dosáhl index DJIA dalšího téměř 90 procentního růstu, kdyţ začátkem května 1929 index DJIA dosáhl hodnoty 327 bodů. Do konce května opět přechodně klesal o bezmála 10 procent na hodnotu 296 bodů. Avšak ţádný pokles nebyl dosud brán investory váţně. O měsíc později, na začátku července roku 1929 index DJIA dosáhl hodnoty 335 bodů a do září 1929 se dále zvyšoval. Poté však americká akciová bublina splaskla, coţ odstartovalo velkou depresi, která zachvátila celý svět6. Blízký vztah mezi elitními bankéři a politiky pomohl udrţet Wall Street pod minimální vládní regulací. Spekulanti amatéři byli ohromeni hodnotou svých investic, ale netušili jak ve skutečnosti Wall street funguje. S omezeným vládním dohledem se trh stal sám o sobě zákonem a zneuţívání informací v obchodním styku bylo naprosto běţné. Dělala se spousta manipulací s trhem, bylo to nekontrolovatelné. Neexistovalo nic jako šíření informací, a protoţe byla Wall Street relativně malá a do sebe uzavřená. Ani to nijak nevadilo, ale kdyţ do cenných papírů začali investovat amatéři, začal to být problém. Burza 6


13

s cennými papíry nebyla ve 20. Letech férová ani demokratická. Bylo to spíš něco jako obrovské kasino a bylo podvodně zmanipulováno profesionálními spekulanty. Menší investoři pouţívali pro své investice své ţivotní úspory a zjistili, ţe vše hraje proti nim. Pár ostrých spekulantů se prostě sešlo a domluvili se, ţe budou pomalu, ale neustále nakupovat akcie jedné společnosti, tak se na trhu najednou vyskytla poptávka po jednom druhu akcie. Bankéři je skoupili, tím cena prudce vyskočila a v tom okamţiku je všichni najednou prodali. Tím si sami zajistili profit a na obyčejného investora zbyla jen ztráta. Těchto manipulací se účastnily i některé z elitních investičních domů na Wall Street. Kdyţ se orgie bezedného investování nechají zajít příliš daleko, přinese s sebou neodvratný kolaps, ekonomickou krizi, která zasáhne celou zemi. Mezi květnem a zářím 1929 se na burze cenných papírů objevilo 60 nových společností, které do oběhu vypustili více neţ 100 milionů akcií, a tím investiční bublinu ještě více nafoukly. Někteří profesionální spekulanti cítili, ţe se trh přehřívá. Během léta se ti opatrnější z nich z trhu stáhli. V září byl trh stále více nestálý. Za zavřenými dveřmi se nervozita prezidenta Hoovera stupňovala. Herbert Hoover se svých přátel z Wall Street často vyptával. Ptal se jich jestli má důvod k obavám a dostal vzkaz od Thomase We Lamonta, staršího partnera společnosti J.P. Morgana and Company. Trh se napraví sám, ţe není třeba v této věci ţádná vládní intervence. Lamont ujišťoval Hoovera, ţe neexistuje ţádný důvod k obavám a celý vzkaz končil tím, ţe budoucnost vypadá skvěle. Ve středu 23. října 1929 nikdo nevěděl, proč vlastně došlo k oné náhlé ztrátě důvěry. Z ničeho nic však spadla hodnota akcií automobilek, a to způsobilo překotné obchodování na samém konci dne. Najednou změnily majitele miliony akcií. Druhého dne došlo na Newyorské burze ke krachu! Za počátek celého krachu Newyorské burzy se povaţuje 24. Říjen 1929 tzv.: ,,černý čtvrtek¨. Toho dne akcie klesly tak rychle, ţe to spoustu lidí vyděsilo. Nelze podcenit šok, který krach způsobil. Lidé jen nevěřícně zíraly. Zmocňovala se jich panika a trh se propadal a propadal.

Ve čtvrtek 24. října 1929 bylo k prodeji nabídnuto přes 12 milionů akcií, o které nebyl zájem. Majitelé se akcií totiţ snaţili zbavit za cenu, která byla nadhodnocená. Prodalo se zhruba 1,6 milionu akcií. Jednalo se zejména o akcie investorů, kteří je předtím koupili na úvěr. Pokud 14

hodnota akcií nepokrývala poskytnutý úvěr, museli investoři bankám poskytnout buď další aktiva, nebo akcie prodat (do srpna 1929 byl běţně poskytován úvěr i přes 2/3 hodnoty akcií). Celková finanční ztráta se za tento den vyšplhala aţ k 11,25 miliardy dolarů7.

Graf č. 2: Vývoj akciového trhu DJIA indexu Akciový trh USA (standard: Dow Jones Industrial Average (DJIA) © Index):

Zdroj: http://www.sniper.at/market-timing.htm (cit. 20. 4. 2013)

Tisíce lidí se shromáţdily před budovou burzy, kde dychtivě čekali na jakékoliv zprávy. Obrovské davy tam prostě jen tak tiše stáli. Lidé zírali před sebe. Byli to lidé, kteří právě přicházeli o všechno. Zástupce města to natolik znepokojilo, ţe na místo poslali 400 jízdních policistů v obavách, ţe se dav na burzu vrhne ve stilu dobytí Bastily. Říká se, ţe se

7

http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929

15

vzduchem neslo zvláštní bručení. Byl to velmi podivný a strašidelný zvuk. Museli to být hlasy lidí, kteří sdíleli stejné obavy. Nejčastější reakce lidí byla : ,, to se přece nemohlo stát ¨. Winston Churchil navštívil 24. října 1929 burzu. 1200 členů burzy jen chodilo tam a zpět a nabízeli si navzájem obrovské štosy akcií za třetinu jejich původní ceny. W. Churchil měl přijít toho dne o hodně peněz. Před budovou burzy stále čekaly davy lidí na jakoukoliv zprávu uvnitř. Šířily se nejrůznější zvěsti, které dále ţivily paniku. Jakmile došlo ke krachu nejdůleţitější byla důvěra. V tom okamţiku uţ nezáleţelo na tom, jak byla která akcie solventní, jestli reprezentovala dobrý nebo špatný podnik. Jakmile ztratíte důvěru vůči ekonomice a finančnímu systému, všechno jde dolů stejně rychle a ani pro investiční elitu není snadné získat zpět důvěru lidí v burzu cenných papírů lidí v burzu cenných papírů. Bankéři věděli, ţe se musejí vyhnout totálnímu finančnímu krachu. Dav byl stále větší a hlasitější. Panika narůstala, největší finančníci se snaţili obnovit důvěru s obchodováním na burze s cennými papíry. Obchodování během pátku a sobotního dopoledne bylo klidné a bez komplikací. „V pátek 25. října 1929 se sešli Wallstreetští bankéři v sídle společnosti J.P.Morgan & Co. Zaloţili sdruţení, které mělo stabilizovat ceny akcií. Proto sdruţení vzápětí podalo velký kupní příkaz na koupi akcií US Steel, a to za cenu značně vyšší, neţ byla aktuální cena na burze. Poté sdruţení podalo další kupní příkaz na prvotřídní akcie. Navíc prezident USA Herbert Clark Hoover prohlásil, ţe americká ekonomika a podnikání jsou fundamentálně naprosto zdravé. Panika skutečně mírně odezněla. Celkově DJIA během dne posílila na 301,22 bodů. Vlastnictví změnilo 8 milionů akcií“ 8. Během soboty index DJIA mírně oslabil na 298,97 bodů. Neděli byla investory vyuţita k přemýšlení o stavu akciového trhu.

8


16

Graf č. 3: Vývoj akciového indexu DJIA

Zdroj: http://www.gold-eagle.com/editorials_02/lancaster102102.html (cit. 20.4.2013) V pondělí 28. Října 1929 začaly telegrafům docházet zásoby pásky a zděšení investoři, kteří se snaţili zjistit nejnovější ceny akcií jim úplně zablokovaly telefonní linky mezi Newyorkem a dalšími velkými městy. Vůbec poprvé tehdy mnoho spekulantů pocítilo odvrácenou stranu snadného zisku a nakupování na úvěr. Mnoho lidí, kteří ve 20. Letech nakupovaly akcie kupovalo na dluh. Výhoda takového nakupování je samozřejmě v tom, ţe zisky jsou daleko rychlejší a větší, kdyţ cena akcií stoupá. Je-li tomu ale naopak, funguje to stejně i se ztrátami. Všichni ti lidé, kteří si na nákup akcií půjčily, nyní museli být daleko opatrnější. Dříve to nebylo nutné, kdyţ ceny prakticky jenom stoupaly. Kdyţ zaplatíte 25 dolarů z celkové ceny akcie 100 dolarů a její cena klesne, co se tedy stane ? Makléřské firmy se samozřejmě začaly bát, ţe své peníze z těchto úvěrů uţ neuvidí, proto makléři volali svým klientům, aby jim přinesly peníze, jinak jejich akcie prodají. Nařízení: ,, Do úterní jedné hodiny odpoledne je třeba na účet poukázat 600 dolarů, jinak budeme nuceni prodat veškeré akcie z Vašeho portfolia. Povaţujte toto upozornění za směrodatné¨. To pro tyto lidi často nebylo snadné, někteří lidé prostě neměli dost peněz, nebo jim jejich sehnání trvalo příliš dlouho a makléři byli nervózní, nechtěli čekat, proto v pondělí 17

začal trh opět kolabovat ještě prudčeji, neţ ve čtvrtek předchozího týdne. Nakonec z toho byl jeden z nejhorších dní v historii americké akciového trhu. Lidé přicházeli o všechno. Převládaly pesimistické nálady a přesto hned v pondělí 28. října 1929 (černé pondělí) podávali investoři prodejní příkazy. Snaha sdruţení Wallstreetštích bankéřů stabilizovat ceny kupními příkazy převáţil prodejní tlak. Bylo zobchodováno téměř 9 milionů akcií a index DJIA spadl o téměř 13 % a skončil na 260,64 bodech. Tím se majetek investorů sníţil o dalších 14 mld. USD. To byla dosud nejvyšší ztráta během jednoho dne. Následující den v úterý – nazýváno také jako „černé úterý“ padl nový rekord burzy, neboť během dne změnilo majitele asi 16 milionů akcií. Index DJIA klesl o dalších téměř 12 % na 230,07 bodů. V následujících dvou dnech se vývoj trhu otočil. Ceny akcií se jevily příliš nízké, některé společnosti oznámily vyšší dividendy a navíc se objevily zprávy, ţe J.D. Rockefeller kupuje akcie. Během středy se index DJIA zvýšil na hodnotu 258,47 bodů, tj. o 11 %, a během čtvrtka dále na 273,51 bodů. Avšak korekce cen byla pouze dočasná a v následujících dnech ceny dále padaly. Dne 13. listopadu 1929 index DJIA končil dokonce na 198,69 bodech. Poté se trh na několik měsíců poněkud zvedl (dne 17. dubna 1930 index DJIA činil 294,07 bodů) a následoval tříletý pozvolný pád9.

9


18

Graf 4: Vývoj událostí za vlád bývalých prezidentů

Zdroj: http://www.penize.cz/15897-od-prvni-svetove-valky-ke-svetove-hospodarske-krizi (cit. 20.4. 2013)

V úterý 29. Října 1929 ráno zjistilo mnoho bohatých a mocných Američanů, ţe jejich akcie ztratily velkou část své ceny. Americké ocelárny, rádia, GMC, akcie společností, které byly symbolem období prosperity. V úterý začali všichni ve velkém prodávat, tentokrát se prodávalo v takovém objemu a tak dlouho, ţe u Morganů ani neproběhla polední schůzka. Objem prodeje toho dne byl obrovský, ţe s tím nedokázaly nic udělat ani ti největší bankéři z celé země. V úterý večer byla hodnota všech amerických akcií asi o 22% niţší v porovnání s jejich hodnotou v pondělní ráno. Za 36 hodin přišel americký průmysl o 22% své hodnoty. V té době byl stále prezidentem Hoover a sekretář státní pokladny Endrew Melon byli velmi pravicově zaloţeny. Věřil, ţe vládě v této věci nepřísluší jakkoliv jednat. Věřil, v čistý a neředěný kapitalismus, a proto neudělaly prakticky nic, aby krachu zabránily. Tvrdili, ţe se tento problém vyřeší sám. Trh se velmi rychle zhroutil a spolu s ním šlo ke dnu skutečně mnoho lidí. Bylo to velmi bolestivé, zasaţeni byly prakticky všichni. Odhaduje se, ţe na konci 5 dnů obchodování s akciemi přišli soukromý investoři celkem asi o 25 miliard dolarů. Akciový trh se stále propadal. Ne kaţdý se dokázal se ztrátami vypořádat. I kdyţ se počet sebevraţd přeháněl, pro mnohé se to zdálo být jedinou cestou pryč.

19

Lidé v té době na Wall Streetu vyskakovali z oken svých kanceláří. Stávalo se i to a není to jen zvěst. Lidé páchaly sebevraţdy, byli to nejčastěji ti, kteří na Wall street pracovali 30 nebo 40 let a za tu dobu nashromáţdili obrovské bohatství a pak o něj během několika dní přišly. Bylo zobchodováno téměř 9 milionů akcií a index DJIA spadl o téměř 13 % a skončil na 260,64 bodech. Tím se majetek investorů sníţil o dalších 14 mld. USD. To byla dosud nejvyšší ztráta během jednoho dne. Následující den v úterý – nazýváno také jako „černé úterý“ padl nový rekord burzy, neboť během dne změnilo majitele asi 16 milionů akcií. Index DJIA klesl o dalších téměř 12 % na 230,07 bodů. V následujících dvou dnech se vývoj trhu otočil. Ceny akcií se jevily příliš nízké, některé společnosti oznámily vyšší dividendy a navíc se objevily zprávy, ţe J.D. Rockefeller kupuje akcie. Během středy se index DJIA zvýšil na hodnotu 258,47 bodů, tj. o 11 %, a během čtvrtka dále na 273,51 bodů. Avšak korekce cen byla pouze dočasná a v následujících dnech ceny dále padaly. Dne 13. listopadu 1929 index DJIA končil dokonce na 198,69 bodech. Poté se trh na několik měsíců poněkud zvedl (dne 17. dubna 1930 index DJIA činil 294,07 bodů) a následoval tříletý pozvolný pád10.

Graf 5: DJIA ukazatel a průběh vývoje

Zdroj: www.ekonom.cz (cit. 21. 4. 2013)

10


20

Krize zruinovala americkou ekonomiku. Z celkového počtu 120 milionů Američanů bylo přímo akciovým krachem postiţeno 29 aţ 30 milionů (spekulanti na burze). Na burze byli činní i politici (např. Churchill a Kennedy), celebrity a také obyčejní Američané. Jejich finanční majetek se jednoduše vytratil. Krize postihla i mnohé banky, které také investovaly do nákupu akcií. Prostředky na nákup akcií pocházely zejména od vkladatelů. Banky ani netvořily rezervy pro případný pokles cen akcií. Další negativní dopad na banky měly poskytnuté úvěry zejména akciovým spekulantům11. Důsledky katastrofického krachu na Wall street byly vidět napříč celou Amerikou. Zasáhli i ty, kteří nikdy ţádné akcie nevlastnily, a kteří tedy nějak nevyuţili předchozího býčího trhu. Krach podryl důvěru Američanů v jejich křehký bankovní systém sloţený z tisíců maloměstských bank, které nedokázaly přesvědčit zákazníky, ţe u nich budou jejich peníze v bezpečí. Jak se nedůvěra lidí ve státní ekonomiku stále prohlubovala, objevil se dominový efekt. V roce 1931 zkrachovalo více neţ 2000 bank. Po krachu zavřelo hodně malých bank krám. To ovlivnilo doslova všechny občany nazývající se drobní střadatelé. Tehdy neexistovala infrastruktura, ţádná federální instituce, která by lidem za jejich vklady mohla ručit. Kdyţ banka udělala nějaké špatné rozhodnutí, zaplatili to klienti. Stávalo se, ţe kdyţ jste potřebovali svoje peníze, prostě tam nebyli. Byl to příšerný bludný kruh. V letech po krachu na burze muselo vyhlásit bankrot asi 3000 bank. Celý finanční systém se tehdy nezdál být nestabilní, ale byl bezcenný. Po těchto událostech lidé bankám nevěřili a ukládali své peníze raději doma do matrace. Krach burzy v roce 1929 nezpůsobil velkou hospodářskou krizi. Byl to ale začátek řetězu událostí, který nakonec ve velkou hospodářskou krizi vyústil. Banky půjčoval peníze, makléři půjčovali peníze a kdyţ ceny akcií spadly, všechny ty peníze jednoduše zmizely. Firmy prakticky okamţitě pocítily, ţe jim chybí kapitál, a ţe přišly o peníze, takţe začaly propouštět zaměstnance a sniţovat produkci. Mnoho společností zkrachovalo a řádila krize likvidity. Mnoho různých firem nedostalo úvěr, který by je udrţel nad vodou, přestoţe byly dokonale solventní. Nedostali krátkodobou půjčku na výplaty zaměstnanců, nákup nových strojů nebo na zaplacení dodavatelům. Začaly se tedy mnoţit bankroty a propouštění. Se zvýšením počtu nezaměstnaných klesla kupní síla. To mělo velmi negativní efekt na celou společnost.

11


21

Dokonce tak negativní, ţe Američané celou záleţitost povaţují po 2. Světové válce za druhou nejhorší událost, která se v Americe kdy přihodila. Mnoho lidí po krachu prodělali obrovskou změnu. Lidé přicházely o práci, nemohly pak zaplatit nájem a byly vystěhováni. Chudoba byla všude kolem. Lidé neměli na oblečení, chodily v hadrech. Nohy si balily do novin a ty ještě obalovali lepenkou. V central parku v opuštěné vodní nádrţi, kde měli lidé malé lepenkové chatrče nazývané Hooverwill. V roce 1932 však 12. Letitá vláda republikánů v Americe skončila. Prezidentem byl toho roku po zcela drtivém vítězství zvolen demokrat F. Roosewelt. Jeho prvním úkolem bylo obnovit důvěru. Rooswelt byl vnímán jako zachránce, slíbil Američanům program New Deal a regulaci systému financí. Na shromáţdění hlásil: ,, Musí existovat striktní dohled nad bankami, půjčkami a investicemi. Musí nastat konec spekulacím s penězi jiných lidí¨. Nový prezident jednal rychle. Zaručil se za bankovní vklady a prosadil zákony, které bankéře nutily fungovat pod velmi bedlivým vládním dohledem. Bankovní výbor amerického senátu spustil vyšetřování krachu. To trvalo více neţ 3 roky a 10 000 stran důkazního materiálu na jeho konci zničilo reputaci Wall streetu. Ambiciózní právník Ferdinand Pekora vyzval tehdejší bankéřskou elitu k přijetí odpovědnosti za jejich chování. Povolal tyto bankéře na lavici svědků. Najevo vyšlo, ţe bankéři kradli peníze svých klientů, mnozí z nich skončili ve vězení. Nejprestiţnější banka v Americe J.P. Morgan také z daleka nebyla shledána bez vinny. Během slyšení se objevil seznam, ze kterého plynulo, ţe její zástupci nabízeli výhodné obchody s akciemi svým přátelům na vysokých místech včetně bývalého prezidenta. Odpovědí na veřejné pohoršení nad špinavými praktikami těchto bankéřů bylo zřízení speciální komise pro pojištění a burzu z iniciativy prezidenta Roosewelta. Úkolem této komise bylo vyčistit Wall street. Z 25 000 amerických bank zkrachovalo téměř 10 000 a vkladatelé do roku 1933 ztratili neuvěřitelných 140 mld. USD. Kolaps amerického bankovního systému prohloubil rozsah a trvání krize. Lidé se obávali zadluţení. Ceny také klesaly. Reálné úrokové míry dosáhly dvouciferných hodnot. Přestoţe nejhorší období trvalo celé tři roky, následky krize byly patrné ještě za druhé světové války. USA se definitivně dostaly z krize aţ v době války, kdy hospodářství přešlo na válečný reţim.

22

Z pracovního trhu bylo staţeno a nuceně vysláno do války 12 milionů lidí. Tím se nezaměstnanost sníţila pod 2 %. Válka americké ekonomice pomohla, neboť byla spojena s enormními státními výdaji12. Tehdy stejně jako dnes způsobila globalizace rozšíření krize po celém světě. Ve Velké Británii byl zaznamenán pokles výroby a miliony lidí přišli o práci. Německo, které se stále snaţilo vzpamatovat z následků první světové války, bylo zasaţeno ještě hůře. Tolik lidí přišlo během krize o své celoţivotní úspory, ţe to v mnoha zemích vyvolalo touhu po autoritářské vládě, která by je zachránila. Není pochyb o tom, ţe právě krach a krize posílili protikapitalistické smýšlení. Rusko ovládly komunisté a v některých státech se k moci drali fašistické iniciativy. V Itálii uţ byl u moci Musolini a Hitlerova politická základna v Německu se zvětšovala. Kdyţ pak kapitalismus v Americkém stylu trpěl následky krachu na burze a následně velké hospodářské krize. Jen to posílilo ty, kteří tvrdili, ţe znají lepší způsoby. Komunismus a fašismus prosperovaly, mnohé uzavřeli své hranice a zaměřili se na vnitrostátní obchodování, které jim mělo pomoci zachránit státní ekonomiku. Ekonomický nacionalismus vedl k obchodním válkám a později vyústil ve druhou světovou válku. O 80 let později, ti kteří zaţili ekonomickou bublinu ve 20. Letech a následnou krizi mají často pocit, ţe uţ tohle všechno někde viděli. Nemyslím si, ţe se z toho lidé poučili, zjistil jsem, ţe lidská paměť je velmi krátká. I dnes dělají stejně riskantní obchody, aniţ by se zamysleli nad rizikem. Stejně jako ve 20. Letech spousta institucí poskytuje levné úvěry. Lidé ručí vlastními domy a bublina kolabuje. Máme silně zadluţeného amerického konzumenta. Amerika je aţ po uši v dluzích, které nemá šanci zvládnout. Hypoteční krize je toho jasným důkazem, ale tomuto tématu se budu věnovat v následující kapitole. Důsledkem je klesající důvěra investorů v danou ekonomiku. Následuje odliv kapitálu a devalvace měny. Důsledkem devalvace je horší schopnost splácet zahraniční úvěry přijaté v předchozím období. Zároveň devalvace měny plodí inflaci. Klesá schopnost podniků splácet zahraniční úvěry v domácí měně a hledají zdroje v zahraničí, coţ způsobuje rostoucí zadluţenost domácích ekonomik. Krize se tak prohlubuje. 13 12

www.euroekonom.cz/analyzy

13

Kunešová, H. – Cihelková, E. a kol. (2006). Světová ekonomika nové jevy a perspektivy, Praha, C. H. Beck,

Praha, st. 54 – 58

23

Následkem této ekonomické krize byla celkově špatná ekonomická situace střední třídy a u nejniţší ekonomické vrstvy obyvatelstva byla ekonomická situace velmi špatná aţ katastrofální, v nejtěţších fázích hospodářské krize se střední vrstva v některých oblastech krátkodobě dostala na úroveň bídy.

Graf 6: Státní dluh USA jako % HDP

www.caseyresearch.com (cit.12.3.2013), vlastní úprava

Poslední vrchol poměru státních dluhů vůči HDP byl na úrovni 301% během Velké hospodářské krize v roce 1933, kdy se HDP propadlo a dluhy prudce narostly. Taková situace vedla k radikalizacia v Evropě umoţnila prosazení některých negativních myšlenek a směrů, jakými byl nacismus, fašismus, či teorie o sionistickém komplotu. Za další důsledek lze povaţovat, i opuštění klasických ekonomicko-liberálních myšlenek, coţ nutně vedlo k posilování státního vlivu. V evropských zemích se tento vliv projevil především ve Velké Británii, v Německu, a také ve Francii.

24

Během hospodářské krize byl výrazným způsobem narušen a sníţen mezinárodní obchod, jeho celková míra i dynamika, coţ se států dotklo nejenom v ekonomické rovině, ale i v rovině politické, protoţe se tímto oslabila nejen vzájemná ekonomická provázanost mezi jednotlivými státy a významnými ekonomickými subjekty, ale také vazby mezi jednotlivými státy navzájem. Přestoţe nejhorší období trvalo celé tři roky, následky krize byly patrné ještě za druhé světové války. USA se definitivně dostaly z krize aţ v době války, kdy hospodářství přešlo na válečný reţim. Z pracovního trhu bylo staţeno a nuceně vysláno do války 12 mil. lidí. Tím se nezaměstnanost sníţila pod 2 %. Válka americké ekonomice pomohla, neboť byla spojena s enormními státními náklady.14

14

Cameron, R. (1996). Stručné ekonomické dějiny světa, Praha, Victoria Publishing Praha, str. 413

25

2. SOUČASNÁ EKONOMICKÁ KRIZE 2.1 Akciová bublina – vývoj a průběh Internetová bublina („dot-com buble, I. T. – bubble“15) byla spekulační bublina, kdy v obrovském mnoţství rostly ceny akcií internetových podniků a podniků spojených s tímto v té době novým sektorem. Ve velké míře vznikaly internetové podniky, které se souhrnně označovaly dot-coms. Internetová horečka nebo internetová bublina je označení pro toto období, kdy byl zaznamenán hromadný rozkvět internetových firem, které neměly promyšlený obchodní strategii a brzy zkrachovaly, avšak dokázaly přilákat mohutné investice. Toto období probíhalo přibliţně v letech 1996 aţ 2001, s vrcholem investic v roce 2000. Roku 2001 tak zvaná internetová bublina praskla a nadhodnocené akcie ztratily svou hodnotu. Internetová horečka zasáhla nejvíce USA a další západní země. V Česku se projevovala především zakládáním portálových serverů jako Redbox.cz, Quick.cz a dalších menších. V tomto období prudce stoupaly ceny technologických akcií (akcie internetových společností nebo společností zaměřených na tento sektor, a společností zaměřených na informační technologie). Aţ do roku 1998 růst cen technologických akcií přibliţně odpovídal reálnému růstu hodnot technologických společností16. V roce 1998 překročil index NASDAQ Composite (zahrnuje všechny akcie obchodované na trhu NASDAQ – více neţ 3 000 společností. Index byl zaveden v roce 1971 krátce po zaloţení NASDAQ. Počítá se jako váţený průměr cen akcií. Počáteční hodnota byla dne 5. února 1971 stanovena na 100 bodů. Svého maxima 5 048 bodů dosáhla dne 10. března 200017) hranici 2 000 bodů, coţ byl 100 % nárůst od roku 199518. Hlavní příčinou akciové bubliny byl neuvěřitelný optimismus v ziskovém potenciálu internetu a informačních technologií. Internet a informační technologie začali být vnímáni jako obor, který je schopen generovat obrovské zisky.

15

http://cs.wikipedia.org/wiki/Internetov%C3%A1_hore%C4%8Dka

16

www.euroekonom.cz/analyzy.................

17


18

www.euroekonom.cz/analyzy.............

26

V roce 1996 vydalo Ministerstvo obchodu USA zprávu, podle které se pouţívání internetu zdvojnásobuje kaţdých 100 dní. Tato zpráva také odhadovala, ţe v roce 2002 bude mít internetové obchodování objem 300 miliard dolarů ročně19. Víra v obrovské zisky měla za následek zaměření se většiny (investorů, společností, atd.) na tento obor. Vznikala tak spousta nových společností, které zaloţily svůj byznys pouze na internetu. Tyto společnosti byly souhrnně označovány jako dot.coms společnosti (např. Pets.com, eBay.com, Amazon.com, Google.com, Yahoo!.com, …). Nejenţe vznikla spousta nových společností, ale investoři začali ve velkém vyhledávat investice do tohoto oboru, coţ samozřejmě mělo vliv na vznik dalších nových a nových společností. Podle odhadů se v letech 1998 aţ 2000 investovalo do internetových projektů zhruba 2 miliardy dolarů ročně20. Kombinace rychlého růstu cen akcií a důvěra v to, ţe technologické společnosti budou v budoucnu vytvářet obrovské zisky, mělo za následek vznik spekulací na akciových trzích. Dokonce byli přehlíţeni tradiční ukazatelé, jako např. P/E ratio21. Většina investorů, jednotlivců, atd., zkrátka všech co nakupovali akcie technologických společností, měla před očima pohádkové zisky prvních kupců akcií Microsoft a dalších společností, které začaly působit ve světě internetu a informačních technologií. Věřili, ţe pohádkových zisků dosáhnou také v případě mnoha dalších společností. Tato víra převládala tak, ţe racionální uvaţování šlo stranou22. Velký růst cen akcií byl samozřejmě dalším impulsem pro jejich další růst. Do roku 1998 mohli lidé vysledovat to, ţe kdo nakoupil akcie technologických společností, vydělal spoustu peněz. A tak na akciový trh vstupovaly další zájemci o akcie technologických společností, a ceny akcií pro obrovský zájem opět pokračovaly ve strmém růstu. Bublina se nafukovala23. „Ceny akcií nových společností v prvních dnech (ne-li v prvních hodinách) obchodování skákaly prudce vzhůru. Cobalt Network si polepšila o 482 %, Foundry Network o dobrých 525 %, Akamai Technologies vystoupala o 458 %. Ocenění za největšího skokana v kategorii poprvé obchodovaných akcií měl dostat VA Linux, který patnáctého prosince 1999 dosáhl nebeské výše 681 %“24. Neuvěřitelné. Na konci milénia vzrostly ceny akcií podle indexu Nasdaq Composite o 570 % během posledních pěti let, tedy v letech 1995-2000. 19


20


21

http://en.wikipedia.org/wiki/Dot-com_bubble

22

Paul Krugman, Návrat ekonomické krize, Vyšehrad, spol. s r.o., str. 130

23

Paul Krugman, Návrat ekonomické krize, Vyšehrad, spol. s r.o., str. 131

24

William A. Fleckenstein a Frederick Sheehan, Greenspanovy bubliny, Computer Press Brno, str. 69

27

Graf č. 7: Vývoj indexu Nasdaq Composite v USA Nasdaq Composite Index 6000 5000 4000 3000 2000

XII.09

XII.08

XII.07

XII.06

XII.05

XII.04

XII.03

XII.02

XII.01

XII.00

XII.99

XII.98

XII.97

XII.96

XII.95

0

XII.94

1000

Nasdaq Composite Index

Zdroj: www.euroekonom (cit. 23.04.2013) Svého vrcholu dosáhl index Nasdaq Composite 10. března 2000, kde byla jeho hodnota 5 048,62 bodů. O 9 měsíců později, v listopadu 2000, klesla hodnota tohoto indexu o 50 %, coţ znamenalo ztrátu asi 2,5 bilionu dolarů trţní kapitalizace25. Na konci roku 2000 byla hodnota indexu 2 470,52 bodů. O dalších deset měsíců později klesla hodnota indexu Nasdaq Composite na pouhých 1 423,19 bodů. Index dosáhl dna v říjnu 2002 na hodnotě 1 114 bodů. Za dva a půl roku od dosaţení vrcholu indexu Nasdaq Composite se akcie převáţně technologických společností propadly o téměř 80 %. Pro srovnání, v současné době je hodnota indexu Nasdaq Composite na úrovni 2 402,58 bodů (2. dubna 2010)26. Euforie malých investorů o akcie technologických společností, a hlavně víra v další obrovský růst ceny těchto akcií, byla před splasknutím akciové bubliny taková, ţe někteří jednotlivci se dokonce rozhodli nezaplatit čtvrtletní daně Americké centrální bance a místo toho nakupovala další akcie. I přes skutečnost, ţe pokuta za nezaplacení daně byla 9 %, je neodradila od placení, neboť věřili, ţe nákupem akcií si vydělají daleko více. Mnoho z těchto malých investorů, kteří toto činili, pak po splasknutí akciové bubliny tvrdě narazili27.

25


26

http://www.nasdaq.com – Nasdaq Composite History

27


28

Strmý pád cen akcií technologických společností měl mnohem dalekosáhlejší důsledky neţ pouhý pokles investic do technologických společností. Na splasknutí akciové bubliny prodělali především malí investoři, kteří akcie nakupovali těsně před vrcholem indexu Nasdaq Composite a většina z nich na následném propadu prodělala obrovské peníze. Strach malých investorů z investic do akcií se projevil také na objemu peněz spravovanými investičními fondy, jejichţ prostřednictvím většina těchto investorů kupovala akcie. V období mezi roky 2000 a 2002 z podílových investičních fondů zmizelo 24,7 miliardy dolarů. Neznamená to však, ţe nákup akcií jakékoliv technologické společnosti bylo špatnou investicí. Příkladem můţu pouţít internetový obchod Amazon.com, který je i dnes nejúspěšnějším internetovým obchodem. Hodnota jeho akcií dosáhla vrcholu v prosinci 2009 ve výši 142 dolarů za jednu akcii. Před splasknutím akciové bubliny nepřekročila hranici 89 dolarů za jednu akcii28. Dalším, kdo na splasknutí akciové bubliny prodělal, byla města a obce v USA, která se v době největšího růstu technologických společností a nadměrného vzniku nových technologických společností, chtěla stát novým tzv. Silikonovým údolím (Silicon Walley – nejjiţnější část sanfranciského pobřeţí v Severní Kalifornii ve Spojených státech amerických – místo s velkou koncentrací technologických společností, nyní světovým centrem počítačového a technologického průmyslu – sídlí zde společnosti jako např. Apple Computer, AMD, Cisco Systems, eBay, Facebook, Intel, Hewlett-Packard, Yahoo!, atd.

29

), a proto

investovala obrovské sumy do výstavby nových kancelářských komplexů, aby technologické společnosti přilákala30. Vzhledem ke skutečnosti, ţe většina technologických společností se splasknutím akciové bubliny zanikla, nenašla města a obce pro své nově vybudované kanceláře uţivatele a nakonec jim nezbylo nic jiného, neţ investice do výstavby hradit ze svých rozpočtů.

Dalšími, kdo na splasknutí akciové bubliny prodělali, byly poskytovatelé internetového připojení. Ti byli přesvědčeni, ţe budoucnost je v širokopásmovém internetovém připojení dostupném pro všechny, a tak, samozřejmě na úkor obrovského zadluţení, začali 28

Hospodářské noviny, 11. března 2010

29

http://cs.wikipedia.org/wiki/Silicon_Valley

30


29

rekonstruovat či zcela nově budovat nové sítě s moţností vysokorychlostního internetového připojení31. Aţ takovýto široký záběr (vznik nových společností, budování nových kanceláří, nových sítí, apod.) měla za následek důvěra investorů, měst a obcí, občanů, atd. v obrovský rozvoj internetu a informačních technologií. Skoro všichni nakonec prodělali. Jinak tomu bylo u hedgeových fondů, které jsou financovány těmi nejbohatšími. Hedgeové fondy (vyuţívají různé investiční strategie, jako je sázka na pokles i růst akcií, nebo třeba spekulace na bankrot některé země nebo společnosti; jsou určeny pro zkušené investory, protoţe jejich investice bývají vysoce rizikové; minimální investice se pohybuje kolem jedné miliardy dolarů32) totiţ dokázaly rychle zareagovat na splasknutí technologické bubliny přesunem peněz do jiných aktiv. Propad cen akcií technologických společností byl provázen propadem i dalších akcií ostatních společností, který ovšem nebyl tak razantní. Hedgeovým fondům pomohl zásah Americké centrální banky, která sníţila během jednoho roku základní úrokovou sazbu z 6,50 % na 1,75 %. Takovéto razantní sníţení na jednu z nejniţších hodnot v historii USA otevřelo hedgeovým fondům dveře k levným penězům pro další investice. Sníţení základní úrokové sazby otevřelo také dveře pro vznik úvěrové a hypoteční bubliny, která následně vyvrcholila aţ ve světovou finanční a ekonomickou krizi. Akciová bublina však zasáhla celý svět, nikoli pouze USA. Zaměřím se například na německou burzu Nový trh (Neuer Markt), která zahájila svojí činnost dne 10. března 1997, a to po vzoru amerického systému NASDAQ. Na Novém trhu se mělo obchodovat s akciemi technologických podniků. Mezi prvními, kdo na trh vstoupil, byly dvě společnosti, a to Bertrand a MobilCom. Akcie společnosti MobilCom vzrostly během prvního dne obchodování o téměř 50 %. To přilákalo na burzu mnoho nových investorů včetně takových, kteří neměli o akciovém trhu ani ponětí. Analytici šířili přílišný optimismus a ceny akcií rostly. Na trh vstoupily další nové společnosti. Do konce roku 1997 k prvním dvěma společnostem přibylo dalších 15 společností. V následujícím roce vstoupilo na Nový trh 46 a v roce 1999 dokonce 140 dalších společností33.

31


32

Hospodářské noviny, 17. března 2010

33


30

Na Novém trhu byl zaveden segment prvotřídních akcií (tzv. blue chips) obsahující 50 největších společností. Dne 1. července 1999 byl index Nového trhu přejmenován na Nemax All-Shares a segment prvotřídních akcií dostal název Nemax 50. Růst technologických akcií pokračoval i na začátku roku 2000. V prvních dnech března 2000 dosáhly ceny akcií tohoto trhu svých historických rekordů. Poté jiţ jenom padaly. Tehdy poměr P/E akcií v indexu Nemax All-Shares převyšovaly 200. Zisky investorů z IPO se postupně sniţovaly aţ se změnily ve ztráty. Od počátku roku 2000 na trh vstoupilo dalších 134 společností. V březnu 2000 byl s novým IPO konec34. Vyšlo najevo, ţe situace společností vstupujících na akciový trh byla zcela odlišná, neţ upisovatelé a analytici sdělovali investorům. Analytici najednou otočili a změnili svá doporučení na prodej. Do 5. dubna 2000 index Nemax All-Shares poklesl asi o 30 %35. Závěrem zde ještě uvedu několik technologických společností, resp. v tomto případě internetových společností, kterým se díky „internetovému boomu“ a chytré reklamní kampani, a to i přes skutečnost, ţe jejich podnikání bylo hodně pochybné, podařilo získat přízeň investorů a zajistit si tak příliv peněz36: Prudké propady cen akcií na burzách určitě budou i v budoucnosti. Ani nyní nelze předvídat a zamezit takovým akciovým krachům, jako tomu bylo v roce 1929. Stejně jako ve 30. letech ani nyní neexistuje přísnější regulace finančního trhu. 1. WEBVAN (1999-2001) – online obchod s potravinami – za pouhých 18 měsíců vzrostla hodnota společnosti o 375 milionů dolarů od IPO (initial public offering – počáteční veřejná nabídka společnosti, která vydává na veřejném trhu své akcie poprvé), a to i přes skutečnost, ţe tento způsob podnikání nikdy nedokázal přilákat dostatek zákazníků – v červenci 2001 společnost ukončila svojí činnost. 2. PETS.COM (1998-2000) – online obchod se zboţím pro domácí mazlíčky – hodnota společnosti vzrostla o 82,5 milionů dolarů od IPO – nikdy se jí však nepodařilo přesvědčit majitelé domácích mazlíčků, aby pro ně nakupovali přes internet – společnost skončila v únoru 2000. 3. FLOOZ.COM (1998-2001) – online peníze - prodej jakýchsi „dárkových šeků“, které měly slouţit jako jednodušší alternativa ke kreditním kartám – zakoupené online peníze šlo pouţít k uhrazení nákupu u některých smluvních partnerů – tento 34


35


36


31

způsob „nákupu“ byl však sloţitější, neţ pouţívání samotných kreditních karet, přesto se podařilo společnosti získat od investorů 35 milionů dolarů – společnost skončila v srpnu 2001. 4. eTOYS.COM (1997-2001) – online obchod s hračkami – hodnota společnosti vzrostla o 166 milionů dolarů od IPO – v říjnu 1999 dosáhly akcie této společnosti vrcholu, a to 84 dolarů za akcii. O 16 měsíců později, v únoru 2001, se akcie této společnosti prodávaly za 9 centů za akcii. 5. BOO.COM (1998-2000) – online obchod s módním zboţím – velmi sloţitý web náročný na data – velmi dlouho se stránky obchodu načítaly, coţ mělo negativní dopady a zákazníci odcházeli – za vytvoření internetového obchodu společnost za pouhých 6 měsíců utratila 188 milionů dolarů. Zkrachovala v květnu 2000. 6. GO.COM (1998-2001) – internetový vyhledávač zaloţený společností The Walt Disney Company – nepodařilo se zpopularizovat tento vyhledávač – společnost The Walt Disney Company v roce 2001 vypnula tento internetový prohlíţeč a odepsala si 790 milionů dolarů, které investovala do vzniku tohoto vyhledávače – peníze šli především na reklamu s cílem přilákat uţivatele. Bohuţel výše uvedený výčet internetových společností, kterým se de facto podařilo získat obrovské částky od investorů (a to jak přímým kapitálovým vstupem či pomocí IPO), které nemohly nikdy, anebo s velkými problémy a v dlouhém časovém období, investované peníze zpět pro investory vydělat, je pouhou kapkou v moři. Podobných společností byly stovky.

2.2 Hypoteční krize Od poloviny roku 2006 zaţívala světová ekonomiky robustní růst. Nezaměstnanost se v mnohých částech světa dostala na historická minima. Nadprůměrně rostly i ekonomiky Německa či Japonska, u nichţ předtím nebyla silná dynamika obvyklá. Velmi prudce posilovaly kurzy akcií a ceny nemovitostí, jejichţ nákupy byly motivovány příznivými úrokovými sazbami pro financování umoţněnými bezproblémovou inflací. Moţnost pořízení nemovitosti se otevírala pro stále větší počet i méně bonitních klientů. Zhruba od poloviny roku 2007 začal být jiţ zřetelně patrný útlum přicházející na trh nemovitostí v USA. Přinesl neklid i na finanční trhy v obavách, jak se projeví stále hůře 32

splácené hypoteční úvěry - mimoto nakoupené jako podkladová aktiva sloţitých investičních instrumentů -, v rizikovém profilu i dalších bank a finančních institucí. V závěru roku 2007 jiţ bylo jasné, ţe americká úvěrová krize je horší neţ se očekávalo a zvyšuje pravděpodobnost recese v USA. Ochlazenou úvěrové aktivitu nezlepšilo ani sníţení úrokových sazeb americké centrální banky z počátku roku 2008, nejrozsáhlejší za předchozích 25 let. Prudká korekce akciových trhů v jarních měsících roku 2008 odráţela obavy, ţe mohou nastat pády některých bank. Reagovala i na stále jasnější signály, ţe ekonomika USA směřuje do recese a také na další očekávané otřesy v Evropě. Finanční krize nabyla globálních rozměrů. Přes zmrazené úvěrové aktivity pak vyústila i ve světovou krizi ekonomickou. Zpočátku panovaly představy, ţe finanční krize zasáhne spíše Evropu a Asii neţ USA, protoţe USA byly v převáţně dluţnické pozici a finanční šok postihuje v první řadě věřitele. Ukázalo se však, ţe odlišná struktura ekonomik (především podílů výdajových sloţek HDP) následně favorizovala spíše Asii a velké rozvíjející se ekonomiky obecně. Ty nakonec posílily své pozice – Čína se stala v roce 2009 světovou ekonomikou číslo dvě. Spojené státy, v jejichţ finančním systému měla krize původ (rizikové hypotéční půjčky převáděné sekuritizací do bilancí bank téměř po celém světě), doplatily na uvedený vývoj prudkým zhoršením vnitřního zadluţení, citelnou ztrátou zájmu o svá aktiva ze strany zahraničních investorů a následnou výraznou depreciací dolaru jako světové rezervní měny.

Americká

ekonomika

v době

před

vypuknutí

krize

trpěla

váţnými

makroekonomickými problémy. Zejména se jednalo o fiskální deficit, deficit běţného účtu platební bilance a růst zadluţení. Jak je z grafu zřejmé.

33

Graf 8: Vývoj zadluženosti vyjádřený v procentech HDP v USA Vývoj zadluženosti vyjádřený v procentech HDP 300 250 200 150 100 50 0 1959

1960

1965

1970

1975

1980

Podíl zadluženosti vyjádřený v procentech HDP

1985

1990

1995

2000

2005

2007

Celková výroba zboží vyjádřená v procentech HDP

Zdroj: www.euroekonom (cit. 24.04.2013) Graf zachycuje pokles podílu výroby zboţí na HDP a zároveň vzestup podílu zadluţení na HDP. V grafu je zcela jasně vidět, ţe křivky vyjadřující vývoj podílu zadluţenosti vyjádřený v procentech HDP a vývoj výroby zboţí vyjádřený v procentech HDP ubírají opačným směrem a rychle se od sebe vzdalují37.

Reálné mzdy v USA v posledních letech stagnovaly, přičemţ celková spotřeba domácností stále rostla. Zajímavé tedy je, ţe při stagnujících reálných mzdách roste celková spotřeba. Kde tedy domácnosti berou peníze na svou spotřebu? Za zmínku stojí to, ţe ve skupině dolních 60 procent amerických domácností průměrné spotřební výdaje na osobu v roce 2007 převyšovaly nebo se rovnaly jejich nezdaněným příjmům, dalších 20 procent amerických domácností vynaloţila na spotřebu pět šestin svých nezdaněných příjmů, přičemţ zbylá šestina šla patrně na daně. Odpovědí tedy je, ţe rostoucí spotřebu umoţnil růst spotřebitelského zadluţování. Jelikoţ výdaje na spotřebu v USA stoupaly mnohem rychleji neţ příjmy, vzrostl rovněţ podíl celkového spotřebitelského zadluţení vůči disponibilním příjmům. Z níţe uvedené tabulky je patrné, ţe podíl nesplacených spotřebitelských dluhů vůči disponibilním příjmům se během posledních tří desetiletí více neţ zdvojnásobil, a to z 60

37

John Bellamy Foster a Fred Magdoff, Velká finanční krize, příčiny a následky, Grimmus, str. 19

34

procent v roce 1975 na 127 procent v roce 2005. Největší nárůst proběhl mezi roky 2000 a 200538. Trh s hypotékami se začal uvolňovat. To odstartovalo rozšiřování takzvaných subprime hypoték39, které se poskytovaly nestandardně. Cesta k získání takového typu hypotéky by se dala přirovnat k běţnému nákupu. Banky nepotřebovaly vstupní dokumentaci ani dostatečné příjmy a makléři dostávali odměny podle toho, kolik hypoték sjednali. Ceny nemovitostí klesly pod základní sazbu. Pod základní sazbou se poskytovaly lidem v USA úvěry na nemovitosti, které si nemohly vlastně ani dovolit. Lidé si pořizovali statky ne z vlastních zdrojů, ale půjčovali si od bank finanční prostředky, neboť z vlastních zdrojů si to nemohli ihned dovolit. Největší světové investiční banky postupně vykazovaly vysoké ztráty kvůli odepsaným cenným papírům zvaných CDO, které tyto nebonitní hypotéky obsahovaly. Krize z amerického trhu nemovitostí se převalila na trhy finanční, především tedy trhy akciové a trhy kreditní. Co jsou to vůbec CDO cenné papíry, které razantním způsobem ovlivnily celý průběh hypoteční krize. Sekuritizace dluhu bývá obvyklou praxí u dluhu veřejného. Naprostá většina objemu světového veřejného dluhu má sekuritizovanou podobu, tzn. existuje ve formě státních obligací. U soukromých dluhů tato podoba dosud neexistovala, zcela jednoznačně převládala forma přímých bankovních úvěrů. Hlavní prioritou tohoto „tradičního“ způsobu úvěrování je, ţe v této podobě má dluh konkrétního dluţníka i věřitele, oba mohou kontrolovat bonitu svého partnera a tím i minimalizovat riziko. Sekuritizaci soukromých dluhů lze chápat jako systémovou změnu na světových finančních trzích40. Primárním typem strukturovaných cenných papírů jsou tzv. zajištěné úvěrové obligace (anglicky „Collateralized Debt Obligation – CDO“). Jsou to investiční instrumenty derivátového typu, coţ znamená, ţe výnosy z nich plynoucí jsou závislé na vývoji podkladového aktiva. V případě CDO jsou podkladovým aktivem úvěrové pohledávky banky (bankou drţené dluhopisy, poskytnuté úvěry fyzickým a právnickým osobám 38 39

John Bellamy Foster a Fred Magdoff, Velká finanční krize, příčiny a následky, Grimmus, str. 29 Subprime hypotéky – se poskytovaly klientům s nestandardní úvěrovou minulostí nebo chybějícími

dokumenty (například potvrzením o příjmech) 40

Pavel Dvořák, Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize, C.H.Beck, str. 299

35

včetně úvěrů hypotečních aj.). Vybraná aktiva s kreditním rizikem tedy banka přetransformuje do “balíčků“ v podobě CDO, který pak prodává investorům, kteří o ně mají zájem. Počet takových aktiv v jednom „balíčku“ můţe dosahovat aţ řádu stovek kusů. Prodejem CDO banka vyinkasuje od investorů hotovost a obdobně jako u klasických obligací se zavazuje v budoucnosti vyplatit příslušný výnos spolu s počáteční jistinou. Výše výnosu, který investor skutečně obdrţí, pak závisí jednak na samotném vývoji podkladových aktiv a v souvislosti s tím také na typu CDO, do kterého investor investoval. CDO se obvykle emitují v tzv. tranších: kaţdý vytvořený “balíček“ úvěrových aktiv banky je rozdělen do tří skupin, které se od sebe liší mírou rizikovosti a očekávaného výnosu. Nejvíce rizikovou tranší je tzv. Junior tranche. Pokud některá z podkladových aktiv CDO nebudou splácena, investoři vlastníci junior tranši budou první v řadě, kterým poklesnou výnosy z drţení této tranše (například můţe být stanoveno, ţe pokud nebude splaceno 15 % podkladových aktiv, z junior tranše nebude vyplacen ţádný výnos, při menším procentu nesplácených aktiv bude výnos pouze zkrácen). Středně rizikovou tranší je tzv. Mezzanine tranche, která nese ztráty aţ poté, co je plně ztrátová junior tranše (v našem příkladě by to bylo v situaci nesplacených podkladových aktiv nad hranicí 15 %). Nejméně rizikovou tranší je tzv. Senior tranche, která nese ztráty jako poslední, tedy po propadu veškerých výnosů plynoucích z Mezzanine tranche. Současně však senior tranše slibuje investorovi nejmenší výnos v porovnání s předchozími dvěma tranšemi. Nejvyšší výnosy plynou investorům z junior tranší. CDO je obecný název pro úvěrové deriváty, které se různí podle druhu podkladového aktiva. Podkladovým aktivem mohou být úvěry fyzickým a nebankovním právnickým osobám, bankám, dluhopisy (korporátní, bankovní, státní) nebo jiné úvěrové deriváty aj. Podle toho existuje několik typů CDO, mezi kterými jsou nejběţnější: 

Collateralized Loan Obligations (CLO) – podkladovými aktivy jsou bankovní úvěry,



Structured Finance CDO (SFCDO) – podkladovými aktivy jsou různé strukturované produkty (například hypoteční úvěry),



Collateralized Bond Obligations (CBO) – s podkladovými aktivy v podobě dluhopisů,



Collateralized Synthetic Obligations (CSO) – podkladová aktiva jsou tvořena jinými úvěrovými deriváty.

36

Investoři (například pojišťovny, penzijní fondy nebo hedge fondy) kupující CDO očekávají z těchto instrumentů nadprůměrné budoucí zisky ve srovnání s klasickými obligacemi. CDO mohou buď drţet do doby splatnosti, nebo s nimi mohou obchodovat na kapitálových trzích a snaţit se dosáhnout zisku z rozdílu mezi prodejní a kupní cenou. Kupní a prodejní kurz závisí na vývoji nabídky a poptávky po CDO, přičemţ významnou roli v jejich oceňování hrají hodnocení provedená ratingovými agenturami. Kromě nadprůměrných výnosů mohou být u CDO lákadlem také niţší náklady na uskutečnění transakčních obchodů v porovnání s ostatními obligacemi. S vyuţitím CDO se banky svých rizikových aktiv (úvěrových pohledávek) “zbavily“, přenesly je na jiné subjekty, a samy tak ţádnému riziku vystaveny nebyly. Zároveň nakoupené CDO banky účtovaly v podrozvahových aktivech, která do výpočtu kapitálové přiměřenosti vstupují pouze v omezené míře, a tak si “účetním trikem“ sníţily objem rizikových aktiv.41 Růst poptávky investorů po tomto investic byl způsoben dvěma faktory:  výnosy byly zřejmější neţ riziko. Výnosy CDO byly i u tranší hodnocených ratingem vyšším neţ výnosy amerických vládních dluhopisů. To lákalo silné investory – hedgeové a penzijní fondy. Výnos byl zřetelný, riziko bylo zdánlivě diverzifikováno a zůstalo skryto. 

Mnoho institucionálních investorů (hlavně pojišťovny a penzijní fondy, ale i podílové fondy) podléhá administrativním omezením v oblasti rizikových investic. To, ţe v rámci CDO jsou rizikové úvěry konvertovány do tranší s vyšším ratingem, jim umoţnilo tento problém obejít.

Proces sekuritizace soukromých dluhů měl tři zásadní negativní důsledky: 

Napomohl k nadměrné úvěrové expanzi, při které došlo v rozhodující míře

o

spekulativní,

tedy

nezdravé

úvěry.

Závazky

skupiny

pěti

nejvýznamnějších světových finančních firem (Morgan Stanley, Goldman Sachs Group Inc, Lehman Brothers Holdings Inc, Merril Lynch and Co. a Bear Stearns ) spojené s emisí CDO, rostly za poslední 4 roky před vypuknutím krize o 23 % ročně.

41

http://www.finance.cz/zpravy/finance/217511-cdo-a-jeho-souvislost-se-vznikem-soucasne-hospodarske-

krize/dne 28. 2. 2011

37



Přispěl k anonymizaci věřitelsko-dluţnických vztahů. Investoři nakupovali tyto produkty podle doporučení ratingových agentur placených bankami a firmami, které tyto produkty nabízely. Koncem září 2007 podal v této souvislosti penzijní fond americké odborové organizace Teamster Local soudní ţalobu na společnost Moody´s, která vlastní ratingovou agenturu Moody´s Investor Service, kvůli nekorektnímu ratingu strukturovaných cenných papírů. Důvodem bylo i to, ţe Moody´s neinformovala o své vlastní angaţovanosti na trhu nekvalitních hypoték. Problémem se zabýval rovněţ výbor amerického kongresu.



Protoţe u sekuritizovaných úvěrů není známa věřitelská struktura, není v případě nesplácení rizikových půjček jasné, na koho je dluhové břemeno přesouváno – kdo vlastně nese riziko. Právě odhad ztrát se ukázal na počátku hypoteční krize největším problémem. Ve vzniklé panice se s těmito produkty prakticky přestalo obchodovat. Investoři začali prodávat akcie bank, které prodeje balíků rizikových dluhopisů organizovaly, banky poţadovaly záruky na hypotečních firmách, jejichţ sekuritizované dluhové produkty nabízely, a nutily je zvýšit hodnotu zástavami. Přehled amerických institucí, které se angaţovaly v oblasti hypotečních CDO a podíl subprime hypoték je patrný z následující tabulky.42

42

Dvořák, P. (2008). Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize, Praha, C. H. Beck, str. 300

38

Tabulka č. 1 : Hlavní hypoteční banky v USA a podíl nekvalitních hypoték v portfoliu Instituce

Rizikové

Trţní podíl (%)

hypotéky (mld.

Podíl

rizikových

hypoték (%)

USD) HSBC

52,8

8,8

100,0

NEW CENTURY

51,6

8,6

86,3

CONTRYWIDE

40,6

6,8

8,8

CITIMORTGAGE

38

6,3

20,7

FREEMONT

32,3

5,4

99,4

AMERIQUEST

29,5

4,9

100,0

OPTION 1

28,8

4,8

82,3

WELLS FARGO

27,9

4,7

7,0

FIRST FRANKLIN

27,7

4,6

100,0

WASHINGTON

26,6

4,4

13,6

RESIDENTAL CAPITAL

21,2

3,5

22,4

AEGIS MORTGAGE

17

2,8

100,0

ACCREDITED

15,8

2,6

100,0

BNC MORTGAGE

13,7

2,3

100,0

CHASE

HOME

11,6

1,9

6,7

AMERICAN GENERAL

11,5

1,9

100,0

WMC MOTRGAGE

11,3

1,9

34,0

EQUIFIRST

10,8

1,8

100,0

TOP 10

355,8

59,3

24,1

TOP 20

488,3

81,6

20,1

Celkem

600

100,0

20,1

INVEST

and LOAN

MUTUAL

HOME

LENDERS

FINANCE FINANCE

Zdroj: Dvořák Pavel, Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize, Praha, C. H. Beck, 2008, str. 301 39

Odhadem do roku 2005 investovaly americké banky na hypotečních trzích 1,3 bilionu dolarů43. Rostoucí dluhové zatíţení rodin přirozeně dláţdí cestu k nesplácení závazků

a

bankrotům. Osobní bankroty během první administrativy G. W. Bushe vzrostly téměř na pět miliónů a dosáhly tak nejvyššího počtu za působení jedné administrativy v Bílém domě.

Tabulka č. 2: Procentuální podíl nesplacených spotřebitelských dluhů na disponibilních příjmech (v miliardách dolarů) Spotřebitelský dluh

Disponibilní

příjem Dluh vyjádřený v %

spotřebitelů

z disponibilních

1975

736,3

1187,4

62,0

1980

1397,3

2009,0

69,5

1985

2272,5

3109,3

73,0

1990

3592,9

4285,8

83,8

1995

4858,1

5408,2

89,8

2000

6960,6

7194,0

96,8

2005

11496,6

9039,5

127,2

Zdroj: http://www.federalreserve.gov/releases/Z1/Current/ vlastní úprava autora

Z tabulky č. 2 je patrné, ţe podíl nesplacených spotřebitelských dluhů vůči disponibilním příjmům se během posledních tří desetiletí více neţ zdvojnásobil z 62 procent v roce 1975 na 127 procent v roce 2005. To bylo zčásti umoţněné historicky nízkými úrokovými sazbami, které v nedávných letech usnadnily splácení úvěrů. Největší podíl zadluţení spadá do kategorie primárního bydlení, pro většinu rodin nejvýznamnějšího aktiva. Dluh na bydlení nepřetrţitě rostl.44

43

Pavel Dvořák, Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize, C.H.Beck, str. 298

44

Foster, J. B. – Magdoff, F. (2009). Velká finanční krize příčiny a následky, Czech Republic, Grimus, str. 29 -

31

40

Ke konci léta 2007 krachují dva hedgeové fondy investiční banky Bear Stearns45 po celý zbývající rok to šlo od deseti k pěti navzdory nesčetným pokusům vlád postup zastavit.46 Tato zpráva však věštila jen špičku ledovce nadcházející globální finanční krize a počátek konce firmy. Firmy, která přeţila velkou hospodářskou krizi, dvě světové války i splasknutí internetové bubliny v roce 2000. Kultura v Bear Stearns byla unikátní. Společnost se specializovala na obchodování s dluhopisy a na institucionální klienty, nikoli na zprostředkování obchodů s akciemi pro veřejnost. Tato banka byla významně menší neţ její konkurenti jako Merrill Lynch nebo Morgan Stanley. Firma si v minulosti najímala obchodníky spíš podle chytré hlavy neţ podle rodokmenu. Coţ je elegantní způsob, jak říci, ţe Bear Stearns nepřijímala pouze movité a vzdělané bílé Anglosasy, jak vyţadovala etiketa na Wall Street. Mohl jste být Ţid s diplomem z Brooklynu College, mohl jste pocházet z Indie či Pákistánu a nevadilo to, pokud vaše obchodování vydělávalo firmě peníze. Bear Stearns byl největším pojistitelem a obchodníkem s cennými papíry krytými hypotékou. Původně lukrativní obchody s hedgeovými fondy se v roce 2008 staly pro Bear Stearns těţkým břemenem. Kdyţ se o problémech firmy dozvěděla veřejnost, mnoho z klientů jejích výhradních brokerů - Renaissance Technology Jima Simonse, Citadel Investment Group a PIMCO - se snaţilo ochránit svůj majetek před chaotickým kolapsem tím, ţe svůj kapitál prostě z firmy vybrali. Kaţdý odcházející klient odčerpal část kapitálového základu společnosti. Kaţdý z nich dál posílil fámy o moţném krachu, jeţ ovládly Wall Street. Kaţdá fáma jen popohnala další klienty, aby svůj kapitál vybrali, a tak pořád dokola. Zásoba hotovosti Bear Stearns se mezi 10. a 13. březnem roku 2008 smrskla téměř o 90 procent z 18,1 miliardy dolarů na dvě miliardy. Byl to důkaz, jak rychle se majetek na Wall Street přelévá, obzvlášť ve firmách provozujících rizikové obchody. Fondy se začaly bát, ţe společnost Bear Stearns upadne do insolvence, a tak ji opouštěly. Hedgeové fondy, které se zbavovaly akcií, šířily fámy, ţe totéţ dělají i jiní. Další vsadili na deriváty pojišťující riziko úvěrového selhání spojené se společností, a neváhaly rozeslat negativní analýzy e-mailem svým kolegům a známým.47

45

Bear Stearns – pátá největší americká investiční banka

46

Foster, J. B. – Magdoff, F. (2009). Velká finanční krize příčiny a následky, Czech Republic, Grimus, str. 11

47

http://hn.ihned.cz/c1-46544670-zanik-domu-bear-stearns dne 29. 2. 2011

41

Bear Stearns oznámila, ţe se její finanční situace zhoršila, a zajistila si proto od FEDu nouzové financování. Úvěr jí zprostředkuje JP Morgan, protoţe investiční banky nouzové úvěry od FEDu čerpat nemohou. Překvapující akvizice má odvrátit bankrot banky a krizi důvěry ve finanční systém vyvolané kolapsem na trhu s úvěry pro klienty s horší historií splácení. Na základě dohody má dojít k majetkovému propojení společností formou výměny akcií. Akvizici podporuje centrální banka USA (FED) i ministerstvo financí. Dohoda zdůrazňuje problémy, kterým americké finanční společnosti čelí kvůli prohlubující se krizi na úvěrových trzích, a přináší otázku ohledně hodnoty bankovních firem. Přímý krach Bear Stearns by mohl způsobit obrovské ztráty bankám, investičním fondům a dalším investorům napojeným na banku.48 Kdyţ udeřila finanční krize, nestál uţ v čele centrální banky Spojených státu Alan Greenspan. Jeho místo zaujal – včetně povinností uklidit nepořádek, který po něm zůstal – Bern Bernanke, bývalý profesor ekonomie na Princestonské univerzitě.49 Bankéři Centrální banky jako Greenspan nejsou vlastně vůbec bankéři. Ten, kdo by si snad myslel, ţe centrální banky jako americká centrální banky (FED) zastávají nějakou funkci, snad je vzdáleně podobnou těm, které mají na starosti místní pobočky bank, by byl na omylu. Bankéři centrální bank jsou spíše centrální plánovači. 50 Graf 9: Základní úroková sazba Americké centrální banky v letech 2001-2008 Základní úroková sazba Americké centrální banky v letech 2001-2008 6

5,25

5

4,25

4,25

4 3 2

2,25 1,75 1,25

1

1 0,25

0 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Základní úroková sazba

Zdroj: www.euroekonom.cz (cit. 18.04.2013) 48

http://ekonomika.ihned.cz/c1-23355110-investicni-banku-bear-stearns-koupi-jpmorgan dne 29. 2. 2011

49

Krugman, P. (2009). Návrat ekonomické krize, Český Těšín, Grimas, str. 152

50

Fleckenstein, W. A. (2009). Greenspanovy bubliny, Brno, Komputer Press, str. 11

42

23. února 2004 Alan Greenspan přednesl projev nazvaný „Understanding Household Debt Obligations“ („Za porozuměním dluhopisů domácností“), ve kterém sděloval majitelům domů, ţe se chovají moc konzervativně, a to ţe je stojí peníze. Doslova řekl: „Jedním ze způsobů, kterým se majitelé domů snaţí sníţit platební rizika na minimum je pouţívání hypoték s fixní sazbou, které jim umoţňují splatit svůj dluh, jakmile úrokové sazby spadnou, ale uţ nezahrnují situaci, kdy jsou úrokové sazby zvýšeny, a tedy by museli zaplatit více … Nedávný průzkum uvnitř Americké centrální banky naznačuje, ţe by mnoho majitelů domů ušetřilo desítky tisíc dolarů, kdyby si v minulém desetiletí raději volili hypotéky s proměnlivou sazbou neţ ty se sazbou fixní…“51. Alan Greenspan vychvaloval hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou v době, kdy základní úroková sazba byla na nejniţší úrovni za posledních padesát let. Lidé slova Alana Greenspana brala velmi váţně, neboť vycházela z úst člověka, který určuje úrokové sazby. Většina proto změnila své hypotéky s fixní úrokovou sazbou na hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou, jejíţ výše je závislá na základní úrokové sazby určované FEDem. Ovšem do dvou let od tohoto prohlášení Alana Greenspana se základní úroková sazba zvýšila z 1 % na 4,5 %. S růstem úrokových sazeb postupně narůstala výše měsíčních splátek hypotéky. To, ţe někteří občané USA s velmi nízkými příjmy a hypotékou typu „subprime mortgage“ balancovali v době nízkých úrokových sazeb na hranici vlastní likvidity, znamenal zásah v podobě zvýšení základní úrokové sazby překročení této pomyslné hranice. Tito lidé jiţ nebyli schopni dostát svým závazkům v podobě hrazení měsíčních splátek hypotéky. Jelikoţ jsem se v této kapitole zaměřil na činnost FEDu, další vývoj hypoteční krize bude popsán v následující kapitole. Nyní si můţeme shrnout klíčové okamţiky, které učinil FED v době vzniku či nafukování hypoteční bubliny: 1. Sníţení základní úrokové sazby v roce 2001 o neuvěřitelných 76 % - sníţení bylo učiněno s úmyslem oţivit ekonomiku, která se po splasknutí akciové bubliny řítila směrem dolů politika levných peněz – mohutná úvěrová expanze. 2. FED nereaguje na výstrahy oznamující moţnost vzniku spekulace na trhu s nemovitostmi. FED je přesvědčen, ţe spekulace můţe být maximálně lokálního charakteru. 51


43

3. Podpora občanům při přechodu hypoték s fixní úrokovou sazbou na hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou. 4. Zvyšování základní úrokové sazby od roku 2004 do roku 2006 na úroveň 5,25 %. Jako jedna z reakcí na zvýšení základní úrokové sazby bylo navýšení měsíčních splátek hypoték – lidé v nízkopříjmové skupině nebyly jiţ nadále schopni hypotéku splácet.

Graf 10: Historické sazby hypoték v USA v letech 1992 – 2008

Zdroj: Mortgage-X.com, převzato od Euroekonom.cz

Hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou byly tím, co odstartovalo současnou americkou hypoteční krizi. Úroky u hypoték fixovaných na 15 a 30 let jsou historicky velmi stabilní. Ten, kdo si takovou hypotéku sjedná, ví přesně, do čeho jde. Ví, jakou část rodinného rozpočtu mu hypotéka ukousne v době pořízení nemovitosti, i to, jak vysoká bude splátka hypotéky za 5, 10 nebo třeba 20 let. Člověk, který si vezme hypotéku s pohyblivou úrokovou sazbou, zaplatí sice v globále o něco méně neţ člověk s fixovanou sazbou, na druhou stranu, nikdy si nemůţe být

44

zcela jistý, zda bude schopen splácet hypotéku například po uplynutí pěti let od jejího sjednání52.

Graf 11: Počet prodaných nových rodinných domů v USA

Počet prodaných nových rodinných domů v USA ( v tis.) 1400 1203 1200 1000

1283

1086 880

877

908

1999

2000

2001

1051

973

800 600 400 200 0 2002

2003

2004

2005

2006

Zdroj: www.euroekonom.cz (cit. 18.04.2013) Jak ale klesala úroková sazba FEDu a následně i úroková sazba hypotečních úvěrů, začaly si sjednávat hypotéky a následně pořizovat nemovitosti i ty domácnosti, které by za normální situace na vlastní bydlení neměly dostatek finančních prostředků. Lákavě v danou dobu vypadaly především jiţ zmiňované hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou. Při jejím poklesu na 3,50 procent se zkrátka nedalo odolat. Kontrola bonity klienta ţádajícího o úvěr šla stranou. Od roku 2002 si proto pořizovali nemovitosti i ti lidé, o nichţ bankéři museli přinejmenším tušit problémy se splácením v horizontu pěti let. V roce 2002 se v USA prodalo jiţ 973 000 nových rodinných domů, v roce 2003 1 086 000 a v průběhu roku následujícího jejich počet vystřelil na hodnotu 1 203 000. Počet prodaných nemovitostí rostl v letech 2001 aţ 2005 o 9 procent ročně, počet obyvatel USA o jedno procento, nominální platy o čtyři procenta, příjmy z akcií v daném období spíše stagnovaly. Nenarůstal pouze počet prodaných (koupených) nemovitostí, ale i

52

http://www.euroekonom.cz

45

jejich cena. Ze 175 000 dolarů (rok 2001) na 241 000 dolarů (rok 2005). V obou případech měřeno mediánem. To představovalo meziroční nárůst cen ve výši 8 procent53.

Graf 12: Průměrná prodejní cena nového rodinného domu v USA Průměrná prodejní cena nového rodinného domu v USA ( v tis. USD) 300 250

241

247

2005

2006

221

200 161

169

175

2000

2001

188

195

2002

2003

150 100 50 0 1999

2004

Zdroj: www.euroekonom.cz (cit. 18.04.2013) Kdyţ dáme počet prodaných nemovitostí dohromady s růstem jejich nominální ceny, jsme u čísla 18 procent. O tolik by se v letech 2002 aţ 2005 musely zvyšovat ročně příjmy amerických domácností, aby korespondovaly s růstem objemu nakoupených nemovitostí. Ve skutečnosti se zvyšovaly. O pět aţ šest procent narůstaly skutečné nominální příjmy domácností (nominální příjmy na jednoho obyvatele + růst počtu obyvatel), zbytek tvořily "příjmy na dluh". Logicky zde musela vzniknout bublina náchylná k budoucímu splasknutí. Bublinu na trhu s nemovitostmi lze rozdělit na dvě části. První část jako bublinu nových rodinných domů a druhou část jako bublinu existujících rodinných domů. Tato druhá bublina není tak škodlivá jako bublina nových rodinných domů, protoţe nemovitosti na trhu nijak fyzicky nepřibývají (bublina se téměř vůbec netýká stavebnictví), ale dochází pouze k přeprodávání od jednoho majitele k druhému. Původní majitel nemovitosti si například pořídí nový a draţší rodinný dům, a starý dům prodá.

53


46

Dům si koupí na hypotéku mladá rodina s malými dětmi, která aţ doteď ţila v podnájmu nebo menším a starším rodinném domě. Existující rodinné domy se dostávají na trh i úmrtím původního majitele a následným prodejem ze strany dědiců. Bublina existujících rodinných domů je bublinou způsobenou nákupem a prodejem jiţ existujících produktů. To znamená, ţe jedna část domácností na cenové bublině zbohatla a druhá část naopak zchudla. Zde bych viděl paralelu s technologickými akciemi. Ten, kdo nakupoval nemovitosti v letech 2001 aţ 2003, nebo prodával v letech 2005 aţ 2007, na bublině zbohatl. Ten, kdo nakupoval v letech 2005 aţ 2007, naopak část svých peněz prodělal. Čtyři roky trvající politika levných peněz skončila v USA v roce 2004. FED zvedl základní úrokovou sazbu z ultra nízkých 1,00 procenta na 2,25 procenta. V dalších letech s navyšováním pokračoval. V prosinci 2005 půjčoval peníze s ročním úrokem 4,25 procenta, o rok později za ně musely americké komerční banky platit jiţ 5,25 procenta ročně. Zvýšení sazeb FEDu se promítlo do výše hypotečních úrokových sazeb. Jak jsem jiţ uvedl výše, sazba hypotéky s jednoletou fixací vzrostla během tří let z rekordně nízkých 3,50 na 5,50 procentních bodů, hypotéka s 15letou fixací podraţila z 5 na 6 procent, hypotéka z 30letou fixací z 5,50 na 6,50 procenta54. V létě roku 2006 hypoteční bublina splaskla. Splasknutí se projevilo v několika oblastech trhu: 1. Dramaticky klesl počet ţádostí o hypotéku 2. Výrazně klesl zájem o nákup rodinných domů – pokles výkonnosti trhu s nemovitostmi, jak ukazuje následující graf.

54


47

Graf 13: Počet prodaných nových rodinných domů v USA za období 2001 – 200 Počet prodaných nových rodinných domů v USA ( v tis.) 1400 1203 1200 1000

1283

1086 880

877

1051

973

908

776

800 600

482

400 200 0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: www.euroekonom.cz (cit. 18.04.2013) 3. Přebytek nových rodinných domů na trhu zakončil období růstu cen nemovitostí v USA. 4. Ze čtyř měsíců na téměř 10 měsíců vzrostla prodejní doba nového rodinného domu55. Graf 14: Doba prodeje nového rodinného domu v USA Doba prodeje nového rodinného domu v USA ( v měsících) 14

12,9

12 9,8

10 8

6,5

6 4

3,8

4

4

4,1

2001

2002

2003

2004

4,9

2 0 2005

2006

2007

2008

Zdroj: www.euroekonom.cz (cit. 19.04.2013) 5. Růst hypotečních úrokových sazeb a následný nárůst měsíčních splátek hypoték dostal do finanční tísně nejméně bonitní domácnosti. 55


48

S růstem úrokových sazeb postupně narůstala výše měsíčních splátek hypotéky. Zatímco taková akční subprime (krátkodobě nestandardně zvýhodněná) hypotéka ukusovala v roce 2003 třeba jen čtvrtinu rodinného rozpočtu podprůměrně vydělávající rodiny, v roce 2006 spolkly splátky té samé hypotéky jiţ třetinu toho, co dokázala rodina za měsíc vydělat. V kombinace s růstem ceny benzínu (viz graf - www.gasbuddy.com) z jednoho na tři dolary za galon (3,8 litru) představovalo toto dramatické zatíţení rodinného rozpočtu56. Graf 15: Vývoj úrokových sazeb v období v letech 2002 – 2008

Zdroj: www.euroekonom.cz (cit. 19.04.2013) Finanční problémy domácností vyústily v roce 2007 v následující: 1. Růst výše splátek hypoték v kombinaci s rekordním růstem cen pohonných hmot donutil domácnosti sniţovat výdaje na spotřební zboţí a zbytné sluţby. V USA klesla poptávka po automobilech, elektronice, nábytku, stavebním materiálu a zahradní technice. 2. Část finančně nejzatíţenějších domácností přestala splácet měsíční splátky hypotéky, domy jim byly následně zabaveny. Počet nesplácených hypoték a následně zabavených rodinných domů vzrostl ve čtvrtém čtvrtletí roku 2007 na hodnotu 0,83 procenta

56


49

ze všech hypoték, počet hypoték s opoţděnými splátkami dosáhl nejvyšší hodnoty od roku 1985 - 5,82 procenta57. Splasknutí hypoteční bubliny spustilo řetězovou reakci stagnujících a klesajících cen domů, vlnu nesplácených hypoték a globální ekonomickou krizi kvůli finanční nákaze a poklesu americké spotřeby. Od zhroucení trhu s hypotékami v červenci 2007 se finanční stres a panika nekontrolovatelně šířily nejen mezi obyčejnými lidmi, ale také samotnými finančními trhy, kdyţ infikovaly jeden sektor za druhým: hypotéky s pohyblivými úrokovými sazbami, cenné papíry (krátkodobý firemní dluh), komerční hypoteční úvěry, půjčky na automobil, kreditní karty i studentské půjčky58.

57


58

John Bellamy Foster a Fred Magdoff, Velká finanční krize, příčiny a následky, Grimmus, str. 92

50

3. POROVNÁNÍ, PŘÍČINY A NÁSLEDKY EK. KRIZÍ 3.1 Komparace velké hospodářské krize se současnou ekonomickou krizí Pro přehlednost se pokusím jednoduše shrnout jednotlivé příčiny vzniku Velké deprese a jednotlivé příčiny současné krize. Poté jednotlivé příčiny porovnám a pokusím vyhledat společné rysy, teda pokud nějaké budou mít. Jednoduchý popis příčin vzniku Velké deprese: -

silný růst ekonomiky - rozvoj průmyslu a převratné vynálezy po 1. světové válce

-

minimální nezaměstnanost, rostoucí mzdy

-

nízká základní úroková sazba

-

mohutná úvěrová expanze

-

rychlý růst ceny akcií průmyslových podniků

-

optimismus na akciových trzích, víra v nekonečný růst

-

masový nákup akcií také pomocí úvěrů

-

vidina velkých zisků – spekulace na další růst ceny akcií

-

velké objemy produkce nebyl schopen trh vstřebat – hromadění zboţí ve skladech

-

zpomalení ekonomiky

-

zastavení růstu ceny akcií

-

prodej akcií velkými investory

-

propad cen akcií

-

masivní prodej akcií všemi kdo akcie vlastnil

-

obrovský propad cen akcií

-

krach burzy

-

finanční ztráty amerických občanů, bank a investičních společností

51

Graf 16: Porovnání kupních cen domů v období 1890 - 2010

Zdroj: www.visualizingeconomic.com (cit. 21.04.2013) Jednoduchý popis příčin vzniku současné krize -

nízká základní úroková sazba – stanovena v roce 2001 po splasknutí akciové bubliny

-

mohutná úvěrová expanze

-

růst ceny nemovitostí

-

optimismus na trhu s nemovitostmi, víra v nekonečný růst

-

nákup nemovitostí lidí s nízkými příjmy pomocí hypoték s výhodnou krátkodobou pohyblivou úrokovou sazbou

-

nákup druhých nemovitostí bohatšími lidmi pomocí hypoték s výhodnou krátkodobou pohyblivou úrokovou sazbou

-

refinancování stávajících hypoték díky růstu cen nemovitostí

-

sekuritizace soukromých dluhů (zejména hypoték) – tzv. CDO

-

prodej CDO investorům – příliv peněz hypotečním ústavům pro poskytování dalších hypoték, přenesení rizika na investory

-

obrovský zájem investorů o „toxická“ CDO – vysoké ratingové ohodnocení

-

podpora FEDu při přechodu z hypoték s fixní úrokovou sazbou na hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou

-

zvýšení základní úrokové sazby 52

-

zvýšení měsíčních splátek hypoték

-

neschopnost splácet hypotéky

-

pokles výkonnosti trhu s nemovitostmi

-

pokles ceny nemovitostí

-

CDO krytá rizikovými hypotékami se staly bezcennými

-

obrovské ztráty investičních společností po celém světě, které měli CDO ve svých portfolií

-

nedostatek likvidity

-

pumpování peněz do finančního systému

-

hromadění hotovosti a neochota poskytovat půjčky

-

pokles spotřeby

-

pokles HDP

3.2 Příčiny a následky finanční krize Příčiny finanční krize hledá kaţdý jinde. Někdo jako důvod uvádí 11. září 2001, jiný splasklou internetovou bublinu. Výsledek je ale stejný. V Americe extrémně klesly úrokové sazby a díky tomu zlevnily půjčky na bydlení. Banky tak začaly poskytovat úvěry i lidem, kteří by na ně normálně nedosáhli.59 FED60 pomohl nejen americkým firmám, ale i domácnostem. Příliv levných spotřebitelských úvěrů pokryl ztráty způsobené pádem cen akcií a mohlo se dál vesele utrácet. K recesi americké ekonomiky v roce 2001 díky rychlému zásahu FEDu nakonec vůbec nedošlo. Spotřeba domácností poklesla jen minimálně, firmy pokryly své investice namísto emisí akcií levnými úvěry.

59

http://ekonomika.idnes.cz/historie-krize-levne-pujcky-drahe-nemovitosti-a-nenasytni-investori-128-/eko-

zahranicni.aspx?c=A081008_154208_eko-zahranicni_pin 60

FED – federální rezervní systém je koncipován tak, aby dělal především dvě věci: podle potřeby sniţoval či

zvyšoval úrokové sazby a poskytovat hotovost bankám. Úrokové sazby řídí tak, ţe buď od bank vykupuje vládní dluhopisy, čímţ jejich hotovostní rezervy zvyšuje, anebo vládní dluhopisy prodává a rezervy sniţuje. V dobách potřeby pak poskytuje hotovost konkrétním ústavům – peníze jim přímo půjčuje.

53

Graf 17: Základní úroková sazba Americké centrální banky v letech 2001-2008 Základní úroková sazba Americké centrální banky v letech 2001-2008 6

5,25

5

4,25

4,25

4 3 2

2,25 1,75 1,25

1

1 0,25

0 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Základní úroková sazba

Zdroj: www.euroekonom.cz (cit. 21.04.2013) 23. února 2004 Alan Greenspan přednesl projev nazvaný „Understanding Household Debt Obligations“ („Za porozuměním dluhopisů domácností“), ve kterém sděloval majitelům domů, ţe se chovají moc konzervativně, a to ţe je stojí peníze. Doslova řekl: „Jedním ze způsobů, kterým se majitelé domů snaţí sníţit platební rizika na minimum je pouţívání hypoték s fixní sazbou, které jim umoţňují splatit svůj dluh, jakmile úrokové sazby spadnou, ale uţ nezahrnují situaci, kdy jsou úrokové sazby zvýšeny, a tedy by museli zaplatit více … Nedávný průzkum uvnitř Americké centrální banky naznačuje, ţe by mnoho majitelů domů ušetřilo desítky tisíc dolarů, kdyby si v minulém desetiletí raději volili hypotéky s proměnlivou sazbou neţ ty se sazbou fixní…“61. Alan Greenspan vychvaloval hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou v době, kdy základní úroková sazba byla na nejniţší úrovni za posledních padesát let. Lidé slova Alana Greenspana brala velmi váţně, neboť vycházela z úst člověka, který určuje úrokové sazby. Většina proto změnila své hypotéky s fixní úrokovou sazbou na hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou, jejíţ výše je závislá na základní úrokové sazby určované FEDem. Ovšem do dvou let od tohoto prohlášení Alana Greenspana se základní úroková sazba zvýšila z 1 % na 4,5 %.

61


54

Časový přehled ústředního bankovnictví USA 1791–1811

První banka USA („First Bank of the United States“)

1811–1816

Období bez centrální banky

1816–1836

Druhá banka USA („Second Bank of the United States“)

1837–1862

Doba volného bankovnictví („Free Bank Era“)

1863–1913

Národní banky

1913- současnost (2010) Federální rezervní systém („Federal Reserve System“)

55

4. KROKY SMĚŘUJÍCÍ K PŘEDCHÁZENÍ KRIZÍ Pro vymezení pojmu „finanční krize“ je podstatný fakt, ţe příčiny ekonomických problémů se nenacházejí v reálné ekonomice, ale vznikají ve finančním systému. V teoretických analýzách jsou pod široký pojem „finanční krize“ zahrnovány následující specifické případy poruch finančního systému: 

krize měnová („currency or exchange rate crisis“),



krize bankovní („banking crisis“),



krize dluhová či úvěrová („credit or debt crisis“),



systemická finanční krize („systemic financial crisis“), jeţ spojuje všechny (nebo většiny) shora uvedené typy krizí, a to s různou vzájemnou kauzalitou.62

Finanční

krize

jsou

nejvýznamnějším

negativním

důsledkem

liberalizace

mezinárodního kapitálu. Po pádu Bretton – Woodského měnového systému63 se ve světovém hospodářství zvyšovala frekvence i síla finančních krizí, které se v 90. letech objevovaly zhruba ve dvouletých intervalech, měly stále nákladnější charakter a týkaly se stále širšího okruhu zemí. Příčinou těchto krizí je rostoucí globalizace světového hospodářství, která je doprovázená liberalizací kapitálových toků a která nabízí investorům na mezinárodních kapitálových trzích široké investiční moţnosti a zároveň je však spjata s určitými riziky. Hlavním z nich je finanční nestabilita. Finanční krize ve vyspělých zemích nabývají podobu bankovních nebo měnových krizí. Pro rozvojové země jsou typické kombinace obou těchto krizí s doprovodnými obtíţemi při splácení vnější zadluţenosti. Přestoţe kaţdá finanční krize je jedinečná, lze najít některé společné rysy. 

Krizi předchází finanční deregulace a liberalizace kapitálových transakcí.

62


63

Bretton - Woodský (měnový) systém byl systém regulace mezinárodních měnových vztahů. Americký dolar

získal status oficiální celosvětové rezervní měny, od které navíc budou měny ostatních zemí odvozeny. Současně Spojené státy musely garantovat směnitelnost dolaru za zlato v pevně stanoveném kurzu 35 dolarů za trojskou unci zlata (jednalo se o jistou formu zlatého standardu). V zájmu centrálních bank ostatních států bylo vytvořit si dostatečné měnové rezervy právě v amerických dolarech. To zpětně zvýšilo atraktivitu této měny a posílilo její postavení v poválečném světě.

56



Následuje období prudce zvýšeného přílivu kapitálu přilákaného do země kombinací úrokového diferenciálu a relativně stálého devizového kurzu.



Příliv kapitálu vytváří tendenci ke zhodnocení domácí měny a ke zhoršování rovnováhy běţného účtu.



Vypuknutí krize často předcházejí podstatné změny makroekonomické regulace jiných zemí.



Odliv kapitálu a následné znehodnocení domácí měny vede ke ztrátě kapitálu u těch, kteří se nezajistili proti kurzovému riziku, a vyvolá vysokou poptávku po zahraniční měně.



Kaţdou finanční krizi doprovází panika, kdy investoři prchají ze země.64

Bankovní i měnová krize mohou mít společnou příčinu a tou je dluhový problém.65 Náhlý odliv kapitálu můţe mít pro ekonomiku velmi negativní důsledky. Pokud slouţil zahraniční kapitál k financování značné části domácích investic, náhlé přerušení tohoto zdroje financování znamená nutnost okamţitě přizpůsobit domácí poptávku niţšímu objemu finančních zdrojů, coţ obvykle vede k hluboké recesi. Doprovodným faktorem měnových krizí bývá obvykle krize bankovního sektoru. Vypukne-li v určité zemi finanční krize, šíří se nákaza rychle dál. Příčinou je liberalizace pohybu kapitálu. Nejzranitelnější vůči krizím a spekulativním útokům kapitálu jsou země, které se vyznačují nadhodnocený, málo pruţným nebo fixovaným devizovým kurzem, slabým finančním systémem a špatnou rozpočtovou situací, zahraničním zadluţením a vysokým podílem zahraničních závazků. Mezi významné finanční krize 90. let patří: 

Mexická měnová krize – 1994



Asijská měnová krize – 1997



Brazilská měnová krize – 1999

Tyto významné finanční krize postihly většinou nově industrializované země. Brazilská měnová krize sice vypukla v roce 1999, ale souvisí s měnovou reformou, která byla provedena v Brazílii v roce 1994 s cílem odstranit hyperinflaci66. Hlavním nástrojem vlády se 64

Kunešová, H. – Cihelková, E. a kol. (2006). Světová ekonomika nové jevy a perspektivy, Praha C. H. Beck,

str. 51 - 52 65


66

hyperinflace je extrémní případ inflace, peníze jsou znehodnoceny

57

stal pevný kurz brazilského realu. Pomocí kterého se podařilo inflaci sníţit z 3 000 % na 2 %. Tyto změny vyvolaly velký příliv zahraničního kapitálu a ekonomický růst. Rostoucí vládní výdaje se staly velkým problémem brazilské ekonomiky, s tím rostl i deficit státního rozpočtu a vnitřní dluh. Světová banka a IMF67 schválily v roce 1998 pomoc Brazílii ve výši 41 mld. USD. Tato krize je opět spojena s mezinárodními toky kapitálu. Z proběhlých krizí lze odvodit obecný mechanismus průběhu měnových krizí. Země prochází příznivým ekonomickým vývojem. V přílivu kapitálu se projevu setrvačnost, takţe pokračuje, i kdyţ se v zemi objeví určité varovné signály. Důsledkem je klesající důvěra investorů v danou ekonomiku. Následuje odliv kapitálu a devalvace měny. Důsledkem devalvace je horší schopnost splácet zahraniční úvěry přijaté v předchozím období. Zároveň devalvace měny plodí inflaci. Klesá schopnost podniků splácet zahraniční úvěry v domácí měně a hledají zdroje v zahraničí, coţ způsobuje rostoucí zadluţenost domácích ekonomik. Krize se tak prohlubuje. 68 Špatnou zprávou však je, ţe některé z členských států EU onou zadluţovací trajektorií vytvořily dluh tak objemný a jejich ekonomické moţnosti tak přesahující, ţe v krátkém či střednědobém časovém horizontu bez moţné sociální a administrativní paralýzy není moţné za „normálního“ ekonomického a společenského chodu tento problém vyřešit. Navíc, restriktivní a úsporná rozpočtová opatření mohou téţ krátkodobě přispět k dalšímu podvázání ekonomické výkonnosti s důsledky na nezaměstnanost do té míry, ţe špatná fiskální disciplína se ještě prohloubí: díky oslabenému ekonomickému výkonu a utlumené poptávce nebudou generovány určité typy rozpočtových příjmů; díky rostoucí nezaměstnanosti a poklesu disponibilních příjmů se zvýší tlak na výdajové poloţky sociálního charakteru, jeţ v Evropě rozhodně nejsou nezanedbatelné – mnoho rozpočtových potíţistů se tak můţe do doby přesvědčivého oţivení jejich reálných ekonomik ocitnout v těţko řešitelné dluhové pasti.

4.1 Řešení finanční krize Cílem této kapitoly je analyzovat v obecné rovině opatření přijímaná k řešení finanční krize. Obsah analýzy tvoří popis důvodů těchto opatření, jejich forem a souvislostí s reálnou ekonomikou. Součástí bude konfrontace různých názorů zejména v kontextu dopadů na finanční trhy a reálnou ekonomiku. 67

IMF – International Mostary – Mezinárodní měnový fond

68

Kunešová, H. – Cihelková, E. a kol. (2006). Světová ekonomika nové jevy a perspektivy, Praha, C. H. Beck,

Praha, st. 54 – 58

58

Na úvod je vhodné stručné objasnění problémů, které vedly vlády a centrální banky k opatřením, které budou předmětem další analýzy. Existenční problémy velkých finančních institucí byly zdrojem šíření paniky a rostoucího systémového rizika (moţné dopady na celý finanční sektor v případě jejich pádu). Rostoucí riziko platební neschopnosti postiţených institucí bylo důvodem zvýšené nedůvěry, která se zobrazila v nárůstu úrokových sazeb a zpřísnění úvěrových podmínek. Úvěrové toky jsou v dnešní době klíčovým faktorem fungování ekonomiky. Překáţka obnovení důvěry v solventnost totiţ spočívala zejména v chybějícím kapitálu. Jeho nedostatek se začal projevovat kvůli rizikovému způsobu financování obchodních aktivit (zaloţeném na pouţívání vysokého poměru zadluţení vzhledem k vlastnímu kapitálu) v době před krizí. Ztráty navíc dále vedly ke sniţování objemu kapitálových rezerv. Proto cílem opatření bylo zabránit šíření systémového rizika, doplnit ve finančním systému chybějící likviditu a finanční kapitál. Vývoj úvěrového rizika ukazuje následující graf. Graf č. 18: Vývoj úvěrového rizika na finančních trzích v USA a v Eurozóně

Pramen: převzato od České národní banky (cit. 23.04.2013)

Na grafu č. 16 je vidět, jak se na konci roku 2008 zvýšilo úvěrové riziko na mezibankovních trzích v USA a Eurozóně. Jako indikátor rizika se pouţívají tzv. spready. Je to rozdíl mezibankovních úrokových sazeb69 a krátkodobých sazeb centrálních bank, kterými 69

Referenční sazby na mezibankovních trzích jsou stanovovány na základě úrokových sazeb, za které si půjčují

banky likviditu na mezibankovním trhu. Pro úvěry nominované v dolarové měně je pouţíván USD LIBOR (London Interbank Ofered Rate). LIBOR představuje referenční sazbu na londýnských mezibankovních trzích,

59

se snaţí pomocí operací na volném trhu ovlivňovat úrokové sazby v ekonomice. Za relativně klidného stavu na finančních trzích se mezibankovní úrokové sazby pohybují jen velmi málo nad sazbami stanovenými centrální bankou, tzn. ţe úvěrové riziko je poměrně nízké. Regulace je spíše opatřením

dlouhodobého charakteru, jehoţ smyslem má být prevence proti

opakování podobných událostí v budoucnosti. Je to také v podstatě bod, kde panují největší rozpory v názorech na přijímaná řešení. Bezprostředně se vznikem finanční krize se na konci roku 2008 se tedy také spustila vlna záchranných akcí na pomoc postiţeným finančním institucím. Banky v problémech byly přebírány silnějšími konkurenčními společnostmi, většinou za organizační pomoci státu. Jindy vlády poskytovaly finanční pomoc prostřednictvím kapitálového vstupu do jednotlivých bank (zejména těch větších) – tedy jakési částečné znárodňování. Někdy došlo i k úplnému převzetí banky do rukou státu. Argumentem pro záchranu bylo především, ţe banky jsou takzvaně „too big to fail“(příliš velké, abychom je nechali padnout). Význam tohoto spojení spočívá ve tvrzení, ţe společnost je tak velká a významná pro celý systém (závisí na ní totiţ příliš mnoho jiných firem), ţe její krach by mohl způsobit kolaps tohoto systému. Cílem je tedy

zabránit

systémovému riziku a celková stabilizace situace (zabránění šíření paniky na trzích). Úsilí zachránit finanční instituce za kaţdou cenu podléhá tvrdé kritice některých liberálních ekonomů (zejména zastánců tzv. rakouské školy70). Taková opatření jsou podle nich jen podporou stávajících neziskových aktivit. Bez státních zásahů by byla trţním silám umoţněna efektivnější alokace zdrojů a tím i skutečné ozdravění. Právě proto, ţe jsou tyto společnosti tak velké, stát s jeho přístupem musí na jejich záchranu vynaloţit obrovské prostředky z peněz daňových poplatníků. Tím tak navíc podporuje morální hazard, který tyto společnosti představují. Morálním hazardem se dá nazvat způsob chování finančních institucí, který finanční krizi předcházel. Jedná se vlastně o druh trţního selhání. Podle slovníkového výkladu je morální hazard „činnost v situaci asymetrických informací, jednoho ekonomického subjektu (informovaného),

který

při

maximalizaci

svého

uţitku

sniţuje

uţitek

ostatních

která je světově pouţívaným ukazatelem. Pro mezibankovní úvěry v rámci eurozóny je pouţíván EURIBOR (Euro Interbank Offered Rate). 70

Rakouská škola je směr liberální ekonomie zaloţený na dílech věhlasných ekonomů L. von Mises, Murrayho

N. Rothbarda, A. F. von Hayeka a dalších.

60

(neinformovaných) účastníků trţní transakce“.71 Situací asymetrických informací v našem případě můţeme rozumět právě obchodování finančních institucí se strukturovanými deriváty a poskytování hypoték. Asymetrie spočívá v nedostatečné informovanosti dluţníků a investorů. Investoři důvěřivě investovali do instrumentů, které nabízely převratné zisky s téměř nulovým rizikem. Současně si domácnosti braly úvěry bez ohledu na výši jejich příjmů, aniţ by nabyly podezření, ţe je to tak snadné. Z tohoto pohledu se dá říci, ţe finanční instituce tak doplatily na zneuţívání výhodnějšího postavení. Podle kritiků jejich záchrany jsou státem utvrzovány v přesvědčení, ţe je nenechá padnout a mohou tak v „hazardním“ jednání pokračovat. T. E. Woods (zastánce rakouské školy) poukazuje na případ investiční banky Lehman Brothers, která je podle něj také dost velká (26 000 zaměstnanců), a přesto zkrachovala. Důleţité ale je, ţe hodnotná aktiva se uchovala a ta bezcenná se odepsala. Stejný je případ se zkrachovalou spořitelnou Washington Mutual, od které část jejích hodnotných aktiv odkoupil JP Morgan.

71

Definice pojmu morální hazard dostupná na business.center.cz [online]. 2010 [cit. 18. 06. 2010]. Dostupný na

WWW: .

61

Toto řešení (záchrana příliš velkých, nezdravě hospodařících firem) „samozřejmě špatné, nespravedlivé a potenciálně rizikové, je to však v konečném důsledku pravděpodobně nejméně špatné řešení ze všech moţných variant.“ Výše zmíněný přístup podle něho není správný, protoţe finanční krize je z velké části selháním státu v podobě expanzivní měnové politiky a usměrňování pohybu investic podle politických zájmů. Příkladem takového usměrňování je dlouhodobá vládní podpora vlastnického bydlení v USA. V realitě je takový zásah v podstatě samozřejmostí. V případě, ţe hrozí finančnímu systému riziko hromadného kolapsu, můţe stát svým zásahem skutečně odvrátit řetězovou reakci a zmírnit dopad na reálnou ekonomiku. Argumentem je, ţe náklady spojené s hlubokou recesí a vysokou nezaměstnaností by pak byly pro daňového poplatníka daleko vyšší. Rozhodnutí americké vlády nechat investiční banku Lehman Brothers padnout bylo terčem veliké kritiky, protoţe šlo o klíčový okamţik, po kterém finanční trhy po celém světě ovládla panika.

4.2 Stabilizace finančních trhů V této sub kapitole je záměrem analyzovat problematiku hromadné pomoci finančním trhům. Hlavním cílem přijímaných opatření bylo obnovení proudění úvěrů do ekonomiky. K tomu ale bylo zapotřebí nejprve obnovit důvěru na mezibankovních trzích. Překáţkou pro obnovení důvěry byla aktiva působící hluboké ztráty a nedostatečný kapitál bank. Tuto problematiku je dost těţké plně obsáhnout, protoţe je poměrně sloţitá. Cílem je postihnout zásadní způsoby stabilizačních opatření. Finanční instituce přišly o moţnost vyuţívat ke svému financování fenoménu sekuritizace.

Opakem

vysokých

výnosů

díky

riskantnímu

způsobu

investování

(financovaného vysokým podílem zadluţení) v předchozích letech byly hluboké ztráty a nedostatek likvidity. V normálním období, kdy trhy neovládá panika a nedůvěra, je běţným způsobem získávání likvidity půjčování na mezibankovních trzích (tedy mezi bankami navzájem). Obavy ze solventnosti bank způsobily významný nárůst úvěrového rizika v podobě vysokých úroků. Tím byl bankám výrazně znesnadněn přístup i k tomuto zdroji získávání likvidity. Nejen finanční trhy, ale celou ekonomiku postihlo výrazné zdraţení úvěrů oproti předchozímu období. Současně začaly být úvěry poskytovány také s výrazně vyšší obezřetností. Zamrznutí úvěrových toků vedlo k poklesu spotřebních výdajů a ztíţenému financování výrobních aktivit. To se projevilo i v reálné ekonomice začátkem recese krátce po vzniku finanční krize. Řešení problémů finančního systému tedy postupem času sledovalo širší cíl, kterým byl boj 62

s recesí a rostoucí nezaměstnaností. Překonání finanční krize však bylo nezbytným krokem ke zlepšení situace v reálné ekonomice.72

4.3 Vládní opatření Vládní opatření jsou zaměřena na celkovou stabilizaci finančního systému, obnovu proudění úvěrů do ekonomiky a zabránění případných systémových rizik kvůli platební neschopnosti. Zhruba tato škála typů opatření byla aplikována v USA i v Evropské unii (různě modifikována v jednotlivých státech): navýšení garancí na depozita a zavedení garancí na mezibankovní úvěry přímý kapitálový vstup do soukromých finančních institucí (rekapitalizace) odkupy problémových aktiv vládou zřízenými fondy další nástroje Jedná se o pojištění vkladů státem pro případ, jehoţ účelem je banky v existenčních problémech ochránit před hromadným vybíráním vkladů střadateli. Některé státy (např. Irsko, Německo, Dánsko) se rozhodly garantovat 100 % všech vkladů v neomezené výši. Takové opatření ale způsobuje nevoli u ostatních států, neboť hrozí riziko odlivu kapitálu do zemí s vyšší garancí depozit.73 V Evropě v průběhu finanční krize došlo ke znárodnění některých bank (např. ve Velké Británii a Německo). Po vzoru Německa a Velké Británie byl v České republice v červenci 2009 schválen zákon, který umoţňuje úplné převzetí banky státem. Zákon byl přijat na základě zkušeností s řešením současné finanční krize pro případ moţných problémů v budoucnu.74

4.4. Opatření centrálních bank Centrální banky sledovaly stejný cíl jako vlády – zachovat proudění úvěrových toků do reálné ekonomiky a odvrátit (později zmírnit) hospodářskou recesi. K tomu bylo potřeba

72

Monitoring centrálních bank ČNB – prosinec 2008 [online]. Praha : ČNB, 2008 [cit. 18. 06. 2010]. Dostupný

na

WWW:

centralnich_bank/download/0804_mcb.pdf.>. 73

SCHNEIDER, Ondřej. Evropské domino v pohybu. iHned.cz [online]. 2008 [cit. 18. 06. 2010]. Dostupný na

WWW: . 74

MARTINOVIČOVÁ, Martina. Zachráníme, ale znárodníme. Ekonom [online]. [cit. 18. 06. 2010]. Dostupný

na WWW: .

63

posílit likviditu v bankovním systému, čímţ by mělo dojít k obnovení důvěry na mezibankovních trzích, a zmírnění přílišného zpřísňování úvěrových podmínek. K posílení likvidity centrální banky v USA, VB i Eurozóně rozšířily svá obvyklá instrumentaria. Změny v pouţívání nástrojů centrálních bank se dají rozdělit následovně: prodlouţení doby splatnosti finančních nástrojů rozšíření rámce aktiv, jeţ slouţí jako zástava (přebírání i méně kvalitních aktiv, neţ jsou státní dluhopisy a pokladniční poukázky) rozšíření spektra finančních institucí, kterým jsou CB připraveny půjčit a navýšení objemů jednotlivých operací. Mezi řadou zemí byly zavedeny tzv. swapové linky, prostřednictvím kterých mezi sebou směňovaly domácí měny za americký dolar, jelikoţ největší poptávka bank byla zejména po krátkodobých úvěrech v dolarech. Centrální banky začaly také postupně sniţovat klíčové úrokové sazby, coţ probíhalo i koordinovaně. Důvodem bylo nejprve sniţování inflačních tlaků (díky poklesu cen komodit, především nemovitostí) a také zpomalení poptávky – tedy obavy z prudkého oslabení ekonomického růstu. Postupné sniţování klíčových úrokových sazeb a vývoj inflace jsou znázorněny v následujících grafech. Graf č. 19: Vývoj úrokových měr a inflace v různých zemích v době finanční krize

64

Pramen: převzato od České národní banky (cit. 24.04.2013) Na grafech je moţné sledovat, jak se zamrznutí úvěrů a následné dopady na ekonomiku na podzim roku 2008 projevily na klesající míře inflace. Tento fakt se projevil výrazněji ve Spojených státech, kde také došlo ke zhruba půlroční deflaci. Americké finanční trhy byly ztrátami nejvíce postiţeny. Řada centrálních bank sníţila postupně klíčové úrokové sazby téměř na nulu, kde je drţí dodnes. V momentě, kdy centrální banky sníţily klíčové sazby téměř na nulu, ztratily prostor k dalšímu sniţování. Pokud jsou totiţ klíčové úrokové sazby téměř rovny nule, tak „sníţení nominálních krátkodobých úrokových sazeb pod nulovou hranici není z praktického pohledu moţné, jelikoţ by ekonomické subjekty preferovaly drţbu oběţiva s nulovým výnosem oproti drţbě investičních instrumentů se záporným výnosem“. Situace na finančních trzích stále nebyla ideální a dopady finanční krize se začaly projevovat v reálné ekonomice útlumem hospodářské aktivity. Kdyţ nebylo vyuţívání obvyklých konvenčních nástrojů – tedy úrokových sazeb a operací na volném trhu dostatečné, banky přistoupily k tzv. nekonvenční měnové politice. Nekonvenční měnová politika začala být uskutečňována zejména v podobě tzv. kvantitativního uvolňování. Jde v podstatě o výrazné rozšíření operací na volném trhu (viz výše naznačené změny v instrumentariu centrálních bank). V rámci politiky kvantitativního uvolňování existují 65

opatření, která prostřednictvím zvýšení mnoţství peněz v ekonomice tlačí na sníţení ceny peněz (úrokové míry), čímţ se chce dosáhnout uvolnění finančních podmínek do takové míry, ţe dojde k oţivení agregátní poptávky, dosaţení obratu ekonomické aktivity a potaţmo inflačního cíle. Pokoušet se o prognózu v dnešní době je velmi sloţité. Zdálo se, ţe jsme se dostali do fáze, kdy se globální ekonomika dostala z nejhoršího, avšak trhy, zejména finanční, stále ovládá mnoho nejistot. Problémy, které se během poslední doby ukázaly vyvolaly spoustu otázek a s nimi také roste potřeba přicházet s nějakými řešeními rozsáhlého charakteru. Nejistoty budoucího vývoje jsou především důsledkem masivního nárůstu státních zásahů, které se často liší svými efekty, ale i v jednotlivých zemích. Tím tyto zásahy vnáší do fungování ekonomik spíše chaos. Ten se odráţí zejména v reakci finančních trhů, které se mohou den ode dne diametrálně lišit.

66

ZÁVĚR Cílem diplomové práce, který jsem si na začátku stanovil, bylo popsat tři krize v americkém regionu, které se udály během dvacátého století a na začátku jednadvacátého století. Vysvětlit příčiny jejich vzniku, průběh a na konci kaţdé části popsat důsledky, které měly pro americkou ekonomiku a dopad na globální ekonomiku. Důleţitou součástí práce byla analýza přijímaných opatření na sníţení negativních dopadů probíhajících krizí. Realizovaná opatření byla představena na základě komparace různých názorů soudobých ekonomů. Tyto odlišné názory pak odráţely jejich ekonomické zaměření, takţe výsledkem přehled odlišných ekonomických proudů v realitě dnešní doby. Mezi základní příčiny vzniku Velké deprese můţeme uvést silný růst ekonomiky. Konkrétně tím mám na mysli rozvoj průmyslu a převratné vynálezy po 1. světové válce, nízkou úrokovou sazbu a mohutnou úvěrovou expanzi. Uţ v té době začala Amerika ţít na dluh. Dalším rysem byl masový nákup akcií pomocí úvěrů. Řadový občan raději neţ, aby např. zaplatil splátku na dům, tak si půjčil na nákup akcií s vidinou velkých zisků. To vše mělo za následek zpomalení ekonomiky, následné zastavení růstu cen akcií a jejich propad, jenţ měl za následek krach burzy a velké finanční ztráty amerických občanů, bank a investičních společností. Internetová bublina je dalším příkladem lidské snahy o zbohatnutí. Je zde opět vidět, ţe vidina obrovských zisků některým lidem vzala schopnost reálného úsudku. I kdyţ ne všechny internetové podniky zkrachovaly, některé z nich působí dodnes např. eBay, Amazon, Altavista, Yahoo!, atd. a jsou velmi úspěšné. Řada lidí si v té době přestala uvědomovat, ţe kaţdý podnik si musí na sebe vydělat, ţe nestačí jenom zakládat nové internetové podniky a financovat je pomocí bankovních úvěrů a emisí svých akcií. Kombinace peněz zdarma a vidiny zisku způsobilo, ţe kaţdý chtěl investovat do technologických akcií. Na splasknutí internetové bubliny bohuţel prodělali především malí investoři a to hlavně ti, kteří se zapojili do investování aţ těsně před vrcholem Nasdaqu a většina z nich na následném propadu prodělala celé jmění. FED zareagoval tak, ţe sníţil základní úrokovou sazbu z 6,50 na 1,75 procenta coţ, byla jedna z nejniţších hodnot v historii USA. Je pravda, ţe tímto úkonem „nalil“ do ekonomiky tzv. levné peníze, ale na druhou stranu pomohl růstu bubliny na hypotečním trhu.

67

Příčin vzniku hypoteční krize je víc. Jak uţ jsem se dříve zmínil, jednou z nich byla nízká základní úroková sazbu nebo někdo uvádí 11. září 2001. Ať uţ to byla kterákoliv z nich, výsledek byl stejný a to byly levné peníze. Lidé si mohli půjčovat za velmi nízké úrokové sazby. Opět mohli pokračovat v ţití na dluh. Začali více utrácet za spotřební zboţí a za nemovitosti. Do toho začaly banky půjčovat i lidem, kteří na to prostě neměli. Banky nepoţadovaly doklady o příjmu a makléři dostávali odměny podle počtu sjednaných hypoték. A opět zde byla vidina rychlého zbohatnutí. Bohuţel nic není věčné a tento domeček z karet se začal pomalu hroutit. Úrokové sazby se začaly pomalu zvyšovat a většina domácností nebyla schopna splácet. V září 2008 začaly krachovat první fondy a banka Bear Stearns, která je pátou největší americkou investiční bankou, poţádala FED o nouzové financování. A hned potom čtvrtá největší investiční banka Lehman Brothers poţádala o ochranu před věřiteli. A to vše zapříčinilo následnou globální hospodářskou recesi. V té době stál v čele FEDu Alan Greenspan. Spousta lidí ho viní za to, ţe nezareagoval dřív a nechal hypoteční bublinu vybuchnout. Další z viníků hypoteční krize jsou ratingové agentury. Tyto agentury měly také svůj podíl na jejím nafouknutí a tím, ţe nepravdivě známkovaly společnosti a falešně informovaly veřejnost. Některé tyto chyby byly udělány účelově a některé naopak z důvodů nepravdivých údajů. Podle mého názoru bude do budoucna nutné více regulovat finanční trhy, neboť na poli finančních trhů se odehrávají obchody, které dokáţí hýbat ekonomickým vývojem. Na tom vţdy dokáţí vydělat jen ti nejbohatší investoři. Ozdravení ekonomiky po finančních krizích vţdy zaplatí daňový poplatník a je to zpravidla ten kdo se těchto obchodů neúčastní. V závěru své diplomové práce bych rád uvedl ještě jeden důvod vzniku těchto krizi a tím jsou samotní lidé, kteří jsou nepoučitelní. Vţdy, kdyţ viděli moţnost rychle zbohatnout tak, jako by přestali logicky uvaţovat. A v neposlední řadě je zde samozřejmě světová globalizace. Firmy a ekonomiky se propojují, coţ má za následek přelévání krizí a jejich šíření.

68

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: CAMERON, R. Stručné ekonomické dějiny světa. Praha: Victoria Publishing Praha, 1996. ISBN 80-85865-21-1. DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-075-1. FLECKENSTEIN W. A. Greenspanovy bubliny. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 97880251-2605-9. FOSTER, J. B. – Fred, M. Velká finanční krize příčiny a následky. Czech Republic: Grimus, 2009. ISBN 978-80902831-1-4. HELÍSEK, M. Měnové krize. Praha: Professional Publishing, 2004. ISBN 80-86419-82-7. JÍLEK, J. Akciové trhy a investování. Příbram: GRADA Publishing, a. s., 2009. ISBN 97880-247-2963-3. KRUGMAN, P. Návrat ekonomické krize. Praha: Vyšehrad, 2009. ISBN 978-80-7021-984-3 KUNEŠOVÁ, H. – Cihelková, E. a kol. Světová ekonomika nové jevy a perspektivy. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-455-4. SMILEY, G. Nový pohled na velkou hospodářskou krizi. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. společně s Liberálním institutem, 2009. ISBN 978-80-7357-489-5. Odborné články NĚMEC, P. – ZÁRUBA, I. Dobrý sluha, špatný pán, Ekonom, Praha, týdeník vydavatelství Economia, číslo 39, 25. 9. – 1. 10. 2008. Pen. Největší světové krize, Ekonom, Praha, týdeník vydavatelství Economia, číslo 39, 25. 9. – 1. 10. 2008. Elektronické dokumenty http://cs.wikipedia.org/wiki/Internetov%C3%A1_hore%C4%8Dka dne 29. 3. 2013 http://cs.wikipedia.org/wiki/Internetov%C3%A1_hore%C4%8Dka dne 27. 2. 2013 http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky dne 27. 2. 2013 http://en.wikipedia.org/wiki/Silicon_Valley dne 27. 2. 2013

http://hn.ihned.cz/c1-41214960-pred-10-lety-praskla-technologicka-bublina dne 27. 2. 2013 http://www.penize.cz/15929-hedgove-fondy dne 27. 2. 2013

69

Vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky

Recommend Documents